Strana Ia
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského z let 1519—1526. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála z let 1532—1535 s dodatky. Dopisy nejvyšších hejtmanů království Českého z let 1529—1531. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné z let 1511—1514. Registra soudu komorního z let 1501—1503. V PRAZE 1893. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectvi: Bursík & Kohout.

Strana I
PŘEDMLUVA. Spojenými silami vydali jsme od roku 1886 nových šest dílů Archivu Českého (VII—XIItý), ku kterémužto účelu jako nejdříve jednotlivě na leta 1886 a 1887, také potom na pětiletí 1888—1892 byla od sněmu království Českého povolena dotace po 3000 zl. ročně. Spravovali jsme se při tom programem a spů- sobem, jenž byl v předmluvě k dílu VIImu oznámen. Zásoby pramenů historických, kteréž hodí se k uveřejnění v Archivě Českém, nejsou nikterak vyčerpány; zejmena také nemohli jsme dosud přikro- čiti k uveřejnění nejdůležitější chystané sbírky, totiž akt veřejných a sněmovních království Českého z doby před rokem 1526, jichž sbírání a k tisku upravení vzal na sebe dr. Jaromír Čelakovský. Z těch příčin Král. Česká Společnost Náuk k návrhu kommisse zřízené při ní k vydávání Archivu Českého požádala Výbor Zemský, aby opět vymohl dotaci zemskou k vydávání Archivu Českého na dalších pět let 1893—1897. Ježto pak minule některé velké sbírky pramenů pokračovaly skrze všech šest dílů, což badatelům jest méně pohodlné, než když každá sbírka jest vytištěna pokud možno pohromadě: učiněny byly též návrhy v tom směru, aby příště tiskly se vždy současně dva díly Archivu Českého, z nichž jeden má býti naplněn celý jedinou sbírkou, druhý pak má obsahovati sbírky drobné; podle toho nyní nejprvé díl XIIItý celý měl by býti vyhražen Registrům soudu komorního, a zároveň s ním tiskl by se díl XIVtý, jenž bude obsahovati sbírky menší. A jako dosavad vydávali jsme vždy asi po 14 měsících jeden díl, takž budoucně, když roční dotace zůstane v té míře, jako dosud byla, mohly by dva díly vyjíti asi ve dvou letech a čtyřech měsících. Výbor Zemský oblíbil si tyto žádosti a návrhy, a při rozpočtě zemském na rok 1893 přimluvil se u sněmu za povolení dotace Archivu Českého na další pětiletí. Sněm český dosud neměl příležitosti vyříditi tento návrh, pročež nyní jest nám svolení sně- movního vyčkati, než počneme nejbližší díly tisknouti.

Strana II
Při veřejném posuzování nových dílů Archivu Českého bývalo se strany německé vytýkáno, že publikace tato přináší skoro výhradně jen prameny psané jazykem českým. Také v kommissi, na kterou Kr. Česká Společnost Náuk pře- nesla právo sobě svěřené k vědeckému řízení tohoto podniku, uvažovala se tato věc nejednou, vždy však bralo převahu to mínění, že Archiv Český nemá se podstatně uchylovati od spůsobů, ve kterých byl historiografem Františkem Pa- lackým založen a vydáván; podle toho usnešeno v kommissi dne 12. července 1888, že jinojazyčné písemnosti mají se přijímati jenom skrovnou měrou, a to tehdáž, když toho vyžaduje věcná jich souvislost s listinami českými nebo s účelem sbírky; jmenovitě při aktech veřejných a sněmovních uznána potřeba, aby vřa- dily se do nich náležité písemnosti, nechť jsou psány jazykem kterýmkoli. Dotčená kommisse, zřízená při Kr. České Společnosti Náuk k vydávání Archivu Českého, zůstávala v tom složení, jakž byla zvolena roku 1886, až jí byl dne 24. října 1892 smrtí odňat archivář zemský Antonín Gindely, o pokrok dějepisectví českého nevšedně zasloužilý. Po této ztrátě v řečené kommissi pod předsednictvím vládního rady V. V. Tomka zasedají jakožto členové archivář Josef Emler, archivář Jaromír Čelakovský, professor Jaroslav Goll, professor An- tonín Rezek a podepsaný níže redaktor Archivu Českého. Při zdělávání rejstříků byl mi nápomocen pan František Tajrych, někdejší můj posluchač a nyní supplující učitel při obchodní akademii v Chrudimi. V Praze 5. února 1893. J. Kalousek.

Strana 1
A. XXVIII. DOPISY RODŮ HRADECKÉHO A ROSENBERSKÉHO od roku 1450 do 1526. K vydání upravil Antonín Rezek. (Čísla 1—372 z let 1450—1470 viz v díle VII. str. 201—400, čísla 373—714 z let 1470 až 1475 v díle VIII. str. 1—160, čísla 715—936 z let 1475—1478 v díle IX. str. 121—240, čísla 937—1168 z let 1478—1506 v díle X. str. 1—120, čísla 1169—1313 z let 1507—1519 v díle XI. str. 121—240.) 1314. Jan z Rosenberka Henrichovi ze Švamberka: o zločincích uvězněných ve Vodňanech a na Zvíkově. V Strakonicích 1519, 16. Aug. Orig. Historica nova. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratřě muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře sě měli, tohoť bych vám věrně přál. A věděti račte, že dnes měšťané Su- šičtí do Vodňan jedú s mistrem popravním na ty zločince, kteříž u Vodňanech sedie a jim Sušickým teď nedávno jsú na cestě pobrali a, jakž mne oni zpravují, zname- nitú škodu učinili; kdež v zajtra bohdá na ně právo má jim puštěno býti. Přitom jsú mne zpravovali, že také zpraveni jsú, že byšte vy, pane bratře, u vazbě vaší mieti měli Uhlíka, kterýž jest též při tom jich vzatku byl. A prosili jsú mne, abych vám toto psanie učinil, bylo-li by to tak, že by Uhlík u vaší vaztbě byl, abyšte mi to listem vaším oznámiti ráčili, a já jim do Vodňan abych oznámil, že by ihned z Vodňan na Zviekov jeti chtěli s mistrem popravním, a chtěli by na něho práva žádati, i já bych žádati chtěl. Protož sedíli, čili nesedí Uhlík u vaztbě vaší, prosím račte mi to oznámiti listem vaším po tomto poslu. Ex Strakonicz, feria III. post Assumptionis virg. glor. Mariae 1519. Jan z Roznberka a na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc a hajtman kraje Prachenského. Uroz. pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, panu bratru mému milému. Archiv Český XII. 1

Strana 2
2 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1315. Vácslav z Lobkovic Petrovi z Rosenberka: o peníze pro strýce své. Na Zbiroze 1519, 20. Aug. Orig. Fam. Lobkovic. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Věrně bych VMti přál zdraví i všeho dobrého. Pane milý! Teď posílám dvě stě zlatých uherských, a za to prosím, jestliže tu Kunc Vlach, Vicenců pacholík, přijede, že mu je ráčíte vydati, aby je mým strýcům dal. A pakli by ten nepřijel na Krumlov den nebo dva dni před sv. Bartolomějem, pane milý, za to prosím, že to ráčíte pro mě i pro mé strýce učiniti a že to ráčíte způsobiti, aby mu byly dodány do Pasova do jeho hospody; neb jest mi tak pověděl, že nestaví-li se na Krumlově u vás do sv. Bartoloměje, že konečně bude na sv. Bartoloměje v Linci. A pane milý, za to prosím, že ráčíte Vicencovi psáti, jestliže by seznal toho potřebnost mým strýcům, aby jim půjčil pa- desáti zlatých uherských aneb sto, a já u VMti jemu jiné položím při sv. Martině najprv příštím. Datum na Zbiroze v sobotu před sv. Bartolomějem oc XIX. Václav starší z Lobkovic oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu a příteli mému milému. Poznámka. Pan Václav starší Popel, že peníze II flor. do Bononí svým strýcóm posielá oc, i také vo puojčku peněz panu Janovi, strýci jeho v Bononii oc. 1316. Písečtí Petrovi z Rosenberka: žádají zachováni býti při svých výsadách co se mýta týče. V Písku 1519, 27. Aug. Kopie č. 3743 A. Item Piesečtí po tom sjezdu*) pánu JMti psali. — Vysoce urozený a mnoho- možný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Poslové naši od VMti navrátivše se z Vodňan, nás jsou zpravili, že VMt okázavše zápisy, kteréž na Prachatice máte, čísti rozkázati jste ráčili, mluvíce VMt k tomu, že obdarovánie naše i rozsudkové toho neukazují, aby ti, kdož jedou do Plzeňského a Prachenského kraje, k nám na mýto zajiežděti měli, a kdybychom je k tomu potahovali, že by tudy VMti znamenitá ujma na duochodiech VMti dála oc. VMt jistě to do nás znáti račte, že toho úmyslu nejsme, abychom v duochodech VMti jakú překážku činiti úmyslně chtěli, ale VMti toho všeho, což VMti spravedlivě přileží, věrně přejem jako tcnému pánu. Než my podle obdarování našich i rozsudkuov, kterýmiž k nám celá silnice od Prachatic připojena, těm, ktož by nám mýto projížděti chtěli, spravedlivě hájíme a tudy z duochoduov VMti nesvozujem, nébrž na mýto VMti staré k Bavorovu obra- cieme. I my VMti věříme, že VMt v tom nám překážky činiti neráčíte, nebo ne- známe, aby zápisové, kteréž VMt na Prachatice máte, lidi kupecké a formanské je- *) ve Vodňanech. — Viz poznámku při listu 1519, 29. Jun. č. 1308 v Arch. Č. XI. 236.

Strana 3
Dopisy z roku 1519. 3 dúcie z Prachatic, od mýta, kteréž spravedlivě přileží, svoboditi měli. A jakož VMt toho podávati ráčíte, abychom k vohledání té věci, kteráž mezi VMtí a námi jest, bez puohonu dali na pány soudce soudu zemského JMt: ač víme, že páni soudce JMti jsou soudce a páni spravedliví a že by VMti i nám tudy nic nesešlo, by naše samých věc byla, to bychom učiniti chtěli, ale že jest také mýto krále pána JMti, kteréž do komory JMti na každý týden jde, i bez vědomie JMti toho učiniti nesmíme. A kdež VMt v tom se opovídati ráčíte, jestliže bychom na tu silnici víc vysielali, že byšte VMt toho nám mocí hájiti ráčili: i nevieme, kudy bychom toho na VMti zaslúžili, poněvadž ne všetečně ani zpúrou, ale podle našich obdarování toho užívati chceme, poddávajíc se vzdy k tomu, máte-li VMt aneb poddaní VMti Prachaticští jakú výsadu na tu silnici, kteréž VMt nám hájiti ráčíte, dostatečnější nežli my, že bychom ji rádi viděli; a seznali-li bychom v tom VMti lepší spravedlnost, proti VMti bychom neustupně státi nechtěli. I my VMti prosíme, věřiece, že puokudž z toho právem vyvedeni nebudem, mocí na nás sáhati neráčíte. Datum Piesce, sabbato ante Purkmistr a rada města Piesku. Augustini, anno oc XIX. 1317. Petr z Rosenberka Píseckým odpovídá k předešlému listu. Na Krumlově 1519, 30. Aug. Kopie č. 3743 A. Odpověď Pieseckým na to psaní.*) — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Jakož jste mi psali, co se silnice té, kteráž do krajuov Prachenského a Pl- zeňského z Prachatic jde, dotýče, tomu jsem porozuměl. I nezdá mi se na tento čas potřebí na to vám mnoho odpisovati, neb co jsou ode mne vaši poslové u Vodňanech slyšeli, toho přitom nechávám. Neb mám za to, že jsou tíž poslové vaši toho vás všeho zpravili oc. Nežli kdež jste v psaní svém toho dotkli, že bych se v tom opo- viedal, jestliže byšte na tu silnici více vysielali, že bych vám toho mocí hájiti chtěl: i zle jste tomu srozuměli. Neb na tom jsem nikdá nebyl, abych mimo řád a právo na koho mocí sahati měl. Než jestliže byšte vy, nehlediece mne právem, mimo mé slušné a spravedlivé podání, ješto chtěl jsem o to rozeznán býti pány a vladykami soudu zemského tohoto královstvie Českého, přes to chtěli na té silnici mocí, pře- kážky na ni vysielajíce, činiti, že bych toho vám snésti a strpěti nechtěl, nejsa toho povinen, než toho hájiti, kterak spravedlivě, nečině nic proti řádu a právu, to učiniti mohu. Tím se umějte zpraviti. Než chcete-li mne z čeho právem viniti, moci a své- vuole v straně nechajíc, k tomu jsem se podával i ještě při tom státi miením na zpuosob vám prve po vašich poslech, ač jestliže jsou vás toho dostatečně zpravili, *) Koncept k ní zpořídil Petrovi z Rosenberka pan Zdeněk Lev z Rožmitála, jak viděti z listu jeho de dto v Drahonicích 1519, 29. Aug. a pak z čísla následujícího. 1*

Strana 4
4 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. oznámený, a kterak z tohoto mého psaní vyrozumíti dobře muožete. Datum Crumlov, f. III. post festum Decollationis s. Johannis bapt. anno dni XVCXIX. Petr z Rozmberka oc. 1318. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: o králově do Čech příjezdu, o sporu pana Lva s kancléřem Kolovratem, o bojích ve Würtembersku; o pomluvách, které o panu Petrovi se roztrušují. Na Krumlově 1519, 30. Aug. Kopie v kopiáři archivu Novohradského F. 482-483/ Nro 2506.*) Odpověď panu Lvovi na to psaní od pána JMti.**) — Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Z přiepisu, který jste mi na mú žádost poslati ráčili, co se Pieseckých tkne, vám velmi děkuji, a hned jsem v něm nic nezměnil, než tak jsem jim vedle téhož přiepisu odepsal, neb mi se tak dobře líbil. Přiepis psaní, který jste mi ráčil poslati, co král JMt všem stavóm, co se JMti příjezdu do tohoto královstvie dotýče, učiniti ráčil, tomu jsem porozuměl.***) I zdá mi se, že jsou v něm někderé velmi jalové příčiny, než že se jim sprosta nám JKMt sem pustiti nechce. Neb když jsem se z Vuodňan domuov navrátil, slyšel sem, že by něco tam v Budíně mělo mluveno býti, jaký by nebezpečný příjezd JKMti sem do království Českého býti měl. Psáti mi se nehodí, než když se, dá-li Buoh, s vámi shledám, nebude vás tajno; ješto já k tomu viery nepřikládám, by to pravda měla býti. Co se pak úředníkuov od desk dotýče, že se k tomu chcete přičiniti, aby u Vodňanech na den sv. Kříže najprv příštieho [14. Sept.] byli: i za to prosím, že tak učiniti ráčíte. A teď posielám po služebníku svém 10 kop gr.; pět kop gr. abyšte jim rozkázati dáti ráčili, jakož jsem od vás srozuměl, že se jim tolik dává, a druhých pět kop gr. aby na stravu měli. A budu-li co míti výše učiniti, že jim při tom čase tu u Vodňanech dám. Kdež vám pak pan Břetislav Švihovský píše, že by měl knieže Wirtmburské [sic] zase několik měst a zámkuov v zemi své míti: i vězte, že mi jest též ozná- meno, že by tak býti mělo, a že by okolo šesti tisíc pěších měl mieti a něco jiezdných, nevelký počet. A přitom mi také oznámeno, že Švábský punt píší kniežeti Vilémovi Bavorskému, jakožto najvyššiemu hajtmanu puntu jich, aby zhóru byl, že oni také býti chtí. A jináč nevím, než že všem lidem kázal na pospěch hotovu býti. Co z toho **) ***) *) Sbírka tato nadepsána jest: anno domini MVCXIX, literae registratae a domino Leone a festo De- colationis s. Johannis bapt. To jest, odpověď k listu de dato 1519 v pondělí den sv. Jana Křtitele stětí (29. Ang.), kterýž tištěn bude v dodatcích „Dopisů Zdeňka Lva z Rožmitála“ vydávaných v tomto Archivě od Fr. Dvorského. Naráží se zde na list krále Ludvíka daný v Budíně u vigilii panny Marie Sněžné 1519, v němž vykládá různé příčiny, proč do Čech přijeti nemůže. Český překlad listu tohoto (původně latinského) v kopiáři Novohradském jest přepsán.

Strana 5
Dopisy z roku 1519. 5 dále bude, toho nevím; než puokudž zvím, nebude vás tajno. Při tom mi také ozná- meno noviny, že by nový Římský král a budoucí císař, král Karel JMt, chtě se před korunováním jakožto nejvyšší hlava křesťanská okázati, měl nějakého znamenitého ostrova nevěřícím mouřenínóm dobyti, ale všakž přitom na lidech velikú škodu žeby vzieti měl, ale boj že by předce obdržeti měl i ten ostrov opanovati. Kdež pak mezi jiným ráčíte toho dotýkati, že byšte srozuměli, kterak by pan kancléř s některými chtěl se varovati, aby vám k nepřátelství příčin nedával, i jestli že tak učiní, že vy také jemu ani žádnému neradi byšte příčiny k nepřátelství dali: i puokudž jest tak, jistě bych tomu rád byl, abychom netoliko on, ale všickni ve- spolek spuolu věrně dobře byli. Neb to znám, že by to napřed králi JMti, pánu na- šemu, i této koruně, i nám všem v ní obývajícím k dobrému sloužilo, a nechajíce po- stranních jednání, abychom společně dobré krále JMti pána našeho a tohoto královstvie obmýšleli. Neb z lásky a svornosti všecko dobré pochází, a chybě toho, všecko zlé. Co se pak oznámení vám z Prahy dotýče od těch, ješto za to máte, že mně i vám dobrého přejí, že by v obecní pověsti anebo v řeči toho došlo a v slovích na tento rozum, že bych já měl mluviti, chtie-li nám někteří krále sem uvésti a pod JMti jménem neb osobú nám rozkazovati, dokudž let nemá, toho že se nedopustíme a toho že nedovedú, duokudž našich hrdel i statkuov stává: I v paměti máte, že jsem k tomu podobně vám oznámil, co je mne došlo a od koho to vyjíti mělo, a to těmito slovy: že by někto chtěl, aby král přijel do Čech, a že bych já chtěl toho brániti do toho hrdla i do toho statku. I prosím vás, že mne již vedle svého rozumu tam, když se sjedete, omluvna míti ráčíte, aby tomu o mně nevěřili, takové nepravé, vymyšlené řeči, kteréž se o mně smýšlejí, chtíc mne králi JMti, pánu mému milo- stivému, i lidem studiti, bez mého, dá-li Buoh, proviněnie. Datum Crumlow, fer. III. post festum Decollationis s. Johannis bapt., anno dni XVCXIX. Petr z Rozmberka oc. Cedule. Byl muoj písař z Krumlova, kerýž duochody vybierá, v Linci; pověděl mi, že by tam za něho mělo nějaké pachole od pana Albrechta z Šternberka s listem odpovídacím přijeti, a že by hned mnoství listuov rozpisovati měli po zemi, a zvlášt na pomezné zámky. Pak to jesti jistě tak, žeť jsou tam znamenitě pohotově a že se opatrují na zámciech tak, jakž k takové věci přileží. I jestliže je tak, račte toho po- vážiti, k čemu se to trefí. O to nyní potud, až do našeho, dá-li Buoh, spolu shledánie. 1319. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: o odpovědi Albrechta ze Šternberka Hornorakušanům. Na Krumlově 1519, 31. Aug. Kopie v kopiáři archivu Novohradského F. 482-483/ Nro. 2506. Vopět panu Lvovi oc. — Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Byl bych vám páně Albrechtova z Štern-

Strana 6
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 6 berka listu odpovědacieho přípis poslal, ale poněvadž ho vám regenti také přiepis posielají, nezdálo mi se potřebné. I račtež toho povážiti, slušná-li je to věc hajtmana na Tachově, krále JMti zámku, i také kraje Plzeňského, takovú věc tím spůsobem předse bráti bez povolení krále JMti a stavuov tohoto královstvie? Neb sem od vás, tak jak se pamatuji, slyšel, že by král JMt měl psaní učiniti, aby žádných válek ven z země dopúštěno nebylo. I jakž jesti pak kolivěk, již račte v tom pilnost přičiniti, aby to některak přetrženo býti mohlo. Jest přísloví staré, že od zavedených lidí naj- spíš se zlé rozmahá. Proto jest čas počátkuom zlým předcházeti, aby, kdyby to lehce prošlo, jiní příkladem tím také podobného toho něco předse nebrali, aby skrze za- nedbání jiskry, mohouce ji uhasiti, oheň nevyšel. Prosím vás, co na tomto nynějším sjezdu zavřete a na čem se rozjedete, že mi po mém strýci psaním oznámíte. Datum Crumlow, f. IIII. post festum Decolationis Retr z Rozmberka oc. s. Johannis bapt., anno dni XVCXIX. 1320. Petr z Rosenberka Janovi ze Švamberka: o jeho ženitbě. Na Krumlově 1519, 28. Sept. Opis Fam. Švamberk 4. Urozený pane, pane bratře mój milý! Byste zdrávi jsúc, dobře se jměli, věrně bych vám přál. Co se vašie ženitby dotýče, račte věděti, že jest již na této mieře po- staveno, že otec té panny s přátely svými den toho k jednání a k konání, vedle ná- mluvy mé, na vašem miestě učiněné, pokládá tu neděli po sv. Uršuly najprv příštie [21. Octob.] do Cáhlova. Protož račtež ke mně den aneb dva před tím přijiti a přá- tely, keré se vám zdá, s sebú vzíti, abychom tam na ten den na noc přijeli; neb nenie než čtyři míle ode mne. A tu aby se již ve jméno božie konalo. Protož toho neobmeškávejte. Datum Krumlov, f. IIII. in festo s. Venceslai, anno domini XVCXIX. Petr z Roznberka 9c. Panu bratru mému milému, panu Janovi z Švamberka oc. 1321. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: prosí o noviny a naříká na strýce své Jindřicha, Jošta a Petra z Rosenberka. Na Krumlově 1519, 12. Oct. Kopie v kopiáři archivu Novohradského F. 482-483/ Nro 2506. Item panu Lvovi od pána JMti. — Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, toho bych vám přál. Posielám k vám teď naschvále posla a prosím vás, jak tento nynější sněm rozvedete a zavřete, že mi ráčíte po něm oznámiti. Přitom také prosím, na čem válka pánuov z Gutšteina s falckrabí JMti po- stavena bude, i také co se pana Albrechta z Šternberka a Cinšpána tkne s Rakušany. Též také prosím, vo starým pánu Janovským a o Klatovských, že mi ráčíte oznámiti,

Strana 7
Dopisy z roku 1519. na čem to postavíte. A jsou-li také jaké jiné noviny před rukami, což je vám slušně možného psáti, prosím, že mi též oznámíte. Datum Crumlov, f. IIII. post Dionisii 1519. Petr z Rozmberka oc. Cedule v tom listu. Ráčili jste mi psáti po služebnících mých, když teď nyní s strýci mými z Prahy jsou přijeli, že jste tomu vyrozuměli od pana kanclieře, že jsou páni strýci moji na tom byli, kromě pana Jana, nechtějíce toho zápisu konati leč by přitom bylo propuštěno z toho ze všeho zřiezení rodu našeho předky našimi učiněného; než že jste jemu panu kancléři předložili, že to býti, zvláště na tento čas, nemuož, poněvadž toho smlúva neobsahuje, a také že by se tudy zmatek státi mohl, té poctivosti rodu našeho, kteréž jeden z nás, jakožto nyní já, užívati mám a užívám, a že bez toho propuštěnie proto podle smlúvy bude moci každý s svým dielem učiniti, co bude chtíti; a to že by pan kancléř oblíbil, když jste mu to předložiti ráčili, a voni že jsou též k témuž přivedeni*): I muoj milý pane a přieteli! Račte toho povážiti, jak jest mně třeba opatrně s nimi jednati, poněvadž tak málo před očima mají, cožkoli smluví, aby tomu dosti činili. Protož znáti muožete, což bych byl kolivěk s nimi jednal a zavříti měl bez zvláštní nějaké velké pokuty, kdež jsem tomu byl nerozuměl, aby se v to byli dáti měli, než toliko se přiznati, též jako prve, dckami k zřiezení našemu, čehož prve jsou nezachovali, že by žádného gruntu v sobě bylo neneslo. 1322. Král Ludvík Petrovi z Rosenberka: aby v Čechách nebylo najímáno vojsko proti králi Polskému. V Budíně 1519, 21. Oct. Orig. č. 3742. Ludvík z boží milosti Uherský, Český král, markrabě Moravský. — Urozený věrný náš milý! Nepochybujem, že tebe tajno nenie, kterak mistr Pruský**) úmysl má nepřátelsky se pozdvihnúti, aneb snad jest to již učinil, proti králi Polskému JMti, otci a strejci našemu najmilejšímu. Při tom JMt ráčí nás žádati, abychom z králov- stvie a zemí našich proti JMti poddaným našim táhnúti nedopouštěli; kdež takovú věc za slušnú i spravedlivú poznati jsme ráčili s povinností našie, abychom v tom JMti žádost naplnili. I píšem o tom všem stavuom do království Českého, žádajíce jich, aby proti JMti taženo nebylo ani dopuščíno táhnúti, některé příčiny tomu před- loživše, jakož tomu všemu z toho psanie, kteréž sme mezi vás učinili, šíře budeš moci porozuměti. A protož tebe s pilností žádáme a poroučíme, aby ty v tom svú zvlášční pilnost přičinil, jestliže by kdo chtěl proti JMti táhnúti, aby od toho odvozoval jako ten, ješto tobě toho věříme, že by nerad viděl krve našie ponižení i také duosto- jenství našeho zkáze. Neb jistě nic my sobě toho méně nevážíme, kdož co proti JMti *) Cf. list páně Lvův de dato 1519 v sobotu den sv. Remigii [1. Octob.]. Bude tištěn v dodatcích sbírky **) Albrecht Braniborský. páně Dvorského.

Strana 8
8 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. králi Polskému učiní, a zvlášť moha bez toho býti a nemaje k JMti příčiny sprave- dlivé, jako by se to proti nám stalo. A my, pokadž v tom tvú pilnost poznáme, chcem to rádi milostí naší královskú potomní časy spomínati i skutečně nahražovati. Jakož té jsme celý naděje k tobě, že pilností tvú v tom nic scházeti nebude, aby se v tom vuole, žádost i rozkázánie naše naplnilo. Dán na Budíně, v pátek den sv. Uršuly leta božieho oc XIX, království našich Uherského a Českého čtvrtého. Ludovicus rex, manu propria. Urozenému Petrovi z Rozumberka a na Krumlově, věrnému našemu milému. 1323. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: o dluhu pana Jana z Wartenberka a o podivném chování Jindřicha, Jošta a Petra z Rosenberka. Na Krumlově 1519, 27. Oct. Kopie v kopiáři archivu Novohradského F. 482-483/ Nro. 2506. Odpověď panu Lvovi na to psaní*) od pána JMti. — Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Z přiepisu sněmu nynějšieho, kerýž jste mi poslati ráčili, vám velmi děkuji. A teď vám posielám list, kerý panu Janovi Wartemberskému píši, co se té summy dotýče, kerúž mi vo tomto sv. Havle nyní minulém zaplatiti měl. Nepíši jemu nic jiného než to, jakž vy v ceduli své dotýkati ráčíte, že jemu k vuoli to učiniti chci a za zlaté peníze vzíti tak, jakž nyní zlatý uherský platí, a také že toho vedle jeho žádosti chci až do to- hoto sněmu strpení míti; jakož když, dá-li Buoh, domuov přijedete a s vámi se shledám, vás toho šieře zpravím, a při tom vás prositi budu, když k budouciemu sněmu poje- dete do Prahy, abyšte mi ty peníze, když vyčteny budou, s sebú přivezli. A jakož mi psáti ráčíte oznamujíce, že po hodu Všech Svatých ten týden na Blatné býti úmysl máte: i prosím vás, když tu přijedete, račte mi oznámiti. Dodáno mi jest psaní vaše tu chvíli, kdy jsem se se pány z Švamberka, bra- třími mými milými, z Cáhlova domuov vrátil. I dal jsem tu hned podle žádosti vaší výpis té odpovědi, kteráž jest toho času od krále JMti poslóm našim dána, panu Krištoforovi z Švamberka. Datum Crumlow, feria V. in vigilia ss. Simonis et Jude Petr z Rozmberka oc. apostolorum, anno dni XVCXIX. Cedule v tom listu. Pane a příteli muoj milý! Bylo by co vo mých strýcech psáti, jaký zpuosob nyní při niech se drží, ale nehodí se psaním toho oznamovati. Než když, dá-li Buoh, najprv se spuolu shledáme, nebude vás tajno. Než to vězte, že na tom jsou, že k tomu dělení chtí vzéti pana kancléře a pana Oldřicha hrabie Kladské, ujce mého; a pan Jan, strýc muoj, pana Krištofora z Švamberka a Johan- nesa, písaře páně Henrichova z Švamberka. *) To jest odpověď k listu, který psal pan Lev panu Petrovi 1519 ve čtvrtek po svatém Lukáši evang. (20. Octobr.). Bude tištěn v dodatcích sbírky páně Dvorského.

Strana 9
Dopisy z roku 1519. 9 1324. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: o společné schůzi. Na Krumlově 1519, 9. Nov. Kopie v kopiáři archivu Novohradského F. 482-483/ Nro 2506. Druhé psaní panu Lvovi od pána JMti. — Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc oc. Jakož mi na mú žádost příjezd svuoj na Blatnú psaním svým oznamovati ráčíte: i tomu jsem rád, že vás tu již blíž od sebe mám, neb jsem toho úmyslu, když jedné teď registra zřiedím, keréž strýcóm svým vydati mám, bude-li možnost má, k vám na Blatnú přijeti, aneb vás prositi, abyšte se se mnú v některým místě sjeti ráčili. Neb jest toho někerá potřeba má s vámi se vi- děti a vo někerú potřebu svú rozmluviti. Datum Crumlow, fer. IIII. post festum s. Leonhardi, anno dni XV XIX. Petr z Rozmberka oc. Cedule v tom listu. Muoj milý pane a příteli! Jest jedno přísloví řecké, když je kto v jakým nebezpečenství, že jest jako mezi kladivem a nákovadlem. Pak mně se zdá, že jsem já nyní mezi kladivem a nákovadlem, jakož vás toho, když se, dá-li Buoh, s vámi shledám, zpravím, ješto vám to bude, mně se zdá, s podivení [sic]. 1325. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: že přijede k němu na Blatnou. Na Krumlově 1519, 24. Nov. Kopie v kopiáři archivu Novohradského F. 482-483/ Nro 2506. Odpověď od pána JMti panu Lvovi.*) — Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Z přiepisuov, keré jste mi poslati ráčili, co král JMt po krajiech i také Pražanóm psáti ráčí, vám velmi, jako svému milému příteli, děkuji. Přitom, kdež jste mi list krále JMti, kerýž mně ráčí psáti, ráčili poslati, JKMt mi nic jiného psáti neráčí, než to, což list obecní v sobě zavírá, co se tažení proti králi Polskému JMti dotýče,**) jakž za to mám, že vy též jeden máte. Co se pak našeho spuolu shledání dotýče, račte věděti, že, byšte mi byli vo to i nepsali, tehdy jsem toho úmyslu byl, s vámi se pro některé své pilné potřeby shledati. I ještě mi registra nětco nejsou všecka dořiezena, keréž mám strýcóm svým k dělení položiti, že písař panstvie Třeboňského s svými ještě nepřijel. Ale naději se ho na každý den, že přijede. Než jiná jsou všecka již pohotově. A když je jedné strýcóm svým dám, hned k vám na Blatnú přijedu, a oznámím vám jeden den před tím, když budu míti přijeti. Muoj milý pane a příteli! Ač bych vás rád jako svého milého přítele viděl, kdybyšte ke mně na Krumlov přijeti ráčili, ale podle toho zpuo- sobu, jakž znáte, nemuož se dobře na tento čas trefiti, tak jakž ste toho sami v psaní *) Odpověď k listu, který psal pan Lev panu Petrovi de dato 1519, v úterý den sv. Cecilie (22. Nov.). **) Č. 1322. bude tištěn v dodatcích sbírky páně Dvorského. Archiv Český XII. 2

Strana 10
10 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. svém dotknúti ráčili. Datum Crumlow, f. V. in vigilia s. Katherinae virginis, anno Petr z Rozmberka oc. dni XVCXIX°. 1326. Písečtí Petrovi z Rosenberka: podávají se ve sporu svém o mýto na silnici Prachatické na přátelské rozeznání zvolených rozsudí. V Písku 1519, 26. Nov. Kopie č. 3743 A. Vopět od Pieseckých pánu JMti. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem, šťastného panovánie v dlúhém zdraví napřed bychom VMti věrně přáli. Co se té nesnáze mezi VMtí a Prachatickými, poddanými VMti, s jedné a námi strany druhé dotýče, po psaní našem, kteréž jsme, VMti úmysl náš upřiemý k VMti oznamujíc, před časem učinili, že bychom rádi s VMtí sami beze všech jiných prostředkuov o to se srovnali, měli jsou poslové naši s VMtí u Vodňanech shledánie. Tu jste VMt, tak jsme z jich zprávy vyrozuměli, výsady toliko, kteréž na Prachatice máte, okázati ráčili; kdež nám se zdá, že by neměly proti našim výsadám a spravedlnostem na odpor býti. A poslové naši tu jsou také spravedlivé výsady naše VMti okázali. Ale že VMti i poddaným VMti k takovému předsevzetí proti výsadám našim zdá se spravedlivost jmíti, a nám také vidí se slušné a sprave- dlivé výsad našich se držeti: a tak se to sjíti nemohlo, abychom se o to s VMtí sami srovnati mohli. I VMt abyšte znáti ráčili, že bychom té přízně, kterúž jsme od VMti s skutečným dobroděním k sobě seznávali, nechtěli rádi žádnú příčinú naší umenšiti, aniž úmysl náš jest, co proti VMti předse bráti, což by slušně a spravedlivě státi nemohlo: i chceme, tak jakž jste nám toho VMt podati ráčili, to k ohledání dobrých lidí mezi VMtí a námi přistúpiti pod dobrú vuolí. Protož VMt ráčíte-li na tom býti, VMti prosíme, že nám to po tomto poslu oznámiti ráčíte, a ty dobré lidí, kterýchž byšte k ohledání té nesnáze strany VMti žádati ráčili, nám jmenovati, a my také ty, kteréž bychom vyslati měli strany našie, chtěli bychom VMti oznámiti. VMti věříme, jestliže byšte ráčili toho úmyslu býti, že tím prodlévati neráčíte. Neb my již k VMti prohlédajíc, škodu nemalú dlúhý čas trpělivě snášieme a netolik náš, ale i krále JMti, pána našeho najmilostivějšieho, užitek opouštieme. Datum Piesce, sabbato post festum s. Katherinae virg., anno dni oc XIX. Purkmistr a rada města Piesku. 1327. Petr z Rosenberka Píseckým odpovídá k předešlému listu. Na Krumlově 1519, 7. Dec. Kopie č. 3743 A. Odpověď na to Pieseckým. — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Jakož jste mi psali, což se mne a Prachatických, poddaných mých, a vás dotýče, že k tomu přistupujete, aby o to přátelským rovnániem jednáno pod dobrú vuolí bylo

Strana 11
Dopisy z roku 1519 a 1520. 11 skrze některé dobré lidi, tak jakž jsem tomu z vašeho psaní šieře porozuměl: i vězte, že chci dva dobrá člověky k takovému jednánie vydati, a vy že byšte též také vy- dali, a o to abychom se spuolu v slušném miestě sjeli. A to po tomto sněmu najprve příštím chci vám toho den brzo oznámiti, nežli z některých slušných příčin nemuože to prve býti. A když na ten rok, o kteréž se místo k tomu sjezdu svolíme, přije- deme, chci s sebou ty dva přátely, kohož od sebe vydati budu chtieti, mieti, a vy že byšte též učinili. Datum Crumlow, f. IIII. in vigilia Conceptionis glor. virg. Mariae, Petr z Roznberka oc. anno dni XVCXIX. 1328. Písečtí Petrovi z Rosenberka: přijímají návrhy jeho. V Písku 1519, 8. Dec. Kopie č. 3743 A. Opět od Pieseckých pánu JMti. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Srozuměvše z psaní VMti, že jste se VMt s námi o to snésti ráčili, aby ty nesnáze byly dobrými lidmi ohledány oc: i již my přitom stojíme. VMti toliko za to prosíme, který byšte VMt den ráčili se a kde s námi o to sjeti, že nám to, abychom se přátely mohli opatřiti, před časem oznámiti [sic]. Datum Piesce, fer. V. die Conceptionis b. Mariae virg., anno Purkmistr a rada města Piesku. oc XIX. Vysoce urozenému a mnohomocnému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc a na Krumlově, pánu nám laskavě přieznivému. 1329. Písečtí Petrovi z Rosenberka: prosí, aby bez dalších průtahů určen byl den ke sjezdu. V Písku 1520, 6. Febr. Kopie č. 3743 A. Opět Písečtí pánu JMti. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Což se toho zuostánie o silnici Hu- sineckú a podánie na dobré lidi mezi VMtí a námi dotýče, kdež jsme VMti, k tomu přistúpivše, prosili z hodných toho příčin, že netoliko na našich užitcích spravedlivých hyneme, ale i krále JMti duochoduov z toho umenšenie neznáváme [sic], aby tiem prodléváno nebylo. I VMti ještě za též prosíme, že v tom VMt odtahovánie a pro- dlévánie dlúhého činiti neráčíte, ale tu věc tak, jakž jste nám VMt prve připsati ráčili, zpuosobem zuostánie a svolenie svrchudotčeného před se k rovnání vzieti, a nám den oznámiti i miesto, kde bychom se s VMtí sjeti měli, abychom my o tom vědúc, přátely se také k tomu opatřiti mohli. Neb jestliže by se tiem dlúho odtaho- valo, muožte VMt znáti, že by nám taková věc z příčin předložených nemalé obtie- 2*

Strana 12
12 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. ženie přinésti mohla. I vzdy VMti věříme, že tím prodlévati neráčíte. Odpovědi žá- dáme. Piesce, f. III. [sic]*) die s. Doroteae virg. anno oc XX. Purkmistr a rada města Piesku. 1330. Petr z Rosenberka Píseckým: že teprv po Veliké noci rok a místo ke schůzi určiti může. Na Krumlově 1520, 9. Febr. Kopie č. 3743 A. Odpověď na to psaní. — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Jakož mi píšete, což by se nějakého zuostání o silnici Husineckou a podánie na dobré lidi mezi mnou a vámi dotýkati mělo, kdež že byšte mne, k tomu přistúpivše, prositi měli, aby tím prodléváno nebylo: i nevím já nic vo tom, aby kerá ruoznice vo Husi- neckú silnici mezi mnou a vámi byla, aneb aby kdy na tento čas zmínka kerá byla vo Husinecké silnici. Než co se té ruoznice tkne, keráž jest mezi mnou a poddanými mými Prachatickými s jedné a vámi strany druhé, i kdež píšete prosiece, abych v tom odtahovánie a prodlenie dlúhého nečinil: i vězte, že jistě tento čas bezelstně tomu dosti učiniti nemohu, abych vám den a místo oznámiti měl, kde bychom se vo to spuolu sjeti měli, nebo těchto časuov přátel k tomu potřebných nemohl bych míti. Nežli po Velice noci, dáli Buoh, tu hned všeho jiného zaneprázdnění, puokudž budu moci, na straně nechaje, vám den a místo oznámím, kde bychom se sjeti a voto skrze přátely své, keréž s obú stran vydáme, jednati měli, zúmyslně v tom odtahuov nečině. Datum Crumlow, f. V. in festo s. Apoloniae virg. Anno dni XVCXX. Petr z Rozmberka oc. 1331. Petr z Rosenberka Krištofovi ze Švamberka: o dělení statku mezi ním a Janem ze Švamberka. Na Krumlově 1520, 23. Febr. Orig. Fam. Švamberk 23. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Kdež mi ráčíte psáti, co se toho dělení mezi vámi a panem Janem, bratrem vaším, dotýče, při tom mi přiepisy posielajíce, co jest pan Jan panu Hein- richovi strýci vašemu psal, i také kterú jste vy odpověď též panu Heinrichovi na to dali, prosiece, abych tomu vyrozumnějíc, vám radu mú a zdání po panu Janovi z Šternberka oznámil, dokládajíce, jestliže by vaše podánie přijato nebylo, že bych já i jiní přátelé naši znali, že by taková věc vámi nesešla etc. I muoj milý pane bratře, znám to, že s těžkem by to dělení, jestliže by se se cedulemi stalo, mezi vámi přátelství neslo. Poněvadž jsem vás obojích přirozený přítel, radši bych viděl, aby to mezi vámi přátelským během srovnáno bylo, aby žádná příčina k ne- *) Doroty připadlo toho léta v ponděli, neboť 1520 byl rok přestupný, sic jinak hodil by se úterek = fer. III. Viz Emlerův Kalendář tab. 18.

Strana 13
Dopisy z roku 1520. 13 libosti mezi vámi nebyla. I pověděl jsem panu Janovi, kmotru svému milému, prose, aby vám oznámil, že já jakožto přítel váš obojích nejradši bych viděl, aby mezi vámi přátelsky srovnánie bylo, a ač se pan Heinrich z Švamberka, strýc váš a bratr muoj milý, toho zbavuje, že já chci k němu poslati hajtmana svého, pana Jindřicha Kru- šovského, aby ho ode mne žádal, aby v tom úmysl svuoj změnil a to k sobě, po- něvadž se obojí naň podávate, pod dobrú vuolí přijal, a že jemu to najlépe příleží jakožto nejstaršiemu rodu vašeho. Kdež jsem té naděje byl, že to učiní. Ale poněvadž tím napředpsaným zpuosobem toho na se vzeti nemíní z příčin některých, kteréž je mi po hajtmanu mým oznámil: i muoj milý pane bratře, poněvadž toho tím zpuo- sobem pan Heinrich, strýc váš a bratr muoj milý, na žádost mú na se přijeti ne- chtěl, jest žádost má i prosba, jestli možné, abyšte se se mnou v Strakoniciech sjeti ráčili a mně po tomto mým poslu oznámili, kerý byšte tu den býti mohli, jedné abych já také postačiti mohl. I chtěl bych s vámi o to ústně rozmluviti a té cesty pohledati, kudy by to dělení mohlo mezi vámi přátelsky srovnáno býti, jakož té na- děje jsem, poněvadž se z obú stran slyšeti dáte, že byšte se chtěli obojí přátely zpraviti i také napraviti dáti, ač by se přátelóm v čem potřebné zdálo. Odpovědi žádám. Datum Krumlov, fer. V. post cinerum anno domini XVCXX. Petr z Rozmberka. Mému milému panu bratru etc. panu Kristoforovi z Švamberka. 1332. Jan Drochovec Petrovi z Rosenberka: omlouvá se pro nepříjezd. B. m. [1520?] 4. April. Orig. Fam. Drochowec. Urozený, urozený pane a pane mój milostivý! Službu svú vzkazuji VMti a VMti. Kde ste mi ráčili VMt psáti, abych k VMti přijel: i pane milý, Bůh ví, že bych to rád učinil; než, pane milý, stluk mě kůň, že Bůh ví, že nikam nemohu; než by mi pán Bůh málo pomoh, chci k VMti přijeti. Aneb mi račte psaním oznámiti; pakli je pilná potřeba, chci k VMti přijeti. Dán tu středu před velikým štvritkem [sic]. Jan Drochovec z Plané. Urozenému, uroz. pánu a panu Petrovi z Rozemberka JMti, pánu mně příznivě laskavému. 1333. Jaroslav z Šelnberka a Radslav Beřkovský Petrovi z Rosenberka: o poselství svém v Budíně u krále. V Budíně 1520, 5. April. Opis číslo...*) Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a přieteli muoj milý a pane mně příznivý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom VMti rádi přáli. Račte *) Na ten čas nenalezeno. Palackým opsáno ve Třeboni r. 1828, a dle toho opisu zde vydáno. Cf. Dějiny č. V. 2. str. 369.

Strana 14
14 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. věděti, že sme do Budína přijeli ve čtvrtek před květnú nedělí [29. Mart.], a tu sme krále JMti pána našeho milostivého v dobrém zdraví našli. Kdež pak hned nazajtří [30. Mart.] byli sme slyšáni o potřeby ty, o kteréž sme vysláni od VMti i od jiných pánuov a přátel našich. Kdež předkem toho sme žádali, aby nás král JMt zjevně přede všemi slyšeti ráčil, a že nic toho mluviti nebudem, což jest tajného, než to, což jest se zjevně přede všemi stalo a jednalo. I nezdálo jest se pánuom uherským toho činiti, abychom poselství naše zjevně díti měli, než žádali nás, abychom v radě mluvili. Kdež nemohúc k jinému přivésti, i tak sme učinili, jak jest král JMt se pány uherskými míti ráčil. A když sú nás vyslyšeli, jest nám povědieno od krále JMti, abychom na ten čas zase do hospody jeli, že JMt poradě se o to se pány, že nám ráčí brzkou odpověď dáti, abychom se zase tiem spíš mohli k našim pánuom a přá- teluóm navrátiti. Kdež sme pak té odpovědi vždy očekávali, až teprve včera v samý večer [4. April] jest nám odpověď dána zvlášť o příjezd krále JMti do královstvie Českého, kdež buohdá tu naději máme, že JKMt příjezdem svým do královstvie Če- ského dlúho prodlévati neráčí. A tak tomu rozumíme, že znamenitý počet biskupuov i pánuov uherských s JMtí přijedú; než tak za to máme, že jich příjezd ne tak mnoho bude pro poctivost krále JMti, aby s JMtí jeti měli, jako proto, aby JMt což by najspíše mohli zase od nás do královstvie Uherského uvedli. Kdež pak o těch věcech bylo by mnoho co psáti; ale na ten čas toho zanecháme a VMti toho všeho širší zprávu dáme, když se s VMtí buohdá shledáme. Kdež úmysl náš jest, bude-li vuole boží, odsud z Budína v pondělí velikonoční [9. April] vyjeti; a k tomu se tak chcem přičiniti, abychom mezi VMt do Rakovníka, což najspíšeji moci budem, přijeli; než již v tyto kající dni nezdálo se jest nám odsad vyjeti. Také račte věděti, že král JMt panu hofmistrovi psáti ráčí, aby o Svátosti soudu komorního nedržel, než jeho odložil do sv. Martina. A též psáti ráčí úředníkóm menším, aby také soudu svému též odložili. Při tom také psáti ráčí panu purkrabí najvyššímu, aby na tento čas žádných lidí valně na hrad Pražský nepouštěl. A k tomu sjezdu v Rakovníce že JKMt povolenie své dáti ráčí, aby držán byl; kdež sme ten list také najvyššímu panu purkrabí poslali. Ač bylo by ještě mnoho co psáti potřebného, ale pro krátkost času toho sme učiniti nemohli, abychom posla dlúho nedrželi, aby před tím sjezdem Rakovnickým u VMti býti mohl. A račte věděti, že sme zde našli v Budíně pachole páně hofmistrovo, kteréž od něho k králi JMti jest s listem přijelo, kdež pan hof- mistr králi JMti píše, omlúvaje se a prose, jestliže by o něm k JMti jaká zpráva došla aneb psaní, aby JMt tomu věřiti a místa dávati neráčil, že jest nic toho ne- jednal, což by k dobrému JMti nebylo.*) Pak tu sme my JMti pověděli, ráčí-li JMt jemu to oznámiti, co sme my od sebe i od pánuov přátel našich na JMt vznesli, že to proti nám nic nenie a že to muožem dobře strpěti, neb že sú se ty všecky věci *) Viz A. Č. I. str. 72 č. 3.

Strana 15
Dopisy z roku 1520. 15 zjevně a světle dály v pravdě, jakž sme my je JMti oznámili. S tím dajž pán Buoh nám se spolu šťastně ve zdraví shledati, jestli vuole jeho svaté milosti. Datum Budae, fer. V. ante festum paschatis anno oc XX°. Jaroslav z Šelnberka a z Kosti na Přerově, najvyšší komorník království Českého. Radslav Beřkovský z Šebieřova oc, najvyšší písař království Českého. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rosenberka a na Krumlově, panu příteli našemu milému. 1334. Jindřich z Rosenberka bratrovi Petrovi: o smrti Hedviky z Rosenberka provdané za Rehoře ze Starhemberka, a o smrti synáčka pana Adama Hradeckého. Ve Třeboni 1520, 2. Mai. Orig. Fam. Starhemberg. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se ve zdraví dobře měli, toho bych vám věrně přál. VMt ráčili jste mi psáti, že sestra vaše a teta má, paní Hedvika, tuto sobotu nyní minulú [28. April] z tohoto světa sešla jest smrtí, jejíž duši Buoh všemohúcí rač milostiv býti. Toho sem věrně nerad slyšel. Kdež pan švagr náš, pan Rehoř Štarhenbergéř žádal jest, abychom služby za duši její činiti rozkázali: i račte VMt věděti, že sem týž rozkázal, po všem panstvie služby za duši její činiti. Také VMt račte věděti, že [panu] Hradeckému umřel jest syn*), kterémuž jste ráčil kmotrem býti. Ex Trzebon, f. IV. in die s. Sigismundi annorum oc XVCXX°. Jindřich z Roznberka oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu strýci mému milému. 1335. Písečtí Petrovi z Rosenberka: důrazně žádají o sročení ve při o mýto na Prachatické silnici. V Písku 1520, 14. Mai. Kopie 3743 A. Item, vopět od Pieseckých. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Což se té nesnáze mezi VMtí a Pra- chatickými s jedné a mezi námi a obcí města našeho strany druhé dotýče, o kterúž jsme s VMti dobrými lidmi ohledáni býti povolili, žádajíc již nejednú VMti a často připomínajíc, abyšte tiem VMt, že netoliko skrze takové dlúhé odtahy nám škoda nemalá se děje, ale i JMKské, pánu našemu milostivému, užitkuov spravedlivých zna- menitě ucházie, aby tím nebylo prodléváno: i ještě VMti za též prosíme, že tím od- tahovati neráčíte. Neb jestliže by se v tom delší vzdy prótahové dáli, již bychom na tom déle státi a týchž užitkuov, jichžto se nám nemálo umenšuje a scházie, opustiti *) V žádné z dosavadních genealogií nepřichází. Jména neznám.

Strana 16
16 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450 — 1526. nemohli, v tom VMti věřiec, že byšte nám za zlé míti neráčili. Datum Piesce f. II. Rogationum, anno oc XX°. Purkmistr a radda města Piesku. 1336. Petr z Rosenberka Píseckým: slibuje položiti jim rok ke schůzi po soudě letničním. Na Krumlově 1520, 18. Mas. Kopie č. 3743 A. Odpověď Pieseckým na toto psaní. — Služba má, moudří a opatrní sousedé milí! Kdež mi píšete, co se nesnáze té tkne mezi mnou a poddanými mými Pracha- tickými s jedné a vámi a obcí města vašeho strany druhé, vo kterúž byšte se mnou dobrými lidmi ohledáni býti měli, dokládajíce, kerak byšte mne již nejednú za to žádali a často připomínali, aby tím prodléváno nebylo, i ještě za též prosiece oc: I vězte, že jsem já pro tyto ruoznice, keréž jsou nyní vznikly, přátel těch, kerýchž bych k tomu potřeboval, míti nemohl, a z té příčiny jest se tím prodlilo a ne z jiné. Než, dá-li Buoh, když tento soud, kerýž při těchto suchých dnech letničných najprv příštích držán bude, zmine, tu já vám po tomž soudu chci týden napřed oznámiti, kdy a na kerým místě se sjeti máme, já s svými přátely a vy také s svými. Datum Crumlow, f. VI. post festum Ascensionis dni, anno oc XVCXX. Petr z Rozmberka oc. 1337. Petr z Rosenberka zamlouvá si u pánů ze Švamberka pomoc proti Zdeňkovi Malovcovi. B. m. [1520 kolem 27. Jul.]*) Orig. č. 3806. Urození páni a bratří moji milí! Tajno vás nebuď, že Zdeněk Malovec na mně svévolně nesnáze hledá, kdež jiného neznám, než že spolu zajdem. Protož prosím vás jako svých milých bratří, že mne neopustíte a lidem svým že pohotově býti roz- kážete, nedlíc. A když bych vám oznámil, abyšte mne pomocí svou neopouštěli, jakož Petr z Rozmberka. bych já též vás v potřebě vašie neopustil. Ruka má. Pánóm a bratřím mým milém panu Hendrichovi a panu Krištoforovi pánuom z Švamberka. 1338. Petr z Rosenberka Janu Tlukovi, aby přezvěděl, kam Táborští vojensky z Vodňan potáhnou. Na Krumlově 1520, 31. Jul. Přepis č. 3748. Petr z Rozmberka oc. Přízeň má, Tluku milý! Věz, že jest dnes do Vodňan nětco pěších z Tábora přitáhlo a mají s sebou vozy, zbroji i pavezy. A tak za to mám, že dále potáhnú. I mnedle zpuosob někoho, ktoby tomu rozuměl, aby jel a shledl *) Vročeno dle zmínky v Palackého Dějinách V. 2. 375. Viz článek M. Kolářův: Jak pan Zdeněk Malovec r. 1520 Tábority potřel nad Blanicí, ve Sborníku Historickém I. 74 a násl.

Strana 17
Dopisy z roku 1520. 17 kam potáhnou, a co počínati budou; a jakž zvieš, daj mi dnem i nocí znáti. Datum Krumlov, feria III. post festum s. Annae matris Mariae anno domini XVCXX. Janovi Tlukovi v Prachaticích, věrnému milému. 1339. Jindřich ze Švamberka Petrovi z Rosenberka: o úmyslu svém jeti do Vratislavě; o prostředcích proti panujícímu moru. Na Zvíkově 1520, 21. Sept. Orig. č. 3753. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane bratře! Kdež jste ráčili toť nynie u mne na Zviekově býti a s najvyšším panem purkrabí spolu se shledati, i chtěl sem s vámi rád o některé potřeby své rozmluviti, i znal sem, že toho času sluš- ného s vámi k rozmluvení nemám, znaje zaneprázdnění v tom vašeho; než byl sem na tom, neprodlévaje, k vám na Krumlov přijeti a o své některé potřeby s vámi roz- mluviti. Ale poněvadž pán Buoh ráčí nás ránú svú navštěvovati, tímto zlým povětřím morním, a pro naše hřiechy nás trestati, kdež se všech stran zde okolo, blízko okolo mne, mrou: i jest úmysl muoj, neprodlévaje do Vratislavi jeti, neb tak slyším, že jsou tam prve velmi mřeli a že jest již tam čisté a zdravé povětří. Než rád bych s vámi se prve shledal. I prosím, jestli možné, že se ráčíte se mnú shledati, nemrou-li, v Ne- tolicích, v tuto středu najprv příští [26. Sept.]; pakli by tu mřeli, ale v Vodňanech na ten den, abychom se spolu shledali. Ač bych k vám rád na Krumlov přijel, ale pro krátkost času jiezdy mé do Vratislavi nedobře by mi se mohlo to trefiti. Neb také bych rád něco sobě zde o svých věcech pořídil, než bych odsud odjel. Ale také vás, muoj milý pane bratře, prosím, že mi ráčíte poslati recept toho prachu zeleného a té lektvary pro morní povětří, kdež jste prve ráčili mně a pánu Krištoforovi dáti. I nechal ho pan Krištofor toho receptu u apatykáře. A rád bych jej měl, a to proto, jestliže by mi se toho jeho nedostalo, abych v Vratislavi dal sobě nového nadělati, a tím receptem vaším se spraviti a jak a kterak jeho užívati. A jestli možné, že i toho červeného prachu recept mi také ráčíte poslati. A dále Vaňkovi, písaři svému, sem o to poručil s vámi rozmluviti, žádost a prosbu mú na vás vzložiti, kdež bez pochyby sem tu, což v tom najpotřebnějšieho a najlepšieho znáte, že mi to oznámiti ráčíte. A prosím, že někoho svého do Budějovic ráčíte hned poslati, aby mi těch věcí naděláno bylo. A již Vaněk, písař muoj, jemu, koho ráčíte poslati, na to i na stravu penieze dá. Neb bez pochyby sem, že vám z lepších a noveších [sic] věcí to připraví, než kdyby věděl, že to má mně býti. Neb před některým časem nedávno některé věci mi poslal, ježto mi se zdá příliš draho, že by nebyly tak udělány vedle receptu, které sem mu poslal od Franty. I vzkázal sem mu, že ho chci prázden býti a věci od něho nebrati. I z té příčiny se ho obávám, že by mi nic dobrého neposlal. A pán Buoh Archiv Český XII. 3

Strana 18
18 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. rač se nám dáti spolu, mój milý pane bratře, sčastně a ve zdraví shledati, jestliže vuole jeho svatá jesti. Datum Zviekov, fer. VI. in die s. Mathei apost. et evang. Henrich z Švamberka oc. anno oc VCXX. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu bratru mému milému. 1340. [Jan z Vítence] Petrovi z Rosenberka: že Pražané se vychloubají listem nejv. purkrabí, že ne- přátele svoje všude vyzdvihovati mohou. B. m. [1520, Octbr.J. Přepis č. 3767. a. VMti také oznamuji, že jest mi z Prahy včera psáno, kterak páni Pražané se pochloubají, že od JMti pána mého*) psaní mají, že jest jim to dopustil, aby oni své nepřátely, kdežbykoli k nim přijíti mohli, vyzdvihali. I jestli takové psanie mají, nic tu neslušného by nebylo, nebo předešlá zřiezenie to v sobě dostatečně, aby to každý bez opovědi učiniti mohl, zavierají. Než což se obyvateluov královstvie Českého, na kteréž by se o přechovávánie domnievalo, dotýče, o tom nedržiem, aby JMt pán jim k tomu, aby mimo řád a právo na koho sáhati měli, povolovati ráčil, nebo o tom široké a zjevné, jak se k takovým podle práva a zřiezenie zemského zachováno a k nim hleděno býti má, pravidlo jest, a ktož by také jináče, opovrha jmenované zřiezenie zemské, se v tom ukázal, co to na sobě nese, bezpochyby každý to znáti muože. 1341. Jan z Vítence Petrovi z Rosenberka: prosí o radu, jak se zachovati proti Pražanům, kteří proti Sudovi táhnou. Na horách Matky Boží u Velhartic 1520, 31. Octob. Orig. č. 3757. Službu svú povolnú VMti vzkazuji, urozený pane, pane mně milostivý. Milostivý pane! JMt pán muoj, najvyššie pan purkrabě Pražský, maje z tohoto královstvie Če- ského před zlým povětřím úmysl do Slezska ustúpiti, ráčil mi poručiti některým úředníkóm svým oznámiti, přišla-li by jaká na kterého z nich potřeba, aby se k VMti utekli oc, jakož tak sem já učinil a dotčeným úředníkóm JMti páně vuoli oznámil. I poněvadž na tento čas mnohé výtržnosti a věci prve nebývalé nastávají, jedni proti druhým mimo řád, právo se pozdvihujíc a na se sahajíc, jakožto města proti některým z rytieřstva a též zase někteří z rytieřstva proti městóm; kdežto pak nynie se přihodilo, že páni Pražané asi v pěti stech lidu na Tochovice udeřivše, paní Vra- novskú samú osmú na vuoz svázavše do Prahy poslali, jakž bez pochyby VMti ta věc šieře snad již oznámena jest; a ten hlas se pouští, že by na pana Sudu také táhnúti chtěli**): I jestli by se taková věc přihodila, za to VMti prosím, kterak se v tom za- *) To jest Zdeňka Lva z Rožmitálu. **) O výpravě Pražan proti Tochovicům a Janovicům obšírně se vypisuje v celé řadě následujících dopisů (č. 1344, 1346—1369). Cf. k tomu příslušné dopisy Zdeňka Lva z Rožmitálu v A. Č. VIII. str. 189,

Strana 19
Dopisy z roku 1520. 19 chovati máme, máme-li panu Sudovi ku pomoci táhnúti čili v pokoji býti, že mi v tom VMti úmysl a vuoli oznámiti, čím bych se v tom s úředníkem zdejším gruntovně spraviti mohl, ráčiete; nebo v tom i ve všem jiném VMtí se spraviti míniem. Dán na Horách Matky božie u Velhartic, v středu před hodem Všech Svatých leta oc XX°. Jan z Vítence a na Svádově, na dotčených horách hajtman. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka JMti, pánu mně milostivému. 1342. [Jan z Vítence a na Svádově Petrovi z Rosenberka]: o dolování u Velhartic a propůjčení kaménku k dolování. [Na horách Matky Boží u Velhartic 1520, 31. Oct.J. Kopie III., 4., 1. Milostivý pane! Z daru pána Boha všemohúcího dobře se nám na našich Horách vede, a vždy čím dál ruda se množí a lepšie; nebo každý týden, děkujíce pánu Bohu, při najmenšiem po XXXti a XLti hřivnách střiebra vyšmelcujem, a kdyby nás potřeby jakožto uhlé, kamének a časem i volovo nemeškalo, i po Lti a LXti hřivnách muožem dělati toliko z toho jednoho dolu sv. Anny. Však o tom sem tyto časy najvíce pečoval a pracoval, že jsem volovem i uhlím se dobře zásobil, krom ještě o kamének nám najtieže přichází; neb jej nedaleko od Jochnstalu bráti musíme. I mám toho správu, že na VMti horách toho nazbyt jest, a že by nám od VMti laciněji přicházeti mohl a také blíže poň posélati. I za to VMti prosím, jestli tak, že jeho na VMti horách dosti jest, však kterýžby chudý byl a v sobě střiebra neměl, že nám ho sem s jednu fůru popřieti a prodati poručiti ráčiete; chci jej rád, což bude zaň jmieti býti, za- platiti, a VMti toho zasluhovati, abychom tím jedné meškáni nebyli. A jestli VMt k tomu svoliti ráčíte, píši VMti služebníku, panu sekretáři, aby hned fůru zednaje, takový kamének bez meškánie sem vypravil. A také prosím, račte mi VMt oznámiti, budu-li motci potom předse na VMti hory po více posélati, nebo toho drahně každý týden vypotřebujem. 1343. Petr z Rosenberka Janovi z Vítence: odpovídá k předešlému listu. B. m. 1520, 3. Nov. Kopie III., 4, 1. Co se pak kaménku dotýče, kdež prosíš, abych ho vám fuoru, ač jestliže by chudý byl a střiebra v sobě neměl, popřál a prodati rozkázal: i věz, že já ho u svého dolu ještě nemám, neb ještě nešmelcuji. Než u jednoho dolu, tu ho mají s potřebu, ale drží střiebro; a protož musel by někdo sem přijeti a voň se s kverky smluviti, č. 252 a násl., listy psané od Heřmana Janovského (vydal J. Prášek ve Sborníku Historickém II. 353 a násl.), a vypravování Palackého V. 2. 378 a násl. 3*

Strana 20
20 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. puokudž by pánu tvému, mému milému příteli, s užitkem bylo, a já bych k tomu chtěl připomoci, že by slušně prodán byl. A kdež mi oznamuješ, že u vás po XXX a XL hřivnách střiebra na týden dělají, toho já pánu tvému a mému milému příteli věrně přeji; u mneť se také, děkujíc Bohu, čím dál, tím lép hory jdou. Datum sabbato Petr z Rozmberka oc. post festum Omnium Sanctorum, anno domini XVCXX. Slovutnému vladyce Janovi z Vítence a na Svádově, hajtmanu na Horách Matky Božie u Vlhartic, mně milému. 1344. Petr z Rosenberka Janovi z Vítence naučení dává, jak se zachovati, potáhnouli Pražané proti Janovicům. B. m. [1520 počátek Nov.J. Přepis č. 3767 b. Služba má, slovutný vladyko, příteli milý! Kdež mi píšeš oznamuje, žeť pan tvuoj, najvyšší pan purkrabie Pražský, při odjezdu svém do Slezska poručil některóm úředníkóm svým oznámiti, přišla-li by jaká na kterého z niech potřeba, aby se ke mně utekl. I poněvadž by na tento čas mnohé, prve nebývalé výtržnosti nastávati měly, a mezi jiném že by se ten hlas pouštěti měl, že by páni Pražané na pana Sudu táhnúti chtěli, proše, jestliže by taková věc se přihodila, ať bych v tom úmysl svuoj oznámil, kterak byšte se v tom zachovati měli oc, tak jakž tvé psaní v širších slovích obsahuje. I toto jesti zdání mé: poněvadž Janovice v Plzeňském kraji jsú, jestli že by jej obehnali, jakož té naděje nejsem, potáhne-li kraj Plzeňský k retuňku a budete-li vy od hajtmanuov v kraji našem obesláni, tehdy abyšte se tak zacho- vali vedle kraje; všakž přijde-li k tomu, žeť mne také a strýce mé chyba nebude. 1345. Petr z Rosenberka Václavovi z Lobkovic: o peníze. V Třeboni 1520, 5. Nov. Koncept Fam. Lobkovic. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se ve zdraví dobře měli, přál bych vám. Jakož jsem na žádost vaši Vincencovi do Bononie psal, co se pana Jana, strýce vašeho, dotýče, aby mu tam někeré summy zlattých puojčil, kdež jesti tak učinil, jakož jsem vám pak to prve psaním svým oznámil, aby se jemu Vincencovi záplata stala: i připsali jste mi zase, že se tak státi má. Kdež jsem pak za jiné neměl, než že jest se již stalo. I vypravil jest sem týž Vincenc nyní služebníka svého naschvále pro ten dluh, kterýž o to ke mně hledí, poněvadž jest pán jeho na žádost mú jemu tu summu zjednal, keráž ještě tak, jakž mě zpravuje, zaplacena není. A protož vás prosím, že jemu tu summu bez delších odtahuov na Krumlov pošlete, abych já od něho napomínání zbaven byl a von také skrze to k delším škodám při-

Strana 21
Dopisy z roku 1520. 21 praven nebyl. Neb jestliže by se tomu od vás dosti nestalo, jakož té naděje nejsem, již bych já k vám vo to hleděti musel i vo ty škody, keréž by skrze to zešly, ač bych toho radši zbaven byl. Odpovědi konečné po tomto poslu žádám. Datum Trebonii, feria II. post festum Omnium Sanctorum, anno domini XV°XX. Petr z Rozmberka oc. Urozenému pánu, panu Václavovi Popelovi z Lobkovic a na Chlumci, příteli mému milému. Panu Václavovi Popelovi vo peníze Vincencovi do Bononie oc. 1346. Petr z Rosenberka Janovi Tlukovi: aby bez prodlení do Krumlova přijel a lidem k vojně po- hotově býti kázal. Na Krumlově 1520, 8. Nov. Přepis č. 3758. Petr z Rozmberka oc. — Přízeň má, Tluku milý. Psalť jsem prve, aby ke mně v středu již minulú [7. Nov.] na Krumlov přijel, i nevím, kudy jest to přišlo, že jsi nepřijel. A protož přikazuji, aby hned, jakž tento list uhlédáš, ke mně se vy- pravil, všeho jiného na straně nechaje. A rozkaž, ať jsou v městě vojensky pohotově, a vozy, koně i ty tarasničky ať přistrojí, aby hned, jakž bych jim oznámil, hotovi se najíti dali. Datum Krumlov, feria V. in octava Omnium Sanctorum XV°XX. 1347. Hynek Bořita z Martinic v zastoupení nejv: purkrabí Petrovi z Rosenberka: co by činiti měl, aby přetržena byla válka Pražanů s panem Sudou. Na Blankšteině 1520, 12. Nov. Orig. tern. 3760 č. 14. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a příteli mój milý! Zdraví dlúhýho i všeho dobrého, toho bych VMti s pravú věrú rád přál. Najvyšší pan purkrabie Pražský, když jesti před morem do Slezska jeti ráčil, poručil jest mi úřad svój, naději maje, že v tuto ránu pana Buoha všemohúcieho lidé u pokoji budú, ano pak od časuov dávných a před tímto morem nebylo jesti větší naděje k zlému, než jako jest v těchto mierách. Neb toho zprávu mám, že sú páni Pražané s některými městy panu Sudovi*) Janovice vojenským během obehnali a jich dobývají. I poněvadž ste v tomto královstvie pán znamenitý a mocný, ježto zlé a válku muožete snáze pře- trhnúti nežli jiní: a již račte té cesty hledati, a co by se s tou věcí mělo činiti tak, aby bylo zlé zastaveno k užitku králi JMti, pánu našemu milostivému, a tomuto krá- lovstvie. Jakž pak o to panu purkrabí Pražskému píši, ale než pán sem do země přijede, mohlo by se něco tomuto královstvie zlého státi, kdyby to nebylo vámi pány *) Petrovi z Řenec.

Strana 22
22 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mocnými a úředníky zemskými přetrženo a zastaveno. A co bych já dále měl s tou věcí činiti, poněvadž jest mi ten úřad poručen dotud, pokudž pan purkrabie Pražský sem do země přijeti neráčí, za to vás žádám, račte mi to psaním svým po tomto poslu oznámiti. Datum na Blankšteině, v pondělí po sv. Martině, léta oc XX. Hynek Bořita z Martinic a na Smečně. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově oc, pánu a příteli mému milému. 1348. Petr Suda Petrovi z Rosenberka: že se mu podařilo z Janovic uprchnouti; prosi však velice o spěšnou pomoc pro obležené. Na Velharticích 1520, 14. Nov. Orig. tern. 3760 č. 10. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane mně milostivě přieznivý. VMti oznamuji, že mi milý pán Buoh pomohl skrze mé nepřátely, že sem s tvrze ušel z rukú nepřátel svých, keříž zapomenuvše se nad svými ctmi, mne sú ukrutně obehnali, všecka města, nemajíc ke mně žádné příčiny hodné, ježto to VMt vskutku poznati ráčíte, že sem v ničem proti právu neučinil, než tak se zachoval, jakž ste mi vždycky raditi ráčili. Prosím, že žádným zprávám stranním o mně věřiti neráčíte, neb sem srozuměl, že veliký počet panuov, rytieřstva VMtí se v tom zpravují a mne ne- retují, hlediec v tom na VMt. I muoj milý pane! Však sem se radú VMti vždycky rád spravoval a velikú naději u VMt měl a podnes mám; neb ste ke mně ráčili mluviti, jestli by na mne mimo právo kdy saženo bylo, že mne opustiti neráčíte. Kdež tu vždy vieru mám, že vedle mé spravedlivosti proti takové křivdě bez meškánie sebú hnúti ráčíte. A pozná-li VMt jakú příčinu při mně k tomu podobnú, jak ta zrádná města o mně rozpisují, chci se VMti i jiným pánóm JMtem, keříž sú vedle mne, v moc dáti, ať mi žádná milosť učiněna není. Buď toho panu Bohu žel, že ti, na kderéž mi mělo vedle práva dopomoženo po rozsudciech býti, keříž sú zhoubce a fedrovníci tohoto královstvie, ti mne dobývají a o mé hrdlo stojí, ale jižť jim to draho bohdá! A dále sem panu Alšovi*) mluviti a žádati VMti poručil, prosím, že mu v tom věřiti ráčíte, jako mně samému. A prosím jako pána milostivého na se, že v této mé těžkosti a dietek mých mne opustiti neráčíte, ani jiných zdržo- vati, a že mé přátely, manželku mú, dietky mé, mateř mú i čeleď mú pomocí bez prodlenie retovati ráčíte, neukazujíc na další pořad, neb jest pan purkrabie naj- vyšší daleko. Juž vzdy zvláštní vierú k VMti mám, že mne opustiti neráčíte. Dejž milý pán Buch, by se VMt zdravě a zčastně měli. Dán na Velharticích, v středu po Petr Suda oc. sv. Briccí léta oc XX. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na Krumlově JMti, pánu mně milostivě přieznivému. *) Sobětickému ze Sobětic.

Strana 23
Dopisy z roku 1520. 23 1349. Petr z Rosenberka Hynkovi Bořitovi z Martinic udílí rady, čeho by učiniti bylo třeba ku pře- tržení vojny u Janovic. Na Krumlově 1520, 18. Nov. Přepis tern. 3760, č. 8. Službu svú vzkazuji, urozený pane, příteli muoj milý! Byšte se ve zdraví dobře měli, přál bych vám. Jakož mi píšete dotýkajíce, že najvyšší pan purkrabie Pražský při odjezdu svém z tohoto královstvie vám úřad svuoj poručiti ráčil, naději maje, že v tuto ránu boží lidé u pokoji budú, kdež pak od dávných časuov a před tímto morem že by nebylo větší naděje k zlému jako nyní, neb že toho zprávu máte, že by páni Pražané s některými městy panu Sudovi Janovice vojenským během obehnali; a poněvadž bych byl v tomto královstvie pán znamenitý, ježto bych zlé a válku snáze přetrhnúti mohl, nežli jiný, abych té cesty hledal, co by se s tou věcí činiti mělo, tak jakž psaní vaše v širších slovích to obsahuje; při tom žádajíce, poněvadž jest vám ten úřad poručen, duokudž pan purkrabie sem do země nepřijede, co byšte měli dále s tou věcí činiti, abych vám to psaním svým po tomto poslu oznámil. I předkem co se mé osoby dotýče, což bych já mohl slúžiti k přetržení ta- kového zlého, tím jisti buďte, že mnou nic sjíti nemá. Než toto by mé zdání bylo, abyšte úředníky zemské a pány soudce soudu zemského obeslali, a s jich radú, co by vám radili, co byšte na místě najvyššieho pana purkrabie Pražského předsevzieti měli, donidžby on do země přijeti neráčil, abyšte se tak zachovali. A což bych já mohl v tom vedle pánuov úředníkuov a soudcuov zemských slúžiti, což mi jedné možného bude, ač tělestnú prací, tak jakž to sami znáte, slúžiti nemohu, než sice všecko jiné mně možné rád vedle JMtí učiním. Než mohli-li byste kerak najvyššieho pana hof- mistra pana Vojtěcha z Pernšteina oc vyzdvihnúti, aby mezi ně jel, a mohl-li by tu vojnu jak přetrhnúti, aby ji přetrhl; neb, jakž je slyšeti, že města k němu dobrú vuoli mají mimo jiné. I jest ta naděje, že by sebou snad spieš jemu hnúti dali, než jinému. Datum Krumlov, dominica post fest. s. Briccii anno domini XVCXX. Petr starší z Rosenberka. Cedule. Teď vám posielám přiepis, co mi Klatovští psali o tom obehnání, z jaké příčiny by to předsevzieti měli; ač mám k témuž rozumu i od Pražan i některých ji- ných měst psaní k tomu podobná, všakž se proto tímto zpraviti muožete, jakobyšte vony [sic] všecky měli. Prosím vás, co vám za odpověď páni Pražané i ti, keří u Ja- novic leží, na psaní vaše, kerá jste jim vo to učinili, dali, pošlete mi jich přiepisy, abych se věděl čím zpraviti. Urozenému pánu, panu Hynkovi Bořitovi z Martinic a na Smečně oc, příteli mému milému.

Strana 24
24 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1350. Hynek Bořita z Martinic Petrovi z Rosenberka: svolává sjezd nejvyšších úředníků ke 4. pros., v záležitosti boje u Janovic. Na kradě Pražském 1520, 22. Nov. Orig. tern. 3760 č. 7. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane a příteli mój milý! VMti věrně bych přál zdraví i všeho dobrého. Jakož již VMti tajno není, že sou páni Pražané spolu s jinými městy pana Sudu na Janovicích, ježto se lidem zdá, opovrhše řád a právo, obehnali, též na mě toho nic nevznesše, vědúce, že JMt pan purkrabie naj- vyšší při odjezdu svém mně úřad svój poručiti ráčil, ježto sem já jim pánóm Pra- žanóm i do jich vojsky, jakž ste VMt ráčili tomu z předešlého psaní mého vyroz- uměti, dostatečně psal, z jaké sou to příčiny učinili, a že jich za to žádám, nébrž podle úřadu napomínám, aby od Janovic odtrhli oc; jakož pak i co sem jim napo- sledy psal, též co mi páni hajtmané Plzeňského kraje píší, toho přípisy posélám, z kteréhož přípisu psaní týchž pánóv hajtmanuov ráčíte vyrozoměti slušného podání, ježto i to sou oni opovrhli. Však já, jakž sem včera do Prahy přijel, hned sem ku pánóm Pražanóm poslal, aby ke mně z sebe vyslali, ježto sem se již s nimi v je- dnání dal. Též, abyste VMt ráčili věděti, že sem některé pány úředníky zemské i také pány soudu zemského pro takovou potřebu obeslal, a VMti předkem za to žádám, že VMt též, jakožto ten pán, kterémuž řád, právo i všecko dobré jest milo, sem do Prahy přijeti a na hradě Pražském, dá-li pán Buoh, na den sv. Barbory [4. Dec.] spolu s jinými pány JMtmi sjíti se ráčíte, a o to se uraditi, nebude-li mnú nic se pány Pražany narovnáno, jak to předsevzato býti by mělo, taková věc, kteráž se k ničemuž dobrému (znáti ráčíte) nechajlí, aby těm, ktož by opovrhli řád práva a vzali předse moc, trpína nebyla, nébrž v čas přetržena. A jestliže by oni města dříve našeho shledání vždy předse Janovic dobývali, aneb VMt, ač byšte snad pro nedostatek zdraví svého sem přijeti, ježto pán Buoh zachovati rač, k tomu času nemohli, za to prosím, že mi radu a své zdání, jak bych se v té věci na místě pana purkrabie JMti zachovati měl, také po tomto poslu oznámiti ráčíte, měly-li by Janovice a pan Suda retován býti čili nic. Kdež jiné naděje k VMti nejsem, že VMt, znajíce toho býti takovú znamenitú krále JMti tohoto královstvie i nás všech obyvatelóv potřebu, oč VMti píši, že toho VMt obmeškati neráčíte. Neb lidem se tak zdá, provedou-li svú věc u Janovic, že se stěžkem na tom zastaví. A protož by mi se zdálo tu věc, jakž najspíš bylo by možné, aby přetržena byla. Dán na hradě Pražském léta oc XX. ve čtvrtek před sv. Klementem. Hynek Bořita z Martinic na Smečně, krále JMti dvoru maršálek. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu a příteli mému milému. Pan Smečanský na místě najvyššieho pana purkrabie Pražského.

Strana 25
Dopisy z roku 1520. 25 1351. Týž témuž: napomíná k vytržení do pole k Janovicům. Na hradě Pražském 1520, 23. Nov. Orig. tern. 3760 č. 6. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a příteli mój milý! Zdraví dlúhého i všeho dobrého, tohoť bych vám věrně přál. Jakož ste mi psali, žádosť toho majíce, co mi Pražané za odpověď dadí a Klatovští, abych vám toho přípisy poslal: i teď VMti posélám přípisy od Pražan, ale od Klatovských nic nemám. A kdež mi raddu svú oznamovati ráčíte, abych pány úředníky a soudce zemské obeslal: i to sem tak učinil, ač sem neníčky s Pražany v jednání na ten rozum, aby to mohlo zlé přetrženo býti. Ale proto oni pod tím s jinými městy, tak jakž rozuměti mohu, se vší svú najvěčí mocí k Janovicóm táhnú, a snad ne pro samé Janovice, ale na zkázu stavuov našich. I již věděti ráčíte, že svého předsevzetí neumenšují, ale přivěčují. A protož na místě najvyššího pana purkrabí Pražského VMti žádám i k tomu napo- mínám vedle zřízení zemského, abyšte hned bez meškání vojensky na pole vytáhnúti ráčili a toho pomohli brániti proti tomu každému, ktož by, opovrha řád a právo, chtěl ukázati na stavích našich moc. A když města uhlédají, že jakožto pán mocný a znamenitý hnúti s sebú ráčíte, jestiť ta naděje jistá, toho se strašíce, žeť na stavy naše mimo řád a právo válečným během sáhati nebudú, ale tudy se buohdá to zlé přetrhne. Dán na hradě Pražském léta oc XX. v pátek den sv. Klementa. Hynek Bořita z Martinic a na Smečně, krále JMti dvoru maršálek. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu a příteli mému milému. Od pana Smečanského na místě najvyššieho pana purkrabie Pražského, že napomíná k vytažení na pole oc. 1352. Petr z Rosenberka Hynkovi Bořitovi z Martinic: že jest hotov vytáhnouti do pole, ale — po- něvadž již Janovice dobyty jsou — radí k mírnému narovnání. Na Krumlově 1520, 27. Nov. Přepis tern. 3760 č. 5. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se ve zdraví dobře měli, přál bych vám. Jakož mi píšete, posielajíce mi na žádosť mú přiepis od- povědi, kerú jsou vám páni Pražané dali, oznamujíce, že jste s nimi nyní v jednání byli, aby ta válka mohla přetržena býti, ale že by oni pod tím s jinými městy k Jano- vicóm táhli, pokládajíce, že to snad ne pro samy Janovice činie, ale na zkázu stavuov našich, napomínajíce mne na místě najvyššieho pana purkrabie Pražského vedle zřie- zenie zemského, abych hned bez meškánie vojensky na pole vytáhl, tak jakž psaní vaše, ač v širších sloviech, ale ten rozum obsahuje oc. I vězte, že já se vedle zřiezení zemského a napomenutí vašeho na místě naj- vyššieho pana purkrabie Pražského zachovati chci. Jen za to žádám, abyšte mi ozná- Archiv Český XII. 4

Strana 26
26 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mili, neb mi toho neoznamujete, na keré místo s lidmi svými táhnúti a s jinými krajany spuolu strhnúti se mám, neb nepochybuji, než že jste to jiným též také oznámili. Z vašeho psaní jsem srozuměl i také z přiepisu, co vám páni Pražané za od- pověď dávají, kerý jste mi poslali, že jste ještě vědomosti neměli, by Pražané s jinými městy již Janovice měli, ale nepochybuji, že již víte. I kdež pani Pražané vám na vaše psaní odpověď dávajíce, toto mezi jiném píší: „A my bychom rádi, aby na Ja- novicích ta válka přestala a dále se nerozmahala, jakož to psaním vaším k těm pánóm přetrhnúti muožete“ oc: I mé by zdání bylo, muožete-li to Janovicemi přetrhnúti, aby dále nesahali, než právem hleděli, jestliže by se jim k komu zdálo, že by jim co vinen byl: na tento čas mně se zdá, že byšte dosti zjednali. To jesti zdání mé, však vy proto, co by se vám lepšieho vidělo, muožete učiniti. Datum Krumlov, fer. III. post fest. s. Katerinae virg. anno domini XVCXX. Petr starší z Rozmberka oc. Uroz. pánu, panu Hynkovi Bořitovi z Martinic a na Smečně oc, příteli mému milému. 1353. Hynek Bořita z Martinic Petrovi z Rosenberka: má pochybnosti o výsledku, když by vyšší stavové do pole vytáhli, a proto nově svolává sjezd na 4. prosinec, kdež cesty k narovnání najíti se mají. Na hradě Pražském 1520, 29. Nov. Orig. tern. 3760 č. 4. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane a příteli mój milý! Zdraví dlúhého i všeho dobrého, tohoť bych VMti věrně přál. Teď se vám posélají listy a přípisy listóv, kterak by země k stržení vojenským zpuosobem k Klatovům měla se dáti najíti, od najvyššího pana purkrabí Pražského. Tomu všemu šíře porozuměti ráčíte, jak to pán před sebú míti ráčí oc. Než já tu naději mám, kdy jest pán to psaní činiti ráčil, na ten čas že jest jiné naděje neměl, než že ještě města u Janovic leží. A co jest v tom mně na otporu, teď to VMti oznamuji. Stáhnú-li se stavové naši tak, jakž pan purkrabie píše, [k] Klatovům, já se toho obávám, že Pražané i jiná města hned vytáhnúce na pole, když bychme tam byli, svezú se s pochodněmi na statcích našich; a dálo-li by se to, my bychom od Klatov se odvrátili a jim takový věci brániti chtěli, oniť by vedle mé naděje s námi se nepotkali, než do měst vtáhli, a nemohúce se z té příčiny hned pomstíti, bojím se, že by každý z nás doma naj- více popela našel. A tak bychom byli tudy s tou naší velikou mocí velice i posměšně s nenabytejmi škodami oklamáni. Než mé jest zdání toto, abyšte na den sv. panny Barbory tak, jakž sem VMti oznámil, na hradě Pražském býti ráčili. A za jiné ne- mám, že jiní páni úředníci a soudce zemští tak učiní a na hrad Pražský k tomu dni přijedú. Než pan písař zemský píše mi, že také přijede k tomu času, jakž se svrchu píše. Než muožte VMt dobře znáti, jaká jest veliká a znamenitá toho sjezdu potřeba. Při kterýmžto sjezdu, stane-li se, najdou se cesty užitečné, o kterýchž se

Strana 27
Dopisy s roku 1520. 27 psáti nehodí, poněvadž se poslové přejímají a listové se odtvierají i trhají. A pakli byšte pro nedostatek zdraví svého přijeti sem nemohli a nebylo-li by toho potřebí, abyšte na místě svém jednoho z pánuov strýcóv svých vypraviti ráčili. Již dále račte tou věcí VMt jako pán múdrý hýbati, pokud se VMti za nejužitečnější zdá. Dajž pán Buoh, mój milý pane a příteli, abychom se ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském léta oc XX. ve čtvrtek před sv. Ondřejem apošt. bož. Hynek Bořita z Martinic na Smečně, krále JMti dvoru maršálek. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu a příteli mému milému. Pan Bořita na místě najvyššieho pana purkrabie Pražského. 1354. Petr z Rosenberka Hynkovi Bořitovi z Martinic: že ke sjezdu svolanému přijeti nemůže. Na Krumlově 1520, 4. Dec. Přepis tern. 3760 č. 3. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, přál bych vám. Kdež mi píšete, posielajíce listy a přiepisy listuov, kterak by země k stržení vojenským zpuosobem k Klatovuom měla se dáti najíti, od najvyššieho pana purkrabie Pražského oc; při tom dotýkajíce, že tu naději máte, když jest pán to psaní činil, na ten čas že by jiné naděje míti neměl, než že ještě města u Janovic leží, a což by vám v tom na odporu bylo, to mi oznamujíce, ač v širších slovích, ale ten rozum: I mně se zdá jistě také tak, jakž v psaní svém dotýčete, že najvyšší pan purkrabie Pražský ještě o tom nevěděl, když to psaní činil, že města již Janovice mají a je zbořili; protož mně se zdá, že takové obsielánie muož zane- cháno býti až do jeho příjezdu do tohoto královstvie. Co se pak mého příjezdu tkne na Pražský hrad, jistě bych toho neobmeškal zúmyslně, ale z hodných příčin že přijeti nemohu. A bych měl kerého strýce svého vedle žádosti vaší na svým místě poslati, jsou toho příčiny slušné, že mi se to trefiti nemuož, jakož když se, dá-li Buoh, s vámi shledám, to vám oznámím. Než cožkolivěk páni úředníci zemští i jiní páni soudce, kteří se k tomu sjedou, předsevezmú k do- brému krále JMti a k přetržení zlého v tomto království, v tom já vedle JMtí, což dobrého poznám, státi míním. A protož vás prosím, že mne k těm pánuom JMtem, kteříž se sjedou, výmluvna míti budete. Datum Krumlov, feria III. in festo s. Bar- Petr starší z Rozmberka oc. borae virg. anno domini XVCXX. Uroz. pánu, panu Hynkovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, příteli mému milému. 1355. Petr z Rosenberka Pražanům: aby matku, manželku a děti Petra Sudy vydali na rukojmě. V Krumlově 1520, 17. Dec. Koncept č. 3764 a. Pražanóm. — Službu svú vzkazuji, vysoce moudří a opatrní páni, přátelé moji milí! Psal jsem na žádost pana Petra Sudy a přátel jeho pánuom Klatovským, žádaje 4*)

Strana 28
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 28 jich, aby mateř, manželku a děti jeho na rukojmě zase na postavení vydali, jakož teď, co jsem jim psal, z tohoto přiepisu, kterýž vám posielám, vyrozumíte. A jakou jsou mi na to odpověď dali, teď vám také toho přiepis posielám, v kteréž předkem na vás jakožto na nejvyšší hlavu pánuov z měst ukazují. I prošen jsem vod pana Petra Sudy a od přátel jeho, abych vám vo to také psaní učinil, kdež sem jim toho slušně odepřieti nemohl. Protož vás prosím, jako svých milých přátel, že k tomu své povolení dáte, aby na rukojmí vydáni byli na ten zpuosob, jakž z toho přiepisu listu, který jsem já pánóm Klatovským psal, vyrozumíte. Kdež jsem té konečné naděje do vás, že tak učiníte. A já zase vším mně možným přátelstvím, kdybyšte mne v čem potřebovali, rád se vám oplatiti chci. Odpovědi neoslyšitelné prosím po tomto poslu. Datum Crumlov, fer. II. post festum s. Luciae virg. anno domini XVCXX. Petr starší z Rozmberka oc. 1356. Pražané Petrovi z Rosenberka: že sami o sobě Sudovu matku, manželku a děti na rukojmě vydati nemohou. V Praze 1520, 22. Dec. Orig. č. 3764 b. Službu svú VMti vzkazujem, vysoce urozený pane, pane nám přieznivý a přieteli náš milý! Psanie VMti, které jste měšťanóm Glatovským o Petra Sudu učiniti ráčili, též také co jest od Glatovských VMti dáno za odpověď, z přiepisuo od VMti k nám poslaných jsme vyrozuměli, zvláště což se matky, manželky i dětí téhož Petra Sudy, kteréž se nynie na Glatovech drží, dotýče, aby mohly na VMti přímluvu dány býti na jistý zpuosob na rukojmě, a k tomu abychme své zvláštní dali povolenie. Kdež abyšte VMt věděti ráčili, že my ve všeliké věci nám náležité a možné rádi jsmy se povolní dali, VMti pak zvláště, nacházeti v tom, což VMti líbezného bylo a nám mimo jiné příslušelo. Než račte věděti, že tato věc nám samým tak dokonale, abychme s tím mohli učiniti, co by se nám vidělo, nenáleží, ale všechněm městóm a tak stavu našemu, který na tento čas pro příčiny bezpráví učiněného k některým osobám jest přistúpil, to na vuoli a v moci také jest. A protož VMti žádáme, že toho ráčíte malé jmíti strpenie, že v nedlúhém času máme míti všechna města krále JMti pána našeho milostivého při nás. Kdež mezi jinými věcmi chcme i o tuto VMti žádost promluviti a na místě postaviti. A pokudž všech vuole bude, VMti se časem svým oznámí. Než my za to držíme, že VMt to rozumně rozvažovati ráčíte, kdy a za koho tak znamenitú sluší činiti přímluvu. Pragae, sabbato post divi Thomae apost., anno domini M°VCXX. Purkmistr a radda města Prahy. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, pánu nám přieznivému a přieteli našemu milému.

Strana 29
Dopisy z roku 1520 a 1521. 29 1357. Petr Suda Petrovi z Rosenberka: aby se přičinil bez odtahův o vyřízení jeho sporu. Na Strakonicích 1520, 28. Dec. Orig. tern. 3760 č. 2. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně milostivě přieznivý! Dejž milý pán Buoh, by se VMti na zdraví i ve všem jiném dobře a zčastně vedlo. VMti oznamuji, že sú Klatovští manželku mú, mateř mú, děti mé na rathouz vsadili a mřé- žemi zadělali, tak že žádnému k nim nedadie a tak je vězie, jakž se jim líbí, touže, nežli sú Janovského vězeli a opatrovali. VMti prosím, že mi ráčíte oznámiti, jaká VMti od Pražan odpověď dána na žádost VMti. Také VMti prosím, vrátil-li se z Bu- dína Bezroučka, posel VMti, a přinesl-li jest od krále JMti jaké listy městóm, že mi je ráčíte po tomto poslu poslati. A prosím VMti, jako pána na se laskavého, má-li VMt jaké vědomie o naj- vyššiem panu purkrabí JMti, aneb psal-li co VMti, brzo-li do Čech přijede, aneb má-li JMt jakú péči o mú příhodu, že mi ráčíte oznámiti. Neb nemohu nic jistého věděti, a juž mi jest přieliš věc těžká i žalostivá, že se tak dlúho má věc prodlévá, a že se mám na to tak dlúho dívati, an mi mú mateř, manželku, děti vězejí, statek plundrují, tvrz všecku z kruntu bořie, přiekopy zamietají, a což sem tam byl ještě svého statku tejně schoval, to našli a pobrali. Protož vždy VMti prosím, že při králi JMti i při panu purkrabí najvyššiem pánem mi milostivým a přímluvcí býti ráčíte k dopomožení mé spravedlivosti bez takových přielišných odtahuov, keréž snášiem s velikú těžkostí. Dejž milý pán Buoh se dobře a zdravě mieti. Dán na Strakonicích, v pátek po božém narození léta XVCXX. Petr Suda z Řenec oc. Uroz. pánu, panu Petrovi z Roznberka a na Krumlově, pánu mně milostivě přieznivému. 1358. Hynek Bořita z Martinic Petrovi z Rosenberka: zve ho důrazně ke sjezdu do Prahy na 1. února. Na hradě Pražském 1521, 18. Jan. Orig. tern. 3770 b. 1. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Zdraví dlúhého i jiného všeho dobrého, toho bych vám věrně přál. Pan Petr Suda, které jest mi psaní dvoje učinil, podle toho pan Aleš Sobětický a pan Jan Horčice též mi píší, a to o dopomožení práva i o jiné věci; by se to mělo všecko opakovati, není potřebí, poněvadž VMti toho přípisy, co mi píší a jak napomínají, posélám. Ježto z toho a takového psaní a napomenutí jejich znáti ráčíte, že jest k tomu té rady od VMtí najvyšších pánuov úředníkuov, pánuov soudcí zemských, též i panuov rad krále JMti potřebí, tak aby se ve všem tom spravedlivosti, řádu a právu dosti stalo a v těch věcech aby nic žádným úřadem ani ničímž jiným žádnému, pokudž sjíti spravedlivě nemá, nesešlo, to všecko aby se rozvážilo. Neb za to mám, kdyby i král

Strana 30
30 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. JMt, pán náš milostivý, v těchto mierách na hradě Pražském býti ráčil a na JMt taková vznešení učiněna že by byla, že by neráčil sám z sebe, ale s radú své KMti takovú věc, pokudž by za spravedlivé bylo, puosobiti a předse vzéti. A poněvadž se taková věc krále JMti, řádu a práva a královstvie tohoto znamenitého a slavného, i nás všech v něm obyvateluov znamenitě dotýče, za to VMti, pane a příteli muoj milý, žádám na místě najvyššieho pana purkrabí Pražského, jakožto jednoho předního pána znamenitého*), abyšte na hrad Pražský přijeti ráčili ten pátek před hromnicemi najprv příští [1. Febr.] a tu k tomu k takové věci pilné a znamenité radili, jak předsevzata býti by měla slušně, tak aby se řádem a právem i spravedlností žádného ukrácení žádnému v ničemž nestalo. A jestliže byšte pak přijeti obmeškali, jakož té naděje k VMti nejsem, nedostávalo-li by mi se rady, jak bych to měl na místě naj- vyššího pana purkrabí Pražského předsevzéti, již by tu mou osobou na místě páně, znáti ráčíte, nic nesešlo, a přišlo-li by co zlého skrze takovú věc v tomto královstvie, jakým snad zanedbáním a tudy nedostatkem, v tom by má vina žádná nebyla, než mu- selo by to tou příčinou přijíti, poněvadž byšte se pro takovú potřebu velikou krále JMti i tohoto královstvie VMt, páni úředníci, pani soudce zemští a rady krále JMti na toto mé VMtí obeslání k již jmenovanému dni sjeti, aneb kterýkoli z vás, neráčili. Dán na hradě Pražském, léta oc XXI. v pátek po sv. Antonínu. Hynek Bořita z Martinic na Smečně, krále JMti dvoru maršálek. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu a příteli mému milému. V týchž slovech [tern. 3770 b 2]: Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka na Boru oc, pánu a příteli mému milému. 1359. Hynek Bořita Petrovi z Rosenberka posílá přípis obsílky proti městům, kteráž bojovala proti Horčicovi, Sudovi a jiným. Na hradě Pražském 1521, 21. Jan. Přepis tern. 3770 c, č. 1. a 2. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni Táborští, přátelé milí! Jakož vás tajno není, komu by se v tomto království Českém pořadem a právem od koho moc stala, kdež se to vznášeti má na najvyššieho pana purkrabí Pražského a na JMti úřad, poněvadž místo krále JMti pána našeho milostivého držeti ráčí. Kdež pak ten ouřad najvyšší purkrabstvie Pražského na JMKské místě má v sobě tu moc a po- vinnost, když by na týž úřad jaké neřády zemské, kterýž by se k moci vztahovaly, od koho vznášené byly, aby to, jaká by byla sama v sobě podle takového vznešení věc, spravedlivě vyhledával. A poněvadž jest najvyšší pan purkrabie Pražský na tento čas pro potřeby krále JMti, pána našeho všech milostivého, odjezdem svým v jiné *) Tern. 3770 b, 2: jakožto jednoho soudce zemského.

Strana 31
Dopisy z roku 1521. 31 zemi a mně jest úřad dotčený najvyššieho purkrabstvie Pražského na místě svém na tento čas poručiti ráčil, protož vám, páni Táborští, přátelé milí, oznamuji, že jest na mne podle téhož úřadu urozený vladyka pan Jan Horčice z Prostého vznesl, kerak by mu tvrz v Mačicích se dvuorem i se vsí vypálena mocí a vybrána pod řádem a právem byla a mocí i ohněm na jeho statek od vás saženo, v tom se k tomu úřadu, kterýž místo krále JMti v sobě drží, utíkaje, a podle zřízení zemského na ten úřad, tudíž i na mne, jakožto na místě najvyššieho pana purkrabie Pražského, to vznášeje, napomínaje i žádaje mne z téhož ouřadu v tom za opatření. I přítelé milí! To znajíce, poněvadž se taková věc na vás vztahuje a k úřadu často jmenova- nému k obeslání a toho vyrozomění podle práva náleží, pokládám vám toho den, abyšte přede mnú a týmž ouřadem najvyššieho purkrabstvie Pražského na hradě Pražském, z sebe k tomu některé osoby na místě všech vás tudíž i obce vaší vyšlíce, ten pondělí po hodu Hromnic [4. Febr.] najprv příští stáli a toho se spravili, proč byšte takovú nahoře dotčenú věc témuž panu Horčicovi učiniti měli, abych já také s pány, raddú k tomu přislušející, z vaší zprávy tomu porozuměje, věděl se v tom jak spravedlivě na místě najvyššího pana purkrabie Pražského zachovati, tak aby se v tom vám ani druhé straně žádné ukrácení nestalo. A pakli byšte, jakož té naděje k vám nejsem, nestáli a té se věci, jakož se svrchu píše, nezpravili, již by tomu snad jináč předkem JMKská, pán náš milostivý, porozoměti neráčil, též i úřadové a všickni obyvatelé tohoto královstvie i jiní oc, nežli tak, že byšte bez slušné příčiny takovú věc nahoře psanú témuž panu Janovi Horčicovi učinili. Což se pak téhož pana Jana Horčice osoby dotýče, věřím vám, i z dotčeného úřadu, kerýž mi poručen, k tomu napomínám tak, že se k němu pokojně i k jeho všem zachováte, zvláště poněvadž on se ku právu, chtě rád právem živ býti, volá a žádného proti právu glejtu mieti nežádá. Neb znáte, páni a přátelé milí, i rozvážiti sobě to muožete, jestliže by se co od vás neb od vašich v tom jemu stalo a přes toto mé napomenutí přečinilo, jak by taková věc u krále JMti i vší země a jiných oc vážena byla a nač by vám vyjíti mohla, a jaké by se od vás ublížení právu a do- tčenému úřadu stalo, ježto bych toho vám ani žádnému dobrému nepřál. Dán na hradě Pražském v pondělí den sv. Anežky léta oc XXI. Hynek Bořita z Martinic a na Smečně, krále JMti dvoru maršálek. Pane a příteli mój milý! Abyšte věděti ráčili, že jest ke mně pan písař na hrad Pražský tuto neděli minulú [20. Jan.] přijel, a to jest se panu komorníku naj- vyššímu*) i panu písařovi za slušné i za potřebné zdálo, aby ta města, kerá se z moci viní, byla před úřad purkrabstvie Pražského obeslána, aby přede mnú na hradě Pražském ten pondělí po Hromnicích stáli. A teď vám toho přípis jeden, jak *) Jaroslavovi z Šellnberka a na Kosti.

Strana 32
32 je obsílám, posílám, a pana Sudu i ty všecky dobré lidi, kteří jsú táž města obvinili, k témuž dni také obsílám. A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1360. Petr z Rosenberka Ladislavovi ze Šternberka: o prostředkování mezi Pražany a Sudou, o sjezdu ve Vysokém Mýtě a jiné drobné zprávy. Na Krumlově 1521, 23. Jan. Přepis tern. 3760 č. 1. Najvyššiemu panu kanclieři. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc, dobře se měli, věrně bych vám přál. Píši teď panu Sudovi a při tom mu přiepis od- povědi posielám, kerú mi Pražané, co se dotýče jeho mateře, manželky a dětí dá- vají, žádaje, co jeho konečného úmyslu v tom bude, aby mi to po tomto poslu oznámil, poněvadž k tomu jsou přistoupili, že by s ním vo to jednati chtěli. Jakož za jiné nemám, než, ač jestli tu nyní u vás na Bechyni, že vám to ukáže; pakli by tu nebyl, tehdy muožete jeho list, kerýž mu píši, odevřieti a ten přiepis přečísti, a potom abyšte jej ráčili zase zapečetiti a tomuto mému poslu dáti, aby s niem do Strakonic jel a jemu ho dodal, aby mi na to svuoj konečný úmysl oznámil, abych já jim věděl co za odpověď na to dáti. Prosím vás, milý pane a příteli, víte-li co vo najvyšším panu purkrabí Pražským, kde nyní jest aneb přijede brzo do země, a také co se tam v Praze puo- sobí, račte oznámiti; neb mně jest tak došlo, že by jich v Praze stieti dali, než těm, keré jsou na Janovicích pobrali, by nic žádnému neučinili. Pak nevím, takli jest či není. A vo králi Polském JMti slyšíte-li co, račte mi také oznámiti. Datum Krumlov, f. IIII. post festum s. Vincencii martyris anno domini XV XXI. Petr starší z Rozmberka oc. Cedule. Pane a příteli muoj milý! Došlo je mne, že by najvyšší pan hofmistr měl míti sjezd s některými městy v Mýtě na den Nového léta nyní minulého [1. Jan.], ač já toho nejistím, než že mne jest tak došlo: i prosím vás, víte-li co o tom, takli jest a co dobrého jsou tam zjednali, co je vám možného, račte mi oznámiti. 1361. Hynek Bořita z Martinic Petrovi z Rosenberka: o potřebě, aby spor mezi rytíři a městy právem a ne nějakými listy královskými vyřízen byl. Na hradě Pražském 1521, 23. Jan. Orig. č. 3771. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Zdraví dlúhého i jiného všeho dobrého, tohoť bych vám s pravú věrú věrně a rád přál. Dobře to znám, že na několiko panuov purkrabí Pražských tak znamenité a veliké

Strana 33
Dopisy z roku 1521. 33 věci nebyly jsú uvaleny, jako na mne, ježto toliko místo páně purkrabovo v těchto mierách držím. A k velikým věcóm bylo by mnoho rad rozomných potřebí, a zvlášť pak k těm, na nichž pád tohoto královstvie záleží, nebude-li smilování buožieho a lidského dostatečného a upřímého k tomu rozuomu. A ač některým těm věcóm snad bych poněkud rozoměl, ale rád bych proto k vobecnýmu dobrému a sprave- dlivému puosobil s radú a dotazem pánuov úředníkuov, soudcích zemských, kteréž bych k tomu mieti mohl. A maje v tom ten nedostatek, nevím tomu co řéci, než především v tom sem se k pánu Buohu všemohúcímu utekl, jsa tím jist, že jest tu najdostatečnější a najspravedlivější k dobrému lidskému na všecky strany radda a pomoc nepřemožená oc. I muoj milý pane a příteli! Ti všickni znamenití lidé, keří jsú na mne vznesše, jaká se jest jim moc od měst stala, za dopomožení práva mne na místě najvyššího pana purkrabie žádali tak, jakž jich psaní šíř ukazují. Víte dobře, a zvláště pro spravedlivost, podle toho pro mnohé jiné příčiny, ježto jich se vypisovati nehodí, že taková věc potřebuje spravedlivého rozvážení, na ten konec, aby se v tom jedné ani druhé straně, to slušně vyhlédajíc, v ničemž žádné ukrácení nestalo, a ktož v tom budú za vinné shledáni a uznáni spravedlivě, na takovéť bude pomocník najsilnější pán Buoh náš a lidé také. I jsa toho úmyslu, aby se to tak, jakž píši, s pomocí buožie slušně vykonalo, obsílám k tomu ta města všecka, které jsú obviněny od těch zna- menitých lidí, aby před úřadem najvyššího purkrabstvie Pražského a přede mnú ten pondělí po hromnicích najprv příštie na hradě Pražském stáli a té se věci zpravili, proč jsú to učinili, z čeho jsú obviněni. A co dále v té věci před sebú mám, buohdá bude věc spravedlivá a tomuto královstvie nžitečna, ježto se na všecky strany bude moci spravedlivě trefiti. Než nesjedete-li se páni na ten čas, jakž obsílám, jinému já nerozomiem, než že na královstvie toto a sami na se dokonalú zkázu uvedete oc. Najvíce se pak v tom tohoto bojím, aby nějací listové od krále JMti, pána našeho, nebyli vyjednáni k nějakému tomu rozumu, aby se ty věci nějak jinak nežli pořadem práva puosobily, ježto jest taková věc více škodná, nežli užitečna. A bojím se v tom, aby i pan purkrabie dobrým úmyslem těch zlých těžkostí nezaložil na nějakých ne- gruntovních věcích, ježto to všecko míjí a spíše v škodu nežli se v potřebu slušnú obrací. Nebo žádnú jinú věcí bez škody vší země snáze se nezastavie neřád, nežli právem; na výstupného a nespravedlivého není snadší strestání nežli právem; právo spravedlivé pán Buoh jest ráčil ohraditi svú mocí; právo sobě k podstatě má a zá- vaznú všecku zemi ctí a věrú, kohož vinného uzná spravedlivě a což mu najde, má to podniknúti, a nechce-li tomu dosti učiniti, každý v tomto královstvie jest naň po- vinen sáhnúti pro zachovánie své cti, nikam odtud dále. To jest grunt a na tom státi sluší; ale soudce žádný nedávaj se v žádnú stranu, než všickni mají očekávati toho, aby křivdu od spravedlnosti spravedlivě rozdělovali. Jestliže pak strana na straně právo ustojí: i dopomohajte toho spravedlivě tak, jakž práva ukazují. Mimo Archiv Český XII. 5

Strana 34
34 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. toto psanie své, což jest jiného potřebného k dobrému a spravedlivosti, šíř na tento čas se vypisovati nehodí, než již toho odkládám, dá-li pán Buoh, tak jakž by bajti mělo, do našeho spolu shledání. Dán na hradě Pražském, v středu před sv. Pavlem Hynek z Martinic. na vieru obrácení léta oc XXI. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, pánu a příteli mému milému. 1362. Leva Malovec Petrovi z Rosenberka: o sjezdu stavu městského a o prostředcích proti moru. V Libějovicích 1521, 26. Jan. Orig. č. 3772. Urozený pane, pane mně příznivý! Službu svú VMti vzkazuji. Napřed bych VMti věrně rád přál, aby jsúce zdrávi, šťastně se VMti vedlo. Milý pane! Mám za to, že snad VMti tajná věc není, kterak před nedávným časem města jsú sjezd v Praze jměli, a tak slyšeti, že by i z některých okolních zemí města posly své byli poslali, a na něčem na konečném již spolu zuostali; a tak, jak jsem slyšal, ne- bude-li krále JMti v zemi, na boží milosti aby dobře bylo. Protož VMti prosím, rozumíte-li VMt čemu, že mi ráčíte oznámiti, aneb bude-li král JMt zde v Čechách oc. A milý pane! Slyším, že byšte VMt měli nějaký prach proti těmto nynějším morním nemocem. VMti prosím, máte-li ho mnoho, že mi ho také ráčíte dáti, ač děkujíc pánu Bohu jistě u mne jest ticho, ale nevím, pokud milý pán Buoh ráčí toho ponechati. Pakli ten prach kde VMti v apatoce [sic] dělají, prosím VMti, račte mi oznámiti, že bych také poň poslal. A také za to prosím, že mi ráčíte oznámiti, kterak má ten prach přijímán býti, kdyby ráčil pán Buoh na koho dopustiti. Ex Li- bějovic, sabbato post Conversionem b. Pauli ap. anno XXI. Leva Malovec z Libějovic. Urozenému pánu, panu Petrovi staršiemu z Roznberka oc, pánu mně příznivému. 1363. Petr z Rosenberka Levovi Malovcovi odpovídá k předešlému listu. V Krumlově 1521, 27. Jan. Koncept č. 3773. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Kdež mi píšeš vo sjezdu stavu městského, kterýž jsou před nedávným časem v Praze měli, a že by tak slyšeti, že i z některých okolních zemí města posly své tu měli, a tu že by na něčem konečném již spuolu zuostati měli, a že by tak slyšel, nebude-li krále JMti v zemi, na boží milosti aby dobře bylo, proše, rozumím-li čemu, aneb bude-li král JMt zde v Čechách, ať bych oznámil. I věz, že o tom, že města svuoj sjezd v Praze nyní měli, vím, že jest tak, že jsou jej měli. Ale na čem jsou zuostali, vo tom nic nevím. A vo pří- jezdu krále JMti pána našeho do tohoto královstvie nic jsem také neslyšel, by JKMt

Strana 35
Dopisy z roku 1521. 35 přijeti měl. Než byla-li je kdy toho potřeba, tehdy jistě nyní velmi velká jest, aby JKMt přijeti ráčil, a za to mám, když jedné o to státi budem, že toho dovedeme, že přijeti ráčí; neb jsou mi oznámili, že by měl tento puost v Prešpurce býti. Než toto věz, že pan Smečanský, kterýž místo najvyššieho pana purkrabie Pražského nyní drží, pány úředníky, soudce zemské i rady krále JMti v tomto královstvie na hrad Pražský na tento pátek najprv příští [1. Febr.] obsielá, aby se ráčili sjeti, aby se s nimi vo to radil, co se toho městského dobývání a pálení dotýče. Neb jsou ho již někteří z těch vo dopomožení práva na města žádali. Kdež jest pak již některá města z toho před úřad purkrabstvie Pražského obeslal na pondělí po Hromnicech najprv příštích [4. Febr.]. Pak co bude dále, toho nevím. Co se pak toho prachu proti těmto nynějším morním nemocem dotýče, i když jedné do apatéky do Budějovic vzkážeš, ať by toho zeleného prachu, kterého mně proti morní nemoci dělají, nadělali, tehdyť ho nadělají, neb jej v apatéce napsaný mají. Kdež kdyby na koho ta nemoc přišla, tehdy aby ho tomu jistému zlatého uherského s tíži dal v teplém víně vypíti, a na to aby se položil do postele a potil se, a nespal na to ani jedl ani pil do sedmi hodin. Jest věc skutečná, že proti tomu pomáhá. Datum Krumlov, dominica post fest. Conversionis s. Pauli anno domini XVCXXI. Petr starší z Rozmberka oc. Panu Levovi Malovcovi. 1364. Petr z Rosenberka Ladislavovi ze Šternberka: o jeho nemoci a listech krále Ludvíka i mar- krabí Jiříka Braniborského. V Krumlově 1521, 27. Jan. Koncept Fam. Rosenberg 26. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Muoj milý pane a příteli! Pravil mi pan Suda, že byšte na kamen velmi nemocni byli, kdež jsem toho jistě nerad uslyšel a věrně vám toho nepřeji. Dajž pán Buoh, abyšte se zase skoro zhojili. Kdež jsem na žádost vaši ihned panu Sudovi svého prachu i koleček, keréž mně proti tomu pomáhají, dal, aby vám to bez meškání poslal. Z přiepisuov, keré jste mi poslati ráčili, jeden od krále JMti a druhý od pana markrabie Jiřieho, co vám svú rukú psal, vám velmi děkuji. Kdež to zdání páně markrabovo, mně se zdá, že jest jistě gruntovnie, a že by bylo dobré i užitečné tomuto království i nám všem, abychom sobě přátely jednali a s nimi srozumění měli pro postať. A v čem bych já také podle VMtí prospíti mohli, rád učiním. Dat. Crumlov, dominica post fest. Conversionis s. Pauli anno dni XVCXXI. Petr starší z Rozmberka oc. Najvyššiemu panu kanclieři král. Českého. 5*

Strana 36
36 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1365. Petr z Rosenberka Hynkovi Bořitovi z Martinic: že ke sjezdu pro nemoc naprosto přijeti nemůže. Na Krumlově 1521, 28. Jan. Přepis č. 3774. Panu Smečanskému. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Jakož mi ráčíte psáti oznamujíce, že vás ti dobří lidé, kerémž jsou města tvrze bořili a vypálili za dopomožení práva na místě najvyššieho pana purkrabie Pražského prosili, kdež jste pak i některá města, kteráž oni ti dobří lidé z toho viní, již před úřad purkrabstvie Pražského v pondělí po hromniciech najprv příštích obeslali, pro kteroužto příčinu pány úředníky a soudce zemské i také krále JMti rady v tomto královstvie na hrad Pražský k pátku najprv příštiemu [1. Febr.], i mne vedle JMtí, obsieláte, pokládajíce toho pilné a znamenité potřeby oc. I milý pane příteli! Znám to sám jistě, že jest toho znamenitá potřeba a taková, ježto za mého věku nikdá v tomto království nepovstala. Kdež jistě mi věřte, žeť by mne žádná příčina od toho neodvedla, abych na ten den jmenovaný na hrad Pražský nepřijel, ale pro nedostatek zdraví svého konečně vuole vaší v tom naplniti nemohu, neb mi nějaký flus do hlavy i v prsy vstoupil, že, jako řka, za obyčej ležeti musím, a časem toliko málo posedím a z světnice nic nevycházím. A protož prosím, že mne v tom všem u těch pánuov JMtí, kteří by se tam na tento čas sjeli, omluvna míti ráčíte, aby mi v tom za zlé míti neráčili, znajíce takovú bezelstnú příčinu a nedostatek zdravie mého. Než toto by mé zdání bylo, jestliže by se ti páni JMti, keréž obsieláte, s dostatkem na tento čas nesjeli, abyšte tou věcí jakž muožete až do příjezdu najvyššieho pana purkrabie Pražského pozdrželi. Datum Krumlov, fer. II. post festum Conversionis s. Pauli anno dni XVCXXI. Petr starší z Rozmberka oc. Pan Smečanský na místě najvyššího pana purkrabie Pražského. Najvyšší pan purkrabie Pražský. Anno domini 1521. 1366. Jan Přemyšlenský Petrovi z Rosenberka: o schůzce s matkou jeho. B. m. 1521, 15. April. Orig. Fam. Přemyšlenský. Urozený pane, pane mně příznivý! VMti službu svú vzkazuji, zdraví, štěstí i všeho dobrého VMti bych přál. Paní mátě má poručila jest mi, abych VMti psal, že toho žádost má, aby k VMti s panem Janem Wintrberským přijela, že by s VMtí měla o pilné věci rozmluviti a raditi se: i VMti prosím, že mi VMt ráčíte psaním svým oznámiti, abych já jí také dal věděti, kdybyšte VMt ráčili prázdnost mieti, že

Strana 37
Dopisy z roku 1521. 37 by k VMti přijela a toho VMt že ráčíte den jmenovati. Dán v pondělí po Svátosti létha oc XXI°. Jan Přemyšlenský ze Žlunic a na Březí. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu mně příznivému JMti. 1367. Petr z Rosenberka Janovi Přemyšlenskému: odkládá schůzi s matkou jeho. V Krumlově 1521, 16. April. Koncept Fam. Přemyšlenský. Služba má, urozený vladyko milý! Jakož mi píšeš jménem mateře své, že toho žádost má, aby ke mně s panem Janem Witmberským přijela, a že by se se mnou o pilné věci raditi měla, proše, ať bych oznámil, kdybych prázdnost měl, aby ty jí také to věděti dal, aby ke mně přijela, a den abych toho jmenoval oc. I věz, že bych to rád udělal, než že nyní nějaký odjezd před sebú mám, kteréhož každú hodinu vočekávám, když mi oznámeno bude, abych vyjel. Než když se, dá-li Buoh, zase domuov vrátím, oznámímť a rád ji uhlédám, když ke mně přijede. Datum Crumlov, fer. III. post dominicam Misericordia domini, anno dni XVCXXI. Petr z Rozmberka oc. Urozenému vladyce Janovi Přemyšlenskému ze Žlunic a na Březí, mně milému. 1368. Olomoucký biskup Stanislav Thurzo Petrovi z Rosenberka: o moravském sněmování. V Modřici 1521, 25. April. Orig. č. 3780. Pozdravení naše, urozený pane, pane příteli náš milý! Zdraví i všeho jiného dobrého, což byste sami sobě na pánu Buohu vinšovati ráčili, věrně bychom vám přáli. Vyrozuměli jsme po Jarošovi Kunčicském, služebníku vašem, že byste rádi o tom, co se nyní v zemi naší na sněmu obecním v Olomúci i potom jednalo, zprávu jměli. Kdež tomu vyrozumějíc chtěli jsme k vám služebníka našeho vypraviti a po něm vám o těch o všech věcech oznámiti. Ale jsúce mnohými potřebami krále JMti i svými tyto časy zaneprázněni, nemohli jsme toho dospěchu jmíti. Než jsme na tom, tím neprodlívajíc, někoho svého k vám vypraviti, aby vám o těch o všech věcích od něho zpráva dána byla; ač kdyby možné bylo, nejraději bychom se sami s vámi v slušném místě shledali, a o to o všecko ústně rozmluvili. A jestliže by vás prvé neb nyní od koho zprávy docházely a dávány byly, že by se co nového a škodného králi JMti pánu našemu a tejto zemi zednalo, žádáme vás, že tomu u sebe místa dávati neráčíte. Neb vy i jiní to v skutku poznati ráčíte, že se na tom sněmu obec- ném, i potom skrz nás i ty stavy a osoby, kteříž jsme se spuolu snesli a srovnali, nic jiného nejednalo než to, což jsme pánu Bohu a králi JMti pánu svému a tejto zemi povinnovati. A jistě na jiném nejsme než na tom, kdož by co dobrého JKMti vobmysliti a v skutku ukázati mohl, abychom k tomu přistúpili a toho všichni podle naší najvyšší možnosti dopomáhali.

Strana 38
38 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. A dochází nás také mnohé zprávy o tom, co se nyní v Čechách jedná. Žá- dáme, pokudž vám přísluší a možné jest, račte nám oznámiti, neb bychom rádi slyšeli, aby se v Čechách i jinde to, což by JKMti i zemi JMti k dobrému bylo, jednalo. Dajž vám pán Buoh zdraví dlúhé i všecko dobré. Datum v Modřicích, ve čtvrtek den sv. Marka anno oc XXI°. Stanislav, z buoží milosti biskup Olomúcký. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Českém Krumlově, panu příteli našemu zvláště milému. 1369. Petr z Rosenberka úředníkům a soudcům zemským: omlouvá opětně nepříjezd do Prahy nedo- statkem zdraví. Na Krumlově 1521, 25. Maj. Přepis č. 3785. Službu svú vzkazuji, urození páni páni, urození a stateční rytieři, urozené vládyky, přátelé moji milí. Jakož pan purkrabie najvyšší Pražský psal jest panóm úředníkóm zemským i jiným vám, kteříž v soudu zemském sedati ráčíte, též i mně*), maje toho žádost, abychme se o těchto suchých dnech [22—25] na hrad Pražský sjeli, oznamuje toho některé příčiny a potřeby: I račte věděti, že bych to rád učinil a na ten čas přijel, ale v pravdě pro nedostatek zdraví svého toho jsem učiniti nemohl; i prosím, že mi v tom neráčíte za zlé míti, což bezelstně býti nemuože. Nežli což- kolivěk ráčíte dobrého zednati krále JMti, pána našeho milostivého, a obecnieho tohoto královstvie, při tom rád spolu s VMtmi a s vámi státi chci a toho pomáhati, puokudž by mi náleželo, jakož jste i prve to do mne znáti ráčili. Neb bych jistě rád věděl dobré tohoto královstvie a našich stavuov, abychme pod právem v řádu a v pokoji býti mohli. Datum Krumlov, sabbato in vigilia s. et individuae Trinitatis anno dni Petr z Rozmberka oc. XVXXI. Urozeným pánóm pánóm, urozeným a statečným pánóm rytieřóm a urozeným vladykám, úředníkóm a soudcóm zemským královstvie Českého, pánóm přátelóm mým milým. 1370. Jan z Rosenberka slibuje zdržeti kšaft Petra Rosenberského. Ve Strakonicích 1521, 3. Jun. Přepis souč. Fam. Rosenberg 15. Já Jan z Rozmberka a na Strakoniciech, mistr převořstvie Českého zákona sv. Jana Jherozolimitánského řeholi Křížovnické oc, oznamuji tiemto listem všem: jakož jsem poznal zvláštní lásku k sobě urozeného pána pana Petra staršieho z Rozm- berka oc, strýce mého milého, i jsa toho vděčen, tiemto se listem zavazuji a zapisuji *) A. Č. VIII. str. 196 č. 256.

Strana 39
Dopisy z roku 1521. 39 dobrovolně, cožkolivěk JMt svým kšaftem zřiediti a rozkázati ráčí, anebo již zřiedil, že se v tom ve všem beze všeho a všelikterakého přerušenie chci a slibuji zachovati. A toho na jistotu a zdrženie svú jsem vlastní pečet dal přitisknúti k tomuto listu. A pro širšie toho svědomie prosil jsem urozených vladyk Jindřicha Strpského ze Strpí, Alše Sobětického z Sobětic a Jana Volbrama z Štěkře, tehdy purkrabie na Strakoniciech, že jsou také pečeti své na svědomie k tomuto listu podle mne, sobě bez škody, dali přivěsiti. Dán na Strakoniciech, ten pondělí v ochtábu božieho těla, léta po narození syna božieho tisícieho pětistého jedenmezcietmého. In tergo: Tohoto přiepisu originál pán JMt ráčil panu Lvovi dáti. 1371. Krumlovský úředník Ambrož sekretáři páně Petrovu: o lidu hornickém v okolí Krumlova; o moru. Na Krumlově 1521, 8. Jul. Orig. č. 3786. Pane Mikuláši, příteli a tovařiši muoj milý! Což se těch mší dotýče, chci to s pilností spraviti; než vězte, že se ty mše pro všecku obec vespolek dějí, než toliko kdo jest sám při tom osobně, že C dní odpustkuov obdrží oc. Kdež JMt pán žádost jmieti ráčí věděti o havéřích, mnoho-li jich mře anebo jestli na nich strach oc: i jinému nerozumím, než že se mnozí strachují, avšak proto nic méně pro strach nepijí. A včera, mezi jinými umrlci, tři jsú z nich schovali. I jeden, jsa z dolu sv. Vavřince, mezi bránu Kájovskú přinesen, stál tu snad puol dne na márách; a druhý jdouc tudy, chtíc mu něco dobrého učiniti, přilepil svíčku na máry v hlavy, a svíčka spadla naň do mar, takže mu hlava všecka obhořela, a by podbranný byl neuzřel, byl by z něho protomartyr učiněn. A dnes, ježto sem byl na duol sv. Vojtěcha vyšel, stoje jeden mluvil se mnú; a v tom se znak zvrhl a skřikl, že mu v tříslech hlíza naskočila; tu sem se lekl, co by mi byl palicí dal oc. Muoj milý pane Mikuláši! Zuostal bych rád, sami znáti muožte, v této míře na zámku; ale nemaje se časem co pro poveseleni srdce trefného napiti, než to pivo, musím se na truňk vína, již se odvážíc všeho, dolů dostaviti, aby se člověk něco ob- veselil. Než to muožte panu JMti oznámiti, by i nětco havéřů poodběhlo, že sem tomu porozuměl, by rud nic dobýváno z doluov nebylo, že dobře za puol léta co šmelco- vati máme, ač by nebylo dobře, by se ubíralo a nic nepřibývalo; ale nejsem té naděje, by k tomu ještě brzy přijíti mělo, neb jim nyní hovíme a přehlídáme, ježto by se to jiným časem nedálo. Mějte se dobře. Datum Krumlov, feria II. die Kyliani anno oc XXI. Ambrož. Panu Mikulášovi z Hošteina sekretáři, příteli a tovaryši mému milému.

Strana 40
40 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1372. Písař Třeboňský Petrovi z Rosenberka: o nemoci paní Kateřiny Holické ze Šternberka, sestry páně. Ve Třeboni 1521, 20. Aug. Orig. Fam. Rosenberg 26. Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú vždy poddanú s plným poslušenstviem VMti napřed vzkazuji. Milostivý pane! VMt račte věděti, že včera celý den i tuto celú noc až do třetí hodiny JMt paní sestra VMti jest nemluvila, a několikrát svící JMt jsú obnášeli. Ale po třetí hodině po půlnoci probrala se z té veliké bolesti. Ihned, jakž zase JMt ráčila promluviti, s pilností se mne ráčila ptáti, psal-li sem co VMti. Při tom VMt račte věděti, že Anežka malá třipaslička, JMti paní milostnice, tuto noc umřela jest. I přikázal sem vší čeledi, aby JMti nepravili. A s tím dajž všemohúcí milý Buoh ještě VMti dlúhé zdraví. Raptim. Třeboň, feria III. post festum Assumptionis virg. Mariae, annorum oc XVCXXI°. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc JMti, pánu mému milostivému. 1373. Zpráva [Petrovi z Rosenberka] o stavu války v Uhrách proti Turkům. B. m. [1521 před 29. Aug.] Přepis č. 3811. O retování Bělehradu, jestliže jeho velikú motcí Turek a s vodváženiem mnoha lidí zbití nedobude, tehdy jest naděje, že se buohdá retuje, jestliže se Uhři k králi JMti svú motcí strhnou, nežli poruoznuť leží. Než ráčíte znáti, jestliže Uhři JMKské podstatni nebudou, že cizozemci s těžkem sami tu věc budou motci vyvésti, jako Uhři bez cizozemcuov; nežli, když by sobě obojí pomohli, byla by dobrá naděje; neb jestliže jsú se Uhři zase s pole neroztrhli, tehdy, jakž bylo slyšeti, mohlo by jich i s cizozemci býti na sto tisíc a snad i dobře více. 1374. Petr z Rosenberka Adamovi z Hradce: o půjčce peněz na výpravu proti Turkům. V Olešnici 1521, 19. Sept. Přepis č. 3790. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál i s paní manželkú vaší. Kdež mi psáti ráčíte, oznamujíce, že manželce vaší pán Buoh pomoci a dceru dáti ráčil: i to jsem rád uslyšel, ač bych byl radši syna viděl než dceru, a rád vám ji s pravú vírú přeji. Při tom, kdež píšete prosíce, co se té pomoci králi JMti pánu našemu proti Turkóm dotýče, a utíkajíce se ke mně, abych vás třmi sty kopami grošuov založil jedné až do času dvě neděle po sv. Havle, slibujíce mi je na ten čas položiti oc: I račte věděti, že jsem sám, nemoha tak náhle od lidí peněz míti, své peníze také na přijatie lidí králi JMti dáti musil, a že v pravdě na tento čas peněz zbytek ne-

Strana 41
Dopisy z roku 1521. 41 mám a tak brzce od lidí vybráni býti nemohou. Všakž k žádosti vaší teď píši list panu Oldřichovi Španovskému, služebníku mému, neb mám u něho tisíc kop na mí- šensko, aby vám těch tří set kop grošů puojčil; jedné za to vás prosím, že mi je k tomu času, jakž v listu svém dotýčete, zase oplatíte, neb jich potřebovati budu. Kerýžto list vám teď posielám, pošletež k němu s niem, neb já jemu píši, aby je vám po tom poslu poslal, keréhož k němu s tím listem pošlete. A prosím vás, muoj milý pane synu, jakož mi píšete, že v Uhřech posla máte: když se vám vrátí, bude-li vám co o Turcích oznámeno, račte se na mne posla odvážiti a mně také psaním svým oznámiti. Datum ex Olsnic, fer. V. post festum s. Petr z Rozmberka oc. Lamperti anno domini XVCXXI. Urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce, synu mému milému. 1375. Bohuše Vrabský Petrovi z Rosenberka: o cestě do Uher. V Praze 1521, 23. Sept. Orig. Fam. Vrabský. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! Napřed zdraví i jiného všeho dobrého bych VMti věrně přál. Milostivý pane! Račte VMt věděti, že sem úmyslu toho do Uher od VMti jeti. Ač jsem mohl od jiných pánuo lepší službu míti, i nechtěl jsem od žádného jeti, než od VMti, poněvadž sem měl vdycky na VMti pána milostivého i ještě mám. Kdež vod VMti žádného odpuštění neberu pro tu jízdu, než pomůž-li mi se pán Buoh zase vrátiti, chci při VMti rád býti a VMti slúžiti. Milostivý pane! VMti prosím, jako pána svého milostivého, že to pro mne ráčíte učiniti a pro mé zasloužení minulý i potomní a puojčiti mi XV neb XX kop gr. do jmenovitého času, kdež otec muoj chce VMti na to jistinu udělati. A také VMti prosím, že mi nějaký kuoň ráčíte dáti, kterýž by se pod pacholka hoditi mohl. Kdež VMti věřím, že to ráčíte pro mne učiniti; a já se toho VMti chci vodsluhovati po všecky časy. Jestliže ráčíte mi to učiniti, VMti prosím, že mi to ráčíte poslati po tomto pacholku mým. A s tím dejž Buoh VMti se dobře míti. A račte VMt vě- děti, že máme vyjeti z Prahy tento pondělí najprv příští [30. Sept.].*) Datum Pragae, Bohuš Vrabský z Vrabí oc. v pondělí po sv. Mathúši, léta oc XXI°. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozmberka JMti a na Krumlově, pánu mému milostivému. 1376. Jan z Rosenberka Petrovi odtudž: je-li co na zprávě, že by král Ludvík zemříti měl. Na Strakonicích 1521, 28. Octobr. Orig. č. 3795 a. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte zdrávi jsúce dobře se měli, tohoť bych VMti věrně přel. A račte věděti, že mne zpráva docházie, *) A. Č. VIII. str. 197—199 č. 258 a 259. Archiv Český XII.

Strana 42
42 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. že by král Ludvík JMt měl umřéti, i neviem, jestli to tak čili nenie. Protož VMti za to prosím, viete-li co o JMti jistého, jestli živ neb kterak se tam nynie JMti vede, račte mi to psáti po tomto poslu, neb já tu věc také v mlčení uměl bych za- chovati. Datum Strakonic, dominico ante Simonis et Judae ap. anno oc XXI. Jan z Rozenberka a na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rosenberka a na Krumlově oc, panu strýci mému milému. (Březanovou rukou: Za krále Ludvíka Bělehrad vzat. Král byl nemocen a nečatský voják.) 1377. Petr z Rosenberka Janovi odtudž: že král sice nezemřel, ale těžce nemocen leží a od Turků zle se má. B. m. [1521, po 27. Octobr.] Přepis č. 3795 b. Urozený pane, pane a strýče muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Kdež mi psáti ráčíte, oznamujíce, že by vás zpráva docházeti měla, že by král JMt pán náš umřéti měl, prosiece, věděl-li bych co vo JMti jistého a kerak se tam nyní JMti vede, abych vám po tomto poslu oznámil. I vězte, že jsem vo tom nic neslyšel, by JMt umřéti měl, než to jest mi oznámeno, že by JMt velmi nemocen byl a několiko dní z lože nevstával na zimnici; než já té naděje nemám, aby JMt umřel, neb by co bylo, mám za to, že by mi najvyšší pan pur- krabie oznámil. Siceť se JMti, tak jakž mne zpráva došla, zle vede, neb Turecký ciesař všecku svú věc provedl a Bělehradu dobyl a osadil; a již zase odtud odtáhl, nechav tu něco drahně lidí. 1378. Jindřich Švihovský z Risenberka Petrovi z Rosenberka: kancléř Ladislav ze Šternberka že zemřel, a pan Jindřich o přímluvu prosí, aby úřadu toho dosíci mohl. Na Švihově 1521, 18. Nov. Orig. č. 3798. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Přál bych VMti s pravú věrú rád, abyšte se VMt ve zdraví jsúce dobře měli. VMti oznamuji, že jest pan kancléř nenější umřel*): i VMti prosím, že ráčíte králi JMti psáti a o mne se přimluviti, aby mi ráčil ten úřad dáti, a ten list po tomto poslu mně poslati. I VMti prosím, že to ráčíte učiniti, a já toho VMti rád chci zasluhovati. A také VMti oznamuji, že sám k JMKské jedu. Dán na Švihově, v pondělí po sv. Brikcí léta oc XXI. Jindřich z Ryzmberka a z Švihova. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově oc, panu příteli mému milému JMti. *) A. Č. VIII. str. 202 č. 263.

Strana 43
Dopisy z roku 1521. 43 1379. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: že za Jindřicha Švihovského, aby kancléřství dostal, přimlouvati se nemůže. Na Krumlově 1521, 22. Nov. Přepis č. 3799 b. Panu Lvovi. Urozený pane, pane příteli mój milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Jakož mi psáti ráčíte, co se pana Jindřicha Švihovského, švagra mého, dotýče, posielajíce mi psaní jeho, keréž mi učinil, proše, abych voň králi JMti, pánu našemu, psal, aby jemu JKMt úřad kancléřský dáti ráčil, kdež mi také při tom oznamuje, že sám osobně k JKMti jede. I poněvadž tam jede, já jemu na jeho psaní nic neodpisuji. A králi JMti mi se také voň psáti nehodí z příčin slušných, keréž vám, dá-li Buoh, při našem spuolu shledání oznámím, jakž také tomu poněkud z pře- dešlého psaní mého vyrozumíti muožete. Datum Krumlov, fer. VI. post fest. Prae- sentationis glor. virg. Mariae anno domini XVCXXI. 1380. Vilém z Risenberka Petrovi z Rosenberka: aby se zaň přimluvil k dosažení najvyššího komornictví. V Praze na Hradčanech 1521, 26. Nov. Orig. č. 3733 b. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane otče a kmotře muoj milý! O zdraví VMti rád bych uslyšel s pravú věrú. — Pane otče muoj milý! V paměti míti ráčíte, že jste králi JMti list přímluvčí psáti ráčili, aby mne JMKská tím ouřadem naj- vyšším kamrmeistrstviem obdařiti ráčil v královstvie Českém.*) I račte věděti, že králi JMti do Uher jedu. A protož VMti prosím, že ještě králi JMti list přímluvčí psáti ráčíte, aby JMKská toho ouřadu žádnému mimo mne dávati neráčil, tak jak jest mi JMKská připsati ráčil. A VMti prosím a tu celú vieru k VMti mám, že mi ten list přímluvčí po tomto poslu poslati ráčíte, aby jej hned za mnú do Uher nesl. S tím dajž pán Buoh všemohúcí VMti dobře se míti. Dán v Praze na Hradčanech, ten outerý po sv. panně Kateřině léta oc XXI. Vilém z Riznberka a z Švihova, na Roudnici oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na Krumlově oc, panu otci a kmotru mému milému JMti. Prosím spěšné odpovědi. *) Viz číslo 1306 této sbírky. 6"

Strana 44
44 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1381. Petr z Rosenberka králi Ludvíkovi: aby úřad nejvyššího kancléřství obsazen byl dle ustano- vení nebožtíka krále s radou pánův a úředníkův zemských, a aby král u nejv. purkrabí se přimluvil, aby páni radili dáti ho Krištoforovi ze Švamberka. K tomu připojen list ke krá- lovskému sekretáři Jiříkovi z Lokšan, aby v témž smyslu se přimlouval. Na Krumlově 1521, 2. Dec. Přepis č. 3800 b. Najjasnější králi oc, službu oc. Milostivý králi! Nepochybuji, že VKMti již vědomo jest, že pan Ladslav z Šternberka a na Bechyni, kerýž byl najvyšším kan- clieřem královstvie Českého, z tohoto světa skrz smrť sešel jest. Také mne jest došlo, že by někteří vo ten úřad u VMKské sobě jednali. Ježtoť co VMKské, jakožto pánu našemu milostivému, náleží, na tom jsem nikdá nebyl a nejsem, abych měl proti tomu býti. Neb poněvadž JMKské, slavné paměti VMKské otci, rád jsem slúžil, též i VMKské, jakožto pánu svému milostivému, rád bych se svými službami, jakž na věrného poddaného přísluší, zachoval. A z té povinnosti, zdálo mi se VMKské toto oznámiti, že JMKská, slavné paměti, ráčil jest zřiezenie a ustanovení v tomto krá- lovství Českém s vuolí všech stavuov učiniti a to listem pod JMKské pečetí utvrditi, i také dckami zemskými téhož královstvie, kterak má to držáno a zachováno býti, jakož VMKské z toho tento artikul jeden vypsaný do tohoto listu vložený posílám. A zdá mi se za potřebné, aby VMKská při tom tu věc zuostaviti ráčili a panu pur- krabí najvyššiemu Pražskému psáti, aby on tak, jakž ten artikul sám v sobě jest, podle toho tak se zachoval. Neb, milostivý králi! když VMKská ráčíte toto královstvie České v jeho řádech a svobodách zuostaviti a zachovati, jakož tu naději mám, tehdy tudy muože mnoho dobrého i časy potomními, tak jakž se naději, z toho VMKské i tomuto království přicházeti. Neb kdyby z toho bylo vystoupeno, móže VMKská dobře znáti, že by obyvatelé tohoto královstvie mohli to sobě obtiežiti, a skrze to že by mnohé znamenité a velké ruoznice i škodné mohly v tomto královstvie po- vstati. Kdež to VMKské dobrém úmyslem toto předkládám a oznamuji, a k tomu radím i prosím, že tak učiniti ráčíte. Datum Krumlov, feria II. post fest. s. Andreae Petr z Rozmberka oc. ap. anno domini XVCXXI. Cedule. Milostivý králi! Také VMKské prosím, že VMKská panu purkrabí najvyššiemu Pražskému psáti a poručiti ráčíte, aby on k tomu vedl, aby za kanclieře najvyššieho královstvie Českého byl učiněn pan Krištofor z Švamberka, neb jest vždycky rád JMKské, slavné paměti, VKMti otci, sloužil a tomuto království Če- skému k dobrému. Též což by VMKské k dobrému bylo, na tom jest, aby s přátely svými hotový se dal svými službami nacházeti. Neb ač za to mám, když o to rada VMKské v tomto království Českém jsoucí, tak jakž má býti, obeslána bude, že to mezi sebou najdou, že jest on k takovému úřadu hodný, ale proto, když také v tom VMKské vuoli budou věděti, bude on pan Krištofor z Švamberka i s přátely svými

Strana 45
Dopisy z roku 1521. 45 tomu rád, a toho VMKské, jakožto pánu našemu milostivému, rádi i summou zaslu- hovati chcme. A VMKské za milostivú odpověď prosím. Pane sekretáři, přieteli milý! Teď píši králi JMti listy, co se dotýče úřadu najvyššieho kancléřstvie královstvie Českého, i také při tom artikul do listu vložený, jak jest o úřadech v tomto královstvie zříditi ráčil král JMt, slavné paměti, s volí všech stavuov, kteréhožto artikule přípis tobě také rád posielám. I za to tebe žádám, že těch listuov králi JMti ode mne dodáš, a k tomu také že se přičiníš u JKMti, aby mi na táž psanie má od JMti odpověď po tomto poslu dána byla. A též toho žádám, že to u JMKské zjednáš, aby o pana Krištofora z Švamberka o ten úřad kancléřstvie najvyššiemu panu purkrabí Pražskému poručiti a psáti ráčil, neb znám jeho k tomu úřadu za hodného mimo mnohé jiné, a snad i ty to znáti sám muožeš, jestliže s ním jaký obyčej máš. A což v tom témuž panu Krištoforovi z Švamberka tuto prospěješ, rád se toho dobrým odplacovati budu, a on bezpochyby tolikéž rád učiní, jak o tom uznáme, žes o jeho dobré a poctivé práci a pilnost měl. I té sem k tobě naděje, že pro mne v tom všem snažnú práci a pilnost u JMKské mieti budeš, očť tuto píši, na tom mi zvláštní vděčnost ukážeš. Neb ač jest se snad někdo prve k tobě o to také utétci mohl za přímluvu, ale poněvadž já tuto nic zbytečného na JMKské nežádám, než k tomu, což spravedlivé býti má, k tomu se přimlúvám, aby ta věc tiem pořadem rozvážena byla: i zdá mi se, že ty se k takové věci dobře přimlúvati muožeš bez úrazu toho, ač jestliže si se komu več zamluvil, poněvadž se budeš k věci slušné a spravedlivé podle této žádosti mé přimlúvati. Datum ut supra. Petr z Rozmberka oc. Panu Jiříkovi z Loksan, sekretáři krále JMti, příteli mému milému. 1382. [Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála]*) o smrti Viléma Kostky a příhodě Havla z Wartenberka. B. m. [1521 po 11. Dec.]**) Přepis č. 3808. Odsud nyní novin zvláštniech neviem oznámiti, než račte věděti, že pan Vilém Kostka umřel skrze nějakú příhodu od ručnice dosti neznámú. Také včera počala řeč jíti, že by pan Havel Bydžovský z Wartemberka za- mluvil sobě bitvu v několika koniech a že by v té bitvě zabit byl, ale toho ještě nejistiem. A přál bych jemu toho, aby tak nebylo. *) Dle udání archivu Třeboňského, ač mně se nepodobá. Spíše snad list od někoho z Prahy. **) Dle úmrtí Viléma Kostky.

Strana 46
46 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1383. Heralt z Ríčan Petrovi z Rosenberka: zprávy o sněmu; děkuje za přímluvu k panu Lvovi*). V Štěkni 1521, 20. Dec. Orig. č. 3804. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane muoj milostivý! Byšte VMt jsúce zdrávi dobře se měli a zdrávi byli, tohoť bych VMti věrně rád přál. A teď VMti list posélám od najvyššieho pana purkrabí Pražského JMti, a VMti vzkázal službu povědieti, neb jsú ještě sněmu nezavřeli. Než na tom jsem s JMtí zuostal, jakž sněm zavřien bude, že VMti ihned psáti bude. A také račte věděti, že na tom jest, že mají ihned pro krále JMt jeti pan hofmistr**) a pan Švamberk,***) a z rytieřstva pan písař†) a pan Kutnor [sic].††) VMti prosím, že mi neráčíte za zlé mieti, že jsem k VMti sám nepřijel, neb jsem koně náramně vytáhl; jakž mi maličko povod- počinú, tak ihned k VMti přijedu. A VMti z přímluvy, kterúž jste k panu Lvovi JMti učiniti ráčili, děkuji; VMti toho odsluhovati chci jako pánu svému milostivému. Neb račte věděti, že jest mi odloženo do sv. Vincence [22. Jan. 1522]. Dajž pán Buoh VMti dobře se mieti, věrněť bych VMti rád přál. Ex Štěken, fer. VI. ante Heralt z Říčan a na Štěkni. Thomae ap. anno domini MVCXXI. Urozenému pánu, panu Petrovi staršiemu z Rozenberka a na Krumlově, pánu mému milostivému. 1384. Král Ludvík Petrovi z Rosenberka: že nejvyšším kancléřem učinil Jindřicha Švihovského z Risenberka. V Budíně 1521, 28. Dec. Orig. č. 3836. Ludvík z boží milosti Uherský, Český oc král, markrabě Moravský oc. Urozený věrný náš milý! Psanie tvému, které jsi nám o úřad najvyššího kancléřstvie královstvie našeho Českého učinil, přimlúvajíce se při tom o urozeného Krištofa z Švamberka, tomu všemu dostatečně vyrozuměti jsme ráčili. Kdežť na to věděti dáváme, že prve nežli jest nás takové tvé psanie došlo, ráčili sme ten úřad uroze- nému Jindřichovi z Ryznberka a z Švihova, věrnému našemu milému, z moci a mi- losti naší královské dáti. Protož, poněvadž se to nám změniti nikterakž nehodí, aniž ráčíme, kdež o tobě nepochybujem, poněvadž se ta věc moci a panovánie našeho, kteréž jest nám ode všech stavuov královstvie Českého připovědieno, dotýče, že ty proti takovému dánie našemu nebudeš, než raději i jiné k tomu povedeš, aby nás v tom i jiném, jakožto krále a pána svého dědičného i korunovaného, poslušni byli, *) Souvisí s listy v A. Č. VIII. str. 202 a 203 č. 262 a 264. ***) Krištofor. **) Vojtěch z Pernšteina. †) Radslav Beřkovský. † †) Jindřich Kutnauer. — Srovnej s těmito jmény Palackého Děj. V. 2. 403 a násl. číslo 1389.

Strana 47
Dopisy z roku 1521. 47 a zvláště znaje to, že týž Jindřich nám se k tomu úřadu hodí. Kdežť my to jakožto věrnému našemu milému vší milostí naší královskú na potomní časy spomínati ráčíme. Datum Budae, sabbato die Innocentum anno domini oc XXII', regnorum vero no- strorum Hungariae et Boëmie sexto. Ex commissione propria regiae Majestatis. Urozenému Petrovi z Roznberka a na Krumlově, věrnému našemu milému. 1385. Jindřich Švihovský z Risenberka Petrovi z Rosenberka: aby mu k nejvyššímu kancléřství, jehož od krále dosáhl, nápomocen byl; zprávy z Uher. V Budíně 1521, 31. Dec. Souč. opis č. 3837 b. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane svagře muoj milý. Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, přál bych toho VMti věrně rád. Pane švagře muoj milý! Po- něvadž již o tom věděti ráčíte, že jest mi král JMt, pán muoj milostivý, ráčil dáti úřad najvyššího kancléřstvie královstvie Českého, kdež pak i prvé VMti psal sem, když sem k JMKské o ten úřad jel, za přímluvu prose. I ještě VMt prosím, poně- vadž jest mi ten úřad od krále JMti dán, že v tom proti mně, co se toho úřadu dotýče, býti neráčíte. A poněvadž jest má zvláštnie duověrnost k VMti byla, a vzhlédnúc také na to, že vaši blízkú přítelkyni za manželku mám*), i moji děti s vámi v dosti blízkém krevním přátelstvie jsú, té sem k vám naděje, že proti tomu dání krále JMti býti neráčíte, než raději že mi v tom pomocni budete, jestliže by mi se v tom jaká překážka dieti měla, a že mne v tom opustiti neráčíte. A pán Buoh všemohúcí rač se nám dáti ve zdraví šťastně spolu shledati. Datum Budae fer. III. ante Circum- cisionis domini, anno ejusdem oc XXII°. Na tento čas VMti nevím co tak nového psáti, než že král JMt svadbu míti má osmý den po svatých třech králích, a hned po té svadbě JMKská na tom ráčí býti a do Čech jeti i s královú JMtí. Páni Uherští ti sú na sebe velikú berni položili k obraně proti Turkuom, a hajtmany sobě dva zdělali, jeden nadišpan a druhý pan vývoda Sedmihradský, a čtyry kynštarty, kteříž ty peníze přijímati k sobě mají a bez těch hejtmanů jich vydávati nemají, nežli na žoldnéře. A ti hajtmané válku mají vésti a země brániti proti Turkuom. Než král JMt nic s tím činiti nemá, a ještě málo se k čemu mají k jaké obraně.**) Než Turci jich pomalu na pomezí utrhují; a teď nedávno znamenitú škodu v Slovanech a v Gransku udělali a mnoho lidí s sebú zajali. Jindřich z Ryzmberka a z Švihova. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově, panu švagru mému milému. *) Manželkou Jindřichovou byla Voršila kněžna Minsterberská, kteráž však dle Grotefenda (Taf. XIII.) zemřela „nach 1514 30. Sept.“ (Naproti tomu u Bernaua I. 369 dat. úmrtí 1545.) Jeli datum Grote- fendovo správné, musilo by se dle znění tohoto listu mysliti na druhou manželku Jindřichovu, o čemž **) Palackého Děj. V. 2. str. 402. však ničehož jsem se nedopátral.

Strana 48
48 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1386. Pamět [pro pana Petra z Rosenberka?] co se dálo v Čechách 1520 a 1521. B. m. [1521.] Přepis č. 3809. Neřádové jací byli, toto pamatuji: Item, oheň byl puštěn a dobýváni učiněno od některých měst, ježto toho není ještě od nich pokázáno, že jest se to mělo a mohlo slušně státi. Item, Janovský, nepřítel krále JMti a tohoto královstvie, byl jat i syn jeho, a v moc všel některým městóm a potom ušli oc, jakož jest to v tomto královstvie vuobec vědomo. Item, loupežové a mordové mnozí sú byli činěni, ale ač se toho něco doptáno, nežli ještě něčeho na některé není podle práva až do tohoto času dovedeno. Item, někteří pro svá provinění sedí a někteří od svých statkuov utekli. Item, někteří podle napomenutí od úřadu purkrabství Pražského a podle listuov obranniech sú se nezachovali. Item, škod na dluhy zemské přibylo, proto zvláštně, že berně prve svolená dávána, jakž bylo svoleno, nebyla, a tudy to přišlo; toho jest také paměť. 1387. Spis [zaslaný Petrovi z Rosenberka] o rozdílech mezi stavy ve příčině odpovědníků a příjezdu krále do Čech. B. m. [1521.] Přepis č. 3838. Tato jest pohádka, aby ji uhodli: Když budou napomenuti, podle toho zapsání, kdež sme se všickni zapsali svými ctmi a věrami na každého po napomenutí sáhnúti, ktož by v zemi oheň pustil a válku začel? Toto odpověď zase na to: Tuto odpověď vám dávám na tu pohádku. Poněvadž zřízení zemské to ukazuje, kdež by zhoubce zemské vehnali, táhnúce po nich, že by tu u toho zastiženi byli, že mají odtud neodjížděti, než hned je tu mají obehnati. A ktož by pak zhoubce zemské a odpovědníky fedroval a je přechoval, kterak se k tomu a k těm a k ta- kovým máme zachovati, vohledajte to. Pak Klatovským Suda s svými pomocníky popálil, vosekávali, mordovali, tak jest zpráva! Pak jest i to k nám mluveno od pana Jana*) z Vratu, že páni Pražané, páni Horníci a všicek stav městský nežádají VMtí za pomoc, tak jakž zřiezení sama v sobě to ukazují, než toliko toho na VMti žá- dáme, abyšte nám překážky neráčili činiti, ani do nás jiné viery neračte mieti, než *) Paška.

Strana 49
Dopisy z roku 1521 a 1522. 49 že žádnému dobrému nic nepřekážíme, než těm lidem výtržným, kteříž sami osekávají nevinné křesťany, ježto s nimi není hodno ani pokrmuov bráti. Již sem se vyvedl od otázky vaší. Pak poněvadž jest ten a takový rozdíl, aby někto chtěl nás napo- mínati a tím svoleným hnutím abychom veřejně táhli, chtíce svú poctivost podle po- kuty na to uložené zachovati, i snad bychom proti druhé straně v túž pokutu upadli; neb jistě to opatřím, že oni to mluvili, že na nás pomoci nežádají, a kdyby nám taková potřeba byla, že nám chtí pomáhati, než toto zlé že sami chtí zastaviti oc. Co se pak prostředku dotýče, bylo o to mluveno v potazu, aby pan hofmistr ráčil se v to vložiti. I zase to mnozí rozmajšleli, že jest těžká věc pánu na se to vzíti, nebo kdyby tato strana svolila a druhá strana, poněvadž zde není, snad by něco předse brala: a tak z mnohých příčin těžké bylo panu hofmistrovi JMti se v to vložiti. Než psaní dostatečné JKMti o to, co jest se již počalo v koruně této, jest učiněno, a mnoho rozdielu se položí, i králi Polskému JMti se oznamuje, co jest sobě JMt král Polský i králi pánu našemu ráčil učiniti, že jest někomu k vuoli odmlúval, aby sem nejel král a pán náš korunovaný; ježto v markrabstvie Moravském nemrou ini v mnohých kútech v koruně této. Než pod zpuosobem moru někto to zednal i dary za to bral, a na sněmiech k tomu mluvil i svoloval, aby pro krále JMt bylo vysláno. Co se dobrého pro to šibalství stane, to chudým nám najspieše vědomé bude. 1388. Anna z Hradce omlová se bratru svému Adamovi, že mu dlouho nepsala, a prosí ho, poněvadž sama pro churavost k němu přijíti nemůže, aby ji navštívil. V Jindr. Hradci 1522, 4. února (v úterý po Hromnicích). Tištěno u Dvorského: Staré písemné památky žen a dcer českých, v Praze 1869, str. 68 číslo 59; — též v Arch. Českém XI. 442.*) 1389. [Václav Košatecký z Kolovrat, Jindřich Kutnauer**) a jiní poslové stavovští v Budíně]: že jest žádost králova, aby Jindřich Švihovský zůstaven byl při úřadě nejv. kancléřství. B. m. [1522, Febr.] Přepis č. 3801. Také račte věděti VMt, kteříž k tomuto přislušíte, že král a královna JMt ráčili jsú s námi mluviti o pana Jindřicha Švihovského, abychom VMtem psali, že toho JMt žádost má, abyšte k tomu svoliti ráčili, aby úřad kancléřský při něm zuostal podle dání JMti. Dali jsme JMti tu odpověď, že my neznáme, abychom my *) Ve jmenované knize Dvorského str. 66 č. 58 a v Arch. Č. XI. 445 č. 261 vydán jest jiný list rodu Hradeckého k r. 1522, ale ten po mém soudu náleží jinam. **) Ti jmenují se v Pal. Děj. V. 2. 403. Avšak dle listu Heralta z Ríčan Petrovi z Rosenberka ze dne 20. Dec. 1521 sněm původně na jiných poslech se ustanovil. (Viz č. 1383.) Archiv Český XII.

Strana 50
50 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jemu naším psaniem co v tom prospěli, než poněvadž JMt brzo v Čechách býti má, že JMt bude motci s VMtí podle vuole své o tu věc mluviti a jednati. Ráčili JMt touž žádost po druhé na nás vzložiti, abychom vždy takové psaní a oznámení vám učinili. Protož my slušně tomu odepříti nemohúce, jaká jest žádost a vuole JMti, při tom VMtem oznamujem.*) 1390. Krištofor ze Švamberka Petrovi z Rosenberka: aby mu ještě i nyní byl nápomocen k dosažení nejv. kancléřství. Na Bechyni 1522, 3. Mart. Orig. č. 3800 c. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! VMti bych věrně přál zdravie i všeho dobrého. Jsa zde nynie na Bechyni u pana Jana z Šternberka, pana ujce svého milého, přineseno mi dnes u večier psanie sem, keréž mi z Prahy posláno. I to VMti teď posielám, z kteréhož porozuměti ráčíte výjezdu krále JMti, pána na- šeho, do tohoto královstvie. Což se pak dotýče úřadu najvyššího kancléřství, z toho ráčíte rozuměti, k čemu mi ten přítel radí, jak bych ještě k tomu přikročiti měl. I za to VMti prosím, té dokonalé naděje a viery k VMti jsa, že mne v tom opustiti neráčíte, než předse v tom podle mne že státi ráčíte, jako ten pán a přítel muoj, keréhož sem v přá- telstvie a zvláště u této věci mimo jiné za přítele sobě býti poznal. A já VMti toho vším přátelstvím rád zasluhovati budu. Ač někeří přátelsky jsú ke mně mluvili a cesty mi k tomu ukazujíc, ale jak jsú při té věci při mně stáli a jaké cesty a prostředky obmejšleli, to VMt dobře věděti ráčíte, a já poněkud také: ježto sem já se od nich k sobě dobrého přátelstvie podle mnohého zakazování nadál, ale poněkud mne to zmýlilo. A nejsnáz jeden druhého sklamati muože, když mu věří. A jaké jest psanie také učiněno najvyššímu panu purkrabí Pražskému, co se úřadu kancléřského dotýče, to VMti také posielám. Ač mne za to žádají, abych o tom nic neříkal, ale před VMtí já toho tajiti nechci, než za to prosím, že toho ráčíte při sobě nechati. A tyto listy přečtúc, za to žádám, že mi je ráčíte zase poslati, však ráčíte-li jich sobě přípis nechati, to dobře učiniti muožte. A posla prosím že mi ráčíte zase vypraviti, aby vždy v středu [5. Mart.] u mne na Zviekově býti mohl. Všemohúcí pán Buoh rač nám dáti spolu, muoj milý pane a bratře, ve zdraví šťastně se shledati. Ex Be- chyně, feria II. Carnisprivii anno XXII. Krištofor z Švamberka oc. Panu a bratru mému milému, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově oc, JMti. *) Cf. s následujícími čísly 1390—1393 a s Palackého Děj. V. 2. str. 408.

Strana 51
Dopisy z roku 1522. 51 1391. Petr z Rosenberka Krištoforovi ze Švamberka: že pro veliké nezdraví své nemůže prosbě jeho dosti učiniti; o jízdě králově do Čech. Na Krumlově 1522, 5. Mart. Přepis č. 3800 d. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Jakož mi psáti ráčíte, co se úřadu najvyššieho kanclieřstvie dotýče, posielajíce mi psaní, z keréhož bych rozuměl, k čemu by vám ten přítel radil, jak byšte ještě k tomu přikročiti měli, prosíce a té dokonalé naděje ke mně jsúce, že vás v tom neopustím, než předse v tom vedle vás že státi budu oc. I muoj milý pane bratře! Račte věděti, že jsem ten list, k čemuž vám ten přítel radí, přečetl a jemu vyrozuměl. Kdež Buoh zná, že bych já vám svú osobú k té i k jiné poctivosti podle mé najvyšší možnosti rád pomohl, nic méně, než jako by se mé vlastní osoby dotýkalo: ale sami znáte muoj nezpuosob zdravie mého! Kdež pak v pravdě mi muožte věřiti, že nyní na tento čas zdráv velmi nejsem a mám flus velmi velký v hlavě, a dásně mi v ústech otekly, a chuti k jiedlu nemám, že mi se s těžkem kdy kerá krmě zlíbí. K tomu také služebníkuov doma nemám, že jsou se nyní ode mne rozjeli a tepruov k středopostí [27. Mart.] se zase ke mně sjeti mají: neb jsem se nestrojil k JKMti jeti, než tepruva k letnicem s strýci svými, a z té příčiny jsem nákladu učiniti nechtěl, leč bych jistotu zvěděl, že již JKMt jede, ani koní jsem sobě zpuosobil, ani šatuov na čeleď, ani čeledi zřiedil, keří by se mnou jeti měli. A že bych i zdráv byl, že bych se nemohl tak brzce vypraviti, tak jakž by příslušelo, leč bych sobě chtěl k posměchu jeti, ježto jsem té naděje, že byšte mi toho sami neradili ani přáli. Protož, muoj milý pane bratře, znajíce takové napřed psané příčiny, prosím, že mi za zlé míti nebudete, že vaší žádosti vedle rady toho přítele, kerýž vám píše, nyní na tento čas naplniti nemohu. A teď vám ten list i přiepis toho artikule zase posielám. Také račte věděti, že mně jest psaní přišlo od najvyššieho pana purkrabie Pražského včera večer, asi hodinu prve nežli posel váš ke mně přijel, kdež mi oznamuje vo výjezdu krále i králové JJMtí sem do tohoto královstvie z Budína, a že jest obeslal ty, keříž proti JKMti jeti mají, aby se sjeli do Německého Brodu v středu po suchých dnech puost- ních najprv příštích [19. Mart.]; neb mu píší páni poslové naši, keříž při králi JMti jsou, aby proti JMti vyjel do Polné. Datum Crumlov, feria IIII. Cinerum anno domini XVCXXII. Petr z Rozmberka oe. Panu Krištoforovi z Švamberka oc.

Strana 52
52 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1392. Jindřich ze Švamberka Petrovi z Rosenberka: nářky na nejv. purkrabí pana Lva pro nedo- statečné ukázání přátelství ve příčině obsazení úřadu kancléřského. Na Zvíkově 1522, 8. Mart. Orig. č. 3800 e. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý! Napřed zdraví i jiného všeho dobrého bych vám věrně přál. Muoj milý pane bratře! Pan Krištofor, strýc mój, okázal mi psaní vaše, kdež mu odpověď dáváte na psaní jeho, při tom toho dotýčíc o nezdraví vašem, kdež vám toho, pán Buoh zná, věrně nepřeji. I prosím, muoj milý pane bratře, že mi ráčíte oznámiti, kterak se na svém zdraví máte a jestli vám co lépe. A vedle toho jest mi okázal, co mu z Uher píší o úřad kancléřstvie. Kdež z psaní toho tomu sem porozuměl, že někteří králi JMti ty cesty oznamují a okazují, aby JMti prvnější dání úřad kancléřstvie vzdy předse šlo. Kdež z toho psaní, zdá mi se, že z těžka chyba jesti najvyššieho pana purkrabí a pana hofmistra zemského, aby těch cest neoznamovali JMKské. Pak, jestliže jest to pan purkrabie učinil, znáti muožte, muoj milý pane bratře, že by to přátelstvie mezi námi nésti nemohlo; neb aby někdo chtěl slovy přietelem býti a skutkem jinam se chejliti — a když se buohdá s vámi shledám, o to s vámi šíře rozmluvím. A také, muoj milý pane bratře, z psaní toho, kteréž jste panu Krištoforovi, strýci mému, učinili, tomu sem srozuměl, že na tento čas v Praze nebudete moci býti pro nedostatek zdraví vašeho. I za to prosím, že ráčíte najvyššiemu panu pur- krabí psáti, aby již na místě vašem pana Krištofora, strýce mého, dobrým přítelem v tom byl. Neb za to mám, že mu ráčíte o to psáti, že v tom pro vás přátelsky se najíti dá, a snad se také na to rozpomene přátelstvie, v kterémž jsme se vždycky k němu přátelsky zachovávali. Avšak jedné ať vedle pořádku se zachová a dekami zapsání: pak na kohož ten lus spadne, ten ať toho užívá. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, pane bratře muoj milý, abychom se spolu ščastně a ve zdraví shledali. Datum Zviekov, sabbato ante dominicam Invocavit anno oc VCXXII. Henrich z Švamberka oc. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově oc, panu bratru mému milému. 1393. Petr z Rosenberka Jindřichovi ze Švamberka: popisuje nemoc svou a slibuje přimlouvati se u pana Lva za Krištofora Švamberského. Na Krumlově 1522, 9. Mart. Přepis č. 3800 f. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Jakož mi psáti ráčíte, že jste z mého psaní, keré jsem panu Krišto- forovi, strýci vašemu a bratru mému milému, učinil, ráčili vyrozumíti vo nezdraví

Strana 53
Dopisy z roku 1522. 53 mým, žádost toho majíce, abych vám oznámil, kterak se na svým zdraví mám oc: I račte věděti, že takového přielišného nezdraví, děkujíc pánu Bohu, na sobě nemám, než že mi se žaludek nakazil, že jako žádné chuti k jiedlu skoro nemám, a flus že mám v hlavě, a dásni mi také nětco otekly, a z toho že se obávám, aby nětco hor- šieho na mne nepřišlo. Než mám nyní doktora Šebestiána při sobě, kdež tu naději mám, že s pomocí Boží a jeho sobě to, dá-li Buoh, napravím. Při tom, kdež dotýkati ráčíte, co se úřadu kanclieřského dotýče, kdež jste tomu z toho psaní, keréž vám pan Krištofor ukázal, co mu z Uher píší, porozuměli, že by někteří ty cesty králi JMti oznamovati a ukazovati měli, kerak by prvnějšie dání úřadu kanclieřského předse jíti mělo, a vedle zdání vašeho že by tu z těžka chyba byla najvyššieho pana purkrabie Pražského a pana hofmistra oc, aby těch cest JKMti neoznamovali, kdež jestliže by to pan purkrabie učinil, že bych znáti mohl, že by to přátelství mezi vámi nésti nemohlo oc. I když se najprv s ním shledám, chci s ním vo to dómínku míti, abych mohl vyrozumíti, kerak jest ta věc sama v sobě, a čemuž vyrozumím, nebude vás tajno. Dále, jakož psáti ráčíte, že z téhož psaní mého ráčili jste tomu vyrozumíti, že pro nedostatek zdravie mého na tento čas v Praze nebudu moci býti, žádajíce, abych najvyššiemu panu purkrabí Pražskému psal, aby na místě mém pana Kristofora, strýce vašeho a bratra mého milého, dobrým přítelem byl a v tom se k němu pro mne přátelsky najíti dal, naději majíce, že se snad na to přátelstvie, v kterémž jste se vždycky k němu přátelsky zachovali, rozpomene oc. I milý pane bratře! Račte věděti, že to rád učiním a s pilností mu vo to psáti budu. A za jiné nemám, než což mu bude najvýš možného v tom pro mne i pro pana Kristofora učiniti, že to učiní. Datum Crumlov, dominica Invocavit anno domini XV°XXII. Petr z Rozmberka. Panu Henrichovi z Švamberka oc. 1394. Petr z Rosenberka Jindřichovi odtudž: o přípravách k jízdě proti králi. Na Krumlově 1522, 17. Mart. Opis souč. č. 3816. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte zdrávi jsúce dobře se měli, věrně bych vám přál. Račte věděti, že již proti králi JMti z tohoto královstvie jedou, kdež za to mám, že JKMt, nebude-li tento čtvrtek, ale v pátek [21. Mart.] v tomto královstvie. I co se naší jiezdy k JKMti dotýče, jakož jsme vo to spuolu mluvili, abychom v černém jeli, jakož já se tak strojím; i račte se též v černém strojiti a koně sobě trefné, kdež muožete, při bratřích svých anebo jinde, kde byšte věděli, jednati, abyšte se asa na XXIIII koní trefných vypravili, kromě kuchařuov a těch, ktož napřed pro hospody pojedou. Neb já také sobě koně jednám,

Strana 54
54 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. kdež pěkné vím, abychom se poctivě, jakž na to slušie, vypravili. Mám ten úmysl, dá-li Buoh, po velice noci brzo k JKMti jeti, abychom tu spolu jeli. A co se pušuov dotýče, jakož jste se mnou také vo to zmínku učinili, budem-li je bráti: i na ten čas mi se zdálo, že nebude potřebie. Ale již jsem se na to rozmyslil, že jest slušné, abychom je brali a služebníci naši aby pod nimi jeli. Tím se račte zpraviti. Datum Krumlov, fer. II. post dominicam Reminiscere anno dni XVCXXII. Petr z Rozmberka oc panu Jindřichovi z Rozmberka oc. 1395. Vojtěch z Jivovice Petrovi z Rosenberka: nabízí ke koupí něco platu. Na Chvalkově 1522, 29. Mart. Orig. Fam. von Jiwowic. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú VMti vzkazuji. VMti ozna- muji, že musím některuo kopu platu prodati konečně, pět kop groší a některý groš, a něco vospu, něco kur. Jestliže VMt ráčíte kúpiti, raději bych VMti prodal, než jinému. Datum na Chvalkově, sabbato post fest. Annunctiationis Mariae annorum oс 22°. Vojtěch z Jivovice. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznbergka, pánu mému milostivému. 1396. Budějovičtí Jindřichovi z Rosenberka: aby zastavil poddaným svým v okolí Budějovickém vaření piva. V Budějovících 1522, 7. April. Přepis č. 3818. Vysoce urozený pane, pane nám milostivě příznivý! Službu naši napřed se vší poctivostí vzkazujem. Milostivý pane! Jakož VMti tajno není, kterak před časem teď minulým stalo se jest svolení a smlúva všech tří stavuov o různice o všecky, kteréž byly mezi stavy panským a rytieřským s jedné a vším stavem městským strany druhé, zvláště o piva vaření, což se lidí obecních sedlských při piva vaření dotýče, aby to stálo při nálezu krále Jiřieho, slavné paměti, že sedláci ve vsech, aby žádných piv nevařili oc: kdež pak, milostivý pane, my lidem svým hájili sme i po dnešní den hájieme. I poněvadž VMt okolo města našeho, blíž míle, své ráčíte též lidi sedlské jmieti, kteříž pivo vařie, my VMti, jakožto pána spravedlivého a milo- stivého, prosieme, že VMt ráčíte rozkázati těm VMti poddaným, ať od toho bez od- tahův pustie a toho se viece nedopouštějí. Neb jistě že bychom jim toho snésti ne- mohli a trpěti, což by bylo proti svolení zemskému i proti svobodám našim. A také VMti, znáť pán Buoh, neradi bychom co měli úmyslně protimyslného učiniti, tu všecku do VMti dóvěrnost majíc, že se v tom spravedlivě ráčíte dáti najíti, a již tu

Strana 55
Dopisy z roku 1522. 55 věc VMt ráčíte tak, puokud za spravedlivé jest, opatřiti. Odpovědi od VMti prosieme. Ex Bud[wais], feria II. post dominicam Judica anno XXII. Purkmistr a radda města Budějovic Českých. Vysoce uroz. pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka oc, pánu nám milostivě příznivému. 1397. Jindřich z Rosenberka Budějovickým: že se chce poraditi a pak jim ve příčině piva vaření náležitou odpověď dáti. V Třeboni 1522, 8. April. Přepis č. 3819. Služba má, múdří a opatrní sousedé milí! Píšete mi, že mne tajno není, kterak před časem teď minulým mělo se jest státi svolení a smlúva všech tří stavův o různice všecky, kteréž byly mezi stavy panským a rytieřským s jedné a vším stavem městckým strany druhé, zvlášť o piva vaření, což se lidí obecních sedlských při pivo- vaření dotýče, aby to stálo při nálezu krále Jiřieho slavné paměti, že sedláci ve vsech, aby žádných piv nevařili oc, a že vy lidem vašim hájili ste a po dnešní den že hájíte. A poněvadž já okolo města vašeho, blíž míle, týž lidi sedlské mám, kteříž pivo vaří, prosíc mne, abych poddaným mým rozkázal, aby od toho bez odtahův pustili a viece se nedopúštěli, a že byšte jistě toho jim snésti nemohli oc. I vězte, já o tom svolení konečně nic neviem, než chci se s přátely svými na to poraditi a vám ne- prodlévajíc odpověď dáti. Než za to vás žádám, že lidem mým poddaným, puokudž bych vám odpověď nedal, hájiti nebudete. Ex Třeboň, feria III. post dominicam Judica Jindřich z Rozmberka. annorum oc XV°XXII. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Budějovic, souseduom milým. 1398. Jindřich z Rosenberka Petrovi odtudž: radí se ve příčině odpovědi Budějovickým; oznamuje, že již kroje pro lidi své udělati dal. V Třeboni 1522, 8. April. Orig. č. 3820. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strejče muoj milý! Byšte se VMt ve zdraví dobře a štastně měli, tohoť bych VMti věrně přál. Muoj milý pane strýče! Račte věděti, že mi Budějovští o nějakým svolením píší, kdež by se mezi panským, rytířským stavy strany jedné a mezi vším stavem městským strany druhé, o piva vaření, což se lidí obecních sedlských při pivovaření dotýče, aby to stálo při nálezu krále Jiřieho, slavné paměti oc, jakož VMti teď jich listu přiepis posielám, kdež jistě za to mám, že i VMti o to jsú též psali. I muoj milý pane strýče! VMti prosím, puokudž VMt ráčíte jim za odpověď dáti, že mi to ráčíte psaním svým ozná- miti, abych já se viděl s VMtí v tom [sic], což bych jim za odpověď dáti měl, srovnati

Strana 56
56 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mohl. A což sem jim za odpověď dal, teď VMti toho přiepis posielám, jímž se VMt zpraviti ráčíte. Také muoj milý pane strýče, račte VMt věděti, že mi Vincenc, písař VMti, psaní kázal jest, což se šatův dělání dotýče, abych někoho k VMti poslal, jestliže by mi se líbilo, abych týž dal dělati oc. I muoj milý pane strýče! Pro zaneprázdnění mnohých věcí VMti sem jistě nesměl o to starati, abych k tomu času obmeškán nebyl, kdy bych s VMtí vyjeti měl, než dal sem obtáhlé suknice dělati. VMti prosím, že mi v tom neráčíte za zlé míti. A s tím dajž se nám pán Buoh spolu ve zdraví shledati, bude-li vuole jeho svaté milosti. Ex Třeboň, feria III. post dominicam Judica an- Jindřich z Rozmberka oc. norum oc XVCXXII. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu strýci mému milému, Od pana Jindřicha z Roznberka, co se Budějovských dotýče, kterak jsou pánu psali, aby lidem svým přikázal, aby piva nevařili, blíže míle od města jich oc. 1399. Petr z Rosenberka Jindřichovi odtudž: posílá mu zdání své ve příčině odpovědi Budějovickým a oznamuje mu o škodě ohněm na Rožmberce. Na Krumlově 1522, 10. April. Přepis č. 3821. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte zdrávi jsúc, dobře se měli, věrně bych vám přál. Jakož mi píšete, oznamujíce, co vám Budě- jovští psali, a při tom mi posielajíce přiepis psaní jich i také přiepis odpovědi, kerú jste jim na to dali, za to majíce, že by i mně také o též psáti měli, prosíce, puokudž bych jim za odpověď dal, abych vám oznámil, abyšte se se mnou v tom, co byšte jim za odpověď dáti měli, srovnati mohli oc. I račte věděti, že jsem od Budějovských vo to k sobě žádného psaní neměl, a protož jim nemám nač odpovědi dávati. Než co se toho psaní, keréž se nyní mezi vámi a jimi sběhlo, dotýče, teď vám přiepis posielám zdání svého, jakú byšte jim na to odpověď dáti měli. A protož, zdá-li se vám jim na to podle toho přiepisu odpověď dáti, aneb jinú, to stuoj při vás, neb toto jesti toliko zdání mé. Pane strýče muoj milý! A mně se ta odpověď vaše, kerú jste Budějovským dali, nelíbí. Neb mi se zdá, že jste jim jako pochvalu v tom učinili, jako byšte se jich vobávali. Neb byšte byli posla jich radši tak pustili, vzkážíce jim po něm ústně, že jim po svým poslu na to odpověď dáte, byli byšte, mně se zdá, lépe učinili. Také vás tajno nebuď, že mi se škoda ohněm včera na Rozmberce nemalá stala, a najvětší na obilí, jakož teď z listu tohoto, kerýž mi duochodní písař panstvie Rozmberského píše, kerýž vám posielám, porozumíte. Datum Crumlov, feria V. post dominicam Judica anno domini XVCXXII. Petr z Rozmberka oc. Panu Jindřichovi z Rozmberka oc.

Strana 57
Dopisy z roku 1522. 57 1400. Beneš z Mostku Petrovi z Rosenberka: o věcech hospodářských. Ve Dvorci 1522, 28. April. Orig. Fam. Mostek. Službu svú VMti vzkazuji. A kde ste mi VMti ráčili zkázati po Přibíkovi, abych šel pánu panu Petrovi Holickému, a kde ste ráčili mi rozkázati, abych k VMti tyto svátky přišel po list: račte věděti, že sem se, pane, stlúk, Bůh ví, že sem nemoh přijíti. I VMti prosím, že mi VMt ráčíte list poslati panu Petrovi Holickému, že já tam půdu hned se Dvorce, co jedný pane maličko budu moci. VMti prosím, že mi ráčíte půjčiti kopu krošů, pane, na stravu, že nemám, pane milý, žádných peněz. Beneš z Mostku. Dán ve Dvorci ten pondělí u sv. Marka leta XXII°.*) Uroz. pánu a panu Petrovi z Roznberka a pánu na mně příznivě laskavému. 1401. Král Ludvík Petrovi z Rosenberka: aby bez odkladu do Prahy přijel. Na hradě Pražském 1522, 6. Maj. Souč. opis č. 3825. Pane z Roznberka! Očekávali sme velice příjezdu vašeho také ještě na prvním sněmu, i najviece před sím, když ste také již byli na cestě. Ale srozuměli jsme, že ste se zase obrátili. Z čehož se velice i divíme i také toho litujem. Ačkoli jináč mnohé věci s vámi netoliko k sněmu příslušejície, ale také jiné potřeby naše, jakžto s otcem, jednati umienili sme, spuosobivše vám také proto ve dvoře našem příbytek k obývání; při tom vás, jakožto otce dobrého, prosíme a napomínáme, abyšte k nám pospiešili, což najspieš muož býti, aniž ať která příčina jest, kteráž by vás od této vuole našie obmeškati měla. O koniech, kterýchž od vás očekáváme, posel úmysl náš vám oznámí. Dobře se mějte a brzo přijeďte. Ex regia nostra Pragensi, die s. Joannis ante portam latinam 1522. Ludvík král, rukú vlastní. Velikomocnému Petrovi z Roznberka, věrnému našemu nám zvláště milému. 1402. Petr z Rosenberka Ambrožovi: o penězích a horách. Na hradě Pražském 1522, 25. Jun. Kopie III. 1. 1. Petr z Rozmberka oc. Přízeň má, Ambroži milý. Daj Kuntzovi, Vincencovému pacholku z Bononii, zlata za tisíc osm set šedesáte devět kop a 20 gr. vše na mí- šensko, počietajíc po XXXVI gr. bielých jeden každý zlatý, s tieží počítajíc. Pakli by tolik zlata na tento čas neměl, ale daj co máš. A co se Sovy dotýče, neměj naň *) Sv. Marka je léta 1522 v pátek. Ten pondělí u sv. Marka může tedy v tomto případě znamenati tolik, jako kolem sv. Marka, t. j. před a nebo po tomto svátku. Datoval jsem po, poněvadž pondělí před spadá do svátků Velikonočních. Archiv Český XII. 8

Strana 58
58 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. péče nyní, aby mu zachoval, neb dosti času, když najprv šadovati bude, že jemu z toho za IIII kop míš. zachováš. A mnedle Ambroži, buď hor pilen, aby nějakého hyndruňku neměly, a obával-li by se jakého, oznam mi nemeškaje. Tváť věc již jest dokonána a list jest již Mikulášovi v moc dán. Datum ex castro Pragensi, f. IIII. post festum Nativitatis s. Johannis bapt., anno dni XVCXXII. In rubro: Ambrožovi, a při tom summa, co Kuntz z Bononii pánu JMti peněz v Praze dal, za keréž mu zlato v Krumlově má dáno býti. 1403. [Jindřich z Rosenberka Petrovi odtudž]: o rudách a hornictví v dole u sv. Anny. [Ve Třeboni 1522, 22. Jul.] Orig. (odstřižený) III. 2. 1. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se ve zdraví dobře a šťastně VMt měli, toho bych VMti věrně přál. VMt račte věděti, že sem rudu z Vidovských hor poslal do Krumlova na šmelcovanie, a pergmistra svého Vi- dovského k tomu šmelcovanie posielám. A VMti prosím, že VMt ráčíte vašemu perg- mistrovi při tom šmelcovanie také rozkázati býti; neb sem zpraven, že by centnýř rudy měl držeti LXXX liber olova a 3 loty stříbra. Což se Petra Dúdlebského a Metelského dotýče, jakož kverci jsú duol svaté Anny na jich gruntech zarazili: račte VMt s nimi o to jednati, aby kverci při tom dole mohli zuostati, aby kverkuov [sic] od nich slušný fristunk tiem prodlenější dán byl pro náklad, který jsú na ten duol učinili a ještě vždy činí. 1404. Jindřich z Rosenberka Petrovi odtudž: prosí o zprávy, bude-li v Budějovicích sjezd krále Ludvíka s arciknížetem Ferdinandem čili nic. B. m. [1522, 22. Jul.] Přepis č. 3826. Také, muoj milý pane strýče, zpraven sem, že by král JMt, pán náš, neměl v Budějovicích býti, a že by se ten sjezd JMti měl zrušiti. A jestli co VMti o tom vědomo, VMti prosím, že mi to psaniem svým ráčíte oznámiti. A co jest v Praze zjednáno, věřím VMti, že mi to také ráčíte oznámiti, abych se věděl také čiem zpraviti. 1405. Petr z Rosenberka Jindřichovi odtudž: o sjezdu v Budějovicích a jednání Pražském; jiné drobné zprávy. V Krumlově 1522, 23. Jul. Koncept č. 3827. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Co se té rudy dotýče, kterú jste sem do

Strana 59
Dopisy z roku 1522. 59 Krumlova na šmelcování poslali oc, račte věděti, že jsem to podle žádosti vaší zpuo- sobil, že šmelcována bude, jakož vás toho váš perkmistr i kovář, služebník váš, sami ústně zpraví. A co se Václava Metelského a Petra Dúdlebského tkne, také jsem s nimi vo to vedle žádosti vaší mluvil, aby kverci při tom dole zuostali a fristunk jim dán byl. I dali mi tuto odpověď na to: když k nim vo to kverci přijdou a jich vo to hledati budou, že se v tom k nim slušně míní dáti najíti. Dále jakož píšete, že jste v Bystřici na lově byli a dva jeleny zabili, a že jste jeden cahel profrejovali oc; i jestliže jste jej tu na to místo profrejovali, kdež já míním, měli jste celý jelen dáti. — A kdež píšete, že jste zpraveni, že by se ten sjezd krále JMti s arcikniežetem Rakúským v Budějovicích zrušiti měl, prosiece, bylo-li by mi co o tom vědomo, abych vám oznámil: i prvé nežli jest mne psaní vaše došlo, což jsem vo tom věděl, to jsem vám byl oznámil. Než přišlo mi jest včera psaní od najvyššieho pana purkrabě Pražského, že neví, kdy ten sjezd bude, a že jest vo to také do Budějovic psaní učiněno. A při tom kdež píšete, prosiece, abych vám také oznámil, co jest v Praze zjednáno; i to jsem vám také prvé, o čemž jsem věděl, oznámil. Než píše mi také najvyšší pan purkrabě, že markrabě Jiří dal v Vratislavi na LXXXX Svídnických měšťan vsázeti a několika z nich zmučiti a tři stíti, a Svídnici, kteréž jest královské město, že by chtěl obehnati. I jest na tom, že by měla země obeslána býti, i markrabstvie Moravské, i jiné země k tomuto královstvie příslušející, aby vojensky zhóru byli a takového neřádu bránili;*) a kdyžby po druhé obesláni byli, aby se s tou hotovostí najíti dali, kdež by jim ukázáno bylo. Co se beranuov dotýče, kdež píšete, že jste mi jich 11/2 ſ? skoupiti dali oc; i ač jsem vás byl za to prosil, ale rozumím, že jste mi byli nedobře srozuměli. Neb jsem já chtěl, aby toliko byli obstaveni. Však poněvadž jsou již koupeni, již já po ně svého řezníka pošli, a jemu ať se oznámí, co za ně býti má. Již já také peníze pošli, aby se těm, od kohož jsou koupeni, dosti stalo. Datum Krumlov, feria IIII. post Petr z Rozmberka oc. festum s. Mariae Magdalenae anno domini XVCXXII. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka oc, strýci mému milému. 1406. Král Ludvík Petrovi z Rosenberka: aby k 18. Aug. přijel do Prahy. Na hradě Pražském 1522, 26. Jul. Orig. č. 3828. Ludvík, z božie milosti Uherský, Český král a markrabě Moravský oc. — Urozený věrný náš milý! Věz, že jsme toho pilné a znamenité potřeby našeho i to- hoto královstvie poznali, pro kteréžto všechny úředníky i také soudce zemské téhož *) Palackého Děj. č. V. 2. str. 417 pozn. 340. 83

Strana 60
60 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. královstvie, i také rady naše a některé osoby ze všech krajuov a stavu panského i rytieřského obeslati jsme ráčili, aby k nám na hrad Pražský ten pondělí po hodu panny Mariae na nebevzetí najprv příščí [18. Aug.] v hodinu dvanáctou přijeli a tu se najíti dali, kdež my takové potřeby tu na ně vznésti a oznámiti poručíme. Protož tebe s pilností žádáme, aby ty také na týž den a hodinu k nám na hrad Pražský osobně přijel a tu se najíti dal a těm potřebám vedle jiných vyrozuměl. Kdež znaje v tom konečnú vuoli naši i také potřebu, nepochybujem o tobě, že se tak zachováš jakožť píšem, jináče nikoli nečině. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Jakubu apoštolu, leta oc XXII, královstvie našich Uherského a Českého sedmého. Ex commissione propria Regiae majestatis. Ludovicus rex, manu propria. Urozenému Petrovi z Rozmberka na Krumlově, věrnému našemu milému. 1407. Zpráva*) poslaná Petrovi z Rosenberka o porážce Turků na ostrově Rhodu. В. m. [1522, Juli—Aug.]. Přepis č. 3823. Noviny dobře slyšené vám oznamuji, kterak Turci most přes vodu udělal přes někú zátoku, do někých suduov množství tisícuov do každého, plný sudy písku nasypavše, vmetali je do vody dobře širotce, a tak hnojuov navezše, na to pískuov nasypavše, i jeli k mistru Rúdskýmu**) do jeho panství. Ale když to přezvěděv mistr Rúdský, že k němu s velikú mocí táhnú, i vyvezl děla na břehy bez čísla, spořádav je nabytá jedno druhé vedle sebe, pustiv jich přes mosty drahně tisíc. A když se tak nejvíc mocně valili přes ten most, a houfy se za nimi přiblíživše, měv již děla napravená, kázal mezi ně střéleti, tak že co jich na mostě bylo, všecky zbili, i co jich přes most pustili. A tak praví, že je se krví pohanskú do vody nalilo, až voda krvavá byla, a že jich na šedesát tisíc porazili. A do Turek šestmezcítma mil mistra Rúdskýho před se táhli, a pálili a mordovali ty Turky, arcinešlechetný pohany. Budiž pán Buoh všemohúcí z toho pochválen i milá panna, Maria se všemi božími svatými, aby byl na všěcky Turky a pohanuov všech k zahubení meč božie tak okrvaven, aby všecko křesťanstvo radostně toho potvrzovali s veselú myslí, řkúce Amen, Amen, Amen. Praví také, že by mistr Rúcký poslal do Benátek s těmi novinami, a že by páni Benátčané dali tomu poslu dvanácte tisíc dukátuov koláče. **) *) V archivu Třeb. udává se, že od Albrechta z Kolovrat; což však k r. 1522 naprosto býti nemůže. Albrecht z Kolovrat již 1510 byl mrtev. Rhodskému. — Poslední mistr Rhodský byl Filip Viliers.

Strana 61
Dopisy z roku 1522. 61 1408. Petr z Rosenberka Jindřichovi odtudž: o přípravách k sjezdu krále Ludvíka s arciknížetem Ferdinandem. Na Krumlově 1522, 24. Aug. Přepis v arch. Třeboň. č. 3829. Panu Jindřichovi z Rozmberka oc. Urozený pane, pane strýče muoj milý! Jakož mi píšete mezi jiném, co se příjezdu krále JMti dotýče, když by tu v Soběslavi býti ráčil, čím byšte JMti po- ctíti měli, i rady JMti, a že máte úmysl, nětco ryb v Záblatským rybníce dáti ulo- viti a JKMt tím poctíti, pakli by mi se co jiného zdálo, abych vám oznámil. I mně se zdá, abyšte tím více ryb z Záblatského rybníka JKMti poslali a muožte-li někerú štiku dobrú k tomu; neb, byšte co jiného měli poslati, nemáte co na tento čas takového. Při tom vás prosím, milý pane strýče, račte poručiti také Veselským, v ry- bníce budou-li mi moci uloviti asa šest kop kapruov, a ti aby mi na dvú vozích, vezmúc tím prostranějšie sudy, sem posláni byli, a někoho vedle niech, ktož by s tím vuokol jíti uměl; a já od fuory zaplatím i těm, kto budou loviti, spropití dám. A za to prosím, aby mi sem přiveženi byli v pátek [29. Aug.] aneb konečně v sobotu [30. Aug.]. A při tom vás také prosím, račte mi sem asa dva kuchaře poslati, aby zde ve čtvrtek [28. Aug.] byli, pakli nemuožete dvú, ale jednoho. A také vás prosím, milý pane strýče, že ráčíte v Soběslavi hajtmanu svému*) poručiti, jakž by kto před králem JMtí napřed přijel, aby hned té chvíle jiezdného posla ke mně vypravil, aby dnem i nocí jel a mne oznámil. A co se vašeho příjezdu ke mně tkne, když zvím skrz knížecého posla, kerý u mne byl, neb je mi přiřekl oznámiti, kerý den se budú míti král s kniežetem sjeti, tehdy vám oznámím, abyšte ke mne přijeli. A milý pane strýče, mohli-li by někerú srnu zabiti, račte tak učiniti a mně je poslati, a kdyby vaše potřeba přišla, oplatím se vám zase. Datum Crumlov, do- minica in festo s. Bartolomei apost. anno domini 1522. 1409. Soběslavští Jindřichovi z Rosenberka: posílají mu k posouzení žádosti, které předložiti chtějí králi Ludvíkovi, až se u nich v městě zastaví. V Soběslavi 1522, 26. Aug. Orig. č. 3830. Vysoce urozený pane, pane náš milostivý! VMti napřed službu svú poddanú s plným poslušenstviem vzkazujem. VMti oznamujem, znamenavše takový slavný přijezd krále JMti, že JMKská jakožto tento týden na Soběslavi příjezdem býti ráčí, toto jsme na JMKské žádati umienili pro obecnie města dobré tudiež, i některých řemesl- *) Janu Rybovi.

Strana 62
62 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. níkuov rozsilněnie, ale však vuole a naučenie v tom od VMti žádáme, jakožto od pana svého milostivého. Item, najprv jarmark ten pondělí po sv. Pavlu na vieru obrácenie; kdež se nám zdá, že tu žádným jarmarkuom na panství VMti ani okolním jiného panstvie městóm ku překážce by nebylo. Druhé, aby žádní řemeslníci v míli při městě řemesla ve vsech neprovodili, neb to jistě městu k veliké záhubě jest. Třetie, aby též piv na prodej v míli okolo města vařeno nebylo. Kdež osoby k VMti vyslané od nás, uka- zatelé listu tohoto, dále a šíře ústně zpravie. I pokudž v tom vuole VMti býti ráčí, při tom my se zachovati chcem. Ex Soběslav feria IIII. post festum s. Bartolomei annorum oc XVCXXII. Purkmistr a rada města Soběslavě. Vysoce urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberka a na Třeboni oc, pánu našemu, milostivému. 1410. Jindřich z Rosenberka Petrovi (staršímu) odtudž: o sjezdu na Krumlově, přípravách k němu a jiných věcech hospodářských. Ve Třeboni 1522, 27. Aug. Orig. č. 3831. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se VMt dobře ve zdraví měli, toho bych VMti věrně přál. Jakož sem VMti prvé před od- jezdem svým psal, kterak sem pana Petra, bratra mého, namluvil, že jest se mnú do Prahy jel, když sem s ním o to poručenstvie mluvil, aby jiné poručníky na svém místě zdělal, což se nebožtíka Dvořeckého dotýče: dal mi za odpověď, že to z mé hlavy nenie, a že z jiné hlavy ten šíp jest. I nemohl sem ho namluviti, aby to puo- ručenstvie vzdal. A když sem najvyššieho pana purkrabie zehnal i navedl sem pana purkrabie, aby s ním také o to mluvil, zda by ho namluvil, aby to poručenstvie vzdal, předkládajíc mu, aby o to potom darebných náklad a nesnází nemieval: i ne- chtěl to vždy učiniti, a že nezná, by jemu toho potřebí bylo, že se ho nedotýče. Také, muoj milý pane strýče, srozuměl sem od ciesařské raddy, že by sjezd krále JMti, pána našeho, s kniežetem Ferdinandem JMtí spieš měl u VMti na Kru- mlově býti, nežli v Budějovicích, a že by s těžkem jedno přes noc měli spolu tu zuostati. Tiem se VMt račte zpraviti. A což se jiných věcí dotýče, což sem slyšel, nehodí mi se psáti. Než když se s VMtí sjedu, ústně toho všeho VMt zpravím. A VMti prosím, račte mi přípis smlúvy té poslati, což se Víthy purkrabě Chúsnického dotýče, kterak by měl zámek chovati, abych se věděl čím spraviti. A z vápna, kteréž jste mi VMt na Vincencovo, písaře mého, psaní ráčili dáti, z toho VMti děkuji a chci se VMti toho vyslúžiti. Buojím se, že mi se ještě vápna nedostane; i VMti věřím, jestliže by mi se nedostalo, že mne VMt neráčíte opustiti.

Strana 63
Dopisy z roku 1522. 63 A jakož jste mi VMt ráčili psáti, abych VMti dva kuchaře poslal; i Buoh vie, že bych to rád byl učinil, než na tento čas toho učiniti nemohu, a to z té příčiny, že pan Petr, bratr muoj, zval jest v Praze nějaké hosti, kdež je očekáváme. Než teď posielám VMti jednoho prostřednieho kuchaře. Při tom VMti posielám kotlíky, mísy cínové, ubrusy, také mísy stříbrné. A Ondrese, písaře mého, při tom posielám, aby VMti ty věci, komuž poručiti ráčíte, vydal. Item, z kláštera žádného orudí jsú nepójčili, neb mají posvícení sami jmieti na sv. Jiljí, a také nemají od kotlíkuov nic tak zvláštnieho. A s tím dajž se nám pán Buch ve zdraví spolu shledati, jest-li vuole jeho svaté milosti. Ex Třeboň, f. IIII. in profesto s. Augustini annorum oc XVCXXII°. Jindřich z Rozmberka oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu strýci mému milému. 1411. Adam z Hradce Jindřichovi z Rosenberka: o králově příjezdu do Soběslavě. V Hradci 1522, 29. Aug. Orig. č. 3832. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého věrně bych vám rád přál. Muoj milý pane švagře! Račte věděti, že sem se dnes zase z Prahy domuov vrátil. A vám oznamuji, že král JMt u vás v Soběslavi některý den brzo bejti ráčí, a u mne teprva, když zase z Budějovic pojede. Jiného pak vám nevím co psáti, než že bych se s vámi věrně rád shledal a vás věrně rád uhlídal. A aby vám trochu přiškvařili, toho bych vám přál. A s tím dajž milý Buoh nám se spolu v zdraví shledati, jest-li vuole jeho svatá. Dán na Hradci, v pátek den sv. Janě stětí leta oc XXII°. Adam z Hradce a na Hradci. Uroz. pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Třeboni oc, panu švagru mému milému. 1412. Král Ludvík Petrovi z Rosenberka: aby na chování dvoru královského půjčil 2000 kop. Na hradě Pražském 1522, 17. Octobr. Orig. č. 3833. Ludvík, z boží milosti Uherský, Český oc král a markrabě Moravský oc. Urozený věrný náš milý! Jakož na žádost tvou tak a tolikéž jako i jiných do tohoto královstvie Českého jsme přijeli, ješto v paměti máš, že jste stavové královstvie to- hoto se nám podvolili dvuor náš a králové JMti poctivě chovati, dokadž zámkové a duochodové naši vyplaceni nebudou a nám v moc uvedeni, jakož jest se ještě toho až do nynější chvíle nestalo. I poněvadž my zde ještě v království tomto bytem svým za některý čas pro potřeby naše a tohoto královstvie prodliti musíme: za to tebe s pilností žádáme, že nám na chování naše a dvuoru našeho, též i králové

Strana 64
64 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. JMti, dvou tisíc kop grošuov českých puojčíš, však na takový spuosob, poněvadž té summy nám v potřebě obecní puojčíš, aby sobě tu summu z berně, kteráž na tebe přijde vedle svolení stavuov tohoto královstvie na splacenie dluhuov našich a tohoto královstvie, vyrazil. Jakož té jsme naděje, že o takovou berni a pomoc na splacení dluhuov s Pražany a s stavem městským srovnáme, aby s stavem panským a rytieřským se v tom snesli a srovnali. A což v tom nám povolnosti vokážeš, chcmeť toho mi- lostí naší královskou budoucně nahražovati a spomínati. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Havle leta oc XXII°, královstvie našich Uherského a Českého sedmého. Ex commissione propria Regiae Majestatis. Urozenému Petrovi z Rozmberka a na Krumlově, věrnému našemu milému. [Cedule do listu vložená, vlastní rukou krále Ludvíka psaná.] Věříme vám, oč vám, píšem, že tak učiníte a najvíc proto, abychom bez konce učinění našich a tohoto krá- lovstvie věcí neodjiežděli, a poněvadž takových peněz na chování dvoru našeho potřebujem. 1413. Strachota z Kralovic Jindřichovi z Rosenberka: o dluh za panem Joštem Rosenberským. Na Kolíně 1522, 20. Octobr. Orig. Fam. Kralovic. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane na mne milostivě laskavý. VMti zdravie napřed a všeho dobrého přálť bych s pravú věrou. VMti oznamuji, že teď píši panu Joštovi JMti a naschvál posélám, a svého psanie přípis VMti posélám, kterémuž VMt vyrozumíte. A za to VMti prosím, že se ráčíte skutečně k tomu přičiniti, aby mně pan Jošt JMt dluh muoj zaplatiti ráčil; nebo já sobě statček umyslil sem kúpiti a déle jich čekati nebudu. Avšak ste VMt mně ráčili svou rukou list psáti a za to mne prositi, abych svých peněz panu Joštovi JMti půjčil, pokudž on mne žádati bude etc. A též já VMti velice prosím, že to ráčíte pro mě učiniti a k tomu skutečně přimluviti a přičiniti, ať bych já od pana bratra VMti záplatu svou měl bez prodlévánie. Jestli by tato má i předešlé mé mnohé prozby od VMtí nebyly příjemné, VMti pokorně prosím, že mi neráčíte za zlé míti. Již já musím, ač nerad, přílišně svých dluhuov na rukojmích právem dobayvati. Odpovědi od VMti žádám. Dán na Kolíně, v pondělí po sv. Lukáši létha XXII°. Strachota z Kralovic hýtman na Kolíně. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozumberka a na Třeboni, pánu na mne milostivě laskavému JMti. 1414. Strachota z Kralovic Joštovi z Rosenberka: o téže věci. Na Kolíně [1522], 20. Octobr. Přepis Fam. Kralovic. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane na mne milostivě laskavý. Přálť bych VMti zdravie a jiného všeho dobrého. Pane milaj! K VMti mnoho psanie

Strana 65
Dopisy z roku 1522. 65 činil sem a osobou svou po třikrát jezdil a svou velikou škodou a outratou to sem učinil, chtěje od VMti rád dluhu svého vyupomínati oc. A teď k VMti opět na- zchvále posélám a VMti velice prosím, žeť mně ráčíte tolik dáti a zaplatiti, což mi spravedlivě dlužni zůstali ste, a tím neprodlévajíc. VMt račte věděti, že sem umyslil statček sobě kúpiti, a ty peníze míti musím. Nepochybuji o VMti, že mne tou sumou meškati neráčíte, a také při tom poručiti, aby se se mnou učtlo podle listuov. Pakli byšte VMt po mých mnohých prozbách a žádostech toho zanedbati ráčili a to sobě zlehčili, již mne neračte za zlé míti, že já těch dluhuov budu musiti právem dobyti, ač jistě nerad, napřed proto, abych já VMti v registra purgkrabská nevpojil — nebo sem neslýchal, aby páni z Rozumberka předešle JMt v těch místech bayvali — a nadto škody VMti, ani těm, kteříž sou za VMt slíbili, nepřál bych. Odpovědi žádám od VMti po tomto poslu. Dán na Kolíně, v pondělí po sv. Lukáši evange- listu etc. Strachota etc. 1415. Král Ludvík Petrovi z Rosenberka: aby přijel k 25. Nov. do Prahy na sněm. Na hradě Pražském 1522, 4. Nov. Orig. č. 3835. — Ludvík, z božie milosti Uherský, Český král a markrabě Moravský oc. Urozený, věrný náš milý! Oznamujemť, že jsme sněm obecní z příčin slušných a pro pilné a znamenité potřeby naše a tohoto královstvie položiti ráčili, aby se naň na hrad Pražský obyvatelé a stavové královstvie tohoto na den sv. panny Kateřiny najprv příští [25. Nov.] sjeli. I s pilností tebe žádáme, že také na ten sněm k nám přijedeš a našeho a tohoto královstvie dobrého jednati pomáhati budeš, ješto té jsme naděje k tobě, nepochybujiece, že se tak zachováš a učiníš. Dán na hradě Pražském, v úterý po Všech Svatých leta oc XXII°, královstvie našich Uherského a Českého Ex commissione propria Regiae Majestatis. sedmého. Urozenému Petrovi staršiemu z Rozmberka na Krumlově, věrnému našemu milému. 1416. Návrh [Zdeňka Lva?] poslaný Petrovi z Rosenberka: jak by král měl doplniti místa v soudě zemském. B. m. [1522 konec, nebo 1523 počátek před 23. Febr.] Přepis č. 3851. Tito jsou v soudu zemském času minulého sedali o svatém Jheronymě oc. Pan Jindřich z Rozmberka, pan purkrabie Pražský,*] pan hofmistr zemský,**) pan komorník,***) pan sudí,†) pan kancléř, ††) pan Jan z Šternberka na Bechyni, pan Krištofor z Švamberka, pan Kundrát Krajíř, pan Jan z Wartmberka, pan Jindřich *) Zdeněk Lev z Rožmitála. †) Hynek Bořita z Martinic. Archiv Český XII. **) Vojtěch z Pernšteina. ***) Jaroslav ze Šellenberka. † †) Jindřich Švihovský z Risenberka.

Strana 66
66 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Šťastný [z Waldšteina], pan Hanuš Pflug, pan Burián Ledecký z Ríčan, pan Šebestián z Waitmille, a jedno místo prázdné. I aby se to místo prázdné doplnilo, aneb ráčí-li JMKská koho z nadepsaných pánuov změniti, z těchto mi se zdá, že JMKská muože vybrati pořád dole psaných z panského stavu: Pan Adam Hradecký, pan Zdislav Dubský, pan Hašek Zvířeticský, pan Jan Sezema [z Ústí], pan Jan Buštěhradský z Kolovrat, pan Michal Slavata. Z rytířstva tito v témž soudu zemském sedali: Pan Opl [z Fictum] podkomoří*) z kraje Žateckého, pan Linhart Markvart z Hrádku z kraje Plzeňského, pan Voldřich Malovec na Chajnově z kraje Bechyň- ského, pan Jan Bechyně z kraje Podbrdského, pan Václav Kraselovský z kraje Pra- chenského. A tři místa prázdné jsou. I aby se ta místa prázdná doplnila, aneb ráčí-li JMKská z napřed jmeno- vaných z rytířstva změniti koho, z těchto mi se zdá, že JMKská muože vybrati z pořád dole psaných z těch krajuov, z kterýchž nesedali na tento čas v soudu zemském: Z kraje Hradeckého: pan Zdeněk Trčka, pan Václav Záruba, pan Jan Lito- borský. Z kraje Chrudimského: pan Mikuláš Běškovec, pan Pavel Choltický. Z kraje Litoměřického: pan Vilém Doubravský, pan Jiřík Vrš Skalecký. Z Boleslavského: pan Jindřich Hložek, pan Zikmund Struzský. Z Kouřimského; pan Václav Amcha, pan Hynek Vrabský. Z Čáslavského: pan Jan Trčka, pan Zikmund Vyšehněvský. Z Slánského: pan Václav Húgvic, pan Zdeněk Kladenský. Z Rakovnického: pan Burjan z Vahanče, pan Petr Levhart. Z Vltavského: pan Jan Vrchota, pan Jan Vojkovský. 1417. Král Ludvík Petrovi staršímu z Rosenberka: přímluva za Jiříka Walredara, aby obdařen byl komendorstvím Johannitského řádu. Na hradě Pražském 1523, 4. Jan. Orig. č. 3839. Ludvík z božie milosti Uherský, Český král a markrabie Moravský oc. Urozený věrný náš milý! Píšem urozenému Janovi z Rozmberka na Strakonicích, najvyššiemu mistru převorstvie královstvie Českého zákona sv. Jana Jerozolimitánského, věrnému našemu milému, přimlúvajíce se, aby slovútného Jiříka Walredara na žádost naši jedním komendorstviem, kteréžby najprve prázné bylo, opatřil. Protož, poněvadž jeho hodnost k tomu známe a týž Walreder nám věrně sloužil a sloužiti nepřestává, *) Byl podkomořím jen do 1523, 23. Febr. a pak více ne. To přispělo ke vročení. — Viz k tomu Pa- lackého Děj. V. 2. 434.

Strana 67
Dopisy s roku 1522 a 1523. 67 žádáme tebe také s pilností, že se k témuž Janovi přimluvíš a to u něho obdržíš a zjednáš, aby tak, jakž žádáme, téhož Walredera tím komendorstviem opatřil. Kdež o tobě nepochybujem, že tak učiníš, věda, že nám na tom zvláštní libost okážeš. Neb toho zprávu máme, že by to komendorstvie v Mokavě [sic] nyní prázné bylo. Pak, kdyby jemu to nyní dáno bylo až do lepšieho opatření, udělal by nám věc vděčnú. Dán na hradě Pražském v neděli po novém létu, léta oc XXIII., královstvie našich Uherského a Českého sedmého. Ludovicus rex, manu propia. Urozenému Petrovi staršiemu z Roznberka oc, věrnému našemu milému. 1418. Petr starší z Rosenberka Vojtěchovi z Jivovice, že mu purkrabství na Vítkově Hrádku do- přáti nemůže. Na Krumlově 1523, 5. Jan. Přepis č. 3840. Službá má, urozený vladyko milý! Kde mi píšeš, co se Vítkova Hrádku dotýče, prosě, aťbych ho dopřál, jestliže by možné bylo oc. I věz, že já s tímto nynějším pur- krabí*) vo ten Hrádek smlúvu mám, že ho za některé léto tu zuostaviti mám, a že jemu toho nemohu bez jeho vuole do toho času vypověděti. A z té příčiny nemohu tvé žádosti v tom naplniti. Datum Crumlov, feria II. in vigilia Epiphaniae domini XVCXXIII. Petr starši z Rozmberka oc. Urozenému vladyce Vojtěchovi z Jivovice, věrnému milému. 1419. Petr z Rosenberka Krištoforovi z Švamberka o smrti Jindřicha ze Švamberka a kšaftu jeho. Na Krumlově 1523, 19. Jan. Přepis Fam. Švamberk 23. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Jakož mi psáti ráčíte, oznamujíce, že Pán Buoh ráčil pana Henricha z Švamberka, strýce vašeho a bratra mého milého, z tohoto světa pojieti: i z pravého srdce jsem toho nerad uslyšel a jistě jemu smrti, jako mému milému bratru, a vám zámutku věrně nepřeji. I račiž Pán Buoh všemohúcí jeho duši milostiv býti. Při tom kdež psáti ráčíte, prosiece, abych s nebožtíkovém kšaftem na Zviekov přijel oc: I vězte, že bych to rád učinil, než že mi se na tento čas trefiti nemuož. Než vezmu ten kšaft s sebú do Prahy, kdež pak ten úterý po svatého Pavla na vieru obrácenie najprv příští (27. Jan.), dáli Buoh, tam býti úmysl mám. I račtež tu s sebou vzieti pana Václava Kekuli a pana Mikuláše Dýma; neb mi se zdá, že bude tolikéž, jako bych na Zviekov přijel. S tím dajž se nám Pán Buoh ve zdraví spuolu shledati. Dat. Crumlov, f. II. post festum s. Priscae virg. anno dni XVCXXIII°. Petr starší z Rozmberka. Panu bratru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka oc. *) Byl to ještě Prokop Fišer? Cf. Sedláček III. 77. 9"

Strana 68
68 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1420. Král Ludvík Petrovi z Rosenberka: aby přijeda do Prahy, složil počet z berně vybrané v kraji Prachenském. Na hradě Pražském 1523, 9. Febr. Orig. č. 3842. Ludvík, z božie milosti Uherský, Český král a markrabě Moravský. Urozený věrný náš milý! Jakož za živnosti otce našeho najmilejšieho, slavné paměti krále Vladi- slava, kdež JMt do tohoto královstvie přijeti ráčil, tři berni jsou svoleny a ty také dávány, jedna po půl úroku, druhá na pěší a třetí z hlavy, kdež pak osoby k tomu byly voleny, aby ty berně k sobě přijímaly. I zprávu toho máme, že ty, jsa k tomu vedle jiných volen, ty berně po puol ouroku a z pěších od obyvateluov v kraji Pra- chenském k sobě jsi přijímal. Proto chtíce tomu vyrozuměti, od koho jsi které berně co přijal, a kam a nač ty summy jsou vydány a obráceny, poroučiemeť přikazujiec, aby ty od této středy najprvé příští (11. Febr.) konečně v témdni k nám na hrad Pražský přijel, a z toho ze všeho aby počet řádný učinil, jináče nečině pod uvaro- vániem hněvu našeho. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. panny Apolleny leta oc XXIII, královstvie našich Uherského a Českého sedmého.*) Ex commissione propria Regiae Majestatis. Urozenému Petrovi staršiemu z Rozmberka, věrnému našemu milému. 1421. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: o mistru Rhodském, Františkovi ze Sickingen, událostech v Němcích i Rakousích a sněmování Českém. V Krumlově 1523, 1. Mart. Koncept č. 3844. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Kdež mi ráčíte noviny oznamovati, co jest vás došlo vo Rodyzu: i račte věděti, že k tomu rozumu skoro podobné, jakž vy mi oznamujete, jest mi také oznámeno. Všakž potom mi je také psáno, že by něco galejí a lodí s lidmi i s špíží jim přibyti mělo, a že by již lepší naděje byla, že by se Turkóm obrániti měli, nežli kdy prvé; než vo žádné smlúvě, by s Tureckým ciesařem měli, toho mi neoznamují. Ale nic nepodobného není, tak jak jste mi psáti ráčili, jestliže jest smlúva, poněvadž mistr Rodský (tak za to mám) zná ten zpuosob, kterýž nyní v křesťanstvě jest, že je malá naděje, aby retován býti mohl. A protož ze dvého zlého, kdy se kto obého uvarovati nemuož, slušie menšie podniknúti. Vo novinách, co se Františka von Sygyng*) tkne, i také vo druhé rotě, vo kteréž mi píšete, že by se vyzdvihnúti měla a mezi nimi že by se jednalo, aby se *) Palackého Děj. č. V. 2, str. 431. **) A. Č. VIII. str. 240 č. 313. „František ze Zekyně“ tam i v následujících listech připomenutý není nikdo jiný než František ze Sickingen, jakž vysvětleno již v rejstříku A. Č. VIII. 603.

Strana 69
Dopisy z roku 1523. 69 spuolu za jedno spojili: něco jsem o tom také slyšel, ale ne tak široce, jakž vy mi psáti ráčíte. Než toto vězte, že mi je psáno, že říšská města jsou se z toho říšského sněmu s nějakú velikú nelibostí rozjeli, a prostě že je malá naděje, aby co hmotně proti Turkóm v říši mohlo před se vzato býti, puokudž ty ruoznice nebudou přetrženy. Pán Buoh všemohúcí rač v lepšie obrátiti, puokudž jeho svatá vuole jest. Knieže Fedinandus JMt, arciknieže Rakúské, psáno mi, že by měl jeti do Wirtmburské země a odtud do hrabstvie Tyrolského, a potom zase do Rakús že by přijeti měl. Co se berně tkne, kterúž je byl JMt na své země položiti ráčil, jakož máte toho přiepis, vězte, že jest při tom podání pány a rytieřstvo nad Enží zuostavil, při těch sto koní a II pěších, aby drželi za šest měsícuov na pomezí tureckým. A tak, jakž mi je oznámeno, že těch přísností, kteréž jesti proti poddaným svým před se bráti ráčil, již něco poulevil. A snad jsou toho příčiny. Dále, kdež mi ráčíte oznamovati, co jesti od krále JMti k sněmu kněz Karel*) mluvil, i také co jest za odpověď od našeho stavu skrz vás JMti dána, a k tomu rozumu že by také jiní stavové odpověď dáti měli: já v tom nic neslušného neznám, puokudž pod tím nic jiného není, jakož já té naděje nejsem, aby se král JMt več takového proti sprave- dlivosti uvésti dáti měl. Péči, kterú vo zdraví mým máte, vám z toho jako svému milému příteli děkuji. I však má léta již znáte i také zpuosob mé nemoci. Tak, jakž Pán Buoh ráčí, vedle mého zpuosobu, mám se někdy lépe někdy hóř; a ač se má nemoc mění, že někdy je lép, někdy hóř, ale přátelstvie mé k vám, všecko což jest možného, jest stálé a neproměnitedlné; na to se hned bezpečte. Prosím vás, co se dále jednati bude, což je vám možného, račte mi oznámiti. Však tam máte posla mého. Psal bych vám více, ale nehodí se po poslu, neb na tento čas jest třeba velké opatrnosti. Neb já proto, sedě doma, ledacos také zviem; a zvláště vo vašich přátelích, kteréž vy za přátely máte, něco je mne došlo, jakož když se, dá-li Buoh, spuolu shledáme, vám oznámím. A jistě jest vám při některých přátelích vašich třeba veliké opatrnosti, jakož tak držím, že to sami po některých příčinách znáti ráčíte. Datum Krumlov, dominica Reminiscere anno domini XVCXXIII. Petr starší z Rozmberka. Panu Lvovi. *) Minsterberský.

Strana 70
70 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1422. Třeboňský úředník Vincenc Petrovi z Rosenberka: že vyhořelo půl vesnice Dvorce; že lidé nechtějí bráti německou minci. Ve Třeboni 1523, 4. Mart. Orig. Historica nova. Vysoce urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú vždy poddanú s plným poslušenstvím VMti napřed vzkazuji. Milostivý pane! VMt račte věděti, že Dvořec, ves kněze opata Třeboňského, neopatrností nedávným časem puol vsi jest nočním časem vyhořela. I dávali Tomšovi Kotasovi vinu, že by jeho žena měla nočně k krávě telné s světlem choditi a že by ona neopatrností svú měla zapáliti. A táž žena za- mútivše se na den svatého Matěje již nynie minulého, vemše v stodole své oběšením jest sobě smrt učinila. Kdež kněz opat Třeboňský žádal jest mne, abych VMti o mistra popravnieho psal, aby tu ženu oběšenú spálil. I VMt já pokorně prosím, jako pána svého milostivého, že VMt ráčíte mistra popravnieho, napřed pro ty chudé lidi, spálené a zamúcené, s Thomšem Kotasem, ukazatelem listu tohoto, rozkázati na Třeboň vypraviti, aby tu osobu oběšenú spálil, že mu má zaplaceno býti. Milostivý pane! VMt račte věděti, že německé mince ryblary*), dvúkrajcarní a krajcary, nechtí lidé bráti; a to z té příčiny, že by je v Praze i také v Budějo- vicích kázali odvolati, a ryblara dráže aby nebrali nežli ve 20 den., a dvúkrajcarní v 10 den., a krajcar v 5 den. I spravovali mne VMti poddaní, měšťané z Krumlova i z Novohradského panství, že by VMt ráčili rozkázati minci německú zase v první míře bráti. I VMti pokorně, jako pána svého milostivého, prosím, jestli že jest tak, že mi VMt ráčíte psaniem VMti oznámiti: neb nynie mají lidé úroky i berni dávati a každý chce tu minci německú odbývati, a tak že jest veliká zmítež v té německé minci mezi lidmi. A s tím dajž všemohúcí milý Buoh VMti ještě dlúhé zdraví a šťastné panovánie. Toho bych VMti, jako pánu svému milostivému, s pravú věrú přál. Dat. Třeboň, f. IV. die Translationis s. Wenceslai annorum oc XVCXXIII. Vincenc, vždy VMti poddaný. Vysoce uroz. pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu mému JMti milostivému dán. 1423. Anna z Hradce Petrovi z Rosenberka: prosí o složení roku s Janem ze Šternberka a přimlouvá se za syna Heřmana Říčanského. Ve Třeboni 1523, 29. Mart. Orig. Fam. Neuhaus. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane, pane otče muoj milý! Byšte se VMt dobře a šťastně mieti ráčili, toho bych VMti věrně ráda přála. Muoj milý pane otče! VMti prosím, že mi s panem Janem z Šternberka oc hned s velikonoci rok složiti *) Cf. Brandlův Glossář str. 303.

Strana 71
Dopisy z roku 1523. 71 ráčíte; neb mi pan Adam, bratr muoj, píše, jestliže by ten rok hned s velikonoci nebyl, že by on potom při tom býti nemohl, a já bych bez něho nikterak smlúvati nemohla. Muoj milý pane otče, VMti prosím, že to učiniti ráčíte. Muoj milý pane otče! Prosil jest mne pan Heřman Říčanský k VMti za pří- mluvu, abyšte ráčili syna jeho se dvěma koňmi přijíti, kterýž jest byl u nebožtíka pana z Švamberka.*) VMti prosím, jestliže jest VMti věc možná, že to pro mne učiniti ráčíte. Datum Třeboň, dominica Ramispalmarum annorum XVCXXIII. Anna z Hradce oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu otci mému milému. 1424. Petr starší z Rosenberka berníkům kraje Prachenského: přiznává se k berni ze statku ve kraji Prachenském. V Krumlově 1523, 1. Mai. Orig. Historica nova. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý, a urozený vladyko, a slovutný příteli milý! Jakož listem svým po kraji na vědomie dáváte, že vedle rozkázánie krále JMti, pána našeho milostivého, na berni sedíte v městě Piesku, jakož ste při zasedění na tu berni v úterý velikonoční nyní minulý [31. Mart.] to nám oznámili i ještě oznamujete: i poněvadž se jest, podle rozkázánie a vuole JKMti, při tom sjezdu v úterý velikonoční od nás ten zpuosob o té berni tím řádem, jakž artykulové sepsaní okazují, nevykonal, neb statkové některých z nás, i také z pod- daných našich, některým obmeškáním nařiezeni a vyšacováni nebyli; jakúž pak koli příčinú v tom se na ten čas, že to vykonáno býti nemohlo, zmatek stal, všakž vy za jiné nemajíc, než že již z nás všickni s tím v tom času prodleném po hotově jsme, nás týmž listem svym napomínáte, abychom každý z nás to nařiezenie a po- šacovánie, vedle obecného svolenie všech stavuov tohoto královstvie, statku svého i lidí svých vám oznámili a berni kladli. I podle napomenutí vašeho, nemoha sám na tento čas bezelstně osobú svú tam býti, posielám na svým místě s mocí urozeného vládyku Mikuláše z Milíkova, někdy kancléře mého, služebníka svého věrného milého. A co v tom kraji berně dáti mám, tak sem sobě to rozvážil za spravedlivé, že z toho ze všeho statku, kterýž mám v kraji Prachenským, i z Helfenburku, ač jej strýc muoj pan Jan z Rozmberka nyní na tento čas drží, kteréhož jsem mu do času určeného postoupil, z dědičného i zápisného, puol jedenácta sta kop grošuov puol sedmnáctý kopy a deset grošuov vše českých; a z lidí mých dědičných a zápisných, i z nádenníkuov, podruhuov, i z čeledí přístavní, i z pastýřuov, i také z duchovních, na čem vrchnost mám: z těch ze všech *) Jindřicha.

Strana 72
72 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. statkuov — kromě z lidí k Helfenburku příslušejících, neb z těch strýc muoj přiznati se a dáti má, — ješto dal jsem to s pilností vyhledati pod znamenitými závazky, také toho všeho má se dáti a summy jest devět set kop groší osmdesáte dvě kopě XLVI gr. II den. vše českých; kteráž jest již vybrána a na větším diele německú mincí na ryblařiech a na krajcařiech: ryblar po XII bielých peniezech a krejcar po třech bielých peniezech počítajíc. A za jiné také toho nepokládám, než že jest ta věc všecka spravedlivě vyhledána, jakož od jmenovaného Mikuláše budete toho šíře zpraveni. A to beru k svému svědomí a k své duši. Datum Grumlow, f. VI in festo s. Philippi et Petr starší z Rozmberka. Jacobi apost. anno dni XVCXXIII. Urozenému pánu, panu Vaclavovi Zmrzlíkovi z Svojšína a na Lnářiech, urozenému vladyce panu Petrovi z Mladějovic a na Božovicích, a slovutnému Blažkovi konváři měštěnínu města Piesku, berníkóm kraje Prachenského, přatelóm mým milým. 1425. Jan ze Švamberka Petrovi z Rosenberka: o spolku švábském, a sjezdu Sedlčanském. Na Boru 1523, 15. Jul. Orig. č. 3848. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a bratře muoj milý. Byšte VMt zdrávi byli a dobře se jměli, toho bych VMti věrně rád přál. Muoj milý pane a bratře! Račte věděti, že včera, jakž sem domuov přijel, tak sem hned poslal k panu Kfeléřovi*), žádaje ho, aby mi noviny oznámil, co se puntu Švábského, abych VMti nemeškaje něco mohl o tom oznámiti. I teď VMti posielám list, kterýž mi píše svú rukú, jemuž ráčíte vyrozuměti. Na tento čas žádných jiných novin nenie než toliko tyto, kteréž mi tuto jsú oznámeny. Neb sem včera jednoho zde u sebe jměl, kterýž v jich vojště byl, ten mi též takovú zprávu dal, jako ji VMti teď posielám. Také VMti oznamuji, že Pán Buoh ráčil jest včera manželce mé**) pomoci a ráčil nám dáti syna. Z toho daru jeho svatá milost buď pochválena. A sem toho úmyslu, dáti mu přezdieti Bartoloměj. Také VMti prosím, že mi ráčíte s tiemto poslem, jestli možné, vypraviti sem ke mně Rejčka; již bych já se s ním také o službu smluvil. Při tom VMti oznamuji, že zítra zde u mne mají býti někteří dobří lidé a moji sousedé. Tu jim chci oznámiti o tom sjezdu, kterýž byl držán nyní v Sedl- čanech na den sv. Kiliana [8. Jul.].***) Při tom jim dám přípisy přiznávajícieho listu: kteříž budú chtieti podle nás v tom státi, ti aby dávali přiznávací listy. Ty já pošli panu Jindřichovi Švihovskému na Švihov. Než toto račte věděti, že mi ještě pan Jindřich neposlal přípisu těch artikuluov na tom sjezdu zapsaných; znáti ráčíte, že by dobře bylo, abych je byl mohl k zajtřejšímu dni zde jmieti pro ukázánie jich těm dobrým lidem, kteří zde u mne budú. S tiem daj všemohoucí Pán Buoh se *) Vilémovi ze Zakšova. **) Benigně ze Šternberka. ***) Palackého Děj. č. V. 2. str. 450.

Strana 73
Dopisy z roku 1523. 73 VMti dobře a šťastně jmieti. Datum Bor, fer. IIII. ipso die Divisionis apostolorum annorum oc XXIII°. Jan z Švanberka oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu a bratru mému milému. d. 1426. Klášter Borovanský přiznává se k berni svolené k zaplacení dluhův královských. V Borovanech 1523, 10. Aug. Orig. Historica nova. My kněz Bartoš, probošt kláštera Borovanského, se všiem konventem, známo činíme tiemto listem všem vuobec, kdež čten neb čtúcí slyšán bude, jakož jest berně svolena ode všech tří stavuov tohoto královstvie Českého na splacenie dluhuov krále JMti a zemských oc: Protož my nadepsaní kněz probošt i všecken konvent přiznáváme se tiemto listem, že davše šacovati pravě a spravedlivě lidi naše všecky v přítomnosti urozených vladyk a dobrých lidí, tak jakžto to svolenie sněmovnie a všech tří stavuov zřiezení šíře a světleji v sobě zavierá, i dostane sě nám z lidí našich, a z čeledi z přístavné jich i z čeledi přístavné naší, i z podruhuov, berní dáti VI kop IX gr. VI den. 1/2 hal. vše českých. A to béřeme k svému svědomie a k své duši, že jsme je spravedlivě a beze všeho fortele pošacovati dali. A tu summu svrchupsanú berně dáti přiříkáme tomu, komuž nám bude od pánuov berníkuov ukázáno, tak a na ten čas, puokudž o tom o všem nadepsané svolenie zemské ukazuje, beze všeho dalšieho prodlenie. Tomu na svědomie pečeť naši vlastní dali jsme přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Borovanech, léta od naroz. s. bož. tisícího pětistého dvadcátého třetího na den sv. Vavřince, mučedlníka božieho. 1427. Anna z Hradce Petrovi z Rosenberka: upomíná ho o sročení svém s pány Šternberky; píše o zdraví svého Lacíčka. V Jindřichově Hradci 1523, 9. Octobr. Orig. Fam. Neuhaus. Modlidbu svú vzkazuji, urozený pane, pane otče muoj milý! Byšte se VMt dobře a šťastně míti ráčili, toho bych VMti věrně ráda přála. Muoj milý pane otče! Tak zprávu mám, že byšte ráčili nějaký odjezd před sebou míti; a VMti za to prosím, že mi to ráčíte oznámiti, bude-li ten rok předse mezi pány z Šternberka a muoj [sic]. Pakli by neměl býti, abych já darmo pánuov a přátel svých netrmácela. A račte věděti, co se našeho Lacíčka*) dotýče, že tak ještě vdy stůně a že mu druhdy lípe a zas hůř. A již jest tak velmi suchej, že nemůž člověk susší býti, jako jest von. *) Se třetím manželem svým Jindřichem z Rosenberka neměla Anna z Hradce dětí; Lacíček tuto jme- novaný bude nepochybně synkem po druhém manželovi Anny z Hradce Ladislavovi ze Šternberka. Archiv Český XII. 10

Strana 74
74 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Než má nějakýho doktora z Holomouce, ten mu vždy dobře tuší. S tím dajž Pán Buoh VMti se dobře míti. Dán na Hradci v sobotu před sv. Havlem léta 1523. Anna z Hradce oc. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka a na Krumlově, panu otci mému milému.*) 1428. Nejvyšší berníci zemští Janovi z Rosenberka: aby 23. listopadu postavil se v Praze před nimi ve příčině dohodnutí o srážce dluhů z berně. Na hradě Pražském 1523, 10. Nov. Orig. č. 3852. Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý a nám příznivý! Což se založení jisté sumy na krále JMti kuchyně a dvoru, též vyrážky na berni oc dotýče: račte VMt věděti, podle těch dvú kvitancí, jedna od pana Václava Húgvice, druhé od pana Kašpara Kotče**), že jest VMti na tom toliko IICXXV kop gr. českých berně vyraženo, a víc nic, poněvadž se přešlo od VMti, neb na vašem místě pokázáno více není. Neb však, aby se vám vzdy nic neukrátilo v tom, odkládáme vám, pane, té věci do pondělího před svatú pannú Kateřinú příštího. [23. Nov.] To znajíce, račtež se průvody opatřiti a na týž den zde se všemi potřebami takovými k tomu státi, aneb na svém místě poslati. Ježto, když se tak v tom ráčíte zachovati, pokudž uznáme za spravedlivé, od vás a pokázáno bude, nemá se vám, pane, žádné ukrácení státi. Dán na hradě Pražském, v outerý před sv. Martinem, léta Božího MVCXXIII. Jan z Šternberka a na Bechyni, purkrabí Karlšteinský, Hynek Bořita z Martinic a na Smečně, Henrich Kuothnaur z Kutnova a na Pecce, Václav Húgvic z Biskupic a na Vinařicích oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka a na Strakonicích, mistru převorstvie královstvie Českého, panu příteli našemu milému a pánu nám příznivému. 1429. Jindřich, Jošt a Petr z Rosenberka nejvyšším komorníkovi, sudímu i písaři: aby nedopustili vklad kšaftu páně Petrova do desk. Ve Treboni 1523, 18. Nov. Orig. Fam. Rosenberg 15. Službu naši vzkazujem, urození páni a přátelé naši milí! Slyšeli jsme, že ne- božtík strýc náš měl nějaký gšaft učiniti; při tom jsme zpraveni, že by některé osoby o to stály, aby ten gšaft do desk zemských vložen byl. Kdež my vás, jakožto pánuov a přátel našich milých a souseduov spravedlivých, za to prosíme, jestliže by *) Zrovna toho dne, kdy tento list psán, zemřel pan Petr na Krumlově. **) či Gotsche, Slezana (předka nynějších Schaffgotschů).

Strana 75
Dopisy z roku 1523 a 1524. 75 kto na vás žádal, aby ten gšaft ve dsky zemské vložen byl, že vám věříme, že bez vuole a vědomí našeho nikoli toho dopustiti neráčíte, aby ten gšaft měl do desk zemských vložen býti. Neb my ten gšaft naříkáme, a proti tomu gšaftu, bude-li toho potřebí, nětco mluviti chceme. Datum Třeboň, f. IV. in profesto dominae Elisabeth, Jindřich, Jošt a Petr, vlastnie bratřie z Rozmberka. annorum XVCXXIII°.*) Urozeným pánuom, pánu, panu Kunrathovi z Krajku a na Mladé Boleslavi, najvyš- šiemu komorníkovi královstvie Českého, a pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé a na Zá- kopách, najvyššiemu sudiemu královstvie Českého, a panu Janovi Litoborskému z Chlumu a na Jeřicích, najvyššiemu písaři královstvie Českého, pánuom a přáteluom našim milým. 1430. [Jan z Wartenberka**) komu?]: o oblehání a dobytí Žacléře. Na Hostinném 1523, 16. Dec. Přepis Historica nova. Novin takových VMti psáti nevím, než že jsme z rozkázání krále JMti Šacléř v sobotu na neděli na noc [12—13. Dec.] voblehli, a v pondělí na úterý v noci jej dobyli, neb jsú s něho utekli, kdež na nepodobném místě přes skály se doluov spu- stili, jak jsú jedné počali k nim střéleti. A pan Heřman***) jsa vystřežen od Goče, ujce jeho, na X neb na XII hodin před tím, než jest obehnáno, s zámku sjel. Kdež mi se toho nezdálo před vámi tajiti, neb vím, že na takové fochéře laskavi nejste. Datum jest v listu na Hostiném v středu po sv. Lucii léta oc XXIII°. 1431. Netoličtí Janovi z Rosenberka: o skládání slibu poddanského. V Netolicích 1524, 1. Febr. Orig. Fam. Rosenberg 5. Vysoce urozený pane, pane náš milostivý! Službu naši poddanú vzkazujeme VMti. A VMti prosíme, že nám v té věci neráčíte za zlé mieti, jakožto pán náš milostivý. A kdež jste ráčili k nám vyslati pana Oldřicha Radkovce a pana Jiříka Kořenského, tu jsme my jim pověděli, že kněze opata máme pána dědičného, ale JMtem pánóm z Rozmberka s vrchnieho panstvie se nevytahujeme, ani se odřiekáme. Tu jsme JMtí žádali, aby nám toho prodlenie učinili do sv. Jiří, a tu že jsme chtěli poslušenství učiniti, též jako bychme přiřiekali. Než že prosíme JMtí, aby nás ráčili při spravedlivých platech a starodávních právech zachovati, a které sú nové nastaly, ty zkaziti; a o silnici, kterúž jest JMt pan Petr, slavné paměti, pověděl, že chce nám dáti, a že chce památku po sobě zuostaviti i našim dětem a že to má v své *) Cf. A. Č. VIII. str. 248 č. 319. **) Cf. Sedláčkovy Hrady V. 163. List přepsán jest pro někoho rukou téhož písaře, kterýž dělával pře- ***) ze Šumburka. pisy v kanceláři páně Lvově. 10*

Strana 76
76 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. moci. A kdež jste pane milostivý tento pátek minulý [29. Jan.] ráčili VMt po starších našich rozkázati, aby se na ty věci poradili, chtějí-li člověčenstvie VMti slibovati: i teď VMti tiemto listem dáváme znáti, že chtie všecko ta obec učiniti VMti, jakožto pánu svému milostivému, a nebo kohož by VMt ráčili na miestě VMti vyslati. A také VMti věříme, že nám ráčíte v těch věcech radni a pomocni býti, jakožto pán náš milostivý. Ex Netholicz, f. II. die s. Brigidae virginis anno XVCXXIIII°. Purgmistr a radda města Netolic. Vysoce urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, najvyššiemu mistru převorstvie Českého a hajtmanu kraje Prachenského, pánu našemu milostivému. 1432. Jan z Rosenberka Netolickým: o slib poddanství. V Krumlově 1524, 1. Febr. Koncept Fam. Rosenberg 5. Jan z Rozmberka oc. Přízeň má, moudří a opatrní věrní milí! Podle při- psánie vašeho již já k vám na svým místě vyslati chci tento čtvrtek najprv příští [4. Febr.], abyšte mi člověčenstvie všeckni i z obce, tak jakž jste spravedlivě po- vinni, slibovali. A protož již se tu na ten den najíti dajte i obci to oznamte, aby se tu též najíti dali. Než tak mi se zdá, že jste se tomu prve bezpotřebně zbraňo- vali a to učiniti mohli a povinni byli, nezastierajíce se takovými příčinami jalovými, nežli tepruva již znajíce a vidúce, že toho slušně prázdni a zbaveni býti nemuožete. Neb jestliže jest nebožtík pan strýc muoj, dobré paměti, na vás co nového a neoby- čejného vzkládal, já na tom nejsem, nežli vás při starobylých spravedlivostech a vý- sadách zachovati. Datum Crumlow, fer. II. in vigilia Purificationis glor. virg. Mariae anno dni XVCXXIIII°. 1433. Karel Minsterberský Janovi z Rosenberka: posílá k němu Adama Rausendorfa z Plakvic k jednání. V Kutné Hoře 1524, 16. Mart. Orig. č. 3858. Službu naši přátelskú napřed vzkazujem. Urozený pane, pane příteli nám zvláště milý! Zdravie, štěstie i jiného všeho dobrého s pravú věrú rádi bychme vám přáli. Podle toho zuostánie spolu s vámi, tuto pro ty věci poséláme urozeného a sta- tečného rytieře pana Adama Rausmdorfa z Plakvic, věrného našeho milého, kterémuž sme při tom poručili o naše pilné a znamenité potřeby s vámi ústně mluviti a jednati. A čemuž, prosíme, že všeho, což nynie v tomto poselstvie slovem naším s vámi mluviti a jednati bude, tak jako bychme sami osobú svú s vámi mluvili a jednali, věřiti budete a k nám se v té věci přátelsky okážete, a my zase vším přátelstvím v takové

Strana 77
Dopisy z roku 1524. 77 míře i mnohem větčím rádi oplatíme. Dán na Horách Kutnách, v středu před Květnú nedělí anno oc XXIIII. Karel z božie milosti knieže Münsterberské v Slezí, Olešnické a hrabě Gladské oc, najvyšší hajtman krále JMti královstvie Českého oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, mistru převorstvie Če- ského oc, hajtmanu kraje Prachenského, panu příteli nám zvláště milému. 1434. Jindřich z Rosenberka a ostatní berníci kraje Bechyňského Jindřichovi Dvořeckému: o poša- cování statku jeho. Ve Třeboni 1524, 9. April. Koncept Fam. Dvořecký. Službu naši vzkazujem, urozený vladyko, pane Jindřiše, přieteli náš dobrý! Jakož jest statek tvuoj námi pošacován z příčin prve tobě oznámených v summu, kterúž si z toho statku tudíž i z lidí urozenému pánu, panu Zdeňkovi Kostkovi z Po- stupic a na Litomyšli, podle psaní našeho prvního, dáti jměl, aneb s ním se umlu- viti: i oznamujem tobě, nepochybujíc, že zpráva tebe jest došla, kterak ta věc jest narovnána, aby již summu tu v psaní našem prvním položenú urozenému vladyce panu Voldřichovi z Mezného mladšiemu bez prodlévání dal, aneb se s ním umluvil, pro uvarování větších škod. Datum Trzebon, sabbato post Conductum Paschae, an- norum oc XVCXXIIII. Jindřich z Rozmberka oc, Jan Lapáček ze Rzavého a na Dobronicích, Jan Zářecký z Polkovic a na Táboře, berníci kraje Bechyňského. Urozenému vladyce, panu Jindřichovi Dvořeckému z Olbramovic, přieteli dobrému. 1435. Král Ludvík Jindřichovi z Rosenberka: aby jakožto zvolený správce a starší domu Rosen- berského, uvázal se ve statky, které drží bratr jeho Jan. V Budíně 1524, 23. Juni. Orig. Fam. Rosenberg 15. Ludvík, z boží milosti Uherský, Český oc král a markrabie Moravský oc. Urozený věrný náš milý! Věz, že sme psaní učiniti ráčili k urozenému Janovi z Rozm- berka, bratru tvému,*) napomínajíce jeho, aby hned toho všeho statku, v kderýž se jest uvázal po urozeným někdy Petrovi z Rozmberka, tobě postoupil, aby ty ve všem tak držán byl, jakž zřízení o domu a rodu z Rozmberka ukazuje, poněvadž všickni z Rozmberka tebe domu a rodu svému vzali jsú za zprávci a za staršího. I jestliže — *) Jest přiložen a obsahuje v podstatě totéž, co se zde opakuje. Datum v Budíně v středu před sv. Janem Křtitelem (22. Juni) léta oc XXIV.

Strana 78
78 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. by on Jan tak neučinil a toho všeho na naše psaní a napomenutí nepostoupil, věz, že jest to vuole naše, aby ty v to ve všecko, jakž zřízení výš dotčené všech vás ukazuje, se uvázal a ničehehož, což tím zřízením jest zavříno, nepomíjel, ač se chceš pokut v tom zřízení zapsaných a nemilostí našich uvarovati. Dán na Budíně, ve čtvrtek u vigiljí sv. Jana Křtitele Božího, léta oc XXIIII, království našich Uher- Ludovicus rex, manu propria. ského a Českého devátého. Urozenému Jindřichovi z Rozmberka a na Třeboni, hejtmanu kraje Bechyňského, věr- nému našemu milému. 1436. Jindřich z Rosenberka a ostatní berníci kraje Bechyňského kvitují Pacovským zaplacenou berni. Na Třeboni 1524, 23. Jul. Přepis Historica nova. Jindřich z Rozmberka oc, Jan Lapáček ze Rzavého a na Dobronicích, Jan Zářecký z Polkovic a na Tháboře, berníci kraje Bechyňského, známo činieme tiemto listem obecně přede všemi, že jsme berně varní, šenkovní přijeli z městečka Pacova za celý rok, podle registrum na to sepsaného a nám v moc naší položeného, 137 kop 45 gr. českých, rázu a čísla Pražského. Z kterýchžto nadepsaných berní a peněz přijatých svrchu psané měšťany z Pacova tiemto listem a mocí listu tohoto quitujem, propouštíme a konečně prázdny činíme. Tomu na svědomí pečeti naše vlastní roz- kázali jsme k tomuto listu přitisknúti. Jenž jest psán a dán na Třeboni, léta Páně oc XXIIII° v sobotu po sv. Maří Mandaléně. 1437. Rychtář Netolický Jindřichovi z Rosenberka: aby odpustil Jírovi z Horního Třebánka desátek. V Netolicích 1524, 7. Octobr. Orig. č. 3864 a. Službu svú z poddanosti vysoce vaší urozenosti vzkazuji, pane, pane, muoj naj- milostivější pane! Přišel jest ke mne Jíra z Horného Třebánka, žádajíc mě k VMti za psanie, co se žita dotýče, kteréž by měl desátek VMti dáti XII str. Najmilosti- vější pane! Buoh zná, žeť žita letos nemá, a že se jemu nic neurodilo, neb se tu teprva nedávno za VMti přibral, neb na tom dvoře, najmilostivější pane, psota hospodář byl, a že je vosel jako nic. Protož VMti pokorně prosí, jakožto pána svého najmilostivějšieho, že ráčíte s ním milostivě nakládati, jakožto pán náš milostivý. Neb, najmilostivější pane, co VMt račí učiniti, učiníte jakožto pán milostivý. Také, najmilostivější pane, znáším to na VMt, že lidé pana Perštainského ptají zbroji po městečku a překupují; protož najmilostivější pane, VMti prosím za naučení, kterak

Strana 79
Dopisy z roku 1524. 79 se mám VMti zachovati, mám-li propúštěti překupovati, čili nic. S tím daj milý Buoh VMti dlúhé zdraví. Ex Netolic, feria VI. ante Dionysi anno domini oc XXIIII. Jan kožišník, rychtář Netolický. Vysoce urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožumberka a na Krumlově, pánu mému najmilostivějšímu buď list dán. 1438. Jindřich z Rosenberka rychtáři Netolickému: odpověď na jeho psaní. Na Krumlově 1524, 8. Octobr. Přepis č. 3864 b. Jindřich z Rozmberka oc. Přízeň má, rychtáři milý! Kdež mi píšeš, že jest k tobě přišel Jíra z Horného Třebánka, žádajíc tebe ke mně za psaní, co se žita dotýče, kteréž by mi měl desátek dáti XII, že žita letos nemá a že se jemu nic neurodilo, a že se tu teprva nedávno přibral oc. I věz, že sem mu na tvé psaní polovici toho žita odpustil, však se na to chci ještě vyptati, jest-li tak, jako mi píšeš, čili není; nebo kdyby se to jináč potomně našlo, věz, že bych se k tobě věděl jak zachovati. Protož mi to oznam. Dále, kdež mi píšeš, ať bych dal naučení, co se zbroji prodávánie tkne a překupování: i přikaž všem sousedóm, kdo jest s čím zapsán, ať žádný té zbroje pod milostí neprodává, leč by měl jakú přes to zbytečnú zbrani. Pakli by se kdo tak nezachoval, věz, že bych ho jako neposlušného kárati chtěl. Datum Krumlov sabbato post s. Francisci anno oc XVCXXIIII. Slovutnému Janovi kožišníkovi, rychtáři Netolickému, věrnému milému. 1439. Zdeněk Kostka z Postupic Jindřichovi z Rosenberka: aby přijal do služby pana Jana Medka. Na Litomyšli 1524, 31. Octobr. Orig. Fam. Rosenberg 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý! Zdraví i všeho dobrého přál bych vám věrně rád. Muoj milý pane bratře! Za to vás žádám, jestli možné, že to ráčíte pro mne učiniti a přijíti pana Jana Medka, pastorka strýce mého pana Borše, kterýž u kniežete Opolského jest, za služebníka se dvěma koňmi do některého času. V tom učiníte mi zvláštní libost. Neb sem za to od pana Borše, strýce svého, i od paní Mandaleny manželky jeho a mateři páně Medkovy, s pilností žádán, abych u vás jemu službu zednal. A já zase vám k vuoli takovú i jinú mně možnú věc chtěl bych rád učiniti. Odpovědi žádám po tomto poslu. Dán na Lito- myšli, v pondělí přede Všemi Svatými létha oc XXIIII. Zdeněk Kostka z Postupic a na Lithomyšli. Uroz. pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Třeboni oc, panu bratru mému milému.

Strana 80
80 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1440. Vojtěch z Pernšteina Jindřichovi z Rosenberka: radí, aby se narovnal s Janem, bratrem svým, a pak aby svolenou berni zaplatil. Noviny z Uher. Na Pardubicích 1524, 5. Nov. Orig. Fam. Rosenberg 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Zdraví i všeho dobrého přál bych vám s pravou věrou. Jáť sem, děkujíc pánu Bohu, vrátil se ve zdraví zase od pána svého domuov. A o novinách takových žádných nevím vám co oznamovati, než že Turci v království Uherském v těch nedělích, co sem tam byl, tři zámky vzali, Oršavu, Seryn a Reczi, při tom i jiné škody činili; ale by zase jaká škoda z království Uherského jim činěna byla, o tom sem nic neslyšal. Což se té věci Prusinovského dotýče, o kterou jest mne král JMt obeslati ráčil, ta jest odložena a k vykonání nepřišla. Než ktož jest tu věc formoval, dostiť jest ji mistrně podle českého zpuosobu sformoval, ješto se toho domysliti mohu, že mimo všecko jiné najvíc se to obmajšlelo, aby mi se zle stalo. Ale v pánu Bohu a v své spravedlnosti víru mám, že na mne toho dopustiti neráčí. A za to držím, že pán muoj i jiní to znají, z jakého kořene ty ratolesti pocházejí; jakož mám za to, že vás všeho pan kancléř spravil, jak jsou se ty věci dály. Víc o tom na ten čas psaní zanechám. V Budíně jsouc, ač jest mi žádný nic nepsal, slyšel sem o vašem snesení a velmi bratrském srovnání se panem Janem, bratrem vaším, o ty zámky, kterýchž po nebožtíkovi panu Petrovi, strajci vašem, v držení byl. Zase přijedouc do Čech, slyšel jsem o té věci jináče. Pak, muoj milý pane a příteli, jak jest ta věc sama v sobě, toho nevím; než dobře víte, jak sem s vámi i se panem Janem, bratrem vašiem, v přátelství vstoupil, vuole, řeč ani rada má jiná jest nebyla, než ta, což by byla vás obou i každému obzvláštnie poctivost, a při tom, což by bylo s zachovániem lásky mezi vámi bratrský vašeho dobrého. Pak jestli ta věc při vás obou na takovém zpuosobu stojí, jistě bych to rád viděl; pakli by jinak bylo, jistě bych z toho neměl žádného potěšení. Než, muoj milý pane a příteli, jestliže jsou se pak jakýmžkoli zpuosobem ty věci zběhly, ješto by vám ani panu Janovi, bratru vašemu, dobře se trefiti nemohly, čas jest, abyšte mezi sebou takovou věc předešli a na místě jistém a konečném mezi sebou to postavili, tak aby lidé skrze to vám žádné těžkosti na statku i jináč činiti nemohli. Také vám toto oznamuji, že jest mi pravil najvyšší pan purkrabie Pražský, kterak by pan Lev dopomožení práva pro berni na vás žádal, a velmi z tuha na něj domlúval, a tak sem srozuměl, že by již tiem nikoli dále protahovati nemohl. Pak, muoj milý pane a příteli, mně by se zdálo, poněvadž jste k té berni svolili s jinými spolu, k tomu snad jste i sami berníkem, abyšte se toho nezpírali a tu berni polo-

Strana 81
Dopisy z roku 1524. 81 žili, a na se toho nedopouštěli, aby měl úřad purkrabský na vás se pozdvihnúti; nebť jistě někdo by toho vděčnější byl, aby se vám to stalo, nežli tomu, abyšte mu trojí i čtverú berni dali. Dán na Pardubicích, v sobotu po Všech Svatých léta oc Vojtěch z Pernšteina a na Pardubicích. XXIV°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmbergka oc, panu příteli mému milému. 1441. Jindřich z Rosenberka Zdeňkovi Kostkovi: slibuje přijmouti pana Medka do služby a prosí, aby pan Zdeněk při něm stál proti panu Lvovi. Na Krumlově 1524, 9. Nov. Koncept Fam. Rosenberg 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý! Zdravie i všeho dobrého přál bych vám věrně rád. Muoj milý pane bratře! Kdež toho žádost máte, abych vám k vuoli pana Medka přijel za služebníka: jistě sem jich na tento čas dobře velký počet k sobě přijal, kdež sem již úmyslu neměl jich více přijímati, ale vám k vuoli, na žádosť vaši, chci v tom úmysl svuoj na ten čas proměniti a jeho přijíti, jedné jest-li juž pacholek při létech dospělých. Neb sami znáte, že mi na tento čas potřebí v těchto mých ruoznicích lidí již v letech dospělých, kteříž by mi se v mých potřebách hoditi mohli. Také, muoj milý pane bratře! kdež ste mi na žádost mú řekli, že se mnú a s bratry mými proti panu Lvovi státi chcete: i ještě vás prosím, že tak učiníte i s bratřími vašimi, kdež bych vám oznámil, že se mnou stanete, a to přátelstvie že pro mne uděláte, keréž tam okolo sebe své pány a přátely víte z stavu panského neb rytieřského, že jich ode mne a od bratří mých prositi budete, aby podle nás stáli proti panu Lvovi a panu Švamberkovi a panu Holickému. A já zase, kdyby vám toho potřeba bylo, přátelstviem se vám chci rád odplatiti. Což se těch peněz dotýče, kteréž bych vám dáti měl, pošlete pro ně kdy chcete na Krumlov neb na Třeboň, budú vám dány. A z toho přátelstvie, že ste mi jich tak dlúho čekali, vám děkuji. Datum Crumlow, feria IV post s. Leonhardi anno oc XVCXXIIII°. Jindřich z Rozmberka oc. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a na Lithomyšli, panu bratru mému milému. 1442. Jindřich z Rosenberka Vojtěchovi z Pernšteina: s bratrem svým Janem že se srovnal a berni dáti že povinován není. O sporech svých se panem Zdeňkem Lvem. V Krumlově 1524, 10. Nov. Koncept Fam. Rosenberg 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Zdraví i všeho dobrého přál bych vám s pravú věrú. Muoj milý pane a příteli! Kdež mi píšete, že Archiv Český XII. 11

Strana 82
82 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. ste se ve zdraví, děkujíc pánu Bohu, zase od pána našeho domuov vrátili, to s pravú věrú rád slyším a toho vám jako pánu a přieteli svému věrně přeji. Kdež mi píšete, že by Turek měl tři zámky vzíti v tom času, co ste vy tam byli: jistě toho pánóm Uhróm chváliti nemohu, že se tak špatně před Turky opatrují, a strach z toho, skrz jich zlé opatrovánie, aby pán náš vo zemi nepřišel. — Kdež mi oznamujete, co se Prusinovského tkne, o tom také nějakú zprávu od švagra svého mám, kdež již dobře znáte, kteříž sú to lidé, kteří by vám všelijak rádi zle učinili na cti, na zdraví i na statku. Ale však vám pán Buch dal ten rozum a ty přátely a tu moc, že, budete-li sami chtíti, snadně tu kuklu na své nepřátely nastrčíte, kterúžby byli rádi na vás nastrčili. Což se bratra mého a mne dotýče, kdež mi oznamujete, že byšte v Budíně o srovnání našem jinú zprávu měli a v Čechách také jinú: i jistě jiného neviem, než že sem se s bratrem svým bratrsky srovnal, bratrsky sme se rozjeli, leč by již bratr muoj chtěl těch lidí poslúchati a jimi se zpravovati, kteříž by jeho i nás o všecko rádi připravili. Také, kdež mi píšete, kterak by vám pan purkrabie najvyšší pravil, že by pan Lev za dopomožení práva na mne žádal: i není mi to nic divného, neb držím, netoliko aby dopomožení na mne práva žádal, ale že by rád viděl, aby mne čert vzal. Než mně se tak zdá, že já tu panu Lvovi ani žádnému v tom křiv nejsem: poněvadž sú se ti pořádkové nevykonali, keříž sú všemi třmi stavy svoleni, a také poněvač jiní se tím brání, některá města královská i pan Zdeněk Trčka, tak jakž toho zprávu mám, z těch příčin mi se nezdálo, abych ji vydati měl. Cedule. Kdež mi píšete, že vás pan Lev také pohnal pro svědomí proti mně: i jistě sem tomu rád, že z jiných nejste; a nebudete míti co svěčiti, poněvajč nic ne- víte, což by mi mohlo ke škodě býti. Než mněť jest již ty puohony příliš zuobyčejil, neb mi po čtrnádcti a po XVI listech po jednú posielal; jestliže bych mu čeho za- pomenul, nebude mi moci za zlé míti. Také vězte, že ondy jest mne pohnal pan Lev z nářku cti. Také podle toho jest mi druhý puohon pokázán, že pohání bratří z Čech [sic] z nářku cti. [I nemohu tomu rozuměti, mne-li míní s bratřími mými, čili jaké mnichy, čili bratra mého pana Strakonického s jeho zákonníky? Neb víte, že zákonníci podle zákona sobě říkají bratří.]*) I neviem z jakého nářku a koho to míní. Datum Crumlow, fer. V. in pro- festo s. Martini anno oc XVCXXIV°. Jindřich z Rozmberka. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernšteina a na Pardubicích, panu přieteli mému milému. *) Věta závorkou zavřená jest přetržena.

Strana 83
Dopisy z roku 1524 a 1525. 83 1443. Hejtman Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka: o propuštění člověka. V Soběslavi 1525, 10. Jan. Orig. II. 41. 1. Vysoce urozený pane, pane můj milostivý! VMti službu svú vzkazuji. Psaní, kteréž jste ráčili učiniti panu Jindřichovl Dvořeckému o Jana Sládka, syna Chamrova, poddaného sirotka někdy pana Kunšě, bratra jeho, aby VMti byl propuštěn na grunt do Černiovic: i na to VMti psaní dal jest mi oustní odpověď po Tlachovi. Tak praví, že on toho člověka VMti propustiti nemůž, a by pak i propustil, že by to žádné moci míti nemohlo, a sirotek by ho pro jeho propuštění, kdy by se jemu zdálo, vzíti mohl. Ex Sobieslaw, f. III. post Trium regum, anno domini oc 1525. Václav Špuléř z Jiter, heitman na Soběslavi. Vysoce urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmbergka a na Krumlově oc, pánu mému milostivému. 1444. Jindřich z Rosenberka hejtmanu Soběslavskému: odpovídá k předešlému listu. Na Krumlově 1525, 11. Jan. Koncept II. 41. 1. Vaňku milý! Kdež mi píšeš, co se dotýče Jana Sládka, syna Chamrova, pod- daného sirotka někdy pana Kunše, bratra jeho, aby mi byl propuštěn na grunt do Černiovic: i věz, že sem já s Dvořeckým mluvil, kdež praví, že on k tomu vuoli dává, aby se pode mnú osadil, ale však aby on jej vyhostiti měl, tý moci, praví, že nemá. Než když sirotek vyroste a k rozumu přijde, že se chce k tomu přičiniti, aby mi ho propustil; neb praví, že nepochybuje o tom, by mi jej neměl propustiti. Datum Crumlov, f. IV. post s. Trium regum, anno domini XVCXXV°. Jindřich z Rozmberka a na Krumlově. Hajtmanu Soběslavskému. 1445. Jan z Rosenberka úředníky své na místě svém posílá do Prahy k soudu o berni. V Strakonicích 1525, 21. Jan. Orig. 3866. Já Jan z Rozmberka a na Strakoniciech, mistr převorstvie českého oc, oznamuji tiemto listem všem: Jakož jsem obeslán vod osvieceného kniežete a pána, pana Karla kniežete Minstrberského v Slezii Olešnického a hrabí Kladského oc, krále JMti naj- vyššieho hajtmana královstvie Českého, a to ke dni sv. Pavla na vieru obrácenie najprv příštieho [25. Jan.], kdež mne JMt z úřadu JMti napomínati ráčí, abych se na jmenovaný den na hradě Pražském před těmi osobami vod krále JMti, pána mého milostivého, a ode všech tří stavuov tohoto královstvie podle zřiezenie sněmovnieho 11*

Strana 84
84 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vybraných najíti dal, aneb na místě svém s plnú mocí poslal, a jmenovitě vo ten artikul na tomto sněmě nyní minulém zavřený: „Ktoby berně nedal, aneb duochody a staré berně JKMti přijímal a ty za sebú měl, aneb počtu nečinil podle sněmu při králi JMti v tomto královstvie posledním, kterýž držán byl“ oc, tak jakž to JKcíMti obeslánie v širokých sloviech v sobě zavierá a obsahuje. A protož nemoha sám k tomu obeslání osobně státi, posielám teď tyto urozené vladyky, služebníky své, na svém místě, totiž Voldřicha Radkovce z Mirovic a Mikuláše z Hošteina, kanclieře svého, kerémž jsem plnú moc dal a tiemto listem dávám k těm ke všem věcem svrchudo- tčeným, aby to na mým místě zpravili; a zpraviti majie oba spuolu aneb jeden z nich, tak jako bych já tu sám osobú svú byl. Tomu na svědomie pečet mú vlastní při- tisknúti jsem rozkázal k tomuto listu, jenž jest dán na Strakoniciech, v sobotu den sv. panny Agnešky léta oc XVCXXV. 1446. Jindřich z Rosenberka opatovi Korunskému: aby jeho lidé k vojně se přihotovili. Na Krumlově 1525, 3. Febr. Přepis č. 3867. Služba má, duostojný u Boze otče, kněže opate mně zvláště milý! Žádám vás, že rozkážete úředníkóm vašim, aby opatřili zbrojí lidí vašich, s kterú sú za- psáni, aby již i vojenské vozy pohotově všickni měli, a kteří nemají, aby beze všeho prodlévánie sobě zjednali a na každú hodinu aby hotovi byli. A kdež by jim poká- záno bylo, aby tu táhli, a toho, komuž by ode mne poručeno bylo, aby též poslušni, jako mne samého, byli. Pakli by kteří neposlušni chtěli býti, že bych je i na statku i na hrdle kárati chtěl. I věřím vám, že jim toho oznámiti neobmeškáte. Datum Krumlov, feria VI. post Purificationem b. virg. Mariae anno domini XVCXXV. Jindřich z Rozmberka a na Krumlově. Duostojnému u Boze otci knězi Jiřímu, opatu kláštera Svaté koruny, mně zvláště milému. 1447. Zdeněk Kostka Jindřichovi z Rosenberka pomocí se zakazuje ve při jeho se Zdeňkem Lvem z Rožmitála. V Litomyšli 1525, 25. Febr. Orig. č. 3870 a. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane bratře muoj milý. Zdraví, štěstí i všeho dobrého, tohoť bych VMti rád s pravú věrú přál. Muoj milý pane bratře! Rozjímal sem psaní vaše, kteréž jste mně s bratřími mými, a tak rozumím, i jiným pánuom při tomto času učiniti ráčili, že ne z samé příčiny té jest, kterouž v psaní svém oznamovati ráčíte, ale že jiná pilnější snad býti muože. Ješto já v pravdě řieci mohu, že bych se s VMtí na tento čas rád s pravú věrú byl shledal, ale že bezelstně pro nedostatek nějaký zdraví svého toho sem naplniti nemohl, ani bratří

Strana 85
Dopisy z roku 1525. 85 moji. Nebo ráčíte již věděti, kde a v jakú potřebu oni na tento čas také odjeli jsou. Pak aby proto mým nebytím tam, což dobrému přátelstvie náležeti [sic] nic nesešlo, zdálo mi se za potřebné toto psané poselstvie k vám naschvále učiniti. A VMti prosím, jaká by potřeba mého spolu shledání s vámi na tento čas byla, (jestli možné), že mi to psaním svým po tomto mém služebníku oznámiti ráčíte. Neb tím jisti račte býti: to což sem vám připsal, i po panu Janovi Vchynském, služebníku svém, vzkázal, že mnou a bratřími mými podle možnosti najvyšší naší nic sjíti nemá, než podle VMti, jako na pravé a upřímé přátely náleží, státi i dostáti úmysl máme, v té při, oč se panem Zdeňkem Lvem a s jinými pány činiti (o poručenstvie nebožtíka pana Petra z Rozmberka, strýce vašeho) máte. A tu dóvěrnost k VMti zase majíce, byla-li by nám také toho kdy jaká potřeba, že byšte podle nás též zase ráčili státi a nás neopouštěti. Což se pak puntu toho Švábského dotýče, pro kterýž země v hotovosti jest obeslána, kdež já i jiní obyvatelé v kraji našem pohotově jsme a nevieme se čím jistým zpraviti: protož prosím, muoj milý pane bratře, kterak anebo co vy o tom puntu ráčíte rozuměti, jistá-li jest to věc, že se sem do země strojí, a z kterých příčin, a na koho, čili by to jaká věc byla šikovaná a nastrojená, že mi to také psaním svým ráčíte oznámiti. Neb o tom nepochybuji, že jste se v tom opozditi ne- ráčili, abyšte o tom o všem dobrú známost i vědomost neráčili mieti. A také pečo- vati o to neračte: kteráž věc koli od vás mně oznámena bude, ješto by tajnosti po- třebovala, abych jí zachovati neměl, do času svého potud, pokudž byšte mi potřebu toho a vuoli svú při tom oznámiti ráčili. Nebo i já za to VMti prosím, že toto mé psaní z upřímného přátelstvie k vám učiněné při sobě v tajnosti mieti a zachovati ráčíte; a toho jistě těchto časuov potřebí bývá. A s tím dajž pán Buoh, abychom jse spolu v dobrém zdraví shledati mohli, jestli v tom jeho svatá vuole. Dán na Li- tomyšli, v sobotu ráno po sv. Matěji apoštolu leta oc XXV°. Zdeněk Kostka z Postupic a na Litomyšli. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Třeboni oc, panu bratru a přie- teli mému zvláště milému. 1448. Jindřich z Rosenberka [Zdeňkovi Kostkovi]: vyvrací zprávy, jako by spolek švábský do Čech se chystal vtrhnouti. B. m. [1525, konec Febr.] Cedule č. 3870 b. Pane a příteli muoj milý! Kdež mi píšete, že po všem kraji vašem hotovost máte podle obeslání, kteréž jest vám od knížete přišlo; i poněvadž znám, že mi duo- věrně píšete, též vám důvěrně oznamuji jakožto příteli: Vězte, že jsem se na to jistotně vyptal, že žádný různice s Němci není, tak jakož sú někteří o tom hlas pustili, že by s velikým vojskem Němci do Čech strojili, a taky že by jich mělo

Strana 86
86 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. býti některé sto, kteřížby cesty měli strojiti skrz lesy k takové potřebě. Než abyšte věděli, že Kfelíř jest nějaký rybník v lese udělal, i vo to tak, jakž toho jistú zprávu mám, že by jim on přetopil tím rybníkem na jich krunty, i o to sou nějaké různice, však žádný takový, aby se k čemu zlýmu chýliti mělo. A taky rozprávka jest, že v Koubě tré knížat sjeti se měli na masopust, a že by tu mělo bejti na dva tisíce koní na tom sjezdu. Abyšte tomu vyrozuměti mohli, že pod tím nic jiného není, než že by pod spůsobem Němců někdo rád k tomu přived, aby se lidé v hromadu strhli; strhnouť se v hromadu, tu aby lidi rozličnými lahodnými řečmi a podvody v to uvedli, aby na někom, buďto na mně aneb na komžkolivěk, nechuť svou sehnati mohli a své věci provozovati tak, jakž by se jim zdálo, jinými lidmi a ne sami sebú. Protož by mi se zdálo, milý pane a příteli, abyšte předse nějakú hotovost měli, avšak takovou, abyšte poddaných svých zbrojí a daremnými náklady neobtěžovali. Za to prosím, že tuto ceduli přečtúce strháte. Přijde-li k takové věci, aby zemí mělo hnuto býti, v tom vám oznamuji svého prostého zdání, že nic jiného z toho nebude, než že nás v hro- madu stroubí, tak že budem sobě bráti, kdo s koho by mohl býti. A Bůh ví, kdy by potom ta hra konec vzala. 1449. Jindřich z Rosenberka stavům kraje Plzeňského: aby nedali se pohnouti ke zbrojení proti němu. V Soběslavi 1525, 27. Febr. Orig. č. 3871. Urozeným pánuom, pánuom, urozeným a statečným pánuom rytieřóm a vla- dykám, múdrým a opatrným pánuom z měst kraje Plzeňského, pánuom přátelóm mým milým! Jindřich z Rozmberka a na Krumlově, službu svú VMtem a vám vzkazuji. Nemělo by VMtí a vás tajno býti o tom psaní, kteréž sem na tento sněm minulý, jedno i druhé, ke všem stavóm učinil, poznav velikú škodu JKMti i těžkost na mnohých osobách ze všech stavuov i také na lidech robotných, jakými berněmi obtiežnost mají, a ještě více se berní obávajíc, proti těm těžkostem odpierati ani mluviti smějí, čekajíc záhuby své. Kdež pak pro JKMt, pána mého milostivého, z lí- tosti i pro spravedlivost a z těch výš dotčených příčin, chtěje z takové těžkosti lidem pomoci, v tom psaní toho sem dotekl, že by mi se nezdálo té berně varné a kupecké, které jsem něco vybral a ne všecku, vydati, až by počtové i jiné věci týmž zřízením zemským spolu s tú berní a s JMKskú zavřené i dskami zemskými zapsané, tak jakožto zřízení zemské v sobě drží a ukazuje, vykonány byly. Neb i to znám, že mnozí ne z své volnosti, ale z nedostatku těch berní jsú nedodali. Tu pak, když to

Strana 87
Dopisy z roku 1525. 87 mé psaní čteno bylo, někteří, kteří by rádi brali, o to dosti fúkali, a najvíce pan Lev, tak jakž zprávu mám, rozličně zle mne a nepravě i mé psaní vykládaje, ješto podlé onoho přísloví mně jest jednostajná věc, když mne lotr haní a kurva chválí! A něco také nesu, nechtěje žádných zmatkuov JKMti pro své věci činiti. A mám za to, že všickni to ráčíte věděti, že jest se JKMt nedlužil a duochody JKMti také vládli jiní! Nyní pak pan Lev volá ku právu a křičí. On dobře ví, jak jest je sám za- choval a jakým jest spuosobem v tu moc opět všel, kdež by jemu jměli všickni roz- uměti, JM-liKské v tom co dobrého či svého obmýšlí? A když čas přijde a místo tomu bude, chci já to rád, dá-li pán Buoh, před pánem svým i před stavy tohoto království šíře oznámiti tak, jakž sama pravda ukazuje. Protož VMt a vy všickni, znajíce toto mé zastavení, předkem pro JMKské, pána nás všech milostivého, dobré, a tak pro všech tohoto království obyvateluov dobré, žádám a prosím, ač byli-li byšte od pana Lva neb od koho, kdo by jeho věci jemu náležitější na se bral, k tomu obesláni neb napomínáni a k válečnému běhu proti mně pozdviháni, že se neráčíte pozdvihovati. Neb sem ten nikdy nebyl, nejsem a buohdá nebudu, abych v čem proti JKMti, — pána mého milostivého věrně se přidrže, tak jakž na ctného pána poddaného věrného k pánu svému zachovati se náleží, spolu s VMtmi a s vámi k spravedlivosti chudému i bohatému rád chci pomáhati. A té berně výš dotčené, co sem přijal, dá-li pán Buch, když ten řád a spravedlivost výše dotčená svuoj svo- bodný pruochod jmieti bude, komužkolivěk spravedlivě bude náležeti, rád ji vydati chci. Také abyšte ráčili věděti, že sem v týž rozum pánuom Pražanóm psaní učinil. Dán na Soběslavi, v pondělí po sv. Matěji, apoštolu božím, léta od narození syna božieho tisícého pětistého pětmecítmého. (L. S.) Také teď VMtem a vám posielám přiepis listu, kterýž mi arcikníže Rakúské poslati ráčil, jemuž vyrozuměti ráčíte. A prosím, že to, což mi JMt knížecká psáti ráčí, vašim dobrým přáteluom též oznámíte.*) 1450. Jindřich z Rosenberka Janovi Boryňovi ze Lhoty: že mu peněz půjčiti nemůže. Ve Třeboni 1525, 8. Mart. Koncept Fam. Boryně. Služba má, urozený pane Jene, přieteli muoj milý! Psaní vašemu, které ste mi učinili, tomu sem vyrozuměl. V ceduli ste toho doložili, žádost na mne vzložili, *) List tento (německý) zavírá v sobě potvrzení, že pokřik v Čechách učiněný k vojně proti švabskému spolku, na podstatných důvodech se nezakládá, poněvadž z Němec Čechám naprosto nebezpečí ne- hrozí. Cf. Palackého Děj. č. V. 2. str. 478.

Strana 88
88 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. abych vám summy puojčil. Muožte znáti a znáte, že se na mne na tento čas velké a znamenité věci valí a znamenitě peněz potřebuji, a služebníkuov sem na se mnoho přijal, ješto jim znamenitá summa vycházeti muší, a snad ještě jich víc muším přijíti. Než kdyby Pán Buoh tu věc upokojiti ráčil, jistě v tom i v jiném, což jest mi možného, všecko pro vás rád učiním. Dán na Třeboni, v středu po první neděli postní, léta Jindřich z Rozmberka a na Krumlově. páně XVCXXV°. Urozenému panu Janovi Borňovi ze Lhoty a na Míkovicích, příteli mému milému. 1451. Král Ludvík Jindřichovi z Rosenberka: o sporu mezi Janen Grenauerem a Budějovickými. V Budíně 1525, 30. Mart. Orig. II. 31. 1. Ludvík z božie milosti Uherský, Český král a margkrabie Moravský oc. Urozený věrný náš milý! Vznesl jest na nás slovutný Jan Grenaur z Křenového, věrný náš milý, kterak by jemu opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec města Budějovic Českých, věrní naši milí, v statku jeho překážku činili mimo smlouvu, kteráž jest se mezi týmiž Budějovskými a slovutnými Mikulášem Štrabochem a Jiříkem Wajs, věrnými našimi milými, stala, kdež on Jan Grenaur praví se míti právo a spra- vedlnost ke všem věcem v též smlúvě dotčeným, a že oni Budějovští přes tu smlúvu nepřestávají jemu mnohých nevolí činiti, proše nás v tom za opatření spravedlivé. Kdež my nechtíce, aby komu mimo spravedlivost jaká obtížnost díti se měla, protož jsme tebe v té věci za kommisaře našeho, vedle urozeného Adama z Hradce naj- vyššího kancléře královstvie Českého, a statečného Jakuba z Vřesovic na Valči, pod- komořieho téhož královstvie Českého, věrných našich milých, zvoliti ráčili, porou- čejíce s pilností, abyšte společně se snesouc, jeho Grenaura a Budějovské, z tohoto poručení našeho, před se neprodlévajíc obeslali, a vyslyšíc je s obú stran, mezi nimi o tu věc na místě našem konec učinili. Kdež o tobě nepochybujem, než že se tak i s týmiž Adamem a Jakubem zachováš, znaje, že v tom rozkázání naše naplníš. Neb jsme o to týmž Budějovským psáti i témuž Grenaurovi poručiti ráčili, když od vás jim rok položen bude, aby se tak zachovali. Dán na Budíně, ve čtvrtek po neděli, jež slove Letare, leta oc XXV°, královstvie našich Uherského a Českého devátého. Ludovicus rex m. p. Urozenému Jindřichovi z Rozmbergka, na Krumlově, věrnému našemu milému. 1452. Oldřich Španovský Jindřichovi z Rosenberka: o vedení vody na rybník. V Želči 1525, 8. April. Orig. II. 14, Ic. Urozený pane, pane mně příznivý! Službu svú VMti vzkazuji. Napřed zdraví, při tom jiného všeho dobrého, toho bych VMti věrně rád přál. Pane milý, VMti za

Strana 89
Dopisy z roku 1525. 89 to prosím: neb chtěl sem sobě vodu vésti do jednoho rybníčka svého, i dostalo by se vésti přes grunthy VMti, kterýž k dvoru Vyhnanickému přísluší, v pouhým lese, asa za puol honu, a nic na lidském, že to ráčíte pro mne učiniti a popříti mi, abych tady tu vodu do rybníka svého přivedl, poněvadž VMti beze škody jest, a já VMti toho odsluhovati se míním. Odpovědi od VMti žádám. Datum ex Zelcz, sabato ante Palmarum, anno 1525. Voldřich Španovský z Lysova a na Želči. Uroz. pánu, panu Jindřichovi z Rozmbergka a na Krumlově, pánu mně příznivému. 1453. Jindřich z Rosenberka Oldřichovi Španovskému: odpovídá k předešlé žádosti. Na Krumlově 1525, 9. April. Koncept II. 14, 1, e. Služba má, urozený vladyko, pane Voldřiše, přieteli milý! Kdež mi píšeš, že by chtěl sobě vodu vésti do jednoho rybníčka svého a žeť by se dostalo vésti přes grunthy mé, kteréž k dvoru Vyhnanickému příslušejí, proše mne, abych to pro tě učinil a tudy tvé vody vésti popřál, oc: i věz, že já toho učiniti nemohu, poněvadž ty grunthy jen u věnně po ženě své držím a dědičně nic. Protož tebe žádám, že mi v tom za zlé nebudeš míti. Datum Krumlov, dominica Palmarum, anno domini Jindřich z Rozmberka a na Krumlově. XVXXV°. Uroz. vladyce, panu Voldřichovi Španovskému z Lysova a na Želči, přieteli milému. 1454. Adam z Hradce Jindřichovi z Rosenberka: o potřebě společné schůze, některé zprávy o sporu se stranou páně Lvovou. V Jindřichově Hradci 1525, 17. April. Orig. č. ... *) Muoj zvláště milej pane švagře. Zdraví i jiného všeho dobrého upřímným srdcem věrně bych vám rád přál se vším domem vaším. — Teď vám posílám přípis psaní toho, kteréž jest mi tyto dni pan Kundrát Krajíř učinil; při tom i těch pří- pisuov, kteréž jest mi poslal přípisy, jimž také vyrozumíte. Pak poněvadž z daru Pána Boha všemohoucího štěstí samo se v nás tře, nesluší ho zamítati. Protož mi se za potřebné zdá, abyšte vy tomuto z těchto přípisuov, co se děje, vyrozumějíce, panu Janovi Leskovcovi, a zdá-li se vám, i panu Chvalovi psali, aby oni od vás k tomuto pátku do Hory mezi ně dojeli, a pokadž se vám v čem za potřebné zdáti bude, to jim oznámíce, aby od vás promluvili a takové přátely ztvrdili**). A již já také sám, pokadž mi se za potřebné zdáti bude, neobmeškám s panem Janem rozmluviti, i úmysl a radu svou, co by se tam najpotřebnějšíbo jednati mělo, od vás oznámiti. Neb pan *) Na ten čas v arch. Třeboňském nenalezen. Otisk náš jest učiněn dle kopie Palackého z r. 1828. **) Souvisí patrně s tím, co vypravuje Palacký v D. č. V. 2. str. 489. Archiv Český XII. 12

Strana 90
90 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Jan na obeslání mé dnes u mne jest, a proti tomu, jakž my kážeme, není, než rád jeti chce. A zdá se nám, že jest toho potřebí, aby se to nijakž neobmeškalo. Protož již vy mu pište, a při tom i věřící list anebo sekret pošlete, aby se mohlo tak řéditi a konati, jakž toho potřeba káže. Co se příjezdu mého k vám dotýče na ten čas, jistě mi, muoj milý pane švagře, věřte, že se mi to nijakž trefiti nemuože. Než toto mi se za příliš potřebné zdá, abyšte vy i s sestrou*) na Třeboň se brzo vypravili a tu některý den pobyli. Pak již bychom, cestu toho najpotřebnější oblíbíce, o to se srovnali, vy-li ke mně, čili já k vám přijeti bychom měli. A narovnajíce ty potřeby, dobře bych já i na Krumlov vám k vuoli jeti mohl. Protož prosím, že tak učiníte a což najspíše možné, poněvadž toho jistě pilné vaše a tak i naše potřeby jsou, na Třeboň že se vypravíte. Než k panu Janovi s tím, jakž svrchu píši, poslati hned někoho na koni neobmeškávejte. A s tím dajž milý Buoh nám se spolu ve zdraví shledati, jestli vuole jeho svatá. Dán na Hradci, v pondělí po veliké noci leta oc XXV°. Adam z Hradce oc najvyšší kancléř království Českého. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberka a na Krumlově oc, panu švagru mému zvláště milému. 1455. Hejtman Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka: jak se chovati ve sporu se stranou páně Lvovou. V Praze 1525, 30. April. Orig. č. 3873. Vysoce urozený pane, pane můj milostivý! VMti službu svú vzkazuji. VMt račte věděti, že sou obesláni od krále JMti, aby do Uher jeli k JMti, pan Lev, pan z Pernšteina, pan podkomoří,**) mistr Pašek a některé osoby více. I zdá se, po- něvadž JMKská o věc, kteráž VMti se dotýče, rady královstvie Českého k sobě ob- sélati ráčí, abyšte VMt to obmejšleti ráčili, aby VMti vědomé býti mohlo to, co by se těmi osobami jednati mělo. Neb jest věc vědomá, ty osoby že VMti u krále JMti všelikterak zkázy hledají, a když pak osobně tam budou, že teprv hledati budou. A protož že jest VMti potřebí, abyšte se při králi pány přátely opatřiti ráčili. A jestliže pak VMt taky JMKská obeslati ráčil a byla-li by jízda VMti do Uher, tehdy že jest potřebí jistě, abyšte při sobě ráčili míti pány a přátely své, kterým VMt dokonale věřiti ráčíte. A s panem kancléřem***) JMtí dokonalé rozmluvení i srozumění abyšte míti ráčili, a mohlo-li by to býti a byla toho potřeba, aby i s VMtí doluov jel. A čím najvíc pánuov přátel, že jest najlíp. A tou věcí dlíti abyšte neráčili, neb na tom jest, že tito mají vyjeti najposléz tento čtvrtek najpříští *) Annou Hradeckou, manželkou páně Jindřichovou. **) Jakub Kyšperský z Vřesovic. ***) Adamem Hradeckým.

Strana 91
Dopisy z roku 1525. 91 (sic) [4. Mai]. A vždy se zdá, že by bylo za dobré, aby VMt ráčili panu z Wartn- berka,*) panu podkomořímu, panu Březenskému,**) panu sudímu***) psáti, aneb ně- jaký sjezd s nimi míti, a že jest již tomu velký čas, aby nějaké srozumění prvé s nimi bylo, než by dolů jeli. A najméň abyšte jim psáti ráčili. Pamět (sic) jest mi poručena VMti oznámiti, že se jest přihodilo starému panu Albrechtovi Rendlovi, nebožtíkovi, že byl nařek všechen soud zemský, všecky pány vladyky, kromě tři osoby vymínil, a to velmi slovy hanlivými. I tu se jiného ne- stalo, toliko ty osoby nařčené všecky z soudu vyvstaly; a o to hned byl sněm držán, a na tom sněmě o to radu brali se všemi třmi stavy a naučení. Však proto ti ne- nařčení na téhož Rendle žádných práv stanných dávati nechtěli, že by nebylo z pl- ného soudu, a kterak, VMti to již ráčíte věděti. A poněvadž to se jest stalo mimo takový předešlý pořádek, a to jest vší zemi vědomo a mnoho osobám, i nemůže se doptati, jestli to dskami zapsáno. I zdá se, aby VMt ráčili o to psáti panu sudímu, mohlo-li by skrze něho to nalezeno býti, aneb komuž by se VMti zdálo. Také račtevěděti, že má k VMti býti z plného soudu zemského (sic) a VMti napomínati budou k právu státi oc. A to bude u VMti brzo; na to jest VMti potřebí jim opatrné odpovědi dáti, neb již tady zemi na VMt búřiti úmysl mají. Proto abyste ráčili na to bedlivost míti. Také kterak jest se na ta stanná práva nález stal, toho jest potřebí dotknúti: při tom byli [sic] jest plný soud zemský oc. Více aby i to bylo dotčeno, kterak milosti paní Její Mti od krále dané ve dsky jsú vjíti nemohli, a že sú jich vložiti nechtěli. A Rendlovi kterak jsú kladli mnohem nepodobnější. A jestli bude jízda VMti, abyšte ráčili prve sobě jednati bezpečenství doko- nalé od krále i od králové. O to aby bylo s panem kancléřem mluveno. Dán v Praze, Václav z Jiter, hejtman na Soběslavi. v neděli po Svátosti leta božího 1525. Vysoce urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově oc, pánu mému milostivému. 1456. Václav (z Velhartic) Adamovi z Hradce: o příjezdu českých pánů do Budína, o rákoši a j. v. V Budíně 1525, 17. Mai. Orig. v arch. Jindřichohradeckém. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú VMti s vinšováním zdraví a všeho jiného dobrého vzkazuji. Račte VMti věděti, že páni Chrudimštčí vyslali jsou z sebe k králi JMti i také k králové JMti prosíc, aby k tomu povolenie dáno bylo, *) Janovi. **) Na Březně seděl tehdá Jindřich Hložek ze Žampachu, avšak i jeden z pánů Wartenberských zval ***) Zdislavu Berkovi z Dubé. se panem Březenským. 12*

Strana 92
92 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. poněvadž ves jednu, jakž majestát krále JMti zní, koupili, aby jim to ve dsky zemské vloženo bylo; kdež králová JMt, jakožto podle svých, k králi JMti přimlúvati se rá- čila, aby to JMt na jich žádost ráčil učiniti: i svolil jest JMKská k tomu. A protož teď VMti list ten posielám: již VMt s týmiž Chrudimskými ráčíte o to uhoditi, pokud VMti za slušné zdáti se bude. Také slyšeti, že zejtra [18. Mai] buohdá kníže JMt, pan Lev a jiní páni i z rytířstva sem přijeti mají; zde již Pražané a preláti jich jsou; pan Buštěhradský*) a pan Jakub podkomoří také včera [16. Mai] přijeli. Dajž pán Buoh, aby dobře bylo. Rákuš zde se drží a velmi silně. KMt ráčí zajtra buohdá mezi rytířstvo za Pešť jeti, neb se toho na JMti dožádali; nevím, co se dobrého zjedná. Potom o tom i o jiném od pana doktora Ruprechta ráčiete zvěděti. A s tím se VMti poroučiem. Dán v Budíně na pospěch v středu po sv. Žofii léta oc XXV. Václav.**) 1457. Bratří Jindřich, Jošt a Petr z Rosenberka arciknížeti Ferdinandovi po zvláštním poslu zprávu dávají o sporu svém se Zdeňkem Lvem z Rožmitála a o zavedení království skrze muže tohoto.***) B. m. [1525. Mai.] Koncept č. 3887. Item, předkem a nejprvé knížeti Ferdinandovi JMti povědíti od pánuov z Rozm- berka pozdravení, a zvláště od pana Jindřicha, jakožto od zprávci a místodržícieho jich oc. Při tom hned toto mluviti: JKcíMt prositi, aby poselství to, kteréž jest k JMti pán z Rozmberka učiniti ráčil, JMt s tajnajmi radami svajmi ráčil vyslyšeti, a to z příčiny té, že pán zprávu má, kterak by všelijaké věci, jakž pak koli co se u JMti, zvláště o zpuosobích českajch, jedná, všecky v Čechách zjevné byly, a zvláště u pana Lva oc. Tu pak hned dále toto mluviti, že pán z Rozmberka nepochybuje o to, aby kníže JMt nějakých zpráv míti neráčil, co se nevolí dotýče, kteréž sú mezi pány a panem Lvem znikly; a protož že jest se pánu také za slušné i za potřebné zdálo, JKcíMti o tom tu zprávu dáti, kteráž sama v sobě pravá jest, jakožto tomu knížeti a pánu, kterajžto jsa s králem JMtí, pánem naším, v přátelství krví spojeném, bez- pochyby zlého by ráčil pomáhati tupiti a dobré velebiti oc. *) Jan z Kolovrat. **) Užito přepisu zemsk archivu, kterýž mi laskavě zkollacionoval pan archivář Tischer. Viz A. Č. XI. str. 467. ***) Instrukcí podobných, jako tato a následující pro krále Polského, jest ve Třeboňském archivu ještě několik, a sice vesměs německých. Spor Rosenbersko-Rožmitálský nabýval již povahy internationalné. Jsouť zde obšírné spisy: k Arnoštovi falckrabí Rýnskému, správci biskupství Passovského, k Vilé- movi i Ludvíkovi, vévodám bavorským, k Jiřímu a Fridrichovi, vévodám saským, k Joachimovi a Al- brechtovi, markrabí braniborským atd. Mimo to četné listy: k Šebestianovi z Thomendorfu, Salaman- kovi, Cyriakovi z Polheimu a jiným radám arciknížete Ferdinanda. — Datovaná jest z instrukcí těch toliko jediná, a sice Sambstag vor Ascensionis dni oc XXV (20. Mai). Dle tohoto vročil jsem také otištěnou zde instrukcí k Ferdinandovi Rakouskému a Sigmundovi Polskému.

Strana 93
Dopisy z roku 1525. 93 Pak z toho hned JMti oznámiti, kterak jest země tato skrze znamenitá ob- těžování berní velikých, při tom skrze divné spletení práva, od některajch vosob za- vedena, tak že předkem král JMt, pán náš, v zemi této téměř o všecky duochody své, potom obec k záhubě veliké přijíti jest musila, přišla a podnes přichází. Pak při přítomnosti JKMti v zemi této všemi těmi věcmi před JMtí hajbáno a dostatečně mluveno že jest bylo, nýbrž i zjevně od obce JMti to dopovědíno, že pod takovejmi správami a pod tím a takovejm právem tak zřízenejm, tak jakž jsou ta léta byly, že nijakž déle býti nemohou a nebudou, jestliže jich JMt v tom jináče opatřiti neráčí, to doloživše, že než by pod těmi správami byli, že by raději toho se dopustili, aby ta země popelem ležela. Pak JMKská i s JMti radami poznavše, co by zlého z toho v zemi této zruosti mohlo, jestliže by se to podlí žádosti obecní nezměnilo, ráčil takové věci všeckny jináče zřéditi a ouřady najvyšší zemské všeckny změniti, a při tom poddanejm svým dokonale to připovědíti, že všelijaké obtížnosti takové, kteréž jsou na zemi byly, všecko to, čím, jak, a kudy jest se jaké ublížení, buď při duochodech JMti, anebo v čemžkoli jiném jaké zavedení stalo, že to všecko ráčí poručiti zříditi a dostatečně k nápravě JMt pro sebe i také pro obec bez me- škání přivésti. Ale že pak prvé, nežli jest se co napravilo, tak dobře věcí krále JMti jako obecných zemských, zase sou se též osoby a zvláště pan Lev ouřadu dotřeli a jich, jakž pak koli, dosáhli. Pak z těch příčin aby JKcíMt o tom vědomost míti ráčil, poněvadž jest se takové zavedení duochoduov krále JMti, potom i zemi této prvé pod zprávou páně Lvovou stalo, a k žádné nápravě přivedeno není, že také pánuom z Rozmberka i téměř vší obci nijakž za slušné se nezdá, aby opět zase pod jeho zprávou bejti a jeho podniknouti a většího zavedení na krále JMt, pána svého, i sami na se své- volně dopouštěti měli, nébrž i pro jiné mnohé a rozličné zpuosoby, kteréž by pan Lev pod zpuosobem práva k užitkóm svým provozovati chtěl, čehož pán i jiní lidé nijakž na se dopustiti nechtějí a nedopustí. O čemž by JMKcí šíře oznamovati bylo příliš JMti veliké zaneprázdnění. Než juž ten artikul JMti tím zavříti, aby JKcíMt na žádné zprávy hned se na tom neráčil urážeti, ani jináče tomu věřiti, než že JMt pán z Rozmberka o jiné jest se nezasadil a nezasazuje, nežli vo to, že by králi JMti, pánu svému milostivému, k dobrýmu a zase k všelijakým duochodóm a užitkóm, a obci z takových těžkostí, v kterýchž jsou, věrně rád pomohl. Item druhé, co se psaní toho dotýče o pozdvižení Švábského puntu, kteréž jest JKcíMt pánu z Rozmberka učiniti ráčil, JMti oznámiti, že jest se v tom ve všem pan z Rožmberka podlé oznámení a žádosti JKcíMti zachoval, nébrž i takového JMti spravedlivého psaní že jest i přípis po krajích rozeslati ráčil. Ale poněvadž jest

Strana 94
94 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. JKcíMt jinejm některejm osobám snad na tejž rozum psáti ráčil, nepochybuje pán, že také juž o tom od poslův svajch i snad od jinajch dostatečnú zprávu míti ráčí, s jakou vážností a vděčností takové JMti psaní od některých osob jest přijato. Avšak že i toho pán před JKcíMtí, ač jestliže prvé o tom věděti neráčí, za- tajiti nechce, že jest upřímo pan Lev k tomu psaní JMti v sněmě to promluvil, že tomu nevěří, aby to psaní s volí a vědomostí JKcíMti učiněno bylo, tím doloživ, že v tom nic jiného není, než že juž vidouc punt Švábskej hotovost v zemi, že dále do Čech vtrhnúti nesmí oc. Ježto z toho krátce JMt dobře juž srozuměti muože, co v panu Lvovi jest, že nic jiného, nežli to, že by všelijakými zpuosoby chytrajmi pod přikrytím ve všecko se rád vjedl a všudy vládl, tím pána svého i jiné všecky u JMti poddanejch též pod přikrytím zlehčujíc a sebe velebíc, jakoby on juž svajmi strachy, radou a pomocí, skrze obsílání v zemi k hotovosti, tudy toho obránil, pod tím své věci a své užitky provozovati chtěje. Pak z toho k tomu hned přistúpiti a knížeti JMti oznámiti, jak jest tajž pan Lev chytrostí svou, ukojiv sobě nebožtíka pana Petra z Rozmberka, těchto pánuov strejce, a jakožto v své moci ho maje, k tomu jest jeho přivedl, aby je, pány z Rozm- berka, vo statek jich vlastní a dědičnej připravil, a jim vzav, jemu aby nespravedlivě dal. A protož že tu opět páni z Rozmberka s ním s panem Lvem nevoli mají, kteréž před JKcíMtí též zatajiti nechtějí, a to tu nevoli, že by toho se neradi dopustili, aby pan Lev, když by mu se juž statkuov a duochodův krále JMti a zemských ne- dostalo, na jejich vlastním statku se svésti, a to, což jim před Bohem i před lidmi spravedlivě jakožto jich vlastní a dědičné náleží, bráti měl. A protož že oni páni z Rozmberka na žádné chytrosti jeho se neobracujíce, samé spravedlivosti své, jim po předcích a rodu jich spravedlivě náležité, se drží a od té nižádným obyčejem do hrdel i statků svajch odstúpiti nemíní, dosti jich a téměř všecku obec v tom sobě náchylnu majíce, kteřížto znajíce to, jak jest se duochoduom a užitkuom JKMti v zemi této zvedlo a jak zpleteni jsou, tak že král JMt ničímž říkajíc užívati jich neráčí, že toho na pány z Rozmberka nedopustí, ale podle pánuov a spravedlnosti jich dostojí, a jich nijakž neopustí. Zvláště také tomu rozumějíce, že jich i z jinejch zemí drahně v tom puntu jest, kteříž by pány z Rozmberka vo statek jich rádi, ma- jíce z toho také díl míti, jakžkoli připraviti pomohli. Při tom aby JKcíMt i o tomto vědomost míti ráčil, že všelijací spletkové a všecko zavedení, buďto duochoduov krále JMti anebo země, juž jináče svého pruo- chodu těchto časů v této zemi nemají, nežli pod zpuosobem řádu a práva a pod zpuo- sobem víry. Nebo ti, kteříž by sami toliko rádi vládli a užívali, všecky ty, kteří by se JKMti, jakožto pána svého dědičného, rádi věrně a pravě přidrželi, rádi by je pod spuosobem víry zkazili, jako jsú pak juž i s skutkem to na stavu městském začali: věrné poddané krále JMti, kteříž jsou se JMti upřímně a věrně přidrželi a v jich jim spuosoby jíti nechtěli,

Strana 95
Dopisy z roku 1525. 95 některé jsou z téhož stavu pod spuosobem víry vsázeti dali a s nimi se vězeli, k žá- dnému spravedlivému slyšení, k kterémuž jsou se vždycky nebozí volali a podnes volají, nikterakž jich dopustiti nechtějíce, (kterážto věc před Bohem i před lidmi ne- spravedlivá jest), pod tím své věci provozujíce, a tolikéž i jiným všechněm, kteří by se JKMti věrně přidrželi, kdyby jedné k tomu přijíti mohli, učiniti myslíce; ale že lidé tomu všemu juž dobře rozumějíce, nikterakž v to jim nepuojdou, a toho se ne- dopustí více, aby pod zpuosobem krále JMti, pána svého, od jinejch [sic] a pod zpuo- sobem víry, zkazivše všelijaké duochody JKMti a k svajm užitkóm je obrátivše, měli také sebe kaziti dáti: než, že zachovajíce k pánu svému všecku poddanost, juž se sami budou chtíti ochraňovati. Ješto přišlo-li by k tomu, co by dobrého v této zemi z toho vzniknouti mohlo, JKcíMt dobře tomu dorozuměti ráčí. Protož, znaje JKcíMt tuto všecku zprávu, jakož jest samo v sobě, co se v této zemi děje, ráčí tomu dobře rozuměti, že se v ní k dobrému nechýlí. A po- něvadž pán z Rozmberka JMti jakožto tomu knížeti a pánu, kterejžto jsúcí s pánem naším králem JMtí v přátelství krví spojeném, bez pochyby žádného pádu té zemi by nepřál, JMti je to voznámil, aby juž to všecko JMt spravedlivě a zdravě roz- vážíc, ráčil vo to králi JMti psaní dostatečná aneb poselství učiniti, napomenouti a raddu svú v tom oznámiti, aby JKMt bez odtahuov takové všecky věci na jiné míře ráčil postaviti, a takto opatřiti, aby JMt, pokudž jest obci připovědíti ráčil, osobně v tomto královstvie jsúc, při tom je ráčil zuostaviti podlé připovědění svého, dostatečně poruče, což jest se nenapravilo, všecko bez meškání napraviti a vyhledati, předkem při JMti duochodech, potom i při všelijakých jednomu každému ublíženích a spravedlivostech: všecko to skutečně aby se napravilo, pod spuosobem řádu a práva svejch věcí a užitkuov aby někteří neprovozovali, pod spuosobem víry těch, kteříž se pána svého upřímně a věrně přidržejí, aby jich nekazili. Poněvadž jestliže se to všecko bez meškání skutečné k nápravě nepřivede, nelze by bylo této zemi v skůře přijíti k zahynutí. A zvlástě také skrze to, jakž i svrchu napsáno jest, že obec nijakž pod zprávou páně Lvovou, tak jakž jsou se JMti prvé opověděli, býti nemohou, a konečně znajíce skrze to záhubu pána svého a zkázu vší země a svou, pod zprávou jeho nijakž nebudou. Jakož pak bezpochyby JKcíMt, jakou by v tom raddu nejdoko- nalejší k brzkému těch věcí napravení, toto všecko znaje, králi JMti, pánu našemu, dáti měl, v tom se omejliti neráčí. Co se páně z Rozmberka osoby dotýče, tu JKcíMt prositi a tím zavříti, že pán prosí, aby JMt pánem jeho milostivým ráčil býti a žádnejm zprávám jinejm o JMti místa u sebe nedávati, a o pánu jináče neuvěřiti, nežli jako o upřímně věrným a králi JMti, pánu svému, poddaným, a jako o tom, kterýž by pánu svému k uži- tečnému a ke všemu dobrému věrně a upřímně do hrdla i statku svého rád pomáhal. A protož, jestliže by jaké JMti jiné zprávy o pánu, zvláště ti, dávali, kteříž by radči

Strana 96
96 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. berouce, nežli pánu svému k dobrému pomáhati chtějíce, jeho rádi nespravedlivě, kdež by mohli, zkazili, aby JMt k tomu ničemuž víry přikládati neráčil, než aby ráčil jeho milostivým pánem býti; a že pán také, poněvadž jsou vždycky předkové jeho domu Rakúskému rádi sloužili, že pán též vždycky, pokadž mu najvejše možné bude, JKcíMti rád chce slúžiti. Neb ač pán zprávy má, tak jakž jest se tím i pan Lev chlubil, že by kníže JMt v tom jeho proti pánuom z Rozmberka opustiti neráčil: však jest pán k sobě toho nepřijal a tomu nevěří, než tu duověrnost do JKcíMti má, neráčí-li pánuom z Rozmberka k spravedlivosti jich dopomáhati, ale že ráčí toho pohotově býti, poněvadž páni z Rozmberka službami svajmi, tak dobře jako pan Lev a i lépe, mohou se JKcíMti trefovati, JKcíMti podlé najvyšší možnosti své sloužíce a k obyvatelóm Rakouskejm i všechněm JMti poddanejm, jakožto blízkajm sousedóm svajm, všecko přátelství a sousedství zachovávajíce.— — Pak jinajm knížatóm na tajž rozum psáti, vypustě co se toho psaní o punt Švabskaj dotýče, a při tom také změniti, kteříž nejsou krví spojeni, postaviti: kromě toho, že jsouce v přátelství s JMtí, že by pádu této zemi nepřáli, a protož že jim pán to oznamuje, jakožto těm knížatóm a pánóm, kteřížto bezpochyby pro krále JMt ke všemu dobrému této země rádi by radili a jakožto sousedóm blízkajm podle možnosti své k dobrému i pomáhali. Pak též aby JMti tím hnuti jsouce, psaní a napomenutí k králi JMti o dobré této země, tak jakž tomu z též zprávy páně vyrozumějí, ráčili učiniti oc. A těm, kteříž by v této zemi rádi, pro své užitky, spletky činili, aby žádnejm zprávám místa nedávali, a pána u sebe kaziti nedali. A pán že se JMtem odsluhovati i přátelstvím možnejm oplacovati ráčí. A ostatku rozuměti ráčíte, jak se konati má. 1458. Bratří Jindřich, (Jošt a Petr z Rosenberka králi Polskému Sigmundovi po zvláštním poslu zprávu dávají o sporu svém se Zdeňkem Lvem z Rožmitála a o zavedení království skrze muže tohoto. B. m. [1525. Mai.] Koncept Fam. Rosenberg 15. Instrukcí od pánuov z Rožmberka urozenému a statečnému rytíři p. Bohu- chvalovi Leskovci z Leskovce, k najvyššiemu kniežeti a pánu, panu Zikmundovi Polskému oc králi oc. Najprve služby naše a pozdravení JKMti pověz. Potom JMKské to promluv, že páni z Rožmberka za jiné nemají, než že JKMt ráčí dobře o tom vědomost jmíti, na jakém zpuosobu ještě za živnosti krále Vladislava, slavné paměti, království České stálo jest, a kterak a k jakému užitku JKMti od těch, kterýmž JMKská správu svú svěřiti a poručiti ráčil, zpravováno jest. Avšak tuto pamět krátce sepsanú ukážeš, a když přečtena bude, dále, což potřebného uznáš, mluviti a přimlúvati se budeš.

Strana 97
Dopisy z roku 1525. 97 Najprvé slavné paměti král Vladislav v to jest radami jich uveden, aby zprávu království Českého soudcím zemským poručiti ráčil, že jináč země lépe zpravena býti nemuož, než těmi, kteříž právo a řád v své moci mají. I tak jest král Vladislav ráčil učiniti, a skrze pana biskupa Varadinského*) a pana biskupa Holomúckého**) zprávu téhož království jim poručiti ráčil. Ta všecka zpráva dskami zemskými, kteréž jméno dali Svato-Jakubská, zapsána jest. Tu pak, majíc oni tu zprávu na sobě, mnohých nepořádných věcí v zemi do- pustili, kterýchž před tím nebylo, soudové a spravedlnosti lidské odtahovati jse za- čaly, tak že některé do tohoto času k svému konci nejsú přivedeny, neb hleděli jiného než soudu a spravedlnosti; toho dosti pamětí jest. — Pod tím odpovědníci v zemi povstali a poddané JKMti i také JMti komoru hubili. Pod tím duochodové krále JMti, kteříž do sklepu na hrad Pražský kladeni býti měli podle též zprávy Svato-Jakubské, jsou rozebráni. Pod tím také dluhové na JKMt i na zemi velicí jsú přivedeni, ježto lidé a země, nevidúc žádné války a dávajíc několikery berně, nevědí až podnes, kudy a odkud ti dluhové tak velicí v malých letech přišli, ač něčemu rozumějíc, že jest tudy také znamenitá suma dluhu na JKMt na krále Vladislava uvedena, že někteří z pánuov jedni za druhé, aneb za své služebníky, k JKMti se přimlúvali i radili, aby JKMt tomuto tolik set kop grošuov, onomu toliko dáti ráčil, že jest toho neb jeho předkové na JKMti zasloužil neb zasloužili. Tu JKMt na jich přímluvu neb radu ráčil psáti panu Lvovi, neb tomu, kdož toho času zpravovali duochody královské, aby tomu neb těm dáno bylo. Oni nemajíc peněz hotových, dlužili jse a jistci jse dělali a na to lichvy šly, a tak znamenitá suma dluhuov přibyti jest musela. Jakož pak JKMt před svú smrtí ráčil jest na sněm psáti, aby země ty dluhy zaplatila, těmi slovy: „Neb jsme my toho s sebú z země nevynesli, než při vás jsme toho nechati ráčili a vám na vaše rady jsme dávali, za to majíce, že jsú zbytkové.“ Úředníci zemští při duochodech královských, při zámcích, i při jiných úřadech své služebníky jmenem JKMti sadili, a ti jsouc jich služebníci, a toliko jmenem královští úřadníci, zpravovali duochody JKMti jakž oni, jako páni jich, jim rozkazovali. — Pod zprávú jich, když ještě neveliký počet dluhuov nalezen byl, podával jse k tomu pan Vilém Kostka a pan Michal Slavata, že chtí dluhy krále JMti zpraviti i splatiti, jedné aby něco zámkuov krále JMti bylo do času zastaveno; a k tomu JMt král Vladislav povoliti jest ráčil, ale oni majíc zprávu země při sobě, toho dopustiti nechtěli, a tudy také více dluhuov přibylo. Pod tím takovým svěřením, kterým jest jim království svého JMt král Vla- dislav svěřiti ráčil, ještě jiné mnohé nepořádné věci uvedli, a v těch časích, kdy chtěli a co chtěli, učinili, vdov a sirotkuov málo opatrovali, královských duochoduov *) Jana Filipce. Archiv Český XII. **) Stanislava Thurzy. 13

Strana 98
98 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. hromážditi k ruce králi JMti nedbali, než jedni druhým, když jse dělili, dívali, zámkuov královských neopravovali, jim jse bořiti dopustili: jinému nerozuměti, než že jsú tu naději měli, že král JMt tento ani potomní nikdy v Čechách nebude, a k tomu jest blízko bylo naměřeno, aby nebyl. — JMt král Vladislav, když na smrtedlné posteli býti a ležeti ráčil, znaje, že JKMti konec kralování se přibližuje, některým z nich osobám neb osobě ráčil krále Ludvíka JMt poručiti, aby JMt jako pána svého opatrovali, až by k šťastnému kralování a k letuom svým přijíti ráčil. To poručenství k sobě přijavše, jak jsou JKMt opatrovali, že když ráčil přijeti JKMt do království svého Českého, skuoro nic svého, aby zavedeno nebylo, nalézti neráčil: toť ta pilnost těch osob byla o pána svého. Tu pak při tom příjezdu JMKské s královú JíMtí neměla země JichKMtí nač z důchoduov JMtí, chovati, než museli se zdávati a zbierati i dlužiti, aby JichKMti měli nač živi býti, ježto z toho snadno jest rozuměti, jak jsú JKMti byli opatrováni. Potom tu, když jest se v přítomnosti JKMti o berni na dluhy jednalo, předkem mnozí chtěli, aby to zjednáno bylo, aby důchodové, zámkové krále JMti, byli v moc JKMti postoupeni, aby jich JKMt mohl jako král mocný užívati; tu hned někteří JKMti na své přísahy radili, že JKMti dobré není, než aby důchoduov a zámkuov svých žádati neráčil. Na ten čas JKMt ráčil uposlechnúti rady té, ale v malém času hned to ráčil seznati a tomu srozuměti, že to JMti jest zlé a nepoctivé, aby sa králem, ne JMt jakožto král, ale jiní, JMKské duochody a zámky držeti měli. I ráčil to změniti a mocnosti své pravé královské skrze upřímnější radu dosáhnúti, kterúž ráčil seznati, že JKMti užitečnější a poctivější. Také jest nalezeno, že na některých sněmích a v právích zřízení zemského mocnosti krále JMti ujímáno jest, tak aby JKMt té moci a vuole neměl a míti ne- mohl, úředníky zemské a soudce neb jiné, kohož by ráčil a když by ráčil, aby saditi mohl. To jsou najprvé mnozí přikrývali svobodami svými pod tím, jakž král Vladislav, slavné paměti, jim toho propůjčiti ráčil z duověrnosti své přirozené: ježto z toho znáti jest, jak jest to království stálo a zpravováno bylo; neb úředníci ubezpečivše sobě to, aby pán jich změniti a saditi nemohl, i řídili jak chtěli. Pak k čemu jest z toho nachýleno bylo a podobné, tu JKMt i králová JíMt tomu vyrozuměti jsú ráčili, a by byl JKMt opatřiti neráčil, lidé, znajíce tu věc, strpěti by toho byli ne- mohli. Neb jsú ze všech stavuov na právo a zřízení zemské volali a krále JMti, aby je změniti a napraviti ráčil, prosili; ačkoli na psaná práva a zřízení ukazováno bylo, ale mysl všecka byla více na živá práva ukázati, by byli směli: neb písmo ne- zpravuje královstvie, než ti, kdož úřady mají. Také mají býti práva živá; a když právo živé jest neupřímé, samo písmo mrtvé jest, to nic nezpraví. Tomu všemu JKMt ráčil vyrozuměti, úřady změniti, práva a nepořády aby k nápravě přivedeny byly, poručiti jistým osobám. Potom než jsú ty věci k nápravě skutečné

Strana 99
Dopisy z roku 1525. 99 přišly, ti, kteříž z úřaduov sazeni byli, učinivše zápis mezi sebú a kohož mohli, ty k sobě v to přijali, a tomu všemu, aby k nápravě konečné vedlí poručenie, rozká- zanie a vuoli JKMti nepřišlo, rozličně překáželi. Z kteréhož zápisu podnes jsú jse, tak rozuměti, nepropustili, ani na vejpověď JMKské, kteráž jest vyšla, jako pod nějakou smluvou. A tak opět ku pádu více a více blíží jse království a nepořád veliký rozmahá se. Jakž jsú ti páni někteří a zvláště pan Lev té předešlé zprávy došli, malá nébrž žádná není naděje, aby JKMti, pánu našemu, a tomu království Českému k dobrému a užitečnému přijíti mohlo, poněvadž prvé za jich zprávy to království u veliké závady a dluhy uvedeno jest, nad kterýmižto závadami takměř všecka obec království Českého majíce lítost a těžkost, při tomto příjezdu JKMti krále Ludvíka v království Českém zjevně mlu- vili a oznamovali dostatečně JKMti, že pod takovými zprávami a pod tím a takovým právem a nepořádem nikterakž déle býti a trvati nemohú, a nežli by pod takovými zprávami více byli a stáli a tak pomalu hynúti jměli, že by jse již raději toho do- pustili, aby ta země popelem ležela, žádajíce a prosíce pokorně, aby JMKská ráčil je v tom jako pán náš milostivý opatřiti a tu těžkost sníti. A tak že jsú berni velmi obtížně dáti pro dobré JKMti a pro pořád se podvolili. Kdež již na tom mnoho škodného JKMti i nepořádu neubylo, ale více přičinilo; neb jakž prvé tak vdycky obec království toho znáti nemohú, by dluhuov ubývalo, davše znamenité berně, nikoliv počtuov se dožádati a dovolati žádných nemohou, než když by o takové řády a nepořády mělo jednáno býti, tehdy vmísili v to víru, a tak nemohúce jinak těch lidí zkaziti, kteříž jse pána svého věrně vždycky přidrželi, přidrží a do skonání životů svých přidržeti rádi chtějí, znajíce je sobě v takových nepořádech odporné, i mluvě o nich bez duovoduov, že jsú bludni u vieře, tudy je vošklivíce všady, kdež mohú, a tak je zkaziti chtějíce, aby k jich statkuom přijíti mohli: již jse jim užitkuov a duochoduov JKMti nedostává, a berni v takový nepořád lidé víc dávati nechtí! I tomu jest rozuměti, že z jich některých rady a ponuknutí Pražané v městě Pražském pod zpuosobem viery jedni na druhé sáhli, uznavše, že tu jim jich věcí, přidržíce se věrně pána svého, pomáhati a vyvozovati nechtějí; a jest i ten rozum toho, když by se jim v tom dobře povedlo, aby na jiných z vyšších stavuov, kdy by mohli, též učinili. Pan z Rožmberka s přátely svými i téměř všecka obec, vidouce a znajíce ta- kové nepořády a zavedení země, a nad to nade všecko litujíce věrně JKMti, pána svého milostivého, na jiném nejsú, než že pod páně Lvovú zprávú býti se jim nezdá a nikoli nebudú, neb by jměli většího zavedení předkem na JKMt, pána svého, na zemi i sami na se jako svévolně dopouštěti, toho učiniti nemíní; ale na tom jest pán z Rožmberka s přátely svými, aby JKMti, pánu svému milostivému, toho dopo- 13*

Strana 100
100 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mohli, aby v mocnosti a duostojenství královském v království Českém kralovati a vládnúti JKMt ráčil, ne jménem, ale buohdá skutečně, a jiní aby moci jeho krá- lovské na se nevtahovali a nevládli pod nižádnými zpuosoby. Neb i tomu jest roz- uměti, že jsú některé osoby JKMt uvedly v zápis, aby bez nich a jejich rady nic nečinil, ani komu co přiříkati ráčil pod duostojenstvím svým královským, ježto k tomu a takovému zápisu krále JMt uvésti jsú neměli a nemohli, aniž jeho užiti mají proti duostojenstvie královskému a proti své povinnosti. Již pak JMKská král Polský bezpochyby to všecko znaje, jakou by v tom ve všem radu najdokonalejší k brzkému napravení takových všech věcí králi JMti, pánu našemu milostivému, pro dobré JKMti i také země České dáti jměl, jakožto král a pán JKMti najbližší a krevní přítel a milovník všelijakého dobrého a spravedlivosti, v tom jse omýliti ani tím prodlévati neráčí pro horší věci, kteréž by brzo z toho zruosti mohly. Co se pak pana Jindřicha z Rožmberka, jakožto vladaře a zprávce rodu a domu toho, i bratří jeho, dotýče, té nevole, kteráž jest zvláště mezi pánem z Rožmberka a panem Lvem vznikla, o tom aby JKMt zprávu, jakž samo v sobě jest, tuto jmíti ráčil: Když jest bylo po odjezdu krále JMti z královstvie Českého do královstvie Uherského a po odjetí úřadu panu Lvovi, tu jest pan Lev, učiniv sjezd, s kajmž mohl zápis učinil a v ten také nebožtíka pana Petra z Rožmberka uvedl. Kdež pak proti tomu psaní JKMti nejedno učiněno, i od mnohých vuobec též mluveno, že by takový sjezd a zápis proti moci a duostojenstvie JKMti byl. Ale přes to pan Lev, kohož mohl, v ten zápis potahoval, i nebožtík pan Petr, strýc páně, z ponuknutí páně Lvova pana Jindřicha v týž zápis uvésti chtěl. Ale pan Jindřich, rozuměje tomu, že by ten zápis proti králi JMti, pánu jeho, a na odpor přiřčení tomu, kteréž jest pánu svému učinil, býti jměl, k němu jest nikterakž svoliti a veň se dáti mezi ně nechtěl. Tu jest pan Lev chytrostí svú, ukojiv sobě pana Petra nebožtíka, těchto pánuov strýce a statku držitele, a jako jej v své moci maje, protože pan Jindřich v ten zápis jíti nechtěl, k tomu jej přivedl, že jest pan Petr nebožtík z Rožmberka statek jich pánuov z Rožmberka vlastní a dědičný, kterýž bez povolení JKMti nikterakž z předešlých zřízení dělen ani od nich ocizen býti jest nemohl, odkázal panu Lvovi a přátelům jeho nespravedlivě. A tak pan Lev sahá jim k statku pánuom z Rožm- berka vlastniemu a dědičnému, což jim před pánem Bohem i před lidmi spravedlivě náleží. Protož oni páni z Rožmberka, na žádné chytrosti jeho jse neobracujíce ani na jeho zápisníky, z spravedlivosti své jim po předcích a rodu jich náležitého statku jse drží a vod té nižádným obyčejem do hrdel i statkuov svých odstúpiti s pomocí boží nemíní, majíce dosti pánuov přátel i téměř všecku obec, kromě zápisníkuov, sobě náchylnú, znajíce zjevnú spravedlivost pánuov z Rožmberka, jich proti panu Lvovi buohdá neopustí.

Strana 101
Dopisy z roku 1525. 101 A protož JKMt, jako pána svého milostivého, prosbami, kteréž najvyšší býti mohú, pan Jindřich z Rožmberka prosí, aby JKMt maje tu a takovú zprávu o pá- niech z Rožmberka a zvláště o panu Jindřichovi, zprávci a držiteli statkuov jich, ač by jaké jiné odporné zprávy od pana Lva a té strany k JKMti přišly neb přijíti mohly, jim místa dávati ani věřiti neráčil; neb to zná pán, že pan Lev s svými, kdy by a kdekolivěk mohl, že by pána rád zvošklivil a zkazil, nastrojiv sobě takové některé pomocníky, kteříž by tak jako on radší brali, nežli pánu svému JKMti k do- brému pomáhali, ježto pán z Rožmberka buohdá pro nižádnú věc odstúpiti od pána svého nechce, než pánu svému jako věrný poddaný ke všemu dobrému i tomu krá- lovství do všeho statku i hrdla svého, JKMti jse věrně vždycky přidrže, rád pomá- hati chce. A s tím JKMti se v své spravedlivosti pán i bratří své poroučí, jisté a nepochybné viery k JKMti jsa, že JKMt proti nim a jich spravedlivosti žádnému k vuoli a na žádné zprávy raditi a pomáhati neráčí. A JKMt neráčí-li pánuom podle jich spravedlivosti jako těm, kterých neráčí znáti, kteříž jako mladí ještě služby žádné užitečné neučinili JKMti, pomáhati, ale také páni prosí a věří JKMti, že JKMt takové věci ráčí pohotově býti a nepřátelóm jich proti nim že raditi a pomá- hati neráčí. A pán z Rožmberka s bratřími svými JKMti všelijakými službami svými podle své vší možnosti odsluhovati a zachovati jse rádi chtějí jako pánu svému mi- lostivému, předkuov svých, kteříž jsú JKMti rádi sloužili, následujíce. 1459. Jindřich z Rosenberka přátelům své strany: o odpovědi, která došla jich od krále, a novém psaní, kteréž k němu vypraví. Na Krumlově 1525, 19. Jun. Orig. č. 3874 a. Urození páni páni, urození a stateční páni rytieři a vládyky, páni přátelé moji milí! Jindřich z Rosenberka a na Krumlově, službu svú vzkazuji. Za jiné ne- mám, než že ráčíte v paměti jmieti psaní, kteréž sem spolu s vámi k JKMti učinil, k kterémuž ste pečeti neb sekrety své též přitisknúti ráčili, kteréhož i ještě nyní pro lepší pamět přípis také k vám posílám. A při tom druhý přípis, jaké jest zase psaní od JKMti po krajích rozesláno; kteréž bezpochyby že sú ti vyjednali, na kteréž se jest také naše psaní vztahovalo. Kdež pak při tom sjetí na Táboře, kterýž sjezd pro nic jiného, než pro obmyšlování všeho JKMti i též obecnieho [dobrého] a zvláště pokoje, stal se jest, tu to psaní do tohoto kraje přineseno jest. A tak tu, kteříž sme pospolu byli, jednomyslně na tom sme zuostali, aby takové psaní JKMti zase bylo učiněno, kteréhož též přípis k přečtení všem, ktož pečetiti mají, také při tom posielám. Neb se jest nám tu nikoli za slušné i za poctivé nezdálo, bychom pominúti měli odepsání proti takovým dotklivým slovuom, kterýchž JKMti nepřičítáme, než těm, kdož vždy naši lehkost a všeho zlého, kdež by mohli, a své poctivosti hledají. Buohdá to JKMt, pán

Strana 102
102 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. náš milostivý, ráčí poznati, kto upřímně JMti dobrého co obmejšlejí a kdo co zlého. Dán na Krumlově, v pondělí po slavném hodu Božieho těla, léta páně oc XXV°.*) (L. S.) 1460. Jindřich z Rosenberka a strana jeho královně Marii: aby dopomohla jim ke svolení králov- skému, aby sjezd strany své odbývati mohli. V kraji Bechyňském, Vltavském a Prachenském 1525, 10. Aug. Souč. opis č. 3876. Najjasnější královno a paní, paní naše milostivá! VKMti služby naše s vinšo- váním zdraví, šťastného a veselého kralování, kteréhož od všemohúcieho Pána Buoha VKMti věrně žádáme, vzkazujeme. — Milostivá královno! VKMti oznamujem, že jsme JKMti, pánu našemu milostivému, psaní učinili, žádajíce, aby nám JKMt sjezdu a shledání společného dopustiti a povoliti ráčil, abychom tu o to rozmluviti mohli a to v hromadu snésti, co JKMti i nám všem zlého i škodlivého známe, a to JKMti oznámiti abychom mohli: jakož pak teď toho všeho, co JKMti píšeme, VKMti přípis *) S tímto listem v patrné souvislosti jsou seznamy šlechticů strany Rosenberské, uložené pod číslem 3874 b/1—b/4, a sice: 1. Jindřich z Rozmberka a na Krumlově, Jiřík Majnuš z Březnice a ve Zvíkovci, Markvart Hře- benář z Hřebene a na Poříčí, Václav Tučap z Tučap a na Dobrovicích, Adam Roučím ze Bzie a na Bzie, Václav Kořenský z Terešova a na Vlhlavech, Oldřich Pauzar z Michnic, Jan Dubenský z Chlumu, Ctibor Dráchovský z Dráchova, Mikuláš Vojkovský z Vojkova, Jindřich Dvořecký z Olbramovic a na Dvorci, Oldřich Španovský z Lisova a na Želči, Václav Kunáš z Machovic, Jiřík Tetavar z Tetova, Kunrád Valovský z Úsušie a na Valu, Jindřich Litvín z Todně a ve Vřesně, Jiřík Kunáš z Machovic, Jarohněv Valovský z Úsušie, Jan Litvín z Todně a ve Hlíně, Bohuslav Valovský z Úsušie, Lipolt Hřebenář z Hřebene a na Komářicích, Adam Sudek z Dlúhé, Václav Metelský z Felndorfu, Jan Milboch z Milbochu, Petr Sudek z Dlúhé. 2. Pan Jiřík Bechyně z Lažan a na Bernarticích, pan Jiřík Majnuš z Březnice na Zvíkovci, pan Markvart Hřebenář, pan Václav Kunáš z Machovic, pan Bohuslav Kunáš, pan Jiřík Kunáš, pan Václav Tučap, pan Víta, oba na Dobronicích, pan Adam Roučím, pan Voldřich Španovský, páni Va- lovští, pan Lipolt z Hřebene, páni Litvínové z Todně, pan Jindřich Dvořecký, pan Jan Dubenský z Chlumu, pan N. [sic! Václav] Pasovařský, pan Václav Probošt, pan Roubík z Hlavatec. Každý, kdož pečeť aneb sekryt přitiskne, ať se podpíše. Potom, když se posel vrátí, na jiný list se ti páni po starších spíší a do listu toho pečetěného zavrú; a kdeří by byli bratřie aneb strýci, mohú miesta nechati mezi pečetmi aneb sekryty, aby pospolu nepečetili; jiní budú moci mezi ta místa přitiskati. Jiřík Kunáš z Machovic. VMti račte věděti, že svý pečeti ani sekretu nemám, než bych jej měl. přiložil bych ji rád. Tito již přitiskli: p. Jindřich z Rozmberka oc, p. Jaroslav Míčan z Klinšteina a z Roztok, p. Vaněk Kořenský z Terešova, p. Ctibor Drachovský, p. Mikuláš Vojkovský, p. Jiřík Tetaur, Jiřík Majnuš, Václav z Tučap, Jindra Valovský, Jindřich Litvín, Václav Kunáš, Václav Probošt, Jan z Chlumu. Vaněk byl na Bernarticích, nebylo pána doma. Vaněk byl na Dobronicích, není pana Víty doma. Oldřich Španovský z Lisova a na Želči. Václav Višně z Větřnie a na Pasovaři, pan Bohuslav Víta ze Rzavého, Oldřich Pauzar z Michnic, Petr Žibřid z Mostku, Ondřej z Mezipotočí a v Slovkově, Smil z Chlumu, pan Jiřík Záhorka z Záhořic, pan Václav Metelský z Felndorfu, Jarohněv Valovský, Boslav (sic) Valovský, Jan Markvart z Hřebene

Strana 103
Dopisy z roku 1525. 103 posíláme. A VKMti za to pokorně prosíme, že se k JKMti, pánu našemu milostivému, přimluviti VKMt ráčíte, aby nám JKMt toho sjezdu společně dopustiti ráčil. A to VKMt poznati ráčíte, že na něm to jednati budeme, což VKMtem poctivého a uži- tečného bude. Nebo, milostivá králová, to jsme dobře poznali, že pan arcibiskup Vostře- homský*) a knieže Karel a pan Lev spolu jsú v přátelstvie vstoupili, a tudy aby provodili po své vuoli, což by se jim líbilo. A JKMt i VKMt abyšte to činiti moc měli, což by oni chtěli a VKMti dopustili, a což by se jim nelíbilo, abyšte VKMt v tom moci neměli. Též také aby oni pod jménem VKMtí námi vládli a užitky a duochody, kterýchž VKMti užívati máte, těch aby oni užívali, anebo přáteluom svým k nim dopomáhali, jakož to na ně dostatečně, že tak činí, pokázati chceme. A čehož my nikterakž jim snésti nemuožeme ani toho podniknúti, ale na tom jsme, abychom toho VKMtem dopomohli, abyšte námi i užitky VKMtí sami a žádný jiný vlásti ráčili, a moci své královské svobodně a bez překážky sami užívati mohli, a žádný aby v tom VKMtem pod žádným vymyšleným spuosobem nemohl překážeti. Nebo VKMt bezpochyby v své paměti to obdržeti jste ráčili, jak před nedávniem časem, ještě tří let neminulo, pan arcibiskup a knieže Karel před VKMtmi pana Lva chválili nebo haněli, a jak již nyní dobří přátelé učiněni jsú. I toho při VKMti pa- měti necháváme. Než té jsme plné k VKMti duověrnosti, jako k naší milostivé paní, že svou milostivou přímluvou k [sic] nám u JKMti, aby nám toho společně [sic] sjezdu dopustiti ráčil, pro JKMti i obecné dobré, zjednati VKMt ráčíte; a pan arci- na Poříčí, pan Lipolt z Hřebene na Komářicích, pan Adam Sudek z Dlúhé, pan Petr Sudek z Dlúhé, pan Jan Milboch z Milbochu. 3. Jindřich z Rozmberka a na Krumlově, Petr z Rozmberka, Wolf Krajíř z Krajku a na Land- štejně, Jaroslav z Klinšteina a z Roztok, Jan Medek z Waldeku, Vilém Mrácký z Dubé, Bohuslav z Říčan, Mikuláš z Leskovce purkrabie kraje Hradeckého; Arnošt z Leskovce oc, Bohuchval z Le- skovce, Jan Sádlo starší z Kladrubec. Bohuslav Mitrovský starší z Nemyšle, Jiřík Majnuš z Březnice, Voldřich Mezenský starší z Mezného, Voldřich Pauzar z Michnic, Albrecht Ruoth z Dírného, Ctibor z Dráchova, Jan Dubanský z Chlumu, Přibík Břízský z Břízy. Jan Vojkovský z Milhostic, Jindřich Dvořecký z Volbramovic, Arnošt Řepa z Neveklova, Bohu- slav mladší z Nemyšle, Vilém z Vojslavic, Jan Břekovec z Ostromeče, Jan Cimburk z Cimburku, Jan Voračický z Paběnic, Kundrát Valovský z Ousuší, Voldřich Mezenský mladší z Mezného, Vondřej z Mezného. 4. Tito přitiskli po Táborským sjezdu: P. Jindřich z Rozmberka oc, p. Jaroslav Míčan z Klin- šteina a z Roztok, p. Vaněk Kořenský z Terešova, p. Ctibor z Dráchova, p. Mikuláš Vojkovský z Milhostic, p. Jiřík Tetaur z Tetova, p. Jiřík Majnuš z Březnice, p. Oldřich Španovský z Lisova, p. Václav z Tučap, p. Kunrát Valovský z Úsuší, p. Jindřich Litvín z Todně, p. Václav Kunáš z Ma- chovic, p. Václav Probošt, p. Jan z Chlumu, p. Václav Višně ze Větřně, p. Bohuslav Víta ze Rzavého, p. Voldřich Pauzar z Michnic, p. Petr Žibřid z Mostku, p. Ondřej z Mezipotočí, p. Smil z Chlumu, p. Jiřík z Záhoří, p. Václav Metelský z Felndorfu, p. Jarohněv Valovský z Úsuší, p. Bohuslav Va- lovský z Úsuší, p. Markvart z Hřebene, p. Lipolt z Hřebene, p. Adam, Petr, Jindřich Sudkové z Dlúhé, p. Jan Milboch z Milbochu. *) Ladislav Salkan.

Strana 104
104 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. biskup aby o tom, což nám JKMt ráčí za odpověď dáti, nevěděl; neb to VKMt dobře znáti ráčíte, že by on toho všelijak zbraňoval, poněvadž se tu jeho nemálo dotýče, i jeho věrných pomocníkuov. A protož i poslu tomuto našemu to jsme poručili, aby předkem a najprvé VKMti psaní i také přípisu listu, kterýž JKMti píšem, dodal, a dále aby se při tom zachoval tak podle rozkázánie VKMti, aby i to, což JKMti píšem, před panem arcibiskupem tajno býti mohlo. Dán v kraji Bechyňském, Vltav- ském a Prachenském, leta oc XVCXXV°, ve čtvrtek den svatého Vavřince. Jindřich z Rozmberka, Petr z Rozmberka, Wolf Krajieř z Krajku, Jaroslav z Klinštajnu a z Roztok, Jan Medek z Waldeku, Vilém Mrácký z Dubé, Bohuslav z Říčan, Mikuláš z Leskovce, purkrabie kraje Hradeckého, Arnošt z Leskovce, Bohuchval z Leskovce, Jan Sádlo starší z Kladrubec, Bohu- slav Mitrovský starší z Nemyšle, Jiřík Majnuš z Březnice, Voldřich Me- zenský starší z Mezného, Voldřich Pauzar z Michnic, Albrecht Ruoth z Dirného, Ctibor z Dráchova, Jan Dubanský z Chlumu, Přibík Břízký z Břízy, Jan Vojkovský z Milhostic, Jindřich Dvořecký z Volbramovic, Arnošt Řepa z Neveklova, Bohuslav Mitrovský mladší z Nemyšle, Vilém z Vojislavic, Jan Břekovec z Ostromieře [sic], Jan Cimbur starší z Cimburku, Jan Voračický z Paběnic, Kundrát Valovský z Úsuší, Voldřich Mezenský mladší z Mezného, Vondřej z Mezného. 1461. Jindřich z Rosenberka Vilémovi Rousovi: aby drábové pro zachování cti českého jména se nerozutíkávali. Na Krumlově 1525, 15. Aug. Přepis č. 3877. Služba má, Rússe milý! Věz, zprávu mám od pana Edera, kterak by někteří drábi zase nazpátek běželi. Rozkázal sem všudy na panství, aby je brali a mně je na Krumlov dodávali; neb každého takového, buď muoj nebo cizí, na hrdle trestati budu, aby nám Čechóm zlé pověsti nečinili, poněvadž sú vdycky naši předkové dobré slovo a dobrú pověst i my až dosavád měli, abychme ji pro některé zrádné, ničemné lotry nestratili. Za to tě žádám, že předkem nyní to ode mne povieš, aby každý na po- ctivosť svú poměl a činil to, co na dobrého záleží, a jestliže by kerý jináč učinil, aby se ke mně věčně nehlásil. Týž i jiné dobré dráby ode mne je proš a napomínaj, aby každý na svú poctivost pomněl, tu dobrú pověst aby zachovali, kerúž sú předkové naši vdycky měli a jí krvavě dobyli, neb bych jim toho věrně přál, jakožto přirozený Čech. S tím dajž Pán Buoh, abyste se zase ve zdraví domuov vrátil se všemi věrnými dráby. Datum Krumlov, feria III. die Assumptionis virg. glor. anno domini XVCXXV. Jindřich z Rozmberka a na Krumlově. Urozenému vladyce Vilémovi Rausovi z Lipna oc, mně milému oc.

Strana 105
Dopisy z roku 1525. 105 1462. Jindřich z Rosenberka opatovi kláštera Ždárského: o propuštění poddaného. V Krumlově 1525, 16. Aug. Koncept II. 249, 1q. Služba má, duostojný u Boze otče, kněže opathe, přieteli muoj milý! Kdež ste mi psali, žádajíc a prosíc mne, abych vám Jiříka, Plofusova syna z Rožmberka, pro- pustil oc. I to sem pro vás rád učinil a téhož Jiříka vám propouštím, i vejhost témuž sem dáti rozkázal, téhož se od vás naděje, kdyby se který váš pode mnú chtěl osaditi. Datum Krumlov, f. IIII. post festum Assumptionis virg. Mariae anno Jindřich z Rozmberka a na Krumlově. dni XVCXXV°. Duostojnému u Boze otci knězi Ambrožovi, opathu kláštera Ždárského, příteli mému milému. 1463. Jindřich z Rosenberka Vilémovi Rousovi: aby drábové na jeho gruntech lidem neškodili. Na Krumlově 1525, 12. Sept. Přepis č. 3877. Služba má, Rausku milý! Zprávu mám, že by některý počet tvých drábuov úmysl měli, když zase potáhnú, na gruntech mým lidem škoditi. I žádám tebe, že to přezvíš, a že mně oznámíš, tak-li jest čili nic. Neb jestliže by kteří to chtěli činiti, věz, že bych o to všelijak myslil, abych takové lotry, jak na to záleží, káral a jim toho nedopouštěl. A také tebe žádám, že mi oznámíš, kudy a kterú stranú zase po- táhnú, abych já se na péči měl a to opatřil, aby škoditi nemohli. Datum Krumlov, feria III. post Nativitatem b. virg. Mariae a. d. 1525. Jindřich z Rozmberka a na Krumlově. Urozenému vladyce Vilémovi Rausovi z Lipna oc, mně milému. 1464. Soběslavský hejtman Jindřichovi z Rosenberka: o věcech hospodářských. V Soběslavi 1525, 22. Sept. Orig. č. 3879. Vysoce urozený pane, pane můj milostivý! VMti službu svú vzkazuji. VMti posílám list, kterejž VMti posílá Přibík Vítanovský. Račte věděti, že jsem jej odevřel z té příčiny, bude-li to stání na Táboře, čili nebude, abych daremných outrat nevedl. K VMti prosil jest mne Bílek, soukenník, za přímluvu o ty peníze, kteréž panu Tučapovi za toho drába rukojemstvím dáti by měl, tak že by Bílek zpraven byl, že by za to panu Tučapovi nic sraženo nebylo; ač by tak bylo, já VMti prosím, že ráčíte za něho k panu Tučapovi přímluvu učiniti, aby na něm taky takové škody nepotahoval; pakli by jináč býti nemohlo, ale aby jemu nějaké prodlení dal; neb VMt to račte Archiv Český XII. 14

Strana 106
106 věděti, že jest svého pilen a rád by živil. VMti prosím, pukudž možné, že se ráčíte za něho přimlúvati. Dán na Soběslavi, v pátek po sv. Matouši léta buožího oc XXV. Václav Špuléř z Jiter, hejtman na Soběslavi. A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1465. Naučení o minci pro pány z Rosenberka. B. m. [1525.] Přepis č. 3884. Item, českých širokých grošuov řeže se na českou pražskou hřivnu LXXXVIII gr., a vychází z mince lorovaných LXXXX gr., a ta hřivna drží stříbra čistého VI lotuov III čtvrce. I bude z hřivny čistého stříbra CCXIIII gr. širokých českých. Item, počítaje český groš za VII den., učiní z čisté [sic] hřivny XIIII LXXXXVIII den. českých, i bude z čisté hřivny stříbra XVII a XII den. Item, bílých peněz řeže se na hřivnu LXXXII gr., a vychází z mince lorovaných LXXXIIII, a ta hřivna drží čistého stříbra V lot. III čtvrce. I bude z hřivny čistého stříbra CCXXXIIII gr. II den., a počítaje z gr. VII den., učiní XVI XL den. bílajch. Item, českých haléřuov řeže se na hřivnu XLV gr., a vychází z mince po lorování XLV1/2 gr. a ta hřivna drží čistého stříbra III loty minus 1/2 čtvrtce, a těch XIIIIte za gr., i bude z hřivny čistého stříbra CCLIII gr. III gr. [?] II1/2 den.; summa haléřuov 35441/2 haléřuov. Item, rakúských dvanácterníkuov anebo fundaruov vchází na Pražskou hřivnu XLIIII gr., a drží ta hřivna čistého stříbra XIIII lot. 1 čtvrtci a šestnáctý díl lotu, a dává se zde za ten gr. XXXVI. den. českých anebo X gr. 1 d. český. Item, bude jich z hřivny čistého stříbra XLVIIII gr. a šestý díl toho jednoho dvanácterníka, i to bude šest den. českých na záplatě. Item, druhých šesterníkuov rakúských to dvé na hřivnu čistú vchází, a platí po XVIII d., a jednostajně drží stříbra, a bude jich z hřivny čistého stříbra LXXXXVIII gr. a třetí díl toho jednoho gr., to bude na počet VI d. českých. Item, učiní z čisté hřivny stříbra za ně XVII“ a LXX den. českých. Item, krajcaruov nových vchází na Pražskou hřivnu II° LVI, i počítajíce jeden za III den. české, summa za ně CVIIII gr. českých, a drží ta hřivna VII lot. a 1/2 čtvrtce. Item, z čisté hřivny stříbra bude jich V1/2 a XXV, i učiní z nich XVII" a XXV den. českých. 1466. Albrecht z Gutenšteina Janovi z Rosenberka: radí mu, aby se narovnal s bratřími svými. Na Ronšperku 1526, 9. Juni. Orig. Fam. Rosenberg 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a ujče můj milý! Zdravie i všeho dobrého, toho bych VMti věrně rád přál. Kdež mi píšete, abych vám radu svú dal,

Strana 107
Dopisy z roku 1525 a 1526. 107 kterak by se do krajův i také nejvyššímu panu purkrabí psáti mělo: i ač jistě k ta- kovému psaní rozum můj krátek jest, ale pokudž se jest za dobré u mne vidělo panu purkrabí i také do krajuov psáti, toho vám teď přípisy posílám. Také vám vejpis z zřízení zemského posílám, kterýž o moci svědčí; má rada jest, abyšte těch přípisuov o mocech do krajuov neposílali, a to proto, aby neřekli, že je učíte zřízení zemskému. Budú-liť pomieti [sic] na své poctivosti, dopomohúť vám. Můj milý pane ujče! Snad by nebylo škodné, ač máte-li okolo sebe koho, ješto byšte mu věřili, aby sám od sebe s bratřími vašimi rozmluvil o to, aby s vámi smlúvu učinili před tím, nežli by se země hnula, a jestliže by vám chtěli slušný po- stoupení*) učiniti, neběhejte toho; však víte, i jiní vědí v tomto královstvie, že ste po právu šli a podle práva zachováni býti žádali ste. Poněvadž vám pan Lev jako první dopomožitel i všecka země k spravedlivosti vaší nechtěli dopomoci, již by vám žádný nemohl za zlé míti, abyšte smlúvu s bratřími vašimi učinili. A jestliže by se jaká smlúva stala, tu abyšte nestvrzovali, leč některý den po sv. Janě, a to proto, že ste do Prahy psali, aby vám o sv. Janě [24. Jun.] dopomohli k statku vašemu. Můj milý pane ujče! Za to vás prosím, račte se před Benáckými šípy varo- vati a všech přespolních myslivostí zanechati. Sjezd má v kraji Plzeňském býti na den sv. Jana příští. — A také vás prosím, jestliže byšte mi oč pilného psáti měli, neračte mi posílati po poslu, vypravte raději ke mně někoho na koníku, a to proto, aby mu tak snadně na cestě listy ne- byly vzaty. A když byšte které psaní ke mně učinili, podpište tři křížky ve spod na znamení. A já se v svém psaní též k vám zachovám. Neb jest jistě toho potřebí, aby přáteli mezi sebou nějaké znameníčko měli v psaní svém. Datum Ronsperk, sab- Albrecht z Gutšteina oc. bato ante Viti anno oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, nejvyššiemu mistru převorstvie král. Českého, panu ujci mému milému. 1467. Jan z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu: žádá za dopomožení práva proti bratru svému Jindřichovi. B. m. [1526, po 9. Jun.] Přepis souč. Fam. Rosenberg 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Jakož jsem nejednou i také vo těchto suchých dnech letničních nyní minulých na vás a na všecky tři stavy žádost svú vznášel, i také vedle práva a zřiezenie zemského i těch zápisuov, jak jsme se všichni sobě dckami zemskými vo dopomáhání práva zapsali, napomínal, abyšte mi k statku mému, kterýž jest *) Původně stálo: nahrazení, to přetrženo a nadepsáno: ouplatek, a pak teprv: postoupení. 14*

Strana 108
108 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mi mimo řád a právo bez mého proviněnie pan Jindřich z Rozmberka, bratr muoj, odjal, dopomohli: i uznal jsem a uznávám, že mi se prótah a odkladové proti tomu dějí; kdež jsem nikdy té naděje nebyl a nejsem, abych v tom, poněvadž mi to spra- vedlivě a předkem k dopomožení náleží, vod vás i vode všech stavuov opuštěn býti měl. A protož vás ještě za to prosím a žádám, i podle povinnosti úřadu vašeho napomínám, poněvadž vám předkem vedle úřadu vašeho k dopomožení práva to náleží, abyšte mi k tomu zase bez prodlévánie dopomoci ráčili a v skutečné držení uvedli. Kdež i dobře znáti ráčíte vo tom zřiezenie zemské, jak v sobě to obsahuje, komuž by statek mocí pod řádem a pod právem odjat byl, jakož se jest mně to od pana Jindřicha, bratra mého, stalo, že vo takovú věc nemá obsieláno býti, nežli ihned má, minúc jiné, ktožby za dopomoženie právu žádali, dopomoženo býti. I té jsem celé naděje a viery do vás, že v tom předkem proti mně a spravedlivosti mé žádného sobě užitku vedle štěstie, — jakž slyším, že jste pověděli, — před se bráti nebudete, poněvadž to dobře znáti ráčíte, že mně to podle spravedlivosti mé předkem náleží. Neb jestli že bych se skrze vás a úřad váš i jiné všechny tři stavy toho dožádati nemohl, a v tom, čímž mi všichni vedle zápisuov a závazkuov, jakž vo dopomáhání práva jest, povinni býti ráčíte, opuštěn byl, jakož té naděje nejsem, již se vám v tom i s těmi pány opoviedám: jestliže bych mohl k svému statku jakžkoli, puokudž mi s poctivostí ná- ležeti bude, přijíti, že to učiniti budu mušeti, a nevím, abych vám přes takové časté žádosti a napomínánie má, čím povinen býti měl. Odpovědi žádám, kterúž bych se zpraviti mohl, po tomto poslu. Panu Lvovi. 1468. Jan z Rosenberka na sjezdy do krajův: v téže věci. B. m. [1526, po 9. Jun.] Přepis souč. Fam. Rosenberg 15. Urození páni páni, urození a stateční páni rytieřstvo, vzácné opatrnosti páni města, přátelé moji milí! Službu svú VMtem a vám z vinšovánicm zdravie i jiného všeho dobrého vzkazuji. Bez pochyby jsem, že VMt o tom ráčíte dobrú vědomost míti, kterak pan Jindřich z Rozmberka, bratr muoj, statek ten, kteréhož sem já po nebožtíkovi panu Petrovi starším z Rozemberka, strýci svém, v držení byl, mně jest nepořádně a mimo řád a právo odjal, kteréhožto až i posavad v držení jest. Kdež já častokrát, i nyní vo těchto suchých dnech letničních [nyní stejné znění jako ve předešlém listu až ke slovům: dopomoženo býti]. Ač pan Christofor z Švamberka vo těchto suchých dnech letničních nyní mi- nulých, tak jakž sem zpraven, na hradě Pražským mluvil jest, kterak by mně tu nic náležeti nemělo předkem, nežli jim že by předkem dopomáháno býti mělo: všakž já

Strana 109
Dopisy z roku 1526. 109 VMtí a vás za to prosím, že k tomu viery přikládati neráčíte, aby jim co tu předkem mimo mne a spravedlnost mú náležeti mělo, a byli-li byšte VMt k dopomahání jim práva předkem napomínáni, že toho proti mně a spravedlnosti mé učiniti neráčíte, neb jim tuto prve nic nenáleží, ač náleží-li co, nežli tepruva po smrti mé. A poněvadž mně jest statek odjat, za to já vdy VMtí a vás prosím, a vedle práva a zřiezení zemského a těch závazkuov o dopomahání práva napomínám a věřím, že mne VMt v spravedlnosti mé opouštěti neráčíte, a tudy abych já skrze VMt a vás k svému bez prodlévánie přijíti mohl. Kdež pro lepšie vyrozuměnie teď VMtem a vám toho zřiezenie již dotčeného přiepis posielám, čímž se dále zpraviti ráčíte. Odpovědi od VMtí a vás žádám, kterúž bych se zpraviti mohl. Na sjezdy do krajóv. 1469. Adam z Hradce Jindřichovi z Rosenberka: o nemoci jeho a o přípravách k tažení. V Jindřichově Hradci 1526, 21. Juli. Orig. Fam. Rosenberg 26. Muoj zvláště milej pane švagře! Pán Buoh rač vám dáti všecko dobré, upřímným srdcem přál bych vám toho věrně rád. Muoj milej pane švagře! Došla mne zpráva, že by vám tu voteklinu vajec protíti chtěli: pak pro Buoh, nedopou- štějte toho nikterak na světě, neb byšte v světě huoře sobě nemohli dáti udělati, leč byste svévolně o hrdlo se chtěli dáti připraviti. Protož znajíce to, věřím i prosím, že toho na se nedopustíte. Co se tažení našeho dotýče, jistě mi věřte, že veliký čas máme tím neodta- hovati. Pak s panem Břístským sem já mluvil: již on jednati i zednati chce bez meškánie, jedné abyšte také peniezi nemeškali. A s tím pán Buoh rač dáti nám se spolu ve zdraví shledati, je-li vuole jeho svatá. Dán na Hradci v sobotu po sv. Alexi Adam z Hradce oc, najvyšší kancléř král. Českého. léta oc XXVI. Mému zvláště milému panu švagru, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově oc. 1470. Veselští Jindřichovi z Rosenberka: nářek na žoldnéře. B. m. [1526, 26. Jul.] Orig. č. 3897. Vysoce urozený pane, pane náš milostivý! Službu naši poddanú s plným po- slušenstvím VMti napřed vzkazujem. Milostivý pane! Jakožto VMt ráčili zápis polo- žiti v městečku VMti drábóm; VMti pokorně prosíme, jakožto pána svého milosti- vého, že nás ráčíte v tom litovati. Kdež jest nám pan hejtman Dráchovský list poslal slovem VMti, že nám škody [sic] nebudú: ale, milostivý pane, v tom se oni neza- chovávají a lítosti nad námi nemají, a nám veliký a znamenitie škody činí na poli,

Strana 110
110 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. na obilí i též v domech na všelikém dobytku drobným. Též, milostivý pane, tepú nám dobytek nočně, a k tomu se podkopávají nočně do komor. Kdež pak sme žalo- vali panu hajtmanu Soběslavskému svejch škod; i tak pověděl, jest-li viete na koho pokázati, pokažte. I kterak my vieme nočně, kdo sou? VMti prosíme pokorně pro Buoh, že ráčíte jim dále pokázati, ať nám takových škod nečiní. Dajž všemohúcí milý Buoh VMti dlúhé zdravie a sčastné panovánie, toho bychom VMti s pravú věrú přáli. Datum feria V. post Jacobi ap. annorum oc XV XXVI. Purkmistr a rada městečka Veselé nad Lužnicí. Vysoce urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově oc, pánu našemu JMti buď dán. 1471. Adam z Hradce, nejvyšší kancléř království Českého, zve stavy kraje Vltavského a Bechyň- ského ke schůzi na den sv. Václava do města Tábora, aby po úmrtí krále Ludvíka o potřebách jak by dobrý řád v krajích zachován byl, rokovati mohli. V Jindřichově Hradci 1526, v pondělí po sv. Lidmile (17. Sept.). Tištěno v Sněmích Českých I. str. 7 č. 9. 1472. Soběslavský hejtman hejtmanu Třeboňskému: aby s lidem jsa pohotově, schůzi bratrstvu u Dešt- ného nedovoloval. V Soběslavi 1526, 10. Octob. Orig. č. 3907 b. Službu svú vzkazuji, urozený pane kmotře muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého přál bych vám rád. Pane kmotře muoj milý! Vězte, že mi pán JMt z Prahy vzkázati ráčil, že by se nějaké bratrstvo u Deštného zbírati mělo, toho abych pilnost měl, jestliže by co toho bylo, s lidmi souc pohotově, nijakž abych jim toho sjezdu nedopouštěl. I přišel jest posel dnes do Deštného s listem odevřeným, pečet u něho pana Albrechta z Šternberka, kteréhož vám přípis posílám, a za to mám, že toho posla i s tímto listem k vám na Třeboň přivedou; protož jestliže by ho tak brzo nepřivedli, za to vás prosím, že tento přípis listu i s touto zprávou panu Petrovi JMti pošlete bez meškání; neb mi tak od pána JMti poručeno jest. A jestliže by co víc povstalo, hned já vám to oznámím; neb tak zpráva jest, že by jich některé sto býti mělo. Dán v Soběslavi ve středu po sv. Diviši léta oc XXVI. Václav Špuléř z Jiter, hejtman na Soběslavi. Urozenému pánu, panu Ctiborovi z Dráchova, hajtmanu na Třeboni, panu kmotru mému milému.

Strana 111
Dopisy z roku 1526. 111 1473. Jan z Rosenberka Táborským: prosí o zapůjčení Martina trubače. Na Krumlově 1526, f. III. post dominicam primam Adventus domini (4. Dec.). Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích III. 14. Doslov. — Vydání „Dopisů rodů Hradeckého a Rosenberského“ jest tímto ukončeno. Zbývá jenom časem doplniti je dopisy, kteréž byly objeveny, když přítomná sbírka již byla v tisku. Začal jsem doplňky sbírati sám, a laskavou pomocí tehdejšího registrátora p. F. Zuba shledal jsem jich v létě 1887 v archivu Třeboňském celkem něco přes sto, hlavně v těch od- děleních, kteráž dříve bývala méně přístupná. Některé signatury z téhož archivu sdělil mi o něco později redaktor Archivu Českého p. professor Kalousek, jehož prostřednictvím dozvěděl jsem se, že také ve knížecím archivu na Vorlíce chovají se některá Rosenbergica (počtem asi 100) z doby 1450—1526. — Poněvadž pak přes příliš zaměstnán jsem pracemi jiného druhu, zbývá málo naděje, že bych úplné sebrání a uspořádání doplňků k tisku mohl dokonati sám. Z té příčiny odevzdal jsem všecko, co jsem dosud sebral, redakci Archivu Českého s prosbou, aby vydání doplňků ku přítomné sbírce svěřeno bylo některé síle mladší, kteráž by rychleji věc k žádoucímu konci přivedla, nežli by mně samotnému bylo možno. V Praze, v říjnu 1891. Ant. Rezek.

Strana 112
A. XXVII. DOPISY PANA ZDEŇKA LVA Z ROŽMITÁLA z let 1508—1535. Vydává František Dvorský. (Čísla 1 až 210 z let 1508—1520 tištěna jsou v díle VII. str. 1—200, čísla 211 až 431 z let 1520—1526 v díle VIII. str. 161—320, čísla 432 až 600 z leta 1526 od 3. března do 11. září v díle IX. str. 1—120, čísla 601 až 774 z let 1526—1528 v díle X. str. 121—240, čísla 775 až 967 z let 1530—1532 v díle XI. str. 1—120.) 968. Posílá Janovi z Donína list, kterýž psal úředníkům menším desk zemských. Na Teplici 1532, 31. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. čís. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Teď vám posélám list, pane přieteli muoj milý, kterýž jsem podle našeho spolu zuostání psal pánóm úředníkóm menšiem Pražským desk zemských, ježto nepochybuji, nežli že to všecko dobře v paměti máte. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi, purkrabí z Donína oc, panu přieteli mému milému. 969. Janovi staršímu z Wartmberka o Joachimovi Malzounovi oc. Na Teplici 1532, 1 srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali o Jakuba, písaře vašeho: tak jsem učinil, pane přieteli muoj milý, že jsem jemu rozkázal podle vašeho psaní dáti II � gr. č., kteréž jsú jemu zde dány. Dán na Teplici ve čtvrtek na den sv. Petra z okov zproštění léta oc XXXII. Urozenému pánu, panu Janovi staršiemu z Wartmberka oc, najvyššiemu minemejstru hor zlatých královstvie Českého, panu přieteli mému milému.

Strana 113
Dopisy z roku 1532. 113 Oznámeno jest mi, že jest již doma pan Hanuš Zolhauz, jakož jest se někde sjiežděl s panem Joachymem Malzounem. Než o panu Joachymovi neslyšel jsem, kde nyní jest, nežli nepřijede-li ke mně okolo této neděle aneb brzo potom některý den, tehdy již s těžkem na tento čas přijede, neb snad na Turky pojede. 970. Bohuslavovi Šlejborovi z Tisové, aby mu povinné peníze ještě posečkal. Na Teplici 1532, 1. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Pane Šlejbor milý! Kterýž dluh měl jsem tobě dáti za pana Viléma Švihov- ského, tak jsem byl od tebe vyrozuměl, kdyžť dám L ſ gr. č. na to, že mi ostatku čekati budeš do sv. Havla a dvě neděli potom. I oznámeno jest mi, že by ode mne bylo tobě dáno L gr. č., a že by nechtěl ostatku čekati, snad také též to připo- věděv služebníku mému prvé, že čekati budeš. I neviem, proč jsi v tom tak těžek, ješto jsem se toho do tebe nenadál oc, jsa žádostiv škody mé, ješto pro sto neb pro- puol druhého sta kop nerad bych o to přišel, zač jsem několikonácte tisíc kop dal, jakož buohda nepřijdu. A jakžkoli jest, žádám tebe, že mi toho čekati budeš, coť jsem ještě pozuostal, tak jakžť to připomínám, až do svatého Havla; nebo žeť sem něco prodlel těmi L“ gr., kteréžť jsú již dány, nestalo jest se z úmysla, nežli že také znamenitý náklad činiem na tu pomoc proti Turkóm, jako ten křesťan, že bych rád rozmnožení viery křesťanské viděl. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Bohuslavovi Šlejborovi z Tisové, přieteli milému. 971. Blažkovi Kollarovi v příčině peněz sečkání. Na Teplici 1532, 1. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Pane Blažku milý! Oznámeno jest mi, že by na mne vlehl oc: i vieš, že jsem tebe žádal, aby ještě toho čekal do sv. Havla najprv příštieho, i takéť jsem toho příčinu a potřebu předložil; nebo což se i Turkuov dotýče, to mne nemálo stane, čehož buohda obmeškati nemíniem, a radši se škody jináče odvážiti. A tobě to není nic k užitku, tak se naději, jakú by škodu vedl. Protož žádám tebe, že škod nepo- vedeš a toho čekati budeš do sv. Havla, neb také snad někdy mohlo by se trefiti, žeť bych ukázal dobré přátelstvie, ježto by tobě mohlo na tom více tvého dobrého záležeti, nežli mně to, zač tebe žádám. Odpovědi na toto mé psaní žádám od tebe. Datum ut supra. Urozenému Blažkovi Kollarovi, měštěnínu Starého Města Pražského, přieteli dobrému. Archiv Český XII. 15

Strana 114
114 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 972. Zikmundovi z Smiřic, aby mu povinné peníze posečkal a možno-li ještě něco připůjčil. Na Teplici 1532, 1. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Tak jest mi bylo oznámeno, kdež jsem k vám rukojmí za pana Zdeňka Trčku, že by toho mělo, což jsem prosúdil, okolo IIC gr. č. býti na muoj diel: pak-li jest co více, též vás žádám jako prvé, že mi toho čekati budete a muožete-li mi co k tomu připuojčiti, také toho, pane muoj milý, vděčen budu, a v pravdě také rád bych vám se v dobrém přátelstvie zachoval. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Zygmundovi z Smiřic a na Skalách, panu přieteli mému milému. A kde jsem vše za pana Zdeňka Trčku k vám rukojmí, jistě již toho dobře nepamatuji, v jednom-li listu, čili i u více listech. 973. Karlovi knížeti Minsterberskému v příčině narovnání mezi abatyší kláštera sv. Jiří na hradě Pražském a Krňovskými, o výpravě pomoci slezské proti Turku; prosí, aby mu dlužné peníze brzy zaplatil. Na Teplici 1532, 1. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Osviecené knieže a pane, pane mně příznivý, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych VMti věrně přál. Jakož té sem naděje, že VMt máte v paměti, co jsem s VMtí mluvil i také potom psal, což se panny abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském a Krňov- ských dotýče, že bych byl rád tomu byl, aby ty všecky věci bez nesnází a souduov srovnány přátelským jednániem byly. Nebo na ten čas znal jsem to, že jmenovaná panna abatyše byla by k tomu přistúpila, kdyby se bylo VMti zdálo, že by byla i od toho, z čeho je Krňovské viní, pustila, aby bylo i to vědomé, že se jí panně abatyši v dlúhých soudech býti nechce; nežli když jest v mladosti její ten list, kterýž jí náleží, byl udělán a jí potom v její moc dán, že jest jináče o tom nevěděla, po- něvadž jejich Krňovských při tom pečeť jest, tak jakž jest ta věc oznámena, že oni pečeti své odpierati nebudou a tomu místo dají; nežli aby se měli toho odpřísahati, že se jí panně abatyši zdálo to nepodobné, neb veliká věc jest takovú přísahu činiti. A jakžkolivěk ty věci předešlé byly jsú, oznámeno jest mi, že by ještě byla ta věc odložena až k svatému Václavu. I neviem, na čem jste VMt tu věc se panem Jiřiem markrabí oc JMtí postaviti ráčili; než nebude-li to srovnáno, muože ta věc ještě hloubě zajíti, ježto bych takovým věcem nerad z příčin některých. I VMti prosím, račte ještě k tomu cestu obmysliti pro obojí stranu, aby věci takové radši se vykonaly slušnú

Strana 115
Dopisy z roku 1532. 115 smlúvú nežli soudy. A o tom nyní širšieho psaní VMti zanechávám, až najprvé po- rozumiem, na čem jste to postaviti ráčili, anebo jest-li ještě jaká cesta k slušnému jednání a srovnání. A dajž pán Buoh všemohúcí VMti dobře a šťastně ve zdraví se mieti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Osvícenému knížeti pánu, panu Karlovi, knížeti Minsterberskému, v Slezí Olešnickému, a hrabí Gladskému oc, najvyššímu hajtmanu Horní i Dolní Slezí a knížetství Velikého Hlohova, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. Poněvadž o tuto věc, oč VMti v listu píši, k VMti posélám, také prosím, račte mi oznámiti, co ráčíte o Turcích věděti, nebo nyní jsú o tom jiné a jiné noviny, i neviem se na tento čas čím v tom spraviti. Také rád bych věděl, dávno-li jste již ráčili z Slezska lidi služebné na Turky poslati; nežli některým se zdá, že jste VMt knížata a stavové proti zemi České dosti skrovně té pomoci svoliti ráčili. A jestliže jest tak v pravdě, neračte v tom za zlé mieti a toho sobě stěžovati, co se o tom rozmlúvá, ač VMti tuto kumštem píši, než někteříť se domnievají, jako by tak býti mělo. Což se VMti služebníka Melichara dotýče, jakž sem z Prahy vyjel, ještě od toho času jeho jsem neviděl, a byl jsem se podle VMti psaní nadál, že brzo v Čechách bude a že od VMti také mi něco peněz přinese, ač bych všech potřeboval, což mi VMt dáti máte, a zvláště pro tu potřebu Tureckú, kteráž se proti nim předsevzala. I prosím VMti, račte mne mieti v tom v paměti laskavé, aby se brzo skutek v tom vyplnil, neb mi ráčíte na tom učiniti zvláštní vděčnost, jako byšte mi diel toho ráčili VMt darmo dáti. 974. Jindřichovi Berkovi z Dubé a Wolfartovi Planknarovi z Kynšperku o doprovození žoldnéřů knížete Jiřího Saského skrze království České. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane, urozený a statečný pane. Přátelé moji milí! Jakož jste mi před některými dny psáti ráčili, což se knížete Jiřieho Saského JMti lidí služebných, kteříž by na Turky táhnúti měli, dotýče, abych s nimi poslal Rosndorfa: ješto chtěl jsem to rád učiniti, byv té naděje, že to brzo bude. Nežli poněvadž se tím prodlévá, také jeho Rosndorfa k jiné své věci potřebuji, po- něvadž má ještě pode mnú úřad, a také bych nerad dlúho zde již svým bytem pro- dléval, a jiného na tento čas žádného při sobě nemám, koho bych na jeho místě poslati měl. A srozuměl jsem z téhož knížete JMti psaní, kteréž mi včera přineseno, že by lidé JMti jedni měli táhnúti k Krupce a druzí k Austí, ač ještě neviem konečně, který den a kde se zase sjedou; však proto chci témuž Rosndorfovi poručiti, aby s nimi jel a provodil je až do Prahy; pakli by se tudy neobrátili, nežli snad k Mělníku, 15*

Strana 116
116 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. tehdy až do Mělníku. Než za to vás prosím, račte odtud dále někým jiným opatřiti; než kdybych měl při sobě k tomu hodné služebníky jiné, a vy ráčili, tehdy chtěl bych rád poručiti s nimi jeti až ven z Čech; ale v čem jest nedostatek, ráčíte znáti, že taková věc sama se vymlúvá. Odpovědi žádám. Dán na Teplici v pátek po sv. Petra z okov zproštění, léta oc XXXII. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Bergkovi z Dubé a na Dřevěnicích, a urozenému a statečnému rytieři panu Wolfartovi Planknarovi z Kynšperku, podkomořiemu královstvie Českého, krále JMti téhož královstvie hajtmanóm, pánóm a přátelóm mým milým. 975. Žádá Viléma Kelbla z Kaizinku, aby k němu na Teplici přijel. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Pane Kelbl milý! Žádám tebe, přijeď ke mně dnes na Teplici pro některú potřebu, kterúžť oznámiti chci. Datum ut supra. Panu Vilémovi Kelblovi z Kayzinku a na Hrbovicích, přieteli milému. 976. Michalovi Slavatovi z Chlumu v příčině výpravy proti Turku. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se dotýče těch rozličných novin a ne vše jistých o Turcích, tiem vás na tento čas, pane přieteli muoj milý, nezdá mi se zaneprazdňovati: než již já na tom jsem, abych také své poslal na Turky, aby z Blatné vytáhli k Praze na den sv. Vavřence, nebude-li prvé, jakož s těžkem. Pak když naši jedni před druhými o nocleh napřed potáhnú, anebo stranú, aby tiem snáze potřeby za peníze mieti mohli, kdež mi se zdá, že to bude moci snáze býti, i také že spíše se budou moci toho uvarovati, aby lidem škody nečinili. A což se toho Trmala dotýče, poněvadž se jemu vždy chce své vuole v něčí snad trošt a naději, pak již do času muší se něco jemu snésti a právem jeho hleděti; neb zdá mi se, že toho nesnadně přestane, leč v tom ustane on neb jeho měšec, a že jeho buohdá právem a spravedlivostí snadně vytrváte. A potomť zví, nač jest byl veden, ač jest nesnadné to trpěti, čeho člověk není povinnen učiniti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane přieteli muoj milý, abychme se spuolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu, z Košmberka a na Kostelci oc, panu přieteli mému milému. Jakož jste mi, pane přieteli muoj milý, poslali přiepis, co jest vám král JMt psáti ráčil: i o též JMKská ráčil mi psaní učiniti, a jestliže budu mieti ten dostatek,

Strana 117
Dopisy z roku 1532. 117 rád bych pro vieru svatú křesťanskú JMti vuoli vyplnil. A rád vám toho přeji, že JMKská ráčí vás za křesťana oznamovati a psáti. Což se dotýče odpovědi vaší, kterú byšte JMKské na to psaní dáti chtěli: i pane přieteli muoj milý, mně se slušné zdá, než snad muožete tiem prodleti, až byšte byli podruhé obesláni. A což se pana strýce vašeho dotýče, toho také muožete dotknúti, že jest vás dielen, a tak z té příčiny že vám nenáleží jeho na vašem místě posélati. 977. Joachimovi z Malzounu, že na Teplici a Krupce dlouho se již nezdrží; bába že k manželce jeho se vypraví. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád zdraví a všeho dobrého. Jakož jste mi psali, oznamujíce toho příčiny, proč jste na tento čas ke mně i s bratrem vaším přijeti nemohli, tomu jsem porozuměl. I ač byl bych vás rád viděl i potom, dá-li pán Buoh, kdybyšte ke mně přijeli, než také již nyní nemám úmyslu dlúho zde býti a na Krupce. A panu Žďárskému a s tiem, koho se při tom dotýče, o kterých viem, chci jim to rád, jakž jste mi psali, oznámiti. A pán Buoh všemohúcí rač nás křesťanuov pomocník proti Turkóm býti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Joachymovi z Malzounu, svobodnému pánu z Wartmberka a z Pencelínu oc, přieteli mému milému. Jakož jste mi také napsali, což se té báby dotýče: i chci rád poručiti, aby se ku paní manželce vaší vypravila, tak jakž toho vaše žádost jest. 978. Václavovi staršímu z Rychnova, že mu jistotu na peníze opatří. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Jakož jste mi psali o L P gr. č.: i těmi vás, dá-li pán Buoh, opatřiem k úterému po sv. Vavřenci, i také jistotu vám chci učiniti na ostatek, jakož z poručení mého má vám to šíře Jan Šváb služebník muoj, když vám těch L gr. č. bude dávati, oznámiti, anebo při dskách, když bude to klásti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Václavovi staršiemu z Rychnova, panu příteli mému milému. 979. Václavovi Trčkovi z Vítence, že dlužné peníze mu dány budou oc. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Což se dotýče toho dluhu, cožť dáti mám, poroučiem o tom Švábovi, aby to s tebú srovnal a sčetl, a což té summy bude,

Strana 118
118 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. rádt ji dáti chci buohdá při sv. Havle, i za tebe z toho úrok, i také tobě na to list. A panu Janovi Míčanovi radil jsem rád, což jsem rozuměl. A na zvěřinu chci mieti pamět. Než nyní pro jiná zaneprázdnění nemohlť jsem mnoho psáti, neb na tento čas mám velikú péči, což se Turkuov dotýče podle svolení, i také mohl-li bych nad to jakú službu v té věci učiniti. Datum ut supra. Urozenému vládyce Václavovi Trčkovi z Vítence a na Ploskovicích, mému milému. 980. Václavovi Bezdružickému z Kolovrat o výpravě proti Turku oc. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane ujče muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče! Což se Turkuov do- týče, jest jistě slušné a potřebné, abychme pána Boha všemohúcího prosili, aby náš pomocník ráčil byti, a když bude ráčiti býti s námi, kdo proti nám? A tak s boží pomocí nad nimi vítězstvie obdržíme. A což se mé osoby dotýče a syna mého: o tom vám nyní širokého psaní zanechávám, než budu-li moci ten dostatek mieti, tehdy chci, dá-li pán Buoh, k tomu se tak mieti jako milovník obrany víry svaté křesťanské, poněvadž tomu rozumiem z psaní od krále JMti, že jest také ta vuole JMKské. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane ujče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košátkách, najvyš- šiemu sudiemu dvorskému královstvie Českého a purkrabí Vyšehradskému, panu ujci mému milému. Což se dotýče těch peněz, o kteréž mi připomínáte: jistěť se naději, že již každý den měla by ta summa Janovi Švábovi poslána býti, z kteréž jsem vám po- ručil dáti; pak-li by se vždy tiem, pane ujče muoj milý, prodlévalo, ale některak vás buohdá v tom odjinud opatřiem. Než nyní mám nemalú těžkost, vypravuje žoldnéře na Turky s znamenitým nákladem. 981. Janovi Švábovi z Chvatliny v příčině placení dluhu oc. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Psaní první, kteréž jest mi od tebe dodáno, srozuměl jsem z něho, že Bohuslav Šlejbor tuze tu věc předsevzal, aby mi peněz nečekal, však že jsi již jemu na to dal ode mne za pana Viléma Švihovského L gr. č.; i bylť jest k tomu svolil, když jsem v Praze byl, když jemu to dáno bude, že mi ostatku čekati chce do sv. Havla; než snad to sobě stiežil, že se jemu tiem protáhlo, ale ne z úmysla, nežli z příčiny. Než proto, jakžkoli jest, píši jemu teď

Strana 119
Dopisy z roku 1532. 119 ceduli, kterúž kaž jemu dáti, a co mi odpíše, ohledaj to a přečti, a tu porozumieš, co pro mne učiní, anebo nic. Než byl jest zde u mne dnes pan Jan Míčan a jest té naděje, že to zjedná, že čekati bude; i nezjedná-li se to po tomto mém psaní, tehdy když pan Míčan do Prahy přijede, muožeš o to s ním rozmluviti. Než-li proto, bude-li vždy toho potřeba, opatřiem peníze k svatému Vavřenci, ač jich pro žoldnéře a pro jiné věci potřebuji. A jestliže ještě od Bachtle peněz nemáš, takéť chci něco peněz poslati pro mateř tvú; neb byl bych to rád učinil prvé, ale muožeš to dobře znáti, žeť tiem zúmysla neprotahuji, neb jsa druhdy postaven na jistých penězích, že je mieti budu, trefuje se jináče. Také posélámť ceduli, kterúž jsem psal Blažkovi Kollárovi, i kaž ji jemu dáti; a co mi zase odpíše, také to ohledaj a přečti, a tu porozumieš, co pro mne učiní. Než zdálo mi se prvé, že bych měl méně dáti Šlej- borovi, nežli jsem z tvého psaní porozuměl: i sluší v ten počet pilně nahlédnúti, aby se v tom žádný omyl nestal. A za pana Puothu Švihovského daj předse těch 11/2° �7 gr. č. panu Janovi Míčanovi, neb jsem to prvé přiřekl učiniti a připsal panu Puothovi; i nezdá mi se toho měniti, a také netřeba nyní jiné mi na to jistoty, nežli když bude kvitováno od pana Míčana, aby to bylo doloženo, že jest to ode mne za pana Puothu dáno. A Hlavsovu synu také ode mne sto kop gr. daj, kteréžť jsem prvé poslal, a z toho abych byl kvitován. A panu Rychnovskému chci dáti L gr. č. a tobě poslati k úte- rémn po sv. Vavřenci, a při tom chciť o té věci šíře, dá-li pán Buoh, k tomu času poručiti. Což se dotýče Mojžíše lékaře, muožeš s ním sčísti na ten spuosob, aby mně to prvé oznámil, a již já tobě na to chci dále odpověď dáti, co budeš mieti v té věci učiniti. A kaž dáti ode mne Václavovi Trčkovi ceduli a sečti s ním, co jemu ještě pozuostávám, a oznam mi to při jiném poselstvie. A jestli pan Zykmund Smiřický v Praze, neb jest býti měl, daj jemu ten list ode mne, kterýž jemu svědčí, pak-li by nebyl, tehdy ponech toho listu u sebe; než porozuměl jsem z jeho psaní, že se jemu zdá, že by toho mělo býti více za pana Zdeňka Trčku nežli II“ gr. č. Pak což jest koli, já bych rád, aby mi ještě něco k tomu připuojčil v nynější proti Turkóm potřebu, a rád bych to jemu ujistiti chtěl listem nebo dskami. Pošli ode mne list panu Slavatovi a pánóm Pražanóm Staroměstským, a ceduli panu Petrovi Vencelíkovi, jest-li v Praze; a daj ode mne listy jeden pánóm hajtmanóm a druhý pánóm komorrátóm, a co mi kto z nich za odpověď dá, to mi pošli. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Psaní od tebe jest mi také dnes v pátek přineseno, a kteréž jsi mi poslal od syna mého, a srozuměl jsem z psaní jeho, že budeš mieti od něho peníze tuto sobotu, totižto zítra, snad IIIIC � gr. č. aneb což bude, to přijmi a z toho chci zavdati drábóm. A pověz Sebastianovi Kroupovi, že oni drábi penězi nebudou meškáni, neb

Strana 120
120 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jsem té naděje, že se tak zachovají, kterak jsem jemu psal a skrze tebe oznámil. Než proto těch peněz nedávaj, ažť oznámiem; než bude-li zvláštní toho potřeba pro tvú mateř aneb proč pro jiného, aby z té summy, bude-li těch peněz IIIIC gr. č., mohl od nich vzíti pro takovú potřebu až do Lti � gr. č., k tomu svoluji. A budeš-li mieti peníze od Bachtle, daj z toho panu Košáteckému XXX gr. č., jakžť jsem prvé poručil; než proto prvé pošli jemu tento list ode mne, kterýž jemu svědčí. A co mi bude syn muoj psáti při penězích, pošli mi to psaní po tomto poslu, jestliže prvé nepošleš. Měl jsem nyní mnoho psaní, i neviem, pozapomenul-liť jsem nač potřebného odpovědi dáti, i jestliže bych co takového pominul, muožeš mi to při tomto poslu psaniem připomenúti. Jakož jsi mi také noviny psal, což se říše a Uhruov dotýče: i myť jsme svolili na Turky pomoc učiniti. I rač pán Buoh všemohúcí všecko v dobré obrátiti, než to bych rád věděl, předse-li k nám se Turci přibližují, čili se zase obracejí, neb se nejednostajně někteří v tom srovnávají. 982. Jindřichovi Tunklovi z Brníčka o výpravě proti Turku oc. Na Teplici 1532, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Urozený pane, pane a švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú a se vším domem vašiem, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Což se vás, paní sestry mé, a pana Jana, syna vašeho a ujce mého dotýče, již vás buohdá v tom opatřiem podle vaší žádosti, což se Turkuov dotýče, a spolu s mými žoldnéři, dá-li pán Buoh, vypraviem při času sv. Vavřence konečně. Takéť již někteří Čechové vypravili jsú se a ještě se vypravují, i také některá knížata z říše, jakž slyšeti, posélají, jakož lidé knížete Jiřího Saského měli by také, kterak jsem z JMti psaní srozuměl, již jako na každý den mimo Krupku táhnúti. O Turcích neviem vám co jistého psáti, neb jsú o tom rozličné noviny, též jako prvé; a jakž kolivěk jest, o tom držiem, ktož co ve jmeno boží pro víru svatú křesťanskú dobrým úmyslem učiní, že neztratí odplaty své. Jakož jste mi také psali, pane švagře muoj milý, že tohoto času máte mnoho činiti s psaniem a také s jinú prací pro Turky: i bojím se, že se také časem něco nadarmo papíru skazilo, než tohoť já neviem, prvé-li chce obháněti císař Turecký Vídeň, čili my Budín aneb něco dále; než snad se to brzo zvie, než to pán Buoh obrátiti ráčí. Což se pana markrabie korferšta JMti dotýče, snad ráčí tím větší pomoc učiniti podle říše na Turky, a tudy že jest to pominuto, co by JMt učiniti měl z toho, co ráčí mieti v Lužicích. A abych vás nepotřebně dlúhým psaniem neza- neprazdňoval, tiemto nyní tyto věci zavierám podle oné přípoviedky, že se lidé znají po řeči a hovada po čichu.

Strana 121
Dopisy z roku 1532. 121 Mnoho-li lidí z Čech potáhne, nemuože se ještě rozuměti, neb poruoznu ještě táhnou; než jest naděje, že by mělo býti všech k té nynější potřebě jiezdných a pěších několik a XXM; a co by mělo býti všech, podle naděje, kterak jesť to sepsáno a mně posláno, totižto císaře Římského a krále pána našeho JJMtí a z říše, teď vám také toho přípis posélám. Nežli král JMt ráčil jest mnohým psáti i také mně, maje toho žádost, abychom osobně s JMtí táhli oc: i máť jest k tomu náchylnost, budu-li mieti ten dostatek, ač proto předse napřed své žoldnéře pošli; a také jest to doloženo v psaní krále JMti, že by mi ještě jednú ráčil o to psáti, snad ráčíli toho předse potřebu poznati. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Teplici v sobotu po sv. Petra z okov zproštění léta oc XXXII. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Thunklovi z Brníčka a z Zábřeha oc, lantfojtu markrabstvie Dolnieho Lužického, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Má toho žádost syn muoj a manželka jeho, kdyby bylo možné a bez obtížení, aby paní sestra má k nim na Blatnú přijela; a již se jako na každý den manželka syna mého očekává k slehnutí. I za to vás prosím, pane švagře muoj milý, tak jakž jsem napřed dotekl, jestliže by ta věc bez obtížení přišla, že paní sestru mú k niem odpustíte. A také toho jsem úmyslu, abych tam na Blatnú k nim, dá-li pán Buoh, brzo po hodu Matky boží na nebesa vzetí jel, než dotud ještě mám úmysl zde na Teplici pobýti, leč bych v tom času na některý den na Krupku poodjel. 983. Jaroslavovi mladšímu z Šelnberka v příčině shledání s Hynkem Špetlem, o narovnání nesnáze mezi abatyší kláštera sv. Jiří na hradě Pražském a Krňovskými, o výpravě proti Turku, o dluzích králem mu povinných. oc. Na Teplici 1532, 3. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Kteráž jest řeč mezi námi byla, což se pana Hynka Špetle dotýče, to mám v paměti, a když jsem z Prahy na Lysú přijel, hned jsem se po něm ptal, jest-li na Bezdězí anebo na Bělé, abych se s ním shledati mohl, a poněvadž odtud není než několiko mil, chtěl jsem jeho žádati, aby ke mně přijel. I nebylo jeho tu, nežli na Náchodě, ježto jest dosti opodál od Lysé nedaleko Gladska; a tu na Lysé potom jsem dosti krátce byl, a pan Špetle předse na Náchodě, a tak tudy nemohlo na ten čas naše shledání býti. A potom o tom mi praveno, že jest těch časuov, jsa na Náchodě, měl jednání s panem Bu- rianem, bratrem svým, o rozdiel mezi nimi a najvíce o to, což jest po jejich otci hotových peněz pozuostalo, jakož ta jest řeč, že by toho drahně tisíc kop býti mělo, Archiv Český XII. 16

Strana 122
122 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. a potom i to jsem slyšel, že jsú se již o to oni bratří smluvili a srovnali. Nežli když jest mi oznámeno nedávno, že jest již zase z Náchodu přijel do Prahy, tehdy jsem udělal jemu psaní, maje toho žádost, aby se se mnú shledal a ke mně přijel sem na Teplici aneb na Krupku, i té sem naděje, že tak učiní, lečby jemu co zvláštnieho na překážku bylo; tehdy chci s ním rád o to o všecko podle našeho zuostání mluviti, neb v tom i v jiném, v čem bych mohl, rád bych pro vás s pravú věrú učinil. Kteráž jest nesnáz, pane strýče muoj milý, mezi pannú abatyší kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, sestrú vaší, a měšťany Krňovskými: učinil jsem o to psaní knížeti Karlovi, připomenuv JMti to, což jsem o to s ním mluvil v Praze, za to ještě žádaje, aby ráčil takovú věc k slušnému srovnání přivésti, při tom jemu také předloživ, což mi se při tom zdálo za slušné. Než tak rozumiem, že pan Jiří markrabie ráčí také býti tohoto času v Slezsku, ježto snad kníže Karel, ráčí-li v tom pilnost mieti, bude moci snáze takovú věc k srovnání přivésti, a což mi bude ráčiti dáti za odpověď, tím se v tom dále spravím. A za to vás, muoj milý pane strýče, prosím, že také budete k tomu cesty obmejšleti a jednati, aby takové věci mezi pannú abatyší a Krňovskými mohly k slušnému srovnání přivedeny býti; a také zdá mi se o to učiniti psaní Olomúckým, nebo mi se zdá, že jsú něco ublížili při tom služebníku mému, a když to poznají, že se to tak málo neváží, snad také spíše budou těch cest a prostředkuov hledati, aby taková věc mezi jmenovanými stranami k slušnému místu byla přivedena. Kdež jste také, pane strýče muoj milý, napsali, že v té věci rádi učiníte, pokudž by vám najvýše náležalo, pro pannu abatyši, sestru vaši, pokudby se vás a pana Jana, bratra vašeho a strýce mého, nedotýkalo: i jistět bych tomu nerad byl, aby se vám mělo za vlas ublížiti, než nemohu toho znáti, aby vás se tu mělo co dotýkati k najmenší škodě, poněvadž panna abatyše chtěla by od toho listu, pro kterýž vinnila, pustiti a od té pře toliko, aby tak s obú stran škody minuly; neb poněvadž, kterak slýchám, málo souduov bývá, anebo nic v margrabstvie Moravském o škody před soudem zemským mezi pány a rytieřstvem, totižto jejich osobami, tehdy také neviem, kterak by o škody osoby z našich stavuov měly od měšťan a jejich práva souzeny býti. Nežli to znám, že jest to Jiřiek Všeliský spletl, kterýž snad málo vám toho hledí zasluhovati, jaké jest dobrodiní od pana otce vašeho, dobré paměti, vzal a s kterú jest cedulí k němu Jan Borek, služebník muoj, posélal; neznám toho, kterúž na to dal odpověď, aby k tomu byl náchylen, aby panně abatyši pomohl té při proti Krňovským vyvozovati, anebo svědky jí k té potřebě opatřiti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane strýče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi mladšiemu z Šelmberka a z Kosti a na Rožnově oc, panu strýci mému milému.

Strana 123
Dopisy z roku 1532. 123 Srozuměl jsem také, pane strýče muoj milý, z psaní vašeho, že jste na ten čas, když jste mi psali, nic jistého o Turcích nevěděli, nežli snad již na tento čas něco viete jistšieho; i co o nich slyšíte, prosím vás, že mi to oznámíte. Což se tažení lidí z Čech na Turky dotýče: již táhnou jedni po druhých, i někteří z říše; a já také, dá-li pán Buoh, své brzo po několika dnech vypraviem. A kdež jste toho dotkli, že lidé jedni o druhých zle a posměšně se starají: i nevím co chváliti; nežli toho neviem, odkud jest ta věc počátek vzala, z Čech-li do Moravy, či-li z Moravy do Čech; než bylo by na času, abychme sobě srozuměli jedni jako druzí a v lepší lásce spolu byli, nežli se nyní mezi námi některými zná. Jakož jste mi také, muoj milý pane strýče, napsali, žádajiec věděti, na čem jsem své věci při králi JMti postavil: i na tomto, abych ještě JMKské čekal, což mi JMKská ráčí býti povinnen a dlužen, a to až do sv. Jiří najprve příštieho, a na ten čas že mi má býti všecko zaplaceno, anebo za to statkuov postúpeno v těchto zemiech podle spuosobu zástavnieho; neb kdybych to měl bráti tak vysoce, zač by se měli statkové dědičně kupovati, snad by to dlúho k vajplatě nepřišlo; aneb abych mohl toho slušně odbýti jinému za peníze bez mé škody, a měli by mi na to býti dáni noví listové a zápisové; ale ještě jich nemám, nežli první, ježto i na těch bylo by dosti, kdyby se jedné skutkem vyplnili. A prosím vás, pane strýče muoj milý, jestliže viete kde a na kom, poptajte se, jestli co toho v Moravě králi JMti náležitého, ježto by se také k mé věci trefilo; neb kdyby jináče býti nemohlo, již bych bral od JMKské jeden zámek v Slezsku, druhý v Moravě, třetí v Čechách, jedné abych svých spravedlivostí dosáhnúti mohl a o to více nepotřeboval JMKské starati; neb musil by býti dobrý zámek, aby mi se to jedniem zaplatiti mohlo. A prosím, odpusťte, že jsem již tak mnoho vás psaniem zaneprázdnil, ale z pravého a duověrného přátelstvie. 984. Radám komory české v příčině vyvazení jeho z rukojemství. Na Teplici 1532, 3. srpna. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urození páni, páni, urození a stateční páni přátelé moji milí. Jakož jste mi ráčili psáti, že byšte mne rádi z takového rukojemstvie, což se Ople dotýče, vyvadili: i byl jsem se nadál, že jest již ta věc opatřena, což se pana Václava Húgvice dotýče, když jest jemu nějaká ves od Hrádku Křivoklátu zasta- vena. Než na to mi ukazujete, že byšte mi něco od statku Vintieřovského po- stúpiti v té summě chtěli, anebo kdyby se ten statek prodal; při tom i toho dotýkati ráčíte, abych vám k tomu radil, kterak by se ten statek Opluov najlépe prodati anebo zastaviti mohl. I v pravdě na tento čas neviem k tomu kterak raditi, nebo rád bych 16*

Strana 124
124 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. sám zastavil několiko vsí od Teplice, a nemohu sobě ještě těch zjednati, ktoby mi chtěli na to puojčiti; nebo oč mi král JMt, pán náš milostivý, psáti ráčil, rád bych to vyplnil, leč pro nedostatek peněz nebudu se moci k té potřebě osobně vypraviti. A nyní k té věci, což se toho rukojemstvie mého dotýče, neviem, co jiného k tomu řéci, nežli ještě vás za to žádám, račte mne v tom opatřiti na místě JMKské podle zřízení tohoto královstvie dskami zemskými zapsaného; neb dokudž to trvalo, že se nám pro rukojemstvie na statky vésti mohli, jakož ještě mohou, kto by chtěl, tehdy mohla jest ta věc mieti prodlení do času; ale poněvadž nás mohou pro takovú věc listy zatykovati, to jest věc těžká, ježto té naděje nejsem, abyšte toho měli na mne dopustiti, neb o tom držiem, že by JMKská neráčil na tom žádného slíbení mieti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozeným pánóm pánóm, urozeným a statečným pánóm rytieřóm, krále JMti zřízeným radám komory v královstvie Českém, pánóm a přátelóm mým milým. 985. Rudolfovi z Bínu, že k němu služebníka svého mistra Urticellu v příčině jistého jednání vypraví. Na Teplici 1532, 3. srpna. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane přieteli muoj milý. Psaní od vás jest mi dodáno, kdež jste mi na mé předešlé psaní odpověď dali, tomu jsem srozuměl. A chci k vám rád tento úterý najprvé přieštie mistra Kašpara Urticellu, služebníka mého, na Labštein před polednem poslati, tak jakž jste mi o tom psali; a také při tom i to vám sepsané poslati chci po něm, což se Krupky dotýče, a při tom jemu poručiti, což mi se bude zdáti za potřebné, aby o to s vámi mluvil, což k dobrému přátelstvie a sousedstvie náleží. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Rudolfovi z Bínu a na Labšteině, hofmistru oc, přieteli mému milému. 986. Adamovi Rausndorfovi z Plakvic v příčině vyřízení různých věcí. Na Teplici 1532, 3. srpna. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Kteréž jsi mi psaní poslal včera od pana Rudolfa hofmistra, teď list posélám, co jemu zase za odpověď dávám. I pošli jemu to, ač nečeká-li na to posel jeho, tehdy po mém poslu na Wilšenštain, však proto posel muože zajíti na Labštain, jestliže by tu byl; pak-li jeho tu nenajde, ať předse dále jde, a jestliže mi co psáti bude, ať to vezme a přinese, a hned ráno zítra ať k němu posel jde. A toto mi se zdá za potřebné, aby ke mně zítra buohdá okolo poledne přijel, neb před tiem mám jiná zaneprázdnění, abych s tebú o to, což se pana Rudolfa dotýče i o některé jiné věci, dá-li pán Buoh, rozmluvil: pak-li by nemohl přijeti pro lidi knížete Jiřího Saského JMti, maje je provázeti oc, ale pošli ke

Strana 125
Dopisy s roku 1532. 125 mně písaře Krupeckého; a také pověz Knoblochovi a Lorencovi i Michalovi Fišarovi, ať jsú také na ten čas buohda zítra zde na Teplici. Než-li což se dotýče lidí knížete Saského jmenovaného, také jsem něco již o to psal pánóm hajtmanóm a dnes ráno k niem poslal do Prahy. Kterúž jsi mi odpověď poslal od pana administratora: ten mi píše na ten rozum, jakoby rád tomu byl, aby se něco od kněží mých na pomoc dálo proti Turkóm; ale neviem, trefí-li se to dobře, poněvadž jsem v summě jmenovité statek svuoj po- ložil bez výminky farářuov i jiných kněží. Přijel jest ke mně včera k večerou pan Sebastian z Wajtmille a ještě zde jest, a ukázal mi to psaní, kteréž jsem učinil o kaplana v Krupce panu Glatcovi; i pověděl mi, že se k tomu chce přičiniti, aby tomu kaplanu dosti se činilo, což se činiti a dávati má, netoliko to, což jest zadržáno, ale také i to aby se vydávalo, což se jemu potomně a k špitálu dávati má. Jakož jsi mi také dnes psal, že jsi vína do Prahy poslal: i oznámil jest mi také o tom Jan Šváb, než to mi také psal, že jsou velmi neplna, i neviem, čiem jest to přišlo, zda-li dobře dolita nebyla, čili při formanu něco jich upito. A hrušky také jsou tam přivezeny na hrad Pražský a témuž Švábovi dodány. A což se dotýče Zumrové staré i mladé: i jiného neviem, než že jest to na konci podle na mne vznesení předešlého po- staveno; pakli toho jest ještě potřebí, připomeň mi o to, když ke mně přijedeš. Také což se dotýče pana Sebastiana z Waytmille a toho platu, kterýžby mi měl pan Glatz dávati: i měl jsem o to také zmínku s panem z Wajtmille, i má se v tom slušně, i což se bečváře z Chabařovic dotýče; než proto muožeš mi o to připomenúti při svém ke mně příjezdu, a jestliže by sám přijeti nemohl, ale ať mi písař Krupecký připomene. Než toho dobře nepamatuji, co mi má pan Glac dávati a co jest dlužen jmenovanému bečváři. A což se dotýče toho vězně, o kteréhož mi připomínáš: i také ať jest mi o to při- pomenuto buohdá zítra, neb mi se zdá za slušné, aby již to k konci bylo vedeno. A což jsi mi pstruhuov a koroptví poslal, to jest mi přineseno, a rád bych, aby po této neděli brzo některé se zvieře zabilo; než onehdajší jelen nebyl jest tlustý, a nyní má bývati jelen najtlustší. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři Adamovi Rausndorfovi z Plakvic, hajtmanu na Krupce, mému milému. 987. Domlouvá radě města Olomouce v příčině jich neušetřeného chování k jeho služebníku oc. Na Teplici 1532, 3. srpna. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni přátelé milí! Oznámeno jest mi, když jest urozený vladyka Jan z Borku, služebník muoj, na místě panny abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském před vámi byl, že jste k němu se tak měli, čehož jsem se do vás nenadál, poněvadž od drahně let vždycky jsem se k vám rád

Strana 126
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 126 v dobrém přátelstvie zachovával, ježto i předci vaši, ač jsú-li ještě živi, toho jsú vědomi byli a snad ještě někteří v paměti to máte; i není to dobrá odměna, abyšte takovú kvapnost proti služebníku mému měli předse bráti jemu k lehkosti. A při tom jiného znáti nemohu, obmejšlejíce také nějaký muoj posměch, kteréhož se buohdá v pravdě od žádného nebojiem. A rád bych to věděl, proč jste to učinili, neb také té naděje nejsem, aby v té při, o kterúž jest on před vámi byl, to za právo býti mělo; nebo i o tom držiem, že Lutrovo učení proti řádóm starobylým křesťanským nikda jest pojato nebylo a není v práva křesťanská, aby v tom měla býti rovnost s jinými křesťany, kteříž sobě řády křesťanské váží a je zachovávají. A nezdá mi se podobné, aby jeho následovníci, kteříž se jeho učením spravují a jeho skutkuov následují, měli tak připuštěni býti k přísaze, jako praví křesťané; neb poněvadž on přísahu přestúpil a mnozí následovníci jeho, kterak jest podobné, aby jí sobě vážiti měli takoví, jakým jest úmyslem a proč od pravých křesťanuov přísaha pro ujištění pravdy ustanovena, kteréž ne obecně, ale z příčin slušných v některých věcech užieváno býti muože mezi pravými křesťany. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Múdrým a opatrným pánóm purgmistru a raddě města Olomúce, přátelóm mým milým. 988. Janovi st. z Wartmberka o Jachymovi z Malzounu a Rudolfovi z Bínu. Na Teplici 1532, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vězte, pane přieteli muoj milý, že před včerajšiem přineseno mi psaní od pana Joachyma z Malzounu, kdež mi oznamuje, že tohoto času ke mně přijeti nemuože, předkládaje v tom Turky, a také že by jemu Slezáci na tento čas z země této vyjeti nechtěli dopustiti, dokudž ta těžkost s Turky jest. Než jiného mi času neuložil, kdyby potom ke mně přijeti chtěl. Pak již toho na tento čas nechati musím, nežli snad někteří pod jmenem Turka mohou se více obávati těžkosti od některých křesťanuov nežli od Turkuov. A což se dotýče pana Rudolfa z Bínu a strýce JMti, snad nyní nebude mezi vámi žádného jednání, nebo bych již nerad dlúho zde byl, nebo mám blíže z Blatné do Vídně nežli odsud. A prosím vás, pane přieteli muoj milý, co o tom víte, oznamte mi, brzo-li by měl císař Římský a král pán náš JMt u Vídni aneb v Linci býti. Dán na Teplici v neděli před sv. Osvaldem léta oc XXXII. Urozenému pánu, panu Janovi staršiemu z Wartmberka oc, najvyššiemu mincmejstru hor zlatých královstvie Českého, panu přieteli mému milému.

Strana 127
Dopisy z roku 1532. 127 989. Václavovi Trčkovi z Vítence, aby pečeť na dlužný list Jindřichovi Konarovskému z Libanic přiložil. Na Teplici 1532, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Dal jsem udělati list Jindřichovi Konarovskému z Libanic na sto kop gr. č.: i žádám tebe, že k tomu listu pečeť svú přiložieš, a já tebe buohdá vyvadiem beze všie tvé škody. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence a na Ploskovicích, mému milému. 990. Jiříkovi Bachtlovi z Pantenova o výpravě proti Turku oc. Na Teplici 1532, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Což se toho tažení na Turky dotýče: již mi se zdá tu věc na místě postaviti, ač podle novin ještě neviem, přišlo-li jest k té potřebě, ale již ve jmeno boží nezdá mi se tiem protahovati; a protož moji z Blatné mají vytáhnúti v sobotu najprvé přieštie na den sv. Vavřence, a za jiné nemám, než že v Praze budou na Hradčanech na zajtří v neděli od dneška v témž dni; a jestli-že se budou moci vypraviti, rád bych, aby z Prahy vytáhli potom hned v pondělí. I kterakť jsem prvé psal, rád bych, aby do Prahy prvé přijel tiem zážeji v neděli od dneška v témž dni, aby také pohleděl na ty pěší, kteříž jsú mi v Praze zjednáni, aby byli dobře zbrojni, jakož jsem Kroupovi o to prvé dostatečně psal i nyní připomínám, a také jsem rozkázal jim zavdati na puol druhého měsíce; jakož když budeš v neděli v Praze, chciť to všecko šíře skrze své poselstvie oznámiti. A což se dotýče těch dvů vozuov, kteréž máš ze zboží Lyského poslati: ty ať jsú také v neděli v Praze, totižto jeden vuoz bez pěšiech, poněvadž k němu v Praze pěší přidáni budou, a druhý vuoz, při tom mají býti tvoji pěší a jiezdný a něco více, jakožť sem prvé psal; než proto ještě kaž nechati místa prázdného jednomu aneb dvěma pěšiem při tom voze. Což se toho Horňateckého dotýče, velmi bych již rád ty peníze měl, poněvadž toho pilně potřebuji, a nemuože-li býti prvé, ale že by je s sebú měl, když do Prahy pojedeš, jakžť píši, a co tam na ten čas pro mú potřebu utratieš, to ať jest na muoj náklad. A nyníť mi se více psáti nezdálo, poněvadž chci k tobě, jakžť oznamuji, do Prahy poslat. A žádám tebe, že k tomu listu pečeť svú přiložieš, kterýž jsem dal udělati Jindřichovi Konarovskému z Libanic na sto kop gr. č., a já tebe buohdá z toho beze všie tvé škody vyvadiem. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova a na Liblicích oc, mému milému.

Strana 128
128 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 991. Šebestianovi Kroupovi z Kamenice o výpravě drábů proti Turkům. Na Teplici 1532. 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Kroupo milý! Jakož jsi mi psal, což se těch drábuov, kteréž jsi mi zjednal, dotýče: i té jsem k tobě i k niem naděje, že se tak zachovají, jakž na dobré náleží, a jiným škod činiti nebudou mimo zřízení a svolení zemské oc. A vozové již vojanští budou buohdá konečně na Hradčanech, tak za to mám, tuto neděli po sv. Vavřenci od dneška v témždni, a potom budete moci hned táhnúti snad na zajtří; než ať již drábi vozníky opatrují, kteříž budou, pokudž jest za slušné, bez mého nákladu, tak jakž býti má, kterak jsem s tebú zuostal. A což se špíže dotýče: něco chci obmysliti, což by býti mohlo, ale ještě neviem co; pak cožkoli bude, té jsem naděje, že to za vděk drábi přijmou; než to sám znáti muožeš, že někomu snáze jest dáti špíži na jeden vuoz, by pak předal, ke XX“ nebo k XXV drábóm, nežli mně k několika vozóm snad na II1/2C drábuov. A poněvadž oni drábi v tomto ve všem času měli jsú vuoli svú živnost vésti, kterúž prvé před sebú měli a ještě mají, až do svatého Vavřence, tehdy neznám, aby na tom měla jim jaká těžkost býti. A již poručil jsem jim peníze bez meškání dávati, a máť je dáti Jan Šváb, neb mám za to, že jsú již jemu z Blatné penízi posláni: i zdá mi se, že snad takto muože býti, aby s každým desátkem k němu k Janovi Švábovi přišel, aby jim na puol druhého měsíce zavdával, a potom aby v pondělí ráno po sv. Vavřenci všickni se ukázali každý v své zbroji; neb já ještě do Prahy poslati chci, kto by na mém místě měl na ně pohleděti, aby se již ta věc pěkně zřídila a opatřila, jakž na to náleží, a ten den aby předse ve jmeno boží táhnuti mohli; a od toho dne, když vytáhnou, kterak jsem s tebú zuostal, má jim služba počíti jíti. A věřiemť, že to pilně opatřieš, aby měli dosti zbroje, jakž na koho přísluší, pavezníci i kopiníci a střelci; aby sobě také dobře hlavy opatřili zbrojí, přední a zadní kus aby také měli; a což se pavez a jiných věcí dotýče, to má býti z Blatné přivezeno; i hakovnice aby na každém voze po dvú bylo, i dva praporce a stan; a také tam psal jsem i o pišce a o bubeníka. A posélámť také psaní k drábóm, jestližeť se zdá za potřebné, daj jim je. Datum ut supra. Urozenému vladyce Sebastianovi Kroupovi z Kamenice, mně milému. A věz, že mám jednoho dobrého muže pěšieho, kterýž s Blatenskými vozy přijeti má, a praví, že jest dobrý dráb a hodný: i budeš-li moci, rád bych, aby jeho učinil desátníkem mezi některými svými dráby; a zdá mi se, že jemu řiekají Jan Koznar.

Strana 129
Dopisy z roku 1532 a 1533. 129 992. Vilímovi Ilburkovi z Ilburka v příčině dání mu jistoty. Na Teplici 1532, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Nadál jsem se, že jest vám ode mne jistota udělána za oba diely anebo poslána, což se pana Břetislava Švihovského a pana Adama z Šternberka dotýče, kdež jsú rukojmové za pana Viléma Švihovského: i kterakkolivěk jest, jestli-že jest který z těch rukojmí pominut, tehdy, pane přieteli muoj milý, za to vám přiřiekám, že vám to dáti chci při sv. Havle. Než stal-li jest se tuto omyl, když vám druhý diel ujistiem, žádám za to, abych hned z toho ze všeho kvitován byl, aby se mohlo potomnieho omylu v tom uvarovati. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Vilémovi Ylburgkovi z Ylburgka a na Ronově oc, panu přie- teli mému milému. I žádám vás, že sobě toho neobtížiete, pane přieteli muoj milý, že vám nyní tak krátce píši, jsa dobrými přátely na tento čas zaneprázdněn, ač naději se, že jest nyní k té potřebě za dosti. 993. Jetřichovi Raichlovi z Raichu o dodání jistoty Vojtěchovi z Pernšteina. Na Teplici 1532, 5. srpna. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Urozený vladyko milý! Věz, že již k tomu listu přiložil jsem svú pečeť i také pan Šebastian z Wajtmille, kterýž má býti od nás na místě sirotčím páně Buštěhrad- ského panu hofmistrovi najvyššiemu, také na místě sirotkóm pana Václava Kafunka: pak již, kdyžť se bude zdáti, opatř to, aby toho listu bylo dodáno panu hofmistrovi, kdyžť Jan Šváb dá ten list; a jestliže jest, jakž se naději, prve jaká jistota na tu summu byla, přijmi ji a schovaj pro paměť a budúcí potřebu. Dán na Teplici v pondělí na den sv. Osvalda léta oc XXXII. Urozenému vladyce Jetřichovi Raychlovi z Raychu, příteli milému. Léta božieho M°VCXXXIII. Toto jsú registra léta téhož Xtá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov poselacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné oc od úterého před hodem slavným božieho na nebesa vstúpení a jinak po svaté panně Žofii. [1533, 20. května./ 994. Michalovi Slavatovi v příčině panny Elšky dcery paní Kostkové oc. Na Blatné 1533, 20. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečíslov. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře Archiv Český XII. 17

Strana 130
130 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane přieteli! Zdálo mi se vám toto oznámiti, že jest paní Kostková, vdova, učinila psaní panně Elšce, dceři své, než toho neviem oč. Nežli jestliže jest o to psala, oč jste s ní podle žádosti mé mluvili, aby se ta věc tvrdila a v tom překážky neměla, tehdy byl bych toho vděčen i také skutečně to vyplnil, což jsem vám oznámil, i také ve všem se přátelstvie ku paní zachoval. Než tomuto jsem porozuměl, čehož mi se nezdálo před vámi tajna učiniti, jako by paní k tomu namítala, že by pannu Elšku na Litomyšli ráda viděla, dotazujíci se, brzo-li tam pojede, ač snad o to nepsala, nežli spíše vzkázala. I zdá-li se vám, pane přieteli muoj milý, něco sami od sebe paní Kostkové o to napsati anebo vzkázati, to již k vašemu rozvážení připouštiem, nebo mi se proto vzdy zdá, kdyby tak bylo, že by radši pannu Elšku viděla jinde nežli na Blatné, že by to nebylo přátelsky ani náchylnost ta, kteráž k tomu spřieznění přátelskému náleží. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane přieteli muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v uoterý před hodem slavným Božieho na nebesa vstúpení léta oc XXXIII. Urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu z Košmberka a na Kostelci oc, panu přieteli mému milému. Jakož jste mi také, pane přieteli muoj milý, psali, což se koní dotýče: i ač ten kuoň od Arnošta lantfojta jest ještě na hříběcí nemocen, než ta jest naděje, že bych jej vám mohl poslati v témždni; i zdá-li se vám, že by v čas býti mohl, tehdy jej rád pošli. A což se Straky dotýče, mám za to, že by ne velmi zbuojněl; než proto, kterak se vám zdá, tak rád učiniem v tom ve všem i syn muoj. A co jest v tom vašeho úmyslu, žádám, oznamte mi to při tomto poslu, 995. Petrovi Sudovi z Řenec o půjčce peněz. Na Blatné 1533, 20. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečíslov. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Což se toho jednání mezi námi o Teplici dotýče, i jistě bych rád tiem neprodléval, nežli v pravdě neznám toho, aby beze mne kto jiný mohl to s tebú na místě postaviti; nežli buohdá budu na hradě Pražském brzo některý den po těchto suchých dnech, i tu bychme mohli mezi sebú jednati a, dá-li pán Buoh, dokonati. A což se peněz dotýče mně puojčení, toto jest v tom při mně, že bychme předse jednali mezi časem nynějšiem a svatým Havlem, což se Teplice dotýče; a jestliže brzo dokonáme, tehdy dobře, neb na tento čas žádných tam zvláštniech duochoduov není, jakž jest sv. Jiří minulo, leč budou-li se začínati o svatém Janu, ješto aby se tiem jednániem několiko nedělí prodlelo, neznám na tom na duochodech žádné ujmy, ač i tomu by se cesta najíti mohla, aby i v tom žádná ujma nebyla tobě ke škodě. Pakli bychme se vždy o to, ač té

Strana 131
Dopisy z roku 1533. 131 naděje nejsem, srovnati nemohli, tehdy, což by mi puojčil několika tisíc kop gr. č., chtěl bych to ujistiti a zapsati na Krupce a na tom na všem zboží s komorníkem uvázání, nedal-liť bych, přieteli milý, toho jistiny i s úrokem, coť bych dlužen byl na den sv. Havla najprvé přieštieho, aneb ve dvú nedělí potom, aby se v to uvázal s ko- morníkem, aneb tvoji dědicové, a dotud držel, dokudž bych toho všeho nedal a ne- zaplatil i se všemi náklady pro mé nedání vzatými, jakž jest za řád a za právo. A za Krupku, podle toho fraymarku na Sýcov a co jsem k tomu přidal, dal jsem XXXM na míšensko, kromě Teplického zboží, kteréž jsem zvláště koupil. I zdá mi se, přieteli milý, že bych tebe v tom dostatečně opatřil. A Krupka již jest mé dědictvie, a ve dskách zemských mám to zapsáno; ač i to bych chtěl doložiti a dskami zapsati, by-li by z toho čeho jakým právem vyveden, aby i v jiné statky mé s komorníkem se uvázati mohl a dotud držeti, dokudž bych toho všeho, jakž se napřed píše, nedal, ješto mimo to lepší jistoty neviem. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Petrovi Sudovi z Řenec a na Zdechovicích, přieteli milému. 996. Bohušovi Kostkovi z Postupic, aby k němu na Blatnou v příčině dcery panny Elšky přijel. Na Blatné 1533, 20. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Když jsem v Praze času minulého byl, tomu jsem byl srozuměl skrze jednoho přietele, že by paní mátie panny Elšky chtěla býti anebo byla mým dobrým přietelem, ješto jsem toho vděčen byl a také bych se rád jí v dobrém a v skutečném přátelstvie zachoval. Než jest-li to tak samo v sobě, kterak mi bylo v Praze praveno, mám poněkud v tom omyl a za to mám, pane švagře muoj milý, majliem-li se čili nic, že tomu brzo srozumíte; neb bude-li vám panna Elška psáti, žádajíci, aby na Litomyšl jela, abyšte po ni poslali, žeť by to z mateře její přišlo, nebo jest u ní nedávno zde poselstvie měla. A jakž koli jest, o tom nepochybuji, že podle našeho spolu zuostání na ten čas ke mně přijedete, abychme se potomniech spletkuov, dá-li pán Buoh, uvarovati mohli, ktož snad v tom více své nežli panny Elšky dobré obmejšlie; a již budu vás, pane švagře muoj milý, zde na Blatné k tomu času podle našeho spolu zuostání čekati. A pán Buoh všemohúcí rač se nám dáti spolu štastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Bohušovi Kostkovi z Postupic a na Litomyšli oc, panu švagru mému milému. 17*

Strana 132
132 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 997. Václavovi z Dobrovítova o některých poddaných Krupeckých, kteříž svátků zasvěcených ne- světili, o sirotcích a jiných záležitostech. Na Blatné 1533, 20. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a neč. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Jakož jsi mi psal, což se lutrovstva a Krupeckých a jiných na tom zboží dotýče: i kteříž se tak zachovávají, jakž na dobré křesťany náleží, toho jsem vděčen, než kteříž by z toho vystupovali, nerad bych toho snášel. Jakož kdež jsi mi oznámil, kterak jsú někteří vorali a obilé zavlačovali na den sv. Filipa a Jakuba a na den sv. Zykmunda a že jsi je dal zu- rukovati: i dobře jsi učinil, a když buohdá budu na Krupce, ať se přede mnú stavějí, když se jim toho den oznámí. Neb ač svatého Zykmunda ne všudy vuobec světí, nežli v Čechách, ale dny apoštolské ustanoveno jest řádem křesťanským světiti vuobec ve všem křesťanstvu. Což se mého příjezdu a syna mého na Krupku dotýče, toho jsem úmyslu, abych na ten čas najvíce na Krupce byl, a bude-li mieti také přijeti manželka syna mého, toť chci potom oznámiti, jakož i před sebú chci někoho napřed, dá-li pán Buoh, některý den poslati. Také což se dotýče peněz, komu by měl co dáti, již to opatř, jakž muožeš, i zvláště což se pana Zykmunda Dubského dotýče. A jakož jsi mi také psal, což se dotýče Kašpara Kauče, i toho nyní tak ponechávám, až buohdá na Krupku přijedu, jestliže bych tu věc na čem slušném postavil, což se Rosndorfa dotýče. Nežli což se dotýče Ješka Pištěnského, toho jsem od něho vděčen, co mi puojčiti chce, a také chci jemu to ujistiti rukojmiemi v tom kraji. A což se Kosto- mlatských dotýče, za to mám, že jest Vaňkovi dáno skrze Švába v Praze X gr. č. úroku; než jestli také druhých X I gr. dáno, toho nepamatuji, nežli muožeš se toho na nich dověděti, co jest dáno aneb co ještě nic. Jakož jsi mi také psal, což se té vdovy, jako umřela, dotýče a France Švercle z Staré Hory, psal jest mi o to kníže Jiří JMt; i dal jsem na to odpověď, že se chci na tu věc šíře vyptati, a když buohdá na Krupce budu, JMti na to odpověď dáti, a protož již toho tak ponech až buohdá do mého příjezdu. A jakž jest mi také o to něco psal Asman Švercl, i odlož jemu toho také do mého tam příjezdu, poněvadž tomu Francovi Šverclovi také dotud odložil jsem. Nežli z knížecího psaní srozuměl jsem, jako by pro mne a pro mé poddané takové všecky věci v Míšnie činěny byly, kto má k čemu z mých spravedlivost, ale z tvého psaní jináče jsem vyrozuměl; a protož, když buohdá na Krupce budu, vyrozumiem těm všem věcem šíře. Jakož také psal jsi mi, což se sirotkuov Hajbnarovských dotýče: i takto mi se zdá, poněvadž starší bratři nechtěli by smlúvy držeti, aby oběma stranám oznámil, že máš ode mne poručení, aby těm mladšiem sirotkóm nedopouštěl statku utráceti,

Strana 133
Dopisy z roku 1533. 133 nežli aby sobě smlúvu drželi; než proto z které příčiny ti starší bratři nechtěli by té smlúvy držeti, aby to na mne mohli vznésti, když buohdá na Krupce budu, a já chci tu věc spravedlivě rozvážiti; než dotud aby sobě to drželi na ten spuosob, jakžť oznamuji. Což se dotýče toho sirotka bláznového oc: i věz, že jest se mnú také o to mluveno v Praze; pak poněvadž ten člověk panny převory Světecké, což jsem na její žádost svolil, toho nechce býti snad vděčen, budu věděti to kterak opatřiti, toliko aby ta věc měla prodlení až buohdá do mého příjezdu, šířeť pak v tom chci muoj úmysl oznámiti. Než proto se na to vyptaj, kterak se ten sirotek opatruje, nebo mohl by tak učiniti ten člověk, při kterémž jest, že bych snad i do svého příjezdu toho neodkládal. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi z Dobrovítova, hajtmanu na Krupce a na Teplici oc, mému milému. 998. Janovi Švábovi z Chvatliny o dluzích, o poslání listů oc. Na Blatné 1533, 20. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečíslov. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Což se Jana Škorně dotýče, o tomť jsem již prve psal, aby to některak opatřil, aby pan Břetislav z toho napomínán nebyl. Také což se dotýče pana Malovce, vieš dobře, že jemu nejsem nic dlužen, než což jsem byl dlužen Benešovi Fišarovi, toho on ve dskách nemá, a tak nejsem jemu na tento čas nic povinen dáti. Nežli proto byl bych tomu rád byl, aby o jeho věc s židy dobře zjednal, neb mi také on Malovec něco o to psal; i dal jsem jemu odpověď na tento rozum, muože-li sobě to u židuov zjednati, aby se jemu od nich čekalo anebo puojčilo, že bych na slušný zpuosob chtěl za něho slíbiti. Což jsi mi oznámil o panu Žabkovi a o Zykmundovi Kafunkovi, tomu jsem porozuměl; a za to mám, že proto muoj posel z Vídně prodlévá se vrátiti, že jest čekal na pana Žabku. Také což se pana komormejstra dotýče, jedné ať jest mi jistě dáno na suché dni najprvé příštie, již bych dotud čekal. Což se dotýče pana Sebastiana z Wajtmille, poněvadž vieš, co jest mi psal, toho při tom nyní nechávám. A Zejdlice žádaj, ať dá těch L míš., neb jsem jemu toho čekal duověrně, že na tento čas to budu mieti od něho; než kdybych peněz pilně dávati od sebe neměl a byla jeho potřeba, rád bych jemu i připuojčil, ale neznám té potřeby a rád jemu toho přeji. A jakož jsi mi psal, že by se nějaký na mne rozsudek stal pro Vencelíka: i oznam jemu to, že jeho žádám, aby mne v tom opatřil, též také zvěz, pro koho jiného druhý na sebe přísudek mám. Posélámť ted listy: jeden má býti panu Slavatovi, druhý panu Bohušovi Kostkovi a třetí panu Petrovi Sudovi. I pošli jim je brzo po jistých posliech, a k každému z nich zvláštnieho posla pošli; a od koho budu mieti jakú odpověď, pošli

Strana 134
134 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mi to brzo, nebo ta psaní jsú o dosti pilné věci. A teďt posélám také, co jsem psal hajtmanu na Krupku a na Teplici: i pošli jemu to. A také na psaní Bachtlovo prvéť jsem odpověď poslal po Jiřiekovi Dvořeckém. A také před tiem poslal jsem k tobě maléře posla s některými psaními, ješto za to mám, žeť jest již toho dodáno. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Když toto jiné byl jsem dal napsati, tehdy posel z Vídně vrátil se a dodal mi psaní od krále JMti i od pana Žabky, jakož o té věci chciť něco šíře oznámiti, když toho posla odsud zítra buohda do Prahy vypraviem. 999. Hynkovi Šicovi z Drahenic v příčině sporu o meze gruntů s Běšíny. Na Blatné 1533, 20. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož času některého byl jsem tebe žádal, aby vyjel na ty grunty, kdež nějaký jest rozdiel o meze mezi Běšíny, jako jsú na Bělčicích, se mnú, a poněkud snad i mých poddaných v tom se dotýče: než poněvadž na ten čas žádné jest se o to srovnání nestalo, i svolili jsme se o jiný rok, a některé dobré lidi k tomu volili i také tebe. I žádám tebe, přieteli milý, že také na to vyjedeš a ráno v Bělčicích pro tu potřebu budeš v outerý po hodu božieho na nebesa vstúpení najprvé přieštie [27. května], aby také spolu s jinými na to vyjel. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Hynkovi Šicovi z Drahonic a na Zbynicích, přieteli milému. 1000. Janovi Švábovi z Chvatliny, že král do Prahy přijeti má, při němž o věci své povlovně jednati chce oc. Na Blatné 1533, 21. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Tento posel, kterýž u Vídni byl, poněvadž tam něco prodlel, učiň jemu za to něco, cožť se zdá slušného, neb za to mám, žeť jest tam na své tráviti musil, a od chuoze také jemu doplať. Od krále JMti mám psaní, kteréhožť teď přípis posélám z té příčiny, aby věděl, co mi ráčil za od- pověď dáti, než jiným netřeba toho ukazovati; než proto ještě toho jsem úmyslu, JMKské psáti a poslati o ty své věci povlovně i také svú potřebu oznámiti, i také že toho škodu mám, že mi se tiem prodlévá. A z psaní pana Jiřieka Žabky srozuměl jsem, jakoby král JMt měl brzo do Čech přijeti na hrad Pražský okolo tří neb čtyř neděl najdéle; i jestliže by jací forierarové před JMKskou do Prahy po některých dnech přijeli, oznam mi to při jiném poselstvie.

Strana 135
Dopisy z roku 1533. 135 Což se dotýče pana Neustupovského, které by měl od něho peníze vzíti: i jest někde bytem okolo Sedlčan, kterak jsem zpraven, i mně se nezdá, aby nyní o to jezdil; než nemuože-li on sám toho přinésti anebo poslati, tehdy ale kdyby k tomu přivedl, aby to přinesl anebo poslal při těchto suchých dnech najprvé příštiech. A jakožť píši, že bych k králi JMti poslati chtěl, i chci odsud z Blatné posla poslati, ježto také umějí do Vídně choditi. Dán na Blatné v středu před hodem slavným božieho na nebesa vstúpení léta oc XXXIII°. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny mému milému. Byl jest mi učinil psaní pan Jan Malovec, kteréhož jest mi dodáno od jeho posla, ježto z Wintrberka jda anebo jeda, měl se u mne zase zde na Blatné staviti; než poněvadž ještě u mne zase nebyl a neviem již, bude-li, i posélámť ten list, co jsem jemn psal, a jestli ještě v Praze on pan Malovec, kaž jemu ten list ode mne dáti. 1001. Paní Anně Poklopové o jejím požadavku u Smiřického. Na Blatné 1533, 21. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečíslov. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Paní Anna milá! Jakož jsi mi psala, což se pana Zigmunda Smiřického a L gr. dotýče: i byl jest na tom, žeť jest dáti chtěl, a byl bych to učinil na jeho místě, než že v tom byl jest mezi niem a mnú soud, že jest ke mně prosoudil tisíc kop gr. č. věnniech, a tak tudy ta věc na ten čas se mne sešla; než když, dá-li pán Buoh, budu v Praze, jakož po suchých dnech brzo bych býti tam měl a on tam také býti má, i chci o to s niem mluviti, aby se to mohlo na místě a na konci postaviti. A zjednám-li co anebo na čem s niem zuostanu, chciť to oznámiti, a jestliže bych nezjednal, tehdy potom mohla by k němu jeti a o to jednati, poněvadž jest toho úmyslu byl prvé, že snad ještě bude; než přijde-li k tomu, za to mám, že pan Smiřický bude chtieti, jakož mi se zdá za slušné, aby ty, což by od něho vzala, toho k své potřebě užievala, a muž tvuoj aby tobě toho nemohl utratiti, neb kterak jest se v takové věci i prvé zachoval, i na to se chci dáti ptáti; ač proto jest ta věc opatřena, když by k tomu přišlo, aby věděla, kde své najíti. Datum ut supra. Paní Anně Poklopové z Horaždějovic oc. 1002. Františkánům v Kadani, aby budoucí kapitola v klášteře Horaždějovském držána byla. Na Blatné 1533, 21. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečís. Velební otcové, přátelé milí! Spraven jsem, že času tohoto máte držeti kapitolu v Kadani v klášteře vašem. I žádám vás, přičiňte se k tomu mezi otci a bratřiemi

Strana 136
136 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. zákona vašeho, aby potom, kteráž bude mieti najprvé kapitola býti, byla držána v klášteře Horaždějovském; a já chci rád to tak opatřiti, aby otcové a bratří zákona vašeho, kteříž tu budou, měli také o čem tu býti, dokudž toho potřeba bude; jakož poručil jsem otci Jozefovi, kazateli Horaždějovského kláštera, o to s vámi šíře mluviti, jsa té naděje, že tuto mú žádost naplníte. Dán na Blatné v středu před hodem slavným božieho na nebesa vstúpení léta oc XXXIII°. Velebným otcóm, ministru a difinitoróm kapitoly Kadaňské zákona sv. Františka oc provincí České, přátelóm mým zvláště milým. 1003. Josefovi kazateli Horaždějovského kláštera o témž a o růžovou vodu. Na Blatné 1533, 21. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a neč. Ctihodný otče, kazateli milý! Psaní od vás jest mi dnes dodáno, a teď vám posélám psaní k otcóm zákona vašeho, maje toho žádost, aby kapitola, kteráž najprvé po Kadaňské býti má, byla držána v klášteře Horaždějovském. I žádám vás, že o to budete mluviti a to jednati podle zdání a rozumu vašeho; a já, dá-li pán Buoh, slušně otce a bratří opatřiem potřebami, kteříž na té kapitole budou, jakž na to náleží. Než neviem, dobře-li jsem svrchu nápis udělal, co jim otcóm píši; pakli by se vám zdálo kterak jináče, žádám, oznamte mi a to psaní zase pošlete, a já poslu káži zaplatiti od chuoze a dáti to jináče napsati a vám zase to poslati. A na tento čas nic takového neviem psáti mimo to, což vám oznamuji. Datum ut supra. Ctihodnému otci Jozefovi, kazateli Horaždějovského kláštera, mému zvláště milému. A tomuto bych rád byl, aby ta kapitola netrefila se o suchých dnech, kterážby v Horaždějovicích býti měla, nežli před tiem, anebo potom po některých dnech, nebo bych, dá-li pán Buoh, rád sám při tom osobně byl; než poněvadž o suchých dnech obyčejně bývávám v Praze, tehdy mohla by jedna věc druhé překaziti, že bych ne- mohl na obé býti. A jestliže by pan Jindřich Švihovský, švagr muoj, také co žádal, aby kapitola v Horaždějovicích byla, také jest k tomu vuole má, aby se jeho žádost oznámila; pakli toho nebude žádati, tehdy ode mne žádejte, jakž vám o to píši. A tomuto poslu rozkázal jsem dáti na tu věc, oč jste mi psali, XV gr. č.; pakli by málo bylo, chci rád více přidati, a to, což posélám, kažte od něho vzíti. A také posélám k vám jiného posla svého a žádám vás a otce gardyana, máte-li ruožovú vodu pálenú, že mi ji pošlete po tom mém poslu, a chcete-li mi co při tom více napsati a oznámiti, muožete to učiniti, že jiného posla nebude potřebí posélati; neb když jsem vám psal, tepruva jsem zvěděl, že vody ruožové potřebuji, a protož také svého posla odsud z Blatné posélám.

Strana 137
Dopisy z roku 1533. 137 1004. Janovi Švábovi z Chvatliny o zaplacení Kollárovi. Na Blatné 1533, 21. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Posélámť teď list, kterýž jest mi psal Blažek Kollár, obsílaje mne do ležení k ponděliemu příštiemu, jakož z toho listu tomu šíře porozumieš; a také o touž věc list jest mi přinesen od Pražan Staroměst- ských, ten jsem zase tomuto poslu dal. I posélámť teď list vajvodní, ač bude-liť se zdáti vyvésti v ten pondělí jmenovaný, anebo jemu ty peníze dáti, jestliže je na ho- tově máš, neb poněvadž nechce čekati téměř [....] jeho odbýti, pak již tu věc opatř jakž rozumieš. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. 1005. Janovi z Gutšteina o půjčení peněz. Na Blatné 1533, 21. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Jakož byl jsem vám psaní učinil o to, co jest mi pan Jan Muchek oznámil, oč jest s vámi mluvil, což se mně peněz od vás puojčení dotýče: i kterúž jste mi na to odpověď dali, toho jsem od vás vděčen, a rád vám se zase přátelsky odplatiti chci a do sv. Havla ně- kterak svú věc opatřiti. A což mi při tom času puojčíte, to vám slušně ujistiti do několika tisíc rád chci, tak jakž jsem srozuměl, že mi puojčiti chcete; než jestliže byšte na tento čas mohli jakú summu mieti od pánuov z Rožmberka, tak jakž jest byl anaděje, žádám vás, oznamte mi; nebo co byšte mi i nyní puojčili, jsa toho vděčen, chtěl bych vám to dostatečně ujistiti a potom ostatek, co byšte mi připuojčili při svatém Havle najprvé přieštiem. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Janovi z Gutšteina a na Čečovicích, panu přieteli mému milému. 1006. Jindřichovi z Risenberka, že platnéř k němu přijde; o lipany. Na Blatné 1533, 21. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Jakož jste mi psali o plathnéře: i ještě jest něco nemocen, než naděje se, že okolo dvú nedělí bude se lépe mieti na svém zdraví, a na ten čas bez obsélání že chce k vám rád přijíti podle mého roz- kázání. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka, Švihova a na Rabí oc. Archiv Český XII. 18

Strana 138
138 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. A jakož jste mi psali, že mi poséláte několik pečených lipanuov: i mám za to, pane švagře muoj milý, komuž jste o tom poručili, že jest na to zapomenul. 1007. Břetislavovi z Risenberka, že na Rabí přijeti nemůže. Na Blatné 1533, 22. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Jakož jste toho žádost měli, kdybych na Velhartice jel, abych se u vás na Rabí stavil anebo nocleh měl: i rád bych to učinil, než v pravdě nyní málo mi času zbývá, abych mohl to učiniti, neb jsem těchto časuov mnoho zaneprázdněn rozličnými věcmi. A protož vás žádám, že mi za zlé mieti nebudete, že na tento čas té vaší žádosti nemohu vyplniti. Nežli chci buohdá tuto sobotu odsud na Velhartice jeti a tudy k Horaždějovicóm zajeti. I jestli vám možné, rád bych, abyšte mohli v Horaždějovicích býti v sobotu okolo XVte hodin, nebo o některé věci měl bych s vámi rozmluviti, i což se pana Viléma bratra va- šeho a švagra mého dotýče. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné ve čtvrtek na den hodu slavného božieho na nebesa vstúpení léta oc. XXXIII°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 1008. Jindřichovi z Risenberka, aby na Horaždějovice přijel. Na Blatné 1533, 22. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Zdálo mi se vám, pane švagře muoj milý, oznámiti, že, dá-li pán Buoh, tuto sobotu chci na Velhartice jeti a k Horaždějovicóm zajeti. I kdy- byšte mohli, rád bych tomu byl, tam v Horaždějovicích býti ten den okolo XVte hodin, rád bych se tam s vámi shledal a něco rozmluvil s vámi o některé věci, i což se pana Puothy, strýce vašeho, dotýče. A z lipanuov vám, pane švagře muoj milý, kteréž jste mi poslali, děkuji. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 1009. Albrechtovi z Radovesic, že na Velhartice přijede. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Posielám teď napřed před sebou na Velhartice Jana z Borku, služebníka svého, a bohdá tam i s synem svým zajtra

Strana 139
Dopisy z roku 1533. 139 k večeři přijedeme. A proč sem jeho napřed poslal, poručil sem jemu, ať by oznámil, i také koho sem viece při něm poslal, máť to vše oznámiti, ještoť nezdáloť mi se potřebie tuto o tom šíře psáti. Dán na Blatné v pátek po hodu slavným božieho na nebesa vstoupení léta oc XXXIII°. Uroz. vladyce Albrechtovi z Radovesic, purkrabí na Velharticích, mému milému. 1010. Václavovi Trčkovi o zaplacení Martě, o smlouvě o Ploskovice. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Jakož jsi mi psal, že by paní Marta chtěla od tebe sto kop gr. č. mieti, kteréž jsi jí dlužen: i dávám k tomu vuoli, jakož Švábovi to oznamuji, ať by bylo na tom vyraženo, co mi ona má puojčiti, totižto V° P gr. č.; pakli bych mohl to zjednati, aby mi k těm V° � gr. také toho sta kop gr. připuojčila, tehdy chtěl bych jí jedno s druhým ujistiti a úrok z toho dávati, a co by ještě vajše tobě nad to dáno býti mělo, tak jakž jsi mi napsal, snad XXXI1/2 ? gr. č., i při suchých dnech chciť to rád také poručiti dáti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence a na Ploskovicích, mému milému. Což se dotýče toho potvrzení královského té smlúvy o Ploskovice učiněné, kteráž jest byla učiněna mezi panem Janem z Rožmberka a konventem Strakonickým se mnú, jakož nepochybuji, že konvent Strakonický takové potvrzení královské má: i hledal jsem toho a přehledal jsem s mistrem Kašparem na kopu krabic anebo více, i ještě jsem toho nenašel, nežli když najdu rád to dáti chci, jedné abych mohl k tomu chvíli mieti, aby se to dohledalo. 1011. Janovi z Vítence, že psaní o svou věc králi pošle oc. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený a statečný přieteli milý! Což se mé věci při králi JMti dotýče, co jest mi ráčil na tento čas na mé psaní za odpověď dáti, teďt toho posélám přípis, než jiným netřeba toho ukazovati, však ještě mi se zdálo o to JMKské psaní učiniti, s kterýmž mám úmysl k JMKské dnes do Vídně poslati. Což se dotýče pana Jiřieka Popela a těch vsí, kteréž by panna Lidmila z Klinšteina kúpiti chtěla: i mně se zdá, že se to s těžkem sejde, než přijde-li k tomu, aby to panna koupila, tehdy oč jsi mi psal, což se pana Vá- clava Bechyně dotýče, mohu-li co v tom pro něho učiniti, učiniem rád. Nežli byť pak i od pana Popela on koupil a na mně IV° gr. ukázal, učinil bych jemu buohdá tomu dosti, nebo byl jsem také jemu panu Popelovi a bratřiem jeho dlužen okolo II1/2 na mí- šensko a již jsem tomu dosti učinil a zaplatil, že jim nic dlužen nejsem. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři, panu Janovi z Vítence a na Příbrami, hajtmanu kraje Podbrdského, přieteli milému. 18*

Strana 140
140 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 1012. Lidmile z Klinšteina, aby o prodej statků s Jiřím Popelem z Lobkovic jednala. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozená panno, panno přítelkyně má milá. Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Když jsem byl psaní učinil panu Jiřiekovi Popelovi z Lobkovic o prodání vám těch vsí a statkuov, oč jste se mnú mluvily, i co jest mi zase odepsal, teď vám toho přípis posélám; neb při tom psal jest mi také o některé jiné věci, a při tom mi poslal registra, kteráž vám také tuto posélám. I zdá-li se vám s ním jednati o suchých dnech přieštiech, tehdy jest po- třebí, abyšte jemu to brzo oznámili na Bílinu; nežli toto vězte, že já na suché dni na tyto nemohu, tak se naději, v Praze býti, nežli potom po několika dnech. A byl bych vám rád prvé tuto věc oznámil, nežli nedávno pan Popel poslal jest mi ta re- gistra, kteráž vám tuto posélám po jiném poslu nežli po tom, od kteréhož jest jemu ode mne psaní dodáno, ale proto ještě jest dosti času, jemu to oznámiti, zdá-li se vám jemu co psáti a k němu poslati do hodu sv. Ducha. A což bych mohl pro vás učiniti, v tom neb v jiném, rád bych učinil, a mám před sebú zítra buohdá pilný odjezd na Velhartice, a jest odsud z Blatné pět mil, nežli buohda po několika dnech zase na Blatnú přijedu. A rač pán Buoh všemohúcí dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozené panně, panně Lidmile z Klinšteina a na Tajnci, panně přietelkyni mé milé. 1013. Mikulášovi Karlíkovi z Nežetic, že chce ho s Mich. Slavatou srovnati. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Psaní, kteréž jsi mi učinil, což se pana Michala Slavaty a tebe dotýče, tomu jsem porozuměl i také těm věcem oc: i tobě k vuoli, též i panu Slavatovi, poněvadž jsem tomu srozuměl z tvého psaní, že jest k tomu také jeho vuole, chci rád přátelským spuosobem to k sobě přijíti a o to jednati a k tomu pilnost přiložiti, mohl-li bych ty všecky věci srovnati, když, dá-li pán Buoh, na hradě Pražském budu; ač zdá mi se, kdyžby k tomu přišlo, aby každá strana ke mně jednoho nebo dva přietele přidala pro snadší srovnání. A toto mé psaní muožeš oznámiti Janovi písaři a služebníku páně Slavatovu, poněvadž jste prvé o to spolu měli rozmluvení. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Mikulášovi mladšiemu Karlíkovi z Nežetic, přieteli milému.

Strana 141
Dopisy z roku 1533. 141 1014. Janovi Švábovi, že králi psáti chce; o nevydání listu obranního oc. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Což se té pře dotýče o krále JMti věc, oč mám před úřadem purkrabským činiti, a pan Adam z Šternberka: i jestliže prosoudíme, žádaj předse pánuov rad komory, ať v tom nás opatří, neb jsú povinni na místě JMKské; pakli by toho úmyslu nebyli, dožádaj se toho na nich konečně, aby mi věděl co jistého oznámiti, a také toho se dověz při úřadu purkrabském, co by v tom na muoj diel přišlo dostati se dáti. A mám úmysl dnes svého posla k králi JMti do Vídně poslati. Pak nebudu-li v této věci, očť píši, opatřen, buďto od pana komormejstra aneb od komory, též i pan Adam z Šternberka, tehdy opět znovu k JMKské poslati chci, zdali bych i toho něco účasten byl, jakož se pamatovalo tyto dny křížové ku příkladu nám: jestliže přietel pro přietele neudělá, aby jemu puojčil několika chlebuov, než bude-li předse nezbedný, že pro jeho nezbednost učiní pro něho, kdyby pak nechtěl učiniti pro přátelstvie. Co se pak dotýče mladého Fišara, co o to píši pánóm úředníkóm ke dskám, teďt ten list posélám i toho listu přípis, aby se věděl v tom dále čím spraviti. Než to mi se zdá, aby položil k vyčítání asi kopu gr.; nežli kdyby se mělo dočísti, totižto aby se ta summa vyzdvihla, by pak i to měl, aby žádal, aby toho nebylo dopúštěno, leč prvé budu v tom tak opatřen, jakž jim o to píši. Pak již o to jednaj, jakž roz- umieš, aby mi se v tom spletek nestal; a také k tomu mluv, aby páni úředníci listu obrannieho na mne nevydávali o tu věc, nebo poněvadž nemá býti odpieráno listóm obranniem, tehdy mají se dávati s rozváženiem, a tak jest i v práviech zapsáno. Pak tuto jest zřetedlná věc, na jakém bych já zmatku stál v té věci, kdybych v tom do- statečně od soudu zemského naučením opatřen nebyl, neb jiná jest věc, což se desk dotýče, a jiná, ktož jest čí člověk, což má na gruntu městském. A držiem o tom, že páni úředníci, když jsú tomu slušní odporové, nemají listuov obranniech vydávati, leč o to naučení v soudu zemském vezmou, anebo najméně od pánuov úředníkuov najvyššiech zemských, kteříž své úředníky při dskách zemských mají. Také co jest Fišarovi Benešovi na to a za něho dáno, co jest Kunc dal, toho nyní nepamatuji, poněvadž při mně jeho není; než ten by měl pamatovati, jako jemu bratře řiekal, kterýž jest někdy s niem s Benešem Fišarem a někdy sám ode mne peníze přijímal, totižto z mého poručení, jakož i zde kázal jsem dáti za něho za Beneše Fišara varhaníku, ješto u něho utratil, VII/2 � XV gr. na míšensko. Pak proto to všecko i což jsi mi psal, že jsi panu Janovi Malovci dal, muožeš před pány úředníky po- věděti, neb jsem se na ten čas nadál, že on má ten zápis od Beneše Fišara na sebe převedený.

Strana 142
142 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Což se paní Marty dotýče, nikda jsem nepotřeboval rukojemstvie pana Humprechta ani pana Petra Cíle, nežli chtěl bych učiniti rukojmie, ješto v kraji Plzeňském jsú a odtud blízko: pana Václava Kraselovského a pana Jana Muchka a pana Jana Jeníška a někoho, chce-li čtvrtého, ješto dosti statku má, nechce-li z pánuov, ale z rytieřstva; pakli by vždy jináč nechtěla, tehdy psal bych o to těm dvěma Hum- prechtovi a Cílovi, chtí-li to pro mně učiniti. Než žádaj ode mne pana Měsíčka, ať ji k tomu přivede, aby k slušnému svolila, však bude dobře u mne svým jista. A jakož jsem jemu psal, aby ke mně na Velhartice přijel: i to jsem z té příčiny učinil, že jsem z jeho psaní srozuměl, že vyjede z Prahy tuto středu minulú. Daj ode mne ceduli Václavovi Trčkovi, jest-li v Praze; a psal jest mi, že jest paní Martě dlužen sto kop gr. č.: i k tomu svoluji, aby těch sto kop gr. č. za něho vyrazil; pakli ona chce mi jich také puojčiti, byl bych toho vděčen. Pošli ode mne psaní panně Lidmile bez meškání na Tajnec, a daj list pánóm hajtmanóm neb jednomu z nich od hajtmanuov kraje Prachenského, a také kaž dáti list Viktorinovi z Drast, od pana Ješka Strojetického, a ode mne Mikulášovi Karlíkovi a Opicovi druhý. A jestliže páni hajtmané co odpíší hajtmanóm tohoto kraje Pra- chenského, pošli to brzo sem na Blatnú, nemuožeš-li po tomto poslu, ale po jiném synu mému; a budeme-li ještě na Velharticích, ať tam posel dojde, ač za to mám, že po tomto poslu budeš moci poslati. A posélámť teď při tomto poslu flaši, i kaž mi kúpiti dobré ruožové vody, což by s tu flaši bylo, a dada tu flaši dobře vymýti, pošli mi tu vodu ruožovú po tomto poslu. Dán na Blatné v pátek po hodu slavném božieho na nebesa vstúpení léta oc XXXIII°. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny oc, mému milému. 1015. Janovi Opicovi, aby Vranovský mohl v jeho domě přebývati. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Pane Jene, přieteli milý! Kdež jsi psal panu Jaroslavovi Vranovskému, když by do Prahy přijel, aby se jinde hospodú opatřil nežli v tvém domě: i žádám tebe, že jemu toho nebudeš odporen, i také aby při své manželce bývati mohl a býval. A také jsem s niem o to mluvil, aby se slušně zachovával bez prchlivosti, ješto naději se, že tak učiní. A když buohdá na hradě Pražském budu, chci se rád k tomu při- činiti, abyšte mohli o všecky věci slušně srovnáni býti. A té naděje jsem, očť píši, že v tom žádost mú naplnieš, neb mi se z některých příčin slušná zdá. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Opicovi z Třebska oc, přieteli milému.

Strana 143
Dopisy z roku 1533. 143 1016. Břetislavovi z Risenberka, že psaní od krále obdržel oc. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Což se pana Jana Kalenice dotýče, za to mám, že toho tak čekáno bude do suchých dní, kterak jste mi o to psali; než na tomto jest, že ještě Jan Vojkovský z Milhostic, kterémuž již ta věc náleží, chce mieti sto kop gr. č. na jistinu, a že je má dáti nějaké paní Duobře; ješto jestliže v Horaždějovicích, kterak sem vám psal, tuto sobotu budete, chci, dá-li pán Buoh, o to s vámi šíře rozmluviti. Což se dotýče krále JMti, pána našeho, mám od JMti psaní z Vídně, v kte- rémž jest datum v středu týden minul; a při tom mi pan Jiřiek Žabka psal, že mi neví co zvláštnieho oznámiti nového; pak kdyby měl k JMKské do Nového města přijeti Imbraim baše, naději se, že by toho přede mnú tajna neučinil, a protož mi se zdá, že ta věc tak sama v sobě není. Jakož jste mi také psali, že by pán z Plavna nějakého znamenitého rajtara jal: i rád to slyšiem. A syn muoj již jest z Hradce přijel v sobotu minulú. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc. 1017. Přibíkovi Řesanskému z Kadova o dlužných penězích. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Srozuměl jsem od pana Václava Muchka, kterýž u mne zde na Blatné dnes byl, že by nějaké peníze měly jemu od tebe anebo skrze tebe přijíti, ješto snad někomu jinému měl by je dáti, a z toho že by on měl vzíti L � gr. č. a dáti je snad panu Přechovi Popovskému. I jest-li tvá vuole, coť bych tobě dáti měl za pana Ješka Strojetického, chtěl bych jemu na to dáti těch L gr. č. Václavovi Muchkovi, anebo na jeho místě jmenovanému Přechovi. Odpovědi žádám. Ač také rád bych s tebú rozmluvil i o více, coť by mělo od pana Ješka anebo ode mne na jeho místě dáno býti, než poněvadž nyní mám, dá-li pán Buoh, na Velhartice jeti, snad ta věc musí se prodleti až do těchto svátkuov svato- dušniech, neb bych rád, aby ty svátky ke mně na Blatnú přijel o ty věci na roz- mluvení. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Přibíkovi Resanskému z Kadova oc, přieteli milému.

Strana 144
144 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva s Rožmitála 1508—1535. 1018. Vyšemírům z Újezdce, aby mu peníze půjčili. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Oznámeno jest mi, žeť by pan Jan Trčka při úřadu purkrabstvie Pražského položil VIIII“ �? gr. č. anebo více. I žádám tebe, poněvadž za to mám, že jsi té summy žádnému nezamluvil a také na tento čas ještě za to snad nic nekoupil, že mi toho puojčieš, a já chciť to rád jistinú i s úrokem dostatečně ujistiti a dobrým se přátelstviem odplatiti; neb ač i prvé bylť jsem o to učinil psaní a bratru tvému, což se té summy, kterúž u pana Jana Trčky měli jste, dotýče, ale konečné jsem odpovědi od vás nevyrozuměl, poněvadž ještě na ten čas penízi vám k vašemu vyzdvižení jako nyní položeni nebyli; a také při tomto psaní poručil jsem o to s vámi i oustně mluviti, bude-li nyní který z vás v Praze, neb bratru tvému o též jsem psal, té naděje jsa, že to pro mne každý z vás učiní. Datum ut supra. Urozenému vládyce panu Hynkovi Vyšemírovi z Újezdce oc, přieteli milému. Též psáno urozenému vladyce panu Burianovi Vyšemírovi z Újezdce oc, přieteli milému. 1019. Václavovi Trčkovi o vydlužení se peněz od Vyšemírů z Újezdce. Na Blatné 1533, 23. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Psal jest mi Petr Dobřanský, ozna- muje mi, kterak pan Jan Trčka položil jest anebo položiti má při úřadu purkrab- ském Vyšemíróm dvěma každému z nich jistiny VIIII kop gr. č.: i žádám tebe, přičiň se k tomu, kterak rozumieš a skrze kohož vieš, ať mi jich puojčí, nemuože-li býti všie summy, ale což muože býti; a Petra Dobřanského ode mne za též žádaj; a píši o tom také šíře Janovi Švábovi. I věřiemť, pokudž muožeš, že v tom pilnost mieti budeš. A takéť jsem dnes psaní po svém poslu a Janovi Švábovi poslal, ještě o této věci nevěda. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence a na Ploskovicích, mému milému. 1020. Janovi Švábovi o vydlužení se peněz od Vyšemírů z Újezdce. Na Blatné 1533, 23. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Ač dnes poslal jsem k tobě svého posla, a potom přišel ke mně posel tento a přinesl mi psaní od Petra Dobřenského, kdež mi oznamuje, že pan Jan Trčka položil Hynkovi Vyšemírovi při úřadu purkrab- ském VIIII° � gr. č. a úrok z toho, a též že položil bratru jeho Burianoví VIIII“ ſ

Strana 145
Dopisy z roku 1533. 145 gr. č. jistiny a úrok polúletní: i poněvadž naději se, že pro tu věc oni Vyšemírové budou v Praze brzo, i přičiň se k tomu, ať mi oba dva těch sum puojčí, a že jim to chci dostatečně ujistiti; pakli by všeho býti nemohlo, ale což býti muože. A teďt posélám ceduli, kterúž jsem o túž věc Václavovi Trčkovi psal, za to jeho žádaje, aby se k tomu také přičinil. A též ode mne žádaj Petra Dobřanského, jako při úřadu purkrabském jest. Neb ač prvé oni Vyšemírové byli něco tomu odporni, ale poněvadž již jest jim ta summa položena, snad se u nich to snáze zjedná. I již s Václavem Trčkú a s Petrem Dobřanským o to se sneste, kterak byšte to měli předsevzíti a o to jednati, pokudž by mi se mohlo najslušněji trefiti; neb od každého z vás budu toho vděčen, co mi v tom zjednáte společně anebo rozdielně, aneb skrze koho byšte rozuměli a mohli. A posélámť teď k nim psaní k každému zvláště v jednostajná slova; pak budeliť se zdáti ty listy jim dáti, když budou v Praze a při tom s nimi mluviti, anebo s každým zvláště, to muože býti; a co jim píši teďt toho notuli posélám pro dostatečnější vyrozumění, neb bude-li se vám zdáti kterému z nich to psaní ode mne poslati do Polné anebo do Rudolčí odtud blízko, také to býti muože, pokudž se při tom bude zdáti Trčkovi i Dobřanskému. A dále se v tom rozumem spravte, neb ne vždycky muože se potřeba vypsati, než kterak tomu vyrozumíte a jak na případnosti poznáte. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Srozuměl jsem z psaní Petra Dobřanského, že by pan Albrecht Šlik i s man- želkú svú do Prahy přijel, a při tom že by nějaké rady přijely císařské anebo krá- lovské JJMtí: i kterak jest ta věc sama v sobě, poptaj se na to a oznam mi při jiném poselstvie. A panu Jindřichovi Berkovi, hajtmanu, pověz ode mne službu a že bych jemu přál zdraví a všeho dobrého. A daj jemu ode mne list, kterýžť posélám. 1021. Paní Anně z Kestřan v příčině jejího nezdařeného syna. Na Blatné 1533, 24. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní kmotra milá. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měly a zdrávy byly. Jakož jste mi psaly, což se vašeho syna dotýče: i neviem, kde jest se naučil těm obyčejóm, kteréž do sebe má, nežli byť byl časem při mně pobýval, byl bych jeho jistě rád k tomu vedl, což by jeho poctivého a dobrého bylo, ale v zavedené věci ne vždycky bývá snadná rada. A protož nejsem toho úmyslu k tomu mnoho raditi, neb kdybych pak i radil a on jináče činil, tehdy jemu by to nebylo platno a mně poněkud posměšno. Což se pak sestr jeho dotýče: k čemuť spravedlivost mají, toho jim snad utratiti nemuože, chtie-li v tom v čas žádati pánuov soudcí zemských za opatření. A vězte, že dnes, dá-li pán Buoh, pojedu odsud na Archův Český XII. 19

Strana 146
146 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Velhartice, a tyto dny předešlé měl jsem veliká zaneprázdnění. A který den zase na Blatnú přijedu, toho dokonale neviem. Dán na Blatné v sobotu před sv. Urbanem papežem léta oc XXXIII°. Urozené paní, paní Anně z Kestřan a na Myslíně, kmotře mé milé. 1022. Janovi Bliživskému, že mu list nový dlužní dán bude. Na Blatné 1533, 24. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož jsi mi psal o listu udělání nového: i poněvadž jsem prvé k tomu svolil, předse na tom jsem, že jej brzo udělati a dokonati chci, pokudž mi náleží; nežli když nedávno o ty věci jsem se rovnal s panem Vilémem Švihovským, zdá mi se za potřebné, kdyžť dám list nový, aby mi první list na túž summu, kterýž máš od pana Viléma Švihovského, dal s dobrú vuolí; a tiemto novým meškán nebudeš, nebo nerad bych v tom ani v jiném, aby kto měl mnú býti v čem, pokudž mně náleží učiniti, obmeškán sobě ke škodě býti. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Bliživskému z Bliživa a na Bliživě, přieteli milému. 1023. Wolfovi z Gutšteina, že mu dlužné peníze odvede. Na Velharticích 1533, 25. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Což se těch peněz, kteréž jsem vám ujistil a za pana Viléma Švihovského dáti mám, dotýče: i kdybyšte mi byli mohli toho če- kati, byl bych toho vděčen; pakli by vždy býti nemohlo, tehdy chci se k tomu s pil- ností přičiniti, abych vám tu summu dal při suchých dnech najprvé přieštiech na hradě Pražském, anebo brzo některý den potom. Dán na Velharticích v neděli na den sv. Urbana papeže léta oc XXXIII°. Uroz. pánu, panu Wolfovi z Gutšteina a na Petršpurce oc, panu přieteli mému milému. 1024. Mikulášovi z Kraselova, že mu povinnou sumu odvede. Na Velharticích 1533, 25. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý. Což se pana Viléma Švihovského dotýče, poněvadž toho čekati, kterak jsi mi psal, nemuožeš, již se k tomu, dá-li pán Buoh, přičiniem, ať bych to dal při času sv. Víta, a nebudeš-li v Praze, ale do tvého domu poslal. Toliko to mi se zdá za potřebné, aby se to sečtlo, co toho

Strana 147
Dopisy z roku 1533. 147 všeho summa udělá, a mohl by někomu na svém místě to sčítání poručiti, a z toho že by mne kvitoval, již bych já to na tento čas přijal, i takovú kvitanci, kterak jsi mi psal; než o svatém Jeronymě aby se ta věc tak vykonala, jakž jest za řád a za právo. Také přieteli milý, jakož jsi mi psal, což se pana Jana Nebřehovského dotýče: i oznamujiť, že jest on nedávno u mne na Blatné byl, a co bych jemu měl dáti za téhož pana Viléma Švihovského, chce mi toho čekati do sv. Havla, a z toho mám jemu úrok dáti; a tak na tento čas tu jsem věc s niem na místě postavil. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Mikulášovi z Kraselova a na Hošticích, přie- teli milému. A poslu tomuto rozkázal jsem zde zaplatiti od této chuoze. 1025. Janovi Horčicovi z Prostého o měření rybníka u Bezděkova. Na Velharticích 1533, 25. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož jsi mi psal, což se toho rybníka u Bezděkova dotýče vyměřování: i mám za to, že pan Valeš Robmhap dnes ke mně přijede, i chci jeho poslati tam k tobě, kterak jsi mi psal, zítra buohdá ráno do Janovic, abyšte již ve jmeno boží předse měřili a ty věci zohledovali. Než sám neviem, abych mohl zítra pro některé příčiny odsud z Velhartic jeti, nežli buohdá v uoterý něco málo posnídaje ráno, pojedu buohdá na Klenový a odtud na Bezděkov, neb na Klenovým kdybych jísti měl, nemám těch dostatkuov, a odsud vézti dáti měl-li bych, bylo by veliké meškání. Než za to tebe žádám, přieteli milý, již sobě nestěžuj mne tam dočekati, a co utratieš tam v Janovicích anebo v Klatovech, rád to zase navrátiem. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Horčicovi z Prostého a v Mačicích, přieteli milému. A tomuto poslu rozkázal jsem zaplatiti. 1026. Janovi Škorňovi, aby přijel na Klenové nebo na Bezděkov. Na Velharticích 1533, 25. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Žádám tebe, přijeď ke mně na Klenový anebo na Bezděkov tento úterý, nebo chtěl bych rád s tebú o některé věci rozmluviti, což se nás a pana Viléma Švihovského, a při tom něco i pana Břetislava, švagruov mých, dotýče. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Škorňovi z Malenic a na Opálce, přieteli milému. 19*

Strana 148
148 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 1027. Adamovi z Šternberka, aby s Janem z Roupova jednal při Vilímovi Klenovském o upuštění od půhonu proti Vilímovi Švihovskému oc. Na Velharticích 1533, 25. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Oznámeno jest mi, že by pan Vilém Klenovský pohnal snad dvěma puohony pana Viléma Švihovského, švagra mého, před soud zemský, a mezi těmi puohony že by snad jeden byl z nářku cti; a ti puohonové že by měli býti dodáni na Dobříš, když jest již před tiem do Slezska jel pro některé své pilné věci a potřeby a odtud snad dále. A při tom i toto mi oznámeno, že by manželka jeho aneb úředník jeho o to poslal za panem Vilémem a takovú věc jemu oznámil, ale toho se nevie, najde-li jeho posel, aneb přijde-li k němu v čas, aby on mohl postačiti k těm puohonóm k stání. A pane švagře muoj milý, ktož jest v jiné zemi, za to mám, že na toho se právo nedává stanné, aby jeho strana druhá měla a mohla užiti proti němu, nežli že bývá nějaké obsélání k šesti nedělóm po třikrát; jakož k tomu podobně, naději se, stalo se panu Ilburkovi, a užil toho, že právem stanným nic na něm v tom nebylo obdržáno. A poněvadž bych žádných nesnází s obú stran nepřál panu Vilémovi Švihovskému ani panu Vilémovi Klenovskému: i žádám vás za to, vložte se v tu věc přátelským spuosobem se panem Janem z Roupova; neb za to mám, že pan Vilém Švihovský také rád na vás na obú o to přestane, oč jsú ti puohonové od pana Viléma Klenovského. Pakli by se vám zdálo, aby ještě, když by k tomu přišlo, přidali k vám po přieteli nebo po dvú, to by také býti mohlo. A pan Vilém Klenovský že by nyní od těch puohonuov pustil. Neb kdybyšte i toho nesrovnali, potom by puohonové také býti mohli. Neb toto, přišlo-li by k tomu, aby byl pan Vilém Švihovský k šesti nedělóm obsélán, bylo by veliké zaneprázdnění a práce panu Vilémovi Klenovskému, že by se ta věc prodlela až k svatému Jeronymu aneb dále, ješto mám za to, že dotud pan Vilém Švihovský zase v Čechách bude. I pane švagře muoj milý, co jest v tom vašeho úmyslu, žádám vás, oznamte mi. Dán na Velharticích v neděli na den sv. Urbana papeže léta oc XXXIII°. Urozenému pánu, panu Adamovi z Šternberka a na Zelené Hoře oc, panu švagru mému milému. (Cedule panu Adamovi z Šternberka.) A také o též psal jsem panu Janovi z Rou- pova jako vám, což se pana Viléma Švihovského a pana Viléma Klenovského dotýče. Zdálo mi se vám také, pane švagře muoj milý, toto oznámiti, že včera ráno byly jsú u mne na Blatné někteří páni Malovcové o tu věc, což se pana Malzouna a také při tom i pana Walšteina dotýče. I odložili jsme toho na vás a do Prahy, a nemohli jsme o to dlúhého rozmluvení mieti pro mú jiezdu sem na Velhartice.

Strana 149
Dopisy z roku 1533. 149 Nebo také včera jeda sem, byla toho některá příčina, že jsem se se panem Jindřichem a se panem Břetislavem Švihovskými, švagry mými, v Horaždějovicích shledal. (V stejná slova psáno Janovi z Roupova a na Roupově.) 1028. Nikodemovi z Šomtálu, aby na Bezděkov přijel. Na Velharticích 1533, 26. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Pane Nikodeme milý! Jakožť sem pravil, když jsi na Blatné byl, že mám úmysl na Klenový a na Bezděkov jeti, a když bych jeti měl, žeť to chci oznámiti: i věz, že buohdá zajtra mám úmysl na Bezděkově býti, totižto tento úterý příští. I rád bych, jestliže by mohl se k tomu uprázdniti, že tam přijedeš ten den na Bezděkov okolo poledne, nebo tu mne bohdá najdeš, anebo u toho rybníka, kterýž se má tu dodělati. Dán na Velharticiech v pondělí po sv. Urbanu papeži léta oc XXXIII. Panu Janovi Nikodemovi z Šomtálu a v Klatovech, přieteli milému. 1029. Plzeňským, aby souseda svého Hanuše k dodělání díla přiměli. Na Velharticích 1533, 26. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí. Oznámeno jest mi, že více nežli jednú učiněno jest vám psaní od úředníka mého z Velhartic, což se dotýče Hanuše tesaře, obyvatele a souseda vašeho, kterýž zde na Velharticích oukol smluvil k dílu a tomu dosti nečiní, kteréž začav i nekoná, a dříví k tomu, kteréž jest sve- zené, již se kazí a pro jeho odtahy snad se na větším díle zkazilo; ješto nejsem toho úmyslu, abych tu škodu nésti chtěl. A témuž Hanušovi tesaři na to že jest již dáno XVII I gr. č., čehož jest ještě nezaslúžil, ješto snad proto nepospiechá tomu dosti učiniti, což jest povinen, že jest převzal, ješto kdyby se jemu bylo nevěřilo, bylo by se také jemu nepředávalo mimo jeho zaslúžení. I žádám vás, že jeho k tomu budete přidržeti skutečně, ať mi tomu dosti učiní, což jest smluvil, a tiem neodtahuje, a sem na Velhartice ať bez meškání přijde, aby to dielo vykonal podle smlúvy. Jakož té naděje k vám sem, že tuto mou spravedlivou žádost naplníte, neb nerad bych, aby k tomu přijíti mělo, abych pro něho měl stavování dopustiti, čehož jemu nemíním zlehčiti, neučiní-li tomu dosti pro muoj posměch, neb sobě toho málo nevážím, abych to měl opustiti; ješto kdyby jeho nebylo, mohl jsem já jiného najíti, ješto snad to dílo, kteréž jsem předsevzal, mohlo by již od toho času vykonáno býti a doděláno. Než jakž slyším, že on zjednal sobě jiné oukoly, na to nedbaje, když jest ode mne peníze přebral, aby, což jest smluvil, tomu dosti neučinil. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Plzně, přátelóm mým dobrým.

Strana 150
150 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 1030. Táže se Jindřicha Příchovského, v jaké sumě drží zástavou některé vesnice. Na Velharticích 1533, 27. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož, kterak jsem spraven, držieš v nějaké zástavě vsi a lidi s tiem příslušenstviem, což k tomu náleží, od pana Viléma Švihovského, švagra mého, ješto mně to k dědictví náleží, nebo již to mám i ve dskách zemských zapsáno; pak těm vsem že řiekají Lyskovo, a Smržovice s ně- jakým poplužiem, a Dobříkov a tak což k tomu přísluší. I žádám tebe, přieteli milý, oznam mi, v jaké to summě držieš a kdy vajplata přijíti má, anebo má-li strana straně co napřed dáti věděti k vajplatě, nebo pokudž by mi v tom náležalo, chtěl bych se tak zachovati. I věřímť, že tak učinieš, abych se v tom věděl čím spraviti, jakož té jsem naděje, že mi to oznámieš. Odpovědi žádám. Dán na Velharticích v uoterý po sv. Urbanu papeži léta oc XXXIII°. Uroz. vládyce panu Jindřichovi Příchovskému z Příchovic a na Ousilově, přieteli milému. 1031. Markýtě Kocovské: zdali mu peníze k půjčení vyjednala? Na Velharticích 1533, 27. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní Kocovská, přietelkyně milá. Jakož byl jsem vás žádal, u které paní měly jste mi jednati peníze k vypuojčení, a já z toho úrok rád bych dáti chtěl, i také to ujistiti všecko podle obyčeje a řádu: i na čem jest ta věc postavena a kterak jste zjednaly, žádám vás, že mi to oznámíte; nebo již bych toho potřeboval, což by mi koli puojčiti jmenovaná paní chtěla, a to při těchto suchých dnech přieštiech letniečních. A což mi v tom zjednáte, anebo již zjednaly jste, rád vám se toho přátelsky odplatiem. Odpovědi žádám. Dán na Velhar- ticích v středu po svatém Urbanu papeži léta oc XXXIII°. Urozené paní, paní Markétě Kocovské z Křimic a na Chodové Plané, přietelkyni mé milé. 1032. Břetislavovi z Risenberka v příčině společného shledání oc. Na Velharticích 1533, 27. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Posélám vám teď list, kterýž jsem paní Kocovské psal, i jestliže jste ještě k ní neposlali, tehdy žádám, že ten list při svém poselstvie pošlete, a odpověď zase rád bych brzo měl; pakli jste již k ní poslali, tehdy žádám, pošlete mi ten list zase, nebo bych k ní, ku paní Kocovské, chtěl bez meškání poslati, neb rozumiem, že ona již brzo z svého domu vyjede k těmto

Strana 151
Dopisy z roku 1533. 151 suchým dnóm přieštiem do Prahy. A byl bych rád prvé poslal, než že včera jezdil jsem na Klenový a k Bezděkovu vyměřování rybníka, a že jsem se něco zpozdil, zuostal jsem přes noc v Klatovech, že tepruva dnes přijel jsem zase na Velhartice. Což se dotýče, pane švagře muoj milý, našeho tento pátek, dá-li pán Buoh, na Nalžovech shledání, ten jest muoj úmysl, zdá-li se vám, abychme tu v pátek tiem zážeji obědvali; neb poněvadž paní Kateřina měla toho žádost, abych na Blatnú jeda tu nocleh učinil, i místo noclehu tu bychme buohdá spolu obědvali. A jestliže se vám zdá, oznámil bych jí to tento čtvrtek, že se u ní zastavíme a u paní Nabky; pakli vám se zdá, to jí oznamte, to již buď při vaší vuoli. A také v pátek ráno poslal bych jí něco ryb, abychme ji mnoho nezaneprázdnili. Nebo praveno mi, že pan Švamberk se panem Petrem z Rožmberka mají mieti nocleh zítra na Roupově, jedúce spolu z Varuov; i naději se, že v pátek pan Švamberk na Blatné bude, a protož chtěl bych na Blatnú, dá-li pán Buoh, ten den pospiešiti, než toho neviem, také-li tudy pán z Rožmberka pojede. A pán Buoh vše- mohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shle- dali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 1033. Václavovi Tešnovskému z Pythy, že Švamberk na Blatnou přijede. Na Velharticích 1533, 27. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Psaní od tebe jest mi dodáno v Klatovech, nebo jezdě na Klenový a na rybník k Bezděkovu, kterýžby se dodělati měl, poněvadž jest od Klatov blízko, tu jsem nocleh měl. A věz, že toho jsem úmyslu, abych buohdá na Blatnú přijel tento pátek na noc, jakož pak, dá-li pán Buoh, ráno v pátek před sebú pošli. Než toto věz, že jsem spraven, že by pan Švamberk měl mieti nocleh tento čtvrtek na Roupově, a odtud, naději se, že v pátek na Blatnú přijede. A protož měj ryby na hotově, neb snad i někto více mohl by se trefiti, že by s niem přijel. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi z Pythe, purkrabí na Blatné, mému milému. 1034. Jetřichovi Zahořanskému, aby Andělová dluh Půtovi Švihovskému sečkala. Na Velharticích 1533, 29. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož jsi rukojmí za pana Jana jinak Puothu Švihovského, švagra mého, ku paní Andělové, kteráž se z Cidliny píše: i žádám tebe, již opatř to, jakž muožeš a rozumieš, až do sv. Havla najprvé přie- štieho, aby ona toho dotud čekala. A já tobě za téhož pána tiemto listem připovídám,

Strana 152
152 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. že na jeho místě chci tomu dosti učiniti a co v tom na tvuoj diel přijde, dáti. A co v tom pro mne učiníš, i dobrým se přátelstviem chci odplatiti. Odpovědi žádám, kterúž bych se mohl v tom konečně spraviti. Dán na Velharticích ve čtvrtek před hodem slavným sv. Ducha seslání léta oc XXXIII°. Urozenému vládyce panu Jetřichovi Zahořanskému z Horačova a v Zahořanech, přie- teli milému. 1035. Dorotě Střezimírské a jiným o silnici svobodnou. Na Velharticích 1533, 29. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozená vládyko a urození přátelé milí. Vzneseno jest na mne, kterak byšte na gruntích svých anebo vám náležících cestu zadělávali, a snad prvé davše silnici svobodnú zavorati anebo zkaziti, i nechtěli byšte dopustiti přes grunty vaše jezditi; ješto znáti dobře muožete, že cesty a silnice svobodné královské mají svuoj pruochod mieti bez překážek, a kým by co scházelo, že by ten, ktožby skrze to škodu vzal, mohl o to podle práva hleděti a viniti; ješto bych vám toho nepřál, abyšte skrze to jakú škodu mieti měli. A protož vám toto psaní činiem a i toto oznamuji, že kteříž moji poddaní tudy jedou a pro zkažení té cesty a silnice v stranu vyjéžděti anebo zajéžděti musejí, že jim toho brání a koně anebo vozy bráti chtějí. A protož vás žádám, že takovú věc k nápravě přivedete, aby tudy svobodná silnice býti mohla a nezkažená cesta, aby též jako prvé tou silnicí lidé moji a též i jiní jezditi mohli bez překážek a nesnází. Neb ač i to jsem slyšel, že byšte se snad něco o to k přátelskému jednání poddali na některé dobré lidi se panem Ka- nickým, sousedem vaším, než jestliže by se tím prodlévalo, že byšte o to mezi sebú brzo konce neměli: tehdy proto v tom času mohli by poddaní moji, kteříž tou cestou anebo silnicí jezdí, obtížnost a těžkost mieti, ješto v takových věcech náleží mi mých poddaných neopouštěti, v čem by těžkosti měli, nežli podle jejich spravedlivosti opa- trovati. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozené vládyce paní Dorotě Střezimířské z Zálezl, a urozeným vládykám panu Janovi a panu Jindřichovi Ježovským z Lub a na Střezimíři, anebo jednomu z nich, přátelóm milým. 1036. Lidmile z Klinšteina, že by jí v Praze rád nápomocen byl. Na Velharticích 1533, 29. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozená panno, panno přietelkyně má milá. Přál bych vám věrně rád zdraví a všeho dobrého. Což se Korna a toho zboží dotýče, byl bych vám to rád prvé oznámil; nežli že také ne brzo mi dodáno psaní od pana Jiřieka

Strana 153
Dopisy z roku 1533. 153 Popela, jakož jsem vám toho přiepis poslal, a při tom i registra, kteráž jsú mi od něho byla přinesena. Což se pak dotýče mého do Prahy příjezdu, kdybych tak zvláštně zaneprázdněn nebyl, ač kdyby má žádná potřeba tam nebyla, tehdy pro vaši potřebu chtěl bych tam jeti; nežli některá jest toho zvláštní má potřeba, pro kterúž netušiem, abych mohl na tyto suché dni do Prahy přijeti, nežli potom, dá-li pán Buoh, v středu anebo v sobotu po hodu božieho těla, a tu se naději, že konečně buohdá budu moci býti; a kdyby všech vašich jednání mohlo se dotud odložiti, rád bych tomu byl, neb v čem bych vám mohl prospěti a jaké přátelstvie učiniti, jistě bych rád učinil. Také což se dotýče supplikací, kterú byšte o svú potřebu měli dáti napsati: i chci se k tomu přičiniti, abych to napsati dal a s sebú do Prahy vzal, anebo se to bohdá napíše, až tam přijedu. A což se dotýče toho jednání, kteréž mělo býti v sobotu na suché dni: i chtěl jsem vám to o těchto přieštiech svátcích oznámiti z Blatné, že mi se lépe zdá, aby se toho odložilo až do sv. Víta. A pán Buoh vše- mohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozené panně, panně Ludmile z Klinšteina a na Tajnci, panně přietelkyni mé milé. 1037. Václavovi Lehomskému, aby silnici opraviti dal. Na Velharticích 1533, 29. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Vzneseno jest na mne, kterak by pro neopravení silnice blízko u Chlistova nemohli tudy lidé dobře jezditi, moji pod- daní i někteří jiní, a když okolo objeti chtějí, tehdy lidé tvoji, kteříž v Chlistově jsú, že by chtěli je bráti jako na škodě: ješto znáti muožeš, že to vina mých lidí není, nežli toho anebo těch, ktožby měl to dáti opraviti. I žádám tebe, pokudžť náleží, že tu silnici anebo cestu opraviti dáš pro zachování dobrého sousedstvie; nebo kdyby na mých gruntích též bylo a potřeba se opravy poznala, chtěl bych též po- ručiti tak učiniti, aby jedni lidé s druhými nepotřebovali o to nějakých ruoznic mieti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Uroz. vládyce panu Václavovi Lehomskému z Malevic a na Těšetínech, přieteli milému. 1038. Albrechtovi z Radovesic, aby Přibíka ve Velharticích napomenul k pokoji oc. Na Blatné 1533, 31. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečíslov. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož někteří z Velhartic mají zde na Blatné býti tento úterý najprvé přieštie, ješto je, dá-li pán Buoh, slyšeti mám v středu: i za to mám, žeť jsem byl poručil, aby také Michal písař přijel na Archiv Český XII. 20

Strana 154
154 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. ten den v uoterý, neb ještě některé věci mám poručiti a oznámiti, ješto k tomu času a prázdnosti nebylo, když jsem na Velharticích byl. Neb což se dotýče Kleno- vého, kterak ten má těchto časuov opatrován býti, ta věc není ještě na místě po- stavena, ješto po témž písaři chciť to oznámiti, i což by mi se více potřebného zdálo. Dán na Blatné v sobotu před hodem slavným sv. Ducha seslání léta oc XXXIII°. Urozenému vladyce Albrechtovi z Radovesic, purkrabí na Velharticích, mému milému. Což se dotýče pana Přibíka, kterýž tu u Velharticiech jest, poněvadž té prázdnosti neměl jsem na Velharticích, abych s niem volně rozmluvil, a což mi se zdálo potřebného, jemu oznámil: a protož jemu to ode mne oznam a tuto ceduli ukaž anebo přečísti daj, aby on věděl, že jest ta vuole má, coť tuto píši a ozna- muji. Nebo toto jest na mne vzneseno, kterak by on některého času předešlého zbil varhaníka tu v Velharticích, ješto taková věc nemuože mi býti příjemná, neb toho snášeti nemíním, aby kto měl mé poddané anebo služebníky bíti a svú vuoli nad nimi provozovati. Také mi oznámeno, že by on činil pohruožky mladému Koblasovi, že by jeho bíti chtěl. I žádaj jeho ode mne, ať takových věcí přestane a mým pod- daným pokoj dá, nebť jsú oni také lidé a též ruce mají, jako on. A kteříž jsú moji, jsouť povinni sebe neopouštěti před mocí a násilím. Také toto mi praveno, že jest jednomu mému poddanému dlužen II1/2 , a když jest jeho napomínal, že jest řekl, že jemu chce šavlí platiti. A tak vdy k nesnázi vede, mne v tom sobě lechčí a dobrý řád, jsa bytem na gruntích mých, ješto měl by se jináče s mými poddanými snášeti, nežli pohruožky čině. A nerad bych jeho vypověděl z městečka, aby se měl vyprodati, neb lidi urozené rád bych v poctivosti zachoval, kteřížby mne také zachovávali a mé poddané, kterak na ně náleží. Také jakož jest mi on něco poplatkuov zadržal a zuostal, i když jest mne žádal, abych jemu něco odpustil, tak jakž se pamatuji, rok minul před vánocí: i ač snad byl jsem jemu odpověď dal nekonečnú, než teď jemu konečnú odpověď ode mne daj a to takovú, co jest do těch vánoc měl dáti, nežli jsem z Vel- hartic na ten čas byl odjel v mor, to mimo sebe pouštiem; než což jest mi zadržel od těch vánoc až do tohoto času, to aby mi dal, totižto tobě anebo Michalovi písaři na Velharticích, a to do sv. Jana najprvé příštieho křtitele narození, což jest mi ještě nedal od těch vánoc, jako rok minul. 1039. Vodňanským o nenáležité jednání mlynáře Kouby. Na Blatné 1533, 31. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí. Psaní, kteréž jste synu mému učinili, tomu jsem porozuměl, což se Kouby, mlenáře poddaného mého, dotýče, nad Mileňovici. I vězte, že jsem byl poručil úředníku na Drahonicích, aby to bylo

Strana 155
Dopisy z roku 1533. 155 opatřeno, aby ten mlenář nic toho před se nebral, což by jemu nenáležalo; ale kudy ta věc přišla, že ještě na místě postavena není, toho neviem, nežli zdá-li se vám, sneste se o to s úředníkem Hlubockým a volte někoho dva dobré lidi, aby to ohle- dáno bylo, ješto by mlenář muoj toho něco činil, čehož by činiti neměl; a kterýby den to býti mělo, že byšte mi napřed několiko dní oznámili, tehdy také na ten den chtěl bych na to poslati úředníka mého na Drahonicích a jednoho nebo dva dobré lidi podle něho, aby se to skrze ně a od nás vydané s obú stran ohledalo, a pokudž by bylo za slušné a za spravedlivé na tom postavilo, jakož také o též jsem psal úředníku na Hluboké. Dán na Blatné v sobotu před hodem slavným sv. Ducha seslání léta oc XXXIII°. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Vodňan, přátelóm mým dobrým. Podobně psáno vládyce Jindřichovi Přepyskému z Rychmberka, úředníku na Hluboké. 1040. Václavovi z Dobrovítova, aby knězi Francovi pobrané vráceno bylo. Na Blatné 1533, 31. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Což se toho kněze France, jako byl v Chomútově a potom zase v Krupce býti chtěl, snad lutróm k vuoli oc: i psal jest mi o něho Sebastian z Waytmille o to, což jest jemu pobráno, jakož jest mi také prvé o té věci oznámil. I k tomu dávám vuoli svoji a poroučiemť, kaž jemu to zase navrátiti, ať sobě to vezme, což jest jeho; než s tiem ať nejezdí do Krupky, neb jací jsú nyní spletkové v bludích, nechci žádných kněží na svých gruntech mieti, kteřížby se bez mého povolení stěhovali, leč by prvé na mně tu vuoli sobě obdrželi a takových spletkuov bludných do sebe neměli, a na víně nesedali do puol noci anebo déle. Datum ut supra. Urozenému vládyce Václavovi z Dobrovítova, hajtmanu na Krupce a na Teplici, mému milému. 1041. Šebestianovi z Weitmile o navrácení pobraných věcí knězi Francovi. Na Blatné 1533, 31. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane přieteli muoj milý, psali o kněze France, aby jemu to bylo zase navráceno, což jest jemu vzato: i posélám vám teď o to psaní k hajtmanu mému, aby se tak stalo podle psaní vašeho. Než jest jakés přísloví, že zřiedka co bývá bez příčiny, jakož, dá-li pán Buoh, pane přieteli muoj milý, při našem spolu shledání chci vám o té věci šíře oznámiti. Datum ut supra. 20*

Strana 156
156 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Urozenému pánu, panu Sebastianovi z Waytmille a na Chomútově oc, panu přieteli mému milému. A když bude chtieti kněz Franc, nechť po ty věci své s mým psaniem k hajtmanu mému pošle a sobě ať dá to vézti, kde chce, kromě gruntuov mých. 1042. Jindřichovi Hadburkovi o žaloby proti mlynáři, o zběhlou čeleď a lotry. Na Blatné 1533, 31. května. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Věz, že jest mi psal úředník z Hluboké i také Vodňanští, což se Kouby, mlenáře poddaného mého, dotýče, kterú do něho obtiežnost mají, jakožť jsem to prvé oznámil i o té věci poručil, mohlo-li by to na místě postaveno býti bez takových žalob; ale poněvadž ještě toho jest se nestalo, svolil jsem k tomu, aby na to vajjezd byl a ta věc aby se ohledala oc, jakož když k tomu bude mieti přijíti, chciť ještě před tiemto oznámiti. Což se dotýče opravy při Drahonicích, i načby veliký náklad nebyl, k tomu jest má vuole, aby se opravilo, než byl-li by nač zvláštní náklad, to mi prvé oznam. A kdež jsi toho dotekl, že by některá čeleď preč běžela: i ktož nedoslouží a uteče, muožeš-li jeho dosáhnúti, daj jeho vsaditi a potom z vazby uručiti. A což se sladovníka dotýče, jáť jsem se nadál, že dobrého máš; pakli muožeš mieti lepšieho, i v tom mi vděčnost uděláš. Pan Valeš Robmhap bylť jest řekl, že něco chce pro mne učiniti, což se toho Bakule z Kuřiman dotýče, než nepamatuji dobře co; i nechť k němu dojde a tu se dovie, co pro mne učiní. Datum ut supra. Uroz. vládyce Jindřichovi Hadburkovi z Sobučic, purkrabí na Drahonicích, mému milému. Což se toho vězně, jako zde na Blatné sedí, dotýče, Rádka: i proti lotróm právo se nezavierá, ktožby toho žádal. A kdyby všickni úředníci a soudce zemští kterého lotra vzali svými osobami a potom jeho oběsiti dali, nic by tiem zle neučinili; anébrž jest svolení zemské, ktožby toho tiem dotýkal, má jeho odprositi, a kterak se pamatuji, k tomu L � gr. č. dáti. A protož žádnému to nic neškodí, ktož lotry jímá anebo trestati dá, pokudž jest podle řádu a práva. 1043. Jindřichovi z Risenberka, aby na Příbram přijel oc. Na Blatné 1533, 31. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Již jsem panu Puothovi, strýci vašemu, psal, což se toho zatykače, oč jsme spolu na Nalžovech mluvili, dotýče, a co mi za odpověď dá, to vám chci oznámiti. Také zdálo mi se vám oznámiti, že

Strana 157
Dopisy z roku 1533. 157 tento pátek minulý našel jsem zde na Blatné, ač něco málo přede mnú přijeli, pana Krystofora z Švamberka a pana Petra z Rožmberka. I mluvil jsem s panem Švam- berkem o jeho jiezdu do Prahy: i na tom jsme spolu zuostali, abych se s ním buohdá shledal v Příbrami v uoterý po hodu svaté Trojice [10. června]. I zdá-li se vám, pane švagře muoj milý, také na ten den tam přijeti, abychme, dá-li pán Buoh, spolu jeli, rád vás uhlédám. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc. 1044. Břetislavovi z Risenberka, že shledá se s Kryšt. z Švamberka v Příbrami. Na Blatné 1533, 31. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečíslov. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Již jsem psaní učinil panu Puo- thovi, strýci vašemu, což se vás a jeho dotýče, a jakž od něho odpověď mieti budu, chci vám to bez meškání oznámiti. Zdálo mi se vám také toto oznámiti, že tento pátek minulý přijeli jsú ke mně na Blatnú pan Krystofor z Švamberka a pan Petr z Rožmberka, a málo prvé přijeli nežli já. I mluvil jsem s panem Švamberkem o jeho jiezdu do Prahy: i na tom jsme spolu zuostali, abych se s niem buohdá shledal v Příbrami v uoterý po hodu sv. Trojice. I zdá-li se vám, pane švagře muoj milý, také na ten den tam přijeti, abychme, dá-li pán Buoh, spolu jeli, rád vás uhlédám. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc. Když se odpověď vrátí od paní Kocovské, žádám vás, že mi to oznámíte, i také, co budete mieti, pane švagře muoj milý, za odpověď od toho pána z Němec, oč jsme spolu na Nalžovech mluvili. 1045. Janovi z Vítence o vyjednávání při králi o svou spravedlivost. Na Blatné 1533, 31. května. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený a statečný přieteli milý! Jakožť jsem oznámil, jakú odpověď od krále JMti, pána našeho milostivého, mám na své psaní: i kteréž jsi mi při tom zdání své oznámil, mně se dobře líbí, neb na tom mi mnoho záleží, abych své spravedlivosti dosáhnúti mohl; nebo kdyby mi se tomu dosti v čas nestalo, bylo by mi toho lítěji do toho, kým by to sešlo a tomu mi se dosti, ktož jest mi tiem povinnen, nestalo, nežli bych od Turka zahuben byl; a širšieho o tom nyní psaní zanechávám. Nežli

Strana 158
158 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. čítal jsem o tom i slýchal, že lidé svatí o spravedlivost jsú se zasazovali i svú krev proto prolévali; a Římané, kteří byli dobří muži, i jiní národové své svobody a spra- vedlivosti držievali jsú oc i svá hrdla skrze to dali. Pak ktož sobě to chce vzíti ku příkladu mužuov svatých i také světských, kterak jsú stále při spravedlivosti stáli, kterak jest od toho odstúpiti, než o to pilně usilovati, zachovaje to, což k poctivosti a povinnosti náleží; než takéť jest ten povinen tomu dosti činiti, kto jest se komu v čem zapsal, a snad i obci tohoto královstvie, v kteréž také jeden jsem, vajše za- vázal. I rač jemu pán Buoh všemohúcí to srdce dáti, aby své povinnosti dosti činil a jí neublížil, aby mnozí národové z toho pohoršení a těžkosti nebrali, jakož jsú rozličné řeči slyšeti, kteréž rač pán Buoh v dobré obrátiti. A nebude-liť toho daru božieho, aby od pána ku poddaným a od poddaných ku pánu větší se láska roz- množila, tehdy mému rozumu jsú věci nestihlé, k jakému to konci přijde; ač to také znám, což se zdá u lidí nepodobné, že pánu Bohu našemu všemohúciemu jest všecko možné. Jakož jsi mi psal, že by se mnú chtěl do Prahy jeti: i rád tomu budu, aby jel se mnú na voze, než tepruva já buohdá do Příbramě přijedu v uoterý po hedu svaté Trojice; než potom brzo po svatém Janu měl bych jeti na Krupku pro nějaké meze, jakož, dá-li pán Buoh, tak učiniem, neb mi se zdá, že jest toho z té i z ně- které jiné příčiny potřebí. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Janovi z Vítence a na Příbrami, hajtmanu kraje Podbrdského, přieteli milému. 1046. Adamovi z Šternberka a Janovi z Roupova v příčině Vilíma Švihovského a Vilíma Klenov- ského oc. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji. Urození páni, páni, švagře a přátelé moji milí! Přál bych vám věrně rád zdraví a všeho dobrého. Péči, kterúž jste o to měli, oč jsem vám prvé psal, což se pana Viléma Švihovského a pana Viléma Klenovského dotýče, z toho vám děkuji a rád se zase přátelsky odplatiem. A učiní-li to pan Klenovský, neznám v tom nic jeho škodného, jakož snad i přátelé jeho nebudou proti tomu jemu raditi; nebo poněvadž jsú pana Viléma Švihovského puohonové doma nezastihli, tehdy jsa on v jiné zemi a o těch puohonech nevěda, byť i pan Klenovský stanné právo nyní na to měl, tehdy nepochybuji, že zase k těm puohoném po pořádku práva připuštěn pan Vilém Švihovský bude, aby slyšáni a souzeni byli, a stanné právo ta- kové aby jemu ke škodě nebylo. Dán na Blatné v pondělí svatodušní léta oc XXXIII. Urozeným pánóm, panu Adamovi z Šternberka a na Zelené Hoře, a panu Janovi z Roupova a na Roupově oc, pánóm, švagru a přátelóm mým milým.

Strana 159
Dopisy z roku 1533. 159 (Cedule panu Adamovi z Šternberka.) Což se dotýče pana Viléma Švihovského a pana Viléma Klenovského, mně se zdá, že jest nyní v tom na tom dosti, což jste mi oznámili se panem Janem Roupovským; neb i přátelé páně Klenovského, byť jemu i k čemu jinému radili mimo to, což vám píši, s těžkem mimo to prospěšné bude, leč aby obě dvě straně větší těžkost a práci měli mimo potřebu obecniem svoleniem vyměřenú. Jáť se panem Švamberkem máme tepruva úmysl do Prahy jeti k hodu božieho těla, abychme buohdá tam byli. A kdež jste mi připomenuli o pány z Rou- pova: i pane švagře muoj milý, když se se panem Švamberkem shledám, tehdy, dá-li pán Buoh, chci se k tomu přičiniti, abychme jim rok položili do Prahy a o to konec, pokudž by nám náležalo, učinili anebo z sebe to složili. 1047. Hendrychovi z Švamberka o lékaře. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane synu! Byl bych k vám rád doctora svého poslal, kterak jsem panu otci vašemu pravil; než z některé příčiny odložil jsem toho byl do dneška, a v tom mi psaní od vás přineseno, že nyní toho potřebí není. A pán Buoh všemohúcí rač nám dáti spolu se šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zvíkově oc, panu synu mému milému. Jakož jste mi v prvniem psaní ceduli napsali, tomu jsem porozuměl, a v čem bych vám mohl k dobrému prospěti a pro vás učiniti, jistě, pane synu muoj milý, rád bych učinil. 1048. Jindřichovi Berkovi z Dubé o spisech nekatolických. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Ačkolivěk, dá-li pán Buoh, do hodu božieho těla na hradě Pražském budu, než proto zdálo mi se vám něco napsati, což se toho skládání anebo spisuov a traktátuov lotrovských dotýče, kterýchž za málo nepokládám; neb, kterak jest slyšeti, v říši že se rozličně plete a snad jedná i proti králi JMti, pánu našemu milostivému; pak taková pozdvihání proti osobám duchovniem a proti těm, kteříž s niemi drží, tehdy se to nemálo vztahuje i na JMKskou, nebť JMKská s dobrými křesťany držeti ráčí a duchovní osoby i v radách svých mievati. A kdyby ta věc měla mieti pruochod, takové všetečné předsebrání, a něco mezi tiem

Strana 160
160 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. povstalo, snad by mnozí nevěděli, kto by s kým byl. Neb jsem i o tom rozprávku slýchal, že někteří řiekávali ku pánu svému: „Toť zachovám, což zachovati mám, než což se viery dotýče, v tom nejsem povinen poslúchati žádného“; ješto pod ta- kovými slovy mnoho se zavierá a nemálo přikrývá, neb snad někto domnievá se, kdyby zle činil, že má jemu to za dobré položeno býti, ješto takoví mohli by se mnoho mýliti na tom. Pak ten Šimon Firbas, nožieř, byl jest dávno podezřien v bludiech, když ještě byt svuoj v Horaždějovicích měl, kterýž se před vámi soudil se panem Břetislavem Švihovským, a naději se, že skrze někoho i erb sobě zjednal*); a potom byl na Poděbradech nějakým úředníkem, než kde nyní jest, toho neviem; nežli nebude-li takový lechký člověk ztrestán z poručení krále JMti anebo od vás pánuov hajtmanuov, tehdy snad i jiní o takovéž anebo o větší věci budou se po- kúšeti. A jestliže tuto píši co nepotřebně, račte odpustiti, než činiem to upřémným křesťanským úmyslem, že bych rád, v čemž jest neřád, aby byl k nápravě přiveden. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevenicích, krále JMti a královstvie Českého hajtmanu, panu přieteli mému milému. 1049. Paní Elšce z Smiřic o sporu se Zikmundem Smiřickým oc. Na Blatné 1533, 2. června. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní sestra má milá. Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž jste mi učinily, což se pana Zykmunda, bratra vašeho, dotýče, tomu jsem porozuměl. I račte věděti, že podle mé paměti muožeme ještě hojemstvie vzíti; a když buohdá bude při sv. Jeronymu, tu s boží pomocí to k konci podle řádu apráva povedeme, a podle našich spravedlivostí, když toho neobmeškáme, směl bych o tisíc kop gr. č. založiti se, že buohdá právi zuostaneme. A o tom šíře nyní psáti zanechávám, až, dá-li pán Buoh, do našeho spolu na hradě Pražském shledání, kteréž pán Buch všemohúcí rač dáti, paní sestra má milá, šťastně a ve zdraví. Datum ut supra. Urozené paní, paní Elšce z Smiřic oc, paní sestře mé milé. Jakož jsem vás, paní sestra má milá, žádal, což se peněz dotýče: i prosím vás, že na tento čas mi pohodlé učiníte, jakož také Janovi Švábovi poručil jsem o to s vámi mluviti; a což v tom pro mne učiníte, aneb i prvé učinily jste, račte tomu duověřiti a muožete, že vám se toho rád přátelsky odplatiem. *) Šimon Firbas z Husince.

Strana 161
Dopisy z roku 1533. 161 1050. Janovi Kaučovi z Kauče o sporu se Zikmundem Smiřickým. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečíslov. Pane Kauč, přieteli milý! Psaní, kteréž jsi mi učinil, což se pana Zikmunda Smiřického dotýče a Lysé, tomu jsem porozuměl, a takového oznámení a připomenutí od tebe vděčen jsem. Nežli toho jsem úmyslu, nebude-li toho zvláštní potřeba, abych tepruva, dá-li pán Buoh, na hrad Pražský přijel k hodu božieho těla, neb také i ně- které příčiny mých potřeb toho jsú i pro některá lékařstvie, neb časuov předešlých mé jiezdy, obávám se, že jsú něco nohám mým uškodily, ješto taková věc potřebuje nápravy. I za to mám, že o ten odpor, kterýž s panem Zikmundem Smiřickým mám, mohu vzíti hojemstvie, nebo podle mé paměti ještě nikdež hojemstvie o to jsem nevzal. Nežli některého času učinil jsem byl poklid s niem na takový spuosob, jestliže přijde na tu při, aby byl místo hojemstvie, pakli by nepřišlo, tehdy poklid prostý, tak abych potom hojemstvie vzíti mohl, budu-li chtieti. A o tom má dobrú vědomost Jiřík, jako puohony vyhlašuje, i také někteří jiní páni úředníci u desk; neb na tu při nebylo zavoláno o ten odpor a tak hojemstvie pozuostalo, kteréž mi se zdá vzíti o tomto nynějšiem soudu zemském. A za to tebe žádám, že je vezmeš na místě mém, aneb někto z vás z mých poručníkuov. A také i totoť mi se zdálo oznámiti, ač poznáš-li toho potřebu, aby o tom věděl, že, když jsem najposléze v Praze byl, mluvil jsem o to s panem Ambrožem i s panem Janem místopísařem, a tu věc jim, o čemžť oznamuji, připomenul. I také se tak pamatuji, že hojemstvie vzíti mohu, aneb poručník na mém místě; ale aby to na omylu nebylo, žádám, mluv také o to s nimi, a poznáš-li při tom jaký ne- dostatek, že by mi to oznámil bez meškání. A což by mi psal, kázal by to dáti Janovi Švábovi, aby mi toho bylo dodáno sem na Blatnú do této neděle; než jestliže by toho zvláštní potřeba nebyla, nerad bych prvé v Praze byl až k hodu božieho těla, neb také v těchto stranách mám pilné věci nyní činiti. A jakož jsem z tvého psaní srozuměl, že by Jeronym Tlustý chtěl se hrdla odsúditi, že tu při panu Smiřickému vyvede: i toho bych jemu nepřál, než směl bych se o tisíc kop gr. č. založiti, že nevyvede on ani jiný proti mé spravedlivosti. Neb již mohu to na dvé pokázati, že tou spravedlivostí vysoudil jsem jednu věc i druhú a obdržel, i toho užil; pak neviem v třetiem proč bych neměl práv býti. A již dále pánu Bohu to poroučiem podle spravedlivosti mé, kteráž mi se dostatečná zdá i podle řádu a práva tohoto královstvie. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Kaučovi z Kauče, přieteli milému. Archiv Český XII. 21

Strana 162
162 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 1051. Janovi Fišarovi, že mu dlužné peníze pošle. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Pane Fišar milý! Jakož jsi mi psal o těch L gr., kteréžť bych ještě dodati měl: i chci to rád učiniti, než zde mám v tom nedostatek, nežli chciť je z Prahy poslati, neb tam buohdá brzo budu. I věřiemť, že dotud ještě budeš mieti v tom strpení, poněvadž čas dlúhý není. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Fišarovi z Veveří a u Wintrberce, přieteli milému. Což se dotýče strýce tvého Beneše syna a při tom i sestry jeho oc: i rád bych, aby byli dobře opatřeni, neb mnú v tom neschází; než kterak je páni soudce zemští budou ráčiti opatřiti, tiem se, za to mám, v tom spravíme. 1052. Václavovi Zimovi z Novosedl o rukojemství, peníze a lososa. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Pane Zimo milý! Což se dotýče toho rukojemstvie, kteréž jsi podle jiných za mne učinil, toho jsem od tebe vděčen, a buohdá skrze to žádné škody mieti ne- budeš; a také byl bych tebe k tomu nepotáhl, nežli ten, komuž jsem ten list udělati dal, jmenoval mi rukojmie a tebe mezi jinými také; a tudy ta věc přišla, kohož jme- noval, že jsem je do listin napsati dal. Což se dotýče tvých peněz, co by měl z komory mieti, přálť bych toho rád, jesliže jich ještě nemáš, ať by byly dány do hodu božieho téla. A jakož jsi mi také připomenul o losos: i což jest se nestalo a býti mělo, toť buohdá vyplniem, když buohdá na hradě Pražském budu. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Václavovi Zimovi z Novosedl a na Kundraticích, přieteli milému. 1053. Vojtěchovi z Pernšteina v příčině Mikuláše Karlíka. Na Blatné 1533, 2. června.. Souč. opis v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Ač buohdá při tomto soudu zemském na hradě Pražském budu, nežli při počátku býti nemohu hned na suché dni tyto. I což se Mikuláše Karlíka dotýče, což jsme někteří mezi vámi jednali i také jako na místě postavili: prosím vás, neračte sobě toho obtěžovati a v tom strpení mieti, až buohdá na hradě Pražském budu prvé hodu božieho těla, a na ten čas bude se to moci všecko dokonati při dskách zemských. Jakož, kterak

Strana 163
Dopisy z roku 1533. 163 jsem toho paměť sepsal, na čem jsme se rozešli, teď vám to na cedulce sepsáno posélám; pakli se ráčíte jináče pamatovati, muožete to dáti opraviti a při našem shledání mně toho dodati. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernšteina a na Pardubicích, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu švagru mému milému. 1054. Václavovi Bezdružickému z Kolovrat, že král do Čech přijede oc. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče! Psaní, kteréž jste mi učinili i také list poslali od pánuov rad komory, tomu jsem všemu porozuměl; a nerad jsem tomu, že jste tak zle penězi opatrováni, než proto neškodí, abyšte o své věci připomínali, snad vám vždy něco dadí, až do dalšieho opatření. A já buchdá zatiem také na hradě Pražském budu, a co bych vám také v těch věcech mohl pro- spěti, rád se k tomu přičiniem, ač o těchto suchých dnech nemohu přijeti, nežli buohdá k hodu Božieho těla. U krále JMti, pána našeho, mám své poselstvie, kteréhož již zase brzo k sobě čekám, a budu-li mieti tam brzo zase poselstvie, chci vám to oznámiti, abyšte při tom mohli také své psaní poslati; než někteří praví, že by JMKská ráčil brzo přijeti do Čech a na hrad Pražský, i bude-li co jistého, snad se o tom zví o těchto suchých dní nynějšiech. Což se pana Švamberka a pana Petra z Rožmberka dotýče: i o pánu z Rožm- berka najprvé jsem zvěděl, že jest také u Vařiech byl, skrze vaše psaní, a potom byli jsú se panem Švamberkem zde na Blatné u mne tento pátek minulý. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane ujče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košátkách, najvyššiemu sudiemu dvorskému královstvie Českého a purkrabí Vyšehradskému, panu ujci mému milému. 1055. Hynkovi z Janovic, aby s Petrem z Adršpachu měl strpení. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád zdraví a všeho dobrého. Psaní, kteréž jste mi učinili, což se pana Petra Adr- špacha dotýče, to jsem sobě rozvážil, že podle zdání mého nic se toho prodati ne- 21*

Strana 164
164 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. muože, což jest jeho statku bylo, aby vám tudy vaší spravedlivosti jaká ujma býti měla. A protož za to vás žádám podle našeho spolu zuostání, že s niem budete mieti strpení až do sv. Jana najprvé přieštieho, a v tom času buohdá budu na hradě Pražském a dobře před tiem, nežli soud zemský vzdán a odložen bude, a pan Adr- špach také býti má. A té jsem naděje, že se, dá-li pán Buoh, o všecko slušně sro- vnáme, a jestliže bychme se pak na čem uráželi, muožeme o to vzíti v soudu zemském radu a naučení; nebo v pravdě nerad bych kterak z strany jedné též i z druhé, aby žádnému z nás v tom se ukrácení v spravedlivosti nestalo. A protož té jsem k vám naděje, pane přieteli muoj milý, že toho tak při tom necháte, na čemž jsme prvé spolu zuostali. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Hynkovi z Janovic a na Náchodě, panu přieteli mému milému. 1056. Petrovi Adršpachovi z Dubé, aby na hrad Pražský přijel. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Rád bych, abyšte na hradě Pražském byli do hodu božieho těla, anebo konečně do sv. Víta najprvé přieštieho pro ta některá jednání, což se pana Hynka Špetle i také některých jiných dotýče, i také oč by s námi Budovec jednati chtěl anebo snad někto více, aby ty všecky věci mohly se k místu a k konci vésti a přivésti; ješto takových věcí jest škodné dále na odtazích stavěti; neb také i nedávno něco o to psaní jest mi od pana Hynka Špetle přineseno. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Petrovi Adršpachovi z Dubé a z Náchoda oc, panu přieteli mému milému. 1057. Vojtěchovi Doubkovi, aby do Prahy registra důchodní přinesl. Na Blatné 1533, 2. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc. Urozený vladyko milý! Přičiň se k tomu, aby ke mně do Prahy přijel k hodu božieho těla anebo konečně ke dni sv. Víta najprvé přieštieho, neb tam buohdá také prvé budu; a vezmi s sebú registra pro srovnání počtuov i peníze, co jich z duochoduov mých máš. A jestliže by v tom kraji byla jaká nebezpečnost, ale naději se, že by se mohly bezpečně do Prahy při- nésti k jarmarku Pražskému, totižto k svatému Vítu, neb z těch krajuov mnoho lidí těch časuov do Prahy jezdívají. Datum ut supra. Urozenému vládyce Vojtěchovi Doubkovi z Lautrbachu, úředníku na Rysumburce, mému milému.

Strana 165
Dopisy z roku 1533. 165 1058. Důchodnímu v Horaždějovicích, aby Urticellovi pět kop vydal. Na Blatné 1533, 3. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Matyáši milý! Daj ode mne z duochoduov mých, což najspíše muožeš, V gr. č. Kašparovi Urticellovi, služebníku mému, kterýž jest v Horaždějovicích, i přičiň se k tomu, aby tak učinil. Neb tak jsem srozuměl, že toho potřebuje pro stavení, kteréž jest před sebe tu v Horaždějovicích vzal. Dán na Blatné v uoterý sv. dušní léta oc. XXXIII°. Matyášovi v Horaždějovicích, jako mé duochody tam spravuje, věrnému milému. 1059. Posílá Urticellovi plat; žádá za překlad spisu z němčiny do češtiny. Na Blatné 1533, 3. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Kašpar milý! Jakož jsi mi psal o X gr. č. na službu, kterážť se vyplniti má při sv. Janu najprvé příštím: i maje nyní nedostatek v penězích, protoť posélámť na to V gr. č. po tvém tomto pacholku; a V � gr. č. k tomu ať by dal Matyáš, kterýž mé duochody v Horaždějovicích spravuje, psal jsem jemu o to, jakožť teď tu ceduli posélám. A nežli těchto V � gr, kteréžť jsem poslal, na dělníky vydáš, snad on Matyáš také v tom času bude moci tebe z mých duo- choduov druhými V � gr. opatřiti a dáti, aby v té potřebě stavení obmeškán nebyl. Což se dotýče tvého příjezdu ke mně, nebudeš-li moci do Prahy přijeti, tehdy rád bych, aby přijel na Krupku po sv. Janu křtiteli v sobotu najprvé přieští, po- něvadž potom v pondělí má býti na meze výjezd, o čemžť jsem prvé oznámil. Posélamť teď jakés sepsání německé, kteréž jest mi z jiné země před včeraj- šiem přineseno; i rád bych, aby mi je vyložil do české řeči, a to sem na Blatnú poslal, to sepsání německé i s českým výkladem, v sobotu nebo v neděli najprvé přieštie. A poslu rozkáži zaplatiti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Kašparovi Urticellovi z Kopřivné Hory, mému milému. Což se novin dotýče, jakož jsi mi psal, že by kníže Vilém Bavorský měl jeti k králi JMti do Vídně, kterak jsi slyšel: i mám to na tento čas na omylu. A což se Horaždějovských dotýče, jich nějakých nepořáduov, i mám úmysl o to brzo nějaké psaní učiniti. A sepsání, kteréžť německy tištěné posielám, jestliže by tento týden nemohl jeho vyložiti, ale přinesl by mi to, kdyžby ke mně přijel. A za to mám, kdyžby při mně na Krupce pobyl týden, že by potom zase domuov, bylo-liť by potřebie, do Horaždějovic jeti mohl.

Strana 166
166 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 1060. Václavovi Haugvicovi z Biskupic, aby mu peníze zjednal. Na Blatné 1533, 3. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý. Jakož jsem vás prvé žádal, což se peněz jednání dotýče: i ještě vás prosím, přičiňte se k tomu, což muožete, abyšte mi zjednali. Nebo kdybych na tento čas svú věc spravil, zdá mi se, že potom buohdá všecky bych své věci snáze opatřiti mohl, neb s boží pomocí mám k tomu některé slušné cesty. A jestliže by pak kto chtěl na tento čas, abyšte místo mne jistcem byli, za to vás žádám, učiňte to také pro mne, neb rád vám to chci do- statečně ujistiti a v tom vás buchdá opatřiti beze všie vaší škody a to na místě po- staviti, když buohdá na hrad Pražský přijedu, jakož, dá-li pán Buoh, budu tam do hodu božieho těla. A ti dobří lidé Vyšemírové kdyby mi chtěli peněz puojčiti, za to mám, že to mohou učiniti; a jsou, naději se, na tento čas v Praze, jakož Janovi Švábovi, služebníku mému, poručil jsem také, aby vám to oznámil. Dán na Blatné v uoterý svatodušní léta oc XXXIII. Urozenému a statečnému rytieři panu Václavovi Húgvicovi z Biskupic a na Kopidlně, přieteli mému milému. Když jsem uslyšel o té škodě, kteráž jest se vám a vašim poddaným stala, nerad jsem tomu byl a vám toho jistě nepřál a nepřeji; než buohdá některak to obmyslíte, což se nového staví a stavěti bude, aby bylo bezpečnější před ohněm. 1061. Šebestiánovi z Weitmile v příčině opatření peněz. Na Blatné 1533, 3. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Poněvadž při počátku suchých dní nemohu nyní v Praze býti, nežli buohdá k hodu božieho těla: i pane přieteli muoj milý, prvé víte žádost mú, což se peněz dotýče, a co jste v tom již pro mne učinili, jsa toho zvláštně vděčen, rád vám se chci dobrým přátelstviem odplatiti. A ještě vás prosím, což v tom muožete, že pro mne učiníte, jakož Janovi Švábovi, služebníku mému, poručil jsem s vámi také o to mluviti, a rád to všecko chci vám ujistiti, anebo tomu neb těm, kohož mi oznámíte. A naději se, když buohdá své věci na tento čas opatřiem, že potom buohdá snáze mi to přijde. A pán Buoh všemohúcí, pane přieteli muoj milý, rač nám dáti spolu šťastné a ve zdraví shledání. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Sebastianovi z Waitmille a na Chomútově oc, panu přieteli mému milému.

Strana 167
Dopisy z roku 1533. 167 1062. Prosí Kundráta z Krajku o vodu z Jizery do rybníka. Na Blatné 1533, 3. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře a přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Jakož vám vědomo jest, že jsem vám něco bližšiem sousedem nežli prvé, i bývá to, že časem soused souseda v některých věcech přátelských spíše potřebuje, nežli ti, kteříž sobě dále přisedějí. I mám rybník k Toušeni, kterýž vody potřebuje. Ač i toho jsem zpraven, že by nějaké narovnání o to bylo mezi vámi s dobré paměti mistrem Janem z Vratu, ale proto, když jest Jizera malá, že se voda vésti nemuože do toho rybníka, kterak by toho potřeba byla, bez zvláštnieho vašeho povolení: i prosím vás, pane švagře muoj milý, že mi to dobré sousedstvie a přátelstvie učiníte, abych z Jizery mohl sobě vodu dáti pojíti, pokudž by toho má potřeba byla, ješto se na- ději, že bez vaší škody muože to býti. Jakož poručil jsem, pane švagře muoj milý, o to s vámi šíře mluviti a za to ode mne žádati Jiřieku Bachtlovi, služebníku mému, také jsa té vuole a úmyslu, abych vám se zase přátelsky toho, což pro mne učiníte, odplatil, jakož ne nyní tepruva, nežli od dávniech časuov a let jsme spolu, pane švagře muoj milý, v dobrém přátelstvie. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Kundrátovi z Krajku a na Mladém Boleslavi oc, panu švagru a přieteli mému milému. 1063. Jiřiekovi Bachtlovi o vedení vody z Jizery do rybníka. Na Blatné 1533, 3. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Psaní a oznámení, kteréž jsi mi učinil, což se rybníka u Toušeně dotýče, kterak má u vodě nedostatek: tomu jsem porozuměl, ješto rád bych, aby se ta věc opatřila, jakž na to náleží. A což jsi mi při tom více psal, toho nyní zanechávám, neb buohdá k hodu božieho těla budu na hradě Pražském, a tu že by ke mně přijel. I dá-li pán Buoh, o ty o všecky věci, spolu rozmluvíme. Nežli což se toho rybníka najvětšieho u Toušeně dotýče, posélámť teď list, kterýž jsem o to psal panu Kundrátovi Krajíři, jeho za to žádaje, abych sobě vodu vésti mohl z Jizery, totižto z jeho gruntuov, abych mohl na ten rybnik dosti vody mieti, kdyby pak i malá voda na Jizeře byla; a při tom to jsem doložil, že jsem tobě poručil o to s ním šíře mluviti; i poněvadž neviem, bude-li na tento čas v Praze, mně by se zdálo, aby k němu s tiem mým psaní dojel, ač nebude-li na Brandejse, ale i na Boleslav, a o to s niem mluvil a ode mne žádal, abych sobě tu vodu vésti mohl, předlože toho tu potřebu, kterú v tom znáš, čeho potřebuji;

Strana 168
168 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. neb o to jemu panu Krajíři slušně a přátelsky píši, ješto naději se, že se v tom po- volně mieti bude. A jakž pak kolivěk co při něm zjednáš, anebo nic, to by mi oznámil, když buohdá ke mně do Prahy přijedeš; a bude-li dalšieho potřebí o to jednání, to bychme také tak předsevzali, dá-li pán Buoh, kterak bychme na potřebě poznali. A již dále tu věc k tvému rozvážení poroučiem. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova a na Liblicích oc, mému milému. 1064. Piramovi Kapounovi, že povinné peníze mu dány budou. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož jsi mi psal, což se té summy, kterúžť dáti mám, dotýče: jistěť mám o to pilnú péči, ať bych tomu dosti učinil. Ač muožeš-li to kterak jináče opatřiti, udělal by mi v tom zvláštní vděčnost, nebo na- ději se, že buohdá při svatém Havle snáze mi bude o tisíc kop gr., nežli na tento čas o sto kop; než proto, když buohdá do Prahy přijedu, bude-liť toho vždy po- třeba, jakož, dá-li pán Buoh, brzo tam budu, chci o to péči mieti, aby tu summu ode mne měl. A žeť úrok dán není, to jest, za to mám, z toho přišlo, ať by se jedno s druhým dalo; než oznamuji Švábovi, ať by jej dal bez odtahuov. Dán na Blatné v středu na suché dni letniční léta oc XXXIII. Urozenému vladyce panu Piramovi Kapounovi z Svojkova oc, přieteli milému. 1065. Janovi z Gutšteina děkuje za půjčku; mladého Slezana že za služebníka přijme a kuchaře mu opatřiti chce. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Předkem jsem toho od vás vděčen, co mi peněz puojčiti chcete k svatému Havlu, a rád vám se toho přátelsky odplatiti chci. Pakli byšte na tento čas mohli co peněz mieti od pana Petra z Rožmberka a mně toho puojčiti při tomto času, chtěl bych vám rád zúplna z toho úrok polúletní dáti. A poněvadž buohdá brzo budu na hradě Pražském do hodu božieho těla, chci s vámi o to šíře rozmluviti a ten vám list zase dáti, kterýž jste mi poslali, co vám pán z Rožmberka psal. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Janovi z Gutšteina a na Čečovicích, panu přieteli mému milému. Jakož jste mi také, pane přieteli muoj milý, psali, abych některého Slezáka mladého za služebníka k sobě přijal: i v pravdě na tento čas Čechuov i Slezákuov

Strana 169
Dopisy z roku 1533. 169 mám u sebe služebníkuov k mé potřebě zbytečně i syn muoj; neb i někteří nás žá- dali, abychme k sobě některé přijali, a tomu jsme odepřeli, majíce toho slušnú pří- činu, poněvadž jich dosti máme; než proto vám k vuoli chci rád jednoho Slezáka přijíti. A což se kuchaře dotýče, chci o to péči mieti, abych vám mohl k němu připomoci, ač na tento čas nemám zbytečniech; neb před některým časem umřel mi dobrý kuchař, a maje v tom nedostatek, zjednal jsem sobě na to místo jiného, kterýž někdy byl u pána Hradeckého, dobré paměti, a svých dědičných zvláštniech nemám; než mievám časem od svých některých přátel kuchtíky, že se v kuchyni mé učí, že z některých dobří kuchaři bývají, a když se naučí, tehdy se zase ku pánóm svým vracují. 1066. Jindřichovi z Risenberka o obnovení rady v Horaždějovicích oc. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Byli jsú u mne včera Horaždě- jovští zde na Blatné, žádajíce obnovení rady konšelské, a tak jsem tomu srozuměl, že jsú vás za též žádali, aby ta věc byla tento pátek. I k tomu jsem svolil a chci k tomu také do Horaždějovic v pátek ráno poslati, než jáť jich málo znám; a protož vás prosím, že také netoliko z strany vaší, ale také i z mé pomůžete toho opatřiti, aby hodní konšelé mohli býti. Vězte, pane švagře muoj milý, že jest mi pan Puotha, strýc váš, psal, že k tomu přistupuje, což jste za něho Andělové dali, aby vám to na některé své vsi zapsal a ujistil, a že tak v tom chce učiniti, kterak mi se zdáti bude, tak na ten spuosob, kterak jsme spolu o to mluvili, a dokonáme to buohdá, když na hradě Pražském budeme. A protož vás prosím, že již poručíte, aby zatykován nebyl pro vaši věc. Posélám vám, pane švagře muoj milý, list, kterýž jsem dal udělati Janovi Bliživskému, ješto jej obnovuji, poněvadž jsem jej na sebe vzal za pana Viléma, bratra vašeho a švagra mého. I prosím vás, že k němu pečeť svú přiložíte. A já vás z toho buohdá vyvadiem beze všie vaší škody. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 1067. Břetislavovi z Risenberka v příčině dlužných peněz. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Teď vám posélám ten artykul Archiv Český XII. 22

Strana 170
170 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. vypsaný, což jest mi pan Puotha, strýc váš, za odpověď dal. I mně se zdá, že na tom muože na tento čas býti přestáno, poněvadž hojemstvie vzato býti má bez od- pornosti. Také posélám vám, pane švagře muoj milý, list, kterýž jsem dal udělati Ja- novi Bliživskému, ješto jej obnovuji, poněvadž jsem jej na sebe vzal za pana Viléma, bratra vašeho a švagra mého; i prosím vás, že k němu pečeť svú přiložíte. A já vás z toho buohdá vyvadiem beze vší vaší škody. Toto mi se také vám zdálo za potřebné oznámiti: jakož, pane švagře muoj milý, ten dluh, kterýž jste byli povinni Janovi Kalenicovi, jest převeden na Jana Vojkovského, i jednal jsem o to, aby toho všeho bylo čekáno do sv. Havla. I chtěl jest on Vojkovský, aby se jemu na to dalo, zdá mi se, sto kop gr. č., že je má jakés paní dáti; a L m, kteréž snad má zvláště ujištěné, aby se daly k tomu a úrok oc. I dal jsem dále jednati, zdali by se mohlo toho všeho, což se jistin dotýče, čekati, jakož za to mám, že jsem vám prvé byl o tom něco oznámil; než co jest mi nyní o tom psal on Kalenice, i také přípis mi poslal psaní, kteréž jest jemu učinil on Vojkovský, teď vám to spolu posélám. A již dále neviem, k čemu se ta věc vede, předse-li on Vojkovský chce ze všeho napomínati a vlehnúti, čili toliko proto, co jest prvé chtěl mieti, a ostatku čekati. I co jest v tom vašeho zdání anebo úmyslu, žádám vás, oznamte mi. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc. 1068. Janovi Zajícovi z Hasenburka v příčině kněze France. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Psaní, kteréž jste mi učinili, což se kněze France, jako někdy v Krupce farářem byl a potom v Chomútově, dotýče: i psal jest mi také o to něco před tiem o něho pan Sebastian z Waytmille; ješto hned ty časy, když jest mi to psaní přineseno, psal jsem hajt- manu mému na Teplici, což jest kolivěk jemu dal byl vzíti z příčiny některé, aby jemu to kázal vydati a vrátiti. A témuž panu Sebastianovi z Waytmille to jsem psaní poslal a o té věci oznámil, ač, kdybych byl prvé toho neučinil, tehdy pro vás také rád bych učiniti to chtěl; než hajtman jmenovaný z které příčiny to jest učinil, to vám, dá-li pán Buoh, při našem spolu shledání oznámiti chci. A témuž knězi Francovi rád bytu přeji, kdež se obrátí, kromě gruntuov mých. A o tom nyní šir- šieho psaní zanechávám. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane strýče muoj milý,

Strana 171
Dopisy z roku 1533. 171 abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v středu na suché dni letniční léta oc XXXIII°. Urozenému pánu, panu Janovi Zajieci z Hazmburka a na Budyni, najvyššiemu truk- sasu královstvie Českého, panu strýci mému milému. 1069. Janovi Škorňovi z Malonic, aby pečeť k listu dlužnímu přiložil. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Dal jsem udělati nový list Janovi Bliživskému, jakož jsi mi to zjednal, že jest to na mne přejal za pana Viléma Švi- hovského oc. I posélámť teď list, kterýž jsem na to témuž Bliživskému udělal, a žádám tebe, že také k němu podle jiných pečeť svú přiložieš. A já tebe z toho buohdá vy- vadiem beze vší tvé škody; o to žádné péče neměj. Datum ut supra. Urozenému vládyce panu Janovi Škorňovi z Malonic a na Opálce, přieteli milému. 1070. Abatyši Barboře z Šelmberka v příčině Krňovských. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, duostojná a urozená panno, panno sestro má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Což se dotýče Krnovských, kdybyšte byly ráčily, mohly jste to všecko odevřieti a přečísti, co jest mi o to psáno od pana biskupa Vratislavského a od knížete Karla Jich Mtí. Pak toho něco, což mi se zdálo potřebnějšieho, bylo německy psáno: dal jsem to v českú řeč vyložiti, jakož vám to po Janovi Borkovi posélám, i ta některá psaní, abyšte sobě to přečetly a roz- vážily; a když buohdá na hrad Pražský přijedu, ráčíte mi v tom svuoj úmysl ozná- miti, než mně se zdá, že věcí zbytečniech Krnovští žádají. Datum ut supra. Duostojné a urozené panně, panně Barboře z Šelmberka a z Kosti oc, abbatyši klá- štera sv. Jiří na hradě Pražském, panně sestře mé milé. 1071. Maršovi Vintířovi z Vlčkovic, že zámku Klenového nepronajme. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Což se nájmu Klenového dotýče, jakožť jsem oznámil, kdybych chtěl s kým o to jednati, že bych s tebú předkem chtěl, než že do svatého Havla nemám úmyslu toho učiniti: nežli již jsem sobě tu věc tak rozvážil z některých příčin, že toho úmyslu nejsem, abych ani po svatém Havle toho zámku na nájmu neměl, než proto někoho abych na něm měl o mé stravě. 22*

Strana 172
172 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. A protož zdáloť mi se to oznámiti, aby o tom v čas věděl, a máš-li co jiného před sebú, toho neobmeškal; neb což by k tvému dobrému bylo a slušně se trefiti mohlo, rádť bych toho přál, a zvláště poněvadž ten nájem na Těňovicích již jest vyšel, ješto nám náleží to tak bez dalšiech odtahuov opatřiti, aby se v tom vuoli a roz- kázání pana Jana Čičovce dobré paměti dosti státi mohlo. Datum ut supra. Urozenému vládyce panu Maršovi Vintieřovi z Vlčkovic oc, příteli milému. 1072. Kašparovi Urticellovi o vodovod a obnovení konšelův v Horaždějovicích. Na Blatné 1533, 4. června. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Kašpar milý! Jakožť jsem poslal byl ceduli k Ma- thyášovi, jako v Horaždějovicích mé duochody přijímá, aby dal V gr. č., a V ſ gr. č. takéť jsem poslal po pacholku tvém, tak jakž jsi žádal na službu tvú, i také jsem i oustně poručil jemu Mathyášovi, aby to dal, neb jest u mne včera zde byl; a za to mám, že tiem prodlévati nebude, neb snad již i na hotově ty peníze má. Jakož jsi mi psal, což se některých povykuov v Horaždějovicích dotýče, i při vody vedení, kdež jest roura, co by se mělo státi anebo stalo: i mluvil jsem o to také s niem s Mathyášem i s druhým odtudž, ješto ke mně posláni byli o obnovení úřadu konšelského, ač jsem nejmenoval, odkud mne to došlo; nežli omlúvali se v tom, jako by takových neřáduov tam v Horaždějovicích nebylo; i zdáloť mi se to také, aby o tom věděl, oznámiti. A což se konšel sazení a obnovení dotýče, poručil jsem také s tebú o to rozmluviti, nebo bych rád, aby hodní usazeni byli. Datum ut supra. Urozenému vládyce Kašparovi Urticellovi z Kopřivné Hory, mému milému. 1073. Hynkovi Novohradskému z Kolovrat o přiložení pečeti k dlužnému listu oc. Na Blatné 1533, 4. června. Souč. opis v archivu Třeboň. tern. nepag. a nečísl. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali a paní manželka vaše o přiložení pečeti, kdež jest [sic] jistcem panu Václavovi Lužanskému a panně Salomeně, sestře jeho: i tak jsem učinil a přiložiti dal. Také, pane bratře muoj milý, jakož jste mi psali, což se pana Zdeňka a pana Mikuláše Trčkuov dotýče: i vězte, že jsem jim neučinil o tu věc, oč mi připomínáte, žádného psaní, a to z té příčiny, že to viem, že tohoto času pan Zdeněk do Prahy nejezdí. Nežli bude-li se vám zdáti, abych jim psal, nežádaje jich, aby do Prahy přijeli, nežli aby to pro paní manželku vaši jako pro sestru svú učinili dle spravedlivosti i také z lásky bratrské, tehdy z Prahy chci rád to psaní učiniti. Ač naději se, kdybych se s nimi s oběma shledal,

Strana 173
Dopisy s roku 1535. 173 že bych snad něco více v tom prospěl, maje s nimi společné rozmluvení, nežli se bude moci zjednati psaniem; a to dále k vašemu rozvážení připouštiem. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Hynkovi Novohradskému z Kolovrat a na Novém Hradě, panu bratru mému milému. 1074. Albrechtovi z Gutšteina o sečkání úroku oc. Na hradě Pražském 1535, 19. dubna. Orig. v arch. Jindř. Hradeckém. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád zdraví i všeho dobrého. Jakož jsem k vám posélal hajtmana Poděbradského, a o kterú mú potřebu, o tom nepochybuji, než že jest vám oznámil, a což jste jemu za odpověd dali, také jest mi to napsal. Pak jakžkoli jest, ještě vás za to žádám, pane přieteli muoj milý, že to pro mne učiníte, a já chci se vám toho rád přátelsky odplatiti. Neb kdež jste mi v svém psaní napsali, což se jednání o Krupku dotýče: i byl bych s vámi rád jednal, než že jsem hotových potřeboval, a kdybych byl ofrajmarčil na Rejnšperk, snad bych jeho snadně za hotové peníze odbýti nemohl. Druhé, což so úroku vám dání dotýče, jestliže by se vám jeho nezdálo zúplna přijíti, ale chtěl bych vám z té sumy, což by bylo slušného, dáti, ješto byšte mohli toho, tak se naději, slušně a s dobrým svědomiem užiti. Což se pak těch vsí některých, kteréž k Poděbradóm držiem, dotýče, mám v tom obtiežnost, abych měl to zastavovati, aby snad JMKská na lidskú správu stranní neráčil sobě toho obtiežiti. I na tuto mú žádost ještě vás žádám za přátelskú odpověď. Dán na hradě Pražském v pondělí Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné. před hodem svatého Jiří léta oc 35. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Gutšteina a na Reinšperce, najvyššiemu minc- mejstru královstvie Českého, panu přieteli mémn milému: Dodatky. 1075. Posílá Henrychovi z Švamberka list věnný sestry své a list dlužní. Na Blatné 1491, 24. března. Orig. v arch. Třeboň. fam. Švamberk 21. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Teď VMti po- sielám přiepis listu věnného manželky vašie a sestry mé milé, abyšte jej v táž slova obnovili, a kteříž sú rukojmie zemřeli, že ráčíte kázati miesto nich jiné postaviti oc. A také teď posielám list na těch čtyři sta kop, na kteréž sě pan Burian miesto mne jistcem udělal. I račtež mi ten list poslati, kterýž svědčí na pana Buriana,

Strana 174
174 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva s Rožmitála 1508—1535. a račte jej kázati přeřezati. A dajž pán Buoh, abyšte se šťastně a dobře měli i se paní manželkú vaší, sestrú mú milú. Ex Blatna f. V. ante dominicam palmarum anno Zdeněk z Rožmitála a z Blatné oc. domini oc 91. Uroz. pánu, panu Henrychovi z Švamberka na Zviekově oc, švagru mému milému dd. 1076. Žádá Chebských za napomenutí Wolfa z Walnrodu, aby Delfinovi Haugvicovi z loupeže ná- pravu učinil. Na hradě Pražském 1510, 21. listopadu. Orig. v arch. města Cheba. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelee milí! Jakož jest vám, za to mám, dvoje psaní v tento rozóm od pánóv a vladyk zprávcí tohoto královstvie na místě krále JMti učiněna, což se Wolfa z Walnrodu dotýče, kterýž jest k vám vězněm, abyšte jeho byli obeslali k svatému Vavřinci minulému před raddy krále JMti, kteříž na ten čas tu do Chba na sjezd vysláni byli, a Delfinovi Húgwicovi, z čehož jeho viniti bude před těmi raddami, aby práv byl; a jestliže byšte moci ne- měli jeho napomenúti na ten čas, tehdy abyšte jeho nepropúštěli, než před jmenova- nými pány zprávcemi aby byl postaven a témuž Húgwicovi práv byl, jakož pan ko- morník najvyšší královstvie Českého z poručení již psaných zprávcóv dostatečně o to s vámi mluvil. Ale vám toho se učiniti nezdálo, a tudy z takové příčiny jest vám od pánóv zprávcóv podruhé psáno a rozkázáno na místě JMKské, abyšte téhož Walln- derodera, jestliže má rok, napomenuli a obeslali, z čehož jeho jmenovaný Húgwic před vámi viniti bude, aby on jemu práv byl, a jestliže by se ten Wallnderoder čím scestně zastieral a slušné nápravy, pokudž by vinen byl, učiniti nechtěl, abyšte vy na něho Húgwicowi útrpné právo pustili, jakož z toho psaní tomu ste šíře vy- rozuměti mohli. I toho ste také neučinili, než pánóm zprávcóm píšete, kterýžto list sem, tak jakž mi přísluší, otevřel, i také v ten přípis Wallnderoderóv, kterýž po- séláte, nahlédl, a jiného sem z toho ze všeho vyrozuměti nemohl, nežli že se jme- novanému Haugwicowi nepotřebně odtahové činí, vědúce z čeho jej on Haugwic viní a viniti chce, z lúpeže, a že jeho slibem pod řádem a právem zavázati chtěl. A protož to všecko rozvážiti mohouce, za to vás žádám, že vy toho Wallnderodera bez odtahóv napomenete, aby takovú věc jemu Húgwicowi podle slušnosti napravil; pakli by toho učiniti nechtěl, ale že na něho právo, jakž na takovú věc přísluší propustíte. Pakli by vždy se toho nestalo, znáti to můžete, kterak by to JMKská, pán náš milostivý, i také páni zprávce tohoto královstvie na JMKském místě vážiti mohli. Také jestliže by snad někto o to krále JMt starati chtěl a JMKské o takové věci zlú zprávu učiniti, a tudy nějaké psaní od JMti vyjednati: i toto vězte, že jest krále JMti v tom vuole a rozkázaní, kteréž vás, za to mám, prvé tajno není, abyšte

Strana 175
Dopisy s let 1510—1513. 175 vy žádného z těch vězňóv na žádná psaní nepropouštěli bez vědomí a vuole zprávcóv tohoto královstvie Českého; neb JMKská ráčil jest jim tu všecku věc na svým místě poručiti, aby žádná omylná zpráva v tom místa neměla. A protož vám věřím, a pokudž mi v takové věci přísluší, poroučím, že se tak zachováte bez přerušení. Dán na hradě Pražském léta oc X ve čtvrtek po sv. Alžbětě. Zdeněk Lev z Rožmitála, a s Blathné, najvyšší purkrabie Pražský. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Chba, přátelóm mým dobrým. [Na vloženém lístku:] Odpovědi žádám listem vaším po tomto poslu. 1077. Žádá od Chebských odpovědi stran zahrady v příkopě hradu Chebského. Na hradě Pražském 1512, 7. července. Orig. v arch. města Chebu. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelee milí! Jakož sem s vámi mluvil, i také o to vám připomenúti Fegarovi Chebskému poručil, což se tee zahrady, kteráž v příkopě hradu Chebského jest, dotýče: i ještě na to od vás odpovědi konečné nemám. I za to vás žádám, že mi na to odpověď, kterúž bych se mohl spraviti, dáte, a tu mám k vám naději, že se v tom slušně a povolně podle mé spravedlivosti mieti budete, jakož bych teež k vám se u vaší spravedlivosti, kterúž bych poznal, mieti a zachovati chtěl. Dán na Velharticích v středu před svatým Kylianem léta oc VCXII. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Chba, přátelóm mým dobrým. 1078. Vilímovi z Pernšteina, aby hejtman Moravský na sněm český od krále poslán byl; o chování se knížete Bartoloměje. Na hradě Pražském [1513), 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3581. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte zdrávi byli a dobře se měli. Jakož ste panu kancléři a mně psali, že by bylo vaše zdání, aby pan hajtman Moravský na tento nynější sněm do tohoto krá- lovstvie od krále JMti poslán byl: i nám se to také dobře líbí, a již sme o to spolu se panem kancléřem k králi JMti psali a poslali. Což se dotýče naší jízdy k vám, byli bychom nynie rádi přijeli, než které sou nám věci v tom překazily, když vám oznámiem, tu naději máme, že nám za zlé v tom mieti nebudete. Než na tom sme, abychme před tím sněmem tu neděli k vám, dá-li pán Buoh, oba konečně přijeli. Za to mám, pane a příteli mój milý, že snad již vám jest oznámeno, jaké cedule kněz Bartoloměj rozdává, dotýkaje práva i také správy tohoto královstvie a čině při tom zmínku o dluzích krále JMti, i také kterak by JMKské byla moc

Strana 176
176 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. odjata oc. I račte toho povážiti, kterak on pále a hubě krále JMti poddané, chce nám řády v tomto královstvie ustanovovati, jakým to úmyslem činí. Než jáť za to nedržím, by pána našeho JMKské dobré obmejšlel, než že by rád spletl a zmátl, jakož již k tomu sahá skutečně, snad maje naději v městech skrze to přátelstvie, v kteréž jest s nimi všel proti vůli krále JMti a mimo zřízení tohoto královstvie. Než, což se správy dotýče, po té bych já nic netoužil, anébrž rád bych jí slušně prázen byl, jakož za to mám, že jiní správce též na tom sou. Než by nás měl kněz Bartoloměj napravovovati, sám sa v neřádu, to nevím, k čemu by se mělo trefiti. Než bude-li se králi JMti a stavóm tohoto královstvie zdáti jináče to zřéditi, rač dáti pán Buoh, aby v to uhodili, což by najlepšího býti mohlo králi JMti i nám všem společně. Což se pak dluhóv a moci krále JMti dotýče: jistěť bohdá JMti moci neují- máme, jedné ať on kníže jest JMKské moci poddán a poslušen, nepále a nehubě JMKské poddaných. A zdá-li se jemu knížeti o dluhy krále JMti k komu z nás mluviti, budeť míti, dá-li pán Buoh, slušnú odpověď. Než tímť on dluhóv krále JMti nezaplatí, jaké neřády v JMti zemích činí a puosobí, leč tudy, ktož by pro jeho spletky v jakú pokutu podle něho upadl, aby takový, což by skrz to propadl, tím dluhové krále JMti byli placeni; než na takové trošty já spoléhati neumím, ačkolivěk tomu bych rád, abychme společně v tom i v jiném to obmyslili, což by dobrého a trvalého býti mohlo. Také, což se práv, kterýmž kněz Bartoloměj vnově stvořená přezděl, dotýče: ktož nechce právu poddán býti, by měl práva napravovati, sou to věci dosti divné, ačkolivěk naši stavové, poznají-li toho potřebu, máme toho svobodu našich práv přičiniti i ujíti, i bude-li toho potřebí, můžeme to ještě učiniti. Také sem sobě toto, pane a příteli mój milý, pomyslil, že za to mám, že kněz Bartoloměj, neznaje toho, by mohl spravedlivě městóm těch práv, oč sou se oni zasadili, dopomoci, i chtěl by naše věci a práva v to uvrci, aby jedno s druhým spletl a nás v stavích roztrhl, a pod tím aby nějakú svú věc provedl. Dán na hradě Pražském v sobotu den sv. Sixta. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru královstvie Českého, panu přieteli mému milému. Cedule. Pane a příteli mój milý! Toto vám také oznamuji, že když jest kněz Bartoloměj v Praze byl, že jeho rota, a tak jest slyšeti, podle toho Zikmunda Kafuňka byli sou v Slezí, a že sou u Svídnice předměstí zapálili i také některú ves spálili a vybrali; a to, což vzali, jest slyšeti, že hnali a snesli na Skály, kteréž kníže má: ješto s takovým řádem mně se velmi zle jeho přátelství s městy českými líbí, a bude-li dlúho trvati, nemůže to s poctivostí na některú stranu býti. A také není

Strana 177
Dopisy z roku 1513 a 1514. 177 podobné, aby to Slezáci měli trpěti. A také za to mám, že sme my v tom povinni pána svého lehkosti litovati, a což jest v Gladště, když sme na sjezdu byli, smlu- veno, držeti. 1079. Hendrychovi z Švamberka o schůzce jich s pánem z Rožmberka. Na Blatné 1514, 6. května. Orig. v arch. Třeboň. fam. Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý. Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Což se mého příjezdu k vám dotýče, rád to učiniti chci. A toto vám, pane švagře muoj milý, oznamuji, že jest mi včera od pána z Rožmberka list přinesen, kdež mi píše, žádaje, abych se s ním v Prachaticích některý den pro pilné rozmluvenie sjel. Ihned sem pánu zase odepsal, že sem vám psal, že k vám některý den okolo téhodne jeti chci, a jestliže se muože k tomu uprázdniti, aby také k vám přijel, že o tom nepochybuji, že jeho rádi uhlédáte, a tu bychme se, dá-li pán Buoh, u vás shledali; pak-li by nemohl, že se proto chci rád s ním v Prachaticích sjeti a potom k vám hned jeti. I toho neviem, co mi za od- pověď dá. A rač dáti pán Buoh, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v sobotu po svatém Floryanu léta oc XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově oc, švagru mému milému. 1080. Vilémovi z Pernšteina v příčině tažení knížete Bartoloměje do Uher oc. Na Blatné 1514, 23. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3624. tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož ste mi ráčili psáti, oznamujíc, kterak kněz Barto- loměj táhna do Uher k Rakousóm, že by bylo překáženo od nějakých Tateruov lidem pánóv Lichtenšteinaruov, a skrze to jaká jest se odpověď od kněze Bartoloměje stala a od těch, kdo s ním táhnú: tomu sem porozuměl. I pane a přieteli muoj milý! Také sem prvé o tom něco slyšel, a zle mi se to líbilo, neb tak, jakž já tomu rozumiem, jest v tom viece než jedno zlé. Najprv, že táhne proti rozkázánie a vuoli krále JMti; druhé, jakž sem spraven, že činí škody těm, a snad i ta odpověd na ty se vztahuje, kteříž sú v lantfridu s markrabstviem Moravským; třetie, že se v tom vztahuje na poddané císaře JMti, a tak se skrze to JMti dotýče, kterýžto pán nenie lhostajný, ale válku poněkud, některým se zdá, má u velikém obyčeji, zvlášť v čem by se JMti křivda stala, že toho rád lituje ne řečí ale skutkem. A nenie div, poněvadž i nám, kteříž sme nižšiech stavuov a menší moci, bylo by to obtiežno Archiv Český XII. 23

Strana 178
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 178 a neradi toho snésti bychme chtěli, kdyby se nám křivda dála. Pak takové věci mně mnoho čekati bez jiných jest obtiežné; než toto by mi se zdálo za potřebné, aby panský a rytieřský stav tohoto královstvie v tom se císaři JMti opověděli, co to knieže činie, že činie bez naší vuole, anébrž proti naší vuoli. Také zdá mi se za potřebné, aby králi JMti pánu našemu bylo psáno, kdyby mohlo býti osobně posláno ještě lépe, a JMti žádáno, aby to ráčil zastaviti a městóm rozkázati, aby toho prázdni byli. Pakli by vždy nechtěli, však JMKská má dosti věrných v svých zemiech, ješto JMKské, jakožto pána svého, neopustí proti svévolným a neposlušným, jestliže JMKská bude ráčiti k tomu jich potřebovati. Jáť mám úmysl hned bez meškánie k králi JMti o to psanie učiniti; a zdá mi se, abyšte také vy ráčili o to JMti něco psáti, aby JMt na pochlebné trošty ne- ráčil spoléhati a na těch lidech svých věcí, kteříž neřády puosobí, nezakládati; neb již JMt muož zřetedlně znáti, že jiného nejednají než JMti zlé a zkázu JMti zemí. Na toto sem sobě také pomyslil, abych něco městóm o to psal; ale kterak se oni nynie mým úřadem zpravují, málo snad to psanie bude platno. Však zdá se mi za potřebné, abych se jich dotázal, ta odpověď s jejich-li se vuolí stala. Pánu z Rožmberka již sem také toto nynější vaše psanie oznámil. Rač dáti pán Buoh, aby dobře bylo; ale ta rota z Rendlem i s Pražany, já toho neznám, by to obmajšlela. Za to mám, že jste již o tom slyšeli, že Pražané Vilémka zmučiti dali. I račte toho povážiti, jedno i druhé, k řádu-li čili k neřádu vztahuje se; ale pán Buoh jest spravedlivý, že svým [časem] odplatiti ráčí podle skutkuov jeho. Muoj milý pane a přieteli! Slyším, že pan Boček také jest při tom kniežeti: i poněvadž jest vám přítel, velmi by mi se za dobré zdálo, mohli-li byšte jeho kterak od něho odvésti, neb neznám v tom jeho nic dobrého ani poctivého. A z té příčiny vám toto píši, poněvadž sem s vámi v dobrém přátelstvie, že bych i vašemu přieteli zlého nepřál, než radši dobrého. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině, panu přieteli mému milému. 1081. Stavům knížetství Opavského, aby se od koruny České neodtrhovali oc. Na Drahonicích 1514, 14. září. Opis z r. 1615 v arch. Třeboň. sub Histor. 6247 f. 14. Službu svou vzkazuji, urození páni, stateční rytíři a vládyky, moudří a opa- trní měšťané, přátelé moji milí! Jakož král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest to knížetství Opavské do království Českého vpojiti, a na to vám majestáty a listy JMKské vydati, i také zvláštní utvrzení tomuto království Českému učiniti na to; ježto nepochybuji o tom, že vám všem to dobře v paměti a vědomosti jest, kterak

Strana 179
Dopisy z roku 1514 a 1515. 179 to knížetství žádným obyčejem žádnému dáváno býti nemá. I oznámeno jest nám některým do téhož království, že by někdo z obyvatelů knížetství Slezského anebo kdožkoliv o to jednal u JMKské, aby to knížetství jemu dáno anebo komužkoli dáno bylo; ježto taková věc byla by znamenitě proti výsadám toho království a snad i toho knížetství. Ačkolivěk mám tu naději, že JMKská v tom nic proti spravedlnosti a svobodám téhož království učiniti ani proti výsadám vašim neráčí, ale jestliže by omylem aneb skrze zlou zprávu a nějaké strany jednání vyšli jací listové aneb jaké rozkázání od JMKské, abyšte vy koho jiného za pána míti měli, nežli JMKskou a JMti dědice, za to vás žádám i napomínám, že toho nepodniknete a k tomu nikterakž nepřistoupíte. Nebo o tom nepochybuji, že JMKská když to JMti předloženo bude a podle potřebnosti ku paměti přivedeno, že toto království České při tom zůstaviti ráčí, při čemž spravedlivě zachovati má; jakož JMKské z tohoto království bude brzo podle na obecniem sněmu zuostání znamenité poselství učiněno. I to všecko rozvážiti umějíce, i také což by skrze to škodného povstati a přijíti mohlo, té jsem k vám naděje, že se v to nedáte, což by bylo proti jmenovanému království i také vašim i toho všeho knížetství výsadám. Odpovědi žádám. Dán na Drahonicích den svatého kříže povýšení Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, nejvyšší purkrabie Pražský. léta 1514. P. S. Páni a přátelé milí! Jestliže by snad někdo, chtěje vám tuto věc lehčiti, to vám předkládal, že jest toho času byl hejtman tohoto knížetství jiný nežli Čech anebo než obyvatel v tom knížetství: i znáti dobře a dostatečně můžete, že jest ve- liká a znamenitá proměna, učiniti kohožkolivěk ouředníkem a míti vůli to změniti podle libosti své; nebo taková věc, kteráž se může změniti, tehdy může také slušně a snadně, když by bylo potřebí, napravena býti; ale kteráž se věc dá, to se může zase nesnadně vzíti leč mocí, a to by nebylo, za to mám, s dobrým toho knížetství, nežli s znamenitou škodú. I to vše před očima majíce, lépe jest se podle výsad svých toho, což jest poctivého a spravedlivého, od toho neodstupujíce, držeti. 1082. Petrovi z Rožmberka, aby k němu na Blatnou přijel oc. Na hradě Pražském 1515, 18. prosince. Orig. v arch. Třeboň., Fam. Rosenberk 17. Urozený pane, pane příteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že já ještě vzdy se zde na hradě Pražském meškám a ještě tyto svátky vánoční pobyti musím, než k novému letu, dá-li pán Buoh, vypravím se na Blatnú. I prosím, jest-li možné, račte na Blatnú na nové leto anebo potom na zajtří přijeti; a který byšte den tam měli býti, prosím, račte mi oznámiti. Ačkolivěk jistě bych sám rád k vám přijel, ale ráčiete znáti muoj nynější spuosob, i také jaké jiezdy před sebou bez meškánie mám, ješto což prodlévám, činiem to proti své vuoli, nemoha se spěšně vypraviti z příčin prvé oznámených. 23*

Strana 180
180 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Muoj milý pane a příteli! Novin nynie zvláštniech nevím, než pan Kostka, jakož jest měl včera slib podle psaní krále JMti učiniti, že jest neučinil. A o Ren- dlovi sem slyšel, že jest v některých městech byl a konšely sadil, než již jest zase do Prahy přijel. Dán na hradě Pražském v uoterý před hodem svatého Thomáše, Zdeněk Lev z Rožmitála oc. apoštola božieho, léta oc XV. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu příteli mému milému. 1083. Kryštoforovi z Švamberka o svém odjezdu do Slezska oc. Na Blatné 1517, 15. července. Orig. v archivu Třeboň. Fam. Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní manželkú vaší a sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Psal sem vám, což se mého odjezdu dotýče do Sleska, kdy se jemu naději: i vězte, že ještě tiem prodliti musím až do svatého Jakuba, nebo páni mo- ravští něco se v tu věc, což se pana podkomořieho [....] proti němu podle pana Bočka vkládají a při tom i proti nám obyvatelóm tohoto královstvie. I jest mi po- třebie, nežli bych odjel, o tom věděti, na čem to bude postaveno, nebo se nynie o to něco v Majtě Vysokém jedná. A protož, muoj milý pane švagře, kdyžkoli do svatého Jakuba ke mně přijedete, jakož jste toho úmyslu byli, rád vás věrně uhlédám. A pán Buoh všemohúcí rač nám dáti spolu šťastné a ve zdraví shledánie. Dán na Blatné v středu den svatých apoštoluov rozeslánie léta oc XVII. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Boru oc. 1084. Posílá Petrovi z Rožmberka list Píseckých, přípis Rendlova sepsání i listu královského; oznamuje, že kanclíř přátelsky chovati se chce, o sjezdu pánů a rytířstva v Praze, o Rendlovi oc. Na Drahonicích 1519, 29. srpna. Kopiář v archivu Novohradském F. 482-483/ Nr. 2506.*) Anno domini MVCXIX literae registratae a domino Leone a festo decollationis s. Johannis baptist. [29. srpna]. Od najvyššieho pana purkrabie Pražského oc. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste ráčili u mne nechati listu, který sú vám Pí- setští psali, i teď vám jej zase posílám, i také přípis svého zdání, co byšte jim měli za odpověď dáti; však račte opraviti, přičiniti, neb ujíti, kterak se vám bude líbiti. *) Za opisy z archivu Novo-Hradského děkujeme laskavé ochotě p. t. pana Dr. A. Rezka.

Strana 181
Dopisy z let 1515—1519. 181 Nežli, kdež sem linii na tom přípisu podtrhl, to ráčíte-li vymazati, aneb také do listu vepsati, to při tom stuoj; než mně se zdá, že muože tak psáno býti; pakli se vymaže, tak bez toho býti muože. Když sme byli v sobotu u Vodňanech, zapomněl sem vám toho přípisu vrá- titi Rendlova sepsání, který ste mi byli ráčili po panu Švamberkovi poslati, i teď vám jej posílám. Také vám posílám přípis listu, co jest král JMt ráčil nám všem stavóm, což se JMti příjezdu do tohoto královstvie dotýče, psáti; než jest list latině psaný, kterýž jest v Praze nechán, nežli česky jest vyložen a mně poslán. Toho pak nevím, dobře-li jest vyloženo. Posílám vám také na ceduli sepsáno, jestliže by kto právo na vás pro dluh královský vedl, kterak byste v tom se zachovati měli. A za- tím, muoj milý pane a přieteli, snad opatřeni budeme podle obecních sněmuov svolení dskami zapsaných, abychme bez naší škody vyvazeni v tom byli. Jakož ste mi ráčili dáti pamět napsanou, což se úředníkuov od desk dotýče: i k tomu se chci přičiniti, aby u Vodňanech byli na den svatého kříže povýšení [14. září. Psal jest mi pan Břetislav Švihovský, kterýž tento pátek minulý přijel od falckrabie JMti, že by markrabie Kazimír ráčil psáti falckrabí, že knieže Witmberské má zase několiko zámkuov a měst, kterých jemu byli dobyli. I jestli tak, tehdy kdož v těch stranách co dobude, když zvláštní moci nad tím nemá, slabě to držeti muože. Račte věděti, že včera před samým večerem přišel ke mně posel z Prahy a přinesl mi některé listy, ješto někteří mi oznamují, že by pan kancléř*) byl té vuole, aby se ke mně ve všem přátelství zachoval, než že by něco sobě obtěžoval, co sem psal rytieřstvu na nynější sjezd do Prahy, což se jejich zápisu v Plzni učiněného dotýče; ale mám za to, že nemá co obtěžovati, neb sem toliko ten rozum psal, jakož sem vám u Vodňanech pravil, poněvadž o mně jest hlas puštěn, že bych v zápisu byl, ješto nejsem, že bych to rád věděl, kterak se jim to líbí, kteří jiní z pánuov v zá- pisu sú oc. Však jakžkolivěk jest, kterak sem srozuměl, že pan kancléř s některými chce se varovati příčin, aby mi jich k nepřátelství nedával: i jestliže tak učiní, jistěť já také jemu ani žádnému nerad bych zúmysla příčiny k nepřátelstvie dal. Než těchto časuov jaké jest opatrnosti při mnohých věcech potřebí, ráčíte to dobře znáti. Jest mi také psáno, že pan kancléř i jiní páni, kteří se do Prahy sjeli, nechtěli mezi se v jednání Rendle vpustiti; toho pak nevím, co sú potom učinili. Než mám dnes z Prahy na Blatné posla míti, jakož tam také, dá-li Buoh, dnes budu, i zvím-li co zvláštnieho nového, chci vám to oznámiti. Než račte věděti, jak jest mi psáno, že sú se toliko ti páni sjeli, kteří sú v zápisu, a něco z rytieřstva z některých krajuov ne mnoho; než ti z rytieřstva, tak mám za to, že zavierati nic nebudou, až prvé také na náš sjezd pošlí. A scházejí se spolu páni s rytířstvem, jakž mi oznámeno, v domu páně Zajícovu,**) kterýmž pan sudí dvorský vládne, a tak se naději, že proti vůli **) Zajíc z Hasenburka. *) Ladislav z Šternberka.

Strana 182
182 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. páně Zajícově. Toto mi také psal písař muoj z Prahy, že jest k němu Rendl mluvil, že jest on vojnu zastavil, kterúž někteří chtěli svých dluhuov dobývati, a že jest na prvo [sic] přivedl. I mám za to, žej to snadně zastaviti bylo, ktož čeho nemuože slušně s poctivostí učiniti. Také mi psáno, že by on Rendl nějaký spis těm pánóm, jako se sjeli, ukázati chtěl, ješto mám za to, že ten, o kterémž prvé vieme, ale že pan kancléř s jinými nechtěli jeho slyšeti, pravíc, že se o to nesjeli, a že by pan kancléř pro Rendle i nějakú obtiežnost ku panu Albrechtovi, bratru svému, měl: pak byť sobě chtěli Rendle (jakož jest k tomu dost hodných příčin) zvoškliviti, nebylo by co hyzditi. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane a příteli, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Drahonicích v pondělí den sv. Jana křtitele stětí léta oc XIX. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Cedule v tom listu. Račte věděti, že jest mi z Prahy psáno a oznámeno od těch, ješto za to mám, že vám i mně dobrého přejí, že by v uobecní pověsti anebo v řeči toho došlo a v sloviech na tento rozum: že by pán z Rozmberka ráčil mlu- viti, chtie-li nám někteří krále sem uvésti a pod JMti jménem neb osobou nám roz- kazovati, dokudž let nemá, toho že se nedopustieme a toho že nedovedou, dokudž našich hrdel a statku stává, že bychme toho bránili a brániti budem. I jest k tomu věc podobná, o čemž ste mi ráčili u Vodňanech, co vás došlo, praviti. Ješto to vše věda, když buohdá v Praze budu na tom sjezdu, chci vás, jakož ste mi ráčili poru- čiti, v tom omluviti. Neb poněvadž se již to tak roznáší a taková nepravá řeč v lidi vpouští, jest potřebné a slušné tu omluvu učiniti, ač nepochybuji, než že mnozí tomu nevěří. Také mi psáno, že pan písař má býti brzo v Praze, a odtud že by tuto středu měl jeti k králi JMti do Budína. Prosím, račte brzo zase tohoto posla vypraviti, aby mne mohl na Blatné za- stihnouti; neb odtud, dá-li pán Buoh, ve čtvrtek po ranném obědu mám úmysl vyjeti na ten sjezd na hrad Pražský. Datum ut supra. 1085. Petrovi z Rožmberka o sjezdu pánů a rytířů v Praze, o vyslání od nich k Pražanům; v příčině vyvazení z dluhův královských oc. Na Blatné 1519, 31. srpna. Kopiář v arch. Novohradském F 482/ 483 Nro 2506. Pan Lev pánu JMti. — Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Teď vám posielám přípis, co jest mi z Prahy posláno, kterak jsú [se] ti páni a z rytířstva, kteříž se byli spolu do Prahy sjeli, mezi sebou zapsali aneb srovnali. A chtěl jsem k vám zítra naschvál o to poslati, než poněvadž váš posel ke mně dnes přijel, posílám vám to po něm.

Strana 183
Dopisy s roku 1519. 183 A pane a přieteli muoj milý! Kterak mi se to líbí anebo co mezi tím nelíbí, ješto by snad opravy potřebuovalo, nemám času o tom široce psáti, než zanechám toho, dá-li pán Buoh, k jinému času. Nežli to znám, že napořád lidé pěkně píší a mluví, než na tomť jest najviece, ktož dobrú věc skutkem naplní. Také račte věděti, že jest mi z Prahy psáno, že ti páni, kteří se byli tam sjeli, poslali ku pánuom Pražanóm, žádajíc, aby k jejich jednání také z sebe některé konšely poslali. I poslali jsú, ale ne k jednání, mistra Paška sama druhého, jim oznamujíc, že se jim nezdá toho učiniti, než zavrou-li co, chtí-li jim toho přiepis poslati, aby oni mohli toho u sebe povážiti oc. I tu ráčíte znáti, žeť by přátelství ti páni od měst nezavrhli, a protož nám nemají co za zlé mieti, abychme s nimi dobré přátelství zachovali. Jakož jste mi ráčili poslati přípis, na čem jsú někteří dlužníci aneb věřitelé, kteří se spolu v Praze sjeli, zuostali: i tomu jest tak rozuměti, že jedni druhé po- zdvihují, aby vzdy splésti mohli. Pak když k nám budou o to domlúvati, mně se zdá, kterak jsem na to nynie krátce pomyslil, že jest na to snadná odpověď: když oni a jiní, tak kterak jest dskami zapsáno, z těch dluohóv krále JMti nás bez naší škody vyvadí, že se jim dosti státi má, a chtí-li, aby jim právo šlo, že nám též jíti má, a podle toho dskami zemskými zapsání, mám za to, že předkem; neb poněvadž máme býti bez naší škody vypraveni, tehdy prvé se to má státi, nežli by škody přišly. Pakli by kto chtěl mimo naši slušnú odpověď své vuole a moci užívati, sluší týmž odpierati. Neb svolení obecní jest právo, a kdybychme toho užiti nemohli, tehdy by těmi, kto by toho nedrželi a tomu dosti nečinili, to přišlo, ale ne námi, kteříž bychme při tom stáli a toho spravedlivě pro jiných dosti neučinění užiti ne- mohli. A jakož také v tom spisu jest zmínka o některých z Pražan: i mám za to, že jest jich dosti málo, i jiných, komuž dlužno, nemnoho, než že by někteří nezbední rádi v to jiné pojali, snad, jakož za to konečně mám, jsúce Rendlem nadchnulí, kterýž jest zvykl mezi lidmi spletky činiti. A teď vám ten přiepis zase posielám. Toto také račte věděti, že jsou mi ti páni zápisníci, jak v Praze byli, psali, něco sobě obtěžujíc, co jsem rytieřstvu do Prahy psal, učiniv zmínku o jejich zápisu, jakož jsem vám o tom něco u Vodňanech pravil: než mně se zdá, že sobě nemají co obtěžovati, chtí-li se mnou dobře býti. A dal sem jim na to odpověď. Jakož po- slal bych vám toho všeho přípisy, než v pravdě nynie nemohú při tomto mém od- jezdu písaři moji postačiti psáti. Než jiným časem chci vám to všecko oznámiti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane a přieteli, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v středu před s. Jiljím léta oc XIX. Zdeněk Lev z Rožmitála oc.

Strana 184
184 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 1086. Petrovi z Rožmberka o přiznání strýců jeho při dskách zemských; o vojenských přípravách v říši, zvláště proti králi Polskému oc. Na hradě Pražském 1519, 1. října. Kopiář v arch. Novohradském F. 482—483/ Nro 2506. Vopět vod pana Lva. — Urozený pane, pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že páni strýci vaši dnes přiznání u desk učinili, tak podle toho, kterak jste před úřadníky od desk u Vodňanech učiniti ráčili, jakož vám teď toho výpis z desk posílám. A při tom jsem byl s panem Krištoforem z Švamberka, nebo jest před tím dnes také do Prahy přijel. A tato se věc konala při dskách v sklepě po vysvědčení puohonuov. Než toto račte věděti, že jsem od pana kancléře vyrozuměl, že jsú páni strýci vaši, kromě pana Jana, na tom byli, nechtějíce toho zápisu konati, leč by při tom bylo propu- štěnie z toho ze všeho zřiezení rodu vašeho, předky vašimi učiněného. Nežli před- ložil sem to jemu panu kancléři, že to býti a zvláště na tento čas nemuože, poněvadž toho smlúva neobsahuje, a také že by tudy mohl se zmatek státi té poctivosti rodu vašeho, kteréž jeden z vás, jakožto nynie vy, užívati máte a užíváte, a že bez toho propuštění proto podle smlúvy bude moci každý s svým dílem učiniti, co bude chtieti. I to jest pan kancléř oblíbil, když jsem mu to předložil, a k témuž jsú oni přive- deni. A tak jest ta věc na místě postavena, jakž jest smluveno, a ne jinak, jakož z toho vajpisu ráčíte tomu šíře vyrozuměti. Muoj milý pane a přieteli! Nynie vám neviem co zvláštnieho oznámiti, než jaké mi noviny pan Tunkl, švagr muoj, z Lužicské země psal, teď vám toho přípis posílám. Dán na hradě Pražském, v sobotu den sv. Remigí léta oc XIX. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Cedule v tom listu jedna. Co se dotýče toho formana páně Krušinova: račte věděti, že pan Krušina dnes se opověděl, že jeho postaviti chce o to, což se těch peněz falešných dotýče. I odloženo jemu do pondělého. I když k tomu přijde, co jste mi o tom ráčili psáti, chci to rád v paměti mieti. Toto také račte věděti, že páni z Gutšteina někteří obsílají na vojnu proti falckrabí JMti, jakož jeden list jsem viděl, kterýž pan Albrecht z Gutšteina, jako na Mělníce, o tu věc psal. Také regenti Ra- kúští psali mi o tu odpověď od pana Albrechta z Šternberka; a mám za to, že to buohdá vše k dobrému a k upokojení přivedeno bude. Druhá cedule v témž listu od pana Tunkle. Noviny odsud VMti tyto oznamuji: že jest do marek z říše přitáhlo lancknechtuov osm tisíc, a ti se rozložili v zemi markrabově Joachimově na tré; kteříž jsou se hlásili, že do Prus táhnou k mistru Pruskému proti králi Polskému JMti. A některé sto koní jízdných při tom také jest

Strana 185
Dopisy z roku 1519. 185 bylo. O kterejchž věcí, jakž jsem zvěděl, tak sem králi Polskému JMti psal a také panu Lukášovi, kterýž jest na Poznani a hajtmanem po všie Polště, aby o tom vě- děli; kdež nepochybuji, že jsú snad prvé o tom také věděli oc. Než tyto dni poslal ke mně pan mistr z Žumbergku velmi kvapně služebníka svého, oznamujíc mi, že markrabie Joachim JMt jemu píše, aby zhuoru byl, a tak všem poddaným, ktož co pod ním mají, a táhli dnem i nocí, že ti pěší, kteříž do Prus táhnúti měli, že jemu vybrali dvě městečka dobře hrazená k braní i Sycze [sic]. A jest právě v prostřed zemí jeho; ješto jestliže je osadí, netuší lidé, aby jeho markrabie hned zase dobyti měli. Pak včera, když jsem již ležel, pravili mi, že jest Franciscus Zeglingk opět do marek přitáhl, a že by měl mieti na čtyři tisíce koní s sebou. Toho ještě jistě ne- vím, takli jest. Než jestiť markrabie Joachim v strachu, to jistě věděti račte, před těmi lidmi. A slyším, že jest on markrabie jim několiko tisíc zlatých dal tyto dni, aby předse táhli do Prus, neb on jest tu hru na krále Polského JMt najviece strojil. Nevím pak, coť z toho dále bude. Než přísloví jest, ktož komu jámu kopá, že v ní také druhdy sám upadá. A slyším, že ten Franciscus sobě tytul dal, a tak že se píše: najvyšší hajtman říše a trestatel nespravedlivých a nepravých lidí. 1087. Petrovi z Rožmberka o zavření sněmu a o rozepsání nového, o válečných událostech v říši, o Janovském a Klatovských, o příjezdu krále do Čech, o králi Polském. Na hradě Pražském 1519, 16. října. Kopiář v arch. Novohradském F. 482—483/ Nro 2506. Od pana Lva. — Urozený pane, pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili psáti, abych vám oznámil, na čem jest nynější sněm rozveden a zavřín, i také nějaké jiné noviny oc, i také což se Cinšpanuov a Janovského i některých jiných věcí dotýče: i račte vě- děti, že včera k samému večeru sněm sme zavřeli. A dnes ráno od vás ke mně posel přišel, ješto chtěl jsem k vám naschvál svého posla poslati, jakož na tom jsem, že ještě poslati chci; nebo po tomto poslu vašem nemohu vám sněmu vypsaného poslati, neb jeho ještě sám nemám; než když mieti budu, tehdy bez meškání, dada přepsati, chci vám poslati. Však abyšte něco o tom sněmu již věděti ráčili, na tom jsme zuo- stali, abychme nový sněm měli v pondělí po hodu božieho křtění [9. ledna]; a duotud, mám za to, že jedni druhým dluhuov čekati budou, aby na krále JMt v tom času škody nešly. A poněvadž ten sněm býti má pro umenšení lidem nákladuov, jest od- loženo soudu komornieho, který by měl býti o sv. Martině, do Svátostí. Což se dotýče falckrabí JMti, mám za to, že ta válka s pány z Gutštajny bude zastavena, i ně- kterých jiných a snad všech, což se obyvateluov tohoto královstvie dotýče, do sv. Jiří, leč jestliže jest co v těchto dnech se mezi nimi stalo, jakož snad nic tak zvláštnieho. Také co se Rakušan a pana Albrechta z Šternbergka a Cinšpána dotýče, Archiv Český XII. 24

Strana 186
186 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. měl by pan Albrecht k tomu Cinšpána vésti, aby se také pokojně zachoval; a o to i o jiné věci mělo by se jednati o sněmu budoucím, aby rokové a sjezdové podle dědičných smlouv držáni byli, a což by bylo spravedlivého, aby se k tomu přivésti a to slušně srovnati mohlo. Jakož ste mi také ráčili psáti, co se Janovského a Klatovských dotýče: i Ja- novský sedí nynie v Praze; než když jest o to na sněmu k Klatovským mluveno, aby jeho v moc našim stavuom dali, vzali sobě v tom jakous výmluvu, tak jakž mi se zdá, jiným spuosobem, nežli jsú byli toho na naši raddu prvé poddali. A jakž jest kolivěk, mně se to nelíbí, a časem jiným chci vám to šieře oznámiti. Také račte věděti, že pan Zdislav Dubský a jiní, kteříž k králi JMti od nás jezdili, již jsú se zase vrátili. A pan Zdeslav Dubský dnes do Prahy přijel a u mne byl. A tak jsem srozuměl, že králem JMtí neschází, což se JMti příjezdu do tohoto královstvie Če- ského dotýče, kdyby pány Uherskými nescházelo. Jakož i tomu jsem srozuměl, že by o to něco měli býti posláni do tohoto královstvie, a snad na budúcí sněm, pan markrabie Jiří a knieže Karel JMt. Račte také věděti, že král Polský JMt ráčil nám všem stavuom psáti, žádaje, abychom proti JMti jeti nedopouštěli, aneb lidi vésti k mistru Pruskému. I to jsme připsali, že to učiniti chcme podle JMti žádosti, ač však také slyšeti, že na tento čas jest mezi nimi pokoj najednán. Také jsem slyšel, že nedávno král Polský JMt několikonácte tisíc lidí Mozkvanuov porazil, totižto JMti poddaní Litvané. Jiných zvláštniech novin, krom rozličných běžných, neviem. Než račte věděti, že jsem se panem hofmistrem již smluvil o ty ruoznice pana kancléře a pana Ople, kteréž mezi nimi byly, i puohonové; a ta smlúva jest ve dsky vepsána a puohonové vymazáni. Což se dotýče pana Albrechta z Šternbergka a panen sester manželky jeho o ten statek Toužetín: již jest ta věc na tom postavena, že má jim pan Albrecht Toužetína i jiného jich statku, což k tomu přísluší, postúpiti tuto středu po svatém Havle [19. října]; a chtí-li se dále z čeho viniti, to jim zavřeno není. Toto také račte věděti, jakož jsem psal do Budína o tu vajprosu, jakž jste mi poručiti ráčili, což se Píseckých dotýče: i teď vám o to list posielám královský ku panu kancléři. A protož, když budete ráčiti, muožete k němu ten list poslati, neb zítra chce odsud na Bechyni jeti. A jakož jste mi ráčili psáti, což se mého příjezdu na Blatnú dotýče: i dá-li pán Buoh budu tam prvé svatého Martina. Neb račte věděti, že bych tam rád byl okolo hodu Všech svatých, než že některé potřeby ještě mne zde zdržují, i také to, což jest na mne nynějším sněmem vzloženo. Neb ač bych již dávno ta- kových prací rád prázden byl, ale znaje toho potřebu a z některých příčin, ješto nepochybuji, že je také znáti ráčíte, ještě v něčem pracovati musím, až s boží po- mocí k něčemu se lepšiemu přivede. Dán na hradě Pražském v neděli den sv. Havla léta oc XIX. Zdeněk Lev z Rožmitála oc.

Strana 187
Dopisy z roku 1519. 187 Cedule v tom listu. Toto také račte věděti, že jest starý pán z Pernšteina také zde v Praze o sněmu byl, a pravil mi, že proto přijel, což se pana kancléře*) dotýče, stoje podle něho proti panu Jakubovi.**) Ješto nepochybuji, nežli že jste o tom ráčili slyšeti, jaká jest ruoznice mezi panem Jakubem a jinými posly, kteří v Frankfurtě byli oc. I jest toho odloženo do suchých dní postniech anebo do budúcieho sněmu, jestliže prvé bude, jakož již býti má, jakž vám v listu oznamuji. Žádal jest mne pan Jan z Wartmbergka, abych vám od něho list poslal, kterýž tuto posílám. I jestliže bude na to potřebí jaké odpovědi, prosím, račte mi oznámiti a to poslati po mém poslu, kteréhož k vám po dvú neb po třech dnech chci odsud poslati. Což se dotýče pokut, ktož by se jaké dopustili, račte věděti, že jest na tomto sněmu také svoleno, že je král JMt bude moci dávati. Než toho snad bude potřebí, ktož by pokuty vyprosil, aby sobě to také zednal, kterýž by na to list od krále JMti byl dán, aby v něm datum bylo již těchto časuov po tomto sněmu, kterýž jest se zavřel tuto sobotu před svatým Havlem [15. října]. Což ste mi ráčili napsati v ceduli zvláštní, tomu jsem porozuměl. A již nynic o tom dalšieho psaní zanechám, až bohdá do našeho shledání. *) Ludislav ze Šternberka. **) Jakub ze Vřesovic. 1088. Posílá Petrovi z Rožmberka výpis sněmu a přípis odpovědi královské poslům stavovským dané, oznamuje, že Zdeněk Malovec odpuštění od země béře oc. Na hradě Pražském 1519, 20. října. Kopiář archivu Novohradského F. 482—483/ Nro 2506. Opět od pana Lva. — Urozený pane, pane, příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane a příteli! Teď vám posílám vajpis sněmu nynějšího, a také vám posílám přípis, jaká jest tohoto času odpověď dána od krále JMti a latině sepsána poslóm našim, kteříž od stavuov tohoto královstvie u JMKské byli. A prosím vás, jestliže tohoto času, jakož se naději, u vás bude pan Krištofor z Švamberka, že jemu toho ráčíte rozkázati vajpis dáti. A račte věděti, že nynie nic tak zvláštnieho nevím vám oznámiti, než že jest mi Zdeněk Malovec psal, že od země odpuštění béře. Což se pak dotýče mého příjezdu na Blatnú, také jsem sobě to rozhodl, že ještě nemohu tam jeti do hodu Všech Svatých, než, dá-li pán Buoh, konečně tam buohdá na Blatné ten týden po hodu Všech Svatých budu. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane a příteli, abychom se spuolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po svatém Lukáši Zdeněk Lev z Rožmitála oc. evangelistu léta oc XIX°. Cedule v tom listu. Jakož jsem vám po vašem poslu poslal list, co jest vám pan Jan z Wartenbergka psal, i ráčíte-li co jemu za odpověď dáti, račte mi to po 24*

Strana 188
188 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. tomto poslu poslati. Než srozuměl jsem, že vám toliko o to psal, žádaje, abyšte od něho ráčili za zlaté peníze, co jest vám dlužen, bráti, a že by za zlatý to dáti chtěl, po čem nynie zlatý uherský platí. 1089. Petrovi z Rožmberka, jaké učinil opatření v příčině odpovědnictví Zdeňka Malovce; že ho rád na Blatné přivítá, zmiňuje se o nevděčnosti jeho přátel. Na Blatné 1519, 10. listopadu. Kopiář v archivu Novohradském F. 482—483 Nro 2506. Od pana Lva. — Urozený pane, pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Poněvadž mi se poselství trefilo do Lince k doktoru Sebastiánovi o některú potřebu, zdálo mi se vám také něco při tomto poslu napsati. Neb ač tak v nově nic zvláštně neviem, než toliko toto: račte věděti, když jsem chtěl z Prahy tento pondělí minulý vyjeti, že ten den ráno poslali ke mně Pražané některé z konšel, oznamujíce mi, kterak jest list nalezen, že Zdeněk Malovec jim odpověděl, žádajíce, pokud bych se měl v tom zachovati podle úřadu svého, abych tak učinil. Jakož se tak stalo, že jsem ten den tam zuostal a o té věci psaním svým, puokudž mi náležalo, do krajuov tohoto královstvie jsem oznámil. Neb poněvadž máme a povinni jsme obecní zemské svolení držeti, tehdy nám náleží, jedněm jako druhým obyvatelóm tohoto královstvie Českého v takových věcech sebe ne- opouštěti. Pak tuto středu přijel jsem na Blatnú, a dnes ve čtvrtek přinesen mi od vás list po mém poslu, kteréhož jsem k vám z Prahy posílal, ješto mi psáti ráčíte, že by váš byl úmysl ke mně na Blatnú přijeti, anebo se mnou se sjeti. I jestliže přijeti ráčíte na Blatnú, s pravú věrou rád vás uhlídám; pakli budete ráčiti, abych se s vámi sjel, také rád to, kdežkoli budete ráčiti, učiniem. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane a přieteli, abychme se spuolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné ve čtvrtek před sv. Martinem léta oc XIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Cedule v tom listu. Jakož jste mi ráčili cedulku napsati a při tom i podobenství dotknúti aneb přísloví, ješto tomu jsem všemu porozuměl. I také kdež jste ráčili do- tknúti a tím tu ceduli zavříti, že se vám zdá, že mně to bude s podivením: i tím to nynie krátce zavierám, neb se o tom po poslu nehodí široce psáti. Než jestliže se ta věc dotýče, tak jakž tomu rozumiem, vašich blízkých přátel, tehdy jest se jistě čemu diviti. Neb, muoj milý pane a přieteli, co jste učinili a k mnohem většie věci, nežli jste povinni byli, svolili, nemá-li to býti od vás za vděk přijato, než ještě pod tím něco jiného obmajšleno, divné jest. Neb netoliko božie přikázání, ale i přirozený zákon tomu chce, že ne zlým za dobré, ale za dobré jistě má býti spravedlivě i z povinnosti dobrým odplacováno; anébrž poněvadž i boží jest vuole odpláceti za

Strana 189
Dopisy z roku 1519 a 1520. 189 zlé dobrým, nadto jest povinnost za dobré netoliko dobře odplacovati, ale takovému příteli přísluší toho i zasluhovati. 1090. Petrovi z Rožmberka, že by rád s ním se shledal, posílá mu přípisy listův královských oc. Na Blatné 1519, 22. listopadu. Kopiář v archivu Novohradském F. 482—483/ Nro 2506, Od pana Lva pánu JMti. — Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že tento pátek minulý přijel jest ke mně od krále JMti pan písař z Uher a dnes ode mne do Prahy a duomuov jede. A pan kancléř také v sobotu minulú ke mně sem na Blatnú přijel, nežli již včera odsud do Nepomuka jel. I jsú toho některé potřeby, ješto bych se s vámi rád brzo shledal, abych vám takové věci, což mi se potřebného zdá, oznámil. Protož prosím vás, račte mi oznámiti, kdy byšte se se mnú a kde shledati a sjeti ráčili? Pakli ráčíte ke mně přijeti, rád vás s pravú věrú uhlédám; pakli by vám mělo v tyto zlé cesty obtiežno jeti býti, tehdy sám bych k vám rád na Krumlov přijeti chtěl. Ale toho neviem, dobře-li by se to trefilo, což se nynějšieho spuosobu pánuov strýcuov vašich dotýče oc. Však, jakž budete ráčiti mně oznámiti, tím se v tom spraviti a tak učiniti chci. A muoj milý pane a příteli! Teď vám posílám list od krále JMti, kterýž jest mi prvé přinesen po královském komorníku, nežli ke mně pan písař přijel. A při tom vám posielám přípis, co jest král JMt ráčil psáti do krajuov, což se krále Polského JMti a mistra Pruského dotýče. A také vám posielám přípis, co jest král JMt psáti ráčil Pražanóm, ješto se v tom také toho Podušky, jako se praví knězem býti, dotýče; než mně se zdá, že jest lotr a pikhart. A o jiných věcech nynie psaní až do našeho, dá-li pán Buoh, shledání zanechati chci. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychom se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v úterý den svaté Cecilie léta oc XVIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. 1091. Žádá Chebských, aby vzali v opatrování statek v kraji Chebském, o kterýž jest různice mezi Mathesem Hysrlem a Cabicary, až by mezi nimi o to srovnání soudem se stalo. Na Rožmitále 1520, 15. září. Orig. v archivu města Chebu. Původní listina v archivu města Chebu, z níž před lety regest učiněn, byla někam založena a toho času nalezena býti nemůže; zatím spokojiti se musíme regestem.

Strana 190
B. XIII. DOPISY NEJVYŠŠÍCH HEJTMANŮ KRÁLE A KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO z let 1529—1531. K vydání upravil Antonín Rezek. Úvod. Když král Ferdinand I. po korunování svém v Praze odebral se (29. března 1527) na Moravu a do Slezska, ustanovil nejv. purkrabí p. Zdeňka Lva z Rožmitála za prozatimného správce království Českého po čas své nepřítomnosti. Zdržel ho tím v Praze a zamezil, že pan Lev nejel sebou do Brna a do Vratislavě. Jest povědomo, že král Ferdinand z pochopi- telných příčin neměl pražádné důvěry k tomuto muži, ale musil na počátku své vlády chovati se k němu opatrně. Král návrátil se z cesty moravsko-slezské dosti brzo do Čech, ale hned zase strojil se k jízdě do Uher, snad na dlouhou dobu. I postaral se opět o náměstnictví v Čechách, ale způsobem, který docela odpovídal poměru jeho k panu Zdeňkovi Lvovi. — Podle zřízení zemského byl zajisté zástupcem královým v zemi, po čas jeho nepřítomnosti, především nejvyšší purkrabí Pražský. Ale již ve starších dobách a jmenovitě za vlády posledních dvou králů z rodu Jagajlova zhusta volívali nebo jmenovali se nejvyšší hejtmani za správce království po čas panovníkovy nepřítomnosti. Byli to obyčejně 2 -4 přední úředníci zemští, ale někdy také jeden jediný. Ferdinand I., kterýž nejvyššího purkrabí Zdeňka Lva z Rožmitála náměstkem svým v zemi míti nechtěl vůbec, anebo aspoň ne samojediného, mohl tudíž odvolati se na starší praxi, a když odjížděl z Čech do Uher ustanovil tehdejšího nejv. hofmistra Vojtěcha z Pern- šteina za „krále JMti a království Českého hejtmana“. Stalo se tak asi v prvních dnech června 1527; 25. dne toho měsíce Vojtěch z Pernšteina již úřadoval. Působnost nejvyššího hejtmana trvala jen po čas královy nepřítomnosti v zemi, v tomto případě tedy do 7. dubna 1528. Ferdinand pobyl potom v Čechách až do konce září. Před odjezdem ustanovil za nejvyšší hejtmany krále i království osoby dvě: Hanuše Pfluga z Rabšteina a na Bečově, hejtmana německých lén, a Jaroslava z Vřesovic na Brozanech. O úřadování jich máme první zmínku z 19. října 1528. Jaký o užívání titule hejtmanského se strany pana Jaroslava z Vřesovic

Strana 191
Uvod. 191 vznikl spor mezi stavy panským a rytířským, o tom obšírně čísti lze ve Sněmích Českých I. str. 289 a násl.*) Na sněmě v Budějovicích, držaném v červenci 1529, byl přítomen Ferdinand I. osobně, tudíž „sešla“ působnost obou hejtmanů v zemi. Dne 21. července, den před svým odjezdem do Lince, jmenoval potom král hejtmany nové a sice čtyři: Zdeňka Lva z Rožmitála a Vojtěcha z Pernšteina ze stavu panského, Radslava Beřkovského ze Šebířova, nejv. písaře, a Wolfarta Planknara z Kynšperku podkomořího, ze stavu rytířského. Měli se střídati tak, aby vždy jeden pán a jeden rytíř úřadovali. Ale neprovádělo se to. Nejv. hejtmani bývali v Praze po- hromadě někdy všichni, někdy tři, nebo dva a zhusta také jeden jediný. Zevrubněji viděti to lze v dopisech tuto uveřejněných. Nejméně staral se o hejtmanství p. Vojtěch z Pernšteina. Netrvalo také úřadování těchto čtyř osob dlouho. Počátkem října 1529 byl v Praze opět sněm za osobní přítomnosti panovníkovy, a nejv. hejtmanství přestalo. Když potom král odjížděl, jmenoval nové hejtmany, ale toliko dva: Zdeňka Lva z Rožmitála a Radslava Beřkovského z Šebířova. Začali úřadovati právě v ten den, kdy Ferdinand I. Prahu opustil.**) — Vedle úředního titule „krále JMti a tohoto království hejtmané“ objevuje se také touto dobou dvakráte rčení: „my jakožto místo JMKské držící.“ Ale pan Lev již málo hleděl si úřadu, dobře před- vídaje, že moc a sláva jeho chýlí se ku pádu. Téměř veškerou práci hejtmanskou zastával Radslav Beřkovský. Úřední působnost obou hejtmanů trvala toliko do prvních dnů ledna r. 1530. Asi od 7. nebo 8. dne toho měsíce byl panovník opět sám v Čechách. Dne 11. března 1530***) složil Zdeněk Lev také nejvyšší purkrabství a uchýlil se do soukromého života. Jest tuze zajímavo stopovati, jak Ferdinand I. zbavoval se opatrně ale rozhodně povinností svých vůči tomuto muži a jak ho konečně přivedl až tam, že složil první a nejdůležitější úřad v zemi. Hned potom ustanoven za nejv. purkrabí Pražského Jan z Wartenberka, týž muž, který již r. 1523 byl v témž úřadě, když král Ludvík I. snažil se zahájiti éru oprav a složil Zdeňka Lva z pur- krabství. Že Ferdinand I. na Jana z Wartenberka vzpomněl, nebylo panu Lvovi vhod; chtělť někoho jiného míti svým nástupcem. Před odjezdem z Prahy ustanovil král opět nejv. hejtmany, a sice zase 4 osoby: Jana z Wartenberka a Vojtěcha z Pernšteina ze stavu panského, Radslava Beřkovského a Wol- farta Planknara ze stavu rytířského. Ferdinand I. dne 15. dubna 1530 odjel z Prahy, a 19. dubna nejv. hejtmani již vydávají svým jménem nařízení a dopisy. Působnost jejich trvala až do nového králova příjezdu do země na počátku března 1531. — Na sněmě Budějovickém toho léta v měsíci červenci držaném ustanovil král Ferdinand nové hejtmany dva: Jindřicha Berku z Dubé na Dřevenicích a Wolfarta Planknara. Ti byli potom znovu potvrzeni v tomto úřadě r. 1532 a 1533. Pak již více nejvyšší hejtmani ustanovováni nebyli, nýbrž krále v ne- přítomnosti jeho zastupoval nejv. purkrabí Jan z Wartenberka, po případě také nejv. hofmistr, byl-li totiž i purkrabí jinde zaneprázdněn. Hejtmani krále JMti a království Českého, či krátce nejvyšší hejtmani, měli vlastní kancelář. Roku 1528 připomíná se Jan Žatecký z Pisnice jakožto „kancléř nejvyšších pánů Srovnej moje Einige Beiträge zu den böhm. Landtagsakten von 1526—1534 ve Zprávách o zasedání král. Č. Spol. Nauk 1876. — Ze Sněmů Českých, z tohoto pojednání, z knih komorního soudu a z jiných materialií archivních, kteréž jsem si pro dějiny XVI. věku sebral, čerpány jsou všecky zprávy nad čárou vypravované. **) Dne 14. října 1529 byl král v Benešově a z téhož dne jest první dopis nejv. hejtmanů. ***) V Palackého Přehledu omylně 1528. *)

Strana 192
192 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. hejtmanů“*), r. 1530 byl Jiřík z Jelče, probošt Vyšehradský „písařem“ pánů hejtmanů, a od r. 1529 jmenuje se mistr Brikcí ze Zlicka sekretářem soudu hejtmanského a pak zase (1532, 1533) písařem nebo sekretářem pánů hejtmanů. Není nejmenší pochybnosti, že v kanceláři hejtmanské zapisovaly se veškeré dopisy došlé a „ingrossovaly do register“ listy, které hejtmani od sebe vydávali. Nepřihlíží-li se pranic k hejtmanské činnosti soudní, byla jistě v kanceláři jejich registra dvoje nebo troje; dvoje dají se dokázati ze zmínek v dopisech tuto uveřejněných, a vedle nich byla přece také registra pro dopisy od krále přicházející a opět jemu od hejtmanů psané, o nichž tak zhusta se mluví ve veřejných listech od hejtmanů vydávaných. O všech těchto registrech nevíme na ten čas ničeho. Objevil se z nich před lety jediný kus v jednom z Pražských obchodů antikvářských, odkudž zakoupen pro České Museum, čímž od zkázy se zachoval a od nás tuto tiskem se vydává. Musejní registra čili kopiář listů poselacích od úřadu nejv. hejtmanů tvoří velikou v měkké kožené desky svázanou knihu o 180 listech, kteréž však nejsou všecky popsány. Zavírá v sobě listy poselací z let 1529 a 1530, něco málo z r. 1531. Kdo tou dobou byli hejtmany království, jest shora vyloženo. Listy nezapisovaly se do register chronologicky, nýbrž dle stavů. Od fol. 1—58 jsou dopisy psané stavu panskému, od fol. 69—97 dopisy „do všech krajů vůbec a zvláště hejtmanům krajským,“ od fol. 100—132 listy stavu rytířskému, od fol. 137—178 psaní stavu městskému. Folia 59—68, 98—99, 133—136, 179—180 jsou prázdná. Každé z těchto oddělení má svůj titul a nadpis. Ale ani v nich v samých není chronologický pořádek přesně zachován. Listy mladšího datum jsou zhusta dříve ingrossovány než dopisy datum staršího, z čehož rozpoznati lze, jakým způsobem se zapisování do kopiáře dělo. Počínal jsem si při přítomném vydání následovně: Nezachoval jsem pořádek register dle stavů, nýbrž uvedl všecky dopisy do postupu čistě chronologického a titulky odstavců shrnul jsem v jedno. U každého však dopisu jest v závorce postaveno folio, na kterém se v kopiáři čili registru nalézá. — Některé do registru vepsané kusy jsou kancelovány čili zpřetrhány, protože ne sem, nýbrž jinam se měly vepsati; i ty jsem otiskl, poněvadž z nich jistou měrou působnost nejv. hejtmanů se vidí. Pak jsou v registrech dva dopisy (č. 127 a 128), kteréž nejsou psány od nejv. hejtmanů. Král byl v zemi, tudíž nejv. hejtmani složili své úřady. Ale v jejich zastoupení vydány dva zmíněné dopisy od jiných nejv. úředníků zem- ských, kteří k tomu byli asi zplnomocněni. I ty jsem ve přítomné sbírce otiskl. — Ostatkem zachoval jsem veškerá pravidla při vydávání Archivu Českého obvyklá. Jmenovitě hojně jsem zkracoval a vypouštěl dopisy jednoho a téhož znění. Cena kopiáře tuto vydaného jest dvojí. Jednak jest povědomo, že sice pro dobu Ferdi- nandovu máme pramenů hojnost, ale kdo trochu se poohlédl ku př. v archivu místodržitelském, vidí snadno, že nejprvnější léta vlády jeho jsou velmi slabě zastoupena, a teprve po r. 1530 prameny hojněji se prýští. Tudíž i z této stránky jsou dopisy nejv. hejtmanů tuto vydané všelijak důležity. Druhá věc týká se kompetence nejv. hejtmanů, kterážto z těchto byť i zlomko- vitých register dá se vyložiti dosti jasně a patrně. Mnohé z dopisů hejtmanských mají ráz soukromý i přátelský, a to hlavně takové, kde šlo o to, aby některý spor mírně se vy- řídil a nepřicházelo k jednání soudnímu. Jiné veřejné dopisy, hlavně do krajů, dotýkají se všech tehdejších důležitostí politických. V některých (ku př. č. 85) mluví se přímo o kom- *) R. 1524 byl týž Žatecký písařem soudu komorního a „kancléřem“ knížete Karla z Minsterberka.

Strana 193
Dopisy z roku 1529. 193 petencí hejtmanů, jak král ji ustanovil, a ostatním nejv. úředníkům, soudcům zemským i raddám komorním rozkázal, aby hejtmanům v nastalých potřebách byli nápomocni. Otázka kompetence nejv. hejtmanů, jak v dopisech tuto vydaných se jeví, musí se státi předmětem zvláštního článku, obšírnějšího a zevrubnějšího, nežli v přítomném úvodě možno naznačiti. Fol. 1. — Léta Páně M°VCXXIX° za spravování úřadu hajtmanského urozených pánuov a statečných rytieřuov, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, nejvyššího purkrabí Pražského pana Vojtěcha z Pernšteina a na Pardubicích, nejvyššího hofmistra království Českého, pana Radslava Beřkovského z Šebířova a na Liběchově, nejvyššího písaře království Českého, a pana Wolfarta Planknara z Kynšperku, podkomořieho království Českého, a krále JMti a téhož krá- lovství hajtmanuov, tuto se v těchto registrách ingrosují a vpisují listové poselací najprvé stavu panskému, stavu rytířskému i také stavu městskému, i také, což se do všech krajuv všěm vuobec a také obzvláštně pánuom hajtmanom krajským, a každému stavu obzvláštně se listové ingrosují. Stavu panskému. Na fol. 69a jest nadpis: „Za spravování napředpsaných pánuov hajtmanuov JJMtí tuto se vpisují listové, kteříž jdou do všech krajuov vuobec, i také obzvláštně pánuom hajtmanuom krajským psány.“ Na fol. 100a: „tuto se vpisují pořádně listové stavu rytířskému.“ Na fol. 137a: „Tuto se vpisují a ingrossují pořádně listové stavu městskému.“ 1. Radslav Beřkovský Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: aby nemeškal s příjezdem do Prahy. Na hradě Pražském 1529, 27. července (fol. 2 a). Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych VMti rád přál. Račte věděti, že včera do- dáni mi jsou listové od Jiříka Ople a Pavla Valeckého, kterejchž VMti přípisy po- sílám, i také co pan sudí nejvyšší*) panu Janovi z Wartmberka píše, jimž poroz- uměti ráčíte. Tolikéž VMti přípis posílám, co jim zase za odpověď dávám, s radou pánuov komory krále JMti i také kohož jsem mohl na tento čas jmíti z rad JMKské, čemuž porozuoměti ráčíte. A protož poněvadž se tomu rozuomí, že se nemalé věci zdvihají a strach větších, že [sic] tomu časně odpíráno nebude: za to prosím, že ne- ráčíte příjezdem svým na hrad Pražský meškati. Neb jest se obávati, aby z těchto počátkuov něco škodnějšího nepovstalo JMKské i tomuto královstvie, aneb nejméně v zemích k němu příslušejících. Já také tyto všecky věci oznámil jsem JKMti. A také i toto račte věděti, že pro pilné své potřeby tuto sobotu nejprvé příští [31. července) domuov odjeti musím, a tak žádného zde nezuostane. Než toho jsem oumyslu, abych pana Březenského**) prosil, dokadž byšte VMt aneb někdo jiný, kdož jsme hajtmané, sem nepřijeli, přišla-li by jaká psaní, aby to k sobě přijímal. Ještě prosím, že pří- jezdem svým meškati neráčíte; neb přišlo-li by co tvrdšího, bojím se, že bych já Archiv Český XII. 25

Strana 194
194 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. k tomu mdel byl. Dej se nám pán Buoh ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském, C Radslav Beřkovský. v úterý po sv. Jakubu, léta páně M'VCXXIX°. (Na ceduli.) Prosím, že mi za zlé míti neráčíte, že jsem vám jiným zpuosobem nyničky napsal nežli prvé, neb z některé příčiny to činím. Nepochybuji, že té příčině dobře ráčíte rozuoměti. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, nejvyššímu purkrabí Pražskému a JMKské královstvie Českého hajtmanu, pánu a příteli mému milému. *) Zdislav Berka z Dubé. **) Jana z Wartenberka. 2. Týž Janovi Špetlovi staršímu z Janovic: o sporu poddaného jeho se sousedy Libereckými a Svídnickými. Na hradě Pražském 1529, 27. července (ƒ. 2 a). Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám rád přál. Při tom vám oznamuji, že jest učinil psaní prvnějšiem pánuom hajtmanuom krále JMti královstvie Českého*) pan hajtman kní- žectví Svídnického, kteréhož vám přípis pro širší vyrozuomění té vší věci posílám. Kteréž sobě přečtúc, tomu všemu šíře vyrozuomíte, k čemu se Reichmberští volají a poddávají. Při kterémžto psaní jest mi správa učiněna, že by nějaký žid, poddaný váš, měl míti list na Reichmberské, a ten list že by měl býti falešný, kterýmžto listem tam jich, anebo toho, na kohož ten list svědčí, na jich právě viniti by nechtěl, než že by chtěl některé obyvatele z knížectví Svídnického anebo Reichmberské zde v tomto královstvie stavovati a hyndrovati, ježto toho býti, leč se tam prvé obvinění na obyvatelech jich anebo odpověď stane, nemá. Nebo oni Reichmberští k tomu se podávají, bude-li je chtíti, anebo koho z nich, na právě jich viniti týž žid poddaný váš, že jemu chtí rádi spravedlivé na právě svém učiniti a bude-li k čemu sprave- dlivost míti i dopomoci. Pak já, nechtěje, aby co dalšího zlého z toho přijíti mohlo a žádnému aby se v tom mimo spravedlivost nic neublížilo, vás z úřadu svého i na místě jiných pánuov hajtmanuov krále JMti královstvie Českého napomínám, přikazujíc, že vy témuž židu, poddanému svému, žádných stavuňkuov ani hydruňkuov na obyvatele kní- žectví Svídnického ani na Reichmberské nedopustíte, zvlášť proto, poněvadž se k spra- vedlivé věci poddávají, a list ten, kterýž žid má, falešný býti praví, a všecko spra- vedlivé od sebe i od spolusouseduov svých témuž židu, poddanému vašemu, ač jestliže k čemu spravedlivost míti bude, rádi učiniti chtějí. Protož vy to znajíce, já o vás nepochybuji, než že vy se takž, jakž vám píši, zachováte a téhož žida, poddaného svého, k tomu míti budete, aby on, má-li jakú

Strana 195
Dopisy z roku 1529. 195 spravedlivost, tam aby jich o to právem jich hleděl. A tepruv, stane-li se jemu jaké ukrácení tam na právě jich, odpověď učině jim, bude moci k tomu spravedlivě při- kročiti, což by nyničko měl učiniti; jediné ať se v tom slušný a spravedlivý po- čátek [sic] zachová. S tím dejž se nám pán Buoh dobře míti. Dan na hradě Pražském, v úterý po sv. Jakubu leta XXIX°. Radslav Beřkovský. Urozenému pánu, panu Janovi Špetlovi staršímu z Janovic a na Bezdězi, pánu a pří- teli mému milému. *) Viz Úvod. 3. Týž hejtmanovi knížetství Svídnického: v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1529, 27. července (f. 100 a). Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, příteli muoj milý! Psaní, kteréž jste prvnějším pánuom hajtmanuom krále JMti královstvie Českého učinili, to jest mi dodáno, i také mi jest správa učiněna, co v něm napsáno jest a k čemu se tím psaním podáváte. I věztež, že já o to píši dostatečně panu Janovi Špetlovi staršímu z Janovic, aby on tomu židu, poddanému svému, nedopouštěl na obyvatele knížetství Svídnického ani také na Reichmberské žádných stavuňkuov a hyndruňkuov, leč prvé na právě vašem ty, ktož by témuž židu co povinni byli, obviněni skrze něho budú, a tam aby se jemu na právě tom, k kterémuž věřitelé jeho přísedí, dosti stalo. A za jiné nemám, než že se pan Jan Špetle podle mého z úřadu napomenutí a rozkázání tak zachová. Protož vy to znajíce, má-li týž žid, poddaný pana Jana Špetle, na kterém obyvateli z knížetství Svídnického anebo na Reichmberských jakú spravedlivost, že je k tomu míti budete, aby témuž židu to, což by mu spravedlivě povinni byli, dali a zaplatili, a o to abyšte vy ani já dále s jinými pány hajtmany staráni nebyli. Kdež o vás nepochybuji, že vy se v tom tak, jakž vám píšem, zachováte. Dán na hradě Pražském, v úterý po sv. Jakubu léta oc XXIX°. Radslav Beřkovský oc. Urozenému a statečnému rytíři, panu Hanušovi Zejdlicovi z Šunpheldu, hajtmanu knížetství Svídnického, příteli mému milému. 4. Týž Jiřímu Oplovi z Fictum a Pavlovi Valeckému z Doupova: aby nebrali odpuštění od země, nýbrž hledali jiných cest ke srovnání svých záležitostí. Na hradě Pražském 1529, 27. července (ƒ. 100 a). Službu svú vzkazuji, urozený a statečný rytíři, pane příteli muoj milý! Vězte, že jest mi psaní vaše dodáno, které jste sem učinili na tento čas do královstvie tohoto snad k stavuom, ale nápis tak nestojí; kterýmžto psaním odpuštění béřete od tohoto království z příčin v témž psaní oznámených. 25*

Strana 196
196 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. I věztež, kteříž jsme se mohli na tento čas ze všech tří stavuov shledati, to psaní vaše jsme otevřeli a je také, pokudž jsme rozuoměli, vážili, nébrž i v zřízení zemské nahlédli. Kdež takovú věc vážíce neznáme, aby podle téhož zřízení zemského vaše odpuštění, jak se v listu píše, za dosti se vykonalo. Kteréhožto zřízení zemského, nepřejíc vám nic zlého, vejpis vám jeho z desk posílám, jak to zřízení samo v sobě jest, abyšte se věděli čím spraviti, jak se v té věci máte zachovati. A muoj milý pane Jiříku! Poněvadž jsem s vámi vždycky dobře byl, za to vás prosím, pomyslte na nějakú jinú cestu, kteráž by se vám k vašemu dobrému i k obývání vlasti své trefiti mohla, nežli tato, kterú před sebú máte. A vpadli-li jste JKMti v jakú nevoli nebo nemilost, abyšte takové věci při JKMti jinými pro- středky hledali nežli těmito, mám za to, že by vám to lépe slúžilo. Neb jestli že jste nespravedlivě při JKMti od koho zvoškliveni, bezpochyby, když by tomu JMt srozuoměti ráčil, že na nepřátely vaše obrátilo by se to zlé a ne na vás*) Dán na hradě Pražském, v úterý po sv. Jakubu léta oc XXIX°. Radslav Beřkovský oc. Urozenému a statečnému rytíři panu Jiříkovi Oplovi z Fictum, příteli mému milému. — V táž slova Pavlovi Valeckému z Doupova jako panu Jiříkovi Oplovi. *) Srovnej Dačického Paměti I. 115. 5. Týž purkmistru a radě Starého města Pražského: o Anežce z Otradovic a její rozepři s kupcem Adolfem z Kolína nad Rýnem. Na hradě Pražském 1529, 29. července (f. 137 a). Službu svú vzkazuji, slovutné a vzácné poctivosti páni přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jest na mne vznesla paní Anežka z Otradovic, někdy manželka a poručnice dětí a statku Faltyna zlatníka z Klorop, kterak by nějaký Adolf kupec z Rejna Kolína ji před právo vaše obeslati měl, i někteří jiní, kterémuž jest všeho sirotčího statku, kterýž jest pod šosem a právem vaším měla, po přísudku vašem prvé postoupila, a takového statku šosovního že více pod právem vaším sirotčího nemá, a on snad přes to, poněvadž ji obsílá, chtěl by na ni míti statek pozemský, ježto on Adolf, nebo ti, kdož ji obsýlají, dobře vědí, kde o zemské statky súditi ná- leží; žádajíce mne i na místě jiných pánuov hajtmanuov krále JMti království Če- ského v tom za opatření a za toto k vám přátelské psaní. Protož já, nechtěje, aby co dalšího zlého mezi nimi se všech stran z toho vzniknúti mělo, vás z úřadu svého i jiných pánuov hajtmanuo krále JMti královstvie Českého napomínám a od osoby své přátelsky žádám, že vy jí i těm, ktož by ji chtěli před právem vaším z pozem- ského statku na právě vašem vinniti ti kupci . . .. [sic]. Dále vás tejna toho neuči- níme, jak se budete k těm kupcuom i také k ní Anežce podle svého práva míti za- chovati. Kdež o vás nepochybuji, než že vy se tak, jakž vám píši, na tuto mú přá-

Strana 197
Dopisy z roku 1529. 197 telskú žádost zachováte. Pakli byšte v tom jakú těžkost měli, že mi to psaním svým oznámíte, abych já se věděl podle úřadu svého dále v tom jak spraviti. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Jakubu ap. bož. leta oc XXIX°. Radslav Beřkovský. Slovutné a vzáctné poctivosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom mým milým. 6. Týž Vojtěchovi z Pernšteina: o sjezdu stavu rytířského, o Vilémovi Doupovcovi, o prácech při úřadě hejtmanském oc. Na hradě Pražském 1529, 31. července (fol. 3 a). Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám s pravú věrú rád přál. Psaní, kteréž jste mi učiniti ráčili, tomu jsem vyrozuměl. Než těch novin nerad slyším, co se Turka dotýče. A zase ty noviny oblibuji, co se císařské velebnosti dotýče. A dejž pán Buoh, aby tak bylo. A co se stavu městského dotýče, jakú cestu před sebú míti ráčíte, ta mně se dobře líbí. A jest jistě dobře, abyšte jim psáti ráčili. A také to VMti ozna- muji, že já dnes domuov pojedu. A stav náš tento pátek na sv. Sixta nejprvé příští [6. srpna] sjeti se mají na hrad Pražský; a tu když se sjedou, ten list královský jim já rozkáži přečísti, když se zase vrátím. Neb zase ten pátek na hrad Pražský, na který se stav náš sjeti mají, přijedu. A bude-li sekretu mého i páně podkomořího do pátku jaká potřeba pro ty listy, kteréž do měst býti mají, ti se sekretové obadva najdou u Ambrože z Prošovic, písaře menších desk zemských na hradě Pražském. A co se Viléma Doupovce dotýče, račte věděti, že jest glejt přijal, a to do neděle po sv. Bartoloměji nejprvé příštím [29. srpna]. Také račte věděti i to, že jsem já zde, jsa na hradě Pražském, neprázdnil, než některé dosti těžké věci z té těžkosti jsem k lepšímu spuosobu, pokud jsem mohl, přivedl. — Než zámutku toho VMti nepřeji, že jest VMti dcera umřela.*) Dejž pán Buoh, jest-li jeho vuole svatá, abychom se spolu v dobrém zdraví shledali. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Sixtem, léta páně M'V XXIX°. Radslav Beřkovský. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernšteina a na Pardubicích, nejvyššímu hof- mistru královstvie Českého a téhož královstvie hajtmanu, pánu a přiteli mému milému. *) Srovnej udaj Sedláčkův, Hrady a zámky I. str. 38. 7. Hejtmani zemští stavu městskému: aby položil tureckou berni do neděle před sv. Bartolomějem. Na hradě Pražském 1529, 31. července (f. 69 a). Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, nejvyšší purkrabie Pražský, Vojtěch z Pernšteina a na Pardubicích, nejvyšší hofmistr královstvie Českého, Radslav Beř-

Strana 198
198 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. kovský z Šebířova a na Liběchově, nejvyšší písař královstvie Českého, Wolfart Planknar z Kynšperku, podkomoří královstvie Českého, a krále JMti a téhož královstvie hajtmané, múdrým a opatrným purkmistruom a radám a všemu stavu městskému měst královy Mti v královstvie Českém, přáteluom našim dobrým, oznamujem: Jakož vás tejno není, kterak na sněmu předešlém, kterýž jest držán byl na hradě Pražském při času minulém, ode všech tří stavuov svolena jest králi JMti, pánu našemu milostivému, pomoc proti Turku nepříteli JMKské i také všeho křesťanstva, kteréžto pomoci polovice mělo dáno a položeno býti podle téhož sněmovního svolení při sv. Jiří minulém: ale poněvadž ještě ta věc jest se nevykonala, než-li ještě na pruotahu pozuo- stala až do sněmu nyní v Budějovicích minulého: protož tohoto vás tejna nečiníme, že JMKská, pán náš milostivý, nám všem hajtmanuom, kteréž jest nás ráčil voliti sobě a tohoto královstvie, ráčil jest psaní učiniti a nám poručiti, abychom všecky stavy k tomu napomenuli, poněvadž již potřeba ta přichází, pro kterúž jsme JMKské tu pomoc svolili, aby JMKské bez odtahuov tu pomoc svolenú dali a vyplnili. Kteréhož listu a psaní vám toho artykule přípis v tento list vepsaný posýláme, kterýž takto sám v sobě jest: „Urození a stateční, věrní naši milí! Věděti dáváme, kterak jisté noviny přišly, že císař Turecký již osobú svú na Bělehradě jest a na královstvie Uherské i jiné země naše s velikým vojskem táhne. Protož abychom jemu překaziti a odepříti mohli, žádáme vás s pilností, poroučejíce, abyšte všechny stavy buď společně neb rozdílně, jakž najlépe rozuměti budete moci, hned napomenuli, a k tomu se skutečně přičinili, aby nám ty peníze a pomoc tím spěšněji a bez dalších odtahuov vyjíti mohli a dána byla. Jakož o vás a všech stavích téhož královstvie Českého nepochybujem, že znajíce toho takovú znamenitú a náhlú potřebú, tím prodlévati nebudou, vědúce, že nám na tom věc vděčnou a zemím našim i sobě potřebnou učiní.“ A protož, přátelé milí, vás za to žádáme, to vědúce, i napomínáme, abyšte do Prahy tu pomoc, a co z vás které město dáti má, k neděli před sv. Bartolomějem [22. srpna] přinesli aneb poslali, aby JMKské bez odtahuo a prodlévání dána byla. I také druhú polovici abyšte k času potomnímu, jakž jest na sněmu v Budějovicích svoleno, na hotově měli. Ješto té jsem naděje, že vámi a stavem vaším též jako stavy jinými v tom nic nesejde. Též také vás za to žádáme i napomínáme, že na hotově budete i s poddanými svými pro potřebu JMKské i tohoto království, jakož také i na sněmu v Budějovicích na tom jest zuostáno a svoleno, aby v tom žádné se obmeškání (ač byla-li by toho jaká další potřeba) nestalo. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Petra z vokov propuštění, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Do všech měst královských čtyři listy takové vyšly a pátý přípis Pražanuom.

Strana 199
Dopisy z roku 1529. 199 8. Pražanům všech tří měst: v téže záležitosti. Na hradě Prašském 1529, 31. července (f. 137 b). Službu svú vzkazujem, vzáctné opatrnosti páni přátelé naši milí! Což se po- moci, kteráž se má králi JMti, pánu našemu milostivému, proti Turkuom učiniti a dáti, dotýče, i také hotovosti, co o to píšeme stavu městskému, teď vám toho přípis do tohoto listu zavřený posíláme a za to vás žádáme, že se také tak zacho- váte a učiníte i s obcemi těch měst, i k témuž, pokudž na vás jest, stav městský povedete. Ježto té naděje jsme, že v tom vámi též i stavem městským jako i jinými stavy nesejde. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Petra z uokovuov zpro- Zdeněk Lev, Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, štění léta oc XXIX°. Wolfar[t] Planknar. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radám Starého, Nového a Menšího měst Pražských, přáteluom našim milým. 9. Hejtmanům krajským: o zřízení veřejné hotovosti po krajích. Na hradě Pražském 1529, 11. srpna (ƒ. 69 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane pane, a urozený a statečný pane [sic]. Přátelé naši milí! Oznamujem vám, že sme psaní učinili do všech krajuo tohoto krá- lovstvie z poručení JMKské, pána našeho milostivého, napomínajíc všecky obyvatele téhož královstvie k veřejné hotovosti, z příčin a těch potřeb, kterýmž z tohoto psaní, kteréž po krajích jde, porozuměti budete moci. Protož vás žádáme a napomínáme, že vy v tom pilnost a péči míti v svém kraji budete, aby se taková hotovost při obyva- telích téhož kraje skutečně zřídila, a když bychom vám podruhé oznámili, abyšte na jistý den a na místo vám oznámené s týmž krajem se najíti dali. Kdež o vás ne- pochybujem, že v tom péči a pilnost míti budete, aby vámi v tom nic nesešlo, což z úřadu svého máte a jste povinni učiniti. Dán na hradě Pražském, v středu po sv. Vavřinci leta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Pánuom hajtmanuom krajským do všech krajuo. 10. Správcům knížetství Slezských a obou Lužic: aby podali zprávu, zdaž cizí lid na škodu krále jejich zeměmi táhne. Na hradě Pražském 1529, 14. srpna (f. 3 a). Osvícené kníže oc! VMti oznamujem, že JMKská, pán náš milostivej, ráčil jest nám psaní učiniti, že by JMti správa došla, kterak by nějaký lid skrze kní-

Strana 200
200 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. žectví Slezské a země Lužické táhnúti měl na JMti škodu, při tom JMKská nám poroučejíc, abychom poručili a rozkázali stavuom všem královstvie Českého pohotově býti. Kdež pak podle JMti poručení tak jsme se zachovali. A protož vás prosíme, jakou ráčíte o tom vědomost míti, táhnou-li jaký lid, mnoho-li a kudy, že nám ráčíte to oznámiti, abychme se věděli čím spraviti. Dán na hradě Pražském, sabbato ante Assumptionis anno 1529. [Bez podpisu.) Osvícenému knížeti a pánu, panu Karlovi knížeti Minstrberskému v Slezí, Olešni- ckému a hrabí Kladskému, Dolní Slezí a knížectví Velikého Hlohova nejvyššímu hajtmanu, pánu příznivému a příteli našemu milému. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé a na Zákupí, nejvyššímu sudímu královstvie Českého a markrabstvie Horního Lužického lantfojtu. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřehu, markrabstvie Dolního Lužického lantfojtu, pánu a příteli našemu milému. Urozenému a statečnému rytíři panu Hanušovi Zejdlicovi z Šunpheldu, hajtmanu kní- žectví Svídnického, příteli našemu milému. Všem v jednostajná slova. 11. V téže záležitosti do kraje Boleslavského i do ostatních krajů: aby Slezanům, bude-li třeba, po- mohli, a aby v kraji provolati dali, že král vojsko verbuje. Na hradě Pražském 1529, 14. srpna (fol. 70 a.) Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský, Vojtěch z Pernšteina a na Pardubicích, najvyšší hofmistr královstvie Českého, Radslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově, najvyšší písař královstvie Českého, Wolfart Planknar z Kyn- šperku, podkomoří království Českého, urozeným, statečným a opatrným pánuom, ry- tířuom, vladykám, městuom kraje Boleslavského i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom přáteluom našim milým. Na vědomí VMtem a vám všem dáváme, že jest nám psaní učiniti ráčil JMKská, pán naš milostivý, že by JMKská míti ráčil jistú správu, kterak by nějaký lid JMKské na škodu i JMti poddaným zemiem táhnúti se strojil skrze knížetství Slezské a země Lužické, poroučejíce nám s pilností, abychom VMtem a vám psaní a napomenutí učinili, abyšte všickni veřejně pohotově byli, a přišla-li by toho další potřeba knížetství Slezskému a zemiem Lužickým, a oni že by tomu odepříti nemohli, abyšte jich opouštěti neráčili, než jim k retuňku abyšte přispěli a jich neopouštěli, jakožto ouduov k tomuto královstvie připojených a náležících. Pak my VMtí a vás žádajíc napomínáme, abyšte ráčili tak učiniti a hned veřejnú hotovost míti, a kdyžby VMtem a vám od pánuov hajtmanuov krajských ozná- meno bylo a místo ukázáno a den jmenován, tu abyšte se dali k takové potřebě najíti. Kdež o VMtech a vás nepochybujem, že znajíce toho býti takovú potřebu,

Strana 201
Dopisy z roku 1529. 201 předkem krále JMti a tohoto královstvie i těch zemí, kteréž k tomuto královstvie přísluší, že se tak, jakž vám píšem, zachováte. Dán na hradě Pražském, v sobotu po sv. Vavřinci, léta páně cc XXIX°. Tyto dvě cedule dole psané do tohoto listu jsou vloženy: První. Také VMtem a vám oznamujem, že JMKská, pán náš milostivý, psáti jest nám a poručiti ráčil, abychom VMtem a vám všem oznámili, že JMKská jistého počtu lidu pěšího potřebovati, pro obranu královstvie a zemí a poddaných svých i všeho křesťanstva, ráčí. A poněvadž jest tak náhlá potřeba a odtahu míti dlouhého nemůže, vás z poručení JMKské napomínáme, abyšte VMt i vy v městech králov- ských, panských, rytířských, městečkách i ve vsech při poddaných svých to tak opatřili a z rozkázání JMKské a poručení našeho provolati dali, kdožby koli slúžiti a k takové službě táhnúti a službu přijíti chtěli, aby se do měst Pražských ti všickni tím spíše najíti dali, anebo některé z sebe vydali, a tu služba jim bude oznámena, a skrze ty osoby, kterýmž jest od JMKské poručeno, s nimi o to uhozeno bude, aby se věděli čím zpraviti a nač táhnúti. Protož VMt a vy takovú věc znajíce, že se v tom tak, jakž vám píšem, zachováte. Druhá. Když již jsme toto psaní k VMtem a vám vuobec učinili, přišla jest nám jistá zpráva, že znamenitý počet lidu do týchž zemí, v listu prve dotčených, táhnúti se strojil. A protož nezdálo se nám toho před VMtí a vámi tajiti, nébrž i ještě k tomu napomenúti, abyšte takovú věc k sobě a k srdcím svým přijíti ráčili a přijali, aby JMKská skrze zanedbání, i toto královstvie a tak i my o ty země tak lehce a posměšně nepřišli, kteréž sou k tomuto královstvie dědičně připojené. Do všech krajuov. 12. Tři hejtmani zemští hejtmanům kraje Žateckého: aby se ujistili odpovědníkem Petrem Bibeřicem Na hradě Pražském 1529, 18. srpna, (f. 71. a). Službu svú vzkazujem, urozený pane pane, a urozený a statečný pane, přátelé naši milí! Oznamujem vám, že sou na nás vznesli skrze posly své opatrní purkmistr a konšelé města Žatce, kterak by měl nějaký Petr Bibeřic [Biberzicz] odpověděti nějakému židu Hušovi i jiným všem židuom města Žatce, ač i pod tím mohlo by se snad křesťanuom i poddaným JKMti v té odpovědi od něho něco zlého a škodného státi. Kdež pak pro širší toho zprávu a té věci vyrozumění vám přípis listu toho, kterýž činí týž Bibeřic jim Žateckým, posíláme, kterýž když sobě přečísti dáte, jemu šíře vyrozumíte. Při tom nás sou žádali k vám za toto psaní, abyšte jim v tom radni Archiv Český XII. 26

Strana 202
202 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. a pomocni byli, jestli že by se jeho kde doptati mohli a od nich postižen byl a toho vás dále požádali, že se k němu jakožto k odpovědníku podle práva a zřízení zemského zacho- váte a jím se dostatečně ujistíte. Kdež jsme my pak jich slušné žádosti odepříti nemohli. Vám z úřadu našeho poroučíme a na místě krále JMti rozkazujem, že o tom pilnosť míti zvláštní z strany úřadu našeho [sic] budete, a to takovú, abyšte k témuž Petrovi Bibeřicovi jako k odpovědníku přijíti mohli; a když k němu přijdete, anebo oni Žatečtí, že se jím dostatečně jako odpovědníkem ujistíte a nám o to psaním svým oznámíte; a my dále, pokudž tu věc uvážíme, vás toho tajna neučiníme, jak se k němu dále budete míti podle téhož práva zřízení zemského zachovati. Kdež o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte. Dán na hradě Pražském v středu po hodu slavném Matky boží na nebe vzetí, léta oc XXIX°. Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Urozenému pánu, panu Petrovi z Kolovrat a na Novém Hradě, a statečnému rytíři panu Janovi Ješkovi z Strojetic a na Doupově, hajtmanuom kraje Žateckého, pánuom a přáteluom našim milým. 13. Hejtmani zemští všem úředníkům, soudcům zemským a radám královským: aby 24. srpna přijeli do Prahy k poradě. Na hradě Pražském 1529, 19. srpna (fol. 3 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Oznamujem vám, že jest nám král JMt, pán náš milostivý, psaní učiniti ráčil, v kterémžto psaní JMt oznamovati ráčí znamenitou a pilnou potřebu, kteráž se dotýče JMti královské osoby a tohoto královstvie i nás všěch obyvateluov v něm. A protož my vás žádáme a pro takovou pilnou potřebu i napomínáme, že tento outerej nejprvé příští [24. srpna konečně zde na hradě Pražském se najíti dáte. Kdež pak i jiným pánuom ouředníkuom a soudcím zemským a raddám krále JMti též o to psaní činíme, aby se pro touž potřebu na tejž den zde na hradě Pražském také najíti dali. Kdež o vás nepochy- bujem, než že znajíce toho takové pilné a znamenité potřeby býti, kteréž vám ozna- mujem, toho neobmeškáte a na ten den, jakž vám píšěm, že se na hradě Pražském najíti dáte. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po Matce boží na nebe vzetí, léta Zdeněk Lev, Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, páně M°VCXXIX°. Wolfart Planknar. Pánuom: panu Jaroslavovi z Šielmberka, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé, panu Ada- movi z Hradce, panu Šebestyanovi z Wejtmille, panu Jindřichovi Šťastnému z Walšteina, panu Albrechtovi Šlikovi, panu Hanušovi Pflugkovi, panu Janovi mladšímu Skříneckému, panu Ja- novi Kostkovi, panu Jindřichovi Berkovi, panu Janovi Březenskému. Rytířuom: panu Janovi Lithoborskému, panu Janovi Krasalovskému, panu Janovi Be- chyňovi z Lažan, panu Markvartovi Humprechtovi.

Strana 203
Dopisy z roku 1529. 203 A pánuom a vladykám soudu komorního, raddám krále JMti, všěm také v táž slova, XXIIII osobám. V jednostejná slova všeckněm spolu jest psáno. 14. Do všech krajův: o veřejnou hotovost a sebrání berně. Na hradě Pražském 1529, 19. srpna (f. 71 a). Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Vojtěch z Pernštajna oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc, krále JMti a královstvie Českého hajtmané. Urozeným p. p., urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, moudrým a opatrným městuom kraje Boleslavského i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým. Teď VMtem a vám listy posíláme, kteréž sou nám od krále JMti, pána na- šeho milostivého, k rozeslání po zemi poslány, jimž VMt a. vy ráčíte vyrozuměti i také potřebě z nich, kteráž jest netoliko JKMti, ale i všeho křesťanstva i také naše. Protož VMtí všech i každého obzvláštně napomínáme i žádáme, poněvadž po napo- menutí předešlých k hotovosti té víry a naděje sme, že všickni tu hotovost, kteráž přísluší k veřejnému tažení, míti ráčíte tak, přišla-li by potřeba na JMKskú, pána našeho milostivého, podle podvolení na sněmu obecním, kterýž držán byl v městě Českých Budějovicích, že JMKské, jakožto pána svého dědičného, opustiti neráčíte. A protož znajíce JKMti takovú potřebu i nás všech i všeho křesťanstva, za to VMtí a vás žádáme, aby JMKské žádost a potřeba taková od VMtí a vás všech vykonána a vyplněna býti mohla, znajíce VMt, že VMtem a vám v takové věci ne- málo, ale mnoho záleží. Neb v takové JKMti i všeho křesťanstva i také naší potřebě, když se v tom skutku, več jsme se JKMti podvolili, nadjíti dáme, že tu nemalá, ale veliká poctivost tomuto království i nám všem skrze to může přijíti. Než jestliže bychom co toho obmeškali učiniti, več sme se JKMti, pánu svému milostivému, pod- volili, ráčíte znáti, jaká pověst a zlé přísloví na toto královstvie a na nás mohlo by přijíti, čehož pán Buoh všemohúcí ráčí zachovati. Co se pak dotýče pomoci JMKské svolené, kteráž při tomto času JKMti vy- jíti má, ta ze všech krajuo aby bez meškání na hrad Pražský přinesena byla. JMKské, pána našeho milostivého, jest ta vůle, abychom vás všecky k tomu napomenuli, abyšte ty summy všecky, což na který stav přišlo, na hradě Pražském položili, a to beze všeho prodlévání. A protož my VMtí a vás napomínáme, že ráčíte tak učiniti, znajíce takovú pilnú a znamenitú potřebu JMKské i všeho křesťanstva i také nás všech. Kdež nepochybujem o vás, že tím prodlévati nebudete, než v tom tak, jakž vám píšem, že se zachováte a ji na hradě položíte. Neb jest již JKMt rotmejstry sobě zpuosobiti z království Českého ráčil, kteříž JMKské k té potřebě lid vésti mají, a z té pomoci jim se má platiti. 26*

Strana 204
204 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. A co se druhé polovice té pomoci dotýče, kteráž by měla vyjíti a dána býti králi JMti proti Turkuom, že se k tomu skutečně též přičiníte, aby pohotově byla; neb JKMt, pán náš milostivý, té víry jest do VMtí a vás všech, jakožto do věrných a poddaných svých, že k takové vám již oznámené potřebě JKMti tím neopustíte, a nečekajíce času k tomu vybrání té pomoci uložené, že tu summu zbéřete a ji JMKské ku pomoci, což najspíše býti může, vydáte. A JMKská také na tom býti ráčí, že VMtem všem i každému zvláště to milostí svú královskú spomínati a nahra- zovati míní i na potomní časy ráčí. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po Matce boží na nebe vzetí, léta oc XXIX°. Do všech krajuov. 15. Pražanům Staroměstským: aby do vězení vzali lidi, kteří Petrovi Peřinovi při verbování drábů překážejí. Na hradě Pražském 1529, 22. srpna (f. 137 b). Službu svú vzkazujem vzátcné opatrnosti páni přátelé naši milí! Oznamujem vám, že jest na nás vznesl urozený vladyka Petr Opith jinak Peřina z Maličína, kterak by Jan Zygzule, Mlejnek a Pštros a Vávra Šedivý, kteříž jsou hospodú u Moravů, měli překážku činiti a dráby jemu a jeho hajtmany odvozovati, aby s nimj netáhli, a on skrze jich takovú překážku že sobě počtu toho, kterýž ku potřebě JKMti vésti má, sebrati nemuože. Jestliže jest tak, jakž sme spraveni, muožte znáti, že by tudy jemu Petrovi Peřinovi byla by věc dosti těžká a JMKské škodná a ne- trpělivá. A protož my vám z úřadu našeho poroučíme a na místě krále JMti rozka- zujem, že vy ty všecky osoby svrchupsané do kázně v vězení svého pobéřete, a jest-li že jest tak, jakž sme spraveni, i trestati budete tak, aby oni více v takovém drábuov odvozování překážky jemu Petrovi Peřinovi nečinili. A jimi aby se jiní trestali, kteříž by se toho aneb k tomu podobného dopouštěti chtěli. Kdež o vás nepochybujem, než že se tak, jakž vám píšem, zachováte. Dán na hradě Pražském v neděli před sv- Bartolomějem, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Vojtěch z Pernštejna oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Vzátcné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského a přáteluom našim milým. 16. Kadaňským: aby mezi sebou pokoj zachovávali. Na hradě Pražském 1529, 23. srpna (fol. 138 a). Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí! Oznamujem vám, že jest nás správa došla od kommissařuov krále JMti, kteří jsou vydáni mezi vámi s obú

Strana 205
Dopisy s roku 1529. 205 stran těch ruoznic k vyslyšení, kterak by mezi vámi v městě Kadani mnohé ruoznice, nevole a kyselosti měly býti, zvláště mezi těmi osobami, kteříž jsou pod jednou zpuo- sobou, s těmi, kteříž jsou pod obojíma zpuosobama, i také některé obzvláštně mezi některými osobami. Pak my nechtíce, aby takové kyselosti a ruoznice něco dalšího zlého mezi vámi se všech stran měly přivésti, vás z úřadu našeho napomínáme a na místě krále JMti přísně rozkazujem, že vy k sobě se všech stran dobré přátelství, pokoj a dobrou vuoli zachováte skutkem i řečí, až do dalšího o tom vám JMKské poručení a té věci mezi vámi těmi pány kommissaři vyslyšení, a jedni proti druhým bez vyslyšení že nic bráti nebudete, což by mezi vámi k věčímu zkyselení přijíti mělo. Kdež my o vás nepochybujem, než že vy se k sobě všichni tak, jakž vám píšem, přátelsky v skutku i v řeči pokojně zachováte. Pakli by se která strana, nebo které osoby, tak nezachovaly, jakž vám píšem, a nám o takových nebo o takové osobě oznámeno bylo, již bychom se k té straně a k těm osobám tak zachovati musili, jako k neposlušným, pokudž by nám a úřadu našemu spravedlivě náleželo. Ale my té víry do vás nejsme, abyšte toho přes napomenutí naše a rozkaz, který jsme vám na místě JMKské učinili, dopustiti měli. Dán na hradě Pražském, v pondělí u vigilji Zdeněk Lev z Rožmitála, sv. Bartholoměje, léta oc XXIX°. Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Moudrým a opatrným purkmistru, konšeluom i vší obci města Kadaně, přáteluom milým. 17. Lounským, aby stáli na hradě Pražském s vladykou Prokopem Kunšem po Matce boží nej- prvé příští. Na hradě Pražském 1529, 23. srpna (f. 138 b). Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí! Psaní, kteréž jste nám dosti obšírné učinili, co se Mikuláše Huby, spoluradního vašeho, dotýče, a urozeného vladyky Prokopa Kunše, tomu jsme všemu vyrozuoměli a podle toho i žádosti vaší. Věztež, že o tom píšem dostatečně témuž Prokopovi Kunšovi, jak se v tom ve všem podle napomenutí našeho zachovati má. A pro širší toho vyrozumění toho listu, kterýž jemu píšem, jeho vám přípis posíláme, kterýmž se dále spraviti moci budete. A toho listu jemu dodejte, a sami také po Matce božie nejprvé příští [po 8. září před námi na hradě Pražském stuojte, aneb témuž Mikulášovi na ten den státi roz- kažte, a my tu vás z obú stran vyslyšíc, pokudž nám a úřadu našemu náležité bude, v tom se k vám k oběma stranám spravedlivě zachováme. Dán na hradě Pražském, v pondělí u vigilji sv. Bartoloměje, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Lúna, přáteluom milým.

Strana 206
206 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 18. Do všech krajův: aby obyvatelé králi svému v nynější těžkosti věrně pomáhali. Na hradě Pražském 1529, 25. srpna (f. 72 a). Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Vojtěch z Pernštajna oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc, a krále JMti a téhož království hajtmané. Urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, moudrým a opatrným městuom kraje Litoměřického i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přá- teluom našim milým. Teď VMtem a vám list od krále JMti, pána našeho milostivého, kterýž jest nám nyní dodán, podle jiných listuo JMKské, kteříž do krajuo jdou, po- síláme, kterémuž porozuměti ráčíte, že JMKská toho a takového psaní neráčí činiti z žádné příčiny jiné, než z samé z té a takové vlastní potřeby, kteráž JMKské i nám všem JMKské poddaným nastává. Ježto, jestliže nebude zvláštní milosti boží a naší bedlivosti a péče s jinými JMKské poddanými, strach jest, abychom prvotně JMKské k žalosti a sebe ke škodě a království našeho Českého, jako Uherské královstvie k záhubě a k úpadu skrze nedbanlivost přivedeno jest, nepřivedli, čehož pán Buoh všemohúcí z milosti své rač ostříhati. Protož VMtí a vás žádáme i napomínáme, abyšte vidúce takovú JMKské zna- menitú a pilnú i nás všech i všeho křesťanstva potřebu, k svým srdcím to přijmúce, JMKské, pána našeho milostivého, žádost naplnili a JMKské neopúštěli, nébrž k re- tuňku pro obranu JMti osoby i také tohoto královstvie a zemí k němu příslušejících přispěli. Neb jestliže pán Buch všemohúcí (jakož té víry a naděje sme) JMKské nad tím nepřítelem a ukrutníkem krve křesťanské, a nám podle JMti vítězství dáti ráčí, tehda bezpečni sme všickni v tomto královstvie bohdá dobrým pokojem. Jestliže by pak co VMtmi a vámi v tom nedbanlivostí co sešlo, račte sobě ku paměti přivésti císaře Řeckého před nemnohými lety, jak jest císařství zahynulo a v panování turecké vešlo! Nyní pak v malých letech, nechajíc starodávních věcí, račte sobě vzíti příklad na Uherském královstvie, kterak za naší paměti, mladých lidí, v těžký pád jest přišlo pro nesvornost a nedbanlivost, ješto z něho jiné mnohé země jsou své požívání také měli, ješto netřeba jest mnoho o tom vypisovati. Pak již království Uherské na zá- hubě stojí i na věčím díle jest snad již zahubeno, a čeho nyní očekává? A protož takové příhody beze všech postranních věcí měly by nás rozumnější učiniti. Než jestliže by se tomu ukrutnému nepříteli žádná překážka nestala, čehož jiného očeká- váme, nežli žalosti a pláče nad sebú, nad svými manželkami, dítkami i také nad statky, čehož pán Buoh všemohúcí z milosti své svaté rač nás toho zachovati. Protož tu věc VMtem a vám předkládáme, abychom povinnostem svým dosti učinili a před VMtmi a vámi potřeby mezi sebú rozjímané a uvážené abychom ne- tajili, naději majíce, že VMt a vy všickni i každý z vás takovú potřebu u sebe uvá-

Strana 207
Dopisy z roku 1529. 207 žíce, že v takové potřebě JMKské i VMtí a vás všech, JMKské žádosti a napomenutí od sebe zavrci neráčíte a nezavržete, než skutkem že to, jakožto dobří křesťané a JMKské i tohoto královstvie milovníci, vyplniti ráčíte. Dán na hradě Pražském, v středu po sv. Bartoloměji, léta páně oc XXIX°. Do všech krajuov. 19. Hejtmanům kraje Žateckého: aby skoncovali při o poddaného člověka pánů prelátů kostela Pražského. Na hradě Pražském 1529, 26. srpna (ƒ. 72 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane pane, urozený a statečný pane, přátelé naši milí! Oznamujem vám, co se toho člověka pánuov prelátuov kostela Pražského dotýče, kteréhož pan Wolf z Gutštajna před vámi, na psaní předešlých pánuov hajt- manuov krále JMti královstvie Českého i také vašeho, postavil, kteréhož ste i na rukojmě dali, a ta věc že ještě vámi k místu a k konci přivedena není a ta že na průtahu stojí: Protož my vás z úřadu našeho napomínáme a na místě krále JMti rozkazujem, že vy beze všech pruotahuov, jakž vás toto psaní naše dojde, stranám den jmenovati budete a je před se sročíc vyslyšíte, vyslyšíc je, pokud zřízení zemské ukazuje vo té věci, že se k stranám spravedlivě zachováte. Neb bez takového vašeho vyslyšení ta věc nikderak z vás sňata býti nemůže. A protož to znajíce, my o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte, jináč toho nečiníc. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Bartoloměji, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Urozenému pánu, panu Petrovi z Kolovrat a na Novém Hradě, urozenému a statečnému rytíři panu Janovi Ješkovi z Strojetic a na Strojeticích, hajtmanuom kraje Žateckého, pánuom a přáteluom našim milým. 20. Hanušovi hraběti z Hardeka: aby šetřil práv manů ve hrabství Kladském. Na hradě Pražském 1529, 27. srpna (fol. 4 a). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Oznamujem vám, že jest na nás vznesl urozený vladyka Jiřík mladší Rechembercher z Bílé skrze suplikací svú, kterak byšte vy všecken kraj Glatský obeslati měli do Gladska, a to pod pokutú všeho statku, kdo by nepřijel, propadení. A když jsú se sjeli, tehda že jste je zavazovali, tak že vám slibovati museli za sebe i za své syny, aby nic proti vám nebrali než právem. A tak z toho jest porozuoměti, že byšte vy chtěli soudcím

Strana 208
208 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. býti i při držeti. A Jan [z] Bílé, otec téhož Jiříka, a Jan Daniel a Jan Panvic staří nechtěli jsou za syny své slíbiti, a vy proto že jste drželi tajden v Gladště, až vám vždy musili sami za se i za syny své slíbiti, kteříž na tento čas doma byli. A pod tou příčinou že byšte to učiniti chtěli v kraji Gladském některým manuom, proti vejsadám a svobodám jich, piva vaření jim odjíti, některým městuom k vuoli, jakž táž supplikací šíře jich zavírá a ukazuje, toho dokládajíc, jestliže by taková věc přetržena nebyla, že by se mohly skrze to veliké věci a ruoznice v tom kraji zběhnúti. Pak my nechtíce, aby co v tom kraji zlého povstati mělo, poněvadž v tom královstvie jest, vás z úřadu našeho napomínáme a na místě krále JMti poroučíme, abyšte vy týchž manuov mimo vejsady, svobody, privilegii a spravedlivost jich, kteréž jsou jim od JMtí císařuov a králuov Českých dány, v nic nepotahovali, ani na ně jakých těžkostí vzkládali, kterých by mimo své vejsady povinni nésti nebyli. Neb jest se toho obávati, kdyby mimo své vejsady več potaženi byli, aby z toho něco horšího nepovstalo. Kdež my o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, k týmž manuom zachováte, a je při jich vejsadách a svobodách zuostavíte, poněvadž se o to před soud dvorský k slyšení, jakž toho správu máme, volají. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Bartoloměji, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozenému pánu, panu Hanušovi hrabí z Hardeku a z Mochtlantu na Glatště, pánu a příteli našemu milému. 21. Pražanům Staro- i Novoměstským: aby najímali formany pro potřeby vojenské. Na hradě Pražském 1529, 27. srpna (f. 139 a). Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnosti páni Pražané, přátelé naši milí! Vězte, že JMKská ráčí nám psáti, aby z tohoto království, což muož nejvíce, JMti ku potřebě i všeho křesťanství, formanuov bylo vypraveno s vozy i bez vozuov. Jakož co nám JMt o to psáti ráčí, teď vám toho přípis posíláme. A protož vás žádáme i z ouřaduov našich poroučíme, abyšte bez meškání formany v městě vašem obeslali a jim takovú věc oznámili, aby k potřebě i také žádosti JMKské dosti se státi mohlo, a to což nejspíš muož to býti, poněvadž JMt to darmo nežádá, než slušnú službu dáti ráčí takovým formanuom. Kdež o vás nepochybujem, jako o milovnících pána svého a svaté víry křesťanské, že v tom pilností vaší nic nesejde. Odpovédi žádáme spěšné. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Bartoloměji, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Slovutné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, též i Nového v jednostajná slova.

Strana 209
Dopisy z roku 1529. 209 22. Hanušovi knížeti Opolskému: že budou jeho chrániti proti útokům se strany polské. Na hradě Pražském 1529, 28. srpna (f. 4 b). Osvícený kníže a pane, pane příteli náš milý a nám příznivý! VKMti služby své napřed vzkazujem, při tom bychom VMti přáli dlúhého zdraví a podle toho ji- ného všeho dobrého. VKMti oznamujem, že jest nám dodán přípis listu toho, kterýž by VMti král Polský JMt psáti měl; kterýž jest nám s velikým podivením, abrž ta- kové psaní a rethoryka z JMKské kanceláře, z kteréž jsme také z prostředku našeho psaní mívali, jest nám neznáma. Však, jakž nás ten přípis došel, hned jsme jej králi JMti, pánu našemu milostivému, poslali. Kdež pak na to od JKMti odpovědi čekáme. A nebyli bychom se nadáli, znajíce JKMt krále Polského, pána z daru božího rozuomu vysokého a od pána Boha obdařeného, aby nás stavy království Českého a spravedlnost tohoto královstvie bez vyslyšení našeho a spravedlivého odporu, ač jest-li s vědomím JKMti, odsuzovati měl. Ale jsme té naděje, že stavové tohoto královstvie pro žádný strach tohoto královstvie ani osoby VMti neopustí a VMti proti žádnému, což by kdo svévolného a nespravedlivého proti spravedlivosti královstvie Českého a k obtí- žení VMti bráti chtěl, toho trpěti nebudou. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Jiljím, leta páně M°VCXXIX°. Zdeněk Lev oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Osvícenému knížeti a pánu, panu Hanušovi knížeti v Slezí Opolskému, Horního Hlo- hova a Ratěbořskému oc, pánu a příteli našemu milému a nám příznivému oc. 23. Vůdcům vojska, které táhlo k Vídni proti Turkům: aby nedopouštěli vojákům škody činiti. Na hradě Pražském 1529, 29. srpna (f. 4 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Oznamujem vám, že máme poručení od JKMti, pána našeho milostivého, abychom vám oznámili a vás i na místě JKMti napomenuli, abyšte vy tomu lidu služebnýmu, kterýž s sebú JKMti ku pomoci na Turka vedete, rozkázali drábuom, aby oni ani žádný z nich, kteříž jsú pod správú vaší, žádnému žádných škod v tomto královstvie Českém ani v jiných zemích JKMti nečinili. A chtěli-li by někteří z nich komu škody jaké činiti, že jim toho nikterakž nedopustíte, než každého takového že trestati budete. Neb znáti muožete, jestliže by se komu jaké škody dály přes vuoli JKMti i přes toto naše napomenutí, komu o to jinému hledíno bylo, nežli k vám, jakožto k správci téhož lidu služebného. Ale my té víry do vás jsme, že vy to tak při témž lidu opatříte, že se žádnému žádné škody od nich díti nebudú. Nebo v tom předkem vuoli JKMti Archiv Český XII. 27

Strana 210
210 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. i toto naše napomenutí vyplníte a tak se, jakž vám píšěm, zachováte. Dán na hradě Pražském v neděli před sv. Jiljím léta oc XXIX°. Zdeněk Lev oc, Vojtěch z Pernštejna oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozenému pánu panu Vilémovi Zvířetickému z Wartmberka oc, pánu a příteli našemu milému oc, a Petrovi Peřinovi jinak Opitovi v táž slova. 24. Hejtmanům kraje Litoměřického: dávají svolení, aby směli k vůli hotovosti svolati krajský sjezd. Na hradě Pražském 1529, 29. srpna (f. 73 a). Službu svú vzkazujem, urozený pane pane, a urozený vladyko, přátelé naši milí! Psaní, kteréž ste nám učinili o to, že ste spolu shledání měli, i ta psaní krále JMti i také naše, kteréž sou vám jedno po druhém spěšně došly, že ste rozjímali, a podle toho psaní nám činíte, jako byšte v svém kraji hotovost skutečnú naříditi jměli tak, aby vámi v tom nic nesešlo, dále toho dokládajíc, že toho rozumem svým dosáhnúti ani u sebe naleznúti nemuožete, jak byšte přes ta psaní a napomenutí krále JMti i naše, kteréž všem vuobec učiněno jest, měli lidi k nařízení přivoditi, když bez povolení krále JMti žádného sjezdu obyvateluom kraje vašeho vám snad nenáleží položiti, jakž psaní to vaše ukazuje. Při kterémžto psaní nás žádáte, abychom vám radu a zdání své oznámili, jak byšte se v tom a v takové věci zachovati měli. I pane a přátelé naši milí! Jestliže znáte, po napomenutí JKMti i tudíž našem, mají-li v kraji vašem všickni veřejnú hotovost a nařízení k veřejnému tažení, není potřebí vám sjezdu v kraji vašem pokládati. Než jestliže byšte to znali, že by taková hotovost k veřejnému tažení (o čemž my víry nemáme) nařízena nebyla, tehdy my k tomu vuoli vám dáváme, abyšte sobě sjezd v kraji vašem, což najspíše moci budete, položili a na týmž sjezdu abyšte nic jiného nejednali než o tu samú veřejnú hotovost, kteráž k tomu tažení vojenskému přináleží, potud, pokudž jste tomu všemu šíře z listuov krále JMti i tudíž našich vyrozuměli. Neb bez sněmovního zuo- stání abychom dále jakú radu přes tuto měli dáti, že se nám toho učiniti na tento čas nehodí. Protož vy to všecko znajíce od nás, tím se budete věděti jak spraviti. Dán na hradě Pražském v neděli před sv. Jiljím, leta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernštajna, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Urozenému pánu, panu Jiříkovi Popelovi z Lobkovic a na Bílině, a urozenému vladyce panu Vilémovi Kamejtskému ze Lstiboře, hajtmanuom kraje Litoměřického, pánuom a přáteluom našim milým.

Strana 211
Dopisy z roku 1529. 211 25. Purkmistrům a konšelům všech královských měst: aby najímali formany do služeb královských a poslali je k Vídni. Na hradě Pražském 1529, 29. srpna (f. 74 a). Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí! Oznamujem vám, že JMKská, pán náš milostivý, nám jest psáti a poručiti ráčil, aby z tohoto království Českého, což muož najvíce, JMKské ku potřebě a všeho křesťanstva, formanuov bylo vypraveno s vozy a vozníky, po čtyrech do každého vozu, a také vozníkuo bez vozuo též po čtyřech, že JMt potřebovati ráčí. A ti a takoví všickni formané aby se dali u Vídni, což najspíše budú moci, naleznúti, neb tu jim za jich práci a službu hned zaplaceno bude i dále s nimi o jich službu uhozeno. Protož vy to znajíce, my vás z úřadu našeho napomínáme a na místě krále JMti poroučíme, že vy v městě svým všecky formany obešlete a jim vuoli předkem krále JMti i naše napomenutí oznámíte, a jim že rozkážete, ať se vedle vuole JKMti a našeho napomenutí tak a nejinak zachovají, poněvadž jim slušně za jich služby placeno býti má. Kdež my o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte. Nebo do všech měst tohoto královstvie píšem, je též z poručení JKMti napomínajíce. Kdež o nich ani o vás nepochybujem, znajíce býti tak pilnú a znamenitú potřebu JKMti i všeho křesťanstva, že se tak zachovají a JMti takové formany každý z města svého, což najvíce budú moci, že jich vypraví. Dán na hradě Pražském, v neděli před sv. Jiljím leta oc XXIX°. Do všech měst. Do Nymburku, do Mělníku, do Oustí, do Litoměřic, do Rakovníka, do Berouna, do Plzně, do Klatov, do Stříbra, do Hory Kutny, do Sušice, do Domažlic, do Slanýho, do Loun, do Žatce, do Mostu, do Kadaně, do Vodňan, do Písku, do Budějovic, do Tábora, do Chrudimě, do Dvoru, do Jaromiře, do Kolína, do Hradce Králové, do Kouřimě, do Čáslavě, do Brodu Českého, do Poličky, do Mejta. 26. Do všech krajův: v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1529, 29. srpna (f. 74 a). Zdeněk Lev oc urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vládykám kraje Žateckého, pánuom a přáteluom našim milým. [Týž obsah jako listu předešlého]... Protož to VMt a vy znajíce, vás z úřadu našeho napo- mínáme a na místě krále JMti poroučíme, že po městech a městečkách a vsech při poddaných svých to tak opatříte, je před se obešlíc, kteříž takové formany na zbožích a panstvích svých máte, jim že vuoli JKMti oznámíte a k tomu je míti budete, aby oni, což najspíš budú moci, k takové potřebě JKMti se najíti u Vídni dali, poněvadž 27*

Strana 212
212 jim za jich práci a službu slušně placeno býti má. [Konec týž, jako listu předešlého]... Dán na hradě Pražském, v neděli před sv. Jiljím, léta páně MVCXXIX°. Do všech krajuo. B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 27. Přísedícím říšského komorního soudu: přimlouvají se za Sigmunda Roha z Vlkanova. Na hradě Pražském 1529, 31. srpna (f. 5 b). Službu svú vzkazujem, urození páni, urození, stateční rytíři a vysoce urození přátelé naši milí! Oznamujem VMtem a vám, že jsme žádáni od slovutného Zykmunda Roha z Vlkanova k VMtem a vám za přímluvu, a to v tom, že by týž Zykmund na tento čas acta z Normberka k své potřebě vyplatiti měl před soud komorní JCské velebnosti. I nemoha nyní tomu dosti učiniti k vyplacení těch act, pro odjetí statku jeho, nebo jest se jemu taková věc stala pod tou appellací, kterúž jest učinil před soud JCské velebnosti, jakž pak od něho toho zpraveni jsme. Z té a takové příčiny jeho slušné žádosti odepříti nemohúce, k VMtem a k vám za téhož Zykmunda Roha se přimlouváme, abyšte jemu času k prodlení týchž act k vyplacení puojčili. Kdež té celé víry do VMtí a vás jsme, že této přímluvy témuž Zykmundovi Rohovi u VMtí a vás užiti dáte, tak aby to týž Zykmund skutečně poznal, že jest jemu přímluva naše u vás platná a prospěšná byla. Neb my na tom jsme, zase přátelství VMtem a vám v touž libost a mnohem větší ukázati, ač jestliže by se komu z VMtí a vás, anebo poddaných VMtí, kdy u nás čeho potřebovati událo. Dán na hradě Pražském, v úterý před sv. Jiljím, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev oc, Vojtěch z Pernštejna oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozeným pánuom, urozeným a statečným rytířuom, vysoce urozeným N. soudcím a přísedícím při soudu komorním JCské velebnosti svaté říše Římské v Špejru, pánuom a přá- teluom našim milým. 28. Zdeněk Lev z Rožmitála do všech krajův, aby opatřili se před odpovědníkem Vilémem Doupovcem, a vyhlásili odměnu, která se vyplatí tomu, kdož by jeho živého nebo mrtvého na hrad Pražský dodal. Na hradě Pražském 1529, 31. srpna (f. 73 a). Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský a krále JMti a království Českého hajtman, urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným rytířuom a vladykám, opatrným městuom kraje Slanského i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom mým milým. Na vědomí VMtem a vám dávám, jakož Vilém Doupovec jest nepřítelem krále JMti, pána našeho milostivého, a všech

Strana 213
Dopisy z roku 1529. 213 stavuo a obyvateluo tohoto královstvie Českého, opustiv řád a právo tohoto králov- stvie, než své vůle užívaje, a z toho vystúpiv, pokudž jest se byl řádem a právem povinen, jako jiný obyvatel tohoto královstvie, spravovati. Však JMKská z milosti své královské ráčil jest poručiti s ním jednati, mohla-li by ta všecka věc zase v slušný pořad (aby on k tomu přiveden byl) uvedena býti, srovnána a smluvena, ješto ně- kderých slušných cest bylo jest jemu podáváno mimo všecku povinnost. Ale všecko jest to zlehčil, že s ním žádného srovnání ani konce učiněno není, a glejt již jemu vyjíti má v pátek po sv. Jiljí najprv příští [3. září] při západu slunce. I to vědúce, račte se před ním i před jeho všemi a všelikterakými pomocníky opatrovati hned, jakž se tento pátek najprvé příští vykoná. A také vás žádám a z úřadu svého, i na místě jiných pánuov hajtmanuo krále JMti a královstvie Českého, napomínám, poněvadž nyničko na hradě Pražském pří- tomni nejsú, že k němu ráčíte hleděti se všemi služebníky a poddanými svými, i k jeho pomocníkuom a fedrovníkuom, a k nim se tak zachovati, jakožto k nepřá- teluom a k zhoubcuom zemským, podle práva a zřízení zemského a pokut na to uložených, ač jestliže by se kdo tak nezachoval, každý muože rozuměti a znáti, v jaké by pokuty upadl. Ješto té sem naděje do VMtí a vás, že se žádný toho do- pustiti neráčíte. Pak, ačkolivěk jest to povinnost každého z nás, o čemž vám tuto oznamuji a k čemu vás napomínám, tak se zachovati, ale aby větší náchylnost všech vuobec lidí a při tom pilnost byla, toto se VMtem a vám oznamuje, že kdož by kolivěk téhož Viléma Doupovce vezma živého, na hrad Pražský přivezl nebo přinesl, že má jemu dáno býti z komory zřízené krále JMti v královstvie Českém tu na hradě Pražském tisíc zlatých rejnských, a kdo umrlého, tehdy pět set zlatých rejnských, netoliko kdož by to učinil z obyvateluov tohoto královstvie Českého, ale z kteréhož- kolivěk národu jiného, tehdy takový každý tak darován býti má, jak se tuto výše oznamuje. Pak-li by který z jeho služebníkuov a pomocníkuov též to učinil, tehdy napřed má jemu to odpuštěno býti, což jest v tom nepřátelství aneb čeho se do- pustil proti královstvie tomuto Českému, a má jemu též dána býti ta suma svrchupsaná. A za to žádám a z úřadu svého porúčím, že ráčíte beze všeho prodlévání rozkázati po třikrát v městech a městečkách, kdež kderému stavu náleží, provolati toto všecko, o čemž vám oznamuji a píši, aby ta věc všem vuobec známa a vědoma byla. Kdež nepochybuji, že všichni stavové, panský, rytířský i také stav městcký, tak se zachovati ráčíte. Dán na hradě Pražském v outerej před sv. Jiljím, leta páně MVCXXIX°. Do všech krajuov.

Strana 214
214 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 29. Pražanům všech tří měst: v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1529, 31. srpna (f. 140 a). [Obsah listu do slova týž jako u čísla předcházejícího]... Dán na hradě Zdeněk Lev oc. Pražském v úterý před sv. Jiljím, léta oc XXIX°. Slovutné opatrnosti pánuom purkmistru a radám Starého, Nového i Menšího měst Pražských, přáteluom mým milým. Do všech měst Pražských v jednostajná slova psáno. 30. [Zdeněk Lev z Rožmitala] do kraje Vltavského: naučení ve sporu o poddané paní Mracké, pak o svolání hotovosti. Na hradě Pražském 1529, 1. září (f. 75 a). Službu svú vzkazuji, urozený pane pane, a urozený vladyko, přátelé moji milí! Psaní to, kteréž ste ke všem pánuom hajtmanuom krále JMti království Českého a mně podle nich učinili, to sem já odevřel i je sobě sem přečetl, co se paní Appolony Mracké a lidí jejich Martina Ryndova a Jíry Suchého z Nosetína a Vávry Svatoňova z Měšetic dotýče, kteréž pan Václav Popel do vazby své pobrati rozkázal; kdež ste vy pak, jakožto hajtmané toho kraje Vltavského, je s obú stran před se sročili, je i slyšeli a vyslyševše je, to jste k nám teď odeslali, nás při tom všech hajtmanuov žádajíce, abychom vám o to naučení dali, jak byšte se při tom dále k stranám zachovati měli; i toho dokládajíce, že týž pan Václav Popel těch lidí ne- chtěl jest na rukojmie dáti, než že jest je zase do vězení svého pobrati rozkázal, a vy že jste jemu rozkázali, aby on těm lidem takovým svým vězením nic na zdraví jich neuškodil ani co ublížil, jakž též psaní a té pře vedení to v sobě všecko šíře ukazuje, čemuž sem tomu všemu psaní i té při vedení vyrozuměl. I věztež, pane a přátelé moji milí, že vy z úřadu svého to dobře můžete učiniti a jemu panu Václavovi Popelovi rozkázati, aby on ty lidi svrchupsané paní Apolony Mracké pod slušný základ na rukojmie dal, až do té pře mezi nimi s obú stran vy- konání. Pak-li by toho učiniti na rozkázání vaše nechtěl, již by se dále paní Apolena věděla k němu jak podle práva a zřízení zemského k témuž panu Popelovi zachovati. A já vám o té věci sám od sebe bez jiných pánuov hajtmanuov dokonalé odpovědi dáti nemohu. Než když se páni hajtmané zase sjedú, to chcem rozvážiti a rozvážíc vám oznámiti, jak se dále při té věci budete míti zachovati. Také nám na ceduli píšete, co se hotovosti vojenské dotýče, jak by se ta naříditi měla v kraji vašem, abychom vám naučení dali, jak se máte v té věci za- chovati, kraj-li obeslati, čili jaký jiný zpuosob v tom máte zachovati? Za jiné nemám, než že jedny i druhé listy královské a podle těch i nás všech hajtmanuov slyšeli

Strana 215
Dopisy z roku 1529. 215 ste, jaká hotovost vojenská má býti a jakým zpuosobem se řéditi v každém kraji: přes tu na tento čas já vám jiné správy dáti neumím. Než mně se zdá, že na tento čas není potřebí kraje obsílati; neb já o všech obyvatelích v kraji vašem držím, že sou se tak vedle vuole JKMti a rozkázání i našeho napomenutí všickni k té hotovosti a veřejnému tažení nařídili. Než bude-li toho další jaká potřeba, abyšte kraj měli obeslati, toho já vás také tajna neučiním. Protož to všecko znajíce, jakž vám píši, při tom se tak zachovajte. Dán na hradě Pražském, v středu den sv. Jiljí, léta páně MVCXXIX°. [Bez podpisu.] Urozenému pánu, panu Janovi z Talmberka a na Jankově, a urozenému vladyce panu Petrovi Břekovcovi z Ostromeče a na Hrádku, hajtmanuom kraje Vltavského, panu a přáteluom mým milým. 31. Knížeti Karlovi Minsterberskému a hraběti z Hardeka: aby narovnali spor mezi Heřmanem Šumburkem a Vratislavskými. Na hradě Pražském 1529, 2. září (f. 5 a). Osvícené kníže a pane, pane mně příznivý a kmotře a švagře muoj milý! Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych VKMti věrně přál. Při tom VMti oznamuji, že jest na mne vznesl urozený pán, pan Heřman Šumburk z Šumburka, i na místě jiných hajtmanuov krále JMti královstvie Českého, kterak byšte VMKcí spolu se panem Voldřichem hrabí z Hardeku a z Gladska smlúvu učiniti měli mezi někdy urozeným pánem, panem Karlem z Šumburka, bratrem téhož pana Heřmana, a pány Vratislavskými o dvanácte set zlatých uherských, a té smlúvě že se od nich dosti témuž panu Heřmanovi, jakožto bratru jeho a dědici, neděje; žádaje mne k VKMti za toto psaní a přímluvu. Pak já jemu toho odepříti slušně nemoha, k VKMti i na místě jiných hajtmanuov se přimlouvám, že se k tomu skutečně spolu se panem Voldřichem hrabí přičiniti ráčíte, k čemuž spravedlivost týž pan Heřman míti bude a VMtí uznáno, že je Vratislavské VKMt k tomu míti a přidržeti ráčíte, aby jemu těch XII“ zlatých uherských, jakožto bratru, bez odtahuov dali a vyplnili bez dalších o to útrat, škod a nesnází. Kdež té celé víry do VKMti jsem, že to na přímluvu mú se panem Voldřichem hrabí učiniti ráčíte. A já zase pro VMt všecko přátelství mně možné v rovném i mnohem větším odměnění rád učiniti chci. Dán na hradě Praž- Zdeněk Lev oc. ském, ve čtvrtek po sv. Jiljí, léta páně M'VCXXIX°. Osvícenému knížeti a pánu, panu Karlovi knížeti Minstrberskému v Slezí, Olešnickému a hrabí Gladskému, Dolní Slezí a knížectví Velikého Hlohova nejvyššímu hajtmanu, pánu mně příznivému a kmotru a švagru mému milému. V táž slova: Urozenému pánu, panu Voldřichovi hrabí z Hardeku z Mochtlantu a na Gladště, pánu a příteli mému milému.

Strana 216
216 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejmanů krále a království Českého 1529—1531. 32. Hejtmanovi a 12 soudcům knížetství Svídnického: přimlouvá se za Heřmana Šumburka. Na hradě Pražském 1529, 2. září (f. 100 b). Službu svú vzkazuji, urození a stateční přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jest na mne vznesl, i na místě jiných pánuov hajtmanuov krále JMti královstvie Českého, urozený pán, pan Heřman z Šumburka, že by některé spravedlivosti po panu Karlovi, bratru svém, na právě vašem měl míti, o kteréž jest před vámi obviněn, a k těm že ještě až posavad přijíti nemuože, žádaje mne, abych k vám o to psaní přímluvné učinil, abyšte vy jemu, k čemuž se praví spravedlivost míti a vámi uznáno spravedlivě bude, beze všech odtahuov spravedlivý konec udělali. Pak já slušné žá- dosti jeho odepříti nemoha, k vám se zaň i na místě jiných pánuov hajtmanuo krále JMti královstvie Českého přimlouvám, že vy jemu brzký a spěšný konec, k čemuž spravedlivost míti bude, však bez újmy spravedlivosti druhé strany, učiníte. Neb on dlúho tam u vás býti nemuože, neb zase přede mnú o některé své potřeby jemu na čas a den ode mne položený státi má. Kdež té celé víry sem do vás, že jemu této přímluvy mé, kterúž činím i na místě jiných pánuov hajtmanuov, užiti dáte, neb já na tom sem, zase jednomu každému z vás rovným přátelstviem i mnohem větší od- měniti a odplatiti rád chci. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Jiljí, léta Zdeněk Lev oc. páně M°VCXXIX°. Urozeným a statečným rytířuom a vladykám panu Hanušovi Zeydlicovi z Šunfeldu, hajtmanu knížetství Svídnického a Javorského, a jiným soudcím dvanácti krále JMti týchž knížetstvie, přáteluom mým milým. 33. Do všech krajův: aby hotovosti táhli králi ku pomoci a shromáždili se v Brucku v Rakousích. Na hradě Pražském 1529, 3. září (f. 75 b). Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský, krále JMti a království Českého hajtman, urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, a múdrým a opatrným městuom kraje Chrudimského i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom mým milým! Službu svú vzkazuji. Na vědomí VMtem a vám dávám, že JMKská, pán náš milostivý, opět nám hajtma- nuom JMKské a tohoto královstvie psáti ráčil, oznamuje, že jest opět JMKské po- selství přišlo, že by již Turci město Bělehrad, tu kdež se králové Uherští korunují, vzali, a císař Turecký že již svou osobou k Budínu táhne, a odtud aby znamenitý počet jízdných na JMKské královstvie a země vypravil sjezdy, pálením a braním, jakž najvíce bude moci (jakož se pak to již od nich děje), škody činil; a že JMKské jest s podivením, že by někteří takovým věcem miesta nedávali, co se vskutku děje,

Strana 217
Dopisy z roku 1529. 217 i také že ta pomoc svolená ještě vybrána a dána od mnohých obyvateluov tohoto královstvie není, a že někteří to rozprávějí a hlas pouštějí, jako by k té potřebě ještě nepřišlo, aby ta pomoc vydána býti měla. I páni a přátelé moji milí! Ráčíte zřetedlně znáti, že tu není již žádného omylu, než jistá pravda, kterak mocně císař Turecký královstvie Uherské hubí a pod se podmaňuje, chtěje také i k jiným zemiem JMKské a tohoto královstvie Českého souseduom sahati, ješto nebude-li zvláštní milosti a pomoci božské, jest se obávati, aby ještě tento podzim turecká moc v Čechách nebyla. A protož VMti a vás všech žádám i na místě jiných pánuov hajtmanuov, poněvadž na tento čas jich na hradě Pražském není, a od JKMti napomínám, že ráčíte hned beze všeho odtahu tu pomoc svolenú, kteříž ještě nedali, dáti a tu a na těch místech položiti, jakž jest který stav svolil, aby k takové pilné a znamenité potřebě JKMti vyzdvižena byla, aby nebylo potřebí k tomu tak sahati, jakž svolení o tom jest. Neb jedno, kdyby se tím pro- dlévalo, mohlo by býti JKMti k znamenité škodě skrze obmeškání, a druhé že by již tak vděčno nebylo, kajm by to sešlo, a proto by to dání toho nepominulo. Také JMKská s pilností žádati ráčí, aby JMKská od nás JMKské věrných poddaných v těchto JMti potřebách opuštěn nebyl, než pomocí a retuňkem abychme JMKské přispěli, kterážto potřeba tak veliká a znamenitá snad jest nikdá od Turkuov v těchto zemích a stranách nebyla, kteráž by JMKské a nám všem škodu a zkázu přivésti mohla. A protož VMtí a vás též také žádám a podle tak veliké potřeby na- pomínám, že to také ráčíte v své srdce vzíti a nad tím lítost míti, kdyby pád na tyto země přišel, kterýchž pán Buoh všemohúcí rač zachovati, že by tu od národu tureckého žádného milosrdenství nebylo starému ani mladému, mužskému ani žen- skému pohlaví, a že ráčíte skutečně zbrojně hotovi v pole se vojensky vyzdvihnúti a JMKské ku pomoci táhnuti k Pruku tak, jakž jste prvé k tomu napomenuti a žá- dáni skrze předešlá psaní, kteráž jsou do všech krajuov tohoto královstvie učiněna a od JKMti a od nás hajtmanuov poslána byla. Také VMtem a vám z poručení JKMti oznamuji, jest-li že by kdo chtěl spíže všelijaké, mouky, vobilí a jiné potřeby do vojska krále JMti vézti, takový každý že to bude moci svobodně učiniti, a jednomu každému že to dobře zaplaceno býti má. A což by tak spíže vezli, že z toho žádného cla od celných JKMti bráno býti nemá, než svobodně že propuštěno bude. I toto již všecko vědúce a znajíce, té sem do VMtí a vás naděje, že se tak jakožto dobří křesťané a JKMti věrní poddaní sku- tečně zachovati ráčíte. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Jiljí, léta páně oс XXIX°. Do všech krajuov. Archiv Český XII. 28

Strana 218
218 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 34. Odolenovi Pětipeskému, aby nesahal na poddaného člověka kapitoly Pražské. Na hradě Pražském 1529, 4. září (f. 101 b). Službu svú vzkazuji, urozený vladyko, příteli milý! Oznamujiť, že sou na mne vznesli páni preláti i všecka kapitola kostela Pražského, kterak by ty jim Bartoše z Donína, člověka jich, hyndrovati a naň sahati chtěl, pravě, že by on měl pomáhati tvého služebníka zamordovati; ale on praví, že se z toho slušně vyvésti chce, že tím on mordem nic vinen není; a oni páni preláti po jeho správě praví býti jeho nevinným, však k tomu se podávají, jest-li že by tím vinen byl, že od něho toho i každému rádi všecko spravedlivě učiniti chtějí, a nad to vejše, jest-li že by jeho před nimi viniti nechtěl, žeť ho chtí tobě i každému k obvinění před námi jakožto hajtmany krále JMti a tohoto královstvie postaviti, jediné aby ty naň mimo toto jich slušné poddání nesahal, žádajíce mne, i na místě jiných pánuov hajtmanuov krále JMti královstvie Českého, za toto k tobě psaní. Pak já to seznav od nich, že se k spravedlivé věci podávají, tebe z úřadu svého i na místě jiných pánuov hajtmanuov napomínám a na místě krále JMti roz- kazuji, že ty na téhož Bartoše z Donína, člověka jich, mimo pořad práva sahati ne- budeš, než že se k němu podle toho podání, kterémuž sou se tíž páni preláti i všecka kapitola kostela Pražského podali, jeho hleděti budeš, neb se tobě i každému, kdož ho bude chtíti z čeho viniti, má spravedlivě státi. Kdež já o tobě nepochybuji, než že ty se tak, jakžť píši, zachováš. Odpovědi žádám. Dán na hradě Pražském, v sobotu Zdeněk Lev z Rožmitála oc. po sv. Jiljí, léta oc XXIX. Urozenému vladyce panu Vodolenovi Pětipeskému z Chyš a z Egrberka, příteli milému. 35. Pražanům Novoměstským: přimlouvá se za Mikuláše z Bílavy. Na hradě Pražském 1529, 4. září (f. 139 b). Službu svú vzkazuji, vzátené opatrnosti páni přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jsem žádán jmenem Mikuláše z Bílavy, kteréhož u vězení svém máte pro pány Horníky, k vám za přímluvu, a to v tom, abyšte jeho pod slušný základ na rukojmě dali, a to proto a z té příčiny, poněvadž jse k tomu volá a praví, že jest stavu ry- tířského a to že chce dckami pokázati. A poněvadž jest se při právě vašem tiem po- obmeškal a toho že jest neukázal, aby stavu rytířského byl, a jsa na rukojmích od vás dán, to snad před vámi bude moci potom ukázati: protož já se k vám z té příčiny za téhož Mikuláše přimlouvám, že jeho na rukojmie pod slušný základ dáte, aby on svú věc, jsa na rukojmích, před vámi slušně vyvésti mohl. A vám věřím, že jemu v tom mé této přímluvy užiti dáte tak, aby to týž Mikuláš poznal, že jest jemu má

Strana 219
Dopisy z roku 1529. 219 přímluva u vás platna byla. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Jiljí, léta páně M'VCXXIX°. Zdeněk Lev oc. Vzátcné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Nového města Pražského, přáteluom mým milým. 36. Pražanům všech tří měst: aby táhli králi ku pomoci do Brucku v Rakousích. Na hradě Pražském 1529, 6. září (f. 140 a). [Obsah do slova týž jako u čísla 33. de dto 3. září]... Dán na hradě Pražském, v pondělí před narozením Panny Marie, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Vzátcné opatrnosti pánuom purkmistruom a radám Starého, Nového i Menšího měst Pražských, přáteluom mým milým. 37. Pražanům Malostranským: přimlouvá se za Viktorina Skurského. Na hradě Pražském 1529, 7. září (f. 141 a). Službu svú vzkazuji, moudří a opatrní páni přátelé milí! Oznamuji vám, že jest mne žádal k vám za přímluvu urozený vladyka Victoryn Skurský ze Skur, a to v tom, co se Kateřiny Žákové dotýče, kteráž se táhne na peníze dědičné, kteréž témuž Victorynovi jakožto dědici a jinému žádnému spravedlivě náležejí po otci a mateři jeho, a táž Kateřina Žáková že jest vzala již summu svú jistinú všicku, kterúž jest měla na domu a statku starších jeho, a jemu Victorynovi že by překážku činiti v jeho spravedlivosti a dílu chtěla pro nějaké úroky zadržalé, jakžť toho správu mám. Ježto znáti muožete, že vám ani právu vašemu úrokuov zadržalých súditi nenáleží, aniž já také té víry do vás jsem, abyšte to súditi, což by vám nenáleželo, měli. A nad to více že jest táž Kateřina svědomí dala, že ona dobře ví, že z toho statku, na kterémž ona zápis měla, on Victoryn spravedlivý díl má, a že ona o to k němu více hleděti nechce, jakž sem i toho spraven, a teď by jemu chtěla i přes to v jeho dílu překážku činiti. Však jakž jest kolivěk, já se za téhož Victoryna Skurského k vám přimlúvám a vám věřím, že jeho spravedlivě na tuto mú přímluvu opatříte tak, aby se jemu více od též Žákové v jeho spravedlivosti překážky nedálo, a také aby to týž Victorin skutečně poznal, že jest jemu přímluva má u vás platna byla. Dán na hradě Pražském, v úterý Zdeněk Lev oc. před narozením Panny Marie, léta páně M'V XXIX°. Múdrým a opatrným pánuom purkmistru a radě Menšího města Pražského, přá- teluom milým. 28*

Strana 220
220 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 38. Hanušovi kurfiřtovi Saskému: o Marka Štoera. B. m. 1529, 8. září (f. 6 a). Osvícené a vysoce urozené kníže a pane, pane mně milostivý! Službu svú VKMti vzkazuji. Při tom VKMti oznamuji, že to psaní, kteréž jste VMt prvnějším hajtmanuom krále JMti královstvie Českého a radám koruny [sic] České učiniti ráčili, k sobě sem přijal, i to sem sobě na českú řeč vyložiti dal. V kterémžto psaní VKMti psáti ráčíte, kterak by nějaký jmenem Marek Štoer od jednoho z Lonerštatu [sic před VKMt a rady vaše nejednou měl pohnán býti, však proto že jest se vždycky neposlušně zachoval a nikdá nestál: nám to připomínajíce, kterak jedna svornost druhé v takových a v tom nápodobných věcech pro fedrování spravedlivosti radna a pomocna bývá, i to přivozujíc, kterak koruna Česká a duom Saský v jakém dobrém sousedství a přátelství sou, a pro též přátelství abychom my ten puohon anebo citací po komor- nicích jmenovanému Markovi Štoerovi na strany druhé náklad poslali a dodati roz- kázali, jakž též psaní VKMti to v sobě všecko šíře ukazuje a zavírá. — Kterémužto sem, pokudž jest mi vyloženo, vyrozuměl, toto VKMti i na místě jiných hajtmanuov krále JMti královstvie Českého za odpověď dávám. Milostivé kníže! VKMti oznamuji, že proto VKMti jsem posla zdržal až do síž (syz) chvíle, že sem se po témž Markovi Štoerovi ptal, a jeho se doptaje, abych VKMti gruntovní napsání VMti odpověď dal. Ale poněvadž jeho se nikdyž v tomto královstvie Českém doptati sem nemohl, z té a takové příčiny žádost VKMti vyko- nati se na tento čas nemuože. Než ví-li kdo z poddaných VKMti téhož Marka Stoera, že by byl v tomto královstvie Českém, ať mne ho anebo jiným hajtmanuom oznámí, že se v tom skutečně podle žádosti VKMti a spravedlivě zachováme, pokudž by nám a úřadu našemu náležité bylo, tak že to VKMti i poddaní VMti skutečně poznati ráčíte, že námi v tom VKMti ani poddaným VMti nic sjíti nemá. Protož VKMti takové naše povolné i spravedlivé poddání znajíce, že k tomu poddané své míti a přidržeti ráčíte, aby oni tu péči a bedlivost při témž Markovi Štoerovi měli, když by se ho doptali, že by v království Českém byl, aby nám ozná- mili. A my se tak, jakž VKMti píšem, k němu podle žádosti VMti zachováme. S tím já se a službami svými povolnými VKMti poroučím. Dán ve středu na den narození panny Marie, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský a KMti a královstvie Českého haytman. Osvícenému a vysoce urozenému knížeti a pánu, p. Hanušovi knížeti Saskému, svaté říše Římské arcimaršálku a korferštu, lantkrabí Durynskému, markrabí Míšenskému, pánu mně milostivému.

Strana 221
Dopisy z roku 1529. 221 39. Témuž o Hanuše z Bílého Zámku a Viléma Doupovce. Na hradě Prašském 1529, 9. září (f. 6 b). Osvícené a vysoce urozené kníže a pane, pane mně milostivý! Službu svú VKMti vzkazuji. Při tom VKMti oznamuji, že to psaní, kteréž ste VMt prvnějším hajtmanuom krále JMti království Českého a radám koruny [sic] České učiniti ráčili, k sobě sem, i na místě jiných hajtmanuov, přijal, i to sem sobě vyložiti dal. V kte- rémžto psaní VKMt psáti ráčíte, že sou VKMti dali znáti urození a stateční rytíři Hanuš a Rudolf z Blaumnice, rady VKMti, kterak by jich poddaným, obci Nového Městečka u Šnajperku ležícího, odpověděl jeden, kterýž se Hanušem z Bílého Zámku jmenuje; žádajíce VKMt, aby na místě krále JMti, pána mého milostivého, list za- týkací na téhož Hanuše z Bílého Zámku těm chudým lidem vydán byl, aby ten ne- přítel jejich, jestliže by v koruně České anebo v jiných zemích krále JMti postižen byl, aby ku právu jeho dodržeti mohli, a tudy aby poddaní Hanuš a Rudolf z Blau- mnice a jejich lidé chudí bezpečni před ním býti mohli, takž jakž též psaní VKMti to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá. Kterémuž sem, pokudž mi vyloženo bylo, vy- rozuměl, i tomu také, nač se žádost VKMti vztahuje. Milostivé kníže! VKMti oznamuji, že sem se s pilností na téhož Hanuše z Bí- lého Zámku, kterejž se tak jmenuje, ptal, kteréhož sem se nikterak doptati nemohl; ani nemohu věděti, aby kdo s takovým jmenem v tomto královstvie Českém byl. A proto sem i posla až do síž chvíle při sobě VKMti zdržal, abych jeho se doptaje, žádost VKMti při tom vykonati mohl. Neb to račte VKMti věděti, jestli že uptán bude ten jistý Hanuš z Bílého Zámku, že se k němu podle práva a zřízení zemského rád zachovati chci. I také jestliže poddaní VKMti Hanuš a Rudolf, aneboližto jich poddaní Nového Městečka, věděli-li by kde co o něm, ať mně anebo jiným hajtmanuom oznámí, že se v tom k nim spravedlivě zachováme i listy [sic] rádi vydáme, budú-li jeho potřebovati. Protož VKMt, znajíce tuto naši spravedlivú povolnost a podání, kteréž k VKMti i k poddaným VKMti se ukazuje: také VKMti žádám, že VKMt ráčíte se tak povolně v mé žádosti ukázati: poněvadž Vilím Doupovec učinil jest se nepřítelem králi JMti Uherskému, Českému oc králi, pánu mému milostivému, a královstvie Če- skému i všem obyvateluom v témž královstvie, jestliže by kde v knížectví a zemích VKMti přebýval, jakž jest o tom slyšeti, a tam se ukrývati chtěl, že se k němu Vi- lémovi Doupovci jako k nepříteli a k odpovědníku krále JMti a královstvie Českého zachovati ráčíte. Kdež té celé víry a naděje do VKMti sem, že se v této žádosti, pro dobré krále JMti i tohoto královstvie i také nás všech obyvateluov téhož krá- lovstvie, přátelsky i milostivě zachovati ráčíte; nebo já na tom sem, zase pro VKMt

Strana 222
222 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. i pro poddané VMti všecku službu a přátelství ke mně náležité rád učiniti chci. A když takový zpuosob bude zachován s obú stran, tehdy mezi JKskouMtí a VKcíMtí bude trvanlivější dobré přátelství a mezi námi VMtí obojími poddanými dobré sou- sedství zachováno. S tím se VKMti službami svými poroučím. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po hodu slavném Narození Panny Marie, léta paně M'VCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Osvícenému a vysoce urozenému knížeti a pánu, panu Hanušovi knížeti Saskému, svaté říše Římské arcimaršálku a korferštu, lantkrabí Durynskému, markrabí Míšenskému, pánu mně milostivému. 40. Hejtmanovi knížetství Svídnického a Javorského: přimlouvá se za mistra Dominika Hof- mana z Jelče. Na hradě Pražském 1529, 9. září (f. 101 a). Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, příteli muoj milý! Oznamuji vám, že sem k vám žádán od slovutného mistra Dominika Hofmana z Gelče [z Jelče], služebníka svého, za přímluvu, a to v tom, co se dotýče urozeného vladyky Šebestiana z Wildmberku, švagra jeho, a Anny, manželky jeho a téhož mistra Dominika sestry, a nějaké spravedlivosti, kterúž se praví míti oboje strany na právě Svídnickém, aby na témž právě týž mistr Dominik s týmž Šebestyanem, švagrem svým a sestrú svú, o tu spravedlivost po nebožtíkovi Stanislavovi Hoffmanovi, otci jeho, soudem sprave- dlivě rozeznáni byli, a ta ruoznice, kteráž jest mezi nimi s obú stran proto vzešla, jakožto švagry, aby zase v dobré přátelství uvedena byla. A co se toho glejtu do- týče, kdež praví Šebestyan, že by jemu měl od téhož mistra Dominika zrušen býti, anebo od Valentina Knotha, švagra jeho, kterýž ste vy jemu glejt dali toliko před mocí, ale před právem nic; ale oni praví, že sú k němu žádnú mocí nepřistupovali, ani naň sahali, nežli toliko právem sou k němu přistoupili, a tudy že sou nic proti tomu glejtu vašemu neučinili, nežli on sám že jest jej sobě zrušiti musil, když jest jim ku právu státi nechtěl, jakž sem od téhož mistra Dominika spraven. Však jakž jest pak koli, já se k vám za téhož mistra Dominika přimlúvám i žádám, poněvadž se k spravedlivé věci poddává, že se k tomu skutečně přičiníte na obě strany, aby mezi nimi spěšný konec na témž Svídnickém právě o to, oč či- niti spolu mají, učiněn byl, a ta nevole, kteráž jest mezi nimi, aby zase ze všech stran v dobré přátelství, poněvadž jest mezi švagry, uvedena byla. Kdež já o vás ne- pochybuji, než že vy se k tomu na přímluvu a žádost mú skutečně přičiníte a jemu mistru Dominikovi mé přímluvy u sebe užiti dáte, tak aby zase jako i prvé dobří

Strana 223
Dopisy z roku 1529. 223 přátelé na všecky strany byli. Datum feria V. post Nativitatis b. Virginis anno MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému a statečnému rytíři panu Hanušovi Zajdlicovi z Bělé a na Burklínu Jau- rovském, hajtmanu knížetství Svídnického a Javorského, příteli mému milému. 41. Do celé země: aby opatřila se před Vilémem Doupovcem. Na hradě Pražském 1529, 11. září (f. 76 a). [Obsah do slova týž, jako v č. 28. de dto 1529, 31. srpna. Tam jenom praví se, že Doupovcovi vyjde glejt v pátek po sv. Jiljí [3. září], kdežto zde stojí: „že jest již jemu Doupovcovi glejt vyšel“] .... Dán na hradě Pražském, v sobotu po Narození P. Marie, léta páně MVCXXIX°. Tři listové takoví vyšli sou do všeho království Českého. 42. Zdeněk Lev a Radslav Beřkovský Václavovi Litmírovi z Háje: že mu mohou dáti toliko glejt před mocí a ne před právem. Na hradě Pražském 1529, 18. září (f. 102 a). Urozený vladyko milý! Jakož jsi nám psaní hajtmanuom krále JMti královstvie Českého učinil o to, co se tebe a toho kněze, jakž správu máme, kterýž by skrze tebe z tohoto světa sešel, dotýče: tomu jsme vyrozuměli, i také z jaké příčiny žádáš, ať by glajt dán byl. I věz, že před mocí, když toho příčiny slušné uznáme, glajt dáti muožeme, než před právem glajtu žádnému nedáváme. A protož jestliže by glajtu před mocí toliko žádal a nám to oznámil, chtěli bychom na to tobě odpověď dáti. Nebo při nás toho není, abychme mimo řád a právo měli komu co ublížiti, než k každému se, pokudž nám náleží, spravedlivě zachovati. Dán na hradě Pražském, v sobotu po sv. Lidmile, léta páně M'VCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. Urozenému vladyce Václavovi Litmírovi z Háje, příteli milému. 43. Zdeněk Lev Janovi z Roupova: přimlouvá se za Štěpána sladovníka, poddaného páně. Na hradě Prašském 1529, 21. září (f. 7 a). Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Oznamuji vám, že sem žádán k vám jmenem Štěpána sladovníka, kterýž se jest přiženil k Mandaleně příjmí Šipařce, měštce Nového Města Pražského, za přímluvu; o kderéhož sou se také i páni Novoměštčí i jiní přátelé jeho k vám přimlúvali, na kteréžto jich pří-

Strana 224
224 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. mluvy že jest u vás nic obdržeti nemohl; tu naději ve mne majíc, že jemu přímluva má u vás platna bude. Při kderéžto žádosti, kterúž jest na mne vzložil, tuto těžkost sobě klade, že jest jemu list výhostní od vás dán, za kterýž jest měl vám anebo dědicuom vašim XLti I gr. českých dáti rozdílně vedle smlouvy, a za to že jest ru- kojmie postaviti musil, na sv. pannu Markétu polovici že jest měl dáti a o vánocích najprvé příštích druhú polovici. Kdež jsou pak purkmistr a konšelé městečka Blovic již o to psaní pánuom Novoměstským učinili, aby je [sic] k tomu měli a přidrželi, po- něvadž sou zaň z víry slíbili, že spolusousedé a obyvatelé jich za něho své že sou vám dáti, smluvivši se s vámi, musili, a jestliže by jeho k tomu neměli, že by pro něho jiné sousedy jich stavovati a hindrovati chtěli, jakž též psaní jich to v sobě šíře ukazuje a zavírá. Ale on, jsa chud a k dosti chudé vdově a k sirotkuom jest se přiženil, kdyby to měl dáti a vám vyplniti, že by veškerej statek jeho ani těch si- rotkuov nepostačil, jakž jest mi o něm i o té manželce jeho i o sirotcích správa dána. A poněvadž jest tak veliký při něm nedostatek a živiti se rád chce, já se k vám zaň přimlúvám, že vy jemu to všecko prominete pro odplatu pána Boha vše- mohúcího. Pakli byšte na tom na všem jakú těžkost měli, ale vždy že jemu té summy pro jeho chudobu větší díl odpustíte, a že jeho rukojmí více pro něho hyndrovati, ani tíž rukojmové jeho, nebudete. Kdež té celé víry a naděje sem do vás, že naj- prvé vzhlédnete na skutek milosrdný a na těch sirotkuov chudobu i na jeho, že vy jemu mé přímluvy u sebe užiti dáte, tak aby to týž Štěpán sladovník to v skutku seznal, že jest jemu přímluva má u vás platna byla. A já zase pro vás, kdybyšte mne v čem anebo k tomu podobné věci požádali, všecko přátelství mně možné a ná- ležité rád učiniti chci. Odpovědi od vás přátelské po tomto poslu žádám, kterúž bych se při té věci spraviti i téhož Štěpána přátely uměl. Dán na hradě Pražském, v outerý po Povýšení sv. kříže, léta páně M°VCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Roupova a na Roupově, pánu a příteli mému milému. 44. Zdeněk Lev a Wolfart Planknar Jiříkovi Popelovi z Lobkovic: o Kašpara Ročovského. Na hradě Pražském 1529, 23. září (f. 7 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Psaní, kteréž jste nám učinili, co se Kašpara Ročovského dotýče, dotazujíce se nás, již-li jest jemu glajt od nás dán a na jaký zpuosob, abychom vám oznámili: I vězte, že jsme jemu my žádného ještě glajtu nedali, než píšem panu Janovi Ješkovi, jakožto hajtmanu kraje Žateckého, aby on, s druhým panem hajtmanem, jemu glajt dali s povolením naším až do dne Všech Svatých najprvé příštích [1. listopadu], však na ten spuosob, aby týž Kašpar Ročovský dal se najíti na hradě Pražském tajden před sv. Havlem,

Strana 225
Dopisy z roku 1529. 225 a vy také i s úředníkem svým, s kterýmž on činiti má. A my tu věc mezi nimi vyslyšíc, chcem se k tomu přičiniti, abychom to přátelským jednáním z obú stran na dobré míře postavili, a bude-li vuole buoží i smluvili. Protož vy to znajíce, již se k tomu času i s úředníkem svým na hradě Pražském najíti dajte, neb my za to máme, že on Kašpar také najíti se dá. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Zdeněk Lev z Rožmitála, Maurici, leta oc XXIX°. Wolfart Planknar z Kynšperku. Urozenému pánu, panu Jiříkovi Popelovi z Lobkovic a na Bílině [Biliinie], hajtmanu kraje Litoměřického, p. p. na. mi. [sic]. 45. Zvou Matěje z Plotišt k rozmluvě na hrad Pražský. Na hradě Pražském 1529, 23. září (f. 102 a). Urozený vladyko, příteli milý! Věz, že jest toho některá pilná potřeba, o kterúž s tebú mluviti máme, protož na též rozmluvení zítra buohdá, to jest v pátek po sv. Mauricii ... [sic] Na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Maurici, léta páně Zdeněk Lev z Rožmitála, Wolfart Planknar z Kynšperku. oс XXIX°. Urozenému vladyce Matějovi z Plotišt, příteli milému. 46. Hejtmanům kraje Žateckého: aby dali glejt Kašparovi Ročovskému. Na hradě Pražském 1529, 23. září (f. 102 b). Službu svú vzkazujem, urozený a statečný příteli milý! Jakož jsme na ozná- mení tvé psaní panu Jiříkovi Popelovi z Lobkovic učinili, co se Kašpara Ročovského dotýče, aby pan Jiřík k tomu vuoli dal, aby jemu glejt dán byl do sv. Havla: i dal jest k tomu pan Jiřík vuoli, aby jemu glejt dán byl, však na ten zpuosob, aby on Kašpar Ročovský před sv. Havlem na tajden zde se na hradě Pražském najíti dal. A my se v tu věc chcme vložiti, a bude-li vuole boží, přátelským jednáním k místu a konci přivésti. Protož to znaje, s druhým panem hajtmanem kraje vašeho jemu glejt s povolením naším dajte až do Všech svatých najprvé příštích, a jeho k tomu mějte, ať se vždy na svrchupsaný čas na hradě Pražském najíti jdá. Nebo my také panu Jiříkovi Popelovi o to píšem, že se k tomu času i s úřededníkem [sic] svým také na hradě Pražském najíti dá. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Mauricii, léta Zdeněk Lev, Wolfart Planknar. páně MVCXXIX°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Janovi Ješkovi z Strojetic a na Strojeticích, hajtmanu kraje Žateckého, příteli našemu milému. Archiv Český XII. 29

Strana 226
226 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 47. Pražanům Staro- i Novoměstským: aby ze sebe vyslali některé osoby k poradě na hrad Pražský. Na hradě Pražském 1529, 24. září (f. 141 b). Službu svú vzkazujem, vzátcné opatrnosti páni přátelé naši milí! Prosíme vás, že některé osoby z sebe vyšlete dnes ve dvadceti hodin k nám na hrad Pražský, neb s nimi máme o některé pilné potřeby z poručení JKMti mluviti. Kdež o vás nepochybujem než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte. Dán na hradě Pražském, Zdeněk Lev, Wolfart Planknar. v pátek po sv. Mauricii leta páně XXIX°. Vzátcné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přateluom našim milým, a v táž slova Novoměstským. 48. Stavům Dolnorakouským: o tažení proti Turkům k Vídni. Na hradě Pražském 1529, 27. září (f. 8 a). Službu svú vzkazujem, urození, stateční, slovutní, moudří a opatrní páni a přátelé naši milí! Psaní, kteréž ste učiniti ráčili k stavuom tohoto královstvie Českého, to jsme my přijali, nadějíce se, že sněm obecní od JMKské podle žádosti naší položen bude na den sv. Lamperta již minulého [17. září], anebo na sv. Jeronyma naj- prvé příštího [30. září]. Nebo kdy by byl na ten den sněm položen od JMKské, pána našeho milostivého, bylo by se na tom sněmě jednalo i zjednalo, že by to tažení zemské již pruochod svuoj mělo. Však pro to měly by se osoby v znamenitém počtu ze všech stavuov na hrad Pražský a do Prahy sjeti na den sv. Jeronyma nyní najprvé příštího. I chcme jim to psaní od vás oznámiti. A o tom dobrú vědomost máme, že se všickni stavové k tomu strojí k veřejné vojenské hotovosti i k tažení s poddanými svými, aby JMKské, Uherského a Českého krále, pána našeho milostivého, pomocí neopouštěli skutečně, též i vás, o tom nepochybujem, jakožto JMKské pod- daných a pánuo soused a přátel našich milých. Dán na hradě Pražském, v pondělí před sv. Václavem, dědicem českým leta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Wolfart Planknar z Kynšperku oc. Urozeným pánuom, statečným rytieřóm, krále JMti najvyššímu polniemu hajtmanu, místodržícím, regentóm, válečním a komorním radám nižších Rakouských zemí, také i zem- skému maršálku a jiným od stavuov a zemí arciknížetství Rakouského pod Ens, kteříž nyní u Vídni shromáždění jsou oc, pánuom a přátelóm našim milým. 49. Zdeněk Lev, Radslav Beřkovský a Wolfart Planknar do všech krajů: sdělují dopis krále Fer- dinanda ze dne 23. září a žádají, aby hotovost se kvapně u Znojma vynajíti dala. Na hradě Pražském 1529, 27. září (f. 77 a). Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský, Radslav Beř- kovský z Šebířova oc, Wolfart Planknar z Kynšperku, podkomoří královstvie Českého,

Strana 227
Dopisy z roku 1529. 227 a téhož královstvie hajtmané, urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, múdrým a opatrným městuom kraje Bechyňského, i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým. Službu svú VMtem a vám vzkazujem a oznamujem, že jest nám list od JMKské, pána na- šeho milostivého, dnes přinesen a v něm cedule, kteréhož vám, i té cedule, tuto přípis slovo od slova do tohoto našeho listu vepsaný posýláme. „Ferdinand, z buoží milosti Uherský, Český oc král, infant v Hispanii, arci- kníže Rakouské a markrabie Moravské oc. Urození a stateční, věrní naši milí! Ozná- mili jsme vám snad před čtyřmi dny, kterak císař Turecký již zámek a město Budín i také Ráb dobyl a podmanil, a že dále před se nahoru táhne, škodí a škoditi nám, zemím a poddaným našim umínil, poroučejíce vám a žádajíce s pilností, abyšte se, vedle psaní našeho do všech krajuov učiněného, skutečně přičinili, aby všickni stavové královstvie Českého nás pána svého a samy sebe v takové znamenité potřebě ne- opouštěli, ale k určitému dni na místo jmenované přispěli a vojensky přitáhli tak, jakž psaní naše to v sobě šíře ukazuje. I žádost naše ta jest na všecky stavy vzložena a čas tomu tažení tak dlúhý uložen z té příčiny, že jsme se nenadáli, aby týž nepřítel náš tak spěšně a mocně, některých zámkův na straně nechaje a dobývati nechtěje, k Vídni se bral a silně táhl. Protož, poněvadž již víme, že dosáhše také Komárna, mimo Prešpurk a Staré Hrady k Vídni táhnou, ač bezpochyby těch i jiných bez obehnání a vypálení, po- něvadž tak znamenitý počet a množství lidu jest, nenechají, žádáme vás s pilností, poroučejíce, abyšte již takovú věc a velikou potřebu a naše nebezpečenství, kteréž na tento čas větší býti nemuož, všem stavuom po krajích, také provoláním v městech a jakž najlépe víte, i při tom času, když se lidé k soudu nyní sjedou, oznámili, a žádost od nás vzložíce, dostatečně podle vší potřeby, jakž na to záleží, je napo- menuli, aby sobě napřed vieru svatú křesťanskú, takové naše nebezpečenství a všech poddaných našich škody a zkázu k srdci připustili a přijali, a jakožto dobří křesťané a věrní poddaní nás, pána svého, na svú povinnost (jakož pak předkuom našim králóm Českým předkové jich činívali), i sami sebe také a jiných poddaných našich, zemí k témuž královstvíe přislušejících, spěšnú pomocí, retuňkem a mocným tažením ne- opouštěli, a jakž kdo najlépe a najspieše k takové potřebě přispěti a hotov býti muože, (jedni na druhé nečekajíce), k Znojmu táhli, a vojensky (hned nemeškajíce) k prvé jmenovanému a uloženému dni, neprotahujíce, najíti se dali. Jakož pak ne- pochybujem, že všichni i jeden každý zvláště, také pomně na nás, pána svého a svou (v takovú potřebu) povinnost, tak se zachovají, a pro svou čest a chválu a napřed milého Boha odplatu nás, jakožto věrní poddaní, (v kterýchž velikú naději máme), neopustí. Neb i ta pomoc od říše i odjinud na větším díle již nám poslána jest, a ostatku také každou hodinu očekáváme. Však proti tak veliké moci, muožte roz- 29*

Strana 228
228 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. vážiti, že bychom jí daleko větší potřebovali. Již pak dále tu potřebu znamenitú ne- toliko naši, ale i vaši a všech poddaných našich i také všeho křesťanstva, věříme, že spěšně a bez odtahuov vedle žádosti naší k dobrému, k ochraně a k obraně tak zpuosobíte. Také vám s pilností poroučíme žádajíc, abyšte již k tomu podle svolení zem- ského přivedli a konec učinili, aby ta pomoc, kteráž o sv. Jiří minulém nám ode všech stavuov měla položena býti, již bez dalších výmluv a odtahuov doložena a vydána byla, neb sme se na ni, (že jí tak dlúho prodléváno nebude), ubezpečili a tou slu- žebným zaplatiti měli. Ješto, nebude-li nám spěšně vydána, tehdy i ti služební nám odtáhnou, kdež muožte rozuměti, co nám na tom v takové potřebě záleží, věříce vám, že již to opatříte. A poněvadž v takovú váleční potřebu snad se soud zemský dlúho držeti nemuože, žádáme vás, že to obmyslíte, aby lidé na tom těžkosti nenesli, než nám proti nepříteli radše tiem spíše přitáhli a potom práva a spravedlivostí svých v pokojnějším času snažněji dosahovati mohli. Jakož pak to dále rozumu vašemu po- roučíme, jsouce té naděje, že vámi v tom a pilností vaší skutečnou nám nic nesajde, než všecko tak, jakž píšem, zjednáno bude. A my vám to všem i jednomu každému zvláště milostí naší spomínati a vším dobrým nahrazovati ráčíme. Dán v Linci, ve čtvrtek po sv. Mathouši [23. září] léta oc XXIX° a království našich Uherského a Českého třetieho. Toto na ceduli bylo jest napsáno: „Také vám toto oznamujem, že když jsme tyto listy podpisovali, přišlo nám jisté poselství, kterak císař turecký již napřed v honcích [sic] k Vídni dvatceti tisíc lidu poslal, a ti již u Fišimindu [sic] leželi, a jiní houfové za nimi meškati nebudú. Ježto znáti muožte, že již spěšného opatření a silné pomoci jest velice potřebí.“ V kterémž jest také JKMti rukú vlastní podepsání, a svědčí nám všem hajt- manuom krále JMti královstvie Českého. Než znajíce toho pilné a znamenité potřeby, kteříž nyní na tento čas na hradě Pražském z hajtmanuov jsme, toto vám psaní a oznámení činíme. I to vědúce a tomu dobře vyrozuměti z toho listu královského i z té cedule mohúce, kterak jsou velmi veliké a znamenité potřeby JKMti duoležité i nám všem JKMti poddaným, a jaká nebezpečnost nastává, jestliže by brzkého s boží pomocí odporu proti císaři tureckému a jeho moci nebylo, že by mohlo na nás na všecky to přijíti a ta těžkost, kteréž jest od několika set let, anebo snad nikda prvé nebylo. I té jsme k VMtem a k vám plné naděje, že jse v tom skutečně ráčíte tak zachovati, a veřejně jsouce hotovi na pole vytrhnúti s hotovostí veřejnú, jakožto střelbami, děly, prachy, kulemi, puškaři oc, a na to místo táhnúti k Znojmu tak, jakž JMKská ráčí psáti. Ač prvé jsou od JKMti listové do krajuov posláni nedávno, ale když jesti větší potřeba nastala, tehdy jest JKMti poručení i žádost, abyšte se podle tohoto

Strana 229
Dopisy s roku 1529. 229 nynějšího psaní tak zachovali. A v městech a v městečkách, že to všecko dáte pro- volati, kterak JMKská ráčí k nám duověrnost tu míti. Jakož již ze všech stavuov mnozí se k tomu máme, abychom se podle toho psaní tak zachovali a skutečně tak učinili. Dán na hradě Pražském, v pondělí před sv. Václavem, dědicem českým, léta páně M'VCXXIX°. Do všech krajuov. 50. Hejtmanovi markrabství Moravského: aby překážel formanům, kteří by prach do Uher vezli k nepřátelům krále JMti. Na hradě Pražském 1529, 30. září (f. 8 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom VMti rádi přáli. Při tom VMti oznamujem, že jest nám správa dána, kterak by někteří formané ven z země České i z jiných zemí křesťanských prachy měli vézti do Uher a jinam, nepřáteluom krále JMti, pána našeho milostivého, i našim jich dodávajíc, a ty že vezou v soudcích pod spuosobem, jakoby chmele vezli, i jinak rozličně to ukrývajíc. A protož VMti žádáme, jestli že by takoví formané v markrabstvie Moravském nalezeni byli, abyšte jim toho nikterakž nedo- pouštěli, než takové prachy abyšte jim pobrati rozkázali, aby oni nepřáteluom krále JMti, pána našeho milostivého, i proti nám všem takových prachuov dodávati měli. Neb my na tom jsme, kdyžby takoví formané více zde v tomto královstvie Českém nalezeni a postiženi byli, že jim toho nikterakž trpěti aniž snášeti více nebudem, než jim takové prachy pobrati rozkážem. Protož VMt to od nás znajíce, my o VMti nepochybujem, než že se k nim také tak jako i my zachovati ráčíte, leč by kdo jisté fedruňky měli, že by takové prachy k potřebě JMKské, pánu našemu milosti- vému, vezli, anebo z této země do markrabstvie Moravského. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Václavě, léta páně oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Perštaina a na Helfenštaině, hajtmanu markrabstvie Moravského, p. p. n. m. 51. Zdeňkovi Trčkovi: aby žoldnéřům neplatil více na měsíc, než se platí v ostatním království. Na hradě Pražském 1529, 30. sáří (ƒ. 102 b). Službu svú vzkazujem, urozený a statečný pane, příteli náš milý! Oznamujem vám, že toho správu máme, kderak byšte vy měli služebným pěším na měsíc po pěti zlatých platiti a s jinými se stavy a obyvateli tohoto královstvie nesrovnati, nebo

Strana 230
230 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. jiní všickni více na měsíc pěšímu nedávají nežli po čtyřech zlatých, a to ještě mnohým jest s obtížením. Pak, jestliže jest tak, jakž toho správu máme, muožte znáti, že by vám z toho nic jiného přijíti nemohlo, nežli škoda a všemu královstvic také, a mezi lidmi ruoznice a rozpaky, že by jedni druhým pravili, že tento po tomto platí a tito méně, a tak že by byla v lidech roztržka. A tudy by se opět mohla tomu tažení překážka státi, čehož bychom vám nepřáhli [sic], aby skrze to JKMti, pánu našemu milostivému, jaký zámutek z toho přijíti měl. Než my vám věříme, že vy se s ji- nými stavy a obyvateli toho královstvie v placení služebnému lidu pěšímu srovnáte. A muožte-li ještě na menší summě míti, že byšte to dobře učinili, neb my bychom tomu rádi byli, aby lid na menší summě přestati chtěl. Neb my na tom jsme, bu- deme-li moci k tomu přivésti, což bychme mohli na nejmenší summě je najímati a jim platiti; pakli bychom nemohli, tehdy potom, na čemž jsme se svolili, a více nic. A za to prosíme, znajíce toho tak pilnú potřebu JKMti i všeho křesťanstva i nás všech, že se k tomu, což najspíše budete moci, ku pomoci a k retuňku vy- pravíte. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek den sv. Jeronyma, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Urozenému a statečnému rytíři panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně, příteli našemu milému. 52. Do všech krajův: svolávají z králova poručení sněm ke 4. říjnu. Na hradě Pražském 1529, 1. října (ƒ. 78 a). Zdeněk Lev oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc, urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, múdrým a opatrným městuom kraje Žateckého i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým. Službu svú vzkazujem a VMtem a vám oznamujem, že král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest nám psáti a poručiti, abychme sněm obecní tohoto královstvie položili na den sv. Františka [4. října] nejprvé příští, na kterémžto sněmu JMKská osobú svú ráčí býti. I protož z poručení JKMti ten sněm obecní na hradě Pražském pokládáme na týž den sv. Františka nejprvé příštího. Na kderýž, za to žádáme a od JKMti poroučíme, že se sjeti ráčíte a sjedete, a na zejtří ve XIIIIte hodin u veliké světnici, kdež se soud zemský držívá, že se sejdete a najíti dáte. Neb jsou toho ve- liké a znamenité potřeby, kterýž jsou od několika set let na tyto země a království nepřišly, anebo snad nikda, a zvláště pro obranu víry svaté křesťanské i všeho kře- sťanstva a tohoto královstvie. Ježto nepochybujem o VMtech a vás všech, že tak učiniti ráčíte a učiníte. Pakli by kdo pro krátkost času na ten den býti nemohl, ale potom ve dvú nebo ve třech dnech najíti aby se dal a na tom sněmu byl. Ješto

Strana 231
Dopisy z roku 1529. 231 té naděje jsme, že toho obmeškati neráčíte a neobmeškáte, a ten sněm že v městech provolati dáte. Dán na hradě Pražském, v pátek den sv. Remigii, léta páně MVCXXIX°. Do všech krajuov. 53. Fridrichovi Jiskrovi polnímu hejtmanovi Pražan: aby drábům více neplatil než po 20 bílých groších na týden. Na hradě Pražském 1529, 1. října (f. 103 a). Službu svú vzkazujem, urozený a statečný příteli náš milý! Máme toho správu, kterak byšte vy jměli hajtmanem u pánů Pražan ... [sic]. Protož vás napomínajíc žádáme, že více služebným lidem pěším dávati na týden nebudete nežli po XXti gr. alb., a to proto, poněvadž jim vozové přidáni býti mají. Neb tudy daleko více jim a větší pomoc na ty vozy se stane, než by jim po zlatým na týden placeno býti mělo. Nebo na tom jsou všickni stavové tohoto královstvie se svolili, aby více jedni přes druhé neplatili, než jednostajně aby po XXti groších českých pěšímu dávali. Nebo i to abyšte věděli, jestliže by kteří drábi té služby přijíti nechtěli, a potom zde že by ležeti chtěli, že jim to nikderakž trpíno nebude. Protož vy to znajíce, my o vás nepochybujem, než že vy se tak vedle této naší žádosti zachováte, a více že přes XXti gr. alb. platiti jednomu pěšímu nebudete. Dán na hradě Pražském, v pátek den sv. Remigii, léta páně oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Uroz. a statečnému rytíři panu Fridrichovi Jiskrovi z N., příteli našemu milému. 54. Hejtmani zemští Velvarským: aby Janu Sezimovi z Ústí vyčtli peníze, které při úřadě hejt- manském položili. Na hradě Pražském 1529, 2. října (fol. 141 b). Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí! Vězte, že jest nás žádal urozený pán, pan Jan Sezima z Austí a na Austí, dědičný kraječ královstvie Českého, abychom vás listem naším k těch peněz vyčtení, kteréž jste při úřadu našem hajt- manském položili po rozsudku našem, obeslali. Pak my jeho žádosti (a což vedle práva býti má) odepříti nemohúc, vás z úřadu svého napomínáme, a rok vám toho těch peněz témuž panu Janovi Sezimovi k vyčtení pokládáme v úterý po sv. Františku [5. října] ve XXti hodin najprvé příští na hradě Pražském, abyšte vy jemu ty peníze, kteréž jste jemu při úřadu našem hejtmanském položili, podle práva vyčtli. Kdež my

Strana 232
232 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte, jináč toho nečiníc. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Remigii, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Velvar, přáteluom milým. 55. Norimberským: aby dali bezpečný průvod Adamovi Pikhartovi až do Tachova. Na hradě Prašském 1529, 4. října (f. 142 a). Službu svú vzkazujem, vzáctné opatrnosti páni přátelé naši milí! Oznamujem vám, že jest nám správa dána, kterak by Vilém Doupovec Adama syna Jana Pikharta, měštěnína Starého města Pražského, měl jíti. Však, jakž jest kolivěk, pán Buoh jemu pomohl, že jest jemu z jeho rukú ujel anebo ušel a u vás že by měl býti. Pak my vás přátelsky žádáme, že vy témuž Adamovi, synu Jana Pikharta, pruovod bezpečný dáte až na Tachov a nic dále. Kdež o vás nepochybujem, že to na žádost naši uči- níte, a my zase pro vás (ač byšte nás kdy v takové věci aneb k té podobné potře- bovali) i jiné přátelství nám možné a náležité rádi učiníme. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Františka, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernšteina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě města Normberka, přáteluom naším milým. 56. Hejtmanovi na zámku Tachovském: aby dal Adamovi Pikhartovi bezpečný průvod z Tachova do Plzně. Na hradě Pražském 1529, 4. října (fol. 103 b). Službu svú vzkazujem, urozený a statečný příteli náš milý! Oznamujem vám, že psaní činíme pánuom Normberským o Adama, syna Jana Pikharta, kterémuž mají pruovod dáti až na Tachov. Pak, jakž on na Tachov doprovozen bude, vám poroučíme, že vy jemu též na Tachově zjednáte pruovod bezpečný, aby jeho až do města Plzně bezpečně provodili. Kdež o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte. Nebo Plzenští jeho též až sem do Prahy provoditi mají, neb jim o to též také jako vám píšem. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Františka, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernštajna, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Urozenému a statečnému rytíři pánu Vilému Kfeléři [z] Zakšova, hajtmanu na Tachově, příteli našemu milémů.

Strana 233
Dopisy s roku 1529. 233 57. Plzenským: aby dali Adamovi Pikhartovi bezpečný průvod z Plzně do Prahy. Na hradě Prašském 1529, 4. října (f. 142 b). Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí! Věděti vám dáváme, že jsme psaní učinili pánuom Normberským a panu Vilémovi Kfeléři [z] Zakšova, hajtmanu na Tachově, o pruovod Adama syna Jana Pikharta, měštěnína Starého města Praž- ského, že páni Normberčané jemu dáti mají pruovod až na Tachov, a pan hajtman Tachovský až k vám do Plzně. A když k vám dopraven a provozen bude, my vám poroučíme, že vy z Plzně jemu dáte pruovod bezpečný až sem do Prahy. Kdež o vás nepochybujem, než že tak, jakž vám píšem, učiníte. Nebo kdyby se kterému z vás, nebo z obyvateluov vašich, taková nebezpečnost trefila, chtěli bychom to také též učiniti a tu věc tak opatřiti, aby bezpečně tak do příbytku svého doprovozen byl. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Františka, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernštaina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Múdrým a opatrným pánuom purkmistru a radě Nového města Plzně, přáteluom milým. 58. Jičínským: aby peníze, klenoty a svršky v Železnici od Jana z Waldšteina pobrané u sebe uschovali a nikomu nevydávali, pokud spor o ně vyřízen nebude. Na hradě Pražském 1529, 4. října (fol. 142 b). Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí! Vězte, že jest na nás vznesla urozená paní, paní Barbora z Bozkovic, kterak by pan Jan z Walštayna, syn její, bez práva uvázal se v Železnici a jinaj statek po otci jeho pozůstalaj, když jest týž paní Barbory doma nebylo, a zvodmykav její komory a truhly, peníze hotové a některé klenoty a svršky pobrav, k vám to přivezl a schovati dal. A poněvadž ste vy to, což jest z té tvrze nepořádně pobráno, k sobě přijali, poroučíme vám s pilností, abyšte vy to všecko při sobě schovali a zanechali a jemu panu Janovi z Walštajna zase toho nevydávali, až by se ta věc mezi dotčenú paní Barború a týmž panem Janem, synem jejím, spravedlivě na konci a na místě postavila. Dán na hradě Praž- ském, v pondělí na den sv. Františka, léta oc 29°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernštaina, Radslav Beřkovský, Wolfart Planknar. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Jičína, přáteluom milým. Archiv Český XII. 30

Strana 234
234 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. (Fol. 143 a) Za hajtmanství pana Zdeňka Lva z Rožmitála a pana Radslava Beř- kovského z Šebířova.*) *) Totéž záhlaví také při dopisech „do všech krajů“ a sice ponejprve při listu ze dne 15. října 1529 (fol. 78 b), naše číslo 63. 59. Hejtmani zemští Pražanům Staroměstským: žádají o vysvětlení ve příčině Reginy z Pohořelce z Prahy vypověděné. Na hradě Pražském 1529, 14. října (f. 143 a). Službu svú vzkazujem, vzátcné opatrnosti, páni přátelé naši milí! Oznamujem vám, že jest vznesla na krále JMt svú těžkost Regina z Pohořalce, kterak by měla vypovědína z města Staré Prahy býti beze všeho svého provinění, žádajíce JKMti v tom za opatření, poněvadž se jest jí to bez provinění jejího stalo, aby zase svo- bodně v městech Pražských býti mohla. JKMt ji vyslyšev, nám jest o té věci poru- čiti ráčil, abychom vám o tom psaní učinili, jak jest se a proč taková příhoda té Regině od vás stala, že jest vypovědína, abyšte nám to psaním svým oznámili. Jestliže jest toho vypovědění jaká hodná příčina byla, při tom bychom toho zanechati chtěli; pakli by žádná hodná příčina nebyla, abychom touž Reginu z poručení JKMti také spravedlivě opatřili. Protož vy to znajíce, vás napomínáme, že nám o tom bez meškání psaním svým oznámíte, abychom se věděli při tom dále jak vedle poručení JKMti k též Regině zachovati. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek před sv. Havlem, Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. léta páně M'VCXXIX°. Vzátené opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom našim milým. 60. Litoměřickým: aby netrpěli pokřiků proti židům. Na hradě Pražském 1529, 14. října (f. 143 b). Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé naši milí! Oznamujem, že jsou na nás vznesli židé pražští, kterak by někteří sousedé a obyvatelé města Lithoměřic pokřiky a nesnáze v uobci vaší i jinde na židy, kteříž v témž městě Lithoměřicích jsou, komoru JMKské, strojili a činili, ježto by se skrze to snad bouřka státi mohla. I poněvadž JMKská při odjezdu svém všecky židy v takových věcech přístně nám po- ručiti k opatření ráčil, aby se tudy JKMti ublížení a škoda nestala, vás z úřadu našeho napomínáme, přikazujíc, abyšte takové pokřiky a nesnáze hned bez meškání mezi sousedy a obyvateli vašimi přetrhli a opatřili, aby se žádnému židu žádná škoda nestala. Avšak měli-li by kdo neb kteří co s kterým židem činiti, aby to na vás, jakožto na ouředníky krále JMti, vznesli, a vyslyšíce strany, bez pochyby že se

Strana 235
Dopisy z roku 1529. 235 v tom víte jak spravedlivě každému zachovati. Pak-li by se který přes to všetečně vytrhl a pokojně se nezachoval, abyšte se takovým každým hned dostatečně ujistili a jeho před nás postavili, tu my se víme podle vuole JKMti k takovému každému jak zachovati. Také vám oznamujem, což se pomoci a daní k této nynější potřebě proti Turkovi dotýče, kteréž jsú se židé Pražští a jiní všickni židé, obyvatelé v královstvie Českém, JMKské podvolili a již již na se podle jich pořádku ukládali, co který z židuov dáti má: jestliže by se který protivil, abyšte starším židovským tu v Litho- měřicích radni a pomocni byli a takového každého přidrželi, a mimo to a té pomoci, kteréž jsú se všickni židé zvláště podvolili, abyšte vy jich neobtěžovali a žádných berní a daní na ně neukládali. Kdež my o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek před sv. Havlem, léta páně M'VCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský oc. Múdrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Litoměřic, přáteluom našim milým. 61. Pražanům Novoměstským: aby v rozepři se Staroměstskými o stavení forten stáli před hejtmany zemskými na hradě Pražském. Na hradě Pražském 1529, 14. října (fol. 144 a). Službu svú vzkazujem, vzáctné opatrnosti, páni přátelé naši milí! Jakož jste dnes na nás vznesli skrze posly své některé těžkosti, kteréž by se vám od pánuov Pražan Staroměstských díti měly tím stavěním těch fortn, tomu jsme všemu poroz- uměli, a takovú věc že jste i na krále JMt vznesli, a král JMt že jest vám oznámil, že jest nám takovú věc k opatření poručiti ráčil, žádajíce nás, abychom my to opa- třili, aby oni od téhož stavení přestali. Pak my nechtíce, aby skrze to co mezi vámi dalšího zlého povstati mělo, vás z úřadu svého napomínáme, abyšte vy se k Staro- městským pokojně ve všem zachovali, a zítra ve XIIIIte hodin abyšte vy před námi anebo jedním z nás na hradě Pražském stáli, nebo oni Staroměstčí také v touž ho- dinu před námi státi mají. A my tu vás s obú stran vyslyšíc a tomu vyrozumějíc, chcem se k vám v tom vedle poručení JKMti, pána našeho milostivého, spravedlivě zachovati. Kdež my o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zacho- váte. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek před sv. Havlem, léta páně oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský oc. Slovutné a vzátcné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Nového města Pražského, p. n. milým. 30*

Strana 236
236 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 62. Pražanům Staroměstským: v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1529, 14. října, (f. 144. b). [Obsah listu do slova týž jako u čísla předcházejícího. Pražané Staroměstští obsílají se rovněž na hrad Pražský] ... Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek před sv. Havlem, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský z Šebířova. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přátelóm našim milým. 63. Do všech krajův: sdělují list krále Ferdinanda ze dne 14. října o těžkostech ve Vídni a na- řizují rychlé tažení do Rakous. Na hradě Pražském 1529, 15. října (f. 78 b). Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc, Radslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově oc, a krále JMti a téhož královstvie hajtmané. Urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, múdrým a opatrným městuom kraje Žateckého, i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým. Služby své VMtem a vám vzkazujem a oznamujem, že JMKská, pán náš mi- lostivý, jest nám psáti a poručiti ráčil, kteréžto psaní včera v noci jest nám přišlo, kteréhožto [přípis] vám v tento list slovo od slova vepsaný posíláme, kterémuž po- rozuměti ráčíte. „Ferdinand, z boží milosti Uherský, Český oc král a markrabie Moravský oc. Urozený a statečný, věrní naši milí! Oznamujem vám, kterak včera, když sme do Benešova přijeti ráčili, přišlo nám poselství a velmi žalostné od těch z Vídně, kteříž jsou tam obehnáni; kteréhožto psaní vám přípis posélati ráčíme, kterémuž porozumíte, jaká jim již veliká a přílišná potřeba, abychme jich, jakžkoli tím neprodlévajíc, reto- vati a opatřiti ráčili. I poněvadž taková příliš potřebná a spěšná potřeba přišla, na- pomínajíc vás věříme, že hned nemeškajíc do všech krajuov tohoto královstvie dnem i nocí oznámíte, aby znajíce takovú přílišnú potřebu, hned nemeškajíc sebú před se hýbali a táhli, mohli-li bychom tomu tak silnému nepříteli jak odepříti a těch dobrých a znamenitých lidí retovati. Neb sami znáti můžete, kdybychme ten všicek lid stratiti měli, čehož pán Buoh uchovati ráčí, jaká by naděje naše i všeho křesťanstva veliká ubyla. Dán v Benešově, ve čtvrtek den sv. Kalista [14. října], léta oc XXIX a krá- lovstvie našich Uherského, Českého třetího.“ Protož my VMtí a vás z poručení JKMti napomínáme a od osob svých žá- dáme, vzhlédnúce na tak pilnú a znamenitú potřebu JKMti a víry sv. křesťanské,

Strana 237
Dopisy z roku 1529. 237 i všeho křesťanstva, i samy na sebe, i také na ty dobré a znamenité lidi, kteříž jsou na Vídni obehnáni, že se veřejně všickni hned hnete a před se že potáhnete k retuňku Vídně, nečekajíce jedni na druhé, vedle zuostání sněmovního. Neb muožete znáti, jestliže by Vídeň ztracena byla a ti dobří a znamenití lidé, kteříž jsou tam na ní, i také děla, kteráž sou tam, vzata byla, i jiná znamenitá střelba a potřeby válečné, čehož pán Buch všemohúcí ráčí zachovati, jaká by nám všem síla ubyla a jaké by nebezpečenství nám nastalo. Kdež my o VMtech a vás všech nepochy- bujem, než že vy se tak vedle tohoto napomenutí, kteréž vám z poručení JKMti činíme, a naší žádosti, jakožto milovníci krále JMti, pána svého milostivého, víry sv. křesťanské, i všeho křesťanstva, i sami sebe, zachováte a před se že k tomu retuňku potáhnete. I toto také VMtem a vám oznamujem, že jest v radě sněmovnie zavříno, že když se strhnete, že mají každého přehlédati a sepsati, tak-li jest s tím počtem přitáhl, jakžť jest zřízeno a svoleno na obecním sněmu, neb sou na to již i sekre- táři zvoleni. A protož jest potřebí, abyšte se všickni tak zachovati ráčili. Neb znáti můžete, kdož by se tak nezachoval neb nezachovali, jaký by z toho posměch i snad škodu nésti musil a JKMti v nemilost tudy upadnúti. Též také za to prosíme, kteříž děla máte ve všech stavích i jiné střelby k tomu, že ty ráčíte sebú vzíti, neb znáti ráčíte, že jest ta a bude první obrana vaše proti tak silnému a ukrutnému nepříteli, kterýž mnoho děl a jiné střelby má. A ta jest bohdá naděje, když se strhnúti rá- číte, že s pomocí boží, poněvadž odevšud táhnú lidé, lehce Turky porazíte. I také račte věděti, kdož jsou berně nedali svatojiřské již minulé, že na ně komorníci bráni budou, čehož bychom jim neradi přáli, aby v další a větší škody přijíti skrze nedání té berně měli. — Také vám i to oznamujem, že máme poručení od krále JMti, jestliže by kdo po komorníku v držení nepustil, že právo bude na každého takového dopomaháno. Neb sami znáti můžete, že by nebylo za spravedlivé, aby jedni dávali a druzí se tomu dívali. Dán na hradě Pražském, v pátek před sv. Havlem, léta páně MVCXXIX. Do všech krajuov. 64. Radslav Beřkovský Pražanům Staro- i Novoměstským: aby nedopustili obyvatelům svým pla- titi úroky kapitole Vyšehradské až do vyřízení rozepře o ně vzniklé. Na hradě Pražském 1529, 18. října (f. 145 a). Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jsem žádán od duostojného pana Jiříka z Jelče, probošta Vyšehradského, a od kněze Rehoře, kanovníka Vyšehradského, k vám za přímluvu, a to v tom, že někteří spolu- sousedé a obyvatelé i lidé vaši platí ouroky, teď při času sv. Havla již minulého,

Strana 238
238 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. kapitole Vyšehradské, kteréž jest vybírával kněz Jiřík Přinda, děkan Vyšehradský, i také páni šestipanští i někteří osadní, kteříž vám vypsaní podáni podle tohoto listu budú od téhož pana probošta anebo kněze Řehoře: že jim ty ouroky i předešlé za- držalé zastavíte a jim jich že knězi děkanovi dávati nedáte, až by se ta kommissí krále JMti mezi nimi z obú stran vykonala o ty ouroky a platy, o kteréž spolu činiti mají. Kdež já jich slušné žádosti odepříti nemoha, k vám se za ně přimlúvám a vám věřím, že to na přímluvu mú učiníte a takové ouroky, buď tento svatohavelský nebo jiné zadržalé, spolusouseduom i lidem svým zastavíte, nic dále, než dokudž by ta kommissí krále JMti se nevykonala. Kdež já o vás nepochybuji, než že vy této přímluvy mé týmž panu proboštovi a knězi Řehořovi u sebe užiti dáte, (poněvadž spravedlivé věci žádají), tak aby to v skutku seznali, že jest jim přímluva má u vás platna byla. Neb jsem já na tom zase pro vás všecko přátelství mně náležité a možné učiniti. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Lukáše, léta páně M'VCXXIX°. Radslav Beřkovský oc. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom mým milým. V táž slova pánuom Pražanuom Novoměstským ut s., co jest psáno Staroměstským. 65. Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: o tažení vojska z Němec skrze Čechy k Vídni, o očeká- vaném vpádu Viléma Doupovce, o sporu mezi obcemi Pražskými oc. Na hradě Pražském 1529, 27. října (fol. 9 a). Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Zdraví i jiného všeho dobrého, toho bych VMti věrně přál. Psaní od vás, to jest mne došlo na Liběchově tento pondělí nyní minulý [25. října] snad ve čtrmecítma hodin, a já hned na zajtří ráno vyjel sem sem do Prahy, ač sem nepřijel než v středu, a to z té příčiny, že sem provázel syna svého až do Staré Boleslavě. Co se pak toho přípisu dotýče, který jste mi poslati ráčili, kterým by měla země k veřejnosti na- pomenuta býti, ten sem hned rozkázal v táž slova napsati, nic k němu nepřidav. Než když sem sem do Prahy přijel, dodán jest mi list od pana Březenského, kterýž nám hajtmanuom svědčí, od knížete Jiřího JMti, kteréhož VMti přípis po- sílám, z něhož porozumíte, čeho jest žádostiv. Pan Březenský, co jest se uradil, co by mu mělo za odpověď dáno býti, s panem Hanušem Pflugem a jinými pány, kdeří zde jsou, teď VMti toho přípis také posílám. Než mně se zdálo toto za potřebné k tomu přidati, aby JMt ráčil kníže připsati, že potáhnou-li skrze toto královstvie, že se mají pokojně zachovati. Neb poněvadž v tom listu dostavuje tak, jakž rozumím aneb toho správu mám, že i jiná knížata skrze toto královstvie mají úmysl táhnúti, ješto snad ne tak sousedsky k tomuto královstvie se zachovávají, jako kníže Jiří JMt,

Strana 239
Dopisy z roku 1529. 239 ani se v tom opovídají: zdálo mi se za potřebné, aby v těch listech obselacích také toto doloženo bylo a lidem oznámeno, aby i z té příčiny také veřejně hotovi byli, jestliže by kdo jaký neřád v tomto královstvie začíti chtěl, aby tomu mohlo odpí- ráno býti, aby potom rčeno nebylo, jestliže by se co přihodilo, že jest taková věc námi opatřena nebyla, majíc to opatřiti, že toho jsme zanedbali. A v tento rozum zdálo by mi se to napsati: „Také, páni a přátelé naši milí, račte věděti, že jest nám přišlo psaní od kní- žete Jiřího Saského JMti, že by na pomoc králi JMti a tak všemu křesťanstvu snad tisíc koní jízdných a puol druhého tisíce pěších vypraviti ráčil a skrze toto krá- lovstvie táhnúti: protož, kudyby kolivěč takový lid táhl, za to žádáme i napomínáme, že se k nim přátelsky a poctivě zachováte a za jich peníze potřebami je opatrovati budete. A poněvadž se také slyší, že i jiná knížata JJMt některá, ješto jsou se ještě v tom nám neopověděli, snad by chtěli také skrze toto královstvie táhnúti, protož nám se zdá, že jest potřebí i z té příčiny, abyšte všickni ráčili, jak se svrchu píše, veřejně hotovi býti i s poddanými svými: jestliže by kdo chtěl jaký neřád v tomto královstvie začíti, aby tomu mohlo odoláno býti s boží pomocí a naší všech opatr- ností; ač my JJMti těm knížatuom žádnému povolení nedáme, aby skrze toto krá- lovstvie taženo mělo býti, leč nám prvé připovědíno a připsáno bude, že se i s pod- danými svými pokojně zachovati mají, jakž obyčej jest. Také, abyšte ráčili věděti, zvláště vy páni všech stavuov krajuov Plzenského, Žateckého, Litoměřického, že jest nám skrze špehy a správu oznámeno, kderak by Vilém Doupovec chtěl vpadnúti do tohoto královstvie sjezdem v nemalém počtu koní i pěších, kderýž jest k tomu sobě zpuosobil, a tím zpuosobem že by do země jako prokrásti se chtěl po jednom, po dvú koní, a potom v jistejm místě že by se shle- dati měli: Protož, páni a přátelé milí, vás napomínáme a na místě krále JMti při- kazujem, že v takových věcech bedlivost míti budete, abyšte se mohli škody i po- směchu uvarovati, a jeho že hleděti budete, jakožto nepřítele krále JMti a zemského, jakožto podle práva i z povinnosti zavázáni učiniti jste, kdežto není potřebí toho VMtem a vám široce vypisovati. A protož nepochybujem, že se při tom při všem tak zachovati ráčíte, jakožto milovníci víry svaté křesťanské, krále JMti, pána našeho milostivého, a vlasti své. A protož, pane milý, z těch i z jiných mnohých příčin jest potřebí, abyšte příjezdem svým na hrad Pražský ráčili nemeškati, neb se divně plete; také tak, jakž správu mám, že král JMt píše, aby lidé netáhli, než doma se zdržali. Pan hajtman Moravský ten pak napomíná, aby jedni druhých nečekajíce pospiešili a k tomu ještě všickni veřejně hotovi byli. Jakož také, co nám najvyšší pan hofmistr píše, teď VMti to posílám. A protož ještě prosím, že příjezdem svým meškati neráčíte.

Strana 240
240 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. Ukázal mi také list pan Březenský mezi jinými, že VMti oznamoval, že sem odjel pro potřebu krále JMti. I ráčíte mi [sic] na to odpověď dávati, že sem VMti o tom nic neoznámil: I tak jest, neb sem sám o tom nic nevěděl. Než pan Albrecht z Gutšteina, ten jest mi poslal list od krále JMti, kterýž svědčí jemu a mně, a podle toho list věřicí od JMti, abychom v to místo hned bez meškání jeli, kdež jest nám poručeno bylo, abychom voba jeli, aneb jeden z nás. Jakož jest mi pak psal, že on jeti nemuož, a tak v středu mi list přišel, a já ve čtvrtek vyjeti musil a v neděli sem se zase vrátil. Jakož o tom o všem, když se, dá-li pán Buoh, spolu ve zdraví shledáme, širší správu dám. Také VMti list posílám, co nám pan Opl píše, jemuž porozuměti ráčíte. Pak v ta místa obzvláštní psaní mně se nezdá za škodné učiniti podle jeho žádosti; neb nebude-li prospěšné, také nemuož býti škodné. Dajž se nám pán Buoh ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském, v středu u vigilji sv. Šimoniše a Judy, apoštoluov božích, léta oc XXIX. Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Cedule do téhož listu: Také sem VMti zapomněl prvé oznámiti, co se pánuov Pražan dotýče, že sem měl s nim[i] dosti činiti po vašem odjezdu, co se těch fortn zadělávání dotýče, kdež sem měl při sobě najméň deseti rad znamenitých z pánuo a z rytířstva. Jedni chtěli před se dělati a druzí brániti, až tak vždy, že jest k tomu přivedeno z moci úřadu našeho, že jest Staroměstckým dílo zastaveno až do IIII neděl pořád zběhlých, kteréž od pátku najprvé příští ve II nedělích vejdú. A tu aby obě strany před námi zase stály se všemi potřebami, jakož jsú řekli tak se zachovati. Protož zdálo by mi se za potřebné, ač se VMti líbí, abychom pana komorníka a jiné soudce zemské a rady, kteříž jsú bližší, k tomu dni obeslali, aby nám takové věci pomohli slyšeti, neb malá není. A rozumím tomu, že rad z komory krále JMti málo poživem; neb i panu Březenskému ztěžovali to někteří, že jest těch několiko dní za nás popracoval, a rozumím, že ještě k němu mluvili, aby to více nedělal. Tak račtež povážiti toho řádu. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyššiemu purkrabie Pražskému a krále JMti královstvie Českého hajtmanu, pánu a příteli mému milému. 66. Knížeti Jiřímu Saskému: o dovážení sladů z Čech do Míšně a o drahotě v soli. Na hradě Pražském 1529, 27. října (f. 10 a). Osvícené a vysoce urozené kníže a pane, pane mně milostivě příznivý! VKMti službu svú vzkazuji s vinšováním VKMti dlúhého ve zdraví panování, kterého bych VKMti věrně s pravú věrú rád přál. Milostivé kníže! Psaní, kteréž jste VKMt nám hajtmanuom krále JMti a tohoto královstvie Českého učiniti ráčili, to jest mne došlo,

Strana 241
Dopisy z roku 1529. 241 kteréž jsem i sobě přečísti rozkázal. V kterémž VKMt psáti ráčíte, kterak by jeden z služebníkuov VKMti měl v tomto královstvie Českém dva tisíce strychuo sladu kúpiti k potřebě a dvoru VMti, prvé před tú zápovědí, kteráž se jest ode všech stavuov tohoto královstvie stala, a ten slad že by VMti doluov puštěn nebyl pro tu zápověď, která se jest ode vší země stala, žádajíc VKMt, aby ti sladové, zakoupení VMti k potřebě, doluov puštěni byli, jakž též psaní VKMti a žádost to v sobě všecko šíře ukazuje a zavírá, kterémuž jsem porozuměl. Osvícené a milostivé kníže! Podle psaní a žádosti VKMti rád bych se za- choval, kdyby nám hajtmanuom taková věc náležela. Ale poněvadž se jest ta zápověd vší zemí stala, že taková věc nám možna učiniti není na tento čas, abychme my ty slady VKMti propustiti měli. Než poněvadž od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých na větším díle z pánuov ouředníkuov zemských a rad krále JMti tohoto královstvie mají se sem na hrad Pražský sjeti, chci já jim VKMti psaní i žádost oznámiti. A zdá-li se VKMti po odpověď koho poslati a ještě o to psáti, to já při vuoli VMti zuostavuji. Než VKMt jsám od sebe oznamuji, jaká jest také těžkost tohoto královstvie do poddaných VMti a jaká jesť drahost v soli, že jest toho nebylo, jakž královstvie toto a země Míšenská jest na místě, aby taková drahota v soli byla na handl ně- kterých osob. Ježto nebude-li toho změněno, snad také i obilé najde se spuosob, že v takové lacinosti nebude, jako jest nyničko. A protož toho mi se nezdálo před VMtí zatajiti, jakožto před pánem mně milostivě příznivým. Než já za to VKMti prosím, že mi v tom za zlé míti neráčíte, že VMti žádné konečné odpovědi na psaní VMti na tento čas dáti nemohu; nebo já na tom jsem, v čemž bych mohl VKMti službami svými povolnými slúžiti, ty rád, pokudž mi jediné náležité jsou a budou, chci činiti, jakožto pánu mně milostivě příznivému. A s tím se VMti poroučím, jako pánu mně milostivě příznivému. Dán na hradě Pražském, v středu u vigilji sv. Šimona a Judy, apoštoluov božích, léta páně M'VCXXIX°. Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Osvícenému a vysoce urozenému knížeti a pánu, panu Jiřímu, knížeti Saskému, lant- krabí Durynskému a markrabí Míšenskému oc, pánu mně milostivě příznivému. 67. Hejtmani zemští do všech krajův: sdělují dopis hejtmana markrabství Moravského o nebezpečí u Vídně a při Dunaji. Na hradě Pražském 1529, 27. října (fol. 79 b). Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský z Šebířova oc, a krále JMti a téhož královstvie hajtmané. Urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, moudrým a opatrným městuom kraje Boleslavského, Archiv Český XII. 31

Strana 242
242 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým. Služby své vzkazujem a VMtem a vám oznamujem, že jest psaní pan hajtman markrabstvie Moravského učinil stavuom tohoto královstvie, než že toliko jeden list jest psal; a my chtějíce, aby to ve všech krajích všickni stavové věděli a tím aby se nepro- dlévalo, do všech krajuov tohoto královstvie, znajíce toho potřebu, to oznamujeme, a ta věc aby tím spíše vědoma všem vuobec byla, dali sme přípis toho listu od jmenovaného pana hajtmana markrabstvie Moravského do tohoto našeho listu vepsati, kterýž takto psán jest: „Urození páni páni, urození a stateční páni rytíři, urozené vladyky, vzáctné opatrnosti páni Pražané i jiná páni města královstvie Českého, páni bratrové, ujcové a přátelé moji milí! Jan z Pernštaina a na Helfenštaině, hajtman markrabstvie Morav- ského, službu svú VMtem a vám vzkazuji. A VMtem a vám oznamuji, že císař Turecký od Vídně odtáhl a míli pod Vídní u Dunaje se položil, a tu sobě most na tuto stranu k nám přes Dunaj dělá, aby z této strany Dunaje ostatek země Rakouské pohubil i také markrabstvie Moravské opanoval, čehož pán Buoh zachovati rač. Kdež já ve jmeno boží s tím vojskem a potřebami vojanskými, což markrabstvie Moravské podle svého přemožení vypravilo, k Korneburku táhnu pospěšně, abych se tu s falskrabí JMtí*) strhl, a s pomocí boží toho břehu abychom tomu ukrutnému nepříteli brániti mohli. A protož VMtí a vás všech i jednoho každého prosím pro sv. víru křesťanskú, že ráčíte spěšně pospiešiti za námi, nečekajíc jedni na druhé, poněvadž již nás dosti znamenitý počet před sebú máte. Neb znáti ráčíte, jestliže obmeškáte pomocí svú, napřed nám a hned potom sobě najhuoř učiniti ráčíte a učiníte. Myť sme se již pro sv. víru křesťanskú a pro dobré jmeno hrdel svých opovážili a v ruce pánu Bohu našemu to poručili, aby ráčil náš strážce býti. Neb známe, že jest nám lépe s pocti- vostí zemříti, nežli hanebně zahynúti a tomu se dívati, aby s ženami a dítkami našimi svú vuoli a takové tyranství provoditi mohli. A vždy tu víru ku pánu Bohu všemohúcímu máme, že spomocník náš proti takovému tyranu býti ráčí. K tomu na svědomí svuoj sekryt vlastní dal sem přitisknúti k tomuto listu. Dán v Znojmě, v neděli po sv. Havle [17. října], léta páně MVCXXIX°.“ I vědúce v tom [sic] již VMt a vy, jaká jest potřeba toho a která by těžkost na to markrabstvie Moravské a potom snad i na toto královstvie České přijíti mohla, kdyby císař Turecký bez překážky přes Dunaj na tuto stranu přetáhl; ač té naděje sme, že ste již všickni, kdo jsú jeti úmysl měli aneb povinni poslati, podle na sněmě svolení, byli, k retování Vídně a ku pomoci tomu markrabstvie, tak se zachovati a učiniti ráčili, ale jestliže by mimo to další potřeba toho markrabstvie byla anebo těch pánuov a přátel našich, kteříž jsú z tohoto královstvie vojansky vytáhli a poslali, jakož o tom dříve [sic], kterak my též i jiní všickni napořád, jakž jest na minulém sněmu svoleno, že jste se tak v tom zachovati ráčili. Nežli z příčiny a potřeby

Strana 243
Dopisy z roku 1529. 243 napřed dotčené, abychom těch všech neopouštěli, žádáme vás i napomínáme, že ráčíte všickni a každý jeden k tomu se zpuosobiti a své lidi a poddané hned beze všech odtahuov zřéditi, abyšte veřejně hotovi vojansky byli, a byla-li by nám další potřeba oznámena, abyšte se v tom skutečně najíti dali, abychom pomocí veřejnú našich a tohoto markrabstvie neopouštěli. Neb nepochybujeme, ač bude-li toho potřebí, že pánu Bohu všemohúcímu tím ráčíte učiniti a učiníme službu, a JMKské, pánu našemu milostivému, vděčnost, a nám všem společnú s boží pomocí obranu. Ješto té naděje jsme, že se tak zachovati a učiniti ráčíte, jakožto praví křesťané a milovníci dobrého JMKské a těchto zemí i všeho křesťanstva. Také, páni a přátelé naši milí, ráčíte věděti, že jest nám přišlo psaní od knížete Jiřího Saského JMti, že by na pomoc králi JMti a tak všemu křesťanstvu... [Shoduje se doslovně s příslušným odstavcem v dopisu Radslava Beřkovského ke Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála de dto 27. října 1529 číslo 65]... Také abyšte ráčili věděti, zvláště vy páni všech stavuov krajuov Plzenského, Žateckého, Litoměřického... [Shoduje se rovněž doslovně s oním dopisem]... Dán na hradě Pražském, v středu u vigilji sv. Šimoniše a Judy, apoštoluov božích, léta páně oc XXIX°. Do všech krajuov. *) Filipem. 68. Radslav Beřkovský Roudnickým: přimlouvá se za Beneše lodiníka z Ústí nad Labem. Na hradě Pražském 1529, 28. října (f. 145 b). Službu svú vzkazuji, moudří a opatrní přátelé milí! Oznamuji vám, že jest na mne vznesl, i na místě druhého pana hajtmana krále JMti královstvie Českého, Beneš lodiník z Oustí, kterak by měl sobě zkúpiti ječmene některú kopu strychů u vás v Roudnici, a toho že sobě něco na lodí naládoval, žádaje mne, abych vám o to psaní učinil, aby ten ječmen jemu od vás s tou lodí propuštěn byl, toliko do města Oustí a jinam dále nic, neb jest ten ječmen řekl tu sobě složiti. Pak já jeho žádosti odepříti nemoha, vám i na místě druhého pana hajtmana krále JMti královstvie Českého poroučím, přikazujíc, že vy jemu ten ječmen s tou lodí toliko do Oustí propustíte a dále nic, a on že jej tu sobě v Oustí doma má k své potřebě složiti a jinam jeho nemá dále ven z země pouštěti dotud, dokudž se jest zápověď o to stala, aneb do dalšího poručení a oznámení. Protož vy to znajíce, o vás já ne- pochybuji, než že vy se tak, jakž vám píši, zachováte a ten ječmen že jemu propu- stíte. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek den sv. Šimoniše a Judy, apoštoluov božích, Radslav Beřkovský z Šebířova oc. léta oc XXIX°. Moudrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Roudnice, přáteluom milým. 31*

Strana 244
244 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 69. Ústeckým a Litoměřickým: aby pod žádným přikrytím obilí ven ze země neprodávali. Na hradě Pražském 1529, 28. října (f. 146 a). Službu svú vzkazuji, moudří a opatrní přátelé milí! Oznamuji vám, že jest mne správa došla, kterak byšte vy měli přes tu zápověď, která se jest vám od země stala, obilé ven z země pouštěti, a to tak, když k vám do města Němci za XXti koupi přivezú, tehdy jim zase za sto � obilé doprodáte a doluov že pouštíte. Jestliže jest tak, tím jisti buďte, že vám to nikderakž trpíno nebude, nébrž ještě já vás, i na místě druhého pana hajtmana krále JMti království Českého, napomínám, přikazujíc, že vy se vedle toho psaní, kteréž se jest vám ode vší země a pod pečetí zemskú stalo, zachováte a těch obilí že z země ven pouštěti nebudete. Také vám oznamuji, co se Beneše lodiníka spoluobyvatele vašeho dotýče, že jest koupil něco strychů je- čmene v Roudnici, kteréhož jest sobě i něco na lodí naládoval, ten sem jemu pro- pustiti rozkázal Roudnickým i pánuom Lithoměřickým na žádost vaši na ten zpuosob, že jej on tu v Oustí sobě k potřebě své složiti má a jeho že dále pouštěti nemá, leč by ta zápověď pominula aneb se o tom jak jinak poručilo. Protož vy to znajíce, to při něm tak opatřte, aby toho ječmene dále do Němec a ven z země nepouštěl. Kdež o vás nepochybuji, než že vy se tak, jakž vám píši, zachováte. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek den sv. Šimoniše a Judy, apoštoluov božích, léta páně M'VCXXIX°. Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Moudrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Oustí nad Labem, přáteluom milým. V táž slova Litoměřickým. 70. Žateckým: aby v ustanovený den stáli před hejtmany v rozepři s Kateřinou Truhličkovou. Na hradě Pražském 1529, 28. října (f. 146 a). Službu svú vzkazuji, moudří a opatrní přátelé moji milí! Psaní, kderéž ste mně a druhému panu hajtmanu krále JMti královstvie Českého učinili, co se Kate- řiny Truhličkové, spolusousedy vaší, dotýče, že by nám (o ten koník vraný, kterýž jest jí Adam Zima dal), správu omylnú učinila, a ta že se tak vskutku a v pravdě nenejde, abyšte vy jí co měli svévolně mimo pořad práva bez obvinění rozkázati vzíti, jakž též psaní vaše a výmluva to v sobě všecko šíře ukazuje a zavírá, čemuž sem vyrozuměl. I věztež, přátelé milí, že my žádnému, kdož se oč k úřadu našemu uteče a čeho žádá, slušně jemu toho odepříti nemůžem, jakož se jest i táž Kateřina Tru- hličková, spolusouseda vaše, též utekla a za to obeslání požádala, kteréhož sme jí slušně odepříti nemohli. Než onať to dobře ví, pravú-li jest správu nám dala čili omylnú, toho my nevíme. Než když ta věc k slyšení před nás přijde, ta se věc spravedlivě rozváží.

Strana 245
Dopisy z roku 1529. 245 A protož já toho při tom obeslání zanechávám. A když tu věc mezi vámi s obú stran vyslyšíme a jí vyrozumíme, pokudž nám v tom dále a úřadu našemu náležité bude, v tom se k vám i k druhé straně spravedlivě zachováme. Protož vy to znajíce, tak se vedle prvnějšího obeslání zachovejte a na ten den prvé vám ulo- žený stuojte tak, jakž za pořad práva při úřadu našem hajtmanském jest. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek den sv. Šimoniše a Judy, apoštoluov božích, léta páně Radslav Beřkovský z Šebířova oc. M°VCXXIX°. Moudrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Žatce, přáteluom mým milým. 71. Hejtmani zemští markrabí Jiřímu Brandenburskému: že dopis jeho králi Ferdinandovi poslali. Na hradě Prašském 1529, 29. října (f. 10 b). Osvícené a vysoce urozené kníže a pane, pane nám milostivě příznivý! Služby své povolné VMKcí napřed vzkazujem. Račte VMt věděti, že list VMKcí, kterýž JMKské, Uherskému a Českému oc králi, pánu našemu nejmilostivějšímu, svědčí, dnes jest nám dodán bez přítomnosti JMKské. Kterýž sme my, jakož hajtmané JMKské a tohoto královstvie Českého, odevřeli, poněvadž nesvědčí do rukou vlastních JMKské. Kterýžto odevřevše poznali sme, že se dotýče těch věcí, kteréžto příslušejí JMti ja- kožto králi Českému, a nás jakožto koruny téhož královstvie a věcí k témuž krá- lovství příslušejících oc. A protož abyšte VMKcí ráčili věděti, že hned takové psaní VMKcí JMKské, pánu našemu nejmilostivějšímu, poslati chcem, a nepochybujem, že JMKská VMKcí dlúho na to odpovědí nebude meškati; kderáž, přijde-li nám v ruce, hned VMKcí bez zadržování poslána bude. A protož úmyslu našeho VMKcí nechtěli sme zatajiti. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Šimoniši a Judovi, léta páně M°VCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc, Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Osvícenému a vysoce urozenému knížeti a pánu, panu Jiřímu, markrabí Branden- burskému, Štětínskému, Pomorskému a Kašubskému oc, knížeti purkrabí Normberskému a kní- žeti v Rugen oc, pánu nám milostivě příznivému. 72. Knížatům Saským Hanušovi a Jiřímu: o tažení pomocného vojska ze Sas skrze Čechy k Vídni. Na hradě Pražském 1529, 29. října (f. 11 a). Osvícená a vysoce urozená knížata a páni, páni nám milostivě přízniví! Služby naše napřed povolné VMKcí vzkazujem. Račte VMKnížetská věděti, že dnes jest přišlo psaní k úřadu našemu od VMtí najjasnějšímu knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, Uherskému a Českému oc králi JMti, pánu našemu nejmilostivějšímu, kteréž také

Strana 246
246 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. k otevření i nám hajtmanuom, bez přítomnosti JKMti, svědčilo, jemuž jsme poroz- uoměli, pokud křesťansky, přátelsky i vedle slušné povinnosti JMKské proti Turku, takovému ukrutnému nepříteli víry svaté křesťanské a tak všeho křesťanstva, pomoc znamenitú, jakž psáti ráčíte, učiniti a slušně se při tom zachovati [sic]. I račte VMKcí věděti, že více nežli před XIIII dni JMKská, pán náš nejmilostivější, ráčil jest z tohoto královstvie vyjeti,*) však proto hned bez meškání list VMKcí chcem JKMti poslati. Kdež o tom nepochybně držíme, že takový skutek a vuoli VMKcí s vděčností JMKská přijíti ráčí a i vším přátelstvím a milostí VMtem ráčí se od- placovati. Při tom, kdež VMKCí ráčíte psáti a oznamovati, kterými by cestami takový lid VMKcí ráčili byšte žádost míti aby do tohoto království puštěn byl, také jsme tomu porozuoměli, kdež i na to včera JMKcí knížeti Jiřímu, pánu nám milostivě příznivému, odpověď dána jest, že toto královstvie rádi tomu budú folkovati na zpuosob JMti oznámený. Hned včera jest to rozepsáno po vší zemi, jestliže by takový lid VMti táhl, aby se k nim slušně, přátelsky a pokojně zachovali, a tak, jakž žádati ráčíte, potřeby za jich peníze aby jim dány byly. Též také, kdež toho žádost míti ráčíte, aby puovodové jim dáni byli, kudy by táhnúti měli těmi čtyřmi cestami, kteréž vypisovati ráčíte: i tak se stane. Jedině za to žádáme, že nám to časně ráčíte oznámiti, kdy a který den takového lidu VMKcích měli by na pomezí očekávati, aby se v tom žádný omyl nestal. Neb v čemž bychom my mohli VMKcím povolně slú- žiti, rádi se v tom ve všem slušně najíti dáme. Protož jsme my toho před VKcíMtí zatajiti nechtěli. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Šimoniši a Judovi, apo- štolích božiech, léta páně M'VCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. Osvíceným a vysoce urozeným knížatuom, pánuom, panu Hanušovi, korfirštu, svaté říše římské arcimaršálku, a panu Jířímu, knížatuom Saským, lantkrabím Durynským a mar- krabí Míšenským oc, pánuom nám milostivě příznivým. *) Viz číslo 63 de dto 15. října 1529. Král Ferdinand 14. října byl v Benešově, tedy nepochybně toho dne (anebo 13. odpůldne) vyjel z Prahy. Dne 17. října byl již v Linci. 73. Radslav Beřkovský Jeronymovi Šlikovi: o dluzích jeho poddaných Jachymovských. Na hradě Pražském 1529, 29. října (f. 11 b). Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Vězte, že jest mne žádal urozený vladyka Kašpar Pasek z Wizntálu k vám za přímluvu, a to v tom, že Martin Pehm a Hanuš Hes a někteří jiní že sou jemu dlužni a povinni některé sumy peněz, jakž ty [sic] Kašpar Pasek, co který a jakú summu povinnen jest, o tom vám správu širší učiní; a tu všickni že jemu Kašparovi těch dluhuov, co jsou

Strana 247
Dopisy z roku 1529. 247 jemu povinni dáti a vyplniti, podle recessu učiněného a podle jich dobrovolného podvolení, nechtí. A tu že nadepsaní Martin Pehm a Hanuš Hes i jiní všickni, kdož sou jemu povinni, že na Jochmstále své tále mají, žádaje toho, aby jemu Kašparovi Pasekovi od vás na těch tálích, dielích, neboližto aušpetích [sic] jich všech dopo- moženo bylo, podle jich dobrovolného podvolení tak, jak tomu všemu šíře z této suplikací zavřené budete moci vyrozuměti. A také, poněvadž se na takové dluhy sněmovní svolení nevztahuje, jestliže by se chtěli tím svolením jemu vytahovati, pak já jeho žádosti slušné odepříti nemoha, k vám se za téhož Kašpara přimlúvám, pokudž spravedlivost jeho ukazuje, že jemu na jeho těch všech věřitelích a dlužnících spra- vedlivosti podle jich podvolení dopomůžete. Kdež té celé víry sem do vás, pokudž jeho spravedlivost ukazuje, že jemu přímluvy mé u sebe užiti dáte, tak aby to týž Kašpar v skutku seznal, že jest jemu přímluva má u vás platna byla. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Šimoniši a Judovi, apoštolech božích, oc XXIX°. Radslav Beřkovský oc. Urozenému pánu, panu Jeronymovi Šlikovi z Holejče, hrabí z Pasounu a na Hertmberce, pánu a příteli mému milému. 74. Pražanům Staroměstským: přimlouvá se za Dorotu od Červeného Jelena. Na hradě Pražském 1529, 30. října (f. 146 b). Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jest na mne vznesl urozený vladyka Burian Kraysa z Křečovic, kterak byšte vy měli dáti do vězení svého Dorotu od Červeného Jelene, spolusousedu svú, pro ně- jakého žida, kterémuž se jest jako, zaň Buriana souc rukojmí, zapsala tomu židu ve sto � gr. a XXX I? gr. vše českých; kterémužto židu týž Burian Krajsa z té summy svrchupsaný již dal jest úrok neboližto lichvu, vedle sněmovního zuostání, k čemuž jest se i týž žid před vámi v radě seznal, že jest od něho z té summy úrok vzal, jakž mne spravuje; žádaje mne i na místě druhého pana hajtmana za opatření spra- vedlivé, a podle téhož svolení sněmovního, že jedni druhým dluhuov jistinných čekati mají, dadúc ouroky, až do sv. Jiří nebo dvě neděle potom najprvé příští, aby toho táž Dorota také užiti mohla jakož ta, kteráž se jest tomu židu zaň zapsala a ru- kojmí postavila. Pak já jeho slušné žádosti odepříti nemoha, vás z úřadu svého i na místě druhého pana hajtmana napomínám poroučejíc, jestliže jest tak, jakž mne spravuje, že vy touž Dorotu od Červeného Jelena z vězení svého propustíte a roku jí toho sněmovním svolením vyměřeného že užiti dáte tak, jakž též svolení ukazuje, a ji k vuoli témuž židu ani žádnému jinému že u vězení držeti nebudete. Pakli jest jaká jiná věc, nežli jak sem já spraven, že mi toho psaním svým oznámíte. Kdež té celé

Strana 248
248 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. víry sem do vás, že vy se tak, jakž vám píši, zachováte. Dán na hradě Pražském, v sobotu po sv. Šimoniši a Judovi, apoštolech božích, léta oc XXIX°. Radslav Beřkovský oc. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom mým milým. 75. Hejtmani zemští úředníkovi na Brandýse: aby zatkl drába, který z vojska uprchl. Na hradě Pražském 1529, 30. října (f. 104 a). Službu svú vzkazujem, urozený příteli milý! Jakož v Brandejse v městečku sedí nějaký dráb, kterýž jest ušel z vojsky anebo z cesty, jsa poslán od paní Bo- řecké: protož tebe žádáme s pilností, poroučejíce, aby takového drába rozkázal sem na hrad Pražský dovésti, opatře to, aby ujíti nemohl; neb my nemíníme toho při něm bez trestání nechati. Protožť věříme, že se tak, jakžť píšem, zachováš. Neb ta práce, kterúž o to učiníš, sme té jisté naděje, že pro řád pánu tvému protimyslna nebude, a nám také věc vděčnú uděláš. Dán na hradě Pražském, v sobotu po sv. Šimoniši a Juda, apoštoluov božích, léta páně oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský z Šebířova. Urozenému vladyce panu Jindřichovi Gauskovi z Gausku, úředníku na Brandýse, pří- teli milému. 76. Petrovi z Weitmile: aby vojenský lid Saský doprovodil od hranice až ku Praze. Na hradě Pražském 1529, 31. října (f. 12 a). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Vězte, že knížata Saská JMt ráčili jsú psaní králi JMti, pánu našemu milostivému, učiniti oznamujíc, že JMKské proti Turku pomoc znamenitú poslati chtějí a že by čtyřmi stranami do země vtáhnúti chtěli: k Krupce, k Mostu, k Chomútovu a k Kadani, při tom žáda- jíce, aby proti nim někdo znamenitý na pomezí vyjel a je až do Prahy vedl. Protož my znajíce, že vy k Chomútovu blízko přísedíte, vás žádáme a na místě JKMti po- roučíme, když byšte o takových lidech zvěděli, že proti nim vyjedete a až do Prahy s nimi přijedete, a na cestě že je fedrovati budete, aby za své peníze potřeby míti mohli. Kdež vám věříme, že tak učiníte, ač bude-li toho ta potřeba. Neb na tom zvláštní vděčnú službu králi JMti učiníte, a my se vám také toho rádi vším přá- telstvím odplatíme. Neb o tom tu poněkud správu máme, že mezi těmi lidmi zna-

Strana 249
Dopisy z roku 1529. 249 menití páni a dobří lidé, a snad i knížata táhnú. Dán na hradě Pražském, v neděli přede Všemi Svatými, léta páně oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála*) oc, Radslav Beřkovský oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Wajtmille a na Mostckém hradě, pánu a příteli na- šemu milému. *) Zdeněk Lev nebyl toho dne v Praze. Viz list následující č. 78. 77. Oplovi z Fictum, Wolfovi z Vřesovic a Mikulášovi Hochauzerovi v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1529, 31. října (f. 104 a). Službu svú vzkazujem, urozený a statečný rytíři, příteli náš milý! Vězte, že knížata Saská JMt ráčili jsú psaní králi JMti, pánu našemu milostivému, učiniti, oznamujíc, že JMKské proti Turku pomoc znamenitú poslati chtějí, a že by čtyřmi stranami do země vtáhnúti chtěli, k Krupce, k Mostu, k Chomutovu a k Kadani, při tom žádajíce, aby proti nim někdo znamenitý na pomezí vyjel a je až do Prahy dovedl. Protož my znajíce, že vy k Chomutovu (Kadani, Krupce) blízko přísedíte, vás žádáme a na místě JKMti poroučíme.... [Shoduje se do slova s předcházejícím listem.] Dán na hradě Pražském, v neděli přede Všemi svatými, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský z Šebířova. Urozenému a statečnému rytíři panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce, přieteli našemu milému (u Kadani); v táž slova urozenému a statečnému rytíři panu Wolfovi z Vřesovic (u Krupce), a urozenému vladyce panu Mikulášovi Hochauzarovi z Hochauzu a na Gyzmberce oc (k Chomútovu). 78. Radslav Beřkovský Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: aby pro nebezpečí od Viléma Doupovce ihned přijel do Prahy. Na hradě Pražském 1529, 31. října (f. 12 b). Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám s pravú věrú věrně přál. Při tom VMti oznamuji, že Jiřík Kamarét, komorník při dskách zemských, jest od Vilémových Doupovcových služebníkuov z zsekán, zraněn a jat, a jemu Vilémovi Doupovcovi k ruce slibem pode ctí a pod věrú zavázán. A jakým slibem jsou jeho zavázali, teď VMti přípis toho posílám, kterémuž vyrozuměti ráčíte. Protož já VMti žádám, že spěšně sem na hrad Pražský přijeti ráčíte, neb z toho slibu a závazku poznati ráčíte, že jest toho jistě pilná a znamenitá potřeba. Neb znáti muožte, kdyby to tak mělo svuoj průchod svobodný míti, Buoh ví, kde by se to stavilo, a tak že by mnozí páni a jiní dobří lidé u velikém nebezpečenství musili býti. Protož ještě VMti prosím, že příjezdem Archiv Český XII. 32

Strana 250
250 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. svým meškati neráčíte. Pakli byšte tím příjezdem svým obmeškati ráčili a nepřijeli, jestliže bych co před se vzal z nerozumu svého, prosím, neračte mi za zlé míti, neb já se takovým věcem déle dívati neumím a nemohu. S tím dajž se nám pán Buoh spolu v dobrém zdraví uhlédati. Dán na hradě Pražském, v neděli přede Všemi Sva- Radslav Beřkovský z Šebířova oc. tými, léta páně M'VCXXIX°. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu a z Blatné, najvyššímu purkrabí Pražskému a krále JMti královstvie Českého hajtmanu, pánu a příteli mému milému. 79. Hejtmani zemští místodržícím falckrabat Ludvíka a Fridricha: že se chtějí přičiniti, aby Jindřich Koc (Goč) zadost učinil své povinnosti. Na hradě Pražském 1529, 1. listopadu (f. 13 b). Služby naše vzkazujem, urození páni přátelé milí! Psaní vašemu porozuměli jsme, což se poddaného falckrabuov JMtí, pana Ludvíka korferšta a pana Frydrycha JMtí, dotýče oc, a Gabriele z Paršperku, poddaného JMtí, jakú by se spravedlivost míti pravil proti urozenému Jindřichovi Gotčovi z Dobrše a na Bystřici, o nějaký dluh XL zlatých rejnských, tak jakž přípis váš nám poslaný ukazuje, tomu jsme dobře porozuměli. I jiného k tomu nevíme co řéci ani slušně muožeme, než jestliže se témuž Gabrielovi od něho dosti neděje, jakž píšete, podle zápisuo jeho, aby jeho hledal právem tohoto královstvie. Jiné naděje nemějte, než že se jemu všecko slušné a spra- vedlivé stane, bude-li chtíti pořádkem práva tohoto královstvie k němu přistúpiti. Však přes to přese všecko chcem my jemu Jindřichovi Gotčovi psaní vaše oznámiti, z čehož se naň žaluje, nébrž i s pilností poručiti, byliby [sic] co povinen spravedlivě temuž Gabrielovi, aby tomu dosti učinil a zaplatil. Pakli bude chtíti toho jakú vý- mluvu jmíti, již jest cesta napřed skrze psaní naše vám oznámena, jakým prostředkem spravedlivosti své má hledati. I toho jsme vám přátelským během zatajiti nechtěli. Dán na hradě Pražském, v pondělí den Všech Svatých, léta páně oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Urozeným pánuom N. a N., osvícených knížat falckrabuov v Bavořích místodržícím a radám v Najmarku, pánuom a přáteluom našim milým. 80. Janovi z Roupova ve sporné záležitosti jeho s Janem Žichovcem. B. m. [1529, 1—3. listopadu] (ƒ. 13 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Vězte, že jest na nás vznesl urozený vladyka pan Jan Žichovec z Duban, kterak byšte vy jeho měli potahovati k tomu, aby berni nebo pomoc králi JMti svolenú z statku Nezvěstic za vás dal, kterýžto statek Nezvěstice vám jest změnil za statek Lochovice, kteréhož

Strana 251
Dopisy z roku 1529. 251 jest vám před dosti dávním časem postoupil. A k tomu že jest se vám poddával, chcete-li to lidem z téhož statku Nezvěstic rozkázati, aby z sebe tíž lidé túž pomoc seberúc, jemu ji dali, že by on od nich tu pomoc vezma, ji dáti chtěl, poněvadž táž pomoc z lidí jiných také se zbírá. Ale vy že ste toho neučinili, a on že jest z toho statku Lochovic, kterýž od vás za svůj ujal, takovú pomoc, kterúž ste vy z toho statku dáti měli, z téhož statku jest dal a spravil, jakž nás spravuje, žádajíce nás v tom za opatření spravedlivé. Pak my jeho slušné žádosti odepříti nemohouc, vám z úřadu našeho poroučíme, abyšte vy téhož Jana Žichovce v tu berni a pomoc svolenú nepotahovali, poněvadž jest z toho statku Lochovic, kterýž jest na Nezvěstice s vámi změnu učinil, on berni dal, anebo abyšte ty lidi z Nesvěstic [sic] k tomu měli a přidržali, aby jemu takovú pomoc zberúce z sebe dali. Pakli byšte toho neučinili a co při tom za výmluvu měli, tehdy abyšte*)... Urozenému pánu, panu Janovi z Roupova a na Roupově, pánu a příteli našemu milému. *) Nedopsáno a zpřetrháno. In margine poznámka: „Z tý příčiny jest přetržen, že jest do těchto registr neměl ingrossován býti.“ 81. Stavům při severozápadní hranici Čech obývajícím: aby na lidi Doupovcovy dobrý pozor měli a do země jich nepouštěli. Na hradě Pražském 1529, 3. listopadu (f. 14 a). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Oznamujem vám, že jest nám správa jistá dána, kterak by Vilém Doupovec do tohoto království v ně- kterém malém počtu koní i také pěších prokrásti se chtěl, a potom že by v tomto královstvie chtěl škody činiti, sjeda se spolu s nimi. Jakož jsme pak o tom o všem do všěch krajuov oznámili, jak to opatrovati mají. A protož my vám ještě z úřadu našeho poroučíme a na místě krále JMti rozkazujem, poněvadž vy blíž k pomezím Německým příležíte a přísedíte a na těch silnicech statky své máte, že vy o tom sku- tečnou péči a bedlivost zvláštní míti budete, abyšte jemu anebo jeho pomocníkuom sem do tohoto královstvie nikterakž prokradovati se nedali, než že o nich tu péči míti budete, aby pobráni byli. Neb muožete znáti, jestliže by vámi v tom co sešlo a jaká se škoda v tomto královstvie stala, neboližto kterým osobám, skrze vaše ne- opatrování, že by k vám snad o to mohlo domlúváno i hledíno býti od těch, komuž by se jaká škoda stala, čehož bychom vám nepřáli. Ale my jiné víry do vás nejsme, než že vy se v tom tak, jako milovníci krále JMti a tohoto královstvie a tak všěch tohoto královstvie obyvateluov, zachováte a o tom zvláštní pilnost míti budete, znajíce i to, jaká jest na to pokuta dskami zemskými zapsána, ktož by se tak, jakž se 32*

Strana 252
B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 252 svrchu píšě, nezachoval. Dán na hradě Pražském, v středu po Všech Svatých, léta páně M'VCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Těmto všěm pánuom v jednostejná slova psáno jest: Panu Hanušovi Pflugkovi z Rabšteina a na Bečově oc, panu Hyncíkovi Pflukovi z Rab- šteina na Kynžvartě, panu Wolfovi Šlikovi z Holejče hrabí z Pasaunu na Folknově, panu Al- bínovi Šlikovi z Holejče hrabí z Pasaunu na Nejdeku, panu Mikulášovi Hasišteinskýmu z Lob- kovic a na Hasištejně, panu Šebestyánovi z Weytmille a na Chomútově, panu Petrovi z Weyt- mille a na Mostském hradě, panu Albrechtovi Šlikovi z Holejče hrabí z Pasaunu a na Lokti oc, panu Mikulášovi z Švamberka a na Přindě, panu Vilémovi Hasišteinskýmu z Lobkovic a na Přísečnici, panu Albrechtovi Šlikovi z Holejče hrabí z Pasaunu a na Šiembechu [sic], panu Burianovi, panu Jeronymovi a panu Lorencovi bratřím vlastním Šlikuom z Holejče, hrabatuom z Pasaunu a na Hbě, Hartmberce a Rabšteině, a statečnému rytíři Vilémovi Kfe- léři [z] Zakšova, hajtmanu na Tachově. 82. Radslav Beřkovský purkrabímu na Brandýse: aby uvězněného drába propustil. Na hradě Pražském 1529, 4. listopadu (f. 104b). Službu svú vzkazuji, urozený vladyko příteli milý! Psaní, kderéž si mi učinil dávaje mi odpověď na psaní mé, co se toho vězně dotýče, kterýž sedí v Brandýse, tomu sem porozuměl. Než toho sem se nenadál, aby ty měl tak malé věci na žádost mú dle úřadu odepříti a tak vysoce vypsati, že toho povinen nejsi učiniti, čehož vím, že by pán tomu neodepřel, ani tobě za zlé měl, neb sem toho z práva nežádal. Však proto, jakž jest kolivěk, poněvadž sem od mnohých dobrých lidí starán i žádán, abych tomu vězni jeho vinu odpustil a z toho vězení jeho propustiti rozkázal, jich žádosti nemoh sem oslyšeti, než to pro ně učiniti, a to sem jim připověděl, že jim ho káži propustiti. Protož ty to znaje, již jeho déle v tom vězení nedrž, než jeho propusť, neb jest v tom vuole má. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po Všech Svatých, léta páně MVCXXIX°. Radslav Beřkovský. Urozenému vladyce panu Jindřichovi Gauskovi z Gausku, purkrabí na Brandejse, příteli milému. 83. Roudnickým: aby Hanušovi Zolhausovi dopustili kupovati obilí, pokud pro sebe jeho potřebuje. Na hradě Pražském 1529, 4. listopadu (f. 147 a). Službu svú vzkazuji, moudří a opatrní přátelé milí! Vznesl jest na mne uro- zený vladyka pan Hanuš Zolhauz [z] Zolhauzu a na Děčíně, kterak byšte vy měli zbra- ňovati jemu i lidem jeho tu v městě Rúdnici obilé, k jeho samé vlastní potřebě a lidem jeho, kupovati a doluov po vodě i po zemi vézti, žádaje mne, abych vám o to psaní učinil, pravě, že on toho obilé dále ani lidé jeho ven z země pouštěti

Strana 253
Dopisy s roku 1529. 253 ani vézti nemají, než k samé své potřebě toho že užívati chtějí. Jestliže jest tak, jakž jest mne zpravil, vás já napomínám, že jemu ani lidem jeho odpierati nebudete, než takové obilé toliko k potřebě jeho a lidem jeho že prodávati budete, a to jim že propustíte. Pakli byšte to uznali, že by k cizím potřebám taková obilé, kromě sobě a lidem svým, kupoval nebo kupovati dal, že jemu toho dopouštěti nebudete, než že se při tom tak, jakž jest vám od země psáno, zachováte. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po Všech Svatých, léta páně MVCXXIX°. Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Moudrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Roudnice nad Labem, přá- teluom milým. 84. Pražanům Staroměstským: přimlouvá se za mistra Tomáše z Vlašimě, aby ho radním písařem. učinili. Na hradě Pražském 1529, 5. listopadu (f. 147 b). Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jest mne žádal poctivý mistr Thomáš z Vlašimě, kterýž jest prvé v konsistoři sedával, k vám za přímluvu, a to v tom, že na tento čas místo prázdné jest v městě Starém Pražském písařství radné, a on že by chtěl vám rád slúžiti a písařem radním u vás býti, jestliže jemu toho příti budete. Pak já jeho žádosti slušné odepříti ne- moha, k vám se za téhož mistra Thomáše přimlúvám a vás za to i žádám, že jemu toho místa písařství radnieho příti budete. Neb on na tom jest a bude, aby vám věrně slúžil a té práci dosti činil, pokudž najvejše rozum jeho v té práci postačovati bude. Kdež té celé víry a naděje sem do vás, jakožto do přátel svých milých, že této mé přímluvy a žádosti témuž mistru Thomášovi u sebe užiti dáte. Dán na hradě Radslav Beřkovský oc. Pražském, v pátek po Všech svatých, léta oc XXIX°. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom mým milým. 85. Zemští hejtmani některým úředníkům a radám: aby 19. listopadu přijeli ke sjezdu na hrad Pražský. Na hradě Pražském 1529, 8. listopadu (f. 14 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom vám věrně rádi přáli. Při tom vám oznamujem, že sou toho některé pilné a znamenité potřeby krále JMti tohoto královstvie, o kderéž s vámi mluviti máme. Kdež pak vás ani to tajno není, když jest bylo na sněmě v Českých Budějovicích, že JKMt, pán náš milostivý, tu jest žádost na vás všecky

Strana 254
254 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. vzložiti ráčil, když jest nás za hajtmany někderé zvoliti ráčil, a zvláště na pány úředníky a soudce zemské a rady své komorní, kdyby jaké toho potřeby JKMti zvláštní byly a nastaly, a my vás k radě požádali, abyšte nám k takovým věcem radni a pomocni byli, že ste JKMti připověděli, že se tak zachovati chcete pro dobré JKMti a tohoto královstvie. A protož poněvadž jest ta potřeba nyní toho nastala, my vám věříme, že pro takovú potřebu JKMti a tohoto královstvie ve čtvrtek před sv. Alžbětú do Prahy přijedete a ráno v pátek [19. listopadu] v XVIte hodin na hradě Pražském podle jiných, kteříž k tomu také obesláni jsú, dáte [sic], v té světnici, v kteréž my oby- čejně sedáme. Kdež té celé víry sme do vás, znajíce býti tak pilné a znamenité po- třeby, že toho nikterakž příjezdem svým neobmeškáte, než že se na ten den a v touž hodinu na hradě Pražském najíti dáte. S tím dejž se nám pán Buoh spolu šťastně v dobrém zdraví uhlédati. Dán na hradě Pražském, v pondělí před sv. Martinem, Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. léta páně oc XXIX°. Těmto z pánuov v jednostejná se slova psalo: Panu Jaroslavovi z Šelmberka a z Kosti, najvyššímu komorníku královstvie Českého, panu Janovi staršímu z Wartmberka a na Ploskovicích, najvyššímu mincmejstru hor zlatých v královstvie Českém, panu Janovi mladšímu Kříneckému z Ronova a na Rožďalovicích, panu Adamovi Svitákovi z Lanšteina a na Tuchorazi, a panu Jindř. Plánskému z Ziberka a na Svržně. A těmto z rytířstva: Statečnému Janovi Bechyňovi z Lažan a na Piečině, purkrabí Karštajnskému, state- čnému Mikulášovi Vančurovi z Řehnic a na Valečově, statečnému Janovi Ješkovi z Strojetic a na Strojeticích, hajtmanu kraje Žateckého, statečnému Karlovi Dubanskému z Duban a na Libišici, a urozenému vladyce Štylfrídovi Lukaveckému z Lukavce a na Chotejšanech. 86. Pražanům Novoměstským: že z dobré vůle do pole vypravili týž počet lidí pěších jako Staroměstští. Na hradě Pražském 1529, 10. listopadu (f. 147 b). Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský, Radslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově, najvyšší písař království Českého, a krále JMti a téhož královstvie hajtmané. Známo činíme tímto listem naším přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude: Jakž jest byla nesnáz a ruoznice mezi vzáctné opatr- nosti pány purkmistry, radú i vší obcí Starého města Pražského s jedné, a vzáctné opatrnosti pány purkmistrem a radú i vší obce Nového města Pražského z strany druhé, o některý počet lidí pěších, kteříž jsou králi JMti k retování Vídně poslati měli, kdež jsou pak to Staroměští na krále JMt skrze psaní své vznesli, kterak by tomu oni Novoměští na odpor byli a že by se s nimi v tom počtu srovnati nechtěli, než že menší počet pěších lidí, nežli oni, JKMti vydati by chtěli; zase Novoměští

Strana 255
Dopisy z roku 1529. 255 proti Staroměstckým jsou mluvili, že s nimi jednostajně počtu lidí takového povinni dáti nejsú, a to proto, že méně na statcích, nežli oni, mají, a také že s nimi v tom rovnosti nésti nemohú, že jsou dobře chudší nežli oni. Však proto, když jsme je s obú stran vyslyšeli, k tomu jsme Novoměstcké přivedli, aby skrze to JKMti v té pomoci nic nesešlo, jich jsme žádali, aby oni ten počet vyplnili. Kdež jsou pak nám to k vůli řekli učiniti a ten počet že vyplniti chtějí. A my také přiřkli sme jim, že taková věc, což na tento čas JKMti a nám k vuoli činí, na to list vydati že chceme, že na budúcí časy tím honěni býti nemají a to jim také ke škodě býti nemá, však tak, jestliže to pokáží před JKMtí, že sou toho povinni učiniti nebyli. A na to jsme jim tento list vydali. Tomu na svědomí sekrety naše k tomuto listu jsme přitisknúti vědomě a dobrovolně rozkázali. Dán na hradě Pražském, v středu před sv. Martinem, léta páně M'VCXXIX°. Pánuom Pražanuom Novoměstckým list vydán jest v tato slova. 87. Radslav Beřkovský Janovi staršímu Fremutovi: o člověka poddaného těžkým vězením stíženého. Na hradě Pražském 1529, 12. listopadu (ƒ. 105 a). Službu svú vzkazuji, urozený pane Fremuthe, příteli muoj milý! Psaní, kteréž jste mně a druhému panu hajtmanovi učinili, že jste JKMti, pánu svému nejmilosti- vějšímu, supplikaci dodali, což se Šmotle, člověka vašeho, dotýče, kterak v těžkém vězení sedí, nadějíce se, že o té supplikaci pan purkrabie najvyšší pamět míti ráčí, žádajíce pro božskou i lidskou spravedlivost, aby týž člověk váš propuštěn byl, anebo na rukojmie pod slušný základ aby dán byl, že za něj slíbiti chcete, tak jakž též psaní a žádost vaše to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá, čemuž jsem porozuměl. I věztež, že pana purkrabie najvyššího ještě zde není, než teprva že zde bude v pátek den sv. Alžběty najprvé příští [19. listopadu], a někteří z pánuov auřed- níkuov a soudcí zemských i také rad krále JMti k tomu dni se sjíti mají. A tu psaní vaše a žádost jim chci ukázati a podle své najvyšší možnosti, pokudž jediné mně a úřadu mému náležeti bude, k tomu se chci přimlúvati tak, aby se při tom žádost vaše vyplniti mohla. Než za to vás žádám, že mi v tom za zlé míti nebudete, že vám žádné konečné odpovědi sám od sebe na tento čas dáti nemohu, než když ta věc uvážena bude a k místu přivedena, toho vás tajna svým psaním neučiním. S tím dajž se vám pán Buoh dobře míti. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Martinu, léta páně M'VCXXIX°. Radslav oc. Urozenému vladyce panu Janovi staršímu Fremutovi z Krásného Dvora a v Buškovicích, příteli mému milému.

Strana 256
256 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 88. Litoměřickým: ve příčině prodeje obilí. Na hradě Pražském 1529, 12. listopadu (f. 148 a). Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé moji milí! Psaní, kteréž jste mně a druhému panu hajtmanovi učinili, dávajíc nám odpověď na psaní naše, kteréž jsme vám podle správy učinili, kterak byšte vy obilé ven z země pouštěti a Němcuom, když k vám za XXti � koupě přivezou, zase za sto kop vobilé prodávati měli, omlú- vajíce se mně a druhému panu hajtmanovi, kdož jest koli takovou správu nám o vás dáti směl, že byšte vy se tak (jakž svrchu dotčeno) zachovávali, že jest ten, kdož jest takovú nám správu o vás dal, jistě na omylu postaven a vám na tom že krátko činí; při tom na nás to vznášejíce, že mnozí obchodníci, kteříž zbuoží z okolních zemí do tohoto královstvie podávají tím úmyslem, aby zase za to obilé ládovali, táž zboží na vozích přivozíc, žádají, abyšte jim za tolikéž, zač přivezú, zase obilí na Labi ven z země plaviti dopustili; žádajíce mne a druhého pana hajtmana, abychom vám správu dali, jak byšte se v tom zachovati měli, a tudy abyšte proti poručení vší země nic neučinili, jakž též psaní vaše to v sobě šíře ukazuje a zavírá. I vězte, že druhého pana hajtmana zde na tento čas není, a proto vám žádné konečné na toto vaše psaní odpovědi dáti nemohu. Než zdá-li se vám o to jaké psaní ještě světlejší, nežli jste toto učinili, ke dni pátku den sv. Alžběty najprvé příští [19. listopadu], že toho budete míti vuoli, neb na ten den druhý pan hajtman a někteří z pánuov ouředníkuov a soudcí zemských i z rad krále JMti sem na hrad Pražský přijedou. Neb tomu psaní vašemu nemohu dobře rozuoměti, jací jsú to ob- chodníci, Němci-li jsou čili Čechové, a z tohoto-li královstvie čili odjinud z jiných zemí. Protož to znajíce, tím se zpravte. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Mar- Radslav Beřkovský z Šebířova oc. tinu, léta páně oc XXIX°. Múdrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Lithoměřic, přáteluom mým milým. 89. Burjanovi Špetlovi: o glejt pro poddaného. Na hradě Pražském 1529, 13. listopadu (f. 15 a). Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a všelikterak se dobře měli, toho bych vám rád přál. Psaní, kteréž ste mi uči- nili, na mé psaní mně odpověď dávajíc, co se Jíry syna Matoušova z Radouně, člověka mého, dotýče, o kteréhož sem vás prvé žádal, abyšte jemu na správu glejt svobodný dali, kdež mi připisujete, že na žádost mú jemu chcete glejt a bezpečenství před sebú dáti a dáváte na správu, aby se týž Jíra na den sv. Alžběty v XVIII hodin před vámi v Bělé najíti dal a tu nevinu svú před vámi aby pokázal.

Strana 257
Dopisy z roku 1529. 257 I pane příteli muoj milý, muožte znáti, jak by se to Jírovi, člověku mému, trefiti mohlo, aby on na ten glejt a bezpečenství vaše k vám na Bělú na čas svrchu jmenovaný přijíti měl, poněvadž by glejtu svobodného přede všemi přátely téhož za- mordovaného a lidmi vašimi neměl, neb tíž lidé vaši mohli by jemu říci, žeť jsme my tobě glajtu nedali, ani pán náš tobě jest glajtu a bezpečenství před námi dal, než jsám před sebú. Než já vás ještě za to přátelsky žádám, že vy jemu glejt svobodný a bezpečný sám před sebú i přede všemi svými i jinými lidmi dáte, aby on maje takový glejt, nevinu svú před vámi pokázati mohl. Kdež té celé víry sem do vás, že to pro mne a na mú žádost učiníte, a já zase všecko přátelství odměnné, ač byšte mne kdy v čem k tomu podobnému potřebovali, rád učiním. S tím dejž se vám pán Buoh dobře míti. Odpovědi přátelské od vás žádám po tomto poslu. Dán na hradě Pražském, v sobotu po sv. Martinu, léta oc XXIX°. Radslav Beřkovský oc. Urozenému pánu, panu Burianovi Špetlovi z Janovic a na Bělé, pánu a příteli mému milému. 90. Hejtmani zemští úředníkům a radám: sjezd svolaný na den sv. Alžběty odkládá se, protože o sv. Lucii se sejde sněm. Na hradě Pražském 1529, 15. listopadu (f. 15. b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Jakož jsme vám psali, abyšte ráčili přijedti tento pátek, to jest na svatú Alžbětu nejprvé příští [19. listopadu], na hrad Pražský pro dobré krále JMti, pána našeho nejmilostivějšího i to- hoto královstvie: poněvadž jest nás správa ta došla, že sněm v tomto královstvie má držán býti na den sv. Lucie najprvé příští, protož to rozvažujíce, zdá se nám z [sic] užitečnější věc, aby ta věc všecka odložena byla až do toho sněmu, a vy abyšte sem neráčili dvojí práce míti, jedno pro tuto potřebu a druhé pro sněm. A pokavadž byšte se byli v tom na žádost naši na místě krále JMti k nám povolně zachovali a pro potřebu krále JMti, z toho vám děkujem a vám se toho vším přátelstvím rádi odplatíme. Datum in arce Pragensi, f. II. post s. Martini, anno 1529. Zdeněk Lev z Rožmitála*) oc, Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Těmto z pánuov v jednostejná slova psalo se: panu Jaroslavovi z Šelmberka a z Kosti nejvyššímu komorníku oc, panu Janovi staršímu z Wartmberka oc, panu Janovi mladšímu Skříneckému oc, panu Adamovi Svitákovi z Lanšteina oc, panu Jindřichovi Plánskému oc. Z rytířstva těmto: statečnému Janovi Bechyňovi z Lažan oc, statečnému Mikulášovi Vančurovi oc, statečnému Janovi Ješkovi z Strojetic oc, statečnému Karlovi Dubanskému oc, urozenému vladyce Štyfrydovi [sic] Lukaveckému oc. *) Zdeněk Lev nebyl toho dne v Praze, ale dopis stal se s jeho svolením. — Viz násl. číslo. Archiv Český XII. 33

Strana 258
258 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 91. Radslav Beřkovský Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: aby co nejdříve do Prahy se navrátil, protože při úřadě hejtmanském jest mnoho věcí třeba rozhodnouti, na které pan Radslav sám nestačí. Na hradě Pražském 1529, 15. listopadu (f. 15 b). Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám s pravú věrú věrně rád přál. Jakož ste mi psaní učiniti ráčili, žádajíc, aby příjezd VMti ještě se mohl prodliti až k tomu sněmu, a s pány Pražany aby jednáno bylo, aby o své věci v tom strpení měli, až do toho času oc: I ačkoli s obtížností mně jest to přišlo, však proto psaní jsem jim o takovú věc učinil na obě města. Pak což mi dávají Staroměští za odpověď, teď toho VMti přípis posílám. Než Novoměští jsú mi ještě žádné nedali odpovědi. Však té naděje jsem, že k témuž svolí, a dadí-li jakú, neobmeškám ji vám také poslati. Než za to prosím, neračte příjezdem svým prodlévati, neb jsú toho jistě pilné potřeby. Neb několiko se jest pří k tomuto pátku sběhlo, snad sedm nebo osm, ješto nejsú některé z nich malé; s kýmž je mám slyšeti? Neb odkládati lidem jest obtížné a nepříjemné, a slyšeti jsám třetí neb jsám čtvrtý nebezpečné. Druhé, hajtmané z krajuov nám píší listy, berúc odpuštění a opovídajíce se, že v těch úřadech déle státi nechtí. Já jim nevím, co za odpověď dáti. A tak bojím se opět, aby nějací spletkové v krajích se nezběhli. Třetí, račte věděti, že jest opět veliký rozdíl mezi úřadem VMti a těmi, kdož na závazcích jsú, aneb na věži by seděti měli pro dluhy, jakož jste mi pak sami o tom také napsati ráčili. Pak nevěda, co jsám činiti, odložil jsem toho až do dvú nedělí; již dvě neděle minuly, takovýž rozdíl jest při tom, jako i prvé. Však opět dáno jest jim prodlení až do tého dne. Tito volají, že se jim omyl děje, a jiní volají, že jim roku přidávám mimo zuostání sněmovní. A tak nerozumím, aby ten omyl aneb neomyl mohl z nich vyveden býti a napraven, leč osobou VMti. Pak, když ten tejden mine, již nechť se majlí, neb nemajlí, nerad bych s tím více činiti měl. A jaké jsú mi supplikací podruhé podali, teď jí vám také přípis posílám. Čtvrté, VMti také oznamuji a přípis posílám, co nám píše pan Fremunt [sic], ješto také ta věc malá sama v sobě není před Buohem i před lidmi. Neb sedí-li tento nejsa vinen, s těžka se to pánu Buohu dobře líbí, tak dlúhý čas že má trápen býti; pakli jest vinen, proč mu se to také nemá státi, čeho jest zaslúžil? A tak zbyli bychom s obú stran podezření, i u těch, kohož se ta věc nedotýče. A protož snad z těchto příčin již VMt račte znáti, že jest potřebí, aby se příjezd váš neprodléval. Jáť jistě ne proto VMti tak často o to píši, abych domuov pospiechati chtěl, kdybyšte ráčili přijeti, než proto, že bych rád viděl, abychom ty

Strana 259
Dopisy z roku 1529. 259 věci, kteréž jsme k sobě přijali, tak řídili, aby král JMt i jiní vuobec neměli sobě co do nás obtěžovati. — Jakož ráčili jste také v svém psaní toho dotknúti, že VMt máte tu správu, že by sněm měl položen býti v tomto královstvie na den sv. Lucie, a snad že by již listové sněmovní zde byli od krále JMti: i račte věděti, že mám o tom také správu od najvyššího pana hofmistra, ale o listech sněmovních ještě jsem nic neslyšel. A snad se tomu sněmu muož to přihoditi, co jest se přihodilo Svato- Bartolomějskému. Neb já králi JMti, někdy i VMti jmenem a někdy i sám, něko- likero psaní sem učinil dosti pilné: na žádné ještě žádné odpovědi nemám. Kudy to přichází, tomu nerozumím. A s tím dajž pán Buoh všemohúcí, abychom se spolu šťastně ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském, v pondělí po sv. Brykcí, léta páně oc XXIX°. Radslav Beřkovský oc. Cedule. Račte věděti, že když sem tento list byl již VMti napsal, že jest mi přinesen opět list od knížete Jiřího Míšenského JMti, žádaje, aby jemu dva tisíce strychuov sladu puštěno bylo k jeho potřebě, jakož i prvé tolikéž jest snad psáti ráčil přede třmi nedělí. Ale já, když jsem do Prahy přijel, rozvažoval sem takovou věc při sobě, že jest mé osobě jedné nebezpečná věc k takové věci povoliti proti svolení zemskému, než vodepsal sem JMti, že taková věc k nám hajtmanuom nená- leží, abychom k tomu povolovati měli bez vědomí jiných tohoto královstvie, což jest vší zemí zavříno, než že jako v pátek minulý někteří páni a z rytířstva mají se sjedti, a tu aby JMt ráčil poslati zase, že takovou věc rozvažovati chcem, pokadž nám možné anebo nemožné bude, že JMti na to odpověď dáti chcem. A při tom sem dotek i toho, v jaké jest drahosti sůl, že jakž Česká i Míšenská země na místě, že toho žádný nepomní. Pak JMt tak jest učiniti ráčil, že vo vobilé píše, ale vo soli žádné zmínky nečiní. Pak poněvadž již vedle vuole VMti ty sem pány zase odeslal, aby se neráčili sjéžděti, opět nevím, co za odpověď JMti dáti. Vypisuje také JMt, pokad správu mám, že není nám již potřebí nad tú zápovědí tak tvrdě ruky držeti, poněvadž již Turek od Vídně odtrhl. A mně se pak zdá, že jest nám třeba s tím hospodářsky vuokol jíti, neb přide-li z jara nová potřeba, buď pánu našemu, anebo poddaným JMti, kde jest jinde vobilé bráti, nebude-li z tohoto královstvie? A také jací po- čátkové sou vosení, jak na zimu sedí, ráčíte dobře znáti. Vína také letos není, že musíme téměř všecko pivem dorážeti. Pak tuť já se již nevím jak v té při přimlu- viti, a knížeti JMti bych se také rád zachoval. Protož prosím, že mi ráčíte bez me- škání své zdání oznámiti, jaká by se měla JMtem na to odpověď dáti, neb já posla pozdržím, až mi se zase poselstvie od VMti vrátí. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyššiemu purkrabí Pražskému a krále JMti královstvie Českého hajtmanu, pánu a příteli mému milému. 33*

Strana 260
260 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 92. Janovi Chvalkovskému: aby krajské hejtmanství podržel aspoň až do příštího sněmu. Na hradě Pražském 1529, 16. listopadu (f. 105 b). Službu svú vzkazuji, urozený vladyko, příteli muoj milý! Psaní, kteréž jsi nám hajtmanuom krále JMti královstvie Českého učinil, bera odpuštění úřadu svému hajtmanskému v vašem kraji Hradeckým, tomu jsem vyrozuměl. I věztež, že najvyš- šího pana purkrabie Pražského, druhého pana hajtmana, na tento čas zde na hradě Pražském není: i z té příčiny vám žádné konečné odpovědi dáti nemohu. Než za to vás žádám, že ten úřad hajtmanský kraje vašeho a tu práci na sobě zdržíte a jí že obvyknete, nemuožli déle býti, ale až do sněmu obecního, kterýž držán má býti, jakž toho správu mám, na hradě Pražském na den sv. Lucie najprvé příští [13. prosince]. A tu při tom času, když druhý pan hajtman bude, nebudete-li chtíti té práce dále na sobě držeti, pokudž na nás bude a nám příslušeti s tú věcí dále učiniti, neradi bychom, aby námi co v té věci sjíti mělo. Dán na hradě Pražském, v úterý po sv. Radslav Beřkovský oc. Brikcí, léta páně oc XXIX°. Urozenému vladyce panu Janovi Chvalkovskému z Hustiřan a na Ledči, hajtmanu kraje Hradeckého, příteli mému milému. 93. Pražanům Staroměstským: přimlouvá se za Jaroslava Kapouna ze Svojkova. Na hradě Pražském 1529, 19. listopadu (f. 149 a). Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jest mne žádal urozený a statečný rytíř pan Jaroslav Kapoun z Svojkova k vám za přímluvu, a to v tom, že jest se na právě vašem přípověď stala na statek Anny Točilové skrze pana Petra Vencelíka na místě Buryana Kreysy z Křečovic, a ta že jest na téhož pana Jaroslava převedena, jakož pak o tom od něho dále a šíře spra- veni budete, než že by jemu chtěli v té přípovědi překážku učiniti Jeroným a Bartl bratří Kytlingarovi, kupci z Aušpurku, a to tím, že by oni chtěli, aby se jim předkem statek též Anny Točilové odhadoval; ježto muožte znáti, kdyby cizozemci měli toho napřed míti před obyvateli tohoto královstvie, že by to byla věc veliká. Protož já o vás nepochybuji, než že vy se k témuž panu Jaroslavovi jakožto k obyvateli to- hoto královstvie spravedlivě v té při zachováte a jemu této mé přímluvy že u sebe užiti dáte. Dán na hradě Pražském, v pátek den sv. Alžběty, léta oc XXIX°. Radslav Beřkovský oc. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom mým milým.

Strana 261
Dopisy roku 1529. 261 94. Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: o různých záležitostech úřadu hejtmanského. Na hradě Prašském 1529, 22. listopadu (f. 17 a). Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám s pravú věrú věrně rád přál. Psaní, kteréž jste mi učiniti ráčili, tomu jsem dobře porozuoměl, a tak se jest všecko vy- konalo podle žádosti VMti. A protož držím, že při těch věcech více ráčíte míti štěstí než spravedlivosti. Co se pak knížete Míšenského dotýče o ten slad dva tisíce strychuov, měl sem při sobě na tento čas znamenité rady krále JMti i jiná dva úředníky zemská, v počtu sedmi neb osmi osob, vážili jsme takovou věc s pilností, a zdálo se nám za slušné, aby JMti ten slad propuštěn byl k vlastní JMti potřebě na zpuosob ten, jakož VMti toho přípis posílám, co se JMti odpisuje jmenem VMti i mým. Neb zdálo mi se lépe, aby se latině psalo, ač vím, že by i česky také mohlo, ale ne vždycky [sic]. Než by se odpověď německy dávati měla, čemuž byšte VMt ani já nerozuoměli, a také se naději, že nám potomně latině psáti budou [sic]. A poněvadž při úřadu našem máme, kto by nám to psal i vykládal, a nad to i VMt při dvoru svém ty lidi také máte, zdá mi se, že jest lépe, nežli bychom oba tomu, co se píše německy, nic nerozuoměli. Druhé, račte věděti, že někteří z rytířstva kraje Litoměřického učinili jsou nám psaní také o takovouž věc, kteréhož VMti přípis posílám. Pak u mne jest za užitečněji i poctivěji, abychom radše v čas vděk učinili, nežli by potom mělo řečeno býti, že jsme zúmysla nechtěli. Bezpochyby, že tomu VMt dále rozuoměti ráčíte. Než, by u mne psaní jich místo mělo, toho není. Jakož pak co jsem jim dal za od- pověď sám od sebe, když ráčíte na hrad Pražský přijedti, rád VMti okáži. Třetí, račte věděti, že jest mi dodáno psaní včera snad ve XXIIIma hodin od pana Ople, kteréhož VMti také přípis posílám. Kdež bez pochyby že jemu poroz- uoměti ráčíte. Pak jáť k tomu toto pravím: Byť se dotýkalo mého otce, netoliko pana Ople, žeť já nevím, kde k tomu prokuratoruov nabrati, kteříž by se k tomu trefili a panu Oplovi příjemni byli. Než snad by se jemu ta věc nejlépe trefila, po- něvadž se jeho prvotně dotýče, aby on tam sám jel aneb vyslal. Však proto přes to přese všecko já chci [pro] pana Petra Vencelíka poslati a s ním o to rozmluviti, kdo jest ten člověk, o kterémž on Opl píše, a i s tou osobou rozmluviti, bude-li před rukama, a bude-li to chtíti na se vzíti. Což při tom na mně bude, nerad bych, aby v tom mnou co sešlo. A protož prosím, co jest při tom zdání a rady VMti, že mi to ráčíte bez meškání oznámiti.

Strana 262
262 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. Také račte věděti, co se toho Summotle [sic] páně Fremutova dotýče, že všem těm pánuom raddám zdálo se za spravedlivé i za slušné, aby byl na rukojmie dán. Jakož bych byl s Oplem lépe, byl bych jistě tak na jich radu udělal. Ale abych nebyl od něho i od jiných v podezření, že v tom nějaký folk činiem Fremutovi, s těžkostí také svědomí svého zdržel sem se nad tou věcí, poněvadž již také byli přišli listové krále JMti, kterým ilž sněm obsélati ráčí. Dejž pán Buoh všemohúcí, abych se s VMtí šťastně ve zdraví shledal. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Cecilie, léta páně M'VCXXIX°. Radslav Beřkovský oc. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, nejvyššímu purkrabí Pražskému a krále JMti království Českého hajtmanu, pánu a příteli mému milému. 95. Hejtmani zemští Litoměřickým a Roudnickým: že kníže Jiří Saský smí koupiti v Čechách 2000 strychů sladu nebo ječmene, ale toliko za sůl, jináče nic. Na hradě Pražském 1529, 23. listopadu (f. 149 a). Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí! Vězte, že jest knížeti Jiřímu JMti dopuštěno kúpiti u vás v Litoměřicích*) dva tisíce strychuov sladu neb ječmene. Protož to JMti propustíte, však proto to tak opatříte, aby se více nevzalo, a vědomost abyšte jistou měli, co ho v Lithoměřicích vezmou a Lithoměřičští co u vás, jakož jim o též píšem. Však proto na ten zpuosob jest JMti propuštěno, aby JMt toto království solí fedroval, tak jakž jím [sic] od starodávna bývalo, aby bez takové drahosti nedostatku v soli nebylo. Pak-li by také ta věc nebyla vopatřena, jest JMti voznámeno, že to vobilé ani jiné JMti i jeho poddaným nebude púštěno. A protož jestliže by v soli jaká těžkost byla, jako prvé, oznamte nám to za času, nežli vobilé pobráno bude. A také pro clo ať hyndrován není. Dán na hradě Pražském, v úterý den sv. Klimenta, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. Moudrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Lithoměřic, přáteluom našim v táž slova Roudnickým. *) má býti v Roudnici. milým; 96. Radslav Beřkovský Vilémovi z Lobkovic: v záležitosti Viléma Doupovce. Na hradě Pražském 1529, 26. listopadu (ƒ. 18 a). Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Psaní, kteréž jste nám hajtmanuom krále JMti královstvie Českého učinili, dávajíc nám odpověd na psaní naše, co se Viléma Doupovce dotýče, že jest nás správa došla, že by se chtěl v některém malém počtu koní jízdných i pěších jsem do tohoto královstvie

Strana 263
Dopisy z roku 1529. 263 prokrásti, jakž o tom naše prvnější psaní vám učiněné šíře ukazuje a zavírá, tomu jsem vyrozuměl. I vězte, pane a příteli muoj milý, že pana purkrabie najvyššího, druhého pana haytmana, zde na hradě Pražském na tento čas není. I z té příčiny vám na vaše psaní konečné odpovědi žádné dáti nemohu. Než toto vám oznamuji, že netoliko vám samým jsme takové psaní učinili, ale všem jiným pánuom i některým osobám z stavu rytířského v jednostajná slova, což vám jsme psali, kteříž grunty své mají na těch silnicech pomezních, kudy by se chtěl týž Vilém Doupovec s pomocníky svými prokrádati, aby též, jako i vy, při těch silnicích opatrovali. A tomu nerozumím, aby sobě kdo z těch pánuo a dobrých lidí to stěžovati měli. Kdež já za jiné ne- mám, než že se tak každý z nich, jakž jsme jim psali, jako na ctné pány a dobré lidi náleží, zachovají. A o vás též já nepochybuji, kdyby se taková věc na gruntích vašich zběhla, že se také tak, jako na ctného pána náleží, zachováte, neb to i z práva učiniti máte. Datum in arce Pragensi, f. VI post Katherinae, anno M'VCXXIX°. Radslav Beřkovský oc. Urozenému pánu, panu Vilémovi Hasišteinskému z Lobkovic a na Hasišteině, pánu a příteli mému milému. 97. Oplovi z Fictum: o Andresa, v Sasích uvězněného pomocníka Viléma Doupovce. Na hradě Pražském 1529, 26. listopadu (f. 105 b). Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli milý! Psaní, které jste nám hajtmanuom krále JMti království Českého učinili, též i přípis listu knížete Saského korfiršta JMti při tom poslali, v kterémž psaní nacházíme, že by nějaký pacholek Andres, který by některý čas při Vilímovi Doupovcovi přechovávati se měl, do vězení v JMti zemi vzat býti měl, žádajíce, abychom tam vyslali oc: i jistě to, což by nám náleželo, v ničemž bychom neradi toho obmeškali podle úřadu našeho. Než poněvadž zde na tento čas nejvyššího pana purkrabí na hradě Pražském není, i já podle ozná- mení a žádosti vaší teď jednoho, o kterého jste prvé psali, k tomu posílám. A dán jest jemu mocný a věřicí list k té při, i na stravu. Než toliko tento v tom nedostatek on sobě předkládá, poněvadž neví spuosobův práva JMti zemí, a tak krátce se vyptati nemuož. I to jest před pány komory rady předkládal, že muož se trefiti podle spuosobu jich, že toho nevykoná Lti neb LXti zlatými rejnskými, a zase že se muože také trefiti, když on nebude chtíti k jejich spuosobuom přistúpiti, že mu jej budú chtíti vydati, aby jej on opatřil jak umí. Pak tu jest neb penězuom trpěti, a ještě nevím, užitečně-li, anebo jej v svú moc přijíti. Pak mluveno jest dostatečně se pány radami komory krále JMti, aby ta věc opatřena byla, aby těmi jejich foky aneb tádynky, o kterých jste sami dotkli, ta osoba zmrhána nebyla. I na tomto jest s nimi zuostáno, že jest užitečné, abyšte vy také

Strana 264
264 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. tam poslali někoho, ktož by také tomu rozuoměl, co se díti bude, tak aby vám o tom o všem vědomo bylo. Jestliže přijde na peníze a na ten náklad, jakž se napřed píše, že páni rady komory krále JMti všecko to chtí zaplatiti, což by podle práva na to mělo vynaloženo býti; než by ta summa jemu měla dána býti na zdař buoh, že také se jim toho nehodí učiniti, než vás že za to žádají, jestliže na to přijde, aby k takové summě šlo Lti neb LXti zlatými rejnskými, že tu věc opatříte, aby pro tu věc nebyl žádný nedostatek ku právu, že oni vám jiné hned zase dáti chtějí. Druhé, jestliže by jej pak chtěli vydati, že by to snad užitečněji bylo, aby mohl na hradě Pražském ptán a trápen býti, zvláště pro fedruňky a stavuňky. A po- něvadž vy toho pomezí blízko jste a pány Šliky a jiné přátely blízko tu máte, a prvotně se vás dotýče, že by nebylo škodné, abyšte o tom péči měli, aby na hrad Pražský sem dodán býti mohl. Pak již ten protonotarius anebo procurator u vás v pondělí nebo v úterý nejprv příští bude; dále o tu věc spolu rozmluvíce, což se vám za lepší zdáti bude, tak učiníte. Než já bych rád, aby taková věc zmrhána nebyla. Jakož jsem pak obojího psaní vašeho nejvyššímu panu purkrabí Pražskému přípisy poslal. Dán na hradě Pražském, v pátek po svaté Kateřině, léta oc XXIX°. Radslav Beřkovský oc. Uroz. a statečnému rytíři panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce, příteli milému. 98. Velvarským: posílá k nim k nějakému jednání Petra Bukovského z Hustiřan. Na hradě Pražském 1529, 29. listopadu (ƒ. 149 b). Služba má, moudří a opatrní přátelé milí! Oznamuji vám, že k vám v ně- kterých potřebách pilných posílám urozeného vladyku pana Petra Bukovského z Hu- stiřan, kterýžto s vámi o též potřeby z poručení mého mluviti má. A protož což- kolivěk s vámi mluviti bude v těch potřebách na tento čas, že jemu toho věřiti bu- dete nic méně, než jako bych já sám s vámi osobně mluvil, a jemu že v tom ve všem radni a pomocni budete. Kdež té celé víry sem do vás, že se v tom k němu povolně a přátelsky najíti dáte. Dán na hradě Pražském, v pondělí před sv. Ondřejem, léta páně oc XXIX°. Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Moudrým a opatrným purkmistru a konšeluom města Velvar, přáteluom milým. 99. Hejtmani zemští hejtmanovi zámku Tachovského: aby se přeptával, sbírají-li se lidé z Čech do říše na službu. Na hradě Pražském 1529, 29. listopadu (f. 106 b). Službu svú vzkazujem, urozený a statečný rytíři, příteli náš milý! Vězte, že jest nás správa došla, kterak by z toho královstvie aneb v tomto královstvie nějací

Strana 265
Dopisy z roku 1529. 265 se lidé zbírali, chtějíc někde do říše na službu, bez vědomí krále JMti i tudíž na- šeho. Protož vám na místě JKMti s pilností poroučíme, poněvadž na pomezí sedíte, abyšte se po té věci ptali tichým duchem, a čemuž vyrozumíte, to nám sem na hrad Pražský hned bez meškání oznámíte. Kdež o vás nepochybujem, že v tom pilností vaší nic nesejde. Dán na hradě Pražském, v pondělí před sv. Ondřejem, léta páně Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský z Šebířova oc. oc XXIX°. Urozenému a statečnému rytíři panu Vilémovi Kfeléři z Zakšova, hajtmanu na Ta- chově, příteli našemu milému. 100. Kouřimským: dávají naučení v rozepři Michala Slavaty s rotmistry od něho na vojnu vypravenými. Na hradě Pražském 1529, 5. prosince (f. 150 a). Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí! Psaní, kderéž jste nám učinili, co jest se v městě Kouřimi pod právem vaším zběhlo, že pan Michal Slavata z Chlumu a z Košmberka postihl jest Prokopa Jelínka a Pavla Fuklhanza, rotmejstry své nad dráby, kteří k potřebě králi JMti od téhož pana Slavaty vysláni byli s koňmi, vozy a jinými potřebami k běhu válečnému náležícími, a na žádost téhož pana Sla- vaty že ste stavuňk na ty věci při právě vašem témuž panu Michalovi propustili, a týmiž rotmejstry že jste se dostatečně ujistili, jakž též psaní vaše to v sobě všecko šíře ukazuje a zavírá, kterémuž jsme vyrozuměli; při kderémžto psaní nás za radu a naučení žádáte, kderak byšte se dále, pokudž by vám náležité bylo, k jedné každé straně v tom zachovati měli. I teď vám posíláme jeden artykul vypsaný z svolení a zřízení sněmovního, jak jest o tom nařízeno, kderýmž se při té věci budete moci dobře spraviti. Pakli byšte přes to vždy jaký omyl na tom měli a dále nás za na- učení požádali, pokudž by nám a úřadu našemu náležité bylo, chcem vám rádi na- učení dáti. Dán na hradě Pražském, v neděli před sv. Mikulášem, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský. Moudrým a opatrným pánuom purkmistru a konšeluom města Kouřimě, přáteluom milým 101. Zdeněk Lev z Rožmitála Pražanům Novoměstským: aby Štěpána, muže Mandaleny Šipařky, z vězení propustili. Na hradě Pražském 1529, 5. prosince (ƒ. 150 a). Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jest na mne vzneseno od přátel Štěpána, kterýž se přiženil k Mandaleně Šipařce, spolusousedě vaší, že by měl od vás do vězení šatlavy dán býti pro příčinu tu, že Archiv Český XII. 34

Strana 266
266 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. nějací rukojmové, kteříž by zaň měli ku panu Janovi z Roupova býti, za nějaký vejhost, za kterýž by měl dáti štyřdceti kop g. českých a to rozdílně, jakož sem pak psaní přímluvní v dosti obšírných slovích ku panu Janovi z Roupova za téhož Štěpána učinil, kteréhož vám pro širší té věci vyrozumění přípis posílám, kterémuž vyroz- umíte; na kteréžto psaní od pana Jana z Roupova žádné odpovědi konečné nemám. Než tomu se velmi divím, že ti rukojmové, kteříž se zaň praví býti, že jeho Štěpána smějí bez té odpovědi na mé psaní, kteréž jsem učinil panu Janovi z Roupova, hyndrovati a napomínati. Však, jakž jest kolivěk, vás já žádám, že vy téhož Štěpána z vězení propustíc, hyndrovati nedopustíte týmž lidem, kteříž se praví zaň rukojmí býti, dotud, dokudž mi odpověď od pana Jana z Roupova dána nebude. Kdež o vás nepochybuji, že to na žádost mú učiníte. Pakli byšte v tom jakú obtížnost měli, to že mi psaním svým oznámíte. Dán na hradě Pražském, v neděli před sv. Mikulášem, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Nového města Pražského, přáteluom našim milým. 102. Hejtmani zemští Adamovi z Hradce: o sporu Baltazara z Jihlavy s Jachymovskými. Na hradě Pražském 1529, 6. prosince (f. 18 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane synu a příteli náš milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom vám věrně rádi přáli. Psaní, kderéž jste nám ob- zvláštně každému učinili, co se Baltazara z Jihlavy, služebníka vašeho, dotýče a Jochms- talských, s kderýmiž před úřadem hajtmanským činiti má, tomu jsme psaní vašemu i také přímluvě, kderouž za téhož Baltazara z Jihlavy, služebníka vašeho, činiti rá- číte, vyrozuměli. I račte věděti, že sme v to obeslání, kderéž jest týž Baltazar, slu- žebník váš, na Jochmstalské učinil, nahlédnúti dali, kderéž jest v pořádku jinejch pří, a to se jest vedle jinejch všech pří zuostáním sněmovním až do pondělího po sv. Třech králích odložilo. A protož na tento čas vuole vaše v té přímluvě se vy- konati nemůže. Než když bude na onen čas v pondělí po sv. Třech králích, žádost a přímluvu vaši, kderúž činiti ráčíte o služebníka vašeho, chcem ji v své paměti míti, a tu se k témuž Baltazarovi, služebníku vašemu, pokudž jediné nám a úřadu našemu náležité bude, spravedlivě zachováme. S tím dejž se nám pán Buoh spolu v dobrém zdraví uhlédati. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Mikuláše, léta oC XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský z Šebířova oc. Urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce a na Hradci, najvyššímu kancléři krá- lovstvie Českého, panu synu a příteli našemu milému.

Strana 267
Dopisy z roku 1529. 267 103. Vojtěchovi z Pernšteina: o sirotka Dobrovítovského. Na hradě Pražském 1529, 7. prosince (ƒ. 19 a). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane švagře a příteli náš milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom vám věrně rádi přáli. Psaní, kderéž jste nám učiniti ráčili, co se Martina Radikovského dotýče a toho sirotka Dobrovítov- ského, kderéhož jest poručníkem pan Jan Dítě z Veselice, kteréhož jemu týž Martin Radikovský, na rozkázání prvnějších pánuov hajtmanuov i také pánuov soudcuov zemských, vydati nechce, než v tom že své vůle užívá, a o tom že správu míti rá- číte, že by týž Martin Radikovský téhož sirotka Dobrovítovského chtěl ven z země vyšikovati, a než by týž sirotek vyšikován byl ven z země, že pan Jan Dítě Vese- lický mohl by k němu, (kdyby naše povolení k tomu bylo), přijíti, jakž též psaní vaše to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá, kterémuž sme vyrozuměli i jeho s pil- ností povážili. I račtež věděti, že by se jemu panu Janovi Dítěti Veselickému to dobře na tento čas trefiti nemohlo, aby on toho sirotka měl v svú moc bráti; než naše jest vuole k tomu, abyšte téhož sirotka vzíti ráčili a u sebe jeho pomieti až do dalšího námi s vámi o to rozmluvení a téhož sirotka opatření. Kdež o vás nepochybujem, než že se v tom tak ráčíte zachovati. S tím dejž se nám pán Buoh spolu v dobrém zdraví uhlédati. Dán na hradě Pražském, v úterý po sv. Mikuláši, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštaina a na Pardubicích, najvyššímu hof- mistru královstvie Českého, panu švagru a příteli našemu milému. 104. Rotmistrům, desátníkům a všem drabům v Polné ležícím: že jim mzda bude zaplacena, ale aby měli strpení a nedopoustěli se výtržností. Na hradě Pražském 1529, 7. prosince (f. 106 b). Služba naše, urození, slovutní a opatrní páni přátelé milí! Oznamujem vám, že urozený vladyka pan Petr Peřina z Malčína, hajtman váš, vznesl jest na nás svú těžkost i také všech vás, kteříž jste s ním v obležení byli u Vídni, a kdež jste jeho poslali pro peníze, aby vám vaše služba dána a zaplacena byla, kdež on s pilností jest se pány zřízenými radami komory krále JMti v královstvie Českém jednal, jich žádal, aby jemu peníze dány (s nimi se učetl) byly. Kdež pak komora krále JMti na tom jest, že rádi dáti chtějí, jediné kdyby jaké peníze mohli míti před rukama, a což jich mají, že chtí jemu rádi vydati. Než toho na vás na všech žádají, abyšte v tom maličké strpení měli, že vám všecko rádi chtí zúplna zaplatiti, když jim 34*

Strana 268
268 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. peníze v ruce přijdú. A protož, abyšte tím maličkým strpením těžkosti neměli a více tam v Polné neleželi a útrat dalších nevedli, než rotmistři ať se k hajtmanu najdou, že jim jich věrná služba i vám všem zaplacena bude, když jemu peníze od komory krále JMti dány budú. Než zpraveni jsme, že by někteří z vás chtěli proto něco výtržného před se bráti, k čemuž jsme my víry nedali a zvlášť proto, poněvadž vám dána služba a za- placena býti má. Však jestliže by se kteří takoví z vás vytrhnúti chtěli a co před se toho bráti mimo pořad práva v tomto královstvie Českém, my, jakožto místo JMKské držící, toho bychom žádnému trpěti nemohli, než takového každého, pokudž by nám a úřadu našemu náležité bylo, k nápravě skutečným trestáním musili bychom přivésti. Ale my té víry do vás do všech jsme, že vy se všickni i jeden každý ob- zvláštně, pamatuje na svú poctivost, prvotně k hajtmanu svému a potom k každému, což dobrým přináleží, v tom ve všem poctivě a chvalitebně se zachováte. Dán na hradě Pražském, v úterý po sv. Mikuláši, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. Urozeným, slovutným a opatrným pánuom rotmajstruom, desátníkuom i jiným všem tovaryšuom v Polné na peníze očekávajícím, přáteluom milým. 105. Janovi Bejchorskému: naučení ve sporu s lidmi Václava Dlaska. Na hradě Pražském 1529, 7. prosince (f. 107 a). Službu svú vzkazujem, urozený a statečný příteli náš milý! Psaní, kderéž jste z nás jednomu hajtmanu učinili, že by někteří lidé z Úvala Václava Dlaska do mlýna syna vašeho u Tlustovous zbrojně vešli, a tu svú vuoli že jsú počali provoditi, až mlynář dal na tvrz věděti, a syn váš že jest tam běžal, a potom i jiní za ním; a oni uhlédavše, že běží, před nimi jsou ucházeli a hrdě mluvili a fukali pravíc, že jim jich pán kázal, že jsou zbrojně do mlýna šli; a syn váš že jest je chtěl na čest a na víru dáti, aneb na rukojmie, tak aby stáli před pány hajtmany v kraji, ale oni že jsou nechtěli; a Dlaskovi že jest se též podal, jediné aby se jimi ujistil, a to proto, že jest jeden z těch, který sedí, veliký lotr, jakž též psaní vaše to v sobě všecko šíře ukazuje a zavírá, kterémuž jsme vyrozuoměli. Při kterémžto psaní i to dostavujete, jak bychom rozkázali a synu vašemu psali, že jse von vedle toho psaní tak zachová. I věztež, poněvadž jest se taková věc, jakž spravujete, od lidí Václava Dlaska, synu vašemu anebo mlynáři, člověku syna vašeho, stala, chce-li on nebo vy z tako- vého účinku buď též lidi nebo jeho Dlaska před úřad náš obeslati a je z toho viniti, že toho budete míti vuoli; a my takovú věc, když by před nás přišla, vyslyšíc a jí vyrozuomějíc, pokudž nám v tom dále náležité a úřadu našemu bude, v tom se spra-

Strana 269
Dopisy z roku 1529. 269 vedlivě zachováme. Než což se těch lidí dotýče, kteréž snad u vězení máte aneb syn váš, bude-li kdo o ně státi, vedle povahy jednoho každého muožte na rukojmie pod slušný základ aneb na čest a na víru dáti. Protož to znajíce, tím se budete věděti jak spraviti. Dán na hradě Pražském, v úterý po sv. Mikuláši, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev oc, Radslav Beřkovský oc. Uroz. a statečnému rytíři panu Janovi Bejchorskému z Raškovic, příteli našemu milému. 106. Oldřichovi z Pařízku: aby zajatého a v Kutné Hoře uvězněného žháře do Prahy jakožto k vyšší popravě dodal. Na hradě Pražském 1529, 8. prosince (f. 108 a), Službu svú vzkazujem, urozený vladyko, příteli náš milý! Oznamujem tobě, že jest na jednoho z nás hajtmanuov zneseno od pana Strachoty staršího z Kralovic, kterak by měl nějakého žháře do Hory dáti, o kderéhož jest se psaní mezi tebou a pány Horníky o téhož žháře, kderéhož jste na právo jich podali, zběhlo: i ta psaní jsme viděli i sobě přečísti dali, i je jsme vážili. Poněvadž se tu nemalé, ale velmi veliké věci dotýče i všeho královstvie, protož my tebe napomínáme a z úřadu našeho poroučíme, aby ty spolu s týmiž Horníky téhož žháře, ním se ubezpečíc, což naj- spíše budeš moci jsem na hrad Pražský, jakožto k vyšší popravě, doprovoditi lidem svým dáš, neb o to též také Horníkuom píšem, aby společně s tebú téhož žháře jsem na hrad Pražský vypraviti pomohli. Kdež my o nich i o tobě nepochybujem, poněvadž se tu krále JMti a tohoto královstvie i tak nás všech znamenitě dotýče, že ty se tak, jakžť píšem, zachováš. Dán na hradě Pražském, v středu po sv. Mi- Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský. kuláši, léta oc XXIX°. Urozenému vladyce panu Voldřichovi z Pařízku a na Sukdole, příteli našemu milému. 107. Kutnohorským: v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1529, 8. prosince (f. 151 a). Službu svú vzkazujem, vzáctné opatrnosti páni přátelé naši milí! Oznamujem vám, že toho správu máme, kterak by pan Voldřich z Pařízku k vám nějakého žháře poslati měl, o kderéhožto žháře mezi vámi a týmž Voldřichem někderá psaní jsou se zběhla, kderáž jsme viděli a je sobě přečísti dali i je vážili, z kderýchž jsme srozuměli, že se malé věci nedotýče, ale velmi znamenité, napřed krále JMti a tak nás všech a tohoto královstvie. Protož my vás z úřadu našeho napomínáme a na místě krále JMti poroučíme, přikazujíc, že vy téhož žháře spolu s týmž Voldřichem Spařízkem [sic] jsem na hrad Pražský jakožto k vyšší popravě, ním se ubezpečíc,

Strana 270
270 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. doprovoditi dáte, což najspíše moci budete. Nebo my o to též také Voldřichovi z Pa- řízku píšem, aby on spolu s vámi téhož žháře doprovoditi dal. Kdež my o vás ne- pochybujem, ani o něm, než že se tak, jakž vám píšem, zachováte. Dán na hradě Pražském, v středu po sv. Mikuláši, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský z Šebířova. Vzáctné opatrnosti pánuom šechmistruom [sic] a radě na Horách Gutnách, přáteluom našim milým. 108. Pražanům Malostranským: přimlouvají se za sousedy Hanuše a Kunce. Na hradě Pražském 1529, 8. prosince (fol. 150 b). Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní páni přátelé naši milí! Oznamujem vám, že jsme žádáni od Hanuše a Kunce, krejčířuov spolusouseduov vašich, i od jiných jich mnohých přátel k vám za přímluvu a to v tom, že jsou proti vám večerním časem něco mluviti měli jsouce podpilí, a vás že by dotýkati některými slovy měli, pro kteréžto řeči jich a mluvení v svú jste kázeň vzeli a je i trestali. Kdež pak oni tak praví, že se toho více proti vám ani proti žádnému dopustiti nemíní, jedně aby jim toto provinění od vás prominuto a odpuštěno bylo. Když my jich žádosti a přátel jich, kteříž jsou se k nám za ně přimlúvali, oslyšeti nemohúc, k vám se za též Hanuše a Kunce, spolusousedy vaše, přimlúváme a vám věříme, že jim tu vinu jich a pro- vinění, kteréž se jest koli večerním a podopilým časem proti vám stalo a zběhlo, od- pustíte, a toho že jim více ničímž zlým spomínati nebudete, a zvlášť poněvadž jsou se jindy vždycky, souc mezi vámi, ctně a dobře zachovávali, tak jakž o nich správu máme, a ještě se zachovati úmysl mají. Kdež té celé víry sme do vás, že jim Hanušovi a Kuncovi přímluvy naší u sebe užiti dáte, tak aby to v skutku poznali, že jest jim přímluva naše u vás platna a užitečna byla. A my zase pro vás rádi všecko přátelství nám náležité a možné rádi učiníme. Dán na hradě Pražském, v středu den početí Zdeněk Lev, Radslav Beřkovský. Panny Marie, léta oc XXIX°. Moudrým a opatrným pánuom purkmistru a radě Menšího města Pražského, přáteluom našim milým. 109. Věřitelům Samsona z Fulšteina ukládá se rok ke dni 17. prosince. Na hradě Pražském 1529, 9. prosince (ƒ. 81 a). Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc a Radslav Beřkovský oc, krále JMti a téhož královstvie hajtmané. Urozeným pánuom pánuom, urozeným pánuom vla- dykám a slovutným věřiteluom urozeného pána, pana Samsona z Fulšteina, přáteluom našim milým. Na vědomí vám dáváme, že jest na nás vznesl týž Samson z Fulšteina

Strana 271
Dopisy s roku 1529. 271 obtížnost svú, kterúž z strany dluhuov po někdy panu Matyášovi Libákovi z Rado- vesic pozuostalých nese, a kterak jest vás všech nejednú ale několikrát žádal a vám i toho podával, abyšte statek jeho, na který jste někteří z vás práva vedli a jiní z vás na týmž statku zápisy máte, od něho jej přijali, poněvadž on pan Samson to obmejšlí všech vás dobré, tak aby jeden každý z vás k svému bez dalšího odtahu přijíti mohl, proto a z té přičiny, dokudž by ten statek jeho u větší vedení práv, úrokuov a škodami dále zaveden nebyl, žádaje nás, abychom vás všecky tímto listem naším odevřeným obeslali. Pak my jeho žádosti odepříti nemohúc, vás z úřadu svého napomínáme a na místě krále JMti přikazujeme, znajíce jeho slušné i spravedlivé podání a žádost, vám toho rok pokládáme v pátek po sv. Luciji nejprvé příští [17. prosince], abyšte vy všickni, ktožkoli od něho tímto listem naším odevřeným navštíveni budete, před námi na hradě Pražském stáli, a tu podle rozvážení spravedlivého ten statek jeho, na kterýž jste se někdeří z vás vedli a na něm někdeří zápisy máte, od něho ujali. Kdež my o vás nepochybujem, znajíce jeho slušnú žádost a podání, že tím od sebe sami pro se i pro něho strkati nebudete, a skrze to abyšte dalších škod se všěch stran uvarovati se mohli. Pakli byšte na toto naše obeslání a na jeho takové slušné podání a žádost na ten den přijeti nechtěli a toho jak zanedbali, že týž pan Samson vám se v tom opovídá, že by vám dalšími škodami více a dále povinen býti nechtěl a podle práva a zřízení zemského nebyl. Protož vy to to znajíce, my o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Mikuláši, léta páně MVCXXIX°. K věřiteluom pana Samsona z Fulšteina ke všem list v tato slova vyšel jest od pánuov hajtmanuov, a to zejména k těmto: panu Jindřichovi Berkovi z Dubé na Tuří, panu Adamovi z Říčan na Horách Kutnách, panu Adamovi Zilvarovi z Pilníkova a na Vlčicích. panu Zdeňkovi Božejovskému z Bošína, anebo po něm držiteli, v Pardubicích oc, panu Jindřichovi Čechovi z Prostiboře, panu Jiříkovi Hášovi z Újezda na Malešově, panu Václavovi ze Zvíkovce. panu Arnoštovi Vitanovskému z Vlčkovic, paní Krystyně ze Tmaně, Janovi železníkovi z Ho- lešic na Koňském trhu na Novém městě, Michalovi Karygovi z Řezna, kupci v Starém městě Pražském. 110. Mikulášovi Bejchorskému: aby propustil z vězení poddané lidi Václava Dlaska ze Vchynic. Na hradě Pražském 1529, 10. prosince (f. 108 a). Službu svú vzkazujem, urozený vladyko, příteli milý! Věz, že jest na nás vznesl urozený vladyka Václav Dlask ze Vchynic, kterak by ty jemu lidi jeho po- brati měl, zejmena tyto: Barthoše kováře, Kříže, Čížka a Jíru, všecky z Auvala, kteréž až posavad u vězení svém máš a držíš, k tomu že se jest tobě podával, žeť chce od nich tobě spravedlivé učiniti, budeš-li je chtíti z čeho viniti, aneb je i před hajt-

Strana 272
272 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. many krajskými žeť jest je k obvinění chtěl postaviti, ale ty že si to jeho podání všecko opovrhl a nad lidmi jeho že své vuole užíváš, jakž nás spravuje, k tomu se poddávaje, že týmiž lidmi svými dostatečně se chce ujistiti a tobě je k obvinění tu, kdež náleží, že chce postaviti, žádaje nás v tom za opatření spravedlivé. Pak my jeho žádosti slušné odepříti nemohúc, tebe z úřadu našeho napomínáme a na místě krále JMti rozkazujem; že ty lidi jeho Václava Dlaska, jak tebe toto psaní naše duojde, hned z vězení svého propustíš a jich více tím vězením že trápiti nebudeš, a to proto a z té příčiny, poněvadž on Václav Dlask jest nám přiřekl, že se nimi dostatečně ujistiti chce, a tobě je i každému, ktož by je chtěl z čeho viniti, k ob- vinění tu, kdež náležité jest, postaviti, a od nich že se má každému spravedlivé státi. Protož ty to znaje, jakžť píšem, tak se zachovej, jináč toho nečině. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Mikuláši, léta páně M'VCXXIX°. Zdeněk Lev oc, Radslav Beřkovský oc. Urozenému vladyce panu Mikulášovi Beychorskému z Raškovic a na Tlustovousích, příteli milému. 111. Mikulášovi Karlíkovi z Nežetic: aby v určitou hodinu a den stál na hradě Pražském. Na hradě Pražském 1529, 10. prosince (f. 108 b). Službu svú vzkazujem, urozený vladyko, příteli milý! Jakož jsme byli tobě po- ložili s panem Benešem Vranovským včera v XVII hodin rok, aby před námi stál, ale ty že jsi nestál ani jaké jsi omluvy, proč jsi státi nemohl, učinil: i ještě my tebe napomínáme, aby dnes před námi na hradě Pražském v XXI hodin stál, neb týž Beneš Vranovský v touž hodinu také před námi státi má; a my tu věc mezi vámi vyslyšíc a jí vyrozuomějíc, z čeho tebe viniti bude, v tom se k tobě i k druhé straně spravedlivě zachováme. Dán na hradě Pražském, v pátek po sv. Mikuláši, léta páně Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. M°VCXXIX°. Urozenému vladyce panu Mikulášovi Karlíkovi mladšímu z Nežetic, příteli milému. 112. Knížeti Karlovi Minsterberskému: aby přičinil se u Vratislavských ve prospěch Heřmana Šumburka. Na hradě Pražském 1529, 11. prosince (fol. 19 b). Osvícené kníže a pane, pane nám příznivý a příteli náš milý! Službu svú vzkazujem. Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom VKMti věrně přáli. Při tom VMti oznamujem, že jest na nás opět vznesl urozený pán, pan Heřman Šumburk z Šumburka, kterak byšte VMKcí spolu se panem Voldřichem hrabí z Hardeku a z Kladska smlouvu učiniti ráčili mezi někdy urozeným pánem, panem Karlem z Šum-

Strana 273
Dopisy z roku 1529. 273 burka, bratrem téhož pana Heřmana, a pány Vratislavskými o dvanácte set zlatých uherských, a té smlúvě že se od nich dosti témuž panu Heřmanovi, jakožto bratru jeho a dědici, neděje, žádaje nás k VMti za toto psaní a přímluvu po druhé. Neb prvé ode mne Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné psaní na žádost téhož pana Šum- burka jest se stalo a přímluva k VKMti, kderúž sem na místě jiných pánuov hajtmanuov učinil, a na to psaní a přímluvu mú žádná mi odpověď od VKMti dána není. I z té příčiny témuž panu Heřmanovi Šumburkovi jeho slušné žádosti odepříti jsme nemohli, abychom ještě tohoto psaní přímluvního k VKMti učiniti neměli. Při kterémžto psaní VKMt žádáme, jakožto hajtmana tohoto knížetství, poněvadž oni Vratislavští pod správu VKMti jsou, a za téhož pana Heřmana Šumburka se při- mlouváme, že se VKMt k tomu skutečně přičiniti ráčíte, aby jemu panu Heřmanovi Šumburkovi podle vejpovědi VMti, kterú ste se panem Voldřichem hrabí učiniti ráčili, oni Vratislavští těch dvanácte set zlatých uherských, jakožto bratru, bez od- tahuov dali a vyplnili, bez dalších o to nesnází, škod a útrat. Pakli byšte jich k tomu míti neráčili, a jemu panu Šumburkovi vedle té vejpovědi že by se dosti nestalo, a týž pán Heřman Šumburk dále to na nás vznesl a požádal, abychom jeho v tom opatřili: již bychom jeho dále v jeho spravedlivosti, pokudž by nám a úřadu našemu náležité bylo, opustiti podle povinností našich ne- mohli. Ale my jiné naděje do VMti nemáme, než té celé víry do VKMti jsme, že to na žádost a přímluvu naši i také dle spravedlivosti učiniti ráčíte a je Vratislavské že k tomu skutečně míti budete, aby jemu panu Šumburkovi tomu se všemu dosti stalo, což jest VMKcí se panem Voldřichem hrabí vypovědíno tak, jakž nás týž pan Šumburk spravuje, a také abychom my ani VKMt od téhož pana Heřmana více o to staráni nebyli. Neb my na tom jsme, zase pro VKMt všecko přátelství a služby nám možné v rovném i mnohém větším odměněním rádi učiníme. S tím dejž pán Buoh VKMti dlúhé zdraví a šťastné panování. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Lucií, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála »c, Radslav Beřkovský z Šebířova »c. Osvícenému knížeti a pánu, panu Karlovi knížeti Minstrberskému v Slezí, Olešnickému a hrabí Gladskému, Dolní Slezí a knížetství Velikého Hlohova najvyššiemu hajtmanu, pánu nám příznivému a příteli našemu milému. 113. Českobrodským: aby postavili na hrad Pražský Petra faráře z Konic, obviněného, že falešnou minci dělal nebo utrácel. Na hradě Pražském 1529, 16. prosince (f. 151 b). Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí! Oznamujem vám, že toho správu máme jistú, kterak byšte vy měli vzíti kněze Petra, faráře z Konic, s ně- Archiv Český XII. 35

Strana 274
274 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. jakú ženú do vězení svého, kteréž ještě u vězení svém máte, a to pro příčinu, že by týž kněz Petr měl dělati nebo utráceti u vás minci falešnú. I poněvadž se tu znamenitě JMKské i vší země dotýče, vám z úřadu našeho poroučíme a na místě krále JMti rozkazujem, že vy téhož kněze Petra na hrad Pražský vydáte a jej v moc naši postavíte, hned jakž vás toto psaní naše dojde, a tu ženu, kteráž jest s týmž knězem Petrem vzata, že ji dostatečně vazbú opatříte, a to až do dalšího našeho vám o ní poručení. Kdež o vás nepochybujem, že se tak, jakž vám píšem, zachováte, jináč toho nečiníc, znajíce to, že se tu JMKské i vší země dotýče. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Lucii, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský. Moudrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Českého Brodu, přáteluom milým. 114. Wolfovi Šlikovi z Holejče: aby zanechal svých výtržností. Na hradě Pražském 1529, 18. prosince (f. 20 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Vězte, že jest na nás vznesl urozený pán pan Albrecht Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu na Lokti, najvyšší kamrmejstr královstvie Českého, kterak byšte vy rozkázali aneb dali silnici svobodnou královskú, někde u sv. Barbory, zasekati, kterouž jsou lidé od starodávna jezdívali bez překážky, a z té silnice že lidi jeho i cizí, tepouc je, béřete, vězíte a s ní je sháníte; a také že jemu i poddaným jeho staré toky zkopáváte a vodu jinam obracíte, a lidi jeho i lidi manuov jeho, kteříž po potřebách svých jdouc do vašich městeček neb vsí, béřete a je vězíte, a to vše činíc mimo veškeren pořad práva a dobrej starobylej obyčej, jakž sme spraveni; žádajíc nás v tom na místě krále JMti za opatření. I protož, poněvadž jsou na to znamenité a těžké pokuty, zdálo se nám za potřebné, a znajíc, že ste přátelé krevní, vám psaní učiniti a vás napomenúti, abyšte takových svrchu dotčených předsevzetí přestali, neb víte, že jest v tomto královstvie řád a právo ustanoveno. Jestliže byšte se jakou spravedlivost domnívali jmíti k sil- nici, neb k toku vodě, aneb i k lidem, že máte pořadem práva k tomu přistúpiti a ne takovým nepořadem, jakž jest na nás vzneseno, sahati. A lidi, jestliže které proto držíte, abyšte z vazby propustili. Kdež jsme té naděje, že se tak podle našeho napomenutí zachováte. Neb jestliže by pan Albrecht dále čeho toho na nás vznesl a žádal, již bychom jemu, což by naším úřadem náleželo, odepříti nemohli. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Tomášem, apoštolem božím, léta páně M°VCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. Urozenému pánu, panu Wolfovi Šlikovi z Holejče, hrabí z Pasaunu a na Folknově, pánu a příteli našemu milému.

Strana 275
Dopisy z roku 1529. 275 115. Kutnohorským: o výslechu vězně. Na hradě Pražském 1529, 18. prosince (f. 152 a). Službu svú vzkazujem, vzáctné opatrnosti páni přátelé naši milí! Psaní, kderéž jste nám učinili, odpověď nám dávajíc na psaní naše, co se dotýče toho vězně, (kte- réhož jest k vám pan Voldřich Pařízek, začav při něm své právo, do vězení dal), kterémužto psaní i také příčinám v témž psaní vašem i povolnosti vaší, tomu jsme všemu porozuměli, i také té žádosti, abychom svou vuoli k tomu dali, aby ten vězeň na právě vašem svuoj konec vzal, však tak, abyšte to též také panu Voldřichovi Pařízkovi oznámili, aby při tom byl, a k němu že jse podle práva a zřízení zem- ského zachováte. Než bude-li před se praviti na toho Jana z Koňského trhu, že jím pospiechati nebudete, leč by se prvé nám a potom tomu Janovi oznámilo, což on naň praví. A také abyšte se rozumně toho na něm doptali, jaký jest to Jan na Koňském trhu, soused-li je, čili obyvatel, čili podruh, a má-li jaké příjmí? Neb muožte znáti, že na Koňském trhu v Praze mnoho Janů jest. A protož takovú věc znajíce, že se v tom tak, jak vám píšem, zachováte. A bude-li před se na téhož Jana praviti, že nám to psaním svým, jaký by to Jan byl, rozumně oznámíte. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Thomášem apoštolem božím, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev, Radslav Beřkovský. Vzáctné opatrnosti pánuom šephmistruom a radě na Horách Gutnách, přáteluom našim milým. 116. Berníkům stavu rytířského v krajích Bechyňském a Vltavském: aby ihned odvedli svato- jiřskou berni. Na hradě Pražském 1529, 19. prosince (f. 82 a). Službu svú vzkazujem, urození a stateční přátelé naši milí! Nepochybujem, že v paměti máte, co se berně předešlé svatojiřské dotýče podle předešlých sněmuov i také Budějovského, kdy jest králi JMti od stavu rytířského měla vydána býti podle svolení stavu rytířského oc. I vězte, že na tomto sněmu*) od pánuov rad zřízených komory krále JMti v královstvie Českém na všecky stavy více než jednú zneseno jest, ale týměř každý den při tomto sněmu, kterak služební lidé, kteříž jsou vypra- veni na službu byli z tohoto královstvie proti Turkuom na Vídeň, k nim se domlú- vají, že jim z tohoto královstvie Českého měla se záplata státi z té berně, kteráž JMKské svolena jest, jakž se nahoře píše. Pak oni páni zřízené rady že by rádi takovú věc opatřili a jim zaplatili, ale že vy bez prostředku z svého kraje zhola jednoho peníze z té berně jim až do dnešního dne ještě ste nic nevydali, ač jest *) Sněmy České I. 310, a moje Einige Beiträge zu den böhm. Landtagsakten 1526—1534. (Věstník Uč. Spol. 1876.) 35*

Strana 276
B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 276 i komorník byl u vašem kraji, vzavše sobě příčinu, že toho bez vuole všeho kraje učiniti nesmíte. Ješto, přátelé naši milí, nepochybujem, že v paměti máte, v jakých slovích ta berně jest svolena a dskami zemskými zapsána od stavu rytířského, též i na Budějovském sněmě, ješto jest i to také dskami zemskými zapsáno, kdy a jak by měla vyjíti. A protož z poručení JKMti a z úřadu našeho vás napomínáme, abyšte vy, všech odtahuov na straně nechajíce, bez meškání takovú berni na hrad Pražský vy- dali, ač se chcete dalších škod i nebezpečenství uvarovati. Neb muožte znáti, že v jiných krajích také jsou lidé, ješto by svého tak neradi darmo mimo svolení zemské dali, jako vy, a proto téměř ze všech krajnov ta berně vyšla jesti a vychází, ješto tolikéž berníci v týchž krajích pomní na své poctivosti, jako i vy, žádným se svě- řením nezastírajíce, než proto jsou ji bez takových nesnází vedle svolení sněmovního vydávali z krajuov. Neb kdybyšte zde byli, byli byšte uslyšeli, jaké naříkání a pokřik o tu nezáplatu tíž služební činili jsou a činí, ku posměchu tomuto královstvie, v tom se opovídajíce, že svého dobývati chtějí, by za to měli svá hrdla dáti. Pak, milí přátelé, rozvažte to u sebe dobře, co z takových věcí mohlo by povstati v tomto královstvie? Protož my vám ještě vedle úřadu svého toto oznamujem, jestliže vy předse na svém vzetí vždy budete chtíti státi, že upřímě těm služebným tu záplatu ukážem v kraji vašem do té summy, co jí od stavu vašeho vyjíti má, aby ji v tom kraji na vás sobě vyupomínali, a tam je obrátíme ku vyupomínání. Pak velmi-li se vám to bude líbiti, toho my nevíme, než to učiniti musíme, ač neradi. A vězte, že tolikéž do všech krajuov pánuom píšem stavu panského, kteříž jsou jí nedali, že se k nim touž měrú zachovati chcem, kteříž by jí z nich dáti nechtěli, ač snad jest jich dosti málo. Neb kdyby mělo skrze jeden kraj nebo dva aneb některý osoby jaký neřád v tomto královstvie a proti králi JMti a ku překážce řádu a práva povstati, pokudž ten úřad hajtmanský na sobě máme, neradi bychom se toho dopustili, aby v tom jaké obmeškání námi se státi mělo. A protož vás ještě prosíme i napomínáme, že tu věc tak opatříte, abyste vy toho příčina nebyli v svém kraji. Neb na to se bezpečte, což vám koli píšem, že vám pravdu oznamujem, jakž jest samo v sobě. Než stanete-li na svém zpuosobu před se, že se to tak vykonati musí. Pak přijde-li co z toho zlého, kdož toho bude příčina, nežli vy sami? A skrze to mohlo by k těm, kýmž by ta věc sešla, hledíno býti, čehož bychom žádnému z vás nepřáli. Tím se již dále spravíte. Dán na hradě Praž- ském, v neděli před sv. Tomášem, apoštolem božím, léta páně MVCXXIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála, Radslav Beřkovský. Urozenému a statečnému rytíři panu Arnoštovi Leskovcovi z Leskovce, a urozenému vladyce panu Jiříkovi Bechyňovi z Lažan a na Bernarticích, berníkuom kraje Bechyňského, stavu rytířského, př. n. m.

Strana 277
Dopisy z roku 1529. 277 Leta páně MVCXXX° v neděli po novém létě [2. ledna] vyšel list v táž slova, jako berní- kuom kraje Bechyňského, urozeným vladykám panu Janovi Voračickýmu z Paběnic a na Voračicích a panu Mikulášovi Vojkovskýmu z Milhostic, berníkuom kraje Vltavského, přáteluom našim milým. 117. Chebským: aby se ujistili Wolfem ze Šporneku. Na hradě Pražském 1529, 22. prosince (fol. 152 b). Službu svú vzkazujem, vzáctné opatrnosti páni přátelé naši milí! Jakož jste na nás vznesli skrze Hanuše Fenkensesora, prokurátora svého, co se Wolfa z Porneku [sic] a JMti pana markrabí Jiřího některých poddaných dotýče, o nějaké řeči, kterýž sou se tu v městě ve Hbě časem večerním mezi nimi z obú stran zběhly, a čeho jsou tíž poddaní JMti pana markrabí Jiřího na vás žádali a čeho žádají proti témuž Wolfovi z Šporneku, z téhož vznešení tomu jsme vyrozuměli. Při kterémžto vznešení na nás žádost vzkládáte, abychom vám oznámili, jak byšte se k stranám oběma v takové věci zachovati měli. A poněvadž toho jste na nás podali, žádajíce, i zdá se nám, poněvadž týž Wolf z Šporneku praví se býti manem krále JMti, pána našeho milostivého, a že glejtem se krále JMti zastírá, a ktož by jeho chtěl před králem JMtí viniti, jakožto mana, anebo před námi krále JMti hajtmany, že chce každému práv býti: i poně- vadž se před krále JMt volá a před nás, poroučíme vám, abyšte jeho ctí a věrou zavázali, aby on se před námi na zejtří Matky boží Hromic nejprvé příští [1530, 3. února] na hradě Pražském postavil. A poddaným JMti pana markrabie Jiřího že oznámíte, poněvadž se k slyšení týž Wolf z Šporneku před krále JMt nebo před nás volá, budou-li ho chtíti z čeho viniti, že se má jim i každému od něho spra- vedlivé státi. Protož vy to znajíce, tím se budete uměti jak spraviti. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Thomáši apoštolu božím, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev oc, Radslav Beřkovský oc. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě města Hba, přáteluom našim milým. 118. Týmž: o Albrechtovi Šlikovi, kterýž ze zámku Wildšteina nekoná povinnosti k zámku, městu a krajině Chebské.*) Na hradě Pražském 1529, 22. prosince (f. 153 a). Službu svú vzkazujem, vzáctné opatrnosti, páni přátelé naši milí! Jakož jste na nás vznesli skrze Hanuše Fenkkensesora, prokuratora svého, co se Wolfa z Špor- neku dotýče a poddaných JMti pana markrabie Jiřího oc, a podle toho, co se pana Albrechta Šlika dotýče, kterýž jest na Šiempachu, že by nechtěl z zámku Wildsteinu

Strana 278
278 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. těch povinností, kteréž k zámku a k městu a k krajině Chebské činiti má, činiti, z kterýchžto vznešení tomu jsme všemu vyrozuměli, čeho na nás žádáte. Kdež pak vám jeden list píšem, jak byšte se měli k Wolfovi z Šporneku a k poddaným JMti markrabie Jiřího zachovati, a druhý list témuž panu Albrechtovi Šlikovi, jak se má s tím zámkem k vám chovati. A pakli by toho neučinil, má před námi ten čtvrtek po Hromicech najprv příští [1530, 3. února] státi a to ukázati, proč těch povin- ností zámku Wildšteinu k zámku a k městu a k krajině Chebské i s lidmi a podda- nými svými činiti nechce, i toho se má spraviti. Protož vy to znajíce, toho dne také neobmeškávejte, abyšte spolu s ním před námi stáli. Však pro širší toho vy- rozumění po Hanušovi, prokuratoru vašem, toho listu, co panu Albrechtovi Šlikovi píšem, přípis vedle žádosti jeho posíláme, kterýmž se budete moci v té věci lépe spraviti. Dán na hradě Pražském, v středu po sv. Thomáši, apoštolu božím, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev oc, Radslav Beřkovský oc. Vzáctné opatrnosti panuom purkmistru a radě města Hba, přáteluom našim milým. *) Listu tohoto zachoval se také original v arch. Chebském, který se s opisem našeho kopiáře do slova srovnává. 119. Albrechtu Šlikovi, aby zachovával s poddanými svými povinnosti ze zámku Wildšteinu k zámku Chebskému a ku krajině Chebské. Na hradě Pražském 1529, 22. prosince. (Kopie v archivu Chebském.*) Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Oznamujem vám, že jsou na nás vznesli urozený pán, pan Burjan Šlik z Holajče, hrabě z Pasaunu, purkrabě ve Hbě, a vzáctnee opatrnosti páni purgmistr a radda města Hba, kterak by prve na krále JMt, také na první pány hajtmany krále JMti království Českého vznášeli, i teď na nás vznášejí, kterak byšte vy k Šumpachu v krajině Chebské měli kúpiti od pana Jeronyma Šlika zámek, kterýž slove Wildštein, kterýž přísluší k zámku i k městu, krajině Chebské, se vším příslušenstvím, a což k tee krajině přísluší, ale vy že se z toho vytahujete a k tomu zámku a k městu a k tee krajině Chebské, což činiti spravedlivě máte, z téhož zámku Wildštajnu že činiti nechcete, ani lidem chudým činiti dopúštíte, čímž jsou povinni, i vy také, a což jsou předkové vaši a držitelee téhož zámku k zámku městskému a k krajině jich Chebskee činívali; žádajíce toho na nás, abychom vám o to psaní učinili, abyšte vy se k témuž zámku a k tee krajině Chebskee tak z téhož zámku Wildštajnu i s poddanými lidmi svými, jak jsou se předkové vaši zachovávali, zachovali. Pak my jich slušné žádosti odepříti nemohúc, vás z úřadu našeho napomínáme a na místě krále JMti rozkazujem, že vy se s týmž zámkem Wildštajnem, s lidmi a s poddanými svými, tak k zámku a k městu a k krajině Chebské zachováte s tím příslušenstvím, jakž jsou se předkové a držitelé

Strana 279
Dopisy z roku 1529. 279 vaši téhož zámku Wildštajnu zachovali. Pakli byšte při tom co za výmluvu měli a jakú spravedlnost proti tomu se míti pravili, pokládáme vám rok toho ve čtvrtek nazejtří slavného hodu matky boží Hromic najprvé příští [1530, 3. února], abyšte vy na ten den před námi na hradě Pražském stáli a to ukázali, proč byšte té povinnosti z téhož zámku Wildštejna povinni činiti nebyli, i toho se spravili. A my tu správu a ukázání vaše vyslyšíc a tomu vyrozumějíc, pokudž nám v tom dále a úřadu našemu náležité bude, v tom se k vám k oběma stranám spravedlivě zachováme. Dán na hradě Pražském, v středu po sv. Tomáši, apoštolu Božím, léta oc XXIX. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský, Radslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově, najvyšší písař království Českého, a krále JMti a téhož království hajtmanee. Urozenému pánu, panu Albrechtovi Šlikovi z Holejče, hraběti z Pasaunu a na Šempachu, panu příteli našemu milému. *) Dopis tento v kopiáři našem se nenalezá, ač od nejv. hejtmanů byl vydán a v dopise předešlém (č. 118.) o něm se mluví. — Nám pro přítomný otisk poskytl jej laskavě p. Fr. Dvorský. 120. Wolfovi ze Šporneku, aby 3. února 1530 na hradě Pražském stál. Na hradě Pražském 1529, 23. prosince (f. 108 b). Službu svú vzkazujem, urozený vladyko, příteli milý! Psaní, kteréž jsi nám v dosti obšírných slovích učinil, tomu jsme všemu vyrozuměli. I věz, že píšem purk- mistru a radě města Hba, co se tebe a poddaných JMti markrabie Jiřího dotýče, jak se k tobě i k týmž poddaným zachovati mají, oni tebe toho tajna neučiní. Nebo máš před námi na hradě Pražském státi nazajtří matky buoží Hromnic najprvé příští [1530, 3. února], a tu když staneš, na tvé psaní tobě konečnú odpověď dáti chcem, kterúž se budeš moci spraviti. A dále se k tobě vedle žádosti tvé, pokudž sprave- dlivost tvá ukazovati bude, spravedlivě zachováme, a tobě ani žádnému v jeho spra- vedlivosti, pokudž poznáme, nic se ublížiti nemá. Protož to znaje, tím se budeš věděti jak spraviti. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Tomáši, léta páně M°VCXXIX°. [Bez podpisu.] Urozenému vladyce Wolfovi z Šporneku, příteli milému. 121. Jindřichovi Švihovskému: o svobodnici Kateřinu z Chmelného, kteráž se Janovi z Rosenberka přikázala. Na hradě Pražském 1529, 24. prosince (f. 21 a). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Oznamujem vám, že jest nám skrze psaní své oznámil urozený pán, pan Jan z Rozmberka oc, mistr

Strana 280
280 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. převorství Českého, kterak by služebníci vaší Kateřině z Chmelného, přikázané jeho, pod příčinú, že by berně podle jiných lidí a poddaných vašich nedala, dvě krávy zajali, a jich až posavad že navrátiti zase zanedbáváte. Kdež pak jest nám i o to týž pan Jan z Rozmberka psaní učinil, a táž Kateřina že na svobodném gruntu sedí a z toho gruntu že žádnú berní povinna vám není, a to proto, aby z té svobody se, kteréž pořádně užívá, nevyvedla, než pokudž jest byla dáti povinna jakú pomoc, tu že jest dala témuž panu Janovi, jakžť jest se jemu přikázala, jakž též psaní téhož pana Jana ukazuje; žádajíce nás při témž psaní, abychom vám rozkázali, abyšte vy ty dvě krávě Kateřině z Chmelného poddané jeho zase dáti a navrátiti služebníkuom svým rozkázali bez prodlévání, k tomu se podávaje, budete-li ji chtíti z čeho viniti před ním, že vám chce od ní všecko spravedlivé rád učiniti. Pak my jeho žádosti slušné odepříti nemohúce, vás z úřadu svého napomínáme a na místě krále JMti rozkazujem, že vy ty dvě krávy poddané pana Jana z Rozm- berka, jakž vás toto psaní naše duojde, hned navrátiti rozkážete, poněvadž vám chce od též Kateřiny, poddané své, budete-li ji chtíti z čeho viniti před týmž panem Janem, všecko spravedlivě rád učiniti. Pak-li byšte toho neučinili a co při tom za výmluvu měli, že nám to psaním svým mezi tímto časem a sv. Pavlem na víru obrá- cení nejprvé příští oznámíte. Kdež o vás nepochybujem, než že vy se tak, jakž vám píšem, zachováte, tak abychom my ani vy více o to staráni nebyli. Dán na hradě Pražském, v pátek na Štědrý večer, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev z Rožmberka oc, Radslav Beřkovský oc. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Švihovskému z Ryzmberka a z Švihova na Rabí, panu příteli našemu milému. 122. Do knížetství Slezského: aby stavové tamější nepřechovávali žháře a jiné loupežníky, nýbrž pomáhali je chytati. Na hradě Pražském 1529, 24. prosince (f. 83 a). Osvíceným a vysoce urozeným knížatuom, duostojným a velebným pánuom prelatuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, múdrým a opatrným městuom knížetství Slezského i jiným všem obyvateluom, duchovním i světským v témž knížetství Slezském, pánuom nám příznivým a přáteluom našim milým. — Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, nejvyšší purkrabie Pražský, Radslav Beřkovský z Še- bířova a na Liběchově, najvyšší písař královstvie Českého, a krále JMti a téhož krá- lovstvie hajtmané, službu svú VMtem a vám vzkazujem. A na vědomí dáváme, že jest nám správa jistá přišla, kterak by v království Českém voheň puštěn byl, a zvláště v kraji Hradeckém, od neřádných a nešlechetných lidí, kteříž by se měli v knížetství Slezském ukrývati a přechovávati, a snad více že by se toho dálo, i také nešlechetní

Strana 281
Dopisy z roku 1529. 281 a hanební mordové dáli jsou se a dějí, a toho zlého že jse neumenšuje, než vždycky více a více den ode dne toho přibývá a nebezpečenství se vohně i mordu očekávává [sic]. Pak my majíce od JKMti, pána našeho milostivého, zvláštní poručení, co se takových neřádných a nešlechetných lidí a povalečno dotýče v tomto královstvie Českém, abychom takové zlé a nešlechetné lidi k nápravě přivoditi a je kaziti mohli a žádného zniku jim nedávati: protož my VMti a vás všecky stavy knížatství Slez- ského i jednoho každého obzvláštně žádáme, co se takových nešlechetných povalečuov, zhoubcí, žhářuov a škuodcí zemských i jiných zlých lidí dotýče, aby na žádného z VMtí a vás zboží a gruntích trpíni ani přechováváni nebyli, než aby vyzdvihováni od VMtí a vás podle smluv, kteréž jsou se v Gladště v předešlých letech mezi ze- měmi a královstviem tímto staly, byli a kaženi, a také abyšte své grunty tak opa- trovali, aby takoví hanební ukrytí mordové, vohňové a takové zlé věci dalšího pruo- chudu již víc aby neměli, než k nápravě aby přivedeni byli skrze jednoho každého z VMtí a vás. A ktožkoli tímto listem naším navštíveni budete od urozeného pána, pana Jana Grušiny z Lichtumburka, hajtmana manství Trutnovského, anebo od toho, kohož by týž pan Jan na svém místě s tímto listem naším poslal, na takové zlé nešlechetné lidi, žháře, mordéře, lúpežníky, zloděje a povaleče sáhnete tak, aby mohli vyzdviho- váni býti a témuž panu Janovi aby v moc vydáváni byli, a že témuž panu Janovi aneb tomu, ktož bude s tímto listem od něho poslán, proti takovým nešlechetným lidem v tom radni a pomocni budete, byla-li by toho potřeba a pan Jan toho neb ten na vás požádal, ktož by od něho s tímto listem byl, že tomu odporni býti ne- ráčíte. Neb to jeden každý z VMtí a z vás podle svrchupsaných smluv učiniti máte, aby takoví zlí a nešlechetní lidé pruochodu neměli, než vyzdvihováni aby byli, a tudy aby dobrý pokoj v tomto královstvie Českém a knížetství Slezském zachován byl, a lidé, kteříž přes svět pracují, aby bezpečni s svými statky i hrdly býti mohli před takovými zlými a nešlechetnými lidmi. Kdež o VMtech a vás všech nepochybujem, než že vy se všickni pro dobrý řád a pokoj tak, jakž VMtem a vám píšem, sku- tečně zachovati ráčíte. Dán na hradě Pražském, v pátek na Štědrý večer, léta páně M°VCXXIX°. Do knížetství Slezského dán tento list panu Janovi Grušinovi z Lichtumburka. 123. Do celého království Českého: v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1529, 24. prosince (ƒ. 84 a). Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc, urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom a vladykám, múdrým a opatrným městuom královstvie Českého i jiným všem obyvateluom téhož královstvie duchovním i světským, Archiv Český XII. 36

Strana 282
282 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. pánuom přáteluom našim milým. Na vědomí VMtem a vám všem dáváme, že jest nám správa jistá přišla, kterak by v tomto královstvie voheň puštěn byl, vzláště v kraji Hradeckém, od neřádných a nešlechetných lidí, a snad více že by se toho dálo, i také nešlechetní a hanební mordové dáli jsou se a dějí, a toho zlého že se neumenšuje, než vždycky více a více den ode dne toho přibývá a nebezpečenství se očekává vohně i mordu. Pak my majíce od JMKské, pána našeho milostivého, zvláštní poručení, co se takových neřádných a nešlechetných lidí a povalečuov dotýče v tomto králov- stvie Českém, abychom takové zlé a nešlechetné lidi k nápravě přivoditi a je kaziti mohli a žádného zniku jim nedávati; protož my VMt a vás všecky stavy tohoto krá- lovstvie i jednoho každého podle poručení JMti královské, pána našeho milostivého, z úřadu našeho napomínáme ... [Shoduje se doslovně s předcházejícim listem] ... Nebo i to vězte, jestliže by se kdo tak, jakž se svrchu píše, z VMtí a vás nezachoval podle tohoto našeho napomenutí a na místě krále JMti rozkázání, že bychom se mohli k takovému každému podle poručení JMKské a zřízení zemského zachovati, ač neradi. Ale my jistě té víry jsme do VMtí a vás všech, než že vy se všickni vedle poručení JMKské a našeho napomenutí tak, jakž vám píšem, za- chováte, jináč toho nečiníc. Dán na hradě Pražském, v pátek na Štědrý večer, léta páně oc XXIX°. Do tohoto královstvie témuž panu Janovi Krušinovi z Lichtumburka tento list dán. 124. Zdeněk Lev z Rožmitála Českobrodským: aby se zmocnili Vaniry ze Škvorce. Na hradě Pražském 1529, 27. prosince (f. 153 a). Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé dobří! Oznamuji vám, že jest mne správa jistá došla, kterak by nějaký Vanira z Škvorce, člověk pana Jindřicha Škvoreckého z Klinšteina, měl býti na mnohých místech i u vás v městě Brodě také nejednú, než snad více, a ten že by u vás v městě často měl bývati a zvláště na tento čas, jakž toho správu mám. Protož já vás z úřadu svého i na místě druhého pana hajtmana krále JMti královstvie Českého napomínám přikazujíc, že o tom zvláštní pilnost a péči míti budete, kdyžkoli ten Vanira, člověk páně Škvoreckého, k vám do města Brodu přijde, že jeho do vězení svého vezmete a ním se dostatečně ujistíte, tak aby vám ujíti nemohl. A jakž jeho dosáhnete, to mně i na místě druhého pana hajtmana bez meškání hned oznamte, a já vám dále poručím, co s ním budete míti činiti. Než vám věřím na ty přísahy, kteréž jste králi JMti a k úřadu svému kon- šelskému učinili, že to v tejnosti, což vám píši o témž Vanirovi, zachováte, tak abyšte k němu tím spíše přijíti mohli. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Jana miláčka božího po vánocech, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev. Moudrým a opatrným purkmistru a radě města Českého Brodu, přáteluom mým dobrým.

Strana 283
Dopisy z roku 1529. 283 125. Michalovi Planknarovi: aby dobře stíhal a pozoroval v Míšni odpovědníky českého království i jich fedrovníky. Na hradě Pražském 1529, 30. prosince (f. 109 a). Služba má, urozený vladyko, příteli milý! Psaní jedno i druhé, kteréž jsi mně s druhým panem hajtmanem učinil, těm jsem vyrozuměl, jakú péči a pilnost o to máš, (oč jsme tebe tam vypravili), i také o jiných nepřátelích krále JMti, pána našeho milostivého a královstvie tohoto Českého. Z té pilnosti tobě i na místě dru- hého pana hajtmana děkuji, nébrž věřím, že to před se k místu a k konci povedeš. A proč jsem posla tvého tak dlúho zdržel, z jiné žádné příčiny, než z té, že druhý pan hajtman jest pryč odjel. Však proto já tebe žádám i na místě druhého pana hajtmana, že zvláštní pilnost míti budeš o těch nepřátelích, kteříž by naši a tohoto královstvie byli, i také o těch, kteříž by je přechovávali. Neb my na tom jsme, že při času matky boží Hromních [sic] nejprv příští všickni tři stavové, kdeří jsme k tomu vybráni, shledání společní míti máme a o to mezi sebú naříditi a narovnati chceme, kdož by koli takoví byli nepřátelé naši anebo těch nepřátel fedrovníci, že s boží pomocí to tak před se vezmeme, abychom věděli, kdo nám co dobrého přejí, a kdo zlého. Protož ty to znaje, že ty o těch o všech nepřátelech míti budeš zvláštní pilnost, kdo jsou a kdo nejsou, že se na to dostatečně vyptáš, a vyptaje se, když se k nám zase navrátíš, že nám to oznámíš, abychom my věděli, kteří jsou přátelé a kteří ne- přátelé. A co se těch XV gr. českých dotýče, o ty jsem se pány zřízenými ra- dami mluvil, to jsou mi za odpověď dali, že by to rádi učinili a těch XVte � gr. dali a poslali, ale že jsou neměli po kom. Než ty aby se v těch XVte � gr. u kupcuov obšel, jakž muožeš, neb ty tobě zde hned od pánuov zřízených rad dány budú, když se zase domuov vrátíš. Protož ty to znaje, již té věci nikterakž neopúštěj, než ji což muožeš nejspíše k místu a k konci přiveď, a ty všecky věci řádně u tejnosti zachovej, neb tobě má všecko slušné napraveno býti. A jest-li že by kteří ku právu tam od tebe dáni byli aneb od koho jiného, a že by nepřátelé naši a tohoto královstvie byli, aby při tom právě toho požádal, aby jich neupouštěli, než jich dodržali, neb my po Hromicech zase tam vyšleme a to k místu a k konci vésti dáme. Protož i to znaje, v tom se tak zachovej. A poslu tomu, kterého jsi k nám naposledy poslal, jest jemu dáno puol kopy grošuov českých proto, aby se měl o čem k tobě zase navrátiti. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po Narození pána Chrysta, léta oc XXIX°. Zdeněk Lev oc. Urozenému vladyce panu Michalovi Plamanovi [sic]*) z Kynšperku oc, příteli milému. *) Má nepochybně státi: Planknarovi. 36*

Strana 284
284 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. Léta páně M°VCXXX°. 126. Hejtmani zemstí Adamovi Kfelířovi: že nemohou mu dáti glejt, protože příjezdem královým do země úřad hejtmanský pomine. Na hradě Pražském 1530, 1. ledna (f. 109 b). Službu svú vzkazujem, urozený vladyko, příteli milý! Psaní, kteréž jsi nám učinil, žádaje nás, ať bychom glajt svobodný dali od tohoto času až do Svátosti naj- prvé příští z příčin v témž psaní položených, kterémuž jsme vyrozuměli. I věz, že tvé žádosti na tento čas vykonati nemuožem, a to z té příčiny, že z nás úřad hajt- manský schází, a ve třech nebo ve čtyřech dnech sejde, když JMKská do Budějovic Českých, nebo do tohoto královstvie Českého přijeti ráčí, na sv. Tři krále teď najprvé příští*). Než zdá-liť se o ten glajt k králi JMti poslati a JMti žádati, to muožeš dobře učiniti, poněvadž JMKská býti ráčí osobú svú na sv. Tři krále tam v Budějo- vicích, že toho budeš míti vuoli. Než my toho na tento čas učiniti nemuožem z pří- činy svrchupsané. Protož nám v tom za zlé neměj, že na tento čas vuole tvé a žá- dosti vykonati nemuožem. Dán na hradě Pražském, v sobotu na Nové léto, léta páně Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Radslav Beřkovský oc. M°VCXXX°. Urozenému vladyce panu Adamovi Kfeléři z Saksova [sic], příteli milému. *) Dne 6. ledna byl Ferdinand I. ještě v Cáhlově (Freistadt) v Rakousích, ale snad již na noc anebo na zejtří v Budějovicích. 127. Radslav Beřkovský Českobrodským: o psanci Vanirovi a knězi Pavlovi v Brodě uvězněném. Na hradě Pražském 1530, 2. ledna (f. 153 b). Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí! Psaní, kteréž jste mi učinili, najvyššímu panu purkrabí Pražskému a krále JMti královstvie Českého hajt- manu, to jest mně dodáno i přečteno; v kterémž píšete, co se Vaniry psance dotýče, že o tom pilnost a péči dostatečnú míti chcete, abyšte k němu přijíti mohli, a to že v tejnosti zachováte. Druhé co se kněze Pavla dotýče, kteréhož u vězení svém máte, pravíce, že takové vězení nebezpečné a mdlé jest, jakž též psaní vaše to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá, kterémuž jsem vyrozuměl. I vězte, že to psaní sebú králi JMti vezmu a JMKské je ukáži, a což dále JMKské bude při tom vuole, jak se dále bu- dete k témuž knězi Pavlovi míti zachovati, vás toho tajna s druhým panem hajtmanem neučiníme. Než vás z úřadu svého na místě druhého pana hajtmana ještě napomínám a od osoby své žádám, že tu pilnost a péči, kterúž jste připsali, o týmž Vanirovi psanci míti budete, a téhož kněze Pavla že vězením dostatečně opatříte tak, aby vám z téhož vězení nikam neušel dotud, dokudž vám dále neoznámíme, co s ním budete

Strana 285
Dopisy s roku 1530. 285 míti činiti. Kdež o vás nepochybuji, že vy se tak, jakž vám píši, zachováte. Dán na hradě Pražském, v neděli po Novém létě, léta páně oc XXX°. Radslav Beřkovský oc. Múdrým a opatrným pánuom purkmistru a radě města Českého Brodu, přáteluom milým. 128. Zdislav Berka z Dubé a Radslav Beřkovský Pražanům všech tří měst: aby stavili pomluvy o králi po Praze rozšiřované. Na hradě Pražském 1530, 26. ledna (f. 154 a). Službu svú vzkazujem, vzáctné opatrnosti páni přátelé naši milí! Jakž jsme s vozuov sedli dnes, přijevše na hrad Pražský, hned jsou nás rozličné noviny a řeči došly, které v městech Pražských o králi JMti se rozprávějí zjevně některé, aby JMKskú studily mezi poddanými JMti, o rozličných berních a žádostech rozprávějíce, čeho by JMKská ráčil žádati na stavích tohoto královstvie, i lidu sedlského v tom nepominuvše: ježto vy víte, kteříž jste poslové byli, že jest JMKská žádných berní na stavích žádati neráčil, ani žádných šacuňkuov, ani žádné míry ukládání, než což jest JMKská předkládati ráčil, že by lépe se bylo něco odvážiti k obraně proti Turkuom, nežli s tím se vším, (čehož pán Buoh rač zachovati), zahubeni a Turku podmaněni býti, jakož vás pak těch, kdož jste poslové byli, tajno není. Protož dle dobrého přátelství nezdálo se nám toho před vámi mlčením po- minúti, než nám se zdá za slušné, aby takové věci v městech Pražských zastaveny byly i poslem městckým provolány, aby takových nepravých novin a řečí přestali a jim víry nedávali a mezi sebú jich neroznášeli, neb víte, že pravda není. Nebo kdyby to skrze vás mlčením pominuto bylo, snad by se toho někdo domýšleti mohl. že se to s volí vaší děje, (čemuž my nikterakž nevěříme). A snad kdyby JKMti takové věci došly, mohl by také JMKská skrze to nějaké obtížení vzíti, čemuž bychom my neradi byli. A protož nezdálo se jest nám toho před vámi z dobrého přátelství zatajiti. Dán na hradě Pražském, v středu po obrácení sv. Pavla na víru, léta oc XXX°. Zdislav Berka z Dubé a z Lipého na Zákupí, najvyšší sudí královstvie Českého a Horního markrabstvie Lužického fojt, Radslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově, najvyšší písař královstvie Českého oc. Pražanuom všech tří měst v tato slova psáno. 129. Radslav Beřkovský Pražanům všech tří měst: aby za pobytu králova v Praze vystřehli se drahoty věcí potřebných k živobytí. Na hradě Pražském 1530, 28. ledna (f. 154 b). Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Vězte, že z poručení krále JMti, pána mého milostivého, učinil jsem psaní pánuom Novo-

Strana 286
286 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. městckým i pánuom Menšího města Pražského, aby ty věci tak opatrovali v městech svých, aby, poněvadž JMKské příjezd ve čtyřech neb v pěti dnech najdále jsem na hrad Pražský jest*), i také brzký sněm, aby žádných drahot v městech Pražských nebylo. A tolikéž jest mi to i vám od JMKské poručeno oznámiti. A protož z JMKské poručení vás napomínám, abyšte to tak opatřili, aby žádní dobytkové ani jiné věci potřebné z města vašeho a zvláště ven z země prodávány nebyly, a drahota ode všech cechuov aby obmajšlena nebyla, neb taková věc jest i se škodú obci vaší a zvláště chudých. Jakož jest slyšeti, že by někteří kupci na to očekávali při tomto jarmarku, chtíce dobytky a koně, od vás nakoupíc, ven z země hnáti i jiné věci potřebné, a skrze to že v tomto královstvie i v městech vašich mohl nedostatek býti [sic]; kdež nepochybuji, že toto mé oznámení vědúce na místě JMKské, že se tak, jakž vám píši, zachováte. Odpovědi žádám na toto mé psaní, jak se při tom zachovati chcete, abych JMKské věděl co oznámiti. Datum in arce Pragensi, f. VI. post con- versionem s. Pauli anno Domini 1530. Radslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově, najvyšší písař královstvie Českého oc. Pražanuom všech tří měst psáno v tato slova. *) Král přijel do Prahy již 1. února. (Fol. 21 b). Léta Páně M°VCXXX° za spravování pana Jana z Wartumberka oc, pana Vojtěcha z Pernšteina oc, pana Radslava Beřkovského oc, a pana Wolfarta Planknara.*) *) Totéž záhlaví také na fol. 85b, 110a i 155a. 130. Stavové na sněmě shromáždění Jiřímu markrabí Brandenburskému: ve příčině knížetstvie Opolského a Ratibořského. Na hradě Pražském 1530, 6. dubna (f. 21 b). Osvícené kníže, pane, pane oc! Supplikací, které jsme JMKské, pánu našemu milostivému, dodali, bezpochyby že jest VMti dodána, neb jsme za to krále JMt prosili, aby dána byla posluom VMti. Kteréž jste VMt bezpochyby vyrozuoměti ráčili, čeho jest a jaká žádost naše na JMKské, pánu našem milostivém. V kteréžto supplikací také to jsme dostavili, že na poselstvie VMti sami odpověď dáti chceme, tím neprodlévajíc oc. Pak tuto VMti odpověď na místě stavuov královstvie tohoto dáváme. Předkem, že se k tomu stavové tohoto královstvie znají, že sou JKMti prosili i napomínali, čehož i podnes nepřestávají činiti, aby obdarování VMti, kteréž máte na knížetství Opolské a Ratiborské, neráčil tvrditi ke škodě této koruně spravedlivosti a vejsad, kteréž na to má, poněvadž my se k řádnému slyšení voláme, i také k ro- zeznání o to s VMtí, tu kdež taková věc k slyšení přísluší a náleží, ne před stranními

Strana 287
Dopisy s roku 1530. 287 soudcemi. A protož tu neznáme, by JMKská proti VMti co činil, anebo stavové to- hoto královstvie, poněvadž před řádným soudem a před nestranními soudcemi tu, kdež taková věc náleží, rádi chceme s VMtí býti slyšáni a rozeznáni. Kdež pak ráčíte toho dotýkati, že sou stavové tohoto královstvie taková ob- darování dckami VMti stvrdili: pak jistě to mají v dobré paměti, co jest dckami zapsáno! Ale jak ten zápis sobě VMt vykládati ráčíte, sobě k oužitku a této koruně ke škodě, takovému vejkladu stavové tohoto královstvie místa dáti nemohou a ne- dávají, neb tu naději mají, když ta věc k slyšení řádnému a spravedlivému přijde, že vejkladové VMti i také VMti doktoruov při tom artykuli na omylu stanou. A protož, poněvadž stavové tohoto královstvie svou věc, o kterouž s VMtí činiti mají, k pořád- nému a spravedlivému rozeznání stavějí: protož my na místě stavuov, neznajíce toho potřeby, delším psaním VMti zaneprazdňovati nechceme. Dán na hradě Pražském, v středu po sv. Ambroži, léta páně M°VCXXX°. Páni, rytířstvo, Pražané a poslové z měst královstvie Českého, nyní na sněmu na hradě Pražském shromážděni.*) Osvícenému knížeti, pánu, panu Jiřímu margrabí Brandenburskému, Štětínskému, Pomorskému, v Slezí Krňovskému oc knížeti, purkrabí Normberskému oc, JMti. *) Viz Sněmy České I. 330. 131. Hejtmani zemští Janovi Sezimovi z Ústí: aby Izák žid, poddaný jeho, propustil stavuňk v Roudnici učiněný. Na hradě Pražském 1530, 19. dubna (f. 22 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Oznamujem vám, že jest nás správa došla, kterak by Izák žid, poddaný váš, měl stavuňk v městě Roudnici učiniti na člověka pana Petra Brocenského z Sulevic, a to pod obesláním, o kterémžto obeslání bezpochyby vědomost máte. A znáti muožete, když se která věc, kteráž jest právem zastižena, nevykoná, že pro tu věc žádní stavuňkové a hy- druňkové býti nemají. A protož my vás napomínáme i z úřadu našeho poroučíme, že vy též Izákovi židu, poddanému svému, ten stavuňk propustiti rozkážete, poněvadž prvé o to obeslání před úřadem hajtmanským má. A když ta pře přijde, též židu ani druhé straně v ničem se neukrátí, než k každému se spravedlivě zachováme. I znajíce to, nepochybujem o vás, než že se tak, jakž vám píšem, zachováte, aby skrze to dalších těžkostí mohlo se uvarováno býti. Dán na hradě Pražském, v outerý po hodu slavném vzkříšení pána Krysta, léta oc XXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozenému pánu, panu Janovi Sezymovi z Austí a na Austí, dědičnému kraječi krá- lovství Českého, pánu a příteli našemu milému.

Strana 288
288 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 132. Pražanům Staroměstským: aby vdově kovářce ublíženo nebylo. Na hradě Pražském 1530, 19. dubna (f. 155 a). Službu svú vzkazujem, vzátcné opatrnosti páni Pražané, přátelé naši milí! Vězte, že král JMt, pán náš milostivý, ráčil nám tuto supplikací dáti a při tom po- ručiti, abychom vám ji poslali a to vám poručili, abyšte v tu věc s pilností nahlédli a tý vdově kovářce, který se ta věc dotýče, aby nic mimo spravedlivost ublíženo ne- bylo. Kdež my o tom nepochybujem, než že vy, znajíce v tom poručení a vuoli krále JMti, v to s pilností nahlédnúce, k stranám oběma spravedlivě se zachováte. Dán na hradě Pražském, v úterý po slavném hodu Vzkříšení pána Krysta, léta oc XXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Vzáctné opatrnosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom našim milým. 133. Adamovi ze Šternberka: aby nových břemen poddaným svým neukládal. Na hradě Pražském 1530, 20. dubna (f. 22 b). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Oznamujem vám, že jsou na nás vznesli v některém počtu přátelé poddaných vašich, kterých jste v držení, městečka Vladislavic a vsí těchto: Krusličan,*) Ouročnice, Ouroční Lhoty, Bukovské Lhoty, Žabovřesk a Zbožnice, kterak vy v novú některú věc je potahujete a těžkost jim činíte, mimo jich svobody a povinnost, kterýchžto svobod my jsme přípisy viděli; a to v tom jedno, aby vám povozby činili, druhé ponůcky, třetí zá- pověď v prodaji dobytku, též i dříví nějaké že jest jim posekáno na Višňovém, jejich vlastním, a jiné některé obtížnosti že se na ně vzkládají, mimo ten plat, kterýž toliko a nic více, podle znění těch výsad, platiti mají. Při tom oznamujíce, že by to do komory pánuom radám oznámiti chtěli: ješto by tudy snad vám je z rukou vyníti mohli, podle týchž jejich obdarování! Kdež my chtíce dle dobrého přátelstvie tu věc předjíti, proto vám to ozna- mujem a žádáme, jsou-li ty tak věci, jakož jsme spraveni, že vy na ty lidi toho přičiněti ani vzkládati nebudete, čehož jsou prvé nikda nečinili, ani tím byli povinni, než je při tom zuostavíte, k čemuž mají spravedlivost. Neb obáváme se, kdyby to přišlo a přijde-li u vědomost komoře, že byšte snad mohli i o ty lidi a o ten plat přijíti. Kdež malú věcí příčiny k větší věci a vám k nebezpečnému že nedáte, vě-

Strana 289
Dopisy z roku 1530. 289 říme. Odpovědi žádáme. Dán na hradě Pražském, v středu po hodu slavném vzkříšení pána Krysta, léta páně M'VCXXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozenému pánu, panu Adamovi z Šelmberka [sic]**) a na Bechyni oc pánu a příteli našemu milému. *) Palackého Popis str. 254.: Krusvičany. Srv. Vlasákův Okres Benešovský 1874, str. 55. **) Má státi: ze Šternberka. Viz list de dto 23. května 1530. 134. Pražanům všech tří měst: aby Janovi Paškovi z Vratu, na závazek od krále vzatému, nikdo na cti neutrhal. Na hradě Pražském 1530, 20. dubna (f. 155 b). Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnosti páni Pražané, přátelé naši milí! Vězte, že jest nám JKMt, pán náš milostivej, ráčil poručiti, abychom vám oznámili, co se mistra Jana z Vratu dýče [sic], že toho jistú správu ráčil vzíti, v tom závazku, kterýmž jest od JKMti zavázán,*) kterak někteří u vás dosti znamenití měšťané i jiní lidé i ženské pohlaví témuž mistru Janovi znamenitě na jeho poctivosti utrhají, zrádcí, lotrem i jinými nářky jeho dotýkajíce; což jest JKMti s podivením i dosti protimyslné, že oni tím jemu utrhají, čímž JKMt jeho nevyhlásil jest býti ani za to usúditi, a věc že na sebe JKMti berou; při tom nám JKMt přikazujíc, abychom o to k vám psaní učinili, abyšte to hned zastavili. A protož vedle takového JKMti poručení vás napomínáme, i na místě JKMti vám přikazujem, abyšte vy toho pilni byli a takovú věc u vás zastavili skutečně, aby se nadepsanému mistru Janovi od žádného žádné utrhání nedálo na jeho pocti- vosti, a skrze to přáteluom jeho posměch žádný aby činěn nebyl. A kdož by koli vytrhl se a přes vuoli tuto JKMti co před sebe bral, toho každého skutečně abyšte trestali, a kohož byšte ztrestati sami nemohli, toho nám anebo JKMti abyšte oznámili, že takového každého JKMt skutečně trestati ráčí, i my na JKMti místě. Neb neráčí toho JKMt žádnému trpěti, aby se kdo v JKMti věc dával a tudy nějaké ruoznice činil. A ktožkoli v tom závazku jeho jemu jsou utrhali na jeho poctivosti a tak jej těmi nářky, jakž se předpisuje, naříkali, po těch abyšte se ptali a nám je oznámili, že my to také JKMti oznámiti chceme. A pokudž se k nim ráčí JKMt poručiti za- chovati, to vás tejno nebude. Kdež znajíce v tom takovú JKMti vuoli a přísné roz- kázání, nepochybujem o vás, než že se v tom ve všem jakž se napřed píše, tak zachováte. A také tuto vuoli a JKMti přísné rozkázání a toto psaní naše abyšte po Archiv Český XII. 37

Strana 290
290 ceších oznámili, aby se každý věděl tím spraviti. Dán na hradě Pražském, v středu po hodu slavném božího vzkříšení, léta páně M°VCXXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Pražanům všech tří měst psáno v tato slova. *) Bartoš Písař str. 319; Paměti o bouři pražské r. 1524, str. 41. B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 135. Beatrici z Kolovrat: aby propustila z vězení své poddané. B. m. 1530, 21. dubna (f. 23 b). Službu svú vzkazujem, urozená paní, paní přítelkyně naše milá! Vězte, že jest na nás opět vznešeno, kderak byšte vy lidi z Radoušova a snad z jiných vesnic, kteréž od jednoho spolu s nimi záduší jsú, proto že sú se k králi JMti o své potřeby utekli, do těžkého vězení vzali a na zámky jiné rozdali do vazeb, žádajíce nás v ta- kové těžkosti za opatření, nébrž i pan prokurator krále JMti o též nám píše a na JKMti místě nás napomíná, abychom jich v takové těžkosti neopúštěli, podle úřadu našeho hajtmanského, nébrž i přípis listu, co vám král JMt o takovou věc psáti jest ráčil, nám jest poslal. Však my proto, takovú věc váživše u sebe, jim jsme poručili a rozkázali, k čemuž sú se přiznávali předešlým pánuom, že jsú povinni učiniti, aby vám týž činili. Pakli tomu přiznání odpírají, o kterémž jest nám najvyšší pan sudí zprávu ráčil dáti, aby to provedli, že sú toho nečinili oc. I protož my vás žádáme a na místě krále JMti a z úřadu našeho přikazujem, abyšte vy týž lidi hned propustili z toho vězení a na slušné rukojmě je dali. Neb jest jistá věc, kdyby se to krále JMti doneslo, proč jste je dali vsázeti, že jsú se k JMKské utekli, tak jakž oni nás spravují, že by to JMKské nemálo proti mysli bylo. A protož již to znajíce, tak se zachovajte, jakž vám píšem, ač se chcete větších těžkostí a škod uvarovati, kterýchž bychom my vám nepřáli. Tím se račte spraviti. Dat. f. V. post Pascha, anno 1530. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozené paní, paní Beatrix z Kolovrat a na Lipém, paní přítelkyni naší milé. 136. Albrechtovi Kyšperskému z Vřesovic: aby vězně z Příbrami do Berouna přivezené na Křivo- klátě vězením opatřil. Na hradě Pražském 1530, 21. dubna (f. 156 a). Službu svú vzkazujem, urozený vladyko příteli milý! Věz, že jsou nějací vězňové pilní přineseni z Příbramě do Berouna; protožť o tom poroučíme, aby po ně hned

Strana 291
Dopisy z roku 1530. 291 do Berouna poslal a je na zámku vězením dostatečně až do dalšího poručení opatřil. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po hodu slavném božího vzkříšení, léta páně M'VCXXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozenému vladyce, panu Albrechtovi Kyšperskému z Vřesovic a na Vchynicích, hajtmanu na Hrádku Křivoklatech, příteli našemu milému. 137. Berounským: v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1530, 21. dubna (fol. 156 b). Opatrní přátelé naši milí! Vězte, že zítra bohdá k vám nějaké pilné vězně z Příbramě přivésti mají. Protož vám s pilností poroučejíce přikazujem, že ty vězně dostatečně vězením jistým a bezpečným opatříte a tu věc v tejnosti a v mlčení míti budete. A jakž by přivezeni byli, abyšte hned bez meškání tento list panu Albrechtovi Kyšperskému na Křivoklát poslali, neb jemu o tom poroučíme, jak dále ty vězně opatřiti má. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po hodu slavném božího vzkříšení, léta oc XXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Opatrným purkmistru a konšeluom města Berouna, přáteluom našim milým. 138. Kutnohorským: aby Jiřímu Točilovi po právu učinili. Na hradě Pražském 1530, 23. dubna (f. 156 b). Službu svú vzkazujem, vzáctné poctivosti páni přátelé naši milí! Oznamujem vám, že JMKská ráčil jest nám poručiti, abychom vám psaní o Jiříka Točila, měštěnína Starého města Pražského učinili, kdež tejž Jiřík sobě to před JMKskú obtěžoval skrze supplikací, kterak při právě vašem stávaje, od několika let konce o svú spravedlivost, kterúž se praví míti na někdy Burianovi Veltrubským, míti nemuože, jakož tomu šíře z přípisu té supplikací, kterýž vám posíláme, vyrozuomíte. I protož vám na místě JKMti poroučejíce přikazujem, abyšte vy jemu spravedlivý konec bez dalších odtahuov podle práv vašich, poněvadž ta věc ku právu vašemu náleží, učinili, tak abychom my o to více staráni nebyli. Pakli byšte toho zanedbali a tu věc v odtazích vždy stavěti chtěli, tehdy vězte, že o tom poručení od JMKské máme, kterak se dále v té věci máme zachovati. Dán na hradě Pražském, v sobotu den sv. Jiří, léta páně M'V°XXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Vzáctné poctivosti pánuom šefmistruom a radě na Horách Gutnách, přáteluom našim milým. 37*

Strana 292
292 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. 139. Knížeti Jiřímu Saskému: že k Eustachiovi z fortny právem útrpným přistoupeno nebude. Na hradě Pražském 1530, 25. dubna (f. 23 b). Osvícené a milostivé kníže! Služby své VKMti napřed vzkazujem, přejíce VMKcí zdraví a všeho dobrého. Milostivé kníže! Jakož jste nám psáti ráčili, co se Eustachyusa z fortny, kterýž na Krupce u vězení sedí, dotýče oc, ztahujíce se na to, kdyžby hrabata z Onhaltu JMt nám o to psáti a vo něho se přimlouvati ráčili, abychom na přímluvu JMtí a tudíž i VMti pomníce, na toho mládence právem utrp- ným pospiešiti nedopouštěli. I račte VMKcí věděti, že nám od pánuov hrabat z On- haltu JMtí žádné jest psaní nepřišlo. A kdyžkoli nám o to psáti ráčí, chceme se na přímluvu VMti i JMtí pánuov hrabat ve všem slušně zachovati a do též chvíle k témuž mládenci právem útrpným přistúpiti nedopustíme. Neb v tom i v jiným, pokudž bychom slušně učiniti mohli, VMKcí k vuoli všeckno učiniti rádi chcme, jako povolní VKMti služebníci. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Marka evang. bož., léta božího M'VCXXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Osvícenému a vysoce urozenému knížeti a pánu, panu Jiřímu, knížeti Saskému, lant- krabí Durynskému a markrabí Míšenskému oc, pánu nám milostivě příznivému. 140. Do kraje Litoměřického (nepochybně do všech krajů), že soud hejtmanský 27. května zasedne. Na hradě Pražském 1530, 25. dubna (ƒ. 85 a). Jan z Wartumberka a na Zvířeticích oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, a Wolfart Planknar oc urozeným pánuom, urozeným a statečným pá- nuom rytířuom, urozeným vladykám, moudrým a opatrným městuom kraje Litomě- řického i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým, služby své vzkazujem. Při tom VMtem a vám všem na vědomí dáváme, že soud hejtmanský držeti chceme z poručení JKMti ten pátek po Nanebevstoupení Krista Pána nejprv příští [27. května]. Protož to VMt a vy všichni znajíce a o tom vě- dúce, kteříž při tom soudu činiti máte, že se k tomu dni svrchupsanému najíti dáte a najdete, abyšte žádný z VMtí a vás potom, ktož činiti před týmž soudem máte, ke škodám a k těžkostem, kteréž by skrze takové vaše k témuž soudu nestání přijíti mohly, nepřišly. Protož to vědúce, tím se spravte. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Marka evang. bož., léta páně M'VCXXX°.

Strana 293
Dopisy z roku 1530. 293 141. Do pěti krajů: Litoměřického, Žateckého, Boleslavského, Plzenského a Slanského o sjezdu v Mostě k narovnání různic s poddanými Saskými. Na hradě Pražském 1530, 25. dubna (f. 85 b). Jan z Wartmberka a na Zvířeticích, najvyšší purkrabie Pražský, Vojtěch z Pern- štaina a na Pardubicích, najvyšší hofmistr království Českého, Radslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově, najvyšší písař království Českého, Wolfart Planknar z Kynš- perku, podkomoří království Českého, krále JMti a téhož královstvie hajtmané oc, urozeným pánuom, urozeným a statečným pánuom rytířuom, urozeným vladykám, moudrým a opatrným městuom kraje Litoměřického i jiným všem obyvateluom téhož kraje, pánuom a přáteluom našim milým! Na vědomí VMtem a vám dáváme, že král JMt, pán náš milostivý, před časem nedávno minulým s osvícenými a vysoce urozenými knížaty a pány pány, panem Hanušem korfirštem, svaté říše Římské arci- maršálkem, a panem Jiřím, knížaty Saskými, lantkrabí Durynskými a markrabí Mí- šenskými oc, co se těch ruoznic a nesnází dotýče, které jsú mezi poddanými JKMti a království Českého a JMKcí s obú stran znikly, jednati a na tom zuostati jest ráčil, tak a na ten zpuosob, aby JMKská některé kommissaře své z tohoto království Českého ten pondělí po sv. Bartoloměji najprvé příští [29. srpna] do města Mostu vyslati, a též také JMKcí posly a kommissaře své k témuž dni s plnou mocí k jednání a zavírání vyslati a zříditi ráčí. Kteřížto kommissaři mezi stranami, je slyšíce, přátelsky jednati a smlúvati mají; pakli by některých smluviti a srovnati nemohli, tehdy od týchž kommissařuov oznámeno stranám bude, kterak ku právu přistúpiti a svědomí ku potřebě své jednati a k spravedlivému a spěšnému konci přijíti mají. Protož VMtem a vám na místě krále JMti a z poručení JKMti oznamujem, kteříkoli s poddanými knížat Saských oč činiti máte, abyšte obtížnosti své řádně se- psali a do kanceláře saské tu, kdež ti jistí, s kterýmiž činiti máte, bytem jsú, totižto kteří máte s poddanými korfiršta JMti činiti, tehdy na dvuor a do JMti kanceláří žaloby a obtížení své spíšíc, a kteří s poddanými knížete Jiřího JMti, tehdy do kan- celáři Dražanské [sic], poslali. Neb týž také poddaní knížat Saských učiniti a své obtížnosti radám zřízeným krále JMti komory v království Českém na hrad Pražský sepsané oznámiti a poslati mají. A to aby se tak vykonalo mezi tímto časem a sv. Duchem najprvé příštím. Neb když se to stane, tehdy rady komory krále JMti s ra- dami JMtí knížecími, rozvážíce takové všecky potřeby a obtížnosti, dále vám všem i jednomu každému oznámí, kdy a k kterému dni o svou věc před JMtí kommisaři státi máte. Také i toto jest svoleno a zavříno, aby JKMt dva z kommisařuov svých a JMKcí také dva na meze na den Panny Marie na nebe vzetí najprvé příští [15. srpna] k Joachimstalu a potom na ta místa, o kteráž ruoznice jsou, vypraviti ráčí, a tu

Strana 294
294 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. když se sjedou, aby všecky věci zřetedlně a očitě vyhledali a potom jistou a duo- statečnou správu jim pánuom kommisařuom tu v Mostě aby dali, a tak aby se tomu všemu podle srovnání a zuostání, mezi králem JMtí a knížaty Saskými JMtmi a JMtí poddanými s obú stran učiněných, dosti stalo a žádné straně aby se v tom nic ne- ukrátilo ani ublížilo. Kdež o vás nepochybujem, znajíce v tom vuoli JKMti býti, že se v tom tak, jakž vám píšem, zachováte a tím se spravíte. Dán na hradě Pražském, v pondělí den sv. Marka evang. buož., léta páně tisícého pětistého třicátého. Tento list psán jest do pěti krajuov v tato slova: v Litoměřický, Žatecký, Boleslavský, Plzeňský, Slánský. 142. Janovi Sezimovi z Ústí: opětně o žida Izáka, poddaného jeho. Na hradě Pražském 1530, 28. dubna (f. 24 a). Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Psaní vašemu, co se Izáka žida a nějakého stavuňku dotýče, kterýžto stavuňk týž žid pod obesláním učinil oc, tomu sme vyrozuměli. A poněvadž o to mezi opatrnými purkmistrem a kon- šely města Roudnice a týmž židem obeslání se jest stalo, a soud hajtmanský ten pátek po na nebe vstoupení pána Krysta najprvé příští [27. května] držeti se má: protož vám z úřadu našeho porúčíme, abyšte Izáka žida, poddaného svého, k tomu jměli, aby takových stavuňkuov všech nechal. Neb jsme o to panu Petrovi Brocenskému z Sulevic též psaní učinili a poručili, aby žádného až do té pře vy- konání nestavoval. A my, když ta pře přijde, chcem se v tom k jedné každé straně spravedlivě zachovati. Dán na hradě Pražským, ve čtvrtek po sv. Marku evangelistu buožím, léta oc XXX°. Jan z Wartmberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozenému pánu, panu Janovi Sezimovi z Austí a na Austí, dědičnému kraječi krá- lovství Českého, pánu a příteli našemu milému. 143. Petrovi Brocenskému z Sulevic: v téže záležitosti. Na hradě Pražském 1530, 28. dubna (f. 110 a). Službu svú vzkazujem, urozený a statečný příteli náš milý! Jakož jsou se nějaký stavuňky od Izáka žida v Oustí pod obesláním staly, kdež sobě to purkmistr a konšelé města Roudnice znamenitě obtěžují: i vězte, že jsme o to panu Janovi Sezimovi z Oustí oc psali, aby žida svého k tomu jměl a žádných stavuňkuov jemu nedopustil. Neb poněvadž obeslání o to se jest stalo, a soud hajtmanský tento pátek po božím na nebe vstoupení najprv příští [27. května] držeti se má, protož vám z úřadu našeho porúčíme, abyšte též také všech stavuňkuov zanechali, až do té pře

Strana 295
Dopisy z roku 1530. 295 mezi nimi vykonání. Neb my, když ta pře před nás k slyšení přijde, v tom se k jedné každé straně spravedlivě zachováme. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Marku evang. buož., léta oc XXX°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Petrovi Brocenskému z Sulevic a na N., příteli našemu milému. 144. Pražanům Staroměstským: o dva židy, dlužníky Beneše Roha z Vlkanova. Na hradě Pražském 1530, 1. května (f. 157 a). Službu svú vzkazujem, slovutné a vzáctné poctivosti, páni přátelé naši milí! Jakož jste nám psali o Beneše Roha z Vlkanova, spoluradního vašeho, správu dá- vajíce, kterak Markvart Mokl a Eliáš švagr jeho, židé, zapsavše se jemu zápisem v registrách kanceláři vaší v padesáti kopách groších českých a jmajíce témuž Be- nešovi na sv. Jiří již minulý vyplniti, aneb se do vězení na rathúz pro tejž dluh postaviti, toho že jsou neučinili, ale že se na zámku Pražském ukrývají, nás žádajíce, abychom vám ty židy vydali aneb je na zámku do vězení dali oc. I vězte, že jsme psaní vaše panu Delfínovi Haugvicovi, hajtmanu hradu Praž- ského, ukázali; i dal jest nám tu odpověď, že jednoho z židuov napřed jmenovaných v zámku vídá, jestliže pak chce kto téhož žida před ním z čeho viniti, že on od něho chce spravedlivě učiniti. I zdálo by se nám, aby on Beneš Roh takové věci u nadepsaného pana Delfína hleděl, a jestliže by pak potom čeho dále na nás hledal a nám bylo náležité, v tom bychom se chtěli k jednomu každému spravedlivě za- chovati. Dán na hradě Pražském, v neděli den sv. Jakuba a Filipa apošt. bož., léta oc XXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Slovutné a vzátcné poctivosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom našim milým. 145. Týmž: aby Johanně vdově z Kutné Hory poskytli něčeho z dědictví po Tomášovi její pří- buzném, kterýž v Praze zemřel. Na hradě Pražském 1530, 2. května (f. 157 b). Službu svú vzkazujem, slovutné a vzáctné poctivosti, páni přátelé naši milí! Oznamujem vám, kterak Johanna, vdova od Hory Kutny, podala jest supplikací králi JMti, v níž JKMti oznamuje, kterak nějaký Thomáš, syn sestry její, umřel jest v Praze, žádných dědicuov po sobě neostaviv, po kterémž jest nemalý statek po- zuostal; a správu tu dávajíc, že by týž statek právem krevního přátelství na ni měl

Strana 296
296 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531. připadnúti oc, jakož tomu šíře z té supplikací, kteréž vám přípis posíláme, vyroz- umíte, nás v tom k vám žádající za přímluvu. I protož my na místě JMKské za ni se k vám přimlúváme, poněvadž jest žena chudá a přítelkyně krevní nadepsaného Thomáše, jakž nás spravuje, že jí nějaký díl z toho statku z milosti své vydáte, aby ona v tom naší přímluvy užiti mohla. Dán na hradě Pražským, v pondělí den sv. Zigmunda, léta oc XXX°. Jan z Wartmberka oc, Vojtěch z Pernšteina »c, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Slovutné a vzáctné poctivosti pánuom purkmistru a radě Starého města Pražského, přáteluom našim milým. 146. Wolfovi Dobrohostovi z Ronšperka: aby se ujistil Jiříkem Drábem poddaným svým. Na hradě Pražském 1530, 5. května (f. 25 a). S. s. vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Vězte, že jest na nás vznesl skrze supplikací urozený pán, pan Jan z Rabšteina a na Hostouni, kterak teď nyní tímto časem nedávno minulým utracen jest nějaký mordýř z Hostouně jmenem Jan syn Šimanuov Bebtuov, kterýžto na svém trápení vyznal jest na něja- kého Jiříka, příjmí Drába, člověka vašeho, tak, že tejž Jiřík Dráb toho Jana mor- déře jest fedroval, a po učinění toho mordu k němu že jest přišel a se s ním spolu a s jinými o vzatek, který se při tom mordu stal, bitoval, a že tejž pan Jan z Rab- šteina toho na vás žádal, abyšte se týmž Jiříkem Drábem jakožto psancem nevyve- deným a fedrovníkem ujistíce, naň právo útrpné pustili, a vy že jste toho učiniti nechtěli, jakož o tom šíře z supplikací té, kteréž přípis vám posíláme, vyrozuomíte nás v tom žádaje za opatření. I protož my vám na místě krále JMti poroučejíce přikazujem, abyšte vy najprv tím Jiříkem Drábem dostatečně se vazbú ujistili a jemu naň právo pustili Pakli vy toho jaký slušný a vědomý odpor jmíti chcete, tehdy nám to psaním svým beze všeho prodlévánie oznamte; však se jím tak, jakž píšem, aby ujíti nemohl, dobře ujistíte. A my takové věci vyrozumějíce, dále vám oznámíme, čím se budete míti spraviti. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po sv. Kříži nalezení, léta oc XXX°. Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozenému pánu, panu Wolfovi Dobrohostovi z Ronsperku a na Tejně, pánu a příteli našemu milému.

Strana 297
Dopisy z raku 1530. 297 147. Jan z Wartenberka, Radslav Beřkovský a Wolfart Planknar poslům ke sjezdu Vratislavskému: aby ve Vratislavi vyřídili také rozepři Heřmana Šumburka s Vratislavskými. Na hradě Pražském 1530, 7. května (f. 24 b). S. s. vzkazujem, urození páni páni, přátelé naši milí! Oznamujem vám, že jest na nás skrze suplikací vznesl urozenej pán, pan Heřman Šumburk z Šumburka, kterak by ještě ten dluh, který se praví u Vratislavskejch míti, jemu dán a zaplacen býti nejměl, nás žádaje, abychom vám o něho psaní učinili, abyšte při tomto sjezdu, kterýž se v Vratislavi nyní drží, o něho také a o jeho dluh jednali oc, jakož tomu všemu šíře z suplikací jeho i také z psaní osvíceného knížete Karla oc JMti, kteréhož vám přípis posíláme, vyrozomíte. I žádámeť vás, že jej pana Šumburka v paměti majíce a mezi jiným jednáním o něho také mluviti i jednati budete, tak aby on k své spravedlivosti bez dalších odtahuov přijíti mohl, aby skrze to obyvatelé země Slezské potomně nějakých těžkostí, čehož bychme jim nepřáli, nenesli. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Stanislavem, léta páně M'VCXXX°. Jan z Wartmberka oc, Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc. Urozeným pánóm pánóm, panu Vojtěchovi z Perštaina a na Pardubicích oc, panu Hanušovi Pflugovi z Rabštaina oc, pánóm a přátelóm našim milým. 148. Hejtmani zemští Albrechtovi (Janovi?) z Waldšteina: aby zaplatil dluh Ondřeji Šmelcarovi z Perna. Na hradě Pražském 1530, 7. května (f. 24 b). S. s. vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Vězte, že jest nám osvícený kníže Hanuš Saský psaní učinil, přimlouvaje se za poddaného svého Ondřeje Šmelcara z Perna, kterémužto Šmelcarovi, tak jakž nás spravuje, padesáte a pět zlatých rejnských že byšte povinnovati býti měli podle zápisu svého, kterýž ste témuž Šmelcarovi na se dosti tuhej a znamenitej udělali, kdež vám tejž zápis spolu s listem knížecím i také suplikací Šmelcarovu teď posíláme. Protož vás z úřadu na- šeho napomínáme, což byšte koli jmenovanému Šmelcarovi spravedlivě podle z