Dopisy z roku 1479. 29 zprávy páně Pešíkovy. A byl bych k VMti sám přijel aneb pana Pešíka poslal, ale pro potřebu svú i přátel svých musím také hned pryč jeti i pana Pešíka odeslati pro naše potřeby, abychme dobrým lidem v našich dluziech mohli právi býti. Ex Budweyz, feria IIII. post Viti. Václav Lhotský z Zásmuk. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu mně milostivě přieznivému. 993. Rehoř Klaric témuž: o vpádech z Rakous, a o nebezpečí strany Mladějovského. V Třeboni 1479, 20. Jun. Orig. č. 3230. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že včera noci Křištánek, kterýž u Deksnara jest, vybral ves Panenskú Radúnku blíž u Hradce. I psal sem v nuoci panu Pochoméřovi na Cmund, předkládaje jemu to přímíří, a že jest svú pečeť i za Dachsnara přiložil, a žádaje toho vzatku navrácenie: i neviem, co mi odpíše. Také sme nocí viděli oheň k Novému Hradu; vedle toho bojíme se, že Němci nenechají. I jestliže pan Pechoméř nepodá svým psaním opravy, tehdy se Vyšemírovi i mně nezdá, by se mohlo nač bezpečiti. A lidi sme rozpustili. I protož račte rozkázati, máme-li zase lidi obeslati? Neb když Němci zvědie, že sme lidi rozpustili, mohli by se o něco viece pokusiti. Také račte věděti, že sme sroz- uměli, že Mladějovský konečně váleti chce a lidi na hotově má. By pak i žádné jiné věci nebylo, tehdy jeho válka VMti válku přivede. Pak muožte-li tu věc k Mladě- jovskému kterak opatřiti, to jest při VMti. Rozkázali ste v Soběslavi oves rozpoujčiti a bude jeho VMti samému třeba; a chtěl by Stanislav pro VMt lidi v Soběslavi zuostaviti, a mně se zdá, že toho nenie potřebie. Pěších takových služebných, jakož ste rozkázali, nemóžem u nás mieti, aby byli toliko ze stravy. Datum Třeboň, do- minico post s. Viti anno oc LXXIX. Rehoř oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 994. Týž témuž: o sporu s Petrem Šternberským ve příčině loupeží Dachsnerových v Radounce. V Třeboni 1479, 24. Jun. Orig. č. 3231. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. O ty dobytky z Radúnky psal mi pan Petr, dávaje mně vinu, že se nevrátie, a to tiem, že seſm] pánu Cmundskému o to psal: Pane milostivý, jáť sem dobrým úmyslem o to psal, věda to, že tyto časy Krištánek u Dochsnara vzdy byl a že pan Pochoméř Dochsnara k sobě u přímíří přijal, aby pán Cmundský ty dobytky zastavil a nedal roztrhnúti, jakož ste pak z jeho psaní srozuměli, že se k tomu měl. A toho sem já nevěděl,