Život Krista Pána podrobněji prozkoumal po prvé Pavel Josef Šafařík v Rozboru staročeské literatury II, Praha 1845, 58—70; cení jej značně vysoko a praví o něm: „Jazyk zajisté a sloh našeho spisovatele tak jest přirozený, přesný, jadrný, jasný a snadno srozumitelný ..., že čtenář ve starší češtině třebas jen povrchně sběhlý i za našeho věku, dílo toto beze vší obtíže, anobrž pro dobrý výbor věcí a odstranění všeho, což pověrči- vého a nebiblického jest, s opravdovým zalíbením čísti by mohl." Před- lohu díla v Meditationes vitae Christi poznal Josef Truhlář, Listy filo- logické 11, 1884, 283—292; dílo toto, přisuzované dříve Bonaventurovi a také častěji s jeho spisy vydávané, přičítá se dnes Janu de Caulibus. Šafařík otiskl při své studii čtyři úryvky textu a otčenáš z nejdůležitěj- šího rukopisu universitní knihovny pražské XVII A 9; tyto ukázky byly pak přetištěny ve Výboru. Z jiného rukopisu otiskl úryvek Truhlář v citovaném článku, fragment jiného A. Patera, Časopis musea králov- ství českého 59, 1885, 299—311 s připojením odpovídajících míst ruko- pisu universitního. Celé dílo dosud nebylo otištěno. Náš text je vzat z ru- kopisu XVII A 9, list 1—2, 4—6, 25—31. — Místo, kde autor mluví o sobě, zní přesně: „protož já, predikátorového zákona (= dominikánského řá- du), nedóstojný duchovní, jal sem sě po to dielo, počen psáti o počátku našeho spasenie"; v rukopise universitním XVII H 19, list 172, toto místo je pozměněno takto: „protož já neduostojný přikázáním ciesaře Karla, krále Českého, jal sem se pro toto dielo počav psáti" atd. Životy svatých Otcův vydal Emil Smetánka v Praze 1909 (nákladem České Akademie). Týž autor napsal také rozpravu „O staročeských Ži- votech sv. Otcův", Věstník Královské české společnosti nauk 1904, 1—97, ve které pojednává jednak o staročeských rukopisech tohoto díla, jednak i o latinských předlohách a jejich autorech a posléze o literárním význa- mu těchto spisů a o jejich českých překladech. Život sv. Simeona je v Smetánkově vydání na stranách 298—311. V českém překladu schází podrobnější vylíčení Simeonova pobytu v klášteře a útrap, jež tam mu- sel snášeti, kterými je v latinském textu motivován jeho útěk z kláštera i úzkost opatova o něho; je zajímavé, že žádnému z opisovačů — a patrně ani čtenářů — pěti staročeských rukopisů tento nedostatek motivace nevadil. Pasionál z rukopisů nebyl dosud souborně vydán; náš text je vzat z otis- ků Gebaurových, jež se zakládají na rukopise Národního Musea III D 44; Život svaté Markéty je otištěn v Listech filologických 8, 1881, 316—1319; Život sv. Prokopa v Listech filologických 5, 1878, příloha (Ukázky staročeských textů rukopisných), str. 1—5. (Seznam všech míst z tohoto rukopisu otištěných podává Gebauer v Listech filo- logických 14, 1887, 261.) O Životě sv. Václava viz níže při Karlu IV. O Karlu IV. srovnej E. Werunsky, Geschichte Kaiser Karls und seiner Zeit, 1880—1892; K. V. Zap, Dějiny panování Karla IV. (Nové vydání G. Friedricha), Praha, Kober 1894. J. B. Novák, Patriotismus Karla IV., Český časopis historický 32, 1926, 9—32 (odtud — se str. 21 — je vzat náš citát na straně 248—249). Vlastní životopis Karla IV. v původním znění latinském i s překladem 256