400 C. XVIII. Listiny kláštera Žďárského dějství, násilnictví, mordéřství, ty sobě a klášteru našemu a budúcím našim zacho- váváme. Také našich lesuov, potokuov hájiti, úroky z té vsi i poplatky vybírati od lidí mají a do kláštera nám a budúcím našim podávati, roboty i jiné věci, což by jim rozkázáno bylo, z té vsi vypravovati. A chtěli-li by kdy to své sedění a rychtářství prodati neb směniti s těmito svobodami, toho nemají učiniti bez opata a konventu zvláštního povolení, a žádnému jinému nežli člověku dobrému a zachovalému a robot- nému, ježto by se nám a klášteru a budúcím našim hodil, neberúce sobě žádných jiných pánuov, ani se komu přikazujíce, bez povolení našeho nebo budúcích našich a do vuole, pod pokutú ztracení té rychty. A na svědomí toho my opat a konvent svrchupsaní přivěsili jsme pečeti naše k tomuto listu. Jenž jest dán na Žďáře anno Christi 1485, dominica post s. Wenceslai. 40. Klášter Žďárský prodává Václavovi z Sobučic ves Křižinkov v dědičné manství za 92 zlatých Uherských. Bez místa 1485, 25. listopadu. CS. p. 65. My kněz Linhart opat, kněz Vít klíčník i všecken konvent kláštera Žďár- ského oznamujeme etc, že kupujíce zbožíčko Zvole s tím vším příslušenstvím, a toho času peněz nemajíce, prodali jsme a mocí tohoto listu prodáváme vesku kláštera na- šeho Křižinkov slovutnému panoši Václavovi z Sobučic, jemu i jeho erbóm a dě- dicóm i budúcím k věčnému a ku pravému dědictví, se dvorem i se vším k dvoru tomu i té vsi příslušenstvím, s chrastinami, s rolemi ornými i neornými, s lukami, s pastvištěmi, s rybníčky, s potoky, tak jakož od stara dávna k tomu dvoru i té vsi přísluší, za LXXXXII zlatých Uherských, kteréž nám k té potřebě hotové dal a zaplatil úplně a docela. Ale že dvuor sveden byše a dědiny opuštěny, za dvuor znova ustavený k hospodářství má dáti bez dvú třiceti zlatých Uherských dobrých. A poněvadž jsme jemu to nad jiné dopřáli, ježto jsme ten dvuor i to zbuožíčko lépe prodati mohli, my kněz Linhart opat kláštera Žďárského i všecek konvent z naší milosti vzhledše na jeho věrnú službu, kterúž jest nám činil a činiti bude i s svými erby, popřáli jsme jemu a přejem, aby on mohl ženě své na tom zbuoží věno uká- zati až do CC zlatých; a on zavázal se jest a zavazuje, slíbil jest a slibuje sám za se i za své erby, dědice a budúcí klášteru našemu manství věčné a službu bez své i svých budúcích škody, aby sobě žádných jiných pánuov nebrali bez povolení opatuov a konventu téhož kláštera. A když by koli na klášter přijeli pro klášterskú potřebu nebo pro svú neb z dobré vuole, má jemu obrok plný a strava dána býti i pacholku jeho, dokavadž by na klášteře byl; a když by pilná potřeba byla klášterská a obe- sláni byli, ježto by pilně doma zaneprázděn nebyl a beze lsti odjeti mohl, má při- jeti on nebo jeho erbové, dědici a budúcí osobú jednú mužskú, pakli chce z dobré