XXVIII [Další rozmnožení klášterního jmění. — Klášterní počty z let 1378—1407.] berská i jiných osob a statky klášterem koupí získané potvrdil na žádost pánů z Rožmberka král Václav IV. dne 3. března 13858) a ze zvláštní milosti dovolil klášteru volně naložiti s částkou 100 kop grošů úroků. mění klášterní zvětšováno i v devadesátých letech koupí i novými dary. Dne 3. října 1391 zakoupil druhý opat J an pro klášter 6 čtvrtí vinice v trati Hagenau v obci Pulkau v soudním okrese retzském v Dolních Rakousích od manželů Hanse a Anežky Frenklových za 78 liber vídeňských feniků, aby tak za- jistil klášteru víno z vlastní vinice.2) Na odlehlém Zbirožsku věnoval klášteru třeboňskému písař páně Jindřicha z Rožmberka Václav, měštěnín v Mýtě u Rokycan, 33 kop grošů úroků na 23 lánech v Dobřívi, Cheznovicích a Lešném, 10) kteréžto věnování slíbil pan Jindřich z Rožmberka odevzdati klášteru měsíc po smrti Václavově neb vyměniti za úroky na jiných dědinách rožmberských, bližších Třeboni. Téhož roku 1395 v červnu přičlenil Jindřich z Rožmberka k budovám klášterním dům s kaplí u klášterní brány v Třeboni, jejž vystavěl někdy pan Petr z Rožmberka a v němž až do své smrti obýval někdy bechyňský arcijáhen Boreš.11) Z počátku XV. století zaznamenati jest ještě pro dobu klášterních počtů koupi třetiny lánu ve vsi Vraníně za 2 kopy grošů od Kunky, vdovy Víška z Vranína.12) VII. Klášterní počty z let 1378—1407. Jest přirozeno, že rozmnožený počet řeholních kanovníků a hospodářství na statcích klášterních vyžádaly si také rozmnožení služebníků a námezdní čeledi, jak o tom svědčí klášterní počty vydání, které se nám dochovaly v Siebertově opisu z let 1378—1407. Jsou to především šafáři, „coloni“, klášterních dvorů v Domaníně, Du- najovicích, Dvorci, Mladošovicích a Opatovicích, o nichž se zmi- ňují počty klášterní, ovšem jen v letech 1379—1383.13) Najímáni byli na rok v termínu svatomartinském (II. listopadu). Smluvená roční mzda, jak jest při roku 1379 výslovně uvedeno, byla kopa grošů na penězích, jen mladošovický šafář měl mzdu větší, 70 grošů, neboť v opisu počtů jistě běží při čísle o chybu písařskou, když všecky odvody odchovu na tomto dvoře jsou větší než na dvorech ostatních. Šafáři domanínský a dunajovický jsou v počtech pro rok 1379 a 1382 uvedeni též osobními jmény, Brzota, Jiřík, Volen, šafáři dvorečtí jsou roku 1379 a 1380 Hrůza, roku 1381 a 1382 Brzota. Všichni šafáři měli vedle prací hospodářských zvláště za povinnost vychovati ze svěřeného jim počtu slepic určitý počet kuřat neb slepic a odevzdati stanovený počet vajec pro klášterní kuchyni. Na vychování svěřených slepic dostávalo se šafářům deputátu čberu 8) Viz příl. čís. 13. —9) Viz příl. čís. 18. — 10) Viz příl. čís. 19. — 11) Viz přil. čís. 20. — 12) Viz přil. čís. 22. — 13) Viz str. 37—41.