158 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. čítal jsem o tom i slýchal, že lidé svatí o spravedlivost jsú se zasazovali i svú krev proto prolévali; a Římané, kteří byli dobří muži, i jiní národové své svobody a spra- vedlivosti držievali jsú oc i svá hrdla skrze to dali. Pak ktož sobě to chce vzíti ku příkladu mužuov svatých i také světských, kterak jsú stále při spravedlivosti stáli, kterak jest od toho odstúpiti, než o to pilně usilovati, zachovaje to, což k poctivosti a povinnosti náleží; než takéť jest ten povinen tomu dosti činiti, kto jest se komu v čem zapsal, a snad i obci tohoto královstvie, v kteréž také jeden jsem, vajše za- vázal. I rač jemu pán Buoh všemohúcí to srdce dáti, aby své povinnosti dosti činil a jí neublížil, aby mnozí národové z toho pohoršení a těžkosti nebrali, jakož jsú rozličné řeči slyšeti, kteréž rač pán Buoh v dobré obrátiti. A nebude-liť toho daru božieho, aby od pána ku poddaným a od poddaných ku pánu větší se láska roz- množila, tehdy mému rozumu jsú věci nestihlé, k jakému to konci přijde; ač to také znám, což se zdá u lidí nepodobné, že pánu Bohu našemu všemohúciemu jest všecko možné. Jakož jsi mi psal, že by se mnú chtěl do Prahy jeti: i rád tomu budu, aby jel se mnú na voze, než tepruva já buohdá do Příbramě přijedu v uoterý po hedu svaté Trojice; než potom brzo po svatém Janu měl bych jeti na Krupku pro nějaké meze, jakož, dá-li pán Buoh, tak učiniem, neb mi se zdá, že jest toho z té i z ně- které jiné příčiny potřebí. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Janovi z Vítence a na Příbrami, hajtmanu kraje Podbrdského, přieteli milému. 1046. Adamovi z Šternberka a Janovi z Roupova v příčině Vilíma Švihovského a Vilíma Klenov- ského oc. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji. Urození páni, páni, švagře a přátelé moji milí! Přál bych vám věrně rád zdraví a všeho dobrého. Péči, kterúž jste o to měli, oč jsem vám prvé psal, což se pana Viléma Švihovského a pana Viléma Klenovského dotýče, z toho vám děkuji a rád se zase přátelsky odplatiem. A učiní-li to pan Klenovský, neznám v tom nic jeho škodného, jakož snad i přátelé jeho nebudou proti tomu jemu raditi; nebo poněvadž jsú pana Viléma Švihovského puohonové doma nezastihli, tehdy jsa on v jiné zemi a o těch puohonech nevěda, byť i pan Klenovský stanné právo nyní na to měl, tehdy nepochybuji, že zase k těm puohoném po pořádku práva připuštěn pan Vilém Švihovský bude, aby slyšáni a souzeni byli, a stanné právo ta- kové aby jemu ke škodě nebylo. Dán na Blatné v pondělí svatodušní léta oc XXXIII. Urozeným pánóm, panu Adamovi z Šternberka a na Zelené Hoře, a panu Janovi z Roupova a na Roupově oc, pánóm, švagru a přátelóm mým milým.