XX [Popis klášterství podle urbáře z r. 1378.] Jen zcela mimochodem naznačí nám urbář některé jiné zajímavosti, tak na př. u Dunajovic zmiňuje se o silnici, vedoucí z Třeboně, u Dvorce mluví o silnici třeboňsko-budějovické, u Spolí o cestě třeboňské a potoku (Jestřebí), u Mladošovic o cestě z Petrovic, u Domanína o cestě, kterou se chodí z Dvorce, u Hrachoviště o cestě z Kojákovic. Z těchto zmínek můžeme si představiti hlavní tepny spojení na území klášterství: Silnici třeboňsko-novo- hradskou, jdoucí z Třeboně přes Opatovice, Brannou, Hrachoviště a Šalmanovice směrem jižním, silnici třeboňsko-budějovickou, směřující k zá- padu kolem Dvorce a spojující se s cestou do Spolí a Domanína, odkudž spo- jeny Mladošovice. Z Mladošovic vedla polní cesta jihozápadně do Petrovic a východně přes Kojákovice do Hrachoviště na silnici třeboňsko-novohrad- skou. Směrem severním šla z Třeboně silnice přes Břilice a Dunajovice na Lomnici nad Lužnicí. Malé okénko do patrimoniální správy otevírají nám zprávy o rychtářích Matějovi v Dunajovicích,78) Ondřejovi v Dvorci79) a Blažejovi v Spolí.80) Klášterní počty vydání vykazují při datu 16. listopadu 1367 služné klášterního rychtáře částkou 14 grošů.81) Náležely-li rychtáři dunajovickému jisté příjmy z ročního soudu, vidíme v tom doklad o držení těchto soudů, jež se jistě konaly nejen v rychtě dunajovické, nýbrž i v rychtách ostatních. Pobíral-li týž rychtář po dvou denárech smazného neb výmazného z každého lánu při vybíráni úroku, vidíme, že byl výběrčím orgánem své vrchnosti, což jistě bylo i u ostatních rychtářů. Za své úkony pro vrchnost byli všichni rychtáři osvobozeni od úroku ze svých usedlostí, neb aspoň z větší části svých pozemků. Překvapuje, že pro územi Mladošovic a Hrachoviště, míst poměrně odlehlých od kláštera, není žádný — rychtář v urbáři ani slůvkem zmíněn. Zastával zde tento úřad snad „colonus“ Přehýšově (str. 24) „laneus quilibet arat ter in anno per 18 sulcos", ve Vstiši (str. 26) „quilibet laneus tenetur arare 20 sulcos pro avena, 20 sulcos super przeloh et 20 ad semi- nandum siliginem“, v Uherci (str. 27) ,quilibet laneus arat ter 16 sulcos“, v Kamenném Ujezdě a Linech (str. 28) „quelibet terra debet arare trina vice per 16 sulcos“, v Mantově (str. 33) „terra arat trina vice per 16 sulcos“, v Holíšově (str. 37) „terra arat trina vice per 20 sulcos“, v Kotovicích (str. 39) „terre arant trina vice per 12 sulcos“. Na statcích pražského arcibiskupství podle urbáře z roku 1390 ve vsi Chlumu (str. 111) „quilibet laneus excollit 18 sulcos, v Javornice (str. 111) „quilibet laneus arat 18 sulcos“, v Bohu- nicích, Dražicích, Hostech, Zvěrkovicích, Koloměřicích, Doubravě, Týně nad Vltavou a Záhoři (str. 140—142) „item de quolibet laneo tenentur arare annuatim 32 sulcos“. Na klášterství strahovském podle urbáře z roku 1410 ve vsi Radonicích (str. 261) „quilibet subsidum tenetur metere per 9 dies et 10 sulcos“, v Stradonicích (str. 226—267) „subses debet metere 6 dies, 12 sulcos... metere 10 dies, 12 sulcos ... metere 11 dies, II sulcos“. Na přelomu 14. a 15. století (1391—1408) předpisuje ornou robotu na lán „16 sulcos trina vice arare“ také urbář kláštera mnichovohradištského, jak možno čísti v JOS. EMLEROVÉ „Zlomek urbáře kláštera Hradištského“ v „Pojednáních Král. české spo- lečnosti nauk“ řady VI. díl 12 (V Praze 1884) ve vsích Borovici (str. 6), Hoštkovicích (str. 3), Jivině (str. 7), Jablonci (str. 17), v Lhotici (str. 4—5), Mukařově (str. 8), Neveklovicích (str. 10), Oknech (str. 16—17), Podole (str. 2) a Stražišti (str. 10—11). 78) Str. 3. — 79) Str. 4. — 80) Str. 6. — 81) Viz str. 24.