252 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké 11. Menhart z Hradce prodává dvůr poplužní v Němčicích u Bílkova Štěpánovi Krejčímu. V J. Hradci, 30. března 1424. Orig. perg. 93. Já Menhart z Hradce i s svými erby a budúcími vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a zdravú radú prodal sem i mocí tohoto listu prodávám i sstupuji své vlastnie sbožie a dědicstvie ve vsi v Němčicích u Bielkova, dvuor poplužní dolní s rybníkem i s ry- bništěm, jenž slove Harlík, a dvě polúlánie pod tiem dvorem na konci vsi, s lidmi platnými a purkrechtními, na nichž nynie sedie a držie Šebík puol lánu, a Mašek puol lánu, s rolí oranú i neoranú, s chrastmi a s chrastinami, s pastvami, s pastvi- štěmi, s lukami, s potoky, i ten potok celý vedle luk dvorových, se všemi poplatky a s požitky jakž kolvěk jmenovanými, s mezemi, s hranicemi, v nichž to sbožie nadepsané od staradávna záleží, se vším plným panstvím a příslušenstvím, což k tomu svrchupsanému sboží od staradávna příslušie ve vsi i na poli, nic sobě ani svým erbóm a budúcím na tom sboží nadepsaném práva, panstvie ani kterého zvláštenstvie ovšem nezachovávajíc, poctivému muži Štěpánovi Krajčiemu i jeho erbóm a budúcím ku pravému dědicství; kteréžto zbožie zaplatil mi jest úplně a docela. A protož já svrchupsaný Menhart i s svými erby a budúcími slibuji a mám nadepsanému Ště- pánovi i jeho všem budúcím to svrchupsané sbožie se vším jeho příslušenstvím zpra- viti, očistiti a vysvoboditi před každým živým člověkem i přede všemi právy du- chovními i světskými jakžkoli jmenovanými ku pravému dědicství, tak jakož země Moravská za právo má, kolikraczby toho potřebie bylo beze všie odpornosti, a na tom sboží jim nepřekážěti svrchupsanému Štěpánovi i jeho všem budúcím, ani na ně sáhati obyčejem nižádným, tak aby oni to sbožie svrchupsané dědicky a svobodně měli, drželi a požívali beze všie přiekazy mé i mých erbuov a budúcích, a beze všeho zmatku. A kdyžby berně králova zemská byla, tehdy mají dáti puol hřivny úkola na Bielkov k mé summě, a nic více, s toho se všeho sbožie svrchupsaného A bylo-li by také kdy potřebie svrchupsanému Štěpánovi aneb jeho budúcím které odměny od mých lidí v rolí, v lukách neb v obci v Němčicích aneb kde jinde, a když by se o to umluvil s mými lídmi podle jich dobré vóle a bez jich škody, k tomu já svrchupsaný Menhart i s svými erby a budúciemi svoluji dobrovolně, a ne- mám toho rušiti obyčejem nižádným. A ktož by tento list jměl s nadepsaného Štěpána aneb jeho budúcích dobrú vólí, ten má i bude jmieti plnú moc i právo ke všem věcem v tomto listu položeným a zapsaným, jako oni sami. Tomu na svědomie a na potvrzenie i na jistotu já svrchupsaný Menhart pečeť svú vlastní vědomě a dobrovolně přivěsil sem k tomuto listu; a pro lepšie svědomie prosil sem urozených pánov, pana Heřmana z Lantšteina a z Borotína, a pana Bohuše z Stráže, a slovutných