Dopisy z roku 1529. 227 a téhož královstvie hajtmané, urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, múdrým a opatrným městuom kraje Bechyňského, i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým. Službu svú VMtem a vám vzkazujem a oznamujem, že jest nám list od JMKské, pána na- šeho milostivého, dnes přinesen a v něm cedule, kteréhož vám, i té cedule, tuto přípis slovo od slova do tohoto našeho listu vepsaný posýláme. „Ferdinand, z buoží milosti Uherský, Český oc král, infant v Hispanii, arci- kníže Rakouské a markrabie Moravské oc. Urození a stateční, věrní naši milí! Ozná- mili jsme vám snad před čtyřmi dny, kterak císař Turecký již zámek a město Budín i také Ráb dobyl a podmanil, a že dále před se nahoru táhne, škodí a škoditi nám, zemím a poddaným našim umínil, poroučejíce vám a žádajíce s pilností, abyšte se, vedle psaní našeho do všech krajuov učiněného, skutečně přičinili, aby všickni stavové královstvie Českého nás pána svého a samy sebe v takové znamenité potřebě ne- opouštěli, ale k určitému dni na místo jmenované přispěli a vojensky přitáhli tak, jakž psaní naše to v sobě šíře ukazuje. I žádost naše ta jest na všecky stavy vzložena a čas tomu tažení tak dlúhý uložen z té příčiny, že jsme se nenadáli, aby týž nepřítel náš tak spěšně a mocně, některých zámkův na straně nechaje a dobývati nechtěje, k Vídni se bral a silně táhl. Protož, poněvadž již víme, že dosáhše také Komárna, mimo Prešpurk a Staré Hrady k Vídni táhnou, ač bezpochyby těch i jiných bez obehnání a vypálení, po- něvadž tak znamenitý počet a množství lidu jest, nenechají, žádáme vás s pilností, poroučejíce, abyšte již takovú věc a velikou potřebu a naše nebezpečenství, kteréž na tento čas větší býti nemuož, všem stavuom po krajích, také provoláním v městech a jakž najlépe víte, i při tom času, když se lidé k soudu nyní sjedou, oznámili, a žádost od nás vzložíce, dostatečně podle vší potřeby, jakž na to záleží, je napo- menuli, aby sobě napřed vieru svatú křesťanskú, takové naše nebezpečenství a všech poddaných našich škody a zkázu k srdci připustili a přijali, a jakožto dobří křesťané a věrní poddaní nás, pána svého, na svú povinnost (jakož pak předkuom našim králóm Českým předkové jich činívali), i sami sebe také a jiných poddaných našich, zemí k témuž královstvíe přislušejících, spěšnú pomocí, retuňkem a mocným tažením ne- opouštěli, a jakž kdo najlépe a najspieše k takové potřebě přispěti a hotov býti muože, (jedni na druhé nečekajíce), k Znojmu táhli, a vojensky (hned nemeškajíce) k prvé jmenovanému a uloženému dni, neprotahujíce, najíti se dali. Jakož pak ne- pochybujem, že všichni i jeden každý zvláště, také pomně na nás, pána svého a svou (v takovú potřebu) povinnost, tak se zachovají, a pro svou čest a chválu a napřed milého Boha odplatu nás, jakožto věrní poddaní, (v kterýchž velikú naději máme), neopustí. Neb i ta pomoc od říše i odjinud na větším díle již nám poslána jest, a ostatku také každou hodinu očekáváme. Však proti tak veliké moci, muožte roz- 29*