402 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké A při těch mšech vždycky kolekta má vložena býti za živé i mrtvý. A ty mše sami mezi sebú ti kaplané nadepsaný a všeckni jich potomní kaplani zřiediti mají mezi sebú, aby nikdy meškání se nestalo při oltáři, takže vždy jeden z nich do téhodne bude míti čtyři mše, a druhý tejden tři mše, aby té službě božie dosti učiněno bylo bez všeho obmeškování. Purgmistra a konšelé již psaný mocí listu tohoto zavazuji, aby k tomu přihleděli, aby se tak ta služba božie dála bez přestání, jakž nahoře dotčeno jest. A jestliže by kdy skrze tyto najprvní kaplany nebo jich potomní nebo skrze jednoho z nich nebo z potomních jich jaké obmeškání se dálo, aby těch nebo toho k tomu jednú, druhé i třetí napomínali. A jestliže by po třetím napomenutí bez hodných příčin, totižto nemoci nebo-li jiných příčin hodných, jaké obmeškání se dálo, tehdy s povolením a s pomocí vysoce ctihodného knížete a pána arcibiskupa Pražského neboli JMti náměstkuov nebo úředníkuov budú moci toho kaplana složiti pro takové obmeškání, a jiného kněze řádného k tomu oltáři na jeho miesto podati, a to při sv. Havlě nebo při sv. Jiřie. Také kaplani tito moji najprvní a všeckni jich potomní povinni budú na každý hod Matky božie přes octav hodiny spievati, jako jiní kněžie a kaplané moji držievali, a také zvláště žákuom k tomu nadáno bude, co oni spievati mají k těmž hodinám; a tak věčně spieváno má býti. Jakož pak mocí listu tohoto tyto mé kap- lany častopsané a všeckny jich budúcní kaplany téhož oltáře k tomu zavazuji, a aby nic na se nebrali, totižto spovědi, křtu, úvody, oddávánie aneb s božiem tělem jíti aneb svátostí, chci, aby toho prázni byli, leč by v tom vuole farářova byla. Ale poctivost a poslušenstvie tak, jakož jiní oltářníci při též faře udělati mají, aby fa- ráři učinili, totižto s komžími svými na všecky hody na nešpořiech, na jitřiních, při všech procesiech a při všech slavnostech, kteří se při faře dějí, povinni přítomni býti budú tak, jakož i jiní oltářníky bývati mají. A zvláště při procesí, kteráž s tělem božiem ve čtvrtek se děje, aby při tom v komžech svých byli a toho nikoli neobmeškávali, leč pro hodnú příčinu. Tomu všemu na zdržení a na potvrzení k věčnosti já Jindřich z Hradce často- psaný svú vlastní a přirozenú pečeť dobrovolně dal sem a rozkázal s mým jistém vě- domiem k tomuto listu přivěsiti; a pro lepšie jistotu a širšieho svědomie všech věcí svrchupsaných prosil sem urozených pánuov, pánuov bratruov svých, pana Voka z Rozn- bergka oc, pana Petra z Roznbergka, hajtmana královstvie Českého, pana Jana z Šum- burgka, a urozených vládyk Václava Popela z Vestce, Václava z Myslína, Bernharta z Kozlie, Strachotu Ostrovce z Kralovic, Petra Benedy z Nečtin, že jsú na svědomie pečeti své dali přivěsiti k tomuto listu, k prosbě mé, sobě i erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán na Hradci Jindřichově v sobotu na den svatého Ambrože, leta od narozenie syna božíeho tisícieho čtyřstého devadesátého pátého. Visí 7 úplně a 2 větším dílem zachovalé pečeti.