Strana I
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL IX. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála z roku 1526. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1475—1478. Listiny Jindřicho-Hradecké 1388—1484. Dodatky z register Kladských 1493—1497. Listiny kláštera Žďárského 1409—1529. Registra soudu komorního 1487—1491. V PRAZE 1889. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana 1
A. XXVII. DOPISY PANA ZDEŇKA LVA Z ROŽMITÁLA z let 1508—1535. Vydává František Dvorský. (Čísla 1 až 210 z let 1508—1520 tištěna jsou v díle VII. str. 1—200. — Čísla 211 až 431 z let 1520—1526 tištěna jsou v díle VIII. str. 161—320.) 432. Šepmistrům na Horách Kutných, aby do Prahy ke dni 8. března vyslané své vypravili. Na hradě Pražském 1526, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé milí! Oznamuji vám, že z příčin některých slušných obeslal jsem města krále JMti tohoto královstvie, žádaje jakožto ten, kdežto kníže JMt, najvyšší hajtman krále JMti tohoto královstvie, ráčil jest mi bez své přítomnosti úřad ten poručiti, aby některé z sebe vyslali, aby v Praze tento čtvrtek najprvé příští [8. března] byli a na zajtří v pátek na hrad Pražský se ke mně sešli. I za to vás žádám, že také tak učiníte a některé z sebe do Prahy též, jakž tuto oznamuji, pošlete, ježto jsem té k vám naděje, že tak učiníte pro JMKské a tohoto královstvie dobré, ježto, dá-li pán Buoh, tento pátek tomu všemu šíře ode mne budete moci vyrozuměti. Dat. ut supra. Vzáctné opatrnosti pánóm šefmistróm a radě na Horách Kutnách, přátelóm mým milým. 433. Purkmistru a radě Menšího města Pražského, aby vyslané své dne 9. března na hrad Pražský poslali. Na hradě Pražském 1526, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, přátelé milí! Oznamuji vám, že jsem psal do měst krále JMti tohoto královstvie, žádaje, aby některé z sebe sem vy- Archiv Český IX.

Strana 2
2 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. slali a ke mně aby se na hrad Pražský tento pátek sešli. I žádám vás, že také tak učiníte a některé z sebe ke mně na hrad Pražský v již jmenovaný pátek pošlete; neb vám některé věci oznámiti a o to s vámi rozmluvení, dá-li pán Buoh, míti chci, což se potřeb některých JMKské, pána našeho milostivého, a tohoto královstvie zna- menitě dotýče. Dat. ut supra. Múdrým a opatrným pánóm purkmistru a radě Menšieho města Pražského, přátelóm mým dobrým. 434. Purkmistru a radě města Prahy, aby vyslané své dne 9. března na hrad Pražský vypravili. Na hradě Pražském 1526, 5. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Jakož před několika dny, jsúce zde spolu na hradě Pražském, rozmlúvání spolu sme měli, kteříž jsme při soudu zemském ze všech stavuov byli, abychme k JMKské, pánu našemu milostivému, poselstvie učinili z příčin hodných a slušných i také pro zachování řádu a práva, a skrze to dobrého pokoje v tomto královstvie, tak jakž pak více nežli jeden den o to jsme mezi jinými věcmi rozmlúvání měli. I prosím vás, páni a přá- telé moji milí, že tento pátek najprv příští zde o to na hradě Pražském [státi] bu- dete; jakož také k tomu dni i města obeslal jsem žádaje, aby z sebe některé o ta- kové potřeby ke mně poslali a jmenovaný pátek na hrad se Pražský sešli, ježto té naděje jsem, že toho pro JMKské dobré i obecní tohoto královstvie neobmeškají. Dán na hradě Pražském v pondělí po přenesení sv. Václava léta oc XXVI°. Vzáctné opatrnosti pánóm purkmistru a radě města Prahy, přátelóm mým milým. 435. Purkmistru a radě města Kolína, aby židovce Munkově sestře glejt na půl léta dali a do toho času bytu v městě jí přáli. Na hradě Pražském 1526, 5. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní, přátelé milí! Jakož, kterak jsem spraven, jest nyní u vás v městě Hendel židovka, Munkova sestra, poddaná má: i žádám vás, abyšte jí tu bytu v městě popřáli u bratra jejieho a glejt bezpečný a svobodný dali jmenovitě do puol léta od datum tohoto listu pořád zběhlého, a to takový, aby v tom času žádný na ni nesahal žádným obyčejem; než jestliže by ktožkoli oč s ní měl či- niti a ji z čeho chtěl viniti přede mnú, tehdy jednomu každému chci od ní sprave- dlivě učiniti jakožto pán její dědičný. Kdež nepochybuji o vás, že to k mé žádosti učiníte, nebo ona, jakž mi oznámeno, tu žádného obchodu nemá úmyslu vésti, nežli toliko ztravu mieti za hotové peníze své do toho času výš dotčeného. Dat. ut supra.

Strana 3
Dopisy z roku 1526. 3 Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Nového Kolína nad Labem, přátelóm mým dobrým. [V stejná slova učinil v téže příčině psaní Burianovi Špetlovi z Janovic.] 436. Hejtmanům kraje Hradeckého, aby Albrechtem Lešanským z Lešan i jeho tovaryšem, kteříž na vladyce Václavu Hrádkovi z Stránky krádeže se dopustili, se ujistili a na hrad Pražský je dopravili. Na hradě Pražském 1526, 5. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Zdravie, štěstie i jiného všeho dobrého rád bych vám přál. Podle toho tajno vás nebuď, že jest na mne vznesl urozený vladyka Václav Hrádek z Stránky a na Sobčicích, kterak by ně- jaký Albrecht Lešanský z Lešan puohrožku [sic] činil a bez přítomnosti jeho před mnoho dobrými lidmi tak mluvil, že by jeho osekávati a všelikterak jinak ohaviti [chtěl], a tak jakž týž Hrádek spravuje, nad to že jest jemu v hospodářstvie jeho, v nebytí jeho doma, zámky vybíjel a bral co chtěl, bez vuole jeho prodával aneb s tiem činil, což mu se zdálo: i podle této jeho správy žádal jest mne za opatření. Poněvadž tajž Albrech Lešanský zde v zemi a na zemi nic nemá, protož já vás z ouřadu svého napomínám a od osoby své žádám, že vy podle úřadu hajtmanstvie toho kraje tak tu věc opatříte a téhož Lešanského, kdež muožete dojíti, pro nahoře dotčené věci na hrad Pražský v moc mú postavíte; již já se dále budu věděti v tom jak zachovati. A také jest mne zpravil, že by nějaký pacholek Kašpar při témž Lešanském byl, kterýž jest jemu zlodějsky v domě jeho nějakú skrýš vylámal a což tu bylo pobral, a když jsú téhož Kašpara lidé jeho Hrádkovi postihše do vazby dali, tu jest on Le- šanský kázal jej zase vypustiti. I kdybyšte mohli obadva spolu postihnúti, jakž k je- dnomu tak k druhému se zachovajte. Nepochybuji o vás, že toto, znajíc tak tu věc, opatříte, aby z toho nic dál horšieho nepřišlo. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatého Václava přenešení léta oc XXVI. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevěnici, hajtmanu kraje Hradeckého oc, panu přieteli mému milému. A o též jsem psal druhému hajtmanu téhož kraje Hradeckého, a též jemu oznamuji, že vám sem o též psal. Tento list jest prvé psán a potom tuto registrován. Též psáno urozenému a statečnému rytíři panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně, hajtmanu kraje Hradeckého, příteli mému milému. 437. Janovi Holickému z Sternberka v příčině zpupnosti Jindřicha z Rožmberka; žádá, aby hospo- dyni Katrli z domu na hradě Pražském vybyl. Na hradě Pražském 1526, 6. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře 1*

Strana 4
4 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, což se holomka od úřadu purkrabského a puovoda s listy obranními dotýče: i vězte, pane a příteli muoj milý, že jsú se zase do Prahy vrátili; neb, jakž mi oznámeno, když jsú do Bu- dějovic přišli, že jim tam praveno, že by pan Jindřich z Rozmberka poručil, netoliko což se prvním přihodilo oc, ale že by se snad jim huoře, jestliže by na Krumlov došli, státi mohlo, k tomu nápodobně pravíce, jako by je chtěl dáti stienati, ktož by s takovú věcí jako první přišli. Pak jakžkolivěk jest, proto buohda skrze to žádné se umenšení v naší spravedlivosti nestane, než že se nám tím odtahuje, to nám užitku nepřináší než-li škodu, kterúž já v pravdě nemálo na sobě znám; však úfajícího v pána Boha všecko se v dobré obrací. Dán na hradě Pražském v uoterý po pře- nešení sv. Václava léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně oc, panu příteli mému milému. Toto mi se vám zdálo také, pane a příteli muoj milý, oznámiti, že kterúž máte hospodyni v domě svém na hradě Pražském nějakú Katrli, že se u ní, jakž správu mám, nemalí neřádové činí, jakož před tím pro takové neřády i nějaké svády byly v tom domu vašem. I rád bych, abyšte někým jiným ten svuoj duom opatřili, neb mi praveno, že do toho domu muožete hospodáře aneb hospodyni snadně mieti, kteřížby v lepšiem pořadu byli; neb i v jiných domiech na hradě Pražském, kdežby co k tomu podobného bylo, poručil jsem k tomu dohlédnúti, [aby] se tak v nich v těch domiech [za]chovávali, aby zjevní neřádové trpěni nebyli; než což by se do- týkalo tajných věcí, to tak dalece k lidskému opatrování není snadné. 438. Jiříkovi Bezdružickému z Kolovrat o postoupení Libšteina, o soudu zemském. Na hradě Pražském 1526, 7. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče! Jakož jste mi psali, což se listu obrannieho a Libštejna dotýče: i mně se zdá, že paní manželka vaše není povinna toho postupovati, leč by jí summa její prvé na tom statku zapsaná dána byla. A protož, bude-li ten list obranní přinesen, muože od paní tato odpověď dána býti anebo na tento rozum: když paní její summa dána bude, kterúž na tom má, že proti tomu není, aby neměla podle toho listu obrannieho se zachovati; než že se jí zdá, že bez rozeznání spravedlivosti není povinna v držení vpúštěti, leč jí její prvé zúplna, což jí spravedlivě náleží, dáno bude. A slyšel jsem, pane ujče muoj milý, že byšte něco zdrávi nebyli: i toho vám nepřeji, než přál bych vám s pravú věrú rád dokonalého zdraví, v kterémž abyšte dlúho trvali; než již nemuože tak nám

Strana 5
Dopisy z roku 1526. 5 býti podle přirozeného spuosobu jako v letech mladšiech, a protož sluší vám, abyšte sobě hověli. Než jáť tu řeholu ještě přestupuji [ ....], tyto dny minulé tepruva po[ . . . Jve počínal jsem obědvati, [však] zúmysla toho nečiniem, než chtěje rád ve jmeno boží lidským spravedlivostem přisluhovati, neb tyto také dny minulé netoliko před soudem zemském [sic], ale také i před úřadem mým znamenité jsme pře měli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane ujče, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Václava přenesení léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi Bezdružickému z Kolovrat a na Bezdružicích oc, panu ujci mému milému. Myť ještě soud zemský držíme, než za to mám, že jej již dnes vzdáme a do suchých dní letničních odložíme. A jakož, muoj milý pane ujče, psali jste mi o Bel- vice: i pokudž slušně budu moci v té jeho věci vám k vuoli pro něho učiniti, rád jemu své zdání chci v tom oznámiti. 439. Prosí krále Ludvíka, aby purkrabství Karlšteinské dáno bylo Janu Bechyňovi z Lažan. Na hradě Pražském 1526, 7. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Najjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Milostivý králi! VMKské oznamuji, že jest mne došlo, že by pan Tobiáš Kapléř z Sulevic, purkrabie Karlštejnský, ten úřad VMKské vzdal, kterýž [při] sobě měl z stavu rytířského oc, po něm že má v ten úřad vstúpiti a jej držeti pan Jan z Šternberka a na Bechyni podle zřízení zemského, kterýž také jest purkrabie Karl- štejnský z stavu panského; neb tak za řád a za právo v tomto královstvie Českém jest, že dva purkrabie Karlštejnští býti mají, jeden z pánuov a druhý z rytířstva, takovýmto zpuosobem, že poněvadž z rytieřstva ten úřad držel a kterýž z pánuov také tiem purkrabí jest, že má po tom z rytířstva ten úřad držeti, a po tom pánu, když by k tomu přišlo, opět z rytířstva, a tak jeden po druhém to očekávati má. I poněvadž na místo prázdné má jiný purkrabie Karlštejnský na tento čas z rytieřstva opatřen býti: VMKské se vší pilností prosím, že ten úřad VMKská ráčíte z rytířstva dáti panu Janovi Bechyňovi z Lažan a na Píčině, ačkolivěk ještě v užievání toho úřadu nevejde, než kdyby ten z pánuov, totižto pan Jan z Šternberka, toho úřadu na sobě neměl. I VMKské prosím, že se v tom k němu ráčíte milostivě ukázati a tiem úřadem jeho obdařiti, neb VMKské i k tomu na svú povinnost radiem, neb jeho k takovému úřadu hodného znám i jináče k VMKské a tomuto královstvie užitečným službám; a také jest toho na králi, slavné paměti, JMti, VMKské otci, i na VKMti dobře zaslúžil, již od dávniech časuov v soudu zemském tohoto královstvie i prvé několiko let v soudu komorniem sedaje; i VMKské v jiných věcech a v zemských

Strana 6
6 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. pilně a snažně, své práce a nákladuov nelituje, slúží a vždy předse v těch službách a nákladiech bez užitku svého pracovati nepřestává, ježto, milostivý králi, podle zdání mého a vědomosti netoliko té milosti, ale mnohem větší, že jest zaslúžil. Protož VMKské prosím, že na tuto mú žádost tiem úřadem jeho obdaříte a na to milostivú odpověď dáti VMKská ráčíte. A s tím všemohúcí pán Buoh rač dáti VMKské dlúhé a šťastné ve zdraví kralování, toho bych VMKské, jakožto svému milostivému pánu, věrně přál. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Václava přenesení léta oc XXVI°. Najjasnějšímu knížeti, pánu, panu Ludvíkovi, Uherskému a Českému králi a markrabí Moravskému oc, pánu mému milostivému. 440. Sestře své paní Beatrici z Kolovrat, že jen pro veliká zaneprázdnění vyřízením jejího jednání prodlévá. Na hradě Pražském 1526, 8. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Urozená paní, paní sestra má milá! Teď vám posélám to sepsání, o kteréž jste mi po panu Janovi Sulkovi vzkázaly, při tom i cedulku, co se panu sudiemu najvyššiemu zdá, jestliže jest co, jakož něco jest od toho dílu jednoho ujato, co jest místo toho zase přičiněno, ježto tomu všemu budete ráčiti porozuměti. A dá-li pán Buoh, zítra chci o ty všecky věci s vámi šíře rozmluviti. A prosím neračte sobě obtěžovati, že tak tím jednániem dlúho prodlévám, neb toho nečiniem z úmysla, než že jsem příliš mnoho zaneprázdněn rozličnými věcmi, ježto jsem se některým nenadál, aby tohoto času býti a povstati měly. I když buohdá zítra zde na hradě Pražském budete, račte tyto spisy zase z sebú vzíti; a ještě jsem jich právě nepřečetl, maje jiná, kterak jsem napřed dotekl, rozličná zaneprázdnění netoliko ve dne, ale i v noci, jakož také včera i jitřině jsem doseděl. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Václava přenesení léta oc XXVI°. Urozené paní, paní Beatrix z Kolovrat a na Lipém oc, paní sestře mé milé. 441. Janovi Holickému z Šternberka o vyslání osobního poselství ku králi v příčině potřeb a ztíž- ností zemských. Na hradě Pražském 1526, 8. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane, příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož na tom bylo, abychme k králi JMti osobní poselstvie učinili o potřeby zemské a zvláště také, což se řádu a práva dotýče, pak kdež byli k tomu voleni pan sudí zemský a pan písař zemský: i tak jest ta věc potom rozvažována, že by se snad mohlo tiem prodliti, a také že by na to dosti veliký náklad byl a že by se to nesnadně brzo v hromadu svedlo. A jsú

Strana 7
Dopisy z roku 1526. některé věci, ježto byly by škodné, aby se mělo tím déle prodlévati, i což se našich spravedlivostí dotýče: i obmyslili jsme to, abychme někteří to opatřili a na místě jiných pánuov a přátel předse to poselstvie učinili, však skrze pana Wolfarta Plan- knara, ježto na to menšieho nákladu potřebí a také spěšněji bude se moci vypraviti, jakož se naději, že odsud z Prahy tento pondělí [12. března] vyjede; ježto také při jiných věcech to se poručí, co jest se holomku od úřadu purkrabského přihodilo a kterak od vás dojíti s listy obranními nesměli, že ty všecky věci brzkého opatření pro pruochod práva potřebují i také lidských spravedlivostí dopomáhání. Pakli se vám co ještě více potřebného zdá o našich věcech, žádám vás, pane a příteli muoj milý, že mi to také oznámíte, nežli by pan Planknar odsud vyjel. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně, panu příteli mému milému. Toto vám také, pane a příteli muoj milý, oznamuji, že jsme mezi sebú to uložili, coby kto z nás na to poselstvie dáti měl: i tak jsme to také rozhodli, abyšte vy dali III I gr. č. A rád bych, abyšte to do tohoto pondělieho na hrad Pražský poslali, neb nevíme brzo-li zase pan Planknar bude vypraven; však má jemu býti poručeno, pozná-li toho potřebu, aby prvé svého příjezdu k nám poslal a oznámil, kterak se ty věci, oč k JMKské jeti má, jednají, abychme, což v tom bude potřeb- ného, mohli o tom v čas věděti. 442. Janovi Bezdružickému z Kolovrat o témž. Na hradě Pražském 1526, 9. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Oznamuji vám, že místo těch pánuov a přátel našich, kteříž byli prvé jmenováni, má již jeti pan Wolfarth Planknar v po- selstvie k králi JMti, pánu našemu milostivému, a naději se, že tento pondělí odsud vyjede. I pane ujče muoj milý, proto vám to také oznamuji, jestliže byšte co chtěli také tam mimo poselstvie psáti neb vzkázati, abyšte o tom vědúce tím se spravili. A pán Buoh všemohúcí rač nám dáti spolu šťastné a ve zdraví shledání, a jestliže jest ještě u vás pan sudí starý, strýc váš a ujec muoj, prosím vás, že jemu ode mne službu povíte, a že bych pánu zdraví a všeho dobrého věrně rád přál. Dán na hradě Pražském v pátek po přenesení sv. Václava léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi Bezdružickému z Kolovrat a na Buštěhradě, najvyš- šiemu komormajstru královstvie Českého, panu ujci mému milému. Toto vám také, muoj milý pane ujče, oznamuji, že jsme někteří na se uložili, co máme na ztravu panu Planknarovi dáti: i na vás má přijíti II � gr. č.; i rád

Strana 8
8 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. bych, abyšte je jemu poslali do pondělieho; ač zdá mi se, že mělo na vás více po- loženo býti, poněvadž jste brzo od soudu odjeli, než již jsme soudu zemského v středu minulú odložili až do pátku suchých dní letničních [25. května] najprvé přieštiech, podle obyčeje a řádu tohoto královstvie. 443. Janu Špetlovi z Janovic v příčině urovnání jeho lidí, kteříž clo projeli, s paní Smiřickou. Na hradě Pražském 1526, 9. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte zdrávi byli a dobře se měli. Jakož jste mi psali, což se paní Smiřické a některých vašich lidí dotýče, kterak jest jim něco pobráno, jakoby clo projeli, tak kterak jsem z vašeho psaní šíře vyrozuměl, i také čím se ti lidé vymlúvají: i chci o to ku paní Smiřické poslati a psáti bez meškání. Než toho nevím, když jest odsud z Prahy jela, na Lysú-li jede, čili nemohúci tam pro vody jeti, jela-li jest na Li- blice; však zdá-li se vám, rozkažte, ať ten některý váš člověk ke mně po této neděli na hrad Pražský přijde, a co budu mieti od paní Smiřické za odpověď, chci to rád oznámiti. A což by mezi vámi k dobrému súsedstvie náležalo, abyšte je s obú stran zachovali, rád bych tomu byl. Dán na hradě Pražském v pátek po přenesení sv. Václava léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi Špetlovi z Janovic a na Bezdězi, příteli mému milému. 444. Sestře své paní Kateřině z Kolovrat, aby rozkázala pobrané věci panu Špetlovi navrátiti. Na hradě Pražském 1526, 9. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně rád přál. Račte věděti, že dnes málo před ve- čerem přineseno mi psaní od pana Špetle, kteréž vám teď, list i ceduli, posélám, ježto tomu všemu budete ráčiti porozuměti. Pak jestliže by úředník váš z Liblic jakým omylem ty věci, oč mi pan Špetle psal, pobral, nepochybuji, nežli že to rozvážíce, rozkážete to zase navrátiti; pakli by pobral spravedlivě, proti spravedlivosti nemluvím. Pak kterak ta věc se stala, a což jest v tom vašeho úmyslu, žádám vás, račte mi ozná- miti, abych jemu panu Špetlovi mohl věděti jakú konečnú odpověď na to dáti. A rač dáti pán Buoh všemohúcí, paní sestra má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na zámku Lyském, paní sestře mé milé.

Strana 9
Dopisy z roku 1526, 9.—12. března. 445. Nejmenovanému v příčině dluhu paní Anny z Hostouně. 1526. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal, což se paní Anny z Hostouně dotýče a cožť jest dlužna, tomu jsem porozuměl. A co jsem v tom na ten čas byl pověděl, tak jsem se zachoval; než co jest po tom v to vkročilo, což jsem z hodných příčin učiniti mohl, také poněkud mám to v paměti, ježto na tento čas nezdáť mi se o tom široce vypisovati. Než jestliže se komu zdá přes to, podle pořadu práva, mne z čeho viniti, z toho se nevytahuji, a to znám, ktož by mne chtěl z čeho viniti, kteříž při řádu a právu stojí, ale ne při těch, ktož by byli řádu a právu odporni zjevně a zřetedlně, že tomu každému jsem povinen býti podle práva práv; pakliby [nedokončeno, konec tern. č. 3889]. 446. Oznamuje Janovi z Šternberka, jaká jsou mu psaní od krále a knížete Karla poslána. Na hradě Pražském 1526, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Léta božieho M'VCXXVI°. Toto jsú téhož léta registra VIIImá, do kterých se vpisují přípisové listuov poselacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od pondělieho den sv. Řehoře papeže. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře a příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Píši vám teď ceduli, oznamuje, jaká jsú mi psaní od krále JMti, pána našeho milo- stivého, včera přinesena i také při tom od knížete Karla JMti z Budína, ježto tomu budete moci porozuměti. Při tom vám také posélám přípis listu, co jest mi král JMt ráčil psáti o odložení dopomáhání práva: i pokud se vás také v tom dotýče, prosím vás, že také k tomu dáte povolení, nebo chtěl bych o to do krajuov tohoto královstvie bez meškání psáti a poslati. A za to mám, že se nám to buohda k do- brému trefí, jakož, dá-li pán Buoh, chci vám to šíře oznámiti, když zde na hradě Pražském, pane švagře muoj milý, v pondělí od dnes v témždni podle žádosti mé budete. Dán na hradě Pražském v pondělí den sv. Řehoře papeže léta oc XXVI. Urozenému pánu, panu Janovi z Šternberka a na Bechyni, purkrabí Karlštejnskému, panu švagru a příteli mému milému. 447. Janovi Holickému z Šternberka o témž, též o Jindřichovi z Rožmberka. Na hradě Pražském 1526, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, což se hospodyně Archiv Český IX. 2

Strana 10
10 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. vaší dotýče, kteráž jest v domu vašem na hradě Pražském: i chci poručiti panu hajtmanu hradu Pražského v to nahlédnúti podle slušnosti. A oznamuji vám, pane a příteli muoj milý, že některá psaní jsú mi od krále JMti a od knížete z Budína přinesena, ježto vám o tom šíře v ceduli do tohoto listu vložené oznamuji. Pak což se jednání mezi námi, kterýchž se nás a pana Jindřicha z Rozmberka dotýče: již se k tomu ve jméno boží k neděli provodní strojme, a také sluší každému z nás i přátel žádati, aby podle nás na ten čas stáli, nebo jiní národové také na to zření mají, kdež jest podstať přátelská. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně, panu příteli mému milému. 448. Radslavovi Beřkovskému z Šebířova o listech mu poslaných od krále a knížete Karla Minsterberského. Na hradě Pražském 1526, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Přinesl jest mi Motl včera některé listy od krále JMti a od knížete, ježto na ceduli o tom vám o všem, ač něco krátce, píši, než za to mám, že tomu všemu vyrozumíte; a byl bych vám těch listuov rád přípis poslal, než v pravdě, pane a příteli muoj milý, nemohou nyní pí- saři moji postačiti toho všeho přepisovati. Dat. ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebířova a na Libě- chově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, příteli mému milému. 449. Sestře Kateřině z Rožmitála o úřadu mincmistrském, o listech od krále a knížete Karla mu přinesených; král že chce jeho s Jindřichem z Rožmberka smlouvati, za kterouž příčinou do Hory Kutné že se vypraví; o sjezdu v Kolíně oc. Na hradě Pražském 1526, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psaly, což se Adama Říčanského dotýče, tomu jsem dobře porozuměl; a panu Janovi Žateckému kázal jsem od vás ceduli dáti i také ten přípis, jaký list na toho Adama máte, aby se na něho o těch sto � gr., jakž jste mi psaly, na místě vašem puohon vzal, tak jakž jest řád a obyčej o takové věci poháněti. Také, jakož jste mi psaly, paní sestra má milá, kterakby nějaké noviny u Hory rozprávěli o změnění úřadu mincmajstrského: i nic o tom neviem, než to jsem od pana švagra svého slyšel, že o ten úřad nedbá, jedné aby se ta věc opa- třila, což se pana Šebestiana z Wajtmile, čím jest minci založil, dotýče. Což se pak

Strana 11
Dopisy z roku 1526, 12. března. 11 jiných věcí, o čemž jste mi psaly, dotýče: i za to mám, ktož by chtěl v naše svo- body sahati, že nesnadně bude již moci k tomu přístup míti. A o králi JMti držím, což jest našim právóm a svobodám povinen, že to zachovati ráčí. O sněmu, aby býti měl, nic jistého ještě nevím. Než včera přineseno mi několiko listuov od krále JMti a od knížete z Budína, kteréž Motl přinesl a pravil mi, že v sobotu týden minul, jakž z Budína vyjel, a že tam ještě kníže ráčil býti, i také pan kancléř*) a pan Jan z Wartmberka. Než ráčil jest mi mezi jinými věcmi JMKská také psáti, abych v Hoře byl v neděli provodní [8. dubna] s přátely mými, a že týž den má býti v Kolíně pan Jindřich z Rožmberka, a tak jsem porozuměl, že JMKská ráčí k nám některé znamenité posly poslati, aby nás smlúvali; než toho nevím, smluví-li, ale proto JMKské k vuoli chci, dá-li pán Buoh, na ten čas do Hory jeti, a potom ve čtvrtek po provodní neděli [12. dubna] má býti nějaký sjezd v Kolíně. Chci tento týden ku panu švagru, manželu vašemu, do Lužic poslati a také o těchto věcech oznámiti. A rač pán Buoh všemohúcí dáti nám se spolu, má milá paní sestra, šťastně a ve zdraví shledati. Dat. ut supra. Urozené paní, paní Katheřině z Rožmitála oc, paní sestře mé milé. Má milá paní sestra! Poněvadž, dá-li pán Buoh, v neděli provodní chci u Hory býti a mám úmysl z sebú drahně mieti a dosti veliký počet koní, a snad i syn muoj se mnú bude: i spraven jsem, že ten duom Smíšků, jako slove Hrádek, jest blízko od Vlaského dvoru a že jest duom prostranný a že má v sobě dosti pokojuov. I prosím vás, žádajte ode mne pana Zigmunda Anděla a jemu poručte, aneb komu se vám zdá, aby o to jednal, abych v tom domu státi mohl; jakož také některý den chci o to naschvál do Hory poslati, i také proto, aby mi se v čas potřeb najednalo, nežli by se o těch sjezdích vuobec rozhlásilo. Nebo jest mi psáno, ktoby měli býti jednatelé mezi mnú a přátely mými a panem Jindřichem z Rozmberka, že mají býti od krále JMti posláni pan biskup Olomúcký, pan Jan z Pernštejna, pan Artléb z Bozkovic a pan Jan Žirotínský, a k nim že mají býti také od JMKské přidáni k tomu je- dnání kníže Karel JMt, pan Vojtěch z Pernštejna, pan kancléř a pan Jan z Wartm- berka. A ten puohon na toho pana Adama Říčanského má se dnes vzíti, a dobře vám v čas poslán bude, aby pak jemu dodán byl. 450. Břetislavovi z Ryzmberka v příčině pobrání stříbra Pešíkům ven z země neseného, o narovnání bratří Trčků. Na hradě Pražském 1526, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi psali, což se stříbra *) Adam z Hradce.

Strana 12
12 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. pobrání dotýče, tomu jsem všemu porozuměl: i mně se zdá, že jste to učiniti mohli, poněvadž jest z tohoto královstvie neseno, jestliže jest k tomu král JMt povolení Pešíkóm, anebo ktožby taková stříbra od nich kupoval, dáti neráčil, aby se mělo z tohoto královstvie nositi; však což by bylo při tom více pobráno, naději se, že to má zase vráceno těm, číž jest, býti. Nežli toto mi se zdá, jestliže vy nemáte obda- rování od JMKské, abyšte taková stříbra bráti mohli, že jest toliko toho stříbra va- šeho puol a na krále JMt že jest druhá polovice přišla. I měl v tom rovně dnes pan Planknar, když mi od vás psaní přineseno, odsud do Budína vyjeti, jakož již jel, i žádal sem jeho, jestliže co tu také JMKské náleží, aby vám to od JMti vy- prosil: pak neviem, bude-li to v paměti mieti, nežli zdá-li se vám také o to k JMKské psaní učiniti a poslati, to dále buď při vaší vuoli. A byl bych rád hned zase vašeho posla k vám vypravil, ale mušil sem jeho něco, ač nedlúho, pozdržeti, maje také nyní velmi pilná zaneprázdněnie. Od pana kancléře nemám vám ani sobě žádných listuov, nežli včera mi ráčil knieže některé listy od krále JMti poslati, jakož teď něco vám toho na ceduli psaniem svým oznamuji a dal sem pospiechaje psáti, nebo několiko písařuov mých mnoho nyní píší a ještě postačiti nemohou. A prosím, že tu ceduli také panu Jindřichovi, bratru vašemu, dáte ukázati. Pan Zdeněk Trčka s panem Mikulášem, bratrem svým, mají přede mnú v úterý od tohoto v témždni státi; toho pak ještě neviem, stane-li pan Zdeněk osobně; nežli psal sem jim, že bych rád, aby prvé v Praze byli, jestliže bych je smluviti mohl, že bych se k tomu rád přičiniti chtěl. Jáť sem toho úmyslu, abych, dá-li pán Buoh, do těchto svátkuov na Blatné byl. A rač pán Buoh všemohúcí dáti nám se spolu šťastně a ve zdravie, muoj milý pane švagře, shledati. Dán na hradě Pražském v pondělí den sv. Řehoře papeže léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc. 451. Janovi z Vítence, aby pan sudí zemský kukus na Horách Matky Boží měl oc. Na hradě Pražském 1526, 12. března. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3890 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Pan sudí zemský*) připomínal mi o kukus v funtgrubě: i přičiň se k tomu, aby jeden měl, neb jest k tomu má vuole i některých kverkuov, a také jest prvé nákladníkem na těch Horách. A teďt posélám psaní od pana Planknara, a již dnes do Budína vyjel; a psal jsem některé noviny synu svému. I když na Blatnú, jeda z Tochovic na Velhartice, přijedeš, budeš moci od něho tomu porozuměti. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Janovi z Vitence a na Tochovicích, hajtmanu na Horách Matky boží u Velhartic, mému milému. *) Zdislav Berka z Dubé.

Strana 13
Dopisy z roku 1526, 12. a 13. března. 13 452. Adamu Zilvarovi z Pilnikova o rozepři jeho s Janem Krušinou. Na hradě Pražském 1526, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož, kterak se pamatuji, mohou tebe zsouti z nějakého práva vedení páni Krušinové: i mluvil jest se mnú pan Jan Krušina, že by rád, aby se ta věc protáhla do sv. Jiří, a že konečně na ten čas to dáti chtí. I žádám tebe, příteli milý, pokudžť jest slušně možné, že toho dotud čekati budeš; nebo bych radši mezi panem Karlem Šumburkem a jimi, i také tebú, dobré přátelstvie viděl, nežli jaké ruoznice anebo škod vedení, poněvadž již do sv. Jiří daleko není. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Adamovi Zilvarovi z Pilnikova oc, příteli milému. 453. Přimlouvá se ke Zdeňku Trčkovi z Lípy za žida Beneše z Ronova. Na hradě Pražském 1526, 12. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Žádal mne k vám za přímluvu Beneš žid, kterýž svuoj byt měl a ještě, kterak jsem spraven, má v Ronově, kterak by k vám snad obžalován byl, vymlúvaje se z viny, a že jsú měly býti žena i děti do vazby vzaty aneb byly: i kterak kolivěk jest, prosím vás, že ženu i děti jeho, jsú-li u vazbě, propustiti rozkážete, i také že jemu toho budete přieti, aby mohl svobodně bez pře- kážek doma býti. I co v tom jemu má přímluva u vás prospěje, žádám, pane a pří- teli muoj milý, že mi to, aby on se věděl čím spraviti, oznámíte. Také ukazoval mi list, kterýmž král JMt ráčí jemu glejt dávati, ježto snad prvé o tom jste nevěděli. Dat. ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně oc, pří- teli mému milému. 454. Purkrabímu na Rožmitále, aby koně jízdné na hrad Pražský poslal. Na hradě Pražském 1526, 13. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Kteříž jsú moji koni na Rož- mitále jiezdní, pošli mi je do Prahy, aby tento pondělí najprv příští nocleh měli ve Mníšku, a potom na zajtří aby ke mně na hrad Pražský přijeli. A daj jim na stravu, což by slušného na ten jeden nocleh bylo, a některému z nich poruč, aby pěkně s koňmi jeli a je vedli, aby se na nich žádná škoda nestala. Dán na hradě Pražském v uoterý po sv. Řehoři papeži léta oc XXVI. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, mému milému.

Strana 14
14 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 455. Krištoforovi z Švamberka o listech od krále a knížete Karla poslaných v příčině jednání o dědictví s Jindřichem z Rožmberka. Na hradě Pražském 1526, 13. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Přineseno mi něco listuov od krále JMti i také od knížete, ježto bylo by o tom mnoho psáti, a mám také na tento čas rozličného mnoho psaní i jednání, ježto těmi věcmi nemálo jsem zaneprázdněn, a zvláště těchto dní svatých mám v tom větší obtížnosť nežli by to jindy bylo. Však na pospěch sepsal jsem toho něco na ceduli, kterúž jsem do této zavřel, ježto proto poněkud těm věcem porozumíte; však proto pan Planknar předse včera do Budína jede, a zdá mi se, že se dobře stalo, že ještě ta psaní zde jeho v Praze zastihla. Jáť jsem toho úmyslu, abych, dá-li pán Buoh, konečně na Blatné byl do květné ne- děle, pak ač jsú časové svatí a také naše potřeby pilné, ježto majíce konec a uži- vúce naší spravedlivosti s boží pomocí, také bychme tím snáze JMti svaté slúžiti mohli. I prosím vás, muoj milý pane švagře, přijeďte ke mně na Blatnú ten pondělí po květné neděli, neb po mši svaté vyjedúce ze Zvíkova muožete býti na Blatné k obědu, a potom na zajtří v uoterý, vyslyšíce mši svatú a pašiji, a zdá-li se vám býti na Blatné také ten den u voběda, tehdy budete moci proto na noc na Zvíkově býti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. Muoj milý pane švagře! Jestliže nás co slušného a spravedlivého potká, abychme k svému dědictvie skrze jednání krále JMti přijíti mohli a v skutečné držení vjíti, buď z toho pán Buoh všemohúcí pochválen; než tohoť mi se nechce, abychom měli do jiného rukou o to hleděti; nebo první příhodou, což se pánu Strakonickému stalo, muožeme se trestati; než máliť býti dílo ať jest s koncem. A poněvadž z jiné země mají také jednatelé býti, tehdy mi se za potřebné zdá, abychme z sebú přátel měli, což muožem najvíce, neb na zřetel a na podstať těchto časuov tak se mnoho od ně- kterých hledí jako na spravedlivost; a protož toho jsem úmyslu, že hned tyto dny chci některým přátelóm psáti a žádati, aby podle mne stáli a podle nás a v Hoře v neděli provodní [8. dubna] byli na noc. A zdá mi se, abyšte vy též učinili i pan Jan Holický, jakož také jsem jemu o to psal. A téhož bude potřebí i panu Janovi z Šternberka, jakož s ním o to chci, dá-li pán Buoh, rozmluviti, nebo má zde v Praze tento pondělí býti; jestliže by se pak trefilo, že byšte vy i já jednomu někomu psali, to nic škodné není, neb více-li se na koho žádosti vznese, muože jemu příjemněji býti. A jáť chci žádati z pánuov i z rytířstva i také pánuov Pražan. Toto by mi se

Strana 15
Dopisy z roku 1526, 13. března. 15 zdálo, abyšte také žádali, poněvadž jsú vám v přátelstvie, a jim psali, aby podle vás stáli, všem pánóm Flugkóm, krom pana Hanuše, poněvadž v soudu zemském sedá, i také všem pánóm Šlikóm, krom pana Štefana, poněvadž také v soudu zemském sedá. Také toto, muoj milý pane švagře, vězte, že jsem tomu srozuměl z těch psaní z Budína, že jest k nám také připojen pan Jan z Rozmberka: pak jaký spuosob v tom máme držeti, v tom se buohdá nezmajlíme. Pak přinesl jest Motl také drahně listuov královských, kteréž by měl rozeslati pan Václav Hugvic aneb pan podkomoří. I nevím, jestli mezi těmi listy také který k němu ku panu Janovi z Rozmberka; pakli bych se toho dověděti nemohl, tehdy toho jsem úmyslu, o to jemu také něco napsati, aby o tom v čas mohl věděti; neb kto který z nás má přátely obeslati z kte- réhožkoli stavu a žádati, aby s námi stáli, neb ktož s jedniem stane, jako by s druhým stál, sluší jim to tím dřéve oznámiti. 456. Jaroslavovi staršímu z Šelnberka, co mu král píše v příčině odložení soudu komorního a do- pomáhání práva, o jednání s Jindřichem z Rožmberka, o sjezdu v Kolíně, o úmrtí Jiříka z Šelnberka. Na hradě Pražském 1526, 13. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče! Ačkolivěk buohda spolu se brzo shledáme, poněvadž k mé žádosti máte zde v Praze tento pondělí býti k té při, kterúž potom na zajtří mezi pány Trčky mám slyšeti, jestliže dotud mezi nimi srovnání nebude, jakož u samého jest, kterak rozumiem, že není mezi nimi snadné srovnání, ač i nepodobné věci časem svým k srovnání snadnému přicházejí: pak toto vám oznamuji, že Motl, knížecí služebník, přijel ke mně tuto neděli minulú z Budína s některými listy od krále JMti i od knížete; ježto o tom o všem šíře vypisovati nezdá mi se nyní potřebí, poněvadž, dá-li pán Buoh, brzo se spolu shledáme, a také nyní mám veliká zaneprázdnění, však proto něco zdálo mi se vám oznámiti. Najprv toto, že Motl pravil mi, že jest vyjel z Budína v sobotu týden minul, a že tam knížete JMti odjel při JMKské i také pana kancléře a pana Jana z Wartmberka, a že neví, kdy odtud vyjedou; než kníže mi ráčil psáti na ten rozum, že se naděje, že brzo do Čech přijede. Král pak JMt ráčil mi psáti několiko listuov, jeden o to, abych soudu komornieho, kterýž má býti držán o Svátosti [13. dubna], odložil do pondělieho po sv. Filipu a Jakubu [7. května] apoštoliech božiech; druhý, aby dopomáhání práva odložil, kteréž mělo býti v středu po provodní neděli [11. dubna], do pondělieho po božiem Těle [4. června]. A při tom tato slova dostavena: „neb na tom jsme a býti ráčíme, aby řád a právo svuoj spravedlivý pruochod míti mohlo,

Strana 16
16 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. a což by tomu na překážku bylo, to aby bylo odjato.“ Třetí list ráčil mi psáti o je- dnání mezi mnú a přátely mými se panem Jindřichem z Rozmberka, a o to abych byl v Hoře v neděli provodní [8. dubna], a na týž den že také má býti on pan Jindřich v Kolíně. Čtvrtý, že po provodní neděli račí míti sjezd v Kolíně ve čtvrtek [12. dubna], a na tom aby se rozmlúvalo o sněm, jakým by spuosobem zde držán býti měl. A již nynie o tom širšieho psaní zanechávám. Nežli kníže mi ráčil psáti na ten rozum, že by od krále JMti měli býti poslové mezi mnú a přátely mými a panem Jindřichem z Rožmberka k jednání: pan biskup Olomúcký, pan Jan z Pern- štejna, pan Artleb z Bozkovic a pan Jan Žirotínský, a k nim také že by měli býti přidáni od JMKské kníže Karel JMt, pan Vojtěch z Pernštejna, pan kancléř a pan Jan z Wartmberka; pak potká-li mne co slušného a spravedlivého a k čemuž by byla přátelská rada, proti tomu nejsem, cožby se podle řádu a práva vyhledávalo. Toto vám také, muoj milý pane strýče, oznamuji, že již včera pan Wolfart Planknar na tu cestu k králi JMti do Budína vyjel. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi staršiemu z Šelnberka a z Kosti, najvyššiemu ko- morníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. Muoj milý pane strýče! Včera mi u večer psaní přineseno od pana Jana Štose z Kunic a z Dešného oc, kdež mezi jinú věcí toto mi napsal: že jest pan Jiřiek z Šelnberka, bratr váš a strýc muoj, v neděli před středopostiem [4. března] umřel. I jestliže jest tak, toho jemu věrně nepřeji, však vuoli boží nemá se žádný protiviti; a pán Buoh všemohúcí rač se nad jeho duší smilovati. Než toho mi nepsal, kde jest umřel. A jestli vám co o tom také od kterého jeho syna aneb od koho jiného oznámeno, aneb jaké jiné lepší v tom noviny, tím se šíře muožete spraviti. 457. Jindřichovi Karlovi z Svárova, aby k slyšení pře mezi pány Trčky dne 19. března na hradě Pražském najíti se dal. Na hradě Pražském 1526, 13. března Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Věz, že mám při pilnú a zname- nitú slyšeti mezi pány Trčky, ježto k tomu některé pány úředníky a soudce zemské a rady JMKské obeslal jsem, žádaje, aby tento pondělí [19. března] v Praze byli: a tebe také žádám, že budeš pro tu potřebu na týž den anebo na zajtří v úterý od dneška v témždni dopoledne. I věřímť, že to mně k žádosti učiníš. Dat. ut supra. Urozenému vladyce, panu Jindřichovi Karlovi z Svárova oc, příteli milému.

Strana 17
Dopisy z roku 1526, 13. března. 17 458. Vojtěchovi z Pernšteina o poselstvě ku králi, jaké listy král mu zaslal, o smlouvání s Jin- dřichem z Rožmberka, o při mezi pány Trčky, kníže Karel že brzy z Budína vyjeti chce, pan písař zemský že ku králi také jeti chce, o sjezdu v Kolíně oc. Na hradě Pražském 1526, 13. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se dotýče poselstvie k králi JMti, pánu našemu, učinění, kudy jest ta věc přišla, že pan sudí zemský a pan písař zemský k JMKské v tom poselstvie nejedou: zdálo se nám, že by byl náklad na to dosti veliký a na tento čas snad nevelmi užitečné, také i jiná některá příčina v to vkro- čila, ježto, dá-li pán Buoh, při našem shledání chci vám to oznámiti. Než proto račte věděti, že jsme poslali pana Wolfarta Planknara, kterýž jest včera odsud z Prahy vyjel, a s čím jest poslán, jaká jemu instrukcí dána, teď vám toho přípis posélám; a byl by k vám zajel na Pardubice, než v neděli minulú [11. března] přineseno mi něco listuov od krále JMti, i poznav toho potřebu, poručil jsem jemu, aby pospiešil, a také něco jsem jemu poručil králi JMti oznámiti, jakož buohda také při našem shledání chci vám to oznámiti. I pojede on k Vídni a odtud aby na kotčích vozích do Budína jel, neb bych rád, aby nějaká psaní zjednal od JMKské, abych je mieti mohl k provodní neděli [8. dubna]. Nebo, muoj milý pane švagře, ráčil mi král JMt list psáti, abych byl v Hoře v neděli provodní, a že na týž den má býti v Kolíně pan Jindřich z Rozmberka, a že ráčí mezi nás poslati, abychme byli smlúváni, jakož toho listu i jiných pěti listuov královských teď vám přípisy posélám; pak jáť proti smlúvě nejsem, a za to mám, že i moji přátelé též nebudou, jestliže nás bude moci co slušného a spravedlivého podle práva potkati; pakli toho by býti nemohlo, za to mám, že jest již k tomu přišlo, aby se na pánu práva dopomáhalo pro jeho neřádné a neslušné odboje a pro ty pokuty, kteréž jest JMKské a koruně této upadl. A sro- zuměl jsem z psaní knížete Karla JMti, že by k tomu jednání měli býti poslové, to- tižto k těm smlúvám: pan biskup Olomúcký, pan Jan bratr váš, pan Artleb z Boz- kovic a pan Jan Žiřotínský, a odsud z Čech že by také k tomu měli býti od JMKské přidáni kníže, vy, pan kancléř a pan Jan z Wartmberka. Poněvadž, jakž kníže ráčil psáti, měli by býti pan Jan, bratr váš, a pan Artleb spolu s jinými poslové od JMKské k těm jednániem jmenovaným: a snad by se tu dobře trefiti mohlo, abychme o ty věci měli spolu rozmluvení, oč jsme prvé úmysl se měli shledati. I zdá-li se vám, že byšte ráčili něco o to panu bratru vašemu napsati; neb některým příčinám poroz- umievám, že jest jistě potřebí nám, jedněm i druhým, opatrnosti i podstati pro naše práva a svobody i pro uvarování rozličných nebezpečností. A šíře o tom nyní po poslu nehodí se psáti. Archiv Český IX.

Strana 18
18 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Byl bych již na Blatnú jel, než zdržela mne ta věc, kteráž jest vznikla mezi pány Trčky bratřími, nebo od datum tohoto listu v témždni mají přede mnú a úřadem mým státi; než jakž toho odbudu tak buohda na Blatnú pojedu, a jest toho i tato má potřeba, že tam mám některé své věci k tomu potřebné, což se pana Jindřicha z Rozmberka dotýče. A na tom jsem, což se pánuov Trčkuov dotýče, že bych je radši prvé smlúval nežli soudil, jakož jsem jim oběma o to psal, žádaje, aby tuto so- botu anebo v neděli zde v Praze byli. I od pana Mikuláše mám odpověď, že by to učiniti chtěl, než od pana Zdeňka ještě nemám, neb, jakž mi oznámeno, odložil sobě toho, že mi chce po svém poslu odpověď dáti. Muoj milý pane švagře, jakáž kolivěk mezi nimi bratřími věc jest, tomuto byl bych rád, aby na urozené lidi vazbou ani závazkem slibu k své osobě žádný z nich nesahal, neb mohli by se v to těch dobrých lidí přátelé vložiti, každý podle přítele svého, a tak z jedné pře mohlo by jich ně- koliko býti. Pak račte toho povážiti, co z toho přichází aneb přijíti ještě muože, ktož při JMKské řád a právo chtěli by lehčiti svým jednániem; neb kdyby sprvu panu Jindřichovi z Rožmberka jeho předsevzetí nebylo trpíno, nežli rovnost jako k jiným, jakž býti má podle práva, aby se zachovala, snad by k některým jiným věcem tak snadně nepřišlo, z čehož by nám větší neřád mohl do tohoto královstvie uveden býti. A teď vám posélám přípis té pře mezi nimi pány Trčky, jakož také každý z nich má toho vajpis z registr purkrabských. A nevěda budu-li je moci smluviti, obeslal jsem, žádaje některých pánuov a vladyk soudcuov zemských i některých rad krále JMti, aby se v pondělí tento [19. března] do Prahy sjeli a na zajtří při soudu purkrabském aby se mnú seděli. Nebo najvětší v tom obtížnost na muoj úřad jest přišla, jakož k tomu podobně psal jsem panu Zdeňkovi Trčkovi, kdež takto stojí v práviech: „ktožby komu zámek, tvrz anebo město vzal aneb koho jal, že má toho hned dopomáháno býti.“ A protož, poněvadž úřadu mému sluší puovod k dopomáhání práva býti, když JMKské v tomto královstvie není, tehdy to jest mi třeba rozvážiti, tak-li jest se ta věc zběhla čili jináče, aby v tom mnú nic, pokudž by mi náležité a možné bylo, nesešlo, a také cožby mi nenáležalo, abych toho na sebe nevtahoval, neb zbytečních věcí nejsem žádostiv, poněvadž náležitými nemálo jsem zaneprázdněn. Ráčil jest mi kníže také psáti, jaké jsú řeči byly mezi ním a panem kan- cléřem a též panem Janem z Wartmberka, což k JMti mluvili, a jest toho mnoho: než račte věděti, že o takovú věc, kdybych neměl co jiného žalovati a při JMKské činiti, že bych proto do Budína nejezdil, neb bych se nadál, že bych neužitečnú a málo platnú práci vynaložil. Také ráčil mi kníže psáti, že by brzo měl z Budína vyjeti, ale proto kdy, jistě toho neviem, ani sem se toho mohl doptati na Motlovi, kterýž mi ty listy přinesl a v sobotu týden minul, jakž z Budína vyjel, a přinesl jest více listuov královských dosti mnoho, s kterýmiž jel ku panu Václavovi Hugvicovi

Strana 19
Dopisy z roku 1526, 13. a 14. března. 19 na Roudnici, aby on ty listy aneb pan podkomoří rozeslal, než toho neviem, komu kteří býti mají. Dán na hradě Pražském v uoterý po sv. Řehoři papeži léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštejna a na Pardubicích oc, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Poněvadž toliko nyní pan Planknar do Budína jel, dali jsme jemu někteří na ztravu neveliký počet několikonácte osob, a na jiné jsme toho nevzložili pro potomní věc, bude-li třeba většího počtu posluov; pak na někte- rého jest vloženo II a na některého III � gr., a na pana Krystofora z Švamberka V P gr. č., a též na vás i také též na mne; než to jsem já nyní vše opatřil, aby se poselstvie nemeškalo. Toto také račte věděti, než prosím neračte o tom jiným oznamovati, že pan písař*) chce také k králi JMti jeti okolo této neděle příští, však tak mi řekl, bude-li míti na ztravu, že se vypraví sám od sebe, na ten rozum mluvě, pro dobré krále JMti a tohoto královstvie jako by chtěl to předkládati, co dobrého a co škodného a v čem jest potřebí jaké nápravy a opatření, ježto toho nebylo by co hyzditi. Než potom když odsud z Prahy domuov jel, praveno mi, že by jeho měl opatřiti penězi na ztravu pan Zdeněk Trčka; toho pak neviem, také-li co od něho bude míti u krále JMti jednati. Cedule p. Vojtěchovi z Pernštejna. Toto také račte věděti, když již toto jiné bylo napsáno, že jest mi ukázán list královský z těch listuov, kteréž Motl panu Vá- clavovi Hugvicovi přinesl: ježto JMKská ráčil psáti dvěma osobám do kraje Slanského, aby obeslaly ty, kteříž na sjezdu prvé v Kolíně byli, aby se také do Kolína na ten sjezd, kterýž tam má býti ve čtvrtek po provodní neděli [12. dubna], sjeli. A za to mám, že takoví listové též jsú do jiných krajuov; než kteříž jsme byli zde na hradě Pražském na sjezdu, neviem, by JMKská komu psáti ráčil do krajuov, aby na ten sjezd obsélali, krom co mně o to něco nemnoho napsáno, jakož v tom jednom pří- pisu ráčíte to najíti. Pak ktož takové věci stranní jedná, co tím dobrého JMKské a tomuto královstvie zjedná, to se potom zví: než my buohdá předse upřémně při dobrém JMKské a tohoto královstvie a při svobodách našich a práviech staneme jako dobří, a ktožby i z pletichářuov jináče učinil, nemálo by své poctivosti ublížil. 459. Sestře své paní Kateřině z Kolovrat o kšaftu jejího syna Albrechta, že na Blatnou pojede, o smlouvání s Jindřichem z Rožmberka, o odložení soudu komorního. Na hradě Pražském 1526, 14. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly *) Radslav Beřkovský z Šebířova. 3*

Strana 20
20 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčily poslati zřízení ne- božtíka pana Albrechta, dobré paměti syna vašeho: i neznám v tom nic škodného, krom toliko že jest toho dotčeno, jako byšte něco přiřéci ráčily; pak jakžkolivěk ráčíte s tím učiniti, skaziti to anebo nic, to již šíře ráčíte rozvážiti; než to také znám, že takové zřízení anebo kšaft podle zdání mého proti dckám moci nemá. A z jiné příčiny o to jsem zmínky neučinil, nežli proto, což jste ráčily zřéditi, aby to podle vuole vaší mohlo se vykonati a proti tomu aby žádný žádných zmatkuov nečinil a činiti nemohl. Nebo jistě to jest při mně, cožkolivěk zřízeno jest, jakž míti ráčíte, aby se to tak všecko vykonalo, a proti vuoli vaší aby se nic od žádného ne- změnilo a ode mne buohda také ještě nezmění se. Jakož jsem byl toho úmyslu, chtěje na Blatnú jeti, i tak, dá-li pán Buoh, učiniem do květné neděle; a mám k tomu již zvláštní příčinu potřeby své, neb od krále JMti přineseno mi psaní, že ráčí posly poslati do tohoto královstvie, aby mne s panem Jindřichem z Rozmberka smlúvali a abych o to byl v Hoře v neděli provodní [8. dubna], a on pan Jindřich, že na týž den má býti v Kolíně. I k vuoli JMKské chci do Hory, dá-li pán Buoh, jeti, než bude-li smlúva, toho neviem. A mám některé potřeby své na Blatné k mé spravedlivosti; a protož, by jiné příčiny nebylo, jakož jsú, tehdy proto jest mi po- třebí na Blatnú jeti. A ráčil jest mi kníže psáti na ten rozum, že by od krále JMti k tomu jednání měli býti posláni: pan biskup Olomúcký, pan Jan z Pernštejna, pan Artleb z Bozkovic a pan Jan Žirotínský, a k nim také že by JMKská ráčil při- dati kníže, pana Vojtěcha z Pernštejna, pana kancléře a pana Jana z Wartmberka. I má milá paní sestra! Zdálo mi se vám také tyto věci oznámiti, abyšte o tom rá- čily věděti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v středu po svatém Řehoři papeži léta oc XXVI°. Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na zámku Lyském, paní sestře mé milé. Toto také račte věděti, že jest mi král JMt ráčil také mezi jinými věcmi psáti, abych to do krajuov oznámil: kterýž súd komorní měl by se o svátosti [13. dub. najprv příští držeti, že toho odkládati ráčí až do pondělieho po sv. Filipa a Jakuba, apoštoliech božiech [7. května], najprv příštiech. I tak učiniti míniem, aby obyvatelé tohoto královstvie o tom věděli; a jestliže také ráčíte jakú při před tím soudem mieti, ač dobře nepamatuji, tehdy již tiemto račte se v tom spraviti. 460. Oznamuje listem do všech krajů, že dopomáhání práva ze dne 11. dubna jest odloženo ke dni 4. června, sjezd v Kolíně že držán bude dne 12. dubna, soud komorní že jest odložen ze dne 13. dubna na den 7. května; k Hendrychovi Huntovi, jenž odpověděl hraběti Oldřichovi z Hardeku, aby se vedle zřízení zamského zachovali. Na hradě Pražském 1526, 14. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Urozeným pánóm pánóm, urozeným a statečným pánóm rytířóm, urozeným

Strana 21
Dopisy z roku 1526, 14. března. 21 pánóm vladykám, múdrým a opatrným městóm kraje Plzeňského, pánóm a přátelóm mým milým! Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Službu svú vzkazuji a VMtem a vám oznamuji, že JMKská, pán náš milostivý, ráčil jest mi psáti: jakož měli jste se všickni obyvatelé tohoto královstvie Českého k dopomáhání práva strhnúti u vsi Rotvínova v středu po provodní neděli [11. dubna], poroučeje mi JMKská, abych toho odložil až do pondělieho po božiem těle [4. června] najprv příštiem. I maje v tom péči, aby se ta vuole JMKské vyplniti mohla, to jsem ob- držel, komu by se toho práva dopomáhati mělo, že jest k tomu také vuole dána. Protož již toho tak do jmenovaného pondělie odkládám, však na ten den v pondělí jmenovaný a na tom místě, vám prvé oznámeném, račte se dáti najíti, jakož jsem vám prvé o tom dosti široce psal, kterak se v tom zachovati máte a učiniti podle každého z vás povinnosti a pod těmi pokutami dckami zemskými tohoto královstvie zapsanými. A při tom VMtem a vám oznamuji, že JMKská v svém psaní toto doložiti ráčil: že JMKská na tom jest a býti ráčí, aby řád a právo svuoj spravedlivý pruochod mieti mohlo, a což by tomu na překážku bylo, to aby bylo odjato. Také JMKská psáti jest mi ráčil, abych byl na Horách Kutnách i s přátely svými v neděli provodní [8. dubna], a na týž den že má také býti v Kolíně pan Jindřich z Rozmberka, a že JMKská ráčí mezi nás poslati JMKské posly k některému jednání, a potom abychme byli na sjezdu v Kolíně ve čtvrtek po provodní neděli [12. dubna], kteříž jsú prvé na hradě Pražském i také v Kolíně sjezdy drželi, a že také na tom sjezdu JMKské poslové býti mají. I to vědúce, tím se račte spraviti, kterak se máte v tom zachovati podle JMKské oznámení. A z takové příčiny aneb příčin ráčil mi JMKská poručiti a psáti, abych VMtem a vám oznámil, že soudu komornieho, kterýž měl býti držán na hradě Pražském o svátosti [13. dubna], že jeho ráčí JMKská odkládati až do pondělieho po svatých Filipu a Jakubu, apoštoliech božiech [7. května], najprv pří- štieho. I v těchto ve všech napřed jmenovaných věcech JMKské vuoli již vědúce, tím se ráčíte spraviti, kterak v tom ve všem VMtem a vám přísluší se zachovati. Také VMtem a vám oznamuji, že jest na pány JJMti a vladyky soudce zemské pan Oldřich hrabě z Hardeku a z Kladska vznesl o suchých dnech postních minulých, že jest jeho poddaným odpověděl Hendrych Hunt: i za to vás žádám i napomínám, že k témuž Hendrychovi Huntovi ráčíte se zachovati a hleděti, tak jakž o takové věci zřízení zemské samo v sobě, ktož by komu z nás odpověděl z obyvateluov tohoto královstvic, svolené jest. Dán na hradě Pražském v středu po svatém Řehoři papeži léta oc XXVI°. Kterak jest do kraje Plzeňského psáno, též jest psáno i do jiných krajuov to- hoto královstvie Českého, totižto: do kraje Prachenského, do kraje Žateckého, do kraje Čáslavského, Chrudímského, Kouřímského, Slanského, Litoměřického, Boleslav- ského, Hradeckého, Bechyňského, Podbrdského, Vltavského, Rakovnického. Pánóm Pra-

Strana 22
22 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. žanóm též se má oznámiti a psáti, i také pro dostatečnější vědomost do kraje Lo- ketského. 461. Oznamuje níže jmenovaným pánům a rytířům, že vedle nařízení královského k smlouvání s Jindřichem z Rožmberka na den 8. dubna do Hory Kutny dostaviti se má, i prosí, aby jako přátelé pro potřebu jeho také se tam najíti dali. Na hradě Pražském 1526, 14. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Oznamuji vám, že král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest mi psáti, abych v neděli provodní [8. dubna] na Horách Kutnách byl, a že pan Jindřich z Rožmberka na týž den v Kolíně také býti má, a že JMKská ráčí posly své, a kterak jsem tomu srozuměl, znamenité poslati, aby mne a pány přátely mé, kterýchž se v tom také dotýče, s jedné, a pana Jindřicha z Rozmberka z strany druhé smlúvali. I chtěje v tom povolnost JMKské k vuoli učiniti, chci, dá-li pán Buoh, na ten den na Hory Kutny přijeti; a vás také zvláštně prosím, že tam na ten den také budete a to pro mú potřebu učiníte, jakož také všiem dobrým přátelstviem chtěl bych vám se zase odplatiti. A jestliže mne co slušného podle řádu a práva a mé spravedlivosti bude moci potkati, na tom jsem, abych se v tom vaší a jiných pánuov a přátel mých radou spravil. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Řehoři papeži léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi staršímu z Šelnberka a z Kosti oc, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. Též psáno urozenému pánu, panu Janovi Zajieci z Hazmburka a na Budyni, najvyš- šiemu truksasu královstvie Českého, panu strýci mému milému. Urozenému pánu, panu Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košátkách, najvyš- šiemu sudiemu dvorskému královstvie Českého a purkrabí Vyšehradskému, panu ujci mému milému. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi Bezdružickému z Kolovrat a na Bezdružicích oc, panu ujci mému milému. Uroz. pánu, p. Janovi z Kolovrat a na Novém Hradě, panu bratru [sic] mému milému. Uroz. pánu, panu Jindřichovi a jinak Albrechtovi z Kolovrat a na Krakovci, panu bratru mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi staršiemu z Kolovrat a na Mašťově, p. bratru mému milému. Uroz. pánu, panu Šťastnému z Kolovrat a na Novém Hradě, panu bratru mému milému. Uroz. pánu, panu Purkhartovi z Kolovrat a na Novém Hradě, p. bratru mému milému. Uroz. pánu, panu Petrovi z Kolovrat a na Novém Hradě, panu bratru mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Bezdružickému z Kolovrat a na Buštěhradě, najvyššiemu komormajstru královstvie Českého, panu ujci mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi mladšiemu z Kolovrat a na Mašťově, p. bratru mému milému.

Strana 23
Dopisy z roku 1526, 14. března. 23 Uroz. pánu, panu Vilémovi z Ryzmberka, z Švihova a na Klenovém, hofmistru dvoru krále JMti, panu švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc, panu švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc, panu švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Puothovi z Ryzmberka z Švihova a na Švihově, p. švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi z Švamberka a na Boru, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Mikulášovi z Švamberka a na Přimdě, panu bratru mému milému. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevenicích, hajtmanu kraje Hra- deckého, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Alšovi Berkovi z Dubé a na Berlštejně, panu ujci mému milému. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Jablonné, panu ujci mému milému. Uroz. pánu, panu Kryštofovi Děčínskému z Wartmberka a na Lipém, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Prokopovi Děčínskému z Wartmberka a na Lipém, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Sezemovi z Oustí a na Oustí, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Vilémovi Ilburkovi z Ilburka a na Ronově, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Planskému z Ziberka a na Zerčíně, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jiřiekovi Planskému z Ziberka a na Hrádku, p. příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Štefanovi Flugkovi z Rabšteina a na Tajnci, p. příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Hynšíkovi Flugkovi z Rabšteina a na Kynžvartě, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi Planskému z Ziberka oc, příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jeronymovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče, z Lokte a na zámku Chebském, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Lorencovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče, z Lokte a na Rab- štejně, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Burianovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holojče a z Lokte oc, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Šebestianovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holojče a na Lokti, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Albrechtovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče a na Lokti oc, panu příteli mému milému. Urozeným pánóm, panu Wolfovi a panu Albinovi, bratřím Šlikóm, hrabiem z Pasaunu, z Holajče a na Folknově, pánóm přátelóm mým milým. Uroz. pánu, panu Albrechtovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu, z Holajče, na Šempochu, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Hendrychovi Šlikovi, hrabí z Pasaunu a z Lokte oc, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jaroslavovi Hasišteinskému z Lobkovic a na Obřiezstvě, panu pří- teli mému milému.

Strana 24
24 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Uroz. pánu, panu Václavovi Mičanovi z Klinšteina a z Roztok, příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Děpoltovi z Lobkovic a na Bílině, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Václavovi z Lobkovic a na Chlumci, panu příteli mému milému. Uroz. pánóm, panu Janovi a panu Ladislavovi, bratřím z Lobkovic a na Zbiroze, pánóm přátelóm mým milým. Uroz. pánóm, panu Janovi, panu Jiřiekovi a panu Wolfovi, bratřím Bořitóm z Mar- tinic a na Smečně, pánóm přátelóm mým milým. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Bořitovi z Martinic oc, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi z Walšteina a na Střekově oc, panu kmotru a příteli mému Uroz. pánu, panu Albrechtovi z Walšteina a na Újezdě, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Fridrichovi purkrabí z Donína a na Dražicích, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Kříneckému staršiemu z Ronova oc, p. příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi z Bibršteina a na Kosti, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Mikulášovi purkrabí z Donína a na Grafšteině, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Ludvíkovi Zajímačovi z Kunštatu a na klášteře sv. Prokopa, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, najvyššiemu minc- majstru král. Českého a fojtu makrabstvie Dolnieho Lužického oc, panu švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu, z Košmberka a na Kostelci, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a na Litomyšli, panu příteli a švagru mému milému. Uroz. pánu, panu Haškovi Zvířetickému z Wartmberka a na Smidařiech oc, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Slavatovi z Chlumu, z Košmberka a na Košmberce, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Wolfovi z Gutšteina a na Chyšech, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Šebestianovi z Waitmile a na Chomútově, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Petrovi z Waitmile a na Mostském Hradě, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Mikulášovi Zubovi z Landšteina a na Zapích, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Vilémovi Krušinovi z Lichtenburka a na Trutnově, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, p. Janovi Krušinovi z Lichtenburka a na Trutnově, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Karlovi Šumburkovi z Šumburka a z Pirštejna a na Trutnovè a Lancautě, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Václavovi Zmrzlíkovi z Svejšína a na Lnářích, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Zigmundovi Smiřicskému z Smiřic a na Skalách, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Špetlovi z Janovic a na Bezdězí, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Adamovi Svitákovi z Landštejna a na Tuchorazi, panu příteli mému milému. milému.

Strana 25
Dopisy z roku 1526, 14. března. 25 Urozenému pánu, panu Mikulášovi Svitákovi z Landšteina a na Krašově, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Mičanovi z Klinšteina a z Roztok, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Zdeňkovi z Klinšteina a na Škvorci, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi Mičanovi z Klinšteina a z Roztok a na Pátku, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Burianovi Špetlovi z Janovic oc, panu příteli mému milému. Urozenému pánu, panu Petrovi Zmrzlíkovi z Svojšína a na Neprochovech, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, p. Jindřichovi Firšicovi z Nabdína na Hradištku, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jiřiekovi z Šlejnic, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Mikulášovi z Říčan a na Hořovicích, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Hendrychovi z Enzygle a na Tajřově, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, p. Vilémovi Mráčskému z Dubé a na Prčici, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Janovi z Kácova a na Novém Městě, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, p. Svojšovi z Velhartic a na Nalžovech, panu přieteli mému milému. Uroz. pánu, panu Jiřiekovi z Walšteina a na Bradlci, panu příteli mému milému. Uroz. pánu, panu Vilémovi z Walšteina a na Štěpanicích, panu příteli mému milému. Uroz. a statečnému rytíři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebířova a na Liběchově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, příteli mému milému. Uroz. a statečnému rytieři, panu Hendrychovi Kutnaurovi z Kutnova a na Petce, purkrabí kraje Hradeckého, přieteli mému milému. Uroz. a statečnému rytieři, panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně oc, přieteli mému milému. Uroz. a statečnému rytíři, panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Vlašími oc, příteli mému milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce oc, příteli mému milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Linhartovi z Hrádku a na Trpistech, příteli mému milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Janovi Janovskému z Suttic a na Žumberce, příteli mému milému. Psáno také též panu Janovi Trčkovi oc. Urozeným a statečným rytířóm, panu Jiříkovi a panu Janovi Lajtoltóm z Ebrnic a na Nekmíři, přátelóm mým milým. Uroz. a stat. rytíři, panu Janovi z Sudomíře a na Repici, příteli mému milému. Urozenému a statečnému rytíři, panu Joachymovi z Malzouna a na Krupce oc, příteli mému milému. [Cedule panu Zajieci.] Muoj milý pane strýče! Tento list jest prvé napsán, též když jsem jiným pánóm a přátelóm psal, než proto jsem jej u sebe zadržal, chtěje vás osobně za to žádati, kdybyšte byli sem přijeli; než která jest toho příčina, že jste sem přijeti nemohli, v tom vám nic za zlé nemám, neb znám, že jest příčina hodná. Nežli za to vás prosím, jakž vám v listu píši, že na Horách Kutnách v ne- děli provodní budete, neb z téhož mého psaní muožete to znáti, že jest toho má pilná a znamenitá potřeba. Archiv Český IX.

Strana 26
26 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 462. Oznamuje níže jmenovaným rytířům a vladykám, že vedle nařízení královského k smlouvání s Jin- dřichem z Rožmberka na den 8. dubna do Hory Kutny dostaviti se má, i prosí, aby jako přá- telé pro potřebu jeho také se tam najíti dali. Na hradě Pražském 1526, 14. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný příteli milý! Oznamujiť, že král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest mi psáti, abych v neděli provodní [8. dubna] na Horách Kutnách byl a že pan Jindřich z Rozmberka na týž den také v Kolíně býti má, a že JMKská ráčí posly své, a kterak jsem tomu srozuměl, znamenité poslati, aby mne a pány přátely mé, kterýchž se v tom také dotýče, s jedné, a pana Jindřicha z Rozm- berka z strany druhé smlúvali. I chtěje v tom povolnost JMKské k vuoli učiniti, chci, dá-li pán Buoh, na ten den na Hory Kutny přijeti; a tebe také zvláštně žádám, že tam na ten den také budeš a to pro mú potřebu učiníš a se mnú staneš, jakož také zase chciť se dobrým přátelstviem odplatiti, jsa té naděje, že v tom mú žádost na- plníš. Dán na hradě Pražském v středu po svatém Řehoři papeži léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Václavovi Hugvicovi z Biskupic a na Roudnici oc, příteli milému. Též psáno urozenému a statečnému rytíři, panu Petrovi Rašínovi z Ryzmburka a na Staré, podkomořiemu králové JíMti, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Divišovi z Nestajova a na Žeušicích, příteli milému. Uroz. a stat. rytířóm, panu Jiřiekovi, panu Hanušovi a panu Wolfovi, bratřím Oplóm z Fictum a na Novém Šumburce, přátelóm milým. Uroz. a stat. rytíři, panu Jetřichovi Oplovi z Fictum a na Egrberce, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Janovi Měsíčkovi z Vajškova a na Dolanech, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, p. Zigmundovi Hromadovi z Boršic a na Klecanech, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Janovi Krupému z Probluze oc, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Strachotovi z Kralovic, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Mikulášovi Hysrlovi z Choduov oc, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Bohuslavovi Chrtovi z Ertína a na Litovicích, purkrabí hradu Pražského, příteli milému. Uroz. a statečnému rytíři, panu Janovi Bejchorskému z Raškovic a na Tlustovúsích, příteli milému. Uroz. vladyce, panu Václavovi Zárubovi z Hustiřan a na Třeboviticích oc, příteli milému. Uroz. vladyce, panu Václavovi z Kraselova a na Střele, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Mikulášovi z Kraselova a na Hošticích, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Zdeslavovi z Kraselova a na Střele, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Václavovi Benedovi z Nečtin a na Břežanech, příteli milému. Uroz. vladyce, panu Petrovi Benedovi z Nečtin a na Břežanech, příteli milému. Uroz. vladyce, panu Ladislavovi Malešickému z Černožic oc, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři, panu Janovi z Brykšteina a na Ledcích, králové Její Mti proku- rátoru, příteli milému.

Strana 27
Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. teli milému. Dopisy z roku 1526, 14. března. 27 vladyce panu Markvartovi Frickovi z Daliměřic a na Domůúsicích, příteli milému. vladyce panu Stranníkovi z Kopidlna a na Třevadci, příteli milému. vladyce panu Janovi Bílskému z Kaříšova a na Lomnici, příteli milému. vladyce panu Mikulášovi Semínovi z Semína 9c, příteli milému. vladyce panu Buškovi z Sluh a na Cidlině, příteli milému. vladyce panu Mikulášovi Polencovi z Polenc oc, příteli milému. vladyce panu Voldřichovi Pařiezkovi z Pařiezku a na Sukdole, příteli milému. vladyce panu Mikulášovi Bechyňovi z Lažan oc, příteli milému. vladyce panu Petrovi Cilovi z Svojšic, příteli milému. vladyce panu Zdeslavovi Kapléři z Sulevic a na Košťálově, příteli milému. vladyce panu Fridrichovi Sekerkovi z Sedčic a na Milešově, příteli milému. vladyce panu Albrechtovi Kapléři z Sulevic a na Čížkovicích, příteli milému. vladyce panu Hanušovi Kapléři z Sulevic a na Duchcově, příteli milému. vladyce panu Wolfovi Kapléři z Sulevic a na Podsedicích, příteli milému. vladyce panu Jiřiekovi Vršovi z Sádlna a na Skalce, příteli milému. vladyce panu Karlovi z Duban a na Liběšicích, příteli milému. vladyce panu Petrovi Bohdaneckému z Hodkova, příteli milému. vladyce panu Kunšovi Bohdaneckému z Hodkova a na Žlebích, příteli milému. vladyce panu Václavovi Žeušickému z Nestajova oc, příteli milému. vladyce panu Hynkovi Slavíkovci z Slavíkova, příteli milému. vladyce panu Janovi Beřkovskému z Šebířova oc, příteli milému. vladyce panu Arnoštovi Řepovi z Neveklova a na Tloskově, příteli milému. vladyce panu Přibíkovi z Břízy a na Netvořicích, příteli milému. vladyce panu Jindř. Škopkovi z Bílých Otradovic a na Kamberce, příteli milému. vladyce panu Albrechtovi Crplovi z Kravska a na Šelnberce, příteli milému. vladyce panu Janovi Voračickému z Paběnic, příteli milému. vladyce panu Janovi Vrchotovi z Vrchotic a na Janovicích, příteli milému. vladyce panu Jiřiekovi Svadbovi z Otradovic, příteli milému. vladyce panu Janovi Chvalkovskému z Hustifan a na Chvalkovicích, příteli milému. vladyce panu Mikulášovi Karlíkovi staršiemu z Nežetic a na Holovúsích, pří- Urozenym vladykóm panu Jifiekovi a panu Janovi, bratřím Karlíkóm z Nežetic a na Řepíně, přátelóm milým. Urozenému vladyce panu Zigmundovi Kopidlanskému z Kopidlna a na Kopidlně, pří- teli milému. Uroz. Uroz. Uroz. na Tachově a Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. a Stat. rytífi panu Mauricovi Sentinkarovi z Sentinku a na Gut&teiné, příteli milému. vladyce panu Mar&ovi Vintiefovi z Vlékovic oc, příteli milému. a stat. rytíři panu Vilémovi Kfeléři z ZakBova a v Starém Sedli&ti, hajtmanu na Přindě, příteli milému. vladyce panu Bohuslavovi Obyteckému z Obytec a na Hvožďanech, příteli milému. vladyce panu Janovi Žichovci z Duban a na Nezvěsticích, příteli milému. vladyce panu Václavovi Chlumčanskému z Přestavlk sc, příteli milému. vladyce panu Smilovi Nebilovskému z Drahobuze, příteli milému. vladyce panu Petrovi Levhartovi z Vidžína, příteli milému. 4* 

Strana 28
28 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Uroz. vladyce panu Janovi Muchkovi z Bukova a na Osece, hajtmanu kraje Plzen- ského, příteli milému. Urozeným vladykám panu Václavovi a panu Kryštofovi Přiechovským z Přiechovic, přátelóm milým. Uroz. vladyce panu Vilémovi Podmokelskému z Prostiboře, příteli milému. Uroz. vladyce panu Bernartovi Barchanci z Baršov a na Měcholupech, příteli milému. Uroz. vladyce panu Jiřiekovi Osterskému Kapléři z Sulevic a na Ostrovci, příteli milému. Uroz. vladyce panu Janovi Varlajchovi z Bubna a na Wilšteině, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři panu Janovi Ješkovi z Strojetic a na Doupově, příteli milému. Uroz. vladyce panu Jiřiekovi Sekerkovi z Sedčic a na Sedčicích, příteli milému. Uroz. vladyce panu Janovi Častolorovi z Hořovic a na Hradišti, příteli milému. Uroz. vladyce panu Drslavovi Černínovi z Chuděnic a na Březině, příteli milému. Uroz. vladyce panu Janovi Jeníškovi z Újezda a na Čerčovci, příteli milému. Uroz. vladyce panu Petrovi Pešíkovi z Komárova oc, příteli milému. Uroz. vladyce panu Jindřichovi Pešíkovi z Komárova a na Příbrami, příteli milému. Uroz. vladyce panu Václavovi Pešíkovi z Komárova, příteli milému. Uroz. vladyce panu Janovi Pešíkovi staršiemu z Komárova a na Waldece, příteli milému. Uroz. vladyce panu Janovi Pešíkovi mladšímu z Komárova a na Komárově, příteli milému. Uroz. vladyce panu Janovi Hořicovi z Prostého, příteli milému. Uroz. vladyce panu Heřmanovi Zálezskému z Prostého, příteli milému. Uroz. vladyce panu Humprechtovi z Hrádku a na Řenči, příteli milému. Uroz. vladyce panu Petrovi Sudovi z Řenec a na Zdechovicích, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři panu Pavlovi Cholticskému z Újezda, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři panu Petrovi z Chrástu, hajtmanu na Hrádku, příteli milému. Uroz. vladyce panu Purkhartovi Točníkovi z Křimic, příteli milému. Uroz. vladyce panu Zdeňkovi Kladenskému z Kladna oc, příteli milému. Uroz. vladyce panu Votíkovi z Jitřiněvsi a v Kobylnicích, příteli milému. Uroz. vladyce panu Burianovi Vahančovi z Vahanče, příteli milému. Uroz. vladyce panu Hyncovi Zejdlicovi z Šenfeldu, hajtmanu kraje Slanského, pří- teli milému. Uroz. vladyce panu Václavovi Karlovi z Svárova a na Suchomastech, příteli milému. Uroz. vladyce panu Jindřichovi Karlovi z Svárova, příteli milému. Uroz. panu Voldřichovi Karlovi z Svárova, příteli milému. Uroz. vladyce panu Janovi Othovi z Losu a v Huti, příteli milému. Uroz. vladyce panu Václavovi Razickému ze Vchynic, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři panu Dobešovi Kapléři z Sulevic oc, příteli milému. Uroz. vladyce panu Jindřichovi Kuorkovi z Korkyně a v Suchdole, příteli milému. Urozeným vladykám panu Janovi a panu Petrovi, bratřím Břekovcóm z Ostroměře a na Hrádku, přátelóm milým. Uroz. vladyce panu Petrovi Kapounovi z Smiřic a na Litni, hajtmanu kraje Podbrd- ského, příteli milému. Uroz. vladyce panu Zigmundovi Beřkovskému z Šebířova, příteli milému. Uroz. a stat. rytíři panu Jetřichovi Pětipeskému z Krásného Dvora a na Peruci, pří- teli milému.

Strana 29
Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Markvartovi. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Dopisy z roku 1526, 14. března. 29 vladyce panu Piramovi Kapúnovi z Svojkova, příteli milému. vladyce panu Mathešovi Hysrlovi z Choduov oc, příteli milému. vladyce panu Bartolomějovi z Hyršperku a na Wartmberce, příteli milému. a stat. rytíři panu Janovi z Vřesovic a na Žluticích, příteli milému. vladyce panu Hendrychovi Valeckému z Doupova, příteli milému. vladyce panu Václavovi Sokolovi z Mor a na Vršovicích, příteli milému. vladyce panu Vilémovi Buzickému z Buzic, příteli milému. vladyce panu Haškovi Tluksovi z Vrabí, příteli milému. vladyce panu Hynkovi Tluksovi z Vrabí a na Dřevčicích, příteli milému. vladyce panu Václavovi Mandelíkovi z Chrastu a na Kolodějiech, příteli milému. vladyce panu Tabianovi Sekerkovi z Sedčic a na Lobkovicích, příteli milému. vladyce panu Prokopovi Čabelickému z Sútic a na Tajně, příteli milému. vladyce panu Zigmundovi Stružskému z Doubravan a na Struhách, příteli milému. vladyce p. Hynkovi Beřkovskému z Šebířova a na Kokoříně, příteli milému. vladyce panu Burianovi Stranovskému z Sovojovic, příteli milému, a jeho bratru vladyce panu Albrechtovi Klusákovi z Kostelce a na Huorkách, příteli milému. vladyce panu Jiřiekovi Bechyňovi z Lažan a na Bernarticích, příteli milému. vladyce panu Václavovi Polaneckému z Polánky, příteli milému. vladyce panu Petrovi Smrčkovi ze Mnichu, příteli milému. vladyce panu Janovi Grutskému z Chřenovic, příteli milému. vladyce panu Voldřichovi Malovci z Malovic a na Chajnově, příteli milému. vladyce panu Petrovi Malovci z Malovic a na Kameni, příteli milému. vladyce panu Jindřichovi z Poměnic a na Tajnci, příteli milému. vladyce panu Voldřichovi Kekulovi z Stradonic a na Stradonicích. vladyce panu Janovi Beřkovskému z Šebířova, příteli milému. vladyce panu Petrovi Přibkovi z Ottoslavic, příteli milému. a stat. rytíři panu Tristramovi Dašickému z Barchova, příteli milému. Urozenému vladyce panu Bohuslavovi Kalenicovi z Kalenic a v Mačkově, příteli mi- lému, a pánóm Muchkóm jako ve Tchořovicích. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. vladyce panu Mikulášovi Malovci z Pacova a na Sedlci, příteli milému. vladyce panu Janovi Malovci z Chajnova a na Witmberce, příteli milému. vladyce panu Petrovi Malovci z Chajnova a na Witmberce, příteli milému. vladyce panu Hynkovi Šicovi z Drahenic, příteli milému. vladyce panu Petrovi z Mladějovic a na Božejovicích, příteli milému. vladyce panu Janovi Tluksovi z Vrabí a na Čimelicích, příteli milému. a stat. rytíři panu Janovi Dobřenskému z Dobřenic 9c, příteli milému. Také psáti panu Běšínovi Jeptiškovi, panu Absolonovi a Buškovi Oseckým, Janovi Řesanskému Koupskému oc. Uroz. Uroz. Uroz. Uroz. Také vladyce panu Jiřiekovi Kořenskému z Teřešova a na Sedlci, příteli milému. vladyce panu Janovi Tluksovi z Vrabí a na Mladějovicích, příteli milému. vladyce panu Śtilfridovi Lukaveckému z Lukavce, příteli milému. vladyce panu Václavovi Bechyňovi z Lažan, přieteli milému. má se některému cedule do listu vložiti, aby také některých jiných dobrých 

Strana 30
30 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. přátel žádali, aby spolu s nimi na den předpsaný do Hory přijeli, poněvadž některým nemohlo se tak brzce spolu s jinými psáti, poněvadž také i všech nápisové nemohou se tak spěšně vyhledati, neb toho všeho nemuože tak pojednou paměť snésti. 463. Jindřicha Tunkla z Brníčka žádá, aby v příčině jeho smlouvání s Jindřichem z Rožmberka ke dni 8. dubna na Hory Kutny se najíti dal; oznamuje mu, že kníže Karel brzy do Čech při- jede, o sjezdu v Kolíně a o položení sněmu na hradě Pražském. Na hradě Pražském 1526, 17. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Po vašem odjezdu z Čech při- nesena mi některá psaní od krále JMti, kdežto mezi jinými věcmi ráčil mi JMKská psáti, abych byl v neděli provodní [8. dubna] na Horách Kutnách, a na týž den že pan Jindřich z Rožmberka má také v Kolíně býti, a že JMKská ráčí své posly po- slati, aby nás smlúvali s obú stran. A z psaní knížete Karla JMti srozuměl jsem, že tito poslové a jednatelé mají býti: pan biskup Olomúcký, pan Jan z Pernšteina, pan Artléb z Bozkovic a pan Jan Žirotínský, a k nim že mají také býti přidáni od JMKské kníže, pan Vojtěch z Pernšteina a pan kancléř a pan Jan z Wartmberka. I chci já v tom rád povolnost JMKské k vuoli okázati a na ten den jmenovaný, dá-li pán Buoh, na Hory Kutny přijeti, jakož i pány a přátely mé k tomu již obsélám, žádaje, aby také na ten den tu se sjeli; než u mne jest na velikém omylu z některé příčiny, aby snadně smlúva býti mohla; však což jest u lidí nepodobné, to jest pánu Bohu našemu všemohúciemu všecko možné. I muoj milý pane švagře, za to vás zvláštně prosím, abyšte také k tomu času na Horách Kutnách byli, neb ač jsem slyšel, že vám se vaše nemoc obtížila, ježto věrně jsem tomu nerad, než ufajíce pánu Bohu všemo- húciemu, buohdá dotud zase zdrávi budete. Co mi také JMKská při tom ráčil více psáti, tomu šíře vyrozumiete z tohoto přípisu, kterýž vám posélám, co do krajuov tohoto královstvie Českého psal jsem. A na tento čas nevím vám co jiného nového mimo to oznámiti, než kniežete čekáme brzo do Čech, ale proto ještě nevím kdy přijede. A já, dá-li pán Buoh, na tom jsem, abych tuto středu aneb ve čtvrtek na Blatnú jel pro mé některé spravedlivosti, což se pána z Rožmberka dotýče, jakož bych byl prvé již odsud vyjel, než že měl bych tyto dny pana Zdeňka a pana Mikuláše bratří Trčky smlúvati; pak-li bych jich nesmluvil, tehdy tento úterý měl bych je súditi. Toto mi se vám zdálo také oznámiti, že ten sjezd, kterýž by měl býti v Ko- líně ve čtvrtek po provodní neděli [12. dubna], o kterémž jest také zmínka v tom listu, co jsem do krajuov psal: i tak jsem srozuměl, že proto najvíce býti má, aby jedny s druhými mieřili a o to se svolili, aby sněm obecní na hradě Pražském položen byl; než mněť se zdá, že JMKská bez našeho svolení mohl by při stolici své, když

Strana 31
Dopisy z roku 1526, 17. března. 31 by ráčil, na hradě Pražském sněm položiti. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském v sobotu den svaté Gedruty léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, najvyššiemu minc- majstru královstvie Českého a fojtu markrabstvie Dolních Lužic oc, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Psali mi páni úředníci mince, že by těch XV gr., které se na hrad Pražský vydávají, dávati nemohli, předkládajiec toho některé příčiny: i jestliže to býti muože, rád bych, aby se předse dávalo až do knížecího a vašeho zase do Čech příjezdu; a jestliže pak potom nebude se moci dávati a toho se příčiny JMKské slušné oznámí, také proti tomu mluviti nemíniem. Toto vám také, muoj milý pane švagře, oznamuji, že jest mi psáno a za jistú věc oznámeno, že by pan Jiřiek z Šelnberka, strýc muoj, z tohoto světa skrze smrt sešel v Opavě tu neděli před středopostiem [4. března]. I jestliže jest tak, jakož se toho obávám, rač pán Buoh všemohúcí jeho duši milostiv býti. 464. Wolfartu Planknarovi z Kynšperku o osobách v příčině náboženství z Prahy vypověděných, kníže Lehnický že zapověděl mše svaté v Lehnici sloužiti, o rozepři bratří Trčkův, o sjezdu v Kolíně, o smlouvání s Jindřichem z Rožmberka oc. Na hradě Pražském 1526, 17. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Pane Planknar, příteli milý! Ačkolivěk nepochybuji, že to dobře v paměti máte, co byste měl při JMKské jednati, však za to vás žádám, což pak koli zjednáte, že mi toho něco vždy do Hory k neděli provodní oznámíte. Toto vězte, že páni Pra- žané měli jsú k sobě nějaká psaní od krále JMti, což se těch, jako v Praze býti ne- smějí, dotýče, i o Matěje, kterýž sedí,*) snad od králové JíMti: pak jestli to k po- silnění víry svaté křesťanské, ktož takové věci vyjednávají, čili k zlehčení, to připouštiem k rozvážení panu arcibiskupu Ostřehomskému JMti; neb to znám, že lépe a pořádněji takové věci náležejí k rozvážení a opatření osobám duchovniem nežli světským, i větší svoboda jim při tom náleží k předložení v místech potřebných nežli jinému, a v ta- kové věci snad se přísluší poodvážiti netoliko nějaké nelibosti, ale dosti odporné těž- kosti, poněvadž pána Boha našeho nade všecky věci máme a povinni jsme milovati. Nebo i ona žena Ester královna pro lid boží odvážila se nebezpečnosti při králi Asverovi, kteréž Mardochus, přítel její, to předložil: kdyby i ona to dobré chtěla opu- stiti, že by pán Buch jináče mohl obmysliti vysvobození lidu svého, ale ona že by mohúci a nechtieci mohla přijieti ku pomstě boží; kdežto takovým napomenutiem jsúci hnuta ta svatá žena odvážila se nebezpečnosti a tudy mnoho dobrého učinila *) Viz Staří letopisové Čeští str. 460.

Strana 32
32 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. k připomínání na budúcí časy. Pak nyníť jistě potřebují křesťané od nevěrných vy- svobození, ač pán Buoh náš svých neopustí než ráčí pozdržovati, očekávaje, zdali by kto byl, aby se o jeho lid a svatú vieru křesťanskú skutečně zasadil. Také včera přineseno mi psaní z Slezska, kdež mi se mezi jinými věcmi ozna- muje, že kníže Fridrich Lehnický zapověděl všem kněžiem tu v Lehnici v městě, na zámku i na tuomě, aby žádné mše svaté dále neslúžili dotud, dokudž by o tom zřízení neučinil, pokud se při slúžení mše svaté zachovati mají. I jáť jsem se nadál, že jest on hajtmanem Dolní Slezí, ale kterak tomu rozumiem, béře on na sebe úřad papežský; i žádám vás, že to také panu arcibiskupu oznámíte. Než naději se, kdyby císař Tu- recký své víře tak odporného úředníka měl, že by jemu toho netrpěl: co pak JMKská, pán náš, jsa králem křesťanským, učiniti ráčí, toho neviem. Než příliš se bludové při JMKské poddaných rozmáhají, a proč se to trpí, mně jest divné a ještě divněji, že snad někteří z nich posilnění proti věrným mají. I rač pán Buoh všemohúcí dáti, aby pastýři nad stádem Páně bděli a vlkóm ovec déle roztrhovati nedopúštěli, nežli bránili a obhajovali. A prvé také jsem vám něco o těch věcech poručil, a protož nyní o tom širšieho psaní zanechávám. Nyní páni Pražané nic králi JMti nepíší, a také mi se zdá, že toho zvláštní potřeba není, aby o to na tento čas psáti měli, oč jsme my poslali, než to znám, že podle nás stojí a státi chtí při dobrém víry svaté křesťanské a při svobodách a práviech našich. Což se dotýče pana Zdeňka a pana Mikuláše bratří Trčkuov, ti by měli dnes zde v Praze býti, nebo chtěl bych je smlúvati, pakli bych jich ne- smluvil, tehdy tento úterý mají před úřadem mým státi; pak ač mou pilností při smlúvách nemá sjíti, ale proto pro všelikterakú věc mně by se zdálo, aby JMKská ráčil také poručiti a psáti, kteříž do tohoto královstvie od JMKské budou posláni, aby také mezi pány Trčky jednali a je smlúvali, jestliže prvé smluveni nebudou. Toto mi se zdálo také vám oznámiti, jakož víte, jaká jest mi psaní Motl od krále JMti přinesl, ježto také přineseno jest více listuov při tom, kteříž jsú psáni, jakž mi po vašem odjezdu oznámeno, do měst, aby se do Kolína sjeli ve čtvrtek po provodní neděli [12. dubna], ač já prvé mám býti v Hoře v neděli provodní. Také psáno jest vše, jakž mi oznámeno, do každého kraje od JMKské dvěma osobám, aby obsielaly ty, jako prvé v Kolíně byli, aby se také do Kolína jmenovaný čtvrtek sjeli. Pak mněť to jest málo obtížné, než neví-li o takových spletcích pan arcibiskup, zdá mi se za potřebné, aby věděl, a pokudž muože, aby ráčil se k tomu přičiniti, aby pleticháři a bludní lidé dále pruochodu neměli, a také aby z něčeho dobrého věrní křesťané mohli býti potěšeni. A zdá-li se vám, muožete učiniti o to duomienku i se panem orátorem papežským, nebo bez obecnieho sněmu málo se muože zjednati na sjezdiech, leč aby se přičinilo ruoznic a nesnází. Jakož prvé o tom víte, že JMKská ráčil psáti, abychme se z Hory sjeli do

Strana 33
Dopisy z roku 1526, 17. března. 33 Kolína, pak jáť jsem to všecko již do krajuov psal, což mi se za potřebné zdálo podle těch psanie od krále JMti, o kterýchž viete; než co já přátel obsielám, žádaje, aby se mnú proti panu Jindřichovi z Rožmberka stáli, tehdy s těžkem dosti by hospod v Kolíně měli. Pak kterak se muože to trefiti nám i také druhé straně, též i pánóm poslóm i také, kteříž snad s žádnú stranú nebudú, ježto na ten sjezd do Kolína jeti by měli, a tak nemuože se to podle mého zdání sjíti, abychme se tu mohli směsknati a hospod dosti mieti. Ač snad mohl by někdo řéci, že muožeme do Kolína přijeti a koní v Hoře nechati: i znáte to, že při koniech také zuostávají ně- kteří služebníci; ale bychme i bez koní byli, tehdy proto neznám toho, abychme dosti hospod měli tu v Kolíně, ač na tom nejsme, abychme služebníkuov a koní po sobě nechati měli, a na rynku vně anebo v ulici aby nám měli koně držeti, nemohúce do hospod, toho bychme se k našemu posměchu dopustiti nemienili. Neb ač krále JMti glejtu dobře věříme, ale ktož jest se nad svú ctí zapomněl, nevím, nezapomenul-li by se i nad glejtem JMKské, kdyby svuoj fortel anebo užitek znal; ač my, kdybychme takového svázaného viděli, proti glejtu JMKské a proti řádu a právu tohoto krá- lovstvie nechtěli bychme na něho sáhnúti. A protož žádám, jednajte o to, ať ti z Kolína přijedou do Hory k tomu čtvrtku po provodní neděli, neb tu muože býti dosti prostranstvie k tomu ke všemu sjezdu. A když JMKská bude ráčiti tak psáti a rozkázati, nevím, kto by se měl tomu slušně protiviti; než jestliže já se pány a přátely svými do Kolína nepojedu, nemohúce míti hospod ani stání koňóm našim, té jsem naděje, že JMKská, jakožto pán náš milostivý, v tom nám za zlé míti neráčí. Psal jsem při vás doctoru Václavovi o nějaké listy: i jestliže vám jaké dá, žádám vás, že je vezmete a tuto cedulku, kterúž jemu píši, že rozkážete jemu dáti. A brzo-li se nadějete zase svému do Čech příjezdu, žádám vás, že mi oznámíte. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v sobotu den sv. panny Gedruty léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Wolfartovi Planknarovi z Kynšperku oc, příteli mému milému. Toto vám také oznamuji, že jest kníže měl jednati mně o nějaké peníze od krále JMti na muoj dluh, aby mi se dalo z berně Slezské oc: i žádám vás, vyroz- umějte tomu sami od sebe na doctoru Václavovi, jednalo-li se co o to, a jestli co zjednáno, a to že byšte mi oznámili při jiném poselstvie aneb když sami přijedete, čemu v tom vyrozumíte; než kníže ještě mi o tom, zjednal-li jest toho co, nic ne- ráčil oznámiti. Také mne toto došlo, že ještě ta věc není na ničemž postavena, což se té smlúvy se panem Šebestianem z Wajtmile učiněné, čím jest JMKskú na Hory Kutny založil, dotýče, lečby se tyto dny co toho dokonalo. I nemá-li ta věc konce, k čemuž JMKská prvé svoliti ráčil a my tomu uvěřili, těžké jsú to věci, a pod tiem nekoncem Archiv Český IX. 5

Strana 34
34 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. strach pádu aneb nemalé těžkosti těm horám; nebo psali mi úředníci mince, že to- hoto času nemohou na hrad Pražský toho dávati, což prvé dávali těchto časuov, ač předešle více dáváno bylo, totižto XXXV gr., a nyní toliko XV � gr. č.; pak již se to skutkem stalo, že dnes tuto sobotu nic odtud dáno není. Také mi praveno, že se má úředník v ungeltu v Praze změniti: i v to nic nevkračuji, než bude-li tím lépe anebo huoře, to se potom zví. Vězte také, že jest mi oznámeno, že jest Emrych Munkovi psal anebo vzkázal, že mám již čas jednati o měď, o čemž prvé dobře víte; i zdá-li vám se o to s ním co rozmluviti jménem mým i sami od sebe, to při vašem rozvážení buď, neb byť se to mohlo dokonati podle prvnieho najednání a na to že bych se mohl ubezpečiti, byla by dobrá naděje k užitku. Slyšeti zde, že se páni Uhři na rákoš silně strojí a s Turky že příměří mieti nechtí: i bylo-li by to s dobrým JMKské, tomu bych rád byl. A co o tom dobrého slyšíte, kdybyšte měli do Čech poselstvie, žádám, že mi to oznámíte. Byl jsem toho úmyslu, chtěje k vám naschvál posla poslati; než když mi pan písař zemský psal, že konečně k JMKské jeti chce, i zdálo mi se ji- stěji toto psaní vám po jeho některém služebníku poslati, jakož jsem tak učinil. [Cedule panu Wolfartovi Planknarovi.] Zdálo mi se vám toto také napsati, což se mé a přátel mých spravedlivosti dotýče, oč se má mezi námi a panem Jindřichem z Rožmberka jednati. I potká-li mne to, což jsem podle práva obdržel, radši bych to smlúvou přijel, nežli by JMKská a všecka země, kterak jest povinna, měla toho dopomáhati; pakli smlúvy nebude, žádám vás, že JMKské budete ode mne prositi, aby našich spravedlivostí ráčil nám dopomáhati, jakož všech stavuov tohoto královstvie k témuž chci se pány a přátely mými napomenúti; neb již pro těžkost naši není nám možné déle to snášeti, a co jest se při tom řádu a právu ublížilo, snad také není slušné to trpěti. A protož nebude-li smlúvy na ten čas při provodní neděli, tehdy poručíce se pánu Bohu všemohúciemu, budeme JMKské prositi i napomínati i všech stavuov tohoto královstvie podle jejich povinností a vysokých závazkuov a na právo volati, aby nám našich spravedlivostí skutečně již bez dalšiech odtahuov do- pomohli; ježto té jsem naděje, že JMKská ráčí v tom své povinnosti dosti učiniti i také stavové a obyvatelé tohoto královstvie, pomniece na své závazky a cti, ježto žádnému dobrému jináče nesluší v tom učiniti. Když králi JMti oznámíte, co jest pan Jindřich z Rozmberka učinil těm, kteříž byli s listy obranními posláni a mušeli ty listy i pečet zemskú jísti: rád bych věděl, kterak JMKská ráčí sobě to stiežiti i ktož to slyšeti budou; než jistě není co toho málo vážiti, ježto o tom držím, že král Vladislav, slavné paměti, i císař Karel, kteří byli také ctní a milostiví králové, že by takové věci za málo nepokládali než vysoce to vážiti ráčili a k nápravě a k tre- stání přivésti. A poněvadž pan písař zemský k JMKské jeti má, za to mám, že to

Strana 35
Dopisy z roku 1526, 17. a 18. března. 35 také JMKské dostatečně sám od sebe předloží, neb také na ten úřad ten účinek ne- málo se vztahuje, co jest se od téhož pána z Rožmberka stalo. 465. Žádá doktora Václava z Velhartic za přímluvu ku králi, aby kněžím a choralistům při kostele hradu Pražského, což jim náleží, vydáno bylo z ungeltu v Praze oc. 1526, 17. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Pane doktor příteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Oznámeno jest mi, že má býti nový úředník v ungeltu v Praze Kozel, jako prvé maršálkem byl u pánuov Pražan: i žádám vás, že to u krále JMti zjednáte, aby jemu ráčil psáti, co se má dávati kněžím a korálóm při kostele Pražském, aby se jim to vydávalo bez zadržování, a což jest jim zadržáno tyto půstní suché dny, aby se jim to také bez odtahuov dalo; a také potřebují nových komží, i zdá mi se za slušné, aby JMKská ráčil také do ungeltu rozkázati, aby jim byly nové koupeny, neb náklad veliký není, co se za kment k té potřebě dá. A jest poctivé, aby v celých komžiech ten řád, což jim náleží, vedli nežli v strhaných. Také Jiřiek Kofl připo- míná o nějaký kožich JMKské: i což jemu v tom muožete prospěti, žádám, že to učiníte. A jakož jsem vám prvé psal o nějaké listy, i žádám vás, že to k konci při- vedete a po panu Wolfartovi Planknarovi mi je pošlete; neb nemuože-li býti na par- gameně, přijmu je vděčně i na duplátu pod menší pečetí, když jedné JMKská ráčí se tu svú rukú podepsati. Dat. ut supra. Panu Václavovi z Velhartic, doctoru oc, příteli mému milému. 466. Zdislavu Berkovi z Dubé o úmrtí Jiříka z Šelnberka, o sjezdu v Kolíně, o jednání a vinění mezi knížetem a druhou stranou, o odložení soudu komorního. Na hradě Pražském 1526, 18. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž jste mi učinili, to jsem přečetl a jemu porozuměl. Najprv, muoj milý pane ujče, což se paní Beatrix dotýče: i jistě byl bych rád vás srovnal pro vás obojí stranu i také pro děti její, ale kudy jest ta věc v hromadu jíti nechtěla, jest vám to dobře vědomo; pak jiného nyní nevím k tomu co říci, než jestliže ještě časem jiným budu moci co v tom prospěti, aby se na všecky strany mohlo slušně trefovati, rád bych to učiniti chtěl; než těžké jest tu raditi, ktož chce na svém neustupně státi. Což se dotýče pana Jiřieka z Šelnberka, dobře jsem to v paměti měl, než psáno mi a oznámeno, že jest z tohoto světa sešel a v Opavě umřel tu neděli před 5*

Strana 36
36 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. středopostiem [4. března], a bojím se, že jest tak, kteréhožto duši pán Buoh vše- mohúcí rač se smilovati; budou-li pak jeho synové chtieti se v tomto královstvie osaditi, toho ještě neviem, a na tento čas také ještě žádného od nich psaní aneb po- selstvie neměl jsem. A dá-li nám pán Buoh brzké spolu shledání, chci o ty o všecky věci šíře s vámi rozmluviti. Také, pane ujče muoj milý, jakož jste mi psali, připomínajíce to, co jsem vám oznámil, jaká jsú mi psaní od krále JMti přinesena i také od knížete JMti: i teď vám posélám přípis, co jest nám společně JMKská, kteříž jsme na sjezdu zde na hradě Pražském byli, psáti ráčil; i poněvadž tak se JMti líbí, abychme v Kolíně ve čtvrtek po provodní neděli [12. dubna] byli, proti tomu nejsem, ač budeme-li moci dosti hospod míti; než já netuším, leč by ten sjezd JMKská ráčil do Hory převésti, ješto i to by se mohlo státi z příčin slušných, neb i nepodobnější se věci přiházejí. Poněvadž to znám, že vám pro úřad váš nehodí se se mnú proti panu Jindřichovi z Rožmberka státi, však jestliže byšte na ten sjezd Kolínský přijeli, rád bych se s vámi viděl tam aneb v Hoře, neb tak se naději, že bude potřebí to nám obmajšleti, ktož pletou, aby již nevždy mohli v tom svuoj pruochod mieti. Posélám vám také přípis, což jsem do krajuov tohoto královstvie psal, nechtěje v tom nic, co mi JMKská ráčil poručiti, obmeškati; a toho jsem úmyslu, abych, dá-li pán Buoh, pro své pilné potřeby odsud na Blatnú jel v středu aneb ve čtvrtek naj- prvé příští konečně, poodbuda pánuov Trčkuov, kteréž měl bych nyní smlúvati aneb tento úterý súditi. Jaká jsú jednání a vinění byla mezi knížetem a druhú stranú: v pravdě nyní moji písaři nemají kdy toho přepisovati, nebo jest toho mnoho. A tyto dny které listy vypravuji a vypraviti mám, co jich napsali a ještě psáti mají, jest těch listuov, naději se, okolo dvú set, neb některé přátely také obsélám žádaje, aby také v Hoře v neděli provodní byli. Než rozum těch řečí jest k tomu podobný jako prvé, že vi- nili kníže, že práva napravena nejsú a že počtové také nejsú učiněni a že se JMti mnoho k úřadu dává a že některé pře předse obsélá mimo časy uložené oc: pak od knížete na to se odpověď vztahuje, že tím vinen není, a což jest činil, že jest to činil toho času s radú pana Jana z Wartmberka. Když mi listy od krále JMti a od knížete přinesli dnes týden, tehdy ještě zastihlo jest to zde pana Wolfarta Planknara, a rád jsem tomu byl; a potom na zajtří v pondělí vyjel jest odsud něco před večerem; a tak mi řekl, že chce do Budína po- spiešeti, aby nějaké noviny mohl mi, když dá-li pán Buoh v Hoře budu, oznámiti. Soudu se odkládá komornieho do pondělieho po sv. Filipu a Jakubu [7. května], apoštoliech božiech, kterýž měl býti držán na svátost [13. dubna], než kteréhož jsem soudu odložil o středopostí do sv. Jiří, toho odloženo není, než kníže ráčí-li jej od- ložiti, když přijede. A čekám knížete brzo sem, než proto jistého dne nevím, kdy ráčí

Strana 37
Dopisy z roku 1526, 19. března. 37 přijeti. Nežli toto mi praveno, než neviem jestli tak, že pan Jan z Wartmberka měl býti před včerajšiem u pana Slavaty na Kostelci, jeda domuov, a kníže také že jest ráčil z Budína vyjeti a potom pan kancléř, a že také potom zase kníže do Budína jel, a když to pan kancléř zvěděl, že se také do Budína vrátil: i jestli tak, tehdy není podobné, aby byli spolu smieřeni; než někto ten hlas snad proto pouští, že smieřeni jsú, chtěje sobě tudy podstať vzdělávati. I byl bych vám ještě něco více psal, nežli na tento čas má veliká zaneprázdnění jsú v tom na překážku. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, pane ujče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v neděli po sv. Ge- drutě léta oc XXVI. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé z Lipého a na Zákupí, najvyššiemu sudiemu královstvie Českého, panu ujci mému milému. Což se dotýče, pane ujče muoj milý, toho obselání k sjezdu do Kolína, co nám společně a mně JMKská o to psáti ráčil, nevím, by komu více z našich přátel o to od JMti psáno bylo; než oné straně, tak jsem srozuměl, že najméně dvěma do kaž- dého kraje psáno jest a snad i do každého města královského, krom pánóm Pražanóm, leč o pikharty. Za to mám, že o tom víte, že pan písař zemský do Uher jede, a dnes měl by v Lysé nocleh mieti, tak jakž mi včera praveno. 467. Janovi z Rožmberka, že na psaní jeho převoru Strakonickému oustní odpověď dal a také psaní od krále učiněné oznámil; žádá ho, aby s přátely svými dne 8. dubna v Hoře Kutné se najíti dal. Na hradě Pražském 1526, 19. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, které jste mi ráčili učiniti a po knězi převorovi Strakonickém poslati, na to jsem jemu oustní odpověď dal; při tom jsem jemu oznámil některé psaní, kteréž mi od krále JMti, pána našeho milostivého, učiněno, ježto také v tom něco na vás se vztahuje; kdežto za to mám, že podle po- ručení mého to vám všecko on kněz převor oznámí. A byl bych vám to prvé oznámil, než že jsem na příjezd knížete Karla JMti očekával, ježto neviem, kudy se tiem pro- dlévá. A jakžkolivěk jest, mně se zdá, abyšte se ráčili k tomu strojiti, abyšte v Hoře v neděli provodní [8. dubna] byli, i také přátel, kohož muožete, ježto by pro vás učiniti chtěli, že byšte žádali, aby podle vás stáli. Však máte pány hrabata z Hardeku a z Kladska, pány z Gutštejna, pány Šliky i pány Flugky, kteříž jsú, naději se, s vámi v přátelstvie, i jiné z pánuov a z rytířstva, ježto snad na vaši žádost podle vás stanou, jakož přísloví jest, že přítele v potřebu poznati; pak co v tom za lepší poznáte, tak račte učiniti. A rád bych, abyšte někoho svého služebníka ke mně na Blatnú tuto

Strana 38
38 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. sobotu aneb v neděli najprv příští [25. března] poslali, po kterémž chtěl bych vám také některé věci šíře oznámiti, kteréž mi se dosti potřebné zdají. Dán na hradě Pražském v pondělí po svaté panně Gedrutě léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, Mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému. 468. Zdeňkovi Trčkovi, aby se k srovnání s bratrem Mikulášem na hrad Pražský dne 20. března dostavil. Na hradě Pražském 1526, 19. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Muoj milý pane a příteli! Ceduli, kteráž mi poslána od pana Mikuláše, bratra vašeho, jest mi dnes pozdě dodána, kterúž vám po tomto mém služebníku posélám. A jakžkolivěk jest, zase vám k jednání buohda zítra na hradě Pražském patnáctú ho- dinu pokládám, a panu Mikulášovi též jsem oznámil. Však zdáli se vám prvé, než na hradě budete, co mi také napsati a mně poslati, poručil jsem tomuto mému slu- žebníku, aby ráno o to k vám přišel a od vás ke mně. A rač vám pán Buoh vše- mohúcí dáti dobrú noc. Dat. ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně oc, pří- teli mému milému. 469. Nejmenovanému, aby vladyce Kateřině z Nehvizdek rozsudkem purkrabství Pražského přisou- zených 75 kop gr. č. odvedl. Na hradě Pražském 1526, Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3890 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Vznesla jest na mne urozená vla- dyka Kateřina z Nehvizdek, kterak by ty, maje jí dáti LXXV � gr. č., jí spravedlivě náležejících na dvoru v Postřižíně, podle rozsudku úřadu purkrabstvie Pražského, a tomu že jsi ještě dosti neučinil, kdežto již časové toho že jsú vyšli. I napomínám tebe, že jmenovanému rozsudku dosti učiníš beze všech odtahuov, pak-li by tím pro- dléval, tehdy ... [Konec ternionu, nedokončeno.] 470. Janovi Holickému ze Šternberka, že dne 8. dubna na Horách Kutnách bude, žádá ho, aby také s přátely svými tam se dostavil. Na hradě Pražském 1526, 19. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Léta božieho M'VCXXVI°. Toto jsú téhož léta registra VIIIImá, do kterých se vpisují přípisové listuov poselacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od pondělieho po svaté panně Gedrutě [19. března].

Strana 39
Dopisy z roku 1526, 19. a 20. března. 39 Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se dotýče nás a pana Jindřicha z Rozmberka, k tomu se mám, abych, dáli pán Buoh, na Horách Kutnách v neděli provodní [8. dubna] podle oznámení od krále JMti, pána našeho milostivého, byl, a také i pány a přátely své obeslal jsem, žádaje, aby se na ten den na Hory Kutny sjeli, a té jsem naděje, že jich drahně bude; a za to mám, že páni a přátelé naši, kterýmž také uloženo jest, aby na ten den tu byli, že toho neobmeškají, také majíce z sebú pány a přátely své. Ježto mi se jistě také zdá za potřebné, abyšte pánuov a přátel svých žádali, aby podle vás a vaší spravedlivosti stáli, v komž naději máte, že pro vás přátelstvie učiniti chtí z pánuov a z rytířstva, a byť pak i města byla, jedno druhému není na překážku. Neb tomu rozumiem, pane a příteli muoj milý, když páni poslové, kteříž od krále JMti budou, to při našich přátelích zřetedlně po- znají a uzří, jaké přátely máme, že k tomu náchylnější budou, aby toho jednání ne- rozpůštěli, nežli to k konci slušnému podle naší spravedlivosti vedli. A ktoby měli býti, kterak mi oznámeno, ti poslové, o tom jsem vám prvé napsal a po vašem slu- žebníku poslal; a toto připomenutí činiem vám dobrým úmyslem. A jáť sem drahně pánuov a přátel obeslal, chtěje tomu rád pro naše společní dobré i pro každého je- dnoho z nás spravedlivost, aby každý z nás též tak učinil. A kdyby se pak přihodilo, že byšte vy i já některému jednomu psali aneb více osobám, neznám by to bylo ku překážce, jestliže by se to trefilo, nežli spíše k větší náchylnosti toho, na kohožby od nás takové žádosti byly vzloženy. Dán na hradě Pražském v pondělí po sv. panně Gedrutě léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně oc, panu příteli mému milému. 471. Sestře Kateřině z Kolovrat, že chce spor její s panem Špetlem urovnati. Na hradě Pražském 1526, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Děkuji vám, že jste ráčily k tomu svoliti, že ráčíte tomu vašemu člověku, o kteréhož jsem se přimlúval, ty věci na rukojmě rozkázati dáti. A což se pana Špetle dotýče, když se, dáli pán Buoh, po provodní neděli z Hory vrátím, chci rád, oč jest, mezi vámi o to rok položiti a k tomu se přičiniti, abych ty věci mohl na slušném místě a konci postaviti podle spravedlivosti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní sestra má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v uoterý před sv. Benediktem léta oc XXVI“ Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na zámku Lyském, paní sestře mé milé.

Strana 40
40 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 472. Úředníkům mince na Horách Kutných, aby povinných 15 kop gr. č. každého týdne na hrad Pražský odváděli. Na hradě Pražském 1526, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urození přátelé milí! Jakož jste mi psali, předkládajíce nedostatky na horách i při některých jiných věcech, a že proto i také z té příčiny, co jest o to s vámi od pánuov šefmistruov mluveno, nemuožete na tento čas těch XV I gr. č., kteréž jste na hrad Pražský každý týden z mince vydávali, dávati: tak kterak jsem z vašeho psaní šíře tomu porozuměl, i o těch nedostatcích, jacíž pak koli jsú, nerad slyším; však za to vás žádám, že předse těch XV gr. č. na hrad Pražský jako prvé vydávati budete i to, což jest minulú sobotu zadržáno, dáte, aby to každý týden vycházelo až do příjezdu knížete JMti a páně mincmajstrova; ježto se naději, že při neděli provodní najprv příští oba dva na Horách Kutnách budou, a tu, dáli pán Buoh, bude se to obmajšleti, aby bez obtížení těch hor také hrad Pražský opatřen býti mohl. I věřím vám, že tak učiníte a pánóm šefmistróm že také toto mé psaní oznámíte a ode mne žádati budete, aby dotud v tom obtížnosti neměli. A jestliže pán Buoh všemohúcí v tom času ráčí užitky na těch horách rozmnožiti, tehdy také snáze jedno i druhé opatření bude moci mieti. A na čem tu věc konečném postavíte, žádám vás, že mi to psaniem svým po tomto poslu oznámíte. Dán na hradě Pražském v uoterý před svatým Benediktem léta oc XXVI°. Urozeným vladykám, pánóm úředníkóm mince krále JMti na Horách Kutnách oc, přá- telóm milým. 473. Janu Běšínovi z Běšin, aby mu pro jeho na Kutné Hoře pobytí deset věder vína koupil. Na hradě Pražském 1526, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Pane Běšíne milý! Děkujiť, že jsi v tom byl pomocen služebníku mému, což se hospod jednání na Horách Kutnách mně a přátelóm mým dotýče. Když jsi mi pak psal, což se vína dotýče: i poněvadž tu v Hoře muože se X věder vína, tak kterak jsem srozuměl, dosti dobrého za XII gr. č. kúpiti, pak ač jest dosti draho, proto mi se zdá, aby se tu radši koupilo, nežli bych měl odjinud posélati. I žádám tebe, že mi těch X věder vína koupíš, a jakž buohdá na Hory Kutny přijedu, tehdy chciť ty peníze zase dáti, kteréž za ně dáš, aneb snad dotud počekají až buchdá tam budu. A poněvadž mám u Haluznóv státi, že by pak to spuosobil, aby se to víno do té hospody převezlo aneb přetáhlo, však aby se to opatřilo, aby jím hýbáno nebylo, než aby tak vcele zuostalo až buohda do mého příjezdu. Což se pak dotýče jiných potřeb, anebo piva, toho tak chci ponechati, neb snad hospodářové to by sobě mohli obtiežiti,

Strana 41
Dopisy z roku 1526, 20. března. 41 poněvadž jest ten obyčej, když hosté přijedou, že jich také rádi něco uživou. Toto také věz, že některého služebníka svého chci ještě napřed do Hory před mým pří- jezdem některý den poslati, aby se již hospody tak spuosobily, jakž toho potřebí bude. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Běšínovi z Běšin, úředníku mince krále JMti na Horách Kutnách oc, příteli milému. 474. Sestře Kateřině z Rožmitála v příčině zjednání hospod pro něho na Horách Kutnách. Na hradě Pražském 1526, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Má milá paní sestra. Což se hospod mně a přátelóm mým na Horách Kutnách dotýče, zdá mi se toho již při tom nechati, kterak jsú zjednány, jakož jest mi to oznámil služebník muoj i sepsáno ukázal. A u Johannesa nebude mi potřebí hospody jednati, nebo mi se zdá lépe, abych pospolu byl tu, kdež přátelé moji i také služebníci stanou; a což se pak dotýče potřeb mi jednání, zdá mi se toho také tak ponechati, neb by sobě mohli to hospodáři stěžovati; než psal jsem panu Janovi Běšínovi, žádaje, aby mi vína koupil. A toho jsem úmyslu, že chci před sebú někoho svého, dá-li pán Buoh, několiko dní napřed do Hory poslati, kterýž bude moci některých drobných věcí nakúpiti, kterýchž snad ve všech v hospodách mají, aby to bylo k mému příjezdu na hotově. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní sestra má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut supra. Urozené paní, paní Kateřině z Rožmitála oc, paní sestře mé milé. 475. Štěpánu Šlikovi, kdy by měl s přátely svými do Hory Kutny k úradě přijeti. Na hradě Pražském 1526, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Cedule*) panu Štefanovi Šlikovi. Když jsem tento list dal napsati, tehdy nežli jsem vám jej poslal, mluvili se mnú někteří páni a přátelé naši, a k tomu podobně i od pana Vojtěcha z Pernšteina psaní jsem měl: poněvadž měl by býti sjezd v Ko- líně po provodní neděli ve čtvrtek [12. dubna], že by se jim zdálo za potřebné, abychme se prvé, kteříž jsme zde na sjezdu na hradě Pražském byli, do Hory v středu den před tím sjeli, ač tu již nebude o mú věc, poněvadž před tím v neděli mám na Horách Kutnách býti, nežli toliko abychme o to měli společní rozmluvení, oč by se mělo v Kolíně jednati, a zvláště když na ten artikul přijde, což se sněmu obecnieho položení tohoto královstvie Českého dotýče, ježto jistě nám a našim svo- *) List, ku kterémuž cedule přiložena byla, není v pův. opisech. Archiv Český IX.

Strana 42
42 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. bodám a právóm nemálo, nežli mnoho na tom záleží. I z takových příčin, pane a příteli muoj milý, rád bych, abyšte také tu středu po provodní neděli i se panem Hanušem Flugkem i s jinými pány a přátely našimi na Horách Kutnách byli, neb tu poznáte, že jsú toho znamenité a veliké potřeby. Což se pak pánuov a přátel našich, kterýchž žádám psaniem mým, aby na Hory Kutny přijeli v neděli provodní, na ten den prosím vás, že se k tomu přičiníte; aby tak učinili, a kdyby i ve zbroji jeli, rád bych to viděl, neb někteří jiní k témuž se strojí. 476. Synu svému Adamovi, že na Blatnou přijede oc. Na hradě Pražském 1526, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Adame milý! Přál bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl i se všemi svými. Jáť jsem na tom, abych buohda konečně na Blatné tento pátek byl aneb vždy v so- botu, než naději se, že, dá-li pán Buoh, v pátek přijedu. O jiných věcech nyní psaní zanechávám, než přátel jsem mnoho obeslal; než do jiných zemí nezdálo mi se o to psáti, nežli zdálo mi se toho k pilnějšiemu času, bude-li toho potřebí, pozanechati. Tuto ceduli, kterúž píši purkrabí Blatenskému, kaž ji jemu brzo dáti. A rač dáti pán Buoh všemohúcí, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut supra. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. 477. Rackovi z Běšin v příčině sporu mezi Kalenicí a Horaždějovskými. Na hradě Pražském 1526, 20. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal, což se toho soudu mezi Benešem Kalenicí a Horaždějovskými dotýče: i radil jsem se o to v Praze, i tak se těm zdá, kteříž, za to mám, právu městskému rozumějí, že kteříž jsú pod jedním úřadem a jiní pod druhým úřadem, že by pro jedny druhých stavovati ne- měli. Než což se této příhody dotýče mezi Kalenicí a Horaždějovskými, poněvadž penízi prvé jsú vyzdviženi nežli na právě položeni, aby ta věc k rozeznání přišla, že již z toho jest sešlo, a že Blatenští konšelé nejsú povinni toho súditi právem městským, než že to mohou z sebe složiti na takový spuosob: poněvadž penízi prvé vyzdviženi nežli na právě položeni, že tu věc již zdvihají; než jestliže chtí oni Ho- raždějovští jeho Kalenici tím právem, k kterémuž on náleží, z čeho viniti, že se to jim nezavierá. I budou múdřejší potom Horaždějovští, jestliže pro ně kto staví, aby potom na právě peníze kladli a ne jinde platili, a též múdřejší i Blatenští budou moci býti, ktož u nich zstaví pro jaké peníze, aby jich nedopúštěli jinde vyzdvihati nežli na právě, když se najprv položí, kdež se urukuje k dostání, a tak umenší sobě

Strana 43
Dopisy z roku 1526, 20. a 21. března. 43 nesnáze i také práce; pakli mohou ještě té věci až po těchto svátcích odložiti, chtěl bych jim to, dá-li pán Buoh, šíře oznámiti, když buohdá na Blatné budu. Datum ut supra. Urozenému vladyce Rackovi z Běšin, purkrabí na Blatné, mému milému. 478. Zdeňku a Mikuláši Trčkovi o přátelském jich srovnání. Na hradě Pražském 1526, 21. března Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Cedule panu Zdeňkovi Trčkovi a takováž panu Mikulášovi Trčkovi. Muoj milý pane a příteli! Nemohl jsem vám včera toho oznámiti, na čem jsme se spolu rozešli, a kteréž při sobě pány soudce zemské měl jsem: pilně jsme mezi sebú o to roz- mlúvali to obmajšlejíce, že bychme radši mezi vámi bratřími přátelské srovnání viděli, nežli by mělo to k soudu přijíti, ježto o to o všecko nezdálo se nám mnoho psáti, než za lepší nám se zdá o to s vámi rozmluvení míti. Protož vás žádám, pane a příteli muoj milý, že o ty věci k rozmluvení dnes na hradě Pražském ve XIIII hodin budete, prvé nežli by ta věc měla k soudu přijíti, kteráž jest k tomuto dni ku XVté hodině odložena. Dán na hradě Pražském v středu den sv. Benedikta léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně, příteli mému milému. Též psáno urozenému a statečnému rytíři, panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Vla- šími oc, příteli mému milému. 479. Jiříku z Dražovic, purkrabímu na Rožmitále, aby řeřábky a tetřevy k hodům velikonočním mu poslal; o požárech lesních. Na hradě Pražském 1526, 21. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Co teď píši synu mému, pošli jemu to hned bez meškání na Blatnú; a těm pacholkóm, kteréžs při koněch poslal, kázal jsem zde něco dáti. A přijeď ke mně na Blatnú o těchto svátcích veliko- nočniech. A poněvadž již blízko jest veliká noc, poruč myslivcóm, ať mají pilnosť, aby řeřábkuov a tetřevuov nabili, a to že by mi poslal k hodóm těmto na Blatnú. Což se dotýče požáruov, poněvadž již tomu časové nastávají, poruč v tom pilnosť míti, aby mi se na lesích škoda nestala, a také sám k tomu dohlédaj; neb luoni nemálo lesuov shořelo, ač snad ne všudy se škodú, ale proto při lesu neužitečném bývá také škoda na užitečném. Dán na hradě Pražském v středu den svatého Be- nedikta léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, mému milému. 6*)

Strana 44
44 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 480. Vilémovi z Vřesovic, že by ho rád viděl, aby dne 8. dubna v Hoře Kutné byl pro sjezd Ko- línský; nesouhlasí, aby sjezdové před sněmem odbýváni býti měli; Planknar že do Budína ku králi odjel, soud komorní že odložen oc. Na hradě Pražském 1526, 21. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane prokurator, příteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož jste mi psali, což se psaní některého od krále JMti učiněného dotýče: i bylo by o tom dosti mnoho psáti, než veliká má zaneprázdnění nechtí mi toho dopustiti, i také odjezd muoj, kterýž před sebú, dáli pán Buoh, zítra mám. Než psal jsem vám něco i prvé při tom listu poslal, kterýž vuobec všem stavuom do toho kraje psal jsem, i také kterak mám býti na Horách Kutnách a oč v neděli provodní [8. dubna]; a rád bych vás potom v středu tam viděl pro ten sjezd Kolínský, kterýž má býti potom na zajtří ve čtvrtek, abychme také toho, což jest dobrého, neobmeškali, a což by bylo v čem strannieho od koho poznáno, abychme naše svobody a práva, ještě dokud čas jest, opatřiti mohli. To jest také tak, jak jsem z vašeho psaní srozuměl, že by po těch sjezdiech měl býti sněm obecní: než jižť se toto nový řád začíná, pak nevím, budeli chvalitebný, abychme sjezdy před sněmy mievali, než mohl by někto tak mnoho na sjezdu utratiti, že by potom, boje se, aby dokonce svého měšce nevyprázdnil, nevelmi na sněm pospiechal. Již v pondělí týden minul, jakž pan Planknar odsud na tu cestu do Budína k králi JMti vyjel, a listy, což se vás dotýče, dal jsem jemu, a tento pondělí minulý také na túž cestu vyjel z domu svého pan písař tohoto královstvie. Soudu komornieho kterak jest odloženo, kterýž měl se o svátosti [13. dubna] držeti, to také najdete v listu mém, kterýž jsem do toho kraje psal. Přišel ke mně posel z Budína od knížete JMti v pondělí minulý, a ještě tam JMti odšel i také pana kancléře a pana Jana z Wartm- berka, a tak jsem s knížecího psaní srozuměl, že s těžkem do velikonoci v Praze bude, než snad tepruva v Hoře k neděli provodní. Dán na hradě Pražském v středu den sv. Benedikta léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři panu Vilémovi z Vřesovic a na Dúbravské Hoře, krále JMti prokurátoru, příteli mému milému. Mezi pány Trčky bratřími pilně jsem jednal a jednám, chtěje rád je smluviti, pak toho ještě nevím, smluvím-li čili ta věc k soudu puojde; a mám také k tomu jednání sobě ku pomoci některé pány a soudce zemské.

Strana 45
Dopisy z roku 1526, 21. a 22. března. 45 481. Janu a Jaroslavovi z Šelnberka projevuje lítost nad úmrtím jich otce i slibuje, že jako přítel rád pro ně, co by bylo k dobrému, učiniti chce; nejvyšší komorník pan Jaroslav z Šelnberka dlužné jim peníze že odvede. Na hradě Pražském 1526, 21. března. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urození páni, páni strýcové moji milí! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, oznamujíce, že jest pán Buoh pana otce vašeho z tohoto světa pojíti ráčil: i když jsem to najprv zvěděl, jistě jsem toho nerad slyšel, ale ve všem vuole boží býti má, a rač se Jeho milost svatá nad jeho duší smilovati. Což se pak mého přátelstvie k vám dotýče, což by bylo k vašemu dobrému, ježto bych vám prospěti mohl a byla toho vaše po- třeba, rád pro vás, jako pro pány strýce své milé, učiniti bych chtěl. Také jakož jste mi psali, kterak jest koupen Rožnov s jeho příslušenstvím od pana Jana z Kun- štatu, a k tomu že potřebujete těch zlatých od pana Jaroslava, najvyššieho komorníka tohoto královstvie,*) strýce vašeho, kterých pan otec váš, dobré paměti, jemu puojčil: i mluvil jsem o to s ním, i tak mi pověděl, že to chce brzo opatřiti, ježto za to mám, že z psaní od něho tomu šieře vyrozumiete; než kdyby bylo mohlo to býti, abyšte byli něco slušného blíže mezi námi přátely koupili, byl bych tomu radši, však tu i jinde, což by k vašemu dobrému bylo, rád bych vám toho přál a přeji. Dán na hradě Pražském v středu den sv. Benedikta léta oc XXVI. Urozeným pánóm, panu Janovi a panu Jaroslavovi, bratřím vlastniem z Šelnberka a z Kosti, pánóm strýcóm mým milým. 482. Vojtěchovi z Pernšteina o hájení spravedlivosti, práv, svobod zemských i vší vlasti; připomíná, že jest již velmi veliký čas, aby království České k zkáze nepřišlo, k obraně sáhnouti, neboť by nečinnost k budoucímu posměchu a zlému připomínání zůstati mohla; žádá, aby také do Hory Kutné přijel; píše, že v Kolíně k sjezdu králem položenému dosti místa nebude oc. Na hradě Pražském 1526, 22. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Z odepsání vašeho, kteréž jste mi učiniti ráčili, porozuměl jsem, co sobě rozvažovati ráčíte, což se spravedlivosti do- týče, jaký způsob při ní má býti a které obhajování z povinnosti práva, a že ta věc neměla by záležeti na žádostech a mnohém poselstvie činění, poněvadž sama v sobě povinnost jest, co JMKská při tom činiti má a povinen jest a stavové tohoto krá- lovstvie. I jistě, muoj milý pane švagře, právě to ráčíte před sebú mieti a kterak *) Jaroslav z Šelnberka na Kosti.

Strana 46
46 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. samo v sobě jest rozvažovati, ježto tomu všemu dostatečně z toho vašeho psaní vyrozuměti se muože. Ale kudy to kolivěk přišlo, že spravedlivost násilé trpí a právo poněkud súžené jest, rač pán Buoh všemohúcí lidských srdcí pozdvihnúti, aby svú povinnost poznajíce, zástěru všech nepravostí od sebe odložili a k sprave- dlivosti tak prohlédli, aby takovým věcem škodným déle se nedívali, nežli skutkem k tomu podle povinnosti každého jednoho přikročili, a pro nedbanlivost a zlost abychme jedni s druhými nezahynuli. Budou-li pak vždy chtieti, pravdě a sprave- dlivosti odporní, své neslušnosti provozovati, co by bylo lepšieho v tom nežli toto učiniti: poručíce se pánu Bohu všemohúciemu, kteříž při spravedlivosti stojíme a na své povinnosti pomnieme, abychme je zachovali, abychom společně při sobě stojíce v tom se opověděli tu, kdež náleží, že toho déle nejsme [ ..... ] a nechcme sná- šeti, než že napomínáme toho a těch, ktož jsú nám jakú povinností zavázáni, aby tomu dosti činili, buďto podle přísahy aneb zápisuov desk, kterak jsú k tomu zavá- záni, a že my také s čížkoli pomocí toho, což jest spravedlivo, opustiti nemíníme, ani dopustiti řádu a práva tohoto královstvie a svobod našich dále lechčiti, nébrž jaké se v tom v čem ublížení stalo, aby to zase k nápravě a v dobrý pořad při- vedeno a uvedeno bylo. A o tom držím, že k tomu dobrému mnoho se lidí najde, aby při tom stáli a od toho neodstupovali, by měli hrdel i statkuov nasaditi a to všecko při tom, pokudž by toho potřeba byla, což jest s poctivostí, činiti; a co jest poctivěji než při právu a svobodě své státi a spravedlivosti neopúštěti a svú vlast, aby k skáze šeredně nepřišla, obhajovati a svým závazkóm a povinnosti dosti činiti a toho těm, ktož by tomu byli ku překážce, netrpěti. Neb právě ráčili jste napsati, co by mohlo těžšieho býti, aby se lidské spravedlivosti s znamenitými náklady měli vyprošovati, pakli by se nevyprosilo, aby se práva užiti nemohlo: nebo což prvé právo bylo ku podstatě spravedlivosti i k užitku, když se právem spravedlivosti dopomohlo, ale tuto by bylo právo tiemto spuosobem nynějšiem k skáze spravedlivosti a k rozmnožení škody; neb kdybych na právo, jakož tak bývá, pro svú spravedlivost nakládal a právem spravedlivosti dosáhnúti nemohl, tehdy bych na obém hynul, tak že bych k sprave- dlivosti nemohl přijíti, a což bych skrze to vynaložil, o to že bych také přišel, ježto nezdá mi se podobné, aby při spravedlivosti a právu takový nepořád, kdyby to mělo mieti pruochod, mezi židy aneb mezi Turky byl. Protož již jest čas a velmi veliký skutečně k tomu sáhnúti bez odtahuov, čímž jsme sobě povinni; neb prodléliť se ještě málo déle, strach toho, co jsú naši předci s těžkostí dobyli svobod i statkuov i také někdy chvalitebného práva, abychme jednoho s druhým k našemu budúciemu posměchu neztratili. Nebo právo naše tohoto královstvie nemalé jest a také s nemalú podstatú když jeho lechčiti nedopustíme, jedno že máme jeho obhajovati pod vysokými závazky,

Strana 47
Dopisy z roku 1526, 22. března. 47 tak aby chudý jako bohatý své spravedlivosti skrze ně užiti a dosahovati mohl a v tom obhajován byl; druhé, že i král JMt v některých věcech jest povinen před ním práv býti; třetí, že o naše hrdla nemáme jinde souzeni býti; čtvrté, že tím právem naše cti a poctivosti mají opatrovány býti; páté, že přes to právo nemáme z tohoto královstvie k soudóm nikam jinam a bez výmienky před žádnú osobu po- tahováni býti, a tak summou že ve všech spravedlivostech tím právem máme opa- trováni býti. A krátce zavrúce, že mimo naše právo zemské, kterak samo v sobě jest, ani do Říma, ani do říše, ani do Medburku a tak nikam jinam nepříslušíme k žádnému odvolání, jakož se to v mnohých zemiech činí. Pak mnozí národové pro takové svobodné právo čeho by se směli odvážiti, aby též svobody a práva mohli užívati; pak my majíce to v rukou, abychme měli to sobě zlechčiti a opustiti, kterak jest podobné, aby nám to nemělo jako k věčnému zlému připomínání pozuostati, čehož pán Buoh všemohúcí rač nás uchovati. Muoj milý pane švagře! Již jsem vám tuto více psal z lítosti [sic], maje nad naším právem a svobodami, což se tomu ubližuje, nežli z potřeby, neb to znám, že to všecko dostatečně ráčíte při sobě mieti a dokonale znáti. Pak kdež JMKská ráčil mi psáti o odložení dopomáhání práva: i již jsem tak učinil a při jiných věcech o to do krajuov stavuom tohoto královstvie psal, však to jsem dostavil pro poctivost práva i také k čemu jsem to přivedl, že jest k tomu také vuole, kohož se při tom dotýče oc; než již jest na času, aby se ta věc tak konala bez okolkuov, kterak podle práva spravedlivě býti má. Což se mne a pana Jindřicha z Rožmberka dotýče, jáť k vuoli králi JMti, dá-li pán Buoh, do Hory v neděli provodní [8. dubna] přijedu; jaké pak bude je- dnání aneb jestli co podobného k zjednání, u mne jest to na velikém omylu, ač mnú by nemělo sjíti, buduli moci toho, což mi spravedlivě náleží a což jsem právem ob- držel, užiti. Než poněvadž, kterak mi oznámeno, máte také vy se panem Janem, bratrem vaším, toho jednatelé býti, i prosím vás, neračte sobě toho obtěžovati, než také k tomu se dáti najíti, a snad buohdá muože lépe býti nežli se někto naděje. Proti tomu sjezdu Kolínskému, kterýž král JMt ráčil ve čtvrtek po provodní neděli [12. dubna] položiti, nejsem. Než psal jsem o to do Budína na tento rozum, že se naději, že se nás drahně sjede do Hory a všickni společně, že za to mám, že do Kolína pojedeme, budemeli moci tam hospody mieti; než jestliže bychme hospod neměli, že s těžkem jedni od druhých pojedeme, a to námi nesejde nežli tím nedo- statkem, že jest ten sjezd v těskném místě položen; než ráčí-li JMKská to převésti do Hory, že za to mám, že tu všickni dobře se budem moci směsknati a volně je- dnati, i také páni poslové od JMKské že budou míti lepší prostranstvie a zvuoli tu na Horách Kutnách. Neb toto račte věděti, že za to mám, že také někteří ti podle

Strana 48
48 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mne stanou proti panu Jindřichovi z Rozmberka, kteříž v Kolíně prvé na sjezdu byli, a naději se, že tolikéž jest jim jednati na tomto nynějším sjezdu v Hoře jako v Kolíně. Pak slyšel jsem, že pan Jindřich z Rozmberka poslal do Kolína o hospody, aby jemu zastali na V° koní a panu kancléři na II° koní: pak co budou míti páni poslové od krále JMti poslaní koní a miesta, tehdy nevím, mnoho-li hospod zbude i těm, kteříž prvé na sjezdu v Kolíně byli. A já jsem obeslal některé služebníky své přikázané, ježto se naději, že budu míti na II° koní, a žádal jsem osob stavu panského na LXXX, ježto se naději, že některý z nich bude míti drahně koní, a z rytířstva znamenitých osob také jsem žádal na 11/2°, kteříž také něco koní míti budou, a tak se naději, že každý z nich, leč by bezelstně nemohl, tu do Hory přijede a se mnú stane; také páni Pražané podle mne stanou. Již vám tuto mnoho píši, ale vždy mi se chce dopsati o těch hospodách, že pan Krištofor z Švamberka, pan Jan z Šternberka, pan Jan Strakonický z Rozmberka a pan Jan Holický každý z nich přátely míti budou, ježto i těch nemalý počet bude, kteříž také mají tu rok na Horách Kutnách položený, což se pana Jindřicha z Rozm- berka dotýče, kterých jsem já pro svú potřebu neobsélal, nebo jejich také zvláštní potřeba jest, ač proto přátelstvie naše mezi jimi a mnú dobré jest. I račtež toho po- vážiti, kdeť se Kolín k tomu trefí, aby nám mohly hospody postačiti, ježto snad v Hoře, kdyby se ti z Kolína také sjeli, nebyl by veliký zbytek hospod; a jsú pak ještě jiní, ježto s žádnú stranú nestojí, kteříž také pro ten sjezd od krále JMti obe- slaný přijedou. Kdež jste mi také ráčili psáti, předkládajíc toho příčinu slušnú, že by se vám zdálo za potřebné, abychme se tu středu po provodní neděli do Hory sjeli: i mně se to dobře líbí a prosím, račte tak učiniti, neb za to mám, že také našich jiných přátel nemálo tu se najde, kteříž na sjezdu zde na hradě Pražském byli, i ti někteří, kteříž nebyli, ježto také při našem přátelstvie stojí. A rač pán Buoh všemohúcí dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po svatém Benediktu léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernšteina a na Pardubicích oc, panu švagru mému milému. Jakož jste mi také ráčili psáti, což se jiezdy páně písařovy k králi JMti dotýče, i již jest byl prvé vyjel, nežli od vás psaní přineseno mi. Což se glejtu dotýče, na tento čas mohl jsem bez něho býti, ale snad někto, obmajšleje pana Jin- dřicha z Rozmberka, spletl věc jednu v druhú, aneb také někto rozvažoval jeho první zachování i také jaký úmysl měl, o čemž sám rozprávěl, když jsme byli k sobě něco u Hory ublížili; ježto ty časy snad málo to rozvažoval, co jest řádu a právu i také sám sobě povinen.

Strana 49
Dopisy z roku 1526, 22. března. 49 Muoj milý pane švagře. Což se knížete JMti dotýče, mám od něho tento týden psaní, a tak jsem srozuměl, že na hradě Pražském do velikonoci nebude. Než naději se, že bude něco jednati z poručení krále JMti v Olomúci a v Brně, a te- pruva že do Čech přijede k provodní neděli. O toho Jana pekaře, jakž jste mi psáti ráčili, chci rád s Bohuslavem Kalenicí jednati. Cedule panu Vojtěchovi z Pernšteina. Muoj milý pane švagře! Račte věděti, že tyto dny, počev od neděle minulé, vždy jsem jednal mezi panem Zdeňkem a panem Mikulášem bratřími Trčky, chtěje rád je smluviti, než nemohl jsem. A včera ve čtvrtek slyšel jsem je před úřadem mým až do večera, a dnes v pátek učinil jsem mezi nimi vajpověď, když již včera tento list, kterýž vám píši, byl napsán. Pak pře bylo jest dlúhé vedení i odporuov, ježto toho vám nyní vypsáno pro dlúhost nepo- sélám, nežli toliko toho přípis, jakú jsem vajpověď učinil; kdežto, ač mi zvláštně ne- děkovali, než proto jsem tomu od obojí strany vyrozuměl, jakž jest se ta věc kolivěk zběhla, že sobě té vajpovědi žádná strana z nich neobtěžuje; a majíť oba dva páni Trčkové proti panu Jindřichovi z Rozmberka se mnú státi a v Hoře býti. I rád bych, když se buohdá spolu shledáme, s vámi o to rozmluvě, těch cest pohledal, abychme je přátelsky a bratrsky smluviti mohli, nežli by ta věc zase k soudu přišla, a prosím, račte také k tomu nějakú cestu slušnú a prostředek obmýšleti. A porozuměl jsem od pana Ople, že pan Mikuláš Trčka chce napřed do Hory o hospody poslati, aby jemu zjednali stání na XC koní. A jestliže pan Zdeněk tolikéž anebo více z sebú míti bude, tehdy v Kolíně s těžkem jim duom nebo dva postatčí; a tak není po- dobné, aby hospod dosti v Kolíně nám všem býti mohlo, byť druhý takový Kolín byl přistaven, a v tak krátkém času dosti činili, aby kto z lidí toho dovésti a tolik přidělati Kolínu mohl. 483. Vilémovi z Ilburka, aby paní Anně z Hostouně ještě posečkal, neboť nemá co dáti oc. Na hradě Pražském 1526, 22. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Ačkolivěk nerad bych vás o to staral, což se paní Anny z Hostouně dotýče, však jsa od ní často starán, prosím vás, že jí ještě roku přidáte do dvú neděl po svatém Jiří, neb by pak chtěla, tak tomu rozumiem, že nemá dotud co dáti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Vilémovi Ilburkovi z Ilburka a na Ronově oc, panu příteli mému milému. Což se dotýče Šorfa, pane a příteli muoj milý, kterých byšte mi měli L m gr. č. dáti místo něho, prosím vás, že tím nebudete prodlévati, než že je u Václava Archiv Český IX.

Strana 50
50 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Trčky položíte na hradě Pražském; nebo chcete-li mne v přátelské paměti míti, jakož té naděje jsem, tehdy za to mám, že mne tím brzo a snadně opatřiti muožete. 484. Jiříkovi z Lobkovic, aby také do Hory Kutné přijel. Na hradě Pražském 1526, 22. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Za to mám, že již o tom vědomost máte, že král JMt ráčil mi položiti rok k dobrovolnému jednání mezi mnú a někte- rými přátely mými se panem Jindřichem z Rozmberka, tak abych byl na Horách Kutnách v neděli provodní, a on pan Jindřich na týž den v Kolíně, a že ráčí posly své JMKská poslati, ktoby mezi námi měli jednati oc. I žádám vás, že také se mnú stanete a tu neděli na Horách Kutnách budete, aneb že byšte sem do Prahy ve čtvrtek neb v pátek po hodu velikonočniem přijeli; nebo ač mám před sebú odjezd, ale proto buohdá zase zde na ten čas budu, abych pak, dáli pán Buoh, odsud do Hory jel. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi z Lobkovic, příteli mému milému. 485. Šebestianovi z Wajtmile, že nejvyšší minemistr Jindřich Tunkl z Brníčka na ten čas jest v Lužici; prosí, aby do Hory Kutné přijel, kamž také kníže z Minsterberka přibude; ozna- muje, kteří budou jednatelé v jeho při s panem Jindřichem z Rožmberka. Na hradě Pražském 1526, 23. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi psali, což se vaší puojčky k Hoře dotýče, i také co by se vám již mělo zase vyrážeti, tomu sem všemu po- rozuměl. I vězte, že pan mincmajstr*) jest nyní v Dolejších Lužicích; než měl by zase konečně na Horách Kutnách býti k neděli provodní. I prosím vás, že dotud budete mieti strpení. A tu neděli provodní [8. dubna] také, dá-li pán Buoh, na Hory Kutny přijedu pro ten rok, kterýž mi král JMt, pán náš milostivý, s panem Jin- dřichem z Rosenberka k smlúvě položiti ráčil; jakož vám sem také prvé již o to psal a poslal, prose vás, abyšte se mnú stáli, ježto té jsem k vám přátelské naděje, že to pro mne učiníte. A tu, dá-li pán Buoh, u Hory jsúce, k tomu se chci rád s pilností přičiniti, aby vám se tomu dosti činilo, což se činiti má. Nebo v pravdě tak i jináče škody bych vám nepřál. Což se pak knížete JMti dotýče, tak se naději, jakž mi psáno, že se JMti vdole dobře vede. A také mám od JMti tento týden psaní, z kteréhož sem srozuměl, že do velikonoci s těžkem na hradě Pražském bude, než tepruva k provodní neděli *) Jindřich Tunkl z Brníčka.

Strana 51
Dopisy z roku 1526, 22. a 23. března. 51 na Horách Kutnách a v Kolíně. Neb kterak mi prvé psáno, měli by byti jednatelé, což se mne a jmenovaného pána z Rozmberka dotýče, pan biskup Olomúcký, pan Jan z Pernšteina, pan Artleb z Boskovic a pan Jan Žirotínský, a k nim že také mají býti od JMKské přidáni kníže JMt, pan Vojtěch z Pernšteina, pan kancléř*) a pan Jan z Wartenberka. Pak všickni-li z těch jednostajně každé z nás straně přejí, chci na tento čas [ač krom snad dvú**] toho, jakž samo v sobě jest, při tom nechati, nežli k spravedlivosti každému z nich náleží se přimlúvati. A jakžkolivěk jest, pane a příteli muoj milý, přistúpil sem k jednání, jestliže mne bude moci co slušného a spravedlivého podle řádu a práva potkati. Dán na hradě Pražském v pátek po svatém Benediktu léta oc XXVI°. Uroz. pánu, panu Šebestianovi z Wajtmile a na Chomútově, p. příteli mému milému. 486. Synu svému Adamovi z Rožmitála, že pro při mezi bratřími Zdeňkem a Mikulášem Trčky dosud na Blatnou přijeti nemohl; oznamuje, kdy kníže Minsterberský z Uher do Čech přijede oc. Na hradě Pražském 1526, 23. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Adame milý! Přál bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl i se všemi svými. Byl jsem toho úmyslu, jako dnes anebo konečně zítra v sobotu na Blatné býti, než velmi mne zaneprázdnily ty pře, kteréž jsú mezi panem Zdeňkem a panem Miku- lášem bratřími Trčky. Neb od neděle minulé tento týden najvíce tím jsem byl zane- prázdněn, najprv chtěje je smluviti, a když sem smluviti nemohl, tehdy jsem je podle úřadu svého včera slyšel a dnes mám mezi nimi vajpověď udělati; a protož to mne zdrželo, že jsem nemohl odsud z Prahy tak vyjeti, jakž jsem chtěl. A tuto neděli květnú také bych nerad na cestě byl, než buohdá konečně tento úterý na Blatnú přijedu, neb jest mi potřebí prvé na Blatné býti, nežli bych do Hory jel. Mám od knížete z Budína tento týden psaní, a tak jsem srozuměl, že ještě do velikonocí do Prahy nepřijede, nežli snad tepruv že přijede k provodní neděli do Hory. Tuto sobotu aneb v neděli měl ke mně pán Strakonický na Blatnú poslati, ale poněvadž k tomu času jsem přijeti nemohl, teď jemu o tom píši i pošli jemu ten list. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shle- dali. Dat. ut supra. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. 487. Janovi z Rožmberka na Strakonicích, že mu, kdy na Blatnou přijede, oznámí. Na hradě Pražském 1526, 23. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře *) Adam z Hradce. **) V původním opise přetrženo. 78

Strana 52
52 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jsem vám po vašem knězi pře- vorovi Strakonickém vzkázal i psal, že bych rád, abyšte ke mně někoho tuto sobotu anebo v neděli na Blatnú poslali: i račte věděti, že jsú mne některé pilné věci za- neprázdnily, že tuto neděli na Blatné býti nemohu, než když tam, dá-li pán Buoh, přijedu, chci vám to bez meškání oznámiti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka a na Strakonicích, mistru převorství Če- ského oc, panu příteli mému milému. 488. Krištoforovi z Švamberka, aby přijel na Blatnou; o zjednání hospod v Kutné Hoře a Kolíně. Na hradě Pražském 1526, 23. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Již bych byl na Blatné býti mohl, než velmi jsem byl tento týden pány Trčky zaneprázdněn, a nemoha jich smluviti, mušil jsem je súditi, maje při sobě některé pány úředníky a soudce zemské, a dnes mám mezi nimi vaj- pověď udělati. A protož již muoj příjezd na Blatnú, kterak jsem chtěl, ani vaše jiezda tento pondělí nemuože se trefiti, než za to vás, muoj milý pane švagře, prosím, že tuto středu na Blatnú k obědu přijedete, neb buohda konečně k tomu dni tam budu. A rozkázal jsem tomuto poslu, aby od vás na Blatnú šel, neb má také nějaké psaní ode mne k synu mému; než o novinách nyní psaní zanechávám až buohda do na- šeho shledání, a za to mám, že kníže ještě do velikonocí v Praze nebude. Což se hospod v Hoře a v Kolíně dotýče: i o hospody jsem poslal do Hory okolo téhodne, a jsú vám i mně hospody zjednány nedaleko jedny od druhých i mnohým našim přátelóm. A za to mám, že hospod dosti míti budeme, ač se naději, že nás také nemálo bude, nebo jsem psal na LXXX osobám z panského stavu žádaje, aby tam byly, a velikému počtu z rytířstva, ježto se naději, že málo kto z nich doma zuostane; co pak těch bude, kteréž jste vy a jiní přátelé obeslali; než do Kolína ještě jsem o hospody neposlal, a která jest toho příčina, to vám potom chci oznámiti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu, muoj milý pane švagře, šťastně a ve zdraví shledati. Dat. ut supra. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 489. Posílá purkmistru a radě města Prahy přípis toho, co z poručení královského do krajův byl psal, aby o tom vědomost měli. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Což jsem do krajuov psal tohoto královstvie z poručení krále JMti, pána našeho milostivého, i také

Strana 53
Dopisy z roku 1526, 23. a 24. března. 53 z příčiny náležité úřadu mého, teď vám toho přípis posélám, neb mi se zdálo za slušné a za potřebné, abyšte také o tom, páni a přátelé moji milí, vědomost měli. Dán na hradě Pražském v sobotu před hodem slavným matky boží zvěstování léta oc XXVI°. Vzáctné opatrnosti pánóm purkmistru a radě města Prahy, přátelóm mým milým. 490. Janovi z Vratu, aby mu poslal přípis psaní papežského. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Pane Jene, příteli muoj milý! Ačkolivěk byl bych rád tento týden do této neděle na Blatnú pro své pilné potřeby jel, ale pro jiná zaneprázdnění toho jsem sobě až do tohoto pondělieho příštieho odložiti mušil. Protož vás žádám, jestliže muožete to na hotově mieti, že mi přípis toho psaní papežského dnes anebo zítra pošlete, oč jsme spolu onehda, jakž mi ta věc od knížete JMti oznámena, mluvili. Dat. ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Janovi z Vrathu oc, příteli mému milému. 491. Janu Muchkovi z Bukova v příčině obtěžování lidí poddaných opatem Kladrubským, o koupi ovcí oc. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal a při tom jiná některá psaní a přípisy, což se kněze opata Kladrubského dotýče, poslal, jakú ob- tížnost někteří lidé toho kláštera Kladrubského proti němu mají, tomu jsem všemu porozuměl. A nelíbí mi se to, aby duchovní osoba aneb osoby měly své poddané a jejich konventu obtěžovati mimo spravedlivost, neb i světským lidem dobře to ne- sluší; pak mohl by tak ten opat činiti, že by král JMt někoho jiného ráčil ustanoviti nežli jeho, kto by měl lidi toho kláštera spravovati. Ač nyní nemohuť na to konečné odpovědi dáti bez knížete, dokudž neráčí přijeti, ježto nepřijedeli do těchto svátkuov velikonočniech na hrad Pražský, tehdy měl by konečně na Horách Kutnách býti při neděli provodní: a protož již mi se zdá dotud, jakž muožete, s panem Alexim po- strpte, ač to znám, že sluší takové věci předcházeti, z čeho by mohl nějaký neřád nový povstati. Za to mám, že jest již tebe došlo psaní mé, kteréžť jsem učinil, žádaje, aby se mnú na Horách Kutnách stál v neděli provodní najprv příští proti panu Jindři- chovi z Rozmberka: i prosím tebe, že tak učiníš; i kohož znáš, že jest ke mně přá- telstviem náchylen, že jich též žádati budeš, ač mnohým také o též jsem psal, ale všem jsem postačiti psáti nemohl; však ktož v tom pro mne přátelstvie učiní, rád se také tomu každému přátelsky odplatiti chci.

Strana 54
54 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. A kterak jsem porozuměl, že z poručení krále JMti mají mezi mnú a panem Jindřichem z Rožmberka jednatelé býti pan biskup Olomúcký, kníže Karel JMt, pan Jan a pan Vojtěch bratří z Pernšteina, pan kancléř, pan Artléb z Bozkovic, pan Jan z Wartmberka a pan Jan Žirotínský. Pak poněvadž, dá-li pán Buoh, v tu neděli provodní máme se tu na Horách Kutnách s knížetem JMtí shledati, tehdy budeme moci o jmenovaného opata, i což by se jiného potřebného poznalo, s knížetem roz- mluvení míti. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Muchkovi z Bukova a na Osece, hajtmanu kraje Plzeňského, příteli milému. Totoť také, příteli milý, oznamuji, že jsem toho úmyslu, že bych chtěl za XXV aneb za XXX gr. č. ovec z kraje Plzeňského, s kterýmž na poli stávají, aneb jakžby se pak trefiti mohlo, kúpiti, a něco také v Srbích za tolikéž peněz, tak aby se spolu smiesily, a něco bych jich chtěl nechati u Prahy ve dvoře a něco u Ploskovic, byť pak s nimi doněkud i na poli nestávali: i žádám tebe, oznam mi, kterak bych najslušněji k těm ovcem v tom kraji Plzeňském a za jaké peníze i s jehňaty přijíti mohl, neb toho správu mám, že nyní jest toho čas, ktož by ovce kupovati chtěl. I toho jsem úmyslu, abych se v tom tvým zdániem spravil; a co mi budeš psáti, toho má tento posel úředníku mému na hradě Pražském dodati aneb Václavovi Trčkovi, aby on úředník dále věděl, co v tom činiti, a potomby on mně to také oznámil. Neb já, dáli pán Buoh, budu tento úterý na Blatné pro některé mé pilné potřeby, což se toho jednání, pro kteréž v Hoře v neděli provodní býti a tam přijeti mám, dotýče; než naději se, že dáli pán Buoh, když budu míti do Hory jeti, že zase k Praze bude mi potřebí jeti hned po velikonočniech svátcích, aneb tu drahně má se ke mně také přátel sjeti. Cedule panu Janovi Muchkovi. A s tímto mým listem chce poslati k tobě úředník muoj z hradu Pražského, kterýž také něco ovcem rozumí, i žádám tebe, čemuž od něho šíře porozumíš a potřebu toho poznáš, což by slušného bylo, že v tom také jemu budeš nápomocen. 492. Zdeňku Trčkovi z Lípy, aby se s Janem Skaleckým z Skalky o povinné mu peníze srovnal. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád zdraví a všeho dobrého. Vznesl jest na mne dnes Jan Skalecký z Skalky, kterak jest na vás a na panu Mikulášovi bratru vašem obdržel 11/2° �? gr. č., a že jest potom přišlo na list obranní, i také že jest o to vajpověď po témž listu obranniem učiněna, aby se tomu dosti stalo i se všemi škodami a náklady ve dvú nedělí od

Strana 55
Dopisy z roku 1526, 24. března. 55 toho času pořád zběhlých: ale že ještě toho se nestalo, než že jste byli poručili, ja- kožto bratr starší, s ním se o to smlúvati, ale proto že ještě ta věc na místě posta- vena není; žádaje mne v tom podle úřadu mého za opatření. I prosím vás, pane a příteli muoj milý, že s ním tu věc na místě, aby se jemu tomu dosti stalo, posta- víte, jakož té k vám naděje jsem, a on aby nepotřeboval mne a úřadu mého o to více starati. Dán na hradě Pražském v sobotu před hodem slavným matky boží zvě- stování léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně oc, příteli mému milému. 493. Purkmistru a radě města Žatce v příčině poddaného svého žida. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí! Což se dotýče Samuele žida, poddaného mého, spraven jsem, že jste jeho na rukojmě dali, kdyžby jemu byl týden napřed oznámen, aby zase byl postaven: i kterakkolivěk jest, žádám vás, že jemu to prodlení dáte, aby se nebyl povinen stavěti prvé, než když by se jemu aneb jeho rukojmiem od vás dvě nedělí napřed dalo věděti; i věřím vám, že tak učiníte. Dat. ut supra. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Žatce, přátelóm mým dobrým. 494. Zdeňku Kostkovi z Postupic, že při služebníka jeho Jaroslava Konarovského z Libanic od- ložiti musel, protože všechny pře před úřad purkrabství Pražského náležité až ke dni 16. dubna položeny býti musely za příčinou sjezdů v Hoře Kutné a Kolíně. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, což se pana Ja- roslava Konarovského z Libanic, služebníka vašeho, a Horníkuov dotýče, oč spolu před úřadem purkrabským činiti a státi mají: i v pravdě rád bych o to konec brzký učinil, než z hodných příčin mušel jsem toho odkládati; jakož prvé, nežli mi od vás psaní dodáno, odložil jsem všech pří při úřadu purkrabstvie Pražského až do pondělieho najprvé příštieho po svátosti najprv příští [16. dubna], a to proto, aby nebyla překážka těm sjezdóm, kteréž král JMt, pán náš milostivý, do Hory v neděli provodní a do Kolína potom ve čtvrtek položiti ráčil. A té jsem naděje, pane švagře muoj milý, že v Hoře budete a také snad potom v Kolíně na jmenovaných sjezdích, jakož jsem vám také prvé o to něco psal. I chci o to o všecko, dá-li pán Buoh, při našem spolu shledání, s vámi rozmluviti. A což mi možného a náležitého bude,

Strana 56
56 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jistě v tom i v jiném rád bych vám k vuoli a pro vás všecko dobré přátelstvie učinil, a nad to takovú víc [sic], což mezi stranami, pokudž za spravedlivé poznám, přísluší mi učiniti. Jakož, kdyby toho slušná příčina nebyla, byl bych toho tak dlúho neodkládal. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a na Lithomyšli, panu švagru mému milému. 495. Žalmanovi, židu Žateckému v Kolíně, aby vladyce Heřmanu Petrovskému zaplacení dluhu sečkal. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Žalmane žide! Věz, že urozenému vladyce Heřmanovi Petrovskému přidal jsem roku do středy po velikonoci, neb mi pravil, že by jemu nějaké peníze dáti měli, že se k tomu chce přičiniti, aťby tobě to mohl zaplatiti, cožť jest povinen; však nemohl-li by tak brzo toho vykonati, žádám, že jemu roku přidáš až do sv. Jiří, aby tím snáze a spíše mohl on tomu dosti učiniti, cožť dáti má; nebo znáš sám, kdyby on seděti měl a ty od něho peněz nemieti, žeť by to málo aneb nic platno bylo. Datum ut supra. Opatrnému Žalmanovi, židu Žateckému a nyní v Kolíně nad Labem. 496. Martinovi Střítežskému z Drast, purkrabímu na Ploskovicích, aby mu potraviny k velikonocím na hrad Pražský neposílal, a zač vína v Litoměřicích a okolo v trhu jsou, oznámil oc. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Ač jsem na tom byl, že jsem tento týden před květnú nedělí chtěl na Blatnú jeti: ale byl jsem velmi zaneprázdněn, že jsem sobě toho odložil do tohoto pondělieho, však, dáli pán Buoh, brzo zase zde na hradě Pražském po hodu velikonočniem úmysl býti mám; než mám pak jeti do Hory a tam buohdá budu v neděli provodní, z té příčiny, že král JMt ráčil mi k smlúvě a některým přátelóm mým rok položiti se panem Jindřichem z Rožmberka. Protož jestliže by mi jaké věci k velikonoci chtěl poslati, ježto lidé při tom času dávají, toho tak ponech a poodlož, než což by toho bylo i z tvého hospodářstvie, to že by mi tepruva na hrad Pražský poslal některý den po neděli po svátosti. A oznam mi, kterak vína v Lithoměřicích a okolo Lithoměřic v trhu jsú, neb jestliže by slušně kúpiti mohl, rád bych, aby několiko suduov vína kúpil, jakož prvé v tom muoj úmysl víš. Což se dotýče toho Javora, kterémuž ode mne dáváš úrok z 11/2° � gr.: i umřel jest nedávno jeden rukojmě, i když do Lithoměřic pojedeš, žádaj jeho, ať má v tom strpení do sv. Jiří, a při tom času, maje menší zaneprázdnění, chci jemu rád list ob- noviti. Jakož někteří ode mne vajhostu žádali: i na čem jsi to postavil, oznam mi;

Strana 57
Dopisy z roku 1526, 24. března. 57 neb ač tento posel má ku panu sudiemu jíti, však co mi bude psáno, když toho, posel přijda, zase Václavovi Trčkovi dodá, on to pak za mnú na Blatnú poslati má. Dat. ut supra. Uroz. vladyce Martinovi Střítežskému z Drast, purkrabí na Ploskovicích, mému milému. 497. Janu Zajícovi z Hazmburka, aby do Prahy dne 6. dubna přibyl, odkudž spolu do Hory Kutné by jeli. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Cedule panu Zajieci. Jakož jsem vám, muoj milý pane strýče, psal, žádaje, abyšte se mnú stáli v Hoře v neděli provodní: i prosím vás, že tak učiníte, a jest- liže se vám zdá, že byšte sem do Prahy v pátek po hodu velikonočniem [6. dubna] přijeli a v sobotu, dá-li pán Buoh, potom na zajtří spolu bychme do Hory jeli; neb ač před sebú odjezd na Blatnú mám, ale proto buohdá k tomu dni zase na hradě Pražském budu. 498. Janovi Bezdružickému z Kolovrat na Buštěhradě, aby s jinými přátely ze své krajiny dne 6. dubna do Prahy přijel, odkudž společně do Hory Kutné by se vypravili. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Cedule pánu Buštěhradskému. Ačkolivěk na Blatnú hned jeti chci, však, dá-li pán Buoh, toho jsem úmyslu, abych zase byl zde na hradě Pražském ve čtvrtek po hodu velikonočniem [5. dubna]: i mně by se zdálo, jestliže vám se také, pane ujče muoj milý, zdáti bude, abyšte vy i jiní z těchto stran páni a přátelé v pátek po velikonoci do Prahy přijeli, kterýchž jsem žádal, aby se mnú stáli, a potom na zajtří v sobotu abychme, dá-li pán Buoh, spolu do Hory jeli. 499. Oplovi z Fictum, aby s přátely a sousedy ze své krajiny dne 6. dubna do Prahy přijel, odkudž společně by vyjeli do Kutné Hory. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Cedule panu Oplovi. Jáť tepruva tento pondělí po květné neděli odsud na Blatnú pojedu, a buohdá zase ve čtvrtek po hodu velikonočniem zde na hradě Pražském budu: i rád bych, kteříž z té strany máte se mnú státi proti panu Jin- dřichovi z Rozmberka, abyšte v pátek po velikonoci [6. dubna] v Praze byli, a spolu abychme, dá-li pán Buoh, na zajtří v sobotu do Hory jeli; ač vy, za to mám, za- jedete ku panu Mikulášovi Trčkovi na Vlaším, jakož mi se to dobře líbí, kdežto prvé zde na hradě Pražském o to jsme spolu rozmluvení měli. Archiv Český IX.

Strana 58
58 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 500. Zdislavu Berkovi z Dubé o výpovědi, kterouž učinil ve při mezi Zdeňkem a Mikulášem bra- třími Trčky; soud purkrabský a komorní že jsou odloženy; žádá ho, aby také soudy těch, kteříž by na sjezdu v Hoře Kutné a Kolíně trvali, odloženy byly; aby do Hory Kutné přijel; oznamuje mu, že kancléři, panu Adamovi z Hradce, když z Budína chtěl vyjeti, husaři vozy jeho nákladní vykradli. Na hradě Pražském 1526, 24. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče. Jáť jsem se vždy v Praze zdržel, že tepruva, dá-li pán Buoh, tento pondělí na Blatnú jeti chci pro své některé pilné potřeby a spravedlivosti, oč jest mi rok k smlúvě od krále JMti na Hory Kutny, abych tam v neděli provodní byl, položen. A najvíce mne to zdrželo, což se pana Zdeňka a pana Mikuláše bratří Trčkuov dotýče, že bez mála týden v tom jsem pracoval, až k tomu přišlo, že tepruva včera mezi nimi jsem vajpověď učinil a toho odložil až do čtvrtku před sv. Jiřiem [19. dubna]; než kteříž dobří lidé byli zjímáni, ti mají na závazek propuštěni býti tento pondělí, aby před soudem zemským stáli v uoterý po suchých dnech letničních najprv příští [31. května]. Soudu pak purkrabského již jsem odložil pro tyto dny svaté a hod slavný i také pro ty sjezdy, kterýž má býti jeden v Hoře a druhý v Kolíně, tak jakž vám prvé vědomo jest o těch sjezdích; a z takových příčin tepruv soud purkrabský zase se bude držeti a začne v pondělí po Svátosti [16. dubna] XIXtú hodinu. I někteří jsme také to rozjímali, poněvadž pro ty sjezdy práva dopomáhání a soudu komornieho, jakž vám prvé již vědomo, jest odloženo do časuov jmenovitých i také soudu purkrabského, jakž vám tuto píši, že by bylo za slušné, aby se také odložilo i soudu, kterýž má býti v středu po provodní neděli [11. dubna] před úřed- níky menšími, však něco proměně, a to tímto spuosobem: Že byšte, pane ujče muoj milý, psali pánóm úředníkóm menším desk zemských, poněvadž JMKská, pán náš milostivý, ráčil jest mně poručiti, a já z JMti poručení že jsem to do krajuov tohoto královstvie psal a oznámil, že JMKská ráčí míti jeden sjezd v Hoře i v Kolíně v ne- děli provodní [8. dubna] a druhý také v Kolíně potom ve čtvrtek [12. dubna] pro potřeby znamenitě duoležité řádu a právu, a tak pro potřeby JMKské a zemské: i poněvadž také tu středu po provodní neděli mezi těmi sjezdy oni by páni úředníci menší měli soud držeti, pak že jim poroučíte, ktož by koli nestál na ten čas před nimi, kteráž kolivěk strana jsúcí na tom některém sjezdu, aby to opatřili, aby žádný skrze to škody neměl, poněvadž jest to za právo, ktož jest v královské aneb v zemské potřebě, že svým nestániem nic nemá ztratiti; a toho aby odložili do na zajtří svaté panny Markéty [14. července], neb také na ten čas páni úředníci menší také některé

Strana 59
Dopisy z roku 1526, 24. března. 59 jiné věci soudievají. Než jestliže by oboje strany v středu po provodní neděli stály před nimi, že to slyšeti i súditi mohou, neb by takoví v té žádné potřebě krále JMti a zemské nebyli, když by oboje strana stála. I toto vám píši dobrým úmyslem a panu komorníkovi*) též o to píši, a co se vám v tom za lepší zdá, tak učiniti muožete; a byl bych o to i panu písaři psal, ale poněvadž jeho na tento čas není v Čechách, tehdy zdá mi se, když vy a pan ko- morník budete o to psáti, že jest za tolikéž; a zdáli se vám to psaní učiniti, tehdy budete je moci po tomto poslu poslati, neb jsem poručil, aby pánóm úředníkóm menším od vás dodáno bylo, též i od pana komorníka, což jim po mém poslu bude psáti, kteréhož k němu posielám. Také, pane ujče muoj milý, oznamuji vám, že jest mi pan Vojtěcb z Pern- štejna psal, že by se jemu zdálo za potřebné, abychme se do Hory tu středu po pro- vodní neděli sjeli, kteříž jsme zde prvé na hradě Pražském sjezd měli: i mně se jistě také zdá pro řád a právo tohoto královstvie, že již sluší k tomu se nám sku- tečně přičiniti, abychme v tom na omylu nebyli; než za totoť držím, žeť se jich k tomu množstvie ohlásí, buď jakž buď, aby řádu a práva lehčiti nedopúštěli, nežli při tom stáli jako dobří; i prosím vás, že také v tu jmenovanú středu do Hory při- jedete a kohož muožete, že také k tomu povedete. A jáť buohdá před tím tam budu, a za to mám, že jich na tom sjezdu množstvie bude, byť pak sněm obecní byl, i s zna- menitými počty osob a koní. Ráčil mi kníže psáti, že netuší, aby do velikonocí na hradě Pražském byl, a naději se, že tepruva přijede do Hory k provodní neděli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane ujče, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat ut supra. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé, z Lipého a na Zákupí, najvyš- šiemu sudiemu královstvie Českého, panu ujci mému milému. Slyšel jsem, pane ujče muoj milý, když pan kancléř**) chtěl z Budína vyjeti, že by nějací husaři tu v Budíně na ty vozy kotčí, kteréž sobě najal, udeřili a ně- jakú škodu jemu učinili, co bylo na ty vozy vkladeno: i jestli tak, nebyla by to věc řádná při dvoru královském, jestliže by to tak lechce prošlo, leč nám to chtí Uhři ostuditi, abychme Čechové dlúho a mnoho tam nebývali. A jestliže mi budete chtíti co psáti, to má býti za mnú na Blatnú posláno. Cedule panu sudiemu zemskému. Když již toto jiné bylo v sobotu napsáno, tehdy na květnú neděli [25. března] dodáno mi od vás psaní, na kteréž na tento čas není potřebí mnoho odpisovati; než to mi se zdá, pane ujče muoj milý, za potřebné, abyšte do Hory, jakž vám v listu píši, přijeli tu středu po provodní neděli, a pozná-li se toho *) Jaroslavovi z Šelnberka a z Kosti psáno skoro doslovně, však jen o odložení soudu před úředníky **) Adam z Hradce. desk zemských. 8*

Strana 60
60 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. další potřeba, i do Kolína s námi s jinými; než mněť se zdá, byť druhý takový Kolín byl, že tam s těžkem všem na ten čas budou nám moci dosti hospod dáti. O pániech Trčciech také vám něco krátce v listu píši, a majíť podle mne státi oba dva a v Hoře býti, a jestliže ještě bez dalšieho soudu budou moci býti smluveni, rád bych tomu byl. 501. Sestře paní Kateřině z Rožmitála o zjednání hospod pro něho a jeho přátele v Hoře Kutné. Na hradě Pražském 1526, 26. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psaly, což se hospod v Hoře dotýče: i ač u Johannesa dobře by mi se líbilo, ale pro jiné přátely, aby ke mně blíže měli, radši chci státi u Haluzuov jako prvé; než kdež jsem byl poručil, aby mně bylo zjednáno, krom přátel mých, na II° koní hospody, i co jsem k sobě služebníkuov mých přikázaných obeslal, neměl bych, za to mám, dosti; a protož žádám, aby mi se ještě hospody na třetí sto koní zjednaly, a kdež jsú hospody zapsány prvé mně anebo jiným pánóm a přátelóm mým, rád bych, aby se tím nehýbalo. A tak jsem srozuměl, že pan Krystofor z Švamberka s bratrem a strýcem svým budou míti okolo II° koní, pan Strakonický z Rožmberka okolo sto koní aneb více, páni z Šternberka a páni Švihovští, páni Šlikové, páni Flugkové několiko set koní, páni Kolovrati, páni z Wajtmille, páni Dubští a někteří jiní přátelé též moji několiko set koní, páni Trčkové, pan Zdeněk a pan Mikuláš snad na II° koní, a jiní z rytířstva také ně- které sto koní; páni Pražané na sto koní anebo více, ježto někomu i u Johannesa bude třeba hospody. Pak, má milá paní sestra, nemohu vám toho ještě gruntovně oznámiti, než mým všem přátelóm neviem stačí-li na IIM koní hospody a zvláště s vozníky, avšak ještě o svátcích velikonočniech chci před sebú poslati s dostatečnějšiem oznámeniem; než za to vás prosím, poručte panu Janu Běšínovi a ode mne žádajte, aby tato věc pánóm šefmistróm byla oznámena a jich žádáno, aby to opatřili, aby radši byl zbytek hospod i pro jiné, nežli by snad mohl se trefiti nedostatek. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. A jáť buohdá dnes odsud na Blatnú pojedu. Dán na hradě Pražském v pondělí po květné neděli léta oc XXVI°. Urozené paní, paní Katheřině z Rožmitála oc, paní sestře mé milé. 502. Zdeňku Trčkovi z Lípy, že co se přihodilo panu Adamovi z Hradce v Budíně, není na pře- kážku sjezdu v Hoře Kutné, protož aby přijel. Na hradě Pražském 1526, 26. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli muoj milý! Předkem

Strana 61
Dopisy z roku 1526, 26. a 27. března. 61 přál bych vám věrně rád zdraví a všeho dobrého. Jakož jste mi psali, jaké jste no- viny slyšeli o panu kancléři*) a panu Wartmberském, co by se jim přihoditi mělo: i také jsem též spraven, a že jest se ta věc v městě Budíně přihodila, však proto nejsem té naděje, aby to bylo ku překážce tomu sjezdu na Horách Kutnách; protož pane a příteli muoj milý, prosím vás, že v neděli provodní podle mé předešlé žá- dosti do Hory přijedete. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně oc, pří- teli mému milému. 503. Václavu Trčkovi o vyřízení některých soukromých záležitostí. V Příbrami 1526, 27. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Totoť jsem pozapomenul pověděti, že pan Václav Robmhap měl by mi nějaké peníze dáti a u tebe položiti, i jestliže co dá, vezmi od něho a schovaj. A což se dotýče Jana Hodka, knížecieho písaře, rád bych to věděl, na čem tu věc postaví s tím kupcem, kterémuž má pan Bohuše Trnavský peníze u desk klásti v pátek první s velikonoci, ježto jsem také v tom za něco za kníže slíbil. I zvéz na témž Janovi a na Rosndorfovi, kterak jsú to opatřili, neb nerad bych svého dával, budeli moci bez toho býti. A což se jeho Adama Rosndorfa dotýče, přičiň se k tomu, muožeš-li jeho s Heřmanem židem smluviti, aby jemu Rosndorfovi bylo prodlení dáno. Kteréžť jsem listy poručil rozeslati, tím neprodlévaj, kteréžto listy dalť jsem včera i také v neděli, jakož ještě některé obsélám, aby se mnú stáli. A jestliže mi jaké psaní bude přineseno od knížete aneb od kohožkolivěk z Uher, to mi pošli bez meškání. Dán v Příbrami v uoterý po květné neděli léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. 504. Vilému, Jindřichu a Břetislavovi z Ryzmberka v příčině jízdy do Hory Kutné. Na Blatné 1526, 27. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Ač učinil jsem vám psaní z Prahy, oznamuje, kterak král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest mi položiti rok k smlúvě se panem Jindřichem z Rozmberka, abych byl na Horách Kutnách v neděli provodní, a on pan Jindřich že na týž den má býti v Kolíně nad Labem, při tom jsem vás žádal, abyšte se mnú stáli: i poněvadž dnes tepruva na Blatnú jsem přijel, zdálo mi se vám toto psaní učiniti, nevěda, již-li jest vás mé první psaní došlo. *) Viz list č. 500.

Strana 62
62 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. I prosím vás, muoj milý pane švagře, že se mnú, tak jakž vám oznamuji, stanete, jakož bych také netoliko takovéž, ale mnohem větší přátelstvie pro vás učiniti chtěl. A na tom jsem, že, dá-li pán Buoh, zase k Praze jeti chci a odsud v středu po hodu velikonočniem [4. dubna] vyjeti, neb se tu drahně přátel ke mně sjeti má. A jestliže byšte vy také tudy k Praze jeti mohli, rád bych tomu byl, a tam že byšte byli ve čtvrtek nebo v pátek po velikonoci najprvé příští, abychom bohda spolu do Hory jeli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali Dán na Blatné v uoterý po květné neděli léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Vilémovi z Ryzmberka z Švihova a na Klenovém, hofmistru dvoru krále JMti. Též psáno panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 505. Albrechtovi z Šternberka, aby s Adamem Rosndorfem, co mu dáti má, brzy se vyrovnal. Na Blatné 1526, 28. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Jakož jsem vám před některým časem psal, což se Adama Rosndorfa dotýče: i opět potom několikrát mi o to připomínal, i když jsem nyní z Prahy jeti měl, žádaje mne i napomínaje, abych jeho v tom opatřil a toho jemu dopomohl podle práva. I v pravdě znám jeho potřebu, že i v židech dlužen jest, však jakž moha zdržoval jsem jeho a jemu toho odkládal: než již bych nerad tak často od něho napomínán byl, a i jiní aby skrze to ke mně těžkosti neměli, jakoby něco mnú při právu scházelo, kdežto nerad bych se toho zúmysla dopustil a vám bych také škody nepřál. I prosím vás, pane a příteli muoj milý, že již to brzo opatříte, aby on své míti mohl, což jemu dáti máte; a pravil jest mi on Rosndorf, že jste jemu dluhu povinni IIII“ a několik a XXX I na mí- šensko; však mám zprávu, že by vám také něco byl povinen pan Joachym z Mal- counu. I jestliže by byla vaše vuole, chtěl bych o to jednati, aby on Rosndorf na něm na panu Joachymovi ten dluh přejal, co by vám on pan Joachym dáti měl, aby to jemu Rosndorfovi dal až do té summy, co byšte vy byli jemu Rosndorfovi dlužni; než to by mi bylo potřebí věděti, co jest více dluhu, vy-li Rosndorfovi čili vám pan Joachym z Malzaunu. I činiemť vám toto psaní dobrým a přátelským úmyslem, a co jest v tom také vašeho úmyslu, žádám, že mi oznámíte. A na tento čas ač byl bych nerad vás ani sebe tímto psaniem zaneprázdnil, než že hned po těchto svátcích ve- likonočniech mám před sebú zase pilný odjezd. Dán na Blatné v středu po květné neděli léta oc XXVI°. Uroz. pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené Hoře, p. příteli mému milému.

Strana 63
Dopisy z roku 1526, 28. a 29. března. 63 506. Milotovi z Běšin, jak se ve při poddaného jeho člověka s Klatovskými zachovati má. Na Blatné 1526, 28. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal, což se Kla- tovských a člověka tvého dotýče, tomu jsem porozuměl: i toto jest zdání mé, zdáliť se, že jest ten člověk nevinen, aby se na vyšší právo odvolal, jakož snad do Prahy to býti má před pány Pražany, však při tom že by toto dostavil, že jich Klatovských žádáš, aby také ty svědky před vyššiem právem, kteříž proti člověku tvému svědčili, postavili aneb státi jim rozkázali, že k těm svědkóm pro potřebu člověka tvého máš něco před vyšším právem mluviti, pokudž také za právo bude oc. Pak co by toho býti mělo mluveno, chciť to, dáli pán Buoh, potom oznámiti, když by mělo k té potřebě před to vyšší právo přijíti. Dat ut supra. Urozenému vladyce panu Milotovi z Běšin a na Běšinech, příteli milému. 507. Petrovi z Mladějovic, aby lidé, kteříž mají nějakou obtížnost do pana Diviše Malovce, při věci spravedlivé zachováni byli. Na Blatné. 1526, 28. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Tito lidé, tak kterak jsem poroz- uměl, mají nějakú obtížnost od pana [sic] Diviše Malovce, jakož tebe toho šíře spraví, i také což se dotýče Jana Honzlíka z Heřmaně, rychtáře: i psal jsem o to něco jemu panu Divišovi, ale nemám na to ještě žádné odpovědi; i žádám tebe, příteli milý, že se k tomu přičiníš, aby ti lidé při tom zachováni byli, což jest slušného bez ob- těžování. A jakož nějaké peníze chce míti od jmenovaného Honzlíka: i on tak spra- vuje, že to pokázati chce, že jest ten grunt nebožtíkovi panu Levovi Malovci za- platil; i znáti muožeš, že jest věc spravedlivá, pokáže-li to, aby při tom zuostaven a zachován byl. I věřímť, že to, jakž píši, k žádosti mé učiníš, aby to u téhož pana Diviše zjednati mohl. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Petrovi z Mladějovic a na Božejovicích, příteli milému. 508. Václavovi Trčkovi z Vítence, aby mu opatřil výpisy z desk, jaký odboj právu učinil pan Jindřich z Rožmberka; že registrované dluhy stavové uvolili se za krále platiti, že jeho (pana Lva) král kvitoval; žádá ho za opatření při Rosendorfovi, aby za kníže Minsterberské peníze dávati nemusel; pře mezi Mikulášem Kraselovským a Janem Hodějovským že jest odložena oc. Na Blatné 1526, 29. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Rozmluv ode mne s panem Am- brožem, jako u desk, že jeho žádám, jakož jest jemu pan Václav Robmhap oznámil,

Strana 64
64 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. co mi a jaké vajpisy z desk dáti má, aby to bylo na hotově k mému buohdá na hrad Pražský příjezdu; neb, dá-li pán Buoh, konečně jsem na tom, abych ve čtvrtek po hodu velikonočniem tam přijel. A zvláště toho potřebuji, abych to měl vypsáno, jakú jest relací pan Arnošt z Újezdce, toho času purkrabie hradu Pražského, učinil, jaký jest odboj právu udělal pan Jindřich z Rosenberka, čehož si také sám vědom, při čemž jsi byl. Také jeho žádaj pana Ambrože, ať mi dá vajpis z desk toho arti- kule, kterýž jest mezi jinými věcmi svolen na sněmu obecném, kterýž byl držán na hradě Pražském při přítomnosti krále JMti, tohoto pána našeho, a zavřen v postě, že JMKská potom brzo z tohoto královstvie jeti ráčil. A toho artikule tento jest rozum, že ti dluhové, kteříž jsú registrováni, že jsú za spravedlivé uváženi. A za to mám, že potom málo dále stojí, kterak je máme a povinni jsme za JMKskú stavové tohoto královstvie zaplatiti. Toho pak netřeba široce vypisovati, než toliko ten jest grunt, čeho v tom potřebuji, že ti dluhové registrovaní jsú uváženi aneb uznáni za spravedlivé. Jakož také ve dskách, kterak se pamatuji, jsú dvě kvitancí zapsány, kdež mne král slavné paměti kvitovati ráčil oc. I také žádám, aby mi pan Ambrož těch kvitancí dal z desk vajpis, nemuože-li snadně obú najíti, ale jedné, a že by dal toho pohledati, když se psalo léta XII° aneb XIIIe, neb některak toho času, na- ději se, že se to do desk kladlo. A relator na tu jednu kvitancí do desk vložení že jest byl, tak se naději, pan Ladislav z Šternberka kancléř, a na druhú pan Bernart z Waldšteina. A vše bych rád, aby to bylo na hotově, když buohdá na hrad Pražský přijedu. Dán na Blatné u veliký čtvrtek léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Václavu Trčkovi z Vítence. Tuto ceduli, kterúžť píše Bachtl Václavovi Zimovi, daj ji jemu a pověz jemu ode mne, že pro jiná zaneprázdnění nepsal jsem jemu, než Bachtlovi jsem poručil. Jakožť teď posélám sepsáno, komu by se měli listové hlavní udělati, i daj je po svátcích těchto napsati podle toho spuosobu, aby byli napsáni když buohdá na hrad Pražský přijedu, aby mi je dal. A toto psaní, kteréžť svědčí Rosndorfovi, daj jemu je, jest o nějakú jeho potřebu, a při tom jeho ode mne žádaj, ať to vždy některak opatří s Janem Hodkem s písařem knížecím, abych za kníže JMt nepotřeboval těch peněz dávati. Což se pana Bohuše Trnavského a toho kupce z Moravy dotýče oc, by měl také o to s jmenovaným Janem písařem mluviti; neb za to mám, když k tomu pilnost přiloží, že budou moci tomu odtah zjednati na tom kupci do suchých dní příštích, a zatiem kníže ráčí přijeti a to opatřiti oc. Neb víš, že těžko mi těchto časuov za jiného dávati, maje také své věci před sebú o tu jiezdu do Hory, kteráž s těžkem muože býti bez malého nákladu, nežli s velikú útratů. Totoť také oznamuji, že byl u mne dnes pan Mikuláš Kraselovský, jako na Hošticích, že by byl obeslán ode mne před úřad purkrabský, aby stál tuto středu najprvé příští s Janem Hodějovským: i poněvadž jsem všech pří téhož úřadu odložil

Strana 65
Dopisy z roku 1526, 29. března. 65 až do pondělieho po svátosti [16. dubna], i pověděl jsem jemu, že netřeba jemu státi tuto středu, než tepruva jmenovaný pondělí; protož jestliže by druhá strana stála, též jí oznam, aby se v tom žádnému ukrácení nestalo. Což se dotýče Václava Vrchlabského a Vraždy: jestliže jest ještě on Vrchlabský toho neopatřil, tehdy pověz jemu, ač bych jemu obtížení nepřál, než pro povinnost úřadu mého že se v tom musím zachovati podle práva; a oznam to také ode mne panu Bohuslavovi purkrabí, jestliže on Vrchlabský toho neujistí, jakž býti má oc, ať jemu Vrchlabskému poví, aby se on tak zachoval, jakž jest povinen podle závazku svého, a to konečně tento pondělí najprv příští. Ač nevím, máš-li mi co tak zvláštnieho oznámiti, však pošli ke mně v pon- dělí a něco mi oznam, budeli co nového anebo potřebného i což se peněz dotýče, co u tebe kto položil, a nebude-li mi potřebí na tento čas za kníže dávati; než posel aby u mne byl v uoterý zde na Blatné konečně, poněvadž tuto středu mám odsud zase vyjeti. A pověz Václavovi, úředníku na hradě Pražském, že jest mi vzkázal pan Jan Muchek po bratru svém, že nemá naděje, aby mi nyní ovce mohl kúpiti podle toho mého jemu psaní, o kterémž on dobře ví. A protož které peníze na to vzíti měl od Karla, ať jich dochová až do mého buohdá příjezdu. Cedule Václavovi Trčkovi. Toto mi se také za potřebné zdá, aby mi toho vajpis byl dán od desk, kterak JMt pan Jindřich obeslán na žádost pana Jana z Rozmberka, kdež jest nestál ani těch postavil podle toho obeslání, ježto jest to věc také veliká a znamenitá. A daj Viktorinovi X gr. č. na potřeby z peněz, kteréžkoli mé máš. 509. Adamu Rosndorfovi z Plakvic, aby za kníže z Minsterberku platiti nemusel. Na Blatné 1526, 29. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Pane Rosndorf milý! Teďt posélám psaní, kteréž mi učinil pan Albrecht z Štern- berka, což se tebe dotýče i také co o tebe píše panu Joachymovi z Malzounu, ježto tomu budeš moci porozuměti, i také, budeli on pan Joachym v Praze, toho psaní jemu, kdyžť se bude zdáti, dodati, neb což by v tom tvého dobrého bylo přál bych rád. A což se dotýče knížete JMti a pana Bohuše Trnavského a toho kupce, kte- rémuž peníze dávati má, žádám tebe, přičiň se k tomu s pilností, abych já nepotře- boval na tento čas za kníže JMt těch peněz dávati oc, a vezmi sobě ku pomoci Jana Hodka, knížecieho písaře, jakož také Václavovi Trčkovi poručil jsem o to s tebú mluviti. Dat. ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Adamovi Rosndorfovi z Plakvic, příteli milému. Archiv Český IX.

Strana 66
66 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 510. Matoušovi, úředníku na Drahonicích, aby k němu na Blatnou přijel a s ním rozmluvil, jaká příhoda se stala od některých urozených lidí. Na Blatné 1526, 29. března. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Mathúši milý! Jakož jsi psal synu mému ozna- muje, jakáť jest se příhoda stala od některých urozených lidí oc: i abych tomu tím dostatečněji vyrozuměti mohl, přijeď ke mně na Blatnú tento pondělí aneb v uoterý najprvé příští, abych s tebú o to rozmluvil, i také budeli co jiného potřebného. A kterážť jest se věc přihodila, pokudž mi náležeti bude, chci se k tomu rád, dáli pán Buoh, přičiniti, aby v tom mohl slušně opatřen býti. Dat. ut supra. Mathúšovi, úředníku na Drahonicích, mému milému. 511. Václavu Trčkovi z Vítence, jaké potřebuje výpisy z desk zemských a od prelátův kostela Pražského; Bartošovi zvonaři, aby za tarasnice zaplatil oc. Na Blatné 1526, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Včerať jsem něco psal a poslal po Viktorinovi, ješto tomu porozumíš; však toto jsem ještě pozapomenul, že potřebuji také i toho z desk vajpisu: která stanná práva má pan Krištofor z Švamberka na panu Jindřichovi z Rosenberka, totižto jedna stanná práva na některé summy, též jako já, ač na menší, a druhé, což se Nových Hraduov a vrchnosti na klášteře Vyše- brodském dotýče. I žádaj pana Ambrože, ať mi také toho dá vajpis, aby bylo na hotově, když buohdá na hradě Pražském budu; nebo proto toho také potřebuji, že holomek, ač od úřadu mého, ale v potřebě páně Švamberkově, byl jest na Krumlově, a co se jemu přihodilo, to jest vuobec lidem vědomé. A protož když na ten artikul přijde, naději se, že bude potřebí jedno po druhém ukazovati, aby tím zřetedlněji naše spravedlnost poznána býti mohla. Toto také věz, že mi se zdá za potřebné, jakož máš list zápisu pana Jana Strakonického z Rosenberka, kterak měl k nám úředníky na zámcích zavázati, čemuž jest se dosti do dnes nestalo oc: i zdá mi se toho míti vidimus, neb toho listu jest potřebí pilně chovati. I proš ode mne pánuov prelatuov kostela Pražského, ať tuto středu anebo ve čtvrtek toho mi vidimus dají, a ukaž jim ten list, než zase dobře schovaj. A k tomu vidimusu kup pargamenu, aby v tom námi meškáni nebyli. Jakož jsi mi poslal psaní od pana mincmajstra i od sestry mé: i poněvadž rozumiem, že se vždy při věcech horských plete, pak kterýž jest list pan mincmajstr na V° gr. Horníkóm udělal pro potřeby těch hor, ješto naději se, že jsem také tu rukojmí, i jestliže jsi toho listu Horníkóm neposlal, již nyní neposélaj do mého příjezdu a v tom ode mne dalšieho oznámení. Také jakož

Strana 67
Dopisy z roku 1526, 29. a 30. března. 67 jsi mi psal, což se Bartoše zvonaře dotýče: i za to mám, že za ty tarasnice, kteréž jest od něho vzal, měl bych jemu dodati okolo XL kop gr., jakož pak má pod mou pečetí na to list, i tím se listem šíře spravíš. A jestliže od Václava Karla z Velvar peníze máš, zaplať témuž Bartošovi z toho, a list od něho muoj vezmi a udělaj v něm díru. Což se pana Jiřieka Bergky dotýče, dal jsem jemu nedávno 1 � gr., i daj jemu ještě ode mne II gr. č. Dán na Blatné u veliký pátek léta XXVI. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence, mému milému. Totoť mi se také zdálo oznámiti: kto by před úřadem purkrabským prvé stál pondělieho po svátosti k jaké při, aby každému pověděl, že jest toho odloženo do jmenovaného pondělieho po svátosti a to z hodných příčin a zvláště pro ty sjezdy, kteréž JMKská do Hory a do Kolína položiti ráčil, jakož i někteří jiní soudové také z těch příčin poodloženi k jinému času jsú. 512. Kundrátovi z Krajku v příčině smlouvy mezi ním a Annou z Toušeně oc. Na Blatné 1526, 30. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře a příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, což se vás a panny Anny z Toušeně dotýče a naučení pánuov úředníkuov menších, kteréž jsú brali v soudu zemském oc, a při tom jste mi poslali přípis smlúvy mezi vámi s obú stran učiněné, tomu jsem všemu porozuměl: i pane švagře muoj milý, nepo- chybuji než že to dobře znáte, kterak naučení z soudu zemského anebo v soudu bývají dávána, že na zprávu těch, kteříž naučení potřebují a žádají a kterým aneb komu přísluší naučení dávati, i té jsem naděje, že se tato věc též stala; a protož mimo to nevím vám na tento čas jaké jiné zvláštní odpovědi dáti. Než zdá-li se vám, pane švagře muoj milý, co o to panu komorníku aneb panu sudiemu psáti, snad tomu šíře, z čeho ta věc přišla, od menších pánuov úředníkuov vyrozumějíce, vám něco budou moci oznámiti, čím byšte se v té věci dále spraviti i také opatřiti, pokudž by vám toho potřeba byla, mohli. Nebo v pravdě v tom i v jiném rád bych to viděl, aby bez omylu a bez ublížení jednoho každého mohl každý toho, cožť jest spravedlivo, užiti a mimo to k jinému potahován nebýti. Dán na Blatné u veliký pátek léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Kundrátovi z Krajku a na Mladém Boleslavi oc, panu švagru a příteli mému milému. Za to mám, pane švagře muoj milý, kteříž na obeslání krále JMti, pána na- šeho milostivého, budeme v Hoře anebo v Kolíně, že snad by pak kto nestál před právem na tento čas, že by tím neměl nic ztratiti; však aby i to na omylu nebylo, 9*)

Strana 68
68 D. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. sluší se toho na vyšších páních úřednících aneb na menších při dckách zemských, komuž by bylo toho potřebí, dověděti. 513. Janovi Malovci z Chýnova o sjezdech v Hoře Kutné i Kolíně a jaké tam bude jednání, potom že sněm držán býti má oc. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Psaní, kteréž si mi učinil, to jest mi dodáno; a před tím posélal sem k tobě na Witmberk s listem, kterýžto list teďt posélám, a za to tebe prosím, že tak učiníš a se mnú v Hoře v neděli provodní [8. dubna] staneš. A jestližeť se bude zdáti k Praze jeti, tehdy odtud mohli bychme spolu vyjeti v sobotu po hodu velikonočniem [7. dubna], abychme, dá-li pán Buoh, v neděli do Hory přijeli. A toho jsem od tebe, příteli milý, zvláštně vděčen, kteréžs mi psaní učinil, a za to také prosím, že i jiné pány a přátely, kohož budeš moci, také s sebú míti budeš; neb každému z vás rád se dobrým přátelstvím odplatiti chci. A pan Jan Dobřenský také jest mi psal, že se mnú státi chce, i mohli byšte též spolu jeti. Než, příteli milý, což se obecnieho sněmu dotýče, ten ještě není položen, než toliko sjezd do Kolína ve čtvrtek po provodní neděli [12. dubna]. A tak sem srozuměl z psaní od krále JMti, že najprvé ráčí, abych já byl na Horách Kutnách v neděli provodní, a někteří páni a přátelé moji s přátely našimi oc, a pan Jindřich z Rosenberka na týž den v Kolíně, a že od JMKské, kteříž budou poslové, mají mezi námi z JMKské poručení něco jednati aneb smlúvati. Pak já jako povolný JMKské k vuoli chci se dáti tu najíti, buď druhá strana aneb nebuď; neb o JMKské nepo- chybuji, než že mne při tom, což jest spravedlivé, zuostaviti i milostivě opatřiti ráčí. Což se pak toho sjezdu v Kolíně ve čtvrtek po provodní neděli dotýče: mně jest oznámeno, že by se tu také jednati mělo, kto jsú spolu v ruoznicech, aby byli skrze JMKské posly srovnáni aneb mieřeni, a z jednostajné vuole abychme potom sněm drželi, kterýžby JMKská na hradě Pražském položiti ráčil; a z lásky abychme jednali bez ruoznic JMKské a tohoto královstvie dobré, jakož věc slušná jest, bez ujmy ka- ždého jednoho jeho spravedlnosti. Datum na Blatné v sobotu bílou léta oc XXVI°. Uroz. vladyce panu Janovi Malovci z Chajnova a na Witmberce, příteli milému. Když, dá-li pán Buoh, najprvé v Hoře budeme, tehdy pane Malovče milý, bude-li toho potřebí, i do Kolína potom mohli bychme jeti. Než o to jest najvíce, budeme-li moci tam hospody míti. Neb oznámeno mi, že tam v Kolíně prvé jiní drahně hospod již zastali. Než jáť sem také v Hoře poručil hospody jednati, a psal sem o stání na II� koní mně a pánóm přátelóm našim, ježto snad veliký zbytek těch hospod nebude. Pak jedúce spolu z Hory do Kolína, opatří-li nás tam též hospodami, tehdy není daleko přijeti, toliko jedna míle.

Strana 69
Dopisy z roku 1526, 31. března. 69 514. Janu Muchkovi z Bukova v příčině jízdy do Hory Kutné, že by dobře bylo, aby ve zbroji se jelo, poněvadž strana pana Jindřicha z Rožmberka také zbrojně pojede. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Což se dotýče jiezdy mé do Hory, toho jsem úmyslu, abych v Praze byl tento čtvrtek [5. dubna], a potom v sobotu abych z Prahy vyjel a, dá-li pán Buoh, v neděli provodní abych do Hory, tak jakž mi král JMt psáti ráčil, přijel; protož, jakžť jsem prvé psal, žádám tebe, že se mnú staneš a do Prahy v pátek po hodu velikonočniem přijedeš, i kohož muožeš z dobrých přátel že s sebú míti budeš; neb ač některým psal jsem, ale nemohl jsem všem psáti, neb mi dosti krátký čas napřed oznámen k takové potřebě, však kteříž podle mne stanou, každému se rád dobrým přátelstviem chci odplatiti. A toho jsem úmyslu, že služebníci, kteříž při dvoru mém jsú, ve zbroji jeti mají, a tak jsem porozuměl i mnozí přátelé moji že na témž jsú, i kteříž vy také též učiníte, rád tomu budu; však také pojedou-li kteří beze zbroje, vše to býti muože, jakož někteří také pojedou, neb ne každý k tomu na tak čas krátký jest spuosoben. Než tak mne dochází, kteréž má pan Jindřich z Rožmberka služebníky, že by měli ve zbroji jeti; nežli JMKská, kterak mi ráčil oznámiti, ráčil jest nám obojiem glejty poslati, ač jsem jeho v tomto krá- lovstvie nežádal, než snad druhá strana; však poněvadž přes to chtí ve zbroji jeti, kterak mne dochází, tehdy také nám není škodné též učiniti. Neb ač my buohdá na jiném nejsme, než řád a právo zachovávati i také glejt krále JMti, pokudž nám ná- leží, ale ktož řád a právo lechčí, také nevím, kterak o tom stále držeti, aby ten neměl, když by své užitečné znal, něco i glejtu ublížiti; však nesahaje žádnému v jeho svě- domí, to proto znám, že těchto časuov slušné jest opatrnost zachovati. A poručil jsem, příteli milý, aťby ráno v pondělí purkrabě muoj z Rožmitála toto psaní tobě poslal, a jestliže mi co budeš chtíti také psáti, také jsem poručil, aby on purkrabie to mi poslal. Dán na Blatné v sobotu bílú léta oc XXVI°. Urozenému vladyce panu Janovi Muchkovi z Bukova a na Osece, hajtmanu kraje Plzeňského, příteli milému. 515. Purkrabímu na Rožmitále Jiříkovi z Dražovic o poslání listu Janu Muchkovi do Oseka. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Pošli tento list panu Janovi Muchkovi v pondělí ráno po jistém poslu do Oseka blízko od Rokycan; a jestliže by jeho doma nebylo, muože posel pověděti, že ten list muože býti přijat od jeho úřed- níka a jemu potom dodán, když doma bude, a jestliže by mi on co zase psal, tehdy

Strana 70
70 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mi to pošli; pakli by v tom času ke mně jel, nežli by se posel zase vrátil, tehdy poruč někomu na svém místě. Datum ut supra. Uroz. vladyce Jiřiekovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, mému milému. 516. Jindřichovi z Ryzmberka, aby do Hory Kutné přijel, příhoda kancléře pana Adama z Hradce a pana Jana z Wartmberka že nemůže býti na překážku sjezdům v Hoře a Kolíně, kamž také kníže z Minsterberka přibude. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Nepochybuji a za to prosím, že tak učiníte a se mnú v Hoře stanete, a já vás buohdá v Praze čekati budu, kterak jsem vám prvé psal. A nejsem té naděje, aby se ten sjezd v Hoře též i v Kolíně změniti měl, neb té jsem naděje, kdyby co toho bylo, že by mi to bylo bez meškání oznámeno, a já bych vám také chtěl to oznámiti, než nezdá mi se z některých příčin, aby to mělo zjinačeno býti. Což se dotýče nějaké příhody pánu Hradeckému a panu Janovi z Wartmberka učiněné: i také jsem o tom něco slyšel, ale té naděje nejsem, aby to bylo co ku překážce těmto sjezdóm; také aby kníže zase aneb oni obesláni od krále JMti byli o tom nic nevím, než druhdy někteří rozprávějí noviny, ježto se ne vždy tak nachází; než kníže mi ráčil nedávno psáti, že netuší, aby v Praze do hodu velikonočnieho byl, než že by měl něco v Moravě jednati z poručení JMKské, a tak tomu rozumiem, že tepruva k těm sjezdóm do Hory a do Kolína přijede. A muoj milý pane švagře, muožete-li koho také z sebú z dobrých přátel míti, aby do Hory jeli, byl bych toho vděčen, neb ač jsem jich drahně obeslal a žádal, ale pro krátkost času všem jsem psáti nemohl. A o hospody také jsem již do Hory poslal. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Cedule panu Jindřichovi Švihovskému a takováž panu Břetislavovi. Když již toto jiné bylo napsáno, tehdy potom přijel ke mně pan Ondřej od kniežete Karla JMti, kterýž prvé u mne služebníkem byl, a oznámil mi, že v sobotu tuto před provodní nedělí ráčí knieže v Hoře býti; ježto nyní o tom širšieho psaní zanechávám, poněvadž se bohdá brzo spolu shledáme. A muoj milý pane švagře, proto sem k vám včera neposlal pro slavnost hodu velikonočnieho, nežli tepruva dnes v pondělí.

Strana 71
Dopisy z roku 1526, 31. března. 71 517. Břetislavovi z Ryzmberka, aby do Hory Kutné přijel, kdež stání na 2000 koní pro sebe a své přátely zjednal, a poněvadž strana pana Jindřicha z Rožmberka k sjezdu zbrojně se vypraví, že by dobře bylo, aby také ve zbroji vyjeli. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Nepochybuji a za to prosím, že tak učiníte a se mnú v Hoře stanete a já vás v Praze buohdá čekati budu, kterak jsem vám prvé psal; a kohož byšte také z dobrých přátel z sebú míti mohli, rád bych tomu byl, neb pro krátkost času nemohl jsem všem psáti, ač jsem jich drahně obeslal a žádal, i také v tu naději, že budou, o hospody jsem do Hory poslal; však kto bude míti kde státi, též také i o vás, chci rád ještě z Prahy napřed poslati, abyšte dostatečně opatřeni býti mohli; a budou-li ti všickni, komu se naději, poručil jsem stání u Hory na IIM koní zjednati. A nevím, veliký-li zbytek byl. Než do Kolína jsem ještě o hospody neposlal, neb mi se zdá, že jest ještě dosti času, když bychme v Hoře byli, neb jestliže jsme tam hospod nezmeškali, tehdy s těžkem zmeškáme; pakli tolik hospod tam býti nemuože, co se má lidí sjeti, tehdy to by naše vina nebyla, než snad spíše toho, jednal-li kto o to, aby v prostrannějším místě ten sjezd položen nebyl. O panu Jindřichovi z Rožmberka také slyším, že chce zbrojně jeti, a též jsem mým služebníkóm, aby ve zbroji jeli, oznámiti poručil, jakož i někteří naši přátelé, za to mám, též učiní; a zdá mi se také dobře, jestliže by vaši též jeli, neb glejtu není to nám ku překážce, neb o ten glejt, nevím, kto jest jednal nám, leč snad pro něho pro pana Jindřicha, aby každá strana glejt měla oc. A poněvadž jakž slyšeti, že se ve zbroji strojiti chtí, i jakž jedno, tak druhé, ač jiného před sebú nemám a o vás pániech a přáteliech mých tolikéž držím, než abychme se podle řádu a práva zachovali a při tom stáli, pokudž dobrým náleží. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc. 518. Zdeňku Trčkovi z Lípy, že v příčině nedorozumění s bratrem Mikulášem na sjezdu v Hoře Kutné s nimi oběma rozmluví. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Včera, když jsem u jitřině byl, dodáno mi od vás psaní, kterémuž jsem porozuměl i také tomu přípisu, kterýž jste

Strana 72
72 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mi poslali, co jest pan Mikuláš, bratr váš, Ronovským psal: i jakžkolivěk jest, prosím vás, že sobě toho zvláštně nebudete obtěžovati, poněvadž, dá-li pán Buoh, brzo, totižto v neděli provodní, máme se spolu na Horách Kutnách shledati, ježto tu chci s vámi o to rozmluvení mieti i také se panem Mikulášem; ač, pane a příteli muoj milý, také o to, co jste mi psali, panu Mikulášovi píši, kteréžto psaní má jemu z hradu Pražského bez meškání po mém poslu posláno býti. A pán Buoh všemohúcí rač nám dáti pospolu šťastné a ve zdraví shledání. A té jsem naděje, oč jest mezi vámi bra- třími, že buohdá ke všemu slušnému bude to přivedeno. Dán na Blatné v bílú so- botu léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně oc, pří- teli mému milému. 519. Mikuláši Trčkovi z Lípy, aby s vyřízením neshody s bratrem svým panem Zdeňkem poshověl až do společného v Hoře Kutné při sjezdu shledání, kdež vše po dobrém urovnáno býti může. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vězte, že jest mi psal pan Zdeněk, bratr váš, maje nějakú obtížnost nemalú v tom psaní, kteréž jste, jakž mi oznámil, Ronovským učinili: i jakžkolivěk jest, prosím vás, bez čehož nyní býti muože, že tomu prodlení učiníte, poněvadž ještě do sv. Jiří jest také nějaké prodlení a v tom se, dá-li pán Buoh, spolu podle našeho zuostání na Horách Kutnách při neděli pro- vodní shledáme, ježto o to chci s vámi rozmluvení míti. A buohdá se k tomu ta cesta najde, pokudž na obě straně bude za slušné podle spravedlivosti, aby to na omylu a na odtazích nebylo a žádnému se ukrácení nestalo. Píšiť vám toto jistě, pane a příteli muoj milý, dobrým úmyslem a pro uvarování nějaké nové mezi vámi bratřími nelibosti, poněvadž naše shledání brzo býti má. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Vlašimi oc, přieteli mému milému. 520. Janu Lapačkovi v příčině dodání listů bratřím Zdeňku a Mikulášovi Trčkům. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Pane Lapačko milý! Jest mi od pana Zdeňka Trčky, pána tvého a přítele mého milého, listu dodáno a při tom cedule, ježto za to mám, že od tebe, ač nepo- depsal se žádný; i co pánu tvému jsem odepsal, máť toho listu tento posel dodati. A věz, že o tu věc také pilně jsem psal panu Mikulášovi Trčkovi, kterýžto list dal

Strana 73
Dopisy z roku 1526, 31. března a 2. dubna. 73 jsem zavřieti do cedule, na kteréž jest nápis Václavovi Trčkovi z Vitence, a jest to dáno také tomuto poslu; i žádám tebe, kaž toho hned dodati témuž Václavovi na hrad Pražský, neb on ten list ku panu Mikulášovi ode mne má po mém poslu hned na Vlaším poslati, co jemu píši; a jistě to obmajšliem, že bych rád dobrú lásku mezi pány Trčky bratřími viděl, a což komu spravedlivě náleží, aby v tom překážek neměl, jakož prvé také muoj úmysl poněkud v tom znáš. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Lapáčkovi z N., příteli milému. 521. Václavu Trčkovi z Vitence o poslání listu Mikuláši Trčkovi. Na Blatné 1526, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Tento list, kterýž svědčí ode mne panu Mikulášovi Trčkovi, pošli jej jemu na Vlaším bez meškání po jistém poslu; a co mi bude zase psáti, to mi pak dáš, když buohdá na hrad Pražský přijedu; neb kdyby to chtěl ke mně poslati, muožeš znáti, že by mne již posel na Blatné nezastihl. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. 522. Janovi z Sudomíře o společném jich shledání. Na Blatné 1526, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný příteli milý! O nedostatku zdraví tvého nerad slyším, neboť bych rád přál zdraví a všeho dobrého; poněvadž na tento čas ke mně přijeti nemuožeš, již ta věc tak nyní býti musí. A když buohdá zase sem na Blatnú přijedu, chciť oznámiti, abychme se, dá-li pán Buoh, spolu shledali; a že na tento čas se mnú státi nemuožeš, sama se ta věc vymlúvá, když jest, přieteli milý, při tvém zdraví nedostatek. Dán na Blatné v pondělí velikonoční léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři panu Janovi z Sudomíře a na Repici, příteli mému dobrému. 523. Oznamuje Kryštoforovi z Švamberka, co mu byl psal kníže Karel z Minsterberka; pan Adam z Hradce a Jan z Wartmberka že z Uher již se navrátili, Jindřich z Rožmberka že chce teprv okolo 12. dubna v Kolíně býti. Na Blatné 1526, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych věrně přál. Muoj milý pane švagře. Nevím vám co zvláštnieho nyní psaniem oznámiti, nežli že kníže Karel ráčil ke mně poslati pana Ondřeje, někdy služebníka Archiv Český IX. 10

Strana 74
74 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mého, žádaje, abych byl tuto sobotu v Hoře, že tu také býti ráčí; ale chci zase oznámiti, že pro vás jiné pány a přátely nemohu býti nežli v neděli. Také kníže ráčil mi psáti, že v sobotu před květnú nedělí [24. března] shledal se s panem pí- sařem*): i rád sem tomu, než pan Planknar ten jest knížete v Budíně nezastihl. Toto jsem také slyšel, že se pan kancléř a pan Jan z Wartmberka již vrátili a že u pana Jindřicha z Rozmberka na Krumlově byli, a že jest snad ještě něco nemocen; a jiných novin nyní zanechávám až do našeho buohdá shledání, kteréž prodlení míti mohou. Než toto také, muoj milý pane švagře, vám oznamuji, že jsem viděl psaní, že jeden druhému psal, jakoby tepruv on pan Jindřich z Rozmberka chtěl býti v Ko- líně okolo čtvrtku po provodní neděli [okolo 12. dubna]: pak buď on kdyžkoli buď, nám sluší býti podle toho dne k smlúvě uloženého na Horách Kutnách tuto neděli [8. dubna], ne tak mnoho pro smlúvu jako pro podstať naší spravedlivosti, kterúž JMKská a obyvatelé tohoto královstvie jsú v tom povinni zachovati a učiniti. A vše- mohúcí pán Buoh rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 524. Petru Vencelíkovi z Vrchovišť v příčině Stacha, kterýž do vazby na Žirovnici vzat jest. Na Blatné 1526, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Za to mám, že v paměti máš, na čem jsem s tebú zuostal, což se toho Stacha, kterýž v tvú moc a vazbu na Žirovnici vzat jest s jinými dvěma, dotýče oc: i teď jede o tu věc na Žirovnici pan Smil Ne- bilovský, služebník muoj. I čehož ode mne i od sebe v tom žádati bude, žádám tebe a věřímť, že tak učiníš anebo ten, komuž jsi na svém místě tu na Žirovnici poručil. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Petrovi Vencelíkovi z Vrchovišť a na Žirovnici oc, aneb ně- kterému z bratří jeho, kterýžby na Žirovnici byl, přátelóm milým, aneb komuž jest tu poručeno. 525. Děpoltovi z Lobkovic, aby syn jeho Jiří do Hory přijel; prosí ho, aby mu půjčku peněz zjednal. Na Blatné 1526, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní od vás jest mi dnes nemnoho před večerem dodáno, kterémuž jsem porozuměl. Pak předkem vám toho rád přeji, že o Duchcov a Osek srovnání aneb místo konečné máte, neb v tom i v jiném, což *) Radslav Beřkovský z Šebířova.

Strana 75
Dopisy z roku 1526, 2.—4. dubna. 75 by vašeho a dětí vašich dobrého bylo, toho bych vám rád přál. Což se dotýče va- šeho se mnú v Hoře stání: kterú v tom povolnost přátelskú ke mně máte, z toho vám děkuji a o tom nepochybuji, když by toho další potřeba byla, že to pro mne rádi podle náležitosti spravedlivosti mé učiníte; ale poněvadž také nyní vaši potřebu znám, muožete na tento čas doma zuostati, když toliko na místě vašem podle mne pan Jiřiek syn váš stane. Než za toto vás prosím, že jiným o tom nyní nebudete oznamovati, neb bych rád, aby pan Šebestian z Waytmille i jiní z těch krajuov, kterýchž jsem také žádal, aby se mnú stáli, aby předse v Hoře v neděli provodní byli. Také pane a příteli muoj milý, jakož jste mi oznámili, co máte panu Hanušovi Kapléři na tento čas peněz dáti, jestliže bych peněz potřeboval, že byšte mi jednati chtěli a že naději máte, že byšte některú summu k vypuojčení zjednali: i prosím vás, učiňte tak, neb mám něco dávati při svatém Jiří od sebe. A kdybych i mimo to pro příhodu v těchto mých nynějšiech potřebách, kteréž znáte, mohl vypuojčiti IM gr. č. i dva, rád bych to učinil; a protož, což mi koli budete moci zjednati, vděčen toho budu a rád to také ujistiem, u kohož by se zjednalo podle řádu a obyčeje v tomto královstvie. Dán na Blatné v pondělí velikonoční léta oc XXVI°. Uroz. pánu, panu Děpoltovi z Lobkovic a na Bílině, panu příteli mému milému. 526. Petru Markoltovi z Tedražic v příčině stání s Heřmanem Zálezským. Na Blatné 1526, 3. dubna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal, což se pana Heřmana Zálezského dotýče a těch obeslání z pychuov: i když jsem o to prvé s ním mluvil, jemu se zdálo, že má velikú spravedlivost; však budu-li to moci k přátel- skému jednání přivésti, chci o to s ním rozmluviti, a na čem s ním v tom zuostanu, tobě oznámiti. Pakli bych neoznámil, tehdy ty proto předse k těm obeslániem stuoj; a tohoť bych rád přál, aby tak ani jináče nesnází a souduov neměl. Dán na Blatné v uoterý velikonoční léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Petrovi Markoltovi z Tedražic, příteli milému. 527. Purkmistru a radě města Písku, aby farář jich na kazatedlnici ohlášené nařknutí, že Anna dcera Chmelova panenství ztratila, dokázal. Na Blatné 1526, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí! Vznešeno jest na mne, kterak by farář váš na kázání zjevně ohlašoval, že by Anna, Chmelova dcera, pa- nenstvie své ztratila, aby v městě mezi vámi, u kohož slouží, trpína nebyla. I mám 10*

Strana 76
76 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. za to, že muožete míti v paměti, kdy jest také prvé něco dotýkána, jakž o tom byla řeč puštěna, že by Šnejdéřka o ní něco mluviti měla, že jest se k tomu neznala, by ji čím neslušným nařiekala. Ale poněvadž ji ten kněz, podle toho kterak jsem zpraven, nařieká, žádám vás, že jeho k tomu budete přidržeti, ať to na ni vede; a dovede-li, tehdy jest slušné, aby za to držána byla; pakli nedovede, bude každý znáti moci, bylo-li jest slušné takovú věc knězi na kazatedlnici mluviti, na kteréžto kazatedlnici ne věci nepravé, ale slovo boží mělo by býti a má mluveno a kázáno. Odpovědi žádám. Dán na Blatné v středu den sv. Ambrože léta oc XXVI°. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Písku, přátelóm mým dobrým. 528. Jiříku Opitovi, jinak Peřinovi z Malčína, purkrabímu na Velharticích, v příčině provdání pod- dané ženy; aby plodu do rybníkův nakoupil. Na Blatné 1526, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Zdeněk Lev oc. Purkrabie milý! Oznámeno jest mi, kterak by Vítkovcova dcera z Kášovic chtěla se vdáti do Sušice a snad i oddána již jest. I vznesl jest na mne urozený vladyka Bohuslav z Obytec a v Hvoždanech, služebník muoj, že by prvé ta žena měla slib s jeho člověkem, a o to že by tento pátek měli státi před duchovniem právem. I k tomu já dávám vuoli, a což tu právo duchovní najde, jestli že bude přisúzena tomu mého služebníka člověku, tehdy bych jim toho chtěl příti, neb zprávu mám, že muoj grunt, z kteréhož ona jest, není pust nežli dobře osazen. Toto také věz, což se plodu dotýče, že jeho zde nemám, než nedostává mi se jeho. Protož což jeho potřebuješ do rybníčkuov, snad L , kup někde. Než do Zbynického rybníku nezdá mi se potřebí, by se mělo více přisazovati, lečby prvnější násada ze- mřela. Ale o tom nemám žádné vědomosti, však poptaj se na to. A jestliže co po- třebného poznám, chciť po hajtmanu vzkázati, když zase z Příbramě na Velhartice bude míti jeti; než jáť dnes odsud do Prahy vyjeti mám. Dán na Blatné v středu den sv. Ambrože. Urozenému vladyce Jiřiekovi Opitovi, jinak Peřinovi z Malčína, purgkrabí na Velhar- ticích, mému milému. 529. Kryštoforovi z Švamberka, že snad poslové královští na sjezd do Hory Kutné a Kolína ne- přijedou; o narovnání sporů mezi jich poddanými. Na Blatné 1526, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3891 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, tohoť bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jáť již ve jméno boží dnes odsud

Strana 77
Dopisy z roku 1526, 4. dubna a 22. června. 77 vyjedu do Prahy a potom buohda do Hory, a chci k vám na Vlaším poslati, aby vás to poselstvie tu v sobotu našlo najprv příští. Včera přinesena mi některá psaní z Prahy, mezi kterýmiž porozuměl jsem, že s těžkem ti poslové od krále JMti na těch sjezdech v Hoře a v Kolíně budou, kteříž prvé nám oznámeni, lečby jiní byli a to s těžkem. I to máte ty řády aneb neřády! Však nerad bych, aby ještě mnozí o tom věděli, krom dobrým přátelóm muože se to oznámiti, že ten hlas proskočil, ale že proto to se nejistí. Než což se našich věcí dotýče, toť snad muože býti jednáno skrze ty, kteří měli k poslóm přidáni býti. Ač nepřijedeli pan Jindřich z Rosenberka v čas, toho také neznám, by bylo slušné na něho čekati. A jakžkolivěk jest, mně se zdá za dobré, že my předse s našimi přátely pojedeme, jakož buohdá při našem shledání o to spolu, což potřebného bude, a se pány a přátely našimi rozmluvíme. A psal mi pan Vojtěch z Pernšteina, že také tuto neděli v Hoře bude. Muoj milý pane švakře. Což se dotýče některých nesnází mezi poddanými našimi, rád bych, aby srovnány byly, neb poněvadž my jsme spolu v zvláštniem dobrém přátelstvie, rád bych také, aby i naši poddaní spolu se slušně bez ruoznic srovnávali. I prosím vás, poručte purkrabí svému, a já zdejšiemu také jsem poručil, aby se o to spolu sjeli, maje každý s sebú dva nebo tři dobré lidi, a ty věci aby slyšeli a na místě postavili. Pakliby kým scházelo, že by toho dokonati nemohli, ale potom by se to na nás vzneslo; neb já svým nechci trpěti své vuole ani křivdy ponechati, a o vás tolikéž nepochybuji. I co jest v tom vašeho úmyslu, žádám, že byšte poručili purkrabie Zví- kovskému, aby to oznámil purkrabie Blatenskému, a kto by z vašich koho mého chtěl viniti. A též od mého purkrabie oznámiti se má oc. Než což se dotýče těch lidí o meze u Drahonic a snad u Kestřan, toho by se snad ponechalo k jinému času. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychom se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné ve středu den sv. Ambrože. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švambergka a na Zvíkově oc. A což se dotýče lidí z Vejšic kněze opata Břevnovského, poněvadž jsú v mé obraně, též bych také rád, aby se při tom času o to jednalo, oč lidé vaši s nimi, aneb oni s vašimi také v nějaké nesnázi jsú. 530. Hanuši Flugovi z Rabšteina, Albrechtu a Štěpánovi Šlikům v příčině učinění pomoci králi proti Turkům, o držení sněmu na den sv. Prokopa, o položení sjezdu do Kolína na den 29. června; oznamuje, že pojede na sjezd kraje Prachenského oc. Na hradě Pražském 1526, 22. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Léta božieho M°VCXXVI°. Toto jsú téhož léta registra XVIIII, do kterých se vpisují přípisové listuov poselacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od pátku před sv. Janem křtitelem božiem narození.

Strana 78
78 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Službu svú vzkazuji, urození páni, páni přátelé moji milí! Byšte zdrávi jsúce dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž jste mi společně učinili, toho jest mi včera večer dodáno. I kdež jste mi, páni a přátelé moji milí, psali, což se Turkuov a práva a při tom některých jiných věcí dotýče: tomu jsem všemu porozuměl, a také jsem vám již o to něco prvé každému z vás zvláštní list psal a po svém poslu poslal, ježto za to mám, že to mé psaní prvé vám ode mne nežli toto dodáno bude. I ačkolivěk jistě bych rád, aby JMKské, pánu našemu milostivému, pomoc proti Turkóm, pokudž by toho potřeba se znala, učiněna byla, než rozličníť jsú o tom hla- sové, ježto bylo by o tom mnoho psáti; a jakž kolivěk jest, mnozí se k tomu stro- jíme, abychme bez meškání vojensky s našimi poddanými a služebníky hotovi byli pro Turky i pro všelikterakú jinú věc. Nežli zdálo se nám za potřebné, abychme prvé sněm měli, kterýž býti má zde na hradě Pražském na den sv. Prokopa [4. července], jakož po svém poslu o tom jsem vám také psal. A prosím vás, račte také na ten sněm přijeti, neb jsú toho jistě pilné a znamenité potřeby JMKské a tohoto královstvie, a tak se naději, i každého jednoho z nás, i také pro zachování práv a svobod našich. Než na tom sněmu, dáli pán Buch, budeme tu z jednostajné vuole o to jednati, kterak bychme najslušněji JMKské proti Turkóm měli pomoc učiniti. A zatím také tím dokonaleji budeme moci zvěděti, neb někteří své posly máme v Budíně, jaká toho vše, což se Turkuov dotýče, potřeba bude; neb bychme pak chtěli jedni mimo druhé něco učiniti, nebylo by velmi užitečně, a také mohli by jedni přátelé do druhých sobě obtiežiti, kdyby v takové věci mezi námi roztržitost jedněch mimo druhé byla, a tudy by se snad mohla i ta- ková pomoc menší učiniti. Při tom také toto vám, páni a přátelé moji milí, též z duověrnosti oznamuji, že pan kancléř, jakž hlas puštěn, že s povoleniem krále JMti položil sjezd do Kolína na den sv. Petra a Pavla, apoštoluov božiech [29. června], těm, kteříž prvé na sjezdiech v Kolíně bývali, a že na ten sjezd, což se má na něm jednati, má býti oznámeno skrze posly, kteříž tu od krále JMti býti mají, než že se nejmenuje o Turky, než což tu oznámí: pak muože býti o Turky i o něco jiného, ježto nevíme oč, a mohlo by to býti, že by nám o tom tak mnoho náležalo věděti jako těm, ktož v Kolíně budou. I jistě zdají mi se ty věci škodné a snad předkem králi JMti, neb v pravdě jsme JMKské tak věrní jako kto, nedávajíce toho žádnému napřed z JMti poddaných. Pak aby jedni měli býti k sjezdu obsieláni a druzí pomíjeni, neviem, jaká jest to rovnost, leč se snad někomu toho chce, co on zjedná, abychme my to činili a na někoho slúžili, ježto v té povinnosti mimo naše svobody žádnému nesedíme; a ktož takové věci stranní jednají, tomu se také rozumieti muože, na Turky-li se pomoci hledá, čili kto pod tím co svého vlastnieho. Jáť dnes, dáli pán Buoh, odsud vyjedu a do kraje Prachenského na sjezd pojedu, jakož v jiných krajiech sjezdy mají při

Strana 79
Dopisy z roku 1526, 22. června. 79 svatém Janu také mieti, a tu mám se shledati se panem Krystoforem z Švamberka i s dosti počtem znamenitým našich dobrých přátel, než buohda zase na den sv. Pro- kopa k sněmu na hradě Pražském budu. A kníže ráčil nyní do Slezska odjeti, než má zase na sněm přijeti. A teď vám posielám přípis, jakú jsú odpověď dali páni Pra- žané panu Cetricovi, a naději se, že do sněmu také na Turky nepotáhnou. Dán na hradě Pražském v pátek před sv. Janem křtitelem božiem léta oc XXVI°. Urozeným pánóm, panu Hanušovi Flugkovi z Rabšteina a na Betčově, krále JMti a koruny České německých len hajtmanu a JMti dvoru maršálku, panu Albrechtovi a panu Štefanovi Šlikóm, hrabatóm z Pasaunu, z Holajče, na Lokti a na Šlakunwerdě oc, pánóm přá- telóm mým milým. 531. Albrechtu Šlikovi v příčině nějakého uvězněného kněze, hejtman hradu Pražského že do Bu- dína ku králi odejel. Na hradě Pražském 1526, 22. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Zdraví a všeho dobrého věrně bych vám přál. Jakož jste mi psali, což se toho kněze, kteréhož u vazbě své máte, dotýče: i byl jsem při tom, když jest pan hajtman hradu Praž- ského o to mluvil se pány preláty kostela Pražského, i zdálo se jim, abyšte předse, a že jest k tomu jejich vuole, toho kněze u vazbě měli až do dalšieho rozvážení; a mně se též zdá, a neznám toho, kteříž jsú právě pod obojí, aby v tom jakú ob- tížnost měli. A když, dá-li pán Buoh, pane a příteli muoj milý, spolu se shledáme zde na hradě Pražském při času sv. Prokopa na sněmu, chci vám rád v tom šíře své zdání oznámiti jako ten, že víru svatú křesťanskú miluji a vám také všeho dobrého přeji. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Albrechtovi Šlikovi, hrabí z Pasounu, z Holajče a na Lokti oc, panu příteli mému milému. Tuto vám také oznamuji, že pan hajtman hradu Pražského*) jel na tento čas k králi JMti do Budína. 532. Hejtmanům kraje Slanského, že jim oznámeno bude, co na sjezdu v Slaném jednati se má oc. Na hradě Pražském 1526, 22. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urozený vladyko, přátelé moji milí! Což se má na sjezdu v Slaném jednati, to má vám od pana Bohuslava Chrta, pur- krabie hradu Pražského, oznámeno býti i také někteří listové dáni, kteříž se na ten *) Delfín Haugvic z Haugvic.

Strana 80
80 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. sjezd sjedete; a také má vám býti tu oznámeno o sněmu obecniem, na kterýž se sjeti máme do Prahy na den sv. Prokopa [4. července] a na zajtří na hrad Pražský sjíti, ježto tomu šíře z listu sněmovnieho vyrozumíte. Dán na hradě Pražském v pátek před sv. Janem křtitelem božiem léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Jiřiekovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, a urozenému vla- dyce panu Hyncovi Zeydlicovi z Šonfeldu a na Zvoleněvsi, hajtmanóm kraje Slanského, přá- telóm mým milým. 533. Šepmistrům a radě na Horách Kutnách v příčině výpovědi mezi nimi a Konarovským učiněné. Na hradě Pražském 1526, 22. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé milí! Jakž jste mi psali o Konarovského, tomu jsem porozuměl: i kteráž jest mezi vámi s obú stran vajpověď z naučení aneb na radu soudu zemského učiněna, tou se s obú stran spraviti muo- žete i také tím, kto jest luoni z těch gruntuov obilé bral, vy-li čili Thomáš Kutléř; oč jest pak na soud zemský odloženo, také se tou vajpovědí mezi vámi učiněnú spraviti muožete. Neb jistěť bych vám rád dobré přátelstvie, pokudž bych slušně mohl, učinil, než oč jest již vajpověď učiněna při úřadu mém, v tom mi sluší rovnost k každé straně zachovati. Dán na hradě Pražském v pátek před sv. Janem křtitelem božiem léta oc XXVI°. Vzáctné opatrnosti pánóm šepmistróm a radě na Horách Kutnách, přátelóm mým milým. 534. Jindřichu Tunklovi z Brníčka o výpovědi učiněné mezi Kutnohorskými a Konarovským; aby zvěděl a mu oznámil, co na sjezdu v Kolíně jednáno bude oc. Na hradě Pražském 1526, 22. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Oč jsú mi psali páni šepmistři a rada na Horách Kutnách, což se Jaroslava Konarovského dotýče a při tom Tomáše Kutlieře, na to jsem jim odpověď dal, neb ač bych pro ně rád dobré přátelstvie činil, než v této věci sluší mi rovnost k každé straně za- chovati. Však té vajpovědi s obú stran učiněné, tak to rozumiem, že při tom statku Konarovský jest zuostaven, a což se moci dotýče, o kterúž byla řeč, toho jest na soud zemský podáno, več to pak bude obráceno a o to se rozsudek stane, tím se strany v tom spraví. Což se pak dotýče toho Tomáše, za to mám, že páni Horníci z těch gruntuov prvé jsú užitek pobrali, ale ne ten Tomáš, a chtěl-li jest Konarovský k čemu právo mieti, mušil o to právem hleděti; a kterak jsem na to nyní krátce po- myslil, maje dnes odsud před sebú odjezd, snad také ten Tomáš, jestliže jest jemu

Strana 81
Dopisy z roku 1526, 22. a 26. června. 81 Konarovský v čem smlúvy nezdržel, též měl by podle práva jeho viniti. A toliko, muoj milý pane švagře, toto vám mé zdání tímto mým psaniem oznamuji; než pánóm Horníkóm nezdálo mi se tak široce o tom vypisovati, nebo Jindřich bakalář mohl by snad tomu jináče rozuměti; a což se platu dotýče, bude-li to před soudem zemským, co k tomu páni Horníci spravedlivost mají, ukázáno, té sem naděje, že se v tom žádnému neukrátí. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dat. ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřehu, naj- vyššiemu mincmajstru královstvie Českého a fojtu markrabstvie Dolnieho Lužického oc. Muoj milý pane švagře! Což se těch uhlieřuov dotýče, neviem již k tomu nyní co řéci; než bude-li se moci ještě Hora dodržeti až do tohoto sněmu do sv. Prokopa, snad buchdá ten i jiný neřád napraví se, a jest toho jistě velmi potřebí, poněvadž má býti tento pátek od dneška v témž dni [29. června] v Kolíně sjezd. I prosím vás, mějte tam někoho, aby se porozumělo, co jednati budou a na čem zavrou, a což by bylo potřebného, že byšte mi napsali a k Václavovi Trčkovi poslali, již by on mně to dále poslal. Což se dotýče těch nějakých jiezdných a pěšiech: i jistě jest i v tom potřebí nám opatrnosti, ale již jesti k tomu krátek rozum v tomto neřádu, než pánu Bohu se všemohúciemu poručiec mušíme se opatrovati, ač u mně snadné není, netoliko v lese, ale v kuchyni i v pivnici. Však porozuměl jsem, že těch jiezdných nebylo tak mnoho ani snad pěšiech, než že Šípecký s někými rád by nějakú, jakž slyšeti, rotu sebral proti pánóm Pražanóm, ač pod tím takoví lidé mohou i něco ji- ného před sebú mieti. Jáť proto na Blatnú najvíce jeti chci, abych, dá-li pán Buoh, tuto neděli byl v Horaždějovicích na sjezdu kraje Prachenského. 535. Janovi z Švamberka, že v příčině opata Kladrubského, jenž některým glejtu nezachoval, při času sněmu na den sv. Prokopa v Praze s ním rozmluví. Na hradě Pražském 1526, 26. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, tak jsem srozuměl, že jste mi učinili a snad do Prahy poslali, kdežto ještě není mi přineseno, nežli toliko přípis pan Krystofor, bratr váš a švagr muoj, ukázal jest mi, kterýž jste jemu, že mi tak píšete, poslali. I toto vám také, pane a příteli muoj milý, oznamuji, že jest mi psáno, že by kněz opat Kladrubský některému z těch, kteříž glejt mají, jeho nezachoval. I psal jsem o to témuž knězi opatovi, aby se při tom glejtu k těm, ktož jej mají, zachoval, tak jakž povinnost v takové věci náleží oc; než o té jsem věci ty časy nevěděl, co se na toho jednoho člověka vyznává, ač také toho ještě neviem, co on Archiv Český IX. 11

Strana 82
82 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. v tom za odpor má. A poněvadž má býti sněm na hradě Pražském držán, na kterýž se do Prahy sjeti mají na den sv. Prokopa najprv příštieho, ježto té jsem naděje, že pro dobré krále JMti, pána našeho milostivého, a tohoto královstvie na tom sněmu bu- dete, jakož za to vás žádám, že tak učiníte, a tu o to o všecko, dá-li pán Buoh, chci s vámi rozmluviti; a naději se, že páni hajtmané kraje Plzeňského také na ten sněm přijedou. I chci se k tomu rád přičiniti, aby ta všecka věc na spravedlivém místě byla postavena, aby knězi opatovi v tom se neukrátilo i také mimo slušný pořad aby se glejtu neublížilo, než aby každý slušně z každé strany, kohožby se v tom v čem dotýkalo, mohl opatřen býti. A zatiem také, pane a příteli muoj milý, ráčí kníže zase, tak za to mám, na hradě Pražském býti. Dán na Blatné v uoterý den sv. Jana a Pavla léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Švamberka a na Boru oc, panu příteli mému milému. 536. Vojtěchovi z Pernšteina o sjezdech krajských, aby na sněm do Prahy přijel, o hájení práv a svobod zemských; uznává za potřebné, aby vojensky pohotově byli; pochybuje, bude-li se moci na sněmu, jestliže malý počet účastníků bude, s věřiteli královskými jednati; v příčině jednání na sjezdu v Brně, o pomoci na Turky oc. Na Blatné 1526, 28. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Psaní od vás jest mi sem na Blatnú včera večer přineseno, neb pro některé potřeby i také pro ten sjezd, kterýž byl na den sv. Jana křtitele v kraji Prachenském, přijel jsem do toho kraje. Což se pak sjezdu kraje Chrudímského dotýče, nevěděl jsem na ten čas, kterak toho jináče obmysliti, maje za to, že se ráčíte prvé z Moravy, nežli jste přijeli, vrátiti. Také potom poslal jsem k vám jiného posla, co by se na sjezdu jednati mělo i s některými listy, což se Turkuov dotýče, a při tom list sněmovní, ježto za to mám, že jest vám toho všeho dodáno. A poněvadž se ten sjezd toho kraje Chrudímského prodlil a sněm již brzo býti má, tehdy mi se zdá, že již toho sjezdu muože býti pozanecháno. O sjezdu kraje Hradeckého psal mi pan Jindřich Bergka, hajtman toho kraje, že pro nějaké jednání a jeho odjezd nemohl jeho k svatému Janu položiti; položil-li pak potom, toho neviem. Než v některých krajiech na sjezdích co jsú jednali, to jest mi oznámeno, a na větším díle, jakž jsem srozuměl, že těch věcí odložili do tohoto sněmu, i také v tomto kraji Prachenském. Muoj milý pane švagře! Prosím vás, račte na ten sjezd do Prahy přijeti tuto středu najprv příští [4. července], já také, dá-li pán Buoh, na ten den tam budu; a jistě jest velmi potřebí toho sněmu a našeho shledání, neb bychme my chtěli mnoho snésti, kteříž při řádu a právu stojíme a svobodách našich, neznám již platnosti, aby

Strana 83
Dopisy z roku 1526, 28. června. 83 nám chtěli jiní pokoj dáti. A protož již ve jméno boží učiňme to, což spravedlivě učiniti máme, a k místu a k konci veďme; nebude nás moci žádný slušně z dobrého [sic skutku viniti, neb ktož při své povinnosti stojí a jí dosti činí, jest to jeden zvláštní v tomto světě dobrý skutek. Nacházejí se paměti, o čemž, za to mám, také ráčíte vědomost mieti, že za krále Václava, kterýž netoliko českým, ale také římským králem byl, že jsú se na- cházely osoby, kteréž proti právóm a svobodám tohoto královstvie Českého jednaly, ale naši předci proto se předse tak, jakž jim náležalo, zachovávali; až potom i k tomu přišlo, že přijel do Prahy král Zigmund uherský, kterýž byl potom císařem římským, bratr téhož krále Václava, a takové věci srovnal, že naši předci při svých práviech a svobodách zuostaveni, a to se i listy stvrdilo. A za to mám, že na ten konec, aby nám jejich potomkóm po našich předcích, kteříž jsme, a potomně kteříž budou, více v to vkračováno nebylo, potom jsú nám ty věci tvrzeny, i také při naší přítomnosti přísahú JMKské pána našeho. Ač snad někto chtěl by řéci, jest král JMt z tohoto neb z onoho propuštěn: i mluvil jsem některý čas o to s některými i s jedniem z těch, kterýž snad byl s předními puovod sjezdu Kolínského minulého z stavu na- šeho: „Jestliže jste vy v čem od svých svobod pustili, já jsem s mnohými nepustil.“ Tehdy ten pověděl i jiní, že také nepustili, jakož o tom držím, že jest tak. Pak kteráž má býti větší svoboda nežli právo zemské a privilegí naše, na kteréž přísahu králové JJMti činí, anobrž i na naše dobré a starobylé obyčeje, kdežto podle toho jsme věrní poddaní JMKské. A také i ta slova pomniem, že JMKská ráčil nám připověděti: ne- toliko aby měl našich svobod ujímati, než že radši ráčí jich přičinieti. Což se sjezdu nynějšieho Kolínského dotýče, co král JMt ráčil o to panu kan- cléři psáti a pan kancléř do krajuov oc: mám toho přípisy. Pak neviem, jaká jest to rada: sjezd mohl se položiti v Kolíně, než sněm nemohl býti zjednán, předklá- dajíce krátkost času, jakož i v Moravě též snad zjednán není, ale když se pak zvláštní potřeby toho poznaly, mušili jsme sobě sami ten sněm položiti. Pomyslil jsem sobě, že ač na tom sněmu na hradě Pražském měly by se více nežli jedny věci jednati, však snad s předními jest potřebna, aby JMKská z nesvobody byl vyveden, poněvadž toliko jednoho pána máme a v JMti živnosti nejsme povinni jiného mieti; než kdyby tak bylo, jakž řeči slyšeti, že by JMKská bez některých osob neměl nic činiti ani snad nám odpovědi dávati na naše poselství a psaní, tehdy již takoví netoliko aby byli naši páni, ale snad na to by se vztahovalo, jakoby i našeho pána chtěli páni býti, ježto pán Buoh všemohúcí rač toho uchovati. Jáť vám tuto, pane švagře muoj milý, odevřeně píši a tím úmyslem, že JMKské dobrého přeji a že bych také nerad, aby skrze některé osoby mělo toto královstvie a tyto země JMKské ke škodě i nám zavedeny býti; však když s boží pomocí budem zlému odpierati skutečně a bez od- tahuov, ještěť buohda dobře bude. Zdá mi se při tom za potřebné, abychme se všemi 11*

Strana 84
84 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. našimi přátely a poddanými vojensky hotovi byli, jako řiekajíc na každý den k vy- tržení na pole, jedno pro potřeby JMKské, druhé pro řád a právo, a třetí pro svo- body naše, chtěl-li by kto nám ubližovati, abychme s pomocí boží mohli se v čas opatřiti. Tento sněm, kterýž býti má na hradě Pražském, jistěť jest velmi potřebný, ač neviem, mnoho-li se naň lidí sjede, ale proto vždyť nás něco buohdá bude dobrých přátel; než kteříž mají svá hospodářstvie a úředníkuov nemají, tiť snad mnozí nepo- jedou, ale proto i tu neviem, mnoho-li na tom zisku vezmou, neb bude-liť neřád, někto sklidí do stodoly a zase někto jiný vyklidí jemu z stodoly. Nadál jsem se, že kníže ráčí u vás na Pardubicích býti jeda do Slezska. I ráčil mi psáti, že jest nebyl, že slyšel, že jste se ještě byli z Moravy nevrátili, ježto jsem tomu nerad, že jste se spolu neshledali; než ráčil mi psáti, že vám něco psal a také vzkázal po knězi děkanovi Hradeckém; než toho neviem, také-li vám to vzkázal, zač jsem žádal, aby vám to ústně oznámil, byla-li by k takové věci vaše vuole, nemajíce úmyslu bez vuole vaší k tomu povoliti, ježto mi se nehodí po poslu o tom široce psáti. A jakžkoli jest, již toho nechávám až do tohoto sněmu a našeho buohdá shledání. Nežli toto račte věděti, že proto již neviem, budu-li moci tu věc zdržeti, ač s jedné strany mohlo by se to k něčemu hoditi, ale zase mohlo by se přitrefiti, že by z toho nemalá věc přišla; než toť jsem také slýchal, že když jest neduh těžký, že naň sluší protivné lékařstvie podle oné připoviedky: neb kvísti anebo z sadu jíti. Ač také jsú i jiné nemalé věci, což se věřiteluov a těch, s kterýmiž o jejich škody smlúváno, dotýče, kdežto i v sněmovniem listu jest o nich zmínka: než jestliže se málo lidí na sněm sjede, neviem, kterak se s nimi jednati bude a budou-li chtíti na odtazích býti, čili co jiného předsevzíti; ač to naše vina nebude, poněvadž námi neschází, ale toho neviem, budou-li oni chtieti to u sebe vážiti, kým to schází a kým nic; ačkolivěk, což se věřiteluov dotýče, co nám v tom náleží, to viem, než s kte- rýmiž jsú smlúvy o škody činěny, to by snad bez naší těžkosti od krále JMti a z JMti duochoduov mělo býti opatřeno. Jakož jste mi ráčili psáti a přípisy listu a dvú cedulí na česko vyložené po- slati, co jest vám pan arcibiskup Ostřehomský psáti ráčil: i poněvadž vám již tuto mnoho píši, chci o těch věcech pozanechati až buohdá do našeho shledání. A ač jest pan arcibiskup náš dobrý přítel a člověk duchovní a já světský, nežli zdá mi se, že bych poněkud uměl na jeho psaní výklad učiniti, ježto by se to tak mohlo poněkud v pravdě najíti. A což se dotýče trestání Čechy Uhruov: i jáť jeden na tom nejsem, abych se tomu měl protiviti, v čem by chtěli Uhři svých svobod užiti, poněvadž při témž, což našim svobodám náleží, žádáme býti zachováni, a také i král JMt toho neráčí žádati na nás, než toliko pomoci na Turky; ježto což bych mohl k dobrému JMKské a obraně víry svaté křesťanské slúžiti podle jiných, a toho potřebu znal,

Strana 85
Dopisy z roku 1526, 28. června. 85 rád bych to učinil. O poslušenstvie jest také zmínka učiněna: i toť my buohdá za- chováváme, pokudž nám náleží, než toho jsme žádostivi a spravedlivě, abychme také při tom zachováni byli, při čem býti máme, a v tom nám žádný slušně nemuože za zlé mieti. Což jste mi také ráčili psáti, což se sjezdu v Brně dotýče a pánuov přátel našich v markrabstvie Moravském: i poněvadž sněm brzo máme mieti, tu buohdá o ty o všecky věci rozmluvíme a to obmýšleti budem, což by se nám s obú stran mohlo k dobrému trefiti. A toto mi se zdá předkem na místě postaviti, neb nepochybuji, že obojí snadně muožeme k tomu přistúpiti, aby oni ani my v nic se nedali v toho potahovati žádnému jedni proti druhým, čím by se mělo jejich aneb našim svobodám ubližovati, a jináče mohli-li bychme jaká přátelstvie pro sebe činiti, o to by se dále rozmlúvati a také přátelsky jednati mohlo. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné ve čtvrtek u vigilji svatých Petra a Pavla, apoštoluov božiech, léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernšteina a na Pardubicích oc, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Pan komorník,*) strýc muoj, oznámil mi, co jste jemu, přijevše na Pardubice, psáti ráčili, ježto také to mi oznámil o těch IIIIM pě- šiech, na kteréž do Moravy peníze poslali: pak nač ty pěší kolivěk přijímají, buď na Turky neb na Uhry, sluší se nám také Čechóm i Moravanóm opatrovati, jakož prvé také jsem vám o tom něco napsal; a pan arcibiskup kterak sobě koli tuší, jiníť hlasové od některých procházejí. Byl jsem v Praze s panem Cetricem a měl jsem drahně řečí netoliko o Turcích, ale také i o našich českých věcech, ježto nyní o tom psaní zanechávám; než to se brzo zví, kterak se Kolínské jednání s jeho poselstviem trefovati bude. Psal mi pan komorník, že Johannes, knížecí písař, jako byl v Budíně, jede zase, a naději se, že brzo u mne bude aneb něco mi napíše, pak že on rozprávěl, že králová JíMt jela do Prešpurku. Toto mi také pravil jeden měštěnín, což se po- moci na Turky dotýče, že podkomoří města obeslal, aby se strhli u kláštera Žďár- ského v uoterý po sv. Prokopu [10. července], i snad ti potáhnú tudy k Prešpurku, ač jestliže se strhnou. Přineseno mi včera psaní z Prahy, i jeden muoj služebník oznamuje mi, že nějaký z Uher posel pravil, že by král JMt dal nějakého pána vsaditi, a že by se někteří JMKské tam protivili, jako i někteří v Čechách: i ptal se muoj služebník toho posla, o kom by bylo slyšeti tam, že by se v Čechách králi JMti protivil, a že jest ten posel pověděl, že najvíce o panu Pernštejnském. I račtež toho povážiti, kto takové hlasy nepravé pouští, kterak to má býti příjemné aneb snesitedlné. *) Jaroslav z Šelnberka.

Strana 86
86 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Cedule panu Vojtěchovi z Pernšteina. Bylo již napsáno, co vám píši, a v tom přinesen mi přípis, kterýž má vám pan komorník, strýc muoj, poslati. I račte toho povážiti, jací to jednatelé; a jakžkoli jest, rád jsem tomu, že jest to psaní sněm pře- dešlo, aby se i to na tom sněmu rozvážiti mohlo, budou-li moci a chtieti lidé své spravedlivosti na takových odtazích mieti a nechati. 537. Jaroslavovi st. z Šelnberka o usnešeních sjezdů krajských a odložení všeho na sněm, na kterýž aby přijel, neboť potřeba četného obeslání sněmu jest nemalá oc. Na Blatné 1526, 28. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Psaní, které jste mi učinili, i také co vám pan Vojtěch z Pernšteina psal, přípis toho poslali, tomu jsem všemu porozuměl: i poněvadž buohdá v Praze tuto středu shledati se máme, nechci vás mnoho psaniem nyní zaneprazdňovati, než co píši pánu z Pernšteina, teď vám ten list posélám a prosím vás, že jej jemu pošlete, aby jemu mohl býti dodán tuto neděli aneb ráno v pondělí; a také mám od něho k tomu podobná psaní po mém poslu, co vám psal, a byl bych k němu také s tiemto ode mne psaniem svého posla poslal, než že zde zvláštniech posluov nemám, a k Praze kdybych poslal, mohlo by se prodliti. V tomto kraji Prachenském byl jsem na sjezdu: a odložili jsme všeho na tento sněm, jakož tak rozumiem, že v některých krajiech k témuž podobně učinili. A jest jistě potřebí, abychme se na ten sněm sjeli, jako bylo potřebí snad od padesáti let, a k tomu opatrnost a hotovost hned mějme, jistě jest třeba. Píši také mezi jinými věcmi pánu z Pernšteina, žádaje, aby na sněmu byl, ježto té jsem naděje, že tak učiní, poněvadž jsú toho více nežli jedna potřeba, abychme se spolu shledali: však proto mi se zdá, abyšte jemu o též psali i také to oznámili, co Johannes, písař knížetcí, za noviny z Uher rozpráví; a naději se, že on Johannes brzo u mne bude aneb něco mi napíše. Jakož jste mi také psali, že chcete list sněmovní do Kolína na sjezd poslati: i dobře mi se to líbí, a já jsem také poručil tam přípis toho listu sněmovnieho z Prahy poslati. Měl bych vám, muoj milý pane strýče, něco pilného oznámiti, než nehodí se po poslu psáti, a protož toho zanechávám až do sněmu. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné ve čtvrtek u vigilji sv. Petra a Pavla, apoštoluov božiech, léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi staršiemu z Šelnberka a z Kosti oc, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. A prosím vás, že poručíte, kohož pošlete s psaniem na Pardubice, aby také tohoto listu ode mne dodal hajtmanu na Pardubicích, kterýž jemu svědčí. Když již

Strana 87
Dopisy z roku 1526, 28. června. 87 toto jiné bylo napsáno, tehdy pan Krystofor z Švamberka, švagr náš, poslal mi přípis listu královského, s kterýmžto listem u něho byli, kteréhož vám přípis posélám. I prosím vás, že ten přípis, aneb dadúce přepsati, také panu Vojtěchovi z Pernšteina pošlete. I muoj milý pane strýče, tu máte hojnost opět spletkuov; kto takové věci jedná? Ale proto i to dobré jest, že má někdy spravedlivost místo mieti, ale toho neviem, budou-li chtieti lidé toho déle nežli jsú povinni čekati. 538. Kryštoforovi z Švamberka o listu královském a že jest čas dobré proti zlému obhajovati, o sjezdu v Brně, páni Moravští že jsou hotovi při svých právích a svobodách setrvati až do těch hrdel a statkův, králová že jela do Prešpurku a král že má vytrhnouti do pole proti Turkům oc. Na Blatné 1526, 28. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Přípis, kterýž ste mi poslali listu královského, prvé jsem o tom psaní nevěděl; než proto jsem se domnieval, že pleticháři vždy něco zjednají, aby nebylo co podle řádu a práva chváliti; a v pravdě podle mého zdání jest rozuměti, že již některých stud minul, že sobě málo váží zle činiti, z čehož muože i JMKské a tomuto královstvie nemálo, nežli strach toho, mnoho zlého brzo přijíti. Však když jest mělo vždy něco spleteného býti, zdá mi se lépe před sněmem nežli po sněmu, aby se jedno s druhým vážilo, a co lepšieho, toho abychme se drželi; neb za to mám, ktož dobré milují, že mají co k sobě v srdce vzíti, na čem se máme konečném ustanoviti, abychme toho se něčeho nedopustili, čeho bychme my i děti naši pykati mohli, ač všemohúcí pán Buoh v tom i ve všem jiném rač nás od zlého zachovati. Kdež jest pak naposledy v tom listu královském dostaveno, že se ráčí spravedlivě zachovati, aby takovým odtahem žádnému v spravedlivosti jeho nic se ne- ukrátilo: ježto i ta slova k budoucímu času málo na sobě nenesou, neb o JMti mám naději, že sám od sebe ráčí každého při tom zuostaviti, což jest spravedlivého; než radši bych měl o to činiti s pánem Hradeckým a s panem Janem z Wartmberka, ježto snad mnoho o sobě drží; než když JMKská bude ráčiti prostředek zachovati, tudiež by se poznalo, co jejich spletkové jim by zisku aneb ztráty přivedli, jakož snad na to muší přijíti. A když již počel sem toto dáti psáti, tehdy také ke mně posel s tím listem královským, kteréhož ste mi přípis poslali, přišel. Muoj milý pane švagře. Zdá mi se, že již právě dochází a dokonale se potýká zlé s dobrým, protož již jest čas k tomu skutek přiložiti, abychme s boží pomocí zřetedlně zlému se ze- přeli, aby dobré své místo mieti mohlo a mělo. Toto vám také oznamuji, že mi přinesena psaní některá včera k večerou od pana komorníka a od pana Vojtěcha z Pernšteina a z Prahy, ježto jsem také vám

Strana 88
88 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. chtěl o tom psáti a po svém poslu poslati, než že jsem najprv odpověď na ta psaní dával a v to také některé jiné věci vkročily, že jsem tepruva po nešpoře ty posly vypravil, a mezi tím od vás mi psaní přineseno, i již vám tuto jedno s druhým ozna- muji. Psáno jest mi toho, že v Moravě tento pondělí minulý měl býti sjezd držán v Brně týmž spuosobem jako má býti zítra v Kolíně, a sněmu též v tom markrabstvie není položeno od krále JMti jako i Čechách, a pan Jan z Pernšteina, tak jsem sroz- uměl, ani jeho přátelé nejsú obesláni na ten sjezd do Brna jako i my do Kolína. Také mi pan Vojtěch z Pernšteina psal, že peníze poslali do Moravy na přijímání lidí IIIIM pěších proti Turkóm, aneb snad kdež by jich potřebí bylo. Srozuměl jsem také, že páni Moravští toho jsú úmyslu, při svých práviech a svobodách státi, dokudž hrdel i statkuov jejich stává, což se pak našeho přátelstvie s obú stran dotýče, jsú k tomu náchylni oc; než nyní o tom širšieho psaní zane- chávám až buohdá do našeho spolu shledání. Toto mi se také vám zdálo oznámiti, ač není potřeby mnohým o tom ozna- movati, že jeden znamenitý Uher psal jednomu Čechu tento rozum, že jest tomu pověst, že Čechové chtí některé Uhry neposlušné trestati, než že k tomu víry nepřikládá a že Uhra neposlušného žádného neví. A jestliže by kteří byli, že by JMKská sám je mohl trestati, a že by nebylo k tomu potřebí vojska českého; a jestliže by to tak býti mělo, tehdy poslušní Čechové aby Uhry neposlušné trestali, neb že by spravedlivé nebylo, aby neposlušní od neposlušných trestáni byli. I jakéžkolivěk to psaní dvorské jest, proto muože něco na sobě nésti, a zvláštně pomine-li potřeba turecká, jakož vám teď posielám jeden artikul vypsaný, co jest mi pan Opl psal, ježto mi to dnes při- neseno, kdežto kdyby tak bylo, nebyli by s velikým vojskem na tento čas blízko Turci od královstvie Uherského. Psal mi také pan komorník, že jemu psal pan mincmajstr, že jest slyšel od Johannesa, písaře knížetcieho, kterýž z Uher jede, že by králová JíMt měla jeti do Prešpurka. A také mám jiné psaní, že by král JMt měl tento pondělí příští [2. července] vytrhnúti na pole proti Turkóm. A z Prahy mi psáno, že nějaký posel rozprávěl, že pan vajvoda Sedmihradský také vojsko má, a že ještě ne- vědí, kto s kým bude, ale snad všickni proti Turkóm, ač bude-li toho potřebí; pakliť se co jiného splete, snad to také tajno nebude. Než muoj milý pane švagře, sluší nám hotovu býti jako na každú hodinu, neb v těch rozličných spletcích opatrnost jest velmi užitečna, kterúž pán Buoh všemohúcí rač nám k našemu dobrému dáti a v spravedlivostech našich obhájce a pomocník býti, a spolu nám se buohdá šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné ve čtvrtek u vigilji sv. Petra a Pavla, apoštoluov božiech, léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc.

Strana 89
Dopisy z roku 1526, 28. a 29. června. 89 539. Břetislavovi z Ryzmberka o společném shledání s některými pány oc. Na Blatné 1526, 29. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se s těmi pány, o kteréž mi psaniem svým připomí- náte, našeho shledání dotýče: i něco sem vám o tom dnes psal a při tom některé noviny oznámil, ježto šíře tomu od pana Jindřicha, bratra vašeho a švagra mého, vyrozumiete; a což se našeho shledání dotýče, o tom vám bohdá zajtra napíši, jakž jedné od pana Jana z Šternberka poselstvie mieti budu, kteréhož očekávám. A jakož jste mi, muoj milý pane švagře, přípis poslali, i ten vám chci po mém poslu bohdá zajtra poslati, abych jej prvé mohl volně ohledati, nebo sem dnes zaneprázdněn. A teď vám posielám přípis latinský; dadouce jej sobě přepsati, dáte mi jej při našem shle- dání zase. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v pátek na den sv. Petra a Pavla, apoštoluov božiech, léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 540. Heraltovi z Říčan v příčině dlužné berně. Na Blatné 1526, 29. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý. Jakož jste mi psali, což se berně, co jste mi ji ještě pozuostali oc, dotýče: i mám nyní veliká zane- prázdnění, než chci vám dáti na to psaniem mým po svém poslu odpověď. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Heraltovi z Říčan a na Štěkni, příteli mému milému. 541. Václavu Trčkovi v příčině odpovědi dání na zaslané mu listy; žádá, aby mu, zví-li co nového ze sjezdu Kolínského, oznámil. Na Blatné 1526, 29. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Jakož jsi mi některé listy poslal a při tom také psal: i na něco není třeba odpovědi, než panu Malzaunovi chci od- pověď dáti a po Viktorinovi do Prahy poslati, neb chci Viktorina odsud vypraviti, aby mohl v Praze tento pondělí býti. A na páně Hrabovo psaní není nyní třeba od- povědi, než panu Hysrlovi také chci něco po Viktorinovi psáti, a panu Zilvarovi odložil jsem z hodných příčin až do tohoto sněmu. List, kterýž mi pan Václav Rych- novský psal, dobřes učinil, žes tu věc panu komorníkovi oznámil. Jan Hodek, písař Archiv Český IX. 12

Strana 90
90 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. knížetcí, dlúho v Budíně byl a krátce mi psal, ježto mne došlo, že některým na cestě šíře ty věci oznamoval, jaké jsú v Budíně noviny; však již ta věc muože státi až buohdá v Praze budu. Pověz panu Donáthovi, že jsem toho od něho vděčen, což jsi mi psal, a dále o to s ním chci rozmluviti a tu věc, když buohdá na hradě Pražském budu, na místě postaviti. A když Viktorin v Praze bude, také úředníka pro jednání pro muoj příjezd potřeb penězi opatři. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. Což se pana Žabky sekretáře dotýče, zajiežděl jest k němu, za to mám, posel knížetcí a snad Martinek na Tisice; a poněvadž ještě on Martinek v Budíně pozuostal a měl psaní k témuž sekretáři od knížete JMti i ode mne, tehdy jest po- dobné, žeť jest nám snad něco odepsal, poněvadž jeho v Budíně není. I zvěz na Ja- novi Hodkovi, ví-li co o tom a oznam mi, ač jestliže se jaké poselstvie ke mně jiné trefí prvé mého k vám příjezdu. A jestliže co zvíš nového zvláštnieho z toho sjezdu Kolínského, oznam mi to, byť pak posel měl se se mnú tudy k Příbrami na cestě potkati. 542. Břetislavovi z Ryzmberka v příčině zjednání peněz, o jednání na sjezdu v Kolíně, aby mu nějaký stan koupil, v kterémž by sám bývati mohl. Na Blatné 1526, 3. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Již já ve jméno boží dnes odsud vyjedu a do Prahy pojedu. A což se peněz dotýče, o to najvětší péči mám, aby se mohly zjednati, ale není to snadné na tento čas učiniti; protož zdálo by mi se za potřebné, abyšte k tomu také pilnost přiložili a některé sto kop gr. zjednali. A jest- liže nyní do Prahy nepojedete, žádám vás, pošlete mi to sepsání po někom jistém brzo do Prahy, na čem by ta věc mezi námi měla státi, oč jsme v Kasejovicích jednali; neb jest toho potřebí, aby se to mohlo, dá-li pán Buoh, brzo k konci vésti, nebo vznesa to na ty přátely, o kterýchž víte, chtěl bych k vám, pokudž také jejich vuole bude, s tiem bez meškání poslati. Vězte, pane švagře muoj milý, že mi včera u večer noviny přineseny, že jich na sjezdu v Kolíně málo bylo a ti, kteříž byli, že se toliko o to svolili, aby králi JMti na Turky pomoc učinili z každého tisíce po kopě jedné, aby dali totižto, kteří mají za 100 tisíc, aby sto kop dali. I zdá mi se, že bez nás jiných dosti to malá pomoc bude, netoliko proti císaři Tureckému, než byť by bylo proti některému knížeti nevelmi bohatému; pak mnoho mluviti a málo činiti, neumiem toho chváliti; pak taková pomoc na Turky tať právu nepřekáží, kteříž budou chtieti své povinnosti dosti činiti. Toto mi také oznámeno, že na tom sjezdu Kolínském ně- kteří mluvili, aby se práva dopomáhalo, a také aby i na sněm nynější do Prahy jeli, a někteří že něco tomu na odpor mluvili k nějakým odtahóm: pak neviem, co učiní,

Strana 91
Dopisy z roku 1526, 3.—7. července. 91 než máť každý nač se rozmysliti, aby své poctivosti neublížil, ktož by své povinnosti dosti učiniti nechtěl. A na ten sjezd do Kolína, tak mi oznámeno, že byl posel od krále JMti doctor Ruprecht, a tuším, že jakž v Praze byl, že ještě od toho času z Čech nevyjiežděl. I z toho jest rozuměti, čeho snad pán z některé příčiny na se vzíti nechtěl i poručil to služebníku oc. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v uoterý po hodu slavném Matky boží navštívení léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Muoj milý pane švagře. Jakož jste viděli mé stany, znáte, že ještě v tom lepšieho opatření potřebuji, i prosím vás, že mi ještě někde nějaký trefný zjednáte, v kterémž bych sám bývati mohl, a já rád zaň dám, co bude mieti býti; a slyšel jsem, že by na tento čas v Normberce toho drahně bylo a v slušných penězích, však lépe jste toho v Němcích vědomi nežli já, protož již to šieře, pokudž se vám za lepší zdá a kterak se vám najlépe líbí, poroučiem a rád bych to brzo měl. 543. Janovi z Waldšteina o zatykačích na něho vzatých, oznamuje mu o Joachymu Malzounovi. Na hradě Pražském 1526, 6. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane kmotře a příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vězte, že při úřadu pur- krabském není na vás ještě, jakž mi Václav Trčka pravil, žádný zatykač vzat, než od desk jsú vzati dva, a více jsem se jich doptati nemohl, totižto jeden od paní Johanky Valkúnové, jako potom měla pana Jiřieka Želinského, a druhý od některého pana Beřkovského, ježto jest tu poručník pan Jan Žatecký, a k tomu jest na jejich místě svolil, abyšte měli před těmi zatykači bezpečnost až do dvú neděl od datum tohoto listu. Než, pane kmotře muoj milý, psal mi pan Joachim Malzoun, že není zdráv, a z té příčiny že sem do Prahy přijeti nemohl, než to mi napsal, tak jakž jsem srozuměl, že má úmysl zde býti asi v Xti dnech, budeli zdravější; tak i což se jednání s pány rukojměmi dotýče, porozuměl jsem, že očekává na peníze a že má naději, že Teplice odbude. Toho pak neviem, co se vám zdá, chceteli prvé do Prahy přijeti, jakož bych vás rád viděl pro krátké rozmluvení. Dán na hradě Pražském v pátek po svatém Prokopu léta oc XXVI°. Uroz. pánu, panu Janovi z Walšteina oc, panu kmotru a příteli mému milému. 544. Paní Alžbětě z Fictum, že jí chce býti raden a pomocen. Na hradě Pražském 1526, 7. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní přítelkyně má milá! Zdraví a všeho 12*

Strana 92
92 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. dobrého rád bych vám přál. Psaní, kteréž jste mi učiniti ráčily, v čem byšte mne potřebovaly u věcech vašich, žádajíc, abych vám byl raden a pomocen: i v čemž budu moci, rád to učiniti chci; neb ráčíte mieti v paměti, jaké jest přátelstvie bylo mezi panem manželem vaším dobré paměti, ujcem mým milým, a mnú, jehožto duši pán Buoh všemohúcí rač milostiv býti, i též bych také k vám je rád zachoval. A s tím rač pán Buoh dáti vám se ve zdraví dobře mieti. Dán na hradě Pražském v sobotu po svatém Prokopu léta oc XXVI°. Urozené paní, paní Alžbětě z Fictum a na Bezdružicích oc, paní přítelkyni mé milé. 545. Děpoltovi z Lobkovic oznamuje, že poslové královští žádají pomoci proti Turku oc. Na hradě Pražském 1526, 7. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. O přátelstvie našem nepochybuji, i vězte, že zde v Praze jsú od krále JMti v poselstvie pan Mikuláš Prusinovský a pan Jiřiek Žabka sekretář, ač každý zvláště přijel, než jako s jednostajném poselstviem, že JMKská žádá pomoci na Turky; a tak jest již rozuměti, že jest toho potřebí, nežli, pane a příteli muoj milý, ještě odpovědi na to jsme nedali. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Děpoltovi z Lobkovic a na Bílině, panu příteli mému milému. Nedali jste mi odpovědi, což se opata Oseckého dotýče, i z toho rozumiem, že jste u něho nic zjednati nemohli. 546. Joachimovi z Malzounu, že by příjezd jeho do Prahy rád byl viděl; knížete Karla na každý den že očekávají. Na hradě Pražském 1526, 7. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli milý! Přál bych vám rád, abyšte zdrávi byli a dobře se měli. Byl bych rád vás viděl, abyšte byli nyní do Prahy přijeli, neb rukojmové mají v tom obtížnost pro váš nepříjezd. A na vaše první psaní dal jsem vám odpověď z Blatné. A což se příjezdu do Prahy knížete Karla JMti dotýče, již JMti na každý den čekáme. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Joachimovi z Malzounu a na Krupce oc, příteli mému milému. 547. Oznamuje sestře své paní Kateřině z Kolovrat, že na sněmu svolili se o pomoc proti Turku, očež v poselství od krále přijeli Mik. Prusinovský a Jiří Žabka. Na hradě Pražském 1526, 7. července. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly

Strana 93
Dopisy z roku 1526, 7. července. 93 měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Jakož jste ráčily psáti Václavovi Zimovi, aby vám oznámil, co se nyní děje, aneb jedná: i račte věděti, že by bylo o těch věcech mnoho psáti, než nyní rozličné věci v tom mi překážku činí, že o tom široce vypisovati nemohu. Než toto račte věděti, že na tomto nynějším sněmu svolili jsme se o pomoc proti Turkóm, kteříž jsme nyní spolu byli, nežli za ty jsme nesvo- lovali, kteříž zde nebyli, než toho jsme při každého jeho vuoli nechali; než ktož co chce pro víru svatú křesťanskú učiniti a pro JMKskú, tomu bychme rádi byli, neb jest tomu rozuměti, že již opravdu Turci jsú se na královstvie Uherské obrátili, neb zde o to v poselstvie jsú od JMKské pan Mikuláš Prusinovský a pan Jiřiek Žabka sekretář. Což se pak práva dopomáhání dotýče, ta jest věc při tom zuostavena, aby to předse šlo; než někteří již se napřed na Turky utiekají a táhnou, než ještě ne u velikém počtu. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní sestra má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Prokopu léta oc XXVI°. Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na zámku Lyském, paní sestře mé milé. 548. Píše Jindřichu Berkovi z Dubé, že na sněmu svolena byla k žádosti poslů královských pomoc proti Turku, kterýž do Uher již táhne oc. Na hradě Pražském 1526, 7. července. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, omlúvajíce se, že jste na tento sněm nepřijeli: i byl bych vás rád viděl, ale potřeba slušná výmluvu má, a o vašem přátelstvie nepochybuji, i také že při dobrém obecniem tohoto krá- lovstvie stojíte a předse stanete. Kdež jste mi také oznámili, že pan Medek podle úřadu svého chtěl něco u Kumburka odhadovati oc: i nic jsem o tom prvé mú pamětí nevěděl, a znám věc slušnú, abyšte k svému mohli přijíti a tím také snáze, komu byšte byli co povinni, abyšte mohli tomu dosti učiniti; a spraven sem, že by páni věřitelé tento pátek v Praze býti měli, ježto snad také budete. I jistě mi se zdá za potřebné, aby ta věc, jakž jest svoleno, byla k místu a k konci přivedena, a budu-li na ten čas zde v Praze a vy přijedete, chci o to s vámi, dá-li pán Buoh, šíře roz- mluviti. Což se dotýče tohoto sněmu jednání, zuostali jsme na něm, abychme králi JMti na Turky pomoc učinili, než kteří jsú zde nebyli, těch jsme v to nezamluvili, než že rádi u pánuov a přátel našich chcme jednati, aby to také učinili; i to vědúce, tím se již v tom dále muožete spraviti. A o tu věc od JMKské byli jsú zde v po- selstvie a ještě jsú pan Mikuláš Prusinovský a pan Jiřiek Žabka sekretář. A tak jest jistě rozuměti, jacížkolivěk o tom prvé hlasové byli jsú, že jest již opravdu k tomu přišlo, že JMKská proti Turkóm pomoci potřebuje; neb tak praví, že jest císař Tu-

Strana 94
94 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. recký na Smederově aneb na Bělehradě Dolním, a že je přes Sávu na tuto stranu na XLM lidí Turkuov přetáhlo k té krajině Seremské, než že se hluboce ještě do Uher obávají táhnúti, snad proto, že také něco lidí krále JMti proti nim v té straně leží. Než toto také, pane a příteli muoj milý, vězte, že jsme proto práva dopomáhání ne- odložili, nežli rádi bychme právu a pomoci na Turky tomu obému s boží pomocí dosti učinili, pokudžby za slušné bylo. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevenicích, hajtmanu kraje Hradeckého, panu příteli mému milému. 549. Purkmistru a radě města Jílového, že Jan Březenský z Wartmberka brzy k nim přijede. Na hradě Pražském 1526, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Služba má, múdří a opatrní přátelé milí! Jakož pan Jan Březenský z Wartm- berka měl jest k vám na hory přijeti: i vězte, že pro některé pilné věci krále JMti, pána našeho milostivého, a zemské nemohl jest tak brzo přijeti; protož toho sobě, za to žádám, neobtěžujte, však brzo některý den, za to mám, že k vám přijede, a protož dotud ve všech věcech jemu k opatření náležících, věřím vám, že strpení mieti budete. Dán na hradě Pražském v pondělí po sv. Kylianu léta oc XXVI°. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Jílového na horách zlatých, přátelóm milým. 550. Napomíná převora kláštera predikatorův v Plzni, aby žádného německého kazatele neměl, ale jednoho nebo dva české si vzal, kteříž by vedli lid podle řádu kostela římského. Na hradě Pražském 1526, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, ctihodný kněže, převoře milý! Srozuměl jsem tomu, že z některých slušných příčin páni Plzenští mohli by při tom mieti na tento čas obtížnost, aby měl býti u vás tu v Plzni v klášteře kazatel německý, poněvadž těchto časuov rozličné věci z Němec řadóm křesťanským odporné povstávají. I žádám vás i napo- mínám, že těchto časuov nebudete tu v klášteře žádného německého kazatele mieti, i pro uvarování vaší nějaké nebezpečnosti; než chcete-li mieti kazatele českého jednoho nebo dva, to by býti mohlo, kteříž by tak kázali a lid vedli podle ustanovení obecní církve svaté a řádu kostela římského a stolice apoštolské. Dat. ut supra. Ctihodnému knězi převoru kláštera predicatoruov v městě Plzni oc, příteli milému. 551. Petru Žibřídovi z Mostku, aby mu slíbenou sumu peněz zapůjčil. Na hradě Pražském 1526, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsem k tobě posélal z Blatné,

Strana 95
Dopisy z roku 1526, 9. července. 95 žádaje, kterak jsem s tebú zuostal o III1/2° � gr. českých, kteréž mi máš puojčiti na zlatě aneb na minci obyčejnie berné oc, aby mi to na Blatnú přinesl: i neviem, čím jest to sešlo, protož tebe žádám, že již to učiníš, a beze všech odtahuov tu mi summu na hrad Pražský přineseš a dáš, a jestliže bych tu nebyl, ale že by tu summu dal Václavovi Trčkovi z Vítenče, kterýž tu na hradě Pražském při mém úřadu purk- rabském písařem jest, a on tobě na tu summu list ode mne hlavní dostatečný dá s úrokem z té summy svědčíciem. I věřímť, že tak učiníš a tiem prodlévati nebudeš, poněvadž z toho mám zuoplna úrok dávati a již těch peněz potřeboval sem a potře- buji. A který den s tou summou zlatých anebo peněz v Praze býti chceš, žádám, že mi to oznámíš, a vždy věřím, že toho neobmeškáš. Odpovědi žádám. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Kylianu léta oc XXVI°. Urozenému vladyce panu Petrovi Žibřidovi z Mostku oc, přieteli milému. A jestliže by sobě útratu s těmi penězi jeda obtěžoval, i toť chci, přieteli milý, slušně zase nahraditi, jedné aby tiem déle, poněvadž mi té summy puojčiti máš, neprodléval. 552. Kryštoforovi z Švamberka, že poselství od krále v příčině pomoci proti Turku k sněmu při- jelo, oznamuje, co v téže příčině na sjezdu v Kolíně svoleno; že jest potřebí, aby se někteří přátelé, kteříž v Kasejovicích byli, dne 18. července k němu na Zvíkov sjeli oc. Na hradě Pražském 1526, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3895 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Tento sněm, kterýž jsme měli, ač byl krátký, ale rozličné noviny na něm byly, ježto nemaje nyní prázdnosti o tom mnoho psáti, poručil jsem ty některé věci vašemu písaři a služebníku vám oznámiti, a tudy jsem jeho více o den zdržel, že se k vám zase prvé nevypravil. Toto vám také oznamuji, že pan Mikuláš Prusinovský a pan Jiřiek Žabka sekretář byli jsú od JMKské zde v poselstvie, každý zvláště, o pomoc na Turky, a co jest jim za od- pověď dáno, teď vám toho přípisy posélám, ježto porozumíte tomu všemu. Než ještě vždy rozličné jsú o tom řeči, což se Turkuov aneb Neturkuov dotýče, a kterakkolivěk jest, snad se to brzo zvie. Než na tom jsú v Kolíně zuostali, ktož má za tisíc kop gr., z těch kteří tam byli, aby jednoho pěšieho na čtvrt léta dali, aneb místo pěšieho V gr. českých. Muoj milý pane švagře, poněvadž byl při vás nedostatek na zdraví, nerad bych, abyšte nyní jiezdú se obtěžovali, ač snad již buohdá máte se zase lépe; pak majíce s panem Janem z Šternberka rozmlúvání, toto mi se za potřebné zdá, abychme se spolu ti někteří, kteříž jsme v Kasejovicích byli, sjeli, nebo jest toho zvláštní jistě potřeba, i chtěli bychme k vám na Zviekov přijeti v středu po svaté panně Markétě [18. července], totižto pan Jan z Šternberka, také, dá-li pán Buoh,

Strana 96
96 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. já, a obeslal bych k tomu pány Švihovské a pana Albrechta z Šternberka. I co jest v tom vašeho úmyslu, prosím račte mi brzo oznámiti, nebo jestliže se vám tak bude zdáti, chtěl bych k vám odsud z Prahy jeti a bohdá v jmenovanú středu u vás k večeři býti. Což se dotýče dopomáhání práva, to jest na vahách, tak-li se má jeho, jakž jest prvé rozesláno, dopomáhati čili z některé příčiny do sv. Bartoloměje od- ložiti, jakož, což budu moci najdříve, chci vám to šíře oznámiti. A rač pán Buoh všemohúcí dáti nám se spolu, muoj milý pane švagře, šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Kylianu léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zviekově. 553. Břetislavovi z Ryzmberka, aby s bratrem svým Vilímem dne 18. července na Zvíkov přijel, kamž i Jan a Albrecht ze Šternberka přijeti mají oc. Na hradě Pražském 1526, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Na psaní vaše rád bych vám dal dokonalú odpověď, nežli příliš jsem zaneprázdněn, neb i co jsme na tomto sněmu jednali, nemám vám prázdnosti toho oznámiti. Než za toto vás prosím, buďte na Zví- kově tu středu po svaté panně Markétě [18. července], abychme tu věc ve jméno boží, co máme před sebú, konali. A psal jsem panu Švamberkovi, že také buohdá ten den u něho na Zvíkově k večeři budu. A prosím vás, že také ode mne pana Vi- léma bratra vašeho a švagra mého budete žádati, aby také na ten den tu s vámi přijel; pakli dotud zde v Praze bude, tehdy chci také o to s ním mluviti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. A toto vám také oznamuji, že pan Jan z Šternberka také má na ten den tu býti, a panu Albrechtovi z Šternberka o též chci psáti. Dat ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Muoj milý pane švagře. Jistěť bych vám rád více psal, ale nemám té prá- zdnosti, neb některé věci nemohou se krátce napsati, ani to, s čím pan Mikuláš Pru- sinovský a pan Jiřiek Žabka sekretář od krále JMti na sněmu byli v poselstvie o Turky i o některé jiné věci, než zanechávám toho až buohdá do našeho shledání. 554. Jindřichovi z Ryzmberka, aby dne 18. července na Zvíkov přijel, kamž i jiní páni přátelé přijedou oc. Na hradě Pražském 1526, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Což se peněz dotýče, neznám

Strana 97
Dopisy z roku 1526, 9. července. 97 by co býti mohlo u pana Smiřického ani u paní Šlechtové, leč po některém jiném času, ale i to jest u mne na omylu. Což se novin dotýče, psal bych vám rád, než jsem velmi zaneprázdněn a také mnohým jiným psaniem; než naději se, že pan Opl něco vám psal i o poselstvie pana Mikuláše Prusinovského a pana Jiřieka Žabky sekretáře, v kterémž od krále JMti přijeli a ještě zde jsú. Také což se pak našich věcí dotýče, za toto vás prosím, buďte na Zvíkově tu středu po svaté panně Markétě o to naše předsevzetí, o čemž prvé víte, a já tam buohdá také budu; a za to mám, že též bude pan Jan a pan Albrecht z Šternberka i páni bratří vaši, a jsú toho jistě pilné potřeby. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 555. Albrechtovi z Šternberka, aby na Zvíkov přijel v příčině vyřízení těch věcí, o kteréž v Kase- jovicích rozmlouváno. Na hradě Pražském 1526, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, kteréž jste mi učinili, tomu vy- rozuměv, byl bych vám rád hned zase odpověď dal, než z některých příčin očekával jsem tohoto nynějšieho sněmu dokonání, protož žádám vás, že mi v tom za zlé mieti nebudete; než za toto vás, pane a příteli muoj milý, zvláště prosím, že na Zvíkov v středu po svaté panně Markétě najprvé příští přijedete, neb jsú toho pilné jistě potřeby, a tu se spolu shledajíce, té jsem naděje, že s boží pomocí ty věci k dobrému místu přivedem, oč jsme spolu v Kasejovicích rozmlúvání měli. A také má tu býti pan Jan, bratr váš, a za též jsem pánuov Švihovských, švagruov mých, žádal; a ač byl bych se rád prvé s vámi viděl, ale nemohu pro jiná také pilná a veliká zane- prázdnění, než buohdá tímto prodleniem ty se věci neobmeškají. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené Hoře oc, panu příteli mému milému. A naději se, že se práva dopomáhání odloží až do sv. Bartoloměje, ač proto předse sluší na hotově býti i s našimi poddanými. 556. Michalu Slavatovi z Chlumce v příčině postoupení dědin v Hroznicích. Na hradě Pražském 1526, 9. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Kdež mi na psaní mé vám, což se Jakuba z Hroznic dotýče, učiněné, odpověď dali jste a v té některé příčiny, pro kteréž Archiv Český IX. 13

Strana 98
98 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. se vám zdá, že byšte nebyli povinni v ty dědiny v Hroznicích oc téhož Jakuba v držení vpustiti, oznamujíce a za to žádajíce, abych vám světle oznámil, čeho máte postúpiti, dílu-li toliko podle listu obselacího čili všeho podle nálezu a listu obran- nieho oc, při tom mi to v té své odpovědi dokládáte a připisujete, když vám to i také den k postúpení oznámiem, že se ihned tak zachovati chcete: i pane příteli muoj milý, posielám vám teď přípis listu obrannieho, na kterýž se jest nález stal, kterýmž budete se moci zpraviti, čehož jste povinni a máte postúpiti, že v Hrozniciech dvoru poplužnieho s poplužiem svobodného, s dědinami, lukami, lesy, porostlinami, rybníčkem i se vší zvuolí, což k tomu přísluší s plným panstviem; a za to žádám, že tak učiníte a to opatříte, aby, dá-li pán Buoh, na den sv. panny Markéty [13. čer- vence] najprv příští témuž Jakubovi se to postúpení a tudy listu obranniemu a ná- lezu po něm a řádu a právu dosti stalo, a já abych již dále za dopomáhání práva a skutečné uvedení starán nebyl. A příčiny, o kterýchž píšete anebo i jiné, jestliže jste měli jaké spravedlivé, proč jste jich, jsúce k tomu obesláni, před úřadem mým nevedli a nepokázali, toho neviem; a když se listu obranniemu a nálezu dosti stane, také týž Jakub bude povinen podle zřízení zemského o rozdieliech, když k tomu přijde, k strýcóm svým se zachovati. A již témuž Jakubovi také oznámeno jest, aby se k tomu postúpení na ten den, dá-li pán Buoh, na den svaté panny Markéty na týchž dědinách najíti dal aneb někoho na svém místě k tomu vydal. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu z Košmberka a na Kostelci oc, panu příteli mému milému. 557. Janovi Holickému ze Šternberka v příčině odložení dopomáhání práva, že se jedná o položení nového sněmu, pan Jindřich z Rožmberka že se podstatně do boje strojí, hejtman hradu Pražského že z Uher přijel. Na hradě Pražském 1526, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Nepochybuji o tom, nežli co jste mi psali, že jste to dobrým a přátelským úmyslem učinili. A zdá mi se, že jste tu věc potřebně rozmýšleli, což se práva dopomáhání dotýče, a za to mám, žeť se tím bude moci prodlíti do sv. Bartoloměje a zvláště z té příčiny, jestliže se v tom času od krále JMti, pána našeho milostivého, sněm obecní stavóm tohoto královstvic položí. Ač také dobře jste mi to předložili, když k jednomu svolíme, aby nás k jinému ne- potahovali: však poněvadž jest při nás vuole svobodná, sluší se dále rozumem spra- viti, jakož pro kohož jest práva k dopomáhání obseláno. Také jest k odtahu jmeno- vanému svoleno, bude-li dotud sněm obecní položen a to konečně v témždni po sv. Jakubu apoštolu božiem najprv příštiem, než jednáť se o ten sněm i s povoleniem

Strana 99
Dopisy z roku 1526, 10. července. 99 pánuov posluov, kteříž ještě zde jsú. Což se také dotýče toho jednání, o kterémž jsem vám pravil oc: i jistě bych nerad k tomu pospiechal, leč přinutí-li mne k tomu po- třeba, netoliko má ale i přátelská, tehdy člověk někdy z příčin slušných musí něco i proti své vuoli a z potřebnosti učiniti, a když jest s poctivostí, jakož buohdá jináče při nás se nenajde, nemohú toho lidé rozumní a spravedliví slušně hyzditi, než ktož jsú neprávi a nespravedlivi, ti takových věcí neradi chválí, což jest jim na odpor, byť pak byla najlepší věc. Než pane a příteli muoj milý, dobře jistě máte před sebú, že takové věci pilně rozvažujete, neb se sluší na konec rozmysliti, jakož v pravdě při mně jest totéž, ale proti nepříteli se opatrovati; druhdy jest rozum krátek, všecky budúcí potomní věci k čemu přijdou uvážiti, než o tom držím, že pán Buoh všemo- húcí neráčí nás z milosti své svaté podle spravedlivosti naší opustiti. Nyní neviem vám, co tak zvláštnieho oznámiti, než že mi včera u večer psaní přineseno, kdež mi se oznamuje, že pan Jindřich z Rozmberka dosti podstatně na Turky se s lidmi strojí, než proto dokonale neviem, na kterú stranu ty lidi obrátí. Také včera pan hajtman hradu Pražského z Uher přijel, než ještě od něho o zvláštniech novinách neviem; a knížete Karla JMti konečně dnes na hrad Pražský čekáme. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu, pane a příteli muoj milý, šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském v uoterý po sv. Kylianu léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně oc, panu příteli mému milému. 558. Purkmistru a radě města Velvar, aby na pomoc proti Turku vojensky hotovi byli a k dopomá- hání práva dva vozy vojenské a ke každému 15 pěších na hotově měli. Na hradě Pražském 1526, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní Vel- varští milí! Jakož prvé jest vám oznámeno, abyšte se strojili k dopomáhání práva, kterážto potřeba předse toho jest, a v tom také král JMt, pán náš milostivý, ráčí žádati pomoci na Turky, jakož mnozí k tomu se strojíme; a poněvadž předkem k do- pomáhání práva náleží se strojiti při úřadu purkrabstvie Pražského: i poroučím vám, že to vší obci oznámíte, aby všickni vojensky hotovi byli a k dopomáhání práva, tak jakož jest ta potřeba rozvážena, abyšte dva vozy vojanské do sv. Jakuba na hotově měli, a k tomu každému vozu XV pěších a vozataje a povozného a spíže za čtyři neděle. A když s tiem tak do sv. Jakuba na hotově budete, již také dále ještě, jakž na potřebie uznám, chci vám to, dá-li pán Buoh, oznámiti. Dat. ut supra. Opatrným purgmistru a radě města Velvar, mně milým. 13*

Strana 100
100 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 559. Žádá Ondřeje Vencerle z N., aby Tachovským, což se nějakého platu k duchovenství nada- ného dotýče, vedle rozeznání dosti učinil. Na hradě Pražském 1526, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Urozený vladyko milý! Vznesli jsú na mne měšťané Tachovští, kterak jest mezi nimi s tebou rozeznání učiněno, a protož, jakž sem vyrozuměl, i stané právo jim Tachovským na tobě dáno, což se nějakého platu, jakž mne došlo, k duchovenstvie nadaného dotýče, tak jakž o tom vajpověď pana administratora arcibiskupstvie kostela Pražského šíře oznamuje, a že jsi tomu dosti neučinil, žádajíce mne v tom podle úřadu mého za opatření: i žádám tebe i z úřadu mého napomínám, že tomu dosti, pokudž jsi spravedlivě povinen, učiníš, a to beze všech odtahuov a konečně ve dvú neděliech od datum tohoto listu pořád zběhlých. Pakliby toho jakú výmluvu mieti chtěl, oznam mi to, abych se v tom věděl čím spraviti; neb na jiném nejsem než k každé straně, pokudž by mi náležalo, spravedlivě se zachovati. Datum ut supra. Urozenému vladyce Ondřejovi Vencerlovi z N. oc, příteli milému. 560. Oznamuje Janovi Auborovskému z Auborovic, že jeho ohlášení, kterak od království Českého odpuštění béře, dostatečné není. Na hradě Pražském 1526, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Věz, že jest mi dnes od tebe list dodán odevřený pod pečetí, kterak od tohoto královstvie odpuštění béřeš: i věz, že na tom dosti není, než ktož chce odpuštění od tohoto královstvie vzíti, že se má při dckách zemských přiznati, jakž o tom zřízení obecní jest, i také věci předešlé, ač jestliže by měl oč s kým činiti, právem vykonati. I z téť příčiny to oznamuji, že tobě ani jinému z úmysla bych toho nepřál, aby se měl kto co v tom, což jeho po- ctivosti náleží, obmeškati, než každému toho přeji, ktož se tak zachovává, jakž podle řádu a práva s poctivostí, jakož o tobě také té naděje jsem, náleží a přísluší. Dán na hradě Pražském v uoterý po svatém Kylianu léta oc XXVI°. Urozenému vladyce panu Janovi Auborovskému z Auborovic, příteli milému. 561. Prosí krále Ludvíka, aby sekretáře svého Jiřího Žabku z Limberku, kteréhož požádal, aby o některé věci s ním rozmluvil, milostivě vyslyšel. Na hradě Pražském 1526, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Najjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Milostivý králi. Žádal sem pana Jiříka Žabky z Limberku a na Trsiciech,

Strana 101
Dopisy z roku 1526, 10. července. 101 VMKské secretáře, aby o některé věci s VMKskú mluvil: i VMKské prosím, že jeho v tom ve všem ráčiete milostivě vyslyšeti. A rač dáti pán Buoh všemohúcí VMKské dlúhé a sčastné ve zdravie kralování; toho bych VMKské, jakožto pánu svému mi- lostivému, věrně přál. Dán na hradě Pražském v uoterý po svatém Kylianu léta oc XXVI°. Najjasnějšiemu knížeti pánu, panu Ludvíkoví Uherskému a Českému oc králi a mar- krabí Moravskému oc, pánu mému milostivému. 562. Prosí arcibiskupa Ostřehomského, kancléře království Uherského, aby Jiřího Žabku z Limberku, sekretáře královského, kteréhož žádal o některé věci s ním mluviti, vyslyšel. Na hradě Pražském 1526, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Najduostojnější v Bohu otče, pane, pane mně příznivý a příteli muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji, byšte VMt zdrávi jsúce dobře a šťastně se měli, toho bych VMti věrně přál. Žádal jsem pana Jiřieka Žabky z Limberku a na Trsicích, krále JMti sekretáře, aby s VMtí o některé věci mluvil: i VMti prosím, že jeho ráčíte v tom ve všem vyslyšeti, a nepochybuji, že VMt ráčíte jemu toho všeho věřiti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti VMti ve všem dobře a šťastně se mieti. Dat. ut supra. Najduostojnějšímu v Bohu otci, pánu, panu Ladislavovi, arcibiskupu Ostřehomskému a najvyššiemu kancléři královstvie Uherského oc, pánu mně příznivému a příteli mému milému. 563. Žádá Karla z Šumburka, aby což Adamu Zilvarovi zapůjčil k dokonání práva proti Krušinům, v tom strpení měl. Na hradě Pražském 1526, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož pan Adam Zilvar měl by své právo dokonati, což se pánuov Krušinuov dotýče: ale na žádost pánuov posluov, kteříž nyní zde od krále JMti, pána našeho milostivého, jsú, nemoha slušně z ně- kterých příčin jich oslyšeti, svolil jest k tomu, aby se tiem prodlilo až do sv. Bar- toloměje, jakož od něho tomu šíře budete moci vyrozuměti. I žádám vás, pane a pří- teli muoj milý, což jste jemu k takovým věcem puojčili, že v tom strpení mieti bu- dete, a když toho ten čas bude, jakož dotud daleko není, vše se to, dáli pán Buoh, podle práva, pokudž za spravedlivé jest, k místu a k konci přivede. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Karlovi Šumburkovi z Šumburka a z Piršteina na Lancautě oc, panu příteli mému milému.

Strana 102
102 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 564. Oznamuje Janovi Malovci z Chýnova, že psaní jeho v příčině biskupa Pasovského na sněm zaslané projednáno býti nemohlo. Na hradě Pražském 1526, 10. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi psaní učinil na tento mi- nulý sněm, což se biskupa Pasovského dotýče oc: i bylť bych rád odpověď zjednal, než již bylo jako při konci sněmu, když jest od tebe psaní a od bratra tvého při- neseno, a tak z toho přišlo, žeť odpověď dána není; než naději se, že ještě jiný sněm brzo bude, ač dokonale toho nejistiem; než přijde-li k tomu a bude toho tvá potřeba, tehdy příteli milý, budu-li moci pro tebe a pro bratra tvého co v tom vám, když by bylo, dá-li pán Buoh, na budúcím sněmu, prospěti, chtěl bych k tomu pilnost přiložiti. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Malovci z Chajnova a na Witmberce, příteli milému. Než to psaní bylo jest zjevně na sněmu čteno, než že toliko odpověď zase od stavuov dána není, neb již ty časy zase z toho sněmu pospiechali mnozí domuov a snad pro svá nynější hospodářstvie. 565. Janu Čechovi z Veleslavic v příčině jeho glejtu. Na hradě Pražském 1526, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Pane Jene milý! Což se glejtu dotýče, poněvadž již kníže JMt jede, chci se k tomu přičiniti, aby jej dnes měl; a zdá mi se za slušné, aby toho dočekal, neb znáti muožeš, že JMt při svém příjezdu zprvu bude mnoho zaneprázdněn vítániem i jinými věcmi. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Kylianu léta oc XXVI. Panu Janovi Čechovi z Veleslavic oc. 566. Žádá Petra Benedu z Nečtin, aby k zregistrování dluhů královských na hrad Pražský se dostavil. Na hradě Pražském 1526, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Oznámeno jest mi, že jest k tomu vuole krále JMti, pána našeho milostivého, aby ještě někteří dluhové, kteříž zregi- strováni nejsú, zregistrováni byli, pokudž by za spravedlivé se vyhledalo, ač se na- ději, že toho mnoho není oc: i žádám tebe, že tento pátek na hradě Pražském okolo XVIIIti hodin budeš a toho podle některých jiných rovnati a k místu a k konci při- vésti pomuožeš, aneb, příteli milý, v tom svuoj úmysl, poněvadž jsi také času přede- šlého při takových věcech práce pomáhal vésti, oznámíš. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Petrovi Benedovi z Nečtin a na Břežanech, příteli milému.

Strana 103
Dopisy z roku 1526, 10. a 11. července. 103 567. Sestře své paní Kateřině z Kolovrat, aby ke dni 13. července v příčině jednání s hejtmanem Poděbradským někoho na hrad Pražský vyslala. Na hradě Pražském 1526, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že jest mi psal pan hajtman Poděbradský, že by na den svaté panny Markéty [13. července] chtěl v Praze býti a o to aby se jednalo, což se vás a jeho i také Bubly dotýče. I jestliže ráčíte na ten čas to jednání mieti, tehdy mi se zdá, abyšte ráčily pana Jošta aneb, zdá-li se vám, koho jiného do Prahy poslati, aby zde na den svaté panny Markéty byl aneb na zajtří dopoledne; a též že byšte to ráčily oznámiti Bublovi aneb poručiti, aby pan Jiřiek Berka aneb pan Jošt také jemu Bublovi, aby v Praze byl, psaniem oznámil. I co jest v tom vašeho úmyslu, žádám vás, račte mi oznámiti, abych se v tom věděl čím spraviti. A rád bych se k tomu přičiniti chtěl, aby již to mohlo k slušnému konci přivedeno býti bez dalšiech odtahuov. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní sestra má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut supra. Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na Zámku Lyském, paní sestře mé milé. 568. Sudímu dvorskému v příčině jeho bezpečnosti na hradě Pražském oc. Na hradě Pražském 1526, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3895 nepag. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Jakož jste mi psali a při tom psaní hajtmana Kladského poslali i také toho přípis, co byšte jemu odepsati chtěli, tomu jsem všemu porozuměl, a teď vám to zase posielám. I vězte, že pan Voldřich Hrabě jest zde, i zdálo by mi se, abyšte prvé o tu věc s ním rozmluvili. A což se vaší bezpečnosti na hradě Pražském dotýče: i v pravdě žádné vaší nebezpečnosti neznám; pakli se vám zdá, abych o to co s knížetem a s hajtmanem mluvil, chci to učiniti. A s tím rač vám pán Buoh dobrú noc dáti a nám spolu buohdá, muoj milý pane ujče, šťastné a ve zdraví shledání. Datum ut supra. Panu ujci mému milému, panu sudiemu najvyššiemu dvorskému královstvie Českého oc. 569. Joachimovi z Malzounu v příčině židův v Teplici, pana Jana z Walšteina, Turkův oc. Na hradě Pražském 1526, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Bylo jest mi od vás dodáno jedno psaní, když jsem na Blatné byl, na kteréž dal jsem vám byl odpověď a po poslu, kterýž

Strana 104
104 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. ode mne šel, poslal i o tu věc, což se židuov, o kteréž jste mi psali, dotýče; i když ten posel nenašel vás doma, tehdy přišel zase a list přinesl, a kterýž jest mi, když jsem do Prahy přijel, dán a vrácen. Pak což se židuov v Teplici dotýče, rád bych z některých příčin, aby ta věc v dobré míře stála až buohdá do našeho spolu shle- dání. I žádám vás, že tak učiníte, a kteréhož jste žida, jakž zprávu mám, na rukojmě dali, že by také ta věc též dotud stála, nebo i o to také chtěl bych s vámi, což se falše dotýče, rozmluviti, aby se ta všecka věc mohla slušně a spravedlivě vyhledati. Což se pánuov rukojmí a pana Jana z Walšteina dotýče: byl bych rád, abyšte byli do Prahy přijeli i některú slušnú summu peněz z sebú majíce, jakož jest potřebí tím pospiešiti pro škod dalšiech uvarování. Byli jste mi také něco napsali, což se Turkuov dotýče: i na ty se mnozí strojíme, neb pan Mikuláš Prusinovský a pan Jiřiek Žabka sekretář od JMKské, pána našeho milostivého, v poselstvie přijeli pravíce, že by Turci na královstvie Uherské sáhnúti chtěli, a z takové příčiny že JMKská proti nim pomoci potřebuje. Kníže Karel ráčil jest již dnes na hrad Pražský přijeti. A byl jsem vám na vaše psaní nynější odpověď dal napsati, než že jest posel aneb služebník váš, když odpověď byla napsána, ke mně nepřišel, a z těch příčin na jedno ani na druhé vaše psaní není vám odpověď ode mne dodána; však ta všecka věc, což jsem vám prvé psal, v tomto psaní, což jest mi se za potřebné zdálo, zavierá a obsahuje se. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Joachimovi z Malzounu a na Krupce oc, příteli mému milému. 570. Synu svému Adamovi o jednání na sněmu, o schůzi některých přátel na Zvíkově, o práva do- pomáhání, poselství královském, pomoci proti Turku, o sněmu slezském a sjezdech na Moravě oc. Na hradě Pražském 1526, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Adame milý! Přál bych rád, aby se dobře měl a zdráv byl s manželkú svú i s syny svými. Což se dotýče nynějšieho sněmu, jednali jsme na něm, což na ten čas býti mohlo; však o těch věcech nyní psaní širokého zanechávám, nebo za to mám, že buohda brzo na Blatné budu, neb s některými přátely našimi, kteří byli v Kase- jovicích, měl bych se sjíti u pana Krystofora z Švamberka na Zvíkově, dá-li pán Buoh, v středu po sv. panně Markétě [18. července]. Což se dotýče práva dopomáhání: na tom předse jest postaveno jako prvé; než položí-li nám král JMt sněm obecní brzo po sv. Jakubu, tehdy za to mám, že se práva dopomáhání odloží do sv. Bartoloměje. Než dobře před sebú máš, že se předse lidé a poddaní naši k tomu strojí s vozy i jináče, a také že se děla fasují, neb jest toho potřebí. Za to mám, žeť jest psal hajtman Velhartický některé noviny, ježto nyní nemám prázdnosti o tom mnoho psáti, i kterak od krále JMti byli zde v poselstvie pan Mikuláš Prusinovský a pan Jiřiek

Strana 105
Dopisy z roku 1526, 11. července. 105 Žabka sekretář o pomoc na Turky, a již zajtra odsud jeti chtí. I za to mám, že nějakú učiníme, a zvláště bude-li řád a právo, jakž býti má, opatřeno. Mělť jsem také nyní milostivá psaní od krále a králové JJMtí i také od pana arcibiskupa Ostře- homského přátelská, i při tom od pana legáta aneb oratora papežského. I rač pán Buoh všemohúcí dáti, aby se to skutkem vyplnilo bez dlúhých odtahuov. Věz, že jsem mluvil také o ty, kteříž nejsú velmi bezpečni, aby mohli v službu býti pojati oc: i nemohuť ještě toho konečně oznámiti, čím bychme se v tom měli spraviti; než když buohdá na Blatné budu, chciť to šíře oznámiti a naději se, že se k tomu slušná cesta a prostředek obmyslí a najde. Na psaní páně Břetislavovo teďt posielám od- pověď, i pošli jemu to; a za to mám, žeť také na Zvíkově bude i pan Albrecht z Šternberka. A kdež mi napsal, co Rochce rozprávěl: i za to mám konečně, že tak mnoho lidí na Turky nepošlí, jakž hlas pouštějí; však my se také na Turky strojíce i ku právu dopomáhání, sluší se nám i před jinými, kteříž při řádu nestojí, opatrovati. Dnes přijel jest kníže Karel JMt z Slezska; také jsú tam sněm měli a o pomoc na Turky odložili, kterak se v tomto královstvie svolíme i také v Moravě; a těchto dní také v Moravě sjezdy měli o túž věc, než ještě neviem, na čem zuostali. Přijel také před včerajšiem pan Hugvic, hajtman hradu Pražského, z Budína, a tak jsem vyroz- uměl, že jest tam dosti neřádu a že snad král JMt potřebuje opatření více nežli pro samy Turky; než kto jest k tomu příčinu dal, toho nyní v straně zanechávám. Teďt posielám dva sudy piva Svidnického a jeden soudek medu Chebského. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Kylianu léta oc XXVI°. Adamovi Lvovi z Rožmitála oc, synu mému milému. 571. Vilémovi z Vřesovic o židech v Teplici, o příjezdu knížete Karla Minsterberského ze Slezska a hejtmana hradu Pražského z Budína, o nesvornosti pánův uherských oc. Na hradě Pražském 1526, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane prokurator, příteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Což se dotýče židuov v Teplici, psal jsem o ně něco panu Joachymovi z Malzounu, a jestliže toho potřebu poznáte, žádám vás, že jeho k tomu povedete, aby na ně nekvapil až do mého s ním shle- dání; neb v čem by kto zlé dělal, nerad bych žádnému v tom nákladen byl, než také by se mělo někomu ublížiti, ježto by vinen nebyl, tomu bych také nerad byl. Teď vám posielám list, kterýž král JMt, pán náš milostivý, ráčil psáti panu podko- mořiemu, a tak jsem srozuměl, že jest o vaši věc, kdežto nepochybuji, že v tom dále budete věděti, co máte činiti. Ráčil jest kníže dnes z Slezska přijeti a před vče- rajšiem pan hajtman hradu Pražského z Budína; a o Turcích mnohé řeči jsú i roz- Archiv Český IX. 14

Strana 106
106 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. ličné, v jaké pak svornosti a lásce páni Uherští, kterak slyšeti, jsú, o tom nyní nemám prázdnosti k mnohému psaní; než pán Buoh všemohúcí rač dáti, aby všecky věci k dobrému byly přivedeny. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Vilémovi z Vřesovic a na Dúbravské hoře, krále JMti prokuratoru, příteli mému milému. 572. Paní Kateřině z Roupova v příčině sporu se synem o její věno. Na hradě Pražském 1526, 11. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní přítelkyně milá! Psal jest mi pan Jan, syn váš, což se věna vašeho dotýče, tak jakž sem srozuměl, že byšte tu věc před se braly, kteráž by jemu škodu přivésti mohla, jakož vám teď přípis jeho psaní, kteréž jest mi učinil, posélám: a za to vás s pilností žádám, že od něho list s rukojměmi, k čemuž se podává, přijmete, jakož z toho přípisu, co jest mi psal, tomu šíře vy- rozuměti moci budete. Neb mi se zdá věc na tento čas vám užitečnější, nežli byšte měly další škody vésti, a snad proto předse mohlo by se vám tím, nežli byšte v sku- tečné držení věna svého uvedeny byly, prodlévati. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozené paní, paní Kateřině z Roupova oc, přítelkyni mé milé. 573. Břetislavovi z Ryzmberka, aby na Zvíkov přijel, kterak se Jindřich z Rozmberka na Turky strojí, kníže Karel z Minsterberka že na hrad Pražský přijel. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Kteréž jste mi psaní učinili a při tom list, co jest vám pan Albrecht z Šternberka psal, poslali, tomu jsem vyrozuměl. A psal jsem vám po vašem služebníku, žádaje, abyšte tuto středu na Zvíkov přijeli, ježto jsem té naděje, že tak učiníte; a tu se buohdá spolu shledajíce i s těmi pány a přátely, kteříž tu býti mají, povedeme to s boží pomocí k konci, což před sebú slušně a spravedlivě máme. Teď vám posélám list, kterýž páně Ryzmberského mateři píši, a udělal jsem jí i nápis poctivý, ježto snad skrze to povolnější v tom bude, jakož i podle spravedlivosti zdá mi se, že by to učiniti mohla, co on jí učiniti chce; i když se vám zdá, rozkážete jí toho listu dodati, a odpovědi ať posel žádá, a jestliže mi co odpíše, muožete to ohledati, aneb syn její, a tím se dále v tom spraviti. Než byla jest již ta věc před úřad purkrabský, což se toho věna dotýče, přišla, a to se našlo, což jest za právo; nežli naději se, kterak jí to v psaní mém předkládám, že k tomu přistúpí, k čemu se on syn její v tom poddává, lečby z úmysla chtělo se jí nesnází, ale snad toho při ní není. Jakož jste mi také psali, co jest vám Bohuslav Rochce pravil, kterak se pan Jindřich z Rozmberka na Turky strojí: i muože býti

Strana 107
Dopisy z roku 1526, 11. a 12. července. 107 toho něco, nežli aby to tak všecko bylo, za to mám, že se brzo jináče toho uptáme. O jiných věcech nyní psaní zanechávám, nežli toto vám, muoj milý pane švagře, oznamuji, že jest kníže ráčil zase z Slezska na hrad Pražský včera přijeti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před svatú pannú Marketú léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 574. Purkmistru a radě města Prahy, aby židu Samuelovi bytu v Praze mezi jinými židy přáli. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Jest žid muoj Samuel, Litmanuov syn, jako prvé v Žatci byl, i rád by zde v Praze mezi jinými židy, maje duom, byt svuoj podle bratra svého měl, nebo nějaká se jemu obtížnost skrze podkomořieho přihodila, ješto nerad bych toho podle práva tak nechal oc: i žádám vás, páni a přátelé moji milí, že témuž židu toho bytu příti budete, jakož bych pro vás netoliko takovú, ale mnohem větší věc rád učiniti chtěl, a on Samuel chce rád podle jiných židuov to vše činiti i poplatky, což by naň náležalo, dávati. Odpovědi žádám. Dat. ut supra. Vzáctné opatrnosti pánóm purkmistru a radě města Prahy, přátelóm mým milým. 575. Janovi z Vratu, aby Samuelovi židu dovoleno bylo v Praze mezi židy zůstávati. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Pane Jene, příteli muoj milý! Psal jsem pánóm Pražanóm o Samuele žida, ježto nepochybuji, nežli že vám toho psaní, když spolu budete, dodáno bude, kterémuž vyrozumíte. I žádám vás, že se k tomu přičiníte, aby podle žádosti mé v tom učinili, ježto té naděje jsem, že to i s vámi učiní; neb co jest se netoliko jemu, ale skrze to i mně od podkomořieho ublížilo, nemíniem toho tak nechati, než podle práva takovú věc před se vzíti. Dat. ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Janovi z Vratu, příteli mému milému. 576. Poroučí purkrabímu na Rožmitále, aby za Ondřeje z Jinočan dvě kopy faráři Rožmitálskému odevzdal. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Daj II � gr. č. hned za pana Vondřeje z Jinočan, jako také prvé úředníkem na Rožmitále byl, faráři Rožmitál- skému, nebo má to na pilnú potřebu jeho obrátiti. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Dražovec, purkrabí na Rožmitále, mému milému. 14*

Strana 108
108 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 577. Arnoštu Repovi z Neveklova, že Janu Čechovi glejtu přidáno. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Což se Jana Čecha dotýče, věz, že jest jemu glejtu přidáno až do sv. Vavřince; i z téť příčiny to oznamuji, tak kterak jsem s tebú zuostal. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Arnoštovi Repovi z Neveklova a na Tloskově, hajtmanu kraje Vltavského, příteli milému. 578. Oznamuje Janovi Holickému z Šternberka, že nebude moci takovou pomoc proti Turku vy- praviti jako prvé, dopomáhání práva že bude pro sněm odloženo, že zajisté omylná jest zpráva, jakoby pomoci na Turky nebylo potřebí oc. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se dotýče té pomoci na Turky učinění, v pravdě ještě v tom jsem se neustanovil, jakú pomoc na tento čas mohu učiniti; neb ač prvé, za to mám, že jsem byl podle paměti okolo I pěšiech a něco podle toho jiezdných poslal, než nyní neviem, bych mohl nad L pěších poslati a spíše snad méně, jestliže jináče se to neopatří, což se dopomáhání práva dotýče; neb máme-li pro dopomáhání práva na pole vytrhnúti, muší také na to nemalý náklad býti. Což se dotýče dopomáhání práva: za to mám, že se toho pro sněm poodloží až do úterého po svatém Bartoloměji [28. srpna], neb jest naděje, že JMKská sněm obecní brzo po svatém Jakubu položiti ráčí, na kterémžto sněmu snad se to zjedná, aby lidé svých spravedlivostí bez dopomáhání práva dosáhnúti mohli. Ač na to ne- sluší mnoho spoléhati, budou-li takové věci moci srovnány býti, než sluší se k tomu předse strojiti, což jsme podle práva povinni učiniti. Také pane a příteli muoj milý, jakož jste mi psali, co by nějaký posel mluviti měl, jako by již na Turky pomoci nebylo potřebí: i naději se, že má v tom omyl, neb kdyby JMKská ráčil panu Jin- dřichovi z Rozmberka to oznámiti, snad by také i jiným o témž oznámeno bylo. Toto ještě také zdálo mi se vám oznámiti, což se Turkuov dotýče, že někteří se strojí, aby byli hotovi v témždni a někteří ve dvú neděliech a někteří snad i ve třech; nežli o mé hotovosti neviem vám co jistého oznámiti, než což bych mohl, rád bych podle slušnosti učinil. A s tím rač pán Buoh dáti vám se dobře a šťastně mieti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi Holickému z Šternberka a na Leštně oc, panu příteli mému milému.

Strana 109
Dopisy z roku 1526, 12. července. 109 579. Odpovídá na omluvné psaní knězi Stanislavovi, opatu kláštera Kladrubského, že glejt každému má býti zachován a privilegií řádně zjednaných také každý užiti má. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, velebný kněže opate milý! Jakož jste mi psali, připo- mínajíce mé předešlé psaní a při tom se omlúvajíc, že byšte takoví nebyli, což by někteří o vás mluvili, a že vám divné, věřil-li bych takové správě, tak jakž jste dosti v širokých slovích o tom napsali, i což se glejtu dotýče, i také kde se k rozeznání poddáváte oc: i toho vám rád přeji, v čem byšte vinni nebyli, a také k tomu viery nepřikládám, což by pravda nebyla, než to dobře viem, že mnozí jedni o druhých mluví, že se to v pravdě nenachází, než ktož by co na koho dovedl před spravedlivým a zřízeným soudem, tu by skutek duovodný pravdu ukázal. A za to mám, že v mém psaní toho jest se nenašlo, abych to za pravdu tvrdil, čehož bych jistě nevěděl. Což se pak glejtu dotýče, pokud má býti zachován, to se má držeti netoliko dobrým, ale i zlým, než ktož by sobě sám glejt zrušil, a to se v pravdě, tu kdež má býti a náleží, uvedlo, takový by také sám sebú vinen byl. Také proti tomu nemluviem, aby každý svých privilegií řádně zjednaných užiti neměl, neb toto královstvie má také od ně- kolika set let privilegia řádně daná a stvrzená, čehož mnozí žádají užiti, majíce při tom spravedlivě zuostaveni a zachováni býti a podle toho při práviech a svobodách svých, v čem komu náleží; ježto i při tom to se zřetedlně najíti muože, kto se kde a oč i před kterým soudem stávati a súditi má a povinen jest. Dán na hradě Praž- ském ve čtvrtek před svatú pannú Markethú léta oc XXVI°. Velebnému knězi Stanislavovi opatu kláštera Kladrubského, příteli mému dobrému. 580. Beneši Vepřkovi z Přívor, že glejt Brožovi, jestli jeho nezrušil, má býti držán. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal, což se nějakého Brože dotýče: i jáť bych v pravdě rád, aby žádného lotra netoliko v Čechách, ale i jinde nebylo; pak jaký jest to Brož, mněť do něho nic zvláštnieho není; než jestliže jest glejtu nezrušil, tehdy znáti muožeš, že jemu má býti glejt držán jako i jinému, ač tobě ani žádnému dobrému nic bych škodného a zlého nepřál. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Benešovi Vepřkovi z Přievor, příteli milému. 581. Janovi z Švamberka v příčině zachování glejtu Brožovi. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře

Strana 110
110 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, odpověď na mé psaní dávajíce, což se Brože dotýče, tomu jsem porozuměl, i také jaké jest na něho vyznání nějaký Květoň učinil oc. I pane a příteli muoj milý, nepochybuji, že to dobře znáte, ktož má glejt, dobrý anebo zlý člověk, že jemu má býti zachován, leč by jej kto sám zrušil; i jestliže ten Brož zrušil jest sobě glejt, sám sebú vinen bude, než proto má-li on Brož proti tomu jaký odpor, tehdy snad potřebuje ta věc rozvážení. A naději se, že kníže ráčí vám o tom šíře napsati. A tento posel byl by rád prvé vypraven byl, nežli zdržel jsem jeho až do příjezdu knížetcieho, neb tepruva včera ráčil JMt z Slezska na hrad Pražský přijeti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Švamberka a na Boru oc, panu příteli mému milému. 582. Jaroslavovi Konarovskému z Libanic, že Janu Čechovi bylo glejtu přidáno, o povinnosti Ji- lovských k dopomáhání práva. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Což se Jana Čecha dotýče, tomu jest glejtu přidáno až do sv. Vavřince. Což se pak práva dopomáhání a Jilovských dotýče: i mám za to, že jest jich prvé obecní list došel, kterak jsem všecky stavy k dopomáhání práva obsielal; pakli jest potřebí, abych jim zvláštní list o to psal, to býti také muože, pakli by se chtěli v tom tím, že jsú horníci, zastierati, tehdy bylo by jim potřebí to ukázati a že jsú té svobody užievali. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Jaroslavovi Konarovskému z Libanic, příteli milému. 583. Jiřímu Bachtlovi z Pantenova o jednání pána z Plavna s panem Albrechtem Šlikem o meze, dopomáhání práva že jest odloženo, o strojení se na Turky. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Jakož jsi mi psal, což se pána z Plavna a jednání mezi ním s panem Albrechtem Šlikem skrze některé pány a přátely o meze dotýče: i za to mám, že jsem jemu i tobě o tom pravil, že bych rád, mohla-li by ta věc slušně srovnána býti přátelským jednániem. A protož, jestliže pán z Plavna muože k tomu hotov býti ku ponděliemu od tohoto najprv příštieho v témž dni [23. července], rád tomu budu; pakli by k tomu nemohl hotov býti tak brzo, tehdy slušelo by to panu Albrechtovi Šlikovi oznámiti aneb některému z těch přátel, kteříž jsú o to mluvili, a nepochybuji, že páni Mašťovští a pan Opl, což by mohli v tom pánu z Plavna prospěti, že to rádi učiní. Což se pak tebe dotýče, ač rád bych, aby ke mně brzo přijel, a také znám poněkud i tvú potřebu, ale proto pro pána z Plavna

Strana 111
Dopisy z roku 1526, 12. července. 111 jest k tomu má vuole, aby při něm pro jednání o ty meze pobyl; ač, dá-li pán Buoh, mám úmysl odsud tento úterý jeti a měl bych se s některými pány a přátely v středu na Zvíkově u pana Krystofora z Švamberka, švagra mého, shledati, a odtud chci buohdá na Blatnú jeti. I zdá-li se pánu z Plavna, muože tu ke mně přijeti, jedné ať se má opatrně na cestě; pakliby bylo toho potřebí, abyšte k Praze zajeli, to také býti muože. Kdež jsi mi pak napsal, což se dopomáhání práva dotýče: i o to jest tak jednáno, aby ještě mohl býti sněm od krále JMti prvé položen, a práva dopo- máhání aby se odložilo až do úterého po sv. Bartoloměji [28. srpna]. A kníže již ráčil z Slezska přijeti a pan hajtman hradu Pražského z Budína. A o Turcích jest předse slyšeti, i také o Uhřiech, že spolu nejsú nyní v zvláštní lásce, a o jiných věcech nyní širšieho psaní [po] poslu zanechávám. Datum ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova oc, mému milému. Což se pomoci na Turky dotýče, k té se poněkud strojíme; než kdy bude vytažení, toho ještě neviem, neb o některých jiných slyšeti, ježto se dávno počeli strojiti s oné strany, že s těžkem ještě hotovi jsú, neb snad na to očekávají, na čem to bude postaveno, což se práva dopomáhání dotýče. 584. Žádá Václava Vratislava z Mitrovic, aby převoru kláštera sv. panny Dobrotivé poddaného jeho člověka postavil. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Oznamujiť, že jest na mne vznesl kněz převor kláštera sv. panny Dobrotivé, kterak jsi se na něm toho dožádal, aby u člověka tvého byl člověk jeho, a že jsi přiřekl hned po svatém Martině minulém jeho jemu do kláštera postaviti, a jsa z toho několikrát napomínán, že jest se toho ještě až do dnes nestalo. I žádám tebe, že již bez dalšieho odtahu tomu dosti učiníš, neb znáti muožeš, budeš-li tím déle odtahovati, že o to on kněz převor s konventem svým budou moci k tobě právem hleděti. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Václavovi Vratislavovi z Mitrovic a v Skřipli, příteli milému. 585. Poroučí Martinovi Střítežskému z Drast, purkrabímu na Ploskovicích, aby mu bez meškání poslal šest volův do dvoru Ruzinského. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Pošli mi VI voluov bez meškání do Prahy do dvoru Ruzinského, polákuov; pakli který více těch polákuov máš, pošli

Strana 112
112 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mi jedno s druhým; neb ač mám před sebú odjezd, ale již to opatří úředník, kte- réhož zde mám. A oznam mi, mnoholis již obilé sklidil. Dat. ut supra. Uroz. vladyce Martinovi Střítežskému z Drast, purkrabí na Ploskovicích, mému milému. 586. Oznamuje hejtmanu kraje Plzeňského Janu Muchkovi z Bukova, že kníže Karel z Minsterberka chce Brože s opatem Kladrubským sročiti, že rozešle psaní do krajův o pomoc proti Turku a o odložení dopomáhání práva. Na hradě Pražském 1526, 12. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal, což se Brože z Miřivic [sic] a glejtu oc dotýče: i věz, že pan Jan z Švamberka také nyní měl jest o to u knížete JMti svého posla, i ráčil jemu dáti na tento rozum odpověď: aby ten Brož byl dán na rukojmě, a že časem svým ráčí jeho před sebe s opatem Kladrubským sročiti a tu věc spravedlivě rozeznati, zrušil-li jest ten Brož glejt čili nic. Což se pak pomoci na Turky dotýče: tak prvé nebude, až někdy po sv. Jakubu. A já neviem, bych jináč na Turky poslal, než abych dráby přijal a peníze jim dal, aby oni sami své vozy měli, než kdybych měl své vozy poslati, chtěl bych rád tvé pěší podle mých vozuov mieti. Také chci bez meškání psáti do krajuov o pomoc proti Turkóm i také o odložení dopomáhání práva do některého dne po sv. Barto- loměji, neb se naději, že JMKská ráčí sněm obecní okolo téhodne po svatém Jakubu položiti, jakož páni poslové, tak jakž jest s nimi zuostáno, kteří od JMKské byli, odsud včera vyjeli a chtí pospiešiti, aby brzo u krále JMti byli a zase nám něco oznámili, čím bychme se spraviti mohli oc. A z té příčiny prvé do krajuov jsem nepsal, dokudž ještě ti poslové zde byli; než již dal jsem psáti, a což budu moci naj- dřieve chci do krajuov poslati. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Muchkovi z Bukova a na Osece, hajtmanu kraje Plzeňského, příteli milému. 587. Biskupu Vratislavskému Jakubovi v příčině lutrovského učení. Na hradě Pražském 1526, 13. července. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3895 nepag. Duostojný v Bohu otče pane, pane mně příznivý a příteli muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Byšte VMt zdrávi jsúce dobře a šťastně se měli, toho bych VMti věrně přál. Jakož VMt ráčili jste mi psaní učiniti, což se Lutrovského učení a bludu dotýče: i rač všemohúcí pán Buch to dáti, aby JMKská, pán náš milostivý, ráčil to všecko v JMti zemiech, též v Vratislavi a v Slezí, k dobrému a nápravě přivésti, aby zase víra svatá obecní křesťanská rozmáhala se a náboženstvie křesťanské aby překážek nemělo. Což se pak VMti dotýče, ač to znám, že těchto časuov VMt ne-

Strana 113
Dopisy z roku 1526, 10. září. 113 muožete býti bez obcování s těmi lidmi, kteříž jsú lutrovskými bludy nakaženi; než nepochybuji o. VMti, že při tom při všem, což na křesťanského biskupa přísluší, státi ráčíte i také o to péči mieti, což by bylo ke cti a k chvále pána Boha všemo- húcieho a k rozmnožení pravé víry svaté křesťanské. A rač jeho milost svatá dáti VMti ve všem dobře a šťastně se mieti. Dán na hradě Pražském v pátek den svaté panny Markéty léta oc XXVI°. Duostojnému v Bohu otci pánu, panu Jakubovi biskupu Vratislavskému oc, pánu mně příznivému a příteli mému milému. 588. Oznamuje knížeti Karlovi z Minsterberka, že k němu posílá Václava Zimu z Novosedl. 1526, 10. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3903 nepag. Léta božieho MOVCXXVI°. Toto jsú téhož léta registra XXVIII, do kterých se vpisují přípisové listuov poselacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od pondělieho po hodu slavném Matky boží narození. Osvícené kníže, pane, pane mně příznivý, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Byšte VMt zdrávi jsúce dobře a šťastně se měli, toho bych vám věrně přál. Posielám k VMti urozeného vladyku Václava Zimu z Novosedl, služebníka mého, kterémuž jsem poručil o některé věci s VMtí mluviti: i což na tento čas s VMtí ode mne mluviti bude], VMti prosím, že toho jemu [uvěřjíte. A pán Buoh všemohúcí [rač dáti nám] se dobře a šťastně mieti. Dán [ .... . . . . . . . lvném Matky boží narození. ...... Karlovi] knížeti Minstrberskému [ ..... ] najvyššiemu [hajtmanu královstvie Českého] fojtu markrabstvie [Dolnieho Lužického] Velikého [..........] mému milému. 589. Břetislavovi z Ryzmberka, že ho došly noviny z Uher a obává se, že toho něco jest v pravdě. 1526, 10. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3903 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Kteréž jste mi noviny, což jste slyšeli o králi JMti, oznámili, také jsem vám o tom něco, kterak mne došlo, psal a k vám dnes ráno poslal, a opět dnes již po vašem psaní také mi některá psaní k tomu podobná o takových novinách přinesena. A kterak kolivěk jest, bojím se, že toho jest něco v pravdě. A pán Buoh všemohúcí rač dáti to všecko v dobré obrátiti a nám milost podle svého svatého milosrdenství dáti, kteréž nepřichází z našeho za- slúžení nežli přílišné dobrotivosti božské. A také jeho milost svatá rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Panu švagru mému [milému, panu] Břetislavovi z [Ryzmberka z Švihova] a na Rabí L..........] Archiv Český IX. 15

Strana 114
114 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 590. Píše Vácslavovi Bezdružickému z Kolovrat o smutných novinách z Uher a o jiných věcech. Na Blatné 1526, 10. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. [ . .. ...] Muoj milý pane ujče! Noviny, kteréž jste mi oznámili a psali, jestliže by byly pravé, jsú jistě žalostivé o JMKské, pánu našem, i o těch pániech, přáteliech našich, i o jiných mnohých, kteří při JMKské byli, dobrých křesťanech; ale pro hřiechy naše mnohé a k tomu podobné věci, když jest lid zhřešil, přiházely jsú se netoliko za našich dní a zákona milosti, ale i za zákona starého, kdež lid vyvolený božie zhřešil, že trestán od pána Boha skrze jiné lidi býval. I též nám mohlo by se přihoditi a státi, protož sluší se ku pánu Bohu našemu z pravého srdce obrátiti; tehdy když tak učinieme, sluší nám mieti naději nepochybnú, že JMt svatá také se k nám milostí svú svatú obrátiti ráčí. O novinách k tomu podobných jest mi také včera a dnes několikero psaní přineseno. Než někteří mi píší, že by proto JMKská svú osobú ujeti ráčil, nežli v malém počtu; než jakž se rozumie, že jsú Uhři v tom veliký spletek učinili, měvše s Turky bitvu začíti, že se v tom jaks jináče ukázali, a že najprv ta bitva začela se od toho houfu, v kterémž JMKská býti ráčil. A jakžkolivěk jest, ráč pán Buoh všemohoucí dáti, abychme brzo lepší a pravé noviny uslyšeli. O jiných pak věcech, což jste mi psali, což bych mohl k do- brému prospěti, rád bych učinil; a panu Janovi z Šternberka chci od vás rád psaní dodati, nebo měl by u mne zde na Blatné buohdá zejtra býti i pan Kryštofor z Švamberka, švakr muoj, i někteřie jinie naši přátelé. Což se pak dotýče kniežete JMti a vás, i chci rád tu věc sepsati dáti, než nyní v této roztržitosti rozličných těchto novin nejsem k tomu zpuosoben, a protož do některého dne mieniem toho ponechati. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdravie shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košátkách, najvyš- šiemu sudiemu dvorskému královstvie Českého a purkrabí Vyšehradskému, panu ujci mému milému. 591. Vladyce Vácslavu Trčkovi z Vítence o novinách z Uher, král že z boje ujel; že nezná toho zvláštní potřeby, aby s příjezdem svým do Prahy pospíchal. Na Blatné 1526, 10. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Což jsi mi psal, tomu jsem poroz- uměl, i také co mi Viktorin psal. I mám k tomu podobné noviny od několika ozná- mené a psané, jakož také něcoť jsem o tom prvé napsal, nežli tento posel ke mně přišel, a to tobě po Václavovi Zimovi poslal; pak o těch věcech mnoho vypisovati zanechávám. Nežli jakž jest se koli ta věc stala, jakož strach jest toho, že jest se

Strana 115
Dopisy z roku 1526, 10. září. 115 vždy nějaká škodná věc přihodila; pro to mám dvoje psaní, že, jeden mi píše, že jest slyšel, že by JMt král ujel na Budín, a druhý píše, že na Prešpurk: i z toho zlého vybierajíc, vždy by lépe bylo, že by JMKské zdraví bylo zachováno. Což se pak mého příjezdu do Prahy dotýče, i neznám toho zvláštní potřeby, abych pospiechal, poněvadž kníže JMt ráčí býti na hradě Pražském; pakli by vždy byla potřeba, však nemám odtud daleko do Prahy. A tomuto poslu, kterýž od tebe a od Viktorina ke mně přišel, tož kázal jsem zde od této jeho chůze doplatiti. Datum ut supra. Uroz. vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence, mému milému. 592. Mikuláši Trčkovi z Lípy o nešťastné bitvě v Uhřích s Turky, slibuje mu vedle žádosti jeho ve při s panem Zdeňkem Trčkou purkrabího hradu Pražského vydati, přimlouvá se však, aby odloženo bylo oc. Na Blatné 1526, 10. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, přieteli muoj milý! Zdraví a všeho dobrého věrně bych vám rád přál. Jakož jste mi psali, což se pana Zdeňka, vašeho bratra, a pana purkrabie hradu Pražského, aby vám podle práva vydán byl, dotýče: i ačkolivěk vzkázal jsem vám, že bych rád muože-li ta věc mieti do svatého Jeronyma prodlenie, pakliby vám v tom byla obtížnost dotud čekati, že vám chci purkrabí vydati, a tam, jakž jest podle práva, poslati a se zachovati, jakž mi i z po- vinnosti náleží. I poněvadž ta jest vaše žádost, abych tak učinil a téhož purkrabí poslal, chci to učiniti, jestliže se vám vždy nezdá toho do svatého Jeronyma čekati; ač učinil jsem psaní ku panu Zdeňkovi bratru vašemu, a za to mám, že zítra dvě neděle budou, jakž jsem je jemu poslal, než ještě nemám žádné odpovědi, a jest mi divné, neb ani posel muoj ještě se od něho nevrátil; jakož když jsem měl z Prahy sem na Blatnú jeti, psal jsem vám o tom i o některé jiné věci, ježtoby již mělo by vám toho okolo soboty minulé dodáno býti. A toto vám také, pane a příteli muoj milý, oznamuji, že včera i dnes psány jsú mi několikery noviny o králi JMti, pánu našem, dosti žalostivé, kteréž mne ne- málo zarmútily a obtížily, že by skrze nějakú nepořádnost uherskú byl JMt král znamenitě od Turkuov poražen, a že by jako nejprvé bitva přišla na ten houf, v kterémž JMKská svú osobú býti ráčil; a jakžkolivěk jest, strach z té škodné pří- hody, ježto nyní nezdá mi se o tom šíře vypisovati, neb ještě o těch věcech jistšiech novin, kterak samo v sobě jest, brzo očekávám. I rozvažuje v tom některé příčiny, za toto vás prosím, což se pana purkrabie dotýče, že sobě toho neobtížíte a v tom tento týden toliko ztrpení mieti budete. A jakžkolivěk jest, tehdy budete-li chtieti, chci po této neděli najprvé příštie jeho pana purkrabí, kterýž se vám den bude zdáti, podle práva poslati; a zatiem snad ještě v tom času budu od pana Zdeňka, 15*

Strana 116
116 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. bratra vašeho, odpověď mieti, však již déle tohoto téhodne nechci na tu odpověď če- kati. Toť jsem sobě také v tom přemýšlel, že tiem odtahem, jakž vám tuto píši, buohdá se nic neobmešká, než že do svatého Jeronyma bude se to moci vykonati, což na tento čas muože býti. A s tím dajž pán Buoh vám se dobře mieti a podle jeho vuole svaté nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Uroz. a statečn. rytíři panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Vlašimi, příteli mému milému. Když již toto dal jsem byl napsati, tehdy přineseno mi psaní, co mi pan Zdeněk, bratr váš, za odpověď dává, jakž vám teď ten list posielám. Pak již několi- kráte o to jste oboje strana slyšáni byli, i vajpovědi aneb rozsudkové učiněni, i má-li to býti vždy na soudu, u mne jest nepodobné, přes první rozsudky, — vám tuto píši jako přieteli duověrně a odevřitě, neb za to mám, že jsem vám prvé psal, s čím jest ke mně pan Zdeněk poslal Jindřicha z Kornic a Horynu; ježto k tomu podobně tuto píše, jakoby jím nescházelo nežli vámi, ale na to jsem dal krátkú odpověď, že jsem jemu již prvé o to psal, jakož tak bylo, nač mi již tuto zase odpověď dal. A žádám, že ten list schováte. 593. Vojtěchovi z Pernšteina, aby Jindřichovi Loučenskému z Kopidlna, jenž za některými jeho pod- danými má peníze, k spravedlivosti dopomoženo bylo. Na Blatné 1526, 10. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švakře muoj milý. Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Oznámil jest mi pan Jindřich Lou- čenský z Kopidlna, že by někteří vaši poddaní byli něco povinni někdy manželce jeho, a on že již k tomu spravedlivost má. I prosím vás, pane švakře muoj milý, že ráčíte poručiti, k čemuž by spravedlivost měl, aby jemu toho podle slušnosti do- pomoženo bylo. Datum ut supra.*) Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernšteina a na Pardubicích oc, panu švagru mému milému. 594. Odpovídá Janovi z Rožmberka, mistru převorství Českého, v příčině pře o některé statky Rožmberské. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli milý! Za to mám, což jsem vám psal, že při lidech rozumných a spravedlivost milujících nemůže býti slušně hyzděno, zvláště ktož o tom vědí, z které jsem to příčiny a potřeby učinil: než *) Opis listu toho zaslal Zdeněk Lev také Jindřichu Loučenskému z Kopidlna.

Strana 117
Dopisy z roku 1526, 10. a 11. září. 117 srozuměl jsem z vašeho psaní, že v tom máte nějakú obtížnost, snad tudy, chtějiece to zastierati, abyšte své povinnosti dosti neučinili, stavějíce to na odtahu, tak jakž jste již i prvé tomu zvykli; ale s boží pomocí podle řádu a práva tohoto královstvie, té jsem naděje, že sobě to k místu a konci přivedu, což mi spravedlivě náleží, ne- čekaje vaší odpovědi. Než což jsem vám pravdu psal, mohu to v čas potřeby zápisy i hodnověrnými svědky ukázati, že spravedlivosti své žádám užieti. Dán na Blatné v uoterý po hodu slavném Matky boží narození léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, mistru převorstvie Českého, panu příteli milému. 595. Václavu Trčkovi z Vítence o rozličných věcech soukromných oc. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála. Trčko milý! Jakož jsi mi poslal přípis psaní od pana sekretáře: i kto jest je přinesl, nechť tu v Praze dočeká, neb zítra chci do Prahy některého svého služebníka poslati a jemu odpověd dáti, i také, jakž na po- třebě porozumiem, i sám, dá-li pán Buoh, brzo potom na hrad Pražský jeti, než dnes některých pánuov a přátel k sobě čekám. Jakož jsi mi také psal, a při tom dva přípisy poslal od Johanesa, i chciť je také zítra zase poslati, a při tom své zdánie oznámiti, i o tom, což se bakaláře dotýče. Také kdež jsi mi psal, což se Jana Le- skovce dotýče: i kdybych jedné mohl brzo od pánuov z Rožmberka své spravedlivosti dosáhnúti, s ním bych se mohl snadně o svú věc srovnati, než čím by mi spíše on tu cestu anebo někto od něho, o čemž jsi mi psal, ukázal, byl bych toho vděčněji, a za to mám, že i jemu k lepšiemu by se to trefilo. Což se pak pana Medka do- týče, nemámť žádného dobrého mimochodníka ani zvláštnieho klusáka, než syn muoj má některý kuoň, kterýchž pro mne i pro sebe chová, neb na tento čas jako na každý den toho potřebujem, jakož pak sám dobře znáš zpuosob nynějšieho času. Než rozmluv s panem Medkem, ať se opatří, jakž rozumí, aby té věci neobmeškal, že jeho za to žádám; pakli chce mieti vuoz, zjednaj formana, i také ať sobě zjedná pacholka na tu cestu na muoj náklad; a poslal jsem na stravu Janovi Borkovi po Zimovi 5 ſP gr. českých, a jestliže jest málo, opatř více, navrátímť to zase bez meškání, neb on Jan Borek má býti při panu Medkovi za puovoda. Musímť napsati, co mi se nelíbí, ač páni úředníci napořád jsú moji dobří přátelé, a také úřaduov, jakož jest slušné, jakž co na koho náleží, užívati mají, než když přijde k potřebě, by se mělo to před- kládati, tohoto potřebuji a tohoto nemám: neznám toho, aby to bylo lidem příjemné, a někto se na tom mnoho pohorší; kdež poněkud toho se u mne hledá, že snad u jiných nad to, na kohož menšie jest zřenie; však proto muožeš toho při sobě nechati, než přál bych jim toho, aby na žádném z nich žádný neměl se na čem

Strana 118
118 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. urážeti. Jakož jsi mi také napsal, což se toho pacholka Sociáška dotýče: i jestližeť umře, tehdy se mnohým zdá za spravedlivé, ktož jest jeho k tomu přivedl a ne- slušně ranil, kterýž v Daliborce sedí, aby také podle svého skutku odplatu vzal, jak jest předse dobře vazbou opatřen, a ať se k němu i k jiným vězňuom od holomkuov, jakž na to náleží, dohlédá. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vítence, mému milému. Od pana Zdeňka Trčky, kteréžs mi psaní poslal, to jest mi již dodáno, než od pana Mikuláše Trčky, kteréhožs k němu ode mne posla poslal, ještě mi se ne- vrátil, ježto jest mi divné, a bylo psaní o pilnú potřebu; i rozumiem tomu, že již odsud z Blatné musím jiného posla o tuž věc k němu, ku panu Mikulášovi Trčkovi, poslati. 596. Janovi z Vítence a na Příbrami o zprávách, kteréž ho došly z Uher. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3904 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Psaní, kteréžs mi poslal od Vác- slava Trčky s přípisem, co jest mi pan Jiřík Žabka sekretář psal, to jest stvrdilo první noviny, kteréž mi před tím byly více nežli od jednoho oznámeny; pak co k tomu nyní jiného řéci, než že jsme zhřešili a hodni trestání. Než pane Buože vše- mohúcie náš, svého svatého milosrdenstvie nerač odjímati od nás, kteréž jest mnohem vyšší a větší nežli naši a všeho světa hříchové. A Trčkovi po jiném poslu piši, protož jestli ještě od něho posel u tebe, muožeš jemu rozkázati zase do Prahy jíti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi z Vítence a na Příbrami oc, mému milému. 597. Knížeti Karlovi z Minsterberka, že k němu posílá Jiřího Bachtla z Pantenova, aby s ním o některé pilné věci rozmluvil. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Osvícené kníže, pane, pane mně příznivý, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji, byšte VMt zdrávi jsúce dobře a šťastně se měli, toho bych VMti věrně přál. Posielám k VMti urozeného vladyku Jiřieka Bachtle z Pantenova, služeb- níka mého, poručiv jemu o některé pilné věci s VMtí mluviti, i o mém příjezdu na hrad Pražský oznámiti. I VMt prosím, což ode mne na tento čas mluviti bude, že jemu toho ráčíte věřiti, jakobych s VMtí sám osobně mluvil. A dajž pán Buoh vše- mohúcí VMti dobře a šťastně se mieti. Dán na Blatné v uoterý po hodu slavném Matky boží narození léta oc XXVI°. Osvícenému knížeti, pánu, panu Karlovi, knížeti Minstrberskému v Slezí Olešnickému, hrabí Gladskému, najvyššiemu hajtmanu krále JMti královstvie Českého, landfojtu markrabstvie

Strana 119
Dopisy z roku 1526, 11. září. 119 Horních Lužic a hajtmanu knížetstvie Velikého Hlohova oc, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. 598. Janovi z Vratu, že k němu Jiříka Bachtla z Pantenova posílá, aby s ním o některé věci promluvil. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Pane Jene, přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Poručil jsem urozenému vladyce Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova, slu- žebníku mému, o některé věci s vámi mluviti, a vás žádám, že toho jemu budete věřiti. A toho jsem úmyslu, abych také sám, dá-li pán Buoh, brzo na hradě Pražském byl. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Janovi z Vrathu oc, přieteli mému milému. 599. Purkmistru a radě města Prahy, že k rozmluvě s nimi Jiřího Bachtla z Pantenova posílá. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni, přátelé moji milí! Oznamuji vám, že jsem poručil urozenému vladyce Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova, služebníku mému, o některé věci s vámi mluviti, a žádám vás, páni přátelé moji milí, což na tento čas ode mne s vámi mluviti bude, že jemu toho věřiti budete, jakobych s vámi sám osobně mluvil. Dat. ut supra. Vzáctné opatrnosti pánóm purgmistru a radě města Prahy, přátelóm mým milým. 600. Jindřichu Tunklovi z Brníčka o zlých novinách z Uher, o potřebě brzkého sněmu svolání, o opatření Hor Kuten, o berni v Lužicích oc. Na Blatné 1526, 11. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3904 nepag. Urozený pane, pane švakře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švakře. Maje jeti z Prahy na Blatnú, učinil jsem vám psaní, kteréhož mělo by vám tento některý den dodáno býti. Potom pak, když jsem na Blatné byl, docházelo mne, kterak by se králi JMti, pánu našemu, ne dobře proti Turkóm vedlo. Pak potom včera přineseno mi psaní z Prešpurka, kteréhož vám teď přípis posielám. A rád bych vám byl nějaké veselejší noviny oznámil, než nemuož býti nyní jináč, než tak, jakž samo v sobě jest. Pak pán Buoh náš pro hříchy naše ráčí na nás zámutky a těžkosti dopúštěti, neb z viny se vymluviti nemuožeme, a protož hodně pro naše skutky trpíme. Však pane Bože všemohoucí, rač s námi učiniti milost podle milosrdenstvie svého svatého, kteréž

Strana 120
120 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. vyvýšuje všecky zlosti a hříchy naše. A strach jest i o Budín, neb to královstvie Uherské, jakž rozuměti, u veliké jest na tento čas nebezpečnosti. A všemohoucí pán Buoh, podle vuole své svaté, rač nám dáti spolu, muoj milý pane švakře, šťastné a ve zdraví shledání s nějakým potěšením. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřehu, naj- vyššiemu mincmajstru královstvie Českého a fojtu markrabstvie Dolnieho Lužického oc. Muoj milý pane švakře! Jáť zase, dá-li pán Buoh, brzo některý den na hrad Pražský jeti chci, neb jest potřebí nás některých shledání, a potom brzo také obec- nieho sněmu; než to jest třeba při tom obmysliti, aby se slušně a buohdá k dobrému svésti mohl, neb strach jest toho, což jest mi psáno, čehož vám přiepis posielám, že jest u samé pravdy netoliko v něčem, ale obávám se, téměř ve všem. Slýchal jsem, že v takové přiehodě, kdyby krále JMti nebylo, že něco také na Horách Kutnách náleží šefmistróm a radě horní opatrování. I zdá-li vám se co jim psáti, aneb kdež jest vám na tento čas lépe býti, v Lužicích-li čili na těch Horách, to již buď při vašem rozvážení. Toto mi se vám také zdálo, jedno s lítostí a druhé dobrým úmyslem napsati: že toť máte tak, k čemu přicházíme, s těmi novými sektami rozličných bluduov, že v těch spletcích strach jest hněvu božieho, nebude-li brzkého ku pánu Bohu obrácení a upřímného srdce, abychme jedni s druhými nezahynuli, čehož JMt svatá rač uchovati. Také i toto, muoj milý pane švakře, zdálo mi se vám napsati, což se berně v Lužicích dotýče, jestliže jest král z tohoto světa sešel, jakož toho strach jest, ježto i z tohoto přípisu, co knieže ráčí psáti, obsielaje na hrad Pražský, tomu porozumiete, kterýž vám tuto posielám: i mně by se zdálo, muože-li se tím protáhnúti, že by dobře bylo, a to proto, že my někteří také na ty berně zápisy máme, a proto jsme od svých spravedlivostí nepustili, nébrž o ně jsme stáli a stojíme, než že jsme toho z příčin do času v mlčení nechali; neb ač pan Hanuš Bryknar na mne jest list jménem králové vymluvil, kterýž nám některým společně svědčil, a zase mi jeho od JíMti nevyjednal a nevrátil, ježto měl mi býti vrácen, ale proto o svú jsme sprave- dlivost nepřišli. I prosím vás, jakž muožete najlépe to opatřte, abychme k svému uhoditi mohli. A posielám vám také list od pana Jindřicha Švihovského, švakra mého. (Další čásť této sbírky viz v díle X. Archivu Českého.)

Strana 121
A. XXVIII. DOPISY RODŮ HRADECKÉHO A ROSENBERSKÉHO od roku 1450 do 1526. K vydání upravil Antonín Rezek. (Čísla 1—372 z let 1450—1470 viz v díle VII. str. 201—400, čísla 373—714 z let 1470 až 1475 v díle VIII. str. 1—160.) 715. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o škodách, které se dějí lidem Roubíkovým z Heršláku. V Netolicích 1475, 17. April. Orig. č. 2839. Službu svú vzkazuji, urozený přételi a bratře milý! A jakož mi píšeš, že mě lidé zpravie, kderak by se škoda stala na tom zbuoží, což k Heršláku příslušie: i žádnýť jest mě o nic nezpravil, ini sem koho viděl, než Činšpanová s služebníky syna mého, kdy sú ty dobytky hnali. A což jest vona řekla, že by těch lidí bylo, že jest vráceno: i vieš ty dobře, že sem já tobě psal, když syna mého služebníci jedú do Rakús, že je honie z Heršláku a že návěšče dávají, střélejíc z hakovnic. Na ty's ty mi věci žádné odpovědi nedal. A ty se věci vždy dějí. A nepřátelé sú tu syna mého páně Šamberského*). Činšpan jeden, ten jest služebník pana Šamber- ského, ježto k tomu zbuoží právo má. Milý bratře, podívaj takové věci, slušnéliť jest to, aby to zbožie u pokoji stálo, pod takovým fidruňkem, a synu mému aby se odtad škody dály. V pravýs čas psal, jinak jest o to myšleno. I opatřtež to, ať tu nejsú nepřételé syna mého. Pakliť budú, buduť jich hleděti jako nepřátel. Datum Netolic, f. II. post festum Tiburcii LXXV. Oldřich Roubík z Hlavatec. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přételi a bratru mému milému. *) Jiřího ze Schaumberka. Archiv Český IX. 16

Strana 122
122 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 716. Úředníci Netoličtí purkrabí Krumlovskému: o propuštění člověka svého z Helfenburka. V Netolicích 1475, 18. April. Orig. č. 2840. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A prosíme tebe, milý přieteli, aby to učinil pro nás a přičinil sě k tomu, aby byl propuštěn Kusák Netolický, uka- zatel listu tohoto, neb vieš, že všickni vězňové propuštěni sú. I věřímeť, že to pro nás učiníš, jakožto přietel náš dobrý, a jemu k Vlkčickému [sic] list dáš, aťby byl propuštěn, poněvadž jiní vězňové propuštěni sú. Ex Netolic, f. III. ante s. Georgii Pešík z Bielé, hajtman na Netolicích. Oldřich z Túrovieho. oc LXXV°. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli našemu dobrému. 717. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o společném jich sjezdu. V Netolicích [1475] 24. April. Orig. č. 2841. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A již se s tebú tak sjedu, jakož mi píšeš. I opatřiž to, milý bratře, abychma se bezpečně sjela, což se Němcóv dotýče, a já také opatřiem, aby ty bezpečně mohl přijeti. A také prosilť mě jest Jebtiška, aby s sebú ty penieze vzal i list, kteréž má Jarohněv Jebtiškovi dáti, jakož mu o tom píše, že ležie u pana Hada. Datum na Netoliciech, f. II. po svatém Jiřie. Jindřich Růbík z Hlavatec. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli a bratru milému dd. 718. Jan z Heřmanic Stanislavovi z Přerova: o dluh Bohuslava Břekovce. V Sedlčanech [1475?] 27. April. Orig. Fam. Břekovec. Službu svú vzkazuji, pane Stanislave, přieteli milý! Vědětiť vám dávám, že jest se mnú mluvil pan Bohuslav Břekovec, abyšte k němu přijeli tuto sobotu najprv příští [29. Apr.], a že penieze, kteréž má vám dáti, jsú již hotovy, než aby přijeda vzal, a list hlavní aby jemu také vydán byl. A také co máte zpraviti těmi penězmi, to zpravite; neb se tak zdá panu Bohuslavovi, že vy to lépe zpravíte, nežli on. Datum ex Sedlčan, f. V. a. festum Philippi et Jacobi apost. Jan z Heřmanic a v Sedlčanech. Slovutnému panu Stanislavovi z Přerova a na Soběslavi, přieteli mému milému buď d.

Strana 123
Dopisy z roku 1475. 123 719. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o dluzích a věcech hospodářských. Ve Třeboni 1475, 16. Mai. Orig. č. 2842. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Zlaté ty panu Mezeřieckému*) do- nesl sem do Hradce. Než Stanislav od měšťan nepřinesl těch II°, a obeslal sem jej u pátek [12. Mai], že ho posel došel v sobotu [13. Mai] ráno; vzkázal mi, že ten den nepojede. Než na zajtřie po obědě, potom sem jej opět obeslal, a on vždy ne- poslal, a purkrabie nechtěl jedněch bez druhých přijieti. A také, jakož pan Meze- řiecký jměl svato-Havelského úroku vzieti XXXVII/2 zlat., i vzal CXX, tak že přejal LXXXII1/2 zlat.: i řekla mi oba pány, pan Hradecký i pan Mezeřiecký, což jest přejal, aby jemu nynie na úroce i na sumě bylo sraženo. Toho také nechtěl sraziti, než abych úplně dal, a nedám-li, že škody puojdú na pány jeho a že na naše pány puojdú. Odpověděl sem po Vávrovi písaři, že viec dáti nechci, než což dáti mám, a počítaj on škody, jaké chce, když já dosti učiním. A tak sem ty zlaté položil u Pavla hospodáře. A Vávra je již otváženo a zečteno zapečetil. A pamatuje se dobře v té věci Vávra, co má sraženo býti. Ale purkrabie přístupu nedá, a jest nemocen; chodil mezi mnú a jím Vávra. Teď vám posielám list od Masiána, kažte vedle toho list hlavní na C kop napsati, budú se ty penieze hoditi na úroky do Vlašimě. Jakeš se velmi rozhorlil, že sem jemu C zlat. nepřinesl, a zavěroval se, že té smlúvy držeti nechce, kterúž nám řekl, poněvadž sme jemu C zlatých nedala. Prosím vás, máte-li je, pošlete mi je hned, ať mu je dají; bojím se, by se v svém zavěrování nezatvrdil. Aleksí Knaur**) chce také svému, a také velmi horlil. Mému se zeti také starajte o jeho VI° zlat. Pan Zdeněk přijel od krále na Polnú. Rúbíkovi vždy lidí přibývá; mají jemu pozajtřie přijeti na LX koní. Tak lidé pravie, že bude mieti na VI° konie a pěších drahně. Rád bych se s vámi viděl pro rozličné potřeby. Datum Třeboň, f. III. festum Pentecosten anno d. oc LXXV. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď. Rehoř. 720. Jindřich Roubík, purkrabí Krumlovskému: o škodách, které se mu dějí z Heršláku. V Netolicích 1475, 18. Mai. Orig. č. 2843. Službu svú vzkazuji, urozený příteli a bratře milý! A žalujiť na ty z Her- šláku, kdyžť jsú moji táhli do Rakús na věci jisté a vyšpehované, ježto sem měl svým nepřátelóm znamenitú škodu učiniti, a ti s Heršláku hned s hakovnic stříleli, návěští dávajíce. A tohoť sem žaloval, že mi se to prvé dálo, a ta věc vždy stavena není. I milý bratře, vždyť žádám, stavte tu věc; pakli toho staviti nemóžeš, ale jižť *) Vilémovi z Pernšteina? **) Bohatý měšťan v Jindř. Hradci. 16*

Strana 124
124 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. já na to některak pomyslím, žeť mi líto bude, cožť mi odtad děje. A panu Lvovi o též píši. A také, bratře milý, žalujiť, že některý sedlák páně JMti byl ukradl ně- kolik krav, a někteří moji, postihše jej, i odjeli mu ty krávy a slehka jej i ranili pro tu věc. I milý bratře, prosímť přikaž jim, ať mi takových věcí nečiní, nebť mi se ta věc mnohokrát děje a rozkrádá mi dobytka velikú věc. Však nechť mne za to prosí, dámť jim několik krav, jedné ať mi nekradú. Rád bych slyšel, by se dobře měl. Ex Netolic, f. V. ante s. Trinitatis annorum domini 1475. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli a bratru mému milému. 721. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o nesnázi s Malovcem, Bechyňkou i jinými; o nedostatku peněz. V Soběslavi 1475, 1. Jun. Orig. č. 2844. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Těch III° zlat. a k tomu L kop vzal sem od vašeho švagra, ale proto pod někakú úmluvú. Bych byl sám do Prahy nejel, neviem, kdy bychme k nim byli přišli. Vešli o ně v súd, ješto neviem, kdy by tomu konec byl. Na L kop kažte udělati list hlavní Bohuslavovi, synu švagra vašeho, vedle cedule, kterúž posielám. Ptal sem na vše strany, nemohu se nic doptati žádných peněz. Zastihl sem Malovce u Praze; mluvili s ním rady královy, aby vězně pro- pustil. I já k němu na Borotín od krále list přinesl. Velmi se odpierá. A já k němu také mluvil. A zastierá se tiem, že pan Hradecký nechce panu Prokopovi Vojslav- skému vězňuov propustiti. Tak sem mnohé k němu mluvil, že mi řekl, že se Vej- slavskému [sic] zařekl nepropúštěti, že chce s ním rozmluviti a odpověď dáti. Bechyň- kovi také chci list od krále poslati o tyto vejtržky. Tak se k tomu chtie mieti, že je chtie staviti a na pole vytrhnúti, když pan Zdeněk den bude jmenovati. Pak zde v Soběslavi pověděli mi, že jmenoval den k vytržení na svatého Víta [15. Jun.]. Pan Jetřich z Bezdružic velmi pilně i nahorlivě mluvil, aby jemu byl s Miličín- skými rok položen do Sedlčan, a jinde nechce. Nechtěl sem se s ním o to přieti, než řekl sem na vás vznésti. Měnínskému dána odúmrt vedle cedule v tomto listu zavřené. Datum Soběslav, fer. II. in Octava Corporis Christi anno domini oc LXXV. Řehoř. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď d. 722. Týž témuž: o zbrojení k vojně a věcech hospodářských. V Soběslavi 1475, 1. Jun. Orig. č. 2845. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Věděti vám dávám, že pan Hra-

Strana 125
Dopisy z roku 1475. 125 decký mluvil se mnú: jakož jest pána JMt obeslal, aby ráčil na hotově býti s tře- tinú lidmi, také i s zemany, konečně na svatého Víta [15. Juni] vedle králuov obú, panuov, zeman i měst, vedle smluv, proti těm, kteříž výtržky činie, a pilně mne žá- daje, abych s páně Mtí mluvil, aby se ráčil skutečně k tomu mieti. Také mi poručil mluviti, že slyší, že pán dopúštie stavuov v Svinech i jinde, a že to velmi zle činí, vysoce té věci dotýkaje, kterak se pána duotká [sic] oc. A žádal, abych o to ku pánu dojel. I byl bych to učinil, i rozklečel mi se kuoň, na kterémž sám jezdím, že nemohu nikam odjeti. Dával příklad na sobě, kterak o takovú věc Rúbíkovi psal, že na jeho zboží ležal. Řekl sem: kdyby pán muoj znal na vás paměť, přístojnosť [sic] přátelskú, také by se mohlo psáti; pak již vy tu věc na pány vzneste. Dal sem z těch III1/2° zlat., kteréž sem přinesl, Alexiemu*) C zlat., a ten chce ještě V° a pro nic jinak. Borovště položil sem XCVIII zlat. a XVI gr., Jakšovi CXL zlat., Hynkové úroka X zlat. Ledvy šetrně umluvil sem Jakše, že přijal; chtěl všie summě. Pan Zdeněk bude vzajtra neb v sobotu [3. Jun.] v Soběslavi. Dajte věděti, má-li se tráva na Svinské lúce prodati, jakož mi se zdá, že se muože prodati. Bohuslav vás prosí, abyšte jej opatřili zbrojí na toto polování, že nemá zbroje žádné. Datum Třeboň, f. VI. post Octavam Corporis Christi anno dni oc LXXV. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď. Řehoř. 723. Týž témuž: o nebezpečí z Rakous od Dachsnera. Pan Jindřich Hradecký nechť skrze Sigmunda Eicingera sprostředkuje pokoj. Ve Třeboni 1475, 4. Jun. Orig. č. 2846. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Tak u nás pravie, že u pátek [2. Jun.) okolo Nového Hradu Dachsnar zajímal, a k nám se také vejstrahy dějí. I zběhlo mi na mysl, zdálo-li by se pánuom JJMti a vám, že by páni psali panu Hradeckému a žádali jeho, aby on psal panu Eicingarovi a dal znáti, že se páni vedle země k tomu mají, k zastavenie těch výtržek, kteréž se do jich země a v zemi dějí. A aby pan Hradecký tiem svým psaním žádal pana Eicingara, aby on také nedal pánuom našim JJMti škoditi. Neb mi pan Hradecký pravil, že jest svú věc s panem Eicingarem pěkně srovnal, a že s ním na dobrém stojí. I bude-li se pánuom a vám takové psanie zdáti hodné učiniti, opraviec tu věc rozumem vaším, rád bych, abyšte tiem nemeškali; nebť se bojím, žeť někú škodu učinie. Toho Aleksieho zdá mi se darmo prositi, a já s tiem mám dosti činiti, že se jemu tak dlúho prodlévá. Ten hlavní list na L kop páně Břekovcovu synu ať mi jest poslán. Zdá-li se vám, že by páni v tom svém psaní pánu z Hradce to jeho vzkázánie po mně napřed psali, *) Cf. číslo 719.

Strana 126
126 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. a na to teprv svú žádost Eicingarovi. Datum Třeboň, dominico post Octavam Cor- Rehoř. poris Christi anno dni oc LXXV. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď d. 724. Rehoř Klaric purkrabí na Novém Hradě: dává mu výstrahu před Němci. Ve Třeboni 1475, 10. Jun. Orig. č. 2847. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Vědětiť dávám, že mi v snuoci dána výstraha, že by se ti lotři, kteříž pánu odpověděli, zbierali v Dačiciech, pěších ptajíce, a že sú již na Ličově, a že by tyto dni chtěli škodu učiniti okolo Třeboně aneb Nového Hradu. I ostřez ty lidi a kaž se jim na hotově mieti. A mněť se zdá, žeť nebudú moci ve mnoze býti, zda by jim s boží pomocí nedali z kraje vyjeti. A prosímť, milý příteli, přidrž Kyersnara, ať mi vrátí polúdrejlinčí dubové nové. Kúpil od mého syna pivo, i žádal sud Šuostarovi do Stropnice, a já zaň dal XX gr., a ne- muožem na něm dobyti viec než rok. Věřímť, že jej k tomu připravíš, ať by mi sud vrátil. Datum Třeboň, sabbato ante s. Viti anno d. oc LXXV. Řehoř Klaric. Uroz. panoši Buškovi z Kánic, purkrabí na Novém Hradě, přieteli milému buď dán. 725. Jarohněv z Úsuší purkrabí Krumlovskému: aby opatřil tvrz Tichou před Němci; o jednání s panem Jindřichem Hradeckým. Ve Třeboni 1475, 15. Jun. Orig. č. 2848. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a strýče milý! Jakož mi píšeš o Němciech, že se zbierají: jedné opatřte Tichú. A co se dotýče pana Hradeckého, byl sem u něho v Hradci a mluvil sem s ním, jestliže by páni měli vytrhnúti na pole, aby byli opa- třeni před některými. A on jest řekl, že jest jemu též potřebie opatřiti se, jakožto i pánuom. A tak na něm rozumiem, žeť nemiení vytrhnúti, leč jiní páni na poli budú, pan Zdeněk a ona strana. A ještě jej chci o to obeslati, co se Němcóv dotýče, aneb sám s ním mluviti. Neb bych měl tam v tento pondělí [19. Jun.] býti o některé věci, ale ještě čekám poselstvie zajtra [16. Jun.] nebo v sobotu [17. Jun.]. Pak jestliže bych neměl v pondělí v Hradci býti, tehdyť bohdá přijedu v sobotu nebo v neděli do Krumlova. Datum Třeboň, fer. V. in die s. Viti anno oc LXXV. Jarohněv z Úsušie. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a strýci mému milému dd. 726. Jarohněv z Úsuší purkrabí Krumlovskému: o sporu s Malovcem o Miličín. Ve Třeboni 1475, 17. Jun. Orig. II. 104, BI. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a strýče milý! Věděti dávám, že přijel

Strana 127
Dopisy z roku 1475. 127 Habarth ke mně, dávaje mi věděti, že což něký [sic] Janek krejčí u Miličíně, kte- rémuž on poručil, lesuov prodal, že Brúmovský, služebník Malovcóv, nedá těch lesuov lidem bráti, než aby najprv penieze za ty lesy na Borotíně položili. Také že týž služebník jeho Malovcóv Brúmovský po panství lúky prodává. I zdá mi se, aby od obú pánuov JJMtí psáno bylo panu Vilémovi*) vedle tohoto přípisu, jakožť posélám panu Samuelovi**) napsaný, a druhý list panu Samuelovi, jestliže by pana Viléma u Praze nebylo, ale aby panu Samuelovi list byl dán, aby on o to s králem mluvil; než panu Vilémovi ať se tak služba ode pánuov napíše, jako se jemu píše a psáti má. Datum Trzebon, sabbato post sancti Viti anno oc LXXV°. Jarohněv z Úsušie. Urozenému panoši Kunratovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a strýci mému milému dd.***) 727. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o probošta Drkolenského. V Netolicích 1475, 19. Jun. Orig. č. 2849. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A jakož mi píšeš o pro- bošta Drkolenského: toť Buoh ví, žeť toho učiniti nemohu. A jakož dotýčeš, žej tu pánuov JJMtí nadání: cožť sú JJMti dali do jiné země, tohoť již JJMt nemá. A byť kněz probošt seděl u pokoji a pánu Bohu slúžil, jáť bych mu nic nepřekážel, pánóm JJMti k žádosti i tvé. Ale poněvadž jest nepřátely mé proti mně tu vpustil, musímť ho také hleděti, jako nepřietele, aneb mi se jest ottaď škoda dála. A milý bratře, jakožť sem dlužen za kuoň toť, chci také rád skuoro dáti. Ex Netolic, fer. II. die Jindřich Růbík z Hlavatec a na Netolicích. s. Prothasi annorum oc 75. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli a bratru mému milému. 728. Jan Jedlice purkrabí Krumlovskému: o odúmrti a prodeji Petrovic. V Oběděnicích 1475, 20. Jun. Orig. II. 206, 1. Službu svú vzkazuji, urozený bratře milý! Jakož mi píšeš, že bych odúmrť vzal, kteráž k tobě příslušie: i věz, milý bratře, žeť on tobě tvé zdal a propuštěn jest z kruntu tvého rozkázáním tvým. I nevzal sem nic, než kúpil sem od Petra svini, neb se jest mně Mašek byl poručil sám i statkem svým před dobrými lidmi. *) mladšímu Švihovskému z Riesenberka, tehdáž nejv. komorníku kr. Č. **) z Hrádku a z Valečova, podkomořímu kr. Č. ***) Od tohoto čísla počínaje byl mi ve Třeboni při sbírání doplňků a při kollací také nápomocen pan kand. fil. Ceněk Zibrt.

Strana 128
128 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. A na smrtedlné posteli odkázal sestrám svým, což jest toho statku. A jedna jest sestra za tebú a druhá jest za mnú. Jáť se na to netáhnu, a ty, děkuje pánu Bohu, máš také dosti. Cožť jest odkázal, mněť by se zdálo, abychme toho při nich sestrách ne- chali, nebť jest již toho čas přešel, neb jest tomu na pět let, jakž jest tobě Mašek osadil. Také sem zpraven, že by chtěl Petrovice prodati. Milý pane bratře! Jestliže máš ten úmysl, daj mi to věděti. A věřímť, že mi toho dopřeješ raději nežli jinému. A to mi daj věděti listem svým, a jáť poslu zaplatím. Ex Obiedienicz, f. III. ante Jan Gedlice z Oběděnic. s. Johannis, anno LXXV°. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, bratru mému milému. 729. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o knězi Mikulášovi, kterýž prostředkoval mezi Jin- dřichem Roubíkem a proboštem Drkolenským. V Netolicích [1475 před 24. Jun.*] Orig. č. 2888. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A jakož mi píšeš o tu věc, což sé dotýče Bělíka, a žádaje, abych to mimo sě pustil: to věz jistě, tobě k li- bosti že bych to učinil, i mnohem krát viec, což by tobě libo bylo. Ale nenieť to má věc, než syna mého. A proto budu tak tobě k vuoli: kdyžť muoj syn přijede, pišiž jemu o tu věc, a já sě pro tě chci k tej věci rád přičiniti. A také, bratře milý, jsúť od kněze opata listy, že posielá kněze Mikuláše o tu věc, a jakž kněz Mi- kuláš kolivěk smluví, že to má zdržáno a zachováno býti. A kněz Mikuláš slíbil i od kněze opata i sám od sebe, že to má počestně splněno býti. Také, bratře milý, všakť to šacuňk nenie; však vieš, že Bělík propadl svú česť a vieru, žeť sě jest ne- stavěl, slíbiv, a tu smlúvy jest Bělík ze cti a z viery propuštěn. A také bratře milý, však máš spisy pánuov JJMtí, žeť taková věc proti smlúvám JJMtí nic nenie, kdož komu takovú věc slíbí, žeť má plniti. Datum Netolic. Oldřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 730. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o listu královském do Budějovic, a jiné drobné zprávy. Ve Třeboni 1475, 24. Jun. Orig. č. 2850. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Věděti vám dávám, že přišli z Ne- tolic Studnička a Desperath z Sedlčan, a když vás nenalezli, mluvili se mnú, že Rúbík Černému a jiným thovaryšuom nedal od sebe jíti. Než Marejška s Studničkú a Desperat, jich do dvúdcát, že sú vzali odpuštěnie a ležie v Tejně, a jestliže *) Viz číslo 727, a k tomu Č. Č. M. 1881, 216.

Strana 129
Dopisy z roku 1475. 129 jest páně Mti potřebie, že chtie přijíti, jakož vám teď od toho Marejšky list posélám. I nevěděl sem jim co dáti za odpověď, než že vás chci obeslati, a oni zde toho če- kají vaší odpovědi. Také nevieme, na čem ta věc stojí; než to viem, že v středu [21. Jun.] přišel posel od krále JMti Budějovským, kteréhož oni králi byli poslali. A král psal jim, že píše knězi Jindřichovi a panu Zdeňkovi, aby jim pokoj učinili, a aby jim bylo opraveno, což se jim škody stalo. A píše jim Budějovským, jestliže jim nebude opraveno, aby to hned JMti dali věděti, že jich neráčí opustiti, by měl v Čechách o to novú nesnáz začieti. Zdálo-li by se vám pana Hradeckého obeslati a zvěděti, bude-li potřebné lidi přijieti? V Soběslavi tak sem zjednal, že v tento pondělí [16. Jun.] ten páně Chejnovcuov*) člověk má se s našimi Třeboňskými smlu- viti, neb jeho tu včera nebylo, než Chejnovec sám byl. Kúpil sem sobě kuoň; máte-li koho koněm odbyti, prosím vezměte muoj tisovatý, ale nelzeť jest na něm nynie jeti pro oddávenie. A prosímť vás, dajte mi obrok, až bych jeho odbyl. Pravil mi Baba, kterak vám neb**) . . . . . Mti psal . . . . . . ho Křišťana, dajte nám také věděti, kterak tu věc . . před sebú chcete . . . . . . a já bych toho podal na pána z Hradce k spravedlivému rozsúzenie a rozeznánie, buďto k hrdlu neb statku. Neb prvé jest Křišťanovi a jeho thovařišóm podáváno, uvedú-li na kterého člověka tu vinu, že se má nad ním poprava státi, pakli neuvedú, ale aby se nad nimi stala. Datum Třeboň, Řehoř. sabbato in die s. Johannis bapt. anno dni oc LXXV. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie na mě laskavému. 731. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o probošta Drkolenského. V Netolicích 1475, 24. Jun. Orig. č. 2851. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakožs mi psal, abych se s tebú sjel: i věziž, milý bratře, žeť jest námi přišla nějaká pilná věc, ježtoť to buoh ví, žeť v tomto času proto se s tebú sjeti nemohu, jakož to potom zvíš. Než když bohdá té věci odbudu, chci se s tebú rád sjeti. Také bratře milý, jakožť mi poslal probošt Drkolenský přípis listu holdovního: i poslalť mi jest přípis neoby- čejnej. A ještoť já tak s ním smlúvy nemám, i teďt já jemu posýlám list holdovní, jakožť jiným dobrým lidem dělám; a to jemu buchdá chci zdržeti jako dobrý člověk, tak jakož sem řekl. I chtěl-liť by on jaké tůčky dělati: zavázalť mi se jest vysoce, svú ctí a vierú křesťanskú a pod svým kněžstvím; jáť svého neztratím, nebť mi jest za to rukojmí Edar, starý i mladý, a slíbiliť jsú mi všickni poctivě plniti na ten čas, beze všech forteluov a zmatkuov. Dobuduť svého na nich, i láním i všelijakú záhubú vymyšlenú, a nevymlúvíť mi se více, žeť jej na konec zahubím i klášter ten *) Oldřicha Malovce. Archiv Český IX. **) Vytrženo. 17

Strana 130
130 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vypálím, neučiní-liť mi, cožť mi má učiniti, tak jakožť mi jest od nich slíbeno. Ex Netolic, sabbato die solenni nativitatis Johannis bapt. annorum oc. 75. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicech. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli a bratru mému milému. 732. Týž témuž: o peníze, které položiti má probošt Drkolenský. B. m. 1475, 25. Jun. Orig. č. 2852. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakož mi píšeš, žádaje toho, abych po ty peníze poslal: k tvé žádosti a libosti chci to učiniti, že chci poslati vzítra bohdá do Chvalšin. Ale tobě věřím, jakožto přieteli a bratru svému, že to opatříš, aby v tom od žádného žádná lesť nebyla, abych ty peníze tu mohl bezpečně vzieti bez překážky všelijaké. Poněvadž já to pro tě činím, opatřiž mě v té věci jako přietel a bratr mój, neb já toho tobě úplně věřím a k tvé žádosti to činím. A ktožť peníze bráti budú, tiť kvitancí také položí. A bratře milý, jakož mi píšeš, abych milost některú učinil: i muožeš dobře rozoměti, že toho učiniti nemohu, neb mé věci samého nejsú. A také mohlť jest toho kněz probošt dobře prázden býti. Byť on mých nepřátel nepúštěl na klášter, ježto odtud mé škody hleděli, bylť bych jeho na pokoji nechal v rovném koláči nebo darmo, tobě k libosti. Ale poněvadž jest mé škody hleďal, musím se k němu mieti jako k nepřieteli. Také jakož mi píšeš o písaři, víť, žeť sú chtěli V zlatých, nechť dá III. A také jakož mi píšeš, že jakož sú lidé proboštovi lidé [sic] vyručili Hrabovi Šavského ve XX zl., že ty u tebe leží: pošliž je tu s těmi penězi, tu také kvitancí najde se. Také, bratře milý, jakož sem dlužen za kuoň, prosím tebe ponechaj toho málo, chciť rád dáti, nebť mám ně- které ve čas pilná věci činiti, ježto se pro ty s tebú i sjeti nemohu: ale když toho bohdá poodbudu, hned až se shledáma [sic]. Datum dominico post Johannis bapt. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. annorum oc. LXXV°. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému buď. 733. Týž témuž: posýlá k němu Pešíka a Čákovce. V Netolicích 1475, 26. Jun. Orig. č. 2853. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A teďt posýlám služebníky své, Pešíka a Čákovce, o tu věc, jakožť jsem včera psal. A věřiž jim těch věcí, jako bych já sám osobně o to byl. Ex Netolic fer. II. post Johannis bapt. Jindřich Růbík z Hlavatec a na Netolicech. annorum oc 75. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli a bratru mému milému.

Strana 131
Dopisy z roku 1475. 131 734. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o listech Malovce a pána Hradeckého, o odpovědníku Křištanovi a j. v. Ve Třeboni 1475, 30. Jun. Orig. Fam. Rosenberg 15. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Posielám vám list od Malovce, kterýž píše králi, a druhý od pana Hradeckého. Nesměl jsem toho králova listu odevřieti. Prosím vás, pošlete mi list od páně Mti k rychtáři Svinskému, ať by mi nebránil XII neb XVI kamenuov vzieti v Svinech na hradě, neb sem jednú před vámi pána JMt prosil, jakož JMt z Brna jela, a vy ste mi od JMti řekli, abych vzal. Datum Trzebon, fer. VI. post s. apost. Petri et Pauli anno oc LXXV. O tom Křišťanovi zdá mi se, že muož pánu z Hradce psáno býti, že on Křišťan ty jiné na pána a jeho lidi navedl; ale jich odpověď okazuje, že vedle něho a pro jeho příčinu odpověděli. A již se jich zbavuje, prve je naved. Rehoř. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mně laskavému buď. 735. Hanuš Greif purkrabí Krumlovskému: aby se ujal lidí z Újezda. V Budějovicích 1475, 8. Jul. Orig. č. 2854. Službu svú vzkazuji, urozený pane purgkrabie, příteli milý! Jakož jsem s vámi před tiem o lidi z Újezda, kterajchž jsem od pánuov tvých JJMti v drženie, mluvil, prosíc, abyšte jim v těchto nesnázích pro mě radni a pomocni byli: i jměli jste se a okázali v tom přátelsky, z toho vám děkuji. Protož, milý pane purgkrabie, ještě vás prosím, abyšte to učinili pro mě, a pánuov obuov*) JJMtí ode mne prosili, aby JJMt ráčili to pro mú službu učiniti a těm lidem radni a pomocni býti, jakž se JJMti najlépij zdáti bude. Ex Budwais, ipso die s. Kiliani anno oc LXXV°. Hanuš Greif, měštěnín v Budějovicích. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli mému milému. 736. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o Malovcovi a Kocovském, o dluzích a věcech hospodářských. Ve Třeboni 1475, 10. Jul. Orig. č. 2855 a. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Věděti dávám, že král opět psal Malovcovi, přikazuje, aby beze všech omluv vězně propustil a jinak aby nečinil. A což se dotýče toho Brúmovského, aby dal věděti, má-li jakú spravedlivost proti páně Mti, že JMt chce toho rok položiti, aby k tomu roku s plnú mocí posláno bylo. Bechyňkovi též, o vězně, dluh aby zaplatil, neb se smluvil. Pakli proti tomu *) Jindřicha i Voka z Rosenberka. 17*

Strana 132
132 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. který odpor má, že ráčí rok položiti. Pak neviem ještě co za odpověď dadie. O panu Popelovi*): vzal ode mne ty vsi napsané a chce se o to poraditi a věděti dáti. O panu Střelovi**): ten žádá věděti, kterýby zámek měl jemu zapsán býti. Odpo- věděl sem, aby najprv dal věděti, bude-li jist penězi a mnohem-li; že se jemu dobře zámek jmenovati bude, když se od něho jistota zvie. O penězích všady sem se ptal. Pan Břekovec***) i syn jeho řekli k svatému Havlu pójčiti IIII C kop, ač nebude-li viec. Baba řekl se jináč v tom neměniti. Jarohněv z Kúthu pořekl tak, že za to má, že bude moci zjednati IIII neb V° kop. Pan Popel pořekl mi, že za to má, že nynie bude moci zjednati dvě neb tři sta zl.; mám k němu poslati o tu věc po témdni. Ale hněváť se na vás i na pana purkrabí, že jste jemu poslali ohařici psotu, netoliko by na stopu potkla, ale že ke vnadě nechtěla. Jáť sem vás v tom oba omlúval, jako pannu JíMt před panem Kunrátem. Prosí také pan Popel, aby mě- šťanóm v Rožnberce přikázali, aby jemu jeho hakovnice vrátili, kteréž jim jest pójčil. Poručil sem a prosil, koho sem kde věděl, o poptání peněz. Pan Ctibor z Říčan nechce se před časem zamluviti. Chcete-li kúpiti thovařistvo pěkné konvičky některé po mně, dohodil bych za podopné [sic] penieze dobře laciněji, než byšte dali dělati; a má XXV lotuov. Vašich XX kop neposláno; pravie, že mají rok do svatého Ja- kuba. Pobiedl sem pana Popela na vaše Kňovice; praví, že to přieliš přeceňujete, než plat a rybník že by kúpil. Já sem mluvil, že nenie na ceně, ale na přátelské radě, což by spravedlivé bylo. Řekl se na to potázati. Panně Kateřině†) nemohl sem aksamitu poslati. Konfekt pánuom posielám, dajte panu Jindřichovi jednu, panu Okovi druhú. O zlatě a lékaři psal sem vám včera; prosím kažte ten list na L kop na- psati. O Kocovského tam tak stojí, že pan Lev a Diviš Malovec mají jeti k němu a jej k tomu vésti, aby před králem stál, a mají Kocovskému list jeho ukázati, že jest králi psal a podával se na JMt; a nebude-li chtieti státi, že král chce povstati a pomoci naň; ale pan Lev prodlévá jeti. S tiem Jakubem na Tháboře nemohl sem v niveč miestného uhoditi, uleviti nechce; napřed dání věděti také opustiti nechce, a praví, že čas vynde k svatému Václavu a toho ustúpiti nechce. Také praví, že jeho list svědčí, že jemu ten plat má ve dcky vložen a postúpen býti na lidech osedlých. Než tohoto podal, aby jemu jinde plat byl ukázán, za těch III /2 C zlat. XX kop plathu. Měl bych vám někakú pilnú věc pověděti, kteráž se psáti nehodí, ač jí s jedné strany nedověřím, avšak poviem, když jest vám vzkázáno; než zámkuov buďte pilni a dobře o nich rozkažte úředníkóm. O ty kusy po Příbenickém zboží vyptal sem se šíře, než ste mi vypsáno dali. Pan Popel zahájil ten potok; mluvil sem s ním, aby sobě jeho neosvojoval, že jest páně a muož pronajat býti. Neodpieral, než že sobě *) Děpoltovi z Lobkovic. **) Mikulášovi z Rokyc. †) dceři pana Jana z Rosenberka, nar. 1457, 17. Aug. ***) Petr z Ostromeče.

Strana 133
Dopisy z roku 1475. 133 nechce dáti blíž u rybníku loviti. Rybník jest druhý pustý; a Hurych praví, že by jemu tak rád aneb raději než Sepekovskému. Pobiezel sem pana Popela naň, neod- pierá jeho přijeti. Datum Třeboň, fer. II. post s. Kiliani anno dni oc LXXV°. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď. Řehoř. 737. Týž témuž: o věcech hospodářských. Ve Třeboni 1475, 13. Jul. Orig. č. 2855 b. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! A velmiť vám děkuji z toho pře- hověnie, že mne chcete doma ponechati. To buoh vie, že bych sobě práce nevážil, jako toho nebezpečenstvie; a mám těch vejstrah mnoho o tu osobu, jakož se i o vaše dobré nestará. Konfecty pánuom posielám, a aksamitu panně Katheřině, všakť sem vám psal, že sem jeho nemohl optati. Jakož sem vám psal o pánu Popelovi, že na vás a na pana Kunráta túží, že ste jemu zlú ohařici a prostě psotu dali: i prosíť vás vždy, aby jemu ohaře hodného dali, by pak starý byl, že toho nedbá, jedné aby honil. I mám jemu toho odpověď dáti neb k němu poslati mám. A ty zlaté, jakož by je měl zjednati a tak dále, káži poslu jíti k vašemu švagru s listem Mar- šovské, ale proto chci pozdržeti do pondělého [17. Jul.] a sčekati, jakú odpověď Ma- lovec a Bechyňka dadie: bude-li potřebie, že by ten posel do Prahy došel ku panu Vilémovi*) o konečného roku položenie s nimi žádati. I přijde-li vám od nich od- pověď, dajtež mi do pondělého věděti, na to pomýšléc, že ten Brúmovský dobyl sobě na Jiřím zápisu na toho člověka v Oldřichově a na některé věci viece, a to z té příčiny, že by se pan nebožtík k Jiřímu nebyl zachoval oc. Ale pan Vilém pověděl mi toho cestu, aby se držáno bylo vedle smluv. Panu Popelovi i švagru vašemu chci kázati od vás psáti; protož co panu Popelovi o toho ohaře odepsati mám, to mi dajte věděti. Tu věc, kterúž sem psáti nechtěl, vzkázal sem vám po kancléři; tomu sjieždění nevěřím, ale jednání té jisté ženy neodpierám, že by ráda něco zjednala, by věděla kterak. Také panu Popelovi o hakovnice, jakož praví, že je otec jeho mě- šťanóm Rožnberským pójčil, ať pan Kunrát dá odpověď. Datum Třeboň, fer. V. in die Margarethae anno domini oc LXXV. Řehoř. O toho kupce, jakož sem vám psal, věděl bych rád váš úmysl, neb mne prosil za odpověď. A nedali ste mi odpověď o thovařistvo. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, mně laskavému buď d. *) z Risenberka.

Strana 134
134 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 738. Jan z Pořešína purkrabí Krumlovskému: o propuštění člověka na Tiché zajatého. V Deskách 1475, 19. Jul. Orig. č. 2856. Službu svú vzkazuji, urozený švagře milý! A rád bych slyšel, by se dobře měl. A věděti dávám, že sem byl poslal rychtáře z Skalen, člověka svého, k Čápovi*) na Tichú, aby jeho propustil. A jemu se toho nezdá učiniti, leč bude prvé od páně Mti list mieti. I poněvadž člověk mój nic vinen nenie, věřímť, že jemu list dáš k Čá- povi, ať by jeho propustil. A s tiem buď pánu Bohu poručen. Ex Desk, fer. IV. Jan z Pořešína. post Arnolfi annorum domini oc LXXV°. Psán mlékem. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, švagru milému dd. 739. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: že Jindřicha Roubíka doma není. V Netolicích 1475, 24. Jul. Orig. č. 2857. Službu svú vzkazuji, urozený příteli a pane bratře milý! A jakož píšeš synu mému: i věziž bratře milý, žeť ho doma není. Než jednéť přijede, hned dá věděti. Pakli by která potřeba přátelská znamenitá byla a mělo co škodného býti, dokadž syn muoj nepřijede, ale daj mi věděti, poslalť bych k tobě bratra Petra. Pakli muož prodleno býti, ale ponech do jeho příjezdu. Ex Netolic, fer. II. die s. Cristinae virg. Oldřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. annorum 1475. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli a bratru mému milému. 740. Řehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o jednání s Budějovskými a o Kocovském. V Budějovicích 1475, 10. Aug. Orig. č. 2858. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Pravil sem vám svú potřebu domácí, mně velmi pilnú, i prosil, abyšte mne doma ponechali za dvě neděli, a vám se zdálo dlúho. Pro panské potřeby a pak pro jiné dopustili ste na mně, že mě páni JJMt rozkázali, abych s Budějovskými na rok jel; to Buoh vie, by bylo jiným časem, že bych pětkrát raději dále jel, ale nynie s velikú škodú svú odjedu, jakož o tom i o jiné pánuom JJMti píši; a vás prosím, aby mi na ty kusy od JJMtí odpověď zjednali. Také jakož sem vám pravil, že v zajtra týden Troch s jinými čtyři koně vzal: i vězte, žeť sú ti koně byli dva Budějovských a dva páně Zdeňkova; a ti šli po něm na Horaždějovice, i kázal jim je Kocovský vrátiti. Srozuměl sem některým *) z Radonic, hejtmanu na Tiché.

Strana 135
Dopisy z roku 1475. 135 věcem, o kteréž bych byl s vámi rád rozmluvil, neb se psáti nehodie, a také snad pan Stúpenský něčemu porozuměl. Datum Budweis, fer. V. in die s. Laurentii anno dni oc LXXV. Řehoř. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď. 741. Rehoř Klaric bratřím z Rosenberka: o jednání s Malovcem a Bechyňkou, o při Budějovských s Kocovským a jiné drobné zprávy. V Budějovicích 1475, 10. Aug. Orig. č. 2859. Urození páni, páni moji milostiví! Jakož mi VMt psala, přikazujíce, abych s Budějovskými do Prahy proti Kocovskému na rok jel: i vie pan Jarohněv, že sem jeho prosil, aby mě doma ponechal za dvě neděli, neb on mú potřebu a neprázdnost domácie vie, neb sem jemu ji pověděl. I ačkoli že mi jest ta jiezda s nemalú škodú, k VMti přikázánie a jim k vuoli musím jeti. Než jakož mi VMt své věci porúčie, což bych VMti dobrého a poctivého viděl: prvé ste mi rozkázali s králem Vladi- slavem mluviti o Bechyňku a Malovce, aby rok JMt před se ráčil jim s VMtí po- ložiti, a již sem vaším rozkázáním dvakrát o to mluvil. I račtež mi ještě dáti věděti, k čemu VMti úmysl a vuole s nimi jest, aby má řeč nebyla u vietr. Také mi VMt rozkázala, mluviti o duom váš u Praze. Pověděl sem panu Jarohněvovi, že král JMt dal mi za odpověď, že jej drží kněz Hynek, a že dal tu cestu, aby při tomto sněmu bylo mluveno, od VMti na něm žádáno, aby jej VMti postúpil. A bude-li KMti po- moci potřebie k tomu, že ráčí pomoci. I ráčíte-li, abych o to mluvil s knězem Hynkem, račte mi poslati list věřící knězi Hynkovi, také ku panu Vilémovi Rab- skému. Také ste mi psali, abych se utekl několik dní napřed na Thábor a Čabrov: toho učiniti nemohu. Neb v snuoci přijel sem do Budějovic, a dnes jedu domuov, a v zajtra [11. Aug.] ledvy svých věcí doma pojednám, a v sobotu [12. Aug.] mám se shledati s Budějovskými. Než proto se na Tháboře stavím a porozumiem té věci; a seznám-li co prospěšného, bohdá zase jeda, pojednal bych toho šíř. Také prosím VMti, račte mi dáti věděti a rozkázati, když bude Kocovského súd s Budějovickými, a jakož se on vymlúvá z těch zlodějství, kteréž se od jeho služebníkuov dějí Trochu a jiných: mám-li já se co k tomu od VMti přimlúvati? Neb se VMti lidem od něho a k němu mnoho škod VMti lidem stalo na silniciech. A toho račte mi dáti odpověď po tomto poslu k mému synu do Budějovic, a tenť mně list váš pošle. Datum Budweis, fer. V. in die s. Laurenti, anno dni oc LXXV. Rehoř Klaric. Urozeným pánuom, panu Jindřichovi a panu Okovi, bratřím z Roznberka, pánuom mým milostivým buď d.

Strana 136
136 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 742. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o prodeji vsi Čabrova. Na Táboře 1475, 13. Aug. Orig. II. 349, 1a. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Věděti vám dávám, že sem včera ráno přijel na Thábor pro Čabrov, i nenalezl sem Hurycha, a poslal sem po něho. On přijel o nešpořiech a tak mi radil, abych najprv na to vyjel a ohledal, a že sú někaké stráně, abych ty k tomu prodal, neb že by těch strání páni potom požiti nemohli, když by Čabrov sami prodali. A když sem o to s Táborskými učinil řeč, tehdy mi tak řekli, že oni na to sláti nechtie, že vědie, co jest, a že k Hurychově a mé pobiedce to kúpiti chtie, ale abych věděl, že mnoho za to dáti nechtie; a tak to některak lechce kladúce, a chtiec hned cenu věděti, a uslyšiec hned pověděti, co by za to chtěli dáti, mnoho řeči o to nemieti, neb že za to mnoho dáti nechtie. Podle té řeči mně se nezdá, by to oni kúpili, leč by jim to velmi lacino dáno bylo. A já bych Víthovi raději toho přál; a viete, že ste mě jeho kázali na to pobiediti; potom by on mě o to honil, že sem jej pobiedil. A také jesti lépe tomu prodati, komuž se chce kúpiti, nežli komuž se nechce. Protož což panského a vašeho úmysla v tom jesti, to mi pište k Stanislavovi; když bych zase jel, abych to u něho nalezl; leč by oč jiného posla ke mně do Prahy poslali. Ale to mi se zdá, abyšte se o cenu ustanovili; nebť já vedle toho ceny posaditi neumiem a musí na to vyjeto býti; neb sú jitra na tom a snad některá odprodána. I bylo by někoho viece potřebie na to vyjetie. O Víthově při s Malšickými slyším, že se velmi horlivě a tvrdě má a lidem zhajuje toho, nač sahá, jakoby to již súdem obdržal, a lidé pravie, že nenie práv. S tiem Jakubem na Tháboře neviem, kterak chcete srovnati; on by plath chtěl jinde přijieti, a čas se blíží sv. Václava. Vězte, žeť Mladějovský chce o Vidov tříti, povězte Řehoř. Benešovi. Datum Thabor, dominica post Laurenti, anno dni oc LXXV. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému, buď dán. 743. Purkrabí Prachatický Krumlovskému: o obloupení žida Prachatického v Plané. V Prachaticích 1475, 10. Aug. Orig. č. 2860. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož jest pán muoj psal pánuom tvým JJMti o žida svého, kterýž jest oblúpen od poddaných pánuov tvých JJMti, a od Rab[le], i s jinými thovařiši jeho, z Planých: i přieteli milý! Pán muoj roz- kázal mi jest psáti tobě, aby ta věc zase opravena byla židu pána mého, což jest jemu pobráno; neb to v jistotě vieme, že jest tomu židu pobráno od Rable s jeho thovařiši. Pakli by tomu o tom pobrání věřiti nechtěl, ale zeptaj se na některých z Planých starších, kdeříž o těch věcech dobře vědie, a tebe toho Plánští šíře zpravie.

Strana 137
Dopisy z roku 1475. 137 I protož, milý přieteli, věřímť, že se k té věci přičiníš, aby to zase vráceno bylo. Odpovědi žádám listem tvým po tomto poslu, abych věděl, s čím pána svého vobe- slati. Datum ex Prachatic, dominico die post s. Laurentii annorum oc LXXV°. Burian z Martic, purkrabie na Prachaticích. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. 744. Purkrabí Prachatický Rožmberskému: o zajatého poddaného. V Prachaticích 1475, 13. Aug. Orig. č. 2861. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o toho člověka pokládaje jeho, že jest člověk pánuov tvých JJMtí: i věziž, žeť sem se uptal, že jest člověk nepřátelský. Jakož v svém prvniem listu toho dotýčeš, že jest člověk pánuov tvých JJMti vopovědný; nebť ti lidé, kteříž jsú jeho vyrukovali, ti jsú pravili slu- žebníkuom pána mého, že jest nepřátelský. I milý přieteli, to věda, věřímť já tobě, že ty lidi ze Dvořiště k tomu držeti budeš, ať jsú z toho základu právi, aby mi potřebie o to viece nebylo státi; základu toho XXX kop gr. Datum ex Prachatic, dominico die ante b. Mariae Assumptionem anno oc LXXV°. Burian z Martic, purkrabie na Prachaticích. Uroz. panoši Heřmanovi Zelenic [ sic], purkrabie na Rožmberce, přieteli mému dobrému dd. 745. Zdeněk ze Šternberka Jindřichovi a Vokovi z Rosenberka: o lovech na Novohradsku. Ve Vitorazi 1475, 14. Aug. Orig. II. 85, 26b. Službu svú vzkazuji, urození páni a přietelé ... .. .!*) Jestliže bych tu kde honil okolo Nového Hradu zvěř, věřím .. . ., že mi odpustíte, v túž libost okázánie; neb bych rád mysliv byl, i nemám ... . zvěři. A také vás prosím, abyšte mi dali nětco dubie tenkého a chvojie, ješto po pustinách stojí, k tarasu na nový rybník. Neb také svého chvojí drahně mám, což by mi se nedostalo, abych mohl na vašěm vzieti. A prosím přátelské od vás odpovědi. Datum Vitoraz, feria II. in vigilia festi Assumtionis Mariae virginis LXXV°. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc krále najvyšší hauthman všech zemie královstvie Českého na JKMti miestě a najvyšší purgkrabie Pražský. Urozeným pánuom, pánuom Jindřichovi a Okovi z Ronzberka [sic], pánuom a přá- teluom mým milým buď oc. *) Vytrženo. Archiv Český IX. 18

Strana 138
138 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 746. Purkrabí Prachatický Krumlovskému: o Rable, poddaného z Plané. V Prachaticích 1475, 16. Aug. Orig. č. 2862. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o Rable, že člověk pánuov tvých JJMtí nenie, a dále dotýčeš v psaní svém, jestliže i vuole k tomu má, že jemu chceš glejt dáti, a že jest v Passově. I přieteli milý, máť vuole k tomu jest, aby jemu glejt dal, a jáť také k tomu chci některého člověka dobrého miesto sebe poslati, ježto tě té věci šíře zpraví, ktož jsú při tom vzatku byli vosedlí z Planých. I milý přieteli, věřímť vždy, aťby ta věc zase navrácena byla a to utraceno a roz- trženo nebylo, jakož bych já též zase dobrú vuoli proti okázal, v čemž by mně v slušném potřeboval. Datum ex Prachatic, feria III. post Assumptionem b. Mariae Burian z Martic, purkrabie na Prachaticích. virg. oc LXXV°. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. 747. Purkrabí Rožmberský Krumlovskému: o hadače; jak stojí věc mezi pánem a Němci. Na Rožmberce [14757. Orig. č. 2863. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A divno mi to, že mi tak dlúho hadače nezjednáš: i vždyť věřím, že to pro mě učiníš a že toho pilen budeš, neb vieš, žeť jest toho pilná potřeba. A také prosím tebe, přijel-[ljiť jest Martin, piš mi na čem ta věc stojí, mezi páně Mtí a Němci, ať bych také věděl, kterak se mám v té Heřman z Zelenic, purkrabie na Rozmberce. věci mieti. Dán na Rozmberce oc. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlovi, přieteli milému d. 748. Zdeněk ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o jízdě Roubíkově do Uher. Ve Vitorazi [1475] 7. Sept. Orig. č. 2864. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Včera jeda s lovu, k němuž nemám štěstie, potkal sem Rúbíkových šedesát koní, ani jedú od Staré Vitoraze. A pobrali lidem mým drahně dobytka, ale něco zase vrátili neradi. Sám s viece lidmi svými táhne na Bystřici, a tudy k domovi, nic v Rakúsech neosadiv, blíží se. Pan Hartl, pan Heinrich a pan Hanuš Pochoméři za čtvrt léta smlúvu s ním učinili a mají jemu dáti pět set zlatých, a dali mu kuoň, psy a jestřáb a dva prsteny od svých žen. Jakož tebe, pane, tajno nenie týchž pánóv Puchoměřuov předsevzetie, že by totiž do Čech válku začieti chtěli a tu se hojiti: psal sem pánóm radám cie- sařským do Viedně, dávaje jim tu věc znáti, sáhnú-li na vás, neb na které poddané najjasnějšieho krále pána našeho JMti, že já vás opustiti nemohu, jakožto hajtman.

Strana 139
Dopisy z roku 1475. 139 A netoliko k těm, ktož by škody činili, ale ke vší zemi hleděti bychom musili. Což mi odpovědi dadie, nebude tebe pane tajno. Milý přieteli, často honím, ale řiedko zvěř domóv vezu: prosím tebe, zděl se se mnú o zvěřinu. Ex Vitoraz, pridie Nati- vitatis b. virg. Zdeněk ze Šternberka, najjasnějšího Uherského, Českého oc krále najvyšší hajtman všech zemí K. Č. na JKMti miestě, a najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rožmberka, přieteli mému milému. 749. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o porážce Němců. V Netolicích 1475, 9. Sept. Orig. č. 2865. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakož z daru pána Boha všemohúcího moji s služebníky páně Kocovského Němce dnes porazili jsú: i rozběhloť se i koní drahně tu po vsech pána JMti i zbroje také drahně po- bráno, jakož o tom páně JMti píši, ježto tu šíře porozumíš. I milý pane bratře, prosím tebe, přičiň se a měj svú pilnost při tom a ptaj se, ať mi jest zase vráceno. Ex Netolic, sabbato die post Nativitatis b. Mariae virg. annorum domini oc LXXV. Jindřich Rúbík z Hlavatec na Netolicích. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, příteli a bratru mému milému. 750. Purkrabí Prachatický Krumlovskému: hájí se z nařknutí, že by již dobrým nebyl. V Prachaticích 1475, 10. Sept. Orig. č. 2866. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož píšeš, že jsú koni vzati ženě té: i milý přieteli, jáť o tom neviem nic, byť vzati byli, než vo jednom koni, o kterémž mně ta žena zpravovala a na koho jest znamenie dávala, o tom se koni uptávám a na to se s pilností ptám. Na kohže [sic] pravila, tohoť nynie nenie na Prachaticích; než když přijede, chciť pilnosť svú k tomu mieti, ať by jí ten kuoň zaplacen byl aneb navrácen. Milý přieteli! Jakož píšeš, že sem prvé dobrý byl: i ještět bohdá tu naději mám, žeť bych toho nerad dopustil, jakožto i prvé, by se tak mělo dieti; než což jse děje, toť se proti mé vuoli děje bez mé vuole a vědomie mého. Přieteli milý! Jakož se dotýčeš, jestliže by vráceno nebylo zase, a že kteréhož by dosáhl, že by jim chtěl učiniti vedle práva, jakož na to slušie: i milý přieteli, sám za to tebe prosím, že by který v takové věci polapen byl, učiň jemu vedle práva; ani pán muoj ani já o ně psáti a státi nebudem, neb vuole té vode pána 18*

Strana 140
140 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mého ani ode mne nemají. Dat. ex Prachatic, dominico die post Nativitatis Mariae Burian Martic, purkrabie na Prachaticích. annorum oc LXXV°. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému dd. 751. Zdeněk ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o škodách, které se dějí z Rakous a o opatření Jarohněva z Úsuší. Ve Vitorazi [1475], 11. Sept. Orig. č. 2930. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Škody té, kterážť se tak, jakož píšeš, nenadále stala, velmi mi žel. Zdá mi se, milý přieteli, aby pilně obeslal, od kohoť se ta škoda stala, aby opraveno bylo; pakli by se k tomu neměli, již by pánu Bohu svědomo bylo, že by na nás své vuole hleděli, jiež bychom jim trpěti nemohli. O Jarohněva já neviem, kam jest; než purkrabie muoj vrátiv se, pravil mi, že jede po vodě do Viedně. Proto já hned jednoho svého do Kremže pošli, byl-li by tu, aneb kdyby přijel, aby opatrně jel; i sám jeho také, kdybych jedné věděl, když jeti má, rád opatřím, aby bezpečně přijeti mohl. A o zvěřinu vždy prosím, zdaří-li co Buoh, aby se se mnú zdělil. Ex Vitoraz, fer. II. post Nativitatem virg. glor. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc krále najvyšší hajtman všech zemí k. Č. na JKMti miestě a najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, přieteli mému milému. 752. Rehoř Klaric purkrabí Krumlovskému: zprávy o Němcích, že se k vojně zbírají. Ve Třeboni [1475] 13. Sept. Orig. č. 2867. Služba má napřed, pane purkrabie milý! Velmi sem nerad, že nemuožete peněz na ty voly mieti, byliť by se hodili. Včera jel pan Holický*) skrze Třeboň; ptal sem se na něm, tak-li jest, jakož mně v Telči pravili, že by se Němci zbierali. Pravil mi, že i ovšem ty řeči prošly, ale že nic nenie. Milý pane purkrabie, ně- kterak o panu Jarohněvovi péči jmějte, byšte měli několik posluov proti jemu po- slati, ať by k těm lidem nepřiblížil. Datum Třeboň, fer. IV. ante Exaltationem s. Rehoř Klaric. Crucis. Uroz. panoši, panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď d. *) Petr ze Šternberka?

Strana 141
Dopisy z roku 1475. 141 753. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o přípravách k jízdě do Rakous. /1475, k 15. Sept./*) Cedule č. 2889. Také, bratře milý, pověz pánu JMti službu, a že bych rád slyšel, aby se JMt dobře měl. A pověz JMti, žeť mi pan Lev píše, abych to zvěděl, kterak se Němci proti pánu JMti mají; a zkaž mi to, milý bratře. A také, bratře milý, pověz pánu JMti, žeť já již koštuji cest a broduov do Rakús, a JMt bude se uměti po mě zpra- vovati. Coť Němci umějí, uzříš bohdá, bratře, bude-liť milý pán Buoh ráčiti, že o nás dvorné noviny uslyšíš. A milý bratře, slyšíš-li co o Němcích, buď na Cáhlově nebo jinde, prosím dej mi hned věděti po tomto poslu. A také kdyžť mne doma nebude, buď tu panu otci mému radden a pomocen, žeť toho věřím, jako bratru svému mi- lému, že to učiníš a že všech mých věcí pilen budeš, a jáť tvých také rád, v čem by mně koli potřeboval. 754. Purkrabí Helfenburský Vokovi z Rosenberka: aby dobře opatřil Heršlák. V Bavorově 1475, 24. Sept. Orig. č. 2869. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že dobří lidé vy- střiehají ty, kteříž VMti nic zlého nepřejí. Což se dotýká Heršláku, jestliže VMt jest toho v drženie, aby VMt ráčili sě v tom opatřiti, že tito lidé, kteříž polem táhnú, chtěli by k Heršláku přitáhnúti. Ex Bavorov, dominico post festum Mauricii et sociorum annorum oc LXXV°. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 755. Mikuláš Miličín Klaricovi: o lidi, kteréž od pana z Rosenberka držel; o nadání při kostele v Miličíně. V Odlochovicích 1475, 2. Oct. Orig. II. 108, 1. Službu svú vzkazuji, pane Řehoři, přieteli milý! Jakož pán, pan Hok [sic] JMti z Rozmberka dává nám puol léta napřed věděti o ty lidi, kteréž sme od JMti drželi a matka má: i prosím tebe, milý pane Rehoři, neviete-li, aby věděli a pána JMt aby zpravili, aby JMt k škodě nepřišla, že již my těch lidí nedržíme, než pan Jaroslav,**) kterýž u pana Strážského dobré paměti hatmanem byl. S tiem sme na Vitanovice frajmarčili. On již je drží. I jemu se muší dáti puol leta věděti. Než jáť jemu ty listy ukáži. Pak již to buď při vás, jestli potřebie jemu dáti puol leta napřed či nic. Jednéť se škody JMti bojím, jestliže by pan Jaroslav nechtěl tomu přivoliti *) Č. Č. M. 1881, str. 217 pozn. 71. **) Cf. Sedláčka IV. str. 246. — Jména doplniti nelze.

Strana 142
142 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. a čas ten přišel, když se jemu nedalo věděti, a otec Nosakovec doma nebyl; než já to již vznášiem na vás, aby pána JMt toho zpravili oc. A jestliže by JMt ráčil, chtěl by pan Jaroslav připójčiti viec peněz. Za to sem jeho prosil, že majie jemu někteří peniezi k sv. Jiří přijíti; než tak řekl: jestliže by při mně těch lidí chtěli nechati. Toho také zpravte pána JMt. Datum Vodlochovic, feria II. post Michaelis, anno oc 75. Mikuláš Miličín z Uodlochovic. A také, milý pane Rehoři, jakož sem s vámi mluvil v Praze o kněze Kapli- cara, jakož moji předci dali jemu XV kop, aby se zpievalo každý pátek Tenebrae factae sunt, i mělo se vydávati každú sobotu žákuom na maso kroš, a měl za to kúpiti kopu platu: i tak praví, že jest zednal, že vyslúžil skrze pána, pana Jindřicha dobré paměti kopu platu. I ukázal mi jest ji. A kněz Štěpán praví, že jest toho ne- mohl za to ukázati a že jest pán JMt kostelu vyslúžila [sic]. I prosím vás, vzneste to na pána JMt; neb já nechci propustiti knězi Štěpánovi, když za to nechce [sic]. Urozenému panoši Rehořovi z N. a v Třeboni oc, přieteli mému milému. 756. Zdeněk ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: aby o své ujmě války do Rakous nezačínal. Ve Vitorazi [1475] 3. Oct. Orig. č. 2872. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, žeť jest Kolb odpověděl: milý přieteli, nepíšeš mi, má-li svuoj který zámek anebo kde jest? Kdyby má věc byla, jáť bych o to nechtěl se vší zemí zacházeti, než obeslal bych hajtmana a pány v té krajině a dal bych jim to znáti, kterak tento svévolně a bez viny odpoviedá, a přiepis téhož listu odpoviednieho poslal bych jim, žádaje, aby to stavili. A jestliže by toho nechtěli staviti, že by to chtěl na své přátely vznésti a s jich radú a pomocí že by toho potom hleděti chtěl ke vší zemi. A počátku bych braním pro nic neučinil, než lidem bych se kázal na péči mieti a zámek, kterýž tam máte najblíž, tam bych poslal, což by mi se zdálo, a někoho múdrého s nimi, neb jest dobře, aby počátek se vámi proti vší zemi nestal. A tak máme teď před sebú svatby velmi pilné, a já svuoj odjezd také před pana maršálka*) na Krumlov. Jestli pak že by, přieteli milý, na tě počal, a tito toho nestavili, mě máš jista, žeť pomohu, což budu moci. A také jiné přátely obešli, k témuž jich žádaje. Ex Vitoraz, fer. III. post Remigii. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc krále najvyšší hajtman všech zemí k. Č. na JKMti miestě a najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, přieteli mému milému. *) Jindřicha z Lipého?

Strana 143
Dopisy z roku 1475. 143 757. Zdeněk ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o svatbě dcery své a lékaři Rudoltovi. Na Vitorazi 1475, 3. Oct. Orig. Fam. Sternberg. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! K žádosti tvé list naj- světějšiemu panu otci našemu vedle přípisu poslaného teď posielám. Žádáš také pane Vrabského a Gehra [sic] k roku, jejž s Němci v Hazlách mieti máš: píšiť teď Vrab- skému o to. Ale milý přieteli, prosím tebe, neměj mi za zlé, kdybych Zigmunda Gehara k této svatbě, kdež dceru svú vdávati mám,*) na Zelené Hoře neměl, že bych v mnohých potřebách k tomu příslušných velmi obmeškán byl, kteréž on řediti má; než kohožkolivěk jiného k tomu potřebného žádali byšte, rád pustiti chci. Píši také teď lékaři tomu, mistru Rudoltovi, do Klatov s pilností, i také svému Čejkovi, s nímž týž mistr dobře jest, aby se přičinil což nejpilnějie muož, zda by jej k vám vypra- viti mohl, píšíc jemu pane také lékaři tomu pěkně i také Klatovským, prosiec, aby jeho k vám vypravili, a že poň vuoz pošlete, i opatřen bude, aby bezpečně přijel. Proto zvlášť Gehara odpustiti nemohu, že sám na Zelené Hoře býti nemohu, leč snad jediný den před svatbú, pro svatbu páně Tovačovského,**) kdež na Boleslav [jeti mám. Milý pane, přieteli! prosím tebe s plným douffániem . . . . ..] hostem mým na té svatbě byl na Zelené Hoře, [ten] den po svatém Martině. A milý pane, prosím tebe, pomluv [s] knězem doktorem, byl-li by kto kacieřské viery na svatbě mé, aby dal odpuštěnie, aby kaplané moji bez úrazu kněžstvie svého slúžiti mohli; však to dlúho nebude. Ex Vitoraz, f. III. post Remigii anno oc LXXV°. Zdeněk z Šternberga, najjasniejšieho Uherského, Českého oc krále najvyšší hajtman všech zemí k. Č. na JKMti miestie a najvyšší purkrabí Pražský. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, přieteli mému milému. 758. Hejtman Třeboňský Vokovi z Rosenberka: o určení dne ke schůzi. Ve Třeboni 1475, 8. Oct. Orig. č. 2871. Urozený pane, pane muoj milostivý! Úmysl jest muoj byl k VMti jeti o roz- mluvenie věcí potřebných VMti i mých. I nezdálo mi se odjeti v této mieře bez vuole VMti, jedno pro zámek i pro nebezpečenstvie: prosím VMti, byla-li by vuole vaše k VMti abych přijel, račte mi den jmenovati a položiti, a dáti mi toho od- ** *) Kunhutu; vdávala se za Hynka ze Švamberka, nejstaršího syna páně Bohuslavova, kterýž však v mužném věku zemřel r. 1483, dříve než otec jeho. Jana (Jaroše) z Cimburka. Míní se zde nepochybně druhá ženitba páně s Johankou z Krajku. S po- divením jen jest, že pan Zdeněk ze Šternberka zván byl v těchto dobách na svatbu do domu náčel- níka strany podobojí.

Strana 144
144 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. pověď listem vaším po tomto poslu. Datum Třeboň, dominico post s. Remigii anno Jan Bolochovec z Šatavy, hajtman na Třeboni. oc LXXV°. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, pánu mému milostivému. 759. Purkrabí Velešínský Vokovi z Rosenberka: o propuštění poddaných Rosenberských od Holkovce. Ve Velešíně [1475] 17. Oct. Orig. č. 2873. Služba VMti urozený pane, pane milý! Jakož VMt kázal jest mluviti s Hol- kovcem o vězně, o dva člověky VMti od Házel: i rač věděti, že je jest propustil dva, mlynáře samého druhého, než třetí ještě sedí Jakl z Perneku, který se také zná k VMti a praví, že přislušie k Vítkovu Hrádku; ale oni praví, že by to člověk nebyl VMti, než že by byl člověk Štornbergéřuov. Datum Velešín, fer. III. ante Oldřich ze Dvorce, purkrabie na Velešíně. Lucae. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rožmberka, pánu mému milému dd. 760. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: zve ho na svatbu. V Netolicích 1475, 26. Oct. Orig. Fam. Raubík. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli, pane bratře milý! Píši pánóm JJMti, proše JJMti, aby ráčili na mé veselé přijeti a s jinými pány JMti veseli býti. I prosím tebe, milý bratře, aby přijel také; i pana Hada ode mne proš, ať s tebú přijede, i pana Václava: vše proš ode mne, kdyžť je kolivěk obešli, aby přijeli. A takéť píši pánóm JJMti o zvěřinu, jakož v listu JMti uslyšíš. Prosímť, milý pane bratře, buď těch všech věcí pilen, jako muoj dobrý přítel; a že mi tu dáš věc hned věděti, mám-li se na tu věc ubezpečiti, aby ta věc tak zjednána byla v mú pilnú potřebu. Ex Netolicz, f. V. a. Simonis et Judae anno oc 75. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purgrabie na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 761. Neznámý pisatel některému úředníku Rosenberskému: že Jindřich Roubík se Lvem Rožmi- talským strojí se proti Heršláku. B. m. [1475, před Nov.J*) Orig. č. 2424. Toto vězte, že mi jest od někoho povědieno a za jisté, abych pánu JMti vý- strahu dal, jakož Rúbík nynie s panem Lvem a jinými pány se zbierají, že konečně k Heršláku chtie, a tu ležeti a dobývati. A tak tušie, že brzy dobudú, proto že *) Marešův článek v Č. Č. M. 1881. str. 217.

Strana 145
Dopisy z roku 1475. 145 špíže nemají na hoře. Protož to vědúce, dobré by bylo, aby pán JMt obeslal toho, s kýmž Hyršlák v moci má,*) jestliže by je dobyli, aby JMti potom od Němcuov s přísloviem nebylo. A také aby lidé na JMti panstvie ostřeženi nebyli [sic], aby snědné věci i šatstvie odvezli, neb ti lidé s těžka nechají, kudyž potáhnú, byť ne- škodili, neb nenie kdo jim bráně. Poslu kažte zaplatiti, neb sem pro toto poslal. Dán v Hradci oc. 762. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: že Jeptiška chce vlehnouti do Netolic. V Netolicích 1475, 24. Nov. Orig. č. 2877. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A vznesl jest na mě pan Jindřich Jebtiška, že by chtěl vléci na Jarohněva tu v Netoliciech u Vrby; protož přicteli milý, opatř to tak, aby ke škodě nepřišel. A mluv s nimi; pakli by sě toho nestalo, já bych práva nemohl hájiti. Datum in Netolic, fer. VI. in vigilia Katherinae anno oc LXXV°. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 763. a) Týž témuž: o společný sjezd. V Holkově 1475, 27. Nov. Orig. č. 2878a. Službu svú vzkazuji, urozený pane bratře milý! A jakož jsi mi psal, že by se se mnú rád sjel: když kolivěk chceš, dnes nebo zítra, přijeď na polú k Huol- kovu a pošli napřed, já chci k tobě vyjeti. Datum ex Holkuov, fer. II. post Kathe- Jindřich Růbík z Hlavatec. rinae 9c. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přételi a bratru mému milému buď d. b) Purkrabí Krumlovský Jindřichovi Roubíkovi: v téže věci. V Krumlově 1475, 27. Nov. Orig. č. 2878b. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! Jakož mi píšeš, abych sě s tebú sjel na póli od Holkova a dal tobě věděti; i věziž, žeť sě s tebú chci sjeti vzajtra bohdá, a ty se také k tomu připrav. Ex Krumlov, fer. II. post Katherinae virg. anno domini oc LXXV°. Kunrát z Petrovic, purkrabie na Krumlově. Urozenému panoši Jindřichovi Rúbíkovi z Hlavatec, bratru mému milému d. *) To jest pana Jiříka ze Schaumberka, s nimiž Jan z Rosenberka i jeho nástupci Heršlák drželi spo- lečně. Viz číslo 688. Archiv Český IX. 19

Strana 146
146 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 764. Hejtman z Tiché purkrabí Krumlovskému: o nebezpečí se strany pana Sigmunda Eicingera. V Tiché 1475, 27. Nov. Orig. č. 2879. Pane purkrabie milý! Službu svú vzkazuji. A věděti dávám vám, že jest En- cigar přitáhl k Linci. Má III“ koní a něco pěších; nechtěli ho do města pustiti než ve XII koních. A tak praví, že by měl s těmi lidmi na Cáhlov přibyti. I prosím vás, jestliže byšte čemu rozuměli, dajte mi věděti, aby se lidé za času vostřehli. A také, jakož sem vám prvé psal vo ty potřeby, prosím vás nemeškajte mne jimi. Čáp z Radonic oc. Ex Tichá, fer. II. post Katherinae anno oc LXXV°. Urozenému panoši panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově buď list dán. 765. Jindřich Roubík purkrabí Rožmberskému: o dobytí Heršláku. V Heršláku 1475, 30. Nov. Orig. č. 2881. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane thovaryši muoj milý! A jakož mi vzkázal, abych pána tvého JMti lidem nepřekážel: i ať to JMt chutně vie, žeť jeho žádnému překážeti nemíniem jeho najmenšiemu, ale raději JMti slúžiti. A milý pane thovaryši, žalujiť na zvyjebené Němce, kterak sěm u nich zbroji, jilce své na- lezl, jakož jest mým služebníkóm u Velešíně pobráno. A také jsem svévolně nic ne- počal, že jsem toho zámku dobyl; neb sěm se prvé pánu JMti opověděl. A shledáš to, pane tovaryši, žeť ty vyjebené Němce naučiem, že žádnému tak nešlechetně ne- budú dělati, jako mně. Datum in Herslag, f. V. in die Andree. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému panoši Heřmanovi z Zelenic, purkrabí na Rožmberce, přieteli a panu thovaryši milému dd. 766. Anežka z Rosenberka Bohuslavovi ze Švamberka: aby dovolil na svátky do Třeboně pannu Kateřinu (nepochybně Rosenberskou). Ve Třeboni 1475, 22. Dec. Orig. Fam. Rosenberg 17. Urozený pane, pane bratře milý! Modlitbu svú vzkazuji VMti. A jakož sem s VMtí mluvila na Zviekově, což se panny Kateřiny dotýče, i rač věděti, žej ke mně dnes Zdebor Kozsky poslán od té osoby a žádaje toho, aby panna ke mně při- jela o těchto hodech. A dále VMt Kundrath purkrabie zpraví, proč a pro kterú příčinu. I prosím VMti, jestliže se VMti zdá, račtež pannu s sebú pojieti, z té pří-

Strana 147
Dopisy z roku 1475. 147 činy, že já VMti prosím, abyšte ji ráčili ke mně odpustiti pro mé utěšenie. Dán v Třeboni, v pátek před božím Narozením lét MCCCCLXXV.*) Anežka z Rozmberka. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi ze Švamberka oc, pánu a bratru mému [sic]. 767. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: drobné zprávy. V Netolicích [1475] Orig. č. 2887. Službu svú vzkazuji, urozený příteli a pane bratře milý! Mluvil se mnú Blažek z Hoříkovic, žes ty s ním mluvil, jeda s Helfenburga, byla-li by vuole syna mého, že by ty chtěl na to pomysliti, aby jim překáženo nebylo. I milý bratře, však syn muoj má k tobě plné doufání, což by ty mohl jeho dobrého zjednati, že tak učiníš. I prosímť, milý bratře, pomyšl na to, mohl-lji by to zjednati, aby oni bezpečni byli; vždyť věří syn muoj, že se k tomu přičiníš. A také věz, bratře milý, žeť jest u mne byla Miková z Čákova a proséci mne, abych já se k tomu seznal, což jest u ní pobráno, abych já tobě psal, že jest to mé a že i to mělo ke mně do Netolic posláno býti. I pověděl sem jí, že s tím nechci mieti nic činiti. I mluvila-liť by co Oldřich Růbík z Hlavatec. před tebú, nevěř jí. Ex Netolic. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 768. Písař Velešínský purkrabí Krumlovskému: o ohařích. Na Novém Hradě [1475?J. Orig. II. 85. 3 f. Službu svú vzkazuji, urozený pane na mě laskavý! Jakož ste mi psali o ohaře oc, i vědětiť vám dávám, že jeden ohař u nás zabili a mečem jej protkli nočně, a žádný nevie, kdo to učinil. Než někteří mládenci chodili nočně po ulici, i ti jsú pro toho ohaře do třetieho dne v kládě seděli, a mám za to, že do dnes na ru- kojmiech jsú. To vědúc, muožte se tiem zpraviti a v té věci ostře se jmieti, tak aby dobře zaplacen byl, aby potomně sobě ohařuov páně Mti tak lehce nevážili. Neb jináče, dáte-li potom kterého do panství našeho, každéhoť smrti dochovají, jakož pak v Stropnici druhému také ocas utěli. I porozuměl sem na pánu našem JMti, by byl v jistotě se mohl byl doptati, kdo jest toho ohaře zabil, že by jemu nic do- brého z toho nepošlo, ale že by jej káral, ješto by se jím desátý byl tresktal. Ex Johannes, písař Velešínský. Novo castro oc. Urozenému pánu Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, na mě laskavému d. *) Mám za to, že musí čísti se 1475. Cf. naproti tomu Sborník Historický 1882 str. 116 č. 11. Rovněž tak nelze při Kateřině, v listu tomto vzpomenuté, mysliti na dceru Bohuslava ze Švamberka, nýbrž na Kateřinu z Rosenberka, dceru páně Janovu. 19*

Strana 148
148 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 769. Smlouva poručníka Rosenberského Bohuslava ze Švamberka s Oldřichem ze Dvorce o chování hradu Velešína. B. m. 1476, 2. Jan. Orig. č. 2892. Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého šestého, ten úterý po Novém létě stala se jest úmluva řádná mezi urozeným pánem, panem Bo- huslavem z Švamberka, najvyššiem hofmistrem královstvie Českého a hajtmanem kraje Plzeňského oc s jedné, a slovútným panoší Oldřichem ze Dvorce, strany druhé, o chovánie hradu Velešína: tak že na chovánie hradu již psaného Bohuslav svrchu- psaný má vydávati Oldřichovi nadepsanému na každý rok padesát kop grošuov peněz obecně berných, rozdielně, nynie na uvazovánie hradu pětmezcietma kop a na svatý Havel pětmezcietma kop. A k tomu má držeti tyto puožitky dolepsané: žencóv pět kop, od řeky dvě kopě, item úroka na mlýně šestnáct grošuov, item u Waltieřově a v Štiptímě žita padesát čebruov, item tudiež ovsa padesát čebruov. Item oves pa- stevní z Velešína a ze vsí, což jeho bude, druhdy viec a druhdy méň, a po každém čebru ovsa slepici. Item z Skalen osm kur. Item z Netřebic dva slady ječná a dva slady pšeničná. Item v Stropnici městečku sýry letníky, na jedné straně městečka s každé krávy syrec; s toho farář béře třetinu. Item takéž syrce z Štiptíma. Item poplužie má držeti dvuoje, jedno hradové a druhé ratajské. Item lovy zaječie na zbožie Velešínském. Item v Netřebiciech rychtář dává stravu lovcóm a tudiež dávají volavce, když u nich lovie. Item tyto lúky má držeti a požívati: lúky pod horú za řekú, lúku druhú v uostrově, třetí na Skřemenci, čtvrtú u Brtečném, pátú v Otartě, šestú v Staré Štěpovně. Item lúku v Sedlci, něco málo zuostalo pod hrází, a k tomu tři palúčky. Item lúky na Pořešinském zboží, kterýchž prvé purkrabie požívali, ježto je lidé zdělávají a sekú, sušie i na hrad seno vozie; lúku Krcovadku pod Třietezem, na kteréž Netřebičtí robotují; lúku druhú v Zubčickém háji, na kteréž lidé z Výhně robotují; lúku třetí Rozputizkú, na kteréž lidé z Rozpútie robotují; čtvrtú v Hájišti, na kteréž lidé z Ravně robotují; a lúku pátú pod Plání, na kteréž lidé z Žáru ro- botují. A tak s těmi puožitky má panu Bohuslavovi svrchupsanému hradu již jme- novaného chovati. A má býti sám druhý jiezdný, a k tomu osm pěších střelcuov branných, a k tomu čeleď dělnú, což k hradu potřebie jest. A kdyžby koli která strana dala druhé puol léta napřed věděti při svatém Jiří neb při svatém Havle, tehdy v tom polúletí vyšlém má nadepsaný Oldřich panu z Švamberka svrchupsanému toho hradu již psaného se všemi těmi puožitky sstúpiti bez zmatku, věrně a beze lsti i s těmi se všemi věcmi, jakož pak v ceduli pečeťmi stran obú zapečetěné sú světle sepsány, v kteréž jest se na uvazovánie hradu také uvázal a je přijal. A toho na zdrženie a zachovánie všech věcí svrchupsaných my nahořepsaní Bohuslav z Švan-

Strana 149
Dopisy z roku 1476. 149 berka a Oldřich ze Dvorce svrchujmenovaný naše pečeti vlastnie k tomuto listu ká- zali jsme přitisknúti.*) (Pečeti zachované.) 770. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o pobrané víno. V Netolicích 1476, 5. Jan. Orig. č. 2893. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A nepíšeš mi, kam by to víno pobrali: i dávámť věděti, žeť sem poslal na Heršlák i na Holkov, kam by bylo pobráno, aby bylo inhed zasě vráceno. Datum ex Netolic, fer. VI. ante Trium Jindřich Růbík z Hlavatec a na Netolicích. regum anno oc LXXVI°. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 771. Purkrabí Krumlovský Bohuslavovi ze Švamberka: o válčení proti Němcům. Na Krumlově 1476, 5. Jan. Orig. č. 2894. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMti napřed vzka- zuji. A jakož mi VMt píše, jestliže by se jaká lidem od Němcuov škoda stala, abychme toho bez pomsty nenechali nižádným obyčejem: i račte věděti, že se od některých škody dějí, kterýmž nenie se na čem pomstiti. Než máme-li o to nad jiným se mstíti, ohradiec svú čest, to nám račte věděti dáti. A což o Rehoře píšete: odjel jest již odsud, než s tiem VMti psaním hned sem jeho obeslal. Ex Krumlov, fer. VI. ante Epiphaniam domini anno oc LXXVI°. Kunrát z Petrovic, purkrabie na Krumlově. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najvyššiemu hofmistru k. Č. a hajt- manu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému d. 772. Hejtman na Tiché purkrabí Krumlovskému: o směnách vsí a holdech. V Tiché 1476, 6. Jan. Orig. č. 2895. Službu svú vzkazuji, pane purkrabie milý! A jakož mi píšete, což se dotýče holdův a v tom dotýká [sic], abych se nedal lidem holdovati. I milý pane purkrabie, však z lechko viete vo tom, že jest Čáp bel u pána JMti na Krumlově a se páně Mtí rozmluvil o ty lidi, ješto by chtěli změny proti sobě činiti; i nevím se v těch věcech kterak mieti. I prosím vás, račte mi dáti věděti, mám-li to dopúštěti vo těch *) Ve výtahu u Sedláčka III. 223.

Strana 150
150 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. smienka [sic] čili nic, nebť mně jest Čáp pravil, že jest páně Mt k tomu zvolil, co by belo podobného, abych změnil. Datum Tichá, ipso die Epiphaniae dni LXXVI°. Hercog, hajtman na Tiché. Urozenému panoši, panu Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému a zvláště na mě laskavému. A také, milý pane purkrabie, zpraven sem, že by se Cetvinovští holdovali, a mají dáti LX zlatých a tunnu haringkuov. A milý pane purkrabie, co se dotýče těch lidí vo směnách: nebť v někteří páně vsi dávají po XXX zlatech a jich po V zlatech. I milo [sic] pane, zdá mi se, žeť by bela dobrá vodměna. 773. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o loupežích po cestách. V Netolicích 1476, 7. Jan. Orig. č. 2896. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A na ty koně, o kteréž mi píšeš, chciť sě rád ptáti, a jestližeť optám, hned tebe tajno nebude. A jakož mi píšeš o Wolkrofa: i dalť sem již věděti na Heršlák i na Holkov, aťby nebylo osobě jeho překáženo. A vo Hazelskie, kdyť by co měli pánu JMti vézti, piš Petrovi i purkrabí na Holkov, a rozkaž, ať nejnie překáženo. A což sě dotýče té lotroviny, ježtoť překážejí po cestách: hleď jich, a já také chci v té věci raden i po- mocen býti, aby takoví lúpeži stavováni byli. A vodnikudžť se tie ve čas věci nedějí; než sjeliť sou z Prachatic, ježto jich pro ty lúpeže chovati nechtěli, a tiť sú někteří na Vodňanech a někteří u Bajšovce a některý u Kocovského, a tiť ty věci jednají. A zvlášť Petrášť jest těch všech věcí póvod. A cožť sě Máčka dotýče, přijelť jest ke mně a jestiť u mne a slíbilť mi jest, aby na cestách nikdež nepřekážel. Datum ex Netolic, dominico die post Trium regum anno oc LXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 774. Jindřich z Hradce Vokovi z Rosenberka: zve sestru jeho Kateřinu na veselí. V Jindřichově Hradci (1476] 16. Febr. Orig. Fam. Neuhaus. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Prosím tebe, milý pane a příteli, odpusť pannu Kateřinu, sestru svú,*) ke mně do Hradce na veselé, kteréžs sem míti umínil při posledních dnech masopustních s jinými pány a paními, přátely *) Provdanou později za Petra Holického ze Šternberka. Viz číslo 786 a 791.

Strana 151
Dopisy z roku 1476. 151 svými; a panně Anežce, tetě vaší,*) do Třeboně psal jsem, aby s ní přijela. Nebylo- litby pak toho, ale poslal bych já po ni svú ženu.**) I věřímť úplně, milý pane a příteli, že to pro mě učiníš dle takovéž odplaty. Toho odpověď žádám. Ex Nova Domo, feria VI. ipso die Julianae virg. Jindřich z Hradce, haitman kraje Vltavského a Bechyňského.***) Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznberka, příteli mému milému. 775. Purkrabí Novohradský Krumlovskému: o věcech hospodářských. Na Novém Hradě 1476, 17. Febr. Orig. II. 85 3a/1 Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakožt sem byl psal, že mi písař peněz dáti nechce na potřeby, leč ty jemu kážeš; a von tobě také psal, žej mi vydal od sv. Havla LXX kop gr. Tak jest, žej mi vydal LXX kop gr.; a z toho sem vydal pěším a čeledi 30 kop gr. a některý groš; a mně služby z toho IX kop gr.; a za ječmen a 4 voly za XIIII kop a některý groš. A z toho málo chybí LX kop gr. z těch sedmdesáti přijatých peněz. Pak již tomu porozumieš, mnoho-li sem na potřeby naložil. A také, přieteli milý! Jakož's mi psal v svém listu, žeť se zdá mnoho, abych se k tomu měl, jakož mi jest svěřeno: i doufám pánu Bohu, že toho na mne zhledáno nebude, že bych páně Mti radče přispořil, nežli bych JMti měl nadarmo utratiti. A jakož muožeš sám tomu porozuměti, mnoho-li mi z těch peněz na potřeby přišlo. Ex Novo Castro, sabbato post Julianae virg. LXXVI°. Bušek z Kánic, purgrabie na Novém Hradě. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purgrabie na Krumlově, přieteli mému milému d. 776. Bohuslav ze Švamberka purkrabí Krumlovskému: o svadbě Přibíka Chlumského a Stúpenského. V Tachově [1476] 20. Febr. Orig. Fam. Chlumský. Službu svú vzkazuji purgrabie milý! Píše mi Přibík Chlumský a Stúpenský,†) tak jakož se ženiti mají, abych pana Voka a pannu Kateřinu na svadbu vodpustil; a také deseti štik abych jim pójčil, porozuměl jsem oc. Purgrabie milý! Máť jest dobrá vóle, ať pán Vok jede; avšak tak to vopatřte, ať by bezpečně jel; neb jestliže byste rozuměli, že bezpečně nepojede, tedy raději ať doma zuostane. Vo panně Ka- teřině takto mi se zdá: Mám za to, že tu takově žádných pánuov ani paní zna- *) Sestra nebožtíka Jana z Rosenberka, kterážto zemřela neprovdána ve Třeboni 1488, 25. Jul. Viz číslo 766. **) Elišku ze Šternberka. ***) Tištěno též u Sedláčka IV. 21, avšak se vročením jeho se nesrovnávám. †) Nejspíše Petr St. z Húzné, toho času hejtman na Rožmberce.

Strana 152
152 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. menitých nebude, ta doma ať zuostane. A vo štiky, tak jim pověz, že jim jich ne- pójčuji, ale vy jim je dajte, máť jest dobrá vóle. Dán v Tachově, v úterý večer po sv. Valentinu. Bohuslav z Švamberga, najvyšší hofmistr královstvie Českého a hajtman kraje Plzeňského. Urozenému panoši Konrádtovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, mému věrnému a milému dd. 777. Jindřich Roubík Vokovi z Rosenberka: aby mu půjčil kuchaře. Na Heršláku 1476, 5. Mart. Orig. Fam. Raubík. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane mně přieznivý! A VMti prosím, že to pro mú službu ráčíte učiniti, poněvadž Niklasovi kuchařovi nedáte u mne býti, ale račte mi ho na jediného čtvrt léta pójčiti; nebť, to Buoh vie, nynie na Heršláce žádného kuchaře nemám; jest mi kuchař nemocen. Nebť bych já též VMti k vuoli všecko učinil, což byšte rozkázali. VMti za odpověď prosím. Datum Herslag, f. III. post dominicam Invocavit a. dni MCCCCLXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích.*) Urozenému pánu, panu Okovi z Rozmbergka, pánu mně přieznivému. 778. Markvart z Kamenice purkrabí na Krumlově: o dluh Stúpenskému. Na Hrádku 1476, 8. Mart. Orig. Fam. Kamenický. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Prosím tebe, přimluv se za mě ku panu Stúpenskému, ať mi těch zlatých deseti počeká, nic dále než po světiem Jiří do dvú nedělí, že jemu listem svým slibuji položiti na ten čas v Jistebnici u pana Kozského. I jakožť věřím, že to pro mě a pro tu dobrú vóli, kterúž sebú máme, učiníš, ať by do toho času, skrze přímluvu a prosbu tvú, toho stání do toho času ponechal. Jakožť plnú naději k tobě mám, jakožto k přieteli svému milému, že to pro mne učiníš, pro takovéž libosti, neboližto mnohem větší, ode mne zase k tobě okázánie. Ex Hrádek, f. VI. secunda in Jejunio, anno oc LXXVI°. Markvart z Kamenice, hajtman na Hrádku.**) Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému. *) V téže věci jest také list ke Kundrátovi z Petrovic. **) Míní se Hrádek v Táborsku. P. P. 290.

Strana 153
Dopisy z roku 1476. 153 779. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o víno. Na Heršláku 1476, 11. Mart. Orig. Fam. Raubík. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A prosím tebe, milý bratře, zednaj mi drajlink vina anebo puol, a pošli mi jej hned na Heršlák; neb mievám mnoho hostí a již nebudu mieti co píti. I věřímť, milý bratře, že to pro mě učiníš a že mi vždy kúpíš, kdežť jest najlepšie ve všem Krumlově; a dáš mi vě- děti, co má za ně býti, a jáť i od fuory zaplatím; nebť o též Matyášovi píši, proše ho, ať by mi to také s tvú radú a pomocí jednal. Datum Herslag, feria II. post dominicam Reminiscere, anno domini M'CCCC'LXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 780. Rychtář Hradecký Rehoři Klaricovi: o vyloupení vesnice Radounky. V Hradci Jindř. 1476, 2. Apr. Opis č. 2900a. Službu svú vzkazuji, slovutný pane Rehoři, přieteli muoj milý! Jakož sem dnes psal, že lidem v Radúnce v noci dobytek i koně i jiné věci Křišťan pobral na Dobršperk: i poslal jsem hned jednoho k nim s listem páně Kolného, že sú lidé moji zástavní. I dali mi krávy na rukojmie ve XII zlat., jestliže provedu, že sú lidé moji, v témž dni, že mi chtie dobytek pustiti; než na koních jedú pěší před se. I poslal sem hned dnes na Dobrsperk, aby mi koně také na rukojmie dali; a píši jim, že to provésti chci, že sú lidé moji zástavní. I stojí na tom, jestliže provedu, že sú lidé moji, mámť za to, s pomocí pána mého že mi bude vráceno. I neviem jinak provésti, než abyšte mi list zjednali od panny abatyše*), že mi je zastavila, položiece sumu, jakž se vám zdá, a datum ať stojí přede dvěma letmi. A prostě ty lidi jinak nebudu moci obraňovati, leč mi list na ně udělají tak, jakož ty tomu sám lépe rozumieš, abych ten list pánu svému i jiným okazoval; jinak ti lidé nikoli pokoj mieti nebudú. A nebude-li toho, ta ves pustá bude. A jestliže by se báli, abych je chtěl podvésti, udělámť jim list, jakýž mieti chtie zase, žeť bohdá žádné lsti v tom nehledím. I věřím, že to tak opatříš, abych na lži nezuostal; nebť sem jim psal, že to provésti chci, že sú lidé moji zástavní. A rač se k tomu jmieti, ať list hned po tomto poslu jmieti budu na tu ves; pakli by se vám v tom co jiného zdálo, abyšte obraňovali, to račte učiniti. Ex Hradec, fer. III. post dominicam Judica Pavel, rychtář v Hradci. annorum oc LXXVI°. *) Kláštera Krumlovského Cf. Sedláček III. 113. Archiv Český IX. 20

Strana 154
154 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 781. Rehoř Klaric purkrabí Krumlovskému: v téže věci. Ve Třeboni 1476, 3. Apr. Orig. č. 2900b. Služba má napřed, pane purkrabie milý! Posielám vám přípis listu, kterýž mi psal Pavel, rychtář z Hradce .. . . . ..*) nenské . . . . . . . . . jemu od panny abatyše poručil, neb jest ta . . . . .. Radúnka u samého Hradce. I prosímť vás, milý pane purkrabie, učiníte to slitováni nad těmi lidmi a dajte panně abatyši radu, co by se vám zdálo k spomožení těm lidem, vedle toho, jakož z přípisu zpraviti se muožte, kterak mně rychtář Hradecký o to píše. Neb nebude-li těm lidem spomoženo, bojím se, že tu neosedú. Ale jeden jest zmatek v tom, že ti lidé tak na krátce ne- budú moci v list vepsáni býti. Protož bude-li vaše rada k tomu listu, kteréhož rychtář žádá, položili byšte sumou ten plat. A naleznete tu vésku Radúnku v starých Soběslavských rejstřiech; a jestiť i mlýn k té vésce pode vsí. Již to tam vyhledajte a nemeškajte odpovědí. Milý pane purkrabie, mandluov nemohu optati, a řeckého vína mám jen 11/2 libry, a rejže také nemám. Já bych rád, aby některý kuchař dnem prvé sem přijel. Datum Třeboň, fer. IIII. post dominicam Judica anno domini oc LXXVI. Rehoř Klaric. Uroz. panoši, panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď. 782. Miličinští Bohuslavovi ze Švamberka: o nesnázi, kterou mají s Mikulášem Trčkou Vlašimským. V Miličíně [1476], 12. Apr. Orig. č. 2901. Urozený pane, pane! Službu svú vzkazujem my lidé poddaní VMti. A milý pane, nerač VMti tajno býti, kterak nás dobří lidé vystřiehali, že sme měli škodu vzéti od pana Trčky, a to pro to sukno, které jest Vlašimským pobráno, by dobřích lidí nebylo přímluvcí. I milý pane, rač věděti, by nebylo pana Vraždy a jiných dobrých lidí, že bychom škodu vzeli. I rač věděti, milý pane, že jest přijel k nám pan Vražda a tak pravě: Milí súsedé, jestliže nebude vráceno aneb zaplaceno, vězte, že škodu vezmete. I milý pane milostivý, prosíme VMti, jako pána svého milostivého, že to ráčíte učiniti pro tu chudú obec, že kážete vrátiti ty postavy; za to VMti prosíme jako pána svého milostivého. I milý pane, rač věděti, že jsme to ledva uprosili do svatého Jiřie, abychom VMt tvuom [sic] obeslali. I milý pane, rač věděti, že o to ke všie obci hledie, a obec k tomu súsedu, komu jest uvezeno. Dán u Mi- ličíně, u Voliký [sic] pátek oc. Rychtář a konšelé i všecka obec městečka Miličína. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru Českému oc poručíku a obránci pánóv z Rozberka, pánu našie milostivému buď. *) vytrženo.

Strana 155
Dopisy z roku 1476. 155 783. Jindřich Roubík Bohuslavovi ze Švamberka: o holdech. V Netolicích 1476, 15. Apr. Orig. č. 2902. Urozený pane, pane švagře milý! Službu svú VMti vzkazuji. A jakož mi VMt píše o Macka a Rokosa: i račtež pane věděti, žeť ode mne služby žádné nemají, než přejíždějíť s jednoho zámku na druhý, z Holkova na Heršlák; ale byť měli škoditi přátelóm mým neb v holdech mých, nešlechetněť by a zrádně činili. I milý pane švagře, račtež věděti, žeť hned chci obeslati na Holkov i na Heršlák, a kdež by nalezeni byli, musíť zase vše vrátiti, což sú v mých holdech pobrali oc. Datum Netolic, dominico die solennis Paschae anno oc LXXVI. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzeňského, poručníku pánuov z Rozmberka oc, panu švagru mému milému buď d. 784. Písař Velešínský Bohuslavovi ze Švamberka: o poměrech na panství Novohradském. Na Novém Hradě 1476, 15. Apr. Orig. II. 85, 1a. Urozený pane, pane muoj najmilostivější! Službu svú poddanú vzkazuji VMti. Jakož VMt v brzce poddala nás panu Grauenekarovi*) oc, jakžkolivěk ta věc stala se jest, VMti pokorně prosím pro Buoh, neračte se nade mnú, nad chudým služeb- níkem VMti, zapomínati; neb já nemiením pánuov z Roznberka JJMtí, tudiež i VMti, službú svú nehodnú opustiti. A račte mi v té věci poraditi a rozkázati i mne zastati proti němu. Neb já od VMti pro nic odtrhnúti se nemiením, bych to všecko darmo dáti jměl, což na Novým Hradě jmám. A jakož mi VMt píšete, ať bych v Tiché VMti dal vypsáno: teď VMti summu posiclám, již VMt račte se tiem zpraviti. A hned já pojedu, a spíši lidi vedle rozkázánie VMti, i ze všech věcí napomenu vedle rozkázánic VMti, a spíše, hned přijedu na Krumlov, by se pak i úroky vybieránie mělo zme- škati. A což se zástav dotýče, v těch já nesmiem rozkazovati; nebť já, pane milo- stivý, skrze to nechuť mám od některých, ješto sem jim dobytky zapisoval. A když se sjedu s VMtí, tu já té věci šíře VMt zpravím. Neb bych já urážen snad mohl býti skrze to. Ex Novo Castro, feria II. infra festum Pasce, anno oc LXXVI°. Johannes písař. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzenského oc, pánu mému najmilostivějšiemu. *) Oldřichovi z Grafeneku. 20*

Strana 156
156 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 785. Hynek z Budkova Vokovi z Rosenberka: o peníze. Na Helfenburce 1476, 18. Apr. Orig. Fam. Budkovský. Služba má napřed, urozený pane, pane na mě laskavý! Jakož VMti tajno nenie, kterak sem VMti psal a napomínal, abyste mi listy obnovili, jeden na sto kop a druhý na 11/2 sta kop: toho mi sě od VMti vzdy ještě nestalo. Prosím VMti, račte sě k tomu mieti a listy mi obnoviti. A také, jakož sem VMti dal puol léta napřed věděti při sv. Havle, aby VMt ráčili jistinu dáti: i mluvil sem s Vlksickým, jestliže VMti potřebie těch peněz, že bych VMti chtěl v tom poslúžiti a těch peněz při VMti ponechati, dokudž by sirotek sám doma nebyl, ješto jsú ti peniezi jeho. I račtež věděti VMt, že jest sirotek již přijel a ke mně domlúvá, o to žádaje na mě, abych VMti puol léta dal napřed věděti, chtěje svú summu i s úrokem mieti. Protož VMti dávám puol léta napřed věděti, že sirotek své peníze chce mieti při sv. Havle. To VMt vědúce, račte sě VMt v tom opatřiti. Datum ex Helfenburg, f. V. Hynek z Budkova. p. fest. Paschae, annorum dni oc LXXVI°. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rosenberga, pánu na mě laskavému buď dán. 786. Jindřich z Hradce Bohuslavovi ze Švamberka: o postoupení Choustníka a Petrovi ze Šternberka. V Jindřichově Hradci [1476], 20. Apr. Orig. č. 2902a. Službu svú vzkazuji, urozený pane příteli a tovařiši milý! Ty přípisy, což se dotýče Chúsníka, kteréž jste mi poslali, byl sem je panu Petrovi poslal; i zdá se panu Petrovi, že by v tom velmi a z obyčeje zavázán byl, a mně se též zdá, zvláště pak, což se jeho cti dotýče. I posýláť vám teď pan Petr přípis jiný, jemuž se zdá, že nic z obyčeje není; pak přehlédnúce ten, pošletež mi jej ihned zase, ať já vedle toho list konám, a vy zase panu Petrovi v táž slova list udělajte. A kdež se vám zdáti bude, že bych jej položiti jměl, to mi pište. Což se pak listu páně Petrova věnního dotýče, píše mi o tom pan Petr, proše mne, abych i vám o to psal, že i tím on dlíti nechce. Ex Novo Domo, sabbato in Albis. Jindřich z Hradce, hajtman kraje Vltavského a Bechyňského oc.*) Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru král. Če- ského oc, příteli a thovařiši mému milému. *) Již tehdáž poměr mezi Jindřichem Hradeckým a Bohuslavem Švamberským nebyl docela přátelský. A. Č. V. 131. č. 7.

Strana 157
Dopisy z roku 1476. 157 787. Jindřich Roubík Bohuslavovi ze Švamberka: stěžuje si na Jana ze Švamberka, mistra Stra- konického, a na Hynka Kladrubského. V Netolicích 1476, 23. Apr. Orig. č. 2903. Urozený pane, pane milý! Službu svú vzkazuji VMti. A zpravil mě Burian z Mi- lonic, služebník muoj, že by pán Strakonický a Hynek Kladrubský mluvil, že by sě jim ne- právě a nešlechetně stalo ode mne a mých služebníkuov. I milý pane, neračte té věci věřiti: ani panu Strakonickému ini Hynkovi bohdá nečinil sem, ini ti dobřie lidie, kteří sú se mnú byli, nic jiného než to, což na dobré lidi příslušie. A shledá to pan Strakonický i Hynek, že já i ti dobří lidie o to odmlúvati budem, hájiece cti svie, jako na dobrie lidi slušie, proti každiemu, ktož by nás o naši čest nešlechetně a nepravě zrazoval. I milý pane, však VMti tajno nenie, že jest na tom zuostáno a VMtí v Strakonicích rozkázáno, abychme o sobě nemluvili a po panu Lvovi JMti sobě, jakožto po hajtmanu kraje Prachenského, právi byli, jenž JMti ta věc příslušie. Neb JMt mi byl vzkázal o tu věc, a já jsem stál tu neděli před svatým Jiřím [21. April], a že má pan Strako- nický takie býti. A když sem přijal, tu mi pan Lev pravil, že pro VMti potřebu nemuož býti. Tu VMt rozumiete, že já sě k rovnému poddávám, chtě každiemu práv býti, jako dobrý člověk. Ale pan Strakonický tenť musí svieho jazyku na mně po- pásti. Pak kdyžt bude před panem Lvem JMtí, nechžť povie, a já, bude-li co takie věděti, v tom sě ho styděti nebudu. Takie VMti žaluji, že pan Strakonický přecho- vává proti mně purkrabí mieho nevyčtěného Peklu, kterýž učiniv mi neprávě a ne- šlechetně i ušel k němu, okrad mě. Již sem s ním o to několikrát mluvil i otec muoj, a on mi slíbil jej vydati a do Netolic jej poslati. Toho mi jest neučinil, i po- dnes mi jej s mocí drží. A poněvadž vždy na mě takové počátky činí, a hledí hanby mé i škody, ale já sě ho bohdá v tie věci nebojím. Takie znaje takovú věc do něho, že mne s pokojem vždy nechce nechati, ktožkolivěk mu co učiní a ke mně přijede aneb přijde, každému u sebe bytu přieti chci, poněvadž on ten počátek na mě činí. A takie kteriekoli škody proto beru, chci o to k němu hleděti. A VMti věřím, zna- jíce ty věci, že mne nechce s pokojem nechati, že mi neráčíte za zlie mieti. Datum ex Netolic, fer. III. in die s. Georgi martyris anno oc LXXVI°. Jindřich Růbík z Hlavatec a na Netolicích. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzeňského a poručníku a obránci pánuov z Rozmberka, panu švagru milému a na mně laskavému. 788. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: zamítá příměří s panem z Walsee. V Netolicích 1476, 26. Apr. Orig. č. 2904. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakož mi píšeš

Strana 158
158 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. o pana z Wolse, kterak by se mnú příměří učiniti, vybieraje zámky, kterýmž já jemu budu moci škodu učiniti: kdyžť se JMti nezdá celého přieměří míti, abych na JMt péči neměl a on na mě, také nechť JMt tak nechá. Nechť mi učiní, což móž najhoršieho, a já jemu také. Chtěl by mi dáti sto kop od takého panstvie: tiemť děti kojí. Datum Netolic, fer. V. [sic]*) post Martii LXXVI. — A rád slyším, že se dobře, děkujíc Bohu, máš. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, bratru mému milému. 789. Bohuslav ze Švamberka purkrabí Krumlovskému: o věcech hospodářských a jednání politickém. Na Zvíkově 1476, 29. Apr. Orig. č. 2904A. Službu svú vzkazuji, purkrabie milý! Jakož mi poséláš přiepis listu páně Grofnekarova**) a také ceduli páně Henrychovu Pochoméřovu: i porozuměl sem v té ceduli, že pan Pochoméř píšie, že by mu páni z Rožmberka viec byli povinni, než on pánóm z Rožmberka. I odpište panu Grofnekarovi ode mne, že my chcme na ňom na panu Grofnekarovi přestati a . . . . . . .***) on nám práv po něm, že my mu chcme také po něm právi býti, žeť pak shledá, ktoť komu vinen jest. A jakož píšie, že by naši při tom byli, když jim Rúbík do jich zámku upadl a jim koně pobral: žeť toho neprovedú. Také, purkrabě milý, jakož mi píšeš, že by měl mnoho pilných našich věcí jednati, o ten rybník, i o Rožmberk, i o jiné věci, a že by rád doma zuostal, aby ty věci potřebné mohl jednati: i měl bych tě rád s sebú, a bylo by mi toho potřebie pro dobré a potřebu panskú! Ostaň ve jmě pána Boha, a ty věci již jednaj s pilností, a listy také komu se mají obnovovati, ty opatřte. A Hřebitici pe- nieze pošlete a té vdově na Piesek také. A Stúpenského, a Heřmana, a Václava písaře a trubače ty mu [sic] pošli, ať sú konečně u mne v pátek [3. Maji] neb v sobotu [4. Majil; a Václavovi ode mne přikaž, ať všecky ty potřebnosti, co se do- týče toho roku, ať je s tebú a s panem Hadem vyhledajíc, s sebú vezme. A také mi Rehoř psal, že by mělo býti tam na tom zboží, jako pan Zdeněk drží věno od páně, že by mělo býti viece XLII kop platu, a že by to po starých registřiech mohl vyhledati; tu věc také podle potřeby vyhledajte. A jáť již s pomocí boží, poněvadž ty býti nemóžeš pro potřeby, tu věc buohdá jednati budu, což najlíp moci budu s přátely svými a s dobrými lidmi. Václavovi písaři kaž, ať s sebú vezme na stravu L zlat. uh. A jakož mi píšeš, že by někto rybníku tomu rozuměl: i kto by tomu rozuměl, vezměte jej k tomu, a tu věc jednajte podle rozumu svého s pilností. A také vězte, že mi zase od pana Zajéce†) poselstvie vrátilo, že mi pan Zajéc píšie, že se chce rád k té věci přičiniti, zda by nás mohl smluviti, než že té **) Oldřich z Grafenecku. *) Nepochybně VI. †) Jana z Hasenburka a na Kosti. ***) Vytrženo.

Strana 159
Dopisy z roku 1476. 159 věci na se ještě mocně nebéře, leč prvé slyšeti bude, jaká jest to věc, a že nám to k vóli, oběma stranoma, chce učiniti a k tomu se s pilností přičiniti, aby tu věc mohl mezi námi srovnati. Také věz, purkrabie milý, že Rehoř s panem Děpoltem*) ještě o nic neuhodili, tak mi včera píše, a že bez panie mateře své nechce o nic házeti. I jel jest s ním do Prahy k mateři jeho. A tak mi včera píšie, že nerozomie, by se mohli srovnati, a že sobě velmi dvorně činí, a že ta věc zase na mě přijde. Pak milý pane purgkrabie, s panem Hadem ty věci jednajte o ty všecky věci, což potřeba káže podle potřebnosti k dobrému tomu panství. A jáť buohdá to také učiním. A Slepičku k tomu také příjmi, co se toho rybníka dotýče. Datum ex Zviekov, fer. II. manu festo ante s. Philipi et Jacobi anno oc LXXVI°. Bohuslav z Švambergka, najvyšší hofmistr královstvie Českého a hajtman kraje Plzeňského oc. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, mému věrnému milému. 790. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o příměří s panem z Walsee. V Netolicích 1476, 1. Mai. Orig. č. 2905. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A jakož mi píšeš, že by pan z Wolse chtěl se mnú přiměří míti s těmi třmi zámky a dáti mi dvě stě kop: i nezdáť mi se toho učiniti. Než ráčí-liť pan z Wolse se mnú příměří míti až do času určeného, abych na JMt žádné péče neměl ani na jeho lidi světské i du- chovní: ráčíliť to učíniti, daj mi to věděti. Neb, bychť taková výběrná stání dělal, snad bych jich nemohl zachovati, a potom by mě pan z Wolse z toho napomínal. I nechci se toho dopustiti, leč celú věcí, aby příměří bylo, aneb nic. A jakož mi dále píšeš, to vše bude zjednáno. Dat. Netolic, fer. IIII. die Filipi Jacobi annorum Jindřich Rúbík z Hlavatec. LXXVI°. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, bratru mému milému. 791. Bohuslav ze Švamberka purkrabí Krumlovskému: o svatbě Kateřiny Rosenberské s Petrem Holickým ze Šternberka. V Benešově 1476, 9. Mai. Orig. Fam. Rosenberg 4. Službu svú vzkazuji, purkrabie milý! Vědětiť dávám, že se jest již spřie- zněnie se panem Petrem z Šternberka stalo, že panna Kateřina z Rozmberka, dcera má milá, jemu dána jest. A ty věci se konati mají na sv. Jana křtitele božieho [24. Jun.]. A to jest uručeno a ujištěno vedle všie potřeby. To věda, měj péči *) z Lobkovic.

Strana 160
160 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. a starost o potřeby k tomu časy, a zvláště o štiky. A vína má pan Petr zjednati, a my jemu penieze dáti. Věřímť, že v tom svú pilnost mieti budeš, ať by se ty věci jednali bez odtahuov. Ex Benessow, f. V. post Stanislai anno oc LXXVI. Bohuslav z Švamberka, najvyšší hofmistr král. Českého a hajtman kraje Plzenského oc. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, věrnému milému. 792. Stanislav z Přerova purkrabí Krumlovskému: o věcech hospodářských. V Soběslavi 1476, 17. Maji. Orig. č. 2908. Službu svú vzkazuji, urozený pane Kunráte milý! Dána jest mi cedule od Řehoře Klarice, abych lidi ze vsi z Meziřiečí obeslal, a ku páně Mti ruce abych sě v ně uvázal. I když jsú ke mně přišli, tu jest pan Kozský Zdebor přišel ke mně a se mnú o ně mluvil, že by paní sestra vaše jich v drženie byla, a že by i on od vás jich byl poručníkem. Potom sem s vašie paní sestrú o to mluvil; tak mi pravila, že byšte vy jie v některú chvieli řekli, že bych [sic] z těch lidí o tomto svatém Jiřie nynie minulém ještě ona měla z nich úrok vzieti, jakož pak jest z některých vzala. I prosím vás, dajte mi v tom zprávu, kterak je ta věc; nebť sem já je byl obeslal, chtě úroku od nich. Pane purkrabie milý! Purkrabie Chúsnický*) mluvil ke mně, abych jemu těch XC kop vydal, kteréž pán náš JMt panu Zdeňkovi na cho- vánie zámkuov při času každého polúletí vydává. I nenie mi na to nic dáno. Nebo pán náš JMt tu věc byl pozuostavil. I neviem, kerak JMt v té věci mi ráčí roz- kázati. A dnes o to k JMti na Zviekov jsem poslal. Ex Soběslav, fer. VI. post Zophiae 1476. Uroz. pánu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, na mě laskavému. 793. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o peníze z Rakous, o válce s rakouskými pány. V Netolicích 1476, 10. Jun. Orig. Fam. Raubík. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratřě muoj milý! A dávámť věděti, že jest Zeyznigar**) poslal k Rybaltovi, abych mu těch dvě stě zlatých po- čekal za dvě neděli. I milý pane bratře! Mluv s panem Groffnikarem, ať tu věc jedná, aby byly u tebe položeny; a ty tu věc ujisti, a já to chci učiniti a za dvě neděli počekati. A tento list Petrovi pošli, ať obešle k Štegarovi, neb má položiti také III° zlatých u tebe tento týden vedle smlúvy. A také věz, milý pane bratře, **) Václav Lhotský ze Zásmuk? Jiří ze Seussenecku. K bližšímu porozumění, oč tu šlo ve sporech Roubíkových s pány rakouskými, cf. Marešův článek v Č. Č. M. 1881 str. 519 a násl. Také A. Č. VI. 131 č. 8.

Strana 161
Dopisy z roku 1476. 161 žej Ancingar nic viec nepřibyl než v LXXX koní a ve sto pěších; neb se mým dobře, děkuje pánu Bohu, dobře vede, neb sem to teprv jistě zvěděl. Také jakož mi píšeš, té věci buohdá opatříme se, že jisti tiem budem. Také, pane bratře milý, co se dotkne Hazelských, i věz že na ně mocí sahati nebudu, než ku pánu JMti o to se uteku, neb bez JMti toho neučiním. A jakož píšeš o krajčieho: i věz milý pane bratře, žeť novým krojem šatuov neumí dělati. I pakli budete jej chtieti, chciť jej rád poslati, jedné daj mi věděti. Ex Netolicz, f. II. p. Trinitatis oc LXXVI. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Uroz. panoši Kunratovi z Petrovic, purkrabí na Krumlovi [sic], přieteli a bratru milému. 794. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o popravách a lotřích. V Soběslavi [1476], 12. Jun. Orig. č. 2910. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu napřed vzkazuji. Bylo by hned v tuto noc minulú posláno po kata: i zpravili Hrob- ského i mně, Vilém, nebožtíka Pipera bratr, že by kat v pátek tento [14. Jun.] pro města Budějovic potřebu nemohl u nás býti. Než což budu moci najspieše kata do- byti, hned sě těm lotruom všem konec stane, nebo i Táboři o nich jednoho slova nepsali, než mluví, že jsú hodni zvěšení. VMti věděti dávám také, že včera nějaký Vanira, ježto formanem tyto časy všecky byl, zjednal sobě kuoň, a jest u pana En- cingara. A my zde na zámku jsme nevěděli o tom. I přijel včera o poledniem času. I opověděli jej Hrobskému, že služebník pána Strážského jede z Přerova na Kame- nici; a on jej kázal na zámek pustiti. A pokrmivše koní a sami sě naobědvavše, po nešpoře vyjeli ven. A potkav VMti rychtáře z Benešovce s některým druhým člověkem VMti z toho panstvie, pobral je za samými mezemi městckými. I již VMt vidí, kerak VMti lidi šanují, a zvláště takoví bezecníci. Ex Soběslav, fer. IIII. ante Stanislav z Přerova. Solempnitatem Corporis Christi. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švambergka, najvyššiemu hofmistru král. Č. a hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému dd. 795. Kněží Soběslavští Bohuslavovi ze Švamberka: přimlouvají se za vězně, aby popraven nebyl. V Soběslavi [1476], 15. Jun. Orig. č. 2911. Modlitbu svú vždy ustavičnú pane, pane urozený a milostivý! Každého pána velikého pán Buoh má srdce v rukú svých. Když ráčí obměkčí, a když ráčí zatvrdí; a co jedné hodiny neučiní a prosby hodných neuslyší, druhú sčastnú muož dáti skrze Boha všemohúcieho dáti sebú hnúti. Jakož VMti psáno o těch pěti vězní zjímaných na Soběslav, a o pátém knapu, kterýž mezi nimi pochycen, prošeno jest, žeť jest od Archiv Český IX. 21

Strana 162
162 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. nich vymluven na službu k Rúbíkovi. A mezi tiem Rúbík odjel, a oni obrátili se zase, a v tom zjímáni sú. Uptali sme se pilně i na těch i na jiných, že by tento nikdá v těchto věcech nebyl, a že sú ho oni podvedli, to sami vyznávají. Ačkoli vedle práv zastížený a zlého tovařistva přidržení vinen jest: však k milosrdenství se utíkáme, vidúce jeho nevinnost. Ačkoli jednú i druhé byli byšte prošieni, a ti, kteří sú sě přimlúvali, nejsú uslyšáni: rač to TMt učiniti k naší prosbě, pro jméno jeho najvyššie, — neb v den súdný nebudem súzeni z jiných hřiechuov, jediné z skutků milosrdných, — ať by jemu nic hrdlu nebylo, ale v naši moc dán byl, ač co při zlém tovařistvu zlého došel jest, již pak po této kázni bude múdřejší. A poněvadž milý pán Buoh jest milosrdný, neslušie vám, jeho uředníku, býti ukrutnému. Raději buďte súzeni od jeho svaté milosti z milosrdenství nežli z ukrutenství. A také jedna vdova žádá jeho a prosí jmieti za manžela. Naději jmáme k VMti, že naši prosbu neoslyšíš, abychom my i s ním pána Boha prosili za vašie zdraví dlúhé i hříchóm odpuštění. Buďte pánu Bohu poručeni i jeho matce se všěmi svatými. Ex Soběslav, sabbato in die Viti. Kněz Mikuláš, farář Soběslavský, i se všemi kaplany svými. Urozenému pánu, panu Bohuslavu z Švamberku, hajtmanu najvyššiemu království Če- ského, pánu našemu vždy milostivému. 796. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: přimlouvá se za vězně. V Netolicích 1476, 25. Jun. Orig. č. 2912a. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! Pravieť mnoho dobrých lidí, že by Johannes ničím vinen nebyl, ani by která toho příčina byl, jakož se jest škoda stala lidem páně JMti; a tak mi pravie, že by někteří i páně při tom byli při té věci, když se ta škoda stala. I milý bratře, mluv s pánem JMtí, ať s Jo- hannesem milostivě ráčí naložiti, jakož já za to mám vedle správy, že by v ničemž vinen nebyl. I milý bratře, opatř tu věc vedle svého rozumu, jako náš dobrý přietel, aby se jemu škoda nestala neb křivda, neb jest pacholek dobrý, a takových věcí naň nenie shledáno. Datum ex Netolic, fer. III. post s. Johannis b. anno oc LXXVI°. Oldřich Rúbík z Hlavatec. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 797. Písař Velešínský Bohuslavovi ze Švamberka: o jednání s Oldřichem z Grafenecku. Na Nových Hradech 1476, 7. Jul. Orig. č. 2914. Vysoce urozený pane, pane muoj najmilostivější! Službu svú poddanú vzkazuji VMti. Jakož VMt poručili ste mi mluviti s pánem mým, panem Grafenekarem JMtí,

Strana 163
Dopisy z roku 1476. 163 co se některých stavuov i rybníkuov dotýče oc: to sem já učinil a mluvil. A on mi na to odpověděl, že peněz nemá, vymlúvaje se, že skrze pana Rúbíka škodu vzal velikú, tocižto že jemu aufšláci nešli a že Dunaj stavena byla. Pak netoliko na ry- bníky, ale pro přátelstvie že by to i viece chtěl učiniti JMt, však přes to, že chce s panem otcem svým JMtí mluviti. A což v tom dále úmysla JMti bude, že to chce JMt dáti věděti. A teď VMti posélám odběžného po tomto poslu, neb sem doma list napsal a teprva s listem do vsi sem jel, jehožto se VMt na tomto poslu doptáte. Také VMti věděti dávám, že sem psal hajtmanóm na Holkov, Pešíkovi a Kropáčovi, aby svým nedali škoditi po panství, vedle všie potřebnosti. To VMt vědúce, račte dále poručiti panu purkrabie Velešínskému o túž věc. Ex Novo castro, dominico post Johannes, písař Velešínský. Procopii anno oc LXXVI°. Vysoce urozenému pánu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru k. Českého a hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému najmilostivějšiemu d. 798. Jindřich Roubík Bohuslavovi ze Švamberka: stěžuje si na Oldřicha z Grafenecku. V Netolicích 1476, 16. Jul. Orig. č. 2915. Urozený pane a pane milý! Službu svú vzkazuji VMti. Jakož mi VMt ráčili ste psáti, že by se některá škoda sta [sic] VMti od nich: i neviem, z posádek-li, čili od těch lidí, kteří sú ke mně táhli. I milý pane, vie VMt, že já se ve všech věcech mám, abych sobě VMt zachoval! A jestliže by na tom tažení kerá se taková škoda stala rovná, věřím VMti, že to ráčíte dobrotivě vážiti, znajíce VMt, žej ta věc bez mé vuole. A milý pane, rač ke mně dnes aneb zítra pana Kunráta poslati do Hol- kova, ať s ním o ty o všecky věci rozmluvím a uhodím. A rád bych k VMti sám přijel, ale nemohu pro svú pilnú potřebu, jakož VMti tajno nebude. A také jakož mi VMt píšete o pana Grofnigara, že by na VMt znesl, že bych jeho dotekl i otce jeho: v jiném jeho nedotýči, než že mi jest řekl, uprosiv rok za dvě neděli po Zaj- nekarovi*) dvěma stem zlatým, abych se na to chutně ubezpečil, že mi mají dáni býti ve dvú nedělí. I ještě jich podnes nemám, a skrze to beru velké škody, a z toho jej napomínám. Kteréžkoli z toho škody beru a bráti budu, chci toho k němu hle- děti a z toho jej napomínati, jestliže mi hned splněno nebude tak, jakož mi řekl. Datum ex Netolic, fer. III. post Margarethae oc LXXVI. Jindřich Rúbík z Hlavatec oc. Co se dotýče pana Krofnigara starého, o to tak mluvím, že mám listy jeho, že mne prosil, abych jemu té cti přál, že mě chce s ciesařem s JMtí smluviti a s zemí Rakúskú, a že mi chce počestnú smlúvu učiniti, abych o to na něm přestal. *) Viz č. 793. 21*

Strana 164
164 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Já to učinil, na JMti sem přestal. Potom psal purkrabí svému Hozlovi, aby mi jistě pověděl, že mám jistú smlúvu mieti, a žej ho za to prosila rada ciesařská; toho všeho mám listy páně Krofnikarovy a jeho úředníkuov. Znamenajž, milý pane, ubez- pečiv mě na tu věc, vprozvěděv mě mých všech věciech a ubezpečiv mě na ty smlúvy, já v tom lidi rozpustil, svých věcí žádných v tom nehleděl, ubezpečiv se na tu věc vedle psanie JMti: a on potom všeho tak nechal, držev to na sobě čtvrt léta. A já proto přišel sem k velikým škodám. I znajž, pane milý, kto by to VMti učinil, bylo-li by to libo VMti. A milý pane, poněvadž jest přijel pan Zajznegar k VMti, račte s ním o to mluviti, ať mi jest splněno hned. A rač mi o té věci ská- zati po panu Kunrátovi, chce-li mi splniti. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru k. Českého a hajtmanu kraje Plzeňského, pánu a švagru na mě laskavému. 799. Týž purkrabí Krumlovskému: v téže věci. V Netolicích 1476, 16. Jul. Orig. Fam. Raubík. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A prosím tebe, milý pane bratře, přijeď ke mně na Holkov; neb tu mám s tebu o pilné věci mluviti. A také, milý bratře, mluv s panem Krofnigarem: těch dvě stě zlatých, keréž mi má dáti Zajznikar, ješto mi jest pan Krofnigar za to řekl a rok uprosil za dvě neděli, a to mi splněno nenie. I milý bratřě, když ke mně přijedeš, pověz mi to, chceliť mi plniti, ať mi jě u tebe položí, a ty vezmi dobré zlaté vážné. Pakli mi nebude plniti, buduť jej napomínati tak, jako na penieze slušie, a všechny škody, keré bráti budu, chci k němu hleděti toho, neb to mohu slušně provésti, že mi jest za to řek, a hleděl sem toho, chtěje jě sobě rád zachovati. I rozumiem, že nenie platno; neb já sem, bratřě: komu co diem, chci, aby tak bylo, a kto mi co die, také bych chtěl, aby mi zdržáno bylo. A píšiť panu Švamberkovi, žádaje, aby tě JMt ke mně vypravil. Datum Ex Netolic, fer. III. post s. Margarethae virginis, anno domini oc XXVI°. Jindřich Růbík z Hlavatec. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purgkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 800. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o loupežnících. V Soběslavi 1476, 22. Jul. Orig. č. 2916. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu napřed vzkazuje, VMti věděti dávám, že mi zase muoj kuoň, kterýž mi byl vzat, na- vrácen se všemi věcmi, kromě tobolky, uherského 1 zlatého a čtyř bielých gr. A jezdil

Strana 165
Dopisy z roku 1476. 165 sem o to na Kamenici k Hajdovi k purkrabí, a tu jsem jednoho z těch nadšel, jmenem Eliáše, a ten tu byl za klajtem; a druhý jeho tovaryš Zákon, a druzie jemu řiekají Šámal, ten byl v tu chvieli pryč odtud z Kamenice ujel. A byl purkrabie Chúsnický se mnú, jak sě zdálo jemu purkrabí, poněvadž mi sě ten Eliáš poznal a mé jest mi zase vráceno, abych já o viece nestál. Já sem řekl: „Když mi mé na- vráceno bude, já přijmu; než to jest při pánu mém při JMti, (menovav VMt), jakž JMt ráčí učiniti, to jest při JMti.“ Pak ten Šámal, ten mluvil v několika miestech, pyče toho, že jsú mne nezabili, a tak praví, že mého bezživotí chce hleděti. I neviem co VMti v tom úmyslu bude, ráčí-li VMt o to panu Strážskému psáti, čili co jiného. Ex Soběslav, die s. Magdalenae 1476. Stanislav z Přerova. Rač VMt věděti, že jsú s Kamenice sjeli i zase, učinivše mi škodu, na Ka- menici se vším přijeli, kromě koně jinde byli nechali. A toho nemohu sě vyptati, kde jsú byli jeho nechali. Také zdá-li sě VMti psáti Chúsnickému purkrabí o tom Šámalovi a Eliášovi, že by on to tajně v Deštném a v Črňoviciech přikázal rych- tářuom, kdyžby k niem kdy přijeli anebo přišli, aby je zjímali. A onť toho, za to mám, dovésti muože, neb jest to v jeho úřadu. A vláčie se tudíž po městečkách i po vesniciech. A ten Šámal jest dědičný člověk pánuov sirotkuov, i jest u věnné zástavě pánu Zdeňkovi nynie. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru kr. Českého a hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému. 801. Bohuslav ze Švamberka purkrabí Krumlovskému: o věcech hospodářských. Na Zvíkově 1476, 22. Jul. Orig. II. 357. 3. Služba má, purkrabie milý! Jakožť sem řekl zvěděti o kóžiech, po čem je dá- vají na Zviekově: i tak mě úředníci moji spravují, že sú loni dávali volovice za 56 gr. a kraviny po 30 gr. I protož zdáť mi se, aby kuož neprodával, než aby je shromáždil a sem na Zviekov poslal; a úředníci je moji prodadie, nebude-li o polovici, ale o třetinu vejš, než ty je prodáváš. A také, purkrabie milý, že toho rybníka pilen budeš, aby udělán byl, což muož najspieš, abychme pro prodlévánie na něm škody veliké nevzali. Také, purkrabie milý, přihnal-liť by Roubík dobytkuov, buďto volóv nebo krav, kup mi a pošli mi na Zviekov. I milý purkrabie, věřímť, že toho pilen budeš. Ex Zviekov, f. II. in die s. Mariae Magdalenae, anno oc LXXVI°. Bohuslav z Švamberka, najvyšší hofmistr král. Českého a haitman hraje Plzeňského. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, věrnému milému dd.

Strana 166
166 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 802. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: aby Mladějovského nepouštěli do Rakous. V Netolicích 1476, 31. Jul. Orig. č. 2917. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A porozuměl jsem, že pan Švamberk JMt píše o Mladějovského Šaftmbergarovi*) na Cáhlov a dávaje JMti věděti, že jest služebník JMti, a žádaje JMt, aby propuštěn byl. Ale ty dobře znáš německé fortele; jakžby jej tam dosáhli, věz, žeť by jej nepropustili. Než mněť se zdá, aby ty takto učinil, aby ty Mladějovského jal a tam ho nikoli nedopustil. A což v tom pán JMt dále rozkáže, tak učiníš. Neb srozuměj té věci, že muož řéci JMt, že jej jal jako mana svého, a dá-li mu z čeho Šaftmbergar vinu, že mu chce spravedlivosti naň dosti udati, a také že pán JMt nemá na Šaftmbergara žádné péče a že nevie, proč jest jej jal služebníka JMti a škodu mu takovú učinil. I milý bratře, lépť jest na ten súd přivésti, než jej tam dopustiti. Datum ex Netolic, fer. IV. Jindřich Růbík z Hlavatec oc. post Jacobi anno domini oc LXXVI°. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purgrabí na Krumlově, přieteli a bratru milému. 803. Týž témuž: o Oldřicha z Grafenecku. V Netolicích 1476, 1. Aug. Orig. v arch. Třeboň. č. 2918. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! Slyšel jsem, kerak mě pan Grofnigar pomlúval: i milý bratře, bylo-li by to tak, daj mi toho věděti, abych někde škody od něho nevzal. A milý pane bratře, daj mu věděti o ty II stě zlatých, jakož mi jest rukojmie za pana Zajznekara, ať sú mi dány bez dalšieho pro- dlévánie a nesnáze. Pak-li mi jich nebude chtieti dáti, ať to vie, že o něm mluviti budu tak, jako na penieze slušie. Datum ex Netolic, fer. V. post Jacobi oc LXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec oc. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli a bratru milému. 804. Týž témuž: že nedopustí Krumlovským pohrůžky činiti. V Netolicích 1476, 7. Aug. Orig. č. 2921. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakož mi píšeš, že by Macek a Rokos činili pohruožky nějaké měštěnóm Krumlovským páně JMti: i milý bratře, ve čas věz jistě, že jich neviem, kde sú; než přijedú-liť ke mně, chci o to s nimi mluviti a tu věc tak jednati s radú tvú, aby ta věc k lepšiemu přive- *) Bernard z Šerfenbergu, hejtman na Cáhlově.

Strana 167
Dopisy z roku 1476. 167 dena byla bez dalších nesnází. Datum ex Netolic, feria IV. ante Laurentii oc Jindřich Rúbík z Hlavatec. LXXVI°. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru milému. 805. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o věcech hospodářských. V Soběslavi [1476], 13. Aug. Orig. č. 2923. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu vzkazuji. Listuov jsem dodal. Kozský k uobeslánie pána svého k němu dnes do Hradce jede, a tak praví, leč by beze lsti pro pána svého pro potřeby nemohl jeti, tehdyť by k VMti žádosti nemohl býti. A Markvart Kraselovský též praví. A Baba zítra chtěl by s Lhotskými jeti. Ex Soběslav, fer. III. post festum s. Laurencii. — VMti měl by dodán býti zvláštní ode mne lístek.*) Stanislav z Přerova. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc, pánu mému milostivému. 806. Týž témuž: o nějakých rozprávkách proti králi na Zvíkově. V Soběslavi [1476**), 13. Aug. Cedule č. 2029. Po pozdravenie VMti mé poddané služby. VMti věděti dávám, kterak mi jest jedna osoba psala, abych sě s ním shledal, že by se mnú měl mluviti o pánu mém, a to bylo zajtra bohdá týden bude. A já nemoha nikam odjeti, ježto mně dna v hlavě lámala, a zuby mně bolely, psal jsem jemu, položiv jako jeho potřebu. I přijel ke mně a takto mi pravil: jakož teď KMt VMti psal jest, tak sem slyšel, že by o ně- jaké lidi, kteřiežby Strakovi a Jindřichovi dáni byli oc, a že by ten, ktož s těmi listy u VMti na Zviekově byl s Jindřichem, že jemu jedna osoba tu na Zviekově jemu známá řekla: „Kterak sě máš?“ A on řekl: „Dobře; a kterak vy sě máte?“ „Myť sršíme.“ A on posel řekl: „Kterakž by to bylo?“ A že by ten k němu řekl: „Pán náš tak praví: Poněvadž mi sě od krále nepravě a nešlechetně děje, slušie jemu též učiniti.“ A ten jeda od VMti se Zviekova, pravil to na Táboře, že jemu jeho známý to pravil. I milostivý pane, prosím VMti, mně nerač VMt toho za zlé jmieti, žeť píši slyšenú řeč. Pán Buoh vie, že bych VMti rád všeho dobrého přál. Než ten posel stěžka to tajiti bude, aby sě krále nedoneslo. Ex Soběslav, fer. III. Stanislav. post s. Laurencii. Pánu mému milostivému. *) Číslo 806. **) Tak jsem určil, hledě k obsahu. Srovnej ostatně zmínku v čísle 805.

Strana 168
168 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 807. Rehoř Klaric purkrabí Krumlovskému: o opevňování tvrze Vikářce v Rakousích. Ve Třeboni 1476, 16. Aug. Orig. č. 2924. Služba má napřed, pane purkrabie milý! Poněvadž ste nemohli přijeti, chtěli sme s vámi o to mluviti, a za to s pilností prositi, abyšte pána JMt dnem i nocí nemeškali obeslati. Neb nám pravili, že JMt teprv v středu [14. Aug.] obeslali, měvše jej u pondělí [12. Aug.] obeslati. I líto nám, že sú o tak pilnú věc zanechali po- slati prvé. A že nás zpravují, že jest tu tvrz pustú a neopravenú postavili: jizdbu na zemi, a marštale připletli ke zdi; kdyby JMt spěšně přijela, že by se jim to skazilo. Ale jižť pilně kuolé i prut vozie, brzyť spravie. Než protoť koně u městečku stavějí, a jest zlé a vypálené; a vždyť jich přibývá. Jestiť Petraš s nimi. Majíť na padesáte koní a na šedesáte pěších: tak mi jeden člověk jistý psal. Nebude-liť spěš- ného opatřenie, shledáte, žeť tu záhubu na lidech učinie, že nedočkáme, byť se lidé zase opravili. Bychme nynie jen deset koní měli, i těmi bychme se potěšili; ale toto zhola žádného nemáme. Včera vláčili se nám okolo města svobodně, shledujíce do- bytky; nebylo kým toho staviti. V středu ráno jediné že dva formani páně Strako- nického z Hradce vyjeli, hned je za předměstím vzali, a vedli na ten Vikářec.*) Pan Strážský také k nám nevolen proto, že jim ten sjezd nenie dopuštěn v Třeboni. Po- sielám vám list od pana Petra; otevřel sem jej, byl-li by pilný, že bych vám jej byl do Soběslavi poslal. A pravil mi ten posel, že pan Petr stuoně. Datum Třeboň, fer. VI. Řehoř. post Assumptionis s. Mariae virg. anno dni oc LXXVI. Uroz. panoši, panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď d. 808. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: slibuje býti nápomocen, kdyby z Vikářce k Lomnici vytáhli. V Netolicích 1476, 18. Aug. Orig. č. 2925. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakož mi píšeš, že by tě zpravili, že by z Vikárce trhnúti chtěli k Lomnici: mněť se to nezdá, by tak s málem chtěli tu vtrhnúti. A proto k tvému obeslání jáť bych všechno rád učinil; ale na tak krátký čas, však sám rozumieš, že z Heršláku a z Holkova a z Ne- tolic tak se spěšně strhnúti nemohú. A lidé se rozjeli ruozno do měst a do krajióv, rozumějíc, že ve čas jiezdy žádné nemají, poněvadž syna mého doma nenie. I milý pane bratře, obešli hned nemeškaje, ať sú špehy jisté, potáhnú-liť, a to věděl jistě: daj mi věděti, ať lidi obsélám na posádky, aby táhli. A co v té věci budu moci učiniti, chci rád. Ale, k tobě řkúc, žeť máme lidí velmi málo pohromadě, neb jsú *) Weikartschlag.

Strana 169
Dopisy z roku 1476. 169 drahně synem mým, a jinde po ruoznu. Datum ex Netolic, dominico post Assump- Oldřich Růbík z Hlavatec oc. tionem s. Mariae anno dni MIIII°LXXVI°. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 809. Týž témuž: o uloupené koně. V Netolicích 1476, 18. Aug. Orig. č. 2926. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakož mi píšeš o těch koniech, mohú-liť seznáni býti? Ty, kteříž sú to učinili, pošli do Netolic: poznají-liť koho, ať se mu tak stane, jako na takového slušie lotra nešlechetného a zloděje. Než totoť dávám věděti, že sú s svú rothú byl na posluchách čtvr [sic] míle od Netolic; i uslyševše, ano koně vedú, vyskočivše na ně, i vzali jim dva koně a šavli, a je slibem zavázali, aby se stavěli v Netolicech hned zítra. Nestavěli se nic; i majíť ty koně, a mně sú o nich pověděli. I nechť ti lidé přijdú, sú-li ti koni, ať sú vráceni. A také milý bratře, jáť se chci rád na to ptáti, a doptal-li bych se čeho, dám věděti. Datum ex Netolic, dominico ante Bartholomei anno dni oc LXXVI°. Oldřich Rúbík z Hlavatec oc. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 810. Hejtman Heršlácký purkrabí Krumlovskému: o puškaře. Na Heršláku 1476, 26. Aug. Orig. Fam. Raubík. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož's mi vzkázal po Rajchlovi, prosíc, ať bych puškaře puojčil: i teďť jej k tvej žádosti posýlám a puojčuji do chvíle; a také což s tebú ode mne mluviti bude, prosím i věřím, že to pro pána mého učiníš. Ex Heršlak, feria secunda post Bartholomaei ap. anno dni M'CCCC'LXXVI'. Jindřich Šedík z Žiechovic,*) hajtman na Heršláku. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli milému. 811. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: posýlá k němu písaře svého. V Netolicích 1476, 28. Aug. Orig. Fam. Raubík. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově. Já Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích, službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A teď posielám k tobě Johannesa Rajchle, písaře svého, cožť kolivěk nynie v tomto poselství ode mne s tebú mluviti bude, aby jemu úplně a dokonce věřil, *) V listu psáno: Ziecho. — Cf. Sedláček III. 286. Archiv Český IX. 22

Strana 170
170 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jakož bych já sám ústně s tebú mluvil. A očť mluviti bude, věřímť, že to pro mě učiníš. Datum Netolicz, f. IV. post Bartholomaei ap. anno dni MCCCCLXXVI°.*) 812. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o příměří s pány z Walsee. V Netolicích 1476, 30. Aug. Orig. č. 2928. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A jakož mi píšeš, ať by k tobě přijeli moji, to chci rád učiniti; poslal sem hned, aby k tobě přijeli z Hol- kova. A také, jakož mi píšeš, abych toho pozdržal a pří měřie neměl],**) vše to chci učiniti. Ale, má-liť co pán JMt před sebú, ať ráčí to spěšně před se vzieti, neb já muoším neležeti. A také, kdy chtějí se mnú příměřie mieti, by nebylo pro pána, já bych s nimi příměřie učinil; neb mu nemám takového co škoditi. Než rozumiem, že pro vína se mnú chtěl by příměřie učiniti, neb sem mu na nich loni velikú škodu učinil. I milý bratře, rozumějíc tomu, dajte mi spěšně odpověď toho. Datum ex Ne- tolic, fer. VI. post Ruphi anno oc LXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 813. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o zbrojení proti Rakousům. V Soběslavi [1476], 3. Sept. Orig. č. 2929. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti napřed svú poddanú a poslušnú službu vzkazuji. VMti rozkázání hned činiem. Než VMt to muožete věděti, že z mého úřadu nemuože mnoho vyjieti lidu, tak třetieho člověka vydada: nebo nenie, nežli městečko jedno, Veselé s Oslovem; dvě vsi Maršov a Lomy; a v jiných zpustlých vesniciech okolo Chúsníka, a za Chúsníkem v druhé, dva člověky. A přes to což- kolivěk bude moci sě vyhledati, podle rozkázánie VMti, všecko sě stane, i s ná- pravníky. A daj milý pán Buoh VMti ve zdravie šťastně tu věc vésti, a s prospě- šenstviem konati. Nebo zemané okolní i jiní dobřie lidé tomu jsú se divili, že tak dlúho tu nepravost a svévolnost VMt ráčili jste trpěti. A prvé jsú pana Zdeňka šanovali: a již včera v Deštném městečku VII stodol a jeden duom spálili, dobytka něco zajali, a u druhého městečka u Čerňovic všecky dobytky zajali na Vikářec. Ex Stanislav z Přerova. Soběslav, fer. III. post Egidii. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru král. Česk. a hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému. **) *) Podobný věřící list z téhož roku má datum f. IV. p. XI millia virg. (1476, 23. Oct.) Jiný věřící list dominico ante XI millia virg. (1476, 20. Oct.) zavírá v sobě ještě větu: „a z práce, kterú si o ten list zápisní měl, z tohoť velmi děkuji. A teď opět k tobě posielám Johanesa písaře svého oc.“ Vyhnilé.

Strana 171
Dopisy z roku 1476. 171 814. Stanislav z Přerova purkrabí Krumlovskému: o najímání žoldnéřů. V Soběslavi [1476] 13. Sept. Orig. č. 2932. Službu svú povolnú napřed vzkazuji, urozený pane milý! O zjednánie těch pěších a jizných, jakož mi píšete: hned sem o to na Tábor poslal. A že jest také Klachl, sám druhý, svědomý a hodný pacholek, ten již jel na Třeboň; ale Lhotský Václav ten jej zdrhuje, aby počkali, nebude-li pánu jeho jich potřebie. Burian z Zimovým bratrem, ti mají XI koní, a ti chtí zajtra bohdá se mnú do Lomnice jeti. A bude-li tu páně Mt, chtí sě o službu s JMtí umluviti. I toto Burian mně pravil, bude-li páně milostivá vuole, když s JMtí rozmluví, že k sobě viece bude moci jiezdného zjednati, jedné aby mohl do Kúřimska dojeti k Hoře. Píšete mi v svém listu, že by páně Mt chtěl dáti na pěšieho po II kopách na čtvrt leta a na jiezného na kuoň po III kopách, a viece jste nedotkli, má-li strava jim přidána býti a obrok na koně, čili nic? Jakož sě sám naději, že bude toliko ukráceno dopsániem. Také nedořkli jste, na pavezníka-li to má býti po II kopách, čili na střelce, čili jednomu jako dru- hému? jakož mi sě nezdá, nebo pavezník viece potřebuje zbroje i pacholete. Ex So- běslav, fer. VI. ante Exaltationem s. Crucis. Stanislav z Přerova. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, na mě laskavému pánu d. 815. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o boji proti Vikářci a najímání žoldnéřů. Ve Třeboni 1476, 19. Sept. Orig. č. 2933. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Aby se VMti dobře a šťastně vedlo, toho bychme všickni rádi slyšali. Posel, kterýž u VMti byl, jda z Drozdovic, nepomněl VMti pověděti, že jeden dobrý urozený člověk dal tu věc znáti, kteréž ploty okolo Vikářce obdělali, že mělce to kuolé sadili. A tak ten dobrý člověk pravil, když by háky zavadili, že by ty ploty položili. A jakož mi VMt roz- kázala, někoho dobrého člověka s několika koňmi na zámek přijieti a službu jemu dáti, nemohu mieti takového. A psal sem i do Krumlova o to. Než ten Burian, o kteréhož sem VMti v sobotu [14. Sept.] psal, že chtěl u VMti býti, a leží v So- běslavi: srozuměl sem, že jej někto otmluvil, aby u VMti nebyl, a snad i tu také nebude, kdež jej troštovali. I má s thovaryšem osm neb deset koní. Nebude-li chtieti u menším počtu býti, rozkážete-liž jej přijieti, to mi račte dáti věděti. Ještě na Ka- mejku ani na Cmundu o žádných lidech nevieme, ale na to se neslušie bezpečiti. Ne teprv, když by se škoda stala, někoho ptáti. Pak což rozkážete, tak se stane. Jakož sem VMti pravil, že vězňóv sedm sedí a velikú biedu a hlad trpie. Dva jsta s jistinú jata: rozkážeteli, aby se ta dva odbyla; co mají tak hladem trápeni býti 22*

Strana 172
172 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. a nepřichová se nic na nich. I o tom račte rozkázati. Datum Třeboň, fer. V. post Rehoř oc. s. Lamberti anno domini oc LXXVI. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru král. Česk. a hejtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému buď. 816. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o peníze. V Netolicích 1476, 21. Sept. Orig. Fam. Raubík. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A prve jsem psal, že mi syn muoj píše, že jest tobě panem Švamberkem JMtí rozkázáno, aby ty zlatý, keré sú u tebe a na Rozmberce, aby ty jě přijal a quitoval na ten dluh. I žádné's mi na to odpovědi nedal. I milý bratře, prosím tebe, pošli mi tu quitanci hned bez meškánie a daj mi věděti, přijal-li si ty zlaté od purkrabie z Rozmberka Vlksického. A milý bratře, sprav mne těch věcí, kerak jest ta věc, abych jí cele rozuměl. Datum Oldřich Rúbík z Hlavatec. ex Netolic, sabbato in die Mathei ap. oc LXXVI. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purgkrabie na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 817. Vojtěch z Jivovice purkrabí Krumlovskému: stěžuje si na Roubíka. Ve Svinech 1476, 22. Sept. Orig. č. 2934. Službuť svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A vědětiť dávám, žeť jsú mi po- brali člověku mému na Heršlák dobytek malý i veliký, a prvé mi vzeli mé vlastnie koně čtyři na Netolice k tej vojně. A neviem, z čeho mně vinu dávají: leč pro toho, že jsú jali Cáhlovského u toho člověka, an byl zablúdil; nevěděl kam jede, rozmetal s sebe oděnie jinde; u něhoť jest neměl nic. A potom postaviv se na Ne- tolice i prosil Rúbíka ten vězeň Pantl, tak mně jest spravil, aby mu odpustil, na- lezne-li to oděnie, aby je sobě vzal. A to jest on nalezl a jel s tiem na Cáhlov. A jestližeť tu vinu k člověku mému mají, křivduť mu činie. Protož, milý přieteli, prosím tebe uměj tam psáti, žeť mě hubie bezprávně, nemajíc žádné příčiny hodné ke mně ani k mým lidem. I věřímť páně Mti i tobě, že mne v tom opatříte, jakožto služebníka páně Mti. A jestliže bych komu co vinen byl, všakť já chci rád práv býti přede páně Mtí, před tebú i před každým dobrým. Než takto mě svévolně hubie, nedávajíc mi žádné viny ani žalujíc na mě páně JMti. I takéť jsú šatóv jemu mnoho pobrali, cožť jsú nalezli; učiniliť jsú mu škody za XL kop gr. Dán v Svinech, dominico die post festum s. Mathei anno oc LXXVI°. Vojtěch z Jivovice i z Chvalkova. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému buď dán.

Strana 173
Dopisy z roku 1476. 173 818. Rychtář a starší z Trhových Svinův purkrabí Krumlovskému: o opatření proti nepřátelům a proti Zdeňkovi ze Šternberka. Ve Svinech 1476, 24. Sept. Orig. č. 2935. Služba naše napřed VMti, urozený pane, pane purkrabie milý! Jakož nám přikázal Johannes písař slovem VMti, abychme se s dobytky rozehnali, kamž kdo vie: i račtež VMt věděti, žeť jsme o to obec kázali svolati v hromadu, a tu jsme jim přiekázánie vašě zjevili, aby každý svój dobytek rozehnal, kamž kdo najlépe móže a vie k zámkóm; tuť se rozhánějí s dobytkem, ale sami ještě jsme po hro- madě doma. Protož prosíme a žádáme rady a rozkázánie od VMti, máme-li býti po- hromadě doma, čili se máme rozjíti, kamž kdo muože; nebť my vždy rady vašie a přikázánie VMti zachovati chceme. Také píše nám pan Rehoř z Třeboně, že pan Zdeněk ve čtvrtek [26. Sept.] vojensky na naše městečko potáhne, a leže u nás přes noc, a bojí se za to, aby nám škody neudělal, a radí nám, abychme se odhrnuli jakž móžem, abychme ke škodě nepřišli. I na to od VMti rady žádáme, kterak se máme k tomu mieti. A na to žádáme milostivé odpovědi od VMti po tomto poslu. Datum Svin, f. III. serotino tempore post s. Mauricii anno oc LXXVI°. Rychtář a starší městečka Svinóv. Uroz. panoši, panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlovi, tento list buď dán. 819. Hejtman z Tiché purkrabí Krumlovskému: o zajatých z Cáhlova a o potřebách pro tvrz. V Tiché 1476, 2. Oct. Orig. č. 2936. Službu svú vzkazuji, pane purkrabie milý! Věděti vám dávám, žeť sú moji pěší pět vězní Cáhlovských přivedli a jednoho urazili.*) I co s tú věcí VMt rozká- žete? Neboť jest belo pět Strážských v té chůzi a pět méch; řekli, že jim má dáti, čili co jiného v té věci [sic]? I také, máte-li mne vopatřiti jakémi potřebami, i prosím vás, vopatřte mne, neboť mi se již s pravú věrú štíště; anebo račte někoho jiného poslati, ježto by té věci lépe rozuměl bez těch potřeb béti nežli já. Také ať byste ráčili věřiti, co s vámi tento posel bude mluviti ústně. Datum Tichá, fer. IIII. post Čáp z Radonic. S. Wenceslai LXXVI°. Urozenému panoši, panu Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově. 820. Rehoř Klaric purkrabí Krumlovskému: o sbírání vojska. Ve Třeboni 1476, 9. Oct. Orig. č. 2939. Služba má napřed, pane purkrabie milý! Pravil mi Makovička, že se Němci *) O tehdejší válce do Rakous cf. A. Č. VI. 133 č. 11.

Strana 174
174 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Cáhlavští zbierají a že byšte rádi vieci lidí měli: i zdá-li se vám s panem Hadem, že byšte psali panu z Šelnberka*) a jeho žádali, aby vám lidi pójčil, buďto jiezné neb pěší, nebť on ještě na padesáte koní dobrých lidí má. S nimi s Cáhlovskými činiti, v takovú potřebu musíte všady hledati, kdežby koli mohli lidi zjednati. A jakož ste psali o lidi na Třebíč: také sem já při tom psal Ctiborovi Kozskému proše jeho, aby tam do Třebíče dojel a pomohl ty lidi vyjednati, neb on do Třebíče blízko bydlí. A prosím vás, budete-li prvé poselstvie mieti od páně Mti, dajte mi věděti; pakli já prvé, tehdy já vám dám věděti, neb tam také poselstvie mám. Datum Třeboň, Rehoř Klaric. fer. IV. post s. Francisci anno dni oc LXXVI. Uroz. panoši, panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď. 821. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o žoldnéřích a vojsku, o loupežích, které se dějí ze Strážska a z Hradecka. Ve Třeboni 1476, 15. Oct. Orig. č. 2940. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Což VMt roz- kázala pověděti Švehlovi, to sem učinil. I velmi bych rád, aby VMt ráčila pozuo- staviti koní XXX u nás; neb též napřátelé nahlédají k nám, a zvlášť tento minulý pátek [11. Oct.], přijevše jich osm k Lomnici, zabili velmi dobrého člověka, druhého jali, třetího ranili, a pobrali něco koní. By kto na ně postával, neb po nich táhl, neujeli z boží pomocí porážky. Těch XXX koní z Třebíče, račte je k sobě obrátiti, nebť rozumiem, žeť sú lidé hodni a dobře jiezní. Psal mi Rúbík, abych jednoho ujistil pro ty koně, jakož Johannes seděl pro ně, a že mi to i VMt má rozkázati; a píše, neučiním-li toho, že by o to chtěl ke mně hleděti. Ráčíte-li o něm rozkázati, rozkažtež Bolochovcovi neb Švehlovi, co já mám s tiem činiti. Jeden pěší, kterýž se zapsal i penieze zavzal na pěší službu, i kúpil sobě kuoň na vojně, i běhá vždy, aby byl s koněm zapsán, nechcem-li, že chce pryč jeti. Račte o něm rozkázati. Těch koní raněných, jakož nedbají [sic]. Milostivý pane, stala se několikerá zlodějství vašim chudým lidem na dobytciech; nalézají svú škodu na páně Hradeckého a páně Strážského zboží. Psal sem o to něco po Hradeckém, vrátí-li? A vždy toho kryjí, aby súkupi nebyli věděni a postaveni. I ještě u páně Hradeckého služebníka a zna- menitého zeměnína, Kamareta na Žirovnici, optali v jeho dvoře čtyři krávy. Píše mi, že je kúpil, aby jemu lidé jeho penieze vrátili, a súkupa postaviti nechce. Rozumiem, že to nerovně jde, i nerozumiem, bychme my to s ním srovnali. Račte jemu sami o to a obtížně psáti, aťby toho súkupa dobyl. Píše-li [sic] se Diviš Kamaret z Ži- rovnice. A pokraden ten dobytek lidem vašim z Střiebrce. Jeden-li by, co ukradna, *) Janovi, držiteli Stráže.

Strana 175
Dopisy z roku 1476. 175 i řekl: kúpil sem, kdyby to mělo přijato býti, tak by každý, ukradna, řekl: kúpil sem; ale má soukupa postaviti. Račte o těch vězních prvních rozkázati: tři jsú z Kamejku, psal o ně pán Kamejcký;*) jednu [sic] potom nechal. Rozumiem, že jich páni jsú u vašich nepřátel na Vikářci. Dva jsta s jistinú vsazena. Jeden šestý jest nápravník váš; prvé sem jeho za nebožtíka pána od šibenice vyjednal takú měrú, aby s tiem dvorem již v úrok vstúpil a již viece nebyl za služebného. Panu Jarohněvovi se nelíbilo; tak v té službě stál ještě vždy. Pak nynie dopustil se toho: svěřila se jemu jednoho drába z Ka- mejku ženima, aby ji provedl; a on ji pak zradil, a poslal v cestu, aby ji oblúpili. Sedmý pak sedí pro to: odsluhoval se na Cáhlově i ostrmal okolo zámku, i jali sme jej, ale prvé než ste vytáhli a odpověděli. Jesti s Hlubockého zboží; prosí zaň pur- krabie Hlubocký. Ten kuoň, který ste kázali Makovičkovi dáti, jesti šud [sic], nehodí se jemu na něm jezditi, byl by u vuoz; jezdí Makovička na něm, když potřeba jest. VMti děkuji z krávy, kterú ste mi z vojny poslali; ale nevzalť sem jie. Prosím VMti, račte mi raději rozkázati Slepičkovi ryb dáti. Datum Třeboň, fer. III. ante s. Galli Rehoř. anno oc LXXVI. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru k. Č. a hajt- manu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému buď oc. 822. Zdebor z Kozího Jindřichovi z Úsuší: o dluh. V Soběslavi 1476, 15. Oct. Orig. Fam. Usuší. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Tajno tebe nebuď, že jakož sme někteří rukojmie za tě panu Markvartovi Kraselovskému za dvě stě zlatých, kteříž sú měli dáni býti na sv. Václava již minulého: i toho se jest nestalo. A on mě i jiné rukojmie tuze napomínal i hospodu ukazoval. I věz, jestliže dány nebudú na sv. Havel najprv příští, že ke škodě přídeš. A vieš, že tie vděk puojčil; a divno mi, že žádný o to nic nedie. I milý přieteli! věřímeť, že nás i sám se v tom opatříš, aby se škod uvaroval, a to hned nemeškaje. Dán v Soběslavi, v úterý před sv. Havlem, lét MCCCCLXXVI. Zdebor z Kozieho. Urozenému panoši Jindřichovi z Úsušie, přieteli mému dobrému buď d. 823. Jindřich Roubík Bohuslavovi ze Švamberka: posýlá k němu Petra Stoupenského a Johannesa písaře svého. V Netolicích 1476, 16. Oct. Orig. č. 2941. Urozený pane, pane a švagře na mě laskavý! Službu svú VMti vzkazuji. *) Viz číslo 635.

Strana 176
176 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. A rád bych slyšal, by se VMt dobře měli. A teď k VMti posielám Petra Stúpen- ského, hajtmana a služebníka VMti, a Johannesa písaře svého, úmysla mého úplně zpravené. Ti, což ode mne nynie s VMtí mluviti budú, račte jim věřiti jako mně samému. A věřím, že se v té věci okázati ráčíte jako pán a švagr na mě laskavý. Datum Netolic, fer. IV. die Galli anno oc LXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najvyššiemu hofmistru království Českého, hajtmanu kraje Plzeňského, pánu a švagru na mě laskavému. 824. Týž témuž: pro případ jízdy, aby Stoupenského k němu poslal. V Holkově 1476, 24. Oct. Orig. č. 2943. Urozený pane, pane milý! Službu svú vzkazuji VMti. A račte VMt psáti Stú- penskému, jestliže bych kde já tam co slušného zvěděl a potřebného VMti i mně, aťby on ke mně táhl, i s těmi dobrými lidmi, kteréžť on sebú má; ať bychom VMti neobsielali, jestliže bychom co počínati měli. Neb bychom tak snad VMti obeslati brzo nemohli, kdybychom co spěšně počínati měli. Ex Holkov, fer. V. ante Simonis et Judae ap. anno oc LXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého a poručníku pánóv z Rožmberka, pánu na mě laskavému. 825. Jindřich Roubík Bohuslavovi ze Švamberka: o sukna. V Netolicích 1476, 30. Oct. Orig. Fam. Raubík. Urozený pane a pane můj! Službu svú vzkazuji VMti. A prosím VMti, milý pane, rač VMt za mě slíbiti za sukna do Budějovic Černohorskému, jakož VMt o to Johannes, písař muoj, spraví. A pane milý, což toho bude, rač to sobě VMt zase hned vzieti; co by mělo na muoj diel přijíti z toho holdu, tu hned račte tolikéž vzieti, jakož za mě slíbíte. I věřím VMti, že to ráčíte pro mě učiniti. Datum ex Netolic, feria IIII. post Severini oc LXXVI.*) Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru královstvie a hajtmanu kraje Plzeňského, pánu a švagru na mě laskavému. *) Severina připadá r. 1476 na středu = 23. Oct., a tedy zde datovati se musilo IV. post Severini = 30. Oct. Možno však, že v listu je chyba a že má státi in die Severini; pak by ovšem musilo býti 23. Oct. Soudím tak z druhého listu v téže věci, kterýž psán jest Kunrátovi z Petrovic de dato f. IV. p. XI millia virg. t. j. 1476, 23. Oct.

Strana 177
Dopisy z roku 1476. 177 826. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: v téže věci. V Netolicích 1476, 31. Oct. Orig. Fam. Raubík. Službú svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakož tu byl slíbil pán JMt a ty podle JMti Černohorskému za 11/2C fl. ung. za sukno: i nasa- zuje mi sukna velmi draho, tak že nemohu od něho za ty peníze bráti, ješto jinde mnoho laciněji kúpiti mohu, maje hotové zlaté. I milý pane bratře, prosím, daj těch 11/2C fl. Johanesovi, písaři mému, a teď zase list váš přiměte, ať těch chlapů pěších odbudu, nebť na mě vždy běží. Datum Netolic, feria V. ante Omnium Sanctorum oc Jindřich Rúbík z Hlavatec. LXXVI°. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 827. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o vojně v Rakousích a věcech hospodářských. Ve Třeboni 1476, 31. Oct. Orig. č. 2945. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že vaši jsú v jiezdě, jakož se VMti povie, komuž sem poručil. Jakož VMt Joštovi*) hejtmanu psala, že VMti nepsáno, jakú puotku vaši u Vajdova měli: nebylo nic k zisku ani ke škodě, i proto VMti nepsáno. Bylo vašich osm k jiezdě; i potkali se s sedmnácti jieznými; i učinili na těch sedmnáct vokřik, a v tom je proskočili i ujeli bez škody; jediný váš, Erhart vuodce, oškrábnut mečem. Jakož VMt ty tři z Kamejku rozkázali ste dáti na rukojmie, aby se odsluhovali a zapsali pod XXXti kopami každý oc: i zvěděli sme, že jest jeden panoše a dobrých přátel, a mievá koně své; i nezdálo se hejtmanu i mně, by na základ vydán byl, než zavázán. Také mluvie, že chtěli na Vikářec, že tu koně mají, zda by mohli [k] koňóm přijíti: o tom obém račte rozkázati. Diviš Kamarét z Žirovnice nechce vašim lidem z Střiebrce krávy vrátiti, než aby jemu penieze vrátili. A to nenie právo, ano toho krádeže úředníci páně Hra- deckého krávu jednu kázali vrátiti. Zvěděl Kamarét, že ten, ktož by krávy ukradl, sedí zde na Třeboni, i ukazuje naň, aby lidé na něm svého postíhali. By pak VMt toho kázali odpraviti, proto-li by on nechtěl vrátiti, takť by málo co ukradeného bylo vráceno. Račte i o tom rozkázati. Ten, kterýž sedí, rád penieze dá, ale má-li taková věc zamýšlena býti, bude to proti právu, a lidem chudým k veliké škodě. Jakož mi VMt rozkázala Stanislavovi psáti, aby ovsy osepné na páně Zdeňkově věně vybral: i psal mi Stanislav, že nevie, kde je rozkážete ssúti, na Chúsnice-li čili v Soběslavi. Také mi psal, že slyšal, že by sobě Lhotský kázal některým ovsy dáti. *) z Pruku. Archiv Český IX. 23

Strana 178
178 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. I psal sem jemu, aby to na jisto zvěděl, aby se VMti klam nepsal. I odpisuje mi na to, jakož na jeho listu srozumiete. Posielám VMti list od hejtmana Hradeckého *); kázal jej Jošt otevřieti, aby se vedle toho zpravil. Kuchař přiznal se, že při tom byl, když ty koně pobrali, než tiem se vymlúvá, že jich on nebral, a že za to nic nebral žádných peněz; chce se vyručiti na odbyt vedle jiných, což se naň dostane. Penieze sem poslal do Hradce i Soběslavě, ale nedostane se snad XI kop. Psali ste mi, abych dodal z toho, což sem na počtu zuostal. Zuostal sem 11/2C kop, i vy- vadil sem list od Diviše z Počepic ve stu kopách i úrok dal. A nedojal sem na ne- nější úroky XXX kop, a vydal sem žoldnéřuom a na jiné potřeby, ješto písař peněz neměl a muselo se lidem mieti.**) Prosí VMti hejtman Jošt i já, račte rozkázati Vávru pěšího sem na Třeboň za šafáře poslati, neb zde žádnú mierú nemuožem žád- ného mieti. Měli sme jakéhos Krchmáče, i povrhl klíče a běžel pryč, a pak nehodil se. A tak ty potřeby velmi rozbrojně a na nesporotě jsú; neb písař pro jiná jed- nání nemuož tomu co učiniti. Vzkázali mi, že pan Zdeněk psal do Soběslavě, že má s ciesařovými radami v Kremži rokovati. Datum Třeboň, fer. V. in vig. Omnium Řehoř Klaric. Sanctorum anno dni oc LXXVI. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru k. Č. a hejt- manu kraje Plzeňského, pánu mému milostivému buď dán. 828. Řehoř Klaric purkrabí Krumlovskému: o robotě a jiných věcech hospodářských. Ve Třeboni 1476, 31. Oct. Orig. VI. Gp 35. Službu mú napřed, pane purkrabie milý! Psali ste mi, že mi chcete za mé penieze prostici soli poslati, i neposlali ste. A píšete mi, že k vám posieláme, když se co nedostane: nežádajte s námi o to počet mieti; zdá mi se, že byšte nám mu- sili tolik přidati, ješto by se vám stesklo. A naše žádost nenie lidem nespravedliva, ale lidem z úřadu našeho robotovati sem, k tomu roboty na sobě mají; a nynie roz- kázáno jim, aby les vozili i robotovali v Suchdole; a k tomu aby měli ještě robo- tovati i u Svinských: pomyslte na to, jestli to spravedlivé. — Posielám vám list od panie Machny a od kohos druhý. A prosil sem vás, ještě prosím za Vávru k ša- fářství, neb jistě žádného mieti nemuožem, a stojie ty potřeby na velikém rozbroji a nesporotě, a máme viec než sto a dvadceti čeledi. A posielám vám mieru od srub- nice z Chúsníka. Kuoň, kterýž se vám měl poslati, pojal jej Jošt hejtman v jiezdu; rozklečel se vuodci kuoň, i musil podeň ten dáti. Datum Trzebon, feria V. in vigilia Omnium Sanctorum, anno oc LXXVI. Rehoř Klaric. Uroz. panoši, panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď. *) Jana Koňasa z Vydří. Cf. A. Č. VI. 135 č. 13. **) A. Č. VI. 136 č. 14.

Strana 179
Dopisy z roku 1476. 179 829. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o požadavcích Šternberského úředníka na Soběslavi. V Soběslavi 1476, 3. Nov. Orig. č. 2946a. Urozený pane, pane milostivý muoj! VMti svú poddanú a poslušnú službu napřed vzkazuji. Rač VMt věděti, že Václav Lhotský chce všech duochoduov pánu svému polovici tohoto zámku od polúletie jměti; a tak praví, že by jemu to pán jeho na jeho službu dal. A já jsem jemu toho odporen. Než což by bylo spravedli- vého, počínajíce od té smlúvy sjezdu v Rokycanech, aby ve spolek šlo VMti pánuom, a což by prvé bylo před tú úmluvú od počtu mého a majtného Ondráčka, aby k VMti to ruce šlo. Ale jemu sě nezdá k tomu svoliti. I jaká vuole v tom VMti jest, rač mi VMt rozkázati, prosímť. A teď VMti na ceduli sepsáno posielám, dco do toho sjezdu a dco potom sjezdu až do sv. Havla puožitkuov v městě přišlo, kromě úroku, a ten jest znám po mých prvniech rejstřiech, co jeho jest. Ex Soběslav, dominico post Omnium Sanctorum 1476. Stanislav z Přerova. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, hofmistru kr. Č., hajtmanu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému buď dán. 830. Jindřich Roubík úředníkům Krumlovským: aby mu v holdech nebylo páleno. V Netolicích 1476, 5. Nov. Orig. č. 2948. Službu svú vzkazuji, urození páni a přietelé milí! A obeslal mě Šedil, hajtman mój z Heršláku, že by chtěli s Rozmberka v mých holdech spáliti: i prosímť vás, milí přítelé, mluvte s pánem JMtí, ať by mi neráčil v tom dáti překážeti, ažť mi holdy vydadie. Nebť mi je teď mají v pondělí [11. Nov.] a v outerý [12. Nov.] klásti. A potom kdyžť já vyberu holdy své, nechť pán učiní, což ráčí. Nebť sem já pánu JMti též učinil nynie, žeť sem JMti v holdech nechtěl páliti. A JMti věřím, že to ráčí opatřiti a hned rozkázati, aby tu nebylo překáženo. A když jedné holdy vyberu, dám JMti hned věděti. I milí přítelé, prosímť vás, buďte toho pilni, neb by mi ve- liký zmatek byl. Datum Netolic, fer. III. ante Leonardi LXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozeným panošem Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, a Petrovi z Houzné, hajtmanu tudiež, přátelóm a bratróm mým milým d. 831. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o propuštění Johannesa, služebníka svého. Ve Třeboni 1476, 9. Nov. Orig. č. 2912b. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A prosím tebe, 23*

Strana 180
180 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. milý bratře, mluvte se pánem JMtí o Johannesa, služebníka mého; poněvadž již všickni viete, žeť nic vinen nenie pánu JMti ani lidem JMti, ať jej JMt ráčí pro- pustiti i rukojmie jeho. A již pán JMt ty u sebe má, kdežť sú tu škodu učinili, nechžť JMt káže, ať tu škodu opravie lidem JMti. Neb jinak byloť by nepodobné, byť měl nevinný platiti a vinní toho prázdni býti, súc u pána JMti. Všakť sem já jej poslal ku pánu JMti, věře JMti, že mu sě v tom spravedlivě stane, a ještě vdy věřím. A pak neráčí-li pán té věci sám rozeznati, ale nechť to pan Strakonický slyší. A což sě bude zdáti v tom JMti za spravedlivé, nechť sě tak stane. Ale já pánu JMti vdy věřím i z práva na JMti žádám, jako na spravedlivém pánu, aby sě JMt tiem Kuchařem ubezpečil, aby JMti byl práv o tu škodu, kterúž jest učinil ne- právě a nešlechetně; a služebník muoj ať jest toho prázden. Datum Netolic, sabbato ante festum s. Martini annorum oc LXXVI°. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlovi, přieteli a bratru mému milému. 832. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o vojně Rakouské a o věcech hospodářských. Ve Třeboni 1476, 23. Nov. Orig. č. 2951. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Z novin VMti napřed děkuji. Ale nerad sem, že ste pěších do Veselé k té chuozi neobeslali, neb sú se již pryč hnuli. A tak mě zpravují, že sú šli ku panu Štreinovi. A tiť u nás v kraji budú: protož, když se pán Buoh pomuož našim vrátiti, račte je tiem spieš sem na Třeboň vypraviti. Jakož mi VMt psala o ovsy: již jich nemají mnoho do- dati; obeslal sem pilně, aby dodali. Ale že sú ještě někteří lidé velmi zahubeni, ne- budú moci dáti, a v trziech jeho prostě nebývá. Slal sem po dvakrát do Svinuov, nekúpil mi jeho viece než XL čebrův. Kdyby VMt rozkázala Svinským, aby jeho VMti zkúpili IIII č. po IIII gr., myť bychme jim penieze poslali. Neb oni ovsa dosti mají, i chtie jej po V gr.; jinak k němu těžko přijdem, a brzyť se jeho ne- dostane. V jiezdy aby činili, kteříž sú zde pozuostali: byli někteří několik dní vně a stáli jako na jisto na nepřátely, i nemohli se dostáti, a jiní se na cestu vymlúvali. Avšak Erhart jel a zuostal se mnú, když mě obešle, abych za niem viece vypravil. O ty dva vězně z Vikářce psal Lamač proše, aby jim byl rok dán. A odepsal sem, že ten, kterýž své koně měl, VMti škodil a neodpověděl, že jej VMt ráčí kárati jako na takového příslušie; druhý jest pacholík chudý. Pak což o nich rozkážete, tak se stane. Pan Štrein psal mně, proše i panny Anežky za přímluvu k VMti, aby jeho lidem páleno nebylo, a jestliže by vždy páleno bylo, že to Buoh vie, ačkoli nerad, že by zase musil páliti. A píše, co by jeho lidem platno bylo, kdyby se VMti hol-

Strana 181
Dopisy z roku 1476. 181 dovali a na Rúbíka péči měli? VMt vie, mohlo-li by to kterú stranú býti, kdyby se VMti holdovali, aby na pana Rúbíka péče neměli. Datum Třeboň, sabbatho ante s. Catherinae anno d. oc LXXVI. Rehoř Klaric. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najvyššiemu hofmistru k. Č. a hejt- mann kraje Plzeňského, pánu mému milostivému buď d. 833. Diviš Kamarét Stanislavovi z Přerova: o koupi pobraného dobytka. V Žírovnici [1476], 23. Nov. Orig. č. 3160a. Službu svú vzkazuji, slovutný přieteli milý! A jakož mi píšeš o dobytek lidí pána tvého JMti, kterýž jim jest pobral Lamač: i milý přieteli, věziž, žeť sú byli u mé ženy, a jáť sem jim chtěl dáti vyplatiti ten dobytek, aťby mi zasě vrátili, co sem sám zaň dá [sic]; a jim sě toho nezdálo učiniti. I věz milý přieteli, žeť sem já od nich jej kúpil, kdy sú jej mimo mne hnali. A také jsú u mne ve vsi s ním neleželi, než leželi jsú s ním na poli. A kdož by tě toho jináč spravoval, ten by tě toho křivě spravil. Poněvadž sě z toho hněváte, že sem jej sobě koupil k masu: ale potom toho nechám, a vás v tom hněvati nebudu. Ex Žirovnic, sabbato ante Ka- Diviš Kamaréth z Žirovnice. therinae virg. Urozenému panoši Stanislavovi z Přerova, přieteli milému. 834. Stanislav z Přerova Divišovi Kamarétovi: odpověď v téže věci. V Soběslavi [1476) 24. Nov. Opis č. 3160b. Stanislav oc. Urozenému pánu Divišovi Kamarétovi z Žirovnice, mému dobrému příteli oc. Službu svú vzkazuji, urozený pane milý! Rozumiem tomu, že mé psaní svědoméť jest, kteréž jsem psal paní vašie, když vás nebylo doma. Na kteréžto psaní vy sami mi odpisujete. I neobmeškám já té věci na pána svého na JMt vznésti, té neobyčejné a nesúsedské věci. Než sámť od sebe praviem, že sě jest toho nemělo státi. Než mohla-li jest co paní vaše lidem pána mého JMti v čem prospěti, měla sě paní pánu mému JMti i pánuom sirotkuóm JMtem v tom dobrým přátelským přítelem dáti znáti, ne tak kupujíci takým obyčejem statky lidí JMti. Nebo i já mám chudú ženu, jakož jsem sám: však proto nedaj mi milý Buoh, abych já toho nenapravil, což by v takové věci, a snad dobrým úmyslem, učinila. Ex Soběslav, dominico ante solempnitatem virg. s. Katherinae. 835. Hejtman Třeboňský: o přípravách proti panu Štreinovi. Ve Třeboni 1476, 26. Nov. Orig. č. 2952. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož mi VMt

Strana 182
182 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. psala, abych VMti dal věděti, v otevřeném-li městečku se zbierají: muož VMt rozuměti, žeť oni k určenému miestu potáhnú, a z těží potáhnú. A píšete mi, jestliže bych jistotu zvěděl, abych VMti dal věděti: tak miestně a brzce nemuož to strhnúti, než to viem, že se zbierají, nebo noci byli vaši s jiezdě, a jsú rozehnáni, že o sedmi ještě nevieme; a večeras dali mi věděti, že by vždy noci měli na Svinských býti. I poslal sem tam XX pěších služebných; pak jestliže by noci nic nebylo, ale vždy za to máme, že budú, neb pan Štrein*) to pilně strojí, chtěje svého městečka pomstíti. I ráčíte-li se toho vážiti, jestliže noci nic nebude, aby ráčili vzajtra [27. Nov.] bohdá Svinských lidmi posíliti, což by se VMti zdálo, a to na dva dni. A v tom bychme srozuměli lépe, k čemu se Němci strojie. Pakli by tu přitáhli k Svinuom, jakož ty vejstrahy jdú, ale učinili by tu proti nepřátelóm, což by mohli. A mně také bez meškánie račte dáti věděti, co bych já měl činiti. Datum Třeboň, fer. III. post s. Katherinae Jošt z Pruku, hejtman na Třeboni. anno d. oc LXXVI. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najvyššímu hofmistru k. Č. a hejt- manu kraje Plzeňského, pánu mému milostivému buď. 836. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o věcech hospodářských. V Soběslavi 1476, 26. Nov. Orig. č. 2953. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu napřed vzkazuji. Ještě mi od Lhotského viece nenie dáno než LIIII kopy XXIII gr. A tak mne svú řečí na konec ujistil, že Markvart Kraselovský zajtra bohdá konečně k té potřebě pánu jich má puojčiti šestdesáti uherských zlatých, a že ty hned chce ke mně obrátiti. A mám dáti do Vlašimě XLV kop: tu bych s zlatých musil sleviti. Na Kouty mám dáti XXII1/2 kopy a na Mitrovice XI kop a Jirklovi XV kop; těm sem všem zlatými platil i nechtěli zlatého v kopě bráti; a ty zlaté rozdal sem zde v kraji. I rač mi VMt o těchto LX zlat. rozkázati, ač VMti zlatem budú chtieti odbývati; nebo jich tam dále v Čechách po kopě nechtí [bráti],**) a zde jich všech nezměniem. Také rač VMt věděti, že Lamač sám XXtý pobral všecko lidem VMti ve vsi v Cetorazi. I psal sem o to, jakž jsem byl zpraven, paní Kamarétové; i od- pisuje mi zase jejie pán, jakož teď VMti toho přípisy posélám svých listuov i jeho páně Kamarétuov list. Kterýmžto porozumějíce, bude sě VMt tiem zpravovati; nebo i lidé jich koníky a dobytky od nich rozkúpili všecky s některými jinými lidmi tu okolními, kromě jedny koníky s sebú pojali. Tak mne lidé zpravili. Také lidé VMti z Maršova a z Lomu přišli ke mně tážíce sě mne, mají-li péči jmieti na Předbora Želeckého, kterýž jsa se panem Zdeňkem v Rakousech, i jel o službu k ciesaři. Já *) Jindřich. **) Vytrženo.

Strana 183
Dopisy z roku 1476. 183 sem jim i jiným VMti lidem řekl, že tomu nevěřiem, by on VMti zde v zemi měl k škodě býti. Kozského Zdebora nynie zde nenie, než když jedné příjede, přijma k sobě někoho dobrého člověka nestranného, budem konati o to seno. A VMti vždy prosím, jakož jsem VMti v tuto neděli [24. Nov.] psal: rač VMt tu věc s koncem opatřiti, aťby súdové před se šli, nebť sě obci i hostem velmi tiem ukracuje. I mi- lostivý pane! rač sě VMt v tom jmieti jakožto pán múdrý. Za odpověď VMti prosím. Stanislav z Přerova. Ex Soběslav, fer. III. post festum s. Katherinae 1476. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru k. Č. a hajt- manu kraje Plzeňského oc, pánu mému milostivému. 837. Hejtman Třeboňský Bohuslavovi ze Švamberka: o vojně v Rakousích, žoldnéřích a věcech hospodářských. Ve Třeboni 1476, 29. Nov. Orig. č. 2954. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Nepomněl sem s Stúpenským o to rozmluviti, jakož dnes a v zajtra již služebníkuom vašim, věčí straně, služba vycházie, rozkážete-li s nimi VMt mluviti, chtěli-li by kteří zuostati? Neb VMt snad nebude ráčiti bez lidí býti. Na některých se rozumie, že neostanú. O toho Hrocha Velikého, tak sme s nim zuostali, aby přivedl do padesáti pacholkuov pěších, dostane se jim vedle VMti psaní dáti po IX gr. na tejden. O ty vaše zjí- mané, jakož žádáte věděti, kterak sú poraženi: tak se stalo, že jeli na Simznštorfarů ves k Jilmavě; nadáli se, že tu některé lidi zjímají i zapálili tu ves. A v tom Pompl, starý a mladý, jeli v jiezdu, majíce na XXX koní, i ohledali oheň i jeli k uohni. A vaši byli ssedali a koně zvázali, a oni tak na ně připadli. Ktož [k] koni mohl přijíti, ten ujel; než šest jich zuostalo a pět koní. A ti Pomplové jsú služeb- níci pana Pochoméře z Raksí [sic], zvlášť ten starší jest jeho hejtmanem na Dobr- šperku. Ráčíte-li tomu pánu Pochoméřovi neb mně rozkázati o to psáti, toť jest jisté, žeť neopraví. A protož budete moci tu příčinu tiem lepší naň mieti.*) Psali ste, že ste psali do Svinuov o oves; rychtář Svinský praví, že o tom nic nevie. Račtež ještě tak psáti, aby nám dali IIII“ č. ovsa a že mi jim jej zaplatíme, tak jakož u nich v trhu platí. Veselským sme psali pod vaší pečetí o II č. Datum Třeboň, fer. VI. Jošt z Pruku, hajtman na Třeboni. ante s. Andree anno oc LXXVI. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru král. Če- ského a hejtmanu kraje Plzeňského, pánu mému milostivému buď. *) O vojně v Rakousích cf. A. Č. VI. 138 č. 18.

Strana 184
184 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 838. Racek Kocovský Bohuslavovi ze Švamberka: o své žoldnéře v Bukovsku stavené a o výpravě do Rakous. V Horaždějovicích 1476, 17. Dec. Orig. č. 2958. Urozený pane, pane! Služba má VMti. A jakož mi VMt píše, kerakby VMti list poslali hajtman z Třeboně, kerajž jim píši o služebníky své, které sou mi slibem zavázali v Bukovště, a tak, nevědouc by služebníci moji byli, a když bych jim o to psal, že sou služebníci moji, že by je propustili. I to sem já, pane milý, udělal, že sem jim o to psal tak v pravdě jakož jest, neb sem já je byl poslal na nepřátely na své i na VMti, a tak sem jim byl pověďal, že mohou všudy na VMti panstvie odpočinouti. Neb já tu plnou naději k VMti mám, že VMt radějšě majm radni a po- mocni budete i svajm rozkážete, než byšte jim překáželi: neb VMt dobře vie, že já vám vždycky rád sloužiem. A svajm všem sem přikázal, kdež by bylo potřebie VMti aneb VMti poddanajm, aby jim radni a pomocni byli. I VMti také prosím, abyšte ráčili svajm poddanajm rozkázati, aby také byli majm radni a pomocni, kdež by jim toho potřebie bylo. Neb já nepřátel VMti hlediem a hleděti budu, kdež budu moci, i svajch také. Než tito, kteří sou v Bukovště zavázáni, ti sou se musili zase vrátiti pro tu přiekazu. A také jakož VMt dotýče, že by vašiem lidem nezaplatili tu u Bu- kovště: i mluvil sem s nimi o to, a voni mě tak spravili, že sou všecko zaplatili, kteříž sou tu zuostali; leč by ti něco zuostali, kteří sou utekli z toho rauše; a toho že nemóž viece bajti než IV neb V gr. A také VMt dotýče, že by někteří z těch vzali VMti lidem XVI koní vedle Třeboně, a ti že by byli vedeni k Veselí. I račiž věděti, žeť já vo tom nic neviem. A také mi se nezdá, by ti kdy co proti VMti udělali, kteříž sou tu zavázáni. A byli sou nynie s VMtí v Rakousech s panem Stra- konickajm i s jinajmi pomocníky VMti. A přes to, dá-li VMt neb kdožkolivěk VMti služebníku mému kerému z čeho vinu, musí každaj práv bajti. Neb bych já radějě vašiem raden a pomocen byl, než bych jim co dal uškoditi. I to VMt ode mne vědouc, i prosím VMt, račte se ke mně a k majm tak přátelsky mieti, ať bych VMti tiem raději sloužil oc. A jakž mi VMt píše, abych vám dal věděti, kerak sem s kniežaty v Ba- vořiech zednal: i račiž věděti, že ještě nikerakž. A s pravou věrou rád to slyšiem, že se VMti tak dobře zvedlo, že ste Cáhlavské porazili; a bohdajž toho ještě viece bylo, abychom Němce vždy bili. A prosím, vie-li VMt jaké dobré noviny, račte mi je dáti věděti, a kerak se králi Uherskému JMti vede. Datum ex Horaždějovic, fer. III. in die s. Sapientiae anno oc LXXVI°. Racek z Kocova a na Horaždějovicích. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švambergka, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzeňského, pánu přieznivému dd.

Strana 185
Dopisy z roku 1476. 185 839. Hejtman Hradecký Bohuslavovi ze Švamberka: aby kupcům Hradeckým v obchodě do Rakous překáženo nebylo. V Hradci Jindř. 1476, 19. Dec. Orig. č. 2959. Službu svú vzkazuji VMt, urozený pane, pane mně příznivý! Vznesli na mne lidé pána mého JMti Halema, Rybka i jiní, tohoto listu ukazatelé, kerak sú skrze rozkázání vaše v Třeboni se čtyřmi vozy i statky obstaveni. Pane milý! Prvé sem VMti psával, proše vás za to, abyšte takového súžení na lidi pána mého JMti do- pouštěti neráčili, neb pán muoj JMt s vámi ani s žádným ve zlé vuoli nyní nemá nic činiti. A VMt také z mého prvního psaní*) mohli ste srozuměti, kterak toto město mého pána JMti najvíce kupectvím sedí, a přes svět zde i onde mušejí dě- lati, tak dobře na zámky vaše vezúce jakož i jinam. Mají-liť pak pro vaši válku tak od VMti súženi býti, sami na to račte pomysliti. Však víte, že pán muoj JMt také jest jeden zemský pán a svobodný: tak se mně i jiným dobrým lidem zdá, že tak zemská práva nekáží, aby lidé pro své věrné živnosti tak hyndrováni měli býti. Děje-li se jim pak to z moci od VMti, i to mi račte dáti znáti, ať bych já, pokadž bych mohl, při odjezdu pána svého JMti v tom lidi jeho opatřil. A snad VMt za to má, že by již pán muoj JMt umřel? Pane milý, živť jest ještě JMt, ačkoli byl podál odjel pro potřebu pána svého JKMti; ale buohdá v skůře doma bude. Pro takový odjezd pozdální JMti chudým lidem nemělať by se proto taková soužení díti, an jest VMti dobrý přítel. Pakli jakú vinu k JMti máte, bez takových nátiskuov mám za to, žeť by VMti byl práv: však jest v zemi dosti usedlý. Nébrž já sem tu naději měl, znaje pána svého JMti k VMti dobrú vuoli, že VMt lidi JMti fidrovati budete, ano JMt do Rakús válel, a proto lidem pánuov z Roznberka jich živnosti do Rakús ne- hájil. A slyším tak, že i podnes tam jezdí a více než odkad jinad jim vozí, živíce se; ale pána mého JMti lidé k tomu štěstí nemají, neb JMt podál jest. Protož, milý pane, prosím VMt ještě napřed dle té dobré vuole, kterúž pán muoj JMt má k VMti, račte ty vozy propustiti, ať se tam netráví. A dále jich živnosti jim hájiti neračte. Ex Nova Domo, f. V. ante festum Thomae ap., anno oc LXXVI°. Jan Koňas z Vydří, hajtman na Hradci. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého a hajtmanu kraje Plzeňského, pánu mně příznivému. 840. Oldřich Roubík purkr. Krumlovskému: o krádeži koní a o penězích, které Němci kladou ve Krumlově. B. m. [1476, před 21. Dec.] Cedule č. 2968. Také milý bratře! Však těch koní přieliš mnoho všudy kradú: námť sú, synu *) A. Č. VI. 135 č. 13; 136 č. 15. Archiv Český IX. 24

Strana 186
186 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mému, všechny vozníky pokradli, neb jen kam vyšlem, už poberú koně. Také, milý pane bratře, píšíť mi dnes Němci, že tu v Krumlově kladú zlaté; i nenieť písaře doma, než jednéť přijde, ažť jej tam hned pošli. I milý pane bratře, přičiň se, aťby dobří zlatí bráni byli, a měj se ve všech věcech k synu mému jako přietel náš, neb mi v tobě pilnú naději máme a ty k nám také měj, co bychme jedné mohli tobě k libosti učiniti, že bychme to rádi učinili i syn muoj. 841. Bohuslav ze Švamberka hejtmanovi Hradeckému: odpověď na číslo 839. V Krumlově 1476, 21. Dec. Orig. č. 2962. Služba má, Koňase! Jakož píšeš o lidi pána svého, kteříž sú staveni proto, že sú mým nepřátelóm na Cáhlov vezli, žádaje, aby propuštěni byli oc: porozuměl sem. I vieš dobře, kterak sem prvé psal, proše tebe, aby mým nepřátelóm a zvláště na Cáhlov vézti nedopúštěl, že toho hájiti míniem. Též sem psal nebožtíkovi panu Zdeňkovi z Šternberka oc dobré paměti, aby svým Vitorazským i jiným vézti nepřá- telóm mým nedopúštěl, a též také i Budějovským. A když mi o to pan Petr z Štern- berka psal,*) na to sem mu odepsal: což by na jiné zámky v Rakúsech, kteříž panství mému a pánuom z Rozmberka tak nepříležie, vezeno bylo, že toho tak netbám, když jediné na Cáhlov nepovezú; neb mi jest od pana Zdeňka výstraha přišla, že tu na Cáhlově něco drahně lidí proti mně položeno má býti; a z té příčiny že toho do- pustiti nemíniem. Pak lidé pána tvého, na to se neobrátivše, vezli sú potřeby ne- přátelóm mým na Cáhlov. I skrze to jest je hajtman muoj Třeboňský stavil. Nébrž, by byli na poli zastiženi, bylo by jim pobráno, jakož se jest též některým jiným stalo. Pak ty mi píšeš, žes lidi mé také stavil. I zdá mi se, žes to všetečně učinil, nepsav mi o to, a teď nynie na toto své psanie odpovědi nedočekav. A já bych se v tom slechka pro pána tvého i pro tě pěkně byl okázal, aby se toho podruhé dále lidé vaši nedopúštěli. I poněvadžs mi lidi mé stavil, nedávámť na to žádné odpovědi, ta věc nech tak stojí. Jáť sem z příčiny hodné stavil, ale ty's mi toho zdá mi se, učiniti neměl. A rozumiem tomu, žeť se proti mně chce své vuole. Ex Crumlov, sabbato s. Thomae ap. LXXVI. Bohuslav z Švanberka oc. Urozenému panoši Janovi Koňasovi z Vydřie, hajtmanu na Hradci. 842. Jindřich Roubík kvituje summu za holdy Rakouské přijatou. V Krumlově 1476, 21. Dec. Orig. č. 2963. Já Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích známo činím tímto listem vóbec přede všemi, kdož jej uzřie a čiesti neboli čtúce slyšeti budú: jakož sem byl na *) A. Č. VI. 136 č. 15.

Strana 187
Dopisy z roku 1476. 187 poli v Rakúsích s urozeným pánem, panem Bohuslavem z Švanberka oc, že sem přijal z těch holduov, kderé sme spolu měli na svoj díl, což se jest vedle lidí mých počtu na mě dostalo: Item najprvního podělení den svatého Šimoniše Judu [28. Oct.] II1/2° a XIIII fl. vše uherských a XV gr. Item druhého podělení v pondělí [sic] den [sic] početí panny Marie [8. Dec.] tolikéž II1/2° a XIIII fl. ung. a XV gr. Item dnes datum listu tohoto na třetie podělení 11/2° a VIII fl. ung. A to sem přijal od Václava, kancléře páně Švanberkova JMti. Z kterýchžto zlatých svrchupsaných Václava nadepsaného quitoval sem a mocí listu tohoto prázdna činím. Datum Krumlov, sab- bato s. Thomae ap. annorum oc LXXVI°. L. S. 843. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o věcech hospodářských. Ve Třeboni 1476, 26. Dec. Orig. IA. VI. Gp. 9. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož VMt psala, aby byl některý jelen celý zachován: byšte byli prve psali, mohla sta dva za- chována býti a dobrá; než již jsú nasoleni. Než zabie-liť se který, zachováť se. — Jakož rozkazujete na lidi oves položiti: však sme položili, kdež se nám zdálo; ale že ve vsech ospové jsú velici, s jedné vsi po čtyřech kopách čebruov, s některé po třech, tu jest položiti nelze, a my i těch, což dáti mají, s těžkostí dobýváme. A ně- které sú vsi tak záhubné, že bychme darmo položili, neb dáti nemohú. Datum Trzebon, Řehoř Clarycz. f. V. in die s. Steffani anno d. oc LXXVI. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najvyššímu hofmistru královstvie Českého a hejtmanu kraje Plzeňského, pánu mému milostivému bd. 844. Neznámý pisatel [mistr Strakonický?] Vokovi z Rosenberka: o příměří s Rakušany. B. m. [1476?] Orig. č. 2965. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, že si vstúpil v přímiřie s panem Vilémem Pochoméřem na Cmundu i s jinými pány a přá- tely jeho, kteréž v svém listu píšeš, a žádaje, abych já také to přímiřie zachoval, že si mne za jednoho pomocníka postavil svého: milý pane! chciť já se v tom pří- miří bohda poctivě zachovati. Jedné, milý pane, prosím, opatř mne, aťbych já od nich zachován byl. Neb sem příměřie měl s ciesařem JMtí i se vší Rakúskú zemí, a v tom mi se jest tato škoda stala. Také jakož mi píšeš o Roubíkovú: psal sem jí, i dala mi tu odpověď, že nevie vás nač ubezpečiti, málo-li jí přijde, či mnoho. Také milý pane, dávámť věděti, že přijel ke mně Mladějovský tu do Strakonic, 24*

Strana 188
188 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. i ukázal mi list váš, kterak mu píšete o přímiřie; pravil mi, kterak jest zase odepsal vám. I mluvil sem s ním, aby v tom přímiří také stál; a on mi jest k tomu svolil, avšak takovú měrú, aby v tom podveden nebyl: že jest on odpověděl ciesaři JMti i vší Rakúské zemi, a tuto že by jedné vstúpil s panem Pochoměřem a s těmi pány, kteréž v svém listu [ . .....* v příměřie. I milý pane, muožeš tomu porozuměti, žeť by jemu velmi těžké bylo. A počal-li by co na jiné, kteříž v tom listu nestojé, bojím se, že by ti také na vás séhli. Zdáť mi se, abyšte se přičinili, aťby on s cie- sařem JMtí i se vší Rakúskú zemí stánie jměl, a na to aby jemu lidem ujištěno bylo a on též zase učiniti chce až do sv. Víta. A což se vám v tom zdáti učiniti bude, to mi dajte věděti. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, přieteli mému milému bdd. 845. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o složení roku ve při se služebníky pána Prachatického. B. m. [1476J. Orig. č. 2967. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! Jakož mi píšeš, abych rok složil o tu věc, což jsě dotýče lidí pána tvého JMti a služebníkuo pana Prachatického: I pro tě já rád učiním, což je tobě libo, i pro lidi pána tvého JMti; ale od purkrabie Prachatického o té věci nic neviem. Ex Netolic, fer. III. oc. Oldřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru milému. 846. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o stavu Choustníka a jiných věcech loveckých i hospodářských. B. m. ƒ1476 konec roku]. Cedule č. 2971. Také mne tiež naši Soběslavští zpravili, že by jim také pod dobrým večerem jich hospodář v Světlé pravil, že jest to u vojště slyšel, že chtí pět set anebo šest set koní VMti na panstvie na škodu poslati, a že by i oni z Světlé nětco k tomu měli vydati. Pane milostivý! koníčky, kteréž jste na Chúsník dali, velmi jsú mdlí a každý z nich na jednu přední nohu mdel jest. Prosím VMti, rač VMt nějakými koňmi sil- nějšiemi opatřiti, však VMt toho bohdá škodna nebude. A již jeden prostě z prvniech k ničemémuž nenie v těch skalách a při tom vrchu. Také VMt neviem na čem jest zuostala s Drochovcem, tak-li, aby na předniem hradě na Sichrově a na Kokotě *) Vyhnilé místo.

Strana 189
Dopisy z roku 1476 a 1477. 189 hlásných nebývalo, a tam aby žádný nelehal, čili kerak jinak. Byť pokoj, pane mi- lostivý, byl pravý, otevra pavlače od svrchnieho hradu, tak mi sě zdá, že by byl bezpečen. Než takto, pane milostivý, majíce VMt s nepřátely z Rakous činiti, ježto drahně mezi nimi jest, ježto jsú té věci svědomi, a druzie velmi, nebylo-li by jiného, tak já před sě beru, pane milostivý, strach, poněvadž by bylo pusto na těch odpořiech, aby někto sě o to nepokusil, aby nevyjdúce nahoru, ano tu žádného nenie, aby té obory nespálili; ačkolivěk bohdá pravý hrad sě dobře s málem nebojí. I prosím, rač mi VMt to dáti znáti. Nebo nahoře již velmi málo teď po tomto čtvrtletie s purkrabí nahoře bývá, než což nápravníky sě sílí a lidmi okolo hradu; nebo holomkuov šest s huory ubylo a jiných nemuožeme jmieti. A pakli by byli ti první, anebo jiní, nechtí než po kopě na čtvrt léta. A již jse jim dávalo po třech kopách do roka, a nechtie býti. A ještě jednomu Hanušovi, ale to jest hodný pacholek, ježto jsú jemu úředníci páně i Zdeňkovi, když jsú odjiežděli, zámek porúčeli, tomu jsme ještě kopu na čtvrt léta pořád sběhlého přiřkli. Pane milostivý! dnes Lhotský a Fifka s jinými mluvili ke mně, že by zde na panstvie Chúsnickém na lesech zajíce, srny i jelen zabíjeli cizie, kteřiežto zde na zámku s námi nebyli by z zeman, mluviece k tomu, aby s Babú a jakožto se mnú spuolu lovili a že bychom některú srnu mohli zabiti. A slyším, ale nejistiem, že by Ruotové teď nynie některú srnu zabili. O to já k niem zajtra bohdá pošli, a jakuož mi odpověď dadie, tu já VMti pošli. Také okolo Miličína, tak slyším, že tu bijí zajiec lecktos po tom panstvie. I kerak mi VMt ráčíte rozkázati o tomto lovu, k kterémuž Lhotský mluvil, ať já umiem podle VMti vuole jemu, anebo takovým ne služebníkuom VMti, odpověď dáti. Pane muoj milostivý! Ne pro sebeť to píši, než pro jich ke mně řeč a že by jim okolní zemané honili. Jáť hovězieho, pane milostivý, pojiem; pakli by jaký kúsek kdy zvěřiny přišlo, koření bych sě vážil. A odpověď prosím. 847. [Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka]: o zástavu vesnic Lomů a Maršova. B. m. [1476]. II, 349, 1a. Pane milostivý! Rač VMt věděti, že Markvarth Kraselovský se mnú mluvil, abych na VMt znesl, jestliže by VMt tuto ves Lomy a Maršov, druhú ves, ráčili za- staviti, že by chtěl VMti kupce na ně zjednati za kopu ročnieho platu po XIII kopách; a tušiem, že by viece za kopu dali. A ten osep ovesný, že by také chtěli čber vzieti, což by bylo slušného. 848. Hejtman Třeboňský Bohuslavovi ze Švamberka: o holdech z Rakous. Ve Třeboni 1477, 2. Jan. Orig. č. 2972. Urozený pane, pane muoj milostivý! Přijieždějí k VMti Jezovec a Kicmagl,

Strana 190
190 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. služebníci vaši, kteříž zjímáni jsú na Ilmavu,*) chtiece o své potřeby s VMtí mlu- viti; a zvlášť mluvil se mnú Kicmagl, že by Ilmovský**) chtěl s VMtí smlúvu vzieti, jakož toho VMt zpraví. A prosím, aby mi ráčili dáti věděti, co v tom úmysla va- šeho bude. Také račte věděti, že pan Grofnekar psal, aby na těch C zlatých, kteréž u něho pan Hartl***) položil, kvitanci byla dána, že již všickni holdi vyplněni jsú, ale on že nevie, z Geleštorfu-li†) čili odkud odjinud ten hold jest; račte i o tom rozkázati. Datum Třeboň, feria V. post Circumcisionem dni anno dni oc LXXVII. Jošt z Pruku, hejtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššímu hofmistru královstvie Českého a hejtmanu kraje Plzeňského, pánu mému milostivému buď dán. 849. Jiřík Višně Bohuslavovi ze Švamberka: slibuje za vězně Rakouské. B. m. 1477, 3. Jan. Orig. č. 2973. Já Jiřík Višně z Větřně, seděním v Pasovaři, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, jakož urozený pán, pan Bo- huslav z Švamberka, najvyšší hauptman kraje Plzenského oc, má u vězenie služeb- níky páně Šaftenbergarové† 1) zejmena Slámu, Matesa, Šimka, žeť já za ně slibuji za každého pod dvadceti Uherských zlatých na postavenie, dokudž jim JMt ústně rok dá, že já do toho času slibuji; a jestliže JMt ráčí Ondráčka a Mikuláška také dáti po tiem základem, jako i první vězně, také já JMti slibuji, jakož i prve sem sliboval. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu svú vlastní pečeť dal sem přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán a psán ten pátek na den oktáv sv. Jana apoštola a evangelista, léta bož. tisícieho čtyřistého sedmdesátého sedmého. 850. Jindřich Roubík Petrovi Stúpenskému z Húzné: o slib za vězně. V Netolicích 1477, 6. Jan. Orig. č. 2974. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a švagře milý! A jakož mi píšeš, sli- buje pod X kopami za Šimka a za Kováře: nezdá mi jse ta věc, bratře milý. Než zdá-liť se, učiniž tak: slib mi za ně, když jim dám týden napřed věděti, ať mi jse stavějí. A také nenie potřebie v tom jiného menovati, než chci já tě při tom mieti a bratra Kunráta†11) i jiné dobré lidi, kohož sě vám bude zdáti. A z čehož jim vinu před vámi dám, nechť sú mi právi z té věci; a já nechci, byť se jim v čem křivda stala. A také, milý švagře, prosím tebe, když z té jiezdy buchdá přijedeš, přijeď sám *) u Bejdova na Dýji. ***) z Pucheima (Pochoméř). **) Tuším že pán z Zinzendorfu. ††) Bernhard Scherfenberger. †) Göllersdorf. †††) z Petrovic.

Strana 191
Dopisy z roku 1477. 191 na tom koni ke mně, pakli by sám nemohl, ale pošli mi jej; tohoť věřím, žeť tak učiníš, neb mi toho jest pilně potřebie. Datum ex Netolic, fer. II. in die Epiphania dni oc LXXVII. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému panoši Petrovi z Húzné, přieteli a švagru mému milému. 851. Budějovští purkrabí Krumlovskému: o stavování lidí Budějovických. B. m. 1477, 7. Jan. Orig. č. 2977. Službu svú vzkazujem, urozený přieteli milý! Jakož tebe tajno nenie, kterak súsedé a lidé naši v Krumlově proti právu a řádu jsú staveni, a když se ondy sta- věli u večer beze lsti, nechtěli jich do města pustiti viece lidé pána tvého; poddaní Krumlovští chtěli dopustiti naše opět staviti mnichu, by tebe nebylo, jakož sme zpra- veni. I milý přieteli, buď na tom, ať se tak naši lidé nestavují, neb jestliže by měli tak stavováni vzdy býti, museli bychom lidem svým přikázati, aby k vám nejezdili, zvláště v této mieře. A poňavadž ještě propuštěni, ježto sme sě jinému po smlúvě nenadáli, nejsú: prosímeť, daj nám znáti, když by se pán JMt do Krumlova zase vrátil. Datum feria III. post Epiphaniam dni anno oc LXXVII. Purkmistr a rada města Budějovského. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli našemu milému. 852. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o zhoubce, kteří mu škody činili. V Netolicích 1477, 8. Jan. Orig. č. 2978. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! Psaní tvému po- rozumněl sem. Jakož mi píšeš, že bych nechtěl roku dáti, tak jakož mi švagr Stú- penský píše: tak, jakož mi on píše, nechci dáti, než budu-li mieti rukojmie za ně hodné, každého pod L kop, chci dáti, neb sem panu Švamberkovi JMti řek', že je chci dáti na rukojmie. A jakož píšeš, že jse zdá, že by to bylo neobyčejné, žeť sem pánu JMti té věci neobžaloval: milý bratře, však's člověk múdrý, porozuměj té věci! Co mi jest potřebie pánu tvému JMti žalovati, nebo tobě, na své nepřátely, keří sú mi neprávě a nešlechetně a zrádně učinili, nosiec mé lidi z země ven, a mně nikdy neodpoviedali, a já na ně žádné péče neměl! A ten Vlček ten mi prve zrádně a nešlechetně učinil, jsa u mne, utekl mi z vězenie. I milý bratře! Toť se mně zdá neobyčejné, že pán JMt i ty stojíte o takové zrádce bezecné, nešlechetné, zloděje a lúpežníky země České a nepřátely mé! Věřím já pánu JMti i tobě, že o takové věci nestanete, neb je, Buoh dá, mám s hodnými příčinami. A uslyšíš, bratře milý, jsúce za tvého pána glejtem, coť sú mi činili i mým chudým lidem, ježto toho slušní

Strana 192
192 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. před tebú i před jinými dobrými lidmi duovodové budú, když toho čas bude. A jakož dotýčeš, že by byli tvého pána nepřietelé: tohoť já neviem, kerak se pán tvuoj JMt s nimi smlúval, než já sám o se mluvím, coť mi se od nich stalo. Také jakož do- týčeš o Mackovi: bratře milý, ini Macek ini žádný jiný, ktož by činil neprávě a ne- šlechetně, jáť o žádného nestojím, čiň každý na své právo, a kdož by co právem na koho žádal, každému mám se a chci mieti jako na dobrého člověka slušíť. Ex Ne- tolic, feria IIII. post Epiphaniam oc LXXVII. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 853. Oldřich Roubík témuž: v téže věci. V Netolicích 1477, 8. Jan. Orig. č. 2979. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A ukazoval mi syn muoj, kerak mi píšeš, že bych já Kovářovi a Vlčkovi glejt dal. Já se k té věci znám, žeť sem jim glet dal k žádosti ševcově, neb mně takto prosil, že se mají smlú- vati s Mědeckým rychtářem. A ta věc se dála tu chvíli, když syn muoj byl v Ra- kúsech s panem tvým JMtí. I dal sem takto glejt do svého syna příjezdy: kdy z Rakús přijede, aby k němu přišli bezpečně i odešli a s synem mým se umluvili, aby na ně syn muoj žádné péče neměl, ani oni naň. Puotud sem jim glet dal a tak sem synu svému pověděl. A oni sú k synu mému nikdy nepřišli, až sú zjímáni. A jiných sem já jim glejtuov žádných nedával, než jakož píši do toho času; a švec toho jináč po- vědieti nemuož, neb jest také jiným lidem svědomo. A také uslyšíš, coť sú učinili, jsúce za glejtem pána tvého JMti i tvým, synu mému i lidem jeho. Datum ex Ne- tolic, feria IIII. post Epiphaniam dni oc LXXVII. Oldřich Růbík z Hlavatec. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 854. Purkrabí a písař Rožmberský Bohuslavovi ze Švamberka: o vybraném cle na Rožmberce. [1477 po 25. Jan.]*) Orig. Historica nova. Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož VMt nám píše, abychom VMti vě- děti dali, co sme vybrali aušláku: račte VMt věděti, že sme vybrali zlatých uherských LVII, a ještě nám dlužni VI zlatého uherského. A také rače [sic] VMt věděti, jakož VMt toho dotýčete, že sme VMti věděti nedali, co je toho ufšláku: to sme proto učinili, neb jest VMti dal Toman věděti, co je suma vozóv, i nadáli sme se, že se *) Vročeno dle titule pana Bohuslava ze Švamberka.

Strana 193
Dopisy z roku 1477. 193 VMt vedle toho zpravíte. A také sme VMti na ten list dnes odpověď dáti chtěli, jakož ste VMt nám v pátek psali. A také jakož VMt píšete, abychom v té věci ne- byli poderženi [sic]: račte VMt věděti, žeť se VMti od nás v tom i ve všem jiném bohdá spravedlivě stane. To pak potom VMt bohdá shledáte. Jan z Vlksic, purkrabie na Rozberce, Toman písař tudiež. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi [z] Švamberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc krále najvyšší hajtman všech zemí k. Č. na JKMti miestě a najvyššiemu hocmistru [sic] král. Česk., pánu našemu milostivému. 855. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o soudu nad poddaným, o půjčky od pánů z Lažan, o prodeji pozemků. Ve Třeboni 1477, 10. Febr. Orig. II. 178a. 1. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož mi VMt psala o Janjka řezníka, o kteréhož VMti pan Krajieř psal, a rozkazujete mi .. . li*), že jemu žádný viny nedává, abych jej propustil. Snad VMt nepomníí, že] sem VMt zpravil, že ten člověk jest ve trojím rukojemství: jednjo o cizoložstvo, že jeho ne- božtík pan Jarohněv kázal uručiti pod Lti kopami; druhé opět pod Lti kopami, že se porazel [sic] někého vězně dobyti; třetí, že řezníky nařekl někú nepravostí, a oni žádali, aby uručen byl ku právu, aby dovedl; i uručil pod LXX kopami. A o ty věci rozkázali ste jeho podati na právo, a bude-li co propadl, že potom aby se z toho modlil. Pak ráčíte-li jej bez súdu z toho propustiti, to račte rozkázati, ať by se tak stalo, jakž ráčíte mieti. O penězích z Bechyně ještě konečné odpovědi nemám, protože třetího bratra doma nebylo; než tak mi Bartoš od nich dvú bratrú psal, což jim koli mimo dluhy zbude o svatém Jiří, že mimo VMti nechtie žádnému poujčiti, ale řekli o to spěšnú odpověď dáti. Také psáno od staršího bratra z Bechyně od Bur- jana, abych jemu zvěděl, ráčíte-li jemu les Chlum u Sepekov prodati a něký potok. I jest těch lesuov viece; jeden u Milevska, druhý u Thábora, a tudy tiem kútem. I ráčíte-li, abych jej na ty na všecky lesy pobiedil? Neb tento les Chlum jest naj- lepší z těch lesuov, a potok velmi dobrý za puol míle: prodadúc najlepší snadby potém horších žádný nechtěl kúpiti. I račtež o tom rozkázati. Datum Trzebon, f. II. Řehoř Klaric. post s. Apoloniae anno d. oc LXXVII. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, nejjasnějšího Uherského a Českého oc krále najvyššímu heitmanu všech zemí koruny České a na JKMti miestě, a najvyššímu hof- mistru král. Česk., pánu mému milostivému buď. *) Vyhnilé místo. Archiv Český IX. 25

Strana 194
194 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 856. Jindřich z Hradce Bohuslavovi ze Švamberka: o sporu mezi nimi.*) V Jindř. Hradci 1477, 21. Feb. Orig. č. 2986a. Službu svú vzkazuji, urozený pane tovaryši milý! Viděl sem list váš, kterýž píšete panu Petrovi z Šternberka, švagru mému; z něhož rozumím, že se mnú k žá- dnému místu jíti nechcete, než svú vuoli se mnú a s lidmi mými máte, berúce od nich aufšláky zamýšlené a nespravedlivé, ježto já o taková braní na vás žádné sem péče neměl; a což jsú se pak lidé moji proto díly a obchody svými zdrželi a škod vzali, jest mi toho velmi žel. Také sem prve psal, kterak člověka vlastního Kalného a Jošta Čeluduov, služebníkuov mých, vzavše jej na Třeboň s statkem jeho, tamž jej i podnes pychem drží, a chcete, aby zaň Kalný věrú a ctí slíbil, že jest jeho, ježto mi se to vše z obyčeje děje. Mnohoť dobrých lidí znají Kalného a ve lžiť jsú jeho nikdy neshledali, a poněvadž jest za mladu v pravdě seznán, jáť jemu toho dobře věřím, že by nyní nelhal šediv jsa. To všecko mi se děje od vás a od vašich, pravé svévuole na mě hledíce, ježto bych já jí rád zbaven byl. Protož, milý pane tovařiši, nebeř takových nespravedlivých aufšlákuov s lidí mých více, jim jich živ- ností neháje, a člověka služebníkuov mých kaž propustiti s statkem jeho zúplna a bez škody. Poněvadž se mnú k místu jíti nechceš, všakť sem já nikdy toho pilen nebyl, ani toho žádal, bychť se i měl s vámi sročiti, než pan biskup**) s panem Václavem z Bozkovic na králově Mti místě slyšíce žalobu mú, že mi se křivda od vás děje, žádali mne za to, a já k jich žádosti byl sem jim povolil. A což mi se kvaltu a bez- práví stalo a podnes děje, psal sem to králi pánu svému JKMti. Pak chtěli-li byšte vždy předse aufšláky z lidí mých bráti, hájíce jim jich živnosti, a člověka služeb- níkuov mých mně nepropustiti, mušelť bych již na to s pány a přátely svými po- mysliti, že by mi mého také líto mušelo býti; nebť prostě v tom déle seděti nechci, aniž také lidí svých v to podati chci. Odpovědi žádám. Ex Novadomo, feria VI. post diem Cinerum anno oc LXXVII. Jindřich z Hradce, hajtman kraje Vltavského a Bechyňského. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, hajtmanu kraje Plzeňského, tovařiši mému milému. 857. Bohuslav ze Švamberka Jindřichovi z Hradce: odpověď v téže věci. Na Krumlově 1477, 24. Feb. Přepis č. 2986b. Službu svú vzkazuji, urozený pane tovařiši milý! Jakož mi píšete, že z listu mého, kterýž sem psal panu Petrovi z Šternberka, rozumiete, že s vámi k žádnému *) Cf. A. Č. VI. 144 č. 25 a 26. **) Jan Filipec, biskup Varadinský.

Strana 195
Dopisy z roku 1477. 195 miestu jíti nechci oc: porozuměl sem. A mám za to, že z toho mého psanie nebez- pečnosť mú dobře jste poznati mohli. A tak mi se zdá, byšte mým dobrým přietelem byli, že byšte mi sami k tomu neradili, vedle toho, jakož se tito lidé nynie sbierají a tak praviec, že ciesařovi Mti ku pomoci táhnúti mají, a já ciesařovým nepřietelem sem. Než kdyžť se ti lidé někam obrátie, jakož za to jmám, že to v nedlúhém čase býti muož, a pan Petr mi s vámi rok položí někde na příležitém místě, hotov sem já k tomu státi a od sebe, také od pánuov z Rozmberka, po něm spravedlivě učiniti a též zase přijeti. A jakož dotýčete, že s lidí vašich aufšlák beru a že jste o taková branie na mě žádné péče neměli oc: zdá mi se, že by takového psanie potřebie ne- bylo, neb za to jmám, že to pomnieti muožte, kterak jste také z lidí pánuov z Rozm- berka aufšláky brali! A z které jest příčiny tehdáž z lidí pánuov z Rozmberka bráno a z které příčiny já nynie beru, to dobrým lidem dobře známo jest. Neb sem já psal hajtmanu vašemu, aby lidem vašim k nepřátelóm mým potřeb voziti nedal, že toho brániti miením, jakož toho list můj má. I byť nepřátelóm mým nevozili, byl bych z nich nebral. A což se toho člověka dotýče, o kteréhož Kalný stojí, že by jeho byl a Joštuov Čeluduov, služebníkuov vašich: i píše mi hajtman muoj Třeboňský, že jest Čelud v Třeboni byl, a že jest toho nechtěl k své cti a vieře vzieti, by to byl člověk jeho. A z kteréž jest vsi toho člověka pravil, ten člověk, že jest sám pravil, že jest z jiné vsi. Pak psal sem vám prve, když to Kalný k své cti a vieře vezme a psáti bude, že jest to člověk jeho aneb Čeluduov a že jest nepřátelského nic nevezl, že má propuštěn býti. A tak mi se zdá, že tu z běhu nic nenie, neb takový obyčej o takové pře mezi lidmi jest. A píši o to teď opět hajtmanu svému na Třeboň, když mu Kalný aneb Čelud psáti bude, že to béře k své cti a vieře, že jest jeho člověk aneb Čeluduov, aby jeho propustil, jakožto sem to prve psal. Pakli se toho Kalnému učiniti nebude zdáti, tehdy aby jej dal na rukojmie až do středo- postie [19. Mart.] i s tím statkem, aneb Čeludovi. A když nás pan Petr slyšeti bude, provede-li Kalný aneb Čelud, že jest člověk jich, má propuštěn býti. Neb Buoh vie, že úmysl muoj nenie, by komu vašemu kto mój co vzieti měl. Dále dotýčete, že jste o ty věci žalovali králi pánu našemu JMti. I jestliže mi JKMt o to co psáti bude, dám JKMti na to odpověď vedle všie potřeby, kterak a z které příčiny jsú se ty věci staly, ježto mě, za to mám, JKMt také slyšeti bude. Ex Krumlov, feria II. s. Mathiae LXXVII. Bohuslav ze Švamberka oc. 858. Hejtman Třeboňský Bohuslavovi ze Švamberka: o zajatých Rakušanech a jízdě do Rakous. Ve Třeboni 1477, 26. Feb. Orig. č. 2987. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Jakož sem VMti psal, že sme páně Eizingarovým z Drozdovic vzali dva koně a jednoho jali: i račtež 25*

Strana 196
196 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. věděti, že ti, kteří nám ujeli, ujeli sú k Bystřici do předměstie; a pan Grofnekar, zvěděv o nich na Ličově, i poslal na ně, že je připadli a jali dva, a pět koní jim vzeli, i jest jeden jat ku panu Grofnekarovi Šturm, škuodce veliký našich chudých lidí, a jest tovařiš Petrášuov. I prosímť VMti, račte pana Grofnekara zaň prositi, ať jej VMti dá, byšte pak měli jemu jiného vězně zaň dáti. Když jej v své vazbě budete mieti, přičiníte péče mnoho jiným vašim a škuodcím. A jakož mi VMt psala, chtěl bych XX neb XXX koní; když toho čas a potřebu uzřím, dám VMti věděti; než za vuodci VMti vzdy prosím. Datum Třeboň, feria IIII. post. s. Mathiae anno dni oc LXXVII. Jošt z Pruku, hejtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uh. a Česk. oc krále najvyššímu hejtmanu všech zemí král. Česk. na JKMti miestě, a najvyššímu hofmistru král. Česk., pánu mému milostivému buď. 859. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o jízdě do Rakous, prodeji lesa Chlumu a j. v. V Třeboni 1477, 26. Febr. Orig. č. 2988. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má VMti napřed. Račte věděti, že Víta z Dobronic a Markvart Kozský leželi noci u nás v Třeboni a jeli na Vi- toraz. Tak mi pravili, že ti, kteříž do Rakús táhnú, mají na V° koní a 11/25 pěších a nad to nic. A tak mi pravili, že od někoho znamenitého staršího z nich srozuměli, že táhnú k Liechtnwerdu*) blíž u Nového Města. Učinil sem zmienku s Markvartem Kozským o ten les Chlum a potok, neb on toho svědom; on toho odrazuje, aby to od těch vsí zástavných odprodáno nebylo, neb ty vsi v tom kraji lepšího lesu ne- mají, a že s ním někto nedávno mluvil, že by to chtěl vše společně kúpiti. Také se mnú mluvil Víta, že se jemu zdá, že páni z Šternberka to kupie; a zdá se jim oběma, bude-li ten les odprodán, že na jiném škoda přijde. Již já toho na miesto tam nepovedú, než na vuoli VMti. Ráčí-li VMt služebníka Dochsnarova Krausa, kterýž se nynie VMti stavie, propustiti za X zlat. uh., tehdy já zaň VMti slibuji za těch X zl., dokudž s ním smluvíte, neb já zde v Třeboni zaň podpuorci mám. Panna Anežka**) přijela od paní Johanky, dcery vaší,***) a praví, že se dobře má, ale ještě neslehla. Datum Třeboň, feria IIII. post s. Mathiae ap. anno dni oc LXXVII. Rehoř Klaric. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uh. a Česk. oc krále najvyššímu hejtmanu všech zemí král. Česk. na JMti miestě a najvyššímu hofmistru král. Česk., pánu mému milostivému buď. *) Lichtenwörth. **) z Rosenberka; ne Anežka, dcera Bohuslava ze Švamberka, z druhého manželství; neboť ta touto dobou ještě byla velmi mladá. ***) z prvního manželství; provdané za jednoho z pánů Gutenšteinů (Buriana?).

Strana 197
Dopisy z roku 1477. 197 860. Hejtman Třeboňský Bohuslavovi ze Švamberka: o vězně pana Jindřicha z Hradce. V Třeboni 1477, 5. Mart. Orig. č. 2990. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož sem VMti včera psal o toho Ku- bíka, o kteréhož pán Hradecký stojí, že lidé vaši svědomie sobě hledají. I račtež věděti, že se to svědomí již zbierá, že páně Hradeckého lidé vyznávají, že tento Kubík oblúpil rychtáře vašeho z Bukovska a ještě druhému koně pobral, ale že se ta věc nemuož tak náhle všecka shledati, než jedná se, ježto za to mám, že jeho, páně Hradeckého, lidmi naň provedeno bude. A tak se tomu rozumie, že on s jinými lúpie lidi vaše na nepřátelský šlak. Protoť to VMti věděti dávám, že mi pravili, že pán Hradecký k VMti psal, abyšte se tiemto zpravili. A také tento Kubík jat jest s Menšíkovým koněm. Datum Třeboň, feria IIII. post Translationem s. Wenceslai anno oc LXXVII. Jošt z Pruku, hajtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uh., Česk. oc krále najvyššiemu hajtmanu všech zemí království Česk. na JKMti miestě a najvyššiemu hofmistru král. Českého, pánu mému milostivému buď. 861. Hejtman Třeboňský Bohuslavovi ze Švamberka: svědomí o vězně pána Hradeckého a zpráva o jízdě do Rakous. V Třeboni [1477] 7. Mart. Orig. č. 2991. Urozený pane, pane muoj milostivý! Srozuměl sem, že pán Hradecký VMti píše o toho Kubíka. I aby se VMt věděla podle čeho zpraviti, posielám VMti přípis listu, kterak mi pán Hradecký teď opět psal a kterak já jemu odepsal. A také VMti tu věc od počátku znáti dávám. Najprv pravil Rúbík, rychtář váš z Bukovska, že jemu ten Kubík kuoň vzal a šubu s Menšíkem, a že jeho chtěli jeti, ale že se vy- mlúval, že jest páně Zdeňkuov. A to pravil včera tejden [27. Febr.]. A dnes týden [28. Febr.] přivedli toho Kubíka Lomničtí, an kuoň prázdný vedl a na druhém jel. I byl postaven o to k řeči, že by Rúbíkovi kuoň vzel, a on odepřel byl. A tázán, kde ty koně vzal? A on pravil, že věci vyfrejmerčil na Jiechovu bratru v Netolicích, a Menšík, že jemu Jiechovi dal, aby jej prodal, aby jemu zbroje nakúpil v Hradci. A Lomničtí pravili, že ten kuoň znají, že jest Menšíkuov byl. A tázán, u koho slúží? A on řekl, že u žádného, než že jest tu při otci za pánem Hradeckým. A tak já na tu řeč Růbíkovu kázal sem jej vsaditi. I poslal sem po Rúbíka. A Rúbík pravil, že to Řečičtí v Soběslavi pravili, že jest tento Kubík jej oblúpil. I poslal jednoho konšela z Bukovska s synem do Soběslavě, že jednoho osedlého z páně Hradeckého městečka z Řečice tázali, kto to byli, i jako Rúbíkovi kuoň vzali, neb tudy jeli? a on

Strana 198
198 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vyznal, že jest byl Kubík, ale ne Menšík; jakož toho svědomie na ceduli máte. Druhé svědomie na též ceduli, co páně Vojslavského člověk před rychtářem Lomnickým vyznal. Třetie svědomie měl by Rúbík ještě přinésti. Pak Růbík jel do Netolic, ptaje se, vyfrej- marčil-li jest Kubík ten kuoň, kterýž vedl, a na kom? A tak Rúbík praví, že jemu pravili, že jest jej Menšík vyfrejmerčil dobře šest neděl před svatým Václavem; tak se tomu rozumie. I lidé, kteříž ten kuoň u vojště u Menšíka viděli, že jest Menšíkuov, a o tom že jest ten Kubík vašemu člověku, Řehořova držení, odpověděl; to ten člověk praví. Tak máte tu všecku věc. Pak což v tom rozkážete, tak se stane. A bude-li se vám zdáti jeho vydati, že byšte jej ale tak ráčili vydati, aby se jím pán Hradecký ujistil. A když se jiné věci jednati budú, buď i to; vyvede-li se Kubík z toho, aby toho požil, pakli nevyvede, aby postaven byl, ač líbí-li se ten rozum VMti. A jakož sem VMti psal, abyšte tři sta čebruov žita kázali kúpiti pro potomní čas, neb jeho ne- máme a bojíme se, že potom dráže bude. I račtež o tom rozkázati. Také račte vě- děti, že sem Vaňka řezníka napomenul z základu propadeného XX kop vedle VMti rozkázanie. Také račte věděti, že sem včera byl v jiezdě na Vitorazském zboží: i za- jali sme na 11/2 kopy dobytka a koníkuov snad XV a dva vězně k šacunku. A táhnúc zase, uhodili sme na tři Vitorazské jeho; VMti dva mlynáře jali a koně jim pobrali. I honiece, odjali sme je, a jednoho sme z nich jali a kuoň i zbroji vzali. A ten jest byl vuodce a VMti nikdy neodpověděl; a praví, že jest rodem z Hradce. A prosím VMti, račte nás opatřiti vuodci, nebo se zde ptáme a nemuožeme mieti. A jakož ste vzkázali o trubače, ten jest k nám nepřijel; račte nás jedniem opatřiti. A račte ká- zati opatřiti odpověď Křišťanovi, jest-li tento Kubík v této odpovědi. Datum Třeboň, Jošt z Pruku, hajtman na Třeboni. feria VI. ante dominicam Oculi. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějššieho Uh. a Česk. oc krále najvyššiemu hajtmanu všech zemí král. Českého na JKMti miestě a najvyššiemu hofmistru král. Českého, pánu mému milostivému. 862. Jindřich z Hradce Bohuslavovi ze Švamberka: o sporu mezi nimi. V Jindř. Hradci 1477, 7. Mart. Orig. č. 2992a. Službu svú vzkazuji, urozený pane a tovařiši milý! Posílám přípis listu svě- domí dobrých lidí, kterýžto list úředníci a služebníci moji viděvše a slyševše, pečeťmi svými také to jistí, jakož pak tomu porozumíte. Věřímť vám, že člověka mých slu- žebníkuov s jeho statkem bez škody propustiti mi kážete. Také vám žaluji na Jošta, úředníka vašeho na Třeboni, kterak mi opět člověka a služebníka mého vězí, po- bravše jemu koně nešlechetně, ježto já ani on naň žádné péče sem neměl, a tamž s ním svú vuoli má, mně naň nic nikdy nežalovavše. Ježto, kdyby mi kdo naň co žaloval, každému bych od něho dosti chtěl spravedlnosti udělati. I o toť věřím, že

Strana 199
Dopisy z roku 1477. 199 mi jej pustiti i s koňmi jeho kážete. Pakliť by mi se vzdy předse taková svá vuole díla, byloť by mi mého žel, a takéť bych sobě někoho tvého jíti kázal a s ním své vuole pojměl, ježto bych všeho toho rád zbaven byl. Toho odpovědi žádám. Ex Nova domo, feria VI. ante dominicam Oculi anno oc LXXVII. Jindřich z Hradce, hajtman kraje Vltavského a Bechyňského. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi ze Švamberka, hajtmanu kraje Plzeňského, tova- řiši milému. 863. Bohuslav ze Švamberka Jindřichovi z Hradce: odpověď v téže věci. Na Krumlově 1477, 9. Mart. Koncept č. 2992b. Službu svú vzkazuji, urozený pane a tovařiši milý! Jakož mi píšete o člověka služebníkuov vašich a přípis svědomie posieláte, abych jej propustiti kázal oc: poroz- uměl sem. A posielám vám teď list úředníkuov kněze opata Lúckého, kteříž také hajtmanu mému na Třeboň o téhož člověka píší, jej za člověku pána svého poklá- dajíc, jemuž porozumiete. Pak jakžkolivěk ta věc v sobě jest, vám k libosti, píši teď hajtmanu svému Třeboňskému, aby jej hned propustili. Než což se statku jeho dotýče, prve jest Čelud na Třeboň přijel o toho člověka, hajtmana mého zpravuje, že by jeho byl, ale což se statku dotýče, nepravil jest, by byl člověka toho; jakož pak i v svědomí, kteréž ste mi poslali, nestojí, by ten statek byl člověka toho. A tak se to shledává, že jest to statek nepřátelský. A věřím vám, že člověka toho z toho kázati budete a jemu i jiným svým přikážete, ať by s nepřátely mými takových spolkuov nemievali a je fidrujíc, aby nás tiem proti sobě nekyselili. A jakož píšete o Kubíka, pokládajíc jeho za služebníka svého oc: i vězte, že jest ten Kubík, jakož sem zpraven, vzal rychtáři mému z Bukovska kuoň a šubu s Menšíkem, nepřietelem mým, a chtěli sú k tomu rychtáře mého jieti, jedné že se jest vymluvil řka, že jest páně Zdeňkuov. A to jest na Kubíka pravil prve, než jest Kubík jat. Také jest týž Kubík člověku mému odpověděl, že mu chce koně pobrati; a tak se jest stalo, že tomu člověku mému, když jest od vás z Hradce jel, koni pobráni jsú. A teď jest pak jat s koněm Menšíkovým, nepřietele mého. A z těch příčin nezdá mi se jeho propustiti, ale slušné jest vedle toho k němu se mieti, jakožto k lúpežníku lidí mých a ku nepřieteli mému, poněvadž člověku mému odpověděl a škodu učinil jest. Také dotýčete, kterak by úředník můj Jošt Kubíka vězil, pobravše jemu koně nešlechetně, a že jste naň vy ani Kubík žádné péče neměli oc: zdá mi se, že by takového do- týkánie potřebie nebylo, neb jest on jat z příčin svrchupsaných, ježto mi se zdá dobře hodných. A sami tomu rozuměti muožte, člověk dosiehna lúpežníka a zloděje svého, by jej měl pustiti a teprv potom naň žalovati, že by to věc byla zpozdilá a neobyčejná! Dále dotýčete, že byšte sobě někoho mého také jieti kázali, abyšte

Strana 200
200 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. s ním své vuole pojměli. I jestliže byšte koho z mých dosáhli, ježto by lidi vaše lúpil a jim odpoviedal a tak nepřietelem vaším byl, toho já vám rád přeji, abyšte s ním tak nakládali, jakžby naň provedli; a jinak tomu nevěřím. I chtělo-liť by se vám co svévolného proti mně, že se ohradíte, jako na ctného pána sluší. A jestliže mi se jaká svá vuole okáže, musím se s pomocí boží brániti. Ex Krumlov, dominica Oculi oc LXXVII. Bohuslav z Švamberka oc. 864. Jindřich ze Hradce Bohuslavovi ze Švamberka: v téže věci. V Jindř. Hradci 1477, 12. Mart. Orig. č. 2993. Službu svú vzkazuji, urozený pane a tovařiši milý! Píšete mi, že jste člověka služebníkuov mých propustili; ale on ještě vzdy propuštěn není. A chtie od něho jakýmž úplatcóm, ježto já vám toho věřím, že bez všelikých úplatcuov jeho pustiti kážete. Posíláte mi pak list kněze opatových úředníkuov, dotýkajíce toho, že by oni také v toho člověka se vázali; já vám ten list zase posílám, abyšte jej lépe ohledali: všakť já o Pangrácia sem nikdy nepsal, ani oň stál, ale o Petra Joštle. S Pangráciem vy nakládajte, pokadžť vám se zdá. Více dotýčete, že by statek jeho nebyl; služebníci moji pak tak praví, že saně neb vuoz, víno a tré koní jest jeho vlastní. A o to já vám věřím, že i to jemu navrátíte bez škody. Divná věc jest, čím tomu chudému člověku zmatky přicházejí! Prve nechtěli věřiti, by byl služebníkuov mých člověk, teď pak statkem svuoj účinek proti mně opravují, aby vzdy větší a větší závadu jemu činili, znajíce, že jest provedeno dobrými lidmi, že jest člověk služebníkuov mých. Což se pak Kubíka dotýče, jáť se k němu znám, že jest muoj člověk dědičný, a nad to bez mého doma bytí hajtmanu mému připověděl se jest za služebníka, a mně vzdy naň nic žalováno není; ježto by mi kdo co naň žaloval, nejsem tak svévolný, bych od něho nekázal dosti spravedlivého učiniti; ale z pravé své vuole tamž mi jeho i vězie, ježto mi toho líto jest. Také mi píšete, že tomu nevěříte; jináče chtělo-li by mi se čeho, že prve v tom opatřím se, jako na ctného pána sluší. Prve vždycky, nyní i potom jináč sem nečinil, než jako na dobrého pána sluší, a buohdá činiti ne- budu. V tom vás nežádám za paměť, sami se v tom pamatujte! Učiním-liť co, učinímť jako ten, ježto se své vuoli bez viny brání, kterúžť jsú vaši na mě počeli v tom i v jiném, ježto jsem já ani moji na ně žádné péče neměli. Tomu rozumějíc, věřímť, že mi téhož Kubíka s koňmi jeho bez škody propustíte, a potom z čehož jemu vy neb kdo jiný vinu dá, budeť každému práv. Ex Nova Domo, feria IIII. ante Salus populi vel ipso die s. Gregorii anno oc LXXVII. Jindřich z Hradce, hajtman kraje Vltavského a Bechyňského »c. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, hajtmanu kraje Plzeňského, tova- řiši milému.

Strana 201
Dopisy z roku 1477. 201 865. Hejtman Třeboňský Bohuslavovi ze Švamberka: o stížnostech Oldřicha z Grafenecku a nají- mání žoldnéřů.*) V Třeboni 1477, 18. Mart. Orig. č. 2996. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte věděti, že pan Grofnekar psal mně a Rehořovi dávaje věděti, že z Vajdova na Vitoraz přibylo na XI koní. Také nám psal, že lidé vaši jeho služebníkuom otjali tři a jednoho bohatého vězně, a že ty služebníky jeho VMti dodali, a že na nich žádáte zapsání, a že se jemu to velmi nepodobné zdá, a že jeho u pravdě došlo, že jest lidem přikázáno, aby jeho služeb- níkóm překáželi v jiezdách, kdež by mohli, a že by se to k přátelství nepodobalo. Račte věděti, že sem řekl Erharta přijieti a jemu na jeho koně po pěti zlatých dá- vati, neb jesti pacholek svědomý; a sezřěl nynie k některé věci, ježto mi se zdá, že se to VMti nahraditi muož. A jako ste mi vzkázali, abych na lidi položil, aby XL pěším platili: račtež k tomu přidati Veselské a což lidí v tom úřadě, ježto by mohli pomoci, aby lidem těm lehčeji bylo. Také račte věděti, že lidé z Nové Vsi a z Bě- lence a VII člověkuov na Cajli u Cmundu holdovali se za čtvrt léta; jsú po Vito- razském panství. Protož račte rozkázati, aby jim překáženo nebylo. Datum Třeboň, feria III. post dominicam Letare anno dni oc LXXVII. Jošt z Pruku, hejtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najjasnějšího Uh. a Českého oc krále najvyššiemu hajtmanu všech zemí král. Čes. na JKMti miestě a najvyššímu hofmistru král. Česk., pánu mému milostivému buď. 866. Kněz Alexander Bohuslavovi ze Švamberka: o studiích Petra Rosenberského v Bononii. V Bononii 1477, 23. Mart. Orig. Fam. Rosenberg 2. Urozený pane, pane muoj milostivý! Modlitbu svú věrnú vzkazuji VMti. Jakož VMt píše, abych dal tu věc znáti VMti, kterak se vede urozený pán muoj, pan Petr z Rozmberka: i rač VMt věděti, že na počátku příjezdu našeho měl jest mysl velmi roztrženú, túže vždy domóv, a málo se jest učil. A já znamenaje to, do JMti budu [sic mluviti, aby mi to dal znáti, chce-li se učiti čili nic, abych já od VMti zlé přímluvy i také od přátel JMti neměl. A když se jest poradil s urozeným panem Bohuslavem z Hassišteina, podle rozkázánie mého, dal mi jest odpověď, že se chce rád učiti a vésti k tomu, což jest jeho poctivého a dobrého, a zvláště že chce zachovati poslušenstvie k VMti. I pane milostivý! Nemám JMti v ničemž odporného ale poslušného, a doufánie veliké mám, že ta Ruože kvísti bude ke všemu dobrému. Také, milostivý pane, rač *) A. Č. VI. 146 č. 27. Archiv Český IX. 26

Strana 202
202 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. VMt věděti, že zlatých dosti jest nebelo do tohoto roka, neb šaty mnoho zlatých stojí JMt a pacholete JMti. Když toho potřeba ukáže, dám VMti znáti, pokud stačí těch puoldruhého sta zlatých. VMt aby v dlóhém zdraví ščastně živa bela od Boha všemohúcieho žádám. Datum Bononiae, dominico Passionis anno oc LXXVII° per Alexandrum de Crumlov, capellanum Magnificenciae vestrae. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi ze Švamberka, najjasnějšieho Uh., Česk. oc krále najvyššiemu hajtmanu a najvyššiemu hofmistru královstvie Česk., pánu mému milostivému. 867. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: posýlá potraviny a táže se, má-li se koupiti dobytek. Ve Treboni 1477, 29. Mart. Orig. Fam. Švamberk 20. Urozený pane, pane muoj milostivý! Posielám V[Mti] VI liber a bobrový ocas. Vyzinyť sem viece nezastal. A kázal VMti hejtman psáti, že večeros přihnali od Kirchperku na puoltřetie kopy dobytka i koní, i aby ráčili bez meškánie dáti věděti, ráčíte-li co krav kúpiti. A přivedli pět věznuov. Datum Trzebon, sabbato ante Pal- marum anno dni oc LXXVII. Řehoř Klaric. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšího Uherského a Českého oc krále najvyššímu hejtmanu všech zemí král. Českého na JKMti miestě a najvyššímu hofmistru král. Českého, pánu mému milostivému buď. 868. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o vyručení věznů. V Třeboni 1477, 30. Mart. Orig. č. 2999. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt má u vězenie někého Šerle, kterýž na Maishofu dobyt: ráčíte-li jej propustiti za X zlat. uh., jáť VMti za těch X zlatých slibuji za čtyři neděle, nebť já také podpuorci mám. A jakož sem VMti prve slíbil za Krausara, také za X zlatých: ti zlatí již ležie rejnskými zlatými, ale že já jich přijieti nechci, než má mi podpuorce uherské za ně položiti v témdni. Datum Třeboň, dominica Palmarum anno dni oc LXXVII. Rehoř Klaric. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najjasnějšího Uh. a Čes. oc krále najvyššímu hejtmanu všech zemí král. Českého a najvyššímu hofmistru král. Českého, pánu mému milostivému buď. 869. Jindřich z Hradce Bohuslavovi ze Švamberka: o jízdách do Němec a obchodu do Cáhlova.*) V Jindř. Hradci 1477, 1. Apr. Orig. č. 3002. Službu svú vzkazuji, urozený pane, příteli a tovařiši milý! Jakož mi píšete, *) Cf. A. Č. VI. 148 č. 30.

Strana 203
Dopisy z roku 1477. 203 kteříž by lidé moji do Němec jezdili, aby jim listové dáváni byli, bojíce se snad toho, aby vám vedle sebe jiných neprovozovali: milý pane tovařiši! o to vy péče žádný nejmějte, pilněť jim o to jest přikázáno, aby na takových cestách žádného nezastá- vali, kdož by mój nebyl; a za to mám, že přes mé přikázání jináče učiniti nesmějí. Píšete mi pak, žádajíce, abych do Cáhlova lidem svým voziti nedal: milý pane to- vařiši, věřím já vám, že vy toho na mně a na lidech mých žádati nebudete, neb by lidé moji tím velmi súženi byli, a jinam takově nyní nemají kam dělati, než do Cáhlova a do toho kouta. A mám tu naději do vás, že to, což pan Petr z Štern- berka mezi náma oběma umluvil a vyřkl, toho mi rušiti nebudete. Ex Nova Domo, feria III. post dnicam Palmarum anno oc LXXVII. Jindřich z Hradce, hajtman kraje Vltavského a Bechyňského oc. Také vězte, když kam lidé moji jedú, že mívají fedrovní listy s sebú, po nichžto se zpraviti budete moci, co by vozuov jich bývalo. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, hajtmanu kraje Plzenského, příteli a tovařiši mému milému. 870. Hejtman Třeboňský Bohuslavovi ze Švamberka: o zajatých odpovědnících. Ve Třeboni 1477, 7. Apr. Orig. č. 3004. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte věděti, že v tuto sobotu Habart přivedl dva vězně, kteréž zjímali pěší z Chúsníka s jistinú, ježto lúpili na cestách, a třetího zabili; jednomu řékají Šámal, a ten v letě před chvílí vzal Stanislavovi kuoň, sjev z Kamenice. Také slyším o něm mnoho zlého. Druhému řékají Kavík, o tom pravil Habart, že byl za Lhockého na Chúsnice,*) a že by se mělo na něm zvědíti, co se vašim lidem odtud dálo. A rozumiem, že se zaň přimlúvají, snad z té příčiny, aby nebylo zvěděno, co jest zlého činil. Také oblúpili Heřmana, městěnína z Soběslavě. Pak což VMt o nich rozkáže, tak se stane. Než já bych vzdy rád, aby byli pokušeni; a zvědíc na nich, potom budete ráčiti učiniti, což ráčíte. Datum Třeboň, feria II. post Paschae anno oc LXXVII. Jošt z Pruku, hajtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uh. a Česk. oc krále najvyššicmu hajtmanu všech zemí královstvie Česk. na JKMti miestě a najvyššiemu hofmistru královstvie Česk., pánu mému milostivému. 871. Rehoř Klaric Bohuslavovi ze Švamberka: o výpravě Petra Stúpenského z Húzné do Rakous. Ve Třeboni 1477, 9. Apr. Orig. č. 3005. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte věděti, že Stúpenský rozkázal mi *) to jest: když byl Václav Lhotský ze Zásmuk úředníkem pana Zdeňka ze Šternberka na Choustníku (1470—1472). 26*

Strana 204
204 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. VMti psáti, abyšte věděli, že v snuoci na puoldruhé hodiny před večerem pěší vy- pravil napřed před sebú, a sám s jieznými jede po slunci po nich; a rozkázal mi VMti tak psáti, abyšte rozkázali těm, kteříž zuostali na Roznberce a na Tiché, aby velmi pilně stávali, a bylo-li by co, aby pro nic k Cáhlovu nehonili, než což by v kraji zastihli. A rychtářuom i jiným lidem po vsech aby poručili, aby pilni byli, jestliže by které lidi přezvěděli, aby bez meškánie k zámku dali věděti. A račte vě- děti, že mi purkrabie Hradecký*) psal, že pán jeho toho žádá, kdyby ta dva zlo- čince, kteříž z Chústníka přivedeni, měli tázáni býti, abych jemu pánu z Hradce dal věděti, že by chtěl někoho svého k tomu poslati, a že jemu toho potřeba jest pro jeho lidi. I račtež o tom rozkázati. Velikýť jest křik od lidí na ně; protož bude-li VMti kto za ně prositi, neračte se na to obrátiti, nebť někdo má toho péči. Datum Řehoř Klaric. Třeboň, feria IIII. post festum Paschae anno dni oc LXXVII. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najjasnějšího Uh. a Česk. oc krále najvyššímu hejtmanu všech zemí král. Česk. na JKMti miestě a najvyššímu hofmistru král. Českého, pánu mému milostivému buď. 872. Jindřich z Hradce Bohuslavovi ze Švamberka: o sporu s purkrabím Rožmberským a vybírání nových mýt. V Jindř. Hradci [1477], 12. Apr. Orig. č. 3008. Službu svú vzkazuji, urozený pane a tovařiši milý! Zpravuje mne Václav z Větřnie, služebník muoj, kterak by jemu Heřman,**) purkrabí na Rozmberce, psal, ježto mi se tak zdá, že jemu toho potřebí nebylo, neb se služebník muoj ke všemu spravedlivému poddává; a k čemužt spravedliv bude proti Heřmanovi i proti jinému, neopustímť jeho. Milý pane tovařiši! Takové psaní a pohrůžky nepotřebné věřímť, že stavíš, a spravedlivé podávání od služebníka mého žeť přijato bude. Také mne týž služebník muoj zpravuje, kterak od lidí jeho nějaká mýta vnově zamyšlená berú se, kterýchž prve nikdy bráno nebylo, než tepruov za tebe. I tohoť věřím, milý pane tovařiši, že takových mýt nových z lidí služebníkuov mých bráti nedopustíš; neb jakž by se toho nestalo, mušelť bych já z lidí vašich také takováž mýta bráti. Toho od- povědi žádám. Ex Nova Domo, sabbato ante dominicam Quasi modo geniti. Jindřich z Hradce, hajtman kraje Vltavského a Bechyňského oc. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hofmistru království Českého, tovařiši mému milému. *) Jan Koňas z Vydří. **) ze Zelenic.

Strana 205
Dopisy z roku 1477. 205 873. Písař Velešínský Bohuslavovi ze Švamberka: o příměří s panem Streinem. V Nových Hradech 1477, 19. Apr. Orig. č. 3010. Vysoce urozený pane, pane muoj najmilostivější! Službu svú poddanú vzkazuji VMti. Račte věděti, že dnes pán náš*) sjieždie se s Štrajnem**) na středokraty a mají rokovati; a v středu minulú [16. Apr.] zálohu dělal u Vitoraze, takže našim kuoň ranili a dvě osobě, a oni zase jednoho jali, i vzeli našim, rozumiem, větší škodu než zisk, a to proto, že k sobě nemohli přes vody. Také jiného u nás takového nic neslyšeti. Než račte věděti, udělá-li pán náš s Štrajnem stánie, že velmi do kraje škoditi budú. Ex Novo Castro, sabbato post conductum Pascae anno oc LXXVII. Johannes, písař Velešínský. Vysoce urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uherského, oc krále najvyššiemu hajtmanu všech zemí král. Čes. na JKMti miestě a najvyššímu hofmistru král. Českého, pánu mému najmilostivějšiemu. 874. Hejtman Třeboňský purkrabí Krumlovskému: o potřebách pro první čas příměří. V Třeboni 1477, 25. Apr. Orig. č. 3012. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi páně Mt vzkázala, abych při sobě pozuostavil do XV koní za II neděli neb za tři, dokud se toto stanie ne- ujme, a na silnicích abych s nimi postával; i chtěl bych rád s tebú pozuostaviti Jana Holého a Sokolíka, nebo jiného nemám, koho při sobě pozuostaviti, a oni sobě to předkládají, že by sobě svého v tom mnoho zmeškali. I muožete-li někým jiným opatřiti, učiňte to bez meškánie; pakli co jiného rozkážete, dajte mi věděti, tak já učiním. A toho mi dajte spěšnú odpověď. Datum Třeboň, feria VI. post s. Georgii Jošt z Pruku, hajtman na Třeboni. anno oc LXXVII. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, přieteli mému milému. 875. Žaloba (od koho?) na Roubíka ku pánům, rytířům i městům v Rokycanech na sjezdě shro- mážděným. B. m. [1477? April.***) Přepis č. 3015. Službu svú vzkazuji, urození páni, stateční, slovutní a opatrní přietelé milí! Žalujiť vám na Rúbíka, že včera, když lidé moji vezli mi ospy a desátky, kteréž mi ***) *) Nevím určitě, kdo se tu míní. Velešín náležel sirotkům Rosenberským a tudy tohoto času Bohusla- **) Jiřím. vovi ze Švamberka. Nenáleží-li snad list tento spíše do r. 1472 konec Okt. neb počátek Nov.? Viz poznámku při č. 587. této sbírky (Archiv Český VIII str. 101.) O sjezdě v Rokycanech r. 1477 cf. A. Č. V. 373 č. 9.

Strana 206
206 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. povinni jsú a vzdycky až do té chvíle dávali bez přiekazy, i pobral to svévolně v tomto křesťanském stánie, a brání mi lidem vézti; pak to i prve viece činil jest v tom stánie mimo smlúvu mezi stranami řádně pečeťmi utvrzenú. I prosím vás všech, abyšte již proti takovému rušiteli obecného dobrého jměli se i okázali vedle toho, jakož smlúva sepsána a vykazuje, kterak se jmieti máme proti takovým, ježto by svévolně proti smlúvě jmieti se chtěli. Věřím vám, že se skutečně k tomu jmieti bu- dete. A kterému času já měl bych se k té věci na hotově jmieti, prosím dajte mi věděti listem svým po tomto poslu. Urozeným pánóm, statečným rytieřóm, panoším i městóm obú stranú nynie v Roky- canech obecné dobré jednajícím, přátelóm milým. 876. Purkrabí z Kirchsteten Bohuslavovi z Švamberka: o poshovění v holdech. V Kirchsteten 1477, 10. Mai. Orig. č. 3016. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Došel jest mne list váš, kte- rýmžto lidi pána mého z holdu zadržalého napomínáte. Vězte VMt, že ty všecky vsi dokonce zahubeny jsú, a pán muoj také viece než puol léta v vězenie sedie.*) Prosím VMti, abyšte pro pána mého učiniti ráčili, a toho chudého člověka, kterýž v základě sedie, propustili, neb ti lidé bez pána mého toho holdu vyplniti nemohú. Ale když pán muoj vězenie svého prázden bude, muože VMti ten hold vyplniti a VMti se viece hoditi, nežli těch dvadceti zlatých. Datum Kirchsteten, sabbato post Floriani anno oc LXXVII. Jan Freiberger, purkrabie na Kirchsteten. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberku, najvyššiemu hajtmanu všech zemí království Českého oc, pánu mému milému. 877. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o postoupení statků Jindřicha Roubíka a o sporech se žoldnéři. V Netolicích 1477, 29. Mai. Orig. č. 3022. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! Psaní tvému po- rozuměl jsem. I mám za to, že tebe tajno nenie, že panu Divišovi**) a Stúpen- skému***) a strýci mému Mikulášovi†) poručil jest syn muoj statek svuoj vedle mne, otce svého nedielného, aby pomohli radú i skutkem jeho dobrého i poctivého jednati. I pošliž ke mně Stúpenského, abychme z jednostajné vuole tu věc předsěvzeli k tvé žádosti a tu cestu tak obrali spravedlivě, aby zlé stavováno bylo i s tvú radú a po- **) *) O této věci vím jen tolik, že roku 1479 císař Fridrich Kirchstetten udělil v léno Bernhartovi Sta- dlerovi a Michaelovi Reiffenbergrovi (Chmel č. 7255). Kdo byl před tímto rokem v držení města, ne- dopátral jsem se pro nedostupnost pramenů, v nichž bych snad poučení byl nalezl. ***) Petrovi z Húzné. Malovcovi. †) Roubíkovi.

Strana 207
Dopisy z roku 1477. 207 mocí. A také bratře milý! dnes Městecký přijel jest z Cáhlova, i mluvil jsem o to s ním, což mi píšeš v svém prvním psaní. Takť mi kázal psáti tobě, že jest byl u králuov i u kniežat a pánuov velikých, a že jest sě mu nikde ta hanba nedála, by sě měl kto jeho pacholky ujišťovati, než z čehož jim kto bude vinu dávati, že chce na ně pravdy dosti udati, aby se od nich každému spravedlivé stalo. I zdá-liť sě co, pišiž jemu o to. Ex Netolic, feria V. post Pentecosten anno dni oc LXXVII. Oldřich Růbík z Hlavatec a na Netolicích. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 878. Kapličtí purkrabí Krumlovskému: slibují za Vaňka Homolku. V Kaplicích 1477, 2. Jun. Orig. č. 3025. Já Petr Chochmaul, já Martin Tranda a Janek Hojar a Pavel řezník, všichni seděním v Kaplici, oznamujem listem tiemto, že my rukojmě svrchupsaní rukú spo- lečnú slibujem vám, pane purkrabie, za Vaňka řezníka, přijméno Homolka, na po- stavení; když by nám VMt dá věděti, tehdy my slibujem v moc vašie postaviti pod základem XX kopách. Na svědomie prošili sme Prokopa, rychtáře našeho, že svú pečeť přitiskl listu k tomuto, ale jemu i jeho budúcím beze škodě oc. Dán v Kaplici, feria II. post Trinitatis anno oc LXXVII. 879. Seznam věznů Rosenberských. B. m. 1477, ſpo 3. Jun.J. Cedule č. 2989. Anno oc LXXVII vězňóm rok dán. Feria VI. a. Reminiscere [28. Febr.]. Šafáři páně Strejnovu dán rok na postavenie do sv. Jiří [23. Apr.], aneb týden napřed věděti dáti. Feria II. s. Blasii [3. Febr.]. Mikuláš Klaws má rok na postavenie za tři ne- děle, a slíbil jest zaň purkrabie Dachsnaróv se všemi jinými, jich pět, pod hrdly. Dominico Purificationis b. Mariae [2. Febr.] Sláma, Šimek a Mates mají rok do středopostie [13. Mart], týden napřed dáti věděti, každý v XX zlatých, rukojmě za to pan Jiřík z Větřně a Bušek. Feria III. post Purificationem b. Mariae [4. Febr.]. Vyručen jest Skákalík na postavení ve XX fl. uh. do středopostie [13. Martii] a týden napřed věděti; až do seznánie chce pan Jiřík zaň státi. Item Stúpenský a Bušek slíbili za Skákalíka a IX zl. uh. za ty koně, kteréž sú pobrali lidem páně Mti z Frimburka, ten Skákalík, a zvláště slíbili Stúpenský a Bušek za těch IX zl. uh.

Strana 208
208 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Item, služebník Šollenbergaróv má rok za III neděle od štědrého dne [24. Dez. 1476]. Feria V. ante Reminiscere [27. Febr.]. Erhart, Havsarové služebník, má rok za tři neděle. Feria III. ante Corporis Christi [3. Juni]. Homolka z Kaplice vyručen na po- stavenie; rukojmie zaň Petr Chochmaul, Tranda, Janek Hojar, Pavel řezník, spolu- sú sedé z Kaplice.*) Václav pacholek Vojtěškóv z Dúdleb vyručen v L kop na postavenie do sv. Havla [16. Oct.], týden napřed věděti. Rukojmě zaň Rehoř z Svintce, Václav z Svince a Martin z Svintce a Duchoň z Kaplice, bratr toho Václav, Chujek také; postaviti jeho mají na Krumlově. Item Ježek vyručen na postavení v XV zlat. uh. do sv. Matúše apoštola bo- žieho [21. Sept.]. Rukojmie zaň Žibřid Mléčko, Jan z Rovného, Jan Matiašuov, slibují společnú a nerozdielnú rukú. 880. Písečtí dávají glejt Bohuslavovi ze Švamberka.**) B. m. 1477, 7. Jul. Orig. č. 3026. My purkmistr a rada města Piesku, známo činíme listem tiemto všudy, kdež čten anebo čtúcí slyšán bude, že jsme dali a mocí listu tohoto dáváme jistý a bez- pečný glejt sami před sebú a před našimi poddanými od datum listu tohoto do téhož dne trvající a ten den celý až do západu slunečného během svým přirozeným, uro- zenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka oc JMti i těm všem, ktož s Jeho a podle JMti v tom počtu pojedú od jednoho až do desieti a od desieti až do čtyřidcát koní a tolikéž osob lidských, tak aby k nám na město naše přijeti i z města bezpečně odjeti mohli, bez úrazu osob i věcí jich. Toho na svědomie pečeť města našeho kázali sme přitisknúti k tomuto listu, jenž psán i dán po narození bož. syna tisícieho čtyrstého sedmdesátého sedmého léta, v sobotu mezi slavným ochtábem božieho těla. 881. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o věci pobrané lidem jeho. V Netolicích 1477, 7. Jul. Orig. č. 3030. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A zpravil mě Petr a Sta- nislav, že by kúpili VIII krav a II hrčie [sic] na Lomech, jakož mě o tu věc zpra- vují, že by o to psal purkrabie z Lomóv Vlksickému, a že by ta věc tak byla, a že by od nich kúpili. A tak mě dále zpravují, že by jim to Vlksický pobral na Rozmberk *) Viz předcházející číslo 878. **) Cf. A. Č. VI. 155 č. 37.

Strana 209
Dopisy z roku 1477. 209 a Šimka že by jal, kterýž ten dobytek s nimi hnal. I milý bratře! jsou-liť toho taková slušná svědomie, nedopúštěj jim v tom křivdy činiti a přičiň sě k tomu jako přietel syna mého, ať jest Šimek propuštěn a to zasě navráceno; pakli by co jiného bylo, ježto by ty u pravdě věděl, ale milý bratře, daj mi věděti. A rád bych slyšel, by se dobře měl. Datum Netolic, feria II. ante Kiliani anno oc LXXVII. Oldřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 882. Budějovičtí Bohuslavovi ze Švamberka: o sporech s mistrem Strakonickým. V Budějovicích 1477, 12. Jul. Orig. č. 3034. Urozený pane, pane nám přieznivý! Služba naše napřed VMti. Listu páně Strakonického,*) kterejž nám posieláte, kterejž VMti, což se služebníka JMti Jana z Dievčic a Šimka člověka jeho dotýče, píše, tomu jsme porozuměli. I račte věděti, že téhož Šimka u nás nenie, a že jsme se v tom tak jměli a zachovali, jakož jsme před VMtí řekli, že jeho proti Dívčickému u nás chovati nechcme. A jakož pán Strakonickej v listu v svém píše, kterak by týž Šimek služebníku JMti, jsa v městě našem, před námi pohruožky činil: i račte věděti, když jsme na témž Šimkovi po- rozuměli, že by někoho jměl, kterýž o něho státi a před Dívčickým i otcem jeho svobodna učiniti chce, dali jsme to listem svým otci Dívčického znáti k vejstraze, aby se on mezi synem svým a člověkem jich přičinil, zda by ta věc k dobrému konci přivedena byla, poněvadž týž Šimek řekl, že žádným obyčejem pod ním bejti nechce. A k té řeči Šimek ústně znáti se bude; jakož jsme pak toho listu přípis panu Strakonickému poslali. Ale bychom my panu Strakonickému aneb Dívčickému byli psali, pohruožky činíc, když k tomu přijde, slušně a vedle potřebnosti muožeme provésti, že se to tak nenajde. Jakož jsme pak pánu Strakonickému psali, jestliže JMt kto tak zpravujie, aby tomu nevěřil, a že se to tak nenajde; i zpravuje-liť jinak služebník pána Strakonického VMt, neračte tomu věřiti. A což se žida dotýče, jakož VMt píše, že bychom JMti žádné odpovědi nedali; račte věděti, že nám nikdy JMt, což se dluhuov dotýče nepsal, než my jsme JMti o člověka našeho psali; nedal nám JMt na náš list žádné odpovědi. A to slušně provésti muožeme. Neb ten žid, když u nás soud usazený byl u puostě, kohož z našich vinil, těm jsme přikázali, aby jemu právi byli, a s některejmi se sám bez práva umlúval. Neb, by nám byl kdy psal, byli bychom jemu vedle spravedlnosti toho dopomohli i po dnes; neb jest žid náš a pod námi duom má a ke třem souduom uručil. Pak přes to dá-li kterému z našich vinu, chceme se k tomu tak jmieti, aby se jemu spravedlivé stalo. Protož, pane nám *) Jana ze Švamberka. Archiv Český IX. 27

Strana 210
210 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. přieznivý, jestliže se panu Strakonickému zdá, že bychom JMti v čem scestní byli, z čehož nás před VMtí viniti bude, chceme jemu před vámi právi bejti. Ex Budwais, sabbato ante Margaretae virg. anno oc LXXVII. Purkmistr a rada města Budějovic. Uroz. pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uh., Českého oc krále najvyššiemu hajtmanu všech zemí král. Česk. na JKMti miestě a najvyššiemu hofmistru král. Českého, pánu nám přieznivému. 883. Bohuslav ze Švamberka Ondřejovi Předborovi: aby ze statků Rosenberských neválčil proti císaři. B. m. [1477 před 25. Jul.] Přepis č. 3037. Služba má Předboře! Jakož nynie ciesařovi JMti bral a pálil, došlo mne, žes odpočíval na panství pánuov z Rozmberka, synuov mých a mým, kteréhož já nynie v držení jsem. I divno mi to do tebe, že na našem panství odpočíváš, na škody jezdě, věda to, žes prve proti mně a pánuom z Rozmberka k ciesařovi Mti jel, když jsme my s JMtí válku jměli. I jmámť já s ciesařovú Mtí stánie křesťanské, a ne- miením tobě toho dopustiti, by na našem odpočívaje, JMti škodil. Protož žádám toho na tobě a chci tomu, aby takovým během panstvie našeho prázden byl a na našem panství neodpočíval a těm svým, ktož se tebe držie, též přikázal. Pakli by přes to ty aneb tvoji na našem panství odpočívali a z našeho a na naše a ciesařovy Mti škody činili, jestližeť by tě co anebo tvé ode mne aneb od mých potkalo, v tom tobě sám od sebe a od pánuov z Rozmberka i od služebníkuov našich a lidí poddaných vedle cti ničímž vinen býti nechci. A zdá-liť se tobě s CMtí váleti, válej s tvrze své, aneb odkudž se zdá, ale našeho buď prázden. Bohuslav z Švanberka oc. Urozenému panoši Ondřejovi Předborovi z Radojšína [sic] a na Želči. 884. Ondřej Předbor Bohuslavovi ze Švamberka: odpověď v téže věci. Na Želči 1477, 25. Jul. Orig č. 3038. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Jakož mi VMt píšete, že sem ciesaři bral a pálil: bralť sem já a pálil těm, ježtoť mi sej od nich neprávě a ne- šlechetně stalo. A také VMt toho dotýčete, že sěm proti VMti byl a proti pánuom z Rozmberka: zviete VMt sami, že sěm na VMti škodě nikdy nebyl, ani na pániech z Rozmberka, ani sěm VMti nevodpoviedal. A to sěm sobě hned vymlúval, když sěm měl k ciesaři v službu jieti, že já proti VMti býti nechci, ani proti panu Lvovi, ani proti Rúbíkovi, než proti puntéróm; a tohoť jest pan Petr Holický dobře svědom JMt. A také VMt dotýče, že sěm na VMti zboží vodpočíval, a na pániech z Rozmberka; milý pane, vodpočíval sěm, pánuom z Rozmberka a VMti i JJMtí lidem bez škody;

Strana 211
Dopisy z roku 1477. 211 než což sou mi z dobré vuole za mé peniezi dali, to sěm jim rád zaplatil. A takéť já na VMt žádné péče nemám, leč byšte mi VMt vodpověděli, ani na pány z Rozm- berka; neb sěm já, i ti dobří lidé, tu naději jměl k VMti, že by nám VMt našie spravedlnosti raději dopomohl, než by nám na škodu byl VMt, i ještě vdy máme, a VMti mieníme zasluhovati. A ještě VMti vdy prosím, abyšte nám VMt neráčili toho hájiti, abychme my v svobodných krčmách vodpočívali na pániech z Rozmberka zbožie na JJMtí a bez jich škody lidí JJMtí a VMti. Prosím, abyšte VMt ráčili mně toho vodpověď dáti. Dán na Želči, v pátek na sv. Jakuba apoštola, léta oc LXXVII. Ondřej Předbor z Radešína a na Želči. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najvyššiemu hejtmanu všech zemí král. Českého na JKMti miestě, a najvyššiemu hofmistru král. Českého, pánu mně přieznivému. 885. Purkrabí Rožmberský Bohuslavovi ze Švamberka: o honění lidí Roubíkových, kteří táhli z Rakous z plenu. B. m. [1477?] *) Orig. č. 3067. Urozený pane, pane mój milostivý! VMti věděti dávám, že Roubíkovi [t. j. lidé] pobrali v Třešnové,**) ješto přislušie ciesaři JMti, a ten dobytek hnali na úsvitě mimo zámek,***) i přehnali několikrát přes řeku pod zámkem. A mně to lidé povědie, a já je kázal honiti, i odejmu jim ten dobytek, a ti, ktož sú jej hnali, utekú, a jeden ještě za nimi zóstal s jednú krávú, i toho jali i přivedli jeho na zámek. A lidé ti přišli, i poznali svój dobytek; a já sem jim pověděl, že VMt s tiem obešli, a což mi VMt rozkážete, tak se v tom mieti budu. A račte věděti, že sú tento týden pobrali pod mým úřadem VMti člověku dobytek; tuším tomu, že sú to také udělali Heršlačtí, a tuším tomu, že by se na tomto něco těch věcí vyzvědělo, jestliže tázán bude, co sě VMti děje. Jan z Vlksic. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc krále najvyšší hajtman všech zemí královstvie Českého na JKMti miestě a najvyšší hochmistr [sic] král. Českého, pánu mému milostivému. (K tomu přilepena jest cedule psaná touže rukou): Pane švakře, přieteli milý! Věděti dávám, že z Dvořiště vedli koně; z Lomóv jedna herka jim utekla do Myšlan; a Ježek s tovařišem lapiv tu jistú herku, vsedl na ni, ujede s ní pryč, i vedli ji k Řebenářovi. A ten jistý Ježek i šel zase na Heršlák, i stavil se v Dořisti [sic a voni jej poznali i přivedli mně jej. A mám za to, že by se na tom Ježkovi něco viec mohlo doptati. *) Náleží-li do r. 1477, tedy nutně před Sept. a snad i Aug. tohoto roku. Cf. Č. Č. M. 1881 str. 223, **) Kerschbaum v Horních Rakousích. a A. Č. VI. 155 č. 38. ***) Rožmberk, kdež patrně již tohoto času Jan z Vlksic byl purkrabím. 27*

Strana 212
212 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 886. Král Matiáš straně své v Čechách: aby byli poslušni rozkazu legáta papežského Baltazara z Piscie. U Bruku v Rakousích 1477, 12. Aug. Přepis č. 3043. Mathiáš buožie milostí král Uherský, Český oc. Věrným našim, duostojným i ctihodným, osvieceným i urozeným prelátóm, pánuom korúhevním, hrabiem, purk- rabóm, šlechticóm, úřědníkóm, item městóm, městečkám i všech obcí a míst správcí m], purkmistróm i rychtářóm, i také kteréhožkoli stavu a duostojenstvie lidem v naší české koruně bydlícím a přěbajvajícím, kteříž uzřie naše tyto listy, pozdravenie a milost královskú vzkazujem. Neradi sme toho slyšeli, že by někteří z vás byli, kteříž by duostojného otce kněze Balthazara z Pistie, posla papežského, rozkázanie poslechnúti pohrzeli a listuov papežských, skrze najsvětějšého papeže jemu daných, plniti a vedle rozkázanie učiniti odpírali, rozličnajmi se výmluvami hájíce, a zvlášče že by ty věci byly proti stání a příměří, kteréž příměří svú vuolí nebo s naším po- volením s stranú odpornú sú učinili. Ale že sme my ti, kteříž vždycky apoštolského povýšení poslúchati hotovi sme, i také chceme, aby všickni naši poddaní poslušni byli, to také znamenajíce, že ani nám ani vám přísluší překážeti vuoli staršieho a vyššího, a zvláště otce svatého, a také nebo ani proto stání a příměří počasné muož rušeno býti, poněvažd vždycky kletby bez búřenie měst i krajuov proti vinným skutečně jdú a konají se: protož vás všeckny i každého zvlášť napomínámy, nébrž všeckněm přísně přikazujem, abyšte listóm dřieve řěčeného posla papežského a sku- tečnému naplnění nižádným obyčejem nepřekáželi, ani překážeti komu dopustili, upřímě neb neupřímě, ale raděje jako na dobré křesťany sluší a stolice svatej po- slušné, všechny pomoci vám možné abyšte dali a učinili k vyplnění toho rozkázánie, jinak nečiníc, než jakož vám víra i čest vaše milá jest, a chcete-li naší milosti krá- lovské zachovati. Dán u vuošče naší v Rakúsích u Pruku dvanáctého dne měsíce srpna léta božieho 1477, království našich uherského dvacsátého a českého devátého.*) 887. Vyznání Zdeslava ze Šternberka, že měl klenoty své schované v klášteře Třeboňském. B. m. 1477, 18. Aug. Orig. Fam. Sternberg. Zdeslav z Šternberka, hajtman kraje Podbrdie, známo činím všem tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú: Jakož sem dal zlaté klenoty i jiné věci schovati velebnému knězi Markovi, opatu kláštera Třeboňského, ty všecky věci pobral sem od již psaného kněze opata úplně tak celé, jakož jemu schované dány byly. Protož já svrchupsaný Zdeslav z Šternberga, bratr muoj, ani žádný z budúcích *) Palackého D. č. V. 1. 149.

Strana 213
Dopisy z roku 1477. 213 našich svrchupsaného kněze opata ani jeho budúcích z těch věcí nižádných napomínati nemáme obyčejem nižádným. Tomu na zdrženie pečeť svú vlastní přitisknúti sem kázal k tomuto listu. Dán v pondělí po matce boží na nebe vzetie, léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého. 888. Kněz Alexander purkrabí Krumlovskému: o študiích Petra Rosenberského v Bononii; o peníze na knihy. V Bononii 1477, 8. Sept. Orig. Fam. Rosenberg 2. Modlitbu svú vzkazuji, urozený přieteli muoj dobrý! Když sem s urozeným pánem, panem Petrem z Rozmberka měl jeti do Vlach, rčeno mi jest, aby se pán tak měl, jako by ten nebel, a to až do roka jednoho nebo do dvú. Pokud sem mohl, to sem zachoval; a poněvadž jest JMt od mnohých seznána, musel sem se tak mieti, aby JMt v hanbě nezóstala. Sic puol druhého léta JMt jest zachovala přikázánie urozeného pána, pana Bohuslava z Švamberka, ve všem poslušenstvie a rád, a zacho- vati chce. A nic na JMti nescházie, učí se všem ctnostem, ješto bohdá radost toho všickni budú mieti. Protož, pane purkrabie, račte poslati zlaté, ať bych JMti mohl zjednati knichy potřebné, ke Všem Svatým, neboť již žádných zlatých nemám. Máť JMt k vám najvěčie doufánie, že ho neopustíte. Takových přátel nemá JMt v Bononi, aby založili do času. A což naložíte nyní na JMt, pravím to v pravé pravdě, že dobře naložíte. Zdravie vašemu i prospěšenstvie raduje se pán muoj. A já, což bych mohl učiniti, učiním rád. Datum Bononiae, in die Nativitatis Mariae virg. b. anno oc LXXVII°. Kněz Alexander z Krumlova, kaplan. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, buď dán. 889. Týž Bohuslavovi ze Švamberka: v téže věci. V Bononii 1477, 8. Sept. Orig. Fam. Rosenberg 2. Urozený pane, pane muoj milostivý! Modlitbu svú věrnú vzkazuji VMti. A vě- děti dávám, že urozený pan Petr z Rozmberka, pán muoj milostivý, z daru božieho zdráv jest a učí se se vší pilností ctnostem, zachovávaje přikázanie, jakožto poslušný VMti vždy i také mé, což JMti diem. A to pravím v pravé pravdě, by někderého měštěnína syn bel, nemohl bych poslušnějšieho mieti. A protož žádné tesknosti z JMti nemám. To poslušenstvie a ta ctnost bohdá ke všemu dobrému JMt přivede, tak že VMt i přátelé JMti i my všickni obradováni budem. Protož, pane milostivý, poněvadž VMt oddala jest JMt k tomuto rytířstvu duchovniemu, miesto koní a zbroje rytieřské kniehy musí JMt mieti, a již také věčie a nákladnějšie nežli prve. I račte poslati

Strana 214
214 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. penieze zlaté, abych mohl ty věci zjednati, aby JMt v tom meškána nebela, neboť již žádných nemám. A tomu se VMt nediv, že tolik zlatých již utratil sem; šaty JMti a služebníka jeho viece než sto zlatých stojie, strava drahá a všecky potřeby jiné. Když sem já šacoval ty věci, položil sem podle bytu mého chudého puoldruhého sta zlatých; JMt nemohu tak mieti. A také žádných krmí zvláštních JMti nečiním, než podle obyčeje té země, málo a sprostně. Buoh všemohúcie rač vám dáti dluhé zdravie. Datum Bononiae, anno oc LXXVII°, in die Nativitatis glor. virg. Mariae.*) Kněz Alexander z Krumlova, kaplan VMti. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uherského, Českého krále oc najvyššiemu hajtmanu všech zemí králov. Českého na JKMti miestě a najvyššiemu hofmistru král. Českého, pánu mému milostivému. 890. Wolf z Grafeneku purkrabí Krumlovskému: o ohaře a sledníka. Na Novém Hradě 1477, 27. Sept. Orig. Fam. Grafeneck. Služba má, Kunráte milý! A jakož mi švagr muoj a pán tvuoj**) řekl ohařuov puojčiti: milý Kunráte, muož-li to býti, puojč mi jich desieti; však nic jináč, než jakobyšte je doma měli, tak mají chováni býti. A prosím tebe o sledníka, toho mi k těm desieti ohařóm puojč; neb muoj sledník ten jest spadl s brány a velmi sě stlúkl. Jistú naději mám, že to pro mě učiníš a X vohařuov mi i s sledníkem po- jšleš. A když pan švagr muoj aneb ty kážeš, chci je hned zasě všecky poslati. A tobě chci toho zasluhovati. Datum ex Novo Castro, sabbato ante festum s. Wenceslai, anno Wolf, svobodný pán na Grafeneku. oc LXXVII. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí Krumlovskému, mně milému. 891. Jindřich z Hradce Vokovi z Rosenberka: že svým lidem překupování žita nezapoví. V Jindřichově Hradci 1477, 10. Oct. Orig. č. 3053. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Jakož mi píšete o žitu překupování: milý pane a příteli! lidé moji živí se čímž mohú, a já jim toho příti muším, čímžkoli by se živiti mohli. Vy své můžte vésti k čemuž chcete, než mým, věřím vám, že nepřekážíte. A vím, že to vaší opatrností není, ale Kunráthovú, ješto *) Cf. A. Č. VI. 172 č. 58. **) Rakouský pán Wolf z Grafeneku měl za manželku Hedviku, dceru pana Jana z Rosenberka (nar. 1464 † 1520) a sestru páně Vokovu. Ovšem roku 1477 nebyl s ní asi ještě oženěn než jen zaslíben. Nové Hrady v Čechách, odkudž list tento je datován, držel toho času v zástavě příbuzný páně Wolfův Oldřich z Grafeneku.

Strana 215
Dopisy z roku 1477. 215 by on snad nerad přál živností mým lidem. Ex Nova Domo, feria VI. post Dionisii anno oc LXXVII°. Jindřich z Hradce oc. Urozenému pánu, panu Vokovi z Roznbergka, příteli mému milému. 892. Rameš ze Lhoty, purkrabí na Choustníce, jménem pána svého Zdislava ze Šternberka Bohu- slavovi ze Švamberka: o náhradu za opatrování hradu Choustníka. Na Choustníku 1477, 27. Oct. Orig. č. 3056. Urozený pane, pane mně přieznivý! Služba má VMti. Jakož VMt má dáti osmdesáte zlatých pánu mému JMti od chovánie zámku Chúsníku: i psal sem o to Rehořovi, úředníku VMti, na Krumlov, jestli co jemu od VMti rozkázáno, aby ta summa pánu mému JMti dána byla. I nebylo Řehoře doma, a já odpovědi ještě na to nemám. I rozkáza mi jest pán muoj JMt z těch zlatých, což se JMti má do puol léta dostati, dáti na miesto ukázané za JMt. I prosím VMt, račte tu věc opatřiti, aby pán muoj JMt tiem nebyl obmeškán, a já také abych nebyl od JMti v domnění, že bych tú věcí obmeškal. Odpovědi od VMti prosím, neb sem o tu věc k VMti nazchválí poslal. Datum Chúsník, feria II. ante Simonis et Judae apost. annorum Rameš ze Lhoty. oc LXXVII. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švamberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc krále najvyššiemu hajtmanu na JKMti miestě a najvyššímu hofmistru královstvie Českého, pánu mně přieznivému. 893. Dobrohost z Ronšperka Bohuslavovi ze Švamberka: o ležení u Veselí. Na poli u Veselí 1477, 18. Nov. Orig. č. 3060. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane kmotře zvláště milý! Napřed bych rád viděl, abyšte zdrávi byli a aby sě vám dobře a šťastně vedlo. A pan Hynek*) i také já dobře sě máme, děkujíc pánu Bohu. Ale račte věděti, že ještě nám žádný na pomoc netáhne, a Němci nocí u nás poselstvie měli a pěkně nás troštujíc, že k nám chtie přitáhnúti, jedné že od kniežat poselstvie čekají, ale ještě žádné od nich jistoty nejmáme. A co purgkrabí Domažlického**) obsieláme, vzdy nás jakýmiz tadynky odbývá. A také věděti račte, že Měsieček z Dolan přechovává u sebe tu na Dolanech nepřátely naše, kteříž nás nočně pálí a služebníky naše. A toho zapřieti nemuož, že ti, ktož jsú Chřieňovci spálili, že jsú od něho sjeli a k němu zase jeli. I račte nám toho naučenie dáti, kterak bychme sě k němu měli mieti. A také, milý pane! pan Hynek i já přiřekli jsme Němcóm, potáhnú-li nám na pomoc, *) ze Švamberka, syn páně Bohuslavův. **) V prosinci (3.) 1476 připomíná se Jindřich z Krásného Dvora jakožto purkrabí v Domažlicích. — Byl-li ještě purkrabím touto dobou, nevím.

Strana 216
216 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. že vy páni i my také žádné smlúvy bez nich dělati nemienieme, a jestliže by jim kto chtěl překážeti v tom taženie, anebo potom z toho vinu dávati, že jich buohdá v tom opustiti nemienieme. Datum ex campo aput Weselee,*) feria III. ante Eli- zabeth annorum domini M° oc LXXVII. Dobrohost z Ronšperka a na Týně, najvyšší procurator královstvie Českého. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švanberka, najjasnějšieho Uherského a Českého oc krále najvyššiemu haytmanu všech zemí k. Česk. na JKMti [sic] a najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu kmotru mému zvláště milému. 894. Cedule Stanislava z Přerova, že hejtman Šternberský v Soběslavi, Markvart Kraselovský, kolem města dubové ploty dělati chce. B. m. [1477J. Orig č. 3066. Také vězte, že Kraselovský, hajtman zdejšie, slovem pána svého rozkázal v obci, aby plotové jalovie okolo města hned děláni byli, a to aby dubové kolé stavěno bylo. A tak slyším, v uobci sem já nebyl, že by na panstvie pána našeho JMti to doubie, snad i prut, měl by sekán býti, ale toho nejistiem. Než já sem některým z obce řekl, že sě ta věc nehodila by učiniti bez vuole pána mého JMti, a neboližto bez vuole pánuov dědičných. A tuť mnoho lesu vešlo by. I jestliže dále tomu poroz- umiem a poznám, že by k tomu šlo, že by z panstvie chystali sě sekati z rozkázánie hajtmanova: dajte tu věc znáti, má-li sě o to mluviti, k komu by sě mělo mluviti a kterak. Také ti koni čtyřie Slováka nebožtíka ještě jsú u hospodáře u Valkaty. 895. Bohuslav ze Švamberka Hynkovi synu svému: slibuje najmouti žoldnéře. B. m. [1477, konec roku.] Orig. č. 3068. Hynku, synu milý! Již jsem tyto listy**) byl napsal, přišel mi od tebe list, v němž mi píšeš o žoldnéřě. I věz, že chci mluviti s některými rothmistry, aby k tobě jeli, chtie-li službu mieti, a zvlášt s Holárkem, neb bych hned s nimi zde vo službu uhodil. I poněvač jest konečný pokoj v Čechách, mám za to, že lidí najdete velmi lacino a dosti. Protož vy tam té věci vyrozumějíce, budú-li tam lidé lacino chtieti býti, i budete s těmito také uměti tiem lépe házeti; i proto mi se nezdá zde s nimi házeti, až vy tam lidem vyro]zumiete. A milý Hynku! braňte se s pomocí boží. [Na druhé straně]: Rehoři***) milý! Přečta tyto cedulky sobě, pošliž je na Zviekov ku panu Hynkovi. *) Cf. A. Č. III. 387 č. 38 a VI. 158 č. 40. **) scházejí. ***) Klaric.

Strana 217
Dopisy z roku 1477 a 1478. 217 896. Kněz Zigmund z Velešína purkrabí Krumlovskému: aby lidi jeho nenutil ke špižování, leč jen k povinnosti vojenské. B. m. [1477, konec roku.] Orig. č. 3069. Modlitbu svú vzkazuji vám, urozený pane Kundrate milý! A jakož sem byl včera před VMtí o to, co těch lidí dotýče kaplanstvie mému příslušejících: i rač VMt věděti, že já nikole nepřidávám k tomu vuole své, aby to na ně vloženo bylo, ješto toho prve od starodávna nebylo, a že mi se nezdá, by oni měli špihovati vuoz s panem farářem, než ať jdú na vojnu vedle jiných a vašeho rozkázání. I protož prosím vás, jakožto pána svého na mě laskavého, že budete v té věci ty lidičky chudé poručeny sobě mieti; neb jestliže bych to na ně dopustil, takové nové uložení, měl bych od nich věčnú kledbu, jehož bych nerad. A ostatek já VMti sám ústně Kněz Zigmund z Velešína, kaplan váš. poviem oc. Urozenému panu Kunrátovi, purkrabí na Krumlově, pánu na mně laskavému buď. 897. Závazek nemsty Fraňka Ježka ze Sedlčan, vězně od Bohuslava ze Švamberka jménem pánů Rosenberských na svobodu propuštěného. Na Krumlově 1478, 1. Jan. Orig. č. 3070. Já Franěk Ježek z Sedlčan známo činiem tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú: Jakož sem byl přišel u vězenie urozeného pána, pana Bohuslava z Švamberka oc a pánuov z Rozmberka pro své proviněnie, ale z přímluvy některých dobrých lidí JMt ráčil jest se mnú zvláštní milost učiniti a mně hrdlu mému jest nic nečiniti ráčil. Protož já svrchupsaný Ježek tiemto listem se zavazuji a svú čest a vieru slibuji, že proti panu Bohuslavovi z Švamberka oc a pánóm z Rozmberka JJMtem a služebníkóm i lidem poddaným JJMtí nemám býti, dokudž sem živ, obyčejem nižádným. Pakli bych co proti JMti a proti lidem a pod- daným JJMtí učinil kterým kolivěk obyčejem, tehdy mně žádné právo světské ani duchovnie nemá spomocno býti, ani kteří freiunci ani gleitové. A kdež by mne za- stihli páni svrchupsaní anebo JJMtí poddaní, mohú a mají mne vzieti a se mnú naložiti vedle zaslúženie mého, tak jakž se jim koli zdáti bude. Na svědomie toho prosil sem urozených panoší Erazima z Michnic, Buška z Kanic a Slacha z N. [sic],*) že sú své pečeti vlastnie dali přitisknúti k tomuto listu jim a jich erbuom bez škody. Jenž jest dán na Krumlově, ve čtvrtek na Nové léto, léta oc LXXVIII°.**) [Tři pečeti zachovány.] ze IIřivic? **) Téhož znění list ddo na Krumlově 1478 ve čtvrtek po Svatých Třech Králích (8. Januarii), vydaný od Petra Přibíka z Plzně. Pečeti: urozených panoší Kunratha z Petrovic, purkrabí na Krumlové, Přibíka Hada z Paběnic a Erazima z Michnic (č. 3077). Archiv Český IX. 28

Strana 218
218 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 898. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o hospodářských a poddanských věcech. V Soběslavi 1478, 3. Jan. Orig. Historica nova. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu napřed vzkazuji. O pomoci z lidí, jakož mi jest VMt ráčil psáti, pán Buoh vie, že v tom pilnost mám, a toť Rehoř shledá, když ke mně přijede, než žeť jsú velmi lidé záhubni [sic] okolo Chúsníka oc. Lidi faráře Miličínského také sem sepsal; bylo by na LXX bielých gr. s farářem. Vymlúvajie sě tiemto, že by podle Miličínských VMti zeti, panu Popelovi, na vojnu dali, i nynie že by dávali, a že by tak pan Děpolt ráčil jmieti, aby k JMti hleděli a podle Miličínských aby všecko podnikovali, kromě toho poplatku, kterýž faráři platí. I co o tom VMt ráčí rozkázati, prosím rač mi VMt psáti. Protoť já je k tomu mám, aby mi dali konečně teď o Sviečkách [6. Jan.]. A ti sě lidé jiného neobávajie, než káže-li pan Děpolt Miličínským co dáti, aby jim také podlee lidí jiných, JMti lidí postúpených, nekázal dáti. Také rač VMt věděti, že pan Zdeslav*) také na nás Soběslavské položil jest takovuož pomoc, kromě u zeman nic. I neviem, jestli v tom VMti vuole a má-li co také na VMt z toho přijieti. Pane milostivý! Zdá mi sě, že by to obci příjemnějě bylo, by také z toho na VMt polovice přišla. Ex Sobieslav, sabbato ante Epiphaniam dni annorum dni oc Stanislav z Přerova. LXXVIII. Cedulka: Lidé VMti, kteříž jsú sě počali osazovati u vesniciech okolo Chú- sníka, chtěli by sě rádi v slušný hold, ač by sě mohli oň umluviti, do Rakous chtěli by sě holdovati, ač by jim VMt toho ráčili přieti. I prosím VMti, rač VMt v tom mi dáti znáti VMti vuoli. Stanislav. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švambergka, najjasnějšieho Uherského a Če- ského oc krále najvyššiemu hajtmanu všech zemí královstvie Českého na JKMti miestě a naj- vyššiemu hofmistru král. Česk., pánu mému milostivému. 899. Stanislav z Přerova Bohuslavovi ze Švamberka: o faráři Miličínském a o rozmahání kacířstva v Soběslavi. V Soběslavi 1478, 6. Jan. Orig. č. 3073. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu napřed vzkazuji. A jakož jsem VMti psal o Miličínském faráři a o jeho lidech po- platniech oc: teď k VMti o to kněz farář i o jiné potřeby pracuje, a on té věci i o jiných potřebách VMt míní zpraviti, doufánie do VMti maje, že VMt ráčíte jeho vyslyšeti. Také, pane milostivý, dnes u nás v městě řezníci, Marek Krásovic *) ze Šternberka.

Strana 219
Dopisy z roku 1478. 219 s bratrem, bili a na slaniny pálili vepře. Farář o to s rychtářem mluvil, aby byli tresktáni, že tak veliké slavnosti neuctili; nic na rychtáři nedali, ani na tom, komuž Kraselovský, pryč jeda, poručil, aniž jsú vsazeni. Pane milostivý! Aspoň pro Buoh někerak sě se panem Zdeslavem račte srovnati, a na něčem zuostati, ať jest mezi námi některaký řád a bázeň a zvláště svornost, nebo velmi sě tajemné kacieřstvie mezi námi vydýmá; ačkolivěk s vobcí již jest o to mluveno, mnozí jako kunšty z toho mají oc. Také konšelé prosie VMti, aby nová radda sazena byla, a rychtář také žádá, a jest hodné, nebo sě málo rychtáře bojie. Ex Sobieslav, feria III. die so- Stanislav. lempnitatis s. Epiphaniae 1478. Urozenému pánu, panu Bohuslavovi z Švambergka, najjasnějšieho Uherského a Če- ského oc krále najvyššiemu hajtmanu všech zemí královstvie Českého na JKMti miestě a naj- vyššiemu hofmistru královstvie Českého, pánu mému milostivému. 900. Vok z Rosenberka Bohuslavovi ze Švamberka: aby mu postoupil, sám jsa ve vězení, statky otcovské. B. m. ƒ1478 po 30. Jan.J. Koncepty Fam. Rosenberg 5. a) Pane otče milý! Měl bych s vámi o některé své potřeby rozmluviti, a prosím vás, abyšte mne ráčili vyslyšeti a v tom se proti mně dobrotivě okázali, jako pan otec muoj milý. — Pane otče milý! Jakož sem vám panstvie svého svěřil, a vy mé a bratří mých dobré jednáte a o nás pracujete, ješto já vám toho děkuji a buohdá i s bratřími svými zasluhovati mieniem. Ale poněvadž jest pán Buoh na vás vězenie dopustiti ráčil, ješto já vám toho, Buoh to vie, nepřeji: prosím vás milý pane otče, abyšte tak dobře učinili, a jakož ste to k mé prozbě a z vašie dobré vuole učinili, že ste se v naše panstvie uvázali, abyšte též k mé prozbě a z vašie dobré vuole nám našeho statku zase postúpiti ráčili, abych já již sám naše dobré jednal a o naše dobré pracoval. b) Pane otče milý! Napřed vás v zdraví rád vidím. Než což se vězenie vašeho dotýče, toho mi líto s pravú věrú. A když sem na dvoře kniežete JMti*) slyšel o vás rozličné rozprávky, kterak se vám u vězení vašem zle vede; s povolením kniežete JMti přijel sem sem, abych zvěděl, kterak se máte a kterak se vám vede. A milý pane otče! což bych já mohl vám v tom pomoci, Buoh vie, že bych to rád učinil, jakožto panu otci svému milému. c) Neb, milý pane otče, kniežeti JMti starému i mladému, i také kniežatóm Mnichovským a jiným pánóm a přátelóm mým, s kterýmiž sem známost v Bavořích *) To jest v Landshutě v Bavořích, kdež se pan Vok zdržoval. 28*

Strana 220
220 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. vzal, zdá se, že já s bratřími svými pro taková vaše vězenie stojíme na velmi ne- bezpečným a že bychme skrze to mohli přijieti o panstvie naše; a radili jsú mi, abych vás prosil, abyšte mi postúpili, a že jest to mé dobré, i tudiež také vaše. Neb se jim zdá, že drženie mého panstvie vašemu vězenie ke škodě jest, ješto by jináč snáze vaše věci jíti mohly. 901. Lovčí a rychtář Třeboňský purkrabí Krumlovskému: o vězních a zajetí pana Bohuslava ze Švamberka; o potřebě hejtmana na Třeboni. Ve Třeboni 1478, 31. Jan. Orig. č. 3080. Službu svú vzkazuji, urozený paně purkrabie milý! Věděti dáváme, že páně lidé z Duňova*) přivedli pět vězňuov a praviec, že by jim koně na cestě zlodějsky pobrali; i píše o dva purkrabie Hlubocký,**) a píše také o nějakého Holuba, kterýž jest utekl, jakož i teď přiepis toho listu posielám, jemuž porozumiete. Co se zdáti vám bude a rozkážete, dajte nám věděti. Dále, milý pane purkrabie, o této příhodě pána našeho milého, co se stalo, toho jest nám líto s pravú vierú.***) Prosíme vás, milý pane purkrabie! Račte někoho sem poslati a opatřiti někým, ať by byl miesto hajtmana, nebo jest toho potřebie pro rozličné potřeby listovnie; nebo rozliční lidé jedú a jdú skrze zámek, nebo, to Buoh vie, těm věcem tak daleko nerozumieme. Datum Trzebon, sabbato ante Purificationem Mariae anno oc LXXVIII. Lovčí a Prokop rychtář z Třeboně. Urozenému panoši panu Kunratovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, nám přieznivému. 902. Hejtman Zvíkovský purkrabí Krumlovskému: o jednání Hynka Švamberského, aby byl uznán poručníkem sirotků Rosenberských.1) Na Zvíkově 1478, 23. Febr. Orig. č. 3088. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož píšeš, že by Budějovští stánie vypověděli, a žes tak tomu porozuměl, kdyby to stánie vyšlo, že by na panstvie pánuov z Rozmbergka i na panstvie pána JMti saženo bylo: i věziž milý přieteli, že jest pan Hynek JMt včera na Zviekov přijel, i o tu věc sem s JMtí mluvil a list tvuoj mu okázal. I tak praví JMt, žes mu psal o kniežeti Ludvíkovi††) JMti, co se toho jednánie dotýče, a žes tu věc také vznesl na pána starého, a že by se to jednanie JMti líbilo; i pro tu věc, praví pán JMt, že jesti nesměl nic jednati skrze pana Burjana.†††) Než byl jest pan Hynek JMt u pana Burjana i zjednal *) Nepochybně: Doňov (P. P. 307). ***) A. Č. VI. 161 č. 44, 162 č. 45, 163 č. 46. ††) Bavorském. †††) Bechyni z Lažan. **) Bohuše z Otěšic Cf. A. Č. VI. 163 č. 47. †) Of. A. Č. 164 č. 48.

Strana 221
Dopisy z roku 1478. 221 o panstvie svá, kteráž má v držení, že ty čtyře neděle nebudú vypovědieny a saženo na panstvie nebude. A ta věc má skrze pana Burjana jednána býti. I dnes ráno jest poslal posla na koni JMt ku panu Burjanovi, co se dotýčě panstvie pánuov z Rozm- bergka JJMtí, prose ho, aby též o to jednal, jakož jesti prve s ním zuostal o panstvie svá, a že toto také panstvie pánuov z Rozmbergka má v svém držení, a že vy úředníci též k JMti hledíte, jakožto ku panu otci JMti, a že též povinovat vás jest opatřiti jakožto své.*) A když kolivěk to poselstvie přide zase, budeť dáno věděti bez meškánie. Datum ex Zviekov, f. II. post dominicam Oculi anno oc LXXVIII. Jan z Trnové, hajtman na Zviekově. Urozenému panoši Kunrathovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli milému. 903. Matěj z Holkova purkrabí Krumlovskému: o vyručení vězně. Na Holkově 1478, 3. Mart. Orig. č. 3091. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Vznesl na mě Dobek, služebník muoj, kterak jsú od něho vyručili vězně lidé pána tvého JMti z Hořic ze vsi v pěti zlatých. I ty jsú dávno položeny penieze u nich za toho vězně, i oni nedbají jemu jich vydati. I věřím já vám, že vy jim psáti budete, ať jsú mu vydány bez dalšieho prodlévánie. Ex Holkov, feria III. post festum s. Mathaei apostoli, anno oc LXXVIII°. Matěj z Holkova. Uroz. panoši Kunratovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli mému milému. 904. Rehoř Klaric purkrabí Krumlovskému: o dluzích a věcech hospodářských. Ve Třeboni 1478, 5. Mart. Orig. č. 3092. Služba má napřed, pane purkrabie milý! Ten přípis královský,**) který ste mi poslali, poslal sem inhed na Stráž a Kamenici, a neviem, poslali-li ste jej na Bejšov, jehož mi se zdá, že jest Bejšovec pana Lva. List hlavní paní Martě poslal jsem do Hradce, i nebyla přijela; a těch 40 kop, kteréž se jí nynie dávají, puojčil mi Aleksí Knaur nynie, neb těchto peněz pomocných drahně se utrhuje na tyto pěší, kteréž máme, i na rozličné potřeby. Těch 2° zlatých do Hradce Aleksiemu a poru- ručníkóm špitálským odprosil sem do svatého Havla, a Aleksí také bude svých VI° čekati a II připójčí, že k svatému Jiří nebudem mieti dáti než III° zlatých Vlksi- ckému, ale nahradíť se nám k sv. Havlu; viem, že Řepický dá o XIII° kopách napřed věděti. Psal sem vám včera po Matějové Kuchařové, co pan Grofnekar rozkázal *) Příměří s králem Vladislavem pak uzavřeno. A. Č. VI. str. 89. č. 19, str. 90. č. 20. **) A. Č. VI. 90 č. 20.

Strana 222
222 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. rychtáři v Svinech a rychtář lidem. Dodán-li vám ten list? Posielám vám list od pana Petra;*) prosí, abyšte jej panu Vokovi poslali, když o jinú věc pošlete. Včera táhli Hlubočtí mimo Lomnici, ti do Němec, ale ještě se nevrauli [sic! nevrátili?]. Milý pane purkrabie! umřel nám rychtář Třeboňský, to Buoh vie, neviem koho rych- tářem udělati. Kteříž by se hodili, ti se štrnúti [sic] nedadie, že raději chtie prodati a z města se stěhovati. Někteří, ač by měli rozum, ale jsú v nepočestných věcech shledáni; jináč jest velmi chatrno. A najvěčí péče o klíče, netoliko pro hospodáře, ale musí se i na jich ženy hleděti, aby jim někto klíčuov nepodšel. Neviem, co s tiem mám činiti. Datum Třeboň, f. V. ante dominicam Judica anno domini oc Řehoř Klaric. LXXVIII. Uroz. panoši panu Kunrathovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 905. Hynek ze Švamberka purkrabí Krumlovskému: aby prostřednictvím pana z Walsee zjednal mu příměří s Bernhardem ze Scherfenberka. Na Zvíkově 1478, 7. Mart. Orig. č. 3093. Službu svú vzkazuji, pane Kunradte milý! Věz, žeť sú mi přišly listy odpovědné od některých služebníkuov páně Šerfenbergercových, jakožť pak tehď ty listy posielám. Protož milý purkrabie! Ihned bez meškanie piš tam panu z Walsee: tak jakož jest namlúvil to stánie mezi ciesařem JMtí a panem otcem mým, že bych rád toho stánie užiti chtěl, ať on tu věc opatří, ať by se pánóm škoda nestala pod jeho námluvú; neb jestliže by mi se jaká škoda stala, piš jim ode mne, jakož tam mú pečeť máš, a vypověz jim ihned stanie, vší té zemi Rakúské, neb poněvadž mi pokoje užiti nedadí, nemiením se s ním s samými v nesnázi dáti, ale vezma milého Boha na pomoc, jim se svého bezpravie brániti, jakož na ten běh záleží, miením a chci.**) Datum ex Zviekow, sabbato ante Judica in crepusculo noctis anno oc LXXVIII. Hynek z Švamberka. Uroz. panoši Kunradovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, věrnému mému milému. 906. Dopisy ve při Kuňky z Němčic s úředníky a správci zboží Rosenberského. Orig. č. 3095. a) V Budějovicích 1478, 10. Mart. — Modlitba má napřed, urození páni milí, pane purkrabie a pane Hade milí, a milí páni ouředníci! Došla jest mne řeč, že lidé Manholští***) mají velikú nebezpečnost z Cáhlova od pana Šaftenbergara, a to z té **) Cf. č. 907 a A. Č. VI. 165 č. 49. *) z Rosenberka. ***) Pal. P. 312: Malonty (Meinetschlag).

Strana 223
Dopisy z roku 1478. 223 příčiny, že je k ledajakýmž potřebám tisknú na Tichú. A toť by bylo proti zápisu panskému JJMtí oc. I věřím já vám, že to stavíte, ať by ti lidé moji a sirotci v ne- nabytú škodu nevpadli. A s tiem buďtež milému pánu Bohu poručeni. Datum Budwaicz, feria III. a s. Gregorii anno oc LXXVIII. Kunka z Němčic. Urozeným panošiem, panu Kundrátovi z Petrovic a panu Hadovi z Pabijenic, přá- telóm mým milým buď. b) V Němčicích [1478?] 27. Apr. — Modlitbu svú vzkazuji, pane purkrabie milý! A jakož píšeš k lidem mým do Žabovřesk,*) hrubě i panem Švamberkem té věci dotýkaje: milý pane purkrabie! Věřím já pánuom z Rozmberka, k čemuž práva ne- mají, že mi na to sáhati nebudú a dceři mé, a lidi nám s pokojem nechají, vedle jich spravedlivých dání. Pakliby vzdy přes to lidi naše obtěžovati páni chtěli, musela bych se utéci k radě s listy našimi hlavními ku panu Zdeňkovi**) k JMti, jakožto ku pánu a k poručníku prvotně v sirobě mé s těmiž dietkami oc. Neb milý pane purkrabie, ty tomu rozuměti muožeš, žeť sú ti lidé zahubeni na hlavu, a já svých úrokuov i se dcerú, ani dluhuov na nich mieti nemohu, pro jich chudobu. Ex Kunka z Němčic. Niemczicz, feria II. a. fest. s. Philipi Jacobi. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému do- brému a milému. c) V Němčicích bez datum. — Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane Kundráte milý! A jakož píšeš, připomínaje psanie páně Švamberkova a dotýče také jiných dobrých lidí: i milý pane Kunrate! muožeš rozuměti tomu, žeť každý sám svú věc najlép zná, a já také, avšak majíc to doufánie ku pánuom v dobré odplatě. Jakož pak píšeš, chci učiniti ráda; pohledě na to, milý pane purkrabie, i pana Švamberka JMti ode mne za to proš, věda tuto již mú vuoli, aťby nebyli chudí přieliš obtieženi. Ex Niemczicz .. . [sic]. Kunka z Němčic. Uroz. panoši panu Kunratovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému. d) V Budějovicích [1478] 26. Aug. — Urození páni, páni milí! Modlitba má VMti napřed. A jakož VMt ste ráčili mně psáti, že ráčíte těm chudým lidem z Manolt dobytek zaplatiti, kterýž jest k potřebě VMti na Tichú pobrán a zbit, i toho VMti úplně a docela douffám, že kážete těm chudým lidem bez meškánie zaplatiti pro jich nuznú potřebú, nebť oni sobě mušejí k své práci a dielu jiné voly aneb koníky zjednati. I věřím VMti, že ráčíte to učiniti neprodlévajíc, pro jich chudobu a pro *) P. P. 326. **) D. č. V. 1. str. 191 pozn. 157.

Strana 224
224 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mú prozbu, a také vedle toho zápisu, kterýž od VMti mám, aby mi ti lidé nehynuli. A tento člověk, ukazatele listu tohoto, praví, že sú stáli lacino jeho volové za čtyři kopy, a druhému člověku jeden vuol vzali, ješto by mu byli zaň dali puol třetie kopy. A s tiem buďte VMt pánu Bohu poručeni. Dán v Budějovicích, v středu po sv. Bartoloměji. Kunka z Němčic. Urozeným pánóm a pánóm, panu Voku a panu Petrovi z Rozmberka, pánóm mně přieznivým. e) Bez datum. — Urozený pane, pane mně přieznivý! Modlitbu svú VMti vzka- zuji. A jakož mi VMt píše vo lidi sirotčie a mé v Manholtech, dotýkaje zápisu mého: i milý pane! račtež zápis opatřiti, žeť jest v něm čtyři sta zlatých uherských zapsáno na dědičné drženie a požívánie. A při tom píšete, abych svým lidem křivdy nečinila: i pane! nečiňtež mně a sirotku mému křivdy také; pakliby mi se křivda dála pane od vás, musela bych se zápisem vaším brániti, vezmúc přietele, kterýž by byl sirotku mému k radě. Pakliť se VMti pane zdá, v Manholtech těm lidem roz- kazovati, račtež je tou summou vykúpiti, za toť VMti prosím, aby mně nebylo vo ně viec péče mieti svým statkem před holdy i před spálením, jakož jsem to z svého statku činila, nechtiec by byli zahubeni, jakož jsú někteří lidé VMti zahubeni. I za toť VMti prosím, račtež mi to dáti věděti při tomto svatém Havle, ráčíte-li je vy- kúpiti. Kunka z Němčic. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, pánu milému. ƒ) V Budějovicích [1478] 27. Nov. — Urozený pane, pane milý! VMti modlitba má napřed. A nerada bych, pane milý, by mě kto s VMtí kto vadil řečmi sklá- Kunka z Němčic. danými. Ex Budwais, feria VI. p. fest. s. Katherinae virg. Urozenému pánu, panu Voku z Rozmberka, pánu milému. g) V Budějovicích 1479, 16. Jan. — Urozený pane, pane milý! Modlitba má napřed VMti. Jakož sem měla státi tuto neděli [17. Jan.]: pane milý, státi nemohu pro navštievenie dětí mých nemocí. Milý pane! prosím já VMti, račte takové věci zastaviti od služebníkuov svých nad těmi chudými lidmi Manholtskými, nebo tě Čáp*) prve od nich lidí pomoci žádal a již některým ve vsi pohruožky činí. I milý pane! To tě křivda, prosím VMti, račtež to zastaviti pane, neb máte vykúpenie touž summú. A pane milý! také sem prve psala po dvakrát k ouředníkóm, aby byly listy obnoveny k ruce mé a k ruce dceři mé Kateřině na Manholty a Žabovřesky; odepsali mně *) z Radonic, hejtman na Tiché.

Strana 225
Dopisy z roku 1478. 225 ouředníci VMti, že jinak stojí v rejstřiech, než sem přípisy vydala. I račtež udělati, pane milý, list po rejstřiech listu mého, ke mně a ke dcéři mé a k našim dědicuom a k žádnému jinému viec, neb dcera má k letóm přišla a chce svým statkem vládnúti. A když se nový listy srovnají nový starými, ale jen k ruce mé a Kateřiny dcery mé a k našim dědicuom, tedy já VMti listy staré vydám, nové přijmúc. I pane milý! neračiž tou věcí prodlévati, prosím VMt. Dán v Budějicích, v sobotu před Kunka z Němčic. sv. Fabianem, Šebestianem anno oc LXXIX. Urozenému pánu, panu Voku z Rozmberka, pánu milému. h) V Budějovicích 1479, 21. Apr. — Urozený pane, pane milý! Modlitbu svú VMti vzkazuji. A zpravil mě rychtář z Žabovřesk, že by Kundrath, purkrabie váš, kázal lidi mé z Žabovřesk stavovati vedle zprávy Hauzkovy, pře jeho, jakž sej jemu zdálo. Ale toho jest nezpravil purkrabí, že je Hauzka ode mne lán přijal v Žabo- vřeskách v šestnácti kopách před osmi letech [sic] a počel mi ourok platiti při tom sv. Havle; dal mi ouroku čtyři a puol kopy bez dvú peněz, a já jsem mu pustila ten lán, aby mi viec zaň nepřidal, jen aby mi ouroky platil a vosadil a dosedl. A tak ten lán držel v té smlouvě, sedm let neosadiv, ani mi viec ourokuov platil. A já nemohúc Hauzky mieti nikdyž ani k řeči: i prohlásila jsem ten lán k prodaji a vosadila jsem, aby mi ouroci nescházeli; a což jest von lán držel v tom dluhu, pro kerý sej k lánu hlásil, tu sem já stavila na tom člověku, kterému von hleděti chce, dluhu, do vohledánic ouředníkuov, jestli mu člověk dluhem vinen, aby mně ouroci najprv byli vydáni, keré mi zdržel svévolně Hauzka a pychem, neb sem já mohla na tom láně dávno člověka mieti, ješto by mi ouroky zpravoval, i VMti, což na těch lánech máte. I neviem, jakým jest to právem purkrabie Hauzkovi propustil, aby von takový člověk mantlovný lidi mi hyndroval a stavoval, nerozumiem, jestli jemu muoj člověk co povinen, když sej byl sám Hauzka ode mne v dědinu uvázal. Kunka z Němčic. Dán v Budějicích, v středu před sv. Jiřím léta LXXVIIII. Urozenému pánu, panu Voku z Rozemberka, pánu milému. 907. Vok z Rosenberka úředníkům Krumlovským: nářek na zádavy od Bernharda ze Scherfenberka páchané a jiné drobné zprávy. V Landshutě 1478, 16. Mart. Orig. č. 3097. Službu svú vzkazuji, Kunrate a Hádku milý! Jakož mi píšete, kterak jest Schefftenbergar mně neprávě a nešlechetně učinil, to již musím pánu Bohu poručiti. A jakož ste mi psali, abych to na knieže na JMt vznesl, to sem hned učinil, sta- rému i mladému, to sem JMti žaloval, i jiným mnohuo dobrým lidem, i žalovati vždy Archiv Český IX. 29

Strana 226
226 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. míniem. Také jako mi píšete, že jsú některé Rožmbeřčí měštěné zjímáni: však jmáte jeho vězňuov dosti, muožete-li jim z toho některak pomoci, to již učiňte, kterak sě vám najlép zdáti bude. Také slyšeli byste co na pana Švamberka, kterak sě mu tam vede, a jestliže bych já jemu mohl co spomocen býti, abyste mi tu věc dali znáti. A také děkuji z těch štik, žes mi je poslal a že sě ten puost lípe postiti budu moci; a já tobě také posielám za to stokfich [sic], abyste také tiem lépe ten puost postiti mohl. A také, milý purkrabie, kdyby naprvnie poselstvie bylo ke mně, aby mi poslal Janka malého a dva chrty s ním, Chudého a Honsu. Také věděti dávám, aby paní Mandalenu k tomu držel a s ní o to mluvil, aby Sasemovi VII zlatých dala, jako bratru jejímu, nebožtíku Dobešovi, pójčil, že tak praví Sasema, nedá-li mu, že chce stavovati, ktož kolivěk z Krumlova přijede, nebo mě samého. Ex Lanczhuet, feria II. post Palmarum anno domini oc LXXVIII. Vok z Rozmbergka. Urozeným panoším Kunratovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, a Hadovi Přibíkovi z Pavjenic, věrným milým. 908. Hejtman Budějovický purkrabí Krumlovskému: aby Lhenické přidržel k holdu. V Budějovicích 1478, 17. Mart. Orig. č. 3098. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A jakož mi píšeš o ty Lhenické: však jest to vědomá věc, že sú Táborských lidé dědiční. A píšeš, že by pánu tvému poplatky platili: jáť JMti toho rád přeji, byť JMt i Tábor měl, přál bych toho JMti. I milý bratře! kažiž jim k holdu jieti, ať ke škodě nepřídú; pakli toho hned neučinie, věz, žeť je káži páliti. Datum Budwais, feria III. post Palmarum Václav Lhotský z Zásmuk, haitman na Budějovicích. annorum oc LXXVIII°. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 909. Václav Vlček purkrabí Krumlovskému: stížnost na Netolické. Na Helfenburce 1478, 18. Mart. Orig. č. 3099. Služba má, urozený přieteli milý! A vědětiť dávám, kterak sú služebníci a lidé pána tvého JMti, vyběhše z Netolic, i odjeli sú služebníkuom mým vězně koželuha z Budějovic; a vieš to dobře, že sem já pána tvého JMt šanoval až do sii chviele! I žádám toho na tobě, aby jim přikázal, aby mi toho jistého koželuha v moc mú postavili; neb jestliže by se to nestalo, muožeš tomu rozuměti, že bych té věci opustiti nemohl. A to sú mi učinili v pondělí tajden minul [9. Mart.]. Ex Helfenburk, feria IV. post Palmarum anno oc LXXVIII. Václav Vlček z Čenova a na Helfenburce. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purgrabí na Krumlově.

Strana 227
Dopisy z roku 1478. 227 910. Vok z Rosenberka úředníkům Krumlovským: že se domů bez jich rady nenavrátí. V Landshutě 1478, 20. Mart. Orig. č. 3100. Službu svú vzkazuji, purkrabie a Hádku milý! Jakož píšete, kterak na mne stávají a že i špehy v Landchutě mají: i těchť já sě špehuov za nic nebojím z boží pomocí, jsa u kniežete JMti. A také jakož mi píšete, že mi paní mátie má psala jest i od některých pánuov listy zjednala, abych domuov přijel: však sem vám prve po Vilémovi ústně vzkázal i psal, že vás poslúchati chci, což mi raditi budete, co by bylo mého dobrého, i ještě vaší raddy vzdy poslúchati miením, jakožto dobrých lidí. A o to péče nemějte, by chtěl odsud domuov jieti, leč bych prve na vás vznesl. A jakož mi píšete vo panu Švambergovi, to sem velmi rád uslyšel; a prosím vás, jestliže by prázden byl, aneb kterak kolivěk by mu sě zvedlo, dajte mi to bez meškánie věděti. A s tiem vás pánu Bohu porúčím. Datum Landchut, feria VI. ante Vok z Rozmberga. Resurrectionis anno oc LXXVIII°. Uroz. panošiem Kundrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumplově, a Přibíkovi Hadovi z Paběnic, věrným milým. 911. Václav Vlček purkrabí Krumlovskému: opětovná stížnost na Netolické. Na Helfenburce [1478/ 21. Mart. Orig. č. 3101. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakožť sem prve psal, že sú mi z Netolic a pána tvého lidé odjeli služebníkuom mým vězně, žádaje toho, aby mi zase postaven byl: i piešeš mi, že by s tiem listem hned k Čápovi úředníku poslal, aby se na to ptal, a žes s niem o to mluvil, a on že by pravil, že o tom nic nevie a že jest o tom neslyšel. Cožť sem prve psal, to jest tak, že sú vyběhli z Netolic, a z některé vsi odtad blízko též při tom byli, a že sú mým toho vězně odjeli a pravíc, že jest jejich přietel, a že sú mu musili moji vrátiti, což s něho i u něho vzeli; avšak moji někeré znají. A muožeš sám tomu rozuměti, byť jim jeho nepřietele odjeli, že by byli i mé s niem pobrali. I věřímť já tobě, že ty se skutečně k tomu přičiníš, aby mi ten vězeň koželuh zase v muoc mú postaven byl. Stane-li se to, dobře; pakli se nestane, muožeš dobře rozuměti, že by mi bylo těžko takovú věc trpěti. Než jakož piešeš o přieměří: jáť sem je zachovával až do sii chviele, ale mně se nezachovává. Ex Helfenburk, sabbato ante Passca. Václav Vlček z Čenova a na Helfenburce. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému dd. 29*

Strana 228
228 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 912. Hynek ze Švamberka purkrabí Krumlovskému: omlouvá svou liknavost a dává různá nařízení o opatření hradu. Na Zvíkově 1478, 25. Mart. Orig. č. 3103. Službu svú vzkazuji, purkrabie milý! A jakož mi píšeš, abych někde lidí ptal jízdných, a někerak tu věc opatřil, abychom Němcóm odpierali: i Buoh ví, že sě o to s pilností starám! A což bych mohl nejviece a najspieš jiezdných lidí shledati, to bych rád učinil, a s nimi bych tam k vám přitáhl, jakožť pak meškati nebudu svým příjezdem. Také mi píšeš, že lidem nenie tak příjemno, což sě jim rozkáže od vás úředníkuov, jakoby jim z lehka ode mne bylo: i milý purkrabie! muožeš tomu dobře rozuměti, žeť všudy býti nemohu, a také okolo zámkuov, a zvlášť co sě tam dotýče k Rakúsuom, svědom nejsem, co by nám bylo dobrého a užitečného, abych uměl rozkázati. Než čemuž by ty rozuměl, milý purkrabie, rozkaž mým slovem, anebo by pak měl list slovem mým psáti, však tam pečeť mú jmáš, učiň tak a piš, až bych já zatiem sám tam přijel, a tu pokudž by mi sě zdálo, s radú vaší jakožto našich věrných služebníkuov, tak bych tú věcí hýbal. A také mi píšeš o Bezděkovci a o puškaři: i věz, žeť je bez meškánie tam vypravím. A také mi píšeš, že tú věcí, co sě té německé války dotýče, přieliš prodlévám a že lidí neptám: i věz, milý purkrabie, kdež mohu jedné k nim přijíti, že je přijímám, ale že lidí nenie; nébrž tam sem doluov do Znojma poslal, zda bych sobě mohl lidi zjednati. A vy také s pilností ptajte a přijímajte, aťbychom sě s pomocí boží nepřátelóm svým brániti mohli. Také mi píšeš, že pan Racek*) z Hluboké obsielá lidi z panstvie, aby na dielo šli veřejné; i přikazujiť, aby toho žádným obyčejem nedopúštěl, by tam měli co robotovati, nebť sě v té věci tak bohdá chci zachovati, aby mi nižádná strana neměla z čeho viny dáti; než byť toho byl jiný běh, z prosby bychom mohli něco učiniti, ale tiem přikazováním nemieniem sě toho dopustiti. Nechť pan Lev svým přikazuje, ale ne našim; nebť sěm já panu Lvovi o tu věc psal podle všie potřeb- nosti. Také mi píšeš, že Václav Vlček lecjakés sobě příčiny klade, chtěje škodu na panství učiniti, pravě, že by jemu z Netolic vězně odjeli. I jestli toho jaký duovod, dej mi to věděti, že by nám pohruožky činil; neb tak za to jmám, že sěm se v té věci dobře opatřil, jestliže by Václav Vlček, anebo kto jiný, na nás sáhnúti chtěl, oznámě tu věc králi pánu JMti a pánóm, že bych nerad svévolně nic proti zemi učinil, ale musil bych na tu věc pomysliti a sobě ku pomoci vzieti, kohož bych mohl; a tak za to mám, že bych i pana otce svého prázdna měl, ale vždy bych nerad proti zemi svévolně co začínal, leč bych k tomu byl připraven a bezpráví sě svému brániti musil, jakož mi sě nezdá, by KMti poddaní co na mne počeli.**) I milý *) ze Švamberka. **) Cf. A. Č. VI. 165 č. 49 a 167 č. 52.

Strana 229
Dopisy z roku 1478. 229 purkrabie! Zámkův buďte pilni, jakož vám pak toho věřím, že tak učiníte jako dobří lidé. Datum ex Zwiekow, feria IV. post festum Paschae annorum dni oc LXXVIII. Hynek z Švamberka. Uroz. panoši Kunratovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, věrnému mému milému. 913. Hynek ze Švamberka najal žoldnéře do služeb Rosenberských. B.m. [1478, Mart.] Kopie Březanova Fam. Švamberk 24. Já Hynek z Švamberka známo činím tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří, aneb čtoucí slyšeti budou, že jsem přijal v službu mú a mocí tohoto listu přijímám na čtvrt léta Jana s jeho tovaryši. V kteréžto rotě jest pacholkův pěších dobrých branných 30 v počtu; v kterémžto počtu jest pavezníků 5 a ostatek střelcův. A mám jim a mocí tohoto listu slibuji dávati na každýho pavezníka čtyřmezcítma grošů na tejden, a na každého střelce dvanáct grošů na tejden, a k tomu jísti a píti. A což by koli škod řádných vzali v službě mé a v rozkázání hejtmanů mých, ty jim mám a slibuji zaplatiti poctivě, podle rozkázání hejtmanů a raddy mé, vedle slušnosti. Také jest mezi námi smluveno, jestliže bych svrchupsaných pěších před vyjitím toho čtvrt léta nepotřeboval, tehdy jim mohu tejden napřed věděti dáti a službu vypovědíti a vedle počtu nedělí, což by zasloužili a zabyli, jim zaplatiti; ale oni před vyjitím toho čtvrt léta nemohou mi služby vypovědíti, ale do toho čtvrt léta u mne dosloužiti mají, leč bych já jich nepotřeboval a jim službu vypověděl, dada tejden napřed věděti, tak jakož svrchu psáno stojí. 914. Ondřej Předbor purkrabí Krumlovskému: že nemůže lidí v té ceně popustiti, jak páni z Rosenberka si přejí. V Želči 1478, 28. Mart. Orig. č. 3105. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! A milý příteli, jakož mi píšeš, chci-li pánóm JJMti třetinou dávati, že by chtěli na to svoliti: i milý příteli, tak JMti uměj pověděti, že toho nemohu učiniti na třetinou, neb já lidi mám a sám od nich muším třetinou bráti a stravu pilnou jim dávám. I milý příteli, porozuměj tomu sám, jakž bych toho počět měl, ano by mi s mú velikú škodú bylo. A tak mi sě zdá, že by páni JJMt mohli na to dobře svoliti, abych já JJMtem k potřebě byl, a JJMtem, což bych ke cti mohl učiniti, anebo co dobrého provésti i JJMti lidi oha- jovati, pokavadž bych mohl, a pánuom JJMti slúžiti. I jináč mi se nezdá učiniti, než tak, jakož sem s tebú v Krumlově mluvil. Ex Želč, sabbato die post solemnitatem Pascae anno oc LXXVIII°. Ondřej Předbor z Radejšína. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purgrabí na Krumlově, příteli mému milému.

Strana 230
230 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 915. Stanislav z Přerova purkrabí Krumlovskému: o škodách Třebelických a Čenkovských. V Soběslavi [1478] 28. Mart. Orig. č. 3106. Službu svú napřed vzkazuji, urozený pane mně příznivý! Psal jsem Lhot- skému*) na Budějovice, jakož jsú odtud s zámku koně pobrali a dva člověky ve vsech zástavných Ondráčkovi z Hoře,**) zejména v Třebeliciech a v Črnkově,***) proše jeho dle toho, že jsú lidé dědiční pánuov sirotkuov JJMtí, i vojnu na nich mají, aby jim koníkové byli zase bez úplatku navráceni, a lidé propuštěni. Odpisuje mi dlúze, pěknú řečí, kterak by pánuom JJMti raději slúžil i lidi JJMtí obhajoval, než by co škodlivého na JJMti lidi mělo přijíti, a že by ty koníky chtěl byl vrátiti, ale že jsú je hned lapili a do Němec vedli. A potom mi v druhém listu píše, že na žádné panské lidi, kteřiež by v poplatciech JJMtí byli, škod nedopúštie, nežli na ty, ježto jiní jsú jich v drženie a v pravém požívání. I milý pane, prosím já vás, račte o ně se přičiniti k němu ku panu Lhotskému: nebo těch lidí záhuba k výplatě pánuom JJMtem všecko k horšiemu byla by. A tohoto jsem sě uptal, již po mém psanie jemu Lhotskému, že v tyto prvnie války žádnému sú sě neholdovaly ty vsi Ondráčkovy i Jíry z Kouřimě, kromě na Bechyni jim Bechyňkuóm, a to jest v pravdě tak. I teďky já též píši jemu panu Lhotskému, též tu věc znaje; nebo mi on psal, že jsú sě v prvnie válce musili holdovati, a lidé pod přísahú pravie, že žádnému, kromě jim pánuom Bechynkuóm. Ex Soběslav, sabbato ante dominicam Conductus Paschae. Stanislav. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, pánu mně příznivému. 916. Racek ze Švamberka purkrabí Krumlovkému: že mu na tu chvíli pomoci vojenské poskytnouti nemůže. Na Hluboké 1478, 29. Mart. Orig. č. 3108. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Psaní tvému porozuměl sem. Milý přieteli! Věz, že lidí všech doma nemám a také některú věc před sebú máme s Václavem Vlčkem, ježto lidmi nynie hýbati nemohu; než kdyby jiným časem bylo, což budu moci, chci rád k tomu se mieti. Také, milý příteli, psal sem několikrát, což se Netolic dotýče, aby pilni byli, i ondy sem vzkázal na Netolice také; pak dnes velmi střieleli ráno rovně jako u Netolic; strach, by tam nebyli, a o něco se ne- pokúšeli. Ex Hluboká, dominica in Conductu Paschae anno oc LXXVIII°. Racek z Švamberka. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému. *) Сf. č. 908. **) z Zhoře? ***) Nepochybně: Čenkov.

Strana 231
Dopisy z roku 1478. 231 917. Hynek ze Švamberka úředníkům Krumlovským: o sporu s Václavem Vlčkem z Čenova. Ve Třeboni 1478, 31. Mart. Orig. č. 3109. Službu svú vzkazuji, pane Kunráte, purkrabie a pane Hade milí! Jako ste mi poslali přípis listu páně Vlčkova i co ste jemu odepsali: dobře mi se líbí, že ste jemu přidali pana Wintrberského. A mně se nezdá, králi oč psáti, neb mi se zdá, že nebude moci pana Wintrberského zavrci, a také mi ještě nic neučinil. Pakli se vám zdá panu Vlčkovi ote mne psáti, a podajte toho, že já chci Čápa i toho druhého, kterýmž vinu dává, před pana Wintrberského postaviti, poněvadž na ně praví, že by oni jemu tu škodu učinili. Méhoť přikázání nemají; pak jestližeť sú co učinili a nevyvedú se, musejíť jemu opraviti. Datum Třeboň, feria III. post Con- Hynek z Švamberka. ductum Paschae anno d. oc LXXVIII°. Urozeným panošiem Kunráthovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, a Přibíkovi Hadovi z Paběnic, věrným milým oc. 918. Petr z Rosenberka purkrabí Krumlovskému: lituje jetí Bohuslava ze Švamberka i žádá, aby mu peníze na knihy poslány byly. [V Bononiij 1478, 1. Apr. Orig. č. 3112. Službu svú vzkazuji, pane purkrabě milý! Napřed bych rád slyšel, abyšte sě dobře měli; nebť já se, děkujíc pánu Bohu, dobře mám a zdráv sem. I pane purk- rabě milý, slyšel sem, že by pan Švamberk, otec muoj milý, jat byl; jestiť mi toho žel s pravú vierú. Ale poněvadž jest naň milý pán Buch dopustil vězenie, já tomu neviem co udělati. Než již já vás prosím, abyšte o to pracovali, aby mi peniezi na knihy posláni byli, nebť neviem žádného lepšieho přietele svého než vás, kto by mi tu věc lépe zjednati mohl, než vy. A také věřím vám, že to pro mě uděláte a pilnost k tomu přičiníte, aby mi poslány byly. Prosím vás, abyšte na ukazatele tohoto listu laskavi byli, nebť jest mi sě velmi zakazoval, jestliže bych kdy ho po- třeboval, že by mi chtěl rád slúžiti, i také kdybyšte ho chtěli sem poslati ke mně, že by chtěl rád sem jeti. A s tiem vás porúčím pánu Bohu. Datum prima die Petr z Rozmberka. Aprilis LXXVIII°. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, mému milému buď list dán. 919. Purkrabí Prachatický Krumlovskému: že nefedruje nepřátel pánů z Rosenberka. B. m. 1478, 1. Apr. Orig. č. 3110. Služba má, urozený přieteli milý! Napřed z dobrých novin děkuji, a také rád slyším, že pan Švamberg JMt bude prázden vězenie. A dále dotýčeš, že by Němci

Strana 232
232 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. z Princišteinu, nepřietelé vaši, byli na Prachaticích a u Volářiech fedrováni, a že by ottud scházejíc na panství škodili oc: i věz, přieteli milý, žeť z Prachatic nejsú fe- drováni, aniž mým vědomím bych dopustil, byť na pána vašeho JMt škodu měli chováni býti, než raději bych lidi pána vašeho JMti ostřehl. Jako dotýčeš o Volářiech, zeptal sem se na to, žeť tu sú v noci přišli, a Volařští nevěděli, byť měli komu v Čechách škoditi, i přenechali jich tu přes noc; a já potom zvěděv, přikázal sem jim přísně, aby nižádného takového nechovali. A také věz, žeť sú potom po třech dnech tu škodu učinili u Frantoli.*) A také ptaj se na to, zvieš dobře, otkud sú vyšli a kto jest toho póvod oc. Také, milý přieteli, věděti dávám, že Jan Rzanij [sic] z Suché, kterýž sedí v Záboří pod knězem opatem Višňobrodským na panství pánuov tvých JJMtí, slíbil přede mnú svú vieru a čest, a k tomu zaručil člověkem kněze opatovým Petrem z Lindy, dáti Slovickému II XXI gr., jakož jemu a jeho ženě dlužen. Toho nezdržel a neučinil a nedal jemu ještě těch peněz, a již dávno rok minul, jakž měl ty penieze dáti. A což jej obsielám, i Slovický, nedbá na to nic, ani chce dáti. I knězi opatu o to psal sem, naň žaluje i na rukojmě. I prosím tebe, milý přieteli, obešli jej, ať ty penieze Slovickému dá, déle tiem neprodlévaje, aneb přikaž rychtáři z Dobčic, ať jej k tomu připraví; neb nestalo-li by se toho, mušil by Slovický pro ten dluh [lidi**] kněze opatovy stavovati právem, ježto bych nerad toho dopustil. Datum feria IIII. post Conductum Paschae a. oc LXXVIII. [Burian] z Martic, [purkrabie na Prachaticích]. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purgrabi Krumlovskému, přieteli dobrému oc. 920. Stanislav z Přerova purkrabí Krumlovskému: přimlouvá se za další rok pro Hanuška z Choustníka. Na Soběslavi [1478) 7. Apr. Orig. č. 3113. Službu svú vzkazuji, urozený pane milý a muoj dobrý příteli! Hanúšek z Chú- sníka, kterýž jest pánu našemu JMti vězněm a má sě stavěti na sv. Jiřie najprvé příštieho [23. Apr.]: i jestliže by to mohlo býti, aby o to nepracoval k vám na Krumlov, za to prosie, abyšte jemu toho přáli, aby on u nás někým, komuž byšte vy kázali, slíbil a rok delšie, pokudž by sě vám zdálo, aby jemu přidán k stavenie byl, aspoň do sv. Havla [16. Oct.], a týden napřed věděti, a on že by chtěl podle všie potřebnosti slíbiti a tomu dosti učiniti a stavěti sě. I jáť za něho prosím, aťby sě netrmácel. A pakli by toho nemohlo býti, chce sě postaviti, ačkolivěk s prácie, jako dobrý pacholek. Dán na Soběslavi, v úterý po sv. Ambroži. Stanislav z Přerova. Uroz. panoši, panu Kunrátovi z Petrovic, purgrabí na Krumlově, mému dobrému příteli oc. *) Frauenthal. **) Utrženo.

Strana 233
Dopisy z roku 1478. 233 921. Hanuš z Neukircha Oldřichovi Drochovcovi: aby se přimluvil u purkrabí Krumlovského za delší rok. V Choustníku 1478, 7. Apr. Orig. č. 3114. Službu svú vzkazuji, urozený pane Oldřiše a přieteli milý! Jakož vás tajno nenie, kterak se mám stavěti na sv. Jiří [23. Apr.]: i tak slyším, že pán JMt na ten čas doma nebude. I protož prosím vás, mluvte s panem Kunrátem, ať mi ráčí dalšieho roku přidati, muož-li býti do sv. Havla [16. Oct.], anebo pokudžkoli, nebo na cestě velmi nebezpečná věc choditi. A do kteréhož mi koli času rok přidán bude, toť slibuji řádně a právě zdržeti, jako na dobrého člověka slušie. Pakliť se vám zdáti bude, že by mne pan Stanislav slibem zavázal, jako by mne pan Kunrát zavázal. A toho prosím odpovědi listem vaším po tomto poslu, listu tohoto ukazateli. A také co se dotýče Pavla kuchaře mluvil sem o to s ním s pilností; i řeklť jest vám práv býti, jakož vy o tom dobře viete. Datum Chúsník, feria III. post Ambrozii Hanuš z Najkyrcha oc. anno oc LXXVIII°. Urozenému panoši Oldřichovi Drochovcovi z Pláně, přieteli mému dobrému oc. 922. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka: o závodech s Charváty ve Třebíči. V Třebíči 1478, 16. Apr. Orig. Fam. Šternberg. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře muoj milý! Zpraven jsem, že by již tu domů přijel. I milý švagře, daj mi to věděti, kterak se máš, a dlúho-li tu míníš býti, čili zase skuoro do Bavor chceš odjeti. A prosím tebe, milý švagře, máš-li tu s sebú svú Bedeji [sic], puojč mi ji, jestližes ji nic nepřeškodil. Nebť tu okolo mne Charváti ležie a hrdě na závody mluví, a již jest jeden kuoň muoj proti nim projhrál. I rád bych se nad nimi zase pomstil; nebť hrdě mluvie, až do sta zlatých. A kdyžkoli budeš chcíti [sic], tehdyť ji zase pošli tu, kdež kážeš, na jmenovitý Petr z Šternberka. čas. Ex Trziebicz, fer. V. post Tiburcii, anno LXXVIII°. Urozenému pánu, panu Vokovi z Rozmberka, švagru mému milému. 923. Jan ze Švamberka Hynkovi ze Švamberka: o najímání jízdných proti Němcům. V Strakonicích [1478) 20. Apr. Orig. č. 3115. Službu svú vzkazuji, urozený pane strýče milý! Dávámť věděti, že když jest Calerka neměl v službě býti u pana Vlčka z Čenova a na Helfenburce, obeslal sem jej, aby ke mně přijel; i přijel jest ke mně do Strakonic. A tu sem s ním mluvil a chtě rád, aby u tebe v službě byl; řekl, že to chce učiniti. A když sem jemu po- Archiv Český IX. 30

Strana 234
234 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. věděl, že chcete jim dáti na čtvrt leta s obrokem na kuoň po třech zlatých a bez obroku po pěti zlatých, odepřel jest toho, že na tom býti nechtie. A byl by sám šestnáctý neb sám dvadcátý, a že nechce jinak býti, než aby jim dáno byla na kuoň na čtvrt leta po šesti zlatých a ztrava a seno a sláma. Protož, milý pane, pane strýče, Calerka jest v Rakúsech velmi svědomý mnoha běhuov, a tak praví, jestliže se s vámi smluví, že chce býti na Tiše, ježtoť by mohl vám dovésti mnoho užiteč- ného i vězňóv; i zdáť mi se, aby jeho pro nic nepúštěl a přijal jej, ač chce, aby jemu koně zapisovali tu na Netoliciech, což jich bude. Nesmluví-li se s tebú o službu, chtie jeti na Cáhlov. Protož což v tom tvého úmyslu jest, daj mi to listem svým ihned zase věděti při tomto poslu. Datum Straconic, feria II. ante b. Georgii. Jan z Švamberka, mistr převorstvie českého. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberka, strýci mému milému. 924. Jaroš Klaric Hynkovi ze Švamberka: aby otce jeho ke 4. květnu propustil do Budějovic. V Budějovicích 1478, 29. Apr. Orig. č. 3120. Urozený pane, pane mně milostivě přieznivý! Služba má napřed VMti. Račte věděti, že sem otce svého prosil, aby mi k mé potřebě sem přijel k tomuto příštiemu pondělí [4. Mai], kterémuž dni státi zde mám o svú pilnú a znamenitú potřebu. I psal mi otec muoj, že jej VMt nemuož odpustiti pro pilné potřeby k tomu dni, jakož pak VMt konšelóm zdejšiem psaliť ste, žádajíc, by mi ten rok odložen byl po letniciech. I račte věděti, že toho [užiti nemohu pro některé příčiny. I protož prosím VMt, jakožto pána milostivého přieznivého, abyšte ráčili jeho k tomu dni otpustiti; neb skrze jeho nepřijetí mohl bych k škodě nenabyté přijíti i k hanbě. I mám tu plnú naději, že by mi VMt toho nepřála. Včera sem panu Kunrátovi psal, proše jeho, aby se k VMti přimluvil za túž věc. Pán Buoh mi svědek, by mi tak přepilná potřeba nebyla, že bych VMti tak o to nestaral. A protož VMti vždy věřím, že mne neráčíte oslyšeti, ale milostivú odpověď dáti. Dán v Budějovicích, v středu před božiem na nebe vstúpenie léta LXXVIII°. Jaroš Klaric. Uroz. pánu, panu Hynkovi ze Švamberka, pánu mně milostivě přieznivému oc. 925. Stanislav z Přerova Hynkovi ze Švamberka: o škodě od Budějovických v Lomech učiněné. V Soběslavi [1478/ 7. Mai. Orig. č. 3123. Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú napřed VMti vzka- zuji. Dnes byli v jiezdě z Budějovic u Tábora; i vzato jest VMti lidem ve vsi Lomech XXIII krav a telat tré, koní XIIII, ovec kopu a LII i s jehňaty. I píši

Strana 235
Dopisy z roku 1478. 235 o to Samařovskému, Mikulášovi Pešíkovi a Janovi z Straného, žádaje, aby to jim bylo navráceno a rychtář aby byl propuštěn, kteréhož jsú vzali. Také jest Pechovi ze Zhoře, člověku faráře VMti Krumlovského, dobytek pobrán. I neviem, co bude navráceno všem lidem po mém psanie. A toho tito lidé VMti z Lomu, kteříž o to pracují, VMt zpraviti mají, bude-li potřeba o ně psáti jim na Budějovice, čili snad navrátie. Ex Soběslav, feria V. ante festum beati Stanislai. Stanislav z Přerova. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberka, pánu mému milostivému. 926. Zdebor z Příčiny Hynkovi ze Švamberka: že neví o pěších, kteří by na Hluboké sloužiti nechtěli. Na Hluboké 1478, 7. Mai. Orig. č. 3124. Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú VMti vzkazuji. Neviem ta- kových žádných pěších, ježto by u pána mého JMti ostati nechtěli, neb Vaňura s svú rotú zuostane; a kteří jsú se od něho odtrhli, ti jsú k VMti šli na zámky VMti. Ex Hluboká, feria V. ante Stanislai anno oc LXXVIII°. Zdebor z Přiečiny. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberka, pánu mně přieznivému. 927. Úředníci Třeboňští Hynkovi ze Švamberka: o mustrování koní a jízdách i holdech v Rakousích. Ve Treboni 1478, 22. Mai. Orig. č. 3127. Urozený pane, pane náš milostivý! Služba naše VMti napřed. A prosíme VMti, račte svú pečeť poslati, neb jest Jošt vaši pečeť s sebú na Roznberk vzal. A račte Jošta obeslati, aby poslal vypsáno, které jest vsi okolo Světlé a Vajdova holdoval, aby se v tom pečeť vaše zachovala. Které ste jiezné sem poslali, nedali ste jim koní ohledati; mají velmi mnoho klecavých koní, ač by se který zhojil, ale dorazí se. Račte kázati Psíkovi koně po rejstru ohledati; jestližeť ti ještě klečejí, kteří prvé klečeli, čemu sú vám? A též račte sem rejstra poslati na Holárkovy a Pře- deníčkovy koně. Burian přijel, přivedl IX vozníkuov a IX vězňuov chatrných. Erhart k nám nepřijel; budem toho škodni; koník Tulmačovi pójčil, račte jej zase kázati poslati. Jako ste mně Řehořovi o Ilmovském psali, že jsa u pana Zdeňka, něco proti pánu učinil: tak sem slyšel, když pán táhl do Rakús, neviem, kterak to přišlo, že jemu slechky páni na most vskočili, i jal někého Hanusa, a ten ot raněnie umřel; a proto jemu pán škodil. Jošt, Hercog, Fric a Czangl lépe o tom vědie. Datum Třeboň, feria V. post Corporis Christi anno dni LXXVIII. Linhart Markvarth z Hrádku, hajtman na Třeboni, a Rehoř Klaric. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberka, pánu našemu milostivému. 30*

Strana 236
236 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 928. Petr ze Šternberka Vokovi z Rosenberka slibuje pomáhati ve vojně proti Rakušanům. V Soběslavi 1478, 24. Mai. Orig. č. 3128. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře milý! Jakož mi píšeš, žádaje abych lidem svým kázal vzhuoru býti proti Rakušanóm, bude-li toho potřeba: i vieš dobře, že sem se k tobě vždy přátelsky měl a v tvých potřebách hotově. I neroz- umiem tomu, polem-li by táhnúti chtěl čili s zámkuov válku vésti. I milý pane švagře, chtěl-li by s zámkuov válku vésti, vieš dobře, žeť já žádného přísedícího k Rakúsuom nemám, neb s nima válku veda, viec bych sobě ku posměchu dělal, nežli tobě prospieval. Datum Soběslav, dominica proxima post Corporis Christi an- Petr z Šternberka. norum oc LXXVIII. Urozenému pánu, panu Okovi z Rozmberka, švagru mému milému. 929. Stanislav z Přerova purkrabí Krumlovskému: aby nedopustil holdovati se lidem dědičným pánů Rosenberských. V Soběslavi [1478/ 24. Mai. Orig. č. 3129. Službu svú vzkazuji, urozený pane milý! Tito chudí lidé z zástavných vsie chtěli jsú k holdu jieti. I psal jsem dnes vám po Miličínských súsedech, proše vás, abyste sě se panem Hádkem před páně Mtí ráčili přimlúvati a přičinieti, by ti gruntové dědiční pánuom sirotkuom JJMti mohli zachováni býti. I poněvadž sě jim zdálo, aby k vám na Krumlov došli, jakož teď před vámi stojí: prosím, nemuož-li býti, aby lidé u pokoji byli, ale ti gruntové aby aspoň spáleni nebyli, račte pilnost aspoň pro pána Boha přičiniti: nebť jsú vždy kruntové dědiční pánuov JJMtí. A zde věru mnozí nevěřé, by o ně páně Mt stál! I slušie sě pře podržeti dle toho, jakož jsem vám dnes po tom po Miličínském súsedu to dal znáti listem i cedulí; i jestli pak že by nemohlo jim nic prospěti, již aspoň to lidé zvědie. Ale prosím, již račte jim raddu dáti, nebť by sě již mušeli v hold umluviti; a budú-liť se jmieti holdovati, jáť také píši hajtmanóm a známým i písaři královskému, proše za milost, jakožto lidem dědičným pánuov JJMtí. Ex Soběslav, dominico infra solempnitatem Corporis Cristi. Stanislav z Přerova. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, panu příteli mému dobrému a milému. 930. Stanislav z Přerova Hynkovi ze Švamberka: o Bohuslavovi ze Švamberka a nástrahách, kteréž se ještě proti někomu druhému prý dějí. V Soběslavi 1478, 25. Mai. Orig. č. 3130. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú službu vzkazuji. VMti

Strana 237
Dopisy z roku 1478. 237 dávám věděti, kterak teď v tuto sobotu nynie minulú [23. Mai], když jsú Budějovští odpočívali někteřie u Veselí, jedúce z jiezdy z Pořína, tu jeden z staršiech, kopiník, zsedl u jednoho konšela s některým druhým dobrým člověkem, a mezi jinými řečmi jeden z nich otázal sě hospodáře a řka: Milý hospodáři, byli-li byšte rádi pána svého odjali? Hospodář řekl: Velmi rádi, ale nedal nám toho pán Buoh.*) Řekl: Pýčete-liž jeho? Řekl: Milý pane, kterak svého pána nemáme pykati, a my sě již těšili slyšíce, že by JMt domuov jel. A on řekl: Takž i po hřiechu vás těšie, jižť jest zanesen jeden, takéť druhý za niem meškati nebude. A v tom mlčeli hospodář i oni. A hospodyně řekla k niem: Ale milí páni, kteréhožto druhého mieniete oc? Míniete-li pana Voka, tenť sě vás bohdá nebojie, tenť jest daleko od vás. A oni mlčeli a vsedavše na koně, jeli s jinými k Budějoviciem. Pane milostivý! Neračte mi tohoto za zlé klásti, cožť teď píši; píši to, cožť sem slyšel. A ten konšel jinakťby nepověděl, nebo i v rozprávkách druhdy sě pravda uptává. A ztěžka, pane milý, aby o VMti anebo o někom z pánuom [sic] nějaké lsti neskládal někto: i slušie proto VMti toto v paměti jmieti a mně za zlé nemieti. Dán na Soběslavi, v pondělí po Stanislav z Přerova. hodu těla božieho 1478. Urozenému pánu, panu Hynkovi z Švamberka, pánu mému milostivému. 931. Jan z Lobkovic purkrabí Krumlovskému: o poustevníku Václavovi z Frimburského zboží. B. m. 1478, 3. Jun. Orig. Fam. Lobkovic. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Bratr Václav pústevník, ukazatel listu tohoto, kterýž pana otce mého, jehož duši pán Buoh rač milostiv býti, i muoj služebník byl, zpravil mě, že by byl na púšti za Frymburkem, na zboží pánuov tvých, na lesích. I prosím tebe, milý přieteli, že jemu dobrú vuoli okazovati budeš, kdež by tebe v čem žádal anebo potřeboval, pro starú známost mezi mnú a tebú, a to že pro mě učiníš, jakož bych já též také pro tě učiniti chtěl, když by mne koli v čem žádal aneb potřeboval. A by sě dobře měl, to bych rád viděl. Datum feria IV. post Marcelli anno oc septuagesimo octavo. Jan z Lobkovic a na Hasišteině. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 932. Hejtman Třeboňský purkrabí Krumlovskému: o rychlé poslání vojska na Třeboň a o jízdách do Rakous. V Třeboni 1478, 4. Jun. Orig. č. 3133. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Poslal sem posla Žalmana do *) Cf. A. Č. VI. 163 č. 46.

Strana 238
238 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Krumlova ku pánu, i nevrátil mi se. Neviem, zda se jemu co přihodilo. A pravili mi, že pán otjel. Protož milý přieteli, psalť sem byl pánu vedle prvnieho zuostání, jakož mi byl pán psal, že mi ráčí LX koní a C pěších dobrých poslati, i aby je ráčil poslati, aby v tuto sobotu [6. Jun.] zde v Třeboni byli, a netoliko C pěších a LX koní, ale což by mohl naviece. A také, milý přieteli, daj mi věděti, puojde-li to stánie před se. A věz, žeť jsem byl v pondělí na úterý [1.—2. Jun.] za Vajdovem; přihnali sme 21/2 kopy krav dobrých a 2 kopy ovec; než jali mi dva pěší. A Rafant, vybrav peněz něco šacunkových, i ujel, vzav na 11/2 C zlatých rénských a XXIX gr. Joštovi. Milý [sic]! Piš Joštovi, ať to některak opatří, že dá-li třikrát z Ottenšláku věděti, že peniezi holdovní tam položeni, aby je vzeli. Dal jest tak ten purkrabí na Hlubokú věděti. Utekú-liť se oni k nim prvé, bojím se, že k nim nepřijdem. Datum Třeboň, feria V. ante s. Bonifacii, anno dni oc LXXVIII. Linhart Markvarth z Hrádku, hejtman na Třeboni. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 933. Král Matiáš dává glejt přátelům a služebníkům Bohuslava ze Švamberka k roku sv. Barto- loměje do Brna. V Budíně 1478, 8. Jun.*) Orig. č. 3078. My Mathiáš, z božie milosti Uherský a Český král a markrabie Moravský oc. Oznamujem tiemto listem všem vóbec, že jsme dali a tímto listem dáváme náš jistý a bezpečný glejth, od nás i ode všech poddaných našich, duchovních i světských, urozeným, statečným, slovutným přáteluom a služebníkuom urozeného Bohuslava z Švamberka, kteříž s ním ke dni sv. Bartholoměje najprv příštieho [24. Aug.] po- jedú k súdu do Brna, na kterémž nám přede pány práv býti má, z čehož jej viniti budem, od padesáti až do sta koní s tolikéž osobami lidskými, méně nebo viece; kterýžto glejt má se početi týden před sv. Bartolomějem [17. Aug.] a má trvati za čtyři neděle pořád zběhlé, a poslední den celý až do západu slunečného; takže oni v času a počtu nadepsaném do Brna bezpečně přijeti budú moci a své věci a potřeby jednati, kteréžto zjednajíce neb nezjednajíce, na své obydlé bezpečně bez úrazu osob i statků jich budú se moci vrátiti. Za kterýžto glejt my slovem naším královským řiekáme, že jim pravě, věrně beze všeho přerušenie zdržán býti má a zachován od nás i ode všech poddaných našich, duchovních i světských, tak jakož se svrchu píše. Protož všem poddaným našim, duchovním i světským, pod zachováním milosti našie přikazujem, abyšte nadepsaného Bohuslava přáteluom a služebníkuom i těm všem, ktož s nimi a vedle nich v jmenovaném počtu pojedú, ten glejt pravě *) Tak datováno dle Palackého; archiv Třeboňský má 19. Jan.

Strana 239
Dopisy z roku 1478. 239 a věrně, tak jakož se svrchu píše, zdrželi a zachovali, přátelsky ve všech věcech proti nim se majíc, ať ubezpečení našěmu dosti státi se muož. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Datum Budae, feria II. post Marcelli annorum dni oc LXXVIII, regnorum nostrorum Hungariae XXI°, Bo- hemiae vero anno X°. (Pečeť porušená). 934. Hynek ze Švamberka odpovídá všem nepřátelům svým. Na Krumlově 1478, 22. Jun. Orig. č. 3142. Hynek z Švamberka urozeným, statečným, slovútným, opatrným všem stavóm všelikého řádu! Jakož vás tajno nenie, kterak mé chudé lidi, i mých služebníkuov, i mých přátel, zhúbce a lotři, chodiec po kraji, pálé, berú, šacují, jímají, pod fi- druňkem z mnohých zámkuov, z městeček, ze vsí, z mlýnuov oc: Protož ktožkolivěk takovým fidruňky dávají, kterýmkoli obyčejem na svých panstvích je přechovávajíce, činiec hamišně proti své cti, a dávno a mnoho se to dálo a děje, dosti sme to trpěli; ale již každému tomu tiemto listem svú česť ohražuji i s mými se všemi služebníky a pomocníky vedle všie potřebnosti, a cožkolivěk takového neb viece budu a budem počínati, proti vám nic dále povinni býti nechcem. Ex Crumlov, feria II. ante s. Johannis bapt. a. d. oc LXXVIII°. 935. Bohuslav z Jablonného purkrabí Krumlovskému: o vydání vězně pana z Walsee. Na Hluboké 1478, 3. Jul. Orig. č. 3114. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakožs psal panu Rackovi, slibuje za toho člověka páně z Wolse za L zlatých uherských oc: Milý přieteli, věz, že pana Racka doma nenie, a já sem toho vězně nechtěl jinak pustiti, než aby zlatí položeni byli na Hluboké; jakož pak tento člověk páně z Wolse, kteréhož jsi po toho vězně poslal, slíbil mi za to, že zlatí mají položeni býti na Hluboké na ten čas, jakož píšeš; a já napřed pro pana z Wolse JMt a pro tě, nechtě, aby tu déle seděl, vydal sem jeho těmto poslóm. I věřímť, milý příteli, že to opatříš, aby zlatí položeni byli na Hluboké, abych já skrze to od pana Racka přímluvy neměl. A také od věže má dáti L grošů, za to také ten posel slíbil. Ex Hluboká, feria VI. ante Bohuslav z Jabloného. s. Procopii abb. anno oc LXXVIII°. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému.

Strana 240
240 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 936. Oldřich Drochovec z Pláně purkrabí Krumlovskému: o žoldnéře. V Netolicích 1478, 2. Aug. Orig. č. 3146. a) Službu svú vzkazuji, přieteli milý! Jakož mi píšeš, co mám pěších, kterým službu dávám, tyto: Bradáč, Pražák, Petr, Clemens, Tichý, Ondrášek, Býček, ti mají službu tiech VII; a tito ležie: Hajtman, Petřík, Smavsar, Jiřík, Rač, Žák z Wočar, dva dělná pacholky s střelec [sic], to máš XVI, kdeří leženie [sic] na kostele, a kuchař Janek. A jakož mi píšeš o střelce: i věz, že mi jest povolen jako kdo, co mu roz- káži; a zdá-li se mi koho poslati, pošli mi, ať mne poslúchají. A jakož mi píšeš o ty koně, že sú je pobrali Jieše [sic], Talafús, Vlků syn, a také se muožeš prvním listem spravovati. I vypravil bych se k tobě, i nemoho pro dělníky. Ex Netolic, dominico die s. Stephani anno oc LXXVIII°. Oldřich z Pláně. b) Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Těmto pěším zaplať, co jsú za- slúžili, neb mne nechtie poslúchati a ještě mi jiné kazie; zdá-liť, přijmuť na to miesto jiné; na čtvrt leta po 1 kopě, tak dobré, jakož jsú ty, dám. V Netolicích Caletka, Šváb, Sába chtie všichni nahoře lehati k panské potřebě; zdá-liť sě vám, dajte mi věděti. Talafús z Jieší přivedli koně z vekšojdu, a lidé za nimi přišli; bulo-li by to páně Mti k škodě neb k hanbě, piš mi list příkře, ať já jim jej čtu, Oldřich z Pláně. ať toho nečinie. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému. (Další čásť této sbírky viz v díle X. Archivu Českého.)

Strana 241
C. XVII. LISTINY JINDŘICHO-HRADECKÉ z let 1388—1529. Vydává František Tischer. Z bohatého archivu hrabat Černínů v Jindřichově Hradci uveřejnil František Palacký v šesti dílech Archivu Českého celkem 33 listin celých a 13 výtahů z listin jiných; a sice nachází se: 1 listina z roku 1440 v díle I. str. 245, 10 listin z let 1384—1404 v díle II. 314—329, 12 výtahů z let 1404—1463 v díle III. 475—571, 4 listiny z let 1455—1468 v díle IV. 423, 424, 432, 160, 1 listina z roku 1485 v díle V. 424, 3 listiny z let 1506—1507 v díle VI. 342, 343, 351, 14 listin z let 1404—1418 v díle VI. 452—472, 1 výtah z roku 1493 v díle VI. 560. V nesmrtelném dějepravném díle svém Palacký použil ovšem velkého počtu písem- ností J. Hradeckých, ale vydal z nich tiskem jenom ty, jež jsou české a buďto obsahem velice důležité nebo vékem nejstarší. Zde chci badatelům předložiti všechny starší listiny J. Hradecké, jež jsou psány jazykem českým, vyjma ovšem ty 33 kusy, jež uveřejnil Palacký. Nehledě k jednomu doplňku, postavenému zde na první místo, počíná se naše snůška rokem 1400, a ukončí se testamentem pana Adama z Hradce (ddo 19. října 1529), tak že v ní budou ob- saženy české písemnosti až do smrti tohoto pána († 25. června 1531). Sbírka naše vyčerpává originály pergamenové i papírové zámeckého archivu J. Hradeckého; pojímali jsme do ní také opisy a překlady, v tom však sotva jsme dosáhli úplnosti, poněvadž i při pozdních aktech tu a tam najdou se opisy nebo překlady starých listin ztracených. Osmero listin přijali jsme z městského archivu J. Hradeckého, kteréž se chovají nyní v městském museu; u těch kusů jest tento jejich původ vždy zvlášť poznamenán. Ostatní kusy všechny jsou z archivu hraběcího. Patnáctero listin jsme ku přání redakce ze sbírky své vymísili, poněvadž se lépe hodí do sbírek písemností veřejných a sněmovních v království Českém a markrabství Moravském, kteréž z jiných stran chystají se k uveřejnění v Archivě Českém. Archiv Český IX. 31

Strana 242
242 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké Sbírka naše listin Jindřicho-Hradeckých obsahuje přes 300 kusů. Dopisův jest v ní skrovný počet. Jsou v ní privilegia, smlouvy, listy nadací a jiné rozmanité listiny, kteréž i když pocházejí od králův (jakýchž jest přes 50), týkají se nejvíce záležitostí soukromých, zejmena osob a statkův pánů z Hradce. Co do posloupnosti a příbuzenství osob v tomto staro- slavném panském rodě odkazujeme na rodokmen v Sedláčkových Hradech IV. 34. Listiny uveřejňujeme ovšem celé, ale od toho pravidla činíme výjimku při úpisech dlužních, kterých jest v naší sbírce nemalý počet; v nich skoro ve všech opakují se dlouhé a téměř do slova jednostejné formule o tom, když by věřitelovi náležitě se neplatilo, kterak rukojmové mají ležeti v některém městě, kterak věřitelům všechna škoda má býti nahrazena, kterak každý rukojmí, kdyby zemřel, má býti nahrazen jiným, často též, že list dlužný platí i tomu, komu by byl od věřitelů dobrou vůlí postoupen čili prodán; formule takovéto dali jsme na ukázku tisknouti jenom několikrát (hned z kraje k 28. dubnu 1418, 28. březnu 1419, 25. listopadu 1423), jinde pak jsme je skracovali, avšak s označením vždy města, kde mělo se ležeti. Vedle podepsaného valnou čásť přípravných prací k této publikaci vykonal pan Ignác Gross, tehdy kandidát professury, nyní úředník v knížecím Schwarzenberském archivě v Třeboni. V Jindřichově Hradci, v listopadě 1888. Frant. Tischer, archivář hrabat Černínů. 1. Oldřich ze Hradce a Přibík ze Stráže slibují splniti ubrmanskou výpověď, učiněnou mezi nimi a mezi Petrem a Janem ze Stráže, o statek a hrad Strážský. V Budějovicích, 6. listopadu 1388. Orig. perg. 37. Tato listina jest otištěna v Palackého Archivě Českém II. 317; ale na str. 318 v řádku 18 zdola po slovích „mají prosti býti“ jsou tam omylem vypuštěny následující věty: A to zpravenie má sě konati před nají [nagii] svú svrchupsanú ubrmanú, Jindřichem a Sazemú, když jim toho rok dáme jménem do Hromnic nynie příštích. A o ty dřěvnie věci, kterýchžto jsú Petr a Jan Oldřichovi i Přibíkovi ještě nevrátili, i na penězích i na jiném nábytce, ty mají na tom roce přěd náma svrchupsanýma ubrmanoma vráceny býti, anebo pro nevrácenie zpraveny oc. Ostatní odchylky otisku od originálu týkají se jen jazyka a pravopisu; takž dal Palacký tisknouti sem, sme, sú atd. na místě jsem, jsme, jsú; ze Hradce a ze Stráže na místě z Hradce a z Stráže; před na místě přěd a j. v. 2. Kněz Jakub, správce farního kostela v Mutěníně, založil a nadal tamže oltář ke cti sv. Doroty. V Praze, 10. října 1400. Překlad z latiny ze 16. stol. III. Ka. Vyzvižení voltáře svaté Doroty v Mutěníně. Mikuláš Puchník licentiát v pravích oc, všem křesťanóm věrným nynějším i budúcím v tento list vhlédnúcím pozdravení v tom, který jest svých věrných pravé spasení. Slušný

Strana 243
z let 1388, 1400. 243 a hodné býti sme rozvážili, abychom ty věci, kterýž na boží služby rozmnožení a spasení vzhlédají, duši pilnou snažností a dobrovolnou pilností snažněji rozjímáme a jich úmysly, kteří k tomu horlivostí náboženství pro dosáhnutí věčného blahoslavenství slávy se hotově a dobro- volné vokazují a skutečně dávají, netoliko v jich zdravým krmíme předsevzatím, ale i také péčí přebedlivú pečlivěji rozmnožujeme. Neb vosobně před námi stoje zdravě ustanoven v naší přítomnosti vosobně ctihodný muž, kněz Jakup řečený Kubík, správce kostela farního v Mutěníné Pražského arcipiskupství, nám vyložil, jak jest on horlivostí náboženství zapálen, a žádajíc časné za věčné a pomíjející za věčné s častým obcováním za líkařství a spasení duše své a svejch starších a předchůdcích, též také i jiných všech mrtvých věřících, voltář ke cti svaté Dorotě v předpověděným kostele v Mutěníně založil a nadal, za správce týhož voltáře a poznamenaně knězi Vavřincovi z Hostouně a jeho náměstníkóm vosm kop gr. peněz Pražských ouroku ročního a věčného z zboží a na zboží dole psaných totičto: ve vsech Kramolíně a Ostrově nad lidmi dole psanými a jich dědicstvím jináč za miem v držení majícím, totičto v Kramolíně na Zúfalým, Říhovi, Otíkovi Rehořovi, Michalovi ševci, Budíkovi a na nějaké vdově, kterýž pěti kopami ouročiti zvyklí sau míněji tří grošóv; též ve vsi Ostrově na Peškanovi, Struha- řovi, Vrchovi, Mrázkovi, Matějovi, Václavovi, Šímovi, Mikšovi, keří tři kopy se třmi gr. též auročiti zvyklí sau; [s] urozeného pana Jana z Pernatic před námi vosobně ustanovení, keří pověděné statky a auroky s platy ve ckách zemských království Českého míti rozeznává, se při- cházejícího povolení zjevného k napřed poslaným, dal, šenkoval, ustanovil, uložil a oznámil, a nynějším dává, daruje, šenkuje, ustanovuji, zřizuji, ukládá a oznamuje, zkrz správce téhož voltáře, totičto předpověděného kněze Vavřince a jeho náměstníky, rozdílně ve dvuoch cílích, totič k sv. Jiřího a Havla, vyzvihati, bráti, přijímati beze vší těžkosti jmenovaného pana Jana z Pernatic, který sobě panství najvyšší v lidech svrchupsaných zachovává a na jich dědiství zachoval, přislibujíc témž pan Jan zkrz sebe, dědice a své náměstky, řečeného voltáře správce v jmenovaném platu vyzvihování, vybírání příslusně nepřekážeti a nižádným spůsobem zarmu- covati pod pokutou mukau vypovědění nebo-li vytovaryšení; však tak, že on pan Jan z Per- natic, jeho dědici a náměstníci puol strany vynáprav [sic] a šacovaní, a z berně též polovici po zaplacení vyhlásí, a druhú jinú stránku kaplan neboližto voltářník, který bude toho času, nechť přijme, anebo dobročinění ustanovuje se pro ouřad. Svrchujmenovaný kněz Jakub farář zřédil a spuosobil, aby předpověděný kněz Vavřinec a všickni jeho náměstníci povědeného vol- táře v předpovědeném kosteli v Mutěníně na voltáři svaté Doroty svrchupsaným, v každých týmž dnech, v kterýchž náboženství míti bude, nech sú zavázáni a přinuceni ke mšem dole psaným: jednu a první vo blahoslavené Panně Marii, druhou za umrlé, třetí vo svaté Dorotě, a čtvrtou v kostele u sv. Erasma v neděli nebo v pátek anebo jiný sváteční den v hodinách uložitých bez právního soudu pfarářova. Kterýmžto voltářníkóm farář, který bude toho času, ze všech k božímu ouřadu službě přihlédajícím a služebníku vopatrovati a povinnovati bude vopatřiti, jakož v tom neb k tomu jmenovaný kněz Jakub farář a své náměstníky dobrovolně a svobodně poddal a podstúpil, nebo za napřed poslané týž farář a kostel jeho má mlejn též tu v Mutěníně. S toho taky, když by se pohřeb přitrefil a voltářník voltáře svrchupsaného, kterýž toho času bude, k rozkázání farářova, který nyní jest nebo bude toho času, v kostele Mutěníně slúžiti má a v něm slúžiti bude. V příhodě pak, kdyžby jmenovaný kněz Vavřinec anebo jeho náměstníci pověděného voltáře správci v některým týmže dnu některú mši z jme- novaných štyř mší spuosobem napřed poslaným slúžiti a čísti by zanedbal anebo opatřil, tehdá za každú mši tak zanedbalú a zapuštěnú zejmena mouky v pokuty dá jeden groš, [jenž] 31*

Strana 244
244 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké skrz faráře kostela v Mutěníně má přijímán býti a chudým za chlíb přede dveřmi téhož ko- stela má rozdán bývati. Tož aby zřídil a spuosobil, že právo ochrančlivé voltáře předpovědě- ného k faráři v Mutěníně, který bude toho času, a k předpověděnému panu Janovi z Per- natic a jeho dědici i náměstníci za rovný díl časuov věčných k opatrování nechť sluší a při- náleží. Též kdyby farář v Mutěníně toho času súcí, neměl náměstníka a snad by chtěl, ať voltářník práce břemena náměstníka vyplňoval, ať k tomu voltářník nikoli není přidržán, nebo učiniti toho oltářník není povinovat. A aby napřed poslané pevné a stálé zůstaly a neporuši- telně zachovávány byly, často jmenovaný pán Herman z Hrádku prosil nás pokorně a nábožně, pokavád k chvále Boha všemohúcího a blahoslavené Panně Marii napsané ustanovení, grun- tovní darování a všecko jiné a jednokaždé obzvláštně svrchuvypsané v svých punktích, v svých klausulích výminkami i artikuly pochváliti, utvrditi, upevniti a nařízenou mocností potvrditi, a kaplanství neboližto voltář nadepsaný ke cti svaté Dorotě v kostele fary v Mutěníně na věčné dobročinění kostela vyzdvihnouti a voliti, také i při tom plat s příchody a důchody v místech svrchu voznámených jmenovanému voltáři a jeho správcóm uvésti, v jedno přivázati, spojiti, přivinúti a vtěliti ráčili; my pak přislíbené vírú potvrzujíc, z horlivosti náboženství vycházeti a v boží služby rozmnožení přijíti, prosbami také svrchujmenovaného kněze faráře jakož spravedlivým, rozumným a právu příbuzným příznivétivě přivolujíce, zjevným vyhlašo- váním napřed poslané a zachovávajíce zachování, které z práva byly zachovávány, předpsané darování a všecky jiné a každé ovzláštně svrchuvypsané ve všech svých punktích, klausulích, výminkách a artikulích schvalujeme, upevňujeme a mocí spůsobenú potvrzujeme, a předepsaný voltář na budúcí dobročinění kostelní vyzdvihujeme, platy, ouroky taky a důchody svrchupsaný voltáři a těm správcóm věčně přichylujeme, uvozujeme, spojujeme, přivinujeme a vtělujeme, přes to vo jiným a v předešlém práva duchovního a ne světského chcme přičítati; shlédajíce, jak častojmenovaný kněz Vavřinec a všickni jeho náměstníci pověděného voltáře správci, faráři kostela v Mutěníně, který jest neb toho času bude, poctivost, poslušnost hodně a příslušně nechť mu se činí a vokazují, a ve dních nedělních a svátečních, vejročních a velikých, svrchu kožichem [sic] vodění, na nespořích, mšech a processích nech sú přítomni a přítomni býti nech pečují a snažně se k tomu mají, beze všeho zbraňování a protireptání, jestliže muk a trestání kostelnímu budú se chtíti vyvarovati. Na kteréž věci oc. Datum v Praze leta ti- sícého čtyřstého dne desátého měsíce října. 3. Bratří Sudík z Boztěchova a Oldřich z Řečice prodali kopu ročního platu ve Višnovém Matějovi Oráčkovi z Heřmaně za 10 kop gr. Bez místa. 11. února 1402. Orig. perg. v městském museu J. Hrad. My Sudík z Boztěchova a Oldřich z Řečicě bratry nerozdielná vyznávámy tiemto listem každému, ktož jej uzří nebo čísti bude, že s dobrým rozmyslem pro- dali smy kopu platu grošóv ročnieho [na] Vavřincovi v Višnovém s plným právem, jako smy sami držěli, za desět kop grošóv Pražského rázu, Matějovi řěčěnému Oráčěk z Heřmaně i jeho dětem. A já Oldřich řěčěný Babka z Kvasejovic rukojmie a zprávcě, slibujemy všickni čistú věrú, společnú rukú, tu kopu platu Matějovi i jeho budúcím zpravovati před každým člověkem podle práva země České. Pakli by Buoh nám po-

Strana 245
z let 1400—1408. 245 mohl desět kop dobýti a dáti Matějovi neb jeho budúcím v polúročí, tehdy má nám ta kopa platu zasě býti prodána i postúpena. Pakli by opět Matějovi bylo třeba peněz neb jeho budúcím, a upomene nás, tehdy ote dne upomenutie v polúročí mámy a slibujemy jemu deset kop grošóv zaplatiti bezě lsti a bez pomčěnie. A ktož by tento list měl s jeho dobrú volí, ten má plné právo v tom ve všěm, což jest na tomto listu psáno. Na věččie potvrzěnie našě pečěti s naším plným věděním k to- muto listu sú přivěšeny. Dán tento list první sobotu v postě, leta ot narozěnie bo- žieho tisície čtyřista druhého. Visí 3 pečeti neporušené. 4. Jan mladší z Hradce prodal Svachovi, měštěnínu Hradeckému, 6 jiter lesa v Syrovci. V Jindř. Hradci, 18. června 1408. Orig. perg. v městském archivu. My Jan mlazší z Hradcě vyznáváme tiemto listem obecně všěm, ktož jej čísti budú aneb čtúce uslyšé, nynějším i potom věčně budúcím, ež jsme s dobrým rozmyslem a s zdravým životem tehdy, ješto jsme to dobře učiniti mohli, múdrému Svachovi městěnínu z Hradcě, anebo erbuom, břěh svój, tociš šest jitr lesu svého, v Syrovci u jeho rybníku, ješto pod Syrovcem najbližní leží k tomu rybníku a k Lo- větínu k jeho vsi, k jeho prosbě prodali jsme i tiemto listem prodáváme mocně a postupujem ku pravému dědictví úplně, jakož jsme sami držěli, sobě ani svým erbuom a budúcím na tom práva žádného věčně nezóstavujíce, a slibujíce jemu svrchu- psanému Svachovi a jeho erbuom na tom menovaném břehu, jakož sě svrchu píše, naší dobrú věrú sami za sě i za své budúcie, ež jim na tom věčně skrzě nás i našě budúcie nemá žádnú věcí překážěno býti skutkem ani radú. A ktož by tento list s napřed menovaného Svacha aneb jeho erbuov dobrú volí jměl, ten jmá i mieti bude plné právo ke všemu svrchupsanému, jakožto oni sami. A na lepší jistost toho a věčné potvrzenie pečeť svú vlastní svú dobrú volí přivěsili jsme k tomuto listu; a prosili jsme urozených panóv bratří svých milých, pana Oldřicha a pana Jana star- šieho bratří odtudž z Hradcě, ež jsú své pečeti podle našie k dalšiemu svědomí toho také přivěsili k tomuto listu; jenž jest dán a psán v Hradci leta po narození buožiem po tisíci čtyrsetého osmého, ten pondělí po Božiem těle. Visely 3 pečeti, z nichž jedna utržena, jedna poškozena a jedna zachována jest. 5. Král svoluje, aby Jetřich z Cách, měštěnín Pražský, daroval 10 kop gr. ročního platu v Lu- štěnicích k oltáři sv. Petra v kostele Panny Marie před Týnem. Bez místa. 21. listopadu 1408. Opis pap. ze 16. st. III. Ka. Václav z boží milosti Římský král, po všeckny časy rozmnožitel říše, a Český král, známo činíme tímto listem všem vůbec i jednomu každému, skrze Jindřicha [sic] z Aquis,

Strana 246
246 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké měšťanína Většího Města Pražského, věrného našeho milého, majestátu našemu s náležitým následováním supplikujícího, abychom jemu důchod k oltáři ke cti a chvále sv. Petra v okovách a Pavla na víru obrácení apoštolův a svatých Václava a Quirina mučedlníkův, u kaple někdy Jana z Aquis, otce jeho Jindřicha, v chrámě farním blahoslavené Panny Marie před Veselým dvorem (jinak královým) přináležející, znovu k upomínání a k věnování téhož důchodu s desíti kopy grošů rázu českého platu ročního a stálého na dvoře a na statku Lušnicích s případ- nostmi, pojmenovaný oltář k nařízení vůlí naší královskou připustiti, a těch deset kop grošův platu k témuž oltáři vtěliti, připojiti a sjednotiti milostivě ráčili. My tehdy srdečnou náchyl- ností jsouce k službám božím náchylni, co k zvelebení a rozmnožení jeho jest, milost naši královskou v tom vynaložiti povinni býti ráčíme, žádostivi jsouce dobrých lidí oučastníkův, pravým rozumem a jistou naší vědomostí k zvelebení a k věnování oltáře dotčeného s desíti kopy grošův platu stálého k témuž nařízených na statku Lušnicích, kteréž Ctibor cliens nyní drží a užívá, vůli naši sme přiložili, a takových deset kop grošův platu stálého, když pro takový oltář již na jmenovaném statku Lušnicích nařízeny a vykázány budau, témuž oltáři a jeho služebníku, nyní který [jest] a bude potom, jak nyní tak i potom vtělili sme, připojili sme a sjednotili sme, a patentem tímto mocí naší královskou českou připojujeme a milostivě sjednocujeme, skrze oltářníka neb služebníka na ten čas zůstavajícího, nyní i na časy budaucí podle vůle duchovní pokojně užívati, bez všelijakého dokonce dalšího všeho zaneprázdnění a překážky; ustanovujíce a patrně chtíce tomu, že to právo neb kollatura dotčeného oltáře Theodorovi z Aquis, měštěnínu Většího Města Pražského věrnému našemu milému, dědicům a potomkům jeho, s dobrou vůlí Mikuláše Vrbíka z Tišnic [čti z Tismic] a Jana Seidla z Pa- koměřic má věčně přináležeti. Též poraučíme úředníkům a správcům Pražským, a obzvláště spisovatelům, písařům a místopísařům desk zemských v království Českém, věrným našim milým, pevně a dostatečně k tomu zřízeným, aby důchod svrchujmenovaný deset kop grošův na statku v Lušnicích pro oltář již jmenovaný v deskách zemských zaznamenali a věčně za- psali, nechtějíce tudy v nemilosť velkou královskou upadnouti. Na svědomí téhož jsou do- žádáni velebný Conrad postulatus Holomoucký, a duchovní Johannes Sulco probošt kláštera Chotěšovského, a Mikoláš Pražský, nejvyšší písař mince a radda naše, pod pečetí naší krá- lovskou. Datum v Praze leta páně tisícího čtyrstého vosmého, království našeho v království Českém 45., římského pak 32. Per v. Conradum postulatum Joannes z Bambergku. Darování v tomto královském listě dovolené bylo zapsáno do desk zemských dne 21. listop. 1408, po shoření desk byl ten zápis opět vložen do desk roku 1542 ve čtvrtek den sv. Apollony čili 9. února, a odtud jej otiskl Emler v Pozůstatcích Desk Zemských II. 54. Z obnovených desk jest v rukopise Jindřicho- hradeckém též výpis, ale méně správný; pročež podáváme z něho jen překlad listu královského odjinud ne- povědomého. — O oltáři obdarovaném a o rodině dárcově, jenž v deskách slove Jetřich a ne Jindřich, najdou se zprávy v Tomkově Dějepise Pražském II. 145, 492. Red. 6. Ondřej z Řipce jest povinen vložiti své manželce Kateřině 30 kop gr. ve dsky země Moravské. Bez místa. 5. června 1417. Orig. perg. Fam. v. Řipce. Já Ondřej z Řipce vyznávám všem tiemto listem, ktož jej čísti neb čtúce uslyšie, že jsem povinen a dlužen paní Kateřině, své manželce vlastní, třidceti kop grošuov peněz Pražského rázu jejieho věna ve dsky země Moravské vložiti na první

Strana 247
z let 1408—1418. 247 sněm beze lsti aneb konečně na druhý. A to jí mám na čistých a na svobodných dě- dinách ukázati podle [obyčeje] svrchupsané země Moravské. A se mnú a podle mne Ondřeje z Řipce slibují slovutné panoše Petr bratr muoj vlastní z Řipce, Petr z Bu- kovicě, a Jošt z Palovic, společnú všichni rukú a nerozdielnú, svrchupsanej paní Kateřině, mé vlastní ženě a manželce, a k slovutným a urozeným panošiem, k Při- bíkovi ze Stiboře a k Janovi z Štítného, abychom na první sněm beze lsti aneb na druhý konečně bez omluvy ve dsky země Moravské svrchupsaných třidceti kop gro- šuov vložiti, a to na čistých a na svobodných dědinách ukázati, a podle obyčeje země Moravské spraviti, a zpraviece ve dsky vepsati a to mocně a pevně ujistiti. Paklibychom toho neučinili ... [ležení v Počátkách]. A ktož by tento list jměl ... Dán a psán leta od narozenie božieho po tisíci po čtyřech stech letech sedmnádctého leta, v tu sobotu o suchých dnech před svatú Trojicí. Visely 4 pečeti, ale všecky jsou utrženy. 7. Král Václav přikazuje úředníkům desk dvorských, aby vložili v desky bratřím Vilémovi a Diviši z Chlumu a Košmberka některé vsi. V Praze, 7. června [1417). Překlad souč. na pap. fam. Wildstein. Václav z božie milosti Římský král vždy rozmnožitel a Český král, urozeným Albrechtovi z Koldic, sudiemu i jiným úředníkóm a znamenitě Martinovi, písaři desk dvora našeho královského, věrným našim milým milost královskú a vše dobré. Věrní milí, nebo jindy tyto vsi: Pušice, Svařeň, Sedlce, Martinice, Mentúr, Janovice, Je- nišovice a Ostrov se vším jich příslušenstvím, po smrti někdy Ješíka z Wildšteina statečnému Vilémovi z Chlumu odjinud z Košmberka, a Divišovi bratru jeho odtudž, věrným našim milým, s manstvím a službú k hradu Vyšehradu činíciem dali sme milostivě. Protož věrnosti vašie tiemto listem s pilností přikazujem a rozkazujem, tomu chtiece, abyšte dřieve řečené vsi Vilémovi a Divišovi dřieve řečeným bez manstvie i bez jiného břěmene služby svopodně [sic] ve dcky vložiti a vepsati pro nižádnú věc neopúštěli, pod zachováním našie královské milosti. Dán u Prazě, den sedmý měsiecě Června, kralovánie našeho Českého 54. leta, Římského 41. leta. Palackého regest z té listiny v A. Č. III. 490. Rok jest vypočten z let panování. Jan a Vilém z Chlumu obdrželi ty vsi výprosou již r. 1411, viz Sedláčkovy Hrady I. 112; Vilémovi a Divišovi z Chlumu připadly 20. ledna 1417 rozdílem s jinými bratry, Reliq. II. 132. Red. 8. Hron z Lipnice prodal Maršovi z Racova některé dědiny v Jihlavce za 15 kop gr. Bez místa. 28. dubna 1418. Orig. perg. 91. Já Hron z Lipnice, seděním v Jihlavce, vyznávám tiemto listem obecně všěm, ktož jej uzřie aneb čtúce uslyší, ež sem s dobrým rozmyslem a s vlastních svých

Strana 248
248 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké přátel radú puoldruhého lána v Jihlavce, kteréž sem tu jměl, i s platem jmenovitým, totiž puoldruhé kopy grošóv platu ročnieho a věčného svobodného, a šest kur, i s tiem se všiem, jakožť sem sám držal, se všěmi požitky i s plným panstvím, nic sobě na tom ani svým erbuom žádného práva nezóstavuje, prodal sem i tiemto listem mocně prodávám ku pravému dědictvie slovutnému panoši Maršovi z Racova a jeho erbuom, za patnást kop grošóv dobrých stříbrných rázu Praského; kteréžto penieze splnili sú mi úplně a docěla. A proto já svrchupsaný Hron z Lipnice první pro- dajce, a my Ondrášek odtud z Lipnice syn jeho, Jan z Zahrádek, Václav ze Zhorce a Petr ze Zhorce, rukojmí, s ním a zaň slibujem všichni rukú společnú nerozdielnú, svú dobrú věrú, beze všie zlé lsti, svrchupsanému Maršovi a jeho erbuom, svrchu- psanú dědinu i s platem i s kury svrchupsanými, i to vše, což k tomu sluší, na první sněm, když v Brně bude, beze lsti a konečně na druhý beze všěho dalšieho prodlenie a proti tomu mluvenie ve dsky zemské vložiti a zapsati ku pravému dě- dictví; a spraviti i osvoboditi přěd sirotky, přěd věny, přěd židy i přěd každým živým člověkem, jakož země Moravská za právo má. Pakli bychom toho neučinili aneb učiniti nemohli, kterúžkoli příčinú, tehdy my všichni svrchupsaní máme i sli- bujem svrchupsanému Maršovi a jeho erbuom, ty jisté hlavné penieze, totiž patnáste kop grošóv, i s třětinú výše, dáti a peniezi hotovými zaplatiti ve dvú měsiecí potom beze všeho prodlenie a proti tomu mluvenie; pakli bychom i toho neučinili, jehož Buože nedaj, tehdy inhed jeden z nás, kterýžby najprv od svrchupsaného Marše aneb od jeho erbuov listem aneb poslem napomanut byl, ten má i slibuje, na jiné neukazuje ani sě jinými kterakžkoli omlúvaje, s jedním pacholkem a se dvěma ko- ňoma vjeti, aneb miesto sebe panoši rytierského řádu poslati v pravé a vobyčejné leženie do města do Telče, do hospody ctné, nám od častopsaného Marše listem aneb poslem ukázané, a tu ustavičně ležeti máme. A kdyžby čtrnáste dní po napomenutí pořád minulo, a my ležme aneb neležme, a svrchupsaní hlavní peniezi i s třictinú vyšě nebudú-li ješče zaplaceni úplně a docěla, tehdy inhed dáváme svrchupsanému Maršovi plnú moc i jeho erbuom, těch patnáste kop grošóv i s třětinú výše vzieti a dobýti v křesťanech aneb v židech na našě na všech škody. A přěs to vždy usta- vičně ležeti máme, a na ižádné právo nevyjiežděti z toho leženie, jeližby ti hlavní peniezi svrchupsaní i s třětinú výšě i se všěmi škodami, kteréžby on Mareš proto vzal a dobrým svědomím prokázal aneb jeho erbové, jim byli zaplaceni úplně a do- cěla. A neuchoval-li by Buoh z nás kterého svrchupsaného rukojmí v tom času, tak že by umřěl, tehdy my živí zóstalí slibujem jiného tak jistého a movitého miesto toho umrlého v jednom měsieci k nám přistaviti, a list tento týmiž slovy obnoviti pod ležením svrchupsaným. A ktož tento list [s] svrchupsaného Marše aneb jeho erbuov dobrú vólí jmieti bude, ten má jmieti plné právo a plnú moc ke všěm věcom [sic] svrchupsaným, jako oni sami. A na potvrzenie toho své sme vlastnie

Strana 249
z let 1418—1419. 249 pečeti s naší dobrú vólí a s naším vědomím přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán leta od narozenie božieho tisíc čtyři sta osmnástého, ten čtvrtek po svatém Jiřie. Visí 5 pečetí neporušených. 9. Jan z Hradce koupil od Marše z Wolféřova statek Urbanov s příslušenstvím a podacím kostelním. V Telči, 28. března 1419. Orig. perg. 92. Já Mareš z Wolféřova vyznávám tiemto listem obecně všěm, ktož jej uzřie aneb čtúce uslyšie, ež jsem s dobrým rozmyslem a svých přátel zvlastních radú prodal a tiemto listem mocně prodávám vsi své vlastnie, tocziss Urbanov s kostelním poddacím, s rybníky, s platy i s tiem se vším, což k tomu příslušie, a s plným panstvím, a Ořěchovú s platem, s lukami, s potoky, s rolí ornú i neornú, s lesy, s chrastinami, s pastvami, s horami i s doly, i se vším panstvím a s tiem, což k těm vsem příslušie, sobě ani svým erbuom na tom žádného pravého [sic] nezóstavujíce, ku pravému dědicství, jakož sem sám držal, urozenému pánu, panu Janovi z Hradcě a jeho erbuom, za sto a za dvacěti kop grošóv dobrých střiebrných rázu Pražského, kteřížto peniezi zaplaceni jsú mi úplně a docěla. Kteréžto vsi svrchupsané i se vším, což k tomu příslušie, jakož svrchupsáno stojí, já Mareš napředpsaný mám i slibuji svrchupsanému panu Janovi a jeho erbuom ve dsky zemské vložiti a zapsati ku pra- vému dědicství o prvniem senmu [sic] v Brně, aneb beze lsti o druhém, aneb ko- nečně o třetiem, jakož země Moravská za právo má, beze všeho prodlenie a proti tomu mluvenie. A my Jan Trpiš z Opatova, Přibík z Palupína, Bohunek z Maršova, Jan z Lipníka a Zavišě z Kostelcč, rukojmie jeho a zprávcě toho sbožie svrchu- psaného, s ním a zaň slibujem všichni společnú rukú nerozdielnú, svú dobrú věrú, beze všie zlé lsti, svrchupsané vsi, tocziss Urbanov a Ořěchovú, s kostelním poddacím i s tiem se vším, což k tomu příslušie, jakož svrchu menováno jest, napřěd meno- vanému panu Janovi z Hradcě a jeho erbuom zpraviti a vysvoboditi přěd věny, přěd sirotky, přěd židy i před každým živým člověkem, a ve dsky zemské v Brně vložiti a zapsati na prvniem senmu, aneb na druhém a konečně na třetiem, tak jakož země Moravská za právo má, beze všeho prodlenie a proti tomu mluvenie. Paklibychom toho neučinili, jehož Buože nedaj, tehdy máme i slibujem svrchupsané peniezě, tocziss sto a dvacěti kop grošóv svrchupsaných a třetinú výše, svrchupsanému panu Janovi a jeho erbuom, i se všěmi škodami, kteréžby oni proto vzěli, dáti a zaplatiti hoto- vými penězi v jednom měsieci beze všěho prodlenie a proti tomu mluvenie. Pakli bychom i toho neučinili, jehož Bože uchovaj, tehdy inhed třie z nás rukojmí, kteříž by najdřieve od častopsaného pana Jana aneb od jeho erbuov listem aneb poslem napomenuti byli, máme i slibujem jeden na druhého neukazuje ani sě jeden druhým Archiv Český IX. 32

Strana 250
250 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké omlúvaje, každý s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma vjeti aneb panoši rytieř- ského řádu miesto sebe poslati v pravé a vobyčějné leženie do města do Telčě, do hospody ctné nám od častopsaného pana Jana aneb od jeho erbuov listem aneb poslem ukázané, a tu ustavičně ležeti máme. A kdyžby čtrnádcte dní po napomanutí pořád minulo, a my ležme aneb neležme, a svrchupsaní peniezi i s třetinú výše nebudú-li gieste zaplaceny úplně a docěla, tehdy inhed dáváme jemu panu Janovi a jeho erbuom tiemto listem plnú moc, svrchupsaných sto a dvadcěti kop grošóv i s třetinú výše vzieti a dobýti v křesťanech aneb v židech na naši na všěch škodu. A přěs to vždy ustavičně ležeti máme, a z toho leženie na ižádné právo nevyjiežditi ani vyjíti, jeližby svrchupsaní peniezi i s třetinú výše i se všěmi škodami, kteréžby on pan Jan z Hradcě aneb jeho erbuové proto vzěli a to dobrým svědomím bez věrovanie a bez přísah pokázali, jim byli zaplaceni úplně a docěla. A neuchoval-li by Buoh z nás kterého v tom času, tak ežby umřel, tehdy my živí zóstalí slibujem jiného tak jistého a movitého na miesto toho umrlého v jednom měsieci, když bychme napo- manuti byli, k nám přistaviti, a list tento slovy týmiž obnoviti pod ležením svrchu- psaným. A ktožby tento list s svrchupsaného pana Jana dobrú vólí měl, ten má i mieti bude plnú moc a plné právo ke všem věcem svrchupsaným, jako on sám. A na potvrzenie toho své vlastnie pečeti s naší dobrú vólí a s naším vědomím při- věsili jsme k tomuto listu, jenž jest dán a psán v Telči leta po narození buožiem tisíc čtyry sta devatynástého ten úterý po Zvěstování Matky buožie Anuntiationis. Visí 6 pečetí, jedna z nich je porušená, ostatní zachovalé. 10. Vilém z Chlumu a na Košumberce zapisuje manželce své Marketě ze Stráže věnem 400 kop gr. Bez místa. 25. listopadu 1423. Orig. perg. 92a. Já Vilém z Chlumu, seděním na Košmberce, jistec první dluhu dolepsaného, a my Vítek z Kunstatu seděním na Liticích, Havel z Pocztayna seděním v Makově, Matěj Holec z Nemošic, Příbek z Taynce seděním v Chrústovic [sic], Beneš Brázda z Srbec, Nyklas Erybykář z Knířova, rukojmie a společní slibcě za svrchupsaného pana Viléma, zaň i s ním všichni jednú rukú společnú a nerozdielnú; vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc uslyšie, že smy dlužni spravedlivého dluhu čtyři sta kop grošóv dobrých stříbrných rázu Pražského, za každú kopu šedesát grošóv čtúce, urozenej paní Margretě z Stráže manželce napřed- psaného pana Viléma z Chlumu, věna jejieho, a urozeným pánóm, panu Vilémovi, panu Janovi, panu Jindřichovi, vlastním bratřím z Stráže; a za těch čtyři sta kop grošóv svrchupsaných mamy ukázati čtyřiceti kop grošóv platu ročnieho k věnnému právu na svobodných a na jistých dědinách, na osedlých lidech a platných beze všeho zmatku. A ten jistý svrchupsaný plat, tocziss čtyřiceti kop grošóv, slibujem svrchu-

Strana 251
z let 1419—1423. 251 psané panie Margretě i jejím vlastním bratřím svrchupsaným zpraviti a vysvoboditi před každým živým člověkem, tak jakož země Česká za právo má anebo mieti bude, a ve dcky zemské vložiti čistě beze všeho zmatku na prvnie suché dni, anebo na druhé, nebo konečně na třětie, když dcky zemské odevřeny budú, ku pravému věn- [nJému právu, se vším plným panstvím, jakož obyčej a právo v České zemi jest. Pak-li bychom toho neučinili, tak jakož svrchupsáno stojí, jehož pan Bóh nedaj, tehdy inhed kterážby kolivěk dva z nás rukojmí napoměnuti budem od svrchupsaných našich věřitelóv, ta dva inhed beze všie omluvy máta jeti anebo miesto sebe poslati každý rytieřského panoši s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma do města do Jin- dřichova Hradce, anebo kdežby nám bylo ukázáno město v šesti milech od Hradce v Čechách, v leženie do hospody ctné, tu kdež nám bude ukázáno od svrchupsaných našich věřitelóv, a po dvú nedělí druhá dva, kteříž napoměnuti budem, ta dva máta jeti v též leženie a týmž obyčejem jako prvnie dva, a tak až do poslední dvů, a tu všech nás šest s tolikž pacholky a se dvanádsti koňmi mámy ležeti a leženie plniti, jakož obyčej a právo v České zemi jest, a z toho leženie na žádné právo nevyježděti ani kterak vyniknúti žádným obyčejem jakžkoli jmenovaným tak dlúho, ažbychom to všecko splnili i učinili úplně tak, jakož svrchupsáno stojí. A jestliže by které škody vzali naši věřitelé svrchupsaní, buďto v křěsťanech anebo v židech neb jakžby sě jim kolivěk staly pro nesplněnie toho všeho, což svrchupsáno stojí v kterémžkolivěk kusu, ješto by je ukázali dobrým svědomím bez přísah a bez věrovanie: ty všecky škody slibujem jim zaplatiti beze všie odpory penězi hotovými i bez prodlenie, a z toho leženie přes to nevyjiežděti, až bychme to všecko učinili, jakož svrchu- psáno stojí. A jestliže by z nás rukojmí kterého pan Bóh neuchoval, tak že by umřel, tehdy my zuostalí slibujem jiného tak dobrého i tak dostalého miesto toho umrlého k sobě za rukojmí přistaviti, a list obnoviti v táž slova jako tento v jednom měseci po jeho smrti, a to pod ležením svrchupsaným. A ktožby tento list měl s dobrú vólí svrchupsané panie Margrety anebo s jejích bratří vlastních svrchu- psaných, tomu smy dlužni, i slibujem všecko splniti i učiniti úplně beze všie odpory, což svrchupsáno stojí, jako jim samým. A jestliže by paní Margreta svrchupsaná umřela prve, nežli pan Vilém muž její svrchupsaný, tehdy tento list žádné moci nemá. A těch všech věcí svrchupsaných pro lepší jistotu a svědomie své vlastnie pe- četi s naší dobrú vólí a naším dobrým vědomím přivěsili smy k tomuto listu, k nimž sě dobrovolně přiznávámy; jenž dán a psán leta od narozenie syna božieho po tisíci po čtyř stech třimezcetmého leta, ten čtvrtek na svatú Katheřinu pannu slavnú. Visí 7 pečetí neporušených. — Výtah Palackého v A. Č. III. 496. 32*

Strana 252
252 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké 11. Menhart z Hradce prodává dvůr poplužní v Němčicích u Bílkova Štěpánovi Krejčímu. V J. Hradci, 30. března 1424. Orig. perg. 93. Já Menhart z Hradce i s svými erby a budúcími vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a zdravú radú prodal sem i mocí tohoto listu prodávám i sstupuji své vlastnie sbožie a dědicstvie ve vsi v Němčicích u Bielkova, dvuor poplužní dolní s rybníkem i s ry- bništěm, jenž slove Harlík, a dvě polúlánie pod tiem dvorem na konci vsi, s lidmi platnými a purkrechtními, na nichž nynie sedie a držie Šebík puol lánu, a Mašek puol lánu, s rolí oranú i neoranú, s chrastmi a s chrastinami, s pastvami, s pastvi- štěmi, s lukami, s potoky, i ten potok celý vedle luk dvorových, se všemi poplatky a s požitky jakž kolvěk jmenovanými, s mezemi, s hranicemi, v nichž to sbožie nadepsané od staradávna záleží, se vším plným panstvím a příslušenstvím, což k tomu svrchupsanému sboží od staradávna příslušie ve vsi i na poli, nic sobě ani svým erbóm a budúcím na tom sboží nadepsaném práva, panstvie ani kterého zvláštenstvie ovšem nezachovávajíc, poctivému muži Štěpánovi Krajčiemu i jeho erbóm a budúcím ku pravému dědicství; kteréžto zbožie zaplatil mi jest úplně a docela. A protož já svrchupsaný Menhart i s svými erby a budúcími slibuji a mám nadepsanému Ště- pánovi i jeho všem budúcím to svrchupsané sbožie se vším jeho příslušenstvím zpra- viti, očistiti a vysvoboditi před každým živým člověkem i přede všemi právy du- chovními i světskými jakžkoli jmenovanými ku pravému dědicství, tak jakož země Moravská za právo má, kolikraczby toho potřebie bylo beze všie odpornosti, a na tom sboží jim nepřekážěti svrchupsanému Štěpánovi i jeho všem budúcím, ani na ně sáhati obyčejem nižádným, tak aby oni to sbožie svrchupsané dědicky a svobodně měli, drželi a požívali beze všie přiekazy mé i mých erbuov a budúcích, a beze všeho zmatku. A kdyžby berně králova zemská byla, tehdy mají dáti puol hřivny úkola na Bielkov k mé summě, a nic více, s toho se všeho sbožie svrchupsaného A bylo-li by také kdy potřebie svrchupsanému Štěpánovi aneb jeho budúcím které odměny od mých lidí v rolí, v lukách neb v obci v Němčicích aneb kde jinde, a když by se o to umluvil s mými lídmi podle jich dobré vóle a bez jich škody, k tomu já svrchupsaný Menhart i s svými erby a budúciemi svoluji dobrovolně, a ne- mám toho rušiti obyčejem nižádným. A ktož by tento list jměl s nadepsaného Štěpána aneb jeho budúcích dobrú vólí, ten má i bude jmieti plnú moc i právo ke všem věcem v tomto listu položeným a zapsaným, jako oni sami. Tomu na svědomie a na potvrzenie i na jistotu já svrchupsaný Menhart pečeť svú vlastní vědomě a dobrovolně přivěsil sem k tomuto listu; a pro lepšie svědomie prosil sem urozených pánov, pana Heřmana z Lantšteina a z Borotína, a pana Bohuše z Stráže, a slovutných

Strana 253
z let 1424, 1428. 253 panoší Arnošta z Leskovce seděním na Humpolci, Markvarta z Vojslavic ten čas purkrabí na Hradci, Petra z Újezda a Jana z Borovné, že jsú své pečeti vlastnie podle mne přivěsili na svědomie svrchupsaných věcí také k tomuto listu. Jenž jest dán v Hradci leta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta dvadcátého čtvrtého, ten čtvrtek na středopostie. Visí 7 pečetí neporušených. 12. Menhart z Hradce prodal Štěpánovi Krejčímu čásť zboží svého ve vsi Němčicích a v Hostko- vicích k Bílkovu příslušejícího. Bez místa. 23. dubna 1428. Orig. perg. 94. Já Menhart z Hradce i s svými erby a budúcími vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb uslyšie čtúce, žě z dobrým rozmyslem prodal sem i mocí listu tohoto prodávám i sstupuji své vlastnie zbožie a dědicstvie, kteréž pří- slušie k Bielkovu ve vsi v Němčicích, čtyři polúlanie a pět čtvrtí, s lidmi platnými a purgrechtními, na nichž nynie sedie a držie Bláha puol lánu, Chlupáčková puol lánu, Mikuš puol lánu pustého, Jakl puol lánu, Kraff čtvrt, Crlík čtvrt, Thuoma čtvrt pustú, Matěj starý čtvrt a Kučka čtvrt; a v Hostkovicích lán, jakož nynie na něm sedí Šartl; se vším plným panstvím a příslušenstvím, což k tomu svrchupsanému zboží příslušie ve vsech i na poli, i se všemi poplatky a požitky jakžkolvěk meno- vanými, na tom sobě ani svým budúcím nižádného práva ani zvlasčenstvie nezacho- vávaje; kromě berně královy, když by zemská byla, tu sobě zachovávám na tom zboží k Bielkovu, aby dána byla podle jiných mých platných lidí v těch vsech. To svrchupsané zbožie prodal sem poctivému muži Ščepanovi Krajčiemu z Němčic i jeho budúcím ku pravému dědicství, za pět a za osmdesát kop grošuov dobrých střiebrných rázu a čísla Pražského, v každú kopu šedesát grošuov počítajíc, které sem od něho hotové již vzal. A to jisté svrchupsané zbožie já svrchupsaný Menhart i s svými budúcími slibuji svrchupsanému Ščepánovi i jeho budúcím zpraviti a vysvoboditi před každým živým člověkem i přede všemi právy jakžkolvěk menovanými ku pravému dědicství, jakož země Moravská za právo má; a na tom svrchupsaném zboží jemu i jeho budúcím slibuji nepřekážěti já i moji budúcí, ani na to svrchupsané zbožie sáhati žádným obyčejem, aby oni to zbožie dědičsky a svobodně měli a držěli bez přiekazy i beze všeho zmatku. Pakli bych já svrchupsaný Menhart i moji budúcí nezpravili ani zpraviti mohli beze lsti toho napřed psaného zbožie svrchupsanému Ščepánovi a jeho budúcím, což v tomto listu psáno jest v kterémkolvěk kusu, tehdy inhed potom nezpravení ve čtvrti leta, pořád čtúce od nezpravenie, beze všie odpory a dalšieho prodlenie máme i slibujem našim věřitelóm svrchupsaným napředpsaných pět a osmdesát kop grošuov dáti a hotovými dobrými groši zaplatiti i s třetinú výše,

Strana 254
254 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké i se všemi škodami, ač by které vzali pro nesplněnie svrchupsaných věcí, ješto by je dobrým svědomím pokázati mohli, ty jim slibujem zaplatiti beze všie odpory i bez zmatku. A ty penieze svrchupsané máme plniti a položiti našim věřitelóm svrchu- psaným, kdež by nám bylo okázáno miesto ve dvú mílí od Bielkova od našich vě- řiteluov svrchupsaných. A také toto jest vymluveno, aby svrchupsaný Ščepán i s svými budúcími na ten úrok nesáhali, což paní Oldřichova věnného práva svého na těch lidech svrchupsaných má, dokudžby od nie to věno vyplaceno nebylo, kteréž tu i na jiném zboží k Bielkovu příslušném ve dskách zemských zapsáno má. A také jestliže by svrchupsanému Ščepánovi neb jeho budúcím bylo potřebíe odměny které od mých lidí v rolí, v lukách neb v obci v Němčicích, v Hostkovicích neb jinde, a kdyby se o to umluvil a smluvil s mými lidmi podle jich dobré vuole a bez jich škody, k tomu já svrchupsaný Menhart i s svými budúcími svoluji dobrovolně a nemám toho rušiti. A ktož by tento list měl s našich věřiteluov svrchupsaných dobrú vólí, ten má i mieti bude též plné právo a moc k tomu ke všemu, což v tomto listu psáno stojí, jako oni sami naši věřitelé svrchupsaní. A toho všeho, což svrchupsáno jest, pro lepší ji- stotu svú vlastní pečeť kázal sem přivěsiti k tomu listu; a prosil sem statečného rytieře Jana řečeného Drha z Dolan odjinad z Kněžic, a slovutných panoší Arnošta z Leskovce, Milosty z Hersic, Marše z Vydřie, Jana řečeného Hazl z Piesečného, a Jana z Borovné, že sú své pečeti přivěsili na svědomie svrchupsaných věcí k to- muto listu; jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisíc čtyr sta dvadcátého osmého den svatého Jiřie. Visí 7 pečetí neporušených. 13. Kateřina Vilhartická na Hradci prodala synu svému Menhartovi všecka práva svá na Vilharticích. Bez místa. 11. ledna 1429. Orig. perg. 95. Já Kateřina z Vilhartic, někdy manželka urozeného pana Jana staršicho z Hradce, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb uslyšie čtúce, že s dobrým rozmyslem a s přátelskú radú, když sem to dobře učiniti mohla, jsúc sebe dobře mocna jakožto vdova, prodala sem i mocí tohoto listu prodávám svá všecka práva i nápady i doživotnee zápisy i to všecko, což ve dskách zemských vlo- ženo a zapsáno jmám na hradě na Vilharticích i na tom na všem sboží k Vilhar- ticem příslušném, jakžkolivěk jmenovaném, což by ve dskách zemských mohlo na- lezeno býti, ješto bych já právo k tomu jměla, i také na Řečici i na Vlasenici, i na tom na všem sboží jakžkolivěk jmenovaném k tomu příslušném, se všemi s těmi právy, což já ve dskách zemských jmám, i zápisy jakžkolivěk jmenovanými, se vším, k čemuž bych já kolivěk které právo jměla; to všecko prodala sem urozenému panu Menhartovi z Hradce synu mému i jeho dětem i jich budúcím, za sedmdesát kop

Strana 255
z let 1428—1433. 255 grošuov platu ročnieho a doživotnieho, tak že mi jmají ten již jmenovaný plat vy- dávati až do mého života, rozdielně, na svatý Jiří pět a třidceti kop grošuov, a na svatý Havel tolikéž, a tak na každé leto až do mé smrti, tak jakož mi jest na ten plat svrchupsaný pan Menhart list učinil. Protož já svrchupsaná Kateřina ta všecka práva svá i zápisy svrchupsané na sboží svrchupsaných [sic] z desk zemských pro- púštiem svrchupsanému panu Menhartovi i dětem jeho i jich budúcím, i ta všecka sbožie jim očiščuji mocí tohoto listu tak mocně, jako bych osobně u desk zemských stojiec propustila a vymazati kázala. A budú-li kdy dsky zemské za mého zdravého života otevřčny, tehdy já častopsaná Kateřina slibuji svrchupsanému panu Menhartovi, jeho dětem i jich budúcím, ty všecky svrchupsané zápisy z desk vymazati, a ta všecka svrchupsaná sbožie jim očistiti ote všech mých práv, kterýchž bych já kdy a kterak kolivěk mohla požiti; nebo já již k těm ke všem sbožím svrchupsaným žádného práva dále nemám. Pakli by mne v té mieře pan buoh neuchoval prve, než by dsky zemskce otevřěny byly, tehdy prosím panuov úředníkuov zemských, kteříž by v ty časy u desk zemských byli, aby svrchupsaná práva má i zápisy věřitelóm mým svrchu- psaným, kdyžby kolivěk požádali, z desk zemských vymazali, tak mocně, jako bych já tu osobně stojiec to učiniti kázala. A to všecko, což svrchupsáno jest, já svrchu- psaná Kateřina slibuji svú dobrú a čistú věrú napředpsanému panu Menhartovi, jeho dětem i jich budúcím, ctně a křesťansky zdržeti beze všeho pohnutie i bez zmatku. A ktož by tento list jměl s dobrú volí mých věřiteluov svrchupsaných, ten jmá i jmieti bude teež plné právo ke všem svrchupsaným věcem, jako oni sami moji vě- řitelee svrchupsaní. A pro lepší jistotu svrchupsaných věcí já svrchupsaná Kateřina svú vlastní pečeť přivěsila sem k tomuto listu, a prosila sem urozených panuov, pana Viléma z Stráže, a pana Mikuláše z Lantšteina jinak z Borotína, a slovutných panoší Dětřicha z Újezdce, Soběně z Božegiova, a Vykéře z Myslína, že jsú také k svědomí všech věcí svrchupsaných pečeti své vlastnie k tomuto listu přivěsili. Jenž dán leta ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého a devátemezcietmého ten úterý po sviečkách. Visí 6 pečetí neporušených. 14. Zápis Jana z Meziříčí a z Křižanova, propuštěného vězně, že ku pánům z Hradce se pokojně chovati bude. V Praze, 21. června 1433. Orig. perg. 96. Já Jan z Meziříčie a z Křižanova, vyznávám tiemto listem obecně přěd každým člověkem, ktož jej čísti aneb čtúc slyšěti budú, že jakož mě jest byl urozený pan Menhart z Hradcě spravedlivě gyal pro mú vinu, o to jest se mnú učinil přá- telsky a dobrotivě, tak že mě jest z toho vězenie propustil; a protož já svrchupsaný Jan, jsa toho velmi vděčen, svrchupsanému panu Menhartovi i jeho dědicóm i všěm

Strana 256
256 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké Hradeckým a jich budúcím slibuji a zapisuji sě tiemto listem pode ctí a pod věrú a pod najvyšším právem i pod ztratcením k nim toho všeho, což jmám anebo jmieti budu, proti témuž panu Menhartovi svrchupsanému a proti všěm Hradeckým i proti jich dědicóm a budúcím i proti jich služebníkóm a poddaným věčně nikdy ke škodě ne- býti, skrzě sě aniž skrzě koho kolivěk jiného, ani skutkem, ani řěčí, ani radú, ani kterýmžkoli obyčejem vymyšleným, ješto by jim mohli ke škodě býti. Pakli bych toho všeho, což jest svrchupsáno, nezdržěl aneboli co proti tomu učinil v kterémkoli kusu, jehož pane Bože rač ostřieci, tehdy sem propadl čest a vieru i to všecko, což jmám i jmieti budu, movité i nemovité, svrchupsaným pánóm z Hradcě, a toho všeho svého sbožie jmám i slibuji také pode ctí a pod věrú postúpiti i stúpiti beze všie otpor- nosti i beze všie nesnazě a vymlúvánie jim svrchupsaným pánóm, od kteréhož aneb od kterýchž byl bych z nich o to napomenut, a také sě sám pro nezdrženie odsuzuji své cti a viery i všie hodnosti řádu panského a rytieřského, jako bych v šranciech ubit byl, i také jakož bych z boje ot dobrých lidí i ot korúhve utekl, a nadepsaný pan Menhart a Hradečtí páni i jich dědicové a budúcí proto, kdež by mě našli kolivěk, dávám jim tiemto listem plnú moc i právo, aby mě mohli staviti i vzieti bez všeliké otpornosti, a se mnú učiniti, jakž by sě jim kolivěk zdálo, žádné právo ani která věc nejmá mi žádným obyčějem proti svrchupsaným Hradeckým pánóm a proti tomuto listu spomocno býti. A tomu na svědomie a na pevnost pečeť svú vlastní s jistým mým vědomím a dobrovolně přivěsil sem k tomuto listu, a prosil sem urozených pánóv, pana Zbyňka z Dúbravicě a z Osového, pana Beneše z Boz- kovic a z Letovic, pana Jana z Cimburga a z Tovačova, pana Hyncě z Pirksteynu a z Rataj, pana Jana z Perstayna, pana Henika z Walsteynu a z Židlochovic, že jsú také k dalšiemu svědomí zapsánie svrchupsaného vedle mne své vlastnie pečeti k to- muto listu přivěsili, jenž jest psán a dán v Praze leta ot narozenie božieho tisícieho čtyrstého třidcátého třetieho, tu neděli před svatým Janem Křstitelem božiem o sněmu velikém. Visí 7 pečetí neporušených. — Regest Palackého v A. Č. III. 507. 15. Vyručení některých vězňů pana Zdeňka z Waldšteina. Na Polici, 18. července 1433. Orig. perg. 97. My Zdeněk z Walsteyna seděním na Sádku, Ondřej z Rynarce seděním na Polici, Orlík z Jakenraythu, Stephan z Slavíkovic, Ščedroň z Hornic, Stibor z Be- nětic, Naczek z Petrovic, vyznávámy a známo zjevně činímy tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čísti budú, že jsme vyručili a mocí listu tohoto vyrukujem slovutného i s jich služebníky Jana Bolochovice z Šatavy, Jana z Jablonieho, Jana z Studené, Martina z Vranova, Jana z Pravonína, Jíru z Hříše, Pavla z Pravonína,

Strana 257
z roku 1433. 257 Mikuláše z Borotína, Mikuláše z Střescze, Vaňka z Mníšku, Matěje z Bukové, Mi- kuláše z Kněže-Dubu, Mikuláše z Šašovic, Pacáka z Jistebnice, Martina z Rynarce, Rehoře z Vranova, Jana z Načeradce, Petříka z Batelova, Kubu z Radotic, Petříka z Novévsi, Žižku z Boleslavě, Oldřicha z Načeradce, Čieče z Lubnice, Jana z Ro- seče, Adama Truniečka Kasalicského Bolochovcova pacholka, s trzidcziczi koňmi, s pěti pancíři i se vší zbrojí, kteráž na jezdce sluší, tak že sě mají stavěci za pravé vězně slovutnému panoši Ondřejovi Kerskému z Římovic, haitmanu Třebíčskému neb jeho úředníku v jeho moc u vězenie živi anebo mrtvi v klášteře na Třebíči, s koňmi i s pancíři i s tiem se vším, jakož nahoře psáno stojí, tak jakož jest ... . . . .. [pergamen zde porušen] a to den svatého Havla od dánie listu tohoto nejprv- příščího; jinak když nám naši věřitelé nahoře psaní dadú týden napřed věděti listem svým, tehdy slibujem je zasě postavici my svrchupsaní rukojmie, a to vše učiniti naší dobrú věrú beze lsti, pod základem stracení a propadenie puol druhého czisíce kop grossyw bez padesaczi kop grošuov dobrých stříbrných rázu Praského, čísla v každú kopu šestdesát grossiw čtúce men menovice [sic] jmenujíce. Jestliže bychom těch vězňuov svrchupsaných na ty časy nepostavili, kterého z nich anebo koně, ač by který umřel anebo zšel, od němečské strany nepřátelské vzat byl, neb kterého pan- cíře aneb zbroje již psané, i za každého vězně i za koně i za zbroji máme a slibujem učiniti i opraviczi podle rozkazanie slovutných Jana Hrocha z Beztuhova a Dobeše z Uopatova, jehožto smy sobě s vobú stranú zvolili k vopravenie a k rozdělenie mezi námi, aby oni to opatříce, povážíc, plné moci jsúc, rozkázali i vypověděli, kterak kteří a co měli bychom učiniti a daczi za vězně nepostaveného neb za kuoň neb za kterú kolivěk zbroji. To slibujem my rukojmie svrchupsaní všecko učiniti, držeczi a zachovaczi ctně pod naší dobrú věrú, buďto penězi odloziczi anebo koňmi nebo vězni anebo čímžkolivěk podle jich rozkázánie; a takúto výmluvú aneb vymienkú: jestliže by byli zjímáni na královu stranu anebo na knyezeczinu stranu, tehdy nemá v základu pohoršeno býti, než z té vazby jakžkoli vyniknete, tehdy slibujem je po- postaviczi v témdni, tak jakož svrchupsáno stojí. Pakliby byli zjímáni ne jako vězni aneb který z nich byl zabit, aneb k nim zšel aneb jiná zbroje na škodu strany naší, tehdy sme my rukojmie svrchupsaní základ propadli na seznanie svrchupsaných opravcí, a ten slib gem [sic] splníce po propadenie u měsíci beze všeho zmatku a prodlenie slovutnému Ondřejovi Kerskému neb jeho úředníku na Třebíči. Pakli bychom toho nečinili, tehdy hned z nás dva, kteráž bychme od svrchupsaného Ondřeje Kerského aneb od jeho úředníka napomenuti byli, a každý z nás s jedním pacholkem a se dvěma koněma máme vléci do města Třebíče aneb do Evančic, aneb odtud v pěti mílích, kamž nám ukázáno bude od našich svrchupsaných věřiteluov do ctné hospody nám od nich ukazané, neb každý z nás muož v to leženie poslaczi miesto sebe pa- noši řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma koněma, a tu mámy ležeczi Archiv Český IX. 33

Strana 258
258 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké a pravé leženie držeczi, jakož obyčej jest v zemi Moravské, a z toho leženie nevy- jížděti ani kterým kusem a obyčejem vyniknúti, jeliž bychom svrchupsaný základ splnili nadepsanému Ondřejovi Kerskému aneb jeho úředníku penězi hotovými úplně až docela i se všemi škodami, kteréž by napředpsaní věřitelé naši pro nesplněnie vzali, ješto by to dobrým svědomím ukázali bez přísah a bez věrovanie, ty wsiczky škody slibujem jim, věřitelóm našim nadepsaným, plniti a zaplacziti beze všech od- porností, jim plnú moc tiemto listem dávajíce, nás napomínaczi z tiech škod a tím obyčejem i tím vším právem, jakož z peněz hlavních svrchupsaných, tak jakož svrchu- psáno stojí. Také my svrchupsaní rukojmie dáváme tiemto listem věřitelóm našim plnú moc, aby svrchupsané penieze mohli dobýti a vzieti v křesťanech neb v židech i škodami na naši na všech společnú škodu. Pakliby v tej chvíli Třebíč klášter obe- hnán byl aneb ztracen byl, jehož Bože nedaj, tehdy slibujem je na Táboře postaviczi v moc svrchupsaného Ondřeje neb úředníka najvyššímu [sic] od obce usazeného. A to bez fortelovanie slibujem učiniti. A k tomuto listu jsmy zavázáni i mámy býti, dokudž najdél od našich věřiteluov svrchupsaných dobrú vuolí nebude navrácen. A byl-li by porušen kterýmkoli obyčejem, a dokudž jest v moci našich věřiteluov svrchupsaných, to jemu nemá škodno býti, ale všie celosti má zuostaczi, jakoby po- rušen nebyl. A ktož tento list bude míti svrchupsaného Ondřeje Kerského dobrú vuolí, ten má i míti bude túž moc i též všecko plné právo ke všem věcem, což svrchupsáno stojí, jako on sám svrchupsaný věřitel náš. A jestliže by který z nás rukojmie v tom času umřel, jehož Bože nedaj, tehdy my živi zuostalí máme a sli- bujem tak jistého hodného dostalého miesto toho umrlého k nám přistaviti od času toho, ješto umřel, počítajíc v měsíci s uobnovením listu toho slovo od slova, kolikrát toho potřebie bude, pod ležením svrchupsaným, a našim věřitelóm v jich moc zasě daczi. A pro lepší jistotu a svědomie s naší dobrú vuolí s přiznáním pečetí našich vlastních přivěsili sme k tomuto listu, jenž jest dán i psán na Polici po narození syna božieho czisíc čtyři sta třidcátého třetího léta v ten [sic] sobotu po svaté Margretě. Visí pečetí 5 neporušených, 2 jsou utrženy. 16. Eliška z Hradce postupuje věna svého p. Menhartovi bratru svému, činíc jej věcí svých poručníkem. V Brně, 25. máje 1434. Orig. perg. 98. Já Eliška z Hradce svědomo činím všem, kdož tento list uzřie neb čtúce uslyšie, že z dobrým rozmyslem a dobrých lidí a přátel svých a radú, jenž siem dávno sě rozmyslila a na tom siem konečně ostala, tak že jsem dala i mocí tohoto listu dávám s povolením jasného kniežete a pána, Jana Albrechta vejvody Rakúského a markrabě moravského, pána našěho milostivého, věno své, keréž jmám v Knihnicích,

Strana 259
z let 1433—1435. 259 v Rakšicích a v Petrovicích, s plným právem a s plným panstviem, jakož siem já sama jměla a držela do siej doby, urozenému panu Menhartovi z Hradce, bratru mému věrnému a milému, i tudyž v poručenstvie nad svým rozkázaním jej činím mocna, což siem jměla svého zbožie málo nebo mnoho. A ten list od nahořepsaného a jmenovaného jasného kniežete oc i s tiem listem, na kerémž stojí rozkanie [sic] mého poručenstvie, položila siem k věrné ruce u urozeného pana Arkleba z Drahotúš a z Deblína, aby ty listy vydal panu Menhartovi bratru mému milému, ale však ta- kúto měrú: když pan Menhart, bratr mój milý a častopsaný, svolí svým listem to vše mé rozkázanie, jakož napsáno, učiniti a vyplniti, tehdy aby jemu ti listové svrchupsanie byli vydáni od nadepsaného pana Arkleba; a jestliže by již ty listy jemu byly vydány, a pan Menhart bratr mój milý, jsa mocen toho mého panstvie, jakož sě svrchu jmenuje, toho všeho neučinil rozkání, keréž siem rozkázala z toho svého panstvie učiniti, tehdy bych toho chcela v súdný den žalovati před spravedlivým súdcí živých i mrtvých, to jest před Pánem Bohem; a z toho aby mi před tím počet učinil, a to takým úmyslem, aby má vuole poslednie skutečně byla naplněna. A tej věci na svědomie má pečeť jest přivěšena k tomuto listu; a připrosila siem urozených pánův, pana Jošta Hechta z Rosic, v ty časy markrabstvie Moravského podkomořie, a pana Jaroslava z Šelmberka, a slovutných panoší Racka z Četochovic, Semislava z Strabonic, Jana Horčice z Srbic, a Jana z Modlan, že jsú pečeti své vlastní podle mej přivěsili k tomuto listu na svědomie; jenž jest dán v Brně leta po narozenie syna Božieho po tisíc po čtyřech stech třidcátého čtvrtého leta, ten úterý pamatujíce den svatého Urbana. Visí pečeti 4 neporušené, jiné 3 jsou utrženy. 17. Jan z Hradce, aby ujistil 100 kop gr., které sestra jeho Eliška z Hradce odkázala kostelu v Želetavě, postupuje Erhartovi faráři Želetavskému a budoucím 10 kop platu ročního na vsi Jindřichovicích. V Telči, 30. srpna 1435. Orig. perg. 99. Já Jan z Hradce i s svými erby vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie aneb čtúce uslyšie: jakož dobré paměti urozená paní Elžka z Hradce, sestra má milá, rozkázala těch sto kop grošóv faráři a kostelu tu v Želetavě, kteréžto pe- nieze urozený pan Jan z Hradce, otec moj milý dobré paměti, a já po něm dlužni jsme byli; tak já svrchupsaný Jan z Hradce i svými erby sstúpil sem a tiemto listem sstupuji v těch sto kopách grošóv, deset kop grošóv platu ročnieho a věčného, po- ctivému knězi Erhartovi nynie faráři našemu v Želetavě i jeho budúcím farářóm, na svém vlastním dědictví, na své vsi v Jindřichovicích, na platných a na osedlých lidech, zejmena na Václavovi puol kopy a dva groše, na Hladkém šestnáct groší, na Matějovi puol kopy a dva groše, na Martinovi puol kopy a dva groše, na Martinovi 33*

Strana 260
260 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké Kacmanovi šestnáct grošóv, na Vaňkovi šestnáct grošóv, na Blažkovi puol kopy a dva groše, na Petrovi Czasmovi šestnáct groší, na Peškovi osm groš., na Jindrákovi šest- náct grošóv, na Jindrovi šestnáct grošóv, na Vackovi šestnáct grošóv, na Petrovi Koncovi šestnást grošóv, na Thomašové šestnást grošóv, na Petr Čáslavovi šestnást grošóv, na Janovi šestnást grošóv, na Kubovi šestnást grošóv, na Vávrovi puol kopy a dva groše, na Vlachovi puol kopy a dva groše, na Čáslavovi osm grošóv, a na Fridlovi osm grošóv, a na jich budúcích. A ostatek jim sstupuji na své na druhé vsi v Markvarticích, na osedlých lidech dolepsaných: na Mojslovi puol kopy a groš, na Šteflovi puol kopy a groš, na Tomanovi puol kopy a groš, na Hanzlovi puol šest- náste grošóv, na Mertovi puol šestnáste grošóv, na Klainovi a na Waiglovi puol šestnáste groše, na Wainochtovi puol šestnáste groš., na Hanušovi puol kopy a groš, a na Stramanovi šest grošóv, tak aby svrchupsaný farář a jeho budúcí faráři tu v Že- letavě těch deset kop grošóv platu svrchupsaného na již jmenovaných lidech a na jich budúcích, ještoť na těch sedliščích sedú, na wassky [sic] rok a věčně vybierali beze vší přiekazy a bez zmatku. A protož já svrchupsaný Jan z Hradce slibuji svú dobrú a čistú věrú za sě, za své erby a za své budúcí, již jmenovanému farářovi a jeho budúcím farářóm na tom nepřekážěti ani jim v to sáhnúti žádnú věcí, ani k kterú příčinú, skrzě své služebníky ani skrzě koho jiného, než věrně a ctně to i svými budúciemi zdržeti a zachovati máme bez přěrušenie všelikakého. A za to svrchupsaný farář i jeho budúcí faráři za svrchupsané paní Elzsczynu duši, i za našich všech přědkóv duši, že na všaký rok a věčně na den svaté Petronelly večer wigilgií o devieti lekcí spievati mají, a pak druhý den ráno mšě zadušnie slúžiti mají, bez opuščenie. Pakliby svrchupsaný farář aneb jeho budúcí faráři toho tak neučinili, jakož svrchupsáno jest, tehdy ten svrchupsaný plat ode mne aneb od mých budúcích má staven býti, a nemá jim vydán býti tak dlúho, dokudž by ty dřévepsané služby božie nevedli a nečinili úplně. A kdyžby oni faráři ty svrchupsané mšě a služby za duše zase činili a vedli, tak jakož svrchupsáno jest, tehdy ten svrchupsaný plat má jim hned zasě propuštěn a sstúpen býti beze všeho zmatku, aby oni ten plat jměli a drželi bez přiekazu jako svrchupsáno stojí. Pakli bych já aneb moji erbové a bu- dúcí, deset kop grošóv platu ročnieho a věčného kúpili jinde na jiném hodném a osedlém zboží, a toho knězi Erhartovi a jeho budúcím farářóm sstúpili, a takovú jistotu jim na to učinili, aneb že bychom jim a kostelu v Želetavě sto kop grošóv dobrých peněz položili a dali, tehdy častopsaný farář a jeho budúcí faráři mají to přijieti, a mají nám toho svrchupsaného zbožie našeho zasě sstúpiti, a tento list nám vrátiti bez otpornosti a bez zmatku. A na potvrzenie toho všeho svú vlastní pečeť přivěsil sem k tomuto listu, a prosil sem urozených pánóv, pana Menharta z Hradce strýce svého, pana Jana z Lichtenburka a z Corsteina, statečného rytieře pana Jana Drhu z Dolan a z Kněžic, a slovútných panoší Marše z Vydřie, Jana z Lipníka, a Oldřicha

Strana 261
z let 1435—1437. 261 z Marýže, že jsú k mé prosbě své pečeti na svědomie přivěsili k tomnto listu jim bez škody; jenž jest dán v Telči po božiem narozenie tisíc čtyři sta třidcátého pátého leta, ten čtvrtek po svatém Bartholomei apoštolu božím. Visí 7 pečetí neporušených. 18. Zdenčk a Vaněk z Waldšteina a na Sádku, prodávají bratřím Mikulášovi a Ctiborovi z Okra- šovic 8 lánů ve vsi Římově, za 60 kop gr. Na Sádku, 1. února 1437. Orig. perg. 101. My Zdeněk a Vaněk oba z Walšteina, seděním na Sádku, z svými erby vy- znávámy tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúc slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem a radú svých přátel prodali jsmy své vlastní zboží a dědictví, osm lánuov a s jedním podsedkem, s lidmi platnými a usedlými, v naší vsi v Ří- mově, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, s křovinami, s potoky, i s hra- nicemi, i se vším plným panstvím, i s užitky, tcož k těm osmi lánóm a k jednomu podsedku příslušie, nic tu sobě nezachovávajíc ani svým erbóm, práva ani kterého vlastenství, prodali jsmy slovutným panoším Mikulášovi a Stiborovi bratřím vlastním z Okrašovic, a k jich věrné ruce slovutnému panoši Ondřejovi z Bakovice seděním v Střížově i jejich erbóm za šedesát kop grošuov dobrých stříbrných rázu Praského a čísla za každú kopu šedesát grošuov počítajíc, kteréžto svrchupsané peníze jsú nám již hotovými penězi zaplatili úplně a docela. A to svrchu jmenované zboží my svrchupsaní jistci i s našimi erby svrchupsaným Mikulášovi a Stiborovi a jich věrné ruce i jich erbóm mámy zpraviti a vysvoboditi před každým živým člověkem světským i duchovním, i před židy, a zvlašče před věnným právem. Také jestliže bychom my svrchupsaní jistci nebo naši erbi svrchujmenované zboží chtěli zasě odkúpiti do čtyř let od dání tohoto listu, tehdy mámy napředpsaným našim kupitelóm nebo jejich erbóm dáti puol leta napřed věděti, a oni nám mají to jisté zboží svrchujmenované za toz peníze [sic] odprodati, tocziž za šedesát kop grošuov, a v tom polúročí těch svrchupsaných šedesát kop grošuov mámy jim Mikulášovi a Stiborovi a jich věrné ruce i jich erbóm dáti a hotovými penězi zaplatiti úplně a docela beze všeho zmatku. Pakli bychom do těch čtyř let od dánie tohoto listu svrchupsaného zboží zasě ne- odkúpili penězi hotovými, jakož svrchupsáno stojí, tehdy po těch čtyřech letech, když by minula od tohoto listu dání, nemámy žádného práva k uodkúpení toho svrchu- psaného zboží, než mámy ihned po těch čtyřech letech svrchujmenovaným našim vě- řitelóm i jich erbóm to svrchupsané zboží ve dsky zemské vložiti k pravému dědictví, se vším s tiem příslušenstvím čistě bez zmatku na prvním panském senmu, aneb beze lsti na druhém, když dsky zemské v Brně otevříny budú. A pro lepší jistotu svrchupsaných věcí .. .ali jsmy rukojmie a zprávce slovutné panoše Čáslava z . . .,

Strana 262
262 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké Dobeše z Uopatova, Alše z Kracovic, Hrona z Čechočovic, Getru z Ratišovic, Viléma z Bolikovic; a my již jmenovaní rukojmie a zprávce za svrchupsaného pana Zdeňka a pana Vaňka i za jich erby, za ně i s nimi všeckny, rukú společnú a nerozdílnú slibujem svú dobrú čistú věrú svrchupsaným Mikulášovi a Stiborovi a jich věrné ruce i jich erbóm to všechno splniti i učiniti úplně, tak jakož svrchupsáno jest, beze vší odpory. Pakli bychom toho neučinili a toho . . . . nezpravili a ve dsky zemské nevložili čistě bez zmatku na ty časy, jakož svrchupsáno jest, tehdy ihned po dvú měsící po tom druhém senmu mámy a slibujem svrchupsaným našim kupitelóm i jich erbóm, svrchupsaných šedesát kop grošuov a třeczinú více povýšíc k tomu dáti a ho- tovými penězi .. . . . . beze všeho prodlení i bez zmatku. Pakli bychom toho všeho neučinili ... [ležení v Třebíči]. A ktož by tento list jměl z dobrú vuolí svrchu- psaných kupiteluov našich neb s jejich erbuov, tomu jsmy dlužni i slibujem všecko splniti i učiniti úplně, tcož svrchupsáno jest, jako jim samým našim věřitelóm a ku- pitelóm. A pro lepší jistotu a pevnost věcí svrchupsaných my jistcee i rukojmie naše vlastní pečeti k tomuto listu přivěsili jsmy s naším vědomím, k nimž sě přiznávámy. Jenž jest psán na Sádku ten pátek před Hrompnicemi leta od božího narození tisíc čtyři sta třidcátého sedmého leta. Visí 8 pečetí, 5 neporušených, 3 částečně poškozeny. 19. Úmluva mezi p. Menhartem z Hradce a p. Janem z Hradce o 800 kop gr. V J. Hradci, 20. dubna 1437. Orig. perg. 100. Já Menhart z Hradce, najvyšší purkrabie Pražský, vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie aneb čtúce uslyšie, že sě stala taková úmluva mezi mnú a urozeným panem Janem z Hradce strýcem mým, najprve: Jakož podle prvnie úmluvy jměl mi dáti a splniti osm set kop groš., že mi již na tom svrchupsaném dluhu splnil a dal sto kop grošuov hotových peněz, a také dal a sstúpil mi deset kop grošuov platu v Řečici ku pravému dědictví, a zastúpil mě ve stu kopách od Buzka z Strážova, a také mě vyvadil a zastúpil ve stu kopách od Borovských; a ostatních čtyři sta kop grošuov odpustil sem svrchupsanému strýci mému, a za to mi dal svú polovici púsky velikee, kterúž sme prve spolu jměli, a také ten plat spustil mi a mým budúcím věčně, kterýž jest on jměl na tee nové konici před hradem. A také když by já anebo moji budúcí chtěli přidělati ty rybníky Pěnenský a nad Sedlem a nový rybník nad Řečicí, toho nám jmá svrchupsaný strýc muoj přieti, než takto: což bychme my, dělajíc ty rybníky, vytopili jemu strýci svému aneb těm lidem v Malikově a v Klenovém, to jim jmáme prve oddati a otměniti v podobných miestech, a strýci i jeho budúcím i těm lidem za to dosti učiniti jmáme bez útisku, tak jakožby náš úředník a strýcuov úředník řekli a kázali, aby toho

Strana 263
z roku 1437. 263 strýc a jeho budúcí a lidee škodní nebyli, a jich purgrechtové aby pohoršeni nebyli. Pakli by sě naši úředníci o to nemohli smluviti, tehdy naši úředníci vydajte jednoho pána aneb zemenína, a ten aby pak to mezi námi zjednal a o to konec učinil. Týmž také obyčejem jmáme přieti strýci svému i jeho budúcím, kdyžby sě dosti stalo mně aneb mým budúcím a lidem mým v Řasnee, kdyžby strýc anebo jeho budúcí chtěli rybník dělati nad Ejvanovem. A také svrchupsaný strýc muoj jmá mě vyvaditi a zastúpiti v těch úrociech, kteříž sú zadržáni panu Jiříkovi Puchoméřovi a panie Elžce manželce jeho. A na svědomie toho všeho my svrchupsaní Menhart z Hradce a Jan z Hradce, Mikuláš z Lantšteina a z Borotína, Jan Drha z Dolan a z Kněžic, Václav z Leskovce, Mareš z Vydřie, Petr z Újezda, Markvart z Vojslavic, a Jan z Lipníka, své vlastnie pečeti přivěsili sme k tomuto listu; jenž jest dán v Hradci leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, tu sobotu před svatým Jiřím mučedníkem. Visí pečetí 6 neporušených, 3 jsou utrženy. 20. Klášter Plzeňský sv. Ducha svědčí o rodu pánův z Bělé a Gutšteina a pánův z Litic a Potšteina. Bez místa. 28. dubna 1437. Orig. perg. 103. My kněz Matěj převor kazatel, kněz Petr starý, a kněz Petr Smantra, a kněz Jakub, se vším konventem kláštera Črného Plzenského Svatého Ducha, známo činíme před každým člověkem živým tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, tak budúcieho jakožto nynějšieho věku, že založenie a pohřěb kláštera našěho jest toho rodu a těch pánuov z Bělé a z Guthštayna, a jich mnoho leží u nás v našem klášteřě, a korúhev toho rodu páně Rackova z Bělé ta jest visela nad ním v kuořě, jakož leží, a na té koruhvi byly troje rohy jelenie črné v žlutém poli, a pak štítóv mnoho tu v kuořě a v kaple toho rodu a jich přědkuov téhož erbu truoje rohy na štítiech jelenie též črné v žlutém poli, a na helmiech jedny rohy črné. A to my kněz přěvor starý v mých mladých letech, než jsem knězem byl, od starých kněží kláštera našěho sem slýchal, od knězě Jana otčíka starého, od knězě Ojtěcha, od knězě Amchy, a od mnohých jiných starých kněží, že jsú k nám řiekali: „Pomněte, tato korúhev s rohy, kteráž visí nad panem Rackem z Bělé, ač jest nenie ten rod ochudl, že řáduov svých vésti nemohú pro chudobu, tentoť jest s korúhví jezdil, kdež slušelo, i jiní přědkové jich páni velicí byli.“ A podle té korúhve s rohy visela druhá korúhev s štrychy bielými a črvenými toho rodu a těch pánuov z Litic a z Potštaina, neb ten pán z Litic miesto vykúpil přiebytku našěho, a u nás leží; a ta korúhev s štrychy nad ním visela, a tak obě koruhvie tě s dlúhými ocasy po- spolu visěly, neb obojích založenie jest v Plzni. A to my kněz Matěj přěvor kazatel,

Strana 264
264 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké kněz Petr Starý, kněz Petr Smantra a kněz Jakub se vším konventem kláštera Črného Plzeňského Svatého Ducha beřěm k své vieřě i k svému kněžství, že nám to tak svědomo jest, a to bychom chtěli seznati všudy sami osobně. A toho na svědomie já kněz Matěj přěvor svého řádu svú jsem pečeť a kláštera našěho přivěsil k tomuto listu; jenž jest dán a psán leta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta třidcátého sedmého, tu neděli přěd svatým Filipem Jakubem. Visí 2 pečetě neporušené. — Tištěno v Památkách arch. X. 177. 21. Císař Sigmund Děpoltovi z Risenberka zapisuje některé vsi v dluze, jejž Děpolt má za Plzeňskými. V Chebě, 22. července 1437. Opis pap. Fam. Riesenb. My Sigmund z boží milosti Římský císař, vždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc král, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúce slyšeti budú, že jakož opatrní purkmistr, konšelé i obec města našeho Nového Plzně, věrní naši milí, byli sú dlužni zůstali urozenému Děpoltovi z Rizmberka, také věr- nému našemu milému, za jeho službu a za škody půl druhého sta kop grošuov; tak vidúce veliké nedostatky týchž měšťan našich, v kteréžto válkami, před časy v zemi naší České trvalými a obležením města jich i jinak rozličně sú zašli, je v tom mi- lostivě zastávajíc a zastupujíc, i Děpoltovi také za to dosti učiniti chtíce, s dobrým rozmyslem a radú naší zapsali jsme jemu i jeho dědicům a budúcím a tímto listem jménem zástavy zapisujem za ten dluh vsi Dobršice a Smilovice děkanství k Týnu na Vltavě, s úroky, poplatky, užitky i všemi a všelikými právy na těch vsích nebo lidech v nich bydlejících z starodávna vysazenými nic nepozůstavujíc, ve dvú stú kopách grošuov pražských; a to tak, aby týž Děpolt i jeho dědicové a budúcí týž vsi s jich příslušenstvím drželi a bez naší, našich budúcích králuov Českých i jiných všech každé otpory a překážky požívali s úmluvú takovúto: když bychom koli my, naši budúcí králové Čeští neb ti, jimž by ta vejplata spravedlivě příslušela, svrchu- psanému Děpoltovi aneb jeho dědicům a budúcím těch dvě stě kop grošů dali a za- platili, tehdy nám neb těm, jimž by příslušelo, mají vsí nahoře jmenovaných i s pří- slušenstvím hned postúpiti bez otporu i zmatku. A kdož tento list jmíti bude s často- psaného Děpolta neb jeho dědiců a budúcích s dobrú volí a svobodnú, ten má všecko právo míti v něm položené a zapsané, jakožto on sám. Na potvrzení toho náš cí- sařský majestát kázali jsme přivěsiti k tomuto listu; jenž jest dán ve Chbě, leta od narození syna božího tisícího čtyřstého třidcátého sedmého, v pondělí den svaté Máří Majdaleny, leta království našich Uherského oc v padesátém prvém, Římského v 27., Českého v 17. a císařství v pátým letě. Registr z r. 1454 v A. Č. I. 521 č. 146.

Strana 265
z roku 1437. 265 22. Císař Sigmund zapisuje Janovi Nešporovi z Bischofswerda dva domy ve Starém Městě Pražském ve 500 kopách gr. V Praze, 31. října 1437. Orig. perg. 102. My Sigmund z božie milosti Římský ciesař vždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český atd. král, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že znamenavše i v skutku shledavše mnohá věrná zaslúženie slo- vutného Jana Nešpora z Bissowswierda, věrného našeho milého, jimižto sě jest našie velebnosti on i s syny svými, zde i v jiných zemiech ustavičně přidržal a tak nám sě ovšem zachoval i zachovává, a v časiech budúcích sě zachovati muož a miení. I nechtiece jim toho bez hodné také a ovšem slušné otplaty pominúti, ale milost naši ukázati, aby nám k službě a k obecnému dobrému mohli hoditi sě tiem lépe, s dobrým rozmyslem a raddú naší témuž Janovi Nešporovi, jeho dětem a dědicóm budúcím dali sme a zapsali na domu našem královském v Starém Městě našem Pražském na rohu proti Caletné ulici k rynku jdúc posazeném, kterýž slove Hankuov duom, čtyři sta kop grošuov Pražských střiebrných a dobrých, a na druhém domu našem, v témž městě také proti dvéřóm kostela svatého Jiljie posazeném, v kterémž někdy s zemskými dskami sedali sú, sto kop grošuov počtu i rázu svrchupsaného, a tiemto listem mocí královskú v Čechách jménem naším i našich budúcích králuov Českých dáváme i zapisujeme, milostivě chtiece, a moc i právo prve jmenovanému Nešporovi a jeho dětem i dědicóm budúcím dávájíce, v ta oba domy sě uvázati, je v zástavě peněz svrchupsaných jmieti a držeti, v nich bydliti nebo je, kýmž se jim zdá a zdáti bude, osaditi, jimi vládnúti a jich bez všeliké našie, našich budúcích králuov Českých i jiných všech otpory a překážky požívati tak dlúho a dotud, donižby ot nich námi nebo našimi budúcími králi Českými duom Hankuov čtyřmi sty, a druhý duom ot desk stem kopami grošuov již pravených nebyl vyplacen penězi hotovými. A chcem také, aby též domy, nebo-li jeden z nich, mohli a moc i právo měli, když a komuž chtie, dáti, zastaviti, směniti neb prodati, i s nimi neb s ním, jakž sě jim zdá nebo-li zdáti bude, učiniti, v též toliko a takové právo, jakož jim samým tiemto listem jest zapsáno. A ktož tento list mieti bude s častopsaného Nešpora neb jeho dětí a dědicuov budúcích dobrú volí a svobodnú, anebo zvláštně ke kterému jednomu domu z těch vuoli ot nich a dánie jich pečetmi potvrzenú a potvrzené, ten chcem, aby měl túž moc i právo ke všemu, jakžto on sám. Protož přikazujem hauptmanóm královstvie našeho Českého, purkrabí Pražskému, podkomořiemu i jiným úředníkóm, a zvlášče purgrmistru a konšelóm i obci Starého Města našeho Pražského, nynějším i budúcím, aby nahořejmenovanému Nešporovi a jeho dětem i dědicóm budúcím v držení a požívání domuov svrchupsaných nepřekáželi ani komu překážeti dopúščeli, Archiv Český IX. 34

Strana 266
266 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké ale radše je při tom raddú i pomocí zachovali, jakož našeho i budúcích našich králuov Českých velikého rozhněvanie chtie ujíti. Na potvrzenie toho náš ciesařský majestát kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán v Prazě leta od narození syna božieho tisícieho, čtyřstého třidcátého sedmého, ve čtvrtek u Vigilii Všech Svatých, let království našich Uherského etc. v padesátém prvém, Římského v osmimezidcietném, Českého v osminadctém a ciesařstvie v pátém letě. Ad mandatum domini Imperatoris Johannes Tušek. Presens litera Majestatis intabulata de mandato Serenissimi Principis et Dni Dni Wladislai, Dei gratia Hungariae, Bohemiae etc. regis, Wokone de Rozmberg de dominis referente, anno Dni MCCCCLXXXXII fer. III. post Vitalis. Přivěšena zachovalá pečeť císařská. — Registr z r. 1454 v A. Č. 506 č. 66. 23. Výtah z majestátu, kterým císař Sigmund Janovi z Risenberka zapisuje Bor u Horažďovic. V Benešově, 11. list. 1437. Opis pap. Fremde Entien: Bor. Majestát císaře Zikmunda, jehožto datum v Benešově leta tisícého čtyřstého třidcátého se- dmého, v pondělí den sv. Martina, a v něm takto: Item na vsi Boru se dvorem poplužním tudíž křížovníkuov kláštera Zderazského, s ves- nicemi a příslušnostmi i se všemi užitky k témuž Boru náležejícími, totiž dědinami ornými i neornými, lesy, chrastinami, lukami, pastvišti, mlýny, mlyništěmi, rybníky, vodami, vodoto- čemi i se všemi a všelijakými právy i s podacím kostelním. A tento majestát dán jest urozenému Janovi z Riznbergka jinak z Rabí, předka našeho, dě- dicuom a budúcím jeho. A potom jej tvrdí král Vladislav Vilímovi, Jindřichovi, Břetislavovi a Vá- clavovi, bratřím z Riznbergka a z Švihova, dědicuom a budúcím jich. 24. Mikuláš syn Vavřince z Cepu prodává svému bratru Ondřejovi z Cepu statek Cep. Bez místa. 24. listopadu 1439. Orig perg. 104. My Mikuláš Vavřincuov syn z Cepu, vyznávám tiemto listem obecně přede všěmi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem i přátel svých radú prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám Ondráčkovi bratru svému vlastniemu vešken svuoj oddiel tu na Cepě, kerýž mi sě jest spravedlivě po nebozcz otci mému dostal a na mě spadl, tu sobě ani svým budúcím shola nic nezuostavuje, bez jednej za dvaceti kop grošuov dobrých střiebrných rázu a čiesla Praského; keréžto penieze mi jest splnil úplně a docela penězi hotovými. Také mocí listu toho vyznávám přede všěmi, že v tom trhu a v těch penězích již jmenovaných stupuji také Ondráčkovi napředpsanému i jeho po něm budúcím mocně toho listu, kterýž jsú naši předci na to panstvie jmiel [sic], a my ješče po nich jmáme tu na Cěpě, abych já napředpsaný Mikuláš ani kto mých po mně budúcích nikdy nižádného práva víc nic nejměli ani

Strana 267
z let 1437—1442. 267 moci budú jmieti. A toho na lepšie svědomie, jistotu a potvrzenie já svrchupsaný Mikuláš svú dobrú volí i s přiznániem k tomuto jsem listu svú vlastnie pečeť dobro- volně přivěsil; také pro dálšie svědomie prosil jsem slovutného panoši Brusa z Za- hrádky, v tu dobu hauptmana na Třěboni, aby pro vyšší jistotu podle mne také k tomuto listu svú pečeť přivěsil; jenž jest psán a dán leta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtyřstého třidcátého devátého, ten den před svatú Kateřinú. Visí 2 pečeti, obě silně porušené. 25. Barbora z Cepu, vdova po Vavřinci z Cepu, prodává Janovi z Cepu a na Branné všechen podíl jí na Cepě náležející. Bez místa. 25. máje 1441. Orig. perg. 106. Já Barbora z Cepu, nebožce Vavřincova manželka tudiež odtud, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, nebo čtúce slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem i přátel svých radú, prodala sem a mocí tohoto listu prodávám Janovi Cepovi z Branné vešken svój oddiel tu na Cepě, kterýž mi se jest spravedlivě po nebožci mém svrchupsaném manželu dostal a na mě spadl, tu sobě ani svým bu- dúcím nic nepozuostavujíc, bez puol kopy za třidceti kop grošóv dobrých střiebrných rázu a čísla Pražského; kteréžto penieze mi jest splnil úplně a docela penězi hoto- vými. Také mocí listu tohoto vyznávám přede všemi, že v tom trhu a v těch pe- nězích již jmenovaných sstupuji takéž Janovi Cepovi nahořepsanému i jeho po něm budúcím mocně toho listu, kterýž jsú naši předci na to panstvie měli, abych já nade- psaná Barbora a nikto z mých po mně budúcích nikdy nižádného práva věčně ne- jměli ani moci budú jmieti. A toho na lepšie svědomie, jistotu a potvrzenie já svrchupsaná Barbora prosila sem svého syna Ondráška z Cepu, aby svú pečeť při- věsil k tomuto listu; a ještě pro lepšie svědomie prosila sem pana Pešíka z Bělee, aby k tomuto také svědomí, jistotě a potvrzení svú pečeť přivěsil; jenž jest dán a psán leta od narozenie syna božieho tisícého čtyrstého čtyřidcátého prvnieho, ten čtvrtek na božie vstúpenie. Visí 2 pečeti neporušené. 26. Smír mezi panem Zdeňkem z Waldšteina a panem Janem z Hradce. Bez místa. 19. srpna 1442. Orig. perg. 107. Já Zdeněk z Walšteina a z Rukšteina, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jest sě stala smlúva skrze uroze- ného pána, pana Hynci z Pirgšteina s urozeným pánem, panem Janem z Hradce 34*

Strana 268
268 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké i s jeho přátely, služebníky i pomocníky strany jednej, a mnú svrchupsaným Zdeňkem strany druhé, že sme sě napřed právě a křesťansky smieřili o všicka záščie, keráž sú mezi námi byla, i přátely a pomocníky našimi. Dále já svrchupsaný Zdeněk slibuji tiemto listem svú dobrú věrú proti svrchupsanému panu Janovi nebývati věčně ani proti jeho přátelóm, žádným kusem, s takovúto výminkú: Jestliže by pán této země byl a táhl na svrchupsaného pana Jana neb páni zemščie, tehdy bych já mohl vedle nich táhnúti, a to zápisu mému nemá nic škoditi, a jinak nic. Než jměl-li bych já s svrchupsaným panem Janem tco činiti o která zbožie, toho mám zemským právem hleděti. Pakli kteří služebníci našie, páně Janovi neb moji, obapolně jměli tco o která zbožie mezi sebú činiti, o to sebe mají právy zemskými hleděti, kteráž by práva ty časy byla, ješto by jich páni, rytieři a zemané požívali obecně. Pakliby Buoh do- pustil, že by pořaduov a práv nebylo, jehož Bože nedaj, tehdy mají mezi sebú lidzi [sic] vydávati; pakliby jich ti smluviti nemohli, ale aby sobě vyššieho ubrmana volili; pakliby i o vyššieho ubrmana strany nemohly sě svoliti, tehdy jim má pan Jan Hradecký najvyššieho ubrmana vydati, a kohož on jim vydá, na tom mají pře- stati obojí. Pakliby tco v těch mírách sě přihodzilo mezi stranami beze lsti, jehož Bože nedaj, toho má oprávce býti pan Hynce z Pirgšteina, a jim kdyžby rok po- lozl [sic] a dal jim dvě neděle napřed věděti, mají před ním státi aneb svú plnú mocí poslati. A tcož mezi nimi vypovie, mají to držeti. Pakliby tu nebyli ani k tomu vyslali, aneb tej výpovědzi, kterúž by pan Hynce vypovedziel, nedrželi, tehdy základ propadnú dolepsaný. A já svrchupsaný Zdeněk slibuji svú dobrú věrú, tyto všicky svrchupsané kusie i každý zvláščě ctně a řádně zdržeti a zachovati pod základem tisíc kop grošie dobrých stříbrných rázu Prasského. A my rukojmie Petr z Konice a z Slavkova, Henyk z Walšteina a z Židlochovic, Smil z Dúbravice a z Ossového, Vok z Holšteina, Jan z Artlebic a z Mistvořic, Jan z Kralic, slibujem s ním a zaň pod týmž základem tisíc kop grošie, jestliže by těch svrchupsaných kusuov aneb ka- ždého zvlášč nezdržel, vyznávámy, že jsme svrchupsaný základ propadli, a plniti jej máme svrchupsanému panu Janovi z Hradce věřiteli našemu konečně ve čtyrech nedělech od seznání základu pořád počítajíc; pakli bychom toho neučinili, tehdy máme a slibujem vlehnúti do města Hradce aneb do Jihlavy, v hospodu ctnému ho- spodářě, kdež by nám od našěho věřitele ukázána a jmenována byla. Pakli bychom toho neučinili a nevlehli, tehdy jemu svrchupsanému panu Janovi tiemto listem dá- váme plnú moc i právo, ty jisté peníze vzíti v křesťanech i v židech na našie všech škodu společnú a nerozdílnú. Pakliby kterého z nás rukojmí v tom času pán Buoh neuchoval, jehož Bože nedaj, tehdy my živí zuostalí slibujem jiného tak jistého a mo- vitého na miesto toho umrlého postaviti v měsíci od smrti jeho počítajíc, s obno- vením listu tohoto v táž slova pod ležením svrchupsaným. Toho všeho na svědomí a pro lepšie jistotu své jsme vlastní pečeti k tomuto listu přivěsili; jenž jest dán

Strana 269
z let 1442— 1443. 269 a psán leta od narození syna božieho píšíc po tisíci čtyrech stech čtyřicátého dru- hého, tu neděli po matsie božie do nebe vzeti. Visí 6 pečetí hrubě porušených, sedmá jest utržena. 27. Mikuláš z Cepu stvrzuje smlouvu trhovou, kterou matka jeho prodala svůj díl na Cepě Janovi z Cepu. Bez místa. 13. dubna 1443. Orig. perg. 110. Já Mikuláš nebožce Vavřincuov syn z Cepu, vyznávám tiemto listem obecně přede všěmi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšěti budú, že z dobrým rozmyslem a přátel svých radú dobrovolně, ničiemž připussem [sic] nejsa, dobrú svú vuoli úplně a docela přidal sem a mocí listu tohoto přidávám k tomu trhu, jakož jest paní Barbora nebožce Vavřin- cova žena a máti moje svuoj oddiel prodala tu na Cepě, dědictví našě, kterýž oddiel sě jest jí spravedlievě dostal po nebožci otci mému Janovi řečenému Cep z Branné i jeho po něm budúcím, bez puol za třidceti kop grošuov dobrých stříbrných rázu a čiesla Praského, kteréžto penieze splnil jest jí úplně a docela penězi hotovými. Také mocí listu tohoto vyznávám, že napředpsanému Janovi strýci svému i jeho po něm budúcím sstupuji listu toho, kterýž sme jměli od sviech předkuov na to panstvie a dědictvie tu na Cepě. Také mocí listu toho vyznávám, že já napředpsaný Mikuláš ani po mně kto mých budúcích věčně nižádného práva nejmám ani moci jmieti budu k tomu napředpsanému dědictvie a panstvie mateří mú prodanému. A tomu na lepšie svědomie, jistotu a potvrzenie já napředpsaný Mikuláš svú jsem vlastnie pečeť s svú dobrú volí k tomuto listu přivěsil; a také jsem prosil slovutného panoši Pešíka z Bělé, v tu dobu hauptmana na Třěboni, aby podle mne také pro větčí jistotu svú pečeť k tomuto listu přivěsil. Jenž dán a psán leta od narozenie syna božieho tisie- cieho čtyrstého čtyřidcátého třetieho, tu sobotu před květnú nedělii. Visí 2 pečeti zcela neporušené. 28. Ondřej z Cepu prodal Janovi z Cepu svou čtvrť na Cepu a vyměňuje si s ním některé pozemky. Bez místa. 16. dubna 1443. Orig. perg. 111. Já Ondráček Vavřincuov syn z Cepu, vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšěti budú, že z dobrým úmyslem svým a přátel svých radú prodal sem a mocí listu tohoto prodávám čtvrt svú svobodnú dědiny tu na Cepě Janovi řečenému Cep z Branné i jeho po něm budúcím, se všiem panstviem, tak jakož sem sám držal, tu sobě ani svým budúcím nižádného práva nezuostavuje, za šest kop grošuov dobrých střiebrných rázu a čiesla Praského, kteréžto penieze splnil mi jest úplně a docela

Strana 270
270 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké penězi hotovými; takúto úmluvú, že k tej již jmenovanej čtvrti sstupil jsem a mocí listu stupuji napředpsanému Janovi Cepovi i jeho po něm budúcím Trkovskú zahradu, a on mi proti tomu stúpil mi jest Črnakovskú zahradu dobrovolnú úmluvú a směnú. Také túž úmluvú sstupuji i mocí listu tohoto sstupil jsem jemu i jeho po něm bu- dúcím Jirčovic luky ku pravému panstvie a dědictvie; a za to mi jest dal již psaný Jan Cep dvě kopě grošuov, a úplně vyplnil penězi hotovými, ku polepšenie na tu lúku kopu grošuov, a na tu dědinu druhú kopu grošuov. Také vyznávám tiemto listem, žě což sě jest dostalo napředpsanému Janovi dědiny po Črnakovic dědině, a také což jest dostalo dědiny po jeho třetině od Vnuka, za ty dědiny já již psaný On- dráček sstupil jsem a mocí listu tohoto sstupuji častojmenovanému Janovi i jeho po něm budúcím tolikéž své vlastnie svobodnie dědiny, a to takově, aby ten Jan Cep i jeho po něm budúcí jměli tu svú dědinu všecku spolkem. A toho na lepšie po- tvrzenie, pevnost a jistotu já svrchupsaný Ondráček svú sem vlastní pečeť svú dobrú volí k tomuto listu přivěsil; a také sem prosil slovutného panoši Pešíka z Bělé, aby pro lepšie svědomie podle mne také k tomuto listu svú pečeť přivěsil; jenž dán a psán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého štyřidcátého třetieho, ten úterý před velikonoci. Visí 2 pečeti neporušené. 29. Hynce z Pirkšteina kvituje Menharta z Hradce z 200 kop gr., jež přijal na list svědčící na 600 kop věna. Na Ratajích, 28. června 1443. Orig. pap. Fam. Pirgstein. Hyncě z Pirgšteina známo činím tiemto listem zjevně přěde všěmi, že sem přijal dvě stě kop grošiev dobrých střiebrných rázu Pražského na ten list, kterýž mně svědčí na šest set kop věna, v němžto jistec jest pan Menhart z Hradce a ru- kojmie pan Jan z Hradcě, Arnošt a Václav bratřie z Leskovcě, Markwart z Vojslavic purgrabie na Hradci, a Artléb z Kostník; z kterýchžto svrchupsaných dvú stú kop grošiev mně úplně a docela splněných již psaného jistcě pana Menharta a rukojmie jeho dříve psané mocí tohoto listu kvituji a prázna činím věčně. Toho na svědomie pečeť má přirozená s mým vědomím i s přiznáním dobrovolně jest přivěšena k to- muto listu. A prosil sem urozených a slovutných pana Mikulášě z Lípy a z Lipnice, pana Jana z Sútic, Viléma Jankovského z Talmberku, a Frencle z Črvené Lhoty, že sú své vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili; jenž jest dán a psán na Ratajích leta ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého třetieho v pátek u vi- gilii svatých apoštoluov Petra a Pavla. Visí 5 pečetí, z nichž 3 jsou porušeny.

Strana 271
z roku 1443. 271 30. Jan ze Stráže porovnává záští mezi Táborskými a pány z Hradce. Bez místa. 7. září 1443. Orig. perg. 113. My purgmistr a rada i všecka obec města Hradiště Tábor, vyznáváme tiemto listem obecné přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšěti budú, že jakož sme jměli činiti o některý věci a nechuti s urozeným panem Janem z Hradce, o ta všecka záštie a nechuti přišli sme mocně s obú stranú na urozeného pana Jana s Strážě, aby on toho mocen byl mezi námi, i výpověď mezi námi učinil jest, kterúžto vý- pověď obě straně přijali sme, takúto měrú: Najprv vypověděl jest mezi námi a to pod základem podde dvěma tisícoma kop grošóv dobrých střiebrných rázu a čísla Pražského, pravý jistý křestanský pevný mír a věčný poklid s obú stranú žádnú věcí neporušitedlný oběma stranoma k zdržení a k zachování v celosti a stajně, také ne- lstivě ale beze lsti. Bylo-li by straně od nás purgmistra, rady i obce města Hradiště nadepsaného, panu Janovi z Hradce neb jeho poddaným, služebníkóm světským neb duchovním, v tom míru od našich služebníkom [sic] co beze lsti uškozeno, tehda jmáme vydati jednoho dobrého člověka a on druhého, a ti aby mezi námi opravili ve dvú nedělí. Pakliby se ta dva nemohla smluviti, ale mata jieti přěd purgrabí Pražského, a což by jim purgrabie rozkázal a poradil, to jmata vypověděti oběma stranoma, a to pod základem svrchupsaným. A dále jestliže by se které straně v tom míru nezdálo státi, tehdy aby strana straně měsiec zběhlý napřed dala věděti listem svým otevřěným řádně pod svú pečetí neb znamenitým panoší usedlým v zemi; ale proto ty čtyři neděle v tom míru státi vždy jmáme až do vyjitie dne poslednieho těch čtyř nedělí, až do západu slunce, během přirozeným pravě a křesťansky. Pakliby Buoh neuchoval, že bychom po té odpovědi i také potom mieru kdy u válku spolu znova zašli, jehož pán Buoh uchovaj, a v té válce jestliže by kterého neb které vězně pan Jan nadepsaný našě zjímal, tehdy jmá nám je propustiti až do čtyř, tak dobré i movité, jakož jest Jan Palupín, Hanúšek Bártóv z Hradcě, Hanzal a jeden sedlák Maršóv z Brandlína; jakož by ta dva pochvalila, kteréž bychom mezi sebú vydali, že jest dosti za to učinil nadepsaný pan Jan nám purgmistru a radě nade- psaným. Pakli by pán Buoh neuchoval tú dvú námi vydanú, tehdy jakžby purgrabie Pražský pochválil a rozkázal. Dále sě výpověď stala, jestliže by jeho lidé neb lidé služebníkóv jeho s dědiny sběhlí chtěli za nás, nejmáme jich přijieti; a také ne- jmáme jeho nepřátel na svój zámek přijímati. A toho pro lepší jistotu zastavili sme rukojmie slovutné panoši: Jana ze Skopitec, Mikulášě z Velimovic, Jana z Dobronic, Jana Skopcě z Újezda, Mrakšě z Petrovic, Vikarta z Údimě, Unšku z Býšova, Mi- kulášě z Zahrádky, Purkarta z Petrovic, Vykéře z Chotčin, a Přibíka z Křemžě. A my rukojmie již jmenovaní za purgmistra a radu města svrchupsaného za ně

Strana 272
272 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké i s nimi všichni rukú společnú a nerozdielnú slibujem svrchupsanému panu Janovi z Hradcy [sic] to všecko zdržěti a učiniti, což svrchupsáno stojí, pod základem svrchu- psaným. Pakli bychom jemu, což svrchupsáno stojí, v kterém kolivěk kusu nezdržěli a neučinili, jehož pán Buoh uchovaj, tehdy inhed kterýžkolivěk z nás napomenuti budem od věřitele našeho nadepsaného, jmáme i slibujeme beze všie omluvy gieti neb miesto sebe poslati každý z nás panoši řádu rytířského s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma do města Hradce Jindřichova v leženie do hospody ctné, tu kdež nám od věřitele našeho bude ukázáno. A tu máme ležěti jakož obyčej a právo v České zemi jest, a z toho leženie na žádné právo nevyjiežděti ani vyniknúti ni- žádným obyčejem tak dlúho, až bychme svrchupsaný základ dva tisíce kop grošóv splnili a zaplatili našemu věřiteli nadepsanému, i se všemi škodami, kteréž by ko- livěk vzal pro naše nesplněnie, ty jemu jmáme navrátiti. A jestliže by který z nás rukojmí v tom času umřel, tehdy my živí zůstalí slibujem jiného tak movitého a do- stalého miesto toho umrlého v jednom měsíci od dne toho umrlého pořád sběhlém a po napomenutí k sobě v toto rukojemstvie přistaviti, a list v táž slova obnoviti, jako tento, pod ležením svrchupsaným. A toho všeho pro lepší jistotu a potvrzenie my jistci a my rukojmie svrchupsaní své jsme vlastnie pečeti s naší dobrú volí a s naším vědomím přivěsili sme k tomuto listu, k nimž sě dobrovolně přiznáváme; jenž jest psán leta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého třetieho, v tu sobotu přěd narozením matky Marie pany Kristovy. Visí 12 pečetí, z nichž 1 poškozena a 11 úplně neporušených. 31. Jan z Hradce dlužen jest Kačce Libůvcově 20 kop gr. V Telči, 4. ledna 1444. Orig. perg. 114. Já Jan z Hradce, jistec a dlužník dluhu dolepsaného, a my Jan Drha z Dolan a z Kněžic, Jan z Lipníka, Václav z Vydřie a Jan z Buřenic, rukojmie za svrchu- psaného pana Jana, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie aneb uslyšie čtúce, že jsme dlužni zpravedlivého dluhu dvadceti kop grošóv dobrých střiebrných rázu Pražského aneb za tolikéž dobrých peněz Viedenských, Kačce Libuovcově dceři a k věrné rucě Ondřejovi starému šafářovi a Michálkovi Ratajovi jejie poručníkóm; kteréžto penieze máme i slibujem jim dáti a zaplatiti hotovými a dobrými penězi, kdyžby svrchupsaná Kačka aneb nadepsaný jejie poručníci nám o svatém Jiřie aneb o svatým Havle dali puol leta napřěd věděti, beze všeho prodlenie dalšieho. Takúto úmluvú, že svrchupsaným našim věřitelóm máme i slibujem dvě kopě grošóv úroka vydávati na všaký rok, a to rozdielně, totiž jednu kopu grošóv na svatého Jiřie, ješto nynie najprv přijde, a druhú kopu grošóv na svatého Havla hned potom pří- štieho, a tak dále na všaký rok, dokudž bychom jim těch dvadceti kop grošóv nade-

Strana 273
z let 1443—1444. 273 psaných nedali. Pakli bychom toho neučinili .... [ležení v Jihlavě]. A ktož by tento list jměl s svrchupsané Kačky anebo jejie nadepsaných poručníkóv dobrú volí, ten má a jmieti bude túž moc a teež plné právo ke všem věcem svrchupsaným, jako oni sami. A na potvrzenie toho všeho své vlastnie pečeti s naší dobrú volí a s naším vědomím přivěsili sme k tomuto listu, jenž jest dán v Telči po božiem narozenie ti- sícieho čtyrstého čtyřidcátého čtvrtého leta, tu sobotu po novém letě. Visí 4 pečeti neporušené, pátá jest utržena. 32. Výpověď rozhodčí a rozdíl o statky mezi panem Zdeňkem a Jindřichem z Waldšteina. V Brně, 2. července 1444. Orig. perg. 116. My Jiřík z Kravař a z Strážnice, Jan z Pernštaina, Henyk z Waldšteina a z Židlochovic, Mikuláš z Onic a z Milonic, mocní ubrmané a smluvce věcí dole- psaných, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšěti budú; jakož jsú nás prosili a mocně na nás přišli urození páni, pan Zdeněk z Waldšteina a z Brtnice s jednej, a pan Jindřich z Waldšteina a z Sádku z druhej strany, o to zastie a oddiel, o horu Sádek i o jiná zbožie, panstvie jich; a my k jich prosbě i také k duostojného u boze otce a kněze, kněze Pavla biskupa Olomucského, a urozeného pána, pana Jana z Cimburga hajtmana markrabstvie Moravského, a pan- skému rozkázání uvázali sme sě v to. A slyšavšě jich přě obapolnie, a s pilností přěmietajíc, i jich listy také ohledavšě, vážili sme to s pilností, a váživšě vznesli sme to na již jmenované kněze biskupa a pana hauptmana, a na urozené pány, pana Pertolta z Lippé, najvyššieho maršálka královstvie Českého, pana Albrechta z Štern- berga, pana Petra z Konice, pana Benešě z Bozkovic, markrabstvie Moravského pod- komořieho, pana Lacka z Šternberga a z Lúkova, pana Voka z Sovince a z Rožnova, pana Kunu z Kunstata, pana Jošta Hechta z Rosic, i na jiné pány a zemany, kteří nynie na sjezdu panském zde v Brně byli. A tak jich radu a naučenie k tomu majíce, mocí tohoto listu v tato slova vyřkli sme a vyřiekáme: Item najprve vyřiekáme, aby pan Zdeněk napřed jmenovaný toto za svój diel měl podle pří jejich: najprve hrad Brtnice, a k tomu městečko otevřené, s plným panstvím a právem, i s mýtem, s lesy, potoky, řekami, i s jinými se všemi požitky; ves Jestřěbie, a podle toho Pustá Lhota, ves Uhřinovice i s robotami, ves Lhota, s poplužným dvorem, ves Malá z háji i se všemi robotami, ves Střiežov s kostelním poddaciem, s lesy i s robotami, ves Přemilkov i s robotami, s řekami, s mlýny, s stavy i s poplužným dvorem; ves Smrčné s robotami, lukami, řekami, stavy i s mlýny, a k tomu také kostelnie poddacie v Časlavicích; a to všecko s plným právem a panstvím, žádné věci nevymiňujíce, buďto malé nebo veliké; a k tomu zbožie hrad Vrchní i Dolní Rukštein. Archiv Český IX. 35

Strana 274
274 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké Item panu Jindřichovi strýci jeho svrchupsanému má zuostati hrad Sádek s tú se vší horú, na kterejž ten hrad stojí, se všiem jiným panstviem a příslušenstvím, což mimo svrchupsané zbožie zuostává. A pan Jindřich svrchupsaný má dáti panu Zdeňkovi již pravenému tři sta kop grošěv dobrých střiebrných rázu Pražského a čísla moravského, za každú kopu šedesáte grošěv počítajíce, a to na svatého Vá- clava nynie najprv přiščieho; a na těch tři sta kop groší napřed řečených již meno- vaný pan Jindřich list učiniti má panu Zdeňkovi nadepsanému, s rukojmiemi zemským obyčejem, ve čtyřěch nedělech od danie listu tohoto pořád počítajíce, a jemu panu Zdeňkovi svrchujmenovanému jej v jeho moc dáti. Pakliby jemu na ten den svrchu- psaný těch tři sta kop nedal, tehda pan Jindřich častopsaný vydávati má panu Zdeň- kovi nahoře řečenému na ty penieze na všaký rok třidceti kop grošěv, a to rozdielně, na svatého Václava nynie najprv přiščieho patnáste kop grošěv, a na svatého Jiřie, jakož potom přijíti má, druhých patnáste kop grošěv, a to dotud, dokudžby jemu těch svrchupsaných tři sta kop nezaplaczil. Item ti požitkové a úrokové, kteréž páni rozkázali klásti u kněze opata Třebíckého k věrné ruce z Staříčě, ti všichni aby byly svrchupsanému panu Zdeňkovi dáni, kteříž jsú kolvěk vydáni anebo nevydáni až do dnešnieho dne, kteříž jsú jměli spravedlivě přijíti; a to aby jemu také vydáno bylo ve čtyřech nedělech po dání listu tohoto pořád počítajíce. Item list, kterýž mají na Třebícké opatstvie, ten jmají spolu jmieti; a kterýžby kolvěk z nich úrokuov těch neboli peněz dobyl, aby sě tiem na póli dělili věrně a pravě; a úroky, kteréž kněz opat Třebícký na ten list vydává neboli vydávati bude, těch má poloviti [sic bráti pan Zdeněk, a polovici pan Jindřich svrchupsaný; a ten svrchupsaný list, kterýž na to opatstvie Třebícké mají, ten aby položili zde v Brně k věrné ruce na rathauze v moc purgmistra a rady, a to ve čtyřed [sic] nedělech také od dánie listu tohoto pořád počítajíce; a komužby z nich toho listu bylo potřebie, ten aby jej od druhej strany vyručil na též miesto zase položiti; pakliby sě oba o ten jistý list svolila, tehdy vezmúce jej, dejte jej, kam sě jim bude zdáti. Dále také vyřiekáme, aby všechny věci, buďto rukojemstvie, listy, neboli slibové, kteréžby mezi nimi a panem Vaňkem s Sádku dobrej paměti byli, o ta záščí těch dieluov, aby to všechko pominulo. Item vyřiekáme, aby pan Zdeněk tu ves Slavice, jakož zastavil Čáslavovi, aby zase vyplacil a vypravil panu Jindřichovi nadepsanému konečně do svatého Jiří nynie najprv pří- ščieho. Item vyřiekáme z své moci ubrmanské, aby sobě tyto věci svrchupsané věrně, pravě a beze lsti přátelsky drželi bez všelikého přerušenie. Pakliby která strana nezdržala tohoto našěho vyřčenie na všiem neboli na kterém kusu svrchupsaném, ten aby základ propadl tisíce hřiven grošěv dobrých střiebrných rázu Pražského a čísla moravského, za každú hřivnu čtyři a šedesáte grošěv počítajíce, polovici straně držície a polovici nám ubrmanóm svrchujmenovaným; a toho základu propadenie má seznánie býti pana hauptmana svrchupsaného, tak že z toho propadeného základu

Strana 275
z let 1444—1445. 275 strana strany upomínati nemá nižádnú věcí, leč panem hauptmanem častořečeným to prve bude seznáno; a po tom seznání jeho ve čtyřech nedělech pořád zběhlých ten základ zde na rathauzi v moc purgmistra a rady zdejšie k rukám straně držície a našie má beze všeho omlúvanie a prodlenie položen býti. Tomu všemu na svědomie a stálost pevného utvrzenie pečeti našě vlastnie k našemu rozkazaní a s naším jistým vědomím i vuolí naší k tomuto listu jsú přivěšeny; jenž jest psán a dán v Brně ve čtvrtek den a hod slavný Matky božie navščevenie, od narozenie syna božieho po čtrnádcsti stech letech čtyřidcátého a čtvrtého leta. Visí 4 pečeti neporušené. 33. Jan z Waldšteina a na Sádku jest dlužen Zdeňkovi z Waldšteina 300 kop gr. Bez místa. 8. května 1445. Orig. perg. 117. Já Jan z Waldštaina seděním na Sádku, jistec a dlužník dluhu dolepsaného, a my Jan Zibřid z Perštaina, Jan z Lipníka, Václav z Drhotína, Václav z Vydřie a z Kněhnic, Oldřich z Mařížě, a Vilém z Bolikovic, rukojmie za svrchupsaného pana Jana, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že jsme dlužni spravedlivého dluhu tři sta kop grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského, za každú kopu šestdesáte grošuov počítajíc, aneb za tolikéž dobrých zlatých uherských, aneb Viedenské peniezě v též, v čemž by ty zlaté v ty časy obecně pla- tily, aneb kteréž by penieze obecně brali v tom kraji okolo Sádku, urozenému panu Zdeňkovi z Waldštaina a jeho erbóm; kteréž penieze máme a slibujem jim dáti a za- platiti konečně na svatého Václava, ješto nynie najprv přijde, bez prodlenie dalšieho. Paklibychom těch tři sta kop grošuov na ten den již jmenovaný panu Zdeňkovi a jeho erbóm nedali, tehdy mame a slibujem jim třidcěti kop grošuov úroka s těch peněz vydávati, rozdielné: patnácte kop grošuov na svatého Václava, ješto nynie najprv přijde, a patnácte kop grošuov na svatého Jiřie, ješto ihned potom přijde, a to na všaký rok tak dlúho, dokudž bychom jim těch tři sta kop grošuov svrchupsaných nezaplatili. Paklibychom toho neučinili... [ležení v Jihlavě]. A kdož by tento list měl s svrchupsaného pana Zdeňka nebo jeho erbuov dobrú vuolí, ten má a mieti bude teež plné právo a túž plnú moc ke všem věcem svrchupsaným, jako oni sami. A na potvrzenie toho všeho své vlastní pečeti s naší dobrú vuolí a s naším vědomím při- věsili sme k tomuto listu, jenž jest dán a psán leta od narozenie syna Božieho po čtrnácti stech letech a ve čtyřidcátém pátém letě, v tu sobotu den sv. Stanislava. Viselo 7 pečetí; jsou 2 zachovalé, 3 porušené, 2 utržené. 35*

Strana 276
276 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké 34. Jiřík Weihenpergar, hejtman na Bystřici, dlužen jest 500 kop gr. paní Anně z Sovince, manželce své. Na Hranicích, 22. července 1445. Orig. perg. 119. Já Jiřík Weihenpergar hauptman ty časy na Bystřici, první jistec a dlužník dluhu dolepsaného, a my Jan Čapek z Saan a z Huckwalduov, Mikoláš Maršálek z Dubovice z Fridku, Hyncík z Vrbna, Jan Tlačisvět z Bystřice a z Choryně, Jan z Kateřinic, a Jan Brňovský z Brňova, rukojmie a spoluslibce s svrchupsaným Ji- říkem Weihenpergarem a zaň, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří neb čtúc slyšeti budú, že jsme dlužni pravého dluhu peněžitého peněz věnných pět set kop grošuov dobrých stříbrných rázu Pražského a čísla, za každú kopu še- desáte grošuov počítajíce, urozenej panie Anně z Sovince, manželce Jiříka Weihen- pergara nadepsaného vlastní, a k věrným její rukám urozeným pánom, panu Hynkovi a panu Jindřichovi bratřiem z Sovince a ze Pinovic, panu Janovi z Cimburga a z To- vačova, hajtmanu markrabství Moravského, panu Pavlovi z Sovince a panu Vokovi z Sovince a z Helfinštaina i tomu, ktož by tento list měl s jejich dobrú vuolí; kte- rýchžto pět set kop grošuov peněz věnných my jistec i rukojmie svrchupsaní sli- bujem naší dobrú čistú věrú, rukú společní a nerozdielnú, beze vší zlej lsti, věři- telóm našim svrchupsaným dáti a penězi hotovými širokými splniti od dání tohoto listu úplně ve dvú letú. Pakli bychom beze lsti v těch dvú letú nadepsaných pěti set kop grošuov nemohli splniti, tehdy slibujeme a máme jí, panie Anně nadepsanej a její věrným rukám svrchupsaným, padesáte kop grošuov platu úročního na lidech usedlých a nezávadných zde v zemi Moravskej ukázati, a to beze všech zmatkuov, forteluov i omluv všelikterakých. Paklibychom toho všeho neučinili... [ležení v Olo- mouci]. Dán na Hranicích leta od narození syna Božího tisícího čtyřstého čtyřidcátého patého, ten čtvrtek den svatej Maří Majdaleny. Visí 7 pečetí, pět neporušených, 2 poškozené. 35. Vlodek kníže Těšínský zapisuje manželce své Marketě hraběnce Celské po své smrti město Veliký Hlohov s příslušenstvím věnem ve 20.000 uh. zl. Na Velikém Hlohově, 11. list. 1445. Opis pap. Fam. Fürst v. Teschen. My Vlodek z božie milosti knieže Slezské Těšínské a pán na Velikém Hlo- hově oc, vyznáváme tiemto listem zjevně přede všěmi: Jakož sme pak my z spó- sobenie, vuole a daru všemohúcieho Boha vysoce urozenú kněžnu a paní, paní Mar- getu hraběnku Cilskú, naši milú manželku, k svátosti svatého manželstva podle usta- novenie a obyčeje svaté cierkve pojali, a s jejie láskú znamenitú summu peněz ho-

Strana 277
z roku 1445. 277 tových přijali, to jiné i viece s celú výpravú, s plným vykázáním a mocným na nás přivedením s jejie lásky mocným listem přijali sme, jichžto summa sě táhne, jmenuje a jest desět tisíc zlatých dobrých uherských vážných na zlatě. I jestiť vždy dobře hodné, co bychom jejie lásku také proti tomu zasě opatřiti měli, na to, jestliže by budúcně Buoh na nás co přepustiti chtěl, jejie láska s zasě odkázáním nebyla ob- meškána ani od našich budúcích a děditelóv překážky měla. Protož s dobrú předešlú raddú naší rady, starších zeman, měst a věrných milých, ku pravému ujištěnie věna a obvěnění, my sme dali a zapsali, dáváme a zapisujem za nás, naše dědice a budúcí mocí listu tohoto svrchujmenované vysoce urozené kněžně panie Margetě našie milé manželce ve dvúdcáti tisíciech uherských zlatých naše město, zámek a zemi Veliký Hlohov s takovým dielem, jakož my jej máme a držíme se všemi a každými jeho přislušenstvími, se všemi jeho panstvími, manstvími, leny, nápady případy lén, se všemi vesnicemi, dvory, dědinami, lesy, lukami, háji, hony s městem Bewten, naší polovicí a její výplatú, také s obecnú zemí našeho dielu a jejiemi krajinami našemu dielu příslušejíciemi, manstvími, užitky, vesnicemi nic nevynímajíc, s vodami, vodo- točinami, hranicemi, se všemi rybníky, jezery, se všemi zámky, tvrzemi, krajinami, ješto k svrchujmenované zemi našeho dielu příslušejí, s rybařstvími, s mlýnem, lesy, ovčácstvími, háji, chrastmi, bory, kterak ty nynie ležie. Nebo my dále v budúcích časiech k tomu přivedem, kterak ty zvláštní neb obecní jména měly by, s vyššími a nižšími súdy nebo popravami, se všemi užitky a příslušenstvími, na čem to jest nebo býti mohlo, ničehož nevytáhnúce, ku pravému věnu a obvěnění po našie smrti, aby ovšem a cěle pokojně měla, držala a požívala i užívala, čímž lépe by mohla, jakož věnné právo a obyčej jest. Přihodilo-li by sě také, že by po našie smrti v našie milé manželky věně co lénem odumřelo nebo nápadem smrti propadlo, jakož právo léna jest, toho a k tomu má sě naše milá manželka držeti, v to sě uvázati, užívati a požívati bez našich budúcích všeliké překážky. K tomu také nemají naši dědicové a budúcí na již jmenovaném našem zámku a městu Velikém Hlohovu a na jejich příslušnostech o nižádnú spravedlnost svých dědicských práv nebo nápaduov, kterýchž by na nich čakati mohli, v budúciech časiech již jmenované našie manželce nižádným obyčejem zámutku ani úpaduov činiti, ani sě v jejie věno na zemi, ze- manech a městech a jejich příslušenstvích a lidech žádným kvaltem, přikazováním, hrózami, rozkazováním a napomínáním klásti a táhnuti. Ale naše milá manželka má ten zámek a zemi město Veliký Hlohov se všemi manstvími a příslušenstvími v ce- losti beze všeho obtieženie mocně mieti a držeti pokojně do své živnosti ku pravému věnu beze vší překážky. Také dáváme my z zvláštnie lásky našie milé manželce svrchupsané cělé plné právo i moc po našie smrti podávati všecka naše duchovnie léna v již jmenované zemi Hlohova na turně kostela u Matky Božie, kteráž nynie máme, nebo budúcně mieti bychom mohli, kteříž by pak v drženie jejie lásky též

Strana 278
278 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké země prázdni by byli, komuž sě jejie lásce hodné zdáti bude. Pakliby bylo, že by naši děditelé po naší smrti chtěli sě v ty země uvázati a je mieti, tehdy mají již jmenované našie milé manželce dvadcěti tisíc zlatých dobrých uherských dáti a ho- tovými zlatými ssúti a vděk jí zaplatiti, tak pak jejie láska má naše zámky, města a zemi všecku i celú postúpiti a pokojně bez překážky poddati a bez zmatku k nim dopustiti. K takovému svrchupsanému zapsánie věna i obvěněnie ve vší mieře, jakož svrchupsáno stojí, stateční a slovutní naši zemané té země, purgmistři a raddy, starší i přísežní a cělá obec města Hlohova, naši věrní milí, sami za sě [i] budúcí vuoli dali, oblíbili a při tom holdovali, po naší smrti věrni a poddáni býti a za svú panie ji mieti k jejiemu pravému věnu ve vší té mieře, jakož svrchupsáno stojí. S potvr- zením listu tohoto, zapečetěného naší přivěšenú pečetí, dán na Velikém Hlohově v pátek den sv. Martina po božiem narozenie tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pá- tého leta. 36. Jan z Hradce dlužen jest panoši Petrovi z Mitrovic a paní Anně jeho manželce 100 zl. uh. Bez místa. 10. března 1446. Orig. perg. 120. Já Jan z Hradce, jistec dluhu dolepsaného, a my Ctibor z Zásmuk, v ten čas purkrabie v Hradci, Jan z Velimovic, Jan ze Skopitec, a Albrecht z Vydřie, ru- kojmie za svrchupsaného pana Jana z Hradce zaň i s ním, všichni rukú společnú a nerozdielnú, vyznáváme tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni spravedlivého dluhu sto zlatých dobrých uherských slovutnému panoši Petrovi z Mitrovic a panie Anně manželce jeho, a na ty jisté svrchupsané zlaté máme našim věřitelóm nadepsaným úrok platiti rozdílně, počnúce na svatého Havla po dání listu tohoto najprv příštieho puol třetie kopy grošóv, a na svatého Jiřie inhed potom příštieho puol třetie kopy grošóv, a tak vždy na každý rok ten úrok platiti máme, dokudž bychom věřitelóm našim svrchupsaných sto zlatých jistinných nedali a nezaplatili úplně a docela. A jestliže by nám svrchupsaní věřitelé naši dali puol leta napřed věděti, chtiece svrchupsané své zlaté od nás mieti, tehdy v tom polúletí máme i slibujem jim ty zlaté svrchupsané dáti a zaplatiti i s úrokem toho polúletie; a též dali-li bychom my svrchupsaní také nadpsaným věřitelóm našim puol leta napřed věděti, že jim ty svrchupsané zlaté chceme splniti, tehdy oni mají od nás v tom polúletí těch svrchupsaných sto zlatých s úrokem toho polúletí přijieti a list tento vrátiti bez všelikaké odpornosti. Paklibychom toho neučinili... [ležení v Hradišti Hory Tábor]. Dán a psán leta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého šestého, v ten čtvrtek před druhú nedělí v puostě. Visí 4 pečeti, méně více porušené, pátá utržena.

Strana 279
z let 1445—1446. 279 37. Jan z Hradce dlužen jest Matějovi z Radkovic 30 kop gr. V Telči, 13. července 1446. Orig. perg. 121. Já Jan z Hradce, jistec a první dlužník dluhu dolepsaného, a my Mareš z Vydřie, Mareš z Olfeřova seděním v Dlúhé Brtnici, Jan z Lipníka, Jan Bořita z Budče, Buzek z Strážova, Václav z Brandlína, rukojmie za svrchupsaného pana Jana, vyznáváme tiemto listem . . . že sme dlužni pravého dluhu a spravedlivého třiceti kop grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského, za každú kopu šedesáte grošuov počítajíce, aneboli za tolikéž dobré zlaté uherské po polúkopí počítajíce, ctnému muži Matějovi z Radkovic a jeho erbóm. A s těch peněz máme jemu vy- dávati úrok z komory tři kopy grošuov, rozdielně, počnúc na svatý Jiří, ješto nynie najprvé má přijíti, puoldruhé kopy grošuov, a na svatý Havel tolikéž, a tak na každý rok, dokudž bychom jemu těch peněz nesplnili. A kdyžby ty penieze chtěl zasě jmieti, tehdy má nám svrchupsaný Matěj anebo jeho erbové dáti čtvrt leta napřěd věděti, a my jemu máme a slibujem ty penieze splniti, toczižto třiceti kop grošuov, i s úrokem zběhlým na toho čtvrt leta, beze všeho zmatku a dalšieho pro- dlenie. Paklibychom toho neučinili ... [ležení v Telči neb v Jempnici]. A ktož by kolivěk tento list jměl s častopsaného Matěje a jeho erbuov dobrú ... Dán a psán v Telči leta po narození syna Božieho tisícieho čtyrstého čtyřidcátého šestého, tu středu den svaté Margarethy panny. K listině přivěšeno bylo 6 pečetí, z nichž 3 jsou utrženy a 3 neporušeny. 38. Jan z Hradce dlužen jest 100 kop gr. Oldřichovi řezníkovi v Hradci. V Telči, 18. září r. 1446. Orig. perg. 123. Já Jan z Hradce vyznávám tiemto listem . . . že sem dlužen pravého a spra- vedlivého dluhu sto kop grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského a čísla, za každú kopu šedesáte grošuov počítajíce, opatrnému muži Oldřichovi Řezníkovi v Hradci aneb jeho budúcím; kteréžto penieze svrchupsané mám a slibuji dáti a zaplatiti vě- řiteli svému nadepsanému hotovými penězi, kdyžby mi puol letha napřed dal věděti; a já svrchupsaný Jan z Hradce mám a slibuji na ty svrchupsané penieze, toczižto sto kop grošuov, věřiteli svému svrchupsanému platu ročnieho deset kop grošuov vydávati, počnúc na den svatého Jiřie najprv příščieho pět kop grošuov, a na sva- tého Havla hned potom příščieho druhých pět kop grošuov, a to tak dlúho, dokadž by mi svrchupsaní věřitelé naši puol letha napřed nedali věděti nebo já jim. A když by mi věřitelé moji svrchupsaní dali puol letha napřed věděti, nebo já jim, tehdy mám a slibuji ty svrchupsané penieze, tocziž sto kop grošuov svrchupsaných, i s úrokem

Strana 280
280 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké na to přišlým v tom polúročí dáti a zaplatiti úplně a dotcela beze všeho zmatku a bez prodlenie dalšieho. A za to jemu zastavuji v rukojemstvie statečného rytieře Jana Drhu z Dolan a z Kněžic, a slovutné panoše Puothu z Otěšic, Jana z Lipníka, Oldřicha z Heraltic, Ctibora z Zásmuk, Buzka z Strážova. A my již jmenovanie ru- kojmie za pana Jana z Hradce s ním a zaň slibujem všichni jednú rukú společnú a nerozdielnú, svú dobrú věrú, beze všie zlé lsti, tak aby sě jeden od druhého ne- odděloval, ani sě svým dielem kterak odděliti mohl, ty svrchupsané penieze i úroky pod časy svrchujmenovanými platiti a plniti tak úplně a v celosti, jakož svrchupsáno stojí bez zmatku. Paklibychme . . . [Ležení v Jindř. Hradci.] A ktožby tento list měl... Dán a psán v Telči leta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého šestého, tu neděli před svatým Mathúšem apoštolem božím. Přivěšeno jest 7 dobře zachovaných pečetí. 39. Ctibor z Cholyně a Jan Babka ze Dvorce vyznávají, že povinni jsou platiti 4 kopy gr. ročního platu Františkánům v J. Hradci. Bez místa. 30. července 1446. Orig. perg. 122. My Ctibor z Cholyně, a Jan Babka ze Dvorce, i s svými erby a budúcími, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie aneb čtúce uslyšie, že sme dlužni a vydávati máme čtyři kopy groš. platu ročnieho aneb za tolikéž drobné pe- nieze dobré, nábožným kněžím gardianovi a jiným bratřím do kláztera v Hradci zákona svatého Franciška, z té vsi z Velikého Jeníkova, z těch lidí na té straně, jakožť nynie Hoden sedí, podle toho listu rozkázánie, jakožť nebožtík Jan Meziřiecký dobré paměti přietel náš nám to i jiná svá zbožie dal a odkázal, jakožť to plněji v tom listu jeho rozkázánie psáno stojí. A těch čtyři kopy grošóv platu svrchupsa- ného máme a slibujem těm kněžím a bratróm svrchupsaným na všaký rok a věčně vydávati rozdielně, totiž dvě kopě grošóv na svatého Havla, a dvě kopě gr. na sva- tého Jiřie, a tak dále a věčně beze všeho zmatku a bez výmluvy. A ti kněží mají také pána Boha prositi a služby činiti za ty dušě, kteříž jsú to nadali, a za svrchu- psaného Jana Meziřieckého a za jeho předkóv duši, i za nás také i za našich předkóv duši, podle toho listu, jakožť my od nich máme. Paklibychom my aneboli naši budúcí ten svrchupsaný plat buďto o svatém Havle aneb o svatém Jiří nedali aneb zadrželi, kteréhož kolivěk roku, tehdy svrchupsaní kněží a bratří mají plnú moc, ty lidi z Jeníkova stavovati v městech, ve vsech aneb na poli, i statky jich aneb v jich dědiny sě uvazovati a držeti, ač by to kdy pusto bylo, tak dlúho, dokudžby jim ten nadepsaný plat nebyl vydán úplně, tak jakož svrchupsáno stojí. A páni z Hradce aneb jich úředníci mají jim těm kněžím radni a pomocni býti, aťby jim ten plat věčně z toho zbožie vydán byl, tak jakož svrchupsáno stojí, bez přerušenie všelikakého

Strana 281
z let 1446—1447. 281 i beze všie otpory. A na potvrzenie toho všeho své vlastnie pečeti s naší dobrú volí a s naším vědomím přivěsili sme k tomuto listu; a prosili sme urozených pánóv, pana Jana z Hradce, a pana Oldřicha z Hradce, a statečného rytieře pana Jana Drhu z Dolan a z Kněžic, a slovutných panoší Jana z Lipníka, Drslava z Opatova, a Buzka z Strá- žova, že jsú také své vlastnie pečeti na svědomie přivěsili k tomuto listu, jim bez škody; jenž jest dán po božiem narozenie tisícieho čtyřstého čtyřidcátého šestého leta, tu sobotu po svatém Jakobě apozstolu božiem. Visí 7 pečetí, 6 neporušených, 1 málo poškozená. 40. Jan z Hradce dlužen jest 300 zl. uh. panoši Jiříkovi z Popic. V Telči, 13. března r. 1447. Orig. perg. 124. Já Jan z Hradce i svými erby, vyznávám, že jsem dlužen dluhu spravedlivého tři sta zlatých uherských dobrých červených nových, rázu a mince spravedlivé, slo- vutnému panoši Jiříkovi z Popic. A ty jisté svrchupsané zlaté mám jemu a slibuji dáti a zaplatiti od dánie tohoto listu pořád čtúce v jednom rocě pořád zběhlým, bez dalšieho prodlenie a bez omluv všelikakých. A za to jemu zastavuji v rukojemství slovutné panoše Václava z Leskovce, Jana z Lipníka, Oldřicha z Marýže, Václava z Vydří, Oldřicha z Heraltic a Buzka z Strážova. A my již jmenovanie rukojmie za svrchupsaného pana Jana s ním a zaň slibujem všickni svú dobrú věrú, rukú spo- lečnú a nerozdielnú, to vše učiniti a splniti, což se v tomto listu svrchu píše. Pakli bychom toho neučinili . . . [ležení ve Znojmě]. A ktožby tento list měl s svrchu- psaného věřitele našeho s dobrú vuolí . . . Dán a psán v Telči v ten pondělí po svatém Rehoři, leta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista čtyřidcátého sedmého počítajíc. Přivěšeno 7 pečetí dobře zachovaných. 41. Jan z Hradce dlužen jest 1000 zl. uh. paní Kateřině z Lipého a panoši Prokopovi ze Soběšína. V Telči, 23. dubna 1447. Orig. perg. 125. Já Jan z Hradce, jistec dluhu dolepsaného, vyznávám . . . že jsem dlužen spravedlivého dluhu tisíc zlatých dobrých uherských červených, urozené panie, panie Kateřině z Lippého, a slovutnému panoši Prokopovi z Soběšína, a k věrné ruce uro- zenému pánu, panu Jindřichovi z Lippého, a slovutnému panoši Arnoštovi z Leskovce; v kterýchžto tisíci zlatých svrchupsaných ukazuji a postupuji plat svrchupsané panie Kateřině a Prokopovi svrchupsanému padesáte kop grošuov platu ročnieho, zejmena na těchto vsech: na Šebkoviciech, na Krahujčiem, na Hostěticích, na Velikém Evanově, na Malém Evanově, na Volebčicích, na Šiškově, a to rozdielně: na svatý Havel nynie Archiv Český IX. 36

Strana 282
282 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké najprv příští pětmesstietma kop grošóv, a na svatý Jiří ihned potom příščí pětmes- stiema kop grošóv. A tak vždy na každý rok ten plat bráti mají, dokudžbych jim tisíce zlatých dobrých uherských svrchupsaných nesplnil a nezaplatil. A to s takúto vyměnkú: že má rychtář s lidmi přijiti, a každý rychtář z těch vsí nahoře jmeno- vaných má úrok svrchupsaným panie Kateřině a Prokopovi vydávati, tak jakož se svrchu píše; a oni věřitelé moji svrchupsaní nemají žádnú věcí ani žádným obyčejem na ty lidi sahati. A jestliže by mi věřitelé moji svrchupsaní dali rok napřed věděti od některého času, buďto od svatého Jiří nebo od svatého Havla, časuov potom zběhlých, abych jim tisíce zlatých splnil a zaplatil, tehdy já jim v tom roce mám a slibuji těch tisíce zlatých dáti a splniti i s tím úrokem toho roka po napomenutí, což by na to spravedlivě přišlo, bez prodlenie všelikterakého. A též kdyžby urozený pán, pan Jan z Hradce, ten plat a to zbožie chtěl zasě jmieti, tehdy má také svrchu- psaným panie Kateřině a Prokopovi rok napřed dáti věděti, a kdyžby jim svrchu- psaný pan Jan ty svrchupsané zlaté dal, tehdy bez zmatku mají jemu ten hrad po- stúpiti a ten plat bez prodlenie dalšieho. A my Václav z Leskovce, Jan z Lipníka, Václav z Vydřie, Mareš z Dlúhé Brtnicě, Mikuláš z Batelova, Oldřich z Marýže a Buzek z Strážova, rukojmie za svrchupsaného pana Jana z Hradce, s ním a zaň všichni slibujem svú dobrú čistú věrú, rukú společnie nerozdielnú, svrchupsaným panie Kateřině a Prokopovi to všecko činiti a splniti, což svrchupsáno stojí. Pakli- bychom toho neučinili . . . [ležení v Pelhřimově]. A ktožby tento list jměl . . . Dán v Telči leta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta čtyřidcátého sedmého v ne- děli den svatého Jiří. Přivěšeno bylo 8 pečetí, z nichž 1 utržena jest. 42. Jan z Hradce dlužen jest 100 kop gr. panoši Janovi Pinthovi ze Rtišovic a z Vranína. V Telči, 24. dubna r. 1447. Orig. perg. 120. Já Jan z Hradce i svými erby, vyznávám . . . že jsem dlužen dluhu spra- vedlivého, peněz hotových mně puojčených, sto kop grošěv, za každú kopu šedesáte grošóv počítajíce, nebo za tolikéž dobré zlaté uherské, zlatý po polúkopí počítajíce, slovutnému panoši Janovi Pinthovi z Zertišovic a s Vranína a jeho erbóm. A ty jim slibuji dáti a plniti penězi hotovými od svatého Jiří po dání tohoto listu najprv příščieho pořád čtúce v roce. A na ty svrchupsané penieze jmám a slibuji jim svrchu- psaným věřitelóm svým úrok vydávati, počna od svatého Havla najprv příščieho, pět kop grošěv, a na svatého Jiří hned také pět kop grošěv. Pakli by mi v tom roce dali puol leta napřed věděti, tehdy mám a slibuji věřitelóm svým svrchupsaným ty svrchupsané penieze hlavné i s úrokem na to přišlým v tom polúletí dáti a ho- tovými dobrými penězi nebo zlatými zaplatiti úplně a dotěla. A za to jim zastavuji

Strana 283
z roku 1447. 283 v rukojemství slovutné panošě Jana z Lippníka, Jana z Hodic, Václava z Vydřie, Erazima z Dlúhé Brtnice, Buzka z Strážova a Vaňka z Studené. A my již jmeno- vanie rukojmie za svrchupsaného pana Jana i za jeho erby, s ním a zaň, slibujem rukú společnú nerozdielnú to vše učiniti, což se v tomto listu svrchu píše. Pakli- bychom toho neučinili . . . [ležení ve Znojmě]. A ktož by tento list měl . . . Dán a psán v Telči leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřidcátého sedmého, ten pondělí po svatém Jiří. Přivěšeno bylo 7 pečetí, z nichž 1 utržena, dvě porušeny, ostatní dosti dobře zachovány jsou. 43. Jan z Hradce dlužen jest 80 zl. uh. panoším Víthovi ze Rzavého, Janovi z Kozího, Heroltovi z Ripce a Petrovi Maksantovi. Bez místa. 15. května 1447. Orig. perg. 127. Já Jan z Hradce, jistec dluhu dolepsaného, vyznávám . . . že sem dlužen spravedlivého dluhu osmdesáte zlatých dobrých uherských, váhy dobré, slovutným panošiem Víthovi ze Rzavého, ten čas purkrabí na Chúsníce, Janovi z Kozieho, He- roltovi z Řipce, a Petrovi Makssantovi, písaři úřadu Chúsnického; a na ty jisté svrchupsané zlaté mám i slibuji jim čtyři kopy grošóv úroka ročnieho platiti roz- dielně, počnúce na svatý Havel po dání listu tohoto najprv příští dvě kopě, a na svatý Jiří inhed potom příští dvě kopě, a tak vždy na každé leto ten úrok věřitelóm mým svrchupsaným platiti mám, dokudž bych jim svrchupsaných osmdesáte zlatých hlavních peněz nedal a nezaplatil úplně a docela. A jestliže by mi svrchupsaní vě- řitelé moji dali puol leta napřed věděti od některého času úroku plněnie, buďto od svatého Havla, neboli od svatého Jiřie, časóv potom zběhlých, abych jim svrchu- psaných osmdesáte zlatých splnil, tehdy já jim v tom polúletí mám a slibuji ty svrchupsané zlaté dáti a splniti i s tiem úrokem toho polúletí po napomenutí. A též dal-li bych já také svrchupsaným věřitelóm mým puol leta napřed věděti, že jim ty svrchupsané zlaté chci splniti, tehdy oni mají ode mne v tom polúletí ty svrchupsané zlaté i s úrokem toho polúletie přijieti, a list tento vrátiti beze všie od- pornosti. A toho pro lepší jistotu zastavil jsem jim rukojmie slovutné panoše Litvína z Nemyšle ten čas purkrabie v Hradci, Jana z Velimovic, Albrechta z Vydřie, a Heř- mana Smrčku ze Mnichu. A my již jmenovaní rukojmie za svrchupsaného pana Jana z Hradce, zaň i s ním, slibujem svú dobrú a čistú věrú všichni jednú rukú neroz- dielnú, svrchupsaným Víthovi ze Rzavého, Janovi z Kozieho, Heroltovi z Řipce a Pe- trovi Makssantovi, to všecko splniti i učiniti úplně a docela, tak jakož svrchupsáno stojí. Pakli bychom toho neučinili . . . [ležení v Soběslavi aneb v Č. Budějovicích]. A ktož by tento list měl s dobrú volí věřitelóv našich . . . Psán leta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta čtyřidcátého sedmého, v pondělí o křížových dnech. Přivěšeno jest 5 pečetí, z nichž 3 jsou neporušeny. 36*

Strana 284
284 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké 44. Jan z Hradce dlužen jest 600 zl. panoši Albrechtovi řečenému Krčmice a manželce jeho paní Kateřině ze Stráže. Bez místa. 19. května 1447. Orig. perg. 128. Já Jan z Hradce, jistec dluhu dolepsaného, vyznávám tiemto listem . . . že sem dlužen spravedlivého dluhu šest set zlatých dobrých uherských, slovutnému pa- noši Albrechtovi, řečenému Krčmice z Konipasu, a urozené paní Kateřině z Stráže, manželce jeho. S kterýchžto zlatých svrchupsaných mám i slibuji svrchupsanému Al- brechtovi Krčmicovi a paní Kateřině manželce jeho platiti třidceti kop grošuov úroka ročnieho, a to rozdielně: najprve na svatý Havel po dání listu tohoto najprve příští patnácte kop grošóv, a na svatý Jiří ihned potom příští patnácte kop grošóv. A tak vždy na každé leto ten úrok platiti mám, dokudž bych jim šest set zlatých dobrých uherských svrchupsaných nesplnil a nezaplatil. A jestliže by mi svrchupsaní věřitelé moji dali puol leta napřed věděti, od některého času úroku plněnie, buďto od sva- tého Havla nebo od svatého Jiřie, časuov potom zběhlých, abych jim svrchupsaných šest set zlatých splnil, tehdá já jim v tom polúletí mám a slibuji těch svrchupsaných zlatých dáti a splniti, i s tiem úrokem toho polúletie po napomenutí, bez prodlenie všelikterakého. A též dal-li bych já svrchupsaným Albrechtovi a paní Kateřině puol leta napřed věděti, že jim ty svrchupsané zlaté chci splniti, tehda oni mají ode mne v tom polúletí ty svrchupsané zlaté i s úrokem toho polúletie přijieti, a list tento vrátiti beze všie odpory. A my Jan z Lipníka, Litvín z Nemyšle, purkrabie v Hradci, Jan z Velimovic, Mikuláš z Plasné, Ctibor z Zásmuk, Albrecht z Vydřie a Mikuláš Šorc z Valu, rukojmie za pana Jana z Hradce, zaň i s ním, všichni rukú společnú a nerozdielnú, slibujem dobrú a čistú věrú svrchupsanému Albrechtovi Krčmicovi a paní Kateřině manželce jeho, to všecko splniti i učiniti, což svrchupsáno stojí. Paklibychom toho neučinili...[ležení v Jindř. Hradci]. A ktož by tento list měl... Dán a psán leta od narozenie syna božieho tisícieho, čtyřistého čtyřidcatého sedmého, ten pátek po božiem Nanebevstúpení. Přivěšeno bylo 8 pečetí, z nichž 4 utrženy a čtyři jsou zachovalé. 45. Jan z Hradce dlužen jest 200 zl. uh. Hynkovi z Újezdce. V Telči, 26. května 1447. Orig. perg. 129. Já Jan z Hradce i s svými erby, první jistec dluhu dolepsaného, a my Jan Žibřid z Peršteina, Jan z Lipníka, Jan Lízna z Myslibořic, Oldřich z Heraltic, Oldřich z Marýže a Vaněk z Studené, rukojmie s ním a zaň, všiechni vyznáváme tiemto listem . . . že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu dvě stě zlatých dobrých

Strana 285
z let 1447—1448. 285 červených uherských slovutnému panoši Hynkovi z Újezdce a jeho erbuom; kteréžto zlaté svrchupsané, totiž dvě stě, já jistec a my rukojmie svrchupsaní slibujem naší dobrú a čistú věrú, rukú společnie nerozdielnú, dáti, splniti a zaplatiti a hotovými zla- tými odčísti od těchto letnic najprv příščích konečně v roce od dání tohoto listu pořád zběhlém, a to beze vší zlé lsti a beze všeho dalšieho prodlenie. Paklibychom toho neučinili . . . [Ležení ve Znojmě]. A ktož by tento list jměl s Hynkovú a jeho erbuov s jich dobrú vuolí . . . Dán v Telči leta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta čtyřidcátého sedmého, ten pátek před Letnicemi. Ze sedmi pečetí původně přivěšených zůstaly 4, z nichž dvě jsou zachovalé. 46. Jan z Hradce dlužen jest 120 kop gr. panoši Drslavovi z Opatova a paní Dorotě z Svárova. V Telči, 31. října 1447. Orig. perg. 130. Já Jan z Hradce, jistec a dlužník dluhu dolepsaného, vyznávám tiemto listem . . . . že jsem dlužen pravého a spravedlivého dluhu puojčeného sto kop grošóv a dvadcěti kop grošóv dobrých střiebrných, rázu a čísla Pražského, za každú kopu šedesáte grošóv počítajíce, slovutnému panoši Drslavovi z Opatova, a poctivé paní Dorotě z Svárova, manželce jeho i jich erbuom, i tomu, ktož by tento list jměl s jich vuolí; kteréžto svrchupsané hlavnie penieze i s úrokem mám a slibuji věři- telóm svým i jich erbóm dáti a zaplatiti hotovými dobrými zlatými uherskými a do- brými penězi Vídenskými, ješto by je okolo Telče a v tom kraji obecně brali, a to konečně na svatého Jiřie najprv přiščieho, a to bez dalšieho odtahovánie a prodlenie úplně a docela bez zmatku. A za to jim zastavuji v rukojemstvie slovutné panoše: Jana z Lipníka, Puotu z Otěšic, Jana z Hodic, Erazima z Dlúhé Brtnice, Buzka z Strážova a Vaňka z Studené. A my již jmenovanie rukojmie za svrchupsaného pana Jana, s ním a zaň, slibujem všichni svú dobrú věrú, rukú společnú a neroz- dielnú, svrchupsanému Drslavovi a manželce jeho paní Dorotě, jich erbuom, i jich dobré vuoli, ty svrchupsané hlavnie penieze i s úrokem tak vyplniti úplně a docela beze všeho zmatku a prodlenie dalšieho. Paklibychom toho neučinili ... [Ležení v Jihlavi aneb v Telči.] A ktož by tento list jměl atd. Dán a psán v Telči po Božiem narozenie tisícieho čtyřistého čtyřidcátého sedmého leta, ten úterý přede Všemi Svatými. Ze sedmi přivěšených pečetí 6 zachováno. 47. Menhart a syn jeho Oldřich z Hradce dlužni jsou 100 kop grošů Václavovi Melounovi z Hrádku. Bez místa. dne 1. ledna 1448. Orig. perg. 131. My Menhart z Hradce, a Oldřich syn jeho tudiež z Hradce, jistci dluhu dole- psaného, a my Jan Žibřid z Persteina, Arnošt z Leskovce, Jan Lipník z Lipníka,

Strana 286
286 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké Artleb z Kostník, Jan řečený Hazl z Nové Vsi, Václav z Vydřie, rukojmie za svrchu- psané pány, pana Menharta a pana Oldřicha z Hradce, za ně i s nimi, všichni rukú společnú a nerozdielnú, vyznáváme tiemto listem . . . že sme dlužni spravedlivého dluhu sto kop grošóv dobrých střiebrných, rázu a čísla Pražského, v každú kopu šedesáte grošóv čtúce, slovutnému panoši Václavovi řečenému Melún z Hrádku i jeho erbóm. A ty jisté penieze máme i slibujeme jemu dáti a hotovými dobrými groši zaplatiti na svatého Havla po dání listu tohoto najprv příštieho, i s úrokem, beze všeho dalšieho prodlenie i bez zmatku. Paklibychme . . . [Ležení v Jindř. Hradci.] A ktož by tento list měl s dobrú volí věřitele našeho svrchupsaného . . . Psán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého osmého, v pondělí na Nové leto. Z 8 přivěšených pečetí jsou 3 porušeny a 5 zachovaných. 48. Jan z Hradce dlužen jest 170 kop gr. panošům Přibíkovi z Nasavrk a Petříkovi z Vojkova. Bez místa. 8. dubna. 1448. Orig. perg. 132. Já Jan z Hradce, jistec dluhu dolepsaného, vyznávám tiemto listem . .. že jsem dlužen spravedlivého dluhu sto kop a sedmdesáte kop grošóv dobrých stříbrných, rázu a čísla Pražského, slovutným panošiem Přibíkovi z Nasevrk a Petříkovi z Voj- kova; a na ty jisté svrchupsané penieze mám jim úroka ročnieho platiti sedmnádcte kop grošóv drobných peněz, rozdielně, počnúce na svatý Havel po dání listu tohoto najprv příští puol deváty kopy grošóv drobných [sic] peněz, a na svatý Jiří inhed potom příští puol deváty kopy drobných peněz, a tak vždy na každé leto rozdielně ten úrok na časy již jmenované jim věřitelóm mým platiti mám tak dlúho, dokudž bych jim sto kop a sedmdesáte kop grošóv svrchupsaných nesplnil a nezaplatil úplně a docela. A ty jisté svrchupsané penieze mám jim dáti a zaplatiti zlatými dobrými uherskými váhe [sic] dobré, po polúkopí počítajíc každý zlatý, toczižto třmi sty zla- tými a čtyřidceti zlatými dobrými uherskými. A jestliže by mi svrchupsaný Přibík a Petřík dali puol leta napřed věděti od některého času úroka plněnie, buďto od sv. Havla aneboli od svatého Jiřie časóv potom zběhlých, abych jim svrchupsaných tři sta zlatých a čtyřidceti zlatých splnil, tehda já jim v tom polúletie mám i slibuji ty svrchupsané zlaté dáti i splniti, i s tiem úrokem toho polúletie po napomenutí. A též dal-li bych já také svrchupsaným Přibíkovi a Petříkovi puol leta napřed vě- děti, že jim ty svrchupsané zlaté chci splniti, tehda oni mají ode mne v tom polúletí ty svrchupsané zlaté s úrokem toho polúletí přijieti, a list tento vrátiti bez všelijaké odpornosti. A toho všeho pro lepši jistotu zastavil sem jim rukojmie slovutné panoše Litvína z Nemyšle, ten čas purkrabie v Hradci, Víthu ze Rzavého, ten čas purkrabie na Chústníce, Jana z Velimovic, Petra Strucha z Chlumku, Jana Hrobského z Sedlce,

Strana 287
z roku 1448. 287 Albrechta z Vydřie a Heřmana Smrčku ze Mnichu. A my již jmenovaní rukojmie za svrchupsaného pana Jana z Hradce, zaň a s ním, slibujem všichni jednú rukú nerozdielnú svrchupsaným Přibíkovi a Petříkovi to všecko splniti i učiniti úplně a docela, tak jakož svrchupsáno stojí. Paklibychom toho neučinili ... [ležení v So- běslavi]. A ktož by tento list měl s dobrú volí věřitelóv ... Psán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého osmého, v ten pondělí po sv. Ambroži. Z 8 pečetí 3 utrženy, 2 porušeny, 3 jsou zachovalé. 49. Jan z Waldsteina a ze Sádku dlužen jest 80 kop gr. panošům Ctiborovi z Okrašovic a Cti- borovi z Olfeřic. Bez místa. 15. dubna 1448. Orig. perg. 133. že — Já Jan z Waldštaina a s Sádku vyznávám tiemto listem . . . . . jsem dlužen a povinen pravého dluhu a zpravedlivého osmdesát kop grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského, za každú kopu šedesáte grošuov počítajíc, aneb za tolikéž dobré zlaté uherské, po polúkopie počítajíc, anebo-li drobné penieze dobré, jakož by ty časy obecně brali v tom kraji okolo Třebíče, slovutným panoším Stiborovi z Okra- šovic a Ctiborovi z Olfeřic a jich erbuom; kteréžto penieze mám a slibuji jim dáti a zaplatiti konečně od svatého Jiřie, ješto nynie najprv přijde, po pěti letech bez prodlenie dalšieho. A v těch penězích mám a slibuji jim ukázati a sstúpiti osm kop grošóv platu ročnieho konečně na toho svatého Jiřie, ješto nynie najprv přijde, v té vsi v Římově na jmenovitých a na osedlých lidech, se vším panstvím, tak jakož jsem je sám držěl a požíval, a nemám na ty lidi sáhati žádnú věcí do těch pěti let, aneb dokudž bych já jich nevyplatil. A když bych já svrchupsaným Ctiborovi z Okrašovic a Ctiborovi z Olfeřic v těch pěti letech dal čtvrt leta napřed věděti před svatým Havlem aneb před sv. Jiřie, tehdy oni mají ty svrchupsané penieze vzieti bez úrokóv, a mně těch lidí zasě sstúpiti. Paklibych já jim po čtvrtiletie týden potom dal napřed věděti, tehdy oni ty nadepsané penieze mají vzieti i s úrokem, a mně těch lidí zasě sstúpiti beze všeho zmatku. A my Jan z Lipníka, Oldřich z Heraltic, Václav z Vydřie a z Kněhnic, Václav z Dolan a z Kněžic, Erazím z Dlúhé Brtnice, a Buzek z Strážova, rukojmie za svrchupsaného pana Jana z Waldšteina, s ním a zaň, slibujem všěchni rukú společnú a nerozdielnú, svú dobrú věrú beze všie zlé lsti nadepsaným Ctiborovi z Okrašovic a Ctiborovi z Olfeřic a jich erbóm to vše učiniti a ctně zdržeti, což svrchupsáno stojí, beze všěho zmatku a beze všie odpory . . . [Ležení ve Třebíči.] A ktož by tento list měl . . . Dán po božiem na- rozenie tisícieho čřyřstého čtyřidcátého osmého leta, ten pondělí po svatém Tiburcí. Přivěšeno bylo 7 pečetí, z nichž 3 utrženy, ostatní dosti dobře zachovány jsou.

Strana 288
288 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké 50. Jan z Hradce dlužen jest 240 zl. uh. paní Machně z Přáslavic, a zapisuje jí 11 kop 36 gr. platu ročního na vsi Rodvínově. Bez místa. 22. dubna 1448. Orig. perg. 134. Já Jan z Hradce vyznávám tiemto listem . .. že sem dlužen spravedlivého dluhu dvě stě zlatých a čtyřidceti zlatých dobrých uherských váhy dobré, slovutné panie Machně z Přáslavic; a v tom dluhu postúpil sem jí a mocí tohoto listu po- stupuji a zapisuji puol dvanádcté kopy grošóv a šest grošóv platu ročnieho na své vlastnie a na celé vsi v Rodvínově, na lidech platných osedlých úročních, takově, aby paní Machna nadepsaná na těch lidech té vsi již jmenované ten jistý plat, tociž puol šesty kopy a osmnácte grošóv platu nynie na svatý Havel najprv příští počnúc, a druhých puol šesty kopy a osmnádcte grošóv platu inhed na svatý Jiří potom příští, a tak na každé leto rozdielně vybierala bez všelikaké přěkažky tak dlúho, dokudž bych jí dvě stě zlatých a čtyřidceti zlatých svrchupsaných nesplnil a neza- platil. A čtrmezcietma grošóv, ješto sě jí nedostávají, úředník mój, kterýž by v ty časy v Hradci byl, má jí dodati penězi hotovými, rozdielně, dvanádcte grošóv na svatý Havel, a dvanádcte grošóv na svatý Jiří, a tak vzdy na každé leto. A jestliže by mi svrchupsaná paní Machna dala puol leta napřed věděti, buďto od sv. Havla neboli od sv. Jiřie časóv potom zběhlých, abych jí svrchupsaných dvě stě zlatých a čtyřidceti zlatých splnil, tehda já jí v tom polúletí mám i slibuji ty svrchupsané zlaté dáti i splniti, i s tiem úrokem toho polúletí po napomenutí. A též dal-li bych já také svrchupsané panie Machně puol leta napřed věděti, že jí ty svrchupsané zlaté chci splniti, tehda ona má ode mne v tom polúletí ty svrchupsané zlaté s úrokem toho polúletí přijieti, a list tento vrátiti beze všie odpornosti. A toho všeho pro lepší jistotu zastavil sem jí rukojmie slovutné panoše Václava z Leskovce, Litvína z Nemyšle, v ten čas purkrabie v Hradci, Petra Strucha z Chlumku, Jana z Veli- movic a Zbynka z Novince [sic]. A my již jmenovaní rukojmie za svrchupsaného pana Jana z Hradce, zaň i s ním, slibujeme všichni jednú rukú nerozdielnú, svrchu- psané panie Machně to všecko splniti i učiniti úplně a docela, tak jakož svrchupsáno stojí. Paklibychom . . . [ležení v Jindř. Hradci]. A ktož by tento list měl ... Dán a psán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého osmého, v ten pondělí před svatým Jiřím mučedlníkem božím slavným. Přivěšeno 6 neporušených pečetí. 51. Jan z Hradce dlužen jest 400 zl. uh. panoši Janovi z Arklebic a Myslibořic. Bez místa. 7. května 1449. Orig. perg. 136. Já Jan z Hradce i s svými erby, vyznávám tiemto listem . .. že jsem dlužen spravedlivého dluhu čtyři sta zlatých dobrých uherských se lvy, ješto každý spra-

Strana 289
z let 1448—1449. 289 vedlivú váhu má, slovutnému panoši Janovi z Arklebic a z Myslibořic, a k věrným rukám slovutným panoším Sigmundovi z Arklebic, bratru jeho, a Bohúškovi z Čechtína, strýci jeho. A na ty jisté svrchupsané zlaté máme jim úrok platiti dvadceti kop ročnieho platu, rozdielně: deset kop na svatý Havel po dánie listu tohoto najprv příští, a deset kop na svatý Jiřie ihned potom příštie, a tak vždy na každý rok ten úrok jim platiti máme tak dlúho, dokudž bychme jim svrchupsaných čtyři sta zlatých nedali a nezaplatili. A také jest vymluveno, když by nám svrchupsaný Jan dal puol leta napřed věděti a své penieze chtěl od nás mieti, aneb jeho věrná ruka, tehdy jim máme ty svrchupsané zlaté dáti i s úrokem bez prodlenie dalšieho. Též také, když bychom jim dali puol leta napřed věděti, tehdy oni mají své zlaté od nás vzjeti i s úrokem. A když bychom jim ty svrchupsané zlaté dali a zaplatili, tehdy mají nám zasě ten list vrátiti beze všie odpornosti. A my Václav z Leskovce, Jan z Lipníka, Václav z Vydřie, Oldřich z Maříže, Oldřich z Heraltic a Václav z Dolan a z Kněžic, rukojmie za svrchupsaného pana Jana z Hradce, s ním a zaň, všiechni rukú společnú a nerozdielnú, slibujem nadepsanému Janovi z Arklebic a z My- slibořic i jeho věrné ruce to všecko splniti a učiniti úplně a docela, tak jakož svrchupsáno stojí. Paklibychom toho neučinili ... [ležení v Mezieříči anebo ve Tře- bíči]. A ktož by tento list měl ... Dán a psán po Božiem Narozenie tisícieho čtyř- stého čtyřidcátého devátého leta, tu středu před sv. Stanislavem. Ze 7 pečetí 6 utrženo a 1 zachovalá. 52. Zdeněk z Waldšteina odjinad z Rukšteina dává list hlavní na 300 kop gr. na Jana z Wald- šteina a z Sádku svědčící, panošům Ondřejovi a Milotovi bratřím z Jemničky. Na Krumlově 16. listopadu 1449. Orig. perg. 137. Já Zdeněk z Waldštaina odjinad z Rukštaina i svými erby, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jakož mám list na urozeného pana Jana z Waldštaina a z Sádku, bratrance svého dobré paměti, na tři sta kop grošěv dobrých střiebrných, rázu Pražského a čísla, za každú kopu šedesáte grošěv počítajíce, s rukojmiemi, jakož tento list ukazuje a svědčí, a také svědčí, ktož jej jmieti bude s mú dobrú vuolí, aby jměl též plné právo i túž moc ke všem věcem, což ten list svědčí, jako já sám. Protož já svrchupsaný Zdeněk i svými erby ten list již řečený, a tu dobrú vuoli, dal sem a mocí tohoto listu dávám svú dobrú vuolí slovútným panošiem Ondřejovi a Milotovi bratróm vlastním z Jemničky i jich erbóm, aby oni Ondřej a Milota svrchupsaní jměli též plné právo i túž plnú moc, tiem listem hlavním již řečeným, ke všem věcem, což ten list hlavní slovo od slova svědčí ve všech jeho kusech úplně, jakož já sám svrchupsaný Zdeněk. Archiv Český IX. 37

Strana 290
290 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké A toho na svědomí a pro lepší jistotu svú jsem vlastnie pečeť přivěsil k tomuto listu s mým plným vědomím; a připrosil sem urozených pánóv, pana Pertolta z Li- pého, najvyššieho maršálka království Českého, pana Milotu z Tvorkova a pana Jana z Dúbravic, a slovútných panošie Václava z Tulešic, ty časy hofrychtéře pánov Lipských, Sigmunda z Dubče a Havla z Pacova, že jsú své pečeti podle mne a se mnú při- věsili k tomuto listu na svědomí, což sě v něm svrchu píše, jim a jich erbóm beze škody. Jenž jest dán a psán na Krumlově leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého a devátého leta, tu neděli před svatú Alžbětú. Ze 7 přivěsených pečetí jedna utržena, ostatní jsou dobře zachovalé. 53. Jetřich ze Žumberka svědčí, že Vilém z Chlumu zemřel na mor před 15 lety. V Žumberce, 25. listopadu 1449. Orig. pap. Fam. Slavata. Já Jetřich z Umbergu, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že mi jest to dobře v paměti, kterak jest byl mor veliký v našem kraji, a v ten mor umřel jest dobré paměti urozený pán Vilém z Chlumu odjinud z Košmbergu, již tomu plných patnást let minulo na sv. Martina nynie minulého; a to bych chtěl i ústně seznati, když by toho potřebie bylo. Datum Zumberg in festo sancte Katherine anno domini 14 quadragesimo nono, in testi- monium praemissorum sigillum meum. Pečeť odloupnuta. 54. Marketa ze Stráže svědčí, že muž její Vilém z Chlumu a Košumberka zemřel r. 1434. Na Košumberce, 13. prosince 1449. Orig. pap. Fam. Slavata. Já Margeta z Strážě, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšěti budú, že leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třicátého čtvrtého umřel jest dobré paměti urozený pan Vilém z Chlumu odjinud z Košmberku, muž mój milý, ten den na svatého Martina, již tomu na svatého Martina nynie minulého plných patnáste let minulo; a to bych chtěla i osobně se- znati, když by toho potřebie bylo, neb jest to mnoho dobrým lidem v našem kraji svědomo. Toho na svědomie svú jsem pečeť kázala k tomuto listu přitisknúti. Datum Košmberg in die sancte Lucie anno domini 1449. Pečet odloupnuta. 55. Jindřich z Rosic svědčí, že Vilém z Chlumu zemřel na mor r. 1434. V Rosicích, 21. prosince 1449. Orig. pap. Fam. Slavata. Jindřich z Březovic seděním v Rosicích, Dětleb z Seslavec, vyznávámy tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že nám jest dobře

Strana 291
z let 1449—1450. 291 v paměti, že leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého čtvrtého byl jest veliký mor v našem kraji, a v ten mor umřel jest dobré paměti urozený pán Vilém z Chlumu odjinud z Košmbergu, ten den na svatého Martina, již tomu na svatého Martina nynie minulého plných patnást let minulo; a to bychom my chtěli i ústně seznati, když by toho potřebie bylo. Toho na svědomie své smy pečeti kázali k tomuto listu přitisknúti. Datum Rosic, dominico ante nativitatem Christi anno domini 1449. Přitištěné 2 pečeti odloupnuty. 56. Benešek, soused Chrudímský, vyznal před radou městskou, že Vilém z Chlumu zemřel před 15 lety. V Chrudimi, 22. prosince 1449. Orig. pap. Fam. Slavata. My purgmistři a konšelé města Chrudimě, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že předstúpil před nás opatrný Benešek náš spolusúsěd, muž víry hodný, a tudiež před plnú radú naší vyznal do- brovolně, že sě toho v jistotě a bez pochybenie pamatuje, že dobré paměti urozený pan Vilém z Chlumu jinak z Košmberka, bratr urozeného pána, pana Diviše odtudž z Chlumu, umřel jest již tomu minulo patnáste let na tohoto svatého Martina mi- nulého; a to by chtěl osobně přd každým člověkem seznati, ač by toho potřebie bylo. Jehož vyznánie na svědomie pečeť města našeho jest přidávena k tomuto listu, jenž dán leta božieho tisícího čtyřstého čtyřidcátého devátého, ten pondělí po svatém Tomáši apoštolu božím. Přitištěná pečeť odloupnuta. 57. Jan z Hradce dlužen jest 170 kop gr. Elišce z Hobzí. Bez místa. 5. února 1450. Orig. perg. 138. Já Jan z Hradce, první jistec a dlužník dluhu dolepsaného, vyznávám tiemto listem . . . že sem dlužen pravého a spravedlivého dluhu sto a sedmdesáte kop grošóv dobrých, střiebrných rázu a čísla Pražského, za každú kopu šedesáte grošuov počítajíc, aneb za tolikéž drobné penieze, ješto by je ty časy v tom kraji okolo Telče obecně brali, slovutné panie Elšce z Hobzie a jejie dětem. A na ty svrchupsané pe- nieze mám jim úroka ročnieho platiti rozdielně, počnúce na svatý Jiřie po dánie listu tohoto najprv příščie puol deváty kopy grošuov drobných peněz, a na svatý Havel ihned potom příštie puoldeváty kopy grošóv drobných peněz, a tak na každé leto ten úrok rozdielně na časy již jmenované platiti mám jim věřitelóm mým svrchu- psaným tak dlúho, dokudž bych jim sto a sedmdesát kop grošuov svrchupsaných ne- 37*

Strana 292
292 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké splnil a nezaplatil úplně a docela. A jestliže by mi svrchupsaná panie Elška aneb děti jejie dali puol leta napřed věděti od některého času úroka plněnie, buďto od svatého Jiřie nebo od svatého Havla časóv potom zběhlých, abych jim svrchupsaných sto a sedmdesát kop splnil, tehdy já jim v tom polúletie mám i slibuji ty svrchu- psané penieze dáti i splniti, i s tiem úrokem toho polúletie po napomenutie. A též dal-li bych já také svrchupsané panie Elšce aneb jejie dětem puol leta napřed vě- děti, že jim ty svrchupsané peníze chci plniti, tehdá oni mají ode mne v tom polú- letie ty svrchupsané penieze s úrokem toho polúletie přijieti, a list tento vrátiti beze všelikeraké odpornosti. A za to jim zastavuji v rukojemstvie slovutné panoše Jana z Lipníka, Jana z Hodic, Záviše z Kostelce, Jana Čilúda z Palovic, Václava z Vydřie, a Václava z Dolan a z Kněžic. A my již jmenovanie rukojmie za svrchupsaného pana Jana, s ním a zaň slibujem všickni jednú rukú nerozdielnú, svrchupsané panie Elšce a jejie dětem, to všecko splniti a učiniti úplně a docela tak, jakož svrchupsáno stojí, beze všeho prodlenie a zmatku. Paklibychom toho neučinili . . . [ležení v Jem- nici anebo v Jihlavě.] A ktož by tento list měl s panie Elšky . . . Dán a psán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého, ten čtvrtek po sviečkách. Přivěšeno bylo 7 pečetí, z nichž jsou 3 utrženy a 4 porušeny. 58. Jan z Hradce dlužen jest 750 kop gr. paní Kateřině ze Šternberka, manželce své. V Telči, 23. dubna 1451. Orig. perg. 139. Já Jan z Hradce i s svými erby, vyznávám tiemto listem . .. že jsem dlužen spravedlivého dluhu puol osma sta kop grošuov dobrých střiebrných rázu Pražského, za každú kopu šedesáte grošuov počítajíc, aneboli za tolikéž dobré zlaté, neboli Vie- denské penieze, ješto by je ty časy v tom kraji okolo Telče obecně brali, urozené panie Kateřině z Šternberga, manželce své milé, a k věrné ruce urozenému panu Zdeňkovi z Šternberga, bratru jejie vlastniemu; kteréžto penieze ukazuji a zapisuji jie k věnnému právu na svém vlastniem zbožie, na svém dědicstvie, na těch vsech na Želetavě, na Lithochorzie [Litohoří], na Ščítkách a na Markvarticiech, kromě platu faráře Želetavského na lidech, na dvořích, na rybnících, na potocích, na lesích, na lukách a na tom na všem, což k těm vsem příslušie, s plným panstvím, nic sobě na tom ani svým budúcím nepozuostavujíc, kromě dědictvie k vyplacenie. A my Oldřich z Hradce, Smil z Lichtemburka a z Bietova, Jan Žibřid z Pernštaina, Jan z Lipníka, Jan z Hodic, Oldřich z Maříže a Václav z Vydřie, rukojmie a správce za svrchupsaného pana Jana z Hradce, s ním a zaň, slibujem všiechni rukú společnú a nerozdielnú, svú dobrú věrú, beze všie zlé lsti, svrchupsané panie Kateřině z Štern- berga těch puol osma sta kop grošuov nadepsaných na již jmenovaném zbožie, na Želetavě, na Lithochoři, na Ščítkách a na Markvarticích, kromě kněžského, a na

Strana 293
z roku 1451. 293 tom na všem, což k tomu zbožie a k tiem vsem přísluší, ve dcky zemské vložiti a zapsati k věnnému právu na první sněm neb konečně na druhý, když by dcky zemské u Brně otevřeny byly; a ta svrchupsaná zbožie máme a slibujem spraviti a vysvoboditi před sirotky, před věny, před židy i před každým živým člověkem duchovním neb světským, ktož by ta zbožie právem nařekl, tak jakož země Moravská za právo má, beze všeho zmatku i bez prodlenie dálšieho. Paklibychom toho neuči- nili . . . [ležení v Jihlavě anebo v Jempnici]. A ktož by tento list měl s svrchupsané paní Kateřinie dobrú vuolí ... Dán a psán v Telči po božiem narozenie tisícicho čtyřistého padesátého prvnieho leta, den svatého Jiřie. Přivěšeno 8 zachovalých pečetí. 59. Klášter Třebíčský postupuje Janovi z Hradce ves Vyčapy na čas jeho života. V Třebíči, 23. května 1451. Orig. perg. 140. My Trojan boží milostí opat, kněz Matěj převor, Jan Senecta probošt v Ko- márově, kněz Dominik a kněz Martin, staršie i vešken konvent kláštera Třebíckého, zákona svatého Benedikta, Olomuckého biskupstvie, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s radú i přivolením všech bratrů našich, a zvláště pro obranu naši, našeho kláštera i našich chudých lidí, kterážto leta již minulá války a nepokojové dáli jsú se v zemi, a my svrchupsaní chtíce zbožie naše a kláštera našeho zachovati od záhub budúcích, sami sobě nemohúce spomoci i chudině našie obraňovati, i vzali sme za obranci sobě i chudině své urozeného pána, pana Jana z Hradce, aby nás hájil a ochraňoval, i chudiny našie, ač by nám kdo nátisky neboli chudině našie bezprávně tiniczi [či- niti] chtěl. A v tom nemohúce JMti za to podobně učiniti, za jeho k nám dobro- dinie, keréž jest nám i chudině našie činil a okazoval, za to sme JMti dali a mocí listu tohoto dáváme i stupujem ves naši vlastnie dědičnú, nám a klášteru našemu od starodávna přislušející, řečenú Vyčapy, s lidmi platnými i neplatnými, s rolí oranú i neoranú, s mezemi, s hranicemi, s lukami, s pastvami, s pastvištěmi, s horami, s lesy, s křovinami, s robotami, a zvláště s desátkem sedmi lanuov v té vsi nám a klášteru našemu přislušejícím, se všemi požitky malými i velikými, i se všiem plným právem a panstviem, nic sobě na té vsi svrchupsané nezachovávajíce ani pozuosta- vujíce, kromě královy berně, když by po vší zemi zavolána byla, a kromě náprav klášterských, to sobě a klášteru našemu zachováváme; a to do života svrchupsaného pana Jana a nic dále. Na jiném pak na všem slibujem svrchupsanému panu Janovi žádnú věcí nepřekážeti ani v to upadati do života jeho. A kdyžby nahořepsaný pan Jan z dopuštěnie božieho s tohoto světa sšel, tehda inhed řečená ves Vyčapy se všiem svým právem a panstviem i příslušenstvím, tak jakož se svrchu píše, bez za-

Strana 294
294 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké placenie nižádných peněz, tak jakž sme svrchupsanému panu Janovi dopříli, dali a stúpili za opravu svrchupsanú k nám a klášteru našemu, volně a svobodně beze všech závad a odporností všelikterakých, navrácena má býti a stúpena. Tomu všemu na svědomie a pro lepší jistotu utvrzenie naše vlastnie pečeti, to jest oppatovu a kon- ventskú, s jistým našiem vědomiem dali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán na klášteře našem Třebíckém leta narozenie syna božieho tisíc čtyři sta pa- desátého prvého, v neděli před svatým Urbanem. Visí 2 pečeti neporušené. 60. Jan z Hradce dlužen jest 200 zl. uh. paní Keruši ze Slatiny a jiným. V Telči, 10. června 1451. Orig. perg. 141. Já Jan z Hradce i s svými erby, první jistec a dlužník dluhu dolepsaného, a my Puota z Otěšic, Jan Lipník z Lipníka, Václav z Maříže, Václav z Vydřie, Jan Čilúd z Zahrádek a Oldřich z Heraltic, rukojmie a spravedliví spoluslibce, s ním a zaň za pana Jana, vyznáváme tiemto listem . . . že sme dlužni dluhu pravého a spravedlivého dvě stě zlatých dobrých črvených uherských se lvy, a váhy sprave- dlivé, slovutné paní Keruši z Slatiny, a slovutnému panoši Mikulášovi z Zárubic i jeho erbuom, a jeho manželce paní Ofce z Nové Vsi, a k věrným jich rukám slo- vutným panošiem Janovi z Myslibořic a Benešovi z Benedína; s kterýchžto svrchu- psaných zlatých máme a slibujem já Jan a moji erbové svrchupsaní vydávati úroku ročnieho z komory desět kop grošuov, za každý groš sedm peněz, kteréž by obecně v tom kraji okolo Třebíče brali, a to rozdielně, počnúc hned na svatého Jiřie najprv příštieho od dánie tohoto listu pět kop, a na svatý Václav potom příštieho tolikéž; a tak vždy máme vydávati na každý rok věřitelóm našim svrchupsaným, dokudž bychom svrchupsaných zlatých jistinných i s úrokem našim věřícím svrchupsaným ne- dali a nezaplatili úplně a docela. S takúto výmienkú, kdyžby svrchupsaní moji věři- telé, neb jich věrná ruka, chtěli svrchupsaných zlatých od nás jmieti, tehdy nám mají puol leta napřed dáti věděti, a my jim je máme dáti a oplatiti i s úrokem svrchupsaným, to jest pět kop. A též my zasě, když bychom našim svrchupsaným věřitelóm dali puol leta napřed věděti, že chcme svrchupsané zlaté oplatiti, tehdy oni věřící naši neb jich věrná ruka ty zlaté mají od nás přijieti a vzieti, i s úrokem toho polúletie; a když tak to učinie, tehdy nám mají naši věřitelé svrchupsaní ten list zasě v naši moc navrátiti beze všie odpornosti a zmatku všelikakého. A já nade- psaný jistec, i my rukojmie svrchupsaní slibujem všechni rukú společnú a nerozdielnú, že to vše, což sě svrchu píše, svrchupsaným našim věřitelóm i jich věrným rukám má zdržáno a učiněno býti beze všie zlé lsti všelikaké a odpornosti, a docěla. Pakli- bychom toho, což sě svrchu píše, neučinili ... [ležení ve Třebíči]. A ktož by tento

Strana 295
z roku 1451. 295 list jměl s svrchupsaných věřitelóv našich ... Dán a psán v Telči leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého prvnieho, ten čtvrtek před sv. Duchem. Přivěšeno bylo 7 pečetí, z nichž 3 jsou utrženy, 2 porušeny a 2 zachovalé. 61. Jan z Hradce a Václav ze Zhorce směnili se o břehy při potoku u vsi Jihlavky a při potoku nad Kalištským rybníkem. V Telčí, 17. července 1451. Orig. perg. 142a. My Jan z Hradce a Václav ze Zhorce seděním v Jihlavce, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce uslyšie, že sme sě směnili o ty břehy a o ta dva potoky, kteréž sme spolu jměli, jeden v Jihlavce pode vsí, a druhý jmenem Krvavec nad Kališckým rybníkem, až do to pusté mlynišče [sic] pod Dubenkami, takto: že já nadepsaný Jan z Hradce dal sem a sstúpil sem svrchupsanému Václavovi a jeho erbóm a budúcím ten jeden břeh, kterýž sem jměl na tom potoce pod Ji- hlavkami, aby on Václav a jeho erbové a budúcí již tu na tom potoce oba břehy jměli a drželi ku pravému dědictvie, a na tom ani já ani moji erbové a budúcí ne- máme jim překážeti, ani na to sáhnúti žádnú věcí ani kterým právem, a lidé naši nemají tu viece loviti ani sakem ani rukama, ani žádnú věcí jinú, než próhon a jiné pohodlé kromě lovenie mají tu lidé jmieti, jakož jsú prve od staradávna jměli. Teež také já nadepsaný Václav dal sem a sstupil sem svrchupsanému panu Janovi a jeho erbóm a budúcím ten jeden břěh, kterýž sem jměl na tom potoce nad Kališckým rybníkem, až do to pusté mlynišče [sic] pod Dubenkami, aby on svrchupsaný pan Jan a jeho erbové a budúcí již tu na tom potoce, ješto slove Krvavec, oba břehy jměli a drželi ku pravému dědictví, a na tom ani já ani moji erbové a budúcí nemáme jim překážeti ani jim na to sáhnúti žádnú věcí ani kterým právem, a lidé naši ne- mají tu viece loviti ani sakem ani rukama, ani kterú věcí jinú, než jiné pohodlé kromě lovenie mají tu lidé jmieti, jakož jsú prve od staradávna jměli. A na potvrzenie toho všeho my svrchupsaní Jan z Hradce a Václav ze Zhorce své vlastnie pečeti s naší dobrú volí a s naším vědomím přivěsili sme k tomuto listu, a prosili sme urozeného pana Jana Zibřida z Pernšteina, a slovutných panoší Jana z Lipníka, Oldřicha z Marýže, Václava z Marýže, Mikuláše z Prostého seděním v Bathelově, a Buzka z Strážova, že jsú také své vlastnie pečeti na svědomie přivěsili k tomuto listu, jim a jich erbóm bez škody; jenž jest dán v Telči po božiem narozenie tisí- cieho čtřstého padesátého prvnieho leta, tu sobotu po svaté Margaretě panny božie. Visí 8 pečetí, 6 neporušených, 2 poškozené.

Strana 296
296 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké 62. Jan z Hradce dlužen jest 250 zl. uh. paní Machně z Hlavatec. V Telči, 28. listopadu 1451. Orig. perg. 142 b. Já Jan z Hradce i svými erby, první jistec a dlužník spravedlivého dluhu dolepsaného, a my Václav z Leskovce, Jan z Lipníka, Mikuláš z Batelova, Václav z Kněhnic a z Vydřie, Václav z Marýže, v ty časy purkrabie na Telči, a Erazím z Dlúhé Brtnice, rukojmie a spoluslibce s ním s panem Janem a zaň, vyznáváme tiemto listem . . . . že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu puoltřetieho sta zlatých uherských črvených dobrých spravedlivé váhy, a třiceti kop drobných peniez dobrých, za každý groš sedm peněz počítajíce, slovutné paní Machně z Hla- vatec, a k věrné ruce její slovutnému panoši Janovi z Artlebic a z Myslibořic, kteréžto zlaté i penieze svrchupsané já jistec i my rukojmie svrchupsaní slibujem svú dobrú čistú a křesťanskú věrú, rukú společnú a nerozdielnú dáti a zaplatiti a ho- tovými zlatými odčísti den svatého Jiřie nynie najprv příštieho od dánie listu tohoto, a na Myslibořicích na tvrzi u veliké jistbě položiti beze všěch omluv všelikakých odčísti ty svrchupsané zlaté i penieze věřitelóm našim svrchupsaným. Paklibychom toho neučinili . . . [ležení ve Třebíči]. A ktož tento list bude mieti s svrchupsané paní . . . Psán a dán v Telči leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého prvého, v tu neděli před svatým Ondřejem apoštolem božím. K listině přivěšeno je 7 dobře zachovalých pečetí. 63. Anna z Hradce zapisuje manželu svému Jindřichovi z Michalovic hrad Bílkov u Dačic v Moravě. Bez místa. 26. července 1452. Orig. perg. 143. Já Anna z Hradce, manželka urozeného pana Jindřicha z Michalovic, vy- znávám tiemto listem přěd každým člověkem, ktož jej čísti neb čtúc slyšěti bude, že vidúci nebezpečnost života svého a nemohúc pro dalekost desk dojíti, i s dobrým rozmyslem a s dobrú pamětí a s dobrých lidí radú zapsala sem i mocí tohoto listu zapisuji i mocně dávám urozenému panu Jindřichovi z Michalovic, manželu mému milému, hrad Bielkov s dvory, s lukami, s lesy, s rybníky, s potoky, s městečky, s vesnicěmi, s dvory kmecími, i s kostelními podáními, se vším panstvím a příslu- šenstvím, i se vší zvolí, i což k tomu od staradávna příslušie, žádnému tu nic ne- pozuostavujíc, zapisuji a dávám na tom na všěm panství, jakož sě svrchu jmenuje, pět tisíc kop grošuov dobrých střiebrných, rázu Pražského; a toto ještě přiměňuji, že jemu to vše dávám i jeho budúcím, k čemuž které právo mám v zemi Moravské, aby on to mocně držal, toho požíval, prodal, směnil a učinil s tiem, jakžby mu sě

Strana 297
z let 1451—1453. 297 zdálo, jako s svým vlastním, což mu kolivěk tiemto listem a zápisem zapsala sem a zapisuji jemu i jeho budúcím. A také prosím pánóv Moravských, když by svrchu- jmenovaný pan Jindřich, manžel mój milý, s tiemto listem přěd jich milost přěd- stúpil, aby mu tento dluh i to právo mé, jakož tento list svědčí, v zemské dsky vložiti ráčili, jakož bych sama vašie milosti osobně prosila. A ktož by tento list měl s dobrú volí urozeného pana Jindřicha z Michalovic, manžela mého milého, ten má i mieti bude túž moc i též právo k tomu ke všěmu, což tento list svědčí, jako on sám. A pro lepší pevnost a jistotu pečeť svú vlastní a přirozenú k tomuto listu sem přivěsiti kázala; a prosila sem urozených pánuov, pana Oldřicha Zajiecě z Hazm- burga a z Kosti, a pana Bohušě z Kováně a z Frictena, a slovutných panoší Mikšě ze Lhotic, a Mikulášě ze Smrziečna, a Jana z Domoustic, aby své pečeti podle mne přivěsili k tomuto listu, na svědomie a pevnost tomuto zápisu; jenž jest dán a psán leta od narozenie syna božieho po čtrnádsti stech paddesátého druhého leta, tu střědu po svatém Jakubě velikém apoštole božiem. Visí 6 pečetí neporušených. — Výtah v A. Č. III. 551. 64. Zdeněk ze Šternberka zapisuje tetě své Keruši ze Šternberka ročního úroku 26 kop gr. V Konopišti, 12. srpna 1453. Orig. perg. 144. Já Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabie Pražský, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že jakož dobré paměti pan Jan Hradecký, švagr mój, učinil byl úmluvu mezi mnú a pannú Keruší z Štern- berka, tetú mú, tak abych jí dvadceti kop grošóv úroka ročnieho vydával do jejie smrti; také ač by k Třešti které právo měla, aby žádnému toho nezavazovala, ale aby po jejie smrti na mě to spadlo, a když bych na ní toho požádal, aby mi to zapsala řádem a právem moravským. A pak již nynie stala sě jest konečná úmluva mezi mnú a jí pannú Keruší, tetú mú svrchupsanú, tak že sem jí k tomu z dobré vóle své šest kop přidal, a ona má v Brně v klášteře býti, a mám jí šest mezd- cietma kop grošóv na každý rok platiti a vydávati, a to rozdielně: dvě neděli po každém svatém Jiří třinádcte kop grošóv, a dvě neděli po každém svatém Havle také třinádete kop grošóv, vždy dobrých střiebrných rázu Pražského, a tak na každ