320 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké a kšaft psal jest mistr Petr z Mladenovic na listu, kterémužto listu pečeti těch dobrých lidí nahořepsaných i má tudiež i jiných dobrých lidí pečeti byly jsú přidě- lány k tomu listu kšaftovniemu. Najprve takto rozkázánie své jest učinil: S zbožie svého Hradecského i jiného, kteréhož jemu pán Buoh s své štědrosti pójčiti ráčil, aby paní jeho věno jejie bylo vydáno, puol osma sta kop grošuov, a dcerám, kteréž ty chvíle pán Buoh jemu dal, třem, totišto pannu Annu a jiné dvě mladšie, aby každé zvláště bylo vydáno šest set kop grošuov, když by dány byly za muž. A jiní také dluhové aby vydáni byli, kteřížto byli jsú spolu služebníkuom svrchu- psaného pana Vaváka i jiným dobrým lidem i mně tudiež, z rozkázánie jeho moc- ného urozeným pánem, panem Menhartem z Hradce dobré paměti, kterémužto panu Menhartovi a dětem páně Menhartovým pan Oldřich Vavák již psaný mocně dal jest Hradec i jiná všecka zbožie, kteráž jest v své moci měl, jakožto pravý dědic zbožie nadepsaného, i na to jemu list udělal pod svú pečetí i jiných dobrých lidí i mú tudiež pečetmi. A v ty časy byl jest u vládnutí od pana Vaváka již psaného Hradce i zbožie jiného jeho urozený pán, pan Vilém s Stráže. A tak dále rozkázal panu Sobinovi, panu Peniezkovi i mně tudiež i jiným spolu služebníkuom svým, aby Hradec nebyl postúpen panu Menhartovi ani jiná zbožie, kteráž v své moci měl a v držení, leč by prvee ty dluhy, tocišto věno puol osma sta kop grošuov, a dcerám po šesti stech kopách, i jiné dluhy služebníkuom páně Vavákovým jím rozkázané, vyplnil a zaplatil. A když by to pan Menhart podstúpil i ty dluhy a rozkázánie jeho, aby jemu pan Vilém z Hradce i jiných zboží páně Vavákových postúpil; jakož to pan Menhart skutečně postúpil a učinil, a pan Vilém jemu Hradce postúpil i zboží jiných, kteráž jsú byla páně Vavákova; a list jemu vydal na ta zbožie jemu udělaný i ten kšaft a rozkázánie v jeho moc páně Menhartovu. — A což jsem tuto seznal, toť bych chtěl ústně před každým člověkem seznati, když by toho bylo potřebie, že sě jest to tak v skutku stalo. A toho na svědomie svú jsem vlastní pečeť a přirozenú dal přitisknúti k tomuto listu, vyznánie tohoto mého potvrzuje. A pro širšie svědomie a budúcí paměť prosil sem urozených panoší Jana z Malovic a s Chýnova, Jana Hrobského s Sedlce, Heřma[na] Smrčku ze Mnichu, Jana z Vojslavic, že jsú své pe- četi k mé prosbě na svědomie k tomuto listu přitiskli; jenž jest dán v Hradci, tu neděli den sv. Zophii panny, let božích tisíc čtyři sta šedesátého třetieho leta. 85. Král Jiří zapisuje Slavatovi z Chlumu a z Košmberka zboží kláštera sv. Prokopa. V Praze, 3. září 1463. Orig. perg. 163. My Jiří z božie milosti král Český, markrabie Moravský, Lucemburský a Slezský vévoda, a Lužický markrabie oc. Oznamujem tiemto listem všem, že znamenavše