Zápisy z roku 1513. 437 chtěl k němu do jeho domu přijíti. A v tom jest mne potkal na rohu u Waysova domu; já sem jeho prosil takovými slovy: „Milý pane Hanuši, prosím vás, pomozte a raďte, abychom spolu mohli vzíti z mince tu měď.“ A on pověděl, že k tomu času já peněz míti nemohu, že JMt pán pan mincmistr takové mědi bez peněz vy- dati nechtěl. Tu sem já jemu odpověděl: „Milý pane Hanuši, co já chci učiniti, ač mi není od mého pána poručeno, chci vám těch peněz půjčiti na takový způsob, aby pán můj ty a takové peníze v Normberce zase mohl vzíti.“ Takové věci přá- telské ode mne on nechtěl přijíti; také sem více na něm nežádal, než mého pána polovici peněz. Item podruhé jako se Hanstroj dal spraviti, že jsem já odjel odsud k pánu mému, co se dotýče mědi: já to pravím, še já v tom hadlunku [sic] nikdy sem k pánu svému nejel. A také oznamuje Hanstroj v své ceduli, že jsem já té polovici mědi nechtěl popříti; tomu já odpírám, že toho není tak, kterak se dá slyšeti v své ceduli. V tom sem já přišel k pánu Mti k panu mincmejstrovi a na JMti sem žádal, jakož Hanstroj té mědi se mnú vzíti nechce, neb v tom času při penězích není, i prosím JMti, aby mi polovici mědi té, co na mého pána díl přijde, vydati ráčil. Tu jest JMt skrze písaře rozkázal. A v tom sem já chtěl dáti té mědi polovici klásti do sudu; a Hanstroj ke mně poslal, abych k němu do jeho domu přišel. Jakož sem přišel k němu, a on jest mne prosil: „Petře, tovaryši dobrý, jako jest pán JMt pan mincmejstr rozkázal mně a tobě každému díl a polovici mědi aby dáno bylo, tu sem já prosil, abychme tu měď spolu do sudův kladli, a co já peněz míti budu, ty já do mince dám, a za to mědi vzíti; a co méň než polovici položil, tu měď měl sem já zaplatiti, a to všecko s jeho dobrú vůlí a vědomím učinil sem. Také sem já jemu na ten čas přiřekl, kdež nemůžte zaplatiti té polovici mědi, pak co já nyní vezmu víc než polovici té mědi, že k druhému braní mědi najprv přišlé že to jemu má napraveno býti a tak mnoho zase dáno, a že pán můj více nemá jako Honstroj. A tu jest dal Honstroj všecku dobrú vůli svú k tomu. Také sem neměl poručenství od svého pána mědi víc vzíti než polovici: to sem já od svého pána slyšal, že by proti té smlúvě nechtěl nic učiniti, kterúž s Honstrojem má, že bych se radší odpověděl mědi bráti. Vajpověď: Tu JMt urozený pán pan Jindřich Tunkl z Brníčka, najvyšší minemistr království Českého a foit margkrabství Lužického, maje při sobě pány šephmistry, pana hofmistra a pana urburéře na Horách Kutných i také pány úředl- níky mince, vyslyšavše žalobu i odpor mezi stranami a smlúvy i majestát krále Mti, i také listy jejich, které k sobě psali, i svědomí s obojí strany, podle práva to rozváživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž Hanns Troj pokázal jest smlúvú, kterú jest učinil s panem Bernartem z Waldšteina v ty časy mincmajstrem z poručení krále Mti tak, že on Honstroj tu měď má bráti všecku, a mimo něho žádný jiný; a Franz toho jest nepokázal, aby s Honstrojem o to smlúvu učinil takovú, aby Hanns Troj