458 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514. Samuel Lahvička pověděl proti tomu: Urozený oc! Že pan Jan jest jiný, a Mikuláš a Petr také jiní, a jsú dílní! i zdá se jim, že nejsú vinni těmi 40 kopami, které Jan bratr jich vzal. K tomu pan Jan sám odpor učinil: „Urozený pane VMt, páni milí! Jakož se bratří moji ode mne dělí a pravíc, že bych já vzal 40 kop gr.: že já, páni milí, tehdáž sem byl jako poslušný syn otce svého a nedílný bratřích [sic] svých, činil sem, co mi rozkázal; pak já sem se toho nenadál, aby se bratří moji měli ode mne děliti. VMti žádám za vopatření. Vystúpili ven. Výpověď: Tu JMt pán pan mincmejstr, páni šephmistři s pány, pan hoph- mistr s úřadem horním, slyševše žalobu i odpor mezi stranami i také zápisy z registr, to podle práva pilně rozváživše, takto o tom povídají: Poněvadž se to v registrách světle nalezá, že jest nebožčík pan Bartoš, otec Janův, Mikulášův a Petrův, za tu huť, kteráž jest Ahníkovi prodána, sirotkův Jirkových, přijal 50 kop gr. českých závdavku, a potom syn jeho Jan, jsa ještě jich v ty chvíle nedílný bratr, přijal po dvakrát po 20 kopách, to jest 40 kop gr. českých; že oni společně Jan, Mikuláš a Petr povinni sú ty peníze nahoře psané, což jest od otce jich i také od Jana bratra jich vzato za tu huť, 90 kop gr. českých, zase Václavovi a Bohušovi, sirotkóm Jirkovým, má [sic] vrátiti a dáti, a to ve dvú nedělích pořád zběhlých. Jestliže pak Mikuláš a Petr chtějí k Janovi bratru svému oč mluviti, že jest von ty peníze k sobě přijímal, právo se jim nezavírá. Dálo se na Horách Kuthnách před urozeným pánem panem Jindřichem Tunklem z Brníčka, a panem šeffmistrem panem Prokopem a pány, a urozeným panem Jakubem z Fuglhauzu hophmistr [sic] a Ondřejem urburéřem a úřadem horním, ten úterý před navštívení [sic] panny Marie léta páně 1514.*) *) V úterý před Navštívením P. M. 1514 bylo by 27. června. Vzhledem k datum následujícího zá- znamu má se snad zde čísti v úterý před Zvěstováním P. M. = 21. března 1514. (Lib. II. B. 10.) Při kladení peněz panu Vácslavovi oc. Pan Mikuláš a pan Jan, synové nebožčíka pana Bartoše z Práchňan, vstúpivše před úřad horní pana Jakuba hophmistra a jiné úředníky na Vlaský Dvůr, pověděl pan Mikuláš: „Pane hophmistře, páni milí! Kdež ste nám rozsudkem VMti naleznúti ráčili, mně a bratru mémn Petrovi, abychme položili panu Vácslavovi z Ylkuše a bratru jeho Bohušovi 90 kop gr. českých za nebožčíka otce našeho, které sme dávný čas položiti měli; pak jakž jest kolivěk, že já s bratrem svým s penězi pohotově sem, že já je teď před VMtí položiti chci 60 kop gr. českých od sebe a od bratra svého. Nejprv VMt abyšte věděti ráčili, že pan Vácslav ještě má strýce čtvrtého Diviše; protož já VMti žádám s pány úředníky, abyšte nás vopatřiti ráčili, abychme my před tím strýcem jeho svobodni byli, (též i pan Jan bratr náš téhož žádá na VMti), potom od něho hyndrováni nebyli a před ním bezpečni