442 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké počítajíc o vánocích prve příštích. Ale ty důchody svatohavelský pan Vilím i s strejci svými nedílnými mají sobě vybrati. Taky toto jest smluveno a stranami svoleno, jestliže by byla jaká různice mezi stranami napřed jmenovanými, buď o lidi aneb lidmi jich, a buď očkoli, a o to jse samy nemohly srovnati, aby každá strana vydala jednoho přítele, a ti aby mezi stranami o tu různici rovnali a smluvili. Pakli by ti přátelé o to a o tu různici, kderáž by mezi stranami byla, očkoli nemohli srovnati a smluviti stran obú, tehdy toho má býti nejvyšší ubrman o ty různice urozený pán, pan Adam z Hradce JMt; a pokudž JMt ráčí stranám o to rozkázati, tak jse obě straně mají zachovati, paní Barbora i pan Vilím strejci svými Oldřichem a Buohuslavem. A pro lepší toho všeho jistotu a na potvrzení této smlúvy a zdržení my napřed psaní, paní Barbora z Marejže, a Vilím, Oldřich a Buohuslav, bratří a strejci nedílní z Osečan, pečeti naše vlastním jistým naším vědomím a s celým přiznáním dali jsme přitisknúti dobrovolně; a prosili sme svrchujmenovaných pánů smluvčích, urozeného pána, pana Adama z Hradce JMt, a urozených vládyk pana Jeronyma z Skuhrova, pana Jana z Leskovce a na Kamenici, pana Václava Kořenského z Te- řešova a na Vlhlavech, že jsú pečeti své k žádosti naší na svědomí k této smlúvě naší dali přitisknúti, sobě bez škody a dědicuom svým; jenž jest dán a psán, jakož napřed výše psáno stojí. Z 8 pečetí 4 neporušené, ostatní vyloupnuty. 256. Anna z Hradce omlouvá se svému bratru Adamovi z Hradce, že mu nepsala; přijeti k němu že pro nedostatek zdraví s mateří nemůže, aby on přijel k ní. V Jindř. Hradci, 4. února 1522. Orig. pap. Fam. Neuhaus. Muoj milý bratře, dejž pán Buoh, abyšte se dobře a šťastně měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně ráda přála, podlí vší vuole a vinše vašeho. Muoj milý pane bratře! Viděla sem psaní, kteréž paní mateři naší píšete; z kteréhož sem sro- zuměla, že se na mě hněváte, že sem vám nic nepsala, a že tomu rozuomíte, že sem já toho nevděčna, jakú práci pro mne vedete. I muoj milý pane bratře! jistěť sem v tom křiva; ale pán Buoh zná, že sem se nadála, že jest vám ode mne paní mátě má v svým psaním vzkázala. Muoj milý pane bratře, rozvažtež sobě to pro jedno mý zanedbání, abyšte chtěli zapomenúti mý vší první povolnosti; a také ješto jste byli svých přátel pánuov nedbaluov doma nechali, a já na ten čas jednoho popadla. Než muoj milý pane bratře! z té práce, kterúž pro mne vedete, vám velice děkuji, a dá-li pán Buoh zdraví, když se buchdá spolu shledáme, sama vám více budu dě- kovati. A kdež jste mi vzkázali, abych k vám přijela se paní mateří naší, a že jest toho pilná potřeba: pán Buoh zná, že pro nedostatek zdraví svého jeti nemohu, neb