z 271 stránek
Titul
1
2
3
4
Edice
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
Doslov
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
Poznámky
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
Seznam vyobrazení
267
268
Obsah
269
270
271
Název:
Próza z doby Karla IV.
Autor:
Vilikovský, Jan
Rok vydání:
1938
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
241
Počet stran předmluvy plus obsahu:
241
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Edice
- 241: Doslov
- 254: Poznámky
- 267: Seznam vyobrazení
- 269: Obsah
Strana 115
se, že to je blahoslavená Panna. A svolala ostatní jeptišky a všecky ji
uctívaly. Potom, když poznaly, že to není blahoslavená Panna, při-
stoupily blíže a v ruce panny nalezly list, v němž byl její stav řádně
vypsán. A když nastalo jitro, zavolaly biskupa, který ji pokřtil a ob-
lečenou v roucho čistoty odevzdal jeptiškám výšeřečeným, aby ji
vzdělaly v naukách řeholních a církevních.
7. Smrt bezbožníka
Byl v Rakousku jakýsi žonglér jménem Lastirbalch, kterémusi vévodovi
velmi milý; ten vše špatné nadávkami zahrnoval a nikoho nešetřil. Když
byl blízek smrti, navštívil ho vévoda a napomenul, aby se vyzpovídal
a udělal závěť. On mu odpověděl:
Hle pane, vše, co mám, dostal jsem od vás, a proto vám vracím. Své
děti odkazuji šibenici a manželku všem šaškům.
Všichni se smáli, jen vévoda se zarmoutil. Potom nemocný s očima
v sloup obrácenýma a změněnou tváří strašně křičel: Utecte, utecte!
A tak vypustil ducha s velikým smradem, takže se všichni dali na
útěk.
Vévoda pak se rozhodl dáti jej pohřbít jako svého milého u řeholníků
ve městě St. Pölten. Následující noci tři ohniví ďáblové ohnivými řetězy
vytáhli mrtvolu z hrobu a bili tělem o sochu, stojící na náměstí;
a za velikého sběhu a štěkotu psů řečenou mrtvolu dlouho po městě
vláčejíce rozsápali a rozdělili ji psům. Toliko hlavu s převelkým a strašně
vyplazeným jazykem u sochy zanechali.
Tu ji ráno uviděl lid, celou noc znepokojovaný křikem. A když nalezli
hrob otevřený, uvažovali, co počíti s hlavou. Vždyť země jí odepřela
pohřeb, voda jí nepřijala, oheň ji nechtěl spálit. Konečně na radu jistého
moudrého muže ji narazili na kopí a všichni jednohlasně svěřili
ji dáblu. Dábel zavolán hned se strašným křikem přišel a odnesl ji
s sebou.
8. Ctnostná žena
Vypravuje se o jakési bohabojné paní. Její služka přišla k ní řkouc:
Paní, jeden rytíř vás velice miluje a mnoho dobrého o vás mluví a rád
by vám sloužil. A je to dobrý člověk a dvorný!
A paní ji zavřela ve své komoře a dala ji velice bičovati a tázala se jí
řkouc:
Miluje mne onen rytíř?
Služka odpověděla: Nikoli, dobrá paní.
Je krásný onen rytíř?
Nikoli, nýbrž ošklivý.
I pravila paní: Tedy nadále mi nenos takových poselství.
115