tento kámen tak hanebně ležel. A dal jej zamřežiti do výšky." Odvolává se zde tedy autor na ústní podání a nemáme důvodů mu nevěřiti, protože jinak s oblibou cituje knižní prameny. Událost, již vypravuje, není tak významná, aby bylo lze předpokládati, že se udržela v ústním podání pří- liš dlouho. A proto lze klásti vznik kázání ještě do doby Karlovy. Jediná věc, která proti tomuto datování mluví, jest fakt, že jsou tu dosti často citována (zejména ke konci sbírky) Zjevení svaté Brigity, která byla přinesena do Prahy, jak se obecně traduje, Matoušem z Krakova r. 1387. Proti tomu lze ovšem namítnouti, že exemplář přinesený Matoušem ne- musil býti prvý, který se do Prahy dostal; bylo by ostatně dosti podivné, že kniha, která dovedla vzbuditi tak značnou pozornost, by potřebovala na cestu z Říma do sídla císařova 17 roků. Z exempel, obsažených v těchto kázáních a zde přeložených, byla v pů- vodním znění tištěna: Bajka o lišce a džbánu v Listech filologických 56, 1929, 246—247; Almužník antiochijský, O zvířecí zpovědi, Pravdomluv- ný rytíř, Potrestaná žena, Všem se nelze zachovati, Nešťastný osel, Po- divné uzdravení, Hloupý Honza a Moudrý beránek v Časopise archivní školy 11, 116—120. Almužník antiochijský: Klapper č. 103; O zvířecí zpo- vědi: Ezopovy fabule (vyd. A. Truhlář, 1901), str. 106 a Romulus č. 67; Pravdomluvný rytíř: Tabula exemplorum č. 166; Potres- taní rouhači (list 93): Polívka, Drobné příspěvky 110—115 (totéž vyprávění je i v Povídkách olomouckých jako č. 26); O pravém a nepravém pokání (list 98—99): Vitry 72; O úctě ke koste- lu (list 139): o Karlu Velikém podobně Johlín, IV A 2 list 246, druhá část rukopis VIII H 6 č. 5. Jelen a parohy (list 159—160): Romu- lus č. 57, Ezop str. 97; Všem se nelze zachovati: Klaret 33, Wesselski str. 33n.; Nešťastný osel: Vitry 15, Gesta Romanorum 79, Romulus č. 21 a 68. — O mukách pekelných (list 78), — O dvou tovaryších (list 134), O moudrosti Šalomou- nově (list 205). — Text bajky o lišce a džbánu, jak byl z rukopisu 550 otištěn v Listech filologických, je zde v detailech doplněn podle znění rukopisu 590. O Johlínovi viz studii R. Ríčana, Johlín z Vodňan, křižovník kláštera zderazského (Věstník královské české společnosti nauk, 1929, II). Po- stilla Johlínova, z níž jsou naše exempla vybrána, vznikla v létech 1403 až 1404. Exemplum O dvou bratřích jsem otiskl z rukopisu praž- ské universitní knihovny I D 44 v Časopise Matice Moravské 1937, 226; táž látka u Klareta 33, Wesselski 100—106. Ženy-démoni vzato z téhož rukopisu (list 195); jako svůj pramen cituje Johlín jakýsi „liber narracionum“, ve skutečnosti pochází tento námět z Barlaama; u Klareta č. 83, Wesselski 61—62. Další čtyři exempla otiskl z rukopisu universitní knihovny vratislavské I F 509 J. Klapper, Exempla, č. 114, 115, 92, 110; paralel k nim neuvádí. Nenasytná žena (rukopis univ. knihovny pražské IV A 2, list 191), srv. Tabula exemplorum č. 28. O ženské lstivosti (týž rukopis, list 301), Vitry 230. O úctě k ostatkům je vzato z rukopisu olomoucké kapituly č. 230, jenž obsahuje Legendu zlatou. Tu je (na listě k 8—9) k legendě o 11.000 pan- nách připojeno toto vypravování, pocházející nepochybně z kláštera v Hradišti u Olomouce. 262