318 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké a že týž pan Menhart udělal Mikolášovi na to list i jeho budúcím ku pravému dě- dicství a panství, a to že měl jemu ve dcky země Moravské vložiti pravým trhem a k věčnosti; kterýžto list Jan z Hobzie nadepsaný ztratil jest, a to přede mnú dobrým svědomím ústním i listovním dobrých urozených lidí znamenitě jest provodil, žádaje toho na mně i s pilností prosse, poněvadž beze lsti tak sě jemu přihodilo, že jest ten list ztratil, abych jej v tom opatřil s bratrem jeho Linhartem, a jim to abych obnovil a škodnu toho býti nedal. I já vyslyšev spravedlnost téhož Jana a Lin- harta bratra jeho, i svědomie ústnie i listovnie jich, také pováživ také toho zbožie svrchupsaného drženie davného bez nárokuov a přěkážek za živnosti nadepsaného pana Menharta z Hradce i po jeho smrti až do této chvíle, s volí pana Heřmana nadepsaného sirotka Hradeckého, kteréhož, letech rozumných požívaje, měl sem v ty časy při sobě, s potazem také úředníkuov a služebníkuov mých i jiných dobrých lidí, k dědičnému držení vsí dvú nadepsaných, s jich příslušenstvími nahoře položenými, v jich mezech a hraniciech od staradávna záležejíciemi, nadepsané Jana a Linharta bratry vlastnie z Hobzie i jich budúcie erby z mocí tohoto mého poručenstvie a na miestě sirotčiem potvrzuji a upevňuji, a jim to jisté svrchupsané zbožie mám i sli- buji ve dcky zemské vložiti a zapsati v Brně, anebo páni sirotci když sě v své uviežie, tu chvíli a tehdáž, když jiná zbožie v zemi Moravské prodaná budú sě jiným ve dcky vkládati, tu také i to máme jim vložiti a zapsati, a to jim utvrditi, očistiti i vysvoboditi i spraviti tak a tiem vším obyčejem, jakož země Moravská za právo má, ač by kto to zbožie právem nařknúti chtěl, a to všě beze všěch jich škod a zmatkuov všelikterakých. Toho všěho pro lepší pevnost i utvrzenie pečeť mú vlastní na miestě sirotčiem dal sem přivěsiti k tomuto listu; a pro dálšie svědomie i paměť budúcí prosil sem slovutných panoší Jana z Malovic a z Chýnova, Prokopa z Vojslavic, ty časy purgrabí na Hradci, Jana Hrobského z Sedlce, Oldřicha z Vydřie, Čeňka z Hobzie, a Jana z Zásmuk a z Vlčetína, že jsú své pečeti na svědomie vedle mé přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Hradci leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého šedesátého třetieho, tu středu po svatém Stanislavu. Visí 7 pečetí neporušených. 83. Prokop z Vojslavic, purkrabí na Hradci, svědčí o poslední vůli Oldřicha mladšího Vaváka z Hradce. V Jindř. Hradci, 15. května 1463. Orig. papír. Fam. Neuhaus. Já Prokop z Vojslavic v ty časy purgabie na Hradci, vyznávám tiemto listem obecně všady, kdež čten nebo bude slyšen, že mi jest to svědomo a památno i v pravdě to řieci mohu: Když po smrti nebožtíka pana otce mého dobré paměti Markvarta z Vojslavic bylo, mezi jinými věcmi svými v truhle téhož otce svého nalezl sem