Dopisy z roku 1493. 67 1073. Jindřich z Hradce Budějovským: aby propustili lidi pana Vácslava z Vrchovišt. V Jindřichově Hradci 1493, 20. Mai. Orig. v arch. musejním. Služba má, múdří a opatrní páni přietelé milí! Psal jsem vám prve, což se lidí kmotra mého pana Václava z Vrchovišt dotýče, žádaje na vás, aby byli propu- štěni. Teďť již opět vznesli na mne úředníci jeho, že ještě nejsú propuštěni; kdež sem já se jiného nedomnieval, než že jste je na žádost mú propustili. Milí přietelé! Ještě vás za to žádám a prosím, že je k žádosti mé propustíte bez dalšiech nákladuov a pracování, plné doufání k vám maje, že to pro mne učiníte. Ex Nova Domo, feria II. post Ascensionem Salutis anno oc 93. Jindřich z Hradce, najvyšší komorník království Českého. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovského, přáteluom a súseduom milým. 1074. Král Vladislav Vokovi z Rosenberka: o zrušení krčem nově povstalých v jeho kraji. V Budíně 1493, 6. Nov. Orig. č. 3359. Vladislav z božie milosti Uherský, Český oc král a markrabě Moravský oc. Urozený věrný náš milý! Došlo jest nás, kterak v tom kraji vokolo tebe mnohé nové krčmy jsú zaraženy, ježto sú prvé na těch miestech nebývaly; z kterýchž zlo- dějstva i jiné neslušné věci vycházejí. I porúčieme my tobě, jakožto hajtmanu a oprávci toho kraje, aby takové nové krčmy zkazil a jich zarážeti nedopúštěl; než toliko staro- dávních obyčejných krčem aby užíváno bylo, a žádný nových krčem bez našeho po- volení aby neusazoval. Nepochybujíce, že se v tom tak zachováš, jakožť píšem, znaje, že jest to vuole naše. Dán na Budíně, v středu před sv. Martinem, let království našich Uherského čtvrtého a Českého třímezcietmého léta. Ad mandatum d. regis. (L. S.) Uroz. Vokovi z Rozmberka, hajtmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému. 1075. Vok z Rosenberka králi Vladislavovi: vzdávaje se hejtmanství královského i panství svých pro nedostatek zdraví, poroučí bratra svého Petra na místo své. Na Krumlově 1493, 5. Dec. Koncept č. 3361. Najjasnější králi a pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VKMti napřed vzkazuji. — Milostivý králi! Jakož sem VKMti znáti dal po panu Petrovi, bratru svým, že hajtmanstvie VKMti vzdávám: VKMti dávám znáti, že pro nedo- statek zdravie svého již sem panstvie svého i také miesta postúpil bratru svému panu Petrovi z Roznberka. Tu věc VKMt znajíc, račte opatřiti a pánóm do súdu 9*