A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 66 o ty kule, nám potřebné . . . . velmi a vděčně děkujem, na tom jsúce, zase ve všem možném VMti abychom se služební a povolní ... přátelstvím se oplatili. Kdež pak věděti ráčíte ot nás o mieře a o počtu těch kulí, oznamujíce při tom . . . . . denská jest dělána, chtěli-li bychom my po tolikéž dáti, nás se optávajíce oc. I račtež VMt věděti . . . . . sto do větčieho a tolikéž do menšieho kvartunu, a mieru dieru jednoho každého z nich teď VMti ... ten mistr dostatečně bude moci spraviti. Však proto za to prosíme, nechť jich najprvé toliko deset udělá .... . . . a nám k ohledání a k zkušení pošle, budú-li tak dobře a v tref, tehdy my hned psáti budem, aby předse . . . . . bylo, tehdy též oznámíme, aby nebo větší anebo menší dělal. Což se pak záplaty dotýče, pokudž VMt .... . všemu dosti učiníme rádi. Datum feria VI. die Invencionis s. Crucis. Purkmistr a rada Starého města Pražského. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu nám milostivě přieznivému a příteli našemu milému. Pečeť poškozena. 1072. Svědectví Mikuláše Plznéře o mostu u Lomnice, kdo jej stavíval a bořil od časův Žižkových. Ve Třeboni 1493, 6. Maji. Orig. č. 3353. Já Mikuláš Plznéř, obývající v Lomnici, vyznávám tiemto listem přede všemi, kdež čten aneb čtúcí slyšán bude, že v pravé pravdě pamatuji od let osmdesáti: v pátek Žižka do Lomnice vpadl a dobýval až do pondělka, a v pondělí tu smlúvu udělal, a ležel do třetího dne, a potom táhl přes ten most k Bystřici; a udělal Žižka hajtmana na hradě Lomnickém Roháče; i dobyl jest také i Bystřice, a odtud táhl k Svinóm a dobyl tu hradu. A potom pan Krajíř táhl na Budějovice a byl tu hajt- manem, a odtud táhl k Lomnici a vypálil městečko. A tu pán z Rosenberka, pan Oldřich, obehnal Lomnici. A potom po roce, aneb po dvú letú, pan Jindřich Strážský dělal ten most, i zbořen jest; a pán z Rosenberka s panem Strážským svolivše se, i dělali ten most zase, a potom opět zbořen jest; a Janda, kterýž ještě živ, ten z šacuňku most dělati musil zase, a tiem se z vězení vyplatil*). A to se tak v pravdě stalo. A kdež by toho koli potřebí bylo, chtěl bych zústně znáti i za to zpraviti, bych měl smrt trpěti. A tomu na svědomie a pro lepší upevněnie prosil sem urozeného panoší Ctibora Kočky z Miloňovic, hajtmana ty časy na Třeboni, a Jindřicha Čakovce z Bohušic, že sú k tomuto mému seznánie své pečeti přitiskli sobě a svým erbóm beze škody. Dán v Třeboni, v pondělí před sv. Stanislavem, leta božieho tisícého čtyřstého devadesátého třetího. (L. S.) (L. S.) *) Cf. A. Č. VI. 148 č. 29, 149 č. 31.