Z roku 1510. 339 žieho tisícého pětistého desátého, království našich Uherského dvatcátého a Českého třicátého devátého. Ex commissione propria Regie Maiestatis. Přivěšena jest královská pečeť česká úplně zachovaná. XCIII. Král Vladislav II. slíbil nic neodcizovati od komory královské bez rady vší země České, a to ani v Moravě a ve Slezsku. K žádosti však stavův moravských král Vladislav zemi Mo- ravskou z ustanovení toho vyjímá, a potvrzuje všechny svobody stavů moravských. V Olomouci 10. března 1510. Orig. v zemsk. arch. stavovsk. v Brně. V. I. 65. My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický margkrabie etc., k věčné paměti tak lidem nynějšieho, jakožto budúcího věku, známo činíme všem tímto listem, kdežkoli čten anebo čtúcí slyšán bude: Že jakož těchto časuov minu- lých na žádosť všech stavuov království Českého, pánuov, rytieřstva, Pražan i jiných posluov z měst, jim náš list dáti, kterýmžto sami se i také budúcí naše krále České zapsati a zavázati jsme ráčili, tak že více od toho dne nemáme a nebudeme moci my, ani budúcí naši králové Čeští, od království Českého zastavovati, ani dědicky dávati, ani kterých summ připisovati, ani životuov přidávati bez rady vší země České; pakli by sobě kdo po ten den jaké zápisy, buď od nás, neb od budúcích našich krá- luov Českých, zjednal a obdržal, ty že všecky mocí naší královskú a tím ustanovením moříme, kazíme a v niveč obracujeme, tak že žádné moci ani které pevnosti jmíti nemají a nebudú. A tím vším obyčejem, jakož se nahoře píše, aby se od nás, i od budúcích našich králuov Českých zachovalo a držáno bylo v margkrabství Moravském, v knížetství Slezském beze všeho přerušení nyní i na budúcí časy; jakož pak ten list náš pro širší toho zprávu a paměť tuto slovo od slova vepsati jsme rozkázali, kterýžto zní v tato slova: [Následuje listina krále Vladislava II., daná v Prešpurku dne 12. listopadu 1499, oti- štěná ve Zřízení zemském z r. 1500 v Archivě Českém V. str. 224—226, a tamže str. 500 až 501 z jiné kopie s četnými varianty.] I přistúpili jsú před nás páni, preláti, rytieřstvo i města margkrabstvie našeho Moravského, věrní naši milí, a nás snažnými prosbami prosili jsú, abychom na ně a na to margkrabství takové nesvobody a obtížnosti, kteráž na ně od předkuov našich nikdá jest nepřišla, dopúščeti a uvozovati neráčili, a že jsú oni nás za takové obda- rování nikdá neprosili, ani k tomu svolovali, ani při tom byli, a že by to bylo proti jejich svobodám, kterýchž jsme jim potvrditi a jim slíbiti ráčili, je při všech jich svobodách, právích a starodávních dobrých zvyklostech zuostaviti a zachovati, a že jsú těch svobod vždycky užívali, co jsú jim a předkóm jejich předkové naši z milosti své za 43*