Život Adama a Evy byl složen původně snad hebrejsky v době po na- rození Kristově, ale původní text se nedochoval, leč v překladech řec- kém, latinském a církevněslovanském. Srovnej R. H. Charles, The Apo- crypha and Pseudepigrapha of the Old Testament, Oxford 1913, sv. II, str. 123—154. Latinská Vita Adae et Evae se dochovala v řadě zpracování, rozličně se od sebe lišících; Wilhelm Meyer (Abhandlungen der philos.-philol. Classe der k. Bayerischen Akademie d. Wissenschaf- ten, Bd. XIV, 3, 214nn.) rozeznává celkem čtyři recense latinského textu. Z nich byly dvě přeloženy do češtiny, a to druhá (překlad v rukopise universitní knihovny v Praze XVII B 15, z něhož úryvek otiskl J. Po- lívka, Drobné příspěvky literárně-historické, Praha 1891, 89—95, a zlo- mek v rukopise františkánském A F 3, jejž vydal Fr. Prusík, Krok II, 1888, 213—216) a třetí, jejíž překlad je v rukopise knihovny Národního musea v Praze IV E 29, odkud byl otištěn Fr. Prusíkem, Krok II, 1888, 213—216, 259—263, 309—312. Náš text je vzat z tohoto vydání Pru- síkova. Jakého původu jest povídka o Životě Josefově, nebylo dosud tak přesně zjištěno a musíme se tedy spokojiti údajem, obsaženým v titulu staro- českého překladu: „Ke cti boží a pána našeho Jesu Krista počíná se život Josefa, kterak jest byl prodán od bratří, z arabské řeči v latinskou pře- ložený skrze bratra Alfuncia z Ispanie. A to jest psal v Egyptě, v žaláři žoldánově u vězení, léta po narození syna božího po tisíci po třech stech po třiceti a po šesti letech"; k tomu třeba podotknouti jen, že to je do- slovně přeloženo z latiny (viz na př. rukopis kapitulní knihovny praž- ské O 19). Text vydal A. J. Vrtátko v Časopise musea království čes- kého 36, 1862, 175—186, 213—230 z rukopisu Národního musea III H 29 a dvou rukopisů knihovny universitní XVII B 15 a XVII E 10; náš text je vzat z tohoto vydání (str. 182—186, 213—217). Z rukopisu fran- tiškánského A F 3 otiskl Život Josefův Fr. Prusík, Krok II, 1888, 23—25, 70—73, 124—127, 162—165. O brněnském rukopise, v němž je Život Jo- sefův spojen s povídkou o Aseneth, podal zprávu Fr. Černý, Věstník české Akademie 1900, 570—573. Aseneth byla napsána, jak se zdá, původně řecky; do latiny ji přeložil Vincenc z Beauvais (Vincentius Bellovacensis), autor několika známých encyklopedií středověkých. Staročeský překlad dochoval se v týchž ruko- pisech jako Život Josefův; vydal jej A. J. Vrťátko v Časopise musea krá- lovství českého 36, 1862, 66—76 — z jeho vydání je vzat náš text — a Fr. Prusík, Krok I, 1887, 321 až 327; text rukopisu brněnského je blíže rukopisu františkánskému než rukopisům Vrťátkovým; ostatně není vzájemný vztah všech textů dosud přesně zjištěn, možno však považovati za jisté, že jde toliko o jeden překlad. — Přijali jsme do textu v prvém řádku opravu Vrťátkovu z sedmi let úrodných místo rukopis- ného čtení léta sedmého úrodného (In primo anno septem annorum ubertatis), jakož i některé jiné jeho doplňky. Na konci druhé kapitoly píšeme pije kalich poskvrněný místo rukopisného pie kalich s osobú poškvrněnů nebo pie z osoby po- škvrněného nebo dokonce pie s osobů poškvrněného; jde o místo, jež bývá různě porušeno i v textech latinských. — Zeyerovo zpracování této látky je obecně známo. 255