ský, Latinská poesie žákovská v Čechách, Bratislava 1932, 94—95. Zají- mavé jsou poznámky, které o tomto spisku učinil Konrad Burdach, Der Dichter des Ackermann aus Böhmen und seine Zeit, Berlin 1926—1932, 361—367; Burdach však pravděpodobně vkládá do dílka příliš mnoho představ, které jeho autoru i prostředí, v němž vzniklo, byly zcela cizí. — O události samé srv. V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, III2, 1893, 339—342. Snář neboli Knihy snového vykládání, jak zní původní rukopisný název, zachoval se ve dvou rukopisech, z nichž prvý, dříve stokholmský, nyní v Zemském archivu v Brně R IV 10, je anonymní, kdežto druhý, miku- lovský, uvádí jako autora Mistra Vavřince z Prahy. Že tento Vavřinec je totožný s Mistrem Vavřincem z Březové, tvrdil po prvé Hájek, jenž nepochybně upravil dílo Vavřincovo do tisku (jeho vydání však není známo). Jedině tato úprava dočkala se jisté publicity a byla v nové době zkráceně přetištěna Č. Zíbrtem (Světová knihovna, 1908). Rukopisy jsou známy dosud hlavně z popisů Dudíkových: Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte, Brünn 1852, str. 191—193 a Archiv für öster- reichische Geschichte 39, 1868, 464—465. Zdá se, že se od sebe dosti liší, neboť brněnský má jen osm knih, kdežto mikulovský deset. — Náš text je z rukopisu brněnského str. 41—43, 58—75; obsahuje vlastně celý úvod, vynechány jsou toliko četné starozákonní příklady, jimiž dokazuje Vavři- nec svou thesi (při čemž věnuje nejvíce místa výkladu Daniele, kap. I a VII). Román o Apolloniovi zachoval se ve čtyřech rukopisech, z nichž jediný úplný je nejmladší rukopis knihovny Ossoliňskich ve Lvově (č. 1772), pocházející asi z počátku XVI. století; v téže knihovně je (pod č. 421) i druhý rukopis, t. zv. sborník Baworowského z r. 1472. Národní Museum v Praze má text Apollonia v rukopise z roku 1459 (signatura II F 8). Vydání, založené na prvém a posledním z uvedených rukopisů, jakož i na několika pozdějších tiscích, pořídil A. J. Vrtátko v Časopise musea krá- lovství českého 37, 1863, 277—293, 352—365. Sborník hraběte Baworow- ského vydal Jan Loriš, Praha, 1903; text Apollonia je tam obsažen na str. 407—429. Já jsem mohl k rekonstrukci textu použíti vedle těchto obou vydání ještě dalšího rukopisu, jenž je v Schwarzenberském archivu v Třeboni, sign. A 18, jehož opis mi laskavě pořídil p. archivář Václav Hadač. Tomuto rukopisu chybí sice začátek (až po 84. řádek vydání Lo- rišova), ale zato je úplný na konci, kdežto rukopis musejní i Baworow- ského nemají dokončení. Protože se texty všech čtyř rukopisů navzájem značně liší, počínal jsem si při úpravě textu dosti eklekticky, přihlížeje podle možnosti v pochybných případech i k znění latinské předlohy (His- toria Apollonii regis Tyri. Iterum recensuit Alexander Riese. Lipsko, Teubner, 1893). Text rukopisu třeboňského pochází asi z polovice XV. století, ale místy v něm pozorujeme, že jeho písař značně zkracoval svou předlohu. Poslední odstavec (Odtad pak jel do Cyreny) podávám v pod- statě podle znění jiného třeboňského rukopisu A 7, kde se na listě 64 za- choval právě jen tento zlomek textu, psaného 1454 v Telči. Povídka o Alexandru Velikém: Charakteristiku původní řecké předlohy podává Jaroslav Ludvíkovský, Řecký román dobrodružný, Praha 1925. — 259