Strana I
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR JOSEF KALOUSEK. DIL XI. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála z let 1530—1532. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského z let 1507—1519. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rosenberka 1440—1475. Sněmy moravské z let 1515—1527. Listiny Jindřicho-Hradecké z let 1509—1529 s dodavky. Registra soudu komorního z let 1500—1501. V PRAZE 1892. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana 1
A. XXVII. DOPISY PANA ZDEŇKA LVA Z ROŽMITÁLA z let 1508—1535. Vydává František Dvorský. (Čísla 1 až 210 z let 1508—1520 tištěna jsou v díle VII. str. 1—200, čísla 211 až 431 z let 1520—1526 v díle VIII. str. 161—320, čísla 432 až 600 z leta 1526 od 3. března do 11. září v díle IX. str. 1—120, čísla 601 až 774 z let 1526—1528 v díle X. str. 121—240.) 775. Jindřichovi Tunklovi z Brníčka, že psaní jeho králi odevzdal; o sjezdu krále Ferdinanda s knížetem Saským v Litoměřicích oc. Na hradě Pražském 1530, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Léta božieho M'VCXXX°. Toto jsú registra léta téhož čtvrtá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov poselacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od pondělieho před sv. Petra naštolování oc [21. února]. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, i se paní sestrú mú milú a se všiem domem vašiem, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Kteréž jste mi psaní učinili a při tom list k králi JMti poslali, toho jsem JMKské dodal, a ráčil se JMKská k tomu milostivě postaviti; nežli chci o odpověď rád připomínati, aby mohla býti skutkem milostivá, jakož se tomu naději a mou v tom péčí a pilností nemá sjíti. Posla vašeho nezdálo mi se nyní žádného zdržovati, a jeden byl by snad již u vás býti mohl, kdyby byl z kancelláří vypraven, ješto jsem vám také něco po něm psal, ale již neviem, mnoho-li ten posel prvé před tímto přijde; a když budu mieti o vaši věc, což se peněz dotýče, odpověď, chci vám to po svém poslu oznámiti. Také, pane švagře muoj milý, jakož jste mi psali, což se toho statku dotýče, na kterém vám král JMt nápad dáti ráčil: i poněvadž na tom i na jiném statku dluhové Archiv Český XI.

Strana 2
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 2 jsú pozuostali, o tom držím, že jest spravedlivé, aby také z obojieho statku to placeno bylo, a jestliže k takové věci budu povolán, budu se věděti k tomu kterak přimlúvati. A co se dotýče toho sjezdu v Litoměřicích krále JMti s knížetem Jiřiem Saským: i jest mi praveno, což se věcí českých dotýče, že jest toho všeho odloženo na tento nynější sněm, jakož se již lidé k tomu sněmu do Prahy tyto dny sjieždějí. Odsud neviem co zvláštně nového psáti, dokudž se ještě sněm nezačel, a z Uher také nic tak zvláštnieho neslyšeti; než tomu jest rozuměti, že tohoto času spíše nám tam ubývá nežli přibývá, ale muože buohdá zase lépe býti, poroučíce se pánu Bohu, abychme rozumu užievali k dobrému JMKské a těchto zemí. Jakož jste mi také psaniem připomenuli, což se Bachtle dotýče: i o tom jsem vám také prvé psal a po prvniem poslu to psaní poslal. A pán Buch všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v pon- dělí před sv. Petra naštolovániem léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, lantfoitu mar- krabstvie Dolnieho Lužického, panu švagru mému milému. 776. Václavovi Bezdružickému z Kolovrat, že teprv dnes na oběd k němu přijede. Na hradě Pražském 1530, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Byl bych k vám včera rád doluov jel, ale byl jsem při králi JMti dlúho, že jsem tepruva po západu slunce do svého domu přišel a tepruv potom večeřel; než budu-li moci dnes, rád bych k vám doluov k obědu jel, leč bych čím zvláštniem při JMKské byl zaneprázdněn, ješto co by bezelstně přišlo, té jsem naděje, že sobě toho neráčíte obtiežiti, pane ujče muoj milý. A s tím rač vám pán Buoh dáti dobré a šťastné jitro i mnoho jiných časuov. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, najvyššiemu panu sudiemu dvorskému královstvie Českého oc. 777. Žádá Kryštofa z Švamberka, aby ho při Václavovi Bezdružickém z Kolovrat omluvil, že k němu na oběd přijeti nemůže. Na hradě Pražském 1530, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Rád bych dnes k obědu ku panu sudiemu najvyššiemu dvorskému doluov jel, jestliže mi v tom něco jiného nepřekazí, nějaká jednání při králi JMti, a také měl bych dnes při úřadu svém súditi a rád bych se pokřiku uvaroval oc: pak kdyby to mohlo býti, byl bych toho vděčen, abych mohl té jiezdy prázden býti, nebo také nejsem velmi k jiezdě spuosoben, a správu

Strana 3
Dopisy z roku 1530. 3 mám, že pan sudí má jiných dosti hostí; i žádám, račte s ním o to rozmluviti, mohl-li bych doluov nejezditi a na čem zuostanete, žádám vás, že mi to oznámíte. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Krystofovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 778. Rychtáři a konšelům městečka Husince, že svoluje, aby Václav syn Daníkův svědomí vydal dceři Štrabochově z měst Pražských. Na hradě Pražském 1530, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní Housinští milí. Oznámeno jest mi, že jest vám psaní učiněno od pánuov Pražan, což se dcery Štrabochové dotýče, že by potřebovala k nějakému svědomí Václava, syna Daníkova tu od vás z Husince: i k tomu jest má vuole, aby tento čtvrtek anebo v pátek najprvé příští dopoledne v Praze byl a čehož jest v pravdě vědom, aby to seznal a svědčil, jakž jest, podle práva. I to jemu oznamte, aby se tak zachoval. Datum ut supra. Opatrným rychtáři a konšelóm městečka Husince, věrným milým. 779. Purkmistru a konšelům městečka Nepomuka v příčině ztížnosti Markety Bláhové do kšaftu někdy manžela jejího. Na hradě Pražském 1530, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní Nepomučtí milí! Vězte, že jest na mne vzneseno jménem Markety, manželky někdy Bláhy soukenníka z Nepomuka, jakú má obtížnost při tom kšaftu, kterýž jest on Bláha učinil, že by se jí při tom něco ukrátilo, a že by to kšaft nebyl pořádný ani podle vašich vajsad dostatečný, prosíce mne v tom za spravedlivé opatření: i aby se v tom žádnému ukrácení nestalo, zdá mi se, abyšte toho kšaftu nepospiechali tvrditi, až by se to dostatečně rozvážilo, jestli dobrým pořadem udělán, a také má-li ona, jeho žena jmenovaná, k čemu jakú spravedlivost, nač se táhne, aby také toho užiti mohla, jestliže se to vyhledá, že by k čemu spravedlivost měla. I protož tuto mú vuoli vědúce, tím se spraviti muožete, aby spravedlivost na svém místě byla po- stavena, a tak aby se to vyhledalo, stal-li by se při tom kšaftu Bláhovi jaký ne- pořád; neb i to jest mi oznámeno, že by ten kšaft pečetí toho městečka Nepomuka nebyl stvrzen za jeho živnosti, ani také že jsú snad ty osoby při toho kšaftu spi- sování nebyly tím pořadem, jakž vaše vajsady a obdarování ukazuje, ješto i pro po- tomní věci jest potřebí to všecko dostatečně rozvážiti a spravedlivě opatřiti. Datum ut supra. Opatrným purkmistru, rychtáři a konšelóm městečka Nepomuka, věrným milým.

Strana 4
4 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 780. Adamovi Rausndorfovi z Plakvic, hejtmanu na Zelené Hoře, v příčině kšaftu soukeníka Bláhy Nepomuckého, o vykradení kostela ve Vrčanech, o obnovení obecních starších v Nepomuce oc. Na hradě Pražském 1530, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Rosndorf milý! Jakož jsi mi poslal přípis kšaftu Bláhy soukeníka i také sepsání žádosti jeho ženy, jakú při tom obtížnost má, tomu jsem všemu porozuměl; i co o to Nepomuckým psal jsem, teďt to posélám, i kaž jim to psaní dáti a poruč je i před sebú přečísti, aby mohl to téhož Bláhy ženě oznámiti, aby se v tom vě- děla ona čím spraviti. A také to mé psaní mohou oni Nepomučtí ukázati tomu anebo těm, komuž jest on Bláha statek svuoj kšaftoval, a to proto, aby jedni jako druzí věděli, ktož má k čemu spravedlivost, že jest ta má vuole, aby v tom byli slušně opatrováni a při tom aby se také zachoval ten pořad podle jejich Nepomuckých ob- darování, a z něho aby nebylo vystupováno pro budúcí zmatky a nesnáze, ač jestliže by kto podle toho obdarování se nezachoval. Jakož jsi mi psal, jaká jest se škoda při kostele zlodějstvem na Vrčieni stala: tomu jsem nerad, a poruč se na to ptáti, mohli-li bychme se koho vinného doptati, neb bych té věci nerad lechčil; a bylo-li by co toho zastaveno v Praze mezi židy, také chci poručiti na to se ptáti. Což se také dotýče obnovení konšel a obecniech staršiech učinění v Nepomuce: i ještě jest o tu věc na mne žádný nic nevznášel, než bude-li co na mne toho vzneseno, budu věděti co na to za odpověď dáti. Také, což se pana Viléma Klenovského dotýče, co jsi mi o to psal: i bude-li zde v Praze, chci s ním ještě o to mluviti; pakli by nechtěl k slušnému se mieti, ač té naděje nejsem, proto ten jest muoj úmysl, abych svých poddaných v spravedlivosti neopúštěl. Jakož jsi mi také psal, což se dotýče toho Vaňka, kterýž sedí, i druhého, kteréhož jsi vsaditi dal: i co budeš mieti s nimi činiti, chciť to brzo oznámiti a zatiem se snad doptáme, kto jest tu škodu v Vrčeni učinil; než mně jest poněkud divné, kterak jest to pobráno, když žádným zámkem hnuto není; i slušelo by se také na tu věc ptáti těch, kteříž jsú klíče od těch zámkuov měli. Také jakož jsi mi psal, což se tvé služby pozuostalé a dluhu při králi JMti dotýče: i coť bych mohl v tom prospěti, rád bych učinil, než za to mám, že pro tu věc bude tebe samého zde po- třebí, jakož bude to moci býti toho času, když bych tebe s Strojetickými slyšel, a jsúť zde nyní obadva; pak který by to den před suchými dny mohlo býti, chciť to oznámiti. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Adamovi Rausndorfovi z Plakvic, hajtmanu mému na Zelené Hoře. Psal jest mi Jan, písař Zelenohorský, o svú některú potřebu: i pověz jemu ode mne, že chci o to rád mluviti s panem Adamem z Šternberka, když zde v Praze bude.

Strana 5
Dopisy z roku 1530. 5 781. Václavovi z Pythy, purkrabímu na Blatné, v příčině nějakého vězně oc. Na hradě Pražském 1530, 22. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Což se dotýče toho člověka od Rožmitála, kterýž sedí, a otce jeho, jaká se jemu příhoda stala: o tom také prvé viem; než poněvadž, tak jakž mně se zdá, ten člověk sedí spravedlivě a snad otec jeho toho jemu pomáhá, aby pravdy nepověděl, a protož nezdá mi se toho, jako sedí, na tento čas na rukojmie dáti, a protož ať předse sedí, dokudž k tomu nedám povolení, anebo syn muoj; než jestliže chce pravdu pověděti, ještě by se jemu slušná milost stala. Jakož jsi mi také psal, což se paní Elšky Uzenské [sic] dotýče a ryb, kteréž jest do Březnice prodala: i zdá mi se z některé příčiny, aby toho bylo nyní tak ponecháno, nebo pro malý odtah že se tiem něco prodlie, neznám v tom její škody. Posélám teď některé služebníky a dvoje vozníky na Blatnú, než mají zase s manželkú syna mého přijeti, jakož oznámíť to šíře Cabicar. Dán na hradě Pražském v uoterý na den sv. Petra naštolování léta oc XXX°. Urozenému vladyce Václavovi z Pychy, purkrabí na Blatné, mému milému. A posélámť tři tůny herynkuov, a čtvrtá tůna herynkuov má býti na Zelenú Horu, a také posélámť tůnku makového oleje a tři tůny oleje semenečného. 782. Purkmistru a radě města Velvar, aby žida, jenž se na vyšší právo volal, z vězení na rukojmě propustili. Na hradě Pražském 1530, 23. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní Velvarští milí! Oznamuji vám, že jest na mne vznesl Izajáš, žid Velvarský, že má smlúvu s Jiříkem Přiebským z Slaného před Klementem pekařem, toho času purg- mistrem u Velvařiech, a Barthošem rychtářem o summu XXXI IP XL gr. na míš., a že byšte vy témuž židu nalezli, mimo tu smlúvu a jeho dobrovolné svolení a při- znání, za všecko toliko vzíti XVIIII míš., a že on žid podle práva odvolával se k vyššiemu právu rozeznání, a že jste jemu toho přieti a dopustiti nechtěli, nežli že jste jeho do vazby i s přietelem jeho, kterýž s nimi stál, vzíti rozkázali; a že jest vás při tom žádal i s tím svým přietelem za prodlení do dvú nedělí, že by o to ke mně chtěli, a že jste jim toho přieti nechtěli. I proč jste toho jednoho ani druhého dopustiti nechtěli, oznamte mi to bez meškání; neb toho v paměti nemám, aby to kdy prvé za mne u vás bývalo, ktož jest se na vyšší právo volal, aby jemu nemělo býti dopúštěno, a kto by ke mně chtěl, aby jemu mělo býti toho bráněno. Což se pak těch židuov dotýče, již jich na tento čas vazbou neobtěžuojte, než na rukojmě

Strana 6
6 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. je dajte pod slušný základ na postavení do středopostí najprvé příštieho; a v tom času, když tomu šíře od vás vyrozumiem i také od nich, co v tom bude mého úmyslu a vuole, nebude vás tajno; nebo na tom jsem, abych každého, pokudž mi náleží, v spravedlivosti opatroval. Dán na hradě Pražském v středu u vigilji sv. Matěje, apoštola božieho, léta oc XXX°. Opatrným purkmistru a radě města Velvar, mně milým. 783. Adamovi Rausndorfovi z Plakvic v příčině jeho jednání s Strojetickými. Na hradě Pražském 1530, 26. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Rosndorf milý! Což se tebe a Strojetických dotýče, mluvil jsem s nimi s oběma o to jednání mezi tebú s nimi, ale ještě jsem s nimi na tom nezuostal, který by den to konečně býti mělo a mohlo; než na který by den konečně mohlo by se o ty věci jednati, chciť to při jiném poselstvie oznámiti. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Matěji, apoštolu božiem, léta oc XXX°. Urozenému a statečnému rytíři panu Adamovi Rausndorfovi z Plakvic, hejtmanu mému na Zelené Hoře oc. 784. Purkmistru a konšelům městečka Nepomuka o jich sporu s panem Horčicí. Na hradě Pražském 1530, 26. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní Ne- pomučtí milí! Jakož jste mi psali, což se pana Horčice a toho Pražáka, člověka jeho, a gruntu vašeho dotýče: i již jest on zde v Praze, a chci s ním o to tak jednati, pokudž by za slušné bylo, aby se v tom vaší spravedlivosti neukrátilo, a potom vám tu věc oznámiti, na čem to bude postaveno. Datum ut supra. Opatrným purkmistru, konšelóm i všie obci městečka Nepomuka, věrným milým. 785. Janovi z Kolovrat v příčině práva vedení na některé rukojmě pro Joachima Malzouna oc. Na hradě Pražském 1530, 26. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane bratře muoj milý, psali, což se práva vedení na některé rukojmie, kteréž jste mi zejména ozná- mili, pro pana Joachyma Malzouna dotýče, žádajíce práva dopomožení: i pokudž jest za právo, chci se tak zachovati, neb i někteří jiní o věc k tomu podobnú jsú mne žádali, toliko jsem toho odložil po tomto sněmu, poněvadž se ještě drží. A rač

Strana 7
Dopisy z roku 1530. dáti pán Buoh všemohúcí, pane bratře muoj milý, nám spolu šťastné a ve zdraví shledání. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Kolovrat a na Novém Hradě, panu bratru mému milému. Což se jednání mého s panem Malzounem na Krupku a na Teplici frejmarku dotýče s Sycovem: i již jest na tento čas z toho jednání předešlého sešlo. 786. Václavovi Bublovi z Meziklasí v příčině jeho jednání s Hlavenskými; peníze od knížete Karla Minsterberského že ještě neobdržel. Na hradě Pražském 1530, 28. února. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený přieteli milý! Jakož jsi mi psal, což se tebe a Hlavenských dotýče: i k tomu svoluji, aby se toho odložilo do středy druhé postní; též také k tomu se chci přičiniti, aby na ten čas bylo o to jednáno, což se pana Markvarta Frycka a pánuov Pražan dotýče, též i což se dotýče paní Dubecké oc. Nebo, pokudž bych mohl, rád bych ty všecky věci k místu a k konci přivedl. Dán na hradě Pražském v pondělí masopustní léta oc XXX°. Urozenému vladyce panu Václavovi Bublovi z Meziklasí a na Hlavně, příteli milému. A což se dotýče knížete Karla, psalť jest mi, že peníze brzo pošle, ale ještě mi nic neposlal, než naději se, že o těchto suchých dnech anebo brzo potom něco peněz od JMti bude. 787. Purkmistru a konšelům městečka Nepomuka, že je s panem Horčicí narovná. Na hradě Pražském 1530, 2. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní Ne- pomučtí milí! Což se toho Pražáka, člověka páně Horčicova, dotýče, kterejž na gruntu vašem nyní jest: i byl jest zde v Praze Horčice, ale pro mnohá zaneprázdnění ne- mohl jsem toho s ním na konci postaviti, a také zdá mi se, že jest k tomu některých z vás potřebí. I protož zdá mi se, abyšte toho tak v dobré míře pozanechali, a když buohda na Blatné budu, chci vás k sobě obeslati a naději se, že to na slušném místě a konci postaviem. Dán na hradě Pražském v středu první v puostě léta oc XXX°. Opatrným purgmistru a konšelóm městečka Nepomuka, věrným milým. 788. Žádá knížete Karla Minsterberského, aby mu povinné peníze odvedl. Na hradě Pražském 1530, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Osvícené kníže, pane pane mně příznivej, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Byšte VMt zdrávi jsúce dobře a šťastně se měli, toho bych VMti

Strana 8
8 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. věrně přál. Jakož VMt jste ráčili některé služebníky své do Prahy poslati, jakož také skrze ně dodán jest mi list od VMti na ně věřicí; než při tom neráčili jste mi žádných peněz poslati, ješto jest mi to s podivením, že mi tiem tak dlúho pro- dlévati ráčíte a zvláště mimo to přiřčení a ubezpečenie, kteréž jste mi ráčili v Bu- dějovicích Českých učiniti, ješto byl jsem se na to ubezpečil i některé jiné. Ale po- něvadž se tomu dosti od VMti nestalo, někteří se ke mně o to domlúvají, ješto v pravdě, abych k tomu skrze VMt měl přijíti, nebyl sem té naděje k VMti; neb za mé povolnosti, kteréž jsem VMti rád činil i s mú škodú, jiné jsem se a příjemnější odplaty nadál; jakož také těm služebníkóm VMti, kteříž mně listu věřicieho dodali, šíře jsem to předložil, neb na takové listy a poselstvie lidé nechtějí vspoléhati a k nim viery přikládati, což se pravdou nestvrzuje, a to se již více nežli jednú přitrefilo a shledalo. Pak ještě bych VMti nerad ublížil, ač mne k tomu potřeba nutí své spravedlivosti neopúštěti; prosím VMti, račte mi tomu dosti učiniti a jistý čas ozná- miti, abych mohl k tomu poněkud vieru přiložiti; a pán Buoh rač dáti, abyste mi to ráčili brzo skutkem vyplniti bez dalšiech odtahuov, abych mohl někdy také to říci, že jest se to v pravdě tak stalo, což jest mi od VMti častokrát připovídáno bylo. Odpovědi brzké žádám. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před přenesením sv. Václava léta oc. XXX°. Osvícenému knížeti, pánu, panu Karlovi, knížeti Minstrberskému v Slezí, Olešnickému a hrabí Gladskému, najvyššiemu hajtmanu Dolní Slezí a knížetstvie Velkého Hlohova oc, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. 789. Jindřichovi z Ochab, že mu chce v jednání o některé věci při králi nápomocen býti. Na hradě Pražském 1530, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný příteli milý! Jakož jsi mi psal, oznamuje, žes o své některé potřeby králi JMti, pánu našemu milostivému, psaní učinili: i není mi oznámeno ještě nic o tom, neb pan Jan Litoborský, purkrabie kraje Hradeckého, nebyl nyní v Praze, nebo jest nemocen; než tohoť bych přál, aby své věci při JMKské dobře zjednal, a mohl-liť bych co v tom slušně také prospěti, rád bych to pro tebe učinil. Datum ut supra. Uroz. a statečnému rytieři panu Jindř. z Ochab a na Velikém Polomi, příteli milému. 790. Přechovi mladšímu z Čechtic, poněvadž povinných 50 kop gr. nyní mu dáti nemůže, aby si je v židech zjednal, že je zaplatí. Na hradě Pražském 1530, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Přechu milý! Jakož by chtěl, ať bych 1 gr. dal: i když jsi se mnú o to mluvil, povědělť sem, že mi mají tyto dni penieze dávány býti, na kteréž sem

Strana 9
Dopisy z roku 1530. 9 byl ubezpečen, ale ještě mi se tomu dosti nestalo, a kdyby mi dáno bylo, jistěť bych také rád dal. Pak aby znal, že bych tomu rád dosti učinil, k tomuto vuoli dávám, zjednaj sobě těch 1 gr. českých v židech do dvú nedělí anebo do čtyř, a chciť to za tebe zaplatiti v tom času i s lichvou, kteráž by z toho slušně židóm dána býti měla. Nežli kdybych byl na to tak vysoce ubezpečen nebyl, tehdy byl bych se v tom jináče opatřil, abych tobě i jiným některým, komu dávati mám, to dáti mohl, co nyní dáti bych měl; ale již jest se to nyní přihodilo, čemu sem se byl v tom nenadál. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před přeneseniem svatého Václava léta oc XXX°. Panu Přechovi mladšímu z Čestic oc, příteli milému. 791. Jindřichovi z Kolovrat o odložení sněmu, o vyhledávání v privilejích zemských a deskách věcí potřebných pro krále a království, o zprávách z Uher. Na hradě Pražském 1530, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane bratře muoj milý, psali, připomínajíce předešlé psaní vaše, na kteréž jsem vám byl odpověď nedal, jsa ty časy mnoho zaneprázdněn, a také nic tak zvláštnieho nevěděl jsem vám oznámiti. A což se toho kněze, oč jste mi také prvé psali, ješto jest zamordován, dotýče: i byl jest ten hlas puštěn, ktož jest jemu to učinil, že by se to nepořádně stalo; ale na tom není dokonalý grunt, což v hlas bývá puštěno, nežli což se za spravedlivé podle práva uzná a nalezne. Což se sněmu nynějšieho dotýče, jest jeho poodloženo až do pátku suchých dní [11. března]; a těchto dní vyhledávaly jsú se některé věci a vyhledávají ve dskách a v previlegiech [sic] zemských, které by JMKské, pánu našemu milostivému, a to- muto královstvie a stavóm v něm duoležité a potřebné byly. Také, pane bratře muoj milý, slyšeti jest z Uher i z Moravy, že by se Turci na škodu těchto zemí strojili a že by jich již drahně vtáhlo do Uher, čehož se lidé domnievají, že by se odtud obrátiti chtěli do Moravy anebo do Rakús; jakož také o to jsú zde poslové z mark- rabstvie Moravského a o k témuž podobnú věc i z Slezska, jakož když se lidé k sněmu zase sjedú, že o ty věci bude se dále a šíře jednati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi, jinak Albrechtovi, z Kolovrat a na Krakovci, panu bratru mému milému. 792. Bedřichovi purkrabímu z Donína v příčině sporného lesu. Na hradě Pražském 1530, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se těch některých ruoznic dotýče, Archiv Český XI.

Strana 10
10 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. o kteréž jsme se poddali na pana komorníka najvyššieho *) a na pana Kundráta z Krajku a na Mladém Boleslavi k přátelskému jednání: toho při tom nechávám, neb toho úmyslu k vám jsem, chtěje s vámi v dobrém sousedstvie dobré přátelstvie zachovati, takovéž naděje jsa k vám. Pak což se dotýče toho lesu anebo dřieví v kněžském posekaného: jestliže to vám anebo faráři do Lyské [sic] náleží, toho nyní nevykládám, než nechávám toho na prostředku; poněvadž při jiných věcech mají nás o to rovnati jmenovaní páni a přátelé. Než, pane a přieteli muoj milý, poněvadž ten les dotčený jest k mé potřebě posekán, žádám vás, že v tom nebudete překážky činiti, že jsem jej poručil odtud pobrati, to což jest jeho posekáno, neb již dělníky mám na hotově, k čemu toho dřieví potřebuji; nežli jestliže se to nalezne skrze jme- nované pány a přátely, že vám ta věc náleží, chci vám to dřieví rád podle slušnosti zaplatiti. Pakli by to náležalo jmenovanému faráři anebo k kostelu v Lysé a to se spravedlivě vyhledalo, též bych učiniti chtěl, aby se v tom žádnému ukrácení nestalo. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Frydrychovi purkrabí z Donína a na Benátkách, panu přieteli mému milému. 793. Adamovi Byšickému z Byšic, purkrabí na Lysé, o posekaném dříví v lese, o kterýž má spor s pánem z Donína. Na hradě Pražském 1530, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Posílámť teď list, kterýž jsem panu Frydrychovi Donínskému psal, spuosobem přátelským při tom jemu oznamuje, že jsem poručil to dřieví posekané pobrati a svézti, kteréž jest v kněžském posekáno, totižto k mé potřebě, a komuž bude náležeti ta spravedlivost, když se to rozezná, že se také v tom chci spravedlivě zachovati k němu anebo k faráři a k kostelu Lyskému oc. I pošli jemu ten list ode mne a poruč poslu, ať odpovědi žádá; a co mi odpíše, odevři ten list a přečti, a poznáš-li toho potřebu, pošli mi jej; a když by přišlo k braní toho dřieví k mé potřebě, tehdy nebeř více nyní nežli to, což jsi dal posekati, a zatiem snad o to budeme smluveni. Pak-li by mi on psal, ač té naděje nejsem, že by toho dřieví bráti brániti chtěl, tehdy prvé mi to psaní oznam, nežli by to dřieví bral. Datum ut supra. Urozenému vladyce Adamovi Byšickému z Byšic, purkrabí na Lysé, mému milému. 794. Burianovi Ledeckému z Říčan, aby k sněmu přijel. Na hradě Pražském 1530, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám *) Jaroslav z Šellenberka a na Kosti.

Strana 11
Dopisy z roku 1530. 11 rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Psaní, kteréž jste mi učinili, tomu jsem po- rozuměl. A znám to, že o dobré péči máte, a zdá mi se za potřebné, abyšte k tomuto sněmu o těchto suchých dnech zase přijeli. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Burianovi Ledeckému z Říčan a na Ledci, panu přieteli mému milému. 795. Václavovi Kornuškovi z Vostrovařic v příčině vína, slanečkův oc. Na hradě Pražském 1530, 4. března. Opis. souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Kornušku milý! Kterýž jsi list synu mému poslal, ješto mně psal hajtman hor Lomských, tomu jsem porozuměl, jakož chci jemu na to dáti slušnú odpověď, když muoj syn na Blatnú pojede, jakož tím, dá-li pán Buoh, nebude se prodlévati. Také, jakož jsi psal ceduli, což se herynkuov na Velhartice dotýče, i také to opatřeno bude, když syn muoj na Blatnú přijede. A což se dotýče vína, kteráž jsú Houzkovi přivezena: i pojednaj o to, aby tím bylo prodleno až do příjezdu syna mého na Blatnú; neb když přijede, pošle tam k němu o to do Hora- ždějovic. Dán na hradě Pražském v pátek na den sv. Václava přenesení léta oc XXX°. Urozenému vladyce Václavovi Kornuškovi z Vostrovařic, mému milému. 796. Janovi Zajíci z Hazmburka v příčině vyhledání privilegií na Hazmburce a jiných svobod stavu panského. Na hradě Pražském 1530, 5. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní od vás jest mi dnes při „salve“ v kostele dodáno. Kdež mi, pane strýče muoj milý, oznamujete, kterak král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest vám psáti o privilegia, kteráž by na Hazmburce byla oc: i jestliže ještě jaké máte, mně se zdá za potřebné, abyšte jich pohledali a k tomuto pátku příštiemu na hrad Pražský poslali anebo s sebú přinesli, jakož zdá mi se v pravdě za potřebné, abyšte také na tyto suché dni postní v Praze byli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane strýče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v sobotu po přenesení sv. Václava léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Janovi Zajieci z Hazmburka a na Budyni, najvyššiemu truk- sasu královstvie Českého, panu strýci mému milému. Což se pak dotýče těch privilegií, kteréž jste mi byli, pane strýče muoj milý, poslali ku potřebě stavu našeho, když jsme soud před králem JMtí s rytieřstvem měli, těch jest necháno při dskách zemských. A kdež jste mi také napsali, což se toho svolení mezi stranami sepsaného na papíře dotýče: i zdá mi se, že toho není

Strana 12
12 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. na tento čas potřebí, nežli toliko, zdá-li se vám, že byšte to dali přepsati a kdybyšte v Praze býti chtěli, že byšte to s sebú měli; nežli toho zápisu za krále Jiřieho učiněného od některých pánuov nezdá mi se potřebí sem posélati, ač proto i z toho se zápisu znáti muože, že stavové tohoto královstvie a osoby v nich při svých svo- bodách jsú stáli a jich se držieli. Jakož o tom nepochybuji, když by byla toho po- třeba, že my i potomkové naši svobod našich spravedlivě se držieti máme a muožeme, a proto předse povinnost náležitú k JMKské, pánu našemu, zachovati. 797. Posílá Janovi Pokstorfarovi 4 libry rtutě. Na hradě Pražském 1530, 7. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pokstorfar milý! Teďt posélám IIII libry rtutu [sic], o kterýž jsi mi psal; a pravil mi pan Šváb, že jest I libra po XII gr. č. Dán na hradě Pražském v pondělí po přenesení sv. Václava léta XXX°. Urozenému vladyce Janovi Pokstorfarovi oc, mému milému. 798. Janovi z Bezdědic, purkrabímu na Velharticích, že mu na půst vydána bude tůna slanečků. Na hradě Pražském 1530, 7. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Což se herynkuov dotýče, když pošleš k synu mému na Blatnú, když tam bude, budeť tůna herynkuov dána k to- muto postu. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi z Bezdědic, purkrabí na Velharticích, mému milému. 799. Žádá guardiána kláštera Horaždějovického, aby kazatele do Blatné na půst odpustil. Na hradě Pražském 1530, 7. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Ctihodný otče gardiáne [sic] milý! Žádám vás, že kazatele, kterýž prvé na Blatné byl, anebo jiného, tam, aby tento puost kázal, odpustíte, i té jsem k vám naděje, že to pro mne učiníte. A zatím se také, dá-li pán Buoh, tam farářem a ka- zatelem opatřiem. Datum ut supra. Ctihodnému otci gardianovi kláštera Horaždějovského, příteli mému milému. 800. Posílá Přechovi ml. z Čestic jména těch, kteříž by pečeti k listu na svědomí přiložiti měli. Na hradě Pražském 1530, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Přechu, přieteli milý! Teďt posélám jména sepsaná, kteříž by měli na svědomí pečeti k listu přiložiti; nežli mně by se zdálo, aby se také to vyrazilo z té

Strana 13
Dopisy z roku 1530. 13 summy, cožť jsem prvé na ten dluh dal, aby zvláštní jistoty od tebe mně nebylo na to potřebí. Datum ut supra. Panu Přechovi mladšiemu z Čestic oc, přieteli milému. 801. Václavovi Tešnovskému z Pythy, purkrabímu na Blatné, v příčině uvězněných zlodějů oc. Na hradě Pražském 1530, 7. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. snb rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal, což se ně- jakého člověka mého a druhého Beneše Kalenicova dotýče, že by se nějakého zlo- dějstva dopustili a potom na rukojmě dáni byli, a potom znovu že by člověka ob- lúpili z Hajan, a proto že jsi je dal vsaditi: i oznámíť syn muoj, která jest v tom vuole má, co by dále s nimi činiti měl. A jakož jsi mi psal, což se tebe a Říhy písaře dotýče, i chci o to mieti rád péči, aby již ta věc mohla k místu a konci vám přivedena býti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Tešnovskému z Pythy, purkrabí na Blatné, mému milému. 802. Adamovi Rausndorfovi z Plakvic v příčině jeho vyjednávání se Strojetickými. Na hradě Pražském 1530, 7. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Rausndorf milý! Což se dotýče tebe a manželky tvé a Strojetických. nemohlť jsem jistého času oznámiti, kdybych mezi vámi jednati mohl pro veliká zde zaneprázdnění; než již sem do Prahy přijeď, kdyžť se zdá, chci se k tomu přičiniti, abych mohl mezi vámi jednati; a zdá mi se čím dříve přijedeš, tím lépe, ač od Strojetických srozuměl jsem, že ještě do dvú nedělí zde v Praze pobudou. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Adamovi Rausndorfovi z Plakvic, hajtmanu mému na Zelené Hoře oc. 803. Mikulášovi z Rozsedl, že o kazatele i faráře se postará; syn Adam že na Blatnou přijede. Na hradě Pražském 1530, 7. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal, což se faráře a kazatele dotýče: i o kazatele psal jsem do Horaždějovic, a o faráře také péči mám. A syn muoj rád by také brzo na Blatnú jel, než nějaká příčina ještě jeho zde zdržuje, ale proto na tom jest, což bude moci najdříve, aby na Blatnú jel, jakož i já rád bych to učinil, kdyby to bylo na tento čas možné. Datum ut supra. Urozenému vladyce Mikulášovi z Rozsedl oc, mému milému.

Strana 14
14 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 804. Bedřichovi purkrabímu z Donína v příčině sporného mezi nimi lesu a posekaného v něm dříví. Na hradě Pražském 1530, 8. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Odpověď na mé psaní, kterúž jste mi dali, porozumněl jsem jí; a v pravdě, což jsem vám psal, učinil jsem to tiem úmyslem, chtěje s vámi dobré přátelstvie a sousedstvie zachovati, pokudž na mně jest a bude, více nežli z potřeby; než nenadál jsem se takové odtažné odpovědi. A jakžkolivěk jest, bez ujmy každého z nás práva a spravedlivosti, chci dáti to dřieví otesati, tu kdež jest, než odtud jeho nebrati, až bychme o to, dá-li pán Buoh, roz- mluviti mohli přátelsky, neb proto bych nerad, aby se tiem protahovalo, poněvadž mám tesaře na hotově, a zdá mi se, že sobě v tom nemáte co stěžovati; nebo ač jsme na přáteliech přestali, neznám, by takové přestání co této věci bylo na pře- kážku ani kterého z nás spravedlivosti. Odpovědi žádám. Dán na hradě Pražském v uoterý po přenesení sv. Václava léta oc XXX°. Uroz. pánu, p. Frydrychovi purkrabí z Donína a na Benátkách, panu přieteli mému milému. 805. Adamovi Byšickému z Byšic, purkrabímu na Lysé, v příčině sporu o les s Bedřichem z Donína. Na hradě Pražském 1530, 8. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Což se pana Frydrycha Donín- ského dotýče, poněvadž sobě své věci vysoce nasazuje, také jistě svých nemíniem zlechčovati, k čemuž spravedlivost mám anebo v těch věcech měl bych. A toto věz, že jsem včera ve dskách dal sobě čísti, nač se pan Donínský táhne. I jest toho tento rozum: že stojí nějaké lések [sic] a při tom nějaké louky, i také o tom jest zmínka, co by tu mělo faráři Lyskému náležeti; než to-li jest ten lések, kdež jest sekáno, čili jaký jiný, na to se dostatečně vyptaj. A kterakkolivěk jest, posélámť teď list, kterýž panu Donínskému psal jsem, i pošli jej jemu ode mne, a co mi odpíše, to ohledaj. A toho psaní jest ten rozum, že bych chtěl dáti to dřieví tam v lese votesati, však odtud jeho neberúce do dalšieho o to rozmluveni oc. Pak co mi zase odpíše, tomu porozumíme, k čemu se v tom mieti bude. Datum ut supra. Urozenému vladyce Adamovi Byšickému z Byšic, purkrabí na Lysé, mému milému. 806. Purkmistru a radě města Roudnice nad Labem v příčině poddaného. Na hradě Pražském 1530, 9. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelé milí! Jakož jste mi psali o Ji- řieka Kartáka ze vsi Vesce, poddaného vašeho, že by měla mieti nějakú spravedlivost

Strana 15
Dopisy z roku 1530. 15 Anna, manželka jeho, ve vsi Černuci, jakož z vašeho psaní tomu jsem šíře poroz- uměl: i ptal jsem se na to, maje najprv naději, že ta ves jest k úřadu purkrabstvie Pražského, ale není nežli k Buštěhradu, ješto jsem toho poručníkem a pan Vojtěch z Pernšteina, najvyšší hofmistr královstvie Českého, a pan Šebestian z Weytmille, a tak nám ta věc společně náleží; než poručil jsem úředníku na Buštěhradě na to se vyptati, a potom také chci to jmenovaným pánóm oznámiti a k tomu se přičiniti, abyšte od nás mohli na to slušnú odpověď podle žádosti vaší mieti. Dán na hradě Pražském v středu na suché dni postní léta oc XXX°. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Roudnice nad Labem, přátelóm mým dobrým. 807. Janovi z Bezdědic, že chce poddanému svému k právu dopomáhati. Na hradě Pražském 1530, 10. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Což se toho člověka od Velhartic dotýče, jako holomek na jeho místě sem do Prahy přišel: i ač jsem poručil o to pilně jednati, ale nic jsem nezjednal, neb ti poručníci, nač se ten člověk muoj táhne, nechtí nic učiniti, pravíce, že by nebyli povinni, leč by k tomu právem připraveni byli. A protož jestliže ten člověk zná v tom svú spravedlivost a muože ji dovésti, a bude-li chtieti právem k tomu přistúpiti, tehdy chci v tom jeho rád neopúštěti, v čem by spra- vedliv byl. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před sv. Řehořem papežem léta oc XXX°. Urozenému vladyce Janovi z Bezdědic, purkrabí na Velharticích, mému milému. 808. Bohunkovi Kozojedskému z Kozojed, aby poddanému jeho v Strážově dluh zaplatil. Na hradě Pražském 1530, 10. března. Opis. souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený přieteli milý! Věz, že jest na mne vznesl Hans Ryšavý z Mnichova rodem, kterýž jest se pode mnú osadil, jakž mi oznámeno, v mě- stečku Strážově, že jsi jemu dlužen VIIII zlat. rejn., na kterýž i list od tebe má. I žádám tebe, že jemu to již zaplatíš bez dalšiech odtahuov dle spravedlivosti, po- něvadž již čas dosti dávní tomu dluhu jest. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Bohunkovi Kozojedskému z Kozojed, příteli milému. 809. Jaroslavovi z Šelnberka, že k vlastní žádosti z úřadu purkrabství Pražského jest propuštěn; vybízí ho, aby do Prahy přijel. Na hradě Pražském 1530, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Nadál jsem

Strana 16
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 16 se, že přijedete tento čtvrtek minulý do Prahy; ale poněvadž jste ještě nepřijeli, zdálo mi se vám toto psaní učiniti a k vám poslati, a toto, o čemž snad již víte, oznámiti, že, jakož za to mám, v paměti máte, že jsem od některých časuov na tom byl, abych z sebe úřad purkrabský složil a práce sobě umenšil. I rozvažoval jsem to s pilností a za slušné mi se zdálo, abych již to k konci přivedl a tiem dále ne- odtahoval, a zvláště poněvadž se to trefilo, že při přítomnosti krále JMti, pána na- šeho milostivého, nyní se trefil soud zemský i sněm. I mluvil jsem o to s JMKskou tyto dny minulé, za to prose, aby ten úřad ráčil ode mne přijíti, a poněvadž i ne- dostatky na svém zdraví mievám, již mne těch prací zbaviti. I již jsem to obdržel a zjednal, že včera z toho úřadu jsem propuštěn, a čehož jsem ještě někdy i za krále Ludvíka, slavné paměti, žádostiv byl, to jsem již nyní k místu přivedl; než proto JMKské a obecniemu dobrému tohoto královstvie rád slúžiti chci podle spuo- sobu svého, pokudž by mi náležalo anebo náleží. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane strýče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v sobotu na den sv. Rehoře papeže léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi staršiemu z Šelnberka a z Kosti, najvyššiemu ko- morníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. Cedule panu komorníkovi. Muoj milý pane strýče! Rád bych vás brzo zde v Praze viděl i toho úřadu prázdného vám přál, jestliže byšte k němu náchylni byli a něco na se více práce vzíti chtěli, nežli nyní máte, jakož podle vašeho věku té naděje jsem, že byšte tomu dosti činiti mohli. 810. Sestře své Beatrici z Kolovrat, že o její věc pilně jedná. Na hradě Pražském 1530, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozená paní, paní sestra má milá! Oč jste mi ráčily psaniem připomenúti, to dobře v paměti jsem měl a mám a o to pilně jednám, a jestliže nebudu moci dnes, ale buohdá zítra, na čem to postaviem, chci vám to oznámiti. Datum ut supra. Urozené paní, paní Beatrix z Kolovrat a na Lipém, paní sestře mé milé. 811. Mikulášovi z Rozsedl, že úřad purkrabský již složil oc. Na hradě Pražském 1530, 14. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Psalť jsem nedávno, že z ně- které příčiny nemohl jest na Blatnú jeti syn muoj, a to proto, že manželka jeho něco zdráva není, ale jest naděje, že se brzo bohdá lépe mieti bude, jakož se již polepšuje z daru božieho; a psal sem také při tom tobě, že bych sám rád brzo na

Strana 17
Dopisy z roku 1530. 17 Blatnú jel, i mínil sem to, že mám úmysl práce sobě umenšiti, jakož jsi ty prvé ode mne slýchal; pak již sem z sebe úřad purkrabský složil, nežli ještě něco pro sněm muším zde prodlíti, aby snad někto neřekl, že bych nechtěl dobrého krále JMti a obecnieho pomáhati jednati. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Řehoři papeži léta oc XXX°. Urozenému vladyce Mikulášovi z Rozsedl oc, mému milému. 812. Václavovi Tešnovskému z Pythy, aby dobytky, kteréž Václav z Dobrovitova posílá, opatřil. Na hradě Pražském 1530, 14. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Věz, že Václav z Dobrovitova, úředník a služebník muoj, poséláť něco dobytkuov, jakožť o tom šíře píše, i také tento pacholek máť to oznámiti. I již to opatř, tak jakž na to náleží.*) Dat. ut sup. Urozenému vladyce Václavovi Tešnovskému z Pythy, purkrabí na Blatné, mému milému. 813. Purkmistru a radě města Plzně v příčině narovnání některých jich obyvatelův s Ondráčkem z Chynína. Na hradě Pražském 1530, 15. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelé milí! Jakož jste mi psali, což se Ondráčka z Chynína dotýče a těch obyvateluov vašich, kterýmž jest se škoda stala oc, ješto té škody jim jsem nepřál a nepřeji: než jmenovaný Ondráček těm všem věcem odpierá, že vinen není, nežli več jest se podvoloval, že jest to učinil služeb- níkóm mým k vuoli, a proto také, aby se toho umenšiti mohlo, abych o to starán dále nebyl, a že jest XXti na míšensko dáti chtěl. Nežli vždy obmejšleje v tom vaše obyvatele a sousedy, již jsem sám od sebe pověděl, ač bez vuole a vědomí téhož Ondráčka, aby se k tomu ještě X P na míšensko přidalo; a protož mně se zdá, že by již sousedé vaši od něho to přijíti mohli a k jiným sobě cesty nezavie- rati, ač jestliže by slušně mohli odkud odjinud svých škod postiehnúti. Než kdybych znal to dokonale, že ten Ondráček vinen jest, nechtěl bych jemu toho lechce vážiti. A kteráž jsú vyznání učiněna, jemu se zdá, že jemu neměla by ke škodě býti a že on také, kdyby bylo podle práva před soudem zřízeným to slyšáno, mohl by tomu slušně odepřieti. Pak již v to dále nesahám, co by on odvésti mohl anebo nic, než k čemuž jsem jeho přivedl a k čemu v tom svolil, chtí-li vaši obyvatelé, kterýmž se škoda stala, na tom přestati, chtěl bych téhož Ondráčka k tomu přidržeti, aby tomu *) Dne 16. března nařídil mu Zdeněk L. z R., aby tůnu herynkův na Velhartice poslal. Archiv Český XI.

Strana 18
18 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dosti učinil a to aby se tak vyplnilo, kterak jsem k vašim poslóm mluvil. Dán na hradě Pražském v uoterý po sv. Rehoři papeži léta oc. XXX°. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Plzně, přátelóm mým dobrým. 814. Janovi Holickému ze Šternberka, aby pro snadší věci své opatření do Prahy přijel oc. Na hradě Pražském 1530, 16. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž jste mi učinili, o to jsem s králem JMtí včera ráno mluvil, neb prvé byla veliká jiná zaneprázdnění: pak toto mi JMKská ráčil poručiti vám oznámiti, že jsú zde rady knížat Saských, a že JMKská ráčí o to péči mieti, abyšte vy i jiní JMKské poddaní v svých spra- vedlivostech opatřeni byli, než že by JMti se zdálo pro snadší takové věci k místu a k konci přivedení, abyšte sami do Prahy přijeli; a mně se v pravdě též zdá, abyšte tak, pane a přieteli muoj milý, brzo bez prodlévání učinili. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Rehoři papeži léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně oc, panu přieteli mému milému. Srozuměl jsem, pane a přieteli muoj milý, že jste služebníku vašemu poručili, aby vás omluvil, jestliže byšte mi v čem nedopsali oc.: i nebylo potřebí té omluvy, nebo již prvé hajtmanstvie se mne sešlo a purgrabstvie jsem z sebe složil, neb neto- liko dva úřady spravovati, ale i jeden, znal jsem, že jest mi již těžké. 815. Mikulášovi z Rozsedl v příčině opatření zámku Velhartického, o příjezdu syna jeho na Blatnou oc. Na hradě Pražském 1530, 16. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal, což se purk- rabie Velhartického dotýče, kterak by nemocen byl, a že jsi tam Kornuška poslal, tomu jsem všemu porozuměl, i také že by on Kornušek zase rád doma byl, toho se dotazujiec, kterak by ten zámek Velhartice dále opatřen býti měl. I poněvadž na tento čas nic tak zvláštnieho nepokojného neznám, ani při pomezí v tu stranu, mně se zdá, ža Kornušek zase muože domuov jeti, a písaři, kterýž tu na Velhar- ticích jest, že by se poručilo o zámku péči mieti, však v čem by bylo potřebí, aby se purkrabie dotazoval, poněvadž se lépe zase na svém zdravie má; pak-li by byla toho zvláštní potřeba, tehdy mohli by se někteří z městečka Velhartic na zámek vzíti a tu pobýti až do dalšieho opatření. A již také mám jiného purkrabí na Vel-

Strana 19
Dopisy z roku 1530. 19 hartice na hotově k svatému Jiří, poněvadž tento odpuštění prvé vzal, jakož o tom také vědomost máš. Což se dotýče mého příjezdu na Blatnú, o tomť jsem prvé něco napsal, že ještě tak spěšně přijeti nemohu, ač ty cesty obmejšliem, abych s boží pomocí již tiem častěji doma bývati mohl; a syn muoj byl by před téhodnem na Blatnú jel, kdyby byla nemoc na manželku jeho nepřišla, než má býti ve všem vuole boží. A již se, děkujíc pánu Bohu, manželka jeho zase na zdraví polepšuje, a jakž budou moci, ješto by manželka jeho bez obtížení jeti mohla, tehdy, dá-li pán Buoh, na Blatnú pojedou. Datum ut supra. Urozenému vladyce Mikulášovi z Rozsedl oc, mému milému. Jakož jsi mi také psal o švestky purkrabí Velhartickému: i teďt jich něco posílám, a purkrabí Blatenskému píši, aby tam na Velhartice dal tůnu herynkuov, než ať z Velhartic po ně pošlie. 816. Jindřichovi Strejčkovskému z Rozsedl, aby k urovnání rozepře s Jindřichem Kulí z Věřic na hrad Pražský přijel. Na hradě Pražském 1530, 16. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub. rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený přieteli milý! Jakož času předešlého přestali jste na mně se panem Jindřichem Kulí z Věřic o některé nesnáze, oč jest mezi vámi: i pokládám vám toho den zde na hradě Pražském, abyšte byli v outerý naj- prvé příští, a na zejtří v středu chci vás slyšeti a k tomu se přičiniti, mohl-li bych vás slušně srovnati a smluviti. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Jindřichovi Strejčkovskému z Rozsedl oc, příteli milému. 817. Jindřichovi Tunklovi z Brníčka o rozličných soukromých záležitostech, o sněmu; oznamuje, že úřad purkrabství Pražského již s sebe složil oc. Na hradě Pražském 1530, 16. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú a se všiem domem vašiem, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Na psaní vaše předešlá, za to mám, že jsem vám odpověď dal, kromě toho, v kterémž jest datum při času sv. Matěje apoštola božieho minu- lého a tohoto psaní nynějšieho, kteréž mi před včerejšiem dodáno, kdež jste mi psali, což se dotýče Tekrycuov [sic] a nějakého kláštera. Pak na to jedno psaní, kdež jste mi najvíce o tom psali, což se té spravedlnosti od pána z Plavna Bachtlovi dané dotýče: i posílá vám on Bachtl také ty listy, kterak tu věc poroučí a vám

Strana 20
20 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dává, abyšte to společně měli, jakož z jeho psaní tomu šíře porozumíte, a protož nezdá mi se potřebí tuto o tom mnoho psáti. Což se také, pane švagře muoj milý, dotýče Žonvaldu, jsú zde rady knížat Saských, než ještě není to na místě postaveno, nežli dnes mělo by se s těmi radami jednání začieti. Myť zde nyní soud zemský držíme i sněm, a jedná se o pomoc na Turky i o některé jiné věci, ale ještě to vykonáno není. Mluvil jsem včera s králem JMtí o vaše věci a doctor Václav mi tulmačil, ale ještě odpovědi nemám; také jsem i o to mluvil, co se těch Kykrycuov dotýče, tak jakž jste mi o to psali. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v středu po svatém Rehoři papeži léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha oc, lantfojtu markrabstvie Dolnieho Lužického, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Zdálo mi se vám oznámiti, že jsem již z sebe úřad purkrabstvie Pražského složil, nebo to jsem sobě rozvážil v nynějšiech spuosobiech a prácech rozličných, i také s některými přátely se o to radil, a znaje na sobě také časté obtížnosti při zdraví, že mi se zdálo lépe prvé z sebe práci složiti, nežli bych potom nemohl jí dosti činiti, jakož i naši někdy přátelé staří též jsú činievali, když jsú na sobě těžkost v práci znávali. Tento list posélám vám od nějakého Ondřeje, kterýž mi také časem rád při- sluhuje, a prosil mne k vám za přímluvu; ješto vás žádám, pokudž jest za slušné, že v tom také pro mú přímluvu učiníte, jakož z jeho psaní tomu šíře porozumíte. 818. Mikulášovi z Rozsedl v příčině nemoci vnuka Joachyma. Na hradě Pražském 1530, 17. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi psal synu mému, že by Joachym, syn jeho, zdráv nebyl: i posélá se nějaká správa a lékařstvie bakaláři od doctora, jakož syn muoj o tom jemu také šíře píše, kterak by se při tom zacho- vati měl; a mám za to, že také též syn muoj o těch věcech psalť jest. Pakli by se on Joachym nelepšil, oznam mi to hned, abych k němu doctora poslal, ač ještě man- želka syna mého jeho potřebuje; a protoť poručil jsem tohoto pacholka na koni po- slati, aby se zase ke mně tiem spíše mohl vrátiti, nebo posel od tebe tepruva včera přišel sem, nebo snad také prvé postačiti nemohl. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek na den sv. Gedruty léta oc XXX°. Urozenému vladyce Mikulášovi z Rozsedl oc, mému milému.

Strana 21
Dopisy z roku 1530. 21 819. Lenhartovi Pretvicovi z Havroně, hejtmanu na Sycově, aby spravedlivě choval se k poddaným a v ničem jich neutiskoval. Na hradě Pražském 1530, 18. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc. Hajtmane milý! Věz, že jest ke mně přišel do Prahy Thomek z Kozy od Sycova, vznášeje na mne, že by pro některé obtížnosti, kteréž by se jemu činily od tebe, nesměl doma bývati svobodně ode dvú let, ale že jest proto na mne toho nevznášel, až na to přišlo, že jsi jeho syna k sobě za čeledína vzal, kterýž že by měl, jsa u tebe, některé nedostatky, a tudy nemaje téměř v čem choditi, že jest od tebe odšel, a že jsi potom po něho poslal pacholka svého, kterýž jest jeho syna pachole zsekal a zranil, a potom snad že jest i vsazen a jestliže živ zuostane, že s těžkem chrom nebude: i jestližeby tak bylo, mně by se to nelíbilo, neb sám znáti muožeš, že na pacholata takové trestání nenáleží tak příkré, by pak i vinna byla. Také i ta jest vuole má, aby poddaní moji mimo spravedlivost a jejich povinnost obtěžováni nebyli a zvláště robotami, by pak někdy i z peněz dělali, aby i v tom byla slušnost zachována, aby se jim též platilo, jako od jiných, i strava dávala, na kteréžby slušně přestati mohli, a také z peněz dělajíce, aby i svých děl jim náležitých tudy neopúštěli; nebo i o chudé sluší mně péči mieti, i jinému pánu, jako o bohaté, poněvadž jest vuole božská, aby každý v spravedlivosti opa- trován byl. A jakžkolivěk jest, což jest toho na mne vzneseno, tomu nedávám všemu místa, až bych o tom od tebe širší oznámení měl. A tento člověk Thomek ať jest bezpečně na tom gruntu, na kterémž sedí aneb kterýž jemu náleží, jakoby gleyt měl, než což by spravedlivě mně byl povinen činiti, tak ať se zachovává. A což se dotýče toho jeho syna pacholete snad ve XIIIIti letech, také ať se jemu neubližuje mimo slušnosť; nebo poněvadž tam sedláci mnozí dosti staří ne vše jsú zvláštně rozumní, pak takovému pacholeti že by se něco přihodilo učiniti z nerozumu, má to rozumně váženo býti podle povahy takového spuosobu; jakož se naději, že prvé při takových věcech muožeš muoj úmysl a vuoli znáti. Dán na hradě Pražském v pátek po svaté Gedrutě léta oc XXX°. Urozenému vladyce Lenhartovi Pretvicovi z Havroně, hajtmanu na Sycově, mému milému. Jáť bych rád umenšení práce měl i od sedlákuov, poněvadž i úřady, kteréž na mně byly, z sebe jsem složil, chtěje sobě práci umenšiti a s boží pomocí v pokoji býti; ale když se co na mne vznese od kterého poddaného mého, znám v tom svú povinnost, abych se tiem zaneprázdnil, a kterak samo v sobě jest, tomu vyrozuměl, kterak od jednoho tak od druhého, a což bych za pravdu uznal a se vyptal a do- věděl, tím se šíře spravil. Mám psaní nedávno od pana biskupa Vratislavského, což se jednání o Sycov dotýče: i neznám, by se to s JMtí a s kapitolú Vratislavskú vykonati mohlo, nežli

Strana 22
22 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mám na tento čas dvoje jednání, což se toho panstvie dotýče, před sebú, ješto se na- ději, že některé z nich brzo v několika dnech dokonám. 820. Václavovi Tešnovskému z Pythy, aby koníka, kteréhož půjčil panu Kavkovi, do Prahy poslal. Na hradě Pražském 1530, 19. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Puojčil jsem koníka panu Kavkovi, i máť jej poslati na Blatnú, i když pošle, kaž jej vzíti; a když by se ke mně poselstvie trefilo, mohl by na něm posel do Prahy přijeti. Dán na hradě Pražském v sobotu před sv. Benediktem léta oc XXX°. Urozenému vladyce Václavovi Tešnovskému z Pythy, purkrabí na Blatné, mému milému 821. Jindřichovi Tunklovi z Brníčka, že o jeho věcech s králem mluvil; oznamuje mu o sněmu, o jízdě krále Ferdinanda na sněm říšský. Na hradě Pražském 1530, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú a se všiem domem vašiem, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Psal jsem vám již prvé po jiném poslu, že jsem s JMKskou, pánem naším milostivým, mluvil o vaše věci, i což se Kykrycuov dotýče oc: než jaká jest vám o Kykrycích odpověď dána, toho neviem, nežli pravil mi tento váš posel, že již odpovědi má; pak také jsem jeho nechtěl tak od sebe pustiti, abych vám po něm neměl něco psáti, než poznám-li co potřebného, chci vám také psáti a to poslati po některém z těch posluov, kteříž ještě zde v Praze jsú od markrabstvie Dolnieho Lužického, a zatiem snad také budu mieti od JMKské odpověď, což se těch VI“ gr. č. dotýče, kteréž by vám dány býti měly. Myť ještě zde sněmujeme, ale ještě nevím, kterak ten sněm zavřeme, než včera některú cestu jsme k tomu obierali, aby z tohoto královstvie na tento čas byla JMKské pomoc učiněna LM gr. českých na takový způsob, aby JMKská něco zastaviti v tomto královstvie ráčil, a my abychme to zase vyplatili v roce anebo ve dvú letech; jakož i tu cestu obmejšlíme, kterak by mělo se tomu dosti státi bez zvláštnieho lidského obtížení. Toho pak ještě jistě neviem, tak-li se to dokoná. Nebo jest ještě více co jednati a na tomto sněmu zavierati, ješto snad lidé budou toho žádostivi, aby se jedno s druhým zavieralo, potřeby a věci JMKské a tohoto krá- lovstvie. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v neděli před sv. Benediktem léta oc XXX°.

Strana 23
Dopisy z roku 1530. 23 Urozenému pánu panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha oc, lantfojtu markrabstvie Dolnieho Lužického, panu švagru mému milému. Za to mám, že král JMt ještě zde pobýti ráčí, než tak jest tomu rozuměti, že odsud ráčí jeti na říský sněm, na kterémž, jakž jest naděje, také císař JMt v Aušpurce býti ráčí, jeda z korunování na císařstvie z Bononii. 822. Sestře své paní Elšce z Smiřic, že jí při sv. Jiří 500 kop gr. č. odvede. Na hradě Pražském 1530, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozená paní, paní sestra má milá! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měly a zdrávy byly, a při tom nepřeji vám zámutku. Psaní, kteréž jste mi ráčily učiniti a po panu Jindřichovi Plánském poslati, toho jest mi dodáno, i také potom druhé psaní. A jestliže by byla vaše která potřeba, jistě pro vás rád učiniem, pokudž bych slušně mohl. Také jakož jste mi ráčily psáti, což se peněz dotýče: i chci vám při sv. Jiří dáti V° IP gr. č., než více na ten čas dáti nemohu; nebo odkud jsem se penězóm nadál, těch ještě nemám a obávám se, že mi ještě tak brzo dány nebudou, ačkolivěk proto o to jednám, co bych je mohl najspíše mieti, nežli proto vás ani jiného nemohu těchto časuov na to bezpečiti. Datum ut supra. Urozené paní, paní Elšce z Smiřic a na Nejštetli oc, paní sestře mé milé. 823. Václavovi Tešnovskému z Pythy, že věc jeho má na paměti. Na hradě Pražském 1530, 21. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psaniem o své věci připomenul, i mám to vše v paměti, než že ještě pro sněm nemuože se to je- dnati, neb toliko mělo by se to na soudce zemské vznésti, aby ty mohl v tom své spravedlivosti užiti a my poručníci abychme se v tom tak zachovati mohli, pokudž se a nač naše poručenstvie vztahuje. Dán na hradě Pražském v pondělí na den sv. Benedikta léta oc XXX°. Uroz. vladyce Václavovi Tešnovskému z Pythy, purkrabí na Blatné, mému milému. 824. Purkmistru a radě města Velvar, aby na toho, na koho úřad purkrabství Pražského bude vzložen, v příčině židů se obrátili. Na hradě Pražském 1530, 21. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc. Opatrní Velvarští milí! Jakož jste mi psali a některé z sebe ke mně poslali o to, což se židuov Šaška a Izajáše u vás

Strana 24
24 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dotýče: i znám to, že se v tom povolně a hotově podle mého vám oznámenie máte, ale poněvadž jsem z sebe úřad purkrabstvie složil, to již z sebe skládám; nežli na kohož potom bude ten úřad vzložen, bude-li co potřebného v tom vám se zdáti, budete moci to na něho vznésti. Dán na hradě Pražském v pondělí na den svatého Benedikta léta oc XXX°: Opatrným purgmistru a radě města Velvar, mně milým. 825. Petrovi Adršpachovi z Náchodu, že u některých věřitelův sečkání mu zjednal do sv. Jiří. Na hradě Pražském 1530, 22. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož jste mi psali o některé věci a po- třeby vaše, tomu jsem všemu porozuměl, i také čehož žádáte, abych při králi JMti o glejt jednal. I znám to, že ten glejt mimo pořad práva zjednati se nemuože, než což se pana Špetle dotýče, když byšte v Praze byli, mohlo by se o to s JMKskou mluviti. A což se pak dotýče zatykačuov, zjednal jsem u pana Zikmunda Kafunka, že v tom chce mieti strpení až do sv. Jiří, a též jeden dobrý člověk, nyní neumiem jeho jmenovati; a též také u některých zjednal jest pan Jindřich Berka a snad i pan Jan Krušina, ješto, kterak jsem tomu vyrozuměl, již neviem, by kto byl, ješto by na vás zatykač měl, ktožby v tom nechtěl mieti strpení do sv. Jiří. Pak-li byšte v tom ještě na čem se uráželi, ale že byšte mi napsali a oznámili, kto jsú na vás zatykače vzali aneb vzíti mohli, a poznal-li bych toho potřebu, že by ještě bylo potřebí o to s kým více jednati, chtěl bych to rád učiniti; než jestliže byšte se zatykačuov neo- bávali na tento čas, tehdy bych rád, abyšte do Prahy přijeli v středu anebo ve čtvrtek po Matce božie zvěstovánie najprvé přieštie, a tu bych chtěl s vámi o ty o všecky věci, oč jste mi psali, dá-li pán Buoh, rozmluviti, i což se rukojmí obeslání dotýče. A při tom chtěl bych se k tomu rád přičiniti, aby ty všecky věci pro vás i pro nás rukojmie mohli k slušnému místu a konci přivedeny býti. Dán na hradě Pražském v uoterý po sv. Benediktu léta oc XXX°. Uroz. pánu, panu Petrovi Adršpachovi z Náchodu oc, panu přieteli mému milému. Jakož jste mi také psali o X ſ gr.: i chci s panem Janem Krušinu mluviti, mohlo-li by vám co dáno býti z těch duochoduov, což od vás máme, poněvadž on to k sobě přijímá i na mém místě. 826. Mikulášovi z Rozsedl, kdy syn jeho Adam s manželkou na Blatnou pojedou; oznamuje mu o sněmu a že Sycov v Slezsku za statek v Čechách vyměniti chce. Na hradě Pražském 1530, 23. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal, že se děti

Strana 25
Dopisy z roku 1530. 25 dobře mají i také Joachym: i buď z toho pán Buoh všemohúcí pochválen, a že jest se něco neštovičkami vosul Joachym, to buohdá neškodí, jedné ať jeho v teple mají. A že jsi pro děti po pstruhy na Velhartice poslal, dobře jsi učinil. Věz, že syn muoj i s manželkú svú již by byli na Blatnú jeli, ale že po nemoci manželka syna mého, toto nynější povětří neustavičné snad by mohlo ji, kdyby jela, obtiežiti, a z té příčiny něco svú jiezdú prodlévají; než proto nebude-li prvé, tehdy po této přieštie neděli odsud vyjedou a buohdá na Blatnú pojedou. Jakož jsi mi psal, že jsi spraven, že bych něco ze dvora Ruzínského rozdal oc: i znáti muožeš, že jest toho obyčej při takovejch věcech, že se takové a k tomu podobné věci trefují, ješto také i tebe v tom v své paměti mám; neb když buohdá syn muoj na Blatnú přijede, šířeť to oznámí. Dán na hradě Pražském v středu před hodem slavným Matky boží zvěstování léta oc XXX°. Urozenému vladyce Mikulášovi z Rozsedl oc, mému milému. Myť ještě zde vždy sněmujeme, a na tom jest, abychme králi JMti dali na pomoc na Turky LM P gr. č., a na to aby se lidé přijímali, a nad těmi lidmi aby Čechové hajtmané byli. Také věz, že nyní pilná jednání před sebú mám, abych Sycov profrejmarčil panu Ilburkovi na jeho statek, anebo panu Joachymovi Malzaunovi na Krupku, a naději se, že jedno z toho dvého okolo téhodne dokonám anebo prvé, neb mi se zdá, že v Čechách lépe mi ta některá věc náleží nežli v Slezí na Polském pomezí. A po tomto sněmu, když se dokoná, také bych rád, dá-li pán Buoh, na Blatnú jel, tuto některú věc na místě postavě; než také o to péči mám, což jest mi král JMt povinen, abych k tomu přijíti mohl, a zvláště v tom, což jest mi zadržáno a což by mi se při sv. Jiří přieštiem dáti mělo. A z té příčiny najvíce tohoto posla posélám, aby věděl, že ještě syn muoj některý den svým příjezdem prodlie, a také aby mi po tomto poslu oznámil, kterak se děti mají. 827. Janovi z Bezdědic v příčině svědomí dání Jiříkovi z Úloha. Na hradě Pražském 1530, 23. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Teďt posielám ceduli, kteráž jest mi dána od Jiříka z Úloha a v Tvrdoslavě, ješto tomu porozumieš. I k tomu jest vuole má, aby ta děvečka, pokudž jest v tom čeho v pravdě svědoma, to podle práva svědčila, nebo neviem, proč bych toho dopustiti neměl, ješto by mne mohl právem k tomu připraviti. I to věda, není-li nic v tom zvláštnieho ku překážce tehdy tuto mú vuoli té děvečce oznam a rozkaž, aby se v tom tak zachovala, jakž jest za právo. Dán na hradě Pražském v středu před hodem slavným Matky božie zvěstování léta oc XXX°. Urozenému vladyce Janovi z Bezdědic, purkrabí na Velharticích, mému milému. Archiv Český XI.

Strana 26
26 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 828. Michalovi Slavatovi, že služebník jeho Jan při soudu zemském, když na odpor jeho s Kar- líkem voláno bylo, povinnost svou vykonal; oznamuje o svolené na sněmu pomoci proti Turku. Na hradě Pražském 1530, 23. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Zdálo mi se vám, pane a přieteli muoj milý, toho oznámiti, že dnes byl jsem při tom, když jsú páni soud zemský zasedli a volali na odpory, jakož jest obyčej, že je v středu soudievají; i brzo po ně- kterém odporu, neb někteří hojemstvie brali, bylo zavoláno také na váš odpor s Mikulášem Karlíkem. Tu Jan, služebník váš, jsa poručníkem, ohlásil jest se, že stojí, než že Václav Vrchlabský má tu při vésti, i také že vaše spravedlivosti některé při sobě má, a že jest jeho hledal a najíti nemohl a že nevie, kde jest, a že jeho ještě chce hledati, prose, aby pro nebytí téhož Vrchlabského v tom se vám žádné obmeškání nestalo, aby ráčili v tom pojmieti malého strpení. Ale poněvadž jste v tom odporu puovodem, tehdy, nežli jest Vrchlabský přišel, jest ten odpor, jakž mi oznámeno, vymazán; ježto to znám, že jest v tom jmenovaným Janem služebníkem vašiem nic nesešlo, než kudy se to Vrchlabskému přihází, že se ne vždy ku přiem v čas nachází, toho neviem. Než za to vás, pane a přieteli muoj milý, s pilností žádám, že proto, ač jestliže by vás kto jináče spravoval, obtížností k témuž Janovi mieti nebudete, nebo v pravdě zřetedlně jsem to seznal, že jest v tom pilnost měl a že jest v tom jeho stániem nic nesešlo, nebo jest se dobře v čas ohlásil, kdyby byl on Vrchlabský také se tu najíti ty časy dal. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu, z Košmberka a na Kostelci oc, panu přieteli mému milému. Což se dotýče toho odporu, znám to, poněvadž jest smazán, že se vám vaše věc prodlie, budete-li mieti zase znovu poháněti; ale již neviem, co k tomu jiného řéci, než nerád jsem tomu, že jest se tu Vrchlabský v čas nenašel. Toto vám také, pane a přieteli muoj milý, oznamuji, že ještě sněm není za- vřien, než na tom jest najednáno a poněkud postaveno, abychme všickni tři stavové JMKské na Turky na pomoc dali LM gr. č., a na to aby se lidé přijali jiezdní a pěší z tohoto královstvie Českého, lečby slúžiti nechtěli, tehdy že se odjinud také přijíti mohou, a nad těmi lidmi aby byli Čechové hajtmané.

Strana 27
Dopisy z roku 1530. 27 829. Jindřichovi Tunklovi z Brníčka, že pro sněm o jeho věci jednati nemohl, oznamuje o svolené sněmem pomoci proti Turku. Na hradě Pražském 1530, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú a se všiem domem vašiem, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Pro nynější sněm, kterýž se ještě zde na hradě Pražském drží, nemohl jsem mnoho o vaše věci ani o své jednati, nežli toho očekávám, až by po sněmu bylo, jakož naději se, že již dlúho trvati nebude. A což se pomoci na Turky dotýče, za to mám, že se již to na místě postaví, abychme v slušném času z tohoto královstvie na to pomoc lidmi učinili a na to LM gr. českých na pomoc dali; a když se nynější jednání, kteráž ještě jiná jsú, na místě postaví, chci vám o těch věcech potom šíře oznámiti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před hodem slavným Matky boží zvěstování léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha oc, lantfojtu mar- krabstvie Dolnieho Lužického, panu švagru mému milému. 830. Posílá sestře paní Kateřině z Rožmitála peníze od paní Doroty z Veletic. Na hradě Pražském 1530, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psaly, abych vám poslal těch XXXti gr. č. od paní Doroty z Veletic po písaři městském Kubinským: i tak jsem učinil a vám je po něm posélám, i také těch VII gr. č., kterak jste mi o to psaly; tak že ten písař má vám ode mne dáti toho všeho XXXVII P gr. č. A pán Buoh všemo- húcí rač dáti, paní sestra má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozené paní, paní Kateřině z Rožmitála oc, paní sestře mé milé. A kvitancí bude potřebí paní Dorotě z Veletic od vás dáti, ale to vám potom při jiném poselstvie šíře oznámiem. 831. Janovi Pokštorfarovi, aby mu podal zprávu o nově nalezeném dolu u Velhartic oc. Na hradě Pražském 1530, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pokštorfar milý! Oznámeno jest mi, že by ně- jaký duol nový byl u Velhartic nalezen: i jestli co toho, oznam mi, a jest-li jaká 4*

Strana 28
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 28 naděje tu anebo jinde k užitkóm od toho času, jakž od tebe poselstvie sem neměl. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Pokstorfarovi oc, mému milému. Totoť také oznamuji, že hajtman z hor Lomských psal mi o nějaký frystuňk okolo Čachrova a na Sviném o hledání střiebra a zlata práti, ješto potom chciť o tom, dá-li pán Buoh, šíře brzo oznámiti. 832. Oplovi z Fictum v příčině jednání o Liblice a Lysou. Na hradě Pražském 1530, 25. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený a statečný pane, pane přieteli muoj milý! Praveno mi, že se na svém zdraví lépe máte, i to jsem rád slyšel; a přál bych vám věrně rád, abyste dokonale zdrávi byli. Jakož byli jsme spolu se panem Zykmundem Smiřickým na panu hofmistrovi, na panu písaři a na vás přestali, což se Liblic dotýče: i kdež jsem o to se panem Zykmundem mluvil tento den některý minulý, tehdy chtěl v to také pojíti Lysou a některé jiné věci; ješto podle mé paměti o to jsme nepřestali, neb neviem, proč bych o Lysú měl přestávati, maje ji řádně danou, ješto to také i ve dsky zemské vešlo, nežli o Liblice obeslal jsem před úřad purkrabský a o to jest bylo přestáno oc. Pak když jsme se o to nemohli snésti, žádali jsme pana hof- mistra a pana písaře, aby to z sebe složili, jakož jsú tak učinili. A vás za též žádám, že to z sebe složíte; a když ta věc přijde k slyšení, oč jsem obeslal, té na- děje jsem, že každý z nás své spravedlivosti užive, a proto dobré přátelstvie s obú stran bude moci mezi vámi zuostati, nebo, neopúštějíce spravedlivosti, má jest vuole, abych se ku panu Smiřickému v dobrém přátelstvie zachovával, jsa k němu též na- děje, a v čem kto z nás k Liblicóm spravedlivost má, co nám bude nalezeno, tiem se spravíme. Odpovědi žádám. A poněvadž jest také pan Smiřický pana hofmistra a pana písaře žádal, aby to složili z sebe, tehdy té naděje jsem, že tato má žádost, kterúž na vás vzkládám, proti němu není. Dán na hradě Pražském v pátek na den slavného hodu Matky boží zvěstování léta oc XXX°. Urozenému a statečnému rytíři panu Oplovi z Ficthum a na Novém Šumburce oc, přieteli mému milému. 833. Janovi Pokstorfarovi v příčině kněze, kterýž by v městě na Horách posluhoval oc. Na hradě Pražském 1530, 26. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pokštorfar milý! Jakož jsi mi psal, což se Hor dotýče i také o kněze, kterýž by časem v městě na horách slúžieval: i věz, že syn

Strana 29
Dopisy z roku 1530. 29 muoj má odsud dnes vyjeti a na Blatnú jeti, a máť oznámiti, aby k němu na Blatnú přijel, a máť tu pak oznámiti ode mne, co jest v těch věcech mého úmyslu, oč jsi mi psal. A také jsem něco nedávno psal, což se hor dotýče i toho hajtmana hor Lomských. Dán na hradě Pražském v sobotu po hodu slavném Matky boží zvěsto- vání léta oc XXX°. Také jakož jsi mi psal, což se některých dluhuov od některých osob pozuo- stalých dotýče, ješto jest bylo za ně dáváno anebo zakládáno: i když buohdá na Blatné budu, chciť v tom svuoj úmysl oznámiti. Urozenému vladyce Janovi Pokstorfarovi oc, mému milému. 834. Janovi Fišarovi z Veveří o vyplacení zastavených vsí. Na hradě Pražském 1530, 26. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený vladyko milý! Což se dotýče těch vsí vyplacení, kteréž ode mne a strýc tvuoj Beneš držíte: i nemám toho zde v Praze při sobě sepsaného, a protož žádám, oznam mi, cožť jsem již na to dal i také jemu Benešovi, a jestliže peníze při sv. Jiří k té potřebě mieti budu, coť bych měl při tom času dáti i také potom o sv. Havle, a opět potom při svatém Jiří od tohoto přieštieho v roce, abych se v tom věděl čím spraviti a to sobě ku paměti tiem lépe přivésti; neb ač peníze při sv. Jiří měl bych mieti, ale neviem, bude-li mi moci to vše postačiti, neb také některé jiné věci pilné před sebú mám. A protož ještě tebe na to dokonale bezpečiti nemohu, než jestliže by mohl do Prahy přijeti, dva nebo tři dny před květnú nedělí, rád bych tomu byl, jestliže bychme to mohli spolu na ten čas na místě a konci postaviti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Fišarovi z Veveří a u Vitmberce, příteli milému. Naději se, že pan Jan z Rožmberka při tom času před květnú nedělí z Stra- konic do Prahy pojede, i jestliže by jel a tvuoj úmysl také byl jeti, tehdy při něm mohl by tím bezpečněji na cestě býti. 835. Janovi Tloukovi Hartmanickému, hejtmanu na Prachaticích, aby důchody a platy od Pracha- tických, Husineckých a Záblatských vybral, dříve nežli zboží takové Janovi z Rožmberka postoupí. Na hradě Pražském 1530, 26. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc. Hajtmane věrný milý! Teďt posélám ten vajpis z desk, což se Prachatických a Záblatských dotýče, a dáno jest od toho skrze Jana Švába XLIIII gr. č., i to se jemu potom zase navrátí; a ten vajpis daj Prachatickým.

Strana 30
30 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Také zdáloť mi se toto oznámiti, že mám jednání se panem Janem z Rožm- berka, kteréž, za to pokládám, že jest již konečné, že mně má tu summu vyplniti a dáti při tomto sv. Jiří, kterúž mám na Prachaticích a na těch statcích, což od něho držím oc, neb některú také jinú věc mám před sebú, o kterúž v trhu jsem, ješto bych to měl dědičně mieti, ješto potom také to tebe tajno nebude. Protož jakž přijde svatý Jiří, kteréž duochody a platy tu v Prachaticích mám a což k tomu přísluší, rozkaž dávati, též také ať se k tomu mají na zboží Husineckém a Záblatském, aby se mohli ti duochodové a platové v čas vybrati, nežli bych toho pánu z Rožm- berka postúpil, nebo by se to mělo mezi námi dokonati po sv. Jiří najprvé příštiem ve dvú nedělí. Datum ut supra. Slovutnému Janovi Tloukovi Hartmanickému, hajtmanu na Prachaticích, věrnému milému. 836. Michalovi Slavatovi o odporu s Mikulášem Karlíkem oc. Na hradě Pražském 1530, 27. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane a přieteli muoj milý, psali, což se toho odporu s Mikulášem Karlíkem dotýče: i mně se zdá z ně- kterých příčin za potřebné, abyšte v uoterý anebo v středu najprvé příštie do Prahy přijeli, abych mohl o to s vámi volně rozmluviti, ješto se to tak nemuože volně a dostatečně vypsati. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane a přieteli muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském v neděli Laetare léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu z Košmberka a na Kostelci oc, panu přieteli mému milému. Také, pane a přieteli muoj milý, což se dotýče toho majestátu, o kterýž jste mi psaniem připomenuli: i ještě jsem nemohl toho k místu přivésti, aby se to vy- konalo, neb ještě vždy sněmujeme, že nyní pro takové zaneprázdnění nemohl jsem o to s JMKskou povolně rozmluviti, ač v pravdě tak v tom jako v jiném rád bych všecko vám dobře zjednal. 837. Plzeňským v příčině Ondráčka z Chynína. Na hradě Pražském 1530, 27. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelé milí! Což se dotýče toho On- dráčka z Chynína, poněvadž již k tomu vaši sousedé, kterýchž se ta věc dotýče, přistúpili, chci toho Ondráčka k tomu mieti, aby těch XXXti � na míšensko dal,

Strana 31
Dopisy z roku 1530. 31 nebude-li moci prvé, ale o suchých dnech letničniech najprvé příštiech, aby on již o ty věci s čeledí svú pokoj měl, poněvadž se z toho vymlúval, tak jakž vás prvé tajno není; než jestliže vaši obyvatelé mohou se koho jiných vinných doptati, to se jim nezavierá. Datum ut supra. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Plzně, přátelóm mým dobrým. 838. Zve sestru Beatrici z Kolovrat k rozmluvě. Na hradě Pražském 1530, 27. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozená paní, paní sestra má milá! Měl bych s vámi pilně mluviti, i rád, abyšte ráčily zde na hradě Pražském býti zítra buohdá po XIII. hodině u sv. Vá- clava v kaple anebo v klášteře u sv. Jiří. Datum ut supra. Urozené paní, paní Beatrix z Kolovrat a na Lipém, paní sestře mé milé. 839. Žádá paní Kateřinu Ryzmberskou z Roupova, aby z dluhu zaplaceného jí věna již pro- puštěn byl. Na hradě Pražském 1530, 27. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozená paní, paní přietelkyně milá! Jakož jsem již dosti dávno vám dal vaše věno i zaplatil, kteréž jste měly dskami zemskými propustiti, tak kterak je ve dskách máte na Ryzmberce aneb na čem koli více: i poněvadž se tiem prodlelo, žádám vás, že do Prahy přijedete bez meškání, a nebude-li moci býti prvé, ale proto před květnú nedělí najprvé příštie, aby se již ta věc na místě po- stavila, poněvadž jest vám to věno již zaplaceno; ješto té naděje jsem, že tak uči- níte beze všech odtahuov. Odpovědi žádám. A teď vám také posélám psaní od pana Jana z Roupova, bratra vašeho. Datum ut supra. Urozené paní, paní Kateřině Ryzmberské z Roupova, přietelkyni mé milé. 840. Vilémovi Buzickému z Buzic, že ho malou částkou peněz založiti chce; žádá, aby s Janem Švábem se urovnal; z rukojemství za něj slíbeného že se nevytahuje. Na hradě Pražském 1530, 28. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Viléme milý! Mám to v paměti, že jsi na mne žádost vzložil o X m na míšensko, jakož pak potom založil jsem tebe VII � gr. č., a ještě neodpierám i III gr. č. tebe založiti, že by se těch X � na míšensko vyrovnalo, když budu mieti něco více peněz nežli tohoto času mám. Než což se dotýče toho, oč ještě konce nemáš, rád bych podle s tebú zuostání, aby se to brzo vykonalo mezi tebú a Janem

Strana 32
32 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Švábem, neb znám na tom větší svú škodu nežli tvú, a to tudy, oč jest mezi tebú a jím Švábem ruoznice, žeť jsem to vydal; a jestliže by on to slušně pokázal, žeť jest to prvé dal, tehdy mělo by mně to zase navráceno býti; pakli on toho nepokáže, tehdy také mohl bych o to k němu hleděti, ale dokudž to konce nevezme, neviem dokonale, odkud má mi to zase navráceno býti. Což se pak dotýče paní Řepické a toho rukojemstvie pana Nebřehovského a při tom pana Petra Mladějovského oc: i pokudž jsem v tom za tebe slíbil, z toho se nevytahuji, a kdyžkolivěk tu věc mezi sebú právem vykonáte, komuž bude z vás náležeti L gr. dáti, z čeho mne paní Repická napomíná anebo jmenovaní rukojmové, jest mi jednostejné dání, komuž by to spravedlivě náležalo, a rád bych to učiniti chtěl; ale jináče neznám toho, aby mi náležalo takovú věc učiniti, nebo bych v tom nerad žádnému ublížil; než když se to právem vykoná, mnú sjíti v tom nic nemá, což jest spravedlivo. Dán na hradě Pražském v pondělí po neděli Laetare léta oc XXX°. Urozenému vladyce panu Vilémovi Buzickému z Buzic, přieteli milému. Ač podle mé paměti na těch L ſ gr. dal jsem již paní Repické anebo z je- jieho poručení XXX IP gr. na to rukojemstvie, o čemžť jsem šíře napsal v tomto mém nynějšiem psaní. 841. Zve sestru svou paní Beatrici z Kolovrat k rozmluvě na hrad Pražský. Na hradě Pražském 1530, 29. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozená paní, paní sestra má milá! Oč jsme spolu včera mluvili, znám toho potřebu, abychme ještě o to spolu rozmluvili: protož bych rád, abyšte ráčily dnes na hradě Pražském býti okolo XXIItma neb XXIIItma hodin, nebo znám, že prvé nebudu moci k tomu se uprázdniti, abych s vámi mohl volně rozmluviti; pakli by i to dnes býti nemohlo, tehdy bych do rána musil toho odložiti. Dán na hradě Pražském v uoterý po neděli Laetare léta oc XXX°. Urozené paní, paní Beatrix z Kolovrat a na Lipém, paní sestře mé milé. 842. Jindřichovi Bořitovi z Martinic v příčině odevzdání mu půjčených peněz. Na hradě Pražském 1530, 29. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Vězte, že páni Myškové puojčili jsú mi těch peněz, kteréž jim při svatém Jiří dáti máte III1/2 gr. č. I když jsem o to měl s vámi v kostele u sv. Václava zmínku, tak jsem byl srozuměl, že tu summu peněz na hotově k dání máte; jakož také mluvil jsem o to včera se panem Wolfem, bratrem vašiem, než od něho jsem srozuměl, že o tom vě-

Strana 33
Dopisy z roku 1530. 33 domosti nemá, aby ta summa všecka na hotově byla, nežli že proto chce o to péči mieti, aby mi se na to brzo dalo, co by mohlo najvíce býti; než jestliže by mohlo býti společně všecko brzo, byl bych toho od vás obú dvú vděčen a přátelsky to od vás přijal. Odpovědi žádám. Dán na hradě Pražském v uoterý po neděli Laetare léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, panu přieteli mému milému. 843. Nařizuje Janovi z Bezdědic, aby Velhartičtí vydali svědomí o utracení jakéhos Vávry. Na hradě Pražském 1530, 29. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Věz, že jest toho některá pří- čina a potřeba, že jeden potřebuje svědomí, že jest nějaký Vávra pacholek tu u Vel- hartic utracen, kterýž byl někdy na Libšteině kuchařem, a někteří že by pravili, že jest ten Vávra ještě živ: pak aby v tom omylu nebylo, oznam ode mne purgmistru a konšelóm Velhartickým, poněvadž jest tu na tom právě ten Vávra, jakž mi ozná- meno, konec svuoj vzal, aby oni toho dali svědomí zapečetěné pečetí téhož městečka, kterak ta věc sama v sobě v pravdě jest. Neb jestliže jest utracen, tehdy živ není, a když to ti zvědí, kteříž o jeho živnost mezi sebú nějaký odpor mají, tehdy tím svědomiem se v tom spraví, kterak ta věc sama v sobě v pravdě jest, aby na tom omylu neměli. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi z Bezdědic, purkrabí na Velharticích, mému milému. A ten list toho svědomie, očť píši, že byl dán tomuto poslu a po něm mně poslán. 844. Václavovi Tešnovskému z Pythy o nějakých zločincích. Na hradě Pražském 1530, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal o nějakých zločincích: i již byl syn muoj odsud odjel, když jest mi to psaní od tebe přineseno, než která jest v tom má vuole, spravíš se v tom jím. Což se pak tvé věci dotýče, pokudž budu moci, rád to k konci povedu. Dán na hradě Pražském v středu po neděli Laetare léta oc XXX°. Uroz. vladyce Václavovi Tešnovskému z Pythy, purgrabí na Blatné, mému milému. 845. Mikulášovi z Rozsedl děkuje, že při dětech pilnost měl oc. Na hradě Pražském 1530, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Psaní od tebe jest mi dodáno, když jest již syn muoj odsud z Prahy odjel; a poněvadž jest již, dá-li pán Buoh, Archiv Český XI. 5

Strana 34
34 na Blatnú přijel, oznámíť, což jsme dobrého na hradě Pražském jednali i také co jemu při tomto času oznamuji. A toho jsem od tebe vděčen, že jsi při dětech pilnost měl. Datum ut supra. A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Urozenému vladyce Mikulášovi z Rozsedl oc, mému milému. 846. Prosí Jana z Rožmberka, aby mu zapůjčil sepsání, kterak poddaní jeho přispívají na pomoc sněmem svolenou. Na hradě Pražském 1530, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Za to mám, že ráčíte v paměti mieti, že jsem vás žádal, abyšte mi toho poslali a dali spis, kterak vám dávají pomoc pod- daní vaši a z jakých věcí. I prosím vás, račte mi toho přípis poslati, nebo pro tuto nynější pomoc, kteráž králi JMti, pánu našemu milostivému, učiněna býti má na Turky oc, toho pro nějakú zprávu potřebuji; a jestliže býti muože, abyšte mi to sepsání po tomto poslu poslali, byl bych toho vděčen. A za to žádám, pakli ráčíte brzo v Praze býti, ale že byšte to s sebú vzali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu přieteli mému milému. 847. Adamovi Rausndorfovi z Plakvic, že záležitost jeho na paměti má; úroky aby pilně vybíral oc. Na hradě Pražském 1530, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Rosndorf milý! Což se tebe a manželky tvé a při tom Strojetických dotýče: neznám toho, aby již tento puost mohlo se o to jednati, nežli když by, dá-li pán Buoh, s velikonoci bylo a já na hradě Pražském byl, chci rád vám o to rok položiti, co s obú stran spolu činiti máte, a k tomu se přičiniti, aby již ta věc mezi vámi na místě a konci postavena byla. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Adamovi Rausndorfovi z Plakvic, hajtmanu mému na Zelené Hoře oc. Což se dotýče věcí Zelenohorských a s tebú také o úřad, totižto o nájem, jednání, když buohdá na Blatné budu, chci tebe k sobě obeslati a o to s tebú, dá-li pán Buoh, rozmluviti; než toliko o toto také péči měj a poruč, aby se úrokové dá- vali a příjímali hned při sv. Jiří bez odtahuov, a z toho aby se nikam nic nedávalo bez mé vuole. A pošli synu mému na Blatnú k hodóm velikonočniem, budeš-li mieti, některý řežábek a tetřevy, neb on má mně také něco toho poslati.

Strana 35
Dopisy z roku 1530. 35 848. Jiříkovi z Dražovic, lidé aby úroky dávali, k hodům velikonočním aby mu některý tetřev poslal. Na hradě Pražském 1530, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Za to mám, žeť syn muoj, poněvadž jest již zase na Blatnú přijel, oznámíť, coby potřebného při hospodářstvie Rožmitálském poznal; však totoť mi se také zdálo oznámiti a poručiti, aby lidem oznámil pod úřadem svým, aby hned při sv. Jiří úroky dávali, neb toho potřebuji. A k hodóm velikonočniem pošli mi některý řežábek a některý tetřev sem na hrad Pražský a ostatek synu mému na Blatnú; pakli by syn muoj oznámil, že by mi chtěl při tom něco více společně poslati, v tom se dále jím sprav. Datum ut supra. Uroz. vladyce Jiřiekovi z Dražovic oc, purkrabí na Rožmitále, mému milému. 849. Radě města Hradce nad Labem v příčině na rukojmě dání jeho poddaného Prokopa Čadského z Čížkova. Na hradě Pražském 1530, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelé milí! Jakož s některými z vašich posluov mluvil jsem zde na hradě Pražském o Prokopa, syna Jana Čadského z Číž- kova, poddaného mého: kdežto té jsem naděje, že jest vám již to od nich také oznámeno, a kterakkolivěk ty jsú se věci zběhly, tehdy proto, kterak jest to na mne vzneseno, má on Prokop nějaké v tom vajmluvy. A jakéžkoli jsú, aby se v tom jemu ani jinému ukrácení nestalo, žádám vás, že téhož Prokopa na rukojmě pod slušný základ dáte také do času dosti prostranného, aby se mohlo na to šíře vyptati, byl-li kto jiný tiem vinen; pakli by i on také co vinen byl a že by kto skrze jeho snad neopatrnost k jaké škodě přišel, aby se tiem povolněji v tom času o to on smluviti mohl; ješto té jsem naděje, pokudž jest za slušné, že v tom jemu mé přímluvy dáte užiti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Hradce nad Labem, přátelóm mým dobrým. 850. Jiříkovi z Dražovic o konečném již narovnání mezi Plzeňskými a Ondráčkem z Chynína; pro- boštovi Rokycanskému aby džber kaprův odevzdal. Na hradě Pražském 1530, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Daj knězi proboštovi Rokyckému ode mne jeden dčber kapruov, když k tobě proto pošle. Datum ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, mému milému. 5*

Strana 36
36 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Věz, což se Plzeňských, kterýmž se škoda stala oc, dotýče a Ondráčka z Chy- nína, že jsem již konečně na tom s Plzeňskými zuostal, aby jim bylo od téhož On- dráčka dáno XV kop gr. českých, totižto XXXti kop na míšensko, však ne za to, aby on byl vinen, poněvadž tomu odpierá, nežli aby již o to i s čeledí jeho pokoj měl; než mohou-li oni Plzeňští na kom jiném dále své škody postiehati, to že se jim nezavierá. I pošli po téhož Ondráčka, aby k tobě na Rožmitál některý den přišel, a jemu tuto věc, cožť píši, oznam. I také to jemu ode mne pověz, ať se k tomu má, aby polovici té summy napřed jmenované, to jest XV kop na míšensko, u tebe na Rožmitále položil při sv. Jiří a druhú polovici o svátcích svatého Ducha najprvé příštieho; a již bych já dále tobě poručiti chtěl, kterak a na jaký spuosob mělo by to Plzeňským, kterých se ta věc dotýče, vydáno býti. 851. Smilovi a Janovi Myškům ze Žlunic, aby mu peníze poslali. Na hradě Pražském 1530, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urození přátelé milí. Teď k vám posélám tyto služebníky mé, listu tohoto ukazatele, abyšte mi, za to žádám, po nich poslali sto kop gr. českých, kteréž mi ještě dodati máte. A pan Vančura dal mi na vašem místě L kop gr. č., a tak od vás bude mi vyplněno těch 11/2 kop gr. č., kteréž jste mi měli dáti. A k tomu co mám od pánuov Smečanských vzíti III1/2 kop gr. č., to jest již na místě postaveno a mně od vás dskami zemskými zapsáno, a ode mne též také na to všecko, totižto na V° kop gr. č., dskami zemskými zápis máte. Datum ut supra. Urozeným vladykám panu Smilovi a panu Janovi Myškovi ze Žlunic, přátelóm milým. 852. Posílá synu svému Adamovi listy k rozeslání, oznamuje o jednání s panem Joachymem Mal- zounem o Krupku a Teplici, o dokončení sněmu, jak dlouho král na hradě Pražském zůstane, žádá za zprávu o zdraví svých vnuků oc. Na hradě Pražském 1530, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Adame milý! Přálť bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s dětmi svými. Jakož jsem byl psaní na Blatnú učinil, když jsi zde ještě na hradě Pražském byl, i jda zase posel, za to mám, že jest se s tebú na cestě nepotkal; neb přinesl mi tři cedule, kteréžť teď posélám, ješto tobě svědčí, jedna jest od purkrabie starého a druhá od purkrabie Blatenského, ješto mezi jiným píšeť ceduli, což se Mackova dotýče, pak muožeš o to jednati, kdyžť se bude zdáti; také psal jest ba- kalář, jakožť také to posélám, a mezi jiným napsal jest o Janovi synu tvém, že by býval k horkosti náchylen, i jestliže ještě to se na něm zná, sluší to v čas předjíti nějakým lékařstviem.

Strana 37
Dopisy z roku 1530. 37 Posélámť také list, kterýž jsem psal panu Janovi z Rožmberka: i pošli jej jemu do Strakonic, a zdá-liť se, na koni některého svého pacholka. A odpověď ať žádá, a pojede-li ráno, snad se ten den zase na Blatnú vrátí, a tento muoj pacholek ať tu na Blatné odpovědi dočeká; však muožeš to prvé přečísti, co mi se odpíše. Takéť posélám jednu ceduli purkrabí starému a druhú purkrabí Blatenskému, i kaž jim je dáti. Také která cedule svědčí purkrabí Rožmitálskému, pošli ji jemu, neb toliko píši o to, aby mi na hrad Pražský poslal k velikonoci některý řežábek a ně- který tetřev, a tobě též na Blatnú aby poslal. Také psal jsem ceduli Rosndorfovi, i pošli ji jemu na Zelenú Horu; píši jemu toliko něco o jeho věc, a při tom ať by k velice [sic] noci na Blatnú poslal, bude-li mieti něco řežábkuov a tetřevuov. Zdáloť mi se toto také oznámiti, poněvadž s panem Janem z Rožmberka mám srovnání, což se Prachatic a peněz dotýče oc: i jestliže se dobře pamatuji, mělo jest něco přivsazeno býti vajmětkuov do rybníka Plastovského, i již toho není potřebí, poněvadž na podzim měli bychme se děliti o ryby z toho rybníka; než ty vajmětky od Drahonic budou se moci někde jinde vsaditi, kdežť se bude zdáti. A protož o tom brzo purkrabí na Drahonice piš, aby se on v tom věděl čím spraviti. Což se dotýče Krupky, již bych měl tu věc s panem Joachymem Malzaunem doko- nati na ten spuosob, jakž jest za tebe najednáno; a také dal jest se se mnú v jed- nání o Teplici na ten zpuosob, že bych jemu větší diel peněz za to zboží u krále JMti na dluhu mně povinném ukázal, toho pak ještě neviem, dokonáme-li to. Věz, že již včera sněm jest tento nynější dokonán a zavřen, než ještě jeho vajpisu nemám, nežli když bych měl, chciť toho přípis při jiném poselstvie poslati; než máme ještě práva napravovati a naučení v soudu zemském mají se dávati. A tak rozumiem, že z těch příčin král JMt neráčí odsud do hodu velikonočnieho jeti, a já také, dá-li pán Buoh, míniem zde dotud pobýti, dokudž JMKská na tento čas bude. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shle- dali. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před sv. Ambrožem biskupem léta oc XXX“ Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. Když již toto jiné byl jsem dal napsati, tehdy dodáno mi psaní od tebe skrze pana Říčanského: pak kdež jsi mi psal o dětech svých, že jsú byli na neštovice ne- mocni a ještě někteří že jsú, i oznam mi, kterak se mají, též také i Jan, má-li se zase lépe. Chci dáti s mistrem Benediktem mluviti, aby některý den na Blatnú jel pro tu potřebu, kterúž jsi mi oznámil. Také což se dotýče těch vězňuov, kteréž u vazbě máš, kolikž jich kolivěk jest: i ačkolivěk neradbych žádnému ublížil, než budouli vinni, že by byli hodni trestání, jakž na lotry přísluší, i kaž se k nim za- chovati podle práva. Což se dotýče také těch leder dvojiech s sedly zasedacími: i chci poručiti Arnoštovi, aby o to nějakú zmínku učinil oc; než obyčej jest, ktož ta- kovým přátelóm co toho puojčí, že se nerado zase vracuje. Jakož jsi mi také psal,

Strana 38
38 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. že dáš plody rozvožovati a rybníky nasazovati: i dobře mi se zdá. A oznam mi, již-li jsú se ryby rozprodaly za hotové peníze, aneb kterým se rok dává, co jest jich ještě u Blatné ku prodaji bylo. Dnes zasedli jsme na práva napravování. A na- ději se, že na tento čas nebude potřebí na tom dlúho seděti, a jestliže se to vy- koná do květné neděli, tehdy snad král JMt odsud do hodu velikonočnieho jeti ráčí. 853. Oznamuje Kryštoforovi z Švamberka, že nejvyšším purkrabím Pražským jmenován dne 31. března Jan z Wartmberka a purkrabím hradu Pražského Hanuš Byšický oc. Na hradě Pražském 1530, 1. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož byla jsú některá rozmlúvání, když jsem úřad pur- krabský z sebe složil, kým by měl býti opatřen, na koho by se měl vzložiti: i vězte, pane švagře muoj milý, že včera po vašem odsud odjezdu dán jest panu Janovi z Wartmberka, k kterémuž jest i přísahu učinil při přítomnosti krále JMti v soudné světnici. Také račte věděti, že včera počali jsme také práva napravovati, a kterak jest ta věc předsevzata, naději se, že se to dokoná do květné neděle. A potom, jakž rozuměti, ráčíť král JMt brzo odsud jeti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v pátek před sv. Ambrožem biskupem léta oc XXX°. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. [Na ceduli:] Také vězte, pane švagře muoj milý, že Hanuš Byšický jest učiněn purkrabí hradu Pražského. A vašemu služebníku dal sem přepsati sněm nynější, co jest na něm svoleno, aby vám to dal. 854. Děkuje Janovi z Kácova za darované víno. Na hradě Pražském 1530, 1. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane muoj milý, psali, oznamujíce, že mi posieláte drajlink vína červeného a dvě desetky bielého: oj, ač mohli jste tiem se nezaneprázdňovati; ale poněvadž tu přátelskú svú [sic] v tom jste učinili a to mi i svým nákladem poslali, v pravdě jsem toho od vás zvláště vděčen a toho konečného úmyslu sem, abych vám se netoliko takovúž libostí, ale mnohem větší a dobrým přátelstviem, kteréž by vám příjemné bylo, odplatil. A s tiem rač pán Buoh všemohúcí dáti nám spolu šťastné a ve zdravie shledání. Dán na hradě Pražském v pátek před sv. Ambrožem biskupem léta XXX°. Uroz. pánu, panu Janovi z Kácova a na Kumstatě oc, panu přieteli mému milému.

Strana 39
Dopisy z roku 1530. 39 855. Janovi Holickému z Šternberka, že v příčině Viléma Doupovce s králem mluviti chce. Na hradě Pražském 1530, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Kteréž jste mi psaní a oznámení uči- nili, což se Viléma Doupovce dotýče, tomu sem porozuměl, i také v jaké jste poněkud nebezpečnosti byli: i chci o tom rád s králem JMtí mluviti a vám na to odpověď, i což jste mi prve poručili, zjednati, tak že v tom mou péčí nemá sjíti. Než že, pane a přieteli muoj milý, veliká jsou při králi JMti zaneprázdnění, že není snadné brzké odpovědi dosáhnúti; a protož mi se nezdálo služebníka vašeho držeti, než chci k vám rád svého posla, když odpověď mieti budu, poslati. Dán na hradě Pražském v sobotu před svatým Ambrožem biskupem léta oc XXX°. Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně oc, panu přieteli mému milému. 856. Adamovi Rosendorfovi z Plakvic, aby povinné peníze židům a panu Václavovi Zmrzlíkovi zapravil. Na hradě Pražském 1530, 3. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Rosndorf milý! Věz, že jest se mnú mluveno, což se některého žida anebo židuov dotýče, že by jim něco dlužen byl, a že by již čas k zaplacení vyšel, a z té příčiny že by nějakých listuov na tebe žádali od úřadu purkrabského: a po- něvadž jsem již ten úřad s sebe složil, již nemohu toho tak jednati, jako prve časem jsem některým zjednával, že jsú židé v takových věcech strpení mievali. A protož tutoť věc naschvál oznamuji, aby tu věc, což muožeš najspieš, opatřil, neboť bych těžkosti nepřál, kterážby snad tobě tudy přijíti mohla, jestliže by tou věcí protahoval. Dán na hradě Pražském v neděli před sv. Ambrožem biskupem léta oc XXX°. Urozenému a statečnému rytieři, panu Adamovi Rosndorfovi z Plakvic, hajtmanu mému na Zelené Hoře. Také věz, že jest mi pan Václav Zmrzlík zde v Praze připomínal, že také ještě jemu nedal jsi těch několika kop gr., kteréž by dáti měl: i rád bych, aby také to se brzo opatřilo, jakož měl jsi naději, kterak jsi mi o tom pravil, odkud jsi ty penieze mieti měl, ale snad se tiem ještě prodlévá. A pan Zmrzlík proto mi vždy o to připomíná, přitom také maje nějakú těžkosť o to i k rychtáři Nepomuckému, ježto bych rád, aby již to také na místě bylo postaveno.

Strana 40
40 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 857. Kryštoforovi z Švamberka, jakou by měl dáti králi odpověď o Kašperk a jaké opatření učiniti v příčině svého syna Hendrycha. Na hradě Pražském 1530, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Psaní, které jste mi učinili a přípis listu od krále JMti, co vám psáti o Kašpergk ráčil, poslali, tomu jsem všemu porozuměl, i také ten přípis panu hofmistrovi najvyššiemu ukázal jsem: i které jest v tom naše zdání, co byšte JMKské měli za odpověď dáti, teď vám to sepsáno posélám, pak již z toho vybéřete, což se vám bude zdáti. A jaký zpuosob se k JMKské v psaní zachovává, to sami dobře viete, a protož toliko jsem sepsal potřebu vaši, tak kterak se nám zdálo, a co budete chtieti JMKské tak anebo jináče psáti, sluší tiem nemeškati; než mně jest se nezdálo toho psaní učiniti, nežli abyšte je prve vi- děli, a bude-li se vám zdáti, i opravili. A protož teď vám zase váš sekret po Kalú- sovi posélám tak zapečetěný, jakž jste mi jej poslali. A kterak jsem porozuměl od pana hofmistra, jest znáti, jakoby král JMt chtěl Kašperk k své ruce vyplatiti, a snad pro Hory, než odkud na to peníze budou, toho neviem. Jakož jste mi také ráčili psáti o oznámení nějakých novin: i nic tak zvlášt- nieho neviem, než psal jsem vám prvé něco v jiné ceduli, ješto dal jsem to Janovi Žantovskému, prvé nežli Kalous přijel. I mám za to, že vám to po něm pošle i přípis sněmu nynějšieho. Což se pak naučení dotýče, ještě jest mi krátké dáváno před včerejšiem, ješto s těžkem na tom jsme seděli dvě hodině, však dnes anebo buohdá zítra, naději se, že na tom ještě sedeme [sic], aby také o vaši věc naučení bylo dáno; nebo bych rád i jiná naučení tyto dny vykonal, než toto jest nejvíce na překážku, že po XIIIIti hodinách sedáme na napravování práva. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v pondělí na den sv. Ambrože biskupa léta oc XXX°. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. Muoj milý pane švagře! Což se pana Hendrycha, syna vašeho, dotýče, mluvil jsem o to včera pilně se panem hofmistrem, pak tak jsme to všecko mezi sebú roz- jímali. I zdálo by se panu hofmistrovi, a já také tomu místo dávám, ač byla-li by k tomu vaše vuole, abyšte tento rok panu Hendrychovi dali II1/2° � gr. č., a on aby mohl při králi JMti na nějaký zpuosob, anebo někde jinde, s vaší vuolí býti. A pan hofmistr mi řekl, jestliže by se vám zdálo, poněvadž jest s vámi v přieznění všel a s synem vašiem, abyšte jeho pana Hendrycha k němu odpustili, že by on také chtěl s ním rozmluviti, buďto zde v Praze anebo kdežby se spolu shledali, a to tak obmejšleti, pokudž na něm jest, což by vám i jemu mohlo se slušně trefiti, tak aby

Strana 41
Dopisy z roku 1530. 41 pan Henrych svú věc vedl, kterak by vám se dobře líbilo. I račte toho šíře povážiti, a co se vám v tom za lepší bude zdáti, tak učiniti. 858. Velvarským, robotným lidem ve vsech k úřadu nejvyššího purkrabství náležejícím, i také vla- dykám, manům a nápravníkům, že úřad nejvyššího purkrabí z sebe složil, protož aby nově jmenovaným panem Janem z Wartmberka se řídili. Na hradě Pražském 1530, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc. Opatrným purgmistru a radě i všie obci města Velvar, mně milým. Oznamuji, že jsem úřad najvyššieho purkrabstvie Pražského z sebe složil a králi JMti, pánu našemu milostivému, vzdal; kterýžto úřad ráčil jest král JMt dáti urozenému pánu, panu Janovi z Wartmberka a na Zvíře- ticích oc, najvyššiemu purkrabí Pražskému: i protož vás z té povinnosti a z zá- vazkuov, čímž jste mi podle toho úřadu povinni byli, propouštiem, tak abyšte se v povinnosti vaší k jmenovanému pánu zachovali jakožto k najvyššiemu purkrabí Pražskému, ješto té jsem naděje, že tak učiníte. Dán na hradě Pražském v pondělí na den sv. Ambrože, biskupa, léta M'V°XXX°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc. Robotným lidem ve všech vsech k úřadu najvyššieho purkrabstvie Pražského příslušejícím, oznamuji, a tak dále jako Velvarským. Datum ut supra. Také též psáno urozeným vladykám, slovutným a opatrným manóm i také nápravníkóm k úřadu najvyššieho purkrabstvie Pražského příslušejícím. Datum ut supra. 859. Václavovi Haugvicovi z Biskupic v příčině dlužných peněz. Na hradě Pražském 1530, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý. Věz, že jsem vyroz- uměl od paní Beatrix Kopidlanské, žeť by měla dáti brzo po svatém Jiří 11/2° gr. XV I gr. vše českých, ješto tak jsem to srovnal, ješto jinému dáti mám, abych to jí dal, jakož tak učiniti chci; než jestliže by to býti mohlo, aby mně v tom měl strpení, anebo abych tebe v tom u jiného zastúpil, byl bych toho vděčen. Pakli muožeš s ní se srovnati, což ona tu v Kopidlně má, také bych tomu rád byl: nebo i tomuto jsem porozuměl, že manžel její k tobě s nějakú řezanú cedulí poslal, kteráž jest mi ukazována, ješto snad o ty věci mohli by mezi vámi puohonové mnozí po- vstati a přijíti, a skrze to snad také nemalé škody a práce, kdežto nerad bych tomu byl; než jestliže se smluvíte o to, což ona paní Kopidlanská tu ještě v Kopidlně Archiv Český XI.

Strana 42
42 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. má, tehdy snad tyto všecky jiné věci, jedno s druhým, budou moci na slušném místě a konci bez dalšiech nesnází postaveny býti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři, panu Václavovi Húgvicovi z Biskupic a na Kopi- dlně, přieteli milému. Což se dotýče, pane Húgvic milý, toho, což jsem vám ještě dlužen, ješto jsem tomu porozuměl, že byšte toho při tomto sv. Jiří potřebovati měli: i muože-li to býti, komu tu summu dáti máte, aby to na mne přejal a toho mi do sv. Havla čekal, byl bych tomu rád, a za to žádám, pojednajte o to. Pakli by ta věc měla přijíti na paní Annu Karlíkovú, tehdy naději se, že by mi toho do některého času posečkala; ale čehož jistě neviem, na to se bezpečiti nemohu. 860. Sestře své paní Beatrici z Kolovrat, aby k společné rozmluvě na hrad Pražský přijela. Na hradě Pražském 1530, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozená paní, paní sestra má milá! Což se našeho spolushledání dotýče, ač jsem nyní mnoho zaneprázdněn, nežli proto račte býti zde na hradě Pražském tuto středu okolo XIIti hodin. Rád, dá-li pán Buoh, s vámi rozmluviem. Datum ut supra. Urozené paní, paní Beatrix z Kolovrat a na Lipém, paní sestře mé milé. 861. Jindřichovi Tunklovi z Brníčka, že o jeho věc v příčině peněz při králi jednati chce oc. Na hradě Pražském 1530, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú a se všiem domem vašiem, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Dodáno mi od vás psaní, v kterémž jest datum v pondělí po neděli Laetare [28. března]; pak když mi Václav Trčka pověděl, že k vám má poselstvie učiniti, z té příčiny zdálo mi se vám něco také napsati. Předkem toto, že, pokudž budu moci, rád chci o vaše věci při králi JMti, pánu našem milostivém, jednati: ale těžce odpovědi, což se peněz dotýče, mieváme, nebo i mně ještě na tento čas nic na muoj dluh dáno není; a proto vám to oznamuji, že, jakž o vaše věci, tak i o své ještě jsem konečné odpovědi nedosáhl a také od několika dní s JMKskou o ty věci jsem nejednal, neb JMt byl jinými věcmi mnoho zaneprázdněn a ještě jest. A také vězte, kterak jsem porozuměl, že JMKská již na tento čas neráčí zde dlúho býti. Což se pak novin dotýče, kteréž jsú vuobec vědomé, naději se, že vám Václav Trčka něco o těch věcech píše. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, lantfojtu mark- rabstvie Dolnieho Lužického, panu švagru mému milému.

Strana 43
Dopisy z roku 1530 a 1531. 43 862. Přimlouvá se k Janovi Zajíci z Hazmburka, aby mezi Janem Březenským z Wartmberka a Rudolfem z Bínu prostředkoval. Na Velharticích 1531, 12. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Léta božieho M°VCXXXI°. Toto jsú registra léta téhož XXtá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov poselacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné oc od soboty po sv. Vavřinci [12. srpna]. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jest věc ta- ková, že měl jsem některé jednání před sebú mezi panem Janem Březenským z Wartmberka a panem Rudolfem z Bínu, hofmistrem v Míšni; ale ta věc tudy se prodlévala, že jsem nemohl, tak jakž bych byl rád, na Krupku přijeti, a ještě toho neznám, abych tam na tento čas brzo přijeti mohl. Ale jest ta věc takto namluvena, jestliže vaše vuole bude, abyšte vy o to, místo mne, někde v slušném místě s jme- novaným panem Rudolfem se sjeli: jakož vás za to prosím, pane strýče muoj milý, že tak učiníte; a oč by se mělo jednati a na jaký spuosob, to má vám od jmeno- vaného pana Jana Březenského oznámeno býti. A té jsem naděje, že k vám o to přijede, i za to vás prosím, že k mé žádosti a také pro něho, což vám bude v tom možného, což byšte jemu k dobrému prospěti mohli, učiníte; nebo, pane strýče muoj milý, znám to, že jest náš dobrý přietel, ješto také slušný jest, pokudž slušně muo- žeme, abychme také pro něho dobré přátelstvie činili. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a v zdraví shledali. Dán na Velharticích v sobotu po svatém Vavřenci léta oc XXXI°. Urozenému pánu, panu Janovi Zajieci z Hazmburka a na Budyni, najvyššiemu truk- sasu královstvie Českého, panu strýci mému milému. 863. Žádá Hanuše Kotce z Kynestu za nařízení úředníkům při ungeltu v Praze, aby sudímu dvor- skému králem vykázaný týdenní plat bez zadržování vydáván byl. Na Velharticích 1531, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane komormajstr, přieteli milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož panu sudiemu najvyš- šímu dvorskému*) vydává se z poručení krále JMti, pána našeho milostivého, z un- keltu v Praze a vydávati má každý týden anebo každú sobotu několiko kop gr. českých, jakož vám to dobře vědomo jest: i prosím vás, že poručiete a rozkážete úředníku anebo úředníkuom v témž ungeltu v Praze, aby to jemu každý týden bez zadržování vydávali; a jestli jemu co toho témuž pánu zadržáno, aby jemu také to *) Václav Bezdružický z Kolovrat na Košátkách.

Strana 44
44 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dali. Nebo znáti muožete téhož pána nedostatky a potřebu, a také pro jeho staré služby, kteréžto jest králuom JJMtem, JMKské předkóm, činil za mladosti, ráčil jest jeho k jeho starosti tou živností JMKská opatřiti; a protož vás žádám, že tuto mú přímluvu a prosbu naplníte a jemu ji užiti dáte. A s tím vinšuji vám zdravie a všecko dobré. Dán na Velharticiech v neděli před hodem slavným Matky božie na nebesa vzetí léta oc XXXI. Urozenému a statečnému rytieři panu Hanušovi Kotcovi z Kynestu a na Fispachu, komormajstru krále JMti komory v královstvie Českém oc, přieteli mému milému. 864. Janovi staršímu z Wartmberka o sněmu v Budějovicích, o jeho jednání s Rudolfem z Bínu oc. Na Velharticích 1531, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane přieteli muoj milý, psali, omlúvajíce se, že jste mi z Budějovic psaní neučinili: i nebylo potřebí té omluvy, nebo bylo jest rozuměti, že jste tam měli dosti zaneprázdnění a jednání, poněvadž JMKská, pán náš milostivý, ráčil jest odtud do Jihlavy na sněm pospie- chati; a tak jsem srozuměl skrze zprávu, že na tom sněmu i v Budějovicích ne- mnoho jest se zjednalo, ale snad potom buohdá bude lepší štěstí, když JMKská lépe lidem vyrozumie a lidé sobě také. Tomu jsem rád, že jste tu věc sobě na místě postavili, což se úřadu vašeho dotýče; a o kterýž jste mi listy psali, jestliže je mám, jakž je najdu, chci vám to oznámiti; neb které jsem listy tohoto času minulého v Praze měl, ty jsem s sebú sem na Velhartice vzal, nebo jsem na Blatné té prázdnosti neměl, abych je přehlédal. Jakož jste mi psali, pane přieteli muoj milý, což se vás a pana Rudolfa hof- mistra dotýče, i co jest vám, i kterak jste mi oznámili, o tom Lorenc Litman psal: na takový zpuosob mně jest také tu věc on psaniem oznámil, než toliko to roz- dělil, což se sjezdu dotýče páně Zajiecova, strýce mého, s panem hofmistrem, aby byl na Staré Hoře anebo v Kizinku, a že též chce jednati on pan hofmistr s panem Zajiecem na místě mém jako se mnú, než aby se jemu dalo napřed věděti dvě neděli, aby se k tomu také uprázdniti mohl. Pak k tomu raditi, pokudž bych mohl, i pomáhati, učinil bych rád, neb bych vám přál v tom i v jiném, což by vašeho poctivého a dobrého bylo; nežli mimo to, což jsme o ty věci prvé spolu rozmlúvali, již jiného nynie neviem co raditi, než jestliže by se mohlo trefiti, kdež se pan Zajiec s panem hofmistrem sjede, abyšte vy tu také byli, snad by lépe bylo, což by se skrze pana Zajiece začielo, bude-li se k čemu nachylovati, aby se to hned při vaší přítomnosti konati mohlo. A teď vám posélám list, kterýž jsem o ty věci panu Zajieci psal, nežli zdá mi se potřebí, abyšte vy se při tom s panem Zajiecem shle-

Strana 45
Dopisy z roku 1531. 45 dali a o ty věci spolu rozmluvili; než oznámeno mi, ale neviem dokonale jest-li tak, že by pan Zajiec někde poodjel, že snad do Budyně zase se ponavrátilo morní po- větří. Byť bylo dobré povětří, jistě rád bych pro vás sám tu práci vážil a s tiem panem hofmistrem se sjel, i s knížetem Jiřiem JMtí byl bych se rád shledal, ale pro takové povětří nakažené, kteréž pán Buoh všemohúcí rač brzo zase v dobré obrátiti, není snadné v takovú jiezdu se, ač by nebylo daleko, dáti. Jakož jste mi také psali, kde bych nyní byt svuoj mieti chtěl: i toho jsem úmyslu, abych ve jmeno boží zde na Velharticích pobyl, dokudž jest dobré povětří. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane přieteli muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi staršímu z Wartmberka a na Ploskovicích, najvyššiemu mincmejstru hor zlatých královstvie Českého, panu přieteli mému milému. A dokudž jste, pane přieteli muoj milý, v Praze, a jestliže byšte mi co chtěli psáti, tehdy mohli byšte to dáti Václavovi Trčkovi anebo Janovi Švábovi, služebníku mému, nebo na tento čas častá k niem poselstvie aneb oni ke mně mievají. 865. Žádá Jana z Rožmberka, aby Strakoničtí poddaného člověka jeho, kteréhož nějaká vdova zlodějstvím nařkla, mimo právo neobtěžovali. Na Velharticích 1531, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, když jsem na Velhar- tice přijel, že jest na mne vzneseno, že by nějaká vdova Vdolková z Kozlova ob- stavila v Strakoniciech Štěpána z Kolínce, člověka mého, viníci jeho z nějaké krá- deže o nějaký měšec, ješto by v něm snad nějací penízi býti měli: ale on že tomu odpierá, a kterýž jest měšec na právo položil, ješto jemu ona puojčila, že o jiném jejím měšci nevie a to že, jakž sem zpraven, provozuje aneb provésti chce, a ona že ničímž neodvozuje a na něho neprovozuje, a přes to že ještě obtěžován jest, a snad viece již od Strakonických nežli od té ženy. I prosím vás, račte Strakonickým poručiti, ať toho člověka mého mimo jeho svědky a svědomí neobtěžují a obtěžovati nedopouštějí, a přes to, poněvadž zřízení zemské jest, ktož by chtěl čieho člověka zlodějstvie [sic] viniti, že má toho předkem u jeho pána hledati, kterýž by od něho chtěl spravedlivé učiniti. I k tomu se poddávám, že chci od něho učiniti spravedlivé buďto té ženě vdově anebo Strakonickým, jestliže kto z nich bude chtieti jeho téhož Štěpána přede mnú z čeho viniti; pakli by Strakoničtí přes to chtěli téhož člověka mého sami od sebe anebo komu k vuoli obtěžovati a této mé slušné spravedlivé žádosti miesta nedati, tehdy, pane přieteli muoj milý, prosím, neračte toho sobě stěžovati, již já, dá-li pán Buoh, to tak předsevzieti míním i proti Strakonickým,

Strana 46
46 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jakž podle práva jest, abych svého člověka v tom, tak jakž mi náleží, opatřil i také sebe, což by mi v tom ublíženo od nich bylo. Než té naděje sem, že to tak ráčiete podle této žádosti opatřiti, aby nebylo potřebie k tomu přijíti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu přieteli mému milému. I toto mi se také vám zdálo oznámiti, že jsem zpraven, že ta jistá žena Vdolková z Kozlova jest tomu mému člověku Štěpánovi několiko kop dlužna, i snad by ráda touto nesnází jeho zaplatila. I račtež povážiti, jaký jest to zpuosob anebo spravedlivost, ježto takové věci na téhož mého člověka dopustiti nemíním, neb mi náleží před bezprávím jeho opatrovati; než dovede-li se co na něho přede mnú ne- slušného, chci se v tom také spravedlivě zachovati. 866. Posílá Jindřichovi z Ryzmberka přípis listu přiznavacího k berni, však co se má dáti z tisíce a čím poddaní lidé přispívati mají, toho že mu ještě odeslati nemůže. Na Velharticích 1531, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane švagře muoj milý, psali o přiepis listu přiznavacího k berni aneb k pomoci, jakž jest svoleno, i teď vám jej posélám. Nežli což se má dáti z tisíce anebo ze sta kop, toho vám ještě oznámiti nemohu, nebo dokudž se lidé nepřiznají, kdo zač má, tehdy nemuože to býti vědomo, než když se přiznají, tehdy když se to zsummuje, zač všickni mají, tehdy tepruva budeme moci věděti, což se na koho dostane dáti z tisíce anebo ze sta kop. Také, pane švagře muoj milý, jakož jste mi psali, abych vám poslal sepsáno, což se ukládání na lidi pomoci k berni dotýče: i ještě toho nemám pořádně sepsaného, ani také což jsou páni z Rožmberka na své lidi uložili, než když to najdu, rád vám poslati chci. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí. Teď vám zase, pane švagře muoj milý, posélám ten přiepis, kterýž jste mi poslali, co byšte chtěli radám komory krále JMti psáti: i mně se zdá, že to muože dobře býti, a protož jsem nic neopravil, krom maličko na straně jsem napsal, ač bude-li se vám to líbiti, toliko proto, aby něco bylo patrněji, což činiti mají a dáti, že to mají učiniti na místě JMKské.

Strana 47
Dopisy z roku 1531. 47 867. Kryštoforovi z Švamberka v příčině položení roku o jeho poddané ze zboží Bechyňského, též mezi Janem z Rožmberka a rytíři Radkovci; o morovém povětří v Blatné a pod Zvíkovem oc. Na Velharticích 1531, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Když jsem z Blatné vyjeti měl, nemaje naděje, abyšte tak brzo z Bechyně jeti měli, i kázal sem tam k vám poslati s psaniem, kteréž sem vám učinil, i neviem, čím to přišlo, že jest vás tam posel muoj nezastihl, nebo kterýž jest váš posel ke mně dnes na Velhartice přišle [sic] ze Zviekova, srozuměl sem z vašeho psaní, že ještě ten muoj posel u vás nebyl. Nebo, což se dotýče pana Adama z Šternberka, psal sem vám, že toho rok do Be- chyně pokládám o vaše poddané z toho zboží Bechyňského oc, v středu tuto najprvé příští na noc aby se tam sjeli, kohož pošleme, a o ty věci, oč se jednati má, aby se ve čtvrtek ráno jednalo; a na mém místě poručil sem, též jako prvé, starému purkrabí Blatenskému, že jeti má a měl jest jeti upřímo k Bechyni, ale poněvadž již ráčiete zase na Zviekově býti, chci k němu bohdá zajtra poslati,*) aby tudy k vám v středu ráno jel. Také, pane švagře muoj milý, psal sem vám při tom, což se roku položení panu Janovi z Rožmberka a Radkovcóm dotýče, abychme se o to, dá-li pán Buoh, sjeli v Horaždějovicích v pondělí buohdá od zejtří v témž dni [21. srpna], jakož šíře tomu vyrozumíte, když vám to mé psaní dodáno bude, anebo snad již jest. A odsud z Velhartic psal jsem jmenovanému starému purkrabí včera, aby vám oznámil, že jiného jsem se v Horaždějovicích doptati nemohl, než že jest tam ještě dobré povětří, jakož od něho šíře budete toho spraveni. Což se pak povětří v Blatné dotýče, jiného neznám než že jest se tak tam přitrefilo, jako u vás pod Zvíkovem, že nějaká žena z Prahy byla tam některé nakazila, a též toto k tomu podobně ně- jaká žena z Berouna; pak též-li zase tu v Blatné přestane, jako bylo pod Zvíkovem přestalo, to jest již na buoží milosti. Jakož jste mi ráčili psáti, což se peněz dotýče a kvitancí od pana Adama z Šternberka: i chci k němu o to zajtra bohdá poslati tak podle mého s ním zuo- stání, aby mi ty kvitancí poslal, a já vám, jakž je mieti budu, také poslati chci. Nežli, pane švagře muoj milý, netuším, aby se to všecko do tohoto čtvrtku vykonati mohlo, abych mohl postačiti ke čtvrtku do Prahy poslati i také ty kvitancí od pana Adama mieti. Než kteréž byšte peníze poručili mně dávati, račte poručiti, aby Janovi *) Poslal ještě téhož dne nařízení Mikulášovi z Rozsedl v tato slova: „Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Věz, že jest již pan Švamberk na Zvíkově; i když pojedeš v středu na Bechyni, rád bych, aby tudy ke Zvíkovu ráno jel v středu a jemu to oznámil, cožť sem odsud prvé psal.“

Strana 48
48 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Švábovi v Praze dány byly, ač kdyby mi mohlo také zde v kraji něco na to dáno býti, byl bych tomu rád. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Velharticích v neděli před hodem slavným Matky buoží na nebesa vzeti léta oc XXXI°. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Bechyni oc. Jakož jste mi také napsati ráčili, kdybych byl na Blatné, že byšte se byli se mnú rádi shledali anebo v Miroticích sjeli oc: i byl bych tomu také rád byl, ale buohdá shledáme se v Horaždějovicích při tomto jednání, kteréž mezi panem Janem z Rožmberka a Radkovci býti má. 868. Adamovi ze Šternberka o poslání kvitancí panu Kryštoforovi z Švamberka oc. Na Velharticích 1531, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně rád přál. Vězte, pane švagře muoj milý, že od pana Mikuláše Dajma mám mieti některú summu peněz tyto dny, než toliko že jse mi něco tiem odtahuje, že ještě pan Krystofor z Švamberka od vás kvitancí nemá podle smlúvy: i prosím vás, že tu kvitancí udělati dáte na těch tisíc kop gr. českých, co za vás témuž Mikulášovi dal, tak jakž jsem s vámi prvé mluvil, a mně ji pošlete, muože-li býti hned po tomto poslu; než také kvitancí témuž pánu na 11/2M P gr. č., kterých jest mně na místě vašem naposledy dal, a jestliže také ode mne kvitancí potřebujete na to aneb nač více, také vám rád dáti chci. A za to vás prosím, pane švagře muoj milý, že tím prodlévati nebudete a to pro mne učiníte. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Adamovi z Šternberka a na Zelené Hoře oc, panu švagru mému milému. A jakož jste mi, pane švagře muoj milý, psali, když jsem na Blatné byl, o přiepis sněmu: i chci jej vám rád brzo poslati, nežli pro muoj nedávní sem na Velhartice přiejezd nemohl jsem tak brzo toho učiniti. 869. Svojšovi z Velhartic, aby k němu na Velhartice přijel oc. Na Velharticích 1531, 14. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám rád zdravie a všeho dobrého. Jakož sem vám prvé psal, žádaje, když bych na Vel- hartice přijel a vám oznámil, abyšte ke mně přijeli: i prosím vás, že ke mně sem

Strana 49
Dopisy z roku 1531. 49 na Velhartice přijedete tento pátek najprvé příští [18. srpna] k vobědu na přátelské rozmluvení o ty věci, oč jest bylo mezi námi jednáno, ješto nepochybuji, že to dobře v paměti máte. Odpovědi žádám. Dán na Velharticiech v pondělí u vigilji k hodu slavnému Matky božie na nebesa vzetie léta oc XXXI°. Uroz. pánu, panu Svojšovi z Velhartic a na Nalžovech, panu přieteli mému milému. A zdá-li se vám, pane přieteli muoj milý, že byšte také s sebou měli pana Častolara, poněvadž také prvé při těch jednání byl, i také toho vašeho přietele, jako také s vámi byl na Blatné, to by vše, pokudž se vám zdáti bude, býti mohlo a muože. 870. Václavovi Trčkovi z Vítence v příčině hor na Jilovém; oznamuje, že pro mor do Prahy ne- pojede; jaké dostal psaní od Jana Březenského z Wartmberka o Ploskovice oc. Na Velharticích 1531, 14. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Jakož jsi mi psal, což se hor na Jilovém dotýče, i co jest mi také o to psal pan Anděl Zigmund: teďt tu ceduli po- sélám, ješto také tomu porozumieš. Pak k tomu já svoluji, abychme na třidcátú po 1/2 P gr. dali, jakož Švábovi o tom oznamuji, než třebať jest to jináče opatřiti nežli prvé; nebo ač Hořický jest dobrý člověk, než proto mi se zdá lépe, aby někomu jinému bylo to poručeno, nebo za jeho spravování náklad se učinil, ale užitek se žádný nepoznal. Však poněvadž také spolu s ním ty tále máme a doly, proto on aby též dával, jako my, což na něho přijde, než chceli k tomu také dohlédati, to dobře učiniti může pro jeho i naše dobré, poněvadž na to nakládáme. A zdá mi se, aby s panem Zigmundem Andělem již tu věc všecku rozvážil, a potom některak, dá-li pán Buoh, o to rozmluvíce o sv. Jeronymě, vzalo by se to tak před se, aby se na to naložilo, pokudž by potřeba byla, aby se to mohlo k užitku přivésti. A panu sudiemu najvyššiemu*) také o to brzo psáti chci, aby též dal cupus jako my, a my muožeme napřed dáti, a zatiem by také od pana sudieho dáno bylo. Ač s těžkem pro mor soud zemský o sv. Jeronymě držán bude, a kdyby se i držel, nemám úmyslu na ten čas do Prahy jeti, leč bych toho zvláštní potřebu poznal, ale proto poručil bych někomu na svém miestě o tu věc, což se těch hor dotýče. Jakož jsi mi také psal, což se dotýče Jana Tetúra i také Jakuba Strnada: i mám za to, že jest již se tomu dosti stalo; nebo Jan Šváb, tak jsem z jeho psaní předešlého srozuměl, že jest na to i peníze na hotově měl; však chci jemu ještě o to připomenutí učiniti, jestliže jest se nestalo, ale aby se jim dosti stalo již bez dalšiech odkladuov. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence, mému milému. *) Zdislav Berka z Dubé.

Strana 50
50 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Jakož jsi mi také psal, což se Řesanského dotýče: i oznámilť jsem to prvé, že bych 1° � gr. č. dáti ještě za něho chtěl Rendlovi, než že jest mi paní Vrabská psala, abych nedával, dokudž jí neudělá jistoty listovní; a dále neviem, jaké mají mezi sebou urovnání, neb mi není oznámeno od něho ani od nie. Což se dotýče Polencové, prvé o tom viem, že jest umřela, i rač pán Buoh všemohúcí její duši milostiv býti; a přál bych jí toho, jestliže jest jaké zřízení učinila o svém statku, pak-li nic, tehdy což jest pilně chovala, s těžkem o to nějaké nesnáze nebudou. Kdež jsi mi napsal o zvěřinu: i neviem, mají-li jakou novou na Lysé, než mají mi něco poslati zvěřiny z Krupky na hrad Pražský, i chciť poručiti odtud něco dáti. Věz, že jsem měl nedávno psaní od pana Jana Březenského z Wartmberka oc o to, což se mezi niem a tebou jednání dotýče o Ploskovice: i neviem dokonale, na ten-li jest mi rozum psal, abyšte spolu ke mně přijeli, čili na čem mezi sebou zuostanete, abyšte mně to oznámili, abych tu věc sepsal; než jakž koli jest, poněvadž snad jest ještě v Praze, snadť to oznámí, co v tom v úmysle má; a jestliže by mi on pan Březenský chtěl co psáti a tobě to dáti anebo Janovi Švábovi, tehdy ať jest mi to posláno při jiném poselstvie. Poněvadž ještě v Praze promírají, oznam mi to při jiném poselstvie, budete-li na tento čas předse soud purkrabský držeti, čili doněkud se jeho poodloží. Také při jiném poselstvie oznam mi, kde jsou nyní páni hajtmané, spolu-li čili každý zvláště, neb mi oznámeno, že JMKská ráčil učiniti hajtmany pana Jindřicha Berku a pana podkomořieho. 871. Purkrabímu na Blatné, aby sousedovi Klatovskému odkázané v Miroticích šaty vydati poručil. Na Velharticích 1531, 14. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála »c. Purkrabie milý! Věz, že Klatovští psali jsou mi, přimlúvajíce se za Jana Trávníčka, souseda jejich z předměstí, a to o to, že by ně- jaká Anna Petrova Kožíškova, mátě jeho, kteráž byla v Miroticích v podruží a již umřela, odkázala jemu nějaké šaty, kteréž po ní zuostaly, prosíce, abych témuž Janovi to rozkázal propustiti a vydati, ješto za to mám, že jsám s tímto psaniem k tobě puojde. I ač tu v Miroticích moji poddaní, za to mám, nemohou jinam bez mé vuole odkazovati, nežli na mé zboží, než proto, pro ně pro Klatovské, chci tomu člověku to přieti, a což by jemu těch šatuov podle toho odkázání náležalo, kaž jemu to vydati, toliko předkem se na to vyptaje, není-li v tom žádná zvláštní překážka, jestliže by snad někto jiný také k tomu chtěl spravedlivosti mieti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi z Pythé, purkrabí na Blatné, mému milému.

Strana 51
Dopisy z roku 1531. 51 872. Janovi Švábovi z Chvatliny o dopomožení práva na Liblice, o složení 700 kop gr. č. panem Švamberkem oc. Na Velharticích 1531, 14. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Jakož jsi mi psal, což se mně do- pomožení práva na Liblice na pány Smiřické dotýče: jáť jsem tomu tak rozuměl podle napravování práva, kterak jest svoleno a utvrzeno, že hned po listu obranniem má býti dopomožení beze všech obsélek a dalšiech souduov, poněvadž jsem pořádně listy obranní vzal podle práva oc; ač snad mohl by někto řéci, však k soudu nebude obeslání, nežli aby tomu dosti učinili a mně toho aby bylo postúpeno. I znám já na tom, že se tím odtahuje, nemalú svú škodu, nežli byť měla ta věc tak býti jako prvé bývala, také bych to podnikl jako jiní. A zdá mi se také i toto, že již po obranniem listu nemohou mne z toho zsouti, leč mi toho prvé bude postoupeno anebo toho dopomoženo; pak chce-li pan purkrabie o to tak psáti, aby mi toho bylo postoupeno, tehdy proti tomu nejsem, aby ten list byl vzat a tu poslán, kdež býti má. A tiem za to žádám, aby se neprodlévalo. Pakli by chtěl pan purkrabie psáti, aby mi peníze dali anebo toho mi statku postoupili, tehdy nyní nezdá mi se tako- vého psanie vzieti, leč se na to s pány a přátely poradiem, však pak což bude mně za právo, tolikéž snad jiným, když má rovnost práva zachována býti. I rozmluv o to s panem purkrabí hradu Pražského a muožeš jemu tento artikul přečísti, však což by mi se lepšího podle práva ukázalo, také spolu s jinými to podniknúti chci, což bych byl povinen učiniti; a na čem to postavieš, když pan purkrabie zase v Praze bude, oznam mi to. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Což se dotýče pana Březenského, dá-liť jaká psaní anebo listy, posílej mi to při jiném poselstvie oc. A což se dotýče toho dopomožení, o čemžť píši, nevztahuji toho na ten konec, když bych Liblice držel, abych jich postúpiti neměl, kdyby mi má summa dána byla, jakž jest podle práva oc, ale že mi se zdá, že již po obranniem listu má býti prvé postúpení nežli zsutí v takové věci vilné [sic]. Za to mám, že jsi již dal Janovi Tetúrovi, což jsi na tento čas dáti měl, též také Jakubovi Strna- dovi na Novém městě Pražském, jakož jsi mi i psal, žeť jest se toliko jemu Strna- dovi několika kop nedostávalo, že jsi to chtěl odjinud opatřiti; a protož toho neob- meškávej, ač jestliže jest se co tím prodlelo, a když budeš mieti mé peníze, těch několiko kop doložieš zase, odkud jsi je vzal anebo vezmeš sobě. A jakožť jsem nedávno psal, že pan Švamberk má mi u tebe položiti VII° � gr. č.: i za to mám, že se tak stane tento čtvrtek nebo pátek najprvé přieštie, než nedávej z toho žádnému nad to více, nežli tak, jakžť jsem také při tom psal, až 7*

Strana 52
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 52 o tom šíře při jiném poselstvie oznámiem. Nežli daj z toho Václavovi Trčkovi, anebo kohož on tobě oznámie, na mé třidcáté, kteréž mám na Jilovém, po 1/2 gr. č., a která cedule svědčí jemu Trčkovi, kaž ji jemu dáti, když zase v Praze bude. A máť býti něco zvěřiny mně posláno na hrad Pražský z Krupky, i kdyžť bude při- vezena, kaž ji opatřiti a schovati; a když budeš mieti ke mně poselstvie, oznam mi, kolik tun toho bude. Což se dotýče pana Jana mladšieho z Walšteina a Jaroslava Konarovského, co jest mi o to psal Zygmund Anděl, teďt ten list posélám, kterýž schovej, a tiem se spravíš, jakž jest ta věc, i také tiem, co mi pan Jan z Walšteina odpíše; a takové věci na místě postav, abych já i také oni opatřeni byli. A což učiniti mám ten list Konarovskému: učiň tak, neb bude snad také potřebí, abych od pana Jana z Wal- šteina byl z toho kvitován. 873. Adamovi z Šternberka o přiznavacím listu z jmění, o jednání sněmovním. Na Velharticích 1531, 14. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Jakož jste mi psali, kdybyšte přiznavací list poslali, byli-li byšte povinni předse berni dáti oc: i v pravdě toho neviem, nežli v těch listech přiznavacích nenie, za to mám, žádná zmínka o berni, nežli toliko, zač svuoj statek pokládáte. A protož já toho neznám, abyšte tiem přiznániem sobě zastřeli svú spravedlivost: nežli proto toto by mi se zdálo, abyšte zvláštní list psali pánuom radám komory, že jim poséláte list přiznavací na takový spuosob, že jich žádáte, aby vám předkem na vašem dluhu, když přijde k dání té berni anebo pomoci, vyrazili a o ostatek na místě krále JMti s vámi se, což jest vám dlužno, urovnali, a že se vám zdá, že byšte jináče nebyli povinni té berně anebo pomoci dáti, poněvadž prvé jest vám ten dluh povinný, nežli jest ta pomoc svolena. I pane švagře muoj milý, tutoť vám oznamuji své zdání, pakli co v tom lepšího muožete znáti k vašemu užitku, jistě bych vám toho rád přál. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Adamovi z Štermberka a na Zelené Hoře oc, panu švagru mému milému. Teď vám posélám, pane švagře muoj milý, přiepis sněmu minulého; než něcoť jest se potom více jednalo podle těch vejminek v tom sněmu jmenovaných některých artykuluov, ač neviem, aby to vše zjednáno bylo, nežli něco také toho bylo jest ve- psáno do listuov, s kterými jsú po krajích chodili po tom sněmu.

Strana 53
Dopisy z roku 1531. 53 874. Kryštoforovi z Švamberka, že v Horaždějovicích čisté ještě jest povětří, k panu Janovi z Rožm- berka že pro peníze pošle. Na Velharticích 1531, 14. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Ten posel váš, kterýž chodil na Zelenú Horu, byl jest také zde u mne na Velharticích, a dal jsem vám po něm od- pověď. Což se dotýče Horaždějovic, račte věděti, že jsem tam poručil, netoliko kdyby tam někto umřel, ale jestliže by se kto na morní nemoc rozstonal, má mi býti hned oznámeno. I poněvadž mi oznámeno není, tehdy za jiné nemám, než že jest tam ještě dobré buchdá povětří. Jakož jste mi ráčili psáti, abych po peníze poslal do Strakonic tuto středu: i tak, dá-li pán Buoh, učiniem a panu Janovi z Rožmberka psáti chci, komu by ty peníze z mých služebníkuov těch III LX gr. č. dáti měl. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Velharticích v pondělí u vigilji k hodu slavnému Matky buožie na nebesa vzetí léta oc XXXI°. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Bechyni oc. 875. Janovi z Rožmberka v příčině odeslání 360 kop gr. č. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že bych měl něco peněz mieti na tento čas od pana Krystofora z Švamberka, švagra mého milého; i psal jest mi, abych k vám dnes poslal, že mi máte dáti, tak jakž jest vám oznámil, III°LX m gr. českých. I, pane přieteli muoj milý, prosím vás, račte mi to poslati a těmto mým služebníkóm poručiti to vydati, urozeným vladykám Kuncovi Nimcovi z Petrovic a Jindřichovi Semínovi z Semína, anebo jednomu z nich, jakož také jim poručil sem o to s vámi mluviti. Dán na Velharticiech v středu po hodu slavným Matky božie na nebesa vzetí léta oc XXXI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu přieteli mému milému. 876. Kašparovi Urticellovi z Kopřivné Hory, že do Horaždějovic přijede, pro pána z Rožmberka, Švamberka a jiné aby hospody opatřil. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Kašpar milý! Poněvadž jsi mi nic neoznámil, jaké jest v Horaždějoviciech povětří, tehdy té sem naděje, že jest dobré; a protož,

Strana 54
54 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dáli pán Buoh, přijedu tam tento pondělí příští k večeři, a též tam v Horaždějoviciech býti mají na ten den pan Jan z Rožmberka a pan Švamberk i někteří viece. 1 roz- mluv s Horaždějovskými, ať to opatří, aby ti, ktož tam přijedou, mohli hospody mieti i také potřeby za své peníze. A věz, že mám něco dáti Johanesovi písaři, jako byl u mne na Zelené Hoře a jest nyní v Nepomuce, i má to u tebe položiti Kunc, služebník muoj: i přijmi to a témuž Johannesovi vydaj, když by k tobě přijel anebo někoho jistého poslal. Datum ut supra. Urozenému vladyce Kašparovi Urticellovi z Kopřivné Hory, mému milému. 877. Purkrabímu na Blatné, aby kuchaře Staňka do Horaždějovic vypravil. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Pošli tuto ceduli, která svědčí panu Švamberkovi, zítra buohdá na Zvíkov. Toto také věz, že buohdá budu v Ho- raždějovicích tento pondělí k večeři. I pošli tam Staňka, kuchaře, neb zde zbytkuov kuchařuov nemám; nebo když tam puojde ráno, muože tam býti lechce dopoledne v pondělí. A jídlo bude mi se mieti dělati u mistra Kašpara, nebo, dá-li pán Buoh, tu stanu; a protož ať on do toho domu jde. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi z Pythé, purkrabí na Blatné, mému milému. 878. Odesílá Adamovi z Šternberka přípisy kvitancí. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Dal jsem vám byl list napsati v pondělí minulý, chtěje vám jej dnes poslati i s přípisem sněmovniem, a v tom přišel včera ke mně od vás posel muoj, kdež jste mi psali žádajiec, abych vám poslal přípis kvitancí, kterak byšte měli udělati jednu i druhú panu Krystoforovi z Švamberka oc. I takéť já neumiem toho dobře dáti psáti, však proto podle svého zdání dal jsem to napsati, a teď vám posélám všecko, jedno s druhým; pak nebude-li se co panu Švamberkovi líbiti a dá toho jinú notuli, i což bude obyčejného a slušného, udělali byšte nové kvitancí, a tyto nynější, kteréž udě- lati dáte, vrátily by se vám zase; a prosím vás, že mi je pošlete, pane švagře muoj milý, po tomto mém poslu. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Adamovi z Šternberka a na Zelené Hoře oc, panu švagru mému milému.

Strana 55
Dopisy z roku 1531. 55 A když budou v té každé kvitancí dvú dobrých lidí na svědomí pečeti, anebo najvíce tři, zdá mi se, že bude dosti, jakož prvé, švagře muoj milý; muožete za to žádati některých služebníkuov svých, aby na svědomí pečeti přiložili, kteříž při vás jsú, anebo v Nepomuce, že nebude potřebí vám o to daleko posélati. 879. Jindřichovi Berkovi z Dubé v příčině rozepře mezi Václavem Haugvicem a paní Annou Kar- líkovou a manželem jejím Adamem. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož nepochybuji, pane přieteli muoj milý, že to dobře v paměti máte a u vědomosti, jaký jest se rozsudek stal mezi panem Václavem Húkvicem a paní Annú, manželkú pana Adama Karlíka, anebo mezi ní a jím, manželem jejiem, což se toho zápisu dotýče, kterýž ona od něho má, že má jí to dáno býti, ale že, jakž mi oznámeno, má ona v tom nějakú od téhož man- žela anebo od kohožkoli překážku; a kterak ty věci samy v sobě sou, snad máte od někoho o tom dostatečnější zprávu, nežli bych vám o tom tuto mnoho vypisoval oc. A toto jest mne také došlo, oč jest mezi touž paní Annou a manželem jejím nějaká snad rozepře anebo různice, že byšte vy to s druhým panem hejtmanem slyšeti a o to konec mezi nimi učiniti měli: i prosím vás, pane přieteli muoj milý, že jim o to brzo rok stranám položíte, muože-li býti na hradě Pražském, pokudž úřadu vašemu náležie, aby ona také tím snáze tudy své spravedlivosti, což se peněz dotýče, což jest podle práva obdržela, dosáhnúti mohla. Neb jest věc slušná a spravedlivá, kto k čemu spravedlivost má, aby toho bez zástěr a bez překážek užiti mohl; a po- kudž jest vám v tom slušně náležité, té jsem k vám naděje, že tak učiníte. Odpo- vědi žádám. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevenicích, hajtmanu krále JMti královstvie Českého, panu přieteli mému milému. 880. Janovi Švábovi z Chvatliny o rozličných věcech, zvláště o dopomožení práva na Liblice, komu má co vydáno býti z peněz panem Švamberkem položených, o smrti starého Hysrle oc. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Bylť jsem psaní učinil v pondělí minulý, kteréžť jsem chtěl dnes poslati, a v tom přišel od tebe ke mně posel ráno dnes, i teďt je posélám spolu s tiemto psaniem. Kdež jsi mi pak poslal listy od pana Adršpacha a od pana Viléma Grušiny [sic], na to chci dáti odpověď při jiném po- selstvie, neb tohoto posla nezdálo mi se držeti, aby se nemeškal pro to psaní druhé,

Strana 56
56 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. kteréžť posélám. A tomu jsem rád, že jest již ta věc srovnána, což se Mikuláše Karlíka dotýče, i také že jsi již dal Janovi Tetúrovi, co jsi dáti měl, a Jakubovi Strnadovi; a za to mám, že jsi se kvitancími opatřil, pokudž toho potřeba jest; a o Andělovi v druhém psaní napsalť jsem. Klíče toho mi nepřinesl posel, neb jsi snad zapomněl jeho dáti jemu, ale dosti času k tomu jest při jiném poselstvie. Takéť jsem psal v druhém psaní, což se mně toho práva dopomožení na Liblice dotýče: i přijde-li k tomu, mně se zdá, že muožeš na mém místě s panem purkrabím, jeda s ním, puovodem býti, vezma sebú někoho od Bachtle z Lysé, kterýž jest Liblic svědom; neb v tom více nežádám mieti, abych byl uveden, nežli nač se obranní list vztahuje. A teďt posélám list podle toho spuosobu, jakž jest paní Beatrix psala ku panu Jindřichovi Berkovi; i pošli jemu jej brzo, a co mi odpíše, to muožeš ohledati a potom mi to při jiném poselstvie poslati. Jakožť jsem oznámil, že od pána z Švamberka má mně býti u tebe položeno VII° � gr. č.: i vyplať z toho to, což jest pana Jana Žateckého a ten řetěz Munkuov, a oznam mi při jiném poselstvie, co za tu výplatu dáš; a tomu židu starému Písec- kého daj z toho také XXV � gr. č., neb za to mám, že ostatku muože doněkud počekati; než více z toho nedávej mimo mé předešlé psaní, ažť oznámím, jedné opatř to, aby těch peněz bezpečně choval. Krom také toho dej Trčkovi, jakž píši, na tále cupus na Jilovém; a jestliže mi budou práva dopomáhati na Liblice, také na to dej, pokudž bude potřeba a povinnost podle práva. Což by pak potom z toho dáti více měl, toť chci, dá-li pán Buoh, oznámiti při některém jiném poselstvie. Kdež jsi mi také psal o smrti starého Hysrle: i rač se pán Buoh všemohúcí nad jeho duší smilovati, a oznam mi při jiném poselstvie, všecken-li je on statek svuoj strýcóm svým odkázal a dal, čili také komu více jinému; nebo za to mám, že to brzo tajno nebude, jaké jest zřiezení učinil, neb snad také něco dal Kašparovi Šnoblovi. Dán na Velharticích v středu po hodu slavném Matky božie na nebesa vzetí léta oc XXXI“ Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Také srozuměl jsem z té cedulky od paní Beatrix, že má něco peněz mistr Jeronym: i viem o tom prvé, ale jest tu těžké zjednání, než muože-li co u Lazarové anebo kde jinde zjednati, byl bych toho vděčen. 881. Kryštoforovi z Švamberka v příčině roku jemu položení s panem Adamem z Šternberka. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Dnes mi od vás psaní dodáno,

Strana 57
Dopisy z roku 1531. 57 kdež mi ráčíte připomínati, což se roku položení vám s panem Adamem z Šternberka dotýče: i mám to dobře v paměti, než-li zdál mi se k tomu čas krátký a také i některá jiná příčina toho jest, že jsem tiem poprodlil; jakož když se buohdá spolu v pondělí v Horaždějovicích shledáme, chci vám to oznámiti, a tu spolu zůstanúce, položiem toho, dá-li pán Buoh, rok v slušném času; a toho sobě neobtěžuji netoliko podruhé do Horaždějovic pro vás jeti, ale i jinam k vaší potřebě. A kvitanci od pana Adama buohdá vám s sebou přinesu, neb nepochybuji, že je od něho do této neděle mieti budu. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Bechyni oc. 882. Mikulášovi Karlíkovi z Nežetic, aby Ludvíka Zajímače nezatýkal, ale jemu roku přidal. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Za to tebe s pilností žádám, kdež jsi, kterak jsem zpraven, pana Ludvíka Zajímače zatekl, že jemu roku přidáš do sv. Havla najprvé příštieho, i také kterýžby více zatykač na něho měl, též tebe žádám, že jeho dotud nebudeš zatýkati. A učiníš mi na tom zvláštní vděčnost, a o tom držiem, i jemu, když tuto mú žádost naplníš, a rád se zase dobrým přátelstviem, co v tom učiníš pro mne, odplatiem. A na tom neznám tvé žádné škody, poněvadž tomu rozumiem, žeť prvé nemuože toho zaplatiti, než té jest naděje, že při sv. Havle peníze mieti bude, jakož také túž naději mám; a oč by pak bylo více mezi vámi, chci také rád o to péči mieti, aby takové věci mohly k slušnému srovnání přivedeny býti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Uroz. vladyce, panu Mikulášovi Karlíkovi mladšiemu z Nežetic oc, přieteli milému. 883. Ludvíkovi Zajímačovi z Kunstatu v příčině jeho jednání s poručníky pánů z Hradce oc. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře a přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane švagře muoj milý, psali, což se pana kancléře,*) dobré paměti, a vás dotýče: i tomu jsem dobře vyrozuměl, a které jste mi psaní prvé o túž věc učinili, to jsem oznámil také jiným poručníkóm, a na tom jsme, kdyby jedné čas mohl k tomu slúžiti, abychme sami poručníci spolu s vámi shledati mohli, a o to, dá-li pán Buoh, abychme mezi sebou rozmluvení měli a s vámi přátelské jednání; ješto, pokudž na mně jest, *) Adam z Hradce.

Strana 58
58 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. chci se k tomu rád přičiniti, což by to nejdřéve býti mohlo. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Ludvíkovi Zajímačovi z Kunstatu oc, panu švagru a přieteli mému milému. Jakož jste mi také, pane švagře muoj milý, psali, což se pana Mikuláše Karlíka dotýče: i zprvu neuměl jsem dobře jeho psaní přečísti, než potom jsem jemu porozuměl, i tomu přiepisu, což jste vy jemu psali, jakož vám teď to jedno i druhé zase posélám i také ten list, kterýž jsem jemu podle vaší žádosti psal; a jistě jsem psal pilně, i což mi zase odpíše, muožete to dobře ohledati, i učiňte tak, neb jest potřebí, abyšte se věděli v tom čím spraviti. 884. Michalovi Slavatovi z Chlumu v příčině odložení spravedlivosti jeho nejvyšším purkrabím na soud zemský, o sporném jeho jednání s nejvyšším komorníkem, co o něm mluvil nejvyšší purkrabí v Budějovicích oc. Na Velharticích 1531, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane přieteli muoj milý, psali i toho přípisy poslali, jaké jste psaní panu purkrabí najvyššiemu*) učinili a on vám zase, též také což jste psali panu komorníkovi najvyššiemu**) a co vám také za odpověď dal: i v pravdě v těch ve všech věcech rád bych vám tak rád radil, pokudž bych najvýše rozuměl, jako v své vlastní věci, anébrž radši bych sebe v své potřebě obmeškal nežli vás u vaší, ale již k nynějšiem spuosobóm nás některých rozumové staří snad se nechtie trefovati s novými, a zvláště jestliže by kto pod tiem čeho toho hledal, obmejšleje něčí nebezpečnost anebo těžkost. A námť není potřebí z jiných příkladuov mnoho bráti, čehož jsme sami vy a já zkusili z některých stran, ješto jest to ještě z paměti nevyšlo. I což se dotýče toho psaní od najvyššieho pana purkrabie: jistě neviem, pane přieteli muoj milý, jiného, než, poněvadž toho, oč jste jemu psali, odkládá na naučení soudu zemského, že, bojím se, musíte dotud strpení mieti; ač znám to, že jest věc obtížná, komuž se jeho spravedlivost odtahuje a od- kládá, kteráž, naději se, bez takového naučení mohla by se spravedlivě vykonati, abyšte vy toho, což jest podle práva, též užievali, čehož jiní v tomto královstvie v takových věcech užievají. Což se pak dotýče pana komorníka, strýce mého, rád bych tomu byl, abyšte spolu v lásce přátelské byli, a zvláště poněvadž jste sobě blízcí sousedé. A oč jste se na pana hofmistra najvyššieho***) a na mne k přátelskému *) Jan z Wartmberka. **) Jaroslav z Šellenberka na Kosti. ***) Vojtěch z Pernšteina.

Strana 59
Dopisy z roku 1531. 59 jednání poddali, jistě bych rád, aby ta věc brzo přátelsky srovnána byla, a chtěl bych i v slušné místo naschvál o to jeti, než nyní jsme daleko od sebe s panem hof- mistrem najvyššiem. Také což se dotýče toho měřiče: i jest mi divné, proč vám není dán podle té žádosti, kterúž jste na najvyššieho pana komorníka vzložili. A jakžkolivěk jest, prosím vás, pane přieteli muoj milý, když bude mezi námi poselstvie, pošlete mi přípis toho rozsudku anebo nálezu, kterýž jest mezi vámi a Trmalem na soudu zemském učiněn; zdali by se tu mohlo něco toho najíti, že z povinnosti měl by vám měřič na vaši žádost vydán býti k té potřebě, kterúž jste panu komorníkovi oznámili. A což se pana komorníka a vás dotýče: žádám vás, že sobě toho neobtížíte, abych ještě toho z sebe neskládal, oč jste na panu hofmistru najvyššiem a na mně přestali, nebo vězte, pane přieteli muoj milý, že, dá-li pán Buoh, mám se shledati tento pondělí najprvé přieští s panem Krystoforem z Švamberka, švagrem mým, v Horaždějovicích, nebo jsme tu položili rok o některá jednání panu Janovi z Rozm- berka a některým více, že tu také býti mají. I poněvadž to znám, že jest pán z Švamberka váš dobrý přietel, mám úmysl o ty věci s nimi rozmluviti a potom vám také něco napsati. Nerad jsem tomu, že ten kněz opat vám se nehledí zachovati, neb byť bylo na mé vuoli, a on vám se tak podle vuole mé zachovával, držiem o tom, že by to bylo jemu i tomu klášteru k lepšiemu; než troštuje-li jeho kto nač stranně, neznám na tom jeho užitku. Také jakož jste mi psali, pane přieteli muoj milý, což se pana Ludvíka Zají- mače dotýče: i dal jsem také na jeho psaní jemu odpověď a mám za to, že vám to oznámí, a protož vám tuto o tom mnoho nevypisuji, než jistě, v čemž bych jedné slušně mohl, rád bych pro něho přátelstvie učinil. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu, z Košmberka a na Kostelci oc panu přieteli mému milému. O čemž jest vám psal pan Švamberk a potom já, i pokudž se, pane přieteli muoj milý, pamatuji, tento spuosob jest mi oznámen, že by pan purkrabie mluvil na tento rozum snad v Budějovicích: jakož měl jest pan Slavata nějakú nesnáz anebo soud s Trmalem, i nic to není, než jest nějaká věc jiná mnohem těžší, žeť s ní s těžkem pan Slavata vyjde, a jako by se jemu zdálo nepodobné, abyšte vyjíti mohli. Ale o tom nepochybuji, že pán Buoh všemohúcí nevinných a spravedlivých neráčí opúštěti, než tak, jakž jste mi psali, že na čas ráčí na lidi dopouštěti obtiež- nosti a tudy zkušovati lidi v trpělivosti a potom dáti zase pomoc s potěšeniem, aby ráčil spravedlivé utěšiti; neb kdyby nikda na člověka nepřicházelo protivenstvie, mohl by někto i na pána Boha pozapomenúti a poněkud snad se domnievati, že není člověk

Strana 60
60 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jako jiný; a tak se nám i tudy připomíná, abychme toho z paměti nevypouštěli, že jsme lidé a boží stvoření. A za to vás žádám, pane přieteli muoj milý, že ještě o této věci nebudete mnoho rozprávěti, až se takových věcí dostatečněji dovieme. 885. Janovi z Rožmberka, aby mu na povinnou sumu za ryby 100 kop gr. č. do Horaždějovic přivezl. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ráčiete mi některú summú povinni býti, což se ryb z Plastovského rybníka dotýče: i prosím vás, račte mi na to sto kop gr. českých dáti a s sebou je poručiti vzieti v pondělí najprvé příští do Horaždějovic; a což pak ještě nad to býti vajše má, o to tu v Horaždějovicích, pane přieteli muoj milý, dá-li pán Buoh, rozmluvieme. Dán na Velharticích ve čtvrtek po hodu slavným Matky božie na nebesa vzetie léta oc XXXI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu přieteli mému milému. 886. Děkuje dceři své paní Anně z Rožmitála a na Hradci za poslaného kuchaře a darovaný sýr. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozená paní, paní dcero má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly i s dětmi vašimi, toho bych vám s pravou věrou rád přál. Jakož jste mi, paní dcero má milá, poslaly kuchaře: i jsem jeho vděčen, a tu službu, na čem jste jeho zjednaly, rád jemu dáti chci. A děkuji vám z těch sýruov, kteréž jste mi poslaly, ale nebylo jich třeba tolik posélati. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní dcero má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Velharticích ve čtvrtek po hodu slavném Matky buoží na nebesa vzetí léta oc XXXI°. Urozené paní, paní Anně z Rožmitála a na Hradci, paní dceři mé milé. 887. Wolfovi Krajíři staršímu z Krajku, že pan Petr z Rožmberka povinen jest činiti, což na po- ručníka náleží; o koupení zámku Rošteina Jetřichem z Dobré Vody oc. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi poslali přiepis listu, co jest vám za odpověď dal pán z Rožmberka Strakonický, i že jste jemu o to ještě

Strana 61
Dopisy z roku 1531. 61 psali: dobře mi se to líbie, nebo, pane přieteli muoj milý, má-liť pan Petr z Rožm- berka také poručníkem býti a toho z sebe nesložiti, tehdyť jest to povinen činiti, což na poručníka náležie; jakož, dá-li pán Buoh, o některé věci měl bych se s pánem z Rožmberka Strakonickým shledati tento pondělí najprvé přieští v Horaždějovicích, i toho jsem úmyslu, abych o to s ním také mluvil, vezma k sobě pana Krystofora z Švamberka, švagra mého, kterýž jest jeho i muoj přietel, a má tu také býti. Což jste také při králi JMti zjednali o věci sirotčí: rád jsem tomu, jedné rač dáti pán Buoh, aby se to od JMKské skutkem vyplnilo, jakož ta jest naděje, podle zdání mého, bude-li se předse berně dávati, že jse tomu při svatém Havle dosti stane. Také jakož jste mi psali, což se rychtáře z Hradce oc dotýče: i psal jsem o to prvé do Prahy, pokudž jest možné, aby taková věc opatřena býti mohla; ale když jest pře zlá, spíše z ní přichází škoda nežli užitek. Kdež jste mi, pane přieteli muoj milý, také oznámili, což se Jetřicha z Dobré Vody, úředníka na Telči, dotýče, že jest koupil zámek Roštejn od Beneše Feyrara, a ten Beneš jakú k tomu zámku spravedlivost má: tomu jsem z vašeho psaní porozuměl, i také tomu přiepisu, jaké jest povolení k tomu prodaji bylo od pana kancléře dobré paměti: i to povo- lení nic v sobě více nenese, nežli jakú jest prvé k tomu spravedlivost měl ten Beneš, i toho při tom nechati muožeme a snad jsme i povinni, než vejše nad to nám se svolovati nehodí pro škodu sirotčí. Také které životy má na tom Beneš s dědici svými z mužského pohlaví, ti se, za to mám, na jiné osoby převésti nemohou, nežli toliko toho užívati muože jiný, dokudžť ti trvají, na které osoby ten zápis svědčí však z toho zámku aby předse ta povinnost byla zachována k sirotkóm a k nám na jejich místě, kteráž býti má. Což se dotýče domuov na Malé Straně, mněť se také dobře zdá, aby se prodaly, a chci rád o to Václavovi Zimovi psáti na ten spuosob, kterak jste mi psali, a co budu mieti za odpověď, to vám oznámiti. A rač dáti pán Buoh všemohúcí nám spolu šťastné a ve zdraví shledání. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Wolfovi Krajieři staršiemu z Krajku a na Landštejně oc, panu přieteli mému milému. Jakož jste mi také, pane přieteli muoj milý, psali, což se Votického dotýče a toho Maděra z Telče: i teď vám list posélám, kterýž opět jemu Votickému o něho psal jsem, a co mi za odpověď dá, to muožete ohledati, čím byšte se v tom měli spraviti. Což se kuchaře dotýče: tak chci učiniti, kdyby u mne býti neměl, že chci rozkázati, aby se zase vám do Hradce postavil. Toto mi se vám zdálo připome- núti, že již snad bude potřebí, abychme se k berni přiznali na místě sirotčiem; než podle té notule, jakž jest svoleno, jáť v to dobře neumím se trefiti, a zvláště bude-li se v to mieti pojíti statek kněžnin a paní z Rožmberka vdovy.

Strana 62
62 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 888. Burianovi Otickému z Votic, aby mu dal odpověď v příčině nějakého člověka z Telče. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakožť jsem psal prvé o Maděra z Telče, i ještě na to od tebe žádné odpovědi nemám. I žádám tebe, že mi na to odpověď dáš podle mého předešlého psaní a žádosti, a to po tomto poslu psaním tvým. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Burianovi Otickému z Votic oc, přieteli milému. 889. Jindřichovi Smiřickému z Smiřic, že jednu polovici jistiny za Liblice nepřijme. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož jste mi psali, což se Liblic dotýče, tomu jsem dobře porozuměl, kterak byšte mi chtěli dáti anebo zaplatiti V° gr. č. se panem bratrem vašiem; než v tom vašem psaní není žádné zmínky o svrchcích a o mých škodách, kteréž jsem skrze to vzal, což jest mi se má spravedlivost pro- táhla oc. I toho obyčeje nemám a mieti nemíniem, abych komu peněz na úroky puojčoval, ač v pravdě bez ujmy mé spravedlivosti rád bych vám se v dobrém přá- telstvie zachoval: nežli bych se měl o jednu polovici smlúvati a druhé v straně za- nechati, obávám se, že bych tudy mohl nějaký sobě zmatek učiniti, čehož bych se nerad dopustil. Než byť mne mohla všecko slušná smlúva potkati, také bych se chtěl v tom slušně přátelskou radou spraviti a podle toho zachovati; než dokudž toho nenie, toto sobě vymieňuji bez ujmy všelikterak mé spravedlivosti a práva, po kterémž, dokudž v tom nic jistého neviem, muože-li mne slušná smlúva potkati, jíti, dá-li pán Buoh, míním a chci, až buohdá své spravedlivosti podle řádu a práva, tak jakž té naděje jsem, dosáhnu. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Smiřickému z Smiřic oc, panu přieteli mému milému. 890. Purkrabímu na Blatné, aby mu zaslal list od pana Jana Muchka, Václavovi Zmrzlíkovi list aby na Lnáře odeslal. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Rozkaž Rehořovi písaři, když od pana Jana Muchka ten list přinesen bude, o kterémž on Rehoř dobře vie, ať mi jej pošle; pak-li by se tiem prodlévalo, ale že by zvěděl, kde jest on pan Jan Muchek, poslal bych o to k němu. A tento list, kterýž svědčí panu Václavovi Zmrzlíkovi,

Strana 63
Dopisy z roku 1531. 63 pošli jej jemu ode mne na Lnáře, a jestliže by mi co zase psal, to by mi poslal, když by se od tebe ke mně poselstvie trefilo anebo ode mne k tobě. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi z Pythé, purkrabí na Blatné, mému milému. 891. Václavovi Zmrzlíkovi ze Svojšína o zaplaceném mu dluhu Rosndorfem oc. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád zdraví a všeho dobrého. Zdálo mi se vám toto oznámiti: že jest mi psal Rosn- dorf, tak jakž jsem tomu vyrozuměl, že jest vám dluh od něho zaplacen tiemto spuo- sobem, že by ještě za živnosti Václava Tatausa bylo to jemu dáno skrze pastorka téhož Rosndorfa; než toho neviem, jestli vám ta věc prvé za živnosti téhož Tatausa od koho oznámena, než kterýž jest mi on Rosndorf o to psaní učinil, naději se, že jest ještě o smrti téhož Tatúsa nevěděl. Také vězte, pane přieteli muoj milý, že jest mi psal Jan Šváb z Prahy, že ještě toho klíče od vás, kterýž dán býti měl, nedodal panu Janovi Donínskému, a to proto, že jest jeho v Praze nebylo a snad ještě není, než že jest slyšel, že by jel ku panu Šebestyanovi z Wejtmille. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Václavovi Zmrzlíkovi z Svojšína a na Lnářiech oc, panu přie- teli mému milému. 892. Kundrátovi Krajíři z Krajku, proč jednu polovici jistiny za Liblice od Jindřicha Smiřického z Smiřic nepřijal. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře a přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž jste mi učinili, což se pana Jindřicha Smiřického dotýče, tomu jsem všemu, i co jest mně také psal, porozuměl. I v pravdě, pane švagře muoj milý, že bych v tom rád vaši i jeho žádost, pokudž by mi za slušné bylo, vyplnil, ale jest toho více nežli jedna příčina, proč mi se toho bez mé škody učiniti tím spuosobem, kterak jest mi o to pan Jindřich psal, nehodí. A toho něco tuto krátce zdálo mi se dotknúti. Nebo kdybych vzal jednu polovici jistiny, snad bych sobě v druhé udělal spletek, dokudž mi toho podle práva dopomoženo nenie, a mně jest při těch věcech veliké opatrnosti potřebí, neb tomu rozuměti jest, že by někto snad rád Lysé bez peněz, aby mi za to nic nedal oc, a tak když bych se v čem obmeškal, byl by kto, aby proti mně to sobě ku pomoci vzal. Také vzato mi svrchkuov při Liblicích za nemalú summu, neb samého obilé kromě v stodolách, jakž zprávu mám, vzato mi deset stohuov, neb bylo něco starého nachování, ješto mi podle kšaftu paní Smiřické staré, dobré paměti, všecko to náleží.

Strana 64
64 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Také snad skuoro na půl třetieho léta těch Liblic a toho statku jiní užívají, ješto bych já měl užívati, poněvadž mi summa věnní až do dnes dána není, a co jsem také na právo vynaložil pro tu věc, mělo by mi se také to navrátiti; a za ty za všecky věci, kromě samého věna, nic mi se nepodává, ješto neviem, mnoho-li jest jedno druhého méně, věnné-li summy čili těch svrchkuov a škod. I račte toho po- vážiti, že také mám sobě to za něco vážiti. A protož, pane švagře muoj milý, té jsem k vám naděje, že sobě toho neobtížíte, že této nynější vaší přímluvy nenaplnil jsem; a kterú jsem dal odpověď jemu panu Jindřichovi, naději se, že vám to oznámí. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Kundrátovi Krajieři z Krejku, na Mladém Boleslavi oc, panu švagru a přieteli mému milému. 893. Oznamuje Václavovi z Borovnice své dobré zdání o sporu mezi Adamem a Hynkem z Ledec na Chvalovicích a bratrem jich Jindřichem. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý. Psaní, kteréž jsi mi učinil, což se pánuov Chvalovských bratří z Ledec dotýče, tomu jsem porozuměl a to s pilností přečetl. A jistě, přieteli milý, což bych mohl v tom pro tebe učiniti, i v jiném, že bych rád dobré přátelstvie učinil. A v této věci, oč jsi mi psal, toto jest mé zdání: poněvadž ti dva bratří Adam a Hynek uvedeni jsou v tvrz Chvalo- vice a v ten statek a toho v držení vešli a vpuštěni po listu obranním, že Jindřich neměl jim v to vkračovati tak a tím spuosobem, kterak jsi mi psal; než poněvadž na řeč Adamovu on Jindřich zase odtud jel, tehdy mi se zdá, že ta věc k opatření nenáleží panu purkrabí Pražskému nejvyššiemu, a že také Adam nemuože z toho vinniti jeho Jindřicha. Než-li poněvadž on Jindřich chtěl bíti Hynka, anebo snad zabiti, a jeho Jindřichuov pacholek počátek na Hynka učinil, a v to se podle pa- cholka svého vložil on Jindřich, dobyv meče, a tak, jakž jsi mi tu věc šíře oznámil, i tam se vystěhoval svévolně proti vuoli Hynkově a tudy téhož Hynka i odtud vy- tiskl, že on odtud pro takovú svévolnost, aby se jemu ještě něco těžšího nepřihodilo, ujel anebo ujeti musil: i mně se zdá, že on Hynek o takovú věc, co jest se jemu tu v tom statku stalo svévolného, več jest obranniem listem uveden, a k jeho osobě saženo, muože Jindřicha, bratra svého, viniti a před pány hajtmany z takového ne- pořádu obeslati, což jest se jemu v tom mimo pořad práva stalo. I přieteli milý, pokudž tomu rozumiem, tutoť jsem již oznámil; však šíře také muožeš to rozvážiti s dobrými přátely, a cožť se bude zdáti za lepší, z toho vybrati a učiniti. Datum ut supra.

Strana 65
Dopisy z roku 1531. 65 Urozenému a statečnému rytieři panu Václavovi z Borovnice a na Svojšicích oc, přie- teli milému. A za to mám, že vieš, přieteli milý, že jsou na tento čas hajtmané krále JMti tohoto královstvie: pan Jindřich Berka z Dubé a na Dřevěnicích, a pan pod- komoří; nežli jsou-li nyní spolu na hradě Pražském anebo v Praze, toho neviem, nežli naději se, že se toho budete moci snadně dověděti. 894. Zikmundovi Měsíčkovi z Výškova v příčině narovnání jeho různice s panem Švamberkem. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč, v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Za to mám, že muožeš mieti v pa- měti, oč jest mezi tebú ruoznice, anebo půhon, s panem Švamberkem, že jsem toho tu cestu obmejšlel, aby taková věc mezi vámi na obě straně k slušnému srovnání přivedena býti mohla, a potom naději se, že jest o to také s tebú mluvil pan Adam z Šternberka od sebe i ode mne; jakož, kterak jsem tomu byl vyrozuměl, měli jsme toho jednatelé býti pod dobrú volí, jmenovaný pan Adam z Štermberka a já, a také snad pan Linhart Markvart a pan Jiřiek Leytolt; i jestliže by ještě k tomu tvá vuole byla, za to žádám, že tak učinieš. A s panem Švamberkem také jsem o to mluvil, a k tomu jest svolil, abychme tu věc mezi vámi jednali. A chtěl bych vám brzo o to rok položiti zde na Velharticích anebo v Horaždějovicích, dá-li pán Buoh, bez prodlévání: pakli by který z těch pánuov a dobrých lidí z napřed jmenovaných k tomu roku položenému nepřijel anebo přijeti nemohl, tehdy s vaší s obou stran dobrou volí přivzal bych k sobě někoho jiného, aneb přidali byšte ke mně po přieteli nebo po dvú a k těmto k jiným napřed jmenovaným, kteří by k tomu přijeli. A chtěl bych k tomu rád pilnosti přiložiti, abych s obou stran s vaší dobrú volie mohl to všecko k slušnému srovnání s těmi s jinými přáteli přivésti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Uroz. vladyce panu Zikmundovi Měsíčkovi z Vejškova a na Dolanech, přieteli milému. 895. Vilémovi z Ryzmberka o společném jich shledání oc. Na Velharticích 1531, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Poněvadž jsme nyní blízko od sebe, rád bych se s vámi shledal pro vaše i pro mé potřeby; ale snad na tento čas z některé příčiny nemohli byšte ke mně přijeti, než proto, dá-li pán Buoh, některak to obmýšliem, abychme se spolu viděli některý den po sv.

Strana 66
66 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Bartoloměji. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Ryzmberka z Švihova a na Klenovém, purkrabí Karlštejnskému a hofmistru dvoru krále JMti, panu švagru mému milému. Praveno mi, ač neviem, jest-li tak, že by někteří měli na vás zatykače, a snad i Václav Sušický: i nerad jsem tomu; a kdybych věděl vše, kteříž jsú, chtěl bych, pane švagře muoj milý, rád o to jednati, aby takové věci mohly na něčem slušným bez takového předsevzetí postaveny býti. 896. Přeje Kryštoforovi z Švamberka, aby brzy od dny zdráv byl, posílá mu kvitance od pana Adama z Šternberka; žádá, aby do Horaždějovic přijel. Na Velharticích 1531, 18. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně rád přál. Muoj milý pane švagře! Nerad toho slyšiem, že jest vás dna navštievila a obtiežila. I rač pán Buoh dáti, abyšte brzo zase dokonale zdrávi byli, nebo bych vám toho s pravú věrů rád přál. A ač lékařstvie něco na tu nemoc prospievá, ale dosti skrovně, než naději se, že jest v tom nejužitečnější lékařstvie mierně se držeti v jídle a v pitie; než řiekával jest pán z Rožmberka starý dobré paměti: „Kto chce mieti dnu, jez tučné ryby a pie na to silné víno“; ale vy se snad ráčíte toho varovati. Teď vám posélám, pane švagře muoj milý, kvitancí dvě od pana Adama z Štermberka, kteréž mi k večeru včera od něho přineseny, i tušiem, že jsem se v tom zmejlil, když jsem jemu o to psal, že jsem při tom nejmenoval pana Jaroslava bratra jeho; než proto mi pan Adam psal, jestliže by mi se v tom zdálo změniti aneb opraviti, že to chce učiniti. I chcete-li to kterak jináče mieti, račte mi toho přípisy poslati jedné i druhé kvitancí, a těchto zatiem u sebe nechati, tehdy již to, dá-li pán Buoh, také k konci přivedu bez odtahuov. Což se dotýče toho roku v Horaždějovicích položeného, ke kterémuž bychme se měli sjeti v pondělie příštie na noc: i velmi bych rád, abyšte tu také mohli býti. Pakli by vždy býti nemohlo, tehdy mi se zdá za potřebné, abyšte o tom ráčili ozná- miti a napsati panu Janovi z Rožmberka; však budu-li moci co proto v tom prospěti s obú stran k slušnému srovnání, rád se k tomu přičiniti chci. A pán Buoh všemo- húcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Velharticích v pátek po hodu slavném Matky boží na nebesa vzetí léta oc XXXI°. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Bechyni oc. Také vězte, pane švagře muoj milý, že pan Adam z Štermberka opět mi o to

Strana 67
Dopisy z roku 1531. 67 připomenul, což se opata a konventu kláštera Karlovského dotýče, jakož jsem vám i prvé o tom něco napsal, nebo jest se mnú času předešlého také o to mluvil. 897. Jindřichovi z Ryzmberka o srovnání jeho s Jiříkem Oulehlí. Na Velharticích 1531, 18. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Jakož některého času Jiřiek Aulehle mluvil jest s námi v Praze, že jest o nějakú věc s vámi na mně přestal, což se nějakých lidí, nějakého Janka z Votěšína synuov dotýče: i tyto dny minulé o to jest mi připomínal, žádaje, abych o to rok složil. I byla-li by k tomu vaše vuole, chtěl bych některý den po svatém Bartoloměji ten rok položiti, a budu-li moci to srovnati pod dobrú vuolí, rád se k tomu přičiniem. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 898. Břetislavovi z Ryzmberka v příčině vydání uvězněného člověka panu Adamovi z Šternberka. Na Velharticích 1531, 18. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Vězte, že jest mi oznámil pur- krabie muoj Velhartický, že nějaký člověk pana Adama z Štermberka sedí zde a že byšte snad na něho práva žádali. A pan Adam ze Štermberka témuž purkrabí psal na ten rozum, aby jemu vydán byl podle zřízení zemského jako člověk jeho, že od něho chce spravedlivé učiniti; a tak rozumiem, v čem se vina při něm najde, že toho jemu nebude lechce vážiti. A protož na ten spuosob muoj jest úmysl, abych jemu jeho vydati rozkázal, ale nezdálo mi se toho učiniti bez vašeho vědomí; i co jest v tom vaší vuole, prosím, pane švagře muoj milý, že mi to oznámíte. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 899. Janovi z Rožmberka, že v Horaždějovicích není rána morová. Na Velharticích 1531, 18. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli mnoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili psáti, že byšte

Strana 68
68 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. toho zprávu měli, že by v Horaždějovicích promierali oc: i poručil jsem pilně na to se ptáti, když jsem z Blatné tudy k Horaždějovicóm na Velhartice jel, i nemohl jsem se toho doptati; a při tom také jsem poručil, netoliko kdyby kto umřel na tu nemoc morní, ale kdyby se kto rozstonal, aby mi to hned oznámeno bylo, ale nic mi ještě o tom oznámeno není. A také někteří moji služebníci dnes odtud ke mně přijeli, též praví, že tam nic nemrou. Však když, dá-li pán Buoh, tam budeme, kdež budete ráčiti, abychme jednali, buďto v městě anebo v klášteře, má jest k tomu dobrá vuole. Dán na Velharticích v pátek po hodu slavném Matky boží na nebesa vzetí léta oc XXXI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu přieteli mému milému. Jakož jste mi také ráčili psáti, což se peněz dotýče, kteréž byšte mi ještě dáti měli, a ode mne kvitancí: i kvitancí já meškati nechci, a o to, dá-li pán Buoh, s vámi šíře rozmluviem, když v Horaždějovicích budeme. 900. Purkrabímu na Blatné o poslání kuchaře do Horaždějovic. Na Velharticích 1531, 19. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Ukázal jest mi psaní od tebe syn muoj, kdežto také napsal jsi, což se Staňka kuchaře dotýče: i dobře mi se zdá, aby místo něho ten kuchař z Hradce do Horaždějovic v pondělí ráno šel, než po- něvadž snad cesty neumí [sic], že by s ním poslal posla. A při tom muožeš mi psáti, cožť se bude zdáti potřebného, a poslati. Dán na Velharticích v sobotu po hodu slavném Matky boží na nebesa vzetí léta oc XXXI°. Urozenému vladyce Václavovi z Pythé, purkrabí na Blatné, mému milému. 901. Janovi Švábovi z Chvatliny o urovnání peněžitého požadavku mezi Michalem Karykem a panem Tunklem; o zaplacení 72 kop gr. č. panu sudímu dvorskému. Na Velharticích 1531, 19. srpna. Opis. souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Psal jest mi Michal Karygk o tu věc, což se pana Tunkle dotýče, žádaje o to konec mieti oc: i poněvadž by ty věci s nákladem býti musily, ješto bych té škody panu Tunklovi nepřál a sobě obtiežení oc, a jemu Michalovi také bych nerad dále tiem odtahoval, i zdá mi se také, vezma o to s Václavem Trčkú radu, aby již on Michal rukojmie kvitoval, jakž jest obyčej, též i mne podle pořadu, kterýž se v takových věcech zachovává, tak pokudžť se zdá najlépe a Trčkovi, abych v tom opatřen byl, a list anebo listy vyvazené aby

Strana 69
Dopisy z roku 1531. 69 vrátil; než proto mi se toto zdá, když jemu budeš mieti vydati ode mne list, ať tobě dá list pod svú pečetí a někoho na svědomí dvú neb tří pečeťmi, ješto jemu jest to snadné učiniti, že jest to ode mne přijal, a já že jsem jemu tu summu všecku dal a zaplatil. A při tom, muože-li býti, aby také ve dskách bylo dotčeno, když ty zápisy bude propouštěti anebo kvitovati, že jsem já to zaplatil a dal. Pak již, jakž budete rozuměti, tu věc k konci přiveď, aby již ta věc na místě byla postavena bez dalšiech odtahuov. Což se dotýče pana sudieho dvorského*) najvyššieho, kterých LXII � gr. č. mám jim dáti, anebo za ně nějaké Michálkové, jakož o tom dobře vieš, a z toho lichvu té Michálkové snad od sv. Víta aneb od sv. Jana: pak odkudž jest koli, bych i něco předal, toho sobě pro pana sudieho nevážiem. I zaplať to, však s vuolí téhož pana sudieho, by pak měl k němu poslati o to, není-li jeho v Praze; a daj to z těch peněz od pana Švamberka, kteréžť jsú snad již dány. Nežli pan sudí oznámil mi, že snad ještě vajše XV � gr. č. má té Michálkové dáti, žádaje, abych to také dal za něho; i oznámí-liť co o tom, pověz jemu, že toho poručení ode mne nemáš a že také vieš, že na tento čas mám málo peněz. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. 902. Michalovi Karykovi z Řezna o narovnání jeho s panem Tunklem. Na Velharticích 1531, 19. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Michale milý! Což se dotýče pana Tunkle, švagra mého, co jsi mi o to psal, tomu jsem vyrozuměl: pak že jest s tebú Jan Šváb toho ještě nedokonal, mám za to, že jest ode mne na odpověděď [sic] očekával, ješto něco jsem tiem poprodlel, také na to se rozmýšleje, kterak by se to mohlo slušně trefiti panu Tunklovi, tobě i mně. I teďt posélám k témuž Švábovi psaní, kteréhož jemu dodaj, a již tu s tebú konečně, za to mám, bez dalšiech odtahuov dokoná, aby již o to místo měl a já také abych v tom mohl, pokudž se bude moci slušně trefiti, opatřen býti. Datum ut supra. Pann Michalovi Karygkovi z Řezna a v Praze U Volka, přieteli milému. 903. Vilémovi Krušinovi z Lichtmburka v příčině statku páně Adršpachova, o obranním listu na pány z Waldšteina, o horách na gruntech jeho Trutnovských. Na Velharticích 1531, 19. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož jste mi psali, že jest s vámi mluvil *) Václav Bezdružický z Kolovrat.

Strana 70
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 70 pan Hynek Špetle, což se statku páně Adršpachova dotýče, že starý pan Špetle tomu se diví, kterak se tiem tak dlúho prodlévá oc: i vězte, když jsem byl na Lysé, brzo po svatém Janu minulém, přijev tam z Prahy, tehdy brzo potom přijel jest tam na Lysú ke mně pan Burian Špetle, i tu jsem s nimi o to mluvil a psal jsem list starému panu Špetlovi a po něm poslal o to, aby se již ta věc dokonala, což se statku páně Adršpachova dotýče; a tak jsem s ním s panem Burianem Špetlí zuostal, že toho listu měl otci svému starému panu Špetlovi dodati anebo jemu jej poslati, ješto mám za to, že jest tak učinil. A vedle toho i na tomto se mnú pan Burian zuostal, co otec jeho mně zase odpíše, že mně má to poslati na Lysú, by mne pak tam ne- bylo, ale že toho má býti dodáno Bachtlovi tu na Lysé. I psal jest mi některého času Bachtl, že ještě žádné odpovědi ani psaní od starého pana Špetle nemá ani od pana Buriana syna jeho: i neviem, čím se to tak prodlévá, než znáti muožete, že v tom mnú neschází, ješto mi se zdá, že by pan Špetle lépe to koupil, nežli my prodali. A jestliže pak jináče nebude moci býti, než snad aby v tom pan Špetle hledal svého užitku poněkud s naší škodú, ač jsem s ním v dobrém přátelstvie, proto již musil bych to také tak obmejšleti, abychme, dá-li pán Buoh, v tom mohli se podle práva opatřiti. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Vilémovi Krušinovi z Lichtmburka oc, panu přieteli mému milému. Jakož jste mi také, pane přieteli muoj milý, psali, což se dotýče listu obran- nieho na pány z Walštejna oc: i v pravdě již dobře nepamatuji, kterak jest ta věc; než v takových věcech, tak jakž v paměti mám, my jiní poručníci statku dobré paměti a dětí páně Buštěhradského takové všecky věci k opatrování vzložili jsme na pána z Pernštejna, najvyššieho hofmistra královstvie Českého, jakožto na jednoho z nás poručníka, kteříž jsme. Také, jakož jste mi psali, což se dotýče hor na grun- tiech vašich a pánuov bratří vašich Trutnovských, tomu jsem porozuměl, i také těch rud a doluov, kteréž prvé nalezeny jsú oc: i na tento čas neviem vám co v tom gruntovnieho oznámiti, nežli že jsem slyšel, když král JMt, pán náš milostivý, ráčil býti v Budějovicích tohoto času nedávno minulého, že o věci horní není to na žádném konečném místě postaveno, ješto již neviem k čemu to dále přivedeno potom bude; a tak tudy mnozí snad užitkové musejí v zemi pobýti, a protož nyní k tomu ne- umiem mnoho raditi. 904. Jiříkovi Bachtlovi z Pantenova o morovém povětří, o hvězdě s ocasem oc. Na Velharticích 1531, 19. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Nyní neviemť co tak zvláštnieho psáti, než že se do těchto krajuov povětří nakažené přibližuje a na některých místech

Strana 71
Dopisy z roku 1531. 71 již jest; než, děkujíc pánu Bohu všemohúciemu, zde ještě u Velharticích a okolo dobré jest povětří, a JMt svatá rač dáti, aby dlúho trvalo. Než proto nevědúce, co pán Buoh ráčí učiniti, a sluší se rozumem od pána Boha daným spravovati; i jestliže by také sem k Velharticóm to povětří nakažené se přiblížilo, oznam mi, předce-li dobré povětří na Lysé máte a okolo Lysé, abych se v tom věděl čím spraviti. A věz, že zde v tomto kraji vídají hvězdu s ocasem, jakož jsem ji také sám viděl, i též-li se vídá v tom kraji u vás, oznam mi. Dán na Velharticích v sobotu po hodu slavném Matky boží na nebesa vzetie léta oc XXXI°. Urozenému a statečnému rytieři Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova a na Liblicích oc, mému milému. Nepamatuji, oznámil-liť jsem, co jest mi král JMt ráčil za odpověď dáti z Jihlavy: pak jakož jest koli, věz, že se proto k nějakému konci vztahuje, ač ještě jest v něčem rozdiel nemalý. Ale poněvadž jest přísloví: „Jednajíce jest zjednati“, i psal jsem o to ještě JMKské a do Lince poslal, nežli ještě mi se posel zase nevrátil. 905. Vilímovi z Ryzmberka o společném jich shledání, o povětří morovém oc. Na Velharticích 1531, 19. srpna. Opis. souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Toliko pro toto nyní k vám posélám, kdež jste mi psali o naše spolu shledání tento pondělí najprvé příštie: i vězte, že toho nemohu učiniti, neb buohdá v pondělí mám jeti do Horaždějovic, neb také má tam býti pan Jan z Rožmberka i více jiných pánuov a přátel našich a dobrých lidí, neb jsú tu některým osobám rokové položeni o ně- jaká jednání a smlúvy, a tak se naději, že bude potřebí, abych tam zuostal do středy; než po sv. Bartoloměji rád se s vámi shledám, kdež se vám bude zdáti v slušném místě, o tom jiným neoznamuje. A prosím vás, oznamte mi, kde budete, neb toho také hlásiti nemíniem, než toliko proto bych rád to věděl, když buchdá z Horaždě- jovic přijedu, že bych vám bez meškání chtěl oznámiti, který bychme se den, dá-li pán Buoh, spolu měli a kde shledati. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Ryzmberka z Švihova a na Klenovém, purkrabí Karlštejnskému a hofmistru dvoru krále JMti, panu švagru mému milému. Nerad jsem tomu, pane švagře muoj milý, že jest již morní povětří k vám do Klenového přišlo, než jestliže jest ještě dobré povětří v Bezděkově, tehdy byli byšte tu bezpečnější před zatykači nežli v Janovicích. Jakož jste mi poslali rudu, i chci ji dáti zprobovati, a když se buohdá spolu shledáme, vám oznámiti, co bude

Strana 72
72 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. držeti. Pakli byšte snad neradi, aby o vás věděli, kde na tento čas budete, ale že byšte mi, pane švagře muoj milý, oznámili, kde paní manželka vaše bude, kmotra má; tehdy, dá-li pán Buoh, co bych vám psal, poslal bych to ku paní, a již dále bylo by vám toho, kdež byšte byli, dodáno. 906. Zdislavovi Berkovi z Dubé o horách na Jilovém. Na Velharticích 1531, 19. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče! Byl jsem vám učinil psaní, než ještě zase odpovědi nemám, nebo mi potom praveno, že jste jeli do Horních Lužic oc. I zdálo mi se vám také toto, pane ujče muoj milý, oznámiti, že jest mi psáno, že jest toho potřebie, abychme na naše hory a thále, kteréž máme na Jilovém, cupus dali, jakož jsem již, což mně náležie, dáti rozkázal na každú mú třidcátú po 1/2 � gr. č., i že byšte též na vaše třidcátý ráčili rozkázati dáti; nebo Václav Trčka i jiní, kteříž tu při nás mají, též učiniti, za to mám, chtie, neb jest mi o to on Trčka psal. Než chcme-li, jakož slušné jest, těch hor užívati, poněvadž na ně nakládáme, musíme to jináče poručiti opatřovati, nežli nyní jest, než ta věc muší ještě tak pobýti, jakž jest, až do sv. Jeronyma; neb tento náklad nemá býti tak pro užitek, jako proto, aby dolové vodou nebyli zapuštěni, nežli potom i užitkové buohdá budou moci býti, když ty věci, jakž na to náležie, lépe a dostatečněji spra- vovány a opatrovány budou. A o tom nyní širšího psaní zanechávám. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane ujče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shle- dali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé z Lipého a na Zákupí, najvyššiemu sudímu královstvie Českého a lantfojtu Horních Lužic, panu ujci mému milému. 907. Václavovi Trčkovi z Vítence v příčině statku páně Adršpachova, Petr Dobřanský jako po- ručník aby panu Petru Adršpachovi ještě roku přidal oc. Na Velharticích 1531, 20. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Věz, že pan Petr Adršpach byl jest zde u mne na Velharticích tyto dny, a mluvil se mnú o své potřeby i také o mé, což se dotýče toho statku a zápisu, kterýž od něho dskami zemskými zapsaný mám oc: pak již jest čas, abych sobě to k místu a k konci vedl, neb déle-li se tiem prodlévá, znám na tom škodu, a spíše-li bych to k konci přivedl, tehdy, dá-li pán Buoh, také bych spíše zase k svému přišel a snad i ke škodám napravení. I kterak

Strana 73
Dopisy z roku 1531. 73 se pamatuji, jest povolení pánuov a vladyk soudu zemského o suchých dnech minulých letničniech, jakož se to má ve dskách najíti. A pan Ambrož u desk dobře o tom vie, že my rukojmové, kteříž jsme byli za téhož pana Adršpacha, muožeme obsélati, aneb některý z nás, ty osoby, kteříž páně Adršpachuov statek drží jakýmžkoli spuo- sobem nám rukojmiem jiným ke škodě, a zvláště ty, kteříž sobě dali statky odhado- vati téhož pana Adršpacha, chtějíce to napřed mimo nás jiné rukojmie mieti, jsúce povinni v tom s námi rovnost zachovati podle práva a na to rozsudkuov učiněných; anébrž někde i zřetedlně jest to vymieněno, kterýmž jsú se ti statkové odhadovali, že to má býti bez ujmy a škody nás jiných rukojmí naší spravedlnosti, jakož se to vše má najíti šíře ve dskách. I chci již, dá-li pán Buoh, na ty na všecky obeslání vzíti od pánuov úředníkuov od desk, jakož máť toho přípis ukázati Jan Šváb, na jaký spuosob toho žádám; však jestliže by bylo kterak lépe potřebí to opatřiti, ně- kterak k tomu poraď, rozmluvě o to s kýmžť se zdá, ješto by tomu také rozuměl, i také že by pana Ambrože u desk ode mne žádal, i Jan Šváb aby mi v té věci poradil a toho notuli udělal anebo opravil, což by se jemu za lepší zdálo, nežli jsem já to sepsati dal. A kterak to sepsáno bude, že by mi toho Jan Šváb přípis poslal, a na to pohledě, tehdy hned bez meškání chtěl bych to zase poslati, aby se již ta obeslání vzala bez odtahuov, poněvadž se také již sv. Jeronyma přibližuje, aby o tom mohli ti, kohož se dotýče, v čas věděti. I věřiemť, že již toho pomuožeš puosobiti, jakž se najlépe zdáti bude, aby se to zjednalo. Toto také věz, že jest mi pravil on pan Adršpach, že by se měl stavěti na den sv. Bartoloměje na hradě Pražském pro pana Jiřieka Koloděje a pro pana Jana Straku, jakož mám za to, že jest ještě toho poručníkem Petr Dobřanský, kterýž jest při úřadu purkrabském, poněvadž prvé k mé žádosti byl jest jemu roku přidal: i jednaj ještě o přidání roku ode mne, aby toho čekali do sv. Havla najprvé přieštieho a dvě neděli potom; a chci se k tomu rád přičiniti, aby také oni mohli svých spravedlivostí dosáhnúti. Jakož i o to jsem péči měl, chtěje rád, aby ti statkové někdy páně Adršpachovi prodáni byli panu Janovi Špetlovi, jakož již i o summu byli jsme se smluvili, kromě ještě o správu nic. Než byl jsem o to učinil psaní z Lysé jemu panu Špetlovi, ale ještě na to odpovědi nemám, a také s panem Burianem, synem jeho, též na Lysé dosti mnoho o to jsem mluvil, ješto nepochybuji, že jest to také otci svému oznámil: ale kudy se ta věc protahuje, že odpovědi nemám, toho neviem; než toho jsem již úmyslu, abych jeho pana Špetli starého také obeslal, neb ne všeho také pořádně, za to mám, drží, i spíše snad k konci puojde, aby ty věci byly na místě postaveny. Zdáloť mi se poslati tento přípis, kterak jest byl pohnán pan Adršpach od Straky jedniem puohonem, ač jest také i druhý k témuž podobný oc: pak toliko jest toho tato příčina, pročť to posélám, že mi se zdá, jakoby takový puohon nebyl obyčejný, kdež v jiných listech stává z škod a z nákladuov, a na tom bývá zavieráno,

Strana 74
74 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. tak jakž se pamatuji, a tuto jest doloženo proto vzatých z L gr. č., ač tomu roz- umiem, že jest se to stalo pro stanné právo a vyžádáno. Než proto naději se, ktož jest puovod, že by také mieti chtěl škody, což jest k úřadu naložil, anebo ten náklad, anebo co skrze to utratil: i jestliže jest to tak prvé bývalo a takoví puo- honové, tehdy tuto není nic nového ani divného, než kdyby toho prvé nebývalo za řád a za obyčej, tehdy proto sluší při takových věcech opatrnost zachovati; neb časem lidé o lidech smejšlejí ledacos, ješto sám, za to mám, toho něco znáš a já jsem toho nemálo zkusil; i píšiť to v pravdě jako ten, kteříž jste při úřadu, že vám dobrého přeji. Jestliže by pak nemohl toho roku panu Adršpachovi podle mé této žádosti zjednati, tehdy chtěl bych panu Kolodějovi ujistiti listem na papíře CXXII gr. č. za téhož pana Adršpacha s úrokem, a plnění aby bylo od sv. Havla najprvé příštieho v roce a ve dvú nedělí potom, než pan Straka aby předse čekal do sv. Havla a dvě neděli potom a dotud rok panu Adršpachovi dal, totižto on Dobřanský na jeho místě. Pak-li by toho vždy zjednati nemohl, tehdy již by musil pan Adršpach pro oba dva seděti, nebo kdyby měl seděti pro jednoho, druhému bych jistoty nechtěl udělati, ač snad mohl by řéci Dobřanský: „A proč druhému?“ I ač já dobrého také Strakovi přeji, ale položil sobě snad mnoho škod nám jiným rukojmiem ke škodě, a také má ještě o více činiti s panem Adršpachem, oč ještě konce nemá, ješto snad v tom času bude se to moci všecko srovnati, a prodá-li se statek, snad i zaplatiti, pokudž bude za spravedlivé. A také dotud aby více pan Adršpach od pana Straky nebyl zatykován [sic], by pak na něm i co vysoudil, anebo jestliže by jej zatekl, aby dotud také jemu roku přidáno bylo, jakžť napřed píši. Neb což jednám s kým, upřímně míniem, téhož zase žádaje užiti, s kýmž se jedná. Pak již, jakž budeš rozuměti, o takové věci jednaj, jakož Šváb též učiniti má. Dán na Velharticích v neděli po hodu slavném Matky boží na nebesa vzetie léta oc XXXI°. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence, mému milému. Oznam mi, jest-li pan Jan Březenský v Praze, neb oznámilť jsem, co jest mi nedávno psal, než byl jsem já jemu učinil před tiem psaní o ty peníze, co mi dáti má. A to jsem učinil najvíce pro tebe, i ještě mi na to odpovědi nedal. I neviem, proč tiem prodlévá. A jestliže by k tomu přišlo, že bych měl ten list jemu dáti udělati panu Kolodějovi, o čemť oznamuji, tehdy tebe žádám, že k němu na svě- domie pečeť svú přiložieš; než nebude-li jemu panu Petrovi Adršpachovi roku od pana Jana Straky, tak jakž píši, přidáno, anebo na jeho miestě od Petra Dobřenského, tehdy jeho s druhým také na tento čas nechati chci. A cožť o těch věcech píši, muožeš to oznámiti anebo ukázati Janovi Švábovi, a on tobě také, což jemu též o těch věcech oznamuji; neb což bych z vás některému o těch věcech nedopsal, to se v dru- hého z vás v psaní bude moci najíti.

Strana 75
Dopisy z roku 1531. 75 Zdáloť mi se oznámiti, že Šimon bakalář, jako mé vnuky učil, umřel jest tuto noc minulú zde okolo svítání; a tak vždy často na tu nemoc franckou odnepadal, že z ní vyjíti a vyhojiti se nemohl. Kteréhožto duši pan Buoh všemohúcí rač mi- lostiv býti. 908. Janovi Švábovi z Chvatliny v příčině přidání roku panu Petrovi Adršpachovi poručníkem jeho věřitelů panem Petrem Dobřanským, o obeslání osob, kteréž daly si statek páně Adršpachův odhadnouti, o rozeslání listů oc. Na Velharticích 1531, 20. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Věz, že pan Petr Adršpach byl jest zde u mne na Velharticích, a protož kteréž jsi mi od něho psaní prvé poslal, již není potřebí na ně odpovědi. Než což jest mi psal pan Vilém Krušina, jakož jsi mi to také byl poslal, i teďt posélám, co jemu za odpověď dávám; i jest-li v Praze, kaž jemu to dáti. Toto věz, že pan Adršpach jest dlužen jednomu dobrému člověku panu Jiřiekovi z Koloděj a na Skalici CXXII gr. č. a XXVII 1/2 gr. č.: pak z některých příčin, abych nyní o tom mnoho nevypisoval, chci ten dluh na sebe vzíti a na CXXII gr. č. na sebe list pod svú pečetí na papíře udělati, na svědomí že by přiložil Václav Trčka pečeť svú, a tebe za též žádám, jakož také Trčkovi o to jsem psal; a těch XXVII 1/2 gr. č. že by dal Petrovi Dobřanskému, kterýž jest při úřadu purkrabském, neb za to mám, že jest poručníkem téhož Koloděje. A ten list měl by svědčiti totižto jemu Jiřiekovi z Koloděj a na Skalici a paní Jitce z Chotče též na Skalici, manželce jeho, a jináče list obyčejný, jakž na papíře bývá, bez ru- kojmí, a plnění té summy od sv. Havla najprvé přieštieho v roce anebo ve dvú nedělí potom pořád zběhlých i s úrokem; než naději se, že by úrok neměl býti zúplna, jakož šíře toho máš býti zpraven od jmenovaného pana Adršpacha, než při sv. Havle najprvé přieštiem mělo by se úroku dáti z toho za téhož pana Adršpacha III1/2 �P gr. a XXIII1/2 gr. vše české. I muožeš to Petrovi Dobřanskému pověděti, že také při tom času chci to dáti; i jestliže k tomu přijde, tehdy ten list daj napsati na těch CXXII I gr. č. a pošli mi jej, abych k němu svú pečeť doložil a potom jej tobě zase poslal, aby jej u téhož Petra Dobřanského položil, jakožto poručníka téhož Koloděje; a to právo od jmenovaného Koloděje aby bylo na mne převedeno a mně zapsáno a mým dědicóm, podle obyčeje a řádu. Nežli na takovýto spuosob aby Petr Dobřanský přidal roku jemu panu Petrovi Adršpachovi na místě pana Jana Straky mladšieho z Ne- dabylic, poněvadž jest jeho poručníkem, jakož Václavovi Trčkovi o tom jsem šíře psal; i nezdá mi se tuto potřebí toho všeho vypisovati, neb za to mám, žeť to psaní ode mne Trčka ukáže, kteréžť teď posélám. I již jednajte ode mne, jakž najlépe rozumíte, aby se jemu panu Adršpachovi rok zjednal do sv. Havla a dvě neděli potom; jakož ta věc,

Strana 76
76 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. za to mám, všecka jest poručena jemu Petrovi Dobřanskému, a nepochybuji, že Václav Trčka, pokudž muože, tohoť jednati pilně pomuože. Pakli by Dobřanský nechtěl dáti roku od Jana Straky, tehdy také toho nechci na se vzíti, což se Koloděje dotýče, nebo má-li pan Adršpach seděti pro jednoho, tolikéž jest i pro druhého, jakož také o tom Václavovi Trčkovi šíře jsem psal, ješto tomu porozumieš, kdyžť to oznámí; než i o tom Strakovi jemu Trčkovi slušně jsem psal, a tuto vždy on Petr Dobřanský jednomu zjedná konec a druhý toliko z slušných příčin měl by odtah, ale nedlúhý, ješto se naději, že i potom snáze to k slušnému místu přivedeno bude. A zdá mi se, nežli o to s Petrem Dobřanským jednati budeš, aby prvé s Václavem Trčkú o ty věci rozmluvil, jestliže jest již zase v Praze, poněvadž o tom o všem šíře jsem jemu psal, nežli tuto píši. I již se v tom šíře rozumem spravte, muože-li se jedno s druhým zjednati, kterak píši, při tom stuoj; pakli nebude moci mé slušné podání místa mieti, nepotřebuji za to mnoho žádati, poněvadž mi na tom málo záleží, než že bych panu Adršpachovi rád slušné přátelstvie a pro něho učinil. Však na čem ty všecky věci postavieš, oznam mi to při jiném poselstvie, abych se v těch věcech věděl čím spraviti. Teďt posélám také, co jsem sepsal, kterak bych chtěl obeslati ty osoby, kteříž statek jmenovaného pana Adršpacha dali sobě odhádati, jakož také Václavovi Trčkovi o tom jsem psal: i rozmluvte o to s panem Ambrožem, jako jest u desk zemských, a žádejte jeho v tom ode mne za radu i také aby tu věc sepsal, pokudž se jemu za dobré zdá, nahlédna v to sepsání, kteréžť posélám, nebo z toho něco snad vybrati muože a dále tu věc sepsati, pokudž by se jemu zdálo a za slušné bylo v takové věci, neb takové pořady lépe vie nežli já; neb ač jsem někdy tomu něčemu roz- uměl, ale již mi toho nemálo z paměti vyšlo a z obyčeje. A kterak to bude sepsáno, pošli mi to bez meškání na Velhartice, abych potom, dá-li pán Buoh, po ta obeslání poslal a oznámil, na koho býti mají. A bude-li potřebí, také bych o to pánóm úřed- níkóm u desk, že za ta obeslání žádám, psaní učinil a dáleji to psaní na tebe vztáhl na tvé širší jim oznámení; nebo poněvadž za ty statky, kromě což pan Špetle starý zvláště drží, dávají VIIIM � na míš., a jakž zprávu mám, muože se to splatiti asi XI° gr. č., tehdy nesluší toho v tom tam nechati. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Posélámť teď list, kterýž jsem psal panu sudiemu najvyššiemu, a pověz Václa- vovi Trčkovi, že jest o to, což se cupusu na hory Jilovské dotýče, jakož jsem prvé jemu i tobě o to psal, co na tento čas na ten cupus ode mne dáno býti má. I jest-li pan sudí na Zákupí, pošli jemu ten list ode mne. Pakli by ještě byl v Horních Lužicích, tehdy žádej pana Jana z Lungvic, jako u desk úředníkem, kdyby tam po- selstvie měl, aby také ten list poslal, poněvadž se ta potřeba též pána jeho jako i mne v tom dotýče.

Strana 77
Dopisy z roku 1531. 77 A jestliže jest Václav Zima v Praze, kaž jemu dáti toto psaní ode mne, kteréž jemu svědčí; pakli by byl [někde] jinde, tehdy kdež se jeho doptáš, [pojšli jemu je, a jest také něco i o jeho potřebu; a při tom jemu připomínám, kterých mi má dáti L gr. č. za jiného, aby je u tebe položil, jakož snad tak učiní. Také posélámť list, kterýž jsem psal panu Hynkovi Krušinovi: i jest-li v Praze anebo když bude, kaž jemu jej dáti a odpovědi žádati; pakli by dlúho do Prahy nepřijel a ty se jeho doptal, kde jest, pošli jemu ten list, a co mi odpíše, to by mi poslal při jiném poselstvie, nebo jest věc dosti potřebná. A když by pan Adršpach z Prahy jel a potom mně jaké psaní k tobě poslal, posielaj mi to při jiném poselstvie. 909. Jiříkovi Lajtoltovi z Ebrnic, kdy by měl do Horaždějovic přijeti oc. [1531, 30. srpnaJ. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný příteli milý. Jakož jsem prvé psaniem svým oznámil, což se toho jednání mezi panem Krystoforem z Švamberku, švagrem mým, a panem Zygmundem Měsíčkem dotýče, že jest ta věc [........1*) mezi nimi měla býti jednána [ ........] v Horaždějovicích, a o to že jsme [se] byli měli sjeti tento úterý najprve přieštie. I věz přieteli milý, že z některé příčiny jest toho odloženo do středy od datum tohoto listu ve dvú neděliech, to jest ta středa před svatého kříže povýšeniem [13. září] najprvé přieštiem. I žádám tebe, že tepruva na ten den v středu jmenovanú do Horaždějovic přijedeš, a nazajtří na den sv. Kříže, dá-li pán Buoh, o ty věci, o čemžť jsem prvé oznámil, jednati budeme. I té jsem k tobě naděje, že to pro mne i pro jmenované strany učinieš, očť píši. Datum ut supra.**) Urozenému a statečnému rytieři, panu Jiřiekovi Lajtoltovi z Ebrnic a na Nekmiři, přieteli mému dobrému. Toto mi také zdálo se oznámiti, že jest již Vilémovi Roupovci glejt vyšel, a protož [jest] nám potřebí opatrnost proti [němu] a jeho pomocníkóm zachovati i [...] k nim se tak mieti, jakž na to [ ....... ]. 910. Posílá Hynkovi Šicovi z Drahenic dlužné peníze. [1531, 30. srpna.] Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Teďt posélám těch [...] gr. č. a VII1/2 gr. č. tak [ .........] mi o to psal, kterak js [........] žeť bych dáti měl. Da [.........J. Urozenému vladyce panu Hynkovi [Šicovi] z Drahenic, přieteli milému. *) Hranatou závorkou opatřená místa jsou v původním rukopisu vyhnilá. **) Ternion necelý, začátek odtržen.

Strana 78
78 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 911. Janovi Švábovi z Chvatliny v příčině opatření různých věcí. Na Velharticích 1531, 30. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švíábe milý!] Jakož jsi mi psal, což se [pánů] Smiřických dotýče: i toho [.....Jchávám, až zviem, kter.....] dopomoci podle práva chtiſe....] Jakož jsi mi také psal, žeť jest [.....Jtovského od pana Švamberka [.....] gr. č. dáno, i také to jsi mi [..... Jno poslal, což jsi z toho vydal, [toho] při tom nechávám. Také jsi mi o některých věcech oznámil, ježto nyní není potřebí na to odpovědi, neboť jsem také o těch některých věcech psal a po Janovi Borkovi poslal i o tom oznámil, což se Arnošta kupce dotýče, i toť jsem poslal, co jest mi on nedávno psal. Což se pak dotýče pana Petra Adršpacha: nic jest mi nového nepsal o žádná dávání, nežli o nějaké přímluvčí listy, ješto také bude to moci býti po některém dni; než k tomu jsem listu pečeť přiložil, kterýž ode mne za něho svědčí Jiřiekovi z Koloděj a manželce jeho. Také což se dotýče obsélání těch osob pro statek páně Adršpachuov: i chciť brzo to poslati po svém poslu, kterak [.. kto měl býti obeslán, anebo po poslu od tebe, jestliže by brzo ke mně [.... kJerý přišel. Což se dotýče paní Anny Karlíkové, kterak jest její věc konec vzala v Kolíně, oznam mi to při jiném poselstvie, jakož snad se toho dovieš na paní Kopidlanské anebo na její mateři, jestliže jsú již zase do Prahy přijely. A posélámť zase ten list, kterýž jest mi pan Jan mladší z Walštejna psal, i schovaj jej, než Zygmundovi Andělovi muožeš ukázati a dáti přečísti ten artykul, co jest mi o něm psal, a kterýž list jemu panu Janovi z Walštejna píši, pošli jemu jej. Pošli ode mne také jeden list panu komorníkovi a druhý panu sudiemu na Zákup, a poslové ať žádají odpovědi; a kto mi co psáti bude, vše mi to pošli při jiném poselstvie. Což se také dotýče toho Straky u Hory: psal jsem o tom, i jakžkolivěk jest, již jemu to daj, jakžť jsem psal po Borkovi [.....]; při tom jemu napiš, žeť jsem poručil, nežli jemu co více dám, aby s tebú srovnal počet, kterak to vynaloženo, což jsi jemu prvé dával, a proč jest, kterak mi [.....] nyní větší náklad na [.....] prvé byl, že bych toho rád [p....] věděl, a když by se s ním [.....], muožeš i tu zmínku sm[.....], kudy jest to přicházelo, když [.....] Hory z Prahy chvátal, že js . ....] tam po několika dnech vyf.....Jbo jsem o tom Strakovi prvé slýchal [.....] jest dvořákem býval, ale neví.....] všem-li k užitku. Také, což se dotýče paní Dubecké a pana Pirama Kapouna: i znám se k tomu, že jsem řekl to ujistiti, však tak, abych také od paní Dubecké opatřen byl, jakž na to náleží; a protož ať se jedno s druhým koná, neb mi se zdá věc i spravedlivá. Jakož jsi mi psal, že by některý centnéř cínu mohl odbýti na Pražskú váhu po IIII1/2 � gr. č.: i když budeš mieti ke mně poselstvie, oznam mi, co by tak

Strana 79
Dopisy z roku 1531. 79 přišlo za centnéř Krupecský, poněvadž jest pražský centnéř těžší snad o XVI liber; než kdyby mohl smluviti do sta nebo dvú set centnéřuov, kto by tak bráti chtěl, byl bych tomu rád, byť pak bylo i do větší sumy. Také což se dotýče, kdež jsi mi psal, žeť jest pan Medek oznámil, že by Pražané žádali na mne za zvod pro kníže Karla: i jednaj o to, aby toho čekali do sv. Havla [. ...,] zvěz, co se na muoj diel dostane jistiny, úrokuov a škod oc, abych se věděl oč starati k zaplacení, a také v tom času chtěl bych o to, dá-li pán Buch, knížeti psáti. Což se dotýče těch některých vsí od Teplice a Martina Marka: i neškodí, že se tiem ještě něco prodlie, poněvadž Vít Lišovský toho jest mi postúpil, pokudž jemu náležalo, než proto on Marek, když doma bude, ať tiem neprodlévá, a když by on tam jeti měl, že by tu věc při tom také oznámil hajtmanu na Krupku nyněj- šiemu Rosndorfovi i také Václavovi z Dobrovítova, kterýž jest hajtmanem na Teplici, jako prvé u mne byl na Zelené Hoře. Také což se dotýče pana Arnošta Černčického z Kácova a jeho manželky: i požeň jich na mém místě ode mne z jistiny i z prole- žaného, jakž jest obyčej a řád, a tiem neprodlévaj, poradě se také o to s kýmť se zdá, i také s některým z mých poručníkuov. Kteréhož jsem u tebe svědomí byl [.....] panu Ješkovi, pošli mi je při jiném poselstvie; a neviem, jak by ta věc konec vzala aneb [. . . ..Jkud odložena jemu s Rosndorfem. Jakož jsi mi také psal o nějakém panu Václavovi Húgvicovi [. ....], že i již toho dobře nepl.....], jaká jest to věc, i zví.....] jakú summu svědčí a vzala to na sebe komora. Což se Dobřanského dotýče, což jsem [na sebe] vzal za pana Adršpacha pa .....] u Jana Dobřanského: i na tom [.....] jsem zuostal s Petrem Dobřanským, že mám v tom býti opatřen, jakž na to náleží, a poněvadž jste již o to se mezi sebú snesli, toho při tom nechávám. A Vilémovi Vojslavskému chci rád list dokonati i také Janovi Vraždovi obnoviti. Což se dotýče Michala Karyka: teďt posélám to jeho sepsání zase a nic na něm více nežádám, než aby to učinil, což spravedlivě učiniti má podle obyčeje a řádu; pak byl-li by v čem v tom jaký nedostatek, což jest on sepsal, tehdy mne v tom opatř, poněvadž já jeho dobře opatruji, aby bylo s obú stran to, což býti má, učiněno, a listy aby také on vrátil obadva, kteréž na pana Tunkle má. Dán na Velharticích v středu na den sv. Šťastného a Zbožného léta oc XXXI. [. .. . . .] vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Vyrozuměl jsem z tvého psaní, že se k tobě mor přibližuje: i kdyby mých věcí poodbyl, máť by vuole byla, aby někde poodjel, aneb do Lysé anebo nedaleko od Prahy v dobré povětří, a učinilť bych pomoc na stravu, toliko abych věděl, kde budeš, neb já také buohdá, nevelmi dlúho prodlévaje, mám úmysl na Lysú jeti. A jakožť jsem prvé psal, aby bez mé vuole peněz nedával, však na posly muožeš

Strana 80
80 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dávati a kdežby zvláštní potřebu poznal do nemnoha kop; než což by bylo na větší summy, to mi prvé oznamuoj. Cedule Janovi Švábovi. Věz, že jest mi psal pan Bohuslav [Chrt], také pan Jiřiek Osterský o těch sto gr. č., kteréž bych jemu panu Bohuslavovi dáti měl [....Jtých za dobré paměti pana Jiřieka Samuele, neb jedněch jest jemu prvé dáno, ješto za to mám, že jest mne kvitoval; i daj jemu ještě panu Bohuslavovi sto ſ gr. č. z těch peněz od pana Švamberka, a tak jemu ta všecka summa II° � gr. č. bude zaplacena, jakož se v tom šíře spravieš kšaftem téhož pana Jiřieka Samuele, kterýž ve dskách jest. Než již tu věc opatř, ať jsem z toho ze všeho dostatečně kvitován od téhož pana Bohuslava Chrta dskami zemskými, jakž na to náleží. Když již tyto jiné věci byl jsem dal dnes napsati, tehdy potom u večer okolo hodiny na noc přineseno mi od tebe psaní, kdež mi píšeš, což se mně práva dopo- možení dotýče, že bych ještě o to psáti měl panu purkrabí najvyššiemu podle jeho snad zdání, a při tom jsi mi poslal psaní dvoje od Bachtle i také od Zimy i něco více. I na to nyní odpovědi nedávám, než kázal jsem tomu poslu čekati a tohoto prvnieho k tobě předse posélám. A když budeš mieti ke mně poselstvie, pošli mi několik koleček vosku červeného. 912. Purkrabímu na Blatné o vyřízení rozličných věcí. Na Velharticích 1531, 30. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Když jsem již byl dal tuto jednu ceduli tobě napsati i také ten list, kterýž má býti panu Zmrzlíkovi*), tehdy potom to psaní od tebe, kteréž jsi mi učinil, přečetl jsem, k ...] mi bylo přineseno: i což se dotýče peněz na ty ještě jiné potřeby, o čemž jsi mi byl do Horaždějovic oznámil, chci mieti rád paměť a o to péči, abych mohl to brzo opatřiti, což se ještě toho doda....] Věz, kteréž jsem byl psaní učinil [.....Jnovi Běšínovi jako na [....Jcích, že jest mi zase odpověděl, že k tomu přistupuje, aby [.....Jvajjezd byl, což se lidí [.....] Záhrobí dotýče a lidí jejich, a [.....] v pondělí po hodu Matky boží naro- zení najprvé příštie ráno: i ještě mi před tiem připomeň, který den, abych také podle tebe někomu více poručil, dá-li pán Buoh, na to vyjeti, a také aby to mohlo k nápravě přivedeno býti, co jest se v tom lidem mým ublížilo a uškodilo. Také věz, že jest mi psal pan Adam z Šternberka, přimlúvaje se za Mathúše tesaře z Ne- pomuka, abych jemu počekal peněz za ryby, ježto snad má dáti VI/2 ? míš.: i svolil jsem k tomu, abych jemu čekal do sv. Václava. I to věda, tiem se v tom spraviti muožeš. *) Cedule ani list Zmrzlíkovi nenalézá se v kusém ternionu.

Strana 81
Dopisy z roku 1531. 81 Teďt posélám jeden list purkrabí Rožmitálskému a druhý Janovi z Vítence, jako na Příbrami, i pošli jim to brzo, nebo jda do Příbramě, málo k Rožmitála [sic zajde; a bude-li mi který z nich co psáti, to by mi poslal při jiném poselstvie. Pakli by jeho Jana z Vítence na Příbrami nebylo, ale ať se posel ptá, komu jest tam po- ručil, aby jemu ten list dal, nebo jest o jeho potřebu. A tuto ceduli, kteráž svědčí Blatenským, kaž jim ji dáti. A budeš-li co chtieti po tomto poslu mně psáti, muožeš to učiniti. A buohdá v středu od dneška v témždni budu v Horaždějovicích, a za to mám, že také odtud k tobě pošli na ten den. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi z Pythé, purkrabí na Blatné, mému milému. Toto také věz, že jest na mne vzneseno, že by nějaká žena, kteráž jest kuchařkú u Johannesa písaře tu v městečku v Blatné, že by od něho obtěžována byla a že by u něho déle býti nechtěla, pravieci, snad že by povinna nebyla. I vyslyš tu věc a jemu Johannesovi mým jmenem pověz, jestliže jest u něho do- sloužila, aby ji bezděčně u sebe nedržel; pak-li by o to jaký mezi nimi odpor byl, tehdy to vyslyš, anebo konšelóm Blatenským poruč, a v tom ať se spravedlivě zacho- vají. A co bude v tom nalezeno, tomu chci, aby [se] v tom každá strana tak zachovala; i toto mé poručení [maje], podle toho tak zachovaj. 913. Projevuje Václavovi Bezdružickému z Kolovrat soustrast nad úmrtím mladého jeho syna. Na Velharticích 1531, 31. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál i vší rodině vaší. Muoj milý pane ujče! Praveno mi, že by váš některý syn z mladšiech umřel: i jestliže by tak bylo, toho bych vám zármutku a jemu smrti s pravú věrú nepřál, ač to znám, že takovým mladým lidem, kteříž jsou u vieře pravé křesťanské, jest královstvie nebeské ode- vřieno; ale proto podle spuosobu přirozeného mají jedni přátelé, a zvláště kteříž jsou bližší, jedni nad druhými lítosť. A prosím vás, pane ujče muoj milý, že mi oznámíte, kterak se na svém zdravie i s rodinú vaší máte. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdravie shledali. Dán na Velharticích ve čtvrtek po sv. Ščastném a Zbožným léta oc XXXI°. Urozenému pánu, panu Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košátkách, najvyš- šiemu sudiemu dvorskému královstvie Českého a purkrabí Vyšehradskému [sic], panu ujci mému milému. 914. Ondřejovi Čachovskému z Jinočan v příčině půhonu. Na Velharticích 1531, 31. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Ondřeji milý! Jest mi dodán puohon od úřadu purkrabstvie Pražského, Archiv Český XI. 11

Strana 82
82 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. ješto mne pohánieš, a tak jsem srozuměl, i jiných poručníkuov o statku, dobré paměti, pana Adama z Hradce, někdy najvyššieho kancléře královstvie Českého. I neviem, kudy jest to přišlo, že jsi prvé nám o to nějakého psaní neučinil, ješto mám za to, že bychme byli to tak opatřili a s tebú se o to urovnali, aby svú záplatu měl, což jest spravedlivě dlužno, aby o to puohonuov potřebí nebylo; nebo jiní o k tomu podobné věci nám píší, a komuž hotových peněz nedáváme, s každým se slušně srovnáváme, aby čas jistý věděl, kdy má k své záplatě přijíti, jakož neviem, abychme komu dále odtáhli leč s jeho vuolí do sv. Havla příštieho. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Ondřejovi Čachovskému z Jinočan, přieteli milému. 915. Petrovi Čílovi z Svojšic v příčině odložení nějakého jednání. Na Velharticích 1531, 31. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Poněvadž nyní byl by k tomu čas krátký, což se toho jednání, o čemžť jsem psal, dotýče: i zdá-liť se, nechť jest toho odloženo až do neděli po hodu Matky boží narození, aby na ten den o to se jednalo zde; a bude-lit se také zdáti, byli by toho také jednatelé pan Jan Horčice a pan Václav Chlumčanský, poněvadž za to mám, že jsú také prvé, jakž jsem spraven, byli toho prostředkové. I žádal bych jich za to. A také poněvadž nyní zde na Vel- harticích jsem, jestliže by skrze ně ta věc se nemohla srovnati a na místě postaviti, tehdy, pokudž by bylo za slušné, sám bych se spolu s tebú přičiniti chtěl, aby to bylo k slušnému a spravedlivému místu a konci přivedeno. Dán na Velharticích ve čtvrtek po sv. Šťastném a Zbožném léta oc XXXI. Urozenému vladyce panu Petrovi Čílovi z Svojšic, přieteli milému. 916. Václavovi Zimovi z Novosedl o morném povětří a jiných věcech. Na Velharticích 1531, 1. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Zimo milý! Psaní, kteréž jsi mi učinil jedno z Budějovic a druhé z Kundratic, tomu jsem všemu porozuměl. Pak, což se dotýče toho, co jest s tebú pan purkrabie najvyšší mluvil v Miličíně, poněvadž ještě neviem, brzo-li se spolu budeme moci shledati, rád bych, aby mi to oznámil, nebo snad ně- koho muožeš mieſti], ktoby to napsal, ješto by jemu toho mohl svěřiti, též také co jest s tebú mluveno od pana Březenského a od pana Hložka. A tato jest toho pří- čina, proč bych rád to brzo věděl, ač znáš-li toho potřebu, aby se tiem neprotahovalo, nebo muože se trefiti a tak se m[.....] brzo mezi panem purkrabi [na....] a mnú psaní, ješto snad mohla by býti potřeba, že bych také jemu něco napsal přátelského.

Strana 83
Dopisy z roku 1531. 83 Což se pak dotýče těch domuov dobré paměti páně Hradeckého na Malé Straně: chci to jiným poručníkóm oznámiti, což jsi mi za odpověď dal, než jáť bych tobě přál, aby se ta věc mohla sjíti mimo jiné, pokudž by za slušné bylo, tak aby se sirotkóm i tobě slušně a dobře trefiti mohlo. Věz, že v těchto stranách promierají i v Blatné, než ještě zde okolo Vel- hartic, děkujiec pánu Bohu všemohúciemu, dobré povětří máme a okolo Horaždějovic; než proto, obávaje se, kdybych odsud odjeti chtěl a dlúho zde prodlel, aby se na cestě povětří nenakazilo, kudy bych jeti měl, toho jsem úmyslu, dá-li pán Buoh, abych na tento čas dlúho zde nebýval, neb jsú dvě místě, totižto dva zámci, ješto již tam vymřeli. I tam se, dá-li pán Buoh, tu někde obrátiti míniem. Však což by mi chtěl psáti, muožeš to učiniti po tomto poslu, aneb poznal-li by toho potřebu, že by mi i potom co psal, mohl by to Janovi Švábovi do Prahy poslati, neb on mievá častá ke mně poselstvie. Dán na Velharticích v pátek na den sv. Jiljí léta oc XXXI. Uroz. a statečnému rytieři Václavovi Zimovi z Novosedl a na Kundraticích, mému milému. 917. Petrovi Rejchlovi z Rajchu, že dluh sirotčí páně Buštěhradského na paměti má. Na Velharticích 1531, 1. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož jsi mi psal o ten dluh, kterýžť j sem pojvinen na místě sirotčiem do[bré pamjěti pana Buštěhradského: i věz, že o to péči mám, ať by se mohlo tomu dosti státi, dá-li pán Buoh, při svatém Havle; jakož chci o to i úředníku na Buštěhrad psáti, aby o to péči měl, aby ta věc v čas se opatřiti mohla. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Petrovi Rejchlovi z Rajchu, přieteli milému. 918. Jetřichovi Rejchlovi z Rajchu, aby dluh sirotčí páně Buštěhradského při sv. Havle zaplacen býti mohl. Na Velharticích 1531, 1. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Jetřiše milý! Teďt posélám list, kterýž jest mi psal Petr Rejchl, za to mám, bratr tvuoj, kterýž na tento čas jest, tak se naději, v Rabštejně, a to o ten dluh sirotčí páně Buštěhradského oc, ješto z jeho psaní srozuměl jsem, že jest toho summa jistiny III° gr. č. a z toho úrok, a že jsem já v tom listu jistec. I přičiň se k tomu, aby při sv. Havle to se zaplatiti mohlo; pakli by v tom jaký nedostatek znal, oznam mi to, aby se to mohlo, dá-li pán Buoh, v čas opatřiti, ač jestliže by on vždy bez toho býti nechtěl na ten čas. Datum ut supra.

Strana 84
84 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Uroz. vladyce Jetřichovi Rejchlovi z Rajchu, úředníku na Buštěhradě, mně milému. A oznam mi také, máte-li již zase dobré povětří na Buštěhradě a tu okolo. (Cedule Jetřichovi na Buštěhrad:) Co mám dáti za obielé, kteréž sem kupoval skrze tebe u Buštěhradu, již dobře nepamatuji: i oznam mi, co toho ještě, bych při svatém Václavě poručil to zaplatiti, ač někde mám to od tebe napsáno, ale neviem, mám-li to zde s sebou. 919. Janovi z Rožmberka v příčině žaloby Tomáše postřihače z Strakonic na Karla koželuha z Kolínce. Na Velharticích 1531, 1. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili psáti, kterak jest na vás vznesl Tomáš postřihač z Strakonic, kterak by jemu škodu učinil Havel ko- želuh z Kolínce, jakož tomu psaní šíře jsem porozuměl: i račte věděti, že toho Havla dal jsem obeslati a poručiti dnes vyslyšeti purkrabí svému Velhartickému; i tak týž purkrabie praví, že on Havel má toho, kterak k němu mluvil, tuto vajmluvu, že na ten čas byl jest při těch, ješto jsú byli odpovědníci, a že jest ještě v glejtu Bou- bínského, poněvadž jest s ním námluva anebo snad již smlúva o jeho odpověď, a že on také v to pojat jest, než jináče že jest on škod nečinil a škoditi nemíní. A tomu bych rád byl, aby i prvé takový byl, jaký se praví nyní býti, že by chtěl býti dobrý oc. A poněvadž, dáli pán Buoh, brzo se spolu shledáme, chci o to s vámi, pane přieteli muoj milý, také rozmluviti, nebo jistě nemiluji takových věcí a těm škody nepřeji, a zvláště kteříž jsú k tomu příčiny nedali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu přieteli mému milému. 920. Adamovi Svitákovi z Landšteina v příčině povinného Tunklem z Brníčka dluhu Mikulášovi Šorfovi. Na Velharticích 1531, 1. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož jste mi psali, což se dotýče té summy, kdež jest pan Tunkl, švagr muoj, jistcem se učinil Mikulášovi Šorfovi, a já také s někým více, za to mám, byl jsem za to rukojmí: pak mluvil jsem s vámi, a mám to v paměti, nežli bych škod dalšiech dopustil, že bych se radši jistcem učiniti chtěl, žádaje, abyšte v tom strpení měli, že takovú věc chci vznésti na pány rady komory krále JMti, poněvadž ten dluh náležal jest anebo byl pro krále Ludvíka slavné

Strana 85
Dopisy z roku 1531. 85 paměti, a že od JMKské měl býti zaplacen, ješto, kterak se pamatuji, i králi JMti, pánu našemu tomuto nynějšiemu, také taková věc jest oznámena. I na čem jest to postaveno v komoře, ještě mi to není oznámeno, nežli chci se toho rád dověděti a vám to také oznámiti. A jestliže by vždy tou věcí prodlévali, ač té naděje nejsem, tehdy což bych z povinnosti učiniti měl, z toho se nevytahuji. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Adamovi Vítkovi jinak Svitákovi z Landštejna a na Tucho- razi oc, panu přieteli mému milému. 921. Posílá Svojšovi z Velhartic zvěřinu. Na Velharticích 1531, 2. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám věrně rád, abyšte zdrávi jsouce dobře se měli. Posielám vám po tomto poslu mém bohdá k zajtří něco zvěřiny jelení; i rač pán Buoh dáti, abyšte ji ve zdravie jedli i se paní kmotrú mú a s paní Kateřinú, a když budu lepším myslivcem, tehdy chci vás v tom bohdá lépe opatřiti. Dán na Velharticiech v sobotu po svatém Jiljí léta oc XXXI. Uroz. pánu, panu Svojšovi z Velhartic na Nalžovech, panu přieteli mému milému. 922. Janovi z Kolovrat, že dobré přátelství porušiti nechce, peníze za pana Joachyma z Malzounu mu povinné že zaplatí. Na Velharticích 1531, 2. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž jste mi učinili: v pravdě tomu sem se od vás nenadál, nebo mi se zdá, že sem z toho nevystúpil aniž proti tomu neučinil, kteráž sem k vám přátelská slova mluvil; nežli toho neviem, dobře-li jste to sobě rozvážili, což jste mi psali, anebo slušnú-li jste na mne žádost vložili; ale zase z mé strany méně se tomu diviem. Já sem to slýchal, že se to často trefuje, starší-li jest člověk, že bývá hněvivější a lakomější nežli prvé byl, nežli jáť ještě té zvyklosti nemám, pokudž sebe znáti mohu, ač najtíže jest sebe samého poznati; nežli ráčí-li mi pán Buoh všemohúcí toho popříti, abych takového věku došel, v kterémž jste vy, a snad mohl bych k tomu podný [sic]*) býti; a protož což by se snad mohlo někdy mně přihoditi, nezdá mi se toho do vás obtěžovati. Nežli, pane bratře muoj milý, poněvadž jest náš obodvú dobrý přítel pan Šebestian z Wajt- mille, nech vás i mne napravie, jestliže bychme sobě v čem ublížili, a tak předse aby mezi námi dobré přátelstvie trvalo, z kteréhož s vámi vystúpiti nemieniem, leč *) Podobný?

Strana 86
86 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. byšte sami nechtěli. A což se těch vsí dotýče oc: nadál sem se zprvu, že je chcete od pánů Smiřických vyplatiti, a toho bych vám rád přál; ale abych vám měl na nich dáti dědictvie, mohli jste, za to mám, z předešlého mého psaní snad srozuměti, mohu-li to učiniti anebo nic; a abyste tomu mohli dostatečněji vyrozuměti, vězte, že jich ještě těch vsí zastavených dědičně a ve dskách nemám. Také, pane bratře muoj milý, což se dotýče těch peněz, kteréž vám ještě dodati mám za pana Joachyma z Malzaunu, i chci to rád bohdá brzo opatřiti, abych je vám dal a v tom vám ke škodě neobmeškal. Dán na Velharticiech v sobotu po sv. Jiljí léta oc XXXI. Uroz. pánu, panu Janovi z Kolovrat a na Novém Hradě, panu bratrovi mému milému. 923. Mikulášovi Velemyskému, že ujištění manželce jeho nebo jemu učiní. Na Velharticích 1531, 2. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Psaní, kteréž jsi mi učinil o to připomínaje, co bych měl ujistiti manželce tvé anebo tobě, tomu jsem všemu poro- zuměl. I v pravdě mněl jsem, že jsem o té věci poručil na mém místě Janovi Švá- bovi, když jsem měl z Prahy jeti; ale poněvadž se toho, kterak jsem z tvého psaní vyrozuměl, nestalo, chci dáti hned dnes psáti témuž Švábovi, aby to s tebú na místě postavil bez odtahuov; nebo což spravedlivě učiniti mám, všecko rád chci učiniti, jakož o tom šíře o všem jemu Švábovi chci psáti a poručiti. Nežli nebyl ty časy div, že jsem z Prahy pospiechal, neb jsú toho byly slušné příčiny, a také měl jsem pilně na Lysú jeti a potom do Hradce a odtud k králi JMti, pánu našemu milosti- vému, do Budějovic, ješto se tiem na ten čas nehodilo odtahovati. Datum ut supra. Uroz. vladyce panu Mikulášovi Velemyskému a na Velemyšlovsi oc, přieteli milému. A kdež jsi toho v svém psaní dotekl, že by pan Jeronym z Božic měl mi o to učiniti psaní: i muože to býti, nežli podle mé paměti není mi dodáno. 924. Janovi Švihovskému z Ryzmberka v příčině přátelského projednání jeho pře s Janem Měsíčkem. Na Velharticích 1531, 2. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož, pane švagře muoj milý, máte některé pře s panem Janem Měsíčkem, o kterýchž jste na mně přestali k přátelskému jednání, před kteréžkoli soudy jsú mezi vámi puohonové anebo obeslání: ale poněvadž jste již od dávnieho času v těchto krajiech nebyli, i z té příčiny nemohlo se snadně trefiti, abych vám o takové věci rok k jednání položil. A protož, poněvadž, jakž mi oznámeno, jest soudu odloženo pánuov hajtmanuov do Kolína nad Labem do pondě-

Strana 87
Dopisy z roku 1531. 87 lieho po sv. Lampertu [18. září] najprvé přieštiem, i mně by se zdálo, oč před tiem soudem s jmenovaným panem Měsíčkem činiti máte, abyšte o to poklid vzali anebo poručili vzíti až do budúcího potom soudu hajtmanského, kterýž by potom uložen býti měl k jinému času oc, tak jakž jest obyčej odkládati, když by se tento nynější soud vykonal a odložil; nebo též bych jemu oznámiti chtěl, aby on poručníku svému oznámil, aby takový poklid o všecky pře, jest-li jich více nežli jedna, před tiem soudem hajtmanském učinil. A potom, dá-li pán Buoh, časem svým, pane švagře muoj milý, o ty o všecky věci, oč jest mezi vámi, chtěl bych vám rok položiti a k tomu se přičiniti, aby to všecko mohlo k slušnému srovnání a k smlúvě přivedeno býti, pokudž by bylo za spravedlivé z obú stran, tak jakž jednati dobrovolným jednáním náleží. I co jest v tom vaší vuole a úmyslu, žádám vás, že mi to brzo oznámíte psaniem vašiem po tomto mém poslu. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi jinak Puothovi Švihovskému z Ryzmberka a na Švi- hově, panu švagru mému milému. 925. Janovi Švábovi z Chvatliny o rozeslání různých listů a opatření rozličných záležitostí. Na Velharticích 1531, 2. záři. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Jakož jsi mi psal, ješto skrze tohoto posla jest mi toho dodáno, tomu jsem porozuměl. Předkem co jest tobě oznámil pan Jan Byšický, purkrabie hradu Pražského: i teďt posélám list, kterýž o tu věc psal jsem, což se pánuov Smiřických dotýče, panu purkrabí najvyššiemu Pražskému, i pošli jej jemu, doptaje se, kde na tento čas jest, a posel ať žádá odpovědi; a což mi od- píše, ohledaj to a přečti, a potom zapečetě do svého listu, pošli mi to bez meškání; a posel ať jde ke mně k Horaždějovicóm na Velhartice, nebo položil jsem nějaká jednání do Horaždějovic při dni sv. Kříže, i snad by tu mne mohl najíti, ač také ještě prvé o jiné věci měl bych v Horaždějovicích býti. A jestliže by mi chtěli práva dopomáhati, muožeš ty býti puovodem na mém místě, a někoho z Lysé že by poslal Bachtl, tak jakžť jsem byl prvé, za to mám, poručil, by pak měl tudy k Lysé jeti. Než bylť sem se nadál, že po napravování práva spěšněji takové věci k koncóm puojdou, ale tuto ještě toho neznám, než že jsú spíše další odtahové; a dokudžť se posel od pana purkrabie najvyššieho nevrátí, již dotud menšieho nebude potřebí o to starati. Srozuměl jsem, že pan sudí najvyšší zase jest jel do Šestiměst; i jestliže jsi s tiem listem, kterýžť jsem nedávno poslal, s niem k němu poslal na Zákup, a jestliže ten posel předse nešel a zase se vrátil, tehdy pošli k němu ten list naschvál ode mne do Budyšína, anebo kdež by tam byl; pakli by pan Jan z Lungvic, jako jest

Strana 88
88 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. u desk, na jeho místě měl k němu brzo poslati, tehdy by po tom poslu mohl také ten list ode mne poslati. A co jsem psal Bachtlovi, pošli jemu to na Lysú, a Zimovi, což jsem jemu psal, na Kundratice; a vše poslové ať žádají odpovědi, k komužkoli jdou. Také panu sudiemu dvorskému pošli ode mne list, jest-li v Praze aneb na Košátkách anebo tu někde nedaleko od Prahy. A také jest-li pan Ondřej starý v Praze, kaž jemu tuto ceduli ode mne dáti, kteráž jemu svědčí. Také kaž ode mne poslati ceduli úředníku na Buštěhrad, a ktož mi z nich co odpíše, to mi při jiném poselstvie pošli. Také i tento list, kterýž svědčí panu Puothovi Švihovskému, pošli jej jemu ode mne, neb za to mám, že jsi se jeho doptal, kde jest, a co mi bude zase psáti, také mi to pošli. Posélámť teď také list, kterýž jest mi psal Mikuláš Velemyský, ješto tomu všemu porozumieš; a při tom posélámť i ten list, co jsem jemu zase psal, i pošli jej jemu, neb za to mám, že vieš, kde jest, nebo tento posel, za to mám, také mi ten list od něho přinesl; anebo zdá-liť se, že by ten list dal Jeronymovi z Božic, neb snad on má to od něho poručení tu věc na místě postaviti; a já témuž Miku- lášovi Velemyskému psal jsem, že tobě to na svém místě poroučiem, než neviem, kudy jest to sešlo, že jsem s ním nedokonal, když jsem jiné věci dokonával s po- ručníky nebožtíka Strachoty. I za to mám, že to máš někde sepsáno, když jsú se ty summy sčítaly, co mám komu ujistiti, jakož se tak stalo těm poručníkóm, a toho že čekati mají do sv. Jiří najprvé přieštieho; pak co mám ujistiti témuž Mikulášovi Velemyskému anebo manželce jeho, též za to mám, že čekati má do sv. Jiří, anebo kdybychme sobě dali puol léta napřed věděti podle obyčeje: pak, jakžkoli býti má, již to srovnaj s nimi anebo s jmenovaným Jeronymem; jedné mi oznam, komu mají jistoty svědčiti, co dskami a co listem všecko rád učiniti chci, což mi náležeti bude; a když se nové jistoty udělají, aby první byly vráceny, pakli jsú dskami jistoty tehdy propuštěny oc podle obyčeje a řádu. Věz, že dnes přinesen mi list od pana Medka podle úřadu jeho, že by chtěl statek muoj odhadovati paní Kateřině Řepické z Trnové na den sv. Kříže najprvé přieštieho; než toho není doloženo, pro koho a pro jakú summu, neb snad není toho obyčeje; pak summy nepomniem, než naději se, že pro některého pana Švihovského, a snad pro pana Břetislava: pak, pro kteréhožkoli, ohledaj ve dskách bez meškání, pro koho jest a pro jakú summu na muoj diel, a co jest na to škod a nákladuov vzešlo při dskách, anebo také i při úřadu purkrabském; a oznam mi to, jistinu zvláště a škody s náklady zvláště, co jest toho jaká summa, abych to v čas opatřil a zaplatiti dal, ale z těch peněz od pana Švamberka, kteréž při sobě máš, aby ta věc mohla předjíti, nežli by na ten odhad vyjeli, ač snad ona paní Řepická doněkud bude mi toho čekati, než ještě dokonale neviem, učiní-li to. A protož o té věci co při dskách

Strana 89
Dopisy z roku 1531. 89 zvieš, oznam mi brzo; a posel také ať jde k Horaždějovicóm, neb po této neděli měl bych tam také býti, dáli pán Buoh, některý den. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Jakož jsi mi psaniem připomenul o nové léto oc: i když buohdá budu na Lysé a ty tam ke mně přijedeš, připomeň mi o to, chciť dáti na to slušnú odpověď, neb to prvé v paměti mám. Co se dotýče těch obsielání pro statek pana Petra Adršpacha: i chciť to již, dá-li pán Buoh, brzo poslati, kterak by to mělo býti. Také, jakož sem pohnán od Vondřeje starého pro věc sirotčí po pánu Hradeckém pozuostalých, chciť k úřadu purkrabskému o to list mocný poslati. 926. Adamovi z Šternberka v příčině kvitancí pro pana Švamberka a roku s ním položení oc. Na Velharticích 1531, 3. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Jakož jste mi psali, což se pana Švamberka dotýče a těch kvitancí, kterýž jemu dáti s panem Jaroslavem, bratrem vašiem, máte, rád je přijmu, když mi je pošlete. Což se pak dotýče s niem roku vám položení, na kterýž přijeti byšte měli do Horaždějovic tento úterý najprvé přieštie: i v pravdě neviem, kterak toho slušně odložiti, než mně se zdá, pane švagře muoj milý, aby předse byl; všakť jestliže byšte nemohli sami na něm býti, mohli byšte na svém místě poslati, ač radši bych, bude-li možné, abyšte sami byli. Také, což se dotýče toho druhého roku položení mezi panem Švamberkem a Zikmundem Měsíčkem: i jestliže byšte také nemohli tu býti, tehdy již bychme my museli jiní, dá-li pán Buoh, kteříž také toho máme prostředkové býti, v tom pracovati, ač při těch všech věcech a jednániech rád bych vás viděl. Jakož jste mi také, pane švagře muoj milý, psali, což se toho vězně, člověka vašeho, dotýče: i kdyžkolivěk po něho na Velhartice pošlete, tehdy podle psaní va- šeho má vám vydán býti. Psali jste mi také, což se dotýče Horaždějovských: i jest jim ta věc dostatečně předložena ode mne při přítomnosti pana Jindřicha Švihovského, i mají v tom nějakú omluvu a toho odpor; nežli, pane švagře muoj milý, když, dá-li pán Buoh, spolu se v Horaždějovicích shledáme, bude-li se vám zdáti, chceme je před vámi vyslyšeti a jejich zprávu, a pozná-li se při nich a shledá jaká vina a oni toho slušně neodvedou, jistě, pokudž jest na mně, chtěl bych je k tomu mieti, aby vám to k slušné nápravě přivedeno bylo; pakli by toho slušnú výmluvu oznámili a pokázali, té naděje jsem, že byšte také při tom je zuostavili. A pán Buoh všemo- húcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Velharticích v neděli po sv. Jiljí léta oc XXXI. Uroz. pánu, panu Adamovi z Šternberka a na Zelené Hoře oc, panu švagru mému milému.

Strana 90
90 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 927. Václavovi z Dobrovítova v příčině zorání, osetí dědin, opravy na zámku Teplici, o myslivosti s chrty, vezení obilí ven z království oc. Na Velharticích 1531, 3. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Psaní, kteréž jsi mi byl prvé učinil, i také nyní kteréž mi od tebe přineseno, tomu jsem porozuměl. Než jsem nyní mnoho zaneprázdněn k dlúhému psaní a také neznám, aby ty některé věci mohly se tak psaniem opatřiti, jako ústně mohlo by se o tom poručiti; neb ač byl jsem na tom, chtěje někoho osobně k tobě do Teplice i také na Krupku poslati, ale něco mi v tom překazilo, že nyní nemohu toho snadně učiniti. Než toho jsem úmyslu, že, dá-li pán Buoh, rád bych byl na Lysé do sv. Václava, i chtěl bych tebe obeslati, aby tu ke mně přijel a těm všem věcem abych mohl šíře vyrozuměti, i také tobě svuoj úmysl v těchto věcech oznámiti. Ač jestliže by tam povětří v Teplici nakažené se rozmohlo, nežli tebe k sobě obešli, tehdy proto nemluvil-li bych s tebú mnoho sám, ale skrze jiného ta by se věc dobře učiniti mohla, aby věci takové potřebné obmeškány nebyly. Což se pak dotýče dědin, což muožeš na tento čas a tuto podzim, opatř, aby se zoralo a oselo, poněvadž se na tom užitek zná; a rád na to naložiti chci a zvláště buohdá k jaru, neb již nyní jest něco pozdní čas. A to sobě rozvrz, co by nyní po- třeboval vozníkuov a krav i jiných věcí, jedné nyní počítaj což muožeš nejskrovněji, a pošli mi to vše sepsané; a co se naděješ, co by na to peněz bylo potřebí, tehdy chci to tak opatřiti, aby na to peníze měl a ty věci zjednal; neb což by mi psal, muožeš mi to ještě na Velhartice poslati, nebo ráčí-li pán Buch ještě zde dáti dobré povětří, nemám odsud úmyslu vyjeti na tu cestu na Lysú prvé dvú nedělí, nežli spíše potom; jakož bude-li co hajtmanu Krupeckému potřebí, bude mi moci též psáti, abyšte ke mně spolu jednoho posla poslali. Také což se dotýče opravy na zámku Teplici, k tomu svoluji, aby opravil střechy i jiné věci, což by velikého nákladu na sobě neneslo, až do několika kop gr. č.; než ať by se mohlo co dáti šindelu z Krupky, toho neznám, neb tam hajtman také má některé věci opravovati, než mohli-liť by co toho šindelu také dáti, k tomu jest má vuole, i muožeš jemu to oznámiti. Kdež jsi mi pak při druhém psaní poslal některá psaní tobě učiněná od pana Jiřieka Popela: i teďt je zase posélám a to viem, že ještě za jeho otce, dobré paměti, úředníci Bielinští toho mnoho uměli, co se sta- vuňkuov dotýče, o to se súditi a rozličné nesnáze míti, a snad i Bielinští z jiného vuole oc; než jáť jsem se tomu neučil a protož toho málo umiem, a také jsem takové sousedy mieval, že jest o takové věci mnoho nesnází nebývalo. Nežli poněvadž, pokudž na mne jest, rád bych v dobrém přátelstvie s panem Popelem trval, poněvadž jsem prvé

Strana 91
Dopisy z roku 1531. 91 byl i také s jeho otcem, a též s jeho bratřiemi páně Jiřiekovými býti míniem: i po- hledajte k tomu nějakých cest, aby ty všecky věci mohly k nějakému slušnému sro- vnání přivedeny býti, byšte pak měli i některých dobrých lidí za to žádati, aby toho prostředkovali, neb jest přísloví, že najtieže jest samému sebe poznati. I snad by ti dobří lidé to poznali, čehož by snad strany ještě poznati nemohly, a když by se pravda obojí straně ukázala, snad tomu místo dají. Než kteréž jsú nelibosti a ruo- znice mezi panem Popelem a knězem opatem Oseckým, nerad bych, aby moji pod- daní v to potahováni byli, ač byla-li by toho další potřeba, pokudž by mi náležalo, nerad bych poddaných svých opustil. Pakli by se jináče nemohlo zjednati, ale že by se zjednal odtah za několiko neděl, a zatiem bych nějakého prostředku pohledal, aby spravedlivost na svém místě státi mohla. Jakož jsi mi také psal, což se Víta Lišovského dotýče oc: i zvěz na něm, jaké to dání má od pána z Walštejna, a oznam mi; než jáť neviem, mohl-li jest tu co pán z Walštejna dávati proti našim spravedlivostem, leč by jemu to dskami zem- skými zapsal a tomu že by žádný v čas odporu neučinil. Pak ač jest on Vít muoj služebník přikázaný a nejsem na tom, abych jemu co chtěl ublížiti v spravedlivosti, a tolikéž zase k čemuž spravedlivost mám, toho se držeti míniem, než měl jest mi on Vít něčeho postúpiti, ale již dobře nepamatuji čeho, toho-li čili co jiného. I muožeš se na něm toho dotázati. Jakož také za to mám, že Martin Marek z Prahy měl by mi ještě nějakých věcí postúpiti, tohoto času pak neviem, již-li jest se to dokonalo, než snad vie hajtman Krupecký. Kdežto také napsal jsi mi, což se myslivosti s chrty dotýče: i jestliže by kto chtěl tu s chrty jezditi do hájuov anebo blízko okolo hájuov pod úřadem tvým, žádaj jich ode mne, ať toho nečiní, že bych tu rád sobě přichoval, i sousedóm mohlo by se to hoditi potomniem časem; než jinde, kdež jest dále, toho jim přeji do své vuole dle dobrého přátelstvie. I snad se v tom budou mieti povolně, jestliže chtie ke mně dobré sousedstvie a přátelstvie zachovati; pakli by v tom jiný jich spuosob poznal a mně při jiném poselstvie oznámil, již bych musil o to sám psáti, jedné aby mi také oznámil, komu by bylo potřebí o to psaní učiniti. Dán na Velharticích v ne- děli po svatém Jiljí léta oc XXXI. Urozenému vladyce Václavovi z Dobrovítova, hajtmanu na Teplici, mému milému. Cedule hajtmanu na Teplici. Věz, což se dotýče Doupovce Viléma a vezení obilé z tohoto královstvie: která jest v tom má vuole a poručení, tiem se sprav, co jsem také o to hajtmanu na Krupku psal, jakožť těch dvú artykuluov přípis po- sélám, ješto tomu šíře porozumieš. A také dobytek i svině neměly by se z tohoto královstvie na tento čas honiti.

Strana 92
92 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 928. Adamovi Rosndorfovi z Plakvic, aby Krupečtí za vyplacený jich obraz kostelní, kterýmž byli berni platili, sto zlatých odvedli, o ustanovení faráře Krupeckého, o prodeji cínu, o zjednání peněz půjčkou, o poslání zvěřiny, o potrestání paličův a špehéře biskupa Míšenského, o od- povědníku Doupovci, o vyvážení obilí ven z království, o honech zaječích oc. Na Velharticích 1531, 3. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Psaní, kteréž jsi mi byl prvé učinil: z té jsem příčiny prodléval odpovědi dáti, že jsem chtěl k tobě osobně po- slati, tak jakž jsi mi o to připomínal; než ten jest se v tom času rozstonal na ně- jakú nemoc, ješto neviem na jakú, a jest již více nežli týden nemocen, a protož na tento čas nebudu moci k tobě poslati, leč bude-li toho potřebí jiným časem. A teďt posélám ten list zase přiznavací, kterýž má býti Zygmundovi Knoblochovi; i také těm dobrým lidem psal jsem, kteréžť listy posélám, žádaje, aby k tomu listu pečeti své na svědomí přiložili, kteříž jsú v tom listu napsáni, a svú pečeť také již k tomu listu dal jsem přiložiti; i protož již tu věc poruč dokonati, aby se k těm dobrým lidem o to poslalo, a potom ten list aby se jemu Zygmundovi Knoblochovi dal. Nežli mně se zdá, aby mluvil s Krupeckými, aby také k té potřebě k svatému Havlu sto zlatých na hotově měli, jakož byli u téhož Knoblocha nějaký obraz zastavili, ješto jsem já to vyplatil oc: neb tomu nechci, aby oni duchovniemi a kostelními klenoty měli berně dávati, než též jako jiní z svých měšcuov, neb tak jsem byl spraven, že to bylo zastaveno proto, kterúž jsú pomoc anebo berni na Turky dáti měli ještě někdy za pana Joachyma z Malzaunu. Což se dotýče Majšnaruov: mám o to péči, abych buohdá konec sobě s nimi udělal a to jim učinil, což učiniti mám, i budu také moci volněji, dá-li pán Buoh, o to státi, což mně oni také povinni budou anebo kteří z nich činiti. Také, což se dotýče cinkaufu: prvéť jsem o tom psal, i také Wolfovi Knoblochovi a Lorencovi, poroučeje jim, kterak by o to jednati měli; pak neviem, jednají-li co. A jestliže jsú co najednali anebo zjednali, oznam mi to, aneb oni. A k tomu bych také svolil, muože-li se zamluviti slušně tisíc aneb 11/2M centnéřuov cínu k prodaji; než za to mám, že bych jeho něco mohl odbýti v Praze na pražskú váhu po IIII1/2 fP gr. č., nežli za to mám, že by chtěli, aby se jim to tam dodávalo mým nákladem; a oznam to jim Knoblochovi a Lorencovi, co by se jim v takové věci za lepší zdálo, aby mi to oznámili. Jakož jsi mi také psal, což se Portnara dotýče: i byl bych toho od něho vděčen, aby mi k horám Krupeckým dohlédal a je opatroval, než toliko zvěz na něm, na jaký by spuosob chtěl to činiti a mně takovú službu, a co by také žádal mieti za svú práci. Což se dotýče faráře budúcího: muožete-li koho slušného a hodného zjednati tu do Krupky s vuolí jich Krupeckých, jest má k tomu také vuole.

Strana 93
Dopisy z roku 1531. 93 Psal jsi mi také, což se mlenáře [sic] dotýče v Korečníku: i jestliže se ta věc muože změniti s prvniem mlenářem, co jest zjednáno, aby od toho pustil, a s tiemto aby se zjednalo, o kterémž jsi mi psal, i chtěl bych k tomu svoliti; nebo podle tvého oznámení měl bych toho větší užitek, toliko chtěl-li by také tolik vepřuov dávati, jako tento nynější dávati má. O pannu Světeckú také mám péči, aby se jí její dluh zaplatil, jedné bychom mohli tam k jakým penězóm přijíti z duochoduov, byť pak bylo i za cín, neb již toho pozuostání mnoho není. Také jsi mi napsal o Petrovi Černovi, že by něco puojčiti chtěl: i zvěz na jaký zpuosob, neb tu i jinde muožeš-li mi co peněz k vypuojčení zjednati k svatému Havlu, byl bych toho vděčen; neb ač o ty summy, kteréž mi znamenité JMtKská dáti má, měl jsem pilná jednání, než obávám se, že mi se ještě něco hotovými prodlie mnohem na většiem díle. Což se dotýče zvěřiny, mám za to, žeť jsem prvé psal, aby ji poslal k Janovi Švábovi na hrad Pražský: i učiň tak, a také pošli tam i ta vína, kteráž ještě na Krupce mám, a on Šváb potom, když jemu poručiem, měl by to poslati na Lysú, nebo, dá-li pán Buoh, mám tam úmysl brzo odsud jeti po sv. Ludmile; však dotud chceš-li co psáti, jakož hajtman Teplický, za to mám, též učiní, tehdy ještě muožete mi to sem na Velhartice poslati, což byšte mi psali, a to jeden posel mohl by mi přinésti. Posélámť teď také list, co píši pánu Novohradskému: i pošli jemu jej, a co mi dá za odpověď, to mi také při jiném poselstvie pošli; než rozumiem, že sobě do mne něco obtěžuje, což se těch vsí dotýče, kteréž by mieti chtěl dědičně, kteréž páni Smiřičtí drží v zápisu. Pak dědičně jich dáti nemohu, poněvadž jich ještě sám dědičně nemám, než jáť jsem se byl prvé tomu nadál, že by toliko vajplatu mieti žádal. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři Adamovi Rosndorfovi z Plakvic, hajtmanu na Krupce, mému milému. Což se pak dotýče mezí s panem Rudolfem aneb s jinými: i musí ta věc mieti prodlení; než když buchdá budu na Lysé, toho jsem úmyslu tebe k sobě obe- slati a o to i o jiné věci, což mi se bude zdáti za potřebné, s tebú rozmluviti. I což se těch lovuov a Rosmtálu dotýče s knížaty Míšenskými, než proto bych rád, abychme ta svědomie mieti mohli, o čemž vieš, cožť jsem prvé poručil, i také od toho anebo od těch, kteříž jsú to prvé drželi anebo jejich předci v manstvie k Krupce. Také což se dotýče věcí Teplických: o to jsem také psal a to po tomto poslu poslal hajt- manu na Teplici, dávaje jemu odpověď na jeho první i nynější psaní. Jakož jsi mi také v druhém psaní psal, oznamuje, že jest pan Jiřiek Popel některé lotry dal utratiti, a ti že by vyznali na nějaké dva, kteříž jsú páně Jiřiekovi Hlimanského z Stadic, a že by chtěli poddaným mým páliti Chabařovským a Vi-

Strana 94
94 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. klickým: i toť jest slušné, aby o to péči měl, aby se těch lotruov dosáhlo, a jestliže jsú takoví, aby také tu odplatu vzali, jakž na takovú věc náleží. I poněvadž je máš, jak jsem z tvého psaní srozuměl, aneb jednoho z nich, veď to k konci, i také podle žádosti páně Popelovy, toliko jedné, aby se proto taková věc rozvážila, pravdu-li jsú mluvili ti, kteříž jsú na tom zemřeli. Také, jakož jsi mi psal, což se dotýče ně- jakého hlásného, že by měl býti špehéřem z návodu pana biskupa Míšenského: i bylo-li by tak, taková by věc nenáležela duchovní osobě. A jakžkoli jest, ponech toho jistého u věži; a jestliže jemu ty šátky, o kterýchž pravil, přinesou, tu by byl toho duovod, i že by poručil o to mieti péči, jestliže by byly přineseny, aby je kázal vzíti i s tiem, ktož by je přinesl, a mně tu věc potom že by oznámil. Což se Viléma Doupovce dotýče: opatruojte se před ním, poněvadž glejtu nemá ani smlúvy, a před jeho pomocníky, a také jich hleďte, a zvláště jestliže by se kde viděli jací rajthaři neznámí jeti anebo pěší, aby se honili; a o to se také snes s hajtmanem na Teplici, a kdyby mohlo býti i s jinými sousedy. Neb za to mám, že pan Popel i pan Sebastian z Wajtmille i také pan Petr, bratr jeho, k tomu se rádi přičiní a také i jiní, poněvadž jest nepřietel krále JMti pána našeho on Doupovec a tohoto královstvie. Také což se dotýče obilé vezení ven z země: i toto mi se nyní v tom zdá, jestliže se tak zachovají podle psaní pánóv hajtmanuov páni z Wajtmille a páni Po- pelové s jinými sousedy, též také Lounští, Žatečtí, Lithoměřičtí, Ouští, Mostští, Ka- daňští, kteříž při těch pomezích sedí, tehdy také se tak na mém místě zachovaj; neb podle jiných také se musím své škody odvážiti. Než toť by mi se za slušné zdálo, ktož by nám co z jiné země přivezl, aby zase proti tomu nabrati mohl obilé; ale poněvadž to není vymieněno od pánuov hajtmanuov, tehdy, kterak se jiní v tom zachovají, též učiň, aby mnú řád se nerušil. Jakož jsi mi také psal o zasekání cest aneb stezek oc: i k tomu dávám vuoli, aby dal zasekati pod tiem spuosobem, aby mi cel neprojiežděli. Kdež jsi mi také psal, což se těch žen dvú dotýče, kterak by jedna ta krajčieřova něco pokradla; i také, což se toho ohně kladení dotýče, kterak by ta věc byla: i rozvaž to s kon- šely Krupeckými, a bude-li to uznáno, že jest takovými věcmi vinna, daj ji vsaditi, a potomť chci oznámiti, co by měl s ní dále činiti. A což se té druhé dotýče zá- mečníkové, jako pravili, že by byla břichatá, a že toho nic nebylo: i potom takovým budeme méně věřiti, i nech ji před se na rukojmiech, poněvadž jest nic nového se nedopustila. Což se dotýče honuov zaječiech, těch mi se nyní nezdá zapoviedati; neb ktož jsú se před morem v tu stranu sjeli, mám za to, že dlúho pospolu nebudou; neb poněvadž se k vám mor přibližuje, tehdy s těžkem také jich mine, poněvadž tam prvé na tento čas moru nebylo; než že by toliko některým psal a žádal, aby na ně-

Strana 95
Dopisy z roku 1531. 95 která místa nejezdili, kteráž by vymienil, než jinde aby jezditi mohli do mé vuole, jakož k tomu podobně psal jsem i hajtmanu na Teplici. Jakož jsi mi také psal, což se dotýče úředníka z Lafšteina páně Rudolfova z Bínu, což se cla dotýče: i muožeš jemu dáti odpověď, poněvadž jsú cla brána v Krupce ode všech napořád, jakž jest obyčej, že toho mi se nezdá opustiti, poněvadž jsem za to své peníze dal a koupil, a také to ve dskách tohoto královstvie mám jedno s druhým zapsáno, a že tu nejsú vymieněni ti z Lafšteina; než že za to žádáš, aby on z mých cla nebral, kteréhož jsú prvé nedávali, neb bych toho nebyl povinen podniknúti. A což se dotýče toho vajjezdu na meze a na louku, aneb což se toho kolivěk dotýče: jáť bych také rád, aby to bylo na místě postaveno, než nemuože se ta věc vykonati, tak mi se zdá, leč to zjednám, aby krále JMti některé rady také tu byly, poněvadž pod mú věcí dotýče se také mezí tohoto královstvie. Totoť jsem byl ještě pozapomenul napsati, že také dobytkové a svině nemají se na tento čas z tohoto královstvie honiti, tak jakž jsú páni hajtmané psali v tom listu, jaké psaní o obilé učinili. Což se dotýče sladovny: tu daj opraviti, a což jest při tom potřebí. Než což se dotýče jednati pšenic aneb ječmenuov anebo čehož pak koli, toho nyní tak ponech, až tebe buohdá k sobě na Lysú obešli; však v tom času měl-li by co peněz z mých duochoduov, tehdy mohl by toho některého obilé něco kúpiti, jestliže slušně mohl by k tomu přijíti. A teďt posélám od syna svého psaní a nějakú puštičku. 929. Janovi Švábovi z Chvatliny v příčině zaplacení úroku a dluhu oc. Na Velharticích 1531, 4. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Na psaní tvá předešlá dal jsem od- pověď, a protož toho nyní při tom nechávám. A což se Martina Divišovského do- týče: mněl jsem, že jest jemu úrok dán jeden i druhý; i poněvadž není, daj jemu bez meškání, a jemu také dáti muožeš, bude-li toho žádati, Andresovi Šindlovi, neb za to mám, že toho jest málo; než který se má úrok dáti Žateckému, oznam mi při jiném poselstvie, co toho jest, neb dobře nepamatuji, nebo bych jeho také tím nerad meškal, když více peněz buohdá mieti budu. Jakož jsi mi také psal, což se dotýče žida Kapříka, že bych jemu ještě dáti měl za Rendle L gr.: i muožeš-li, zjednaj ještě tomu pruotah do sv. Václava; pakli by nemohl, tehdy podle toho psaní, kterak jsi mi oznámil, již s ním některak tu věc srovnaj, jakž muožeš. Také, jakož jsi mi psal, což se domu dotýče v klášteře opravení: i coť se ještě v tom nedostává, jakž jsi mi psal, již to zjednaj a opatř, jakž rozumieš, neb na to veliký náklad na tento čas nebude. Dán na Velharticích v pondělí po sv. Jiljí léta oc XXXI°. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému.

Strana 96
96 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Věz, že jest mi psal Rafavý, že nyní nevie, měl-li by ke mně přijeti, a že by něco pan sudí najvyšší dvorský jeho potřeboval i syn jeho: i poruč jemu ozná- miti, že muože dobře na tento čas v Praze pobýti a ke mně nejezditi; než toliko ať mi toho něco pošle, o čemžť jsem prvé oznámil, jakož on dobře vie co, neb také nedávno byl mi toho něco poslal. 930. Přibíkovi Resanskému z Kadova o společné rozmluvě v Horaždějovicích. Na Velharticích 1531, 4. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Pane Resanský milý! Oč jsi mi psal, bylo by nyní pozdě, abych měl tvého posla držeti a na všecko odpověď dáti, nebo bude také potřebí o to do Prahy psáti. A srozuměl sem, že budeš zajtra anebo tu středu v Horaždějovicích, i tu bohdá o to s tebú rozmluviem, a poznáš, že jest v tom mnú nesešlo. Datum ut supra. Uroz. vladyce panu Přibíkovi Resanskému z Kadova a na Resanicích, přieteli milému. 931. Bratřím Jiříkovi a Wolfovi Bořitům z Martinic, že je v příčině statku pana Petra Adršpacha obsílá. Na Velharticích 1531, 4. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urození páni, páni přátelé moji milí. Jakož držíte něco statku odhádaného někdy pana Petra Adršpacha: i ač dle dobrého přátelstvie na tom jste prvé byli, a naději se, že ještě jste, když bych vám to dal, což na tom spravedlivě máte, že byšte mi toho postoupili; ale poněvadž jiné o takové věci ob- sélám, také jsem poručil takové obeslání na vás vzíti a vám poslati, ne proto, abych o vás v tom nějakú pochybnost měl, ale abych v tom rovnost zachoval pro jiné, kterých se k tomu podobně dotýče, ježto se tímž spuosobem obsélají. Datum ut supra. Urozeným pánóm, panu Jiřiekovi a panu Wolfovi bratřím Bořitóm z Martinic a na Smečně, pánóm přátelóm mým milým. 932. Petrovi Rašínovi z Rysmburka, že ho v příčině statku pana Petra z Adršpachu obsílá. Na Velharticích 1531, 4. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý. Jakož držieš něco statku odhádaného i také zápisem někdy pana Petra Adršpacha: i ač znám to, přieteli milý, že toho nejsi odporen, aby své summy peněz vzíti neměl a mně toho postúpiti; nežli poněvadž jiné o takové věci obsélám, také jsem poručil takové obeslání na tebe

Strana 97
Dopisy z roku 1531. 97 vzíti a poslati, aby se snad někto nedomnievali, že bych v tom jedny mimo druhé pomíjeti chtěl a rovnosti nezachovati. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Petrovi Rašínovi z Rysmburka a na Staré, podkomořiemu králové JíMti v královstvie Českém oc, přieteli milému. 933. Janovi Chvalkovskému z Hustiřan, Janovi i Benešovi Sendražskému z Sendražic a Jiříkovi Vokáčovi, že je v příčině statku pana Petra Adršpacha obsílá. Na Velharticích 1531, 4. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož držieš, jakž jest mi ozná- meno, něco statku odhádaného i také zápisem, kterýžto statek někdy byl pana Petra Adršpacha: i byl jsem k tobě té naděje, že bez obsélání, vezma své peníze, což by tobě spravedlivě náležalo, toho mi postúpíš; ale došlo jest mne, že by něco tomu odporen býti měl. I ač poručil jsem na tebe vzíti obeslání a tobě je poslati: než, přieteli milý, muože-li to býti bez souduov, žádám tebe, že mi toho všeho při sv. Havle najprvé přieštiem postoupieš, přijma to ode mne, cožť bych spravedlivě za to dáti měl. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Uroz. vladyce panu Janovi Chvalkovskému z Hustiřan a na Chvalkovicích, přieteli milému. A tak jsem zpraven, že máš dvoje odhádání: i cožkoli jest, to bych všecko ssouti chtěl, pokudž mi spravedlivě náleží. [V stejná skoro slova napsáno]: vladyce Janovi Sendražskému z Sendražic, vla- dyce Benešovi mladšiemu Sendražskému z Sendražic, Jiřiekovi Vokáčovi, měštěnínu Králové Hradce. 934. Janovi Špetlovi z Janovic, že ho v příčině držení statku pana Petra Adršpacha obsílá. Na Velharticích 1531, 5. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Učinil jsem vám byl psaní z Lysé před několika neděli přátelské, i také při tom žádal jsem pana Buriana, syna vašeho, aby s vámi o to mluvil anebo vám to oznámil, jestliže by tak brzo na ten čas k vám jeti neměl; a dosti potřebně byl jsem jemu tu věc předložil, což se těch statkuov pana Petra Adršpacha dotýče, kteréž on někdy držel, ješto je tohoto času jiní drží, chtěje o to rád s vámi slušně dokonati, tak aby se mohlo to vám i nám jiným, kohož se dotýče, slušně trefiti. A tak jsem byl se panem Burianem synem vašiem zuostal, co mi na to dáte za odpověď a odepíšete, že mi měl to oznámiti a takové psaní na Lysú poslati k Jiřiekovi Bachtlovi, služebníku mému, a on že za mnú má to také poslati a poslu, kterýž by to psaní od vás přinesl, od té chuoze zaplatiti:

Strana 98
98 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. i poněvadž již v několika neděliech toho jsem se dočekati nemohl, tehdy již nemohu tomu jináče rozuměti, než že vám to mé psaní nebylo příjemné, anebo snad že těch statkuov také něco držíte, domnievajíce se snad, že by vám tak zuostati měli, kdežto jiného se v tom naději. Ale abyšte vy v tom na omylu nebyli a já také, poručil jsem některé obeslání na vás vzíti, jako také na některé jiné, a když takové věci přijdou k slyšení a k rozeznání, tu z omylu vyvedeni budeme; neb jestliže vám takoví statkové podle práva a spravedlivě mají zuostati a to se najde, chci vám toho rád přieti, a tolikéž té jsem k vám naděje, což by mně se našlo podle práva a že bych k tomu spravedlivost měl, že mi také toho přieti budete. Pakli byšte, pane přieteli muoj milý, chtěli svú summu peněz, což byšte spravedlivě ukázali, kterúž na těch statcích, ješto jste jich v držení, kteříž prvé byli téhož pana Adršpacha, při sv. Havle najprvé přieštiem ode mne vzíti, chtěl bych se, dá-li pan Buoh, k tomu přičiniti, abych vám je dal, a vy abyšte mi těch statkuov, tak jakž býti by mělo anebo má, postúpili. Odpovědi žádám. Dán na Velharticích v uoterý před hodem slavným Matky boží narození léta oc XXXI. Uroz. pánu, panu Janovi Špetlovi z Janovic a na Bezdězi, panu přieteli mému milému. 935. Posílá Janovi Malovcovi z Chýnova sepsání toho, oč s ním a bratrem jeho mluvil. Na Velharticích 1531, 5. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý. Oč jsi se mnú s bratrem svým v Horaždějovicích mluvil, teďt to sepsáno podle zdání svého posélám, však bude-liť se co zdáti opraviti anebo změniti, to muožeš učiniti. Než krátce jsem psáti dal, nebo to se dobře doložiti muože, vaše jmena a odkud se píšete, a také i kterak se on píše; neb proto jsem tak krátce dal psáti, že se dnes strojiem do Horaždě- jovic jeti pro ta jednání, kteráž jsou tam k dnešniemu dni a k zajtřejšiemu odložena, a také při tom dnes i některá jiná zaneprázdnění jsem měl. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Janovi Malovci z Chajnova a na Witmberce, přieteli milému. 936. Synu svému Adamovi Lvovi z Rožmitála o přijetí mistra za preceptora k jeho synům oc. V Horaždějovicích 1531, 7. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Adame milý! Přálť bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s dětmi svými. Jakož jsi mi poslal list, kterýž jsi psal paní Hradecké: i chci jí jej poslati, když k ní posla vypraviem. A což se dotýče toho mistra, který by měl býti u tvých synuov: i jest již tam posláno, aby sem do Horaždějovic přišel; a tu

Strana 99
Dopisy z roku 1531. 99 se má s ním o to rozmluviti, na jaký by spuosob měl slúžiti, a potom má se to nám oznámiti na Velhartice, jestliže není ve zlém povětří, aby k nám přišel, a pokudž se nám bude zdáti a líbiti, to pak již bude při naší vuoli. A šířeť ozná- miem, když buohdá na Velhartice přijedu, neb nemám nyní ani kdy psáti, a mám za to, že dnes nebudu moci na Velharticích býti, než buohdá zítra k večeru. A jižť nyní o jiných věcech zanechávám psaní. Než máť poslati po tomto poslu Kunc klíč od sklepu, a to proto, jestliže by k zajtřejšiemu dni jakých vornátuov aneb čeho potřebovali do kostela, poněvadž se takové věci také v tom sklepu cho- vají, aby k tomu mohli. I protož muožeš ten klíč kázati dáti Cabicarovi. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán v Hora- ždějovicích ve čtvrtek před hodem slavným Matky boží narození léta oc XXXI°. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. A ten posel, kterýž od tebe u mne byl, měl dočekati odpovědi, ale šel preč, a neviem proč, a protož Šťastného k tobě posélám; než ať purkrabie rozkazuje, kohož ke mně posélá, aby odpovědi čekali, dokudž jim preč jíti nerozkáži. 937. Oldřichovi Muchkovi z Bukova děkuje za oznámení jisté věci. V Horaždějovicích 1531, 7. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Vděčen jsem toho oznámení od tebe, kterýž jsi mi list poslal, cožť jest pan Burian Medek psal. I věz, že jest již ta věc opatřena, že tobě není potřebí o to na Blatnú jezditi; neb když jsem o tom najprvé zvěděl, jsem tu věc tak předšel, že bych se odhádání nerad dopustil. Datum ut supra. Uroz. vladyce panu. Oldřichovi Muchkovi z Bukova a na Tchořovicích, přieteli milému. 938. Děkuje Břetislavovi z Ryzmberka za ryby oc. V Horaždějovicích 1531, 7. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! O čemž jsem vám prvé psal, dotýče se ta věc vás, než chce paní Řepická toho mně čekati do svatého Havla; jakož, když buohdá ke mně na Velhartice přijedete, o to o všecko, i oč jste mi více psali, dá-li pán Buoh, rozmluvíme spolu. A z ryb vám, kteréž jste mi poslali, děkuji. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdravi shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc.

Strana 100
100 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 939. Adamovi Rosndorfovi z Plakvic v příčině obstavení nějakého člověka páně z Rožmberka. V Horaždějovicích 1531, 7. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Jakož muožeš mieti dobře v pa- měti, což se dotýče nějakého člověka páně z Rožmberka a jednoho žida z Teplice, za kteréhož jest také muoj člověk slíbil odtudž za téhož člověka páně z Rožmberka: i jest na mne vzneseno, že by muoj ten člověk obstavil některého člověka páně z Rožmberka a v Chabařovicích, a že se zdá straně druhé, že by toho býti nemělo, snad proto, že by prvé nebylo obžalováno, a druhé že by o to bylo přestáno na panu Karlovi Dubanském. I také se tak pamatuji, že jsme toho na něho podá- vali, než z některé příčiny že jest se jemu nezdálo toho k sobě přijíti. I jestliže jest se ještě ten stavuňk v Chabařovicích nevykonal, tehdy tato jest v tom vuole má, aby se toho stavuňku do slušného času odložilo a pana Karla žádalo, jestliže jest tu věc k sobě prvé přijal, aby o to rok položil a spravedlivý konec učinil; pakli by toho k sobě nepřijal, nechávám toho při právu, aby se v tom žádné straně ukrá- cení nestalo. A bude-liť se zdáti potřebí, také takovú věc oznam hajtmanu na Te- plici. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři Adamovi Rosndorfovi z Plakvic, hajtmanu na Krupce, mému milému. 940. Janovi Bechyňovi z Lažan, že nepřijetí jeho do Horaždějovic omluvil, jednání mezi panem Švamberkem a pány z Šternberka že jest odloženo. V Horaždějovicích 1531, 7. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý. Jakož jste mi psali, že jste na tento čas do Horaždějovic přijeti nemohli: i oznámil jsem tu věc panu Švam- berkovi i také panu Adamovi z Šternberka. I poněvadž jest ta věc přišla pro nedo- statek zdraví vašeho, toho jsme při tom nechali, nebo což se bezelstně státi nemuože, v tom přietel přieteli za zlé mieti nemá. Než přáli bychme vám rádi, abyšte se dobře měli a dokonale zdrávi byli. Jakož jste mi také psali o hlásné z Třeboně: i naději se, že bych měl někde toho nějakú paměť mieti, nějakého listu přípis, ješto jim snad náleží; než mám mnoho krabic, ješto bez mé přítomnosti není snadné jich přehlédati, nežli když buohdá na Blatné budu, tehdy chci rád poručiti toho pohle- dati, a najde-li se co toho k jejich potřebě, chci vám to rád i jim oznámiti. A vězte, že z některé příčiny jest toho jednání odloženo mezi panem Švamberkem a pány z Šternberka do sv. Šimoniše a Judy, apoštoluov božiech, na takový spuosob, kdy- bych v tom času stranám dal napřed věděti týden anebo X dní, že mají zase státi,

Strana 101
Dopisy z roku 1531. 101 kde by se jim místo toho uložilo, a na ten den, kterýž by se jim oznámil. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Janovi Bechyňovi z Lažan a na Píčině oc, pur- krabí Karlštejnskému, přieteli mému milému. 941. Doporučuje Kryštofovi z Šidlovce, starostovi Krakovskému, Jana Vodičku z Horaždějovic, jenž v Polsku i jinde časem obchodí. V Horaždějovicích 1531, 7. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, mnohomocný a vysoce urozený pane, pane přieteli muoj milý. Přál bych VMti věrně rád zdraví a všeho dobrého. Oznamuji VMti, že Jan Vodička, poddaný muoj z města Horaždějovic, mievá časem svá jednání a kupectvie v některých zemiech okolniech. I jestliže by také VMti v čem potřeboval, prosím vás, že ráčíte k němu lásku ukázati a v tom u sebe ode mne jeho poručeného mieti; jakož VMti k vuoli takovú i mnohem větší věc chtěl bych učiniti i všecko mně možné přátelstvie, jako pro toho pána a přietele, kterémuž svými přátelskými služ- bami rád bych se zachoval. A s tiem všemohúcí pán Buoh rač se dáti VMti ve všem dobře a šťastně ve zdravie mieti. Datum ut supra. Mnohomocnému a vysoce urozenému pánu, panu Kryštofovi z Šidlovce a na Ščimelově a Velkém Opatově, pánu a starostovi Krakovskému a najvyššiemu kancléři královstvie Pol- ského oc, panu přieteli mému milému. 942. Žádá Jiřího z Lobkovic za sečkání dluhu mu povinného, oznamuje o morním povětří. V Horaždějovicích 1531, 8. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož sem vám tisíc � gr. českých dlužen, o kteréž měl sem péči, abych vám je dáti mohl a tu summu vyplniti při tomto sv. Havle příštiem, nebo sem byl na tom postaven, že na ten čas mám mieti několik tisíc kop gr., ale obávám se toho z některé příčiny, že mi se tiem ještě něco protáhne. A poněvadž nyní o vaší zvláštní potřebě neviem, prosím vás, pane přieteli muoj milý, že mi té summy ještě čekati budete až do sv. Jiří najprvé pří- štieho; a já vám se toho, což jste pro mne v tom prvé učinili a ještě což učiniete, rád dobrým přátelstviem i pánuom bratróm vašim odplacovati chci. Odpovědi žádám. Dán v Horaždějovicích v pátek na den slavného hodu Matky božie narození léta oc XXXI. Uroz. pánu, panu Jiříkovi z Lobkovic a na Bielině oc, panu přieteli mému milému.

Strana 102
102 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Neviem, pane přieteli muoj milý, jaké nyní na Bielině povětří máte, nežli mně jest oznámeno, že v Teplici i v Krupce povětří jest se nakazilo, a v Blatné již pro- mírají i okolo Rožmitála. Nežli děkujíc pánu Bohu všemohúciemu, ještě na Velhar- ticiech a okolo dobré povětří máme i zde v Horaždějoviciech, ješto sem přijel jsem pro nějaká jednání. Nežli proto na tom sem, abych, dá-li pán Buoh, jel do sv. Vác- lava na Lysou, poněvadž jest tam z daru božieho to povětří nakažené pominulo. 943. Jindřichovi Smiřickému z Smiřic, že by s ním a se strýcem jeho Zikmundem dobré přátelství rád zachoval. V Horaždějovicích 1531, 8. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Psaní, kteréž jste mi učinili, tomu jsem porozuměl, a z některé slušné příčiny nemohu vám nyní konečné odpovědi po tomto vašem poslu dáti. Což se pak dotýče pana Zikmunda, strýce vašeho: téť jsem vuole, že bych s ním i s vámi dobré přátelstvie rád zachoval, a jest to samo v sobě, že jest mi tisíc kop gr. puojčil, z kteréžto summy dával jsem úrok, neb jistota na to s úrokem svědčí. I považte toho: statku jsem toho neužieval a z té summy jsem úrok dával. I mám-li tu všecku škodu nésti, neviem, byť bylo spravedlivé, než rád bych měl, kdyby bylo možné o všecko společně konec pro zachování potomnieho do- brého přátelstvie. A to také v paměti mám, poněvadž jsú nás přátelé nesmluvili, že jest již s smlúvy sešlo, a potom nemám toho v paměti, aby mi jaké psaní o ty věci anebo oznámení pan Zikmund, strýc váš, učinil. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Smiřickému z Smiřic oc, panu přieteli mému milému. 944. Napomíná sestru svou paní Annu z Rožmitála, aby s dítkami z Hradce Jindřichova, kdyby se morní povětří přibližovalo, pryč odjela a na to pozor měla, aby nic na škodu sirotkův jejich se nedělo. V Horaždějovicích 1531, 8. září. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. sub rodina Rožmitál. Urozená paní, paní dcero má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly i s dětmi vašimi, toho bych vám s pravú věrú rád přál. Zdálo mi se vám, paní dcero má milá, toto oznámiti: že k těmto krajóm povětří se nakažené přibližuje, ač ještě, dě- kujíc pánu Bohu všemohúciemu, na Velharticích a tu okolo dobré povětří máme i zde v Horaždějovicích. Než proto, dá-li pán Buoh, toho jsem úmyslu, abych do sv. Vác- lava na Lysú jel, poněvadž jest tam již to zlé povětří dosti dávno minulo ještě v puostě, a protož jest dobrá naděje, že tu buohdá předse dobré povětří bude trvati, neb jsú tam velmi mřeli, počevše jako nyní rok až do postu i něco v puostě. A vám

Strana 103
Dopisy z roku 1531 a 1532. 103 radiem i za to žádám, že také, když by se k vám k Hradci to zlé povětří přiblížilo, že také s dětmi do lepšieho povětří odjedete: neb jest věc jistě nebezpečná dětem v takovém povětří, ač i staří nebývají v něm velmi bezpečni; a kdež se pak začne v kterémž domu aneb v kterémž rodu, ne hned přestane; a to jest se zřetedlně již na mnoha místech ukázalo i těchto dní a tohoto času netoliko na těch, kteříž ve zlém povětří byli, ale i na těch, kteříž se v něm poobmeškali a potom odjeli, než sluší to v čas předjíti a pánu Bohu se poručíce v něm se nedati zastihnúti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní dcero má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shle- dali. Datum ut supra. Urozené paní, paní Anně z Rožmitála a na Hradci, paní dceři mé milé. Také po tomto poslu poslal jsem psaní panu Wolfovi Krajieři: i jestliže by jeho nyní na Hradci nebylo, poručte je vzíti a jemu poslati, neb se některých potřeb sirotčiech dotýče. A tento posel muoj má jinam dále jíti, než když zase puojde, roz- kázal jsem, aby k vám šel, a což byšte mi chtěly psáti, anebo pan Krajieř, aby to vzal a mně přinesl. A také vám posélám psaní od syna mého. Toto mi se vám také zdálo, paní dcero má milá, oznámiti, že jest mi pra- veno zde v Horaždějovicích, že by pan Jan z Rožmberka, kterýž také zde tohoto času byl, chtěl brzo jeti do Hradce, snad ku paní z Rožmberka vdově; toho pak neviem, o to-li, aby se radil, má-li pan Petr z Rožmberka předse v poručenstvie zuostati, čili je s sebe složiti, čili co jiného jednati by měl. Než proto mi se zdá, abyšte to v paměti měly, aby se nic toho nejednalo, což by bylo ke škodě sirotčí, nežli radši k jejich dobrému; nebo mi se zdá, že před pánem Bohem i před lidmi více jest kněžna i paní vdova povinny těm dětem vašiem nežli komu jinému; a to jest, držiem, jedno pravé náboženstvie, ktož se chce pánu Bohu líbiti, aby sirotky opatroval, a zvláště kteříž jsú k komu přirozenú krví připojeni a nic neprovinili jakožto neviňátka. 945. Kryštoforovi z Švamberka o výpravě proti Turku, kteréž i sám účastniti se míní. Na Krupce 1532, 26. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Léta božieho M°VCXXXII°. Toto jsú registra léta téhož XXIIItmá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov poselacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné oc od pátku po hodu svatého Jakuba, apoštola božieho [26. července]. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Což se té na Turky vojny a tažení dotýče, tak se ten hlas pouštie, jakoby se císař Turecký k nám přibližoval, chtěje snad jako prvé Vídeň obehnati; než, kterak sem slyšel, že jest již dobře opravena i špihována, i také lidí že jest tam drahně služebných na Vídni, a že vždy

Strana 104
104 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. lidí přibývá a že tam z říše táhnú. A jakžkolivěk jest, poněvadž již z některých krajuov táhnou lidé k tomu místu uloženému mezi Skalicí a Holajčem, na tom jsem také, abych své vypravil některý den před svatým Vavřencem, neb což již, jakž jest rozuměti, nemá minúti, i ve jméno boží sluší tiem neodtahovati. I ač prvé jsem vám, pane švagře muoj milý, o tom nedávno psal, což se toho tažení i také služby dá- vání jiezdným i pěším dotýče, i již mimo to jiného neviem, než v čem mi se jiezdných nedostává, neviem kterak jináče v tom učiniti než pěšími to vyplniti, neb bezelstnost sama se vymlúvá; neb ač svolení jest, že místo pěšiech mohou se jiezdní dáti, ale také to není tiem svoleniem zapověděno, ktožby nemohl mieti jiezdných, aby místo toho nemohl poslati pěších. Račte věděti, že jest mi psal pan hofmistr najvyšší, že jest toho úmyslu, aby na den sv. Jakuba, totižto včera, byl tu mezi Holajčem a Skalicí, aby na ty po- hleděl, kteříž se tu z Čech strhnou, i také na své, kteříž od něho táhnúti mají; pak neviem, mnoho-li jich tu z Čech včera našel, než dokudž jest ještě říše nevytáhla v znamenitém počtu, tehdy podle sněmovnieho svolení, naději se, ktož by i potom z našich přitáhli, že jsú nic nezmeškali. Na toto jsem sobě také pomyslil, jestliže také ráčíte na ten čas poslati, aby jedni táhli, tak mi se zdá, napřed a druzí z zadu o nocleh, aneb jakž se bude moci slušně trefiti; aneb jedni jednú stranú a druzí druhú nedaleko od sebe. A já své mám úmysl z Prahy vypraviti, jakož synu svému o tom oznamuji, že pěší mám v Praze zjednané a našich aby nechal doma. A těm, kteréž jsem zjednal, chci zavdati za puol druhého měsíce, aby sobě tiem dostateč- něji zbroje zjednati mohli, a vozy káži jim poslati, a na každém dvě hakovnice a tak co k vozóm vojanským náleží. A toto jsem také v tom rozjímal, kdyby společně táhli naši a některých našich přátel, že by spíše mohli u většiem počtu lidem škody činiti a jedni se druhými vymlúvati, a mohli by snad oboji vinni býti; také spíše potřeby najdú, když jedni od druhých na jiných noclezích budou, i také snáze se svády mezi sebú uvarují; než kdyby se mohlo trefiti, aby do vojska spolu vjeli a vešli, tomu bych rád byl; pak-li by i to se nemohlo trefiti, ale tam se buohdá spolu shle- dají. A na týž spuosob psal sem panu Michalovi Slavatovi, přieteli našemu, neb měl toho také žádost, abych jemu oznámil, kdybych své služebné poslati chtěl. A Pražané jsú již poslali i také některá jiná města královská. Za to mám, pane švagře muoj milý, že již o tom vědomost máte, že král JMt, pán náš, ráčil jest mnohým osobám psáti z našeho stavu, i také mně, a naději se, že i vám, maje toho žádost, abychme osobně s JMKskú na Turky táhli, aneb některý aby poslal syna, neb bratra, anebo strýce místo sebe; než toho ještě neviem, psal-li jest o též kterým z stavu rytieřského, než pan písař najvyšší psal mi, že jemu psáno není, dotazuje se mne, poněvadž správu má, že mně o to psáno jest, co v tom před sebú mám, i ještě jsem jemu nedal odpověděti, než brzo dáti chci.

Strana 105
Dopisy z roku 1532. 105 Nežli toto vám, muoj milý pane švagře, krátce oznamuji, že budu-li mieti ten dostatek v penězích, že bych rád tu službu ve jméno boží pro vieru svatú křesťanskú učinil; ač mohl by někto dobře řéci podle spuosobu mého: „Seď doma kmeti šede- sátiletý“, ale pak jakž jest kolivěk, vuoliť mám jistě křesťanskú, kterúž bych rád podle možnosti i skutkem vyplnil, a předkem pro to samé, abych pánu Bohu našemu učinil v tom službu, maje i to v paměti, že jsú nebyli opovrženi oné vdovy dva šorti do pokladnice vložení. A již od některých mám psaní i osobně u mne byli, jestliže bych to před sebú měl, jako by téhož byli úmyslu, než sic jináče toho neviem, co učiní; pak k do- brému skutku lidi vyzdvihnúti, i na tom časem něco záleží. Než že vám o tom tak mnoho vypisuji, proto bych nerad, aby tak široce jiní o tom věděli, jestliže by se ta věc změnila, aby mně to jináče vyloženo nebylo; nežliť toho netajiem, což se mé osoby dotýče, že k tomu náchylnost mám; než proto své já předse chci poslati, a přišlo-li by k tomu, tam bych se buohdá s nimi shledal. I naději se, kterýž jest byl hlas puštěn o obeslání k veřejnému tažení, že jest již ta věc na tato obeslání, kteráž jsú nám učiněna, převedena. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychom se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Krupce v pátek po hodu svatého Jakuba apoštola božieho léta oc XXXII°. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Bechyni oc. A což se dotýče, koho byšte sobě i mně zjednati chtěli, aby peníze naše našim žoldnéřóm dával: i prosím vás, račte mi oznámiti, koho jste již zjednali a na jaké službě, neb chtěl bych jemu také peníze poslati, nebylo-li by prvé, ale při svých jiezdných a pěšiech, neb chci zavdati svým na puol druhého měsíce, ježto nebude jim třeba prvé peněz dávati, až toho puol druhého měsíce vyslouží, a služba má se jim začieti, když z Prahy vytáhnú. 946. Janovi z Kolovrat, že mu koně půjčeného od pana Michala Slavaty dáti nemůže. Na Krupce 1532, 26. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane bratře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane bratře! Jakož jste mi psali o ten kuoň, kterýž mám od pana Michala Slavaty, abych vám jej dal bez výmluv: i byť toho nebyly hodné příčiny, nevymlúval bych se vám, byť mnohem lepší byl, nežli jest; než není muoj, nežli puojčil jest mi jeho, a v pravdě vám mohu psáti, nežli bych jej komu dal bez jeho vuole, že bych radši svú najlepší ves dal. I znajíce toho tu příčinu, té jsem k vám naděje, že sobě toho neobtížíte, neb tato výmluva sama v sobě pravá jest, ač také, pane bratře muoj milý, k své osobě žá-

Strana 106
106 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dného jiného koně na tento čas nemám, nežli ten; a oznámil sem vám prvé, že jsem též od JMKské obeslán jako vy, a mohu vám i to oznámiti, že jsem jednomu svému služebníku psal, že má o kuoň pro mú potřebu jednati, kterýž chválí, že by dobrý byl, i neviem, zjedná-li mi za mé peníze. Než té jsem naděje, pane bratře muoj milý, čehož na tento čas z takových příčin nemohu učiniti, že vám to nebude proti mysli. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Janovi z Kolovrat a na Novém Hradě oc, panu bratru mému milému. 947. Svojšovi z Velhartic, že o frystuňk na hory Nalžovské pro něho při králi vyjednává. Na Krupce 1532, 26. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se dotýče jednání při králi JMti o váš frystuňk na hory Nalžovské: i mělť jsem o to pilnú péči, než ještě jsem toho na konci postaviti nemohl; než proto předse jednám skrze své dobré přátely, a jakž bych zjednal, bez meškání chci vám to oznámiti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane přieteli muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Svojšovi z Velhartic a na Nalžovech, panu přieteli mému milému. 948. Albrechtovi Kaplíři ze Sulevic v příčině peněz. Na Krupce 1532, 26. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Jakož jsi mi psal, což se dotýče těch II° gr. č., k čemuž jsi vuoli dal, abych je vyzdvihl: i jest-li možné, rád bych tomu, muožeš-li svú věc kterak jináče opatřiti; pakli by nemohl, není toho při mně, abych tobě škody přál, nežli radši pro tebe slušné přátelstvie činil, a protož i k tomu přistupuji, aby z těch peněz vzal k své potřebě sto kop gr. č., než toliko za to žádám, že budeš psáti bez meškání panu Jiřiekovi Popelovi, aby mně také sto kop gr. č. vydal bez odtahuov, a to psaní že by mi brzo poslal, kázal bych poslu za- platiti. Než snad při tom bude potřebí, aby jemu poslal také tu ceduli, kterúž s niem s panem Popelem vyřezanú máš, aby již ta věc na dalšiech odtazích nestála. Datum ut supra. Uroz. vladyce panu Albrechtovi Kapléři z Sulevic a na Čížkovicích, příteli milému. 949. Žádá Jeronyma z Božic, aby Hanušovi Portnarovi v soudních věcech nápomocen byl. Na Krupce 1532, 26. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Pane Jeronyme, přieteli milý! Oznámil jest mi pan Hanuš Portnar, že by

Strana 107
Dopisy z roku 1532. 107 před některým soudem něco činiti měl: i žádám tebe, pokudž slušně muožeš, že v tom jeho dobrý přítel budeš dle zase přátelské odplaty. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Jeronymovi z Božic oc, přieteli milému. 950. Oznamuje k potřebě své proti Turku zjednaným drábům, mnoho-li jim služby placeno bude. Na Krupce 1532, 27. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc. Oznamuji vám všem drabóm, kteréž jest vás Sebastian Kroupa z Kamenice k mé potřebě až do II° osob podle poručení mého zjednal, že jest mně to k vuoli a pro tu potřebu na Turky učinil. I vězte, že vám chci poručiti zavdati v brzkém času na puol druhého měsíce, totižto na každú jednu osobu II � gr. č., poněvadž služba má vám dávána býti na měsíc po LXXXti gr. č., a té jsem naděje k vám, že se zbrojí, jakž na to náleží, dostatečně opatříte pro mú i vaši poctivost a v tom se dále zachováte, pokudž jsem s jmenovaným Se- bastianem Kroupou zuostal; ježto jsem té naděje, že vám to všecko oznámil jest anebo oznámí při tomto mém psaní, když jeho vám dodá. A když toho puol druhého měsíce zaslúžíte, tehdy potom má vám se platiti na každý týden po XXti gr. č., anebo na dvě neděli po XL gr. č. dotud, dokudž vás v té službě potřebovati budu. A služba má se vám začieti od toho dne, na který z mého poručení z Prahy vy- táhnete s jmenovaným Sebastianem Kroupou. A o vás nepochybuji, že se budete tak zachovávati, jakž na dobré lidi a na dobré muže přísluší, a také jiným škod nečiníce, mimo svolení a zřízení zemské, nežli nepřátelóm, když byšte se k nim přiblížili; v tom se spravujíce jmenovaným Sebastianem Kroupou, jakž jest jemu ode mne po- ručeno. Dán na Krupce po svatém Jakubu, apoštolu božiem, léta M'V°XXXII°. 951. Posílá Šebestianovi Kroupovi z Kamenice list ku přečtení drábům, kteréž byl proti Turku zjednal, žádá za oznámení, zdali komora česká dala mu již dovolenou, aby do pole s tím lidem vypraviti se mohl. Na Krupce 1532, 28. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Kroupo milý! Teďt posélám ten list podle našeho spoluzuostání drábóm anebo lidem služebným, kteréž jsi mi zjednal k nynější po- třebě. I věřímť, že ty věci opatřieš, jakž najlépe rozuměti budeš, a ten list ode mne že jim dáš přečísti, a když peníze na to pošli, při tom také poručiemť oznámiti, což mi se bude zdáti za potřebné. Jakož již o to o všecko poslal jsem k synu mému na Blatnú tento pátek minulý, a za to mám, že se tiem odtahovati nebude, tak kterak jsem o to pilně psal. Dán na Krupce v neděli po hodu sv. Jakuba, apoštola božieho, léta oc XXXII.

Strana 108
108 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Urozenému vladyce Sebastianovi Kroupovi z Kamenice, mně milému. A jakož jsem psal pánóm raddám komory krále JMti, aby tebe k té mé potřebě proti Turkóm odpustili: i mám za to, že jsi již toho všeho psaní jim dodal, ježto za to mám, že to k mé žádosti pro takovú potřebu učiní; pak-li by byli tomu odporni, ač té naděje nejsem, tehdy jest potřebí, aby mi to prvé oznámil, nežli by těm drábóm a lidem služebným ode mne toho listu, kterýžť posélám, dodal anebo čísti dal, abych to některak slušně mohl opatřiti s tvým vědomím, abychme se v tom mohli nějaké překážky a zmatku uvarovati pro mne i pro tebe. Jakož té jsem naděje, že toho potřebu sám znáš, ač snad nebude toho podle mé naděje potřebí, aby se v tom měla jaká překážka jmenovanými pány raddami státi. 952. Jindřichovi Berkovi z Dubé a Wolfartovi Planknarovi z Kynšperku, královským hejtmanům v Čechách, že Tunkl z Brníčka posílá listy přiznavací z statků svých v Čechách na pomoc proti Turku. Na Krupce 1532, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane, urození a stateční páni přátelé moji milí. Což se pana Tunkle, švagra mého, a manželky jeho i pana Jana, syna jeho, dotýče: psal jest mi on pan Tunkl, švagr muoj, že vám posélají listy přizna- vací, což se této pomoci z jejich statkuov na Turky, co v Čechách mají, dotýče; jakož také prvé něco o tom jsem vám psal, ježto nepochybuji, nežli že tomu všemu vyrozuměti ráčíte. A s tím rač vám pán Buch všemohúcí dáti zdraví a všecko dobré. Dán na Krupce v pondělí na den sv. Marty léta oc XXXII. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevenicích, a urozenému a statečnému rytieři panu Wolfarthovi Planknarovi z Kynšperku, podkomořiemu královstvie Českého, krále JMti téhož královstvie hajtmanóm, pánóm a přátelóm mým milým. 953. Václavovi Bublovi z Meziklasí v příčině placení peněz. Na Krupce 1532, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý. Což jsi mi na mé psaní za od- pověď dal a odepsal, tomu jsem dobře porozuměl. A také též se v tom tak pamatuji, že jest pan Markvart Frycek tiem spuosobem měl mi těch II gr. č. zaplatiti, kteréž jsem jemu byl puojčil; než času předešlého byl jsem vyrozuměl z psaní od pana Václava Húgvice, jakoby pan Markvart na to ukazoval, kterých mi CXX I gr. č. mělo přijíti skrze téhož pana Húgvice, jakoby ta věc jináče mně byla zaplacena. Ježto ktož jest se koli na tom omejlil, byla by mně ta věc ke škodě, nežli o tom držiem, že jsme my se dva, ty a já, na tom nezmejlili. Kdežto psal jsem již o to

Strana 109
Dopisy z roku 1532. 109 jemu panu Húgvicovi a tebe žádám, že také tu věc na pana Markvarta vzneseš, jest- liže jest těch peněz CXXti I gr. č. jemu panu Václavovi Húgvicovi nevyrazil anebo nedal, že jemu věřiem, že tiem prodlévati nebude pro mú zvláštní potřebu; pakli mi muože i co k vypuojčení u koho připomoci anebo sám puojčiti, byl bych toho vděčen; a což by mi v tom prospěl který z vás a co toho zjednal, tehdy rád bych vám kaž- dému toho se dobrým přátelstviem odplatiti chtěl. Pakli jsi co již zjednal u koho aneb u pana Alše Semčického, jestli již ta věc na místě, žádám tebe, oznam mi. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Václavovi Bublovi z Meziklasí a na Hlavně, přieteli milému. A což se dotýče, přieteli muoj milý, těch Lti � gr. č., na kterýchž máš sobě vyraziti za pana Petra Adršpacha berně ukázané XII gr. č.: i žádám tebe, že mi dodáš ještě XXXVIII I gr. č. a u Jana Švába na hradě Pražském, služebníka mého, položieš v témdni, neb on na mém místě toho tak pilně potřebuje. A naději se, že pan komorník, nebyl-li jest na Boleslavi, že brzo bude. Odpovědi žádám. 954. Šebestianovi z Weitmile v příčině zaopatření peněz. Na Krupce 1532, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, že jste s Mar- tinem Manvicem na tento čas nic zjednati nemohli: i proto vaši přátelskú vuoli vděčně přijímám a prosím vás, že sobě toho neobtížíte, že vás těchto časuov tak mnoho zaneprazdňuji, ale činiem to z naděje přátelské, že bych také, v čem bych mohl, rád pro vás přátelstvie činil. A vězte, že jsem s panem Rudolfem z Bínu o to nic nejednal, což se jeho osoby dotýče, než toliko žádal jsem jeho, aby mi jinde, kdežby slušné býti mohlo, jednal, neb mně se zdá, kdyby k tomu náchylnost měli, že by ode mne mohli dosti jistoty mieti na samém desátku na cínu, a také by na tom měli jistý užitek, pokudž bychme se o to smluvili. Neb v pravdě o to předkem velikú péči mám, což se té pomoci dotýče na Turky, a zvláště maje to psaní v pa- měti, kteréž jest mi král JMt, pán náš, učiniti ráčil i některým více; o tom nepo- chybuji, že takové již také máte. I na to jsem sobě pomyslil, mohli-li byšte mi někoho dohoditi z Čechuov, jednoho nebo více, neb odkudžkoli, chtěl bych, pane přieteli muoj milý, i některé vsi od Teplice zastaviti, abych se mohl k té potřebě penězi opatřiti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Sebastianovi z Wajtmile a na Chomútově oc, panu přieteli mému milému.

Strana 110
110 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 955. Jiříkovi Bachtlovi z Pantenova o výpravě drábů jeho proti Turku. Na Krupce 1532, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Což se dotýče těch vojákuov: jižť jsem o tom po tvém poslu napsal, ježto jsi tomu porozuměl. Než kdy by konečně vy- táhnúti měli, toť chci ještě oznámiti, než toho nepamatuji, oznámil-liť jsem prvé, že na každém voze má býti sekera, motyka, lopata a rajč, i také z Lysé ať též mají a z toho zboží na hotově, a také na každý vuoz chci přidati dvě hakovnice a což k tomu ná- leží, než to chci opatřiti v Praze. A poněvadž jsem tohoto posla poručil poslati do toho kraje, i kázal jsem, aby se u tebe také stavil, ježto když zase puojde, muožeš jemu pověděti, aby k tobě zašel, jestliže mi co psáti chceš; a oznam mi, již-li od toho Horňateckého máš peníze, neb snad byl by již čas, aby on pravdu pravil; a je- dnáš-li co o Mšen a s kým, jakožt jsem o to prvé psal, tak mi oznam. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova a na Liblicích oc, mému milému. 956. Janovi Žateckému z Wekrstorfu, že může obeslati Šebestiana z Weitmile a Albrechta Šlika. Na Krupce 1532, 29. července. Opis. souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Pane Jene, přieteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Vězte, že dnes byl jest zde u mne pan Wolf z Dúbravské Hory a pan Strupín, i tak jest na tom ta věc postavena, kterak jste mi psali; a protož muožete dobře obeslati pana Sebastiana z Wajtmile i pana Albrechta Šlika, tak jakž jste to pred sebú měli, a rád vás všecky buohdá uhlédám. Datum ut supra. Panu Janovi Žateckému z Wekrstorfu oc, přieteli mému milému. 957. Úředníkům menším desk zemských, aby panu Janovi purkrabímu z Donína komorníka vydali na statky těch, kteříž berně neodvedli. Na Krupce 1532, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane a páni úředníci, přátelé moji milí. Jakož podle sněmu předešlého svolení byla jest ta věc poručena panu hofmistrovi najvyš- šiemu a mně, což se berně dávání anebo přijímání od osob z stavu panského dotýče, kterak by toho mělo se dopomáhati, aneb jaký zpuosob měl by při tom zachován býti, kteříž by podle toho svolení té berně nedali; kterážto berně byla jest kladena podle svolení stavu panského u pana Hanuše Flugka, nyní najvyššieho kancléře krá- lovstvie Českého, a u pana Jana purkrabie z Donína oc, než potom ta práce při jme-

Strana 111
Dopisy z roku 1532. 111 novaném panu Janovi zuostala. I žádám vás od najvyššieho pana hofmistra i od sebe, kteréž vám oznámení z osob stavu panského jmenovaný pan Jan purkrabie z Donína [ .....], že jsú té berně anebo pomoci svolené nedali, že jemu na statky jejich ko- morníka vydáte anebo vydati poručíte, aby se již ta věc vykonala a rovnost zacho- vala, když jsú jedni, jakž jest svoleno, dali, aby se druzí také z toho nevytahovali, nežli to podnikli a též učinili. Datum ut supra. Urozenému pánu a pánóm úředníkóm menšiem Pražským desk zemských královstvie Českého, pánu a přátelóm mým milým. 958. Prosí Jiřího knížete Saského za nařízení hejtmanu v Staré Hoře v příčině rukojmí za peníze sirotčí. Na Krupce 1532, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Osvícené a vysoce urozené kníže, pane, pane mně milostivý! Službu svú po- volná VMti knížecí vzkazuji. Milostivé kníže! VMti knížecí oznamuji, kterak jest na mne vzneseno, že sirotek muoj dědičný Nykl, Truzluov syn, má něco peněz na Staré Hoře; jakož VMti knížecí hajtman, kterýž tu na Staré Hoře jest, má toho, kterak jsem spraven, dobrú vědomost, neb mého poddaného skrze to, pergmistra z Hor Krupeckých, tak jakž se naději, zbytečně obtěžuje a pro něho i některé jiné. Nebo spravování toho sirotka mého Nykle a což on má, náleží Truzlovi z Fojtštorfu, strýci jeho, poddanému mému; kterýžto ty peníze ten Trycl [sic], co jest jich tu na Staré Hoře tomu sirotku náležitých, chce vyručiti poddanými mými některými, aby ten sirotek skrze vyzdvižení těch peněz ke škodě nepřišel; nežli že hajtman jmenovaný, jakž na mne vzneseno, chtěl by rukojmě některé mieti, ježto snad ten Tryczl nemuože jich sobě zjednati. I VMti knížecí prosím, že VMt knížecí ráčíte poručiti témuž hajt- manu, aby on takové rukojmě přijal, kteréž mieti muože, ježto by se hajtmanu mému na Krupce zdálo, že jsú za takové peníze slušně hodni. Nebo poněvadž jest to sirotek muoj, viem jeho kterak opatřiti, i jeho poručníci aby skrze to škody neměli, a také aby nebylo potřebí jinému o to, mimo mé poručení, péče o téhož sirotka mieti. Ježto té naděje jsem, že VMt knížecí tuto mú slušnú žádost ráčíte naplniti, na kterúž od VMti knížecí za odpověď prosím; a v čem bych VMti knížecí slúžiti mohl, rád bych to učiniti chtěl. Dán na Krupce v uoterý na den sv. Abdona léta oc XXXII. Osvícenému a vysoce urozenému knížeti, pánu, panu Jiřiemu knížeti Saskému, lantkrabí Durynskému a markrabí Míšenskému oc, pánu mně milostivému.

Strana 112
112 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 959. Rudolfovi z Bínu v příčině urovnání o meze jich gruntův oc. Na Krupce 1532, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane přieteli muoj milý. Jakož jsem vás žádal, oč byšte měli s knížetem Jiřiem Saským oc JMtí, což se toho člověka z Rosmtálu, kterýž tam na tento čas nesmie býti, dotýče, mluviti: i jestliže jste k tomu čas a přístup měli, té jsem naděje, že jste tak učinili a o to s JMtí kní- žetem mluvili. Což se také dotýče těch artykuluov, kteréž jste mi pro pamět sepsané dali: i nač jsem vám odpověď dal, té jsem naděje, že to v paměti máte; nežli což se dotýče některých artykuluov, totižto gruntuov našich i také rybníkuov a potokuov anebo řek, tu mi se zdá za potřebné, aby naši úředníci na to vyjeli a takovú věc ohledali, aby to všecko mohlo býti na slušném místě postaveno, což k dobrému přá- telstvie a sousedstvie náleží; ježto se naději, že jsú dosti snadné takové věci na místě postaviti. Pakli by vám se zdálo, abyšte také na to sami vyjeli a k tomu prázdnost měli, rád bych tomu byl. Také což se dotýče těch věcí, oč jsem s vámi mluvil, kteréž, té jsem naděje, že také v paměti máte: i za to vás žádám, že [na] mne v tom ve všem budete mieti přátelskú péči, neb také ta jest má vuole, abych vám se v dobrém přátelstvie za- choval. A ta jest má žádost, abychme se po některých dnech spolu shledali, jakož jste tomu zde na Krupce ode mne vyrozuměli, toliko kdybyšte k tomu prázdnost měli. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Rudolfovi z Bínu a na Labštejně, hofmistru oc, přieteli mému milému. 960. Vilémovi Kříneckému z Ronova v příčině odvedení mu a vypůjčení peněz, poněvadž jich na výpravu proti Turku potřebuje; oznamuje, že z říše k Vídni na pomoc táhnou oc. Na Krupce 1532, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Psaní učinil jsem vám včera, chtěje k vám je poslati, a v tom nežli jsem poslal, poslán mi od vás list od Bachtle z Lysé, a oč jste mi psali, tomu jsem všemu porozuměl. I posélám vám s tiemto psaniem i ten druhý list, kterýž jsem vám psal, ježto z toho vyrozumíte té mé potřebě, že bych rád, abyšte mi na tento čas všecko dali, co by mi od vás dáno býti mělo. A téhož byl bych vděčen i od pana Václava Húgvice, a kdybyšte mi i jinde mohli něco peněz k vypůjčení zjednati až do tisíce kop gr. č., anebo více, rád bych vám se toho přátelsky odplatiti chtěl. Neb toto vězte, že také od krále JMti psaní mám, tak se naději, k tomu podobné aneb takové, o kterémž jste mi napsali; a naději se,

Strana 113
Dopisy z roku 1532. 113 není-li vám již o to listu od JMKské dodáno, že bude; nebo netoliko z pánuov, ale i z rytieřstva mnohým se osobám o též píše aneb na ten zpuosob, že jest JMKské žádost, aby k té potřebě proti Turkóm a k JMKské přijeli a při JMti byli, ježto bych to také rád naplnil, budu-li ten dostatek mieti, a protož najvíce na tento čas o peníze péči mám. A což se pomoci ode mne dotýče, vězte, pane přieteli muoj milý, že jsem ještě lidí svých služebných neposlal, nežli brzo poslati chci, nebo bych rád, aby v jednom i v druhém mnú nescházelo, pokudž mně slušně možné jest. A s tiem vám vinšuji zdraví a všecko dobré. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Vilémovi Kříneckému z Ronova oc, panu přieteli mému milému. Což se dotýče novin, poněvadž jsú rozličné a ne ve všem se spolu srovná- vají, neviem vám co dostatečně jistého oznámiti, mimo ta psaní, kteráž byla do krajuov poslána. Než slyšetiť jest, žeť z říše dosti zhusta k Vídni táhnou a najvíce po Du- naji, a také slyšeti, že by drahně tisíc lidí císaři JMti na pomoc přitáhlo z Hyšpanii po moři a že by již v říši byli. Také i to slyšeti, že by některá knížata říšská při císaři Římském a při králi, pánu našem, JJMtech osobně táhnúti chtěli; než toho ještě neviem, kdy z Řezna vytáhnúti ráčí. Také i ta řeč jest, že by císař Turecký nedávno k Bělehradu Dolniemu přitáhl, a někteří rozprávějí, že by byl u Budína: pak co jest v tom pravda, toho neviem, než nechávám toho při tom, co jest se do krajuov psalo. Posílám vám teď list ku panu prokuratorovi, zač jste mne žádali o toho Martina Rázka, ač neviem, prospěji-li co v tom. 961. Janovi Boryňovi ze Lhoty v příčině poddaného. Na Krupce 1532, 30. čorvence. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane prokurator. Přieteli milý! Oznámil jest mi pan Vilém Křínecký z Ronova, že by u něho byl Martin Rázek, a jakž jsem srozuměl, že i pod ním grunt má. I jestliže by vám bylo obtížné jeho jemu nechati a propustiti, tehdy prosím vás, že jemu jeho ponecháte až do svatého Jiří najprvé přieštieho, aby mohl se volně vyprodati a v tom času také k jeho potřebě býti. I té jsem k vám naděje, že to k mé žádosti a přímluvě učiníte. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři, panu Janovi Borňovi ze Lhoty a na Míkovicích, krále JMti prokuratoru, přieteli mému milému. 962. Šebestianovi Kroupovi z Kamenice, aby udržel kázeň mezi jeho dráby proti Turku vypravenými. Na Krupce 1532, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Kroupo milý! Což se dotýče těch drábuov, kteréž jsi mi zjednal, bylť bych hned jim list, oč jsi se mnú mluvil, abych jim psal, poslal;

Strana 114
114 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. než totoť mi se zdálo předkem za zvláštnie potřebné oznámiti, že jest mi za věc jistú oznámeno, kterak by ti drábi mnozí, kteříž jsú od pánuov Pražan na Turky posláni, hned brzo, jakž z Prahy vytáhli, lidem škody činili, komuž mohli obilé brali, chalupy vylamovali, dobytky bili a tak rozličnú svú vuoli provozovali. I jestliže jest tak, jest to věc veliká; a že by sobě to za zástěru brali, že proto to činiti musejí, že jim špíže dána není, ježto majíce peníze, ač jestliže jsú jich před časem neutra- tili, mohli jsú sobě za to špíži kupovati. A naději se, že proto jest jim služba po- lepšena pro špíži, jakož já též jsem učinil, abych také i z zřízení zemského nevy- stúpil, že což jsem se podvolil více dáti nežli po třech zlat. rejnských, že jsem to učinil z té příčiny, aby měli to na pomoc špíže. A poněvadž se naději, že také mnozí jsú z těch z Prahy: i byť měli ten spuosob držeti a takový neřád puosobiti, toť by byla věc mně těžká, jedno, že by bylo proti zřízení a svolení zemskému, druhé, že by činili těm škodu, komuž činiti nemají, třetí, že by král JMt, pán náš milostivý, mohl sobě to obtiežiti, a čtvrté, že by mohli mnozí z nich zbiti býti a někteří se i rozběhnúti, jakož se snad tak i některým Pražským žoldnéřóm přihodilo; ježto bych jim toho nepřál a také mně by se veliký zmatek stal, i tobě mohla by skrze to těžkost přijíti, kdyby se ten počet nenašel, který bych poslal, kdybyšte se měli ukázati před najvyššiem panem hajtmanem vojska královstvie Českého. I zdá mi se za potřebné, aby ty všecky dráby měl před sebú bez meškání a toto jim předložil a oznámil, aby se takových věcí nedopouštěli a tobě to připověděli. Pakli by který z nich byl jiného úmyslu, ať to radši před časem nežli po času oznámí. A jestliže se tak chtie zachovati a toho nedopouštěti, jakžť tuto píši, tehdy bych jich nechtěl tím meškati, což se peněz dotýče, pokudž mi náleží, i také jim ten list poslati, o kterýž jsi se mnú prvé mluvil. I na čem to postavieš, oznam mi to bez meškání, neb jest toho zdá mi se potřebí, abych v tom opatřen byl pro mne i pro tebe. Datum ut supra. Urozenému vladyce Sebastianovi Kroupovi z Kamenice, mně milému. A věz, že i toto jest mi oznámeno, ač neviem, jest-li tak, že by páni Pražané pro takový pokřik, kterýž na jejich dráby byl, i toho sě, aby jim to snad přičteno nebylo, odvážili, že jsú jim některý vuoz špíže poslali: i toho bych se nerad do- pustil, abych měl svým více dávati takovým spuosobem, nežli bych povinen byl. I toto již všecko věda, jestliže tak jest, tehdy potřebuji v čas v tom opatřen býti, aby se moji téhož aneb k tomu podobného nedopustili. 963. Janovi Švábovi z Chvatliny v příčině opatření rozličných věcí a rozeslání listů. Na Krupce 1532, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Švábe milý! Ač ještě ke mně jest Semín zase nepřijel z Prahy, a já, dá-li pán Buoh, pojedu dnes na Teplici, i zdáloť mi se proto

Strana 115
Dopisy z roku 1532. 115 tohoto posla k tobě poslati. Pak na to psaní, kteréž jsi mi byl učinil po mém poslu, oznamuje, což se Šlajbora dotýče: nezdá mi se potřebí odpovědi dávati, dokudž Semín ke mně nepřijede. A dodáno jest mi od tebe krabičky, v kteréž jest také ten list od Jetřicha z Rajchu oc, i poslati chci jej také ku panu Sebastianovi z Wajtmille. Ještě vždy neviem, na čem jsi to postavil, což se Jeronyma z Božic dotýče, jakož mi měl peníze zjednati, zjednal-li jest co čili nic; neb poněvadž jest od sv. Jiří více nežli čtvrt léta minulo, již by bylo potřebí o tom věděti, kterak jest ta věc. Oznam mi, co jsem já na se dluhu vzal za Arnošta lantfojta u panny převory Světecké, a má-li to také Bachtl napsáno mezi jinými věcmi, které dluhy mám za téhož Ar- nošta na sebe vzíti. Psal jest mi byl Václav Zima, zdá mi se, o Petra Žibřida, že bych ještě jemu na tento čas něco dáti měl, ježto máš to snad napsáno: i když budeš mieti od Bachtle peníze, daj to jemu. Posélámť teď, co jsem psal Sebastianovi Kroupovi, i kaž jemu to brzo dáti; a posélámť toho také i přípis a to proto, aby se na to vyptal, tak-li jest, kterak jest mne zpráva došla o pěšiech anebo drábiech Pražských; a co mi on Kroupa bude psáti, pošli mi to bez meškání, neb bych v takových věcech nerad na omylu byl; a protožť poroučiem, aby se na to vyptal, že nevím, co mi o tom on Kroupa oznámí a napíše. Posélámť také teď některé listy, i kaž jeden dáti panu Březenskému, druhý Trčkovi, třetí Munkovi. A která cedule svědčí panu Janovi Žateckému, kaž ji jemu dáti bez meškání zítra. A pošli ode mne jeden list panu Zdeňkovi Trčkovi a druhý Václavovi Bublovi po jiném poslu, a od každého z nich ať se odpovědi žádá, a máš-li již odpověď od pana Adama z Šternberka, pošli mi to. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. A kdyžť pošle syn muoj peníze, přijmi je a schovaj a nedávaj z nich žádnému nic, ažť oznámiem; a bude-li mi co při tom psáti, pošli mi to, jakož naději se, že tobě také něco psáti bude. 964. Jiříkovi Bachtlovi z Pantenova o výpravě jeho drábů proti Turku oc. Na Teplici 1532, 30. července. Opis souč, v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Nežli jest tvuoj posel ke mně včera přišel u večer na Krupku, žeť jsem již byl tuto jednu ceduli napsati dal, kterúžť teď posélám, a protož již jsem jiného posla neposlal, kterak jsem toho v druhé ceduli dotekl; než posélámť teď dva listy, jeden ku panu Vilémovi Kříneckému a druhý ku panu Václavovi Húgvicovi, i kaž jim je poslati, a co mi zase odpíší, muožeš to poslati Janovi Švábovi do Prahy, aby mi to poslal, i také co by mi při

Strana 116
116 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. tom psal; pakliť se bude zdáti ke mně naschvál posla poslati na Teplici, to muožeš učiniti. Což se dotýče těch vojákuov anebo drábuov: takť jsem je dal zjednati, jako Pražané, a kdybych byl mohl lépe zjednati, byl bych to rád učinil, a byl by mne na to Kroupa nenamluvil, abych jim více dal, kdybych byl mohl jinde laciněji je mieti a odjinud nežli z Prahy, ač také nejsú to vše sami Pražané anebo jejich obyvatelé, než také odjinud. Nebo nechtěli jsú v těchto krajiech pěší bráti nežli po čtyrech zlatých rejnských na měsíc, i když mi žádný laciněji zjednati nemohl, ani mi kto oznámil, aby mi se to zjednati mohlo, i přijal jsem to za vděk, cožť jest mi se zjednalo. Což se pak drábuov Pražských dotýče: mně se to zle líbí, co jsú předse brali, kterak jsi mi psal, ježto bych tomu nerad byl, aby se moji téhož dopustiti měli, jakož jsem jemu Kroupovi o to mnoho psal, i také prvé to jsem jemu oznámil, kterak bych chtěl, aby se tak zachovali, jakž býti má, ale ne jináče. Také což se dotýče dvú vozuov z Lysé poslání, jednoho prázdného a druhého s pěšími, i při kterémž jsú pěší tvoji a jeden jiezdný, kteříž by měli býti pod spravovániem Vinaře: i cožť se ještě zdá, aby ještě více pěších bylo při tom voze, kaž je zjednati, neb mněť se zdá, že muože býti blízko ke XXti, neb jeden jiezdný snad málo více za- městkná nežli dva pěší, poněvadž i podle svolení sněmovnieho má býti XXti pěších k jednomu vozu a forman a povozný, a k jednomu vozu deset jiezdných, i to bude dvénásob pěších proti jiezdným, a proto předse forman a povozný. A poněvadž jsi formany dal zjednati k těm vozóm, také daj zjednati povozné, a káži jim též platiti jako pěšiem; a ať mají forman i povozný zbroje na voze, jakž na pěší náleží, neb za to mám, že budú moci také býti položeni v ten počet mezi pěší jako i jini drábi. Mají mi přivézti do Prahy na vozy hákovnice i také pavezy pro pavezníky z Blatné, i také něco prachuov a kulek hákovničích. Což se Arnošta lantfojta dotýče, poněvadž jest již ta věc prvé srovnána, chci to opatřiti, oč jest německy psáno, i také což se jiných dotýče oc; nežli toho sem v tom sepsání nenašel, kteréž jsi mi poslal, co jest dlužen panně převoře Světecké, ježto na to má list nebo dva, a jestliže se dobře pamatuji, jest toho sto kop míš. anebo českých; ježto byl jsem již připověděl dáti při svatém Jiří podle toho zapsání, abych to vyvadil, a již jest mne z toho napomenula, abych jí to dal, a jakú má na to jistotu, to vyvadil. Pak ač jsem jí ještě nedal, než nerad bych svým rčením zpátkem šel, o čemž i Arnošt vědomost má, a takových jí jináče dáti nechtěl, než aby mi jistotu vrátila, kteráž na něho i od něho jest. Jakož jsi mi také psal o manželku jeho, co se jí ještě ode mne dáti má: i nadál jsem se, že jest již dáno, ale snad tudy sešlo, když se těmi penězi prodlelo od Horňateckého; než má jest k tomu dobrá vuole, aby jí dal z těch peněz od něho XXXV gr. č., poněvadž jí o to, kterak jsi mi psal, pozuostáno.

Strana 117
Dopisy z roku 1532. 117 Také list manželce tvé chci rád rozkázati udělati, o kterýž jsi mi psal, toliko oznam mi při jiném poselstvie, jí-li toliko má samé svědčiti, čili tobě také podle ní. Kdy pak budeš mieti poslati ty vozy vojanské do Prahy, chciť to, dá-li pan Buoh, při jiném poselstvie oznámiti, jakožť jsem též prvé psal. Dán na Teplici v uoterý na den sv. Abdona léta XXXII. Urozenému a statečnému rytíři Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova a na Liblicích oc, mému milému. Věz, když sem dnes přijel na Teplici, tehdy přijel ke mně Semín, kteréhož jsem do Prahy posélal a rozličné mi noviny přinesl: ale vždy jim nerozumím, když se jedny s druhými nesrovnávají, a protož o tom nyní psaní zanechávám; nežli po- sélámť teď přiepis, co by císař Římský a král, pán náš, JJMti měli mieti lidí proti císaři Tureckému na tento čas bojovných, když se strhnou. A což se dotýče drábuov Pražských, také jsem se ptal na Semínovi, co o tom tam v Praze slyšel o jejich neřádu: i praví, že nic. 965. Kryštoforovi z Švamberka o výpravě válečné proti Turku, o svatbě syna jeho Hendrycha s dcerou pana Jana z Pernšteina oc. Na Teplici 1532, 31. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Psaní, kteráž jsú vám dodána nedávno ode mne, měl jest z těch posluov jeden, kterak jsem byl poručil, prvé k vám jíti nežli na Blatnú; než kudy jest to přišlo, že jest prvé na Blatnú šel, toho ne- viem. A také psal jsem vám z Krupky, ježto se naději, že jest vám to z Blatné posláno v pondělí minulý, a protož, což jsem vám psal, nezdá mi se potřebí toho mnoho tuto opakovati. Nežli toto račte věděti, což se služby jiezdným dávání dotýče, tak jest svoleno: abychme po Xti zlat. rejnských dávali zbrojným lidem, a husařóm aneb kozákóm po VI zlat. I těch jsem sobě zjednati nemohl, než slyšeti, že by pan Jošt z Rožmberka zjednati sobě dal kozákuov a pan hofmistr najvyšší husařuov; a syn muoj mi psal, že by, jako včera týden minul, jel tudy k Blatné Rejštejnar, kterýž jest aneb býti má polniem maršálkem u vojště českém, a že by tu v Blatné mluviti měl, jako by měl poručení od krále JMti, aby žádných husařuov anebo ko- zákuov nepřijímal anebo pod tiem strojem [sic]; pak toho neviem, také-li se to ne- vztahuje na jiné, než snad, cožť jest na sněmu svoleno, mělo by mieti svuoj pruochod. A jakžkolivěk jest, jáť jsem sobě ještě svého počtu jiezdných zjednati ne- mohl, neb i ten, kohož jsem do Míšně posélal, vrátil mi se zase, než proto předse své pěší poslati chci; a pravil mi pan Rudolf z Bínu, hofmistr Míšenský oc, že tam

Strana 118
118 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jiezdným dávají na měsíc po XII zlat. rejnských, pak již o těch věcech nechci vám mnoho vypisovati, abych vás dlúhým psaniem nezaneprazdňoval. Nežli psal jsem synu svému, nebude-li moci prvé, aby na den sv. Vavřence konečně moji z Blatné vy- táhli do Prahy a odtud předse k místu uloženému. Což se pak dotýče toho, kto by měl peníze našim služebným dávati: jáť jeho ještě také v pravdě mieti a zjednati nemohu, než budete-li vy moci, račte se k tomu přičiniti, koho k tomu hodného zjednati, ač já proto chci také na takového se ptáti, než proto s niem toho nezavru, leč bych vám prvé oznámil, neb zjednáte-li vy, tehdy by mně nebylo potřebí toho dokonávati, s kým bych jednal. Kdež jste mi také ráčili napsati, jaké jest vám psaní od krále JMti, pána našeho, přineseno: i tak se naději, že takovéž mám, jakož jsem vám o tom psal po svém poslu; a takových psaní mnozí páni mají a jako napořád všickni, není-li všem z jednoho rodu psáno, ale vždy někomu z nich; a oznámeno mi nedávno, že také z rytieřstva mnohým o též psáno jest; než jest-li psáno Pražanóm a městóm, aby proti tomu také něco více poslali, nežli jest na sněmu svoleno, o tom jsem ještě neslyšel. I pane švagře muoj milý, jakž jest při tom muoj úmysl, budu-li mieti k tomu dostatek, o tom jsem vám prvé psal; a což se vás dotýče, znám to, jaký nedostatek na svém zdraví mieváte: nežli snad JMKská, aneb ktož k tomu radí, ne vše v tom obmejšlejí naše osoby, nežli více-li by nás bylo osobně, že by snad také více do vojsky přibylo lidí bojovných, jakož jest podobné. A abyšte měli na to co králi JMti odpisovati: mně se zdá, že není potřebí na tento čas, než že bude k tomu dosti času, když ráčí podruhé obsélati, ač přijde-li k tomu; než když by podruhé nás psaní došlo, kto by z nás nemohl čemu dosti učiniti a z které příčiny, to by se mohlo JMKské oznámiti. A toto jest mi také oznámeno, že kteříž se listové z ry- tieřstva osobám psali od krále JMti o túž věc, že na mnohých listech jest nápis jinú rukú nežli v listu, a z toho se lidé někteří nadějí, že tepruva ti nápisové svrchu zde v Čechách se píší, toho se snad domnievajíce, že ta věc více jde z jiných nežli z krále JMti; než nám některým, o tom držiem, že jest psáno v listu i na listu jednostajnú rukú, neb nás také některé u dvora znají. Což se mého příjezdu na Blatnú dotýče: rád bych tam pospiešil a nerad bych zde v tomto kraji mimo potřebu jednoho se dne meškal, než ještě mám zde pilně činiti, ježto nyní nezdá mi se vás tiem zaneprázdniti, abych vám o tom o všem vypisoval. Jací se nyní spuosobové vedou aneb vajkladové, o čem jste ráčili v svém psaní dotknúti, znám to poněkud také, i chce-li se nám vždy blázniti a rozumu ne- užívati, tehdy jest nám snadné pískati, totižto obci oc. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Teplici v středu po svatém Abdonu léta oc XXXII. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Bechyni oc.

Strana 119
Dopisy z roku 1532. 119 Jakož jste mi, pane švagře muoj milý, také psali, což se pana Hendrycha, syna vašeho, a dcery pana Jana z Pernštejna dotýče: i mněť se zdá za potřebné, abyšte o to psaní učinili ku panu Janovi z Pernštejna na ten rozum, poněvadž se ten čas přibližuje, což se té svadby oc dotýče, že žádáte věděti, na který den a kde mělo by to býti mezi časem svatého Bartoloměje a svatého Václava, aby v tom syn váš věděl se kterak zachovati, též i vy, pokudž vám při tom náleží; pakli by v tom byla jaká překážka tou nynější na Turky vojnú a tažením, že byšte také rádi o tom v čas a brzo věděli; a již dále ráčíte věděti, na jaký spuosob to psaní zavřieti. A jestliže k němu brzo pošlete, snad také tam v Moravě spolu najdete je bratři, jakož jsem vám prvé psal, že jest tam do Moravy i k Skalici pan hofmistr jeti chtěl, a za to mám, že jest jel. Což se pana Svojše dotýče, neviem, jaké má na tento čas srovnání s panem Joštem z Rozmberka, nežli čemu jsem z vašeho psaní vyrozuměl; než naději se, že dále smlúva není, aby trvala nežli do sv. Víta najprvé přieštieho. Mám také psaní včera od pana Břetislava Švihovského a kteréhož jste mi artykule ráčili přípis poslati: i jest podobné, že jest ta řeč byla mluvena; neb mám přípis psaní z Polsky, kdež se oznamuje, že před časem některým král Polský JMt ráčil poselstvie učiniti do Uher, hledaje nějakých prostředkuov k srovnání mezi králem JMtí, pánem naším, a císařem Tureckým a vajvodú, a tak doloženo v tom psaní, aby císaře Tureckého zase odvedl. Než jest-li jaká námluva již učiněna, o tom ne- viem, než hlas se pouštie, jakoby již císař Turecký u Budína nebo na Budíně byl. Než z této strany z říše ještě netáhnou, nežli slyšeti, že by se již něco k tomu strojili. Kdež jste mi také napsali, též-li jest mi král JMt psal, jako vám, i o syna mého: i též; nežli, pane švagře muoj milý, k čemu se v tom mám, o tom jsem vám prvé napsal i také v tomto nynějším psaní toho dotýkám. A žádal jsem vašeho Kalúsa, aby ode mne poslal na Blatnú ceduli synu mému; i jestliže by posla nemohl brzce mieti, prosím, račte poručiti úředníku, aby to bylo brzo synu mému posláno, neb jemu Kalúsovi, i na posla rozkázal jsem dáti; a prosím vás, že sobě do Kalúsa toho neobtížíte, jestliže se tak brzo nevrátí k vám, kterak jste jemu poručili, neb jsem jeho prvé vypraviti nemohl. A teď vám posélám, pane švagře muoj milý, přípis, jakž mi oznámeno, co by císař Římský a král, pán náš, JJMti měli mieti lidí bojovných k tomuto nynějšiemu tažení na Turky. 966. Radě města Ústí nad Labem, že jim peníze ujistiti chce oc. Na Teplici 1532, 31. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí. Kterúž jste mi odpověď na mú žádost dali, což se pana Jana Březenského dotýče, že mi těch peněz čekati

Strana 120
120 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. chcete: také rád vám to těch 11/2 C gr. č. ujistiti chci i s úrokem, a dobrým přátelstviem vám se odplatiti. A zdálo mi se vám toto také oznámiti, že jest toho některá příčina, kteréž jsem, jsa na Krupce, porozuměl; i žádám vás, že některé z vás ke mně sem na Teplici z vašeho prostředku pošlete na rozmluvení tento pátek anebo v sobotu najprvé přieštie. Datum ut supra. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Ústí nad Labem, přátelóm mým dobrým. 967. Šebestianovi z Weitmile v příčině jistoty na dluh sirotčí; prosí za oznámení, zdali do Teplice přijede. Na Teplici 1532, 31. července. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. nepag. č. 3990. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož pan hofmistr najvyšší jest po- ručníkem dětí a statku někdy pana Václava Kafunka, a sirotek páně Buštěhradského jest těm sirotkóm téhož pana Kafunka dlužen, tak kterak jest se ta věc sečtla, III1/2XLI I? gr. č., jakž jest mi to Jetřich z Rajchu oznámil; neb za to mám, že jsú se o to učtli, neb mi tento list poslal hlavní, kterýž vám posélám, že se ten list má dáti panu hofmistrovi, neb jemu také svědčí, jakož z toho listu tomu šíře vyrozumíte. A poněvadž pan hofmistr jest poručníkem těch sirotkuov pana Václava Kafunka a také spolu s námi páně Buštěhradského, tehdy od nás má jemu jistota udělána býti, anebo ode mne, kterak jsem prvé v takových dluzích jistcem se či- nieval, ač společně nám náleží i panu hofmistrovi takové dluhy opatrovati a spra- vovati na místě sirotčiem oc. I žádám vás, pane přieteli muoj milý, že k tomu listu pečeť svú přiložíte, a já také svú dolože, poslal bych ten list jmenovanému Jetřichovi. Pakli se vám co v tom jiného zdá, žádám vás, že mi to oznámíte. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Sebastianovi z Wajtmile a na Chomútově oc, panu přieteli mému milému. Srozuměl jsem od jednoho našeho dobrého přietele, že byšte měli za to žá- dán býti, abyšte sem do Teplice tuto sobotu najprvé přieští přijeli: i žádám vás, oznamte mi, přijedete-li, nebo bych vás, pane přieteli muoj milý, rád viděl. A poslal jsem také list po tomto poslu panu Janovi Donínskému, neb za to mám, že jeho v Chomútově najde; a zdá-li se vám, muožete zatiem toho listu s krabičkú hlavnieho u sebe ponechati, a když zase posel puojde, mně jej po něm poslati. (Ostatek této sbírky viz v díle XII. Archivu Českého.)

Strana 121
A. XXVIII. DOPISY RODŮ HRADECKÉHO A ROSENBERSKÉHO od roku 1450 do 1526. K vydání upravil Antonín Rezek. (Čísla 1—372 z let 1450—1470 viz v díle VII. str. 201—400, čísla 373—714 z let 1470 až 1475 v díle VIII. str. 1—160, čísla 715—936 z let 1475—1478 v díle IX. str. 121— 240, čísla 937—1168 z let 1478—1506 v díle X. str. 1—120.) 1169. Albrecht z Kolovrat Petrovi z Rosenberka: o spůsob vybavení Švamberkův ze zajetí. V Budíně [1506 konec nebo 1507 počátek]. Orig. II. 325/1. Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Zdravie i všeho dobrého toho bych vám věrně přál s pravú věrú. Račte věděti, že panu Hendrychovi*) ta cesta jest poddána, ať by pány Švamberga pustil na šacunk XXM fl. raynských na takový zpuosob, ať by těch XXM fl. raynských anebo za to, což by slušně stálo, statku k věrné ruce postúpili některému přieteli, však proto toho statku užívali do rozsudku takto, ať by na králi Římském JMti to bylo mocně přestáno: jestli že jest je slušně zjímal, dajce šacunk ten XXM fl. nebo statku za tu summu, což by se za slušné našlo, postupte; pakli se to najde, že jest je neslušně zjímal, buďte toho prázdni šacunku. A král Římský JMt ať by tomu konečný rozsudek dokonal do sv. Jakuba; a což tu JMt rozezná a najde stranám, tomu ať by dosti učinili, nikam se neodvolávajíc. Pak nebude-liť chtieti k tomu svoliti, tehdy JMt s jinými cestami mne vyspraviti ráčí. Vaší radú sě v tom dále a páně komorníkovú zpravím, a to v moci od JMti mieti budu. Zde mé věci při JMti dobře stojie a všem, ktož jsú se mnú přijeli; zač žá- dali, JMt je milostivě slyšeti i učiniti ráčil, oč žádali.**) Než sám o sě sem JMti ještě za nic nežádal a nemám toho úmyslu žádati, chci ještě počkati do jiného času. *) z Gutšteina. **) Viz tatáž skoro slova v listu č. 1171 (1507, 31. Jan.). Podle nich vročil jsem tento dopis. Archiv Český XI. 16

Strana 122
122 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Dajž pán Buoh nám shledánie ve zdraví. Sněm na středopostí tuším že býti musí pro pány Švamberky, nebude-liť nic moci býti zjednáno s p. Hendrychem. A listové do Moravy, do Slezí i do Čech o hotovost, ti vypraveni budú. Datum in Buda, do- Albrecht z Kolovrat, manu propria. minico post Pasce. Pánu a přieteli mému milému panu Petrovi z Rozumberga JMti v ruce samému buď dán. 1170. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: posílá k němu služebníka svého. V Meziříči [1507], 25. Jan. Orig. Fam. Lomnic. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Zdraví, sčěstí i všeho jiného věrně bych VMti přál, muoj milý pane bratřě. Teď k VMti pošílám Johanesa, písařě svého. Což s VMtí bude v tomto poselství ode mne mluviti: prosím, že mu toho ráčíte věřiti, jako bych s VMtí sám mluvil osobně. A s tím dajž sě pán Buoh VMti dobře jmíti, jakž bych toho VMti věrně přál. Dán na Mezříčie v pondělí na sv. Pavla Jan z Lomnice a na Mezříčí. víru obrácení oc.*) Mému milému pánu a bratru, panu Petrovi z Rozimberka. 1171. Krištofor ze Švamberka Petrovi z Rosenberka: o jetí Jana Bavůrka ze Švamberka od Plzeňských a o neprospěchu své věci u krále. Na Zvíkově 1507, 31. Jan. Orig. č. 3483. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Zdravie i všeho dobrého věrně bych vám přál. A račte věděti novinu, ač neviete-li jie prvé, že jest Bavůrek jat od Plzeňských, a za to mám, že zítra buohdá ráno tázán bude. A byl bych vám tu věc prvé oznámil, ale že sem jistoty o tom nevěděl, až tepruva dnes vrátilo se pánu zase poselstvie, ježto tam posielal o to do Plzně; a také tam pán poslal hned dnes k tázání o našich věcech, a také jest poručeno při tom na to se ptáti, co se písaře toho dotýče, kterýž vám odpověděl, kde svá stanoviště mievá, aneb odkud vycházie na vaše škody, aneb z čieho návodu vám odpověděl; a o to jest dostatečně poručeno. Pak zviem-li o tom co jistého, to vás tajno nebude. A račte věděti, že sú jeho jali na jeho tvrzi tu na Chřínově; a to tak rozumiem, že sú měli špehy po něm, kdyby tu přijel, a když zvěděli, že tu má býti, i poslali tam něco pěších a jiezdných. A tu oni zlezli tu tvrz, a on se ještě byl někde zavřel, a oni pod ním zapálili, a tak i vzali ho sama šestého. A to se stalo v pondělí minulý na úterý v noci [25. Jan.]. A za to mám, že o tom viete, že jest pan kancléř**) již z Uher *) Týká se patrně události, o níž mluví Palacký v D. č. V. 2. str. 111. Viz k tomu také z téhož dne list pana Jana z Lomnice v A. Č. VI. str. 345 č. 68. **) Albrecht z Kolovrat.

Strana 123
Dopisy z roku 1507. 123 přijel. Neb dnes byl Appolon*) zde, ten mi to pravil, a tak mi pravil, že jest od pána v Meziřiečí jel. Než tak sem na něm srozuměl, neb se v tom pochluboval, jakož on to umie, a pravil, že všickni, kto sú se panem kancléřem u krále JMti byli, že sú své věci všecky dobře zjednali, a že žádného nenie, krom jediného, kdo sú s ním byli, aby sobě každý něco u JMti nezjednal. I myslil sem sobě také, abych já byl s ním jel, že bych také byl něco utrhl. Avšak proto hned sem dnes poslal ku panu kancléři, prose ho, aby mi znáti dal, kterak jest u JMti o mé věci zjednal, jako sem ho prosil, a také na čem jest ta věc u JMti postavena, co se bratří mých dotýče.**) A také sem nějakú zmienku k Appolonovi udělal, co se úřadu purkrab- ského dotýče, komu tuší, kdo jej mieti bude. I tak mi řekl, že nesluší žádnému, než najprvé vám a potom panu komorníkovi***), aneb panu sudiemu†), aneb panu Holickému††); a muož jich tak mnoho hádati, že někoho vždy uhodne, a v tom nelze chybiti, že vždy někdo musí býti. A dajž pán Buoh, abychom se spolu ve zdraví shledali. Datum Zviekov, dominico ante Purificationem b. Mariae virg. anno oc 1507. Krištofor z Švamberka, manu propria oc. Pánu a bratru milému, panu Petrovi z Rozemberka oc. 1172. Petr Holický Petrovi z Rosenberka: o nezdraví svém. V Leštně 1507, 14. April. Orig. č. 3485. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Psaní vašemu o jiezdu mú do Budína porozuměl sem: i ač sem ji byl kolivěk z úmysla vypustil, budu-liť zdravější nežli nynie, nebuduť tomu velmi odporen. Neb račte věděti, že jest pán Buoh ráčil na mne dopustiti jakýs kašel a k tomu dušnost: bylo-li by mi tak, jistěť bych jeti nemohl. Panu Dubnovi drobet sem holdu dal; nevím pan Máj bude-liť chtieti ode mne přijíti. Tím račte jisti býti, žeť mi lehko nenie. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Ex Lesstno, fer. IV. die s. Ti- Petr Holický z Šternberka oc. burtii 1507 anno verbi incarnati. Urozenému pánu, p. Petrovi z Rožnberka na Krumlově oc, panu švagru mému milému. *) Patrně nějaký služebník, písař neb sekretář páně kancléřův. V Emlerových Pozůstatcích desk I. 240 přichází tohoto času Appolon z Želec. **) To jest zajatých na Schwarzenberce bavorském Bohuslava a Jana ze Švamberka. Viz č. 1168. ***) Tuším že ještě Janovi ze Šelnberka. †) Zdeńkovi Lvovi z Rožmitálala, kterýž se jím pak vskutku stal. ††) Petrovi ze Šternberka.

Strana 124
124 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1173. Plzeňští Petrovi z Rosenberka: o velikém ohni, který město stihl.*) B. m. 1507, 10. Jun. Orig. č. 3486 a. Službu svú vzkazujem VMti vysoce urozený pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti tajno nebuď, kterak se jest nám znamenitá a nenabytá škoda úkladem zlých lidí stala, takže tu sobotu po Božiem těle [5. Juni] času nešpornieho oheň kladený vyšel jest v předměstí Škvrňském, tu jest ten den shořelo dvoruov znamenitých devět; a potom hned v pondělí [7. Juni] vyšel jest též oheň kladený v městě na několikero, v jednu hodinu času polednieho, kdež jsme tomu nikoli odolati nemohli pro veliké horko a vietr přielišný, takže jest města, bez mála několik domuov, polovice vyho- řelo a mnoho dobrých znamenitých domuov pod cihlami s dobrými sklepy na grunt vyhořely, k tomu brána Škvrňská s věží, též na městských zdech, bráně i mnoho městských věží do gruntu vyhořely, k tomu množstvie domuov vobito. Též při tom času, hned v tu hodinu, vyšel jest oheň v témž předměstie, takže ostatek té strany polovice toho předměstie vyhořelo i ten dvuor s marštalemi, v kterémž jste VMt při sněmě koně jměli, až do zdi městské oc. Pane milý! znajíce VMt takovou znamenitů záhubu a nenabytú naši škodu, VMti prosíme, že nás VMt v takové příhodě litovati ráčíte. Také VMti prosíme, jakožto pána na nás vždy laskavého, majíce k VMti vždy zvláštní dověrnosť a na- ději, že nás VMt v takové věci neráčíte opustiti, a že nám XL nebo L pěších aspoň do čtyř neděl pro zachovánie zámku poslati ráčíte, do dalšieho našeho opatřenie, neb se ještě dalších příhod zlých lidí, kterých se vystřieci nemuožeme, obáváme. A dále VMti věděti račte, že úmysl náš jest králi JMti, panu našemu najmilostivějšímu, vyslati a JKMti tuto příhodu oznámiti, při tom JMKské za opatřenie prositi; neb jestliže od JMKské pomoci jmieti nebudem, strach jest, že ta strana shořelá polovice se neosadí. Protož VMti prosíme, že VMt ráčíte také za nás k JMKské přímluvu milo- stivú učiniti, aby ten zámek některak zase mohl osazen býti, a tu přímluvu k JMKské že ráčíte při tomto poslu poslati. Toho my VMti, jako pánu vždy na nás laskavému, budúcně rádi zasluhovati chceme. Datum fer. V. in Octava Corporis Christi anno domini oc VII°. Purkmistr a radda města Nového Plzně. Item, pane milý, když se tento list VMti psal, ve čtvrtek v ochtáb těla Bo- žieho, času nešpornieho opět vyšel jest oheň v městě, a tu XIII domuov z gruntu vyhořelo a jiné všecky vobili domy, že jednoho ve všem městě celého nenie. Při tom hned, jakž v městě se zapálilo, předměstie Škvrnské na několik miest se zapá- lilo, takže všecko to předměstie, až do bašty nové, z gruntu vyhořelo, a mnoho lidí se zasuli a shořeli v městě i v předměstie. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu nám vždy laskavě přieznivému. *) Viz Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské (vyd. J. Strnadem) str. 102—106.

Strana 125
Dopisy z roku 1507. 125 1174. Rychtář Miličínský Petrovi z Rosenberka: o lidech poddaných. V Miličíně 1507, 18. Jun. Orig. II. 108, 1. Vysoce urozený pane, pane muoj najmilostivější! Službu svú VMti vzkazuji poddanú. Jakož ste ráčili mi vzkázati, abych VMti cedulí spravil o Janovi, Jižného synu, svobodný-li jest, čili nic: i račte věděti, žeť svobodný jest a VMti poddaný. Protož ráčíte-li jeho VMt propustiti, toť jest při vás; neb pane milostivý, máte dobře co osazovati. Nebť ne všichni sě zasě stavěti budú, a tento řemeslník jest a VMti i poddaným hoditi by sě mohl. S tiem VMti byšte ve zdraví přebývali. Ex Miliczin, fer. sexta post Viti, anno partus virginei 1507. Petr Radek, rychtář Miličínský. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Rozumberka a na Krumlově, pánu mému najmilostivějšiemu. 1175. Petr z Rosenberka Plzeňským: lituje jich pro nešťastnou příhodu a slibuje jim pomoc. B. m. 1507, 19. Jun. Koncept č. 3486 b. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni přietelé milí! List váš jest mi dodán ten pátek po svatém Vítě [18. Jun.] k samé noci, kterýmž mi oznamujete škodu, kteráž se vám ohněm stala od zlých nešlechetných lidí. Buoh zná, že mi jest toho srdečně líto, a vám té škody nepřeji, kteráž se jest vám stala od zlých nešle- chetných lidí, a že mi nic méně líto nenie, jako by se mně samému stalo, toho mi konečně věřte. A dále, kdež mně prosíte, abych znaje takovú znamenitú záhubu a nenabytú škodu, vás v tom litoval a vám té zvláštnie dověrnosti a naděje, kterúž ke mně máte, XL nebo L pěších do čtyř neděl, pro zachovánie zámku do dalšieho vašeho opatřenie, poslal: i přijměte sobě na muoj náklad L pěších, a já vám hned nemeškaje peníze pošli, a netoliko za čtyři neděle, ale i dále k potřebě vašie já je vám na svuoj náklad držeti chci; neb mi se zdá užitečněji, abyšte sami sobě po své vuoli vybrali, kteříž by se vám k potřebě vašie hodili, nežli bych vám odsud sláti jměl. Pak to k vám připúštiem; co se vám v tom užitečnějšieho zdá, to mi oznamte nemeškajíc, neb já vás penězi meškati nebudu, jak s nimi smluvíte. Pak-li předse chcete, abych vám pěšie poslal, to já rád udělám, jen mi nemeškajte oznámiti. A netoliko to, ale všecko mně možné pro vás učiním jako pro své milé přátely a vás v tom neopustím. Což se pak přímluvy tkne k králi JMti o vás, psal mi jest pan Henrich z Švamberka, bratr muoj milý, prve než mně psanie vaše došlo, oznámiv mi tu pří- hodu, kteráž se vám stala, a při tom mne prosil, jestliže jste mne za též nežádali

Strana 126
126 jako jeho, abych já proto přímluvčí list k JMti o vás psal a jemu poslal, že jej on vám svým spolu pošle; i za to mám, že jej již máte. Pak teď ho vám přípis posélám, kterak JKMti o vás píši. I zdá-li se vám tak dobře, buď při vás; pakli se vám zdá co viec přičiniti, to mi oznamte, to já pro vás rád učiním, jako pro své milé přátely. Datum sabbato post s. Viti anno XV°VII. Petr z Rozmberka. A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1176. Plzeňští Petrovi z Rosenberka: děkují mu za slíbenou pomoc a přímluvu ke králi. B. m. 1507, 26. Jun. Orig. č. 3486 c. Službu svú vzkazujem VMti vysoce urozený pane, pane nám laskavě přie- znivý! Psaní laskavé a přátelské, kteréž jste nám VMt učiniti ráčili, litujíce a věrně nepřejíce té škody, kteráž se nám jest úkladně od zlých a nešlechetných lidí stala; při tom VMt dotknúti ráčíte, že se VMti užitečněji zdá, abychme my pěších L, kteřížby se nám a k potřebě naší hodili, najali, a že je VMt na svuoj náklad držeti a penieze poslati a nás v tom opustiti neráčíte oc, tomu všemu jsme vyrozuměli. Kdež z takové přieznivé, přátelské a laskavé dobré vuole, kterúž VMt k nám jmieti a vskutku okázati ráčíte, toho vysoce od VMti jsúce vděčni, VMti, jakožto pánu na nás laskavému, velmi děkujem. Dajž milý pán Buoh, abychme se VMti toho všiem dobrým odslúžiti mohli. A poněvadž se VMti tak zdá, nám se to také velmi dobře líbí: i věděti račte, že jsme již některé služebné zjednali a na týden po půl zlat. rýn. bez stravy najali. To znajíce, VMt prosíme, že nás již v tom VMt opustiti neráčíte. Z přímluvy laskavé králi JMti, pánu našemu najmilostivějšímu, kterúž jste VMt za nás učiniti a nám poslati ráčili, VMti z toho velmi děkujem a VMti toho budúcně rádi odslú- žiti chceme. Dajž pán Buoh VMti v dlúhém zdraví dobře a šťastně se jmieti, toho bychme VMti jako pánu nám laskavě přieznivému věrně rádi přáli. Datum sabbato ipso die s. Johannis et Pauli martyrum anno domini XV°VII°. Purkmistr a radda města Nového Plzně. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu nám laskavě přieznivému. 1177. Petr z Rosenberka Plzeňským: o paličích, které na svých panstvích chytil. B. m. /1507 před 2. Jul.] Koncept č. 3486 d. A kdež mne prosíte, abych se na těch paličích, kteréž v své moci mám, ze- ptati dal, byli-li by jaká příčina pálenie města vašeho, anebo věděli, z čieho by to návodu bylo, abych vám to znáti dal: i psal jsem vám teď nyní po svém jiezdniem poslu, prve než-li jest mne vaše odpověď došla, abyšte někoho ke mně vypravili,

Strana 127
Dopisy z roku 1507. 127 jemuž bych já i vy věřiti mohli. I žádám vás ještě, že vzdy někoho ke mně pošlete, kterýž sám uslyší, co ti lotři vyznají, a já vám také po něm vzkáži, což znám, ježto se toho nehodí psáti. A vězte, že tyto dni sem také dva chytil, kteříž mě a lidi mé jsú úkladem takovým nešlechetným také páliti jměli, a prve mi něco drahně spálili a bezmála že jsú mi Třeboň město také vypálili, ale že s Boží pomocí jsú uhasili, že se takové veliké škody nestalo. I proto vám to oznamuji, abyšte znali, že se netoliko vám, ale i mně také děje, a Budějovským, mým milým sousedóm, též; vězte, že jsú také po dvakrát kladený oheň našli, ale také jej uhasili. A jestliže rozumiete, odkud se vám to a čiem návodem děje, prosím vás, že mi psaniem oznámíte, pokudž možné jest; pakli byšte psáti nechtěli, ale pošlete ke mně někoho, komuž věříte, aby mne toho zpravil. 1178. Plzeňští Petrovi z Rosenberka: o původech ohně u nich vzniklého. B. m. 1507, 2. Jul. Orig. č. 3486 e. Službu svú vzkazujem VMti vysoce urozený pane, pane nám laskavě přie- znivý! Psanie VMti, kteréž jste nám VMt nyní psáti ráčili, kterak by VMt na psanie naše mezi jiným psáti ráčili, za to žádajíce, pokudž bychme čemu srozumněli, odkud jest zpuosobena škoda, kteráž se nám stala, abychme to VMti oznámili, že tomu jsme vyrozuměli. VMt věděti račte, že jsme hned na psanie prvnie VMti druhého posla k VMti vyslali, za to majíce, že jest VMt dojíti v té chvíli měl, v tom VMti oznamujíce, že nic jistého ani co gruntovnieho dosieci nemuožeme, ačkoli jeden při tom ohni popaden jest byl, kterýžto hned právem tázán byl a kterýž vyznal, že jest příčina toho ohně, že jest kladl knoty; při tom hned, pokudž vyznal, na ta miesta byl veden, kdež pravil, že jest knoty i trubičky plechové s prachy klásti měl, a tak se všecka znamenie podle jeho vyznánie nalezla. Při tom vyznánie pravil jest na jednoho knapa, že by od toho najat byl, a ten knap že by od Andrli jmieti měl; kdež pak týž knap byl z města ušel. A my zvěděvše o něm, i poslali jsme hned poň na Červené Hory, a když byl přiveden, tehdy první byl zase právem tázán, a při tom tázánie všeho jest odpieral, což jest prve pravil, a žeby nebyl tiem pálením aneb ohně kla- deniem vinen; a když jsú byli v hromadu svedeni, tehdy vzdy první pravil a na tom stál, že o tom nic nevie, „než že sem to z strachu a z bolesti pravil“. Všakž nic méně přes to dali sme knapa také právem otázati a nemohli jsme nic na něm o vohni co zvěděti, než toliko, že jsú oba spolu při tom ohni brali a kradli, komuž co vzieti mohli; kteřížto oba dva za své již vzali.

Strana 128
128 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. I protož pane milý! VMt jistě věděti račte, bychme co konečného a jistého zvěděti mohli, VMti bez meškánie nebylo by tajno. A VMti, jako pána vždy na nás laskavého, prosíme, co se těch, kteréž VMt v vazbě jmieti ráčíte, dotýče, jestli byste VMt znáti mohli, že by toho neb jiného jaká příčina byli, že nám VMt to ozná- miti ráčíte. Pak-li byšte VMt psaniem neráčili, ale osobně bychme k VMti o to vyslati chtěli. Kdež tu celú a dokonalú k VMti vieru máme, že to VMt pro naše budúcie zaslúženie VMti učiniti ráčíte. Datum fer. VI. ipso die Visitationis glor. virg. Purkmistr a radda města Nového Plzně. Mariae anno oc VII. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu nám laskavě přieznivému. A jakož jste nám VMt oznámiti ráčili, že jste tyto dni také dva lapili, kteříž VMti a poddaným VMti takovým úkladem také páliti měli, a prve žeby nětco drahně vypálili, při tom VMt oznamujíce, že netoliko nám, ale i VMti i také Budějovským se též děje oc: kdež my VMti ani Budějovským věrně toho nepřejem; žádajíce VMt, jestliže rozumieme, odkud se nám to děje, abychme VMti psaniem oznámili. Pane milý! jistě věděti račte, bychme co jistého a kruntovného znáti mohli a zvěděli, od koho aneb z čieho návodu to se děje, nikoli by VMti tajno nebylo; než nic konečného nevieme, ačkoli při tom ohni v krádeži jeden lapen jest a podle práva tázán, kterýž vyznal, že jest příčina toho, že jest oheň kladl, i na ta miesta byl veden, kdež pravil, že jest kladl, a tak se našla znamenie; i na jiného pravil, že jeho na to navedl; a když jsme je třetie den spolu svedli, tehdy všecko to, což prve vyznal, zapřel, praviece, že jest z bolesti mluvil. Též na druhým jsme právem nic dobyti nemohli, než že jsú při tom ohni spolu krádež činili, komuž mohli. Protož VMti prosíme, poněvadž takové VMt u vazbě máte, že se na nich ráčíte dáti septati, zdali by byli jaká příčina této naší škody, aneb z čieho návodu bylo, a bylo-li by co toho, že nám VMt to tajně znáti ráčíte dáti, jakož bychme my též pro VMt i mnohem viece rádi učiniti chtěli. Datum ut in literis. 1179. Petr z Rosenberka (Henrichovi ze Švamberka): o vyznání paličů. B. m. [1507, Jul.] Přepis v arch. Třeboň. č. 3480. Kdež pak věděti žádáte, což se těch paličuov dotýče, na čem stojí: i račte věděti, že jsem jměl včera u sebe pana Popela z Chlumce a některá města i ně- které dobré lidi. I tu jsem s jich všech společnú raddú Petrovi ševci jeho právo učiniti dal, a dal jsem jej na rumpále upéci; kterýž jest na tom umřel, že mladší Kohút Mikuláš jej na to navedl, aby mi pálil města a cožby mohl, a na to jemu X bielých grošuov zavdal a V kop mu potom dáti jměl. A dal mu těch příprav pět v kostech s knoty, jak má ty ohně klásti. A o starém Kohútovi pověděl, že tak

Strana 129
Dopisy z roku 1507. 129 daleko vinen nenie, ale žej o tom věděl, než žej tak tuze o to naň netiskl jako mladý, a žej starý jim řekl: „Jednajte tak, ať je dobře“. Což se pak Václava Chodce tkne, tu jsú mi neradili, abych jemu jeho právo učiniti dal, než abych jěj choval; než vyslyšeli jěj a sobě na dceduli znamenali jeho vyznánie, aby jim z paměti ne- vyšlo, jestližeby umřel; i byl bych mu radši jeho právo udělal, neb jsem jeho znal člověka velmi nezdravého, a zimnici velmi ukrutnú jměl, až jej i umořila, a dnes ráno umřel. Což se pak tkne Jiříka, jako mi Třeboň vypálil, kteréhož mi Staroměstští vydali, ten jest prosil, aby byl ke mně nahoru přiveden, že mi chce všecku pravdu pověděti; kdež mi jest pověděl na některé své tovaryše, ale proto jsem gruntu doko- nalého rozuměti nemohl, kdo je puovod toho pálenie. A když jej doluov ode mne vedli svázaného, chtě sobě hrdlo odjieti, skočil doluov z prostředního mostu do přie- kopa, ale nezabiv se, vstav i běžel k vodě, chtě se utopiti; a pěší jeden jej chytil i šel s nimi na hrádek nahoru. I tu jsem pana Oldřicha, bratra svého, poslal k němu; též mu pravil jako prve rovně a na tom stál pod duší zatracenie, že jináč nenie; i potom ho svedli doluov do šatlavy. Pak nazajtřie k večeru poslal jsem k němu hajtmana Třeboňského, aby jej pamatoval, aby žádného na duši nebral, že mu je umřieti; pověděl, že jest tak, pokudž jest prve pravil, a že na tom chce umřieti; a po některé hodině brzy umřel. Pak což se Pacovského tkne, kteréhož na žádosť mú v své vazbě na Zviekově máte, tato jest toho příčina, že u nějakého Hustolesa, krčmáře, mluvil, při čemž jest byl farář Hlavatecký a drahně lidí, když jest to mluvil, a mluvil tato slova, pravě, že má Soběslav ten týden minulý vypálena býti; při tom pravě, že válí děla u pánuov z Gutštejna, a že jde hledat pacholkuov, by jich mohl jmieti na puoldru- hého sta, že jim pán chce dáti po dvú zlatých rýnských na týden, a jemu od Velký noci že po zlatém rýnském dává. Také týž Pacovský mluvil, že jsú páni čeští pana Gutštejna z země vypověděli, a že musí toho hledati, aby cti zase dobyl. Pak na ty všecky řeči jest próvod dostatečný, jestližeby toho chtěl přieti. I prosím vás, milý pane bratře! račte jemu tyto řeči kázati předložiti, zná-li se k nim? A bude-li se k nim znáti, ať se ho optají, kterak je to věděl, že Soběslav má vypálena býti? Pak jakúžkoli odpověď dá, znaj se nebo neznaj, prosím vás, že mi to znáti dáte, abych já věděl již dále se proti němu kterak jmieti jako proti takovému lotru. 1180. Albrecht z Kolovrat Petrovi z Rosenberka: že by dobře bylo, kdyby Albrecht Šternberský válčení do Bavor zanechal. Na Hradčanech 1507, 14. Aug. Orig. č. 3491. Službu svú vzkazuji urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Jakož pan

Strana 130
130 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Albrecht*) do Bavor vésti chce, vězte, že mně se to nic nelíbí. Neb by se jim tam tak nezvedlo, jako se jim zdá, bojím se, že nechajiec Bavor, do Čech by se obrátili a tu nějakú škodu učiniec, snad zde nějaké bratrstvie potom zdvihli. Protož by mi se lépe zdálo, aby to vzdy nějak přetrženo bylo. A poněvadž král JMt z mnohých a hodných příčin válku otevřenú proti falckrabí**) vésti ráčí, jakož pak vám a mně to poručiti ráčil, kteréhožto listu vám teď přiepis posílám: dobře by bylo, aby pan Albrecht odtud jse neodtrhal, jakož sem to JMti psanie mnohým z přátel jeho, kteří s ním pojedú, oznámil, aby tady od toho odveden býti mohl, a potom připojivše jse králi JMti vedle země radči bezpečněji svého hleděl. I co se vám v tom zdáti bude najlepšieho a jak by to předsevzato býti mělo, prosím vás, oznamte mi úmysl svuoj; neb Buoh zná, že bych se s vámi rád shledal a o mnohé potřeby rozmluvil, ale pro nebezpečnost cesty i také moru, a že ješče právě na zdraví svém nejsem zdráv, toho učiniti nemohu. Dejž nám pán Buoh ve zdravie šťastné shledánie spuolu. Ex Hrad- čano sabbato in vigilia Assumptionis glor. virg. Mariae anno domini XV°VII. Albrecht z Kolovrat a na Liebštejně oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu a přieteli mému milému. 1181. Petr z Rosenberka Pražanům výstrahu dává o Kopidlanském. Na Krumlově 1507, 17. Aug. Tištěno v Archivu Českém VI. str. 350 č. 73. 1182. Plzenští Petrovi z Rosenberka: zprávy o domnělých paličích. B. m. 1507, 26. Aug. Orig. č. 3486 f. Vysoce urozený pane, pane nám milostivě přieznivý! VMti službu naši napřed vzkazujem, štěstie, zdravie a což byšte najlepšieho VMt vinšovati mohli, to bychme VMti, jakožto pánu našemu milostivě přieznivému, věrně za dlúhé časy rádi přáli. Jakož jste VMt při poslech našich, kteříž byli k VMti vysláni, vzkázati ráčili, co se nějakého Johannesa písaře a Svátka dotýče, jestliže bychme co přezvěděti mohli, abychme se uptali, a vyptajíce se, VMti znáti dali. Kdež my, pane milý, v těch časech se vší pilností ptali jsme se i také skrze své dobré přátely, kterýmž se svěřiti muo- žem, tajně přezvěděli, že týž Johannes i také ten Svátek konečně jsú na Točníce. *) ze Šternberka. Viz ostatně: Ein Beitrag zum Landshuter Kriege 1504 ve Zprávách zased. Kr. Č. Spol. Náuk 1881 str. 48. Příloha III. — K tomu list krále Vladislava v A. Č. VI. str. 348 č. 71. **) Filipovi.

Strana 131
Dopisy z roku 1507 a 1508. 131 Ačkoli ten Svátek často se procházie, praviece, že na púť, ale jistě znáti nemuožeme, kam neb kde chodí; než nynie jest doma, i ten písař. A tak nás spravují, že jest neveliký; jakož VMti, co slyšíme, Vaněk nějaký, kteréhož jste VMt u vazbě své jmieti ráčili tehdáž, když poslové naši při VMti byli, o něm šíře jest VMti spravil. Jiného jsme se nynie takového nic uptati nemohli. A VMti prosíme, jestliže byšte VMt co zvěděti o naší záhubě mohli, kdež se na to s pilností ptáme, ale nic koneč- ného se uptati, ani co kruntovnieho nemuožeme, že nám VMt to znáti ráčíte; neb věděti račte, že opět v nově předměstie Pražské i s špitálem všecko v grunth jest vyhořalo. Dajž pán Buoh VMti se ve zdraví dobře jmieti, toho bychme VMti věrně přáli. Datum feria V post s. Bartholomaei, anno domini oc VII°. Purgmistr a radda města Nového Plzně. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu nám milostivě přieznivému. 1183. Jan Filipec Petrovi z Rosenberka: o nemoci své a o lásce císaře Maximiliana k rodu Ro- senberskému. U Vídně ƒ1508 Jan.] Orig. Fam. Rosenberg 3. Tu muoj milý pane, třetí den před Vánocí sem do Vídně přijev, do Moravy nikterakž pro mor nesměje, třetí den po Vánocích roznemohl sem se s oběma bra- třími svými. Zhojiv se na první nemoc, dnou složen jsa na dvě neděli v loži ležím, ale plnou v pánu Bohu naději mám, že skuoro zase na nohy vstanu. Neb nic jiného nyní tak žádostivě nežádám, jako abych mohl odsad (a zvláště do svej provincii) se hnouti, zvláště poněvadž kněz biskup Olomoucský se panem Ladislavem Bozkovským (jakž skuoro z Budína přijede) k domuom svým se obrátiti oumysl mají. Psal jsem již dvakráte Tvej Mti, ale nejsem jist, jsou-li moji listové TMti dodáni, neb sem je po kupciech poslal, kteříž pravili, že skrze Čechy do Pasova jedouc, jich dodadí TMti. V nichžto jsem oznámil dosti široce, jakej jsem vuole býti seznal krále Řiemského JMt k vám i k domu vašemu. A i to jest mi pověděti ráčil, že poněkad byli chtěli srdce JKMti nakaziti proti TMti, ale že jest již JMKská tou křivou zprávou svuoj oumysl utvrdil, lechce žádným křivým zprávám místa nedati proti TMti. Ukazoval mi také JKMt sledníka plavého velikého, pravě, že mezi všemi, kteréž jest tu měl, lepšieho nemá, a s velikou ochotností mi řéci ráčil, že jest naň laskavějšie mimo jiné proto, že jej má od TMti. By mi někdo za pochlebenstvie nepo- kládal, všecko bych mohl spamatovati, co jest JKMt ke cti mluvil domu pánuov z Rozumberka. Ale všeho nechaje, to za jisté psáti mohu, že máte na JKMti, tak jakž já srozuměti mohl sem, pána velmi milostivého. Dajž se VMtem všem pán všemohoucie dobře jmíti. A na mne chudého bosého mnicha račte prosímť laskavi

Strana 132
132 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. býti. Ex monasterio fratrum Minorum Observantium extra muros civitatis Viennensis feria VI ut supra*) per eundem fratrem Johannem episcopum. Mému zvláště milému pánu a přieteli, panu Petrovi z Rozumberka oc JMti. In tergo: Laskavý list kněze pana biskupa Bosáka 1508. 1184. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: nemoha pro nemoc přijeti na sněm, píše mu k žádosti jeho zdání své, co a jak by jednáno býti mělo. Na Krumlově 1508, 19. Mart. Tištěno v Archivu Českém VI. str. 361 č. 82. 1185. Henrich z Gutšteina Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: psaní hanlivé proti Jaroslavovi z Šelnberka i proti Rendlovi, kteří prý na soudu zemském jeho cti zrádně se dotýkali. V Praze 1508, 27. Mart. Kopie č. 3499 fol. 7. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli muoj milý! Jakož jest vám vědomo, kterak jest mě Jaroslav Chochol, jako se Šelmberkem jmenuje, vysoce na mé cti při soudu zemském dotýkal za glejtem krále JMti oc jako zrádce bez vý- mienky. A to ste mu ráčili dopustiti i jiným lehkým jako Rendlovi, tomu nešlechet- nému zrádci, ježto napřed nad králem JMtí oc i nad VMtí všemi, kteří v soudu zemském sedáte a sedali, zrádně učiniti chtěl i mluvil, ježto jest to vědomo. Ježto VMt také znáte, kterak se ten jistý Rendl v jeho falešné pikhartské vieře napřed proti pánu Bohu i proti králi JMti oc i všie zemi bludně a pikhartsky zachovává i lidi v tu ďábelskú vieru vede a přivozuje, ježto by hoden byl upálenie a ještě mnoho horšieho. I protož mi se zdá, že ste VMt páni na mne od takových lidí ne- měli dopúštěti, aby mne za glejtem JMKské haněli. A kázali ste Jaroslavů přiepis mně k lehkosti čísti. I teď vám posielám zase odpověď, kterú jemu dávám; a vás prosím jakožto zemského jednoho úředníka najvyššieho, že ráčíte tu mú odpověď pánuom okázati a na ně znésti. Neb já se jemu bohdá ke cti i k právu najvyššiemu podávám, kdež vy pane i každý tomu rozuměti muož, že slušně a spravedlivě jemu se podávám a tu v to miesto, kdež k právu přiležím. A bych byl obyvatel v koruně, chtěl bych s ním také tu konec bráti a z toho se nevytahovati. Ale račte znáti, že mu toho povinnovat nejsem podle svobod svých země té, v kteréž náležím. Datum Pragae fer. II post Oculi annorum oc octavo.**) Hendrich z Gutštejna a na Švorcpurku. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najv. purkrabí Praž- skému, pánu a přieteli mému milému. *) Byl patrně při tom ještě list jeden hlavní, kterýž nyní chybí. **) Viz A. Č. VII. č. 1. — Krátké výpisky v Palackého Děj. V. 2 str. 133 pozn. 112.

Strana 133
133 1186. Hendricha z Gutšteina potupný list Jaroslavovi ze Šellenberka. V Praze 1508, 27. Mart. Kopie č. 3499. fol. 7. p. v. Ode mne Hendricha z Gutštejna oc. Tobě Jaroslave Chochole, jako se Šeln- berkem jmenuješ, jakožť o mně psal i mluvil přede pány zemskými v soudu: i na tu na všecku summu pravím, coskolivěk o mně neb o mém rodu mluvil, že na mne v hrdlo lžeš, jakožto Chochol a zrádce bez výmienky, neb jsi se v své panstvie velhal a tvój předek byl jest na Buzově holomkem. A jakož mi píšeš, že jsem od- povědi dáti nesměl: i proč bych ji dával v těch miestech, neb k tomu právu nepři- ležím a nejsem povinnovat toho, a tys mně zrádně nařekl. A také píšeš, pak-li by mi se tu nezdálo, že v slušném miestě svoliti chceš a konec vzieti o svú počestnost i bitvu: i podávámť toho na krále JMti dvór, řím- ského oc soud, i k právu také, i o tu bitvu, chciť tvú zradu tobě napřed dáti i toho Chochola, a tu se s tebú bíti chci, nedávajíc tobě pobiedky napřed, také ji od tebe nežádám: a tu s tebú konati podle tvého podání, jako pak svrchu stojí; to muožeš znáti, že tak slušně a tak počestně toho podávám to v ta miesta, kdež najvyššie počestnosti i právo jest; pak-li již toho neuděláš, to muož každý znáti, žeť se se mnú konce nechce, než na těch lamfaleřských a lotrovských tadynciech státi se mnú nechceš [sic]. Datum ex Praga, feria II. post Oculi annorum octavo. 1187. Jetřich z Gutšteina Petrovi Holickému ze Šternberka: o výrocích Rendlových. В. m. [1508 Mart.] Kopie č. 3499 fol. 6. p. v. Psáno panu sudiemu. Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Jakož ste mi psáti ráčili, žádajíce věděti, což sem k Rendlovi mluvil: i račte věděti, že sem toto pravil naň a provésti chci na schválenie súdu VMtí, že jest mluvil, že jest všem pánóm v súdu dával lotry kromě jednoho, mluvě, by se na ně skrze stěnu prolámati měli, aby je z voken vymetali z kurvy syny nešlechetné, a zbili. A to naň vésti chci, smie-li k tomu státi před vámi, ale že nesmie, než chtělby toho odhaněti se psaniem svým. Jetřich z Gutštejna. 1188. Petr z Rosenberka Heřmanovi z Janovic: aby propustil poddaného Rosenberského. Na Krumlově 1508, 1. Jun. Koncept č. 3502. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Zpravili mne Prachatičtí, poddaní moji, že jsú služebníci tvoji vzali dva soumaře na silnici mé, z kterýchžto jeden, jmenem Mertl Prager, jest poddaný muoj, kterýž statku svého, kterýž v Němcích

Strana 134
134 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. měl, odbyv, mně se jest v poddanost přikázal a v člověčenstvie poddal již od roku, a v tom v Prachaticích, u švagra svého v podružství obývaje, živnosti své jest hleděl. I věřímť, že téhož Mertla, jakožto člověka mého, bez škody z toho vězenie pro- pustíš, a dále že služebníkóm svým na mé silnici překážeti nedopustíš. Jakož plnú věru k tobě mám, že to pro mne učiníš a na to mi dáš odpověď listem po tomto poslu. Ex Krumlow, feria V. Ascensionis domini anno XV VIII. Petr z Roznberka. Urozenému vladyce panu Heřmanovi z Janovic, přieteli dobrému (vedle toho: Ja- nowicz alias Klenow). 1189. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: jmenuje ho vedle jiných svým poslem na sněm Moravský k sv. Bartoloměji do Olomouce, a dává mu své naučení. V Budíně 1508, 30. Jul. Tištěno v Archivu Českém VI. str. 378 č. 92. 1190. Petr Holický ze Šternberka Petrovi z Rosenberka: o zatčení lotra Mišury a o odpovědníku Kopidlanském.*) Na Leštně 1508, 18. Sept. Orig. č. 3511. Službu svú oc .. . Teď Vám posielám přípis, co mi pan Slavata**) píše o tom lotru Mišurovi; i račtež nemeškati a Radkovi poručiti, co se tázati má. Coť se posel zase od vás vrátí, já mistrem meškati nebudu, kterýž mi den pan Slavata jmenovati bude. Pakliť mi jej bude na Šternberk chtíti vydati, takéť jej rád přijmu. A račte věděti, že ste měli dobrého provazěče na Kopitlanském; tu na tom velikém vrchu nedaleko Votic jeli ste mimo samého, ale neměl viec než XII koní a XIIItý vedl. Po nešpořích projel mi skrz Bystřici, nesa krahujce na ruce; potom jel mimo Kono- pišče; puol štvrtý hodiny na noc jel pod kostel Benešovský tam někam k řece; ve čtvrtek páni Pražané poslali ho hledat na Kostelecký hory, a on k víčeru přijel k té bráně, kterú sem já s vámi ven jel, i osekal tři, všem ruce za lokty uťal. Co dále z toho bude, již já nevím, než nedobře se děje. Když se buohdá spolu shledáme, šíř vyrozumíte, co jest mně praveno. Day se vám pán Buoh tak dobře míti, jako bych já vám toho přál. Datum ex Lesstno, feria II. post Lamperti anno oc XV°VIII. Petr Holický z Šternbergka, najvyšší sudí královstvie Českého. Urozenému pánu, p. Petrovi z Rozmbergka a na Krumlově, pánu a švagru mému milému. *) Cf. Palackého Děj. V, 2, str. 127. **) Michal.

Strana 135
Dopisy z roku 1508. 135 1191. Oldřich z Rosenberka Petrovi odtudž: o odpovědnících, lotrovství a domácích záležitostech. Na Krumlově 1508, 7. Oct. Orig. č. 3513. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se ve zdraví dobře měli a k nám se skuoro vrátili, to bych s pravú věrú rád viděl. Račte věděti, že jest Jan z Bu- dína přišel a přinesl odpověď VMti, jakož z listu toho, kterýž vám teď posielám, kteréhož sem zde přípiz zachoval, tomu srozumiete. Také račte věděti, že Kokta na Vilharticích u vězení sedí; to vědúc, račte s panem Lvem mluviti, aby nebyl puštěn, nebť sem já také o to hajtmanu Vilhartickému psal s pilností, aby se jím pilně ujistil a nižádným během jeho nepropúštěl ani na rukojmie dával. Což se pak dotýče poddaného našeho, kterýž pro toho lotra písaře v Bavořiech u vězení sedí, kterýž jest vám list pan Ludvík Fictum na psanie vaše odepsal, ten vám teď posielám a přípis sem jeho zde zachoval. S tiem dayž se pán Buoh VMti ve zdraví domuov navrátiti. Ex Krumlow, sabbato post s. Francisci anno oc XVVIII. Oldřich z Roznberka. Urozenému pánu, p. Petrovi z Roznberka, panu bratru mému milému. 1192. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: o výměně peněz, o své jízdě, o králi a jeho dětech. V Meziříči /1508], 15. Oct. Orig. č. 3462. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! By sě VMt ve zdraví dobře a šťastně měli, toho bych, pán Buch zná, VMti věrně přál. Muoj milý pane bratře! jakož sěm s VMtí v Olomúci mluvil a prosil, abyšte mi ráčili zednati za groše rýnských zlatých, kdež ste mi ráčili řéci, že mne ráčíte v tom opatřiti: i ještě VMti prosím, že ráčíte tak učiniti a ráčíte je pohotově jmíti třinácte anebo čtrnácte set, a já VMti groše s sebú přinesu. Kdež prosím VMti, že mne ráčíte v tom jako muoj milý pán a bratr opatřiti. Také vím, že ste VMt cedule viděli, anebo je snad máte, jaké zlatý malují nebo dáví [sic], keré zapověděli bráti; prosím VMti, račte mne podle toho opatřiti, já ještě prve k VMti posla svého pošli, než-li k VMti pojedu a na tu cestu, jakož VMt víte; než úmysl muoj jest, abych již tím dlúho neprodléval. Muoj milý pane bratře! VMti prosím, račte mi oznámiti, co ste dobrého na tom sněmu v Praze zednali. Také rač VMt věděti, že před včerajším přijel jest ke mně Hrzan, dvořenín krále JMti, kerýž jede do Čech, tak mi pověděl, že král pán náš z Budína vyjel i s dětmi do Čepel, jest ostrov u Dunaje, a tak mi pověděl, žeby JMt ráčil sě odtud obrátiti k Prešpurku. Muoj milý pane bratře! Také prosím, račte mi oznámiti, neodjedete-li nynie nikam do sv. Martina. A s tím dajž sě pán Buoh VMti dobře jmíti. Panu Oldřichovi,

Strana 136
136 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mému milému pánu a bratru, služba má. Dán na Mezříčie v neděli před sv. Jan z Lomnice a na Mezříčie, manu propria. Havlem oc. Mému milému pánu a bratru, panu Petrovi z Rozmberka oc. 1193. Albrecht Rendl Petrovi z Rosenberka: zpravuje ho o půtkách Pražanů ve východních Čechách a napomíná ho, aby kraj svůj pohotově měl. Na hradě Pražském 1508, 24. Oct. Orig. č. 3515. Panu z Rozmberka JMti oc. Račtež věděti, žeť se u nás mele, že Kavan s Pražskými služebníky*) sjev z Limburka, spálil panu Ostrovcovi ves a Kopidlanské**) kolikos sedlákuov, než prohnaliť jsú jej, žeť je ledva ujel. A po těch krajiech jsú všudy hotovi a chtí na pole, že hajtmané ledva držie. Račtež VMt pilni býti a svuoj kraj zpraviti, aby všickni lidé pohotově byli. Shledáte buohdá, když sobě všickni věrně pomuožem, že sobě nedáme práv přetrhnúti, až buchdá krále JMt do země uvedeme, a ktož co proti právu činie, chtiec právo přetrhnúti, bude je JMKská trestati, jako na zrádce slušie. Také VMti prosím, o ten duom páně Hradeckého račtež mi dáti odpověď. Dajž se vám pán Buoh dobře mieti. Dán na hradě Praž- Albrecht Rendl oc. ském v úterý po sv. Uršule léta oc VIII. Panu Petrovi z Rozmberka, JMti, pánu na mne laskavému. 1194. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: o jízdě své do Čech a korunování krále Ludvíka s po- ručením, aby pan Petr králi vstříc přijel do Německého Brodu. V Trnavě 1509, 19. Jan. Orig. č. 3521. Vladislav z b. m. Uh. Č. král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Jakož tebe tayno není, kterak na obecném sněmu ode všech tří stavuov v královstvie Českém jest nám svoleno, aby král Ludvík, syn náš naymilejší, na České královstvie koru- nován byl, kdež to ode všech tří stavuov pod zemskú pečetí nám jest připsáno, abychom přijeti ráčili i s JMtí a to korunování abychom JMti dokonali. Kdež my s JMtí na to jsme se již vypravili a jedem. Poněvadž ten obyčej vždycky byl, když jest král na královstvie České korunován býti jměl, že na české pomezí proti němu vyjíždíno bylo: i my tebe žádáme, aby ty k poctivosti naší a chvále Ludvíka JMti proti nám vyjel podle jiných pánuov a rytieřstva do Německého Brodu po datum listu tohoto od této soboty ve třech nedělech (10. Febr.). A my tobě to vší milostí královskú odplacovati chcme. Datum Trnaviae feria VI. in profesto ss. Fabiani et *) Václav Kavan z Dědibab. Srovnej Palackého D. č. V. 2. str. 142. **) To jest matce Jiřího Kopidlanského: Elišce z Nemýčevsi.

Strana 137
Dopisy z roku 1508 a 1509. 137 Sebastiani anno oc XV nono, regnorum autem nostrorum Hungariae XIX, Bohemiae Ex commissione propria Regiae Majestatis. vero XXXVIII.*) Urozenému Petrovi z Rozmberka, haytmanu kraje Prachenského, věrnému našemu milému. 1195. Petr Holický ze Šternberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála**): že do Prahy k uvítání králové s manželkou svou přijíti nemůže. Na Šternberce 1509, 19. Jan. Kopie č. 3520 b. Službu svú oc ... Pane a přieteli muoj milý! Z přípisuov, kteréž ste mi poslali, velmi vám děkuji, a tak učiním, panu komorníkovi***) jich hned přípis pošli, i všeho psaní vašeho, i té veliké cedulky a velmi obtiežné. Co se ženy mé jízdy dotýče, muoj milý pane a přieteli! všecko mně možné, což by králi JMti k vuoli bylo a vás přátel mých rada, rád bych učinil; ale bojím se, že by mi řemének ne- stačil, bych jej z té kožky krájeti měl, neb znáte statek muoy, žeť není velmi příliš veliký; dítek, děkujíc pánu Buohu, drahně před rukama a pomoci žádné odnikudž. Žena má ta se jest již takových věcí vodložila, nehledí než pánu Buohu slúžiti, šaty na vornáty rozdělala. Mladá syna mého žena,†) ta jest s velikém břichem, od kteréž by ona také nerada odjela. K tomu sem některé služebníky preč [przecz] nyní pustil, s tuto potřebu jich sobě nechav, že bych se na dvé již nikterakž rozdělit nemohl. I takovou nemožnost mou znajíce, prosím, že ráčíte manželku mou z mysli vypustiti a vo některé se jiné paní starati; ač znám, že ste to ráčili před se moudře, potřebně vzíti, aby také ta ctná kněžna mladá, jakž by na ni příslušelo, do tohoto královstvie s poctivostí přijata byla a konečně by králi JMti veliká libost byla. Také sem s panem z Rozmbergka o témž v Praze mluvil, ale panu se jest to nevelmi líbilo, a pravě, že toho potřeba nekáže; i protož sem na vás dále o to v Praze zmínky nečinil. Než to by zdání mé bylo, že by musily dvě paní býti, kdyby mělo posláno býti, než než by měla jedna poslána býti, lépe by bylo nechati.††) Také račte věděti, že jest včera přijel ke mně služebník muoj Podvecký z Veselí, stěží VI mil od Trnavy, a měl posla ode mne při králi JMti. I tak sem na něm vyrozuměl, že páni Moravští ten den před Hromicemi [1. Febr.] mají býti v Trnavě, a král JMt hned po Hromicích ráčí jieti do Znoyma a odtad tepruv sem. Muoy milý pane a přieteli! Kdybyšte porozuměli, kterému času JMt ráčil by jeti k Praze, račte se posla na mne vodvážiti a dáti mi záhee znáti, chci se vám větším *) Cf. A. Č. VII. str. 10 č. 6. **) Soudím tak z obsahu jakož i ze souvislosti s násl. číslem 1196. ***) Ladislavovi ze Šternberka na Bechyni. †) Míní se nepochybně syn páně Petrův Oldřich a manželka jeho Dorota z Kolovrat. 11) Cf. A. C. VII. str. 9 č. 5.

Strana 138
138 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. přátelstvím zase vodplatiti; a zvlášť, kterému času měli bychom proti JMti jeti a tu-li do Brodu,*) čili kde dále. Datum ex Ssternbergk in vigilia ss. Fabiani et Seba- stiani anno 1509. Petr Holický z Šternbergka, nayvyšší sudí královstvie Českého oc. 1196. Petr Holický ze Šternberka Petrovi z Rosenberka: že žena jeho k uvítání králové nepojede. Na Leštně 1509, 22. Jan. Orig. č. 3520 a, c. Službu svú oc . .. Pane švagře milý! Teď vám posielám přípisy, co mi pan Lev psáti ráčí; ale naději mám, že je prve máte, neb sem panu komorníkovi včera ráno [21. Jan.] všecko poslati kázal, krom toho, co já panu Lvovi zase vodpisuji. Přitom potřebu mou znayte: panu Lvovi já se bráním a obráním, by žena má měla tam na ta vitadla jeti, a mně se dokonce by to nelíbilo, aby paní tam tak daleko jeti měly; neb sem teprv dnes právě páně Lvovu ceduli přehlídl, byv na Šternberce, když mi přinesena, sa jinými svými potřebami zaneprázdněn. Než píši znovu list panu Lvovi o té jízdě zdání své, kteréhož listu teď vám také přípis posielám; pak již vy dále spolu račte to rozvažovati jakožto páni nayznamenitější v této zemi, a my se se vámi jiní spravíme. Datum ex Lesstno, feria II die s. Vincenti anno dni. 1509. Petr Holický z Šternbergka, nayvyšší sudí královstvie Českého. Urozenému pánu, p. Petrovi z Rozmbergka a na Krumlově oc. Cedule: Pane švagře muoj milý! Obráně ženy své této jízdy, bojím se, že proto vždy na to přijde, že bude musiti do Prahy jeti pro ukázání poctivosti naší kněžně mladé. I prosím, račte obeslati pana Žibřida, má-li dceru svú sem poslati ženě mé, ať ji pošle nemeškaje; pakli by ji poslati nemohl, ať mi znáti dá, abych já také sestru vaši a ženu svú**) k takovým potřebám opatřil, ač mi jest čas krátek. Proto jest-li jemu protimyslné neb přátelóm jeho, že by dcera jeho měla u ženy mé býti, jedné ať mi v čas oznámí, já to za vděk přijmu. 1197. Albrecht Rendl Petrovi z Rosenberka: zprávy sděluje o králově jízdě do Čech a co všechno cestou se děje, s důtklivým vyzváním, aby pan Petr také rychle králi vstříc jel. V Brně 1509, 5. Febr. Orig. č. 3524. Panu z Roznberka JMti oc. Kdež mi psáti ráčíte, abych s králem JMtí mluvil, že nemuož VMt tu sobotu, kterúž jest vám psáno, v Brodě býti [10. Febr.] *) Německého. **) Žena Petra Holického Kateřina z Rosenberka (nar. 1457, 17. srpna; zemř. 1521) byla vlastní sestrou pana Petra z Rosenberka. — Z hořejších slov v listu položených soudím také. že cedule tato psána jest od Petra Holického a že náleží k tomuto listu.

Strana 139
Dopisy z roku 1509. 139 k poctivosti králóm JMtem: s JMtí sem o to mluvil s pilností. JMt mi dal za od- pověď: Ať přijede, neb nemuož jináč býti, jemu pište spěšně zase; my vieme, že přijede a udělá tak jistě; a s čímž muož ať přijede, neb my jeho osoby viec potře- bujem než jeho houfu, neb bez něho býti nemuožem, a než bychom bez něho byli, radši chcme, aby na kotčiem voze přijel; a hned ho od nás proste, ať jináč nečiní. Kterakž ráčíte učiniti? Jakž jest struha velmi široká, rozběhnúce se, tím dál vody přeskočte a toho neobmeškávayte, neb byšte všecko zkazili. Vezměte s sebú což kolivěk máte; a král tu pobude asi dva dni v Hoře, i tu vostatkové nechť za vámi přijedú: nebť jest daleko lép, aby vám houfu přibývalo, nežli by, s prvu při- jedúc s velikým houfem; a potom ho ubývati jmělo. Jako pan kancléř*) přijel s velikým houfem; i zjednáno, že mu král JMt z Trnavy psal, aby z Brna nikam nejezdil, než tu dočkal i s nimi.**) A tu jsú se čistě vytrávili a hovna nic nezjednali, a všeho jim od krále do Čech odloženo. I jedouť domuov plijíc a jebíc, a již se ten houf rozjel, že malý vocas ho vostal. Nayprv jeli pryč Pražané, potom Burjan Trčka, potom pan Novohradský,***) pan Maštovský,†) pan Tayrovský a někteří jiní s nimi; tu pan kancléř mluvil, že jich král žádá, aby s králem do Čech jeli, a oni jebíc jedou předse. Pan Mikuláš Trčka ten na tu žádost královskú byl vostal jeden den po nich na nějaký trošt, než dnes tě v noci vyhnul jižť, sám jede jedné, a viem žeť kokce jako tetřev, když jej podstřelie a splašie. Než ještě p. Albrecht Šternberk a pan Jan Weytmillar a Zdeněk Dobrohost††) na nějaký trošt trvají, ale nebojte se, nebudeť nic. A o Kukšteyny †††) vdy tlukou, ale král JMt všeho odkládá do Čech. Již, milý pane, král JMt uposlechl jest vás pánuov, že do Čech ráčí jeti a na vaše raddy všeho do Čech odkládá; již pro pána Boha račtež stálí a mužní všickni býti, neb on zde králi ve dne v noci dvoří, tam tam se rozdává šafářstvie! Toliť slušie na kancléře Českého? Než se vším s tím vokapúnatěl. A udělal na pana mincmaistra §) a na mne puotku, kdež my hned sme zase čelem čelo pustili; a na tom harcu hned ve třech lžech shledán před osobú královskú, kdež mu toho v Čechách nestrpíme. A potom podruhé se pokusil pod podobenstviem, smie-li mi se kdo znáti [sic]? Tu sme hned králi pověděli, že mu takových věcí nestrpíme, než že VMt ctíme. A král řekl: Medle, nechte tak, však sobě v Čechách poviete; a zasmál se. I račtež věděti, že se nám děkujíc pánu Bohu dobře vede a vašich věcí všech dobře stojie, a my držíme, jedné ať VMtmi nesejde při JMti přítomnosti. Day se vám pán Buoh dobře jmieti. Když se buohdá spolu shledáme, šíř VMt zpravím. Ex Brno, *) Albrecht Libšteinský z Kolovrat. **) A. Č. VII. str. 11 č. 6. ***) z Kolovrat (r. 1505 připomínají se Jan, Šťastný a Petr, roku 1511 Šťastný a Petr). †) z Kolovrat Jan. ††) z Ronšperka. 11†) pány z Guttenšteina. §) Bernarda z Waldšteina na Bělé.

Strana 140
140 feria II. ante Dorotheae oc XV°VIIII. — A budete se mieti čemu nasmáti, z čeho sobě vzácnost činí; komuž loutnu roztepou, již chce na hrnec směšný býti. Albrecht Rendl oc. A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Panu Petrovi z Rozuberka JMti oc, pánu na mne laskavému. 1198. Karel z Vlašimě kárá Petra z Rosenberka, že na něho dočista zapomněl, a nabízí mu bývalé přátelství své. V Černé Hoře [1509?] 18. Jun. Orig. Fam. Rosenberg 17. Urozený pane, pane a příteli můj milý! Jáť vám vzdy píši, když jedné vím po kom, ale vy nikdá nic, ani co vzkážete; tuším že sem vám z paměti vyšel, jako někderým v Čechách kompaktata. Než já bych rád, byšte mne nezapomínali a v témž přátelstvie ke mně byli jako prve, neb já toho proti vám vždycky v tej míře zachovám a ješče chci rád, v čemž byšte mne koli potřebovali, pokudž mi jedné možné bylo by: tím jist býti rač. Slyším, že pan Oldřich bratr váš střelbu dovodí jako muž, ale o vás v tom malé slyšeti. Jestliže vám umění nedostává, rač ke mně na Dúbravu přijeti, tuť já vás naučím, kterak stříleti zvěř máte. Dajž pán Buoh, abyšte se VMt všichni ve zdraví dobře měli. Dán na Černé Hoře, v pondělí po sv. Vítě oc. Karel z Vlašimě.*) Panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu a příteli mému milému. 1199. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby kraji svému dal výstrahu před Kafunky, jimž již glejt vychází. Na hradě Pražském 1509, 25. Jun. Orig. č. 3528. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a markrabě M. oc. — Urozený věrný náš milý! Oznamujemť, že Zikmund a Kunc Kafunkové, nepřátelé naši i všie země, že jim glejt vajde tento čtvrtek najprv příští. [28. Jun.] I protož oznam na všecky strany po kraji, aby se vystřiehali, tak aby oni škodu někomu neudělali aneb někoho nejali tíž Kafunci, a také aby jich hleděli jako nepřátel, fedrunkuov, stavunkuov aby jim žádných nedávali; a hned v tento pátek po sv. Prokopu najprv příštím [6. Jul.] po všem kraji všudy aby k šturmu zvonili a všecky krčmy přehledali, a povaleče všecky též aby vyzdvihali, a kteříž nepřistávají a nesloužie, aby všecky vyzdvihli a pobrali. A to aby bylo rozváženo, kteří vinní škuodce, aby trestáni byli, a kteří by vinni nebyli, aby k tomu držáni byli, aby sloužili a přistávali, aby tudy služebníkuov a čeledi lidé dosti mieti mohli, a zlodějstvo tudy aby přetrženo bylo. Protož porou- *) Představuji si, že z linie pánů Jankovských z Vlašimě, kteráž sídlila na Moravě.

Strana 141
Dopisy z roku 1509. 141 čieme a přikazujem s pilností, aby ty se skutečně k tomu přičinil a snažně to před se vzal, věda, že nám v tom zvláštní libost ukážeš, a my tobě zvláštní milostí ráčíme odplatiti. Datum ex arce Pragensi, fer. II. post Johannis bapt. anno domini oc XV°- nono, regnorum autem nostrorum XIX, Boemiae vero XXXVIII°.*) Ex commissione propria Regiae Majestatis. Urozenému Petrovi z Roznberka na Krumlově oc, hejtmanu kraje Prachenského, věr- nému našemu milému. 1200. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: volá ho i jiné do Plzně k dopomožení práva Šlikům proti Krištofovi z Gutšteina. Na hradě Pražském 1509, 14. Jul. Orig. č. 3529. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a markrabě M. oc. — Urozený věrný náš milý! Jakož sme my se zavázati ráčili i budúcie krále České, práva obhajovati a do- pomáhati s mocí naší, s zámky, s many, s kláštery i městy našimi: i věz, že sme my již s tiem se vším pohotově, a urozeným Šlikóm Mikulášovi, Kašparovi, Šebestia- novi strýcóm, slovútným Štanpachovi a Václavovi Budovcovi, věrným našim milým, kteří sú právo ustáli na Krištofovi z Gutštejna o moc, jim toho povinni dopomoci jsme vedle práva. Jakož pak všickni třie stavové zavázali sú se pode ctí a věrú podle nás práva dopomáhati: i již my tebe napomínáme podle závazku nahoře dotče- ného, aby ty osobně podle nás k tomu dopomoženie práva táhl a u Plzně města našeho tu se najíti dal na den sv. Vavřince najprv příštieho. [10. Aug.] Jakož pak v práviech dále zřiezeno a spuosobeno jest, kdyby se komu právo dopomoci mělo, že to rozváženo býti má, jak by se v zemi k dopomoženie práva hnúti mělo: pak věz, že sme my to s pilností s pány a vládykami, radami našimi, rozvážiti ráčili podle téhož svolenie zemského, i od hajtmanuov kraje vašeho již tobě oznámeno bude, co máš s sebú pěších vzieti podle kraje. I znaje to, že vysoký závazek ctí a věrú jest k dopomožení práva, kdež my tě naň upomínáme, a také svú osobú tu býti ráčíme, kdežť pokládáme, aby k nám přijel; pak hejtmané coť by koli uložili, že by pěších s sebú vzieti měl; a nezdáloliť by se na tom přestati, tehdy aby táhl se vší svú možností tak, jakž právo ukazuje a pod tú pokutú. Datum ex arce nostra Pragensi, sabbato post Margarethae anno domini M. D. IX, regnorum autem nostro- rum Hungariae XIX, Boëmiae vero XXXVIII°.**) Ex commissione propria Regiae Majestatis. Urozenému Petrovi z Roznberka na Krumlově oc, věrnému našemu milému. *) Palackého D. č. V. 2. str. 160. **) D. č. V. 2. str. 164.

Strana 142
142 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1201. Jan ze Švamberka a na Strakonicích Petrovi z Rosenberka: o propuštění Volyňského poddaného. V Strakonicích 1509, 15. Jul. Orig. č. 3531. Službu svú oc ... Jakož jste mi vzkázali po purgrabí mém Sigmundovi, což se dotýče Wolfa poddaného mého z Volyně, kteréhož u vaztbě vaší máte, že jeho ráčíte dáti ven a propustiti, jedné aby dostál právu v Prachaticích. I prosím VMti, abyšte jeho propustiti ráčili, a on má v Prachaticích ku právu státi a podle práva téhož má se zachovati, jakož pak richtář Volyňský muoj VMt toho šíře ústně zpra- viti má. Ex Strakonicz, dominico in die apostolorum divisionis anno domini MV°VIIII. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Urozenému pánu, p. Petrovi z Roznberka na Krumlově, pánu a přieteli mému zvláště milému. 1202. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby přijel do Prahy radit k žádosti Krištofa z Gutšteina. Na hradě Pražském 1509, 20. Jul. Orig. č. 3532. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a markrabě M. oc. — Urozený věrný náš milý! Věz, že žádáni sme byli od některých pánuov a z rytieřstva, rad našich věrných milých, abychom se milostí naší k Krištofovi z Gutštejna, v tom čehož jest se dopustil, nakloniti ráčili. Kdežto my k jejich pilné prosbě a žádosti podali sme témuž Krišto- fovi některých artikuluov, k čemu bychom přistúpiti chtěli; jakož to jest jemu od urozeného Jana Hroznaty z Vrtba, věrného našeho milého, oznámeno. Kdež vzložil jest na nás skrze téhož Jana již psaný Krištof některé žádosti; mezi kterýmižto také toho žádost má, aby ty na den jmenovitý na hrad náš Pražský přijel, jakož od téhož Jana toho všeho šieře budeš zpraven. A protož, jestliže budeš motci podle jich žá- dosti k nám přijeti, myť tomu rádi budem; a pokudž nám v tom slušné jest, majíce tebe a jiné rady naše při sobě, toho úmyslu jsme, jakož i vždycky prvé k našim poddaným tak sme se ukazovati ráčili, ktož u nás milosti prosí u věcech slušných, a cožby nebylo proti právu a zřiezenie zemskému tohoto královstvie, že nás pána milostivého k sobě nacházie; jakož i z toho, k čemu sme přistúpiti, což se téhož Krištofa dotýče, ráčili, zřetedlně to poznati muožeš. Ježto od nás muože to od téhož Krištofa i od jeho syna vděčně přijato býti. Datum ex arce nostra Pragensi, fer. VI ante Magdalenae, anno domini XV nono, regnorum autem nostrorum Hungariae XIX, Boëmiae vero XXXVIII°.*) Ex commissione propria Regiae Maiestatis. Urozenému Petrovi z Rozmberka a na Krumlově, věrnémn našemu milému. *) Palackého D. č. V. 2. str. 165.

Strana 143
Dopisy z roku 1509. 143 1203. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby bez odkladu přijel do Prahy ku poradám o státních záležitostech, po případě též aby připravil se k jízdě do Mostu ke schůzce s radami knížat saských a míšenských. Na hradě Pražském 1509, 1. Sept. Orig. č. 3535. Vladislav z b. m. Uh., Č. král a markrabie M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Věz, že sou toho některé pilné a znamenité potřeby naše a tohoto královstvie, ješto se znamenitě práva a řádu tohoto království dotýče i pilných a zvláštních věcí a potřeb, pro kteréž úředníky zemské i jiné pány a z rytieřstva raddy naše, aby se k nám na hrad náš Pražský v pondělí po hodu Matky boží narození [10. září] sjeli, obe- slati sme ráčili. I žádáme na tobě s pilností, že také ten pondělí k nám přijedeš, všech vaymluv na straně nechaje, pro naše a tohoto království dobré, a my tobě to nynie i v časích potomních milostí naší spomínati a nahražovati ráčíme. Také věz, že by měl býti sjezd v městě našem Mostě, pro pilné a znamenité potřeby, rad našich s raddami knížat saských a míšenských na den sv. Lamperta [17. září]; i žá- dáme na tobě, že se tak z domu vypravíš, aby také, bude-li toho potřebí, na ten sjezd jeti mohl, neb nám na tom zvláštní vděčnost učiníš; neb jest úmysl náš na ten sjezd do Mostu pány znamenité a raddy naše poslati. Dán na hradě našem Pražském v sobotu den sv. Jiljí léta oc XV°VIIII a královstvie našich Uherského XIX° a Če- Ex commissione propria Regiae Majestatis. ského XXXVIIII. Urozenému Petrovi z Roznberka a na Krumlově oc, věrnému našemu milému. 1204. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: o průvod rad císařových z Cáhlova do Prahy. V Žatci 1509, 23. Sept. Orig. č. 3541. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a markrabě M. oc. — Urozený věrný náš milý! Věz, že nám ciesař JMt, bratr a ujec náš nejmilejší, píše, kterak některé své rady k nám posielá, žádaje nás, abychom takové JMti rady živým a listným glejtem dostatečně opatřiti ráčili. I protož na tobě žádáme, aby ty je z Cáhlova s sebú do Prahy vzal. Jestli by se pak tobě to učiniti nezdálo, ale opatř, aby vždy některé dobré lidi k nim do Cáhlova vypravil, kteříž by je až do Prahy provodili a s nimi jeli. Poslali sme jim také po jejich poslu psaný glejt. Věříme, že tak učiníš. Datum in Žatec, dominico post Matthaei evang. anno oc XV° nono, regnorum autem nost- rorum Hungariae XX’, Bohemiae vero XXXIX°. Ex commissione propria Regiae Majestatis. Urozenému Petrovi z Rozemberka, věrnému našemu milému.

Strana 144
144 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1205. Kancléř Rosenberský kvituje Mikuláše Petrlíka ze Stradova ze zaplacené berně. Na Krumlově 1510, 9. Jan. Orig. Historica nova. Já Mikuláš,*) kancléř pánuov z Roznberka JMtí, známo činiem tiemto listem všem vuobec, kdež čten neb čtúcí slyšán bude, že jsem přijal dnes, datum listu to- hoto, od urozeného vladyky pana Mikuláše Petrlíka z Stradova berně královské ze dvú pěších puol sedmy kopy grošuov, a druhé berně králi mladému na korunovánie puol úroka Svatohavelského čtyry kopy a dvanácte grošuov českých, rázu a čísla Pražského, z kterýchž jeho kvituji tiemto listem. Jenž jest dán na Krumlově pod mým secretem, léta bož. tisícieho pětistého desátého, v středu po sv. Třech králích.**) 1206. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: o slibování správcův zemských za krále, o počínání pana Bočka proti poručníkům Adama ze Hradce oc. V Krumlově 1510, 28. April. Koncept č. 3548. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli muoj milý! List páně hofmistruov***) i také druhého listu přípis, kterýž vám nazajtřie poslal, z prvnieho sem tomu srozuměl, že nežby sliboval za krále JMt, že radši v soudě sedati nechce, a z druhého psanie sem srozuměl, že se zase napravuje, vobávaje se vo úřad. Pak slibuj pan hofmistr nebo neslibuj za krále JMt, puokudž jiní páni a vladyky, zprávce královstvie tohoto, slibovati budú, jakož já za jiné nemám, než že tak učinie pro krále JMt a obecnie dobré, mú osobú v tom žádný zmatek býti nemá. Muoj milý pane a přieteli! Prosím, nedomejšlejte se na mne jiného, než což králi JMti a obecnému dobrému já v čem slúžiti mohu, že jsem ten, co je mi jen slušného a možného, že rád učiním. Neb kdybychom se toho štítiti měli a mezi sebú v tom nechtěli rovnosti nésti, co se zprávy tohoto královstvie tkne, tehdy jest ne- třeba většieho pádu na toto královstvie, než když mezi námi nesvornost bude. O to nenie potud [sic], až do mého s vámi buohdá shledánie. Toto vám za novinu oznamuji, že pan Boček†) pana Adama Hradeckého s sebú na Polnú vzlal [sic] bez vuole všech nás společně poručníkuov jeho. A když sem do Hradce přijel, tu poslal k nám pan Adam pět urozených dobrých lidí, žádaje, abychom jeho statku jeho zmocnili a den mu k postoupení oznámili. Pakli bychom toho učiniti nechtěli, že by on musil předsevzieti tak, jak jiným sirotkóm zřiezenie zemské ukazuje. Pak rač toho povážiti, k čemu se to chýlí, že pan Boček zúmyslně, *) z Milíkova. **) Palackého Děj. V. II. str. 166 a 169. Cf. A. Č. VII. str. 13 č. 8. ***) Vilém z Pernštejna. †) z Kunstatu, kterýž byl zaslíben s Annou, sestrou mladého pána Adama z Hradce. Za manželku po- jal ji tuším teprv r. 1511. Viz můj Úvod A. Č. VII. str. 202.

Strana 145
Dopisy z let 1510—1511. 145 nemaje ode mne k sobě žádné příčiny slušně dané, mého posměchu a leh- kosti hledá. Pak jestliže to nikterak přetrženo nebude, že na to mysliti konečně budu s pomocí Boha všemohúcieho a vás přátel mých dobrých, abych sobě lehkosti a posměchu činiti nedal panu Bočkovi ani jinému, kdo by toho příčina byl. A bojím se toho, nebude-li to přetrženo, že hluboce zajdem mezi ním i těmi, ktož by mým posměchem a lehkostí svou poctivost omašťovati chtěli. Kam se oučinek páně Boč- kuov v tom vztahuje, jste pán múdrý, umiete to u sebe dobře rozvážiti. I měl-li bych já pod přátelstvím toho na se čekati, tak jakž já se domýšlím, kam se to vzta- huje, budu na to mysliti, abych to předšel. Přijde-li pak z toho co zlého v tomto království, mou to příčinou nebude. A s tiem dajž se vám pán Buoh dobře mieti. Ex Krumlov, dominico in die divi Vitalis anno oc XV°X°. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a na Blatné, najvyššiemu purk- rabie Pražskému, panu přieteli mému milému. 1207. Petr z Rosenberka Levovi Malovci z Libějovic: o jízdě jejich společné do Cáhlova. V Krumlově 1511, 8. Jan. Koncept č. 3553. Pane Levo milý! Jakož jsme měli jeti do Cáhlova a tam na nové leto býti: i vězte, že ten sjezd jest odložen byl pro náš odjezd k králi JMti*) až do této neděle najprv přieštie [12. Jan.]. Protož prosím vás, že toho neobmeškáte a jsem ke mně na Krumlov že přijedete tuto sobotu najprv příští [11. Jan.]; neb se jiní také na ten den ke mně sjedú. A s tiem dajž se nám pán Buoh spolu ve zdraví shledati. Ex Krumlov, fer. IV. post Epiphaniam domini anno oc XV XI°. Petr z Rosenberka oc. Panu Levovi Malovci z Libějovic, přieteli milému. 1208. Radslav Beřkovský Petrovi z Rosenberka: o svých záležitostech a o stavu věcí při dvoře královském. V Budíně 1511, 27. Nov. Orig. č. 3559. Službu svú vzkazuji VMti urozený pane, pane mně příznivý! Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych VMti rád přál. Račte věděti, že jakož jest mi poručil pan Jan z Rozmberka, strýc VMti pán na Strakonicích, u krále JMti jednati, což by dalšího zboží měl od Strakonic, aby to dědičně prodati mohl a zase za tolikéž aby přikúpiti mohl k tomu zákonu: i račte věděti, že jsem to zjednal na *) Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 185.

Strana 146
146 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. takový zpuosob, když by takový trh učinil a jiné prodal, aby to vznesl pán na VMt pány správce. A když to VMt poznáte, že se žádné škody a ujmy tomu zákonu ne- stalo, aby to místo mělo a ve dcky aby kladeno bylo. I na tento čas lép sem zjednati nemohl. Toto mi se zdá, že jest snad potřebí toho, aby pán ráčil k králi JMti psáti, aby se o to psalo panuom zprávcím, když by pán na ně takovú věc vznesl, aby oni na místě krále JMti tu věc do desk rozkázali vložiti. Co se pak dotajče toho, kdož drží od toho zákona které zboží, aby napomenuty byly ty osoby, aby spravedlivosti své okázaly: tomu JMt také povolení dává, též v Moravě, když se pánu líbiti bude. Než což se v Čechách dotajče, mněť se zdá, že to nic platno nebude, neb se tomu každý právem vobrání; bez povolení královského však muož pán listem každého od ouřadu obeslati. Což se pak Žajavcových [sic] lidí dotajče a nějakého rybníka dělání, kdež týž Žajavec k tomu povolení dává; i žádost byla páně, aby ta věc byla poručena panu purkrabí najvyššiemu*) aneb komuž by pan purkrabie poručil, aby vohledáno bylo, když by se těm lidem za dosti stalo a oddalo, aby na tom přestali. I zdálo se JMti, že jest lépe, aby ta věc byla panu purkrabí s někajm druhým poručena; pak pánu příjemného, a blízko aby přiseděl, já jsem jiného nevěděl, než-li pana písaře najvyššieho**); i teď o to vod krále JMti list k těm pánuom posílám. V čem bych já mohl VMti slúžiti, všem panuom z Rozmberka, vedle vší možnosti vždycky jsem hotov. Milý pane! Noviny bych vám měl jaké psáti, nic nového není. A pánu Buohu děkuje, pán náš zdráv jest. Jakaj dostatek a řád na JMti dvoře jest, by možné bylo, aby o něm žádný nevěděl, lépe by bylo. Ale poněvadž ti, kdož na něm jsou, po svých nedostatcích vědí, nemožné jest, aby ta psota tajna byla. Než by se pod ní pánu našemu stajskalo, já nerozumím, neb jest jednostajně vesel, když mu mají co jísti dáti, jako kdy nic; protož toho při tom tak nechám. Toto račte věděti: ti lidé od svého předsevzetí že jsou nepřestali a jednají jako můží, ustavičným psaním a poselstvím. A což sami nemohú zjednati, to ten z Vídně dorazí,***) a což ten napíše, to se tvrdí, jako písmem prorockým. Psal jsem panu purkrabí dosti vo to, na čem by vaše věci státi mohly; ale bojím se, že se vám zdá za nepotřebné a snad za bláznové. To, co jsem prve psal, to při tom ne- chávám: VMt jste páni moudří, víte, co máte činiti. Též toto račte věděti: Z Čech proto od některých majch dobrých přátel do- chází mě, kterak by při příjezdu páně kancléřově†) do Uher mé zlé a zkáza má jednána měla bajti, a posměch Rendluov majm posměchem aby zastrčen byl, a na to že Rendl jede sem. Ač tu víru ku pánu Buohu všemohúciemu mám, že mě bohdá **) Zdeňka Malovce z Chýnova. *) Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála. ***) Patrně některý z rad císaře Maximiliána, kterýž stál při městech. †) Ladslav ze Šternberka na Bechyni.

Strana 147
Dopisy z roku 1511. 147 z toho vysvobodí, a pán muoj že mi křivdy neučiní, ale proto nebudu-li míti pomoci skutečné, poněkud se pána svého povahy lekám; neb JMti jest ten obyčej, kterúž stranu silnější vidí, že s tou drží.*) Pak v tomto já VMti za radu prosím, neb bych nerad toho dočkal, aby mi se též stalo jako Rendlovi; radše bych z sebe to udělal, než by mi to jiný rozkázal. Však mám-li se na VMt bezpečiti, tím jisti račte bajti, žeť nejsem tak strašlivaj před niem a jeho osobú; byť měl jeden mé zlé jednati, nic bych se toho nelekal; zdá mi se, že bych s ním srovnal, i se dvěma s boží po- mocí, že by pán muoj mně také místo dal, a ještě dává: ale mnoho psuov zaječí smrť. A by mi šlo vo statek, malou bych na to péči chtěl míti, neb sobě více vážím posměch nežli statek. Sem tím jist, že ke mně jiné příčiny nemají než tu, že sem od vás utéci nechtěl; neb jest to ke mně i mluveno od toho člověka, abych jezdil po lidech, jak chci, že tomu rozoměti mohu, že by mi se on mohl trefiti tak dobře jako kdo jiný, aneb lépe. Ani to mě od VMti odvésti nemohlo! Pak nemám-li v tom skutečné pomoci od VMti míti a vopuštěn bajti, kdož to uslyší, snad také na to pomyslí, co jest se mně stalo, že se bude vystřéhati, aby se jinému též nestalo. Prosím, že z tohoto psaní za zlé míti neráčíte, neb znám to, že jest mi se potřebí opatrovati; neb bych radše všecko ztratil, což mám, než bych se posměchu dopustil. Protož rady a odpovědi od VMti brzké prosím; neb VMt znáte, že sem VMti vždycky rád sloužil a slúžiti míním, pokudž najvajše má možnost stačiti muože. Toto račte věděti, že včera Procek**) opět do Vídně jede a odtad do Čech. Co to opět slejí, toho já nevím, a bych pak věděl, muožte VMt znáti, pro rozličné příčiny psáti mi se toho nehodí; než tím račte jisti bajti, žeť nejsú vočimové sobě, a což před se vezmou, že péče a práce nelitují. Toto také račte věděti, co se Balba***) dotajče, že jest se zde před králem JMti očišťoval a listy okazoval z Paříže i odjinud, kterak se jest zachoval poctivě, i některé živé svědky, ale při tom jsem já vajvodu nebyl, než Procek [před JMtí vystavoval],†) kteříž s ním v Paříži byli, jak jest se zachoval. Pak Procek ten jest jemu na to majestát od krále JMti vydal, kterak jest se vyvedl poctivě, a tak jej voslavil, že ztěžka††) byl tak dobrý, když se narodil. Než pan Procek, tenť kanceláři řídí, a nic nesmí doktor Václav†††) bez něho učiniti, ani poselacího listu dáti; a kterajž pak poselací list napíši, ježto by VMti se přátel dotajkalo, ani toho vydati nechce, leč jej prve panu kancléřovi pošle. Pak jestliže vám to bude dlouho trpělivé, já to také strpěti mohu. Než divněť jedná i s Uhry i s jinými lidmi a se všemi je [sic] přízní. **) Malý z Cetné. *) Palackého Děj. V. 2. str. 6 pozn. 3. ***) Míní se tu nepochybně Jeronym Balbi (Balbus), probošt Prešpurský, který stejně proslul klassickou učeností jako nezřízeným životem. †) Přetrženo. ††) V orig.: stiezkam. †1†) z Velhartic.

Strana 148
148 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Balbus ten jest mne prosil k VMti za přímluvu, že VMt neráčíte nepřítelem bajti jeho poctivosti, že tu víru zvláštní k VMti má, a že VMt dobře víte, pokadž ste ho kdy ráčili v čem potřebovati, že jest VMti vždycky rád sloužil. A ještě VMti mimo jiné naději má. Pak já VMti sám za to prosím, že tak učiniti ráčíte; neb VMt víte, že z Prockova psaní, kteréž jest činil o něm, o Balbovi, panu purkrabí najvyššiemu JMti, to vzkázání králi JMti ste učinili [sic]; pak když je on vo něm nešlechetnosť jeho vypisoval a nyní zase ctnosti píše, mám za to, že VMti na tom nic nezáleží. Pak ráčíte-li VMt na tuto prosbu Balbovu jakou odpověď dáti, to stuoj při VMti. Než za toto prosím, že toto psaní při sobě zachovati ráčíte, což se mé osoby dotajče zvlášť. Také jest mne zpráva došla, jakž pan Pernštejnský*) na sebe zprávu přijal, že ste to zavřeli, aby mi nic nedávali. Pak jestliže by tak bylo, to již jest přielišná věc za mú službu! Má-li mi to se státi, což ste všickni zavřiti ráčili, k čemuž jest i sám pan Pernštajnský povolení dával, bez mé přítomnosti, byšte to VMt zjinačiti měli, VMti prosím, že mi to také oznámiti ráčíte. Neb ač se jistě bohdá v žádné vině nečiji, však proto, sa v cizí zemi, nejsa než sám jediný, a jich houfy, nemaje se ani s kajm poraditi, a netoliko já, ale ani pán muoj, muožte VMt rozoměti, že mi velmi lehko bajti nemuož. Protož VMti vždy prosím, že na mě svého posla vážiti ráčíte, abych aspoň věděl, mám-li jakú aspoň VMtí naději míti a pomoc. Neb což sem panu purkrabí listuov psal, neviem, kudy jest to, na nic odpovědi nemám. Datum Budae feria V. post Katherinae virg. Radslav z Šebieřova, krále JMti sekretář. anno oc XI. Urozenému pánu, panu Pletrovi] z Rozmberka a na Krumlově, pánu etc. 1209. Simon Villaticus Petrovi z Rosenberka: že pro válku mezi papežem a Bononskými přinucen jest opustiti Bononii s panem Jindřichem z R. [synem páně Vokovým]. V Bononii 1511, 17. Dec. Orig. č. 3560. Vysoce urozený pane, pane muoj najmilostivější! Službu svú VMti poddanú napřed vzkazuji. VMt račte věděti, že ten úterý po sv. Lucii [16. Dec.] posel papežský do Bononie přijel jest, a podle jich obyčeje zatrúbiv na rynku v trúbu, vypověděl jest obyčejem jejich ty slova odpoviedacé. VMt též račte věděti, že Bo- nonští sami na dvě naše míle všecko seno, slámu, jiné věci všecky spižnie popálili sú, aby papežští nic nemohli najíti, když přijedú. Ten úterý, milostivý pane, viděl sem XX truhlic hotových a nakladených, jedno na mezky vložiti, německých žákuov, jenž nazajtřie ráno hned do Florencí jeli sú. I milostivý pane, v tom když bych *) Vilém. — Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 186 pozn. 165.

Strana 149
Dopisy z roku 1511—1513. 149 žádal rady Vincencovy, pověděl jest, abych učinil co jiní; poněvadž jiní hledají lepšieho bezpečenstvie, že za to má, že VMt v tom mně i jemu za zlé mieti nebu- dete. Ale Vincenc radil jest, abychom do Mutiny neb do Ferrarii odjeli; ale jiní pravie, že by najlépe bylo do Florencii; i kdežkoli bude, nemeškajíce odjedem. I věřím, že VMt ráčíte to milostivě vážiti. Neb kdybyšte VMt mohli mé myšlenie a mú pečlivost očima viděti, nepochybuji, že byšte VMt musili litost mieti. Nevčas, ne v čas VMt pana Jindřicha vyslala jest: ale však VMt račte věděti, že nikudy mú pilností nemá nic scházeti při těch všech věcech. VMt neračte se diviti, že v každém listu jináč a jináč píši, neb jsem nemohl věděti den odjezdu; jináč a jináč se plete a čím dál vždy hůř. VMt račte hleděti datum. Datum Bononiae, XVII. Decembris anno oc M. D. XI. Šimon Villaticus. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka, pánu mému najmilostivějšiemu. 1210. Podkomoří Burian Trčka Petrovi z Rosenberka: o smlouvě Pražan s Bartolomějem Minster- berským. Na Lipnici 1513, 12. Jul. (f. III. a. Margarethae). Tištěno ve Sborníku Historickém 1889 III. 179. 1211. Petr z Rosenberka hajtmanu Soběslavskému nařizuje pilně hotovost lidí, jemu podřízených. V Krumlově 1513, 23. Jul. Cedule č. 3576. Pane Heřmane*) milý! Některý den, kterýžť se zdá, obešli lidi a ohledaj všecky, jakú hotovost mají; tiem spěš, a mně daj všecky vypsané, jak který hospodář s jakú zbrojí, s jakú braní jest pohotově. A také vozové ať jsú všichni na hotově, a šperlochy kaž ať hned na ně kúpí červené a udělati dají, a při každém voze ať jsú sekyry, motyky, lopaty a řetěz, tak jakž k vojenským vozóm přísluší. A také v městě ať se okáží všickni, každý hospodář domu svého. Soběslavští ať mají pra- porec jeden dobrý; jestliže nemají, ať zjednají; a Černovičtí a Deštenští ať také mají jeden prapor dobrý; jestliže nemají, ať zjednají; a Veselští také jeden praporec ať mají. A to skutečně vopatř, ať se tak stane, jakž píši; a kdybych kolivěk jim oznámil, aby se tak dali najíti. Ex Krumlov, sabbato post s. Mariae Magdalenae Petr z Roznberka oc. anno oc XV°XIII°. A to všecko, vezma k sobě písaře, zřeď a všecko napsati kaž, jak se který hospodář okáže a jak je v hotovosti v jaké najdeš. A to mi potom naschvál pošli. Hajtmanu Soběslavskému. *) z Říčan.

Strana 150
150 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1212. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: o různicích stavovských v Čechách, o své nastávající jízdě ku královskému dvoru oc. V Meziříči [1513], 1. Aug. Orig. č. 3578. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Přál bych VMti, abyšte zdrávi byli a dobře se měli. Račte věděti, když sem domu přijel, nalezl sem listy od pana Ladslava Tře- bovského,*) kteréhož listu VMti přiepis posielám, kterémuž ráčíte vyrozuměti. Na tom byl se mnú zuostal konečně, že beze mne nechce jeti do Uher: pak tuto se jináč našlo, kdyžť je Procek poň přijel. Jižť se nachází, coť sem VMti pravil; tím račte jisti býti, žeť něco nového slívati budú. A já se tohoto bojím, že krále budú k tomu vésti, aby VMtí panského i rytířského stavu nesrovnával s městy, než spíše mi se zdá, že budú jednati, aby nás ještě lépe dovadili; a budú ukazovati králi tu cestu, aby městy JMt svú věc provozoval. Jakž myslím na jejich zkurvysynstva, tak VMti na ten čas píši. Zdá mi se, že by škodné nebylo, abyšte ráčili s panem purkrabí, s panem kancléřem králi psáti a JMti napřed oznámiti, k čemu ste ráčili již některá města přivésti; a při tom abyšte JMti ráčili psáti, aby neráčil žádným zprávám jiným věřiti, „ačby jaký jiní VMti dávali“. Kdež vím, že VMt víte v tom lépe psáti a do- statečněji, než já VMti nerozumně o tom oznamuji. Račte VMt věděti, že jsem já na tom, že já hned buohdá tuto středu příští [3. Aug.] dolů pojedu a pospíším, abych pana Ladslava tam zastihl. A již budu míti větší příčinu k mluvení s ním než prvé, poněvadž mne jest nedočkal a napřed se utekl. Jinéhoť není, než že se mne obával, že by rád beze mne s Rendlem a s Prockem své jednání u krále JMti jměl. Než tím račte jisti býti, žeť mu hluboce vsáhnu v jeho jednání; a zdá se mi buohdá, že něčemu vždy vyrozumím. Také s králem JMtí dostatečně mluviti budu, pokudž budu znáti toho potřebu, a vyložím JMti do- statečně jejich jednání; a čemuž vyrozumím, neobmeškám dáti věděti VMti. Než račte tím jisti býti, žeť něco velkého slívají. Prosím, račte za mnú spěšně někoho dolů poslati. A račte mi oznámiti, mohu-li věřiti doktor Václavovi;**) neb bych skrze něj mohl mnoho zvěděti; pakli bych nejměl jemu věřiti, abych jemu pokoj dal. Však vseda služebník Vídni [sic] na kočí vuoz, bude moci u mne v Budíně býti za den a za noc. A bude-li při tom co potřebného, oznámili byšte mi to také VMt. A s tím dajž pán Buoh, abych se s VMtí shledal. Panu Oldřichovi, mému milému pánu, služba jmá. Dán na Mezeříčí, v pondělí vincula Petri. Jan z Lomnice a na Mezeříčí m. propr. *) z Bozkovic. O poměru jeho k panu Janovi z Lomnice cf. Palackého Děj. V. 2, str. 186. **) z Velhartic.

Strana 151
Dopisy z roku 1513. 151 Poněvadž jest pan Ladslav v Kladšče byl, ten jest se tu jistě sjížděl s knězem Bartolomějem. Tímť račte jisti býti, v kterýmž jsú spolu přátelství, tenť bude skrz pana Ladslava své věci u krále jednati. A tak, jakž krále ráčíte znáti, uvedeť jej pan Ladslav več bude chtíti, a zvláště s pomocí Rendlovú a Prockovú. Muoj milý pane bratře! bude-li chtíti král co jednati v tom skrz pana Ladslava s VMtí v krá- lovství Českým, račte jednati, ať zná pan Ladslav, že jeho jednání o takové lidi místa nemá. Víte VMt lépe to jednati, než VMti o tom píši, abyšte VMt mohli taková jednání tudy staviti.*) Mému milému pánu a bratru, p. Petrovi z Rozmberka oc JMti. 1213. Nejvyšší kancléř Ladislav z Šternberka Petrovi z Rosenberka: o novinách ze Slezska, o kní- žeti Bartoloměji, o poselství Prockovu od krále, o Mělnických oc. V Bechyni [1513] 11. Aug. Orig. č. 3585. Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám s pravú věrú rád přál. Račte věděti, že sem včera teprv přijel z Prahy, a bych měl vám jaké noviny psáti, neviem nic takového, než to což sem vám prvé oznámil. Leč vo tomto nevíte, že Kafunk Sigmund, tak naň praví, ten jest předměstí u Svídnice spálil, ale slyším že nemnoho, než několiko dvorů; a k tomu slyším, že dvě anebo tři vsi spálili a vybrali, a s tím se vším hnali se na Skálu,**) Pak tu račte pohleděti na ten řád, co se děje. Kněz Bartoloměj ten chce králi veliký řád v této zemi činiti, a k tomu se velmi hlásí. Pak do mne to nechce, aby měl zde řád dělati, poněvadž tam neřádně živ jest. Pražané ti sú ho sobě vždy za hajtmana vzali. Co sobě jím vyvedú, to potom zvíme. Bylo by vám o tom mnoho psáti: ale něco se nehodí, a něco, ač by se ho- dilo, ale poněvadž se bohdá brzo spolu shledáme, všecko vám oznámím. Při tom vám toto oznamuji, že král JMt ráčil jest sem poslati s nějakým poselstvím pana sekretáře k městuom, ježto pan purkrabie ani já sme nemohli věděti, s čím jest přijel; neb jest toho tak dobře přede mnú tajil jako před jiným. A když se jest ta věc rozešla a jim se netrefilo, což sú před sebú měli, teprv mi to pan sekretář voznámil, co jest. A když sem to zvěděl, tu sem vdy k tomu přived pana sekretáře, že se jest on s Pražany na konec svadil. Kdež se mně zdá, že to jednání, kteréž sú před sebú měli, o kterémž vám psáti nemohu, ještě nám ke všemu dobrému přijde bohdá.***) Pak co kněz Bartoloměj rozpisuje o nás zprávcích do krajuov, teď vám přípis toho posílám; tu pak ráčíte srozuměti, co kněz Bartoloměj o nás dobrého *) Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 214 pozn. 185 a str. 238. ***) Palackého Děj. V. 2. str. 232 pozn. 202. **) Cf. A. Č. VII. č. 12 (str. 16.).

Strana 152
152 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. myslí. A co sme my Pražanuom na jeho psaní zase odpověď dali, také vám to posílám. Než toto vám oznamuji, že Mělničtí*) jali pánuom Waldštajnuom hajtmana jich na Mělníce, dobrého, urozeného člověka Hrazického,**) a toho sú vsadili na rathúz, a všeckny fortny, kteréž zámku doluov dú, u těch jim příkopy zdělali, že žádný ani nahoru ani doluov nemuož. A Beřkovskému tomu vpadli do jeho dvoru a vzali mu mocí čeledína; co se jest voň volal, že od něho dosti spravedlivé učiniti chce, nemohlo mu to nic prospěti. Tu sú přijeli ku panu purkrabí páni z Waldštajna, Beřkovec s panem písařem, strýcem svým, i s mnohými dobrými lidmi. Volali na pana purkrabí a žádali vedle práva, aby je ráčil vopatřiti a sebú hnúti, že jest již čas, a že toho nikterakž již déle trpěti a snésti nemohú. Tu pan purkrabie psal jest Mělnickým, oznamuje jim, jaká žaloba na ně de, a při tom jim rozkazuje, aby takovú věc zase napravili. Tu mu dali zase odpověď, napřed se k tomu ke všemu znali, že sú to činili, než naposled napsali, že ho najsú povinnovati poslúchati, a tak více několiko kusů mu napsali dobře posměšných. Pak tu jest purkrabie na tom byl, aby obsílal již vedle práva; a zasě mu to bylo velmi na mysli, že by byl nerad zemí hýbal do toho sněmu. Co jest s stranami mluvil, nemohl jest nic zjednati, než mluvil, „že sem je k tomu přivedl, že toho sčekání míti mají až do sněmu“. A potom snad čtvrtý den toho hajtmana pánuom Waldštajnóm propustili. Co pak z toho déle bude, to již na tomto sněmě zvíme; neb mně i jiným jest se zdálo, že sú velikú věc učinili. Což se pak mého soudu dotýče u Hory, račte věděti, že sem já se ještě ne- soudil: neb sem čekal, až by poručníci s Jandovú sestrú konec vzali, a ten se již stal, že Jandové sestra jest obdržela.***) S tím dajž pán Buoh nám se spolu ve zdraví shledati, jest-li vuole jeho svaté božské milosti. Datum Bechinae fer. V. post festum Ladslav z Šternberka a na Bechyni, nejvyšší kancléř S. Laurentii oc. království Českého. A slyším, že se pan Oldřich, děkujíc pánu Bohu, již lépe má, toho já mu s pravú věrú rád přeji. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožnberka a na Krumlově, pánu, příteli mému milému. 1214. Petr z Žerotína Petrovi z Rosenberka: žádá o splacení dluhu královského. V Šumburce 1513, 23. Aug. Orig. č. 3587. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Zdraví *) Odtud částečně v Palackého Děj. V. 2. str. 224. Cf. A. Č. VII. č. 12 (str. 16.). **) ze Vchynic. ***) Dačického Paměti I. 121 a 338.

Strana 153
Dopisy z roku 1513. 153 i všeho dobrého, toho bych VMti věrně přál. Jakož jste mi VMt za krále JMt za XII /2 kop gr. českých s jinými pány rukojmie, když jsem JKMti k těm penězóm výpověď učinil, aby mi JKMt tu summu podle listu hlavnieho, jakž v něm vejpověď svědčí polouletnie do tří let, kdež tomu o sv. Jiří přištím tři léta budou, aby mi JKMt tu summu položiti a dáti ráčil: I oznamuji také VMti, abyšte se VMt k tomu jmieti ráčili, aby mi ta summa na den sv. Jiří najprv příštího i s ouroky na tu summu přišlými dána a zaplacena byla. Neb pro svú příhodu a znamenitú škodu, kteráž, za to jmám, VMti tajna nenie, těch peněz při JKMti pro svú potřebu déle nechati nemohu. I protož znajiec VMt mú takovú potřebu, věřím, že se o to VMt přičiniti ráčíte, aby mi ta summa na den sv. Jiří nynie příštího dána a položena bez dalších prótahuov byla. Datum Schonnberk, fer. III. in vigilia Bartholomaei apo- Petr z Žerotína a z Fulneka. stoli annorum oc XIII°. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozenberka a na Krumlově oc, pánu a přieteli mému milému d. 1215. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: o jednání Rendle s knížetem Bartolomějem a věcech uherských. Na Mezeříčí /1513], 23. Sept. Orig. č. 3630. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Přál bych VMti, abyšte zdrávi byli a ve všem se dobře jměli. VMti prosím, račte mi oznámiti, co dobrého kněz Barto- loměj s Rendlem jednají v Praze, neb sem nětco z daleka porozuměl, že by nějaký velký šibalstvo jednati jměli i škodné; prosím, čemuž VMt rozumíte, račte mi to oznámiti. A bude-li co z toho sněmu, kterýž jste VMt měli držeti, či nebude, prosím, račte mi oznámiti, k čemu se chýlí, k dobrému-li čili ke zlému. A v čem já kolivěk mohu VMtem v tom slúžiti, hotov se dám VMtem najíti. Přijel posel muoj od krále z Budína. Oznámili mi noviny, kterak biskup Ve- sperinský [sic]*), kterýž jest Kinštartem, jel do Charvát, uvazuje se v to charvátské bánství. I přitáhlo tam do Charvát přes Unu vodu na tři tisíce Turků; i sebrav se biskup i táhl na ně sám, a bitvu s nimi svedl i porazil je na hlavu; a tak jistě praví, že jest žádný neušel, neb sú přes vodu Unu nemohli, neb se jest náramně velmi zvodnila, a tak jistě praví, že jest se biskup sám bil jako muž, neb jest Voldřich Bradatý s ním také v té bitvě byl. A po Voldřichovi poslal králi XXXVI Turků, kterýž král dal všecky hned stínati. A s tím dajž se VMti pán Buoh ve zdraví dobře; panu Oldřichovi,**) mému milému pánu a bratru, služba má. Dán na Meze- Jan z Lomnice a na Mezeříčí, manu propria. říčí v pátek před sv. Václavem oc. Mému milému pánu a bratru, panu Petrovi z Rozmberka oc JMti. *) Petr Beriszló, bán Charvátský. — Událost, která se zde vypravuje, zběhla se 18. Aug. 1513. Dle toho **) Zemřel 1513, 14. Nov. určeno datum.

Strana 154
154 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1216. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby mu půjčil 2000 kop českých. V Budíně 1513, 20. Dec. Orig. č. 3594 a. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Nepochybujem, že těchto časuov, když si byl při nás s některými jinými pány a ry- tířstvem, že si tomu vyrozoměl, že v tomto královstvie našem Uherském sněm také míti a držeti ráčíme, ale ze znamenitých a pilných potřeb, majíce vždycky na péči ciesaře Tureckého, nepřítele úhlavnieho vší svaté viery křesťanské, všecky dvořany a služebníky naše na zámky pomezní vypraviti sme musili, takže tíměř žádného při nás nenie, jakož pak sám jsi to očitě mohl poznati, když jsi při nás byl. A protož takový znamenitý sněm bychom držeti měli, jako žádného při sobě nemajíc, nepo- chybujem, že to znáš, že by ta věc netoliko posměšná, ale i poněkud nebezpečna byla nám. I věz, že jest tento úmysl náš, štyry sta koní přijíti; a tebe se vší pilností žádáme, že spolu s urozeným Zdeňkem Lvem z Rožmitála a z Blatné, najvyšším purkrabím pražským, věrným naším milým, k tomu svú pilnosť přičiníš, aby ti lidé nám, což najdříve bude moci býti, zjednáni byli, jakož šíře všemu tomu z psaní, kteréž témuž Zdeňkovi jsme učinili, vyrozoměti budeš moci z přípisu tohoto, kterýžť posíláme. A protož takovú věc chtějíce rádi, aby což by najtajněji mohla zpuosobena býti, o žádné peníze v tomto královstvie nemohli jsme jednati, aby v ruce naše vešly bez křiku, než již k tobě svú naději sme spustili, že nás těmi penězi založíš, to jest dvěma tisíci kopami groši českými, až do sv. Jiří najprv příštieho, nemohlo-li by dále býti. Jakož ta naděje jest s pomocí boží, že toho potřebovati nebudem. Však na takový zpuosob, aby nám těch peněz puojčil, že to tobě má týž Zdeněk dostatečně ujistiti listem s rukojměmi na místě našem, ať by tvé zase dáno bylo bez umenšenie. Již celú dověrnost k tobě máme, znaje takovú naši pilnú potřebu, že se k nám v tom povolně míti budeš. Neb neznáme, by kdy taková potřeba naše byla a dědicuov našich, jako jest těchto časuov přišlo, k dobrému a užitečnému, k vyzdvižení našemu a netoliko osob našich, ale i královstvie našich. A protož ne- pochybujem o tobě, že to k srdci svému přijmeš. A my, pokadž takovú tvú službu a povolnosť poznáme, chcem to rádi sku- tečně vší milostí i strýcuom tvým nahrazovati, jakožto věrným našim milým poddaným. Odpovědi od tebe spěšné žádáme. Datum Budae, fer. tertia in vig. Thomae ap. anno dni milessimo quingentesimo tredecimo, regnorum autem nostrorum Hungariae vi- gesimo quarto, Boemiae vero quadragesimo tercio.*) Vladislaus rex, manu propria. Urozenému Petrovi z Rozmberka a na Krumlově, věrnému našemu milému. *) Palackého Děj. V. 2. str. 252. Obšírný list v téže věci Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála v arch. Třeb. č. 3594 b.

Strana 155
Dopisy z roku 1513 a 1514. 155 1217. Hejtman Moravský Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: důvěrné psaní o stavu věcí v Čechách i v Uhřích dosti nebezpečném. V Meziříčí 1514, 21. Febr. Orig. č. 3600 a. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Přál bych VMti zdraví, štěstí i všeho dobrého toho, čehož byšte sobě VMt sami přáli. — Muoj milý pane a bratře! Přijev domů z toho Pražského sněmu, mnoho sem přemajšlel, v tom znaje jaký sem zpuosob viděl i vyrozuměl na tom sněmu Pražském. I umyslil sem z té upřímné víry, kteráž jest k VMti, abych VMti napsal, co mi se zdálo k dobrému, i také abyšte ráčili tím lépe a šíře na to mysliti. Ač jste VMt veliký a mocný pán v tom království, a znám že VMti žádného rovného není s takovým dostatkem, ale jest potřebí VMti více mysliti než mnoho jinajm, abyšte VMt netoliko sami na se myslili, ale na přá- tely VMti, kteréž máte; abyšte jim ráčili z toho osidla [pomoci], kterýž ráčíte znáti, jak najupřímně i úkladně jednají, aby mohli některého z přátel VMti podvésti a všecko zlý naň neb na ně pod chytrostí a úkladem uvésti oc. Muoj milý pane bratře! Prvotně, což se pana purkrabie najvyššieho dotýče, že by naň rádi summú všecko zlé uvésti, a upřímo mi se zdá v pravdě, že tento sněm Pražský více se jest stavoval naň, aby zkažen býti mohl, než na všecky jiný; a podnes znám, že vo to lidé pilnost velikú mají, aby jej mohli zkaziti, a všecky viny naň skládají, kde se cokolivěk zmátlo, a upřímo znám, že zoumysla jeho zkázy hledají; kdež pán Buch zná, že já toho na pana purkrabí neznám, aby jím co zou- mysla zlého přicházelo, než něcoť lidé musí na tom jmíti, poněvadž o jeho tak zkázu stojí. Muoj milý pane bratře, sám prosím, neračte ho opouštěti i s jinajmi pány a přátely; já podle VMti též učiním, což jest na mně. Neb znám, že jest ctnaj a šle- chetnaj člověk, a proto mu toho nedadí užiti. A toho račte jistě věřiti a pro pána, a račte na to pilně mysliti: dokudž ten lotr Rendl konce jmíti nebude, dotad ne- račte na to mysliti, abyšte VMt jakého pokoje užili oc.*) Toto VMti z veliké víry, kterouž znáte, kterouž k VMti mám, oznamuji; kdež prosím pro pána Buoha, račte mne v tom zachovati. Neb kudyž by to najmíň ven puklo, upřímo by srozuměli, že jest to skrze mne vyneseno, a mosilo by mi to znamenitě uškoditi; již mne račte v tom opatřiti oc. Toto račte VMt věděti, což se pana Vojtěcha**) dotýče a hochmistrství, že jest náramně těžko to u srdce starému oc, co sou se ti páni mladí před VMtí o ty ouřady domlouvali. A takto řekl: Rozumím, že jsou to navedený věci; a při tom řekl: uměliť voni jedno, umímť já druhé, tudíž konec já učiním těm úřaduom. A takto já rozumím tomu, že toho tento krunt jest, když k králi dojede, že ten ouřad králi *) List tento dostal se panu Lvovi do rukou. Cf. A. Č. VII. str. 36 č. 23. **) z Pernštejna. Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 253.

Strana 156
156 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vzdá. A dále s pomocí páně kanclířovou již sou obmyslili nějakú cestu, kudy dále k tomu ouřadu sáhnúti budú jmíti. Neb ráčíte znáti, žeť krále přivedou k čemu budou chtíti. Již račtež VMt na to mysliti, kudy byšte mohli s jinými pány a přátely toho obrániti; neb jest potřebí, abyšte to ráčili v čas předjíti, neb to ráčíte znáti, žeť jest toto přelívaná chytrost. Jistět jest toho VMtem potřebí, abyšte toho ráčili pilně brániti: neb na toto račte pomysliti, uvedou-li ho v ten ouřad, člověk jest mladý a k zlému velmi nachýlený; račte toho povážiti, jak by ten ouřad opatřen byl, na kterémž ouřadu v tom království, muožete VMt rozuměti, mnoho záleží. Již račte na to lépe mysliti, nežli já VMti o tom píši. Teď VMti posílám přípis listu, co král píše panu Vilímovi Kostkovi.*) Muoj milý pane bratře! Událo by mi se za velmi dobré, abyšte ráčili VMt se panem purkrabí, a dále s kým by se VMti zdálo, králi psaní učiniti a JMti psáti, jak JMt působí a jedná proti tomu, na čem jest s VMtí v Budíně zuostal, že ste se VMt do JMti toho nenadáli, aby měl JMt takové listy vydávati i také instrukcí změniti mimo to, na čem jest s VMtmi zuostati ráčil; a k tomu jakého jest přípisu VMtem nechal svou rukou podepsaného i svajm sekretem vlastním zapečetiti ráčil; a že jest změniti ráčil k lehkosti VMtem a Rendlovi na jeho radu. Pak že již JMt vidí a zná, co jest Rendl podle svých vysokých troštuov a řečí, kteréž jest JKMti pravil, že již to JMt vidí a zná, co jest JMti dobrého zjednal. Jáť píši, vím, nerozumně: ale račte VMt svým rozumem, ať se líbí VMti, lépe opatřiti než já píši oc. Také račte VMt věděti, že včera v samý večer přijel ke mně pan Václav Veverský, a pověděl mi jest, že mu jest oznámeno od dosti znamenitých lidí, že jest pan nádršpan království Uherského umřel.**) Jestliže jest tak, velmi sem ty noviny nerad uslyšel, a jistě králi pánu našemu velmi nevčas umřel; neb se bojím, aby skrze smrt jeho něco králi pánu našemu těžkého i nebezpečného nepřišlo. Neb mi jest též pan Václav Veverský pověděl, že pan Jan Trenčínský***) přijímá pěší zna- menitě a peníze jim dává; a že jinému nerozumím, než že bude chtíti mocí býti nádršpanem. A milý pane bratře, to jsou věci veliké a příliš nebezpečné králi pánu našemu i JMti dětem; to zvíte, že z toho dvorné věci budou. Nebo VMt víte, jak jest se pan Trenčínský o jaké věci pokoušel v své mladosti proti králi pánu svému; pak již nad to budeť se smíti o něco většieho pokusiti. Neb račtež věděti, žeť i v království Českém podstatu jmá; a tím račte jisti býti, žeť mu budú oběma ru- kama pomáhati při králi, aťby nádršpanem byl. Kdež já toho k tomu pravím, že by mně se zdálo za dobré i užitečné, abyšte ráčili se panem purkrabí psáti panu bi- skupovi Pětikostelskému†) a jemu abyšte ráčili předložiti tu nebezpečnost, jaká jest v tom krále JMti nebezpečnost i JMti dětí, aby toho pan biskup ráčil brániti i s ji- nými pány a přátely svými, aby mu král JMt neráčil toho úřadu dávati. *) Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 254. **) Petr Perényi. ***) Zápolský. †) Jiří Száthmary.

Strana 157
Dopisy z roku 1514. 157 Pak muoj milý pane bratře! tato jest v tom najvětší nebezpečnost u mne a najtěžší: Znáti ráčíte, že máme krále pána našeho starého a sešlého pána, kterýž jako na vlasu visí. Vajda pan Jan Trenčínský v ty ouřady, dočkaje smrti pána na- šeho, dáť šišek králi Ludvíkovi a dceru pána našeho vezme sobě. A má k tomu ko- runu v své moci. Najprv v Uhřích, buď komu libo nebo žel, vstaví ji na se: a potom jako ten, kterýž bude jmíti dědičku, bude po ní sahati k království Českému. A na- jdeť přátely, kteříž jemu budou k tomu pomáhati; předkem kněz Bartoloměj, a po- táhne za sebou Pražany a jiná města a potom všecky lotry, a k tomu ty, kteříž sou zašli tak dobře z panského stavu jako i jiní. A znáti ráčíte, jedni aťby mohli zase zhůru, pro statek, pro peníze odvážíť se všeho a budouť k tomu pomáhati; a k tomu co více, tito dva hlavatí, kteréž ráčíte znáti, tať k tomu jistě obadva budú pomá- hati a za sebou přátely také povedou. Mně se zdá pane bratře, pokad muoj rozum toho ukazuje, že jest nám lépe mříti, než takové věci dočekati. Račte VMt pilně psáti panu biskupovi o to, ač se zdá VMti i ode mne, jáť svuoj sekret k tomu při- dávím, nebť já to za příliš velikú věc kladu a nám všem nebezpečnú. Již račte na to najlépe mysliti i jednati nemeškajíc, než já VMti o tom píši. Neb mně se zdá, že sem v několika letech větší a těžší věci neslyšel jako tuto, kteráž by mohla více zlého přivésti. Víte-li také co nového, prosím VMti, račte mi to oznámiti. A s tím dajž se VMti pán Buoh dobře jmíti. Datum Meziřieč, fer. III. ante cathedra Petri Jan z Lomnice a na Meziříčí, hajtman markrabstvie Moravského. anno 1514. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka, pánu a bratru mému milému. 1218. Petr z Rosenberka králi Vladislavovi: že mu 2000 kop č. půjčiti nemůže. Na Krumlově 1514, 25. Febr. Přepis č. 3601. Najjasnější králi a pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VKMti napřed vzkazuji, při tom VKMti přeje zdraví a šťastného panovánie i s dědici VMti. Milostivý králi! pan Jindřich Švihovský, hofmistr dvoru VMti, oznámil mi na věřicí list žádost VMti, abych VMti ku potřebě dvú tisíc kop groší puojčil, a že mi naj- vyšší pan purkrabie pražský na miestě VMti dostatečně ujistiti má. I milostivý králi! VMti žádost bych já náchylen byl naplniti, ale v pravdě na tento čas že toho uči- niti nemohu, neb sem tento rok kúpil za několik dráhně tisíc, a také na rybníky na dielo i na odměny rybníkuov a na stavenie a opravovánie zámkuov pro nezpuosob, kterýž jesti v tomto královstvie, několiko drahně tisíc vydal. Protož VMKské prosím, že mi v tom neráčíte za zlé mieti a v jiné, než jakž v sobě samo jest, obraceti. Ex Krumlov sabbato post b. Mathiae ap. anno oc XV XIIII.*) *) Cf. A. Č. VII. str. 29 č. 21.

Strana 158
158 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1219. Petr z Rosenberka Krištoforovi ze Švamberka: že Vojtěch z Pernšteina již jest nejvyšším hof- mistrem a že u císaře on i Zdeněk Lev dobře pořídili. Na Krumlově 1514, 10. April. Orig. č. 3606. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte se ve zdravie dobře měli, toho bych vám věrně přál. Teď vám posélám přípis listu, co mi Šelndorf píše, i také což jsem já jemu za odpověď dal, jímž se zpravíte. Muoj milý pane bratře! Noviny se nyní takové, co bych vám oznámiti měl, nenacházejí, než toliko toto abyšte věděli, že pan Vojtěch syn páně z Pernštajna jest již najvyššiem hofmistrem. Pak račte toho povážiti, co se to děje, a jest-li to vedle zřiezenie svatojakubského, kteréž ještě vymazáno nenie! I o to mi se viece psáti nehodí, než když se dá-li Buoh s vámi shledám, o to spolu šíře rozmluvíme.*) Prosím vás, čemu rozumiete u vašem kraji, k čemu panský a vladycký stavové náchylni jsú, račte mi oznámiti; neb v mém kraji na tento čas já neznám, aby k městóm voněli, ani k těm, kdož jsú k městóm náchylni. U ciesaře JMti jsem s najvyšším panem purkrabím Pražským byl za Lincem puol druhé míle,**) a děkuje Bohu, dobře se nám tam vedlo, oč jsme tam jezdili, a JMCská ráčil se k nám milostivě a uctivě okázati, jakož vás i toho všeho zpravím, když se s vámi shledám, neb mi se toho nehodí psáti. S tiem dajž se nám pán Buoh spolu ve zdravie shledati. Ex Krumlov, feria II post dominicam Palmarum Petr z Roznberka. anno oc XIIII. Panu Krištoforovi z Švamberka, panu bratru mému milému. 1220. Petr z Rosenberka Hajmanovi Krušinovi z Lichtenburka: o dluh pana hrabí z Hardeka. Na Krumlově 1514, 23. Mai. Přepis Fam. Lichtenburg. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli milý! Píšete mi o dluh za- placenie, kterýž je vám ujec muoj hrabě z Hardeka oc dlužen, kdež jsem já také za týž dluh rukojmie. I vězte, že se mám sjeti tento pondělí najprv příští [29. Mai] s najvyšším panem purkrabí Pražským v Sedlčanech,***) kdež tu také při týmž našem shledánie spolu také někteří rukojmie, kteříž jsú vám za ujce mého, býti mají. I tu při tom čase chci já o to s pilností mluviti, aby vám zaplaceno bylo. Než co se mého dílu dotýče, jestliže vám dáno nebude o Suchých dnech letničních, chci já *) Palackého Děj. V. 2. str. 272. ***) Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 266. **) v Enži? Palackého Děj. V. 2. str. 265.

Strana 159
Dopisy z roku 1514. 159 vám vedle připsánie svého díl muoj položiti na Pražském hradě u Johannesa, písaře páně Lvova. Ex Krumlov, f. III. Rogationum, anno oc XVXIIII°. Petr z Roznberka. Urozenému pánu, panu Haymanovi Krušinovi z Lichtmburka a na Miletíně, přieteli mému milému. 1221. Jan Holický Petrovi z Rosenberka: o bouřce v Praze a výpravě Žateckých proti pánům Míčanům. B. m. [1514/ 13. Jul. Orig. č. 3619. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane ujče muoj milý! Zdraví i všeho dobrého přál bych věrně rád. Teď VMti posílám přípis listu, kterýž jest mi dnes na den sv. panny Markéty přišel, jemuž VMt vyrozuměti ráčíte. Urozený pane, pane mně příznivý! Pacholek muoj přijel jest z Prahy včera [12. Jul.] i tyto noviny jest mi pravil, že tento pondělí minulý [10. Jul.] v Starém Městě zbúřila se vobec na konšely a běželi k rathúzu a na rathúz, a chtěli konšely zbíti a doluov s rathouzu smetati, ale že knieže k tomu přiběhl a to některak ještě zastavil. A to jistě pacholek mój praví, že Vilémka*) a Havlíčka vsadili v Starém Městě na rathúz a že bez hlav budú.**) I já se tak domnievám, že jest obec chtěla na ty šibalské roty, poněvadž jsú tyto konšely vsadili, ježto by ti rádi dobrému s jinými svými přátely. I račtež tomu porozuměti, jaký to sněm bude.***) Mně by se zdálo, aby pán z Roznberka [sic]†) JMt skrze Prahu neráčil jeti, jestliže JMt na ten sněm pojede, než aby JMt ráčil jeti na Zbraslav na přívoz od Leštna. A také se mi zdá, že těma dvěma konšeluom nebudú smíti nic učiniti pro některé zuobce. A také mi se to zdá, že jest to jízda kniežecí, aby ty, kdož by dobrému chtěli, tudy pod své sedlo přived. To mi jest při tom v ceduli psáno od toho takto, že pacholek muoj to v Praze slyšal, že Žatečtí byli již vytáhli ven z města i s děly, a tak praví, že na pány Mí- čany††); tak rozumiem, že na ty, jako na Pátku, a to z té příčiny, že někteří Žatce byli někde na jarmarce a jeli od Roudnice, a že by páni Míčanové potkali se s nimi a chtěli jim ručnice bráti, a oni že sú se bránili, a že by páni Míčanové s jinými některými mladými zemany tři zabili a ranili některé Zateckých. Dajž milý pán Buoh všemohúcí, abychom se ve zdraví spolu shledali oc a šťastně buohdá. Jan Holický z Šternberka. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozinberka a na Krumlově, panu ujci mému milému oc. **) Palackého Děj. V. 2. str. 275. *) z Troskovic. ***) Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 273. †) snad: z Rožmitála? ††) z Klinšteina.

Strana 160
160 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1222. Petr z Rosenberka [Janovi z Lomnice?]: o jednání s Janem Mrakšem z Noskova a s císařem Maximilianem. B. m. [1514, před 22. Jul.) Přepis č. 3625 mezi n. 7 a 8. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Teď vám posielám list vedle našeho spolu zuostanie, který svěčí panu Mrakšovi ode mne a od najvyššího pana purkrabí Pražského, a druhý list věřicí na ciesaře JMt a při tom sepsánie, co by měl od nás na ten věřicí list mluviti. A teď vám také zvláště dceduli [sic] posielám, ježto se nám také zdá za potřebné, aby na JMCskú bylo vzneseno, všakž proto ten kus v té dceduli sepsaný připúštieme spolu s najvyššiem panem purkrabí k vám a k panu Mrakšovi, zdá-li se vám za dobré a užitečné, aby vzneseno bylo, to při vás stuoj; pakli se vám nezdáti bude, tehdy dceduli strhajte. Již prosím, račte v tom pilnost mieti, ať se tím v ničem neprodlévá. 1223. [Petr z Rosenberka a Zdeněk Lev Janovi Mrakšovi z Noskova*)]: o čem má jménem jich jednati s císařem. B. m. [1514, před 22. Jul.] Souč. opis č. 3642. Službu svú vzkazujem, urozený a statečný pane Jene, přieteli náš milý! Vězte, že jsme při císaři JMti nedávno byli a s JMtí o některé věci, kteréž se nám zdály potřebné, mluvili.**) Ale že toho další potřebu známe, za toto vás prosíme, že k JMCské pojedete a od nás s JMtí mluviti budete, a tyto věci, kteréž vám pro dostatečnější vyrozumění sepsané posieláme, oznámiete. Nebo to jistě tiem úmyslem činíme, že bychme rádi mezi JMCskú a JMKskú pánem naším dobré přátelstvie viděli a k tomu, pokudž bychme mohli, sloužili. I prosíme vás, že to pro nás učiníte a té sobě práce vážiti nebudete. My rádi vám se zase dobrým přátelstviem chcme odplatiti. A co s JMCskú mluviti budete, i také co od JMti za odpověď mieti bu- dete, zdá se nám na tento čas za potřebné, aby to v tajnosti bylo zachováno. * * Item, když sme při JMCské byli, mezi jinými řečmi oznámili jsme JMti, kterak nás v jistotě dochází, že by někteří o to jednali, aby to přátelstvie a spří- zněnie mezi JMCskú a JMKskú zrušeno bylo. Jakož, kterak jest nám to bylo ozná- meno, to jsme JMCské sepsáno dali. Item, toto JMCské oznámíte, že o tom za jistú věc slyšíme, že předse na tom ti jsú, kteří jsú o to počeli jednati, aby to přátelstvie mezi JMtí zrušili a z toho *) Cf. Palackého Děj. V. 2. 282. Také A. Č. VII. 107 č. 117. **) Cf. Palackého Děj. V. 2. 275.

Strana 161
Dopisy z roku 1514. 161 zpřízněnie, což se krále Ludvíka a kněžny Anny JMti dotýče, pána našeho dětí, s JMCskú, aby nic nebylo. Item, nebo aby JMCská ráčil i toto věděti, kdež jest měl býti sněm na hradě Pražském v pondělí po středopostí [22. března],*) ješto z toho sněmu mělo k JMKské od královstvie Českého o všecky věci k jednánie s mocí posláno býti: i ráčil jest JMKská ten sněm vyzdvihnúti. A jinému nerozomíme, nežli kto jsú králi JMti k tomu radili, aby z toho sněmu nic nebylo, že jsú to učinili tím úmyslem, aby v tom přátelstvie mezi JJMtí překáželi, snad se toho obávajíc, že by nás těch bylo mnoho vybráno, kteří by k JMKské byli z toho sněmu posláni, kteříž mezi JJMtí rádi bychme dobré přátelstvie viděli. Item, a skrze to, že my někteří o to péči máme, pokudž bychme mohli tomu slúžiti, aby to přátelstvie mezi JJMtí zrušeno nebylo, nežli radši se tvrdilo a množilo: i tudy rádi by nám zlé činili, rozličné věci obmajšlejíc, kterak by nás, kdežkolivěk mohli, lidem zvoškliviti a nám zle činiti. Item. Ale my proto od toho našeho v tom dobrého úmyslu odstúpiti nemie- níme i se pány přátely našimi, jakož JMCská ráčil jest od nás také tomu, když jsme při JMti byli, vyrozuměti. A poněvadž v tom pracujem a o to se staráme, aby to pruochodu nemělo, ktož by to chtěl kaziti a rušiti: protož tu naději máme, že by nás také JMCská proti takovým opustiti neráčil. Item. Toto nám se zdá v tom za najpotřebnější, aby mohl býti brzo sjezd mezi JMCskú a JMKskú. Item. My pak, pokudž v tom na nás jest, o to také při králi JMti jednáme; a jednomu přieteli našemu poručili sme o to s pilností s JMKskú mluviti, kterýž k JMKské nynie jede, i také s panem kardinálem arcibiskupem Ostřihomským**) a s panem nádršpanem***) i s panem Pětikostelským biskupem†) i také s některými jinými pány uherskými, přátely našimi, aby se mohlo k tomu přivésti, aby se ten sjezd sjíti mezi JMti mohl, jestliže se to bude JMCské líbiti. Item. I tohoto sme také úmyslu, jestliže by se JMCské líbilo a bylo-li by toho potřebie, že bychme k JMCské, jestliže by JMt v Rakúsích byl, přijeti chtěli, a v tom se povolně mieti, což bychme v těch ve všech věcech JMCské slúžiti mohli, majíce tu naději, že bychme v tom i JMKské pánu našemu službu učinili. Item. Již vám tyto věci, kteréž se nám zvláště potřebné zdadie, tuto sepsané oznamujem, ale nemuože to tak dostatečně býti, jako bychme to mohli osobně a ústně učiniti. Však za to prosíme, na čem v těch věcech s JMCskú zuostanete a kterú od JMti odpověď mieti budete, že nám to brzo oznámíte. Nežli toto jistě *) Palackého Děj. V. 2. str. 266. **) Tomáš Bakáč. †) Jiří Szathmáry. ***) Petr Perényi.

Strana 162
162 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vězte, žeť již někteři pro JMCskú berú k nám zvláštní těžkú mysl; ale my na to nic nedbáme a toho se pro JMCskú a JMKskú, pána našeho, rádi odvážíme. 1224. Některý purkrabí Petrovi z Rosenberka: o opatření zámku. R. [1514/. Přepis tern. 3625, cedule při fol. 1. Milostivý pane, pane! Kdež sem VMti psaní učinil, co se zámku dotýče, aby se brambami opatřil, i ještě mi se zdá za potřebné, abyšte ráčili to opatřiti tak vedle mého prvního VMti oznámení oc. Neb v tomto kraji nejviec města na tento zámek váží, neb jim přisedí, kdež to lépe ráčíte znáti, než bych já VMti o tom uměl oznamovati; neb každý se nynie strojí k válce a potřeby sobě jednají, což k tomu náleží. 1225. Jan z Lomnice [Petrovi z Rosenberka]: o jalovém sněmování v Olomouci a výpravě knížete Bartoloměje do Uher. V Meziříčí 1514, 25. Aug. Souč. opis tern. 3625 č. 21. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Přál bych VMti, abyšte zdrávi byli a ve všem se dobře a šťastně měli. Račte VMt věděti, že sem se z toho sněmu z Olomúce vrátil; a což sem psal králi, žádaje JMt, aby mi ráčil oznámiti, pro jakú potřebu JMti má ten sněm držán býti, i také sem o to synu svému a doktor Vá- clavovi*) také psal, nemohl tam nic dovědíti. Než psal mi syn můj, když jsú s králem o to mluvili s doktor Václavem, aby mi ráčil to oznámiti, pověděl jim JMt, že chce tak učiniti. Nazajtří když jsú s JMtí o to mluvili, řekl doktor Václavovi: di k Ren- dlovi o to. Doktor Václav pravie: že k němu nepuojdu.**) A tak jsú se nic nemohli dovědieti, proč jest ráčil ten sněm položiti. Když jsme se do Olomúce sjeli, tu jsú se všickni jeden druhého ptal, proč jest ten sněm položen a poslán-li jest kto naň. Všickni jsme se nemohli ničehož dovědieti. Na zajtří ráno, když sem chtěl do klá- štera jíti, přišel ke mně posel pěší a přinesl mi list od krále; co mi ráčil psáti, teď VMti toho přiepis posílám. Kdež jinému nerozumím, co jest Rendl s panem Lad- slavem***) byli zednali, že jsú s tím na plac nesměli. Račte VMt věděti, že všecka země a všichni stavové jednostajně píšem králi JMti tento rozum, že jsú nám obtížni takoví sněmové, kterýž nám ráčil položiti, a že se JKMti opovídáme, že po takových raddách, který JMt nyní při sobě má, nemíníme nic činiti. Než když JKMt bude mieti při sobě raddy zřiezené z královstvie Českého a z jiných zemí, že budem JMti rádi činiti jako jsme i prvé činili podle možnosti naší, cožby jediný proti našim svobodám nebylo. Kdež vím, že se to bude Rendlovi a Prockovi dobře líbiti. *) z Velhartic. **) Palackého Děj. V. 2. str. 260, pozn. 225. ***) ze Šternberka.

Strana 163
Dopisy z roku 1514. 163 Také račte VMt věděti, že na ten sněm do Olomúce páni Lichtštajnaři po- selstvie učinili, oznamujíc nám, což se jim stalo od kněze Bartoloměje a od těch lidí pálením, braním. A při tom i odpovědní listy jejich také jsú nám poslány.*) Ale ty škody jsú se staly v Rakúsích, kdež mi se zdá, že ciesař JMt také k tomu bude něco mluviti. Také sem srozuměl, že kněz Bartoloměj chce se mnú znovu zacházeti; a tak mi povědíno, že mi najvětší tu vinu dává, že o něm rozpisuji klamavě, kterak by přes rozkázánie královské doluov táhli. Kdež jest to věc široce vědomá, že mu jest král najprv psal, aby doma zuostal a nikam netáhl; a potom ráčil jest poslati k němu pana Zibřida**) komorníka svého s týmž poselstviem, aby doma zuostal a nikam netáhl. Bych pak všem o tom rozprávěl, tehdy sem vždy pravdu pravil, že jest přes rozkázání krále JMti táhl. Kdež mi jest pravil, zase jeda od kniežete, pan Zibřid, že jest VMti o tom oznámil a psal; protož prosím VMti, máte-li ten list od pana Zi- břida, račte mi jej poslati, bude-li toho potřebí, abych jej také mohl okázati.***) A za to mám, že těm věcem lépe vyrozumiem, co o mne knieže puosobí neb mluví, a když tomu vyrozumiem, dále se k VMti uteku prvotně o radu i o pomoc, abyšte mne neráčili v tom opouštěti jako muoj milý pán a bratr. Nepochybuji, že jest již byl u VMti pan Jan Mrakeš†); na čem jste s ním ráčili zuostati, prosím, že mi to ráčíte oznámiti, abych se uměl čím zpraviti. S tím dajž se VMti pán Buoh dobře mieti. Datum Mezeříč fer. VI. post Bartholomaei anno oc 14. Jan z Lomnice a na Meziříčí oc. 1226. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: o jednání s Vilémem z Pernšteina a pletichách Rendle i Procka. V Meziříčí [1514, 5. Sept.J. Souč. opis tern. 3625 č. 10. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Přál bych VMti věrně, abyšte zdrávi a ve všem se dobře a šťastně měli. Jakož sem VMti psal, že sem byl u pana hof- mistra starého, když sem to učil u něho, jak se k VMtem přátelsky a stále má, jsa s VMtmi v tom přátelstvie, kteréž se v Hoře dokonalo †4) oc. — Mluvil sem s ním dosti hluboce a sahal sem mu k pravdě i k svědomí jeho. A najvýše předkládal sem mu pověst, kterúž má po sobě nechati i svým dětem, že má tady dobře učiniti. Velmi přátelsky to všecko ode mne jest přijal a slzami, se mnú mluvě a pravě, že ho jináče nepoznám, než že se chce k VMtem i ke mně věrně a stále zachovati, **) z Bobulusk. *) Palackého Děj. V. 2. 271. ***) Viz k tomu list Ladislava ze Šternberka citovaný v Palackého Děj. V. 2. str. 277 pozn. 237 a A. Č. VII. 101 č. 110. 1†) Palackého Děj. V. 2. 272. †) z Noskova. 21*

Strana 164
164 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. i děti jeho že též musejí činiti. A na tom sem se s ním rozjel: přijde-li mi jaké poselstvie z Uher, abych mu bez meškání oznámil, čemuž vyrozumím. A že on se shledá se panem kancléřem,*) čemuž vyrozumí, že mi také oznámí. I račte VMt věděti, že mi jest z Budína posel muoj přijel jeden; čemuž sem vyrozuměl, to sem panu hofmistrovi starému psal; co mi dává za odpověď, kteříž sú artikulové potřební vám i panu purkrabí věděti, teď je VMti posielám. VMt vyroz- umíte z těch artikuluov, žeť chce oběma rukama pomáhati. Pana kancléře tohoť jest také přistrojil dostatečně, coť má s králem jednati před panem kardinálem; neb abyšte ráčili věděti, že sem já to zednal u pana hofmistra starého, aby pan kancléř nic nejednal skrze toho lotra Pětikostelského, než všecko skrz kardinála a podle něho.**) A tak sem děkujíc pánu Bohu k tomu přivedl, že se tak stane. Jakož sem VMti psal, což se ciesaře JMti dotýče, abyšte ráčili psáti JMti, což se toho kniežete lotřského [sic]***) dotýče: nepsali-li ste, prosím, račte psáti; a někoho račte na koni poslati, aby tím spíše k JMti dojel. Neb kdyžť jej ciesař JMt jeho nešlechetnosti, kterúž jest proti JMti učinil, obrazí a ohlásí jej v královstvie Uherském, v královstvie Českém, v markrabstvie Moravském a kniežetstvie Slezském, jistě mi račte věřiti, že mu to tiež bude, nežli by mu té kus vojsky utrhl; neb se zdá panu hofmistrovi starému za velmi dobré a užitečné, aby to ciesař JMt učiniti ráčil, a se mnú jest o to také velmi mnoho mluvil. Prosím, račte ciesaři dostatečně o to psáti. Za to také VMti prosím, vyrozumějíc psanie páně hofmistrovu, co mi píše, račte zvláště hned list napsati, kterýž bych mu mohl poslati a vokázati. A za to prosím, račte také přátelsky psáti o něm, nebť se ho taková věc nemálo chytí, a budeť mu velmi příjemno. A zdá mi se, že jest i slušné, abyšte tak ráčili učiniti. Než kdež píše, abych VMtem zvláště ty cedule poslal; na ty cedule můžete panu hofmistrovi VMt oba dva odpověď přátelskú dáti. Vieť pán Buoh, žeť mám v tom pilnost, abychom tomu lotrovstvie mohli překaziti. Prosím VMti i pana pur- krabie, že ráčíte též učiniti a v tom pilnost mieti, neb mi se zdá podle té svor- nosti, kteráž jest již mezi VMtmi, s pomocí pána Boha všemohúcieho že jim konec učiníme. A s tím dajž pán Buoh, abych se s VMtí ve zdraví shledal. Dán na Meze- Jan z Lomnice a na Mezeříčí, manu propria. říčí v úterý oc. Cedule. Také mi píší [sic], že tomu nerozumí, by ten rok †) před se šel, a to z příčiny té rozumí, že někteří králi radí, jak by mohli býti Rendl s Prockem, aby král JMt nikterak toho roku položiti neráčil. A dávajíc tomu tuto barvu, jestliže by nás JMt srovnal, že bychom, jsúce srovnáni, potom JMti nic nedali. I to račte poroz- **) Viz nahoře list de dato 1514 před 22. Jul. č. 1223 str. 161. *) Ladislavem ze Šternberka. a ***) To jest: Bartoloměje Minstrberského. †)A. Č. VII. 102 č. 111.

Strana 165
Dopisy z roku 1514. 165 uměti, nač oni pána našeho vedú! Bych měl o tom mnoho psáti, jistě tomu lépe rozumíte, než bych já vám uměl vypisovati. A pán náš co holub vždy zobe, nechť jemu sypí co chtějí. Při tom mi také píše, že ti poslové, kteří jsú byli od Pražan vysláni, že sú za též žádali, aby ten rok před se šel, ale jaká jim jest odpověď na to dána, že on neví, a že jest v radě nebýval, než Rendl a Procek. A k tomu že jsú přivolali pana Šidloveckého.*) I tu račte porozuměti, a co ten člověk Rendl šikuje! Teď nyní v poselstvie u ciesaře JMti byl, ježto jistě vím, že jest v tom králi polskému JMti nic dobrého nejednal. Pak teď pana Šidloveckého vede, jakoby králi Polskému velmi mnoho dobrého přál; prostě u všech svého hledá. Pak, byšte vy o tom něco králi psali a panu Šidloveckému jeho život vyložili, já bych tomu byl rád. Mému milému pánu a bratru, panu Petrovi z Roznberka JMti. 1227. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: o listu Pražanům, věcech uherských a císaři Maximilianovi.**) V Krumlově 1514, 5. Sept. Koncept č. 3627. Urozený pane, pane oc. Z uznámení vašeho jest srozuměti, že spletkuov a ši- balstva neubývá než spíše přibejvá; protož jest třeba opatrnosti skutkem. Což se mé osoby tkne, mnou, přiď k čemuž přiď, což jen možného jest, sjíti nemá; tím jisti buďte. Což Pražanuom psáti ráčíte a z kterých příčin vedle přípisu, který ste mi poslali, žádajíc v tom zdání mé věděti, mně se zdá slušné, abyšte to psaní učinili, ač, jakž sami toho dotýkáte, malá toho platnost bude, a nějakou vám, tak jak já se domejšlím, přikrytou odpověď dadí. Ale proto jest vám vedle mého zdání slušné i potřebné to psaní učiniti.***) Co mi pan hejtman markrabství Moravského píše, teď vám to posílám a při tom přípis, co já jemu píši. Bylo by co odepsati na vaše oznámení, ale pro přejetí listu, tak otevřeně jak mi jest na mysli, učiniti mi se nehodí, než když se spolu shledáme, všecko, co jest mi na mysli, před vámi na světle bude, neb k místu není. Neb jakou by prubu vo Uhřích udělali a málo se jim zdařilo, pokusiliť by se u nás o též; neb ten Bardaš†) již s těžkem lidi rozpustí bez nějaké vojny. Což se císaře JMti tkne, kdež žádáte věděti, jestli tu kde voblízce okolo Lince: i tyto dni jesti byl, ale tak mi jest pra- veno, že by měl k Ispuku (sic) jeti, a na svatého Kříže [14. Sept.] že by tu rok složiti měl ujcům svejm, knížatům Bavorským, knězi Vilémovi a knězi Ludvíkovi, *) Krištofa, polského místokancléře. ***) Cf. A. Č. VII. 103 č. 113. **) Odpověď k listu vydanému v A. Č. VII. 98 č. 109. †) Kníže Bartoloměj. Viz Palackého Děj. V. 2. 259.

Strana 166
166 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vlastním bratřím, pro srovnání těch různic, kteréž mezi JJMtmi jsou. Ex Krumlov, fer. III. ante Nativitatem glor. virg. Mariae anno oc XVCXIIII°. Petr z Roznberka. Panu přieteli mému milému, najvyššiemu panu purkrabí Pražskému. 1228. Jan z Lomnice [Petrovi z Rosenberka]: aby neupustil od boje proti knížeti Bartolomějovi; ke schůzi s ním a s panem Lvem do Třeboně že přijeti nemůže. V Meziříčí 1514, 6. Sept. Přepis tern. 3625 č. 22. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Přál bych VMti věrně zdraví, štěstí i všeho dobrého. Jakož mi ráčíte psáti, což se ciesaře JMti dotýče, kdež sem VMti psal i panu purkrabí najvyššiemu, což se toho kniežete dotýče, abyšte ráčili ciesaři JMti psáti; ještě by mi se též zdálo, abyšte VMt ráčili tak učiniti a tú věcí ne- meškati, neb mi se zdá netoliko ciesaři JMti že bude k dobrému, ale kladu to, že jest VMtem všem k větčiemu dobrému, co s ním VMt činiti máte. Neb když bude od ciesaře JMti zmazán na své cti, co jest proti JMti učinil, neohradiv své cti proti JMti, budem moci všickni k němu svobodněji mluviti než prve. A mně se zdá, že tady má již na konec zkažen býti, když to ciesař JMt učiní. Však sem včera k VMti opět posla poslal, kdež z psaní mého ráčíte něčemu vyrozuměti i z páně hofmistra starého, že jest toho potřebí, abyste ráčili spěšně poslati k ciesaři JMti. A již račte VMt těch cest hledati se panem purkrabím, kudyž muožete, abyšte mu VMt nohy podrazili. A tato cesta bude mu těžší, nežli bychom jemu tý puol vojsky porazili. A tohoť on sebe nezmyje, dokudž je najdéle živ. Kdež mi ráčíte psáti prve i nyní, abych k VMti a ku panu purkrabí naj- vyššiemu do Třeboně přijel: račte mi věřiti, že bych to tak rád udělal, jakož byšte to VMt rádi viděli, ale pán Buoh zná, že toho nemohu nyní učiniti; v neděli [10. Sept.] sněm bude v Brně, na kterýmž mám na se několiko puohonů. A k tomu mám se s Jihlavskými súditi o svuoj jorgelt, o kterýžť jste ráčili se panem purkrabím u krále JMti o mně jednati; ještě o to žádného konce nemám. A z takových příčin slušně nemohu nikterakž z toho sněmu odjeti. Než toto by mi se zdálo, poněvadž rozumím, že jest toho taková potřeba, abych se VMtí viděl: račte ke mně se panem purkrabím někoho poslati, komu VMt věříte, a račte mi oznámiti i o tu jiezdu naši do Budína, i o všecko jiné. Tu já vyrozuměje úmysl VMti, také se budu k tomu přimlúvati, což budu rozuměti. Však VMti toliko věrných i rozumných lidí máte, že VMt muožete to někomu svěřiti, co byšte ráčili se mnú mluviti, aby se ty věci ne- prodlévaly, poněvadž ciesař JMt takovú na VMt žádost má. A také rozumiem, že ta rota při králi dvorné věci jednají, aby jim také mohlo překáženo býti. A s tím

Strana 167
Dopisy z roku 1514. 167 dajž se pán Buoh VMti dobře mieti. Datum Mezeříč, feria IIII. ante Nativ. Mariae virg. anno oc 14. Jan z Lomnice a na Mezeříčie. 1229. Petr z Rosenberka a Zdeněk Lev Vilémovi z Pernšteina: těší se z toho, že k nim přistoupil, a posílají k němu nejvyššího písaře Radslava Beřkovského. V Strakonicích 1514. 10. Sept. Souč. opis tern. 3625 č. 14. Urozený pane, pane přieteli milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bychom vám věrně přáli. Pan hajtman markrabstvie Moravského oznámil jest nám psanie vaše, které jste jemu učiniti ráčili*): ješto dobře to známe, že to obméšleti [sic jako ten, že byšte dobrému rádi, aby se všech stran býti mohlo. A zvláště při našem pánu králi JMti jistě jest toho velmi potřebí. Pak bychme nyní měli vám o tom mnoho vypisovati, nenie potřebie, poněvadž těm všem věcem dobře rozumíte, co jest škodné a co nápravy, a to brzké, potřebuje. Pak my chceme rádi, pokudž najvýše muožeme, k dobrému pomáhati, práce ani nákladu nelitujíc, o vás též nepochybujíce i též také o panu kancléři. A kteréž jest mezi námi přátelstvie u Hory zavřieno, v tom bohdá stojíme a staneme, o vás také jiné naděje nemajíce. A máme v pánu Bohu všemohúcím to doufání, žeť nám proti lotróm pomáhati ráčí. A máme za to, že pan písař najvyšší brzo se s vámi shledá, kterýž vám některé věci, kteréž se nám potřebné zdadí, oznámie. Než tomu bychme rádi, o příjezdě páně písařově k vám aby tajno bylo pro rozličné příhody na cestě. A dajž pán Buoh, pane a přieteli náš milý, byšte zdrávi jsúce, dobře se měli. Ex Strakonic, dominica post Nativitatem glor. virg. Mariae po Petr z Roznberka oc. anno oc XVCXIV°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabí Pražský. Panu přieteli našemu milému panu Vilémovi z Pernštajna a na Helfnštajně oc 1230. Petr z Rosenberka a Zdeněk Lev z Rožmitála císaři Maximiliánovi: aby se veřejnými listy ku králi Vladislavovi a ku Pražanům opřel proti knížeti Bartoloměji, kterýž táhna do Uher, odpověděl pánům z Lichtenšteina. Ve Strakonicích 1514, 11. Sept. Opis tern. 3625 č. 12. Najjasnější a najnepřemoženější ciesaři, pane, pane náš milostivý! Službu naši poddanú VMCské vzkazujem. Milostivý ciesaři! poněvadž jsme ti, že bychme se VMCské rádi upřímně našimi službami zachovali, toto jest se nám za potřebné zdálo *) Souvisí s listem de dto [1514, 5. Sept.] č. 1226.

Strana 168
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 168 VCMti předložiti. Jakož jest VMCské poddaným v knížectvie Rakúském Bartoloměj, knieže z Minstrberka, s těmi, ktož sú s ním táhli, škodu učinil, aby VMCská ráčili psáti Uherskému a Českému oc králi, pánu našemu milostivému JMti, která jest se v tom věc proti VMCské stala a zač to sobě pokládati a kterak takovú věc obtě- žovati VMCská ráčiete. A také že by VMCská takový jeho účinek, co jest v tom on Bartoloměj knieže proti VMCské učinil, to ráčili psaním VMCské všem stavóm královstvie Uherského a Českého, markrabstvie Moravského a kniežetstvie Slezského oznámiti; a když to VMCská budete ráčiti učiniti, tehdy my máme tu naději, že to knieže skrze to tu obtiežnost mieti bude, že jeho svá vuole snáze a spieše zastavena a přetržena bude. Také, milostivý ciesaři, toto by se nám za potřebné zdálo, aby VMCská ráčili Pražanóm, všem třem městóm zvláštně, a jiným městóm královstvie Českého také zvláštně psáti, poněvadž jsú jejich služebníci a lidé s tiem kniežetem táhli a VMCské poddaným, pánóm Lichtnštajnaróm, odpovídali a škody činili, s je- jich-li jsú to vólí čili bez jejich vuole učinili, aby to VMCské oznámili, a ktož jsú to s jejich učinili, aby je k skutečné nápravě přivedli. Ježto taková věc, jestliže se VMCské líbiti bude, zdá se nám potřebná a tomu kniežeti škodná, kterýž to by rád VMCské, kdyby mohl, a VMti poddaným, jak jest tomu rozuměti, zle činil. I toto naše psanie, kteréž jistě VMCské upřímným a dobrým úmyslem činieme, prosíme, že ráčíte milostivě vážiti a přijíti. Nebo ten jest náš dokonalý úmysl, v čem bychme VMCské slušně slúžiti mohli, že bychme to rádi a hotově učiniti chtěli. Ex Stra- konic feria II. post Gunegundis anno oc XV°XIIII°. Petr z Roznberka a Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský.*) 1231. Petr z Rosenberka Janovi z Lomnice o sjezdu ve Strakonicích s panem Lvem. Na Krumlově 1514, 11. Sept. Souč. opis v tern. 3625 č. 13. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Kteréž ste mi psanie nynie učiniti, i také co vám pan z Pernštejna psal, poslati ráčili, hned sem se o to s panem purkrabí najvyšším sjel; *) K listu tomuto došla odpověď de dto v Inšpruce 22. Sept. 1514 (kopie v arch. Třeb.) tohoto obsahu: . . . Wir haben eur schreiben, berürend die brief, so wir wider hertzog Bertlme, seines unbi- lichen furnemens halben, an die Stennd in Hungern, Beheim, Merhern und Slesien ausgeen lassen sollen, vernomen, und ab solichem eurm antzaigen sonder gnedigs geuallen. Erkennen auch, dass sollichs Ewrn halben aus gueter getreuer maynung beschiecht, und souerr Ir mitsambt andern eurn frundten, die gar unser parthei sein, practiciern und handlen wellet, ain parthei in Beheim wider denselben hertzog Bartlme aufzubewegen, so wellen wir solh brief ausgeen lassen. Wo aber dasselbig nit sein wolt, were unser zeit noch nit, dieselben brief zu fertigen. Das wollen wir Ew. genediger maynung nit verhalten, mit allem vleiss begerend, Ir wellet hinfur wie bisher uns die und ander sachen in guetem beuelh haben.. . . .

Strana 169
Dopisy z roku 1514. 169 a to spolu rozvažujíce, učinili jsme psanie k ciesaři JMti na ten spuosob, které jsme tomu potřebě z psaní pana z Pernštajna a z vašeho vyrozuměli. Nebo nám se to dobře líbí, kterú v takových pilných a znamenitých potřebách péči se panem z Pern- štajna a pilnost máte. Což se pak pana z Pernštajna a našeho s ním přátelstvie dotýče, na tom jsme hned, jakž jest ta věc mezi námi v Hoře zavřiena byla, byli a bohdá budeme, abychme v tom stáli. A o něm též nepochybujem, jakožto o tom našem přieteli, s kterým s boží pomocí tak býti a konečně trvati v tom mieníme a chcme. A tato od vás nynější psaní oznámil sem také panu písaři najvyššiemu; nebo se k tomu trefil a se panem purkrabí přijel a k těm věcem také jest se potřebně přimlúval jako ten, kterýž se spolu s námi o dobré stará a péči o to má. Pane bratře muoj milý! Kdež mi ráčíte příčiny toho oznámiti, pro které se na tento čas se mnú a s najvyšším panem purkrabí sjeti nemuožete, a při tom zdání své oznamujete, že by se vám zdálo, poněvadž rozumíte, že jest toho taková po- třeba, abyšte se s námi viděli, abychme k vám s najvyšším panem purkrabí někoho poslali, komu bychom věřili, a vám abychme oznámili, i o tu jiezdu naši do Budína, i o všecko jiné: tu že vyrozumějíc úmyslóm našim, také že se k tomu přimlúvati budete, což budete rozuměti; však že toliko věrných rozumných lidí máme, že toho muožeme někomu svěřiti, co bychom chtěli s vámi mluviti. I milý pane bratře, muožte sami znáti, že se to nikoli trefiti nemuož, abychom vám měli oznamovati; neb to, což my máme s vámi mluviti, potřebuje osobného rozmluvení našeho spole- čného i také rozjímání. Protož vás vždy prosím, jakž toho sněmu prázdni budete, že se s námi vždy sjedete, což najspíš budete moci. A který byšte den tu v Tře- boni býti měli, že mi to oznámíte, abych já panu purkrabí najvyššiemu také dal znáti. A teď vám posielám na vaši žádost přímluvčie list od sebe i od najvyššieho pana purkrabí panu Tunklovi,*) najvyššiemu panu mincmajstru královstvie Českého, o ty penieze, kteréž jest král JMt ráčil rozkázati synu vašemu dáti. Ex Krumlov, fer. II. post Gunegundae anno oc XV°XIV°. Petr z Roznberka. Panu hajtmanu markrabstvie Moravského. 1232. Vilém z Pernšteina Petrovi z Rosenberka a Zdeňkovi Lvovi: slibuje státi s nimi za jedno. V Prostějově 1514, 14. Sept. Souč. opis tern. 3625 č. 18. Urození páni, páni a přátelé moji milí! Přál bych vám, byšte se dobře měli a zdrávi byli. Panu hajtmanovi Moravskému, bratru svému, své zdání sem napsal, aby je vám oznámil, jestliže by se k čemu trefilo a užitečné bylo k těm věcem, kdež *) Jindřichovi z Brníčka.

Strana 170
170 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. máme s stranami odpornými činiti, to aby se rozvážilo; pakli užitečné není, škodné nemuož býti, muož se toho tak nechati. Což se přátelstvie mezi námi dotýče, které jest v Hoře zavříno, prvé před tím zvláštnieho žádného nepřátelstvie nebylo k vám, které by dobrému překaziti mělo tomu královstvie. Ale pak poněvadž jsme na tom zuostali, pokud a jak se máme k sobě zachovati, já buohdá pomniem a pamatovati miením a tak učiním. Co se pana kancléře dotýče, ten jest byl u mne na Krumlově i na Židlo- chovicích. A jiného na něm neznám, že na jiném není, než na témž úmyslu jako i já; jakož mi pak pravil, že mnohá psaní mezi vámi, pane purkrabě a jím, byla jsú. A při tom co před sebú má králi mluviti, zdá mi se, že nic méň nemá, než jako bychme všickni tu sami byli. Při tom sem králi psal, co nám se zdálo za po- třebného. Než panu Meziříckému sem napsal, co mi se nelíbí, co mne zde dochází v Moravě, co byšte před sebú měli, a některých věcí se obávajíce; ješto třeba takovú věc rozvážně před se bráti, a čehož se není potřebí báti, aby sobě člověk snad, vy- stříhaje se něčeho, zlého neučinil spíš než dobře. Páni, jste múdří, lép těm věcem rozumíte než já; víte co máte činiti. Než já vám píši jako ten, pána Buoha sobě bera k svědomie, že bych vám tolikéž zlého přál v těch věcech, kteréž činiti máme, i kteréž osoby z vás snad některé zvláště činiti mají, jako sobě. A na toť pomním jistě také dobře jako ktokolivěk jeden, což komu dím, beze všech forteluov abych držel, a nemohu-li víc činiti, ale to bych činil, což sem řekl komu, aby tak bylo. Ex Prostějov, feria V. ipso die Exaltacionis s. Crucis anno 1514. Vilém z Pernštajna a na Helfnštajně oc. Urozeným pánóm, panu Petrovi z Roznberka na Českém Krumlově, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyššiemu purkrabí Pražskému oc, pánóm přátelóm mým milým. 1233. Mikuláš Trčka Petrovi z Rosenberka: drobné zprávy z kraje Hradeckého. V Opočně 1514, 26. Sept. Přepis tern. 3631 č. 1. Urozený pane, pane milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, přál bych VMti s pravú věrú. Jakž sem od VMti z Krumlova odjel, žádného psaní od VMti ne- maje, ani co o VMti, jak se na zdravie svém máte, slyše, k VMti teď posílám a prosím, že mi to, kterak se na svém zdraví i jinak máte oznámiti jakožto tomu, ježto VMti věrně bych přál, ráčíte. Pan purkrabie najvyšší JMt psáti mi ráčil, abych na den sv. Václava [28. Sept.] na hrad Pražský přijel, a že k témuž pány některé i z rytieřstva obeslati

Strana 171
Dopisy z roku 1514. 171 ráčí. Pak já nynie jsem na Opočně z příčiny toho Břístského,*) a maje mnoho vý- strahy, na tento čas odsud odjeti mi se nehodí; neb nebude-li mé při tom samého zvláštní opatrnosti, v tomto kraji pohřiechu k obraně své a lidí svých malú pod- statu čiji. Než byť toho nebylo, práce jízdú svú tam bych sobě pro dobré královstvie toho jistě nevážil. V Hradci Králové, tak sem zpraven, že voláno biřicem jest, aby všickni ve- řejně pohotově byli, jakž by zazvonili aneb jim znáti dali, aby se v hotovosti každý najíti dal; příčina toho, tak slyším, že by ta byla, že by pan Lichtenštajnar Pražským některým voly pobral a je samé zjímal, a že by i před ciesařem JMtí na nich svrb [sic] byl. Co mi jeden dobrý člověk psal, teď toho VMti přiepis posielám, ač v něm nic příliš tak snad potřebného, však neškodí proto VMti o tom věděti; než jinému proto, leč najvyššiemu panu purkrabí, okazovati neračte. Pan Černčický,**) jakožto hajtman kraje tohoto, maje psaní od najvyššieho pana purkrabí o hotovosti kraje a ukazováni [sic], psal jest panu Pernštajskému o to, chtěje v tom úmysl jeho jakožto jednoho, kterýž v tomto kraji má, přezvěděti; pak jakú mu odpověď dal, teď VMti toho přiepis posílám, z něhož, co se jemu v tom líbí neb nelíbí, porozuměti ráčíte. Jestliže jaké takové noviny jsú VMti vědomé a mně oznámiti možné, prosím, že mi napsati ráčíte. Co o tom kniežecím zase tažení slyšíte aneb co tomu rozuměti ráčíte a jak to předsevzetí ciesaři JMti v mysli jest, prosím, že mi oznámiti ráčíte. Toto VMti i najvyššiemu panu purkrabí JMti ku paměti přivodím, abyšte na se opatrnú pamět mieti před těmi lidmi, jakož dobře rozuměti muožete, na koho to miením, ráčili, nebo sluší lidi slyšeti, ale proto jim rozuměti a opatrnosť při tom rozumnú zachovati. Psal bych rád otevřeně, ale pro přejetí listu nehodí se, než zpravovati se račte rozumem. Dajž se nám pán Buoh spolu ve zdraví shledati. Ex Opočen, feria III. ante s. Venceslai anno oc XIIII. Mikuláš Trčka z Lípy oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu a příteli mému milému JMti. 1234. Petr z Rosenberka Mikuláši Trčkovi: děkuje mu za list a posílá všeliké zprávy o poměru strany své k císaři, o politice polské a válce s Rusy. Na Krumlově 1514, 30. Sept. Přepis v tern. 3631 č. 3. Urozený pane, přieteli muoj milý! Píšete mi, jakž jste ode mne z Krumlova odjeli, že žádného psanie ode mne nemajíc ani co o mně, jak se na zdraví svém *) Jiřík Břístský z Břístě. **) Jan z Kácova. 22*-

Strana 172
172 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mám, slyšíc, ke mně že posíláte, prosíc, abych vám, kterak se na svém zdraví i jinak mám, oznámil. I muoj milý pane Mikuláši! Z takové péče, kterúž o mne máte, vám velmi děkuji. I vězte, že se děkujíc pánu Buohu na svém zdravie i jinak dobře mám, tak vedle toho zpuosobu, jak mú nemoc znáte. A nemuožte mi tak mnoho zdraví a dobrého příti, abych vám všelijak tolikéž věrně nepřál, jako svému milému přieteli. Co se Králové Hradce tkne, že jste zpraveni, že by voláno mělo býti biřicem, aby všickni veřejně pohotově byli, jakž by zazvonili aneb jim znáti dali, aby se v hotovosti každý najíti dal, příčina toho, že jste slyšeli, že by ta byla, že by pan Lichtnštajnar Pražským některým voly měl pobrati, a je samy zjímati, a že by i před ciesařem JMtí na nich svrab byl: i toto jest mi o tom praveno, že by jim měli páni Lichtenštajnaři puoldruhého sta voluov a při tom také toho, kterýž jesti z Prahy při těch volech byl, vzíti, a Pražané že by jim měli o to psáti, žádajíce spoluoby- vatele jich, aby propuštěn byl i s navrácením těch voluov bez úplatku; a při tom že by se měli omlúvati, že by ta odpověď, kteráž se od jich [sic] stala pánóm Lichtn- štajnaróm, neměla s jich vólí býti; ale nerozumiem tomu, aby jim zase vrátili ani toho, kdo je jat, propustili. Ciesař JMt byl jesti v kniežetstvie Rakúském pohotově s lidmi i s děly pro tu škodu, která se stala pánóm Lichtnštajnaróm v kniežetstvie JMCské, i také maje výstrahu, že by kněz Bartoloměj, zase s lidmi táhna, měl v Rakúsích ostati a proti JMCské i JMti poddaným válku zdvíci. I snad knieže to znaje, takovú hotovosť že jest Rakúsóm vyvinul [sic], jakož vám pan Jan Leskovec toho přiepis poslati měl, vedle zuostání mého s ním, kdy jest u mne na Třeboni byl, co páni Lichtnštajnaři panu hajtmanu markrabstvie Moravského o tom píší; i snad oni před tú hotovostí, kterúž ciesař JMt v zemích svých míti ráčí, svrab mají. Toto vězte, že mi nynie pan hajtman markrabstvie Moravského oznámil, že by knieže sebú již od Trenčína měl hnúti a upřímo k Slezsku že by táhl, jakož sem toho listu přiepis hned po jízdném poslu na Vlašim poslal panu Vilémovi, strýci vašemu, aby vám jej hned nemeškaje poslal. A cožť kolivěk o něm dále zvím, co předse bráti bude, neobmeškám vám oznámiti. A též vás za to prosím, jestliže byste vy prve zvěděli nežli já, že mi také oznámíte. Kdež toho v jednom artikuli psaní vašem dotýkáte, k paměti mně a najvyš- šiemu panu purkrabí přivodíc, abychom na se opatrnú paměť před těmi lidmi, jakož dobře rozuměti muožem, na koho to míníte, měli, neb že sluší lidi slyšeti, ale proto jim rozuměti a opatrnost při tom rozumnú zachovati: vězte, že jesti to též při mně jako při vás, a že sem se o to s najvyšším panem purkrabí, kdy sem se s ním teď najposléz na Třeboni viděl, duominku měl, k tomu rozumu, jakž vy píšete; neb opa-

Strana 173
Dopisy z roku 1514. 173 trnost nikdá není škodna, nepřinese-li užitku, škody nepřinese. O to nynie potud, až do našeho dá-li Buoh spolu shledánie. Teď vám posílám dva přiepisy listuov, kteréž je [sic] pan z Pernštajna panu hajtmanovi markrabstvie Moravského psal, kteréž sobě přečtúc, prosím, jiným neozna- muojte. Než to vězte, co se ciesaře JMti tkne, že o tom o všem JCMt ví, a jiného neznám, než že na JCMti pána milostivého k sobě máme; na to se bezpečte. Ex Krumlov, sabbato die s. Jeronimi anno oc XV°XIIII. Petr z Roznberka. Panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Lichtnburce, panu přieteli mému milému. Cedule. Kdež vám někdo mezi jiným píše v jednom artikuli, kteréhož mi psaní přiepis posíláte, že by král Polský měl to zrušiti, co se zpřieznění tkne mezi ciesařem JMtí a králem pánem naším JMtí, kdež by ciesařský vnuk měl pojíti dceru královskú, že by to měl král Polský zrušiti a k tomu vésti, aby král JMt ráčil dáti dceru svú za švagra JMti za nebožtíka páně Štefána syna:*) jáť o tom z žádné strany najméně nic nečiji. A byť to mělo býti, jakož já té naděje nemám, aby to mělo králem Polským zrušeno býti: tak, jakž já toho zprávu na tento čas mám, bojím se, žeť by JMti těsno v Polště bylo. Neb to vězte, že kněz Michal, kterýž je u kniežete Mozkvovského,**) že jesti Smolensko dobyl a vypálil a lidi pobil a pobral, a že jeho kralování nynie na tento čas, tak jakž je mně oznámeno, jest v rukú cie- sařských.***) Nehodí se mi o tom tak, jakž je mi vědomo, pro přejetí listu, široce rozpisovati, než když se s vámi shledám, otevřeně vás toho zpravím. A teď vám také cedulku posílám, co mi pan Lev píše, co se těch zjímaných konšel v Praze dotýče; pak jestli tak, toť by se s tím psaniem nesrovnalo, co se vám píše. 1235. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka a Zdeňkovi Lvovi: o jednání doktora Kuspiniana v Budíně, o sňatky vnuků císaře Maximiliana s dětmi krále Vladislava; návrh tuhého dopisu k císaři o knížete Bartoloměje. V Meziříčí 1514, 4. Oct. Souč. opis tern. 3632 č. 1. Urození páni, pane bratře a švagře moji milí! Přál bych VMtem věrně zdravie i všeho dobrého. Přijel jest včera ke mně pan Jan Mrakeš a pověděl mi, že jest Vídni byl, a že jest se sešel s panem Zigmundem Dietrichštajnarem a s Vitztmunem [sic], a že sú kázali mezi se zavolati Cuspinyana doctora, kterýž nedávno z Budína přijel, kterýž byl v poselstvie u krále JMti a u pana kardinála od ciesaře JMti. A tak jsem na panu Janovi vyrozuměl, že jsú měli ti poslové od císaře JMti v Budíně **) Vasilje Ivanoviče. *) To jest: Jana Zápolského. ***) Nevěděl patrně ještě pan Petr z Rosenberka o velké porážce Rusův od Poláků dne 8. září t. r. nad řekou Oršou. Palackého Děj. V. 2. str. 281 a A. Č. VII. str. 107 č. 117.

Strana 174
174 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. u krále JMti a u pana kardinála jednati při naší přítomnosti, že jest to všecko Cuspinian jednal; jakož pan Jan, kteříž pilnější artikulové byli, znamenal, kteréž teď VMtem posielám, jímž ráčíte vyrozuměti. Kdež sem já panu Janovi pověděl sám od sebe, že mi se zdá, že již není nám potřebí přes toto jednánie více jednati, ale že neviem, co VMt ráčíte k tomu říci. Než za to jest mne pan Jan Mrakeš velmi prosil, abych VMti za to prosil, abyšte mu ráčili své zdánie v tom oznámiti, i já také, že on to chce hned po svým poslu ciesaři JMti také oznámiti. Pak já sem na to málo pomyslil; a coby jmělo od VMti i ode mne psáno býti panu Janovi Mrak- šovi, račte, nahlédnúc v to, přičiniti neb ujíti, což se koli VMtem zdá, to já podle VMtí psáti budu panu Janovi Mrakšovi. Také račte VMt věděti, že mi pan Jan Mrakeš pověděl, že Kuspinian jim pověděl, že pan arcibiskup a pan nádršpán i Pětikostelský biskup že jest se zase navrátil, a že všickni pevně stojí podle ciesaře JMti, a že praví Pětikostelský biskup, když s ním bylo o to mluveno od ciesaře JMti, kterak jest od JMti odstúpil, po- věděl, že slovy byl odstúpil, že se k tomu zná, ale srdcem nic. Druhé mi pověděl pan Jan, že král i ti páni žádají na ciesaři, aby ráčil nějaké lidi dolů poslati na ten rákuš, kterýž má držán býti na sv. Lukáše, a že ciesař JMt ráčí poslati markrabí Kazimíra s lidmi dolů; neb se obávají pana Jana Trenčínského; neb praví, že se pilně strojí na ten rákuš přijeti. Kněz Bartoloměj ten se okopal v Rablanech, který jsú sedm mil od Trenčína; muoj rozum to okazuje, že já se bojím, že má nějaký srozumění s panem Janem Trenčínským, a strach, aby se nechtěl s ním strhnúti na ten rákuš. Také mi pan Jan oznámil, že jest vyrozuměl, že kněz Bartoloměj vymlúvá se vysoce ciesaři JMti, co jest pálil a pobral pánóm Lichtnštajnaróm, a že se poddává o to před ciesaře JMt, aby je o to ráčil s nimi rozeznati, a při tom poddávaje se ciesaři JMti vysoce, jak chce JMti slúžiti, a že má nějaký prokuratory, kteří jeho věc předkládají ciesaři JMti. A za to VMti vysoce pan Jan prosí, abyšte ráčili jemu tuze o ten artikul napsati, neb že jest věc vědomá, že kněz Bartoloměj dávno se k tomu strojil; i nyní, by byl mohl jediný [sic] lidi zdvihnúti, že by byl rád ciesaři JMti něco učinil, pravě, jaký má velký spravedlivosti proti JMti; než nemoha s nic býti, teprva pěkně mluví a zakazuje se JMti, jak by rád JMti slúžil. Než bude-liť jediný [sic] moci k čemu přijíti, zvíť ciesař JMt, jak mu se slúžiti bude. Toto jest Kuspinian jim také pravil, že jsú páni Uherští poslali k Rendlovi, aby se ven z Uher vystěhoval do Všech Svatých; pakli by toho neučinil, potká-li jej co, aby za zlé neměl. Tak VMtem píši, jakž mi jest povědíno. K tomu prvniemu artikuli toto já pravím, že ty věci při tom nechati muožem. Než toto by mi se zdálo při tom, aby panu Janovi psáno bylo, že jsú tyto věci najvětší ciesaře JMti i také krále pána našeho, poněvadž se dětí Jich Mtí dotýče,

Strana 175
175 a že by taková velká věc měla jednána býti skrz znamenité lidi, kdež by to bylo JMti stáleji a bezpečněji i také poctivěji, nežli skrze Kuspiniana. Ale že to proti nám nic není, neb že my v tom neobmejšlíme jiného, než cožby bylo ciesaři JMti v tom poctivého i dobrého. O Římský královstvie, že ráčí králi Ludvíkovi Římského královstvie dopomoci, to my JMti rádi přejem jako pánu a králi svému milostivému a dědičnému. Kdež jest ráčil král pán náš odpověď dáti, že po tomto sněmu, kterýž držán má býti na sv. Lukáše, že hned jej [sic] chce na Prešpurk vzíti a tu chovati, že my tu neznáme ještě žádného konce, a dopustil-li by pán Buoh smrt na krále pána našeho, že jsú tu tak velký nebezpečnosti rovně jako v Budíně, nebude-li kněžny Anny JCMt jmíti v své moci. Což se toho kříže dotýče, přiříkal-li jest Kuspinian panu kardinálovi, učiň tomu dosti podle svého přiřčení. Což se kněžny Anny dotýče, dcery krále pána našeho, poněvadž z královstvie Českého s plnú mocí má vysláno býti z stavu panského a rytieřského i městského králi JMti, že tu moc VMt mieti budete o kněžnu Annu i o všecky věci, co by do- brého bylo toho královstvie i krále pána našeho i JMti dětí jednati.*) Proto VMtem tento artikul píši, kterýž prosím račte rozumněji jej rozšířiti, než já VMtem píši, neb jest Kuspinian těm pánuom, kteří se byli sešli Vídni, pravil, že nemáte VMt té moci sebú, když k králi pojedete, než toliko o ty hadrunky, který VMt máte mezi sebú. I za to prosí pan Jan Mrakeš, abyšte mu ráčili něco o tom napsati. Také prosí pan Jan, což se kněze Bartoloměje dotýče, abyšte mu ráčili o tom ostře napsati: „Také jsme srozuměli, že se kněz Bartoloměj na ciesaře JMt poddává o tu škodu, kterúž jest pánóm Lichtnštajnaróm v zemi JMti učinil; a tak rozumím, že se poddává i svými službami, že by ciesaři JMti rád slúžil. I jest věc vědomá, že jest prve i nyní lidí hledal i do několika zemí slal, chceje lidi proti JCMti vyzdvihnúti. I nyní, by jedny měl s kým, rád by byl v Rakúsích zuostal a nějaké bratrstvie vy- zdvihl. Pak, nemoha s to býti, teprv ciesaři JMti se zakazuje. Pro Buoh, ať neráčí JCMt takovým jeho zprávám věřiti, ani od jiných takových lehkých zpráv ať neráčí JMt k sobě přijímati! Neb bychme my nebyli JMti prvé o tom kniežeti zprávy ne- dávali, kdybychom toho nebyli v pravdě věděli; neb sme ti, že bychme rádi službami našimi, co by JMti bylo ke zlému, v tom i v jiném vystříhali. Neb i nyní jest nám oznámeno, že jest se v Uhřích zakopal s těmi lidmi, kterýž ještě má, a tak rozumiem, *) Viz k tomu článek můj: Úmluvy sjezdu vídeňského z l. 1515 a jich význam pro volbu českou l. 1526 v Č. Č. M. 1881, 385 a násl. Pak listy pana Zdeňka Lva v A. Č. VII. 116—119 č. 124, 125, i ko- nečně následující č. 1239 (1514, 14. Oct.).

Strana 176
176 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. že nějaké srozumění má se panem Janem Trenčínským, a že to jedná, aby se s ním mohl strhnúti. Pak ať JOMt ráčí toho povážiti, k dobrému-li se strojí, či ke zlému. Neb se bojíme, aby takové zprávy lehké, kterýž před JCMt předcházejí, aby snad JMti něco zlého nepřinesly, kdež bychme my toho JMti nepřáli jako pánu našemu milostivému.“ — Již račte VMt o tom i o jiném napsati dostatečně, než já VMti o tom píši. A račte mi to poslati; již já to panu Janovi bez meškání pošli. Abyšte VMt i toto napsali o knězi Bartolomějovi panu Janovi, jestliže ciesař JMt dá se v to uvésti, aby knězi Bartolomějovi jak se ráčil milostivě okázati, jestliže by páni a přátelé naši, kteří ciesaři JMti rádi slúží, srozuměti [sic], že se bojíte, aby je tady ciesař JMt od sebe neodrazil. Item, doktor Kuspinian jednal od ciesaře JMti s králem Uherským JMtí o krále Ludvíka a kněžnu Annu JMt, aby je král JMt ciesaři JMti do Vídně cho- vati dáti ráčil, předkládajíc v tom velká nebezpečenstvie JMti. Item, také jest Kuspinian od ciesaře JMti králi JMti připověděl, že JCMt králi Ludvíkovi ráčí královstvie Římského dopomoci. Item, na první artikul ráčil mu král JMt odpověď dáti a přiříci hned po tomto sněmu, kterýž při sv. Lukáši držán má býti, že JMt ráčí sám krále Ludvíka a kněžnu Annu na Prešpurk dovésti a tu je chovati dáti. Item, na druhý artikul, což se Římského královstvie dotýče, že to JMKská velmi ráčil vděčně přijíti a velkú prosbú prositi, aby to ráčil k konci přivésti a ta- kové přiřčení svú rukú aby to JMti ráčil připsati. Item, třetí artikul doktor Kuspinian králi JMti oznámil, že ciesař JMt ráčí své znamenité raddy, co najspíš JMt bude moci, jakž by jedny bezpečně doluov při- jeti mohli, poslati k dalšiemu jednání a dokonání. Item, doktor Kuspinian praví, že mu na to odpověď dána jest ústně, že ciesařsi] JMti na tento čas již rad dolů poslati potřebí není. Item, tento artikul v doktorově Kuspinianovně instrukcí takto stojí, že ciesař JMt těm pánuóm JMti kříž, o kterém JMt vědí, má v moc dáti tak, jakž instrukcí má ukazuje. A doktor Kuspinian upřímo arcibiskupovi přiřekl, že má témuž bisku- povi v moc dán býti. A s tím dajž se pán Buoh VMtem ve zdravie dobře mieti. Datum Mezeříč, fer. IV. die s. Francisci anno oc 14. Jan z Lomnice a na Mezeříči.*) Urozeným pánóm, panu Petrovi z Rosenberka oc a panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyššiemu purkrabí Pražskému, pánóm bratru a švagru mým milým JMtem. *) Cf. A. Č. VII. str. 107—110 č. 117 a 118.

Strana 177
Dopisy z roku 1514. 177 1236. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: aby císaři Maximilianovi dopsáno bylo tuze o knížeti Bartolomějovi. V Meziříčí 1514, 7. Oct. Souč. opis tern. 3625 č. 23. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Přál bych VMti věrně, abyšte zdrávi byli a ve všem se dobře měli. Jakož jste mi ráčili poslati listy, kterýž pan kancléř píše najvyššiemu panu purkrabí, těm sem vyrozuměl a velmi VMti děkuji, že jste mi je ráčili oznámiti. Což jsem já na ten čas zvěděl a vyrozuměl, to sem VMti také oznámil po poslu svém. A za to VMti velmi prosím, což bude moci najspíše býti, račte se panem purkrabí nejvyšším psáti panu Janovi Mrakšovi; než račte psáti VMt co najtúž muožete; jistě jest toho potřebí. Neb rozumím, že lidé rozličné zprávy ciesaři JMti dávají o tom kniežeti, jak muože na něm mieti JMt hodného a užite- čného služebníka,*) an JMt lotra takového nenajde z kniežetského stavu, zdá mi se, ve všem křesťanstvu. A protož sluší VMtem panu Janu Mrakšovi o to velmi tuze a dostatečně psáti, aby takový zprávy, kteří před ciesaře JMt předcházejí, mohly zkaženy býti. Podle VMti rád svuoj sekret přitisknu. A zdálo by mi se za dobré, abyšte VMt zvláštně ráčili psáti dostatečně tomu sekretáři písaři, kterýž jest VMtem prokuratorem u ciesaře JMti; a jemu VMt račte předložiti spuosob toho kniežete, ať jej od VMti předloží ciesaři JMti, ať neráčí takovým zprávám o toho kniežete u JMti místa dávati ani tomu věřiti, že VMt nikdy jste neznali ani znáte, aby kdy co i nyní dobrého ciesaři JMti jednal, než vždycky proti JMti; než když nemuože s to býti a lidi vyzdvihnúti proti JMti, již teprv se zakazuje a poddává na JMt; neb jest to věc všem zjevná a vědomá, že jest tak, jak o tom VMt píšete, že jest v pravdě tak, že se toho JCMt od mnoha jiných též doptá. Neb račte VMt věděti, tento čtvrtek [5. Oct.] sem se sjížděl se panem ko- morníkem, tu mi jest o tom kniežeti a o jeho vojsku rozličné věci pravil, neb jest Mutina**) i někdo více z té vojsky u něho byli tři dni před mým shledáním s ním; a tu mi jest pan komorník naposledy pověděl, když sem se jeho optal, proše, aby mi pověděl, čemu rozumí, nač to knieže ještě tam v Uhřích leží, pověděl mi, že jest srozuměl, že upřímo na to tam leží, že má srozumění se panem Janem Tren- čínským, a že by chtěl, ač jest-li mu toho potřebí, že chce k němu přitáhnúti s těmi lidmi k Budínu na ten rákuš, kterýž má držán býti na sv. Lukáše. Také jest jezdil na Trenčín kněžně a chtěl u ní nějaké penieze zednati na ty lidi, a rozumím, že jest nic nezednal. Pak tu račte VMt tomu vyrozuměti, jedná-liť na ciesařskú stranu, čili upřímo proti JMti; neb víte VMt, že ciesaři JMti jest velmi těžké u srdce pan *) Cf. Palackého Děj. V. 2. str. 289. **) Mikuláš M. z Chlumu. — Cf. také A. Č. VII. 107 č. 117. Archiv Český XI. 23

Strana 178
178 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Jan Trenčínský. A kněz Bartoloměj rád by jej zdvihl a pomáhal proti králi pánu svému i proti ciesaři JMti a JMtem dětem. Také ví VMt dobře, že pan Jan Tren- čínský byl by se rád dávno pokusil o krále pána svého i o JMti děti, a podnes jest a víc na tom než prvé. I potřebí jest VMtem i mně také podle VMtí dostatečně tu věc oznámiti panu Janovi Mrakšovi; a VMt zvláště, tak jakž prvé VMti o tom píši, račte oznámiti a psáti Gabrielovi Voktovi, prokuratorovi VMti u ciesaře JMti, ať to všecko JCMti dostatečně předloží; nebť se tu málo ciesaře JMti nedotýče ani krále pána našeho a JMti dětí. A toto jest toho všeho summa, tím VMt račte jisti býti: muože-li kněz Bartoloměj k čemu přijíti, aby se mohl lépe mieti, že se odváží krále pána svého i ciesaře JMti buď se ctí neb ne se ctí.*) A protož VMti prosím, jako sem zač jak sem živ prosil, neračte litovati v tom papíru ani černidla, poněvadž lotři smějí ciesaři JMti takové nepravé a klamavé věci předkládati o tom kniežeti, račte VMt smíti také o něm pravdu psáti. Neb to potom ciesař JMt potom v gruntu a v pravdě najde, že jsme JMti pravdu psali. Prosím to psanie račte mi i se panem purkrabiem spěšně poslati, abych já je panu Janovi poslal. A s tím dajž se pán Buoh VMti dobře mieti. Datum Mezeříč, sabbato post Francisci oc 14. Jan z Lomnice a na Mezeříčí oc. Mému milému pánu a bratru, panu Petrovi z Roznberka JMti. 1237. Mikuláš Trčka [Petrovi z Rosenberka]: stěžuje si na Radslava Beřkovského, že neustále peníze od něho chce. V Opočně 1514, 7. Oct.[Přepis v tern. 3631 č. 4. Urozený pane, pane milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, přál bych VMti s pravú věrů. Co mi pan písař**) píše a jakú já jemu odpověď sem dal, toho teď přípisy VMti posielám, jimž porozuměti ráčíte. Prve nežli jest posel jeho ode mne vzal odpověď, už jest přišel jiný a opět jiný, a všickni o penieze; kdež ta poselstvie maje, pomyslil sem na onoho svatého, dobrého Joba, nad kterýmž satanovi byla jest moc, aby ho trápil, dána, že jsú po- slové k němu tak spěšně šli, prve nežli jest jeden odmluvil a jiný přišel: pak jižť já se VMti v tom opoviedám, budú-liť ke mně s takovým a častým poselstviem choditi, žeť jim budu odpovědi dávati a k VMti, že ne u mne, alo u VMti peníze jsú, okazovati. Ex Opočen, sabbato post Francisci anno oc XIIII. Mikuláš Trčka z Lípy. *) Psáno: ne zecti. **) Radslav Beřkovský z Šebířova.

Strana 179
Dopisy z roku 1514. 179 1238. Mikuláš Trčka Petrovi z Rosenberka: o odpovědnictví ve východních Čechách, zvláště o ja- kémsi faráři z Nové Vsi (u Lomnice v Jičinsku) a o Břístském. V Opočně 1514, 12. Oct. Přepis tern. 3631 č. 7. Urozený pane, pane milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, přál bych VMti toho věrně. V tento úterý minulý [10. Oct.] osekal jest mi dva měšťany z Jetčína [sic]*) Břístský, po kterémž pan Litoborský**) s mými jsú táhli po šlaku jeho až k Nové Vsi v horách, kteráž jest panuov několik, ale podacie jest pana Diviše Ko- harmského [sic].***) Pak slýchajíc o tom knězi, když jest v Paké na kniežetcím zboží byl,) že jest Břístského i jiné zhúbce zemské přechovával; i nadáli jsú se, poněvadž jest tudy k Nové Vsi ujiežděl, že tu u toho kněze, kterýž již v Nové Vsi jest, najdú ho. Mluvili jsú s tím knězem, aby jim dopustil těch zhúbcí u sebe po- hledati; a kněz, zavřev se na srubě, kamením na ně doluov házel a z ručnic střéleti velel. Pak vždy jsú ho dobyli a vzali sama třetího, neb jsta u něho nějaká dva byla od některého času, pravíc se býti havéři. A vzali s ním groše i penieze falešné, kolky, želézce, kterýmiž ty mince dělal, prachy a rozličné k mincím falešným přísady a spisy. Pak volá se k kniežeti, že jest služebník jeho a prose, aby mu dopuštěno bylo, aby list k kniežeti neb jeho hajtmanu na Kumburk psal. Pak mně se pane i jiným zdá, žeť o něj knieže státi bude, i jestliže by ke mně poslal knieže, jakú bych jemu měl odpověď dáti, prosím, že mi zdání své napsati ráčíte. Znáť se, tak slyším, k lúpeži na silnicích, a že jest s ním nějaký služebník kniežecí Skyndr jezdil. I píšiť já o to najvyššiemu panu purkrabí, v obšírnějších slovích pánu to oznamuje, a aby pán ráčil psaní učiniti, aby na nižádná psaní žádným obyčejem púštěn nebyl, než na hrad Pražský, a zvlášť poněvadž se k lúpeži zná, aby vydán byl. Nebť pane, což já rozumiem, budú o něj líkařuov hledati, a tuť hnízdem se lotrovským pravým pohne; neb tak kněz ten praví, že jsú někteří, nesmím říci dobří lidé, než zemané okolní, súsedé, vystřiehali, aby se opatřil, že ho jíti chtějí. Pane milý! Jest to kněz, pacholík všech nešlechetností, lotr, falešník mincí, loupežník, zloděj, fedrovník, pomocník zhúbcí zemských, a tenť ví všecko kromě dobrého, což lotr a zrádce má věděti. Mám také nějakého člověka u vazbě na Opočně, ten na toho kněze praví, že minci všelijakú dělá. Mněť se zdá, žeť ten ku polepšení přě proti nepříteli, jako víte kterému, nětco nám poví jemu nevelmi veselého. *) To jest z Jičína. ***) Boharyňského ze Hrádku. †) To jest: Paka patřila ke Kumburku a toho v držení byl tento čas Bartoloměj kníže Minsterberský. **) Jan z Chlumu.

Strana 180
180 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Když jsú ti osekáni byli, hned okřik jest udělán, kdež jest tu husto zeman a žádný jest honiti ho nechtěl. Pane milý! Jáť jsem již na toho Břístského peněz sem drahně naložil, pak penieze ode mne berú a netoliko aby co dovedli, ale ještě někteří, penieze ode mne berúc, výstrahu těm dávají. I takovým zpuosobem já nerozumím, by se k mému přijíti mohlo, než již já k tomu lepší cesty neznám nad tuto, poněvadž jest zhúbce a nepřietel vší země a úplatek více podle zřiezenie zemského takovému žádnému či- niti se nemá, aby naň tisíc zlatých váženo bylo, a aby po všech zemích bylo ozná- meno a biřicem všudy voláno, ktož by kolivěk jej zabil aneb jal, že tomu tisíc ne za to, ale z milosti se dá, a by byl pak ten, ktož by to učinil, najvětší nepřietel země, aneb co najhoršieho proti zemi neb v zemi učinil, že to má býti tomu vše prominuto. A tak, pane milý, on nebude směti žádnému věřiti ani k komu na jaká stanoviště jeti; neb poněvadž s ním pro několik grošuov jedou, všecko zlé proti své cti činí, fedrují, přechovávají, a znajíc, žeť jim o hrdlo běží, kterak nemá pak ten pro tisíc zlatých, znaje, že sebú i hrdlem proto bude bezpečen, učiniti, a tudy neb jest jemu o hrdlo přijíti aneb ven z země jeti. Ex Opočen, feria V. ante Galli 14. Mikuláš Trčka z Lípy. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznperka oc pánu a příteli mému milému JMti. 1239. Petr z Rosenberka, Zdeněk Lev a Jan z Lomnice [Janovi Mrakšovi]: o sněmu českém, na němž usnešeno vyslati poselství k dojednání svatebních smluv mezi císařem a králem Vladislavem. Na Krumlově 1514, 14. Oct. Souč. opis tern. 3632 č. 4. Službu naši vzkazujem, urozený a statečný přieteli náš milý! Jakož nám ozná- meno jest, kterak by doktor Krispian [sic], jsa v poselstvie od ciesaře JMti, jednal s králem JMtí Uherským a Českým oc, pánem naším milostivým, což se krále Lu- dvíka a kněžny Anny JJMtí dotýče, kde by měli chováni býti: i nám by se to líbilo, aby se to tak mezi JJMtmi zednati mohlo, což by stálého bylo a trvati mohlo. Ale poněvadž taková věc jest najvětší k dokonalému přátelstvie mezi JMCskú a JMKskú, tehdy u nás se to nalézá za potřebnú věc, aby se to jednalo skrze lidi znamenité; nebo za to držíme, že by to bylo JMti stáleji a JMCské bezpečněji i také pocti- věji, nežli skrze jednoho doktora, ač to proti nám nic není, nebo v tom jiného ne- obmýšlíme, nežli což by bylo v tom JJMtí s vobú stran poctivého a dobrého. O Římské královstvie, že JMCská ráčí králi Ludvíkovi toho dopomoci, toho my JMti jakožto králi a pánu našemu rádi přejem. A kdež jest, jakož nám oznámeno, ráčil král JMt pán náš odpověď dáti, že po tomto sněmu královstvie Uherského, kterýž držán má býti na den sv. Lukáše,

Strana 181
Dopisy z roku 1514. 181 že hned JMKská ráčí děti své na Prešpurk vzieti a tu chovati: i tu my neznáme ještě žádného konce, nebo dopustil-li by pán Buch smrt na krále pána našeho, že by tu též a v takovém spuosobu byli, jako by na Budíně byli, jestliže by JMCská kněžny Anny v své moci neměl. Což se křieže toho dotýče, přiřiekal-li jest co doctor Krispian [sic] panu kar- dinálovi, tehdy jemu přísluší, aby tomu dosti učinil. A což se kněžny Anny, dcery krále pána našeho, dotýče, poněvadž od stavuov z královstvie Českého má býti k JMKské s plnú mocí vysláno, že se tu o to i o všecky jiné věci, což by bylo dobrého JMKské a JMti dědicuov i tohoto krá- lovstvie, bude moci jednati, a ti ktož budú posláni, mají toho moc mieti; a pro dostatečnější toho vám vědomost teď posíláme vám jeden artikul vypsaný, kterak jest o tom na obecním sněmu královstvie Českého svoleno, kterýžto sněm byl jest držán léta tohoto nynějšieho při času sv. Maří Majdaleny.*) A to těmito slovy jest psán tuto hned pořád psanými: „Item. O tyto všecky věci, oč jest se na sněmu jednalo a nedokonalo, i také což by ještě jiného potřebného se poznalo o potřeby krále JMti a JMti dě- dicuov a tohoto královstvie, bude se moci a má se jednati při králi JMti, když ti páni a z rytieřstva, kteříž od tohoto královstvie posláni jsúce jeti mají, při JMti budú, tak kterak jsú k tomu na tomto sněmu voleni; a což tu zjednají, zavrú a dokonají, má to tak mocné a držemné býti, jako by se to na obecném sněmu zjednalo a dskami utvrdilo. A také mají mieti list mocný ti z pánuov a z rytieřstva, kteříž k králi JMti pojedú, pod zemskú pečetí od těch obú dvú stavuov z tohoto sněmu nynějšieho.“ I z té příčiny vám to také vypisujem: jestliže by kto vám to pravil, že by panský a rytieřský stavové k králi JMti s mocí poslati neměli, že jest se ta- kový zle uptal, ješto snad mohl by někto na JMCskú to vznésti aneb něco ji- ného, ješto by se potom to jináče našlo. A skrze to mohl by JMCská v něčem zmýlen a obmeškán býti, ješto bychom my tomu neradi byli, jako ti, kteříž JMCské upřímně a věrně všeho poctivého a dobrého přejem. Co se dotýče kněze Bartoloměje, tomu sme srozuměli, že se ciesaři JMti vy- mlúvá, co jest učinil, i také zakazuje. I jest potřebí, aby JMCská neráčil mu věřiti, nebo více nežli jednú, co jest on mluvil, jináče jest se nacházelo. Než tomu my muožem věřiti, kdyby on JMCské mohl co škodného a zlého učiniti, že by rád učinil, jakož JCMt z psanie nás některých a výstrahy srozuměti jest mohl, co jesti předřečené knieže před sebú mieti měl s těmi lidmi, s kterýmiž jest do Uher táhl, ješto jest to ústy svými sám mluvil. A teď také muožete porozuměti z toho přiepisu, *) Palackého Děj. V. 2. str. 278.

Strana 182
182 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. kterýž vám teď posíláme, co jest jeden náš přietel druhému psal, kterak jest Mutina před nimi mluvil; kterýžto Mutina vytáhl jest také s týmž kniežetem a panem Bočkem*) z Čech. Pak ačkolivěk to knieže troštoval je, kdo jsú s nimi, jako z toho přiepisu porozumíte, ale proto i tím nemohl všech zdržeti; neb jest nám oznámeno, že potom několiko set pěších od něho odešlo. I neníť jistě jemu čemu věřiti, nebo jeho skutky muožeme se zpraviti. I přieteli milý! Tuto již dokonale znáti muožete a tímto se artikulem zpra- viti, že jest dokonalá moc ke všemu dána těm pánuom a z rytieřstva, kteříž k JMKské jeti mají; a máme tu naději, že i od měst, ktož vysláni budú, také moc mieti budú. Ale mějte neb nemějte, za to máme, že jich k tomu není potřebí volati. Neb bývá to i na obecních sněmiech královstvie Českého, že panský a rytieřský sta- vové mnohé věci jednají a zavírají podle svobod svých při králi JMti aneb bez JMti, ješto k tomu měst není potřebí. A protož jich k takovým věcem nevolají. Tyto věci, kteréž vám tuto oznamujem a píšem, nezdálo se nám mnohým psaním toho rozšířiti. Neb prvé měli jsme s vámi mnohé, a tak jakž se nám zdá, potřebné řeči, to obmýšlejíc, co by mezi JMCskú a JMKskú a JichMtí dědici k do- konalému a trvalému přátelstvie býti mohlo. Než jestliže by kto JMCskú na jakých stranních troštech stavěl, chtěje skrze ty jednati, kteříž jsú již u lidí znamenitých zkaženi a u těch, na kterýchž v zemiech krále JMti pána našeho záleží, tehdy toho se obáváme, aby takoví nějakého škodného spletku v tom neučinili; ješto bychme JMCské jistě toho nepřáli, poněvadž jest ta vuole naše, že bychme JMti ve všem slušném, jakožto pánu našemu milostivému, rádi slúžili. Také i toto zdálo se nám dobrým úmyslem vám napsati, jestliže by to knieže k čemu potahován byl, ješto my za to dokonale držíme, že by on v tom JMCské nic neprospěl, tehdy rozumíme tomu, že by se v tom mnozí a snad všickni napořád naši znamenití přátelé rozpačili toho pomáhati, k čemu jsme my byli a jsme volni, puokudžby nám náleželo a slušné bylo, o to pilně chtějíce pracovati a jednati. A protož pro dobré JMCské, což jest se nám za potřebné na tento čas zdálo, nezdálo se nám toho před vámi zatajiti, ač poněvadž skrze jiné anebo jiného jest taková věc k je- dnánie začata, snad nás již k tomu potřebie nebude. Ex Krumlov, sabbato die s. Petr z Rozmberka oc. Calixti anno oc XV°XIV°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Jan z Lomnice a na Meziříčí, hajtman markrabstvie Moravského. *) Hynkem z Kunstatu.

Strana 183
Dopisy z roku 1514. 183 1240. Petr z Rosenberka Mikulášovi Trčkovi: odpověď ve příčině odpovědníků i Radslava Beřkovského. Na Krumlově 1514, 18. Oct. Přepis tern. 3631 č. 8. Urozený pane, přieteli muoj milý! Byšte se zdrávi jsúc dobře měli, přál bych vám věrně. Oznamujete mi, kterak Břízský jest vám osekal dva měštěníny z Jičína, po kterémž pán Litoborský s vašimi jsú po něm táhli po šlaku jeho až k Nové Vsi v horách, kteráž jest pánuov několik, ale podací že jest pana Diviše Bohařinského, a že slýchajíc o tom knězi, když jest v Paké na kniežecím zboží byl, že jest Bříz- ského i jiné zhúbce zemské přechovával, a že jsú se nadáli, poněvadž jest tudy k Nové Vsi ujížděl, že ho tu u toho kněze, kterýž jest v Nové Vsi, najdú, a že jsú mluvili s tím knězem, aby jim dopustil těch zhúbcí u sebe pohledati; a kněz zavřev se na srubě, že kamením na ně doluov házel a z ručnic stříleti velel, pak že jsú ho dobyli a vzali samo třetího, a že jsta u něho dva byla od některého času, pravíc se býti havéři, a že s ním vzali groše i penieze falešné, kolky, želézce, kterýmiž ty mince dělal, prachy a rozličné k mincím falešným přísady a spisy, a že se volá k kniežeti, že jest služebník jeho a proše, aby mu dopuštieno bylo, aby list kniežeti, neb jeho hajtmanu na Kumburk, psal, a že se vám i jiným zdá, že knieže o něj státi bude; i jestliže by k vám poslal knieže, jakú byšte jemu měli odpověď dáti, že prosíte, abych vám v tom zdánie své napsal, a že píšete o to najvyššiemu panu purkrabí v obšírnějších slovích pánu to oznamujíc, a aby pán ráčil psaní učiniti vám, aby na nižádná psaní žádným obyčejem púštěn nebyl, než na hrad Pražský, a zvlášť poněvadž se k lúpeži zná, aby vydán byl, při tom jiné skutky jeho vypisujíc, kterýchž není potřebí opakovati. I muoj milý pane Mikuláši! Jistě mi věřiti muožete, že v tom i jiném, čemuž bych jen rozuměl a vám k prospěchu bylo, pro vás rád učiniem; ale mně se jistě zdá, že to dobře před sebú máte, tak jakž jste najvyššiemu panu purkrabí psali, a že vy v tom lepší zástěry mieti nemuožete, než najvyšším panem purkrabí. A mně se zdá, že žádost vaši v tom naplní, neb u mne jest jistě spravedlivá; a já jemu také o to hned chci psáti, aby tak učinil; neb jest naděje, že nám nětco poví vedle podob, že nepřietel náš tím potěšen nebude. Že jste již na toho Břízského peněz drahně naložili a penieze od vás že berú, a netoliko aby co dovedli, ale že ještě někteří penieze od vás berúc, výstrahu těm dávají, pak takovým zpuosobem že nerozumíte, by se k němu přijíti mohlo, jiný zpuosob toho mně oznamujíc, jak by mělo jeho lotrovstvie přetrženo býti: i prosím vás, nechte toho nyní v mlčení až do mého s vámi spolu shledánie a o to rozmlu- vení, neb já nětco v tom také obmýšlím, jako, kdy se dá-li Buoh s vámi shledám, vám oznámím.

Strana 184
184 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Při tom mi posíláte, co vám pan písař píše a co vy jemu na to za odpověď dáváte, a prve nežli jest posel jeho od vás odpověď vzal, už jest přišel jiný a opět jiný, a všickni o penieze, kdež ta poselstvie majíc, že jste pomyslili na onoho sva- tého dobrého Joba, nad kterýmž jest moc satanovi byla dána, aby ho trápil, že jsú poslové k němu tak spěšně šli, prve nežli jest jeden odmluvil, už jiný přišel, pak že mu se v tom opovídáte, budú-li k vám s takovým a častým poselstviem choditi, že jim budete odpověď dávati a ke mně, že ne u vás, ale u mne penízi že jsú, okazovati. I muoj milý pane Mikuláši! Příklad, kterýž na svatým Jobovi dáváte, není toho na jiném a prostě nic u vás, neb svatý Job byl jesti trpělivý i na statku, kdy se naň sáhlo, i na děti i na jeho osobu, ale vy, jakž vám jen ruku potáhli k měšci, už jste se hned protivili; protož s těžkem, ač bych já vám přál, do nebe přídete. A tuť lidé peněz hledati musejí, kdež sú, ale ne u mne, kdež jich není. A abyšte nemněli, byšte vy ten tak svatý člověk sami byli, o penieze taková pokušení že máte, teď vám posielám list, co mi páni z Waldštajna píši, čemuž porozumíte; co jim odpisuji na to, toho vám neposielám proto, abyšte nemněli, že se chlubím, že sem trpěli- vější nežli vy. O kniežeti Bartolomějovi jest slyšeti, že mu den ode dne vždy lidí ubývá, a že mu se dobře nevede, a očekávám o tom dále na každý den poselstvie. A bude-li co potřebného vám věděti, když mi bude oznámeno, neobmeškám vám oznámiti. Ex Krumlov, feria IIII. die s. Lucae evang. annorum oc XV XIIII. Petr z Roznberka. Panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Lichtmburce, přieteli mému milému. 1241. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: o přijeti Rendla od Pražan a jiné drobné zprávy. V Krumlově 1515, 25. Febr. Souč. opis č. 3644. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přiepisy, které jste mi ráčili poslati, co vám starý pan hofmistr píše, i také mladý, ty sem s pilností přečetl. Jak mi se líbí neb nelíbí, toho vám nenie potřebí vypisovati, neb znám vás tak rozumného pána, viem, že tomu sami tak dobře, nebo lépe nežli já rozumím, rozumíte. Než mněť se nevšecko líbí, co je vám psáno, neb někteří artikulové voskový nos mají. Co se novin tkne, které jsú vám z Prahy psány, já jim jistě na větším díle věřím, ale té naděje nejsem, aby se Rendlovi rytieřstvo dalo več proti vám uvésti. O Pražanech já věřím jistě, žeť jsú jej slavně přijali, a s ním se i smieřili pro vás, jako Herodes s Pilátem o Ježíše, chtíc vám nohy podraziti i přátelóm vašim, jehož nás buohdá pán Buch všemohúcí zachovati ráčí. Kdež žádáte věděti, jestli pan kardinál z Gurku*) již v Rakúsích, račte vě- *) Matouš Lang.

Strana 185
Dopisy z let 1514 a 1515. 185 děti, že jest. A je u Vídni již konečně. S tím dajž se vám pán Buoh ve zdravie dobře míti. A sem na tom konečně, že v pátek [2. Mart.] nebo v sobotu [3. Mart.] u vás v Praze svého posla budu míti. Ex Krumlov, dominica Invocavit anno oc XVXV.*) Petr z Roznberka. Panu přieteli mému milému, najvyššiemu panu purkrabí Pražskému oc- 1242. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála slibuje půjčiti 450 kop a sjeti se s ním v Hradci. V Krumlově 1515, 7. Juli. Koncept Fam. Rožmitál. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Bych vám měl mnoho na vaše psaní odpisovati, poněvadž se máme tak brzy spolu shledati, již já dá-li Buoh tento úterý najprv příští [10. Juli] vedle vaší žádosti v Hradci budu, jakž moha.**) Co se puojčky dotýče, o kterúž mne žádáte, již já vám puol páta sta kop grošuov s sebú vedle žádosti vaší do Hradce přivezu. A s tím daj se nám pán Buoh ve zdravie spolu shledati. Ex Krumlov, sabbato post s. Procopii oc XVCXV°. Petr z Rozmberka. Panu Lvovi psáno. 1243. Radslav Beřkovský Petrovi z Rosenberka: aby mu sečkal dluhu. V Liběchově 1515, 25. Oct. Orig. Fam. Beřkovský. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně příznivý a příteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych VMti rád přál. Jakož sem měl VMti dáti nyní při sv. Havle puoldruhého sta kop grošuov: staral sem se o to s pil- ností, abych je VMti vzdy dal, ale že tato zápověď zemská tomu jest překážku učinila, že se tak lehce o peníze objíti nemohu. A proto sem vám tak dlúho o tom nepsal, chtěje vám je vzdy zjednati. Protož prosím, není-li to proti mysli VMti, že byšte mi jich ještě sčekali až do sv. Jiří; neb to přede mnú nenie, abych já toho svolení zemského bez vuole vaší proti vám užiti chtěl, poněvadž jste mi vděk puojčili. Pakli byšte toho neráčili učiniti, račte mi to oznámiti, chci já se o to tak starati, jakžkolivěk moci budu, abych vám je vzdy dal. Dayž se pán Buoh VMti dobře míti. A prosím, víte-li co nového a zvláště o těch válkách ciesařských s králem Franským, račte mi to oznámiti, jak se nyní mezi JMtmi děje. Datum Liběchov, f. V. die s. Crispini anno oc XV. Radslav Beřkovský z Šebieřova a na Liběchově, najvyšší písař královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově oc, pánu mně přízni- vému a příteli mému milému. *) Viz Č. Č. Musea 1882 str. 219 pozn. 10. **) A. Č. VII. str. 115 č. 123.

Strana 186
186 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1244. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi: že přijede na Nový rok na Blatnou. Na Krumlově 1515, 21. Dec. Koncept Fam. Rosenberg 17. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Kdež mi ráčíte psáti mezi jiným, že ještě tyto svátky se na Pražském hradu pozdržeti musíte, než k Novému létu, dá-li Buoh, vypraviti že se chcete na Blatnú, prosíc, jestli možné, abych na Nové léto aneb potom na- zajtří k vám přijel, a který bych den tam měl býti, prosíc, abych vám oznámil. I račte věděti, že já k žádosti vaší na ten den na Nové léto, dá-li Buoh, u vás na Blatné budu a nazajtří ten celý den s vámi zuostanu; leč by mne co bezelstně zašlo, jakož té naděje nemám, tehdy bych vám to časně oznámil. S tím dajž se nám pan Buoh ve zdravie spolu shledati. Ex Krumlow, feria VI. die s. Thomae ap. do- Petr z Rozmberka. mini anno oc XV°XV°. Panu Lvovi psáno. 1245. Pražané Petrovi z Rosenberka: aby za příčinou smrti královy bděl nad zachováním pokoje a míru v zemi. V Praze 1516, 24. Mart. Orig. č. 3669 a.*) Službu svú VMti vzkazujem, urozený pane, pane nám přieznivý a přieteli náš milý! Za to máme, že jest VMti času tohoto došlo, která příhoda království tomuto a nám všechněm obyvatelóm nynie se jest přihodila, že král JMt, pán náš, umřel jest a s tímto životem se již rozdělil, jehožto duši KMti pán Buoh rač býti milostiv. Pak ačkolivěk dědice JMti a krále pána našeho JMt máme, jehožto milosti všickni jsme poddanost slíbili, však pro věk a léta JMti a pro náhlost času že nemuož snad JMtí taková věc v království tomto tak dostatečně hned býti opatřena, ježto by v času tom, než by JMt to opatřiti poručiti ráčil, mohlo nětco povstati a před se od někoho vzato býti, což by JMti ke škodě i nám všechněm k něčemu jinému při- jíti a přičteno býti mohlo: než poněvadž VMt v zemi této, vedle VMti mohutnosti a stavu, předek držeti ráčíte, a k VMti i prve i nynie mnozí pro takovú příčinu patří, jako k tomu, který vedle stavu a povýšenie dobré tohoto království miluje i k němu vždycky pomáhati jste ráčili, že VMti, jakž se nám vidí, pro dobré krále JMti dědice i království tohoto, s prvními náleží, abyšte VMt, kdež byšte ráčili toho znáti potřebu, k tomu lidi vésti i napomínati ráčili, aby po zemi této tak to bylo zpuosobeno, aby od žádného žádná příčina k nepřátelství anebo k neřádu dávána *) Totéž také v tern. 3671 č. 1. — K tomuto i k následujícím dopisům až do č. 1257 viz Č. Č. Musea 1882 str. 224 a A. Č. VII. str. 166 č. 177.

Strana 187
Dopisy z let 1515 a 1516. 187 a předsebrána nebyla, dokudž by naše všech společné a země shledánie a zuostánie, kterak by to dále mělo býti zřiezeno a opatřeno, nebylo. A jakž VMti pro hodné příčiny to dobře příležeti muož, tak my, protože některú vrchnost a hlavu v tomto království vedle výsad našich a zpuosobu starodávnieho nesemy, to bychmy viděli v království a zemi této rádi, aby v takové příhodě a smrti krále JMti, slavné již paměti, též i dědice JMti mladosti, země tato v nic škodlivého, nám všechněm k nepokoji a cizím lidem ku posměchu, nevešla, ale raději aby nám i jednomu každému země obyvateli bylo dobře: než chtěl-li by kto neb kteří které příčiny k nepřátelství a zdviženie komu neb nám a stavu našemu z daleka neb z blízka dávati, my toho (ač té víry o žádném, ktož dobré miluje, nemáme) snésti a str- pěti bychmy nemohli, zvláště že časuo těchto z mnohých nelibostí a z toho ve- likého země zavedenie snadně by vzíti se mohli od některých snad příčiny. Ale to jistě držímy, když lidé VMti s jedné k tomu se budú napomínati i držeti, a námi také s strany druhé opatřenie, pokudž nám náleží, puojde, že k tomu žádný přístupu takového jmíti moci nebude. Pragae, feria II. Paschae anno dominicae Nativitatis M°V°XVI°. Purkmistři a raddy Starého a Nového Měst Pražských. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu nám příznivému a přieteli na- šemu milému. (Pečeť zachovalá.) 1246. Pražané [Závišovi Sulkovi]: aby na hradě Pražském posádka se nerozmnožovala. V Praze 1516, 24. Mart. Přepis č. 3670 a. Službu svú vzkazujem urozený pane, přieteli náš milej! Máte to, jistě známe, v paměti, které jsú byly řeči k vám s panem Markvartem Kraselovským od našich posluov na zámku v sobotu [22. Mart.] mluveny, a co také zase od vás skrze ně nám jest oznámeno, to za jistú věc držíme, tak že žádných příčin k nepřátelstvie z zámku Pražského žádným obyčejem městóm Pražským nedávati ste připověděli. Pak po těch všech řečech, na kterých jsú naši poslové, z nás vyslaní, s vámi se duověrně rozešli, a my také je za jisté ujali, že se tak vskutku, jakž jest mluveno, stane, do- chází nás, že byšte lidi na zámek přijímali a vám že by jich přibývati mělo i při- bylo. I jest-li tak, tu by se již takové přátelské řeči s tím trefiti nemohly. A bylo-li by to, dále nám věc by trpěliva nebyla, poněvadž bychme se tak chtěli, jakž ste od našich posluov slyšeli, zachovati. Protož žádáme vás napřed, že se v tom vedle našich s obú stran přátelských a duověrných řečí zachováte. A také jestli co toho, co my slyšíme, nám oznámíte psaním vaším, abychme se věděli čím zpraviti. Pragae, feria II. Paschae anno oc XV XVI. Purkmistři a raddy Starého a Nového Měst Pražských.

Strana 188
188 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1247. Záviš Sulek a Markvart z Kraselova [Pražanům]: že pro jistotu hradu Pražského nutno jest se opatřiti, jakož i Pražané ve městě činí. B. m. 1516, 24. Mart. Přepis č. 3670 b. Službu svú vzkazujeme, vzácné opatrnosti páni a přátelé naši milí! Psaní, které ste udělali ke mně Závišovi Sulkovi v tento rozum, že v paměti máme, co sú poslové vaši k nám mluvili, a že vy to za jistú věc držíte: ještě my vám pravíme, že to za jistú věc držeti muožte, že příčiny žádné, úmyslu toho jsme, vám ji ne- přátelstvím nedávati, témuž věříc, co jsú poslové vaši k nám mluvili, že se tak stane. Dále píšete, že bychme nějaké lidi na zámek přijali a že by jich nám přibylo: i o tom my nic nevíme, aby nám kto přibyl, než by i tak bylo, aby nám přibylo na tento čas, tomu bychme rádi byli, poněvadž jsme vám oznámili, že my zámek opatřiti chcme a opatrujem. Kdež pak i někteří z vašich toho jsú nám zchválili, abychme opatrnost při zámku zachovali. My pak toho za příčinu nekladem, než za opatrnost, že vy rathouzy své podle zdání svého osazujete a opatrujete, i také, jakž nás zpravují lidé, duom Saský. Pak my jakožto ti, pamatujíc, abychme se tak za- chovali, jakž na dobré lidi záleží, zámek krále opatrujem tak, jakž sme vám ozná- mili, ktožkoli by chtěl při tom zámku jakú svú vuoli činiti mimo řád a právo, že toho každému brániti budem. Do vás toho dověrnost majíc, kdyby se taková věc přihodila od kohožkoli, že nám toho radni a pomocni budete, jakož i poslové vaši nám sú to přiřkli a my sme to za jisté k sobě přijali. A vo tom držíme bez po- chyby, že se tak stane. Datum feria II. post Paschae anno oc XV°XVI. Záviš Sulek oc a Markvart z Kraselova. 1248. Markvart z Kraselova Petrovi z Rosenberka: o jednání s Pražany pro zachování pokoje, o bouřlivém kázání faráře Týnského, o opatření hradu Pražského. Na hradě Pražském 1516, 26. Mart. Přepis č. 3670 c. Urozený pane, pane mně milostivý! VMti službu svú vzkazuji. VMt račte věděti, že v sobotu před velikú nocí minulú [22. Mart] přišli jsú poslové na hrad Pražský ode všech tří měst Pražských, dotazujíce se mne, poněvadž mi na hradě Pražském při panu hajtmanu poručeno jest, mám-li jaké dalšie poručení ku panóm Pražanóm, což se opatřenie hradu Pražského dotýče? Pověděl jsem, že nemám, než toliko to, chtěl-li by kto jakú svú vuoli provozovati, abych toho bránil s těmi, kteříž na zámku jsú. Potom sú ku panu hajtmanu tato slova mluvili: „Pane hajtmane, ty si krále JMti úředník, a hrad jest Pražský a města jsú také Pražská, ty víš, kterak jest tobě král JMt porúčel, jak se máš k těm městóm zachovati a kterak města

Strana 189
Dopisy z roku 1516. 189 Pražská k tobě zase?“ Dal jim pan hajtman krátce odpověď, že ví, kterak se za- chovati má; ale já sem jim pověděl, že jest se pan hajtman zachovával jako na dobrého sluší a že ještě ví, jak se zachovati má podle slibu svého, který jest naj- vyššiemu panu purkrabí podle zřiezení zemského učinil, jakož též zřiezení dále ukazuje. I znal sem, že jim to nevelmi příjemné bylo. Potom jsú nás žádali, abychme se na hradě pokojně zachovali, že jse oni k nám také pokojně zachovati chtějí. Pověděli jsme, že chceme to rádi učiniti a žádných jim příčin k zlému nedávati; a oni nám zase též přiřkli, pakli by kto jakú nám příčinu z měst Pražských dal a my že bychme jim toho oznámili, že má od nich trestán býti. Potom v pondělí velikonoční [24. Mart.] toto psaní nám jsou učinili, kteréhož se VMti přípis posielá, též i co se jim zase odepsalo. Toto mi se také VMti zdálo oznámiti, že farář Týnský*) v Slovanech v pon- dělí velikonoční [24. Mart.] udělal kázání, kdež tu na ten den púť veliká bývá, tato slova pravě, že všichni Němci a ti, kteříž pod jednú zpuosobú přijímají, že jsú lotři a lháři pikhartští a že radši by čerta viděli nežli krev boží. Při tom jest mnohá roz- ličná haněnie kázal. A poněvadž ciesař najvyšší pán křesťanský JMt za to jest, i jiní páni a VMt za to ste jmíni, kterak my chudí u nich nemáme za to držáni býti. Ale zdá mi se, že jest tu nemálo proti zřiezení zemskému učinil, kdež strana strany haněti nemá. A také račte věděti, že jest Rendl na tom kázání byl. Což se pak opatrnosti na hradě Pražském dotýče, račte VMt věděti, že se ta bohdá při nás za- chovává, na žádná slova nespoléhajíc; kdež panu Hložkovi**) a panu Litovskému,***) kteří nyní zde jsou, zdá se, nedáme-li my jim doluov žádné příčiny, že oni jí nám také nedadí, jakož my bohdá nedáme. Než proto račte věděti, což sem zpraven, že na nich vdole vrsuňk jest, a že by chtěli tajně tisíc pěších přijíti a něco jízdních. Jiného VMti na tento čas nevím co psáti. Dán na hradě Pražském, léta oc XV° XVI. v středě po velicě noci. Markvart z Kraselova. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc JMti, pánu mně milostivému. 1249. Václav z Vítence Petrovi z Rosenberka: o jednání úředníků hradských s Pražany a o příjezdu pana Lva. Na hradě Pražském [1516], 26. Mart. Přepis č. 3670 d. Urozený pane, pane mně milostivý! VMti teď posielám dva přípisy, jeden co páni Pražané píší, druhý co se jim zase odpisuje, jimž VMt ráčíte porozuměti. Také VMti pan Markvart Kraselovský píše, kteréž psaní VMti teď posielám, když Pražané zvěděli o smrti JMKské, s jakým poselstvím ku panu hajtmanu na hrad z sebe vy- *) Jakub Uher. **) Jindřichovi ze Žampachu. ***) Recte: Litevskému (Václavovi ze Svinař).

Strana 190
190 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. slali a co jim za odpověď dáno. Jiného přes to VMti nevím co oznámiti, než to, že na zámek kúpili jsú nětco smoly a pryskyřice, a oni páni Pražané nedadí ji vydati pravíc, žeby jim toho samým potřebí mělo býti. O příjezdu pána mého JMti*) ještě nevím, než zpraven jsem v jistotě, že jest JMt ráčil na květnú neděli [16. Mart.] vyjeti, pak nevím k Blatné-li, či sem k Praze ráčí se obrátiti. Dán na hradě Pražském, v středu po hodu slavném velikonočniem. Václav z Vítence. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc JMti, pánu mně milostivému. 1250. Vojtěch z Pernšteina Petrovi z Rosenberka: aby se přičinil o svolání sněmu. V Pardubicích ƒ1516], 30. Mart. Přepis tern. 3671 č. 6.**) Službu svú vzkazuji urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Přál bych vám zdravie i všeho dobrého. Dobře znáte zpuosob krále pána našeho, v jakémž nynie jest, že nám i sobě k malému prospěchu na tento čas muož býti: pak nebudem-li my sami chtíti sobě toho pomocni býti, což by bylo JMti dobrého, i nás obyvateluov královstvie tohoto, podle let JMti málo JMt mezi námi zpuosobiti bude moci. Než prosím, pohledíc na ten zpuosob, že se k tomu ráčíte přičiniti i toho pomáhati, cožby bylo dobrého, užitečného JMti i nám všem, jednati, a panu purkrabí najvyššiemu že ráčíte psáti, aby sněm položil a obeslal což najspieš muož, neb toho potřebu sami znáti ráčíte na tento čas, že ta věc ne prodlevánie, ale spěšného jednánie potřebuje. A tu abychom se sjedúc všickni sobě toho pomáhali jednati, což jest dobrého a uži- tečného tomuto královstvie, upřímně a věrně. Ex Pardubic, dominica in Conductu Paschae. Vojtěch z Pernštejna a na Hluboké, najvyšší hofmistr královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na Českém Krumlově, pánu a přieteli mému milému. 1251. Petr z Rosenberka Pražanům: chválí je za to, že o pokoj státi chtějí, a sám se též oň vy- nasnažiti chce. Na Krumlově 1516, 2. April. Přepis č. 3669 b.***) Službu svú vzkazuji, vysoce múdří a opatrní páni přátelé moji milí! Psaní, které ste o smrti krále JMti, pána našeho milostivého, učinili a o opatřenie v tomto království, tomu sem vyrozuměl, ktežto JMKské věrně smrti nepřeji. Ale poněvadž pán Buoh JMKskú z tohoto světa pojieti ráčil, jiného již neviem k tomu co řéci, než všemohúcí pán Buoh rač dáti JMti duši věčné odpočinutí. Což se pak opatřenie tohoto královstvie dotýče, co o tom obmejšlete a kterú o to péči máte, mně se to *) Zdeňka Lva z Rožmitála. ***) Totéž také v tern. 3671 č. 2. **) Též pod číslem 3673.

Strana 191
Dopisy z roku 1516. 191 dobře líbí; nebo z toho vašeho psanie jinému sem nesrozuměl, než že byšte dobrému rádi, jakož všem nám to dobře náleží, abychme o krále Ludvíka JMt, jakožto o pána našeho dědičného, a dobré tohoto království se starali, každý podle stavu svého, co komu z nás přísluší, abychme toho neopouštěli, než v těch ve všech věcech, coby dobrého býti mohlo, abychme sobě všickni společně, jsúce spolu v svornosti a v lásce, radni a pomocni byli. Jakož té sem k vám naděje, že se tak skutečně jmíti budete, a já také o to rád pilnú péči, což by k dobrému bylo, jmíti chci a jiné pány a přátele své k tomu vésti, jakož již s některými sem se shledal; a jiného do nich neznám, než že při tom, cožby dobrého JMKské a toho královstvie bylo, stanú a toho radni a pomocni budú. A když tak jedni jako druzí učiníme, při tom se, jakž nám přísluší, řády a právy tohoto království spravujiec, mám to dúfánije ku panu Buohu, že nám toho dobrého pomáhati ráčí. Také i toto vězte, že tyto dny, kdež byla v času pře- dešlém mezi některými obyvateli tohoto královstvie a cizozemci válka vznikla, to sem srovnal; a tak ze všech stran o to péči mám, aby v tomto královstvie pokoj a dobrá svornosť a láska býti a trvati mohla. Datum Krumlov, feria IV. post Conductum Petr z Roznberka oc. Paschae anno oc XVI. Vysoce múdrým a opatrným pánům purkmistru a raddě Starého města Pražského, přátelóm mým milým. 1252. Petr z Rosenberka a Ladslav ze Šternberka Pražanům: aby nedrželi zvláštního sjezdu stavu městského. Na Krumlově 1516, 2. April. Přepis tern. 3671 č. 3. Služby své vzkazujem, vzácné opatrnosti páni přátelé naši milí! Nebuď vás tajno, že jest nás došlo, že byšte vy města krále JMti tohoto královstvie obeslali a sjezd jim anebo sněm položili. A jestliže jest tak, naše jest zdánie a za to žádáme, že to zase rozpustiete a do sněmu obecnieho že žádných stranních sjezdů mieti a držeti nebudete; nebo tohoto se v tom obáváme, jestliže by ta věc tak státi a ten sjezd sjíti se měl, tehdy snad stavové panský a rytieřský také by své sjezdy zvláště sobě položili, a skrze to mohla by nějaká nevole v stavech povstati a snad i sněm obecní skrze to mohl by znamenitú překážku mieti. A poněvadž jste nám psali dobré obmýšlejíce, té jsme naděje k vám, že i to opatříte, aby těchto časuov žádných sněmóv vašeho stavu bez jiných stavuov, stranních, dokudž obecnie sněm nepřijde, nebylo. A my také v staviech našich k témuž vésti i se pány a přátely našimi chcme, jakož jsme pak to již i v některých krajích zastavili. Dán na Krumlově, v středu před Svátostí léta oc XVI. Petr z Roznberka oc. Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvie Českého oc. Vzácné opatrnosti pánóm purkmistróm a raddám Starého a Nového měst Pražských, přátelóm našim milým.

Strana 192
192 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1253. Tíž týmž: žádají za ubezpečení osob ze stavu panského i rytířského, aby nikdo se nerozmýšlel jeti na sněm od nebožtíka krále svolaný. Na Krumlově 1516, 2. April. Přepis tern. 3671 č. 4. Služby své vzkazujem, vzácné opatrnosti páni přátelé naši milí! Vězte, že král JMt slavné paměti ráčil jest sněm obecní tohoto královstvie Českého na hradě Praž- ském položiti v pondělí po svatém Jiří najprv přieštím. [28. April.] A poněvadž k tomu sněmu stavové se tohoto královstvie sjieždějí a své hospody v městech Praž- ských mívají, té jsme naděje, že se k každému stavu i k osobě tak zachováte, aby každý, jsa na tom sněmu, svobodně krále JMti pána našeho a tohoto královstvie dobré, jsa sebú bezpečen, jednati mohl. Ale snad na tento čas mohl by se někdo na něčem urážeti a do měst Pražských sobě obtížeti přijeti, a tudy i sněmovnie jed- nánie a toho královstvie dobré mohlo by nějakú roztržitost mieti. A protož obmýšlejíce my v tom dobré a jistě dobrým úmyslem za to vás žádáme, že nám listem svým připíšete, že panské i rytieřské osoby a našich stavuov, i také služebníci, mají všeli- kterak bezpečně v městech Pražských beze všech a všelikterakých překážek zachováni býti a svobody užíti, kterak jsú prve užívali a užívati mohli za slavné paměti krále JMti. Nebo z té příčiny tato jest naše žádost, jestliže by kdo aneb kteří v tom jakú obtiežnost předkládali, ač snad ne pro vaše osoby, nežli pro některé jiné z obce obyvatele, abychom jim to oznámiti mohli, co byšte nám v tom připsali, by na tom žádného úrazu nemajíce, té obtiežnosti zanechali. Dán na Krumlově, v středu před Svátostí léta oc XVI. Petr z Roznberka, Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvie Českého. Vzácné opatrnosti pánóm purkmistróm a raddám Starého, Nového a Menšieho Měst Pražských, přátelóm našim milým. 1254. Petr z Rosenberka Vojtěchovi z Pernšteina: že se chce o pokoj přičiniti; ve příčině sněmu odkazuje k listu druhému. Na Krumlově 1516, 2. April. Přepis tern. 3671 č. 7. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Ráčíte mi psáti, že krále pána našeho zpuosob, v jakém nynie jest, že znám, že nám i sobě k malému prospěchu na tento čas muož býti, pak nebudem-li my sami chtíti sobě toho pomocni býti, což by bylo JMti dobrého i nás obyvateluov královstvie tohoto, podle let JMti že málo JMt mezi námi zpuosobiti bude moci, než že prosíte, po- hledíc na ten zpuosob, že se k tomu přičiniem i toho že pomáhati budu, což by bylo dobrého, užitečného JMti i nám všem, jednati. I milý pane a přieteli! Račte

Strana 193
Dopisy z roku 1516. 193 tiem jisti býti, že na mně, dá-li Buoh, nic sjíti nemá, že rád chci pomoci jednati to, což jen budu znáti, co by k dobrému slúžilo králi JMti, pánu našemu, i této koruně, i jiné přátely své k témuž vésti. Což se sněmu tkne položenie, abych najvyššiemu panu purkrabí psal, aby jej položil a obeslal, což najspieš by mohlo býti: vězte, že jesti té chvíle zde při mně byl, když jest vaše pachole mně listy dodalo. I na tom jest, že sněm brzský bude, jakož z cedule v listu, kterýž vám společně píšem s najvyšším panem purkrabí a panem kancléřem, porozumíte. A s tím daj se vám pán Buch ve zdravie dobře mieti. Ex Krumlov, feria IIII. post Conductum Paschae anno oc XV°XVI. Petr z Roznberka. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštejna a na Hluboké, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu přieteli mému milému. 1255. Petr z Rosenberka, Zdeněk Lev a Ladslav ze Šternberka Vojtěchovi z Pernšteina: o stavení komorního soudu až do sv. Martina a o sněmu položeném k 28. dubnu. V Krumlově 1516, 2. April. Přepis tern. 3671 č. 8. Službu svú vzkazujem, urozený pane, pane a přieteli náš milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bychom vám věrně přáli. Věděti vám dáváme, že jsme to u sebe rozvažovali, poněvadž o času Svátosti [4. April.] súd komorní držán bývá, jest-li by také nynie po smrti krále JMti, pána našeho milostivého, nynie slušně držán býti měl? Kdež se nám zdá, aby odložen do sv. Martina byl, a to z té příčiny, poněvadž páni a rytieřstvo, rady krále JMti, kteříž s vámi v tom súdu komorniem sedají, přísahu jsú králi JMti, slavné paměti, učinili, že by po JMti smrti, neučinivše králi Ludvíkovi JMti přísahy, v tom súdu sedajíc súditi nynie neměli. Protož z té i z jiných hodných příčin, kteréž vám při našem spolu shledánie oznámíme, zdá se nám býti potřebné, aby ten súd do jmenovaného času odložen byl. Pakli nynie ně- které úředníky zemské při sobě mieti budete, muožete s nimi a s radami krále JMti o to také, ač se jim toto zdání naše líbiti bude, radu vzíti a tiem se dále zpravíte; neb bychom neradi, aby mezi stavy neb osobami z těch neb jiných příčin jaké ruo- znice povstati měly, než abychom raději v svornosti a lásce pro dobré krále Ludvíka JMti a toho královstvie spolu byli a drvali [sic], všech nelibostí na straně do let JMti rozumných nechajíce. Jakož pak buohdá o to s vámi, když se spolu shledáme, šíře rozmluvíme a to jednati budem, aby ten súd komorní, jako i jiní zemští, držán byl a svuoj pruochod mieti mohl. Ex Krumlov, feria IV. post Conductum Paschae. Anno oc XV°XVI°. Petr z Roznberka oc. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, najvyšší purkrabie Pražský a Ladslav z Šternberka oc, najvyšší kancléř královstvie Českého.

Strana 194
194 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštejna oc, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu přieteli našemu milému. Cedule do téhož listu. Toto vám také, pane a přieteli náš milý, oznamujem, že král JMt slavné paměti ráčil jest sněm na hradě Pražském položiti v pondělí po sv. Jiří najprv přieští [28. April]. A jestliže by JMt z tohoto světa, jakož se již tak stalo, od pána Boha pojat byl, aby ten sněm před se, to jest JMti žádost byla, držal se. I za toto vás žádáme, že těm všem, ktož jsú se k súdu komorniemu sjeli, to oznámite a za to jich žádati budete, aby to vědúce, na ten se sněm sjeli, nebo jsú toho pilné a znamenité potřeby. A ač proto listové sněmovní po krajiech roze- sláni jsú, ale mohlo by se přihoditi skrze některého posla nevědomost, že by ne ka- ždého ti listové sněmovní došli, kdežto neradi bychom, aby v tom jaké obmeškání státi se mělo. 1256. Pražané Petrovi z Rosenberka a Ladslavovi ze Šternberka: o sjezdu stavu městského v Praze odbývaném. V Praze 1516, 6. April. Přepis tern. 3671 č. 10. Službu svú VMtem vzkazujem, urození páni, páni přietelé naši milí! Věděti VMt nám dávati ráčíte, kterak by VMti došlo, že bychme my města krále JMti to- hoto královstvie hned po smrti krále JMti obeslali a sjezd jim položili, VMt žá- dajíc, jestliže jest tak, abychme zase jej rozpustili a až do sněmu obecného jich spolu nedrželi. Kdež VMti to povědieti muožemy, že všecka města krále JMti času tohoto jsme při sobě v Praze měli, kteříž jsú se byli na naši žádost sjeli, a to z té příčiny, že prve před časem a smrtí krále JMti vznášeli jsú na nás, kterak by se jim městóm i osobám z stavu městského mnohá protivenstvie, škody i bezpráví dála od osob z stavuov panského a rytieřského: v kterýchžto obtížení nás nejednú žádali jsú za raddu i prosili. Pak když jsme my o smrti krále JMti, pána našeho slavné paměti, v jistotě uslyšeli, majíc to v paměti a obávajíce se, aby v této míře pro smrt pána našeho JMti nětco se někde nestrhlo a nestalo, ježto by se k míru a k svor- nosti nechýlilo, i proto jsme jich požádali, aby se k nám do Prahy sjeli. A tu všech- něm učinili jsme napomenutie i žádost na ně vzložili, aby v tomto času, dokudž by všie země a stavuov shledánie nebylo, všelikých příčin k nelibosti a nepokoji se vy- střiehali a jich žádnému, což na nich jest, nedávali. A tu jsme také jim, kterak VMtem i jiným pánóm píšeme a VMti zač žádáme, oznámili, aby tudy seznali i tomu věřili, že s strany stavuov VMtí také příčiny nelibostí a nepřátelstvie dávány býti by neměly. A tak, jakž u VMtí, tak u stavu našeho dobré a pokojné obmýšlejíc, jedno k druhému aby se trefiti mohlo, jsme jednali. Kdež pověděli jsú nám, že se tak, jakž jim oznámeno i předloženo jest, zachovati chtí. A o to s nimi rozmluvivše,

Strana 195
Dopisy z roku 1516. 195 je jsme včera o poledni [5. April.] rozpustili, a již od nás všichni se rozjeli. Pak po- něvadž k VMtem a jiným pánóm k svornosti a pokoji i řádu jsme se přimlúvali, vidělo se nám také za slušné, abychme i s stavem naším o též rozmluvili. A o tom držeti račte, že o nic strannieho ani zbytečného jsme jich k sobě neobeslali, než chtíc tomu rádi, aby s VMtí stavuov i s naší strany dobře a mírem všecky věci státi v tomto královstvie mohly a jedny s druhými aby se trefovaly; neb jestliže bychme takové věci u VMtí předešli a byli od VMtí opatřeni a v stavu našem to bylo zanecháno, taková opatrnost byla by prázdna. A jestliže by VMt kto jináče zpravoval, VMtí jako pánov a přátel prosíme, že ráčíte řečem takovým věřiti tak jako smyšleným a beze všeho gruntu. Neb my víme a známe, kterak se v tomto času a této pána našeho příhodě zachovati máme. Pragae, dominica post Ambrosii anno dominicae Nativitatis oc MV°XVI. Purkmistři a raddy Starého a Nového Měst Pražských. Urozeným pánóm, panu Petrovi z Roznberka oc a panu Lacslavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, přátelóm našim milým. 1257. Pražané všech tří měst Petrovi z Rosenberka a Ladislavovi ze Šternberka: dávají bezpečný list na místě glejtu všem, kdož sněmu o sv. Jiří se zúčastní. V Praze 1516, 6. April. Souč. opis tern. 3671 č. 11. Službu svú VMtem vzkazujem, urození páni, přietelé naši milí! Jakož nám oznamovati ráčíte, čemu také i z listu krále JMti slavné paměti k nám daného jsme vyrozuměli, že JKMt ještě za živnosti své sněm obecnie tohoto královstvie na hradě Pražském v pondělí po sv. Jiří najprv příštím položiti ráčil, a tu, poněvadž stavové toho královstvie se sjížděti i hospody v městech Pražských držeti obyčej mají, ráčíte té o nás býti naděje, že se k každému stavu i k osobě tak zachováme, aby každý na tom sněmu svobodně krále JMti i zemské dobré, jsa sebú bezpečen, jednati mohl, ale však z té příčiny, aby se snad někdo na tento čas na něčem neurazil a tudy by do měst Pražských přijeti sobě obtěžoval, za to VMt nás žádati ráčíte, abychme listem naším připsali, že panské i rytieřské osoby a VMtí stavuov i také služebníci mají všelikterak bezpečně v městech Pražských beze všech překážek zachováni býti a svobody užiti, kterak jsú prvé za slavné paměti krále JMti užívali oc. I milí páni, VMt. Tomu my dokonale věříme, že túto věcí ráčíte všecko dobré a dobrým také úmyslem obmýšleti, aby z žádné strany od žádného k tomu příčina, skrze kterú by se obecné dobré roztrhnúti, aneb jaká nelibost a nesvornost povstati měla, dávána nebyla; neb i týmž jako VMt úmyslem (tu v pravdě račte o nás mieti naději) i k VMtem i k jiným pánóm úředníkóm větším zemským JMtem psanie jsme učinili, chtíce to rádi, co by pokoji a svornosti pro dobré krále JMti i tohoto

Strana 196
196 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. královstvie slúžilo, viděti. Ješto tak držíme, že JMt od nás týmž úmyslem, jako my k JMtem jsme psanie učinili, přijíti jsú ráčili. Protož abyšte ráčili VMt věděti, že této VMti žádosti nic na odpor nejsme, ale že všechněm dobrým lidem panského a rytieřského stavóm i osobám a také služebníkóm jisté bezpečenství a dokonalé dá- váme, aby bezpečně v městech Pražských, beze všech překážek obecné a královstvie tohoto i své věci na témž i při tom sněmu jednajíc, zachováni byli a svobody užili tak, kterak jsú prvé za slavné paměti krále JMti užívali. Pak poněvadž od VMtí stavuov a pro dobré i bezpečné obmýšleti takovú věc ráčíte, VMti také věříme, že i též VMti stavové i osoby i s služebníky k našemu stavu i k osobám a obyvatelóm našim beze všech půtek a příčin k nepřátelstvie zachovati se ráčí a zachovají, aby tudy ta spravedlivost byla vyplnila [sic], což VMti stavové a osoby od nás míti ráčí, aby od sebe nám totéž okázati ráčili. Než což se odpovědníkuov zjevných, zhúbcí a škódcí zemských a psancuov i těch, ježto práva užiti nemohú a nemají, dotýče, takoví v toto, čehož dobří a zachovalí užiti mají, pojímáni býti nemají. Neb k těm a takovým my, i jeden každý v zemi této, muož se a má nic méně než jako za živnosti krále JMti slavné paměti zachovati. Kdež VMt toto znajíc, co my pro dobré a obecnú svornost učiniti chcmy a učinímy, jestliže by se kdo na čem času tohoto v této krále JMti smrti příhodě urážel a sobě co obtěžoval, jemu, ktežby toho žádal, oznámiti i ukázati ráčíte. Pragae, dominica post Ambrosii anno dominicae Nativitatis M'XVXVI°. Purkmistři a raddy Starého a Nového i Menšieho Měst Pražských. Urozeným pánóm, panu Petrovi z Roznberka oc a panu Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, pánóm přátelóm našim milým. 1258. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: chce se přičiniti u pánů Trčků, aby mu dluhu posečkali; o sněmě, novinách z Italie a Pražanech. Na Krumlově 1516, 10. April. Přepis tern. 3671 č. 9 b. .... (Počátek utržen) ... — kdež pak za to žádáte, abych se k tomu při- činil a některak to obmyslil, aby se to mohlo u jeho strýcuov, anebo komu již ta věc náleží, jednati, aby vám toho, což jste jemu dlužni byli, jestliže déle nemuože býti, ale do sv. Havla čekali: i k žádosti vaší já to rád učiniti chci, kdy jen poro- zumiem jich zpuosobu, na čem mezi nimi stojí, u koho bych toho z nich hledati měl; neb jestliže se tak zachovají, jakož jest žádost nebožtíka strýce*) jich byla ke mně, jako vám teď toho přiepis posýlám, tehdy by byla naděje dobrá, že bych vám u nich prospěti snad mohl. Než toto mi se zdá, jestližeby pan podkomoří, strýc jich, u vás hledal proti nim jaké podstaty, abyšte v tom prostředek drželi, neb což jest *) Patrně Mikuláše Trčky.

Strana 197
Dopisy z roku 1516. 197 rozuměti z lidských řečí, žeť jsú ruoznice mezi nimi vždy jakéž takéž, neb jest mi pan podkomoří dnes list psal, ač mi nic v něm neodvierá, ale proto pomoci, byla-li by mu potřeba, na mne žádá, abych ho neopúštěl; kdež vám teď přiepis listu jeho i odpovědi, co mu na to odpisuji, i také cedule, kterúž mu píši, posílám, neb to, co mu v ceduli píši, jest hustá rozprávka. A co mi dá na to odpovědi, neobmeškám vám poslati. Zdánie pak vašemu sem porozumněl o rytierstvu, abychom což bychom mohli najvíc jich zdvihli, aby na ten sněm jeli, kteřížby dobrému rádi; i chci já o to všecku svú pilnost mieti, aby se žádost vaše naplnila. Teď také vám posílám přiepis novin, kterak se ve Vlaších ciesaři JMti vede, od biskupa Pasovského*) mně poslané; než za to vás prosím, bude-li v čem co tako- vého nového, že mi oznámíte, a já vám také, jestliže co takového zviem. A při tom vás prosím, dali-li jsú Pražané jakú odpověď na ta dva listy, kteréž sem já s panem kanclířem jim psal, že mi to při jiném poselstvie, kdybyšte ke mně měli, oznámíte. Ex Krumlov, feria V. post s. Ambrosii anno oc XV’XVI. Petr z Roznberka. Najvyššiemu panu purkrabí Pražskému, panu přieteli mému milému. 1259. Petr z Rosenberka Ladslavovi ze Šternberka: o urážce kapitoly hradské v listě Pražan k p. z Rosenberka i ze Šternberka. Na Krumlově 1516, 16. April. Přepis tern. 3671 č. 13. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Listy, které jste mi ráčili poslati, co nám páni Pražané na naše psanie, které jsme jim učinili, odpověď dávají, ty sem s pilností přečetl a jich sobě přiepisy schoval, a teď je vám zase posílám. Jáť v nich, pokudž já tomu rozumiem, nic neslušného nevidím, než kdež vám samému odpověď dávají, co se Kuby, faráře Týnského,**) tkne. I jest nepodobné, aby neměli o jeho kázánie věděti, které jest učinil. Kdež pak kapituly Pražské dotýčí, já té naděje ne- mám, by oni k tomu příčinu dávali, než že toliko pro zastřenie toho Kuby to jsú v odpovědi vaší postavili. Než tento mi se kúsek v jich psanie najhúře líbí, kdež tam postavili v té odpovědi: „ale raději lid zákonu božiemu, umějí-li, učili.“ Pak mně se zdá, že víc umějí, nežli Kuba v Týně, kdyby pravda miesto měla, a žeť víc všecken sbor křesťanský zákonu rozumějí, než-li Kuba s pány Pražany. Ex Krumlov, feria Petr z Roznberka. IIII. post s. Tiburcii anno oc XV°XVI. Panu přieteli mému milému, najvyššiemu panu kancléři královstvie Českého oc. *) Biskupem Passovským byl tehdáž Wigileus, ale od r. 1514 měl koadjutora i administratora biskupství Arnošta z vévod bavorských. Ten také nepochybně jest zde míněn. **) Viz číslo 1248.

Strana 198
198 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1260. Farář Černovický Petrovi z Rosenberka: stěžuje si na své osadníky. V Černovicích 1516, 23. April. Orig. II. 41. 1. Modlitbu svú vzkazuji nehodnú, urozený pane, pane můj najmilostivější! Zdraví i ščeští vinšuje VMti jakožto pánu svému milostivému oc. VMti prosím pokorně, že toto psaní mé nebude proti mysli VMti, ale že je milostivě přijmúce, rozvážiti ráčíte u pokoji. A kdež VMti já nehodný kněz a kaplan oznamuji, že tuž v Černiovicích mezi poddanými VMti býti nemohu, kdež sem to i panu prelátu oznámil, z příčin hodných, ješto Bohu jsú nemilé a VMti nepříjemné, kdež vo tom nechci pochybovati, jakožto o pánu křesťanském. A že mi se zdá, že žádný zákoník toho nesnesl by, co sem já ta léta strpěl mezi nimi rvaní, pohlavkování, a to pro řády duchovní a správu křesťanskú, zakládání dveří u chalupy mé domových, a bych byl vyšel, aneb ven vyjíti chtěl, bylo by mne zabilo, čím jsú zastavovali a založili; zhanění divná, že sem lhář a zákon boží zapírám, a že VMt ste nemúdrým, že jim dáváte toho kněze, kteréhož oni míti nechtí. A kdybyšte jim VMt dali toho, kterého by oni chtíti měli, že by učinili všicko. A že já jim nejsem nic užitečen, a že, bych více kázal i učil, že mi nevěří, ani že mne v tom poslúchati chtí ani učiniti, poněvadž jim kalich od- jímám; a že kdožkolivěk přísahu přijímá, jakožto v úřad jaký přijímajíc, že jemu vě- řeno býti nemá, ani žádný dobrý aby takovému nevěřil. I kdež i při těch řečech se mnú někteří z úřadu seděli. A tak že sem strpěl to i jiné obtížně po ty všecky časy, váže sobě více VMti, nežli jich zlosti a tupení. I milostivý pane! Znajíc takovú věc ode mne nehodného kaplana svého, kteráž jest v pravdě, i trpělivost mnohého trápení, a že již znám, že v nich a mezi nimi nic prospěti nemohu: milostivý pane, vdy mi se nezdá, nic před VMtí zatajiti, ač můžli to býti s VMtí volí, že sem žá- dán a prošen před šesti léty od pana Pinthy [sic], mistra Cirilla a kanovníka Olo- múckého a faráře Budějovic Moravských, abych byl u něho kazatelem, kdež v nově u mne posel jeho byl. I nezdálo mi se nic bez vůle a vědomí VMti učiniti. A také sem se vzdy domníval, že je k nětčemu navedu a v nějaký řád: ani tvrší než skála sú. A zdá mi se snáze moře svého cíle vyvésti nežli je [z] zvyklosti jich nedóvěry. A také ani svých důchodův od nich míti mohu od mnohých, po ty všecky časy. A stojím-li o to, odbývají mne, že jim nerozdávám a zač by mi dávali? Ani pana hajtmana rozkazu nic nedbajíce, i křivdu mi činíc, i v lukách, potocích, v lesích, ješto toho svědomo jest panu hajtmanu i nižším úředníkóm. Kdež mne vonehdá v sobotu Jiráček mlynář pro les, kdež jest svévolně sekal, ulál uhaněl, ješto by vo tom dlúhé zaneprázdnění očima VMti bylo. I milostivý pane, pokorně i s pláčem VMti prosím i věřím, že mne odtud pustíte, a abych od nich se mohl s pokojem vypraviti, a co by mi povinni byli, že jim ráčíte rozkázati dáti a zaplatiti. I milostivý

Strana 199
Dopisy z roku 1516. 199 pane! vzdy pokorně prosím za radu a za milostivú odpověď po tomto poslu. Datum Cerniowicz f. IIII. anno Nymphei partus MV° 16 ante festum dni Georgii. Kněz Jan Rich“,*) kaplan VMti. Vysoce urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 1261. Jan z Wartenberka Petrovi z Rosenberka: o pořízení u císaře, sněmu v Roudnici i odpůrcích pana Lva. V Mladé Boleslavi 1516, 23. Oct. Přepis č. 3678. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a přieteli muoj zvláště milý! Napřed štěstí, zdraví i všeho dobrého VMti bych věrně přál. Kdež mi ráčíte přie- pisy od najvyššieho pana purkrabí Pražského posílati, tomu sem porozuměl a velmi toho vděčen sem, a rád sem uslyšel, že jsú u ciesaře JMti dobře zjednali.**) Dajž pán Buoh, aby se i k skutku přivedlo. Ale pokudž já rozuměti mohu, bez skutečné přiesnosti stav městský v nic slušného nepuojde. A již by to potřeba byla, aby ciesař JMt s králem Polským JMtí s tím na hotově byli, ktož by pánu našemu škodu a zmatek činiti chtěl a v zemi neřád, aby jej skutečně trestali. V psaniem páně purkrabovým najvyššieho dvěma kusóm nemohu vyrozuměti; jednomu tomu, proč páni úředníci zemští mají sněm obsílati, a ne ciesař a král Polský JMt jakožto poručníci? A druhé, proč v Roudnici a ne v Praze sněm býti má? Ač dobře znám, pro Pra- žanskú i jiných měst svú vuoli, že se dobře trefí v Praze sněmuov neklásti, ale to- liko pro ty pány a poručníky že by se byl lépe v Praze mohl trefiti, aby jich za stranné stav městský nemohli položiti. Ač toho já věru dosahám, že naši páni a po- slové všecko jsú prve obmyslili a to všecko že jsú z slušných příčin učinili. Což se pak zápisuov a sněmóv pana Bernarta z Waldštajna a pana Košateckého***) a pana Drahobuzského †) a jiných jich pomocníkuov dotýče, s pilností sem v tom pracoval a lidi od toho vedl a ukazoval, co oni pod tím obmýšlejí, jakož pak děkujíc pánu Buohu jim v to lidé jíti nechtěli a nepuojdú, znajíce i jich předsevzetí stranné. Což se pak počtu pana purkrabí najvyššieho dotýče, kdež ráčíte psáti, že naň lidi šikují: mně se zdá, že toho sama spravedlnost páně purkrabova obrání, že za jeho pilné a pracné služby, kteréž jest tomuto království činil, pán Buoh toho nedopustí, aby jemu lehkostí a škodú mělo zaplaceno býti. A když by se jedné z cesty toho zlého kamenie a bahna ukliditi mohlo, již bychom potom buohdá všickni bezpečně a svo- bodně jezditi i choditi mohli.††) Což pak Zolhauza dotýče, to já zpuosobím, že VMt v Roudnici budete zvěřinú opatřeni. *) Snad: Richelius? †) Jana z Dubé. **) A. Č. VII. str. 172 č. 182. ***) Václav z Kolovrat. †1) Srovnej Č. Č. Musea 1882 str. 233 a 231 pozn. 37.

Strana 200
200 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Horám vašim všeho dobrého přeji a rád slyším, že se rozmáhají a lepší; a dá-li pán Buoh, když se s VMtí shledám o všecko šíře rozmluviem. A což se vaší frejířky dotýče, tu s panem Jindřichem*) vaše dobré s pilností jednati budem. A poněvadž jste již napřed nětco sladkého poslali, již jste na poli tu při vyhráli a sobě mnoho dobrého zjednali. Dajž pán Buoh všecci abychom se spolu ve zdraví shledali. Ex Boleslav, feria V. post XIM virginum anno XVI. Jan z Wartnberka a na Děvíně oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu a přieteli mému zvláště milému. 1262. [Václav z Tučap, hejtman Soběslavský, Petrovi z Rosenberka]: o poškození rybníka. B. m. [1516]. Cedule II. 147. b. 1. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú VMti napřed vzkazuji. Z listů, kteréž VMti pan z Hradce píše, vyrozuměl jsem, což se Kahlíka dotýče. A jak se ta věc v sobě má, abych VMti psaniem oznámil, mluvil sem s Jakubem písařem; i praví toho příčiny, že jest na rybníčku VMti, pod kterýmžto syn jeho mlýn má, v povodeň plot před splavem zporážel, a tudy že jsú ryby sešly doluov a malé jich počet v rybníčku zuostal. Kdež rychtář VMti Deštěnský mluvil k němu, aby toho nečinil; nikoli jeho v tom uposlechnouti nechtěl. Kdež jest tu věc na VMt Jakub písař vznesl; i ráčili jste po něm Víthovi rozkázati, aby těch peněz gruntovních ne- vydával. Tiem se VMt račte zpraviti. 1263. Král Ludvík císaři Maximiliánovi: přimlouvá se za Jana z Rosenberka ve sporu jeho s Janem Mrakšem o zámek Meilberk. V Budíně 1517, 29. Jan. Přepis č. 3687. Najjasnějšiemu kniežeti panu Maximilianovi, zvolenému Římskému ciesaři, po vši časy rozmnožiteli říše, v Germanii, Uherskému, Dalmatskému, Kroátskému oc králi, arciknížeti Rakúskému, Burgundskému, Brabandskému knížeti a falckrabovi oc. My Ludvík, z b. m. Uh. Č. oc král, m. M., kníže Slezský a markrabě Lužický oc naše dětinsky, bratrsky milost a přátelstvie napřed vzkazujeme. Najjasnější kníže pane otče a bratře náš milý! Velebnosti vaší znáti dáváme, kterak duostojný, věrný náš milý, Jan z Rozmberka a na Strakonic, zákona sv. Jana najvyšší obecný přebor, vznesl jest na nás s pokornú prosbú, abychom podle znění jeho spravedlnosti a je- dnánie, kteráž se dlúho-chvíle mezi jemu [sic] s jedné a někde Petra Mrakšovi z Noskov s straně druhé o zámek a panstvie Mejlperka až dosavád prodlívali jsú, se *) z Rosenberka?

Strana 201
Dopisy z let 1516 a 1517. 201 k vám listem naším přimlúvali, ježto jsme jemu podle jeho gruntovnú zprávu od- pierati nemohli. I poněvadž takovú panstvie toho zákona sv. Jana dotýče, prosíme Vaši Velebnost s pilností, abyste ráčili na další zprávu prokuratora tého z Rožm- berského milostivě rozvážiti, aby on i téhož zákon od takovú jich spravedlnosti tištěni nebyli, než bez všelijaký další prodlení abyšte jeho naše přimluvě užíti dali; toho chceme pro Vaši Velebnost podle slušnosti přátelsky zasluhovati a se s tím VMti po- rúčíme. Datum Budae, feria V. post Conversionem s. Pauli anno domini XVII., re- gnorum autem nostrorum Hungariae ac Boemiae primo. 1264. Radslav Beřkovský Petrovi z Rosenberka: aby hejtmanství hradu Pražského dáno bylo Janovi Vchynskému. Na hradě Pražském 1517, 7. Mart. Orig. č. 3688. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane mně příznivý! Byšte VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych VMti rád přál. Nepochybuji, že o smrti hejtmana hradu Pražského*) VMti tajno nenie. I žádán sem k VMti za přímluvu ku panu purkrabí nejvyššiemu, aby ten úřad ráčil dáti panu Janovi Vchynskému, jakož mám za to, že o též VMti sám píše. I protož já VMti za to prosím, že se k tomu ráčíte přičiniti. A já toho VMti rád zasluhovati chci. Neb bych jeho hodnosti v tom ne- znal, jistě nechtěl bych o to VMti ani pánu psáti. A k tomu toto praviem na své svědomí, že to znám z mnohých příčin, kterýchž na tento čas VMti psáti nemohu, že sě pánu lépe k tomu i k jinému trefiti muož nežli jiný; ježto kdybych to VMti mohl oznámiti, mám za to, že byšte VMt tomu místo dáti ráčili. Při tom toto račte věděti, oč ste mi psáti ráčili, že tak udělám, až buohdá sě s VMtí shledám i s naj- vyššiem panem purkrabí JMtí, jedné bude-li moci ten ouřad snésti. Neb již ji [sic úředníci ke mně se o to domlúvají, že nemohu, zvlášť pro jízdy, bez druhého úřed- níka mého býti. Dajž sě pán Buoh VMti dobře míti. Datum in arce Pragensi, sabbato ante Reminiscere anno oc XVII°. Radslav z Šebířova oc manu propria. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově oc, pánu mně příznivému. 1265. Petr z Rosenberka stavům pod obojí: že nikdy nechtěl ani on ani kdo jiný pod jednou rušiti smlouvy s utrakvisty uzavřené. V Krumlově 1517, 30. Mart. Souč. opis č. 3690. Službu svú vzkazuji, urození páni páni, urození a stateční rytieři, urození vladyky, múdří a opatrní města, přátelé moji milí! Tajno vás nebuď, kterak jest *) Záviše Sulka ze Hrádku.

Strana 202
202 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mi oznámeno psanie, kteréž jsú do krajuov tohoto královstvie učinili stavu [sic] téhož královstvie pod obojím spuosobem páni Pražané Starého a Nového měst Pražských, obsielajíce k sjezdu do Prahy k tomuto čtvrtku před květnú nedělí najprv příštiemu [2. Apr.], oznamujíc toho přiečinu, kterak by se něco jednalo a puosobilo o nebez- pečenstvie a zkázu víry pod obojí spuosobú, tak jakž to jejich psanie šíře oznamuje. I mám za to, že ráčíte jmíti dobře u vědomosti a v paměti, kteří jsú zápisové mezi námi s obú stran, kteří jsme pod jednú i také kteří pod obojí, kterak máme sebe neopúštěti, jestliže by kto chtěl nám kterým u vieře útisk činiti, ježto nezdá mi se potřebie toho všeho opakovati, neb jest to i dckami zemskými zapsáno, také i králem JMtí slavné paměti i také ciesařem JMtí, jakožto poručníkem, utvrzeno. Než poněvadž páni Pražané, kto by ten byl, že by takový útisk učiniti chtěl, psaniem svým ne- oznamují, ani také nás jiných, kteří pod jednú jsme, neobsielají, ješto to jednostajná věc podlé již dotčených zápisuov s obú stran, když by byla toho potřeba, naše jest, a nás by se obojích dotýkala: Protož zdálo mi se vám toto psanie učiniti, jestliže by kto pánóm Pražanóm anebo vám to pravil na koho z nás, obyvateluov tohoto královstvie, že bychom my, kteří jsme pod jednú, něco proti tomu a proti vám je- dnali, za to prosím, abyšte takového oznámiti ráčili; neb o žádném dobrém té naděje nejsem, aby co toho před sebú jměl proti našim obecniem společniem zápisóm. A co se mé osoby dotýče, při tom sem stál a stojím a s buoží pomocí státi miením, aby mnú ten obecní zápis v ničemž rušen nebyl, než tak držán a zachován, pokudž každý jeden z nás povinen jest se v tom zachovati. A VMtí všech žádám, ktož jest takovú nepravú a křivú věc mezi pány Pražany aneb mezi některé vás utrúsil, že k tomu viery neráčíte přikládati; než ktož takové věci, ješto by z toho nějaké nevuole při- jíti mohly, puosobí a v lidi vkládá, bylo by daleko lépe a užitečněji, aby takový, jestli milovník obecnieho dobrého tohoto královstvie, obmýšlel na staviech tohoto královstvie radši lásku a svornost, a což ještě mezi stavy nějaké nevole pozuostalo jest, sro- vnánie, ježto by z toho JMKské pánu našemu i tomuto královstvie mohlo užitek a dobré přinésti. Datum Krumlov, fer. II. post dominicam Judica anno domini XV XVII°. Petr z Roznberka oc. Urozeným pánóm pánóm, urozeným a statečným rytieřóm, urozeným vladykóm, múdrým a opatrným městóm královstvie Českého strany pod obojí spuosobú, nynie ten čtvrtek před květnú nedělí v Starém Městě Pražském spolu shromážděným, přátelóm mým milým. 1266. Soběslavský hejtman Petrovi z Rosenberka: že zatkl dva mnichy z kláštera Trnavského odběhlé. V Soběslavi 1517, 7. April. Orig. Historica nova. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti službu svú napřed vzkazuji. VMti oznamuji, kterak rychtář Soběslavský ke mně přišel, zpravuje mne, kterak by nějaká

Strana 203
Dopisy z roku 1517. 203 dva s ženami do předměstí přišla, a naděje se, že by ty ženy někomu ulúdili. I roz- kázal sem jemu, aby s nimi ke mně přišel. A já, zavolav purkmistra a některých z konšel, jich se ptaje, odkud by byli a jich-li by to ženy oddávané byly? A oni se znali, že jsú jich oddávané. I to, což s sebú měli, to jsem s konšely ohledal: i při tom sem nalezl šaty mnišské dvuoje a nějaké knihy a facilety, i jiné lehké věci při tom. Tomu porozuměv, že by z kláštera byli, jich sem se ptal, a oni se k tomu se- znali, že by z kláštera ušli z Trnavy; a k tomu se oba oholila a svěcké šaty na se vzali. I kázal jsem je do vazby vzieti. I VMti prosím, že mi oznámiti ráčíte po tomto poslu, co bych měl s nimi činiti. Ex Sobieslaw, feria III. post dominicam Do- mine ne longe annorum oc. XV°XVII. Václav z Tučap, hajtman na Soběslavi. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu mému milostivému. 1267. Petr z Rosenberka a ostatní účastníci schůze na Zvíkově Vojtěchovi z Pernšteina: o při Bur- jana Trčky s Bočkem z Kunštatu; pak o sehnání peněz na jízdu kancléře Ladislava ze Štern- berka k jízdě do Polska.*) Na Zvíkově 1517, 11. Jul. Přepis tern. 3686 č. 12 a 13. Od spolu shromážděných na Zviekově pánuov panu hofmistrovi učiněno toto psaní: Služby naše vzkazujem, urozený pane, pane přieteli a bratře náš milý! Vi- děli jsme přípis listu, kterýž páni a rytieřstvo markrabstvie Moravského do krajuov královstvie Českého píší aneb psáti chtějí: předkem, co se pana Bočka dotýče, před- kládajíce jeho spravedlivost proti panu Burjanovi Trčkovi, a při tom toho dotýčíc, kterak by pana Bočka opustiti nemohli, dotazujíce se, kterak bychme se v tom naši stavové zachovati chtěli, a při konci toho psanie dotýkajíc práva tohoto královstvie a vykládajíce je aneb rozum jemu dávajíc podle zdánie jejich, jakož tomu přípisu šíř vyrozuměli jsme. I pane a přieteli náš milý! My se spolu shledavše, s pilností jsme to psaní u sebe rozjímali, a zdá se nám, že by bez něho býti mohlo, poněvadž jsme se k slušnému a téhož pana Trčku podávali a podáváme, panský a rytieřský stavové. Neb, kdež páni Moravští předkládají páně Bočkovu spravedlivost: také zdá se nám za potřebné, aby sobě před oči vzali jeho páně Bočkovu povinnost, kterak jakožto Čech měl by z tohoto královstvie dckami zemskými se přiznati a vyhostiti a o věci předešlé právem českým, chce-li k čemu spravedlivost jmíti, hleděti a viniti. Také statek Polnický podle smlúvy měl by očistiti, ježto ještě, kterak toho zprávu máme, věna jest paní manželce své dostatečného neudělal, aby ona to přijala; ani o ten puohon, kterýmž jest od pana Albrechta z Gutštejna pohnán, konce nemá, kterýmž jest, jsa ještě Polné v držení, zastížen, ježto znamenitě se v tom Polné, *) K tomuto a následujícím dopisům (až do čísla 1271) srovnej A. Č. VII. str. 174—188 č. 186—192 a Palackého Děj. V. 2. str. 324 násl. 26*

Strana 204
204 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. netoliko toho, čím by měla doplacena býti, ale i což jest prve za ten statek zavdáno, dotýče. Protož, by měl pan Boček aneb páni Moravští co prve, nežli takové věci na konečném místě a konci budou postaveny, předsebráti proti panu Trčkovi a do krá- lovstvie Českého, znáti můžete, že by to nebylo spravedlivé. A nad to nade všecko však podává se pan Trčka i také naši stavové, aby o to o sněmě najprv příštím bylo jednáno, že ke všemu slušnému a spravedlivému chce on i stavové naši při- stúpiti. Pakli by vdy pan Boček a obyvatelé markrabstvie Moravského na pana Trčku a do královstvie Českého sáhli, jakož té naděje nejsme, poněvadž od našich stavuov jim žádná hodná příčina k tomu dána není, znáti to každý dobře muože, že podle práv a zápisuov našich byli bychom povinni sebe v tom neopouštěti. Ač páni Mo- ravští poněkud svým psaním, kterak my tomu rozumíme, naše práva lehčí, ale myť při nich proto předse stojíme a stavové naši, ježto bez nich o tom se nám nezdá potřebie široce vypisovati. Než poněvadž mnoho jest nás v tomto královstvie a v tom markrabstvie s obú stran dobrých přátel, rádi bychme tomu byli, abychme radši po- kojně podle našich stavuov slušného podání rovnali se, nežli bychme měli v jakú nesnáz vcházeti, kteráž by mohla králi JMti, pánu našemu, a těmto zemiem škodna býti. Ale to by z nás nepřišlo a z našich stavuov, když by z markrabstvie Moravského do královstvie Českého saženo bylo. I z té příčiny toto vám psaní činíme a za to žá- dáme, že vdy k tomu svú pilnost přiložíte, aby ta všecka věc do budúcího sněmu prótah měla, neb to s boží pomocí poznáno bude, že našimi stavy nic v tom slušného a spra- vedlivého sjíti nemá. A k témuž se pan Trčka hlásí. Datum na Zvíkově, v sobotu Petr z Roznberka, před sv. pannú Marketú annorum oc XVII. Zdeněk Lev z Rožmitála oc, Ladslav z Šternberka »c, Henrich z Švamberka oc, Jan z Šternberka. Cedule do toho listu. Pane přieteli a bratře náš milý! Což se dotýče peněz těch, kteréž jste měli zjednati pro jiezdu páně kancléřovu a těch, kteříž by spolu s ním k králi Polskému JMti v poselstvie jeti měli, i za to vás ještě s pilností pro- síme, že k tomu skutečnú pilnost přiložíte, nemůžete-li více, ale pět set kop gr. českých, aby se vždy pan kancléř v tom poselstvie vypraviti mohl. A jestliže by v Moravě nechtěli českých rukojmí přijíti, ale že byšte vy se jistcem udělajíc, i rukoj- měmi v Moravě opatřili; a kteříž by měli býti rukojměmi z královstvie Českého, tomu, ktož peněz puojčí, by [nebyli], ale vám byli. A tak ta věc tím zpuosobem bude se moci v hromadu svésti. Než toho jest potřebie, aby se tím neprodlévalo. A protož vždy vás prosíme, že to zjednáte, jakž budete moci. Nebo dobře znáti můžete, kdež by se to poselství rozešlo, že by z toho tomuto královstvie posměch a snad i škoda přijíti mohla. A který vám list píšeme, zdá-li se vám jej ukázati aneb poslati panu hejtmanu markrabstvie Moravského aneb stavóm téhož markrabstvie, proti nám to není.

Strana 205
Dopisy z roku 1517. 205 1268. Petr z Rosenberka Burianovi Trčkovi: o sporu jeho s Bočkem Kunstatským a o kepství Jošta z Rosenberka. Na Krumlově 1517, 17. Aug. Přepis tern. 3686 č. 32. Od pana Roznberka oc panu Burjanovi Trčkovi. Urozený pane příteli a kmotře muoj milý! Jakož mi posíláte přípisy listuov, jeden, kterak vám pan Hynek Boček odpovídá, a druhý, co vám někteří páni z mar- krabstvie Moravského píší: kdež vy, na jich prvnějšie psaní i po krajích tohoto krá- lovstvie rozsielání a jakou jsou jemu posilu dávali, pamatujíce, za to toho nepřijímáte, ani na tom jste podle jeho odpovědi, stala-li by se vám od něho pana Bočka jaká škoda, abyšte se jich spustiti měli, ale k nim o to hleděti, a témž se odplatiti, prosíce mne, abych vás v takové vaší potřebě neopustil. I milý pane kmotře! Jistě jsem tomu předsevzetí páně Bočkovu proti Vám nerad, kteréž mi se zdá neslušné i nespravedlivé přes vaše podávání jemu; pak jestliže předse skutkem na vás sáhne, v tom já se k vám zachovati míním vedle psaní toho, kteréž jsme pánům Moravským z Netolic učinili, co mi bude jedné slušného s mou poctivostí učiniti. Než toto by mé zdání bylo: by pan Boček i skutkem již na vás sáhl, mimo to poslání, které jsú vám někteří páni z markrabstvie Moravského uči- nili, abyšte nekvapili na ně zase tažením, mohouce je sobě ku pomoci, tak jak se mně zdá podle jich psaní, proti němu jmíti, abyšte sobě tudy více nepřátel nepři- činili; neb nemajíce nás i je při sobě, k snajšiemu konci bude moci pan Boček při- veden býti. Datum Krumlov, feria II. post festum glor. virg. Mariae Assumptionis Petr z Roznberka oc. anno domini XV°XVII. Cedule do toho listu. Kdež mi pak v ceduli píšete, že Jošt,*) strýc muoj, že jesti k vám přijel, kdy jste v Praze byli, a když je pan Boček vám odpověděl, že jestli [sic] jel na Polnú a že ste ho ještě neviděli: i milý pane kmotře, nepochybuji, znajíce jeho zpuosob, kerý on proti mně neslušně vede, že se víte proti němu v tom jak zachovati, a jeho že v ničemž fedrovati a posilovati v jeho kepstvi nebudete, než radši od toho vésti, aby svého kepstvie nechal a sobě srozuměl. Já bych mu toho přál. 1269. Burjan Trčka Petrovi z Rosenberka: prosí o pomoc na vedení války. V Polné 1517, 19. Aug. Přepis tern. 3686 č. 33. Panu z Roznberka oc od pana Burjana Trčky. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane a kmotře muoj milý! Předkem zdravie, štěstie i všeho dobrého VMti bych věrně přál. Račte věděti, že dnes této *) z Rosenberka.

Strana 206
206 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. noci hamr mi najlepší, tvrz i dvuor u Žďáru, vypálili, ježto lepšieho a věrnějšího hamerníka sem neměl; dotud praskalo, až se i zlámalo. Najvyššiemu panu purkrabí dávaje o tom znáti, píši, žádaje podle ouřadu i podstaty, aby mě pán opúštěti ne- ráčil. A VMti též prosím a věřím, jako svému milému pánu a přieteli, že mě opu- stiti neráčíte. Také račte věděti, že já, jsa člověk pokojný, v čas pokoje málo jsem o válce přemyšloval a potřebami k válce přiležitajmi se opatřoval: protož VMti prosím, děly a stanem a což k tomu přísluší, že mě retovati ráčíte. A vzdy prosím, že již k tomu ráčíte raditi i pomáhati. A ráčíte-li sem co lidí a kdy poslati, prosím, že mi ráčíte oznámiti. Ex Polná, feria IIII. post Assumptionis b. Mariae virg. anno oc 1517. Burjan Trčka z Lípy oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na Krumlově oc, pánu a kmotru mému milému JMti. 1270. Petr z Rosenberka Burjanovi Trčkovi: slibuje mu pomoc vojenskou. Na Krumlově 1517, 22. Aug. Přepis tern. 3686 č. 34. Panu Burjanovi Trčkovi odpověď. Urozený pane, příteli a kmotře muoj milý! Píšete mi oznamujíce, že vám hamr váš najlepší, tvrz a dvuor u Žďáru vypálen, ježto lepšieho a věrnějšieho hamerníka jste neměli, a že ste najvyššiemu panu purkrabí znáti dali, při tom ho žádajíce podle úřadu i podstaty, aby vás neopouštěl, a mne prosíce, abych vás také neopouštěl. A milý pane kmotře! Vězte, že vedle napomenutí najvyššieho pana purkrabie Pražského, kteréž jesti po zemi učinil, jsem pohotově, a když obeslati ráčí, že já se v tom vedle práva, svolení země a zápisuov vuobec učiněných zachovám. Co se pak děl dotýče, já té naděje nejsem, vedle psaní od stavuov mark- rabstvie Moravského, které jsú učinili, kteréhož je mi najvyšší pan purkrabie Pražský včera přípis poslal, kdež ho vám teď také přípis, ač nemáte-li prve, posílám, jestliže se tak zachovají, jakož té naděje jsem, aby jich vám bylo potřebí. Pak přes to, jestliže by se to jak změnilo a potřeba vám jich byla, co bude slušného, pošli vám rád. A s tím daj se vám pán Buoh ve zdraví dobře jmíti. Datum Krumlov, sabbato Petr z Roznberka oc. ante Bartolomei anno oc XVII. Cedule do toho listu. A milý pane kmotře! Prosím vás, dajte mi znáti nedliec, bude-li ten sjezd předce v Bydžově čili nic, abych se věděl čím spraviti; neb já na jiném nejsem, jestliže srovnáno anebo na nějaké nové míře postaveno nebude, k vám se přátelsky, co mi slušného a možného bude, zachovati.

Strana 207
Dopisy z roku 1517. 207 1271. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála*): o vojenském sjití na Kačíně a nejistotě v okolí Krumlova. Na Krumlově 1517, 26. Aug. Přepis tern. 3686 č. 39. Odpověď na to od pana z Roznberka JMti: Urozený pane, pane příteli mój milý! Byšte se, zdrávi jsúc, dobře měli, přál bych vám věrně. Oznamujete mi, že do všech krajuo tohoto královstvie píšete, žáda- jíce a napomínajíce podle zřízení zemského, aby se již konečně na pole strhli a na Kačíně v pátek po sv. Jiljí najprv příští [4. Sept.] byli, neb že by jste tomu sroz- uměli, kdy byšte tím prodlili a málo se co více spletlo, že by snad od někoho vám vina dávána byla, že by vámi nětco sjíti mělo, ježto byšte se toho neradi dopustili. A milý pane a přieteli! Na tom jsem já, tak se zachovati sám osobú svú anebo strýce svého poslati, ale na ten čas možné není, kerýž vy den jmenujete, tam abych já býti měl aneb ten, kohož já na místě svým pošli. A netoliko já, tak za to mám, ale i jiní krajané že k tomu dostačiti nebudou moci. Dále, kdež dotýkati ráčíte, prosíce mne, o tom nepochybujiece, že také ten skutek i zřetedlnost ukáži, aby nám lidé otporní mohli naši podstatu znáti, a na tom Kačíně s poddanými svými na den jmenovaný že budu, ačkolivěk, poněvadž strýce mám, mohl bych na svém místě poslati, než že byšte proto rádi mne tu osobně vi- děli, více nežli z jedné příčiny, ač tomu rozumíte, já i mnozí jiní budeme se motci zase domuov vrátiti, než toliko aby se nějaký slušný počet lidí vybral, kteříž by, bude-li toho další potřeba, ten neřád, kterýž povstal, s boží pomocí na našem místě napravovali: I k žádosti vaší bych já to rád učinil, že bych se podstatně osobú svou vy- pravil, ale pro krátkost času tomu učiniti nemohu; kdyby tomu byl čas slušný, učinil bych to rád a nákladu sobě žádného ani práce nevážil. Také služebníkuov několika doma nemám, a někteří by mi také tepruov přijeti měli, keré jsem v službu přijal, a bych chtěl co pěších neb jezdných přijeti, tak krátce se to sjeti nemuož. A také takové hmotné hnutie, mně se zdá, pro pana Bočka s jeho pomocníky, kteréž on má, poněvadž markrabstvie Moravské jest při nás v tom proti panu Bočkovi, a také tak, jakž z vašeho psaní rozumím, že Pražané, znajíce to, již od přátelstvie páně Bočkova že pouštějí, potřeba nekáže; než strýce svého já vypravím s slušném počtem jízdných i pěších, ale na ten den tam býti nebude moci; než co bude moci najspíš s jinými krajany spolu, kteříž potáhnú, jej vypravím. Také vězte, že v našem kraji Prachenským jakáž takáž piksa [sic] že jest slita, jakož jste pak tomu také porozuměti mohli z psaní pána starého z Pernštejna, keréž *) Odpověď k listu v A. Č. VII. str. 184 č. 191.

Strana 208
208 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vám píše, keréhož jste mi přípis poslali. Neb na den Matky božie na nebevzetí [15. Aug.], to hned za jisté vězte, že jesti několiko koní stálo u Kájového, kdež jesti púť Matky božie, a u kláštera Svaté Koruny také několiko koní, kdež jesti obé jedné puol míli od Krumlova. Ale pozdě jsem o nich zvěděl; bych byl záhy zvěděl, za to mám, že by mi byli s těžkem bez puotky ujeli. Datum Krumlov, feria IIII. post Petr z Rosenberka oc. Bartolomei apost. anno oc. XVII. 1272. Jan z Lobkovic Jindřichovi z Rosenberka: o svém životě v Italii. V Bononii 1517, 28. Aug. Orig. Fam. Lobkovic. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli můj milý! Napřed zdraví, štěstí, všeho dobrýho vám i vašim frejířkám bych rád s pravú věrú a jako sám sobě přál. Jakož mi VMt ráčíte psáti, že se divíte, proč vám ani po Kuncovi ani po panu Zubovi nic sem nepsal, a že mniete odnikud jinud to přicházeti, než že sem na vaše starý bratrstvo zapomněl snad a že mi frejířky nedadí chvíle: i vězte, můj milý pane, že vašeho přátelství starého nigda zapomenúti nemohu, než čím dál vdy více zpomínám; neb vidím a znám, jak jste z Bononie ujeli, že sem hned jakž jako v cizím městě zůstal, žádnýho tovaryšstva neměje. Protož nemám žádný, a bych měl kerú frejířku, nigda bych na ni tak laskav nemoh býti, aby i na vás zapomenul. Než nepsal jsem proto, že mě oči bolely; a mně, že budu po panu Zubovi moci psáti, a on pak tak v náhle přijel a zase jel, že sem to bůh zná nemoh. I protož račte mi otpustiti; neb já vám sem taky prvý několik krát psal, a vy ste mi nic neodepsali, a proto sem vám odpustil. Děkuji taky VMti z líkařství na mý oči: ač jsem nigda sic toho řemesla nedělal, zvlášť gdyž sem nemoh. Taky víte, že naumím než na loutnu drobet housti; než vy ste proto pěkně podělali, nechavši zde snad kopu růží všech k vám podomních [sic], a když ste zde buli, nic ste mi o tom nepo- věděli; než užť sem se dověděl všeho. Tolik Popelů, bojím se, ani zde, ani v Čech [sic] neuzříte. Grstorf pryč domů i z sukní ujel. Mistr Andril umřel. Toho kořene zde medici neznají; i protož pište jináč, chcete-li mu. Kormol [sic!] by vám rád nějakej dobrej poslal, než nemohu žádnýho najíti starýho, a k tomu nyničko sem velmi chud, abych ten vyplatil, kerý sem v dluhu od jednoho zde vzal. Ne škaredej a starej de imag [sic]. A těch věc [sic] Jač sem zanechal, ale proto pro vás někerý kousky mám, když sem přijedete. Nyní sem jich nemoh vypsati, neb sú někerý vlaský. A bych mil koho, gdo by psal, dosti bych toho nalez, ale já neumím a ne- mám gdy. Též mi se zdá, co pravýho [sic]; než gdyž bohdá sem přijedete, dovedu vás k jednomu vašemu příteli, kerý toho má hojnost. Ten jest prej Zebaldů tovaryš. Noviny sem vám bul psal na celým arku a list delší; než Janně sem jej dal ohledati

Strana 209
Dopisy z roku 1517. 209 a ten jej stratil, a já tento u večír, a panu Hynkovi taky, mušil psáti druhý. Datum Jan z Lobkovic. Bononie, in die s. Augustini anno 1517. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, pánu příteli mému milému. 1273. Hejtman Soběslavský Petrovi z Rosenberka: o zaplacení koupeného sukna, a o vězních, kteř u pana Škopka sedí. V Soběslavi 1517, 4. Sept. Orig. Fam. Rosenberg 15. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú VMti napřed vzkazuji. Kdež ste mi VMt psáti ráčili, abych šest postavů sukna zkúpil, i tak sem učinil a Vincencovi písaři je na Třeboň poslal. A teď VMti toho ceduli sepsanú posielám. A VMti súkenníci prosí, že nyní peněz na vlnu potřebují, že byšte jim VMt ráčili rozkázati zaplatiti. A jakož ste mi psáti ráčili, abych ještě panu Škopkovi*) o zločince, kteréž u vazbě své má, napsal, aby VMti je na Soběslav vydal: i tak jsem učinil; kdež mi na to odpověď dává, i teď VMti posielám. I co v tom úmyslu VMti bude, račte mi to psaniem oznámiti, abych mistra popravnieho nedržel. Ex Soběslav, f. VI. p. s. Egidii anno Václav z Tučap, hejtman na Soběslavi. oc XV°XVII°. Urozenému pánn, panu Petrovi z Roznberka a na Krumlově, pánu mému milostivému. 1274. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: že mu nastává osobní o věcech českých je- dnání s císařem, jenž o to do Lince přijeti měl. V Krumlově 1517, 5. Sept. Souč. opis v arch. Třeboň. 3686 č. 50. Odpověď na to panu Lvovi.**) Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se, zdrávi jsúc, dobře měli, přál bych vám věrně. Vězte, co se ciesařského příjezdu do knížectví Rakúského tkne, že mi je oznámeno, že najvíce pro naše spletky a pro poručenstvie jest přijezd JMti. A za jiné nemám, než že JMt tu některú neděli pobyti ráčí, tak jak mi jest oznámeno. A já také co sem uměl, to sem JMti skrz jednu osobu předložiti poručil, aby se tu pozdržiti ráčil, až by se ten sněm, kterýžby měl býti, dokonal a že na tom znám JMCské poctivé a krále JMti pána našeho dobré. Dále, kdež mi psáti ráčíte, poněvadž by JMCská ode mne tak blízko býti ráčil, jestliže bych k JMti sám nyní jeti nemohl, ale že by se vám za potřebné zdálo, abych k JMti poselstvie učinil, aby se JMti to předložilo, že na tom mnoho do- brého záleží, aby JMt tu v Linci pobyti ráčil, a jestliže bych na hrad Pražský při Matce *) Mikuláši z Bílých Otradovic na Kamberce Cf. Sedláčkovy Hrady IV. 239. **) Viz A. Č. VII. str. 188 č. 193. Archiv Český XI. 27

Strana 210
210 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. boží narození nejblíže příští [8. Sept.] přijel, tehdy byšte se mnú o všecko, což se vám za potřebné zdá, rozmluviti chtěli, při tom prosíce, jestliže by možné bylo, abych přijel, nebo abych na ten čas tam byl, že to držíte za zvláštní velmi pilnú věc. I vězte, že bych to k žádosti vaší rád udělal a na ten den bych na hrad Pražský přijel; ale najvíc z této příčiny býti nemohu, neb mi je ciesař JMt vzkázati ráčil, že mne k sobě obeslati ráčí. I měl-li bych odjeti a JMt mne ty chvíle k sobě obeslati, obávám se, že by JMti mohlo proti mysli býti, kdyby mě doma nenašli. Neb mi některý dobrý přietel muoj oznámil, kdyby mě JMt obeslati ráčil, abych se doma najiti dal a k JMti přijel, neb že jest na tom mé a mých přátel dobré. Protož vás, prosím, že mne před pány JMtí a pány rytieřstvem z mého nepříjezdu omluvna jmíti ráčíte. A zdá-li se vám co ciesaři JMti psáti, anebo skrze mne co aby JMti oznámeno bylo, račte mi po tomto mém poslu oznámiti, já toho neobmeškám. Prosím vás, na čem se nyní rozjedete a na čem ta válka mezi panem Bočkem a panem Burianem Trčkú, podkomořím královstvie Českého, postavena bude, a budou-li také při tom jaké takové noviny, račte mi oznámiti. Slyšel sem, že by naši poslové, kteříž jedú od našich stavuo k králi Polskému JMti, měli JMt v Petrkově najíti; jestli vám co o tom vědomo, račte mi oznámiti. Při tom také slyšeti-li o králi Polském JMti, jak mu se tam v té válce proti Moskvanóm vede. Datum Krumlov, sabbato post Egidii anno oc XVII°. Petr z Roznberka oc. Kdež pak žádost máte, abych vám jiného trubače puojčil, i vězte, že již ne- mám než jednoho, kterýž umí drobet vzhóru trúbiti. I račte mi toho zase poslati, a já vám toho na to místo pošli. Byl-li je Trepka*) již u vás s čím, prosím vás, co je vám možného, oznamte mi. 1275. Jan z Wartemberka Petrovi z Rosenberka: o sjezdu stavu rytířského, kterýž zamýšlí svolati nejvyšší písař Radslav Beřkovský z Šebířova. V Praze 1518, 23. April. Přepis č. 3713 i. Toto jest přiepis toho oznámení, keréhož pán JMt v tom psaní najvyššiemu panu písaři připomíná,**) a jest od pana Jana Wartemberského. Kdež mezi jiném toto píše: Toto VMt račte za novinu věděti, že pan písař s Býchorským***) a s jinými jsou za jeden člověk, a na tom jsou se svolili, že chtí valný sjezd stavu rytieřskému položiti tu středu před svatém Duchem [19. Mai.], a to v Praze na rathouze, neb jsou Pražan za to žádali a voni jim k tomu přivolili. Pak my mnozí z stavu pan- ského toho jsme jim bránili, přátelským během k nim mluvíce, aby nám voznámili, *) Ondřej. **) Viz číslo 1277. ***) Jiřím.

Strana 211
Dopisy z roku 1518. 211 jaká toho potřeba jest, a že máme s nimi společné svobody; děje-li se od koho ji- ného co proti tomu, že my s nimi spuolu rádi sjezd míti chcem a toho pomoci brániti podle nich; pakli by co sobě i do našeho stavu obtěžovali, že s nimi vo to vo suchých dnech letničních [26.—29. Mai] přátelsky jednati chceme. Pověděli, že se jich samého stavu dotýče, a že jich toho zvláštní potřeba jest. A ten hlas pouštějí lidé, jakoby s stavem městským se spřiezniti chtěli, a proti našemu panskému aby spuolu byli při stavu městském. Já s jinými pány pilnost a péči nemalú i práci měli jsme, abychme to předešli, aby takový šik neměl svého pruochodu, jakož bohdá jich před- sevzetí v tom, aby nám města odtrhli, nepuojde předse. A starší z rytieřstva tomu jsou neradi a odpírali tomu; a chtiece věděti, jaká jest toho sjezdu potřeba, doptati jsou se toho nemohli. A tak jest rozumíti, že již i staršími z rytieřstva málo se spra- vovati chtí, nežli s mládeží předek držeti. I račtež to rozvážiti, co pan písař předse béře a k čemu jest ten sjezd podobný, k svornosti-li čili k roztržení. Ale pán Buoh to rač v lepší vobrátiti. Datum v Praze, v pátek na den sv. Jiří léta XVXVIII. Jan z Wartmberka a na Dubě. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu a příteli mému zvláště milému. 1276. Radslav Beřkovský Petrovi z Rosenberka: omlouvá se z toho, že sjezd stavu rytířského svolává. Na hradě Pražském 1518, 24. April. Přepis č. 3713 f. Od najvyššieho pana písaře královstvie Českého, pánu JMti. Službu svú vzkazuji VMti urozený pane, pane mně přieznivý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych VMti rád přál. Srozuměl jsem tomu, že by někdo VMti to předkládati měl, kterak bych já z úmysla nětco proti VMti předsebral a stav rytieřský k témuž vyzdvihoval oc. Pak jakž jest kolivěc, za to VMti prosím, ne- připúštějte toho k sobě až do VMti tomu dalšiemu vyrozumění. Jakož pak toho VMti přiepis posielám, jak se obsieláme, a z skutku poznání, nechci VMti široce psáti a se vymlúvati, abyšte sobě neráčili mysliti, že to činím proto, že jsem vinen. Než jak jest bylo zpuosobeno o Rendle, bych já byl to obsielání s panem podko- komořím*) na se nepřijal, mám za to, že by se bylo mnohokrát huoře stalo, jakož to VMt potom poznáte. Dajž nám se pán Buoh spuolu ve zdraví shledati. Datum in castro Pragensi, sabbato post Georgii anno oc XVIII. Raďslav Beřkovský z Šebířova a na Liběchově, najvyšší písař královstvie Českého. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově oc, pánu mně příznivému. *) Burianem Trčkou. 27*

Strana 212
212 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1277. Petr z Rosenberka Radslavovi Beřkovskému domlouvá pro svolání sjezdu stavu rytířského. Na Krumlově 1518, 15. Mai. Přepis č. 3713 h. Odpověď na to psaní najvyššiemu panu písaři od pána JMti oc. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný rytieři, pane příteli muoj milý! List váš, kerýž mi píšete, včera [14. Mai] mě jest tepruv došel. A kdež mi píšete, že byšte srozuměti měli tomu, že by mi někto předkládati měl to, kterak byšte vy z úmysla nětco proti mně předsebráti a stav rytieřský k témuž vyzdvihovati měli, pak jakž by kolivěk bylo, že za to prosíte, abych toho k sobě, až do mého tomu dalšiemu vyrozumění, nepřipouštěl, při tom mi posielajíce přiepis toho, jak se obsieláte. I muoj milý pane příteli! Vězte, že mně jesti o tom, co vy mně píšete, co by vás duojíti mělo, nic od žádného nedošlo, a by pak i od koho to mne bylo došlo, jistě bych toho lehce k sobě nepřijal, poněvadž jsem vám k tomu, tak jak se mně zdá, žádné příčiny nedal a dáti z úmysla nemíním. Než toto jest mě došlo, kterak by někeří z stavu panského vám předkládali přátelsky, abyšte toho sněmu stavu vašeho zanechali, mluviece k vám, aby jim bylo oznámeno, jaká toho potřeba jest, poněvadž spuolu s stavem vaším společné svobody máme, dálo-li by se co proti tomu od koho jiného stavu vašemu, že by s vámi spo- lečně rádi sjezd jmíti a toho podle vás pomoci brániti chtěli; pakli byšte sobě co do našeho stavu obtěžovali, že by s vámi o to o suchých dnech letničných přátelsky jednati chtěli; a že jste měli na tu řeč odpověď dáti, že se toliko samého stavu vašeho dotýče a že toho zvláštní potřeba stavu vašeho jest. I lidé se toho proto obávají, vo tom přemlúvajiece, že přes to přátelské jich k vám podávání předse s panem podkomořím ten sněm že obsieláte, aby z toho ně- jaké ruoznice a kyselosti neznikly. I muoj milý pane písaři! Jste úředník jeden zemský a vdycky jste ten byli, že jste obmýšleli, což by krále pána našeho JMti i tohoto královstvie obecnie dobré bylo; nepochybuji o vás, že z těch šlápějí ven nevystoupíte, než což bude dobrého krále JMti a vší obce tohoto královstvie, že obmýšleti budete, a předcházeti to, což by k jednotě (sic) a k ruoznicem mezi stavy býti a slúžiti mělo. Neb nepochybuji, že jste to čítali, že mudrci píší: „Concordia parvae res crescunt, discordia magnae labuntur“ (sic). Neb já se vedle psaní vašeho jiného nedomýšlém v tom do vás, než že to dobrým úmyslem činíte, vyrozumněvše tomu, jak jest bylo zpuosobeno vo Rendle, byšte vy byli toho obsielánie s panem podkomořím na se nepřijali, že za to máte, že by se mnohokrát bylo huoř stalo. Pak co se muože menším zlým větše předjíti, u mně jesti za rozum, když tím úmyslem to činíte. Pak za toto vás prosím, co na něm dobrého zjednáte, že mi psaním svým, co je vám možného oznámíte, přišly-li by

Strana 213
Dopisy z roku 1518. 213 mi jaké jiné zprávy o tom, abych se věděl v tom čím zpraviti. A s tím dajž se vám pán Buoh ve zdraví dobře míti. Jáť se na své nohy dobře nemám, než v životě, děkujíc pánu Bohu, dosti dobře zpuosoben jsem. Datum Krumlov, sabbato post fest. Petr z Roznberka oc. Ascensionis domini anno oc XVIII. Urozenému a statečnému rytieři panu Radslavovi Beřkovskému z Šebieřova a na Li- běchově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, příteli mému milému. 1278. Petr z Rosenberka Oplovi z Fictum: aby mu dal zprávy o sjezdu svolaném od pana písaře. Na Krumlově 1518, 15. Mai. Přepis č. 3713 l. Při tom, když pán JMt panu písařovi to psaní učiniti ráčil, ráčil též i panu Opplovi v tato slova psáti: Pane Oppli, příteli muoj milý! Byšte se, zdrávi jsúc, dobře měli, věrně bych vám přál. Teď vám posielám přiepis listu, co mi najvyšší pan písař píše, a při tom také odpověď mou, kerú já jemu na to dávám a po tomto poslu, dodateli listu tohoto vám, jemu ji posielám. Než prosím, toho přiepisu jeho listu, kerýž mi on píše, žá- dnému neukazujte. A při tom, prosím vás, čemu porozumíte, co na tom sjezdu zje- dnají a víte-li jaké takové noviny, ježto by se sic co jiného puosobilo, co je vám možného, že mi po tomto poslu mým oznámíte. Datum Krumlov, sabbato post fest. Petr z Roznberka. Ascensionis domini anno oc XVIII. Panu Opplovi z Fictum oc, příteli mému milému. 1279. Petr z Rosenberka Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: že pro dnu nemůže ke sjezdu o náboženství do Prahy přijeti; zprávy o Rendlovi a císaři. Na Krumlově 1518, 18. Mai. Přepis v arch. Třeboň. č. 3713 e. Tuto najvyšší pan purkrabie Pražský pánu JMti psal*), aby na hrad Pražský k tomu sjezdu přijeti ráčil. Na keréžto psaní pán JMt mu dává tuto odpověď. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte, zdrávi jsúc, dobře se měli, věrně bych vám přál. Kdež mi ráčíte oznamovati, že úmysl váš jest, že dá-li Buoh k hodu ducha svatého na hradě Pražském budete, žádost toho majíce, abych já také tu sobotu před svatým duchem [22. Mai.] tam byl, neb že jsou toho jisté pilné a zna- menité potřeby a zvláště také po vieru svatú křesťanskú. I muoj milý pane a příteli! Račte mi toho jistě věřiti, že jsem toho doko- nalého úmyslu byl, tu sobotu, jakž píšete, na hradě Pražském býti, i potřeby jsem sobě byl kázal tam k tomu času v domu svém strojiti, ale před včerajším z dopuštění *) Tento list chybí.

Strana 214
214 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. božieho přišla mi dna v obě noze, že naprosto na nohy nikam nemohu. I z té pří- činy žádosti vaší naplniti nemohu; kdež bych byl račej mnoho jiného dobře škodného, kdyby mne se dotýkalo, obmeškal, nežli této jiezdy, poněvadž se svaté víry křesťanské dotýče. Protož vás prosím, že mne přátelóm mým omluvena míti budete. Než to jim muožete oznámiti ode mne, jestliže by se nám náprava ve útisciech, keré se nám proti zřiezení, keréž je mezi námi a kališnú stranu, dějí, nestala, že já v tom podle nich a podle viery svaté křesťanské stojím a dostati miením, dá-li Bóh, jako dobrý kohút, na to se hned bezpečte. Kdež pak najvyšší pan písař s panem podkomořím sněm stavu svého obsielají, kerýž má zajtra v Praze v Starém Městě v králové dvoře držán býti, co mi vo tom píše, kerýž je mi list tepruv tento pátek minulý [15. Mai.] dodán, a co já jemu zase na to za odpověď dávám, teď vám toho obého přiepisy posílám. Kdež také mezi jiným mi psáti ráčíte, že by vám byl přiepis poslán, co by ciesař JMt měl psáti, co se Rendle dotýče, jestli tak, že není co chváliti. I jestliže JMCská co takového předsebráti ráčí, tím psaním neb čím jiným Rendle posiluje, zdá-li se vám a znali-li byšte, že by se to ještě mohlo předjíti a v jiné u JMti obráceno býti, račte mi oznámiti; pokudž se vám zdáti bude, já hned k JMti vypravím a všecku svú pilnost možnú přičiním, aby to mohlo zrušeno býti. Kdež pak žádost máte, abych vám oznámil o ciesaři JMti, jestli co slyšeti; i nic vám konečného oznámiti neumím, než toliko to: Ten, kerýž mi od JMti dva koně poctivá do těch nosidl, keréž mi také JMt dáti ráčil, přivedl, ten mi pravil, že JMt jest na tom byl, že do Aušpurku jeti chtěl; ale co se tam jedná aneb zjednalo, o tom ještě vědomosti nemám, než na každý den čekám, že mi nětco o tom oznámeno bude. I jakž brzo co takového konečného zvím, neobmeškám vám oznámiti. A o Uhřech také zde nic neslyšeti, co tam na svém rákoši jednají. Datum Krumlov, feria III. Petr z Roznberka oc. post Dominica Exaudi anno domini XV°XVIII. 1280. Radslav Beřkovský Petrovi z Rosenberka zprávu činí o sjezdě stavu rytířského a domlouvá mu pro jeho nepříjezd ke sněmu o náboženství. V Praze 1518, 21. Mai. Přepis č. 3713 k. Odpověď na páně JMti psanie od najvyššieho pana písaře královstvie Českého. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych VMti rád přál. Jakož jste mi psáti ráčili, abych VMti oznámil, co na tomto sjezdu našem zjednáno jest: i bych měl VMti všecky artikule vypsati, to mi poněkud možné není, neb ani vuobec stavu našemu s jejich vuolí to není oznámeno. Než na to se račte bezpečeti, žeť nic toho jednáno není,

Strana 215
Dopisy z roku 1518. 215 abychom my jakú příčinu dáti měli k ruoznici a k nesvornosti, nébrž zdá mi se, leč ráčiti nebudete, že lepší řád i zpuosob muož býti v stavích, nežli jest těchto časuov byl. Neb kterak muož dobře býti, když lidé ničehož se nechtí dotýkati, zlému brániti a dobrému pomáhati? Neb teď o vieru svatú křesťanskú, jací se znamenití útiskové dějí, sjezd svuoj mieti máme; a slyšeti jest zde, že VMt při tom nebudete, pan kancléř také a jiní mnozí z pánuov! Pak, kterakž nám má pán Buoh dobrého co dáti? Jakž jeho svaté tcti a chvály hledíme, tak nám odplacuje také, a tak se nám děje. Prosím, z tohoto mého psaní za zlé mi mijeti neračte, neb je, pán Buoh zná, dobrým úmyslem činím. Toto také račte věděti, že jednomyslně a svorně o všecky věci jsme srovnali beze všech nesnází a ruoznic mezi námi, než zvíte to VMt potom, žeť jsme nic ne- zkazili tímto sjezdem dobrého. Dajž pán Buoh VMti dobře a šťastně se míti, tohoť bych VMti věrně přál, a ve zdraví abychom se shledali. Datum Pragae, feria VI. ante Penthechosten anno oc XVIII. Radslav Beřkovský z Šebieřova a na Liběchově, najvyšší písař královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na Krumlově, pánu mně příznivému. 1281. Opl z Fictum Petrovi z Rosenberka: dobré zprávy o sjezdu stavu rytířského. V Praze 1518, 21. Mai. Přepis č. 3713 m. Odpověď od pana Opple pánu JMti, a jest spuolu se páně písařovú přinesena. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane mně příznivý! VMti bych přál zdraví dlúhého i jiného všeho dobrého jako pánu na se laskavému. A při tom, kdež jste mi ráčili poslati přiepis listu psaní od pana písaře zemského i také co jste jemu za odpověď dáti ráčili, to jsem všecko přečetl i také tomu porozuměl. A bych VMti na to měl mnoho psáti, na ten čas mi se nehodí, ale že za to mám, že VMti to tajno nebude, ač neví-li VMt, když jest o týž sjezd jednáno bylo, kterak jsme spolu s panem Litoborským*) k tomu chvátali i též k němu přivolovali, také jaké toho jsou k tomu potřeby byly, VMt muožete se toho domysliti. Neb na žádost VMti rád bych to byl psaním svým oznámil, jak jest se ten sjezd začal i dokonal, toho z slušných příčin VMti oznámiti nemohu. Než tu naději mám, dá-li pán Buoh všemohúcí ten sněm, kerý bude míti býti držán, bude-li VMt chtíti dobrého pomáhati, co bude spravedlivého, jakož pak VMt vždycky toho pána jsem poznal, že jste rádi VMt dobrého pomahatel vedle jiných býti ráčili, že tento sjezd dobrými na dobrém postaven jest, anébrž k žádným ruoznicem ani nesnázem, *) Janem z Chlumu.

Strana 216
216 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. než aby jeden každý, co mu spravedlivě duoleží, opatřen býti mohl, a chudý i také bohatý aby spravedlivosti své užiti mohl. S tím daj milý pán Buoh VMti sem [sic] ve zdraví shledati. Dán v Praze, v pátek před Svatém Duchem léta oc XVIII. Oppl z Fictum a na Novém Šumburce. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově oc, pánu mně zvláště přieznivému. 1282. Petr z Rosenberka Oplovi z Fictum: zprávy o nemoci císařově. Na Krumlově 1518, 24. Mai. Přepis č. 3713 n. Odpověď panu Opplovi na to psaní. — Pane Opple, příteli muoj milý! Z od- povědi vaší, kerúž mi na psanie mé dáváte, více jsem srozuměl nežli páně písařově, kdež vám z toho děkuji. A při tom také vězte, že když jest teď nyní strýc muoj, pan Jindřich*), z Říma domuov přijel, pověděl mi, že by slyšel, že by ciesař JMt nemocen býti měl, kdež jsem se v tom uspokojiti nemohl, leč bych toho jistotu zvěděl. I psal jsem JCMti hajtmanu do Lince, prose, puokudž by jenom slušné a možné bylo, aby mi oznámil, jaký jest zpuosob JMti zdravie na tento čas, a při tom také, ví-li jaké noviny, aby mi též oznámili. I co mi na to za odpověď dává, teď vám toho přiepis posielám. A s tím dajž se vám pán Buoh ve zdraví dobře míti a abychom se ve zdraví spuolu shledali. Datum Crumlov, feria II. Penthechosten anno oc XVIII. Petr z Rosenberka oc. 1283. Petr z Rosenberka touží sejíti se s Henrichem ze Švamberka, kterýž putuje k Hoře sv. Ondřeje. Na Krumlově 1518, 5. Jul. Orig. Fam. Rosenberg 17. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, věrně bych vám přál. Kdež mi psáti ráčíte, že úmysl váš jest, ten čtvrtek najprv příští [8. Jul.] na Hoře sv. Ondřeje**) na pouti býti, a mohlo-li by býti, že byšte se tu rádi se mnou shledali, neb že byšte rádi o některú potřebu svou se mnú rozmluvili. I muoj milý pane bratře! Poněvadž tak blízko ode mne býti ráčíte, prosím, že ráčíte sem na Krumlov ke mně dojeti, neb vás rád jako svého milého bratra uhlédám, a tu že bychom spolu veselí pobyli. Pakli byšte pro zaneprázdněnie své žádosti mé naplniti nemohli, nepotřebí vám mně toho oznamovati, tehdy já se tu ve čtvrtek *) z Rosenberka. **) Na Krumlovsku, v Palackého Popise 324: Andreasberg; znaménko kostela nebo kaple chybí.

Strana 217
Dopisy z roku 1518. 217 dá-li Bóh ráno najíti dám a pokusím se, abych vám někerý črstvý pstruh z Brloha s sebú přinesl. Datum Crumlow, f. II. post fest. s. Procopii a. dni XV°XVIII. Petr z Roznberka oc. Panu bratru mému milému, panu Henrichovi z Švamberka oc. 1284. Vojtěch z Pernšteina Petrovi z Rosenberka: o sňatku arciknížete Ferdinanda s Annou dcerou Vladislavovou; o sjezdu v Praze. Na Hluboké 1518, 8. Jul. Orig. č. 3716. Službu svú vzkazuji, milostivý pane, pane příteli muoj milý! Zdraví i všeho dobrého, toho bych vám věrně přál. Novinám, které VMti pan Jan Mrakeš oznamuje, které ste mi po Mikulášovi Puklicovi poslati ráčili, těm sem porozuměl. Pak dajž pán Buch na tomto nynějším sněmu, aby se zjednalo a zpuosobilo to, což by mohlo býti křesťanstvu k dobrému. Jistěť nám všem sluší za to pána Boha prositi. Což se krále Ferdinanda JMti dotýče, to bych rád chtěl věděti, hned-li se ta věc konati bude, což se slavné paměti krále pána našeho dcery dotýče. Neb jest ten hlas byl, že při tomto času císař JMt to zpuosobiti ráčí a králi Ferdinandovi svatbu udělati, a z knížetství Rakouského že ráčí učiniti královstvie, a tu na Vídni krále Ferdinanda JMti nechati*). Pak na ten-li spuosob již král Ferdinand jede, ráčíte-li co o tom slyšeti, prosím, račte mi voznámiti. Na čem se tento sjezd pánů rytířstva rozšel, toho sou mi dány artikuly sepsaný, jakož o tom bez pochyby držím, že také již o té věci vědomost máte. Pak mně se zdá, že sou se pány i také s městy tohoto kraje dobře ten sjezd o ty všecky věci držeti mohli, poněvadž jeden artikul hned zejmena stojí, že na pány a na města kraje tohoto má zneseno býti, abychme též při nich stáli. A snad společného s nimi našeho jednání byly by se mohly dostatečnější cesty obmysliti a najíti k opatření před těmi odpovědníky a takovým lotrovstvem, poněvadž z toho zjednání jejich nic potřeb- nějšího neznám, než tu příčinu, že sou je předsevzali. Než aby k takovým věcem to, což sou sepsali, zadosti k opatření bylo, tohoť já neznám, neb i to podle zřízení zemského předešlého bez tohoto svolování sme povinni držeti a zachovati. Jáť oumyslu do Prahy také jeti nemám, a to z příčin těch, neb mi se zdá, že by daremní jízda má byla. Neb poněvadž neráčíte vy ani pan kancléř tam býti, za to držím, že s těžkem z dalších krajin kdo z soudcí tam bude. Pak pan purkrabě a já, a byl-li by jeden neb dva z soudcí, co bychme mohl gruntovního při těch páních hejtmanech spuosobiti, račte to rozvážiti. Ač znám, že *) Zprávy o tom (dle Schrötera) u Bucholtze Gesch. Ferd. I. svazek I. str. 148., a u mnohých jiných historiků.

Strana 218
218 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. sou pilné potřeby a k brzkému přetržení velmi potřebné; ale však když se má ne- toliko o věci veliké jednati, ale i o prostřední, musejí k tomu jednání také jednatelé býti; jakož pak o té o všecké věci já najvyššímu panu purkrabí píši. Za jiné ne- mám, než že mi v sobotu pachole mé zase přijede. A při tom psaní také pánu ozna- muji zdání své, kudyž mi se zdá, že by mohla gruntovněji i stáleji ta věc předse- vzata býti podle zřízení sněmovnieho. Neb když by zemskou potřebu páni hejtmané poznali potřebnou kvapnému opatření, a tak spěšně sněm obecní že by býti nemohl, jest jim to zřízením sněmovním vyměřeno. Jakož pak i pánu purkrabovi najvyššiemu, ač vím, že o tom sám dobře ví, leč jest pozapomněl toho artikule, jak ta věc jíti má, přípis sem poslal, kdež bojím se, že jest se něco i toho pořadu chybilo v tomto páně obsielání. Kdež pak, pane a příteli muoj milý, ráčíte dobře znáti, poněvadž lidé zbraňují se pořádně stvrzených obecních sněmů zachovávati, nadto kdyby se v čem z pořadu vystoupilo, komuž by se co neslíbilo, nechtěl by povinen býti držeti. Dán na Hluboké, ve čtvrtek po sv. Prokopu léta oc XVIII°. Vojtěch z Pernštýna a na Hluboké, najvyšší hofmistr královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu a příteli mému milému. 1285. Rosenberští poddaní z Prachatic Píseckým: o vzatky formanům Prachatickým. B. m. [1519, Jan.] Kopie č. 3743 A.*) Napřed Prachatičtí Pieseckým psali v tato slova: Službu naši vzkazujeme, vzáctné opatrnosti páni sousedé a přátelé naši milí! Jakož nám píšete, že by poslové vaší opatrnosti nám výsady vaše z poručení vašeho okázali, i přiepis nové výsady vaší: i račte věděti, že se nám nezdá, by ti přiepisové nám ukázaní k ujmě a ke škodě spravedlnosti naší starožitné býti měli. Neb posluom jsme svým, které jsme před sím u vás měli, poručili, aby na vašich opatrnostech toho se dožádali, aby těm formanuom vzatek jich zase navrácen byl, kterýž je jim, tak jak se nám zdá, proti vší spravedlnosti naší vzat. A kdež ta věc nás samých toliko se nedotýče, než najvíc a najvýš pána našeho JMti, neb by tu velká ujma JMti na JMti duochodech a mýtech byla. A za to máme, že v črstvé paměti jmíti muožete zuostánie, kteréž jest mezi pánem naším JMtí a námi a vaší opatrností se stalo, jak je v tu věc nahléd- nuto mělo býti, a my se na to bezpečivše, vedle rozkazu pána našeho milostivého, nenadáli jsme se, aby na silnici pána našeho JMti a naší nám saženo býti mělo. Neb kdybychom to byli věděli, byli bychom se v tom opatřili, že by se pánu našemu *) Nadpis tohoto sešitu jest: Co se Prachatických a Pieseckých tkne, kerá psanie vo to vznikla tuto se registruje.

Strana 219
Dopisy z let 1518 a 1519. 219 a nám, dá-li Buoh, toho nebylo stalo. Protož toho ještě žádáme na místě pána našeho JMti i také sami od sebe, abyšte ty formany svobodné propustili. Neb jestliže by se toho nestalo, mimo prvnie s pánem s naším JMtí a s námi zuostánie, a viec saženo bylo, již bychom museli na to mysliti s raddú a s pomocí pána našeho JMti, abychme na se takového bezpravie a útisku nedopustili. Odpovědi psané žádáme, kterak se v tom zachovati chcete, abychom pána našeho JMt toho uměli zpraviti. Datum.... 1286. Petr z Rosenberka Píseckým: v téže věci. Na Krumlově 1519, 17. Febr. Kopie č. 3743 A. Pán JMt Pieseckým. — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Vznesli na mne poddaní moji Prachatičtí, kerak byšte před nedávním časem dali formany na silnici mé pobrati; kdež takové vaše předsevzetí mne se tu najvýše do- týče a k ujmě veliké by bylo na duochodiech mých, kdež mně se zdá, že mi se toho od vás státi nemělo, poněvadž jsem toho v užívání po předcích, držitelích Pra- chatic, i oni též, jakž zprávu mám, byli. I Buoh zná, že bych s vámi nerad z úmysla zacházěl, než radší dobré sousedství zachoval, puokudž bych též od vás k sobě znal, jakož jste pak to skutečně ode mne znali, v čem jste mne kdy potřebovali. I protož toho na vás žádám, abyšte některé osoby z sebe ke mně vyslali vo to na rozmlu- venie, nežli by delšie záštie o to mezi námi přijíti mělo. Odpovědi žádám po tomto poslu. Datum Crumlow, f. V. post festum s. Valentini anno dni XV°XIX. 1287. Písečtí Petrovi z Rosenberka: odpovídají k předešlému listu. V Písku 1519, 18. Febr. Kopie č. 3743 A. Odpověď na to pánu JMti od Pieseckých. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naší vzkazujem. Kdež nám VMt psáti ráčíte o vzatek, kterýž jsme formanuom pro projetí mýta, vyhybujícím se sil- nice našie nám podle privilegií našich náležité, před časem učinili, srozuměli jsme, že to VMti do nás, jako bychom zúmyslně mimo spravedlnost učinili, obtěžovati sobě ráčíte oc. A toho ráčíte dotýkati, že byšte s námi zúmyslně neradi zacházeli, žádajíc VMt, aby osoby z nás k VMti na rozmluvenie o tu věc vyslány byly, nežli by dalšie záštie mezi VMtí a námi, kterémuž bychom my, zná pán Buoh, zúmyslně nechtěli příčiny dáti, přijíti mělo. I to my učiniti chcme, k VMti osoby z sebe bez meškánie vyslati. Datum Piesk, f. VI. post Valentini anno oc XIX.*) *) Písečtí poslali ihned posly své do Krumlova, a ti předložili panu Petrovi z Rosenberka přípisy tyto: a) Privilegium dané Píseckým od krále Vladislava na vybírání mýta na silnici z Prachatic do Písku,

Strana 220
220 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1288. Václav Bezdružický z Kolovrat Petrovi z Rosenberka: posílá mu listy odpovědníkův a zprávy o schůzi Žatecké; zakazuje se přátelstvím. V Praze 1519, 22. Febr. Orig. č. 3724. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane kmotře muoj milý! O zdraví vašem sem rád slyšel, toho vám věrně přeji jako panu kmotru mému zvláště milému. Kdež mi píšete, že ste prve měli přípis odpovědníkuov, rač věděti, že sem já dal mnoho listů napsati nejprve té odpovědi, i rozdal sem je těm stavuom puodubýma [sic], kteříž jsú se sem sjeli, neb jest drahně pánuov i rytieřstva u mne se stavilo; též i těch pánuov spis, kteří se v Žatci sjeli a na čem pravili že zuostali, ale slyším, že nedokonali ještě a pečetími žádnými, jakž vám pane kmotře muoj milý ten spis posílám, i jména těch pánuov; kdež aby všeckni o tom spisu věděli, že nedbají. Jakož mi píšete, žádajíc, abych vám o potřebném oznámil: i byl bych neob- meškal prve jako i nyní, než že bych rád pravého kruntu došel, neb jest něco před rukama. Bude-li co jistého, hned vás tejna neučiním. Muoj milý pane kmotře, na to se ubezpečte na každým místě, kdybych kde co konečného zvěděl a vašeho zlého co mělo býti, netoliko psáti neb poslati, ale sám životně dojeti k vám, a toho podle možnosti, co by se vám zlého díti mělo, pomoci mstíti, jako toho pána a přítele a kmotra mého milého, kterémuž bych všeho dobrého přál i se vším rodem vaším, s kterémž sě se všemi rač dáti pán Buoh všemohúcí ve zdraví shledati amen. Dat. v Praze, v outerý den Stolování sv. Petra anno oc V°XIX. Václav Bezdružický z Kolovrat a na Košátkách, nejvyšší sudí dvorský království Českého. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozumberka a na Krumlově oc, panu příteli a kmotru mému milému. Při tom přiepis zápisu pánuov mladých některých.*) de dato v Budíně den sv. panny Doroty 1507; b) „přiepis, jaká by měla smlúva býti“ mezi Petrem z Rosenberka a Píseckými o to, aby Písečtí v Prachaticích směli míti svého celného, z r. 1507 (bez datum měsíce a dne, viz č. 1291 pozn.); c) privilegium krále Vladislava dané v „Ednburce v pondělí den sv. Sixta léta 1515,“ jimž stvrzuje se Píseckým staré nadání prý krále Jana, že smějí vybírati clo ze všeho zboží „suchého i mokrého“, kteréž by se od Budějovic neb od Tábora vezlo do krajů Prachenského a Plzeňského (viz prof. J. Matznera Privilegia, obdarování, milosti atd. a jiné důležité listiny týkající se král. města Písku ve Výroční zprávě realky Písecké 1883 str. 20.); d) nález o vy- bírání cla od Píseckých, učiněný mezi Píseckými a Vodňanskými f. VI. post Dorotheam annorum oc LXXXII (1482); v něm citují se také privilegia krále Jana, císaře Karla, Václava, Ladislava, Jiřího; e) druhý nález („ve čtvrtých Vondráčkových A. XXX“) ve sporu o silnice mezi Píseckými a Petrem ze Sulejovic a z Winterberka, rozhodnutý ve prospěch Píseckých léta MCCCCLXXXIX v pondělí po Zvěstování matky boží. (Viz prof. J. Matznera Privilegia etc. ve Výroční zprávě realky Písecké 1884 str. 5. a 9.) — Všecky tyto velmi zajímavé a na zprávy ze starých dob bohaté přípisy nacházejí se rovněž v archivu Třeboňském při č. 3743 A. — Další průběh sporu vysvitne z následujících listů *) Schází. v téže věci.

Strana 221
Dopisy z roku 1519. 221 1289. Václav Bezdružický [Petrovi z Rosenberka]: aby se stavové přičinili o zvolení Ludvíka za krále římského a za císaře. Na hradě Pražském 1519, 28. Febr. Orig. č. 3741. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli a kmotře muoj milý! Zdraví dlúhého a v něm šťastně vždycky všeho dobrého, toho bych vám přál. Rač věděti, že sú poslové od nejduostojnějšího a vysoce urozeného kniežete pana Albrechta, kar- dinála oc arcibiskupa Mohučkého, arcikancléře, korfersta oc, vyslaní od JMti k Uher- skému a Českému oc králi, k pánu našemu milostivému, kterýmžto [sic] poslové k žádosti jich s panem Benedou*) slyšeli sme je, a s čím k JMKské jdou, toho nám přípis dali, kterýžto přípis teď vám posílám, jím se spraviti ráčíš, nepochybuje, že to rozmyslně rozvažovati budete, pokudž a kterak nemalá věc, ale veliká na tom pánu našemu i tomuto království záleží. Pane kmotře muoj milý! Muožte znáti, kterak předkové naši znamenité při- vozovali všelijaké poctivosti tomuto království z cizích zemí pracně, hrdel svých ne- litovali a oč se pokusili, dovozovali. To znamenavše, vidúc césařové a králové čeští, předci našeho milostivého pána, tomu se i sami skutečně přičiňovali, že přivozovali do této koruny ty poctivosti, na velikých páních v okolních zemiech toho dosahujíc, že i listy pod pečeťmi svými musili to z bázně potvrzovati všecko; kdež některá obdarování měly by se vždycky čísti, snad při každých suchých dnech při vysvědčo- vání puohonuov, aneb když páni do lavic zasedú, tak jakž jest na ten čas bývalo pod velikú pokutú podle ciesaře Karla, zpuosobem buohdá svatého, a tak k rozšíření mnoho dobrého, ke cti, k potomní paměti této koruně přivedl jest, kdež nepochybuji, že o tom mnozí vědomost mají i vy. Protož pane kmotře milý! Poněvadž nám pán Buoh všemohúcí ráčil dáti po sčastné slavné i svaté paměti krále Vladislava, mého přemilostivého pána, po JMti z arcikrálovského rodu krve pošlého dědice pozůstalého tohoto Ludvíka, krále pána našeho, již se k tomu tak přičiňte a jiný přátely k témuž mějte a to tak obmej- šlejte s pomocí všech jiných stavuov, aby pán náš za krále Římského volen byl a potom skrze pomoc božkú za ciesaře vyzdvižen JMt buohdá. Neb toto království, kteréž jest svých spravedlivostech s vysokým obdarováním velmi stuchlo a zlechčeno ode všech okolních zemí, pro nedbanlivost, tímto zpuosobem prvního všeho ku po- tvrzení a zase k povýšení, k slávě vyzdviženo bude pánem naším. Neb znáte, že málo těch korferstů, kteříž volenci jsú, by JMt v přátelství pánu našemu nebyli, jsúc velmi nachyleni radči k tomu pomoci pánu našemu než komu jinému. A přísloví staré, „když se lýka drú, s dětmi na ně jíti]“, a „prase na poli pečené“, brzo ostatek *) Petrem z Nečtin, kterýž s pisatelem toho listu a Jiříkem Hrdinou byl ředitelem Českého království.

Strana 222
222 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. přispěti muože: poněvadž pán náš za prostředka, kteréž by straně nebo osobě k vo- lení přistúpiti a hlas dáti ráčil, že ten zuostane králem Římským. A nad to pán náš nade všecko že muož sám sebe voliti, jako Karel ciesař učinil, na se pokázav, všickni vespolek křikli a toho potvrdili. Kdež pán náš vším tím obyčejem bude moci toho bohdá s pomocí boží dovésti. I slušné jest všem stavuom o to pracovati a při této mladosti JMKské raditi a k tomu vždy pomoci, aby po tom JMt neřekl: „Při- pravili ste nás vo toto a vo toto v našich v mladých letech“. Však ste pán moudrý, není vám toho víc potřebí vykládati; muož každý roz- uměti, že byšte [sic] z tohoto předsevzetí pošlo všecko dobré tohoto království a v něm všem obyvateluom nynějším i potomkuom našim. Dobrým úmyslem sám od sebe vám ten přípis posílám i píši, pane kmotře muoj milý, ač by bylo mnoho po- třebného a příkladného o to psáti; však což jest nyní zbytečného psáno, odpusťte a obraťte v dobré jako pán a přítel muoj milý, s kterýmž rač dáti pán Buoh vše- mohúcí ve zdraví se shledati. Datum in arce Pragensi, feria II. post Mathei apostoli Václav Bezdružický z Kolovrat a na Košátkách, nejvyšší anno oc VCXIX.*) sudí dvorský království Českého. 1290. Písečtí Petrovi z Rosenberka: o narovnání sporu ve příčině silnice z Prachatic do Písku. V Písku 1519. 3. Mart. Kopie č. 3743 A. Piesečtí po tom poselstvie*) psali pánu JMti v tato slova: Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem, zdravie dluhého a ve všem dobrém šťastného prospěchu VMti bychom věrně přáli. Poslové naši od VMti navrátivše se, nám jsou oznámili, že VMt to, což jsou pod- daní VMti Prachaticští proti nám předsevzali, k sobě přijieti jste ráčili, oznámivše VMt, že cožkoli oni činie, že to z rozkázánie VMti činie, a také že VMt i jiným svým poddaným to jste rozkázati ráčili, aby pohotově byli, jestli že bychom na tu silnici vyslali, aby nám toho hájili mocí. I nevieme, kudy bychom na VMti toho za- slúžili! Nebo my na tom nejsme, abychom jakú mocí bez spravedlnosti v to měli se dávati, ale to činieme podle našich obdarování a jiných k tomu spravedlností, po- něvadž známe, že netoliko na našich duochodech nám tudy ucházie, ale také na duo- chodech krále pána našeho JMti. I my VMti věříme, že VMt poddaným svým v tom moci užívati neráčíte dopouštěti, ale jakož ku posluom našim mluviti jste ráčili, že obdarování naše i rozsudky před se vzíti ráčíte a jich spravedlivě povážiti, a po- *) Srovnej následující čísla 1295 a 1296. — Vedle vypravování v Pal. Děj. V. 2, 353 a dopisů v A. Č. VII. str. 192, 193 č. 196 a 197 viz také Č. Č. Musea 1882 str 368 a Zur Kaiserwahl 1519 ve Forsch. *) Viz číslo 1287. zur deutschen Geschichte XXIII. str. 336.

Strana 223
Dopisy z roku 1519. 223 znáte-li VMt naší spravedlnosti, že nás při té ráčíte zachovati. I tu my dověrnost k VMti máme, jakožto ku pánu spravedlivému a nám milostivě přieznivému, že to učiniti ráčíte. Kdež pak VMt k tomu ráčíte vésti, oč jest ruoznice mezi VMtí a námi, aby to na některé dobré lidi k ohledání, aneb na pány soudce zemské JMti bez puohonu dáno bylo: i to VMt znáti ráčíte, že bychom my s VMtí v žádnú nesnázku aneb nevuoli neradi vstupovali, než tomu bychom rádi, aby mezi VMtí a námi samými to urovnáno býti mohlo. A tak se nám zdá, že ten kamen urážky tudyto by nej- snáz na stranu mohl odložen býti, máte-li VMti aneb poddaní VMti Prachatičtí jakú výsadu na tu silnici, kterúž z Prachatic svoboditi ráčíte, že nám ji ráčíte okázati, jakož jsme my VMti i poddaným VMti Prachatickým totéž učinili, abychom my ji u sebe vážiti mohli. A seznáme-li, že bychom takového obhajovánie proti výsadám VMti činiti neměli, též sami od sebe to opustiti chceme. Neb my na jiném nejsme, než že bychom VMti dobrú přízeň k sobě rádi zachovali, i VMti k vuoli všecko bychom učiniti chtěli, což by jediné k ujmě nebylo našim spravedlnostem a obdaro- váním. Protož VMti s plným doufáním věříme, že této slušné žádosti naší od sebe zamítati neráčíte, ale ji příjmúc, podle naší upřiemnosti ráčíte dobrotivě vážiti a přieznivě skutkem naplniti. Odpovědi listem VMti žádáme po tomto poslu. Datum Piesce, f. V. ante Translationem Wenceslai anno oc XVIIII. 1291. Petr z Rosenberka odpovídá Píseckým ku předcházejícímu listu. Na Krumlově 1519, 21. Mart. Kopie č. 3743 A. a) Odpověď na to Pieseckým. — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Kdež jste mi psali, připomínajíce, kterak by poslové vaši, ode mne se navrá- tivše, vám oznámiti měli, že bych já to, což by poddaní Prachatičtí proti vám před- sevzieti měli, k sobě přijal, oznámivše, že což by koli oni činili, že by to činili z mého rozkázánie; a také že bych já i jiným poddaným mým to rozkázati měl, aby pohotově byli, jestliže byšte vy na tu silnici vyslali, aby vám toho hájili mocí oc: I co jsem já k poslóm vašim ty časy ke mně vyslaným mluvil, to já dobře v paměti mám, a za to mám, že oni též to v dobré paměti mají; než na něčím mále já se proměnně pamatuji, nežli oni vás jsou zpravili, ale všakž na tom, mně se zdá, málo záleží. Dále, kdež mezi jiném píšete, že bych k tomu vésti měl, oč jest ruoznice mezi námi, aby to na některé dobré lidi k ohledání, aneb na pány soudce zemské JMti bez puohonu dáno bylo, i abych to znal, že byšte se mnou v žádnú nesnázku aneb nevoli neradi vstupovali, než tomu že byšte rádi, aby mezi námi samými to urovnáno býti mohlo, ač v šierších slovích, ale ten rozum oc: I Buoh zná, že mého

Strana 224
224 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. úmyslu jiného v tom také není, neb kudyby kolivěk býti mohlo, aby ta ruoznice, keráž jest mezi námi, přetržena býti mohla, aby každý při tom, při čemž by měl spravedlivě zuostati, zuostal, to bych nejraději viděl. Protož já k tomu přistupuji, abychom se vo to pokusili, mohli-li bychom se sami mezi sebou srovnati, vedle va- šeho podánie. A dajž pán Buoh, abychom se srovnali, aby dobré sousedstvie mezi námi státi mohlo. Datum Crumlov f. II. post dominicam Reminiscere, anno dni XV°XIX. Petr z Rozmberka oc. b) Druhý list též Pieseckým od pána JMti, chtějí-li se smlúvy držeti oc. — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Kdež jste posly své na žádost mou byli teď najposléz ke mně vyslali, tu mezi jiném jsou mi ukázali přiepis smlúvy, i také mi ho nechali, kerá by měla býti mezi mnou a poddanými mými Prachati- ckými s jedné a vámi strany druhé.*) I vězte, že já jí odpierám i poddaní moji též Prachaticští; a toho na vás žádám, abyšte mi psaním svým po tomto poslu ozná- mili, chcete-li se jí držeti či nic, abych se věděl s poddanými svými čím zpraviti. Datum Crumlov f. II. post dominicam Reminiscere, anno dni XV°XIX. Petr z Rozmberka oc. *) Viz číslo 1287 pozn. ad b). Smlouva tato, o níž mnohokráte se ještě zmínka činí, zní takto: „Přiepis, jaká by měla smlúva býti. Léta od naroz. syna božieho patnáctistého sedmého [sic] stala se smlúva dobrovolná s povolením krále JMti mezi urozeným pánem, panem Petrem z Rozmberka JMtí, a mou- drými a opatrnými purkmistrem a radú i vší obcí města Prachatic, poddanými JMti s jedné, a mezi moudrými a opatrnými purkmistrem a radú i vší obcí města Piesku strany druhé, takto: Jakož již dotčení purkmistr a rada i všecka obec města Piesku mají královskú výsadu, což se cla dotýče, kteréž jim Pieseckým spravedlivě v témž městě k braní přísluší, aby takové clo oni Piesečtí mohli bráti jinde v jiných miestech, kdež by se jim zdálo. I oni Piesečtí k braní takového cla svého, podle svého obdarovánie, mají svého celného v městě Prachaticích míti aneb usaditi, kterýž by celný k jich ruce v Prachaticích takové clo vybieral se všech a všelijakých kupectví vezúcích anebolito jdoucích formansky i súmarsky z města Prachatic, týmž zpuosobem, kterakž se v městě Piesku clo béře. A oni Piesečtí od svrchupsaného pána, pana Petra z Rozmberka a purkmistra a rady i vší obce města Prachatic i všech jich dědicuov a budoucích při tom vybierání svého cla nemají nižádné pře- kážky míti, nébrž oni Prachaticští mají jich celného ve všem fedrovati a jemu pomahati, v čemž by jich koli potřeboval. A takové vybierání jich Pieseckých cla od nižádného živého člověka žádnú vy- myšlenú věcí jim Pieseckým aby ani škody ani úrazu ani ujmy jich právuom, výsadám i jich spra- vedlnostem všelijakým na ničímž nemohlo přinésti, ale ovšem bez pohoršení všech výsad, práv a spra- vedlností jich aby bylo. A jestliže by kdykoli ktožkoli je Piesecké z té smlúvy soudem chtěl viniti, pan z Rozmberka JMt i Prachaticští nemají Pieseckých na ničemž opouštěti, ale jim raditi poma- hati a podle nich se súditi. A Piesečtí též zase, jestli by kto pána JMt aneb Prachatických pohnal, mají se zachovati. Kteréžto clo oni Piesečtí tímto duole psaném zpuosobem skrze svého celného mají bráti takto: Kte- rýkoli vozataj veze nade dvě prostici až do deseti prostic veze soli na neknitlovaném vozu, ten má dáti Pieseckému cla z každé prostice po bielém peniezi, a v takovém voze z každého koně též po bielém peniezi; forman, který veze nad deset prostic na jednom voze, by pak bylo XVI prostic soli, tehdy toliko z té soli dáti má 3 gr. míš., a má-li 3 koně v tom voze, tehdy z těch tří koní jeden groš pražský; pakli má 4 koně, tehdy cla devět bielých peněz dáti má; pakli má 6 koní, třinádct bielých

Strana 225
Dopisy z roku 1519. 225 1292. Písečtí Petrovi z Rosenberka předběžně odpovídají k předešlému listu. V Písku 1519, 23. Mart. Kopie č. 3743 A. První odpověď od Pieseckých na to psaní. — Vysoce urozený pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujeme. Na psanie, kteréž jste nám VMt učiniti ráčili, odpovědi po poslu VMti dáti jsme nemohli z té příčiny, že starších našich doma nemáme a také roztržiti jsme skrze jarmark. Věříme, že VMti to proti- myslné nebude. Jakž se domuov navrátie, toho povážiec, VMti odpovědí prodlévati nebudeme. Dajž pán Buoh VMti s vysokým štěstím dlúhé zdravie. Datum Piesce, f. IV. ante Annunciationem b. Mariae virg. anno oc XIX. 1293. Adam z Hradce Petrovi z Rosenberka: o sněmování Moravském a své při s panem Jindřichem Batelovským. V Jindřichově Hradci 1519, 2. April. Orig. č. 3726. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane otče milý! Napřed zdraví i všeho dobrého, toho bych VMti rád věrně přál. Muoj milý pane otče! Račte vě- děti, že sem teprv ve čtvrtek [31. Mart.] z Brna z toho sněmu přijel domů. A tyto sou se věci na tom sněmu jednaly: najprvé přijel jest kněz Karel*) JMt, i jsúcí poslán od krále JMti s plnú mocí, aby s pány Moravany jednal tak, jakoby král sám JMt tu osobně byl. A tu najprvé hajtmana jsú volili, a nemohli sou se srovnati až teprv třetí den; tu jsú volili pana Arkleba z Bozkovic a na Vranově. Potom jednali o berni, tak že sou všickni stavové k ní svolili v markrabstvie Moravském, najprvé že mají sbírku z sebe sebrati, když by král JMt do země přijel, aby měli čím JMt chovat. A potom teprv přes rok že mají JMti berni dáti, však peněz má dáti; pakli má 5 koní, tehdy 11 peněz bielých dáti má; pakli má 7 koní, tehdy 15 bielých peněz dáti má. Item času pak zimnieho, když suol vezou na saních, ktožkoli nade dvě prostici až do deseti soli veze, z každé prostice po jednom bielém denaru cla dáti má Pieseckým. Pakli nad 10 prostic kolikž koli veze prostic, tehdy 3 gr. míš. z té soli cla dáti má. A má-li 2 koně v těch saních, tehdy z těch dvú koní cla 5 denárů bielých dáti má; pakli má 3 koně, tehdy z těch tří koní 1 groš pražský; má-li 4 koně, tehdy z nich devět bielých denárů cla dáti má, a tak dále, jakož se výše píše oc. Též také forman, kterýž by vezl jakéžkoli kupectví, má clo z koní podle nadepsaného zpuosobu dáti a platiti Pieseckým; a k tomu zvlášt má clo dáno býti z kupectví všelijakého, z suchého i mo- krého, jako z koření, suken, bavlny a jiného suchého kupectví; též také i z mokrého kupectví, jako muškatele, malvazí, ryvolí, oleje a jiného kupectví. Z saumu takových kupectví po jednom groši pražském má cla dáno býti. Kteréžto smlúvy na svědomí pán z Rozmberka JMt a purkmistr a rada i všecka obec města Prachatic, a purkmistr a rada i všecka obec města Piesku své vlastní pečeti dali jsú k tomuto listu. Jenž dán ut supra oc. Z Minsterberka. — Viz o jeho cestě do Brna „Diplomatické služby knížete Karla z Minsterberka u králů Vladislava a Ludvíka“ v Zasedacích zprávách Uč. Spol. 1882. str. 407. Archiv Český XI. *) 29

Strana 226
226 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. na ten spůsob, že tou berní nemá se nikam hejbati, než jí Špimberk vyplatiti. A král JMt má se jim zapsati, že toho zámku Špimberku nemá žádnému více zastavovati, nežli při zemi jej nechati. Potom jednali s rajtary, s Zigmundem a s Kundratem Kaffunky a Herkulišem Trčkou, tak že sou o všecky věci na králi JMti mocně byli přestali, co do Čech i do jiných zemí mají s kejm činiti. A tu kněz Karel JMt ráčil jest smlouvu mezi nimi sepsati a pečeť svú k ní přiložiti, a pan hajtman starý*) taky, a pan komorník najvyšší,**) a oni Kaffunkové a Herkuleš Trčka také pečeti své k té smluvě jsú při- ložili. A tu jednu smlúvu jim dali a druhú kníže vzal. Potom když kníže JMt tuto minulú neděli [27. Mart.] pryč odjel jest, přistoupil jest pan Zigmund Kafunk s Her- kulešem Trčkou hned nazajtří v pondělí [28. Mart.] před pány JMt a prosili jsú JMtí, aby Kytlici, který jest prvé pravíval, že jest Břeclav jeho, i to rozpisoval, z toho slibu a závazku propustili, kterýmž jest ho zavázal byl starý pan hajtman. I nezdálo se pánóm toho učiniti z té příčiny, že jest propadl králi JMti hrdlo i statek. Tu páni Kaffunci a Herkuleš Trčka chtěli sou tu smlouvu zase vrátiti panu komor- níkovi, ale on jest jí přijíti nechtěl, pravíc, že jest on té smlúvy nedělal, než kníže Karel JMt na místě krále JMti. Potom oni strčili jsú tu smluvu do dveří v domu páně komorníkovém, a sami vsedajíce na koně, jeli jsú pryč. Pak co dále začínati budou, toho já nevím. Také jednáno jest o pana Bočka, kdež král JMt ráčil jest jim do sněmu psáti, kterak jest JMt pan Boček zpravil, kterak se jemu veliké obtiežnosti dějí z královstvie Českého, aby jeho v tom opatřili oc. Tu jest pan Boček sám osobně do Brna nepřijel, než psal pánóm JMtem, že sám osobně přijieti nemuož pro tři příčiny: najprvé proto, že jest hajtman nový v zemi, že neví, jaký jest právo; druhé pro vodu, že jest tak veliká voda okolo té Břeclavi, že přes ni přejeti nemuož; třetí, že neví, měl-li by bezpečnost přede všemi, kdož jsú na tom sněmu. Ale to se mně zdá, že jest to proto položil pro pana Šebestiana Weitmilnara, kterýž jest taky na tom sněmu byl. A puokudž sem rozuměti mohl, že to psaní nebylo příjemné knězi Karlovi JMti, a že jest pan Boček osobně na ten sněm nepřijel podle toho listu, kterýž jest král JMt ráčil oň psáti pánóm Moravským do plného sněmu. Také VMt račte věděti, jakož sem byl pohnán do Brna k tomuto soudu od Jindřicha Bathelovského z XV° na míšensko, že pán Buoh ráčil jest mi pomoci, že sem práv proti němu zuostal, a že v tom listu a zápisu faleš jest nalezena, že jest on Bathelovský ty listy a svědomí, kteráž jest na mne měl, falšoval a pečeti k nim přikládal. Kdež za jiné nemám, že dnes pro takový jeho zlý skutek a faleš konec životu svému vezme a upálen bude; neb ještě než sem ujel, byl jest trápen, *) Jan z Pernšteina. **) Ladislav z Boskovic.

Strana 227
Dopisy z roku 1519. 227 a tu jest všecko pověděl, jak jest ty listy falšoval. Ješto kdy se dá-li Buoh s VMtí shledám, dále šíře a oustně zpravím. Již jsem byl tento list VMti napsal, i pokázal mi Pavlíček list, kterýž jemu ráčili jste psáti, což se toho písaře dotýče, kterýž jest ty listy falešné psal Jindři- chovi Bathelovskému. I také ten list sem přečetl, kterýž týž písař VMti psal. A račte VMt věděti, že to má věc není, nebo pan hajtman a páni z plného soudu rozkázali jsú mi, abych toho písaře dal jíti a dobře se jím ujistil. I poněvadž jest v zemi Moravské a pod právem jich, i tak sem já učinil. A také sem hned psal panu hajt- manovi a pánóm do Brna, že já již toho písaříka mám, aby mi dali znáti, kterak se mám k němu zachovati, a mám-li jej do Brna poslati. I ještě mi odpověď při- nesena není; než o tom pochybuji [sic], že mi páni JMt psáti budou, kterak se k němu zachovati mám, ješto já tak učiniti muším. VMti muoj milý pane otče, prosím, že mne v tom litovati ráčíte v té nešlechetné zradě a falši; neb sem prvé témuž Bathelovskému na takový jeho falešný list VI1/2° � na míšensko dáti mušil. A s tím dajž pán Buoh, abychom se spolu ve zdraví šťastně a vesele shledali. Dat. Novae Domus, sabbato ante dominicam Laetare anno oc 1519. Adam z Hradce oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu otci mému zvláště milému. 1294. Písečtí Petrovi z Rosenberka: o vyrovnání sporu s Henrichem Švamberským a o silnici Prachatickou. V Písku 1519, 14. April. Kopie č. 3743 A. Druhá jejich Pieseckých odpověď. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Zdravie napřed dlúhého a ve všem dobrém šťastného prospěchu VMti bychom upřiemě a věrně přáli. Kteréž VMt nesnáze mezi vysoce urozeným pánem, panem Henrichem z Švamberka oc JMtí s jedné, a námi a obcí naší strany druhé k sobě jste přijieti ráčili: i svolili jsme se s JMtí, poněvadž VMt neráčili jste toho z sebe složiti, VMti žádati za rok složenie. Protož VMti prosíme, že s JMtí nám ještě rok o ty nesnáze složiti bez prodlenie ráčíte. Kdež za to máme, že jste od JMti pána za též žádáni, zdaby ty nevole skrze VMt, kerýchž mezi JMtí a námi, ač zná pán Buoh, že jsme my tomu věrně neradi, vždy více přibývá, mohly upokojeny a narovnány býti. A což se mezi VMtí a poddanými VMti Prachatickými o silnice a mezi námi dotýče, kdež jsme VMti přiepsali podle upřímého k VMti úmyslu našeho, že bychom rádi, ač by nám toho pán Buoh příti ráčil, beze všech jiných prostředkuov o to se sami s VMtí snesli a srovnali podle spravedlnosti s obú stran náležité, a VMt též vuole i téhož úmyslu k nám, jakož jsme z psaní VMti vyrozuměli, býti ráčíte. I jestliže se VMti při tom času tu věc předsevzieti vidí, to stuoj při vuoli VMti. 29*

Strana 228
228 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Pakli jiný čas o to ráčiete s námi jednánie míti, VMti prošíme, že nám ráčíte ozná- miti po tomto poslu a den jmenovati. A my kdežkoli ráčíte rozkázati, posly naše o to k VMti vyslati chceme. Datum Piesce, ipso die s. Tiburci, anno oc 19. 1295. Král Ludvík vlastnoručním dopisem Petra z Rosenberka žádá, aby přičinil se o zvolení Karla Hispanského za císaře. V Budíně f. IV. p. dominicam Palmarum (20. April) 1519. Tištěno doslovně u Palackého v Dějinách č. V. 2. 354 pozn. 282. 1296. Petr z Rosenberka králi Polskému odpovídá k jeho listu o volbě německého císaře. Na Krumlově 1519, 24. April. Přepis č. 3730. Králi Polskému JMti.*) — Najjasnější králi a pane, pane muoj milostivý! Službu svú povolnú s vinšováním štěstie, zdravie a dlúhého královanie VKMti napřed jako pánu svému milostivému vzkazuji. Najmilostivější králi! Kdež mi VKMt milo- stivě oznamujíce psáti ráčíte, kterak najkřesťanštější král Francký JMt k VKMti posly své znamenité vypraviti jest ráčil, a to proto, aby JMt skrz VMKskú toho dosáhnúti a tudy za krále Římského volen býti mohl, a při tom že VKMti ozna- movati ráčí, kterak by i některá kniežata říše svaté a chórferstové JMt k tomu náchylnost míti a JMt i nabiezeti měli: poněvadž JKMt jména toho najkřesťanštěj- šieho užívá, že by podle toho JKMti slušně náleželo, aby JMt také to duostojenstvie na se přijíti ráčil. Při tom také VKMt ráčíte mi v témž psaní oznamovati, vo po- selství od krále Hyšpanského JMti k VMKské, též vo touž věc učiněném, a jaké jest před některém časem, ještě za živnosti slavné paměti ciesaře JMti, v Aušpurce o tom jednánie bylo, aby k tomu Hyspanský král JMt přišel; a dále, že jste VKMt srozumíti ráčili, že k volení krále Římského jest již čas v říši uložen, a král Ludvík JMt, pán muoj milostivý, že jest také podle jiných chórferstuov JMtí k tomu po- volán, divíce se VKMt tomu, že taková věc VMKské z tohoto královstvie Českého oznámena není, tak jakž VMti psaní to všecko šíř v sobě zavierá a ukazuje oc. I račte VKMt věděti, že mi některý čas v půstě nyní minulém před samým sněmem, kterýž najposléz v tomto královstvie držán jest, byl přiepis listu poslán z Prahy, kerýž pan kardinál arcibiskup Mohutský,**) korferšt JMt, píše tomuto krá- lovství, co se volení krále Římského dotýče, a tíž poslové že jsou potom ihned odtud k králi Ludvíkovi JMti, pánu mému milostivému, s týmž oznámením do Budína *) Viz k tomu Acta Tomiciana V. č. 26—39 a Č. Č. Musea 1882 str. 373 pozn. 28. **) Albrecht braniborský.

Strana 229
Dopisy z roku 1519. 229 jeli. I nemoha já na ten sněm pro nedostatek zdravie svého jeti, psal jsem najvyš- šiemu panu purkrabí Pražskému, příteli mému milému, vo to, co se volení krále Římského tkne, kerýž je mi zase odešel [sic], že jsou o to společně všickni tři sta- vové, co v tom králi Ludvíkovi JMti pánu mému milostivému a koruně české při- sluší a náleží, s pilností mezi sebou rozjímali, aby to obmeškáno a opuštieno nebylo, a že z téhož sněmu list VKMti pod zemskú pečetí o tom psán a od téhož království poslán; kdež z VKMti psaní rozomím, když jste mi VKMt tento list psáti ráčili, že ten list ještě nebyl VMKské došel, ale již za to mám, že jesti VKMti dodán. Což se pak volení, kdo by měl králem Římským býti, dotýče, co jest se v Augšpurce za živnosti ciesaře JMti slavné paměti o tom jednalo, o tom já nevím, aby koruna Česká vědomost měla, neb za to mám, kdyby měla, že bych o tom také věděl. Než za starodávna ten jest v tom obyčej zachováván byl podle privilegií, kteréž koruna Česká má, že král JMt Český, když o takovú potřebu měl a má do říše poslati, že to JMt činiti má s radú a vuolí koruny České, a ktož by byli od JMti poslové, kteříž by měli k takové potřebě jeti bez JKMti přítomnosti, JMti místo držeti mají. Kdež pak vedle toho mně oznámení, že jsou již osoby na sněmě minulém voleny, kteříž by od JMKské, jakožto krále Českého, a najvyššieho kurfersta na místě JKMti z tohoto království k tomuto volení krále Římského jeti měli. Kdež o tom nepochybuji, že ti, kteříž tam pojedou, tu najvyšší péči a pilnost míti budou, což by mohli k najvyšší poctivosti králi JMti pánu našemu milostivému a této ko- runě České zpuosobiti a zjednati, že toho dá-li Buoh neobmeškají. A přes to, po- něvadž jest se sněm obecní tohoto královstvie rozšel, prve nežli jest VKMti psaní mne došlo, nevím co VMKské v takových věcech, aniž mi také přileží bez jiných pánuov a stavuov tohoto království Českého, raditi, ač bych já sice to i jiné všecko VKMti k vuoli, puokudž mi najvýš možné, rád učinil. A s tím se VKMti s mou po- volnú službú jako pánu svému milostivému poroučím. Datum Krumlov, dominica in Petr z Rozmberka oc. Resurectione domini anno ejusdem XV°XIX. 1297. Petr z Rosenberka Píseckým: žádá o určitou odpověď ve příčině smlouvy o silnici Prachatickou. Na Krumlově 1519, 26. April. Kopie č. 3743 A. Vopět od pána JMti Pieseckým. — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Jakož jsem vám psal, připomínaje, když jste byli posly své na žádost mou teď najposléz ke mně vyslali, a tu mezi jiným tíž poslové vaší jsou mi přiepis ukázali, i také mi ho nechali, smlúvy, kteráž by měla býti mezi mnou a poddanými mými Prachatickými s jedné a vámi strany druhé, oznamuje vám, že já té smlúvě odpierám i poddaní moji Prachatičtí, a při tom žádaje toho na vás, abyšte mi psa-

Strana 230
230 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. ním svým po týmž jistým poslu, keréhož jsem byl k vám s takovém psaním poslal, oznámili, chcete-li se jí držeti či nic, abych se věděl s poddanými svými čím zpra- viti. I nevím, kudy je to přišlo, že jste mi na to až i po tento čas odpovědi žádné nedali. Protož vás ještě též, jako prve, žádám, že mi na to po tomto mým poslu psaním svým odpověď dáte. Datum Crumlov, f. III. Paschae, anno dni XV XIX. 1298. Písečtí Petrovi z Rosenberka odpovídají k předešlému listu. V Písku 1519, 28. April. Kopie č. 3743 A. Odpověď na to pánu JMti od Pieseckých. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, VMt pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Jakož VMt již po druhé nám psáti ráčíte, tomu se diviec, že na prvnie psanie VMti od nás není dána odpověď, co se té smlúvy mezi VMtí a poddanými VMti Prachatickými s jedné a mezi námi strany druhé, před časy učiněné, dotýče, kteréž jsou mezi jiném poslové naši před VMtí dotkli, toto vždy VMt žádajíc, chceme-li se jí držeti čili nic, to VMti abychom oznámili oc. I račtež VMt znáti, že jsme z té příčiny na to VMti odpovědi nedali, konečný úmysl náš při tom VMti oznámivše, že my na tom ne- jsme, bychom v jaké soudné nesnáze s VMtí vstupovati měli, ačkoli ta smlúva, kteréž VMt ráčíte odpierati, dobrým úmyslem jest připomenuta, ale že bychom, vuoli VMti i úmysl k nám v té věci dobrý a spravedlivý seznavše, beze všech soudných ne- snází rádi s VMtí sami srovnali. I poněvadž k žádným soudném nesnáziem mezi VMtí a námi, a rádi bychom upřiemě, aby nešlo, zdá se nám slušné, aby ta smlúva, poněvadž jie odpierati ráčíte, pro snazšie srovnánie na straně zanechána byla. Kdež VMti věříme, že tomu odporni býti neráčíte; neb jiné o VMti naděje nejsme, než že, což by nám spravedlivě náleželo, toho nám přieti ráčíte. A my téhož jsme úmyslu k VMti i také k VMti poddaným. Datum Piesce, f. V. post solemnitatem Paschae, Purkmistr a radda města Piesku. anno oc XVIIII°. 1299. Petr z Rosenberka Píseckým: žádá ještě jednou o určitou odpověď ve příčině smlouvy o silnici Prachatickou. Na Krumlově 1519, 30. April. Kopie č. 3743 A. Vopět na to pán JMt Pieseckým. — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Kdež sem vám psal již po dvakrát, žádaje toho na vás, abyšte mi ozná- mili, co se té smlouvy tkne, kteréž jste mi přiepis nechali, kteráž by měla býti mezi mnou a poddanými mými Prachatickými s jedné a vámi strany druhé, kteréž já s poddanými svými odpierám, chcete-li se jí držeti či nic, abych se s poddanými

Strana 231
Dopisy z roku 1519. 231 svými věděl čím zpraviti: I dáváte mi mezi jiném na to tuto odpověď, že jste mi z příčiny té odpovědi na to nedali, že byšte na tom býti neměli, abyšte se mnou v jaké soudné nesnáze vstupovati měli, ačkolivěk by ta smlúva, k kteréž se já ne- znám, dobrým úmyslem připomenuta měla býti, ale že byšte, vuoli mou i úmysl k vám v té věci dobrý a spravedlivý seznavše, beze všech soudných nesnází rádi se mnou sami se srovnali; a poněvadž byšte rádi, aby k žádném soudném nesnázím mezi mnou a vámi nešlo, zdá se vám za slušné, aby ta smlúva, poněvadž jí od- pierám, pro snažšie srovnánie na straně zanechána byla oc. I milí páni sousedé! Vězte, že toho z úmysla na vás nežádám věděti, chcete-li se té smlouvy držeti čili nic, abyšte mi oznámili, než z potřebnosti z té, kteráž mně a poddaným mým věděti náleží, prve nežli by k tomu jednání, k kterémuž jsme s obú stran přistoupili, přišlo. Protož žádám vdy, abyšte mi odevřený úmysl váš v tom oznámili; všakž já proto na jiném nejsem, než sousedsky s vámi vedle na- šeho spuolu zuostání jednati, tak aby každý toho, což by mu spravedlivě náleželo, užiti mohl. Datum Krumlow, sabbato post festa Paschae, anno dni XV°XIX. 1300. Písečtí Petrovi z Rosenberka: zříkají se smlouvy o silnici Prachatickou. V Písku 1519, 2. Mai. Kopie č. 3743 A. Odpověď Pieseckých na to. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, VMt pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Z psaní VMti srozuměli jsme, co se té smlúvy mezi poddanými VMti s jedné a mezi námi strany druhé dotýče, že ráčíte vzdy, chceme-li jí držeti čili nic, našemu vyrozuměti úmyslu, žádajíc VMt, abychom konečně VMti při tom k dostatečnější zprávě odevřený úmysl náš oznámili. I račtež VMt znáti, že my na té smlúvě, jakáž pak koli byla jest, aneb jaký v sobě zpuosob zdržovala, poněvadž jest pominula, naše nezakládáme spravedlnosti, než na výsadách a obdarováních našich a na jiných gruntovních spravedlnostech za- chováni býti žádáme, jiné naděje k VMti nejsouce, než že nás při takových stále utvrzených a řádně vysazených spravedlnostech milostivě a spravedlivě držeti a zacho- vati ráčíte, a takovým přátelským jednáním že prodlévati neráčíte. Neb v takové věci prodlenie škodu nám, kterúž vždy k VMti prohlédajíc trpědlivě snášieme, nemalú přináší. Datum Piesce, f. II. die s. Sigismundi, anno oc 19. 1301. Jindřich z Kolovrat Petrovi z Rosenberka: prosí o koně pro syna svého Hynka. Na Krakovci 1519, 24. Mai. Orig. Fam. Kolovrat. Službu svú TMti vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli muoj milý! By sě TMt v zdraví i v jiném ve všem dobřě míti ráčil, rád bych to s pravú věrú slyšel.

Strana 232
232 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. A věděti TMti dávám, že Hynek, syn muoj, má beyti u krále, pána našěho JMti; i za to prosím, že mu k takové jeho potřebě kuoň dáti ráčíte, a já toho i syny svými rád chci TMti zasluhovati. Za to prosím, že mi v tom neráčíte za zlé míti, že v té věci TMti potřebuji, ještě nikda toho nezaslúživ, ale pomně na tu přízeň přátelskú, kterúž ste mi ráčili v mú potřebu pilnú okazovati, na tom sem skutečně a věrně TMti sě v potřěbu vaši dáti najíti, pokudž má možnost stačiti bude moci. Dán na Krakovci, v outerej přěd křižovými dny leta etc. XVIIII°. Jindřich z Kolovrath a na Krakovci. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozumberka a na Krumlově, pánu a příteli mému milému. 1302. Adam z Hradce Petrovi z Rosenberka děkuje za propůjčení pásku ku porodu ženy jeho. V Jindřichově Hradci 1519, 26. Mai. Orig. Fam. Neuhaus. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane otče muoj milý! Napřed rád s pravú věrú VMti přeji, že VMt zdrávi jste a dobře se máte. Z toho pásku, kterýž ste mi ráčili poslati a ženě mé k porodu puojčiti, VMti příliš velmi děkuji, a toho já chci VMti i s dětmi svými zasluhovati podle vší své možnosti. A jakž ženě mé milý pán Buoh pomuože a ráčí nás utěšiti, hned bez meškání a prvotně VMti chci oznámiti. A s tím dejž pán Buoh všemohúcí, abychom se spolu ve zdraví šťastně a vesele shledali. Dán na Hradci, ve čtvrtek po sv. Urbanu léta oc XVIIII°. Adam z Hradce. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu otci mému milému JMti. 1303. Písečtí Petrovi z Rosenberka: žádají s důrazem o narovnání ve při o mýta na silnici Prachatické. V Písku 1519, 27. Mai. Kopie č. 3743 A. Opět Piesečtí pánu JMti píší. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Zdravie napřed a ve všem dobrém šťastného rozmnožení věrně a upřiemě bychom přáli. Kdež jsme VMti před časem psali, což se toho VMti a Prachatických, VMti poddaných, odporu proti vý- sadám našim dotýče, pro kterýžto odpor my spravedlností svých užívati k vuoli VMti až dosavad zanechali sme, a vzdy, ač dosti obtiežně, s ujmú napřed nemalú duo- choduov krále JMti i se škodú naší, zanecháváme, toho vzdy očekávajíc, zdali bychom se s VMtí kterak o to snésti a srovnati mohli, nedržiec za jiné, než že VMt, po- něvadž z těch duochoduov mýtných, jichžto se takovou věcí znamenitě umenšuje, skrze silnic našich proti výsadám našim protrhánie, JMKské výše nežli nám náleží,

Strana 233
Dopisy z roku 1519. 233 k JMti prohlédajíc i k našim spravedlnostem, že nás při tom zachovati ráčíte a s námi o to porovnánie spravedlivé učiniti, tak jakž jste nám VMt připsati ráčili, že na jiném býti neráčíte, než komuž by co spravedlivě náleželo, aby při své spravedlnosti zachován byl. I VMti my prosíme, že bez protahovánie delšieho, ráčíte s námi o to shledánie a rozmluvení míti, a my, kdežkoli ráčíte rozkázati, tu vyslati k VMti chceme, jedině aby se tiem již déle neprodlévalo. Neb my jistě, v tom nám VMt za zlé míti neráčíte, jestliže by se tiem prodlévalo, nemohli bychom déle na duo- chodiech krále JMti i na svých takové ujmy trpělivě snášeti, a což v tom králi JMti scházie, i sami ujmu trpiec, svými statky dokládati. Odpovědi od VMti žádáme. Datum Piesce, f. VI. post Urbani, anno oc 19. 1304. Petr z Rosenberka Píseckým: pokládá jim rok ve při s Henrichem Švamberským a žádá o strpení ve při o mýta. Na Krumlově 1519, 28. Mai. Kopie č. 3743 A. Odpověď na to Pieseckým. — Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Kdež jsem k žádosti pana Henricha z Švamberka, bratra mého milého, i tudiež k vaší, vo ty ruoznice, keréž mezi vámi s obú stran znikly, k sobě k rovnání přijal: i po- kládám vám rok toho, abyšte ten úterý na svátky letničné najprv příštie [14. Juni.] zde na Krumlově na noc byli. A též jsem napředpsanému panu bratru svému oznámil, aby také na týž den zde býti ráčil. Než toho žádost má, abyšte ty, keréž k tomu z sebe vyšlete, s plnú mocí vyslali, a že on též také osobú svú býti chce; pakli by bezelstně nemohl, ale s plnú mocí poslati, aby tím spěšnějšie mezi vámi srovnánie býti mohlo. Kdež mi pak dosti šieroce píšete, co se toho jednánie tkne, kteréby mezi mnou a poddanými mými Prachatickými s jedné a vámi strany druhé býti mělo, obtě- žujíce sobě v tom prodlenie: i toho na vás žádám, jakož jsem pak vám i prve o to též psal, abyšte toho strpení měli toliko do tohoto roku, kerýž vám pokládám. A když sem přijedete, tu já s vámi rozmluviti a o to místně se srovnati chci, kdy a kde to jednánie mezi námi býti má. A na čemž tu spuolu zuostanem, tak se za- chovati míním. Datum Crumlov, sabbato post dominicam Cantate, anno dni XV°XIX. Petr z Rozmberka oc, 1305. Jan z Lobkovic Jindřichovi z Rosenberka: aby u strýce svého pana Petra o peníze se proň postaral, posýlá mu všelijaké zprávy a remedia proti duchu. O volbě císařské v Němcích. [V Bononii 1519, koncem Mai.] Orig. č. 3738. Službu svú vzkazuji VMti urozený pane, pane a bratře můj milý! Napřed zdraví, štěstí a všeho dobrýho bych vám, tak jako sám sobě, v pravý pravdě přál.

Strana 234
234 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Listy vaše, kerýž ste mi po Sovovi psali, tak vděčný jako nenadálý mi sú přišly. Můj milý pane bratře! Vězte, že se náramně zle mám na penězích a nevím, kudy to schází leč vámi, že ste zlej prokurator. Pak teďkyť píši strejci svýmu kapitulu a při tom ho prosím, aby mi poslal nějakých peněz. I prosím vás, můj milý pane, že vy ho taky napomenete a mně vdy někerak sem ty peníze skrze Guldemonta dopra- víte, aneb, ježtoť strejc váš, pán starej, má dlužníky a kupce za ryby v Izpruku [sic — v Inspruku], skrze ně mi je co nejspíš pošlete. Tu víru mám, že mne v tý věci, jako přítele svýho, neopustíte. Poručili ste mi o lecjakýchs věcech, když sem sem měl jeti, i nepomním věru co; i protož prosím vás, pište mi to. Co mi píšete, pokud sem moh nejlíp, zednal jsem a vám posílám; ty remedia proti duchu český sou; a já neznám toho koření, ani vím, kerak mu říkají. To co je mi pan starej de beneficiis slíbil, tuším, že nic nebude, kdež vy nenapomínáte, nebť víte, žeť ostruh potřebuje. A po vašem psaní, ač mi nic o to nepíšete, ale rozumím, jak vaše věci stojí a zvlášť potom. Jako naumíte čísti T. F. T., to slove Talis Filius Talis; sequitur*) Joanes filius Barbarus oc. Milý pane! Prosím vás, tyto rouby pošlete strýci mýmu na Chlumec a posta- rejte mi se, ať mám peníze zde do sv. Ducha [12. Juni.] nejdéle. Vězte, že Valentina zde není a Pistoriza taky. Než teď já vám někerý kusy posýlám, kerých sem sám pokusil, a tuto laminu pro vás sem dal udělati a tyto jiný kusy; než druhdyť velmi lhou, jako je čertů obyčej. Než v těch věcech, keré jim nenáleží, protoť opravdu praví; než vy jim nevěřte mnoho, aby vaši duše nezavedly, a držte je v tejnosti. K tomu vám teď posýlám jednu věc, můj milej pane, ač jsem přísahal i sliboval, že ji žádnýmu neokáži, a ač i mně by mohla i duši mý škoditi, ale poněvač vás na tom místě mám jako sám sebe, nemohu ji vám zatajiti, zvlášť vida v tom váš oužitek. Než milý pane, dokud ste živi, nemívejte tak dobrýho přítele, abyšte mu ji okázali neb ho naučili, neb, by vám tak zlá jako dobrá byla, ani bratru, já ji nenaučím. I jiný věci někerý bych vám poslal, ale bojím se, aby listu někdo neodevřel. Než vymyslete sobě nějakou abecedu a tu mi pošlete, a já po tý budu psáti, ať jí žádnej než já a vy nerozumí. Milej pane! Buďte dobrejm prokuratorem u mýho strejce! A panně Lídě taky roušku pošli po Vicencovi; a mý frejířce, jako bez černidla a bez píra na zemi píše, službu račte povědíti, totižto mý panně oc. Pánům bratřím vašim a všem dobrým pánům i přátelům a tovaryšům račte ode mne službu a mnoho do- brýho povědíti. S tím vás milýmu pánu Bohu poroučím, a daj pán Bůh, abychom se ve zdraví spolu šťastně a vesele shledali. Jako mi VMt píšete, že naumíte čísti, abych vám přepsa jiné abreviationibus: i vězte, že toho nemám, neb sem vám dal, ale debetur male vel nihili, jako píšete, vězte, že si vultus ligara [sic] ni sumite suas mali si mu mulę [sic]. Novin takovejch žádnejch není, než hlas jest, že král Franckej *) v dopise: sq.

Strana 235
Dopisy z roku 1519. 235 do Neapuli se strojí, a král Hispanskej ten lid posýlá do Nepule, a samýhoť také čekají; po všech svejch zemích kázal všecky šífy pobrati cizí i necizí, pak upřímoť čekáme vojny zde mezi nimi. To taky praví, ale jest věc nedobře podobna, že král Franckej s papežem tak mnoho zednal, že papež přikázal, aby ani Ferdinand ani král Hispanský císařem volen nebyl, předkládaje electoribus, kerak král Franckej, mocnej pán sa, toho by netrpěl, a tito taky, znajíc svou mocnost, že by snad naň povstali, chtějíc starších svejch hněv naň dokonati, a že by to mohlo všemu kře- sťanstvu k zlýmu býti. Pak on sa na tom místě, že spravovati má a obecní dobrý opatrovati, že by toho zlýho na křesťany dopustiti nechtěl. Ale to je vobecní hlas, že král Franckej, ač mnoho slibuje, jím nebude, neb Švejcaři proti němu sou a městům říšskejm pomoc slibují. Milej pane, prokurujte dobře, ať já mám peníze do sv. Ducha zde. Jiný věci Jan z Lobkovic. vám pošli po Kuncovi. Mýmu milýmu bratru, pánu, panu Jindřichovi z Rozumberka a na Krumlově buď dán oc. Poznámka Březanova na listu: Lobcovic Bononiae studuit od léta 1513 až do 1519; a tak šestkrát v Bononii studoval. 1306. Petr z Rosenberka králi Ludvíkovi: přimlouvá se za Viléma Švihovského, aby král učinil ho svým kamermeistrem (mistrem komory královské). Na Krumlově 1519, 17. Jun. Přepis č. 3733 a. Najjasnější králi a pane muoj milostivý! Službu svú podanú s vinšováním štěstí, zdraví a dlúhého šťastného kralovánie VKMti napřed, jakožto pánu svému milostivému, vzkazuji. Najmilostivější králi! Pan Vilém Švihovský, přítel muoj milý, prosil jest mne k VMKské za přímluvu, když by VKMti šťastný příjezd do tohoto království Českého byl, abyšte jej VKMt za kamrmeistra vašeho přijeti ráčili. Keréžto přímluvy pro dobré přátelstvie, keréž mezi námi jest, slušně jsem odepřieti nemohl, i VKMti podaně, jako pána svého milostivého, prosím, že ten úřad kamermeistrství jemu panu Vilémovi Švihovskému milostivě dáti a mimo jiného přijíti ráčíte, aby této přímluvy mé při VKMti požiti mohl; neb jest králi JMti, slavné paměti VKMti otci, rád sloužil a VKMti také toho úmyslu jest, aby též jakožto pánu svému služby činil. Toho já VKMti ve vší poddanosti, jakožto pánu svému milostivému, vší mo- žností rád zasluhovati budu. Datum Krumlov, feria VI. post festum Penthechosten anno domini XV°XIX.*) 1307. Písečtí Petrovi z Rosenberka: žádají s důrazem o schůzi, aby narovnal se spor o mýta. V Písku 1519, 28. Jun. Kopie č. 3743 A. Opět od Pieseckých pánu JMti. — Vysoce urozený a mnohomocný pane, pane *) Viz číslo 1380 této sbírky.

Strana 236
236 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. nám laskavě přieznivý! VMti službu naši vzkazujem. Což se výsad a spravedlností našich, keréž na mýto máme, a silnic dotýče, kterýchžto pro odpor VMti, tudíž i VMti poddaných, v tom povolnú snesitedlnost majíc, užívati jsme zanechali, a pro- hlédajíc k VMti, toho vzdy strpenie s nemalú škodú činíme, očekávajíc, tak jakž jste VMt s námi zuostati ráčili, abychom s VMtí o to shledánie a rozmluvení míti mohli. Ale že se tiem den ode dne prodlévá, a tudy netoliko nám škoda, ale také i králi JMti, pánu našemu milostivému, na duochodech veliká se ujma děje, ješto nám takovú věc opustiti škodné i nebezpečné jest, poněvadž takový duochod JMKské v našem opatrenství záleží: i protož VMti prosíme, že o to s námi, kdež by se koli VMti vidělo, shledánie a promluvenie bez prodlenie míti ráčíte, podle toho úmyslu, keréhož jste k nám prve v té věci býti ráčili. Neb jestliže by se tím protahovalo, věříme, že byšte nám VMt v tom za zlé míti neráčili, že bychom duochoduov JMKské opustiti a v svých užitciech spravedlivých již déle hynúti nemohli. Odpovědi od VMti žádáme. Datum Piesce, f. III. in vigilia s. Petri et Pauli, anno oc 19. 1308. Petr z Rosenberka Píseckým: slibuje ustanoviti schůzi mezi nimi až po Pražském sněmě. Na Krumlově 1519, 29. Jun. Kopie č. 3743 A. Odpověď jim na to. — Služba má, moudří a opatrní sousedé mojí milí! Jakož mi píšete, dotýkajíce výsad a spravedlností vašich, kteréž byšte na mýto míti měli, také silnic, kteréž byšte pro odpuor muoj i tudiež mých poddaných, tak jakž píšete, povolnú snesitedlnost majiece, užievati zanechati měli, a prohlédajiece ke mně, toho že byšte strpenie s nemalú škodú činili, očekávajíce, tak jakž bych s vámi zuostati měl, abyšte se mnú o to shledánie a rozmluvení míti mohli, přitom prosiece, abych s vámi o to, kdež by mi se vidělo, shledánie a promluvenie bez prodlení měl, podle úmyslu, keréhož bych k vám prve v té věci býti měl oc: I vězte, že já na jiném nejsem než tak, jak jsem s vámi zuostal, vedle toho se tak zachovati. A po tomto sněmě, kerýž se dnes začíná, jakž brzy mine a mně vědomo bude, vám oznámiti chci, kde a který den to společnie shledánie naše vo to býti má. Neb některé osoby, kerýchž bych já k tomu potřeboval, jsou na sněmě. A na to se hned bezpečte, že já vám z úmysla žádných pruotahuov v tom činiti nemíním. Datum Crumlow, f. IIII. in festo s. Petri et Pauli apostolorum, anno dni XV°XIX. Petr z Rozmberka oc. Pod tím: Tuto jsou se byli ve Vodňanech sjeli.*) *) Datum Vodňanského sjezdu poněkud určeno jest v listu pana Zdeňka Lva z Rožmitála de dto v Dra- honicích 29. Aug. 1519, kdež se praví: „když sme byli v sobotu u Vodňanech.“ To by ukazovalo k 27. Aug. — Ale poněkud na odpor jest tomu list Píseckých, jenž bude pod č. 1316 vytištěn, rovněž s datem 27. Aug., zavírající v sobě již odpověď na sdělení poslů z Vodňan do Písku se navrátivších. Ovšem jest možno mysliti si, že poslové Písečtí téhož dne (27. Aug.) se z Vodňan domů navrá a že ještě téhož dne p. Petrovi z Rosenberka bylo psáno.

Strana 237
Dopisy z roku 1519. 237 1309. Soudcové zemští Petrovi z Rosenberka: aby aspoň až do příjezdu králova do země k soudu zemskému jezdil. Na hradě Pražském 1519, 4. Jul. Orig. č. 3737. Služby naše vzkazujem, urozený pane, pane příteli náš milý! Jakož ste nám ráčili psaní učiniti, předkládajíce nedostatek zdraví svého, a skrze to že v soudu zemském sedati nemuožete a z něho že odpuštění béřete, jakož tomu vašemu psaní dobře jsme vyrozuměli: I pane a příteli náš milý, ač to známe, že na svém zdrav nedostatek máte, kteréhož vám nepřejeme, než toho bychme vám rádi přáli, abyšte zdrávi jsouce, mohli též jako prvé v soudu zemském sedati a na sněmích obecních bývati, neb toho potřeby JMKské pána našeho milostivého a tohoto královstvie známe. A protož za to vás s pilností prosíme, že ještě, jakž mohouce, ráčíte spolu s námi v soudu zemském, k němu jezdíce, v něm sedati, jestliže by déle býti ne- mohlo, ale do příjezdu krále JMti do tohoto královstvie; kdež té jsme naděje, že to učiniti a tuto naši žádost naplniti ráčíte. Dán na hradě Pražském v pondělí den sv. Páni a vladyky, soudce zemští královstvie Českého. Prokopa léta oc XIX°. (Pečetí 10 nezachovaných.) Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu příteli našemu milému a nám příznivému. 1310. Přech z Olbramovic a František z Doudleb vyznání činí o výpovědi Chúsnického purkrabí Víthy ze Rzavého. B. m. 1519, 2. Aug. Orig. č. 3739. My Přech z Olbramovic, František z Doudleb vyznáváme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že jest nám to dobře vědomo a v pa- měti, že jest nás poslal pan Bohuslav Doudlebský ku panu Víthovi, purkrabí na Chúsníce, na Chúsník s těmito slovy: „Pane Vítho, poslal nás pan Bohuslav, že jest zpraven, že by Mikuláše člověka jeho u vězení měl, kdež příčiny nemůž se doptati, neb moh' by to učiniti, že by on o něj pan Bohuslav nic neřek; i z tý příčiny, poněvadž sě nemuož dověděti, žádá na tobě, aby mu člověka jeho vydal podlí zří- zení, a on tobě všecko spravedlivý od člověka učiniti chce podlí práva.“ Tu jest pan Vítha příčinu pravil nám podlí paměti, až sme sě optali, co za odpověď dá panu Bohuslavovi; tu jest pan Vítha pověděl, že toto: „Já jej chci poslati na zámek páně do Soběslavě do vazby, neb mám poselství od ouředníka páně.“ My svrchu psanie dali sme pečeti své přirozené k tomuto listu přitisknúti, a bylo-li by toho potřebie, chtěli bychom týž oustně vyznati. Líta od narození syna bož. MVXVIIII v outerý před Matkú božie sněžnú.

Strana 238
238 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1311. Beneš Dubský z Třebomyslic Petrovi z Rosenberka: prosí o udělení purkrabství na Helfenburce V Dubu 1519, 9. Aug. Orig. č. 3740 a. Urozený pane, pane můj milostivý! Službu svú VMti vzkazuji. Kdež snad VMti tajno není, že jest purkrabě Helfumburský umřel.*) I milostivý pane! Jakož sem VMti byl prosil časem minulým za úřad na zámku Helfumburce, jakož snad VMt to v paměti míti ráčíte, i za to VMti ještě prosím, jako pána svého milo- stivého, poněvadž na tom zámku úředníka VMt na tento čas již nemáte, že mi ten úřad dáti ráčíte a voň se se mnú smluviti milostivě ráčíte, jako pán můj milo- stivý. A kdež bych byl k VMti rád o to osobně jel, ale z hodné příčiny sem dnes k VMti jeti nemohl. VMti prosím, že mi odpověď milostivú dáti ráčíte. Dán v Dubu Beneš Dubský z Třebomyslic. v úteré vigili sv. Vavřince léta oc XVIIII. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc JMti, pánu mému milostivému. 1312. Petr z Rosenberka Benešovi Dubskému z Třebomyslic: chce mu přáti purkrabství Helfenburského. Na Krumlově 1519, 9. Aug. Přepis č. 3740 b. Služba má, urozený vladyko milý! Kdež mi píšeš za to maje, že mne snad tajno není, že jest purkrabie Helfenburský z tohoto světa sšel, připomínaje, že jsi mně časem minulém za ten úřad Helfenburský prosil, proše, poněvadž nyní na tom zámku úředníka nemám, ať bych ten úřad dal oc. I chceš-li jej na ten zpuosob, jakž jesti jej tento nebožtík držel, přijíti, přijeď ke mně sem na Krumlov, já se s tebú voň na týž zpuosob smluviti a jeho tobě rád příti chci, vedle svého přiřčení. Datum Krumlov, feria III. in vigilia s. Laurencii mart. anno domini XVCXIX. Petr z Rozmberka oc. Urozenému vladyce Benešovi Dubskému z Třebomyslic, věrnému milému. 1313. Jednání Petra z Rosenberka se synovci Joštem, Petrem a Jindřichem o uznání dílčí smlouvy *) a Jana Rosenberského za náčelníka domu." a) B. m. /1519], před 13. Aug. Kopie souč. Fam. Rosenberg 15. Pane strejče milý! Jakož ste k nám řeč učinili vo věc naši, chtiece nás rádi na něčem postaviti za živnosti VMti, předkládaje nám, puokad bychme v svornosti nebyli, že by nám mnoho zlého z toho mohlo přijíti. I známe to, že svorností se viec muož dobrýho spuosobiti nežli nesvorností. Při tom ste taky ráčili povědieti, že ste práce svý přes možnost svú neráčili litovati, dobejvajíc nám poctivosti i statku. *) Snad Ladislav Želézko z Tourova. Památky X. 237. **) Břežan v Č. Č. M. 1828, 74. (Cf. Palackého Děj. V. 2. 476) a list následující e).

Strana 239
Dopisy z roku 1519. 239 Z toho my VMti vděčně děkujem. Při tom ste nedostatky na zdravím svým vozná- miti ráčili, skrz kterýž již práce tělestný vésti nemuožte; toho mi VMti věrně ne- přejem. A VMtí bychme se raději spravovali, nežli kem [sic] jiným. I poněvadž to pán Buoh na VMt dopustil a jináč býti nemuož, VMti k vuoli, jako tomu pánu a strýci, skrz kterýhož nám se dobře stalo, toto k vuoli VMti učiniti chcme, že my pana Jana bratra svýho ve všem slušným poslechnúti chcme do živnosti VMti. Než kdyby VMti pán Buoh neuchoval, abychme společně anebo každý sám o svú věc, co by nám anebo jednomu samýmu z nás spravedlivě náleželo, domluviti a hleděti mohli, a puokad by pán Buoh VMt neuchoval, pan Jan, bratr náš, nás ničímž honiti nemohl. b) B. m. [1519] před 13. Aug. Pane strajče náš milý! Jakož jest pan Lev na miestě VMti s námi mluvil, máme za to, že vo tom věděti ráčíte, že jest pověděl, že nám ráčíte odpověď dáti ve čtyrech nedělích, neb co se najspíše s bratrem našim panem Janem shledáte, na tu věc, kterú ste s námi skrze pana Lva jednati ráčili. I poněvadž ste se již s panem Janem shledali a ten čas již určitý minul, VMti prosíme, že nám ráčíte dáti laskavú odpověď oc. c) B. m. /1519] před 13. Aug. Páni strýci milí! Kdož mi píšete ceduli... [opakuje se předešlý list]. I milí páni strýci! Vězte že já se v tom nepamatuji, abych panu Lvovi po- ručiti měl, miestně ve čtyřech nedělech aby na místě mým s vámi mluvil a mne za- mluvil, že Vám odpověď dáti chci. A za to mám, že se též také pan Lev pamatovati bude. Pak na tom nic není. Tohoto na vás žádám, abyšte mi to odevřeně oznámili, na tom-li předse tak stojíte, že byšte pana Jana, bratra vašeho, strýce mého milého, vedle zřiezenie předkuov našich a našeho a vedle vašeho přiznánie dckami podniknúti nechtěli, a ten-li jest váš úmysl předse, jestli že jest vuole má a strýce mého, bratra vašeho, abychom se z zřiezenie propustili? A když mi to odevřeně oznámíte, chci vám slušnú na vaše psaní odpověď dáti. d) B. m. ƒ1519] před 13. Aug. Pane strejče! Jakož nám VMt mezi jiným takovú na naši žádost odpověď dáváte, dotazujíc se, na tom-li předse stojíme, že bychom pana Jana, bratra našeho, vedle zřiezenie předkuov našich a našeho a vedle přiznánie našeho ckami podniknúti nechtěli, a ten-li jest úmysl náš předse, jestliže jest vuole VMti a bratra našeho, abychom se z zřízenie propustili, a když VMti to oznámíme, že nám teprv slušnú odpověď na naše psanie dáti ráčíte. I milý pane strejče! Zdá se nám, poněvadž ty otázky předkem jsú od VMti vyšly, že jest slušný, abyste VMt nám svuoj úmysl v tom oznámili; avšak poněvadž žádáte v té věci odevřeně úmysl náš znáti: račtež věděti, že sme vdy na tom, že

Strana 240
240 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. my se pana Jana, bratra našeho, podniknúti nezdalujem tak a puotud, puokudž v první ceduli sme VMti oznámili. e) B. m. 1519, 13. Aug. Páni strýci milí! Nepochybuji, že v paměti máte rozchod, jaký je se mezi námi stal, vo ty ruoznice, které jsou a jak jsou a na který zpuosob, kdež jste naj- posléz ke mně přišli, žádajíc toho, že jiných přátel nemáte, nežli pana kancléře, k té potřebě vaší, kteréhož já vám rád přeji, jakožto toho, keréhož jsem jináč nepoznal, než dobrým přítelem býti poctivosti naší i rodu našeho, a že z země nyní ven vy- jede, prosíc, abych do jeho příjezdu strpenie měl, kdež jsem to rád k žádosti vaší udělal. Pak již je se teď chvíli zase navrátil, a tak jakž zprávu mám, doma jest na Bechyni; protož na vás žádám, že mi odpověď dáte. Z žádné jiné příčiny toho ne- žádám, než že bych nerad v těch ruoznicech, kteréž jsou mezi námi, dlouho stál, neb nyní sněm má býti stavu panského i také vladyckého na hradě Pražském, ten den po sv. Jiljí, a potom hned brzy soud, ješto kdyby před sv. Jiljí ta se věc nesešla, že by se potom z těch příčin prodlíti mohlo; kdež já znaje léta svá a nedostatek zdravie svého, obávaje se, kdyby pán Buoh v tom smrt na mne dopustili ráčil, abych vás měl na tomto zpuosobu, v kterémž nyní jsme, odemřieti, pro posměch i úštípek budoucí, kterýž by mi z toho, bez mého provinění, přijíti mohl, kteréhož bych se nerad v živnosti i po smrti, puokudž by byla boží vuole, dopustiti chtěl. In tergo: Actum sabbato post festum s. Laurentii martiris 1519. f) B. m. [1519] po 13. Aug. Páni strýci milí! Jakož pan Jindřich, strejc muoj a bratr váš, po panu Jindřichovi Hrušovském, hajtmanu našem, ukázav mu list od najvyššieho pana kan- cléře, poručil mi povědieti jmenem svým i vaším: kdež jest mi týž pan Hrušovský zprávu toho dal, že vám pan kancléř píše, že ta věc, kteráž jest mezi námi, mezi tímto časem a svatém Jiljím jednána býti nemuož, a to proto, že by on vo sv. Barto- loměji pro některé pilné věci, které by se ne samého jeho osoby, ale mnoha jiných dotýkati měly, v Praze býti mušel, než mezi svatém Václavem a svatém Jiljí že by se pan kancléř k tomu uprázdniti chtěl, při tom mne žádajíc, abych já toho mezi tiem časem den jmenoval. I milí páni strýci! poněvadž jste sobě z těch dvú cest, keré jsem vám byl a z kerých příčin předložil, tu, kteráž se mně horší a zlá zdála, oblíbili, i vedle toho vašeho rozchodu, jak jsem já se vám podvolil, na žádost vaši jmenuji vám toho den k konání mezi námi na den vyvýšenie sv. kříže najprv příštieho [14. Sept. v Vodňanech, abyšte se tu najíti dali a s sebou vzali přátely, kteréž se vám zdá; a já též také dá-li Buoh tu na ten den budu. (Ostatek této sbírky viz v díle XII. Archivu Českého.)

Strana 241
A. XXIX. LISTY PANÍ PERCHTY LICHTENŠTEINSKÉ Z ROŽEMBERKA. Vydává August Sedláček. Připomenuti. O paní Perchtě a nešťastných jejích osudech od počátku našeho století nejednou již psáno, ale v starší době většinou od lidí, kteří minulosti naší, mravův a způsobův 15. století neznalí byli a romantické názory svého věku na ujmu pravdy do vypravování svého vplétali. Sběrateli pamětí Perchtiných, kteréž se tuto na světlo vydávají, šlo tudíž o to, aby se tyto nejapné přílepky vymítily a věci, jak v skutku byly, vylíčily, což se jiným spůsobem státi ne- mohlo, než čistým neposkvrněným zřídlem, jakož teče ze samých pamětí. Obdržev povolení od Jeho Jasnosti Jana Adolfa knížete ze Švarcenberka, aby mohl pracovati v bohatém archivu Třeboňském, a uživ potom laskavé podpory p. archiváře Theodora Wagnera, tím spíše měl se k vydání listův Perchtiných, čím méně jest vůbec rodinných dopisův z 15. století, neřkuli jedné osoby, jako se zachovaly u Perchty. A poněvadž jsou listy ty samy sebou pěkným obrazem kulturním a výbornou známkou oněch dob, nad to pak mluvou lahodnou psány, zajisté se jimi všem milovníkům dějin a upřímným Čechům platně poslouží. Listy tuto uveřejněné obsahují netoliko dopisy Perchtiny písaři jejími psané, nýbrž i odpovědi k nim a některé jiné listy, v nichž se o Perchtě a osudech jejích píše, konečně i připomínku takových listův, kteréž jsou potřebny k chronologickému určení listův nedato- vaných. Sbírka tato jest, pokud možno, úplná, obsahujíc však jen listy české, kromě jediného německého, který sice již několikráte, ale nikdy správně, vytištěn byl, a česká regesta všech listův Perchty se dotýkajících. Nejvíce listův tištěných nachází se v Lichtenšteinském od- dělení registratury genealogické v archivu Třeboňském; psány jsou vesměs na dobrém tuhém papíře, ale žádný z nich není vlastní rukou Perchtinou podepsán. Na všech se spatřuje cvi- čená ruka tehdejších písařův. Srovnány jsou v Třeboni jiným pořádkem, než se spatřuje v této sbírce. Bylo jich asi více r. 1602, když archiv Rožemberský na Třeboni urovnáván, ale od té doby se jich několik ztratilo. Některé z nich snad ztraceny ještě před urovnáním učiněným V. Břežanem. Největší část ztracených odklidil kamsi Světecký, úředník archivu v minulém století, ale šťastnou náhodou zachovaly se některé z nich v opisech. Světecký chtěje spořádati Archiv Český XI. 31

Strana 242
242 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka. pokračování Diadochu, opisoval celé listy do 4 velikých foliantův a opsané originály někam stranou odkládal; dílo jeho jest tudíž vzácnou schránkou mnohých listův historicky důležitých. Z něho jsme vybrali několik kouskův nesprávně sice opsaných, ale proto přece pravých a dobrých. Konečně jsem také, pozdržev se při pracích svých v Lounech, viděl lístek jeden Perchtin, kterýž majitel jeho pan A. Merz k opsání laskavě zapůjčil. Jest to proužek papíru čtyřikráte přeložený beze vší signatury archivální. Pořádati listy podlé času a doby bylo věcí velmi nesnadnou a sotva se kdy dokonale provede. K docílení jistoty probrány současné paměti v archivu Třeboňském a srovnány s listy nedatovanými, ale výtěžek byl skrovný. Mnoho k tomu se přispělo i tím, že se srovnávalo písmo listův, čímž se poznalo, které jsou k sobě blízké časem, konečně se i doušky srovnaly s listy podle přeložení svého, čímž dokázáno, které kousky pojednou posílány byly, při čemž při všem tehdejší p. archivář Th. Wagner a p. adjunkt Felix Zub radou a pomocí skutečnou nápomocni byli. Perchta, dcera Oldřicha z Rožemberka († 1462) a sestra Jindřicha († 1457), Jošta († 1467) a Jana z Rožemberka († 1472), narodila se asi r. 1429 z mateře Kateřiny z War- temberka, a zamluvena r. 1449 dne 9. února Janovi neb Hanušovi z Lichtenšteina, za něhož vdána v podzimí téhož roku. První dnové manželství ubíhali jí dosti vesele, ale potom shrnulo se na nešťastnou ženu tolik útrap, že jinak lépe vylíčeny býti nemohou, nežli žalostnými listy jejími. Přese všechno napomínání nepolepšil se její osud. Čas od času oddávala se nadějím, a jediným potěšením byly jí děti její a cesty do otcovského domu aneb na Strážnici. Konečně ujela od muže svého a žila po jeho smrti (1473) pokojně ve Vídni, kdež r. 1476 ve čtvrtek po sv. Marku život dokonala. Pochovali ji v staré Lichtenšteinské hrobce v kostele Matky boží u Skotů. Dcera její Eliška provdala se roku 1467 za Jiříka z Pottendorfu, jediný syn zemřel tuším před mateří. Kde není zvláště poznamenáno, jest vše v originále; co jest konceptem a kopií, všude vytčeno. 1. 1440, 4. April. — Jan papežský legat a arcibiskup Argenský dovoluje Oldřichovi z Rožemberka a dětem jeho Jindřichovi, Jodokovi, Anéžce, Bertě a Lidmile, aby si mohli voliti svého zpovědníka a dosáhnouti tím rozhřešení ode všech hříchů. D. v Novém Městě Salcburské diecese r. 1440 dne 4. dubna. (Lat. Rožemb. arch. v Třeboni II. 13.) 2. 1441, 4. Septb. — Mikuláš volený arcibiskup Pražský a legat koncilia Bazilejského povoluje v týž rozum. D. v Krumlově r. 1441 dne 4. září. (Lat. R. ar. II. 14.) 3. 144., v Krumlově. — Anéžka a Perchta z Rožemberka bratru svému Jindřichovi touží, že k nim nejede. (Světeckého paměti I. 445, kopie.) Uroz. p. p. Jindřichovi z Rožmberka bratru našemu milému buď dán. Modlitvu svú vzkazujem, urozený pane bratře milý, a velmi děkujeme TMti

Strana 243
z let 1440—1449. 243 z toho pozdravení v krabičce a zvláště z toho pozdravení, že se k nám vrátíš tento masopust. A všickni nám zle tuší, že nepřijedeš, ale myť tobě vždy věříme, že nad námi zrádně neučiníš. Pakli nepřijedeš, žeť nám to pozdravení v krabičce nic platno nebude. A sestrať praví, žeť vždycky ten vůl velký v špitále dojí, čekajíc tebe s mlékem. A prosíme tebe pro Bůh všecky, aby se k nám tento masopust vrátil. Datum in Crumlov f. II. post b. Dorotheae v. Dán pode vzchodem jedúc smetanu. Anéžka a Perchta z Rožmberka. 4. 1449, 9. Febr. v Krumlově. — Oldřich z Rožemberka zamlouvá dceru svou Perchtu Hanušovi z Lichtenšteina k stavu manželskému podlé českého zemského práva a pod základem 1000 kop, slibuje po ní dáti 1000 kop věna, kteréž má Hanuš obvěniti a zapsati na hradě Štýrece, tak aby se paní odtud 250 kop vydávalo. Složení manželské má býti v neděli před sv. Havlem [12. října] buď na hradě Krumlově aneb v 8 mílích v okolí; v 8 nedělích potom mají se oboje jistoty napsati a na Krumlově vyměniti. D. na Krumlově v sobotu po hro- mnicích r. 1449. V týž rozum a téhož dne přiznává se Hanuš k této smlouvě a slibuje zdržeti pod základem 1500 kop. (Německé originály spečetěné téhož znění mutatis mutandis v Třeb. ar- chivu L. ar. 1 a 2.) 5. 1449, 12. Octb. v Krumlově. — Oldřich a Jindřich z Rožemberka zapisují 1000 kop dluhu věnného Hanušovi z Lichtenšteina, zeti a svatu svému, kteréž povinni jsou v roce na hradě Štýrece vyčísti; pokud by tak za rok neučinili, mají potom na den sv. Jiří aneb 14 dní potom 50 kop úroku z panství Velešínského platiti a na Štýrece položiti. Tolikéž mají platiti potom o sv. Havle a pořád dvakráte do roka, dokud úrok jistinou nevyplatí. Svědčí Jan hrabě z Šaumberka a Reinprecht z Walsee. D. na Krumlově v neděli před sv. Havlem roku 1449. (Něm. L. ar. 3.) 6. 1449, 23. Octb. v Strakonicích. — Václav z Michalovic mistr Strakonický píše Oldři- chovi, že ke svatbě k němu, ač nemocen, přijíti chce. (L. r. otištěno v III. díle A. Č. str. 56.) 7. 1449, 6. Novb. v Telči. — Jan z Hradce Oldřichovi z Rožemberka, omlouvá se, že k němu přijeti nemůže. (L. r.) Uroz. p. p. Oldřichovi z Rozmberka přieteli mému milému buď d. Službu svú vzkazuji ur. p. a přieteli milý! Jakožs mi před tiem psal, abych k tobě přijel, i milý pane rač věděti, žeť bych to pro tě velmie rád učinil, netoliko tu než i dále bych chtěl pro TMt jeti, ale to Buoh vie, žeť mám některé pilné věci činiti; i také pan Zdeněk Brtnický na to mi žádné odpovědi nedal, jakožť sem jemu 31*

Strana 244
244 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka psal, mám-li naň péče jmieti. I nehodíť mi se odjeti, jakožť TMt sám tomu rozuměti muože. I věřímť, že mi v tom za zlé jmieti nebudeš. D. in Telcz f. V. post f. OO. SS. a. 1449. Jan z Hradce. B. 1449, 6. Novb. v Telči. — Týž Jindřichovi z Rožemberka o téže věci. (L. r.) Ur. p. p. Jindřichovi z Rozmberka přieteli a tovaryši mému milému. Službu svú vzkazuji uroz. p. přieteli a tovaryši milý! A vědětiť dávám, žeť nebudu moci býti u vás pro některé věci, ježto o tom také píši p. otci tvému. I věřímť, že se p. otcem svým mluviti budeš, aby mi v tom za zlé neměl, neboť to Buoh vie, žeť bych k JMti rád přijel tu i dále, kdež by mi rozkázal, bych neměl Jan z Hradce. tak pilně činiti. D. in Telcz oc. f. V. post 0O. SS. a. 1449. 9. 1449 v Mikulově. — Perchta Jindřichovi bratru svému píše žertovně, posílajíc mu medvěda (?) (L. r.) Dem edlen herren hrn. Hainreichen von Rosenberg, meinem lieben brüder. Mein willig dienst beuor, lieber bruder! Ich schikch euch hie zu mein va- schungnarren, vnd mir in seiner narrenwais vil süss gessen hat, und lazz ew wissen, das er ew nachredt vor mein vnd vor anderen gueten lewten, wie das ir im ver- sprochen habt zwen wind. Vnd ich in ew nicht pös hab mugen in die hend geben, wen ich anttwurt ew in mit dem brief vnd bitt ew, das ir in strafft vnd aus den henden nicht lasst vnd im die hendt hinder ruken pind vnd mit ew gen Crumenaw furret vnd in dan in das honikvas legt vnd daraus leckcht, vnd ich nach im wider schikch. Vnd getraw ew lieber bruder, ir werdet das tun, wen er sein wol werdt ist. Vnd was er auf ew geredt hat, das wil ich ew nicht als verschribn, vnd wan ir in vmb das strafft, so wil ich ew mer von im sagen, wen ir obgotwillen zu mir kommen werd. Wan ir in in das honik vas leget, so ertrenket in darin nicht; wen er ain ander jar zu der narrenwais wol fugen mag, darumb bitt ew die Schirmerin, das ir sein schonet von seines alter wegen vnd seines glatz, den er hat, welicher geleich zu weistumb ist, vnd in damit nerret, als die Schirmerin in damit genert hat, vnd er wol wais, was das gewesen ist vnd sein wollust damit gehabt hat. Vnd im ain guete pratne maws gebt, das er der zend nicht auspeiss. Vnd bitt ew lieber brüder, ir wellet im den brief geben, das er in selbs über less. Geben zu Nicolspurg am fritag. Pericht von Rosenberg hern Hansen von Lichtenstein gemachl.

Strana 245
z roku 1449 a 1450. 245 10. 1449, m. Novb. Decmb. v Mikulově. — Panny Perchtiny píší žertovně Janovi z Rožemberka, toužíce po něm, a jak si času ukracují. (L. r.) Uroz. p. Janu (?) Žaludovi buď ..... náš ty nejmilejší dd. Modlitbu svú vzkazujem vždy poddanú. Rádybychme slyšely, by se TMt dobře měl, žeť my se děkujíc Bohu dobře mame, že po TMti velmi túžíme, milý pane. [Jest mi toho velmi žel, žeť s TMtí sama nemohu mluviti, žeť mi se zdá, že dobře sto let, jakž sem TMti neviděla, a syna mého dobře juž tisíc let, jak jsem ho ne- viděla. Ač vás nevídám, protoť vás nezapomínám; také neračte mne zapomenúti pro mú krátkú vieru, to sem pro vydánie. Také TMti věděti dávám, žeť sem se zde málo polepšila i se paní, že juž v kostky hráme, že sme se nic lepšieho od Němcóv nenučili [sic]. A milý pane, aby pověděl ode mne synu mému modlitbu, a prosímť, aby na mého syna laskav byl, žeť zde nic neblázním, jedinéť se na TMt chovám, kdežť se TMtí shledám, žeť dosti [bláz]novstvie dám. Já Machna Koník modlitbu svú vzkazuji, pane mój milý. Dán na Niklspurgu v neděli oc. Panna z Šiermarka a panna Machna. 11. 1449 m. Novb. Decmb. v Mikulově. — Perchta otci svému Oldřichovi, že velice po něm touží a aby jí nezapomínal. (L. r.) Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, panu otci mému milému buď dán. Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane milý! a s pravú vierú bych ráda slyšela, by se TMt dobře měl; a jáť se také děkujíc pánu Bohu dobře mám, jedné žeť po VMti nemohu odtúžiti a velmi žádám srdečně TMti viděti, nebo bych sama TMt nejradši ohledala, kterak se TMt má. A když to nemuož býti, ale teďť jsem k VMti proto posla poslala, abych zvěděla, kterak se VMt má. A milý pane, prosím TMti, aby mne ráčil nezapomínati a ráčil na mne laskav býti, nebo bych toho nikudy nerada na TMti ztratila, než vždy bych ráda tak činila vešem, jakož by se TMti líbilo. A s tiem Perchta z Rozmberka. TMt milému Bohu porúčém. D. Nyksspurg. 12. 1450, 11. Jan. v Mikulově. — Perchta otci svému Oldřichovi, litujíc, že se s ním nemohla setkati ve Vídni. (L. r.) Ur. p. p. Oldřichovi z R. p. otci mému milému b. d. Modlitbu svú vzkazuji, uroz. pane milý. A s pravú vierú ráda sem uslyšela, že sej TMt ve zdraví od královy Mti vrátil, a tak jakož mi TMt píše, že jest byl TMt na tom ostal, že sem měla k TMti tu do Viedně přijeti, a já sem se [k] tomu

Strana 246
246 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka také nadála a tomu sem se velmi těšila zvláště proto, že bych TMt přieliš ráda ohlédala, aneb mi jest toho potřebie. A když je to nemohlo býti, ale TMti přéliš děkuji z toho poselstvie, kteréž jest TMt učinil ke mně. A jakož mi TMt píše, že se TMt naděje, že by se mněl TMt v skuoře u královy Mti býti a že by se TMt tu se mnú shledati [mohla], ale bojím se, že mě TMt jedné tiem těší. A prosím, rač mi to odpustiti, žeť jsem TMti tak psala, jakoť bych TMti nevěřila, neboť bych TMt přieliš ráda viděla. A TMti stará paní velikú modlitbu vzkázala. A s tiem TMt milému p. Bohu porúčém. D. na Nykšpurce tu neděli po třech králích. Perchta z Rozmberka. 13. 1450, c. 20. Febr. — Perchta otci svému Oldřichovi, naříkajíc na svou tchyni a noviny píšíc o nesvornosti v rodu Lichtenšteinském. (L. r.) Uroz. p. p. Oldřichovi z Rozmberga, panu otci mému milému buď dán. A milý pane! Tak jakožt jsem TMti psala v prvniem listu, žeť se dobře mám, tohoť pohřéchu nenie, bycht se dobřě měla, než mámť se velmi zle. A tohoť TMti žaluji, žeť jsem v tak neřádném bydle, ježtoť mu pro nic nemohu obyknúti, neboť jsem pravá almužnice té panie, neboť všeho z jejích rukú čekám, a ještěť bych ráda čekala, byť mi bylo druhdy dáváno, nebo je to nepodobná věc, byť tiem žena vlásti měla, čímžť ona vládne a cožť v rukú má. A ještěť bych to všecko snáze tr- pěla, než milý pane, toť mi je velmi těžko, ještoť jsú tak přéliš zle s sebú, neboť jest pohřéchu nynie pán proti svému strýci učinil, jěžtoť se toho bojím, žeť toho bez své hanby nebude moci opraviti; nebť se mají o to u Viedni súditi a mátať obojí proti sobě své přátely mieti, a tak tomu tuším, žeť bude také TMti rady k tomu žádati. A rač věděti, že jel do Viedně u masopustní neděli, žeť hoj' ani Šek ani žádný zdržeti nemohl, žeť je tak bez svých dobrých lidí sám jel, ježtoť žádný nevie, coť chce jednati. Protož milý pane, rač věděti, žeť jsem u veliké tesknosti a u ve- likej núzi; protož milý pane, prosím TMti, muožli to býti, rač se k tomu přičiniti, ať bych se mohla s TMtí brzo shledati. A tak jakožt sem TMti prvé psala, proséc, aby mě ráčil k sobě uprositi, tak mi se zdá, bude-li toho TMt žádati, žeť TMti v tom neodpovie; pakliť se TMti nezdá, ale prosím TMti rač ke mně Rúsa poslati, ať mé bydlo ohlédá. Ale bylať bych dávno k TMti poslala, ale čekalať jsem vždy polepšenie a nechtějíc toho tak na TMt znésti; ale jižť mi je toho Šek neradil, bychť tak dlúho mlčela, a tak mi radil, abych na TMti Rúsa sem požádala. Prosím TMti, rač mě tiem utěšiti u mej veliké tesknosti a račiž ho ke mně poslati, ať to očima uzří, kterakť mne chovají, nebť mi toho již veliké potřebie, neboť bych TMti vuoli ráda věděla, kterak bych v tom mohla býti; ale rač věděti, žeť mi se v tom již přéliš velmi stýště. A milý pane! věřímť TMti, že mě TMt toliko jim k vuoli

Strana 247
z roku 1450. 247 poddá, ale ať bych já také v tak veliké tesknosti nebyla, a proto jsem tak psala věřéci TMti, že račíš mé neřádné bydlo opatřiti. A všemť jsem psala, žeť se velmi dobře mám, krom jediné TMti a panu Jindřichovi; a protoť jsem tak psala, neboť mi je to muoj Jindřich*) psal, ještoť to věděno nebude. A prosím, rač jej sám čísti a žádnému ho neukazovati. 14. 1450, 26. Febr. v Krumlově. — Oldřich z Rožemberka Perchtě dceři své, že se nemůže s ní shledati a že se postará, aby přijela na Krumlov. (Koncept L. r.) Paní Perchto dcero milá! Jakož si mi do Viedni i sem psala, žadaje se mnú a s bratřími svými shledání, pakli by toho býti nemohlo, ale ať bych k tobě Rúsa vypravil: tomuť sem všemu dobře srozuměl i dávámť na vědomie, že v tuto sobotu ocavád vyjedu na Zviekov, a tu se mám se panem Alšem a s jinými ubrmany sjieti, a odtud pojedu do Pilzně také k uloženému roku, a tak že se nynie v této mieře shledati nemuožem. A také nezdá mi se za podobné, bychť nynie Rúsa k tobě vy- pravil; než když bohdá zasě přijedu, chciť na to tak mysliti i tě obeslati, aby sem ke mně přijela, abych sám s tebú o ty věci rozmluvil, a tu bohda i s bratrany svémi rozmluviti budeš moci. Protož milá dci, nemluv v té mieře dále nižádným o ty věci, a když se bohdá sjědem, poradímť i přičiním se k tomu, ježto bohdá ty věci dobře pójdú. A prosímť tebe, prosiž za nás milého pána Boha, ať nám ráčí pomoci, aby búrsky v zemiech staveny byly a nám dal, což by duší našich spasení bylo. D. Crumlov f. V. post Invocavit a. 1450. 15. 1450, 16. Mai v Mikulově. — Perchta Oldřichovi otci svému, tážíc se na zdraví jeho a toužíc po shledání s ním. (L. r.) Uroz. p. p. Oldřichovi z Rozmberka, otci mému milému buď dán. Modlitbu svú vzkazuji urozený pane milý! A milý pane, velmi bych ráda sly- šela, by se TMt dobře měl; a byliť jsú mi o TMti zlé noviny pověděli zajisté, že by TMt umřel. Já jsem se tiem byla velmi zamútila, neb velikú péči o to mám, kterak se TMt má; a prosím TMti, rač mi TMt vždy vzkazovati, když by TMt koho viděl, ježto by mě měl viděti, kterak se TMt má. A tak jakož jsem prve žádala mého shledání s TMtí, již to snad pohřéchu nebude moci býti, proto že sem sly- šela, že by mělo pole býti. Ale prosím TMti milý pane, račiž již na mě pro Buo zpomenúti a račiž někoho ke mně poslati, ježto bych mu mohla toho svěřiti, což mi se děje, a druhéť, by očima viděl, neboť velikú núzi trpím s tú hřéšnú mateří, neboť mi se již v tom velmi stýště. A prosím TMti, račiž mú věc tak zjednati, ať *) T. j. písař Jindřich.

Strana 248
248 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka by mi se jinak dálo, nežť mi se děje. A prosím TMti, rač mi odpustiti, že TMti o to tak často píši, neboť ja neviem, k komu bych se mohla lépe utéci než k TMti. A prosím, rač mne nezapomínati, všakt jsem vzdy TMti, bychť ještě dále byla. A prosím TMt, rač kázati poslu zaplatiti od té cesty. A s tiem TMt Bohu porúčém. D. na Nyklšpurce v sobotu po božém vstúpení. Perchta z Rozmberka. 16. 1450, 3. Jul. v Mikulově. — Perchta Jindřichovi bratru svému prosíc, aby se s ním shledati mohla, a zprávu dávajíc o tom, co viděl v Mikulově Aleš ze Šternberka. (L. r.) Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka bratru mému milému buď dán. Modlitbu svú vykazuji ur. p. a bratře muoj milý! A ráda jsem uslyšela, že se TMt ve zdraví domuov vrátil. A jakož mi TMt psáti kázal, že to ráčíš zjednati, když se z Pelhřimova vrátíš, abych se s VMtí shledala: milý pane Jindřiše, smiluj se nade mnú pro milý Buoh a rač to zjednati, což muožeš najspieš, a pomozte mi pro Buoh na malú chvíli od té čeledi, nebo ze mě budete mieti zádušie, jako byšte hřéšnú duši z pekla vyvedli. Také mi píšeš, abych nynie nechala všeho psanie i vzkazovánie a že vieš, proč mi toho bráníš. Milý pane! Zda se to poselstvie pánu nelíbí, kteréž jest učinil pan Aleš o mě? Milý pane, rač věděti, žetě to muoj po- čátek k němu nebyl, bychť já toho na něm žádala, byť on to na pána znesl, než poněžť mi je on mnoho věcí pověděl, coť mi se děje, od jiných zvěděv, než ode mne, a takéť jest u nás dobrú chvíli byl; tuť jest pak očima viděl, ježtoť jsem před ním nemohla zapřéti, a kdyžť jsem zapřéti nemohla, tehdyť jsem tepruv svolila, ať by to pánu věděti dal, nebť mi on jest tak řekl: svol já k tomu nebo nesvol, že to on vždy chce na pána znésti a že mní, že pánu na tom vděk učiní, neboť tomu ižádný nemuož věřiti než ten, ktožť mě v tom vidí. A nynieť jsú mne v tej núzi nechali, vyjevše i on i mátě, nechavše mne s tú čeledí, ježto sobě neviem s ní kterak činiti, ježtoť ještě tu čeleď doma mám, ježtoť nade mnú viec vládne, než já nad ní. A ža- lujiť milý bratře, žeť mi jest něco kázal dáti své mateři, jeda pryč, a onatě také jela a nic mi je nedala. A jáť věřím Bohu, žeť činím tak, jakž ste mi kázali; protož věřím VMti, že mi toho dáte dobrým požiti. A milý bratře! teď posélám košili, prosím, aby ráčil pro mě v ní choditi, ačť jsem kolivěk stará bába. A milý pane! ještěť za to vždy prosím dřéve, nežliť bych k vám jela, atě někto prve ke mně poslán. Také mě prosíš, ať bych za tě Boha prosila; nikdyť já tebe nemohu zapo- menúti ani v svých hřéšných modlitbách. Také máš list ode mně u pana Alše, jedné TMt i žádný jiný. A s tiem TMt Bohu porúčém. D. na Nykolšpurce v pátek před sv. Prokopem. Perchta z Rozmberka.

Strana 249
z roku 1450. 249 17. 1450, 16. Septb. na Krumlově. — Oldřich z Rožemberka Oldřichovi hraběti Celskému žádaje jej, aby nesvorné pány z Lichtenšteina smluvil a smířil. D. na Krumlově ve středu po povýšení sv. Kříže r. 1450. 1450, 30. Septmb. — Odpověď, že tak učiněno bude. Dáno na den sv. Jeronyma. (Něm. L. r.) 18. 1450, 7. Novmb. — Hanuš z Lichtenšteina zapisuje manželce své 2500 kop věna je- jího i s obvěněním na zámku Štýrece. 1450, 9. Novmb. — Linhart biskup Pasovský, jako vrchní pán manský, téhož zápisu věnného potvrzuje. (Obsaženo v listu 1452, 12. Mart.) 19. 1450, a. 12. Novmb. ve Vídni. — Perchta Jindřichovi bratru svému, že jednání s manželem jejím nesnadně jde, prosíc za přímluvu jeho, aby byla odpuštěna na Štajrek. (L. r.) Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka bratru mému milému buď dán. Modlitbu svú vzkazuji, uroz. pane a bratře muoj milý! A ráda bych slyšela, byšte se všickni dobře měli. A milý pane, vědětiť dávám, že o ty věci, o kteréž ste mluvili s mým pánem, rač věděti, žeť mi velmi nesnadně jdú a že jsem o to od něho velikú tesknost měla a několiko zlých slov od něho slyšela. A nerozumiem tomu, byť to sám od sebe zjednal, než rač věděti, že pan Ebrštorfar s velmi velikú pilností v tom jde, a tuším tomu, nebudeliť jeho zjednánie, žeť nic nebude. Protož milý pane, prosím TMti, aby ráčil o to s pilností psáti panu Ebrštorfarovi, aťby toho pilen byl i všeho jiného, cožtě mně potřebie; nebo nebudeliť toho, rač jistě věděti, žeť pohřéchu dobře nebude. A tak tu naději mám, cožť mohu rozuměti, žeť pohřéchu zle má věc s ním bude. Protož věřímť, milý pane, že mi za zle mieti ne- budeš, žeť já toto všecko tak TMti píši, nebť to z veliké viery činím. Také nemohuť tomu nižádným kusem rozuměti, byť mě chtěl na Štajrek odpustiti, a jižť pak po- jedu k své mateři. A kdyžť mi se pak viece přihodí, tehdyť za tebú posla hned pošli. A Šermaryn tě vzkázala velikú modlitbu. Datum u Viedni. Perchta z Rozmberka. Douška k tomu: Milý pane, prosím tebe, rač se k tomu přičiniti, ať na Šteyrek přijedu, což muož najspieš, neboť jsem pohřéchu to zvěděla, ježtoť se nehodí po žádném vzkázati ani psáti, nebtě ta věc, ježtoť již nemuož horšé býti. A bych to byla zvěděla za tebe, byla bych za to velikú věc dala. A věz pohřéchu, žeť snad o mé hrdlo platí. A pro Bu nemeškajte tiem. A dálit mi milý Buoh s tebú shledati, jestližeť toho dočkám ve zdraví, poviemť ty věci, ježto se jim podivíš.

Strana 250
250 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka 20. 1450, a. 22. Novb. — Perchta Oldřichovi, otci svému, naříkajíc na velikou svou bídu a ne- laskavost svého manžela. (L. r.) Uroz. p. p. Oldřichovi z Rozmberka p. otci mému milému d. Službu svú vzkazuji TMti, ur. p. p. m., a ráda bych věděla, by se TMt dobře měl i se všemi. A milý pane! vědětiť TMti dávám, žeť já se mám jako jedna sirá a žalostivá žena a od vás ode všech přieliš opuštěná, a věřím toho pánu Bohu, žeť, jsem toho VMti nikdy nezavinila. A by tomu byl milý Buoh ráčil, by mě byl ten den mrtvú viděl, kterýžs mě den jemu dal, byl by toho TMt větší radost měl, nežli jie nade mnú dočkáte, jestli že mě neopatříte. Protož, milý pane, milý otče, slituj se nade mnú, jako otec nad svým dietětem, a rozpomeň se na to, milý pane, žeť jsem se z své vuole nevdávala. I volámť a žádámť již pomoci i z práva, jakožto dietě od votce; i rozpomeniž se, milý pane, nad svú vlastní krví pro Božie milosrdenstvie. A psalať jsem bratru široce i vzkazovala častokrát žádajíc, aby to na TMt znesl; neviem, učinil-li je to, neb mi mé poselstvie nic nezpomáhá, ani to, což vaši služeb- níci sami očima vidie. Protož milý pane, chciť TMti tuto něco pilnějšieho popsati, cožť mě potykuje, aby TMt věděl, žeť darmo ....... nečiním a darmo tak s velikú pilností pomoci [nežádám. A milý] pane, račiž věděti zajisté, že jsem častokrát od dobrých a poctivých lidí vystřiehána, abych se varovala před mateří i před ním, že na to jdú, aby mě otrávili, a že by mi se to bylo již dávno přihodilo, než že mi toho nesmějí pro mú čeleď učiniti, bojéc se, aby toho na TMt nevznesli. A byť to směl učiniti pro TMt, jižť by rád všecky preč poslal, aby jedné toho mohl dojíti. A tomuť já sama dobře rozumiem, žeť by mě rádi z světa zprovodili, a o toť lidé zevně mluvie; a jáť jsem to bratru věděti dala a žádajíc toho, aby o to s ním mlu- veno bylo, že mu i mého hrdla nevěříte, zda by to věda, že vy tomu rozumiete, i ne- směl mi nic učiniti. A viec rač věděti, žeť mi tak velikú nelásku okazuje, že kdež mě kolivěk uzří, tu přede mnú uteče, a žeť to mohu chutně za pravú pravdu psáti, žeť je se mnú od vánoc jedinú mluvil, a toť mi se je pro Špána stalo. A spat ke mně také nikdá nechodí. A jižť jsem všeho pokusila, žeť jsem za ním do pivnice i do kuchyně i do marštale chodila, kdežť jsem ho jedné mohla uhoniti, aby se mnú mluvil, a ontě přede mnú utiekal, ano to mnoho zlých i dobrých vidělo. I jestiť mi toho tak žel i tak hanba za to, že div, že se srdce ve mně nepřepučí. Dán [sic]. Perchta z Rozmberka. 21. 1450, 14. Novb. na Krumlově. — Oldřich Perchtě, dceři své, těše ji a posílaje peníze. (Koncept L. r.) Uroz. p. p. Perchtě z Lichtenšteinu a z Nyklšpurku, dceři mé milé. Dci milá! Věděti dávám, že se děkujíce Bohu dobře máme s bratry a se-

Strana 251
z roku 1450. 251 strami tvémi, téhož bych tobě také rád přál. Protož milá dci, měj se dobře a odlož všeckny tesknosti od sebe, budiž vesela a dobré mysli; věřímť, že to učiníš. A na- ději se, že sě bohdá skůro uzříme. A takéť posielám deset zlatých uherských k tvé potřebě. A sě i lépe bohdá oznámíš. A prosímť tebe, daj mi věděti, kterak se máš, nebť bych velmi rád viděl, by se dobře měla. [Postskript.] A také mi pravil Jindřich bratr tvój, že si ty penieze, kteréž sú tobě dali zde, téměř všecky vydala, a tohoť sem byl nevěděl. D. Crumblow sabbato post Martini annorum [sic]. 22. 1450, 22. Novb. na Krumlově. — Jindřich z Rožemberka Hanušovi z Lichtenšteina: ačkoliv s ním pominule ve Vídni jednal a jej prosil, aby se k Perchtě laskavě a dobrotivě choval, jako k manželce své, ale protože pověst jde, že by Hanuš panny její a čeládku, které jí otcem dány byly, propustiti chtěl, prosí jej, aby se k ní s pannami jejími choval laskavě jako k slečně Rožemberské a paní Lichtenšteinské a ji na Štýrek, kdyby slehnouti měla, poslal. D. na Krumlově v neděli po sv. Alžbětě r. 1450. Téhož dne a v ten rozum dva prosebné listy k Jindřichovi z Lichtenšteina a Albrech- tovi z Ebrštorfu, aby se přimluvili. (Něm. Lichst. reg.) 23. 1450, m. Novb. Decmb. v Mikulově. — Perchta Jindřichovi, bratru svému, oznamujíc o leknutí svém a rozkázání, kdyby ho již neviděla. (L. r.) Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka, bratru mému milému d. Modlitbu svú vzkazuji, uroz. p. a bratře muoj milý. A .... dobře modlitbu psáti a modlímť se již teď ve jmě Boha i ve jmě matky Božie, aby se již nademnú smiloval, aby se vždy k tomu tak přičinil, abych se s tebú shledala, což muož býti najspieš, a učiň to pro mú i pro jeho duše spasenie a pro mú živost; nebť mi se iž to přihodilo, ježto mi se nezdá, bych mohla na světě lepšého a poctivějšého po- mocníka k tomu mieti nežli tě, neb jsem něco viděla, ješto se psáti nehodí, a zvlášť proto, jestliže bych tebe již viec neviděla, a takéť jsem nemocna od leknutie a od žalosti. Protož prosím tebe, milý bratře, neopúštěj mne a vždy ať se s tebú shledám, nebotě již na velmi zlé přišlo a strach toho viece, milý bratře, jestližeť by mi se v tom smrt přihodila. I věřímť a porúčémť svú duši jako milému bratru, že jie ne- zapomeneš, neboť bude velmi sirá. A také jestliže bych co za svú duši rozkázala anebo svým pannám a své čeledi, kteráž se mnú věrně pracují u mých nemocech, ja takť je i se samu v tom porúčém; ale takť nejsem nynie trudna, než od toho, ješto jsem se velmi lekla, než protoť to porúčém, jestliže by mi se to přihodilo a já tebe již viec neviděla. A o tom nevie žádný z mé čeledi, co mi jest, krom jedné Šer- maryn; pak zdáliť se pánu pověděti, pověz, pakliť se nezdá, ale učiň, jakž se najlép zdáti bude. D. na Nyklšpurce. Perchta z Rozmberka.

Strana 252
252 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka [D.] Ale nemienímť toho ani otci ani žádnému prve pověděti, než tobě; a prosím tebe, nedaj mi o to viece sláti, ač dáliť mi Buoh zdravie, nebť cožť šeli, toť mi ještě vše někto dobrý pójčévá; také posel nemá žadnému pověděti, byť ode mne byl, než má řéci, žej k tobě ode p. Puchoméře posláni. A prosím tebe, ať by mi na ten list žádný neodpisoval, než ty sám svú rukú, a jestliže by měl přijeti, daj mi věděti, který den. 24. 1450, m. Decmb. v Mikulově. — Perchta Jindřichovi, bratru svému, kterak chtěli panny její odbyti a jak nelaskavě o ní manžel její mluví. (L. r.) Uroz. p. p. Jindřichovi z R. bratru m. m. b. d. Modl. sv. vz., ur. p. a br. muoj milý. A rádať jsem uslyšela, že se dobře máš, ale jáť se dobře nemám, neboť se je pohřéchu mé bydlo nic neopravilo, právěť jsem v též přišla jako i prve, a bojím se, žeť snad ještě huoř bude; a tohoť se bojím, bychť o své hrdlo v tom nepřišla, ač bych kolivěk ráda tvé přikázanie naplnila, jakožs mi přikázala [sic], abych neumierala. A tak milý bratře, jakožs mého pána obeslal o mé panny, z tohoť velmi děkuji, nebť jsem sobě o to tak velmi stýskala, a tys mě tiem pošelstvím velmi utěšil, ježtoť tak poděkovati nemohu, jakožť jsem toho vděčna. Ale jižť jsem byla zoufala, že ke mně nepošleš. A tak jakož TMti muoj pán odpisuje o mých pannách, žej toho úmysla neměl, bez vaše vuole by to chtěl učiniti: rač tomu nevěřiti, žetě ten plný úmysl měl, že- tě je chtěl poslati. A když jest bratr jeho po mě přijel na Nyklšpurg, tehdy je to někomu rozprávěl, že bez meškánie chtie je pryč poslati, a já jsem se toho dověděla, hned jsem p. Eberštorfara obeslala, a on mi zase na to odpověď dal, že je ten plný úmysl měl, žej toho chtěl učiniti, jedné že mu on to radil, aby toho pronic nečinil, leč vám to prve věděti dá. Milý bratře! Tak mi se zdá, byť se to bylo stalo, že bych toho byla srdečnú žalost měla; neb já nic věčího utěšenie ještě nemám, než ty panny. A slyším, žeť mi kaczes dvě jednají, ale neviem toho jistě. A ktožť mi co dobrého přeje, tenť mi každý radí, jestližeť na to přijde, abych jich nebrala, že by to bylo mé zlé. Milý bratře! tak jakožť odpisuje o mém sležení, jestliže by se s svým strýcem nesmluvil, že by chtěl proto mú věc dobře zjednati: pohřéchu jáť v něm malú naději mám, neb staralliť sej kdy málo o mne, toť se nynie málo stará. A to cožť jest před vámi umluvil, jakožt mi je měl zjednati k šesti nedělóm, tohoť mi je nic nezjednal, než p. Eberštorfar sám na se vzal, cožtě vzato. A to cožť jsem s sebú přivezla, k tomuť mi je nechtěl vozu zjednati a ještětě mne tak z Viedně odbyl, že jsem neměla nic na ztravu; by bylo Kodaura nebylo, neviem, kterak bych byla dojela. A milý bratře! tak jakožť prve psala, žeť mi sej něco přihodilo, teď toho dávám kus věděti, že kdyžtě s tiem mým hřéšným pánem někto mluvil, aby

Strana 253
z roku 1450. 253 jinak se mnú bydlel, nechceli pro mě a pro mé přátely, ale pro jiné lidi, že o to velmi lidé mluvie, kterak je se mnú zle; a on mu tak odpověděl, že toho pro nic na světě nemuož učiniti, by se ke mně ochotně postavil, a klna ty všecky, kto muj k tomu radil, že sej oženil, žej toho úmysla nikdy neměl, než že jsú ho k tomu připravili, a že by mě rok neviděl, že by na mě nezpomenul, a že když mě uzří, že mu se mne srdce lekne. A ten se ho tázal, proč to [mluvjí, zda ke mně kakú vinu má; a on mu řekl, že ke mně žádné viny nemá a že ..... huož viny nedává, než tak, že nemuož se mnú ochotně bydliti, že jakže živ na žádnú ženu nikdy laskav nebyl. A ostatkuť se nehodí psáti tak, jakožtě sám o sobě neřádně a zoufale mluvil, ježto bych tomu byla nevěřila, by on o sobě to rozprávěl. Ale jistě jsem toho došla, můj milý bratře; protoť to piši, nebt já tobě nade všecky věřím, a prosím tvé rady v tom, kterak sobě mám v tom učiniti, nebť jsem já se tú řečí velmi zamútila, ježtoť mi nic tieže nenie, než to, žetě se mnú tak zle. A toť již, milý bratře, porúčém, aby v tom učinil, jakožt se zdá. A s tiem tě milému Bohu porúčém. W. Nyklšpurg. Perchta z Rozmberga. [Doušky přilepené]: Milý bratře! ohledej pilně ten list, kterýžt jest na mé věno udělán, neboť jsú se mnú mluvili, že ten list, kterýž jest udělán, že by nic platen nebyl, že jestliže by pan Buoh pána mého neuchoval, že by pan Vilém mohl se na mně všeho dosúditi; a také abyšte pečeti ohledovali, neb má pán páně Vilémovu pečeť, ať by páně Vilémovy nepřiložil a své tak nechal. A věz, milý pane, žeť se muoj pán chystá celý rok u Viedni býti, a pan Jindřich sej již mocně v hospodářstvie uvázal; a tuť se bojím, žeť tepruv malú radost mieti budu. A o svém břichu věděti dávám, žeť ještě nic jistého neviem, než jakož i prvé, ale bojímť se, žeť nic nenie. Muoj milý bratře! věřímť, že mne nezapomeneš, nebť jsem já napřed v milém Bohu a v tobě svú naději položila, protožť věřímť, že mne nezapomeneš. A jáť také tebe svú hřéšnú modlitbú nezapomenu a zvláště nynie, ježtoť za tě velikú péči mám. Pamatuj každú sobotu, žetě vždy za tě mše, ne- muožešli, ale spěj vždy jedné sedm zdráva Maryje. A věz, žeť chci svého posla k tobě poslati, což budu moci najspieš. 25. 1450 a. 31. Decmb. na Valticích. — Perchta Oldřichovi otci svému posílá noviny o rodu Lichtenšteinském po čeledínu, jenž byl propuštěn, naříkajíc nad svým potupením a bídou svou. (L. r.) Modlitbu svú vzkazuji, uroz. p. milý, a srdečně bych ráda věděla, by se TMt dobře měl a zdráv byl. O milý pane! Ale jať se mám tak nebožička, že je div, že nezúfám, ačtě to již přieliš veliké slovo, ale nastojte, všakt nikdá u velikých tesk- nostech neodpočinu a mám proč. Milý pane, dávámť TMti věděti, že tento, kterýž

Strana 254
254 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka TMti tyto listy přinesl, jest jemu odpuštěnie pro mě dáno, a to jest stará paní zjed- nala s tiem šafářem, jakož kuchynnú věcí vládne i pivnicí i vším vládne i pánem; pak ten jest zrádce a zloděj zevný, ježto ho nikdež žádný chovati nechtěl, než pán jeho své mateři k libosti přijal, pak ten ji všech její zlostí pomáhá i jejiema oběma dcerama, i těchť jí věcí pomáhá, jakožt jsem TMti to onehdy zvlášt na dúšičce psala. Pak ten s starú paní a s jejími dcerami bydlé a veliké zlosti páší, než tento toho TMt všeho zpraví. Nebť on toho svědom jest, a proto pryč musil, že mně rád slúžil a jim toho pomáhati nechtěl. Pak proto stará paní a ten jistý šafář ho ku pánu osočili, ale ona nad hlas na něho nesočila, než skrze toho jistého šafáře, a sama což mu tajně pověděla; pak tento jako dobrý pacholek, vzav tu jedné dobrého starého pa- noši, kterýž nynie tu jest, ježtoť ho je pán přeprosil, aby u něho byl a on tu po- kúšé bydla nynie, ale nemiení tu ostati, protože se nemuož mému potupnému bydlu dívati — i vypověděl pánu všecky zlosti toho šafáře i to vše, což je on jemu roz- kázal, co mně má činiti; a já také, což mi sej kolivěk stalo, to jsem vše tomu dobrému člověku osvědčila. Tak tentě toho pána zpravil, že mi se veliká křivda děje, jakožt toho TMt tento dobře zpraví, kterak sej ten svád počal a oč. A tomu rač tak ještě věřiti všecko, cožt praviti bude, jako by TMt z mých úst slyšel, a mně chutně v tom také věřiti, neb sej to tajně nestalo. A ontě přede pánem i přede všemi vyznal, že by byl chtěl jemu zlodějstvie pomáhati a na mě klamati, že by byl pryč nebyl a že pro žádného pryč nenie, než proto, žej mně rád slúžil. A pán na to nic neodpověděl, než poradiv se s tím šafářem a s mateří, i kázal jemu pryč. Pak všickni křikem pánu toho za zlé mají a TMti také, že nade mnú muožeš tolik dopustiti. A všickni na něho křičeli, aby k TMti šel, a ke mně mluviec, že by TMt měl to učiniti a přiejieti jeho, a tudy že muož TMt zevnú příčinu k němu mieti, že nižádné věci nedrží, což kolivěk TMti slíbí, a že je div, že muož TMti tak pěkně vzkazovati a tak zle nade mnú činiti, a řiekajíc, že by byl hoden, by mu i bral i pálil, a že taká veliká potupa i núze zevná, ještoj toho plná Morava i Rakúsy, že to TMti nemuož tajno býti, a že se kdy tak nade mnú muožte zapomenúti. D. na Perchta z Rozmberka. Valticích. [Cedule přidaná]. Milý pane a milý otče! Rozpomeň se nade mnú, nad potupnú, nad biednú, nad nuznú ženú a nad svým dietětem, a nedopúštěj toho nade mnú, jako ten, ježtos jemu mocen i silen, a nečiň mi TMt té hanby i sám sobě a nedo- púštějť nade mnú těch věcí, ježto mi člověcky nejsú možny snésti, neboť trpím ty věci i to nebezpečenstvie svého hrdla i své cti od té nezčastné mateře a od těch obú sestrú, ježtoť mi se toho psáti nehodí. Než rač věděti, žeť mi sej tak daleko stesklo, ježtoť toho budu pánu Bohu na vás žalovati, jestliže mi z toho nepomuožte; a to shledáte, žeť jim déle toho trpěti nebudu. I ještěť jsem nic nepočala, aniž bych

Strana 255
z roku 1450. 255 ráda počala bez vašie vuole. I prosím pro Buo, milý pane, račtež již svú pomoc nade mnú činiti, nebť jste mne již právě tak zapomenuli, jakožť bych vám nikda nic nebyla, nebť mi sej již dalece zaželilo vašeho zapomenutie nade mnú; a Buoh to vie, že mi se bez viny děje, cožť mi se děje, žeť na mně věrnú ženu má, ale nedáť mi toho ničím dobrým požiti. Ač to kolivěk sama o sobě píši, věřímť Bohu, že toho bohdá jinak neshledáte, ale ontě tak neřádně živ se všemi věcmi, ježtoť sej již všemu světu pronesl. A milý pane! prosím TMti s velikým doufáním, že mi toho ráčíš nikakéž neodpoviedati pro mé dobré, a že ráčíš tohoto pacholka přijieti proto, žeť mu sej taká křivda pro mě stala; a tak mohu za něho chutně slíbiti, žetě hodný a věrný pacholek chovati [sic]. Ráčilli by ho mieti klíčníkem k vínu anebo ku pivu anebo sám k svému pokoji anebo ke všemu, k čemuž by ráčil, žetě věrný a rychtovný pacholek ke všem věcem; a byl jest u p. Puchoméře pět let, a onť by mu zase rád, ale kdyžť mu sej to pro mě přihodilo, tak mu sej zdálo i mně i jiným, ať by k TMti šel. Ačť kolivěk žádný o tom nevie, byť on k TMti šel, nežli já, račiž se tajně s těmi listy obierati, ať by to potom zvěděno nebylo, bychť já TMti po něm jaké poselstvie učinila, než toho rač netajiti, žes ho pro mně přijal; pakli by TMt nepřijal, a on tu přijda, roznesl se, nebylť by potom svým hrdlem bezpečen, a mněť by toho velmi do TMti velmi [sic] žel bylo; neb to rač věděti, žeť mi se tiem má před lidmi mnoho dobrého státi; a takéť mohu TMti chutně psáti za věrnú pravdu toto, žeť sej tak stalo, a rač v tom nebáti, bychť se i TMt zavedla. A prosím TMti, rač bez meškánie ke mně někoho poslati, komuž by dobře věřil, a kaž se ptáti na to, jestližeť jinak uzří anebo uptá se, než tak, jakožť já věděti dávám, rač mě chutně o to kázati. A když ho TMt přijme, a mezi lidi se to znese, již budú věděti, žeť to tajno nenie, cožť mně se přiházé; a necháli toho TMt tak pánu, budeť jemu to jedné k větčiemu posílení. Ale rač tak řéci, žetě byl služebník některý TMti u Viedni a ten že by slyšel, kterak sej tomuto pro mě přihodilo, a tento se tam přihodil] k tomu, ktož je od TMti byl, a ten mu kázal s sebú nahoru jíti, a tak že jej TMt přijal. I mluvilat jsem já takto s Štěpánem, zdali pán chtěl potom toho na mě postíhati, že by se toto TMti doneslo, jakú mi je on tuto nelásku okázal a hanbu učinil mně i tobě, a že nic nedrží, což je kolivěk slíbil, ač mi kolivěk již velmi těžko, že nechci toho TMti nynie věděti dáti, protože by mi snad TMt nevěřil proto veliké zakazovánie, kerakt on se zakazuje, než že toho chci tak ponechati, neb viem, že se TMti to od jiných lidí donese, a že TMt vždy někoho má nedaleko od nás, ježto sě vždy po mém bydle ptá, že toho TMt od jiných viece slyší, než ode mne; takť sěm já k němu mluvila. Milay pane! mluviž tak také s ním, mluviž, ať by sě má řeč s TMtí srov- nala. O milay pane! nevzpomeneteli na mě, neprávě nade mnú učiníte a mněť bude hanebně zahynúti. Zať již žádný se mnú nechce ostati pro veliký neřád a núzi. Vdals mě, milý pane, moh]ls mě radši ten den v zemi pokopati. Pruo Buoh ne-

Strana 256
256 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka meškaj někoho k němu rozumného poslati a všeckni na něm toho požádati chutně, aby mě k vám vypravil, i tívlrdě sě v tom zastaviti, jestli že by toho nechtěl uči- niti; věru byste se k němu hrubějie zastavovali, žeť se vás bojí a mně by nesměl tak zle činiti. A vonť se neumie narozprávěti, kterak ste na něho laskavi. 26. 1451, 13. Juli v Mikulově. — Perchta Jindřichovi, bratru svému, noviny o nesvornosti v rodě Lichtenšteinském, o věně svém na panství Štajreckém, prosíc, aby jí některé potřebné věci poslal. (L. r.) Urozenému p. p. Jindřichovi z Rozmberka, bratru mému milému. Modlitbu svú vzkazuji urozený pane a bratře muoj milý! a ráda bych slyšela, by se dobře měl. A milý bratře, věděti dávám, že muoj pán ještě u Viedni, a tu je s ním bratr jeho pan Jindřich; a dal mi někto z Viedně věděti a píše mi takto: Zajisté že pan Jindřich proto tu jest, chtěje se vždy ženiti, a že na krátce bez ženy býti nechce, že by se to jedné o to rozcházelo, že by mu té dáti nechtěli, kterúž by on chtěl, a že by konečně mienil Štýreku dosáhnúti; pak abych na to pomyslila, kterak by mi se stalo s mým věnem, když by na mě pán Buoh co dopustil, když on toho hradu dosáhne; pakli by toho nebylo, ale když opět nevěsta bude k těm, kdož jsú se mnú nynie, že viem, že i nynie tak má věc zle jest, a že se naděje, že ještě huoř bude, poněž ani muže, ani přátel ižádné pomoci nemám; že tomu tak rozumie, jestliže se to tak dieti bude, žej toho strach, že mi snad i přételé nebudú moci pomoci, a že by slyšal, že by muoj pán tak řekl, že pošle mi mú čeleď pryč, a že by mi chtěl té čeledi dobyti (= odbyti), abych vždy nemohla ku přátelóm sláti a nemohla jim všeho věděti dáti; a tak že mě chce mieti, abych na pití a na jédle dost měla; a tak mi radie, abych to bez meškanie dala vám věděti. A tak mi právě psal, jakožt to teď nynie píši. Prosím tebe, milý bratře, pomysliž na to, kterakž já mám sirá žena na tom světě živa býti v tom, a již se jest všude mé bydlo tak velmi proneslo a každý o to tak mluvie, že za mě nic netbáte a mohúce mi dobře popraviti, poněž jemu v ničemž vinna nejsem, že by toho panoše nad svým dietětem nedopustil, moha jemu tak pomoci, jako vy muožete. Ač to pak koli- věk sama o sobě píši, že mu v ničemž vinna nejsem, i věřím Bohu, že toho jinak neshledáte; ale vy mi na to pohřéchu málo pomníti a tak se tomu vždy dlíti dáte, až jest pak již přéliš zle. A já jsem již tak mnoho psala i vzkazovala, a nic mi to nespomohlo, než jedné, abych vždy déle trpěla. I prosím tebe již, milý bratře, pro mú velikú vieru, kterúž mám k tobě, smiluj se nade mnú a přijeď vždy sám ke mně, což budeš moci najspieš. Pak jestližes již na cestě nebo v Praze, prosím tebe, ne- meškajž a přijeď vždy, když se zase vrátíš, neb tebe u veliké tesknosti čekám, a vždy bojéci se, že nepřijedeš. A již sem tak s ním, že již cožkolivěk mi se stane

Strana 257
z roku 1450 a 1451. 257 anebo kterú potřebu, ježto by za haléř stálo, jež s ním o nic nikdá z dávné chvíle nemluvím, než jsem s ním tak což mohu najpěknějie, ale nicť na něm platno nenie, než jedné je vždy horší; a od té mateře, ten Buoh vie, že od nie také dosti psoty trpím. Zdá mi se, že mě několikero potykuje, by někoho múdřejšího z toho jediné potkalo, bylo s tiem dosti činiti. A prosím tebe milý bratře! daj mi peřinu a duchnu a polštář a jeden koberček, kdyžt na vuoz vsědu, ať mám aspoň na čem seděti; a věřímť, že mi za zlé mieti nebudeš, žeť tebe za to prosím; nebo se naději, že mi to již muožeš sám dáti; a také je to bohdá bez vašé škody. A když by pak sám ke mně přijel a měl vnoz, že by to pak s sebú přivezl. Také daj mi věděti, jakútě to od- pověď muoj pán po Wolfovi dal. Dán na Nyklšpurce v úterý den sv. Markéty. Perchta z Rozmberka. 27. 1451, 13. Julii v Mikulově. — Panna Šermarova Jindřichovi z Rožemberka o bídě a útrapách své paní, prosíc jej, aby k nim brzo přijel. (Licht. reg.) Urozenému pánu, p. Jindřichu z Rozmberka buď tento list dán. Modlitbu svú vzkazuji TMti, urozený p. milý! A ráda bych slyšela, by se TMt dobře měl, ale myť se pohřéchu dobře nemáme. A teď TMti posélám košili, prosím, rač pro mě v ní choditi. Ale protoť se s TMtí hněvám, a tak mi se zdá, když se uzříme, že bych se s TMtí svadila až do pláče, nebo bych se tomu byla nikdá nenadála, by se měl tak nad svú sestrú zapomnieti i nad námi také, a slíbiv nám přijeti, by se nám najhuoř dálo, a jižť se paní tak zle děje, ježtot nám sej tomu těžko dívati i každému, ktožt ji v tom vidí, a TMt vždy k ní nepřijede. A již o to tak velmi lidé mluvie, a ona sobě a to tak velmi stýště a tak mi řéká: že již se druhdy tak zamútí, že sobě již v žádném dobré naděje nepoloží, a zvlášť když se na TMt rozpomene, a želejíci toho, že TMt kdy tak přéliš miluje, že se jí zdá, že se již i TMt nad ní zapomene, a nejednú srdečně zpláče zpomenúci na to; ale jáť ji z toho ráda vymluvím, kdyžť mohu, ale saméť mi se to zdá, nebť již vše tak mile trpí mnoho divných příhod, ježtoť bych já se tomu dokud sem živa do nie nenadála; i jiníť řiekají, že byť sedlku pojal, žeť jím tolik netrpěla; a čím jest ona povolnější, tím je i on i bába horší. A pravilať mi, žeť chce TMti prositi za peřinu a za duchnu. Milý pane, račiž jí dáti, nebo budeš z ní mieti zádušé, nebť jí bába jednoho pérka pójčiti nechce. Také milý pane, račiž mi raditi, kterak mám učiniti o tom, jakož pán náš chce nás pryč poslati; pak já tuším, jestli to muoj bratr zvie — nebť to již tajno nenie, nebť tak všudy rozprávějí, žej s ní tak zle, že ji již tepe, a že pro nás nesmie, a že proto nás chce pryč poslati, aby tepruo svú vuoli nad ní měl, a to již lidé u Viedni všudy mluvie — i bojím se, zvieli bratr muoj, že mě bude chtieti sám vzéti. Kterakž já tomu pak mám učiniti, an mě i tak prvé chtěl vzéti pro jich

Strana 258
258 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožmberka neřády, by ho byla paní neprosila. Milý pane! vie to TMt dobře, že bych já se bohdá měla poctivě kam domuov dieti, než jednéť mi se od nie nechce pro tu vieru, kterúžt k ní mám, neb což bych já mohla kolivěk svú ctí, chtěla bych s ní ráda všeckú núzi trpěti až do smrti. A jest mi se tomu tak těžko dívati, cožť se jí děje, že mi tomu nemuož žádný věřiti: i věřímť TMti, milý pane Jindřiše, že mě ráčíš v tom opatřiti i nás všecky, abychom jedné od něho k žádné řeči nepřišli, nebť sobě o to velmi stýště, neboť snad ten člověk a ta bába nikdy lidé nejsú. Milý pane! prosímeť TMti všickni, když se z Prahy vrátíš, aby bez meškánie přijel a ráčil na to pomnieti, budešli mieti co činiti, aby proto tohoto vždy neopúštěl; nebť jejie věc pro nic dobře nebude, leč ty přijedeš. D. na Nyklšpurce v úterý den sv. Markéty. Šiermaryn. 28. 1451, 16. Jul. sq. — Perchta bratru svému Jindřichovi, že manžel její z Vídně přijel a svou bláznivou sestru přivezl, prosíc, aby brzo přijel. (List p. A. Merze v Lounech.) Milý bratře! Jakožť jsem psala, žetě muoj pán u Viedni ještě, protož věz, milý bratře, žetě již domuov přijel v úterý na svatú Markétú; a tuť jsú sestru při- vezli, jakožť ještě blázní; a tuť mám tu radost mezi nimi, ježtoť mi je toho žel, žeť sem kdy živa, anť již se mnú jako řékajíc ani [nejmluví. A mé dietě již musí mezi nimi býti i s tú bláznovú pannú, a Buoh vie, kerak se mu i na dlech dieti bude. A ta nezčastná mátě, ježto snad nikdy člověk nenie, ježto mi mnohého zlého činí! A musím se tomu dívati, ježto div že ve mně srdce ostane. Milý bratře! pro Buo, aby vždy přijel, nebť tebe jako na poly mrtvá žádám, tak bych tě ráda viděla; a jižť k vám přéliš těžce mohu sláti, takéť nemám nač. Protož, milý bratře, pomysl na to, když přijedeš, abyšte mi něký konec vždy učinili. 29. 1451, 28. Octb. — Jan de Capistrano, generální vikář Františkánů, Oldřicha z Rožem- berka a děti jeho Jindřicha, Jana, Jodoka, Anéžku, Perchtu a Lidmilu do bratrství svého při- jímá a je za účastné všech dobročinných skutků téhož řádu vyhlašuje. D. Krumlov, 28. října, 1451. (Lat. Rož. arch. II. 20.) 30. 1451, 13. Novb. — Oldřich z Rožemberka postupuje vladařství Jindřichovi, Janovi a Jodokovi synům svým. D. r. 1451, dne 13. listopadu. (Lat. R. ar. V. 9.) 31. 1451. — Perchta Jindřichovi bratru svému, aby její věnný list přivezl a před jistými osobami přečetl, prosíc, aby brzo přijel. Urozenému pánu p. Jindřichovi z Rozmberka, bratru mému milému. Bratře milý! Jestližeť se zdá, když by přijel, že by ten list s sebú přines,

Strana 259
z roku 1451. 259 kterýž mi jest na věno udělán; proto mi se dobře zdá, aby byl čten list před jich staršími služebníky a ještě před někým dobrým. Když by pak přijel, tehdyť bych pověděla před kým, jestližeť by se zdálo, a takť že by tu byli, když by jemu věno dával, nebtě nám třeba s nimi o to jistě okol jíti pro jich nevěru. Nebť jest nynie paní Kateřina dlúho u nás byla, ta kterážtě za p. Krištoforem byla, ježtotě ji nechtěl odbyti a chtěltě jí vždy s mateří nevěru učiniti, ježtotě listu s sebú neměla; a protoť jsú vždy právě neučinili. Milý bratře! protoť to píši, ač jsem kolivěk tak blízko smrti jako oni, ale pro to bydlo, kteréž jest na mě pán Buoh od něho dopustil, jest mi se třeba opatřiti. Datum oc. A přijeď pro Buo, dokuďžť ještě tu kterú košili mám, nebť již skoro žádné mieti nebudu a nemám sobě zač kúpiti. Zda by ty mi ale košili kúpil? Perchta z Rozmberka. 32. 1451, 16. Demb. na Mikulově. — Perchta Jindřichovi bratru svému toužíc na to, že k otci odpuštěna nebyla a jakou radu jí pan Šek dával. (L. r.) Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka, bratru mému milému. Modlitbu svú vzkazuji, uroz. p. a bratře muoj milý! A s pravú vierú ráda jsem uslyšela, že se dobře máte. A jakož mi píšeš, že sej pán k těm věcem pěkně postavil, kterýchžs jeho o mně zpravil, toť jsem ráda uslyšela i doufámť, milý bratře, že budeš pána pilně napomínati, aby se nemeškal v tom tuze zastaviti; nebť jsem toho naslyš, žeť by mu to někto tak ve zlé předložil, žetě mne neodpustil, jestližeť bude kto vedlé vás o to se tuze zasaze, že byšte mě ještě vymluvili. Také tomu nevěř, byť pan Vilém toho která příčina byl, bychť já nahoru nebyla odpuštěna, nebť jsem toho jistě došla; než strojíť se k tomu, leč by beze lsti nemohl, žeť tu chce býti, než věz, žeť mátě jeho v tom velmi kazí i v mnoha v jiném, ježtoť mi se velmi stýště a nikdy jie nemohu v tom shledati, co jie pokúšém, by mi v čem věrně po- mohla. A již pak nynie nad to, ježto tebe již nečeká, ačť jim lidé to těžko pokládají, že by je mohlo z toho něco spieše potkati než prve, neb žes ty sám očima viděl mé bydlo, ale onať mi je nedávno opět některú nevěru učinila. I prosím tebe, milý bratře, aby pánu sám od sebe také o ní pravil, jakožs tomu sám porozuměl, žeť jest ona veliká příčina mnoha věcí, aťby pán neumněl, bychť já chtěla z své vuole o ní něco nepravého mluviti. A takéť věděti dávám, že je byl u mne Šek a tieže se mne, jestli má věc co lépe po tobě, a divie se, žes mne tu nechal, a mluvil-lis co o mé bydlo se pánem; já jsem mu tak řekla, žej mne odpustiti s tebú nechtěl a že mu toho žaluješ, žes sám po mě přijel a žej mne nechtěl odpustiti k vaší potřebě, a že by ho byl rád při té cti měl, kterúžť je v svém domu učinil, a řekla jsem, žes ty mi ukázal to poselstvie zdieti. I ro- zumělať jsem tomu na Šekovi, žeť mu je toho velmi žel. I mluvil jest o to s starú a velmi

Strana 260
260 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka těžce jim to předkládaje; a ona mu řekla, že tiem nevládne, by bylo bezpečno, že by to rád učinil. A on jí odpověděl, že by jí mohl dobře bezpečnú cestu k Krumlovu najíti, by chtěl. I mluvil zase Šek se mnú takto: že by mi rád ve všem radil i po- mohl, než abyšte toho pro nic neopúštěli a dali se jemu v tom poznati, žej vám to velmi nelibo, žej mne neodpustil. A také žes s ním o mě nic hrubě nemluvil, a viděv sám svýma očima, kterak se mnú jest, že již muožete bez lidské řeči i bez mé škody jemu toho pro nic tak nedopúštěti, poněž sami tomu rozumějí, žeť to vás tajno od lidí býti nemuož a to zvláště, cožs sám očitě viděl, a chtějíce to vždy dobrú volí v dobré uvésti; a tak žej to dobrá příčina, mě vždy vyjednati k svadbě, neb jestliže někaké bázni vás tuhé mieti nebude, že je strach v brzém času, že budu vedlé něho tak zavedena, že to vie, příde-li na to, že vám toho bude žel, že jsem živa na světě; a mnoho věcí mi o něm předkládaje, ježto jsú mi velmi těžce na mú mysl vzešly, a že mi proto ty věci praví, že by mu toho žel bylo, bychť toho měla dočekati. A ještě mi tak řekl, nebudete-li mne moci jinak vymluviti, ale abyšte mě někde na púti vzeli, ač by toho kolivěk neměl proti svému pánu raditi; než proto by tě byl viděl, chtěltě pověděti, což by jemu bez škody bylo, proto žej on pán jeho. A dále mi nechtěl viece praviti, abych se nemútila, kterak rozumie jich záhubě a jeho úmy- sluom nekřesťanským. A slyšímť, žeť by se pan Jindřich chtěl Štejreku konečně zmoc- niti. I porúčémť, milý bratře, napřed milému Bohu a potom tobě tyto své věci, a doufámť nade všecky jiné, věda tyto věci, že mne neopustíš, cožť se tobě najlépe v tom zdá. A Šermaryn tě vzkázala, aby druhé přijel, abychme se opět za tebe na několik neděl najedly, nebo jsme se ještě nikdež nenajedly, jakžs ty ujel. A s tiem tě Bohu po- Perchta z Rozmberka. rúčém. D. na Nyklšpurce tu středu po svatej Lucii. 33. 1452, 22. Febr. na Krumlově. — Oldřich z Rožemberka Hanušovi z Lichtenšteina, omlou- vaje dceru svou Perchtu, kteráž byla přijela k svatebnímu veselí sestry své Lidmily, že se dlouho na statcích otcovských zdržela, slibuje, že ji vypraví domů, až se syn jeho Jindřich vrátí, a chlácholí Hanuše strany čeledi paniny, která se mu nelíbila. D. v Krumlově, v úterý maso- pustní r. 1452. (Něm. L. r.) 34. 1452, 12. Mart. ve Vídni. — Oldřich Eicingar z Eicinku, nejvyšší vladař a vladaři v Rakousích, vyznávají na prosbu Jindřicha z Rožemberka, že Hanuš z Lichtenšteina manželce své Perchtě 2500 kop gr. věnoval na Štýrece podlé mocného listu a potvrzení biskupa Pasov- ského, a poněvadž se nedávno Hanuš a bratr jeho Vilém o statky své rozdělili, že to Perchtě ke škodě býti nemá. D. ve Vídni na den sv. Rehoře r. 1452. (Něm. L. ar. 4.)

Strana 261
z roku 1452 a 1453. 261 35. 1452, 2. Decmb. ve Vídni. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha z Rožemberka z 50 kop úroku svatojirského z jistiny 1000 kop, kterouž byl po své dceři věnoval. D. ve Vídni v sobotu po sv. Ondřeji r. 1452. (Něm. L. r.) 36. 1453. — Perchta Jindřichovi bratru svému, prosíc ho, aby jí v bídě pomohl a peníze poslal a manželu jejímu domluvil. (L. r.) Milý bratře! ještěť tebe prosím, rozpomeň se pro Buoh nade mnú a pošli mi penieze ty, ať své dluhy zpravím; však ještě to ku paměti přivodím, jakožť jsem to i prve věděti dala; však vieš, žeť jsem těch 30 kop gr. dlužna před svými šestine- dělmi, a od té doby dobře druhých třiceti kop, ježto to bohdá máš slyšeti, kamť jsem co utratila. A od něho nikdež nic nemajíc, a slíbilť mi je penieze dáti, ale nedalť mi je nic, a viem to, dá-liť mi co, žeť mi jedné oči zaplíští, ježtoť já sobě tiem ne- budu moci nic zjednati. A daleko ho nesmiem napomínati, aby se nerozhněval; pakli by se nehněval, ale viem, že mi vždy slibovati bude, a nic z toho nebude. A nynie položil velikú daň na lidi tu v městě, a lidé chtie, abych přes hlavu platila, cožť jsem komu dlužna. A já jsem napsána i v krčmě i v masných krámiech, jako jiná chodákyně, a již mně za to hanba, komuž jsem co dlužna, že jim mám tak klamati. A věruť mi toho velmi žel, žeť tebe mám tak napomínati, že to vidím, žeť se mne tak dlúho nezaželé. Muoj milý bratře! zpomeň na tu lásku, ježto ty dobře vieš, kterúž jsem k tobě nade všecky živé lidi měla i mám ......... se mne již, jakož mi to vzkazuješ, že mne opustiti nechceš, jižť by mi to bylo čas okázati, nebtě toho nyní veliká potřeba. A věz, žeť teď nynie k tobě posla šeli a že jednoho haléře nemám, aniž viem, bych se kde v penieze objíti mohla; protož nemeškajž a pošli mi ty penieze, což muožeš najspieši. A zatoť tebe zvlášť prosím, abyste mu nemeškali těch 50 kop poslati, ale těch Svatohavelských, zda by ty se mně mohly dostati, když bych nahoru přijela; a což muožte jemu pomoci, v čemž by vás požádal, nezmeškávajte toho, zda byste ho tiem k své vuoli připravili. Slyšelať jsem, že byšte se měli opět v Linci s jeho bratrem shledati; také jsem slyšela, jako jste v Linci spolu byli, že jste se velmi přá- telsky k sobě měli; věziž, žeť se on vás velmi za Štejrek bojí, a žeť mého pána i mě miení skoro nahoru i sám se k vám vypraviti. I velmi bych já tomu nerada, by to prve bylo, nežli já nahoru přijedu, proto, neb viem, že od nich dosti řeči a slibuov bude; bojím se, byšte vy se tak daleko s nimi v řeč nezamluvili a nevěřili jim daleko. Proto kdyžť já se s vámi shledám a někakých věcí vás zpravím, a jakž by se vaše řeč změnila, potom po mé řeči takť by to velmi znamenito bylo, žeť to skrze mě jde. A jestliže se s bratrem, s jeho shledáš, přijměte to pěkně, žeť se on chce přiči- niti, ať by dobře mezi námi bylo. A za toť tebe zvláště prosím, aby k němu mluvil,

Strana 262
262 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožmberka žetě vám toho velmi žel, coť mi on zlého učinil, a jestliže by toho polepšiti nechtěl, že byšte mu toho na krátce přezřieti nechtěli. A na tom mi velmi dobře učiníš. A kohož k němu pošlete s penězi, ať by byl rozumný, ať bych já se s ním mohla po- raditi. A s tiem nemeškaj pro milý Buoh a vypravte vždy bez meškánie někoho k němu i ke mně. A prosím, poslu kaž zaplatiti. (Bez datum a podpisu.) 37. 1453, na Valticích. — Perchta Janovi Rousovi z Čemin prosíc za přímluvu, aby na Krumlov přijeti mohla. (L. r.) Slovútnému panoši Rúsovi z Čemin buď tento list dán. Perchta z Rozmberka. Modlitbu svú vzkazuji Rúse milý! O milý Rúse, prosím tebe pro Buoh a pro mú velikú sirobu a núzi, v kteréž jsem i s těmi dietkami, ne- zapomínej mne svú přímluvú před panem otcem naším i před bratry, ať by se o to přičinili, ať bych byla nahoru odpuštěna; nebť jest již má věc tak ke zlému zapuštěna, ježto nebude-liť v skuoře mého nahoru vypravenie, Buoh vie, kterakť mi se stane. Ale velmiť se lekám bratrovy jiezdy do Prahy, ať by se tiem neprodlilo; prosím napomínaj bratra, ať by to prve bylo zjednáno, nežliť by on ujel. Takéť toho musím požalovati, milý Rúse, žeť sem také šestineděle měla, ježto toho škodu na svém zdraví, dokuď sem živa, musím mieti; dalliť by mi Buoh se s tebú ve zdraví shledati, spravímť tě toho dále, ježto se tomu podivíš, žeť živa mohu býti. I věřímť jakožto svému dobrému přieteli, žeť toho žel bude, a pros bratra, ať své listy ukáže; tomuť jsem dobře široce psala. A paní Anně i svým dcerám pověz ode mne mú velikú službu. Dán na Valticích. 38. 1453, 23. Febr. — Svatební smlouvy mezi Jindřichem z Rožemberka a Janem hrabětem z Šaumberka, otcem Anéžky nevěsty. D. v Linci v pátek před nedělí Reminiscere r. 1453. (Něm. R. ar. IV. 6.) 39. 1453, 18. Jun. ve Vídni. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Jindřicha z Rožemberka z 50 kop úroku z jistiny věnné. D. ve Vídni v pondělí po sv. Vítu r. 1453. (Něm. L. r.) 40. 1453, m. Aug. — Perchta Jindřichovi, bratru svému, žádajíc, aby na Krumlov přijeti mohla. (L. r.) Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka bratru m. m. b. d. O bratře milý! Jakož mi píšeš, ať bych Janka poslala, jižť jsem to učinila také. Jakož mi píšeš, že mé věci nechceš zapomenúti, cožť sem poručila: a prosím

Strana 263
z roku 1453. 263 tebe pro Buo i pro matku boží, nebtě ta také ženského pokolenie byla, i napomínám tě již skrze její svaté jméno, aby již na to ale nepomněl, žet jsem vám sestra, než již na to, skrze kterúž tě již tuto napomínám, ač toho již kolivěk nerada činím, žetě tak daleko napomínám; ale jižt sobě, to Buoh vie, nebožička sirá a žalostivá na tom světě neviem, kterak učiniti, anižť toho již viem, kterak psáti, než bych mohla ale zdřevěněti dotad, dokudžť bych k vám nahoru nejela, abych ani zimy ani hladu nečila ani na ty siré dietky pomněla, kteréž mi pán Buoh k mé veliké sirobě dal, a zdali bych mohla tak to všecko mlčelivě přetrpěti a vždy chtějíc tak ráda v tom zachovati, aby ke mně ižádné viny nenalezli; neb sem dřéve sama na sobě trpěla, ale jižť trpím tak mnoho žalosti na svém srdci pro ty dietky, jako sama pro se. Ještě sme aspoň měli prve kde býti, a již jako řékajíc nemáme dobře všickni kam hlavy skrýti. I zpomeniž na mě, milý bratře, pro mú velikú lásku i naději, kterúžť k tobě mám, i proto, žeť bych vás nikudyž nerada rozhněvala; jinéhoť nežádám, než abyšte mi k sobě nahoru pomohli, což muož býti najspieš, nebtě již má věc od vás pohřiechu přieliš ke zlému zapuště[na]. A já bych jim toho na sobě vždy nerada dala znáti, by mi tak těžko bylo, což mohu najviec, nebo čímž by viec na mně žalost znali, tiem by mne nespěš odpustili; a to chutně věz, žeť se v tom sami dobře znají, žeť nade mnú zle činie, a zvláště mátě tomu dobře rozumie, kerak se ty děti psotně chovají a nemají kde býti. A to se pro ni a pro její, tu zlú kuoži, její dceru, děje, a já nesmiem k ničememuž nic řéci, a to ona dobře zná, žej mně toho velmi žel a že sem v její moci a že k tomu nic nesmiem řéci; pakli bych co řekla, tehdy by platno nebylo, než ukřikala by mě tak, že bych já tak v žalosti a v nepaměti s ........e k ní něco řekla, jakož bych toho nerada učinila. A neučinila sem toho nikdy ještě a viem, kudyž by mohli, že by ke mně rádi vinu nalezli. I budeť mi toho velmi žel do vás, jestližeť se toho dočekám a jestližeť v skuoře u vás nebudu, to shledáš, žeť toho neujdu s takým bydlem, jakožť mám; neb ti chlapi všickni, kteréžt u sebe má, ti toho nechtie trpěti, chtějí pro ten neřád a pro hlad pryč, Perchta z Rozmberka. a proto že na něm žádného záplatku mieti nemohú. [Douška]. I prosím tebe velmi za to, milý bratře, abyšte ho za mě po poselství neprosili, nebť bych já jedné v tom trpěla, anižt by toho nebylo; než když se Buch pomuož z tvé svadby vrátiti, prosím nemeškajte k němu někoho poslati, ježtoť by ústně jeho od vás prosil, aby k vám nahoru přijel, a tu abyšte ho sami za mě ústně prosili, aťby prosila i tvá paní za to, a zdaliť by tě toho nesměl odpověděti, a hned s ním některého svého služebníka doluov poslali, ať by mi se ten pomohl spieš vypraviti, nebo viem, žeť mi druhý vuoz těžko dadie. A jestližeť druhého vozu mieti nebudu, tehdy nic nebudu moci vzéti, než to, což na nás bude, a toť by dobře nebylo; protož věz, jestliže byšte někoho neposlali, žeť bych já toho na něm nevy- jednala, aniž bych ho směla napomínati. A jestližeť by se zdálo, že byšte pana Pul-

Strana 264
264 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožmberka homéře s ním poslali, řekli byšte k němu, jestliže by on pro své potřeby nemohl se mnú poslati, aby byl kto se mnú jeda. Než tohoť mi se srdce velice leká, jestližeť to zjednáno nebude, než ty do Prahy pojedeš, toť by veliké prodlenie bylo, a otci to velmi u paměti nenie; a také bych velmi ráda, abyšte mu z toho vyšli, aby mu nynější úrok nebyl vydán, až bych já nahoře byla. Milý bratře! jižť sem teď nynie i prve dosti široce psala, prosím tebe, nezapomínajž za svým veselím o ty věci se bez meškání přičiniti; a byť se mi pak mnoho zlého dálo, jižt nebudu moci psávati, nebtě již velmi zima, a také dokudžt mám svého Jindřicha, dotudť vám mohu psáti. Ale také kdyžť mi pán Buch k vám pomuož, také bych ráda jeho odbyla a jemu dobře učinila, jako toho, ježto mi v mém psaní i v jiném věrně slúží, jakož tomu sám dobře rozumieš v mé núzi; a bojímť se, byť mi ho prve nevypravil pryč, než bych nahoru jela, ačť o tom nic neslyším, ale protoť se jeho zlosti v tom bojím. Milý bratře, dokudžť tu čeleď u sebe mám, dotuďt má věc lépe jest, a mohuť to chutně psáti, žeť se mnú v mé núzi těžce a věrně pracují; a jáť jich sobě nepokládám jinak, než za své přátely. A vzkázaliť jsú všecky svú smutnú modlitbu a prosieť tebe, aby mne i jich ráčil neopustiti a pomoci nám spieše nahoru. Takéť věděti dávám, žeť sem tak zajisté slyšela, žeť ta naše zlá dci pray též neřádně bydlí, jako kdy prvé, ačť kolivěk takového žádného tu na hradě nenie; ale sám vieš dobře, žeť taková leda lotra miluje, a tiť mají svobodu u nie; a toho mi je velmi žel pro mě i pro mé panny, žeť takový neřád má býti tu, kdežt jsme my. A věz, žeť ony sobě v tom již velmi stýští, a jich přietelie také. A prosím tebe, nešletež již viece pě- šieho posla ke mně do té doby, dokudž k vám nepřijedu, protože se bojím, by se nedomyslili, že musím po listech odpověď dáti; než jestližeť by se toho nezdálo uči- niti, začť já tuto prosím, daj mi to po jiezdném poslu věděti, ježtoť by mi to ústně pověděl. [Druhá douška]. A prosím tebe, milý bratře, muožešli věděti, v kolika by ne- dělech mohl přijeti, daj mi věděti; a také daj mi odpověď což muožeš najspieše, neboť sem kázala svému poslu v Krumlově čekati. A pravilať mi Šermaryn, žeť chce psáti, kterak by měla činiti, když by ji bratr chtěl vzéti. Milý bratře! piš jí, ať se nedá vzéti, ať by mu tak odpověď dala, že se nechce dáti vzéti, až by to na vás vznesla. Ale milý bratře, ještěť jim všem děkuji, žeť se jim s pravú vierú v mé núzi ode mne nechce; a budešli mieti kdy, piš jim všem list, ať nade mnu vždy tak činie, jakožt jsú činili. A jáť tebe, milý bratře, pro Buo prosím, abyšte té žalosti nade mnú nedopúštěli, byť je měli preč poslati. Také prosím o to věno, abyšte mu je dali, nebť o ně velmi mluví; byť mně samé bylo, nechtělať bych vás napomínati, byť mi pak bylo ještě tieže o ně, než nynie. Milý bratře, když kto s starú paní mluví, že to tráti nemuož, by mne tak chovali, tehdy ona praví, že mi nic neškodí, že sem dosti peněz od otce přivezla, jako sem u vás byla. A mámť za tě velikú starost,

Strana 265
z roku 1453—1455. 265 nebť mi pravie, žeť v Praze velmi mrú. A jižs toho dočkal, žeť za tě putuji, aby ke mně přijel. 41. 1453, 2. Novb. na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jindřicha z Rožem- berka z 50 kop úroku Svatohavelského. D. na Valticích v pátek po třech svatých r. 1453. (Něm. L. r.) 42. 1454, 29. Juli na Valticích. — Perchta otci svému Oldřichovi vyřizujíc pozdravení od dcery své Elšky oznamuje, že Hanuš, manžel její, jí připověděl všechnu lásku manželskou, jak se sluší na muže pobožného, a že se tak oba podlé slibu svého k sobě zachovati chtějí. D. na Valticích v pondělí po sv. Jakubu r. 1454. (Něm. L. r.) 43. 1454, 22. Aug. na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jindřicha z Rožemberka z 50 kop úroku Svatojirského. D. na Valticích ve čtvrtek před sv. Bartolomějem r. 1454. (Něm. L. r.) 44. 1455, 7. Mart. v Krumlově. — Perchta Jindřichovi bratru svému, těšíc se, že Jan Rous z Čemin k jednání o její věci poslán bude, a prosíc, aby jí neopouštěl. (L. r.) Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka, hautmanu v Slezí kniežectvie Vratisl. Svídnického, Javorského atd., fojtovi v Šesti Městech, bratru mému milému buď. Modlitvu svú vzkazuji, uroz. p. a bratře mój milý, a ráda bych věděla, by se dobře měl, jakožto děkuji Bohu o tobě slyším a srdečněť toho ráda přeji, by se jedné skuoro k nám vrátil, nebť toho mám srdečnú žádost. A milý bratře, jakož mi píšeš, že bohdá mé věci dobřě puojdú, a žádaje Rúsa k tomu, a že chceš svú pilnost v tom mieti: milý bratře! velmiť srdečně děkuji a s velikú naději se tobě těším, a také mi se to velmi dobře líbí, že žádáš Rúsa k tomu mieti. Nebo kdyžť Rús také při tom bude, budeš moci dobřě na Rúsa ukázati, že on jest od otce a od bratří k tobě také o to poslán, a takéť se dále bude hoditi i k řěči, ježtoť bude moci mluviti to, ježtoť je svýma očima viděl. A taktě na tom pán i bratr ostal, žeť ho k tobě bez meškánie chtie poslati, a jáť sem také s bratrem na tom ostala, žeť bych něco měla se pány mluviti; a na čemž tu ostanem, toť chci dáti po Rúsovi rozumně věděti i dále jiných svých potřeb, toť všě dám po Rúsovi věděti. A děkujíc Bohu, milý bratře, dobřěť mi se s otcem vede, nebť mi se zdá, žeť jest jím to pohnulo, coť jest od jiných lidí o mém bydle slyšel, žeť sobě to viece váží, nežli prve. A takéť viem, žeť se toho mój pán velmi bojí, žetě to na tě přišlo, a maje za to, žes ty toho pro nic dopustiti nechtěl, by to jednáno bylo bez tebe. Prosím tebe, milý bratře, neza-

Strana 266
266 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka pomínaj mne siré i pro ty dietky, neb to sám dobřě vieš, žeť sem dosti sirá od svého muže i ty dietky. Také, milý bratřě, vědětiť dávám, žeť je bratr její mú Šier- marku smluvil, jakožť to snad tebe tajno nenie, i chciť se k tobě s radú po Rúsovi utéci a s doufáním, kterak bychom jie mohli pěkně odbyti a poctivě, nebť je toho na nás dobře zaslúžila. A poslalať sem bratru jejiemu list, i vieť Paugortnar, coť v něm stojí, i kázalať jemu, ať by tě toho zpravil. A budeliť se zdáti ten list jejie bratru dáti, buď to; pakliť by se nezdálo dáti, ale mluv s ním, což se bude zdáti tvé Mti. A sestrať jest vzkázala velikú modlitvu a prosíť, aby skuoro přijel. D. in Crumlov f. VI. post translat. S. Venceslai. Perchta z Rozmberka. 45. 1445, 13. Mart. v Krumlově. — Perchta Jindřichovi bratru svému, že ted Šermarku domů neodpustí, prosíc, aby o věc její jednal. (L. r.) Uroz. p. p. Jindřichovi R. hajtmanu v Slezi kniežectvie Vratislav. Svidnic. Javor. etc., fojtu v Šesti Městech, bratru mému milému buď d. Modtitvu svú oc vzkazuji, uroz. p. a bratřě mój milý, a ráda bych věděla, by se dobřě měl a skuoro se ve zdraví k nám vrátil. A věděť dávám, milý bratřě, že jest bratr Šiermarčin poslal pacholka s koňmi po ni, i nezdálo mi se jie tak poslati, aniž sem jie mohla vypraviti pro své veliké nedostatky; i vnesla sem to na p. otce našěho a na bratra, i dali sú bratru jejiemu tak odpověď: že jie tak pustiti nechtějí a zvláště do veliký noci nikam, až by ty přijel; jakož to pak pán a bratr po tomto poslu dávají věděti. I prosím tebe, milý bratře, aby jie v tom nezapomínal, neb vieš, žeť jest se mnú mnoho trpěla, a také ona má k tobě velikú naději, a prosím tebe, což budeš moci najspieš o její věc, to daj mi věděti po tomto poslu, ať bych já věděla co činietci, jestli že by mě napadli, chtějíc ji mieti. Také jest mi bratr její vzkázal, že jest s mým pánem mluvil, chceli jí věno dáti; a on že je řekl, že s tím nemá nic činiti a že mu do toho nic nenie. Milý bratře! již se Bohu a tobě porúčiem o své věci, aby nás nezapomínal. A sestrať jest vzkázala modlitvu. Datum in Crumlow f. V. salus populi. Perchta z Rozmberka. 46. 1455. 22. Mart. v Krumlově. — Oldřich z Rožemberka Jindřichovi, synu svému, že Perchtu posílá domů a aby Hanušovi domluvil. (L. r.) Urozenému pánu panu Jindřichovi z Rozmberka, synu mému milému d. d. Jindřiše synu milý! Vědětiť dávám, že Perchtu, dceru mú a sestru tvú, bez meškánie doluov po vodě chci poslati do Viedně; protož, milý synu, budiž Bohu a tobě poručena, a mluv se panem Hanušem, ať by ty věci již pěkně mezi nimi šly, jako mezi manžely, a my se proti němu také chceme mieti jako proti přieteli, a ať

Strana 267
z let 1455—1457. 267 ji domuov pěkně vypraví a vezme odtaď z Viedně. A také s ním mluv, že jemu věříme jako přieteli, což jest smluvil, ať by to tak držal a zachoval, a že dcera má také bohdá má poslúchati jako manžela svého. A ostatek tobě, milý synu, porúčiem, aby to již opatřil, jakž ty najlép umieš. Dočekajž jie tam, nebť by to byl velmi ve- liký jeden zmatek, byť neměla tě tam naleznúti, nebť by k žádnému neměla útočiště, aby sě ty věci skonaly. A také, milý synu, jakožť jsem před tím o perly psal, budeli moci býti, že by lot perel takových, jakožť jest próba, za 12 fl. mohl kúpiti: aby mi kúpil jeden lot, jestliže by měl penieze; pakli by peněz neměl, tehdá jich ne- kupuj. D. Crumlow f. II. post dominicam Judica 1455. Oldřich z Rozmberka. 47. 1455, na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina důtklivě píše Jindřichovi z Rožemberka, an mu potupu a hanbu spůsobil, když služebníky své poslal pro manželku, a Jindřich ji po- slati nechtěl, z čehož že on Hanuš poznává, že by si větší moc a právo osoboval, nežli manžel. D. na Valticích na den .....r. 1455. (Něm. L. r.) 48. 1455, 23. April ve Vídni. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jindřicha z Rožemberka z 50 kop úroku Svatohavelského. D. ve Vídni na den sv. Jiří r. 1455. (Něm. L. r.) 49. 1455, 2. Mai na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jindřicha z Rožemberka z 50 kop úroku Svatojirského. D. na Valticích v pátek po sv. Filipu a Jakubu r. 1455. (Něm. L. r.) 50. 1456, 16. Jan. ve Vídni. Hanuš z Lichtenšteina kvituje dotčené pány z úroku, který měl býti placen o sv. Michalu. D. ve Vídni v pátek před sv. Antonínem r. 1456. (Něm. L. r.) 51. 1456, 13. Aug. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje dotčené pány z 50 kop úroku Svato- jirského. D. na Valticích v pátek před na nebe vzetím p. M. r. 1456. (Něm. L. r.) 52. 1456, 21. Octb. na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje dotčené pány z 50 kop úroku Svatohavelského. D. na Valticích na den sv. Voršily r. 1456. (Něm. L. r.) 53. 1457, 14. Maj. na Krumlově. — Oldřich z Rožemberka postupuje vládařství synu svému Janovi. (R. a V. 10.)

Strana 268
268 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka 54. 1457, 12 Novb. na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jana z Rožem- berka z 50 kop úroku Svatohavelského. D. na Valticích v sobotu po sv. Martinu r. 1457. (Něm. L. r.) 55. 1458, 24. Octb. ve Vídni. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje dotčené pány z 50 kop úroku Svatohavelského. D. ve Vídni v úterý před sv. Šimonem a Judou r. 1458. (Něm. L. r.) 56. 1459, 13. Mart. na Strážnici. — Jiřík z Kravař posílá Janovi z Rožemberka listy Perchtiny a oznamuje, že manžel její do Říma pojede, žádaje za přímluvu, aby Perchta k němu odpuštěna byla. (Kopie v Světeckého pamětech II. 564.) Uroz. p. p. Janovi z Rozmberka, bratru mému zvláště milému. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře muoj zvláště milý! Jakož před tím v Olomúci jsouce, přemlouvali jsme mezi sebou o ty věci, což sě panie Perchty sestry našie dotýče, jakož i to také na královu Mt vzneseno jest: protož teď posílám listy, z nichžto porozumíš, kterak její věci jdú. Protož prosím pro Bůh, abyšte to nemeškajíce opatřiti ráčili, nechceteli po ní v skuoře věna dáti, nebť její věci velmi zle stojie. A zdálolitby se, rač panu Hanušovi psáti, ať ji sem ke mně odpustí, aby zde se mnú pobyla, nebť on do Říma v skuoře vyjeti míní; jáť bych ji rád u sebe pro vaše i tudíž mé poctivé chování pochovati chtěl. Pakli tomu nerozumíš, že byšte kterak jinak jejie věci lépe opatřili, dobré a pro zdravie [sic] meškati neračte. D. Straznicz f. III. post dom. Judica. Jiřík z Kravař a z Strážnice. 57. 1459, 26. April na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Jana z Rožemberka z 50 kop úroku Svatojirského. D. na Valticích v sobotu po sv. Jiří r. 1459. (Něm. L. r.) 58. 1459, 17. Sptb. na Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Oldřicha a Jana z Rožemberka z 50 kop úroku Svatomichalského. D. na Valticích v pondělí po sv. Kříži r. 1459. (Něm. L. r.) 59. c. 1459—1460. — Perchta Janovi bratru svému, že manžel se k ní laskavě chová, ale tchyně to překaziti obmýšlí. (L. r.) Urozenému p. p. Janovi z Rozberka, bratru mému milému b. d. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře muoj milý! By se dobřě vedlo, to bych z pravého sircě ráda viděla, nebť já se také z Boží pomoci dobřě mám, a má

Strana 269
z let 1457—1459. 269 věc již dobrý diel lépe stojí, nežli prvé. A prosím tebe jako svého milého bratra, zať tebe muoj pán Špánovi vzkázal; i také jakožť není píšě, aby jeho toom přátelsky přijel, a v tom nepochybuj, než žeď věrný; za všeko prosím, než jedné mého věna toho jemu nevydajvaj tak brzo, ale jácem jemu za to zlíbila tebe prositi, ale nečiň toho a rozemímť konečně na něm, žece vás ch[cle dáti a s vaší radú všecky věci činici a vás ce, tomu rozumím, jse on to poselství z velikú nadějí versicie k vám učinil. A také to na me sádal, vás za to prositi. A věz, žeďť žádnej very ani přísni- vosti nemá od všech svých bratruov a před nimi se velmi bojí a chtie se v celosti u vás dáti. Milý bratřě! kdy pán Buoh z jeho milosti to tak svuoj úmysel a sirce laskaw a víru ke mně obrátil, jakož tomu jinak nerozumím, prosím tebe jako svého milého bratra, aby jemu nišádné věci odporen nebyl, sač tě bude prositi, neb tiem obrátíte je v celosti k vám; a kdy to učiníš a přátelsky se k němu ukážeš, takť mám věc dále lépe bunde a viece. Byče s tebú nebyl u Byrně tak přátelsky smlvil, bylo by se jemu zle vedlo z bratrem, a v [tom] se sám zná; a takť s ním nakládají, jako by ho ch[tjěli nutiti k jich [vuoli], a zláště jeho mateře sebránek. A tento list bsal jest německý písar, [kterýž] česky nic nemví. A byl muoj pán na Nykolšpurk poslal k ... . . . . k jejímuv sebraknovi, jakož von jest tu purkavi [t. j. purkrabí], aby [mu penieze] půjčili, že chce tobě psáti; i nechnieli cú jemu póči ....... že se mnú pěkně bydlí, a rádi by to zrušili, kudyžby mohli. [Tohoť vych byla nepsala, ale muoj pán ceje z toho velmi hněv a kázal, abych tobě to psala, ale jako od sebe, co pro ni musí hanvy trpěti; a já cem k nemu řekla, že toho nerada budu psáti; a von řekl, že k tobě che bohdá viece věřiti, neži to jest, a potom mužeš rozuměti, žeď věří. A prosím, aby jemu na jeho psaní velmi přátelsky odpověď dal, a mej svú snažnost o penízě, učiníš jemu na tom velikú libost, a nemej šádné péče vyvaditie; a řádně kterak toho pojednáš, dajž nám věděti a požli Špána s tiem k nám a tím nemeškajs. A když Špan přijede, dámť věděti, kterakť Bůh a matka boží tomu chěla, naší lásce. A prosím tebe, aby Špána vdy k nám poslal pro mé dobrej. O milý bratře, prosím tebe pro Bu, adby natoli k němu nic nezházelo, jakož najdajle mužeš, aby se naše přátelský nezřušilo. A taktě ke mně řekl, jestliže se vám líbí, že che k vám i se mnú přijeti, ale toho mi je nekázal psáti. Milý bratřě! pošli nám sušených pstruhů, nebdě muoj pan mne za to velmi prosil, a mje se k tomuto jeho poslu pěkně; a co bude s tebú mluviti, aby jemu věřil. Milý bratře! psala cem často s velikú žalotí, a tento Perchta z Rozberka. list píši s velikú radostí. Milý bratřě! jestli že by se mého pána bratří proti němu v čem nepodném zasadili, prosím tebe jako svého milého bratra, aby jemu tvem radem a pomocem bylie, jakož on tobě toho tová. Jestli náš milý bratr kněs biskup Vratislavsku, pověz jemu naši modlitu, a že bychom jemu byli psali, bychom byli věděli zajisté, že je to; a proz jeho, aby k mému pánu vtaké dobrej vůli byl pro mé dobrej, jakož i tebe.

Strana 270
270 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka Prosím tebe velikem dování, aby tohoto posla bez daru nepustil, neb ce muoj pán naděje, že pro ty dobrej noviny, kteréž přinese o nás, že tím velmi veseli budete a jeho bez daru nenecháte. A nepronášej jeho dobroty široce, jestližed by se jinak proměnil, neboť jeho mátě na to stojí, ať by to zrušila mezi námi. 60. 1460, 13. Jan. — Smlouva mezi Hanušem z Lichtenšteina a Janem z Rožemberka o zaplacení 1000 kop věna Perchtina, tak aby Jan polovici do středy před sv. Valentinem nejprve příští na Krumlově položil a druhou polovici od vánoc pominulých v roce splatil, a tomu, který by peníze přijímal, průvod do Lince dal, naproti tomu však aby Hanuš list věnný na 1000 kop Janovi navrátil. (Něm L. ar. 5.) 61. 1460, 4. Febr. na Valtwích.. — Hanuš z Lichtenšteina kvituje Jana z Rožemberka z 480 liber peněz přijatých na srážku 1000 kop gr. dluhu věnného. D. na Valticích v pondělí po sv. Blažeji r. 1460. (Něm. L. ar. 6.) 62. 1461, 17.—22. Mart. na Strážnici. — Jiřík z Kravař Janovi z Rožemberka, že u něho Perchta byla, prose, aby různice v rodě Lichtenšteinském uklidil. (Kopie v Světeckého pamětech II. 568.) Uroz. p. p. Janovi z Rozmberka, pánu a bratru mému zvláště milému. Službu oc Rač věděti, že vždy s pravú věrú žádám, by se dobře měl a zdráv byl i sčastně ať by se vedlo, neb i já pánu Bohu děkuje v tejto míře ve zdraví jsem. Dále rač věděti, že nynie paní Perchta, sestra naše, u mně na Strážnici byla jest, a tu porozuměl jsem, že některaké různice a puotky mezi panem Hanušem mužem jejím a p. Herrychem vznikly a povstaly jsou, kteréžto ač by k konci slušnému přivedeny v skuoře nebyly, bojím se, že by skrze to mezi nimi i lidmi jejich mohlo mnoho zlého přijíti. Protož, milý pane bratře, prosímť, aby se k tomu bez meškání přiči- niti ráčil a v tom se, což na tobě jest, okázati nemeškal, aby ty věci bez dalších puotek mezi nimi mohly k konci dobrému přivedene býti. D. Straznicz feria [sic) Jiřík z Kravař a z Strážnice. post dom. Oculi a. etc. sexagesimo. 63. 1463, m. Decmb. — Hanuš z Lichtenšteina vyznává, že Perchta k jeho znamenitým potřebám některé své klenoty zastavila v 763 fl., aby mohl splatiti Mikuláše Protivce, ve kterýchž penězích jí zastavuje městys Mistelbach se všemi jeho platy a úroky, rybník řečený Hamed, a rybník Vrbovský (Urbau) u Drnholce, aby je držela až do vybrání dluhu. Bez udání roku a dne. (Něm. koncept. L. ar. 7. A tergo: Spiritualium 65°.)

Strana 271
z let 1460—1463. 271 64. 1463, 8. Decmb. ve Valticích. — Hanuš z Lichtenšteina dlužen jsa manželce své Perchtě 563 fl. uher. k potřebám jeho zapůjčených, slibuje zaplatiti o sv. Michalu a zavazuje v tom všechny své statky. D. ve Valticích ve čtvrtek den početí p. M. r. 1463. (Něm. L. r.) 65. 1453, 19. Decmb. na Strážnici. — Perchta vyznává, že list hlavní na 563 fl. uh., v němž jest jistec Hanuš manžel její, dává k věrné ruce svému bratru Jiříkovi z Kravař a z Strážnice tak, aby jej Hanušovi zase odevzdal, kdyby jej vyplatil, aneb kdyby Hanuš ne- vyplatě zemřel, aby jej Joštovi a Janovi z Rožmberka v moc vydal. D. na Strážnici v pondělí po sv. Lucii r. 1463. (Něm. L. r.) 64. 1463 24.? 31.? Decmb. na Valticích. — Perchta bratru svému Joštovi, biskupovi Vratislav- skému, že manžel k ní byl laskav, dokud její pomoci potřeboval, žádajíc, aby k němu odpu- štěna býti mohla. (L. r.) Tomu vysokému knižeti a p. p. Joštovi biskupovi Vatislavskému a mému pánu milostivému a bratru mému milému. Milostivé a vysoké kníže a milost. p. a můj milý bratře! Modlitbu svú pod- danú vzkazuji vaší knižeckej Mti, a ráda bych věděla, aby se VMt dobře měla ve zdraví. A vědětiť dávám VMti, že já se pánu Bohu děkujíc na zdraví nyní dobře mám, ale sem velice zamúcena, že o VMti nikdá nic z vašeho mne v mej sirobě nauštívení neslýchám, a bohdá sem toho proti VMti neprovinila, bych měla tak za- pomenuta býti a v tak těžkém bydle. A dále VMti věděti dávám, že můj pán byl svému bratru své najlepší zboží zastavil a bez potřeby a maje dosti hotových, a pro svú velikú turdost nechtěl hotovými platiti, než u malých penězích zastavil svému bratru to zboží, a bratr jeho s ním o to tak nepřátelsky nakládal a ch[tjěl jeho o to připraviti. Aby byl můj pán mezi židy tolik zval, jakož on jemu na to zboží půjčel, byl by lehčeji z toho vyšel, než od něho, jakožť to bohdá TMt i potom zví i od něho pána uslyší; a tuom můj pán učiivy*) tu zástavu, i zval předce takú velikú žalost, že se jednak opět smysla pominul, jakož i prve; a tuom ke mně poslal s takú řečí, že se již na to s lítostí rozpomenul, že nade mnú neprávě činil, a že se již ch[cle ke mně tak míti, jakož na to sluší, a že mne prosí, abych na to zpomenula, kterak se jeho bratr s ním obchodí, a radila a pomáhala, aby zase k tomu zboží mohl přijíti, a že mi che na to dobrým zpomenúti. A já sem tu odpověď dala, že sem toho vždy s pokorú a žádostí čekala, aby se ke mně jinak rozpomenul, a když mi toho dal . . . . . . .... já to od něho s velikú vědčností přijímám, a což já mohu jemu raditi i pomoci, že to chci ráda učiniti, a na nic nepomnieci, což mi se dálo. *) učiniv.

Strana 272
272 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka A tak sem zastavila své klenoty, že mi na ně půjčili díl zlatých a díl na listy; a kdež sem kolvěk proto jedúci jednala, to tu sem švudy milostivě přijata od dobrých lidí děkujíci Bohu, aiž sem to zboží zase vyplatila, a s radú našeho milého bratra pana Jiříka a jiných dobrých lidí sem požádala od svého pána zástavy toho mě- stečka, jakož jest bylo zastaveno bratru jeho, a proto abych mohla tím dobrým lidem na ty časy platiti, tak jakož sem se k nim zavázala. A ty listy TMti knížeckej posílám, a tu VMt porozumí, že sem nic neslušného nažádala, ani sobě kerého zisku tuom hleděla, jedné svého pána žádajíci zachovati; a to jest byla jeho dobrá vůle, i on mi ten list dokonal a na bratra na jeho sva to oba zmodla a prosíce, aby mi on ten list dokonal, když bych já to městečko od něho vyplatila, a on mi i mému pánu tak slíbil, že ch[cle rád svú pečť k tomu přitlačiti, a mně z toho mnoho ke cti vy- mlúval. A když k tomu časvu přišlo, tehdy toho listu mně dokonati nechtěl až pravej nelibosti, že sem já svému pánu tuom pomohla; a naděje se, že já od něho zlatých toliko vezmu, což sem dlužna, a toho na mně požádal, abych mu zase to zastavila, což mu prve bylo zastaveno, i více, a že mi on ch[cje tolik vydati, že já své klenoty i co sem dlužna vyplatím. A já sem toho proti svému pánu nechtlěla učiniti; i udělalť mi je můj pán jiný list bez zástavy, a díl jest věcí zaplaceno a klenoty sem vyplatila, než jest toho půl šesta sta zlatých a třinácte ještě platiti. Posílám VMti ty oba přípisy, jakož jest měl prvý list dokonán býti i ten, jakož jest dokonán, a ten sem vezla na Strážnici našemu bratru k věkrnej ruce schování, a při tom takýžto lístek, jakož jej VMti posílám, a VMt jemu dobře porozumí. A prosím VMt jako svého milost. p. a m. bratra, jestli že by pán Bůh mého pana nevuchoval tuom čase, než by toto zaplaceno bylo, aby VMt i s druhým bratrem naším milým p. Janem mně toho pomáhal od bratra jeho, aby mi bylo tak placeno, jakož ten list svěčí. A prosím V. kn. Mti, abyste mi tvom za zlé neměli, že sem na VMt prve toho neveznesla, než sem se tvy věci dala. Musilo ce to bez meškání jednati. A prosím VMti, abyste ráčili tento list i s jinými bratru našemu p. Janovi do Krumlova po- slati, jemuť tím kračeji píši, žeť tuomto listu svému porozumí. A toto psaní činím s radú a vědomím bratra našeho milého p. Jiříka, kterýž mě vešhev mých věcích milostivě přijímá. A prosím, račte jemu z toho děkovati; a onť mi toto poselstvie i na své peníze posílá, a já bych toho sama nemohla jednati, tak sem chuda. Čím VMt Bohu porúčím. D. v Valticích tu sobotu před novým létem. Percha z Rozberka. [Douška.] Milostivé kníže! račiž VMt věděti, žeť nyní děkujíc i pánu Bohu jísti s potřebu a píti mám, a můj pán se mnú jídá i se mnú jest od toho časvu, jakož jsem ty věci jednala i zednala děkujíci Bohu a ještě z těžšího pomohla, neži sem VMti psaním zevila, aniž se psáti hodí. A dřvie než sem to k jeho ruce vy- platila, velmi sliboval mnoho dobrého, a jakž to zase svě ruce má, tak mi tvé svý

Strana 273
z roku 1463. 273 dobrej vůle ujímá, a žádnej pravej lásky na něm neshledávám, anižť jest čáky k tomu; to rač chutně věřiti, neboť on nic miléšího nemá, než peníze, a s těmi se obírá ve dne i v noci. A bojím se, že i naposledy z toho nic dobrého nepříde, ale jáť toho neželém ani želeti chſcli, cožť sem jemu víry okázala, Pán Bůh buď má odplata. A byla bych to VMti dávno dala věděti, ale obávala sem se toho od něho, což mě již potkává, neb sem rozuměla, že je se mnú tu lásku z velikej potřeby počal, a protoť já jemu toho žádným slovem nezpomínám. A milostivé kníže! prosím VMti pro pána Boha, račte se mne nezdalovati a račte své poselstvo k mému pánu uči- niti a s pilností požádati, aby mě k VMti odpustil; a budeli toho VMt s pilností žá- dati, to vím, že toho odpověděti nebude moci, nebotě na tom bylo, že cem měla k TMti jeti; ale VMt račte jemu toho nezvati, by to TMt věděl. A nictě toho jiné nezrušilo, než žeť sobě ztravu váží; a mnětě toho veliké potřeby a takové mé dobré, ježto jestliže sobě toho nyní nezednám, což sem před se vzala a s vůlí pána svého to jest. A když to VMt uslyší, tu VMt prozumí, žeť po jiném nestojím, než po tcti, a potom bych k tomu nemohla přijíti. A bratr náš milý pan Jiřík vedle toho, jakož jemu mé bydlo vědomo a obyčeje mého pána, tak mi radí, abych se vždy k TMti vypravila a na TMt znesla některé velmi těžké věci, kteréž nikakéž nejsvú hodné k zamlčení. A tak mi slíbil, že mi ch[cle provůce dáti, a svého domu vyjedúci, po- jedu po jeho zboží až do Strmberka, a že mi tu nic netřeba protráviti. A to věda, můj milostivý pane a bratře, prosím VMti, račte VMt zpomenúti na mě bratrskú láskú a tuomto pilnost míti, neboť toho na milém Bohu žádám z milosti, abych TMt viděla, neboť mně se to zdá velmi dlúhý čas, jakž sem TMti neviděla. Také toto po- selství jest s mého pána vůlí, a tak sem jemu to tak předložila, že na VMt ch[c]i zavésti, že sem list položila u p. Jiříka, kterýž má VMti býti vydán, jestliže toho potřebí bude. A ontě mi kázal, abych VMti své zápisy poslala a dala věděti, což mohu najšíře, kterak bratr jeho s ním nakládá; také mne prosil, abych VMti prosila od něho, aby jemu TMt poslal kuní svubu [Čubu] na konec i s obojkem připravenú a předně dobrú, a že ji ch[cje hned zaplatiti rád a na VMti toho zaslúžiti; a ch[těltě nyní hned zlaté poslati, ale bál se nebezpečnosti; i prosím já VMti velice, abyste to ráčili pro mé dobré učiniti, a což by mohlo najspíše býti. A jestliže to TMt učiní, spíšeť mě odpustí. A já také VMti prosím, abyste mi ráčili poslati čtyři kožky kuní, těchť velmi potřebuji. A račte mi odpověď dáti, což vašeho úmysla bude. 67. 1463, 24.? 31.? Decmb. na Valticích. — Perchta Janovi bratru svému, toužíc na svůj zá- rmutek a prosíc, aby Špána k ní poslal. (L. r.) Urozenému p. p. Janovi z Rozberka bratru mému milému. Modlitbu svú zvazuji, urozený pane bratře milý! ráda bych věděla, by se Archiv Český XI. 35

Strana 274
274 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka dobře měl a dráv byl. Vědětiť dávám, žeť já se Bohu děkujíci na zdraví nyní dobře mám. Ale sem velice zamúcena, že ke mně žádného nepošlete, a to ste mi slíbili a z Brna psali. Milý bratře! kterak to mám sobě na mysl bráti od vás, že že [sic) ke mně takú tvrdost máte, a vědúc mé siré bydlo, že mne tak zapomínáte, svak sem toho bohdá na vás neprovinila ani proviniti míním z boží pomoci, než vidí se k vám zachovati jako poslušná sestra. I věřímť, milý bratře, že se ke mně jinak rozpomeneš, neb věz chutně, žeť těžké a siré bydlo svým pánem mám, a toho žádnej čáky nemám, by se to na něm proměnilo jinak, než takú hroznú čáku mám, ježto se psáti nehodí. Než milý bratře, prosím tebe pro pána Boha, smiluj se nade mnú a neodpovídaj mi toho; a pošli ke mně Špána, což můžeš najspíše, a to učiň pro mé dobré, neboť cem něco předcevzala a totě s mého pána vědomím, i nemohu sobě toho zednati bez vaší rady a pomoci, aniž ch[cli toho bez vaší vůle a vědomí jednati. A když to zvíš, tu bohdá prozumíš, žeť po jiném nestojím než po tcti; a jestližeť toho nyní nezednám, tedyť potom k tomu nebudu moci přijíti. A to věda, věřímť, že tím nebudeš meškati, aby to mohlo býti, abych se s tebú shledala sama; bylo by mi toho potřebí, a také bych tě ráda viděla z lásky. Také věz, milý bratře, žeť sem knězi biskupovi psala široce, a tenť má své listy i jiné tobě poslati, a tu poro- zumíš, kterak mi se vede. A prosím, aby mne neopúštěl v tom, jakož vás prosím pro ten list, kterýž jest položen u pana Jiříka na Strážnici, bratra našeho milého. Dán na Valticích, tu sobotu před novým létem. 68. 1464 m. Jan. — Jan z Rožemberka sestře své Perchtě, že o její dobré on a bratr jeho Jošt u krále jednati chtějí. (Kopie v Světeckého pamětech I. 413.) Službu svú vzkazuji, urozená paní a sestro milá! Rád bych věděl, by se dobře měla a dobře se vedlo, a žel mi jest toho, jakožs mi šíře dala věděti. A vě- děti dávám, žeť se bohdá skůro s knězem biskupem a panem bratrem naším spolu shledáme; a kdyžť spolu budem, chciť o ty všecky věci, jakož mi píšeš, s JMtí roz- mluviti, a před se vezmem i s panem Jiříkem Stražinským [sic], přítelem naším, což by mohlo tobě k lepšímu a nám poctivosti přijíti. A panu Jiříkovi Strážnickému po- slal sem přiepis, kterak tobě píši; a teď také posílám přepis, kterak jemu píši. A z čechlíku velmi děkuji, kterýžs mi poslala, jak své frejířce. (Koncept prý Jana z Rožmberka psaný okolo r. 1463, v skutku ale po novém létě roku 1464.) 69. c. 1464. — Jan z Rožemberka Jiříkovi z Kravař, že on a bratr jeho Jošt o dobré Perchtino u krále jednati budou. (Kopie v Světeckého pamětech II. 567.) Uroz. p. p. Jiříkovi z Kravař a z Strážnice, příteli a bratru mému zvláště milému.

Strana 275
z roku 1464. 275 Službu svú oc. A jakož mi píšeš o paní sestru naši, abychom se k tomu přičinili: a věděti dáváme, že nyní o svatém Jakubě [a] Filipě budeme oba, kněz biskup i já, v Praze, a tu chceme o ty věci u KMti mluviti a JMti rady jakožto pána svého požívati, nebť sme ty věci s JMtí radú prve činili, a Lichtenštainara švakra našeho s JMtí radou byli sme prvé obeslali, jakož tebe tajno není. A což pak nám tu JMt poradí jakožto pán náš, tuť pak dáme věděti bez meškánie tobě i sestře naší, aby to . .. . . . .. jest to Buoh vie toho pravú vieru, že nám švakr náš těch věcí nedrží. D. ....... (nelze přečísti). Koncept Janův, a tergo 1461. 70. 1464, 3. Jul. v Strážnici. — Jiří z Kravař posílá Janovi z Rožemberka listy Perchtiny a oznamuje o jejím nebezpečí, za pomoc žádaje. (L. r.) Uroz. p. p. Janovi z Rozmberka, bratru mému zvláště milému. Službu svú oc. Památnoť, kterak mnohá k tobě o paní Perchtu, sestru naši, činil sem poselstvie znamenitě, kterak věci jejie se pánem jejím jdú a zle stojie ozna- muje, jakož i listy časté jejie vám posielal sem, v tom nákladu i práce nelituje, žádaje, abyšte to opatřiti ráčili oc. Nynie opět kterak pak v nebezpečenství i se dcerú svú postavena jest, z listuov jejie, kteréž vám teď posielám, porozuměti moci budete; kterýmžto porozumějíce, ač sě vám zdá, prosímť, aby o hrdlo i se dcerú ne- přišla, to opatřiti račte bez meškánie; neb byť to mnú jíti mohlo slušně, jáť bych v tom rád ničehož nelituje, svú pilnost učinil. A milý pane bratře, rád bych věděl zdravie vaše i všecko dobré, nebť já také nynie pánu Bohu děkuje, chodím, jakž mohu. D. Straznicz, f. III. ante S. Procopii festum a. 1464. Jiřík z Kravař a z Strážnice. A milý p. bratře, slyším, že by měl mladé vohaře dobré, ježto by mohli při- pravováni býti; protožť prosím, aby mě jedniem obdaroval k tomu hodným, ježto bych jej připravovati kázal, aby na slédníka připraven byl. A když ty bohdá v Moravě budeš a já zvěřinu měl, chciť na tě zpomenúti. 71. 1465, c. 31. Julii. — Anéžka z Rožemberka Janovi bratru svému posílajíc listy Perchtiny a srnu uhoněnou. (L. r.) Urozenému p. p. Janovi z Rozmberka, bratru mému milému buď list dán. Uroz. p. p. a bratře muoj milý! Službu svú vzkazuji TMti, muoj milý pa- núšku; s pravú věrú túžím po TMti a zvláště po dietkách. Teď posielám listy TMti od panie Perchty; prosím TMti, aby ráčil odpověď dáti, což muožeš najspieš, neb 35*

Strana 276
276 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka posel u mě páně Jiříkuov, opět u mne čaká. Nestuoniť nic, přijevši domuov. A teď posielám TMti srnu, jakož sem uhonila, jedúc domuov na cestě. Anéžka z Rozmberka. 72. 1465, 1. Aug. v Třeboni. — Řehoř Klaric, úředník Třebonský, posílá Janovi z Rožemberka zvěřinu a zprávy o sestře jeho Anéžce. (Výňatek z kopie v Světeckého pamětech IV. 628.) Posílámť VMti srnu, a zabilť jest včera lovčí opět jelen dobrý a dva kolúchy. A panna sestra VMti vzkázala psáti, žeť se smrti drobte nebojí, a že to VMti dává znáti, že jest tuto srnu uhonila atd. D. Trzebon f. V. in octava S. Jacobi Rehoř Klaryc. a. 1465. 73. 1465, 23. Aug. Mitterberg. — Erhart z Celkynku (v. Zelking) Janovi z Rožemberka oznamuje velkou bídu a nouzi, kterou sestra jeho po dlouhou dobu trpí a na niž naříká, a prose, aby učinil v tom opatření. D. na Mitrberce ten den před sv. Bartomějem r. 1465. (Něm. L. r.) 74. 1465. — Zdeněk ze Šternberka, Jindřich z Lipého maršálek, Jindřich z Hradce, Bo- huslav ze Švamberka, Burjan z Gutšteina, Dobrohost z Romšperka a Linhart z Gutšteina dů- tklivě píší Hanušovi z Lichtenšteina, kterak zprávu mají od přítele svého Jana z Rožemberka, že Perchta, sestra jeho, nedostatek, potupu a mnoho zlého od něho strpěla až po tuto dobu, a že přes mnohá napomínání se v tom nic nepolepšilo, a poněvadž se zároveň Jan psaním svým k Hanušovi na mocný rozsudek podává, žádají jej, aby buď manželku svou náležitě opatroval aneb výpověď opravcův mocných podnikl. Bez určení roku a dne. (Něm. koncept L. r.) 75. 1465. — Jan z Rožemberka Janovi z Lichtenšteina důtklivě domlouvá, aby manželce své spra- vedlivě učinil. (Koncept L. r.) Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý! Vieš dobře a svědomo jest, kterak dávno za času dobré paměti otce mého a bratří mých s tebú často mlu- veno i také skrze posly jednáno o to, což sě sestry mé a manželky tvé dotýče, pro jejie veliké nedostatky, a vždy to až dosavad neopraveno, aniž co platno jest. Jáť bych to, Buoh vie, vždy rád, poněvadž jsme se spřieznili, abychom přátelsky spolu byli. A natoť jsem, podávám pana Ekkercavara, pana Potendorfera a pana Rugera Starhenbergéře aneb dva z nich, zdálit se na nich přestati, aby oni toho mieru mezi námi učinili, a ona aby slušně opatřena byla podlé spravedlnosti. Tomuť sem rád tím spieše a lépe. Pakli by snad toho učiniti nechtěl, věz, žeť bych sě i s přátely svými tomu déle dívati nemohl, by ona tak v posměch býti měla a v po-

Strana 277
z let 1465—1470. 277 tupu i v nedostatciech, sobě i nám všem k hanbě. Odpovědi tvé listem prosím při tomto poslu. 76. 1465. — Jan z Rožemberka třem pánům rakouským, aby jednali s Hanušem z Lichtenšteina v příčině Perchty. (Koncept L. r.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Svědomoť jest, kterak jsme sě dávno starali o paní Perchtu sestru svú za p. otce mého i bratří dobré paměti, chtiece, aby slušně opatřena byla podlé spravedlnosti, a tys sě pane k tomu vždy pěkně přimlúval. Pak teď jemu píši o to, jakožť toho přiepis v tomto zavření po- sielám, prose jako přietele, aby se k tomu v skutku přičinil, ať by o to miesto bylo; a poněvadž pečet tvá také při věnném listu jest, věřímť jako přieteli, že to učiníš, jakož jest pak před chvílí také p. Zdeněk, přítel můj, o to s tebú mluvil. Neb ne- staloliby se toho, věz, žeť bych sě i s přátely tomu nemohl déle dívati, by sě jí taková krátkost a nedostatek dieti měl, kterýž jest nesla až do sie chvíle, sobě, mně, i přátelóm našim k nemalé hanbě. Odpovědi tvé prosím listem po tomto poslovi. 77. 1470, 1. Febr. v Krumlově. — Perchta Janovi bratru svému poroučejíc se v jeho ochranu. (L. r.) Uroz. p. p. Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku král. Č., p. bratru mému milému buď d. Modlitbu oc Psaní tvému jsem porozuměla i v listu kněze Janovu, že pilnost máš o mě, a toho jsem velice vděčna, jako od svého milého pána a bratra. A vždyť se porúčiem s dobrým doufáním, neb vieš a sám rozumieš, od kohož sem mnoho slibuov jměla a jemu toho doufala; že mi i to již zpátkem jde, a tohoť mám velikú žalost. Neměj žádné péče, bych čím ukvapila anebo bez tvé vuole a vědomie co učinila. A ráda slyším, že se dobře a ve zdraví máš. A dajž milý pán Buoh sčestie. D. ex castro Crumlow f. V. ante purificationem b. M. Perchta z Rozmberka. 78. 1470, 14. Febr. v Krumlově. — Perchta Janovi bratru svému, kterak kněz Jan Kaplicer s synem jejím jedná, prosíc, aby se jí zastal. (L. r.) Uroz. p. p. Janovi z Rozmberka, bratru mému milému. Modlitbu svú vzkazuji, uroz. p. a bratře milý! A ráda slyším, že se ve zdravie dobře máš, a věřímť, když svój čas uzříš, že mne nezapomeneš. A ptaj se za času na odpověď, jestli že by vždy nechtěli k miestu jíti, aby ty sě dále mohl s přátely poraditi. A jakož mi píšeš, jestliže bych chtěla, že by mi chtěl některé věci mé

Strana 278
278 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka sebú přinésti: tomu bych velmi ráda. A poručila jsem knězi Janovi, když jest pryč jel, aby synem s mým rozmluvil o výplatu i o list na muoj dluh; i listy sem jemu poslala, a v těch stojí má žádost, což by sě nemohlo prodati, aby vše bylo s tebú po- sláno. Také jsem Aurovi psala, a v jeho listech jsú najpilnější kusy postaveny, z kterýchž von má mluviti s synem; ale rozumiem v kněze Janovu listfě], že jest s mým synem o nic nerozmluvil, ani Aurovi listův dodal. A syn mi píše i Auer vedlé toho listu, jakož jsem jej za tebú poslala, že mi jest dobrovolen všecko uči- niti; i neumiem sě nynie v těch věcích nic spravovati. Než prosím, milý bratře, když tebe jedné tento list duojde, aby hned bez meškání Auera obeslal, aby sě k tobě vypravil, a na tom sě stěž všech věcí, a jemuť píši, aby před tebú nic netajil; a tenť všecko vie. Jestli že bude potřebie tvej pomoci, věřímť, že mne v tom ne- opustíš, ať bych já k svému přišla. Pakli by byl syn muoj povolen, tehdy ty sě jemu v žádnej řeči nezjevuj, aby von sobě skrze to ke mně nelibosti nevzal. A což u těch věcí porozumieš a bylo by potřebie bylo [sic] mně věděti, věřímť, že neobmeškáš mne obeslati; pakliby sě zdálo, že by sám co mohl zjednati, anebo ode mne psáti, máš toho plnú moc, a pečet má jest u kněze Jana. A bohdajť sě dobře a ščasně vedlo. A paní sě děkujíc Bohu i s dietkami dobře má. D. ex Crumplow f. IV. in die S. Valentini a. 1470. P. 79. 1470, 23. Febr. v Krumlově. — Perchta z Rožemberka Janu bratru svému děkuje, že se jí zastal; o listu kněze Jana Kaplicera syna jejího se týkajícího. (L. r.) Uroz. p. p. Janovi z R., najv. kom. kr. Č. b. m. m. Muoj milý bratře! Ráda slyším, že sě ve zdraví dobře máš. A jakož mi píšeš, že si mú věc již k miestu přivedl, toť velmi ráda slyším, a jsem velice vděčna tvé pilné práce, a dajž mi pán Buoh ten smysl, abych po všecky časy uměla se proti tobě tak zachovati, jakož na to slyšie [sic]. A pomni, milý bratře, aby to tak nynie ujistil, aby potom o to viece práce neměl, neb sám ty lidi dobře znáš; a zdáliť sě, stuoj o to, aby o tomto sv. Jiří bylo mi puol úroku vydáno, nebt sem velmi potřebna. Také porozuměla sem kněze Janovu listu, kerak ještě mé věci nemají dobrého počátku, což sě syna mého dotýče, i neumiem sobě nynie lepšie rady dáti, než porúčiem to knězi Janovi mocně, aby v tom tak pracoval, jakož jest těch věcí zpraven; jestliže by on sám toho zednati nemohl, aby to na tě vzneseno bylo. A věřímť jako svému milému bratru, že mne i v tom neopustíš, neb pomuožliť mi Buoh k tomu přijíti, přijdeť toho tolikéž i viece, než cos ty nynie zednal. A s tiem buď milému Bohu poručen, a bohdaj sě ve zdraví k nám vrátil, své věci dobře ze- dnaje. D. Crumlow f. IV. post kathedram S. Petri.

Strana 279
z let 1470—1473. 279 80. c. 1470 v Třeboni — Anéžka z Rožemberka Jarohněvovi z Úsuší o nemoci své sestry a zlých novinách. (Kopie v Světeckého pamětech I. 119.) Uroz. panoši Jarohněvovi z Úsušie mně milému dán buď! Můj milý kmeti! Věz, žeť sem já již, děkujíc milému pánu Bohu a milé matce boží, domuov přijela a pravý sem rytíř byla, nebyvši nemocna nikdež; než sestra vždy leží, a pak nelzeť mi jest psáti od ní i o ní, leč s tebú sama rozmluvím o to, což by mohlo nejspíše býti. Ale slyšela sem pohříchu noviny od vás z Krumlova hned na cestě, než sem domů dojela, kterými sem velmi zarmoucena; i jestli že jest to tak, jakž jsem slyšela, bojím se, že já tebe tak brzo nebudu moci míti, abych s tebú rozmluvila, a vypsati toho hned neviem kterak, a vedlé žádosti sestřiny i také potřebnosti té měla by se jí odpověď na některé věci hned tam dáti. Bychtě mohla spěšně mieti, měli bychom tam poselství jisté tento pondělí beze všeho nákladu našeho. A bychť byla těch zlých novin pohříchu neuslyšela, bylať bych hned k vám do Krumlova jela, abych byla [s] tebú jedné v tyto jarmarky po nebezpečenstvie nesmýkala, ale když jest pohříchu taková věc, tehdyť k vám nepojedu. O milý Jaro- hněve! dokudž někoho země nosí, dotud dobře nebude! Budiž milému pánu Bohu poručen; budiž milý pán Bůh tvůj pomocník i tvůj utěšitel, kterýž nikdy žádného spravedlivého a pravého neopouští, i jeho milá matka. D. Třeboň f. III. in octava Anéžka z Rožmberka. Corporis Christi. (Břežan poznamenal, že panna Johanka byla při ní, a to jest sestra ona nemocná, o kteréžto list tento mluví.) 81. 1472, 31. Jan. ve Vídni. — Perchta z Rožemberka strýci svému Jindřichovi odtudž, že psala Jarohněvovi z Úsuší o potřebách svých, kteréž on má Jindřichovi oznámiti, a prosí, aby jí v její nouzi radil a pomáhal. D. ve Vídni v pátek před sv. Dorotou r. 1472. (Něm. L. r.) 82. 1472, 10. Novmb. ve Vídni. — Táž témuž, prosíc, aby ji vyplnil žádost, kterouž uka- zatel tohoto listu oznámí. D. ve Vídni v úterý před sv. Martinem. (Něm. L. r.) 83. 1473, 6. Maj. ve Vídni. — Táž témuž, že mu již před tím poslala listy, kteréž mu strýc její pan z Waldsee v Cáhlově odevzdati měl, ale poněvadž odpovědi na ně neobdržela a od Jindřicha z Lichtenšteina peněz nedostává, prosí, aby přibera k sobě služebníky své a jiné dobré lidi, s Lichtenšteinským o zaplacení dluhu jejího jednal. D. ve Vídni ve čtvrtek po nalezení sv. Kříže roku 1473. V doušce: že posílá psaní pana z Maidburka o dobré psy, a přimlouvá se, aby mu Jindřich dva psy poslal. (Něm. L. r.)

Strana 280
280 A. XXIX. Listy paní Perchty Lichtenšteinské z Rožemberka 84. 1473, 21. Aug. ve Vídni. — Perchta oznamuje Jindřichovi strýci svému, že pán její a manžel bohužel zemřel, prosíc, aby jí neopouštěl, jí listy její věnné na Krumlově uložené vydal a služebníka svého Martina Tlumáče k ní poslal. D. ve Vídni v sobotu před sv. Bartolo- mějem. (Něm. L. r.) 85. 1473, 27. Aug. ve Vídni. — Perchta Jarohněvovi z Úsuší, prosíc za přímluvu u pana Jindřicha, aby Martin Tlumáč k ní poslán byl a nikdo jiný. D. ve Vídni na den sv. Rufa r. 1473. (Něm. L. r.) 86. 1473, 1. Octb. ve Vídni. — Táž Jindřichovi strýci svému, aby jí poslal věnné listy, poradě se s Reinprechtem z Walsee; od Lichtenšteinského že odpovědi neobdržela. D. ve Vídni v pátek po sv. Michalu r. 1473. (Něm. L. r.) 87. 1473, 1. Octb. ve Vídni. — Perchta Jarohněvovi z Úsuší, aby o její potřeby při Jin- dřichovi pečoval, a list, kterýž Jindřichovi posílá, v opisu při sobě podržel; oč již dříve jej žádala, opět žádá, aby jí dal věděti, co jí podle českého obyčeje z movitého statku n. man- želova náleží, poněvadž ujevši od něho s n. dcerou svou, z jeho a bratří jeho statku ani za peníz s sebou nevzala. D. ve Vídni v pátek po sv. Michalu r. 1473. (Něm. L. r.) 88. 1473, 3. Octb. v Linci. — Reinprecht z Walsee, hejtman země nad Enží, Jindřichovi z Rožemberka, že listy Perchtiny a list krále Uherského k němu poslané zatím u sebe po- drží. D. v Linci v neděli před sv. Františkem r. 1473. (Něm. L. r.) 89. 1474, 7. Jan. ve Vídni. — Perchta strýci svému Jindřichovi prosíc, aby věc její ne- protahoval, a kdyby Lichtenšteinský roku v Linci odepřel, aby mu dal věděti, že ona po svém právu jíti chce, poněvadž jí nikdo průtahův v té věci neschvaluje. D. ve Vídni v pátek po sv. třech králích r. 1474. (Něm. L. r.) 90. 1474, 20. Jan. ve Vídni. — Táž Jarohněvovi z Úsuší prosíc za přímluvu u strýce je- jího Jindřicha, aby jí k dědictví po n. manželu pomohl. D. ve Vídni na den sv. Fabiána a Še- bestiána r. 1474. (Něm. L. r.) 91. 1474, 20. Jan. ve Vídni. — Táž Přibíkovi Hádkovi z Paběnic, úředníku Krumlov- skému, že odpověď Jindřicha z Lichtenšteina zvěděla, kterémuž bude psáti, prosíc, aby se ty

Strana 281
z let 1473—1475. 281 listy přečetly, až se strýc její Jindřich navrátí. D. ve Vídni na den sv. Fabiána a Šebestiána roku 1474. (Něm. L. r.) 92. 1474, 29. Juni ve Vídni. — Perchta Jarohněvovi z Úsuší: jakož jí psal, že pro velkou a pilnou práci dolů k ní přijíti nemůže, a strýc její Jindřich rád by jej poslal, táže se, je-li toho nutná potřeba, že strýci z dobré jeho vůle děkuje a toho nežádá, aby k ní Jarohněv nyní jezdil, neb k čemu ho žádala, to si z části sama pořídila, jak mohla; strýci aby vyřídil, jakkoliv nerada o tom píše, že poslední pořízení učinila a naň nezapomněla podlé své mo- žnosti. D. ve Vídni na den sv. Petra a Pavla r. 1474. (Něm. Světeckého Paměti II. 15.) 93. 1474, 26. Decemb. ve Vídni. — Perchta Jindřichovi z Rožemberka děkujíc mu za to, co jí po služebníku svém nabízel, a že Martinovi nakázala, aby pána o jejích přáních zpravil. D. ve Vídni na den sv. Štěpána o vánocích r. 1474. (Něm. L. r. Nelze uhodnouti, patří-li list tento do r. 1474 aneb spíše do r. 1473, jestliže totiž Božím hodem vánočním nový rok 1474 začínali.) 94. 1474, 26. Decmb. ve Vídni. — Perchta z Rožemberka Jindřichovi z Lichtenšteina, svatu svému, prosíc jej, aby jí vyplatil úroky její a jednání o dědictví po manželu jejím ukončil. D. ve Vídni v neděli o vánocích r. 1474. (Něm. L. r.) 95. ? 1475, 25. Octb.? — Táž Jindřichovi z Rožemberka, jakož poslal k ní služebníka v příčině služebníka svého Heřmana, že mu v tom ráda posloužila. D. ve středu po sv. Lu- káši b. r. — Břežan napsal rok 1475. (Něm. Licht. reg.)

Strana 282
B. XII. JEDNÁNÍ SNĚMOVNÍ A VEŘEJNÁ V MARKRABSTVÍ MORAVSKÉM od počátku 15. století až do přijetí krále Ferdinanda I. za markrabí Moravského roku 1527. Vydává Dr. František Kameníček. (Začátek této sbírky viz v X. díle Archivu Českého str. 241—352.) C. Král Vladislav posílá Viléma z Pernšteina na svém místě ke sněmu svolanému do Olomouce ke dni sv. Jana. — V Prešpurce 9. června 1515. Orig. zemsk. arch. Mor. v Brně IV. I. 53. My Vladislav z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc.; oznamujem tiemto listem všem, jakož sme urozeného Viléma z Pernšteina na Hel- fenštaině, věrného našeho milého, na obecní sněm do margkrabstvie Moravského, kterýž o svatém Janě [24. června] najprv příščím v Olomuci držán bude, ke všem stavuom téhož margkrabstvie pro naše, dědicuov našich i toho margkrabstvie dobré na místě našem vyslati ráčili; chtíce, aby takové jeho od nás poselství nám, dě- dicuom našim a tomu margkrabstvie užitek neslo a jisté bylo, protož s dobrým roz- myslem, naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách a jakožto margkrabie Moravský, dali sme a tiemto listem dáváme jmenovanému Vilémovi plnú moc a po- volení naše královské, na místě našem na tom sněmu k jednání a rovnání i k do- konání všech věcí; chtiece tomu konečně, cožkolvěk týž Vilém s jmenovanými všemi třmi stavy margkrabstvie Moravského aneb některými osobami zvláště v těch všech věcech jemu od nás poručených, tak jakž se svrchu píše, na místě našem zjedná a zavře, že to všecko tak pevné, mocné a stálé býti má a bude, jináče nic, než jako

Strana 283
Sněmy moravské z roku 1515. 283 bychom to sami tu osobně jsúce, zjednali, dokonali i stvrdili bez umenšení. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali sme přivěsiti. Dán v Pre- špurce v sobotu po Božím Těle, létha buožieho tisícého pětistého patnáctého, krá- lovstvie našich Uherského pětmecitmého a Českého čtyrytcátého čtvrtého. W. Rex, Královská pečeť Vladislavova veliká úplně zachována. СI. Král Vladislav II. urovnává rozepři mezi purkmistrem a konšely města Olomouce s jedné, a mezi staršími a vším obyvatelstvem téhož města s druhé strany. — V Budíně 24. listop. 1515. Codex Wenceslai de Iglavia. MS. zemsk. arch. Mor. v Brně fol. 66 a 67. Anno Domini millesimo quingentesimo quinto decimo sabato ante Chaterine virginis etc. Jakož jsú některé ruoznice mezi purgmistrem a konšely města Olomuce z jedné, a staršími obecními a vší obcí téhož města strany druché, když obojí podali jsú JKMti artikuluov sepsaných, a při tom JMKské oboje strany svrchupsané pokorně jsú prosily, aby JMKská jakožto pán jejich v tom je oboje strany milostivě opatřiti ráčil; kdež JMKská s pilností slyše a váže takové artikule ruozničné, mezi již psanými stranami takto vypoviedati rozkázati i tak jmíti ráčí: Napřed a přede vším, poněvadž purgmistr a konšelé jsú JMti přísežní a úřa- dníci a JMKské přísahu činí, a také každému spravedlivost činiti mají, že JMKská přikazuje a tak jmíti ráčí, aby všickni a každý zvlášt v té obci je v poctivosti jměli a drželi, a jich před každým bránili, a na ně žádné lechkosti od žádného a žádnému nedopouščeli, a sami také je nečinili, než poslušně, jakožto k úředníkóm JKMti k niem se zachovali a zachovávali. A též také oni, purgmistr a konšelé jednému každému z obce spravedlivost aby činili a skutečně k spravedlnostem jich dopomá- hali, i k nim se také tak též ve všie slušnosti, jakožto na věrné poddané krále JMti příslušie, zachovali. A viec aby takových ruoznic nebylo. A obec aby s tako- vými húfy, rotami a nejednotami na staršie nechodili, než poctivě místo naše krá- lovské na rathouze, též i je, purgmistra a konšely, aby drželi, ctili a zachovali, a to skutkem i řečí, aby tudy láska, svornost nám k potěšení a tomu městu k dobrému mezi nimi státi a trvati mohla. A jestliže by se pak komu zdála jaká křivda anebo obtiežnost, ten že se bude moci k nám utéci, aneb k úředníku našemu podkomo- řiemu. A my jedneho každého v spravedlivosti ráčieme opatřiti. Než jestliže by kto kdy přes toto naše rozkázánie a výpověď jináče učinil, že toho žádnému bez sku- tečného trestání trpěti neráčieme. Což jse pak dotýče fojtstvie a fojta volenie, jakož obec ukázala přiepis listu margkrabie Jana, slavné paměti předka JKMti, v kterýmž stojí, že z obce a obecní člověk za fojta volen býti má; a proti tomu purgmistr a konšelé praví, že o tom a takovém privilegii nic nevědí, aniž sú věděli, než že jsú ten obyčej měli a mají.

Strana 284
284 B. XII. Sněmy moravské fojta voliti, kohož se jest jim zdálo, hodného člověka. Thu JMKská v tom takto vypoviedati ráčí mezi nimi: poněvadž purgmistr a konšelé tomu privilegii odpierají, aby toho bylo hledáno, a jestliže se nalezne, tak jakž ten přiepis margkrabie Jana ukazuje, tehdy aby se fojt volil tak i volen byl podle toho privilegium. Což se pak poručenstvie a poruočníkuov činění dotýče: jakož obec pravila, že by purgmistr a konšelé nechtěli dopouščeti, aby poruočníky kto činiti měl jiné, nežli je z starších; proti tomu purgmistr a konšelé odpierajíc pravili, že každý muož poručníka učiniti a statek svuoj poručiti, komuž se jemu zdá, však tak, že dva z konšel a písař třetí při tom jsú, a ti že píší to, což jest vuole čí; i poněvadž se to tak řídí, JMKská při tom toho nechává a zuostavuje, aby každý svého statku poručníky zdělati mohl, kohož komuž se jemu zdá a líbí, tím spuosobem, aby při tom byli dva z konšel a písař. Co se pak počtu činění dotýče, JMKská o tom takto jmíti a vypovídati ráčí: Poněvadž každého města duochodové jsú ne jiného, ale komora [sic] JMti, z té pří- činy JMKská v tom tu obec spravedlivě opatřiti ráčí jakožto své poddané, že při tom hynúti a škod nésti nebudou, poněvadž purgmistr a konšelé JMKské počet či- niti jsú povinni; a také purgmistr a konšelé dále a více po dnešní den v dluhy obce, bez jich starších obecních vědomie, zavazovati a zapisovati aniž budou moci etc. Což se pak konšel sázenie dotýče, jmíti to JKMt tak ráčí, aby to zuostalo při starodávnie zvyklosti toho města. Actum et datum Bude anno, die ut supra. Tento výpis nálezu dán jest z zvláštního rozkázání krále JMti z register JMKské mne Prockem Malým z Cetně sekretářem, propria manu. Originale habent domini verum, cum quo concordat presens copia de verbo ad verbum etc. СII. Ze sněmu obecního v Olomouci, zahájeného 6. ledna 1516. Z tištěného Zřízení Zemsk. z roku 1516, chovaného v Mor. zemsk. arch. V. K. 18. Léta božieho tisícieho pětistého XVI., o svatých třech králiech, držán jest sněm obecní v městě Olomuci; na kterýžto vysláni sú byli s plnú mocí od krále JMti poslové: Duostojný pán pan Stanislav biskup Olomucský, a Osviecené knieže a pán pan Karel knieže Minstrberské etc. Kdež na témž sněmu stala jsou se sro- vnánie o zřiezenie dolepsaná. A ta ode všech stavuo markrabstvie Moravského při- jata a zchválena jsú:*) 1. Zřízení zemské o honění nepřátel. A protož najprvé aby voláno bylo v městech královských, panských i v mě- stečkách, aby se každý proti nepřátelóm opatroval před jiezdnými i pěšími, a hospod *) Zřízení toto většinou přijato jest také porůznu do Z. Z. z r. 1535, 1545, 1562 a 1604. Nově tištěno Brandlem v Knize Drnovské str. 107—112.

Strana 285
z roku 1516. 285 nižádných ani fedrunkuo aby nedávali a nečinili; než jakž by kde které uzřeli aneb přezvěděli, nebo kdežkoli na cestách s nimi se potkali, aby hned takové, mohli-li by s ně býti, vzali a pánuom svým je přivedli, aneb kdež by jim najblíže páni přise- děli anebo města, tu dodáni býti mají, aby se zvědělo, jací lidé jsú. A ten pán, neb ti páni, komuž by dáni byli aneb sami je zjiemali, aby se jimi vazbou dobře ujistili a do dalšieho rozeznánie páně hajtmanova a pánuo: A když by uhlédali ta- kové lidi nepřátelské buďto v městech, v předměstiech, v městečkách, neb ve vsech, aneb na poli, aby hned pokřik učinili soused od souseda, páni, rytieřstvo, preláti, města i sedláci, a aby honili až na úpad. A ktož by toho neučinil, buď kteréhož koli stavu, aby bylo saženo k němu i k hrdlu jeho. A jestliže by kto svého služebníka kde poslal, z pánuo, prelátuo, z rytieřstva, z měst i kupci, aby jim listy fedrovní dávali pod pečetmi neb sekrety svými, že jest služebník jeho, a kterýž by toho neměl, ten aby vzat byl. Jestli pak že jest známý rytieřský člověk, aby zavázán byl slibem; pakli by neznámý byl, aby vzat byl a vsazen, jakož nahoře psáno. Než jestliže by poslové krále JMti s listy zavřenými jeli, těm se překážeti nejmá. A když by kto přijel neznámý do města, předměstie, městečka, neb do vsi, aby hned ho- spodář na pána neb úředníka, neb rychtáře a starší své to vznesl, že jest takový neb takový přijel neb přišel, aby to opatřili a přezvěděli, co, kto a odkud jest. A jestliže by kto jel skrze město, předměstie, městečko neb ves aneb polem, aby se opověděl, že jest toho neb onoho pána. Pakli by se kto nejmenoval a listu neokázal, ten každý aby vzat byl a vsazen. Také jestliže by kteří v larvách neb potvorných kuklách jeli, ti také honěni a bráni býti mají. A když by se přihodilo, že by lidé kteříkoli neb sedláci se takových lidí dohonili a nětco jim pobrali, že jejich, ktož vezmú, býti má, to což by těch nepřátel bylo, krom cizieho, což by od nich od- jato bylo. K této věci i k jinému zřízenie dolepsanému hajtmané po krajích tito dole- psaní zřízeni sú, aby to opatrovali, přišlo-li by kdy k honění nepřátel, že by z je- dnoho kraje do druhého honěno bylo, aby do každého kraje oznámiec, hned také ty nepřátely honili, jakž by pokřik uslyšeli. Item v kraji Olomucském: Bystřicí řekou vzhůru až po Odru, a zase po Dřevnici až k Moravě, poručeno jest panu Albrechtovi z Sternbergka a na Hole- šově, a panu Viktorynovi z Žerotína. Item panu Janovi z Kunovic a na Uherském Brodě, a panu Heřmanovi z Vo- jislavic na Veselí: z oné strany Dřevnice až po hranice Uherské a zase po Moravu. Item panu Kryštofovi Kropáčovi a panu Protzkovi Ždánskému: hned od Moravy počna až po Švarcavu a zase po Hanou až k Kroměříži. Item panu Ladslavovi z Bozkovic na Třebové a panu Petrovi z Žerotína: od Olomuce a Bystřice až po Švarcavu a po Hanú k hranicím českým a slezským.

Strana 286
286 B. XII. Sněmy moravské Item panu Arklebovi z Bozkovic a na Vranově, a panu Markvartovi Valetz- skému: Brno od Švarcavy až po hranice rakouské po Jihlavu. Item panu Burianovi Brtnickému a panu Jindřichovi Meziříčskému: od Jie- hlavy až zase po Švarcavu a po Brno. To až potud o krajiech. Na tom zůstáno jest, aby hned nový lantfryd udělán byl, a k němu aby všickni obyvatelé ze všech stavuo své pečeti přívěsili, a kteřížby beze lsti nepřivěsili na ten čas, aby listy přiznavací dávali a ty u pana hajtmana kladli beze všeho prodlévanie a od- tahu pod pokutami v lantfrydu položenými. Kdež aby se žádný tiem vymlúvati nemohl, že jest nevěděl, jaký lantfryd jest, tuto slovo od slova napsán jest, aby se každý podle toho zachoval; pakli by se kto takovémn obecnému svolení, v kterémž i král JMt i král Ludvík JMt páni naši s námi jsú, protiviti, aneb z něho vystupo- vati chtěl, ta věc aby žádnému trpiena nebyla, buď jakéhožkoli stavu neb řádu. Než proti takovému každému ode všech čtyř stavuo abychom se zachovali, jakož lantfryd sám v sobě ukazuje, kdež slovo od slova zní takto: 2. Přiepis lanthfrydu:*) Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmacský, Charvátský etc. král, markrabie Moravský, Lužicský, Lu- cemburský a Slezský vejvoda etc.; a my Stanislav biskup Olomucský, Jan z Pern- šteina a na Thovačově, hajtman a najvyšší komorník markrabstvie Moravského, Jan z Lippého a na Krumlově, najvyšší maršálek královstvie Českého, Albrecht z Štern- berka na Holešově, Ladslav z Bozkovic a na Třebové, Znatha z Lomnice, najvyšší sudí markrabstvie Moravského, Jiřík z Vlašimě a na Úsově, podkomoří markrabstvie Moravského, Václav z Lomnice a na Náměšti, Heralt Kuna z Kunstatu a z Bole- hradic, Arkleb z Bozkovic a na Vranově, Burian z Waldšteina a na Brtnici, Vok Pniovský z Sovince, Václav Berka z Dubé a na Štemberce, Vilém Kuna z Kunstatu a na Lukově, Heralt Pniovský z Sovince na Pniovicích, Petr z Žerotína a na Šum- berce, Jan z Žerotína a na Strážnici, Hanuš Haugvic z Biskupic a na Bouzově, Jan z Kunovic a na Uherském Brodě; Kryštof opath Velehradský, Pavel opath Hradištský, Pavel opath Loutský, Jan probošt Kounicský; Jakub z Šarova na Krumsíně, najvyšší hofrychtéř markrabstvie Moravského, Václav Pavlovský z Witbachu, Martin Koberský z Drahanovic, Albrecht z Baště, Jindřich Přepyský z Rychenberka, Adam z Backovic a na Polici, Vilém z Víckova; a purgmistři, rady i obce měst Olomuce, Brna, Znojma, Jihlavy, Hradiště a Uničova: Oznamujem tiemto listem vuobec všem, že hlediec napřed chvály pána Boha všemohúcieho a potom dobrých starých obyčejuo předkuo našich zachovati, jimiž markrabstvie Moravské z dávních leth zpravováno bývalo, neřády stavováni a pýcha *) Viz Brandl: Kniha Drnovská str. 1—4.

Strana 287
z roku 1516. 287 zlých lidí skrocena bývala, kteřížto vždycky jako lítá zvěř řádóm spravedlnosti, upo- kojenie a jednotě se protivie; nechtiece jináč, než aby pokoj, řád a jednota, kteráž jest mezi námi všemi markrabstvie Moravského obyvateli, pánu Bohu ke cti a nám všem duchovním i světským k prospěchu za dlúhé časy trvala; jeden zápis obecní a upokojenie zemské podle artikuluo starodávních a tomuto markrabstvie potřebných udělali jsme a zřiedili, děláme a mocně zřiezujem tiemto listem, tak abychom my i všickni obyvatelé téhož markrabstvie toho všeho, což se v tomto listu píše, povinni byli zachovati a držeti v celosti bez přerušenie pod svými dobrými křesťanskými vierami ctně a věrně, jako na věrné a ctné sluší. Najprvé spravedlivosť chudému i bohatému aby se dála, a sněmové vždycky dvakrát v roce podle řádu najméně. Ty dva sněmy o svatém Janě a hodu Svíčkách aby držána byla pro spravedlivosť každého. Pakli i sjezdové kteří z potřeb pilných viece než jednou neb dvakrát položiti by se potřebovali: k těm sjezdóm máme jezditi a žádnými strannými výmluvami se nezaneprazňujme. Na těch sjezdiech každý z nás spravedlivosti od sebe udělovati má, buďto v soudu neb v kterých žalobách na se pohonných nebo sice obžalovaným právem, jakož z starodávna řád téhož markrabstvie jest, od sebe činiti podle nálezuo panských a práva. A nemáme žádný jeden na druhého mocí na se sáhati, než pokojnú spravedlivostí sebe hleděti, a všecky nálezy panské zachovávati a jim dosti činiti podle rozeznánie pře a výrokuo. Item. Žádný z země ven nejmá o svú nižádnú při mocí na súseda do jiné země sáhati bez povolení krále JMti i nás pánuo a všech obyvateluo země. Než dála-li by se komu jaká křivda od kterého kolivěk súseda z jiné země, ten na krále JMt najprve a na hajtmana, pány a všeckny obyvatele vznésti má a svú spra- vedlnost oznámiti, a pokudž k jeho spravedlivosti slušná cesta a podstata od krále JMti, hajtmana a pánuo jemu dána bude a ukázána, na tom má přestati. Pakli by králova milosť, hajtman a páni nemohli slušnými prostředky a pokojnými jemu k jeho spravedlivosti dopomoci, JKMt i my všickni nemáme jeho opustiti, a jmáme a povinni budem jemu k jeho spravedlivosti pomoci; a což by ten s krále JMti dopuštěním, s hajtmanovú a panskú vuolí z země válečného počal, nejmá jemu hájeno býti do slušného dovedení jeho spravedlivosti. A když by jej spravedlivosť potkala, jmá ji přijieti a již se u pokoji zachovati jako i prvé. Item. Jestliže by kto v zemi svévolně protiviti se chtěl a poslušenstvie králi JMti, hajtmanu a pánóm nechtěl zachovati a spravedlivosti zemské k sobě přijímati i od sebe činiti, proti takovému králova Mt, hajtman i my všickni máme povstati a jej k tomu připraviti jakýmžkoli během, aby v jednotě, v poslušenstvie a v řádu stál a k tomu připraven byl. Item. Žádný z nás s vědomím svým ani který obyvatel zemský nemá na svých zámcích a zbožích přechovávati lidí, ježto by ze země ven komu škodu činili

Strana 288
288 B. XII. Sněmy moravské anebo kteříž by v zemi svévolně škoditi chtěli, anebo lúpežem se tajným obchodili. Pakli by kto takové lidi u sebe přechovával vědomě a v tom nalezen byl, ta- kový každý jmá od nás ode všech držán býti jako zlý člověk, lúpežník a nad svou ctí zapomenulý; a k tomu máme všickni proti němu povstati a jej kázati k hrdlu i k statku jeho, jakožto na zlého a nade ctí zapomenulého člověka sluší a na zloděje. Item. Mince spravedlivá krále JMti a koruny České jíti jmá, mince střiebrná dobrá na zlatě [čti: zlaté] a groše široké, podle starého obyčeje, tak aby chudý i bohatý minci řádnú svých důchoduo požívati mohl podle starodávnieho obyčeje, Pakli by mince falešná se kde zjevila, ta kažena a pálena buď, a trhové se jie nedějte. A ktož by s nie popaden byl, ten jako falešník trestán buď. Pakli by který pán z rytieřstva neb z měst, duchovní neb světský na svých zámcích neb zbožích falešnou minci jakúž- koli dopouštěl dělati, aneb alchymije falešné, buď k němu hledieno též jako k faleš- níku k hrdlu i k statku. Item. Nižádný nejmá, dopouštěti lidem služebným v městech neb v městečkách, na hradiech nebo na tvrziech leženie bez vědomie a vohlášenie hajtmana, kterýž vždycky v zemi jest, aby země skrze to ke škodě nepřicházela; leč by byli lidé krále JMti, kteréžby k své potřebě položiti ráčil. Item. Nižádný ze všech obyvateluo markrabství Moravského nejmá nových zámkuo osazovati bez vuole krále JMti, hajtmana a pánuo. Item. Jestliže by kto bezelstně své zbožie prodati musil nebo zastaviti pro potřebu, svého lepšieho a užitku v tom hledaje, aneb pro dluhy, ten jmá a povinen bude to na smlúvách a prodaji opatřiti: Item aby ten, ktož u něho to kupuje, prve, než jemu to sstoupeno bude, u hajtmana list přiznavací k tomuto lanthfrydu položil podle přípisu jiných listuo přiznávajících, že s tiem zbožím ve všech artikulech lanth- frydu tohoto proti králi JMti, hajtmanu, pánóm a zemi zachovati se jmá a slibuje, jakožto i prodajce zbožie toho před ním povinen byl. Pakli by toho učiniti nechtěl kupitel ten neb zástavník, nejmá jemu to zbožie zstoupeno býti, ani k trhu připuštěn. Pakli by který pán neb zemanín z duchovních nebo světských, maje nynie zbožie zástavná, svá zbožie vyplatil a listu nynie nepoložil pro tu příčinu, že těch zboží nedrží: když by koli k výplatě přišel, jmá ihned list přiznavací k tomuto lanthfrydu položiti. Pakli by toho neučinil, to zbožie proti králově Mti jakožto markrabí a pánu země má propadeno býti. A králova Mt i my všickni máme proti takovému povstati jako proti rušiteli pokoje a tohoto lanthfrydu. Item. Jestliže by kto svévolně pro svú vuoli zámek, tvrz, nebo městečko ztratil, a v tom je králova Mt komuž koli spravedlivě dal, tehdy ten každý, komuž by to dáno bylo, jmá také list přiznavací k tomuto lanthfrydu u hajtmana zemského položiti. Také ktož by koli po otci, bratru, přieteli aneb kterýmkoli obyčejem v jaký

Strana 289
z roku 1516. 289 statek všel, ten každý také list přiznavací k tomuto lanthfrydu jmá udělati a položiti u hajtmana pod propadením toho zbožie. Item. Nižádným žhářóm, násilníkóm, falešníkóm, mordéřóm, pokladačóm, zlo- dějóm nejmá žádných fedrunkuo, ani stavunkuo, ani glejtuo bez vuole krále JMti a hajtmana dopuštěnie dávati. Pakli by kto jináč proměnil, k tomu jmá hledieno býti jako ku pomocníku zlých lidí, a jako by on to sám osobně učinil; zvláště jestliže by kteréhokoli takového tu kde zastali a on od něho práva učiniti dopustiti nechtěl. A proti tomu králova Mt i my všickni máme se zachovati a jej kázati tak, jako starodávní obyčej jest. Item. Silnice všeckny aby svobodné byly všem, chudému i bohatému, domá- címu i hosti; a mýtha spravedlivá aby brána byla, a nespravedlivých mýth nikoli aby žádný nezamýšlel ani jich bral. Item. Všickni obyvatelé země Moravské mají se zpravovati listy starodávnieho obyčeje, buď na zprávu, neb zástavu, aneb na komorní platy nebo úroky. A jestliže by kto neobyčejné listy neb úroky a lichvy zamýšleti chtěl mimo deset zlatých ze sta zlatých, neb zamyslil, k takovému, ne k té samé summě listu toho a peněz, ale i ke všemu statku jinému, což by ho kto měl, jmá hledieno býti jako k tomu, ježto proti řádu neřád zamýšlí a nové věci v zemi uvoditi by chtěl. Item. Jestliže by z dopuštěnie božieho králova Mt, kněz biskup, hajtman, z pánuo neb z rytieřstva neb z měst, z duchovních nebo z světských, hrad, město neb tvrz kterou ztratil buď zlezením, neb ztečením anebo kterýmžkoli jiným úkladem beze lsti: králova Mt i my všickni jmáme ihned všecku svú pilnosť přičiniti, aby ten zámek obehnán byl; a když by hajtman sám osobně k dobývání toho zámku na pole vytrhl, všickni páni i rytieřstvo svými hrdly ihned po jeho prvniem obeslánie k němu bez meškánie táhnúti mají. Pakli by tak znamenitá potřeba nebyla a hajtman doma zuostana, svého náměstka poslal, k tomu aby páni své dobré lidi jiezdné i pěší poslali; a odtud aby neodtrhli, lečby s božie pomocí toho zámku, města neb tvrze dobyli, a to puškami, prachy a jinými náklady vedle řádno a starodávních obyčejuo. A když by z daru božieho dobyt byl, tomu, čiež jest byl, jmá vrácen býti, leč by ten pro který neřád zemský a zlú příčinu to ztratil, to při vuoli krále JMti, hajtmana a pánuo býti jmá, co s tiem budou chtieti učiniti. Item. Na tomto jsme se také z jednostajné vuole všickni ustanovili: Jestliže by nás pak kto nynie neb po smrti krále pána našeho mimo spravedlivé řád a svo- body naše k čemu nutiti a tisknúti chtěl a k své vůli připravovati, v tom abychom podle sebe stáli a sebe neopouštěli, a jeden mimo druhého nikam se nevytrhali, než z jednostajné vuole to jednali, což by dobrého a poctivého tohoto markrabstvie podle svobod našich bylo, a to pod pokutami v lanthfrydu položenými.

Strana 290
290 B. XII. Sněmy moravské Item. K tomuto listu všickni obyvatelé země, buďto duchovní nebo světští, jichžto jména v tomto listu napsána jsú, pečeti své přidáviti mají a povinni jsme. A ti, jichžto jména tuto napsána nejsú, buďto z pánuo, z duchovních, z rytieřstva neb z měst, povinni jsú a budou, každý zvláště za se, ktož co v zemi má, listy své při- znavací na pargameně s visutými pečetmi v jednom měsíci aneb čtyřech nedělích pořád zběhlých od datum listu tohoto u hajtmana, podle přípisu vydaného, k tomuto lanth- frydu položiti a to všeckno oblíbiti, slíbiti, zdržeti a zachovati, což v tomto lanthfrydu pro řád a spravedlivost vysloveno jest a zapsáno. Pakli by který svévolně proti vuoli krále JMti, hajtmana a pánuo i našemu tomuto zřízenie zasaditi se chtěl, a přizna- vajícího listu nedali, ten napřed řádu svého, v kterémž jest, jmá zbaven býti a statek jeho v ruce krále JMti a zemi jmá propadený býti. A všickni máme sobě naň pomoci; a jakž by o něm se králova Mt, biskup, hajtman a páni ustanovili a v zemské neb v hajt- manova registra vepsali, tak se ode všech nás obyvateluo i od našich potomkuo k němu držáno a zachováno býti jmá až do třetieho jeho pokolenie. Item. Tento lanthfryd slíbili jsme a slibujeme slovy nahoře psanými ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati beze všeho přerušení do krále Vladislava a krále Ludvíka pánuo našich JJMtí obú živnosti; pakli by JMt dřieve patnácti leth z tohoto světa sjíti ráčili, jehož pane Bože ostřez, tehdy tento lanthfryd jmá mezi námi do patnácti leth státi a trvati. Pakli by JMt král i král Ludvík JMt po patnácti létech živi byli, tehdy po smrti Jich Mtí tento zápis a lanthfryd trvati má do tří leth pořád zběhlych, beze všeho glozovánie a z něho vytahovánie buďto pro smrt kterého z nás neb všech, buďto pro kterú výtržku, ač by se který zapomena nad svú povinností z tohoto lantfrydu se vytrhnúti chtěl neb vytrhl, buďto že by z které země z súsed okolních na nás sem do země kto sáhl a že by markrabstvie toto súženo bylo kterým nepokojem, pro žádnú příčinu nejmá rušen býti, než v své moci a pev- nosti jmá zuostati do leth a času nahoře psaných. Protož té věci všie ku pevnosti my Vladislav a Ludvík, králové napřed psaní, naše pečeti královské kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. A my Stanislav biskup, Jan hajtman i jiní všichni páni, rytieřstvo, města svrchu psaní na jistotu a zdrženie a zachovánie všech věcí nahoře psaných své sme vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili. Dán v Olomuci v středu po božím křtění létha božieho tisícieho pěti- stého šestnáctého, královstvie našich Uherského dvatcátého šestého a Českého čtyry- dcátého pátého. 3. O soudu zemském. Item. Soud zemský a právo aby předse šlo tak, jakž od staradávna řád a obyčej se zachovával v této zemi i nynie se zachovává; a pan hajtman a páni i také z vládyk mají se sjiežděti k určitým dnóm podle obyčeje a zvyklosti tak, jakž prve

Strana 291
z roku 1516. 291 bylo, a žádný ničiemž aby se nevymlúval. Pakli by kto z soudcí zemských ke dni určitému nepřijel pro nějakú bezelstnú věc, má tu bezelstnost panu hajtmanovi a pánuom oznámiti na sněm psaním svým. Pakli by dostatečná příčina jeho nepřijetí se ne- našla, to pány rozváženo buď; več to obrátiti budú ráčiti, při tom zuostaň. 4. O zřiezení po zemi. Item. Na tom zůstáno, aby kněz biskup, páni, preláti, rytieřstvo, města, najprv sami se zřídili, aby každý hotov byl s koňmi, s zbrojí a jinými potřebami podle všie možnosti statku svého, a lidi své každé aby zřiedil, aby se s zbrojí svú, jakž na ně příslušie, pohotově byli. A když by pokřik v tom kraji byl neb v kterémžkoli, aby honili, aneb když by páni hajtmané z krajuo je obeslali, aby hned táhli, kdež by jim ukázáno bylo. 5. O zvodu a přidědinie, jakž se dieti a nač zvésti jmá: Item. Zuostáno jest na tom: Kdožby pohnal, jakoužkoli spravedlivost maje na listech neb jinak, a tu obdržal nálezem panským, ten žádný na vyššie summu vésti se nejmá, než což by jeho spravedlivost kázala. Než jestliže by kto pohnal pro zprávu a dědictví své z vyššieho základu, než mu se naříká, a bylo mu přisouzeno, že jmá podlé slibu dosti učiniti: však proto ten, ktož by obdržal panským nálezem, že mu to zprávce jeho očistiti jmá, nemá se na vyššie summu vésti než potud, pokudž se ten nárok a závada ukazuje. Což se pak listuo zástavních aneb na penieze dotýče, ktožby koli pohnal, jistec neb rukojmie, jakož pohánějí jednoho rukojmí ze všie summy, a panský nález na to by se stal podle puohonu, aby dosti učinil: tehdy ten, ktož by to obdržal na rukojmí svém, nebo rukojmie na svém jistci, nejmá se žádný výše vésti než potud, pokudž oddiel jeho ukazuje a naň přišlo. Pakli by tovařiši jeho zemřeli, neodbyvše svých oddieluo, a na něm obdržal: tehdy též se výše vésti nejmá, než což by od- diel jeho ukázal. 6. O puohon zatkyní. Text sem náležitý tištěnjiž výše X. str. 345. pod čís. 9 v odstavci prvním: „Ustanovení panskéX po- třeba ukazuje.“ 7. O svědomí listovniem. Item. Na tom zuostáno a svoleno jest: Ktož by koho pohnal o svědomí li- stovnie, ten každý, ktož by pohnán byl, jmá jemu takové svědomie po tom puohonu hned do jeho domu poslati. Pakli by ten, ktož by pohnal, svědomie od něho přijieti nechtěl, jmá je na sněm přede pány poslati, a samému není potřebie o tu věc na ten puohon k soudu jezditi.

Strana 292
292 B. XII. Sněmy moravské 8. O postavení svědkuo.*) Item. Na tom zuostáno: Ktož by pohnán byl z některých svědkuo, aby je před panem hajtmanem a pány postavil, ten každý, ktož by tak pohnán byl, nechtěl-li by sám na sněm jeti, muož toho svědka neb ty na sněm poslati před pány soudce s úředníkem svým neb s fojtem aneb s svým služebníkem, a ti od pohnaného při- jati býti mají a k vyslyšení před úřad postaveni. A ktož svědky vede, ten jim stravu dávaj na miestě, dokudž slyšáni nebudú, a k tomu od každé míle po dvou groší. Pakli by který svědek beze lsti pro starost neb nemoc pěšky jíti nemohl, tomu neb těm jmá dáno býti od míle po čtyřech groších, a již ti neb ten formanu z toho zaplaťte, kterýž by je vezl. — *) Z. Z. 1535. f. 38 sq. s četnými doplňky. Z. Z. 1545. f. 50 rovněž, ale různí se od Z. Z. zr. 1535. Z. Z. 1604. fol. 52. má totéž co Z. Z. 1535. Článek ten doplněný ve Z. Z. 1535. zní takto: Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuo přijímáni a kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má. Svědomí sedlská, kteráž se ku právu stavějí, aby v registra odevřená zapisována nebyla. Než každé strany svědkové obvláštně aby k každé při sepsáni byli a zapečetěni sekrety úředníkuo menších, a žádnému aby ukázováni nebyli, leč na tu při přijde. A kteráž se strana na svědky odvolá, aby jí ku potřebě její čteni byli. A pro takové svědky truhlice zvlášní aby byla. Také svědkové při póhoních se stavěti mají od každého, a ti slyšáni býti mají každý ob- vláštně po rozeslání póhonuov. Pakli by je úředníci při póhoních, prve majíc prázdnost, slyšeti mohli, to také učiniti mají. A jestliže by soud Olomúcký odložen byl, tehdy úředníci na den sv. Jana, aneb na svaté Tři Krále sjeti se do Olomúce mají a svědky slyšeti, a do Brna dvě neděli po každých póhoních slunečných. A od svědkuov úředníkóm od každého má dáno býti IIII groše bílé. A komuž se svědkové stavějí, mají jemu do hospody postaveni býti, a ten je má stravou opatřiti, pokudž vy- slyšáni nebudou, a po vyslyšení každému od míle po dvú groších dáti. Pakli by který svědek beze lsti pro starost neb nemoc pěšky jíti nemohl, tomu neb těm má dáno býti od míle po čtyřech groších bílých. A již ten neb ti formanu z toho zaplaťte, kterýž je veze. A ktožby těch svědkuov, o kteréž požene, na mezech k vedení úřadu potřeboval, tomu mají na mezech postaveni býti, a on jim též od mílí zaplatiti. A ktož by chtěl, jsúc pohnán, svědky při póhoních stavěti, má tomu, od kohož jest pohnán, oznámiti, při kterých póhoních, aneb po póhoních ke dni nahoře položenému, jemu je postaviti chce. A takové svědky, nechce-li jich sám stavěti, muož je po úředníku aneb po komž mu se zdá, před úředníky poslati při póhoních anebo při soudu. A když ti svědkové postaveni budou, tehdy ten po- hnaný tomu dosti učiní a póhonu toho prázden bude. 9. O slyšení svědkuo na mezech etc. Item. Na tom zuostáno jest: Což se sedlského svědomie dotýče, aby jeden každý svědek zvláště slyšán byl na mezech i jinde při jiných potřebách.

Strana 293
z roku 1516. 293 10. O lidech služebných. Item. O lidi služebné, kteříž by v této zemi ležeti chtěli, na tom se ustano- vili napřed, aby se panu hajtmanovi opoviedali a s vuolí pana hajtmana aby leželi, a to v městech zavřených, kdež by pan hajtman ukázal. A ti aby jměli list od pana hajtmana, že tu s vuolí jeho ležie. Pakli by kto mimo to zřiezeni a svolenie leženie dopustil, buď v městech, v městečkách, neb ve vsech, k tomu hledieno buď od pana hajtmana a od pánuo jakožto k neposlušnému. — 11. O povalečiech. Item. O povalečiech a kteříž neslúžie ani dělají, aby všudy zdvieháni byli. Pakli by kteří v které dědině pod kýmžkoli trpieni byli a škoda se komu od nich stala, o takovú škodu k té dědině hledieno buď. A protož každý pán na dědinách svých fojtuom i lidem přikaž a to opatř, aby věděli, kto se na dědinách přechovává. — Z. Z. 1535. f. 75. obšírněji. Podobně Z. Z. 1545. f. 114. a Z. Z. 1604. f. 92. 12. O jhrách po vsech i jinde. Item. Což se v kostky a v karty hránie dotýče, i jiných jher o penieze v krčmách i jinde: každý obyvatel zemský na svém panstvie opatř, aby takové věci zastaveny byly. Pakli by se již mimo toto ustanovenie na čímžkoli grunthu a panstvie takové jhry dály, a pán té dědiny toho zastaviti nedbal, tehdy pán té dědiny muož od kohožkoli pohnán býti z desieti kop grošuo, a ty jemu přisúzeny býti mají. 13. O sirotciech, od koho opatřeni a řiezeni býti mají. Item. Na tom zuostáno jest, aby pan hajtman nynější i budúcí předkem o sirotcích péči jměl, a zvláště o těch, kteříž by bez poručníkuo aneb strýcuo osiřeli, kterak by najlép opatřeni býti mohli, přijma k sobě přátely najbližšie těch sirotkuo aneb sousedy najbližšie, kteříž by statku svědomi byli. A když by najprvnější sněm byl panský, tehdy jmá to pan hajtman na pány a rytieřstvo soudu zemského vznésti a s nimi o to radu vzieti, kterak by se najlépe zdálo, aby sirotci i statek jejich opatřen byl. Z. Z. 1535. f. 66. Z. Z. 1545. f. 102. a Z. Z. 1604. f. 72. doslovně. 14. O statku sirotčiem. Item. Což se prodaje statkuo sirotčích dotýče, ač by který pro dluhy ob- držán býti nemohl, těch pan hajtman nynější i budúcí prodávati nejmá bez pilného rozvážení pánuo a vládyk v soudu sedajících. —

Strana 294
294 B. XII. Sněmy moravské 15. O poručenství, kterak se říditi má. Item. O poručenstvích, kteréž se na mocné listy královské dělají, takto jsme se na tom ustanovili, aby na potomní časy lidé o to mýlky nejměli. Ktož by koli na mocný list královský poručenstvie udělati chtěl, při tom poručenstvie aby byla napřed pečeť jeho, a při tom také jiných pečetí šest dobrých lidí, buď panských neb rytieřských. A jakož sobě lidé dělajíc taková poručenstvie, to pozuostavují, jestliže by co nad to komu ještě poručiti chtěl, aneb z prvnieho rozkázánie co ujieti aneb změniti: to změněnie, aneb rozkázánie, jestliže tak v poručenství stane, to aby učinil pod pečetí svú a dobrých lidí dvú neb tří, jakž by sobě v tom poručenství vymienil. A to poručenství aby při mocném listu ležalo. A po smrti toho, ktož poručí, komuž by to příslušelo, aby jemu ve dcky vloženo bylo i s mocným listem králov- ským. Pakli by kto beze lsti ku prvniemu poručenství a k mocnému listu dojíti ne- mohl, aby je tam vložil, ten aby též o tom zřiedil pod svú pečetí a jiných šest dobrých lidí, bud panských neb rytieřských. Z. Z. 1535. f. 68 doslovně. Z. Z. 1545. f. 105. s dodatkem Viz Kn. Tovačovská p. 85. i s poznámkou. Rovněž Z. Z. 1604. fol. 68. má dodatek opět jiný z roku 1590. 16. Aby bratr starší mladšiemu statku neutrácel. Item. Na tom jsme se také ustanovili, aby bratr starší mladšiemu statku po otci zuostalého aneb jiného, odkudž by koli jim přišel, utratiti nemohl; též zase mladší staršiemu. Pakli by otec poručníka neb poručníky zdělal, kteříž by mocní poručníci nebyli, a dluhové na tom statku takoví byli, že by ten statek beze škody sirotkóm dochován býti nemohl: takový poručník aneb bratr, kterýž by létha jměl, jmá to na pana hajtmana a pány a vládyky v soudu zemském sedající vznésti a s radou jich ten statek prodati a dluhy zplatiti. A což by po dluziech zuostalo, to jmá bratr starší v celosti tak zachovati bratru neb bratřiem, což by na jejich diely přišlo, aby jim jistina utracena nebyla. Pakli by poručník byl, ten jmá věrně a právě nad sirotky učiniti podle svěření. Než bratr neb bratřie by sestru nedielnú odděliti chtěli bez vuole její, nevdada jie, toho učiniti nemohou, leč by jie dali diel spravedlivý z toho statku, kterýž by měli, a sestra již bude moci s svým učiniti, jakž se jie zdá, a bratří též. Než ona dielu na bratru nebo bratřiech žádati nemuože. Z. Z. 1535 f. 69 doslovně. Z. Z. 1545 f. 97 rovněž. Z. Z. 1604 f. 76 sq. Srovnej ten článek z roku 1505 výše v A. Č. X. str. 330. 17. Aby statek od rodu neodšel. Item. Také toto zřiezeno a ustanoveno jest, že otec neb děd, ačby nechtěl, aby statek jeho odšel od jeho rodu v jiný rod, muože dckami neb na mocný list královský od dcery neb od dcer statek svuoj na všem nebo na diele dáti a poručiti přátelóm svým přirozeným po otci aneb po mateři, pokudž mu se zdá, však opatře

Strana 295
z roku 1516. 295 dceru anebo dcery slušně věnem podle statku toho, a tak postaviti: „ač by pán Buoh smrt na pacholíky dopustil, než by k lethuom přišli, tehdy aby z statku mého po dcerách mých toliko dáno bylo, a ostatek aby spadlo na tohoto přítele nebo přátely.“ Než pacholíkové přijdúc k lethóm, mohou to změniti a při dědicství svém zuostati a o tom řiediti podle svobod země Moravské. Než bratr by sestru nedělenú odděliti chtěl bez vuole jejie, nevdada jí, toho učiniti nemuože. Item. Také pankhartóm statku pozemského žádný poručiti nemuož pod nižádnú barvú, ani dckami, ani na mocný list královský. Z. Z. 1535 f. 70 doslovně téměř, bez posledních dvou vět, které scházejí. Rovněž tak ve Z. Z. 1545 f. 106 a Z. Z. 1604 f. 77. 18. O ručnicích. Item. Na tom zuostáno, že obyvatelé zemští, páni, rytieřstvo, preláti, města, mohou pro obranu životuo a statkuo svých s ručnicemi jezditi; než na myslivost žádný choditi, ani služebníkuo svých vysielati nemají. Pakli by který pán neboli ry- tieřský člověk koho na myslivost s ručnicí poslal, jmá jemu list pod pečetí dáti, že jest jeho. A sice to při tom zřízenie zuostati jmá, jakž o myslivosti sedlské zřízeno jest prvé. 19. O těch, ktož by zločincuo nejímali. Item. Také na tom zuostáno, kteříž by kolivěk takoví zjevní zhůbce a zlo- ději a nepřátelé byli, ješto by zemi byli oznámeni a po zemi jezdili, buď skrze města neb městečka, vsi, zámky, dvory, tvrze, neb se s nimi kto na cestě potkal, a k tomu moha je zjímati, toho neučinil: že takovému každému k hrdlu hned hledieno býti jmá, jako k zhoubci obecnímu, zemskému. 20. O glejthu. Item. Také na tom zuostáno a svoleno jest: že žádný nejmá takovým zlo- dějuom glejtu dávati bez povolenie krále JMti neb pana hajtmana. 21. O odpovědi v mierné a pokojné zemi a ústní i listovní nepořádné. Item. Ktož by komu odpověděl listem svým otevřeným, jsa obyvatel v mar- krabství Moravském a poddaný krále JMti v témž markrabství, v mierné a pokojné zemi, za řádu a práv, by pak v té odpovědi nic neučinil, tehda ten každý, ktož tak odpoví, napřed čest, hrdlo stratiti jmá, a jmá býti jako psanec, a nejmá žádného práva užiti proti žádnému, a také jeho před žádným právem nemají súditi. Item. Také jestliže by kto komu ústně odpověděl a v té odpovědi jemu co učinil, ten by učinil nešlechetně a zrádně, a jmá býti za takového držán. A ten, komuž by tak odpověděl, nejmá toho za odpověď přijímati.

Strana 296
296 B. XII. Sněmy moravské Item. Také ktož by koho jímal, jemu bral, aneb škodu činil, neohradě své cti a nedada tři dny napřed věděti, jakož obyčej jest, a na obydlé jeho, kdež pře- bývá, neoznámil a se zejména nejmenoval: že ten jmá jmien býti za zrádce a za nešlechetného člověka. Item. Také na tom zuostáno: Jakož odpoviedají, nejmenujíce se jeden s svými pomocníky a z těch pomocníkuo pomocníky: jestliže by se kdy událo, že by pomocník koho slibem zavázal, sám neodpověda a se nejmenovav v odpovědném listu, že ten každý, ktož by tak slibem zavázán byl, nebude povinen se stavěti tomu žádnému, aneb kamž by slibem zavázán byl. A cti jeho to ke škodě nic nejmá býti, že se nepostavil. Pakli by se kto nad toto zřiezení sám več dáti chtěl, ten to učiň na své právo. A země tiem povinna jemu býti nejmá. 22. O těch, ktož na koho vyznají na mukách. Item. Jestliže by se kdy na které popravě trefilo, že by který zločinec vyznal na pána nebo na rytieřského člověka, že by o tom věděl neb toho příčina byl: že ten zločinec nejmá utracen býti, než jmá panu hajtmanovi v jeho moc dán býti. A tu pan hajtman toho jmá, na kohož se vyznává, listem obeslati, jakž by toho po- třebu znal, aby před soudem zemským stál a z toho se poctivě vyvedl, pokudž pány to rozsouzeno bude. A ten zločinec při přítomnosti toho, na kohož praví, utracen býti jmá. Pakli by ten jistý, na kohož ten zločinec praví, k tomu nestál a státi ne- chtěl: tehdy ten zločinec bude moci předce utracen býti. A jak jmá tomu, kterýž státi jměl, to váženo býti, to buď při páních súdciech zemských v jich moci. Než což se měst královských dotýče, jestliže by který zločinec na kterého z pánuo nebo z rytieřstva vyznal, toho utráceti nemají, než jeho dochovati až do sněmu najprvnějšieho, a to aby na pana hajtmana a pány vznesli; a což se v tom pánóm za spravedlivé zdáti bude, to aby s ním učinili. Item. Při tázánie zločincuo na žádného z panského ani z rytieřského stavu, ani z měst zejména se tázáno býti nejmá. Než chce-li se kto po své škodě ptáti, daj na ceduli napsáno těm, kteříž při tázání budú, a oni ptajte se jeho, kam jest to nosil, neb vie-li kto o tom. Pakli by vyznal na koho z panského neb rytieřského řádu člověka, ten jmá tam puštěn býti k tomu tázání sám třetí s přátely svými, aby jemu vuoči znal a pravil. Pakli by se kto na koho buď z panského neb z rytieřského řádu vytazoval, ten od toho, kohož jest jmenoval, muož pohnán býti, a tu což by jemu nalezeno bylo, jmá jemu napraviti. Než na psance odsúzeného každý se bude moci zejména ptáti, buď na panského neb rytieřského člověka. Stalo se v Olomuci létha spasení našeho tisícieho pětistého šestnáctého, za úřadu úředníkuo najvyšších práva markrabstvie Moravského, urozených pánuo pana Jana z Pernšteina a na Tovačově, hajtmana a ty časy najvyššího komorníka, pana

Strana 297
z roku 1516. 297 Znathy z Lomnice, najvyššího sudího, a urozeného vládyky Mikuláše z Bystřice, naj- vyššieho písaře markrabstvie Moravského. A hned v Lithomyšli téhož létha vytištěno jest skrze Pavla Olivetského z Olivetu. Z. Z. 1535 f. 75—77 pod dvěma kapitolami. Rovněž tak ve Z. Z. 1545 f. 114—115 a Z. Z. 1604 f. 93—94. CIII. Ze sněmu obecního v Olomouci r. 1516. (Bez bližšího data.) Pam. sněm. zemsk. arch. moravsk. v Brně I. fol. 10 a. Ustanovenie o berni. Z čeho berně nemá dávána býti. Na tom zuostáno, že na potomnie časy, když by berně vybierána byla, z těch dvoruov, kteříž svobodni byli, a páni, prelati, rytířstvo a města pod plath lidem rozdali, aneb že by ještě na potomnie časy rozdati mohli, berně dávána býti nemá, ani také z robotných peněz. A bylo-li by kde, že by platové jednú v roce se dávali, těch platuov polovice má berně dána býti. Actum Olomucz na obecním sněmu anno Domini 1516. CIV. Ze sněmu obecního v Brně r. 1516: Jednání mezi pány a městy o odpovídání ku právu zemskému. Codex Wenceslai de Iglavia, MS. zemsk. arch. mor. v Brně fol. 55. a—b. Ode pánuov městom toto oznámeno: Že podle smluv těchto dolepsaných věcí nejste povinni ku právu zemskému odpovídati. Item. Z domuov, z zahrad, z mlýnuov a jiných purgkrechtních městských věcí, také o cla a mýtha i z jiných věcí, kteréž k grunthu a okršku městskému pří- sluší a v lozunku jsú a ku právu zemskému nepřísluší. Také chcem o těch svrchu- psaných kusích úředníkóm práva menšího poručiti, aby vo to, ač by vás kdo po- háněti chtěl, póhonuov nepřijímali, než aby se v té věci podle smluv zachovali. — Odpověď od měst pánuom: Toto se nám zdá podle sml