556 D. XIII. Registra soudu komorního. že jest jemu ten list dán skrze pana kancléře ot krále JMti, tak aby toho listu on jí nevydával, leč by ona paní Alžběta již jmenovaná prve duom Otlovský na Starém městě sirotku očistila vedle svého dobrovolného podvolenie, jakož naň zápis má knihami Starého města Pražského. Jakož pak týž pan Litvín na to jest svědomie okázal, list od urozeného pána, pana Jana z Šelmberka, najvyššieho kancléře královstvie Českého, kdežto týž pán vyznává, že jest ho žádal pan Litvín, aby jí ten list vydán byl na ten duom, kterýž jest na Novém městě a slove Angelská zahrada; a že jest k rozkázánie krále JMti k žádosti jeho to učinil, ale však tak, aby ten list pan Litvín u sebe měl, a jeho nevydával, dokadž by ona toho druhého domu na Starém městě sirotku nevočistila podle svého podvolenie. I týž pan Litvín jest pravil, že jest ona toho domu neočistivši i prodala jej a k své ruce CCL kop vzala jest věna svého za ten duom; kdežto také pan Litvín okázal jest list od pánuov Pražan Staroměstských pod jich pečetí, že jest se o ten duom na Starém městě Pražském smlúva stala, tak že paní Alžbětha puol druhého sta kop grošuov vydati má s toho domu a ujistiti sirotku, když by přišel k dospělým létóm, a duom při ní zuostati má. Proti tomu ona jest pravila, že jest musila dluhy platiti za nebožtíka muže svého, vzavši ty penieze za ten duom, kteréž sú jí za týž duom přišly. Tomu jest pan Litvín odpieral, pravě, že jest ona dobrovolně se k těm dluhuom podvolila v svém vdovství, jsúci sebe mocna, a že jest sirotek nebyl povinen těch dluhuov po otci svém a muži též paní Alžběty platiti. Tu pán, pan Jan z Janovic etc. JMt s pány radami krále JMti váživše jich žaloby i odpory s obú stran i svědomí, takto o tom vypoviedají: Poněvadž jest ona paní Alžběta toho domu na Starém městě neočistila, k tomu dobrovolně se podavši, ten zápis, kterýž jest jí od muže jejieho nebožtíka zapsán, tiem dobrovolným pod- voleniem jest ztratila, a ten duom prodavši věno své zdvihla, že jí pan Litvín tiem listem, z kteréhož jej vinila, nic povinen nenie. A také dále jakož pravila táž paní Alžběta, že jest za sirotka musila dluhy jeho platiti, kteříž sú zuostali po muži jejiem, o tom takto rozkazují: Jestliže se jest táž Alžběta v které dluhy podvolila dobrovolně po smrti muže svého, jsúci sebe mocna v svém vdovstvie, a že by sirotek po otci svém těch dluhuov nebyl povinen platiti, sama jest sebú vinna; než jestliže by co za sirotka dala a to okázati mohla, že by ten sirotek byl povinen po otci svém ty dluhy platiti, při tom ji také zuostavují, nebo dobrovolné podvolenie všecka práva láme a ruší. Actum feria VI. post Bartholomei anno etc. 91°. Registra I. 202. a. 785. Mezi Janem Rajchlem a Bohuslavem z Vostrova. 1491, 27. srpna. V té při, kdežto Jan Raychl vinil na miestě manželky své Bohuslava z Vostrova, pravě, že jest on poručníkem byl vedle jiných jeho ženy po smrti otce jejieho. A on