Z let 1508—1510. 337 Tito heytmané svrchu psaní mají toto opravovati.*) Neyprvé, aby každý heytman v svém kraji péči jměl, kdež by o jakevých takových lotřích zvěděl, aby honiti rozkázal. A kdež by se koli jakého podezřeného člověka neb sedláka doptati mohl, toho aby vzíti rozkázal; a k tomu kdežby koho svého poslal k vyptání o takové lotry do měst, městeček nebo vsí, kdežby takoví lotři svá stanoviště měli, těm služebníkuom aby nebylo překáženo, než jim pomaháno. Pakli by takoví rychtáři, kdež by honěni byli aneb sice před tiem sjeli na zámek, tvrz neb města i městečka, tu aby hned sousedé okolní tu věc opatřili a na pana heytmana vznesli, a pan heytman hned aby je obehnal s pomocí vší země a jich dobývali. Na témž sněmu na tom jest zuostáno, což se doteyče odpovědí. Kdož by koho jímal, jemu bral, aneb škodu činil, neohradě svej cti a nedal by tři dni napřed věděti, jakož obyčej jest, a se ze jména nejmenoval: že ten má jmien beyti a držán za zrádce a za nešlechetného člověka. Kusův tištěných zde pod čísly XC a XCI poskytl vydavateli p. prof. A. Rezek. XCII. Král Vladislav II. potvrzuje za sebe i za svého syna Ludvíka privilegia země Moravské a kvituje berni korunovací s ujištěním, že jeho syn Ludvík berně takové již požadovati nemá. V Olomouci 10. března 1510. Orig. ve stavovském arch. Moravsk. v Brně V. I. 67. My Vladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie etc. Ozna- mujem tímto listem všem, že prohledajíce k mnohým, pilným a ustavičným, věrným službám, duostojných, urozených, statečných, slovutných a opatrných prelatuov, pánuov, rytieřstva a měst margkrabství Moravského, věrných našich milých, kteřiežto netoliko předkóm našim králóm Českým a margkrabím Moravským předešlé časy, ale nám zvláštní věrnú poddaností k rozmnožení obecného dobrého libost a všelijakú poddanost činiti nepřestávají; kdež pak při času korunování a za pána země syna našeho naj- milejšieho krále Ludvíka pro potěšení naše vší ochotností bez všelikteraké odpornosti poddaně tak a to všecko, což poddaným králi pánu svému dědičnému činiti příslu- šelo jest a přísluší, hotově a dobromyslně zachovali jsú se. My pak takových jich povolností v zapomenutí a tajemství nechtíc zanechati, nébrž majíc to slušně učiniti, v tom a takových službách pilných je ohlásiti a vyjeviti, tak aby takoví jich dobří skutkové netoliko času našeho, ale i dědicóm i budúcím našim známi a zjevni byli, *) Srovnej instrukci hejtmanův krajských po Čechách v A. Č. VI. č. 91 na str. 379—384. Archiv Český X. 43