Dopisy z roku 1523. 215 dána, kteráž jemu nebyla příjemná. A tak že jest dále nejel, než do říše se zase obrátil, ješto snad také v říši toho tajna neučiní, kterak jest s ním rozvedeno; kdežto i tudy neviem, by přibylo chtivosti odtud a od knížat říských velmi Uhróm pomá- hati. A snad i k tomu přichází, kohož pán Buoh ráčí zkaziti, že takovým najprvé ráčí rozum odjímati. Jest mi také odjinud psaní včera přineseno, v kterémž mi se mezi jinými věcmi toto oznamuje, že úřad mincmajstrský k spravování jest poručen na Horách Kutnách knížeti Karlovi, ne by on byl mincmajstrem, než jako místodržící krále JMti- Také že jest Horníkóm tu na Horách oznámeno, aby dali berni z 1 gr. 1 gr.: i rozuměti jest, že sobě to velmi obtěžují, snad proto, že jsou prvé takových věcí nečinili a nedávali. Než jestliže oni dadí, tehdy mám za to, že nám na též přijde; nežli budou-li sobě u mne to obtěžovati, tak sem sobě to rozvažoval, abych za ně dal, nebo nerad bych rozpačitosti na těch horách dopustil. Neb děkujíc pánu Bohu všemohúciemu, vždy jedny noviny po druhých mi se oznamují o těch horách u Vel- hartic, že se rudy znamenitě lepší, a že v jiných a v jiných dolích rudy nacházejí těchto časuov vnově; nebo o tom i včera odtud psaní sem měl. I muoj milý pane a příteli, ničemuž dobrému nemieniem se zpierati a podle obce tohoto královstvie, pokudž možné jest a poctivosti náleží, vše snášeti; než jedny věci nové po druhých, což se vždy slyší, někdy snad v něčem dočekáme se pána Boha, někdy obce a vlasti naší a někdy osobních věcí. Pak pro takovú trojí věc aneb jednu z těch, co jsú před se brávali Římané i jiní národové a snad i Čechové, to by se mohlo najíti v kronikách a v starých pamětech; i v těchto nynějších spuo- sobích, dotýčeli se také co z toho čeho anebo všeho, nepochybuji, že pán Buoh ráčí to dobře znáti, a lidé mnozí že tomu také rozumějí; anébrž i v tyto dni svaté přišlo mi toto na mysl, jestli co toho mezi námi a v tomto královstvie, jestli tím, takové věci snášeti, pánu Bohu slúžíme, čili proti vuoli jeho svaté milosti činíme. Neb na- ději se, že jest psáno o svatém Pavlu apoštolu, že praví, běda mi, nebudu-li kázati: co pak nám, nebudem-li v čas pravdy mluviti a při spravedlivosti, jakžby se toho potřeba poznala, státi? Neb mám za to, i tato řeč boží jest, že spravedlivý z víry živ jest, netoliko v tomto těle, tak se domnievám, ale u věčném životě. Prosím, neračte sobě obtiežiti tohoto mého dlúhého psaní a snad málo rozumného, ale jistě z srdce upřímného. A všemohúcí pán Buoh rač dáti nám se spolu s potěšením šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné, u veliký čtvrtek léta oc. XXIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. Což se krále Polského JMti, jakož byl toho úmyslu, že se s králem JMtí sjeti chtěl, dotýče: i tak sem srozuměl, že konečně na tento čas z toho nic nebude. Kterak pak má to býti příjemné králi Polskému, toho neznám.