Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DIL X. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského z let 1478—1506. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála z let 1526—1528. Sněmy moravské z let 1412—1514. Listiny Jindřicho-Hradecké z let 1482—1508. Registra soudu komorního z let 1491—1500. V PRAZE 1890. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana 1
A. XXVIII. DOPISY RODŮ HRADECKÉHO A ROSENBERSKÉHO od roku 1450 do 1526. K vydání upravil Antonín Rezek. (Čísla 1—372 z let 1450—1470 viz v díle VII. str. 201—400, čísla 373—714 z let 1470 až 1475 v díle VIII. str. 1—160, čísla 715—936 z let 1475—1478 v díle IX. str. 121—240.) 937. Rehoř Klaric purkrabí Krumlovskému: o vybavení vězňů od Dachsnera z Rakous. Ve Třeboni 1478, 6. Aug. Orig. č. 3147. Služba má napřed, pane purkrabie milý! Jako ste dali tomu pacholíkovi list pod páně Hynkovú pečetí, aby jemu a thovařiši jeho Dechsner rok dal: i vězte, žeť jest jej Deksner vsadil a vězí je velmi tvrdě. I psal sem vám prvé a ještě prosím, pište knězi arcibiskupovi*) a pánu z Wolse, ať o ně píšie, aťby jim rok dal, vážě se toho poselství, aťby je tak nezhubil u vězenie. A úterý [11. Aug.] se teď blíží, jakož mají koni vráceni býti: rozkažte, mám-li Buškovi jeho vrátiti? Mněť se zdá, žeť již neklečie. A Ruchvaluov kuoň, neviem, tam-li jemu kážete přijeti, čili kuoň chcete sem poslati; Vyšemíra i toho druhého od tisovatého koně zde nenie, ani Roba. Datum Třeboň, feria V. post vincula ap. Petri anno oc. LXXVIII. Rehoř Klaric. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli [.....] 938. Petr ze Šternberka purkrabí Krumlovskému: o nemoci a léčení na mysli pomateného Jindřicha z Rosenberka, syna páně Janova. Ve Třebíči [1478/, 16. Aug. Orig. Fam. Rosenberg 26. Služba má, Kunrathe milý! Jakož mi píšeš o výpravě páně Jindřichově na Švihov oc, že by pan Švamberk, otec mój, nic o tom neporučil: i věz, milý purg- *) Janu Bekensloerovi, arcibisk. Ostřehomskému, kterýž u císaře Fridricha se zdržoval. Cf. Pal. V. 1. 143. Archiv Český X.

Strana 2
2 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. rabie, že sem s panem otcem na tom zuostal, když by tě koli obeslal, aby jej ihned tam poslal. I jestliže obeslán budeš, nemeškaj pana Jindřicha tam poslati a vedle něho někoho, ješto by se jeho bál, a to lékařstvie aby přijímal, byť mu metlú mělo přinuceno býti. Pakli by toho učiniti nechtěl, daj mi věděti bez meškánie, nebť já tam pojedu. Neb, což tomu rozumím, na lékaři, že jej bohdá s božie pomocí uzdravie. Petr z Šternberka. Ex Trzebicz, dominico post festum s. Laurentii. Urozenému panoši Kunrathovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, mně milému. 939. Vok z Rosenberka knížeti Hynkovi Minsterberskému: aby poddané jeho na závazek na Konopiště vzaté z toho propustiti kázal. Na Krumlově 1478, 28. Sept. Tištěno v Archivu Českém VI. str. 175 č. 60. 940. Jindřich z Hradce Voka z Rosenberka zve ke sjezdu do Třeboně. V Jindřichově Hradci [1478], 30. Sept. Orig. Fam. Neuhaus. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Napřed bych rád viděl, aby sě velmi dobře měl. A měl bych s tebú o některé tvé věci rozmluviti, ješto mi sě zdá, že jsú velmi pilné. Protož, zdáliť sě, přijediž hned bez meškání na Třeboň. A kerýž kolivěk den, nemeškaje, přijedeš, daj mi to sem věděti; hned já také bez meškánie k tobě na Třeboň přijedu. A zdáliť sě, vezmi sebú, komuž najlépe věříš, a já také abych před těmi mluviti směl. Ex Novadomo, ipso die Jeronimi feria IV. Jindřich z Hradce oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, přieteli mému milému. 941. Petr Kaplíř hejtmanu Prachatickému: že nedá utiskovati poddaného svého Hanzle. Na Wintrberce [1478], 15. Oct. Orig. č. 3155. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakožť píše Kunrát o Hanzle, člověka pána tvého JMti, žádaje toho, aby jej k tomu měl vedle zprávy Raušera mlynáře z Netolic: i milý přieteli, věřímť já tobě, že ty Hanzle k tomu tisknúti nebudeš, neb ty koně jsú na mé silnici zlodějsky pobráni, a od pana Lva všecko jest navráceno lidem mým i kněze biskupovým*) oc. Milý přieteli, tomu rozuměje, nenieť tu Hanzl nic povinovat, a přes to máť mě v té věci zástupci, jakožť o tom *) Nepochybně biskupa Passovského Oldřicha z Nussdorfa.

Strana 3
Dopisy z roku 1478. 3 Kunrátovi šíře píši, dávaje jemu to znáti, aby toho mlynáře k tomu držal, aby jeho Hanzle u pokoji nechal. Datum ex Winterberg, f. V. ante Galli. Petr Kapléř z Sulevic a na Wintrberce. Urozenému panoši Burianovi z Martic, hétmanu na Prachaticích, přieteli milému. 942. Stanislav z Přerova Vokovi z Rosenberka: noviny válečné od Tábora i od Bechyně. V Soběslavi 1478, 22. Oct. Tištěno v Archivu Českém VI. str. 176 č. 61. 943. Purkrabí Hlubocký Krumlovskému: o šacování zajatých. Na Hluboké 1478, 24. Oct. Orig. č. 3156. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakožs psal Janovi Polákovi o vězně, lidi pána z Wolse, tomu jsem porozuměl. Milý přieteli! jest těžká věc nynie tiem hýbati; než več jsú se šacovali, aby dali. A jeden z nich jest umřel. A také těch na- hoře nenie, kto jsú je přinesli; i musím je obeslati, aby tu věc srovnali a s nimi na miestě zuostali, neb jsú spolu šacováni. Ex Hluboká, sabbato ante s. Simonis et Judae, apost. Anno oc LXXVIII°. Jan mlazší z Kněžic, purkrabie na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému. 944. Jindřich Cinišpan Matějovi z Holkova: vytýká mu neupřímné chování. Ve Vidově*) 1478, 6. Nov. Orig. č. 3157. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli! Psaní tvému, kteréž si mi tento úterý minulý [3. Nov.] učinil, porozuměl jsem. A jakož dotýčeš, že sě Petr z Prentu ke mně zná, a kdyby sě byl ponajprv znal, jako sú jej jímali, že by byl propuštěn: pro čehož ho pak vězíš, věda, že je muoj? Netoliko muoj, ale i páně Lvuov jest; JMt mi za škody stojí. Jakož pak toho prve jsi zpraven od pana Racka, ač si psal i řekls nepřekážeti, a proto vždy překážieš a škodíš. A také jakož dotýčeš o Mikuláše, že sě zná ku panu z Rozmberka: věziž, žetě páně Lvuov JMti i muoj, a kúpilť jest teď nedávno mlýn za námi. I muož býti, že sě je znal ku pánu z Rozmberka, neb jest dlúho slúžil na panství, ale již nenie a jest náš. I jakú ty výmluvu máš, však se panem z Rožmberka nic nemáš činiti! A jakož toho Mikuláše mlynáře dotýčeš, že by tobě kuoň zabil: však viem a zpraven jsem toho, že je tobě kuoň prve přede *) Tvrz na Třeboňsku, ne Bejdov rakouský, kterémuž u nás také říkalo se Vajdov a Výdov.

Strana 4
4 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. dvěma nedělma zabit, tu chvíli, jako sú tvoji člověku mému dvuor spálili, a toť sú učinili tobě tvoji nepřietelé, ale ne moji lidé. Ptaj se na to pravě a nečiň takových tuoček; věřímť jako přieteli a žádámť, že mi ty lidi propustíš a s tiemto mým poslem kážeš jim jíti, a že sě zachováš tak, což si pánu i mně řekl, jako dobrý člověk, a nedáš dále jim škoditi. Dále jakož dotýčeš, žes mi psal a po Oldřichovi vzkázal, že si mým lidem nic nevzal, divno mi to, že sě v tom omlúváš; však jsú tvoji s Ry- baldem v té jiezdě spolu byli a tu k tobě na Holkov přihnali dobytek, krávy, kozy i svině, a tu ste sě o to spolu rozdělili. A potom opět tvoji dvuor dobrý spálili a dobytek zajali. A píšeš také, abych jim přikázal, aby u pokoji byli: nepřekaziliť [sic] sú nic. A nebeř takových věcí před sě, neb bych já raději vždy v dobré vuole [sic] s tebú súsedsky chtěl býti nežli jinak, žádaje téhož od tebe zasě. Datum Vidov, feria sexta post Omnium Sanctorum anno oc LXXVIII°. Jindřich Cinišpán z Heršlagu a na Vidově. Urozenému panoši Matějovi z Holkova, přieteli dobrému. 945. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o strašidle v Jindř. Hradci. Ve Třeboni 1478. VI. post Elisabeth (20. Nov.). Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích III. 14. 946. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o vypůjčkách a mimořádných úrocích na poddané uložených. Ve Třeboni 1478, 23. Nov. Orig. IA. VI. Gß. 9. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož mi VMt psala, aby bylo položeno na lidi po úroku: toť se tak stane, a již jesti některým rychtářuom rozkázáno. Ale já neviem, to Buoh vie, kterak se vybéře, ano první ještě nevybrán. Psali ste mi, abych na měšťany Třeboňské položil, což mi se zdá: račte sami položiti, však máte napsány první pokladky; za pana Švamberka dali XIV kop, ráčíte-li méně položiti, to rozkažte. Do Soběslavě jel bych; i nenie Stanislava doma, jel kams na svadbu, musím jeho sčekati. — Jakož mi píšete o těch VII° zlatých r., bojím se, že toho po listech nezjednám, a prodlí-li se, že je jinam obrátie. Než jakož mi Václav kancléř psal, že byšte ráčili ke mně vypraviti někoho, abych ku panu Švanberkovi jel, a odtud ku panu Popelovi s listy, a list i rejstra abych od pana Švanberka vzal: pravila mi panna Anežka, že jí posel pravil, že nejel na svadbu a že na Zviekově. I ráčíte-li koho v tuto sobotu příští neb v neděli [28. neb 29. Nov.] ke mně vypraviti, jel

Strana 5
Dopisy z roku 1478. 5 bych nejprv do Soběslavě, potom na Zviekov, potom ku panu Popelovi, potom tu do Sedlčan neb na Kosovú Horu, i pojednal bych těch všech věcí jednú prací. Než že byšte mi ráčili odpustiti zavinúti snad 11/2 míle k Miličínu, že mi tu kuoň doházejí a pravie, že jest velmi dobrý. Než milý pane, nebudú-li chtieti těch zlatých rejnských jináč pójčiti než na kopy, aby na kopy list byl udělán: o tom račte rozkázati, co mám činiti. Také bych na té cestě chtěl pomluviti s některými dobrými lidmi i s panem Popelem, zdaby ty vsi, kteréž Dubec drží, od VMti dokúpili, neb se na ně potrhají, některý na jednu, některý na dvě. Brzy bych tomu srozuměl, co by mohlo býti. — O těch sto zlatých zeti mému: nedodal mi Slepička X zlatých, kteréž mi měl dáti; i řekl mi dnes týden, že mi je chce dodati i viece, chci-li. Prosím VMti račte jemu kázati přidati XXX, aby bylo XL. Již já ostatek opatřím, že těch sto zlatých dám, abyšte k sv. Jiří bez péče byli; vždyť jesti lépe nynie dáti C zlatých nežli k sv. Jiří V°, a viem, že všech nemuož čekati. Písař zdejší nedal mi toho polovici, což mi měl dáti na úroky, nemuož na lidech dobýti, ješto lidé pro záhuby zdlužili se, a musejí lidem právi býti. O Vesel- ských: tiť mají malé dědiny, slechky jen XVIII lánův]; však máte Stanislavova rejstra, kažte je ohledati, a také to, co sú za pana Švanberka dali, račtež na ně položiti, kteréž ráčíte. Datum Trzebon f. II ipso die s. Climentiſs], anno d. oc LXXVIII. Rehoř oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému bd.*) 947. Řehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o těžkostech poddaných Rosenberských v sousedství Hluboké. Ve Treboni 1478, 26. Nov. Orig. IA. VI. Gp. 9. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že nějaký Prokop [?] Chrt z Dobřeovic po Hlubockém zboží již viec než dvě letě prodal kuši vašemu člověku Zietkovi do Donína, a ten Zietek jinému vašemu Kubí- kovi, a ten Kubík Trefnému do Bukovska také vašemu, a ten Trefný někomu Zá- višovi dědiníku, a tomu Závišovi stavil Tejnského člověk v Tejně tu kuši a pravě, že jemu při té kuši viece vzato. Psal sem o to mnohokrát nebožci panu Rackovi i prvé jiným úředníkuom psáno, aby toho Chrta k tomu držali, aby on tu věc o tu kuši [k] konci přivedl, aby vaši lidé nesnází neměli. Neb váš člověk Trefný veliké nesnáze o to má a hrdlem i statkem bezpečen nenie; a již na XXX krát o to chodil, nemoha se toho dopsati, aby úředníci Hlubočtí toho Chrta k spravedlivému přidržali, než vždy sobě odklady činie. Prosím VMti, račte sami o to psáti a dotknúti, že ráčíte o to stavovati dopustiti. *) Za sdělení tohoto i následujícího čísla děkuji p. prof. dru Kalouskovi.

Strana 6
6 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Také pane milostivý, jakož VMt položila na lidi po úroku: máte vsi některé, kteréž v tu stranu Hluboczie a Tejnu přiležie: Vitín, Ševětín, Radonice, Kostelec, Leštnici a Drahotěšice, kteréžto velmi zahubené, a tyto časy vždycky je Hlubočtí i jiní drábi ustavičně hubie, nedadie se dobytčeti u nich shřieti, vše jim pobierají, že já nerozumiem, by mohli po úroku dáti. Račte o nich rozkázati. Také jest ňáká Jilovice již dvakrát spálena, že jsú velmi chudí. — A prosili mne měšťané Třeboňští za přímluvu, abyšte ráčili této dani XXX kop od nich přijieti, a připomínají, že ne- dávno VMti dobrovolně XX zlatých pocty dali. Datum Trzebon f. V post s. Kathe- rine anno oc LXXXVIII.*) Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému bd. 948. Vok z Rosenberka purkrabí Krumlovskému: o nešťastném manželství sestry své Barbory, o peníze na potřeby dvorské.**) V Landshutě [1478/, 12. Dec. Orig. Fam. Rosenberg 3. Službu svú vzkazuji purkrabie milý! Věděti dávám, že mi jest sestra má paní Barbora***) vzkázala, kterak jejie manžel s ní dvorně nakládá, a jestliže se nad ní nesmiluji a toho některak neopatřím, že chce to učiniti, že nám toho všem líto bude. I věda to, opatřiž to s panem Hynkem,†) jakž umíte najlépe, aby nám k hanbě nebyla. Také věděti dávám, jakož ste mi ty penieze poslali, že sem to byl prve dlužen za šaty a za zbroji, že mi jich něco velmi málo zuostalo. Jestli že bych k tobě poslal pro penieze, i věřímť že mne opatříš; jestliže byste mi peněz neposlali, tehdy bych já sobě nechtěl rád k hanbě zde býti. Také vědí to ti, kteříž se mnú jsú i jiní mnozí dobří lidé, kteříž na kniežecí JMti dvoře jsú, že nic marně neutráciem, než bez čehož nemohu býti, chcili na kniežecí JMti dvoře býti. Datum ex Lanshuet, Vok z Rozmberga. sabbato ante festum Jodocii. Urozenému panoši Kunratovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, věrnému milému. 949. Petr z Petrovic purkrabí Krumlovskému: o nemoci jeho. V Budíně 1478, 19. Dec. Orig. Fam. Petrovic. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče milý! A rád bych slyšel, abyšte se dobře měli a zdrávi byli; neb se já, děkujíc Bohu, dobře mám. A milý pane strýče, bude-li jaké poselstvie doluov, dajte mi věděti, kterak se máte a kterak se vám *) S listem tímto a předcházejícím cf. A. Č. VI. str. 177 č. 62. **) Sedláček III. 14. Co do datum se nesrovnávám. ***) provdaná za Jana z Bibršteina. †) ze Švamberka.

Strana 7
Dopisy z roku 1478. vede. Neb sem před časem slyšel, že ste velmi nemocni byli. I nerad sem toho slyšel s pravú věrú. Ale již slyším, že jste, děkujíc pánu Bohu, zdrávi. To já rád slyším s pravú věrú. A jestliže nám král JMt zaplatí a budu-li se moci k tomu uprázniti pro JKMti potřeby, chtěl bych se sám rád k vám vypraviti a ohledati, kterak se máte. Ex Buda, sabbato ante Thomae apostoli, annorum oc. LXXVIII°. Petr z Petrovic. Urozenému panoši Kundrathovi z Petrovic, purgkrabí na Krumlově, panu strýci mému milému. 950. (Rehoř Klaric) Vokovi z Rosenberka: o důsledcích, které proň plynou ze smlouvy Olomoucké. B. m. [1478 konec roku.*) Orig. č. 3259. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Teď VMti po- sielám vejpis smlúvy mezi králi JJMtmi, ač ...**) smlúva dlúze a latině napsána, ale toto jsú kusové té všie smlúvy. A jakož jest tu položen ten kus, že zboží ne mečem dobytá mají bez úplatku zase stúpena býti,***) tehdy by Netolice VMti bez úplatku měly stúpeny býti. A také jakož napřed před tiem kusem stojí, což se hraduov ztracenie a škod pro věrné služby dotýče, že o to má berně složena býti, aby ti zámci vyplaceni aneb škody zaplaceny byly, tehdy král bude povinen z takové berně VMti těch IIIM zlatých za Netolice dáti, ač doujde-li VMti ten zápis. Račte rozkázati o té čeledi, kterú ste na Třeboň poslali, poněvadž pan Pochoméř tak ještě přátelsky píše, aby nebylo daremní útraty; to pak buď při VMti rozumu a rozkázání. Prosím VMti račte k té věci někú cestu dáti, jakož VMti lidem z Bukovska XIII koní vzeli. . . . . . .**) člověk že ty koně na Hlubokú ...... [sic].**) Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 951. Purkrabí Rožmberský Krumlovskému: o koně. Na Rožmberce [1478/. Orig. Fam. Vlksic. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A prosím tebe, učiň to pro mě a odbuď mi svého koně plavého nebo plesnivého, neb sem řek' Petrovi svého odbyti vraného. A pak tě ústně zpraví toho ukazatel listu tohoto. Dán na Rozberce. Jan z Vlkcich [sic], purkrabie na Rozberce. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému d. *) Cf. k tomu A. Č. VI. str. 61 č. 24. **) Vytrženo. ***) A. Č. V. 385.

Strana 8
8 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 952. Týž témuž: o střelivo a zbraň. Na Rožmberce [1478/. Orig. č. 3165. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý! Teď posielám k tobě Štěcha, ukazatele listu tohoto: prosím tebe, pošliž mi čtři [sic] pavezy, pak-li móžeš býti, viec, a šípy. A prosím tebe pošli mi něco volova, neb mi jest jeho pilná po- Jan z Vlksic, purkrabě na Rozberce. třeba. Dán na Rozberce. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a švakru mému milému oc. 953. Týž témuž: o vyručení Štěchova syna. B. m. [1478/. Orig. č. 3166. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý. A milý pane švakře! Žádal jest mne Štěchóv syn, abych jej dal na rukojmě, aby se zpoviedal a pána Boha přijímal; a jest velmi nemocen. A já sem toho učiniti nesměl, leč tvá vóle k tomu bude. I milý pane švagře, což sě v tom učiniti zdá, to mi daj věděti listem Jan z Vlksic, purkrabie na Rozberce. svým. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a švakru mému milému oc. 954. Týž témuž: o peníze a vězně. B. m. [14787. Orig. č. 2970. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý! Jakož mi píšeš, abych ty penieze opatřil, jakož [s] ženú mú zóstal: milý pane švakře, věřím já tobě, jako svému milému přieteli a švakru, že ty to opatříš, jako mój milý přietel, vedle toho, jakož si zóstal s mú ženú, a já toho tobě chci zaslúžiti jako svému milému přieteli a švakru a tobě zasě navrátiti, jakož si ženú mú zóstal. A také jakož mi píšeš, žeť sem ty vězně pustil bez Leksovy vuole: vězte, žeť jest Halama ke mně přišel s ji- nými pěšiemi, že chtie s vězněmi jíti. A já jemu řek: Di k Leksovi, kterak se zdá Leksovi, tak já to činím. A Lek [sic] mi zkázal, že to jest dobře, poněvadž chtie s nimi jíti, abych je pustil. A jestližeť by se Lek [sic] v tom nepamatoval, chtěl bych naň to provésti, že jest to tak, že jest mi zkázal, abych je pustil, poněvadž chtie Jan z Vlksic, purkrabie na Rožberce. s vězni jíti. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a švakru mému milému.

Strana 9
Dopisy z roku 1478. 9 955. Týž témuž: o vzetí Heršláku. B. m. [1478J. Orig. č. 2966. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý! Jakož sem dal věděti, což se tkne Heršláku, bude-li válka s Němci, že by bohdá v boží naději jeden chtěl se vo to pokusiti, že tu bohdá naději má, že bychom jeho dosáhli. Milý přieteli, zprav páně Mt toho. A těm sem jistým pověděl, bude-li páně Mt váleti, že jim dá Jan z Vlksic, purkrabie na Rožberce. službu, jako jiným dobrým lidem. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a švakru milému d. 956. Týž témuž: o vzatcích na Heršlák. B. m. [1478J. Orig. č. 3167. Pane švakře, přieteli milý: Věděti dávám, že sú na Heršlák pobrali dobytek tomuto člověku, a ta věc móž na ně provedena býti; jakož pak porozumieš na tomto člověku. I poslal sem na Heršlák služebníka, a voni zapřeli, že Vojtěcha doma nenie a já to viem, že jest byl doma, než služebník mój mluvil o to tam vedle potřeby; a voni řekli, když bude Vojtěch doma, dáť na to odpověď. Jan z Vlksic, purkrabie na Rozberſce]. Račte věděti, že člověku VMti jest vzato dobytka VIIII [sic] a tohoto, jako sem odjal krav VII a dvé klisátek [sic]. A ten jistý, jakož jest jat, pravil, že jest od Lomských ten dobytek kúpil, ale toho nenie; a to sú proto učinili, že sú mimo zámek hnali, aby řekli, že sme my to udělali. 957. Týž témuž: o zajetí Haška a Mikuláška. B. m. [1478/. Orig. č. 3168. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý! Jakož mi píšeš o Haška a o Mikuláška, že sem je jal: to jest tak, že sem to udělal z té příčiny, že sú tá- záni, když sú šli mimo zámek, odkud sú? A voni řekli, že z Rušchlova [sic]. I pravili, že žádných lidí nemajie na Cahlově ani na Heršláce. I věz, že sem to z té příčiny udělal: pak zdá-li se, zavaž je slibem, ať by služebníkóm ani lidem páně Mti toho nezpomienali. Jan z Vlksic, purkrabie na Rozberce. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, švakru mému milému. Archiv Český X. 2

Strana 10
10 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 958. Týž Přibíkovi Hadovi z Paběnic: o vzatky do Rakous. B. m. [1478J. Orig. č. 3169. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A věděti dávám, že lidem páně Mti vzeli dva vozy lidem pod mým úřadem na Wayperk:*) i psal sem o ně; i teď posielám, kterak mi odpisujie: Věřímť, milý přieteli, věřímť, což móžeš, že jim k tomu poradíš. A také věz, žeť sem všem zapověděl, aby žádný nejel bez kletu, a voni sú Jan z Vlksic, purkrabie na Rozberce. to učinili proti přikázánie. Urozenému panoši Přibíkovi Hádkovi z Paběnic, přieteli milému. K tomu náleží cedule uložená pod č. 3174: „Hodaňovi III koně a III krávy, I vola. Item, témuž II telecky v roce, I jalovičku. Šíchovi dva býky, dva voly, dva koně, jalovici jednu. Item, vdově III koně, dva býky, jedna kráva. Item, Machovi kuoň jeden, jalovici jednu. Drškovi kancléřinému pobrali všecken dobytek i koně, VI koní, III voly, II beky, III krávy, II jalovici.“ In tergo: „Toto jest vzato na Weinperg páně lidem a jeden dvuor spálen, když jest pán na toho Němce Czeltingéře,**) blázna, žádné péče neměl. 959. Týž hejtmanu Krumlovskému: aby se přimluvil za Menhartova syna. B. m. [1478/. Orig. č. 3170. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švakře milý! A věděti dávám, že Šedík žádné odpovědi na tvé psaní nedal, jakož si o Menartova syna psal, a jeho ulál; a tak řek: musíš mně dáti štuk kmentu a tři zlaté. Milý přieteli, věřímť, že se páně Mtí o Menhrartova [sic] syna s pilností mluviti budeš, ať by JMt neráčil svého člověka opustiti a Šedíkovi ráčil psáti vedle potřeby, aby se po tomto poslu poslati [sic]; pomni se páně Mtí mluviti, jakož sem tebe prosil. Jan z Vlksic, purkrabie na Rozberce. Uroz. panoši Petrovi Stúpenskému z Húzné, hajtm. na Krumlovi, švakru mému milému. 960. [Jan z Vlksic Bohuslavovi ze Švamberka]: o nespravedlivé míře při nápojích. B. m. [1478J. Cedule II. 249, 1r. A račte VMt věděti, jakož ste VMt rozkázali, abychom sě k tomu měli, aby sě lidem spravedlivé dálo: i rozkázal sem volati, aby vína i piva spravedlivú mieru dávali. A měšťané se v tom všichni majie vedle spravedlnosti; než jedna žena Ci- *) Weinberg v Dol. Rak. **) Krištofa z Celkinku?

Strana 11
Dopisy z let 1478 a 1479. 11 hlářka, ta jest toho zachovati nechtěla, než dělala vdy křivdu lidem. Když měla dáti pintu, tehdá dala jedva tři žedlíky, a když dala tři žedlíky, tehdy jedva bylo s pól pinty. A tak ta žena mluvila: nechť mi purkrabie nerozkazuje. A já včera sedě s do- brými lidmi na rynku a s končely, když od nie pivo lidé nesli, kázal sem purkmistru a končelóm, aby to pivo od nie měřili. A tak se nalezlo, kde měli býti třie žedlíci, tu bylo pól pinty, kde pinta, tu třie žetlíci. Račte věděti, žeť jest to tak, což VMti píši. I mám tu ženu na zámku VMti v kázni. A Lek [sic] se proto na mě hněvá. Račtež mi o tom o všem rozkázati, kterak já se mám mieti k té ženě i k rychtáři. A měl bych o tom VMti viece psáti, co se Leksa dotýče, než bohdá před VMtí bohdá když budem s Leksem, tuť jemu v oči praviti budu, což mi se zdáti bude s jinými úředníkfyl, kterýmž jest od VMti poručeno, ježto se nám ty věci do Leksa neliebie.*) 961. Stanislav z Přerova purkrabí Krumlovskému: o pustnutí Choustníka a zámku Soběslavského. B. m. [1478]. Opis č. 3172. Pane purkrabie milý! Příliš Chúsník zámek hyne a již příliš teď před siem větrové jsú jej otrhali i pobořili, a nebude-li něco totoť léto přiopraven, na druhé léto strach, že málo kromě zdie zuostane, aby nepadlo, i puody mnohé. Také hrad zdejšie Soběslavský prostě vešken krov pryč a skrze to i vazba i puody hnije, ježto by to několika kopami opraveno bylo. A rozumiem, poněvadž sě stala konečná smlúva mezi pány JMtí, že jeho tito páni, kteřiež jej nynie držie, nebudú opravovati; také ten duom Zmlýnků anebo Kojilů prostě vešken ruozno leže, a krovu na věži, ježto k tomu domu příslušie, po jedné straně vítr pryč utrhl všecko; a již bych jej dal rád za XX I i laciněji, žádný nepočne tržiti. I mám-li ty věci přikryti čili kterak rozkážete? A neopraví-liť jse, puodyť sě obořie. Za odpověd prosím. 962. Závazek nemsty Ondřeje Žáka z Dobřeměřic a Jilka Fischera, od Voka z Rosenberka z vězení propuštěných. V Krumlově 1479, 3. Jan. Orig. č. 3177. My Ondřej Žák z Dobřemířic a Gilg Fischer vyznáváme tiemto listem, jakož jsme zjímáni byli a přišli do vězení urozeného pána, pana Voka z Roznberka JMti vedle Fuxa, kterýž jest pro své zaviněnie v JMti kázeň přišel; ale když jest svrchu- psaný pan Vok z Roznberka JMt seznal, že jsme my proti JMti nic neprovinili, *) Mám jisté pochybnosti, zdaž všecky tuto po řadě vytištěné dopisy Jana z Vlksic nepřisluší spíše do roku 1477? 2*)

Strana 12
12 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. než toliko že jsme vedle svrchupsaného Fuxa JMti u vězenie přišli: k prozbě a pří- mluvě dobrých lidí z toho vězenie nás propustiti ráčil. A my svrchupsaní Ondřej a Gilek slíbili jsme a mocí listu tohoto slibujem svú česť a vieru, že toho pánu svrchupsanému JMti ani JMti služebníkóm a lidem poddaným ničímž zlým věčně zpomínati nemáme. A tomu na svědomie prosili sme urozeného pana Václava z Švan- berka a urozeného panoši Kunrátha z Petrovic, že jsú své vlastnie pečeti přitiskli k tomuto listu sobě a svým erbóm bez škody. Dat. Krumlov, dominico post Circum- cisionis domini anno oc LXXVIIII°. 963. Přibík z Chlumu Bohuslavovi ze Švamberka: nářky na Petra Stúpenského ve příčině postou- pení Netolic pánům z Rosenberka. V Chlumu 1479, 4. Jan. Orig. č. 3178. Službu svú vzkazuji urozený pane, pane moyj, milostivý! A rád bych slyšel, by se VMt dobře měli, nebť bych VMti rád přál s pravú věrú. A jakož VMti tajno nenie, kterak sem za Stúpenského z viery slíbil za dojietie listu toho, co se dotýče Netolic, aby byl ten list položen v moc těm, kterýmž sme slibovali: a toho jest Stúpenský neučinil; a skrz to, že jest ten list nepoložen, ti všichni, kteří právo k tomu mají, odpověděli jsú mi, že mi k hrdlu i statku hleděti chtie. I milostivý pane! Túžil sem to, že mi skrze Stúpenského odpověděli, pánu z Rozmberka JMti. A JMt mi řekl, že penězi nemešká, jedině aby dobrá vuole JMti u diela byla, že bez té dobré vuole peněz vydati nechce. I vie VMt to dobře, že je Stúpenský to hlásil před VMtí, že rukojmě za to jmá, že jemu ta dobrá vuole učiněna býti má. I pane milý, prosím VMti, abyste mi ráčili raditi i pomocen býti, aby mne Stúpenský vyvadil, neb sem zaň z viery slíbil, ať bych já k škodě nepřišel. Neb za ty dobré vuole sem neslíbil, jakžto VMt dobře vie; jestliže jemu kto za ně slíbil, nechať on k těm hledí, jen ať mě bez mé škody vypraví. Před páně Mtí z Roznberka o to jsme stáli, a tu sem Stúpenského napomínal pilně, ať by mě vypravil, že pro jeho nevyvazenie mě odpověděli; a von, nemoha mi horšieho učiniti, proto, že sem jeho napomínal, pobiedl mně k bitvě; a já sem jemu na to odpověď dal, když mne vyvadí z toho, jakož sem zaň z viery slíbil, že poradě se s svými přátely, chci jemu hodnú odpověď dáti hned na to. A také jest mi na mú čest vysoce sáhl, pravíce, že se nemám psáti z Chlumu, než se mám psáti ze Kře. Doufámť já pánu Bohu, že právě se píši, jakož slušie na dobrého člověka, ale o němť bohdá shledají dobří lidé, odkud se psáti. A tuť jest VMti také na čest sáhl, že jste jemu neprávě a zrádně udělali a že jste jej podvedli, jakož jest VMti prodával Netolice; jakož jest byl přijel na Zviekov k VMti tehdy, když vám sám list udělal na se. A VMt jste naň to vyznali,

Strana 13
Dopisy z roku 1479. 13 že jste po něho neposlali, než sám dobrovolně k vám přijel; ale já, když o tom co slyším, vždy odpierám, neb sem při tom byl i mnoho dobrých lidí, kterak jemu VMt mluvil u rychtáře v Netolicích, jakož jest před vás přistúpil Záhorka a pravě, že jest dobrým lidem slíbil nazejtřie Netolic postúpiti, a VMt jest odpověděl: Milý Záhorko, slíbil-li je co těm dobrým lidem, nechť jeho z toho napomínají, ani jej mají před sebú. A tu VMt jest k Stúpenskému mluvil, tak mi Buoh pomáhaj, nebudeš-li mi chtieti to držeti a budeš chtíti v tom mě těžiti, žeť chci k hrdlu i k statku hleděti. I milý pane, protož to ohlašuji, neb sem při tom byl, kterak jste jemu mluvili. A také VMti tajno nenie, kterak i prvé jest o vás mluvil. I milý pane! Přijeli jsú ke mně přietelé, mluvíce k tomu, což mi je přečinil, aby mi to opravil. I jel sem i s přátely k páně Mti z Rozmberka, aby mi před JMtí opraveno bylo. A JMt jest mi odpověděl: poněvadž mi tak vysoce na mú čest sáhl, že JMt k tomu mlád, aby takové věci hodně rozsúdil, i podal jest nás před VMt o to. I milý pane, chtěl sem, aby se mnú o to před VMt na Bor jel, abychme miesto o to spieše vzeli, ale Stúpenský odepřed [sic], že tam nechce jeti, než když budete na Zviekově; i srozuměl sem, že VMt v skuoře moci nebudete na Zviekově. I milý pane, aby se to nedlilo, muože-li to býti, an pan Lev JMt ředitel jest toho kraje, a mají před ním ty penieze v Strakoniciech za Netolice položeny býti, muože-li to býti, aby kdež o jedno konec bude, aby se i druhé konalo? I prosím VMti, bude-li se vám zdáti, račte psáti pánu z Rozmberka, aby JMt jemu rozkázal státi tu před panem Strakonickým i před panem Lvem i mně; neb tu moji i jeho přietelé budú. Neb mi se v tom nároku nehodí státi; neuchoval-li by jeho Buoh, abych já v tom neostal. I milý pane, budete ráčiti o to psáti pánu z Rozmberka, abychme stáli o to v Strakonicích, prosím VMti, račte mi dáti svědomí listem svým, kterak se je dálo o ty Netolice před VMtí proti Stúpenskému, neb pán z Rozmberka o to píše k VMti, aby nás o to vyslyšeli. Bude-li se vám zdáti, račte po jeho poslu o to psáti. Datum in Chlum, feria II. post Circumcisionem domini annorum dni oc. LXXIX" Přibík z Chlumu. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, pánu mému milostivému buď d. 964. Řehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o půjčkách peněžitých. Ve Třeboni 1479, 5. Jan. Orig. č. 3179. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že sem byl v Soběslavi, ptaje peněz; řekl mi Markvarth Kraselovský, nebude-li moci viece, ale LXXX groší pójčiti do sv. Jiří. I račtež list na papíře jemu ke mně poslati, aby svědčil pod pokutú práva listovního a pod VMti pečetí a k tomu třmi

Strana 14
14 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. rukojmiemi. A rozkážete-li ty i jiné groše dáti do Budějovic, aby zlaté za ně vymě- nili, a máte-li zlaté rejnské, pošlete je mému synu Jarošovi do Budějovic, vyměníť uherské za ně; ale račte spěšně poslati. Mám naději, že Soběslavští pójčie II zlatých do sv. Jiří, mám toho odpověď vzajtra [6. Jan.] zvěděti. Slíbil mi Vítha starý Vilém Dúdlebský peněz ptáti pro tuto Netolickú potřebu, i k sv. Jiří, k těm všem, kteréž Dubec drží; tuším, že budete na všecky kupce mieti. A to s VMtí lépe roz- mluvím. Račte mi dáti věděti, co VMti pan Popel*) odepsal a co pan Tejnský.**) Ten koník u Olbramovského líbí mi se; posielám VMti mieru jeho, jest té podoby jako Vyšemíruov, kterýž v Krumlově stál, ježto jej byl ke dvoru dal. Nechce jeho jináč dáti než za XX zlatých; tuším že jej dá za XVIII zlatých. Chceť k VMti na něm přijeti, když jemu rok položíte s těmi lidmi, jakož VMti píše, kterýž list VMti od něho posielám. A psali ste jemu Olbramovskému, že ste se těmi svými lidmi ujistili, ano nejsú ujištěni, neb jim klejtu dáti nechtěl, i ještě ke mně mluvil, že před sebú a svými jim klejt dáti chce, ale před panem Strážským a přátely svými že je nebezpečí. Pak jakýby to kleit byl? Purkrabie s Chúsníka nesjel se se mnú, odjel nynie někam. Račte věděti, že mi Vítha starý, také purkrabie Bechyňský i jiní dobří lidé pravili, že s Křovským***) stánie nenie a ostříhají páni své zemany; račte své dobré i obchodné lidi také ostřieci. Datum Třeboň, f. III ante Ephifaniam dni, anno domini oc LXXIX. Rehoř oc. Uroz. pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 965. Purkrabí Helfenburský Vokovi z Roznberka: o příměří mezi pány z Lichtenšteina a Janem ze Švamberka. Na Helfenburce 1479, 14. Jan. Orig. č. 3181. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane přieznivý! Jakož VMt piešete pánu mému o přieměřie mezi pány Lichtnštajnary a jím, a toho dotýčíce, že by pán můj VMti psal, že by v přieměřie s nimi vstúpiti chtěl tu neděli před svatými Třmi králi [3. Jan.], že by v té mieře pánu Lichtnštainarovi, prvé než sú listové přie- měrní položeni, že by služebníci pána mého †) lidi pánům Lichtnštajnarům zjímali a koně jim pobrali oc. I pane milý! Rač VMt věděti, žeť sú ti lidé zjímáni v sobotu před tuož nedělí [2. Jan.], kteráž jest minula před svatými Třmi králi. A jakož VMt piešete, že by tři byli jati, rač VMt věděti, žeť sú čtyři jati v té jiezdě. Také pieše VMt o toho Ortle Šustara z Lomuov, jeho za posla pokládajíc, po správě jich oc. I pane milý! Rač VMt věděti, že jest on po poselstvie nešel, než na špeh, a na to **) Jan Čabelický ze Soutic. ***) Snad Kňovský? *) Děpolt z Lobkovic. †) Václava Vlčka z Čenova. Viz k tomu a k následujícímu listu č. 969 (1479, 10. Febr.) A. Č. VI. str. 174 č. 64.

Strana 15
Dopisy z roku 1479. 15 jest vyslán byl od Vilhoma a rychtáře z Lomuov, a to jest sám seznal dobrovolně před dobrými lidmi, aby přezvěděl, kde lidé páně leží aneb co počínati chtie. A také jest též jat tu středu [30. Dez. 1478] před tuož sobotú. Také jest nikdy toho obyčeje pán můj neměl, by posly jímati dal; takéť by na tom počátku neučinil. Ex Helfenburg, feria V. post octavam Epiphaniae dni anno oc. LXXIX. Jindřich z Všechlap, purkrabí na Helfenburce. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému. 966. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o vězně a odpovědníky. V Třeboni 1479, 27. Jan. Orig. č. 3185. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Teď přijieždí k VMti Ocelka s thovařišem o to, jakož VMt pan Lev prosí za vězně, aby oni zaň prázni mohli býti, a že Barthuonka škuodci vašeho chce dodržeti a nepropúštěti. I račtež o to státi, ať vám pan Lev přiřkne, aby jeho z vězenie takové vašeho zhúbci nepúštěl, ale u vězenie držal. Toho Fausa a Kubu, kterýmž Olbramovský vinu dává, zavázal sem před konšely Třeboňskými pode ctí a věrú, aby té věci před VMtí do- stáli, neb rukojmí zde měti nemohú. Datum Třeboň, feria IV. post Conversionem Rehoř oc. s. Pauli anno dni oc. LXXIX. Uroz. pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 967. Třeboňští Vokovi z Rosenberka: aby zhoubce jich Bartuňka nepouštěl z vězení. Ve Třeboni 1479, 27. Jan. Orig. č. 3186. Urozený pane, pane náš milostivý! Službu naši poddanú napřed vzkazujem VMti. Slyšíme, že by se někto za Bartuoňka k VMti přimlúval, abyšte jemu milost dali. Prosíme VMti, milostivý pane, neračte toho VMt učiniti, neboť jest náš i všech VMti chudých lidí veliký zhúbce a škuodce, ježto jest nám i vašim chudým lidem škody veliké činil. A také račte VMt věděti, které sú nesnáze od Rakúské země VMti znikly, on jest toho s Křišťánkem veliká příčina, což se VMti děje. Datum Třeboň, feria IV. post Conversionem s. Pauli anno oc. LXXIX°. Purgmistr a konšelé města Třeboně. Uroz. pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu našemu milostivému oc. 968. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o věci pobrané lidem z Bukovska a prodané na Hlubokou. Ve Třeboni 1479, 7. Febr. Orig. č. 3189. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož sem

Strana 16
16 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. VMti psal, že ve čtvrtek jminulý tejden [28. Jan.] vašim lidem z Bukovska, když jeli z Budějovic, vypřáhli XIII koní, a ti lidé šli po nich i optali kuši svú a kliky u krčmáře v najbližší vsi u Hluboké v Municích. I psal sem o to purkrabí, žádaje, aby na tom krčmáři zvěděl, od koho tu kuši kúpil. I odepsal mi, že ji kúpil od ně- kakých drábuov, že jich nezná a že má krčmu, že dobří i zlí do krčmy přicházejí. A při tom psal mi, že se chce rád na to déle ptáti. A v tom pověděl mi jistý člověk v Budějovicích, že jeden člověk v tuto středu [3. Febr.] byl na hradě a že ty koně viděl nahoře v marštali. A já psal sem purkrabí na Hlubokú, napřed žádaje zprávu, aby se tiem krčmářem ujistil, a že jesti jemu věděti, od koho jest tu kuši kúpil, kteráž s těmi koňmi vzata; a jakož mi psal, že se chce na to ptáti, že sem tomu rád a prosím, aby to učinil; a také že sem tomu od jistého člověka srozuměl, bude-li chtieti, že se jich doptá. A aby se na to tak ptal, aby bez věčích povykuov vaši lidé své zase měli. Pravili mi ti lidé, kteříž s mým listem nahoru chodili, že se pro to mé psanie velmi búřil a horlil a řekl, že se chce na ně ptáti a kúpiti (sic) na tu při; než mně dosti pěkně píše, avšak výmlúvaje se. Než to mi psal, že se tiem krčmářem nenie potřebie co ujišťovati, že sám tomu rozumiem, že do krčmy zlí i dobří přicházejí. I zdá mi se, abyšte ráčili sami panu Lvovi psáti a dotiskati toho, aby ten krčmář vzat a otázán byl, neb kdyby to mělo býti za právo, aby ktožby přijímal zlodějské věci i měl tiem odbyti, že kúpil nevěda od koho, toťby každý mohl řéci. Ale pane, vědomá věc jest, že se mnoho zlodějských věcí u toho krčmáře sta- vuje a shledalo by se mnoho na něj. Datum Třeboň, dominico post s. Dorotheae, anno dni oc. LXXIX. Řehoř oc. Uroz. pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému oc. 969. Purkrabí Helfenburský Vokovi z Rosenberka: o vězně a válku s pány Lichtenšteinskými. Na Helfenburce 1479, 10. Febr. Orig. č. 3190. Službú svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! A jakož VMt piešete o toho šenkýře z Lomuov a pokládajíc jeho vedle spravedlivosti jich, že by byl chudý posel. I rač VMt věděti, že jest po žádném poselstvie nešel než na špehy. A pieše VMt, kdyby propuštěn byl, že by služebníci pána mého*) také rok jměli. I rač věděti, pane milý, že mi se ta věc nezdá učiniti, bych jej jměl propustiti, po- něvač jest na špehy šel z rozkázánie Vilhelmova a rychtářova z Lomuov; i jestli že mi Stekar oň psáti bude, abych mu rok dal, že mi se jmá zase stavěti, já to chci učiniti a rok jemu dáti. Také VMti prosím, abyšte ráčili Stekarovi psáti, aby slu- žebníkuom pána mého rok dal do toho času, jakož přieměřie mezi panem Lichštaj- *) Václava Vlčka z Čenova. Viz předcházející číslo 965 (1479, 14. Jan.).

Strana 17
Dopisy z roku 1479. 17 narem a pánem mým jest. A jestliže oni roku jmieti nebudú, já nevím, by pán můj to přieměří držel, aby jeho jim zase nevypověděl. Neb což rozumím, že ta válka pro jiné mezi nimi nenie než pro ty vězně. Ex Helfenburg, feria IV in die Scola- Jindřich z Všechlap, purkrabí na Helfenburce. sticae, anno oc. LXXVIIII. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému. 970. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o škůdci Vackovi. Ve Třeboni 1479, 10. Febr. Orig. č. 3191. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má napřed VMti. Račte věděti, že Oldřich,*) purkrabie Velešínský, měl u vazbě někoho Vacka, kteréhož vydal na rukojmě, ježto sem já tomu velmi nerad, neb jest lotr zlý a škuodce veliký. A teď nedávno v Němcích po Ličovských spálil ves a učinil škodu velikú, a ty vzatky nesl na vaše panstvie k svému, a tu se o to dělili i šacuňky brali. A mně z Ličova o to velmi tuze psali několikrát, oznamujíce své škody a že o to chtie k VMti hle- děti. A já sem byl naň velmi pilně osadil, jakož sem to VMti pravil, a nemohl sem jeho dojíti; i psal sem nynie Oldřichovi po tomto poslu, aby jeho napomenul. A VMti prosím, abyšte jemu psali a připílili, aby jeho vždy došel, nebť jest lotr hoden kázně, aby sobě na vašem panství stavuo nedělal a VMti nesnází nepřičiněl. Má pak jiné navrubí na sobě, že sa váš i bývá u jiných nepřátel vašich proti vám. A posielám teď VMti listy od Kozského a od Stanislava, jimž porozumiete, co mi píší. A což tu Stanislav píše o Mladějovských služebniciech, rovně v tomto úřadu též činie; lehají na panství a řédko kdy bez škody. Dat. Třeboň, f. IV. die s. Scolasticae anno oc. LXXIX°. Rehoř Klaric. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rožmberka, pánu mému milostivému dd. 971. Týž témuž: o věcech hospodářských, o možnosti výplaty zastavených statků, zvláště Soběslavě. Ve Třeboni 1479, 16. Febr. Orig. č. 3193. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. A jakož sem VMti psal, že sem páně Lvóv list poslal purkrabí na Hlubokú, račte věděti, že ještě od něho nemám žádné odpovědi; domnievám se, že sobě tu věc zbierá, zdaby tu věc mohl na koho jiného obrátiti. A dotýče se to zlodějstvie netoliko toho krčmáře, ale i někého lotra Crhana, na kteréhož chce jeden váš služebník vésti i dovésti, že jest vaše lidi kradl. Co sem o to úředníkuom Hlubockým psal i mluvil, nemohu toho přivésti, aby ty věci k konci přišly; a stanuly ty věci vašich lidí na psaní a ne *) ze Dvorce. Archiv Český X.

Strana 18
18 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. na přičinění. Velmi zle za VMtí chudí lidé sedú; chtěl bych rád s VMtí o to šíře rozmluviti. A jakož ste mi onehdy psali, abych nechvátal tiem zájmem peněz a prodajem vsí: co se zájem peněz dotýče, to jest podobné; ale co se prodaje do- týče, neviem, proč to odkládáte? Již já mnoho vašich škod viem, ježto sú tako- vými odklady vám přišly, ano neodkládajíce, ale pilně jednajíc, dosti jest s tiem činiti. A té chvíle jest i jednati, když lidé chtie. Byť se pak i tolikéž vám mohlo zjednati, jako i o Roznberk, všeť by se vám hodilo! A také po těch třiech nemohli by vám hned peniezi přijíti; mušela by se ta zbožie některá po polúletí, některá po roce vyplatiti, než že by se nynie jednalo, abyšte věděli, nač vyplatiti a napřed dáti věděti. Pak co se pana Zdeslava dotýče, toho jest pak jedna potřeba, aby bylo sly- šáno, čeho chtie Vítha a Kozský od něho žádati, ano by snad tudy mohla cesta k Soběslavi přijíti; neb kdež se co jedná, tu se něco zjedná, ale kdež se nic nejedná, tu se nic nezjedná. Však by se proto bez vašěho rozkázání nic nezavázalo. Jest muoj úmysl, že bych se chtěl s nimi shledati první neděli u postě [28. Febr.] v Soběslavi. I jestli vuole vašě, račte mi to dáti věděti, abych Víthu a Kozského k tomu za času obeslal, aby tu do Soběslavě přijeli. A račte psáti Rouzinovi ze Bzie a žádati jeho, kdyžbych já jeho obeslal, aby tu také ke mně do Soběslavě přijel a pomohl mi těch věcí jednati. O ty i jiné potřebné věci rád bych s VMtí rozmluvil; rozkážete-li, chtěl bych k VMti přijeti. Než proto mi o tom sjezdu do Soběslavě račte vždy po tomto poslu dáti věděti a Rouzinovi list poslati. Datum Třeboň, f. III. post s. Valentini anno oc LXXIX°. Rehoř Klaric. Uroz. pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému dd. 972. Jan ze Švamberka Vokovi z Rosenberka posílá přepisy listův daných 1) od knížete Hynka Minsterberského králi Vladislavovi (Na Poděbradech 1479, 5. Febr.) a 2) od krále jemu panu Janovi o příměří u Horaždějovic umluveném a o stížnostech na rušení jeho. (V Praze 1479, 9. Febr.) B. m. 1479, 16. Febr. Tištěno v Archivu Českém VI., str. 179—180. č. 65 a—c. 973. Závazek nemsty Zebolta z Lokte, vězně od pánů z Rosenberka propuštěného. Na Krumlově 1479, 9. Mart. Orig. č. 3197. Já Zebolt z Lokte vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, jakož jsem byl přišel u vězenie urozených pánuov, panu Vokovi z Rozmberka a bratřím jeho, pro své proviněnie, ježto jsem skrze takové své proviněnie na svém hrdle měl kázán býti; ale z přímluvy některých dobrých lidí učinili sú se mnú JMt zvláštní milost a mne při hrdle mým zuostaviti sú ráčili.

Strana 19
Dopisy z roku 1479. 19 Protož já svrchupsaný Zebolt tiemto listem se zavazuji a svú česť i vieru slibuji, že proti pánuom svrchupsaným z Rozmberka JMti i také proti panu Adamovi z Dra- honic, skrze kteréhožto příčinu, ačkolivěk hodně, u vězenie jsem přišel, a služebníkuom i lidem jich poddaným, nemám býti duokud sem živ obyčejem nižádným. Pakli bych co proti JMti a proti lidem a poddaným JMti učinil kterýmkolivěk obyčejem, tehdy mně žádné právo světské ani duchovnie nemá spomocno býti, ani kteří frejunci ani glejtové. A kdež by mne zastihli páni svrchupsaní anebo JMti poddaní, mohú a mají mne vzieti a se mnú naložiti vedle zaslúženie mého tak, jakož se jim koli zdáti bude. Na svědomie toho prosil jsem urozených panoší Přibíka Hada z Paběnic, Lexa z Engen, že sú své pečeti vlastnie dali a kázali přitisknúti k tomuto listu jim a jich erbuom bez škody. Jenž jest psán na Krumlově, v úterý před sv. Řehořem leta božieho oc sedmdesátého devátého. 974. Třeboňští Vokovi z Rosenberka: o cestě na zvědy do Rakous. Ve Třeboni 1479, 12. Mart. Orig. č. 3198. Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož jest VMt nám psala, abychme ně- které z našich měšťan na Cmund tajně poslali, zda by mohli přezvěděti, co by pan Cmunský*) s těmi lidmi činiti chtěl a kam by se zbieral a strojil: to sme učinili vedle rozkázánie VMti, a že sme z měšťan našich některé poslali, a ti sú dnes zase domuov přišli a tak zpravují, že by pan Cmundský již lid od sebe roz- púštěl a že by lidé sjiežděli se na Ličov, jezdní i pěší, a že by je ten pán na Ličov přijímal, ale že se rozuměti nemuož, co by s těmi lidmi mienil a proti komu by se zbieral. To račte věděti a té věci porozuměti.**) Také věděti VMti dáváme, že tíž súsedé a měšťané pravie, že sú slyšeli tu od měšťan v Cmundu i také od některých starších služebných jezdných, že sú na škodě VMti byli, když sú okolo Svinóv Cmundského brali, s nimi ciesařovi JMti služebníci a lidé z Vitoraze, jezdní i pěší, z Světlé na XL koní a něco pěších, z Vajdova jezdní i pěší, Štrajnovi, též Kyrper- kéřovi,***) Ilmavského,†) Doxnarovi, i také někteří z Viedně, a že se tudy ta věc pronášie a vyhlašuje; nebo sú někteří zodzabali [sic] a ležie tu na Cmundu a léčie se. To vědúce VMt, račte již tú věcí hýbati, jakž se VMti zdáti bude. A co se zámku opatřenie dotýče, vedle rozkázánie VMti všichni pilnost máme a mieti chcme na zdech, u bran i púštěním, až do dalšieho VMti opatřenie a rozkázánie. Datum Víza a rychtář z Třeboně. Třeboň, f. VI. die s. Gregorii anno oc. LXXIX°. Uroz. pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu našemu milostivému dd. *) Viz této sbírky číslo 394 (A. Č. VIII. str. 11) a 844 (A. Č. IX. str. 187). A ještě roku 1482 (Chmel **) Cf. A. Č. VI. 181 a 182 č. 67 a 68. č. 7569) držel Cmunt Vilém z Puchheimu. ***) Kirchperger. †) Zinzendorfa. 3*

Strana 20
20 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 975. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: že hrozí nebezpečí Velešínu nebo Maidšteinu. V Třebíči 1479, 21. Mart. Orig. č. 3201. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Věděti vám dávám, že sem zpraven v jistotě od dobrých lidí, že by vás chtěli připraviti o některý zámek, neb o Velešín aneb o Manštajn. I to vědúce, rozkažte jich pilni býti, abyšte škody nevzali; nebť mne tak za jisté zpravují, že vás o některý chtí připraviti, buďto zle- zením aneb stečením, a že ty přípravy všecky pohotově mají. A jakožte mi psali o Markvarta, jednám-li jej vám: i vězte, že některý den jej k vám pošli a s vámi se o službu smluvú [sic]. A vězte, milý pane švagře, byšte měli vybírati ve vší zemi, že byšte na takového neuhodili, nebť jest muožík dobrý a rozumný ke všem věcem. I také, jestliže byšte měli s kým kdy co počínati, že se vám hoditi bude.*) Ex Třebíč, Petr z Šternberka oc. dominico Laetare anno oc LXXVIIII°. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberku, švagru mému milému. 976. Matěj z Holkova Vokovi z Rosenberka: že nikoho u sebe nepřechovává k jízdám do Rakous. V Holkově 1479, 30. Mart. Orig. č. 3203. Urozený pane, pane milý! Službu svú vzkazuji VMti. A jakž mi VMt píše vzdy, že by u mne někteří byli a do Rakús ode mne jezdili: i milý pane, neračte tomu věřiti, žeť já nynie nemám s Němci co činiti, dokudž stánie pán muoj JMt**) má s nimi. A také mi VMt píšete, abych u sebe žádného nechoval: i pane milý, jestliže mi pán muoj JMt rozkáže, abych u sebe žádného nechoval, to chci učiniti rozkázánie; a jestliže mi kto z čeho vinu jakú dá, chci před pánem svým jemu práv býti. A listy VMti, kterýž mi píšete, chci pánu svému JMti poslati; a což mi v tom pán muoj JMt rozkáže, tak učiním. Datum Holkov, feria III. post dominicam Matěj z Holkova. Judica anno oc. LXXIX. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu milému. 977. Vok z Rosenberka Lvovi z Rožmitála: stížnost na Holkovce. Na Krumlově 1479, 1. April. Orig. č. 3204. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem vám psal prve, žaluje, kteraké mi se škody od Holkovce z Holkova dějí, žádaje toho na vás, abyšte se k tomu přičinili, aby mi opraveno bylo a takových škod aby mi se nedálo: vědětiť *) Cf. A. Č. VI. 183 č. 69. **) Lev z Rožmitála.

Strana 21
Dopisy z roku 1479. 21 vám dávám, že mi se těch škod od něho nepřestává, že jsú nynie někteří sšedše s Holkova i šli na rybníček jednoho člověka mého, kteréž jest byl sobě k své po- třebě spustil, a tu připadše na ty, kteříž jsú u toho rybníka byli, zkladli jsú je, že jsú musili na tvářiech k zemi ležeti, a sami jsú stáli nad nimi s kušemi napatými, aby z nich žádný nemohl na ně hleděti, aby jich nepoznali. A tak jsú slovili ten rybníček a ryby pobrali, a při tom lidem mým něco peněz, šatuov i jiných věcí pobrali. A vezli jsú ty ryby odtud do lesa, aby šlakováni nebyli, a potom jsú se teprv k Hol- kovu obrátili a na Holkov ty ryby dovezli. A moji lidé jsú po nich vzdy zdaleka šli po šlaku až k Holkovu, tak že jest šlak šel na Holkov. Také vězte, že tu na Holkově někteří rajtaři a drábi ležie a odtud jezdie i chodie do Němec a pálením i braním škody činie. Mnohokrát sem mu o to psal a připomínal mu to stánie, kteréž vy máte a Holkovec vedle vás také, že mně to ke škodě jest, že oni přes mé panstvie škody do Němec činie; nic platno nenie, vzdy se takové věci na zapřenie dějí. I pane a příteli milý, žádám na vás jakožto na hajtmanu, a prosím vedle našeho spolu zuostanie a zápisu, abyšte mi v tom proti němu radni a pomocni byli, nebť já již dále nižádným během Holkovci toho trpěti nemieniem a z boží pomocí jej s sebe ssaditi chci. Ex Crumlov, feria V. ante dominicam Palmarum anno oc LXXVIIII°. Vok z Roznberka oc. Urozenému pánu, panu Lvovi z Rožmitála a z Blatné, hajtmanu kraje Prachenského oc, přieteli mému milému. 978. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o věcech hospodářských a jízdách Němců až k Táboru. V Třeboni 1479, 13. April.*) Orig. č. 3209. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož VMt psali ste Vítovi starému a Markvartovi Kozskému, aby v tento příští pátek [16. April] přijeli do Soběslavě a že někoho ráčíte od sebe také tu poslati o jednání trhu těch vsí, kteréž Dubec drží, a psali ste Vilémovi Dúdlebskému, aby tu do Soběslavě ten den přijel a pomohl té věci jednati; a odtud měli sme spolu jeti k Pacovu o Ce- toraz, Vintieřov a Zahrádku; také Diviše Vojkovského s Habartem jednati, i kteréž by jiné potřeby byly, a na to ste poslali Jakúbka ke mně: i vzkázal mi Kunrát purkrabě, že Vilém nepřijede, abych jeho nečekal. I nepřijede-li Vilém, tehdy Víta i Kozský nadarmo přijedú, neb já nebudu mieti žádného při sobě, kto by mi pomohl toho i jiného jednati, a tak by vaše psaní i má jiezda nadarmo byla. I prosím račte mi v tom rozkázati, co mám činiti. A jakož mi Slepička vykázal dluh za ryby zde v Třeboni vybrati III“ kop, V kop X gr., a těch III“ kop měl sem poslati Ctiborovi *) Tak dle náhledu prof. Emlera nejspíše sluší vykládati neúplné datum: feria III. festum Pascae.

Strana 22
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 22 z Říčan: i pravie několikeří, že sú již Slepičkovi zaplatili, že nevyjde III° kop, že se tomu dosti nestane. A mají se těch III° kop na sv. Jiří dáti. O tom račte také rozkázati. I jakés roty odpověděly Táborským z Rakús, berú i pálé jim a jezdiec na ně, s kým se potkají, poberú, že jest velmi nebezpečno okolo Soběslavě a Táboru; opět vašemu člověku z Bukovska vyvedli dva koně nočně, a tak se uptávám, že je vedli do najbližší vsi v Hluboké k tomu krčmáři do Munic a tu je prodali jednomu pěšiemu z Hluboké, Kubíkovi, a ten je zavedl do Suché. Nebude-li VMti příčiny pilné, zhúbieť vaše lidi tiem krádežem nepodobně. Datum Třeboň, feria III. festum Pasce anno domini oc. LXXIX. Řehoř oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 979. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o škůdci Očkovi, zbrojení na Cmundě a nepřátelství purkrabí Hlubockého. V Třeboni 1479, 13. April. Orig. č. 3210. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Nepomněl sem VMti připomenúti o tom Očkovi, kterýž sedí na Velešíně, jestliže by se kto zaň přimlůval, račte věděti, žeť jesti psanec zde na Třeboni něký Částra, kterýž odpraven, vyznal, že spolu vaše lidi lúpili; a nynie jeden měštěnín Třeboňský praví naň, že jemu koně pobral; a jesti škuodce veliký; byl u pana Šarfnbergeře a vodil na vaše lidi. Také račte věděti, že Cmund město pilně opravují bojiece se VMti, že ste kázali provolati, aby se lidé na hotově měli; a jsúť tu Vacek a jiní, majíť na II°. Také račte věděti, že Pompl jest na Kaučím*) a byl tu na Ilmově a, což rozumiem, že by VMti uškodil, což by mohl. A jakož VMti pan Lev řekl Bartuonka nepúštěti, ale u vězení chovati, račtež věděti, žeť jesti jej purkrabie Hlubocký bez vuole a vě- domie pána svého pustil a učinil jeho klíčníkem tu na Hluboké; po témť jej do konce pustí. A jakož ste předsevzeli ku panu Lvovi jeti, pana Petra,**) švagra va- šeho, s sebú vezmúc, a o své potřeby mluviti, jakož jest toho potřeba: mně se zdá, že by pan Hynek***) vám tak duobr byl, a jest na cestě na Zviekově; ale museli by se ty věci naznamenati, které se dějí z toho zámku. Datum Třeboň, feria III. Rehoř oc. festum Pasce anno domini oc. LXXIX. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 980. Král Vladislav Vokovi z Rosenberka: odpověď na prosbu, aby u krále Matiáše jednati dal o propuštění Bohuslava ze Švamberka. V Praze 1479, 16. April. Tištěno v Archivu Českém VI. str. 94 č. 27. *) Kautzen u Bejdova na Dyji. **) ze Šternberka. ***) ze Švamberka.

Strana 23
Dopisy z roku 1479. 23 981. Lovčí Třeboňský Vokovi z Rosenberka: o zvědách do Rakous. V Třeboni 1479, 17. April. Orig. č. 3212a. Urozený pane, pane muoj milostivý! O kteréž mi potřebné věci VMt píšete, chci jich rád pilen býti. A hned sem posly poslal, jakož ste rozkázali, těch věcí na přezvěděnie jistoty, jestliže se zbierají, kam chtie aneb co by počínati chtěli. A také slyšíme, zde i řeči jdú, že by Kamajčtí na pana Krajieře péči měli. To i jiné přezvěda VMti dám věděti. Datum Třeboň, sabbato ante Conductum Paschae anno oc LXXIX. Jan Víza, lovčí z Třeboně. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 982. Týž témuž: o přípravách, které se dějí na Kamejku ku vpádu do Čech. V Třeboni 1479, 18. April. Orig. č. 3212b. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, jakož mi VMt roz- kázala vyptati se, co mienie na Kamajku počínati, a kto zbierají lidi: i račte věděti, že sám Kamajcký*) bratrstvie zbierá, tak že se k němu sjieždějí a jdú, a má na III“ jezdných již a na Ij pěších, a vzdy jich přibývá, a že ti, kteréž sem poslal a jim tu věc poručil vedle vše potřeby, a že nemohú rozuměti jinému, když lidi budú mieti a sjedú se a že by VMti chtěli škodu na panství učiniti. To vědúce VMt račte na to pomysliti, jakž se VMti zdáti bude. A Kamajský jim na to postúpil mě- stečka, kostela a mlejna, jakož sem prve VMti psal, že se tu opravují a osazují. Datum Třeboň, dominico in octava Paschae anno oc LXXIX. Jan Víza, lovčí z Třeboně. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 983. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o ohledání a prodeji gruntů a lidí osedlých na Pacovsku, v Cetorazi, Zahrádce, Vintířově, Malšicích a Lomu. Ve Třeboni 1479, 20. April. Orig. II. 103, 1. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti. Račte věděti, že sú se se mnú Vítha a Kozský sjeli o ten trh Dubcova drženie. Procenil sem jim každú kopu plathu po XXVIII kopách. I otázali se po čem pustý plath, a kladli těch pu- stotin za polovici, ano nenie viece pustého než XX lánuov. A já pověděl, aby to v témž trhu vzeli; zdála se jim cena velmi vysoká. A Vítha mluvil, že by svuoj *) Viz této sbírky č. 617.

Strana 24
24 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vešken plath chtěl dáti po XX kopách. A já pověděl na konec, že jináč neráčíte dáti než po XXV kopách. A oni řekli na pána svého vznésti a odpověď na to dáti. Což se dotýče pustotin, ovsa, lesuov, to na stranu odložili, jestliže by ten trh šel o ovsy, lesy a pustotiny, že by se pán jich sám s VMtí smluvil. Což se Pacova do- týče, ohledával sem, bylo-li by které miesto rybničné. Na Crtorazským [sic] nenie nic, než jedna podoba v lese nákladná a neužitečná, jakož vám Jakúbek povie. Než v té vsi jest lánuov XXXV; dva sta faráraská [sic], a V nápravníkuov po dvú lánú. To by bylo platných XXIII kop [sic]*); z každého lánu do roka 1 kopa a IIII groše a IIII dčbery ovsa. I nenie viece osedlých než IX lánuov a 1 čtvrth; jiných XIIII lánuov nechce než dvě kopě plathu za jednu**); a jest tak obyčej. A což se ná- pravníkuov dotýče, kterýž osedlý, jako jediný jest, toho chce přijieti miesto platného; jiné tak: dva za jednoho. O lesy chtěl by se smluviti, což by dobří lidé řekli. Voptal sem les jeden, ješto jej jeden služebník jeho Malovcuov sobě osvojuje, a po- dává za kopu plathu XV kop. Rozumiem, že by dal po XXti kopách. Kdyby to zboží bylo tak, jako prve, mně se zdá, že by stálo za M kop, ale tiemto trhem bohdaj je zvedli na V° neb VI° kop; a také nenie podoby, by se tu lidé osadili tak, jako prve za našeho věku. A toto pokládám, opravy nečekati; užitka bohdaj za XX kop do roka požili, a šesti sty splatili byšte s sebu LX kop komorního úroka, v desieti letech zachovali byšte IIII° kop; podací to také chci zaplatiti [sic]. Voj- slavský ten takového trhu žádá o Zahrádku a Vintieřov. Ten by mohl u Vintieřova dva rybníčky skrovná udělati, jakož v tom kraji bývají. Tu u Vintieřově jest XXII lánuov se dvěma nápravníky, a dva mlýnce a lesík malý, ale pěkný; ale nesedie lidé, než snad na VIII lánech a na jednom mlýně, a ti ještě lhótu mají. Jiných XIIII lánuov jest pustých. Těch XIIII lánuov také chtie za VII osedlých; a jest tak obyčej. Ale nerozumiem, by chtěli hotové penieze dáti, než teprv k sv. Havlu; a Vojslavský by chtěl svuoj dluh sraziti. I račtež mi psáti, co jim za odpověď mám dáti; neb žádají odpovědi. A zvlášť dotkněte, že neráčíte jináč, než po XXV kopách dáti. O Malšice a Lom, ty dvě vsi chtěli by pateří kúpiti: Vítha mladý, Vítha starý, Markvarth Kraselovský, Dobrohostský a Otický. Tu by dali, tak za to mám, po XXV kopách, ráčíte-li je prodati. V Lomu jsú lidé velmie chudí, ještě nikdiež VMti úrok nevyšel, ani snad puol; než Malšice jest ves dosti dobrá. I račtež o tom rozkázati, ráčíte-li prodati i s podacím kostelním. Markvart Kraselovský nechce od VMti viece úrokuov bráti, než tak peněz svých počekati do své vuole. Jest dvuor Solopisky na jednotě a pustý, velmi zarostá. Chtie jej kúpiti, ráčíte-li prodati. Datum Trzebon, feria III. ante s. Georgii, anno domini oc. LXXIX.***) Řehoř oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. *) **) Má státi: lánů. To jest: kopu. Za pusté grunty nabízí jen polovici té ceny, která by za ně připadla, kdyby byly ***) Z téhož dne jiný list A. Č. VI. 184 č. 70. osazené.

Strana 25
Dopisy z roku 1479. 25 984. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o nebezpečí z Rakous. V Třeboni 1479, 21. April. Orig. č. 3214. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že jeden člověk jesti zde v Třeboni, kterýž měl přietele u vězení u pana Storhn- bergéře*) a chodil o něho, že jej propustil pánu Hradeckému. A praví, že při tom dnes a vzajtra týden byl, kteréž jesti vězně pan Storhnbergéř propustil Rybaldových, že jesti je zavazoval, aby VMti pálili městečka, i mohú-li i Krumlov vypáliti, a že sú se věčí diel těch věznuov zavázali a slíbili, než jich několik že slíbiti nechtěli. To vědúce, račte o tom pomysliti, jakž se VMti zdá. Datum Třeboň, feria IIII. ante s. Georgii anno oc. LXXIX. Zvláště že jim pan Šterhnbergéř jmenoval Chvalšimy Rehoř oc. a Hořice. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 985. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o propuštění služebníka jeho. V Soběslavi 1479, 25. April. Orig. č. 3215. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře milý! Jakož před časem Hanuš, služebník muoj, zavázán jest vězením panu Švamberkovi na zámek váš: i milý pane švagře, prosím vás, propusťte jej; neb jakož slyším od služebníkuov svých i od jiných dobrých lidí, že v ničemž vinen nenie. Protož věřím vám, že jej propustíte v túž libost okázanie. Ex Soběslav, dominica ipso die s. Marci anno domini oc. LXXIX. Petr z Šternberka. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, švagru mému milému. 986. Třeboňští úředníku Krumlovskému: o zajetí dvou drábů páně Trčkových. V Třeboni 1479, 7. Mai. Orig. č. 3219. Službu svú vzkazujem, urozený pane Přibíku milý! Věděti dáváme, že sú dva dráby sem přivedli Jilovičtí, zjímavše je v lese, když pokřik na ně pacholata učinili, ježto se za nimi honili, chtiec jim uzdy bráti, i vzali jim sekerku. Byli třie, jeden utekl a tato dva přivedli; jednomu řékají Martin Polák a druhému Duchoň Holý z Křenového. Znají se ku panu Trčkovi. Co se zdá vám o nich rozkázati, to dajte nám věděti, kterak s nimi činiti máme. Datum Třeboň, feria VI. ante s. Stanislai anno oc. LXXIX. Jan Víza lovčí a Jan rychtář z Třeboně. Urozenému panoši Přibíkovi Hadovi z Paběnic buď dán. *) Ze Stahrembergu Gothard nebo Oldřich. Archiv Český X.

Strana 26
26 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526 987. Lovčí z Třeboně Vokovi z Rosenberka: o nebezpečí ze Cmundu, Vitoraze a Bejdova. V Třeboni 1479, 11. Mai. Orig. č. 3221. Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, že sú někteří naši súsedé v Cmundu byli, i dnes domuov přijeli a zpravují, že na Cmund dvě stě koní přijelo a kují koně včera i dnes; a tak jim pověděno, že ještě viece jich čekají; i na Vitoraz také že sú sě sjeli z Vajdova i z jiných zámkuov a sjieždějí se. I nemuož se rozuměti, co s tiem miení, aneb co počínati chtie. Co sě zdá VMti rozkázati, to rozkažte VMt, jestliže na ně péči lidé mají mieti, aby se v tom opatřili; proto sme lidi zobsielali v úřadě, aby se nebezpečili před Němci. Datum Třeboň, feria III. post Jan Víza lovčí z Třeboně. s. Stanislai anno oc LXXIX°. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 988. Úředníci Třeboňští Vokovi z Rosenberka: o nesnázích při stylisaci postupní listiny na Soběslav. V Třeboni 1479, 17. Mai. Orig. č. 3222. Urozený pane, pane náš milostivý! Služba naše VMti napřed. Jakož nám VMt psala, jestliže by se ta věc v Soběslavi jináč nemohla zjednati, tehdy abychme jako sami od sebe svolili „k dědicóm“, než aby to v list postaveno bylo, kterýž páni z Šternberka mají na se dáti. I nepsali sme my VMti, by toliko mluvili „k dědicóm“, ale mluvili „budúciem“. A tak toho pan Petr mezi jinú řečí k nám domlúval, že jesti tu smlúvu zavázal ku panu Hradeckému, jestliže by jeho pan Buoh neuchoval, že ten dobře vie, co s tiem ku pánóm strýcuom jeho má učiniti. A jakož VMt píše, aby to v listu stálo: i nepostavie oni toho v list, neb sme tomu tuze odepřeli. A máme-li my ten kus znovu v list kázati vepsati, to se opět prodlí za týden neb déle, a také nevieme, uhodili-li bychme my v to tak, aby se VMti líbilo. I posieláme VMti přípis listu i cedule, kterak ste se svolili, i račtež to sami kázati vepsati buď v list nebo-li v ceduli, jakž se VMti líbí, a nám po tomto poslu poslati. Neb nenie malá věc; jedniem slovem mohl by zmatek přijíti. A znáti muožte, co se děje, ano každý kus vejklad má. A já Řehoř VMti prosím, račte mi rozkázati o těch vězních, kteříž zde v Třeboni sedie, neb sú se byli dobyli a chtěli rychtáře zabiti a pravieť, že ten jeden, Holý, veliký zloděj, a mají naň domněnie, že koně prve jednomu z Tře- boně pobral. A žádný o ně nestojí. Také račte mi dáti odpověď o Dinínské, že úroku nechtie dáti a pravie, že by jich pan Zdeslav snad tiem chtěl odbyti jako luoni, a že jim letos to déle vytrpěl. A pokládají sobě té škody za LX kop. Datum Třeboň, feria II. ante Ascensionem domini a. d. oc LXXIX. Vilém z Michnic a Rehoř Klaric. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu našemu milostivému buď.

Strana 27
Dopisy z roku 1479. 27 989. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o věcech hospodářských a pustnutí statků. V Třeboni 1479, 19. Mai. Orig. č. 3223. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Přicházejí teď k VMti dva člověky vaše i od jiných súsed z Chlumu, kterýmž sú koni pobráni na Kamejk, a zdá se jim, když s VMtí sami mluviti budú, že se VMt spieše přičiní, aby jim vráceni byli. Nebožátka jsú přieliš utrápeni záhubami. A byli sú tak hodní lidé k brani a dobří střelci, jako na všem panství. A bojím se, že těžko již osedí ve vsi. Jakož VMti píše pan Pochoméř, nechtie se z pana Viléma, strýce svého, strhnúti; zdá-li se VMti na něm přestati pod dobrú vólí? Neučiní-li spravedlivě, budete k němu jináč hleděti nařízeti [sic], kterak pro tu lotrovinu tam projeti. Jakož mi VMt psala, abych jel na Tejn, i nepsali ste mi, který den. U pátek [21. Maji bývá trh, jest velmi zle; by mohlo býti u pondělí [24. Maji]; a také nemám s kým; račte mě opatřiti, abych měl s kým projeti. Nebť jest od nás do Tejna jeti, jako očistec proskočiti, a těžko, by se ta věc nepronesla, brzyť by se koní X neb XV odmiesilo, udělajíc škodu, třebaliťby z země vyjeli, ta lotrovina. A jako ste zastavili ves Drahotěšice: jestiť té snad puol vsi faráře Kosteleckého, ježto VMt úroku u nich nebéře. O ta dva, jako u nás sedie, jiného sú nynie neučinili, než že sekyrku vzeli, ale mám za to, že by sto zlatých raději byli vzeli. A praví jeden u nás na jednoho, že shledán v zlodějství, když u Horaždějovic leželi, že musel vracovati; i mněť se jeho chce pokusiti. Datum Třeboň, feria IIII. ante Ascensionem domini, anno domini Rehoř Klaric. oc. LXXIX. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 990. Šternberští úředníci v Soběslavi pánům z Rosenberka: o postoupení Soběslavě Petrovi ze Šternberka. V Soběslavi 1479, 25. Mai. Orig. č. 3224 a. Urození páni, páni nám přiezniví! VMti službu svú vzkazujem. Jakož jsú smlúvy učiněny mezi pány našimi JMtí a VMtí, panem Švamberkem JMtí, na Zvie- kově, o postúpenie Soběslavi panu Petrovi [z Šternberka]*), jakož jste VMt byl na to vyslal služebníky své, i nemohla se ta věc pro některú příčinu dokonati, ježto jsú to poznalí služebníci VMti, kteříž jsú byli na to vysláni od VMti, že jest to beze lsti přišlo. I račtež VMt k tomu poslati, kohož ráčíte, nebť jsú ty potřeby na hotově vedle těch smluv od pánuov našich. A za to VMti prosíme, neračte tiem prodlévati, ať by byli ve čtvrtek příští [27. Mai] tiem raněje služebníci VMti v Soběslavi, neb *) Prohnilé místo.

Strana 28
28 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. pan Petr toho také tu čeká. I prosíme VMti, že tiem neráčíte prodlévati, neb pan Petr má úmysl pryč odjeti, jedné že toho očekává. Datum Soběslav, feria III. ante Markvart z Kraselova a Markvart z Kozieho. Pentecosten oc LXXVIIII° anno. Urozeným pánóm, panu Vokovi a panu Petrovi bratřím z Rozmberka oc, pánóm nám přieznivým. 991. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o najímání žoldnéřů. V Třeboni 1479, 14. Jun. Orig. č. 3228. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož VMti poslali ste po Pekcha pěšího na Hlubokú, aby přišel na Třeboň: i poslal Pekch ke mně, že tovařiši jeho s ním jíti nechtie, než aby věděli na jakú službu. A ptal sem se na nich, jakú službu na Hluboce mají? Tak mi pravili, že jiné nemají, než jiesti a píti, a za škody že jim stojie, a třetinu že oni dávají z vězňuov, kteréž přinesú, a z vzatkuov. I račtež o nich rozkázati. Také pravie, že by Pekch chtěl přijíti se čtyřadcáti neb Lti pacholky. Také snad dnes přijdú k VMti něký Velek sám druhý pěší, a chtěli by přivésti na sto pacholkuov; s těmi račte mluviti, jakž se VMti zdá, a zuostanete-li s nimi na čem, to račte dáti věděti. Také mě lidi zpravují, že by z Lávy měli přijeti na Cmund a jiné zámky; z Lávy na několik set koní. Budete-li mieti od pana z Wolse dobré noviny, račte je dáti dnem i nocí věděti, za to VMti Rehoř oc. prosím. Datum Třeboň, feria II. ante s. Viti anno domini oc. LXXIX. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 992. Václav Lhotský Vokovi z Rosenberka: že vezme i s jinými odpuštění od krále a vstoupí k němu do služeb. V Budějovicích [1479*], 16. Jun. Orig. č. 3140. Urozený pane, pane mně milostivě přieznivý! Službu svú VMti vzkazuji. A jakož pan Pešík jezdil k VMti i nenalezl jest tu VMti, než bratra VMti pana Petra JMt a s JMtí jest mluvil, poněvadž jest VMti doma nebylo, úmysl mój věda, i jiných dobrých lidí, jakož i list ukázal mi jest od pana Petra JMti, kderýž jemu jest potom psal, jemuž sem já porozuměl. I VMti věděti dávám, že sme k králi JMti poslali dobré lidi odsud i z Plzně jednostajné vuole, poněvadž nám JMt nynie neráčí platiti, aby nám odpuštěnie vzeli od JKMti; a když se nám poselstvie zase vrátí, jakž najspieš moci budem, tu hned k VMti s některými dobrými lidmi přijedu, a v čemž VMti budu moci poslúžiti i s těmi dobrými lidmi, to rád učiním vedle *) Vřaděno do roku 1479 pro souvislost s č. předcházejícím i následujícím a s listy v A. C. VI. 184 č. 71, 185 č. 72.

Strana 29
Dopisy z roku 1479. 29 zprávy páně Pešíkovy. A byl bych k VMti sám přijel aneb pana Pešíka poslal, ale pro potřebu svú i přátel svých musím také hned pryč jeti i pana Pešíka odeslati pro naše potřeby, abychme dobrým lidem v našich dluziech mohli právi býti. Ex Budweyz, feria IIII. post Viti. Václav Lhotský z Zásmuk. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu mně milostivě přieznivému. 993. Rehoř Klaric témuž: o vpádech z Rakous, a o nebezpečí strany Mladějovského. V Třeboni 1479, 20. Jun. Orig. č. 3230. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že včera noci Křištánek, kterýž u Deksnara jest, vybral ves Panenskú Radúnku blíž u Hradce. I psal sem v nuoci panu Pochoméřovi na Cmund, předkládaje jemu to přímíří, a že jest svú pečeť i za Dachsnara přiložil, a žádaje toho vzatku navrácenie: i neviem, co mi odpíše. Také sme nocí viděli oheň k Novému Hradu; vedle toho bojíme se, že Němci nenechají. I jestliže pan Pechoméř nepodá svým psaním opravy, tehdy se Vyšemírovi i mně nezdá, by se mohlo nač bezpečiti. A lidi sme rozpustili. I protož račte rozkázati, máme-li zase lidi obeslati? Neb když Němci zvědie, že sme lidi rozpustili, mohli by se o něco viece pokusiti. Také račte věděti, že sme sroz- uměli, že Mladějovský konečně váleti chce a lidi na hotově má. By pak i žádné jiné věci nebylo, tehdy jeho válka VMti válku přivede. Pak muožte-li tu věc k Mladě- jovskému kterak opatřiti, to jest při VMti. Rozkázali ste v Soběslavi oves rozpoujčiti a bude jeho VMti samému třeba; a chtěl by Stanislav pro VMt lidi v Soběslavi zuostaviti, a mně se zdá, že toho nenie potřebie. Pěších takových služebných, jakož ste rozkázali, nemóžem u nás mieti, aby byli toliko ze stravy. Datum Třeboň, do- minico post s. Viti anno oc LXXIX. Rehoř oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 994. Týž témuž: o sporu s Petrem Šternberským ve příčině loupeží Dachsnerových v Radounce. V Třeboni 1479, 24. Jun. Orig. č. 3231. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. O ty dobytky z Radúnky psal mi pan Petr, dávaje mně vinu, že se nevrátie, a to tiem, že seſm] pánu Cmundskému o to psal: Pane milostivý, jáť sem dobrým úmyslem o to psal, věda to, že tyto časy Krištánek u Dochsnara vzdy byl a že pan Pochoméř Dochsnara k sobě u přímíří přijal, aby pán Cmundský ty dobytky zastavil a nedal roztrhnúti, jakož ste pak z jeho psaní srozuměli, že se k tomu měl. A toho sem já nevěděl,

Strana 30
30 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. by panna abatyše*) ty lidi panu Petrovi poručila, ano VMt o ně psala. Proto-li by neměli vráceni býti? Však to jesti vše na pánu Hradeckém, neráčí-li vrátiti naprosto. Ale poněvadž se VMt právem k tomu táhne, nech by to bylo rozeznáno, pravě-li sú je vzeli, poněvadž s nimi činiti nemáte? Ano za nebožtíka pana děda vašeho nebožtík Bechyňka byl pobral na panství Vratislavském za několik tisíc, a lidé Be- chyňku odtiskli, a pan děd váš kázal vrátiti Vratislavském**); a co toho bylo, že služebníci neb lidé vašich předkuov takové škuodce odchovali? A vaši předci vždy vracovali, číž bylo; ale nynější páni vše ty věci jináč předse berú než první páni; a nynější panský rozum přicházie zlým ku polehčení a dobrým k naktieženie. Přišla-li by žaloba VMti na Konopie, aby ráčili o tom věděti: uprosil se Konopie v pondělí [21. Jun.] u mne domuov, a ten večer Lhotka sám třetí pojal zlodějsky sedmero koní ve vsi farářově z Budějovic, a ti lidé přišli Konopovi prosiece, aby jim pomohl honiti; a Konopie jel s nimi po těch zlodějiech, i nalezl je blíž u Hluboké ve vsi Hosíně v krčmě; a když Lhotka z krčmy šel, chtěje ty koně dále odvésti, a Konopie naň vyskočil, a oni prchli a jeden z nich padl, tomu hlavu stěli, a Lhotka s tím druhý utekl, ty koníky ti lidé zase pojali. VMt vždy v tom prodlévá, že Konopie neví, na čem s tiem Lhotkú stojí. Datum Třeboň, feria V. ipso die s. Jo- hannis bapt. anno domini oc LXXIX. Řehoř. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 995. Týž témuž: o vzatcích z Rakous a věcech hospodářských. V Třeboni 1479, 7. Jul. Orig. č. 3232. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že pan Cincndorfer z Ilmavy v tento pondělí ráno na úsvitě sebral panu Tejnskému ves dobrú Klečaty, a pobral za některé sto v ní. A měli na L pěších a na L koní. Ale VMti lidem neučinili nikdež škody žádné. Také týž Ilmavský a Dochsnar psali mi, žalujíce na Veselské, že jich služebníkóm koně odjeli, kteréž nepřátelóm pobrali, a Veselští odpierají, že jich nehonili, než že ty koně v svém obilí na poli nalezli, ano žádný při nich nebyl, a že sú byli lidi VMti ze vsi, kterúž Ondrášková do [sic Hory***) drží, na kterýchž vojny [sic] a s lechky pomoci máte. I odepsal sem jim vedle toho. I jestliže nebudú chtieti Veselských odpadnúti, račte rozkázati, mám-li je na koho podati. Jakož mi VMt psala o Květoně, aby byl právem rozeznán: prosí mne Květoň, abych vedle něho stál, jakožto vedle člověka VMti, a zvlášť vedle listu *) Krumlovská. **) Myslím, že vzpomínka tato táhne se k době, kdy (za života Oldřicha děda páně Vokova) strýc jeho Jindřich byl hejtmanem slezským. Cf. Archiv Český VII. str. 209 č. 9—11. ***) Viz této sbírky číslo 915.

Strana 31
Dopisy z roku 1479. 31 a pečeti VMti: i račtež mi v tom rozkázati; viece VMt povinna sviemu nežli cizímu, a zvlášť pečeti vaší. Račte mi dáti věděti, mám-li napomínati z základu za vězně nepostavené Kamejckého pána, neb jich rukojmie praví, že ste rozkázali toho tak ponechati. Byl u mne farář první Veselský, jakož na VMt list má na IIIj kop úroka, kterýž se jemu vydával z úřadu Soběslavského, tak vyznávaje, že ti úroci k faráři nemají jíti a nepříslušejí, ale příslušejí kaplanství, a prosil mne, abych VMti psal, abyšte ráčili ten list kázati obnoviti pro potomní zmatek, podle přípisu, kterýž VMti posielám, a že chce list starý vrátiti. O oves rozepsal sem i vzkázal, kto by chtěl kúpiti. Něký VMti člověk z Bukovska zašel v tyto války pro záhubu i vrátil se zase, a chtě se osaditi, že jemu všecko spáleno, i žádá lhuoty za tři léta; račte o něm rozkázati. Máť rada jest, aby ráčili dáti, lépe, než by pusté ležalo. Račte věděti, že mi jeden člověk pravil, že se někde přihodil a slyšel, že někto na tomto králi Českém uprosil právo královo na Lomnici; protož račte té cedule pilně chovati, kterúž sem VMti pro zprávu sepsal. Toto posel nenie najemný, ale náhodní. Datum Třeboň, feria IIII. post s. Procopii anno domini oc. LXXIX. Řehoř. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberku, pánu mému milostivému buď. 996. Týž témuž: o nedobývání základu z jistců. V Třeboni 1479, 12. Jul. Orig. č. 3233. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož sú VMti dva páně Pachoméřova z Kamejku základ po Xti kopách gr. propadli, proto že sú se nepostavili, a VMti lidé za ně rukojmie; i kázal ste jim rok dáti do sv. Havla, avšak sú proto neplnili. Pak nynie pravie, že sú ti jistci na svých statciech zhynuli, že je vaše lidi nemají čím vyvaditi, a jestliže oni budú mieti dáti za ně, že také na svých statciech zhynú dokonce. I volají se k VMti, a z nich jeden teď k VMti přicházie; a tak jest, že sú chudi. Pak což VMt o nich rozkáže, tak se stane. A Rybaldovi list o VMti hamerníka z Chlumu račte sem poslati. Datum Třeboň, feria II. ante Řehoř. s. Margaretae anno domini oc LXXIX. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 997. Týž témuž: o jízdách Hlubockých do Rakous. V Třeboni 1479, 18. Jul. Orig. č. 3235. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že mi kněz probošt Borovanský psal, že Wolfgang Veliký z Hluboké u pátek i včera

Strana 32
32 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jel tudy na Borovany do Němec i z Němec, a vedl vězně a vybíjel dvory, a nuocí tu byl. A když s ním kněz probošt mluvil, že to přikázanie od VMti má, aby tu nedal odpočinúti, tehdy mluvil Wolfgang hrdě a protivně, a že by chtěl u Krumlova ležeti, by s to mohl býti.*) To již VMt račte opatřiti, jakž ráčíte. Datum Třeboň, Řehoř. dominico ante s. Mariae Magdalenae anno domini oc. LXXIX. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberku, pánu mému milostivému buď. 998. Vyšemír z Újezdce Vokovi z Rosenberka: o nesnázi s nápravníky. V Třeboni 1479, 18. Jul. Orig. č. 3236. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož VMt rozkázala, abychme nápravníkuom rozkázali na zámku býti, to sme učinili. I nechtěl Asmpán, kterýž v Lužnici dvór služebný od Bolochovce kúpil, na zámku býti, než postavil miesto sebe pacholka. Potom když Řehoř ujel, tehdy vzal kuši pacholku; potom i pacholka bez mé vuole pryč vzal. A když sem s ním o to mluvil, tehdy ještě fúkal a chtě se VMti služby odfúkati, i řekl k VMti dojeti. I jestliže s VMtí mluviti bude, račte s ním o to mluviti, jakož na to záleží, aťby on neřekl, bychme my jej k jinému drželi, než což VMt rozkáže. Datum Třeboň, dominico [post] s. Vyšemír z Újezdce. Allexii anno oc. LXXIX°. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 999. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: hájí se proti nařknutí z pomluv, a spravuje o na- stávající vojně Jindřicha Hradeckého s Němci. V Soběslavi 1479, 19. Jul. Orig. č. 3236 A. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře milý! Jakož mi píšete, že jest vás Vilém,**) purkrabie váš, zpravil, že by já k němu mluvil, že byšte vy něco udělali, ježto byšte udělati nejměli: ne takť sem já k Vilémovi mluvil! Mluvilť sem já, aby vám múdře radili a jedné věci nechali, že jste vy páni mladí, aby se to na nich nesvezlo a vás k hanbě aby nepřipravili, jakož jsú pak dobří lidé ke mně o to psali i se mnú mluvili, abych vám to znáti dal, jaká řeč o vás proskakuje; jakož jest pak Vilém mé řeči dobře mohl porozuměti, když jest ke mně mluvil, abych vám o to psal. I muožť vás dobře zpraviti, chcelit mu se, nebť vie, coť sem mienil. I také, jakož píšete, že by vás také zpravil, že by paní matie a vy něco jměli mluviti: ne- pravilť sem já, byť kněžna JMt***) jměla mluviti, muožť se dobře pamatovati, kterak sem já o paní mateři pravil, všakť sem jemu to několikrát opáčil. Než, cožť sem *) Cf. A. Č. VI. 187. č. 75. **) z Kozieho. ***) Anna Hlohovská.

Strana 33
Dopisy z roku 1479. 33 kolivěk mluvil, nezapřiemť nic, nepřičiniem-liť, bude-li se ta věc mne dotýkati. A bylť by vám ten člověk dávno psal, kteréhožť se dotýče, bychť já byl panu Hradeckému neslíbil, že to zastaviti chci až do jeho příjezdu; ale jakžť se pan Hradecký vrátí, nebudeť vás tajno, neb ten člověk čest svú miluje a nerad by v tom zuostal, což se o něm hlásí bez viny. O příjezdu mém k vám do Třeboně nemohuť tomu co učiniti nynie, neb čekám na každú hodinu brzo-li Němci panu Hradeckému odpovědie, neb mi jest svú věc poručil až do svého příjezdu. Ex Soběslav, feria II. post Arnolphi anno domini oc LXXIX°.*) Petr z Šternberka. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka oc, švagru mému milému. 1000. Vok z Rosenberka králi Vladislavovi: o prostřednictví ve sporu s Janem z Bibršteina. B. m. [1479, Jul.?] Přepis č. 3237 1/2. Najjasnější králi a pane, pane najmilostivější! Poslán sem k VKJti od pana Voka z Rozmberka, pána svého, kterýž mi poručil na věřicí list s VKMtí toto mlu- viti: Napřed prosí VKMti, abyšte mu neráčili za zlé mieti, že jest sám k VKMti nepřijel. Neb se jest to z této příčiny stalo, že jest jemu s Rakušany vyšlo přímiřie den svatého Víta [15. Jun.], i bojí se, aby v jeho odjezdu od nepřátel škody nevzal, kteříž jsú na něho svévolně sáhli beze všie jeho příčiny, poněvadž prve, dokudž ještě přímiřie trvalo, velikú od nich škodu vzal pálením, braním i mordováním; i prosí vzdy pán muoj VKMti pokorně, abyšte jemu v tom neráčili za zlé mieti. Druhé, jakož pan Bibrštajn, poddaný VKMti, má pána mého sestru,**) i nemuož toho pán muoj na něm dosáhnúti, aby jí jejie věno ujistil vedle práva a obyčeje. Také vzav po ní penieze věnné, listu toho věnného, kterýž na pána mého má, vrátiti nechce. I prosí pán muoj VKMti pokorně, abyšte panu Bibrštajnovi psáti a vzkázati ráčili, aby sestře pána mého věno jejie ujistil vedle práva a obyčeje, tudiež list věnný, poněvadž pán muoj jemu penieze vyplnil, aby vrátil. Toho pán muoj VKMti bohdá zasluhovati míní. 1001. Jan ze Švamberka Vokovi z Rosenberka: o narovnání mezi nimi a tovaryšstvem žoldnéřů, kteří mají půtku s Rakušany. V Strakonicích 1479, 2. Aug. Orig. č. 3238. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Byli přede mnú Turek a Výborný, přijevše do Strakonic, při tom bylo drahně dobrých lidí, a vznesli na *) Jiný list páně Petrův z téhož dne (prudce upomíná rukojmě za pány Rosenberské, aby dluh platili) v A. Č. VI. str. 185. č. 73. **) Jan z Biberšteina ženatý s Barborou, mladší sestrou Vokovou. Bylo to manželství nešťastné. Viz č. 948. Archiv Český X. 5

Strana 34
34 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mě, kterak byšte pane měli k nim zlú vuoli, že sú toho zpraveni, i úřadníci vaši, a že by jim pohruožky činili, a praviec, kde by jich dostihli, aby je zjímali a právo jich jim učinili. A oni tak pravie, i od svého tovařišstva, že by radějše vám slúžili, nežli by vám a vašim škodili; a chtěli by se proti vám zachovati. A tak pravie, že by to bylo z té příčiny, že by přes panstvie vaše jezdili do Němec a svých nepřátel hleděli, a to bez škody vašie i vašich poddaných; neb mají činiti se panem Šaftm- berkem. Protož, milý pane, dajte mi to znáti úmysl svuoj v tom; neb tak pravie, jestliže by se vám zdálo, že by tco učinili proti vám, ježto by učiniti neměli, neb že by chtěli o to státi před někým dobrým v kraji k rozeznání, aneb k vám přijeti, majíc glajt od vás, a o ty věci mluviti. A to mi dajte znáti listem vaším při tomto poslu. Datum Strakonic, feria II. die b. Stephani papae et mart. anno domini oc Jan z Švamberka, mistr převorstvie Českého. LXXVIIII°. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka oc, příteli mému milému. 1002. Vodňanští Vokovi z Rosenberka: o při své s Hniličkou. B. m. 1479, 7. Aug. Orig. č. 3239 a. VMti urozený pane a pane nám přieznivý! Službu naši vzkazujem. MtV. jakož nám psáti ráčila, kterak se Hnilička*) osvědčoval proti nám a že se jemu od nás spravedlivé státi nemuož, a kterak to k vuoli VMti učinil, že chce stánie mieti, dokudž bychme my jemu nebolito on nám nedal týden napřed věděti oc: Z pečovánie takového VMti velmi děkujem a odslúžiti toho v slušných věcech rádi chcme. Ale nemáť se proč osvědčovati, nebť jsme jemu nic neučinili, ini sme jemu co vinni, avšak pro nalezenie našie neviny přicházieme, toho na MtV. prosiece jako pána pří- znivého, že to ráčíte na se vzieti, a když den od VMti nám jmenován bude, chcme vyslati. A to stánie MtíV. utvrzené my držíme, tiemto listem Hniličkovi dávajíce pří- měřie pravé a křesťanské, beze všie zlé lsti, do té pře skonánie, anebo týden napřed věděti. A máme za to, žeť to muož přijieti; však sme nikdy proti svému rčení ne- učinili ini ještě bohdá v tom nalezeni budem, ale jemu i každému co dieme, věrně a pravě to zdržíme, prosiece VMti, že týmž příměřím od něho opatřeni budem. Datum sabbato post Transfigurationem Christi Jesu in monte Tabor anno oc LXXIX°. Purgmistr a radda města Vodňan. Urozenému pánu a panu Vokovi z Rozmberka, nám přieznivému. *) Cf. A. Č. VI. 187 č. 75.

Strana 35
Dopisy z roku 1479. 35 1003. Týž témuž: v téže věci. B. m. 1479, 17. Aug. Orig. č. 3239 b. Službu naši VMti, urozený pane a pane nám přieznivý, vzkazujem! Jakož jsme VMti při odpisu o Hniličku, kterýž jste psáti ráčili, úmysl náš oznámili, prosiece, aby VMt to na se ráčila přijieti a čas k tomu jmenovati, list náš k zachování pří- mieřie poslavše: a nám nenie od něho též učiněno. I prosíme VMti, jakožto pána přieznivého, že to na se přieznivě vezmúce, den nám o to složiti ráčíte s týmž Hni- ličkú a zachovánie toho příměřie, že jistotu budem mieti. A když od MtiV nám to psáno bude, že nám škoditi nemá, my to přijmem a dne jmenovaného neobmeškáme. Datum feria III. post Assumptionis glor. Christiferae anno oc LXXIX. A na to prosíme od MtiV odpovědi přieznivé. Purgmistr a radda města Vodňan. Urozenému pánu a panu Vokovi z Rozmberka, nám přieznivému. 1004. Jan ze Švamberka Vokovi z Rosenberka: obsílá ho, jakož i jiné pány, na sjezd do Písku o upokojení kraje. B. m. 1479, 27. Aug. Tištěno v Archivu Českém VI. str. 186 č. 74. 1005. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: drobné zprávy o loupežích a škůdcích. Ve Třeboni 1479, 5. Sept. Orig. č. 3244. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož jesti byla naděje, že by se Křištánek měl panu Petrovi, švagru VMti,*) dostati, i nerozumiem tomu, by to bylo, než že ještě vězí na Jemnici a že jest tázen [sic, tázán?]. I zdá-li se VMti panu Jemnickému**) psáti a prositi, aby zvěděl, kto sú s ním z Ličova při tom byli, když jsú VMti hamerníka z Chlumu jednoho zabili a druhého javše šacovali na Mairshofu, neb jest VMti potřebie o tom zvěděti i pro jiné věci, že se to z Ličova stalo. Také jest někaký nápravník k Hlubocí Crhan, kterýž mnoho škod VMti chudým lidem činil a vzal XIII koní, jakož purkrabie Hlubocký XII jich vrátil na úplatku, také byl při tom, když těch XXX koní Kaplickým vzeli, i při jiných škodách býval. A žádávali sme naň na Hlubockých práva, nemohli sme toho mieti. Pak ten Crhan slúží nynie u Mejnuše z Březnice, a tak sem zpraven, že v rozprávkách *) Holickému ze Šternberka. **) Půtovi z Lichtenburka. 5*

Strana 36
36 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. praví, že jesti to činil z rozkázání purkrabova. A chodí nynie s krahujcem, že by jej mohli vzieti. I ráčíte-li rozkázati, že by Habartova [sic] dva byla přidána, aby jeho pohleděli, zda by jej vzeli, aneb že by někto od VMti dojel ku panu Zdeslavovi a žádal naň práva; ale bojím se zmrhání tiem. Pak, což se v tom VMti lépe zdá, tak buď. Než račte věděti, že byšte mnoho na něm zvěděli. A jesti jeden služebník váš Mazanec, ten chce naň vésti hrdlem nebo-li rukú. Bude-li VMti psáti pan Týnský a prositi za ohaře: dali sme jemu odtud z Třeboně jednoho; a doptali sme se tento týden u něho tří ohařuov vašich, a jeden jesti sledník, ježto je luoni nynie rok lovčiemu na lově ukradli. Datum Třeboň, dominico post s. Egidii anno domini oc Řehoř. LXXIX. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 1006. Týž témuž: o škůdcích a věcech hospodářských. Ve Třeboni 1479, 13. Sept. Orig. č. 3245. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. A posielám VMti list od pana Jemnického, kterýž sem otevřel, vedle kteréhožto já se bojím, by se Křistánkovi neoblehčilo. I neviem, tak-li VMt psala a žádala naň práva? Jestliže ste nežádali, zdá-li se VMti ještě psáti a žádati práva otázanie, jako na takového lotra slušie, nebť jest jistě VMt v tyto nesnáze najviec on připravil. Také VMti po- sielám ceduli od Zdebora Kozského, jíž VMt porozumie. A jakož mi VMt psala o té pomoci, kteříž by tak chudí lidé byli, abych jich nechal: pane milostivý, ano se všickni pravie chudí, a včera měl sem několikery před sebú, nerozumiem, by tu pomoc chtěli dobře věčí strana dáti, leč budú k tomu některým během připraveni. A nedali ste onehdy žádné odpovědi, tak-li daleko pan Týnský má honiti, jakož honí? A o toho člověka z Ledenic, kterýž zavázán na Šprincnštajn, račte dáti odpověď. Datum Třeboň, feria II. ante Exaltationem s. Crucis anno dni oc LXXIX. Řehoř. Urozenému panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 1007. Petr ze Šternberka Klaricovi: o koně. V Soběslavi 1479, 21. Sept. Orig. Fam. Claric. Služba má, Rehoři milý! Psaní tvému, což se dotýče toho koně, srozuměl sem. Milý Rehoři! Nepospíchaj, pokudž muožeš, tú ouplatú od člověka toho za ten kuoň, až bych já se s tebú zatiem sjeda, sám lépe o to rozmluvil. Ex Soběslav, feria III. ipso die s. Mathaei apost. et evang. anno dni oc LXXVIIII°. Petr z Šternbergka. Urozenému panoši Rehořovi z Klaric mně milému buď d.

Strana 37
Dopisy z roku 1479. 37 1008. Smlouva mezi bratřími z Rosenberka a Kunášem z Machovic o zámek Maidštein, kterýž dává se Kunášovi k držení do života. B. m. 1479, 16. Oct. Orig. č. 3249. Léta božieho oc LXXVIIII, v sobotu den svatého Havla stala se jest úmluva mezi urozenými pány, panem Vokem a panem Petrem, bratří z Roznberka s jedné, a urozeným panoší Kunášem z Machovic strany druhé, tak že již psaný Kunáš má zámek Maidštain držeti do života svého. Pakli by se Kunášovi nezdálo toho zámku držeti, tehdy má pánóm z Rozmberka puol leta napřed věděti dáti v tom roce. Ale ten zámek Kunáš svrchupsaný vždy dodržeti má od svatého Havla do roka; pakli by Kunáš pánóm z Roznberka nedal puol léta napřed věděti v tom roce, tehdá ta smlúva má již před se jíti, aby ten zámek držel do života svého. A páni z Rozmberka svrchupsanému Kunášovi mají na každý rok ku pomoci vydávati tyto věci: Item pa- desát čebruov žita, item padesát čebruov ovsa, item čtyři kopy dní roboty, item mlynáře, který sedí pod hradem s platem; item potok vešken, kterýž jest prvé držal; item rybáře na Pěníku přidáváme jemu; item řeku, kterúž jest prvé držal; item všecky dědiny a lúky, kteréž jsú prvé úředníci požívali; item lesy ku palivu a ku opravovánie zámku; item lovy, aby sobě mohl zabíti jeleny čtyři nebo pět; item také což vlci přiženú, to jemu přidáváme; item Kunášovi na dvě lúce senoseky přidá- váme; item což se zámku a mostuov dotýče, to páni z Rozmberka sami na svuoj náklad spravovati mají. Také páni z Roznberka mají každý rok ku pomoci Kunášovi z Machovic přidávati penieze na čtyři pěší, aby mohl tiem lépe zámku chovati. Item hlásné z těch vsí, jakož jest prvé držal, přidáváme. A také zámek Maidštain nám bratřím z Roznberka má otevřen býti, kdyžby kolivěk jaká potřeba byla, od Kunáše svrchupsaného bez odporu všelikterakého.*) Na svědomí svrchupsané úmluvy my svrchupsaní Vok a Petr bratří z Roznberka oc a Kunáš z Machovic pečeti naše vlastnic k tomuto listu kázali sme přitisknúti. 1009. Poddaní panství Choustnického Vokovi z Rosenberka: o slevení dávek pro velikou bídu. V Černovicích 1479, 23. Oct. Orig. II. 41. 1. Služba naše VMti, urozenaj náš pane, pane milostivý! My tvojí dědiční lidé, prošíme VMti, pane, pane náš milostivaj dědičnaj, i žádáme a prošíme VMti my všickni rychtáři i všickni lidé vaši toho zbožie věnnéh [sic] a dědictvie vašeho, prošíme *) V druhém exempláři ještě tento dodatek: Také jestliže by mne Kunáše z Machovic svrchupsaného pán Buoh smrti neuchoval, tehdy moji dědici aneb ktož by statek muoj ode mne držel, pánóm z Rozm- berka zámku Maidšteina k jich ruce zase postúpiti mají bez zmatku a odporu všelikterakého.

Strana 38
38 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. a žádáme VMt, jakožto pána, pána našeho milostivého, za pomoc a za radu, že ouředníci pána, pana Petra*) JMti rozkázáním, velie nám dáti groš bielaj v kroši miešenském ouroka. I milostivý pane, pane náš! Prošíme VMti, že toho VMt na nás neráčíte dopustiti na tu chudinku zahubenú. Pakli VMt toho na nás dopustíte VMt, aby bielaj groš byl dán v auroce**) v sedmi peněziech, tehdá vašeho panstvie v tom koutě toho věnného zbožie, neb jsou krunty tu neplatny, mušelo by mnoho puštého býti v tom kraji. A také, náš milostivý pane, pane: prošíme VMti, račte nám v tom VMt za zlé nemieti, že VMti píšeme, a to skrze našě velké nedoštatky. A také VMt sousedé naši, lištu tohoto ukazatelé, dále o tom zpravie. Datum in Cer- niowicz, sabbato die ante Simossi [sic] Judae anno oc LXXVIIII. My všickni lidé vaši toho zbožie věného vašeho panstvie. Urozenému pánu, panu našemu JMti panu Okovi z Rozmberk, našemu pánu milo- stivému buď. 1010. Rychtář i konšelé městečka Deštného Vokovi z Rosenberka: v téže věci. B. m. [1479, 23. Oct.] Orig. II. 147 b, 1. Já richtář a konšelé i všecka obec městečka Děštného, službu svú vzkazu- jeme VMti, urozený pane, pane náš milostivý dědičný! I žádáme i prošíme VMti za radu i za pomoc, neb pan Petr JMt chce, abychme jemu dali úrok bielý groš v sedmi peniezích, a toho máme velikú tesknost skrze naši záhubu: nebť jest pústek mnoho, a skrze to budeť jich mnohem viece, jestliže to na nás VMt to dopustíte. I milý pane, račte věděti, žeť za VMt vdy pána Boha prošíme i za vašě přejší. [Pečeť rozbitá.] 1011. Jan ze Švamberka Vokovi a Petrovi z Rosenberka: odporoučí jim žádost biskupa Vratislavského. V Strakonicích 1479, 12. Nov. Orig. č. 3250. Službu svú vzkazuji, urození páni a přietelé milí! Píše mi kněz biskup Vra- tislavský***) prose mne, abych vám listu jeho, kterýž vám svědčí, dodal, kterýž teď vám posielám při tomto poslu, jemuž porozumiete. Dále mi píše a prose mne za přímluvu k vám, že probošt Vratislavský†) má přijeti k vám, kterýž do Říma má jeti, abyšte mu ráčili dáti próvod. I prosím vás, jako pánuov a přátel svých milých, aby to učinili, a když přijde, aby jemu próvod dali. Takéť vás zvláště prosím s plným do-ufáním, že to učiníte pro mú službu, když ten probošt Vratislavský k vám přijde, ***) Rudolf z Ruedesheimu. **) psáno: va úroce. *) Holického ze Šternberka. †) Jan Deuster či Duster? Cf. Heyne Gesch. des Bistums Breslau III. 530 a 542.

Strana 39
Dopisy z roku 1479. 39 že mi to bez meškánie dáte věděti, a že jeho u sebe pozdržíte do mého tam při- jetie, neb až bych někoho k němu odsud vypravil. Věřímť i ufám jako pánóm a přá- teluom svým milým, že to pro mě učiníte; nebť mi jest toho pilná potřeba a jest na tom mnoho mého dobrého. A odpovědi nemeškajte zase dáti knězi biskupovi Vratislavskému, neb jeho posel u mne toho čeká. Datum Strakonic, feria VI. die b. Quinque fratrum anno dni oc LXXVIIII. Jan z Švamberka, mistr převorstvie Českého. Urozeným pánuom, panu Vokovi a panu Petrovi, bratřím z Rozmberka oc, přáteluom mým milým. 1012. Zdeslav ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o společný sjezd. V Bechyni 1479, 22. Nov. Orig. Fam. Rosenberg 17. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, že se se mnú shledati nemuožeš, příčinu toho klada: byl bych se rád s tebú shledal, ale poněvadž to nemuož býti, já také na Zelenú Horu jeti musím pro některé potřeby své. A byl bych již jel, bych tohoto neočekával. I poněvadž to naše sjetie spolu nynie býti nemuož, ale když by mohl a chtěl, daj mi dvě neděle napřed věděti před tiem, a já chci sem přijeti, abychom se shledati mohli. A o zvěře, jakožť jsem psal, nedals mi žádné odpovědi. Věřímť, že to na paměti mieti budeš; ačť jest nynie horšie nežli letním časem, však mi proto vděčno od tebe bude. Ex Bechin, feria II. die s. Ce- Zdeslav ze Šternberka. ciliae virg. anno oc LXXIX°. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, přieteli mému milému. 1013. Rehoř Klaric Vokovi z Rosenberka: o při s panem Hanušem z Puchheima. Ve Třeboni 1479, 3. Dec. Orig. č. 3254. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Teď přicházie k VMti s listem od pana Cmundského, kterýž VMti píše o ten základ a jináč tu věc vypisuje, než jest, že by se byli šacovali. Račtež jemu odepsati, že nenie šacunk, než že sú základ propadli, že sú se nepostavili. A jakož o VMti lidech píše, ti sú se postavili, a on je pustil po páně Šternberkovu psaní, tak že jich dále nazavázal. A pak, má-li to býti, když by se kto postavil, aby proto základ dal, tehdy VMt má jich ještě sedm na rukojmích, ježto sú se byli postavili, tehdy VMt také za ty z základu napomenete. A pak vyznává pan Cmundský, že vaše Svinské na rukojmiech má. On pan Hanuš prvé odpieral, že vaši nejsú, proč jest pak vaši [?] dopustil k sobě jímati, ano VMt naň péče neměla? Ale tito jeho jsú s jistinú zjímáni, že vaše lidi

Strana 40
40 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. byli pojali i s vozy, a s tiem vzatkem zjímáni, a byli také na silnici a lidem škodili. Vedle toho račte odpověď dáti, jakž se VMti líbí. Odevřel sem páně Cmundského list, naděje se, že VMti o to svědomí píše, o kteréž sem já jemu byl psal. Datum Řehoř.*) Třeboň, feria VI. post s. Andreae anno dni oc LXXIX. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 1014. Závazek nemsty Martina Hrdka, vězně od pánův z Rosenberka propuštěného. Na Krumlově 1479, 14. Dec. Orig. č. 3257. Já Martin Hrdek vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú: jakož sem byl v kázni pro své hodné příčiny, tak že jsú mě kázali vsaditi urození páni pan Vok a pan Petr, bratří z Roznberka, ježto sem skrze takové hodné příčiny a zaslúženie i zaviněnie na svým hrdle kázán měl býti: i když jsú se dobří lidé k JMti za mne přimlúvali, tehdy páni z Roznberka JMt učinili jsú se mnú milost, tak že mne při mém hrdle JMt zuostaviti ráčili. Protož já Martin Hrdek svrchupsaný tiemto listem se zavazuji a svú čest a vieru slibuji, že proti pánóm z Roznberka JMti ani JMti lidem poddaným nemám býti, duokudž sem živ, obyčejem nižádným. Pakli bych co proti JMti aneb proti JMti lidem a pod- daným učinil, kterým kolivěk obyčejem, tehdy mně žádné právo duchovnie ani světské nemá spomocno býti ani kteří frejunci ani glejtové. A kdež by mě zastihli páni z Roznberka svrchupsaní aneb JMti poddaní, mohú a mají mě vzieti jakožto svého a se mnú naložiti tak vedle zaslúženie mého, jakž se JMti koli zdáti bude. Také proti pánóm z Roznberka JMti a proti JMti poddaným nižádným vymyšleným oby- čejem ani slovy kterými nemám býti ani o JMti mluviti zjevně ani tajně, ani čím zlým toho zpomínati. Pakli bych čím osvědčen byl, že bych proti JMti a proti JMti poddaným co učinil, učinil bych proti své cti a vieře, a skrze takové věci budú motci mi mé hrdlo odjíti, jakožto takovému, ježto sem se nezachoval proti JMti. A když bych kam chtěl na službu jíti, tehdy bez JMti vědomie nemám nikam jíti, leč mě JMt odpustí, a že by mě nepotřebovali. Na svědomie toho prosil sem urozeného pána, pana Václava z Švamberka a urozených panoší Přibíka Hada z Paběnic a Era- zima z Michnic, že jsú své pečeti kázali k tomuto listu přitisknúti jim a jich erbuom bez škody. Jenž jest psán na Krumlově, léta od narozenie s. b. tisícieho čtyřstého sedmdesátého devátého, ten úterý po sv. panně Lucii. [Tři pečeti zachované.] *) Podotknouti sluší, že toho času mezi Čechy a Rakušany bylo příměří. A. Č. VI. str. 96 č. 29.

Strana 41
Dopisy z let 1479 a 1480. 41 1015. Purkrabí Helfenburský Vokovi z Rosenberka: o příměří s Lichtenšteiny, o lotra Hniličku atp. В. m. [1479]. Orig. č. 3260. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně příznivý! Jakož mi VMt posíláte list příměrný od pana z Lichtenštejna: VMti velice děkuji, že ste ráčili o to práci míti. Také VMti žaluji na toho lotra na Hniličku, žeť mi jest pravým krádežiem zlý, nešlechetný člověk; mému člověku z Bavorova koně pobral, a málo ho nezabil, i slyším, že jsú někteří ti zjímáni, keří jsú s ním v té jízdě byli na Třeboň, a on sám že jedva ujel. I prosím VMti velice za to, račte rozkázati, ať se jim právo stane takovým zlodějským lotróm. Také VMti prosím o Janka, kerý jest vpadl [v] vězení VMti, to proto, že jest kůň při něm nalezen, kerýž sú prve někto ukradli; i tak mě zpravují, že ho jest on Janek neukradl. A bych vědjal, že jest tím vinen, nechtěl bych ho jedním slovem, bych mohl, vypraviti. A tak sú mi prve pravili, i že jest někde koně pokradl a že jest při nich jat, i proto sem nechtěl prve VMti o to psáti. A když jest on toho koně nevzal, VMti za to prosím, račte s ním milostivě naložiti a račte jemu rok dáti na postavení aneb na rukojmie, za Václav Vlček z Čenova a na Helfnburce. to VMti prosím. Dán. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka oc, pánu mně příznivému buď dán. 1016. Závazek nemsty Ambrože z Macelova, vězně od pánů z Rosenberka propuštěného. V Krumlově 1480, ten pondělí po sv. Jiří /24. AprilJ. Orig. č. 3264. Obsah jako při čísle 1014. 1479, 14. Dec. Pečeti urozených panoší: Jošta z Pruku a Jana z Protivce. 1017. Vok z Rosenberka Budějovským: domlouvá jim, že Jana Puklici mezi sebou trpěti nechtějí. V Krumlově 1480, 11. Mai. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Zpravil mne Jan Puklice, služebník muoj, kterak by někteří u vás mluvili, že byšte jeho u vás trpěti nechtěli, a tak mluviec, poněvadž pána má, aby byl tu, kdež jest pán jeho. A že by tu řeč někteří mluvili s vólí všie obce v městě vašem. I vědomé jest, že jest Puklice služebník muoj; já se k němu znám, jakožto k služebníku svému, a on ke mně, jakožto ku pánu svému. Ale poněvadž žádného z měst nevypoviedají, leč pro nějakú nešlechetnost, a ktož tak vypoviedán bývá, na ta miesta se utieká a k takovým osobám, kteříž by jemu v jeho nešlechetnostech rovni byli: pak vy jej vypoviedajíc, ukazujete mu ke mně, rovně jako bych já ten byl, ještoby se takoví lidé vypovědění ke mně, jakožto Archiv Český X. 6

Strana 42
42 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. k sobě rovnému, utiekati jměli. I zdá mi se, že by mi se toho dieti nemělo. A žádám abyšte mi dali znáti, byla-li jest ta řeč s vólí všie obce? Nebť já o tu věc miením mluviti na těch miestech, kdežto příslušie, a té věci opustiti nemiením. Datum Krumlov, Vok z Roznberka oc. f. V. in Ascensione domini anno oc LXXX°. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovického, súsedóm milým. Na rubu: že chtěli Puklici vyhnati. 1018. Týž týmž: o statek Hojdarův. V Krumlově 1480, 11. Jul. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož mi píšete o Hoydara, aby mu statek jeho byl vydán oc: i věděti vám dávám, že jest pan Lev se mnú mluvil, abych toho statku nevydával, a že k vám má o něco mluviti; toho já nevím oč. Také sem Hoydarovi pověděl, aby sobě tu věc vyjednal u pana Lva, jakž muože, a mně od něho list přinesl. A když mi pan Lev psáti bude, abych ten statek propustil, že já propustiti chci. I řekl mi jest Hoydar ten list přinésti, ale nepřinesl jest. A jakož dotýčete, zdáli se panu Lvovi vinu k vám mieti, že ste osedlí, že mu chcete před králem, pánem naším JMtí, právi býti: i máteli vy co spolu činiti, o tomť já nevím. Ex Krumlow, f. III. a. s. Margarethe anno oc LXXX'. Vok z Rozenberka oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1019. Jindřich z Hradce Vokovi z Rosenberka: očekává, že s ním státi bude ve válce s Němci. V Jindřichově Hradci [1480?/*) 11. Jul. Orig. č. 3269. Službu svú vzkazuji, urozený pane přieteli a súsede muoj milý! Jakož mi píšete, že vám od ciesaře JMti poselstvie ještě nepřišlo, a že by Doksnar sám také byl s vámi v tom příměří: Milý pane, však jest vám to příměří juž vyšlo! I věřím já vám, že vy vedle mne zhuoru budete, a že sobě mne viece než toho Doksnara vážiti budete, v túž vám zasě libosť okázánie, a dáte mi to rozumně věděti, kerak sě chcete v té věci mieti; neb bych já tiem, což před sebú mám, dlíti nechtěl; a také to buohdá shledáte, že tudy tiem spěšnější konec vezmeme. Odpovědi žádám. Datum Novae Domus, feria III ante festum Margaretae virginis. Jindřich z Hradce, oprávce kraje Bechyňského. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka oc, přieteli a súsedu mému milému. *) Cf. A. Č. VI. 192 č. 80 a list ze dne 1479, 19. Jul. v této sbírce.

Strana 43
Dopisy z let 1480 a 1481. 43 1020. Král Vladislav obsílá Přibíka Hádka z Paběnic. V Praze [1480], 1. Oct. Orig. Fam. Had. Vladislav z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. Slovutný, věrný milý! Obsielaliť jsme tě prvé dvakrát, rok pokládajíce, aby před námi stál s slovutným Kuncem Thethaurem, dvořenínem naším věrným milým, a z čehožtby vinu dal, aby jemu práv byl: a ty nikdye jsi před námi nestál, ješto sě tomu divíme, že v tom vedle rozkázánie našěho si sě nezachoval. Protož ještěť pokládáme rok s týmž Thethaurem, přikazujíce, aby před námi stál na den sv. Ondřeje najprve příští [30. Nov.], a z čehožť vinu dá, aby jemu práv byl. Vuoli naši i rozkázanie věda, neobmeškávajž na den již psaný před námi státi, jinak toho nečině, a to pod ztracením té pře. Dán v Praze, v neděli den sv. Remigia, královstvie našeho léta Ad relationem dni Johannis de Sselnberk, cancellarii regni Bohemie. desátého. Slovutnému Přibíkovi Hádkovi, věrnému našemu milému. 1021. Kunrát z Petrovic Bohuslavovi ze Švamberka: o vína. V Krumlově 1480, 23. Dec. Orig. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú VMti napřed vzkazuji. Jakož jste mi VMt poručili o sladké pití: i račte VMt věděti, že] rivolí ani vlaského v Pa- sově ani v Salcpurce nemají; než malvazí sedm lahvic jsem VMti již zjednal, a ty již v Krumlově jmám. A tak za to jmám, že po VI zlatých; mnoho nestrhnu, nebť jest letos to sladké pití velmi draho, neb ho jmieti nemohú. Ex Crumlow, sabbato in vigilia Nativitatis Cristi, anno dni oc LXXX°. Kunrát z Petrovic. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, pánu mně přieznivému d. 1022. Závazek na postavení a nemstu Matěje Čápa, vězně od Oldřicha z Grafenecku a pánů z Ro- senberka při životě zachovaného. B. m. 1481, 4. Sept. Přepis č. 3270. Já Matěj Čáp tiemto listem všem vuobec, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, vyznávám, že sem vězněm pravým urozenému pánu, panu Oldřichovi svobodnému pánu na Grofeneku, JMti dědicóm a budúcím, a že se stavěti mám; a slibuji pod svú ctí a věrú, když mi bude dán týden napřed věděti, mně k stavenie napomínajíc od pána svrchupsaného a JMti dědicuov a budúcích neb od úředníka JMtí od nich usazeného, kterýž by moc měl od JMti, tehdy se mám a slibuji postaviti na zámek Nový Hrad do veliké světnice. Pakli by pán Buoh toho zámku ztracenie neuchoval, 6*)

Strana 44
44 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. anebo že by tíž páni v tom času jeho v držení nebyli, tehdy se stavěti mám a sli- buji na zámek Šerfenek, v moc pána svrchupsaného, JMti dědicóv a budúcích, aneb úředníkóv JMtí na těch zámciech, neb jednomu z nich, usazených. A tu postavě se nemám nikam vycházeti a neuježděti z toho miesta ani kterým vymyšleným obyčejem vyniknúti, až bych přijat byl v moc pána svrchupsaného JMti, dědicuov a budúcích, aneb v moc úředníka JMti, kterýž by moc měl od JMtí vězně přijímati a propustiti. A toho vězenie žádným vymyšleným obyčejem jinak prázden býti nemám, leč bych ústně propuštěn byl a rukú dáním od urozeného pána, pana Oldřicha svobodného pána na Grofneku JMti, dědicuov a budúcích, anebo úředníka JMtí, kterýž by moc jměl od JMtí mne propustiti. A ty všecky kusy svrchupsané a každý zvlášť slibuji pod svú ctí a věrú ztracenie zdržeti, v celosti zachovati a vskutku naplniti, jako dobrý člověk, sobě ku pomoci nic nebera. Také jsa u vězenie a u vazbě pána svrchu- psaného pro hodné příčiny, ježto sem byl smrti hoden, kteréž se v tomto listu nevy- pisují, a JMt skrze prosby a přímluvu dobrých lidí se mnú milostivě ráčil naložiti a mně tu vinu, ač velikú, ráčil otpustiti a se mnú ráčil milostivě naložiti, jako pán milostivý, takovým obyčejem, abych já Matěj Čáp svrchupsaný ani moji bratřie, přietelé neb jiní, kteříž by koli příbuzni byli, svrchupsanému pánu JMti, dědicóm a budúcím, slu- žebníkóm a lidem poddaným, duchovním i světským, také urozeným pánóm, panu Vokovi a panu Petrovi bratřiem z Rozmberka JMti, dědicóm a budúcím, služebníkóm a lidem poddaným, duchovním i světským, ničímž zlým nynie ani v časech budúcích věčně nezpomínali, ani se mstili, nižádným vymyšleným obyčejem. Protož já Matěj Čáp svrchupsaný slibuji pod svú ctí a věrú křesťanskú nadepsaným pánóm, služeb- níkóm a lidem poddaným, duchovním i světským, ničímž zlým věčně skrze své bratřie, přátely, pomocníky neb služebníky, ničímž zlým věčně nezpomínati, ani jiné na to vésti nižádným vymyšleným obyčejem, ani tajně ani zjevně. Pakli bych co proti tomuto mému psaní učinil, buď řečí neb skutkem, tajně nebo zjevně, a to na mě usvědčeno bylo, tehdy se sám tiemto listem cti své a věry odsuzuji; a kdež by koli tíž páni, služebníci, anebo lidé jich poddaní, duchovní i světští, mne nalezli neb optali, buďto v zemi nebo-li z země, na vodách, na zemi, na zámcích, v městech: mají na mě sáhnúti a vzieti mě k své ruce a tak se mnú nakládati, jakož se zdáti a líbiti bude, a v tom mi žádný freuňk, právo svobodné, duchovní ini světské, ani pán muoj, pro- spěšen a pomocen být nemá, mluviti ani o mě státi, jakožto člověka nad svú ctí a věrú zapomenulého. Tomu všemu na zdrženie svrchupsaných věcí já Matěj Čáp pečeti své nemaje, prosil sem urozených panoší Bohuslava z Bejšova, Václava z Kyn- šperka a na Bříze, Alše Kočky z Skal, ty časy purkrabie na Hluboké, aby své pečeti přitiskli pro dalšie svědomie k tomuto listu, těch věcí na zdrženie a jim i jich bu- dúciem všechněm bez škody. Jenž jest dán a psán léta od nar. s. b. tisícieho čtrstého osmdesátého prvního, ten úterý po svatém Jiljí.

Strana 45
Dopisy z let 1481 a 1482. 45 1023. Král Vladislav Vokovi z Rosenberka: aby přiložil pečeť svou k listům, kteříž se píší papeži a kardinálům o zdvižení interdiktu a processův do země vydaných. V Praze 1481, 13. Nov. Tištěno v Archivu Českém VI. str. 100. č. 35. 1024. Závazek nemsty Václava puškaře ze Svinů, vězně od Jana ze Švamberka a bratří Petra i Voka z Rosenberka propuštěného. B. m. 1481, sabb. p. s. Luciae [15. Dec.] Orig. č. 3272. Obsah jako při čísle 1014 1479, 14. Dec. Pečeti urozených panoší: Jana z Kraselova, toho času purkrabí Strakonického, Heřmana z Elčovic a Oldřicha z Malé Turné. 1025. Vok z Rosenberka Budějovským: o stavování zboží měšťanu Vítovi. V Krumlově 1482, 11. Mai. Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní súsedé milí! Psaní vašemu, což se Víta dotýče oc, porozuměl jsem. A jakož dotýčete, že jste tomu neodpierali, byšte člověku mému spravedlivého neučinili: i mám za to, že to viete, kterak jest Vít zde v Krumlově pro ten dluh seděl. A když jest Jiřil [sic], spolusúsed váš, zde byl s Šitéřem, při- mlúvali jsú se zaň k purkrabí mému, aby byl pustěn, a aby slíbil čest a věru tomu dosti učiniti: a purkrabie muoj nechtěl na tom dosti mieti a jemu věřiti, až potom podruhé Jiřík s ním mluvil před Šitéřem, aby k tomu svolil, aby Vít slíbil čest a věru tomu dosti učiniti, aby jej všichni třie zavázali; pakli by tomu dosti neučinil, že proto člověk muoj nemá toho škoden býti. I potom jest Vít tomu dosti nechtěl učiniti. A mnohokrát jest purkrabie muoj s Jiříkem mluvil, i psal, i vzkazoval, aby se tomu dosti stalo; ale vzdy se nestalo. A tak člověk muoj nemohl jest dále bez svého býti a musil staviti. A také jest to dluh jistý, ješto se Vít k němu sám zná. I poněvadž jest staveno, ta věc buď tu právem rozeznána, kdež jest staveno. Ex Vok z Roznberka oc. Krumlow, sabbato post Stanislai anno dni oc LXXXII°. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1026. Anežka z Rosenberka bratranům svým oznamuje, jaké poslední poručení učinila. Ve Třeboni 1482, f. IV. post s. Wenceslai [2. Oct.J. Orig. Arch. Ros. Tištěno ve Sborníku Historickém 1882. str. 118.

Strana 46
46 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1027. Král Vladislav bratřím Rosenberským zapisuje dluh 2601/2 kopy 15 gr. č. V Praze 1483, 25. Febr. Orig. č. 3276. My Vladislav z boží milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc, oznamujem tiemto listem všem, že urozeným Vokovi a bratřím jeho z Rozmberka, věrným našim milým a dědicóm jich, dlužni jsme dluhu pravého a spravedlivého pět set kop grošnov a puoldvamescietma kop grošuov míšenských dobrých, anebo puoltřetieho sta a puoljedenáctý kopy a patnácte grošuov širokých, českých, dobrých, střiebrných, rázu Pražského, kterúžto sumu svrchu- psanú máme a slovem naším královským slibujem dáti a zaplatiti již psaným Vokovi a bratřím jeho na den sv. Havla po dání listu toho najprve příštieho, beze všeho dalšieho prodlévánie. A jestliže by nás pan Buoh v té mieře smrti neuchoval, prve než bychom jim ten dluh zaplatili, tehdy budúcie naše krále české tiemto listem za- vazujem, aby jim ten dluh na čas svrchupsaný splnili a zaplatili. A ktož by tento list měl s již psaného Voka neb bratří jeho dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši krá- lovskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze, v úterý po sv. Matěji ap. bož., léta bož. tisícieho čtyřistého osmdesátého třetieho, královstvie našeho léta dvanáčtého. Ad relationem domini Johannis de Šelnberk, cancellarii regni Bohemiae.*) Pečeť zachovaná. 1028. Dopisy Voka z Rosenberka s Bohuslavem ze Švamberka o při s knížetem Hynkem Minster- berským a o sněmu Kutnohorském. Na Krumlově, Boru a Zvíkově 1484, 31. Mai, 5. Jun., 17. Jul. Tištěny v Archivu Českém VI. str. 200—201, č. 87—89. 1029. Purkrabí Velešínský Krumlovskému: o vyručení vězně. B. m. [1484), 24. Nov. Orig. č. 3286. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A teď staviem pekaře, kteréhož sem vyručil s Hubkú od pána JMti. I prosím tebe, že se přimluvíš přede pánem JMtí, ať jemu ráčí dáti delší rok a v menší základ ve třidceti kop; pakli by JMt *) Krátce před tím upomínal král Vladislav pana Voka, aby poslal pomoci z piva vaření svolené. — A. Č. VI. 106. č. 43.

Strana 47
Dopisy z let 1483—1485. 47 tak neráčil, ale več JMt ráčí, tak já zaň slibuji s Hubkú, dokudž jemu JMt rok dá, že se bude stavěti. Dán v středu před svatú Kateřinú. Oldřich ze Dvorce, purkrabie na Velešíně. Urozenému panoši Vilémovi z Dúdleb, purkrabí v Krumlově, příteli dobrému. 1030. Jindřich z Hradce Petra z Rosenberka zve na svou svadbu s Anežkou, dcerou Adama Tova- čovského z Cimburka. V Jindřichově Hradci 1485, 13. Jan. Orig. Fam. Neuhaus. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře muoj milý! Věděti vám dávám, že buohdá muoj výjezd odsad jest v pondělí příští [17. Jan.]. I muožete-li v neděli příští [16. Jan.] sem přijeti, velmi bych tomu rád. Pakli byšte přijeti nemohli v ne- děli, ale přijedte v úterý [18. Jan.] do Telče, tuť vás ten den dočekám. Neb středu [19. Jan.] buohdá z Telče vyjeti míním. A prosím vás, muoj milý pane bratře, že sě v ničimž nezaneprázdníte a že přijete [sic]; nebudeteli moci v neděli přijeti, ale přijeďte ke mně v úterý do Telče. A také vězte, že svadba bude v Olomúci. Dat. Novae Domus, f. V. ante Felicis in pincis LXXXV°.*) Jindřich z Hradce, oprávce kraje Bechyňského. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberga, bratru mému milému. 1031. Jindřich z Hradce Budějovským: o glejt pro Hanuše střelce. V Jindřichově Hradci 1485, 22. Febr. Orig. v arch. musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Hanuš střelec, přikázaný muoj, žádal mne jest, abych vám psal, abyšte jemu gleit dali, a to, což by jeho bylo, aby mu to vydali. Milí súsedé! muožli to býti, věřím vám, že to uděláte. Datum Novae Domus, f. III. post Invocavit anno oc LXXXV. Jindřich z Hradce, oprávce kraje Bechyňského. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovského, súseduom mým milým. 1032. Týž týmž: v téže věci. V Jindřichově Hradci [1485), 1. Jun. Orig. v arch. musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Zpravil mne Hanuš střelec, že by měl u sebe sirotka Ondrova Pukle, a on mateř jeho že by měl; pak že by rád chtěl *) Cf. Sedláček Hrady IV. 43, a Dvorský Staré písemné památky žen a dcer českých, str. 57 a 58.

Strana 48
48 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. k vám, ale že bez glaitu nesmie, že by chtěl o ten statek mluviti. I dajte mi to znáti, jaká jest to věc, abych o to viec starán nebyl. Datum Novae Domus, f. IV. Jindřich z Hradce, oprávce kraje Bechyňského. a. Bonifacii. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovského, súseduom milým. 1033. Purkrabí Krumlovský Janovi Hřebenářovi: výčitky činí, že zámek Tichou nedobře opatruje. Na Krumlově 1486, 4. Jan. Orig. č. 3290. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Zpraven jsem, že by ty pěší, kteříž jsú tobě z městeček přidáni, na lov posielal, a zámek že by druhdy vedle po- třeby osazen nebyl. I milý přieteli! Muožeš tomu dobře rozuměti, žeť jsú proto pěší tobě přidáni, aby bezpečněji mohl zámek chovati. I milý přieteli, věřímť já tobě, že ty zámku pilen budeš a těch pěších na lov posielati nebudeš, než při zámku jich necháš; neb jestližeby páně Mt o tom zvěděl, věz, že by skrze to od páně Mti nechuť mohl mieti pro takovú věc. Ex Krumlow, feria IIII. ante Epiphania domini, anno Petr z Dobrohoště, purkrabie na Krumlově. oc. LXXXVI. Urozenému panoši Janovi Hřebenářovi z Hřebene.*) 1034. Beneš z Weitmile Vokovi z Rosenberka: o sporu o Nové Hrady mezi rakouským pánem Ol- dřichem z Grafenecku a Vokem z Rosenberka. Na Karlšteině 11486], 6. Maj. Přepis souč. II. 85, 1a. Urozený pane, pane a kmotře mój milý a na mne laskavý! Služba má VMti napřed vždycky hotová. Pane milý! Král JMt, pán muoj milostivý, kázal mi VMti psáti, kterak jest o VMti věc o Nové Hrady zjednáno i také o Kolín, skrze nás posly, kteříž jsme dole byli. Najprvé o Nové Hrady takto: že král JMt ráčí jich prázden býti a pana Grofnekara k tomu držeti a zase k nim připustiti, poněvadž je od něho má. A Grofnekar aby VMti práv byl a to takto: aby VMt ráčil vydati dva přietele a pan Grofnekar dva, a ti čtyří aby se konečně sjeli tu neděli po Božím Těle najprv příštím [28. Mai] v Kormburce,**) a ti aby slyšeli vaší spravedlnost a páně Grofnekarovu také; a budúli tu věc moci srovnati ti přietelé, aby ta věc mohla mieti konec. Pakli by oni nemohli toho tu srovnati, chtěli sme my zvěděti, aby té věci vzdy konec byl. I dal jest nám král JMt za konečnú odpověď, že chce k tomu Grofnekara držeti, aby vzdy konec byl. A jmenoval jest král JMt ubrmany kniežata Bavorská, knieže Jiříka anebo knieže Albrechta Mnichovského, aby sobě volil z těch, *) purkrabí na Tiché. **) Patrně míní se tu rakouský Korneuburg.

Strana 49
Dopisy z roku 1486. 49 kterého chce král pán náš. A nesmluvíli v Kormburce, aby hned, nevracujíce se domuov, jeli před ubrmana, aby vzdy konec byl. Pakliby knieže nemohlo osobně v té věci pracovati, ale kohož by vydali z své rady, ti aby vždy konec učinili. Král JMt, pán muoj milostivý, bude voliti, kohož se VMti zdáti bude z těch dvú kniežat.*) O Kolín takto: když penieze dány budú, že Kolín postúpen bude. A král uherský králi našemu velmi se přátelsky má i k této zemi. A nám poslóm veliké poctivosti činil, ješto sem já toho prve nemnoho vídal, aby tak činil. A z zvěřiny VMti velmi děkuji. A budeli VMti potřebí krále JMti, najdete JMt v neděli a ten celý týden na Karlšteině. Ex Karlštein, sabbato ante Stanislai. Beneš z Weytmille, purkrabie na Karlšteině, mincmajstr na Horách Kutnách. Urozenému pánu, panu Okovi z Rozmberka oc, panu kmotru mému milému a na mně laskavému. 1035. Písař Johannes Vokovi z Rosenberka: o zpustošení panství Novohradského. B. m. 1486, 17. Mai. Orig. II. 85, 1, a. Vysoce urozený pane, pane muoj najmilostivější! Službu svú poddanú vzkazuji V[Mti]. Prolehá [sic] se u nás od lidí, ješto pravie, že od Geharové slyšeli, kteráž z Prahy přijela, že VMt rok složený máte s Grofnekarem oc. Račte věděti, že prve na ceduli vypsáno v kancelláři máte, což se VMti dálo proti zápisu lidem ku panství Novohradskému příslušejícím, ješto z lidí bráno bielý groš v sedmi penězích za Johannesa, písaře Grofnekarova; také jest z lidí bráno zárožné; také jsú lidé dáti mušeli slady, slaniny, ješto na ně bylo položeno; viny a ottúmrti k tomu. I račte tu ceduli kázati hledati, jížto se zpraviti muožte. Pak nynie toto se děje: že Repotice ves dokonce již pusta, krom že ten thábor v ní; Stropnice puol městečka i s kostelem vypáleno, a tak po jiných vsech na panství mnozí lidé spáleni a sšaco- váni od nepřátel, ješto toho lidé v mnoha letech nenabudú a VMti poplatkuov vy- dávati moci nebudú, jakožto znamenitě v Tiché i v jiných vsech okolních; a vedle toho že se i lidem, kterýchž v držení jste, škody dějí, znamenitě v Hradištie, ješto všecky dobytky vedle Novohradských lidí VMti lidem pobrali, lidi zjímali, i spálili, silnice na panství VMti skrze Nový Hrad staveny, lidé do lesuov pro nepřátely ne- smějí, tak že toho VMti škody pokládám na mýtách v mým úřadu a na lesích naj- méně o sto kop. Potoci všickni vyloveni od žoldnéřuov Novohradských na město, lúky až do nynějšieho času vypaseny koňmi Tureckými, ješto málo na nich sekú sena: a VMt postúpili ste zámku s několiko stohy. Osenie velmie málo, ješto jedví s semeno zase na nové pokládám, a ječmena pak nic vseto nenie, ini co jiného na jeř, krom málo ovsa; i ten Uhři spasú. Bielý groš několiko leth bral v sedmi penězích. *) Cf. A. Č. V. 544 č. 30. Archiv Český X.

Strana 50
50 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Dali vinu VMti, že Cvitara v Tiché slibem zavázali. Račte jemu tiem odepřieti, že mne Sigmund také byl slibem zavázal, ať jedno proti druhému vejde. Což se opravy okolo zámku dotýče, bude-li chtieti vysoce postaviti: však jsú to vše lidé robothú udělali, ješto jest on na to peněz nemnoho naložil, ani ztrava jim dána. Ti plotové, což uděláno v druhém miestě, křivě se naspí; ti již také ssuli se v druhém miestě, ješto to podnes zhřetelně viděti a znáti u dolejšie brány; leč po dnešniem dni bude opraveno. To již nechajžť sobě váží opravú okolní okolo zámku vše, jediné ploty oc: Ale co jest na zámku opraveno, ať to povie! Krom světnice za Gehara udělána, pravá katovna. Střecha na parkánu všecka sešla i ta braň. Ponebie mušejí druhé štemflovati nynie, ješto by se byly ssuly. Všecky střechy na zámku sešly. A tak, milostivý pane, uviežte se v lidi i v zámek, kdy ráčíte, dá-li pán Buoh VMti k němu přijíti, uviežete se veň, jako když zrno vymlátie, i dajie VMti oklepie. To všecko znajíc, račte na to mysliti, aťby VMti nětco na summě sraženo bylo, anebo jinde diely neb jiným během nahrazeno, ješto nechajžť učiní co chce, těžko to VMti nahradí. Protož prosím VMti, neračte mi toto mé psanie za zlé jmieti; neb Buoh vie, že s pravú věrú lituji toho bezprávie, které se děje VMti, a přál bych rád všeho dobrého VMti: neb VMti dobré a štěstie naše i lidí VMti dobré, jehožto vše- mohúcí pán Buoh daj dojíti ve zdraví jsúce. Datum feria IIII quatuor temporum post Johannes. festum Penthecosten, anno oc LXXXVI°. Vysoce urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka oc, pánu mému najmilostivějšiemu d. 1036. Jindřich z Hradce Budějovským: o odňatý řetízek stříbrný. V Jindřichově Hradci [1486?), 12. Jul. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Michal zedník prosil mne jest k vám za přímluvu, a zpruje [sic] mne, že by té ženě, kterúž jest byl z města vašeho ulúdil, řetiezek střiebrný chovati dal; a muž jejie kovář, kterýž u Tuchšmida bydlí, že by jí ten řetiezek vzal a vrátiti mu nechtěl. Milí přietelé! Jestli možné, a proti vám že by nebylo, věřím vám, že mu ten řetiezek vrátiti rozkážete. Ex Nova Domo, feria IV. ante fest. Margarethae virg. Jindřich z Hradce, najvyšší komorník k. Č. a oprávce kraje Bechyňského. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovského, přáteluom a súseduom milým. 1037. Vyznání kněze Havla o požitcích fary Žumberské. V Žumberce 1486, 22. Jul. Orig. II. 85, 1, g. Já kněz Havel, starý farář v Žumberce, vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie, nebo čtúce slyšeti budú, že kněz Erazim, náměstek muoj dobré pa-

Strana 51
Dopisy z let 1486 a 1487. 51 měti, vzdal mi faru v Žumberce před panem Janem z Rozmberka, pánem mým mi- lostivým, se vším právem a příslušenstvím, jakož sem já držel třidceti a tři léta. A zvláště což se dotýče potoka, pravil mi jest nejednú, že žádný práva nemá loviti v tom potoce jiný než farář. V ten potok že jemu také žádný nesahal až do jeho smrti. Kteréhožto kněze Erazima choval sem pěth leth až do jeho smrti. I za těch pět leth nebylo na ten potok saháno. To já pravím na mé kněžstvo i na mú kněžskú věru a duši, že jinak nenie. Než po smrti kněze Erazima za pana Buška,*) v ty časy purkrabí na Novém Hradě, tu jsú mi lidé kněze oppatha Vyšebrodského z Kamene kvaltem a mocí lovili v potoce, a já nemoha jinak staviti, jel sem ku panu Buškovi, proše jeho, aby to stavil jakožto úředník panský, vznášeje to naň. I stavil jest to hned páně Mti rozkázáním, že v tom potoce viec lověno nebylo. Potom pohnán sem byl od kněze oppatha a ode všeho konventu kláštera Vyšebrodského před kněze děkana na den jmenovitý. Tu sem stál jako poslušný. A když sem já přišel před kněze děkana, tu nebylo jiného, než kněz Mikuláš šafář, od kněze oppatha i kon- ventu vyslán proti mně. Tu mi jest mluvil kněz děkan, řka: „Kněže faráři, ty jsi teď pohnán od kněze oppatha a ode všeho konventu o potok." A on prosil mne, abych jim dopustil loviti. A já odpověděl sem jim: „Nic nemáte práva žádného k němu. Jáť sem jeho v držení po náměstku svém. Nedámť se z toho vyvésti. Než chcete-li potok na mne vysúditi, suďte se s pánem mým JMtí, nebť od JMti poddací mám; a což v tom JMt rozkáže, hotov sem JMti poslúchati.“ I řekl kněz děkan knězi Mikulášovi: Již slyšíte dobře od kněze Havla, kterak praví. Tehdy odpověděl kněz Mikuláš, že se s páně Mtí o to nechce súditi, ani jemu poručeno jest. A já kněz Havel prosil jsem kněze děkana, aby prosil kněze oppatha, aby přikázal svým lidem, aby mi v potok viece nesáhali. Pak od té chvíle viece nebylo mi v potoce překáženo až do nynějšího času kněze Wolfganga, faráře nového, kterémuž sem také faru vydal týmiž se všemi právy a příslušenstvím, jakož sem sám držel po náměstku svém. Tomu na svědomie, nemaje pečeti své, prosil sem ctihodného kněze Kristofora, faráře Novohradského, že jest svú pečeť přitiskl k tomu listu, sobě všakž bez škody. Jenž jest dán a psán v Žumberce, letha od nar. s. b. tisícieho čtrstého osmdesátého šestého, v sobothu na den sv. Mariji Magdalenu. 1038. Vok z Rosenberka králi Vladislavovi: ve při Soběslavských s Oldřichem z Tábora. V Krumlově 1487, 8. Jan. Přepis č. 3293. Najjasnější králi a pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VKMti napřed vzkazuji. Milostivý králi, jakož VMt ráčili ste dáti list póhonný Oldřichovi z Tábora *) z Kanic. — O době purkrabování jeho cf. Sedláčka Hrady III. 210.

Strana 52
52 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. k měšťanóm mým Soběslavským, aby stáli před VKMtí o hromnicích najprv příštích [2. Febr.]: rač VKMt věděti, o kterúž věc Soběslavští jsú v ruoznice s Oldřichem z Tábora, že jsú obapolně přestali mocně na dobrých lidech, a moji Soběslavští chtie po těch dobrých lidech všecko učiniti a jich jsú nikdy nezbiehali; i vedle toho ne- bylo jest potřebie Oldřichovi od VKMti na ně póhonného listu žádati. I protož mi- lostivý králi! Prosím VKMti, abyšte Soběslavským neráčili za zlé mieti, že vedle toho pohnánie nestanú, poněvadž jsú obapolně na dobrých lidech mocně o ty věci přestali. Jakož já také Oldřichovi píši, aby mi dal znáti, na kerý by čas chtěl v Soběslavi státi, že Soběslavští také ty dobré lidi budú tu mieti, aby ty věci mezi nimi srovnali. Ex Krumlov, feria II. post Epiphaniam domini anno oc LXXXVII. Vok z Roznberka oc. 1039. Vok z Rosenberka Budějovským: aby dosti učinili služebníku jeho Ondřeji Prindlovi. V Krumlově 1487, 25. Jan. Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož Ondřej Pryndl, slu- žebník muoj, má o některé věci před vámi činiti, a tak mne zpravil, že ste jemu přiřkli před dobrými lidmi, že jemu bez prodlenie učiniti chcete, což učiniti máte vedle jeho spravedlnosti: i toto se vzdy nestalo. A on pro takové odtahy k škodám a nákladóm přicházie. Věřím vám, že jemu bez dalších odtahuov konec učiníte vedle jeho spravedlnosti, aby nebylo potřebie krále JMti, pána našeho, déle o to starati. Datum Krumlov, f. V. die Conversionis s. Pauli anno oc LXXXVII°. Vok z Rozmberka oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovice, súsedóm milým. 1040. Beneš z Komářic Vokovi z Rosenberka: o při své se Svatomírem. V Komářicích 1488, 22. Sept. Orig. č. 3297. Služba má VMti, urozené pane, pane moij milostivé! Jakož mě VMt obeslal o Svatomíra: rád bych sám k VMti přijal, to Buoh ví, že nesmím; neb častokrát okolo sebe Horažďovické mievám a hledí mne, aby mě jali, i nikam nesmím jízditi. A zpravil bych VMt rád ústně, kterak se ta věc stala. Mohl je Svatomír té věci tak nejednati; neb nesnes [sic — nevznes] na mě, i sebral se s rotú i zbil toho Ší- leného, až ho za mrtvého skůro nechal, i snad by je beli dobili, že Řebenář tu věc rozvedl jest. Pak, milostivé pane, i máť bezpečnosť před Charpú Řehořem i před Šíleným samiem; nežli před Šíleném přátely, i on ho bezpečeti nemůž Šílené, neb sú jeho přátelé služební, a sú leckdes po zámcích i učiní, cos budú kchtíti [sic], a on

Strana 53
Dopisy z let 1487—1490. 53 jim toho nemůž brániti, neb sú jeho přáteli velicí zófalci. Datum z Komářic, feria III. [sic] in die s. Mauritii et sociorum ejus anno oc LXXXVIII. Beneš z Komářic. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozenberka, pánu panu mému milostivému. 1041. Vok z Rosenberka Budějovským: o Řehoře Klarice. V Krumlově 1488, 15. Oct. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož Rehoř Klaric, služebník muoj, má s vámi o některé potřeby své mluviti, jakož od něho porozumiete: i věřím vám, že jemu spravedlivě učiníte bez dalších odkladuov. Ex Crumlov, feria VI. a. s. Galli anno oc LXXXVIII°. Vok z Roznberka oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic Českých, súsedóm milým. 1042. Závazek nemsty Václava z Běliny, Viktorina z Kostelce, Blažka řečeného Synka z Pištiny a Petra Hladkého z Netolic, věznů od Voka a Petra z Rosenberka propuštěných. V Krumlově 1488, den sv. Šimoniše a Judy [28. Oct.] Orig. č. 3298. Obsah jako při čísle 1014. 1479, 14. Dec. Pečeti urozených panoší: Kunráta z Petrovic, Jana Sokolíka z Dubé, Mikuláše z Chvalkova a Václava z Rovného, kancléře pánů z Rosenberka. 1043. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: že k němu přijeti nemůže, poněvadž s králem pojede na lov do Křivoklátu. Na Leštně [1490], 22. Jan. Orig. Fam. Rosenberg 17. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Jakož mi píšete, což sě Jana syna mého dotýče: i milý pane švagře, vězte, že jsem Přibylku svého po něho poslal, kterýžto dávno u vás býti měl jest. Protož prosím vás, že mi Jana sem s ním vypravíte, a já jej zasě k vám, když kážete, chci rád poslati anebo sám s nim přijeti; neb sem panu hrabí psal, že jej zasě poslati chci první anebo konečně druhý týden u postě. Abych nynie k vám jeti měl, nelze mi jest, neb král JMt již po dvakrát tento týden obeslal mne jest, i musím v tuto neděli [24. Jan.] příští do Prahy jeti a odtud v pondělí s JMtí na Hrádek na lov. Ex Lesstien, f. VI. Vincencii beati. Petr ze Šternberka oc. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka a na Krumlově, švagru mému milému.

Strana 54
54 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1044. Zdeslav ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o zápasech s kohouty. V Bechyni 1490, 29. Jan. Orig. Fam. Kořenský. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož teď svadbu a veselé pan Kořenský mieti bude .... *) tu budu, a pan Vítha starý, a mladého sme také k sobě a p ... . . strejce svého ku pomoci vzali. — S deseti kohúty býti chce[m] . . . . . . . ezeme [?] vás, abyšte tu k nám přijeli a rovné kohúty nám dali; neb do kraje vašeho naschvále přijedem. Však na to veselé také zváni budete. Pakli by se vám nezdálo tu na Vlhlavy přijeti, ale do Netolic že byšte přijeli, a my také přijeti chcem. Pakli se vám zdá koho ku pomoci vzéti, věru, kto na placu, ten nepřietel. Zda byšte potom řekli, že vám v čas nenie dáno věděti, máte ještě viec než tajden. Ex Bechyna, feria VI. ante Brigidae, annorum etc. XC oc. Zdeslav z Šternbergka a na Bechyni. Uroz. pánu, panu Vokovi z Roznberka etc., přieteli mému milému. 1045. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o nemoci syna jeho. Na Leštně 1490. 9. Febr. Orig. Fam. Rosenberg 26. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Jakož jste mi vzkázali po mistru Petrovi o synu vašem, jestli jemu ten prach co lépe, abych vám to znáti dal: i milý pane švagře, vězte, že sem ho jemu nedával, a to z té příčiny, neb dě- kujíce pánu Bohu, nenie jemu toho potřebie, bohdáť já jeho v brzkém času bez toho zhojím. A vězte, že opět v tuto neděli minulú [7. Febr.], skrze zjednánie krále JMti, lékaře u sebe měl jsem, ješto syna vašeho ohledoval jest, a jistěť jemu to nenie. Ex Petr z Šternberka oc. Lesstien, f. III. ipso die Appoloniae s. anno oc LXXXX°. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka a na Krumlově, švagru mému milému. 1046. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o krále Vladislavově tažení do Uher a průvodu jeho. a) V Leštně 1490, 10. Maji. Orig. č. 3302. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Jeda od vás, teprva sem se rozmyslil, byl-li by král náš zvolen králem Uherským, a žeby bez vojska taženie do Uher byl, že bych rád viděl, aby syn muoj také tu při tom byl a lidi aby prohlédl.**) I milý pane švagře! Zdá-li se vám to dobře, tedy nechť tento slu- *) Vytrženo. **) Cf. D. Č. V. 1 str. 203 pozn. 268.

Strana 55
Dopisy z roku 1490. 55 žebník muoj poň předse jede. A prosím račte hrabí psáti, ať mi jej pustí. Pak-li by se vám nelíbilo, v tom i v jiném proti vuoli vaší nebude. Byšte se dobře měli, toho bych vám rád přál i se všemi svými. Ex Leštien, fer. II. post Stanislai annorum oc XC°. Petr z Šternberka oc. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka a na Krumlově, švagru mému milému. b) Ibidem 1490, 18. Maji. Orig. č. 3303. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Jakož mi píšete, abych se zeptal a vám věděti dal, kterak se král JMt k té jiezdě připravuje, což se barev dotýče: i vězte, milý pane švagře, že sem se na to s pilností ptal, ale ne na králi, než na pániech. Jináč nerozumiem, než že každý pod svú barvú, kto kterak chce, tak sě připravuje; jakož i já také v brunátné barvě, kromě že štrichy svých barev mieti budu. A což rozumiem, že král JMt se vší svú čeledí červenú barvu mieti bude; a většie diel pánuov vše v červeném. Ex Lesstien, fer. III. Rogationum anno dni oc XC°. Petr z Šternberka oc. 1047. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o krále Vladislavově nastávající jízdě do Uher a jv. V Leštně 1490, 4. Jun. Orig. velmi porušený č. 3305. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Velmie ....... ati, což sě toho puohonu dotýče, o kterýžto králi JMti ihned psal sem a poslal, jakož ...... . . ........ k JMti vám posielám: a při tom psal jsem byl sekretářovi, aby mi znáti dal... mohl v tom co dobrého učiniti, že jsem chtěl ihned nočně tam jeti, aby ...... Ale dána mi jest od JMti odpověd listovní, kterúž tehď také vám po- sielám. Prosím vás, kdyby potom kteraká naše pilná potřeba byla, dávajte mi zážeji ....... co bylo obmeškáno, abyšte mi potom z toho viny nedávali. Také vám . . . . věděti dávám, že král JMt některý den před sv. Vítem tudyto potáhne a u mne ležeti bude. A zvěřiny žádné nemám; prosím vás, jakožto švagra mého milého, že mne k té potřebě zvěřinú opatříte a jelen nebo lani nějakú že mi pošlete. Také vám věděti dávám, že páni ani rytieřstvo již viece o tuto vojnu obsieláni nebudú; než v městech má býti provoláno, aby již na den sv. Víta tu u Oustí nad Táborem sě sjiežděli. I milý pane švagře, dajte mi znáti, kde bych k vám přijeti a s vámi sě sjeti měl; neb pan Zajimač*) se mnú bude. Také lidé .. . .. .. ..... ského zbožie při mně budú, než pan Zdeněk podle dvořan. Než já s panem Zajimačem a s lidmi, *) Jindřich z Kunštatu.

Strana 56
56 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. kteréž s sebú mieti budem, při vás býti chceme. Ex Leštěn, fer. VI ante Bonifacii Petr z Šternberka oc. anno oc XC°. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka a na Krumlově oc, švagru mému milému. 1048. Jaroslav ze Šternberka Vokovi z Rozenberka: že chce mu půjčiti stan ku potřebě jeho. Na Zelené Hoře 1490, 15. Jun. Orig. č. 3306. Službú svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšete o stan puojčení k nynější potřebě vaší: i ačkoli jiným jsem odpověděl, ješto mě žádali, ale vám k vuoli chci jeho puojčiti. A jest stan dobrý, a ve čtvrtek příští do Strakonic poslán bude. Ex Zelená Hora fer. III. s. Viti oc nonagesimo. Jaroslav z Šternberka oc. Uroz. pánu, panu Vokovi z Roznberka oc, přieteli mému milému. 1049. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: oznamuje návštěvu svou na Krumlov ve příčině zbroje, i s manželkou Kateřinou (rozenou z Rosenberka) a synem Janem. Na Leštně 1490, 14. Sept. Orig. Fam. Rosenberg 17. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Věděti vám dávám, že u vás na Krumlově budu bohdá v tuto středu příští s Kačkú svú i s synem svým, kteréhož jste vy dělali, a to na vozíku pojedem. Prosím vás, milý pane švagře, rozkažte platnéři svému, ať sě k tomu má, aby mi zbroji na mne dělal a ať ji něco poukuje, aby ji ihned na mne mohl pokusiti, nebť pro nic jiného nepojedu než na- schvál pro tu zbroji, aby mi ji udělal, neb sě bojím, že já ji budu potřebovati prve, nežli kto z vás. Ex Lesstien, feria II. ipso die Inventionis s. Crucis anno oc XC°. Petr z Šternberka. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka a na Krumlově, švagru mému milému. 1050. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: ku potřebě jeho poroučí mu horlivě nejmenovaného. V Leštně 1490, 6. Nov. Orig. č. 3312. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Muožte v paměti mieti, co sem k vám mluvil, co se sestry vašie dotýče: i nenadál sem [se] z řeči vašie tak kvapného jinému jednánie [sic]. Kdež již rozumiem, že lidé na pout darmo nejedú. I milý pane švagře! Ještě vždy mne rozum muoj k tomu vede, o koho sem já s vámi mluvil, že by k vaší potřebě tak hodný byl ... ..*) muožte, by to pán *) díra.

Strana 57
Dopisy z let 1490 a 1491. 57 Buoh dáti ráčil, že tuto všecku krajinku okolo mne k své potřebě hotovu byšte mohli mieti. Úmysl muoj bohdá pravý celý přátelský k sobě znáte. On mi přisedí; lidmi i služebníky společně k potřebě vaší hnúti bychom mohli. Pan Zdeněk, strýc muoj, pro vás, pro mě i proň také by něco učinil, ježto všickni na jednu hodinu k vaší potřebě se hnúti muožem. Neodpierám, že se tam také přátelstvie najde; ale jedno, jest snad něco dále, a snad také v potřebu vaši spieše se výmluva najde, že se proti lamfridu hnúti nesmějí. Milý pane švagře, prosím vás, psanie mé neobracujte mi ve zlý úmysl; nebť to Buoh vie, že bych vám všeho dobrého z svého srdce přál rád. Dajž Buch, abyšte se se všemi svými dobře měli, a jestli možné, mně po tomto slu- žebníku mém nějaké dobré odtušenie dali. Ex Leštěn, sabbato die Leonhardi annorum domini oc XC. Petr z Šternberka oc. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka oc, švagru mému milému. 1051. Vok z Rosenberka Budějovským: že jim panství své zapověděl. V Krumlově 1490, 2. Dec. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož mi píšete, což se ládovánie dotýče, panstvie mého dotýčíc oc, porozuměl sem. A viete, že sem já vám panstvie své zapověděl, abyšte jeho prázdni byli, a též ještě. Jestliže by pak o které potřeby bylo co potřebie na panství mým zřéditi, já to dobře vím, kterak patřiti [sic], jakožto pán panstvie a dědictvie svého. Pakli se vám zdá, co proti komu z mých počínati, viete, co dobrým příslušie. Ex Crumlow, f. V. post s. Andreae ap. anno oc LXXXX°. Vok z Roznberka oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1052. Jindřich z Hradce Henrichovi ze Švamberka: že koupil pro něho víno. V Jindřichově Hradci 1491, 20. Febr. Orig. Fam. Švamberk 20. Službu svú vzkazuji, urozený pane a thovařiši muoj milý! Napřed bych rád slyšel, byšte se šťastně dobře ve zdraví měli. A jakož mi píšete, abych vám vína zde koupil oc: muoj milý pane thovařiši, netoliko to, ale mnohem větší bych pro vás učinil, jako pro svého zvláštnieho thovařiše a přítele milého. A vězte, že jsem vám koupil od Dobrovodského dva draylinky za XLVIII kop a od Vítka fudr a puol draylinka za XLVII kop. Avšakž takto: že v tom vuoli máte, vzieti v tom trhu do neděle najprv příštie [27. Febr.]. Pak, milý pane thovařiši, zdáli se vám, pošlete do toho času někoho svého s ústy, ať koštuje, a míru v sudech ať ohledá; neb mně se zdá, že vás to slušný trh potká, a že sem vás vedle potřebnosti v tom opatřil. Archiv Český X. 8

Strana 58
58 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Anébrž lepšie vína zde nynie z těžka kto koupiti najde. Pak líbíliť se vám v tom trhu, pošletež někoho svého do neděle svrchupsané; pakliby se vám nezdálo vzieti, netřeba žádného poslati. Ex Novadomo, dominica Invocavit anno oc LXXXXI°. Jindřich z Hradce, najvyšší komorník královstvie Českého oc. Uroz. pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, thovařiši mému milému. 1053. Vok z Rosenberka Henrichovi ze Švamberka: o při jeho s panem Risenberským. V Krumlově 1491, 7. Mart. Orig. č. 3318. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! Psaní vašemu, což se do- týče pana Rizmberského*) oc, porozuměl sem, a píši jemu teď o to vedle všie po- třeby, aby to, což pobráno jest, všecko navrátil bez umenšenie; pakli by navrátiti nechtěl, ale na rukojmě dal. A já s panem Jencem**) že vám o to rok položiti chceme a vás o to vyslyšeti. Ten list jemu ať jest poslán. A jakož rady žádáte: já vám, pane bratře milý, jiného raditi neumiem, než abyšte nic nepočínali, ale čekali o to slyšenie, poněvadž pána našeho v zemi nenie; ježto v takových věcech, v JMti ne- bytí, máme viece hleděti na JMt, nežli by v zemi byl; však když slyšáni budete, vám se nic neukrátí. A jakož pomoci mé žádáte: však jste tiem jisti, což mi se ctí jest, že já vás v ničemž neopustím. I což dá odpovědi, list muoj odevrúc, tiem se zpravte. A jestli že nepropustí, ani na rukojmě nedá, dajte mi věděti, abychme na to některak jináč pomyslili. Ex Krumlov, fer. II. post dominicam Oculi anno Vok z Roznberka oc. oc LXXXXI°. Uroz. pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově oc, bratru mému milému. 1054. Král Vladislav Vokovi z Rosenberka a ostatním zprávcům král. Českého: aby ku pomoci jeho vypravili do Uher na žold 4 neb 5 tisíc lidu branného bez meškání. Pod Vyšehradem 1491, 19. Maji. Orig. č. .. .***) Vladislav z božie milosti Uherský a Český král a markrabě Moravský oc Urození, věrní naši milí! V pravdě sme seznali, že ste vy té pomoci, kteráž nám v Čechách svolena jest, veliký a první puovod a příčina byli: kterúžto věc my vám vší naší milostí nahrazovati míníme. Nynie pak abyšte věděli, že sme s lidmi žold- néřskými uhodili a jim zaplatili; kteréž bez meškánie k obehnání Bělehradu poslali sme. Při kteréžto věci znamenajíce, že se nepřátelé naši proti nám sílí, netoliko toho počtu lidí, ale mnohem většieho znamenitě potřebujem. A majíce v království Českém *) Půty či Viléma? **) Janem z Janovic, nejv. purkrabí. ***) Na ten čas nenalezen. Palackým opsán ve Třeboni r. 1826 a dle toho opisu zde vydán. Zmínku viz v D. Č. V. 1. 316 pozn. 280.

Strana 59
Dopisy z roku 1491. 59 a zvláště u vás zvláštní dóvěření, že vy nás v naši potřebu neopustíte: žádáme vás s velikú pilností i úplně vám věříme, že vy sami na tom budete, i také jiné z pánuov i z rytieřstva k tomu povedete a těch cest a prostředkuov pohledáte, skrze kteréž by některá summa peněz spěšně sebrána býti mohla; a na ty penieze aby bylo při- jato, nemuož-li býti V M ale konečně IIII M lidí; a ti lidé aby nám což najspieše býti muože posláni byli. Kteréž bychom my ku potřebě naší obrátili tu, kdežby nám viece nynie užitku a dobrého zpuosobiti, než potom, bychom to dvé lidí od vás po- slaných měli. Nebo abyšte věděli, že ty cesty před rukama máme, když nám ti lidé od vás posláni budú, že sobě skrzě ně mnoho dobrého přivedeme, ježto se ta věc království Českému zvláště hoditi muože; a zase zmeškáme-li ten čas, snad potom nebudeme moci tak snadno jako nynie k tomu přivésti. A protož vám věříme, že vy jakožto ti, kteréž sme z dávna poznali, že nás věrně milujete a dobrého našeho je- dnati nepřestáváte, tu věc tak před se vezmete, aby nám vždy, což najspieše býti muože, svrchudotčený počet lidí poslán byl. A jakú kto kolivěk z vás neb z jiných pánuov a z rytieřstva summu na tu věc dá a založí, takovú sobě zase z svrchudo- tčené berně vezme. Kdežto o vás nepochybujem, že vy povážíce toho, co nám do- brého skrze ty lidi přijíti muože, skutečnú pilnost k tomu přiložíte, aby nám vždy zjednáni a posláni byli. Nebo jistě vězte, že nám takovú libost v tom okážete, jako ste nám jakž ste živi kdy co k vuoli učinili a povolného okázali. A my také na to tak mysliti chcme, aby taková vaše povolnost v zapomenutie u nás nebyla, ale milo- stivě a skutečně nahrazována byla. Nebo takovým vaším příkladem jiní poddaní našich království k témuž hnuti budú; ježto skrze to nám se mnoho užitku a dobrého stane. Dat. pod Vyšehradem, ve čtvrtek před hodem Ducha svatého, království našich Uher- Commissio propria domini Regis. ského prvnieho a Českého dvadcátého léta. Urozeným Vokovi z Rosenberka, hajtmanu královstvie Českého, Janovi z Janovic a z Petrspurka, najv. purkrabí Pražskému oc, Jindřichovi z Hradce, najvyššímu komorníku královstvie Českého, věrným našim milým. 1055. Jindřich z Hradce Henrichovi ze Švamberka: děkuje mu za lososa a zakazuje se vším přátelstvím i odplatou. V Jindřichově Hradci 1491, sabbato in vigilia Penthecostes /21. Maij. Orig. Fam. Neuhaus. Tištěno v Sedláčkových Hradech a zámcích IV. str. 22. č. 5.*) 1056. Purkrabí Hlubocký Vokovi z Rosenberka: o sporu s panem Týnským. Na Hluboké 1491, 17. Oct. Orig. č. 3321. Urozený pane, pane milý! Službu svú vzkazuji VMti. Oznamuji VMti, že *) V orig. stojí „z lososu vám ... děkuji a za veliký vděk jej od vás přijímám“. 8*

Strana 60
60 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526 Týnský*) měl na rukojmiech člověka pána mého JMti**), Zejzara, pod úřadem mým, od několika let, a vdy mu se stavěl na sv. Havla i teď mu se stavěl opět; i poslal sem s ním služebníka pána mého JMti, Vaňka Čerta, žádaje, aby jeho propustil, a dá-li mu z čeho vinu, že mu práv bude; přes to jest jej vsadil a sedí. I milý pane! VMti věřím, že ráčíte psáti panu Týnskému, ať člověka pánu mému JMti propustí, a vdy, dá-li mu z čeho vinu, že mu práv bude: neb sem já člověku roz- kázal, aby se nevyrukoval. Ex Hluboká, feria II. ante festum s. Lucae ev. anno Vojtěch z Jivovice, purkrabie na Hluboké. OC XCI. Uroz. pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému. 1057. Petr z Rosenberka Henrichovi ze Švamberka: zpráva o pokoji uzavřeném mezi císařem Fridrichem, králem Maximilianem a králem Vladislavem. V Krumlově 1491, 17. Nov. Orig. č. 3323. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře muoj milý! Vědětiť vám dávám noviny dobré, kteréž sú nám dnes přišly, že mezi ciesařem a králem Římským JMtmi a králem pánem naším milostivým konečná smlúva. Datum Krumlov, fer. V. ante Petr z Rosenberka. s. Elisabeth anno oc LXXXXI°. Uroz. pánu, panu Henrichovi z Švanberka a na Zviekově, bratru mému milému. 1058. Vok z Rosenberka Henrichovi ze Švamberka: doufá shledati se s ním na sněmu nejprve příštím. V Krumlově 1492, 4. Mart. Orig. č. 3327. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře milý! Věděti vám dávám, že z daru pána Boha všemohúcieho domuov jsem se ve zdraví vrátil. A jakož má býti sněm obecní o suchých dnech najprv příštích, k kterémuž za to mám, že ste obesláni: zdáť mi se dobře, abyšte na něm byli a toho nižádným během neobmeškávali. A tu pak se spolu shledáme, a já vás o vašich věcech šíře zpravím a s vámi rozmluvím. Rád bych, abyšte se ve zdraví dobře jměli. Ex Krumlov, dominica Translationis s. Wenceslai anno oc LXXXXII°. Vok z Roznberka oc. Uroz. pánu panu Henrychovi z Švanberka a na Zviekově, bratru mému milému d. 1059. Vok z Rosenberka Henrichovi ze Švamberka: o osazení fary v Kaplici. Na Krumlově 1492, 6. Mart. Orig. II. 85, 1, b. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře muoj milý! Vězte, že jest farář Kaplický umřel; ale poněvadž poddacie té fary příslušie knězi opathovi Milevskému **) Viléma z Pernšteina. *) Jan Čabelický ze Soutic.

Strana 61
Dopisy z let 1491 a 1492. 61 a tak dále vám, poněvadž pánem toho zbožie jste: prosím vás, mluvte s knězem opathem o to a přičiňte se k tomu, ať by ta fara byla podána knězi světskému a zvláště zejmena knězi Mathějovi, bratru Jíry za rathouzem, měšťana mého v Kru- mlově, jenž kněz dobrý a hodný jest. Věřím vám, že to pro mě učiníte. Ex Crumlov, feria III, carnisprivii, anno oc LXXXXII°. Vok z Roznberka oc. Uroz. pánu, panu Henrichovi z Švanberka a na Zviekově, bratru mému milému. 1060. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: má-li syna svého Jana vzíti ze služeb vévody ba- vorského Albrechta. Na Leštně 1492, 22. Martii. Orig. Fam. Sternberg. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Prosím vás, dajte mi znáti, co se vám zdá, dokonce-li mám synu svému od kněze Albrechta odpuštěnie vzieti, či tak, aby mohl ještě někdy tam na čas přijeti; nebť sem chtěl služebníka svého vedle rad kněze Albrechta k synu svému poslati, aby sem přijel. A tušíte-li, budú-li tu raddy kněze Jiříkovy, prosím vás, dajte mi znáti, aby se pro ně k tomu připravil. Ex Lesstien, feria V. ante dominica Oculi annorum oc XCII°. Petr z Šternberka oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka oc, švagru mému milému. 1061. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o poselstvi ke králi. Na Leštně 1492, 3. April. Orig. Fam. Rosenberg 21. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Prosím vás, dajte mi to znáti, máte-li úmysl koho k králi JMti poslati, že bych já také k JMti poslati chtěl o své některé potřeby. Pakli byšte nejměli úmysla poslati, vězte, žeť já k JMti poslati musím. Bude-li vám také která potřeba, dajte mi to znáti, nebo já tiem po- selstvím k JMti meškati nemohu. Odpovědi žádám. Dán na Leštně, v úterý po ne- děli družebné oc XCII°. Petr z Šternberka oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka a na Krumlově oc, hejtmanu královstvie Českého, švagru mému milému buď. 1062. Wolf z Janovic Vokovi z Rosenberka: ohlašuje, že jízda jeho do Němec, kterouž má před sebou, v ničem nemá býti proti králi ani proti zemi. Na Risenberce 1492, 15. Maji. Orig. č. 3331 a. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! VMti oznamuji jakožto pánu a hauptmanu na krále JMti miestě, že nyniečky s některým počtem lidmi ven

Strana 62
62 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. pojedu, ježto v tom nemá nic býti proti králi JMti, ini poddaným JMti, ini proti VMti. A jestliže by co bylo proti králi JMti, aneb proti VMti, aneb proti všem poddaným JMti, a od VMti obeslán byl, nechtěl bych tam přes vuoli VMti ostati. I VMti prosím, jakožto pána na se laskavého, že VMt ráčíte mi tu věc milostivě vážiti, abych potom VMti mohl toho tiem lépe zaslúžiti. Datum ex Ryzmberk, fer. III. Wolf z Janovic a na Ryzmberce. Sophiae annorum oc LXXXXII°. Urozenému pánu, panu Okovi z Rozmberka a na Krumlově, najvyššiemu hauptmanu královstvie Českého, pánu na mě laskavému. 1063. Vok z Rosenberka Wolfovi z Janovic: odpovídá k předešlému listu. V Krumlově 1492, 17. Maji. Koncept č. 3331 b. Služba má, pane Wolfe milý! Jakož mi píšeš, že s některým počtem lidí ven pojedeš, ježto v tom nemá nic býti proti králi JMti pánu našemu ani poddaným JMti oc: tomu sem porozuměl. A poněvadž tu věc tak před sebú máš, jakož píšeš, velmie to rád slyším, že se v tom máš slušně proti králi pánu našemu JMti i také proti koruně. Dajžť pán Buoh štěstie, tohoť přeji s pravú věrú jako přieteli svému dobrému. Ex Krumlov, fer. V. post s. Sophiae anno oc LXXXXII°. Vok z Roznberka oc. Urozenému panu Wolfovi z Janovic a na Ryzmberce, přieteli dobrému. 1064. Petr z Rosenberka Henrichovi ze Švamberka: žádá o směnu peněz na uhersko, protože s králem proti Turkům pojede. Na Krumlově 1492, 27. Jun. Orig. č. 3333 a. Pane bratře muoj milý! Prosím vás jakožto bratra svého milého, že mne neráčíš v této mé pilné potřebě opustiti: jestliže máte šest set zlatých uherských za osm set zlatých rýnských vyměniti, že ráčíš učiniti; a dajte mi znáti prosím po tomto poslu. Neb nemeškaje [k] králi JMti pojedu a tu s JKMtí proti Turkóm potáhnu. I znajíce takovú mú pilnú potřebu, prosím, nerač mne opúštěti, jestliže máte. A po- muože-li mi pán Buch ve zdraví se vrátiti, vám se zase rád vším přátelstvím, což mi možného bude, oplacovati chci. A jestli vám co potřebie při králi JMti, dajte mi znáti po tomto poslu; nechciť práce pro vás své v tom litovati. Datum Krumlov, Petr z Roznberka oc. fer. IIII. ante s. Petri et Pauli ap. a. d. oc LXXXXII. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švanberka a na Zviekově oc, bratru mému milému.

Strana 63
Dopisy z roku 1492. 63 1065. Rotmistři černé roty uherské Jindřichovi z Hradce: děkují za jeho přímluvu ke králi i pánům uherským. V Budíně [1492], 28. Oct. Souč. opis č. 3336. Službu svú vzkazujem VMti, urozený pane a pane nám příznivý! Slyšali sme o VMti, že VMt psaním svým přimluviti se ráčili k králi, pánu našemu milostivému, o vězení a příhodě, kteráž se jest nám stala. Z toho VMti všickni věrně děkujem jakožto pánu na se laskavému; i ještě VMti prosíme, že VMt ráčíte se k tomu mieti jako pán spravedlivý, což budete nám VMt v tom dobrého moci učiniti, že to učiniti ráčíte; a my VMti buohdá míníme toho zasluhovati. A také račte VMt věděti, že páni Uherští na nás takové škody počítají, ješto bohdá tím vinni nejsme, že jsme slúžili věrně a právě pánu našemu, jakožto na dobré lidi slušie. Již nám tepruv vinu dávají, když nás jim třeba nenie a majíce nás v svej moci: a prvé sú nám z ničehož viny nedávali, dokudž nás potřebovali. A ti páni, kteříž sú s námi od krále JMti uhozovali a jednali, o to sú s námi přísně mluvili, abychom dolouv táhli pro vobranu té země i všeho křesťanstva. My jsme to povolně rádi udělali: a v tom se jest nám to stalo. I vždy VMti prosíme jako pána, že VMt ráčíte od nás jiných pánuov českých JMti prositi, aby vedle VMti k králi JMti i k pánuom uherským přimluviti se ráčili, abychom my svého závazku prázdni mohli býti. Neb sme toho nikdy neprovinili proti pánu svému ani proti pánóm uherským toho, což sú nad námi učinili za naši věrnú službu, kterúž sme jim činili. Dán v Budíně, v neděli na den svatého Šimoniše Judy.*) Rotmistři i z rot všickni dobří lidé jízdní vojsky Černé. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Hradce oc, pánu nám příznivému. 1066. Vok z Rosenberka Budějovským: o měšťana jich Migale. V Krumlově 1492, 2. Nov. Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní súsedé milí! Psaní vašemu, což se Migale spoluměštěnína vašeho dotýče oc, porozuměl jsem. A vězte, že v tento čtvrtek najprv příští [8. Nov.] v Třeboni budu; pošlete tu ke mně jednoho svého, a já vám tu dám na vaše psanie odpověď konečnú. Datum Krumlow, feria VI. post Omnium Sanctorum Vok z Roznberka oc. anno oc LXXXXII. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. *) Částečně v D. Č. V. 1. 328.

Strana 64
64 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1067. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: přeje mu, že jízdy do Prahy přestanou; o návštěvách na Krumlově. Na Leštně 1492, 11. Nov. Orig. Fam. Rosenberg 21. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Jakož mi píšete, že nynie u mne nebudete a že vaše jiezda nynie do Prahy nebude oc: tohoť já vám rád přeji, že té binayczky [sic] do Prahy prázdni budete, neb žádný zisk vám toho nenie. A píšete mi také, že bude u vás pan hrabě Šamberský, ale nepíšete mi který den; neb kdybyšte mi před časem znáti dali, rád bych se byl k vám vypravil a s ním se seznámil. A také teď nynie byl jest u vás pan Prišink*); také jste mi o tom nic znáti nedali, ježto to znáti muožte, žeť bych se s uoběma s pravú věrú rád seznámil. Dán na Leštně, v neděli na den sv. Martina oc XCII°. Petr ze Šternberka oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka oc, hajtmanu království Českého, švagru svému milému buď dán. 1068. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: lituje odjezdu jeho ke králi, a touží ještě na cestě v Hradci s ním se shledati. Na Leštně 1492, 7. Dec. Orig. Fam. Rosenberg 21. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Jakož mi píšete o vozníky: i teď je vám posielám, ale bojím se, že se vám ten jeden slepý na cestu hoditi nebude. O vašem nynie odjezdu přieliš velmi nerad nynie slyším, neb bych vás byl pilně potřeboval nynie v Praze. A o pana Petra, neviem, jestli možné prositi, poněvadž sami doma nebudete. Neb vězte, že ta naděje jest, že bych jměl tu s strýci svými smlúván býti. A druhé soud s tú arcibabú, tuším že na mě přijde. A ještě třetí kus najpilnější, kterýž se psáti nehodí; než bych věděl, který byšte den v Hradci býti jměli, mohl-li bych stačiti, přijel bych tu k vám; neb tam, kdež vy jeti máte, nětco byšte toho porovnati mohli. A na to teď k vám Přibylku posielám, abyšte mi zase znáti dali, mohli [sic] bych tam k vám přijeti. Pakli bych se s vámi shledati nemohl, ale napřed králi JMti službu mú poddanú poviete a naposledy zavřete, že mi ještě má suma dána nenie. Také, milý pane švagře, odpustíte-li pana Petra ke mně, nechžť mi Jindřiška**) s sebú přiveze. Také vězte, že již s maym panem švagrem Joštem***) všickni napořád utěšenie mámy a že se vel...†) bodné [sic] a za *) Jindřich Pruešenk z Hardeka. **) Druhorozený syn páně Vokův, narozený 1487 (zemřel již 1494). ***) Třetí syn páně Vokův nar. 1488. — Cf. Březan Č. Č. M. 1828 str. 76. †) Vytrženo.

Strana 65
Dopisy z let 1492 a 1493. 65 bílé pacholátko dělá. Zdařiž vám milý [Buoh] vašie cestě. Dán na Leštně, v pátek Petr z Šternberka. před Početím bl. p. Marie matky božie oc XCII. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka oc, hejtmanu královstvie Českého, švagru mému milému. 1069. Vodňanští Vokovi z Rosenberka: prosí o zapůjčení kata. B. m. 1493, 27, Jan. Orig. č. 3342. Urozený pane, pane na nás laskavý! Službu naši VMti vzkazujem. Tajno MtiV. nebuď, že sme některé zločince, kteříž proti spravedlivosti ruce ztahovali, tu kdež ztahovati neměli, zjímali, úmysl majíce, to zlé přetrhnúti a je skrotiti. VMti jako pána, pána na nás laskavého prosíme, že nám popravce těch zlých lidí pójčiti ráčíte pro naše odsluženie. Za odpověď MtiV. prosíme po tomto poslu, aťbychom uměli se zpraviti. Datum dominico post Conversionem b. Pauli anno dni oc XCIII. Purkmistr a rada města Vodňan. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu na nás laskavému. 1070. Neznámý pánům z Rosenberka: aby starali se o narovnání Čechů se stolicí apoštolskou. B. m. [1493.] Přepis č. 3345. Modlitbu svú vzkazuji, zdravie i šťastného bytu VMti pane, pane urozený přieznivě žádaje. Při těchto řečených postních [sic] sem nějakú nadějí byl potěšen o budúciem dobrým zpuosobu; a že z dopuštěnie božieho ta sladkosť obrátila se u veliké srdcí lidských zkyselenie, toho mi líto, znaje, že lid oboiem [sic — oborem) z lásky jest vypadl. Jiného neznám, než ránu boží pro hřiechy a pýchu vzniklú, a neznám by té zlobivosti ubývalo, ale přibývá, ač ne proti všem; neb znají lidé již přátely i nepřátely; panu bratru VMti i k vaší znám, že nenie nechuti oc. Po- kojně račte se mieti, jakož sem prve mluvil, osobně viec zviete. Však puokudž muožte, JMt krále a pána našeho račte napomenúti, ať majestátem svým ráčí upokojiti, a což jest v rozdielu mezi Čechy a mezi stolicí apoštolskú, ať rači v jednotu uvede, to mi M. M. se zdá, že lid upokojí; dajž pán VMti zdravie, jakož přeji.*) 1071. Pražané Petrovi z Rosenberka: o opatření koulí dělových. B. m. [1493], 3. Mai. Orig. velmi porušený č. 3352. Službu svú vzkazujem VMti, urozený pane, pane nám milostivě přieznivý, přieteli milý! Že VMt k našie žádosti ráčí tak pilnú, snažnú a skutečnú péči vésti *) D. č. V. 1. 343. Archiv Český X.

Strana 66
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 66 o ty kule, nám potřebné . . . . velmi a vděčně děkujem, na tom jsúce, zase ve všem možném VMti abychom se služební a povolní ... přátelstvím se oplatili. Kdež pak věděti ráčíte ot nás o mieře a o počtu těch kulí, oznamujíce při tom . . . . . denská jest dělána, chtěli-li bychom my po tolikéž dáti, nás se optávajíce oc. I račtež VMt věděti . . . . . sto do větčieho a tolikéž do menšieho kvartunu, a mieru dieru jednoho každého z nich teď VMti ... ten mistr dostatečně bude moci spraviti. Však proto za to prosíme, nechť jich najprvé toliko deset udělá .... . . . a nám k ohledání a k zkušení pošle, budú-li tak dobře a v tref, tehdy my hned psáti budem, aby předse . . . . . bylo, tehdy též oznámíme, aby nebo větší anebo menší dělal. Což se pak záplaty dotýče, pokudž VMt .... . všemu dosti učiníme rádi. Datum feria VI. die Invencionis s. Crucis. Purkmistr a rada Starého města Pražského. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu nám milostivě přieznivému a příteli našemu milému. Pečeť poškozena. 1072. Svědectví Mikuláše Plznéře o mostu u Lomnice, kdo jej stavíval a bořil od časův Žižkových. Ve Třeboni 1493, 6. Maji. Orig. č. 3353. Já Mikuláš Plznéř, obývající v Lomnici, vyznávám tiemto listem přede všemi, kdež čten aneb čtúcí slyšán bude, že v pravé pravdě pamatuji od let osmdesáti: v pátek Žižka do Lomnice vpadl a dobýval až do pondělka, a v pondělí tu smlúvu udělal, a ležel do třetího dne, a potom táhl přes ten most k Bystřici; a udělal Žižka hajtmana na hradě Lomnickém Roháče; i dobyl jest také i Bystřice, a odtud táhl k Svinóm a dobyl tu hradu. A potom pan Krajíř táhl na Budějovice a byl tu hajt- manem, a odtud táhl k Lomnici a vypálil městečko. A tu pán z Rosenberka, pan Oldřich, obehnal Lomnici. A potom po roce, aneb po dvú letú, pan Jindřich Strážský dělal ten most, i zbořen jest; a pán z Rosenberka s panem Strážským svolivše se, i dělali ten most zase, a potom opět zbořen jest; a Janda, kterýž ještě živ, ten z šacuňku most dělati musil zase, a tiem se z vězení vyplatil*). A to se tak v pravdě stalo. A kdež by toho koli potřebí bylo, chtěl bych zústně znáti i za to zpraviti, bych měl smrt trpěti. A tomu na svědomie a pro lepší upevněnie prosil sem urozeného panoší Ctibora Kočky z Miloňovic, hajtmana ty časy na Třeboni, a Jindřicha Čakovce z Bohušic, že sú k tomuto mému seznánie své pečeti přitiskli sobě a svým erbóm beze škody. Dán v Třeboni, v pondělí před sv. Stanislavem, leta božieho tisícého čtyřstého devadesátého třetího. (L. S.) (L. S.) *) Cf. A. Č. VI. 148 č. 29, 149 č. 31.

Strana 67
Dopisy z roku 1493. 67 1073. Jindřich z Hradce Budějovským: aby propustili lidi pana Vácslava z Vrchovišt. V Jindřichově Hradci 1493, 20. Mai. Orig. v arch. musejním. Služba má, múdří a opatrní páni přietelé milí! Psal jsem vám prve, což se lidí kmotra mého pana Václava z Vrchovišt dotýče, žádaje na vás, aby byli propu- štěni. Teďť již opět vznesli na mne úředníci jeho, že ještě nejsú propuštěni; kdež sem já se jiného nedomnieval, než že jste je na žádost mú propustili. Milí přietelé! Ještě vás za to žádám a prosím, že je k žádosti mé propustíte bez dalšiech nákladuov a pracování, plné doufání k vám maje, že to pro mne učiníte. Ex Nova Domo, feria II. post Ascensionem Salutis anno oc 93. Jindřich z Hradce, najvyšší komorník království Českého. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovského, přáteluom a súseduom milým. 1074. Král Vladislav Vokovi z Rosenberka: o zrušení krčem nově povstalých v jeho kraji. V Budíně 1493, 6. Nov. Orig. č. 3359. Vladislav z božie milosti Uherský, Český oc král a markrabě Moravský oc. Urozený věrný náš milý! Došlo jest nás, kterak v tom kraji vokolo tebe mnohé nové krčmy jsú zaraženy, ježto sú prvé na těch miestech nebývaly; z kterýchž zlo- dějstva i jiné neslušné věci vycházejí. I porúčieme my tobě, jakožto hajtmanu a oprávci toho kraje, aby takové nové krčmy zkazil a jich zarážeti nedopúštěl; než toliko staro- dávních obyčejných krčem aby užíváno bylo, a žádný nových krčem bez našeho po- volení aby neusazoval. Nepochybujíce, že se v tom tak zachováš, jakožť píšem, znaje, že jest to vuole naše. Dán na Budíně, v středu před sv. Martinem, let království našich Uherského čtvrtého a Českého třímezcietmého léta. Ad mandatum d. regis. (L. S.) Uroz. Vokovi z Rozmberka, hajtmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému. 1075. Vok z Rosenberka králi Vladislavovi: vzdávaje se hejtmanství královského i panství svých pro nedostatek zdraví, poroučí bratra svého Petra na místo své. Na Krumlově 1493, 5. Dec. Koncept č. 3361. Najjasnější králi a pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VKMti napřed vzkazuji. — Milostivý králi! Jakož sem VKMti znáti dal po panu Petrovi, bratru svým, že hajtmanstvie VKMti vzdávám: VKMti dávám znáti, že pro nedo- statek zdravie svého již sem panstvie svého i také miesta postúpil bratru svému panu Petrovi z Roznberka. Tu věc VKMt znajíc, račte opatřiti a pánóm do súdu 9*

Strana 68
68 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. znáti dáti, aby pan Petr z Roznberka, bratr muoj, byl do súdu a na miesto mé přijat buohdá k suchým dnóm postním; neb k těmto nynějším vánočním ještě já sám pojedu. A milostivý králi! VKMti pana Petra, bratra svého, porúčiem a prosím VKMti, abyšte ráčili pánem jeho milostivým býti. A poněvadž jest VKMti vždycky rád slúžil, nad to pak již VKMti se vší poddaností slúžiti bude jako pánu svému milostivému. A já ačkoli sem již bratru svému panstvie i miesta svého podstúpil, všakž proto vždycky VKMti chci rád slúžiti jako pánu svému milostivému, tak jakož sme všickni vždycky VKMti rádi slúžili a buohdá slúžiti budem. Datum Krumlov, fer. V. Vok z Roznberka oc. ante s. Nicolai anno oc LXXXXIII. 1076. Smlouva Petra z Rosenberka s Karlem z Mladějovic o purkrabství Krumlovské. B. m. 1493, 19. Dec. Orig č. 3362. Léta od narozenie syna božieho tisícieho a čtyřstého devadesátého třetieho ve čtvrtek před svatým Tomášem apoštolem božím, stala se jest smlúva dobrovolná mezi urozeným pánem, panem Petrem z Roznberka s jedné a Karlem z Mladějovic strany druhé o chovánie zámku Krumlova, takže svrchu psaný Karel má chovati zámku Krumlova a býti sám druhý jiezdný; item má mieti jedenádct holomkuov branných, šest hlásných, dva vrátná; těm on má službu i stravu dávati. K tomu má na své stravě chovati osoby dále psané: pana Kunráta*) s pacholetem, kněze pí- saře,**) Slepičku, Kubu fišmajstra, Matěje fišmajstra, a těm fišmajstruom pacholka, Matěje starého lovčieho, a Havla karníka. A pan Petr svrchupsaný JMt má Karlovi svrchupsanému od takového chovánie dávati na každý rok hotových peněz puolčtvrta sta kop grošuov míšenských, polovici na sv. Jiří najprv příští, tehdáž když se v zámek uvieže, a druhú polovici na sv. Havel hned potom příští. A k tomu má JMt při- dávati tyto věci dole psané: žita dvě stě čebruov, ovsa čtyři sta čebruov, pšenice dvadceti čebruov, máku devět čebruov bez puol čtvrtně, slepic deset kop, vajec šest- mezcietma kop, sýry úročnie k Krumlovu všecky, ryb osm čebruov, tunu herynkuov, sena třidceti vozuov. K tomu má držeti dvuor Kvietkuov s jeho příslušenstvím, lúky všecky, kteréž páně Mti příslušejí od chobotu rybníka až do Dobrkova, k tomu past- viště; a k tomu dvoru roboty Latranské, Kladenské, Dobrkovské, Přelštické a Zá- horkovské. Haltéře má všecky držeti, kromě toho kamenného; potok od jezu nad haltéři až do Českého Chřenového; item rybáky na Vltavě čtyři; item lesu ke dvoru a k zámku, což k palivu potřebie, v horách, tu kde jsú prve brali, a ke dvoru aby brali drva tu, kdež jsú prve brali. Také sobě bude moci dáti zastřeliti tré zvieřat na každý rok. A kteréž potřeby jemu od páně Mti jsú na zámku a ve dvoře po- *) Snad z Petrovic. Cf. Sedláček III. 53. **) anebo: kněze, písaře.

Strana 69
Dopisy z let 1493 a 1494. 69 stúpeny, ty jsú zvláště poznamenány na jiným listu, i také což se osenie dotýče. Ty všecky věci bude povinen zase páně Mti postúpiti a navrátiti bez umenšenie, když by zámku měl zase JMti postúpiti. Také toto zvláště vymluveno jest, jestliže by se paně JMti zdálo zámek svrchupsaný jináč opatřiti, aneb že by svrchupsaný Karel jeho déle chovati nechtěl, tehdy mohú a mají sobě obapolně rok napřed věděti dáti, a to při sv. Jiří toliko. A po vyjití toho roku svrchupsaný Karel má toho zámku paně Mti postúpiti se všemi potřebami i s tak mnoho osením, jako jemu postúpeno jest. Tomu na svědomie svrchupsaný pan Petr z Roznberka JMt a Karel z Mladě- jovic své vlastnie pečeti přitiskli jsú k tomuto listu. Stalo se léta a dne, jakož svrchu- psáno stojí. Také má lovuov zaječích užívati v Křichovce [sic], v Hašlovicích a v Polném. 1077. Pavel Malovec hejtmanu Soběslavskému: o Němce v Černovicích usedlého. V Táboře [1493—1499, 14. Febr.] Orig. Fam. Malovec. Službu svú vzkazuji, urozený pane hajtmane, přieteli můj milý! Jakož sem prve psal o toho Němce, kerýž se přikázal do Čěrniovic, žádaje, aby mi se od něho spravedlivě stalo: i prosím, milý pane hajtmane, daj mi znáti, k vám-li, čili ku pánu purkrabí Chúsnickému mám o to hleděti; a kde a kdy mi o to rok složen bude, dajte Pavel Malovec z Pacova. mi znáti, za to prosím. Dán na Tábořě. Urozenému panu Václavovi z Třebomyslic, hajtmanu na Soběslavi, přieteli mému milému. 1078. Jindřich z Hradce Budějovským: o propuštění Václava Aude. V Jindřichově Hradci 1494, 6. Jan. Orig. v archivu musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni a přátelé moji zvlášť milí! Zpraven sem, že byšte při tomto času měli v vazbě vaší některakého Václava řečeného Aude, jej z některých příčin a příhod treskcíce. Páni a moji zvláště milí přátelé! Jakžkolivěk ta věc jemu přihodila se jest, prosímť, jako mých zvláště milých přátel, že s ním na tuto mú přímluvu milostivě naložíte a že jemu hrdlu nic neučiníte, a jestli možné, že jej na rukojmie dáte. Ač nevím, jaká věc jest, ale však proto porozumievám, žeť malé proviněnie nenie. A protož za milost jemu prosím, úplně věře, jako pánóm a mým zvláště milým přátelóm, že to pro mne učiníte. Nova ex Arce, f. II. post [sic] Circumcisionem [přetrženo] Purificationem domini anno oc 94. Jindřich z Hradce, najvyšší komorník královstvie Českého. Múdrým a opatrným pánóm, purgermistru a raddě města Budějovic Českých, přátelóm mým zvláště milým.

Strana 70
70 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1079. Jiřík z Násilé Petrovi z Rosenberka: o sledníka. Na Hrádku [Křivoklátě] 1494, 24. Mart. Orig. Fam. Násilé. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane na mě laskavý. Napřed bych VMti rád přál, abyšte VMt zdrávi jsúce, dobře se měli. A milý pane! VMti prosím a věřím, že napřed pro krále JMt i pro mú službu učiníte a pošlete mi mladého psa slednieka k strojení, a já VMti potom chci za toho jiné čtyři poslati. Plné doufánie mám, že to ráčíte učiniti a tomuto Linhartovi kuchaři, JKMti služebníku, ráčíte fedrovní list dáti, aby on mohl svých přátel bez překážky dojíti. A já VMti toho chci rád odsluhovati jakožto pánu na se laskavému. Ex Hrádek, feria II. ante Anuncia- Jiřík z Násilé, purkrabie na Hrádku. cionis Mariae, annorum 1494. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozumberka, najvyššiemu hajthmanu královstvie Če- ského, pánu na mě laskavému. 1080. Purkrabí Choustnický Hrobskému: zapovídá lovy a myslivost. Na Choustníce 1494, 8. April. Orig. II. 38, 1. Pane Hrobský, věz, že pán JMt ráčil mi rozkázati, abych všechněm lovy a myslivosti zapověděl: i to věda, aby prázden byl a svým všechněm přikázal slu- žebníkóm i lidem, aby prázdni byli pod úřadem mým. Pakli by přes to zapověděnie který usvědčen neb zastižen byl a kterému se co přihodilo, žeť bych nechtěl ničímž vinen býti. Datum Chúsník, feria III. post s. Ambrosi, anno oc XCIIII°. Václav z Třebomyslic, purkrabie na Chúsníce. 1081. Petr z Rosenberka Henrichovi ze Švamberka: aby neosazoval jisté hory proti knížeti Albrechtovi Bavorskému až do rozeznání sporu jeho. Ve Veselí 1494, 1. Jul. Orig. č. 3366. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře muoj milý! Jakož mi píšete, kterak jest hajtman kněze Albrechta JMti mluvil s úředníkem vaším Domažlickým, aby ta hora osazována nebyla oc: Pane bratře muoj milý! Po poselstvie vašem, kteréž ste mi po panu Děpoltovi*) učinili, psal mi pan Jenec, což se té hory dotýče, že se jest kněz Albrecht k tomu poddal a ohlásil poselstvím svým, aby ta hora osa- zována nebyla až do rozeznánie a ohledánie, jestliže příslušie k koruně České čili do Bavor, při tom mně zdánie své oznamuje, že by dobré bylo, aby takové poddánie *) z Lobkovic?

Strana 71
Dopisy z roku 1494. 71 od JMti přijato bylo, a při tom mne žádaje, abych k vám sám přijel a s vámi o to rozmluvil, abyšte tomu poddání obvykli a v tom se v pokoji zachovali. I odepsal sem jemu na to, na prvnie mé psanie jemu ukázav; a dokudž sem nezvěděl, jakú jest kněz Albrecht JMt na to nám hajtmanóm dal [sic], nepsal sem vám nic o tom až do sie chvíle. Ale, milý pane bratře, poněvadž se kněz Albrecht JMt k tomu poddává, jakož svrchu dotčeno jest, a ředitelóm zemským se zdá, že takové poddánie nenie neslušné: mněť se zdá, i také vám radím, abyšte takového osazenie nechali a takového poddánie nezamietali. Neb poněvadž ta věc má ohledána a rozeznána býti, kam ta hora příslušie, tiem vám na vaší spravedlnosti nic zkráceno nebude, ani vám také ta věc od JMKské bude v čem připisována, že by vámi co bylo ob- meškáno, když se zpravíte zdáním ředitelóv zemským [sic]. Pakli by přes to kněz Albrecht JMt na vás mocí sáhl: jináč já tomu nevěřím, že netoliko od přátel svých, ale také od všie země v tom opuštěni nebudete. Ex Vesele, fer. III. ante festum Visitationis S. Mariae anno oc LXXXXIIII. Petr z Roznberka oc. Urozenému pánu, panu Henrichovi z Švamberka a na Zviekově, bratru mému milému. 1082. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka hejtmanu a ostatním zprávcům království Českého: omlouvá meškání své přijeti do Čech, jehož příčiny kancléř Jan z Šelnberka jim vyloží, i schvaluje působení jejich ve věcech českých. Na Dolním Bělehradě 1494, 5. Nov. Orig. č. 3368. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. oc. — Urození a stateční, věrní naši milí! Jakož nám najprvé píšete oznamujíc, kterak jest valní sněm držán byl, a pan kancléř že jest na něm od nás poselstvie dál a ve všech artykulích vyslyšán jest; a když ste na tom několiko dní seděli, že ste nic nezjednali, než na vás a na městech že jest v tom nic nescházelo, jediné na rytieřstvu, kteříž pověděli, že nic jednati nechtie až do příjezdu našeho oc: Kdež sme všemu dobře porozuměli a to potřebně vážili, a jiného nevieme, než že na příjezdu našem do království toho všecky věci užitečné, též zase nepřijeli-li bychme tam brzo, škodné zakládáte. I muožete nám toho v pravdě věřiti, což zde kolivěk jsúce příjezdem svým k vám meškáme, žeť sme toho z úmysla ani z které lehké a malé příčiny neučinili a nečiníme, než z přieliš pilných a znamenitých potřeb, kteréž bychme vám nynie vypisovati jměli, dlúhá by věc byla. Než píšeme vo tom poněkud urozenému Janovi z Šelnberka oc, a z velké strany jemu prvé o těch potřebách vědomo jest; kterýž vás toho zpraví, ješto skrze to poznáte, že vám smyšlené věci nepíšeme. A poznajíce ji, věříme vám jako věrným našim milým, že pro naše a královstvie toho dobré a užitečné tu pilnost a snažnost jmieti budete, aby bez ruoznic a nesnází státi a trvati mohlo, až dá-li Buoh do pří- jezdu našeho, kterýmž, jakž zde jediné těch potřeb našich, (na kterýchž nám přieliš

Strana 72
72 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mnoho náleží), porovnáme, meškati ani prodlévati nebudeme, než tam se hned vy- pravíme a vám takové práce a pilnosti, kterúž pro naše a královstvie toho dobré máte, vší milostí a dobrým nahradíme. Též také v soudu zemském a komorniem, pokudž moci budete, pilnost mějte, aby přetržen nebyl; znajíc to, že by skrze to všickni zpuosobové a počátkové ke zlému otevřieni byli. Item, což se zámkuov pomezních kniežetstvie Slezského a královstvie Polského dotýče, píšem vo tom tak panu kancléřovi, aby s vámi vo to mluvil a vám otevřel, co v tom úmyslu našeho jest; ješto se tiem (za to máme) zpraviti moci budete. Item, což se té bouřky Horské,*) kteráž byla vznikla, dotýče, že ste ji srovnali a v dobrý konec uvedli, velmi jsme tomu rádi a vám děkujeme, že ste v tom práce nelitujíc, tak spěšně se k tomu přičinili a ty neřády a ruoznice přetrhli a zdvihli. Také my toho již mimo zřiezenie vaše oblehčovati nebudeme, ani viny na starém hofmistru bez rady vašie komu dáme. Item že ste nynie na miestě hofmistrově Jaroše Slona a Bartoše krajčieho posadili, dobře nám se to líbí. Než jakož dále píšete při- mlúvajíce vo Prokopa Kroupu, abychme jemu hofmistrstvie to dáti ráčili: i věztež, že sme porozuměli, kterak někteří z pánuov v brzkém času mají k nám v některých potřebách vysláni býti; protož, když zde budú a s nimi vo těch i vo jiných po- třebách rozmluvíme a zprávu vezmeme, chcme na to po nich odpověď dáti. Item, což se artikuluov, kteréž ste k našim prvnějším přidali, to nám se dobře líbí. Item, což se zágrovánie mědi dotýče, jakož nám píšete, žádajíce a radiece, abychme ji, uherskú i českú, sami zagrovali: i věztež, že se o to rádi poraditi chcme, a poznáme-li, že na tom užitek jaký jmieti budeme, rádi se k tomu podle rady a žádosti vašie přičiniti chcme. Item, kdež nám píšete vo kněze Albrechta Mnichovského, že žádá, aby pomezie a lesy, kteréž s korunú Českú má, ohledány byly, a na to vyslali: i dobře nám se to líbí, aby tam vysláno bylo a ty věci aby ohledány byly pro uvarovánie budúcích nesnází. Item, což se dotýče vyslánie rad od nás a koruny České k králi Polskému JMti a k koruně Polské: vězte, že my to s radú vaší rádi učiniti a k tomu se při- činiti chcme, aby to k koruně České, čehož nynie v drženie jsú, navráceno bylo. Jakož pak když vo to s těmi pány, kteříž k nám vysláni budú, rozmluvíme, širší vám odpověď po nich dáme. Dán na Dolniem Bělehradě, v středu po Všech Svatých, let království našich Uherského pátého a Českého XXIIII°.**) Commissio propria domini regis. Urozeným Petrovi z Rozimberka, hajtmanu, Vilémovi z Pernštejna, najvyššímu hofmistru, Jindřichovi z Hradce, najv. komorníku, Puotovi z Risenberka, najv. sudiemu, Jiřiemu Berkovi z Dubé, najy. sudiemu desk dvorských, a statečnému Albrechtovi z Leskovce, podkomořiemu královstvie Českého, věrným našim milým. *) Dačický I. 48. **) Částečně v D. č. V. 1. 373.

Strana 73
Dopisy z let 1494 a 1495. 73 1083. Závazek nemsty Václava Kocúrka z Přeštic, Jindřicha z Chrudimi, Jiříka z Bukovska, Tomáška z Písku a Jíry z Klatov, vězňů od Petra z Rosenberka propuštěných. V Krumlově 1494, v úterý před sv. Tomášem ap. [16. Dec.J. Orig. č. 3370. Obsah jako při čísle: 1014. 1479, 14. Dec. Pečeti urozeného panoše Kunráta z Petrovic a múdrých i opatrných Ondráčka Kustoše, Matěje Puklíka a Mikuláše Kychajple, měšťan Krumlovských. 1084. Petr z Rosenberka Budějovským: o výklad nálezu, kterýž mezi nimi učiněn byl o silnice. V Krumlově 1495, 27. Febr. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož píšete, že ste na silnice vy- slali podle privilegií vašich, chtiec těch hájiti oc, srozuměl sem. A muožte v paměti mieti, že jste některú chvíli některé z starších vašich o tu věc ke mně poslali; tu sem vám po nich odpověď dal, že v té věci najlépe jest, abychme obojí, já i vy, pánuov prosili, aby nám ten nález mezi námi učiněný vysvětlili, aby bylo gruntovně vědieno a známo, kde a puokud vám příslušie hájiti, aby skrze těch věcí nevědomost mezi námi ruoznice nepřicházely. Protož mně se zdá, abyšte tú věcí povzdrželi, a o Suchých dnech abyšte do Prahy o to vyslali; a tu nám obojím, k žádosti našie, aby nám ten nález vysvětlen byl, abychme nemněli, ale s dostatkem věděli, kterak se proti sobě v tom zachovati máme. Datum Krumlow, f. VI. post s. Mathiae ap. anno oc LXXXXV°. Petr z Roznberka 9c. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1085. Kamenický purkrabí Jindřichovi z Hradce: o sporu svém s lidmi Rosenberskými z Černovic. V Kamenici 1495, 22. Jun. Orig. č. 3373. Urozený pane, pane mně milostivě příznivý! Službu svú VMti vzkazuji a na VMt vznáším, kterak lidé z Černovic, lidé pána JMti pána z Rozmberka, rychtář i s jinými, člověku pána mého JMti*) z Lidmaně vzali sú mocí, mně na něj nic nežalovavše. I psal sem panu Václavovi,**) úředníku na Chúsnice pána JMti pana z Rozmberka, aby mi člověka pána mého JMti vydal, a jestliže by člověku pána mého JMti z čeho vinu dal ktožkoli, že bych já chtěl dosti od něho spravedlivého učiniti, což by kolivěk naň žádali. Takovú mi jest na to odpověď dal, že což jest učinil, že jest učinil vedle zřízenie země. I milý pane! VMti prosím, račte mi VMt *) Jan ze Šelnberka. Archiv Český X. **) z Třebomyslic? Cf. Sedláček IV. 85. 10

Strana 74
74 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. na to raddu a naučenie dáti; jestliže jest to zřízenie v zemi, i já toho rušitel ne- budu. A teď VMti odpověď, kterúž mi jest na mé psanie dal, posílám, jakož pak VMt tomu šíře porozuměti ráčíte. Ex Kamenic, feria II. [ante] s. Johannis bapt. Kříž z Rojičan, purkrabie na Kamenici. annorum oc 95. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Hradce, najvyššímu komorníku královstvie Če- ského oc, pánu mně milostivě příznivému. 1086. Purkrabí Třeboňský úředníkům Rosenberským na Krumlově: o záhubě, která se stala lidem páně, když jeli ku vzetí nevěsty. Ve Třeboni 1496, 14. Jan. Orig. č. 3375. Službu svú vzkazuji, urození páni a přietelé milí! Tajno vás nebuď, kterak nynie při těchto časích Ctibor Rúbík z Hlavatec s lidmi svými sebrav se, zamordovali sú pánu mému JMti člověka a druhého zsekali, ježto mám za to, že také ztěžka živ zuostane, podle zprávy těch lidí; a jiné zjímali a vězili, puokud se jim zdálo, i podnes je na rukojmích mají a to žádné jiné příčiny k nim nemajíce než tuto: že lidé pána mého JMti, majíce nějakú námluvu s kmetičnú jeho, přijeli sú k jejiemu přiřčení, a tu ji vzemše, jakož obyčej jest všudy, chtějiece s ní k oddávánie jeti: tu týž Rúbík i s lidmi svými honil je a bil je, puokud se jemu zdálo, a jímal; ježto mi se zdá, že se pánu mému JMti i lidem JMti takového mordu a zlehčenie státi nemělo, neb týž Ctibor Rúbík to dobře vie, jaké jest zřiezenie v zemi této. Ježto mi se tak zdá, by mu co lidé pána mého JMti co učinili, že by jemu to mohlo jinak napraveno býti, ne takovým mordem. I milí páni a přietelé! Prosím já vás, že vy to pro pána mého JMt učiníte a mně k té věci raditi budete, co a kterak bych já s tú věcí počínati měl, neb mi jest od JMti skrze Ondráška vzkázáno, byla-li by jaká potřeba JMti, abych se k vám o to utéci uměl. Protož znajíce takovú věc, věřím vám, že mi to psaním vaším rozumně dáte znáti. Ex Třeboň, feria V. ante Jiřík z Vokotok, purkrabie na Třeboni. S. Antonii anno oc LXXXXVI. Urozeným panošiem Kunrátovi z Petrovic, Janovi Sudlicovi z Lazec hajthmanu, Petrovi z Dobrohostě purkrabí na Krumlově, a Václavovi z Rovného kancléři, úředníkóm páně z Rozn- berka JMti, přátelóm mým milým. 1087. Jan z Švamberka Petrovi z Rosenberka: výstrahu dává před rajtarem Prokůpkem. V Strakonicích [1496?] 22. Sept. Orig. č. 3380. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý! Vězte, jest mne došla jistá zpráva, kterak nějaký Prokuopek rajtar v tomto kraji jest ve XIIII koniech, a pod hory jede, ptaje se k Krumlovu; to znajíce umějtež sě v tom opatřiti a lidem

Strana 75
Dopisy z let 1496 a 1497. 75 pověděti, když by o jakých jézdných slyšeli, aby vám to znáti dali, neboť sem já také všem dobrým lidem, služebníkóm mým, to oznámil, aby se opatřiti uměli. Datum Strakonic, feria V. post Mathaei ap. et evang. Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozenberka na Krumlově, přieteli mému milému. 1088. Jan z Šelnberka Petrovi z Rosenberka: o poručenství po Zmrzlících; o politických bězích v Uhrách. B. m. [1496?] Orig. Fam. Zmrzlík. Muoj milý pane synu! Což se toho nápadu dotýče po Zmrzlících*), vězte, než jest mne došlo vaše psanie, že sem já s králem JMtí vo to uhodil tak, že sě JMti vod té kůže také řemen dostati měl. Neb jest zde byl pan Hroznata,**) a k pří- mluvě pana bratra vašeho a pana Strakonického, dal jest JMt jemu poručenstvie těch sirotkův bez nápadu. A přijel jest von prve, než vaše psaní přišlo. Ale by ti sirotci již zemřeli, vo tom nebylo zde nic slyšeti; neb jich všech bylo IX živých. Pak, jakžkolivěk jest, račtě pilně sě ptáti, a zemřeli-li by, spěšně mi voznámiti. Protoť já sě k vám v tom vokázati chci jako votec k synu. Věci pána našeho, děkujíce pánu Bohu, dobře stojí; s Kynštartem má konec takový, ježto ten konec jest počátek všeho dobrého. Co a jaká summa jest, vo tom ješče nemnoho ví[m]. Než já vám píši in generali, že sem nikdy neslýchal ani čítal, aby pojednú za zdravého života jeden poddaný s spolkem více dal.***) Mějtež sě dobře, věrněť vám toho přeji. A panu Voldřichovi†) vode mne i vod mého Jiříka, prosím, službu račte pověděti. A pánu Jan z Schelnbergka, manu propria. svému jako von [sic]. Pánu a synu mému milému panu Petrovi z Roznbergka. 1089. Petr z Rosenberka Budějovským: o nápad jeho poddaných. V Krumlově 1497,27. April. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Zpravili mne Anička a Káče sestry, poddané mé, že by jim nějaká spravedlnost dědičným nápadem v městě vašem po smrti syna Vávry, spoluobyvatele vašeho, jakožto po strýci, příslušela, jakož toho skrze ně nebo přátely jich zpraveni budete. I prosím vás, abyšte se v tom k nim laskavě okázali a jim spravedlivý konec o to učinili, jakož vám věřím, že to pro *) Sirotcích po Jaroslavovi Zmrzlíkovi. Kdy Jaroslav zemřel, není v notatech Březanových. (Arch. Třeb.) **) z Vrtby. ***) Táhne se nepochybně k postupu statků ve prospěch krále, který na sněmě uherském 1496 učinil Ujlaki. †) z Rosenberka. 10*

Strana 76
76 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mne a dle spravedlnosti učiníte. Datum Krumlov, f. V. post Marcii evang. a. dni oc Petr z Roznberka oc. LXXXXVII. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1090. Týž týmž: v téže věci. V Krumlově 1497, 3. Jul. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož ženě Jiříka Škrechle, služebníka mého, a Kateřině, sestře jejie, nějaká spravedlnost příslušie vedle práva příbuzného: i teď přicházie k vám o to k roku položenému. Prosím vás, k čemuž spravedliví jsú, abyšte jim o to konec spravedlivý učinili. Kdež tu vieru k vám mám, že jim dáte mé přímluvy v tom užiti, prohlédajíce na to, že sú ženy chudé, a vedle práva božského že by měli své příbuznosti v tom nápadu užiti. Ex Krumlov, f. II. a. s. Procopii anno oc LXXXXVII. Petr z Roznberka. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1091. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby hájil Henricha z Plavna i zámku Schwarzenberku, jejž drží. V Olomúci [1497], 2. Aug. Orig. č. 3382. Vladislav z b. m. Uherský, Český oc král a markrabě Moravský oc. Urozený, věrný náš milý! Což se dotýče urozeného Henricha z Plavna, purkrabie Míšenského oc, věrného našeho milého, a těch zámkuov, totižto Švarcnperku i jiných, kteréž v Ba- vořiech s naší vólí drží, porúčiemeť, aby jeho neopúštěl, ač by naň a na ty zámky kdo kerú mocí sáhnúti chtěl. Jakož pak na obecném sněmu na tom jest zuostáno,* aby nebyl opúštěn. A protož v tom věda vuoli naši, tiem se uměj zpraviti. Dán v Olomúci v středu po sv. Petru v okovách, let království našich Uherského sedmého Ad mandatum domini Regis. a Českého XXVI°. Urozenému Petrovi z Rosmberka, hajtmanu království Českého, věrnému našemu milému. 1092. Petr z Rosenberka Budějovským: aby člověku jeho navrátili sůl odňatou. V Krumlově 1497, 7. Aug. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož jsú vaší vzali člověku mému, Hanzlovi z Benešova, čtrnáct prostic soli, kterúž jest vezl měšťanóm Třeboňským k jich potřebě: i vězte, žeť jest člověk muoj jel tudy do Třeboně na ten zpuosob, *) Viz A. Č. V. str. 493. (č. 51 E.).

Strana 77
Dopisy z roku 1497. 77 jakož jim má suol vezena býti; jakož sú mi o to psali. Kteréhožto listu vám teď přípis posielám. I věřím vám, že vy člověku mému tu suol bez škody navrátíte. Datum Krumlow, f. II. a. s. Tiburcii anno oc LXXXXVII°. Petr z Roznberka oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1093. Týž týmž: aby dopustili svědčiti spoluměšťanům svým ve prospěch Gabriela Ráble. V Krumlově 1497, 26. Aug. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Gabriel Rábl z Planéch, poddaný muoj, sedí na Hluboké pro dluh a volá se ku počtu, tak pravě, že někteří spolu- měšťané vaší toho svědomi jsú, puokudž jest dlužen zuostal, táhna se na ně. Prosím vás, poněvadž teď rychtář muoj Planský o to tam jede, abyšte rozkázali vašim, na kteréž se táhne, aby s ním na Hlubokú dojeli, a což jim v paměti jest, aby tu seznali. Ex Krumlow, sabbato post s. Bartholomaei anno oc LXXXXVII°. Petr z Roznberka, hajtman královstvie Českého oc. 1094. Týž týmž: o zasednutí komorního soudu. V Krumlově 1497, 18. Sept. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož mi píšete, že jste zpraveni, že bych komorní soud tejden před svatém Václavem držeti měl, a poněvadž s panem Popelem v týmž soudu činiti máte, abych vám to oznámil oc. I vězte, že na den svatého Mauricia najprv příštieho [22. Sept.] ráno komorní soud zasésti a tak pořád ty dni, až do zemského soudu, jej držeti míním; jakož pak pro tu příčinu některé pány i také z vladyk obeslal [sem], aby k tomu času ke mně na hrad Pražský při- jeli. A vzajtra bohdá [19. Sept.] odsud vyjedu, a pojedu skrze město vaše; kdež se tiem zpraviti a kohož se vám zdá k té potřebě vašie vyslati muožete. Datum Krumlow, f. II. ante s. Mathaei anno dni oc LXXXXVII. Petr z Roznberka, hajtman královstvie Českého oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1095. Petr z Rosenberka králi Vladislavovi: stížnost vede, kterak pro neposlušenství pánův nelze mu jakožto hejtmanu zemskému zjednati řádu v zemi, vyjímaje jediného pana Viléma z Pernšteina. V Praze 1497, 13. Oct. Přepis souč. č. 3386. Nejjasnější králi a pane, pane muoj najmilostivější! VKMti službu svú pod- danú napřed vzkazuji. Najmilostivější králi! Kdež při odjezdu VKMti ráčili ste mi

Strana 78
78 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. poručiti a rozkázati, kdež by co takového bylo, abych s radú panskú a rytieřstva činil oc: Rač VKMt věděti, že sem se tak zachoval a pánuov i rytieřstva sem prosil, kteříž v zemském súdu sedají, aby se ke mně sešli, že na ně vznésti mám a s nimi radu vzieti o některé pilné potřeby obecnie královstvie Českého. Při tom také sem prosil pana Albrechta*) hofmistra, aby býti ráčil. Jaké pak poslušenstvie a povolnost jsú mi v tom okázali, VMt bude moci, když k VMti přijede, vyrozumněti, i také jaká podstata raddú jich mně se děje. Mezi jiným, když sem na ně vznesl o panu Ryzmberským,**) kterak se ke mně neposlušně zachovává a Němce kterak u sebe přechovává a je fedruje proti okolním zemiem, psaní své, kteréž sem mu o to činil i také odpovědi jeho, kteréž mi na mé psaní dával, okázal sem, při tom proše, aby v tom nechtěli [sic] na mne, že miesto VKMti držím, ale aby na VKMt vzhlédnúc mne v tom litovati a opatřiti ráčili: nic platné nebylo, všeho tak zanechali. Také sem jim ku paměti přivedl, což se zuostánie u Hory tkne o zlodějstvie a mordy, kteříž se v tomto království dějí, aby předsevzieti ráčili, aby přetrženo býti mohlo, aby potom mně viny nedávali, že by mnú co obmeškáno bylo; pokudžkoli předsevzieti ráčie, že mnú vedle úřadu mého, což budu mieti učiniti, nic sjíti ani obmeškáno býti nemá: k ničemémuž jsú se mieti neráčili. V súdu zemským také žádného řádu nenie; bych VKMti mnoho vypisovati měl, prostě v ničemž řádu nenie. Neráčí-li VKMt mne jináč opatřiti, málo bych VMti takto platen byl. Než což se pana z Pernštejna***) tkne, tomuť nemám z čeho viny dáti: byť se jiní tak proti mně zachovali, viec bych ne- žádal. Ex Praga, feria VI. ante Calixti 1497.†) [A tergo:] Králi JMti psáno, kterak a puokud se poslušenstvie zachovává. 1096. Petr z Rosenberka Budějovským: aby dopomohli ku spravedlnosti bývalému spoluobyvateli svému.††) V Krumlově 1497, 21. Oct. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Zpravil mne Matiáš, někdy obyvatel města vašeho, že by jemu nějaká spravedlnost příslušela u jeho pastorka, a že by jemu spravedlivého od sebe učiniti nechtěl, proše mne v tom za opatřenie. I žádámť, abyšte vy v tu věc nahlédli vedle spravedlnosti, a puokudž k němu spravedliv jest, abyšte jej v tom opatřili, a jemu o to, znajíc jeho chudobu, konec učinili. Ex Krumlow, sabbato in die s. Ursulae anno dni oc LXXXXVII°. Petr z Roznberka, haitman královstvie Českého oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. *) Libšteinského z Kolovrat. †) Částečně v D. č. V. 1. 405. **) Půtovi. ††) Viz číslo 1098. ***) Viléma.

Strana 79
Dopisy z roku 1497. 79 1097. Týž týmž: aby Tomáškovi z Ostrova navrátili pobranou sůl. V Krumlově 1497, 23. Oct. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož Tomáškovi z Ostrova, člověku mému, ukazateli listu tohoto, před některým časem vzato jest od vás čtrnácte prostic soli: vedle chudoby a záhuby své, v kterúž jest skrze to přišel, prosil jest mne k vám za přímluvu. I protož znajíc, že jest člověk chudý, věřím vám, že jemu vrátíte, hlediec v tom viece na mne, nežli na jeho nerozum, skrze kterýž se jest zavedl, ten statek projev. Ex Krumlow, f. II. s. Severini anno oc LXXXXVII°. Petr z Roznberka, haitman královstvie Českého oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1098. Týž týmž: aby dopomohli ku spravedlnosti bývalému spoluobyvateli svému. V Krumlově 1497, 22. Nov. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Psal sem vám před časem o Mathiáše, listu tohoto ukazatele, žádaje vás, abyšte jemu spravedlivě učinili od pastorka jeho. I tak mne zpravuje, že ještě o to s ním miesta nemá. I žádámť, abyšte jemu rok o to položíc, v tu věc s pilností nahlédli a jemu o to spravedlivý konec a miesto učinili, hledíc na jeho chudobu, ať by o to dalších trmaček a nákladuov zbaven byl. Jakož vám věřím, že to učiníte, tiem již dále neprodlévajíc. Ex Krumlow, f. IV. a. S. Katharinae anno domini oc LXXXXVII. Petr z Roznberka, haitman královstvie Českého oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1099. Oldřich z Rosenberka týmž: děkuje za propuštění člověka svého. V Krumlově 1497, 20. Dec. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Z té dobré vuole, že mi k žádosti mé a k vuoli pustiti chcete člověka našeho, Pečeňova syna z Malčic, toho vděčen jsa, vám velice děkuji. A věřím vám, že jeho těmto mým lidem vydati rozkážete, nebť jsem se, pokud na to záležie, jim ujistil. Ex Krumlow, feria IV. in vigilia s. Thomae ap. anno oc LXXXXVII. Oldřich z Rosenberka oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. *) Viz číslo 1096.

Strana 80
80 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1100. Rytíři někteří panu Petrovi z Rosenberka: osvědčují se o nevině své a žádají, aby králi také oznámena byla. V Klatovech 1498, 21. Jan. Orig. č. 3387. Urozený pane, pane na nás laskavý! Služby své vzkazujem VMti. A jakož jest VMti známo psanie krále pána našeho JMti, kdež jest nám do kraje JMt psáti ráčil podle něčie zprávy, že bychme v nějaký zápis anebo v nějakú neslušnost proti svolení zemskému něco měli vjíti anebo vešli,*) kdež ste VMt také o to v Plzni ráčili s námi mluviti, kdež sme my VMti pověděli: o takové věci nic nevieme, ani nám toho Buoh daj, bychme to měli mysliti, abychme takovú věc učiniti měli. Kdež sme také nevinu svú též oznámili na suché dni adventnie před pány JMtí i před VMtí na hradě u svatého Václava. Při tom sme VMti prosili skrze některé naše přátely, aby VMt ráčila psaním svým králi JMti, pánu našemu milostivému, oznámiti naši nevinu tak, pokudž ste VMt ráčili od nás slyšeti naši povolnost králi JMti i zachovánie, i tudiež pokudž sme VMti přiřkli jakožto panu hejtmanu na JKMti miestě poslušni býti. I prosíme VMti, že ráčíte o nás psáti, a při tom nám poslu též list ráčíte poslati, kterýž o nás psáti ráčíte, neb my úmysl máme již k JKMti vyslati. Kdež my toho VMti zasluhovati budem. A VMti prosíme za přiepis toho listu, kterýž o nás psáti ráčíte. A s tiem buďte pánu Bohu poručeni. Daj Buoh, abyšte se dobře jměli. Dat. ex Glathovia, dominico ante Vincencii annorum oc XCVIII°. Jan z Klenového, Wolf z Janovic, Heřman z Janovic, Votík Kamecský [sic] z Stropčic, Beneš Častolor z Hořovic a na Hradišti. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na Krumlově, najvyššiemu hejtmanu královstvie Českého, pánu na nás laskavému buď d. 1101. Vyznání o násilném skutku purkrabí Choustnického. V Soběslavi 1498, 16. Febr. Orig. č. 3388. Já Václav z Olbramovic a Diviš z Dúdleb známo činíme tiemto listem všem vuobec, kdož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že předstúpili před nás Jan rychtář z Čerňovic, a Němček obyvatel tu v městečku, i vyznal jest takto rychtář, že jest jemu rozkázáno od purkrabie Chúsnického,**) aby kázal Němečkovi státi na Chúsníce před purkrabie, a on že jest to rozkázanie zachoval a Němečkovi kázal státi. A kdy jest stál, tedy že by purkrabie jemu řekl: Co na tobě pan Pavel Malovec chce, jáť o tě psáti budu a list tobě dám, jedné ty poslu zaplať. A když jemu písař list dal, *) Cf. Sborník Historický 1886 str. 372. **) Václav z Třebomyslic anebo již Olbram ze Štěkře? Cf. Sedláček IV. 85.

Strana 81
Dopisy z roku 1498. 81 kázal sobě dáti III bielé gr. Ale já sem řekl, nemám jich, než 1 bielý gr. mám, ten sem jemu dal, a potom v Černovicích dal sem druhý, neb sem sobě tak byl rok vzal; a panu purkrabí Chúsnickému puol dne sem drva dělal, za to mi nic nedal. A v tom kázal mi, abych šel napřed do Soběslavi, purkrabie Chúsnický, a že za mnú hned pojede a se pánem o mě mluviti bude, „neb od pana Pavla odpověď mám“; a potom mne tak v tom zámku nechal i podnes. A bylo by toho potřebie, tak jest pravil, že by i to chtěl ústně seznati. A my k tomuto jeho vyznánie své vlastnie a přirozené pečeti přitiskli sme k tomuto listu. Jenž dán a psán v Soběslavi, v pátek po sv. Valentinu léta P. oc XCVIII. Dvě pečeti zachované. 1102. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: o puntování rytířstva i měst kraje Plzenského a Pra- chenského, i o pilnosti jeho v úřadě nejvyššího hejtmanství. V Budíně [1498], 17. Febr. Orig. č. 3389. Vladislav z b. m. Uherský, Český oc král a markrabě Moravský oc. Urozený, věrný náš milý! Z psanie tvého porozuměli sme napřed tomu puntování rytieřstva a měst krajóv Plzenského a Prachenského,*) a potom pilnosti tvé, kterúž máš při tom úřadě hajtmanstvie. I věziž, že sme my o takových zápisiech a puntování mezi prvním a předním poselstviem urozenému Janovi z Šellenberka oc s pilností na tomto příštiem sněmu mluviti a zednati poručili, a v takových věcech mezi pány a ry- tieřstvem za prostředky tebe a téhož Jana usadili tak, bylo-li by mezi nimi voč jaké ruoznice, abyšte vy sě v to vložili a vo to pokusili, aby to k srovnání přivedeno bylo. Jakož pak všemu tomu z listu našeho, kterýž sme vuobec všem stavóm na ten sněm psali, lépe a dostatečněji porozuměti moci budeš. Což sě pak tvé pilnosti, kterúž při tom úřadu máš, dotýče, toho od tebe velmi vděčni jsme a milostí naší i dobrým skutečně nahraditi mieníme, vždy na tobě žádajíc i věříc, že v tom pilnosti a práce své litovati nebudeš, což by obecnému dobrému království toho i našemu také slúžilo, a tomu překážeti a to rušiti budeš podle všie možnosti, což by se proti tomu od kohožkoli jednati a puosobiti jmělo. A my tebe v tom i s jinými opustiti nemienime. Datum Budae, sabbato post Julianae virg. anno regnorum nostrorum Hun- Ad mandatum domini regis. gariae octavo, Boemiae vero vigesimo septimo. Uroz. Petrovi z Rozmberka, hajtmanu království Českého, věrnému našemu milému. *) Cf. č. 1100 a Sbor. Hist. 1886, 372. Také D. č. V. 1. 408, 409. Archiv Český X. 11

Strana 82
82 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1103. Král Vladislav Janovi ze Šelnberka: aby Petrovi z Rosenberka nařídil volati k vojně po celém království. V Budíně [1498], 7. Mart. Orig. č. 3390. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Porúčiemeť, aby slovem naším s urozeným Petrem z Roznberka, hajtmanem královstvie Českého, mluvil a jemu poručil, aby hned ve všech městech královstvie Českého v trhové dni vojnu volati kázal, tak aby všickni vojensky pohotově byli; a druhé aby rozkázal všem pod ztracením hrdla i statku, aby žádný z země k žá- dnému na službu nejezdil ani chodil bez vědomie a povolenie hejtmanova; a von také ať toho bez vuole a vědomie našeho žádnému nedopúštie, protože my sami lidí potřebovati a je přijímati mieníme. Pakli by jeho tu v Praze nebylo, ale piš vo to za ním, kdež by zvěděl, že by byl, aby to hned tak, jakžť píšeme, opatřil. Ex Buda, fer. IV. post Translationem s. Venceslai anno regnorum nostrorum Hungariae octavo, Ex commissione propria majestatis Regiae. Bohemiae vero vigesimo septimo. Urozenému Janovi z Šelnberka, najvyššímu kancléři královstvie Českého, věrnému našemu milému. 1104. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: že nejv. kancléře Jana z Šelnberka vypraví, bude-li potřebí, k budoucímu sněmu o Suchých dnech letničných. V Budíně 1498, 31. Mart. Tištěno v Archivu Českém V. str. 485 č. 56. 1105. Král Vladislav pokutu z lichvy židovské udílí Petrovi z Rosenberka. V Budíně 1498, 5. April. Orig. č. 3391. My Vladislav z b. m. U., Č. oc král, a m. Mor. oc. — Oznamujem tiemto listem všem, že když sme tohoto roku minulého na hradě Pražském byli, některé jisté zřiezenie mezi židy v královstvie našem Českém vo mnohé kusy s radami na- šimi učinili sme.*) Mezi kterýmižto také to položeno jest, kterak a pokud židé s křesťanuov lichvu bráti mají; a bral-li by který žid výše lichvu, než v tom zřízení položeno jest, na to jest pokuta uložena. Kterúžto pokutu dali sme a tiemto listem s plnú mocí dáváme urozenému Petrovi z Rozmberka, hajtmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému, tak, jestliže by se který žid vedle toho zřiezenie nezachoval a výše lichvu bral, aby on z něho tu pokutu vzieti mohl a moc měl, tak jakož *) A. Č. V. 478 č. 52.

Strana 83
Dopisy z roku 1498. 83 bychom my to sami učiniti mohli. Tomu na svědomie pečet naši královskú k tomuto listu přitisknúti sme kázali. Dán na Budíně, ve čtvrtek před květnú nedělí, léta božieho tisícého čtyrstého devadesátého osmého, království našich Uherského osmého Ex commissione propria Majestatis Regiae. a Českého XXVII° léta. (L. S.) 1106. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: o ves kláštera Strahovského, kterouž drží Kapoun. V Budíně [1498/. 12. Mai. Orig. Fam. Kapoun. Vladislav z b. m. U. Č. oc král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Vznesl jest na nás velebný kněz Matúš, opat kláštera Strahovského, nábožný náš milý, že Kapún drží od téhož kláštera ves řečenú Zemichy, v nějakých v zmatečných zapisiech, a že od téhož opata peněz bráti a vsi postúpiti nechce, jakož pak od něho té věci šíře zpraven budeš. Kteréžto věci vyrozuměje od něho, porúčiemeť, aby již psaného Kapúna před se obeslal a ty jeho zápisy, kteréž na tu ves má, vokázati kázal. A nemáli na tom žádných životuov zapsaných, jemu aby rozkázal, vedle znění zápisuov, penieze bráti a svrchupsané vsi s jejím příslušenstvím jmenovanému opatu beze všech dalších odtahuov i všelijakých výmluv konečně postúpiti. Jakož vo tobě nepochybujeme, že témuž opatu vo to konec tiem spěšnější učiníš, abychom vo to viece staráni nebyli. Dán na Budíně, v sobotu po sv. Stanislavu, let království našich Uherského VIII° a Českého XXVII°. Commissio dni Regis propria. Uroz. Petrovi z Rozmberka, haiptmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému. 1107. Magdalena z Koldic Petrovi z Rosenberka: o pychu Slánských. Ve Mšeně 1498, 20. Jul. Orig. č. 3394. Modlitbu svú vzkazuji VMti, urozený pane pane milý! Na VMt. znáším, co mi se jest stalo od purkmistra, od Slanských pánuov, kteřie sú na radě, že sú do- pustili mi lidi mých stavovati v městě svém a mně toho neopověděli. I posielala sem k nim, žádajíc toho na nich, aby mi lidi mé propustili; a jestližeby kto z čeho lidi mé vinil, že já je k tomu mieti chtci, aby právi byli. I to mi se státi od nich nemohlo, aby mi lidi mé propustili. I rozkázali sú lidem mým, aby se na hotový groš vyručili do dvú nedělí; a lidé moji sú rukojmie sobě zjednali, chtiece se vy- ručiti, a oni sú je vzdy přes to drželi u vazbě své a svú vuoli s nimi měli od pátku až do pondělého. A když sú penieze klásti mušili, tu sem svým lidem kázala zase ty penieze na jich právě staviti, žádajíc toho na nich, aby ty penieze propuštěny nebyly, až by o to miesto a konec byl; poslala sem k nim žádajíc toho na nich, 11*

Strana 84
84 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. aby mezi lidmi mými a těmi, kteřie sú je stavovali, právo na to řekli, pravě-li sú lidi mé stavili či nic na jich právě? Oni sú práva na to řéci nechtěli, než hned sú penieze propustili, i stavné, a nebož [sic] to právo své vzeli od lidí mých na ty penieze. I nic mi se tu od nich státi nemohlo, co sem na nich žádala. Ktož kde práva žádá, každému právo rčeno jest: i nevím, proč se jest mně od Slanských toho nestalo, že sú mi práva řéci nechtěli? A skrze to sem já i lidé moji velikú škodu vzali a ještě ji vzdy berú. I VMti prosím, jakožto pána, pana hýtmana najvyššieho královstvie Českého, že ráčíte je obeslati, aby před VMtí stáli, a den nám toho položiti VMt. ráčili, když by se VMti zdálo. Datum ex Mšeny, feria VI. ante Magdalena z Koldic, vdova na Mšeném. Magdalenae anno oc 98. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka a na Krumlově, najvyššiemu hejtmanu královstvie Českého, pánu a příteli mému milému. 1108. Závazek nemsty Štěpánka z Miličína, vězně od Petra z Rosenberka, hejtmana království Českého, propuštěného. V Krumlově 1498, pondělí po sv. Jakubu (30. Jul.J. Orig. č. 3395. Obsah jako při čísle 1014. 1479, 14. Dec. Pečeti urozených panoší: Volkéře ze Štěkře, hejtmana páně z Rosenberka, a Petra z Dobrohostě purkrabí na Krumlově. 1109. Král Vladislav Janovi z Sovojovic: že řízení soudu komorního — kterýž dvakrát do roka zasedati bude — poručil Petrovi z Rosenberka. V Budíně [1498/, 10. Sept. Orig. č. 3358. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. — Slovútný věrný milý! Tajno tebe nebuď, že k žádosti a prosbě pánuov, rytieřstva i všie obce České, k tomu jsme svolili, aby soud komorní dvakrát do roka držán byl, totižto na sv. Martina a na Svátosť; kterýžto soud poručili jsme na miestě našem urozenému Petrovi z Rozm- berka, hajtmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému, přidavše k němu ně- které znamenité z pánuov i také z rytieřstva. A protož žádáme vod tebe, [aby] s pil- ností a pro vobecné dobré k tomu se měl, a na časy již jmenované k těm soudóm aby přijiežděl, a podle napřed psaného Petra a jiných soudcí k spravedlivému se, podle rozumu svého, přimlúval, a myť to tobě milostí našie, vším dobrým, nahrazo- vati mieníme. Dán na Budíně, v pondělí po Narození p. Marie, království našich Uherského osmého a Českého XXIII [sic] léta. Slovutnému Janovi z Sovojevic a na Novém Stranově, věrnému našemu milému. Pečeť porušená.

Strana 85
Dopisy z roku 1498. 85 1110. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: stížnost na Krištofa z Gutšteina, jenž na Hrádku (Kři- voklátu) netoliko loví, ale i lesy mýtí, práva k tomu nemaje. V Budíně [1498], 1. Oct. Orig. č. 3399. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. — Urozený, věrný náš milý! Věz, že jest nás došlo od jistých a hodnověrných osob, kterak by urozený Krištof z Gut- štejna na lesech našich Hrádeckých netoliko zvěř všelijakú bil a honil, ale i lesy mýtí a preč vozí, spravedlnosti na to žádné nevokázav. Kterážto věc nemálo jest nám proti mysli. Protož jemu píšeme, aby s spravedlností svú, kterúž na takové lovy, hory [sic] a lesuov mýcenie má, před tebú v přítomnosti hajtmana našeho Hrá- deckého vokázal, a pokudž spravedlnost jeho v pravdě vokazovati bude, při tom aby zachován byl; pakli na to také žádné spravedlnosti a výsady nemá, aby se v to ne- dával, což jemu nepříslušie. Protož znaje to, vobešli je předse oba dva a konec spravedlivý mezi nimi učiň, tak aby vo to dalších ruoznic a nesnází nebylo. Dán na Budíně, v pondělí po sv. Hieronymu anno regnorum nostrorum Hungariae nono, Boemiae vero vigesimo octavo. Commissio propria domini Regis. Uroz. Petrovi z Roznberka, hajtmanu království Českého, věrnému našemu milému. 1111. Týž témuž: o škodách, kteréž Kropáč na zboží Strážnickém jemu činí. V Budíně [1498], 26. Oct. Orig. č. 3401. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Jakož nám píšeš, že statečný Jindřich Kropáč z Nevědomie a na Branci lidem se zbožie Strážnického mocí svú seno na lukách spálil a velikú škodu těm lidem své- volně učinil oc: I věz, že sme potřebně vo to témuž Kropáčovi psáti poručili, při- kazujíce jemu, aby on těm lidem tu škodu, kterúž jim učinil, hned napravil aneb se s nimi vo [sic] vedle vuole jich smluvil a za to jim dosti učinil, a dále aby viece na ně tiemž obyčejem nesahal, ale té vší věci v dobré míře státi zanechal, dokudž vo ty meze, vo kteréž ruoznici jsú, mezi královstvie Uherském a mar- krabstvie Moravském rozeznánie a konečné srovnánie se nestane. Nezachová-li se pak v tom tak, jakž mu píšeme, již my budeme věděti, kterak se k němu v tom vedle práva Uherského mieti máme, tak žeť on té svévuole přestati muosí. Dán na Budíně, v pátek před sv. Šimonem a Judú, let království našich Uherského VIIII°. a Českého XXVIII°. Commissio propria domini Regis. Uroz. Petrovi z Rozmberka, hajptmanu království Českého, věrnému našemu milému.

Strana 86
86 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1112. Týž témuž: aby vyšetřil a potrestal pych proti knězi Blažkovi. V Budíně /1498/, 31. Oct. Orig. č. 3402. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Jakož tebe tajno nenie, což se té škody, která se jest některý čas v letě knězi Blažkovi od některých zločincuov na Hradčanech stala: i věz, že jest nás došlo, že by vo takové škodě věděti i příčina je býti jměl nějaký Viktorín, syn Votíků, kterýž tu na Hradčanech bydlí. Protož my tobě porúčieme, aby ty toho Viktorína do věže vsaditi rozkázal a jemu pohruožky činiti poručil, aby vie-li co vo tom, kto takovú škodu svrchupsanému knězi udělal, vo něm pověděl; pakli jest toho příčina byl, tehdy jeho prostě k tomu jmieti, aby tu škodu napravil, neb von jemu jakožto kněz na hrdlo nestojí. Datum Budae, feria quarta, in vigilia Omnium Sanctorum, anno re- gnorum nostrorum Hungariae nono, Boemiae vero XXVIII. Ex commissione propria Majestatis Regiae. Urozenému Petrovi z Roznberka, najvyššiemu hajtmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému. 1113. Týž témuž: o některé vesnice Budějovických. V Budíně [1498], 2. Nov. Orig. II. 31, 1. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Poručili jsme i také rozkázali skrze psanie naše opatrným purgmistru a konšelóm města Budějovic, věrným našim milým, aby zápisy na některé vsi, kteréž oni držie, před tebú okázali o sv. Martině teď najprv příštiem. Jestliže jsú okázali, pošli nám toho přěpis; pakli sú neokázali, porúčiemeť, aby je k tomu ještě napomenul, aby právo své ukázali k těmto vsem, kteréž teď na ceduli posieláme; neb jest ten plat někdy Hync k Bechyni vybieral, kterýž jest do komory našie příslušel. Jakým pak oni to právem držie, tomu bychom chtěli rádi rozuměti. Dán na Budíně na den Všech svatých, království našich Uherského devátého a Českého dvadcátého osmého. Ad mandatum domini Regis. Uroz. Petrovi z Rozmberka, hajthmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému. Na přiložené cedulce jména vsí: Litvinovice, Mokrá, Dvory, Vrba Německá, Vrato, Vestce, Puhorka, Lince, Vrba Česká, Ladaš, Roznov; a k tomu jsú mlýnové a dvorové. 1114. Týž témuž: aby proboštství Zderazské přišlo pod mistra Strakonického. V Budíně /1498/, 14. Nov. Orig. č. 3403. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý!

Strana 87
Dopisy z roku 1498. 87 Poněvadž ten zákon kláštera Zderazského skrze někdy Innocencia papeže, otce svatého, k zákonu sv. Jana Jerosolimitánského připojen jest: porúčiemeť, aby s kapitulú Pražskú mluvil, a zvláště s těmi osobami, kteříž jsú poručníci někdy kněze Pavla, probošta Zderazského, aby urozený Jan z Švamberka na Strakonicích, mistr převorstvie Českého, v to probošstvie Zderazské s jeho příslušenstvím se uvázal a je zpravoval tak a potud, pokudž by k dobrému zákona toho slúžilo. Jakož pak vo to též kapitule Pražské píšeme. Dán na Budíně, v středu po sv. Martině, anno regnorum nostrorum Hungariae nono, Boemiae vero XXVIII°. Ex commissione propria Majestatis Regiae. Urozenému Petrovi z Roznberka, najvyššiemu hajtmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému. 1115. Petr z Rosenberka králi Vladislavovi: že vzdá se úřadu svého, nebude-li opatřen v čas povinnou summou peněz.*) V Praze 1498, 16. Nov. Koncept č. 3405 a. Najjasnější králi a pane, pane muoj najmilostivější! VKMti službu svú pod- danú napřed vzkazuji. — Nejmilostivější králi! Jakož sem s VKMtí mluvil, což se dotýče úřadu mého, proše VKMti, abyšte mne v tomto milostivě opatřiti ráčili: tu VKMt ráčili ste mne na tom postaviti, že mi má dáno býti puol třetieho tisíce kop gr. při vánociech nynie příštích. Ale poněvadž já tomu nerozumiem, by ta věc na tom stála, aby mi odtud penieze mohly dány býti, odkudž VKMt řéci mi jest ráčila: VKMti prosím, jakožto pána svého najmilostivějšieho, abyšte mne v tom milostivě opatřiti ráčili, aby mi ta summa peněz na ten čas konečně dána byla. A pokudž mi dána bude, já také v tom úřadě trvati a tu práci na sobě nésti chci až do toho času, do kteréhož sem VKMti přiřekl. Pakli mi na ten čas vedle přiřčenie VKMti dáno nebude, kdež já té viery ani naděje k VKMti nemám, by moje věrná a pracná služba s mými velikými náklady od VKMti tak lehce měla vážena býti: tehdy VKMti oznamuji listem tiemto, že já dále v tom úřadě býti nemiením, nežli toliko do toho času, do kteréhož sem VKMti pověděl, a na tom sě s VKMtí najposléz rozšel. Abyšte mi pak VKMt o to co psáti nebo rozkazovati ráčili, na žádné milostivé psanie ani mluvenie, a na krátce na nižádné trošty se nikoli neobrátím, VKMti proše, že vzhlédnúc na spravedlivú slušnost, toho mi ve zle obráceti neráčíte, a ráčíte tu věc dále opatřiti a poručiti, komuž ráčíte. Neb pokudž mi se tomu dosti nestane a dáno mi nebude tak, jakž mi jest od VKMti řčeno, na to se VKMt dokonce ubezpečiti rač, žeť takové toho úřadu vzdánie při suchých dnech nynie příštích pánóm a ry- *) D. č. V. 1. 414.

Strana 88
88 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. tieřstvu i městóm oznámě, dále po ten čas s tiem nic mieti činiti nechci. Nebo mnohé a veliké zavedenie předkuov mých skrze takové trošty před očima maje, sebe sám a bratří svých takovými příhodami zavésti nemiením. Ex Praga, feria VI. post s. Brictii anno oc LXXXXVIII°. Petr z Roznberka, hajtman království Českého. 1116. Petr z Rosenberka Budějovským: o některé vesnice, kteréž drželi v moci své. Na Krumlově 1498, 25. Nov. Koncept II. 31, 1. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož jste některé z spoluměšťan vašich ke mně poslali, když sem teď nynie při sv. Martině v Praze byl, oznamujíc mi, kterak jest JKMt vám rozkázati ráčil, kterúž spravedlnost na některé vsi drženie vašeho máte, abyšte přede mnú okázali oc, a vy že ste toho na ten čas pro zane- prázdněnie jarmarku učiniti nemohli; kdež sem já týmž poslóm vašim pověděl, že o to mne jest o té věci od JKMti žádné rozkázánie nedošlo oc: i teď včera přinesen mi list od JKMti,*) kteréhož vám přípis posielám, kdež vedle takového JKMti roz- kázánie na vás žádám, abyšte mi tu spravedlnost vaši, kterúž na ty vsi máte, oká- zali, abych já je opatře, v tom se dále zachoval tak, jakž jest JKMt rozkázati ráčil. Ex Krumlov, dominico s. Katharinae, annorum LXXXXVIII. Budějovským. Petr oc. 1117. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: předkládaje příčiny neplacení dluhu svého, prosí jej o další vedení úřadu.**) V Budíně [1498], 2. Dec. Orig. č. 3407. Vladislav z b. m. U., Č. oc král a m. M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Psaní tvému, kteréž jsi nám nynie vo svuoj dluh velmi přísné učinil, všemu jsme dobře a dostatečně porozuměli. A jiného k tomu nevieme co pověděti než to, když bychme dluhu toho, kterýžť jsme dlužni a konečně jej při vánocech najprv příštích dáti a zaplatiti přiřekli, zúmysla a majíc vodkud, zaplatiti netbali, žeť by voto hněv tvuoj proti nám nespravedlivý ani neslušný nebyl. Ale poněvadž nám pak páni a rytieřstvo té pomoci, kterúž jsú nám sami od sebe, bez našie prosby a žádosti, dáti přiřekli a dávno dávati měvše, nedali, musíme od nich tu lehkost i škodu trpěti. Za jinéť jsme my neměli, když jsi zde s námi vo svuoj dluh mluvil, než žeť nám ta pomoc hned vo sv. Havle dávána bude, jakožť jsme pak na to tvuoj dluh konečně vo vánociech dáti a zaplatiti přiřekli. A by se to bylo stalo, byli bychme jej hned *) Číslo 1113 (1498, 2. Nov.). **) Cf. D. č. V. 1. 414.

Strana 89
Dopisy z roku 1498. 89 předkem dáti a zaplatiti rozkázali a tomu dosti učinili, cožť jsme přiřekli a na čem s tebú zuostali. A poněvadž jest to pak ne naší vólí ani naší vinú nepřišlo, než tú příčinú, kterúžť jsme již voznámili, věřímeť úplně, že toho tak těžce a horlivě k srdci bráti a připustiti nebudeš. Jistě nám toho věř: bychťme ty penieze tak snadně a lehce kde před sebú jmieti a zjednati mohli, žeť bychom je beze všeho zpieránie a obtěžovánie tak rádi dali, jako by ty je rád přijal. Než nynieť na tobě žádáme, aby ty podle pana Pernštejnského a pana kanclíře tu pilnost jměl při pániech a rytieřstvu, aby nám tu pomoc bez dalších odtahuov dávali. A my s městy také s své strany tak jednati budeme, aby nám ji také též, jakožto páni a rytieřstvo, dávali; jakož jsú se již pak to učiniti mnohá podvolila. A jakž nám brzo dávána bude, tak my hned předkem a prvotně, mimo jiné, dluh tvuoj odtud dáti a zaplatiti rozkážeme. A potom s tebú vo tvú službu tak dále zuostaneme a uhodíme, žeť je podkomořie náš z jmenovitých měst vždycky na časy obyčejné vydávati bude, tak žeť nás vo to starati a napomínati potřebie nebude. Věřímeť nepochybně, že se v tom, jakž moci budeš, přemuožeš a zatvrzenie úmyslu svého změněnie [sic], strpenie v tom do nedlúhého času jmieti budeš a v tom úřadě před se zuostaneš a jej zpra- vovati budeš, znaje, žeť takového odtahu a prodlenie zúmysla ani které nedbalivosti nečiníme, než z těch příčin, kterýchž jsme dotkli. Neb známe, když by ten úřad v této mieře a v tom zpuosobu, jakýž jest nynie v tom královstvie, zdal, žeť by teprv dokonáno bylo; kdež do tebe té viery nikoli nemáme, aby ty, slúživ nám vždycky věrně, pilně a užitečně mezi těmi lidmi, kteříž jsú k zpravovánie těžcí a nesnadní, jměl teprv sám rovně jako cestu ke zlému otevřieti, ješto jest dosti činiti, hájiti z jiných stran, aby otevřena nebyla. A což nám kolivěk v této naší žádosti po- volnosti vokážeš, potom to poznáš, žeť tak nevděčni nebudeme, ať bychme toho z jiné strany zvláštní milostí naší skutečně nenahradili. Dán na Budíně, v neděli po sv. Ondřeji apoštolu, anno regnorum nostrorum Hungariae nono, Boemiae vero vi- Ex commissione propria Majestatis Regiae. gesimo octavo. Urozenému Petrovi z Roznberka, najvyššiemu hajtmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému. 1118. Petr z Rosenberka králi Vladislavovi: setrvává v úmyslu svém vzdáti se úřadu.*) V Krumlově 1498, 9. Dec. Koncept č. 3405 b. Nejjasnější králi a pane, pane muoj najmilostivější! VKMti službu svú poddanú napřed vzkazuji. — Najmilostivější králi! Psaní VKMti, kteréž VKMti na mé psanie učiniti ste mi ráčili, oznamujíc příčinu, pro kterúž mi ta summa *) D. č. V. 1. 414. Archiv Český X. 12

Strana 90
90 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. peněz vedle přiřčenie VKMti dána býti nemuože oc, v širokých sloviech, porozuměl sem. A poněvadž ta věc tak jest, že mi dáno nebude: já také té věci podle mého najposlednieho psanie VKMti o to učiněného na tom nechávám a při těchto suchých dnech nynie příštích úřadu svého vzdánie pánóm i pánóm rytieřstvu, pánóm Pražanóm a poslóm z jiných měst, kteříž na ten čas v Praze budú, konečně oznámím, a dále po ten den s ničímž nic nebudu mieti činiti. A VKMti tu věc proto ozna- muji listem tiemto, abyšte to dále opatřiti ráčili, jakž se VKMti zdáti bude. Také V. K. Mt ráčili ste mi psáti, jakož se někteří páni z rozkázánie VKMti o hromnicích najprv příštích v Kladště sjeti mají,*) abych také na ten čas tam byl; pakli bych tomu srozuměl, že by z té jiezdy nic býti nemělo, abych to VKMti časně psaním svým oznámil, abyšte to VKMt do Slezí i do Moravy oznámili, aby tam také nadarmo nejezdili: i VKMti já znáti dávám, že já osobú svú tam býti ne- mohu; pak pojedú-li jiní páni, Buoh vie, že já toho VKMti neviem oznámiti. Neb pan Pernštejnský na Moravě jest a pán z Plavna také na svých zámciech. Než VKMti to má lépe vědomo býti, když ste jim o to psáti ráčili, pokud sú o tom V. K. Mti připsali anebo se podvolili. Datum Krumlov, dominico post festum Con- ceptionis s. Mariae anno oc LXXXXVIII°. Petr oc. 1119. Petr z Rosenberka Janovi ze Šelnberka: v téže záležitosti. V Krumlově 1498, 9. Dec. Koncept č. 3405 c. Službu svú vzkazuji, urozený pane a otče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, napřed bych vám toho rád přál. Když sem teď najposléz z Prahy k králi pánu našemu najmilostivějšímu posla poslati měl, žádali ste mne za to, aby váš list při tom donesen byl, a což vám odpovědi na to dáno bude, abych vám poslal. I dnes se jest posel muoj vrátil a tak praví, že jest list váš Johannesovi dal, ale zase že jemu k vám žádný list dán nenie. Tu věc vám proto oznamuji, ač by vám na tom co pilného záleželo, abyšte o tom vědúc, tu věc opatřili. Než kteráž mně od JMKské odpověď dána jest, rozumiem z nie dostatečně, že mi se tomu dosti nestane, pokudž jest se mnú zuostáno. A já sem tu věc také hned JMKské psaním svým oznámil, že toho při svém prvním psaní JKMti o to učiněném na tom nechávám a úřadu svého vzdánie že při těchto suchých dnech najprv příštích pánóm i pánóm rytieřstvu, pánóm Pražanóm i jiných měst poslóm, kteříž na ten čas v Praze budú, oznámím, a dále s ničímž po ten den nechci činiti mieti. A na tom sem, pane otče milý, svuoj úmysl konečně a gruntovně ustanovil, i s svými přátely tak na tom zuostal. Jestližeť pak pána Boha všemohúcieho vuole bude, někdyť mi snad má věrná *) Viz A. Č. V. str. 491 č. 60.

Strana 91
Dopisy z roku 1498. 91 služba, kterúž sem s velikými náklady pánu svému činil, zaplacena bude. Ex Krumlov, dominica post festum Conceptionis s. Mariae anno oc LXXXXVIII°. Petr z Roznberka, hajtman království Českého. Urozenému pánu, panu Janovi z Šelnberka, najvyššímu kancléři království Českého, otci mému milému. 1120. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: domluva o neústupném úmyslu jeho a žádost, aby ho změnil.*) V Budíně [1498/, 21. Dec. Orig. č. 3405 d. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a m. M. — Urozený, věrný náš milý! Cožť jsme onehdy vo tvém dluhu psali, příčinu pokládajíc, proč jeho při vánocech ny- nějších vedle toho, jakožť sme přiřekli, dáti a zaplatiti nemuožeme: poněvadž jsi všemu dobře porozoměl, zdá nám se věc zbytečnie býti, opět to připomínati. Ale toho nám jistě a dokonce věř, žeť by nás byl na to živý člověk nenavedl, abychme my vo tobě tu naději jmieti a tomu věřiti jměli, aby se proti nám tak tuze a tak neustupně v žádosti a potřebě naší postaviti a vokázati jměl, v kterémž jsme s prvními z pánuov a poddaných našich vždycky tu naději a tu vieru jměli a nepochybně drželi, přišla-li by kdy jaká taková naše potřeba, že by se v tom k nám předkem povolně a hotově najíti dal. Ježto sme tuto proti naději naší jináč poznali. Neb bychťme toho dluhu z úmysla, aneb netbalivosti, aneb chtiec nedali, nic bychme toho za zlé nejměli, že by se proti nám tak tuze zapřel; ale znaje, že jest nám to beze lsti a ne naší příčinú přišlo, žeť tiem poodtáhnúti musíme, a také že jsú námi v dávání té berně a pomoci mimo naději a přiřčenie pochybili, zdá nám se, žes toho u sebe tak velmi tuze proti nám vážiti nejměl, znaje podávánie naše v dalšiem a budúciem opatření, což k úřadu tomu vydávati máme, a druhé nespuosob a roztrženie, které jest nynie v tom královstvie. Ješto, učiníš-li vždy to a ten úřad zdáš, bojíme se, aby teprv jako dveří ke zlému počatému neotevřel. Poručiliť jsme vo to s tebú panu kancléři slovem naším mluviti, jakož za jiné nemáme, než že jest tak učinil. A ještě na tobě sami vždy žádáme, muožeš-li kterak tu tvrdost úmysla svého změniti a pře- lomiti a v tom úřadě trvati, že nám tak velmi vděk učiníš, jako jsi co kdy, jak jsi živ, učinil, ješto mi toho od tebe nevděčni nebudem. Pakli vždy jináč nemuože býti, musíme to Bohu poručiti. Než jest mezi lidmi ač obecné, ale pravé přísloví: že i přietel přietele, i pán poddaného aneb služebníka svého v vieře a povolnosti v po- třebě poznává. Dat. Budae, fer. VI. die s. Thomae apostoli, anno regnorum nostrorum Ex commissione propria Majestatis Regiae. Hungariae nono, Boemiae vero XXVIII°. Urozenému Petrovi z Rozmberka, najvyššiemu hajtmanu královstvie Českého, věrnému našemu milému. *) D. č. V. 1. 414, 415. 12*

Strana 92
92 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1121. Jan Boček z Kunštatu Petrovi z Rosenberka: o svého hamerníka. V Polné 1499, 13. Jun. Orig. č. 3410. Službu svú vzkazuji TMti urozený pane, pane a přieteli milý! Jakož mi tvá ... .*) odvolal, že k navrácenie přijíti nemuože, než zda . . . . hamerníku mému podle práva. Pane milý! Jakož mi píšete, kde by tu věc k konci vésti chtěl: milý pane, mně sě jest zdálo, že jest dosti k konci, že jsú naň vyznali dobrovolně i na mukách, že jsú k němu přinesli, i sám na se jest toho potvrdil. TMt píšete, jako by muoj hamerník znova naň urukovati měl; nevím, tak-li já tomu pravě rozumím; račte mi TMt to oznámiti svém psaním. Zdálo by mi sě dobře obtížné, aby hamerník muoj, ztrativ statek, i měl ještě vo základ přijíti skrze jejich něaký kouzly. TMt píšete, že bychte rozkázali pustiti toho, kterýž statek při sobě má: TMti já prosím, že TMt toho neráčíte učiniti, ať by měl hamerník muoj o statek svuoj přijíti, nebo jest purkrabie paní Richmburský**) zaň slíbil do té pře skonánie. Pane milý! Nebude-li moci jináč býti, jemuť jesť bokóm třieštieť [sic]. Datum Polne, feria V. ante Viti Jan Boček z Kunštatu a na Polné. anno domini oc 99. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka, hajtmanu královstvie Českého, pánu a přieteli milému. 1122. Petr z Rosenberka kraji Boleslavskému a Hradeckému: aby rotmistru Rackovi nedopouštěli přijímati lidí do služby markrabě Brandenburského. V Krumlově 1499, 18. Jun. Koncept č. 3411. Služba má, múdří a opatrní přietelé milí! Zpraven jsem, že by nějaký Racek rotmistr, přijev do kraje vašeho, lidi v kraji vašem přijímal k ruce markrabí Brand- burského JMti***) a penieze jim zavdával. I poněvadž by ta věc byla upřiemo proti králi pánu našemu JMti a proti obyvateluom koruny České, JKMti i tudiež této ko- runě k velikému zlehčení: vám na místě JMKské porúčiem a přikazuji, abyšte témuž Rackovi ani komu jinému v městě vašem i také v kraji vašem lidí přijímati nedo- púštěli, a lidem vašim přikázali, aby oni se v takové služby z země ven přijímati a smlúvati nedávali obyčejem nižádným; nébrž pokudž byšte nadepsaného Racka nebo kterého jiného rotmistra, kterýž by markrabí JMti lidi přijímal, dosáhnúti mohli, abyšte každého takového slibem zavázali k králi JMti až do rozkázánie dal- šieho. Kdež pochybnosti nižádné o vás nemám, než že se v tom tak zachováte. Ex Krumlov, feria III. post s. Viti anno oc LXXXXIX°. V kraji Boleslavském a v Hradeckém. *) Vytrženo. **) Anežka Slavatová z Chlumu, vdova po Vilémovi Pardusovi z Horky a na Richnburce. — Kdo byl ***) Fridricha. u ní purkrabím, nevím.

Strana 93
Dopisy z roku 1499. 93 1123. Petr z Rosenberka Budějovským: aby dopomohli poddanému jeho ke spravedlnosti. V Krumlově 1499, 27. Jun. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Jakož Šimek sladovník, ukazatel listu tohoto, poddaný muoj z Krumlova, má o některé věci před vámi činiti: i puokudž by jakú spravedlnost k čemu měl, prosím vás, abyšte jemu bez dalších odtahuov konec učinili, vedle spravedlnosti jeho. Ex Krumlow, fer. V. ante s. Petri et Pauli Petr z Roznberka, hajtman královstvie Českého oc. apost. anno oc LXXXXIX. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým. 1124. Vyznání Choustnického purkrabí o Václavovi Dvořeckém. V Choustníce 1499, 3. Jul. Orig. Fam. Dvořecký. Já Jindřich z Štěkře, pukrabie na Chúsníce, vyznávám tiemto listem všem vuobec, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že když sem přijel do Soběslavě ten pondělí po sv. Duše [20. Mai], i šel jsem k Hronkovi do domu jeho, an sedí pan Jindřich Vojslavský a pan Václav Dvořecký. A to jsem se k této řeči trefil. A pan Václav Dvořecký, jen sem málo u stolu poseděl, tak řekl: ktož by láti neuměl, jdi k faráři zdejšiemu, ten tě naučí dobře. A to jsem já od něho slyšel. A kdyby toho potřebie bylo, chtěl bych to též ústně seznati před každým. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu pečet svú vlastní přiftijskl jsem k tomuto listu, však sobě bez škody. Jenž jest dán na Chúsníce, léta od Narozenie s. b. tisícieho čtyřistého devadesátého devátého, tu středu před sv. Prokopem. [Pečeť zachovaná.] 1125. Petr z Rosenberka kraji Žateckému: aby sjedouce se zároveň jiným krajům volili osoby, ježto ku králi do Prešpurka jeti mají. V Praze 1499, 10. Jul. Tištěno v Archivu Českém V. str. 494 č. 62. 1126. Král Vladislav pánům z Rosenberka: aby stáli v Prešpurce ve při o peníze se Sigmundem z Polheimu. V Budíně [1499], 10. Sept. Orig. Fam. Polheim. Vladislav z b. m. Uh., Č. král a m. M. oc. — Urození, věrní naši milí! Jakož jsme vám prve psáti ráčili k žádosti urozeného Zigmunda Polhoméře, což se

Strana 94
94 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. nějakého dluhu dotýče, napomínajíce vás, byli-li byšte jemu ten dluh spravedlivě dlužni, abyšte jemu jej zaplatili: pak teď opět píše nám král Římský JMt a druhý list jmenovaný Zigmund vo túž věc, jakož pak z těch listuov, kteréž vám teď po- sieláme, tomu šíře porozomiete. A protož žádáme na vás, abyšte se s spravedlností svú, kterúž proti témuž Zigmundovi máte, k nám do Prešpurku na den Všech svatých nynie příštích [1. Nov.] vypravili, kdež jemu též píšeme a na ten den rok klademe; a my, když obapolně tu budete, chcme tu věc sami mezi vámi vyslyšeti a v to se vložiti, aby ta věc mezi vámi slušně srovnána byla a konec jměla bez dalších odtahuov. To vědúce, tiem se zpraviti umějte. Datum Budae, feria III. post festum Nativitatis b. Mariae virg. anno regnorum nostrorum Hungariae decimo, Boemiae vero vigesimo nono. Ex commissione propria Majestatis regiae. Urozeným Petrovi z Rozmbergka, najvyššiemu hajtmanu královstvie Českého, Vokovi a Oldřichovi, bratřím též z Rozmbergka, věrným našim milým. 1127. Král Vladislav zavazuje se ku placení Petrovi z Rosenberka dluhu 3000 kop gr. č. v určité doby. V Prešpurce 1499, 14. Nov. Orig. č. 3416. My Vladislav z b. m. Uh., Č., Dalmatský, Charvatský oc král, markrabě Mor., Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabě oc oznamujem listem tiemto všem, jakož urozený Petr z Rozmberka, věrný náš milý, držel jest k vuoli a žádosti naší úřad hejtmanstvie královstvie Českého vod toho času, jakž sme teď naposledy z krá- lovstvie Českého vyjeli, až do tohoto času, kdež sme jemu za službu jeho pravého a počteného dluhu dlužni zuostali tři tisíce kop grošuov českých: i chtiece, aby ten dluh jistý měl, takto sme s ním vo záplatu jeho uhodili a zuostali, přiřiekajíce jemu slovem naším královským a tiemto listem tu summu na tyto časy dolepsané dáti a dokonce zaplatiti. Najprvé vo suchých dnech postních najprv příštích máme jemu dáti tisíc kop grošuov českých; a hned potom vo středopostí toho postu má jemu podkomořie náš z té pivovární pomoci druhý tisíc kop grošuov dáti a zaplatiti; a třetí tisíc kop grošuov máme jemu dáti a zaplatiti vo druhém středopostí pořád zběhlém beze všeho dalšieho prodlenie a výmluvy všelijaké. Pakli by nás v tom času prvé, nežli by jemu ta všecka summa dluhu svrchupsaného dána a zaplacena byla, Buoh smrti neuchoval: tehdy budúcí naši králové čeští mají jemu a povinni budú ten dluh dáti a zúplna a dokonce zaplatiti bez zmatku a všelijaké odpornosti. A ktož by list tento jměl s svrchupsaného Petra dobrú a svobodnú vólí, chcme, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme kázali. Dán v Prešpurce ve čtvrtek

Strana 95
Dopisy z let 1499 a 1500. 95 po sv. Martině leta božieho tisícieho čtyřistého devadesátého devátého a království našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého.*) Vladislaus rex manu propria subscripsit. [Pečeť neporušená.] 1128. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby u desk položil komorní registra. V Prešpurce [1499], 20. Dec. Orig. č. 3418. Vladislav z b. m. Uh., Č. král a markrabie Moravský. Urozený, věrný náš milý! Jakož při sobě máš komorní registra, kteráž jsú se před tvým i za tvého úřadu jednaly a psaly, porúčiemeť, aby ty ta registra všecky, což budeš motci naj- spieš, u desk zemských položil z té příčiny, aby se z nich také vyhledalo, což by pilného a potřebného bylo. Dán v Prešpurce v pátek před sv. Tomášem ap. bož. let královstvie našich Uherského desátého a Českého dvadcátého devátého. Ad relationem magnifici dni Joannis de Šelnberk, summi cancellarii regni Boemiae. Urozenému Petrovi z Rozmberka oc věrnému našemu milému. 1129. Petr z Rosenberka Janovi ze Šelnberka: poroučí jeho i králově přízni Krištofa ze Švamberka. V Krumlově 1499, 28. Dec. Koncept Fam. Švamberk 19. Službu svú vzkazuji, urozený pane a otče muoj milý! Jakož teď pan Krištof z Švamberka králi JMti jede, prosím vás, abyšte jeho k sobě přivinuli, aby vedle vás jel, a když tam přijede, abyšte jej ráčili poručiti králi JMti a prositi, aby JKMt ráčil jeho pán milostivý býti. A což byšte vy sami, milý pane otče, mohli jemu tam dobrého učiniti, věřím vám, že to učiníte a pro mne sobě jeho budete poručena mieti. Dat. Krumlov, sabbato post fest. Nativitatis Christi dni anno eiusdem oc LXXXXVIIII°. Panu kancléři. Petr. 1130. Vok z Rosenberka Budějovským: aby propustili z vězení lidi jeho z Lomnice. Ve Třeboni 1500, 17. Mart. Orig. v arch. musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Vznesli jsú na mne lidé muoji z Lomnice, kterak by spolusúsedé jich od rychtáře vašeho do vazby a do vězenie vzati byli, kteříž ještě i podnes sedie u vás. Kdež mně ani úředníkuom mým na *) List tento souvisí se složením hejtmanství zemského se strany pana Petra z Rosenberka, o čemž vedle čísel 1115, 1117 a 1118—20 svrchu vytištěných viz také A. Č. V. str. 517. č. 66.

Strana 96
96 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. ně nic žalováno nenie. I věřím já vám, že vy mi je propustíte. A jestliže by vám co učinili, ješto by učiniti neměli, chci já vám dosti kázně udáti. A pakli by co v tom jiného bylo, že mi to znáti dáte, abych já sě tiem uměl zpraviti. Ex Třeboň, Vok z Roznberka oc. f. III. p. s. Longini annorum oc XV°.*) Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Budějovic, súsedóm milým. 1131. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby poddaní jeho kupci a formané neobjížděli ungeltu královského v Praze. V Budíně [1500], 22. April. Orig. č. 3419. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a markrabě M. oc. — Urozený, věrný náš milý! Věz, že sú na nás vznesli poctiví purkmistr a konšelé Starého Města Pražského a k tomu úředník náš z ungeltu, kterak by formané tvoji proti jejich starodávním výsadám a svobodám s kupectvím jinými silnicemi nežli k Praze jezdili, statky ne- toliko své, ale i cizie z Němec za své opoviedajíc, voziece proti jich spravedlnosti a našie škodě, ježto toho prvé nikdá nebývalo, prosiec nás v tom za milostivé opa- třenie. Kdež my jedno k jich spravedlivé žádosti, a druhé znajíce, že ten ungelt náš vždy dále a viece skrze tu příčinu hyne a umenšuje se, prostě jim toho déle dopú- štěti nemieníme, aby nám oni jměli ujmu a záhubu takovú na tom ungeltě svévolně činiti, ježto jest toho prvé nebývalo. Pakli ty máš na to jaké výsady a svobody, aby formané tvoji poddaní bez placenie ungeltu a jezděnie na Prahu s kupectvím svým i cizím, kamž by se jim zdálo, jezdili: nechtiece, aťby se tobě i jim v tom co ukrátiti jmělo, porúčiemeť, aby takové své výsady a svobody vo suchých dnech let- ničních před pány zemskými vokázal; což se pak na tom najde, že za spravedlnost jmieti budeš, takéť v to sahati nebudeme. Neb, bychme toho tak zprosta zanechati a zanetbati chtěli, nalezloť by se hned jiných dosti, kteříž by se v to též dávati a toho užívati chtěli; a tak by ten užitek a plat náš za našeho kralovánie zahynul, ježto již mimo něj málo jiných v tom království máme. Dán na Budíně v středu před sv. Jiřím, anno regnorum nostrorum Hungariae decimo, Boemiae vero vigesimo Ex commissione propria Majestatis Regiae. nono. Urozenému Petrovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. 1132. Vok z Rosenberka Budějovským: aby přidrželi pacholky Pavlovi z Neplachova k povinnosti ku pánu svému. Ve Třeboni 1500, 1. Jun. Orig. v archivu musejním. Službu mú, múdří a opatrní sousedé milí! Zpravil jest mne Pavel, člověk *) Datum psáno jest tak, že za C viděti ještě několik čar, tak že mohlo by se čísti i XVCIIII (t. j. 1504). Pokládám však čáry ty za pouhou okrasu.

Strana 97
Dopisy z roku 1500. 97 a poddaný muoj z Neplachova, ukazatel listu tohoto, kterak sú mu odešli dva pa- cholci k vám, jakož vás toho prve tajno nenie. I věřím já vám, že vy týž pacholky k tomu jmieti budete, což sú s ním smluvili a na čemž sú u něho přistali, aby tomu dosti učinili. Pakli by se to nestalo, vězte, že bych já člověka mého v tom opustiti nemienil. A také, jestliže tíž pacholci jemu z čeho vinu dávají, člověku mému, chci já od něho dosti spravedlnosti udati. Ex Trzebon, f. II. post Ascensionem domini annorum oc XV°. Vok z Roznberka oc. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, souseduom milým. 1133. Jan z Šelnberka Petrovi z Rosenberka: že jeho psaní o hejtmanství králi ještě nepředložil a proč.*) Ve Přerově 1500, 26. Jun. Orig. č. 3420 b. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý! Jakož ste mi ráčili psáti, oznamujíc úmysl svuoj, což se hejtmanstvie dotýče, vo kteréž sem já s vámi mluvil slovem krále JMti, kterak a jakým spuosobem chtěli byšte je na sě vzieti: tomu všemu porozuměl sem. I račtež věděti, že po vašem odjezdu z Prahy po- rozuměl sem, že někteří v tom s pilností usilovati chtie, aby žádného hejtmana v zemi nebylo, praviec, že toho není potřebie, poněvadž pan Pernštejnský soudy komorní držeti má; pokládajíc, jako by již zbytečnie věc byla, kdyžby hejtman byl. Ježto nepochybuji, že sú již tu věc na krále JMt vznesli anebo vznesú bez meškánie. A protož mi se zdá, aby se túto vaší odpovědí povztáhlo, až bychom porozuměli, k čemu se král JMt má. Tak, stál-li by JMt na prvním úmysle, tehdy by se toto psanie JMti vokázalo; pakli by snad podle jejich rady úmysl JMt proměnil a JMti se zdálo, že by snad mohlo bez hejtmana býti: tehdá bych já chtěl, aby od vás jiná odpověď dána byla nežli tato. Neb sem já již králi JMti psal, že sem s vámi o tu věc mluvil a že ste mi řekli, že mi chcete dáti odpověď, poradiece se s přátely svými: i muož ta věc tak postáti, až lépe všemu srozumieme. Pakli se vám přes to zdá, abych toto vaše psaní tam předce poslal, prosím, oznamtež mi to hned, a já je pošli. A teď vám posielám list věřicí, na kterýž sem měl s vámi o tu věc mluviti. Daj pán Buoh, abyšte se dobře měli a zdrávi byli, tohoť bych vám s pravú věrú přál. Datum Przerov, fer. VI post Johannis baptistae anno XV°. Jan z Šellnberka, najvyšší kancléř království Českého. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu a synu mému milému. *) Cf. A. Č. VI. 220. Archiv Český X. 13

Strana 98
98 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1134. Jan z Šelnberka Petrovi z Rosenberka: opět o hejtmanství a o žádosti své prodati panství Fürstensteinské v Slezích. Ve Praze 1500, 9. Aug. Orig. č. 3420 d. Urozený pane, pane a synu muoj milý! Službu svú napřed TMti vzkazuji, a přál bych vám s pravú věrú zdraví i všeho dobrého. — Což se hejtmanství dotýče, tomu sem již dokonce srozuměl, že sú se někteří páni, i také z rytieřstva, shledavše, na tom zůstali, aby žádného hejtmana nepodnikali, a chtí vo to naschvále k králi JMti poslati, a předkládajíce, že v této zemi žádného hejtmana není potřebí a že by byl škodnější než užitečnější. Pak, ač takové řeči jsou proti rozumu, ale když se jim tak zdá, nechati jich při tom. A protož dobře se jest stalo, že sem váš list u sebe zachoval. Než zdálo by mi se, abyšte mi jiný list psali k tomu rozumu, jakož sem já s vámi vod krále JMti mluvil vo to hejtmanství, že ste se na to roz- myslili i uradili, že toho na se vzíti nemáte úmyslu; a již bych já ten váš list králi poslal. Což se vám pak v tom zdá učiniti, to mi voznamte po tomto poslu. Také vězte, muoj milý pane synu, že pan Adam Tovačovský prodává Rohozec, kterýžby mně k mému zboží velmi užitečný byl a příseditý, ale nemohu s to býti bez uprodání statku svého; a zvláště bych mohl prodati slušně Firštein. I přišlo mi na mysl, rozuměli-li byšte, že by to chtěl kúpiti pan Prišenk,*) že byšte tím hnuli. Zámek jest jistě dobrý; kterýžť von najlepší má, můžť tento za druhý počten býti; a není proto než tři míle od mezí českých a sedí velmi v čistém kraji, v Svíd- nickém, ježtoby k němu bylo co přikupovati, kdož by měl zač. A sic také jest k němu slušná živnost, ježto by se to i registry i skutkem vokázalo. A protož po- rozumíte-li co v tom, prosím dajte mi to znáti po svém poslu. A což v tom můžete pomoci, pomozte jako přítel. Což se novin dotýče, ty jsú z Polsky příliš zlé vo Tateřích, a pohříchu pravé. Vo papeži praví, že jej hrom zabil, a druzí jináče. Pak víte-li vo tom co jistšího, prosím, pište mi. A s tím se vám poroučím. Dán v Praze tu neděli po [sic]**) s. Vavřinci. Jan z Šelnberka manu propria. Uroz. pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, pánu a synu mému milému buď. 1135. Petr z Rosenberka Janovi z Šelnberka: odpověď na předešlé psaní a noviny o papeži oc. Na Krumlově 1500, 13. Aug. Koncept č. 3420 c. Panu kancléři o hajtmanstvie odpověď najposlední. Službu svú vzkazuji, urozený pane a otče muoj milý! Napřed zdravie i všeho *) Prušenk (Jindřich ze Štetenberka, později z Hardeka). **) Nepochybně před (9. Aug.). Po sv. Vavřinci bylo by 16. Aug. a to by neshodlo se s násled. odpovědí.

Strana 99
Dopisy z let 1500 a 1501. 99 jiného vám věrně přeji, jako panu otci svému milému. — A jakož mi píšete, což se hajtmanstvie dotýče, kteraká by odpověď králi JMti měla dána býti oc, tomu sem dobře srozuměl. I té věci při mé první odpovědi nechávám a k zdání vašemu tu věc připúštiem, zdá-li se vám ji králi JMti poslati anebo nechati, to stuoj při rozumu a vuoli vaší. Což se pak Forstenštejnu dotýče, ač bych já vám v tom k vašemu dobrému rád tiem spuosobem poslúžil, ale v této mieře švagra mého*) pana Priešinka doma nenie; a také mi se zdá, že on v ten kup nepuojde, a to pro nepříležitost zámku toho; neb jeho jinde takových kupuov na tento čas dosti příležitých a užitečných potýká, ač by v který jíti chtěl. Všakž proto, jestliže se s ním budu moci kde shledati, chci s ním o to pilně mluviti. Novin o papeži, jakož žádáte věděti, vězte, že jest tyto dni farář muoj Ha- zelský z Říma přijel; ten o tom takto praví, že na den sv. Petra povětřie se zbúřilo, a papež**) tehdáž na paláci svém jsa, slyšel jest Senesské, a rozkázal jednomu kar- dinálovi okno zavřieti, a v tom jest hrom udeřil na ponebie svrchnie, kteréž spadlo na dolejšie, pod kterýmž papež byl, a obořilo je, tak že jest jich několik zabilo. Než na papeže připadlo kolik dřev, že jest pro ty nemohlo naň upadnúti, než že jest něco neškodně v hlavu obražen a v prsty také uražen; ale kardinálovi, kterýž okno zavieral, žádný se úraz nestal. Ten den jest farář muoj Hazelský v Římě byl a praví, že se jest v pravdě tak stalo; a potom že sú pravili, že by z toho uleknutie papež v nemoc zimnice upadl. Také vám posielám české noviny, jakož z přípisu listu pana Voka, bratra mého, srozumíte. I tak mně se zdá, že pod těmi nápravníky tato země nikoli dobře státi nemuože. Datum Krumlov fer. V ante Assumptionis Mariae anno oc XV°. 1136. Jindřich z Hradce panně abatyši kláštera ve Starém Brně: aby syna Jakuba Radmírovského z Hradce za písaře přijala. Bez dat. ſkolem 1500]. Tištěno u Dvorského: „Staré písemné památky žen a dcer českých“ str. 63. č. 54. 1137. Petr z Rosenberka Budějovským: aby dopomohli poddanému jeho ke spravedlnosti. V Krumlově 1501, 24. Mai. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Zpravil jest mne člověk můj Jilek *) Měl za manželku Alžbětu (Elišku), sestru páně Petrovu (od r. 1483). **) Alexandr VI. 13*

Strana 100
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 100 z Štufta,*) listu tohoto dodavatel, kterak by po ženě své, někdy Vítkové dceři od vás, spravedlnost měl k nějakému statku a k penězóm, kde sobě toho pokládá XXVIII kop, jakož on již vás toho dále zpravie. Kdež vám, páni súsedé milí, věřím, pokud by týž člověk muoj k čemuž spravedlnost měl, že jemu to rozkážete zaplatiti a vypraviti, jakož nepochybuji, že prve o té věci viete a toho šíře zpraveni jste. A kde by se taková věc na panstvie mým přiházela a vaši k čemuž spravedlnost měli, chtěl bych se v tom též pro vás okázati oc. Crumlow, f. II. ante s. Urbani, Petr z Rozmberka oc. anno oc XV°I°. 1138. Jindřich z Hradce Budějovským: zve je do Hradce, aby přítomni byli útrpnému právu. V Jindřichově Hradci 1501, 26. Mai. Orig. v arch. musejním. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni a přítelé moji milí! Jakož vás tajno není, že Netvořický některú chvíli přijel jest k vám, hledaje ztráty své, kdež pak týž [sic] ztráta nalezena jest u židuov vašich. I vězte, milí přítelé, že já již mistra popravního v Hradci mám. Znajíce to, přijeďtež zítra buohdá na noc k tomu tázání, pro budúcí pamět, a také abyšte vy se tím i druhá strana zpravili. Novae Domus, f. IV. p. Urbani annorum oc 1501. Jindřich z Hradce, najvyšší komorník království Českého. Múdrým a opatrným pánóm purgmistru a raddě města Budějovic, přátelóm mým milým. 1139. Smlouva Petra z Rosenberka s Janem Varlejchem z Bubna o purkrabství na Meidšteině. B. m. 1501, 10. Oct. Orig. č. 3425. Léta od narození syna Božieho tisícieho pětistého prvního, v neděli před sv. Havlem, stala se smlúva mezi urozeným pánem panem Petrem z Roznberka, a mezi urozeným panoší Janem Varlejchem z Bubna o chování zámku Majdštajna, že svrchu- psaný Varlejch má chovati toho zámku Majdštajna a purkrabie na něm býti, a na sv. Havel najprv přieští má se v zámek uvázati. A má býti sám druhý jiezdný hotov ku páně rozkázání; také má mieti dva pěšie branná a vrátného. A od toho chovánie pán JMt má jemu dávati na každý rok, počnúc hned od tohoto sv. Havla při času uvázanie, na každý rok tyto věci dole psané: Nejprv peněz hotových šestnáct kop grošuov čes. rázu a čísla Pražského, neb za tolikéž peněz drobných v zemi České obecně berných; k tomu sto čebruov žita, sto čebruov ovsa, šest sladuov a robo- tieřóv dvě kopě; k tomu úrok na mlynářiech Pěnickém a Panknarovi platu ročnieho čtyřidceti a osm grošuov a dva penieze též rázu a čísla Pražského. Item, k tomu *) Palackého Popis 316 nebo spíše 322: Stift, po česku Štifta.

Strana 101
Dopisy z let 1501 a 1502. 101 má držeti všecky lúky a dědiny k zámku příslušejície s pustým dvorem v Holubově. Item, má držeti hlásné ze tří vsí: z Třiesova, z Holubova a z Krasletína. Item, řeku všecku puokudž jsú prve purkrabie drželi. Item, lovy zaječí jsú jemu přidány tyto: s oné strany potoka od Smržecie, kdež cesta jde k Slavči a sem k Majdštajnu; item, okolo Lípie, okolo Vrabče a Vrabečka a okolo Chmelné. Také má lesu užívati ku palivu, což jemu potřebie, než dávati ani prodávati žádnému nemá. Item, tyto věci dole psané postúpeny jsú Varlejchovi při zámku, kteréž, když by zámku postupoval, povinen jest všecky zúplna pánu JMti zase postúpiti. Item, hákovnic větších a menších XXI; item, ječmene na sladovně dvadceti čebruov, item, suduov dobrých i zlých devět, item, piva řiedkého sud jeden ve dva varníky, korbele dva, jeden čber, ubrusuov hrubých čeledních dva, na komorách dva zámky plechové, rumpál a provaz dobrý. Item, šest kádí dobrých v pivováře, pánev měděná. Item, u mostu dva zámky a třetí zámek u vrat dolejších, zámek u fortny. Item, dva řetězy náklaničníky a zavěračka, radlice, píla, sochor železný, rožeň malý. Item, kalich střiebrný malý, mšál parga- menový, ampulky dvě, tři ubrusy na oltář, zvonec a ornát starý sešlý. Item, postel, zlých i dobrých, po komorách šest. Item, stoluov, zlých a lepších, obecních pět. Item, v stodole sena a slámy s potřebu, puokudž jest prvnímu purkrabí postúpeno; item, ovsa XX str. Také jest toto znamenitě vymluveno: jestliže by pán JMt svrchupsaný zámek kdy potom jiným úředníkem opatřiti ráčil, aneb svrchu psanému Varlejchovi že by se toho zámku dále chovati nezdálo, tehdy pán JMt jemu aneb on pánu JMti mají sobě obapolně puol léta napřed dáti věděti, a to toliko při sv. Jiří a na jiný čas nic. Tomu na svědomie nadepsaný pán JMt a Varlejch pečeti své vlastnie dali jsú přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta a dne jakož svrchu psáno jest. 1140. Petr z Rosenberka Budějovským: aby poddanému jeho dopomohli ke spravedlnosti. V Krumlově 1502, 4. Jan. Orig. v archivu musejním. Služba má, múdří a opatrní súsedé milí! Zpravil mne Šimek, poddaný muoj, ukazatel listu tohoto, že nějaký dluh příslušie ženě jeho podle gšaftu u vás učiněného, také že by jemu samému někteří dluhové u vás příslušeli; jakož vás toho všeho sám ústně zpraví. I protož prosím vás, abyšte v ty věci nahlédli, a puokudž jemu neb ženě jeho co spravedlivě příslušie, abyšte jim spravedlivě učinili. Jakož vám věřím dle spravedlnosti, i také k chudobě téhož Šimka prohlédajíc, že to učiníte. Ex Krumlow, f. III. [post] festum Circumcisionis domini anno oc XV° secundo. Petr z Roznberka. Múdrým a opatrným purgmistru a raddě města Budějovic, súsedóm milým.

Strana 102
102 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1141. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: přijev do Čech, volá jej k sobě jakožto radu svého na hrad Pražský. V Kutné Hoře [1502], 25. Jan. Orig. č. 3430. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a markrabě M. oc. Urozený věrný náš milý! Jakož tebe tajno není, kterak páni, rytieřstvo i města královstvie tohoto Českého, věrní naši milí, častokrát skrze posly i také psaním nás sú prosili, abychom sem do tohoto království přijeti ráčili pro mnohé a znamenité potřeby téhož královstvie; pak ačkolivěk dosti nesnadné nám jest to bylo učiniti, abychom se v této míře z krá- lovstvie Uherského hnúti jměli: ale všakž nechtíce tohoto královstvie, pokadž nám možné jest, v ničemž opustiti, vypravili sme se sem, všecko jiné opustivše. A protož toho na tobě žádáme i přikazujem, aby ty jako rada naše k nám se vypravil, a ko- nečně v nejprvnější neděli v postě [13. Febr.] v Praze aby byl; a tu my s radú tvú i jiných rad našich všecko, což jest potřebného tomuto království, chcme předsevzieti neprodlévajíce. A také věz, že sněm obecní pokládáme v druhý pondělí v postě [21. Febr.], tak aby se to, což v radě zavřem obecného dobrého, hned na tom sněmě konati mohlo. A protož věda v tom vuoli a rozkázání naše, zachovajž se tak, jakžť píšem, jináč nečině. Datum Montibus Cutnis, fer. III. ipso die Conversionis Pauli, anno regnorum nostrorum Ungariae XII, Boemiae vero XXXI°. Ex commissione propria Majestatis Regiae. Urozenému Petrovi z Rozmberka, věrnému našemu milému.*) 1142. Jindřich z Hradce Petrovi z Rosenberka: žádá společného se shledání před jich odjezdem do Prahy. V Hradci Jindřichově 1502, 5. Febr. Orig. č. 3431 b. Muoj najmilejší pane bratře! Rád bych vám věrně přál, abyšte se dobře jměli a zdrávi byli i s naším milým panem Oldřichem. A teď vám list posielám, kterýž mi král JMt píše. A viem, že vám též JMt píše. A v paměti máte, že JMt na tom s námi zuostal v Olomúci, abychme první pondělí v puostě u JMti na hradě Pražském byli; a teď JMt píše, abych konečně v neděli první v puostě v Praze byl, ježto tomu nerozumím, kterak se jest to změnilo. I protož, muoj milý pane bratře, prosím vás, dajte mi znáti, kde bychme se měli spolu a který den shledati. Neb jakž vy mi psáti budete, tak se stane. Ex Nova Domo, sabbato die s. Agathae virginis 1502. Jindřich z Hradce. Panu bratru mému najmilejšiemu, panu Petrovi z Rosenberka oc. *) V táž slova dáno také psaní „urozenému Jindřichovi z Hradce, najvyššímu komorníku království Českého, věrnému našemu milému“ pod týmž datum. (Ibid. č. 3431 a.)

Strana 103
Dopisy z roku 1502. 103 1143. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka 1000 kop gr. č. upisuje na komorním platu města Českých Budějovic. Na hradě Pražském 1502, 23. Mart. Orig. č. 3436. My Vladislav z b. m. Uh., Č., Dalmatský, Charvátský oc král, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie oc oznamujem listem tiemto všem, jakož jsme dlužni dluhu pravého a spravedlivého tisíc kop grošuov českých urozenému Petrovi z Rozmberka, věrnému našemu milému, kteréž jsme jemu za službu, kterúž jest nám, byv v úřadu hajtmanstvie královstvie Českého, činil, dlužni zuostali, i chtěje aby ta věc mezi námi a jím na některém jistém konci po- stavena byla, takto jsme s ním vo ten dluh uhodili a tiemto listem, jakožto král Český, uházieme, přiřiekajíc jemu slovem naším královským a listem tiemto, že jemu ten tisíc kop grošuov Českých dán a zaplacen býti má od opatrných purkmistra a konšeluov i všie obce města našeho Budějovic, nynějších i budúcích, z summy, kterúž nám do komory našie platiti mají, a to rozdielně, každý rok po puol druhém stu kopách groší českých až do vyplněnie té summy; porúčejíc opatrným purkmistru a kon- šelóm města Budějovic, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte znajíce v tom konečný úmysl a vuoli naši, těch puol druhého sta kop grošuov, počnúc vo hro- mnicech najprv příštích, každý rok z té summy, kterúž do komory našie dáváte a platíte, nadepsanému Petrovi platili a vydávali beze všeho zadržovánie, a to až do vyplněnie té summy; na kteréž od něho při každém vydání kvitancí vezmete, a při posledniem placenie list tento, kterýž jsme jemu na ten dluh udělali, od něho vezmete a zkazíte a potom podkomořiemu našemu vokážete a dáte, aby znal a věděl, kdy se jemu summa ta vyplní. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě Pražském v středu po květné neděli, léta božieho tisícieho pětistého druhého, královstvie našich Uherského dvanáctého a Českého třidcátého Ad relationem domini Alberti de Kolovrat et Libštein, prvnieho. magistri curiae Majestatis regiae. 1144. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby přičinil se o sebrání berně povolené proti Turkům. Na hradě Pražském /1502], 23. Mart. Orig. č. 3437. Vladislav z b. m. Uh., Č. král a markrabie Moravský oc. Urozený věrný náš milý! Jakož tebe tajno nenie, což se té pomoci proti Turkóm, kteráž jest nám ode všie země České svolená, dotýče, i chtiece, aby podle toho zuostanie tiem spieš se- brána byla, posílámeť teď ceduli o tom sepsanú, jak se má ode všech a jakým zpuo- sobem vybierati, aby to všem vohlásil a voznámil, aby ji tak a podle toho dávali

Strana 104
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 104 a kladli, žádajíce na tobě, aby v tom zvláštní pilnost jměl a k tomu se přičinil, aby což bude motci najspieš vybrána a pospolu položena byla, tak jakož to v sobě lépe a šíře ta cedule drží a zavírá. Dán na hradě Pražském v středu po květné neděli let království našich Uherského dvanáctého a Českého třidcátého prvnieho. Comissio propria Majestatis regiae. Urozenému Petrovi z Roznberka, hajtmanu kraje Prachenského, věrnému našemu milému. 1145. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: aby přijel k němu na svatbu, kterouž v Uhřích s kněžnou Franskou v měsíci srpnu míti bude. Na Budíně 1502, 6. Jun. Orig. č. 3439. Vladislav z b. m. Uh., Č. oc král a markrabě Moravský oc. — Urozený, věrný náš milý! Za to máme, že tebe tajno nenie, kterak my pro stvrzenie bliž- šího a dokonalejšieho přátelstvie s najjasnějším a najkřesťanštějším kniežetem panem Ludvíkem, králem Franským, k stavu manželskému kněžnu, manželku a královú z rodu jeho zvolili a vzali sme sobě, kteráž má od JMti do Benátek vypravena a poslána býti k času sv. Petra a Pavla, apoštoluov božích. Po kterúž sme my již také, poněvadž tomu tak krátký a brzký čas položen jest, posly znamenité duchovnie i světské z královstvie tohoto vypravili, byvše na tom, abychme i z toho královstvie některé znamenité pány i z rytieřstva, též z Moravy a z Slezí proti JMti poslali a vypravili, ale krátkost času překážku nám v tom učinila, tak že by k tomu času nikoli ti, kteréž sme odtud vypraviti proti JMti úmysl měli, hotovi býti a stačiti nemohli. A poněvadž toho býti nemohlo, žádáme na tobě, aby se k nám sem na svatbu nám i sobě ku cti vypravil; kterúž dá-li Buoh jmieti budeme při času sv. Bartoloměje najprv příštieho [24. Aug.]. Než ty se sem k nám vyprav, aby zde byl před sv. Vavřincem [před 10. Aug.]; a to proto, že táž kněžna a manželka naše korunována zde prve bude na den sv. Vavřince. Nepochybujíce, že to k žádosti naší nám i sobě ke cti učiníš a k tomu se času sem vypravíš podle těch pánuov, kteréž sme sem k tomu veselí z téhož královstvie také zvali. Dán na Budíně v pondělí po sv. Bonifacii leta Božieho tisícieho pětistého druhého a království našich Uherského Ex commissione propria Majestatis Regiae. XII a Českého XXXI°. Urozenému Petrovi z Roznberka, věrnému našemu milému. 1146. Petr z Rosenberka králi Vladislavovi: přeje mu štěstí ke sňatku s kněžnou Franskou, vykládá příčiny, proč ke svatbě přijíti nemůže. В. m. [1502, polovice Jun.] Koncept č. 3440. Najjasnější králi a pane, pane muoj milostivý! VKMti službu svú poddanú napřed vzkazuji. Milostivý králi! Jakož VKMt ráčil ste mi psáti, což se spřiezněnie

Strana 105
Dopisy z roku 1502. 105 dotýče, kteréž jest VKMt s králem Franským JMtí učiniti a manželku a královú z rodu JMti sobě zvoliti ráčil, při tom žádajíc na mně, abych se k VMti na svatbu vypravil, mně toho čas jmenujíc před sv. Vavřincem najprv příštím oc, tomu sem srozuměl. A napřed VKMti k takovému spřiezněnie a k stavu manželskému od pána Boha vinšuji veliké štěstie a všecko dobré jako pánu svému milostivému. A znáti dávám, že podle krátkosti času položeného já se nemohu vypraviti tak, jakož by k takové potřebě příslušelo, abych napřed VKMti i tudiež sám sobě mohl ke cti býti, jakož VKMt sami tomu rozuměti ráčíte. Také, milostivý králi, za to mám, že již VKMti tajno nenie, kterak sú někteří z Prahy odpověděli králi Římskému JMti a JMti zemiem i poddaným; kteříž, jakož zpraven sem prvé, než sú list opovědný do Cáhlova, města krále Římského JMti, poslali, pobrali sú voly u Soběslavě pod- daným kněze Jiřího Bavorského, švagra VMti, a poddaným kněze biskupa Pasovského JMti.*) Také sú Cáhlovským pobrali vozy, a jinde v Čechách berú kupcuom komuž mohú; a na panství mém okolo pomezie Rakúského a Bavorského jiezdní i pěší při silniciech stávají. Ježto já podle takové odpovědi, kteráž se z Čech stala, kdež tak pravie, že ste jim VKMt k tomu povoliti ráčili, neviem, co by z toho přijíti mohlo; kdež já také od svých znamenitých přátel z Němec výstrahy mám, abych zámkuov svých podle té odpovědi pilně opatroval. I z takové příčiny, ač bych já VKMti roz- kázánie netoliko v té věci, ale ve všem jiném podle možnosti své rád naplnil, Buoh vie, že v této mieře z domu odjeti nemohu. A VKMti prosím, jako pána svého mi- lostivého, že mi VMt nemožnost mú podle svrchu dotčených překážek milostivě vážiti ráčíte. [Cedule.] Také milostivý králi! VKMt račte věděti, že sú Rakušané sobě lidi zřiedili jiezdné i pěšie, i některé kostely při pomezí osadili, a jsú na hotově pro takovú odpověď, kteráž se jest z Čech stala. 1147. Henrich ze Švamberka Petrovi z Rosenberka: žádá o radu, kterak chovati se má v půtce Henricha z Gutšteina s knížaty Bavorskými. Na Zvíkově 1502, 12. Jul. Orig. č. 3441. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a bratře muoj milý! Račte věděti, že když sem nynie z Boru od strýce svého zase sem přijel, že jest pan Krištof, strýc muoj, hned za mnú poslal a dal mi znáti, kterak pan Henrich Gutštajn poslal k němu Hajnca Grieze, služebníka svého, žádaje toho na strejci mém, aby mu s lidmi našemi pomocen byl, že jest mu vejstraha přišla, že falckrabě**) a kněz Jiří sem do země naň vtrhnúti chtí. I tu jest mu odpověď na to dána tak na vodtažek. *) Heřmana Hessenského. **) Filip nebo syn jeho Ruprecht, zeť Jiříka Bavorského. Archiv Český X. 14

Strana 106
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 106 I protož vám tu věc oznamuji, co v tom vám se zdá. Neb za to mám, že v paměti máte, když některú chvíli sem u vás byl, a o takové věci některá mezi námi roz- mlúvánie byla, že jsme na tom spolu zuostali, kdyby taková jaká věc na kterého z nás přišla, že jeden bez druhého vědomie nemá nic začínati. I prosím, račte mi hned po tomto poslu dáti znáti, co v tom úmysla vašeho jesti. Neb sem já strýci svému psal, aby nic vedle něho nezačínal až do mého dalšieho jemu oznámenie. Než bude-li to tak vedle rozkázánie páně Henrichova, a oni budú chtieti do země vtrhnúti, aby lidem našim kázal všem pohotově býti, jestliže by nám chtěli jaké škody činiti, aby sebe hájili a bránili. Než úmysl muoj jesti, jestliže by ta potřeba na pana Hen- richa přišla a pan Henrich se přátelsky k nám jmieti chtěl, jakož slyším, že k strejci mému velmi přátelsky mluví, abychme ho neopúštěli. Než toto račte věděti, že jest strejc muoj na falckrabí JMti, dokud jest u něho byl, milostivého pána jest měl a podnes má. Nébrž všem úředníkuom svým na pomezí přísedícím rozkázal jest, aby se k nám i k našim poddaným měli, jako by samých poddaných JMti se dotýkalo. I to mi také poněkud v úmyslu jest, abychom takové milosti od takového pána sobě lehčeji také nevážili, zvlášť poněvadž mu tu při pomezí tak blízko příležíme. I to všecko znajíc, račte mi zdání své oznámiti. Prosím panu Voldřichovi, bratru svému, račte ode mne službu pověděti. Ex Zviekov, fer. III. ante s. Margarethae virginis anno oc V°II°. Heinrich z Švamberka oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu bratru mému milému. 1148. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: o úředníku na Kladště, jenž úředníka ungeltu králov- ského svévolně vězil. V Budíně 1502, 17. Sept. Orig. č. 3444. Urozený, věrný náš milý! Věz, že jest na nás vznešeno a nám žalováno na nějakého Sokolíka, úředníka na Kladště, kterak, když jest tu pacholek úředníka na- šeho z ungeltu, listy naše maje, vozy a statky kupecké, kteříž ungelt dávati mají, popisovati chtěl, kázal jest jej svévolně i s těmi listy našimi vzieti a do vězenie vsaditi, na tom konečně byv, by se k tomu byli někteří z poddaných našich netrefili, že jej chtěl dáti voběsiti nám na zduoru a na protivenstvie oc. I poněvadž ty zámek a hrabstvie to k ruce ujce svého*) zpravuješ, přikazujem tobě, aby ty téhož úředníka slibem pode ctí a pod věrú zavázal, by před námi zde na Budíně, aneb kdež bychme jinde byli, na den sv. Ondřeje najprv příštieho [30. Nov.] stál a toho se zpravil: a nebude-li tiem vinen, což jest naň žalováno, ať své neviny požive. Pakli se ne- vyvede, ať tak kvapný a všetečný nenie, by měl úředníky aneb služebníky naše své- *) Oldřicha Prušenka ze Štettenberka a z Hardeka, syna páně Jindřichova.

Strana 107
Dopisy z roku 1502. 107 volně a bez příčiny nám na zdoru věziti a je rozkazovati věsiti. Datum Budae, sab- bato die s. Lamperti anno regnorum nostrorum Hungariae XIII°, Boemie vero XXXII°. Ex mandato proprio Majestatis Regiae. Urozenému Petrovi z Roznberka, věrnému našemu milému. 1149. Jindřich ze Hradce Petrovi z Rosenberka: o cestě své do Brna, o půtkách Pražanův s Němci, o nastávající jim oběma jízdě do Prahy. V Jindřichově Hradci 1502, 20. Sept. Orig. č. 3433. Muoj najmilejší pane bratře! Rač věděti, že sem do Brna na ten sněm nedojel, neb mne posel na cestě potkal, kdež mi pan hajtman*) píše, že toho soudu odložili až tu neděli po sv. Havle. A teď vám posílám přípis listu páně kancléřova,**) kterýž mi z Trnavy píše, a přiepis listu Skuhrovského, jimž porozumíte. Račte věděti, že jsem tak zpraven, že toho přinášení vždy přibývá a že Pražané se všech stran raitary osadili, aby vždy někoho přinesli; kdež se mně zdá, že Němci také o to mysliti budú, aby někoho z naší země vzali. Pak považtež tohoto všeho, muoj milý pane bratře, co se děje, a tiem se račte zpraviti. Což se našeho spolu shledání dotýče, muoj milý pane bratře, jestliže se vám zdá, abychme se prvé před túto Pražskú jízdú spolu shledali, prosím vás, dajte mi to znáti; neb kdež vy kážete, tu já k vám přijedu. Pakli by se vám v tom co jiného zdálo, i to mi oznamte. A což se jízdy naší do Prahy dotýče, prosím vás, dajte mi to znáti, kterak chcme jeti a který den vy chcete vyjeti. Neb já na sv. Václava bohdá z domu vyjedu; a mně se zdá, že tak v pravý čas do Prahy přijedem. Dajž se nám pán Buoh spolu ve zdraví shledati. A panu Oldřichovi bratru našemu, prosím vás, sto tisíc služeb ode mne povědieti račte. Ex Nova Domo, fer. III. in vigilia s. Mathaei ap. et. ev. anno 1502. Jindřich z Hradce oc. Mému nejmilejšiemu panu bratru, panu Petrovi z Roznberka oc. 1150. Jindřich z Hradce Petrovi z Rosenberka: zamlouvá si jeho přátelství a prosí, aby zaň v Kájově na pouti dal almužnu. V Jindřichově Hradci 1502, 3. Dec. Orig. č. 3447. Muoj najmilejší pane bratře! Rád bych vám i panu Oldřichovi bratru našemu přál věrně, abyšte ve zdraví jsúc dobře se a šťastně jměli. A muoj milý pane bratře! Teď vám posielám přiepis listu, kterýž mi pan kancléř píše, jemuž poroz- umíte; ač to viem, že mi toho neradi přějete, toho při tom nechávám, neb znám *) Jan z Lomnice a na Meziříčí. **) Jan z Šelnberka a na Kosti. 14*

Strana 108
108 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vaše srdce k sobě; ale jižť já ve jméno boží předse jedu. Pán Buoh rač zdařiti.*) A jakž se buohdá skuoro domů vrátím, hned se s vámi shledám, nebudu-li moci k vám na Krumlov přijeti beze lsti, ježto byšte sami znali, že jest věc nemožná, ale shledám se s vámi v Třeboni. Však proto, muoj milý pane bratře, kažte kola mazati, přišlo-li by co na nás náhlého, abychme byli pohotově. Také prosím vás, muoj najmilejší pane bratře, i pana Oldřicha, jestliže pojedete do Kajového na pouť, že tam za mne nějakú almužnu dáte, nebť bych já též pro vás chtěl učiniti; byšte pak i úmyslu neměli do Kajového jeti, prosím vás, jeďte pro mne. Moji milí páni bratří, nezapomínajte mne pro mú vieru. Ex Nova Domo, sabbato ante festum s. Jindřich z Hradce oc. Barbarae anno 1502. Mému najmilejšiemu panu bratru, panu Petrovi z Roznberka oc. 1151. Jindřich z Hradce Petrovi z Rosenberka: aby mu půjčil 300 zlatých na jízdu ku králi. V Praze 1502, 7. Dec. Orig. Fam. Neuhaus. Muoj najmilejší pane bratře! Rač věděti, že z božieho daru tyto mé věci zde dobře se jednají. Než ta jízda k králi nás minúti nebude moci. I prosím vás, muoj najmilejší pane bratře, že již se mnú se ráčieš vypraviti, což muožete v naj- skrovnějším počtu, a již k této mé potřebě, že mi ráčíte puojčiti tří set zlatých, nebť se k vám v svých potřebách utíkám, jako k svému panu bratru najmilejšímu. Také vás prosím, muoj milý pane bratře, rač tento pondělí najprv přieští [12. Dec.) býti na Třeboni tiem raněji, a já také tu budu. A tu spolu rozmluvíme, který bychme den měli vyjeti. Neb se panu kancléřovi tak zdá, abychme vždy do hod vyjeli; pro kterú příčinu, když se tu s vámi shledám, oustně vám poviem, i také kdo více má tam s námi jeti. Ex urbe Pragensi, feria IV. in vigilia Conceptionis immaculatae Jindřich z Hradce oc. virginis anno 1502.**) Mému najmilejšiemu panu bratru, panu Petrovi z Roznbergka. 1152. Jan z Kunovic, písař královský***), Petrovi z Rosenberka: noviny z Uher o Turcích. V Budíně 1503, 9. Jul. Cedule č. 3450. Noviny zde nynie VMt tyto máte: že poslal král JMt Tarčaj Januše s dvořany Uherskými a s některými jinými žoldnéři, tak že jich bylo vokolo puol páta tisíce i s pěšími, aby na Jajci špíže dodali. Vo kteréž věci zvěděv jeden baše Turecký, čekal nedaleko tu na ně vod Jejce s desieti tisíci Turkuov; a když již téměř u města *) Viz k tomuto i následujícímu listu D. č. V. 2 str. 54 a násl. **) Srovnej s tím A. Č. VI. str. 278 č. 29. ***) Dle Palackého D. č. V. 2 str. 53 pozn. 36. Tam také veliký kus této cedule otištěn.

Strana 109
Dopisy z let 1502 a 1503. 109 byli s tou špíží, přitahli na ně Turci. Kteříž byvše také šikováni a pohotově, a vidúce, že jináč býti nemuož, svedli s nimi bitvu a porazili je na hlavu, tak že jich málo ujelo, aby zbiti a zjímáni nebyli. A co jich zjímáno, ješto velmi znamenití nebyli, dal je Tarčaj všecky stínati, krom vybral jich několiko a padesáte, kteří sú znamenití a na dvoře ciesařském vždycky byli. Ty jest sem poslal králi JMti, kteříž tuším ve třech dnech zde budú. A ta bitva se stala dnes týden [2. Jul.]. Jiného takového nemám co VMti psáti. Datum Budae, dominico ante Margaretae anno oc 1503. Joannes. 1153. Král Vladislav Petrovi z Rosenberka: o puštění práva na žida Uhra v Budějovicích. V Tatě 1503, 11. Oct. Orig. č. 3451. Vladislav z b. m. Uh., Č. král a markrabě Moravský oc. — Urozený, věrný náš milý! Psanie tvému nám nynie učiněnému, což se žida Uhra dotýče, kterýž svato- krádeže kupoval, žádaje, poněvadž ta věc soudu komornieho nepotřebuje, abychme Budějovským psáti a poručiti ráčili, aby na téhož žida právo puštěno bylo: všemu jsme dobře srozoměli. I poněvadž ta věc ne tvú příčinú, než skrze podkomořieho*) a Budějovské k konci přijíti nemohla, píšem vo tom podkomořiemu přísně, aby tobě o to ještě rok na den jmenovitý složil, a ten rok a čas tobě a Budějovským časně oznámil, a sám na ten čas a rok do Budějovic přijel aneb hofrychtéře,**) ač by sám nemohl, poslal, a tu aby soud osadil a bez všelijakých odtahuov podle spravedlivého roze- znánie na toho žida právo pustil. Jakož pak vo tom Budějovským píšem, poroučejíce jim, aby se s podkomořiem aneb hofrychtéřem k tomu jměli a přičinili, aby se vo nadepsaného žida bez dalších odtahuov spravedlivý konec stal a naň právo puštěno bylo. A žida aby žádným obyčejem nepropúštěli, než jej v vazbě až do konečného rozeznánie chovali. Protož znaje to, budeš se věděti čím zpraviti. Datum in Tata, feria IIII. post Dionysii anno domini XV° tertio, regnorum autem nostrorum Hun- Ex mandato proprio Majestatis Regiae. gariae XIIII, Boemiae vero 33. Urozenému Petrovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. 1154. Kancléř Albrecht z Kolovrat Petrovi z Rosenberka: noviny z Uher a ode dvora královského. V Budíně 1503, 27. Dec. Orig. č. 3449. Urozený pane, pane a přieteli muoj zvláště milý! Zdraví napřed, potom ščestí i všeho dobrého přál bych VMti věrně s pravú věrú. Jiného TMti za novinu psáti neumiem, než že věci VMti při králi JMti pánu našem dobře stojí. Také račte věděti, *) Albrechta z Leskovce. **) Sigmunda z Chmelic. Viz následující číslo.

Strana 110
110 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. že král JMt dokonalé s Turky příměřie má a stánie za VII let. Co se pak poselstvie od VMti na mne poručené dotýče k králi JMti: odpověď, kterú mi JMt dáti ráčil, tiem se psaním krále JMti v tom zpraviti ráčíte. Jinéhoť já na JMti neznám, než žeť se k vám má jako váš milostivý pán. Neb když se, dá-li pán Buoh, s vámi shledám, tu já s vámi o mnohé věci šíře rozmluvím. Než nynie z krále JMti poručení mám jeti do Vratislavě, a na sv. Pavla na vieru obracenie [25. Jan. 1504] tam býti mám, neb na ten čas Sigmund JMt*) i jiná všecka kniežata býti mají.**) A s čím JMt k Pražanóm pana Trčku, pana podkomořího a hofrychtéře poslati ráčil,***) vás tajno to nebude, a tuším, žeť se jim ne všecko zlíbí. A co se městóm píše, psaním Budějovských se zpravíte. A s tiem dajž nám pán Buoh ve zdraví shledánie spolu. Datum Budae in die s. Joannis, anno domini oc XV°III°. Albrecht z Kolovrat a na Libštejně, najvyššie kancléř královstvie Českého. Uroz. pánu, panu Petrovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu a přieteli mému milému. 1155. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: o pánu Jindřichovi z Hradce, o jednání Petra z Ro- senberka s kancléřem Kolovratem, o Brněnském sněmu a j. v. Na Meziříči [1504/†), 24. Febr. Orig. č. 3465. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! By sě VMt ve zdraví dobře a ščastně jměli, pán Buoh zná, že bych toho VMti věrně přál. Po panu Hrobském sem vám vzkázal, co sě našeho pána z Hradce dotýče: probů! račte jej některak stvrditi, ať jest stálejší; nebude-liť váš, postoupíť nám někdy jako lipový klín. Prosím VMti, račte mi dáti znáti, jak své věci dokonáte, neb vím, žeť budou v tom rozličných cest hledati, kudy by tomu mohli překaziti. A dá-li pán Buoh, že to dokonáte, prosím, že ráčíte sě se panem kancléřem králi vypraviti, neb ráčíte znáti, že sou toho mnohé pilné a znamenité potřeby. A kdyby vaše jízda dolů byla, prosím, račte mi oznámiti, na které místo budu jmíti k vám přijeti. Také račte věděti, že jest jměl pan komorník††) Briknara†††) svého u krále dole, kterýž nyní zasě spěšně jede nahoru; ale ještě nevím, co jest tam jednal, než za to jmám, že vždy něčemu srozumím. Jakož ste ráčili se mnú mluviti, což sě pana kancléře dotýče, na tom já chci státi s ním; na čem to kolivěk ráčíte postaviti, tím já nehnu. Také prosím, že mi ráčíte oznámiti, co pan Perštajnský*) bude ním tam působiti; něcoť opět nového *) Kralevic polský. **) Cf. Grünhagen, Gesch. Schlesiens I. 368, a zmínku u Palackého D. č. V. 2 str. 81. ***) V D. č. V. 2 str. 67. připomínají se toliko Mikuláš Trčka mladší a Sigmund ze Chmelic. Tento byl dle všeho hofrychtéřem již r. 1503; kdežto v Palackého Přehledu připomíná se teprv k r. 1504. †) Tak dle vročení Palackého. V arch. Třeb. jest při roku 1506. ††) Nepochybně: nejvyšší, t. j. Jan ze Šelnberka a na Kosti. †††) Nepochybně Mikuláše Briknara z Brukšteina, později (po r. 1515) místokomorníka. *) Vilém.

Strana 111
Dopisy z let 1503—1505. 111 vymýšlí. A na čem my své věci postavíme na tomto sněmu Brněnském, jakž se z něho vrátím, hned vám to oznámím. Než bylo by sě dobře stalo k našemu jednání v Brně, by byl pan z Hradce takové psaní mezi nás učinil podle toho přípisu, kterajž sem mu přinesl. A Buoh vie, že jest mu to bylo beze vší škody. A s tím dajž sě VMti pán Buoh dobře jmieti. Dán na Mezříčí první neděli v půstě. Jan z Lomnice a na Mezříčí, manu propria. Mému milému pánu, panu a bratru Petrovi z Rozimberka. 1156. Petr z Rosenberka, Jindřich ze Hradce, Půta z Risenberka i Albrecht z Kolovrat zapisují se sobě vespolek ku přátelství na deset let. B. m. 1504, 9. Mart. Opis souč. č. 3454. Na tomto sme my čtyři zuostali: Petr z Roznberka, Jindřich z Hradce, naj- vyšší purkrabie Pražský, Puota z Ryznberka a na Švihově, najvyššie sudie království Českého, Albrecht z Kolovrat a na Libštejně, najvyšší kanclíř téhož království, že celé a dokonalé přátelství mezi sebou držeti a zachovati máme, tak že jedni druhých v ničemž opustiti nemáme, a zvláště proti těm všem, ktož by na naši zkázu býti chtěli i přátel našich. A v tom cti a pověsti své a přátel našich, kteříž se nás při- drží anebo přidržeti budou, na všech místech, buď při pánu našem králi JMti i kdežkoli jinde, hleděti máme. A jestliže by se co mezi námi a přátely našimi přihodilo k ruoznici, to my sami mezi sebou i jiní [sic] přátely našimi, přijmúc přátely naše jiné k tomu, rovnati máme. Ale my čtyři jedni bez druhých rady, vuole a vědomí na žádného nic počínati ani začínati, ani přátelóm našim dopustiti nemáme. A toto naše přátelství mezi námi má státi až do deseti let od dnešního dne pořád zběhlých upřímně, věrně a pravě, beze všeho fortele, jako na ctné pány přisluší. A toto naše přátelství králi JMti, pánu našemu milostivému, v naší povinné poddanosti a k tomu řádu a právu na překážku v ničemž býti nemá. Stalo se leta božího tisícého pětistého čtvrtého, v sobotu po Přenesení sv. Václava oc. 1157. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: o Janovi ze Šelnberka obránci pikhartském a o sněmu českém, kdež prý se jednalo o nástupnictví v koruně české. Na Meziřiči [1505], 13. April. Orig. č. 3484. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Dnes mi jest psanie od VMti přišlo, jemuž sem srozuměl, že ste mezi sebú málo zednali. Muoj milý pane bratře! Za to sem já VMti zvláště prosil a ještě prosím, což sě toho prostředku dotýče mezi námi v Moravě od krále JMti, kdež to VMti sem pověděl i také psal, že nám pan Šelberk

Strana 112
112 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. [sic] trpělivý není za prostředek; neb VMt znáte, že jest on jako prvnie obránce pikhartský!*) Při tom sem VMti prosil, abyste králi ráčili psáti, aby toho sněmu obecního ráčil odložiti až do JMti příjezdu do země, neb mi sě zdá, že při JMti všecky věci sě budou moci lépe zednati. Na to ste mi žádné odpovědi nedali. Kdež prosím, že mi ráčíte o tom dáti znáti; neb mi jest i přátelóm našim potřebie o tom srozuměti. Také rozumím, že v tom velkú pilnost mají, aby ten zápis mezi VMtmi zrušen byl; pro pána Boha! neračte toho činiti, leč prvé VMtem něco lepšího ukáží, a zvláště co sě pikhartů dotýče, aby to na něčem konečném prve postaveno bylo. Také, prosím, račte mi oznámiti, jestli ten artikul dokonán, aby žádný nebyl volen za krále ani z královstvie Českého ani z markrabstvie Moravského, ani z knížetstvie Slezského, neb bych to rád slyšel.**) Muoj milý pane bratře! Prosím VMti, již mi račte o těch věcech dáti znáti. Pakli by bylo co takového, ježto by bylo potřebie s tím mlčeti, pokad rozkážete, tak sě v tom zachovám. Račte věděti, že jest u mne byl pan Linhart Frauenburgar, kterajž hned ode mne s těži jede nahoru k králi Římskému. Mnoho se mnou řečí jměl, ježto mi sě zdá, že sou bohdá k dobrému; toho sě VMt potom dovíte i poznáte. A bych mohl VMt vyzdvihnouti najvajš, rád bych to, Buoh vie, věrně učinil. A tu víru mám v pánu Bohu, že VMti vždy v něčem posloužím. A s tím dajž se VMti pán Buoh ve zdravie dobře a sčastně jmíti, jakžbych já toho VMti věrně přál. Panu Oldřichovi, mému milému pánu a bratru, služba má. Dán na Meziříčie v neděli před sv. Tiburciem oc. Jan z Lomnice a na Meziříčie, manu propria. Mému milému pánu a bratru panu Petrovi z Rozimberka. 1158. Jan z Šelnberka Petrovi z Rosenberka: těší se z jeho uzdravení a zpravuje ho o dvoře královském a o sporu s Roupovským. V Budíně [1505, 13. Jul.*** Orig. č. 3615. Urozený pane, pane a synu muoj zvlášče milý! Napřed s pravú věrú vám toho, Buoh ví, jako sám sobě přeji, že jste se ve zdraví vrátili, a za tu novinu, když sě dá-li Buoh s vámi shledám, chci vám vzdy koláč některaký dáti. A ukázal sem králi JMti vaše psaní, a jiného sem znáti nemohl, než že JMt s velikú chutí to slyšeti ráčil, že jste se tak na svém zdraví zasě napravili; dajž milý pán Buoh, aby to za dlúhé časy trvalo. A jakož jste mi psali, což se těch lovuov dotýče, ve kteréž se panem Rúpovským†) činiti máte, a při tom ráčíte žádati rady mé, máte-li ješče mimo první poddání v té věci k čemu více se podati, že i v tom chcete mé *) Cf. D. č. V. 2. str. 83. **) Tento kousek otištěn v D. č. V. 2. str. 105 pozn. 83. Zde také list vročen do r. 1505. ***) Zdatoval jsem dle totožného částečně obsahu s listem číslo 1164 (1505, 21. Nov.). Ovšem bylo by možno mysliti také na rok 1506, a pak by bylo 12. Jul. †) Janem.

Strana 113
Dopisy z roku 1505. 113 rady poslechnúti. Muoj milý pane příteli! Pokadž já z vašeho psaní rozumím i také z jeho vodpovědi, mněť se v pravdě nezdá, byšte tu v čem scestni byli podle toho, k čemuž vy sě podáváte. Novin vám žádných vodsad psáti nevím, než tak jako prve, jednak lépe jednak hůře. Turci ti tak vodpolú příměří drží. A naprosto tak praví, že papež a Benátčané to s Turkem jednají, aby příměří pánu našemu držáno nebylo, a z té příčiny aby pán náš v žádný závazek s králem franským vjíti nemohl, jsa Turky zaneprázdněn. Dajž pán Buoh, abyste se dobře měli a zdrávi byli. A panu Voldřichovi prosím račte mou službu pověděti. Datum Budae, dominico post Kiliani. Jan z Šelnberka, manu propria. Pánu a synu mému zvlášče milému, panu Petrovi z Roznberka oc. 1159. Albrecht z Kolovrat Petrovi z Rosenberka: noviny z Uher ode dvora královského, též o panu Šleinicovi oc. V Libšteině 1505, 15. Jul. Orig. č. 3458. Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Byšte VMt zdrávi jsúce dobře sě měli, toho bych vám přál. Což se dotýče věcí pána našeho v Uhřích, kterak stojie krále JMti, nechtěl sem vám nic psáti nekonečného. Než na to sem čekal, aťbych vám to psal, maje od JMti psanie, co jest v jistotě. I račte věděti, žeť mi psanie od JMti přišlo včera, že JMt ty všecky nesnáze slušně srovnal, kteréž byly, a sněm obecný v Budíně býti má valný na sv. Michala [29. Sept.], a že JMti i té koruny dobré věrně jednati chtějí, a kohož bude ráčiti JMt z jiných zemí sobě věrně k radě přijeti, že to JMt bude moci učiniti a jich rady užívati. A tento sjezd měli Horsák nynie v Hatváni, a preláti a někteří páni byli při králi JMti v Budíně byli [sic]. A jinému nerozumiem, než že to provolánie a hotovosť, kteráž byla zde v zemi k JMti potřebě vzata předsě, JMti jest do VMtí všech vděčná; a tak mi JMt ráčil poručiti psáti, že dá-li Buoh toho nebude potřebovati. I protož to, což mi jest psáno, to vám oznamuji. A také skrze kněze Zygmunda*) JMt pan vajvoda**) s královú JMtí smieřen a v milost uveden jest. Také račte věděti, žeť sem s panem Šlajnicem sě nesježděl; odepsal mi, poněvadž pan Jiřík vzal odpuštěnie od země, že tomu rozumie, že toho sě vyžaduje, jakož vám teď jeho psaní přepis posielám, jemuž po- rozumiete. I zdá mi se konečně potřebné, abychom hotovi veřejně byli pro ty lidi, kteréž tam vypravíme; přišlo-li by co na ty lidi, ať bychom jim na retuňk táhli a jich ke škodě i k posměchu pána našeho i všie země poraziti nedali. Datum ex Libštein, fer. III. in die Apostolorum divisionis annorum dni 1505.***) Albrecht z Kolovrat, manu propria. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu a přieteli mému milému. **) Jan Zápolský. *) patrně: kralevice polského. ***) Částečně tištěno v D. č. V. 2. str. 103 pozn. 80. Archiv Český X. 15

Strana 114
114 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 1160. Albrecht z Kolovrat Petrovi z Rosenberka: těší se z jeho uzdravení a zpravuje ho o věcech uherských i dědičném nároku kněžny Anny na trůn český. V Praze [1505, 21. Nov.*] Orig. č. 3628. Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Zdravie i všeho dobrého přál bych VMti s pravú věrú, a nezdravie toho VMti věrně nepřeji, ale bohdá po té nemoci budete zdrávi. Neb mně jest rovně též, jako VMti bylo vedle zprávy, jakž sem o vaší nemoci zpraven; než mně jest zelený zázvor jésti ráno, o poledni a na noc velmi zpomohl, a teď tyto pilule tři pozřieti na noc, ráno též tři a jednu v ústech držeti vždycky. Dajž pán Buoh, abyšte brzo zdrávi byli, toho bych vám věrně přál, jako mému milému pánu a příteli. Což sě věcí uherských dotýče, viem, že již jste jich zpraveni konečně, jak jsú zavřeny, že krále žádného jiného mieti nemají po smrti pána našeho nežli Uhra, a to listy a pečeťmi i přísahami mezi sebú utvrdili.**) Než tak mi se píše jedno po druhém, že JMt zde k Suchým dnóm v Čechách býti ráčí. S panem Všerubským jest zjednáno, aťby kniežata i on na zemi přestali a o Suchých dnech aťby se stranám konec stal, a kniežatóm o to má býti vysláno. Také proti těm rajtaróm i všem lidem, ktož by odpověděli, ctí a věrú jsme se za- vázali všickni veřejně a osobně honiti, pomocníkuov dobyti; co a pokud sě jedná, toho vás dále pán z Hradce zpraví. Než toto račte věděti, že naše privilegia ukazují, že žádného jiného pána mieti nemuožem, než dceru pána našeho, a že jest pravá dědička, jakož vám to vypsáno pošli, a dokudž ona živa jest, žádného krále sobě voliti nemuožem.***) Dajž milý pán Buoh nám ve zdraví shledánie spolu. Datum ex Praga, feria VI. in die b. virg. Mariae. Albrecht z Kolovrat, manu propria. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozumberka oc, pánu a příteli mému milému. 1161. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: aby pro zhojení nemoci své do Vídně se odebral; o jednání s císařem Maximiliánem. V Linci [1505], 6. Dec. Orig. Fam. Rosenberg 26. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Napřed bych VMti věrně přál, abyste sě na svém zdravie dobře jměli. Ale srozuměl sem, že zle své zdravie ráčíte opa- trovati. Pro pána Boha, neračte toho činiti a račte se hojiti! A má by rada byla, **) *) Událost uherská, o které se v tomto listě vypravuje, spadá do roku 1505, dle některých na 12., dle jiných na 13. Oct. — Po tomto dni neúplné datum našeho listu: feria VI. in die b. virginis Mariae, hodí se nejlépe na den Obětování p. Marie, kteréž bylo r. 1505 vskutku v pátek = feria VI. ***) Cf. č. 1157. Cf. D. č. V. 2. str. 104.

Strana 115
Dopisy z let 1505 a 1506. 115 a za to prosím, že tak ráčíte učiniti a ráčíte sě do Vídně dopraviti k Staubarovi; jistěť vám bohdá pomuož. Však máte blízko k Dunaji, budeť moci ve třech dnech Vídně bajti. Neb račte věděti, že z takového kašle souchotiny přicházejí. Prosím, račte mne v tom poslechnouti pro vaše zdravie oc. Kdež mi ráčíte psáti, abych k vám zavinul, když z Lince pojedu: rád bych to učinil, ale nemuož to bajti. Neb račte věděti, že já upřímo muším králi pánu svému jeti, neb sou toho znamenité potřeby. Kdež ráčíte mi psáti, že sou u vás dosti netrefné noviny oc: muoj milý pane bratře! Jáť nic takového zlého nevím, než to vím, ale račte to při sobě zachovati, že sě mezi těmi pány všecko dobré a upřímé jedná oc, ale nehodí sě o tom psáti. Než račte pro vaše zdravie do Vídně sjeti, tu sě bohdá s vámi shledám a o všecky věci rozmluvím, jako svajm milým panem bratrem, kerémuž já všěho věřím a věřiti budu bohdá, dokud sem živ oc. Kde mi ráčíte psáti, abych vás JMti poručil: muoj milý pane bratře! Račte věřiti, že sem hned doma VMt zvláště sobě na ceduli znamenal, a včera sem s JMtí o vás mnoho řečie jměl; jiného na JMti neznám, než že k vám zvláštnie JMt milost a lásku jmá. Takéť sem já nezkazil, račte věřiti, a ještě míním s JMtí mnoho o vás mluviti. A daj mi to Buoh, abych mohl VMti mnohé sloužiti, věrně rád to učiním. Než račte přijeti do Vídně, k mnohým věcem sě dobře trefí. Jáť z Lince vypraven mám bajti ve dvou dnech, tak ráčil král včera povědíti. A jmá se JMt ke mně velmi pěkně a poctivě. A konečně mi sě zdá, že JMt se mnou velmi úpřímě a dóvěrně mluvil. Toho jsem nechtěl před VMtí zatajiti, ale prosím račte všecko zachovati, neb toho VMti nepíši žádné chloubě než upřímo z víry. Což se dotýče Cinspánů, služebníků vašich, což jim v jejich věcích budu moci najvajš platen bajti, pro VMt rád učiním. A s tím dajž sě vám pán Buoh na vašem zdravie dobře jmíti, tak jakž bych toho VMti věrně přál. Panu Oldřichovi, mému milému pánu a bratru, služba má. Dán v Linci v sobotu na svatého Mikuláše oc Jan z Lomnice a na Mezříčie, manu propria. Mému milému panu bratru, panu Petrovi z Rozmberka. 1162. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: umlouvá s ním schůzi v Telči. Na Meziříči [1506], 20. April. Orig. Fam. Lomnic. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! VMti bych zdravie, sčěstí i všěho jiného věrně přál. Rač VMt věděti, že sem včěra v samý večer domů přijel a rád bych s pravú věrú k vám jel. Ale račte věděti, že sem sě velmi stloukl z kočího vozu, a jak sem živ, sem sě víc nestloukl. Ale již sě, děkujíc pánu Bohu, lépe jmám. Muoj milý pane bratře, by to mohlo bajti, abyste se ráčili někde přiblížiti a zvláště 15*

Strana 116
116 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. do Telčě, přijel bych k vám tu, jakž bych mohl, a tu bych s vámi rozmluvil a mnohých rozličných věcí spravil. Však byste mohli pána z Hradcě sebou vzíti, a já bych také mu psal, že bych sě s ním rád shledal. Však proto bychom k tomu místo našli, co by pilného belo, že bychom dobřě rozmluviti mohli. Pakli byste ne- mohli toho učiniti, ale račte ke mně kancléře vašeho*) pošlati, potom já VMti oznámím všecko; neb račte věděti, že já nyní nemohu nikam daleko odjeti, neb muším čekati velmi pilného poselstvie od krále pána svého, jakož to také VMti oznámím, co jest. A s tím dajž sě vám pán Buoh dobřě jmíti. A panu Oldřichovie, mému milému pánu a bratru, služba věrná. Dán na Mezřiečie, v pondělí po provodnie Jan z Lomnic a na Mezříčie, manu propria. neděli oc. Mému milému pánu a bratru panu Petrovie z Rozimberka. 1163. Petr z Rosenberka Janovi z Lomnice: umlouvá s ním schůzi na Hradci. V Krumlově 1506, 22. April. Koncept Fam. Lomnic. Urozený pane, pane bratře muoj milý! Úrazu vašeho, kterýž mi oznamujete, napřed vám věrně nepřeji tak jako sám sobě. Jakož žádost vaše jest našeho spolu shledánie, račte věděti, že jest při mně nynie veliké zaneprázdněnie, že daleko nikam otjeti nemohu. Než vás prosím, račte již ty čtyři míle z Telče do Hradce některak na se vzieti a v Hradci se se mnú sjeti, a když mi kolik oznámíte, abych v Hradci byl, toho já nikoli neobmeškám; neb jedniem dnem býti mohu. Kdež při tom račte také pánu z Hradce psáti, že s ním i se mnú tu v Hradci shledánie žádáte: pak, jsúce tu spolu, dobře toho cestu najdem, že spolu volně rozmluvíme; neb já také pilně s vámi mám rozmluviti. A s tiem dajž pán Buoh, aby naše shledánie bylo šťastné. Ex Krumlov, feria IIII. ante festum s. Georgii, anno oc XV°VIt. Petr z Roznberka. Mému milému pánu a bratru, panu Janovi z Lomnice, hajtmanu markrabstvie Moravského. 1164. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: raději sjel by se s pánem ve Třeboni než na Hradci. Na Meziříči [1506], 25. April. Orig. Fam. Lomnic. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Psanie vašě mne v sobotu v Brně došlo, keréž sem rád viděl, a také sě trefilo k našěmu nyní jednání. Muoj milý pane bratřě! Jáť VMti muším všecko psáti, co mi jest těžkého u srdcě podle mé víry k VMti. Již sem z Brna domů přijel a rozličným věcím sem srozuměl, o kterajchž sě psáti nehodí, než když mne ráčíte jmíti, rád k VMti přijedu do Hradcě aneb do *) Mikuláše z Milíkova.

Strana 117
Dopisy z roku 1506. 117 Třeboně, kerémuž dni kolvěk ráčíte oznámiti. To již buď na vůli VMti a ne na mé. Neb mám s vámi pilné a znamenité věci mluviti. Než na to račte pomysliti, sjedu-li sě s vámi u pána Hradeckého, nebu [sic] moci s vámi volně mluviti, jakož jej znáte. A před ním já toho nebudu mluviti, co s VMtí mám mluviti. Než zdá-li sě vám, račte proti mně do Hradce poslati, a račte na mně toho žádati, abych k VMti přijel do Třeboně, že ste nemohli beze lsti do Hradce ke mně přijeti, abych vám v tom za zlé neměl. Již to račte lépe svým rozumem opatřiti. A s tím dajž pán Buoh, abych sě s VMtí ve zdravie shledal. Dán na Mezříčie v sobotu po [sic]*) sv. Marku. Jan z Lomnice a na Mezříčie, manu propria. Mému milému pánu a bratru Petrově z Rozimberka. 1165. Jan z Lomnice Petrovi z Rosenberka: sděluje, že jest ke králi povolán a nemůže se s pánem sjeti, leč v Telči. Na Meziříči [1506], 27. April. Orig. Fam. Lomnic. Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Rač VMt věděti, že sem konečně na tom byl, abych podle psanie vašěho do Hradcě jel: i včera mi poselstvie přišlo od krále pána mého, abych sě pryč strojil. Podle rozkazu JMti tak muším učiniti a nemám, Buoh ví, nic hotového. Proším, že mi neráčíte za zlé jmíti, že nebudu moci do Hradcě přijeti beze lsti. Než račte ke mně kancléře VMti poslati, oznámím všecko, kde jmám jeti, i jiné věci. Pakli by možné bylo, aby VMt mohli do Telče přijeti, již bych sě vzdy tu dorazil k VMti na rozmluvení. A muoj milý pane bratře! VMti proším, račte mi k té potřebě jednoho švába plesnivého puojčiti; vrátím jej VMti hned zasě, jedné sě z té cesty vrátím. A prosím, že jej ráčíte po svém poslu poslati ke mně. Zasě jest všecko hotovo, co já jmám k potřebě VMti. A prosím, že mi jej hned ráčíte poslati. A s tím dajž sě pán Buoh VMti dobře jmíti, jakž bych já toho VMti věrně přál. A panu Oldřichovi, mému milému pánu a bratru, služba má. Dán Jan z Lomnice a na Mezříčie, manu propria. na Mezříčie, v pondělí po sv. Marku oc. Mému milému pánu a bratru panu Petrově z Rozimberka. 1166. Petr z Rosenberka Henrichovi z Švamberka: o Henrichově z Gutšteina nepřátelství zvláště proti pánům ze Švamberka a j. v. V Krumlově 1506, 9. Jul. Orig. č. 3469. Službu svú vzkazuji, urozený pane a bratře muoj milý! Byšte se dobře jměli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál jako bratru svému. Ráčíte mi psáti, ozna- *) Má státi na sv. Marka. Do jiného roku než 1506 se list tento, podle dopisů předcházejících, na- prosto vřaditi nemůže.

Strana 118
118 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mujíc mi úmysl páně Hendrichuov, jaky by měl jmieti, i také přepis vyznánie těch zločincuov, kteří jsú pro svuoj zlý účinek hodnú odplatu vzali. Rač věděti, že jsem o tom obém věděl a na tom jsem byl vám to oznámiti, než žě jsem čekal jistých novin z Uher, abych vám spolkem byl dal znáti. Pak teď vám posielám přípisy dva novin uherských, kteréž jsú mi jistí lidé oznámili, jimžto muožte konečně věřiti. Bude-li smlúva konečná nebo nebude, jakž mi oznámeno bude, hned vám nemeškaje oznámím, ale já se vše naději, že bohdá bude. Což se pana Hendricha tkne, rač věděti, že jest toho úmyslu byl, že by rád houfy jměl veliké za lesem, i když do Plzně pojede, chtě sobě tudy rád nějaké slušné smlúvy dovésti, znaje, že jest zle učinil. Nebo vězte, že jest kněz Albrecht Mnichovský v Mnichově znamenitý sjezd měl; tu jest pan Hendrich psal některým hrabětóm i rytieřským lidem, proše, aby mu to k vuoli a ke cti udělali, a s ním do Plzně na ten sjezd jeli. Ale žádný žádné chuti k tomu jsú neměli, aby jeti chtěli, než vymlúvali se rozličným zaneprázdněním, že jeti nemohú. Také jest knieže přikázal, aby žádný nejezdil. Druhé mi oznámeno od znamenitého člověka, že starý pfalckrabě*) znamenité rady své k panu Hendri- chovi jest vyslati ráčil ve třidceti koniech, a ti jsú na něm otázku učiniti jměli, proč jest strýce vaše zjímal.**) Dal jim odpověď, že je zjímal jako nepřátely své. Při tom pak žádali, aby je dal v moc JMti a že JMt jemu spravedlivé od nich učiniti chce. Toho že jest pan Hendrich učiniti nechtěl; a když jest toho učiniti nechtěl, tehdy jsú raddy jemu oznámili, že JMt tak ráčil rozkázati povědieti: jestliže by JMt neb kdo najmenší z JMti poddaných proto jakú škodu vzal, že toho k jeho statku a hrdlu hleděti ráčí. Třetie mi oznámeno, že v Ensi na tři sta koní markrabí Fri- drichovi JMti hospody zastány, že by jměl k králi Římskému jeti. A s tiem dajž milý Buoh, abychme se ve zdravie skuoro sjeli. Vězte, že moji všichni v pancířiech pojedú a že pojedú k Horaždějovicóm a tu od této neděle bohdá v týden najprv příští lehnú. Kdež se vám pak zdáti bude, abychom se na cestě sjeli a do Plzně spolu jeli, to mu oznámiti račte; než za to vás prosím, co se počtu lidí krále Řím- ského tkne, neračte toho žádnému oznamovati, nebo by tomu mnoho zlého z toho přijíti mohlo skrze to, kto mi to oznámil. Ex Krumlov, fer. V. ante s. Margarethae Petr z Roznberka. virg. anno domini oc sexto. Urozenému pánu, panu Hendrichovi z Švamberka a na Zviekově, bratru mému milému. 1167. Petr z Rosenberka Henrichovi ze Švamberka: kterak by v jednání o vysvobození pánů Bo- huslava a Jana Švamberkův chovati se měl. V Krumlově 1506, 19. Aug. Cedule č. 3473. Urozený pane a bratře muoj milý! Píšete mi, znáti dávajíce, co jest vám pan **) Viz následující čísla 1167 a 1168. *) Filip.

Strana 119
Dopisy z roku 1506. 119 Krištof, strejc váš a bratr muoj milý, oznámil, co jest k němu pan Jiřík Dobrohost od pana Jetřicha mluvil, v tom prosiec, abych vám úmysl svuoj a zdánie své oznámil. I pane bratře milý! Mně se konečně zdá, aby sě pan Krištof v žádné jednánie ne- dával až do tohoto sněmu najprv příštieho, než toliko to, muož-li to býti, aby jim rok zjednán byl, aby tu na svých zámciech byli, však tak, aby proto pan Krištof zámkóv mocen byl až do sněmu. Neb račtež věděti, že ten sněm již předse puojde, neb nynie této chvíle se posel od krále JMti vrátil i odpověď přinesl, kteruož jsem já odevřel, kteruož vám teď posielám, i při tom list páně kancléřuov, kterýž mi píše. Dajž sě vám pán Buoh s tiem dobře jmíti. Byl bych vám hned po jiezném poslu listy poslal, ale poněvadž jest posel prvé u pana kancléře byl, zdálo mi se, že toho potřeba nenie, a že tento kumpán vám ty listy dobře dodá. Ex Krumlov, fer. III. Petr z Rozmberka. post Assumpcionis b. Mariae virg. anno dni oc sexto. Mému milému panu bratru, panu Henrichovi z Švamberka oc. 1168. Bohuslav a Jan ze Švamberka Petrovi z Rosenberka: aby se přičinil o jich vysvobození z vazby v Němcích. Na Schwarzenberce [1506], 2. Sept. Kopie Březanova Fam. Švamberk 24. Březanův úvod: Bohuslav a Jan bratří Švamberkové, vnukové pana Bohuslava z Švam- berka, zjímáni byvše od N. N. (o tom grunt na Zvíkově), šacováni ve 22000 kop gr. Z toho vězení velmi plačtivé a žalostivé psaní učinili panu Petrovi z Rožmberka takto: Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožnberka a na Krumlově oc, pánu a bratru našemu milýmu. — Službu svú vzkazujem VMti urozený pane, pane náš milý! Byšte VMt zdrávi jsouc dobře se měli, toho bychom VMti přáli s pravou věrou. Pane bratře milý! Račte věděti, že jsme šacováni a šacovati se musili ve dvamezcítma tisíc kop. I psali jsme o tom panu Krištoforovi, bratru našemu, žádajíce jeho, aby se o to staral, abychom my nebozí vysvobozeni mohli býti. A on ne aby se o nás staral, ale nám se v náš statek uvázal a slyšeti se dal, by nám malou summou mohl pomoci, že by toho učiniti nechtěl. I milý pane a bratře! My VMt prosíme pro pána Boha a pro nejvyšší milosrdenství boží, že toho s jinými pány a přátely na nás neráčíte dopustiti, abychom pro statek měli schromeni aneb zmařeni býti. I račte věděti, že již Kunšta s námi není. I znajíce to, náš milý pane a bratře, VMti prosíme s velikou důvěrností pro pána Boha, pro matku boží, pro nejvyšší milosrdenství boží, že se ráčíte s jinými pány a přátely našimi přičiniti k panu Krištoforovi, bratru našemu, aby on statek náš úředníku našemu k držení zase postoupil, a my jmajíce statek, s pomocí VMti i jiných pánů a přátel našich, statkem svým se mohli vyplatiti z to- hoto vězení. I račte věděti, že teskností a žalostí VMti potřeb našich, pokud by na

Strana 120
120 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. to záležilo, nemožné [sic] psáti; než prosili jsme pana Petra Mlýneckého, aby on VMti toho, čehož jsme my psáti nemohli, oustně zpravil. I protož my VMt prosíme, cožkolivěk s VMtí od nás mluviti bude, že tomu tak račte věřiti, jako bychom my sami s VMtí oustně mluvili. Nebo, jakož bratr náš drží statek náš, tím nám nic dobrého neučiní, než že nás o naše zdraví a o naše hrdla připraví. Nebo pan Hendrich*) nechce za to jmíti, aniž tomu věřiti chce, by se pan Krištofor, bratr náš, v statek náš uvázal, než že nám to činí k nějaké obraně. Ale pan Hendrich pro žádný strach nás pustiti nechce, než šacunk předse jmíti chce, jakož páni Dobro- hostové, švagrové naší milí, o tom dobře vědí, nebo jsou v tom jednali. A s tím dejž milý pán Bůh, abyšte se VMt dobře jměli. A již se VMti mocně a důvěrně poroučíme, a VMti věříme, že nad námi račte učiniti v této naší potřebě jako náš milý pán a bratr. Datum na Švorcenburce, v středu po sv. Jiljí. Bohuslav a Jan bratří z Švamberka. *) z Gutenšteina. (Další čásť této sbírky viz v díle XI. Archivu Českého.)

Strana 121
A. XXVII. DOPISY PANA ZDEŇKA LVA Z ROŽMITÁLA z let 1508—1535. Vydává František Dvorský. (Čísla 1 až 210 z let 1508—1520 tištěna jsou v díle VII. str. 1—200, čísla 211 až 431 z let 1520—1526 v díle VIII. str. 161—320, čísla 432 až 600 z roku 1526 od 3. března do 11. září v díle IX. str. 1—120.) 601. Hanušovi Pflugovi z Rabšteina o smutných novinách z Uher, o sjezdu úředníkův a soudcův zemských na hrad Pražský oc. Na Blatné 1526, 11. a 12. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane a přieteli muoj milý oc! Ačkolivěk rád bych vám nějaké dobré noviny oznámil, ale poněvadž jich není, tehdy to se musí oznámiti, což jest; kteréžto noviny jsú jistě žalostivé a tesklivé, ač snad o tom juž nějakú vědomost máte skrze některého služebníka pánuov Šlikuov; však což jest mi také z Prešpurka psáno a včera mi sem na Blatnú přineseno, teď vám toho přiepis posielám. I rač pán Bůh všemohúcí to všecko v dobré obrátiti, než strach jest toho, že větší díl, což jest mi tu psáno, jest to samo v sobě tak. Pane a přieteli muoj milý, jakž kolivěk jest, tehdy proto potřebí jest toto královstvie opatřiti, aby někto nějakého spletku, buďto obyvatel zemský, aneb někto soused tohoto královstvie, nechtěl učiniti. Pak ač sem v pátek minulý na Blatnú přijel, však, dá-li pán Buoh, mám úmysl zase na hrad Pražský brzo jeti, neb také kníže Karel*) JMt ráčil mi o to pilně psáti. A za to mám, že také kníže ráčí vás i jiné úředníky a soudce zemské, abyšte se na hrad Pražský sjeli, obsélati, ale že druhdy ta věc posly schází, *) Kníže Karel Minsterberský. Archiv Český X. 16

Strana 122
122 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. a jakž kolivěk jest, rád bych, abyšte v Praze při této středě suchých dní [19. září] najprvé příštích byli, neb proto naději se, že nás tam také něco pospolu dobrých přátel bude, a také bude potřebí brzo sněmu obecnieho. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, pane a příteli muoj milý, podle jeho vuole svaté nám spolu šťastné a ve zdraví shledání. Datum ut sup. Urozenému pánu, panu Hanušovi Pflugovi z Rabštejna a na Betčově, krále JMti a ko- runy České německých lén hajtmanu a JMti dvoru maršálku, panu příteli mému milému. Jakož jsem vám, pane a příteli muoj milý, prvé psal, což se těch peněz, kteréž by mi se na tento čas z Jochmtálu dáti měly, dotýče: i ještě vás za to prosím, že se k tomu přičiníte, neb v pravdě jest toho má potřeba, abych je brzo mieti mohl, jakož i sami znáti muožete, že na tento čas více mi příčin k útratám přibývá, nežli se ještě umenšuje. A tomuto poslu jest rozkázáno, aby s tím, což mi za odpověď dáte, ke mně do Prahy šel. Panu Hanušovi Flugovi cedule. Urozený pane, pane a příteli muoj milý! Když již tento list byl jsem dal včera napsati, kterýž do této cedule vložen, chtěje vám jej dnes ráno poslati, tehdy u večer dodáno mi od vás psaní, kteréž mi služebník váš přinesl; pak kdybych měl k vám posla pěšího poslati, nemohl by u vás tak brzo býti jako tento váš služebník, protož posílám vám po něm toto oboje psaní. A kteréž vám noviny oznamuji, bojím se, že jsú pravé; ač od jednoho jsem slyšel, že by jeden z pánuov Šlikuov také někde byl raněný, to jest již pak na boží milosti, kterak jest samo v sobě. Než toto vám také oznamuji, že pan Kryštofor z Švamberka, švakr muoj, i někteří jiní páni a přátelé moji byli jsú zde u mne na Blatné včera a ještě někteří zde jsú; i přinesen jest list také včera u večer sem od knížete JMti ku panu Švam- berkovi, kteréhož vám teď přiepis posielám. A protož zdá mi se, abyšte, pane a přieteli muoj milý, prvé nežli v středu na suché dni v Praze byli; než muož-li býti, za to prosím, že tam v Praze budete tuto neděli aneb v pondělí najprvé příští, ač naději se, že jest vám kníže také o to psáti ráčil, ale druhdy posly schází, že dlúho ne- docházejí. Jáť, dá-li pán Buoh, s panem Švamberkem tuto sobotu v Praze budu i více někteří naši přátelé. A rád bych, abyšte také tam byli, což najspíše býti muože, nebo znáte dobře, žeť již toho jsú zvláštní pilné a znamenité potřeby z mnohých příčin. Než dlúho tam v Praze na ten čas nebudem moci býti; nebo jestliže krále nemáme, třeba se o to tak starati, aby toto královstvie mohlo tak opatřeno býti, co by jemu i nám v něm obyvatelóm i našim potomkóm k dobrému bylo, abychme s boží pomocí v lásce a pokoji státi a býti mohli. Jakož ste mi také, pane a příteli muoj milý, psali, což se peněz z Jochmtálu dotýče: i ač ještě muoj posel od vás mne nedošel, neb snad ku Praze šel, než děkuji vám z té péče, kterúž ste v tom

Strana 123
Dopisy z roku 1526. 123 měli, a je, jakž ste mi psali, vyjednali. Dán na Blatné v středu po hodu slavném matky boží narození léta oc XXVI°.*) 602. Jiříkovi Žabkovi z Limberku o žalostivých novinách z Uher, aby k sjezdu na hrad Pražský sekret království Českého přinesl oc. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Pane sekretáři, příteli milý oc. Psaní, kteréž ste mi učinili a žalostivé noviny i velmi lítostivé oznámili, nezdá se mi toho mnoho tuto připomínati pro obtížnosť v mysli mé; neb když se často flastr od rány odjímá a věc žalostivá připomíná, není podobné, aby to mohlo snadně bez zvláštnieho obtíženie býti; pak již nyní k tomu jiného nepraviem, nežli pán Buoh všemohoucí náš rač nás skrze své svaté milosrdenstvie pro svú zvláštní dobrotu utěšiti a nás od nepřátel našich vysvoboditi, aby ti, kteříž jeho právě neznají, mocí jeho svatú rozptýleni a pohubeni byli i za- hubeni, a aby dokonale poznati mohli, že pán Buoh náš lidu svého křesťanského ráčí obrance a pomocník býti. Kdež ste mi také napsali, což byste měli činiti s sekretem království Če- ského: i mně se zdá, abyšte do Prahy o svatém Jeronymu, totižto ten týden po svatém Václavu přijeli, neb na ten čas bude znamenitý sjezd, a naději se i obecnie sněm tohoto královstvie, ač i prvé brzo po některém dni něco se nás, dáli pán Buoh, spolu sjede na hrad Pražský. A jáť jsem těchto časuov předešlých byl na hradě Pražském, hned potom, když zde na Blatné od vás služebník u mne byl, než tepruva v pátek minulý přijel sem zase sem na Blatnú, a opět zase na hrad Pražský brzo některý den jeti musím, zvláště pro příčinu těch novin žalostivých, kteréž ste mi oznámili. Ač před tiem den bylo mi také něco o těch věcech psáno, ale tepruva tomu jsem uvěřil, když mi od vás psaní přineseno, neb prvé měl jsem to na nějakém omylu. A žádám vás, zvieteli co jiného a lepšieho o králi JMti, že mi to oznámíte, i také kterak se Budínu vede, a jestli ještě kto v královstvie Uherském, žeby pán Buoh všemohoucí ráčil skrze něho z toho královstvie Turky vyhnati, aneb jak se tam vede; a té jsem naděje, že sobě toho poselstvie neobtiežete pro mne do Prahy uči- niti. A rač pán Buoh všemohoucí dáti podle vuole své svaté nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v outerý po hodu slavném Matky boží narození léta XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři panu Jiřiekovi Žabkovi z Limberku a na Tisicích, krále JMti sekretáři oc, příteli mému milému. *) Čísla této sbírky 601—2, 3, 6, 7, 12, 14, 15, 21, 25, 30, 31, 35, 37, 43—47 vytištěna jsou neúplně v I. díle Sněmů českých. 16*

Strana 124
124 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 603. Vojtěchovi z Pernšteina, aby na hrad Pražský s jinými pány také přijel oc. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře muoj milý. Nepochybuji, nežli že ste již ráčili slyšeti z Uher žalostivé noviny a jako řkúce všemu křesťanstvu škodné; ježto tuto nezdá mi se o tom mnoho vypisovati, než pán Buoh všemohoucí rač nás skrze své svaté milosrdenstvie utěšiti. Já, ač jsem tepruva v pátek minulý na Blatnú přijel, však znaje toho pilné a znamenité potřeby, chci zase, dáli pán Buoh, brzo některý den na hrad Pražský jeti, a prosím vás, račte tam také brzo přijeti, neb jsú toho jistě veliké potřeby a téměř jako najpilnější tohoto královstvie. Pakli jest kníže ráčil vám den jmenovati, žádaje, který byšte přijeti měli, tehdy na ten den vzdy vás prosím, že přijedete. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut sup. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštejna a na Pardubicích oc, panu švagru mému milému. Cedule panu Vojtěchovi z Pernštejna. Muoj milý pane švagře! Když jsem vám tento list napsal, tehdy potom s některými přátely na tom jsem zuostal, abychme, dáli pán Buoh, tuto sobotu [15. září] v Praze byli. I prosím, račte také pospiešiti, abyšte tam brzo byli, neb z některých příčin rád bych zase z Prahy brzo na Blatnú jel, abych opět, dáli pán Buoh, zase o svatém Jeronymu na hradě Pražském byl. 604. Zve Opla z Fictum, aby také k sjezdu do Prahy přijel. Na Blatné 1526, 12. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Teď vám posielám žalostivé noviny, a bojím se, že tomu větší diel pravda, a nemám vám nyní prázdnosti mnoho psáti, než snad prvé nětco o těch novinách zvíte. A buohdá tuto sobotu budu na hradě Pražském i někteří naši přátelé, a rád bych, abyšte tam také bez meškání přijeli, a za to prosiem, že tak učiníte; než rád bych zase z některých příčin brzo na Blatnú jel. Dán na Blatné v středu po hodu slavném Matky božie narození léta oc XXVI. Urozenému a statečnému rytíři panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce oc, pří- teli mému milému. 605. Posílá Vácslavovi Trčkovi přípisy rozdílné, aby je na svá místa odevzdal oc. Na Blatné 1526, 12. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála. Trčko milý! Teďť posielám jedno zavření, coť píši,

Strana 125
Dopisy z roku 1526. 125 neb chtělť jsem byl po poslu poslati, i dlúho se nevrátil, ač potom přišel, jakož kázal jsem jemu i na stravu dáti, jakožť snad poví co, než teď to všecko jedno s druhým posielám. A jestli žeť jest kníže neráčil toho listu viděti, co mi pan se- kretář psal, daj jej Bachtlovi, ať jej knížeti ukáže a potom schová jej anebo ty až do mého buohdá příjezdu; a co panu sekretáři píši, pošli jemu to po jeho služebníku bez meškání; pakli jest již odjel, tehdy toho psaní u sebe nech. Také co píši panu Vojtěchovi z Pernštejna a panu mincmajstru i panu Oplovi, pošli jim to po jistých poslích bez meškání. Než od pana Mikuláše Trčky ještě posla nemám, neviem, kde jest se děl, a protož chci odsud na Vlašim poslati, jakžť jsem prvé napsal. Tyto cedule aneb přiepisy zase posielám, a zdá mi se, aby toho tak bylo ponecháno až buohdá v Praze budu. Co se pak některých jiných věcí dotýče, poněvadž, dá-li pán Buoh, brzo v Praze budu, zanechávám o tom širšieho psaní; než psal mi pan Hanuš Flúg, že mi mají peníze položeny býti z Jochmtálu, i poptej se na to v Praze, u kterého by kupce položeny byly. Datum ut sup. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence, mému milému. 606. Posílá Vilémovi z Risenberka noviny z Uher, oznamuje, že k sjezdu do Prahy pojede. Na Blatné 1526, 12. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře muoj milý! oc Jakož měl jsem vám oznámiti, i také Janovi Škorňovi z Malonic, abyšte ke mně přijeli: i byl bych tak učinil, než jakž jsem v pátek minulý přijel sem na Blatnú, tehdy hned potom v neděli a v pondělí a tyto dni i dnes oznamovány mi noviny žalostivé, ježto mi také mezi tím z Prešpurku oznámeno a psáno; teď vám toho přiepis posielám a bojím se, že jest větší díl toho pravda. Než což se Budína dotýče, toho ještě ne- viem dokonale, kterak jest, než naději se, že ještě brzo nějaké noviny zviem, ježto pán Buoh všemohoucí rač dáti, aby byly lepší nežli první. A při tom toto vám ozna- muji, že pro takové nenadálé věci pojedu buchdá odsud na hrad Pražský tento pátek najprvé příští, než rád bych se zase odtud brzo vrátil okolo téhodne; a když buohdá zde zase na Blatné budu, chci vám rád oznámiti, kdy byšte měli s ním s Škorním ke mně přijeti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v středu po hodu slavném Matky boží narození léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Ryzmberka z Švihova a na Klenovém, hofmistru dvoru krále JMti, panu švagru mému milému.

Strana 126
126 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 607. Píše Jiříkovi Opitovi z Maličína, purkrabí na Velharticích, že hotovost k dopomáhání práva jest odložena, o věcech domácích, zlých novinách o králi, a o odjezdu svém do Prahy. Na Blatné 1526, 12. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal, což se stavení dotýče: i což se letos nemuože dělati, musí se toho do jara nechati; však na ty menšie opravy a diela posielámť teď 5 gr. č. a za plechy zvláště 2 gr. českých, jakžs mi psal, kteréžs plechy na Blatnú poslal, i kaž je těmi penězi zaplatiti. Což se pak dotýče té hotovosti k dopomáhání práva: i k tomu ať se lidé předse mají, než toliko že jest toho odloženo do středy po svatém Františku [10. října]. Také což se těch lidí, jako Fišar drží, dotýče, nepamatuji, by mi tu ceduli poslal, kteréž jest Fišar psaní Klo- básovi učinil, ani také pamatuji, co jest na ty lidi uloženo; však zdá mi se, aby k němu k Fišarovi poslal, že jeho žádám, aby tak učinil, jakž na ně prvé uloženo jest, neb i pro něho to činiem; nebo chtěl-li by on méně podle povahy toho statku učiniti nežli jiní, mohl by skrze to nesnáz mieti, poněvadž ku právu obhajování nemalými jsme závazky zavázáni. Totoť také oznamuji, že jest něco spáleno v kraji Litoměřickém, a při tom taková cedule nalezena, kteréžť teď přípis posielám. Protožť mějte se před ohni opatrně. Však věz, že z těch paličuov již jsú dva lapeni, a jezdie na koniech, neb ještě ti dva vyznávají o jiných takových třech, že by jezdili na koniech; i jestližeby jací ta- koví tu kde přijeli neznámí, slušie vyzvěděti, kto jsú, a jestližeby neuměli slušné zprávy dáti, slušie je bráti, abychme mohli se s boží pomocí škody uvarovati. Při tom toto také věz, že znám toho potřebu, protož měj pilnost a opatrnost při zámku. A o králi JMti slyšeti zlé noviny, což se Turkuov dotýče. I z takové příčiny a potřeby pojedu buohdá na hrad Pražský tento pátek, než rád bych zase, dá-li pán Buoh, zde na Blatné byl okolo téhodne od téhož pátku. Datum ut sup. Urozenému vladyce Jiřiekovi Opithovi, jinak Peřinovi, z Maličína, purkrabí na Vel- harticích, mému milému. 608. Janovi Pokštorfarovi, že musí do Prahy jeti, odkudž zase na Blatnou se navrátí a penězi ho opatří. Na Blatné 1526, 12. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pokštorfar milý! Jakož jsi mi psal, což se hor dotýče: i věz, že pro některé pilné a znamenité potřeby mám zase na hrad Pražský, dá-li pán Buoh, tento pátek jeti, a zase, naději se, že buohdá na Blatné budu okolo téhodne od toho pátku; pak chci tebe k sobě obeslati, i také což se peněz dotýče, pokudž slušně možné bude tebe opatřiti, i již dotud, jak muožeš, měj strpení. Datum ut sup. Urozenému vladyce Janovi Pokštorfarovi, mému milému.

Strana 127
Dopisy z roku 1526. 127 609. Jiříkovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, o paličích a jiných domácích záležitostech. Na Blatné 1526, 12. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Teď posielám přípis cedule, kteréž porozumieš. Pak ač již ti dva paliči, ježto škodu v kraji Litoměřickém učinili, jsú, jakž mi oznámeno, polapeni, než praví, že by ještě tři takoví na koniech jezdili: i opatrujte se před ohněm, a jestliže by takoví kde okolo vás jezdili, muožeš-li ta- kového kterého dosáhnúti, byl bych tomu rád. Věz, že peněz potřebuji, i muožeš-li mi co na tento čas dáti, oznam mi. A tohoto posla vyprav, aby mohl zase na Blatnú tento čtvrtek přijíti, neb, dá-li pán Buoh, mám tento pátek pro pilné potřeby do Prahy jeti; a jestliže by sám mohl ke mně tento čtvrtek přijeti na Blatnú aneb v pátek na noc do Příbramě, chtěl bych s tebú rozmluviti o stavení, aby se to nové dílo mohlo dokonati na Rožmitále ještě do zimy. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, mému milému. Co máš másla ve dvoře, toho neprodávaj, neb mám za to, že budu sám jeho potřebovati; než sýry muožeš prodati, krom nechaje sobě k domácí potřebě. 610. Janovi Bechyňovi z Lažan o truchlivých novinách z Uher, o jízdě své do Prahy. Na Blatné 1526, 12. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný příteli milý! Psaní, kteréž jsi mi učinil i také list kniežetcí, což jest JMt psáti ráčil, poslal, tomu jsem všemu vyroz- uměl, a zaseť ten list posílám. I jistě, příteli milý, jsú věci to žalostivé, co jest se JMti králi i mnohým našim dobrým přátelóm stalo k obtížení křesťanskému; i znáti jest, že jsme zhřešili, protož velmi jest potřebí, abychme se brzo napravili a milosti boží skutečně hledali; neb jest JMt svatá velmi milosrdný, a ráčil nám i připověděti, kto hledá, že nalezne, a kto tluče, že jemu bývá odevřeno, a kto prosí, že bývá uslyšán; a protož muožeme duověrně prositi i vyprositi, jedné abychme času neobmeškávali, k kterémuž těmito příhodami jsme jako napomenuti. Jáť také na tom jsem, abych, dá-li pán Buoh, na hrad Pražský tuto sobotu přijel, a buohdá v pátek budu mieti nocleh v Příbrami, i také pan Kryštofor z Švamberka, švagr muoj, neb což by bylo k obecniemu dobrému tohoto královstvie, rádi bychme slúžili. A o tobě, příteli milý, též nepochybuji, a rád bych tebe tu v Příbrami viděl. Datum ut sup. Uroz. a statečnému rytíři panu Janovi Bechyňovi z Lažan a na Píčině, příteli milému. 611. Oznamuje Janovi z Vítence o válečných novinách z Uher, o zahynutí krále Ludvíka oc. Na Blatné 1526, 12. září. Opis souč. v arch. Třehoň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Poněvadž buohdá budu tento

Strana 128
128 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. pátek v Příbrami, nezdáť mi se mnoho psáti, než tuť chci, dáli pán Buoh, oznámiti, oč jsi mi psal. Než ještě buohdá Budín není ztracen, neb jakž mi psáno, že pan vajvoda Sedmihradský přitáhl do Peštu, maje na XLM lidí, a jakž rozuměti, že jich k němu více táhne. A císař Turecký ten oblehl Bělehrad, kdež se králové Uherští korunují, ale neslyšel jsem, aby jeho dobyl. Než toto mi také oznámeno, že v té bitvě netoliko XXXM ale na LXM že jest našich zbito, a Turkuov více nežli sto a XXX, totižto najméně to dvé, než proto oni Turci že plac obdrželi. Než již pan vajvoda že snad muože jim býti lidem roveň. A přičítá se arcibiskupu Koločenskému bosáku, že by on bitvou prohrániem byl vinen, že již Turci počínali běžeti, než že by on něco spletl; ač jestli tak, nepřeji jemu toho pro křesťanstvo i pro jeho osobu. A jakž mi oznámeno, jestli jich tolik s obú stran zbito, neb tak jeden hrabě píše, tehdy bylo by více nežli sto tisíc a LXXXM, kdežto v několika stech letech na jednom placu, aby tolik zbitých zuostalo, málo se trefovalo. I rač pán Buoh všemohúcí jejich dušem křesťanským milostiv býti. O králi JMti ta mi novina přišla, že jest v bitvě nezahynul, než ujížděje, že by do nějaké Dunajské zátoky trefil, a tu že by s JMtí kuoň se převrhl, a tak že by tu utonul. Ač rád bych s pravú vierú, aby pravda nebyla, než takť píši, jakž mne došlo. A pán Buoh všemohúcí náš rač nás utěšiti a stádo své křesťanské, kteréž ráčil svú svatú krví vykúpiti, obraňovati a od nepřátel nyní i potomně vysvoboditi. Dat. ut sup. Urozenému vladyce Janovi z Vítence a na Příbrami, Hor Matky boží hajtmanu oc, mému milému. 612. Vojtěchovi z Pernšteina, aby brzy do Prahy se vypravil, kamž již někteří pánové se sjeli; oznamuje, že Kadaňským nic pro víru se nestalo a že by snad někdo chtěl býti v Čechách dříve králem nežli by byl volen; o zahynutí krále Ludvíka oc. Na Blatné 1526, 13. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Noviny, kteréž ste mi ráčili oznámiti, jsú jistě žalostivé, ale z toho jiného neviem co jiného lepšieho učiniti, nežli pánu Bohu všemohouciemu to poručiti, kterýž, když ráčí, z svého svatého milosrdenstvie muože nás utěšiti. A o takových novinách také mi prvé oznámeno, ale ne tak gruntovně jako od vás, jakož také jsem vám něco o tom v outerý minulý psal. A jest toho veliká potřeba, abyšte bez meškánie ráčili do Prahy jeti, jakož také buohdá zítra tam pojedu; a již jsú tam v Praze, jak mi oznámeno, pan komorník, pan sudí, pan písař*) i někteří více, a že sobě obtěžují čekati; než jáť jsem proto *) Jaroslav z Šellenberka, Zdislav Berka z Dubé a Radslav Beřkovský z Šebířova.

Strana 129
Dopisy z roku 1526. 129 tam nepospiechal, až by nás se více sjeti mohlo, jakož také někteří z těchto krajuov mají tam v Praze tuto sobotu býti. Což se dotýče Kadaňských, prosím vás, neračte tomu věřiti, byť se jim co pro víru stalo, než pro jejich svúvuoli, a snad mohl bych ještě jináče jmenovati, nebo nečiní se jim žádný útisk, jedné ať oni nás neutiskají. Než nyní jest při ně- kterých ten obyčej, když pro jich neřádné skutky jaká na ně těžkost přijde, i chtí se vierou zastierati; pak má-li tak býti, již jsú dva vzati Herkulišovi,*) ježto oheň v zemi pustili, i chtí-li spraviti, že jsou pro víru vzati a ne pro jich lotrovstvie, tehdy chtie-li tomu někteří místo dáti, stěžkem proto ti k tomu snadně svolí, komuž jsú ohněm škodu, ježto se nic víry nedotýče, učinili. A z té příčiny vám o tom tak vypisuji, abyšte ráčili věděti, žeť již někteří takoví jsú, že pod jménem zástěry viery snad by, kdyby mohli, i k Turkóm náchylnost obrátili, kdyby jedné svú vuoli pro- vésti mohli. Také, což se bratrstvie dotýče, jaká jest prvé o tom mezi námi řeč byla, nepochybuji, než že to ráčíte mieti v paměti; nežli aby se v to zvláštně lid sedlský potahoval, toho nevím, a zvíte to potom; ač jestliže tomu dobře rozumiem, byť pak i o to bratrstvie bylo, stane-li v tom pořadu, kterak jsme o tom rozmlúvali, že na tento čas muože se to tomuto královstvie hoditi, neb jakž se počíná slyšeti, snad by někdo v tomto královstvie chtěl býti prvé králem, nežli by byl volen. Což se dotýče sněmu, toho bude jistě potřebí, abychme se oň snesli, aby brzo položen a držán byl: a protož bych rád, abyšte ráčili spěšně do Prahy přijeti, neb kníže ráčil jest také některé jiné, aby také do Prahy brzo přijeli, obeslati, a snad předkem o tu potřebu, jakož nepochybuji, že jest vám také o to psal. Muoj milý pane švagře! Poněvadž naději mám, že se buohdá brzo spolu shle- dáme, protož vám nyní mnoho nepíši, než všemohúcí pán Buch rač dáti, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné ve čtvrtek před povýšeniem sv. Kříže léta XXVI°. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštejna a na Pardubicích oc, panu švagru mému milému. Muoj milý pane svagře! Toto také račte věděti, že jest mi psáno a to dnes přineseno: což se krále JMti dotýče, že Cetrys ušel z bitvy pěšky a poviedal, že jsú na hlavu poraženi, a král JMt když ráčil ujížděti, že uhodil na zátoku Dunajskú, a že by on Cetrys před JMtí v Dunaj, maje zase nějaký kuoň, vskočil, totiž do té zátoky, a JMKská za ním, a že ráčil mieti kuoň těžký a velmi ustálý, a jakž do té zátoky vskočil, že jest se hned s JMtí kuoň převrhl, a tak že by JMt i s koněm utonul. I toho já proto nejistiem, než strach jest, že jest u samé té příhody, poněvadž *) Herkules Trčka. Archiv Český X. 17

Strana 130
130 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. se JMti doptati nemuožeme; než jistěť jest na nás přišla veliká boží rána, a z toho znáti, že jsme zhřešili a že jest potřebí, brzo abychme se napravili a k milosti a k milosrdenství božiemu hned bez prodlévání utekli. 613. Vypisuje Jindřichovi z Ryzmberka bitvu u Moháče a oznamuje, že do Prahy pojede. Na Blatné 1526, 13. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Ačkolivěk měli jsme několikery noviny o nynějších uherských a tureckých věcech i od sekretáře, ač jest on dosti gruntovně o těch věcech psal, jakž spraven byl snad i od Cetice [sic], ale snad ti nemohli se všeho gruntovně, při čem nebyli, vyptati. Nežli přineseno mi dnes psaní a při tom mi poslán přípis listu a cedule, co jest jednomu mému příteli pan Franc hrabě od sv. Jiří a z Pezinku psal, jakož vám teď toho také přípis posielám, ješto tomu všemu porozumíte a snad dostatečněji nežli prvé. Nebo z toho psaní a z těch novin zřetedlně jest znáti, že jest zřetedlná, znamenitá a veliká bitva byla, ješto v několika stech letech, jest-li to tak samo v sobě, jakž jest psáno, málo té bitvě rovných bylo. Neb císař Turecký ve čtyřech houfích měl sto tisíc a XLM a k tomu svuoj zvláštní houf šenčiáří, v kterémž byl, ješto jest podobné, že jest také tu bylo drahně tisíc lidí. Také král JMt našich křesťanuov bez pochybení že jest drahně měl, po- něvadž, jakž tu psáno, že císař Turecký pustil v honce XLM lidí, a král náš že poslal proti němu také v honcích s arcibiskupem Koločenským bosákem XLM lidí, a že po dvakrát Turci utíkali, než že jest něco ten arcibiskup spletl. Tomu jsem nerad pro nás všecky a také jemu toho nepřeji. A našich že jest zbito na LXM a Turkuov více než to dvé; i jestli tak, tu muože býti rčeno, že jsú se opravdu bili, nebo by jich na placu zbitých více zuostalo s obú stran nežli sto tisíc a LXXXM. A v tom počtu že jest zabito VI biskupuov, a bojím se, že našich soudcuov zemských pět a jeden z úředníkuov zemských, pur- krabie kraje Hradeckého, i jiných více dobrých přátel. Co pak pánuov Uherských také zbito i také pan Ambrož Šarkán, najvyšší sudí královstvie Uherského kterýž byl, a Thomas Sečí a František Botyan, toho neviem, ten-li jako při dvoře býval čili jeho strýc, jakož pak tomu všemu šíře vyrozumiete z těch přípisuov, i páni Orsá- kové že zbiti a pan Jan Drafy, kterýž držel korúhev královskú, že pod ní zabit, i ten Valentin Turek, za to mám, kterýž od císaře tureckého byl ujel, ješto byl člověk znamenitý. A hajtmanem nejvyššiem byl nad vojskem pan Jiřiek Trenčinský, kterýž také raněn, jakž tu psáno; a bojím se toho, že ty všecky věci samy v sobě, což se našich dotýče, v pravdě jsú. Jest-li pak tolik Turkuov zbito, jakž jest psáno, tehdy

Strana 131
Dopisy z roku 1526. 131 podobné, že jsú také mnozí z nich znamenití na placu zuostali zbiti; a poněvadž císař turecký od Bělehradu tohoto přednieho dále, jakž z toho psaní rozuměti jest, netáhl, tehdy znamení zřetedlné, žeť jest jemu mnoho lidu ubylo, a snad také ostejchá se pana vejvody Sedmihradského, jesti ve XLM lidech u Pešti, a jest naděje, že jemu panu vajvodovi bude vždy lidu přibývati a buohdá Turka zaženou. A utečeme-li se ku pánu Bohu, jakož slušné a potřebné jest, tehdy s pomocí jeho svatú muože Turek poražen býti a bit, aby potom tak hluboce do Uher nepospiechal. Muoj milý pane švagře, ač poněkud tuto vám něco zbytečně vypisuji, poněvadž v tom přípisu z listu i z cedule vypsaného šíře o těch věcech psáno jest, ale proto zdálo mi se v tomto psaní také toho něco dotknúti pro tak velikú a znamenitú bitvu. A toto co vám píši, neměl jsem kdy zvláštně o to psáti panu Vilémovi a panu Břetislavovi, bratřím vašim a švagróm mým, též ani těch přípisuov poslati, poněvadž také jinými věcmi jsem zaneprázdněn, stroje se zítra buohdá do Prahy jeti; neb již tam jsú pan komorník, pan sudí, pan písař, a za to mám i někteří více, a kníže ráčil mi psáti žádaje, abych pospiešil svým příjezdem. I žádám vás, že to panu Břetislavovi všecko oznámíte, co vám posielám a píši, i také panu Vilémovi, kdybyšte k němu poselstvie měli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné ve čtvrtek před povýšeniem sv. Kříže léta XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí. Muoj milý pane švagře, když již toto jiné bylo napsáno, tehdy pan Břetislav ke mně přijel, i dal jsem jemu toho takovýž přípis, jakýž vám posielám, a ostatek jsem žádal, co jsem ještě chtěl připsati, aby vám to oznámil. A což se Vodičky do- týče, ač se v něčem jedny noviny s druhými nesrovnávají, a v něčem jsú k sobě také podobné, než tomu jsem rád, ze zlého vybierajíce, že jsú někteří z našich přátel živi, ješto jsme se nadáli, že jsú v té bitvě zhynuli. 614. Oplovi z Fictum o počtu padlých v bitvě u Moháče, o smrti krále Ludvíka i některých pánův Českých; přimlouvá se, aby řád byl zachován a řádné aby bylo volení, chtěl-li by kdo bez- děky králem býti; o sjezdech krajských, o budoucím sněmu oc. Na Blatné 1526, 14. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Byl bych vám noviny nynější uherské prvé oznámil, než že byly rozličné, nevěděl jsem se gruntovně čím zpraviti; však psal jsem vám v středu minulú, i také nějaké noviny poslal tudy ku Praze, toho pak neviem, totoli psanie čili ono bude vám prvé dodáno. A včera váš posel ke mně s večerem přišel, ježto byl jsem hostmi zaneprázdněn, a dnes maje do Prahy 17*

Strana 132
132 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jeti, nemohu mnoho psáti; než teď vám opět noviny posielám, co mému jednomu příteli pan Franc hrabě od svatého Jiří a z Pezinku psal, ježto včera v obědy jest mi to přineseno. Však včera také k večerou přijel nějaký Vodička, kterýž jest bytem v Horažďovicích, a pravil mi, že z Prešpurka vyjel tuto sobotu minulú [8. září], a že tam také rozličné noviny slyšel, ale v něčem proměnné od těchto psaných, i také v tom, že by našich nebylo více zbito než okolo 12.000, a Turkuov okolo 30.000. Pak jakžkoli jest, mnoho jest lidí v té bitvě zhynulo, než dokonale se ještě věděti nemuože, kterak samo v sobě jest. Co ste mi pak psali, což se dopomáhání práva dotýče, k tomu se sluší předse strojiti, i také k tomu, abychme řád v tomto královstvie měli, a chtěl-li by kdo bezděky králem býti, abychme se v tom ani v jiném z našich svobod nedali vyvésti, než aby bylo řádné volení, když by toho ten čas byl. O sjezdiech neviem, aby bylo dobře v krajiech je držeti, než abychme sněm obecní brzo, dáli pán Buoh, měli a buohdá na něm něco dobrého zjednali. Než máme někteří býti na hradě Pražském, jakož jest mi oznámeno, že již pan komorník, pan sudí a pan písař tam jsú, a kníže také ráčí některé obsélati, a já tam také buohdá budu s panem Švamberkem a s některými přáteli tuto sobotu, totižto zítra buohdá, než nerad bych tam déle několika dní na ten čas byl; a prosím vás, přijeďte tam také tento pondělí neb v uoterý, jakož jsem vám také něco prvé o to psal. Což se pak vašeho přátelstvie a přátel vašich ke mně dotýče: i znal jsem to a znám a o tom nepochybuji, i jistě zase také jsem váš a vašich přátel dobrý přítel. A již zvláštnieho psaní dalšieho zanechávám až buohdá do našeho shledání, kteréž rač dáti pán Buoh všemohoucí šťastně a ve zdraví. Panu Mikulášovi Trčkovi dlúho jsem neoznámil, co mi za odpověď dal pan Zdeněk bratr jeho, neb muoj posel tepruva v puol druhé neděli vrátil se; než jakž mi jako dnes psaní od pana Zdeňka přineseno, poslal jsem je panu Mikulášovi na zajtří. Dán na Blatné v pátek den sv. Kříže povýšení léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce oc, přieteli mému milému. Co se dotýče cihláře, poněvadž prodlieval na Blatnú přijíti, i poručil jsem již jiného zjednati. O králi JMti zlé noviny slyšeti, a bojím se, že jsú pravé, než za to žádám, že tím nebudete hlásiti, aby ty noviny ode mne šly: že JMt jel přes zátoku Du- najskú a že utonul, nežli Cetrys přejel. Také slyšeti o panu Jakubovi Valeckém z Vřesovic, že utonul, a o některých přáteliech nemuožeme ještě věděti kde jsú, než o panu Kutnaurovi praví, že jest konečně v boji zabit. A o páních Šlicích praví, že toliko jeden zabit, neviem který, však ještě kde jiní jsú, kteříž v bitvě byli, doptati

Strana 133
Dopisy z roku 1526. 133 se nemohu. Než Vodička z Horaždějovic pravil mi, že v Prešpurce mluvil s panem Jindřichem Berkú, a o panu Hložkovi že bylo slyšeti, že také někudy ujel, než proto jeho ten Vodička neviděl. A o pánu Buštěhradském ještě neviem kde jest, než pan kancléř měl by z Prešpurka brzo doma v Hradci býti. 615. Mikulášovi Trčkovi z Lípy o počtu zabitých v bitvě u Moháče, o zprávách, že by král Ludvík živ byl; žádá ho, aby do Prahy přijel, je-li od knížete obeslán. Na Blatné 1526, 14. záři. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Teď k vám posielám některé služebníky své po těch 500 kop gr. č., kterýchž k mé potřebě a žádosti chcete mi puojčiti, a prosím vás, že je jim vydati poručíte; a také po nich posielám vám list na ty penieze na papíře, tak jakž obyčej takové listy dělati, ježto se na takové i přísudkové při úřadu purkrabském činí, když jest kto prodléval zaplatiti. Kterýžto list má vám dáti Jan Šváb z Chvatliny, služebník muoj; pakli se vám bude zdáti, potom abych vám jiný list udělal aneb s rukojměmi list hlavní na tu sumu, chci rád také učiniti při času svatého Jeronyma aneb prvé, jestliže mi oznámíte. Což se pak novin dotýče, ačkolivěk rozličné jsú, jakož jsem vám něco prvé o tom psal, však co mi včera přineseno, co jest pan Franc hrabě od svatého Jiří a z Pezinku jednomu mému příteli psal, teď vám toho také přípis posielám. Však také včera jeden mi pravil, kterýž v sobotu minulú z Prešpurku vyjel, něco proměnně od toho přípisu, kterýž vám posielám, a že jest v Prešpurce s panem Jindřichem Berkú mluvil, a pan Jindřich Hložek že by se také někde optati měl, a pánuov Šlikuov že by tolik zbito nebylo, což mi psáno, ani lidu z obú stran, než krále JMti lidí že by bylo zbito okolo 12.000 a Turkuov blízko ke 30.000, ježto na tento čas dokonale ještě nevieme se čím zpraviti. Nežli, pane a přieteli muoj milý, což se krále JMti dotýče, že by se JMti nemohli doptati, byl jest ten hlas jakož i psáno mi, že by v nějaké zátoce Dunajské utonul, kterak snad Voldřich Cetrys zpravoval: než dnes mi ráno psaní přineseno a list od pana Jana Trčky strýce vašeho, v kterémž jest datum v tento úterý minulý [11. září], že jemu přišlo poselstvie ten den v 17 hodin, že JMKské pán Buoh z té bitvy pomoci ráčil a že jest živ, a že se JMt dobře má; i rač to pán Buoh vše- mohoucí dáti, aby tak bylo. A jakž kolivěk jest, rád bych tomu zvláštně byl, a již dnes odsud z Blatné, dáli pán Buoh, vyjedu a buohdá zítra na hradě Pražském budu; a jestliže ste od knížete JMti obesláni, také bych rád tomu byl, abyšte tento pondělí do Prahy přijeli. Což se pak dotýče pana Zdeňka bratra vašeho a práva dopomáhání, i muoželi ta věc ještě mieti prodlení do svatého Jeronyma, při tom stuoj; pakli byšte

Strana 134
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 134 v tom obtížnosť měli, tehdy nebudete-li sami v Praze, že byšte tam ke mně tento pondělí aneb v uoterý o to poslali. A dajž vám pán Buoh všemohúcí, pane a příteli muoj milý, dobře a šťastně se mieti. Dán na Blatné v pátek den sv. Kříže povýšení léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Vlašimi, příteli mému milému. Což se pomoci na Turky dotýče, již po této příhodě a bitvě, kteráž s Turky byla, neviem, bude-li jaká viece pomoc učiněna, než naději se, že se těm věcem všem brzo vyrozumie. 616. Jiříkovi Bachtlovi z Pantenova, aby vyzvěděl od Jindřicha Berky noviny z Uher, žádá ho za opatření, aby komorník od desk s půhony k pánu Strakonickému vyslán býti mohl. Na Příbrami 1526, 15. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Pravil mi ve čtvrtek nějaký Vodička z Horaždějovic, že byl u Ostřehomu, a že se shledal s panem Jindřichem Berkú, a že týž Vodička vyjel dnes týden z Prešpurku, a že se naděje, že pan Jindřich Berka měl by býti v Praze včera nebo dnes: i jestliže jest již do Prahy přijel, přivítej jeho ode mne a zeptej se na krále JMt, poněvadž o JMti rozličné noviny slyšeti jest, neb bych JMKské rád přál zdraví a všeho dobrého; a žádaj jeho ode mne, aby mi oznámil, co ví, kterak se mají pan Jan Buštěhradský, páni Šlikové a pan Hložek i jiní naši dobří přátelé. Také zde jsem v Příbrami slyšel, že by jeden z pánuov Šlikuov do Prahy přijel, i co dobrého praví, zvěz to, poněvadž z Uher jede; a když dnes proti mně vyjeděš, aby mi jedno s druhým oznámiti mohl, jaké noviny zvíš anebo již víš. Oznamujiť také, že jest mi pán Strakonický k tomu příčinu dal, abych jeho pohnal: i žádaj ode mne pana Hynka landfojta starosty komorničieho, jestliže jest doma, pakli není, ale komuž jest na svém místě poručil, aneb poruč Trčkovi, ať ode mne žádá, aby měl komorníka na hotově, aby ku pánu Strakonickému na Strakonice jel s puohony, kteréž jemu oznámiem, dá-li pán Buoh dnes, když na hrad Pražský přijedu, nebo bude s tím potřebí pospiešiti, aby mohl ten komorník tento pondělí dopoledne tam býti. Dán na Příbrami v sobotu po sv. Kříže povýšení léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Jiřiekovi Bachtlovi z Pantenova, mému milému. 617. Přeje Václavovi Haugvicovi z Biskupic štěstí k sňatku s dcerou Jana z Kunštatu, a omlouvá se, že mu kůň poslati nemůže, poněvadž k dopomáhání práva v království Českém jich také potřebuje. Na hradě Pražském 1526, 16. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, oznamujiece,

Strana 135
Dopisy z roku 1526. 135 kterak s panem Janem Kúnú z Kunštatu máte v přátelstvie vjieti a jeho dceru k stavu manželskému pojímati: i dajž vám pán Buoh všemohoucí šťastně a k vašemu potěšení. Při tom jste mi také napsali, žádajiece, abych vám kuoň poslal: i pane švakře milý, povolně bych se v tom rád vám k vuoli měl, než v pravdě mám v tom sám na tento čas nedostatky, jakož posielal jsem do Dolní Lužické země, ježto mi odtud dobré koně a z Marek jednali a kupovali, neb v té straně časem bývá dosti dobrých fryzuov; ale nyní málo mi toho zjednali, neb i jinde v Němcích po- ručil jsem sobě za své peníze koně jednati; toho pak ještě neviem, co mi se zjedná, a drahně toho nyní potřebuju pro dopomáhání práva v tomto královstvie Českém, poněvadž podle úřadu mého mám toho puovod býti. Také skrze tuto příhodu, kteráž jest se, jakž slyšeti, králi JMti stala, musím jako na každý den pro všelikterakú věc na hotově býti, ježto také k tomu koní potřebuji. I to všecko vědúce, že z takových příčin na tento čas v tom vaší žádosti naplniti nemohu, žádám vás, pane švagře muoj milý, že mi za zlé míti nebudete; a rač vám pán Buoh dáti dobře a šťastně se míti. Dán na hradě Pražském, v neděli den sv. Ludmily léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Václavovi Húgvicovi z Biskupic a na Bouzově, panu švagru mému milému. A byl bych vám prvé odpověď dal, než že tepruva včera, když jsem na hrad Pražský jel, dal mi od vás list služebník váš. 618. Oznamuje synu svému, Adamovi, že posílá Janovi Rožmberkovi Strakonickému půhony a vystříhá ho, aby se za tou příčinou měl před ním na pozoru oc. Na hradě Pražském 1526, 16. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Adame milý! Přálť bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl i se všemi svými. Věz, že jsem pana Jana z Rožmberka Strakonického třmi puohony pohnal, ježto nyní nemám času o tom vypisovati; než tento komorník od desk s těmi puohony jede, a potomť buohdá to šíře oznámím. A má tento komorník býti na Strakonicích zítra, totižto tento pondělí konečně dopoledne; a psal jsem hejtmanu do Přiebramě, aby tomuto komorníku puojčil koně, aby tím spěšněji mohl jeti; a budeli toho po- třebovati, také jemu hned koně dobrého k té potřebě hodného puojč, nebo jest pilná naše potřeba, aby se ta věc neobmeškala; a když zase tento komorník pojede, budešli chtieti, co mi po něm psáti, budeš to motci učiniti. A pán Buoh všemohúcí rač se nám dáti spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dat. ut supra. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. Nemám nyní prázdnosti k mnohému psaní, než tak jsem srozuměl, že jest král JMt konečně z tohoto světa sešel. I budešli míti jaké poselstvie ku pánóm

Strana 136
136 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Švihovským, muožeš to panu Jindřichovi i panu Břetislavovi oznámiti. A rozumiem tomu, že páni z Rožmberka, a zvláště snad pan Jan, málo sobě na tento čas řád a právo váží: protož měj se opatrně i na zámku Blatné, a zvláště když jemu ti půhonové, co se mne dotýče, dodáni budou, snad ještě bude proti mně těžší mysli nežli prvé, ač ne já jemu, nežli on mně jest vinen. Toto také věz, že se již něco sem pánuov a rytířstva sjelo, a měli by také dnes pan Kundrath Krajieř a pan Jan z Wartmberka sem do Prahy přijeti; a naději se, že také přijede sem zítra pan Vojtěch z Pernštejna, jakž mi praveno, i někteří více; a jest zde také již pan Jindřich Hložek z té bitvy Uherské. 619. Janovi z Vítence, aby komorníku, jejž s půhony do Strakonic posílá, koně vhodného zapůjčil. Na hradě Pražském 1526, 16. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Tento komorník jede s puohony o mú potřebu se třmi ku pánu Strakonickému, a jest toho pilná potřeba a muší býti tento pondělí dopoledne na Strakonicích: i puojč jemu nějakého koně k tomu hodného, aby ještě tento komorník dnes mohl býti v Březnici a na zajtří v Strakonicích před polednem. I věřímť, že to vzdy opatříš, aby ta potřeba nebyla obmeškána, neb mi na tom mnoho záleží; však proto také synu svému na Blatnú píši, aby jeho jiným koněm, budeli toho potřebí, opatřil. Dán na hradě Pražském v neděli den svaté Lidmily léta oc XXVI°. Uroz. vladyce Janovi z Vítence a na Příbrami, Hor Matky boží hajtmanu, mému milému. Což se dotýče novin o králi JMti, ač jsú rozličné, ale jakžkolivěk jest, bojím se toho, že jest konečně z tohoto světa sešel. 620. Píše dceři své paní Anně z Rožmitála a na Hradci, že jest ochoten s manželem jejím na Vlašimi se sjeti; oznamuje, proč do Prahy jeti musel, kteří pánové do Prahy přijeli oc. Na hradě Pražském 1526, 16. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Urozená paní, paní dcero má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly i s dětmi vašimi, toho bych vám věrně přál. Srozuměl jsem z psaní vašeho, že by se vám z některých příčin za dobré zdálo, abych se s panem synem svým, manželem vaším, brzo shledal: i poněvadž tomu jsem také srozuměl, že by pan syn chtěl se mnú v dobrém přátelstvie býti, i jistě také jsem toho úmyslu též učiniti a k němu se v dobrém přátelstvie zachovati, neb to znám, že z obú stran slušné jest nám to učiniti. Což se pak našeho spolu shledání dotýče, jestliže pan syn jest již doma, a muože-li se k tomu uprázdniti, chci se s ním, dá-li pán Buoh, sjeti tuto sobotu

Strana 137
Dopisy z roku 1526. 137 najprvé příští [22. září] na Vlašimi, a za to mám, že muožeme býti bez podezření, jako bychme pány Trčky bratří rovnati chtěli, neb jest věc vědomá, že jsme s nimi v dobrém přátelstvie; a na tento čas neviem k tomu přístupnějšího místa nežli tu, a také jest Vlašim jako v prostředku mezi Prahú a Hradcem, že by každý z nás měl sedm miel jiezdy. I jestliže se zdá za potřebné panu synu to naše shledánie, žádám vás, oznamte mi to hned bez meškánie, anebo pan syn po tomto mém slu- žebníku, nebo bych na ten den buohdá konečně tuto sobotu do Vlašimě přijel, jestliže pan syn také ten den chce tam přijeti. A psal jsem jemu list prvé po Rosndorfovi při jednom svém příteli, než neviem, zastihl-li jest on pana syna v Prešpurce. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, paní dcero má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v neděli den svaté Lidmily léta oc XXVI. Urozené paní, paní Anně z Rožmitála a na Hradci oc, dceři mé milé. Jakož jsem vám, paní dcero má milá, prvé psal, že jsem chtěl na Blatné až do svatého Václava pobýti: i tak jest, že ten muoj úmysl byl, ale pro ty noviny, kteréž se JMKské přihodily, přijel jsem na hrad Pražský tuto sobotu minulú [15. září], a jistě zlé jsú to noviny, a rač pán Buoh všemohúcí v lepší obrátiti. Také jest zde něco pánuov a z rytířstva, i několiko úředníkuov zemských; též také přijel jest sem pan Kundrát Krajieř, a naději se, že také zítra buohdá zde budou pan Vojtěch z Pernšteina a pan Jan z Wartmberka. A kdyby mohl také tento týden pan syn sem do Prahy přijeti, rád bych tomu byl, a nebylo by třeba našeho zvláštnieho sjezdu. A pravil mi kníže, že jest ráčil panu synu psáti, žádaje, aby sem do Prahy přijel, jakož jistě jest toho potřebí pro dobré tohoto královstvie. A páni Pražané kniežeti jsú připsali, kohož pro takovú potřebu ráčí obsélati, že zde v Praze mají bezpečni býti, i také zase svobodně pryč odsud, když by chtěli, jeti. 621. Jakubovi, biskupu Vratislavskému, že sněm obecní v brzce na hradě Pražském držán bude oc. Na hradě Pražském 1526, 17. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Duostojný v Bohu otče, pane, pane mně příznivý a přieteli muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Byšte VMt zdrávi jsúce, dobře a šťastně se měli, toho bych VMti věrně přál. Račte věděti, že jsem VMti jeden list psal a po tomto poslu poslal, což mi se ty časy za potřebné k oznámení zdálo, a v tom jsem jel na Blatnú; potom pak, když jsem zvěděl o té příhodě, kteráž se v Uhřiech od Turkuov stala, i což se krále JMti dotýče noviny žalostivé, tehdy přijel jsem zase na hrad Pražský a tu jsem VMti posla ještě našel, neb jsem tomu porozuměl, že jiní jeho zdrželi, k komuž jest více chodil. A již nyní VMt neznal jsem nic zvláštnieho, ježto bych VMti psáti měl, o čemž byšte VMt prvé od jiných věděti neráčili, oznámiti; neb také Archiv Český X. 18

Strana 138
138 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. porozuměl jsem, že knieže Karel ráčil jest VMti to všecko psáti a oznámiti, jaké sú sem z Uher noviny do Čech oznámeny. A dajž pán Buoh VMti dobře a šťastně se míti. Dán na hradě Pražském v pondělí na den sv. Lamperta léta oc XXVI°. Duostojnému v Bohu otci pánu, panu Jakubovi, biskupu Vratislavskému, pánu mně příznivému a příteli mému milému. Toto VMti také oznamuji, že jest se nás sem do Prahy něco sjelo z pánuov a z rytieřstva, a rozvažujem to sobě, že bychme rádi, aby toto královstvie České a tyto země mohly s boží pomocí dobře opatřeny býti, abychme, užievajíce svých práv a svobod, mohli v dobrém pokoji obývati; ježto se naději, že pro takové po- třeby budeme brzo v tomto královstvie, zde na hradě Pražském, sněm obecní mieti. 622. Zikmundovi z Kopidlna, že při dopomáhání práva vždy vedle řádu se zachová. Na hradě Pražském 1526, 17. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal, což se práva dopomáhání dotýče: i jistěť bych tobě škody ani žádnému nepřál, než pokudž mi se náleží podle řádu a práva zachovati, muším v tom povinnost svého úřadu vyplniti, na nic se v tom jiného neohliedaje než na spravedlivost náležitu; a z úmysla nerad bych v tom žádného obmeškal, než jestliže někdy některá věc pruotah mievá, bez příčiny to nebývá. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Zigmundovi z Kopidlna oc, příteli milému. 623. Mikulášovi Trčkovi z Lípy, aby při svou s bratrem Zdeňkem odložil a k zachování řádu v království Českém nápomocen byl. Na hradě Pražském 1526, 17. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž jste mi učinili a po služebníku vašem poslali, tomu jsem všemu vyrozuměl. I což se vaší spravedli- vosti proti panu Zdeňkovi, bratru vašemu, a práva dopomožení dotýče: i pane a přieteli muoj milý, jistěť bych vám zvláštně rád přál, abyšte své spravedlivosti bez dalších odtahuov dosáhli, než v této příhodě nenadálé, kteráž jest se zběhla a stala, což se dotýče krále JMti, a bojím se, že konečně tak jest, jaké jsú nás o tom no- viny více nežli od jedněch došly: protož v pravdě zdá mi se za lepší, abyšte v tom strpení až do svatého Jeronyma měli, jakož také též jsem v tom své zdání služebníku vašemu oznámil; a naději se, že pan Opl dnes aneb zítra zde v Praze bude, i chci

Strana 139
Dopisy z roku 1526. 139 s ním také o to rozmluviti, a poznámli co v tom ještě jiného potřebného, chci vám to rád, pane a přieteli muoj milý, brzo oznámiti. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Vlašimi, příteli mému milému. Což se pak dotýče řádu tohoto aneb v tomto královstvie, i když s Boží po- mocí k tomu pilnost přiložíme, buohdá řád dobrý zachováme a rozmnožíme; a o vás, pane a přieteli muoj milý, nepochybuji, než že se pány přáteli vašimi v tom ve všem budete radni a pomocni. A za to mám, že brzo sněm obecní tohoto královstvie po- ložen bude. 624. Jiříkovi Žabkovi z Limberku, královskému sekretáři, že někteří z pánův a rytířstva na hrad Pražský se sjeli a o to rozmlouvají, co by k dobrému království Českého bylo; oznamuje, že brzy sněm položen bude. Na hradě Pražském 1526, 17. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Pane sekretáři, přieteli milý. Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psal jsem vám z Blatné, ježto jest toho dodáno tomuto vašemu služebníku, a v tom pro tu příhodu, kteráž se JMKské stala, přijel jsem na hrad Pražský, a vašeho služebníka jsem zastihl ještě zde v Praze. I neviem vám nyní co tak zvláštnieho oznámiti, než že se nás něco sem na hrad Pražský sjelo a o to rozmlúváno, což by mohlo k dobrému býti tohoto královstvie Českého a těchto zemí; a za to mám, že brzo sněm obecní zde na hradě Pražském mieti budeme. A žádám vás, jestliže byšte jaké zvláštní noviny zvěděli, že mi je oznámíte. Dat. ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Jiřiekovi Žabkovi z Limberku a na Tisicích, krále JMti sekretáři oc, příteli mému milému. 625. Jindřichovi z Ryzmberka a z Švihova o smrti krále Ludvíka i některých událostech po bitvě Mohačské; oznamuje, kdy bude sněm obecní držán a kteří pánové na hrad Pražský se sjeli oc. Na hradě Pražském 1526, 17. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Byl bych k vám prvé poslal, než čekal jsem, abych vám nějaké noviny oznámiti jisté mohl, ale ještě vždy jsú noviny rozličné, ježto se ne ve všem jedny s druhými srovnávají. Pak ač v Praze „Te Deum laudamus“ zvonili a z děl stříleti dali, nežli jsem na hrad Pražský přijel, nadějíce se, že jest král JMt nalezen, ale potom jiné noviny přišly, že se ještě JMKské doptati nemuožem, a bojiem se, že se stěžkem již doptáme, leč v nebeském 18*

Strana 140
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 140 královstvie. Přijel jest také sem do Prahy pan Jindřich Hložek a před tím jeden z mladších z pánuov Šlikuov, ježto také v té bitvě turecké byli, i někteří jiní, a žádný z nich o králi JMti, kde jest, nic nevie; než pan Jindřich Berka ten ještě nepřijel, nežli o pánu Hradeckém slyšeti, že jest již doma. Toto mi také praveno, že pan markrabie Jiří jest v Prešpurce při králové JíMti, a že jest králová tu v městě, a že JíMt na zámek Prešpurský pustiti nechtěli, a on pan markrabě že některým dává zrádce, kteříž při JMti králi byli, že JMt ne- opatřili, jakž jim bylo poručeno, než že kteří koně pro JMt osobu byli zachováni, že ti někteří, majíce JMKskou opatrovati, i sami se opatřili, na ty koně vsedavše, že by na nich ujeli aneb utekli. Také ta rozprávka, že by Bornamisa umřel a Trepka že by zabit byl, a pan vajvoda Sedmihradský že by byl na Budíně a při sobě má na 40.000 lidí aneb více, a že k němu Uhři táhnou, snad aby jemu pomocni byli proti Turkóm; neb ten hlas jest, že císař Turecký dobývá Bělehradu, a někteří praví, že když císař Turecký aneb jeho některý baše zvěděl, že tolik lidí v Budíně aneb tu okolo jest, zase se od Bělehradu obrátil k svému pomezí, než že by ještě do- konce z Uher vytáhl, toho neviem. Toto také rozprávějí, a jako by věc jistá měla býti, že králová JíMt dala Cetryse Voldřicha zmučiti a potom stieti, jakoby on také jeden z těch byl, kteříž JMKskou zavedli, než proto toho nejistiem; než jestliže jest tak, tehdy i v těch věcech pán Buoh ráčí své divy ukazovati, ježto nyní o tom širšieho psaní zanechávám. Myť zde na hradě Pražském o rozličné věci rozmlúváme, hledajíce těch cest, kteréžby k dobrému tohoto královstvie býti mohly; a za to mám, že bude obecní sněm položen sem na hrad Pražský, aby se sjeli naň v středu po svatém Jeronymu [3. října] najprvé příští. Také zde jest nás dosti slušný počet z pánuov a z rytieřstva, i také pan Vojtěch z Pernštejna dnes sem přijel, a včera pan Kundrát Krajieř, a také měl by zde býti pan Jan z Wartmberka bez meškání, a tuto neděli příští mělo by se jich sem více sjeti do Prahy i také poslové ze všech měst tohoto královstvie; protož neviem vám nyní času jistého jmenovati, kdy budu moci z takových příčin na Blatné býti. Vězte také, že nežli jsem do Prahy přijel, že kníže s jinými pány a z rytířstva, kteříž zde prvé byli před mým příjezdem, ráčil poslati z některé pří- činy k králové JíMti pana Jana Dobřanského, a ku pánu Hradeckému do Hradce pana Wolfarta Planknara; i ještě se žádný z nich nevrátil, ani Rosendorf, který před tím k králi JMti poslán byl, ale mám za to, že jest dále Prešpurka nejezdil. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v pondělí u večer den sv. Lamperta léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Též psáno panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc.

Strana 141
Dopisy z roku 1526. 141 Cedule panu Břetislavovi. Muoj milý pane švagře! Což se dotýče vaší jiezdy, o kterúž jsme spolu mluvili, hledal jsem k tomu cest, čemu bych v takové věci mohl vyrozuměti i také k tomu přivésti, aby se ta jiezda slušně a užitečně i také k do- brému trefiti a hoditi mohla. Ale ještě ničemuž tomu vyrozuměti a toho poznati jsem nemohl, ješto nyní o tom širšieho vypisování zanechávám; protož zdálo by mi se, abyšte ještě té jiezdy ponechali, až by se těm věcem lépe vyrozumělo. Však již to dále pozuostavuji k vašemu širšiemu rozvážení. Cedule panu Břetislavovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí. Pakli by se vám, muoj milý pane švakře, zdálo nyní sem do Prahy přijeti na rozmluvení a těm věcem, když se jich více sjede, na vyrozumění, tehdy ještě, dáli pán Buoh, mne zde najdete v pondělí po těch nynějších suchých dnech. 626. Píše synu svému Adamovi, že mu po komorníkovi, kterýž jel s půhony ku pánu Strakoni- ckému, poslal list a že ještě neví, kdy na Blatnou odjede. Na hradě Pražském 1526, 18. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Adame milý! Přál bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl i se všemi svými. Psalť jsem něco po komorníkovi, kterýž jest jel s puohony ku pánu Strakonickému, a nyní nemámť prázdnosti mnoho psáti; než teďt posielám přípis toho, co jsem psal panu Jindřichovi a panu Břetislavovi Švihovským, nebo tento posel má ode mne k nim jíti, a když zase puojde, budeliť co potřebí, muožeš mi po něm psáti a poslati. A ještě neviemť kterak oznámiti, kdy budu motci na Blatné býti, ač rád bych byl do svatého Václava, nežli má se jich drahně tuto neděli příští na hrad Pražský a do Prahy sjeti, i bojím se, že toho musím zde dočekati. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v uoterý po sv. Lampertu léta oc XXVI°. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. 627. Janovi z Vítence, že se ještě krále doptati nemohou. Na hradě Pražském 1526, 18. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála. Hajtmane milý! Nemám nyní prázdnosti, ať bych mnoho psal; než což se krále JMti dotýče, vzdy se JMti doptati nemuožeme, a pan kancléř ten jest již do Hradce přijel, a také se JMKské doptati nemohl. Což se pak rozličných novin dotýče, naději se, že pan Jan Bechyně brzo doma bude, a za to mám, což takových věcí jest, žeť to oznámí. Dat. ut supra. Uroz. vladyce Janovi z Vítence a na Příbrami, Hor Matky boží hajtmanu, mému milému.

Strana 142
142 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 628. Prosí Ladislava, arcibiskupa Ostřehomského, aby dal se ptáti, zdali páni Šlikové, Jan z Ko- lovrat a jiní, kteříž v bitvě Mohačské byli, od Turkův jsou zjímáni a zdali by vyplaceni býti mohli. Na hradě Pražském 1526, 18. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Najduostojnější v Bohu otče, pane, pane mně příznivý a příteli muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Byšte VMt zdrávi jsúce dobře a šťastně se měli, toho bych VMti věrně přál. Kteráž jest se příhoda králi JMti i také v té bitvě s Turky, kteříž při JMKské byli, stala, tak jakž v tomto královstvie Českém slyšeti jest a hlas puštěn, toho jsem s pravú věrú nerad slyšel, nežli tím velmi zamúcen jsem. I byli jsú také někteří při JMKské v té bitvě z královstvie Českého, kterýchž se doptati nemuožem, jakožto některých pánuv Šlikuov a pana Jana Buštěhradského z Kolovrat i některých více, ješto pan Hendrych jeden z pánuov Šlikuov o to pracuje a jede, zda-li by se jich doptati mohl. I VMti s pilností prosím, že VMt ráčíte poručiti na to se ptáti, jsú-li zjímáni a od Turkuov pobráni, zdali by přátelé jejich mohli je vy- platiti a za ně šacuňk dáti; nebo poněvadž jsú v té službě pro JMKskou a pro to královstvie Uherské a v té bitvě s Turky byli, té jsem naděje, že VMt i také pro mú žádost to učiniti ráčíte a k tomu se přičiniti, zdali bychme se jich a jejich přátelé doptati s boží pomocí mohli. A co v tom pro mne učiniti ráčíte, toho se VMti rád chci přátelskú službú odplatiti. A dajž pán Buoh všemohúcí VMti dobře a šťastně se mieti. Dán na hradě Pražském v uoterý po sv. Lampertu léta oc XXVI°. Nejduostojnějšiemu v Bohu otci, pánu, panu Ladislavovi, arcibiskupu Ostřehomskému, najvyššiemu kancléři královstvie Uherského oc, pánu mně příznivému a příteli mému milému. Též jako panu arcibiskupu dále psáti panu Janovi Zápolí, věčnému hrabí země Špiské, vajvodovi Sedmihradskému oc, panu příteli mému milému. 629. Oznamuje stavům kraje Prachenského, že král v boji proti Turkům zahynul, a že k opatření potřeb království sněm na pátek po sv. Jeronymu (5. října) do Prahy pokládá, uváděje na pamět tři artikule ze zřízení zemského o volení krále a zachování bezpečnosti země, i vybízí k veřejné hotovosti. Dodatkem sděluje noviny o postupování Turků v Uhřích a napomíná k hotovosti polní. Na hradě Pražském 1526, 19. září. Opis souč. v král. tajném státn. arch. v Mnichově 50/3 f. 15. Urozeným pánóm pánóm, urozeným a statečným panóm rytieřóm, urozeným vladykám, múdrým a opatrným městóm kraje Prachenského, pánóm a přátelóm mým milým. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražské. Službu svú vzkazuji, a VMtem a vám oznamuji, že slyše o králi JMti, pánu našem milostivém, žalostivé a lítostivé noviny, že by JMKská skrze ten boj, kterýž ráčil s císařem Tu-

Strana 143
Dopisy z roku 1526. 143 reckým a s Turky míti, z tohoto světa sešel: i sa zde na hradě Pražském a takovú věc slyšíce, a jsúce pospolu páni úředníci a soudce zemští i jiné rady, kteříž se na tento čas sem na hrad Pražský sjeti ráčili, to sme společně rozvažovali, že jest po- třebí brzo sněmu obecného tohoto království Českého, aby opatřeno bylo, i jiné všecky potřeby tomuto království náležité aby na místě svém mohly býti ke cti a k chvále pána Boha všemohúcieho postaveny, tak aby nějaká těžkost na toto krá- lovství nepřišla, a pokudž úřadu mému náleží, abych toho neobmeškal, nežli své po- vinnosti v tom dosti učinil. I z takových příčin a potřeb pokládám sněm obecní tomuto všemu královstvie na hradě Pražském v pátek po svatém Jeronymu [5. října najprv příští, tak aby nahoře psaný potřeby povinné a náležité tomuto královstvie na místě konečném postaveny býti mohly podle práva a svobod tohoto královstvie; kteréžto, jaké jsou ve dskách a zřízenie zemských zapsány, níže dotýkám i VMtí a vás všech i každého zvláště žádám i napomienám, že se v jmenovaný pátek na hrad Pražský a do Prahy sjeti ráčíte a potom na zajtří v sobotu na hrad Pražský ve XIIIIte hodin sjíti a toho neobmeškávati; neb bezpečenství od panuov Pražan jest dáno celé a dokonalé všem vuobec i každému, ktož k sněmovnímu jednání přísluší, aby mohli bezpečně přijeti i odjeti, jedné zase též se k nim v pokoji zachovajíc. A jestliže byšte se VMti kteří nesjeli a na tom sněmu býti neráčili, tehdy ti, kteříž se sjedou, budou to moci všecko jednati i konati podle starodávnieho řádu a obyčeje, na ty nejsúce povinni čekati, kteří by se nesjeli a na tom sněmu nebyli. Také VMtem a vám oznamuji, jestliže by kto toho v vědomosti anebo v pa- měti neměl, kterak jste se VMti povinni vedle zřízení zemského zachovati, a zvláště tohoto času, ješto nepochybuji, než že z toho žádný z vás vystúpiti neráčíte, a to sou tito artikulové tři pořád psaní: Jeden v právích v zřízení zemském B. 1°: „Na- lezli vuobec za právo, aby soud zemský před se beze všech překážek šel a trval; a v tom neuchovalliby pán Buoh krále JMti bez dědicuov, by pak dědicové byli, proto vdy soud zemský před se jdi a trvaj; a mocí aby žádný jeden na druhého nesahal, než právem aby živ byl, pod pokutami nálezuov starodávních.“ Druhý v témž zřízení D. XIX: „Nalezli vuobec za právo, aby král Český volen byl, tak jakž od starodávna bylo. A když by volen byl a přijel, že najvyšší purkrabě Pražský, nynější i budúcí, má slíbiti pánuom, rytieřstvu i vší obci koruny České, o kteréhož bychom se koli svolili, aby králem byl a do země přijel, aby mu zámek hrad Pražský bez odporu v moc jeho hned po volení krále postúpil. Pakli by výtržek v tom kto v zemi učinil a jakú búřku, aneb na zámky z té příčiny pustil, chtě někomu královstvie dopomoci, prvé nežli by král z obecné vuole volen byl, tak jakž se nahoře píše, aby takový čest, hrdlo, statek stratil a z země vyhnán byl. A ktož by takového zastávati chtěl a jej fedroval, ten aby v túž pokutu svrchu- psanú upadl. A hajtman hradu Pražského, nynější i budúcí, má slíbiti purkrabí Praž-

Strana 144
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 144 skému, nynějšímu i budúcímu, po smrti krále JMti, že k žádnému jinému s zámkem zření mieti nemá, dokudž by král Český volen nebyl, tak jakž se nahoře píše, než k najvyššiemu purkrabí Pražskému.“ Třetí, vše v témž zřízenie D. XX: „Nalezli vuobec za právo, chtělli-by kdo mocí vtrhnouti, anebo že by vtrhl do koruny České, chtě tudy královstvie obdržeti, proti tomu abychom sobě všickni pomocni byli pod pokutú nahoře psanú, totiž cti, hrdla i statku stracení, jak ty pokuty šíře v právích a v zřízení zemském tohoto království sú zapsané.“ A protož VMti všecky a každého zvláště k té a takové VMtem a vám všem hotovosti i s lidmi vašimi vám zachovati povinně napomínám, tak abyšte ráčili všickni veřejně s lidmi svými pohotově býti, a který koli den aneb čas neb hodinu vám by oznámeno bylo, jestližeby mimo řád a právo a svobody naše kdo do tohoto krá- lovstvie chtěl vtrhnúti, je opanovati, aneb co proti právu a svobodám našim činiti, abyšte ráčili, podle práv a svobod našich se zachovajíc, tak se dáti najíti, jak přísluší k zachovánie povinností VMtí, kteréž jsou svrchu oznámené, pod jakými pokutami jeden každý jest se zachovati povinen. Co se pak dopomáhání práva, pro kteréž obeslání byl sem učinil, dotýče, i s vuolí těch, kohož se dotýká, kteříž sou to učinili pro potřebu nyní připadlú tomuto královstvie, ta se věc odkládá do pondělího po svatým Havle [22. října] najprv příštím, a na ten den abyšte se dali najíti tu a na tom místě, jakž jest vám prvé oznámeno psaním mým, pod pokutami na to uloženými. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Lamperthu léta oc XXVI. Také VMtem a vám toto oznamuji, že sou noviny jisté přišly, když již tento list byl napsán, kterak císaři Tureckému s Bělohradem Horním se poddali a naprosto tam tak jiní všeckni se veřejně poddávají, a císař Turecký i s lidem že jest již mimo Ráb k Vídni se pustil: protož, takovú věc znajíce, VMtí a vás napomínám, abyšte pro potřebu tuto, též i pro potřebu v listu položenú, veřejně pohotově byli, zbroje, koně sobě jednali, lidi své k témuž napomenuli a k tomu přidrželi, aby s vozy a s děly i se všemi potřebami náležitejmi k běhu válečnému pohotově byli; kdež jiné naděje nejsem, než že VMti a vy, znajíce toho svú povinnost i taky potřebu všeho křesťanstva, též tohoto královstvie a nás všech, že se tak zachovati ráčíte, i také znajíce to, ktož by v potřebách v tomto listu VMtem a vám oznamených nedal se skutečně najíti, jakých znamenitých a největších pokut by se dopustil, kterýchž pán Buch každého rač zachovati. Neb příklad jistý muožeme vzíti na Uhřích, co se jest jim stalo a co sě děje od Turkuov, a to skrze jich neopatrnost a váhání; ješto skrze takovú věc pána svého i našeho sou stratili hanebně a posměšně, a jestliže bychme jich příkladem živi býti chtěli, strach jest, abychme brzce vo královstvie a vo svá hrdla nepřišli.

Strana 145
Dopisy z roku 1526. 145 A když také toto bylo napsáno, tehdy ten hlas sem do Prahy přišel, že by císař Turecký Budín měl a Peštu že vypáliti dal. 630. Janovi z Kolovrat, aby na sněm obecní, jenž položen jest na den 5. října, na hrad Pražský přijel. Na hradě Pražském 1526, 19. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane bratře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi psali, což se těch novin roz- ličných a žalostivých dotýče o králi JMti i o našich některých přáteliech: i bojím se, že jsú pravé, a JMKské že se již těžkem doptáme, než buohdá v nebeském krá- lovstvie. A jakž slyšeti, že ta porážka od Turkuov skrze Uhry zavedena jest, ač také někteří z nich dobře se zachovali i na placu zuostali. Toto vám také, pane bratře muoj milý, oznamuji, že sněm obecní tohoto královstvie pokládám v pátek po sv. Jeronymu [5. října], jakož již o to do krajuov píši, i prosím vás, že naň do Prahy a na hrad Pražský přijedete, i jiné pány a přátely k tomu povedete, neb jsú toho jistě pilné a znamenité potřeby. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Lampertu léta oc XXVI°. Uroz. pánu, panu Janovi z Kolovrat a na Novém Hradě oc, panu bratru mému milému. 631. Synu svému Adamovi, že jest mu hrad Pražský postoupen, páni a rytířstvo že chtí pro dobro království všecky nelibosti v stranu odložiti. Na hradě Pražském 1526, 19. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Adame milý! Přálť bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s dětmi svými. Věz, že netuším, abych do svatého Jeronyma mohl na Blatnú přijeti, a to z těchto příčin, že rozličná zde jednání máme a také ještě rozličná jsú před rukama. A poněvadž, jakž rozuměti, krále na tento čas nemáme, a rozličné no- viny ač jsme o tom měli, nežli jistšiech se v tom nemuožeme doptati, než že jest JMKská z tohoto světa sjíti ráčil: pak dnes postúpen jest mně zase v moc hrad Pražský; neb kníže ráčil to z sebe složiti, a pan hejtman hradu Pražského mně slib s tiemto zámkem učinil, a to při přítomnosti knížete JMti, a při tom také byli z pánuov tito: pan komorník zemský, pan sudí zemský, pan sudí dvorský, pan Jan z Šternberka, pan Kryštofor z Švamberka, pan Kundrát Krajieř, pan Vojtěch z Pern- štejna, pan Jan z Wartmberka, pan Jan Březenský z Wartmberka, pan Hanuš Fluk, pan Voldřich hrabě Gladský, pan Šebestian z Weitmile, jakž se pamatuji, a z rytieřstva pan písař zemský, pan Jindřich Hložek, pan Opl, pan Vilím z Vřesovic a na Dúbravské Hoře, pan Jan Bechyně, pan Václav z Kraselova, pan Václav Húgvic a pan Wolfart

Strana 146
146 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rošmitála 1508—1535. Planknar, tak jakž paměť má, a to jsú vše jedni úředníci a soudci zemští a druzí rady královské. I poněvadž již taková věc na místě postavena, tehdy zdá se některým přátelóm, abych již do sněmu zde pobyl, leč bych kde odjel, ježto bych zase druhý den přijeti mohl. A sněm má býti již konečně v pátek po svatém Jeronymu [5. října], jakož již o to do krajuov píši; a toho jsem úmyslu, abych po této neděli některé naše služebníky odsud k tobě na Blatnú poslal aneb prvé, krom toliko, že ještě ně- jakého poselstvie očekávám. A králová JíMt jest v Prešpurce, a pan kanclíř konečně na Hradec odtud přijel. A kteréž tuto napřed jmenuju a píši, na tom jsme zuostali, abychme z lásky dobré tohoto královstvie jednali, nelibosti v stranu odložíce; a na- pořád k tomu mluví, jako by jedni k druhým žádných nelibostí z úmysla mieti ne- chtěli, nežli dobrú svornost, při řádu a právu stojíce. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dat. ut sup. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. 632. Píše sestře své, paní Kateřině z Kolovrat, že může kšaft s mocným listem královským u sudího zemského položiti; oznamuje o zprávách z Uher a že k ní přijede. Na hradě Pražském 1526, 19. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozená paní, paní sestro má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že jest mi pravil Vácslav Zima, služebník muoj, jestliže by mi se zdálo, že byšte ráčily zřízení aneb kšaft svuoj s mocným listem královským položiti u pana sudieho zemského: i mně se to také dobře zdá, neb o tom nepochybuji, což se jemu svěří, že tomu dosti učiní. Což se dotýče novin, ač rozličné jsú, než za to mám konečně, že JMKská ráčil jest z to- hoto světa sjíti i někteří naši dobří přátelé, neb ač někteří se našli, než kterýchž se nemuožeme doptati, tehdy obávám se, že se jich s těžkem živých doptáme; i kteříž jsú z tohoto světa sešli, rač pán Buoh všemohúcí jejich dušem milostiv býti. Také račte věděti, že jsem od Vácslava Zimy srozuměl, že byšte rády, abych k vám přijel: i jistě, paní sestro má milá, rád bych to učinil, než račte věděti, že mám nyní veliká zaneprázdnění i zde při hradu Pražském, ježto mám za to, že on Václav Zima o tom vám šíře píše; než jestli toho zvláštní potřeba, račte mi oznámiti, tehdy některak, dáli pán Buoh, chtěl bych to obmysliti, abych některý den po této neděli k vám přijeti mohl, než mohloli by se tím prodlieti až po svatém Vácslavu, radši bych. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, paní sestro milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut supra. Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na zámku Lyském, paní sestře mé milé.

Strana 147
Dopisy z roku 1526. 147 633. Napomíná Jana a Jaroslava, bratří z Šelnberka a na Kosti, aby sestře své, abatyši kláštera svatého Jiří na hradě Pražském, povinných tisíc zlatých odvedli, i žádá je, aby k času sv. Františka, kdy při sněmu obecním shromáždění přátel strany jich držáno bude, do Prahy přijeli. Na hradě Pražském 1526, 19. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urození páni, páni strýci moji milí! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Oznamuji vám, že jest mne žádala panna abatyše kláštera svatého Jiří na hradě Pražském, sestra vaše, k vám za přímluvu o ten tisíc zlatých uherských, kterýž byšte jí, kterak jest mi ta věc oznámena, po- vinni dáti a zaplatiti byli, podle znění listu jejieho hlavnieho; při tom mi také oznamujiec a to sobě velmi do vás ztěžujíci, znáti mohúce potřebu její, že jí takovú záplatú prodléváte, a že jest toho do vás, jako do bratří svých, se nenadála. I za to vás, páni strýci moji milí, žádám, že pro potřebu jmenované panny sestry vaší, i také to, že byšte někomu ciziemu, který by na vás takovú jistotu měl, byli po- vinni to, což spravedlivé jest, učiniti, a nad to vajše i slušněji svému, totižto panně sestře vaší, bez škod a nesnází že jí také to učiníte, což spravedlivě učiniti máte, nedopouštějíce škod, kterýchž bych vám nepřál. A píši vám toto jistě dobrým úmyslem, to což při mně jest na žádost panny sestry vaší, a také proto, abyšte pro menší věc snad k něčemu škodnějšímu příčiny nedali, ježto by vám s větším obtíženiem a škodou to přijíti mohlo. A poněvadž při času svatého Františka a hned potom ty dni příští shromáždění pánův a přátel našich na hradě Pražském při sněmu obecním bude, zdá mi se za potřebné pro snadší té věci na něčem slušném postavenie, i z některé jiné příčiny, abyšte, páni strýci moji milí, k tomu času z příčin slušných také tu dali se najíti, nedadúce sobě v tom jinými věcmi překaziti; kdež té naděje jsem, že tak učiníte. Datum ut sup. Urozeným pánóm, pánóm, panu Janovi a panu Jaroslavovi, bratřím z Šelnberka a z Kosti a na Rožnově oc, pánóm strýcóm mým milým. 634. Žádá purkmistra a radu města Žatce, aby židy nevyháněli a je tam až do budoucího krále ponechali. Na hradě Pražském 1526, 20. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelé milí! Zprávu mám, že byšte židy, kteříž mezi vámi jsú, vypověděli, aby déle mezi vámi nebývali. I žádám vás, přátelé milí, že jich tam necháte též jako prvé, až do budúcieho krále, jestliže jest pán Buoh všemohoucí pána našeho z tohoto světa pojíti ráčil, jakož se toho konečně obávám, že jest konečně tak. I věřím vám, že to učiníte i pro vaše lepšie, neb po-

Strana 148
148 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. něvadž židé jsú komora krále JMti, kteříž JMti náležejí, pak byšte vy měli, když krále nemáme, na ně sahati, mohla by snad ta věc obtížná budúcímu králi aneb stavóm tohoto královstvie býti; než což sobě na králi budúcím v tom obdržiete aneb od stavuov tohoto královstvie v tom povolení dosáhnete, proti tomu nejsem. Než vzdy vám věřím, že tuto mú žádost, jakž píši, naplníte. Odpovědi žádám. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek u vigilji sv. Mathúše, apoštola a euvangelisty božieho, léta oc XXVI°. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Žatce, přátelóm mým dobrým. 635. Posílá posla s listem sněmovním k panu Kundrátovi z Krajku a prosí, aby poslu oznámil, ke komu v kraji Boleslavském má jíti. Na hradě Pražském 1526, 20. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře a příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Tento posel jest poslán do kraje Boleslavského ode mne s listem sněmovniem, i také něco potom jsem připsal do téhož listu, jaké mne noviny dnes došly; i prosím vás, pane švagře muoj milý, že tomu poslu poručíte oznámiti, k komu vše v tom kraji Boleslavském má jíti s tiem listem, kteříž jsú obyvatelé téhož kraje. Dat. ut sup. Urozenému pánu, panu Kundrátovi z Krajku a na Mladém Boleslavi oc, panu švagru a příteli mému milému. 636. Oznamuje Kryštoforovi z Švamberka, že jest Budín vzat a Horní Bělehrad že se vzdal. Na hradě Pražském 1526, 21. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Ač jsme se zde nedávno viděli, však za to mám, že jsú po vašem odsud odjezdu tyto noviny přišly, co jest pan biskup Olomúcký panu Janovi z Pernštejna psal, jakož vám teď toho přiepis posielám. Také včera přijel Motl knížecí z Prešpurku a přinesl psaní od pana Jiřieho markrabie kniežeti JMti, kdež oznamuje, že jest císař Turecký Budín vzal a že toliko 5000 lidí tam poslal; pak jest božie dopuštění, že se z Uhruov snad žádný nebrání, a vajvoda také snad někde v Sedmihradech ještě že jest. Nemám prázdnosti ku mnohému psaní, než teď vám posielám přiepis listu sněmovnieho, kterak do krajuov píši, i což jsem pro Turky připsal. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v pátek den sv. Mathúše, apoštola a euvangelisty božieho, léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. Jakož byly o tom rozličné noviny, kto jsú vše v té bitvě s Turky zahynuli [.....].

Strana 149
Dopisy z roku 1526. 149 637. Janovi Muchkovi z Bukova, hejtmanu kraje Plzeňského, že Hanuš Pflug chce také býti přítomen sjezdu Plzeňskému a že obecní sněm v Praze držán bude. Na hradě Pražském 1526, 21. září Opis. souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený příteli milý! Což se sjezdu, kterýž by v Plzni měl býti, dotýče, pravil mi pan Hanuš Fluk, že by také na tom sjezdu měl úmysl býti; i protoť nyní nic tak zvláštnieho nepíši, neb za to mám, že od něho i od pana Humprechta vyrozumíš, co jest se zde nyní jednalo, i také že má sněm býti obecnie. A pro rozličné nynější potřeby, tuším, že nebudu moci do svatého Jeronyma na Blatnú jeti, neb více rozličných věcí přibylo od toho času, jak jsem na hrad Pražský přijel. Datum ut sup. Urozenému vladyce pánu, panu Janovi Muchkovi z Bukova a na Osece, hajtmanu kraje Plzeňského, příteli milému. 638. Píše Jindřichovi a Břetislavovi z Ryzmberka, že Bělehrad Horní císaři Tureckému se poddal a Budín že dobyt od Turků. Na hradě Pražském 1526, 21. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904. Urození páni, páni švagrové moji milí! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Páni švagři moji milí! Toliko novin nyní mám a rozličného zaneprázdnění, že nemám času o tom vám široce vypisovati; než poslal jsem synu svému přípis listu sněmovnieho, i což jsem potom do něho po datum listu připsal, a psal jsem jemu, aby vám toho přípis poslal, ježto některým věcem z toho přípisu šíře vyrozumíte. A co rozumiem, že konečně tak jest, že císař Turecký na tento čas Budín i Horní Bělehrad drží; a tak jest psáno knížeti, že Budín vzat, že toliko císař Turecký 5000 lidí tam poslal. A pán Buoh všemohoucí rač ty všecky věci nám kře- sťanóm zase k lepšiemu obrátiti, a nám se dáti spolu, páni švagrové moji milí, šťastně a ve zdraví shledati. Dat. ut sup. Urozeným pánóm, panu Jindřichovi a panu Břetislavovi, bratřím z Ryzmberka, z Švi- hova a na Rabí oc, pánóm švagróm mým milým. Kteříž jsú pak v boji zahynuli, teď vám toho ceduli posielám, ježto snad tak jistě jest. 639. Nejmenovanému hejtmanu o sněmu, o novinách z Uher oc. [1526, 21. září]. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3903 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Za to mám, že již některé noviny víš od pana Jana Bechyně, i také že má býti zde sněm na hradě Pražském od dneška

Strana 150
150 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. ve dvú nedělí. Potom pak noviny sem přišly, že se Horní Bělehrad císaři Tureckému poddal a Budín že také císař Turecký má, ježto bylo by o těch věcech mnoho psáti; než potřebí jest pána Boha všemohúcieho prositi, aby ráčil s námi býti a nás od nepřátel našich vysvoboditi a obranu svú svatú víře křesťanské a nám křesťanóm dáti. Také slyšeti, že by kníže Ferdinand JMt ráčil pro Turky k Vídni táhnúti, maje na XXXM lidí, a bylo by o těch věcech mnoho ještě vypisovati [. .... . ..] 640. Nejmenovanému o zprávách z Uher, o smlouvání jeho s pány z Rožmberka, kníže Ferdinand že s vojsky k Vídni táhne. [Na hradě Pražském 1526, 21. září.] Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3903 nepag. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . i mám za to, že jest již toto o tom pravá novina, kterak tuto vám na ceduli na- psáno posielám, ježto jest to od pana markrabie po Motlovi knížeti JMti posláno. A kterúž jste mi ceduli psali oc, chci o to rád, muoj milý pane švagře, s knížetem JMtí mluviti, a také chci vám, dá-li pán Buoh, brzo poslati svého zdání spis, co byšte měli panu Janovi z Rozmberka psáti. A mluveno jest se mnú o smlúvu s ním i s jeho bratřími, že by nás někteří smlúvati chtěli: i dal jsem odpověď, že do vás té naděje jsem, že slušného odporni nebudete a že téhož úmyslu jsem, bude-li nás co moci slušného při času sv. Jeronyma potkati. Toto vám také oznamuji, že za to mám konečně, že Mezenský brzo u mne bude od pana kancléře; než proto žádám, neračte nyní toho jiným oznamovati, než poznám-li co v tom potřebného, nebude vás tajno. A z té příčiny netuším, abych se s ním s panem kancléřem na tento čas sjiežděl, nežli naději se, že o sv. Jeronymě anebo konečně k tomuto sněmu také bude zde v Praze, ježto již dotud daleko není, a já, dá-li pán Buoh, také zde po- budu. Toto mi také oznámeno, že by kníže Ferdinand JMt táhl k Vídni snad pro Turky, jakož jistě jest potřebí tam i zde pilně se opatrovati, a že by měl s sebú lidi i s pomocí z říše na XXXM. A toto jsem také slyšel, že z Ostřehoma počeli lidé pro Turky utiekati, než že by králová JíMt poslala tam tisíc lancknechtuov a těmi že by Ostřehom osazen byl, a že JíMt předse v Prešpurce jest. 641. Janovi Holickému z Šternberka o smrti krále Ludvíka, arcibiskupa Ostřehomského a o jiných zprávách válečných, sněm že jest položen na 5. října oc. Na hradě Pražském 1526, 21. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, že jste ku pánóm z Rožmberka poslali, i potřebné jest jistě věděti, kterak se v našich spravedlnostech

Strana 151
Dopisy z roku 1526. 151 chtí k vám zachovati, což se vaší věci dotýče; než se mnúť jest mluveno po vašem odsud odjezdu, aby mezi námi nějaké jednání s nimi bylo o sv. Jeronymě, i pověděl jsem, že proti tomu nejsem a že túž naději mám o vás pániech přáteliech mých. Což se dotýče krále JMti: tenť jest jistě, kterak i včera knížeti JMti od pana markrabie psaní přineseno, na onom světě, jehožto duši pán Buoh všemohúcí rač býti milostiv, i jiným křesťanóm, kteříž v tom boji tureckém sešli, i pan arci- biskup Ostřehomský, jakž tu psáno. Také jsú jiné rozličné noviny, ješto nemám nyní prázdnosti o tom vám mnoho psáti, a mezi tím i toto, tak jakž, pane příteli muoj milý, také nám včera oznámeno, že Bělehrad Horní poddal se nějakú smlúvú císaři Tureckému, a Budín že také vzal, toliko poslav tam VM lidí. I tu jest zvláštní boží dopuštění, že jako žádný nebrání, čehož pán Buoh všemohúcí rač nás též uchovati. Listy k sněmu obselací již jsem psal do krajuov, že sněm pokládám v pátek po sv. Jeronymu [5. října] sem na hrad Pražský, a také jsem něco naposledy dostavil o Turcích. Toto také slyšeti, že by kníže Ferdinand JMt táhl k Vídni, za to mám najvéce pro Turky, a že má lidí s sebú okolo XXXM. I rač pán Buoh všemohúcí nám křesťanóm pomocník býti. Dán na hradě Pražském v pátek den sv. Mathúše, apoštola a evangelisty božieho, léta oc XXVI." Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně oc, panu příteli mému milému. 642. Břetislavovi z Ryzmberka, že král se drží spravedlnosti své ku království Uherskému dle zá- pisův císaře Maximiliana; že tělo krále Ludvíka nalezeno a v Bělehradě Horním pochováno. Na hradě Pražském 1526, 9. listopadu. Orig. v král. taj. st. arch. v Mnichově 50/3 fol. 156. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Co vám píši, což se královstvie Uherského dotýče, toho jest všeho ten grunt, že JMKská ráčí se držeti své spra- vedlnosti, kterúž k tomu královstvie má, ješto nepochybuji, že o tom vědomost máte, jaké na to královstvie císař Maximilian, slavné paměti, zápisy mieti ráčil. I neviem, budete-li moci zde v Praze býti pro vaši jiezdu do Vídně. I jestliže byšte nemohli, ale, dá-li pán Buoh, oznámil bych vám do Hradce, na čem zde zuostanem. Za to mám, že již o tom víte, že krále Ludvíka JMti tělo nalezeno jest a potom v Běle- hradě Horním pochováno; pakli jste ještě nevěděli, tehdy vás žádám, že to také panu Vilémovi a panu Jindřichovi, bratřím vašim a švagruom mým, oznámíte. Teď vám posielám list, co jest mi paní Elška z Svojšína psala. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v pátek před svatým Martinem léta oc XXVI°. Zdeněk Lev z Rožmitála. Břetislavovi z Ryznberka.

Strana 152
152 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 643. Břetislavovi z Ryzmberka a z Švihova, že nelze se bezpečiti, bude-li poslům ku králi volenému vyslaným náhrada za výlohy cestovní dána; tělo krále Ludvíka že nalezeno a pochováno, vé- voda Sedmihradský i králová že vypsali v Uhřích sněmy oc. Na hradě Pražském 1526, 10. listopadu. Orig. v král. tajn. st. arch. v Mnichově 50/3. Urozený pane, pane švagře muoj milý oc. Jakož jste mi psali, připomínajíce, že jste mi psali, dotazujíce se, bude-li co dáno vám na stravu, kteří jeti máte v po- selstvie k králi JMti volenému: i nepamatuji, jestli mi toho psaní od vás dodáno, než kterak jest o tom svoleno, teď vám toho přípis posílám; než na to se nesluší bezpečiti, nežli bude-li vám z toho co, když zase buohdá přijedete, dáno, tehdy bude vzdy na pomoc toho nákladu, kterajž na to poselstvie učiníte. Také, muoj milý pane švagře, jakož jste mi psali, což se psaní mého učinění panu kancléři*) dotýče, i tak jsem učinil a tak napsati dal podle zpuosobu té cedule, kterúž jste mi poslali, a teď vám ten list posílám. Novin zvláštních nevím, než což jsem vám nedávno psal, že král Ludvík JMt nalezen a na Hořejšiem Bělehradě pochován. Také mi potom oznámeno, že rákoš pan vajvoda Sedmihradský obeslal do Bělehradu, jakož jsem vám prvé také něco o tom psal, a králová že ráčila obeslati se panem nadišpánem do Komárna, a ten že by měl býti na den svaté panny Kateřiny [25. listopadu]. A král náš JMt na tom jest, že by neráčil od své spravedlnosti, kterúž ke královstvie Uherskému ráčí mieti, pustiti, nežli jí se držeti, a že ráčí mieti na pomezí Uherském na 15 tisíc lidí jiezdných a pěších. A které jste mi noviny z Němec oznámili: rád to slyším, v čem by se zase řádové křesťanští napravovali, jakož pán Buoh všemohoucí rač to dáti, abychme, při pravé víře křesťanské stojíce, byli od těch vysvobozeni, kteříž se pravé víře protiví a při ní nestojí. Již jiného neviem, co mám nyní oznámiti, než že jest mne došlo, že někteří v Moravě obtěžují sobě, že jsme bez nich krále volili: ale mně se zdá, což jsme učinili, že jsme to slušně učiniti mohli podle svobod tohoto královstvie. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. A teď vám také posélám přípis té přísahy, o kterúž jste mi psali. Dán na hradě Pražském v sobotu před svatým Martinem Zdeněk Lev z Rožmitála. léta 26 oc. 644. Činí omluvu knížatům Bavorským, Vilémovi a Ludvíkovi, že nikdo z nich, nýbrž arcikníže Ferdinand za krále Českého zvolen byl. Na hradě Pražském 1526, 23 listopadu. Orig. v král. taj. st. arch. v Mnichově 50/3 fol. 172. Osvícená a vysoce urozená knížata, páni, páni mně milostiví! Službu svú po- volnú VMkcí vzkazuji oc. Jakož VMkcí ráčili jste mi psaní učiniti, připomínajíce to *) Adam z Hradce.

Strana 153
Dopisy z let 1526 a 1527. 153 VMkcí, které jste poselstvie času nedávno minulého v tomto královstvie Českém, což se volení krále dotýče, mieti ráčili: i milostivá knížata, ačkolivěk jako ten, kte- rýžto VMkcím jsa nakloněn, rád bych se službami svými povolný VMkcím najíti dal, však ještě málo jsem VMkcím služby učinil, než toho od VMkcí zvláštně vděčen jsem, kteréž jste mi psaní milostivé učiniti ráčili. A jistě spolu s jinými stavy královstvie Českého, mimo všecky krále a knížata křesťanská, náchylnost jsme k knížeti Ferdi- nandovi JMti, arciknížeti Rakúskému, a k VMtem měli: ale poněvadž z vuole pána Boha všemohúcího JMt arcikníže za krále Českého jest volen, VMkcí dobře znáti ráčí, když jest několik osob, o takovú věc stojíce, že toliko proto jeden býti muože a má. A protož ta věc, kterak sama v sobě jest, při tom se zuostavuje. Než v čem bych VMkcím mohl slúžiti, rád bych to, pokudž by najvýš má možnost byla, což by mi slušně náleželo, učiniti chtěl. Dán na hradě Pražském v pátek den svatého Klementa papeže léta 1526. Zdeněk Lev pán z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský. Na lístku přiloženém: A jakož VMkcí ráčili jste také stavóm tohoto království Českého psaní učiniti, kteréžto psaní přijal jsem, poněvadž těch stavuov pospolu není, nežli když budou pospolu, chci jim to psaní rád od VMkcí dáti. 645. Oznamuje Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, Mistru převorství Českého, že jest od stavu panského zvolen, aby s jinými osobami na pomezí království Českého novému králi naproti vyjel. Na hradě Pražském 1527, 8. ledna. Orig. v arch. Třeboňském. Službu svú vzkazuji, urozený pane, příteli muoj zvláště milý! Byšte se dobře jměli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Oznamuji vám, že na tomto nynějším sněmu, kterýž zde na hradě Pražském držán byl, svoleno jest, kteří mají proti králi JMti, pánu našemu milostivému, na pomezí jeti, když JMKská na témž pomezí krá- lovstvie Českého bude mieti podle starodávnieho řádu stavuom tohoto království pří- sahu učiniti; a též také na tom sněmu jest svoleno, kteříž jsú k tomu z stavu pan- ského zvoleni, abych je obeslal. I pane a přieteli muoj milý, abych v tom své po- vinnosti dosti podle svolení sněmu obecního učinil, toto vám oznamuji: že ste vy také k tomu voleni, a za to vás žádám i podle téhož sněmu svolení napomínám, že proti JMKské na to pomezí vyjedete od tohoto královstvie a od stavu panského, a v Polné že na noc v pondělí po hromnicích [4. února] najprvé příští budete. A té sem naděje, že toho neobmeškáte, neb znáti muožete, ktožby toho tak vyplniti zúmyslna nechtěl podle na sněmu obecním svolení, že by mohlo snad od některých za to držáno býti, že není milovník obecního dobrého tohoto královstvie a stavu svého, ješto do vás jistě té naděje nejsem, aby taková věc vámi sjíti měla. A tu na ten den v Polné, jakž vám oznamuji, mají také jiní páni a z jiných stavuov býti, Archiv Český X. 20

Strana 154
154 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. kteříž také k témuž v tom jako i vy voleni ste. I té sem vždy naděje, že tak pilné a znamenité věci nikterak neobmeškáte. Dán na hradě Pražském v úterý po hodu božieho křtění léta oc XXVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabí Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, Mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému. 646. Oznamuje radě Chebské, že král přibude brzo do Prahy, kdež při dni sv. Valentina má býti držán sněm obecní, a po sv. Valentinu v neděli neb některý den mají král a královna býti korunováni, i zve ji, aby k tomu času též někoho do Prahy vyslala. Na hradě Pražském 1527, 28. ledna. Orig v arch. města Chebu. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelé milí! Oznamuji vám, že král JMt, pán náš milostivý, má brzo na hradě Pražském býti, a sněm obecní tohoto královstvie Českého má býti držán na hradě Pražském při dni sv. Valentina najprvé příštieho, a potom v neděli [17. února] aneb brzo některý den po již jmenovaném svatém Valentinu naději se, že JMt král i také JíMt králová budou korunováni zde na hradě Pražském. I zdá mi se za slušné, abyšte také některé z sebe k tomu času do Prahy poslali; a z té příčiny toto oznámení úmyslem dobrého přátelstvie vám činiem. Dán na hradě Pražském v pondělí po sv. Pavla na víru obrácení léta oc XXVII. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský. 647. Kryštoforovi z Švamberka, že nový král na hranicích Českých přísahu složil a přes Kutné Hory do Prahy jede; oznamuje, že páni z Rožmberka, majíce některé Němce za přátely, chtí držeti místo v úřadě, které někdy jejich předci mívali, za příčinou tou zve ho k sněmu do Prahy, aby se mohlo rozvážiti, jsou-li toho místa hodni oc. Na hradě Pražském 1527, 2. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Tuto jednu ceduli byl jsem vám prvé napsal v středu, než očekával jsem ještě na nějaké více noviny, a v tom mi dnes psaní z Hory přinešeno, kdež mi se toto oznamuje: že král JMt tuto středu minulú ráčil na pomezie tohoto královstvie přísahu učiniti blízko od Jihlavy, a že se byl den čistý zdařil beze mhly, ač zde těch dní mhly byly, ale tam že ty časy nebylo. A jakož jest nějaký rozdíl mezi námi stavem panským a stavem rytieřským, což se cerimonií dotýče: i na pomezí království Českého, srozuměl jsem z toho ke mně učiněného psaní, že jest nebylo žádné o to ruoznice, kdyby již jedné také nějaké slušné urovnání bylo bez ujmy každého stavu při korunování JMKské. Také mi psáno,

Strana 155
Dopisy z roku 1527. 155 že král JMt ráčí s sebú mieti jiezdných koní okolo 12 set, a naši, kteříž proti JMti králi na pomezí vytáhli, Čechové, že měli na tisíc koní anebo více, ač jich ještě mnoho nemohlo postačiti pro krátkost času, ješto byli k tomu voleni, aby také tu na tom pomezí byli. Psáno mi také, že páni z Rožmberka, za to mám, pan Jan a pan Petr, vyjeli proti králi JMti na nocleh do Jihlavy, aneb snad někde dále, a o to jednali, aby jeden z nich místo držel, kteréž někdy držel pan Petr starší z Rožmberka dobré paměti: ale učinili tomu odpor páni úředníci zemští a osoby z našeho stavu, kteříž tu byli, tak že jest toho odloženo na hrad Pražský, a král JMt že ráčil v tom prostředek učiniti, že naši přátelé jeli tu, kdež jeti měli, a páni z Rožmberka, poněvadž s JMKskú z noclehu vyjeli, že jeli předce v houfiech krále JMti. Naději se, že král JMt dnes a zítra ráčí v Hoře zuostati, tak jakž mi psáno, a tento úterý [5. února] že ráčí na hrad Pražský přijeti. A zvláště bych rád tomu byl, abyšte také na sněm přijeti mohli, byšte se měli dáti mezi peřinami vézti, neb rozuměti jest, že na ně- kterých Němcích mají přátely páni z Rožmberka. Pak což se dotýče našich věcí a zpráv, za potřebné mi se zdá, abychme tím neprodlévali, nebo se naději, že před korunovániem krále JMti bude o to nějaké jednání, což se jejich místa dotýče, a z toho hned muože také naše pře jíti, neb ač jest rozdílna, ale proto když bude zmínka o poctivostech, za to mám, že se tu také bude něco našie pře a zprávy dotýkati; neb kterak jest se zachoval nebožtík pan Jindřich i tento pan Petr z Rožmberka proti nám a proti panu Janovi bratru jejich, bude potřebí to rozvážiti, jsú-li hodni toho místa, čeho jejich někteří předci někdy užívali, ješto se takových věcí jako tito nedopustili. Také i pan Jan, kterak jest svému zápisu učinil nám prvé dosti, nežli jemu Krumlov vzat a jiní zámci, i také potom, když to zase drží, ješto bylo by o tom mnoho psáti, poněvadž tomu dosti nečiní, co to na sobě nese, a kterak zase s bratřiemi v přátelstvie všel, řád-li se tím tvrdí čili neřád, k tomu se bude moci, dá-li pán Buoh, ke všemu promluviti, podle potřeby náležité a naší zprávy. Jakož ste mi, muoj milý pane švagře, psali, což se panny abatyše kláštera svatého Jiří dotýče, i ta jest obyčejně na hradě Pražském, ta muože k jednání snadně hotova býti; než pan Václav Robmhap, ten jest s panem písařem zemským také proti králi JMti jel, a kněz opat Břevnovský, jakož vám v druhé ceduli píši, jest nyní na Břevnově. A zdá-li se vám, abych jemu toho odložil do suchých dní postních, chci jemu to oznámiti. Pakli byšte mohli k sněmu přijeti, tehdy on, za to mám, že dotud, bude-li potřebí, bude moci počekati. I budete-li mi co ještě chtieti o těch věcech oznámiti, napsati muožete mi to po tomto poslu, neb jsem poručil, budete-li mi co psáti, aby mi to z Blatné bylo posláno. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v sobotu den Matky boží hromnic léta oc XXVII. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 20*

Strana 156
156 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 648. Kryštoforovi z Švamberka, že stavové markrabství Moravského králi slib učinili; o úmrtí císaře Tureckého. Na hradě Pražském 1527, 12. dubna. Orig. v arch. Třeboň. č. 3915. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Neviem vám ještě co tak zvláštnieho nového oznámiti, nežli to jsem slyšel, že by již v Brně králi JMti, pánu našemu, stavové markrabstvie Moravského povinnost aneb slib učinili, než aby co ještě zvláštnieho tam zjednáno bylo, o tom nic takového neviem. Nežli toto jsem slyšel, že jsú noviny z Uher i z Benátek přišly, že by konečně císař Turecký v Konstantinopoli umřel, kterýž léto minulé do Uher byl vtrhl, a že po sobě nechal syna ve čtyřech neb v pěti letech, a nad tiem že udělal poručníka svého najznamenitějšieho baši, ježto s ním také v Uhřiech byl a najvíce vládl; ale jenčiáři aneb Turci že nezvykli děti za pány mievati, a snad se jim dlúho zdálo na to, až by to dítě dorostlo, čekati, a také ta novina jest oznámena, že jsú toho baši zabili; než kterak jsú to dítě opatřili, toho neviem. A jakéž to kolivěk noviny jsú, tehdy z toho jest rozuměti, že Turci ještě při svém zvyklém obyčeji stojí a trvají, a budouli mezi sebú v ruoznicech, snad to buohdá muože býti k lepšiemu křesťanóm. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pražském v pátek před květnú nedělí léta oc XXVII. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 649. Píše Adamovi z Hradce o novinách z Uher, že se o to jedná, aby obecní sněm svolán byl oc. Na hradě Pražském 1527, 3. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Léta božieho 1527. Toto jsú registra léta téhož 15tá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov poselacích, kteréž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od středy po slavném Matky boží navštívení. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane synu muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane synu! S pravú věrú rád jsem to uslyšel, že pán Buoh všemohúcí ráčil paní manželce vaší a dceři mé milé pomoci, a vám a jí syna dáti, kterémuž jeho milost svatá rač dáti šťastný zrost, vám i nám, přátelóm vašim ku potěšení. Což se novin dotýče, sem jsú do Prahy také některé z Vídně oznámeny, k tomu podobné což jste mi psali, i také to, že by drahně pánuov Uherských k JMti, pánu našemu milostivému, přistúpilo, a Bornamisa že by živ byl a že by králi JMti, pánu našemu, 50.000 zlatých uherských dal a 5000 hřiven střiebra litého: i jestliže jest tak, poctivá jest věc i užitečná. Jakož jste mi také psáti ráčili,

Strana 157
Dopisy z roku 1527. 157 že jste od krále JMti, abyšte k JMKské přijeli, obesláni: i kdyby bylo možné, rád bych z některých příčin, abyšte prvé v Praze byli, tak jakž jsem vám po panu Oldřichovi Mezenském oznámil a psal. A pán Buoh všemohoucí rač dati, muoj milý pane synu, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v středu po hodu slavném Matky boží navštívení léta oc XXVII. Urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce oc, najvyššiemu kancléři královstvie Če- ského, panu synu mému milému. Muoj milý pane synu! Za to mám, že jsem vám po panu Mezenském oznámil, že se o to jedná z přiečin slušných a potřebných, aby JMt král ráčil brzo sněm obecní tohoto královstvie po svatém Jakubu apoštolu božiem položiti; i zdá mi se, že by bylo lépe, abyšte prvé na tom sněmu býti ráčili, a to, což by bylo potřebného pro dobré JMKské, jednati pomáhali, a což se na tom sněmu zjedná, abyšte potom osobně snáze mohli a dostatečněji JMKské oznámiti, nežli by snad psaniem mohlo se to státi. 650. Žádá a napomíná stavy, kteří daň králi sněmem svolenou neodvedli, aby ji na Karlšteině položili. Na hradě Pražském 1527, 4. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Jakož jest od stavu panského tohoto královstvie Českého svoleno, že ta pomoc, kteráž se králi JMti, pánu našemu milostivému, jakž jest svoleno, dáti má, měla položiti se na Karl- štejně v moc pana Jana z Šternberka a na Bechyni, purkrabie Karlštejnského, a pana Mikuláše z Říčan a na Hořovicích, a to jest se mělo vykonati do hodu ducha svatěho již minulého; ale poněvadž, jakž jest mi oznámeno, toho jest se ještě od vás nestalo, ježto takový odtah mohl by JMKské ke škodě býti více nežli z jedné příčiny: protož vás žádám i napomínám, v čemž jste statek svuoj položili, anebo což jest na vás uloženo, že z toho, což se dostati má, tu pomoc na Karlštejně položíte bez odtahuov, anebo konečně prvé dvú nedělí od datum tohoto listu pořád zběhlých, anebo v tom času že se přiznáte k tomu, jmenovitě summu oznámíce, co dáti máte, že chcete u věřitele aneb u věřiteluov dluhuov krále JMti, kteréž na sebe v tomto královstvie vzíti ráčil, až do té summy zastúpiti a na sebe vzíti a dáti, kdež VMti oznámeno bude, a takové přiznání že byšte učinili listem vaším a ku pánóm radám zřízeným JMKské komory na hrad Pražský zaslali. Pakli byšte v těch dvú nedělích toho přiznání neučinili, anebo té summy na Karlštejně nepoložili, tehdy již by musilo k vám a ku statku vašemu tak hleděno a saženo býti, kterak jest dskami zemskými zapsáno, a pod těmi pokutami; ježto jsem té naděje, aby nebylo potřebí k tomu přijíti, že to opatříte a to, jakž vám náleží, vyplníte a dáte. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek den sv. Prokopa léta MV°XXVII°.

Strana 158
158 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštejna a na Pardubicích, krále JMti naj- vyššiemu hajtmanu a hofmistru královstvie Českého, panu švagru mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, mistru převorstvie Českého, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi staršiemu z Šelnberka a z Kosti, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé, z Lipého a na Zákupí, najvyš- šiemu sudiemu královstvie Českého a lantfogtu Hornieho markrabstvie Lužického, panu ujci mému milému. Urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu synu mému milému Urozenému pánu, panu Vácslavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košátkách, naj- vyššiemu sudiemu dvorskému královstvie Českého a purkrabí Vyšehradskému, panu ujci mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi z Kolovrat a na Novém Hradě, panu bratru mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi z Šternberka a na Bechyni, purkrabí Karlštejnskému, panu švagru mému milému. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Ryzmberka, z Švihova a na Klenovém, hofmistru dvoru krále JMti, panu švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově, panu švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Březenskému z Wartemberka, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí, panu švagru mému milému. Urozenému pánu, panu Mikulášovi purkrabí z Donína a na Grafštejně, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené Hoře, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi z Švamberka a na Boru, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hanušovi Flugovi z Rabštejna a na Bečově, královstvie a koruny České německých lén hajtmanu a JMti dvoru maršálku, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Albrechtovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče a na Lokti, najvyššiemu komormaistru království Českého, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Jeronymovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče a na Jochm- tale, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Albrechtovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče a na Šempachu, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Asmanovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu a z Holajče, panu příteli mému milému. Urozeným pánóm, pánóm Vilémovi, Hynkovi, Janovi, Bernartovi a Smilovi bratřím Krušinóm z Lichtnburka a na Trutnově, pánóm přátelóm mým milým. Urozeným pánóm, panu Janovi, panu Jiřiekovi a panu Wolfovi bratřiem Bořitóm z Martinic a na Smečně, pánóm přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Bořitovi z Martinic, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Puotovi z Ryzmberka a na Švihově, panu švagru mému milému.

Strana 159
Dopisy z roku 1527. 159 Uroz. pánu, panu Vilémovi Ilburkovi z Ilburka a na Ronově, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi z Lobkovic a na Bílině, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi Roupovskému z Roupova, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Burianovi Špetlovi z Janovic, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Wolfovi Dobrohostovi z Ronšperka a na Tajně, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi Planskému z Ziberka, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Zigmundovi Smiřickému z Smiřic a na Skalách, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi z Gutnštejna a na Čečovicích, panu příteli mému milému. Urozeným pánóm, panu Janovi a panu Ladslavovi bratřiem z Lobkovic a na Zbiroze, pánóm přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi Planskému z Ziberka, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Břetislavovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí, panu švagru mému milému. Urozenému pánu, panu Jindřichovi, jinák Albrechtovi, z Kolovrat a na Krakovci, panu bratru mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi Zajieci z Hazmburka a na Budyni, najvyššiemu truksasu královstvie Českého, panu strejci mému milému. Urozenému pánu, panu Hanušovi hrabí z Hardeku, z Kladska a z Mochlantu, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Oldřichovi hrabí z Hardeku, z Kladska a z Machlandu, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, najvyššiemu minc- maistru království Českého a fogtu markrabství Dolnieho Lužického, panu švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Fridrichovi z Bibrštejna, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Burianovi z Říčan a na Ledči, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi Sezemovi z Austí a na Auštku, najvyššiemu kraječi královstvie Českého, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a na Litomyšli, panu švagru mému milému. Urozenému pánu, panu Purkhartovi z Kolovrat a na Novém Hradě, panu bratru mému Uroz. pánu, panu Václavovi Berkovi z Dubé, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Vácslavovi z Lobkovic a na Chlumci, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Mikulášovi Planskému z Ziberka, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Planskému z Ziberka, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Vilémovi Březenskému z Wartemberka, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Štastnému z Walštejna a na Rychmburce, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Špetlovi z Janovic a na Bezdězi, panu příteli mému milému. Urozeným pánóm, panu Šťastnému a panu Petrovi bratřiem z Kolovrat a na Novém Hradě, pánóm bratróm mým milým. milému.

Strana 160
160 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Urozeným pánóm, panu Kryštoforovi a panu Prokopovi bratřím Děčínským z Wartm- berka, pánóm přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Janovi z Wartemberka a na Dubě, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi z Bibrštejna a na Kosti, panu přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi z Rabštejna a na Hostouni, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hendrychovi purkrabí Míšenskému, hrabí z Hartenštejnu a z Plavna, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Vilémovi Šumburkovi z Šumburka a na Hošverdě, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hynšikovi Flukovi z Rabštejna a na Kunžvartě, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Štefanovi Flukovi z Rabštejna, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hendrychovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Lorencovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče a na Rabštejně, panu příteli mému milému. Urozeným pánóm, panu Wolfovi a panu Kryštofovi Šlikovi bratřiem, hrabiem z Pasaunu, z Holajče a na Folknově, pánóm přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Albínovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu a z Holajče, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Viktorinovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu a z Holajče, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Petrovi Adršpachovi z Náchodu, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Václavovi Zmrzlíkovi z Svejšína a na Lnářích, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Haškovi Zvířetickému z Wartemberka a na Smidařiech, panu mému milému. přieteli Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřeveniciech, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Haukovi, hrabí z Lejsneku a na Nepomyšli, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Alexandrovi, hrabí z Lejsneku, panu přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi staršiemu z Kolovrat a na Mašťově, panu bratru mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi mladšiemu Mašťovskému z Kolovrat a na Krásném Dvoře, panu bratru mému milému. Uroz. pánu, panu Albrechtovi z Gutštejna a na Mělníce, panu přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jiřiekovi z Walštejna a z Štěpanic, panu přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Vilémovi z Walštejna a na Lomnici, panu přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Šebestianovi z Waitmile a na Chomútově, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Petrovi z Waitmile a na Mostském Hradě, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu, z Košmberka a na Kostelci, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Slavatovi z Chlumu, z Košmberka, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi purkrabí z Donína, panu přieteli mému milému.

Strana 161
Dopisy z roku 1527. 161 Uroz. páuu, panu Jiřiemu z Šternberka a na Konopišti, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Kundratovi z Krajku a na Mladém Boleslavi, panu švagru mému milému. Urozenému pánu, panu Fridrichovi purkrabí z Donína a na Benátkách, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi mladšiemu Kříneckému z Ronova a na Rožďalovicích, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Wolfovi z Gutštejna a na Petršpurce, panu přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi z Kácova a na Novém Městě, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Petrovi Zmrzlíkovi z Svojšína a na Neprochovech, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Heřmanovi Šumburkovi z Šumburka, přieteli mému milému. Urozeným pánóm, panóm Šlejnicóm, bratřiem z Šlejnic, přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Arnoštovi z Újezdce, z Kúnic a na Jilemnici, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi Míčanovi z Klinštejna a z Roztok, na Pátku, přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Míčanovi z Klinštejna a z Roztok, přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jaroslavovi Míčanovi z Klinštejna a z Roztok, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Mikulášovi z Říčan a na Hořovicích, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Vilémovi Mrackému z Dubé a na Prčici, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Sezemovi Prostiborskému z Vrtba, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi z Talmberka a na Jankově, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Einzidle a na Tajřově, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Aleximu z Ronšperka a na Prostiboři, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Adamovi z Říčan a na Dobřeni, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hanušovi Dobrohostovi z Ronšperka, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Fridrichovi z Kolovrat, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hynkovi Špetlovi z Janovic a na Skalách, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi Samuelovi z Hrádku, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Mikulášovi z Lobkovic a na Hazištejně, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Lobkovic a na Hazištejně, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Zikmundovi z Lobkovic a na Hazištejně, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi z Lobkovic na Hazištejně a na Obřiestvie, příteli mému milému. Urozeným pánóm, panu Petrovi a panu Oldřichovi bratřiem Cehnicóm, a panu Jiříkovi strýci jich z Říčan, přátelóm mým milým. Urozeným pánóm, panu Adamovi a panu Vilémovi bratřiem Svitákóm z Lantštejna a na Tuchorazi, přátelóm mým milým. Uroz. pánu, panu Mikulášovi Svitákovi z Lantštejna a na Krašově, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi Beztahovskému z Říčan, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Levovi Beztahovskému z Říčan, příteli mému milému. Urozeným pánóm, panu Petrovi a panu Vokovi bratřím z Říčan a na Maloticích, přá- telóm mým milým. Archiv Český X. 21

Strana 162
162 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Urozenému pánu, panu Heřmanovi z Říčan, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hanušovi z Říčan, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi z Říčan a na Maršovicích, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi z Klinštejna a na Škvorci, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Svojšovi z Velhartic a na Nalžiovech, příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Mikulášovi Zubovi z Lantštejna a na Zapích, příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Firšicovi z Nabdína a na Hradištku, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Heraltovi z Říčan a na Štěkni, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Vácslavovi Rychnovskému z Rychnova, příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Lickovi z Ryzmburka a na Bolehrádku, příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi z Walštejna, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Mikulášovi z Švamberka a na Přimdě, panu bratru mému milému. Uroz. pánu, panu Václavovi z Wartmberka a na Rybnově, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Janovi Svojanovskému z Bozkovic a na Klášteře Hradišti, panu příteli mému milému. Pánu, panu urozenému Ludvíkovi Zajímačovi z Kunštatu a na Klášteře svatého Pro- kopa, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Vilímovi Kříneckému z Ronova, panu příteli mému milému. Urozeným pánóm, panu Albrechtovi a panu Janovi mladšiemu bratřiem z Waldštejna a na Aujezdě, pánóm přátelóm mým milým. Urozenému pánu, pann Wolfovi z Krajku a na Landtštejně, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Alšovi Berkovi z Dubé, z Lipého a na Berštejně, panu ujci mému milému. Také má se psáti panu Janovi Štosovi z Kúnic a z Dešného, na Žiboticích. A jestli kto více z pánuov v jiné zemi, ježto by peníze v Čechách na úroce měl. O pány Rychnovské mladé. O pana Hanuše z Říčan, jako byl v úřadě někdy na Brandýse. O pana Sovinského, jako také někdy byl v Boleslavi aneb v Turnově. O pana Havla Zvířetického z Wartmberka a strýce pana Ludvíka Zajímače. pana Heřmana Zvířetického z Wartmberka. pana Hendrycha z Gutštejna a jeho syna. pana Jana z Říčan, jako byl u desk, Beztahovského. pana Medka z Waldeka. pana Jaroslava Vranovského z Waldeka. pana Pavla Skalského z Nečtejna. ktožby více z pánuov v Praze byli aneb jinde v Čechách. O pana Jiřieka Samuele strýce. O paní Smiřickú na Lysé. O paní Bezdružickú z Fictum. O sirotky pana Jana Buštěhradského z Kolovrat. O páni bratřie a děti její pány Dubské. O pana Jindřicha Dubského na Jablonné a bratřie jeho. O statek pozuostalý po mateři pánuov z Wartmberka. O paní Labuťovú. O O O O O O A

Strana 163
Dopisy z roku 1527. 163 O paní Popelovú starú. O pannu Lidmilu sestru její. O paní Marketu Roupovskú z Klinšteina. O paní Vracku sestru její. O paní Mandalenu z Vrtba, mateř jejich. O paní Elškú z Svojšína. O paní Anežku z Smiřic. O paní Annu Zubovú a děti její. O paní Elšku Kříneckú. O paní Annu z Rabštejna a na Vrtbě. O paní a ten statek, kterýž měla Děvín. A jiné paní v Čechách. 651. Napomíná níže jmenovaná města královská a věnná, aby svolenou berni z hlavy králi ve dvou nedělích odvedla. Na hradě Pražském 1527, 4. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Moudří a opatrní přátelé milí! Jakož měli byšte dáti králi JMti, pánu našemu milostivému, berni z hlavy všecka města, kteráž JMti krále a JíMti králové v tomto královstvie jsú a v nich obyvatelé, ježto nepochybuji, kterak jest ta věc svolena, že to dobře u vědomosti a v paměti máte, a protož nezdá se mi potřebí o tom mnoho tuto vypisovati. Než vzneseno jest na pana hajtmana naj- vyššieho a hofmistra tohoto královstvie Českého a na mne, že byšte vy ještě té berně nedali a u rad komory JMKské na hradě Pražském nesložili, ani u berníkuov tohoto kraje nepoložili: ježto jest mi to poněkud s podiveniem a zvláště v tom, jestliže to vámi, jakožto úředníky, v tom městě schází. Protož vás žádám i napomínám, že konečně od datum listu tohoto ve dvú nedělí pořád zběhlých tu berni z hlavy u berníkuov toho kraje položíte a tím dále odtahovati nebudete, neb jestliže byšte vzdy, ač té naděje nejsem, tím prodlévali, tehdy již znáti muožete, že by k vám a k tomu městu o to hleděno bylo, tak jakž pro nedání berně náleží, a při tom mohli byšte i v nemilost JMKské vpadnúti; ježto té jsem naděje, že se toho nedo- pustíte, nežli tomu, tu berni dadúce ve dvú nedělích napřed jmenovaných pořád zběhlých, jakž vám píši, dosti učiníte. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek den sv. Prokopa 1. oc XXVII. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Plzně, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Klatov, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Střiebra, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Domažlic, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Sušice, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Žatce, přátelóm mým dobrým. 21*

Strana 164
164 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Mostu, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Kadaně, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Loun, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Slaného, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Litoměřic, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Mělníka, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Austí nad Labem, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Berouna, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Nymburka n. Labem, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Hradce nad Labem, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Jaromíře, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Dvoru, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Poličky, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Chrudímě, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Vysokého Mejta, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Čáslavě, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Kouříma, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Českého Brodu, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Nového Kolína nad Labem, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Hradiště Hory Tábor, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Českých Budějovic, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Písku, přátelóm mým. dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Vodňan, přátelóm mým dobrým. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Rakovníka a Tachova i také Rokycan. 652. Napomíná Zdeňka Trčku z Lípy, aby povinnou summu Zdeňkovi z Bošína ve dvou nedělích odvedl, jinák že by musel podle povinnosti své Zdeňkovi z Bošína ku právu dopomoci. Na hradě Pražském 1527, 5. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož Jan Skalecký vedl jest právo pro jistú summu na Velíš, tak jakž šíře list obranní ukazuje, a již jest to právo dániem převedeno na Zdeňka z Bošína, neb on Jan Skalecký jemu jest to dal. I jme- novaný Zdeněk žádal jest mne i napomínal, abych jemu podle úřadu svého práva dopomohl; ale poněvadž bych vám škody nepřál, nerad bych, pokud na mně jest, aby k tomu přijíti mělo; protož vás žádám, že jemu tu summu podle listu obranního, tak jakž za řád jest, se škodami a náklady podle práva a povinnosti dáte, a u desk na hradě Pražském vyčísti na svém místě, aby se o to učtlo, poručíte, a to konečně, nebudeli prvé, tehdy od datum listu tohoto ve dvú nedělí pořád zběhlých; pakli by se toho nestalo, již bych mušil podle povinnosti mé práva jemu dopomoci. Než, pane

Strana 165
Dopisy z roku 1527. 165 a příteli muoj milý, té jsem naděje pro uvarování vašich škod a obtížení, že to předejdete, aby nebylo potřebí k tomu přijíti, nežli v těch dvú nedělích že tomu dosti, jakž vám tuto píši, učiníte. Dán na hradě Pražském v pátek po sv. Prokopu léta oc XXVII°. Urozenému a statečnému rytíři panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně, příteli mému milému. 653. Žádá Jiřího z Šternberka, aby písaři Vácslavovi Sládkovi z Benešova dal list výhostní. Na hradě Pražském 1527, 5. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Oznamuji vám, že jest u mne písařem Jan, syn Vácslava Sládka, nadkrámského z Benešova, poddaný váš: i jsa za to prošen, žádám vás, pane a příteli muoj milý, že jeho z člověčenstvie propustíte a jemu list vajhostní dáte; neb i toho jsem zpraven, že z kteréhož jest gruntu, že jest dobře otcem osazen. A kdyžby se věc takováž přihodila, chtěl bych též vám k vuoli dle dobrého přátelstvie učiniti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Jiřiemu z Šternberka a na Konopišti, panu příteli mému milému. 654. Omlouvá se králi Ferdinandovi, že byv požádán od Činšpána z Heršlaku, aby mu listy od předešlých císařův dané odeslal, té prázdné chvíle nemá, aby je mohl hledati; i odesílá králi některé přípisy v téže příčině. Na hradě Pražském 1527, 5. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Nejjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Milostivý králi! Jakož Wolf Činšpán z Heršlaku, tak jakž jest mi oznámil, mělby před VMKskou, anebo před radami VMKské, u Vídni státi, i žádal jest mne, abych jemu některé listy dal, kteréž jsú u mne položeny byly časuov předešlých: ježto již dobře toho v paměti nemám, jsúli ti listové ode mne vyzdviženi čili ještě při mně jsú, a nemám na tento čas té prázdnosti, abych těch listuov hledal a na Blatnú jel, kdež jsem ty listy měl. Neb, milostivý králi, mám nyní zde na hradě Pražském při mém úřadu i také o berně a pomoci, kteréž se VMKské dáti mají, i s věřiteli pilná jednání, i také spolu s VMKské s nejvyššiem panem hajtmanem o to spolu pečujíce, aby ty všecky věci, a zvláště což se berně a pomoci dotýče, mohly brzo vykonány býti, neb při některém stavu nemalí se v tom odtahové činí. Než, milostivý králi, nemaje té nyní prázdnosti, abych mohl z hradu Pražského jeti a dotčených listuov hledati, než to v paměti mám, že jeden list od císaře Fridricha

Strana 166
166 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. slavné paměti mám, kteréhožto přípis VMKské posielám, i také jiná dva přípisy, ježto se naději, že taková jednání podle těch přiepisuov byla jsú; ale když těch listuov při sobě nemám, než toliko přípisy, nemohl jsem VMKské toho vidimusuov, anebo těch listuov, poslati. Toto VMKské také oznamuji, že jsem to slýchal od někte- rých služebníkuov otce mého, že jmenovaného Činšpána otec byl jest služebníkem u otce mého, a což se těch věcí z obú stran dotýče, býval jsem také spolu s jinými jednatelem, když císař Maximilian a král Vladislav, slavných pamětí, ráčili jsú rady své k jednání, což se VMKské poddaných a Činšpánuov dotýkalo, posélati. I poněvadž také nyní mělo by o to jednáno býti, nezdálo mi se toho před VMKskú tajna uči- niti; a kteréž VMKské přiepisy posielám, poručil jsem je dáti doktoru Vácslavovi do české kanceláře, zapečetiv je sekretem mým s tím psaniem, co témuž doktoru psal jsem. A pán Buoh všemohoucí rač dáti VMKské dlúhé a šťastné ve zdraví kralování, toho bych VMKské jakožto pánu svému milostivému, věrně přál. Dán na hradě Pražském v pátek po sv. Prokopu léta oc XXVII°. Najjasnějšímu knížeti pánu, panu Ferdinandovi, Českému a Uherskému oc králi, in- fantu Hišpanskému, arciknížeti Rakúskému a markrabí Moravskému oc, pánu mému milostivému. 655. Posílá doktoru Vácslavovi z Vilhartic přípisy týkající se Wolfa Činšpána z Heršlaku, a žádá ho, aby je králi předložil. Na hradě Pražském 1527, 5. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Pane doktor, příteli milý! oc. Vězte, že Wolf Činšpán oznámil jest mi, že otec jeho byl jest u otce mého služebníkem, jakož jsem to od jiných také slýchal, a že on Wolf Činšpán o některé své věci má rok položený do Vídně, žádaje, poně- vadž někteří listové u mne položeni byli, jaká jsú jednání prvé, což se Heršlaku a jich dotýče, byla, abych jemu je ku potřebě dal, poněvadž toho něco na ten zpuosob u mne na ten čas položeno bylo, když by byla potřeba toho, aby věděli, kde se to má najíti. Než toho dobře v paměti nemám, zuostaloli jest to všecko při mně, čili jest toho potom jinde u někoho jiného necháno; než mám-li co toho, tehdy jest to na Blatné, a nyní tam jeti nemohu, než přiepisy toho teď vám posielám, a za to mám, že ty věci tak samy v sobě jsú podle těch přípisuov, i také toho listu přípis císaře Fridricha slavné paměti, ježto tomu všemu porozumíte. A prosím vás, že toho JMKské, pánu našemu milostivému, dodáte, jakož o tom JMKské list píši, kteréhož měl by Wolf Činšpán s tímto psaniem vám dodati, aneb ktožby na jeho místě byl. I prosím, že také toho listu JMKské ode mne dodáte a přečtete; neb nezdálo mi se slušné tomu odepříti, abych neměl toho psaní učiniti, ač nedávám se v žádnú stranu, nežli poněvadž před některými lety bylo těch některých věcí u mne necháno, a také jsem

Strana 167
Dopisy z roku 1527. 167 i v těch některých jednániech býval, abych to oznámil, pokudž mi slušně náleželo. Dat. ut. sup. Panu Václavovi z Vilhartic, doktoru oc, příteli mému milému. 656. Wolfovi Činšpánu z Heršlaku, že o jeho věcech doktoru Vácslavovi z Vilhartic a králi psal. Na hradě Pražském 1527, 5. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal a některé pří- pisy poslal, tomu jsem všemu porozuměl, a teď zase ty přiepisy posielám. A posielámť teď psaní k doktoru Václavovi z Vilhartic, kterýž při králi JMti u Vídni jest, a píši jemu o těch věcech, což se tebe dotýče, a spolu vše do toho jednoho papíru s tím, což jemu doktoru píši, vložil jsem list, co jsem JMKské psal, i také těch přípisuov přípisy, kteréž jsi mi byl poslal. I když témuž doktoru toho psaní ode mne dodáš, aneb ten, kdožby na tvém místě byl, tehdy on doktor má toho JMKské dodati, tak jakž jemu o to píši; a psal jsem, jakž na tento čas mohlo býti, jakž mi se zdá, dostatečně. Také i to jsem napsal, že jsem slýchal od služebníkuov otce mého, že jest otec tvůj byl služebníkem otce mého; neb znáti muožeš, ač otce tvého osobu pamatuji, ale kterak jest bylo za otce mého, toho dobře pamatovati nemohu, než což jsem toliko od jiných slýchal, ač i ta věc může se k této nynější věci a potřebě trefiti z obú stran podle spravedlivosti. Datum ut sup. Urozenému pánu, panu Wolfovi Činšpanovi z Heršlaku, příteli milému. 657. Janovi z Vítence a na Příbrami, Hor Matky boží hajtmanu, mimo jiné zprávy o opatření hornictví. Na hradě Pražském 1527, 5. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Psaní, kteréž jsi mi učinil, což se lotruov dotýče: i mám to před sebú, abych toho nelehčil, nežli, pokuď slušně mohu, opatřil. Také což se hor dotýče, psal jsem o tu věc prvé Pokstorfarovi, neb jest tam Kryštof Knobloch jel, maje také při těch některých věcech býti, maje snad poručení od rad komorních. Což se dotýče novin, velmi jsú jedny od druhých rozdílné, však bez pochyby v brzkém času zvie se, co jest pravého; a jakž kolivěk jest, rád jsem tomu, co jsi mi o těch věcech oznámil. Chváliem v tom, kterak jsem slýchal o Juliovi císaři, že jakú kro- niku dal o sobě psáti, že dal napsati obé, když se jemu dobře i zle vedlo; nebo troštem zlá se věc nenapraví, a také dobrá nerada zkažena bývá, by pak jiní něco tomu na odpor mluviti chtěli, neb koncem pravdy chvála se, což jest jistého, vykonává, a nic

Strana 168
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 168 nebývá tak tajno, aby někdy nebylo zjevno. Toho jsem úmyslu, že po několika dnech po této neděli příští chtěl bych něco peněz na hory Velhartické poslati; i kdyby mohl také tam ty časy jeti, rád bych tomu byl, jakož chciť něco o tom, dá-li pán Bůh, napsati, když tam s těmi penězi pošli, neb bych rád věděl, nač nakládáme a jestli dobrá naděje zase k užitku. Také toto jsem slyšel, ač tohoto čtvrt léta mi- nulého volova se na Jochmtále nedostávalo, ale proto žeby se mělo dáti auspejtu minulý kvartál na 70.000 zl. rýnských, a jestliže jest tak, tehdy ještě vzdy ty hory na užitcích rozmáhají se. Datum ut sup. Urozenému a statečnému rytíři Janovi z Vítence a na Příbrami, Hor Matky boží hajt- manu, mému milému. 658. Janovi z Strojetic, aby hejtmanu Hrádeckému statku postoupil. Na hradě Pražském 1527, 6. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný příteli milý! Jakož jsi mi psal, což se hajtmana Hrádeckého dotýče, tomu jsem porozuměl. I věz, že má v tom obtížnost, jakož pak teď posielám, kterúž jest mi ceduli aneb suplikací dal, ježto také budeš motci tomu vyrozuměti; kdežto jistě byl bych rád takových věcí prázden, ale z po- vinnosti úřadu mého náleží mi se tak k každému zachovati, jakž jest podle řádu a práva. A protož tebe žádám i napomínám, že hned beze všech odtahuov, jakž jest podle práva, peníze od něho bráti budeš a statku jemu bez umenšení postoupíš, za kterýž peníze bráti máš; neb znáti můžeš, jestliže by se toho nestalo a on mne dále napomínal, že bych musil v tom jeho podle práva a mé povinnosti opatřiti, a pokudž by mi náleželo v to úřadem mým uvésti, kterážto věc mohla by snad tobě ke škodě přijíti, ježto bych tobě ani žádnému z úmysla škody nepřál a nad to jiné obtížnosti. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Prokopu léta oc XXVII°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Janovi, jinak Ješkovi, z Strojetic a na Doupově, příteli milému. 659. Janovi Zajíci z Hazmburka, že kněz převor kláštera svaté panny Dobrotivé omluvena se činil, jakoby snad lidem k klášteru tomu příslušejícím nějaká příkoří činil, že týž převor s vikářem jejich zákona na Hazmburk jeti chce, aby věci tomu zákonu náležející vyhledal. Na hradě Pražském 1527, 6. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Přijel jest ke mně kněz převor kláštera svaté panny Dobrotivé a oznámil mi, že jste jemu psaní učinili na zprávu některých lidí k tomu klášteru příslušejících, kdežto při tom jest mi také

Strana 169
Dopisy z roku 1527. 169 oznámil, že nic před se proti těm lidem nebéře, což by jemu nenáleželo, a kdyby ti lidé k čemu spravedlivost měli a jakú svobodu, a to slušně pokázali, že by je při tom zachovati chtěl, jakž od něho tomu šíře porozuměti budete moci. Pak toto jest mé v tom zdání: majíli k čemu ti lidé spravedlivost, aby toho užili, pakli nemají těch svobod, tehdy také slušné jest, aby kněz převor a ten konvent toho užievali, což k tomu klášteru příslušie, kterak jest od starodávna bývalo. Neb, pane strýče muoj milý, poněvadž těchto časuov nedávno minulých počeli jsú byli lidé proti pánóm svým se vyzdvihati a zvláště proti osobám duchovniem, tehdy jest zapotřebie, aby jim svá vuole nebyla dopouštěna v těch věcech, nač by svobod neměli a toho slušně nepokázali. Toto vám také oznamuji, že k vám chce také jeti s jmenovaným knězem převorem kněz vikář jejich zákona, chtějíce spolu ohledati některé věci tomu zákonu náležející, kteréž snad na Hazmburce jsú: i žádám vás, že jim toho dopustíte, aby to ohledali. Pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane strýče, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut sup. Urozenému pánu, panu Janovi Zajieci z Hazmburka a na Budyni, najvyššiemu truksasu královstvie Českého, panu strýci mému milému. 660. Zdislavovi Berkovi z Dubé, že jest s jinými pány ku králi obeslán; o novinách z Uher. Na hradě Pražském 1527, 6. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče! Jakož jste mi psali, žádajíce, abych vás v paměti měl, jestliže bych jaké poselstvie od JMKské aneb odjinud z těch stran oznámenie měl, což by slušné k oznámenie bylo, abych vás v tom nepomíjel, tak kterak jsem z vašeho psaní tomu šíře vyrozuměl: i pane ujče muoj milý, což by takového bylo, rád to učiniti chci, neb ve všem jistěť jsem ten, abych vám se v dobrém přátelstvie zachoval. A toto vám předkem oznamuji, jakož jste od krále JMti, pána našeho milostivého, obesláni, abyšte k JMKské přijeli: i psal jest mi pan kancléř, syn muoj, že jest JMKská také jeho, aby k JMKské přijel, obeslati ráčil; než za to mám, že tím prodlie až do sněmu, jestliže bude, jakž se naději, brzo po svatém Jakubu apoštolu božím zde na hradě Pražském. Noviny jsú sem do Prahy před několika dny psány od nějakého sekretáře, i také rozprávka v Praze byla, že jest drahně pánuov Uherských znamenitých k JMKské, pánu našemu, přistúpilo, a jakož byl hlas o Bornamisovi že umřel, že by živ byl a že k králi JMti přistúpil a že JMKské dal 50.000 zl. uherských a 5000 hřiven střiebra litého, a vaj- voda Multánský a Černý muž že k JMKské také přistúpili; a že má JMKská drahně lidí služebných, a že se ráčí strojiti brzo na pole vytrhnúti, poněvadž jest již přie- Archiv Český X. 22

Strana 170
170 měřie vyšlo. Také slyšeti, žeby z krále Polského zemí drahně lidí do Uher k vajvodovi táhli, snad na službu, i Tateři, kteříž pod králem Polským jsú. Nežli potom jsú mi jiné noviny také oznámeny, kteréž vám tuto na ceduli sepsané posielám, tak jak jest mi to psáno, ježto v něčem se jedno s druhým ne- srovnává a také v něčem o jiných věcech ty noviny jsú. Pak co jest v pravdě jistota, tiem se neumiem spraviti, leč bych něco ještě jistějšího věděl; a nerad bych, aby mnozí o tom věděli, že jsú ode mne tyto věci oznámeny, co jest na ceduli psáno o těch novinách z Vídně, a odkud oboje jsú; také tento artikul spodní, co vám ozna- muji, také bych nerad, aby se to rozšiřovalo, aby mi to snad za jiné od někoho počteno bylo, nežli muoj úmysl jest. Nežli jistě JMKské, pánu našemu, přál bych s pravú věrú rád, aby se JMKské dobře a šťastně vedlo. Toto mi jeden urozený člověk, kterýž zde v Praze z Moravy byl, pravil, že jest slyšel, než že toho nejistí, že když jest bylo jednání v Olomúci, kteréž se již rozešlo, že naposledy bylo jest podáváno králi JMti, pánu našemu, jménem pana vajvody Uherského, žeby chtěl všecky tyto artikule čtyry podniknúti a učiniti: jedno, žeby chtěl od Moravy a od Slezska pustiti, druhé, žeby chtěl některú sumu každý rok JMKské dávati, třetí, žeby chtěl k tomu přivésti, aby po jeho smrti JMKská byl nápadníkem královstvie Uherského, a čtvrté, žeby chtěl těch stran křesťanských Turkóm brániti a obhajovati, pokudžby mohl; než žeby to od něho přijato nebylo, a tak že se jednatelé rozjeli; než proto mně toho ten nejistil, jakž jsem napřed dotekl, a protož také neviem, jestli tak. Než pán Buoh všemohúcí rač všecko v dobré obrátiti a nám se dáti spolu buohdá, muoj milý pane ujče, šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut sup. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé, z Lipého a na Zákupí, najvyššiemu sudiemu královstvie Českého a lantfojtu Hornieho markrabstvie Lužického, panu ujci mému milému. A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 661. Píše synu svému Adamovi o věcech hospodářských, o službách zádušních za jich předky v Blatné; jednání soudní mezi nimi a pány z Rožmberka kdy se bude odbývati. Na hradě Pražském 1527, 6. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Adame milý! Přál bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s dětmi svými. Poněvadž Rafatého odpustil jsem ku panu Švamberkovi, i za to mám, že k tobě také přijede anebo s tiemto psaniem k tobě kuoň pošle, kteréhož jsem jemu puojčil, ježto toho koně budeš motci tu na Blatné ponechati, dokudž bych pro něho neposlal. Psal jsem onehdá, když jsú k tobě někteří moji služebníci jeli s jedněmi vozníky a s vozem, některé noviny, než potom jsú mne jiné došly, ježto snad hajtman z Příbramie něcoť jest toho také oznámil; pak poněvadž jedny noviny ne ve všem s druhými se srovnávají, již, dáli pán Buch, počekáme nějakých jistších novin, a rač dáti pán Buoh, aby dobré byly. Poruč purkrabí na Rožmitále, budouli moci myslivci,

Strana 171
Dopisy z roku 1527. 171 ať některé zvíře zastřelie, nebo rád bych měl novú zvěřinu k sněmu, kteréhož se naději, jakžť jsem prvé psal, brzo po svatém Jakubu apoštolu božiem; než ještě o to očekáváme poselstvie s nejvyššiem panem hajtmanem od krále JMti. Toto mi se také zdá, aby purkrabí na Rožmitál psal, aby on, když toho bude čas, dal skliditi na Teslíně a na Záběhlí sena což muože najviece; nebo slyšeti jest, že letos sena mnoho bude, i sluší jeho tím více nakliditi, neb jestližeby se na leto sena nového nedostalo, tehdy také staré bude se hoditi ku potřebě. Za to mám, že jsú v Blatné služby činěny zádušní za duši mateře tvé a potom i za otce mého: pakliby co toho bylo poobmeškáno, ale ať se to vyplní podle první zvyklosti a obyčeje, též také za duši mateře mé při času svatého Vavřince anebo něco před tím, bych pak potom o to zvláště nepřipomenul. Napsalť jsem byl také prvé, což se pánuov z Rožmberka dotýče: i za to mám, že to jednání mezi námi bude okolo téhodne po svatém Jakubu, podle poručení od krále JMti; však kdy bude konečně mieti býti, chciť to ještě oznámiti, a zdá mi se, kdyžť oznámiem, aby k tomu také ke mně přijel. A rač pán Buoh všemohoucí dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Prokopu léta oc XXVII°. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. 662. Janovi z Švamberka, že vyjednávání v Olomouci mezi králem a posly vejvody Uherského i posly krále Polského se nezdařilo. Na hradě Pražském 1527, 6. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Pane a příteli muoj milý! Nic vám na tento čas zvláštnieho nového nevím oznámiti, ač jsú rozličné noviny, ale v něčem jsú sobě odporné, a protož neviem kterak, co by bylo jistého, v tom se zpraviti. Než což se krále JMti, pána našeho milostivého, a pana vajvody Uherského dotýče, kteréž jest bylo skrze rady v Olomúci jednání z obú stran a skrze rady krále Polského JMti, jest tak slyšeti, že jsú se rozjeli a nic nesmluvili; než budeli potom jaké další jednání, o tom vědomosti nemám, anebo co z toho dále bude, než příměří že jest již vyšlo z obú stran. Dat. ut sup. Urozenému pánu, panu Janovi z Švamberka a na Boru, panu příteli mému milému. 663. Kryštoforovi z Švamberka, aby k jednání soudnímu brzo po svatém Jakubu mezi nimi a pány z Rožmberka do Prahy přijel oc. Na hradě Pražském 1527, 7. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Psal jsem vám nedávno některé 22*

Strana 172
172 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. noviny, a za to mám, že jste také skrze pana Gerštorfa některým novinám poroz- uměli, kteréž jsú v Příbrami oznamovány, ježto se ne ve všem jedno s druhým srovnává; a protož nyní neviem vám o takových novinách co zvláštnieho oznámiti, leč se něco jistějšího doptáme. Než toto račte věděti, že jsem psal napořád pánóm, i také vám, podle této notule aneb přípisu, kterýž vám teď posielám, ježto tomu porozumíte. Pak což jest vám král JMt dlužen, ježto jest to registrováno, to budete sobě motci, též i jiní, na své pomoci vyraziti. Což se dotýče nás a pánuov z Rožmberka, na tom předse jest, aby z poručení krále JMti, pána našeho, bylo o to mezi námi jednáno brzo po svatém Jakubu apoštolu božím; i když vám bude toho den jistý oznámen, mně se zdá, abyšte k tomu přijeti ráčili. A nezdá mi se toho příčin vám tuto vy- pisovati, neb nepochybuji, že to sami dobře i potřebu naši toho znáte. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v neděli po svatém Prokopu léta oc XXVII°. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 664. Janovi z Rožmberka o záležitosti týkající se Viléma Buzického z Buzic; odpovídá chladně na jeho námitky mu činěné. Na hradě Pražském 1527, 7. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane! Jakož jste mi psali, což se uro- zeného vladyky Viléma Buzického z Buzic dotýče a zatykače: i pokudž mi se náleží podle úřadu mého zachovati, to viem, a jaká svoboda při témž úřadě jest, toho sobě nezavierám; a chceli mne kto z čeho viniti podle řádu tohoto královstvie, z toho pána Buoha chváliem, že jsem ku právu usedlý. Dán na hradě Pražském v neděli po sv. Prokopu léta oc XXVII°. Uroz. pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, Mistru převorstvie Českého oc. Psával jsem vám tyto časy nedávné, za to mám, že slušně i dosti přátelsky, podle povahy toho zpuosobu, kterýž od vás jsem znal; ale poněvadž v tomto svém nynějším psanie mne za svého přítele nepokládáte, než dosti krátce to stavějíce: i toho při tom nechávám, čeho vy se vzdalujete, že k tomu nepospiechám, a co z mého počátku nepřišlo, to mi také, za to mám, kterak vám píši, k žádné zvláštnosti zbytečné slušně přičteno býti nemuože. 665. Jindřichovi, Václavovi, Vilémovi, Janovi, Vladislavovi a Zdeňkovi bratřím z Lomnice, že by rád pro ně, co se dotýče jejich dluhu, při králi něco učinil, ale že mu není nic poručeno, radí jim, aby na rady komory královské se obrátili. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urození páni, páni! Jakož jste mi ráčili psáti, což se

Strana 173
Dopisy z roku 1527. 173 toho dluhu, kterýž by vám v tomto královstvie Českém zaplacen býti měl, dotýče: i jistě, což bych v tom slušně mohl pro vás učiniti, že bych rád učinil; nežli mně o tom není nic poručeno, než jsú rady zřízené JMKské komory v královstvie Českém, kteříž o takových věcech péči mieti mají, při duochodech a užitcích krále JMti, pána našeho milostivého, i o dluzích tohoto královstvie dotýkajících; i ráčíteli jim co o to psáti, tehdy naději se, že od nich budete moci odpověď tu mieti, kterúž se v tom budete motci zpraviti. Dán na hradě Pražském v pondělí den sv. Kyliana léta oc XXVII°. Urozeným pánóm, panu Jindřichovi, panu Václavovi, panu Vilémovi, panu Janovi, panu Vladislavovi a panu Zdeňkovi, bratřiem vlastniem z Lomnice a na Mezeříčí, pánóm švagróm mým milým. Toto vám, páni švagrové moji milí, oznamuji, že rada komory krále JMti jsú, což se duochoduov a dluhuov zpravování dotýče v královstvie Českém, z pánuov pan Jan z Wartmberka a na Dubu, a pan Šebestian z Waitmile a na Chomútově, z ry- tieřstva pan Jindřich Hložek z Žampachu a na Březně, a pan Wolfart Planknar z Kynšperku. 666. Jaroslavovi staršímu z Šelnberka o jakési při s markrabím. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Jakož jste mi psali, což se té pře s panem markrabím dotýče, i jest zde Mistr Václav z Úrazu, ještě nikam nejel; a protož jiné naděje nejsem, pokudž jste jemu poručili, že se tak zachová a na vašem místě stane, jakož sám chci o to s ním, dáli pán Buoh, dnes mluviti. Což se novin dotýče, rozličné jest slyšeti, ale čehož v pravdě neviem, nechce mi se o tom mnoho psáti, a zvláště poněvadž jsú ty noviny, ježto se jedny s druhými nesrovnávají, nežli jsú sobě v něčem na odpor. Než, pane strýče muoj milý, naději se brzo nějakého psaní z Vídně, a zviem-li co takového, ježto by za novinu mohlo býti položeno, chci vám to rád oznámiti. A pán Buoh všemohoucí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském v pondělí den sv. Kyliana léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi staršiemu z Šelnberka a z Kosti oc, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. 667. Jindřichovi z Ryzmberka o učiněných opatřeních proti zhoubci Františkovi Gočovi. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli,

Strana 174
174 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, kterakby František Goč s svú rotú škodu učinil kniežatóm Bavorským JJMtem, tomu jsem všemu porozuměl, i se panem hajtmanem najvyšším to jsme rozvažovali, poněvadž jest se takového skutku on František Goč dopustil nepořádně, že nyní nehodí se jemu glejtu dávati; než jest psáno od pana hajtmana potřebně hajtmanóm kraje Plzenského i také kraje Prachen- ského, kterak by se měli k němu i k jeho pomocníkóm, fedrovníkóm zachovati, ježto když tak učiní, tehdy za to mám, že brzo takovú věc zastaví. Než tím před časem hlásiti nesluší, a budouli ti hajtmané koho k té věci z obyvateluov tohoto království potřebovati, tehdy sluší jim v tom pomocnu býti. Muoj milý pane švagře, psal jsem vám byl a panu Břetislavovi, bratru vašemu a švagru mému, některé noviny a potom jsem jiné slyšel, a protož, poněvadž se jedny s druhými nesrovnávají, neviem vám nyní co tak zvláštnieho nového oznámiti. A pán Buoh všemohoucí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dat. ut sup. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 668. Purkmistru a radě města Sušice, aby lupiče Marše z Nahořan bez meškání na hrad Pražský poslali, kdež s ním dle řádu a práva naloženo bude. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelé milí! Kteréž jste mi byli učinili psaní i také při tom poslali sepsání vyznání Marše z Nahořan, to jsem panu hajt- manu najvyššiemu krále JMti tohoto královstvie oznámil. I rozváživ toho některé slušné příčiny, poněvadž na některé urozené lidi vyznává, i také pro snadší vás opatřenie a takových věcí přetrženie, zdá se panu hajtmanu i také mně, abyšte téhož Marše na hrad Pražský bez meškánie poslali: i tak se zachovajte, poručiece, aby na cestě tak opatřen byl, jakž na to přísluší, aby neušel. A když na hradě Pražském v moci úřadu mého bude, tehdy bude se k němu dále zachováno, jakž jest podle řádu a práva. Datum ut sup. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Sušice, přátelóm mým dobrým. 669. Břetislavovi z Ryzmberka, jaké opatření učiněno v příčině Fr. Goče, v Olomouci že není nic vyjednáno, ale že z obou stran k válce se strojí oc. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, což se Františka Gotče, kterýž jest v Bavořích škodu učinil, dotýče oc: i vězte, pane švagře muoj milý, že pan hajtman najvyšší dosti potřebně o to jest již psal hajtmanóm kraje Plzenského i také kraje

Strana 175
Dopisy z roku 1527. 175 Prachenského, ježto když se k němu a k jeho pomocníkóm a fedrovníkóm tak zacho- vají, tehdy se naději, že to brzo zastaví; než nesluší o tom před časem hlásiti, nežli kohož by k tomu hajtmané potřebovali, sluší jim v tom pomocnu býti. Kdež jste mi také psali, což se odhadování dotýče: i dokudž mohu, rád to chci zdržeti, pakli bych nemohl, chci vám to, i při tom své zdání, což bych najdříve mohl, oznámiti. Ač i toto mi se zdá, že byšte mohli oznámiti, žebyšte rádi, komuž jste dlužni, tomu dosti uči- nili, kdyby vám také od JMKské to zaplaceno bylo a k konci přivedeno, jakž jest svoleno; nebo i to druhdy řiekáme, což na obecniech sněmech svolieme a dskami zemskými zapíšeme, že to jako za právo také držeti máme. Psal jsem vám a panu Jindřichovi, bratru vašemu a švagru mému, některé noviny, než potom jsem jiné slyšel, ježto se ne vše jedno s druhým srovnává, a potom jsem nic zvláštnieho jistého neslyšel; než to jest samo v sobě, že skrze jednání Olomúcské, kteréž tam bylo, nic smluveno není, nežli že z obú stran k válce se strojí, než že ještě žádná strana na pole nevytrhla. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut sup. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka a z Švihova a na Rabí oc. Teď vám posielám list, kterýž mi psala Markéta z Cidliny a na Zásmucích, manželka Štěpána Anděla z Ronovce, kterémuž porozumíte. Toto vám také, pane švagře muoj milý, oznamuji, že jsem ještě mistra služebníka mého do Vídně neposlal, neb čekám prvé odtud ještě poselstvie, než potom jeho mám úmysl, dáli pán Buoh, brzo tam poslati. 670. Vilímovi Mrackému z Dubé, aby Anně Andělce z Jistebna náklad podle listu obranného jistě odevzdal. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane příteli milý! Vznesla jest na mne urozená paní, paní Anna Andělka z Jistebna, manželka najvyššieho sudieho dvorského královstvie Českého, že byšte podle listu obrannieho jí nedali nákladuov, kteříž se v tom listu obranniem obsahují: protož vás žádám a podle povinnosti úřadu mého napomínám, že jí to všecko, jakž jest podle práva, dáte a vyplníte konečně do dne svatých apoštoluov rozeslání najprv příštích [15. července]; neb jestliže by se toho nestalo, tehdy podle téhož listu obrannieho, pokudž úřadu mému náleží, chtělbych jmenovanú paní v tom opatřiti, a toho jí, čemu se ještě, podle řádu a práva, zadosti nestalo, podle listu obrannieho dopomoci. Dán na hradě Pražském v pondělí den sv. Kyliana léta oc XXVII. Uroz. pánu, panu Vilémovi Mrackému z Dubé a na Prčici, příteli mému milému.

Strana 176
176 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 671. Prosí krále Ferdinanda, aby mu dluh 3000 kop gr. č. doplacen a služné vyplaceno bylo. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Nejjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Předkem bych VMKské věrně přál dlúhého a šťastného ve zdraví kralování. Milostivý králi! Jakož VMKská ráčili jste radám VMKské komory poručiti a roz- kázati psaniem VMKské, aby mi dali na dluh mně povinný registrovaný 3000 kop grošuov českých: i VMKské oznamuji, že mi na to snad okolo polovice dali a více dáti prodlévají; ježto jest mně to s obtieženiem i se škodou, neb komuž jsem také dlužen, ti mne napomínají i škody na mne vésti chtí, jestliže jim brzo toho, což jsem povinen, nedám a nezaplatiem. I VMKskú prosím, že VMKská ráčíte poručiti a psáti té radě komorní i také panu Mikulášovi Hysrlovi komormajstru, aby mi ta suma 3000 ſ? gr. č. brzo dodána byla bez odtahuov, neb té jsem naděje, když při tom pilnost mieti budou, že tomu dosti budou motci brzo učiniti, a zatiem také více z berně a z pomoci peněz mieti budou. Také jakož VMKská ráčili jste mi jmenované radě komorní rozkázati dáti 5000 � gr. č. na to, což mi se dáti má služeb mně pozuostalých, tak jakž jest od VMKské dostatečně jim psáno: i z toho jich nyní nenapomínám, až viece peněz mieti budou, než také i tohoť brzo bych potřeboval; kdežto z té milosti, kterúž VMKská v tom mi činiti ráčíte, VMKské zvláštně děkuji a rád jakožto pánu svému milostivému zasluhovati chci. A nyní VMKské nemieniem širšiem psaniem zaneprazdňovati, než VMKskou vždy prosím, že VMKská, podle této mé žádosti a prosby, ráčíte radě komorní i panu komormajstru o to, aby mi brzo dáno bylo, a zvláště, aby mi se bez odtahuov dodalo jmenovaných 3000 � gr. českých, psáti, neb toho v pravdě pilně potřebuji. A s tím se VMKské, jakožto svému pánu milostivému, poroučiem a za odpověď milostivou prosím. Datum ut. sup. Najjasnějšiemu knížeti pánu, panu Ferdinandovi, Českému a Uherskému oc králi, infantu Hišpanskému, arciknížeti Rakúskému a markrabí Moravskému oc, pánu mému milostivému. 672. Adamovi z Hradce, aby opatovi kláštera Karlovského zadržalé platy komorní odvedl oc. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane synu muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Nepochybuji, pane synu muoj milý, že pan Voldřich Mezenský to jest vám všecko oznámil, na čem jsme spolu zuostali, i již, dáli pán Buoh, očekávati budu vašeho do Prahy příjezdu k pondělímu po svatém Jakubu apoštolu božém příštiemu [29. července]. A rádbych již, což se těch věcí všech s panem Janem z Šternberka dotýče, aby se k slušnému srovnání a k místu

Strana 177
Dopisy z roku 1527. 177 přivedly, i také oč služebníci vaši činiti mají, pan Petr Zmrzlík a Přech Lčiovský a jejich rukojmové. Toto také račte věděti, že Fridrich Sekerka vždy mi připomíná o berni, kteráž jemu na vás ukázána, žádaje, aby jemu to dáno bylo, anebo toho dopomoženo: i prosím vás, přičiňte se k tomu, ať o to více starán nejsem a od něho napomínán, abyšte jemu to dali, když do Prahy přijedete, ač on také některé škody v tom předkládá. Také zdálo mi se vám za potřebné toto oznámiti, že kněz opat kláštera Karlovského připomíná mi o platy komorní zadržalé, ježto by se jemu a tomu konventu dávati měly snad z toho statku, na kterémž paní sestra vaše věno má, kdežto předkládá to, žeby nerad vám v tom proti mysli učinil, a také že toho platu, jedno z potřeby i také z povinnosti, opustiti nemuože, žádaje mne, abych vám o to psal: i prosím vás, račte to opatřiti, aby jemu to dáno bylo, což se spravedlivě dáti má, neb jestliže se tím bude prodlévati, mohly by skrze to škody přijíti. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane synu, abychme se šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut sup. Urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce oc, najvyššiemu kancléři království Českého, panu synu mému milému. Připomínám vám ještě o listy, kteréž mně náleží, ježto snad je již od doktora Vácslava máte, a prosím vás, račte je s sebú do Prahy vzíti. A jestliže jaké dobré jisté noviny viete, prosím, pane synu muoj milý, že mi toho něco oznámíte. 673. Jaroslavovi staršímu z Šelnberka, že kněz opat Žďárský a Jan Trčka jsou do Prahy k svatému Jakubu obesláni; o vyjednávání vejvody Uherského s Moravany oc. Na hradě Pražském 1527, 8. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Co se pana Jana Trčky a kněze opata Žďárského dotýče, tak se pamatuji, že mají v Praze býti na den svatého Jakuba [25. července], a potom nazajtří v pátek že mají před námi státi na hradě Pražském. Pak aby ta věc měla prvé býti, obávám se, žeby se netrefilo, nebo kdybychme o to opatu psali a on nemohl k tomu býti hotov, tehdy by pan Trčka nadarmo jezdil; než kdyby se mělo tím déle po svatém Jakubu odložiti, to by mohlo snáze býti; ale aby tím se déle neprodlévalo, mně by se zdálo, abyšte ráčili již o to do Prahy přijeti na den sv. Jakuba i také pan Jan Trčka, a za to mám, že jmenovaný opat též učiní. A rač pán Buoh všemohoucí dáti, pane strýče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut sup. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi staršiemu z Šelnberka a z Kosti oc, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. Když jsem dnes v pondělí za večeří seděl, tehdy mi psaní přineseno, z kte- réhož jsem srozuměl, že král JMt, pán náš, ráčil poručiti Moravanóm, aby panu vaj- Archiv Český X. 23

Strana 178
178 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. vodovi Uherskému odpověděli, ale oni že na tom nejsú; také z téhož psaní jsem srozuměl, že pan vajvoda jmenovaný k Moravanóm poslal, že o to, nač se táhne k nim spravedlivost mieti, chtělby přestati na králi Polském JMti, než oni, že jsú toho odložili na sněm; také že se Moravanóv dotazuje, kterak se chtí k němu za- chovati; pak že tu odpověď dali na ten rozum, budouli míti co předsevzieti, že chtie své cti ohraditi, a jestližeby pan vajvoda a královstvie Uherské také chtěli co předse- vzíti proti Moravě, že jsú té naděje, že také proti nim své cti ohradí. Co pak z toho dále bude, toho neviem. Také, pane strýče muoj milý, došlo jest mne, že pan hajtman markrabství Moravského, syn váš a švakr muoj, chce konečně vzieti odpuštěnie z toho úřadu. Pak ač o tom držím, což vám tuto píši, že jest všecko tak, než z některé příčiny neradbych, aby o tom mnozí věděli, že tyto noviny ode mne jsú. 674. Oplovi z Fictum o Kadaňských, Vilém Doupovec že žádal krále, aby mu glejt byl dán oc. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný pane, příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž ste mi učinili, což se lotrovstvie Kadaňského dotýče a jejich pomocníkuov, tomu jsem porozuměl: i zdá mi se, že jsem o to dosti králi JMti psal i také prvé mluvil, než ještě konečné odpovědi v skutku potřebné nemám; a krátce toto psanie zavierám, kterak o pána Boha péči máme, tak se nám také děje a vede, než hojné jest milosrdenstvie božie, mnohem větší nežli naše prohřešení, a když bude pán Buoh všemohoucí ráčiti, neto- liko z lidí aby měli býti dobří křesťané, ale muože učiniti jeho milost svatá, aby z kamení byli synové Abrahamovi. Dán na hradě Pražském v uoterý po sv. Kylianu léta oc XXVII°. Uroz. a statečnému rytíři panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce oc, příteli mému milému. Maje těžkost a lítost, že se rozmáhá zlost a bludové, a že téměř již málo jest, aby bdieti chtěl a ostříhati stáda Páně, neb téměř všickni obrátili jsú se po žádostech svých, opustivše vody živé, kteréž pocházejí z milosti a z daruov pána Boha našeho: a protož mi se nechce nyní mnoho o novinách psáti, neb když se božské věci opouštějí, nad to slušie zemské v stranu odkládati. Nežli toto vězte, že jest Vilém Doupovec králi JMti psal, žádaje za glejt a aby s vámi mohl mieti slyšení před JMKskú osobú: než ještě není jemu glejt dán a poslán, nežli snad bude, když se od JMKské poselstvie vrátí.

Strana 179
Dopisy z roku 1527. 179 675. Maršovi Vintíři z Vlčkovic v příčině jeho služby oc. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Pane Marši milý! Jakož jsi mi psal, což se těch lidí, té čeledi, kteříž pro mord na Rožmitále sedí, dotýče: i věz, že teď posielám ceduli, co o to synu svému psal jsem, i také druhú ceduli, co jsem také o též psal purkrabí na Rožmitál, i pošli to synu mému i purkrabí Rožmitálskému bez meškání. A toto píši, aby syn muoj byl na Rožmitále v sobotu před sv. Jakubem [20. července] apoštolem božiem najprvé příštiem, a na zajtří v neděli aby se o to jednalo; než jestliže by syn muoj nemohl ty časy tam býti, máť to oznámiti, pak-li neoznámí, tehdy již předse tu na Rožmitále buď a pana Jana Muchka za též ode mne žádaj, aby byl, a purkrabí Rožmitálskému píši, aby těm lidem oznámil, kterýchž se ta věc dotýče, aby také též na Rožmi- tále byli. Také, jakož jsi mi psal, co jest se mnú mluveno, ať bych službu do domu dával: i pověděl jsem, že na to chci dáti odpověď, a jestli že bych jiným předse dával, že bych také i k tobě v tom se chtěl slušně mieti, než že proto netřeba na to koní chovati, leč bych to oznámil. I věz, že na tento čas, ktož jsú takové služby měli a již doslúžili, že jsem poručil všem doplatiti, a kteříž doslúžiti mají, na témž jsem, nebo již nemám úmyslu s velikými houfy dlúho dvořiti. A kdybych předse tolik u sebe služebníkuov choval, snad by mne chtěli vždy předse v služby potahovati, ježto znám na sobě, že mi sluší o to péči mieti, abych s boží pomocí mohl více doma ústavně bývati, nežli jsem tato léta předešlá býval; než kdybych byl předse na tom, abych do domu služby dával, tehdy bych také k tobě chtěl v tom se slušně mieti i také podle slušnosti tobě službu do domu dávati, než na tento čas z příčin dotčených nezdá mi se jedněm mimo druhé v tom zamlúvati. O novinách zvláštniech neslyšiem, ani o panu Albrechtovi z Šternberka, kde jest. Než to jest zde slyšeti, že by některý Goč učinil nějakú škodu do Bavor a někteří spolu s ním, než toho jsem neslyšel, aby k tomu bylo povolení podle pořadu tohoto královstvie. Dat. ut supra. Uroz. vladyce panu Maršovi Vintieřovi z Vlčkovic a na Těňovicích, příteli milému. 676. Radslavovi Beřkovskému z Šebířova, že jest zhoubci Colhauzovi rok přidán, král Ferdinand že vzkázal Moravanům, aby vejvodovi do Uher odpověděli, k čemu oni se nemají. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, což se Colhauza dotýče, 23*

Strana 180
180 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. že by měl z toho kumšty, na kterémž jest závazku: i mně se zdá, že on i s jeho rotú nemají sobě co toho lehce vážiti, a roku jest jemu přidáno, za to mám, do sva- tého Jakuba aneb do svatého Vavřince; a králi JMti o to jsem dosti pilně psal, aby taková věc lehčena nebyla, než ještě na to odpovědi nemám. Což se novin dotýče, jsú rozličné a v něčem sobě odporné, a protož nevím vám nyní co v pravdě o takových věcech oznámiti, než naději se, že bychme brzo něco jistého měli zvěděti, a zvláště což se války aneb pokoje na pomezích Rakúském a Moravském a Uherském dotýče. Toto jest také slyšeti, než nerad bych, aby se o tom mnoho pravilo, že ty noviny ode mne jsú, že by král JMt ráčil Moravanóm vzkázati, aby panu vajvodovi do Uher odpověděli, a že se k tomu nemají, a že také pan vajvoda měl nějaké poselstvie v Moravě, chtěje věděti, kterak se chtí k němu zachovati. A snad jedni na druhé nesáhnou, leč svú čest jedni proti druhým ohradí, toho pak neviem, kdy to bude; nežli toto mi přišlo na mysl, že jest přísloví, že rozumný jest ten, ktož při smlúvách slušného podá, a rozumnější ten, ktož je v čas přijme. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali, a něco dobrého, nám ku potěšení, brzo uslyšeli. Datum ut sup. Urozenému a statečnému rytíři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebířova a na Libě- chově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, příteli mému milému. 677. Janovi z Vítence v příčině sporu Příbramských s Pešíkem Komarovským oc. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála. Hajtmane milý! Což se dotýče Příbramských a Pe- šíka: věz, že jsem tu věc z sebe složil, než zjednal jsem list od pana hajtmana najvyššieho, kterýž jemu Janovi Pešíkovi Komarovskému píše, aby toho piva vaření na prodaj nechal, dokudžby o tu věc rozeznán nebyl, však roku o to nepokládá, leč bude-li která strana za to žádati, jakož Příbramským toho potřebí nyní není, dokudž on na prodaj piv nevaří. Také teď posielám jeden list tobě a druhý také jemu Pešíkovi od pana hajtmana, pak oč se tobě píše, též i jemu, a to proto jemu se také píše, aby nebylo rčeno, že toliko tobě se ta věc poroučí, než že také i tomu, ktož má díl nyní na Příbrami; i to, co se píše jemu Pešíkovi, kaž jemu to poslati, potomť zase káži od toho poselstvie dáti. A když na Blatnú pošli, poznám-li co potřebného, chciť také napsati, i což se hor u Velhartic dotýče. Datum ut sup. Urozenému a statečnému rytíři Janovi z Vítence a na Příbrami, Hor Matky boží hajtmanu, mému milému.

Strana 181
Dopisy z roku 1527. 181 678. Zve Kateřinu z Trnové v neurčité při s vladykou Baltazarem Bohuchvalem z Hrádku na hrad Pražský k obapolnému stání. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozená paní Repická milá! Vznesl jest na mne uro- zený vladyka Baltazar Bohuchval z Hrádku, kterak s vámi byl jest na mne se podal o některú věc, kteráž by se dotýkala vás a bratra jeho jednoho nebožtíka a jeho, kterúž by spravedlivost měli mieti, ježto on Baltazar k tomu se hlásí, podle desk právo a spravedlivost mieti, kdežto za to mám, že o tom prvé, jaká jest to věc, vě- domost máte: pak kterak jest bylo toho na mne podáno, již toho všeho dokonale v paměti nemám, však jestliže se vám zdá o tom mnú slyšánu býti, tehdy vám toho rok pokládám a den jmenuji od datum tohoto listu ve dvú nedělí pořád zběhlých, abyšte přede mnú obě dvě strany na hradě Pražském na ten den stály, aneb na svém místě poslali, to jest ten úterý před svatým Jakubem apoštolem božiem [23. července najprvé příštím. Pakli by se vám o to státi přede mnú nezdálo aneb na svém místě poslati, tehdy tu věc z sebe skládám; i co jest v tom vašeho úmyslu, žádám, oznamte mi. Dán na hradě Pražském v uoterý po svatém Kylianu léta oc XXVII°. Urozené paní Kateřině z Trnové a na Řepici, přietelkyni mé milé. 679. Zve Jana z Waldšteina k stání na hrad Pražský ve při s Janem Žichovcem. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis. souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane kmotře a příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Co se dotýče pana Jana Žichovce, ten vždy žádá na vás a na statek váš práva dopomožení, což jest jemu berně na vás ukázáno: pak mně jest již těžké, tím déle odtahovati, protož, pane kmotře muoj milý, mně by se zdálo, abyšte tento pondělí najprvé příští na hradě Pražském byli, aneb někoho na svém místě poslali, aby to se ukázalo, kde jste aneb komu tu berni předešlú, což jste dáti měli, dali, zdali by mohlo se to kterak ob- mysliti, aby on Žichovec odněkud odjinud mohl to mieti, což jest jemu bylo na vás ukázáno, aby nebylo potřebí toho, jakéhož on žádá, dopomožení. Dat. ut sup. Uroz. pánu, panu Janovi z Walštejna oc, panu kmotru a příteli mému milému. 680. Žádá Jana z Vítence, aby mu o horách Velhartických dobré zdání podal oc. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane muoj milý! Což se u Velhartic Hor Matky boží dotýče, poslal jsem peníze tam Pokštorfarovi, což jsem byl pozuostal, to

Strana 182
182 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dodávaje, aby se tím něco na horách těch pozaplatilo; pak poněvadž nyní tam jeti z příčiny té, kterúž jsi mi oznámil, nemuožeš, ale rád bych, aby potom brzo jel, neb bych nerad těch hor opustil, a také bych nerad bez dobré naděje užitkuov mimo první náklady mnoho nakládal, ježto mi se zdá, když tam přijedeš, že vždy něčemu porozumieš, kde jest naděje k užitkóm a kde by se nyní, až by buohdá lépe bylo, mohlo pozanechati nakládati bez zvláštní škody. A věz, že jsú dnes Příbramští zase domuov vypraveni, jakožť jsem také při tom něco psal. Datum ut sup. Urozenému a statečnému rytíři Janovi z Vítence a na Příbrami, hajtmanu Hor Matky boží, mému milému. Co se dotýče Knothy, oč jsi mi psal, co jest na něho praveno: i jest jemu ta věc z mého poručení oznámena, i tak praví, že se v tom žádného nebojí a že toho žádná příčina není, a že jest tomu nerad, že jest o té věci v čas nevěděl, že by byl rád k tomu přijel do Příbramě, a že tomu nevěří, kto jest na něho pravil, aby jeho osobu znal; než že snad někdo s nimi jednaje, mohl jest se jmenovati jeho jménem, o čemž že on nic neví; a tím že svú řeč zavřel, jestliže by kto z té roty více byl dosažen, že toho chce rád čekati a že to bude potom shledáno, že v tom v ničemž nic vinen není. A při tom jsem jeho nechal, neb slušné podání má místo mieti. 681. Synu svému Adamovi o výslechu některých vězňů. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Adame milý! Přál bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl se všemi svými. Věz, že jest mi psal Mareš Vintieř, co se těch jeho lidí aneb čeledi dotýče, kteříž na Rožmitále sedí, že by rád, aby již ta věc k nějakému jednání přivedena byla, a muoželi býti i k smlúvě, tak jakž porozuměl jsem o ty mordy, kterýchž jsú se dopustili: i takto mi se zdá, aby byl na Rožmitále v sobotu před svatým Jakubem, a že by s sebú vzal, jestliže jeti mohou, na Rožmitál purkrabí starého a Sulka; a tu nazajtří v neděli že byšte o to jednali, zdali by ta věc mohla k slušnému místu a konci přivedena býti, ač takové věci, což se mordu dotýče, nesluší lehčiti. Pak jestliže budeš moci jmenovanú sobotu býti na Rožmitále, tehdy Maršovi netřeba toho oznamovati, nebo jsem psal jemu, aby tu také na Rožmitále byl i s panem Janem Muchkem na ten den, aneb v neděli potom ráno, a také jsem tu věc oznámil i purkrabí na Rožmitál, aby těm lidem dal věděti, kterýchž se také ta věc dotýče. Než jestliže by tu sobotu před svatým Jakubem nemohl na Rožmitál přijeti, tehdy to oznam Maršovi Vintieřovi i také purkrabí na Rožmitál, do kterého jiného dne toho odkládáš; než jestliže přijeti budeš motci, jakžť píši, tehdy netřeba Maršovi oznamovati naschvál, leč by o to k tobě poslal. Nebo radši bych, abych toho odbyl do svatého Jakuba nežli potom, neb, jakžť jsem prvé psal, snad bude potřebí pro

Strana 183
Dopisy z roku 1527. 183 pány z Rožmberka, aby některý den po svatém Jakubě, kdyžť bych oznámil, ke mně přijel. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shle- dali. Datum ut sup. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. V táž slova psáno vladyce Jiříkovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále. 682. Václavovi Bezdružickému z Kolovrat, že peníze mu budou konečně dány oc. Na hradě Pražském 1527, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Pane ujče muoj milý! Peníze vám, za to mám, budou konečně dnes dány, než za to vás žádám, že dáte panu Kryštoforovi z Švamberka kvitancí, že jest vám to všecko zaplaceno. Co se dotýče pana Viléma Mracského, tomu jsem psal a k němu poslati rozkázal, a toho psaní teď vám přípis posielám, a tak býti mělo aneb o to podle listu obrannieho [. ..] Což se pak od svatého Ducha abatyše dotýče, o to s vámi, dáli pán Buoh, rozmluviem při našem spolu shledání. Datum ut sup. Panu ujci mému milému, panu sudiemu dvorskému najvyššiemu královstvie Českého oc 683. Václavovi Bezdružickému z Kolovrat, že mu peníze dlužné brzy dány hudou oc. Na hradě Pražském 1527, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Což se dotýče pana Mracského, k tomu jsem již včera svého posla poslal. Také což se peněz dotýče, nadál jsem se, že vám včera dány budou, ale velmi mi těžce vycházejí, a protož i taková naděje tím ne- zpuosobem přichází k omylu; než vždy něco dnes, za to mám, bude vám konečně dáno, a ostatek bez prodlévání, k tomu se chci vždy přičiniti, aby bylo tento týden. A poněvadž, pane ujče muoj milý, nedává mi se tak, jakž jest král JMt, pán náš milostivý, psáti a rozkázati ráčil, již jsem o to JMKské psal a včera poslal, neb poněvadž jsem se na to ubezpečil i některé dobré přátely, nerad bych v tom ob- meškán byl, a znám to, že mi v tom JMKskou neschází, a nepochybuji že nesejde, to což mi JMKská ráčí povinen býti a co na to ráčil rozkázati dáti. O novinách zvláštních neslyšiem. Dán na hradě Pražském v středu po svatém Kylianu léta oc XXVII°. Panu ujci mému milému, panu sudiemu najvyššiemu dvorskému královstvie Českého oc. 684. Prosí purkmistra a radu města Prahy, aby pro dluh uvězněného Jana Petříka propustili na rukojmí na svobodu. Na hradě Pražském 1527, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Oznámeno jest mi, že Jan Petřík od Střiebrných pávuov jest u vašem vězení pro některé dluhy

Strana 184
184 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Polákóm, jakož také jeden muoj služebník měl o to nemalú nesnáz; však jsa žádán za přímluvu, prosím vás, páni a přátelé moji milí, že téhož Jana Petříka na rukojmie, ač jestliže je muože mieti, dáte pod 500 aneb pod 600 � gr. česk. do slušného času na postavení, aby on, nejsa u vazbě, tím snáze mohl o to jednati, aby mohl těm Polákóm dosti, což by povinen byl, učiniti; neb pro JMt krále Polského rád bych, a o vás též nepochybuji, aby ta věc mohla se slušné a spravedlivě k místu a k konci přivésti. Datum ut sup. Vzáctné opatrnosti pánóm purgmistru a radě města Prahy, přátelóm mým milým. 685. Odporučuje králi Ferdinandovi v jisté záležitosti Jana Tetaura z Tetova. Na hradě Pražském 1527, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Najjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú paddanú VMKské vzkazuji. Milostivý králi! Oznámil jest mi urozený a statečný rytieř Jan Tetaur z Tetova, že má obdarování od krále Ludvíka slavné paměti, co by jemu a od čeho židé dávati měli, a poněvadž sedá při úřadu purkrabstvie Pražského v soudu, že by také chtěl v tom pilnost mieti, aby, což se židuov dotýče, při tom mohl k tomu tak dohledati tiem dostatečněji, maje takovú pomoc, aby oni židé mohli pořad při puojčování peněz slušný zachovati. I také tak sem od něho srozuměl, že i o některé jiné věci chce k VMKské jeti. I milostivý králi! VMKskú prosiem, že se v těch věcech, pokudž by za slušné bylo, ráčíte k němu milostivě ukázati, neb na tom jest, aby VMKské toho zasluhoval. A pán Buoh všemohoucí rač dáti VMKské dlúhé a šťastné ve zdraví kralovánie, toho bych VMKské, jakožto pánu svému milostivému, věrně přál. Datum ut sup. Nejjasnějšiemu knížeti, pánu, panu Ferdinandovi Českému a Uherskému oc králi, in- fantu Hišpanskému, arciknížeti Rakúskému a markrabí Moravskému, pánu mému milostivému. 686. Janovi z Šternberka o pomoci, kterouž stav panský dáti má. Na hradě Pražském 1527, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře a příteli muoj milý! Co se dotýče té pomoci dávání od stavu našeho, psal jsem o to pánóm podle této notule anebo přípisu, kterýž vám teď posielám; nebo, pane švagře muoj milý, tak jsem to s některými rozvažoval, že by s těžkem mnozí mohli té pomoci dáti, jestliže by se neměli, na kohož by bylo ukázáno, s nimi smlúvati, však tak, ktož by se smluvil, to vám má býti oznámeno od rady komorní krále JMti, a to ve dvú nedělích, tak jakž z tohoto přípisu porozumíte. Pakli by kto tomu přípisu dosti neučinil, tehdy

Strana 185
185 by to při tom zuostalo jako prvé, a ktož pak hotové peníze dají a u vás položí, to při tom zuostane. A byl bych již toho registra na Karlštejn poslal, než ještě nemohu o některých věděti, kto z čeho dáti má, však jakž kolivěk jest, chci ta registra, jakáž míti mohu, brzo po několika dnech na Karlštejn poslati. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum na hradě Pražském v středu po svatém Kylianu léta oc XXVII. Urozenému pánu, panu Janovi z Šternberka a na Bechyni, purkrabí Karlštejnskému, panu švagru a příteli mému milému. Což se toho jednání dotýče mezi vámi s panem kancléřem, i což se těch jiných podle něho dotýče oc: i za to mám, pane švagře muoj milý, že pan kancléř o ty věci konečně v Praze bude v pondělie po svatém Jakubu apoštolu božiem naj- prvé příštiem, byť pak i sněmu nebylo, a vás prosím, že také ten pondělí jmenovaný v Praze budete. 687. Posílá peníze synu svému Adamovi, aby je na Velhartice a paní Evě Ryzmberské poslal oc. Na hradě Pražském 1527, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Adame milý! Přálť bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s dětmi svými. Teď posielám po Maišnarovi a kteří s ním jedou 82 �? gr. a 13 gr., vše českých, i pošli je na Velhartice Pakštorfarovi ráno v sobotu po některém slu- žebníku svém, kteříž při tobě jsú, samodruhém aneb samotřetiem na koniech, a rád bych, aby tam na Velharticích okolo poledne byli tuto sobotu, poněvadž se tam na horách dělníkóm v sobotu platívá, a při tom pošli jemu Pakštorfarovi ode mne tuto ceduli, kteráž jemu svědčí. Také posielámť tuto paní Evě Ryzmberské 91 � gr. českých a 4 gr. č., nebo tak se jí dostane dodati. I pošli to ku panu Repickému na Řepici tuto neděli, anebo v pondělí najprv příští ráno konečně, a při tom také pošli tam tyto dva listy, jeden kterýž píši jemu panu Repickému a druhý paní Ře- pické, a jestliže mi kto z nich co odpíše, to mi potom pošli. Psaní, kteréž jest mi včera po pacholku tvém přineseno, ten jest také poslán ku paní Smiřické, a když k tobě zase pojede, chciť něco, dá-li pán Buoh, po něm napsati; také psalť jsem něco po Rafatém, i také máť býti ode mne psaní posláno od Marše Vintíře, ježto jestližeť ještě posláno není, nemělo by se tiem prodlévati. A pán Buoh všemohoucí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před svatú pannú Marketú léta oc XXVII°. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. Archiv Český X. 24

Strana 186
186 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 688. Posílá Janu Pokštorfarovi potřebné peníze na hory. Na hradě Pražském 1527, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pokstorfar milý! Poručil jsem poslati při tomto psaní z Blatné LXXXII I gr. č. a XIII gr. č., tak jakž jsi mi psal, cožť jsem byl pozuostal na hory. I již tím na tento čas opatř, což muožeš; a hajtmana chci k tobě brzo poslati a muoj úmysl v těch ve všech věcech poručiti oznámiti, a byl by i nyní jel, než že tak očekává k sobě příjezdu na hory těch, kteří u vás býti měli aneb snad již byli, ješto jaké jest při nich zdání o Horách Matky boží u Velhartic, oznam mi to. A také posielám od pana Planknara na jeho cupusy XII gr. českých. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Pokstorfarovi oc, mému milému. Cedule hajtmanu hor Velhartických. Posielámť teď VIIII1/2 gr. a X gr. vše českých, kteréž daj ode mne panu Janovi Bechyňovi, kdyžby do Příbramě přijel; a což bych ještě služby pozuostalé, snad IIII gr. č., panu Jindřichovi Drahobuz- skému pozuostal, i když bude jemu potřebí, chci poručiti, aby se to jemu dalo. 689. Odpovídá Kundrátovi z Kaimhaimu na jeho list. Na hradě Pražském 1527, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Urozený vladyko milý! Psaní od tebe jest mi včera dodáno, a poněvadž mám mnohá zaneprázdnění, tutoť krátkú odpověď dávám: že spravedlivost jsem miloval a miluji, a k každému se spravedlivě zachoval, a toho úmyslu vždycky jsem; ač někdy i to se trefovalo, že někto spravedlivě měl býti trestán, že jsem jemu milost činieval, ale tím jsem, za to mám, z spravedlivosti nevystoupil, neb časem při sprave- dlivosti náleží vinným činiti milost, a zvláště kdež jest naděje k napravení; nežli snad u tebe ještě není toho poznání, dokudž se ještě od jiných nenaučíš, moha sobě rozvážiti i předešlé příhody své. Však ač JMKské, pána našeho milostivého, na tento čas v tomto královstvie není, ale jest nyní na hradě Pražském nejvyšší pan hajtman JMKské a tohoto královstvie, i zdáliť se koho z čeho viniti, toť není zavřieno. Datum ut sup. Urozenému vladyce Kundrátovi z Kajmhajmu a na Hrastici, příteli milému. Co se pak tvého o některých věcech v tom tvém psaní připomínání novin dotýče: nezdáloť mi se na každé zvláště odpovědi dáti, neb mohu něco snésti, a kdy- bych měl tobě široce o tom vypisovati, snad by při tobě se to našlo podle oné řeči,

Strana 187
Dopisy z roku 1527. 187 že maje podle věku svého již jako tvrdého pokrmu užívati, že ještě mléka pro mla- dost nedorozumění právóm potřebuješ. 690. Poroučí purkmistru a radě města Velvar o to jednati, aby židé paní Štrauchové do svatého Havla sčekání učinili. Na hradě Pražském 1527, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní Velvarští milí! Jakož paní Štrauchová u některých židuov tu u Velvařiech zastavila jest některé své věci: i poroučiem vám, jednajte o to s pilností, aby ti židé toho již ještě jí na ty základy čekali, což jsú puojčili, a to až do svatého Havla najprv přieštieho, tak a na ten zpuosob, kterak jest to prvé bylo; a na čem to konečném postavíte, oznamte mi, abych se v tom věděl čím zpraviti. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před svatú pannú Marketú léta oc XXVII°. Opatrným purgmistru a radě města Velvar, mně milým. 691. Janovi z Sudomíře, že dceři jeho paní Evě Risenberské dlužné peníze posílá. Na hradě Pražském 1527, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný příteli milý! Což se paní Evy Ryzm- berské, dcery tvé, dotýče a úroku: i na tom jsem s ní zdostal, když jest v Praze byla, že tento pondělí příští anebo prvé, abych to jí poslal, což jsem jí ještě toho pozuostal. I oznamujiť, příteli milý, tak kterak jsem s ní o to sčetl a srovnal, že jsem jí dodati měl 1 11/2 gr. č. a X gr. č.: i dal jsem za ni zde na hradě Pražském u desk X1/2 gr. a VI gr. vše českých. A teďt posielám k tobě toho ostatek XCI � gr. IIII gr. vše č., a žádám tebe, že to opatříš, aby jí toho u tebe dodáno bylo. Dat. ut supra. Uroz. a statečnému rytíři, panu Janovi z Sudomíře a na Repici, příteli mému dobrému. 692. Václavovi Bezdružickému z Kolovrat, že povinné peníze konečně dány mu budou. Na hradě Pražském 1527, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Což se peněz dotýče, nescházíť mnú ani Švábem, nežli že mi se také nespěšně penízi [sic] dávají, a dnes konečně má vám býti dáno L gr. č., a ostatek také brzo, což muože býti najspíše. Dat. ut supra. Panu ujci mému milému, panu sudiemu najvyššiemu dvorskému královstvie Českého oc. 24*

Strana 188
188 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 693. Synu svému Adamovi, že ještě neví kdy bude vyjednávání mezi nimi a pány z Rožmberka; oznamuje o síle královského vojska v Uhřích oc. Na hradě Pražském 1527, 13. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Adame milý! Přálť bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s dětmi svými. Po tomto tvém pacholku, kterýž byl u paní Smiřické na Lysé, nic tak zvláštně potřebného neviemť psáti, poněvadž jsem k tobě nedávno Majšnara s některými jinými poslal. Což se dotýče jednání mezi námi s pány z Rožmberka, ještě neviem konečně kdy bude, neb měl-li by býti sněm, tak jakž se naději, než očekává se ještě vzdy na to odpovědi od krále JMti, kdežto za to mám, že bude o to k JMKské osobnie poselstvie učiněno. Nežli nyní není divné, že spěšné odpovědi od JMKské nebývají, poněvadž JMKská má veliká na tento čas zaneprázdnění, což se královstvie Uherského dotýče; pak ač z těch stran jsú noviny rozličné, však nyní opět jedna přišla, že JMKská má již lidi na poli na 11.000 koní jiezdných a na 16.000 pěších služebných, a že by vždy více JMKské přibývali; než již-li jest také JMKská svú osobú vytáhnúti ráčil, toho ještě neviem. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v sobotu den svaté panny Markéty léta oc XXVII°. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. Toto také věz, že kníže Karel ráčil jest sem do Prahy přijeti, než nic tak nového odtud, z Slezska, zvláštně neslyšeti. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. 694. Vilímovi z Vřesovic, že král chce, aby se pravá křesťanská víra a nikoliv pikhartská nebo luterská rozmáhala; zmiňuje se o síle královského vojska v Uhřích. Na hradě Pražském 1527, 13. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný pane příteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Což se krále JMti pána našeho milostivého dotýče, o tom nepochybuji, než že jest JMKské vuole, aby ne Pikharté aneb Lutři, nežli víra svatá křesťanská rozmáhala se. A o vás také držím, že víru svatú křesťanskú milujete, a protož mi se dobře líbí, že o to JMKské chcete psáti; a ktož nějaké listy postranně vyjednávají, toho neznám, aby to JMKské příjemné bylo, jestliže JMKské toho tak právě, kterak samo v sobě jest, nevykládají; nebo kdyby JMKská ráčil tak dobře české řeči jako některým jiným řečem rozuměti, tehdy naději se, žeby stranný vajklad nemohl v tom místa mieti. Dán na hradě Pražském v sobotu den panny Markéty léta oc XXVII°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Vilémovi z Vřesovic a na Dúbravské Hoře, pod- komořiemu královstvie Českého, přieteli mému milému.

Strana 189
Dopisy z roku 1527. 189 Co se dotýče Černého muže, také jsem o tom slyšel, že jest k JMKské, pánu našemu, přistúpil. A přes to nyní, ač rozličné noviny jsú, nic zvláštnieho neviem, nežli že by již JMKská ráčil mieti v poli lidí, kterak jest slyšeti, na 11.000 koní jiezdných a na 16.000 pěších služebných, a jakž jest rozuměti, že by vždy čím dále více JMKské lidí přibývalo. 695. Odporučuje Mikulášovi z Salmu Jana Černého a Václavského. Na hradě Pražském 1527, 13. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Oznámili jsú mi tito urození lidé Černý Jan a Václavský, že by u krále JMti, pána našeho milosti- vého, rádi slúžili, tak jakž od nich tomu šíře vyrozumíte. I prosím vás, že ráčíte k tomu se přičiniti a o to u JMKské jednati, aby mohli službu u JMKské mieti; ježto té jsem naděje, jestliže takové služebníky JMKská ráčí ještě na tento čas při- jímati, že k mé přímluvě a k žádosti službu jim, kterak oni toho žádají, zjednáte. Datum ut sup. Uroz. pánu, panu Mikulášovi hrabí z Salmu oc, najvyššiemu komormajstru Českého a Uherského oc krále JMti, panu příteli mému milému. 696. Zdislavovi Berkovi z Dubé o poslích ku králi a od krále vyslaných, o uvězněných v Dali- borce, o sněmu svolání, o válečné moci královské v Uhřích a o při s pány z Rožmberka oc. Na hradě Pražském 1527, 14. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče! Kdež jste mi psali, že byšte rádi věděli, vrátil-li jest se kdo z těch posluov, kteří k JMKské, pánu našemu milostivému, jeli: i ještě žádný z nich k nám s odpovědí nepřijeli, ač snad již v tom času dvoje psaní po poštiech jsú radě komorní přinesena; také včera jeden dobrý člověk od JMKské z Vídně přijel s listy věřícími, jeden měl list ku panu hejtmanu najvyššiemu a druhý ke mně, a na to mluvil o některé věci, ale o to nic, oč jsme tam psaní učinili; ježto poněkud netoliko mně ale i panu hejtmanu jest to divné, čím jest to, že na to psaní tak dlúho odpovědi nemáme, jakož snad o tu věc také brzo k JMKské psaní aneb poselstvie učiní. Což se pak mistra, služebníka mého, dotýče, ještě z některých příčin neposlal jsem jeho k JMKské, než na tom jsem, abych, dáli pán Buoh, konečně jeho poslal tento týden některý den. Jakož jste mi také, pane ujče muoj milý, oznámili, což se sedlákuov páně Šumburkových, na čem jste tu věc postavili, dotýče: i jestliže ke mně kteří z nich přijdou, na tom jsem,

Strana 190
190 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. abych tak učinil, jakž jste mi psali. Také včera volenec s některými hanykéři uhlieřskými byli slyšáni, a potom jim na to přišlo, že jsú do Daliborky vsazeni a ještě tam sedí. Což se dotýče sněmu obecnieho, ještě neviem, kdy bude, ač mám za to, že jest toho potřebí, než jestližeť se prodlie, nerad bych na to dlúho čekal zde v Praze, maje také některé své věci dosti pilné doma činiti; a kdybych byl co potřebného znal, ježto by mi bylo přineseno aneb oznámeno z Vídně, byl bych vám to rád poslal a oznámil po svém poslu. O novinách zvláštniech neviem vám nyní co oznámiti, nežli slyšeti, že již král JMt má v poli lidí jiezdných na 11.000 koní a pěších na 16 tisíc, a žeby jich ještě mělo více přibýti, však proto toto vám píši toliko tak kterak jsem slyšel. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane ujče, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v neděli po svaté panně Markétě léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé, z Lipého a na Zákupí, najvyššiemu sudiemu království Českého a fojtu Horních Lužic, panu ujci mému milému. Což se dotýče mé a některých mých přátel spravedlivosti, oč činiti máme podle práva s pány z Rožmberka: pak ač z některých příčin naději se, že smlúva mezi námi ztěžkem bude, ale proto králi JMti k vuoli neodpierám jednati, a na- ději se, že pan hajtman najvyššie položie nám toho den po svatém Jakubu apoštolu božiem v středu najprvé příští. I pane ujče muoj milý, jestliže vám pan hajtman to oznámí, tehdy prosím vás, že také k tomu času do Prahy přijedete, poněvadž s jmenovaným panem hajtmanem měli byšte toho smlúvce a jednatelé býti, z poru- čení JMKské, tak jakž jest mi oznámeno. 697. Jiříkovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, aby synu jeho Adamovi Lvovi z R. peníze dal. Na hradě Pražském 1527, 14. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi prvé psal, že jsi něco peněz synu mému dal: i což ještě více peněz máš, rozkáže-liť, daj také jemu. Dat. ut sup. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, mému milému. 698. Synu svému Adamovi o peněžitých požadavcích, které mu mají z komory královské vyplaceny býti, o vyjednávání s pány z Rožmberka a o přijetí na Blatnou oc. Na hradě Pražském 1527, 15. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Adame milý! Přálť bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s dětmi svými. Jakož jsi mi psal, což se peněz dotýče, čeho také potřebuje purkrabie

Strana 191
Dopisy z roku 1527. 191 na Velhartice: i puokudž muožeš, opatř to, neb věz, že mně zde peníze pomalu dávají, neb snad toliko 1500 � gr. č. dáno mi od krále JMti, a to jsem již v dluzích a v jiných potřebách rozdal; pak ač naději mám, že mi ještě více nyní dají, ale dokudž mi dáno není, nemohu toho jistiti, kterak mi se to a kdy vyplní. Nežli na tom jsem a najvíce z té příčiny, aby mi to vyjíti mohlo, co mi JMKská na tento čas ráčil rozkázati dáti, chci o to i z některé jiné příčiny k JMKské poslati tento týden mistra z Horaždějovic, služebníka mého, kterýž při mně jest, ježto s JMKskú netoliko německy, latině, ale také i hišpaňsky bude uměti mluviti. Což se dotýče Sušických, mají zde v Praze pro některé své potřeby posly své; i oč jsú purkrabí Velhartickému psali, chci o to s nimi rozmluviti, a to také s nimi na místě postaviti. Očekával jsem na sněm, ale ještě neviem, kdy bude; než což se dotýče našeho jednání s pány z Rožmberka, za to mám, že bude v středu najprv příští po svatém Jakubu apoštolu božiem [31. července]; pak kdyby na ten den ke mně do Prahy v jmenovanú středu, dáli pán Buoh, přijel, tehdy k tomu jest dosti času, však ještěť chci před tím o tom něco napsati. Pak ač to jednání mezi námi z obú stran má býti z poručení krále JMti skrze pana hajtmana najvyššieho a pana sudieho zemského, však malú mám naději k zjednání, než JMKská aby ráčil znáti mú povolnost, že proti jednání nejsem, protožť k tomu roku položenému jsem svolil. A jakožť jsem psal, zdáliť se, aby tuto sobotu příští byl na Rožmitále: i muožeš to učiniti a dobře se v čas zase na Blatnú, dáli pán Buoh, vrátiti a potom ke mně jeti, jakožť ještě, kterakžť píši, chciť to prvé oznámiti; a na tom jsem, abych potom, dáli pán Buoh, spolu s tebú na Blatnú jel, nebo jsem již více nežli puol léta pořád na dvoření byl a v zemských tohoto královstvie potřebách, nebyv v tom času doma. A tuto ceduli, kterúž purkrabí Rožmitálskému píši, když by tam přijel, kaž ji jemu dáti; a o to jemu píši, jakož jest mi oznámil, žeť jest něco peněz dal, ať by i více dal, což by měl. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum na hradě Pražském v pondělí den sv. apoštoluov rozeslání léta oc XXVII°. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. 699. Jindřichovi z Risenberka o pomoci, kterouž stavové králi dáti, a o požadavcích, které od krále dostati mají. Na hradě Pražském 1527, 15. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Jakož jste mi cedulku krátkú napsali, což se toho svolení kterážby se králi JMti, pánu našemu milostivému pomoc

Strana 192
192 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dáti měla, dotýče, co v tom předkládáte, totižto budeli vám učiněno, že to učiníte, anebo dokudž svého zaplaceno nemáte, že také nemáte co dáti: i co jsem vám psal, tím zpuosobem psal jsem i jiným z stavu našeho. Než nic mi to divné není, ktož má od sebe co učiniti, že téhož žádá od jiného užiti, a zvláště což jest obecniem svoleniem obsaženo. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v pondělí den svatých apoštoluov rozeslání léta oc XXVII°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 700. Břetislavovi z Risenberka o listu, jejž obdržel od knížete Vilíma Bavorského, o sněmu, o dání pomoci králi a že by se v Moravě jakési bratrství sbíralo oc. Na hradě Pražském 1527, 15. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli' toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. List, kterýž mi od knížete Viléma Bavorského JMti jste poslali, latině psaný, ten jsem sobě dal v řeč českú vyložiti, kdežto poněkud vztahuje se na to psaní, kteréž jest vám učiniti ráčil. Také jakož jste mi poslali list, co jest vám pan Medek psal, i za to mám, že se té věci dotýče, kdež jsem já také rukojmí k Malešickému za pana Viléma bratra vašeho a švagra mého; a již jsem se o svuoj díl smluvil a ujistil, že jemu mám to dáti při svatém Havle najprv přieštiem. Pak jestliže se vám zdá o to také s Malešickým smluviti, to jest při vašem rozváženie; však buduli motci k tomu přivésti, aby na tento čas toho se odhadování zanechalo, chci se k tomu přičiniti; pakli bych toho zjednati nemohl, tehdy právu se neprotivíce, muožete to, za to mám, oznámiti, když vám se podle svolenie obecnieho tomu dosti stane, že vy také chcete to tak opatřiti, aby od vás bez odhádání také se tomu dosti stalo, komuž co spravedlivě podle práva měli byšte učiniti. O sněmu ještě vždy nic nevím, kdy konečně bude, a již na to zde v Praze dlúho čekati nemieniem. A což se dotýče dluhuov, o kteréž jste mluvili, a mně psaniem připomínáte: i psaní jest již o to učinil pan hajtman najvyššie krále JMti, a za to mám, že ještě učiní, poněvadž na to první psaní až do dnes odpovědi nemá. Také což se pana Kostky dotýče a peněz puojčení, mám to v paměti, a budouli se peníze dávati, té jsem naděje, což potom bude motci, že pan Kostka pro vás rád učiní, a mám za to, co bude motci nyní býti, že se to tento týden zvie; než z ně- kterých příčin obávám se, že na tento čas nedá se mnoho peněz věřitelóm. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc.

Strana 193
Dopisy z roku 1527. 193 Muoj milý pane švagře. Co se dotýče té pomoci, kterúž jsme svolili králi JMti dáti, pak nic to divného není, komuž jest JMKská co povinen, že se toho ti držie, když budou mieti své, že také tomu svolení dosti učiniti chtějí; neb věc jest snad i spravedlivá, poněvadž by se mělo jednomu svolení dosti státi, aby se i druhému dosti stalo. Což se dotýče novin, pro rozličnost jich a nesrovnávání, nezdá mi se vám o tom mnoho psáti. Pak aby se JMKská ráčil své spravedlivosti držeti, slušné jest, a muoželi býti také pokoj zachován, čemuž jsme dávno zvykli, také by toho slušelo vděčnu býti; než hlas jest puštěn, jakoby měla pravda býti, žeby někto v Moravě bratrstvie chtěli sbierati. Ale o takových novinách nerad mnoho rozpráviem, na kterýchž neznám nic zvláštně užitečného, nežli snad spíše mohlo by z toho přijíti něco škodného. A v rukú božiech a v jeho moci svaté všecky jsú věci postaveny, netoliko nepodobné, ale i takové, kteréž se u lidí zdají jako za nemožné. 701. Petrovi z Žerotína, že ku králi posla vypraví, aby jemu dluh z berně markrabství Moravského vyplacen byl, i připomíná, aby též sám, až ku králi pojede, o tom s ním rozmluvil. Na hradě Pražském 1527, 15. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3918 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Zdraví a všeho dobrého přál bych vám věrně rád. Psaní, kteréž jste mi byli učinili o zaplacení těch některých dluhuov, kdež jsem rukojmí, což se krále Vladislava, slavné paměti, a po- někud snad i krále Ludvíka, též slavné paměti, dotýče aneb dotýkalo: ježto, kterak to v paměti mám, mělo vám to zaplaceno býti z berně předešlé v markrabství Mo- ravském, ale poněvadž jest se toho nestalo, jistěť bych tomu rád byl, aby se již tomu dosti stalo z této nynější berně v témž markrabstvie. A psal jsem vám prvé, a to po vašem poslu poslal, žádaje, abyšte mi oznámili, co toho všeho jest, maje to od vás dostatečně vypsáno a oznámeno, že jsem chtěl o to k JMKské poslati a prositi, aby se to vám v tom markrabstvie z berně zaplatilo, kdežto z toho mého psaní, nepochybuji, že jste tomu všemu dostatečně vyrozuměli. I neviem kudy jest to přišlo, že na to od vás zase žádné odpovědi nemám. A protož k vám tohoto posla naschvále posielám, a žádám vás, pane a přieteli muoj milý, že mi to všecko, kterak samo v sobě jest, oznámíte, neb jsem toho úmyslu, že bych o to k JMKské chtěl bez meškánie poslati, a o to tak jednati, aby z jmenované berně bylo vám to zaplaceno, tak abyšte vy, své majíce, o to k nám k jiným nepotřebovali hleděti a z toho nás napomínati, anebo další škody podle práva vésti; neb mi se zdá z obú stran za spravedlivé, kteréž jsme služby tak i jináče, upřímně a věrně, JMtem králóm činili, abychme také toho škody neměli. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Petrovi z Žerotína a na Šumburce, panu příteli mému milému. 25

Strana 194
194 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Slyšel jsem, pane a příteli muoj milý, že byšte měli brzo k JMKské, pánu našemu, jeti a snad nějaké lidi vésti: i jestliže jest tak, a že byšte při JMKské byli, žádám vás, že také při JMKské budete o to jednati, aby to z té berně zaplaceno bylo; neb nepochybuji, že to v paměti máte, což jste JMKské králi Vladislavovi slavné paměti puojčili, a zač jsme my k vám rukojmie slíbili, že jest JMKská sám byl v tom listě jistcem, a že jest to ráčil obrátiti na JMKské potřeby, když jest ráčil z Uher do Moravy do Uherského Brodu přijeti, potom do Olomúce a odtud do Slezska a do Vratislavě jeti. A jestliže pan Jan bratr váš a přietel muoj milý jest na tento čas při JMKské, tehdy té jsem naděje, když o to s ním budete mluviti, že o to při JMKské bude jednati, a že to pro nás rád učiní a že také vám pomuože o to při JMKské jednati. 702. Léta božieho 1527. Toto jsú registra léta téhož oc XXVII., do kterýchž se vpisují přípisové listuov poselacích, kteréž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od úterého po svaté Maří Magdaleně. Prosí krále Ferdinanda za milostivé vyslyšení Kašpara Urticella, kteréhož k němu posílá. Na hradě Pražském 1527, 23. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Najjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Předkem VMKské přál bych věrně rád dlúhého a šťastného ve zdraví kra- lování, jakožto pánu svému milostivému. Milostivý králi! Posielám k VMKské uro- zeného vladyku Kašpara Urticella, služebnieka mého, poručiv jemu o některé své pilné potřeby s VMKskou mluviti. I VMKskou se vší pilností prosím, že jeho ráčíte v tom ve všem VMKská milostivě vyslyšeti, i také jemu o mně skrze něho milostivú odpověď dáti, kteréž se od VMKské, jakožto od svého milostivého pána, naději; a VMKské rád toho se vší pilností zasluhovati chci. A s tiem se VMKské poroučiem. Dán na hradě Pražském v uoterý po svaté Maří Magdaleně léta oc XXVII°. Najjasnějšiemu knížeti, pánu, panu Ferdinandovi, Českému a Uherskému oc králi, in- fantu Hišpanskému, arciknížeti Rakúskému a markrabí Moravskému, pánu mému milostivému. 703. Činí poručena hraběti Gabrielovi z Ertenburku vladyku Kašpara Urticella, kteréhož ku králi posílá. Na hradě Pražském 1527, 23. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Oznamuji vám, že jsem k králi JMti, pánu mému milostivému, poslal urozeného vladyku Kašpara Urticella, služebníka mého: i prosím vás, v čem by vás na mém miestě potřeboval,

Strana 195
Dopisy z roku 1527. 195 že to pro mne učiniete; jakož také v čem bych mohl, rád bych se vám v dobrém přátelství zachoval a pro vás učiniti chtěl. Datum ut sup. Urozenému pánu, panu Gabrielovi hraběti z Ertnburku, svobodnému pánu na Frejn- štejnu a Karlšpochu, dědičnému komorníku v Korytanech oc, krále JMti Českého a Uherského radě a hajtmanu v Novém Městě, panu přieteli mému milému. Též psáno: urozenému pánu, panu Mikulášovi hrabí z Salmu, krále JMti Českého a Uherského najvyššiemu komormaistru, panu přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu synu mému milému. Cedule panu kancléři. Za to mám, pane synu muoj milý, že v paměti máte, že jsem vás žádal, a kterak se pamatuji, že i JMKská k tomu svoliti ráčil, aby byl dán list mocný pánu z Plavna, kterýž při mně jest: i prosím vás, že jej jemu po- šlete při tomto mém služebníku. A on se vám toho rád přátelsky zaslúží, a mně jistě také v tom vděčné přátelstvie učiniete. Dán na hradě Pražském v středu u vi- giljí sv. Jakuba, apoštola božieho, léta oc. XXVII. Též psáno: urozenému a statečnému rytíři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebířova a na Liběchově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, přieteli mému milému. Panu Vácslavovi z Vilhartic, doktoru, přieteli mému milému. Cedule doktoru Vácslavovi. Toto vám také, pane doktore milý, oznamuji, že by měl býti dán list mocný od JMKské, pána našeho, pánu z Plavna, jakož také panu kancléři mým psaniem o to připomínám, žádaje za to, aby jemu poslán byl; pakliby již na tento čas pana kancléře při JMKské nebylo, tehdy vás žádám, jestliže jest možné, že ten list od JMKské zjednáte a po tomto mém služebníku pánu z Plavna pošlete. A což bude mieti slušně od toho vám dáno býti, to také bude opatřeno, aby vám zde v Čechách dáno bylo. I věřím vám a žádám, že tak učiníte a to zjednáte. Též psáno: urozenému a statečnému rytíři, panu Janovi Mrakšovi z Noskova a na Drozdovicích, přieteli mému milému. Urozenému a statečnému rytíři, panu Mikulášovi Robmhapovi z Suché, krále JMti se- kretáři, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Vilímovi z Ryzmberka, z Švihova a na Klenovém, hofmistru krále JMti dvoru, panu švagru mému milému. Osviecenému kniežeti pánu, panu Karlovi kniežeti Minsterberskému v Slezi, Olešni- ckému a hrabí Gladskému, najvyššiemu hajtmanu Dolní Slezí a kniežetstvie Velikého Hlohova, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. 704. Vyzývá Viléma Mracského k stání na hrad Pražský. Na hradě Pražském 1527, 24. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli milý! Vždy mne stará pan 25*

Strana 196
196 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. sudí dvorský nejvyšší*) od paní manželky své za dopomožení práva. Jakož jsem vám to pane oznámil, i také cedule od vás jest mi potom dodána, pak aby již to na dalších odtazích nebylo a já abych o to více starán nebyl, nežli tak se zachoval podle mé náležitosti, pokudžby bylo na obě straně za spravedlivé: i stuojte přede mnú zde na hradě Pražském tento pondělí najprvé příštie. A já, dá-li pán Buoh, již chci tu věc na místě a konci postaviti, jakž úřadu mému přísluší. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Vilémovi Mracskému z Dubé a na Prčici, příteli mému milému. 705. Hendrychovi z Plavna, že záležitost s Albrechtem Šlikem jest odložena. Na hradě Pražském 1527, 24. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane, přieteli muoj milý! Přál bych vám s pravú věrú rád, abyste zase brzo zdrávi byli a všelikterak se dobře měli. A po- kudž jest vám potřebí mého doktora, k tomu jest má vuole, aby při vás pobyl, jakož teď jemu o to také ceduli píši. Což se pak dotýče vaší věci s panem Albrechtem Šlikem, i toho jest již prvé odloženo až po svatém Bartoloměji apoštolu božiem, ježto šíře jste tomu porozuměli z toho psaní, kteréž jest vám před některým dnem pan hajtman najvyššie učinil. A všemohoucí pán Buoh rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Hendrychovi svaté Římské říše purkrabí v Míšni, hrabí z Hartn- štejna a pánu z Plavna, panu příteli mému milému. Cedule: Pane doktor milý! Vězte, že jest k tomu má vuole, abyste při pánu z Plavna pobyli, dokudž toho pro své zdraví potřebovati bude. 706. Žádá Jana z Roupova, aby sestra jeho Kateřina dluh mu počkala oc. Na hradě Pražském 1527, 25. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Jakož jste mi psali o paní Kateřinu sestru vaši: i žádám vás, jednajte to, co bych jí aneb za ni tohoto času dáti měl, aby mi toho ještě čekáno bylo až do svatého Bartoloměje apoštola božieho; nebo co mi se mělo na tento čas dáti, jest mi toho na většiem diele odloženo až do svatého Bartoloměje, ač na to kázal jsem jí dáti sto kop a o více jistě také péči mám. I té jsem naděje, což v tom muožete, že pro mne učiníte. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek den sv. Jakuba léta XXVII°. Urozenému pánu, panu Janovi z Roupova, hajtmanu kraje Plzenského, panu příteli mému milému. *) Václav Bezdružický z Kolovrat.

Strana 197
Dopisy z roku 1527. 197 Jakož jste mi, pane a přieteli muoj milý, také psali, což se Berana kováře, člověka vašeho, dotýče a Cikána z Mirotic: i má býti u mne syn muoj na hradě Pražském, dáli pán Buoh, prvé téhodne, i chci jemu o té věci o všie poručiti, a k vám se, tak jakž na dobré přátelstvie náleží, zachovati. I žádám vás, že dotud budete mieti v tom ztrpení, až by syn muoj zase ode mne na Blatnú přijel. 707. Synovi Adamovi, že města povinna jsou dávati berni z hlavy; že Kašpara Urticella ku králi do Vídně poslal oc. Na hradě Pražském 1527, 26. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Adame milý! Přálť bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s dětmi svými. Což se tvého příjezdu sem na hrad Pražský tuto středu najprvé příští, dá-li pán Buoh, dotýče, i tohoto pacholka proto k tobě posielám, jestližeť se zdá, poslal bych proti tobě tento úterý do Dobříše něco koní, aby tebe tu čekali, pakli tu v uoterý na noc budeš, tehdy by tebe tu našli; i vyprav tohoto pacholka zase ke mně v neděli, aby mohl u mne on býti v pondělí, a oznam mi, zdá-liť se, abych proti tobě v uoterý poslal, jakžť píši. Jakož jsi mi psal, což se berně od měst z hlavy dotýče: i na tom jest bylo, že by také tu berni dáti měli, ale kterak se to vykoná, toho ještě neviem. A o jiných věcech nyní psanie širšieho zanechávám, poněvadž buohdá ke mně brzo přijedeš. Nežli což se Václava Kornyška dotýče, chci jeho deseti kopami gr. česk. brzo založiti, a připomeň mi o to, když zde na hradě Pražském budeš. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v pátek den sv. Anny léta oc XXVII°. Adamovi Lvovi z Rožmitála, synu mému milému. Věz, že jsem včera mistra z Horaždějovic, služebníka svého, kterémuž říkají Kašpar Urticella, k králi JMti do Vídně poslal o některé věci, i což se pánuov z Rožmberka a peněz dotýče, nebo od rad komorních není mi dáno více, nežli 2000 � [sic] gr. českých, také ještě na kvartál minulý z Jochmtálu málo mi dáno; a naději se, že by mělo mně toho času drahně přijíti, poněvadž jsem slyšel, že auspetu toho kvartálu přišlo 72 tisíce zlatých rýnských a k tomu několiko set zlatých. 708. Žádá Žateckých za svědectví, že bratří Fremútové s židem Samuelem nenáležitě nakládali. Na hradě Pražském 1527, 26. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí! Poněvadž jsem vás k svě- domí pohnal, tohoto svědomí podle práva a zřízení zemského na vás žádám: že mi to seznáte a toho svědomí dáte, pokudž jste toho v pravdě svědomi, kdežto za to

Strana 198
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 198 mám, že to v paměti máte. Jakož jest Samuel, žid muoj, času již minulého, před vás s urozenými vladyky Janem a Voldřichem bratřími Fremúty z Krásného Dvoru o nějakú svú potřebu, jakážkoli jest, to vám dobře jest vědomo, vstupovali, že jsú se ho tíž bratří chopili, chtějíc jeho vésti, kam se jim zdálo, a když jest s nimi jíti nechtěl, že jsú jeho za vrch z rady vytáhli, až jsú jeho i okrvavili; a potom jest Ctibor spolu radní váš z světnice vyšel za nimi, i mluvil k nim, aby toho nechali, takového křiku a neřádu. Tehdy jest žid Samuel k němu přistúpil, promluvil a již mu z hlavy krev tekla: „Pane milý, pohleďtež, co jest mi se na rathúze vašem a ještě v radě přihodilo, má-li to tak býti“? A on že řekl: „Já neviem, co tomu řéci.“ A potom tíž bratří vzali jsú téhož Samuele z města a nesli jeho, kde se jim zdálo. Dán na hradě Pražském v pátek den sv. Anny léta M°V XXVII°. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Žatce, přátelóm mým dobrým. Též psáno: opatrnému Jiřiekovi Drlíkovi, měštěnínu města Žatce, mně milému. Jakubovi Černému, měštěnínu města Žatce, mně milému. Matúšovi Fiflíkovi, formanu, obývajícímu na předměstí města Žatce. 709. Žádá Jana Býchorského z Raškovic, aby paní Dubeckou berní neobtěžoval. Na hradě Pražském 1527, 27. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný přieteli milý! Což se dotýče paní Dubecské a berně: měl bych to za ni dáti, jsa jí dlužen, a mně také měla by některá summa dosti znamenitá dána býti v dluhu spravedlivém od krále JMti, pána našeho milostivého, jakož jsem to prvé oznamoval, ale jest toho odloženo až do času svatého Bartoloměje. I žádám vás, kteříž jste berníci toho kraje Kouřímského, že ji tíem ne- obtiežiete, ani lidi jejich pro vyručení snad dobytkův, neb jsem byl zpraven, jakoby o to puohon měl býti vzat; nebo jest jí to z úmysla nepřišlo, než že peněz ode mne očekávala, chtějíci svým lidem pohodlé učiniti, a já také chtěl jsem ji opatřiti a chci, než že na to očekával jsem, o čemž tuto píši. Neb proti tomu, což jest mi dlužno, dosti mi málo dáno jest, než také ještě spolu s jinými, jakž jest odloženo, očekávám do svatého Bartoloměje. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Janovi Bajchorskému z Raškovic a na Tlusto- vúsích, příteli milému. 710. Jiříkovi z Lobkovic o jednání s jeho macechou v příčině povinných jí peněz, s pannami klá- štera sv. Kateřiny v Praze, o Václavu Kyšperském a penězích za Stoličky; oznamuje, že má rok k smlouvě položený s pány z Rožmberka oc. Na hradě Pražském 1527, 27. července. Opis souč. r arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře

Strana 199
Dopisy z roku 1527. 199 měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Srozuměl jsem z psaní vašeho, proč jste na tento čas v Praze býti nemohli, ježto znám to, že jest toho slušná příčina. Což se pak paní macochy vaší dotýče, byla jest zde v Praze; a oč jste byli přestali na panu Hanušovi Flugkovi a na panu Šebestianovi z Wajtmille, byl jest zde pan Šebestian, jakož na tento čas ústavně jest, než pana Hanuše Flugka zde nyní není; však já jsem se dal v jednání pod dobrú vuolí spolu s panem Šebestianem, což se vás a pánuov bratří vašich a paní macechy vaší dotýče, nežli nic zavřieno není bez vašeho přivolení. I takto jest se jednalo. Což se toho úroku, kterýž by paní macecha vaše věnního chtěla mieti svatojirského, i potom, což by jí z věna jejieho až do tohoto času úroku přijíti mělo, dotýče, že by to chtěla opustiti na tento spuosob: abyšte jí přáli nějaké zahrady, v kteréž jest, jakž jsem srozuměl, nějaký domek, tak s tím se všiem, aby to mohla svobodně mieti a držeti a k své potřebě užívati tu někde v Bílině snad na předměstí, a to dotud, dokudž jest jí ten statek aneb statkové dáni od pana otce vašeho dobré paměti, což jest jí dal do její živnosti anebo stavu změnění; neb tak praví, že jest prvé od pana otce vašeho ta zahrada, a což k ní náleží, dána jí, a že jest na to i nějaký náklad učinila. Při tom také žádala o nějaké drobné věci, aby je při svých jiných věcech, když by se z Bíliny ze zámku stěhovala, vzíti bez překážek mohla, a také aby u ní nějaká žena předse a dvě děvečky slúžiti mohly a slúžily, kteréž nyní u ní jsú; ježto za to mám, že tomu všemu šíře od pana Jana bratra vašeho skrze jeho oznámení vyrozumíte. I k tomu nic tak zvláštnieho nyní nepraviem, než tomu bych rád byl, abyšte s obú stran k sobě lásku a dobré přátelstvie zachovávali, nežli nebude-li mezi vámi přátelské smlúvy, tehdy obávám se, že těch úrokuov neobráníte se podle zápisu listu věnnieho; než budete-li chtieti k tomuto, což se napřed píše přistúpiti, tehdy chce ona od úrokuov těch pustiti, však také na ten spuosob, abyšte jí summu věnní ve dvú nedělí pořád zběhlých dali, a vám také že by list věnní vrátila. Což se také těch XVII° m na míš. počítajíc, kteréž by při paní maceše vaší zuostati měly, dotýče, kterak se kšaft pana otce vašeho vztahuje: kdež vám se zdá, že ji XV“ odbýti muožete, než jí se zdá, poněvadž kšaft není změněn, že má býti XVII“, jakož také se toho obávám, ač I° jsú vyzdviženy, ale kšaftem nejsú změněny. Však i to jsem takto namluvil, ač bude-li vaše vuole, aby ta věc byla smlúvou opatřena, však bez ujmy každé strany spravedlivosti, aby paní macecha vaše opatřila vás a pány bratry vaše na statku svém, ujistíci, což se těch XV na míšensko dotýče, aby se tomu dosti stalo, když se státi má pod uvázániem s komorníkem v statek její oc. Mám mnohá zaneprázdnění, nemohu vám dostatečně psáti, než již šíře srozumějte. Což se II° � na míš. dotýče, ty aby při vás zuostaly, dokudž by vám paní macecha vaše roku napřed věděti nedala, a když by ten rok napřed věděti dala, tehdy po tom vědění, když by najprvé soud zemský držán byl, jestliže byšte chtěli,

Strana 200
200 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. abyšte obě dvě straně pánuov žádali, aby vás o to rozeznali, aneb toho, ktož by její právo měl, aneb na jejiem místě stál; a najde-li se to, že jí tím nejste povinni, tehdy aby ona od toho puostila; pak-li by se našlo, že jste jí povinni, abyšte jí těch II° dali, kdyžby ten rok vyšel, kterýžby vám napřed věděti dala. I co jest v tom ve všem vašeho úmyslu, žádám vás, že mi to oznámíte, neb jí také to oznámiti mám. Dán na hradě Pražském v sobotu po svaté Anně léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi z Lobkovic a na Bílině, příteli mému milému. Kdež jsem vám v posledniem artikuli v listu napsal, což se II° � dotýče, i jestliže by k tomu přišlo, že byšte je měli dáti paní maceše své, tehdy také aby vám je ujistila, jakž by na to příslušelo. A což se dotýče toho, co jí máte postúpiti podle kšaftu dobré paměti, pana otce vašeho, za to žádá, aby se již ta věc vykonala, a že ona také k těm věcem, co vám v listu píši, chtěla by přistúpiti, jestliže k tomu také přistúpíte. Také což se dotýče panen kláštera svaté panny Kateřiny v Praze a pana Václava strýce vašeho: i k tomu jsem přivedl, že panny téhož kláštera chtí ještě mieti strpení bez ujmy každé strany spravedlivosti až do sv. Bartoloměje. A v tom se času, dá-li pán Buoh, spolu shledáme, a pokudž na mně bude, chci se rád k tomu přičiniti, aby to bylo slušně srovnáno s vaší vuolí; pak-li to bude moci s vás sjíti, tehdy bude potřebí panu Václavovi, strýci vašemu, o to se předkem starati. Kdež jste mi také psali, což se Jindřicha Selmického dotýče: i nyní nemohl jsem pana Bohuslava Chrta pro dopomáhání práva poslati, nebť jest odjel, než zase jeho na každý den čekám; však chci rád brzo podle práva, pokudž mi náleží, poručiti vám toho, oč jste mi psali, dopomoci. Jakož také psali jste mi, což se Václava Kyšperského dotýče a těch peněz, kteréž se měly za Stoličky dáti oc: i poněvadž jsú úředníci od desk zemských při vyčítání a zapečetění těch peněz byli, mně se zdá, že jest dosti za svědomí, poněvadž jsú toho cedule vyřezané, že se ta summa tak najde bez ujmy i také bez přičinění, jakž jest se našla, když tu úředníci od desk byli; však proto není škodné, podle zdání mého, abyšte jeho Václava Kyšperského obeslali, chce-li při tom býti, když se to vyčítati bude, zase to tak najde, kterak jest se našlo a vyčtlo při přítomnosti úředníkuov od desk zemských. Toto mi se vám také zdálo oznámiti, ač jestliže jsem vám prvé neoznámil, že mám rok k smlúvě položený z poručení krále JMti s pány z Rozmberka tuto středu najprv příští; kterak pak se mezi námi zjedná, toho neviem, než jáť se míniem svých spravedlivostí držeti a s boží pomocí jich užiti a zvláště toho, což jest mi odkázáno a dáno. Což se dotýče těch peněz, které se od vás přijímají, ježto od pana Hanuše Kapléře mají se panu Janovi Trčkovi dáti: i žádám vás, bude-li toho potřebí, že je

Strana 201
Dopisy z roku 1527. 201 dáte něco koňóm z Budyně až do Prahy provoditi, neb ač pro pana Trčku učinil bych to a něco koní po ty peníze na Budyni poslal, než neviem, trefí-li se to, nebo proti synu svému měl bych brzo poslati pro opatrnost na cestě, nebo měl by ke mně, dá-li pán Buoh, na hrad Pražský tuto středu přijeti. 711. Nařizuje, aby někteří Lužičtí obyvatelé při rozsudku fojtově byli zanecháni. [Na hradě Pražském 1527, 28. července.*) Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Jakož jest mi podána cedule od posla jménem některých lidí v Lužické zemi, což se pana Viléma Šumburka dotýče: i jestliže jsú to ti lidé, kteříž jsú slyšáni na zámku Budy- šínském, když jsú stáli před najvyššiem panem sudiem královstvie Českého a fojtem Horních Lužic, tehdy, poněvadž jmenovaný pán uznal jest je za vinné, maje také při sobě některé rady krále JMti, pána mého milostivého, také toho při tom nechávám, aby se ti lidé tak zachovali podle rozkázání jmenovaného pana sudieho najvyššieho a fojta, a v další se věci nedávali, kteréž by těm lidem mohly těžkost přivésti, nežli radši aby hledali milosti i těm, kteříž sedí; neb jestliže by ti, kteříž jsú ještě při svých statcích, od toho svévolně ušli, mohli by potom i nebezpečnost hrdel svých mieti, kdež by byli nalezeni, ježto i v Čechách nebylo by jim to trpíno. Nebo poněvadž jmenovaný pan sudí najvyššie to jest jakožto fojt uznal za spravedlivé, což jest těm lidem rozkázal, tehdy kdyby oni mimo to chtěli co jiného před se bráti, bylo by znáti, že mimo spravedlivé rozeznání chtí více své vuole užívati, nežli po- vinné poslušenstvie zachovati. 712. Vladyce Hanušovi Portnarovi, mnoho-li má dostati z Jáchymovských dolů. Na hradě Pražském 1527, 28. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozený vladyko milý! Kteréž jsem byl psaní tobě prvé učinil, což se toho užitku, kterýž mi se z Jochmtálu o suchých dnech minulých dostati měl, dotýče: i za to mám, že jsi tomu psaní ne ve všem srozuměl, a to v tom, kdežť jsem byl napsal, co jsem slyšel, že jest se dostalo auspejtu co tisíc zlatých, jakoby bylo tolik tisíc hřiven střiebra; i to jest se mé psaní na střiebro nevztahovalo nežli na zlaté. Však to nic neškodí, že místo zlatých jmenovány jsú byly hřivny, poněvadž na tom ta potřeba nezáleží, proč jsem k tobě posielal, nežli toliko toto, abych toho věděl summu, co mi se odtud z Jochmtálu na ty suché dny minulé dáti mělo, jakož již viem z tvého psanie, že toho má býti mně dáno 2402 zl. a 15 gr. a 1 d. Jakož *) Nedatovaná a bez nadpisu odpověď tato dána byla v neděli po sv. Anně na hradě Pražském 1527. Archiv Český X. 26

Strana 202
202 o to psal jsem panu Jeronymovi Šlikovi, co má z toho komu dáti a mně vostatek toho až do vyplnění té summy v Praze položiti, ježto té jsem naděje, že tak učiní, a tento posel má také k němu jíti. Dán na hradě Pražském v neděli po svaté Anně léta oc XXVII°. A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Urozenému vladyce Hanušovi Portnarovi na Gugelhofu, hajtmanu na Šlakunberdě, příteli milému. 713. Žádá Jeronyma Šlika, aby plat z Jáchymovských dolů brzo obdržel. Na hradě Pražském 1527, 28. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Oznámil jest mi Hanuš Portnar, že na tyto suché dny minulé dostalo mi se na Jochmtále, kterak jest o to počet srovnal, 2402 zl. a 15 gr. 1 d.; a vás jsem žádal, abyšte z toho dali, jakž jsem vám prvé psal, Michalovi Karygkovi 750 zl. a Hanušové Ničlové 650 zl., i ještě mimo to všecko mně se má dodati 1000 a dva zl. a těch několik grošuov. I prosím vás, pane a přieteli muoj milý, že to opatříte, aby mi to brzo v Praze dáno bylo prvé svatého Vavřince, nebo jest mi toho potřebí; a na který konečně den a u koho v Praze měl bych to najíti a vzíti, žádám vás, že mi to oznámíte psaniem vašiem po tomto mém poslu. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jeronymovi Šlikovi, hrabí z Pasounu z Holajče a na Jochm- tále oc, panu příteli mému milému. 714. Pavlovi z Podivic, úředníku mince na Horách Kutnách, že chce na hory nějaký náklad učiniti. Na hradě Pražském 1527, 28. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Pane Pavle milý! Posielámť teď ceduli od najvyššieho pana hajtmana a hof- mistra tohoto královstvie Českého, z kteréž vyrozumíš, že jest mi dal dvě třidcáté v štuole kniežetcí, anebo jako Straková slove: i žádám tebe, že již tu věc někde dáš zapsati, jakž jest obyčej, a že mi oznámíš, co bych na týden na ty dvě třidcáté nákladu aneb cupusu dávati měl; neb jsem toho úmyslu, abych hned někomu na Horách to dal na čtvrt léta, aby se každý týden za mne vydávalo, též i potom až, bude-li vuole boží, bude z toho také zase nějaký užitek; neb na těch Horách dávno jsem nenakládal a na jiných několikera nakládal jsem, ježto také časem užitek jsem mieval; i zdálo mi se také ve jméno boží i na těch Horách Kutnách něco naložiti v naději potomnieho užitku. Datum ut supra. Panu Pavlovi z Podivic, úředníku mince krále JMti na Horách Kutnách, příteli milému.

Strana 203
Dopisy z roku 1527. 203 Též psáno vladyce panu Janovi Běšínovi z Běšin, úředníku mince krále JMti na Horách Kutnách, ku kterémuž listu ještě připsáno: Došlo jest mne, ač neviem jestli tak, že by pan Vilém Kostka, když jest byl mincmajstrem, vzal 2000 gr., aneb že jemu dáno od pánuov úředníkuov mince; i jestliže jest tak, žádám tebe, pane Běšíne milý, že se na to vyptáš, neb za to mám, že to snadně pan Pavel muože vyhledati, neb se naději podle mé paměti, že jest on toho času písařem v minci byl. Pak jestliže se to najde, také tebe žádám, že se na to vyptáš, nač jest to on pan Kostka vydal, a najvíce se z té příčiny na to ptám, že bych nerad, aby se v tom mělo co králi JMti ukrátiti, též také ani sirotku po panu Kostkovi pozuostalému. 715. Janovi Špetlovi z Janovic, mnoho-li každý slíbené pomoci králi dáti má oc. Na hradě Pražském 1527, 28. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Jakož jste mi na mé psaní odpověď dali, což se té pomoci svolené, kteráž se králi JMti, pánu našemu milostivému, dáti má, dotýče: i vězte, že tak jsem vám psal jako i jiným z stavu panského, než tudy přichází to, že někdy poslové někoho spěšně neduojdou, když drahně listuov mají, a tak jedněm prvé a druhým posléze, kterak se jim cesta trefí, listy donášejí; ale ktož by v čas bezelstně o čem nevěděl, tomu by se slušně vina přičísti nemohla. Také prvé byl jsem učinil psanie též pánóm o to, kto co z tisíce dáti má, a tak jest na ten čas učteno bylo, aby každý z nás dal z pánuov, kto má zač statku, z 1000 � gr. č. 15 f gr. 28 gr. a 4 d. vše česk. Pak již tu každý muožete sobě sám rozvrci, za kolik tisíc má, co by dáti měl, anebo za koliko set, a tak podle povahy statku za více aneb za méně. A tak se pamatuji, pane a přieteli muoj milý, že jest pan Burian syn váš oznámil, v čem se váš statek aneb zač pokládá, a toho že jest pamět i registry zapsána, kto z čeho tu pomoc dáti mají. Jakož jste mi také psali, což se pana písaře zemského*) dotýče: i jel jest tyto dni nedávno minulé, snad na den svaté Maří Magdaleny, k králi JMti do Vídně; a dobře nepamatuji, jaká jest to věc, a jakžkolivěk jest, žádám, že toho tak pone- cháte až do jeho zase do Čech příjezdu; však když mi oznámíte, nač a proč měl bych práva dopomotci, neb pokudž úřadu mému náleží, na tom jsem, abych se tak zachoval. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi Špetlovi z Janovic a na Bezdězi oc, panu příteli mému milému. *) Radslav Beřkovský z Šebířova. 26*

Strana 204
204 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 716. Břetislavovi z Risenberka, že písař zemský s některými z rytířstva do Vídně ku králi jel, že v krajích sjezdové rytířův držáni byli, o novinách z Uher, z Polsky oc. Na hradě Pražském 1527, 28. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Teď vám posílám list, kterýž vám píši spolu s panem komorníkem, ješto tomu porozumíte. A jsú toho některé slušné a pilné potřeby, ješto bych rád, abyšte na ten den, jakž vám píšeme, do Prahy přijeli, neb na tom něco záleží i našim některým spravedlivostem; nebo by snad někto rád se něčím naším někomu zachoval, a tak někteří obmajšlajíce své, mohlo by snad býti nám některým škodné, ješto nyní o tom širšieho psaní zanechávám. Nežli jakož jest byla naděje, že tohoto času bude sněm obecní: i ještě o tom nic jistého neviem, než to mne dochází, že by někto z Čechuov v tom překážel pod jménem dobrého, ješto snad mohlo by býti škodné JMKské i tomuto královstvie. O tom, za to mám, že viete, že pan písař zemský s některými z rytieřstva k králi JMti jel, a že tento pátek minulý sjezdové rytieřstva byli po krajiech a že několik osob z sebe v každém kraji vybrali, že nějaké přísahy činili; než na jaký se to konec dále vztahuje, to snad také tajno nebude, než toho neviem, všichnili vuobec z rytieřstva k tomu svolovali. Někto něčeho hledá skrze podstať jiných; pak což jest spravedlivé, proti tomu nemluviem, a také což jest našeho spravedlivé aneb stavu našeho, slušné jest, abychme se své spravedlivosti drželi a jí neopúštěli. Jakož ste mi, pane švagře muoj milý, psali, žádajíce věděti nějaké noviny, i ač jsú rozličné, ale nechce mi se jich rozpisovati, neb neviem, jsúli jisté; než při- neseno mi psaní od pana Viléma bratra vašeho a švagra mého, v kterémž jest datum dnes týden, i tyto věci mi oznámil: že král JMt, pán náš milostivý, má Ednburk i Prešpurk zámek, a Tyben a Najsídl, a že je ráčil dáti JMKská osaditi Čechy, a Hendrych Valecký a Šlajnic že jsú hejtmané na zámku Prešpurce, a že mají 150 pěších Čechův a Moravčicuov a Uhrův 75, tak aby bylo Čechuov dva a Uher jeden, a na Tybni též. Také Trnava měla býti obehnána dnes týden, a jesliže ji vezmou, že by měli před se táhnouti k Budínu; a tak jsem srozuměl, že jest pan Vilém pomáhal Pre- špurského zámku osazovati, a že byl u vojště pána našeho, a páni hrabata Pe- zinská že JMKskou také za pána svého podnikli, a Šuty i některé jiné stolice, a že JMKská má lidí drahně u vojště, a jakoby JMKská byl na tom, také sám se stroje do vojsky tyto dni, toho pak neviem, kterak jest. Psáno mi také, že pan vajvoda málo lidí má, a že jest v Bělehradě Horním, a jakoby Uhři nebyli jemu velmi po- volni, a z Polsky že tolik lidí mieti nemůže, jakž jest byla naděje; neb také i z Polsky

Strana 205
Dopisy z roku 1527. 205 jest psaní přineseno sem, že by se Tateři silně strojili do zemí krále Polského JMti, i Turkuov něco tisíc, a že také král Polský JMt ráčil obeslati své poddané k ho- tovosti; toho pak neviem, všeli jest to tak. Nepamatuji dobře, ještěli jste ty časy v Praze byli, když jsú věřitelé svolili ještě čekati dluhuov svých do svatého Barto- loměje, to co se jim mělo dávati toho času, když jste v Praze byli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Praž- ském v neděli po sv. Anně léta oc XXVII°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Za to mám, pane švagře muoj milý, že jsem vám o tom prvé oznámil, že z poručení krále JMti mám býti smlúván s pány z Rožmberka, a mělo by se to začíti zde na hradě Pražském tuto středu aneb ve čtvrtek; i nezdálo mi se k tomu mnoho přátel obeslati, neb mám v pochybnosti z některých příčin, aby bylo zjednání, neb ač pan Jan z Rožmberka psal panu hajtmanu najvyššiemu, že přijeti chce, než o panu Petrovi neviem, aby se ještě z Vídně vrátil. A já jsem také pro některé potřeby před několika dny mistra z Horaždějovic, služebníka mého, k králi JMti do Vídně poslal, ješto tam, za to mám, dnes nebo zajtra bude. Kdež jste mi listy poslali od knížat Bavorských JJMtí, jeden panu hajtmanu najvyššiemu tohoto královstvie a druhý mně, i teď vám zase na to rád odpověď od nás obú dvú posielám; ač každý zvláště z nás JJMtem píšeme, a pilně jest o to prvé psáno hajtmanóm kraje Plzenského a Prachenského, kterak by se v tom k Franti- škovi Gočovi a k jeho fedrovníkóm a pomocníkóm zachovati měli. Ale neviem, proč tím prodlívají, než každému by náleželo a náleží, aby při svém úřadu pilnost měl, a opět se jim o to těm hejtmanóm dostatečně píše. A pane švagře muoj milý, již ty listy dva od nás JJMtem knížatuom pošlete, když se vám zdáti bude. 717. Knížatům Vilémovi a Ludvíkovi Bavorským, že jest hejtmanům kraje Plzeňského a Prachen- ského nařízeno, kterak by se k Gočovi zachovati měli. Na hradě Pražském 1527, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Osvícená a vysoce urozená kniežata, páni, páni mně milostiví! Službu svú povolnú VMkcím vzkazuji. Kteréž jste ráčili VMkcí psaní učiniti panu hajtmanu krále JMti královstvie Českého najvyššiemu a hofmistru i také mně, což se Františka Goče a jeho pomocníkuov dotýče: i VMkcím oznamuji, že prvé jest o to pilně od téhož pana hajtmana psáno hejtmanóm do některých krajuov tohoto královstvie Če- ského s dostatečným poručeniem, kterak by se k tomu Gočovi zachovati měli a jemu toho netrpěti ani jeho pomocníkóm; než kudy jest to přišlo, že ještě ta věc tak opatřena není, toho neviem, nežli ještě se znova hned o to k těm hejtmanóm do

Strana 206
206 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. těch krajuov poslati má, aby se tak, jakž na to přísluší, k témuž Gočovi a k jeho pomocníkóm zachovali a to skutečně ukázali. A pokudž jest na mně, mám o to péči, aby tomu Gočovi taková jeho svá vuole nikterak trpěna a dopuštěna nebyla; nebo v čem bych VMkcím slúžiti mohl, rád bych to skutečně a hotově učiniti chtěl. Dán na hradě Pražském v pondělí den svaté Marthy léta oc XXVII°. Osvíceným a vysoce urozeným knížatóm a pánóm, panu Vilémovi a panu Ludvíkovi bratřiem, falckrabóm na Rejně a knížatóm v Hořejšiech a v Dolejšiech Bavořiech oc, pánóm mně milostivým. 718. Žofce z Poleně, aby Žlebovi z Střížkova sečkání peněz učinila. Na hradě Pražském 1527, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená vladyko milá. Jakož manžel tvuoj dobré paměti měl jest nějaký dluh na urozeném vladyce Janovi Žlebovi z Střížkova, ježto za to mám, že jsi téhož manžela svého statku poručnicí, též i dětí vašich: i žádám tebe, že jemu Žlebovi, k mé přímluvě, roku do sv. Havla najprv příštieho a dvě neděli po tom přidáš, neb on v tom času chce se o to pilně starati, aby mohl ten dluh za- platiti; i věřímť, že jemu dáš mé přímluvy užiti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozené vladyce paní Žofce z Poleně a na Libni, přítelkyni milé. 719. Podkomořímu Vilímovi z Vřesovic, aby v Praze u sv. Jakuba a v Kadani opět mniši byli. Na hradě Pražském 1527, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Prosím vás, což se kněze vikáře od svatého Jakuba v Praze, zákona svatého Františka, a kláštera téhož zákona v Kadani dotýče, že se k tomu s pilností a skutečně přičiníte, aby zase tu mniši byli, a on kněz vikář, aby tu zpravovati bez překážek mohl, a viera křesťanská aby útiskuov více tu neměla, a řádové křesťanští aby lehčeni nebyli; neb, jakž rozuměti, nejvíce v tom pletou někteří lotříkové a písař jejich, než když by takoví lidé nad dobrými nevládli, úředníci nebyli, tehdy spíše by dobré věci svuoj pruochod bez překážek měly. I té jsem naděje, že to vše dostatečně, pokudž vám náleží, opatříte, a dále se v tom, o tom nepochybuji, poručeniem a psaniem od krále JMti, pána našeho milo- stivého, zpravíte, co v tom činiti máte. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Vilémovi z Vřesovic a na Dúbravské Hoře, pod- komořiemu královstvie Českého, příteli mému milému.

Strana 207
Dopisy z roku 1527. 207 720. Bohuslavovi Vrchotovi z Slatiny v příčině žádaného svědectví od knížete Karla Minsterberského. Na hradě Pražském 1527, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Pane Bohuslave milý! Jakož jsi mi ceduli napsal a potom dnes i oustně, žádaje odpovědi, připomenul, což se svědomí, kteréhož žádáš od knížete JMti Karla a ode mne, dotýče: i měl jest o to knieže se mnú zmínku, kdežto naději se, že s těžkem JMt jináče se pamatuje, nežli ač měli jsme poručení s tebú jednati, ale nedokonali jsme, a potom, za to mám, že král JMt ráčil jest té věci odložiti na soud zemský. Ale poněvadž JMKská slavné paměti ráčil jest z tohoto světa sjíti, toho neviem, ráčíli tento král JMt, pán náš, také toho na soud zemský zvláštně podati k rozeznání, poněvadž se ta věc prvé nevykonala; však což muožeš na JMKské v tom sobě zjednati, pokudžby se tvá spravedlivost uznala, to proti mně není, anébrž tobě i jinému spravedlivosti přeji, a také o tom nepochybuji, že JMKská ráčí každému milostivě jeho spravedlivosti, kteráž by se dle práva uznala, přieti. Pakli přes to JMkcí co se více pamatuje, snad tobě to oznámiti ráčí. Dán na hradě Pražském v pondělí den svaté Marty léta oc XXVII°. Panu Bohuslavovi Vrchotovi z Slatiny, příteli milému. 721. Břetislavovi z Risenberka o lupičství Františka Goče; žádá, aby se na to šíře vyptal, zdali Rožmberk Strakonický poručil zámky, města na rok špihovati. Na hradě Pražském 1527, 29. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý. Když již toto jiné bylo včera napsáno, co vám píši, tehdy potom dnes posláno mi od vás od syna mého z Blatné psaní, kdežto mi psali jste, což se pana Heřmana Zalezského dotýče; i poněvadž jest již zde v Praze, chci s ním o to pilně mluviti, a na čem s ním zuostanu, to vám oznámiti. Což se dotýče kniežat Bavorských JJMtí, kdež jste mi oznámili, že by opět František Goč zbieral se, chtěje JJMtem škodu učiniti: i neviem, čím to jest, že se tomu jinie dievají, nebo ktožby koli v tom neřádu, kterýž on činí, toho Goče vzal, muože to slušně učiniti a jeho slibem zavázati, aby se před panem hejtmanem najvyššiem stavěl, anebo vezmúce jeho poslati na hrad Pražský; nebo skrze jeho takový neřádný počátek mohl by v té straně veliký neřád povstati. A jáť sem také na Velharticích poručil, bude-li pro ten neřád jaký pokřik, aby honili jako pro jinú neřádnú věc, ktožby se jí dopustil proti řádu tohoto královstvie, a o tom držiem, že i jiní obyvatelé tohoto královstvie též jsú povinni učiniti. A posielám vám teď také přípis toho, co sem kniežatóm Bavorským JJMtem psal, a jistě bych se rád JJMtem mými službami zachoval. A s tím rač dáti pán Buoh všemohoucí nám se

Strana 208
208 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. spolu, muoj milý pane švagře, šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském v pondělí den sv. Marty léta oc XXVII°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi psali, že jste slyšali od některých dobrých lidí, kterak by pán Strakonický poručil na těch zámciech a v městech, kteréž drží, aby se na rok špihovali, i prosiem vás, rozkažte se na to ještě šíře ptáti, a uptáte-li se co jistého, také prosiem, že mi to oznámíte; jakož také sem v některá místa poslal k dobrým přátelóm, aby se také na to, ač ne zřetedlně, ptáno bylo. Neb jestliže by to tak bylo, tehdy o tom nepochybuji, když bych to JMKské, pánu našemu milostivému, oznámil, že by to sobě JMKská ráčil ztiežiti, a mně tiem spieše i mým přátelóm, kteříž také podle mne spravedlivost mají, toho, což komu z nás náleží, dopomoci. 722. Janovi z Bezdědic, purkrabí na Velharticích, jak by se měl proti Františkovi Gočovi zachovati. Na hradě Pražském 1527, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála. Purkrabie milý! Oznámeno jest mi, žeby František Goč nějaké chuoze do Němec činil proti kniežatóm Bavorským JJMtem, ježto k tomu od krále JMti ani od země žádné povolení nemá, nežli svévolně to předsevzal, a skrze to mohl by nějakú škodu i na ten kraj uvésti: protož byl-li by po něm pokřik učiněn aneb po jeho rotě, tehdy ať moji poddaní je honí podle zřízení zem- ského, však před časem nesluší tím zjevně hlásiti. Dán na hradě Pražském v uoterý den sv. Abdona léta oc XXVII°. Uroz. vladyce Janovi z Bezdědic, purkrabí na Velharticích, mému milému. 723. Matoušovi, úředníku na Drahonicích, zdali Rožmberkové nařídili zámky a města svá špihovati. Na hradě Pražském 1527, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála. Matúši milý! Což se dotýče těch urozených lidí, jakož jsú tobě kuoň vzali, i nemám dobře v paměti, mám-li to zde sepsáno, a protož pošli mi to ještě sepsané, kterak by se ta věc stala, a kto jsú to učinili a kto při tom byli, neb o takovú věc mohu již pohnati aneb obeslati před pana hajtmana najvyššieho; ježto taková věc muože, za to mám, brzký konec vzieti. Totoť také oznamuji, že jest mne došlo, žeby páni z Rožmberka rozkázali své zámky a města na rok špihovati, a zvláštně snad že jest v té věci rozkázal pán Strakonický: i poptej se na to s pilností, jestli co toho v pravdě, však tiem zjevně nehlas, a doptáš-li se čeho v tom, oznam mi to bez meškání. Datum ut supra. Mathúšovi, úředníku na Drahonicích, mému milému. Též psáno urozenému pánovi Vácslavu z Kraselova a na Střele.

Strana 209
Dopisy z roku 1527. 209 724. Posílá Rackovi z Běšin, purkrabí na Blatné, listy k rozeslání. Na hradě Pražském 1527, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála. Purkrabie milý! Toto psaní, kteréž svědčí panu Břetislavovi Švihovskému, pošli jemu to na Rabí, a jestliže by jeho doma nebylo, tehdy komuž jest na svém místě poručil, muože to psaní dáno býti, a potom, když pan Břetislav zase doma bude, toho jemu dodati. Také po témž poslu pošli ode mne ceduli, kteráž svědčí panu Jindřichovi Švihovskému, též na Rabí. A také ten posel ať jde odtud s túto cedulí na Velhartice, kteráž purkrabí Velhartickému svědčí, a když odtud zase puojde, ať na Rabí jde, a bude-li mu chtieti který pán Švihovský odepsati, to ať vezme. Píši také panu Vácslavovi Kraselovskému, i pošli to jemu po- jiném poslu na Střelu; a co píši Matúšovi na Drahonice, to také po jiném poslu jemu Matúšovi pošli. A kdyžť se zase ti všickni tři poslové vrátí, kto mi co z nich odpíše odkud, to mi pošli bez dlúhých odtahuov. A tohoto posla, kteréhož k tobě odsud z Prahy posielám, pošli jeho zase ke mně bez meškánie, neb jsem jemu roz- kázal, aby hned zase z Blatné ke mně šel, když od tebe odpověď mieti bude, a to toto mi po něm napiš, kterak se Jan vňuk muoj na svém zdraví má, neb jest mi Adam syn muoj psal, že by on Jan něco zdráv nebyl. Datum ut supra. Urozenému vladyce Rackovi z Běšin, purkrabí na Blatné, mému milému; pakliby jeho doma nebylo, tehdy Johannesovi písaři na Blatné. 725. Ptá se po zdraví pana Jindřicha z Risenberka. Na hradě Pražském 1527, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Slyšel jsem, že byšte něco zdrávi nebyli, i prosím vás, že mi oznámíte, kterak se na svém zdraví máte, kteréhož bych vám s pravú vierú, aby dokonalé bylo, rád přál. Což se pak novin dotýče, něco vám chci oznámiti po Kryštofovi Račínovi, služebníku vašem. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdravi shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 726. Jiříkovi z Lobkovic o vydávání peněz Hanušovi Kapléřovi. Na hradě Pražském 1527, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož peníze panu Hanušovi Kapléřovi 27 Archiv Český X.

Strana 210
210 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. vydáváte, kteréž mají býti panu Janovi Trčkovi, i poručil jsem něco o to s vámi mluviti panu Janovi Žateckému z Wekrštorfu; i prosím vás, což jest vám v tom možného, že to pro mne učiníte, jakož naději se, že to býti muože, oč s vámi, co jsem jemu poručil, mluviti bude. A protož, maje také jiná zaneprázdnění, o tom vám šíře tuto nevypisuji, neb to znám, že i bez tohoto mého psaní, oč by s vámi mluvil, že jemu toho věřili byšte. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi z Lobkovic a na Bílině, příteli mému milému. 727. Oznamuje, že od Joachyma Malcouna na Krupce několik centnéřův prachu koupil. Na hradě Pražském 1527, 30. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyššie purkrabie Pražský. Oznamuji tiemto listem všem, že pan Mathes Hysrle z Choduov koupil jest mi drahně cent- néřuov prachu, kterýž pan Joachym Malcaun na Krupce měl, a ten jsem skrze téhož pana Hysrle zaplatil, jakož nepochybuji, že on to všecko dobře v paměti má, poněvadž jest z mého poručenie ten prach mně zjednal a koupil. Dán na hradě Pražském v uoterý den sv. Abdona léta oc XXVII°. Pod zapečetěniem tohoto listu sekretem mým. 728. Vácslavovi Hájkovi z Libočan, že na hory u Rožmitála nakládati chce; o ztížnosti proti němu podané farářem Jindřichem na Rožmitále. Na hradě Pražském 1527, 31. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Ctihodný kněže, děkane milý! Psaní od vás jest mi včera dodáno, kdež mi oznamujete, což se toho dělání na horách u Rožmitála dotýče, i také co se vám při tom zdá, jakby ta věc měla opatrována býti, i také že byšte chtěli počet udělati, i také co bychme na tento čas, já a syn muoj, měli cupusu dáti, tomu jsem všemu porozuměl. I zdálo mi se vám toto oznámiti a svého posla poslati, kdežto vězte, že za to mám, že dáli pán Buoh syn muoj ke mně dnes přijede na hrad Pražský, a byl jest také na Rožmitále při času svaté Maří Magdaleny minulé, i chci s ním o to o všecko rozmluviti a vám na vaše psaní brzo některý den širší odpověď dáti; a na tom jsem, abych těch hor neopúštěl, než na to také, což jest slušného, nakládal, zvláště budou-li také jiní nákladníci a kverkové, jakož jest naděje, že budou. Toto mi se také vám zdálo oznámiti, že jest mi poslána cedule a dodána z Rožmitála před včerajšiem, kteréž vám teď přiepis posielám, ježto tomu porozumíte, v čem kněz Jindřich, kterýž má farářem tu v Rožmitále býti, obtížnost má, i ta osada a obec Rožmitálská: ježto kdyby tak bylo, i já bych sobě měl co obtiežiti, jedno v tom, kdybyšte více brali, nežli jste při té faře zaslúžili, druhé, kdybyšte tolikéž neodstúpili,

Strana 211
Dopisy z roku 1527. 211 k čemuž jste byli přistúpili, třetí, jestliže jste co od toho kostela a fary vzali, což jest téhož kostela, a jestliže jste co při témž kostele při řádech křesťanských obmeškávali; jakož to sepsání to všecko v sobě, aneb snad i více, obsahuje, tak jakž z toho šíře tomu, totižto z té cedule přiepisu, budete motci vyrozuměti. I ta jest žádost má, abyšte takové věci k nápravě přivedli, pokudž jest za slušné; pakli tomu čemu odpíráte, žádám vás, že mi to oznámíte, čím bych se v tom mohl zpraviti, aby se v tom žádnému ukrácení nestalo. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Abdonu léta oc XXVII°. Ctihodnému knězi Václavovi Hájkovi z Libočan, děkanu na Karlštejně, příteli milému. 729. Napomíná rytíře Jana Krupého z Probuze, aby o při peněžitou s Zahrádkou se vyrovnal. Na hradě Pražském 1527, 31. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Oznamujiť, že Zahrádka, jakž za tebe, kdyžs byl v Praze, také po tvém odjezdu i dnes, za dopomožení práva, což se tebe dotýče, žádal jest mne a žádá, tak abych jeho v tom opatřil, pokudž úřadu mému náleží. Pak oznámil jest mi pan Bohuslav Chrth, purkrabí hradu Praž- ského, když jest u tebe témuž Zahrádkovi na dopomožení práva byl, že jsi jeho žádal, ať by prodlení dáno bylo až do svatého Ducha minulého, a že v tom času chceš jemu peníze dáti se všemi škodami a náklady, a že jest to pan Bohuslav s panem Medkem na Zahrádkovi obdrželi, že jest toho prodlení dal bez ujmy jeho spravedlivosti a práva. A to na takový zpuosob, jestliže by jemu v tom času peněz nedal, a takž jeho nezsul [sic], tehdy aby jej v skutečné držení vpustil v to ve všecko, jakž list obrannie v sobě to všecko obsahuje. Pakli by z toho obého ne jednoho učinil v tom času, peněz nedal ani v skutečné držení vpustil, totižto neb aby peníze byly dány, aneb aby on v skutečné držení statku vpuštěn byl, tehdy aby v pokutu upadl tu jako odbojník práva; a tak že jsi slíbil rukú dániem všecko učiniti a splniti. Však kteréžť jest se v tom prodlenie učinilo, ta jest věc státi mohla do času; než poněvadž již nemohl jsem dalšieho odtahu obdržeti a jsa tuze napomínán, také nemoha již tiem délo slušné odtahovati a prodlévati, napomínám tebe, aby jemu hned toho statku, nač se list obranní vztahoval a vztahuje, postúpil, anebo hned jeho aby penězi zsul. Neb jestliže by se toho nestalo, muožeš sám znáti, k čemu by taková věc tobě přijíti mohla, ježto bych toho jistě nepřál; a té jsem naděje, že se toho nedopustíš. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Abdonu léta oc XXVII. Uroz. a statečnému rytíři, panu Janovi Krupému staršiemu z Probuze oc, příteli milému. Což se pak té staré ženy dotýče, také mám veliké napomínání, abych jí práva dopomohl, ježto pro povinnost úřadu mého musím to učiniti, neb prodlení do svatého Vavřince nemohl sem v tom zjednati. 27*

Strana 212
212 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 730. Žádá Václava Chrustenského z Malovar, aby měl ztrpení, že 20 kop na sv. Vavřince mu položí. Na hradě Pražském 1527, 1. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož jsi mi psal o 20 gr. česk.: i v pravdě nyní jsem se z peněz vydal, než na den svatého Vavřince chciť je v Praze položiti u koho chceš, a žádám tebe, že dotud ještě budeš mieti ztrpení. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek den sv. Petra z uokóv zproštění léta oc XXVII. Urozenému vladyce, panu Václavovi Chrustenskému z Malovar oc, příteli milému. Jakož jsi mi také, přieteli milý, psaniem připomenul, co se manželky tvé a pře jejie dotýče, i věz, že jsem o to včera s pilností mluvil s tím, o komž dobře vieš, i dal mi tu odpověď, že by mi chtěl tepruva na to odpověď dáti něco před svatým Václavem; a poněvadž se tím tak odtahuje, mně se zdá, kohožby ještě manželka tvá k svědomí potřebovala, aby se v tom opatřila. Však když to všecko bude, tehdy proto jestliže bych tu všecku věc mohl k slušnému srovnání přivésti, rád bych tomu byl. 731. Žádá paní Kateřinu z Talmberka, aby mu 100 kop do sv. Havla nebo do sv. Jiří počkala. Na hradě Pražském 1527, 1. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní přítelkyně milá! Oznamuji vám, že byv rukojmí i mám dáti panu Janovi a panu Štilfriedovi bratřiem z Lukavce 100 m gr. česk., ježto od některého času již mně toho k vuoli čekali a čekají, i oznámeno jest mi od nich, že vám to dáti mají: i žádám vás, že mi toho počekáte do svatého Havla, pakli muože býti až do svatého Jiří, a já bych vám to při svatém Havle jistinu i s úrokem ujistiti chtěl; odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozené paní, paní Kateřině z Talmberka oc, přítelkyni milé. 732. Žádá Jana z Talmberka, aby mu sestra jeho Kateřina 100 kop gr. č. až do sv. Havla nebo do sv. Jiří sčekala. Na hradě Pražském 1527, 1. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Oznámeno jest mi, žeby páni Lukavečtí měli dáti paní Kateřině, sestře vaší, 100 gr. česk., kteréž já jim dáti mám: i žádám vás, že se k tomu přičiníte, aby mi jich čekala do svatého Havla nebo do svatého Jiří, jakož jí o to šíře psal jsem. A co v tom pro mne uči- niete, také vám se rád přátelsky odplatiem. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Talnberka a na Jankově, příteli mému milému.

Strana 213
Dopisy z roku 1527. 213 Jakož jste mi před některými dny psali i o to, což se dopomožení práva pannám sestrám z Říčan dotýče: i byl jsem vám odpověď napsal, než nepřišel po to žádný, neb na tom jsem, což v tom podle práva učiniti mám, abych se tak zachoval, kdyžby o to ke mně bylo posláno, tím pořadem, jakž býti má, tehdy uložil bych toho den, jakž i jiným činiem. 733. Žádá, aby poddaní lidé Haška Zvířetického z Wartmberka uháněni nebyli pro nezaplacenou berni. Na hradě Pražském 1527, 1. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urození přátelé milí! Vzneseno jest na mne od pana Haška Zvířetického z Wartmberka skrze služebníka jeho, žeby některým lidem jeho pro nedání berně dobytkové zajati byli, a ta věc žeby těm lidem z omylu přišla, aneb že jest pán jejich toho zúmysla neobmeškal; a jakž kolivěk jest, což se z úmysla nestane než omylem, to snad nemá tak váženo býti, i žádám vás, což by měli ti lidé parožného dáti, že to mimo se pustíte a to k mé žádosti učiníte. Datum ut supra. Urozeným vladykám, panu Albrechtovi Činadrovi z Újezdce a panu Kunšovi Bohda- neckému z Hodkova oc, přátelóm milým. 734. Hanušovi Kapléři z Sulevic o vydávání peněz od Jiříka Popela služebníkům Trčkovým. Na hradě Pražském 1527, 2. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Psaní, kteréž jsi mi učinil, což se peněz vydávání od pana Jiříka Popela páně Janovým Trčkovým slu- žebníkóm dotýče: i věz, že za to konečně mám, že pan Mikuláš Dobřenský a pan Jan Žatecký jsou nyní na Bílině, a té naděje sem, že o ty penieze o všecky slušné srovnání bude, kterak se přijímati a po čem mají. Dán na hradě Pražském v pátek po sv. Petra z uokuov zproštění léta oc XXVII°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Hanušovi Kapléři z Sulevic a na Duchcově, příteli milému. Oč jsi mi pak v ceduli psal, jest-li žeby o to ještě jaká ruoznice byla, chci se k tomu rád přičiniti, aby také to bylo na dobré míře postaveno. 735. Janovi z Vítence, že z rozkazu královského bylo mezi ním a Janem z Rožmberka smlouváno; králi v Uhřích že se dobře daří. Na hradě Pražském 1527, 3. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Věz, že mne a pana Kryštofora z Švamberka a pana Jana Holického z Šternberka s panem Janem z Rožmberka

Strana 214
214 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. smlúvali, ač se ta věc také na jeho bratří vztahovala. A byli jsou k tomu zřiezeni a vydáni od krále JMti, pána našeho milostivého, na JMti místě pan hajtman naj- vyššie a pan sudie zemský; nežli ač jsú o to včera jako celý den jednali, než nic jsou nesmluvili, a zřetedlně jest to ukázáno a seznáno, že ne námi, leč druhú stranú to jest sešlo, ježto také krále JMti brzo to tajno nebude. A na tom jsme, již buď z toho což buď, abychme se naší spravedlivosti podle práva drželi, a to bohdá brzo po svatém Jeronymu k místu a konci s Boží pomocí vedli. Což se tvé jiezdy na Velhartice a tam na ty hory dotýče, rád bych, aby brzo tam jel, a kdy máš úmysl tam jeti, oznam mi. Za to mám, že již o tom také v tom kraji viete, že se JMKské počíná dobře v Uhřích vésti, a čím dále lepší naděje jest, že se to všecko k dobrému konci přivede, a Uhři že znamenitě JMKskú podnikají a za pána a krále svého berou, a také že JMKská již tam něco zámkuov dobýti ráčil i Trnavy konečně, a jakž také slyšeti, že by tyto dni i Trenčín obehnán byl. Dán na hradě Pražském v sobotu před hodem Matky boží sněžné léta oc XXVII°. Urozenému a statečnému rytieři Janovi z Vítence a na Příbrami oc, mému milému. 736. Albrechtovi z Gutšteina a Humprechtovi z Hrádku v příčině odvádění berně z jeho statkův. Na hradě Pražském 1527, 3. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urozený vladyko! Přátelé moji milí! Což se berně dotýče, jakž jest se mnú mluveno, což bych měl v kraji Plzeňském, abych z toho berni dal: i toto vám oznamuji, že dokonale neviem, co v tom kraji mám, nebo sem prvé z těch statkuov, což k mým zámkuom v kraji Prachenském přísluší, společně berni do toho kraje Prachenského dával a s pány radami komory krále JMti na tom sem zuostal, že sobě to, což jest mi král JMt, pán náš milostivý, dlužen, mám na tom tu berni i pomoc vyraziti, i také při tom chci jim registra, co toho čeho jest, dáti. I z té příčiny toto vám oznamuji, že v tom, což mi učiniti náleží, nemieniem toho nic, pokudž bych znal, že mi náleží, obmeškati, jakož i prvé tak sem činieval, a tuto se k tomu také, což se berně dotýče, přiznávám, ač snad vajše nežli sem do toho kraje povinen. A o tom nepochybuji, že toho tak při tom necháte, při čemž i prvé byl se zachovám [sic]. Dán na hradě Pražském v sobotu před hodem Matky božie sněžné léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Kutstajna a na Mělníce, a urozenému vladyce panu Humprechtovi z Hrádku a na Řenči oc, pánům přátelům mým milým. 737. Janovi z Pernšteina, hejtmanu markrabství Moravského, o obnovení listu sirotkům po Kry- štofovi z Brníčka. Na hradě Pražském 1527, 3. srpna. Opis. souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře

Strana 215
Dopisy z roku 1527. 215 měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Jakož jste mi psal, což se pana Jindřicha Tunkle a listu obnovení od něho sirotkuom po panu Kryštofovi z Brníčka pozuostalým dotýče: i račte věděti, že na tento čas jest pan Tunkl v Lužické zemi, nežli chci jemu bez meškání vaše psaní oznámiti, i také ten přípis listu hlavnieho poslati, a té jsem naděje, že tu věc opatří, pokudž jemu náleží, bez odtahu. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Pernštejna na Helfenštajně, hajtmanu markrabstvie Moravského, panu švagru mému milému. 738. Hendrychovi z Plavna o smlouvání s pány z Rožmberka. Na hradě Pražském 1527, 3. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál, a s pravú věrú rád vám toho přeji, že se zase na svém zdraví dobře máte. Jakož jste mi psali, oznamujíce, že jest vám oznámeno, jaké by řeči byly, což se pánuov z Rožmberka dotýče: i za to mám, že někdo takové věci rozpráví jim ku poctivosti, ale že není vše pravda; než o tom držím, byť mohli, že by rádi zpletky činili, jakož včera jsem s nimi smlúván, ale nic smluveno není. Což se pak vás dotýče, to dobře znám, že mně rádi všecko byste dobré přátelstvie k mé potřebě učiniti chtěli a učinili, a jistě též, což by vám bylo k dobrému, rád bych pro vás učinil. A s tím rač pán Buoh všemohoucí dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Hendrychovi, svaté Římské říše purkrabie v Míšni, hrabí z Hartnštajna, pánu z Plavna, panu přieteli mému milému. 739. Kundrátovi z Krajku o záležitosti manželky nebožtíka Jana Pryknara. Na hradě Pražském 1527, 3. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře a přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně rád přál. Jakož jste mi psali, což se manželky nebožtíka pana Jana Pryknara dotýče: i mně se také tak zdá, poněvadž je ona poručnicí, že jest lépe, kdež jest kdo z nás prvé rukojmí byl, abychme rádci ještě byli, nežli by škody měly vedeny býti, však aby ona nás za to žádala a připsala, že to má býti bez naší škody; a když, dá-li pán Buoh, bude soud zemský držán, tehdy mohlo by se to snad dostatečněji opatřiti s povoleniem pánuov a vladyk soudu zemského. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Kundrátovi z Krajku a na Mladým Boleslavě oc, panu švagru a přieteli mému milému.

Strana 216
216 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 740. Jindřichovi Pešíkovi z Komárova o odhadování statku pana Petra Adrspacha. Na hradě Pražském 1527, 3. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Obeslán sem, že by chtěl sobě dáti odhádati statek pana Petra Adrspacha pro nějaké rukojemstvie, a to že by býti mělo tu sobotu po Matce boží na nebe vzetí [17. srpna]: i oznamujiť, že mám já zápis na statku téhož pana Adrspacha dskami zemskými, ježto také něco svých peněz v rukojemstvie sem vydal, a ty snad máš také zápis, proč jsi odhádaní žádal od pana Kašpara Šnoble; pak nerad bych, aby na ten statek větší škody šly a vedeny byly. I žádám tebe, přieteli milý, že toho odhadování na tento čas zanecháš, a brzo do Prahy přijedeš, a já chci se o to s tebou slušně srovnati, ježto za to mám, že mně i tobě bude se to motci slušně trefiti. Odpovědi žádám. Dán na hradě Pražském v sobotu před hodem Matky božie sněžné léta oc XXVII°. Urozenému vladyce, panu Jindřichovi Pešíkovi z Komárova oc, přieteli milému. 741. Janovi Tamchynovi z Doubravice v příčině odhadování statku Petra Adrspacha. Na hradě Pražském 1527, 3. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Oznamujiť, že sem obeslán, že by chtěl sobě dáti odhadovati statek pana Petra Adrspacha pro rukojemstvie, na kterémž já také, byv rukojmí, zápis mám, i také páni Krušinové, a to dskami zemskými od téhož pana Adrspacha; a o tom sem slyšel, že také pro rukojemstvie toho jsi odhádaní žádal, kteréž by býti mělo v sobotu po hodu Matky božie na nebesa vzetí najprvé příštie: pak poněvadž se svolení stran našeho rukojemstvie dotýče, žádám tebe, přieteli milý, pro umenšení obojích nás škody, že na ten čas toho odhadování zanechach [sic], a jestližeť se zdá, že by v tom času na hrad Pražský přijel, tehdy chtěl bych o to s tebou širšie rozmluvenie mieti a o to tak jednati, aby se nám s obú stran mohlo to slušně trefiti. I té sem naděje, že to pro mne učiníš; nebo ač sobě bych škody nepřál, ale v pravdě také to obmajšliem, aby také ty škody v tom neměl; jakož se naději, že by to mohlo obé býti, když bych o to s tebou v čas bez odtahuov rozmlu- venie měl. Odpovědi žádám. Dán na hradě Pražském v sobotu před hodem Matky božie sněžné léta oc XXVII°. Urozenému vladyce, panu Janovi Tamchynovi z Doubravice, přieteli milému. 742. Mikulášovi z Říčan o záležitosti paní Anežky, někdy Děpolta z Lobkovic manželky. Na hradě Pražském 1527, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Což se dotýče paní Anežky, někdy pana Děpolta z Lobkovic manželky: i dala jest mi odpověď,

Strana 217
Dopisy z roku 1527. 217 i také pan Jiřiek z Lobkovic a na Bílině, že k tomu přistupují, na čem jsem tu věc v Praze postavil, tak jakž jsem o to jemu panu Jiřiekovi na ten čas psal. Také jakož jste mi psali, což se paní manželky vaší dotýče, i také pana Oldřicha Cehnice a bratra a strýce jeho, i chci to v paměti mieti. Dán na hradě Pražském v neděli před hodem Matky boží sněžné léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Mikulášovi z Říčan a na Hořovicích, příteli mému milému. 743. Hanušovi Flugovi z Rabšteina o novinách z Uher, o sněmu oc. Na hradě Pražském 1527, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Srozuměl jsem z psaní vašeho, že jste u falckrabie Fridricha JMti nemnoho s panem Albrechtem Šlikem zjednali, ale proto vzdy lépe jest jejich úmysl věděti, nežli to na nějakém omylu mieti, ježto již JMKská, pán náš milostivý, bude ráčiti tomu vyrozuměti, čím se v tom má dále spraviti; a za slušné pokládám, aby JMKská spravedlivosti své a tohoto královstvie opúštěti neráčil. Což se dotýče novin, to jest věc jistá, jakž mi oznámeno, že JMKská, pán náš, ráčí mieti některé zámky v Uhřích na pomezí, i také Prešpurk zámek i s městem i Trnavu, a bylo slyšeti, že by také již měl se Trenšín obháněti. A nyní o tom širšieho psaní zanechávám, neb se naději, že zde v Praze brzo budete, nebo se panem komorníkem*) psali jsme vám, žádajíce, abyšte tento čtvrtek v Praze byli, jakož i jiné soudce zemské též jsme obeslali; než což se sněmu dotýče, o tom ještě nic jistého neviem. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, pane a přieteli muoj milý, nám spolu šťastné shle- dání. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Hanušovi Flugkovi z Rabštejna a na Betčově, krále JMti a koruny České německých lén hajtmanu a JMti dvoru maršálku, panu příteli mému milému. 744. Václavovi Haugvicovi z Biskupic o duchovním platu k faře do Blatné. Na hradě Pražském 1527, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Což se dotýče toho duchovnieho platu, nadání od nebožtíka pana Jana Húgvice, do Blatné k faře na dvoje kaplanstvie a na špitál: i oznamujit, že jeden kaplan o to jest do Prahy přijel o tu věc, připomínaje, jakož jest slušné, abychme tím déle neodtahovali, nežli na místě to postavili; ježto snad žádným z nás v tom neschází, toliko abychme se k tomu uprázdnili. I žádám tebe, přieteli milý, že o tu věc v Praze budeš do svatého Vav- *) Jaroslav z Šellenberka. Archiv Český X. 28

Strana 218
218 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. řince najprvé přieštieho, a již chci se k tomu, dá-li pán Buoh, přičiniti, aby na ten čas ta se věc na konci a na místě jistém postavila bez dalšiech odtahuov. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Václavovi Húgvicovi z Biskupic a na Roudnici, příteli milému. 745. Janovi Zajíci z Hazmburka, aby lidé ze vsi Čekova byli potrestáni pro neodvádění obilí odúmrtního. Na hradě Pražském 1527, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož byl jest u vás času předešlého kněz převor kláštera svaté panny Dobrotivé, co se těch lidí klášterských ze vsi z Čekova dotýče, kdežto chtěl jest odtud nějaké obilé odúmrtní do kláštera vzieti a po ně byl i poslal dva vozy, a oni ti lidé toho dopustiti nechtěli, tak že jsú darmo ti vozové jezdili: pak když jste mi o to po témž knězi převorovi psali, tehdy poněvadž ti lidé toho nepokázali, aby taková odúmrtí jim náležala, neb na to žádné svobody neukázali, i byl jsem jim poručil rozkázati jménem naším těm lidem, poněvadž on kněz převor nadarmo prvé po to obilé posielal, aby již oni sami to obilé jemu do kláštera uvezli. I oznámil jest mi skrze kněze Jakuba jmenovaný kněz převor, že ti lidé z Čekova toho učiniti nechtěli a nechtie svévolně: pak poněvadž a zvláště těchto časuov neslušie takovým lidem své vuole dopouštěti a trpěti, mně by se zdálo, abyšte těm lidem psali a rozkázali, aby se tak zachovali; a co byšte chtěli psáti, muožete ke mně po tomto mém poslu poslati, neb když se zase ke mně navrátí, tehdy bylo by to také tam odsud posláno. Nebo kdyby kněz převor jim něco roz- kázal nepovinného, tehdy slušelo by lidem pěkně s ním o to jednati bez svévolnosti, nad to pak, nač svobody nemají, v to jim neslušie vkračovati, a toliko tuto jim jiného nebylo nic zvláštnieho rozkázáno z té vsi lidem; než poněvadž jest prvé nadarmo on kněz převor po to obilé posielal, aby místo toho oni jemu je do kláštera přivezli, anébrž že by mi se již zdálo, aby ti lidé byli i zúrokováni, a tudy aby ti i jiní spíše pod bázní jsúce, svévolnosti před se nebrali. Nebo, pane strejče muoj milý, tyto dni minulé dal jest pan hajtman najvyššie zde na hradě Pražském snad na 40 osob sedlákuov pánuov Novohradských do věže vsázeti, ježto snad tak málo aneb někteří z nich méně provinili, než toliko že se byli také o svú vuoli zasadili a jedni druhých podle sebe pozdvíhali; než již jsú ti lidé na rukojmie dáni, aby tak lehce z vazby puštěni nebyli, též také pro příklad jiných. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi Zajieci z Hazmburka a na Budyni, najvyššiemu truksasu královstvie Českého, panu strýci mému milému.

Strana 219
Dopisy z roku 1527. 219 746. Kundrátovi z Krajku a Zigmundovi Stružskému z Doubravan, aby poddaní jeho v Boleslavsku pro berni uháněni nebyli. Na hradě Pražském 1527, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře a urozený vladyko, přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jest na mne vzneseno, kterak byste chtěli dáti pro berni zajímati dobytky lidí, kteříž k ouřadu mému v kraji Boleslavském příslušejí: i poněvadž sem o to s pány radami krále JMti komory srovnal, že jest mi to všecko na mém dluhu registrovaném a spravedlivě od JMKské povinném vytaženo, nadál sem se, že již lidé moji ani úřadu mého nebudou z toho napomínáni, poněvadž, za to mám, že i podle obecnieho svolenie to jest býti mohlo a muože. Však aby na tom žádného omylu nebylo, teď vám posielám dvú vsí v registřích, co jest mi na nich berně na muoj dluh dáno; a za jiném neviem, nežli že v tom kraji k úřadu mému viece vsí nemám. Dán na hradě Pražském v neděli před hodem Matky božie sněžné léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Kundrátovi z Krajku a na Mladém Boleslavi oc, panu švagru, a urozenému vladyce panu Zigmundovi Stružskému z Doubravan a na Struhách, přáteluom mým milým. 747. Žádá krále Ferdinanda za nařízení pánům z Rožmberka, aby se k srovnání na hrad Pražský dostavili; oznamuje, že páni z Rožmberka poručili své zámky a města na rok špihovati. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Nejjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Předkem bych VMKské věrně přál dlúhého a šťastného ve zdraví kralování. Milostivý králi! Jakož z poručení VMKské byl jest mně a pánóm a přátelóm mým s pány z Rožmberka rok k jednání a k smlúvě položen skrze VMKské najvyššieho pana hejtmana a hofmistra královstvie Českého a pana sudieho najvyššieho téhož královstvie, ježto jsem já s pány a přáteli svými stál, kterýchž se v tom nás dotýkalo a dotýče; nežli z pánů z Rožmberka toliko jest jeden stál pan Jan. Pak jaké jest jednání bylo, o tom nemám pochybnosti, nežli že to všecko, pokudž sú to za potřebné poznali, bude VMKské od jmenovaných pánuov, pana hajtmana najvyššieho a pana sudieho najvyššieho, anebo od některého z nich oznámeno, a protož nezdá mi se nyní o tom tuto mnoho vypisovati; nežli mnou jest v tom a pány a přáteli mými nic slušného a spravedlivého nesešlo, nežli smluveno mezi námi nic není; nebo tito páni z Rožmberka tomu sou zvyklí, aby což mohú nejdále naší spravedlivosti odtahovali a tomu nám dosti, což jsme právem obdrželi, nečinili, ježto toho se již dále dopustiti a s nimi na těch odtazích státi a býti nemíním. Protož VMKskú, jakožto pána svého 28*

Strana 220
220 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. milostivého, prosím, že VMKská ráčíte rozkázati panu Janovi a panu Petrovi bratřím z Rožmberka, aby oni na hradě Pražském, tak jakž sú VMKské rukou dániem slíbili, před pány a vladykami, soudcemi zemskými, před soudem zemským královstvie Če- ského stáli a dostáli, i také pan Jošt z Rožmberka, bratr jejich, nazajtří svatého Je- ronyma najprvé příštieho [1. října], a tomu svému slibu aby oni dosti učinili; a já také bohdá stanu a podle téhož slibu, oč státi máme, to s boží pomocí tu podle řádu a práva královstvie Českého vésti k konci a k místu chci a bohdá dovedu spravedlivě podle téhož práva. Což se pak dotýče těch věcí, oč již s nimi i někdy s panem Jindřichem z Rožmberka, bratrem jejich, konec mám, nežli toliko že mi ještě toho dopomoženo není, za to VMKskú se vší pilností poddaně prosím, že bez odtahuov dalších po svatém Jeronymu najprvé příštím ráčíte mi VMKská práva na nich a na jich statcích a na tom, k čemuž spravedlnost mám, všeho dopomoci a k tomu VMKské komoru tohoto královstvie Českého že ráčíte poručiti napomenúti; a já také na tom jsem, abych stavy královstvie Českého napomenul, aby mi také toho pomocni byli podle práva, k čemu sú ctí a vierou zavázáni. Nebo, milostivý králi, neviem, měl-li bych slušně člověk jmenován býti, když bych déle, sobě ku posměchu a ke škodě, měl to těm pánóm z Rožmberka snášeti; však jináče toho před sebú nemám, nežli podle řádu a práva tohoto královstvie Českého. A proti nim jest dosti opatření a nazbyt, když VMKská, jakožto král Český, podle VMKské náležitosti v těch věcech ráčíte mne a pány a přátely mé opatřiti, jakž VMKské příslušie, a stavové tohoto králov- stvie když se v tom tak podle jejich povinností zachovají. A jakož jsem k VMKské Kašpara Urticella, služebníka svého, poslal a při jiných věcech poručil, aby VMKské, což se pánuov z Rožmberka dotýče, to oznámil, že sem tomu porozuměl, že s těžkem oni k něčemu slušnému přistoupí, aby smlouva byla: i již jest se to tak našlo, nebo nic toho nepodávali, z čehož bych znal, aby mně to skutkem učiniti chtěli, což sú spravedlivě povinni; ale podle práva té jsem naděje, s pomocí VMKské že svých spravedlivostí i se pány a přáteli mými brzo dosáhnouti moci budeme. Nebo jakž jest za právo v tomto království, ktožby toho z obyvateluov téhož královstvie, — a oni se páni z Rožmberka právu zepřeli, jakož za to mám, že smieti nebudou, — na ně nepomáhal, tehdy by svú čest ztratil, ježto žádný dobrý se toho nedopustí. A s tím se VMKské, jakožto pánu svému milostivému, poroučím. Dán na hradě Pražském v ponděli den Matky boží sněžné léta oc XXVII°. Najjasnějšiemu knížeti, pánu, panu Ferdinandovi, Českému a Uherskému oc králi, in- fantu Hišpanskému, arciknížeti Rakouskému a markrabí Moravskému oc, pánu mému milostivému. Milostivý králi! Toto mi se také zdálo VMKské oznámiti, že jest mne došlo, kterak by bylo rozkázáno od pána z Rožmberka, aby ta města a zámkové, kterýchž sú v držení, špihováni na rok byli. I tu VMKská ráčie znáti, že by se tiem zpuo-

Strana 221
Dopisy z roku 1527. 221 sobem nestrojili k poddanosti řádu a práva, k kterémuž sú ctí a vierou jako i jiní obyvatelé královstvie Českého zavázáni; než k tomu se může snadně cesta najíti, že v tom královstvie bude se to motci předjíti podle řádu a práva téhož královstvie, když se jedne tiem prodlévati nebude. Také, milostivý králi! dochází mne, že by někteří chtěli u VMKské jednati, aby oni, pan Jan a pan Petr z Rožmberka, z toho slibu, kterýž sou VMKské rukou dáním učinili, byli propuštěni, o kterémžto slibu v listu tomto napsal sem; ježto té naděje nejsem, aby VMKská měli je z toho slibu propustiti, nebo by se to s řádem a právem tohoto královstvie nesrovnávalo. Než tu mám dokonalú k VMKské naději, že v tom ve všem mne a pány přátely mé ráčíte milostivě a spravedlivě opatřiti. Toto také zdálo mi se VMKské oznámiti, že pro práva dopomáhání není potřebí sněmu obecního pokládati; pakli by položen byl, tehdy VMKskú prosím, že VMKská toho dopúštěti neráčíte, aby se co mělo na tom sněmu jednati, cožby mělo k odtahu spravedlivosti mé a pánóv a přátel mých býti. A poněvadž o tom, milostivý králi, jest, kterak sem napřed napsal, slyšeti, že by pánóv z Rožmberka zámci a města měli špihováni býti, a já se pány a přáteli mými máme některé zámky z jejich blízké náležitosti: i známe to, že jest nám potřebí také opatrnost zachovati, i toho sme úmyslu, naše služebníky i kterýmž jorgelt dáváme, aby na hotově byli, obeslati, abychme je k našie potřebě a pro řád a právo na hotově mohli míti. Jakož také poručil jsem o ty některé věci Kašparovi Urticellovi, služebníku mému, s VMKskú mluviti, a VMKskú prosiem, že jeho v tom ve všem, což by s VMKskú ode mne mluvil, ráčíte milostivě vyslyšeti. 748. Doktoru Václavovi z Vilhartic, aby listy K. Urticellovi z Kopřivné Hory odevzdal a na krále vznesl, koho má při opatrování pokojů na hradě Pražském zůstaviti. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Pane doctor, příteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Posielám tuto listy spolu zavřené Kašparovi Urticellovi, služebníku mému, i prosím vás, že jich jemu dodáte; pak-li by jeho nebylo při vás, muožete to sami odevřieti, a za to prosím, aby těch listuov, kteříž JMKské svědčí, dodáno bylo; a v tom i v jiném prosím vás, tak jakž té naděje jsem, že pomuožete mého dobrého jednati, neb čehož žádám, žádám věcí spravedlivých. Datum ut supra. Panu Václavovi z Vilhartic, doctoru oc, příteli mému milému. Cedule doktoru Václavovi. Vězte, že král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest mi psáti, abych žádnému nedopúštěl překážek činiti Janovi Hlavsovi z Liboslavě v pokoji, v kuchyniech královských na hradě Pražském: i poručil jsem o té věci hajtmanu

Strana 222
222 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. hradu Pražského, kdežto on oznámil jest to Janovi Kozelkovi, neb jest on nyní tu; i praví on Kozelka, že jest on tu z té příčiny jakožto kuchmistr JMKské, prose, aby odtud hajbán nebyl. Jakož jest ta věc také vznesena i na radu komory JMKské, i oznámeno mi, že se jim zdá, abych to JMKské oznámil. I prosím vás, vzneste to na JMKskou, koho mám při těch pokojiech zuostaviti aneb pokoji, jeho-li Kozelku jako kuchmistra, čili jeho Jana Hlavsu; neb což mi JMKská ráčí o tom rozkázati, tak chci učiniti. 749. Dceři své Anně o smlouvání s pány z Rožmberka; žádá, aby list manželu svému, pánu z Hradce, poslala a oznámila, jaké jméno synu jejímu na křtu dáno oc. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozená paní, paní dcera má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly i s dětmi vašemi, toho bych vám s pravú vieru rád přál. Kteréž jste mi byly času minulého psaní učinily, což se kněžny JíMti dotýče a svědomí, i za to mám, což jsem vám zase odepsal, že jest vám toho dodáno. I toto vám, paní dcero má milá, oznamuji, že jsú mne s panem Janem z Rožmberka smlúvali, než žádný z nich jiný nebyl tyto dny minulé zde na hradě Pražském, nežli on, a nesmluvili nás, a snad také i z té příčiny, když jiných bratří JMti nebylo. A protož muožete to kněžně JíMti, jestliže jest v Hradci, oznámiti, že já z potřeby mé spravedlivosti musím svědkuov potřebovati, poněvadž smlúvy nemám, též JíMti jako jiného, pokudž bych v tom svú potřebu a v čem poznal, a v tom mi slušně JíMt ani žádný nemá co za zlé mieti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní dcero má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozené paní, paní Anně z Rožmitála a na Hradci, paní dceři mé milé. Také po tomto poslu posielám list, kterýž jsem psal panu manželu vašemu a synu mému milému, i jestliže jest se již domuov vrátil, tehdy má jemu dodán býti; pak-li jest ještě při králi JMti, tehdy vás žádám, že ten list rozkážete někomu přijíti, a kdyžby pan syn přijel na Hradec, aby jemu dán byl; pak-li by měl ještě při králi JMti prodlíti, tehdy žádám, paní dcero má milá, že ten list ode mne jemu, kdyžbyste tam poselstvie měly, pošlete. Také vás žádám, že mi oznámíte, kterak se i s dětmi vašemi máte, a již-li jste tohoto syna mladšieho křtíti daly a kterak jemu řiekáte. A ozná- meno jest mi, že králová JíMt, paní naše milostivá, také syna mieti ráčí, a že pan Jan Mrakeš má v Hradci brzo býti, aneb snad již jest, a že na místě krále JMti, pána našeho milostivého, má vám býti kmotrem.

Strana 223
Dopisy z roku 1527. 223 750. Kašparovi Urticellovi z Kopřivné Hory o vyjednávání s pány z Rožmberka, posílá mu listy ku králi oc. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyššie purkrabie Pražský. Kašpar milý! Věz, což se dotýče mne a pánuov z Rožmberka, že jsme měli jednání, nežli není žádné smlúvy, jakož tak jsem se i prvé nadál, že smluveno nebude; nebo oni stěžkem co učiní spravedlivě, což se mne dotýče, leč musiti budou, a také nebyl jest než toliko pan Jan z Rožmberka na tento čas v Praze; však mně a panu Švamber- kovi podávali šest tisíc kop gr. českých: pak tu jest vzdy znáti, že vědí, že my nějakú spravedlivost máme, neb by nám toho darmo nedali; nežli byli bychme příliš nerozumní, abychme měli za několikrát sto tisíc, k čemuž spravedlivost máme, vzíti toliko několik tisíc. Pak co o to píšem králi JMti, pánu našemu milostivému, já jeden list a pan Kryštofor z Švamberka druhý list a pan Jan Holický z Šternberka třetí list, i teďť ty tři všecky listy posielám, i daj je od nás JMKské; a rád bych, aby při tom byl doktor Vácslav, aby byl kto přečta ty listy JMKské a vylože; pakli by hned toho času JMKská neměl prázdnosti toho slyšeti, ale potom by o to JMKské připomenul. Také teďt posielám přípis listu i cedule tohoto mého psaní, co jsem JMKské psal, a to proto, aby tím dostatečněji věděl, oč píši; a podle toho s JMKskú ode mne mluv, jakž na potřebě z toho psaní poznáš, a pros, aby mne v těch věcech a pány a přátely mé, od kterýchž tuto listy posielám, ráčil JMKská milostivě podle naší spravedlivosti opatřiti. Což se dotýče také těch jednání, což jsem prvé poručil, jestliže jsi již co zjednal, oznam mi, kdyžby se poselstvie do Prahy trefilo; a zvláště rád bych, aby to dobře zjednal, což se peněz dotýče, neb jest mi toho potřebí, a jestliže by JMKská ráčil co o to psáti radám JMKské komory na hrad Pražský, že by mi to psaní poslal. A ještě pobuď při JMKské až do mého tobě oznámení, nebo poznám-li toho potřebu, i na stravu chci více peněz poslati, neb brzo se poselstvic odsud k JMKské trefí, jakožť ještě při tom chciť něco napsati a poručiti. Dán na hradě Pražském v pondělí den Matky boží sněžné léta oc XXVII°. Urozenému vladyce Kašparovi Urticellovi z Kopřivné Hory oc, mému milému. Cedule Kašparovi Urticellovi. Když již toto jiné bylo napsáno, tehdy přineseno mi od tebe psaní dnes okolo 11 hodin podle orloje českého; a při tom psal mi ceduli postmajstr, že králová JíMt, paní naše milostivá, ráčie mieti syna, i to jsem rád s pravú vierú slyšel a slyšiem. A již nynie širšieho psaní zanechávám, neb chci brzo ještě tobě psáti při jiném poselstvie. A panu Šebestianovi z Weitmile oznámil jsem, že jsi od něho listu panu Mrakšovi dodal.

Strana 224
224 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 751. Oldřichovi staršímu z Mezného, že jednání Petra Zmrzlíka, Přecha Lčovického a Jana z Štern- berka odloženo. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož jsi mi psal, což se toho jednání, kteréž mělo podle odložení jako dnes býti, dotýče: i bylť bych to panu Janovi Leskovci i tobě oznámil, že jest mi JMKská psáti ráčil, abych o to jednal, aby se toho odložilo, ježto za to mám, že jest tobě ta věc také tak oznámena od pana kancléře, kterak jsem z tvého psanie porozuměl; i z té příčiny o tom jsem vám žádnému nenapsal, očekávaje také na příjezd páně kancléřův, abych jemu i vám takovú věc, na čem jsem to postavil, oznámil. I na tomto jest podle psaní krále JMti zuostáno: že což se dotýče pana Petra Zmrzlíka a Přecha Lčovicského, že jsem toho do tří neděl od toho dne, když přede mnú stáli, odložil, totižto do pondělieho po Matce božie na nebe vzetí najprvé přieštieho, než déle jsem zjednati nemohl, nebo také chci to brzo psaniem mým panu kancléři oznámiti, nebo se naději, že brzo již doma bude. Což se pak pana Jana z Šternberka dotýče a s ním jednání, ta jest věc odložena do svatého Jiljí, jakož která jest toho příčina, chci tu věc šíře oznámiti panu Janovi Leskovci. A kteréž jste mi noviny oznámili z Moravy, vděčen jsem toho. Datum ut supra. Uroz. vladyce panu Voldřichovi staršiemu z Mezného a na Mnichu, příteli milému. 752. Kryštoforovi z Švamberka, že králová má syna; prosí, aby mu koně koupil. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Když jste dnes z Prahy jeli, za to mám, že tu hodinu přinesena mi některá psaní po poslu z Vídně, kdežto oznamuje mi se, že králová JíMt slehla v pondělí minulý okolo 12 hodin v noci na úterý, totižto o puol noci podle orloje německého, a že má JíMt syna.*) A při tom nic mi zvláštnieho oznámeno není, než že JMKská ráčil jeti v úterý minulý k Humburku, než mám za to, že tam dlúho býti neráčí; však dnes já předse, dá-li pán Buoh, naše listy po poslu vypraviem a pošli. Toto vám také, pane švagře muoj milý, oznamuji, že pan Planknar má jeti brzo k králi JMti, i rád bych je koněm na tu jiezdu opatřil; i oznámeno jest mi, že služebniek váš Franc má kuoň plesnivý, za kterýž dal, jakž mi praveno, 53 zl. rajnských: i prosiem vás, jestli možné, že mi jej zjednáte, a jestliže jest zdravý, a po tomto mém služebníku pošlete, a chci zaň dáti 60 zl. rajnských, aneb cožby se vám *) In margine: „Má býti ve čtvrtek na pátek.“

Strana 225
Dopisy z roku 1527. 225 za slušné zdálo. Pak ač téhož France nyní při vás není, než Šebestian, služebník váš, že ten kuoň má při sobě a v svém poručenie, ač snad toho nemá poručení, aby jej prodal, ale když jemu zaň více chci dáti, mám za to, že to budete motci zjednati. A zdá-li se vám někoho při tom koni poslati, tehdy bych jej chtěl hned zaplatiti zítra buohdá. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. Cedule panu Švamberkovi. Toto vám oznamuji, než že nemám kdy psáti pro přílišná zaneprázdnění, že jest tyto dny měl býti aneb snad jest v Hradci pan Jan Mrakeš: i zdá-li se vám k němu tam někoho poslati s věřícím listem, aby vaše dobré zjednal, i což jest vám přiřiekal, aby se to mohlo skutkem při JMKské vykonati. 753. Zdeňkovi z Klinšteina v příčině propuštění poddaného. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli milý! Jakož vám najvyšší pan hajtman píše, žádaje za člověka propuštění, i prosím vás, že to učiníte dle zase přá- telské odplaty, neb i mně na tom také vděčnost uděláte. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi z Klinštejna a na Škvorci, příteli mému milému. 754. Jakubovi opatu Břevnovskému o přenechání některých vsí Kryštoforovi Švamberkovi. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, velebný kněže opate. Přieteli milý! Což se dotýče pana Kryštofora z Švamberka a na Zvíkově a těch lidí, kteréž v zápisech drží od kláštera vašeho, ježto o to jsem s vámi jednal, poněvadž jmenovaný pán má na to, jakž mi oznámil, list královského povolení, aby to mohl od vás dědičně kúpiti, kdežto také registra měli byšte mieti, kteráž jsú vám dána, co jest duochoduov a platu na těch lidech: i žádám vás, že brzo některý den po svatém Bartoloměji apoštolu božiem budete na hradě Pražském, ta registra s sebú vezmúce. A takto jsme spolu s panem Švamberkem o to rozmlúvali, ač jestliže se vám bude zdáti, abyšte někoho svého, když v Praze budete, tam do těch vsí poslali, a my bychme také poslati chtěli, aby se to všecko ohledalo, jaký jest statek a to zboží, abyšte také v tom mohli slušně a konvent váš opatřeni býti, a potom že by se mezi vámi z obú stran o to jednalo; a k tomu se chci rád, dá-li pán Buoh, přičiniti, cožby spravedlivé bylo, aby se vám a tomu konventu neukrátilo, než aby z toho vám mohl nějaký slušný užitek přijíti, Archiv Český X. 29

Strana 226
226 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. čehož jste i s konventem vaším od mnoha let snad nic neužívali. I který byšte ko- nečně den mohli v Praze býti, žádám vás, že mi to oznámíte, abych panu Švam- berkovi také tu věc oznámil, a jestliže bych toho potřebu poznal, tehdy také k tomu času chtěl bych jeho obeslati, aby též do Prahy přijel; neb kdyžby se ta věc měla konati, znám za potřebné, abyšte oba dva při tom byli. Dán na hradě Pražském v pondělí den Matky boží Sněžné léta oc XXVII°. Velebnému knězi Jakubovi, opatu kláštera Břevňovského a na Broumově, příteli mému dobrému. 755. Žádá Alexa z Ronšperku, aby mu 1000 kop zapůjčil. Na hradě Pražském 1527, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli muoj milý! Oznámeno jest mi, že má vám dáti při svatém Havle najprvé přieštiem pan Jan Trčka 1000 � gr. česk.: i prosiem vás, že mi té sumy puojčiete k mé potřebě od toho svatého Havla do roka, a já chci vám rád při tomto svatém Havle tu sumu s hodnými rukojměmi listem hlavniem podle řádu a obyčeje dostatečně ujistiti, tu jistinu i s úrokem, a vám se také dobrým přátelstviem odplatiti. Odpovědi žádám. Dán na hradě Pražském v pondělí den Matky boží Sněžné léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Aleximu z Ronšperka, přieteli mému milému. 756. Jindřichovi Tunklovi z Brníčka o jízdě krále Ferdinanda z Vídně do Humburku, o úspěchu válečném vojsk královských v Uhřích, o Černém muži, o vojvodovi Sedmihradském, o svolené pomoci králi, o sněmu, o smlouvání s pány z Rožmberka oc. Na hradě Pražském 1527, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Psal jest mi pan Jan z Pernštejna, hajtman markrabstvie Moravského, a při tom poslal přípis listu, kdež jste jistcem na 200 � gr. č. panu Kryštoforovi z Brníčka a jeho dědicóm, o obnovení toho listu; jakož vám teď to všecko ten přípis, i také od téhož pana hajtmana list i ceduli posielám, ježto, čeho při tom žádá, tomu všemu budete motci z toho psanie vyrozuměti. Také od vás psaní jest mi dodáno, z kteréhož jsem porozuměl, že se na svém zdraví lépe máte, ježto zprávu tu jsem rád uslyšel a toho vám přeju. A kdež mi také připomínáte o odpověď od krále JMti, pána našeho milostivého: i ještěť ji nemám a neviem, čím se to tak dlúho prodlévá, leč tudy, že JMKská tou válkou uherskú jest mnoho zaneprázdněn; však chci o to JMKskú připomenúti, zdali byšte mohli již bez dalších odtahuov odpověď mieti.

Strana 227
Dopisy z roku 1527. 227 Jáť jsem poslal k JMKské svého jednoho služebníka, kterémuž jsem poručil, aby doněkud při dvoru královském pobyl. I přineseno mi včera od něho psaní, ježto mi oznamuje, že JMKská ráčil jeti z Vídně do Humburku, a že by tu mělo drahně pánuov Uherských přijeti a JMKskú za krále sobě Uherského vzíti, jakož tak i prvé někteří učinili; odtud pak JMKská zase-li ráčí do Vídně jeti, čili kde jinde, toho ještě neviem. Což se pak jiných novin odtud dotýče, za to mám, že prvé o tom jste slyšeli, že JMKská má něco zámkuov a měst v Uhřiech na pomezí, i také zámek Prešpurk s městem, i Trnavu, a tak jest slyšeti, že měl býti obehnán Trenčín tiem vojskem JMKské, nad kterýmž jest najvyššiem hajtmanem pan markrabie Kazimír; toho pak dokonale neviem, již-li jest se to obehnání skutečně stalo. Také Černý muž, kterýž se ciesařem od Boha poslaným píše a řiekají jemu Jan, jest při králi JMti, pánu našem, a ta jest řeč, že veliké překážky na vodě činí skrze své na násadách, a že proto na čas nesmějí se svobodně přes Dunaj od Budína do Pešti voziti a též zase. Než také jest slyšeti, že by pan vajvoda strojil se k ně- jakému odporu, a že jsú podle něho vajvodové Valaští a snad i někdo více; než to nejsú noviny jisté nežli běžné. Toto vám také, pane švagře muoj milý, oznamuji, že mi včera psaní přineseno a oznámeno, že králová JíMt má syna, a že slehnúti ráčila ve čtvrtek na den svatého Petra z uokov zproštění na pátek okolo puol noci na zámku Vídeňském. Jakož jste mi také psali, což se pomoci králi JMti učinění dotýče, i předse na tom jest, jakž jsme svolili, abychme tomu dosti učinili, nežli ještě jest sněmu nebylo a neviem kdy bude, ani proč se tím prodlévá; než soudcové zemští měli by se na hrad Pražský a do Prahy sjeti pro některé potřeby tento čtvrtek a v pátek najprvé přieštie. Oznamuji vám také, že jest bylo jednání z poručení krále JMti mezi mnú a pány z Rožmberka o naše pře a různice, kteréž spolu máme: i není nic zjednáno a smluveno, a také nebyl než toliko z nich pan Jan z Rožmberka; a jinému nerozumiem, než že právem musejí se ty věci konati. Na toto jsem sobě také, pane švagře muoj milý, pomyslil, když by byly které vaše potřeby případné a nebyly zvláštně pilné, ježto byšte o to JMKské psáti chtěli a psali, že byšte to mohli ke mně posélati, nebo častá mievám poselstvie k JMKské, i mohl bych to jedno s druhým posélati; neb ještě odsud neviem, bych mohl do svatého Bartoloměje aneb do svatého Jiljí odjeti. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v uoterý den sv. Sixta papeže léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, fojtu markrabstvie Dolnieho Lužického, panu švagru mému milému. 29*

Strana 228
228 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 757. Sestře své paní Kateřině z Rožmitála, že mu nyní možné není u krále o to jednati, aby dům její na Hradčanech ve dsky zemské zapsán byl. Na hradě Pražském 1527, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Dodáno mi dnes od vás psaní, kdežto mi připomínáte o ten duom váš na Hradčanech, abyšte jej mohla ve dskách mieti: i paní sestra má milá, nyní neznám, abych to mohl snadně u JMKské zjednati, nebo všeho se jako obyčejně těchto časuov zase k rozváženie do Čech odkládá; pak kdybych měl o to jednati a toho se mělo zase odložiti, snad by spieše v tom byla překážka nežli zjednánie, než když k tomu zpuosob poznám, rád o to jednati chci. Což se pak prelátuov dotýče, oč jste mi psaly, ještě na to od nich nemohl jsem konečné odpovědi mieti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní sestra má milá, abychom se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v uoterý den sv. Sixta papeže léta oc XXVII°. Urozené paní, paní Kateřině z Rožmitála oc, paní sestře mé milé. 758. Šepmistrům a radě na Horách Kutných v příčině ukončení sporu žida Majora s Prokopem Preilem. Na hradě Pražském 1527, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé milí! Vzneseno jest na mne, kterak by Mayor žid, Munkuov bratr, měl činiti něco před vámi s Prokopem Preylem tu na Horách, a o to že by mělo býti brzo před vámi stání: i za to vás žádám, že již o to jim konec spravedlivý bez dalšiech odtahuov učiníte, aby jedna i druhá strana o to nepotřebovala dalších prací a nákladuov činiti; ježto jsem té naděje, že se v tom povolně a spravedlivě zachováte. Datum ut supra. Vzáctné opatrnosti pánóm šefmistróm a radě na Horách Kutnách, přátelóm mým milým. 759. Adamovi z Hradce o sporu Petra Zmrzlíka a Přecha Lčovického s Záleskými, o odkladu na- rovnání s Janem z Šternberka, o záležitosti Pražan, mistra Jana Paška i Hlavsy, o vyjedná- vání s pány z Rožmberka. Na hradě Pražském 1527, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane synu! Kteréž jest mi král JMt, pán náš milostivý, psaní učiniti ráčil, což se pana Petra Zmrzlíka a Přecha Lciovicského dotýče, tak jsem se zachoval a o to pilně jednal i zjednal, že jest toho odloženo až do pondělieho po hodu Matky božie na nebesa vzetí; nežli

Strana 229
Dopisy z roku 1527. 229 těžce jsem druhú stranu k tomu přivedl, a obávám se, že již potom, aby k tomu ta strana svolila, stěžkem přivedu, anébrž netuším, abych s jejich vuolí jaký odtah další zjednal, a zvláště což se Přecha Lciovicského dotýče, neb v tom Zálezští velikú těžkost měli, že jest sám osobně na ten čas on v Praze nebyl, a oni že jsú několi- krát jezdili a práce a náklady že vedou, poněkud i sobě k posměchu to předklá- dajíce, poněvadž oni několikrát o to jezdili a on nic. Nežli pan Jindřich Švihovský, ač jest pro nedostatek svého zdraví osobně nebyl, než poslal jest na svém místě, a poněvadž také pan Petr Zmrzlík osobně k tomu jednání přijel, i přivedl jsem k tomu, aby pan Jindřich Švihovský jeho nezatýkal od tohoto času až do napřed jmenovaného pondělieho, a potom ještě do téhodne, by pak i smlúvy nebylo; než což se dotýče Přecha, toho jsem tak u Zálezských zjednati nemohl, poněvadž jest sám osobně nebyl. Protož, pane synu muoj milý, poněvadž toho neznám, abych již k smlúvě mezi těmi stranami mohl jaké další odtahy zjednati, tehdy mi se zdá za potřebné, abyšte ráčili k jmenovanému ponděliemu po Matce božie na nebesa vzetí do Prahy přijeti; neb pro vás toho jsem úmyslu, abych vás, dá-li pán Buoh, zde na hradě Pražském dočekal pro naše spolu také i jiná pilná rozmluvení, než potřebí jest mi také potom brzo na Blatnú jeti, jakož chci vám to šíře, když se buohdá spolu shle- dáme, oznámiti. Což se pak pana Jana z Šternberka dotýče, ten jest byl velmi těžek odtahu, pravě, že jeho již dávno na tom držím, i do mne sobě to obtěžuje, a že jest pan Jiří Konopištský, strýc jeho, obeslán do Vídně k nějakému roku, a že on má s ním státi, a že se ta věc jedna s druhú nemuože trefiti, aby obému dosti pojednú učinil: však vzdy jsem k tomu jeho přivedl, abych mohl mezi vámi přátelsky jednati, i což se panie sestry vaší dotýče, že ještě ta věc má mieti prodlenie až do svatého Jiljí nejprv přieštieho, to jest ještě viece nežli týden po svatém Bartoloměji. A když se buohdá spolu před tiem shledáme, bude toho potřebí, abychme o to spolu šieře roz- mluvili, zdali v Praze čili na Blatné mělo by se a mohlo o to jednati. Jakož jste mi také ráčili psáti, což se Pražan a mistra Jana i také Hlavsy a některých jiných dotýče, jakož JMKská také o to mně i najvyššiemu panu hajt- manu psáti ráčil: i měl jest včera o to zmínku pan hajtman i já s některými z Pražan, i dali nám tuto odpověď, že jsú k JMKské poslali, a když se zase jejich posel vrátí, že nám tepruv na to odpověď dáti chtí; než jistě, muoj milý pane synu, pokudž bych v tom mohl, rád bych JMKské vuoli a vaši žádost vyplnil. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v uoterý den sv. Sixta papeže léta oc XXVII°. Urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce oc, najvyššiemu kancléři královstvie Če- ského, panu synu mému milému.

Strana 230
230 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Toto vám také, pane synu muoj milý, oznamuji, že v pátek minulý bylo jest jednání, což se mne a pánuov z Rožmberka dotýče, ač toliko nebyl než jeden z nich, pan Jan, než nic smluveno není, nežli poněkud jako posměšně se mnú a s pány a těmi přáteli mými, kterýchž se v tom také podle mne dotýče, strana druhá jednala. Pak již já o smlúvu nestojiem, než což jsem v tom činil, to jsem učinil pro krále JMt, pána našeho, jsa v tom povolnější mnohem více nežli jsem povinen; již se s boží pomocí chci práva podle mé spravedlivosti držeti, a toho buohdá uživu; a o JMKské nepochybuji, že JMKská ráčí mi mé spravedlivosti podle práva, k čemuž jest JMKská i přiesahú svú zavázán, dopomáhati, a stavové tohoto královstvie, také pod závazkem cti a víry, jsú též povinni toho pomáhati. Ač páni z Rožmberka majie se nač a velmi rozmysliti, jestližeby se chtěli skutečně právu zprotiviti, a ktož by jim toho pomáhali z obyvateluov tohoto královstvie, ti aby čest ztratili, nebo ktož se právu zprotivie a kto jemu toho pomáhá, jsú sobě rovni. Ač někto snad, aneb bez snadu, mú spra- vedlivost lehčí, však jakž kolivěk jest, to se buohdá brzo zví, žeť pod tou sprave- dlivostí nětčí čest i statek klesne a padne, nedá-li jí v čas místa; než do svatého Jeronyma, kterak jsem JMKské připověděl, chci v tom mieti strpení. Cedule panu kancléři. Také račte věděti, že jsem s panem komorníkem zemským obeslal soudce zemské pro některé příčiny a potřeby řádu a právu náležící, žádajíce, aby se do Prahy sjeli tento čtvrtek najprv příštie, a vám jsme také psali, též jako jiným, za též žádajíce; ale když nám oznámeno, že ještě doma nebyli jste, i nepo- slali jsme k vám ani ku panu Chvalovi Leskovci, neb jsem se také nadál, že s vámi jest anebo v Moravě. 760. Janovi Leskovci z Leskovce o při Petra Zmrzlíka a Přecha Lčovického s Záleskými a o od- ložení pře Jana z Šternberka oc. Na hradě Pražském 1527, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Což se té věci dotýče mezi panem Petrem Zmrzlíkem a Přechem Lciovicským a stranú druhú, k tomu jsem přivedl, ač dosti těžce, že jest toho odloženo až do pondělieho po hodu Matky božie na nebesa vzetie najprvé přieštieho, ježto také jsem o tom panu kancléři, synu mému milému, psal, kdežto toho se od něho šieře té všie věci doviete, jestliže brzo na Hradci bude, jakož se tomu z některé příčiny naději. A zdálo by mi se také, bude-li pan kancléř k tomu ponděliemu v Praze, jakož té naděje jsem, tehdy mi se zdá, abyšte vy také byli, o tu věc, což se Petra Vencelíka dotýče, i pro některé jiné potřebné věci k rozmluvení. Než což se pana Jana z Šternberka dotýče, toho jest odloženo do svatého Jiljí, jakož o tom o všem šieře jsem panu kancléři psal, a tuto

Strana 231
Dopisy z roku 1527. 231 vám proto mnoho nyní nepíši, jsa té naděje, že se spolu buohdá shledáme v již psaný pondělie. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Janovi Leskovci z Leskovce a na Kamenici, příteli mému milému. Když se shledáte s panem Voldřichem staršiem Mezenským, žádám vás, že jemu také o těchto věcech oznámiete, ač měl u mne včera posla, také jsem jemu něco napsal. A jakož byl jsem smlúván, což se pánuov z Rožmberka dotýče, i není nic smluveno, než chci se držeti s boží pomocí podle práva mých spravedlivostí. 761. Žádá doktora Václava z Velhartic, aby Kryštofovi Urticellovi ve vyjednávání při králi ná- pomocen byl. Na hradě Pražském 1527, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Pane doktor, přieteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Ačkolivěk psal jsem vám nedávno o některé věci, i také služebníku mému Kašparovi Urticellovi, však také žádal jsem pana Wolfarta Planknara, aby o mú některú věc při králi JMti jednal: i pokudž byšte byli v tom potřebováni, žádám vás, že také toho pomocni budete, a zvláště což se peněz dotýče, v čemž spravedlivě opatřen býti mám; neb jistě JMKské rád bych, pokudž bych najvýše mohl, slúžil, a zvláštniech daruov nežádám, než abych své spravedlivosti užiti mohl, což jest mi dlužno, i také čehož by mi se podle práva dopomotci mělo. A neníť div, že o to někdy často připomínám, neb není o několiko páruov sklenek, než o několikrát sto tisíc; však na to tak nemieniem, co mi se má hotových peněz dáti, než čehož mi se má podle práva z povinnosti a mé spravedlivosti dopomáhati. Jakož času předešlého byl jest učinil psaní pan Tunkl JMKské, pánu našemu milostivému, i psal mi o to, připomínaje, má-li odpověď: i poněvadž ještě o tom nic neviem, žádám vás, připomeňte JMKské jemu o odpověď, a jaká bude, když mi ji pošlete, tehdy ji jemu také poslati chci. A s tím dajž vám se pán Buoh ve zdraví dobře mieti. Datum ut supra. Panu Václavovi z Velhartic, doctoru oc, příteli mému milému. 762. Napomíná Únhoštské, aby se zmocnili Švejdy psance. Na hradě Pražském 1527, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Opatrní Ounhoštští milí! Vzneseno jest na mne, kterakby tuto středu, aneb kdyžkoli, měl před vámi státi nějaký Švejda, o kterémž zprávu mám, že jest to psanec: protož vás žádám i napomínám, že se jím dostatečně podle práva ujistíte, a kterak se v tom budete mieti dále zachovati, když tak učiníte, chci vám to oznámiti,

Strana 232
232 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. protož toho neobmeškávejte; neb jestliže by ta věc kterak vámi sešla, aneb že byšte jemu vajstrahu učinili, mohlo by o to k vám hleděno býti podle práva. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Opatrným purgmistru a konšelóm městečka Ounhoště, mně milým. 763. Kryštoforovi z Švamberka, že Černý muž úkladně jest zabit, že Petr mladší z Rožmberka u krále málo pořídil, a že v Praze oslaveno narození syna královského. Na hradě Pražském 1527, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi psali, což se pana Jana Mrakše dotýče, i jakž něco prázdnější budu, chci to rád učiniti a vám o tom mé zdání sepsané poslati, ač bez mého zdání dobře byšte v to trefiti mohli. Jakož jsem vám, pane švagře muoj milý, psal, že jest králová JíMt slehla a že má syna, než v tom sem se zmýlil pospiechaje, kdež jsem napsal v pondělí, i má býti ve čtvrtek na den svatého Petra z uokóv zproštění na pátek ve 12 hodin, nebo mi tak také JMKská potom psáti ráčil. A již jest JMKská na Starých Hradech. Toto také račte věděti, že jest mi psáno, že nějakým oukladem jest zabit Černý muž, a jeho hlava že jest přinesena panu vajvodovi; i tak se ledacos přihází, ktož lecjakús chasu spravuje, a protož sluší opatrnosti užívati, a těm, ktož jsou dobří a zachovalí, věřiti. Psal jsem již knězi opatu Břevnovskému a k němu na Brúmov poslal, a když mi se zase posel vrátí, tehdy, co budu míti za odpověď, chci vám to oznámiti bez meškání. Tomuto jsem porozuměl, že jest pan Petr mladší z Rožmberka málo svých věcí u krále JMti zjednal a zvláště proti nám, a bohdá nezjedná nic toho, což by mělo býti ke škodě anebo k ujmě naší spravedlivosti. Myť jsme zde včera, muoj milý pane švagře, „Te Deum laudamus“ na hradě Pražském a v Praze slavně vedli i rozličné triumfy měli, veselíce se pro narození syna JMKské. A pán Buoh rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Sixtu papeži léta oc XXVII°. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zviekově oc. 764. Jindřichovi a Břetislavovi z Risenberka, že královna má nového syna, Černý muž že zabit. Na hradě Pražském 1527, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Urození páni, páni švagrové moji milí! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jiného vám nynie neviem co zvláštnieho psáti mimo obecní noviny, nežli že jest pán Buoh všemohúcí ráčil dáti králi JMti, pánu našemu milo-

Strana 233
Dopisy z roku 1527. 233 stivému, syna, nebo JíMt králová slehla ve čtvrtek na den sv. Petra z uokov zprostění na pátek ve XIIte hodin podle orloje německého, totižto puol noci; a jest JMKská nyní na Starých Hradech; a sjelo se k JMKské drahně Uhruov i někteří biskupové. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, páni švagrové moji milí, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Sixtu papeži, léta oc XXVII°. Pánóm švagróm mým milým, panu Jindřichovi a panu Břetislavovi, bratřím z Ryzm- berka, z Švihova a na Rabí oc. Toto vám také, páni švagrové moji milí, oznamuji, ač proto toho nejistím, že by ten Černý muž, jako se pokládal za císaře od Boha poslaného, zabit byl a že jest hlava jeho přinesena panu vajvodovi v Uhřiech oc; pak to máte ten spuosob, že ktož rozličnú chasu spravuje a na ni se spouští, že někdy i nenadálú anebo ne- bezpečnú přiehodu mievá. 765. Rackovi z Běšin, purkrabí na Blatné, aby cedule mu poslané rozeslal; králová že má syna. Na hradě Pražském 1527, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Teďt posielám dvě ceduli, pošli jednu panu Švamberkovi na Zvíkov a druhú panóm Švihovským na Rabí, aneb jednomu z nich aby dána byla; a co mi se bude zdáti více potřebného, chciť oznámiti při synu mém, a jestliže mi kto co odpíše, poslal by mi při jiném poselstvie. A toto věz, že jsme zde slavnost zvláštní drželi, že jest pán Buoh všemohúcí ráčil dáti králi JMti syna, neb jest králová JíMt slehla tento čtvrtek minulý na pátek. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Rackovi z Běšin, purkrabí na Blatné, mému milému. 766. Nejmenovanému, kdy nejvyšší kancléř na hrad Pražský přijede. Na hradě Pražském 1527, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3919 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal, co se té věci a pana kancléře dotýče, i jest mi to psaní od tebe dnes datum tohoto listu dodáno. I věz, že jest nyní pan kancléř při králi JMti, pánu našem milostivém, než měl by býti na hradě Pražském v pondělí po hodu slavném Matky boží na nebesa vzetí; i mně by se zdálo, aby také na ten den byl, aneb někomu na svém místě poručil, a chci se k tomu rád s pilností přičiniti, aby již mo [. . . . . . . . . . . . . . . . .] 767. Janovi z Rožmberka, že k němu na místě svém Jana Sulka z Hrádku a Václava Kornuška z Vostrovačic posílá. Na Blatné 1527, 30. října. Orig. v arch. Třeboň. Jam. Rosenberg 15. Službu svú vzkazuji, urozený pane příteli muoj milý! Posélám k vám uro- Archiv Český X. 30

Strana 234
234 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. zeného a statečného rytíře pana Jana Sulka z Hrádku a urozeného vladyku Václava Kornuška z Vostrovačic, služebníky své, poručiv jim o některé věci s vámi mluviti. I což na tento čas ode mne s vámi mluviti budou, žádám vás, že jim toho ráčíte věřiti, jakobych sám s vámi mluvil. Dán na Blatné v středu po hodu svatých Šimoniše a Judy apoštoluov božiech, léta oc XXVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému. Totéž psáno urozeným pánóm, panu Joštovi a panu Petrovi, bratřiem též z Rožm- berka oc, nebo jednomu z nich, pánóm a přátelóm mým milým. 768. Žádá Jana z Rožmberka, aby Prachatických nepoháněl ze rčení. Na Blatné 1527, 29. prosince. Orig. v panském arch. Prachatickém, t. č. v Petrově dvoře. 1. Aa 1c. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Oznámeno jest mi, kterak byšte Prachatické napomínali ze rčení, v kteréž jsú vešli, když jest již mezi námi smlúva učiněna byla, kdežto mně se zdá z některých příčin, že by tím povinni býti neměli. A protož, pane a přieteli muoj milý, žádám vás, že jich tím obtěžovati nebudete. Pak-li vám se vždy zdá, že jsú vám tím povinni: abyšte znáti ráčili, že bych rád s vámi, pokudž na mně jest, dobré přátelstvie zachoval, poddávám toho k rozeznání na soud zemský, abychme pánuov JJMtí a vladyk soudcí zemských o těchto suchých dnech postniech najprvé příštiech prosili, aby tu věc mezi námi vy- slyšíce, o to konec spravedlivý učiniti ráčili; a tak v tom neukrátí se v spravedlivosti žádné straně. Odpovědi žádám. Dán na Blatné v neděli po svatých Mlaďátkách léta božieho oc XXVIII [sic]. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabí Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, Mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému. 769. Janovi z Rožmberka o zaplacení dluhův a povinného mu postoupení ještě některých vsí a gruntů. Na Blatné 1528, 5. ledna. Orig. v panském arch. Prachatickém, t. č. v Petrově dvoře. I. A“ Ic. Službu svú vzkazuji, urozený pane, příteli muoj milý! Na mé dvoje psaní jaké jste mi odpovědi dali, tomu jsem porozuměl, ješto nezdá mi se potřebí toho všeho opakovati. Nežli předkem, což se těch VII1/2M gr. č., v kterýchž mne v dluzích zastúpiti máte,*) dotýče, za to vás žádám, že tím neráčíte prodlévati, než tomu dosti *) Klademe sem seznam dluhův summou půl osma tisíce kop grošův českých, kteréž vedle smlouvy zaplatiti

Strana 235
Dopisy z let 1527 a 1528. 235 učiniti, abych zase své jistoty od nich měl, kteréž jsem vám prvé sepsané, u koho mne zastúpiti máte, dal, a ktož má na mne z nich zápis dskami, aby mi jej propustil. A neviem, by kto tak zvláštně dalecí byli, kdež mne zastúpiti máte, kromě pan Mikuláš purkrabě z Donína, jako na Grafštejně, ten jest v kraji Boleslavském blízko od Horních Lužic. Než Václav Chrustenský, jakž mi oznámeno, ten jest se nedávno do Moravy obrátil a již snad tam jest, a tomu byšte měli za mne dáti IIII° �P gr. č. I jestliže chcete mně je dáti ve dvú nedělí pořád zběhlých a na Blatné položiti, chtěl bych je přijíti a vás z nich kvitovati a jemu o sv. Jiří sám tu summu zaplatiti, ač již od svatého Havla máte z toho úrok dáti, jako i z jiných sum ode mne vám oznámených; však proti vám toho bych sobě nevážil, což se těch IIII° � gr. č. dotýče, co by se z toho úroku dáti mělo, jestliže mi tu jistinu ve dvú nedělí, tak jakž vám píši, dáte. Což se pak toho, čehož jste mi ještě nepostúpili, ješto k Prachaticóm spolu s Volary přísluší, dotýče, oznamujíce mi, že nevíte, by která více ves příslušela k Prachaticóm, nežli což jste mi jich postúpili, nébrž ani o těch že jste věděli, příslušejí-li k Prachaticóm čili nic, ač jsem je vám sám, aneb syn muoj, vypsané dal: i není divné, pane a příteli muoj milý, že jsem vám všeho pojednú oznámiti nemohl, poněvadž jsem prvé Prachatic nedržel, a vy držíce je, tak jakž jste mi psali, co k tomu přísluší, toho jste dokonale nevěděli; a věřím tomu, že jest tak. měli páni z Rožmberka; o jich zaplacení vyjednávali důvěrníci Zd. Lvem z Rožmitála dne 30. října 1527 k Janovi z Rožmberka vyslaní. [Viz list č. 767.]. „O těchto oznamuji, aby mne páni z Rožmberka ve dluzích podle smlúvy zastúpili až do VII1/2 M kop gr. českých. U pana Mikuláše purkrabie z Donína a na Grafstejně v II1/2 M kop. gr. č., a tomu se má jistina zaplatiti i s úrokem tohoto polúletiem přišlým při svatém Jiří najprvé příštiem. U sirotkuov pana Jana Ryzmberského anebo u jejich poručníkuov v 11/2M a ve III1/20 kop. gr. č., a z toho ze všeho úrok se dává. U Jana Buzického, purkrabie na Strakonicích, v II1/2 kop. gr. č., z toho se také úrok dává. U Václava Chrustenského v IIIIC kop. gr. č., a to se má jemu dáti při sv. Jiří i s úrokem. U pana Jana Míčana v 1M kop. gr. č., z toho se také úrok dává. U Petra Cíle z Svojšic v VII1/2C kop. gr. č., úrok se z toho také dává; a svědčí jemu list na groše široké, aby se tou mincí zaplatilo, a o to s ním poručeno jest jednati, aby obyčejnú jistotu na to přijal, pakli by nechtěl, tehdy tu summu ukázal bych někde jinde jinému k zaplacení. U Přecha z Čestic a manželky jeho v VII1/20 kop. gr. č., z toho se dává také úrok; nežli když jest s ním o to mluveno, byl toho něco odporen, ale snad páni z Rožmberka snáze to u něho zjednají; pakli by nemohli zjednati a mně to oznámili, tehdy bych také tu summu na někom jiném ukázal. Pakli mi chtí tu kterú summu hotových peněz dáti a to mně po vás oznámiti, byl bych toho vděčen, tak aby mi to bylo dáno a na hradě Pražském anebo na Blatné položeno ve dvú neděliech po sv. Martině nyní najprvé příštiem. Což pak mne a u koho v kterých summách v dluzích mých tuto oznámených zastoupí, tehdy žádám, aby mi od toho každého list vyvadili a vrátili též ve dvú neděliech po svatém Martině najprvé příštiem; a což jsem kterú tu summu dskami ujistil, tehdy také v tom času aby mi ten zápis propuštěn a vy- vazen byl. A kteráž kolivěk ta summa bude, tak jakž se napřed jmenuje, vyvazena, tehdy chci z té summy pány z Rožmberka kvitovati, čemuž se dosti stane, a podle smlúvy se v tom zachovati. A již to šíře předložíte a oznamte, kterak jsem vám poručil. (Opis souč. v arch. Třeboň. sub familia Ro- senberg 15.) 30*

Strana 236
236 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. A tohoto jsem se uptal, že ještě tyto vsi k Prachaticóm podle městečka Volar pří- slušejí: Zelnava, Perunek, Šonava, Pargkfryd, Žumberk, a těch pět vsí že jsú je drželi první držitelé Prachatic; a k tomu tři kusy řeky aneb potokuov, a hory a lovy od Volar a od těch vsí a okolo těch vsí, ješto, jakž mi oznámeno, jest těch hor a lesuov drahně, čehož mi také ještě postúpeno není. I žádám vás za to, račte mi toho všeho postúpiti v ochtáb svatých tří Králuov, to jest v pondělí od zejtří v témž dni pořád zběhlém, bez umenšení; jakož té k vám naděje jsem, neb Volarští jsú toho dobře vědomi i mnozí okolní sousedé, a nepochybuji o tom, že i v Prachaticích mnozí. A také to mi oznámeno, že z těch vsí jako všecky pořádky spolu s Volar- skými činievali a ještě že spolu vuoz vojanský mají se všemi potřebami, ješto bylo by o tom mnoho vypisovati, a té jsem naděje, že i v těch vsech lidé vědí, že jest to tak, chtějí-li pravdu pověděti. I tohoto jsem spraven, že pan Jindřich Rabštein, kterýž to všecko také k Prachaticóm držel, dokudž ještě v dědictvie Prachatice nebyly s jejich příslušenstviem uvedeny, dal z té jedné vsi pro nějaké provinění rychtáře stieti, a tak s nimi činil s těmi i s jinými, kteříž k Prachaticóm příslušeli, jakožto držitel toho všeho. I tuto všecku věc dostatečně oznámenú majíce, žádám vás, že mi na to na všecko odpověď dáte psaniem vašiem po tomto mém poslu; a kdybych byl prvé tak se na to vyptal, jako na to, čehož jste mi postúpili, byl bych vám to také rád prvé oznámil. Což se také dotýče té pomoci, kterúž byšte chtěli od Prachatických a od těch, kteréž k tomu držím, mieti: i ač byl jsem vám toho poddal k rozeznání soudu zemskému, ale poněvadž ráčíte toho poddávati na krále JMt, pána našeho milostivého, přistupuji k tomu, ač JMKské nerad bych mnoho zaneprazdňoval, poněvadž na tento čas JMKská ráčí v jiném královstvie býti. Jakož také k JMKské poslal jsem, prose, aby ráčil mezi námi místo a konec učiniti, oč jsme na JMKské podle smlúvy přestali, neb se již hromnice přibližují a ještě o tom neviem, na který den ráčí nám o to a kde den položiti a jmenovati, neb mi se ještě poselstvie od JMKské nevrátilo, čili JMKská ráčí někomu to na svém místě k vyslyšení poručiti a potom JMKská vajpověď na to učiniti: pak, jakž se smlúva a nač vztahuje, rád bych o to brzký konec měl; a naději se, kdyby ty všecky věci na místě byly postaveny, že by mezi námi mohlo trvalejší přátelstvie býti, a snad se nám s obú stran mohlo by to časem svým hoditi. Dán na hradě Pražském v neděli před hodem slavným božieho křtění léta oc XXVIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému.

Strana 237
Dopisy z roku 1528. 237 770. Janovi z Rožmberka o postoupení mu ještě některých vsí a gruntů. Na Blatné 1528, 9. ledna. Orig. v panském arch. Prachatickém, t. č. v Petrově dvoře. I. A“ Ic. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Jakož jsem vám prvé psal, což se těch vsí, řek, potokuov a hor, a což k tomu náleží, i lesuov oc dotýče, ježto k Prachaticóm to přísluší: a to jsem vám dosti zřetelně vypsal, kdežto jste z toho mohli vyrozuměti, že to jest k Prachaticóm připojeno spolu s Volary, a smlúva mezi námi ukazuje, Prachatice se všiem příslušenstviem, tak jakž jest ta věc dskami zemskými zapsána, a toho všeho že mi má býti postúpeno bez umenšení. I věc jest vědomá, kterak jsem se již na to vyptal, že ještě za proboštuov Vyše- hradských to jest se všecko k Prachaticóm drželo i s Volary spolu, a toho užievalo všelikterak i se všemi zvolemi, i od těch pánuov, ktož jsú to v zástavách aneb v zá- pisích držievali, a že jest ta věc potom všecka společně v dědictvie frajmarkem uve- dena. I za to vás žádám, račte tomu a té smlúvě dosti učiniti dskami zapsané a toho všeho mně bez dalšiech odtahuov postúpiti; neb jest věc spravedlivá, poctivá i povinná, kto co s kým smluví, aby tomu dosti činil, a zvláště což se pak dskami zemskými utvrdí a zapíše, a všickni tři bratří k tomu jste zavázáni; než já vám proto toliko o to samému píši, jakožto najstaršiemu z nich, také jsa té naděje, že snad vám na tento čas spravování těch statkuov, čehož všickni v držení jste, náleží. A v pravdě rád bych k vám ve všem slušném dobré přátelstvie zachoval, po- něvadž již smlúvu máme, a s vámi všech nesnází rád bych se uvaroval, a jich z úmysla před se bráti nemíniel; než znáti každý by mohl a muože, že jsem sobě toho povinen, abych své spravedlivosti neopúštěl. Odpovědi žádám. Což se dotýče těch IIII° gr. č., kteréž byšte na místě mém Václavovi Chrusten- skému dáti měli: i jestliže mi je ráčíte dáti a na Blatnú do hromnic najprvé pří- štiech poslati, chtěl bych je vzíti a vás z nich kvitovati. Dán na Blatné ve čtvrtek po hodu slavném božieho křtění léta oc XXVIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka oc, mistru převorstvie Českého, panu příteli mému milému. 771. Janovi z Rožmberka, že s ním chce rozmluviti přátelsky o tom, co mu ještě postoupiti má. Na Blatné 1528, 20. ledna. Orig. v panském arch. Prachatickém, t. č. v Petrově dvoře. I A“ Ic. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Jakú jste mi opět odpověď na mé psaní, co mi ještě podle smlúvy k Prachaticóm postúpiti máte, dali, tomu jsem porozuměl, jako byšte při tom nějakú obtížnost měli; neb jste toho dotkli, že jste ten nikdy nebyli a nejste, abyšte tomu, co byšte s kým smluvili, dosti nečinili,

Strana 238
238 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. kterak šíře to samo v sobě psaní jest. I na to jsem svého psaní vám nečinil, abych vám v čem měl ublížiti, což by bylo dobrému přátelstvie ku překážce, nežli z po- třebnosti to jest přišlo, abych to měl a to držel i toho užieval, což mi podle smlúvy spravedlivě náleží a přísluší; neb kterak jsem se na to vyptal, o tom držím, a kdyby bylo potřebí, i to bych mohl pokázati, že se o to zasazuji, což jest se k Prachaticóm drželo a držeti má s Volary spravedlivě. Ale poněvadž snad ráčíte na tom mieti omyl, aneb nějakú od někoho omylnú zprávu, aneb jakážkoli toho příčina jest: toto bych chtěl učiniti, ale bez ujmy a škody spravedlivosti mé a bez úrazu té smlúvy, kterúž spolu máme, chtěl bych o to s vámi přátelsky rozmluviti na hradě Pražském některý den po hromnicech najprvé příštiech ten týden před některými našiemi přátely; neb poněvadž někteří pro potřebu našeho stavu máme ty dny po hromnicech v Praze a na hradě Pražském býti, té jsem naděje, že vy také býti ráčíte, a tu konečně, za to mám, to budete moci poznati, oč se zasazuji, že v tom o věc spravedlivú stojiem. Odpovědi žádám. Dán na Blatné v pondělí den sv. Fabiana a Šebestiana léta oc XXVIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému. 772. Kryštoforovi z Švamberka, že má opět rok položený s pány z Rožmberka, o srovnání s Repickými. Na Blatné 1528, 17. května. Orig. v arch. Třeboň. fam. Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Za to mám, že jest vám doctor muoj oznámil, jestliže jest co nového v Praze, ješto by se za novinu rozprávěti mohlo po odjezdu vašem z Prahy, a protož vám o novinách tuto nepíši; než těžce jsem se z Prahy vypravil a tepruva dnes, datum této cedule, na Blatnú jsem přijel. A poněvadž máme rok položený s pány z Rožmberka od tohoto pondělieho v témždni, i musím zase vyjeti, dá-li pán Buoh, tento pátek, a nocleh chtěl bych mieti buohdá v Příbrami: i prosím, račte mi oznámiti, také-li ten den chcete v Příbrami býti, čili nocleh v Dobříši mieti. Toto vám také, pane švagře muoj milý, oznamuji, že paní Řepická stará i také pan Ctibor a pan Hynek, bratří Repičtí, to mi připo- mínají, žádajíce, abychme jim rok položili jakožto mocní ubrmané a o to jim konec učinili, oč jsú na nás a s obú stran na přáteliech vydaných přestali: i jestliže se vám zdá, psal bych obojí straně, aby na hradě Pražském byli a před námi stáli v středu před hodem Ducha sv., a že je chcme doslyšeti a tu věc na tom místě postaviti, aby o suchých dnech mohl mezi nimi konec spravedlivý býti. I co jest v tom vašeho úmyslu, prosím, že mi to oznámíte. A pán Buoh všemohúcí rač dáti,

Strana 239
Dopisy z roku 1528. 239 pane švagře muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v neděli po svaté panně Žofii léta oc XXVIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 773. Žádá Jana z Rožmberka, aby mu zapůjčil registra k přepsání. Na Blatné 1528, 10. října. Orig. v panském arch. Prachatickém, t. č. v Petrově dvoře. I. Aa Ic. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Za to mám, že ráčíte mieti v paměti, kdež jsem vás žádal, abyšte mi ráčili puojčiti registr k přepsání: i dali jste mi byli na to přátelskú odpověď, než že toliko odložili jste toho, až byšte na Krumlově byli; ježto v tom času byli jste tam, za to mám, více než jednou, i ještě k vám teď o to posélám a prosím, račte mi ta registra poslati zboží Prachatického, Husineckého a Záblatského i také Plastovského, a já, dada ta registra přepsati, rád vám je zase poslati chci. A za to žádám, že mi je pošlete po tomto poslu. Dán na Blatné v sobotu po svatém Dionisi léta oc XXVIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu přieteli mému milému. 774. Zd. Lev z Rožmitála, Vojtěch z Pernšteina, Jaroslav z Šelnberka, Kundrát z Krajku, Jan z Wartmberka, Břetislav z Risenberka žádají Kryštofora z Švamberka a Jana z Rožmberka, aby na hrad Pražský k urovnání sporu mezi stavem panským a rytířským se dostavili. Na hradě Pražském 1528, 12. prosince. Tisk v arch. Třeboň. č. 3942. Služby své vzkazujem, urozený pane, pane přieteli náš milý! Jakož král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest nám, stavu našemu panskému, den uložiti k jednánie s stavem rytířským na den svatých Fabiana a Šebestiana najprv příštiech o ty věci a rozdíly, nač se oni táhnou aneb viniti by nás chtěli, i také z čeho bychme my je úmysl viniti měli, to sobě z obú stran oznámíce: i poněvadž jest toho potřebie a zvláště stavu našemu, abychme s tiem stavem druhým o to miesto a konec spravedlivý a jistý měli, za to vás s pilností i dle vaší povinnosti žádáme, že v Praze v neděli před jmenovanými svatými Fabianem a Šebestianem na noc budete, a nazajtří v pondělí v 14 hodin abychme se sešli spolu, stav náš, na hrad Pražský do světnice veliké, v kteréž soud zemský se držívá, a tu abychme společně o potřeby stavu našeho rozmluvili a to mezi sebú uvážili, kterak ty věci předsevzíti máme podle spravedlivosti stavu našeho, abychme při tom zuostaveni býti mohli a byli, čehož sú naši předci i my po nich užívali, a spravedlivě užívati a při tom zuostaveni a zachováni býti

Strana 240
240 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. máme. I té jsme naděje, že takové veliké a znamenité potřeby stavu našeho nikterakž neobmeškáte, jakož o vás té naděje jsme, že tak, jakožto milovník stavu svého, učiníte, a za též i jiných pánuov a přátel vám přísedících stavu našeho žádati že budete, ač jestliže by co poslem kterým sešlo, aby se v tom žádné obmeškánie v tak pilné a znamenité potřebě nestalo. Dán na hradě Pražském v sobotu před svatú pannú Lucií léta oc XXVIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích, najv. hofmistr kr. Českého. Jaroslav z Šelnberka a z Kosti na Hrádku, naj. komorník kr. Českého. Kundráth z Krajku a na Mladém Boleslavi. Jan z Wartmberka a na Dubu. Břetislav z Ryzmberka a z Švihova na Rabí. Urozenému pánu, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc, panu přieteli na- šemu milému. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, mistru převorstvie Českého oc, panu přieteli našemu milému. (Další čásť této sbírky viz v díle XI. Archivu Českého.)

Strana 241
B. XII. JEDNÁNÍ SNĚMOVNÍ A VEŘEJNÁ V MARKRABSTVÍ MORAVSKÉM od počátku 15. století až do přijetí krále Ferdinanda I. za markrabí Moravského roku 1527. Vydává Dr. František Kameníček. Sněmy moravské mají původ svůj nepochybně v dobách pradávných. Šlechta moravská nejspíše dříve, než odkud zachovaly se nám výslovné zprávy,*) počala scházeti se k poradám o záležitostech zemských a o potřebách vlastních po způsobu, jaký byl obvyklý v Čechách. Při schůzích takových, jež odbývány byly nejčastěji v Olomouci a v Brně, předsedal v nej- starších dobách bezpochyby některý údělný kníže moravský, později markrabí nebo jeho zá- stupce. Předseda sněmu v patnáctém století nazýván byl starostou, později zemským hejtmanem, v latinských listinách obyčejně capitaneus terrae. Těchto nejstarších schůzí zemských súčastnila se původně šlechta moravská s biskupem Olomouckým v čele; teprve později připomínají se na Moravě čtyři stavové, kteří měli právo dostavovati se k sněmování, totiž stav panský, rytířský, prelátský s biskupem Olomouckým, který vůbec býval po markrabí první osobou v zemi, a konečně stav městský (z královských měst), připuštěný na sněm dle vzoru českého bezpochyby po roce 1421. Určité listiny neb jistého dokladu, kdy města sněmů moravských účastnými se stala, není. V této sbírce jmenují se města poprvé v landfrydu roku 1440. Poněvadž sněmování bylo spojeno pro účastníky se značnými útratami, hlavně později, když sněmy trvaly i několik týdnů, stav rytířský, jakožto chudší panského, nebýval nikdy v plném počtu přítomen, nýbrž jenom nemnohými zástupci, kteří rozhodovali jménem celého stavu. Podobně dělo se i v moravských městech královských; dojížděli obyčejně jen měšťané nebo písaři prvních a nejbohatších měst moravských, totiž z Brna, Olomouce, Jihlavy, Znojma neb Uherského Hradiště. Schůze stavů moravských mívají v latinských listinách název conventus, commune consilium, colloquium, nebo dieta; v českých listinách sjezd, nebo sněm. Teprve později ustálil se rozdíl mezi těmi dvěma názvy: sněm byl úředně od zeměpána svolaná schůze všech *) Dudík v Dějinách Moravských (něm. IV. 5, 299) pokládá za první moravský sněm onen, jenž konal se dle podezřelé listiny u Bočka (C. D. M. I. 289) roku 1174. — A. V. Šembera mínil, že první sněm moravský držán byl teprva r. 1254; viz Musejník 1875, 80. — O společném sněmu českomo- ravském jest zmínka r. 1189: abbates, clerici, monachi, milites tam de Moravia, quam de Bohemia qui convenerant in Sazka ad audienda statuta ducis Ottonis. Cod. dipl. Mor. I. 329. Archiv Český X. 31

Strana 242
242 B. XII. Sněmy moravské. čtyř stavův, a sjezd důvěrná schůze stavovská v dobách zvláště důležitých, když buď pro krátkosť času nebylo možno svolati pravidelného sněmu, nebo stavové chtěli se uraditi, jak mají se zachovati v těch neb oněch záležitostech na hlavním sněmu. Sněmy a sjezdy stavů moravských konaly se do počátku 16. století současně se za- sedáním zemského soudu v Brně nebo v Olomouci; avšak při každém zasedání soudu zemského nebýval zahajován také sněm, nýbrž o sněmu rozhodovala vždy jen vážná potřeba, buď dů- ležité žádosti se strany zeměpána, nebo zemské zákonodárství, neb obrana země proti nepřá- telům. Členové zemského soudu (biskup a páni) přibrali k sobě zástupce rytířstva, a později i zástupce měst, a tvořili pak moravský sněm. Výsledek porad jejich byl usnesením sněmovním. Sněmy moravské nabyly teprve v 15. století většího významu, neboť v tehdejších pří- znivých okolnostech, v dobách válek husitských a po nich, stavové moravští postavili se v po- předí správy zemské. Byla to doba známých zemských mírů (landfrydů), jež byly sestavovány na sněmích a měly platnosť zákonitou. Ale přes to působnosť sněmů moravských nebyla do- statečně vymezena ani v této době; jednalo se vždy jen o nahodilých potřebách země, a ne- bylo-li jich, nebylo sněmu. Pravidelněji byly sněmy moravské svolávány počátkem 16. století od té doby, když Turci počali systematicky a účinněji útočiti na země Uherské. Morava jakožto sousední země a stojící pod jedním panovníkem s Uhrami, přispívala dle možnosti k obraně zemí ohrožených. A vpády turecké opakovaly se téměř ročně, bylo tedy potřebí stálé pomoci. Do roku 1520 stavové moravští povolovali dle vlastního uznání pomoc Uhrám, poněvadž až do té doby sně- movalo se na Moravě ještě bez předloh královských, a to vždy v době zasedání zemského soudu. Teprv od roku asi 1520 (možná také od roku 1518) svoláván byl ročně nejméně jeden sněm, a velmi často bývaly dva. Na těchto pravidelných sněmích panovníci vystupují se svými proposicemi neboli požadavky a předlohami neustále v popředí. Mohou-li, navštěvují sněmy osobně, jinak posílají své syny nebo bratry, nejčastěji však jen plnomocníky (vyšší úředníky), kteří jménem královským přednášejí proposici čili předlohu pro sněmování. Plno- mocníci královští bývali úředně pověřeni a instrukcí královskou zvláště opatřeni. O propo- sicích královských jednalo se již ze slušnosti obyčejně napřed, pak teprv o vlastních potřebách země. Sněmy moravské nabývaly těmito proposicemi královskými důležitosti a trvaly velmi dlouho, zvláště když stavové na sněmu shromáždění nebyli ochotni vyhověti přáním panovní- kovým ve proposici vysloveným. Pak nastoupilo buď delší vyjednávání mezi sněmem a pano- vníkem, anebo když stavové proti vůli králově něco ustanovili a se rozešli, svolávány byly sněmy opět a opět třeba v tomtéž roce, až byli sněmovníci povolnějšími. Sněmy moravské nebyly již svolávány jen do Olomouce nebo do Brna, nýbrž i do jiných měst moravských, jako do Jihlavy, Znojma, Vyškova, a jednou i do Uherského Hradiště. Roku 1520 na sněmu v Olomouci, zahájeném dne 2. února, stavové moravští žádali poprvé, aby sněmy nikdy nebyly pokládány na dobu zasedání soudu zemského z důvodů těch, že materiál také při zemských soudech se množil a že by pak zasedání soudu a sněmu trvalo příliš dlouho, z čehož zajisté vznikla obava, že jedno ani druhé nebude konáno důstojně a pořádně. Dotýčné ustanovení znělo: „Sněmové obecní při soudu aby pokládáni nebyli. Než když by potřeba byla sněmu obecního pro potřebu krále JMti, aneb zemskou, to pan hejtman, maje při sobě slušný počet z pánův i z rytířstva, rozvážiti má, při kterém čase takový sněm by položiti ráčil, aby soudu zemskému překážky nebylo.“ (Památky sněmovní. MS. zemsk. arch. mor. v Brně I. fol. 13 b.) A když v pozdějších dobách přece někdy se stalo, že sněm

Strana 243
Uvod. 243 a soud zemský zasedaly současně, panovníci omlouvali to nutností, a stavové moravští odvo- lávali se opět a opět na své usnesení, žádajíce, aby příště bylo zachováváno. Od té doby sněmy zemské a zasedání soudu zemského rozlišovaly se úplně. Sněm zápovědný byl zemský sněm, svolaný od zemského hejtmana s vůlí královskou v libovolných dobách, a sněm panský byl zemský soud, který zasedal pravidelně dvakráte do roka v Brně (v postě a v září okolo sv. Kunigundy), a dvakráte v Olomouci (o Třech Králích a při sv. Janu Křtiteli); od pano- vníka ani od zemského hejtmana nebyl svoláván. Byli-li při zasedání zemského sněmu všichni čtyři stavové pohromadě v jedné síni, říkalo se, že zasedá plný sněm. To stávalo se obyčejně při zahájení sněmu, při předčítání předloh královských, když bylo sněmu vyslechnouti jakákoli poselstva, a při konečném hla- sování. Plný sněm shromažďoval se v zasedací síni stavu panského. Porady však o jednotlivých předlohách sněmovních děly se po stavovských kuriích. Každá kurie scházela se ve zvláštní síni a vyslovila se po důkladné poradě pro návrh, nebo proti. Předsedou kurie stavu pan- ského byl zemský hejtman, a páni v plném sněmu odevzdali vždy první hlas. Při kuriální schůzi rytířstva předsedal dvorský sudí, a stav rytířský hlasoval hned po stavu panském, ačkoliv na veřejných listinách byl třetím stavem, uváděným až po prelátech.*) Kuriálním za- sedáním prelátův a měst předsedal zemský podkomoří, poněvadž statky církevní čítaly se ku komoře královské. Preláti s městy hlasovali po rytířstvu. Z knihy Tovačovské (p. 21) i Dr- novské (p. 13) lze určitě vyrozuměti, že preláti a města královská pod předsednictvím pod- komořího radili se společně najednou. Píšeť se tam: „A když se rozjímá věc v radě a vy- stúpení potřebuje, má (podkomoří) s preláty a městy vystúpiti a o to se poraditi. Jakož páni sami zuostávají, též také rytířstvo samo vystupuje, a zase se všichni sejdúce, páni první hlas a radu svú mají pověděti, po nich rytířstvo druhý hlas, pak on podkomoří po nich s preláty a městy třetí hlas.“ — Roku 1627 kurie sněmu moravského v pořadí se změnily, poněvadž stav duchovní povznešen byl na stav první. Zvláštností pro země koruny České vůbec byly tak zvané sněmy generální, které svo- lávány byly do Prahy, a jichž súčastnila se poselstva zvolená a opatřená instrukcemi od sněmů všech zemí ke koruně České přivtělených. Výsledky porad generálních sněmů byly pak zá- vazny pro všechny země ke koruně České náležející, a usnesení jejich bývala od poselstev na jednotlivých zemských sněmích prostě oznamována. Generální sněmy koruny České staly se pravidelnějšími teprve po roce 1526 hlavně následkem válek s Turky. Před rokem 1526 generální sněmy odbývaly se velmi zřídka (k. p. sněm Svatomartinský v Praze roku 1433 a roku 1512 v Kladsku). Písemnosti, týkající se sněmův a sjezdů moravských do roku 1527, jsou velmi zlom- kovity. Tak zvané Památky Sněmovní, čili knihy protokolů sněmovních, počínají se teprve rokem 1518, a nepodávají z počátku zpráv úplných o sněmovním jednání, nýbrž jen zprávy úryvkovité. Úplněji vypsán jest teprv obecní sněm v Olomouci, konaný roku 1525. Avšak našel jsem také materiál v jiných kodexích, do kterýchž často náhodou důležité a zajímavé sněmovní zprávy zaznamenávány byly. Nejstarší písemnosti sněmovní psány jsou latinsky a najdou se tištěny v moravském Diplomatáři; české listiny vyskytují se pravidelněji až na *) Preláti této přednosti stavu rytířského uznati nechtěli a žádali na rytířích, aby se vykázali v té pří- čině nějakým psaným privilegiem. Viz Brandl: Sněm držaný l. 1612 p. 80 a 113 sq. 31*

Strana 244
244 B. XII. Sněmy moravské. počátku 15. století, a tu počíná se také přítomná sbírka. Zlomky a jednání sněmův moravských zde tištěné jsou jednak doplňkem k Aktám sněmovním a veřejným, obsaženým v šesti dílech Palackého Archivu Českého, jednak pokračováním té publikace, hlavně pokud se týče doby od roku 1508—1527. Aby pak celek byl přehlednějším, vydavatel vřadil do sbírky této na patřičná místa regesta listin týkajících se sněmů moravských, které již v prvních šesti dílech Archivu Českého jsou vytištěny. Listin těch není mnoho a věc tím získala. Vydavatel čerpal zprávy o sněmích moravských z následujících starých i novějších rukopisů, kteréž z největšího dílu chovají se v zemském archivě moravském v Brně: I. Z Památek Sněmovních, jež obsahují od roku 1518 do roku 1525 neúplné, a od roku 1525 až do roku 1618 úplné protokoly jednání sněmovního. Rukopis jest současný a velmi cenný. Značka: Pam. sněm. I. Orig. z. arch. mor. v Brně. II. Z rukopisu zemsk. arch. mor. v Brně pod signaturou M. VI. 15, který obsahuje částečné záznamy některých sněmů moravských od roku 1493 až do r. 1599. Rukopis pochází asi z počátku 17. století, jest velmi čistě, krásně i dosti správně psán. Z rukopisu toho po- dány jsou ve sbírce této zprávy o sněmích z roku 1493, 1496, 1511 a 1517; z let pak 1518, 1520, 1523, 1524 a 1525 vzato jest jen to, co v Památkách Sněmovních schází. Značka: MS. zemsk. arch. mor. v Brně M. VI. 15. III. Z rukopisu zemsk. arch. mor. v Brně č. 30 pod názvem: Registr ouzký. Jest to MS. dlouhého a ouzkého formátu, který obsahuje čelnější půhony soudu Olomouckého a Br- něnského. Založen byl asi pro soukromou potřebu. Pochází ze 16. století a obsahuje mnohá důležitá ustanovení, zvláště tak zvaná panská usnesení na věčnosť, která sice byla vynesena při soudu zemském, ale měla platnosť zákonitou. Dle nich bylo pak na sněmích obecných sestavováno zemské zřízení. Značka: Registr ouzký zemsk. arch. mor. v Brně. IV. Z rukopisu zemsk. arch. mor. v Brně pod signaturou XII. C. 1., který se nazývá obyčejně: Codex Venceslai de Iglavia. Jest to rukopis, do něhož na přání konšelův Olo- mouckých zaznamenávány byly, počínajíc od roku 1424, zajímavé historické zprávy, dopisy, landfrydy a majestátní listiny, jež byly důležity buď pouze pro město Olomouc, anebo pro celou zemi. Prvním, jenž do knihy té psal, byl Olomoucký písař Václav z Jihlavy. Odtud název kodexu. Značka: Codex Wenc. de Igl. XII. C. 1. zemsk. arch. mor. v Brně. V. Z půhonných knih Olomowckých a Brněnských vzata jsou také jen povšechná usta- novení na věčnosť, a sice pouze od roku 1480—1526, poněvadž knihy půhonné a nálezové do roku 1480 jsou již vydány od zemsk. archiváře mor. Vincence Brandla. Značka: Olomoucké nebo Brněnské kn. půhonné. VI. Z majestátův a vůbec původních listin (landfrydův atd.), jež vyšly z jednání sně- movního, nebo byly předmětem jednání sněmův a nalezají se v tak zvaném stavovském archivu markrabství Mor. při zemsk. arch. Brněnském. Veškerého však bohatství rukopisného a sně- movního, chovaného zvláště ve stavovském arch. moravském, použito nebylo, poněvadž mnohé listiny uchovati dlužno pro moravský Diplomatář. VII. Z kopiáře památek sněmovních. Jest to současný rukopis, obsahující kopie listin a často i sama usnesení sněmovní od r. 1526—1546. Má tutéž důležitosť, jako Památky Sně- movní. Značka: Kopiář Památek Sněmovních. VIII. Ze sbírek Bočkových v moravském zemsk. arch. v Brně. Sbírky tyto obsahují něco málo originálů, po většině však dobré starší i nové kopie mnohdy velmi důležitých listin. Značka: Bočkova sbírka mor. zemsk. arch. v Brně.

Strana 245
Uvod. 245 IX. Z rukopisu chovaného ve Františkově Museu zemském v Brně pod číslem 212 sbírky Cerroniho, již museu daroval hr. Sylva Taroucca. Jest to úryvkovité zaznamenání práv a nálezův moravských ze 16. století. Vybrána jsou odtud některá usnesení sněmovní odjinud neznámá. Rukopis není celý. Značka: MS. Frant. Musea č. 212. X. Z městského archivu v Olomouci. V cís. kr. universitní knihovně v Olomouci a v ka- pitulním archivu vydavatel nenalezl žádných památek sněmovních před rokem 1527, týkajících se celé země, nebo jednotlivých stavů. XI. Něco málo listin sněmovních čerpáno jest z místodržitelského archivu Českého, z hraběcího Černínského archivu Jindřicho-Hradeckého, z archivu města Brna a z desk zemských moravských. XII. První tištěné zřízení Moravské z roku 1516 vydáno jest ve sbírce této tiskem znova dle originálu hlavně z té příčiny, že jak originál, tak i Brandlova kniha Drnovská, kdež zřízení to jest otištěno, jsou vzácny. Ze zřízení zemského, tištěného roku 1535, přijata jsou některá neznámá ustanovení sněmovní, o nichž jest jisto, že pocházejí z doby před rokem 1527. Při známých nálezech sněmovních jest tisk z roku 1535 pod čárou připomenut. Vůbec některá usnesení sněmovní tuto vytisknutá jsou obsažena již porůznu také ve knize Drnovské, nebo Tovačovské (vydal Vinc. Brandl), v tištěných zřízeních zemských z r. 1535, 1545 a 1604 i jinde, jen že tam vyskytují se v kontextu namnoze bez údaje doby, kdy vznik svůj vzala; mimo to různí se často obsahem svým, aneb se navzájem doplňují; proto se tisknou zde znova, ovšem s poznámkou o starších tiscích. — Zřízení Moravské, vytisknuté r. 1562, nebylo při práci této namnoze přirovnáváno, poněvadž jest vlastně jen otiskem zří- zení z roku 1535. Také něco málo listin latinských a německých vřaděno jest do této sbírky a vytisk- nuto hlavně proto, že jsou to listiny vynikající buď svou důležitostí nebo zajímavostí. Vydavateli jest připomenouti, že zbytky sněmův a sjezdů moravských touto prací dosud vyčerpány nejsou, ale může se říci bezpečně, že schází velmi málo. Nedostatku tomu bude odpomoženo, až vydán bude do roku 1527 moravský Diplomatář. Při všech listinách vydavatel snažil se užiti originálů; jen tam, kde jich nebylo, užito kopií. Římskými číslicemi poznačil vydavatel jednotlivé sněmy, pokud jsou určitě stanoveny, a samostatné listiny sněmovní; arabské pak číslice přidal k jednotlivým článkům neb usta- novením sněmovním. Za vzácné přátelské rady a pokyny vydavatel děkuje Slovutnému panu zemskému archiváři moravskému Vincenci Brandlovi, universitním professorům v Praze pp. Dru Josefu Kalouskovi, Dru Antonínu Rezkovi a Dru Jaromíru Čelakovskému, za laskavou kollaci panu zemskému officialu arch. mor. Vincenci Nebovidskému. V Brně, v srpnu roku 1889. František Kameníček.

Strana 246
I. Landfryd daný na sněmu obecním v Brně 2. února 1412. Orig. v zemsk. arch. mor. v Brně. Lit. A. Vytisknut v Brandlově knize Tovačovské str. 25—28. II. Páni moravští, na sjezdu ve Velikém Meziříčí sebraní, přimlouvají se u krále Sigmunda za M. Jana Husa, aby z vězení propuštěn byl. V Meziříčí, v únoru 1415. Viz Archiv Český, díl III. str. 182. III. Páni moravští na sněmu Brněnském králi Sigmundovi žalují, že M. Jan Hus ještě do těžšího vězení dán jest, a prosí, aby se o jeho zproštění přičinil. V Brně, 8. května 1415. Viz Archiv Český, díl III. str. 183. IV. Zápis stavů moravských pánům českým, jímž slibují zachovávati čtyři artikule Pražské a vy- pověděti poslušnosť králi Sigmundovi. Bez datum (7. června 1421). Arch. Č. VI. 398. — Regest Palackého i výklad v Děj. Hus. II. 81—82 poněkud chybný; opraven byl Tomkem v Děj. m. Prahy IV. p. 162—63, který zápis ten klade ke dni 7. června 1421; tomu datu nasvědčuje zejmena konec, kdež mluví se o artikuli pátém, a ten vypisuje se ze zápisu sněmu Čáslavského ze dne 7. června 1421, tištěného v A. Č. III. 226—230. V. Landfryd daný na sněmu obecním v Brně 17. listopadu 1421.*) Orig. v zemsk. arch. moravsk. v Brně. Lit. B. My Sigmund z božie milosti Římský král, po vše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmacký, Charvátský etc. král; a my Jan z též milosti biskup Olomucký, Přemek také z božie milosti knieže a pán Opavský, a my Vilém z Pern- šteina, hauptman markrabstvie Moravského, Jan hrabě z Hardeka burkrabie Maid- burský, Jan z Lompnice, Petr Kravař odjinad z Strážnice, Beneš z Kravař odjinad *) Landfryd tento sice vytisknut jest v Archivu Českém III. 234, avšak některé části jsou tam vyne- chány, jiné zase mají tolik variantů, že každá oprava by byla nedostatečna; proto tiskne se zde znovu dle originálu.

Strana 247
Z let 1412—1421. 247 z Krumpnova, Hertneyd z Lichtenšteina odjinad z Nicolspurka, Jindřich z Lippé seděním na Tempelšteině, Smil z Bietova, Sulík z Konice, Vaněk z Bozkovic odjinad z Črnéhory, Jan z Bozkovic odjinad z Brandýsa, Boček] z Kunstata odjinad z Po- děbrad, Aleš z Kunstáta, Smil z Kunstata, Jiřík z Šternberka odjinad z Lukova, Jan mladší z Bozkovic, Jan a Štefan z Lichtemburka odjinad z Coršteina, Jiřík z Bietova, Jan z Cimburka odjinad z Tovačova, Jošt Hecht z Rosic, Jan z Kravař odjinad z Jičína, Artleb z Drahothúš, Dobeš z Meziřiečí odjinad z Popovic, Boček z Kunstata odjinad z Opatovic, Jimram, Zbyněk a Oldřich bratřie z Dúbravice, Heralt z Sovince, Procek z Wilmberka, Procek z Kunstáta odjinad z Lisec, Smil z Dúbravic, Čeněk z Bučovic, Hynek z Ronova odjinad z Lethovic, Jindřich z Walšteina odjinad z Sádku, Matěj z Cimburka, Jan a Miroslav bratřie z Cimburka odjinad z Sehradic, Stibor z Cimburka odjinad z Křídla, Hlaváč z Ronova, Čeněk z Ronova, Hennyk mladší z Walšteina, Jan z Sovince odjinad z Pniovic, Vok z Holšteina, Pavel z Sovince, Erhart z Kunstáta odjinad z Leštnic, Milota z Tvorkova, Erhard z Kunstáta seděním v Pornicích, Smil a Kuna bratřie z Kunstáta, Václav z Myslibořic seděním na Ždá- nicích, Čirnín z Drahotúšie, Mikuláš z Lamberka a Mikuláš z Mochova; vyznáváme tiemto listem, že sme pro našie dušě spasenie, pro obecné dobré, pro pokoj zemský a pro řád země Moravské, kterýž jest v mnohých věcech drahně byl potuchl, a také pro chudinu této země, kteráž jest mnoho zámutkóv až do této chvíle měla, sě všichni svrchupsaní smluvili a takýto řád zpósobili mocí tohoto listu, jakož dole- psáno stojí: Najprve že sme sě ustanovili, aby provoláno bylo v městech královy milosti, kněze biskupových i panských markrabstvie Moravského, aby ti všichni páni, rytieři i panošě, měštěné i obecní lidé i duchovní, kteříž ty čtyři kusy neboli jiné bludné věci vedli, vedú a držie proti církvi svaté, a ku pokání a k rozhřešení o to nepřišli, aby ti všickni toho inhed ostali a viece nevedli, a do dne svatého Tomáše apoštola najprv přísčieho ku pokání a k rozhřešení přišli do Olomúcě, do Brna, do Znojma, neb do Opavy, ktož k kterým najblíž přileží, a tu pokánie a rozhřešenie přijali od těch kněží, kteříž k tomu posazeni budú podle řádu Římského kostela; kromě těch, kteříž jsú sě zevně [sic] o ty kusy proti kostelu svatému a králově milosti posadili, ti roku ani prodlenie nižádného nemají, lečby zvlášče s královú milostí k úmluvě přišli. Pakli by [kto] z těch řádóv všech svrchupsaných k zpovědi a ku pokání i k rozhřešení v tom času svrchupsaném nepřišel, tehdy my všickni svrchupsaní máme i slibujemy na ně sáhnúti, na jich hrdla i zbožie, a nad nimi pomstiti, aby sě takoví neřádové a neposlušenstvie od nich v našie zemi viece nedáli. Item jestliže by kdy kto v zemi Moravskej sě zdvihl proti ustanovení církve svaté a kostela Římského, neboli že by držal písmo potupené od církvi svaté a ko- stela Římského, a zvlášče ty čtyři kusy, kteří jsú byli vznikli, protiv těm my všichni

Strana 248
248 B. XII. Sněmy moravské. máme i slibujem sobě pomoci a toho brániti i utlačiti konečně, a nad tiem nebo nad těmi pomstiti nad jich hrdly i sbožím, aby potom ti neřádové mezi námi ne- vznikli, kolikrát by toho potřebie bylo. Také sme sě dále ustanovili i smluvili i lantfryd zjednali pro řád a pro pokoj zemský, aby všichni v markrabstvie Moravském usědlí duchovní i světščí při práviech, při řádu, při pokoji, při spravedlivém i při svobodách svých ostali, a také aby du- chovní světským v jich práva nesahali, a též zasě aby světščí duchovním v jich práva nesahali, než aby každý při svých práviech, svobodách a při svém duostojenství ostali, jakožto od staradávna jest vysazeno a zřiezeno. A také aby každý práva hleděl, tu kde neb kam kterému právu slušie. Pakli by komu co ven z země ško- dilo, to aby vznesl na králevu milosť, na kněze biskupa, na hauptmana a na pány moravské, aby sě jemu stalo rovné. Pakli by sě jemu státi rovné nemohlo po tom našem obeslání, tehdá jemu králova milosť, starosta, biskup i páni moravščí pomoci i raditi mají, aby sě jemu rovné stalo; a co ten potom ven z země učiní, tiem lantfrydu nezruší. Pakli by kto přes to překážel a které války činil, nebo kterú mocí v zemi jímal nebo bral, nebo čeho bezprávně dobyl, a nechtěl na právě dosti mieti, aby jemu to za bezprávie položeno bylo, a králeva milosť, starosta se všemi pány mají k němu popraviti jako k bezprávníku a jakti k zemskému zhúbci. Také má voláno býti po všech městech zde moravských, králových, biskupových i také panských, kdež by kterého nalezli, ježto by zemi lúpil nebo hubil, nebo které bezprávie na silnici komužkolvěk učinil, buď duchovniemu nebo světskému, aby k němu popraveno bylo jako k zemskému zhúbci. Také bylo-li by kde v zemi bráno, aby toho braného žádný nekupoval, ani v městech ani ve vsech; pakli by kto co kúpil, aby to vrátil zasě darmo, a k tomu aby pán jeho k němu popravil. Také ktož by ti byli, ješto by leželi v městech nebo ve vsech, nemajíce pánóv svých zde v zemi Moravské, a hledali snad lidského neščestie, aby ti stavováni byli jako zlí lidé. Také ktož by přechovával ty, ježto v zemi škody činie, a byl královú milostí nebo jeho starostú neboli pány moravskými obeslán, aby ty jisté zhúbcě stavil; pakli by toho neučinil, tehdá byl-li by pán nebo vládyka, aby panského neb vládyčieho řádu neměl, a právo své panské neb vládyčie aby ztratil, a viece práva žádného neměl, a k tomu aby k němu popraveno bylo, jakti ke zlému. A zvlášče aby všecky silnice svobodny byly, aby chudý i bohatý jimi mohl jieti i jíti bez škody své potřeby jednati. Také aby žádný pro nižádnú nepřiezeň na nich nepřekážel. Pakli by kto na nich komu překážel, aby jemu to bylo za zlodějstvo položeno i k němu popraveno. Item také lúpil-li by kto a bral komu lúpežem na cestě nebo jinde kdež- kolvěk zde v zemi, a pokřik po něm byl neboli nebyl, kamž by sě ten kolivěk obrátil, na které hrady, tvrze, nebo města a s tiem lúpežem anebo s tiem, což by vzal, kdež by kolvěk s tiem nalezen byl, buď jeden nebo jich viece, tu mají požádati

Strana 249
Z roku 1421. 249 ti, jichž jest to, aby bylo ven vydáno to, což jest vzato, a těm aby bylo vráceno, číž jest. A ti, ktož jsú to učinili, mají zjímáni býti, a má nad nimi popraveno býti tu, kdež budú nalezeni, jakž na zlé slušie; než chtěli-li by úředníci králevi neboli starostini je mučiti, aby sě viece zlých doptali, má jim toho přieti ten, ktož by byl toho hradu, města nebo tvrze pán. Pakli by ten jistý, jehož by hrad, město, tvrze byla, nechtěl jeho, ani toho, což pobráno, vydati, ani nad tiem zlým popraviti, ani jich dáti mučiti, ten má inhed psán a vyvolán býti, a má nad ním jako nad zlým člověkem popraveno býti. Item také bude-li ztracen který hrad, město neb tvrze kterakžkolvěk, buďto králevy milosti, starostin, biskupóv, nebo panský, anebo kteréhožkolvěk zemenína zde v Moravě, tehdá inhed králeva milosť, starosta, biskup, nechtěli[-li] by tu sami býti, ale mají poslati své úředníky a svú moc. A páni všichni, ježto jich pečeti jsú při tomto listu, mají k tomu hradu přiléci, k městu nebo k tvrzi, anebo svú moc po- slati a jeho dobývati králevým nákladem a ztravú lidskú a koňskú obyčejnú, bude-li jich králova milosť k tomu potřebovati; a odtad nikam nemají odjiežděti, jeližby do- byli dřéve, neb dokudž by sě králově milosti neb jeho starostě a pánóm za podobné zdálo. A když toho dobudú, tehdá má postúpeno býti tomu, číž jest. Také lúpil-li by kto s svého hradu, města nebo tvrze, anebo lúpežníkóv také přechovával, tehdy králeva milosť, starosta, biskup, nechtěli-li by tu sami býti, ale mají poslati své úředníky a svú moc. A páni, jenž jsú psáni v tomto listu, jakož jest dřéve řečeno, mají přiléci inhed bez dlenie k tomu hradu, městu, neb tvrzi, neb svú moc poslati; a tu pánóm, lidem jejich i koněm má králova milosť ztravu i potřebu obyčejnú dáti, bude-li jich králova milosť k tomu potřebovati, a odtud nikam neodjeti, jeližby dřéve dobyli toho, anebo dokudž by sě králově milosti, starostě a pánóm za podobné zdálo. A když ten hrad, město, nebo tvrz dobyta bude, má na králevu milosť spadnúti, a ten z toho hradu, města nebo tvrze muož učiniti, což ráčí jako pán země Mo- ravské. Pakli by ten hrad, město anebo tvrz manstvie královo bylo, nebo biskupóv, nebo jiného pána z těch, ješto jsú jich pečeti při tomto listu, tehdá králova milosť má pánóm i jejich lidem i koněm potřebu a ztravu obyčejnú dáti, bude-li jich králeva milosť k tomu potřebovati, a tej potřeby, ješto k dobývání slušie, dobýti. A když podle toho běhu, jakož svrchupsáno jest, hradu, města nebo té tvrze dobude, tehdá králova milosť má tomu postúpiti, jehož manstvie bylo. Item byl-li by který pán, rytieř nebo panoše, ješto by zde v zemi usědl, ješto by s královú milostí, biskupem anebo s starostú a se pány v tomto zápisě nechtěl státi ani toho ustavenie držeti, a přes to chtěl protiv těmto zápisóm v zemi co škoditi a které zmatky činiti, ten nemá žádného práva panského mieti, ani sě mají páni jeho jímati, ale má beze cti býti, a kdež by jeho dosiehli, tu mají k němu popraviti jako ke zlému; a to, což má, v to sě má králova milosť neb jeho starosta uvázati. 32 Archiv Český X.

Strana 250
250 B. XII. Sněmy moravské. Také všickni svrchupsaní máme a slibujem dobrú věrú ten svrchupsaný lant- fryd do pěti let od dánie tohoto listu držeti, a k tomu věrně, aby držán byl, po- máhati ve všech kusech, jakož sě svrchu píše. A jestliže by z nás svrchupsaných kterého pečeť nedošla buďto jednoho neboli viece k tomuto listu, tiem tento lantfryd v žádné věci nemá zrušen býti, než jmá v své plné moci ostati, jako by všech pe- četi přivěšeny byly. Také byl-li by který pán, jehož méno v tomto listu posazeno nenie, ješto by svú pečeť potom k tomuto lantfrydu chtěl přivěsiti, to má tak mocno býti, jako by nynie přivěšena byla a jako by právě jeho méno napsáno bylo. A těch všech svrchupsaných věcích na potvrzenie pečeti naše s vědomím naším přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán v Brně léta po božiem narození tisícieho čtyřstého a potom v jednomecietmém létě, ten pondělí před svatú Alžbětú, léta královstvie našich Sigmunda svrchupsaného Uherského etc. v XXI.,*) Římského v XII. a Českého v druhém létě. Ad mandatum D. regis Franciscus prepositus Strigoniensis. Pečetí zachováno: 2 velké a 47 malých; schází 7. *) A. Č. III. 237 má XXXV. VI. Landfryd daný na sněmu obecním v Brně 4. března 1434.*) Orig. v zemsk. arch. moravsk. v Brně. Lit. C. My Albrecht z božie milosti knieže Rakúské, Štyrské, Korutanské a Kar- niolské, markrabie Moravský a hrabě Tyrolský oc; a my N. z tejž milosti biskup Olomunský [sic], Václav také z božie milosti knieže a pán Opavský; a my Jan z Lom- pnice hauptman markrabstvie Moravského v ty časy, Meinhart z Hradce, Berchtolt z Lipé najvyšší maršálek králevstvie Českého, Petr z Strážnice a z Kravař, Artleb z Drahotúš a z Deblína, Václav z Kravař a z Mezeřieče, Heralt z Kunstátu a z Tře- bové, Albrecht z Šternberka a z Lúkova, Stibor z Cimburka a z Jičína, Jan z Cim- burka a z Tovačova, Beneš a Vaněk bratřie z Bozkovic a z Črnejhory, Hašek a Beneš bratřie z Waldšteinu, Jan z Bozkovic a z Lúky, Jan z Bítova a z Cornšteina, Jiřík a Smilek bratřie z Bítova, Dobeš z Mezeřieče a z Cimburka, Křištofor a Jiřík bratřie z Liechtenšteina, Jiřík a Lacek bratřie z Šternberka a z Lukova, Zbyněk z Dúbravice, Jiřík z Kravař a z Plumlova, Jan z Pernšteina, Heník z Waldšteina a Židlochovic, Zdeněk z Waldšteina a z Sádku, Hince z Pirigšteina [sic] a z Polné, Jan z Křižanova, Pavel Vok a Heralt bratřie z Sovince, Jošt Hecht z Rosic toho času podkomořie markrabstvie Moravského, Kuna a Boček bratřie z Kunstátu a z Lúček, Heralt z Kunstátu a z Lisec, Procek z Kunstátu a z Opatovic, Čeněk z Ronova, Petr z Konice a z Račic, N. Zajímač z Kunstátu a z Jevišovic, Ščepán z Wartnova *) Landfryd tento má datum: ten čtvrtek den sv. Gunhuty. Roku 1434 bylo však sv. Kunhuty 3. března ve středu, proto datujeme ve čtvrtek 4. března.

Strana 251
Z let 1421, 1434. 251 a z Cimburka, Smil z Dúbravice a z Levnova, Vokh z Holšteina, Jan a Miroslav bratřie z Cimburka a z Sehradic, Jiřík z Holšteina a z Jedovnice, Jan z Bubna a ze Ždánic, Petr a Markvart bratřie ze Zvole, Čeněk z Mošnova a z Týnce, Petr Romanus z Vitovic a z Buchlova, Jan z Messenpeku a z Helfenšteina, Jan Tunkl z Draho- ňovic a z Brníčka, Rudolt z Beče a z Střielek, Jan z Langdorfu, Jan a Ondřej bratřie z Studnic a z Blanska, Jindřich z Bařic, Jan z Pocenic a z Křídla, Zigmund z Šumburka, Jan Puklice z Štramberka, Jan Kužel z Žeravic a z Kvasic, Smil z Mo- ravan, Budiš z Budišova, Bohuněk z Miroslavě, Václav z Kníhnic, Dobeš Weitmülner z Žirotic, Sigmund Beránek z Višnového, Gebl z Hrušovan, Mikuláš z Milonic, Jan a Jiřík bratřie Rácekové [?] z Dambořic, Beneš z Holúbku, Předbor Rohožka z Třščenic, Zdeněk z Konice, Markvart z Brakšic, Vojna z Košíkova, Jan Těžký z Tasova, Michal Sele z Bransuda z Skal, Mikuláš z Mladěnína a z Rabšteina, Sigmund z Karp- šteina, Artleb z Kunovic a z Hluku, Otík Ščítkovec ze Lhoty, Niclas z Florstet z Du- navic [sic], Prokop Rechemberg z Želetic, Sigmund z Rausenpruku, Jan ze Zvole a z Hohšteina, Mírek z Dražovic, Mladota z Tršic, Jan Dietě z Zemstěnic, Jan Lizna z Myslibořic, Petr z Újezda, Mikšík z Litovan, vyznáváme tiemto listem, že sme tyto dolepsané věci takto smluvili a zjednali: Najprve aby žádný žádnému mocí, duchovniemu ani světskému, v Moravské zemi nepřekážel ani ven z země, než aby právem hledal a na právě dosti měl; a toho má hledati právem zemským před markrabinú milostí, a na jeho miestě před jeho hauptmanem zde v zemi Moravské a před pány země Moravské. Pakli by komu tco ven z země škodilo, to aby vznesl na markrabinu milosť, neb na jeho hauptmana a pány moravské, aby sě jemu stalo rovné; a markrabina milosť a páni mají o to obeslati, aby sě jemu rovné stalo. Pakli by sě jemu rovné státi nemohlo po tom našem obeslání, tehdá jemu markrabina milosť, biskup, hauptman i páni moravščí pomoci i raditi mají, aby sě jemu rovné stalo. A což ten potom ven z země učinie, tím landfrydu nezruší. Pakli by kto přesto překážel a které války činil, nebo kterú mocí v zemi jímal nebo bral nebo čeho bezprávně dobyl, a nechtěl na právě dosti mieti: aby jemu to za bezprávie položeno bylo, a markrabina milosť a hauptman se všemi pány mají k němu popraviti jako k bezprávníku a jako k zhúbci zemskému. Také má voláno býti po všech městech zde moravských, markrabiných, biskupových i také panských, kdež by kterého nalezli, ješto by zemi lúpil anebo hubil, nebo které bezprávie násilně komužkolivěk učinil, buď duchovnímu nebo svěckému, aby k němu popraveno bylo jako k zemskému zhúbci. Také bylo-li by kde v zemi bráno, aby toho braného žádný nekupoval, ani v městech, ani ve vsech. Pakli by kdo co kúpil, aby to zasě vrátil darmo, a k tomu aby pán jeho k němu popravil. Také ktež by ti byli, ješto by leželi v městech, v městečkách nebo ve vsech, nemajíce pánóv svých zde v zemi Moravské, a hledali snad lidského neščestie, aby ti stavováni a jímáni 32*

Strana 252
252 B. XII. Sněmy moravské. byli jako zlí lidé. Také ktožby přechovával ty, ješto v zemi škody činie, a byl mar- krabinú milostí anebo jeho hauptmanem aneboli pány moravskými obeslán, aby ty jisté zhúbcě stavil; pakli by toho neučinil, tehda byl-li by pán nebo vládyka, aby panského nebo vládyckého řádu neměl, a právo své panské nebo vládycké aby ztratil, a viec práva s nižádným aby neměl; a k tomu aby k němu popraveno bylo, jakti ke zlému. A zvláščě aby všechny silnice byly svobodny, aby chudí i bohatí jimi mohli jeti i jíti a bez škody své potřeby jednati, tak aby žádný pro žádnú nepřiezeň na nich nepřekážel. Pakli by kto na nich komu překážel, aby jemu to bylo za zlo- dějstvo položeno i k němu popraveno. Item také kúpil-li [sic] by kto a bral komu lúpežem na cestě nebo jinde kdež- kolivěk zde v zemi, a pokřik po něm byl neboli nebyl, kamž by se ten kolivěk obrátil, na které hrady, tvrze nebo města s tím lúpežem a nebo s tím, což by vzal, kdežby kolivěk s tím nalezen byl, buď jeden, nebo jich viec: tu mají žádati ti, jichž jest to, aby bylo ven vydáno to, což jest vzato, a těm aby bylo vráceno, číž jest a ti, ktož jsú to učinili, mají zjímáni býti, a má nad nimi popraveno býti tu, kdež budú nalezeni, jakož na zlé slušie; a chtěli-li by úředníci markrabini neb haupt- manovi je mučiti, aby se viec zlých doptali, má jim toho přieti ten, ktož by byl toho hradu, města nebo tvrze pán. Pakli by ten jistý, jehož by hrad, město neb tvrze byla, nechtěl jeho, ani toho, což pobráno, vydati, ani nad tím zlým popraviti ani jich dáti mučiti, ten má inhed psán a vyvolán býti, a má nad ním jakti nad zlým člověkem popraveno býti. Item ktožby kolivěk, buď pán nebo zemenín anebo jiný v zemi Moravské, ješto by se v cizí zámky, lidi anebo zbožie holdováním anebo jiným obyčejem uvázal ten má těch bez prodlenie postúpiti tomu anebo těm, buďte-duchovnie anebo světščí kterýmž spravedlivě příslušejie. Také nemá žádný pán, rytieř nebo panoše ani žádný jiný v zemi Moravské, kterakžkoli ten jmenován jest, jiných lidí duchovních i světských zámkóv, lidí i zbožie sobě holdovati ani je motcí o úroky a o jiné dánie nutiti anebo tisknúti, v nižádnej mieře, beze všie lsti. A ktož by to proti tomuto landfrydu a to- muto zápisu přestúpil a proti tomu učinil, k jeho životu i k zbožie má popraveno býti jakožto k zemskému zhúbci. Item také bude-li ztracen který hrad, město nebo tvrze kterakžkolivěk, buďto markrabiny milosti, biskupuov, hauptmanóv nebo panský anebo kteréhožkoli zeme- nína zde v Moravě, ješto by svú pečeť k tomuto zápisu přivěsil: tehdá inhed mar- krabina milosť, biskup a hauptman, nechtěli-li by tu sami býti, ale mají poslati své úředníky a svú moc, a páni všichni i zemané, ješto jich pečeti jsú přivěšeny k to- muto listu, mají k tomu hradu přiléci, k městu nebo k tvrzi, anebo svú moc poslati a jeho dobývati markrabiným nákladem a ztravú lidskú a koynskú obyčejnú, jakož jiní a dřevní markrabie dávali, a odtad nikam nemají odjiežděti, jeližby dřéve dobyli

Strana 253
Z roku 1434. 253 nebo dokudž by sě markrabině milosti nebo jeho hauptmanu a pánóm za podobné zdálo. A když toho dobudú, tehdy má postúpeno býti tomu, čiež jest bylo. A také lúpil-li by kto s svého hradu, města nebo tvrze, anebo lúpežníkóv přechovával, tehdy markrabina milost, biskup a hauptman, nechtěli-li by tu sami býti, ale mají poslati své úředníky a svú moc; a páni, jenž jsú psáni v tomto listě, jakož jest dřéve řečeno, mají přiléci inhed bez dlení k tomu hradu, městu neb tvrzi, nebo svú moc poslati; a tu pánóm jejich, lidem i koněm má markrabina milosť stravu i po- třebu obyčejnú dáti, jakož dřevní markrabie dávali, a odtad nikam neodjieti, jeližby dřéve dobyli toho anebo dokudžby sě markrabině milosti, hauptmanu a pánóm za po- dobné zdálo. A když ten hrad, město nebo tvrz dobyta bude, má na markrabinu milosť spadnúti, a on z toho hradu, města nebo tvrzi muož učiniti, což ráčí, jako pán země Moravské. Pakli by ten hrad, město nebo tvrze manstvie markrabino, bi- skupovo, nebo jiného pána bylo z těch, ješto jsú jich pečeti při tomto listě, tehdá markrabina milosť má pánóm jejich lidem i koniom stravu a potřebu obyčejnú dáti, jakož dřevní markrabie činili a dávali, a tej potřeby, ješto k dobývánie přisluší, do- byti. A když podle toho běhu, jakož svrchupsáno jest, hradu, města neb tej tvrze dobude, tehdá má markrabina milosť tomu postúpiti, jehož manstvie bylo. Item kteříž hradové neb tvrze, ješto dřéve pro zlé věci jsú zbořeni, a nyní v těchto válkách zasě ustaveni, a také což jest nových hraduov uděláno, ješto dřéve nebyly: ty má každý, ktož je drží, zasě zbořiti, a ktož by proti tomu byl, k tomu má učiněno býti jako k neposlušnému, ješto by tento landfryd držeti nechtěl. Item také již nemá nižádný v tejto zemi Moravské nižádné falešné mince kovati, a ktož by to učinil, k toho životu i k zbožie má popraveno býti jako k fa- lešníku mince. Item všady v městech země Moravské falešná mince má odvolána býti, aby nižádný jí své kúpie a potřeby nejednal, aby lidé jí zklamáni nebyli; a kdež by který popaden byl, ješto by své věci falešnú mincí jednal, k tomu také má popraveno býti, jakož na to slušie. Také má obecní sněm dvakrát v roce držán býti a předsě jíti v ty časy, jakož býti má po starém obyčeji, aby sě tím chudému i bohatému pravda dála. Item byl-li by který pán, rytieř nebo panoše, ješto by zde v zemi usedl, ješto by s markrabinú milostí, s biskupem aneb s hauptmanem a se pány v tomto zápisu státi nechtěl, ani toho ustavenie držeti, a přes to chtěl proti těmto zápisóm v zemi co škoditi a které zmatky činiti: ten nemá žádného panského práva míti ani se jeho mají páni jímati, ale má beze cti býti; a kdež by jeho dosiehli, tu mají k němu popraviti jako k zlému, a to což má, v to sě má markrabina milosť nebo jeho hauptman uvázati. Také my všichni svrchupsaní máme a slibujem dobrú věrú, ten svrchupsaný landfryd do pěti let od dánie tohoto listu držeti, a k tomu věrně, aby držán byl,

Strana 254
254 B. XII. Sněmy moravské. pomáhati ve všech kusích, jakož sě svrchu píše. A jestliže by z nás svrchupsaných kterého pečeť nedošla, buďto jednoho nebo viece k tomuto listu, tiem tento land- fryd v žádnej věci nemá zrušen býti, než má v svej plnej moci ostati, jakož by všech pečeti přivěšeny byly. Také byl-li by který pán nebo zemenín, jehož jméno v tomto listu nenie posazeno, ješto by svú pečeť potom k tomuto landfrydu chtěl přivěsiti a přivěsil, to má tak mocno býti, jako by nynie přivěšena byla a jako by právě jeho jméno napsáno bylo. A těch všech svrchupsaných věcí na potvrzenie pe- četi naše s vědomím naším přivěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán v Brně léta od narozenie syna božieho počítajíc tisíc čtyry sta třidcátého a čtvrtého, ten čtvrtek den svatej Gunhuty. 1 velká a 54 malých pečetí zachováno; 52 pečetí schází. Pečeti pozůstalé jsou dobře zachované. VII. Námluvy kompaktat mezi posly sboru Basilejského a království Českého učiněné v Brně, v červenci 1435. Tištěny jsou latině a česky v Archivě Českém III. 421—426. VIII. Zápis od císaře Sigmunda stavům král. Českého na svobody církevní učiněný v Brně 6. čer- vence 1435 a v Uh. Bělehradě 6. ledna 1436. Tištěn latině a česky v Arch. Českém III. 427—431. IX. Zápis od císaře Sigmunda městům Pražským na svobody církevní učiněný v Brně 6. července 1435, Arch. Český III. 431—434. X. Jednání sjezdu Jihlavského v červenci 1436. Archiv Český III. 442—449. XI. Ze sněmu obecního v Brně 19. února 1437: o právu dědičném. Kopia zemsk. archivu v Brně. Bočkova sb. č. 664. Zápis pánův moravských; v něm se vypisuje, že po smrti otce zbožie jeho na syny a dcery jeho spadnúti má oc. Ve jméno božie amen. Páni a zemané margkrabstvie Moravského na sněmu obecním Brněnskym vydali jsú z sebe důstojného v Buoze otce kněze Pavla biskupa Olomuckého, pana Vaňka z Boskovic, hejtmana margrabstvie Moravského, dvanadcte pánův a XII zeman, jakož se duole pořad jmenují; k nimž jsú přidali: pana Jana z Lomnice nejvyššího komorníka sudu Brněnského, pana Pertolta z Lippé nejvyš- šího maršálka královstvie Českého, pana Jana z Lichtemburka a z Corštania [sic

Strana 255
Z let 1434—1437. 255 nejvyššího komorníka Olomouckého súdu, pana Albrechta z Štemberka a z Lukova, pana Václava z Kravař a z Strážnice, pana Beneše z Waldšteina, pana Jana z Cim- burka a z Thovačova, pana Beneše z Boskovic, pana Petra z Konice, pana Heralta z Kunstátu, pana Hynka z Dúbravice sudieho Olomuckého, pana Jošta Hochta [sic] z Rosic sudí Brněnského; a statečného rytíře pana Jana Kužele z Žeravic a z Kvasic, pana Jana z Mesmperka a z Helfenšteina, pana Arkleba z Vlčnova; a slovútné panoše Arkleba z Kunovic, Jana Bukvice z Bukvice, Markvarta z Prakšic, Zdeňka [z] Švá- benic, Zdeňka z Kokor, Mikuláše Cigana z Čelechovic, Oldřicha Šišku z Branic, Jana Tlačisvěta z Bystřice a Arkleba z Kunkovic. A jim sú mocně poručili, aby oni vezmouce před se naše práva a svobody, na miesto o ně zjednali a způsobili, aby v budoucích časích naši potomci v margkrabstvie Moravském jimi se spravili. Protož my svrchu psaní Pavel buoží Mtí biskup Olomucký, Vaněk z Boskovic hejtman margkrabstvie Moravského, i jiní páni a zemané napřed jmenovaní, zjednali a ustanovili jsmy a mocí listu tohoto ustavujem nynějším i budúcím pánům a ze- manům v margkrabství Moravském: Nejprve aby dzky při své moci zůstaly, a listové markrabini vedle obyčeje, komuž by JMt dala, aby mohl své dáti, komuž by se zdálo za zdravého života, aneb na smrtedlné posteli. A poslové ke dckám aby svú moc měli jakož od starodávna. A také když by otec děti jměl, pacholíky i děvečky, pacholíkové aby ostali při svých právích jakož dříve. Pakli by pacholíkové zemřeli a dcery zůstaly, tehdy kteréž by zůstaly neb která nevdaná, aby dědily jakožto dříve bylo; kromě tej, kteráž by do kláštera dána byla a byla stvrzena vedle řádu a obyčeje toho zákona, ta nemá dě- diti, než jí má dáno býti do její života, aby se živiti mohla podle statku zbuoží. A kteráž by dci vydána byla a věno po ní dáno bylo, ta nemá děditi, leč by jí co otec aneb bratří milostí dali a to dzkami potvrdili aneb dluh zapsali. A jestliže by kto aneb někteří zmeškali se dzkami aneb listem margkrabiným aneb posly ke dzkám, jakož se svrchu píše, tehdy takové zbuoží na bratry spadnúti má. A jestliže by bratrů nebylo, tehdy na bratrovy syny podle svobod. A jestliže by která bez otcovy neb jiných přátel vuole za muže šla, to buď zachováno podle toho, jakož od starodávna bylo. A tomu na svědomí a potvrzení a lepší jistotu my svrchupsaní biskup, hejtman, páni a zemané své vlastní pečeti s naším vědomím a vůlí přivěsiti kázali jsme k to- muto listu. Jenž dán v Brně syna od narození buožího čtyřstého třidcátého se- dmého, v outerý před svatým Petrem, jenž slove nastolování. Podáváme tuto listinu dle nejlepší kopie, totiž dle č. 664 z Bočkovy sbírky. — Kopie č. 2268 téže sbírky jest velmi chatrna a má mnoho vynecháno. Nadpis její zní: „O poručenství za zdravého života.“ Ku konci pak jest na ní podpis: J. z Prusinovic, m. pr. — Potvrzení tohoto zákona od krále Jiřího Poděbrad- ského viz v této sbírce při roku 1459. (V Kladsku 20. srpna.) — Snešení tištěno u Brandla, kniha Tovačovská str. 82—83 s varianty; Zříz. Z. 1545 f. 89; zkomoleně také ve kn. Drnovské str. 68.

Strana 256
256 B. XII. Sněmy moravské. XII. Landfryd daný na obecním sněmu v Brně 28. ledna 1440. Orig. zemsk. arch. mor. v Brně. V. IV. 240.1) Ve jmeno božie Amen. My Pavel z božie milosti biskup Olomúcký, i všichni opati a prelati země markrabstvie Moravského; a my Jan z Cimburka a z Thova- čova, hajtman markrabstvie Moravského, Jan z Lompnice, Jan z Lichtenburka a z Šor- šteina, Albrecht z Štermberka a z Lukova, Dobeš z Meziříčí a z Trnávky, Kryštofor z Lichtštaina, Jan z Krajku a z Vranštaina, Raymprecht z Ebrstorfu a z Ostroha, Jiřík z Kravař a z Strážnice, Jan z Hradce, Petr z Konice, Heralt z Kunstáta a z Lisic, Lacek z Štermberka, Jan z Bozkovic a z Lúky, Jan a Miroslav bratřie z Cimburka, Beneš a Vaněk bratřie z Bozkovic, Henyk [sic] z Walšteina, Boček a Kuna z Kunstata, Zdeněk z Walšteina, Sčepán z Vartnova, Pavel a Vok z Sovince, Heralt z Sovince a z Dúbravice, Smil z Dúbravice,3) Milotha z Tvorkova, Procek z Kunstáta a z Opatovic, Jošth z Rosic, Mikuláš z Tvorkova, Procek z Wilmberka, Jaroslav z Šelmberka, Smil z Moravan, Mikuláš z Vlašimě; — a my Vácslav z Kukvic podkomořie markrabstvie Moravského, Jan Kužel z Žeravic a z Quasic, Markvarth ze Zvole, Boček z Othoslavic, Jan z Opatovic a z Dlúhej Vsi, Ozvald Oncigar z Hrádku, Čeněk z Mošňova, Zdeněk z Švábenic, Markvarth z Dubňan, Mikuláš z Milonic, Petr Roman z Vitovic, Blažek z Borotína, Beneš z Svonovic [sic], Jan Raczek z Mrdic, Jan Tlačisvět z Bystřice, Mikuláš Cigan z Račic, Petr Nebojsě z Sehradic, Stibor z Hluku, Ondřeji z Bukovic, Bohuněk a Konrád bratřie z Miroslavě, Géwl z Hru- šova, Nyklas Hunth z Dunajovic, Franěk z Hartmanova, Jan Zub ze Zdětína, Jan Svinka z Šardic, Mendlík z Gryffenberka, Jindřich Húse z Podhradí, Ješek z Spyti- ňova, Mírek z Dražejovic, Záviše z Kunčic, Protivec a Heřman bratřie z Pavlovic, Levík z Slezan, Jan Kopyna [sic]3) ze Zvole, Mikuláš z Nevojic, Václav z Drho- tína [sic],*) Sčepán z Pavlovic, Hynek z Újezdce, Drslav z Ochab, Mešek z Kostelce, Pavlík z Litenčic, Jan z Skrbeně, Zigmund z Rayspurku, Ondřej Valach z Přestavlk, Bohuška z Bietova a z Sokolník, Jakúbek z Maršova, Jan z Katheřinic, Jan a Hynek bratřie z Rokytnice, Vácslav5) z Žeravic, Aleš z Vrahovic, Žich z Wolfmperka, Arkleb Víčkovec z Víčkova, Bohdal z Dědkovic, Jindřich z Bařic, Stach z Kokor, Stibor z Hoffeřic, Mladotha z Prusinovic, Jan z Potstatu, Milotha z Morkovic, Arkleb z Kun- kovic, Raczek z Cetochovic, Beneš Zástřil, Filip z Újezda, Jindřich Čihúvka, Jindřich Jaromířka, Drslav z Nákla, Vácslav Papiš, Ondřej a Jan bratřie z Chvalkovic, Jan Kužel mladšie z Žeravic, Bušek z Melic, Arkleb°) z Pačlovic, Arkléb z Kunovic, Prokop z Domamyslic, Slavek z Stichovic, Zigmund Wajtminár, Štěpán z Slavikovic, 1) Viz Brandl, kniha Tovačovská p. 4 sq. — 2) Není v knize Tovačovské. — 3) Kn. Tov. Kepina. — 4) Kn. Tov. z Dohotína. — 5) Kn. Tov. má Jan. — 6) Kn. Tov. Jakub.

Strana 257
Z roku 1440. 257 Jan z Košnik, Jan z Opolněšic, Blažek z Přečkova, Hanuš z Waldíkova, Smil a Jan bratřie z Nemotic, Ščepán z Dobročkovic, Kryštofor z Zarušek, Jakub z Dřie- nového, Petr ze Zvole; a my purgmistři a rady měst Olomúce, Brna, Znojma, Ji- hlavy, Hradiščě, Uničova, Litovle, Ejvančic, vyznáváme tiemto listem všickni ze spolku přede všemi, ktož jej čtúc slyšeti budú: Jakož pro naše hříchy a z dopuščenie božieho tato naše země po smrti najjas- nějšieho knížete a pána krále Albrechta, slavné paměti, Římského, Uherského, Českého, Dalmatského, Charvátského etc. krále, kniežete Rakúského, pána našeho milostivého, jest osiřela, a my vidúce a znamenajíc záhuby a škody, kteréž sě dějí od některých v tejto zemi i také do jiných zemí, chtíce rádi, aby ty záhuby nynějšie i budúcí, ač by které znikly, ukroceny a staveny byly: I učinili jsme byli sněm obecný, svolání prelatuov, zeman i měst markrabstvie Moravského v městě Brně den svatej Lucie panny [13. ledna]; na kterémžto sněmu darem božiem všichni společně vstúpili jsme v jednotu a jednostajně smluvili jsme sě za jeden člověk a slíbili jsme sobě tu jednotu držeti a zachovati ctně, věrně a křesťansky, tak abychom hrdly i statky svými jednali a skutečně pomáhali pokojiti země tejto, tak aby každý na svém dosti měl až do přijetí pána budúcieho, kteréhož ze spolka přijíti máme s Bohem řádně, právě a spravedlivě a s našie ctí, a tak učiniti máme a chcme bez zmatku. A jsúc v tej jednotě, učinili jsme druhý sněm obecný země tejto v Brně na den svatých Šebestiána a Pabiána [20. ledna] mučedlníkuov božiech, na kterémžto sněmu potvrdili jsme a mocí tohoto listu potvrzujem tej svrchupsanej jednoty, a sli- bujemy v tej jednotě státi a skutečně pomáhati každý z nás vedle svého moženie tuto sirú zemi pokojiti, aby každý v svých řádiech a v právích zóstal. A ty všecky věci svrchupsané slibujemy každý z nás a společně sobě zdržeti ctně a věrně a kře- sťansky svú dobrú čistú věrú jako dobří lidé. Pakli by který z nás toho neučinil, jehož pane Bože nedaj, tehdy ten nemá jmieti žádného práva a žádnej svobody v tejto zemi. A slibujem sobě na takého ze spolka pomoci hrdly i statky svými. A tato svrchupsaná jednota a ustavenie i zjednání tak, jakož sě svrchu píše, jmá trvati a slibujem v tém státi až do budúcieho pána, kteréhož zespolka jmáme řádně přijíti tak, jakož sě svrchu píše. Také ktož by chtěl v tejto zemi v tuto jednotu a ustavenie k nám vstúpiti, ješto by jeho jméno nebylo vepsáno v tomto listu, ten jmá list svuoj otvořitý [?] s svú pečetí v městě v Brně na rathúsi položiti v moc purgmistra a rady tiem obyčejem, jakož jest přípis od nás vydán, přiznávaje sě, že v tejto jednotě a ustavenie podle nás stojí. A to jmá tak mocno býti, jako by jeho jméno v tomto listu bylo vepsáno a pečeť jeho přivěšena. A jestliže by která ta7) pečeť nedošla k tomuto 7) V knize Tovač. „ta“ schází. Archiv Český X. 33

Strana 258
258 B. XII. Sněmy moravské. listu, ješto jeho jméno napsáno jest v tomto listu, to tomuto listu a tejto jednotě a zjednání nemá škodno býti, než proto tento list jmá v své plnej moci zuostati, jako by všecky pečeti při něm byly. A toho všeho, což v tomto listu svrchupsáno jest, na svědomie a jistotu naše vlastnie pečeti přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Brně léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidsá- tého počítajíce, v ten čtvrtek po hodu svatého Pavla na vieru obrácení. Přivěšena 1 velká a 124 malých pečetí; schází 1. XIII. Rozsudí stavů moravských a českých urovnávají nevoli a rozepře mezi stavy českými a moravskými. V Meziříčí dne 11. srpna r. 1440. Kopie starší zemsk. arch. mor. v Brně. Bočkova sbírka č. 668.*) Ve jméno boží Amen. My Jan z Lompnice a Petr z Konice, ubrmané z strany pánuov moravských; Jan z Pernšteina a Diviš z Chlumu a z Košenberga, ubrmané z strany pánuov českých; a Hašek z Waldšteina, najvyšší ubrman ku postředku od obú stranú volený, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, nebo čtúc slyšati budú: Jakožto duostojný v Boze otec a pan kněz Pavel biskup Olomucský, a urození páni, pan Jan z Cimburga a z Thovačova hauptman markrabstvie Moravského, a jiní páni, rytieři, panošě, města i všichni prelátové země Moravskej se všemi jich slu- žebníky a poddanými duchovními i světckými s jednej strany, krom z tej strany zejmena vynímajíce pana Reynprechta z Ostroha, pana Jana Krajíře z Freynsteina, Linharta Ozenhaymara z Pohořelic, Ozvalda Eynczingara z Hrádku, Okareckého z Ho- lubka, Blažka z Veselé a Jana z Světlova; a urození páni, pan Hynce z Pirgšteina a z Polné, pan Perichtolt z Lippé najvyššie maršálek královstvie Českého, pan Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, pan Bohuše z Postupic a z Lithomyšle, Pardus z Vratkova a Richenburga, kněz Bedřich z Strážnice, a města Poličko [sic] a Mýto, také se všemi svými služebníky a podda- nými, duchovními i světckými, z druhej strany, krom tyto z tej strany také vyníma- jíce: pana Jana Hluckého, Viléma Puklici, Jana, Čeňka a Vaňka bratřie z Šarova; na nás jakožto na mocné ubrmany přišli jsú mocně a konečně o všecky války a jiná záščí, ruoznice a nechuti, keréž jsú mezi nimi kerakkolvěk vznikly a zašly buďto v lantfrydu, nebo po lantfrydě až do dnešnieho dne, nic nepoostavujíce, slí- bivše s obú stranú všichni společně svú dobrú věrú a každý zvlášče sám za sě pode ctí a pod věrú, aby na našem vyrčenie o ta záščí dosti jměli. Protož my již psaní ubrmané mocí ubrmanstvie svého najprve jsme je o ta *) Orig. ve stavovském arch. mor. schází.

Strana 259
Z roku 1440. 259 všecka záščí s obú stranú konečně smieřili, i sami sě s nimi všichni vespolek smie- řujem mocí tohoto lista, tak aby nižádný z svrchupsaných stran, ani my ubrmané ani nižádný jiný, ktož jest podle nich anebo podle nás o ty svrchupsané věci zašel, druhému toho nezpomínal ve zlé vuoli, skutkem ani slovem, ani kerým právem du- chovniem nebli světckým pod základem svrchupsaným cti a viery propadenie. A je- stliže by kto protiv tomu učinil, co sě tej smieřené a smluvenej pře dotýče, tehdy naň známe tiemto listem, že jest čest a vieru propadl. A také ktožbykolvěk s svrchu jmenovaných, jenž jsú s obú stranú vyňati, k témuž našemu mieru a upokojenie přistúpil, tehdy ti, kteří jsú s strany pánuov českých, mají listy své přiznávající pod svými pečetmi položiti u pana Jana Lomp- nického na Meziříčí, a kteří jsú z pánuov moravských strany, tiť mají listy své přiznávající pod svými pečetmi položiti u pana Jana na Pernšteině, a to ve třech nedělech od dání tohoto listu. A ti, kteří by tak listy své položili, jakož sě svrchu píše, mají podle nás a s námi ve všech kusích státi a toho mieru a upokojenie úplně požívati jako i my a tak mocně, jako by zejmena v tomto listu byli napsáni. A dále mezi svrchupsanýma stranoma pod svrchupsaným základem o jiné věci vypovídáme v tyto slova: Item vypovídáme, aby všechny holdy s obú stranú byly propuščeny, a ač by kdo co za hold byl slíbil dáti neb zaručil, ješto by toho ješče byl nedodal, toho má prázden býti i rukojmie jeho. Item vypovídáme, aby kněz biskup Olomucký Parduse vězně i všecky tovaryše jeho propustil z vězenie a rukojmie jich; a k tomu všichni jiní vězňové, služebníci nebo poddaní těch, jenž jsú v tomto zápisu nebo budú, mají z obú stranú prázdni býti i rukojmie jich konečně propuščeni, a ve jméno Roman a Donat aby také inhed prázdni byli. A ač by sě kto byl šacoval, což by byl nedodal až po dnešnie den, toho šatcunka také má prázden býti. Item Pardus má Svitav knězi biskupovi postúpiti ve čtvrtek před svatým Jiřie nyní najprv příščiem; a po dnešní den aby nižádných úrokuov více nebral ani po- mocí, a zvlášče z toho zbožie. Pakli by kto co byl slíbil dáti neb zaručil buď úrok nebo pomoci, čehož jie nedodal po dnešnie den, má toho prázden býti i rukojmie jeho, a nižádným obyčejem aby na ně více nesahal. Item o panu Heraltovi z Kunstata vypoviedáme, s kýmž on má činiti v zemi Moravskej, o to aby s obú stranú dosti jměli na panu Menhartovi z Hradce, a když by jim rok položil, čtyři neděle doda [dada] napřed věděti, aby k roku stáli. A také pan Heralt má sě již upokojiti a nemá na nižádného moci sehati, ani kto naň, keří jsú v tomto zápisu neb ješče budú. Také pan Heralt nemá viec holdu bráti, i vězňóm všem má rok dáti v podobný základ až do páně Menhartova vyrčenie. Pakli by toho pan Heralt učiniti nechtěl, tehda svrchujmenovanie páni v tomto listu napsaní nemají jeho viec zastávati ani jemu pomáhati nižádným obyčejem. 33*

Strana 260
260 B. XII. Sněmy moravské. Item o panu Janovi z Helfenšteina vypovídáme, aby on všecky holdy pro- pustil v zemi Moravskej a více nesehal. A ač by kto dáti slíbil neb zaručil buďto hold, pomoc, neb šatcunk, čehož by kto byl nedodal po dnešnie den, má toho prázden býti i rukojmie jeho. Také nemá již v zemi Moravské více váleci o tu jistú věc, ani na koho mocí sehati. A Brodu Uherského má konečně na svatého Jana Křtitele božieho najprve přieščieho podkomořiemu nebo tomu, kohož páni pošlí, postúpiti beze všie řečie a výmluv všelikakých. Pakli by pan Jan toho učiniti nechtěl, tehda svrchu jmenovanie páni v tomto listu napsanie, nemají jeho viec zastaviti ani pomáhati nižádným obyčejem. Item o Vilémovi Puklici vypovídáme, aby on také všecky holdy propustil v zemi Moravskej a dále nesehal. A ač by kto slíbil hold, pomoc, nebo šatcunk dáti, nebo zaručil, čehož by kto byl nedodal po dnešnie den, má toho prázden býti i rukojmie jeho. Také nemá již více v zemi Moravské váleti o tu jistú věc, ani na koho sehati. A Přerova má konečně ve čtyřech nedělech od dání tohoto listu po- stúpiti podkomořiemu nebo tomu, kohož páni pošlí. Pakli by Vilém toho učiniti nechtěl, tehda svrchu jmenovaní páni v tomto listu napsanie nemají jeho viec zastávati, ani jemu pomáhati nižádným obyčejem. Item o panu Hynci Ptačkovi, jakož vinu dává panu Janovi z Cimburka haupt- manovi a podkomořiemu a městóm, a páni moravščí a zemané zase vinu dávají panu Ptačkovi pro kněze Fridricha z Poličky: O to tak nalezáme i prosíme jich s obú stranú, aby to mezi nimi minulo pro zemské dobré. Item o panu Perichtoltovi, jakož vinu dává pánóm moravským pro Eyncingara Ozvalda, že mu pobral v Litobratřiciech v lantfrydě, a druhé pro pana Reynprechta z Ostroha, ješto jal Beneše z Krhova, tak sě nám zdá, že páni tiem vinni nejsú; a tak vypoviedáme: Když práva puojdú, aby sebe o to právem hledali, ale ne mocí. Item jakož pan Perichtolt vinu dává, že jsú mýta přivětčšena mimo starý obyčej, tak sě nám zdá i vypovídáme, aby páni moravščí všichni o to společně stáli, aby ta i jiná nespravedlivá mýta stavena byla, neb sě to vší země dotýče. Item jakož pan Perichtolt podkomořiemu vinu dává o Nachyma žida, kerýž zhynul, o to vypovídáme, aby pan Perichtolt sě ptal na statek toho žida a na nápad, kto by je měl, a k tomu toho hleděl právem. A páni i podkomořie mají toho panu Perichtoltovi radni a pomocni býti, aby sě jemu spravedlivé stalo. Item jakož pan Perichtolt vinu dává podkomořiemu o pušky a o jinú zbroji, že by mu pobral na Uherském Brodě, to odkládáme na budúcieho pána, aby mezi nimi to dělil. Item jakož Trčka a Rúsinovský žalovali na pana Ozora z Lúky a na pana Beneše z Črné hory, vypovídáme, aby pan Ozor a pan Beneš více na jich zboží a lidi nesehali a z holduov je konečně propustili.

Strana 261
Z let 1440 a 1441. 261 Item vypovídáme: Ktož by kolivěk buď Březanský z Skal, neb jiný, ješto by v tejto zemi Moravskej svévolně sě vytrhl mimo tento náš mír a jednotu a zemi hubil, tého nižádný z kraje pánuov českých svrchupsaných ani z Moravy nemá za- stávati, ani jemu pomáhati neb fedrovati tajně ani zjevně nižádným obyčejem. Item vypovídáme, aby pan Perichtolt Okarec tvrze nám v naši ubrmanskú moc inhed postúpil se všiem, což k tomu příslušie, ješto on toho jest v drženie. Item také, což by sě kolvěk komu z svrchupsaných stran od koho stalo u příměřie, vypovídáme: keří mezi sebú opravce mají, aby o to na svých opravcích dosti jměli. A kteří opravcí nemají v svých listech, to my sobě pozóstavujem, takově: když jim toho rok položíme, dadúce jim dvě neděle napřed věděti, aby před námi byli, každý svým svědomiem. A my bohdá mezi nimi o ty věci chcme konati. Item nade všecky svrchupsané věci mocně vypovídáme i rozkazujeme oběma stranoma svrchupsanýma i sami sobě s nimi v témž zápisu a jednotě jsúce, abychom již všitcni společně i každý obzlášče podle svrchupsané naší výpovědi všecky kusy, mír a upokojenie sobě obapolně, věrně a křesťansky zdrželi a zachovali úplně a docela pod základem svrchupsaným. A toho ku potvrzenie a ku pevnému zachovánie mieru i všech věcí svrchupsaných my svrchujmenovanie ubrmané pečeti své přivěsili smy k tomuto listu. Jenž jest dán v Meziříčie ve čtvrtek den svatého Tiburcí létha od božieho narozenie tisíc čtyři sta a čtyřitciatého. Ex archivo statuum M. Moraviae. Pět pečetí přivěšeno. In marg: Mocná vejpověď mezi některými osobami o nevoli a o nějaké záští. XIV. Stavové moravští Heraltovi z Kunštatu a z Bozkovic a průvodu jeho o 50—100 koních dávají bezpečný list k jednání v městě Brně. V Brně dne 7. června 1441. Orig. zemsk. archivu stavovsk. v Brně V. IV. 241. Kopie starší zemsk. archivu Mor. v Brně. Bočkova sbírka Č. 670. Jan z Cimburka a z Thovačova, hajtman markrabstvie Moravského, Pertolth z Lippee, najvyššie maršálek královstvie Českého, Jan z Lompnice, Jiřík z Kravař z Strážnice, Jan z Pernštaina, Jan z Cimburka a z Slavičína, Jošth z Rosic a z Ve- veří, Ondřej z Studnic a Markvarth z Praxic, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že jsme dali a mocí listu tohoto dáváme náš plný, jistý glejt a bezpečenstvie urozenému pánu Herartovi z Kunstatu a z Bo- zkovic od padesáti až do sta koní, s tolikéž osobami lidskými, aby mohl s námi v městě Brně bezpečně zde býti, mluviti a věci jemu i nám potřebné jednati, o kte- réžto by potřebie bylo, a rozmluvě, zasě sé na svá obydlé na Bozkovice navrátiti a odjeti bez úrazu osob jich i statkuov. A ten glejt trvati jmá ot dání tohoto lista

Strana 262
262 B. XII. Sněmy moravské. až do tejto najprv příščie soboty a ten den ostatní celý až do západu a záščie slu- nečného. Za kterýžto glejt a bezpečstvie my svrchupsaní slibujeme svú dobrú, čistú věrú sami za sě, za své všechny služebníky a nám poddací i za všechny posádky v zemi tejto Moravské, a zvlášče slibujem za Linharta Hozenhaimara, hajtmana z Po- hořelic, a za jeho za všechny služebníky a poddací. Také slibujem před právem a před mocí, že jemu svrchupsanému panu Herartovi i těm všem, jenž s ním zde jsú aneb odsad z Brna pojedú v čísle již jmenovaném, jmá ctně, věrně, křesťansky bez zmatku a beze všie zlej lsti zdržán a zachován býti tak, jakožto sě svrchu píše. Tomu na svědomí a pro lepšie jistost naše vlastnie pečeti přidáviti jsme kázali k to- muto listu. Jenž jest dán a psán v Brně v tu středu před svatú Trojicí léta od na- rození syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého prvého počítajíce. 9 pečetí voskových velmi málo uchovaných. XV. Boček Puklice z Pozořic a Jan Tunkl z Brníčka hejtmanovi a stavům moravským postupují list hlavní na 1200 kop grošů. V Prostějově 9. února 1442. Orig. zemsk. arch. stavovsk. V. IV. 243. Já Boček Puklice z Pozořic a z Drahotúše, Jan Tunkl z Brníčka a z Zábřeha, vyznávámy tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, anebo čtúc slyšati budú: Tak jakož jest Vilém Puklice bratr a přítel náš z Pozořic a Štramberka dobrej pa- měti list hlavní a zápis jměl na tuto zemi Moravskú na dvanácsté seth kop grošuov za Přerov, a ten sě jest po smrti bratra a přítele našeho nám v naši moc dostal. Protož my svrchupsaní Boček Puklice a Jan Tunkl dáváme svú dobrú vuoli tiemto listem na ten zápis a list hlavní urozenému pánu Janovi z Cimburka, hajtmanu margrabstvie Moravského, i jiným všem pánóm zemanóm, i opatrným purgmistrovi a radě města Olomuce, kteřížto jsú rukojmie a spoluslibce byli vedle nich, jakož ten list hlavní dále světšie a ukazuje, a toho je mocny úplně činíme. Tomu na svědomí své vlastní pečeti jsme přidávili k tomuto listu; a připrosili jsme urozených pánuov pana Henika z Walstaina a Židlochovic, pana Lacka z Šternberka a z Lukova, a statečných a slovutných panoší Jana z Opatovic a z Dlúhej vsi, Václava [z] Ži- ravic a z Prosenic, Žicha z Pašovic a Selitek, Jana Kobliha z Ríčan a z Hrabovej, že jsú vedle nás na svědomí své pečeti dobrovolně a vědomě k tomuto listu při- dáviti kázali, jim i jich erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán v Prostějově ten pátek před masopustem, léta od narození syna buožího tisíc čtyři sta čtyřidcátého druhého léta. Bylo přitisknuto osm pečetí, jež všechny odpadaly.

Strana 263
Z let 1441—1446. 263 XVI. Mocná výpověď mezi stavy moravskými a panem Janem Koldou ze Žampachu. V Zábřeze, 9. srpna 1445. Orig. městského archivu v Olomouci I. 171. Já Pavel z Sovince, Jan Tunkl z Brníčka a z Zábřeha vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú: Jakož duostojný v Bohu otec, kněz Pavel biskup Olomoucký, a urozený pan Jan z Cimburka a z Tho- vačova, hajtman markrabstvie Moravského, a jiní páni a zemané i města země mar- krabstvie Moravského s jedné strany, a urozený pan Jan Kolda z Žampachu odjinud z Náchoda s strany druhej prosili jsú nás obapolně i přišli jsú na nás mocně o všecky věci, nesnáze, nechuti, buďto válkami zašlými neb jakož kolvěk až do nynější chvíle. A my vyslyševše je obapolně, přijavše k sobě dobrých lidí radu, item takto vyřkáme [sic] o ta všecka záščie, nechuti, nelibosti, kteréž jsú mezi nimi byly, aby to pominulo mezi nimi věčně a na věky, aby sobě nezpomínali obapolně ničímž zlým ani služebníkóm ani těm, ktož jsú podle nich zašli s obú stranú o ty pře. Item toto vymieňujíce, což urozený pan Jan z Pernšteina činiti jmá se panem Janem Koldú, zvláště o to, což v příměřie sě stalo mezi nimi, jmáme jim toho rok položiti, a obapolně je vyslyšiec, mezi nimi vyřéci mocně, jakž se nám nejlépe zdáti bude. Item toto také vyřiekáme, jestliže by která strana chtěla protiv druhej býti, jehož toho Bože nedaj, nemají toho učiniti, leč by jedna strana dala druhej věděti čtyři neděle napřed po dobrém panoši listem svým otvořitým, páni moravščí panu Koldovi na Náchod, aneb pan Kolda jim do Olomouce na rathouz. A pro lepšie jistotu a svědomie kázali jsme pečeti své přitisknúti k tomuto listu svú dobrú vuolí a vědomím. Jenž jest dán a psán v Zábřeze v ten pondělí před svatým Tyburciem, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista čtyřidcátého pátého. Přitisknuty jsou dvě pečeti, z nichž jedna jest porušena. XVII. Stavové moravští splnomocňují čtyři osoby k rokování do Znojma na druhou neděli postní (Reminiscere 13. března) mezi zeměmi Rakouskou a Moravskou. 6. února 1446. Original v zemsk. arch. stavovsk. v Brně V. I. č. 46. — Kopie novější zemsk. arch. moravsk. v Brně. — Bočkova sbírka č. 683. My Pavel z boží milosti biskup Olomucký, Jan z Cimburgka a z Thovačova hajtpman markrabstvie Moravského, Perchtolt z Lippee najvyšší maršálek královstvie Českého, Jan starší z Lichtenburga a z Biethova, Jiřík z Kravař a z Strážnice, Petr z Konice a z Slavkova, Beneš z Bozkovic podkomoří, Zdeněk z Waldštaina, Smil

Strana 264
264 B. XII. Sněmy moravské. z Lichtenburga a z Biethova, Jiřík z Lichtenburga a z Vranova, Štěpán z Vartnova, Smil z Dúbravice a z Osového, Markvart z Malenovic a z Prakšic, Zdeněk z Švá- benic a z Konice, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc slyšeti budú: Jakož mezi najjasnějším kniežetem a pánem, panem Fridrichem Římským králem, kniežetem Rakúským, Štyřským etc., a mezi zemí Rakúskú i všemi bytedl- níky tej země Rakúskej skrze rady a mocné posly od Jeho Mti a tej země Rakúskej vydanými s jednej, a mezi námi svrchu psanými a zemí Moravskú i všech bytedl- níkóv tej země z strany druhej, mocnými posly rok jmenovitý uložen jest a zapsán do Znojma druhú neděli v puostě, ješto slove Reminiscere, nynie příščí, o všeckna záščí, napomínání i nařiekání obú zemí svrchu jmenovaných, k kterémužto roku nade- psanému k slyšení, rozsúzení všech žalob i odpovědí i konečnému pokojnému těch zemí a miernému zjednání, osoby určené od obú zemí, Moravskej i Rakúskej, s plnú mocí mají spósobeny a vydány býti, jakož zápisové na ty úmluvy v Pohořeliciech, a na tom roku den svathého Thomáše apoštola božieho v Znojmě od mocných oba- polně poslóv učiněné [sic] zápisové plněji a šíře svědčí: že my všechni nadepsaní s vuolí a radú všech prelátóv, pánuov, zeman i měst země tejto Moravskej, s jednostajným všech jich svoleniem i vědomiem, k tomu ro- kovánie svrchu psanému vydali jsme urozených pánuov, pana Jana staršieho z Lo- mnice a z Meziříčí, pana Heniga z Waldštaina a z Židlochovic, statečného rytieře pana Jana Kužele z Žeravic a z Kvasic, a opatrného muže Hanuška Veygle, mě- ščěnína města Olomuce, plnú moc a vuoli sami od sebe i ode všie země tejto jim úplně dávajíce o všecka záščí, naříkání i napomínání, kteráž jsú mezi Rakúskú a Mo- ravskú svrchupsanými zeměmi a mezi přebyvateli těch obú zemí, aby jednati, všecky i každé pře, žaloby i odpovědi slyšeti, rozsúditi i zamluviti mohli společně nebo rozdielně i o upokojenie mezi oběma zeměma Rakúskú i Moravskú jednati, zamlu- viti i zapsati mocni byli, a s tiem učiniti i nechati, jakž sě jim kolivěk bude zdáti, tak mocně a úplně, jako bychom my sami to jednali. A cožkolivěk tu v Znojmě na tom roce zjednají a dokonají smlúvú neboli právem, buďto o věci zemské, neboli o zvlášční a osobné, při tom má tak zuostáno býti bez přerušení a odmlúvání všeli- kterakého, nebo v tom mají ode vší země tejto i od nás moc plnú a jednostajné svolenie tak, jakož napřed psáno stojí. Protož my všichni svrchupsaní slibujeme každý z nás sám za se a ode všech prelátóv, pánuov, zeman, měst i ode všech bytedlníkóv a přebyvačóv v zemie tejto Moravskej svú dobrú, čistú věrú, beze všie zlej lsti, ty všeckny věci tak, jakož sě nahoře píše, ctně, věrně a křesťansky zdržeti a v celosti zachovati bez přerušenie všelikterakého. A což by je kolivěk o to zašlo, v tom také máme a slibujeme každý z nás sám za se a ode všech prelátóv, pánuov, zeman i měst svrchupsaných vedle

Strana 265
Z let 1446—1455. 265 nich státi a jim radni a pomocni býti vedle jednoty, kteráž jest v tejto zemie. Tomu k lepšiemu svědomí a potvrzení s naším dobrým vědomiem pečeti naše přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest psán a dán léta od narození syna božieho tisíc čtyři sta čtyřidcáthého šestého, den svathé Dorothy panny a mučedlnice boží. Přivěšeno 14 pečetí dosti zachovalých. XVIII. Akta velikého sněmu Jihlavského po sv. Jakubě 25. července 1449. 1. Jan z Cimburka, hejtman markrabství Moravského, omlouvá se, že pro náhlé ztečení Rejhradu skrze Ješka Svojanovského do Jihlavy na sněm přijeti nemůže. V Brně 26. července 1449. Viz Arch. Český II. 258. 2. Jindřich z Lipého pánům českým na sněmu v Jihlavě shromážděným osvědčuje se proti témuž Ješkovi Svojanovskému z Boskovic. Na Krumlově Mor. 5. srpna 1449. Viz Archiv Český II. 258. 3. Poselství od krále Fridricha stavům českým v Jihlavě na sněmu shromážděným skrze Prokopa z Rabšteina i Heidenricha Truksesa vykonané. V Jihlavě 26. srpna 1449. Viz Archiv Český II. 263. XIX. Král Ladislav dává hejtm. Moravskému Janovi z Cimburka, Bohušovi biskupu Olomouckému a několika jiným radám moc k řízení markrabství Moravského na dvě léta. Ve Vídni 17. čer- vence 1455. Orig. ve stavovsk. arch. zemsk. v Brně V. I. 47. — Kopie novější zemsk. arch. Mor. v Brně. Bočkova sbírka č. 706. My Ladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský etc. král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský etc. Oznamujem tiemto listem všem, že uro- zenému Janovi z Cimburka a z Thovačova, hajtmanu markrabstvie našeho Morav- ského, a duostojnému Bohušovi biskupu Olomucskému, kniežeti a nábožnému, a uro- zeným Jindřichovi z Lippého, maršálku královstvie našeho Českého, Benešovi z Boz- kovic, podkomořiemu markrabstvie Moravského, Janovi z Pernšteina, Vaňkovi z Boz- kovic, komorníku cúdy Brněnské, Václavovi z Lomnice, Karlovi z Vlašimě, a sta- tečným Mikulášovi Bystřici [sic] z Ojnic a z Milonic, a Hynkovi z Rokytnice, raddám našim věrným milým, dali sme a dáváme plnú moc svrchupsaného našeho markrabstvie Moravského k zřízení i jiných potřebných věcí jednání, a také k vyplacení našie komory v tom markrabství tú daní, kteráž bude z té země dobrovolně a ne z práva naší velebnosti dána, a to do dvú leth od sv. Jakuba [25. července] nynie příštieho pořád zběhlých. A jestliže by se komu zdálo, že by byl obtiežen tú daní neb jinými věcmi a k naší velebnosti se utekl, toho k sobě přijímati nechcme bez zprávy hajt- Archiv Český X 34

Strana 266
266 B. XII. Sněmy moravské. mana a radd našich svrchupsaných. Také kteréžkoli osoby v řečeném markrabství mají listy dané sobě od nás neb našich předkuov, aby před právem zemským žá- dnému neodpoviedali, než toliko před velebností naší: chtiec my, aby každému chudému i bohatému v té zemi spravedlnost se dála, a aby žádný v své nebyl opúštěn spravedlnosti, chcem, aby ti a takoví, kteříž by od nás takové listy měli neb od předkuov našich, když práva zemská puojdú, před Janem [sic] hajtmanem a raddami našimi řečenými odpoviedali těm, ktož je z čeho viniti budú, kterýmž v tom také na našem miestě moc plnú jich k slyšení, k súzení i k konečnému rozsúzení dáváme, jako bychom tu osobně sami byli. Také ktož majíc zápisy od králuov aneb markrabí, pánuov země té, na komoru markrabinu a na to, což se markrabiny komory dotýká, neb na kterákoli zbožie zádušnie, ti takové zápisy své aby okazovali v tom času a před těmi osobami, kdy a před kterými jim hajtman a radda naše řečená rozkáže; a tiemž obyčejem také města na práva, mýtha a svobody své aby okázaly, když by toho potřebie bylo, tak aby mohlo býti vědomo, při čem by měli zuostaveni býti. Toto však naší velebnosti pozuostavajíce a vymieňujíce: Najprve léna všecka duchovnie i světská, také veliké provinněnie proti nám neb zemi odpúštěti. Též od- úmrti a nápady, kteréž na naši velebnost připadnú, v témž markrabství rozdávati. Item úředníky své i zemské, i také raddu saditi i ssaditi, a to chcem také s raddú našeho markrabstvie svrchupsaného činiti. Item svobody prelátóm, pánóm i městóm dávati, i k tomu všicku svrchnost sobě, kteréž našemu královskému duostojenství příleží, jakožto králi Českému a markrabí Moravskému, zachováváme, s kterýmižto věcmi hajtman ani radda nic činiti nemají, neb ty věci svrchu dotčené samému na- šemu duostojenství pósobiti příleží. A jestliže by někto z nadepsané raddy jeden neboli viec jich k obeslání hajtmana našeho k jednání a řiezení věcí svrchu psaných nemohl neb nemohli beze lsti přijeti, chcem, aby většie strana svrchu psané raddy, kteráž bude s hajtmanem, měla plnú moc řediti a jednati věci svrchu psané, jako by všickni byli společně. A protož přikazujem všem prelátóm, pánóm, rytieřóm, panošem i městóm již psaného našeho markrabství, nábožným a věrným našim milým, aby nadepsaného Jana z Cimburka hajtmana a radd našich již psaných každý vedle svého řádu aby poslušni byli ovšem a úplně, což se svrchu psaných věcí, řádu, práv a svobod do- týče, do času již řečeného pod zachováním našie milosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Viedni den Svatého Allexí léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřstého padesátého pátého, let království našich Uherského etc. v šestnádctém a Českého v druhém létě. Ladislaus Rex, manu propria. Ad mandatum Domini Regis Procopius de Rabenstein cancell. Přivěšená pečeť královská jest úplně zachována.

Strana 267
Z roku 1455. 267 XX. Král Ladislav žádá radu města Brna, aby vyslali důvěrníky své na sněm do Prešpurku. Ve Vídni 17. září 1455. Orig. v archivu města Brna B. II. 10 a. Ladislaus, Dei gracia Hungariae, Bohemie etc. rex, Austrie dux, marchioque Moravie etc. Fideles dilecti! Quia cum prelatis, proceribus et aliis fidelibus nostris regni nostri Hungarie conuentum ad festum sancti Michaelis [29. září] in Posonio habere intendimus, ubi nos personaliter conferemus, vellemusque vos tractatibus, qui ibidem habebuntur, interesse: mandamus vobis, ut ad Maiestatem Nostram duos conciues vestros de consulatu et duos de communitate cum pulcra comitiua mittatis, qui omnino dicto tempore conuentui prefato intersint. Datum Vienne die sancti Lamperti, re- gnorum nostrorum anno Hungarie etc. sextodecimo, Bohemie vero secundo. Ad mandatum domini Regis in consilio. In tergo : Prudentibus magistro ciuium et consulibus ciuitatis nostre Brunensis, fide- libus nostris dilectis. XXI. Král Ladislav vděčně přijímá povolenou velkou daň z markrabství Moravského k vyplacení statků komory královské, a slibuje, že ani on ani potomci jeho takové berně více žádati ne- budou. Ve Vídni 23. září 1455. Orig. zemsk. arch. mor. v Brně v Bočkově sbírce č. 705. My Ladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský etc. král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský etc. Známo činíme tiemto listem všem: Jakož preláti, páni, zemené i města markrabství našeho Moravského, věrní naši milí, svolili jsú našie velebnosti daň a pomoc učiniti, totiž jeden úrok z svých sbožie, a to ne z práva, než z své dobré vuole a příchylnosti, kterúž k nám mají, aby tudy komora naše v témž markrabství, kteráž téměř všeckna rozzastavována jest, vypravena nám k užitku i té zemi byla, toho my velmi od nich všech vděčni jsme a jim to i jich potomniem milostivě zpomínati chcem; slibujíce jim slovem naším královským jakožto král Český a markrabie Moravský, že my nikdy ani naši náměstkové potom nemáme na nich žádati takové pomoci věčně. Také o berni zemskú již psané preláty, pány, zemany a tu zemi Moravskú při témž zuostaviti chcme, při čemž páni a zemané království našeho Českého od nás zóstaveni jsú. Slibujeme také týmž slovem naším královským toho, což tú daní vyplaceno bude, nezastavovati ani zapisovati bez raddy pánuov a zeman země té. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Viedni v úterý po svatém Maurici léta od narozenie božieho 34*

Strana 268
268 B. XII. Sněmy moravské. syna tisícieho čtyřistého padesátého pátého, let království našich Uherského etc. v šestnádctém a Českého v druhém létě. Ad mandatum Domini Regis in Consilio. Procopius de Rabenstein Cancellarius. XXII. Procek z Kunštatu omlouvá se zemskému hejtmanu a stavům, že ke sjezdu Brněnskému do- staviti se nemůže, a stěžuje si při tom na Cornštainské. V Boskovicích 25. února 1456. Orig. stavovsk. arch. mor. v Brně V. V. 254. Duostojný u Boze otče a pane příznivý, a urození páni, páni a přítelé milí! Službu svú vaší milosti vzkazuji a prosím vaší milosti, abyste mi za zlé míti neráčili, ani jinak ve zlé obraceti, že na tento sjezd beze lsti pro svuoj úraz jeti sem nemohl mezi vaši milosť; neb vaše milosť víte, jakž sebe mocen jsem, že sem proti ustano- venie vašemu a zjednánie zemského dobrého nikdy nebyl i ješče bych nerad. Vaší milosti také věřím i prosím, že mě sebú vaše milost v mých věcech a spravedl- nostech držeti a zachovati ráčíte. A zvláště jakož vaší milosti dobře zjevno jest, kterak králova milosť mě jest z královské sčedrosti obdarovati ráčil komornicstvem Olomuckým, a to před některými z vaší milosti ústně JMt hajtmanu mě provolati kázal. Potom když Corštainščí nerozumně ten úřad míti chtěli a Jeho Milosti to dání neobyčejné ani slýchané, jímž komornicstvo míti chtěli, vzdali, potom podruhé Jeho Mt mně jest komornicství dal i listy panu hajtmanu, radě i vší zemi od Jeho Kr. Mti o to psáti kázal, aby Vaše Mt mně v tom nižádnému překážeti nedali. Jakož pak od Corštainských jsem zhanín proto, že s nimi konečně místo k rozsudku mám, nesmím psáti neprávě, ale pan hajtman, pan Beneš, pan Vaněk a pak Karel vědí, kterak před královú Mtí bezmal dvě neděli křičel sem povýšeným hlasem tak, že králova Mt strýce mé, listy mé starých markrabí, panské, klášterské slyšel, k tomu výpisy z desk od devadesáti let, k tomu sěm sě táhl na paměť panskú, kteříž vědí, že děd, otec muoj, i já všech panských práv a řádu požívali jsmy. To Corštainským vše nepříjemno bylo a pro nic na králově milosti přestati nechtěli, až nám králova milost odložil; kdež sem já vždy k tomu hotov provésti dálibuh], ježto jejich hanění potupena budú. Věřím vaší milosti, poněvadž králova milost mě z královské dobroty zuostaviti ráčil při svém dání, že vaše milost mně sami v tom radni a pomocni budete, žádnému v tom mně utisknúti nedadúc, nebo od kohožkoli od králova dání tiščen bych byl, vaší milosti to prvé opovídám, ufaje Bohu, spravedlnosti a přátelóm svým; hrdlo i statek na to vážím, nežť sě toho odtisknúti dám. Protoť vaší milosti píši, aby mi potom nemohlo připsáno býti v pravdě, bych jaké nesnáze počínal. Také sem zpraven, že před vaší přítomností Corštajnsčí řečí, jakož navykli, něco dotýkali pana Jiříka strýce mého, a pana Prokopa Rabšteina kancléře, i mne,

Strana 269
Z roku 1456. 269 a s nimi mám stání k konečnému rozsúzení. O sobě mlčím. Než pravili jsú co o panu Jiříkovi a o kancléřovi nepodobného, krátkoť sě jim děje, a vaší milosti prosím, abyste na ně věřiti neráčili, a nedopúštějte vaše milost dobrých lidí haněti; však za to mám a nepochybuji, že oba mezi vaší milostí mnoho dobrých přátel mají. Datum castro Bozkovic feria III. die sancti Mathie appostoli anno etc. L. VIto. Procek z Kunstatu, najvyšší komorník súdu a desk Olomuckých. Duostojnému v Boze otci a knězi, knězi Bohušovi biskupu Olomucskému, pánu mně příznivému, a urozeným pánóm, panu Janovi z Cimburka, hajtmanu markrabstvie Moravského, panu a švagru mému milému, i jiným všem radám a pánóm v Brně na sjezdu, pánóm a přá- telóm mým milým. XXIII. Landfryd daný na sjezdu obecném v Brně 26. února 1456. Orig. zemsk. archivu moravsk. v Brně v Bočkově sbírce č. 707. Ve jméno boží Amen. My Bohuše, boží milostí biskup Olomucký, Jan z Cim- burka a z Thovačova, hajtman margrabství Moravského, Beneš z Bozkovic, podko- moří téhož margrabství, Vaněk z Bozkovic, najvyšší komorník súdu a desk Brněnských, Kuna z Kunstatu a z Bolehradic, Markvart z Lomnice, Albrecht, Hynek a Štefan bratří z Lichtenburka a z Biethova, Karel z Vlašimě a z Úsova, Jindřich z Bozkovic a z Nových Hraduov, Bohuše z Lomnice, Václav z Vlašimě a z Úsova, Jan z Tvor- kova a z Kyjova, Hynek z Sovince a ze Pňovic, Jan Kužel z Žeravic a z Kvasic, Mikoláš Bystřice z Ojnic a z Milonic, Hynek z Rokytnice a z Dlúhé Vsi, zname- navše a ku paměti sobě přivodíce mnohé a příliš škodné války, ruoznice a záhuby i mnohá bezpráví, jakož někdy v zemi této vznikla biechu, kteráž již z daru božího, ačkoli s velikými nesnázemi, pracemi i náklady a všech nás velikými pilnostmi něco jsú potuchla a ukrocena, vší pečlivostí o to myslíce a usilujíce, ku dy bychom tu zem v řádu a v pokojném odpočinutie, v jednotě a v svornosti k obecnímu této země prospěchu s pomocí boží zachovati a budúcího zlého opatrnú výstrahú se uvarovati mohli. I bylo se svolení stalo, aby lantfryd této zemi učiněn byl, jímž také prvé od staradávna tato země v upokojení a v svornosti stála jest. Ale že ten jistý lantfryd tak, jakož bychom rádi byli viděli, nedošel jest; i vezřevše, kterak králova Mt, pán náš milostivý, v této mieře od nás svú přítomností se zdálila jest, a my chtiece žádostivě, abychom my i tudiež obyvatelé této země v pokoji, v jednotě a v svornosti přebývati, tiem lépe v pokoji jsúce, pána našeho, tudiež i země této věci jednati mohli. A tak my všechni svrchupsaní jednostajně s společniem svoleniem učinili jsme a mocí listu tohoto činíme úmluvy a jednosvorné ustanovení a spojenie mezi sebú duchovními i světckými, kteříž kolivěk s námi a vedle nás v tomto našem svolení,

Strana 270
B. XII. Sněmy moravské. 270 závazku a ustanovení a v úmluvách v tomto listu sepsaných, anebo kteří budú chtieti býti, státi aneb k nám přistúpiti, listy své otvořité přiznávající na pergameně pod svými pečetmi, jakož umluveno a zapsáno jest, k nám na se dadúce a v moc purg- mistruov a radd v Olomuci a v Brně na rathouzi položíce vedle přípisu, kterýž na to vydán jest a tu na rathouzi lehne. Item najprvé my všechni společně jmáme a slibujem sobě a mezi sebú jednotu, řád, pokoj a mier křesťanský mieti, věrně, beze vší zlé lsti zdržeti a křesťansky zachovati, moci a bezpráví protiv řádu a právu mezi sebú, ani komu jinému také nečiníce, než aby každý duchovní i světcký při svých řádích, právích a svobodách zuostal. A tak aby bohatí i chudí této země obyvatelé v takovém pokojném sjednání a ustanovení v pokoji přebývati a bydliti mohli, a zvlášce válek svévolných, záhub a bezpráví této země ani z země nečiníce. Pakli by kto na nás aneboli na kterého z nás protiv právu a řádu země této moci chtěl síhnúti a svú vuoli jmieti, najprvé sami se a každého z nás jmáme a chcme k rovnému poddati a rovné od sebe buďto právem anebo po dobrých lidech učiniti, a téhož zase od každého tiem obyčejem přijíti. Jestli pak že by nás všech, nebo kterého z nás rovné potkati nemohlo, a mimo to s námi, nebo s některým z nás kto vždy svú vuoli jmieti chtěl, protiv takovému, aneb takovým jmáme a chcme sobě věrně radni a pomocni býti každý vedle svého přemožení. A když by nám pan hajtman s radú o to vzhuoru býti kázal, hned bez meškání k jeho obeslání a rozkázání všechni bez odpory abychom vzhuoru a hotovi byli, a každý aby k miestu určenému svú mocí táhli anebo poslali, a takové svévolnosti s pomocí boží, což bychom najdále mohli, skutečně odepřeli, a v tom se tak měli, jako protiv rušiteli pokoje a obecního dobrého. A bylo-li by pak, že bychom tomu sami odolati nemohli, to máme na královu Mt pána našeho milostivého vznésti, aby nám toho raden a pomocen ráčil býti, jakož JMt sama sobě povinovata a této zemi. Item jestli také že by kto z tohoto našeho jednostajného svolení chtěl se vytrhnúti a svévolně válku a neboli kterú jinú nesnázi počíti a ji vésti, takovému nejsme ani býti chcme zavázáni takové jeho svévolnosti pomáhati. Item když by pan hajtman pro potřebné věci radu, aneb kterého z nás obeslal na podobném miestě, přijeti máme. Item tento náš závazek spojení a zápis v své moci trvati má a státi ot dání listu tohoto do dvú leth pořád zběhlých bez všelikého přerušení. Item pan hajtman, když by pro potřebu obeslati chtěl, aby se v tom tak měl, aby jeden sjezd v Olomuci a druhý v Brně kladl. A protož my všechni svrchupsaní, jichž ména jsú napsána, i také ti, jichžto listové přiznávající položeni budú jménem a na miestě, jakož se svrchu píše, slibu- jeme společně a každý z nás zvláště pravú dobrú čistú věrú, beze vší zlé lsti, sobě tak radni a pomocni býti a všecky i každé kusy artikule i články i každého z nich zvlášče, jakož se svrchu slovo od slova vypisuje, ctně, věrně, pravě a upřímně kře-

Strana 271
Z let 1456—1459. 271 sťansky držeti a vskutku zachovati bez přerušení všelikého. Item jestliže by v tomto listu čí jméno bylo napsáno a jeho pečeť k tomuto listu nedošla, proto tato jednota naše a svolení nemá rušena býti ani list tento, ale má proto v své moci a mocnosti i pevnosti zuostati a býti. Tomu všemu na potvrzení a jistost stálého zdržení my všechni nahoře psaní pečeti naše vlastní s naší dobrú vuolí i vědomiem našiem k tomuto listu jsme přivěšili. Jenž jest dán a psán na sjezdu obecniem v Brně ve čtvrtek po svatém Matěji apoštolu božiem, léta od narození syna božího tisíc čtyři sta padesátého šestého počítajíce. Přivěšeno bylo 18 pečetí, z nich 11 buď úplně neb aspoň z části jsou zachovány. XXIV. Král Ladislav žádá obecní radu města Brna, aby vyslali důvěrníky své na sněm do Vídně. Ve Vídni 7. července 1456. Orig. v archivu města Brna B. II. 10. b. Ladislav z božie milosti Uherský, Český etc. král, vévoda Rakúský a mar- krabie Moravský etc. Věrní milí! Přikazujem vám, abyšte s preláty, pány a zemany, kteříž k nám do Vídně, den sv. Bartholoměje, přijeti mají, dva neb tři z rady své vyslali, abychom Vás při sobě majíc, tiem lépe dobré a poctivé té našie země Moravské jednati mohli. Dán v Viedni v středu po svatém Prokopu, let království našich Uherského etc. v XVII. a Českého v třetiem létě. Ad mandatum domini Regis in consilio. V zadu: Opatrným purgmistru a konšelóm města Brna, věrným našim milým. XXV. Král Jiří stvrzuje usnesení sněmu moravského v Brně 22. února r. 1437 učiněné o právě dědickém. V Kladsku 20. srpna 1459. Orig. perg. arch. Jindř.-Hradeckého 157 a. Také v Památkách sněmovních Brněnských I. p. 33b—34b. Georgius Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux, ac Lusacie marchio, ad perpetuam rei memoriam. Principis potissima ea pars est iusticie, que subditos in iuribus et legibus suis conservat, illos presertim, qui nobiliori operis facinore suo principi tanquam pociora membra quadam familiaritate sunt devincti. Sane in nostra constituti presencia proceres et nobiles marchionatus Moravie, fideles nostri dilecti, nobis attentius supplicaverunt, quatenus statuta quedam seu iura municipalia inferius descripta, ex communi omnium baronum, procerum et nobilium dicti marchionatus edita, decreta et statuta consensu, auctoritate regia et tanquam dominus et marchio Moravie ratificare, approbare, acceptare et confirmare dignaremur; quorum tenor sequitur in hec verba:

Strana 272
272 B. XII. Sněmy moravské. [Následuje usnesení sněmu obecního v Brně zahájeného dne 19. února 1437, tištěné zde na straně p. 254—255.] Nos hereditatibus subditorum nostrorum tam ex tabulis, quam ex testamento, seu ab intestato obvenientibus, iuxta sacrarum legum sancciones magno favori fore volentes, utpote que optimam reipublice pulcritudinem conservant, dicta iura et sta- tuta, ut superius de verbo ad verbum extenduntur, in omnibus eorum punctis, arti- culis, clausulis, capitulis et sententiis approbamus, ratificamus, acceptamus et confir- mamus, decernentes et volentes omnia et singula in dictis iuribus contenta plenum, firmum et inviolabile robur temporibus perpetuis obtinere. Derogamus insuper de plenitudine regie potestatis omnibus et singulis capitulis seu statutis, iuribus munici- palibus et consuetudinibus in contrarium huius decreti editis seu tentis, decernentes ea omnia nullius firmitatis esse aut cuiusvis auctoritatis et momenti. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regii iussimus ap- pensione muniri. Datum Glacz die vigesima*) Augusti anno domini millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. Ad mandatum Domini Regis Procopius de Rabenstein cancellarius. A tergo: Johannes de Brunna. Visí zcela zachovaná královská pečeť. XXVI. Jiří Poděbradský přijímá do služeb svých pana Vítka z Přestavlk s tovaryšstvem za určitý plat. V Praze 25. března 1462. Orig. ve stavovském arch. mor. v Brně. V. V. 267. My Jiří z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a markrabie Lužicský. Oznamujem tiemto listem všem, že věrného našeho milého Vítka z Přestavlk s thovařistvem jeho přijali sme v službu naši s puoldruhým stem koňmi jiezdnými neb méně a tolikéž osobami. Kterážto služba má se jim po- čieti od toho dne, když z města našeho Brna k nám vyjedú, a má státi a trvati plného čtvrt léta pořad zběhlého. A za tu službu na každý kuoň a osobu na týden třidceti grošuov peněz dobrých máme jim dávati anebo tolikéž, jako jiným lidem služebným, kteříž k nám na žold přijedú, budem dávati. A dokudž v té našie službě budú, za plné škody slušně jim stojíme; kteréž by pak škody v našie službě vzeli a okázali, je řádně, tak jakož na dobré lidi rytieřské slušie, ty jim máme a slovem naším královským slibujeme koňmi neb penězi zaplatiti a jich odbýti podle řádu a obyčeje služebného. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme při- tisknúti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek den zvěstovánie Matky božie, léta *) V Památkách sněmovních Brněnských stojí: vigesima tertia.

Strana 273
Z let 1459, 1462. 273 od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého druhého, královstvie na- Commissio domini Regis. šeho léta čtvrtého. Přitisknuta vosková pečeť málo zachovaná. XXVII. Císař Bedřich III. na žádosť některých pánů moravských mění posavádní červeno-bílý znak moravský ve znak červeno-žlutý nebo červeno-zlatý. V Novém Městě za Vídní 7. prosince 1462. Orig. v zemsk. arch. stavovsk. v Brně. V. I. 48. Fridericus divina favente clementia Romanorum imperator semper Augustus, Hungarie, Dalmatie, Croatie etc. rex, ac Austrie, Stirie Karinthie et Carniole dux, dominus Marchie Sclavonice ac Portusnaonis, comes in Habspurg, Tirolis, Pherretis et in Kyburg, marchio Burgovie et lanntgravius Alsatie. Ad perpetuam rei memo- riam. Prisca consvetudo divorum Romanorum principum hactenus curavit et nunc ob- servat, ut de sacro imperio benemeritis premia digna reddantur, quibus freti hono- ribus debitis imperialem celsitudinem prosequi studeant et ad fidelia obsequia illi sacre sedi exhibenda magis invitentur. Cum itaqua illustris marchionatus Moravie in- coleque ipsius, barones et nobiles, superioribus temporibus reverentiam debitam et servitia omni cura et industria exhibere curabant, ac proinde multas libertates et gratias pariter et honores a predecessoribus nostris, Romanorum regibus et impera- toribus, meruerunt, quibus fauste et feliciter perpetuis temporibus frui liceat eos et gaudere. Nobis quoque id ipsum apud eundem marchionatum a predecessorum nostrorum liberalitate recedere non putamus, presertim ex eo, quod presenti tempestatis tempore capitaneus, barones, nobiles et alii incole eiusdem marchionatus Moravie, postquam cives Wiennenses et nonnulli nobiles ducatus nostri Austrie honoris inmemores et fidelitatis prestite, sacramenta violantes, non sine injuria nobis rebellare ac crimen lese Maiestatis incurrere temptaverunt, una cum serenissimo Georgio, rege Bohemie et marchione Moravie, armorum suorum potentia nobis prompta cum voluntate in auxilium advenerunt, quod nos animo non ingrato accepimus, ac pro eius obsequii merito remunerationem eis facere et dare digne statuimus, qua consolati a nobis et sacro imperio ad placendum et serviendum maiori benivolentia sint affecti. Ideo prefati obsequii nobis grati intuitu, nobilis Heinrici de Lippa, marskalci regni Bohemie, pro tempore capitanei baronum, et nobilium marchionatus Moravie prefati supplicationibus, que nobis obtulerunt, hac gratia speciali concedenda, videlicet ut aquile scacate color albus in glaucum sive aureum transmutetur, gratiosius annuimus, et non per errorem aut improvide, sed matura mentis deliberatione, sano principum, comitum, baronum et procerum, aliorumque fidelium nostrorum ad id accedente con- silio, de certa scientia nostra, auctoritate imperiali, de plenitudine nostre cesaree po- Archiv Český X. 35

Strana 274
274 B. XII. Sněmy moravské. testatis, predicte aquile scacate rubei et albi coloris, qua ipse marchionatus Moravie hactenus pro armis et insignibus usus est, colorem album in glaucum aut aureum transmutamus sic, ut is marchionatus Moravie exnunc inantea im perpetuum sca- catam aquilam rubeo et glauco sive aureo colore mixtim superductum scacherii ad- instar debeat deferre et habere, quemadmodum illa opificis magisterio in medio presentium sunt coloribus et figuris designata. Quibus armis taliter dispositis dictus marchionatus Moravie, quemadmodum prioribus usus et fretus est, in omnibus actibus similiter omnino uti debebit et gaudere perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc nostre annuitionis, transmutationis et voluntatis paginam infringere, aut ei ausu temerario quovismodo contraire. Si quis autem hoc attemptare presumpserit, nostram et imperii sacri indignationem gravis- simam, necnon penam centum marcharum auri puri, pro una nostri fisci erario, pro alia vero medietatibus marchionatui sive incolis supradictis irremissibiliter applican- darum se noverit incursurum. Presentium sub nostre imperialis maiestatis sigilli te- stimonio literarum datum in Newnburga forensi die septima mensis Decembris, anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo secundo, regnorum nostrorum Romani vicesimo tertio, imperii undecimo, Hungarie vero quarto. Ad mandatum domini Imperatoris proprium. U prostřed listiny jest v barvách vyznačen nový znak moravský, orlice červeno-zlatá v modrém poli. Přivěšena jest císařská pečeť, z níž zachována jen polovice. XXVIII. Král Jiří sjednocuje Moravu nerozlučitelně s korunou Českou. V Olomouci 13. ledna 1464. Orig. zemsk. stavovsk. arch. v Brně. V. I. 49. Georgius Dei gracia Bohemie rex, Moravie marchio, Lucemburgensis et Slesie dux, ac Lusacie marchio etc. Ad perpetuam rei memoriam. Insignis marchionatus Moravie olim inclito regno nostro Bohemie incorporatus et annexus extiterat, quod plerisque comoditatibus eiusdem et felicioribus pacis incrementis non parum accedebat. Successu autem temporis accidit eundem marchionatum fuisse a prefato regno nostro divisum et separatum, ex quo non mediocre dampnum pariebatur pariter et iactura, quemadmodum ex divisione principatuum et regnorum sepe evenire solet. Ideo, ut huiusmodi incomodis occurratur, dignum iudicavimus, dictum marchionatum Moravie predicto regno Bohemie reunire et denuo annectere ac imperpetuum incorporare. Nam nil prestancius aut pulcrius esse animadvertimus in statu rei publice, quam unionem et coniunccionem principatuum et regnorum, quibus firma magis, stabilia aut forcia redduntur. Convenit itaque nostre serenitati huic intendere, ut principatus uniantur, nam virtute unita facile resistetur hostibus et saluti eiusdem rei publice ac

Strana 275
Z let 1462—1464. 275 conservacioni satis consuletur, atque honos et gloria prefate corone nostre Bohemie provenient, dum ea, que utilitatibus principatuum conducere censentur, auctoritate regia procuramus. Sane dum aput Olomuncz constitueremur ad restituendam judicii provincialis marchionatus Moravie observanciam, barones, nobiles et incole eiusdem marchionatus utilitatibus suis prospici [sic] cupientes, celsitudini nostre humiliter supli- caverunt, quatenus de benignitate regia ipsum marchionatum corone et regno Bohemie, a quo aliquanto temporis spacio fuit abstractus, denuo unire, annectere, adiungere, appropriare, attribuere et incorporare dignaremur. Nos quia eadem intencio dudum solicitabat et conformis eorum peticio nobis- cum concurrebat, animo alacriori votis ipsorum annuimus et non per errorem aut improvide, sed cum matura animi deliberacione, sano procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia predictum mar- chionatum Moravie simpliciter et in toto regno nostro Bohemie unimus, annectimus, adiungimus, appropriamus, attribuimus, ac perpetuo et irrevocabiliter incorporamus; decernentes et hoc nostro regio statuentes edicto, quod idem marchionatus Moravie nunquam ammodo imperpetuum per quempiam quocunque ingenio sive colore quesito vendi, abstrahi, donari, permutari, dividi, dimembrari, scindi, impignorari, obligari in toto vel in parte, seu via dotis, aut quovis alio modo alienari a corona regni Bo- hemie et potestate regum debeat atque possit. Quin imo ad ipsum regnum exnunc inantea perpetue non solum pertineat, verum attentissime teneatur et custodiatur. Nulli ergo omnino liceat hanc paginam nostre unionis, appropriacionis, re- integracionis et incorporacionis quovismodo infringere, aut ei quomodolibet contrave- nire. Si quis autem successorum nostrorum, regum Bohemie, contrarium huius nostri decreti attemptaverit, illud exnunc prout extunc, et extunc prout exnunc irritum, inane et nullius roboris esse decernimus, nec alicuius umquam momenti aut firmitatis volumus subsistere; persuadentes autem et consulentes in oppositum premissorum, cuiuscunque dignitatis, status, officii, aut condicionis existant, eadem auctoritate regia statuimus penam note et infamie perpetue incidere et incurrere, ac ab honoribus et officiis suis quibuscunque eo facto cadere, necnon tamquam patrie proditores ab omnibus haberi, teneri et reputari. In quorum fidem has nostras literas fieri iussimus et sigilli nostri appensione communiri. Datum Olomuncz, die tredecima Januarii, anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, regni nostri anno sexto. Ad mandatum domini regis Procopius liber dominus de Rabenstein, cancellarius. Přivěšena jest královská pečeť úplně zachovaná. — Tištěno v Kalouskové Českém státním právě str. 81. 35*

Strana 276
276 B. XII. Sněmy moravské. XXIX. Král Jiří osvědčuje stavům moravským, že berně jemu od nich svolená nemá býti na ujmu Jich práv, a že ji přijímá na místě povinné daně korunovací. V Olomuci 20. ledna 1464. Orig. v zemsk. arch. v Brně V. V. 269. My Jiří z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda a Lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem: Jakož nynie k žádosti našie preláti, páni rytieřstvo, města i obyvatelé našeho markrabstvie Moravského svolili sú nám pro naše i té země dobré, každý s lidí svých po puol úroku ročnieho, kterýž mají obyčej vybierati, dáti. My chtiece je v tom milostivě opatřiti, aby to jim potom škodné nebylo, ani býti mohlo v právo uvedeno; protož s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú a jakožto markrabie Moravský pravíme to, že té dani, kterúž nám již řečení preláti, páni, rytieřstvo i všickni obyvatelé markrabstvie Moravského dáti sú se svolili, nebyli jsú povinni podle práv svých toho učiniti, než s dobré vuole toliko nám v to podvolili sú se. A my mocí túž královskú chcem i ustavujem, aby to jich dobrovolné nám té dani dánie v právo a obyčej budúcně jim nebylo ani býti mohlo uvozeno, ani právuom jich kterak ke škodě bylo. Neb což jsú učinili, to jsú z dobré vuole k našie žádosti a prosbě učinili a ne z práva. A jakož podle obyčeje starodávnieho při korunování našem berni obyčejnú nám dáti měli sú, tu berni my za tuto daň jim srazujeme a spúštieme, i také jim v této pokládáme. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Olomúci v pátek den svatého Fabiana, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šestdesátého čtvrtého, královstvie našeho léta šestého. Ad mandatum domini Regis Procopius liber dominus de Rabenstein cancellarius. Bez pečeti. XXX. Tas z Boskovic, biskup Olomucký, stěžuje sobě do jednoty panské na příkoří, která pro věrné své při králi setrvání snášeti musí. Na Výškově 27. října 1466. — Archiv Český IV. 133. XXXI. Instrukce navržená poslům měst moravských ku králi Jiřímu: že dostávají papežské hanlivé listy proti osobě královské; že prosili papežského legáta ve Vratislavi o pozdržení processu; přisluhování svátostmi aby bylo zase obnoveno. — Bez datum (1466—1467). V městském arch. v Olomouci I. 219. Item najprve vznésti na KMt pána našeho milostivého, kterak nám každému městu zvláště listové přinešeni jsú od najsvětějšieho Otce papeže, — neviemy, kudy to zjednáno a zpósobeno jest, že takoví listové nám dodáni jsú, — v kterýchž JKMt

Strana 277
Z let 1464—1473. 277 haněna bývá. A to jsme nerádi slyšeli, i velice i zamúceně k srdci nám jde, že JMt královská jmá tak haněna býti. Prositi JKMt, aby ráčil to před sě vzieti a nás opatřiti, tudiež nám raditi, kudy bychom mohli takových obtieženie zniknúti, neb ještě těžších očekávámy, jakož JKMt z přiepisu těch listóv porozumie. Item mluviti a vznésti na JKMt, kterak jsme poselstvie listné učinili k duo- stojnému otci knězi legátovi do Vratislavě, předkládajíce dosti jasně naše obtieženie a prosíce jeho ocovství, aby ráčil processie povdržeti [sic], aby zde v Moravě v městech ohlášeny nebyly; a jestliže to učiniti ráčí, že mieníme poselstvie učiniti k otci sva- tému a Jeho Svatosti předložiti naše nedostatky a obtieženie, tudiež položenie této země, a prositi, aby J. Svatost v tom milostivě nás zachovati ráčila, abychom tak v pokoji zuostali pod poslušenstviem Jeho Svatosti a cierkve svaté a v poddanosti KMti do JKMti živnosti. A což za odpověď od kněze legáta jmieti budem, že to JKMti tajno nebude. Item mluviti s JKMtí o to, kterak všudy z Uher a z Rakús do země této siehají a lidem velikú škodu činie, je lúpí, jímají, holdují, pálí a šacují, tak že lidé po svých potřebách nikam obrátiti se nesmějí. Prositi JKMt, aby ráčil milostivě sě k tomu přičiniti a takové záhuby staviti jako pán náš milostivý. (Jinou rukou připsáno:) Item také mluviti s JKMtí, aby na to pomysliti ráčil, a taková obtiežení, kteráž na nás jdú, a den ode dne větších očekávajície jsme, abychom takových vznik- núti mohli; neb muož JKMt porozuměti, kdyby dietky beze bytu [křtu?] zanechány měly býti, a my bez svátostí kostelních, a zvlášče kteréž příslušejí k duší spasení na smrtedlnej posteli, a k tomu měla-li by těla mrtvá z města vezena býti, jeden přietel druhého lituje, strach potom skrze to ruoznic větších, kteréž by skrze to povstati mohly. XXXII. 1. List odpovědní a tuhé domluvy od pana Ctibora Tovačovského z Cimburka proti biskupu Olomuckému, Tasovi z Bozkovic, který také králi Jiřímu byl se zpronevěřil. Bez datum (1467 poč. července). — Archiv Český IV. 141. 2. Tas biskup Olomucký panu Ctiborovi na předešlé psaní odpovídá. V Olomouci 9. čer- vence 1467. — Archiv Český IV. 142. 3. Pan Ctibor téhož biskupa, pokrevného svého, ještě tužší domluvou stíhá. V Přerově 11. července 1467. — Archiv Český IV. 144. XXXIII. Zápis sněmovní od stavův moravských učiněný o zřízení země. V Brně 27. června 1473. Výtah v Arch. Českém IV. 470; celý zápis v Arch. Českém V. 369. —

Strana 278
278 B. XII. Sněmy moravské. XXXIV. Ze sjezdu v Olomouci 19. listopadu 1475: o stíhání zhoubců zemských. Registr ouzský zemsk. arch. mor. v Brně č. 30. fol. 7. b. O zhúbcích zemských. Knieže Mt, pan hauptman i jiní páni všeckni, kteříž na tomto sjezdu jsú, což se dotýče zhúbcí zemských, lúpežníkuov silničných a násilníkuov i jiných vybije- čuov nočních, kázali jsú vší obci skrze pana Albrechta Kostku toto pověděti: Že starodávný nález jest ten panský, aby každý obyvatel země této, buď pán, rytieř neb zemenín, kdež by o takovém zhúbci, lúpežníku neb výbojníku zvěděl aneb o takových vedle přemožení svého, každý aby takové honil a vzal, a vezma, v moc hned páně hajtmanovu takové dal, a pan hauptman takové podle zásluhy jich kázal. Pakli by ktokoli toho neučinil, a věda o takových násilnících a zhúbcech nehonil, a je kterakkoli zastieral aneb fedroval, takového každého pan hajtman tak kázati má plnú moc od pánuov i vší obce ode dne dnešního, jakožto toho, kterýž takovým zhúbcím, lúpežníkóm a násilníkóm povolují a jim nakládajíce fedrují. A ktožby koli z těch pánuov, rytířstva, zemanův aneb jich služebníkóv skrz to, že by takové honili, posměchy jměl, dávaje jim chrty katovy, neb že na kata honí i jinak kterak koli, takový každý aby kázán byl. Acta sunt haec dominico in die Elizabet in ciuitate Olomucz annorum etc. LXXV°. XXXV. Král Matiáš povoluje stavům markrabství Moravského zjednati pokoj s zeměmi Českou, Ra- kouskou a Polskou, a slibuje zachovati jich při všech právech a obyčejích starodávních. V Budíně 9. března 1477. — Archiv Český V. 371. XXXVI. Král Vladislav umlouvá se stavy markrabství Moravského příměří do 25. července 1478. Ve Vídni 16. června 1477. Orig. ve stavovsk. zemsk. arch. v Brně. V. V. č. 276. — Kopie starší v Bočkově sbírce č. 741. My Vladislav z božie milosti král Český a markrabie Moravský etc. Ozna- mujem tiemto listem všem, že se všemi našimi poddanými, pomocníky a služebníky, duchovními i světskými, učinili jsme a tiemto listem činíme pravé a křesťanské přie- měřie s duostojným knězem Thasem, biskupem Olomucským, a s urozenými, statečnými, slovutnými a opatrnými pány, rytieřstvem a městy i všemi obyvateli markrabstvie Moravského, duchovními i světskými; kteréžto příměřie má se počieti od dánie listu tohoto a trvati do sv. Jakuba apoštola božieho velikého najprve příštieho [od 16. června do 25. července] a od toho svatého Jakuba do plného roku pořád zběhlého, i ten poslední den toho roku do západu slunečnieho. A jestliže jest co stalo sě, nebo ještě stalo-li by sě co v tom příměří, tehdy urozený Jan z Cimburka, najvyšší

Strana 279
Z let 1475—1477. 279 hajtman a sudí královstvie Českého, věrný náš milý, s strany našie, když by nám nebo jemu to dáno bylo věděti, má poslati dva dobrá člověky do Polné, a to ve čtyřech nedělech pořád zběhlých od toho času, když by dáno bylo věděti, a s druhé strany též v tom času mají druhá dva dobrá člověky přidána býti, a ti, ktož by sě chtěli vinniti z nezachovánie toho příměřie, obojí mají také v tom času tu býti a na již psaných čtyřech té věci mocně přestati a tak sě zachovati, jakž jim těmi čtyřmi rozkázáno bude. A to sě má státi tolikrát, kolikrát by v tom toho příměří potřebie bylo. Také všickni kupci i jiní obchodníci tohož markrabstvie mají svobodně jezditi s svými obchody v tom příměří po městech, městečkách i jinde všudy po koruně našie České, a svá kupecstvie vésti beze všech hindrunkuov nespravedlivých. Slibujíce slovem naším královským, že to příměřie již psaným knězi Tasovi, pánóm, rytieřstvu i městóm i všem obyvatelóm markrabstvie Moravského, duchovním i světským, tak a tiem obyčejem, jakož sě svrchu vypisuje, od nás i všech našich poddaných pomoc- níkuov a služebníkuov věrných milých duchovních i světských věrně, právě, křesťan- sky a bez všelikého přerušenie bude zdržáno a zachováno. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán v Viedni v pondělí po svatém Vítu, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestého. Ad mandatum Domini Regis. Pečeť na zadní straně u prostřed listiny. XXXVII. Smlouva o příměří na jeden rok mezi zemí Moravskou a Rakouskou. Ve Vídni 18. června 1477. Orig. v zemsk. arch. stavovsk. v Brně. V. V. 278. Vermerkht daz zwischen des Lannds Österreich ains, und des erwirdigen Prothasius, Bischowen zu Olmuncz, und annderr Preleten, auch der Herren, Ritter und Knecht der vonn Stetten und annderer Inwoner des Marggraftumb zu Merhern des anndern Tails, ain Frid uncz auf sannd Jacobstag im Snitt nagstkömennden und von demselben sannd Jacobs Tag auf ain ganncz Jar nagst darnach kömennd, und denselben Tag ganncz aus uncz zu Underganng der Sunn abgeredt, betedingt und gemacht ist also, daz zwischen Österreich und Merhern und Irer beder Inwoner und Lanndlewt die obbemelt zeit aus, ain redlicher Cristenlicher getrewr und aufrichtiger Frid gehallten und von khainem derselben Lannd noch seinen Inwonern noch Lannd- lewten in das annder ainicherlay Krieg noch Beschedigung geübet noch getriben werden, sonnder die Inwoner derselben Lannd sullen frey und sicher sein, irn Gwerb und Hanndel von ainem Lannd in das annder ze treiben und ze üben. Und was sich in den Friden, so bisher zwischn derselben Lannd geseczt und gewesen sein, Fridpruch begeben haben, oder sünst ain Tail zu dem anndern ze sprechen hat,

Strana 280
280 B. XII. Sněmy moravské. darumb sol ain Tag, acht Tag nach sannd Jacobs Tag im Snitt nagstkömennden; desgleichs, ob sich füran in der obbemelten Zeit icht Fridpruch begeben, so süllen bede Lannde auf der anlanngen, daran sölher Fridprüch beschtehen, ymmer vier Wochen darnach, darumb Tag an ainem gelegen Ennde, des bede Lannde ains werden gehallten, daselbs dann ettlich von beden Lannden in gleicher Anczal darczu süllen geben werden, die bemelten Tail umb dieselben ir Sprüch, Vordrung und Fridprüch gütlich oder rechtlich zu entschaiden. Und daz sölher Frid mit unser Kaiser Fride- richs, Römischen Kaisers, zu allenn Zeitten merer des Reichs, zu Hungern, Dalmacien, Croacien etc. Kunigs, Herczogen zu Österreich, zu Steir etc. Willen und Wissen abgeredt und betedingt ist, haben wir unser Insigl auf dise Zedel gedrukht, der wir aine in gleicher lautt under des Lannds zu Merhern Insigel haben. Beschehen zu Wienn an mittichen nach sannd Veits Tag, nach Cristi Geburde im Vierczehen- hundert und sibenundsibenczigisten Jare. Vosková pečeť málo zachovaná přitlačena. XXXVIII. Král Vladislav umluvil se stavy markrabství Moravského pokojné stání až do skonání pře s králem Matiášem. V Praze 4. října 1477. Arch. Český V. 374. XXXIX. Landfryd daný 28. října 1477. Archiv Český V. 374. XL. Smlouva první mezi králi Matiášem Uherským a Vladislavem Českým učiněná, kterážto jest potom v některých artikulech změněna. V Brně 28. března 1478. Archiv Český IV. 481. XLI. Nález stalý a dokonalý, na kterém by zboží věno bylo, a to mocí odjato. Léta 1478. Zříz. zem. Mor. z roku 1535. fol. 104b—105a; též ve ZZ. 1545 f. 87, a ZZ. 1604. f. 83. Mezi panem Markwarthem a panem Janem Pernštainským páni nalezli nález stálý a dokonalý: aby kterúžkoli mocí zboží dobyta a odjata, a věno by na něm zavázáno bylo, v tom aby žádná paní na svém věně nehynula anebo rukojmie, kteří by za věno slíbili. Ale ten, ktož jest toho zboží v držení bez řeči a bez zmatku, tej vdově nebo rukojmím, kteříž by za to věno slíbili, sespi, zaplať a odbuď, anebo zboží odhádaj. A potom on na tom jistém držení přiď k čemu přiď, tu summu, kterouž sespe, napřed měj; a povinovati budou dědici toho zboží, komuž by to držení potom přiřčeno bylo, to věnné ssutí zase navrátiti.

Strana 281
Z let 1477—1480. 281 XLII. Král Matiáš potvrzuje privilegia země Moravské. V Olomouci 25. července 1479. — Viz kniha Tovačovská str. 12: „Tuto jest přípis svobod zemských, kteréž král Moravské zemi při přijí- mání svém dává.“ XLIII. Ze sněmu obecního v Brně okolo 1. září 1480: stavové moravští přistupují ke smlouvě uza- vřené v Olomouci mezi králem Vladislavem Českým a Matiášem Uherským, pokud se týkala Moravy. Codex Wenceslai de Igl. MS. z. arch. mor. v Brně XII. C. 1 fol. 42a. My Prothasius z božie milosti biskup Olomucký, Ctibor z Cimburka hajtman markrabstvie Moravského, a my A. B. C. etc., známo činíme tiemto listem všem i každému zvláště, že jakož k těm zápisuom společným a k smlúvám, kteréž mezi sebú najjasnější knížata, pan Mathiáš Uherský, Český, Dalmacký, Charvátský etc. král, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezký vejvoda a Lužický markrabie etc., a pan Vladislav též Chčeský král, markrabie Moravský etc., učinili, zavřeli a svými vlast- ními, prelátuov a pánuov obojieho královstvie, totiž Uherského a Českého, pečetmi utvrdili jsú, jakožto smlúvám požitečným a odpočinutí všemu království přinášejícím, naše dobrovolné přivolenie dali jsme i s přivěšením pečetí některých z nás. A ty všecky artikule a každý zvláště za stálé máme a pevné, tak také přiznáváme sě tiemto listem za nás, za naše potomky a budúcí na potomnie časy, že my a řečení potomci a budúcí naši, jakož pak na to i slavné sliby jsme učinili, chcme a povinni jsme, potomci naši a budúcí obyvatelé markrabstvie tohoto Moravského chtieti a po- vinni budú, poddaní věrní a poslušni býti chcme a budem prve řečenému najjasnějšiemu knížeti pánu Mathiášovi králi, jako pravému a dědičnému králi Českému, pánu na- šemu najmilostivějšímu. A když by pán Buoh téhož najjasnějšího pána Mathiáše krále smrti neuchoval, poněvadž JMt jest pravý a dědičný král Český, všakž aby po jeho Mti smrti koruna Česká věčně po kusiech roztrhována nebyla, svoluje JMt ustúpiti po smrti své toho práva dědičného, a aby to právo dědičné proměněno bylo v právo upřiemého a požitečného panstvie, a to upřiemé a požitečné panstvie po smrti JMti zuostane při dědiciech a potomciech jeho Mti a při království Uherském tolikrát, kolikrát by koruně osiřeti sě přihodilo a na ně spadne. A my jim tak dlúho jsme a budem zavázáni, dokudž a pokovad svrchupsanému zápisu ve všem docela dosti by učiněno nebylo, a zvláště dokudž by čtyřikrátstotisíc zlatých uherských dobrých ja- kožto summa hlavní a summa, kteráž by na výplatu zbožie až do dne zaplacenie vydána nebyla, jakož se v artikuliech řečených smluv a zápisuov pokládá, docela a po- spolu zaplaceny nebyly. Preláti všakž ani [a?] páni královstvie Uherského v tom nám s poctivostí přiřkli jsú, jakož listy jich i našimi na to učiněnými obapolně utvrzeno Archiv Český X. 36

Strana 282
282 B. XII. Sněmy moravské. jest, že když by koruna Uherská osiřela, ani oni pány našimi jmenovati sě mají, ani nás za poddané a služebníky své nazývati budú, ale jako bratry a přátely nás až do volenie nového krále na královstvie Uherské držeti a mieti budú, a na obě straně společnú pomocí pomáhati sobě a jedni druhým přítomni budem proti těm, ač by kteří snad královstvie Uherské proti svrchu řečeným smlúvám a zápisuom kterýmžkoli obyčejem trápiti chtěli, právóm všakž jich neb zápisuom královským skrz nás zchvá- leným bez úrazu všelikého. K kterýmžto všem věcem, kteréž v artikulích řečených zápisuov a smluv zavřeny jsú, když dosti zúplna stane sě a učiněno bude, chcme a povinni jsme, a oni potomkové a budúcí naši obyvatelé margrabstvie Moravského chtieti a povinni budú příslušeti k koruně královstvie Českého podle starodávnieho spojenie, řádu a obyčeje, jako od staradávna zvyklo jest, slib, věrnost i povinnost učiniti tomu králi Českému, kterýž řečené summy peněz zaplatí a svrchu řečeným zápisuom dosti učiní, jedno aby král křesťanský byl, jakož od staradávna příslušeli jsme a činiti zvykli, toto margrabstvie Moravské příslušelo a činiti zvyklo jest. A tak jakož sě svrchu píše, když sě dosti všem věcem stane, kteréž sě v řečených smlúvách a zápisiech pokládají, tehdy ihned svobodni býti chcme a máme, a potomci naši to- hoto margrabstvie svobodni býti chtieti a povinni budú ode všeho panovánie a pod- danosti králóv Uherských. Aneb nebylo-li by krále královstvie Uherského, máme také zachováni býti v svobodách a práviech našich i při starodávních zchválených oby- čejech, a potomci naši též od budúcích králóv Uherských listy a přísahami opatřeni jsúce, jakož páni naši nám od staradávna činiti zvykli jsú, a potomkóm našim činiti povinni budú. Tomu na potvrzenie, zdrženie a pevnost my všetci svrchu jmenovaní za sě i za své potomky a budúcie pečeti naše vlastnie k tomuto listu přivěsiti jsme dali dobrovolně. Jenž jest dán v Brně v středu den svatého Jiljí, létha od naro- zenie božieho 1480. Roku 1480 bylo sv. Jiljí v pátek (1. září); jest tedy v datování nějaký omyl. XLIV. Ze sněmu obecního v Brně 4. září 1480: Zřízení zemské v Moravě o přednosti starých rodův panských. — Z desk zemských Olom. č. 12 a Brněnských č. 11. — Tištěno úplně Demuthem, Gesch. der mähr. Landtafel str. 74—77, a v Brandlově knize Tovačovské str. 37—41; konec schází v Archivě Českém V. 399—402, v Časopise č. Musea 1846, 555—558, a v knize Dr- novské str. 20—22. XLV. Císař Bedřich III. potvrzuje mír, uzavřený mezi zeměmi Rakouskými a Moravou. — Ve Vídni 13. prosince 1480. — Orig. zemsk. arch. stavovsk. v Brně V. I. 53. Listina jest německá, větší pečetí visutou opatřená.

Strana 283
Z let 1480—1484. 283 XLVI. Ze soudu zemského v Olomouci 6. ledna 1481. Olomoucké knihy půhonné. MS. zemsk. arch. Mor. v Brně. 1. Přísaha panská k súdu.1) Slibujem a přisaháme pánu Bohu, matce boží i všem svatým, a najjasnějšímu kniežeti a pánu panu Mathiášovi Uherskému a Če- skému králi a markrabí Moravskému etc., že chcem a máme v súdu a právě zemském, chudému i bohatému, duchovnímu i světskému, což najdál rozum náš snésti muož,2) spravedlivé činiti a súd spravedlivý vésti, pravdu velebiti a křivdu tupiti,*) nehledíc na přízeň ani na nepřízeň, ani na které jiné věci; tak nám pán Buoh pomáhej, matka boží i všetci světí. 1) Zř. Z. z r. 1535 p. 28. — 2) Zř. Z. 1604 fol. 36 dokládá: nehledíc na přízeň, ani na nepřízeň, ani na žádné dary, soud spravedlivý činiti. — 3) Zř. Z. 1604 fol. 37 má: tajnost rady zachovati. — Viz k tomu také kn. Drnovskou p. 32—33.: „Přísaha panská k soudu.“ 2. Zahájení súdu.*) Tento súd se zahajuje pána Boha všemohoucího mocí, matky boží mocí i všech svatých mocí, najjasnějšího knížete a pána pana Mathiáše*) Uherského a Českého etc. krále, margabie [sic] Moravského mocí, páně hajtmanovú mocí, páně komorníkovú a páně sudího i všech pánuov a z vladyk“) mocí tak, aby při tomto súdu chudý i bohatý plnú svobodu jměl svú spravedlnosť vésti v žalobách i v odpořích, poctivosť a řád při tom zachovávaje. Pakli by kto proti tomu učinil, ten kázán bude podle zavinění svého. 4) Zř. Z. z r. 1535 p. 22. — 5) Zř. Z. z r. 1604 f. 35 má: Rudolfa druhého, voleného Římského císaře etc. — 6) Zř. Z. z r. 1604 f. 35 má: i všech pánův a z rytířstva mocí. XLVII. Srovnání mezi markrabstvím Moravským a knížetstvím Opavským. V Brně 28. října 1481. Archiv Český V. 402—404. XLVIII. Král Matiáš nařizuje, aby starý řád zemský na Moravě zachován byl, zvláště aby mýta libo- volně zřizována a upravována nebyla, a každý v rozepřích a právích svých aby k soudu stával. V Budíně 5. dubna 1484. Orig. ve stavovském arch. zemském v Brně V. I. 55. My Mathiáš z božie milosti Uherský a Český etc. král, margkrabie Moravský a Lužický, Lucemburský a Slezský vejvoda etc. k známosti všem lidem nynějším i budúcím tiemto listem přivodíme, že znamenavše mnohé překážky a výtržky, kteréž se dějí proti právóm, kteráž jsme obyvateluom a poddaným našim v margkrabství Moravském milostivě pustiti ráčili; chtiec, aby chudému i bohatému spravedlivé se dálo, a každý při svej spravedlnosti a právě zuostati mohl, a mimo to aby tištěn 36*

Strana 284
284 B. XII. Sněmy moravské. nebyl, jakož tak se jest dálo a zachovávalo; ale že mýtha nová na zboží svých někteří naši poddaní v tom margkrabství našem Moravském sobě zamýšlejú i jiné některé věci neobyčejné před se berú, zbožie v něm kupujíce, ku právu stávati a od sebe spravedlivého činiti netbají, než mnohými svobodami, kteréž sobě ku právu odporností zjednali, vycházeti chtiec, se zastierají a právi jiným před právem tiem býti se zbraňují. A proto my chtíce, aby zřiezenie a práva téhož margkrabstvie našeho Mo- ravského tak zachovávána byla, jakož od staradávna bývalo jest, chcme a mocí naší královskú jako král Český a margkrabie Moravský tiemto listem naším ustavujem i na věčnost potvrzujem, aby napřed taková zamyšlenie nová, buď na mýtech, neb jiných věcech, kteréž proti starodávným právuom a obyčejóm zemským vznikly jsú, v tom margkrabství našem byly složeny a zkaženy. Druhé, aby žádný z poddaných našich tak najvětší, jako najmenší z zřiezenie a obyčeje starodávnieho toho margkrabstvie se nevytrhal a nevystupoval žádným obyčejem, ani kterým právem; než ktož koli v tom margkrabství našem Moravském co má, buďto na dědictví, zástavách, aneb zápisiech, každý aby podle země v řádu a práviech stál, a každému od sebe spravedlivé v zemi před heuptmanem, pány a úřed- níky zemskými činil, ničímž se nezastieraje, ani vymlúvaje. Pakli by kto z toho se vytrhnúti chtěl a proti tomuto našemu ustanovení o to se pokusiti směl, takový každý k tomu ať jest připraven podle řádu a obyčeje tej země našie starodávnieho. A my také proti tomu každému se jmieti chcme, jakž potřeba kázati bude, a takového kázati budem, aby se jiní o též pokusiti nesměli. Tomu na potvrzenie a svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Budíně v pondělí před nedělí květnú, od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého čtvrtého, království našich Uherského etc. dvadcátého sedmého a Českého šestnádctého létha. Ad mandatum domini regis Jaroslaus de Bozkovic, cancellarius. Královská pečeť úplně zachovaná. XLIX. Král Matiáš slibuje stavy markrabství Moravského ve příčině daně zachovati při starodávných právích, a povoluje nápady na statky až do pátého kolena, dolů, nahoru i po straně. V Bu- díně 9. dubna 1484. Orig. v arch. stavovsk. v Brně V. I. 54. — Kopie nová v Bočkově sbírce č. 750. Kniha Drnovská str. 71—72. My Mathiáš z božie milosti Uherský, Český, Dalmatcký, Charvátcký etc. král, margkrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vejvoda a margkrabie Lužický etc. Oznamujem tiemto listem všem vuobec, že uznavše k sobě věrnost a lásku i povolnost

Strana 285
Z roku 1484. 285 urozených Ctibora z Cimburgka, heuptmana margkrabstvie Moravského, Viléma z Pern- šteina, najvyššieho maršálka královstvie Českého a najvyššieho komorníka cúdy Br- něnské, Jaroslava z Bozkovic, najvyššieho komorníka cudy Olomucké a kancléře krá- lovstvie Českého, Henricha z Lichtenšteinu, Jana Kuny z Kunstatu, Henricha z Lich- temburgka, Wolfgangka z Krajku, Hynka z Waldšteina, Albrechta z Šternbergka, Čeňka z Lompnice, Jana z Dubé, Karla z Vlašimě, Jana z Sovince, Jimrama z Dú- bravice, Hynka z Ludanic, Ctibora z Lantšteina, Jiříka z Brníčka, Jana z Žerotína i jiných všech pánuov, rytieřstva a obyvateluov svrchupsaného margkrabstvie našeho, kterúž jsú nám se vší povolností za našeho panovánie skutečně okazovali a okazují, jakožto věrní pánu svému okazovati mají, a zvláště nynie v tejto míře, poznavše od nás milosti, kteréž jsme jim a tej zemi činili v prvních válkách, kteréž do královstvie Českého jsme vedli, i nynějšie válce, kterúž proti najjasnějšiemu knížeti pánu, panu Fridrichovi, ciesaři Římskému etc. a jeho zemiem tyto časy vedem, jim pokoje po- žívati dali. Oni jsúce k nám láskú svú hnuti, z své dobré vuole pomoc, totižto úrok svatojírský, kterýž by jim nynie přijíti měl, z jich panstvie a jmění na širokých grošiech tak, jakož jsú v tej zemi od svých poddaných bráti zvykli, z nižádné po- vinnosti, než z své dobré vuole nám dáti podvolili se. My pak znajíce také takovú jich lásku k sobě a povolnost, chtíce jim také vděčnost tej povolnosti poznati dáti a hodnú odplatu učiniti, aby oni i potomci jich k nám a potomkóm našim marg- krabiem Moravským tiem větší náchylnost měli, napřed toto jsme jim přiřkli a při- řiekáme i slovem naším královským slibujem: že žádných berní1) ani daní takových, jakož jsú nám tyto časy minulé dávali, na nich více nikdá nežádati, ani jim toho za právo uvoditi, než je podle starodávních svobod a práv skutečně zachovati, jakož pak i prvními listy našimi to ujistili jsme a šíře vyzjevili, takových daní z práva nebýti. Také jim tuto zvláštní milosť činíme: Poněvadž předkové jejich, páni, ry- tieřstvo a zemané pro mnohá svá zaslúženie mnohých svobod a milostí od předkův našich jsú dosiehli, a zvláště toho, aby nápadové zbožie dědičných na svrchnieho pána, totižto margkrabí Moravského, nepřicházeli až do čtvrtého kolena, jakož pak listové a vysazenie od krále Jana slavné paměti předka našeho milého vyšlí, šíře v sobě ukazují. Ale v tom mnozí súdové a pře povstaly jsú, ješto skrz to i budúcně pro krátkosť věku a těch kolen vyslovenie snad mnozí k zbožiem a statkóm přátel svých přicházeti by nemohli. I chtíce jich a budúcích potomkuov jejich takových zmatkuov uvarovati, takto o tom s dobrým rozmyslem a radú naší2) mocně, jakožto král Český a margkrabie Moravský, vyzjevujem a vypovídáme, a na budúcí věčnú památku jim pozuostavujem a z milosti našie dáváme, aby počnúc od otce až do pátého pokolenie, totiž otec jedno pokolenie, a potom synové druhé pokolenie, a troje vnúčata vždy po pokolení doluov i nahoru, zase i na strany podle blízkosti erbuov po otcích 1) Kn. Drn. má ještě „královských“. — 2) Kn. Drn. má: „radú našich věrných“.

Strana 286
286 B. XII. Sněmy moravské. a strýcích nápady měli a požívati mohli, mužského pokolenie napřed před děvečkami, a potom i dcery a vnuky nevdané, a po nich osiřelé právo mieti mají jakožto mužské pokolenie. Pakli by která vdaná byla otcem, bratřiemi aneb strýci, a věnem opatřena byla, taká nemá k jinému práva mieti, než k věnu po ní jmenovanému a vydanému. Než přihodilo-li by se, že by otec, bratr, aneb strýc, spoludědičku svú vdávaje, při právu a nápadu po sobě mocnú po sobě pozuostaviti a učiniti chtěl, to aby ten každý zpuosobiti mohl, a to ihned při smlúvách a svatbách, a při těch lidech sva- tebních viery hodných z roduov panských neb zemanských a pod jich pečetmi list svědomie a smluvčí aby udělán byl. Pakli by kto toho tak neopatřil, tehdy taková žádná více práva nemá, nežli k věnu svému, tak jakož se svrchu píše. Také jestliže by otec nebo bratr, kdyžby po dceři neb po sestře co jmenoval a pravil, že jie tiem, což po ní jmenuje, neodděluje, tehdy ona všeho práva požívati má jakožto nedílná, to všakž obyčejem svrchu psaným aby také svědomím opatřeno bylo. Také jestliže by otec, bratr, aneb strýc z milosti a z své dobré vuole dceru svú neb sestru od- danú a věnem oddělenú zase k dědictví a nedílnosti připustiti chtěl, má to podle obyčeje a práva země dckami aneb spolkem opatřiti, a každá tak opatřená toho po- žívati má podle práva zachovalého. A kdyžby která zbožie již po těch pěti kolenech aneb kmeniech k šestému kolenu aneb kmenu přišla, a dckami, spolkem neboli zvláštní milostí naší neb potomkuov našich podle řádu a práva země opatřena nebyla, taková zbožie a nápady k nám a budúcím margkrabiem Moravským příslušeti a připadávati budú, jakož i prvé příslušela. Chtíce, aby takového to předkuov našich obdarovánie, tudiež i tohoto našeho, již jmenovaní páni, rytieřstvo a zemané i budúcí jejich potomci na věčné časy po- žívali bez našie i všech našich potomkuov margkrabie Moravských všelijaké pře- kážky. Chcme také a tiemto listem zavazujem všecky budúcie margkrabie Moravské, kolikkrát kolvěk od často psaných pánuov a rytieřstva za pána jich přijímáni by byli, aby napřed toto obdarovánie a list tento náš slovo od slova do listuov potvrzenie svého vpisovati byli povinni a zavázáni, tak jakož jiní listové slavné paměti krále Jana i jiných předkuov našich jsú vpisováni. Toho na jistotu, pevnost a věčnú paměť pečetí naší královskú k tomuto listu přivěsenú všech věcí svrchupsaných potvrditi jsme kázali. Dán v Budíně v pátek před nedělí květnú, létha od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého čtvrtého, království našich Uherského etc. sedmého a dvadcátého a Českého patnád- ctého létha. Ad mandatum Domini Regis. Jaroslaus de Bozkovic Cancellarius etc. Přivěšena veliká uherská pečeť královská, úplně zachovaná.

Strana 287
Z roku 1484. 287 L. Zápis krále Matiáše a stavův markrabství Moravského na upokojení a vedení řádu v zemi Moravské. V Budíně 24. června 1484 Archiv Český V. 414—418. LI. Ze soudu zemského v Olomouci 13. července 1484: Ustanovení o mýtech v zemi Moravské. — Tištěno Brandlem: Libri citationum et sen- tentiarum V. 95—101. Na straně 99 místo: O paní Koleckú, čti: O paní Keleckú. LII. Ze soudu zemského v Olomouci 14. července 1484: Že otec moc má statek odporučiti mimo dceru. Registr ouzský č. 30 zemsk. arch. mor. v Brně fol. 78 a. Pan hajtman a páni nalezli a na věčnosť ustanovili a podle některých starých zřiezení spravujíc se schválili: Kterýž by otec mimo dceru a dědičku, kteráž by po něm zuostati měla, mohl a moc měl statek svuoj dědičný v diele aneb ve všem k dědicství poručiti kterému přieteli aneb příbuznému svému buď dckami, spolkem aneb na list královský, že ten neb ti, komuž se to poručí, mají mocní a dědiční nápadníci toho statku býti. Však taky povinni budú ti, komuž by se tak statek poručil, aby dceři neb dcerám těm, o kterýchž by otec co poručil a dal, byl povinen naplniti a dáti bez odporu. Pakli by otec o které dceři tak nezpósobil a oddělena nebyla, ta při své dědičnosti ostati má, když jie otec sám rozkázáním svrchu dotčeným neoddělil. Tištěno Brandlem: Libri citationum et sent. V. 103. — Není ve knize Drnovské ani Tovačovské ani ve zřízeních moravských. LIII. Revers k landfrydu vydaný na Pernštýně 26. července 1484. Orig. v zemsk. arch. moravsk. v Brně. V. V. E. n. 48. My Jan z Nové Vsi a na Radkově, Jan Děvečka z Hernstajna a na Crhově, Gedeon z Olešničky a na Moravci, Aleš Herulth z Herultic, Jan z Vranova a na Rudolci, Čeněk ze Zvole, Jiřík z Jesenice, Jan Plachý z Oděrad a z Hornieho Chlevského, Adam z Byšovce, Jan Kaczie z Pavlovic, Vaněk z Volešničky, Václav z Tečic a z Roženky, oznamujem tiemto listem všem vuobec, kdež čten neb okázán bude: Jakož najjasnějšie knieže a pán pan Mathiáš Uherský a Český etc. král

Strana 288
288 B. XII. Sněmy moravské. a margrabie Moravský, pán náš milostivý, a duostojný v Boze otec pan Jan biskup Varadimský a Olomucký, a urozený pan Ctibor z Cimburga, hajthman margrabstvie Moravského, i jiní páni, rytieřstvo i města téhož margrabstvie Moravského jeden obecní zápis nebo lanthfryd spósobiti a učiniti jsú ráčili pro řád a pokoj i pro spravedlivost, aby chudému i bohatému spravedlivé se dálo, a v artikulech v tom listě znících říditi jsú ráčili. Protož my svrchupsaní to všecko, co se v tom zápisu nebo lanth- frydu zavazuje, vyslovuje a zřizuje, oblíbili jsme a oblibujeme, schválili sme a schvalu- jeme a ke všemu přivolujem, slibujíce svú dobrú čistú věrú křesťanskú, to všecko, což v tom lantfrydě zřiezeno, spósobeno, vyjeveno a zapsáno jest podle artikulích [sic v něm znících, zdržeti, zachovati a pomáhati tak, jako by ten list lanthfrydní v tomto našem listě vepsaný byli [sic], aneb naše pečeti k tomu lanthfrydu a listu přivěšeny byly. A jestliže bychme svá zbožie komu který z nás odbýti chtěl, kupitele našeho máme k tomu držeti a přivésti, aby list přiznavací v táž slova, jakožto i tento náš jest, k tomu lanthfrydu přiložil a v tom ve všem tak sě zachoval, jako my nahořepsaní. Tomu na jistotu a na zdrženie své vlastnie pečeti přivěsiti jsme kázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pernštaině v úterý po svatém Jakubu apoštolu božiem, létha od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého osmdesátého čtvrtého. Přivěšeno jest 11 pečetí. LIV. Ze soudu zemského v Brně 18. září 1485: O stížnosti na zemského hejtmana pana Ctibora z Cimburka, že Přerov kopec osazovati a oplétati počal. Registr ouzský č. 30 zemského archivu mor. v Brně fol. 96. b. Nález o Přerov. O roboty. Létha 1485 v neděli po svatém Lampertě v Brně, pan Ctibor z Cimburga, hajtman margrabství Moravského, vyznání učinil před pány na sněmu obecném, že času některého, prve než jsú se války krále Jiřího ztrhly, Přerov kopec osazovati a oplétati počal; že jest naň žalováno ode pána Karla, ty časy podkomořího marg- rabství Moravského, že ten kopec oplétá, kterýž zbořený jest, a k tomu vsi klášterské, komory královské, nutí k robotám, jakož ty vsi na dvé v knihách města Přerova za margrabie Jošta vepsány jsú. A to se dálo na Spilberce před knězem Viktorynem ty časy hajtmanem. Tu pan Ctibor odpovídal, že Přerov kopec dávno jest osazený, ač on jej šíří, proto novej věci nedělá, ale starú opravuje. A těch vsí ne z moci nutí, ale z práva. A to ukázal knihami Přerovskými. Kněz Viktoryn hajtman slyše to, se pány nález udělal, aby kopec před se dělal, a ty vsi, jakž v knihách těch stojí, aby předse robotovaly. A tak ty vsi jsú robotovaly dvakrát za jeho paměti a ty ploty dělaly znovu. A to na svú víru seznal, že se tak dálo, a jmenovitě tě dvě vsi Břest a Žukovice; v těch knihách mezi jinými vsmi jménovány jsú Kropiň,

Strana 289
Z let 1484—1486. 289 Týnec, Dluhovice, Sušice, Raclavice i jiné vsi, kteréž jsú v registřích svrchupsaných napsány, kterých jest summa XIII aneb XIIIIti. Vytiskl Brandl: Libri citationum et sententiarum. Tom. V. 121 LV. Úmluva mezi Vladislavem II. králem Českým a Matyášem králem Uherským ve příčině stejné mince, daná v Jihlavě 10. září 1486. Orig. zemsk. archivu morav. v Brně V. I. č. 57. Codex Wencesl. de Igl. f. 28—29. Ve jméno božie amen. My Mathiáš z božie milosti Uherský a Český král etc. a markrabie Moravský etc., a my Vladislav z božie milosti Český král a mark- rabie Moravský etc. Znamenavše mnohé a rozličné potřeby poddaných našich, tudiež váživše jejich obtíženie a škody, kteréž jsou sě dály a dějí pro nedokonánie někte- rých artikuluov, kteřiež namluveni byli jsou na sněmu Olomuckém, jednosvorně jsme předse vzali a vážili, dokad spolu se neshledáme osobně, že ztěžka skrze poddané naše k konci ty věci přivedeny budou moci býti. I sjevše se spolu do tohoto města, majíce rady a poddané naše při sobě, ty věci předsěvzali jsme, a najprve o zbožie mečem dobyta na místo a na konec uhodili jsme, jakož pak ten artikul pro našich obojích poddaných potřeby sám šíře v jiném listu postaven jest. A potom jiné po- třeby zemí našich předsěvzali jsme vedle artikuluov dolepsaných: Najprvé znamenavše, když by mincě nás obú králuov srovnána na zrnu, váze a střihu byla, že by zemiem našim z toho veliký oužitek mohl přijíti, i chtíce pod- daným našim polechčení učiniti, a aby pro rozličnosti mincí v zemiech zmatkuov nebylo, o minci srovnali jsme se obyčejem dolepsaným a to takto: aby mincě nás obou králuov, kteréž nynie tepem, předsě šly; a poněvadž země nás krále Mathiáše, Moravská, Slezské a Lužické, pomezní s zemí Českú jsou, aby král Vladislav groš a peniez, kterýž nynie tepe, předse bil, a my král Mathiáš abychom v Moravě a v Slezských a Lužicských zemiech též groš a peniez na touž váhu, zrno a střih bili, aby se vešem [sic] spolu srovnaly s mincí krále Vladislavovy JMti, kromě aby na rázu rozdíl byl, aby každého nás peníz mohl rozeznán býti. A abychom dosta- tečně mohli naše poddané opatřiti, zjednali jsme, abychom my Mathiáš král etc. svého probierara nebo vrzuochara měli při minci krále Vladislava JMti; a též my Vladislav král etc. abychom takovéhož člověka měli při minci krále Mathiáše JMti, aby se všem zemiem a poddaným našim na mincech spravedlivě dálo, aby se zrna ani stříži neujímalo, a také aby polovice groší a polovice peněz vždy předse bito bylo. A jestliže by se kto těch mincí bráti zabraňoval, aby o to každý král své poddané kázal, a pakli by s to jeden král býti nemohl a druhého k tomu požádal, aby jemu povinen byl toho kázati pomoci, poněvadž veliké záhuby se v zemiech dějí pro fa- lešných mincí dělání. A jestli že by kde slyšáno bylo, že by ktož koli v zemiech 37 Archiv Český X

Strana 290
290 B. XII. Sněmy moravské. krále Uherského JMti zjevně nebo tajně falešnou minci bil, aby král Český JMt ouřed- níky té země obeslal, aby ti to stavili, a ty, ktož by takovú minci bili, kázali. A pakli by tíž úředníci králi Českému JMti to oznámili, že sami s to moci nemají, aby takové kázali, aby JMt na takové jim pomoci ráčil, aby o to mohli kázáni býti; a takovým aby k hrdlu i k statku bylo hledíno. Též také aby se od nás krále Mathiáše stalo a týmž abychom povinni byli, když bychom koli byli od krále Vladi- slava JMti nebo JMti ouředníkuov o též obesláni. Item o stávky zjednáno jest, aby žádný pro dluh druhého, nevznesa na rych- táře, konšely nebo pána svrchnieho, nikdyž žádného staviti nemohl, leč by se jemu po vznešenie na dědiny nebo pána vrchnieho spravedlivé státi nemohlo. Než jestli že by jistec jistce, host hostě nalezl kde a staviti chtěl podle obojích zemí svobod a obyčeje, poněvadž v tom jednostajného práva požívají, staviti bude moci; a jestliže by kto jináč učinil, ten aby své právo stratil. Item ač by ktožkoli co z Moravy nebo z Slezska v Čechách, a též z Čech do Moravy nebo do Slezí o kteréžkoli záščí činiti měl, buďto ku právu nebo k rokóm složeným, tomu aby se konečně do třetieho práva nebo třetieho roku složenie konec stal, aby tady poddaní naši škod a nákladuov zbaveni mohli býti. Item poněvadž jsou mnozí poddaní naši, kteřiež sedí obydlem a osobami svými pod jedním z nás, a pod druhým také jiná svá zbožie mají, a ti se zbraňují z těch zbožie toho, čímž by povinni byli, činiti; a protož zjednáno jest, aby každý ten, ktož pod kterými koli z nás osobou svou sedí, a pod druhým jiná svá zbožie má, z těch aby i ku právu i všemi věcmi a povinnostmi vedle země odbýval. Item což se odpuščenie lidem brání z zemí nás krále Mathiáše do země krále Vladislava, a též z země nás krále Vladislava do zemí krále Mathiáše dotýče: poněvadž královstvie České toho obyčeje požívá, že z něho žádný žádnému člověku odpuščení vzieti nemóže, aby to při tom zachováno bylo, a také aby žádnému člověku z Mo- ravy do Čech odpuščení nemohlo vzato býti, leč s vuolí jeho pána. A jestli že by ten pán svej vuole k tomu nedal, aby ten člověk svobody neměl a při prvniem pánu aby zuostal. Item poněvadž mnoho zlého skrze ty lidi, kteřiež s jednej země do druhej překážejí, se děje, a že by, ktož to dělají, činiti nemohli toho, by nebyli přechová- váni, zjednáno jest, aby to bylo zjevně oznámeno a všady voláno, že jsou jejich Mti na tom zuostali, aby ti, kteřiež zjevní lúpežníci jsou, byli z země vypověděni. A ač by ktož koli takové lidi, kteříž by škody činili, přechovával nebo jim stavu u sebe přál, a to naň uznáno bylo, aby sobě jich Mti hned na takového pomohli a jej obehnali, a dotad od něho neodtrhali, dokadž by jeho nedobyli, a dobudouc jeho, jej na hrdle aby kázali, jakož slušie na loupežníka, a zámek aby jemu zbořen byl.

Strana 291
Z roku 1486. 291 Všakž proto, poněvadž nemá nevinný trpěti vedle vinného, ač by takový děti nebo přátely měl, to zbožie od toho zámku na jeho děti nebo přátely má spadnúti. A aby toto naše zjednánie v pevnosti zuostati mohlo, s naším dobrým vědo- mím naše pečeti přivěšeny jsou k tomuto listu. Jenž jest psán a dán v Jihlavě v neděli po narozenie panny Marie, léth božiech tisícieho čtyřstého osmdesátého šestého. Dvě pečeti krále Math. a Vlad. II. úplně neporušené. LVI. Ze sněmu obecního v Brně okolo 16. října 1486: smlouva mezi králi Matyášem a Vladislavem o zboží dobytá mečem ddo. v Jihlavě 10. září 1486. Codex Wenceslai de Iglavia fol. 26—28. — MS. zemsk. arch. mor. v Brně. Hic nota, que sunt tractata in dieta Brunensi anno domini MCCCCLXXX sexto circa festum sancti Galli etc. Anno domini MCCCCLXXXVI° circa festum sancti Galli ex iussu regie Majestatis Serenissimi principis d. d. Mathie, Hungarie et Bohemie regis etc., marchionis Morauie, do- mini nostri generosissimi, celebrata est dieta universalis omnium baronum, militarium, prela- torum et ciuitatum. Ad quam dietam eciam missi sunt a dominis consulibus ciuitatis nostre prudentes et circumspecti domini Daniel Kazenprot, Johannes Kromer, Andreas Pfarer, et Paulus notarius ciuitatis. Circa qnam dietam primum et principaliter lecte et publicate sunt concordie Serenissimorum principum et dominorum, domini Mathie regis Hungarie et Bohemie etc., et domini Wladislai regis Bohemie etc. Que hic de verbo ad verbum sunt subscripte et sequuntur:*) Ve jméno svatej a nerozdílnej Trojice Amen. Jakož z puosobu a z jednánie božského my Mathiáš z božie milosti Uherský a Český král etc. a margrabie Mo- ravský etc., a my Vladislav z též milosti král Český a margrabie Moravský etc., v Olomuci před některými časy se osobně sjevše o ty ruoznice, kteréž mezi námi a zeměmi našimi byly jsú, s raddú poddaných našich uhodivše, v lásku bratrskú a v dobrú vuoli přátelskú vstúpili jsme. Ale poněvadž při tom naším spolu shledánie mnohé věci mezi námi jsú na miesto dokonány, a některé také ačkoli na miesto namluveny byly, všakž pro slušné příčiny odloženy musily býti. Mezi kterýmiž také odložen jest byl ten znamenitý artikul o to, což se zbožie mečem dobytých dotýče, pro kteréhožto srovnánie nejednú my oba krále poddané naše pány znamenité vysielali jsme, chtiece, aby každý náš poddaný takového našeho spřiezněnie požiti mohl a ti, ktož jsú svá dědicstvie slušně vedle pánuov svých ztratili, aby k nim mohli zase navráceni býti; tudiež i ti, kteříž jsú co na pánu svém vyslúžili, aby tej služby na- darmo nenaložili. A poněvadž tíž poddaní naši se sjezdievše, nic dokonati nemohli: *) Listinu zde následující tiskneme dle orig. zemsk. arch. mor. v Brně V. I. 58. 37*

Strana 292
292 B. XII. Sněmy moravské. my Mathiáš a Vladislav králee spolu se nynie v bratrskej lásce a v přátelskej přízni v Jihlavě sjevše, znamenavše, že na tom artikuli obojích poddaných našich mnohé věci záleží, chtiece také, aby o to dalších ruoznic a nesnází nebylo, a my také abychom od týchž poddaných našich staráni viece nebyli, i přistúpili jsme k téhož artikule jednánie, a zjednali jsme jej vedle zpuosobu duole psaného: Najprve o Třebíč zjednáno jest. Poněvadž jsú oppath s conventem pro věrnosť pánu svému, kterúž jsú učinili, zámek ztratili, aby jim zase navrácen byl. A to král Český jeho milosť aby zjednal. Item Hradiště klášter u Olomuce má oppathu a konventu postúpen býti. A král Český JMt má knězi biskupovi Varadinskému před postúpením za jeho zápis dáti pět tisíc zlatých. Item zavřieno jest o Kunovice: Poněvadž při smluvách králuov JichMtí na počátku zjednáno jest v Olomuci, aby Kunovice při Duchkovi z Bydžova a jeho erbích zuostaly, a od pana Alše Berky z Dubej právo jeho králem Českým JMtí zjednáno bylo, jakož pak list od pana Jiřieho syna pana Alše k zprávě toho zboží již králi Vladislavovi JMti s rukojmiemi udělán jest, a ten vydán s dobrú vuolí knězi biskupovi Varadinskému, jakožto poručníku sirotkuov téhož Duchka. Ale že ti rukojmie, kteříž v tom listu za tú správú jsú, nemají nic na dědinách v zemi margrabstvie Moravského, aniž by snad týž pan Jiří v zemi Moravské rukojmic jmieti mohl, protož aby to na zmatku nestálo, tak o tom řídíme a zavieráme: Jestli žeby podle práva země Moravské toho zboží pan Jiří ve dcsky zemské moravské nevložil aneb vložiti nemohl vedle zněnie zápisu a listu toho, a kněz biskup jakožto poručník sirodčí které škody proto vzal, nejmá žádný odtah k odvuolání súdu v Čechách přiepuštěn býti ani odtahu bráti, než hned leženie má dopuštěno býti naň a na jeho rukojmie, když by to oznámeno bylo úřědníky zemskými a pány země Moravské listem od úřadu, v čem by knězi biskupovi dosti se nestalo na miestě sirodčím jako poručníku podle zápisu páně Jiřieho. Item Budčovice, poněvadž jest je Budčovský marně ztratil, že jemu král Český JMt nic za ně dáti povinen nenie. Ale poněvadž je pan Jiří v dědictvie a ve dckách má, chceli pan Jiří Budčovice jmieti, aby Kropáčovi dal čtyři tisíce zlatých, a Kropáč aby jemu Budčovic postúpil, kromě věna, kteréž na tom jmá, to aby při Kropáčovi zuostalo do ssutie. A pakli by pan Jiří těch čtyř tisíc zlatých položiti nechtěl, tehdy aby Kropáč jemu dva tisíce zlatých položil, proto že jsú Budčovice marně ztraceny, a on pan Jiří aby to Kropáčovi dědičně ve dcky vložil a sobě vymazal. Item o Brodek zjednáno jest: Poněvadž jest marně ztracen, že by zaň král Český JMt nic dáti neměl. Ale poněvadž pan Hynek, ktož Brodek ztratil jest, a sirotci zuostali jsú a oni tiem ztracením vinni nejsú, aby sirodtci panu Dobešovi, ač chtí k svému dědictví přijíti, dali tři tisíce zlatých. Pakli by oni peněz dáti

Strana 293
Z roku 1486. 293 nechtěli, aby pan Dobeš jim dal dva tisíce zlatých proto, aby jemu to oni ve dcky vložili a sobě vymazali. Pak budúli chtieti sirotci peníze klásti, těm králova Mt král Uherský z své milosti tisíc zlatých dáti ráčil. Pakli by pan Dobeš jim penieze dáti jměl, také panu Dobešovi JKMt pro jeho službu tisíc zlatých na pomoc dáti ráčí. Item co se Zlínu dotýče, poněvadž jest Zlín odmrtí na krále Uherského JMt spadl, a JMt jest ji dal Thetaurovi, to aby při tom dání zuostal. Item na Ostroh král Český JMt listy králi Uherskému JMt vrátiti jmá, aby o ně potom nebylo zmatku. Item o Hluk. Poněvadž jsú se na něm vedle pána svého věrně bránili, a si- rodtek po Mléčkovi zuostal jest, zdá se oběma králóm JMtem, aby sirotek Mléčkuov zase k svému dědictví navrácen byl beze všech jeho ouplath. Ale poněvadž Francovi neboščíku za jeho věrnú službu králova Mt Hluk dal jest, a on sirotka i bratra ostavil jest, těm král Český JMt za jejich zápis a všecku spravedlnost puol druhého tisíce zlatých dáti má. Item poněvadž městu Olomúci a také faře Olomuckej svatého Mauricií, tudiež i Šebietovskému králova Mt jest některé vsi dáti po dobytí ráčil, ty aby beze všech ouplatkuov zase k klášteru navráceny byly hned, když bude klášter a zámek postúpen. Item o Štěměchy: Pověvadž jest Mládenec nedočekav, aby se o zbožie mečem dobytá konec stal, se panem Hradeckým konec učinil; všakž proto, poněvadž otec jeho na Třebíči zabit jest, a on ještě mladý jsa, nic neměl, že jest to z núze učiniti musil, králóm JMti se zdá, aby Mládenec pánu Hradeckému sto a dvadceti zlatých dal, a pan Hradecký aby mládencovi vsi tej zase postúpil. Item o Ždánice. Poněvadž ten, na komž jsú Ždánice dobyty, králuov JMtí nevinní ani napomíná, než Protivec se k tomu připovídá, že by jeho strýce byly, k tomu Jejich Mt praví: Poněvadž oba byli poddaní jednoho pána a sami sobě do- bývali, že jich Mtem o to jednati potřebí nenie. Než zdá-li se Protivcóm z čeho koho napomínati nebo vinniti, to při nich stojí. Než což se Zeleného dotýče, aby při Ždánicích Zelený zuostal s tiem, což k nim přísluší od staradávna, aby jemu v tom žádný nepřekážel, poněvadž Ždánice vedle krále ztraceny nejsú. Item o Dambořice. Poněvadž mezi Zeleným a Rackem skrze Šarovce se trh stal, aby při tom bylo zuostáno, tak aby Zelený ty peníze položil a Racek přijal a ve dcky jemu vložil a sobě vymazal. Item o Miřín, aby k klášteru bez uplacovánie byl navrácen. Item o pana Hynka Brtnického: postup, což drží, poněvadž o mečem nedobytá zbožie již konec se jest stal. Item o Tulešického, poněvadž ty vsi klášteřské jsú, aby je zase bez uplaco- vánie navrátil.

Strana 294
294 B. XII. Sněmy moravské. Item o Hogešwerd zjednáno jest, poněvadž páni Šumburci Hogešwerd pro věrnost, kterú jsú pánu svému, na něm se viece nežli rok bránivše, učinili, ztratili, ten jim zase navrácen aby byl, a král Český JMt Jiříkovi z Šteinu aby dal i za jeho spravedlivost, kterúž na tom jmá, i za tu spravedlnost, kterúž u pana Jaroslava z Štermbergka kúpil, tři tisíce a dvě stě zlatých; a páni Šumburci s tiem aby králi Mathiášovi JMti povinnost učinili vedle smluv Olomuckých. Item což sě Branic dotýče, poněvadž jsú Stošové příměří nedrželi a proto jim Branice vzata, že jim král Český JMt nic navrátiti povinen nenie. Než poněvadž Branice Stošovo dědictví jest, mají ku právu Opavskému připuštěni býti. A gleit jim má dán býti ode pána, a před mocí, ale ne protiv právu. Jestliže by pak jim právo našlo, že by pro nezdrženie příměří to stratili, aby hned těm, ktož držie, ve dcky vložili. A pakli by se spraviti mohli, k svému zase navráceni mají býti, tak aby tam nebyli, než aby jim to zaplaceno bylo vedle nálezu zemanského. Item o Bruntál tolikéž jako o Branici. Item což se Dívčího dotýče, o to aby stáli před knězem biskupem pánem jich a před JMtí many tiem obyčejem, jako Stošové o Branici. Item o Skály král Uherský JMt pánu Zajícovi za jeho škodu, kterúž jest na stracení Skal vzal, má dáti dva tisíce zlatých; a on pan Zajíc má dáti panu Křti- neckému pěth tisíc zlatých za Skály tak, aby pan Křtinecký panu Zajícovi Skal po- stúpil, aby pan Zajíc při dědictví zuostati mohl. Item zavříno a dokonáno jest z vuole a rozkázánie obú králí jich Mtí, aby tyto nadepsané věci od sv. Michala najprv příštieho v plném roce byly dokonány, tak aby i ti, kteříž peníze mají klásti, kladli, i kteříž mají bráti, brali. A jestliže by kteřížkoli v tom jmenovaném času nebo nepoložili peněz, nebo nebrali, ti aby své právo ztratili, a z ničeho aby potom napomínati nemohli, a lidí v tom, kteříž je koli drží, aby nehyndrovali, ani s nich žádných nespravedlivých dání brali. Pakli by se toho kto dopustil, aby jemu dvakrát tolik na jeho summě sraženo bylo. Také ti, ktož by kolivěk svého dědictví nechtiec jmieti a peníze bráti chtěli, těmiž penězi aby zboží vyčistili buď v zápisích na tom nebo rukojmiech, kterých na to slibovali. A ti peniezi nemají jim vydáni býti, než mají při úřadu ležeti, leč vyčištěno bude a podle práva ve dcky vloženo. Pakli by ve dcky vloženo býti nemohlo, ale ujištěno vedle země obyčeje, také aby žádný zmatek nepozuostal. Jestliže by kto jiný kterú ves královským dáním v tuto válku držel k kterému zámku, a ta ves příslušela k tomu, kterýž dědictví prodává nebo vyplacuje; ta má při tom zuostati, při kterémžto dědictví zuostane. Pakli by která ves k tomu zámku, kterýž se zplacuje, nepříslušala, ta zuostaň při dědici, kterýž ji krom toho zbuožie zvláště ve dckách jmá. Item poněvadž v smluvách Olomuckých zjednáno jest a zavřieno, aby král Vladislav JMt zboží mečem dobytá v zemiech nás krále Mathiáše vedle našeho spo-

Strana 295
Z roku 1486. 295 lečného zjednánie vyplatil: My král Mathiáš z smluv a z jednánie k tomu jsme se podvolili, králi Vladislavovi JMti k těch zbuoží výplatě na pomoc dáti deset tisíc zlatých Uherských, tak aby těch peněz JMt na jiné věci obrátiti neměl moci. A protož aby se všem věcem dosti mohlo od nás krále Mathiáše státi Jeho Mti, tiemto listem přiřiekáme a slovem naším královským slibujem, tu summu totiž deset tisíc zlatých na den sv. Jiří na Thovačově u urozeného Ctibora z Cimburka Thovačovského, hajtpmana margrabství našeho Moravského, položiti, všakž pod tú výmienkú, aby týž hajtman těch peněz jinému nevydával, nežli těm, komuž z našeho společného rozká- zánie poručeny jsú vydati vedle artikuluov svrchupsaných, kteréž předřečený král Vladislav JMt vyplatiti povinen jest. Item jiná všecka městečka a vsi, na něž jacíkoli zápisové vyšli, ježto ty nejsú mečem dobyta, než mocí opanována nebo od králuov dána podle smluv prvních na- šich, kteréž jsú se v Benešově i v Olomúci staly, mají puštěna býti a na ně se ni- žádný těmi listy a zápisy táhnúti nemá, ani které k nim má právo jmieti, by pak i znovu potvrzenie budúcích králuov na ně jměli nebo sobě zjednali; a kdežkoli ta- koví listové jsú, ti aby se u ouřaduov kladli, a to konečně v roce. Pakli by jich ktožkoli zachoval, ti jemu na věčné časy nic nebuďte pomocni. A chtělliby kto jiný koho nařiekati, ten aby vzat byl a vedle zdání panského kázán, jako ten, ještoby proti smlúvám našim činiti chtěl. A tento artikul má v Čechách i v Moravě pro budúcí paměť v knihy zemské vložen a vepsán býti. A aby věci mezi námi zjednané tiem pevnější mohly býti, pečeti naše s naším jistým vědomím přivěsiti kázali jsme k tomuto listu. Jenž jest dán a napsán v Jihlavě v neděli po hodu matky boží narozenie, léth buožích tisícého čtyřstého a osmdesá- tého šestého [10. září 1486]. Dvě veliké pečeti krále Vlad. a Math. úplně zachované. LVII. Smlouva mezi stavy Moravskými, zvláště o kupování statkův zemských od měšťanův a domův městských od pánův a rytířstva. V Brně 21. října 1486 (v sobotu den jedenácte tisíc panen). Tištěna v Archivě Českém V. 428—432, kdež datum v nadpise 28. Oct. jest mylné. — Pojata jest též do Knihy Drnovské ve vydání Brandlově str. 99—101, pak do Zřízení zemského moravského 1535 f. 127; Z. Z. 1445 f. 132 a Z. Z. 1604 f. 131. — Pam. sn. I. 18. LVIII. Smlouva o Skrbeň (jako dodatek k číslu LVI) daná ve Vídni 20. prosince 1486. Codex Wenceslai de Igl. fol. 30. — MS. z. arch. mor. v Brně. Mathiaš z božie milosti Uherský a Český král etc., markrabie Moravský etc. Urození věrní milí! Vznesli jsú na nás věrní naši milí měščané Olomucščí, kterak

Strana 296
296 B. XII. Sněmy moravské. v jednánie tom, kteréž mezi námi a najjasnějším kniežetem, panem Vladislavem králem Českým a markrabí Moravským etc., bratrem a přietelem naším milým, v Jihlavě o zbožie mečem dobytá zapomenuti jsú o tvrz Skrbeň, kterúž oni blíž Olomuce na svých nepřátelech dobyli jsú, a že ti, čiež jest ta tvrz byla, chtí, aby jim jmenovaní měščané naši tej vsi, v kteréž ta tvrz byla jest, postúpili, na to sě táhnúce, jako by ne mečem ta tvrz dobyta byla, ale jako by sě oni Olomučané v ni uvázali, žádnej při ní v dobývánie práce nejmějvše etc. I zpraveni jsme my od týchž měščan, že jsú jim z tej tvrze rozličné a veliké škody činili, kterýchž oni snésti nemohúc, na ně jakožto na nepřátely své táhli jsú. A tu oni z tejž tvrze stekše, jim škodu na lidech i na koniech učinili jsú. A oni znamenavše jejich takový odpor, do města sě vrátivše, na zajtří se vší mocí svú a z děly na ně táhli jsú. Tu oni vidúce, že je obehnati chtí, z tej tvrze utekli jsú; v kterúž sě oni uvázavše, dokudž sě jim zdálo, ji drževše, potom znamenavše, že z její držení žádného nemají užitku, ji jakožto svú a mečem dobytú zbořivše, zbožíčko to k svého města užitkóm obrátili jsú, kteréhož i dnes jako mečem dobytého požívají. I zdá sě nám, že by sě jim veliký nátizsk stal a křivda, by oni to, co jsú mečem dobyli, vracovati jměli. Protož na vás toho žá- dáme, abyste vy, čehož jsme my s jmenovaným králem Vladislavem JMtí přizapo- menuli, opravili a vážili to zbožíčko, zač by stálo, a stranami vyřkli, majíce v tom moc naši tiemž zpuosobem, jako o jiná zbožie mečem dobytá v Jihlavě stalo jest; to před očima majíce, kto sě jak bránili, že takovú odplatu mají vzieti, aby mezi tiemto jakož mezi všemi jinými konec sě mohl státi. Datum Vienne feria ante festum sancti Thome apostoli anno domini etc, LXXX sexto. Viz k tomu sněm v Brně r. 1486 okolo 16. října. LIX. Král Mathiáš prodlužuje na dvě léta stavům moravským mír, který s císařem Bedřichem III. uzavřeli. Ve vojště u Nového Města za Vídní 8. března 1487. Orig. zemsk. arch. stavovsk. v Brně. V. I. 60. My Mathiáš z božie milosti Uherský a Český král etc., markrabie Moravský a Lužický, vejvoda Lucemburský a Slezský etc. Oznamujem tímto listem všem vuobec: Jakož obyvatelé margkrabstvie našeho Moravského, páni, prelati, rytířstvo i města, před časy zběhlými za některé milosti, kteréž jsme my jim jako poddaným našiem z lásky k nim mající činili, pokoje dopúštějíce i svobod jim přidávajíce, nám dánie a pocty činili a dávali jsú, kdežto my jim listy naše toho k seznánie a jistotě, že z práva žádného mimo svá vysazenie a svobody nám nebyli jsú povinni dáti, a ani aby mohlo neb mělo námi neb po nás kým jiným na ně to za právo uvedeno býti a také dávky na nich zuostati, jsme jim dali a pečetmi našimi vysutými potvrdili. I opět nynie při času hodu svatého ducha nynie najprv přieštieho tíž oby-

Strana 297
Z let 1486 a 1487. 297 vatelé téhož markrabstvie nám jsú se podvolili úrok svatojiřský dáti a nás jím po- ctíti, prosíc při tom, abychom jim pokoje učiněného s vuolí naší, kterýž měli a mají s ciesařem Římským, podle znění jeho ještě do dvú leth od času svatého Václava po datum listu tohoto pořad zběhlé bez výpovědi dopustili, a práva zemská aby v súdu svú svobodu v tom času míti mohla; a po těch dvú létech, ač by se nám nezdálo jim dáti déle státi v tom pokoji, aby puol létha k výpovědi míti mohli. My, znajíce jejich věrné služby i poslušenstvie, a že k nám se věrně a pod- daně mají, z milosti naší jim toho pokoje jsmy příti ráčili a přejem do času nahoře dotčeného; též i práva aby puštěna byla při času svatého Jana Křtitele božieho nynie najprv přieštieho (24. června), a aby při svých řádích, právích a dobrých zvyklých obyčejích starodávních zachováni byli, míti chcme a je při nich zuostavujeme; a též nynie vyznávajíce i slibujíce, takovej daně za právo ani za žádný obyčej zvyklý ne- uvoditi a na ně zamýšleti, než že jsú svej svobodnej vuole za milost námi jim po- koje dopuštění to dali a nás poctili, ale podle svobod a starých vysazení, kteréhož jsme jim i majestáty našimi potvrdili, při tom je zachovati, a bezděčně nad to jich obyvateluov téhož markrabstvie Moravského netisknúti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali. Dán v vojště před Novým Městem ve čtvrtek před svatým Řehořem papežem, od narozenie syna božieho tisie- cieho čtyrstého osmdesátého sedmého, královstvie našich Uherského etc. třidcátého a Českého osmnáctého létha. Ad mandatum domini regis. Přivěšena jest královská pečeť uherská. LX. Vidimus krále Vladislava na listinu krále Václava IV. z roku 1417 o úřadu hejtmanském na Moravě a o jeho příjmech. Na hradě Pražském 25. března 1487. Orig. zemsk. stavovsk. archivu v Brně V. I. 59. — Kopie stará ve sbírce Bočkově č. 618. My Vladislav z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužicský markrabie etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme rozkázali hledati v registřiech kanceláře našie listu rejstrovaného, co sě dotýče výsady a duochoduov úřadu markrabstvie Moravského, kterýžto úřad slove hajthmanstvie téhož markrabstvie; i nalezen jest ten list rejstrovaný v registřiech najjasnějšího krále Václava předka našeho šťastné paměti, a tuto slovo od slova takto sě vypisuje: Wenceslaus etc. Notum facimus etc. Ne nobiles, barones, milites, clientes, terrigene, inhabitatores, incole et subditi marchionatus nostri Moravie, fideles dilecti, cuiuscunque status, gradus seu condicionis existant, nobis absentibus fructu necessario providencie careant, sed pocius in amene pacis delicioso solacio feliciter conquiescant; nos de fidei et legalitatis indu- stria nobilis Petri de Crawarz alias de Straznicz, fidelis nostri dilecti, presumcionem habentes indubiam fiducie singularis, ipsum in partem nostre solicitudinis evocantes, sibique non per Archiv Český X. 38

Strana 298
298 B. XII. Sněmy moravské. errorem aut improvide, sed animo deliberato, sano principum, procerum et fidelium nostrorum accedente consilio, prefatum marchionatum nostrum Moravie cum suis inhabitatoribus et in- colis universis tam spiritualibus, quam secularibus, ab injuriis, oppressionibus et violenciis quorumcunque regendum, manutenendum et gubernandum comisimus, et ipsum ejusdem marchionatus nostri Moravie capitaneum creavimus et constituimus generalem et supremum, usque ad beneplacitum nostre regie majestatis; dantes sibi nichilominus plenam, liberam et omnimodam potestatem, universas et singulas causas et querelas in predicto marchionatu nostro Moravie suscipiendi, audiendi, finiendi, decidendi, terminandi et unicuique tam diviti quam pauperi plenam et sufficientem justiciam ministrandi, prout sue industrie melius, utilius et conveniencius videbitur expedire, preter causas ad cameram nostram regalem spectantes, quas predictus Petrus cum strenui Ulrici predicti marchionatus nostri succamerarii, seu qui ibidem succamerarius pro tempore fuerit, fidelis nostri dilecti, consilio et presidio pertractare debebit, sedare et fideliter terminare, ratum et gratum habentes et habere volentes, quicquam per prefatos Petrum et Ulricum succamerarium seu succamerarios, qui pro tempore fnerint, in predicto marchionatu nostro, sicut premittitur, diffinitum et conclusum fuerit, ac si ibidem fuissemus constituti propria in persona. Nichilominus omnes et singule condescensiones bo- norum, in vulgari Boemico Stupky nuncupate, coram prefato Petro capitaneo Moravie facte, ac si coram majestate nostra regia facte fuissent, usque ad proximam tabularum marchionatus nostri Moravie apercionem et intabulationem solitam duntaxat obtinere debebunt omnimodam roboris firmitatem. Mandamus igitur universis et singulis nobilibus, baronibus, militibus, clientibus, terrigenis, inhabitatoribus, incolis et subditis predicti marchionatus nostri, cuius- cunque condicionis extiterint, fidelibus nostris dilectis, presentibus firmiter et districte, qua- tenus ipsi in singulis ipsorum causis, negociis et agendis ad predictum Petrum, tamquam ipsorum capitaneum, nostri in absencia respectum habeant et ipsum pro ipsorum tuicione et deffensione requirant, nec non sibi in aliis, que predicti marchionatus nostri bonum statum et comodum et profectum, tranquillitatem et pacem prospiciunt, tociens, quociens id ipsum oportunitas temporis exiget et requiret, nostro nomine sine contradiccione qualibet obediant, pareant et intendant, tamdiu quam ipse in predicto capitaneatus officio fuerit constitutus. Et ad hoc, ut predictus Petrus prefato marchionatui nostro preesse et ipsum cum suis terri- genis et incolis, ut prefertur, eo comodosius regere, gubernare et tueri possit et valeat, sibi animo deliberato et de certa nostra sciencia octingentas marcas moravicales cum viginti ternariis vini in subsidium dicti sui regiminis et gubernacionis deputavimus et presentibus deputamus graciose, per ipsum a predicto Ulrico succamerario, seu qui in predicto marchio- natu nostro pro tempore succamerarius fuerit, (qui eciam census, redditus, proventus, bernas, summas et lozungas, nobis per honorabiles abbates, abbatissas et alios monasteriorum nostro- rum prelatos et provisores, nec non per cives civitatum predicti marchionatus nostri, ad ca- meram nostram regalem spectantes, singulis annis persolvendum, solus ab eisdem monasteriis et civitatibus supradictis colligere debet et in suam nostro nomine recipere potestatem) pro media parte in festo sancti Georgii proxime venturo, et pro altera media parte pro festo sancti Galli deinde inmediate secuturo, cum viginti vasis ternariis dictis, et sic singulis annis, quamdiu ipse in predicto capitaneatus officio constitutus fuerit, tollendum, recipiendum et levandum integraliter et ad plenum, inpedimentis quorumlibet procul motis. Presencium sub majestate datum Prage anno domini millesimo quadringentesimo decimo septimo, regnorum nostrorum anno Bohemie quinquagesimo quarto, Romanorum vero quadragesimo primo.

Strana 299
Z let 1487—1489. 299 Kdežto list tak rejstrovaný v registřiech již psaných tak, jakož sě nahoře vypisuje, my viděli jsme a čísti sobě kázali. A tomu na svědomie pečeť naši krá- lovskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v neděli postní letare léta božieho tisícého čtyřstého osmdesátého sedmého, královstvie našeho léta šestnáctého. Ad mandatum Domini Regis. Přivěšena královská pečeť česká úplně zachovaná. LXI. Laclav z Podmanína žádá zemského hejtmana, aby mu náhrada za škody v Pohořeličanech, která mu pány přisouzena byla, skutečně byla vyplacena. V Broumově 7. dubna 1488. Orig. v zemsk arch. stavovském v Brně V. V 289. Služba má, urozený pane, pane a příteli milý! Jakož Tvé Mti tajno nenie, což se Pohořeličan týče, kterak sú mi páni JichMt přisúdili, že by mi vězně vy- pravili a o škody se umlúvali; pak vězeň jest vypraven, a za tři koně XXI zl. dali. A což sú jednomu člověku vzali XVIII zl., a druhému XXXII zl., a třetiemu VII zl., to ještě nenie nic opraveno. O kteréžto škody se mnú se umluvili i úředník jejich před pány Kropáči i před panem Lužickým i před Dúpovcem, že mi to vyplniti měli. A VIII koní sem jim odpustil pro ty dobré lidi i jiné náklady. Nevím, proč mi se spravedlivé nemuož státi. I protož teď k Tvé Mti o to list krá- lovy Mti posílám a vždy Tvé Mti prosím, poněvadž mi nenie vyplněno tak, na čemž jest umluveno, již se všeho jich zase upomínám, i z těch VIIImi koní i z nákladuov, i což hotových peněz pobráno, že by mi Tvá Mt od nich spravedlivě učinil, tak že by mi o to nebylo potřebie více na královu Mt vznášeti. Skutečné odpovědi žádám. Datum in Brumov feria festorum pascatis anno etc. 88. Laczlav z Podmanina a z Bystřice. A tergo: Urozenému panu, panu Ctiborovi z Cimburka a z Thovačova, hajtmanu marg- krabstvie Moravského, pánu a příteli milému. LXII. Obecné nálezy soudu zemského v Olomouci, bez datum (1489). Zřízení z r. 1535, p. 110. 1. Otec syna, když jeho vuole není, nemuož odděliti. Otec syna žádného, když vuole jeho není, nemůž odděliti od sebe a jiných synuov. Pakli oddělí, a ten to otci k vuoli vzíti musí, by se pak i zapsal, toho déle nedrží, než do otcovy smrti; neb tím vyjíti muož, že otce nechtěl hněvati a musil to učiniti. Než jestliže syn který na otci dílu požádá, otec s radou přátelskou má jemu díl dáti, ne takový, aby tolikéž díl měl, jako jeden z bratří, ale takový aby vzal, 38*

Strana 300
300 B. XII. Sněmy moravské. jakýž otci a přátelóm se zdáti bude. Nebo otec na se proti němu dva díly vzíti muož, co by se dvěma dostati mělo; neb on toho všeho statku jim jest zachoval, a protož napřed béře. Co dá pak tomu synu, již to díl jeho jest, a ten se již zapiš na tom dosti jmíti, a již s otcem ani s bratry, by pak i otec umřel, víc dílu nemá, ani k čemu kterého práva. A takového syna zápis má držán býti a nemuož býti rušen, leč by otec z milosti a jiní bratři jej znovu k sobě připustili. Datum 1489 nalezl jsem v MS. Františkova musea v Brně č. 212 sbírky Cerronské, kdež napsán jest týž článek, ale velmi chybně. Tištěn Brandlem v Knize Tovačovské str. 81—82. — Z. Z. 1545, f. 97 s vari- anty. — Z. Z. 1562 f. 86 jako ve Z. 1535. — Z. Z. 1604 f. 78. 2. Aby statek po dcerách od rodu neodšel.*) Můž také otec neb děd a tak dále přátely své a erby, ač by nechtěl, by statek jeho po dcerách [všel] v jiný rod [mimo rod] jeho, [to můž dckami neb markrabovým svolením opatřiti, ač by dceru jednu neb víc měl, a dáti jim všechno nechtěl, [má] je odděliti, tak polože: Ač by pán Buch na pacholíky co dopustil, než by k letům přišli a smrtí sešli, tehdy z statku mého toliko neb toliko jim děvečkám neb po nich dáno, a jiné všecko spadni [nja tohoto neb na tohoto a [jeho] děti neb erby pacholíkového pokolení. Ale to trvá toliko a nic déle, než do pacholíkových leth; ti to zrušiti mohou, když k letům přijdou a v statek vejdou. Také**) ač by která děvečka se sama vdala, neb bez otcovy neb jiných přátel vůle, neb sirotek bez svých poručníkův, neb s kým ušla, by i mateřina vůle [v tom] byla, o svůj statek přijde a k čemu právo měla; [a ten], kdož k němu právo jmíti bude, jej vezme, a nad ním a nad ní se pomsta stane, jakož obyčej v zemi jest. Toto číslo 2. jakož i následující č. 3. a 4. tiskneme dle MS. Františkova musea v Brně číslo 212 sbírky Cerronské. Dodavky v závorkách přijaty jsou z Knihy Tovačovské str. 89, 90. *) Podobné ustanovení, ale s četnými varianty, jest v Knize Drnovské ze zřízení zemských z r. 1516 str. 111, a ve Knize Tovačovské str. 89, kdež zvláště důležita jest Brandlova poznámka první. — Viz k tomu také Z. Z. z r. 1535, p. 70; Z. Z. 1545, f. 106 a 107 s varianty. Z. Z. 1604, f. 77. — **) Viz Kn. Tov. str. 90. 3. Zaručení ku právu. Když kdo ku právu zaručení žádá na jiné dědině, vyručiti má na toho pána, číž dědina jest; též stala-li by se sváda a záští jaké, má zaručiti za toho pána, číž dědina, za pokoj. Ale budeli státi on pán vrchní a žádati, aby propuštěn byl, že sám jej k tomu držeti chce, aby pokoj zachoval a právě dostal, má mu puštěn bejti; leč s cizími lidmi a hosté s hostmi zašli, tehdy puštěni býti nemohou, leč obou pánů těch, jež cizí lidé sou, vůle byla. 4. O půhonu ke dckám.*) Podle půhonův, kteříž se ke dckám dělají a pohoní, že dckami prokázati chtí, a [podle] nálezův panských, že dcky ohlédajíc, souditi ráčí: To se poroučí panu komorníku, sudímu a písaři zemskému, aby vejpisy z desk Holomouckých vypíšíc,

Strana 301
Z roku 1489. 301 jakž potřeba jest, s sebou vzali a svými pečetmi zapečetili, a potom pánům dadí; a páni otevrouce a ohledajíce, podle toho r