62 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. I prosím vás, muoj milý pane švagře, že se mnú, tak jakž vám oznamuji, stanete, jakož bych také netoliko takovéž, ale mnohem větší přátelstvie pro vás učiniti chtěl. A na tom jsem, že, dá-li pán Buoh, zase k Praze jeti chci a odsud v středu po hodu velikonočniem [4. dubna] vyjeti, neb se tu drahně přátel ke mně sjeti má. A jestliže byšte vy také tudy k Praze jeti mohli, rád bych tomu byl, a tam že byšte byli ve čtvrtek nebo v pátek po velikonoci najprvé příští, abychom bohda spolu do Hory jeli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali Dán na Blatné v uoterý po květné neděli léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Vilémovi z Ryzmberka z Švihova a na Klenovém, hofmistru dvoru krále JMti. Též psáno panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 505. Albrechtovi z Šternberka, aby s Adamem Rosndorfem, co mu dáti má, brzy se vyrovnal. Na Blatné 1526, 28. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Jakož jsem vám před některým časem psal, což se Adama Rosndorfa dotýče: i opět potom několikrát mi o to připomínal, i když jsem nyní z Prahy jeti měl, žádaje mne i napomínaje, abych jeho v tom opatřil a toho jemu dopomohl podle práva. I v pravdě znám jeho potřebu, že i v židech dlužen jest, však jakž moha zdržoval jsem jeho a jemu toho odkládal: než již bych nerad tak často od něho napomínán byl, a i jiní aby skrze to ke mně těžkosti neměli, jakoby něco mnú při právu scházelo, kdežto nerad bych se toho zúmysla dopustil a vám bych také škody nepřál. I prosím vás, pane a příteli muoj milý, že již to brzo opatříte, aby on své míti mohl, což jemu dáti máte; a pravil jest mi on Rosndorf, že jste jemu dluhu povinni IIII“ a několik a XXX I na mí- šensko; však mám zprávu, že by vám také něco byl povinen pan Joachym z Mal- counu. I jestliže by byla vaše vuole, chtěl bych o to jednati, aby on Rosndorf na něm na panu Joachymovi ten dluh přejal, co by vám on pan Joachym dáti měl, aby to jemu Rosndorfovi dal až do té summy, co byšte vy byli jemu Rosndorfovi dlužni; než to by mi bylo potřebí věděti, co jest více dluhu, vy-li Rosndorfovi čili vám pan Joachym z Malzaunu. I činiemť vám toto psaní dobrým a přátelským úmyslem, a co jest v tom také vašeho úmyslu, žádám, že mi oznámíte. A na tento čas ač byl bych nerad vás ani sebe tímto psaniem zaneprázdnil, než že hned po těchto svátcích ve- likonočniech mám před sebú zase pilný odjezd. Dán na Blatné v středu po květné neděli léta oc XXVI°. Uroz. pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené Hoře, p. příteli mému milému.