Strana I
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL VIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1470—1475. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála z let 1520—1526. Poselství krále Jiřího ku papeži r. 1462. Registra Kladská 1472—1491. Registra soudu komorního 1482—1487. Výpisy z českých listin c. k. knihovny Pražské 1477—1526. V PRAZE 1888. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana 1
A. XXVIII. DOPISY RODŮ HRADECKÉHO A ROSENBERSKÉHO od roku 1450 do 1526. K vydání upravil Antonín Rezek. (Čísla 1—372 této sbírky viz v dílu VII. Archivu Českého str. 201—400.) 373. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o zajatých Vodňanských a o věcech hospodářských. Na Helfenburce. 1470, 23. Mai. Orig. č. 2373. Urozený pane, pane muoj milostivý! Píše mi VMt, abych se ptal o těch měšťan z Vodňan, kto a kteří sú, i jména jich oc. I rač VMt věděti, že jeden jest Thomek, ten se jest přiženil tu u Vodňanech k jedné vdově bohaté a má statek dobrý; pak píše oň pán Hradecký, že jest služebník Chváluov z Protivína a že jest vězněm jeho na Hradec, jakož teď VMti list Hradeckého posielám oc. A druhý jest Hoch kovář, ten také jest měštěnín osedlý a bývá v radě a má statek dobrý, i píší mi, abych jej dal na rukojmie; pak což VMt rozkáže, tak se stane. A jakož VMt píše o Horčicovi, že bychme jemu opět pobrali i překáželi: i rač VMt věděti, ktož vás toho zpravuje, žeť toho nenie, bychť jemu neb jí co překážeti dopustil. A Kestřanského sem s tiem hned obeslal, což se zlatých dotýče. A o mléčném rač VMt věděti, že sem k němu slal Jana Zedníka, krčmáře našeho, aby to mléčné ohledal a stržil. A on tak praví, že nynie v této mieře to mléčné za to stojí. Pak což VMt v tom rozkáže, tak se staň. Ex Helfenburk, fer. IV. ante Urbani anno dni oc. LXX°. Václav V. z Miloňovic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku k. Českého, pánu mému milostivému. 374. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: o věcech hospodářských, přimlouvá se za dva faráře, zpra- vuje o dobytí Újezdce a zajetí Holky. Ve Třeboni. 1470, 28. Mai. Orig. č. 2377. Urozený pane, pane muoj milostivý! A prosím VMti, račte mi toho dopřieti, kterýžbych den svú chvíli uhlédal, abych k VMti ku počtu přijel, udělá mi VMt na Archiv Český VIII.

Strana 2
2 A. XVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. tom veliké polechčenie. A milostivý pane! jsú dva kněze zde na Třeboni VMti, farář Ševětínský a farář Lomnický, kteráž teď tři leta trvají tráviece v hospodě, a již sta- čiti nemohú: i prosie VMti pro buoh, aby jim VMt nahoře ráčili ztravy dopřieti, a jáť také za ně prosím; nebť jsú oba dobrá a vždy se pěkně k VMti zachovali. I prosím, račte mi o nich po tomto poslu milostivú odpověď dáti. A račte věděti, že včera přišel člověk z Bechyňského zboží, a potom dvuoji jiní, a tak praviece, že Bechyňka*) Újezdec ztekl. Tak račte věděti, že Holka**) včera sem na Třeboň jat a má se vzajtra bohdá stavěti. Datum Třeboň, fer. II. post s. Urbani anno dni oc Rehoř. LXX. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka oc pánu mému milostivému buď dán. 375. Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: o žoldnéřské platy a služby. Ve Třeboni. [1470, Jun.] Orig. č. 2379. Urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož mi VMt psala o jiezdné, kteříž by měli doslúžiti, aby je k VMti vypravil, i pěšie tudiež, kteříž jsú u VMti na službě byli: i račtež VMt věděti, že sem s jiezdnými mluvil a s pilností, a jim se to nezdá, aby na té službě byli po II1/2 kopě na čtvrt leta. A to tito nechtie býti: Věžník, ten měl IIII koně, Janek, ten II koně, Vrnada jeden kuoň; ale Brum ten chce ostati se třmi koňmi, a Čáp se dvěma, Pakosta s jedniem koněm, Matěj s jedniem koněm, Jíra s jedniem koněm a Pešík se dvěma, neb sú již doslúžili přes svój čas. A o pěších račte věděti, že jsú někteří pryč šli, nechtiec na té službě býti po VIII gr. na týden, a někteří zuostali na tom po VIII gr. a pavezníku XVI gr. na týden. A jen jsú třie pavezníci, a těch jest zuostalo XV všech. I jestliže VMt těm rozkážete k VMti, to mi račte dáti věděti, tyť vypravím, kteříž jsú zuostali. A protoť jsem jich také po- vzdržel, že mi dnes výstraha přišla, že se chtie o dobytky pokusiti a zálohu udělati u zámku, zda bych jim jakú škodu mohl udělati. Ale protoť, jestliť VMti potřeba, račte mi dáti věděti, jáť se té škody s boží pomocí uvaruji, a VMti je pošli ihned, neb mi výstraha přišla, že z Týna i od Tábora něco jich sšlo a jelo k Hluboce. Dán v Třeboni v středu. Zdebor z Kozieho, hajtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému buď d. 376. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o listech krále Jiřího a vojsku, které se sbírá mezi Táborem a Soběslaví. Na Helfenburce. 1470, 8. Jun. Orig. č. 2380. Urozený pane, pane muoj milostivý! A teď VMti posielám přiepis, kterak *) Burjan z Lažan. **) Jan z Ločedic. Viz list k r. 1470, 7. Dec.

Strana 3
Dopisy z roku 1470. 3 k. [sic] odvolaný píše zemanóm, jakž VMt tomu dále porozumie, nebť sú mi jej po- slali z Strakonic. A dále mě zpravuje, že by se vojska zbierala mezi Táborem a So- běslaví, jakož VMt měli byšte o tom lépe věděti. Datum Helfenburk, f. VI. ante festum Václav V. z Mileňovic, purkrabie na Helfenburce. Penthecosten anno dni oc. LXX°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 377. Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: že se nepřátelé sbírají a někteří již na Táboře se strhli. Ve Třeboni. [1470], 8. Jun. Orig. č. 2381. Urozený pane, pane muoj milostivý! Dávám VMti věděti, že mi přišlo jisté poselstvie, že se nepřátelé zbierají a že chtie táhnúti do kraje, jako k Budějcóm, aneb na panstvie VMti, a že jsú se již někteří na Tháboře strhli. Protož to vědúc, račtež se opatřiti. A teď VMti posielám dva listy odpovědná, ježto mi se zdá, že i ten rozum toho káže. I poslal sem také do Soběslavě, kdyžby se hnuli, aby mi dali věděti. Dán v Třeboni, v pátek před letnicemi. Zdebor z Kozieho, hajtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému buď dd. 378. Jindřich z Hradce Janovi z Rosenberka: o Palečka poddaného Rosenberského. V Hradci Jindr. 1470, 13. Jun. Orig. č. 2384. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož píšeš o Palečka sama šiestého a jeho propuštěnie: i věz pane, že ten Palček s jinými kuoň mi za- bili, a moji sú je zjímali a slibem zavázali; ale ten Palček s nimi, zapomenuv se nad svú ctí, i nestavili se tak, jakž sú slíbili. Protož pane, ať mi se postavie a mú škodu mě zaplatie, chci je pane k tvé žádosti propustiti, ale jinakť nic. Dat. ex Nova domo, f. IV. post Penthecosten anno dni oc. LXX°. Jindřich z Hradce, Uherského a Českého oc. krále najvyšší komr- majstr a najvyšší komorník desk a súdu práva zemského u Brně. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, přieteli mému milému buď. 379. Úředníci Třebonští Janovi z Rosenberka: o jednání jakéms s pánem Hradeckým, o boji u Hra- diště a vpádu Slezanů do Čech k Turnovu. Ve Třeboni. 1470, 14. Jun. Orig. č. 2385. Urozený pane, pane náš milostivý! O tu věc, o kterúž k VMti Rehoř jezdil,

Strana 4
4 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. byl sem já Zdebor u pána z Hradce; a on se k té věci povolně jmá, kdyžby ta po- třeba přišla a obeslán byl, že chce učiniti; než toho také žádá, jestližeby se ta věc měla rozjíti, aby jemu to bylo dáno věděti, aby mohl lidmi k své potřebě hýbati. A noviny VMti dáváme věděti, kteréž z Jemnice purkrabí Hradeckému*) píšie, že kacieři vybravše osmdesáte vozuov s špíží i chtěli dodati skrze bašty na Hradiště, i stekli na ně z bašt i pobrali jim ty všecky vozy, a lidí na sto zabili a jiné zjí- mali; a také že Dubský**) Hrabani a několik kopiníkuov u jich vojsky jal, ježto posluchy osazoval. A vojsko kacieřské leží u někého lesu zakopavše se. Také nám přišel posel z Prahy i od Hory, a tak praví, že do Boleslavska byli vtrhli pan Ja- roslav***) s Slezáky a vypálili Turnov a pod Valečovem městečko, a Hradiště mě- stečko, a lidí drahně zjímali a škodu velikú učinili, a že hrad Dub zlezli. Dán v Tře- boni, ve čtvrtek před sv. Vítem léta LXX°. Jarohněv z Usušie a Zdebor z Kozieho, hajtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku k. Českého, pánu mému milostivému. 380. Purkrabí Helfenburský hejtmanu páně z Rosenberka: o Buškovi Buzickém, který pálí a zajímá lidem holdovním Rosenberským. Na Helfenburce. 1470, 22. Jun. Orig. č. 2389. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Dávámť věděti, kterak Bušek Buzický a jeho služebníci zajeli sú dobytek v Pohořovicích†) vešken a v Lid- moviciech a u Viticích něco, lidem páně Mti holdovným k nám na zámek, ješto sme od něho slíbili těm lidem, že nemá jim škoditi. I psal sem jemu, aby se pamatoval pro horšie uvarovánie páně Mti, aby dobytek těm lidem zase vrátil, a to aby držel, což jest páně Mti i tudiež tobě řekl v holdech nepřekážeti. A on mi žádné odpovědi dáti nechtěl, než řekl jest k těm lidem, že dobytka vrátiti nechce, abych o to nepsal. I milý přieteli! prosím tebe, přičiň se o to ku páně Mti, ať JMt neráčí jemu toho dopúštěti, aťby v holdech JMti překážel, a to, což jest zajato, ať lidem zase vrátí; pakliť jest co zbil, ať těm lidem zaplatí, nebť jest to napřed páně Mti k velicě hanbě i tudiež nám. I věřímť, že se k tomu s pilností přičiníš; nebť by potom málo lidí k holdu šlo, a tak praviec, že se raději dadie spáliti. Odpovědi prosím. Ex Helfenburg, f. VI. post festum Corporis Christi annorum oc. LXX°. Václav Vlášek z Miloňovic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetavy, hajtmanu páně z Rozmberka, přieteli zvláště milému. *) Prokopovi z Vojslavic, kterýž připomíná se jako purkrabí až do r. 1473. (Sdělení archiváře Tischra.) **) Albrecht Berka z Dubé? Viz naproti tomu Sedláčka IV. 43. ***) ze Šternberka. O podobné výpravě mluví se u Palackého i u Tomka k r. 1468. †) Podhorovice (P. 363).

Strana 5
Dopisy z roku 1470. 5 381. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o nových vzatcích Buška Buzického a o příměří zavřeném se Zachařem Kavkou. Na Helfenburce. 1470, 26. Jun. Orig. č. 2390. Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že jsú opět na Niho- šovice v holdovní vsi v Radosticích včera zajeli, a při tom také VMti člověku dvě krávě vzali Čápovi ze Dvorce. A já sem o to k němu*) psal, a ona odpisuje, jakož teď VMt v listu jejiem srozumiete. I prosím VMti, račte psáti, ať člověku VMti krávy sú vráceny a viec ať v holdech nepřekážie, až do příjezdy hajtmana VMti. Také což jsú ti holdovní lidé svého dobytka vyručili, ať jim ten propuštěn jest. Také list VMti posielám Stebňákuov, v kterémžto chce, aby jemu list byl obnoven. Také račte věděti, že příměřie s panem Zachařem Kavkú**) jest dokonáno, i listové s obú stran položeni jsú, a to do sv. Havla. Datum Helfmburk, fer. III. Johannis et Pauli Václav Vlášek z Miloňovic, purkrabie Helfmburský. anno dni oc. LXX°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 382. Rehoř Klaric Janovi z Rozmberka: o věcech hospodářských. Ve Třeboni. 1470, 28. Jun. Orig. č. 2392. Urozený pane, pane muoj milostivý! Posielám VMti list od pana Tetaura, hejtmana. A jakož mi VMt psala, abych o zlaté pokusil do Budějovic, nezmeškal sem toho; nemohu toho rozumieti, by je tak brali, a pak ještě pokusím. A jakož mi VMt psala, abych dal Bolochovcově VI kop, to bych rád učinil, ale nemámť jich, leč roz- kážete-li z těch sta zlatých dáti. A oč mi VMt vzkázala po Žalmanovi, na to paměť chci mieti. A nerozumiem, by kto takový vedle Skály jat byl. A Beneš váš jest raněn šípem skrze barth a obojček v hrdlo jednak do puol šípu. Datum Třeboň, f. V. in vigilia sanctorum apostolorum Petri et Pauli anno dni oc. LXX. Řehoř. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznbergka, najvyššiemu komorníku k. Českého, pánu mému milostivému buď d. 383. Úředníci Třebonští Janovi z Rosenberka: o lupiči Štěpánovi v Čákově jatém. Ve Třeboni. 1470, 23. Jul. Orig. č. 2396. Urozený pane, pane náš milostivý! Zpraveni sme, žeby Štěpán tu na Čákově jat byl, kterýž u VMti prvé zde na Třeboni byl, a šed odsud z Třeboně i šel na *) Viz předešlý list. **) z Říčan a na Štěkni.

Strana 6
6 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Hlubokú, a prvé než VMt odpověděla tomu odvolanému, lúpil vaše chudé lidi po cestách: Pařiezkovi plátna a jiné věci, což vezl, pobral, a faráři Štěpánovskému vzal tři koně, a toho jest list Racka Kocovského, že jest on to učinil. Potom chodil s Trochem a jímal vaše chudé lidi a panie JMti v stánie koně pobral. A s Trochem potom, vzav sobě příčinu, kněžím zdejším pro jich člověka, žeby jim slíbil sto zlatých dáti, ježto se k tomu člověk neznal, i pálil VMti i kněžím dvory i vsi i mlýny, i po smrti toho člověka pálil, chtě toho nespravedlivě dovésti, aby jemu kněžie těch sto zlatých dali. A neměl za to žádných rukojmí a na žádným o to přestati nechtěl, než hubil VMti panstvie i zádušie viece než kto jiný. I račte s ním vedle toho na- ložiti, jakož na takového zhúbce a zločince sluší. Nebť jest toho hoden, aťby se jim jiní takoví nešlechetní kárali. A Jarohněvť jest toho svědom diel. Dán v Třeboni, v pondělí po sv. Marii Magdaleně léta LXX°. Zdebor z Kozieho, hajtman na Třeboni, a Rehoř. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu našemu milostivému d. 384. Dorota z Hobzí Janovi z Rosenberka: prosí, aby úředníkům Třeboňským a Velešínským na- řízeno bylo, aby lidi její, které směnou drží, na pokoji zanechali. V Soběslavi. 1470, 24. Jul. Orig. č. 2399. Urozený pane, pane muoj milostivý! Modlitbu svú povolnú se vší poctivostí VMti vzkazuji. Ráda bych viděla, aby VMt ve zdraví byl a VMti aby sě ščastně a dobře vedlo. Milostivý pane! Jakož VMt bratru mému, po nebožtíkovi muži mém, (pane bože všemohúcí, rač mu milostiv býti), směny zase dopustil, i list VMti jemu poslal, aby na těch směnách z VMti zámkuov překáženo nebylo: i račte VMt vě- děti, že jsú v těch směnách na Třeboni dobytky pobrali a jednoho člověka jali; a dobytky i s vězněm jsú od úředníkuov VMti vyručeni. Protož VMti, jako pána svého milostivého, prosím, abyšte ráčili úředníkóm na Třeboni po tomto poslu psáti, aby toho člověka a ty dobytky, kteréž na rukojmie mají, z toho rukojemstvie pro- pustili, a jim přikázati, aby jich potom u pokoji nechali. Také VMti neomylnú prosbú prosím, račte psáti úředníkóm na Velešín, aby jim také nepřekáželi, nebť jim po- hrůžky činí. I věřímť VMti a plné do-ufánie mám, že to ráčíte učiniti pro nebožtíka muže mého milého zaslúženie i pro mú sirobu. A s tiem VMt pánu Bohu porúčím. Ex Soběslav, fer. III. ipsa vigilia s. Jacobi apostoli annorum domini oc. LXX°. Dorotha z Hobzí. Mnohomocnému a urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, najvyššiemu komor- níku královstvie slavného Českého oc, pánu mému milostivému.

Strana 7
Dopisy z roku 1470. 385. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: že Lev Rožmitálský táhne na vojnu prý proti Ludvíkovi bavorskému. B. m. [1470, před 25. Jul.] Orig. č. 2400. Urozený pane, pane mój milostivý! Teď VMti posielám list od Přieška.*) A račte věděti, že pan Lev v tuto středu minulú táhnú na vojnu, a tu se jich pod- stře [sic] bylo drahně sjelo a do Strakonic, a táhnú k Sušici všickni, a hlas sú pu- stili, že na kněze Ludvíka JMt. A račte věděti, žeť jsem byl k VMti tento pondělí písaře poslal, i vzali pod ním kóň; a také o těch peněziech, jakož sem dal VMti věděti, žeť jest skrovná věc, měli-li by kto tam .......**) skrze to jakú věc mieti, pakliby se . . . . . . .... dálo, aby ten přitom byl, aby vzaty byly. Pakli co kolivěk rozkážete, tak se stane. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce.***) Urozenému pánu, panu Janovi z Rozberka [sic], najvyšší komorník království Če- ského, pánu mému milostivému. 386. Týž témuž: o holdech a tažení Lva Rožmitálského od Kestřan k Dobevi. Na Helfenburce. 1470, 25. Jul. Orig. č. 2401. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že k holdu lidé velmi jdú, a také já s nimi uháziem tak, že peněz neumenšuji a obilé přivěčuji. Jedné, milostivý pane, račte některak s Buškem Buzickým uhoditi, ať v holdech VMti nepřekážie, nebť se jeho velmi lidé obávají a chtiece abychme jim slibovali od Buška. A když bych mohl lidi od něho ubezpečiti, viec bych na nich vytáhl. A také rač VMt rozkázati, mám-li je ubezpečovati ode všech VMti zámkuov? Nebť se ně- které vsi nechtie holdovati, obávajíce se Zviekova i Buška; to mi račte věděti dáti po tomto poslu. Také rač VMt věděti, že pan Lev s nepřátely VMti ležel jest s vojskem u Kestřan, a odtud táhl jest k Dobevi a tu hubí jim obilé na poli, a to pro tu příčinu, že ti jistí nechtěli s ním táhnúti polem. A odtud, tak tomu tušíme, že pole roztrhnú; a velmiť silní nejsú. Ex Helfenburk, feria IV. ipso die s. Jacobi annorum oc. LXX. Jan z Vlksic. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu milostivému. *) ***) **) vytrženo. z Češtic. Po některý čas Jan z Vlksic a Václav Vlášek z Miloňovic menují se vedle sebe jakožto purkrabí na H. Cf. Památky X. 231, a Bernau, Album I. 239.

Strana 8
8 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 387. Jindřich z Hradce Janovi z Rosenberka: aby se nezastával jeho nepřátel. V Jindř. Hradci. [1470] 1. Aug. Orig. č. 2522. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi ....*) o Břez . . . . . .. že by bylo služebníka tvého. I milý pane .. . .... nepřátelské, mám za to, že byšte je nikdy nedobývali. A poněvadž sě nám škoda odtad dála, i chci já ne- přátely své hubiti, kdež moci budu. I věřímť, milý pane, že o nepřátelské nestaneš. Ex Nova domo, feria IIII. ad vincula Petri. Jindřich z Hradce, Uherského a Českého oc. krále najvyšší komr- majstr a najvyšší komorník desk a súdu práva zemského u Brně. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, přieteli mému milému. 388. Jindřich z Hradce Janovi z Rosenberka: o Tomka vězně svého, který sedí na Helfenburce. V Jindř. Hradci. 1470, 3. Aug. Orig. č. 2403. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakožť sem prve psal o Tomka, vězně svého, kterýž sedí na Helfemburce, i psals mi, pane, že jej chceš propustiti. I divím se, pane, proč se jest to nestalo. Protož pane, což ty koli za- mýšlíš na mé vězně, téžť já učiním, vedle tvého zamýšlenie. Datum ex Nova Domo, feria VI. ipso die Inventionis s. Stephani anno d. oc. LXX°. Jindřich z Hradce, Uherského a Českého oc. krále najvyšší komr- maystr a najvyšší komorník desk a súdu práva zemského u Brně. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu a přieteli milému buď. 389. Purkrabí Helfenburský najvyššiemu hejtmanu páně z Rosenberka: o sporech s úřadníky Ka- šperskými o vězně, pak o Buškovi Buzickém. Na Helfenburce. 1470, 3. Aug. Orig. č. 2404. Službu svú vzkazuji, urozený pane haytmane, přieteli zvláště milý! A jakožto jsem prve psal o ty lidi z Ražic, kteří sú zjímáni na Karlšperk, a jsú prve vězni páně Mti k nám na Helfenburk. I psal sem o to několikrát Vyškovi,**) purgrabí Karlšperskému, a on mi odpisuje, že to věc jeho nenie, než že jest Beneše Sudo- měřského, a že bez něho jich propustiti nesmie. I milý přieteli! prosím tebe, rozmluv *) Vytrženo. **) z Obitec.

Strana 9
Dopisy z roku 1470. 9 o to s úředníky páně Zdeňkovými, ať jemu psáno jest, ať jsú ti lidé, vězni páně Mti, propuštěni; pakli to býti nemuož, ale ať sú na rukojmie dáni do dalšieho mezi námi ohledánie. A prosím tebe piš mi, kterak se vám vede, a viešli jaké noviny dobré. Ex Helfenburk, feria VI. post s. Stephani papae a. oc. LXX°. Václav V. z Miloňovic, purgrabie na Helfenburce. Také, milý přieteli, prosím tebe, piš Buškovi Buzickému, ať těch lidí z Vo- lenic u pokoji nechá, nebť nám mají přieliš veliký hold dáti, tak žeť mají dosti činiti s námi; a viec jich poživeme, než jiných desieti vsí. A jsúť již velmi zahu- beni. Nebť by chtěl, aby mu dali IIIm šindeluov. Urozenému panoši Vilémovi z Tettova, hajtmanu najvyššiemu páně z Rozmberka, přie- teli zvláště milému. 390. Týž Janovi z Rosenberka: o poddané lidi z panství Březského, na kteréž mocí sahá Jan z Rab- štejna, pán Prachatický. Na Helfenburce. 1470, 9. Aug. Orig. č. 2406. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že znesli na mě lidé z Březského zbožie, kteříž sú VMti člověčenstvie slibovali, a k tomu se ještě znají a všecky poplatky dávají VMti na zámek, žeby jim pan probošt Prachatický škoditi a bráti chtěl. I psal jsem jemu, prose jeho od VMti, aby jich u pokoji nechal, a že sú to lidé VMti. A on mi na to žádné odpovědi nedal, a vždy přes to chce na ně sáhnti. I milostivý pane! Prosím VMti, račte o ně psáti panu proboštu Prachatickému, ať těch lidí u pokoji nechá, nebť se k VMti hlásie a znají, a všecky úroky VMti k nám na zámek dávají, jakožto lidé dědiční VMti. Ex Helfenburk, feria V. in vigilia s. Laurencii anno dni oc. LXX°. Václav V. z Miloňovic, purgrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 391. Adam z Drahonic Janovi z Rosenberka: že pobráno jeho lidem od Soběslavských, a o zapla- cení dluhu. V Drahonicích. 1470, 10. Aug. Orig. č. 2407. Urozený pane mój milostivý! Služba má napřed VMti. A žaluji VMti, že sú mi lidem pobrali v Kunraticích na Soběslav. I prosím VMti, račte na Soběslav hayt- manu psáti, ať mi lidem nebéře. Věřím i úfám VMti, jako pánu svému milostivému, že to ráčíte učiniti a list mi dáti k haytmanu, ať bych jemu jej tam poslal. A také,

Strana 10
10 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jakož jsem VMti několikrát psal i sám s VMtí mluvil o těch XVI kop, kteréž sem dal za VMt k Vaší žádosti za kuoň, jakož jest Ctibor Dělníček od Přecha z Elčovic kúpil, a VMt byla mi řekla o Vánocích zase dáti, i ještě mi dáno nenie. I prosím VMti, račte na mě spomenúti pro mú záhubu, a račte mi kázati na Helfn- burce dáti, nebť mi jest velmi potřebie. A neračte mi o to viec dáti VMt starati. Datum v Drahonicích, v pátek na sv. Vavřince anno dni oc. LXX°. Adam z Drahonic. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, pánu mému milostivému. 392. Bušek z Buzic purkrabí Helfenburskému: aby mu vydal věci, které si na Helfenburk před válkou schovati dal. V Něhošovicích. 1470, 22. Aug. Orig. č. 2409. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož jsem svěřil truhly s statkem svým, prve nežli je se v tom kraji válka počala, i potom když jest Adam*) úřadu vstúpil: i věřímť já tobě, že ty mi s tiem pravě uděláš, jako dobrý člověk, a jinak já viery do tebe nemám. A neviem kudy mi to přišlo, když sem k tobě slal paní Martu, chtěje některé věci vzieti, ješto jest nebožčička rozkázala dáti pryč, a některé věci jsú také pastorkyně mé: i nechtěl jsi mi ji pustiti k truhle. I věřímť já tobě, když bych tam poslal, že mi ty to vydáš. A tohoť prosím odpovědi listem tvým po tomto poslu. Ex Nihossowicz, feria IV. post Assumptionem glor. virg. Mariae anno Bušek z Buzic. oc. LXX°. Urozenému panoši Václavovi V. z Miloňovic, purkrabí na Helfenburce, příteli milému dd. 393. Jan z Vlksic Janovi z Rosenberka: že se silně nepřátelé sbírají, chtíce buď do kraje vtrhnouti aneb kostel v Bavorově osaditi; o Buškovi Buzickém. Na Helfenburce. 1470, 22. Aug. Orig. č. 2329. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, kterak někteří dobří lidé vystřiehají nás, žeby se na Sušici silně nepřietelé zbierali, a tak praviece za jisto, že by chtěli tam k VMti do kraje vtrhnúti, aneb Bavorovský kostel osaditi, budú-li k němu moci přijíti. I rozkázal sem, aby Bavorovští pilni kostela byli, a všickni na něm léhali, a jestližeby k nim přitáhli, aby se bránili jakožto dobří a věrní VMti, a že je VMt retovati budete. A račte VMt věděti, že cožkolivěk Bu- zický dal purkrabí schovati, to jest jemu všecko vydal, a viece což má schováno *) z Drahonic.

Strana 11
Dopisy z roku 1470. 11 v sklepích], po to také poslal, chtě to vzieti. A já mu toho vydati nedám, a to pro tu příčinu, že tomu dobře rozumiem, že od VMti chce se odtrhnúti a svú vuoli s vašimi lidmi holdovními mieti. A také sem jemu vzkázal, aby po ty věci sám přijel, a což má svého, aby sám pobral. A jemu se nezdá přijieti samému na VMti zámek; i prosím VMti, račte mi rozkázati, kterak se mám v té věci mieti, neb byť by bylo na Vláškově vuoli, byloť by jemu všecko vydáno. A teď VMti list posielám, kterak Vláškovi o tom píše. Ex Helfenburk, fer. IV. in die s. Thimothei et Simphoriani annorum oc. LXX°. Jan z Vlksic. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, pánu mému milostivému. 394. Jan z Rosenberka pánům z Puchheimu: ujímá se proti pánům z Puchheimu Otty Kirch- berga, služebníka svého. Na Meidšteině. [1470], 24. Aug. Koncept č. 2410. Služba má, urození páni a přietelé milí! Jakož mi nynie píšete, kterak by úředník z Světlé na vás vznesl, že Ott Kyrchpergar, služebník muoj, chce sě uvázati v uobranu lidí z Hanshelmu: tajno vás nebuď, žej mě Ott Kyrchpergar, služebník mój, takto zpravil, že je on těch lidí po svých předciech vždy v držení byl a jest ještě, a žeby on pan Vilém*) z Cmundu, strýc váš, mocí jemu na ty lidi sáhl a škodu jim učinil, jakož pak ta věc již stojí na panu Zdeňkovi z Šternberka, ale ne on Kyrchpergar by jemu, panu Vilémovi, mocí sáhl na ty lidi, a že on jich nikde v držení nebyl, pan Vilém. A dále jakož píšete, že by úředníka z Světlé, na miestě strýce svého dle přátelstva v té opravě, s další raddú i pomocí, nechtěli opustiti: i věřím já vám toto, vědúc, že ta věc strýce vašeho počátkem přišla jest, ne mým služebníkem, že vy na služebníka mého mocí sahati nebudete, až do ohledánie toho panem Zdeňkem z Štermberga. Pakli byšte vždy přes to sáhli mocí na služebníka mého, tehdy vězte, že bych já služebníka svého proti takové moci opustiti nemienil a to také na královu Mt, pána svého milostivého, vznésti i na přátely své. A tohoť žádám odpovědi vašie listem vašim po tomto poslu. Datum Maidstayn, feria VI. Bar- tholomaei. Jan z Rozmberka. 395. Purkrabí Helfenburský hejtmanu páně z Rosenberka: hájí se proti nařknutí, že by zámku špatně opatroval, zpravuje o vzatcích učiněných Divišovi Malovcovi. Na Helfenburce. 1470, 14. Sept. Orig. č. 2412. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Zpraven sem, že by ten *) z Puchheimu.

Strana 12
12 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. lhář a pochlebník Šendera mluvil o mně i o těch dobrých lidech, kteří sú se mnú na zámku, na Zviekově i jinde, kdež se jemu zdá, že bych já i ti dobří lidé nebyl pilen zámku, a že by hlásných yni ponůcných na zdech nebývalo, a že by pusty zdi bývaly oc. I milý přieteli! bychť já tobě o těch věcech dále a šíře psal, nehodíť se; než když bohdá na zámek přijedeš, tuť já tě těch všech věcí zpravím, a dále uptáš se na dobrých lidech, kterakť sem pilen, i všicky dobří lidé se mnú. I věřímť jako přieteli zvláště milému, jestližeby co takového ten lhář Šendera před páně Mtí i tudiež před tebú lhal, že jemu věřiti nebudeš. A také, milý přieteli, věděti dávám, žeť jsme Divišovi Malovci v středu vzali XXti krav dobrých, a tomu Marburskému zrádci všecko okolo tvrze*) sme noci spálili i mlýn zrušili. A rád bych slyšel, by se na fryji dobře měl. Datum Helfenburk, feria VI ante Ludmillae anno oc. LXX°. Jan z Vlksic, purgrabie na Helfenburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně Mti z Rozmberka, přieteli zvláště milému. 396. Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: o příhodě, která se stala služebníkům páně ve Cmuntě. Ve Třeboni. 1470, 14. Sept. Orig. č. 2413. Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti list posielám od pana Puocho- méře. Tak za to mám, že VMti píše o měštěnína svého jménem Panhot Michel, kte- réhož sem já slibem zavázal; neb mně také o něho píše, abych jej propustil. I račte VMt věděti, že sem jej z této příčiny slibem zavázal, že některú chvíli před časem služebníci VMti ode mne s zámku, pobravše koně nepřátelóm, i vedli je s mú volí do Cmuntu, aby je tam prodali. A když sú je rozprodali, tehdy chtěli domuov jíti. A nějaký Wissmprot, kterýž u VMti se mnú na zámku před časem byl v službě, ten jim řekl: Nechoďte, puodu já s vámi do Třeboně, dočkajme noci. A když v noci sešli, tehdy páně Puochoméřovi služebníci sšedše s zámku, i zlúpili i svláčili i zranili služebníky VMti, a pobrali jim zbroji, penieze zlaté, i což měli, i šli zase na zámek. A já o to psal panu Puochoméřovi, žádaje opravy; a on mi zase odepsal, proveduli na koho co na jeho, že chce od něho práva udati. Dále račte věděti, že ten jistý Wissmprot byl nynie v Linci, i mluveno s ním ode mne o to; a on vyznal před dobrými lidmi, a dal mi je napsaný svú rukú, keří jsú zejména byli, a tak pravě, žej s nimi zase na zámek šel a že jim lál, a oni že jej proto zabiti chtěli; jakož je teď máte na cedulce napsaný. I bude VMt uměti na to odpověď dáti. A teď VMti listy posielám od Miličínského**) a Šebieřovského,***) kterýmž porozumiete. Dán v Třeboni, v pátek den sv. Kříže léta MCCCCLXX°. Zdebor z Kozieho, haitman na Třeboni. **) Jana Malovce Pacovského? ***) Radslava ze Šebířova Beřkovského? *) Libějic.

Strana 13
Dopisy z roku 1470. 13 A to se stalo u samého zámku Cmundu; a zavázali je byli, aby se na Stráž stavěli, když by je obeslali. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, najvyššiemu komorníku král. Českého, pánu mému milostivému buď. 397. Purkrabí Vitorazský Jana z Rosenberka žádá, aby směl na jeho lidi dědičné položiti pomoc obilím na Soběslav. V Soběslavi. 1470, 7. Oct. Orig. č. 2417. Mnohomocný a urozený pane, pane na mě laskavý! Službu svú VMti vzka- zuji. Vědětiť VMti dávám, že sem pro potřebu zámku Soběslavě požádal a na lidi pomoc obilím položil na ty vsi, kteří jsú v zástavě VMti k Ondráčkovi. I milý pane! prosím VMti, rač VMt v tom VMti povolenie dáti, ať by to nebylo proti VMti vuoli, neb VMt tomu muož dobře rozuměti, že mnoho potřebuji obilí na Soběslavi. I nepochybuji o VMti, že jim v tom VMti svú vuoli ráčíte dáti, aby pomohli a dali. Nebť svědomá věc jest a ti lidé v těch vesniciech to dobře vědí a znají, že sem na nich ku pomoci tento čas nic nepožádal, než zbraňoval jsem jich a obhajoval, pokudž sem najdále mohl, jakožto lidi dědičné VMti. Odpovědi VMti listem VMti po tomto poslu prosím. Ex Soběslaw, dominico post s. Francisci confessoris festum annorum Zigmund z Mirošovic, purgrabie Vitorazský. domini oc. LXX°. Mnohomocnému a urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, najvyššiemu komorníku slavného královstvie Českého, pánu na mě laskavému. 398. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: děkuje za směnu Svin za Klečaty a prosí jen, aby hejt- manu Třeboňskému bylo zakázáno ty vsi páliti. Ve Třeboni, 1470, 28. Oct. Orig. č. 2419. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt povolenie dala a hait- manu našemu o to psali ste, o směnu Sviny za Klečaty, ves Týnského zbožie: z té milosti VMti děkuji, jako pánu svému milostivému. Ale dávám VMti věděti, že něký pěší řečený Palček, vzav odpuštěnie od haitmana a pojav koliks pacholkuov s sebú, a ti se u haitmana jako v chuozi uprosili, i pobrali v té vsi Týnské; a lidé nepe- čujíce, by se jim to jmělo státi, byli doma společně, i utekli se těmto pacholkóm u přidstihy [sic], tak že jednoho zabili a jiné zranili a zjímali na Týn. A když se to tak stalo, již to musí škoda VMti býti. Ale mám za to, poněvadž jest ten Palček tak odpuštěnie vzal, by byli uhnali, že by to byli někam jinam k svému užitku hnali; neb se prve stalo od některých, že také byli pobrali v té vsi, a snad mně

Strana 14
14 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. k nelibosti, i zahnali to do Němec, i prodali to k svému užitku. A by byla škoda porážkú přišla, byli by škodu na VMt počtli, a když uhnali neb uvedli, tehdy se k svému užitku obrátili, jakož by se snad nynie též mohlo státi bylo. I zahorlil se haitman nynie o tyto pacholky velmi, jakož to buoh vie i já tomu nejsem rád, i pří- sáhl haitman, že chce tu ves Týnskú vypáliti; a když sem jeho tak velmi za se prosil, aby toho nečinil pro mú službu, pravil, že toho jinak pro žádnú věc nechce učiniti, poněvadž přísáhl. Než to vymienil: leč jemu to VMt přísně zapovie. I prosím VMti, milostivý pane! Račte tak milostivě učiniti a přikázati hajtmanu, aby jich ne- spálil; než jinak se za to přimlúvati nechci, by se nad těmi lidmi nemstil braním a jímáním; a budeli chtieti něco vozuov sebrati, nabéřeť u nich obilé dosti, tak za to mám, ješto to bude s užitkem VMti. Ale spálí-li je, nebudeť žádného užitku VMti, a tytoť lidi Svinské také spálé, a jsú prve všickni spáleni, a stane se na nich škoda dvénosobně věčí nežli na Teinských lidech. A budeť škoda netoliko má, ale i chudých lidí špitálu Třeboňského, neb jim odtud úroka vycházie něco a puol sedm- náctý kopy. Také bude i škoda VMti, neb jest tu ospu bez něčeho tři kopy čebruov ovsa. I do-ufámť VMti, že mi ráčíte dáti mé služby užiti a to pálenie již netoliko pro mě, ale pro ty chudé lidi Svinské staviti. Datum Trzebon, dominico in die s. Simonis et Judae anno oc. LXX°. Řehoř. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznbergka, najvyššiemu komorníku král. Českého, pánu mému milostivému buď. 399. Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: že žena, kteráž peníze do Vlašimě nesla, na cestě byla okradena. Ve Třeboni. 1470, 30. Oct. Orig. Fam. Rosenberg 24 b. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož sem ty zlaté od VMti vypravil po paní Dorotě, nebožce Hynkovy ženě, do Vlašimě, i ležela prvniem noclehem na Kameni. A když z Kamene jela, pobrali jsú jí ty zlaté všecky. A dnes se o ne- špořiech zase vrátila. Protož již račte tu věc opatřiti, jakž se VMti vidí. Datum Třeboň, f. III. ante vigilia Omnium Sanctorum anno oc. LXX°. Zdebor z Kozieho, hajtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, pánu mému milostivému buď. 400. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: že Jindřich Roubík z Hlavatec se silně sbírá na Vodňany. Na Helfenburce. 1470, 3. Nov. Orig. č. 2422 a. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že Rúbík s jinými

Strana 15
Dopisy z roku 1470. 15 nepřátely velmi silně se zbierá na Vodňany, a tak mě dobří lidé vystřiehají, že by mienili do kraje VMti na rybník. To VMt vědúce, račte se opatrně mieti a lidi vy- střieci. A dále chci pilnost svú k tomu přičiniti, kam by se obrátili, abych VMti věděti dal bez meškánie. Datum Helfenburk, sabbato post Omnium Sanctorum anno oc. LXX°. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, pánu mému milostivému. 401. Neznámý pisatel Janovi z Rosenberka: o nebezpečí, kteréž mu hrozí od Jindřicha Roubíka. B. m. [1470.] Orig. 2423. Urozený pane, pane! Račte věděti jistě, že někto dobrý, ješto by VMti zlého nepřál, dal věděti, jsa toho jist, že Rúbík i jiní, kteří sú sě sebrali u Netvořic, mají několik set koní, a pěších také, a v tomto kraji zberúc sě, chtějí jistě vtrhnúti na vaše panstvie, ješto jsú sě ještě o to nepokúšeli ani směli pokusiti, oč se tuto píše. Bratře! Račte na to mysliti šíře vedle té potřebnosti, neb tak slyším, že přétel váš daleko nenie, ješto k tomu muož raditi, že jest již na Vitorazi. Také jsú to zvěděli ti lidé, ješto jsú to měli vznésti na vás; jestliť dáno věděti prve, muožte tomu porozuměti, pakliť nenie, ale to račte věděti; a poslu račte zaplatiti. A bych měl na čem, jel bych sám, ješto bych toho zpravil ústně, ješto sě psáti nehodí. 402. Markéta z Dlúhé Vsi prosí paní Annu Rosenberskou o přímluvu u jejího manžela. B. m. 1470, 20. Nov. Orig. č. 2426. Služba má poddaná VMti, urozená kněžno a paní má milostivá! S pravú věrú bych ráda slyšela, by se VMt dobře měla. A VMti prosím i silné do-ufánie mám u VMti, že račte pro mú službu učiniti a ráčíte se páně Mtí mluviti, aby ráčil ká- zati list napsati, aby muoj syn mohl ten list ukázati purkrabí Helfmburskému a hýt- manu, aby toho obilí i lidí našich nebrali, aby to bylo z JMti rozkázánie. Pakliby JMt jim psal a synu mému toho listu nedal, nic by to platno nebylo. I věřím VMti, jakožto kněžně milostivé, že to ráčíte učiniti. A prosím VMti, abyšte ráčili ten list zjednati po tomto poslu. Datum v úterý po sv. Alžbětě léta oc. LXX. Markéta z Dlúhé Vsi. Urozené paní*) z Rozmberka, paní mé milostivé buď dán. *) Anně, kněžně Hlohovské.

Strana 16
16 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 403. Jan Holka z Ločedic se Svatošem, pacholkem svým, slibuje věrnost Janovi z Rosenberka. V Krumlově. 1470, 7. Dez. Orig. č. 2427. Já Jan Holka z Ločedic a Svatoš Kapusta, pacholek jeho, známo činíme oba tiemto listem obecně před každým, ktož jej koli uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsme byli učinili nepravě a zle proti urozenému pánu, panu Janovi z Rozm- berga, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, tak že jsme byli proti JMti u ne- přátel úhlavních viery křesťanské a JMti lidem poddaným škodiece; pak z daru bo- žieho rozpomenuvše sě, že jsme zle činili, napřed proti pánu bohu i proti páně Mti napředpsanému, i proti jeho všem pomocníkóm, služebníkóm i lidem poddaným JMti, přišedše sami k sobě, i hledali jsme milosti, aby JMt ráčil nám to odpustiti, napřed pro pána boha a pro svú dobrotu. A k tomu jsme žádali dobrých lidí, i prosili snažně, aby se za nás přimluvili, aby JMt ráčil nám tu těžkú vinu odpustiti. A JMt skrze přímluvu dobrých lidí, že jest nám tu vinu již odpustil, na takový běh, že JMti i dědicuom JMti toho zasluhovati máme a JMti zase pomahati na jeho nepřá- tely hrdly svými, což najdál moci věrně budem; a také již viece proti JMti ani proti jeho pomocníkóm, služebníkóm i poddaným lidem nikdy bývati nemáme, až do našie smrti, než věrně toho zasluhovati, což jest s námi milostivě učinil, až do našie smrti. Pakliby JMti kdy nás třeba nebylo, a my kam na službu jeli neb jieti chtěli, tehdy máme se u páně Mti uprositi, a bez JMti vuole ani bez dědicuov JMti vuole niktež nebývati, než s JMtí vólí. Pakli bychom toho nezdrželi, což v tomto listu psáno stojí, tehdy sami na se vyznáváme tiemto listem, že jsme se cti, hrdla odsúdili i všeho statku, který máme neb mieti budem, a ta milost, kterúž s námi učinil, nemá nám platna býti nic; než moci bude již psaný pán náš neb dědici JMti nás trestati, jakož na takové by slušelo. A toho všeho což svrchupsáno jest pro lepšie svědomie a paměť budúcí, nemajíce svých pečetí, prosili sme urozeného pána, pana Václava z Švam- berga, a urozených panoší pana Petra Perštaynského z Mikovic, pana Kunráta z Pe- trovic, purkrabí tehdáž na Krumlově, pana Přibíka Hádka z Paběnic a pana Erazima z Michnic, že jsú své pečeti k naší prosbě k tomuto listu přivěsili, věcem svrchu- psaným na svědomie, jim i jich dědicóm a budúcím beze škody. Jenž jest dán a psán na Krumlově, léta od Narození syna božieho 1470, ten pátek po sv. Mikuláši bi- skupu božiem. [5 pečetí zachovaných.]

Strana 17
Dopisy z roku 1470. 17 404. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: že Oldřich Vlach ze Březí i Jindřich Roubík jsou ve Vodňanech a chtějí jízdu do kraje udělati. Na Helfenburce. 1470, 31. Dec. Orig. č. 2422 b. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMt rač věděti, že na Vodňany přibylo na sto koní, a Vlach i Rúbík také tu jsú. A tak slyším, že by někde chtěli zálohu udělati aneb k VMti do kraje na dobytek jiezdu udělati. To VMt vědúce, račte se opatrně mieti. A prosím VMti, vieteli jaké noviny dobré, račte mi dáti věděti. Datum Helfmburk, f. II. ante Circumcisionem dni a. d. oc. LXX°. Jan z Vlksic, purgrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, pánu mému milostivému. 405. Hejtman Třeboňský Jarohněvovi z Úsuší: o oblehání Baumgartenu, o neštěstí kacířského vojska na Moravě, o porážce Pacovských. Na Třeboni. [1470.) Cedule č. 2436. Pane Jarohněve, švagře milý! Jakož píšeš o ty, kteříž u Pangorten*) ležie, abych poselstvie učinil, i neviem, by tu jakú škodu užitečnú mohli učiniti, než po- myslím časem, že tu škodu bohdá sám učiním, ješto mi lépe s užitkem bude. A slyšel sem, že by Pangortu dobyli. A také přišla dva žáky z Moravy, ta rozpravěta za jisté, že se kacieřóm ztopilo na pět set lidí a na čtyři sta vozuov, a někdo z pánuov znamenitý že by se také utopil. A což se Bruma dotýče vězenie, mají se na Týn stavěti; ale tak mi vzkázali, jakož sem o to slal, že nějaký Miska a někto viec, že sú vždy byli na Újezdci a na Bechyni.**) A ten Miska je obeslal, aby se na Týn stavěli. A na to se lépe ještě zeptám, a Bechynkoviť psáti budu, a porozumiem od- povědi jeho; než do-ufám bohu, že je vypravím i škody zaplatím. Dán v Třeboni. Zdebor oc. A Pacovských LX jali, XV zabili, a sám jedvy utekl. 406. Týž témuž: že Strážští vypálili Ševětín. V Třeboni. [1470.] Orig. č. 2437. Službu svú vzkazuji, urozený pane švagře milý! I teďť posielám listy, než jáť sem je otevřel i přečetl; než to mi se zdá, jakož píše o páně Janovy vsi, že pán *) Mnoho jest míst toho jména (Baumgarten) v Dol. Rak., a také v Čechách na panství Budějovickém **) Viz číslo 374. a Jindřichohradeckém; které se zde míní, nevím. Archiv Český VIII. 3

Strana 18
18 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. těch vsí muož dobře požiti, lépe než by jich měl miesto úroka nechati u pokoji. A což píše Mikuláš Opořín, toť mi se zdá nepodobné, ať páně Mt k tomu neráčí svolovati. A dávámť věděti, že z Stráže noci spálili Ševětín, a velmi o málo sme se s nimi chybili, že jsme na ně neuhodili; a pravie, že i kostel vypálili. A bratřieť jsú se již z cele*) vrátili. A mášli muoj bič, prosím, pošli mi jej. A milý přieteli! Žalujiť, žeť nemám koně zdaného [sic] kromě bruony, a bylo by mi jeho nynie pilná potřeba, ješto již holdové vyjdú. A buduť u tebe brzy. Dán v Třeboni. Zdebor z Kozieho, hajtman na Třeboni. Urozenému panoši Jarohněvovi z Úsušie, švagru a přieteli mému dobrému. 407. Hejtman Budějovický (komu?): že Sigmund z Mirošovic vytáhl ze Soběslavi ke Zvíkovu, a z Budějovic že také za ním potáhnou. V Budějovicích. 11470—1471.] Opis č. 2276. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! O té věci, jakož mi píšeš, věz, že purkrabě Vitorazský s jiezdnými i s pěšími dnes o poledne z Soběslavě vytáhl jest, a ti již jsú na Zviekově; a jinak nerozumiem, že tito lidé dobří, kteříž na Budějo- vicích jsú, že všickni potáhnú, neb mnoho dobrých lidí jsú k tomu ochotni. Protož, milý přieteli, to věda, máš-li jaké lidi a úmysl máš táhnúti, aby byl hodinu na den Markvart z Rakovic, hajtman na Budějoviciech. s lidmi u Vlhlav. Ex Budwais oc. 408. Chval z Pohnání Janovi z Rosenberka: prosí o příměří. V Protivíně. 1471, 11. Jan. Orig. č. 2445. Služba má VMti, urozený pane, pane milý! Jakož VMti zlechka tajno nenie, že jsem prosil pana Heřmana, aby s VMtí mluvil o stánie, že bych chtěl s VMtí mieti, i nemám o to ještě žádné odpovědi. I jestliže VMt ráčíte to udělati, žeby mi stánie za dvě neděli dali a v tom klejt, abych mohl k VMti přijíti; pakliby to ne- mohlo býti, ale žeby hajtman VMti přijel na Helfnburk, žebych já tu k němu přijel; neb já na škodu VMti jsem nebyl, jakž jsem hajtmanstvie Vodňanského zbavil sě, a proto jsem toho diel pozbyl, že bych VMti nerad hněval, ale VMti, což bych mohl s svú ctí, raději poslúžil. A také VMti prosím o člověka svého Štěpána, kterýž jest jat na Budějovice a prve jest vězněm VMti na Helfmburk, i nechtie jeho pro nic propustiti z Budějovic. I prosím já VMti, že o něho stanete jako o svého vězně. Odpovědiť od VMti žádám po tomto poslu. Datum in Protivin, feria VI. ante Chval z Pohnánie a na Protivíně. Octavam Epifaniae annorum oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka na Krumlově buď. *) nebo z Cele?

Strana 19
Dopisy z roku 1470 a 1471. 19 409. Oldřich Rút z Dirného Janovi z Rosenberka: o záhubách, které se mu dějí ze Zvíkova. V Jesenici. 1471, 17. Jan. Orig. č. 2446. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milostivý! Jakož sem prve VMti psal a žádaje VMti, abyste mě ráčili opatřiti před služebníky svými, keříž jsú na Zviekově; v tom obeslání VMti stala mi se jest škoda taková, že sú chudině mé za tisíc kop škody učinili, ježto sem nikdy té naděje neměl, by mi se měla od nich taková škoda státi v VMti bezpečenství. Bych byl VMti úhlavní nepřietel, tehdy by bylo toho dosti té záhuby, jakú sú mi učinili lidem mým. Na tom dosti nebylo, spálili mi tři dvory, a lidi mi zjímali; i sedie na Zviekově, nemohu jich vypraviti, a na VMti psanie nechtie se obrátiti. A lidi mé obeslali, aby k holdu šli, pakli toho nebude, že je chtie ohněm, jímáním a rozličnú záhubú k tomu připraviti. I prosím VMti, abyste ráčili přísně psáti a rozkázati, aby lidé moji propuštěni byli, a jim abyste ráčili rozkázati, aby jim viece škozeno nebylo od VMti služebníkuov. I žádám milostivé odpovědi od VMti po tomto poslu. Datum v Jesenici, ten čtvrtek Oldřich Ruoth z Dierného. před sv. Fabiánem léta oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mně přieznivému buď. 410. Purkrabí Helfenburský Ondřejovi z Mladějovic: aby učinil pomoc obilím na Helfenburk. B. m. 1471, 22. Jan. Orig. č. 2447. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Z rozkázanie páně Mti prve sem tě obsielal, aby lidé tvoji pomoc učinili obilím páně Mti na zámek Helfmburk; jakož tebe tajno nenie, že páně Mti lidé sú velmi opsováni [sic], a páně Mt nemuož od nich nižádné pomoci jmieti. Milý přieteli, měj se k tomu, ať pomoc dadie bez me- škánie, ať o to viece tebe neobsielám; jestližeť se to nestane, věz, že tě viece o to obsélati nebudu, ale musím se v tom tak jmieti vedle rozkázanie pána svého JMti, ač bych toho nerad přál. Datum feria III. in die Vincencii martyris anno dni oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. Uroz. panoši Ondřejovi z Mladějovic a na Božovicích [sic],*) přieteli mému dobrému. 411. Ondřej z Mladějovic Janovi z Rosenberka; aby byl ušetřen od dávání pomocí na Helfenburk. V Budějovicích. [1471 po 22. Jan.] Orig. č. 2448. Služba má napřed VMti. Urozený pane, pane mój milostivý! Teď VMti list *) lépe: Božejovicích.

Strana 20
20 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. posielám, kerýž mi píše purkrabí Helfmburský, jemuž VMt dále porozumie, kerak žádá, abych pomoc udělal, a hrozí, žeby mi chtěl uškoditi. Pane milý! toť by mi se zle oplácelo za mú věrnú službu, abyšte mi dopúštěli škoditi, aneb abych měl pomoci činiti, ano mi ještě loňské zdrávo není, co sem musil dáti; pak letos, to milý pán bóh vie, že všecko kupuji, chléb, pivo. A také VMt dobře vie, že pro VMt sú mi lidi spálili i zahubili, ježto jich jedniem haléřem nepožívám. I VMti pokorně prosím, jako pána svého milostivého, račte na to zpomenúti, že sem VMti věrně slúžil, ne- opúštěje, vašeho dobrého sem vždycky pilen byl; račte mi list po tomto poslu po- slati k purkrabí, ať mne u pokoji nechá, móž-li to býti; a pakli nemóž to býti, což musím tu škodu trpěti, keráž mi se stane, radši od pána svého než od jiného. Neb to pán buoh vie, že sám své peleši nemám čím chovati. Datum Bodveis [sic]. Ondřej z Mladějovic a na Božovicích. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 412. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o směně vsí učiněné s Divišem Malovcem. B. m. 1471, 23. Jan. Orig. č. 2449. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, kerak sem směnu učinil s Divišem*) z Libějovic o lidi VMti pod zámkem, a o lidi jeho v Chelčicích, a ubezpečil sem je ode všie strany našie. I milostivý pane! prosím VMti, račte o to rozmluviti s panem Zdeňkem JMtí, ať ot služebníkuov JMti v té směně VMti nenie překáženo. A račte věděti, že nejsú jedné čtyřie člověky Divišovi tu v Chelčicích, a sú spáleni. Datum feria IIII. ante Conversionem s. Pauli anno domini oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 413. Petr z Sulevic na Winterberce jakožto vězeň propuštěný přistupuje ke straně krále Matiá- šově v Čechách. a) V Budějovicích. 1471, 24. Jan. Současný přepis č. 2450 a/b. Zápis Winterberského. Léta Božieho tisícieho čtřstého sedmdesátého prvnieho, ve čtvrtek před svatým Pavlem na vieru obrácenie, stala se smlúva konečná mezi urozeným pánem, panem *) Malovcem.

Strana 21
Dopisy z roku 1471. 21 Zdeňkem z Šternberka, najjasnějšieho krále Uherského a Českého oc. s jedné, a uro- zeným panem Petrem Kapléřem z Sulejovic a z Wintrberka strany druhé. Tak jakož vězněm jest pan Petr Wintrberský svrchupsanému panu z Šternberka, má prázden býti toho vězenie, a vedle něho Hamtal i jiní, kteřížby jeho praví služebníci byli, jiezdní nebo pěší, duchovní i světčtí. Též zase prázdni býti mají svrchupsaného pána z Šternberka služebníci, kteří jsú vězni ku panu Petrovi Wintrberskému, zejména tito: Markvard z Kraselova, Šindl, Stúpenský, Horochar i jiní, jiezdní a pěší, du- chovní i svěčtí, kteřížby kolivěk jemu vězni byli a k jeho ruce zavázáni byli nebo úředníkóm jeho. A to konečně ve dvú nedělí najprv příští. Také páně z Rozmberka služebníci, kteřížby byli také vězni, jiezdní nebo pěší, ku pánu Wintrberskému, mají prázdni býti, a též zase kteří služebníci páně Wintrberského, jiezdní neb pěší, vězni byli panu z Rozmberka, také mají prázdni býti. Také kteréž klenoty a svátosti a kniehy i jiné věci kostelní, kteréž na hrádku Helfemburku, kteréž příslušejí ku klášteru Rúdnickému, pan Petr Wintrberský má a slíbil ty věci již dotčené na Hasemburk kázati přivésti, a tu položiti v moc pana Jana Zajiece z Hasemburka a z Kosti, naj- vyššieho kancléře oc, k ruce pána z Šternberka a JMti synóm. A to konečně do Veliký noci najprv příští. Také co sě války a záští dotýče mezi duostojným knězem biskupem Passovským a JMti služebníky a lidmi poddanými i pomocníky a panem Petrem Wintrberským, též s jeho služebníky a poddanými, mají stánie a upokojenie mieti; a což sě jich záštie kněze biskupa a Wintrberského dotýče, mají mocně o všechny věci přestati na urozených pániech, panu Zdeňkovi z Šternberka oc. a panu Janovi z Rozmberga, najvyššiem komorníkem [sic] královstvie Českého, a což páni mezi námi [sic] vypovědie, na tom mají obapolně přestati. A páni mají tomu konec a miesto učiniti v roce, a kdyžby stranám již dotčeným v tom času čtyři neděle napřed vě- děti dali, mají před pány státi aneboližto rady a s plnú mocí poslati, a tu kdež by páni rozkázali. Také pan z Šternberka oc. má list a zápis vydati, kterýž svědčí na hrádek Helfemburk, panu Petrovi Wintrberskému, a pan Petr Wintrberský také má list panu z Šternberka a JMti synóm na Marherk*) udělati, kteréž právo, a bratr jeho a on, k tomu zboží měli a co na to ciesaři JMti puojčili, své právo i ten dluh dáti a zapsati. Také v této smlúvě znamenitě vymluveno jest, že pan Petr Wintr- berský má zápis učiniti, aby proti králi Uherskému a Českému oc. JMti a proti JMti všem služebníkóm a pomocníkóm i všem poddaným, tak jakož pak jiní páni a dobří lidé se zapisují. Také pan z Šternberka zase list má dáti panu Petrovi Wintrberskému, jakožto JMKské hajtman najvyšší také jako jiným pánóm a dobrým lidem dává, aby jemu a jeho služebníkóm a lidem poddaným překáženo a škozeno nebylo ode všech JKMti služebníkuov a poddaných. A toho na svědomie a na zdrženie pečeti k tomuto listu přitištěny jsú urozeného pána Zdeňka z Šternberka oc, a pana Petra Kapléře *) Marchek.

Strana 22
22 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. z Sulejovic a na Wintrberce; na svědomie připrosili urozeného panoše Jana Tluksu z Vrabie oc, že i pečet svú k tomuto listu přitiskl. Jenž jest dán v Budějovicích Českých léta a dne, jakož svrchupsáno jest. b) Stala se jest smlúva mezi najjasnějším kniežetem a pánem, panem Matiášem, Uherským a Českým oc. králem a markrabí Moravským oc, a mezi mnú Petrem Ka- pléřem z Sulejovic a z Wintrberka, urozeným pánem p. Zdeňkem z Šternberka. Item najprvé, že já Petr Kapléř oc. svrchupsaný se všemi zámky svými nemám proti králi JMti býti ani proti KMti služebníkóm ani lidem poddaným, duchovním i světským, ani proti JKMti pomocníkóm, žádným obyčejem, tajně ani zjevně, až do té pře sko- nánie, kteráž jest mezi JKMtí a někdy Českým králem Jiřím. A král JMt nemá do- púštěti svým služebníkóm ani lidem poddaným, duchovním i světským, mně již psa- nému Petrovi Kapléři žádných škod činiti až do toho času, ani mým služebníkóm ani lidem poddaným, duchovním i světským. Pakliby sě co beze lsti přihodilo a stalo, jehož pane bože ostřez, tehdy svrchupsaný pán, pan Zdeněk z Šternberka oc. má býti mocným opravcí mezi najjasnějšiem kniežetem, pánem p. Mathiášem, Uherským a Českým oc. králem, a mezi mnú Petrem Kapléřem z Sulejovic, a v těch věcech se jmieti a zachovati jako dobrý člověk. Tak což by sě straně od strany stalo, aby to opraveno bylo, jakož by on nález učinil. Kterúžto smlúvu svrchupsanú já již psaný Petr Kapléř slibuji svú dobrú ctí a vierú křesťanskú ctně, věrně, pravě a křesťansky zdržeti a v skutku zachovati beze všeho přerušení. Toho na svědomie a na zdrženie svú sem pečet vlastní k tomuto listu přitisknúti kázal. Jenž jest dán a psán v Českých Budějovicích léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého sedmdesátého prvnieho, v pátek den svatého Pavla na vieru obrácenie [25. Jan.]. 414. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o vězně Vodňanské. B. m. 1471, 28. Jan. Orig. č. 2452. Urozený pane, pane muoj milostivý! A jako VMt píšete, abych vězně Vod- ňanské zavázal, aby sě stavěli pánu z Šternberka JMti; i rač VMt věděti, že Vod- ňanští, kteréž mají vězně služebníky VMti, velmi dvorně a nemilostivě s nimi naklá- dají, a druhdy v témže dni je k stavení obsielají. I zdálo by mi se, žeby VMt ne- měli těch vězňuov od VMti odtrhati, neb neviem, čím VMti služebníky vypravím, jestliže VMt tyto od VMti ottrhnete. Datum feria II. post Conversionem s. Pauli Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. anno dni oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššímu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému.

Strana 23
Dopisy z roku 1471. 23 415. Týž témuž: o sporu mezi poddaným Rosenberským a služebníkem Vodňanských. Na Helfnburce. 1471, 28. Jan. Orig. č. 2453. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, kterak služebníci VMti, Bruona s jinými, měli jsú puotku s některými nepřátely Vodňanskými, takže Bruona služebník VMti zboden jest s koně; a v tom jest ušel se vší zbrojí. A v tom někaký Svátek, služebník Vodňanský, praví, žeby Bruonu slibem zavázal; a Bruona odpierá, že toho nenie, a pravie, by to bylo, žeby se chtěl stavěti jako na dobrého člověka slušie, avšak by mu o hrdlo nešlo. A ten Svátek učinil naň pobiedku, že chce to naň rukú donésti, a že chce jej druhé jímati; a Bruona miení odvoditi a své cti hájiti, jako na dobrého člověka slušie. A tomu jsú sobě dvuor položili na pana Strakonického dvoře. I prosí VMti Bruona, jakožto pána svého milostivého, aby VMt ráčili jemu radni i pomocni býti, a k té věci aby ráčili pana hajtmana poslati, aby při té věci byl; neb Bruona, služebník VMti, miení bohdá své cti a spravedlnosti hájiti, pokud najdál bude moci. A prosím VMti za milostivú odpověď; neb Bruona, služebník VMti, má jeho klejty opatřiti ode všie strany našie a jemu toho den jme- novatý položiti. Ex Helfenburk, feria II. post Conversionem s. Pauli annorum oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku král. Českého, pánu mému milostivému. 416. Purkrabí Helfenburský purkrabí Krumlovskému: aby mu obeslal vězně na postavení, poněvadž Oldřich Vlach je taktéž obsílá. B. m. 1471, 28. Jan. Orig. č. 2454. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A věděti dávám, kterak Vlach obeslal všecky vězně a dávaje jim týden napřed věděti. I milý přieteli, to věda, prosím tebe, obešli Štědrého s jinými, ať se mně stavějí na zámek. A budeliť potom potřebie, chciť jej zase k tobě zavázati. Věřímť, že to učiníš. Datum feria II. post Conversionem s. Pauli anno domini oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. 417. Úředník Vitorazský Janovi z Rosenberka: o clech a mýtech na Vitorazi, na Novém Hradě a ve Stropnici. Ve Vitorazi. 1471, 2. Febr. Orig. č. 2455. Urozený pane, pane mně příznivý! Službu svú vzkazuji VMti. Jakož's mi

Strana 24
24 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. VMti [sic], že by mi rozkázal pán mój JMt, abych nových mýt a avšláguov z lidí VMti nebral; i rač VMt věděti, že jest nikdy nové mýto nebráno z lidí VMti, než toliko z uobilé avšlág. I rozmluvil jest pán mój JMt s Jarohněvem o ty avšláky nové, kteréž VMt na Novým Hradě a na Stropnici má, a pán mój JMt také v ně- kterých vsech na pomezí, žeby se někdy o ty avšlágy mohly zervati, a žeby z toho i nadlech [sic] nic dobrého nepřišlo. I rozkázal mi pán mój JMt, abych viece z uobilé viece avšláguov nedal bráti od žádného, tomu rozuměje, že VMt také avšlágy na Novým Hradě a Stropnici stavíte. Než toliko ten avšlág abych bral, kteriež ciesař JMt s zámkem postúpil pánu mému JMti. I prosím VMti, račte mi věděti dáti, mají-li ty avšlágy vaše minúti také, či nic; neb mi VMt píšete, že toliko z pána mého JMti lidí nedáte bráti, ale o jiných nerozumím, mají-li také avšlágu prázdni býti, či nic. Za odpověď VMti prosím. Datum Vitoraz, sabbato in die Purificationis Václav z Březan, úředník na Vitorazi. s. Mariae virginis anno oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mně příznivému. 418. Purkrabí Vitorazský Janovi z Rosenberka: o lidi z Přeborova, aby zahubeni nebyli. V Budějovicích. 1471, 10. Febr. Orig. č. 2456. Urozený pane, pane milostivě příznivý! Služba má napřed VMti. Píše mi pan Vírek z Soběslavi o lidi Táborských z Přehořova, že jest psal hajtmanu VMti Tře- boňskému, prose za ně, aby zahubeni nebyli. A to proto, pane milostivý, že nemám žádné jiné vesky po kuchynné potřeby, nežli tu jedinkú, a ti vždycky všicky potřeby ke dvoru na Soběslavi panu mému JMti snésti musie. I dal jest hajtman Třeboňský mně odpověď takovú, abych o to VMti psal. I milý pane, prosím já VMti, abyšte VMt ráčili hajtmanu VMti na Třeboň psáti a jemu přikázati, aby těch lidí u pokoji nechal. Věřím VMti, že to VMt pro mú službu učiniti ráčíte. Ex Budvais, dominica festum s. Scolasticae anno oc. LXXI. Zikmund z Mirošovic, purkrabie Vitorazský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu milostivě příznivému. 419. Mikuláš Meziburský Janovi z Rosenberka: aby propustil zástavného poddaného polského hejt- mana Budějovického ve Zlivi. B. m. [1471/, 10. Febr. Orig. č. 2457 a. Urozený pane, pane přieznivý! Službu svú VMti napřed vzkazuji. Rač věděti, že pan Zdeněk z Šternberka oc. panu Častnému, havptmanu našemu, ves Zlivi,

Strana 25
Dopisy z roku 1471. 25 Hluboce příslušející, popřál a dal, aby tiem lép státi mohl s svými dobrými lidmi; a ti ještě žádného holdu jemu sú nedali. I vznesla na mě chudá žena z té vsi, že sú jí syna jejieho, Jilka jménem, na Třeboň služebníci vaši jali, a ten, jakož mě zpravují, šacoval se v osm kop, nic nemaje, neb jsú prve zahubeni až na najvyššie a téměř do konce. Prosím já VMt, jakožto ten, kterémuž jest poručena ta ves na miestě pana Šťastného i jiných pánuov Polákóv, aby VMt ráčil ten šacunk mimo se pustiti a jej kázati propustiti milostivě pro naši službu a takéž libosti okázanie neb větčie, plné do-ufánie maje, že VMt učiní. A tohoť odpověď prosím při tomto poslu. Datum dominico die s. Scolasticae. Mikuláš Meziburský z Libišova, nynie na Budějovicích. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu přieznivému. 420. Mikuláš Meziborský purkrabí Krumlovskému: v téže záležitosti. B. m. [1471/, 10. Febr. Orig. č. 2457 b. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věz, že pán z Šternberka panu Šťastnému, havptmanu služebníkuov KMti, ves Zlivi popřál a dal, aby snázeji s těmi lidmi dobrými státi mohl; od kteréžto jest ještě nic nevzal, poručiv mi, jestližeby jim co potřebie bylo, abych jim raden byl a pomocen. I vznesla na mě žena odtud, ukazatel listu tohoto, že jsú jí syna, jménem Jilka, na Třeboň, jali a ten se již ša- coval v VIII kopách, nic téměř nemaje. I píši JMti od pana Šťastného i od pánóv Polákóv proše, aby ten šacunk mimo se pustiti ráčil a jej milostivě propustil. I tebeť jako přietele prosím s pilností, aby se k JMti přimluvil, ať to pro pana Šťastného i pro nás učiniti ráčí, nebť to JMti chcem zasluhovati i takúž neb větčí libosť oká- zati. Věřímť, že to učiníš. A tohoť odpověď žádám při tomto poslu. Datum dominico die s. Scolasticae. Mikuláš Meziborský z Libišova, nynie v Budějovicích. Urozenému panoši Tetavarovi z N. [sic], hauptmanu páně z Rozmberka, přieteli milému. 421. Úředník Novohradský úředníku Vitorazskému: o cla a mýta. Na Nových Hradech. 1471, 10. Febr. Orig. č. 2459 a. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! A jakož mi píšeš, co se dotýče avšloku: jestliže ty bráti nebudeš z lidí pána mého JMti, tehdy já také bráti nebudu z lidí pána tvého. A jakož píšeš, aťbych dal věděti o tom vrácení; tak mně se zdá,

Strana 26
26 jestli lidem pána mého JMti vrátíte, co ste z nich bezprávně avšloku brali, tehdy vám toto také navráceno bude. Ex Novo castro, dominico die s. Scolasticae oc. LXXI. Burian, úředník na Novém Hradě oc. Urozenému panoši Václavovi z Březan, úředníku na Vitorazi, příteli dobrému buď A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. list dán. 422. Úředník Vitorazský Janovi z Rosenberka: o cla a mýta i urážlivém listu úředníka Novohradského. Na Vitorazi. 1471, 11. Febr. Orig. č. 2459 b. Urozený pane, pane mně příznivý! Službu svú vzkazuji VMti. A VMti po- sílám přípis listu úředníka VMti z Nového Hradu, jemuž VMt porozumie, a dotýkánie mého pána JMti; ježto mi sě zdá, že VMti to vědomo jest, že muoj pán nic bez- právného nedopúštěl, ani co zamyslil na lidi VMti. Neb mám za to, že VMti to vědomo jest, že po zemi Rakúské v městech s uobilé avšlák brali i ještě berú; pak za to mám, že pán muoj JMt i VMt mezi sebú toho lepšie zprávu viete, než bych já VMti to uměl vypsati. I věřím já VMti na pána svého JMti miestě, že VMti toho líto bude; neb jestližeby VMt úředníkóm svým takového všetečného a bezpráv- ného psaní dopustil, musil bych to na pána svého JMt vznésti, ač bych radči bez toho byl. Neb muož VMt rozuměti, by se VMti od úředníka kterého pána mého JMti dálo takové věci, žeby VMt o to ku pánu mému JMti tuze mluvili, aby VMti takové věci napraveny byly, aby potom sě viec nedály. Odpovědi žádám listem VMti. Datum Vitoraz, feria II. post Scolasticae virg. anno oc. LXX primo. Václav z Březan, úředník na Vitorazi. Urozenému pánu, panu Janovi z Ronzberka [sic], najvyššiemu komorníku králov- stvie Českého, pánu mně přieznivému. 423. Rinarth od Dubu Janovi Tluksovi: o násilnostech, kteréž se mu dějí od lidí Rosenberských. V Bernarticích. 1471, 12. Febr. Orig. č. 2460. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Nebuď tebe tajno, kterak tu ne- děli před hromnicemi v noci na pondělí, toho času, když jsem ode páně Mti pána svého z Budějovic vyjel, pěšie z Třeboně i někteří sedláci páně z Rosenberka vybili ves mú Pelejovice a vzali těm lidem XIIII koní. A za těmi lidé moji šli až do před- městie Třeboňského, a v pondělí na zajtřie nalezli těch koní v Kramolíně a v Jilovici u lidí páně z Rosenberka XI, a tři najlepšie pryč zadali. A když těch lidí tázáno, od koho by ty koně koupili, oni pověděli, že od Homolky s jeho tovařišem z Tře- boně. I psal jsem o to hauptmanu Třeboňskému dvakrát proséci, aby lidem mým

Strana 27
Dopisy z roku 1471. 27 koně zlodějsky ukradené navrátiti kázal; a on odpisuje v prvniem listu, že sú je páně lidé od nějakých pěších koupili, aby jim jich penieze navrátili; a v druhém listu píše, aby je vyručili na postavenie. Jakož vám přiepis listu jeho posielám, aby mohli lépe srozuměti. A přes to jeho psanie lidé moji museli ty koníky vyplatiti. A když sú je vypravili na ten výplatek, tehdy člověk páně z Rozmberka ihned jeden stavil, chudé jedné vdovy, z těch koniekuov, a pravěci, že by jemu byl vzat za hold. I muožeš té spravedlnosti srozuměti! Také věz, když jsem byl nepřietelem páně z Rozenberka, vedle pána svého, s povoleniem páně Mti udělal sem s ním přieměřie takové, jestližeby pánu anebo mně co zdálo začínati, dadúc sobě dvě neděli napřed věděti; o to jsem psal pánu z Rosenberka několikrát proséci, aby lidem mým, což jim zlodějsky pobráno, navrátiti kázal, pamatujiec jej přieměřiem křesťanským. Kte- réhožto listu jeho najposlednějšieho i odpis muoj na ten list posielám. Jakož kdyby páně Mt v zemi byl, vidúc takové bezprávie, kteréž se děje lidem mým od jeho pěších i lidí poddaných z jeho zámkuov, jiného bych nevěděl, než brániti se jemu. A poněvadž pána mého JMti v zemi nenie, píši k tobě, jako k úředníku, a k Ge- harovi,*) purkrabie Vietorazskému, též jsem psal na Soběslav, utíkajiec se k vám, jakožto k těm, kteřiežto na páně miestě jsú. A prosím tebe i vás oba, aby mne v ta- kové věci neopúštěli; neb to pán buoh vie, již toho tolik snésti nemohu. Také věz, že v dvuoře svém i nahoře i v městečku lidí páně z Rosenberka statkuov dosti mám, i jest úmysl muoj k tomu hleděti, aby mým lidem jich škoda zaplacena byla. A což by se tobě vo těch věcech zdálo, prosím tebe, piš mi rozumně, abych věděl, kterak se v těch věcech spravuje, neb bych nerad bez vašie rady nic učinil. A zdálo-li by se vám pánu z Rosenberka o ty věci psáti, dokud bych s ním o ty věci dále ne- zašel, mně by se zdálo dobře. Datum Bernhartic, feria III. ante s. Valentini annorum domini oc. LXXI. Rinarth od Dubu. Urozenému panoši Janovi Tluxovi z Vrabie, najvyššiemu písaři desk zemských krá- lovstvie Českého, přieteli mému dobrému oc. 424. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: o nesnázích s panem Jindřichem Hradeckým. V Třeboni. 1471, 19. Febr. Orig. č. 2462. Urozený pane, pane muoj milostivý! Posielám VMti list od pána z Hradce, jakúť odpověď VMti dává oc. Najprv o Ruzína, že má bratra nedielného u otvolaného. Ruzína a bratra jmenuje, ale to zamlčuje, že VMt o Ruzínovu mateř psala; neb sú ti lidé u vině mateři Ruzinově zavázáni, a to Ruzín chce na pruovod desk uručiti. Také jakož tu píše, na Zdebora žaluje, že jeho a Hodějovského lidem pobrali. Když *) Viz číslo 316.

Strana 28
28 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. sem byl při VMti, tak sem k VMti mluvil, že jest hodné, jestliže se jest co beze lsti stalo, aby opraveno bylo, než také aby na něm bylo požádáno, což jsú jeho kde vašim uškodili, i to také přičiniece, a kdež sú škodili, ježto škoditi neměli, aby od něho také opraveno bylo. I nalezne VMt toho s potřebu, kdeť sú jeho vašim chudým lidem brali a škodili, a někde na vašich kruntiech, i také ježto jest přes své psanie lidem na směně uškodil a neprávě základ s vašich lidí vzal. Račte toho jeho listu kázati pohledati; všakť má jistě býti proto k VMti list jeho posielán, že máte hejt- mana i Zdebora nynie při sobě, abyšte s nimi tu věc předsevzali. Datum Třeboň, Řehoř. feria III. ante katedram s. Petri anno dni oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému buď dán. 425. Jindřich z Hradce Janovi z Rosenberka: o půtce, kterou učinil Zdebor z Kozího lidem páně Hradeckého. V Jindř. Hradci. [1471] 24. Febr. Orig. č. 2463. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Jakož mi píšeš o Zdebora Koského, abych toho tak nynie nechal až do příjezdy páně Zdeňkovy: i milý pane! to mi sě učiniti nezdá, neb jest to on neučinil z rozkázání páně Zdeňkova ani ti, keří jsú s ním v té jiezdě byli; neb to vdy pravím, že jsú mně a služebníku mému neprávě učinili, své cti proti nám neohradivše. A píšeš pane, abych na tom přestal a Zdebora abych tak nedotýkal oc. I věz pane! jestliže mně a služebníku mému Koský i s jinými, keří s ním v té jiezdě byli, nenavrátí, nepřestanu o nich mluviti jako o těch, ježto se mně a služebníku mému od nich neprávě stalo, a my žádné péče na ně neměli. Datum Novae Domus, dominico ipso Mathiae apostoli. Jindřich z Hradce, Uherského a Českého oc. krále najvyššie komorník a najvyššie komorník desk a súdu práva zemského v Brně. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, přieteli mému milému. 426. Purkrabí Zelenohorský Janovi z Rosenberka: o lidech páně Šternberských zajatých na Helfenburk. B. m. 1471, 24. Febr. Orig. č. 2464 a. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane! Prve sem psal VMti o služebníky pána mého, kterak jsú zjímáni na Helfenburce na vašem zámku, ježto k vašiem vě- řiece přišli. A VMt odepsali ste mi, že se na to chcete ptáti. I ještěť VMti prosím,

Strana 29
Dopisy z roku 1471. 29 kažte je propustiti, aťby oni nemeškali služby pána mého JMti, nebť za to mám, že ste sě již vyptali, kterak se jim od vašich stalo. Pakliť by nebyli propuštěni, nehodíť mi se jich chovati, poněvadž jsú vězením zavázáni. A s tiemť chci pána svého JMt obeslati, kterak se jim stalo na zámku vašěm a od úředníkóv vašich, a o to dále mluviti, ježto mi se zdá, že se jim křivda stala. Na toť odpovědi žádám od VMti listem vaším, ráčíte-li je propustiti čili nic, abych věděl, co mám s tiem činiti. Dán v ne- děli na den sv. Matěje, apoštola božieho anno dni oc. LXXI. Mareš Čejka z Olbramovic, purkrabí na Zelené Hoře. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozemberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mně přieznivému. 427. Jan z Rosenberka purkrabí Zelenohorskému odpovídá v téže věci. B. m. [1471, po 24. Febr.] Koncept č. 2464 b. Čejko milý! jakož nám píši [sic] o ty, kteříž na Helfnburce zjímáni, žeby pána tvého služebníci byli oc. Věděti dáváme, a tak sme se vyptali, že jeden z těch, kterýž jest puovod jiných, Mikuláš, jest služebník náš přikázaný, a jsa u nás, scházel kradmo z zámku našeho, shledávaje se s jinými, nám veliké přiekážky a škody činil a tajně lidi šacoval a holdoval, i na zámek náš holdy jemu nosili, jakož pak s jistinú toho tak jest, a druzí vedle něho. Protožť my tobě věříme, že ty, věda tyto nešle- chetnosti, oň nestaneš, k tomu věda, že náš služebník přikázaný jest. Než což se jiných dotýče, tiť jsú na rukojmích do příjezdu pána tvého, přietele našeho. Ale protoť oni mohú slúžiti a proti nepřátelóm jimi hýbati jako i prve. 428. Purkrabí Helfenburský hejtmanu páně z Rosenberka: že pobrali Vodňanským vozníky. Na Helfnburce. 1471, 27. Febr. Orig. č. 2465. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! A věděti dávám, že Přiešek Češtický na tvuoj list mi odepsal, což jest s tebú smluvil, že to chce držeti a dáti. Také věz, milý přieteli, žeť sme dnes jali dva vězně Vodňanské a VII vozníkuov sme jim vzali. Datum Helfmburk, in die Cinerum anno oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně Mti. z Rozmberka, přieteli zvláště milému.

Strana 30
30 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 429. Jan z Rosenberka Janu Bílému: že ustanoven byl v Budějovicích k boji proti kacířům a nyní hubí lidi a statky Rosenberské. В. m. [1471.] Koncept č. 2466. Jene Bielý! jakož si nám psal o lidi naše, o kteréž tě obeslali, kterýmž škodu učinil. A jsa položen od krále, pána našeho milostivého, tu na Budějovicích proti nepřátelóm viery křesťanské a kraje tohoto k obhajování, ale ne tak, bera za to žold a maje státi na nepřátely a na kacieře jim škodu čině, ale ne nás hubě proti vieře křesťanské a proti cti své, a my na tě žádné péče neměli, by nám tak ne- pravě a nešlechetně měl učiniti i s těmi, ktož sú tu vedle tebe byli. A píšeš nám, rovně jako ku posměchu, kterak by jiného nebrali nežli píci, ježtoj nás došlo, žes i jiné potřeby a věci bral, a dotýče v tom, že to pro škodu KMti, abyšte koní ne- zmořili. Však picuj na nepřáteliech, a bera za to žold, plať těm, a nezahražuj toho KMtí bezectníče nešlechetný! A jakož dotýčeš, aby tobě to opraveno bylo od těch lidí, což sě jest tu škody stalo, a věda, že v té straně žádných nepřátel nenie, než mé panstvie a mých zeman statek, a znaje, že ty mi to opraviti máš.... *) 430. Jan z Rosenberka Budějovickým: trpce si stěžuje na škody, které se mu od polské posádky dějí. B. m. /1471.] Koncept č. 2467. Súsedé milí! Věděti vám dáváme, že nám dáno věděti od našich, kterak by sě pani Poláci, kteříž jsú tu položeni u vás na zámku od KMti, pána našeho milo- stivého, sebravše sě i učinili nám škodu velikú na tu stranu k Svinóm, jakožto prvně nenie. I divno nám, že na nás takovú škodu nedopúštíte [sic] z města vašeho, a vědúc, že jsú položeni od pana našeho milostivého proti božím nepřátelóm i JMti i našim, a ne tak, by nás a naši chudinu hubili, než nepřátele ty, jako svrchupsáno stojí. I věříme vám, že vy sě tak k tomu mieti budete, aby našim chudým lidem škoda odložena byla a nám opravena, a vám věřím, aby sě tak k tomu měli, aby se tak stalo, poněvadž nám sě to z zámku vašeho stalo. Pakliby sě to nestalo, tehdy bychme věděli, že byste se zapomenuli nad dobroděním předkóv našich i od nás, což se vám dobrého dálo i děje, jakož na nás to sníti nemá buohdá, leč byste to sami od sebe odtiskli svévolně, jehož té naděje nemáme. A že sě tak k tomu mieti budete, aby nám a našim to opraveno bylo; i bylo-li by jinak, mušeli bychme toho i k vám hle- *) Cf. A. Č. V. 314 č. 4 b.

Strana 31
Dopisy z roku 1471. 31 děti, jakož by na takovú věc záleželo, a na KMt to vznésti, i na toho, ježto jest na otce svatého miestě, i jinde, kdež by toho bylo potřebie. Jan z Rozmberka oc. Budějovským. 431. Jan z Rosenberka Janovi Tluksovi z Vrabí: o téže věci. B. m. [1471.] Koncept č. 2468. Služba naše, Vrabský milý! Věděti dáváme, žej od našich na nás vzneseno, žeby nám velikú škodu páni Poláci k té straně k Svinóm učinili na panství našem, jakož jim pak o to píši. I prosím já tebe, milý Vrabský, aby s hawptmanem a s pány Poláky mluvil, aťby to našim chudým lidem navráceno bylo a zaplaceno, a viec nám se toho nedálo. A věřím, že sě tak k tomu budeš mieti, jako ten, ježtos na pána svého miestě a přietele mého, aťby nám sě ty věci skutečně napravily, a tak abychme na pěkných sloviech a psaným držáni nebyli, než aťby nám to a našim skutkem na- Jan z Rozmberka oc. praveno bylo. Vrabskému. A také příteli milý! páni Budějovští i se mnú těmi věcmi jsme velmi zamú- ceni a za též tebe prosí, jako i já, aby v té věci svú pilnost jměl. A za odpověď prosím.*) 432. Jan z Rosenberka králi Matiášovi: žaluje na polskou posádku v Budějovicích. B. m. [1471./ Koncept č. 2469. Najjasnější králi a pane, pane muoj najmilostivější! Služba má poddaná VKMti. VKskéJti žaluji na Jana Bielého, kterýž nynie na Budějovicích nad Poláky hawpt- manem jest, že vzdy nepřestává panství mého hubiti, lidi jímají, šacují, tepú a berú což mohú, vší snahú hlediec toho, což od nepřátel nenie dohubeno, aby dohubili. Mnoho a častokrát mi se to od nich dálo prve, již nynie pak nekřesťansky nepře- stávají hubiti, nébrž i odpověděl mi listem, že chce škoditi. Milostivý králi! úplně věřím VKJti, že toho litovati ráčíte a v tom rozkázati, aťby mi to opraveno a lidem chudým nahrazeno bylo, a dále takových věcí na mě dopustiti neráčíte; a o to, což mi se stalo, ať mi před VKMtí práv jest a opraví. A v tej mieře prosím, abyšte jemu i těm, ktož s ním mě hubie, ráčili službu jich pozastaviti a nedávati, až by mi od nich opraveno bylo. Neb jest věc vědomá, že já jediný z pánuov v tomto kraji válím a vzdy poslušen sem pána z Šternberka, hawptmana na miestě VKMti, nébrž *) Tento doslov psán jest jinou rukou.

Strana 32
32 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. neviem toho pána v královstvie kromě pana z Šternberka, by tak stále válku vedl, neoblevuje, a takové přielišné záhuby trpěl, jako já. A bude-li na mě toto od přátel dopúštěno, jinému nemohu rozuměti, než že bych musil zámky své opustiti a těm Polákóm se brániti, neb bych zámkuov neměl čím chovati ani potřeb dobrým lidem mieti. Protož já buohdá k VKJti, jako ku pánu svému milostivému, slušně a pravě jmieti se budu vedle navědší možnosti své; jehož vzdy do-ufám VKMti, že mě v těch věcech opatřiti ráčíte, jako pán muoj milostivý. Odpovědi milostivé prosím po tomto poslu. 433. Jan Tluksa hejtmanu páně z Rosenberka: aby u svého pána přičinil se o propuštění Jana Bílého. V Budějovicích. 1471, 9. Mart. Orig. č. 2470. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož pan Jan Bílej s některejmi pány Poláky ku pánu tvému JMti přijel k spravení těch věcí, kteréž tebe tajny nejsú, a tam jest v Krumlově pozuostaven, i někteří z Polákuov ty věci sobě obtie- žejně berú: i milý příteli! prosím já tebe, buď té věci pilen a přičiň se k tomu, vedle múdrosti své, aby pán tvuoj JMt skrze rozhněvánie té věci neráčil předsevzieti tak, ježto by JMti v tom jmělo co připisováno bejti; neb sám té věci dobře rozumieš, lépe, nežli bych já tobě uměl vypsati, jaké jsú nyní věci a potřeby. I také těch lidí obyčeje znajíc, i také nepřátelé tiem aby obveseleni nebyli a pánu tvému to jinak neobracovali; neb buoh vie, žeť bych já nic nerad slyšal, ježto by pánu tvému k ta- kové řeči jmělo co přijíti. Ex Budvais, sabbato ante dominicam Reminiscere anno oc Jan Tluksa z Vrabie, najvyššie písař desk zemských LXXI. království Českého. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, páně z Rozmberka hajtmanu, příteli mému milému. 434. Buzka z Makova Anně Rosenberské z Hlohova: stěžuje si, že obrána byla na veřejné cestě od lidí Zvíkovských. V Drachkově. 1471, 9. Mart. Orig. č. 2471. Najjasnější kněžno a paní, paní má milostivá! Služba má byla a ještě vždy jest hotova vašemu duostojenství. A VMti dávám věděti, že když sem z Bechyně jela v středu před hromnicemi [30. Jan], Zviekovští vaši, Markvart Kozský a Majnuš z Rohozova v té jiezdě byli i jiní s nimi, za Jistebnicí u Padeřova, a ti mi vzali vuoz, tři vozníky a komorníka mého. A potom sem to od nich vyručila ve XXX kopách na postavenie na Zviekov tu neděli po hromnicích [3. Febr.]. A potom, kdež sem odjela několiko honuov, poslali sú ke mně z svých jednoho, a ten mi řekl: paní jeď

Strana 33
Dopisy z roku 1471. 33 předsě, ze všeho tebe páni propúštějí a svobodna buď, neb přátely mezi námi máš. A potom, když ten čas přišel, z základu mě napomínají a divné pohruožky činie; neb pánu VMti těch listóv přiepisy posieláme, kteréž mně se z Zviekova píší. I Vašie duostojnosti prosím, račte se k tomu dobrotivě ku pánu VMti, pro mú službu i pro mé dobroděnie, přičiniti, ať by ta věc propuštěna a stavena byla páně VMti rozká- záním. Nebť sě jistě taková věc v Čechách niktež straně neděje, byť paním dobrým na cestách překáželi. I věřím Vašie duostojnosti, že se k tomu ráčíte přičiniti a ta- kových věcí na mě neráčíte dopustiti, což by bylo k škodě i k hanbě mně i manželu mému. A to ráčíte učiniti pro mú službu prvnější i nynější i vzdycky hotovú. A toho od VMti dobrotivé odpovědi žádám. Datum ex Drachkov, sabbato ante dominicam Reminiscere anno dni M. oc. LXXI. Buzka z Makova. Najjasnějšie kněžně a paní, paní Anně z N. (sic) a na Krumlově, kněžně a paní mně milostivé. 435. Jan z Rosenberka Jarohněvovi z Úsušie: aby u krále žaloval na polskou posádku v Budějovicích. Na Krumlově. 1471, 11. Mart. Orig. č. 2473 a. Jan z Rozmberka oc. Jarohněve milý! Vědětiť dáváme, že nás Poláci z Bu- dějovic nekřesťansky hubie a veliké škody činie. Psali sme jim o to, jakož teď v přie- pisích uzřéš, a oni nám odepsali, odpoviedajíc a že chtie dále škoditi. I piešemť teď o to KMti, jakož také přiepis posieláme, jemuž srozumieš, aby sě také vedle toho spravovati uměl. A žádámeť s pilností, aby těm věcem rozuměje, přičinil se k KMti vedle toho, jakož v těch přiepesích [sic] uzříš, i páně Zdeňkovy příčiny [sic] k tomu proš od nás, nebť jemu o to krátce píšem,*) ukazujíc na tvú zprávu. Učiň v tom pilnosť, jakožť věříme. A o jiných věcech, cožť sme poručnili, i noviny, kteréž by věděl, daj nám věděti. Datum Krumlov, feria II. post dominicam Reminiscere anno dni oc. LXXI. Famoso Jarohněvoni de Usušie, nostro fideli dilecto. 436. Jan z Vlksic Janovi z Rosenberka: žaloby na Roubíka. B. m. [1471, po 22. Mart.] Cedule č. 2581. Rač VMt věděti, nynie vánoce minule dvě létě, den svatého Štěpána,**) do- býval jest nás, přijed jezdecky. A jakož VMt toho dotýče, měl-li sem co s ním činiti či neměl, v tom já nic neviem, neb sem já jemu neodpoviedal ini on mně. To VMt *) A. Č. V. 313 č. 4 a. **) 1469, 26. Dec. — Srovnej s tím Č. Č. M. 1881 str. 76. Archiv Český VIII.

Strana 34
34 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. dobře v paměti máte, kterak jest on VMti odpoviedal; a před tiem nižádných řečí on jest ke mně neměl. A potom sem psal tomu králi již minulému, on mi jest dal list bezpečný. A potom ihned první sobotu u postě [18. Febr. 1470] přitáhl jest s děly z Piesku, i dobýval nás za tiem ubezpečením. A já sem ihned tomu králi psal, to naň vznášeje. A král mi jest zase poslal dva listy, jeden svědčil mně a druhý Roubíkovi. V témž listu psal mi, abych ten list ihned poslal Roubíkovi, a já sem poslal. A potom jest Roubík nám i lidem našiem dobytek pobral. I milostivý pane! V tom já pak neviem těmito kusy, pravě-li nám učinil, či nepravě! I prosím VMti, račte tuto věc nynie při sobě jmieti, neb jestližeby on tyto věci zvěděl, měl-li sem prve s ním mnoho činiti, měl bych viece. 437. Hejtman z Hluboké purkrabí Krumlovskému: aby jeho lidem roky dávány byly. Na Hluboké. 1471, 28. Mart. Orig. č. 2475. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli běhu nynějšieho! A dávámť věděti, že purkrabie z Nového Hradu*) nechce dáti roku služebníku mému Vilémovi. I prosím, mluv o to se panem z Rozmberka JMtí, ať JMt rozkáže, aby služebníkóm mým byli roci dáváni, jakož já služebníkóm JMti též činím, že jim roky dávám. Také sem zpraven, žeby mi proto roku dáti nechtěli, že by byl se páně zbožie. I věziž, žeť nemá za pánem z Rozmberka nic, ježto to muož dobře provedeno býti, že k němu pán žádného práva nemá, než jest pacholek svobodný. I muoželi to býti, přičiň sě k tomu, ať mu jest rok dán. Pakliby to býti nemohlo, ale již já všem vězňóm vašim dávám týden napřed věděti, ať mi sě stavějí, a což sě mému dieti bude, musí sě vašim též státi. A to buoh vie, že bych toho nerad učinil, leč mne k tomu svévolně připravíte. A připravíte-li mě k tomu, shledáš to, že budete někoho tak velmi želeti jako já toho želém, anebo viec. Toho žádám odpovědi listem tvým po témž. Ex Hluboká, feria V. ante Judica anno oc. LXXI. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. Urozenému panoší Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli běhu nyněj- šíeho dobrému. 438. Týž témuž: v téže věci. Na Hluboké. 1471, 1. Apr. Orig. č. 2479. Službu svú, urozený přieteli milý běhu nynějšieho, vzkazuji! Psal sem prve, žádaje toho, aby Vilémovi, služebníku mému, kterýž u mne, jakož sem na *) Oldřich ze Dvorce.

Strana 35
Dopisy z roku 1471. 35 zámku, jest, rok byl dán, jakož já pána tvého služebníkóm dávám. Ještě toho žádám, aby témuž Vilémovi byl rok dán, nevěziece sě s ním svévolně na čest a na vieru. Pakli by sě nezdálo roku jemu dáti na čest a na vieru, chci já zaň slíbiti v základ slušný, nebť jest pacholek svobodný, nemaje žádného zákupu za pánem. Pakliby to vdy býti nemohlo, a chtěli by, aby s vobú stranú pacholci měli katováni býti, i to bych musil podstúpiti, ač nerad. A jakož jsem dal Slúpovi s jeho tovaryši týden napřed věděti, ať mi sě stavějí, toho mi daj odpověď listem svým po témž. Ex Hlu- boka, feria II. post Judica anno oc. LXXI. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli běhu nyněj- šieho dobrému. 439. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: výstrahu dává před Bechyňskými. V Třeboni. 1471, 1. Apr. Orig. č. 2480. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že večeras poslali ke mně posla jiezného Jarohněv a hejtman z Soběslavě, abych VMti věděti dal, že přibylo na Bechyni mnoho lidí, abyšte se ráčili na péči mieti a lidi kázati ostřieci; rybníkť sú Bechynkuov slovili věčí stranu, a vrátili se do Soběslavě. A tak tuším, že tito lidé na Bechyni přibyli na to, chtiece je na rybníce zastihnúti. A dnes náš hejtman chtěl s vozy a rybami z Soběslavě domuov i nesměl. Datum Třeboň, fer. II. Řehoř. sero post dominicam Judica annorum dni oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššímu komorníku král. Českého a pánu mému milostivému buď. 440. Purkrabí Helfenburský polnímu hejtmanu páně z Rosenberka výstrahu dává před Vod- ňanskými. B. m. 1471, 3. Apr. Orig. č. 2481. Služba má, urozený přieteli zvláště milý! Věděti, že dnes Vodňanští táhnů vojensky, majíc II stě koní a také něco drahně pěších; a tak mě za jisto zpravili, že se obrátili k Krumlovu. I milý přieteli! to věda, již pak dále v tom opatř. Datum feria IIII. ante Ambrosii anno oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně Mti z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému.

Strana 36
36 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 441. Jindřich Roubík Janovi z Rosenberka: že mu nepošle seznam svých služebníků. V Netolicích. [1471] 4. Apr. Orig. č. 2482. Urozený pane, pane milý! Služba má VMti vedle běhu přiměrnieho. Jakož mi VMt píše, abych VMti dal služebníky své vypsaný: i pane milý, nehodí mi se té věci učiniti. Než vie VMt dobře, že má VMt se mnú stánie i s tiem zámkem s Netolicemi i se všemi služebníky mými, lidmi poddanými, jakož pak list VMti v sobě šíře ukazuje, který já mám. I také, pane milý, žádného já nechovám, kdož by VMti škodu měl činiti, aneb komu VMti; a jestliže by se co stalo, ježto by se státi nemělo, však VMt vie, že oprávce mámy mezi sebú; stalo-li by se co od koho mého, chci se k té věci tak buohdá mieti, aby VMti bylo opraveno, vedle rozká- zanie oprávcí našich, a téhož VMti věřím. Ex Netolic, feria V. ante dominicam do- Jindřich Roubík z Hlavatec a na Netolicích. mine ne longe. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozumberka, pánu mně přieznivému, vedle běhu přiměrnieho. 442. Hejtman polské posádky v Budějovicích Janovi z Rosenberka: že jsou hotovi k Vodňanům, Písku a jiným okolním zámkům táhnouti, ale dále do kraje ne.*) V Budějovicích. 1471, 5. Apr. Orig. č. 2483. Službu svú vzkazuji, vysoce urozený pane, pane na mě laskavý a přieznivý! Jakož VMt po úřednících vašich pánuom měšťanóm tudiež i mně o některé pilné věci vzkázali ste: i rač VMt věděti, žeť těm dobrým lidem nezdá sě tak hluboko do toho kraje vtrhnúti; než což sě dotkne Piesku, Vodňan i jinších okolních zámkuov nepřátelských v tomto kraji, žeť jsú hotovi k rozkázání VMti učiniti. A to proto, aby ráčil věděti, pro konie staženie, neb na každú hodinu druhého poselstvie oče- káváme od KMti. A v tom mi rač psáti, což bych měl učiniti, a na který čas měli bychom se k tomu mieti. Datum Budveis, feria VI. ante dominicam ramis Palmarum, anno dni oc. LXXI. Bielý Jan z Stročkova. Vysoce urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Českého oc, pánu mně milostivě přieznivému. 443. Jan Puklice ze Vztuh purkrabí Krumlovskému: o pychu Vodňanských. Ve Velešíně. [1471] 6. Apr. Orig. č. 2484. Službu svú vzkazuji, pane purkrabie, přieteli milý! Jakož sem prve psal, *) Cf. A. Č. V. 315 č. 7.

Strana 37
Dopisy z roku 1471. 37 kterak sú byli dobytek v Chodči pobrali na Vodňany, a člověka byli jali na Helfn- burk: toho sú z Budějovic otieštili, a také Vodňanští dobytek zase vrátili; než ká- zali jim k holdu na Vodňan i na Helfnburk jíti. I milý přieteli! prosím tebe, že jim psáti budeš s pilností, abych mohl pokoj mieti, vedle pána JMti, a v čem bych také slúžiti mohl, chci rád učiniti. A z Vodňan řekli, že budeš psáti Mléčkovi, že sem páně služebník, že mám toho požiti. A z Hluboké praví, že mój bratr v Budějovicích listy píše a tvú pečeť přitiskují, a že ty o tom nic nevieš. Ex Velešín, sabbato ante domine ne longe. Jan Puklice ze Vztuh. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli mému dobrému. 444. Heřman z Čelenic Janovi z Rosenberka: o pychu Zvíkovských. B. m. [1471] 10. Apr. Orig. č. 2487. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt Kunše*) ubezpečil, i pobrali sú mu něco pěší, sešedše se Zviekova, a zase na rukojmě dali. A já zvěděv to, mluvil sem s purkrabí,**) pravě jemu, že jest ubezpečen. A purkrabie jest mi tu odpověď dal, že mi tomu věřé, ale že od VMti listu o něho nemá a žej o tom nic nevěděl. A jestliže VMt rozkáže, i to chce zase propustiti. I prosím já VMti, jako pána svého milostivého, poněvadž jemu VMt ráčil prve milostiv býti a nedali ste jemu škoditi, prosím VMti račte dáti list purkrabí, ať jemu zase propustí, coť jest jemu pobráno, a dále jemu nedopustí škoditi pro mé zaslúženie. Datum feria IIII. Heřman z Čelenic. post Palmarum. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 445. Kuneš Vidlák ze Slavkova Janovi z Rosenberka: v téže věci. V Neustupově. 1471, 11. Apr. Orig. č. 2488. Urozený pane, pane mně přieznivý! A jakož mi jest VMt bezpečenstvie dala přede všemi zámky VMti a na to jest mi i list VMt dala: i račte VMt věděti, že sú mi pobrali lidem mým na Zviekov, a purkrabí praví, že o tom nic nevie, by mi VMt bezpečenstvie dal. I prosím já VMti, račte o to purkrabí psáti. A což jest lidem mým pobráno, to jsú vyručili ti lidé, ať jest jim to propuštěno, a za to vzdy VMti prosím. Datum Neustupov, feria V. post dominicam Palmarum LXXI. Kuneš Vidlák z Slavkova. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mně milostivě přieznivému. *) Viz list následující. **) Smilem z Hodějova.

Strana 38
38 A. XVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 446. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: že chce obeslati okolní zemany, aby dali k Hel- fenburku pomoc obilím. Na Helfenburce. 1471, 15. April.*) Orig. č. 2489. Urozený pane, pane milostivý! VMti věděti dávám, že ten úmysl před sebú mám, abych všecky zemany a panoše přisediecie k zámku od VMti obeslal, aby VMti pomoc obilím dali na zámek, a zvláště, kteříž u pokoji sedú a války nevedú. Pak což jest v tom úmyslu VMti, prosím račte mě dáti věděti. A také jestli delšie stánie s panem Lvem a s Sudoměřským,**) prosím VMti, račte mi to také dáti věděti bez meškánie. A teď VMti poslal Ondřej Mladějovský dvé čápat. Ex Helfenburk, feria II. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. post s. Tiburcii anno 1471. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 447. Rehoř Klaric purkrabí Krumlovskému: o věcech hospodářských, o poctě Jana z Rosenberka pro krále Matiáše. V Třeboni. 1471, 20. April.***) Orig. č. 2492. Služba má napřed, pane purkrabie milý! A posielámť panu hejtmanu a tobě listy dva od páně Mti. A JMt píše mi a velmi připiluje, abych se na koně a voly vypravil, a že jest toho pilná potřeba. A poslala mi JMt list od KMti na 11/2 C voluov a na XXX koní.†) Při tom JMt připomíná, že JMt psala panu hejtmanovi i tobě, abyšte nětco zlatých dali na voly, muožli býti na všech 11/2 C; pakli nemuož, ale na méně, aneb aby někoho páně nastrojili, aby vedle mne jel a kúpil. I psal sem o to prve, žádaje, aby o to spuolu s hejtmanem rozmluvila; i také budete-li moci řezníka se mnú svého vypraviti, neb jeho potřebie bude pro dobytek; pakliby nemohli svého řezníka poslati, ale žeby chtěl odsavád řezník hodný se mnú jeti, ale chtěl by, abych zaň stravu platil. I prosil sem, aby mi na ty věci odpověď dal; i nedals mi odpovědi žádné, a já se neviem na čem ustanoviti. Pak toto pokládám sobě, kohož koli se mnú pošlete, že zaň budu musiti stravu platiti, byloť by rovně též, když bych za tohoto platil a za Kunce kárníka. Tak prosím, však bych tam pacholky musil najieti a neznámé. Pak jakž tu věc koli před sebú máte s panem *) Tiburcia jest 14. April neb 11. Aug. — 14. April 1471 jest zároveň boží hod Velikonoční, dle něhož by se snad spíše bylo datovalo. Ale na druhé straně list následující, také dle Tiburcia datovaný, hodí se spíše do měsíce dubna, ač i tu jsou jisté pochybnosti. **) Hynkem starším z Sudoměřic a na Řepici. ***) Podle Tiburcia srpnového bylo by: 17. Aug. †) Viz číslo následující, dle něhož by se přece zdálo, že tento list má se položiti do srpna. Ale doleji zmíněná zpráva o pobytu v Jihlavě jest tomu na překážku.

Strana 39
Dopisy z roku 1471. 39 hejtmanem, prosím daj mi to bez meškánie věděti. Také, milý pane purkrabie, píše mi páně Mt o ten med i ryby, aby poslány byly, i neviem, proč tiem prodléváte. Však páně Mt nebude v Jihlavi než do čtvrtku [25. April] aneb pátku [26. April]; potom by JMt nezastihli s tiem medem; a Jeho by Mt ráčila sama ten med KMti dáti. A ujede-li JMt, tehdy bude zmeškalá věc. Datum Třeboň, sabbato post s. Ti- burcii anno dni oc. LXXI. Řehoř Klaric. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď dán. 448. Úředníci Třeboňští Janovi z Rosenberka: že Slupovi bylo odpověděno; zprávy o věcech hospodářských. V Třeboni. 1471, 4. Mai Orig. č. 2495. Urozený pane, pane náš milostivý! VMti z novin počatého dobrého děkujem. Dajž pán buoh, aby se dobře a šťastně skonalo. A listy Kunrátovi i Tetaurovi po- slali sme vznuoce, jakž posel přišel, že sú dnes bohdá ráno dodány do Krumlova, neb jest Tetauer nynie tu. A já Markvart VMti věděti dávám, že jest Slúpovi*) od VMti odpovědieno i v jeho vsech pobráno sem na Třeboň, a to proto, že jeho lidé nepřátely u sebe přechovávali a odtud vycházejíce, lidem VMti škody činili, a zvláště jeho rychtáře synové dva u nepřátel jsú, a tu u otce stav mievali a lidi vaše jímali a jim brali. A již pak i sám ten rychtář na Stráži jest a člověku jednomu vašemu hrozil pálením. A což se Slúpovi o to psalo, vzdy to omlúval, a vašim se lidem vzdy pod nevěrú škoda dála. I nezdálo se hejtmanovi i mně, bychme měli dáti vaše lidi pod nevěrú tak krpati, než odpověděli sme jemu i pobrali. A já Rehoř VMti věděti dávám, že Tetauer chce, abych jel na koně do Bělehradu, i ptal sem se, má-li VMt list od KMti na osvobození třicátkuov a mýt, a také aby VMti nebránili koní vésti, neb druhdy nedadie jich vésti z země. I dali mi věděti, že jest list, ale již přešlý. I račtež zjednati a mně bez meškánie poslati list nový na XXX koní, nebť někomu snad z dvořan vašich také některý kúpím, aneb sobě. A račte to Martinovi Tulmačovi poručiti, atby on ten list vyjednal, nebť teď proto posla k VMti posielám, ať by mi jej bez meškánie přinesl, nebť ode čtvrtka najprv příštího [9. Mai] v témdni [16. Mai] vyjeti musím. Račte i na něco voluov zjednati, všech se hodí. Datum Třeboň, [sabbato] post invencionem s. Crucis anno dni oc. LXXI. Markvart z Kamenice, hejtman na Třeboni, a Rehoř Claric. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššímu komorníku král. Českého, pánu našemu milostivému buď dán. *) Janovi z Chotětic? Sedláček IV. 232.

Strana 40
40 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 449. Oldřich Roubík z Hlavatec purkrabí Krumlovskému: aby vězňům byl dán rok. Na Hluboké. 1471, 14. Mai Orig. č. 2497. Službu svú vzkazuji, urozený bratře milý! A divím sě tomu, že těm pacholkóm roku na čest a na vieru nedáš, věda to, že pan hajtman dával jest všem pána tvého JMti služebníkóm na čest a na vieru, a neznaje jich. Prosím já tebe, bratře milý, daj jim rok, všakť jinak neučině. A jestližeby který takový byl, ježto by sě nad svú ctí zapomenúti chtěl, shledáš, že sě k tomu beze lsti přičiníme, pokudž najdále moci budem, aby tomu dosti učinil. I věřím, že to učiníš, ať dobří pacholci vězeni nejsú. A také sem zpraven, že by něco počítal, chtě od nich za stravu mieti. Milý bratře, nečiň toho, všakť jest na pány z Rozmberka neslýcháno, koho jsú kdy v svém vězení měli, aby za stravu platil! A také jest pan hajtman, jakž jest na Hluboké, a mieval dráhně vězňuov a ještě má, žádný za stravu neplatil; nenieť slušné takové věci za- mýšleti. Toho mi daj odpověď. Ex Hluboká, feria III. ante Sophiae anno oc. LXXI. Oldřich Roubík z Hlavatec. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, bratru milému. 450. Hejtman Budějovický Oldřichovi Roubíkovi: o seznam lidí a vsí holdovních. V Budějovicích. 1471, 18. Mai Orig. č. 2499. Službu svú vzkazuji, urozený příteli běhu přiměrnieho! Jakož mi píšeš, žeby lidi holdovní a vsi úředníkóm páně z Rozmberka vypsaný dal a cedule na Krumlov: muoj příteli, jáť o tom nic neviem. A dále píšeš, že tomu rozuměti nemuožeš, čemu by ty vejpisy byly těch vsí, o kteréžť jsem prve psal. I věz, že proto, že se mně vždycky osvědčujete, i rád bych je pro tu věc jměl vypsaný a ti lidi, číž by byli, abych je obeslal, aby vám právi byli; pakli by vám přes to kto nechtěl práv bejti, již bych já v tom toho nechtěl brániti, a to proto, jestližeby se mezi vámi co přiho- dilo, abych se já v tom také mezi vámi uměl spravedlivě jmieti. A což se pánuov Budějovských dvoru a lidí holdovních dotýče, mluvil jsem o to s nimi; oni též žá- dají, aby mně to, aneb jim, dal vypsáno. A jestliže kto s vámi co smluvil, tak praví oni, že vám právi bejti musí. I milý příteli! jestliže mi vypsáno toho nechcete dáti a chtieli jakú svévolnosť vésti, již bych rozuměl, že se vám nesnázie chce. Také se mnú páni Budějovští mluvili, že nějaké lesy sekané mají, kteréž jsú na královstvie kúpili, že jim těch hájíte bráti. Když zde pan Medek s synem tvým byl, tu jest se mnú i se pány Budějovskými mluvil, žádaje, abychom jemu propustili vína flašku neb dvě a což by úzd aneb jiných krámských věcí potřebie bylo, a my jsme to

Strana 41
Dopisy z roku 1471. 41 řekli učiniti. A on zase řekl buď lesu neb jiných potřeb z království sem vézti, že toho hájiti nechce. Ex Budvais, sabbato post Zophiae festum, anno oc. LXXI. Markvart z Rakovic, hajtman na Budějovicích. Urozenému panoši Oldřichovi Roubíkovi z Hlavatec, přieteli dobrému buď dán. 451. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o holdech a volbě nového krále. Na Hluboké. 1471, 21. Mai Orig. č. 2500. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý běhu přiměřnieho! A jakož píšeš, žeby sě příčin hledalo proti lidem pána tvého; muožeš rozuměti, žeť sě tu příčin žádných nehledá, neb jest dána tobě ta věc všecka vypsána, co jsú kde holduov zuostali. A byť sě v tom chtěla příčina bráti, však bychme té věci tobě ne- dali vypsané. A také, jakož výmluvny činíš některé lidi spálením, muožeš rozuměti, poněvadž s Hluboké s toho zámku spáleni nejsú a v holdu jsú zachováni z Hluboké, však jich jest před jiným žádným neubezpečil pan hejtman, než sám před sebú, a to jim jest zachováno. Kudyž by oni chtěli toho prázdni býti, aby nedali? Však vy též činíte, že ubezpečíte před některým zámkem, a spálé-li odjinud, proto vám musie hold dáti, pročež by sě tuto též nestalo? I nerozumiem, bratře, by je v tom mohl ohájiti. A také, jakož píšeš, žeby se chtěl se mnú sjeti a o ty holdy rozmlu- viti: zdá-liť sě, jať sě s tebú rád sjedu, jediné mi daj věděti; a zda bychma tu mohla uhoditi spolu i o krále, kto má volen býti. Ex Hluboka, feria III. Rogationum Oldřich Roubík z Hlavatec. anno oc. LXXI. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí Krumlovskému, bratru běhu při- měřnieho milému. 452. Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: aby se u pána Hradeckého přimluvil za svého poddaného. V Třeboni. 1471, 22. Mai. Orig. č. 2501. Urozený pane, pane muoj milostivý! Přicházie k VMti člověk tento Hanzl Saul ze vsi VMti z Drahotěšic, kterýž, u postě rok minul, uprosil sě u Zdebora Kozského, té chvíle hajtmana, aby jemu dopřál kúpiti sobě pro tyto nepokoje za Žimutičkú krunt, a když by sě kolivěk poklidilo, že sě chce na VMti krunt zasě navrátiti. A toho jemu Zdebor přál, a on uručil, i v knihy zapsáno, aby tak učinil, i všecko, což by vedle súsed přišlo, aby toho odbýval. A v tom vzali jej u Vrano- vicích na Žimutičkově kruntu na Hradec a šacovali jej. I prosíť VMti, abyšte ráčili o něho státi a mluviti se pánem z Hradce, aby jej z toho šacunku propustil, nebť

Strana 42
42 jest od VMti výhostu nevzal, než uručil zuostati za člověka VMti. Datum ex Třeboň, feria IIII in vigilia Ascensionis Domini anno oc. LXXI. Markvart z Kamenice, hajtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému buď dán. A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 453. Vodňanští purkrabí Krumlovskému: o propuštění souseda svého z vězení. B. m. 1471, 3. Jun. Orig. č. 2504. Službu naši vzkazujem, urozený přieteli milý běhu přiměrnieho! A jakož Hanuš náš obývající, jsa vězením zavázán, teď se stavie, věřímeť, že jemu dále stánie a přimieřie užiti [sic], poněvadž beze všie příčiny jat jest, nepřirovnávajíc toho k jetí služebníka Alšova; nebť ten jistý služebník vzat jest s jistinú, kteráž při něm jest nalezena z těch věcí, kteréž sú pobrány člověku súseda našeho v tom stání. I vdyť věříme, že nadepsaný Hanuš bude propuštěn; jinak staloť by se nám od vás proti běhu a proti spravedlnosti. Datum feria II. solemnitatis Pentecosten anno dni oc. LXXI. Purgermistr a radda města Vodňan. Urozenému panoši Kunrádovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 454. Vilém Tetaur z Tetova Janovi z Rosenberka: dává výstrahu před Jindřichem Roubíkem. Na Helfenburce. 1471, 25. Jun. Orig. č. 2509. Urozený pane, pane muoj milostivý! Z vystřihánie člověka viece hodného VMti věděti dávám, že Roubík před tiem dobrým člověkem mluvil, že chce tam do kraje k VMti upadnúti a v tom kraji dobytek zajeti. I milostivý pane! račte se v tom opatřiti, a lidí vystřiedci, ať se odženú. A jestližeby on měl zajeti a pobrati, račte VMt raději rozkázati přihnati a ke dvoru zbiti. Ex Helfenburk, feria III. post s. Johannis bapt. anno dni MCCCCLXXI. Vilém z Tetova, hajtman páně Mti z Rozmberka. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 455. Hejtman Budějovický purkrabí Krumlovskému: dává výstrahu před Roubíkem. V Budějovicích. 1471, 27. Jun. Orig. č. 2510. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A vědětiť dávám, žeť jest dnes Roubíkovi lidí přibylo na Hlubokú; a jinak tomu nerozumiem, než že někam do

Strana 43
Dopisy z roku 1471. 43 kraje chtie. I protož, milý příteli, to věda, uměj sě v tom opatrovati. A zdáliť sě kde do kraje vyslati, když sě po vsech rozespú, zda by koho mohli lapiti. A což bychom mohli, chtěliť bychom rádi pomoci. Ex Budvais, feria V. ante s. Petri et Markvart z Rakovic, hajtman na Budějovicích. Pauli anno oc. LXXI. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. 456. Třeboňští Jarohněvovi z Úsuší: aby jim od pana Jana Rosenberského dluh splacen byl. Ve Třeboni. 1471, 28. Jun. Orig. Fam. Rosenberg 24 b. Službu naši vzkazujeme VMti, pane Jarohněve nám milý! A jakož vás tajno nenie, když jste do Krumlova jeli, prosíce vás, abyšte s páně Mtí mluvili o ty zlaté, jakož jsme páně Mti pójčili k JMti potřebě. A pán buoh vie, že těch zlatých s ve- likú těžkostí jsme zajeli. A když páně Mt jela od KMti z Jihlavy, tu když sme s JMtí mluvili, řekla, abychom JMt napomenuli při svatém Janě. I prosíme VMti, jakožto i prve, aby s páně Mtí o to rozmluvili: neb pán buoh vie, bychom je měli my platiti, přieliš bychom byli obtieženi, neb s jinými opravami města máme dosti činiti. Datum ex Trzebon, sexta feria in vigilia Petri et Pauli anno oc. LXXI°. Purgmistr a všecka rada města Třeboňského. Urozenému panoši Jarohněvovi z Úsušie, přieteli našemu dobrému. 457. Bernart Talafús purkrabí Krumlovskému: o pychu žoldnéřů Rosenberských. V Poříčí. 1471, 2. Jul. Orig. č. 2512. Službu svú zkazuji, urozený přieteli milý! Vědětiť dávám, kterak pěší tvoji, jménem Vávra i jeho tovaryši, koně mi byli pobrali, kteréž mi jest poslal pan Miroš za dluh, jakož tebe potom sám zpravím, když se spolu shledáme. I věz, pane purk- rabie, žeť sú i pro jiné věci ke mně pospiešili, dávaic mi některé výstrahy, ať by mi sě škoda nestala vod nepřátel strany naší; nebť jinak nerozumím, že by mi škodu rádi udělali, kderak by mohli. I věz, pane purkrabie, žeť bych pánu tvému i tobě rači poslúžil, nežli rozhněval JMt oc. Datum ex Pořieč, feria III. in die Visitationis s. Mariae virg., anno domini MCCCCLXXI oc. Bernart Talafús z Trnštaina a na Pořiečí. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému buď dán. 458. Racek Varlejch z Bubna Janovi z Rosenberka: o pychu Helfenburských. B. m. 1471, 21. Jul. Orig. č. 2514. Urozený pane, pane! Služba má VMti. A žaluji VMti na úředníky vaše, kteříž

Strana 44
44 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jsú na Helfemburce, že jsú dopustili služebníkóm vašim lidí mých z Krajnic statek jich pobrati a je samy zjímati, a tu na Helfemburg přinesli a je k šacunku připraviti chtie; a dávají jim vinu, ježto toho nenie, smyšlenú. O to jsem psal VMti páně hauptmanu i úředníku, aby mi mé lidi propustili a to navrátili, což jim jest po- bráno. Toho se jest nestalo. A já jsem plné do-ufánie měl k VMti i k vašim, kdež by mi toho potřebie bylo, žeby měli mých chudých lidí ohajovati; neb mi jest to VMt řekl v Jihlavě, že mým lidem těm v Krajnicích i jiným nedáte překážeti. I milý pane! věřímť VMti, že ráčíte rozkázati úředníkóm svým na Helfemburce, aby lidé moji z Krajnic propuštěni byli. A toho já VMti chci zasluhovati. Odpovědi žádám od VMti po tomto poslu. Datum dominico a. Magdalenae a. d. oc. LXXI. Racek Varlejch z Bubna. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozemberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu na mě laskavému. 459. Jan Tluksa purkrabí Krumlovskému: aby měl pozor na Roubíka; děkuje za jestřába. V Budějovicích. 1471, 24. Jul. Orig. č. 2515. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož mi píšeš, žeby něco lidí na Hlubokú přibylo oc. I milý příteli, věz, že jsme to dobře osadili. A nyní nám po- selstvie přišlo, že žádných lidí nepřibylo, než kteříž jsú prve, leč příjezdem několiko jízdných aneb pěších, jakož obyčej jest. Také mi píšeš, žeby rybník Boršovský spou- ščěli, a žeby jej na Netolice loviti chtěli; o tom my zde nic nevieme. I milý příteli! zeptaj ty se na ty věci, jestli to tak; a byla-li by jaká potřeba toho brániti, daj nám sem věděti, a my což budem moci zdejšími měštěny chceme k tomu rádi po- moci a hotovi bejti. A z jestřábuť děkuji; když s ním vránu uhoniem, chciť ji rád poslati. Ex Budvais, in vigilia s. Jacobi apostoli anno oc. LXXI. Jan Tluxa z Vrabie, najvyššie písař desk zemských královstvie Českého. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli mému dobrému. 460. Hejtman Třeboňský polnímu hejtmanu páně z Rosenberka: o najímání žoldnéřů a o péči před Hlubokou. V Třeboni. 1471, 25. Jul. Orig. č. 2516. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Slyším, že by pacholky pěšie v službu přijímal; i věz, milý přieteli, žeť jest zde něco pacholkuov, ježto chtie pryč jíti, nebo služby žádné nemají. I chtěl-li by jiné přijímati, zdá-liť sě, aby tyto pa- cholky přijal; nebo nám by sě zdálo s panem Jarohněvem, jestliže by sě tobě zdálo a jiné měl přijímati, neb sú pacholci známí, bylo by lépe známé mieti nežli neznámé.

Strana 45
Dopisy z roku 1471. 45 A také věz, milý přieteli, žeť jest drahně lidí přibylo na Hlubokú, i měl-li by co počínati, aby s opatrností počínal. A o Brumovi věz, žeť jest na Hluboce. I událo-li by sě kde s ním sjíti, věz, žeť již jest nepřietelem. Ex Třeboň, fer. V. in die s. Markvart z Kamenice, hejtman na Třeboni. Jacobi annorum oc. LXXI. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, najvyššiemu hejtmanu páně z Rozmberka, přie- teli mému milému. 461. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: přimlouvá se za paní Harovníkovou. V Třeboni. 1471, 25. Jul. Orig. č. 2517. Urozený pane, pane muoj milostivý! Prosila mne paní Mandalena Harov- níka [sic]*) za přímluvu k VMti, že jsú jejím chudým lidem ve Lhotě dobytky pobrali, a praví, že nevie proč, a že jí žádný na její lidi nežaloval, a že by na své chudé lidi chtěla pravdy dosti udati. I prosímť já VMti, jako pána mého milostivého, abyšte jí ráčili milostivě v tom opatřiti, aby se jí útiskové nedáli. Datum Třeboň, fer. V. Řehoř. in die s. Jacobi ap. a. dni oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššímu komorníku království Českého, pánu mému milostivému buď dán. 462. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o hrozbách probošta Rabšteina proti lidem pod- daným z panství Březského. Na Helfenburce. 1471, 26. Jul. Orig. č. 2518. Urozený pane, pane milostivý! VMti věděti dávám, kterak pan probošt Pra- chatický hrozí lidem zbožie Březského, kteříž VMti všecky poplatky na zámek dávají, že by je chtěl spáliti, jestliže k holdu nepřijdú. I milostivý pane, račte o ně pánu Prachatickému psáti, ať jich u pokoji nechá, jakož sami osobně VMt dále toho spravie; prosím VMti račte je vyslyšeti. Pakli co jiného v tom VMt rozkážete, hotov sem učiniti a je opustiti, nebť jsú již zase opanováni. Odpovědi prosím o týž lidi. Ex Helfnburk, feria VI. post s. Jacobi a. d. 1471. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 463. Magdalena Harovníková z Drahova Janovi z Rosenberka: o pychu Novohradských. V Třeboni. 1471, 28. Jul. Orig. č. 2519. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož sem VMti psala tužéci, že mi *) Viz následující list číslo 463.

Strana 46
46 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mým chudým lidem ve Lhotě na mém chudém věně koně, dobytek i mléčné pobrali i ženy zranili Novohradští, nedavše žádnému mému člověku přede mnú žádné viny. A VMt psala hejtmanovi svému, toho neviem co, než tak mě lidé moji zpravují, když listu vašeho tomu Burjanovi dodali, tehdy list váš povrhl, a lidi mé chudé, kteříž s vaším listem tam šli, ty vsázel. Milostivý pane! slyšala sem o mnoho dobrých lidech, kteří sú u VMti předkuov i u VMti úředníci byli a jsú, a nikdy sem toho neslýchala, by dobřie lidé vaše listy pomietali jako ten Burjan. Pak to VMt račte obrátiti več ráčíte; než já VMti sirá vdova vzdy prosím, aby mi ráčili mým chudým lidem jich koně, mléčné i jiné věci pobrané vrátiti, a, jakož sú dobytek vyručili, ru- kojmě i ty lidi, kteréž jest vsázel, propustiti. A dá-li ten Burjan, neb ktožkoli, mému kterému člověku z čeho vinu, psala sem prve VMti i ještě, že chci pravdy dosti udati na každého. Pakli čemu nebudu rozuměti, chci na VMti rozkázání přestati. I do-ufámť já vzdy VMti, jako pánu mému milostivému, že ráčíte muoj spravedlivý pán býti a že mne mocí a bez práva svým neráčíte dáti utisknúti. Datum Třeboň, Magdalena z Drahova. dominico post s. Jacobi anno oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 464. Purkrabí Helfenburský Vilémovi Tetaurovi: o zajetí trubače Vlachova. Na Helfenburce. 1471, 28. Jul. Orig. č. 2520. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Věděti dávám, že Vlach s jinými nepřátely sebrav se, maje ...*) pěších a na L koní, učinil jest zálohu u zámku . . . .*) již minulý. A jakž jest přijel, tak jest od zámku odjel, neučiniv, děkujíc pánu bohu, žádné škody. A od zámku jel jest se všemi jieznými do Vodňan. A na zajtřie přijel jest trubač jeho do Bavorova; i trefil na naše pěší tu v Bavo- rově, a naši jeho jmú i přivedli jej na zámek. A on praví, že jest chtěl prostě na zámek jeti, a že by Staňkem i s tebú smlúvu měl, že má u páně Mti býti. I zavázal sem jeho slibem a mám jeho na zámku do tvého obeslánie. Pak což v tom rozkážeš, tak se staň. A dále mi týž trubač pravil, že Vlach s Rúbíkem dělali sú zálohu v so- botu u Soběslavi, a zase jest přijel i jest se všemi na Vodňanech. Ex Helfenburk, dominico post s. Jacobi a. d. MCCCCLXXI. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému panoši Vilémovi Tetaurovi, hejtmanu oc, přieteli zvláště milému. *) Vytrženo.

Strana 47
Dopisy z roku 1471. 47 465. Jan z Soutic Janovi z Rosenberka: o pychu Helfenburských. Na Týně Vltavském. 1471, 30. Jul. Orig. č. 2521. Službu svú vzkazuji, urozený pane a pane milý! A jakož sem již VMti často psal o nevrácenie mým chudým lidem z Helfenburka, a také sem psal VMti o slu- žebníka mého, kteréhož jsú jali, když jsú jezdili po ty věci na Helfburk. I rač VMt věděti, žeť jsú ještě těch věcí nevrátili ani služebníka mého propustili, aniž sě k tomu hned má ten úředník. I prošímť já VMti, byšte se ráčili k tomu mieti, aby služebník muoj byl propuštěn, a ty věci aby byly navráceny. Ex Týn, feria III. ante Jan z Sútic a na Týně. vincula Petri oc. LXX primo. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mně přieznivému buď. 466. Přech mladší z Čestic úředníkům Rosenberským: že položí dobrou vůli v Strakonicích. V Česticích. 1471, 4. Aug. Orig. č. 2523. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Vězte, že mi páně Mt píše, abych dobrú vuoli okázal, a když dobrú vuoli okáži, že JMt učiní, což mi učiněno má býti v těch listech. A já jsem JMti odepsal, že chci dobrú vuoli ukázati od dnes ve dvú nedělí v Strakonicích, před kýmž JMt rozkáže, a v těch dvú nedělí aby JMt kázal listy zdělati. Pakli JMt nepošle k tomu času k ohledání té dobré vuole, že učiním vedle listuov a zápisuov vašich. I protožť vám to také věděti dávám, abyšte sě při- činili, ať mi jest učiněno to, což mi má učiněno býti: pakliby sě toho nestalo, vězte, žeť hned vlehnu a vás také obešli, jehož bych raději, by se páně Mt skrze to škod nedopúštěl. Ex Čestic, dominica post fest. s. Stephani anno oc. LXXI. Přech mlazší z Čestic. Urozeným panošem Kunášovi z Machovic, purkrabie na Myšlíně [sic],*) a Jarohněvovi z Úsušie, přátelóm dobrým. 467. Úředník Soběslavský Jarohněvovi z Úsuší: že by mělo příměří trvati toliko do sv. Václava a že tudíž potřebí v čas se opatřiti. B. m. [1471, 9. Aug.] Orig. č. 2525. Urozený, mně příznivý a na mě laskavý pane Jarohněve milý! Službu svú napřed vzkazuje, věděti vám dávám, že husté řeči jdú z strany odporné, že by dále stánie nemělo býti než do tohoto sv. Václava a dále nic. Přišel také zlatník zdejší a ten chodil do Polsky k svým přátelóm, ten také rozpraví, ale ne všem, že co král *) na Meidšteině.

Strana 48
48 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Polský i JMti syn, do Čech daný, lidu mají, to nic buď [sic]. Já vás za to prosím, milý pane, znáte čas krátký a velmi blízký, ač jest možné, dajte mi znáti této věci potřebu pro lidi pána našeho JMti, ať by nebyli výstrahú a opatřeniem obmeškáni, aťby někomu snad i mně v tom potom vina nebyla připsána, nebť sú se lidé všudež ubezpečili. I poměte na Miličín, nad nimiž jistý nepřítel trží, a Sedlčan nezapomí- nejte; čas jde, sluší se před časem opatřiti pospěšně. Z Soběslavě také vám na list váš odpověď posielám od Žárského, jemuž porozumějíce poznáte vaši potřebu. Stanislav z Přerova. Urozenému pánu, panu Jarohněvovi z Úsušie, poznale mně příznivě laskavému. 468. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: vykládá, proč zajal dobytek v Třebanicích. Na Helfenburce. 1471, 17. Aug. Orig. č. 2527. Urozený pane, pane milostivý! Píše mi VMt o lidi z Třebanic, že by jim dobytek pobrán byl oc, ale nepravie VMti proč? Nejsem takový člověk, bych co všetečně učinil, ježto bych učiniti neměl bez příčiny hodné. I rač VMt [sic], že před tiem přišli ke mně lidé VMti obsovaní a spálení z Útěšova, také gruntovní, zpravu- jiece mě, že jich dobytek vlastní mají, ježto jim jest pobrán. A já zvěděv to, kázal sem jim dobytek pobrati, a co jsú ti lidé VMti gruntovní svého poznali, to jsem jim zase vrátil a ostatek sem ihned zbil [nebo: zbyl]. I račte VMt viece sobě vážiti VMti věrné, nežli ty zrádce, ježto VMt i tudiež nás zrazují k úhlavniemu nepřieteli VMti. Ex Helfenburk, sabbato post Assumptionem b. Mariae virg. gl. anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Také račte věděti, že u toho Machlíka tu v Třebanicích pěší Rúbíkovi vzdy přebývají, a on s jinými zrazuje dobytek i jiné věci na zboží VMti i pod zámkem, a s nimi v chuoze chodie. I prosím VMti, račte takové kárati. A račte jistě věděti, že což jest lidí VMti pod mým úřadem, žeť jim nedám nepravě učiniti. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Českého. 469. Jan z Hodějova Janovi z Rosenberka: o pychu lidí Rosenberských na jeho zboží zástavném. V Jindr. Hradci. [1471] 1. Sept. Orig. č. 2531. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně příznivý! A milý pane, VMti dávám věděti, kerak mi služebníci VMti pobrali v pátek minulý [30. Aug.] na tom zbožie, keréž mi zastavil Štítný,*) páně Zdeňkuov služebník, a lidé mi člově- *) Toho času byli na živě Artleb a syn jeho Bernart Štítní (Sedláček IV. 124). Kterého zboží se list tento týká, udati neumím.

Strana 49
Dopisy z roku 1471. 49 čenstvie slíbili. I milý pane! obsielal sem hejtmany VMti Jarohněva i Markvarta a prosě, aby bylo zase lidem mým navráceno. I milý pane! VMti toho žaluji, že jsú mi nic nevrátili. I VMti prosím jako pána, že VMt kážete mi to zasě navrátiti aneb-li lidem mým tu škodu opraviti, vedle té potřebnosti. A VMti prosím, že ráčí VMt juž těm lidem bezpečenstvie dáti do některého času, a v tom zda bych mohl sě s VMtí shledati a těch věcí VMti ústně zpraviti. Datum Novae Domus, dominico in die Egidii confessoris. Jan z Hodějova. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mně přieznivému. 470. Purkrabí Maidšteinský Janovi z Rosenberka: drobné zprávy o pobírání dobytka. Na Meidštaině. 1471, 1. Sept. Orig. č. 2532. Urozený pane a pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píše, že by VMti ža- loval ten pan Šachmberka,*) že by jeho lidem byl pobrán dobytek a hnán na Med- štajn: i račtež věděti, žeť mi na tom křivdu činí a žeť toho neprovede, byť byl který dobytek z Němec hnán na Majštajn. Než byli lidé přišli a pravili jse od Rozmberka, a tak pravili, že jsú dvě krávě anebo tři optali u lidí u mých v Jaronicích. A já jsem jim tak řekl: muožte dobře rozuměti, že jsú jich moji lidé nepobrali, než že jsú je od drábů jakajs kúpili. A chcete-li jim to navrátiti, což jsú oni za ně dali? A oni s tiem šli pryč a tak pravili, že vědie dobře, kdo je do mé vsi přihnal. A juž jsú ty krávy opět pobrali, že již v té vsi žádné nemají. A žaluji VMti na rychtáře z Oujezda, že jsú lidé moji tři koně optali, kteréž jsú jim byli nočně po- kradli, i stavili je; a rychtář jim řekl, že nemají zaručeni býti; a jedno oni odešli, už dva koně pryč zašikovali a třetí najhorší do Zabovřesk vrátili. I psal jsem Ha- nuškovi a prosě jeho, aby lidi své k tomu držel, aby koni byli zase vráceni; a on jse k tomu vdy nemá, aby vrátiti kázal. I prosím VMti jako pána svého milostivého, aby jse ráčili k tomu přičiniti, aby lidem mým ti koni byli vráceni. Ex Majštajn, dominico in die Egidii oc. anno dni LXXI. Kunáš z Machovic oc. Urozenému pánu a panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 471. Soběslavští Janovi z Rosenberka: o orteli z vyššího práva z Budějovic a o týrání měšťanů ponůckami. V Soběslavi 1471, 3. Sept. Orig. č. 2533. Urozený pane, pane náš milostivý! Služba naše poddaná VMti s plným po- *) ze Schaumburka. Archiv Český VIII.

Strana 50
50 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. slušenstvím. A jakož nám VMt psala o tom orteli z vyššieho práva z Budějovic, o tu při mezi knězem Janem a sirotky, že bychom stranám toho ortele nečetli oc. Račte VMt věděti, žeť jsme ten ortel několikrát před oběma stranoma četli. A jakož VMt psala, abychom před VMtí s tiem ortelem i s stranami stáli k matce boží se- mený [8. Sept.], neb ten týden oc: Pane milostivý! Račte povážiti tohoto času ne- bezpečného, že se všech stran nepřátely máme! Neb jsme prve sami s tiem ortelem k VMti jeti mienili, by pro nebezpečenstvie nebylo. I pokorněť VMti prosíme, byšte ráčili to do některého dálšieho času odložiti, zda bychom mohli bezpečněji k VMti přijeti, abychom v tom sebe i lidi ke škodě nepřipravili. Také račte VMt věděti, že se chudině vaší velice stýště, že jsú velice ponuockami a hláskú obtieženi, neb z ně- kolik domóv s obcí hlásati nechtie jakožto Húska, Sádlo, paní Kozská, pan Baba, z domu pana Pavla, a někteří služební, jenž komory mají a kupčie a města požívají; a ač jsme o ty domy s úředníky VMti i páně Zdeňkovými o to mluvili, velmi se k tomu slabě mají. I pokorněť VMti chudina prosí, abyšte jim k tomu raditi ráčili a v tom je opatřiti, aby za VMti za vaše zdravie pána boha prosíc, mohli se živiti. Scriptum ex Soběslav, fer. III. post s. Egidii anno oc. LXXI. Purkmistr a rada města Soběslavě. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu našemu milostivému. 472. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o zjednání delšího roku k platu pro Nejpergéře a porážce Oldřicha Vlacha. Na Helfenburce. 1471, 6. Sept. Orig. č. 2534. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti teď posielám list Prachatického*) a list páně Labuťuov, což se dotýče těch zlatých Nejpergeři. I psal jsem JMti, aby ráčil se přičiniti, aby delší rok JMt zjednal, muož-li býti do svatého Havla; to VMti nezmeškám dáti věděti, kterak zjednáno bude. A jiných novin neviem; než pan Prachatický s Buškem z Nihošovic porazil Vlachovi na Březí; jali Hrzka samého čtvrtého a V koní jim vzali. Ex Helfenburk, fer. VI. ante Nativitatem Mariae virg. gl. anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabí na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 473. Týž témuž: o téže věci a o pomoci na zámek od Přecha ze Lčovic. Na Helfenburce. 1471, 7. Sept. Orig. č. 2535. Urozený pane, pane milostivý! Teď VMti posielám list pána Strakonického**) *) Jana z Rabšteina. **) Jana ze Švamberka.

Strana 51
Dopisy z roku 1471. 51 o té věci, což se dotýče Najpergéře, tomu VMt porozumiete. To VMt vědúce, račte to opatřiti vedle rozumu VMti. A také sem psal Přechovi z Elčovic, aby pomoc dal VMti na zámek obilím, a pan Strakonický jeho zastává, a pravě, že by služebník jeho byl, a odporen jest dáti, a odvolává se na VMt. I milostivý pane, pro potřebu a příhodu zámku VMti neračte toho rušiti, a pomoc ať na zámek dá. Ex Helfenburk, sabbato ante Nativitatem b. Mariae anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 474. Týž témuž: o pobrání listův poslu jeho na cestě. Na Helfenburce. 1471, 11. Sept. Orig. č. 2536. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že listy pobrali poslu pana Strakonického a pana probošta; a listy, kteří svědčili Kestřanskému a na Zviekov, ti jsú také pobráni poslu na cestě; a kamžkolivěk pošli, těžko pronesú. Datum Hel- fenburk, feria IIII. post Nativitatem s. Mariae virg. gl. anno dni oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 475. Týž témuž: o pychu lidí Varleichových a o Racka Kocovského. Na Helfenburce. 1471, 16. Sept. Orig. č. 2538. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt po Odolenovi jste vzká- zali, abych VMti věděti dal, pro kerú příčinu ti sú zjímáni a šacováni, o kteréž VMti píše Varlech*) oc. I rač VMt věděti, že když před tiem bylo stánie, tehdy v tom stání služebníci VMti pěší z Helfenburku šli sú k přátelóm tu do kraje k Rabí; a ti jistí sedláci z Krajnic, dočekavše jich nedaleko ode vsi, i zlúpili až do nahoty služebníky VMti. A já těm sedlákóm píši, aby to opraveno a navráceno bylo a služebníkóm VMti. A Rabští úředníci píší mi jakožto o své dědičné, odpierajíc, že sú toho neučinili ti sedláci, jakož teď VMti list posielám. I poddávali se k roku před pana Strakonického, aby to JMt ohledal. A služebníci VMti k tomu roku šli. A ti jistí sedláci, dočekávavše jich na cestě, i zabili dva služebníky VMti za kře- sťanském příměří. A já dočekav jich do kraje, i kázal sem je pro ten pych a kvalt, kterýž VMti sú učinili, zjímati a šacovati; jakož teď VMti toho ceduli posielám, več *) Viz č. 458. 7*

Strana 52
52 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. který jest šacován. A teď VMti přiepis posielám, kterak Kocovskému odpisuji na to jeho psanie, kteréž VMti široce píše, a vymlúvaje se před VMtí. I prosím VMti, račte jemu o mě psáti jakožto o služebníka a úředníka VMti; nebť nejsem takový, bychť o služebníky a lidi poddané VMti nestál, která by se jim křivda stala. Ex Helfenburk, feria II. in die s. Ludmilae anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššiemu království Če- ského, pánu mému milostivému. 476. Purkrabí Helfenburský Vilémovi z Tetova: o poslání jízdného lidu na Zvíkov a o porážce lidí Vlachových. Na Helfenburce. 1471, 17. Sept. Orig. č. 2539. Služba má napřed, urozený přieteli zvláště milý! Jakož jsi mi vzkázal, abych po lid jiezný na Zviekov poslal oc: i věz, milý přieteli, žeť sem po ně Purkrabka po- sielal s věřícím listem. A Beneš, jako dobrý člověk, měl se jest k tomu, ale pur- krabie odporen byl toho učiniti a řka, že „žádného jiezného nechci s zámku nikam pustiti, leč mi páně Mt pod svú pečetí list pošle“. I milý přieteli! nebudeme-li sobě věřiti, súce jednoho pána, takť nebude věc pána našeho JMti dobře státi. A také věz, milý přieteli, že noci naši pěší měli puotku s Vlachovými pěšími, našich bylo VI a Vlachových XVIII, tak že z daru božieho naši porazili Vlachovi; jali jich čtyři a XIIII jich uteklo, ale naši někteří velmi zraněni a zbroje jim sekána. I prosím tebe, postaraj se o to a kup nětco kuší a šavlí, abychme těch dobrých pacholkuov mohli odbyti i také jiných, nebť sú sobě učinili jako praví dobří pacholci. Ex Hel- fenburk, feria III. post Passionem s. Ludmilae anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně Mti z Rozmberka, přieteli zvláště milému. 477. Týž Janovi z Rosenberka: že Odolenovi byl vzat kůň, a že Jan z Rabšteina je v Praze, ho- dlaje královskou posádku vzíti na Prachatice. Na Helfenburce. 1471, 17. Sept. Orig. č. 2540. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že dnes k VMti jel Odolen, tu jsú jemu na cestě blízko u Hracholusk vzeli koník, a on zase na zámek pěšky přišel. Prosil mě, abych VMti psal o těch věcech, kteréž jste VMt jemu po- ručili. Nejprve o Nejpergéři, ten jest otbyt; a o novinách: pan Strakonický tak VMti pověděti kázal, že jemu podtají Vlach pověděl, jsa včera v Strakonicích, žeby

Strana 53
Dopisy z roku 1471. 53 pan Prachatický za jisto byl u Praze u krále Polského a jednaje ty věci, žeby chtěl lidi krále Polského na zámek Prachatice sobě ku pomoci pustiti.*) Pak to VMt vě- dúce, jestližeby ta věc v pravdě tak byla, račte se v tom opatřiti. A jestliže bych co jiného v tom zvěděl, nezmeškám vedle povinnosti své VMti dáti věděti. Datum ex Helfenburk, feria III. Lamperti anno dni oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabí na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššímu král. Českého, pánu mému milostivému. 478. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: zprávy z okolí i z Prahy. Na Helfenburce. 1471, 20. Sept. Orig. č. 2541 a. Urozený pane, pane muoj milostivý! A račte věděti VMt, že Vlach s jinými nepřátely sbierá se silně. A tak mě zpravují, žeby chtěl k Prachaticóm. A račte vě- děti, že král Polský z Prahy k Hoře táhne, a že tak slyším, že jsú Poláci někte- rakú puotku s Pražany jměli, a že jsú některému Poláku ruku uťali. A drahně Po- láků ot něho do Polsky jedú. A také račte VMti věděti, že včera naši pěší jali sú tři služebníky Růbíkovi, jménem Jana Straku, Svátka a Martina Malého. Račte VMt věděti, že ten úmysl mám, abych jednoho panu Odolenovi dal, aby ho vypravil. Datum feria VI. ante Mathaei majoris, anno dni oc. LXXI.**) Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššímu král. Českého, pánu mému milostivému. 479. Jindřich Roubík purkrabí Meidšteinskému: že propadl základem za čtyři vězně. Na Hluboké. 1471, 22. Sept. Orig. č. 2542. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli běhu nynějšieho! A jakož jsi slíbil za Halačka, Radu, Duchoně a za Boztova syna z Zálužie, za ty čtyři, na postavenie do sv. Jakuba pod devadesáti a devieti zlatými: i věz, žeť jsú sě na ten čas nepostavili a základ spravedlivě propadli. A jáť mám od pana Medka dobrú vuoli na ten list i na jiné; i napomínám tě vedle slibu tvého a pečeti tvé, kterýž mám s dobrú vólí páně Medkovú, aby mi základ za ně plnil i s škodami, kteréž sem vzal pro tvé ne- plněnie. Pakliť se ta věc nestane a nebudeš mi plniti hned bez meškánie, budu o tobě tak mluviti a rozpisovati, že sě za to musíš styděti. A které škody budu déle bráti pro tvé neplněnie, nemiením jich opustiti. Toho mi daj hned odpověď listem svým. Ex Hluboka, dominico ipso die s. Mauricii anno oc. LXXI. Jindřich Růbík z Hlavatec, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunášovi z Machovic, purkrabí na Majdštejně, přieteli běhu nynějšieho. **) Cf. A. Č. V. 329 č. 27. *) Kousek otištěn v A. Č. V. 330 pod čárou.

Strana 54
54 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 480. Purkrabí Helfenburský Vilémovi z Tetova: zprávy o Vlachovi, pánu Strakonickém a Vodňanských. Na Helfenburce. 1471, 23. Sept. Orig. č. 2543. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! A věděti dávám, že Vlach včera jel jest z Březie na Sušici sám osm, a jiných tu nechal. A pán Strakonický dnes již jest k městu přitrhl. A poslal sem tam Kožíška, aby ty věci dále přezvěděl, i ještě mi se nevrátil oc. A teď posielám listy, jeden páně Strakonického o tu pomoc, a druhý Vodňanských, že dávají týden vězňóm napřed věděti, pro někakého po- hana*) oc. A já jich také obeslal; a mám jich XIIII, a oni mají našich VII. Datum Helfenburk, feria II. post Mauricii anno oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Uroz. panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně Mti z Rozmberka, přieteli zvláště milému. 481. Purkrabí Meidšteinský Janovi z Rosenberka: o nesnázi s Roubíkem pro poddané Rosenberské. Na Meidšteině. 1471, 24. Sept. Orig. č. 2544 a. Urozený pane a pane muoj milostivý! Jakož VMt píše, proč jsem vám ten list poslal, jako mi Rúbík píše: i račtež věděti, že jsem vyručil lidi vaše z Zálužie Halačka a jiných viece, ježto jsú je zjímali za holdem na Hlubokú, od Medka, na postavenie pod základem. A v té mieře Medek z Hluboké sehnán. I neviděli jsú jeho kde hledati, aby se mu stavěli. A purkrabie o těch věcech dobře vie, i račtež jse na ně vyptati. Růbík již mě z toho základu napomíná, a já jsem od něho jich nevyrukoval, a tak píše, že mu Medek na muoj list dobrú vuoli dal. I račtež VMt na ty věci mysliti, muožte-li co těm chudým lidem pomoci; pakli VMt nemuožte, ale račte přikázati, ať jse stavějí a mě vyvadie. A jestliže ráčíte na ten list odpověď dáti ote mne, i račtež odepsati Rúbíkovi; pakli neráčite, ale vraťte mi list zase, kterýž mi Rúbík píše, ať já mu jsám odpověď dám. Ex Majštajn, feria III. post Kunáš z Machovic. Maurici anno dni oc. LXXI. Urozenému pánu a panu Janovi z Roznberka oc, pánu mému milostivému, buď list dán. 482. Úředník Rosenberský (komu?) o Vlachovi. B. m. [1471, počátek Oct.) Cedule č. 2557. Tuto neděli minulú před sv. Václavem [22. Sept.] Hrzkóv syn z Budkova a Meninský z Březie s pěšími šli mimo město, bylo jich na 11/2 C té sběrné lotro- *) nebo: Pohana?

Strana 55
Dopisy z roku 1471. 55 viny, a hnali jedinú krávu; byli v Drkolnách, tam něco spálili a holdovali. A tak sem zpraven, že Vlach nedočekal těch pěších a že jel, když oni šli k Březí, dolóv z Březie, tak že jim neměl co dáti jésti. A ti drábi hned rozešli se jemu, lajíce Vlachovi. Někteří byli z Sušice, z Volyně, z Vodňan, z Netolic, z Bechyně. Byli to- liko vně pěšky a žádný jézdný nebyl s nimi. Husy, kury, páně z Rozemberka vsech jdúce, zase bili a snědné věci brali v Planském, v Miletínku . . . . . . 483. Jan z Rosenberka opatovi Třeboňskému: o půjčku 200 zlatých. V Třeboni. 1471, 6. Oct. Orig. č. 2544 b/1. Jan z Rozmberka, najvyšší komorník království Českého. Kněže opate a kněže milý! Jakož sme vám psali, abyste nám zednali dvě stě zlatých: i pověděl nám kněz Marek od vás, že nemuožete nic zednati na klenoty. I muožete tomu rozuměti, že sme toho pro svój zvláštní užitek neučinili, než pro vieru křesťanskú bychme toho na vás žádali. I ještě žádáme, abyšte to učinili pro vieru křesťanskú a zednali těch dvě stě zlatých, a zvláště pomniec na to, kterak ste sě v tom k nám měli, a vedúc nás k tomu, abychme váleli pro vieru křesťanskú, a všecky jiné věci abychme na stranu odložili, jakož je muožete šíře v paměti mieti, kterak ste se k nám měli i k našim poddaným. Pakli to nemuož býti, ale vraťte mi ten list, kterýž ode mne máte, ježto bych pod kledbú neměl těmi klenoty hýbati, jakož ten list šíře ukazuje.*) A poněvadž jest tak vysoko ta potřeba přišla pro vieru křesťanskú, a myť sě chcem sami pokusiti, mohli-li bychom kde zednati a zastaviti; paklibychom nemohli, ale pro- dati; a svátosti bychme vám zachovali. A u budúcie časy chcem toho rádi pilni býti, což bychom mohli, zda bychom mohli co střiebra zase dobyti; nebudem-li moci tolik, ale což bychom mohli, a vám navrátiti. A ten list probodnúc pošlete nám jej v tento čtvrtek. Datum Krumplovii, dominico die post Octavam s. Venceslai annorum oc. LXXI. Venerabili in Christo patri domino Michaeli, abbati monasterii in Třeboň, nobis dilecto. 484. Týž úředníkům Třeboňským: o zastavení skvostů kláštera Třeboňského. B. m. [1471, 6. Oct.] Koncept č. 2544 b/2. Hajtmane a Rehoři! Toto knězi opatovi povězte a konventu, že sme to vzali před se z veliké potřeby a ne z lehkosti, což se klenotóv dotkne a svátostí, jestliže bychom byli v tom obmeškáni, což by nám KMt spravedlivě měl dáti a učiniti, kněz legat též, i zadrželi a nedali nám, že sme to tak předsevzali, netoliko klenoty ty, kteříž sú při tom záduší tu v Třeboni našeho nadánie, ale i po jiných našich nadání, *) Viz číslo 57. str. 238 VIIho dílu Archivu Českého (1461. 26. Nov.).

Strana 56
56 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. aby zastaveny byly, by pak měly prodány býti, svátosti z nich zachovajíc; a to, přišlo-li by k tomu, ne z lehkosti ale pro uvarovánie nás a našich dobrých lidí ne- nabytého zlého. A vezměte od nich těch kusóv všech; coť který kus váží střiebra, vypsáno na ceduli. 485. Racek Kocovský purkrabí Krumlovskému o vybavení vězňů svých z Helfenburka. B. m. 1471, 11. Oct. Orig. č. 2545. Službu svú vzkazuji, pane Kunráte, přieteli milý! A jakož jsem páně Mti psal několikrát o služebníky o své, kteříž jsú mi zjímáni na Helfenburk, Jana Rečka a o pachole: i JMt mi na žádný list muoj odpovědi nedal a služebníkuov mých JMt propustiti nerozkázal. Než, milý přieteli, tys mi na jeden list odpověd dal, že páně Mti doma nenie, a když JMt doma bude, že budeš s JMtí o to mluviti. I milý přieteli! ještěť tebe prosím, aby se k tomu přičinil a s JMtí mluvil, aby JMt roz- kázal, aby služebníci moji propuštěni byli, neb bych JMti nerad svévolně hněval. A byť mi JMt o koho také psal, nic bych JMti nedal se o to starati, než byl-li by kto co muoj JMti vinen, kázal bych JMti opraviti. A toho mi daj odpověď listem svým. Datum feria VI. post Dionysii annorum dni 1471. Racek z Kocova a na Horažďovicích. Urozenému panu Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. 486. Příbram z Klokočína vyrukuje u purkrabí Krumlovského Koubu z Krtel. B. m. 1471, 14. Oct. Orig. č. 2546. Já Příbram z Klokočína vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, neb čtúcí slyšeti budú, že jsem slíbil a mocí listu tohoto, z vězenie vyrukuje, slibuji na postavenie za Koubu, Hanušova zeti z Krtel, pod šestnádct zlatých uherských na zlatě i na váze dobrých, urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, neb úředníku, kterýž by toho času byl na témž zámku, tak že týž Kouba má se postaviti v moc nadepsaného věřitele mého na hradě Krumlově u veliké svět- nici na den sv. Jiřie najprv příštieho, ten den do západu slunce během svým přiro- zeným, aneb když by mi věřitel mój dal týden napřed věděti. Pakliby na ten čas, jakož jest povědomo, se nepostavil, tehdy znám se tiemto listem, že sem zaň základ nadepsaný spravedlivě propadl. A ten mám a slibuji svú dobrú vierú křesťanskú, rukú společnú a nerozdielnú, dáti a splniti věřiteli mému již psanému konečně ve čtyřech nedělech od propadenie a nepostavenie pořád zběhlých, s túto výmluvú: jestližeby již psaný Kouba umřel, neb nemocen neb jat byl na stranu jich, ježto by

Strana 57
Dopisy z roku 1471. 57 však ty příhody jeho nepostihly [sic] s okázáním dobrého svědomie, a na ten čas se nepostavil, nemám základem hynúti; takže v takovém jetí věřitel mój má o něj státi, jakožto o svého vězně. Ale kdyžby prost byl aneb z nemoci poslal [sic], mám a slibuji ve dvú nedělí po sproštění neb z nemoci povstání jej postaviti, tak pod základem nahoře psaným. A to jemu slibuji všecko věrně a právě zdržeti beze všie zlé lsti. Tomu na svědomie a lepší jistotu pečeť svú vlastní dal sem přitisknúti k tomuto listu. Datum feria II. ante s. Galli anno dni oc. LXXI. 487. Purkrabí Helfenburský Vilémovi z Tetova: že se Roubík strojí proti Maidšteinu. Na Helfenburce. 1471, 18. Oct. Orig. č. 2547. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Věděti dávám, kterak jest ke mně přišla jedna žena z Netolic, zpravila mě, že by Roubík strojil se s řebříky. A tak za jisto zprávka, žeby měl zrádci na Majštajně, a žeby se chtě oň pokusiti. I milý přieteli! To věda, opatř ten zámek, aťby páně Mt o zámek nepřišel. A milý přieteli, prosím tebe, pošli mi kořenie: IIII libry pepře a libru šefránu, neb se nám nedostává, po tomto poslu. A věz, žeť jest Vlach vypálil Želézkovi z kruntu dvuor a v Krainště*) dvě stodole. Datum Helfenburk, feria VI. post s. Galli anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu oc, přieteli zvláště milému. 488. Týž Janovi z Rosenberka: v téže věci. Na Helfenburce. 1471, 18. Oct. Orig. č. 2548. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, kterak jest ke mně na zámek přišla žena z Netolic, zpravující mě, žeby Roubík strojil se s řebříky. A tak za jisto praví, žeby měl zrádci na Majštejně, a žeby se chtěl s řebříky k němu pokusiti. I milostivý pane! to VMt vědúce, račte toho opatřiti, aby VMt o zámek nepřišli. Ex Helfenburk, feria VI. post s. Galli anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 489. Racek Kocovský úředníkům Krumlovským: žaluje na purkrabí Helfenburského. B. m. 1471, 18. Oct. Orig. č. 2549. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! A žalujiť vám na Jana z Vlksic, purkrabí Helfenburského, kterak o mně sobě lživé řeči smýšlé, ježto on ani žádný *) Krajničko. Archiv Český VIII.

Strana 58
58 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jiný mě nemuož v pravdě z ničehož viny dáti, aniž mi žádný jiný viny dává; než on sám sobě na mne lži smýšlé, a to proto, aby mi to opraveno nebylo, což mi se jest na Helfenburk stalo, ježto mi se státi nemělo. A prve mi mým chudým lidem po- brali; toho jsem byl nechal v dobré vuoli státi pro páně Mt, neb bych raději JMti slúžil, než JMt o takovú věc hněval. Ale poněvadž mi se teď stalo, že mi služebníky mé zjímali na Helfenburk Janka Rečka, kterýž u mého služebníka koní choval, a druhé pachole, kteréž mých koní mělo chovati, o ty sem tak mnoho již páně Mti psal i na Helfenburg, že za to již nestojie. A proto nemohu toho na páně Mti mieti, aby mi je kázal propustiti. I milí přietelé! Tohoť vám žaluji, coť mi se děje, a prosím vás, abyšte se panem JMtí mluvili, aby mi to opraveno bylo, což o mně ten Vlksický lhář píše, a služebníky mé pán JMt aby kázal propustiti. A rád bych věděl, abyšte se dobře měli, jako moji dobří přietelé. Datum feria VI. in festo s. Racek z Kocova a na Horažďovicích. Lucae evangelistae annorum dni 1471. Uroz. pánóm, Kundrátovi z Petrovic, Přibíkovi Hadkovi z Paběnic, přátelóm mým milým. 490. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: hájí se proti nařknutí Racka Kocovského. B. m. 1471, 21. Oct. Orig. č. 2550. Urozený pane, pane mně milostivý! A jakož mi VMt píšete o tom Rackovi Kocovském, kerak ho vysoce haniem: toť se děje pro VMt. Nebtě se na jeho zámek VMti nepravě stalo; v tom křesťanském přiměří pobráno jest VMti chudým sirotkóm Želibořickým. A račte VMt věděti, žeť sem mu podal urozeného pána pana Jana z Švamberka, mistra převorstvie Českého, aby o tu věc se mnú před JMtí stál. A jakož mi VMt píšete, abych toho haněnie nechal: i VMti rozkázanie chci rád za- chovati. A račte VMt věděti, jakož jest Kocovský pokládal Jana Rečka za svého služebníka, kerýž jest jat na Helfenburk; i račtež věděti, žeť jest Vlachů služebník ten jistý Rěček, a onť jest chtěl na VMti i na mně jeho vytočiti, pokládaje jeho za svého služebníka, an jeho nenie. I milostivý pane! Prosím VMti, budeliť co VMti Kocovský viece psáti, račte mu VMt tuze odepsati. To máte VMt bohdá shledati v pravdě, že bohdá ve všech kusiech sem proti němu práv. Datum feria II. in die Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. XI millia virginum anno dni oc. LXXI. Dále což Bezděkovec s VMtí mluviti bude, abyšte jemu v tom ráčili věřiti. A račte VMt věděti, že mám jednoho u vězení zhúbce velikého VMti chudých lidí. I držel sem jej, chtěje jej umořiti. A tři neděle a den nedal sem jiest ani píti, kromě čtyř pečencuov. I račte věděti, že sem k němu poslal mněje, že by umřel. A ti, kteří u něho byli, prosil jich, aby ho při životě nechal, a tak pravě, že tú smrtí nemá s světa sníti, a žeby se chtěl VMti zapsati, aby proti VMti, dokudž jest

Strana 59
Dopisy z roku 1471. 59 živ, nebyl, a chce dáti k tomu XXti zlatých. I což jest VMti úmysla, to mi račte dáti věděti listem svým, co mám s ním činiti. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 491. Petr Kapléř Janovi z Rosenberka: o škody, které se jeho poddaným staly na Helfenburk. Ve Winterberce. 1471, 20. Nov. Orig. č. 2554. Služba má napřed, urozený pane, pane milý! Jakož jsem s VMtí v Budějo- vicích mluvil o ty škody, kteréž jsú lidé moji na Budilově vzeli z Helfenburka zámku vašeho, teď VMti na dúšce vypsáno dávám. Ex Winterberk, die Mercurii post Elisabet viduae annorum oc. LXXI. Petr Kapléř z Sulevic a z Winterberka. Item II kopě dobytka velikého i drobného zajeli, šacstvie, což jsú v chalupách měli, vše pobrali. Item Votíkovi, služebníku mému, dvór na Březie spálili i jeho lidem. Item také Jeroslav Stebňák z Čištic truhlu s šacstviem má na Helfenburk, to abyšte jemu ráčili kázati vydati. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššímu komorníku království Če- ského pánu mně milému. 492. Purkrabí Helfenburský purkrabí Krumlovskému: o pánu Strakonickém a o Vlachovi. B. m. ƒ1471.] Orig. č. 2555. A také věz, milý přieteli, že pán Strakonický nemá se k tomu, aby ta pomoc dodána byla, což sem jemu psal, aby dodáno bylo, a JMt nemá se k tomu, a na to mi žádné odpovědi JMt nedal. I věz, že včera přijel Vlach do Strakonic, maje CX koní, a tu noci ležel, a pěších i s vozy za sebú čeká. Toho neviem, kam se obrátí. A také věz, milý přieteli, že mi Vodňanští psali, žeby kuože chtěli kúpiti, jedné abych jim klejt zjednal ode vší strany našie. I prosím tebe, zjednaj Sedláčkovi sa- mému čtvrtému klejt a pošli mi po tomto poslu. 493. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o Vlachovi. B. m. [1471.] Orig. č. 2556. Pane milostivý! Snad VMt toho neviete, kterak ten Vlach z Březie z Rovné tvrze, dnem i nočně vaši chudinu přélištně hubí a psuje, a vzdy bez oblevenie ženú a nesú, ano líto těch chudých lidí vašich, toť pán buoh vie! VMt račte na to mysliti a to opatřiti některak, nemeškajíc, podle potřebnosti oc.

Strana 60
60 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 494. Kuneš Vidlák Janovi z Rosenberka: aby nebyl nucen dávati pomoci na Zvíkov. V Neustupově. 1471, 22. Nov. Orig. č. 2560. Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý! A račte věděti, že pur- krabie váš Zvíkovský*) obeslal mě jest, abych všem lidem svým, jakž kdo sedie, kázal, aby dali na Zvíkov po strychu žita a po strychu ječmene, a pakliby nedali, že je k tomu sám chce připravovati, jakož teď list jeho VMti posílám. I račte vě- děti, že jest majch lidí mnoho, ježto jest jim všecko spáleno a jiným pobráno, zša- cováni, a není jednoho, ježto by neztratil. I věřím já VMti, že vy úředníkóm svým přikážete, ať mne i lidí mých u pokoji nechají, vedle rčení, kteréž mám od VMti. Ex Neustupov, feria VI. ante Katerinae virg. et mart. oc. annorum dni LXXI. Kuneš Vidlák z Slavkova. Urozený pane, pane milý! byť mi to byl prve vzkázal, dokud jsú lidé měli, kázal bych dáti to i viece VMti. I vzdy já VMti věřím, že rozkážete, ať mně s po- kojem nechají i lidí mých. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mně příznivému. 495. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: popírá, že by lidem páně Kapléřovým co pobráno bylo. Na Helfenburce. 1471, 23. Nov. Orig. č. 2561. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete, žeby se Wintr- berskému i služebníkóm jeho škoda stala z zámku VMti Helfmburku za úřadu mého: i rač VMt věděti, že já o tom nic neviem, byť který dobytek Wintrberského na zámek VMti přihnán byl. A toť dobřě lidé vědie, kteří sú se mnú na zámku. A což se dotýče Otíka, služebníka jeho dvoru, i lidí jeho, o tomť hajtman dobře vie, žeť nenie naschvál zapalováno, než jestližeť se jest jemu která škoda stala, toť se jest stalo vedle lidí Vlachových tu na Březí, nepřátel VMti; nebť sú nepřátely fedrovali, a u nich sú někteří zjímáni. A což se dotýče Stebňáka, o tomť já nic schování ne- viem, nebť jest za úřadu mého Stebňák starý ini mladý nic nedal schovati. A také račte věděti, žeť sem nad Vlachem pomstu učinil zájem oplatú, a krávy sem jemu pobral, tento pátek již minulý [15. nebo 22. Nov.]. Ex Helfenburk, sabbato in die s. Clementis anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabě Helfnburský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. *) Ještě Smil z Hodějova anebo již Jan Štmelinský z Neprochov? — Bernau I. 449.

Strana 61
Dopisy z roku 1471. 61 496. Týž témuž: o potřebě houfnic na Helfenburce. Na Helfenburce. 1471, 25. Nov. Orig. č. 2562. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete, což se dotkne těch houfnic, jakož máme na zámku dvě: a to sem prve VMti předkládal, že jsú velmi potřebné na zámku. A VMt píšete, že bych já jich nechtěl poslati. I rozkážete-li VMt, budúť poslány, a příde-liť na nás jaká potřeba, ježto bychme měli děly od- pierati, to pak VMt potom zviete, jaký toho zisk mieti budete. Jakž VMt kolvěk rozkážete, tak se stane. A račte VMt věděti, že nepřietelé VMti, jakož sem o nich VMti prve věděti dal, že jsú, přitáhše k lesóm, i vrátili se zase. A tak slyším, žeby chtěli na VMti panstvie na dobytek k Krumlovu. To vědúce VMt, račte lidi kázati vystřieci. Datum Helfenburk, feria II. in die s. Katharinae annorum oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfnburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberku, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 497. Týž témuž: o dělení kořisti vzaté nepřátelům. Na Helfenburce. 1471, 27. Nov. Orig. č. 2564. Urozený pane, pane muoj milostivý! Že jakož z daru všemohúcieho pána boha Oldřich Želézko a Bezděkovec s jinými pobrali sú čtyři vozy lesnie s vozníky a ry- tieře [nebo: Rytieře?] samého pátého jali z Vodňan: i jest ruoznice mezi mnú a jimi taková, že což se tkne věznóv a vozníkuov, toho nejsú odporni VMti z toho polovici dáti, ale což se dotýče vozuov lesních, toho odporni sú VMti polovici dáti. A přes to tak pravie, jestliže VMt rozkáže, hotovi sú i těch vozuov polovici dáti. I prosím VMti, račte mi o tom psáti, kterak se jmám v té věci mieti, po témž poslu. Ex Helfenburk, feria IIII. post. b. Katherinae virg. ac mart. anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 498. Purkrabí Horaždějovický purkrabí Helfenburskému: aby lidem páně Rackovým vzatek navrácen byl. B. m. 1471, 1. Dec. Orig. č. 2566. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož sem prve psal o lidi z Měčína, pána svého, a dávaje věděti, že jsú lidé z Měčína pána mého dědiční, a prosě, aby jim to bylo navráceno, což jim jesti vzato, jakož sem to v listu svém

Strana 62
62 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. šíře položil: i toho se jest nestalo. Než píšeš mi nějaké příčiny neslušné a dotýče toho, žeby se znali k Klatovským, a žeby pro tu příčinu nechtěl jim vrátiti. I věziž, přieteli milý, ktož jest to na tě vznesl, žeby oni pána mého lidé dědiční nebyli, tenť by křivdu mluvil a v hrdlo lhal. A dále dotýčeš v listu svém, žeby oni se znali před rychtářem starým Strakonickým a před Jírú Hrbem a před Polákem, purkrabím z Čejetic: i věziž, přieteli milý, žeť jsem já s lidmi pána svého o to s pilností mluvil, jestli to tak, žeby se oni k komu jinému znali, nežli ku pánu svému dědič- nému? A oni tak pravie u pravdě, že toho žádný nemuož řiece u pravdě, by se oni k komu jinému znali, nežli ku panu Rackovi, pánu svému dědičnému. A jeden z nich jest rychtářuov syn z Měčína. I milý přieteli! to věda, že jsú oni u pravdě pána mého lidé dědiční, věřímť já tobě, že ty statky lidem pána mého kážeš navrátiti, což jim jest pobráno, a příčina zlé vuole mezi pány nebudeš. Neb jestližeby to navráceno nebylo, mušilo by to na pána tvého JMt vznešeno býti, že se jest to stalo na pána tvého zámek, ano pán muoj na JMt žádné péče nemá. Datum dominica prima in Racek z Veselé, purkrabě na Horažďovicích. adventu annorum dni 1471. Urozenému panoši Janovi z Vlksic, purkrabí na Helfenburce, přieteli dobrému. 499. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o potržce s lidmi pána Strakonického a o lidi Racka Kocovského. Na Helfenburce. 1471, 1. Dec. Orig. č. 2567. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že Jindřich od Dubu, služebník páně Strakonického, učinil svévolně výboj sám osobně s lidmi svými nad lidmi VMti v Bavorově, a vybil dvuor a vzal lidí VMti dvě krávě. A ten skutek učinil jest VMti neohradiv se, jako na dobrého člověka slušie, ini obžaloval. I milo- stivý pane! Račte mi o tom dáti věděti, jmám-li lidí VMti mstíti. A také pan Stra- konický odpierá VMti s lidmi svými na zámek pomoci dáti, a toto jest příčina s duo- vodem naň hodná. I zdá-li se VMti jemu o to psáti, to buď při VMti; pakli mi co jiného v tom rozkážete, hotov sem učiniti, nebť jmám s to na zámku lidí dosti. A také rač VMt věděti, že Zibřid jest se mnú na zámku a leží tu na svú škodu; v pátek, jeda z Strakonic, vzal dva vozy; a ti formané zvali se v Strakonicích i přede mnú, když sú je nahoru přivedli, že sú z Klatov; a purkrabie Kocovského psal mi, chtěje je vymluviti, pokládaje ty formany za lidi pána svého. I přivezeny sú na těch voziech některé věci, jakožto žito, chmel, řípa, dva postavy sukna oc. I chtěli by VMti jedné z toho třetí čést dáti, a praviece, že na svú škodu na zámku jsú. I prosím VMti, račte mi o tom rozkázati, kterak jmám se k té věci jmieti. Nebť jest Zibřid člověk dobrý; kde co vezme, to všecko na zámek nese, a na svú škodu

Strana 63
Dopisy z roku 1471. 63 leží. I račte se k němu milostivě ukázati. Odpovědi prosím po témž poslu. Ex Hel- fenburk, dominico post s. Andreae ap. anno dni oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 500. Týž témuž: o lidech Racka Kocovského a o vězně Vodňanských. Na Helfenburce. 1471, 3. Dec. Orig. č. 2568. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píše o suknu, abych VMti věděti dal, jaké jest; i račte věděti, žeť sú dva postavy a oba bielá. A pán Strako- nický o ně píše, žeby člověka jeho ta dva postavy byla, a purkrabie Kocovského vzdy píše, žeby to lidé a formané byli pána jeho z Měčína, jakož teď list jeho VMti po- sielám. A o vězních Vodňanských račte věděti, žeť třie sedie a tiť příslušejí k ša- cunku, a jsúť z předměstie; než o Rytieře psali mi měštěné, pokládajíc jeho za slu- žebného, jakož VMt dobře vie, že z mladosti po službách jezdil. A já jemu rok dal s pacholkem. Pak což v tém VMt rozkáže, i to se staň. A úroci Kestřanské ležie hotovi, jedné Zdebor mešká, že po ně nepřijede, nebť sem jeho obsielal, aby je vzal. Ex Helfenburk, feria III. ante s. Barbarae anno dni 1471. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 501. Týž témuž: že služebníci páně Zdeňkovi vsi okolo zámku dopálili. Na Helfenburce. 1471, 5. Dec. Orig. č. 2569. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, kterak včera slu- žebníci páně Zdeňkovi okolo zámku v holdech vsi, kteréž ještě nebyly spáleny, ty sú již dopálili, takže již žádné naděje v nich nemějte, by které holdy a pomoci k zámku mohli zpraviti a dáti. A úroci Kestřanské jsú hotovi XXX kop; o to se VMt nesta- rejte, budeť to spraveno. Ex Helfenburk, feria V. post s. Barbarae, anno dni oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 502. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: dává mu výstrahu. V Budějovicích. 1471, 6. Dec. Orig. č. 2570. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte mi odpustiti, že VMti tak často připomínám, neb toho potřebu znám; protož račte zámkuov kázati pilni býti; a račte

Strana 64
64 A. XVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jistě věděti, že na některém zradu máte. Datum Budveis, feria VI. in die s. Nicolai Řehoř. anno dni oc. LXXI. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššímu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 503. Jan Jedlce z Obděnic Janovi z Rosenberka: prosí o pomoc proti Zmrzlíkovi. V Obděnicích. [1471/ 6. Dec. Orig. č. 2571. Urozený pane, pane muoj milostivý! A VMti věděti dávám, že jest mi Zmrzlík*) odpověděl i pobral; a věda dobře, že jsem služebník VMti, neviem, proč je mi to učinil. I prosím VMti, jako pána svého milostivého, že mně v tom neráčíte vopustiti a mně nějakú pomoc dáti, ať bych se jemu mohl hájiti, proti jeho té vuoli. A toho vod VMti odpovědi žádám po tomto poslu milostivé. Ex Obděnic, feria VI. in die Jan Jedlce z Obděnic.**) S. Nicolai. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, nejvyššímu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému buď dán. 504. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o pobrání Klatovským. Na Helfenburce. 1471, 8. Dec. Orig. č. 2572. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt píšete, abych se zeptal o to pobránie Klatovským a VMti dal to rozumně věděti oc. I račte VMt věděti, že ti lidé, kterýmž jest pobráno, znali se k Klatovským v Strakonicích před starým rych- tářem Strakonickým, i před jinými, ale ten rychtář nechce toho znáti; než když sú byli přivedeni na zámek, znali se přede mnú a před Zibřidem, že sú z Klatov. Datum Helfenburk, dominico post Nicolai confessoris anno dni oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 505. Jan z Rosenberka Jarohněvovi z Úsuší: aby se staral o glejt pro Jindřicha Roubíka. B. m. 1471, 8. Dec. Orig. č. 2573. Jan z Rozmberka oc. Jarohněve milý! Vyptejž se tu v Budějovicích, kterak opět Rúbík má glejt mieti za dvě neděli, v tom má do Prahy jeti a své věci jednati, jakož šíře se na panu Zdeňkovi vyptáš. I psali sme panu Zdeňkovi, přieteli našemu, *) Václav, Jan a Jaroslav Zmrzlíkové ze Svojšína připomínají se v době této. Který z nich se tuto **) Viz Archiv Č. VII. str. 221 číslo 25. míní, nevím.

Strana 65
Dopisy z roku 1471. 65 aby se pokusil, muož-li to kterak býti, aby s ním ty dvě neděli v stánie vstúpeno bylo; neb stane-li se, měli bychom před sebú některú věc užitečnú. I žádámeť s pil- ností, aby o to mluvil se pánem, i přičinil se s pilností, zda by k tomu mohlo při- vedeno býti. Takéť teď posielám list Vlksického, jemuž srozumieš; i žádámeť, aby o to s pilností mluvil, aťby to pán opatřil. Také muožeš pamatovati, kterak prve když s Rúbíkem stánie bylo, že v tom hleděl jedné posílenie, a kdy stánie vyšlo, inhed zase válku začal, ať pán pomní na jeho chytrosť. Datum dominico die Con- ceptionis Mariae anno LXXI. Famoso Jarohněv de Úsušie, fideli nostro dilecto. 506. Jan Lhota Janovi z Rosenberka: přimlouvá se za Racka Kocovského. B. m. 1471, 9. Dec. Orig. č. 2574. Urozený pane, pane milý! Služba má VMti. A jakož VMti píše pan Racek z Kocova o lidi své z Měčína, kterýmž jest pobráno na Helfenburk na zámek VMti. I račiž věděti, že mi jest to dobře svědomo, očť vám píše, že jest to tak u pravdě, že jsú lidé jeho dědiční z Měčína, a kdyby bylo potřebie toho, žebych to mohl bez hřiechu u pravdě a bez hanby spraviti, že jsú to lidé jeho dědiční, o kteréž píše. I věřím já VMti, že VMt to věda, že se ráčíte k němu mieti jakožto k tomu, ježto VMti rád slúží. Datum feria II. post Conceptionem s. Mariae virg. gl. ann. d. 1471. Jan Lhota mlazší z Dlúhé Vsi. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššímu komorníku království Če- ského, pánu milému. 507. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: že lidé z Helfenburka pobrali Vodňanským a s přípravou v ženském rouše Píseckým. Na Helfenburce. 1471, 21. Dec. Orig. č. 2576. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, kterak pěší VMti tento čtvrtek již minulý jali sú Plačka z Vodňan samého druhého, a kuoň dobrý jemu vzeli, a VI vozníkuov v lese nad Chelčici k tomu. A dnes jiezní i pěší byli sú na Putimi u Piesku, a z daru božieho, s přípravú v ženském rúše, některých pěších, že sme je zklamali, a XL krav a XXX vozníkuov jim vzali, beze všie škody, nebť jest jich málo bylo na kostele; a k tomu času sem ty věci strojil s radú jiných oc. Ex Helfenburk, sabbato in die s. Thomae a. d. oc. LXXI. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Také račte VMt věděti, že služebníci VMti zjímali tři pěšie Roubíkovi, a všickni Archiv Český VIII. 9

Strana 66
66 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Poláci; a o jednoho stojí, a o dva nechce státi, pravě, že sú svévolně šli bez jeho vědomie. Pak což VMt s nimi ráčíte rozkázati, hotov sem učiniti. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 508. Purkrabí Helfenburský Vilémovi z Tetova: dává mu výstrahu před Pražany a městy, a vypi- suje srážku u Želibořic. B. m. 1471, 28. Dec. Orig. č. 2578. Služba má, urozený přieteli mně zvláště milý! Věděti dávám, kterak mě zpra- vují dobří lidé, žeby Pražané s jinými městy nepřátelskými na pole se strojie [sic velmi silně, a také tento týden že mají děla Táborská na Piesek přivésti, a žeby chtěli k Malovicóm.*) I to věda, milý přieteli, již to objednaj, jakž se tobě zdáti bude. A také věz, že našich pěších X bylo v chuozi, i stáli nad Želibořici, i uzřeli, an ve dvoře v Želibořicích vybíjejí; ihned táhli tam naši pěší, a keříž ve dvoře vy- bíjeli, na ty udeřili a s těmi se bili; a hned jiní, kteří jsú na placu stáli, proti našim táhli. A bylo nepřátel v počtu bez jednoho XXti. A naši zase proti nim shro- máždivše se, i tu se druhé s nimi potkali, takže naše dva dobrá pacholky na miestě ostala a dva raněna; a těm bohdá nic nebude. A jich několik velmi zranili a šest jich slibem zavázali, a vzeli jim pavezu, terči a dvě kuše, IIII šavle. I milý přieteli věz, že sú tu byli Dobevského**) služebníci někeří i lidé jeho. I milý přieteli! Po- važiž té věci, co se od něho pánu našemu JMti stalo, že nenie hodná věc, abychom to tak opustili. Já ten úmysl mám bohdá, abych jemu otpověděl, a jemu všecko chci spáliti, neb jest toho hoden, neb jest se nešlechetně ot něho stalo a od jeho slu- žebníků i lidí pána našeho JMti služebníkóm. Datum sabbato Innocentum anno oc. LXXI. A což jest tvého úmysla, to mi daj věděti po tomto poslu. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně Mti z Rozmberka, přieteli mně zvláště milému. 509. Jan ze Švamberka Janovi z Rosenberka: že lidé jeho u Želibořic nebyli; stížnosť na Vlksického. V Budějovicích. 1471, 29. Dec. Orig. č. 2579. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli milý! Vědětiť dávám, že když sem s nuocí do Budějovic přijel, tu někteří dobří lidé přišedše ke mně i pravili mi, žeby ke mně zlú vuoli [sic] a z té příčiny, praviec, žeby tu moji byli, ktyž sú *) Cf. A. Č. V. 332 č. 31. **) Jana z Dlouhé Vsi a z Dobeve, kterýž připomíná se 1465 (9/2), anebo Petra z Říčan a z Dobeve, kterýž připomíná se r. 1473?

Strana 67
Dopisy z roku 1471. 67 Želibořice vybíjeli. Věz, pane přieteli, žeť jest tu muoj žádný nebyl; neb sú některé zjímali, nechť se jich tiežie, jestli muoj který, a budeliť který mój, a že to bude provedeno, chciť opraviti po panu Zdeňkovi, neb po někom dobrém v kraji. Nebť moji nemají ode mne přikázanie, byť komu škoditi měli; a jest věc svědomá, kto sú to učinili a číť sú. I věřímť pane a přieteli, že takovým křivým řečem na mě věřiti nebudeš, neb vieš, žeť sem vzdy té cesty hleděl, vás sobě zachovati, i ještě hledím. A tomu rozumiem, že toho žádný jiný nevede než Vlksický, chtě mi [sic] snad tudy z toho viniti, pobrav lidem mým statek jich, a já naň žádné péče nemám, a nic vrátiti nechce; neb viem, že mi se to bez vašie vuole děje. I věřímť vám, že mi to od něho opraveno bude. Pakli by mi to opraveno nebylo, již bych jemu toho déle trpěti nemohl, nebť mi se a mým služebníkóm od něho zase škody dějí. A vám toho pane na něho napřed žaluji, a jiným dobrým lidem také bych mušel žalovati, kterak mi se od něho děje. Neb to, co nyní škody činí, chce se tudy očistiti, pravě, žeby moji vašim škodili. Toho mi dajte odpověď listem svým po tomto poslu. Datum Budvajs, dominico post Innocentum juvenum anno oc. LXXI. Jan z Švamberka, mistr převorstvie Českého oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, přieteli mému milému. 510. Bohuslav z Býšova purkrabí Krumlovskému: rád by zachoval přátelství dobré s pánem z Rosenberka. B. m. [1471.] Orig. č. 2582. Služba má, urozený přieteli milý! A pravil mi Janek, forman z Mahúše, že si s ním o některé věci mé mluvil, a Ozvaldovi abych klýt dal přede vší stranú. I milý přieteli! toť by mi těžko přišlo, nebť by mi druzí rádi učinili protivnosti, což by mohli. Než učiň takto a přikaž Ozvaldovi, ať on s tiemto formanem přijede, a jestližeby jeho kto potkal anebo jal, ať die, že jest vězeň mój a ctí a vierú za- vázán, aby se stavěl, a že se stavět de, i nenie snáz jej bude vypraviti. Jestližeť by jej co zašlo, a jáť tobě slibuji věrně, pravě, křesťansky to jemu zachovati, bez jeho škody, jako člověk dobrý, a bezpečně ke mně příde aneb přijede a nebojí se než pána boha. A také Janek mi pravil od tebe dobrú vuoli, ježto já z toho tobě dě- kuje, jako přieteli svému dobrému. A prosím tebe, mluv o mně se páně Mtí, ať JMt mne s pokojem nechá, statku mého i Sedlce, abych já raději JMti slúžil, co by mi se ctí bylo i vám všem, než bych JMt hněval. A o to, ktyby kázal ty a pan Had, přijel bych sám ku páně Mti. A dávno sem prosil páně Mti; rozumím, že někto viece mluví páně Mti. A vdy bych se nerad škodami velikými studil JMti. A toho žádám po jistém poslu odpovědi. Dán na Sedlci v pátek. Bohuslav z Býšova. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému času nynějšího.

Strana 68
68 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 511. Oldřich Hřebenář z Hřebene purkrabí Krumlovskému: o člověka svého z Čákova. V Budějovicích. [1471.] Orig. č. 2583. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Vznesl na mě člověk moj Húzka z Čákova,*) že by jej upomínali základu za Zicha Žabovřesk, kteréhož máš u vězení na Krumlově. I zpravil mě člověk mój Húzka, že jest zaň slíbil, jestliže jej vypustíš na jich rukojemstvie, že zaň státi chtie; i nenie vypuštěn z vězení, a základu upo- mínáš! I zdáť mi se to nepodobné, mieti u vězení vězně i z základu upomínati. A tak praví člověk mój, by byl vypuštěn na jich slib, že by chtěli dosti svému slibu učiniti. I prosím, milý přieteli, učiň v tom spravedlivě člověku mému. I prosím tebe, piš mi list o to, abych uměl té věci porozuměti a od svého člověka spravedlivé Oldřich Hřebenář z Hřebene. udělati. Datum Budvais. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. 512. Rackovi Kocovskému o Beneše z Kalenice. B. m. ƒ1471.] Concept č. 2584. Služba naše, pane Racku milý! Jakož nám píšeš o Beneše z Kalenice, žeť by se přikázal, žádaje, abychom jemu překážeti nedopustili oc. Tak sme zpraveni, že jest prve se smlúval s úředníky našimi na zámky naše dávaje. A protož, milý pane Racku! prosímeť my tebe, aby jeho ani jiných takových nepřijímal; a o tohoto muožeš dobře obeslati hauptmana našeho, nebť sme jemu ty věci poručili; s tiem ať se smluví. 513. Purkrabí Vitorazský Janovi z Rosenberka: o příměří s Čabelickým na Vltavotýně. B. m. [1471.] Orig. č. 2585. Urozený pane, pane na mě laskavý a přieznivý! Službu svú VMti vzkazuji. Rač VMt věděti, že sem stánie udělal s nebožtíka páně Čabelického synem,*) kterýž jest na Týně, až do provodnie neděle. A jinak nerozumiem, než žeby chtěl se na konec umluviti; neb sú se mnú o to mluvili, a já sem do VMti odložil, že s tiem chci VMt obeslati. I račte mi věděti dáti, což v tom úmyslu vašeho, ať bych já se Zikmund z Mirošovic, purkrabie Vitorazský. věděl čím zpraviti. Dán. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu na mě laskavému buď. *) Sedláček III. 262. **) Janem Čab. ze Soutic.

Strana 69
Dopisy z roku 1471 a 1472. 69 514. Seznam válečníků a vězňů na Helfenburce. B. m. [1471.] Přepis č. 2587. Purkrabie, Hynek, Skopec, Kočka, Heřmanský, Velek, Míka, Juona, Mašek, Velšek, Němec, Hanuš, Slovák, Frkač, Petr, Ondrášek, Ondřej malý. Item toto jsú vězni: Ondřej, Koník, Papúšek a ten jest vždycky v Bavorově, Vavřinec, Žák, Mikeš. Item což se těchto vězňov dotýče, těmi byšte mohli hnúti, kam by se vám zdálo. 515. Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: o nedostatku žoldnéřů. V Třeboni. 1472, 8. Jan. Orig. č. 2589. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete, aťbych lidi na hotově měl; i milý pane, račte VMt věděti, že viece já jich nemám než tu několik koní; a pěší, kteříž sú, ti služby nemají, nebo již viece než čtyři neděle jsú, jakož sú doslúžili; já jich nemám nač přijéti, neb se jim prvnie služba ještě nezaplatila. Pak káže-li VMt zasě přijéti, já sem hotov učiniti rozkázanie VMti. A také jakož VMt poslala mi ceduli, to, což jest v ní, já té věci nemám se kým zpraviti, neb jest Jonák sem nepřijel, aniž jest mě té věci zpravil, než po vězni mi jest list i ce- duli poslal. A také, jakož mi VMt v té ceduli píšete, aťbych s lidmi táhl, kamž by pan Zdeněk rozkázal: i prosím VMti, jako pána svého milostivého, abyšte mě ráčili koňmi opatřiti, nebť nemám než jediný kuoň. Datum Třeboň, feria IIII. post Epi- Markvart z Kamenice, hejtman na Třeboni. faniam domini anno oc. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 516. Jan Kaplicer Janovi z Rosenberka: o Římském hospitale českém rodu Rosenberského. Ve Velešíně. 1472, 9. Jan. Orig. č. 2590. Urozený pane, pane milostivý! Modlitbu svú ustavičnú VMti vzkazuji. Jakož mi VMt píše a listy z Říma přinesené posielá, žádajíce věděti, kterak sě ta věc má, a notule abych udělal Fantinovi i jiným. Milostivý pane! Jakž ta věc jest spletena knězem Janem a knězem Petrem, Štavkovými syny, tak vzdy na zmatku stojí, a špital vzdy hyne. Za kněze Michala zle stál, a již desetkrát hóře. Z těchto listóv VMt již vidí, že vystrčivše kněze Michala, i zavadili špitál ve XIIIIti zlatých, a tak pravili, že pro vaše potřeby; bych toho v Řezni nebyl stavil, byla by proto kletba vyšla.

Strana 70
70 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Teď oni sě těžko uvazují. Cožť z listóv rozumiem, již VMt na to péče buohdá mieti nebude; ale protoť by neškodilo, by VMt knězi Janovi někomu povědíti kázal, ať to opatří, nebť on toho diel vede na VMt. A před sím byl zde u mne, pravil mi jest, že již tam poslal V zlatých; jestliť tak, čili nic, toho já neviem; by pak tak bylo, tehdy ještě daleko do XIIII zlatých. Na tomtoť stojí, pane milostivý: Když kněz Michal, vystrčen jsa těmi mnichy z špitála, přišel na Krumplov, nevěda VMt i s námi tehdáž toho jinak kým lépe opatřiti, dala jemu VMt zasě listy, aby byl tu v špitále do dalšieho opatřenie. A on sě k tomu podvolil, že kdyžkoli VMt ráčiti bude a rozkáže jiným opatřiti, že on chce rád stúpiti. Pak když ono Václav od Slonů byl v Krumplově, ten mluvil o to- hoto dobrého druha, mistra Štěpána penitenciáře, kterýž teď sám píše, a Fantin také o něho. I kázal VMt tehdáž psáti Fantinovi, proše za to, aby on v tu věc nahlédl a radil i pomáhal, aby VMt svého práva odvalen nebyl, a ten špitál, bude-li se jemu zdáti, mistrem Štěpánem, neb jinú poctivú osobú, opatřen byl, a to proto, že o knězi Michalovi nebylo slyšeti, by v Římě byl, aby tak špitál nehynul. Pak dyž sem v Řezni byl od VMti,*) mluvil se mnú někaký mistr Jiřík, znamenitý kurtesián, také o mistra Štěpána; i psal sem po něm Fantinovi na první rozum, jakož jemu VMt psal. A toho mého psanie Fantin v tomto listu dotýče. Milostivý pane! Najvětčieť jesti má starosť o to byla, aby VMt těmi zmatky mnichovskými o své právo poddacie nepřišel; pak poněvadž se ta věc na VMt vznášie a VMt za fundatora kladú, jakož hodné jest, račiž se k tomu také tak jmieti, aby Fantin i s tiemto dobrým druhem, mistrem Stefanem, v hanbě nezóstali; neb což Fantin učinil a činí, toť k vašie žádosti i ke cti domu vašeho vede a pósobí. A takét slyším, že mistr Stefan dobrý obyčej jmá, že rád hotové mievá; čákať jesti bohdá, žeť něco dobrého tu po sobě zuostaví. Neb jest Václav od Slonů tak pravil, žeby vzdy někakú dobrú paměť po sobě tu zuostaviti chtěl, protože jest Slezák a k koruně České slušie; aby sě bohu napřed česť a chvála dála a chudým pútkníkóm pohodlé a jazyku českému i pánóm z Rozmberku čest nemalá. A na to, milostivý pane, teď přiepisy udělav posielám, kterak sě komu odepsati má, na ten rozum, aby mistr Štefan špitálníkem zuostal. V každém listu máte přiepis i subskripci. A zdá-li se VMti, mnětby se zdálo, že by bylo dobré, poněvadž mistr Štefan již vikářem stolice apoštolské římským jest potvrzen k tomu špitálu, k žádosti Fantinově na vašem miestě, aby jemu toho VMt list miesto presentací s visutú pečetí dáti ráčil a po- slati; i budeť dielo s koncem. A bude-li to VMt ráčiti učiniti, tuším, žeť v to Mi- kuláš**) dobře uhodí. Pakli se bude zdáti VMti, abych já to učinil, i toť já také rád učiním. Nenieť, než o to poselstvie sem; staneť za tu práci, poněvadž o to z Říma sem pracujie, jakož z listóv rozumiem. A bude-li se VMti zdáti, abych zde přiepis *) A. Č. V. 327 č. 24. **) z Jihlavy, kancléř Rosenberský.

Strana 71
Dopisy z roku 1472. 71 listu toho udělal, kaž též Mikulášovi, ať mi přiepis té konfirmací nebo institucí mistra Štefánovy zasě po poslu pošle, abych tiem trefněji udělal podle potřeby. Datum Ve- Kněz Jan Kaplicer. lešin, feria V. post Epiphaniam dni anno oc. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššímu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému buď dán. 517. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: dává výstrahu před Vlachem. Na Helfenburce. 1472, 10. Jan. Orig. č. 2591. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že Vlach s Klatov- skými a s jinými nepřátely velmi silně k Vodňanóm táhne. A tak mi dal jeden dobrý člověk věděti, že mienie k VMti do kraje vpadnúti. I to VMt vědúce, račte se opatrně mieti a lidi vystřietci tu v kraji. A také na Budějovice račte dáti věděti i jinam, ať se na péči mají. Ex Helfenburk, feria VI. post Epiphaniam anno dni oc. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku království Českého, pánu mému milostivému. 518. Purkrabí Hlubocký Krumlovskému: o vězně pána z Rosenberka. Na Hluboké. 1472, 16. Jan. Orig. č. 2592. Službu svú vzkazuji, běhu nynějšíeho urozený přieteli! Věděti dávám, že Va- vřinec, služebník páně Rúbíkuov, a druhý Václav, kterýž jest jat za pana Medka, vězni pána tvého JMti, jsú vzati na Budějovice, doma v Uopatovicích, a sedie. To věda, věřím, že o ně státi budeš, jakožto o vězně pána tvého JMti, jakož z práva to učiniti máš, neb jsú na žádné škodě nebyli, než tu v Opatovic leželi; aby je zjí- mali. Ex Hluboká, feria V. s. Marcelli papae anno oc. LXXII. Aleš z Hlavatec, purkrabě na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli běhu nynějšieho. 519. Zdeněk ze Šternberka purkrabí Krumlovskému: drobné zprávy. V Budějovicích. 1472, 26. Jan. Orig. č. 2594. Služba má, Kunráte milý! Opět pan Čabelický z Týna obeslal mě jest o ty věci, kteréž jsú lidem jeho pobrány na Zviekov. Milý Kunráte! Jakož sem s tebú mluvil o ty věci, veď k tomu, nemeškaje, ať by mne on o to viec neobsélal. A takét jest puost blízko a já herynkóv nemám, a kaž ty herynky, jakož jsme předse vzali,

Strana 72
72 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. ať jsú na Krumlov přiveženi, a když tu budú, daj mi věděti, ať já po své pošli. A dále to opatř, vedle rozumu svého, ať jsú vlci syti a kozy cely. Také tebe prosím, když po tu truhlu pošli nebožtíka Hertvikovu, aby to opatřil, aby mi to vše z plna vydáno bylo, a na cestě, aby mi to pobráno nebylo, někomu vyprovoditi kaž; neb zde také některé věci v městě dlužen nebožtík pozuostal, ježto bych toho nerad také na jeho duši nechati [sic]. Ex Budvais, dominico post Conversionem s. Pauli anno oc. LXXII. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najvyšší hajtman všech zemí královstvie Českého na JKMti miestě a najvyšší purkrabě Pražský. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, mně milému. 520. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o vězně Roubíkovy. Na Helfenburce. 1472, 3. Febr. Orig. č. 2595. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete, abych vězně, Rou- bíkovy služebníky, obeslal oc. I rač VMt věděti, žeť jest všecky vězně....*) VMti, kteříž sú se mnú na zámku, obeslal, i já sem toho neobmeškal, že sem jeho služe- bníky také ihned obeslal, a datum v listu též sem položil, jakož jest on položil. Dále mi VMt píšete, abych všecky k VMti na Krumlov zavázal. I milostivý pane! račte věděti, žeť drahně služebníkuov VMti s zámku jmá, a jestližebych je tam zavázal, račte jistě věděti, žeby velmi ukrutně s nimi nakládal, a také služebníci VMti ihned by se liknovali v chuoze choditi, jestližebych je tam zavázal. I prosím VMti, neračte jich od zámku odtrhati. A jestližeby VMt proti k tomu služebníku VMti v směně ráčili dáti [sic], hotov sem učiniti vedle rozkázanie VMti. Datum Helfnburk, feria II. post Purificationem b. Mariae virg. gl. annorum oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššiemu království Če- ského, pánu mému milostivému. 521. Purkrabí Prachatický Krumlovskému: o lidi z Žitné. V Prachaticích. 1472, 4. Febr. Orig. č. 2596. Službu svú vzkazuji, urozený přételi milý! Jakož mi píšeš o lidi páně Mti z Žitného, o koně i o jiné, a to přéliš horlivě a dotklivě, ježto by moc mám [sic] toho psanie potřebie nebylo oc. Milý přételi! psali o to prve pánu mému, a potom sám pan probošt ve Krumlově byl; zdá mi se, že o to s ním mělo mluveno býti. *) Uhnilé.

Strana 73
Dopisy z roku 1472. 73 A přes to já sem s těmi mluvil, kterýmž vinu dáváš; a oni tak pravie, že v té vsi v Žitném Netolické i jiné nepřátely pána mého fidrují a jich tu u sebe přechovávají. Nebo tu našli v jednom dvoře, ani sobě pekli pečeně, kury, maso vařili, chléb, pivo i jiné věci, a odtud z té vsi na škodu chudých lidí pána mého vycházejí; a to jest jistá věc. Pak já jsem ty jisté, kterýmž vinu dáváš, slibem zavázal do příjezdy pána svého. A když pan probošt bohdá domóv přijede, viem, že o to s pánem tvým JMtí uhodí; ježto pro takovú věc žádných nesnází nebude mezi nimi potřebie. A zdá mi se, žeby to v dobré mieře mělo přijato býti. Také, přételi milý, zdá-liť se, kaž ně- kterému odtud člověku ke mně, ať mě těch věcí lépe ústně zpraví, abych já se věděl kterak v té věci dále mieti. Datum Prachatic, feria III. ante s. Dorotheae virg. anno dni oc. LXXII. Jan Slovický z Vranieho oc. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli mému milému. 522. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: aby mu zjednal glejt, aby mohl na masopust k nim přijeti. V Netolicích. [1472, před 9. Febr.*] Orig. č. 2764. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý vedle běhu nynějšieho! A jakož sem s tebú prve mluvil i s Heřmanem, jestliže byste mi gleit dali a pán váš JMt, bezpečný přede vší stranú pána vašeho JMti, že bych chtěl k vám přijeti s některými dobrý [sic] lidmi na dobrý kvas, a to o masopustě. I slyšal sem také, žeby páni Poláci toho žádost měli, abych k vám přijal, i služebníky mými o to mluví. I milý bratře! móže-li to býti, mluv se panem s JMtí, ať JMt ráčí mi bezpečný glejt dáti i těm dobrým lidem, keří se mnú pojedú. A já chci k vám a ku panu k JMti přijeti, a tu abychom veseli byli ten masopust a s ostrým honili a kláli. Nebť jest to i jinde bývalo v cizích zemiech bývalo [sic], žeť sú sě nepřételé sjé- žděli a spolu veseli byli. A také mámť pánu JMti některé věci pověděti, ježtoť JMti dobře se hoditi bude. Neb ač sem nepřétel JMti, ale proto, to milý buoh vie, že bych JMti i dietek JMti s pravú vierú nic zlého nepřál. Pakli JMt neráčí mi gletu dáti, nechť ráčí JMt někoho ke mně poslati, komu JMt věří, a já chci některé věci JMti pověděti, ježto sě nehodí psáti. A tak za to mám, že JMti vděčné ode mně bude. A což JMti poviem, za to prosím, aby JMt to při sobě ráčil mieti. Datum ex Netolic. Jindřich Roubík z Hlavatec a na Netolicích. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, bratru mému milému vedle běhu nynějšieho bd. *) Č. Č. M. 1881 str. 81.

Strana 74
74 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 523. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: o zhoubci Hrzkovi. V Budějovicích. 1472, 10. Febr. Orig. č. 2597. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte věděti, že včera u Vodňan Stu- penský jal někého Hrzka, samého sedmého, kteréhož sem do Budějovic přinesl a sedí, kterýžto Hrzek VMti veliké a znamenité škody činil, zvláště pálením; a městečko Bukovsko několikrát dopaloval, i jinak okolo Svinuov, i všady, jímáním lidí a braním též za holdy, i v stání jako u válce nepřestával vaše panství hubiti. I jestliže byšte ráčili pokusiti, abyšte jej na panu Zdeňkovi vyfrejmerčili některým vězněm, a jej za vězně chovali, což byšte mohli najdéle, veliké byšte záduší měli pro své chudé lidi, i mnoho byšte záhuby svého panství jim zdržali. Datum Budveis, feria II. Carnis- Rehoř. privii anno dni oc. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššímu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému buď dán. 524. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o příměří se Zachařem Kavkou. B. m. 1472, 18. Febr. Orig. č. 2598. Urozený pane, pane muoj nejmilostivější! Račte VMt věděti, že sem s panem Zachařem Kavkú udělal stánie až do masopusta najprv příštieho. A má na zámek pomoc učiniti: X děberuov ryb má dáti a kopu štik, a o světém Havle má pomoc učiniti obilím vedle své možnosti. Datum feria III. post dominicam Invocavit anno- Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. dni oc. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému najmilostivějšímu. 525. Vilém z Tetova purkrabí Krumlovskému: o směně vězňův. B. m. 1472, 2. Mart. Orig. č. 2600. Služba má, urozený přieteli milý! Dávámť věděti, kterak prve psal sem páně Mti o Urbana, služebníka pana Zdeňkova JMti, jestližeby směna byla o vězně, aby tejž Urban vedle jiných našeho pána JMti služebníkuov vypraven byl. I milý přieteli! Jestliže ho budem moci vypraviti, pan Zdeněk JMt chce nám dáti Přibíka, přietele Břekovcova, kerýž jest vězněm na Ostromeč; a jestliže se bude zdáti pánu JMti, muož ten Přibík šacován býti. Aneb Lisu vypraviti bude moci. I zdá mi se, žeby to bylo velmi užitečné pánu JMti, aby tejž Urban vypraven byl, by pak některý slu- žebník páně Mti měl vězněm ostati, neb rozoměj tomu, že Lisu těžce muožem vy-

Strana 75
Dopisy z roku 1472. 75 praviti, leč skrze tohoto, jakožť píši. Datum feria II. post Oculi anno domini oc. Vilém z Tetova, hajtman oc. LXXII. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému buď. 526. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: dává výstrahu před Vlachem. Na Helfenburce. 1472, 9. Mart. Orig. č. 2601. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte VMt věděti, že Vlach s jinými nepřátely se sbierá, a slyším, žeby chtěl okolo Krumlova krávy bráti a páliti. I račte VMti lidi vystřieci a je opatřiti. A že dnes Rabští s jinými nepřátely přitáhli na Březie a mají dobře na sto koní: to VMt vědúce, račte se opatrně jmieti. A račte VMt věděti, žeť Straka sedí. Datum Helfenburk, feria II. post dominicam Letare anno dni oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 527. Úředník z Březí purkrabí Krumlovskému: o zajetí poslů. V Březí. 1472, 12. Mart. Orig. č. 2602. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli běhu nynějšieho! A jakož mi píšeš o toho posla, i již sem prve psal, žeť jsú mi vaši také posla jali, an jde po poselství, žádnému k škodě, a propustiti mi jeho nechce. I což bych já to udělal, abych jeho propustil: a úředník váš, purkrabě Helfenburský, nechce mého propustiti. I protož nechci tohoto propustiti, leč vy mého propustíte. A dávám jemu rok, na česť a na vieru, aby se stavil jmenovitě na sv. Jiřie; a jestliže byšte mu stavěti nekázal, také bych se vězňovi nedal staviti. Ex Březie, feria V. post dominicam Letare anno dni oc. LXXII. Václav z Měnína, úředník na Březie. Urozenému panoši Kuntrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumplově, přieteli běhu ny- nějšieho buď dán. 528. Hejtman Budějovický purkrabí Krumlovskému: o Roubíkovi. V Budějovicích. 1472, 15. Mart. Orig. č. 2603. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Teď posielám přípis cedule, kerúž mi Roubík píše, jíž porozumieš. I milý přieteli, to věda, přičiň se k tomu, ať se stavějí ti, kteříž se prve nestavěli. Ex Budvais, dominico Judica anno oc. LXXII. Markvart z Rakovic, hajtman na Budějovicích. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli mému milému. 10*

Strana 76
76 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 529. Hejtman Hlubocký purkrabí Meidšteinskému: o propadení základu za vězně. Na Hluboké. 1472, 20. Mart. Orig. č. 2604. Službu svú běhu nynějšieho, urozený přieteli muoj, vzkazuji. Jakož jsi ode mne vyručil Halačka, Radka s jinými dvěma, všecky čtyři v devadesáte a devět zlatých uherských, na postavenie až do svatého Jakuba, i nepostavil jsi mi jich tak vedle listu svého a základ jsi mi spravedlivě propadl. I napomínám tě vedle listu a pečeti tvé, aby mi hned základ plnil. Pakliby sě toho nestalo, musil bych tě na- pomínati, jakož na penieze slušie. Toho mi daj odpověď po témž. Ex Hluboká, feria VI. ante dominicam Palmarum anno oc. LXXII. Oldřich z Waldeku, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunášovi z Machovic, purkrabí na Maidštejně, přieteli běhu nyněj- šieho dobrému. 530. Opat kláštera Třeboňského Janovi z Rosenberka: o vybavení klenotů klášterních ze zástavy. V Třeboni. [1472], 20. Mart. Orig. č. 2544 b/4. Modlitba má napřed, urozený pane, pane muoj milostivý! A vědětiť VMti dávám, jakož sem kněze Marka prve k VMti slal, což sě dotýče klenotuov, a VMt ste mi vzkázali, abychme pilnosť přičinili a někde dobrých přátel o to postarali, aby nás založili, aneb někde jinde je zastavili. I račte VMt věděti, žeť sme o to s pil- ností pracovali, i do Rakús i do Hradce; také osobně dvakrát kněze Marka o to sem posielal do Budějovic, s velikým nákladem jednaje jemu pruovod, váže i jej i pacholky s velikým nebezpečenstvím, a nikudež sě nemuožem objíti. I protož VMti dávám na vědomie, abyšte ráčili o to pomysliti, aby ty klenoty tak malú summú sě neprostály a od tohoto božieho domu nebyly odlúčeny, tudiež i od VMti. Neboť my pro své nedostatky, to buoh vie, s to býti nemuožem, a roci sě již blíží k svatému Jiří. A s tím VMt pánu bohu poručiem. Datum v Třeboni, v pátek před květnú nedělí. Kněz Michal, opat kláštera Třeboňského. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozemberka, najvyššiemu podkomoří (sic) královstvie Českého, pánu mému milostivému buď dán. 531. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o směně vězňů s Roubíkem. Na Helfenburce. 1472, 24. Mart. Orig. č. 2605. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, že sem s Roubíkem na tom zuostal, jestliže VMt ráčíte k tomu svoliti, aby všickni VMti dobří lidé i pěší,

Strana 77
Dopisy z roku 1472. 77 kteříž sú k němu vězni, sumú byli prázni za všecky jeho, kteří sú VMti vězni, a v tom počtu a v té směně aby také byl Straka. Neb VMt také jmáte Diviše Starosedleckého, tenť by měl a mohl dobře vypraviti Lisu neb Urbana. A také tak praví Roubík, že jest panu Zdeňkovi řekl, Urbana a Pipera za jeho všecky propu- stiti; neb pan Zdeněk JMt jmá drahně vězňóv Roubíkových. I jestliže ráčíte Straky v té směně nechati, tehdyť ta směna předse puojde; pakli se VMti nezdá toho uči- niti, to mi račte dáti věděti, ať bych já jemu uměl toho odpověď dáti. Ex Helfen- burk, feria III. ante Anunciationem b. Mariae virg. annorum LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka, komorníku najvyššiemu královstvie Če- ského, pánu mému milostivému. 532. Hejtman Hlubocký purkrabí Meidšteinskému: o propadení základu za vězně. Na Hluboké. 1472, 3. April. Orig. č. 2608. Službu svú vzkazuji, běhu nynějšieho urozený přieteli! Jakož mi píšeš, což sě Halačka s jinými dotýče, toho základu mně propadeného dotýče, toho vzdy že bych moci ty časy na Hluboké neměl, že sem vězněm byl oc: jižť sem jemu psal, ač sem jakoli vězněm byl, však jest moc má byla ku přijímání vězňuov i k propú- štění. A tu jest moc měl pan Rúbík ode mne i od jiných úředníkuov králové Mti dobrovolně, aby všecky vězně přijímal mocí mú, propúštěl, jakož sě tak stalo. A tys také napomínán od něho; i odepsal jsi zasě, že jemu nic povinen nejsi, a jemu jsi nesliboval, než mně, abych já o to k tobě hleděl. I věřím vdy, že mi plniti budeš, aby o to mezi námi hadruňkuov nebylo. A jakož dotýčeš, žeby chtěl o to na dobrých lidech přestati: i toho já neběhám, volíc sobě, kohoť sě zdá, dobrého člověka ne- stranného, a já druhého, a to hned bez prodlévánie. Pakliby chtěl se mnú tajdlin- kovati a k miestu toho nevésti, věz, žeť láti budu. Toho mi daj odpověď. Ex Hluboká, feria VI. ante s. Ambrosii anno oc. LXXII. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. Uroz. panoši Kunášovi z Machovic, purkrabí na Majdšteině, přieteli běhu nynějšieho. 533. Jan z Rosenberka Jarohněvovi z Úsuší: o porážce Zvíkovských, a řádění Fridricha Tetaura, o pomoc peněžitou k válce proti kacířům od legata. B. m. [1472, po 4. April.*) Koncept. č. 2320. Jan z Rozmberka oc. Jarohněve milý! Věděti dáváme, že jsú nám Zviekovští poraženi od Chlumeckých, tak že nám vzali XIV koní, a v tom jali několiko dobrých *) Cf. A. Č. I. 238 č. 22.

Strana 78
78 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. lidí, a k tomu XX pěších; a to se nám stalo vše skrze takové stánie, ježto s nimi udělali Ostromečští a z Holešovic.*) I žádámeť s pilností, aby s radú i pomocí přietele našeho, pána z Šternberka, prosil KMti, zda by nám asa čtyry vězně dobrých lidí dáti ráčil. Také, jakožť jest Fridrich Tetaur od nás odjel a drahně dobrých lidí nám odvedl, i jest v Prachaticích a odtud okolo séhá a hubí, ježto i pána z Šternberga dotýče, také i Wintrberského, Přecha, ježto by skrze to něco horšieho mohlo vyjíti; a zvláště panu proboštovi nepřátel mohl by přičiniti. Rozmluv o to s přietelem naším. Také mluv o ty, kteřížť stánie dělají s nepřátely, ježto je dobře vieš, ať bychom sobě raději pomahali a sebe neopúštěli. Také i o Kocovského, že neválé tak, jakož nám psal. O legatovi a o knězi Angelovi: žádámeť, aby prosil kněze legata prostě za pomoc penězi, ať nám ráčí učiniti. A což se salnitru dotýče, již my sami ptáti budem, a ktež budem moci, kúpíme, buďto v Pasově, v Salcpurku neb v Řezně neb jinde. A již sme něco salnitru i optali; a ktež kúpíme, ať ráčí kázati zaplatiti, aneb nám penieze dáti. Ale nynie napřed penězi ať ráčí pomoci pro potřeby proti ka- cieřóm, jakž sám dobře rozumieš. A jiných věcí, kteréžť sme poručili, věřímeť, že pilen budeš. Také věděti dáváme, že pán Strakonický fidruje nepřátely, a nynie několikonácte drahně vozuov obilé poslal do Netolic. I to pověz přieteli našemu a rozmluv o to. 534. Hejtman Hlubocký purkrabí Meidšteinskému: aby mu konečně práv byl. Na Hluboké. 1472, 11. April. Orig. č. 2688. Službu svú vzkazuji, běhu nynějšieho urozený přieteli! Jakož mi vždy píšeš, odtahuje na pana Zdeňka oc: však já viem, že jest pán spravedlivý. Ale psalť sem prve, že mi sě toho učiniti nezdá, a to proto, že jest strana vaše, a příjezdu JMti čakati nechci. I žádám toho, poněvadž se mnú tajdlinky vedeš, a podav sám toho, k miestu vésti nechceš, aby mi práv byl a pečeť svú ode mne vyvadil, neprodlévaje. Pakliť sě toho nestane, již budu rozuměti, že na ni málo pomníš, ježto bych sě toho nenadál, a shledáš, že tě tak ohlásím, že sě za to styděti musíš. A jestliže mi zajtra odpovědi nedáš, chceš-li mi plniti čili nechceš, chciť hned láti a budu, a vdyť sě na tobě toho doláji. Ex Hluboká, sabbato post Ostensionem reliquiarum anno oc. LXXII. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunášovi z Machovic, purkrabí na Majdštejně, přieteli běhu nynějšieho. 535. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o vězni Vodňanských, o tvrzi Protivci a o ne- spolehlivosti lidí pána Strakonického. Na Helfenburce. 1472, 15. Apr. Orig. č. 2610. Urozený pane, pane milostivý! VMti věděti dávám, že Rytieř Vodňanský, *) z Holešic (?)

Strana 79
Dopisy z roku 1472. 79 kterýž jest vězněm VMti, přikázal se jest pánu Jencovi.*) I píše oň purkrabie Chlumecký, že jest přikázaný a služebník pána jeho, aby jemu dán byl rok, a že jemu k vypravení dán Papoušek. I milostivý pane! Račte mi o tom rozkázati, kterak se jmám k té věci mieti; neb Matěj Vlášek stojí oň, pravě, že ste jemu jej dali. Také račte věděti, že Bohuslav Palada na Protivci velmi dobře sobě tvrz opravuje, a jest mezi panství VMti. I jestliže mu VMt dáte se opraviti, potom VMt s ním dosti činiti bude mieti, jestliže se zprotiví VMti. I o tom račte mi dáti věděti. A lidé páně Strakonického velmi nepřátely fidrují špíží na Březie, a nám nechtie nic vézti na zámek za penieze. I račte mi o tom rozkázati; neb bych jim toho hájil, ale sem mdel. A jakož mi píšete, abych VMti dal rozumně věděti o tom věně Ste- bňákové: rač VMt věděti, žeť sem zpraven od Hynka z Budkova, že své v tom jmá zapsáno na tom na všem zboží tu Čichticích a jinde nic. A při tom jest také jeho pečeť. Ex Helfenburk, feria IIII. post Tiburcii annorum oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššiemu království Če- ského, pánu mému milostivému. 536. Hejtman Třeboňský témuž: výstraha před nepřátely. V Třeboni. 1472, 19. April. Orig. č. 2611. Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, žeť mi jest konečná výstraha přišla, že nepřátelé k Svinóm a k Novému Hradu do toho kraje zajtra [20. Apr.] aneb v úterý [21. Apr.] budú. A majíť na sto a X koní jiezdného a 11/2 C pěších. Datum Třeboň, dominico ante Georgii anno oc. LXXII. Markvart z Kamenice. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mému milostivému buď. 537. Hejtman Třeboňský Jarohněvovi z Úsuší: výstraha před Pacovskými. V Třeboni. 1472, 20. April. Orig. č. 2612. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věděti dávám, kterak jest mě posel pána Hradeckého zpravil, jeda ku pánu z Šternberka, že leží na osm set vojskem u Pacova, a tu že jim lidu přibývá. I milý přieteli, zprav té věci páně Mt. A také, milý přieteli, prosím tebe, jestližeby tvá jiezda v brzkém času sem byla, věřímť jako svému přieteli dobrému, jestližeby mohl ten kuoň plesnivý přivésti sebú, jakož si jej k herkám zjednal. Datum Třeboň, feria II. ante Georgii anno oc. LXXII. Markvart z Kamenice. Urozenému panoši Jarohněvovi z Úsušie, přieteli mému milému. *) Jan Jenec z Janovic na Petršpurce.

Strana 80
80 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 538. Jindřich z Hradce Zdeňkovi ze Šternberka: výstraha před Pacovskými. V Jindř. Hradci. [1472] 21. April. Orig. č. 2613. Službu svú vzkazuji, urozený pane a otče milý! Věděti VMti dávám, kterak Liška, služebník muoj, stavoval sě, i jeda zasě, viděl u Pacova, ano vojsko leží. A tak mě zpravuje, že jich všech jest na VIII“ a mají vozy II kopě; i chtie konečně zajtra v kraji zde býti a škody činiti. I milý pane otče, mně by sě zdálo, aby VMt, což muož najviec, poslal na Soběslav. A muožete-li pana z Rozmberka v tom požiti, aby též poslal, neb ještě kohož VMt požiti muož, a to bez meškánie. Do-ufáme pánu buohu, že bychom jim žádné škody učiniti nedali. Nova Domo, feria III. ante Georgii. Jindřich z Hradce, Uherského, Českého oc. krále najvyšší kamer- majster, najvyšší komorník desk a súdu práva zemského u Brně. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi z Šternberka, Uherského, Českého oc. krále najvyš- šiemu hajtmanu všech zemí království Českého, a najvyššiemu purkrabí pražskému, panu otci mému milému. 539. Purkrabí Helfenburský Vilémovi z Tetova: o Straku. Na Helfenburce. 1472, 22. April. Orig. č. 2614. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Věděti dávám, že vedle rozkázanie páně Mti zavázal sem Straku, aby se stavěl na den sv. Jiřie páně Mti i tobě. I to věda, milý přieteli, ať jmá rok, nebť naši také mieti budú. Věřímť, že se k tomu přičiníš pro naše. Ex Helfenburk, feria IIII. ante s. Georgii annorum oc. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. LXXII. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně Mti. z Rozmberka, přieteli zvláště milému. 540. Purkrabí ze Březí purkrabí Krumlovskému: o vězně. B. m. 1472, 22. Apr. Orig. č. 2616. Službu svú vzkazuji, běhu nynějšieho urozený přieteli milý! A prosím tebe, daj rok služebníku pána mého Rzanovi, na čest a vieru, nebť se stavěti bude. Také prosím, muož-li to býti, zavaž jej na Helfmburk, ať tu se stavie, však též bude na zámek pána tvého JMti. A druhý Janček, ten jest nemocen, než když se podhojí, tehdy se stavěti bude. Datum feria IIII. ante s. Georgii anno dni 1472. Vlk z Oujezdce, purkrabie na Březí. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabě na Krumlově, přieteli nynějšieho běhu.

Strana 81
Dopisy z roku 1472. 81 541. Purkrabí Helfenburský Vilémovi z Tetova: o vězně Vlachova. Na Helfenburce. 1472, 22. April. Orig. č. 2615. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli zvláště milý! Prosím tebe přičiň se, ať jest tento vězeň Rzaný, služebník Vlachuov, zavázán ke mně na zámek, jáť bych mohl někoho z našich zaň vypraviti. Věřímť, že se k tomu přičiníš. Ex Helfenburk, feria IIII. ante Georgii annorum LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetovi, hajtmanu oc přieteli milému. 542. Hejtman Hlubocký purkrabí Krumlovskému: o vězně. Na Hluboké. 1472, 22. April. Orig. č. 2617. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli běhu nynějšieho! Služebníci moji a vězni pána tvého JMti stavějí sě: i věřím, že jim zasě rok na čest a vieru dáš, jakož já služebníkóm pána tvého JMti dávám. Ex Hluboká, feria IIII. ante festum s. Georgii anno oc. LXXII. Oldřich z Waldeku, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli běhu nyněj- šieho dobrému. 543. Vilém z Tetova témuž: o potřeby pro koně. Ve Svinech Trhových. [1472] 25. April. Orig. č. 2618. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A vědětiť dávám, žeť ovsa žá- dného mieti nemohu koňóm, než jiných potřeb všech dosti mám. I milý přieteli věz, žeť jsem slal na Nový Hrad k Buškovi, a on mi zase zkázal, že mi nemuož poslati ovsa. I milý přieteli, prosím tebe, piš ty jemu sám bez meškánie, ať by mi ovsa poslal někerý vuoz, anebo mi sám z Krumlova pošli. Neb, milý přieteli, měli-li bychom pro tu potřebu pryč táhnúti, bojím sě, by se páně Mti škoda v tom kraji nestala; neb sú sě Strážští silně sebrali, a již jsú byli vytáhli, jednú chtějíce do kraje; i zvěděvše, že já tu ležím v Svinech, vrátili se zase. I milý přieteli! Věřímť, že v tom svú pilnost mieti budeš, abychom zmeškáni nebyli, nebť by páně lidé skrze to k škodě přišli. Datum in Svin, sabbato in die s. Marci anno dni oc. Vilém z Tetova, najvyšší hajtman páně z Rozmberka. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému, buď list dán.

Strana 82
82 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 544. List k legatovi o peněžitou pomoc pánu z Rosenberka k válce proti kacířům. B. m. 1472, 29. April. Orig. č. 2620. Velebný otče! Jakož VMti dobře jest u paměti, kterak jest pán mój, pán z Rozmberka, častokrát dával věděti o svého pána [sic] záhubách, kteréž nese pro vieru křesťanskú, a proše za pomoc penězi VMti, aby tiem prospěšněji mohl a uži- tečněji slúžiti vieře křesťanské vedle krále pána svého milostivého. Jakož sem já pak sám dával VMti to znáti, kterak sě pán náš JMt stále má, proti kacieřóm válku veda bez oblev, a to s velikými náklady a veliké záhuby trpě od kacieřóv. A kterak jiní páni pod korunú českú, přidržejíce se krále, pána našeho milostivého, jako pána svého, příměřie dělají, jakož i podnes někteří příměřie s nimi mají, a majíce váleti vedle krále JMti, jakožto vedle pána svého milostivého, a jedni druhým sě nedívati a nepřátel svého pána i svých neposilovati takovými příměřími! I prosím VMti, zna- jíce pána našeho stálé služby proti kacieřóm a jeho velké záhuby, že sě ráčíte k němu milostivě mieti a pomoc mu peněžitú učiniti, aby mohl tiem lépe vieře kře- sťanské slúžiti, že to ráčíte učiniti skutečně po tomto poslu. Jakožto pak ste dali znáti po služebníku pána mého Jarohněvovi, že ste dobrovolni k tomu učiniti. In tergo: Kněze doktora psanie k legatu o páně věc annorum oc LXXII. feria 4. post Vitalis; a tu dva listy od legata pánu. 545. Purkrabí Zvíkovský Janovi z Rosenberka: výstraha před Roubíkem. Na Zvíkově. 1472, 6. Mai. Orig. č. 2621. Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, že Rúbík se k tomu tak strojí, abyšte to jistě ráčili věděti, že chce Hazly osaditi a odtud do Němec vá- leti. I račte VMt pánu z Wolse dáti věděti, ať se to opatří, a by jemu VMt i pěších k tomu pójčiti měli. Neb jestliže toho VMt dopustíte, žeť se VMti škoda veliká dieti bude. I neračte tiem VMt meškati, panu z Wolse věděti dáti i sami se k tomu mieti, pokudž již VMt tu potřebu znáte, tiem nemeškajíc; nebť to jistě viem, žeť jest to tak, nebť mi ta vajstraha prišla skrze dobré lidi. Ex Zviekov, feria IIII. ante Jan Štmelinský oc. Ascensionis domini oc. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 546. Hejtman Třeboňský Janovi z Roznberka: o holdech a šacuncích. V Třeboni. 1472, 6. Mai. Orig. č. 2622. Urozený pane, pane muoj milostivý! A věděti VMti dávám o těch Baro-

Strana 83
Dopisy z roku 1472. 83 chových lidech z Údrazi,*) že sú se šacovali bez dvú ve XXX zlatých a v něco ko- řenie a šípuov. A také račte VMt věděti, žeť sú jim škodili na Budějice i na jiné zámky; a také sú na Zviekov vzdy byli holdovní až do nynějšího času. Neb jestliže by mi je VMt kázali propustiti, tehdy bych neměl čím pěším zaplatiti, nebť mi od jinud nic nepřicházie, než co z těch šacunkuov [sic]. Datum Třeboň, feria IIII. ante Ascensionem domini anno oc. LXXII. Markvart z Kamenice. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 547. Úředník Hlubocký purkrabí Krumlovskému: o zajaté lidi holdovní. Na Hluboké. 1472, 9. Mai. Orig. č. 2624. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý běhu příměrného! Jakož píšeš panu Medkovi žádaje, aby Halačka s jinými na rukojmě dal, pakliby sě toho nestalo, žeby pán tvuoj JMt chtěl na tomto sněmu to ohlásiti, co by sě lidem JMti dálo pod bezpečenstviem oc. I věděti dávám, že pana Medka doma nenie. A jinak mně o nich rozkázáno nenie, než jestliže je chcete vyručiti na hotový groš v ten šacunk, jakož jsú sě prve šacovali, tehdy je chci na rukojmě dáti a jinak nic. A také jakož do- týčeš, žeby pán tvuoj JMt chtěl to ohlásiti na sněmu: i zpraven sem, že oni nezachovali sě vedle holdu svého, a z jiné vsi, vyběhše z nie s jinými nepřátely, honili, a tu zjímáni jsú. Ať to JMt také na sněmě ohlásí. I mám za to, žeby toho ohlašovánie potřebie nebylo, neb, by sě oni byli zachovali, jako na holdovnie sluší, a nehonili, ano sě jim a v jich vsi nic nepřekáželo, nebyli by zjímáni. Ex Hluboka, sabbato post Ascensionem domini anno oc. LXXII. Petraš ze Zbudova, úředník na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přételi běhu příměr- ného dobrému. 548. Týž témuž: v téže věci. Na Hluboké. 1472, 13. Mai. Orig. č. 2625. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli běhu příměrnieho! A jakož vdy píšeš o Halačka s jinými, abych je na rukojmie dal, a široce dotýče, kterak jsú ubezpečeni od pana Medka, z toho je vymlúvaje, že vinni nejsú: a oni sami se k tomu znají, že jsú sě nezachovali, jako na holdovnie slušie. Ačkoli mně to rozkázáno nenie, abych je měl na postavenie dáti, chci to k tvé žádosti učiniti a rok jim od dnes za dvě neděle dáti, když mi za ně slíbíš listem v ten šacuňk, jakož jsú sě šacovali *) Údraž v Prach. 11*

Strana 84
84 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. prve, aby je postavil od dnes za dvě neděle, a služebníci páně Medkovi aby předsě rok měli. Také dotýčeš, jestližeby se toho nestalo, žeby pán JMt to ohlásiti chtěl na sněmu, že chudí lidé JMti v tomto křesťanském příměří vězie sě: člověk KMti z Purkarce, Štěpán Holba, také sedí tu na Krumlově v tomto křesťanském příměří! Pak, což ode mne žádáš, učiniž to také sám od sebe a daj jemu rok, ať on toho křesťanského stánie požive; pakliby toho učiniti nechtěl, také bych Halačkovi roku nedal. Ex Hluboka, feria IIII. ante Sophiae anno oc. LXXII. Petraš ze Zbudova, purkrabě na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli běhu příměřného. 549. Purkrabí Helfenburský hejtmanu Hlubockému: v téže věci. Na Helfenburce. 1472, 17. Mai. Orig. č. 2626. Služba má času příměrného, urozený pane, pane milý! Jakož vzdy o to píšete, i na páně Mt to vznášejíc, abych člověka královského, Maška z Pamětic, z toho ša- cunku propustil, s navrácení [sic] koní: ale toho nepíšete JMti, kterak lidé královští, v tomto křesťanském příměří, ze Křtětic pod tvým úřadem, vzali kuoň na pastvě člověku páně Mti v Bavorově. A o to sem vám psal, aby to navráceno bylo, a vy ste mi na to žádné odpovědi nedali. A když lidem páně Mti ten kuoň navrácen bude, člověk ten také propuštěn bude z šacunku, ač sem kolivěk nevěděl ini sem kým obeslán o tom příměří a stání. Zdáť mi se, žeť jest to věc vámi obmeškaná, neb ste mi nedali věděti. A jakž sem obeslán, potud já se v té věci zachovám vedle rozkázánie pána svého JMti. Ex Helfenburk, dominico in festo Penthecosten annorum Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. LXXII. Urozenému pánu, panu Medkovi z Waldeka, hajtmanu na Hluboké, pánu běhu pří- měrného milému. 550. Hejtman Hlubocký Janovi z Rosenberka: v téže věci. Na Hluboké. 1472, 19. Mai. Orig. č. 2628. Urozený pane, pane na mne laskavý! Služba má VMti běhu příměřného. Jakož ondy ráčili ste psáti a přikázati purkrabí vašemu na Helfnburk, aby člověk KMti z Pamětic, kterýž jest v stání jat, s navrácením koní propuštěn byl: toho vdy pur- krabie Helfmburský učiniti nechce, jakož VMt z listu jeho porozumie. A kdež dotýče o ten kuoň, žeby člověku VMti na pastvě vzat byl: rač VMti věděti, že jest lidem KMti ze Křtětic také v stání vzato na Helfmburk patero koní. A což sem jej o to obsielal, nic vrátiti nechtěl. A člověk KMti jda s Helfmburka i pojal kuoň svuoj. I prosím já VMti, abyšte ještě ráčili přikázati, aby, takové svévolnosti nechaje, toho

Strana 85
Dopisy z roku 1472. 85 člověka s navrácením koní propustil, ať již o to viece nenakládají. Ex Hluboka, Oldřich z Waldeka, hejtman na Hluboké. feria III. Pentecosten anno oc. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu běhu příměrného na mě laska- vému buď. 551. Purkrabí Helfenburský Vilémovi z Tetova: o Rytieři Vodňanských. Na Helfenburce. 1472, 20. Mai. Orig. č. 2629. Služba má, urozený přieteli zvláště milý! Vědětiť dávám, kterak ten bezectník Rytieř z Vodňan nechce mi se stavěti a pokládá tu příčinu, žeby mně slibem nebyl zavázán. I milý přieteli! Pošli mi svědomie s jinými dobrými lidmi s cedulí pod svými pečeťmi, kteříž jsú při tom závazku byli; věřímť, že mě v tom neobmeškáš: nebť Rytieři láji, a on mně zase. A také sem jemu podal, aby o to se mnú stál před Divišem Malovcem z Liběvic [sic], nebť Rytéř dává mi lži, žeby ke mně vzdy nebyl zavázán slibem. Věřímť, že toho pilen budeš. A mámť za to, žeť stane před Divišem Malovcem. A což muožeš nejspieš, že mě to svědomíe pošleš. Datum Helfen- burk, feria IIII. quatuor temporum post Pentecosten anno LXXII. A tedť posielám, kterak mi Piesečtí píší ceduli o Roubíkovi v listu svém. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému panoši Vilémovi z Tetova, hajtmanu páně Mti z Rozmberka, přieteli zvláště milému. 552. Úředník Hlubocký Janovi z Rosenberka: o holdech. Na Hluboké. 1472, 22. Mai. Orig. č. 2630. Urozený pane, pane mně přieznivý! Služba má, urozený pane, běhu příměř- ného. Ráčili ste psáti VMt panu Medkovi, což se holdu Svinských dotýče, až do shledánie spolu VMti se panem Medkem aby toho ponecháno bylo oc. Rač VMt věděti, že pro některé pilné věci pan Medek jest nynie odjel a mně přikázal, jestliže holdové vyplněni nebudú až do času uloženého, abych dobýval, jakož na to záleží. I prosím VMt, račte rozkázati úředníkóm, aby přidrželi lidi VMti k tomu, kteří jsú zadrželi holdy a šacunky, aby vyplnili. Neb jsú drahně dlužni holduov a šacunkuov. A co sě o to obsielají, nemají sě k tomu, aby plnili; jakož teď VMt na ceduli máte vypsaný. Také rač VMt věděti, že úředníci VMti ze Zviekova, z Helfmburku, z Tře- boně velmi tuze napomínají lidi KMti, i hroziec, že toho všemi obyčeji dobývati chtie, ježto lidé KMti neznají sě, by jim povinni byli. Ze Zviekova purkrabie VMti napomíná člověka KMti z nějakého šacunku pravě, žeby sě na lese šacoval, a on sě k tomu nezná, i z jiných věcí neslušných. I prosím VMt, račte přikázati, což by

Strana 86
86 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. spravedlivě smluveno nebylo, aby to opuštěno bylo; než což spravedlivě smluveno jest, proti tomu pan Medek nenie, aby plněno nebylo. Ex Hluboká, feria VI. ante Trinitatis anno oc. LXXII. Petraš ze Zbudova, purkrabie na Hluboké. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mně přieznivému běhu příměřného. 553. Zdeněk ze Šternberka purkrabí Krumlovskému: o dodržování holdů před příměřím smluvených. V Budějovicích. [1472,*) 25. Mai. Orig. č. 2376. Služba má, Kunráte milý! Byl u mne dnes pan Medek a mluvil se mnú, kterak by lidé pána tvého holdu před příměřím umluveného vydati jemu nechtěli, a oznamuje to přede mnú i před jinými dobrými lidmi, že je o to několikrát ob- sielal a žeby je k tomu připraviti chtěl oc. I milý Kunráte! Vieš dobře, kterakť jest smluveno o těch holdech, že s obú stran holdové smluvení vydáni býti mají a vy- dávají se, a v tom svých žádný nezastává. I opatř ty tu věc některak, aťby ti lidé k škodě nepřišli; neb dobře rozuměti muožeš, že toho jinak býti nemuož, než aby ty holdy smluvený vydány byly. A já sem to také zastavil, že jim škoditi nedopustí, leč já tobě prve tu věc oznámím. Datum Budveis, fer. II. s. Urbani. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najvyšší hajtman všech zemí královstvie Českého na JKMti miestě, a najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, mně milému d. 554. Diviš Malovec purkrabí Krumlovskému: obsílá uručené vězně. V Libějovicích. 1472, 25. Mai. Orig. č. 2631. Služba má, přieteli běhu příměřného! A jakož mi list poslal vyrukovací: po- něvadž se nezdá tak udělati listu, tak jakoť jsem přiepis dal, ano já tak své musím vyrukovati, i měliť jsú mi se zase na den svaté Trojice stavěti, toť jsú sklamali. I dávámť věděti Mikuláši, Matěji, Jiříku, Fencli, Bartli, Hanuši, abyšte mi se hned vzajtra bohdá stavěli vedle svého slibu. A milý přieteli! rci jim, ať lépe pomnie na svú čest, nežli páně Zdeňkovi služebníci Kovář, Ryneš, Muňka, Kožíšek, Dušek, Mi- kuláš, Kouba, Zíka, ježtoť jsú z kurvysynsky a zrádně udělali nad svú ctí, jako be- zectní z kurvy synové a zrádce. A vystřihajte se takových z kurvy synuov zrádných. Ex Libějovic, feria II. post Trinitatis annorum dni oc. LXXII. Diviš Malovec z Libějovic. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, puorkrabí na Krumlově, přieteli běhu příměrného buď. *) Feria II. s. Urbani hodí se jen do r. 1467 a 1472. Roku 1467 Zdeněk však v Budějovicích býti ne- mohl, nýbrž teprv po 1468, 20. Aug.

Strana 87
Dopisy z roku 1472. 87 555. Purkrabí Helfenburský témuž: o holdy. Na Helfenburce. 1472, 29. Mai. Orig. č. 2633. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věděti dávám, že přijel ke mně na zámek Zdebor od pána Strakonického, mluvě ke mně od JMti, abych ten dobytek lidí jeho vrátil, kterýž jest pobrán na gruntiech holdovných, jakož sem tebe toho dále zpravil. A jestliže bych nevrátil, že o mně chce JMt mluviti i dobrým lidem žalovati. A já sem jemu odpověď dal, že sem JMti nic nevzal, ini lidem jeho, než ve vsech a okolo vsí po království, pro holdy zadrželé, a JMt nemá o mně co mlu- viti, než sem, byv JMti co vinen, že JMti chci práv býti před pánem svým JMtí, z čeho mi JMt vinu dá. I žádal na mně dále, abych ten dobytek na rukojmě dal, do příjezdy páně Mti, a já sem toho učiniti nechtěl, leč tu věc na tě vznesu. I milý přieteli! Cožť se v tom tobě zdáti bude, úmysl tvuoj daj mi věděti po tomto poslu. Ex Helfenburk, feria VI. in [sic]*) festo Corporis Christi annorum oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému panoši Kuntrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému. 556. Hejtman Hlubocký hejtmanu Budějovickému: stížnosti na purkrabí Helfenburského. Na Hluboké 1472, 31. Mai. Orig. č. 2635. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věděti dávám, že já se pánem tvým JMtí smlúvu mám, jestližeby mi holduov zadržalých smluvených netbali plniti, kdež jsú mi povinovati lidé páně z Rozmberka i jiní, abych jich dobýval, jakž bych mohl, i braním. Jakož jest pak sám pan Zdeněk JMt psáti ráčil rozkázati na Krumluov Kunrátovi, aby lidi k tomu přidržal, kdež jsú mi holdy zadržali, aby mi plnili. Toho netbají vdy učiniti. A přes to, ačkoli se pánem tvým JMtí tu smlúvu mám, abych holduov dobýval i braním, toho počátku sem vdy učiniti nechtěl, bych na lidi mocí sahal a je k tomu připravoval. I tajno tebe nebuď, že úředník páně z Rozmberka, purkrabie Helfmburský, ten počátek učinil na lidi KMti a v několika vsech pro holdy pobral, ještě nedočakav času uloženého pány JJMtí. Toť tobě oznamuji. A poněvadž jest ten počátek na lidi králové on učinil pod úřadem mým, již sem já také vyslal na lidi páně z Rozmberka. A tobě věřím, jakožto přieteli dobrému, že sě v té věci za- chováš vedle té smlúvy, kterúž mám se páně Mtí, neb na JMt žádné péče nemám ani na pány Budějovské. Také věděti dávám, že jsú lidem KMti na Orlík pobrali pro holdy, jakož teď list páně Zmrzlíkuov posielám, jemuž porozumieš. A prosím, *) Musí býti: post.

Strana 88
88 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. přečta jej, pošli mi zasě po tomto poslu, neb já jej chci za páně Mtí poslati. Ex Hluboká, dominica infra octavam Corporis Christi anno oc. LXXII. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. Uroz. panoši Markvartovi z Rakovic, hajtmanu na Budějovicích, přieteli mému dobrému. 557. Hejtman Třeboňský purkrabí Krumlovskému: výstraha před Hlubockými a Bechyňskými. V Třeboni. 1472, 1. Jun. Orig. č. 2636. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věděti dávám, žeť se na Hlubokú i na Bechyni sbierají. A tak slyším, že chtie prostě lidem páně škodu učiniti pro holduov starých nedodánie. Milý přieteli, věda to, ostřez lidi, aťby se v tom opatřili, aťby škody nevzali. Ex Třeboň, feria II. [infra] octavam Corporis Christi anno oc. LXXII. Markvart z Kamenice, hajtman na Třeboni. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému buď. 558. Hejtman Hlubocký témuž: nářky na purkrabí Helfenburského. Na Hluboké. 1472, 2. Jun. Orig. č. 2637. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, žádaje, abych lidem pána tvého JMti dobytek zasě vrátil a lidi propustil: Milý přieteli! mám za to, že tebe tajno nenie, že to mým počátkem nenie, než úředník pána tvého JMti z Helfmburka počátek ten učinil nad lidmi KMti pod úřadem mým. A já sem žádosť páně rád chtěl naplniti a toho ponechati do JMti příjezdy, neb mi o to JMt mnoho psal, aby toho ponecháno bylo, až by sě JMt spolu se mnú shledal. A tak mi viece JMt psal, že jest úředníkóm svým ráčil rozkázati, aby toho ponecháno bylo až do JMti zasě vrácenie. Pak poněvadž úředník páně z Helfmburka ten počátek nad lidmi KMti pod úřadem mým učinil, přes pána svého JMt psanie, musil sem tu věc před sě vzieti jako ten, lituje v tom chudých lidí KMti. A ještě sem toho tak kvapně učiniti nechtěl. Obsielal sem na Helfmburk žádaje, aby to lidem KMti zasě navráceno bylo, a on nic vrátiti nechtěl. I muožeš rozuměti, což sem učinil, že sem učinil po- čátkem pána tvého JMti a strany vašie. Neb jsú také na Orlík pobrali lidem KMti, jakož jest posel tento list jeho slyšel, kterak mi píše dobře protivně, a ještě že chce viece bráti, jakož tě ústně toho všeho ukazatel listu lépe zpraví. A to buoh vie, že jest úmysl muoj nikdy nebyl, bych měl ten počátek učiniti, než což sem učinil, učiniti sem musil. A tobě věřím, že kdež jsú mi dlužni, že kážeš plniti holdy i šacunky; pakliby sě toho nestalo, musil bych toho dobývati. Ex Hluboká, feria III. infra octavam Corporis Christi anno oc. LXXII. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému buď.

Strana 89
Dopisy z roku 1472. 89 559. Jan z Rosenberka témuž: o Matěje Vláška. V Německém Brodě. 1472, 4. Jun. Orig. č. 2638. Jan z Rozmberka »c. Kunráte milý! Jakož nám píšeš o Matěje Vláška, žeby té smlúvy držeti nechtěl: věz, žeť jest zde s námi, a jináč tomu nerozumieme, než že tu smlúvu předse držeti bude; jedné ty to opatř, jestližeť se Rytieř na kterým našem zámku stavěti bude, ať jest jemu zavázán. A již s ním dokonajte o penieze, a ty od něho přijměte. Ex Broda Theotonicali, anno oc. LXXII. feria V. in Octava Corporis Christi. Famoso Conrado de Petrovic, burgravio in Crumlov, fideli nostro dilecto. 560. Hejtman Hlubocký témuž: o holdech a společném sjezdu. Na Hluboké. 1472, 6. Juni. Orig. č. 2640. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý, běhu příměřného! Jakož mi píšeš o Martina Tlamáka, žeby on pravil, žeby sě nešacoval, a z toho žeby sě vyvésti chtěl, a široce toho dotýčeš, žeby to nebylo vedle křesťanského příměřie, pro jednoho súseda aby bylo všie obci hrozeno oc: Kapličtí jsú mi viece povinovati než Martin sám a netbají mi plniti. Pak kterúžkoli cestú jdú na lidi KMti úředníci pána tvého JMti, túž cestu musil sem předse vzieti, a slušněji než úředníci páně Mti, a to po- čátkem jich. Pak zdáliť sě spolu se mnú sjeti, zda bychme těch věcí mezi sebú po- rovnali, aby sě ty záhuby nedály a zastaveny byly, dáj mi to věděti; a tu bychme i o jiné věci rozmluvili. Ex Hluboka, sabbato post Bonifacii anno oc. LXXII. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké.*) Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí Krumlovskému, přieteli běhu při- měřného dobrému. 561. Jan z Rosenberka témuž: o narovnání s Hlubockými. V Německém Brodě. 1472, 8. Jun. Orig. č. 2641. Jan z Rozmberka oc. Kunráte milý! Jakož nám píšeš o Matěje Vláška, i pří- pisy si nám poslal, tomu sme srozuměli. I máme za to, že jest také již list došel, kterak sme s ním zuostali a on s námi. Vedle toho se spravuj. Pakli by tomu sroz- uměl, žeby se k tomu kterak jinak jmieti chtěl, ty na tom stůj a tak se k němu jměj, cožť jest s námi smluvil, ať nám to drží a dokoná. A jakož jest nám dáno věděti, žeby pan Medek našim bral i na Třebonským: mluvili sme o to s knězem *) Cf. A. Č. V. 335 č. 39. Archiv Český VIII. 12

Strana 90
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 90 Jindřichem i se všemi pány, a oni sú nám také ukázali list jeho, kteréž jim píše, že jest počátek toho úředníky našimi a zvláště Vlksickém [sic]. I tak jsú rozkázali i psali králové,*) i panu Medkovi, aby pan Medek to, což jest pobráno, našim lidem navrátil, a lidi zjímané aby propustil, a též, cožby úředníci naši pobrali, aby také zase bylo navráceno. I žádámeť, aby se v tom tak měl a úředníkóm aby přikázal, a zvláště Vlksickému, aby se oni v tom tak zachovali a navrátili. Pakliby se v tom Vlksický jinak jmieti chtěl, tak se k němu jměj, by pak měl tam k němu dojeti, ať to vzdy učiniti musí. Nebť jest nám to také dáno věděti, žeť jsú jim ty věci přišly, že jsú chudým lidem našim se takové škody staly. A také jsú páni rozkázali to, což jest se stalo od pana Medka aneb od úředníkuov našich, aby to bylo panem Strakonickým a panem Petrem Winterberským ohledáno a vedle jich rozkázánie opraveno, však tak, aby to bylo prve všecko navráceno vedle rozkázánie panského, jakož svrchu píšem. Ex Broda Theotonicali, feria II. ante Primi anno oc. LXXII. Famoso Conrado de Petrovic, burgravio nostro in Krumlov, fideli dilecto. 562. Purkrabí Zelenohorský purkrabí Zvíkovskému: o pychu lidí Rosenberských. V Holešicích. 1472, 9. Jun. Orig. č. 2642. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o les, kterýž jest staven pro dluhy, ježto jsú k tobě několikrát psali, aby pánu mému JMti splnili, zač jsú lidé pána tvého JMti slíbili. A tys odepsal, že je chceš k tomu mieti. I věziž, žeť jsú ještě nesplnili. I milý přieteli! Poniavadž jest les staven byl, a oni přes to takový pych okázali a mýto proplynuli — a píšeš, žeť jsú chtěli přistáti: nevěř tomu, nebo jsú mýto proplynuli — a služebníci pána mého JMti zhonili je pod mýtem, a chtěli na ně střieleti, a oni mušili státi, a by toho nebylo, byliť by předse plynuli. I milý přieteli! Když pánu mému JMti bude splněno, zač jsú lidé pána tvého JMti slíbili, i o ten les já chci s tebú slušně uhoditi. Prosím tebe, milý přieteli, mluv s lidmi pána tvého JMti, ať potom takový pych neokazují, a s lesem ať se neprokradú. Pakli kto v tom zastiežen bude, mušieť kázán býti. A také, což vyrukují a zač slibie, měj je k tomu, ať splnie. Datum in Holešic, feria III. die Primi anno oc. LXXII. Mareš Čejka z Olbramovic, purkrabě na Zelené Hoře. Urozenému panoši Janovi Štmelinskému z Neprochov, purkrabí na Zviekově, přieteli mému milému buď. *) A. Č. V. 337 č. 42.

Strana 91
Dopisy z roku 1472. 91 563. Diviš Malovec purkrabí Krumlovskému: o holdech a oprávcích, že jich neuznává. V Libějovicích. 1472, 21. Jun. Orig. č. 2646. Službu svú vzkazuji, urozený příteli běhu příměřného! A jakož mi píšeš, že jsú služebníci moji pobrali koně a krávy v Brlohu: tak jest sě stalo. Vieš to dobře, žeť sem já tě obsílal, aby lidem přikázal, co jsú zůstali, aby dodali mi; i jedni jsú sě smluvili a druzí ještě nechtí. I vieš, kdež mi nedodadí, žeť jim poberu, leč bych nemohl; neb na páně zámek též sě mým lidem děje, že pro VIII grošů v jedné vesce všecko mi pobrali, a dvě kopě mušili dáti. A tak lidé praví, žeby to chtěli provésti, že jsú těch VIII grošů nebyli dlužni. A což kde lidé moji zůstali holdův, všudy sě musili smluviti, nechtěli-li jsú k sobě přijíti. A také mi píšeš, že sem měl to na voprávci znésti: neviem já vo žádném voprávci nic, ani jiní vokolo mne, a také pod žádného nesluším voprávci než pod KMt. A kéž jsú páně služebníci na voprávci znesli, než jsú mi lidem brali, kdyby ti vo voprávci, ani mně dali věděti [sic]. A budeliť sě co zdáti, žeby já měl co vopravovati, chciť já býti práv před KMtí. Než muož-li to býti, přikaž lidem, ať jsú mi právi, ať k škodě nepřídú. Datum ex Libějovic, dominico ante festum Johannis Baptistae anno dni oc. LXXII. Diviš Malovec z Libějovic. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, příteli času příměrného. 564. Jan z Rosenberka Vilémovi mladšímu z Risenberka:*) že královský hejtman na Hluboké ne- chová se podle příměří Německobrodského, a rovněž tak Jindřich Roubík a Bohuslav z Býšova. B. m. 11472, před 22. Jun.] Koncept č. 2431. Službu svú vzkazuji, urozený pane běhu příměřného! Píšiť knězi Jindřichovi**) JMti, kterak pan Medek nevrátil mi lidem mým ani opravil, což jest jim škody v tomto stánie učinil, jakož mu jest pak z Brodu Německého psáno, aby tak učinil. I prosím tebe, aby vedle kniežete k tomu se přičinil a jej k tomu přidrželi, ať mi se tak stane, a nenieli jeho tu v Praze, ale aby jemu psali. Neb sem já inhed, přijev domuov, kázal úředníku svému Helfenburskému vrátiti, což jsú vzali na Hlubockém zbožie. Také píši kniežeti, kterak Rúbík a Bohuslav z Býšova nepřestávají hroziti lidem mým a upomínají z starých holduov mimo zuostánie a smlúvu, nébrž i brali, a zvláště Býšovec pobral v Zalšie i dále hrozí škoditi.***) Věřím, že o ty všecky věci přičiníš se vedle kněze Jindřicha; pakliby JMti tu nebylo, ale sám s jinými pány, kteřížby tu byli, přičiníš se, ať mi se stane tak, jakož se smlúva stala. *) Viz A. Č. V. 338 č. 43. Podle toho upravili jsme též datum. **) z Minsterberka. ***) Cf. A. Č. VI. 79 č. 3.

Strana 92
92 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 565. Jarohněv z Úsuší Janovi z Rosenberka: o pychu lidí pana Strážského. V Třeboni. 1472, 24. Jun. Orig. č. 2648. Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, že dnes a včera pobrali sú VMti lidem na Bechyni a v Štěpánově a ve Zviekově, v poručenství Vrabského, páně Strážského.*) A tak slyším, že sú diel hnali na Stráž a diel na Kamenici. I psal sem o to také panu Zdeňkovi po náhodniem poslu, kteréhož sú Budějovští poslali, tak rozumiem o to, jakož jest jim Rúbík dobytky pobral, a dávaje to panu Zdeňkovi věděti, jaké se zde škody v kraji dějí. I zdá-li se VMti o též věci psáti panu Zdeňkovi vedle potřebnosti, račte svého posla nemeškajíce k němu vypraviti. A to, což sú Strážští učinili, to sú na zapřenie učinili, jakož toho já VMt sám v skuoře zpravím. Ex Třeboň, feria IIII. in die s. Johannis Bapt. anno oc. LXXII. Jarohněv z Úsušie. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 566. Jan z Vlksic Jindřichovi Roubíkovi: žaluje na loupeže, jichž se jeho lidé v době příměří dopustili. B. m. [1472, po Jun.**) Přepis č. 2580. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Píšemy, žalujemy i jiným dobrým lidem příhody neslušné, kterúž jsi udělal lidem pána mého JMti v tomto křesťanském stání a příměří, ano pán muoj JMt na tě i na tvé služebníky žádné péče nejmá. Neb, milý přieteli, jestližetby tobě neb komu jinému co lidé pána mého JMti učinili, ježto by učiniti neměli, byloť by to opraveno slušně. Než totoť jest věc neslušná, žeť sú lidé pána mého JMti zmordováni a sekáni a zlúpeni na svobodné silnici brž u města, ježto nebožátka šli z trhu, a ty si jim chtěl oštěpy i jinú braň bráti, a oni nechtěli od sebe dáti. Jakož pak ta věc šíře mluvena bude, když toho potřebie bude. I milý přieteli, toť milý pán buoh vie, žeť mi jest toho skutku, kterýž se jest stal, velmi líto. Vlksický. Urozenému panoši Roubíkovi oc. 567. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: o jízdě k roku Pelhřimovskému a o rybničném hospodářství. V Třeboni. 1472, 8. Jul. Orig. č. 2651. Urozený pane, pane muoj milostivý! Mluvil se mnú od VMti Markvart hejtman, že ste rozkázali: položí-li pan Trčka rok s páně Strážskými služebníky o dobytky *) Jiříka. **) Č. Č. M. 1881 str. 84.

Strana 93
Dopisy z roku 1472. 93 pobrané v Štěpánově, že ste rozkázali, abych s Habartem k tomu roku do Pelhři- mova jel. I račte věděti, žeby mně nebezpečná jiezda tam byla mezi takové lidi, a ježto já zvláštní nepřiezeň od Strážských mám, a poněvadž v jiném přímíří neza- chovávají, snad by pro mě nezachovali. Než byli si umienili Jarohněv a Markvart sami osobně tam jeti, jakož o tom VMti psali. I kdyžby bylo podle koho takového, nemuož-li podle nich býti, ale podle jiného, jáť bych rád jel, ale takto mi se s Ha- bartem jistě nehodí. A jakož sem s VMtí mluvil o rybníky, kteříž by měli děláni a na to lidé splaceni býti u vsi Stoječína, i ráčíte-li, račtež ještě Slepičku fišmajstra a Železku na to poslati, ať se na to lépe pohledí. Jakož mi se zdá, že jsú starý fišmajstr a Slepička na tom prve byli. Datum Třeboň, feria IIII. post s. Procopi Rehoř. annorum dni oc. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššímu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému buď. 568. Jindřich Roubík témuž: aby ve sporech svých podali se na oprávce. V Netolicích. 1472, 9. Jul. Orig. č. 2652. Urozený pane, pane! Jakož mi VMt píše i osvícenému knězi Jindřichovi JMti, dávajíce mi VMt viny některé: i račiž věděti, z čehož mi VMt kolivěk vinu dáte, chci VMti práv býti před oprávcem kraje Pracheňského. A VMt také sedíte v kraji Pracheňském, račtež mi také právi býti před oprávcemi již jmenovanými, co mi se jest stalo v tomto křesťanském příměřie na Helfmburk. Pakli tu neráčíš, ale buď ta věc před najvyššími oprávcemi, před osvieceným kniežetem knězem Jindřichem a před urozeným panem pánem Zdeňkem z Šternberka JMtí, chci VMti práv býti. Račtež mi dáti věděti, před kým ráčíte býti, a já také chci psáti a JJMti prositi, aby JJMt ráčili rok položiti. A teď dávám VMti ceduli vypsanú, kdo mi jest co povinen, račte mi rozkázati dáti. Datum Netolic, feria V. post Kyliani anno oc. LXXII. Jindřich Rúbík z Hlavatec na Netolicích. Urozenému pánu a panu Janovi z Rozmberka, pánu na mně přieznivému. 569. Purkrabí Helfenburský témuž: o Roubíkovi, Vlachovi, Lvovi z Rožmitálu a pánu Strakonickém. B. m. [1472, kolem 11. Jul.*) Orig. č. 2675. Urozený pane a pane mój milostivý! A jakož mi VMt píšete, abych dal VMti věděti, kam sě Rúbík sbierá: I račte věděti, žeť se pan Lev sbierá s Rúbíkem, s Vlachem do Němec na knieže Ludvíka; a mají se sjeti do Domažlic, a již sjiež- *) Č. Č. M. 1881 str. 85.

Strana 94
94 A. XVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. dějie. A jakož sem VMti psal o pánu Strakonickém, že o mně mluví; a račte vě- děti, že pán Strakonický jest poslal s Vlachem své na biskupa Passovského, an biskup naň žádné péče nemá. I milostivý pane, račte mi odpustiti, abych jemu odmlúval a své cti hájil, jako ten, ježto jemu nic vinen nejsu, než von tě biskupu neprávě udělal, a naň žádné péče nemá, a von naň své lidi poslal, nevohradiv se jemu. Dán Jan z Vlksic, purkrabí na Helfenburce. na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, věrnému pánu mému milostivému. 570. Týž témuž: že Lev Rožmitálský, Roubík a Vlach se strojí k jízdě. Na Helfenburce. 1472, 11. Jul. Orig. č. 2653. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti věděti dávám, žeť se pan Lev sbierá s Vlachem, s Roubíkem i s jinými, a tak sem zpraven, žeby chtěli do Němec, a žeby dvú zámkú v Němcích měli postúpiti panu Lvovi; i toho věděti nemohu, kde neb v které krajině zajisto. Než tak hlas vypouštějí, žeby chtěli váleti proti kniežeti Ludvíkovi JMti. I ještěť vzdy na to špehy jmám. A Sulek Zálezl tuze z úroka na- pomíná, a obeslal rukojmě a chtěje vlehnúti. To VMt račte opatřiti. Ex Helfenburk, sabbato ante Margaretae annorum oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 571. Kašpar Rabenhaupt a Viten purkrabí Krumlovskému: o zájem od Roubíka u Budějovic učiněný. V Budějovicích. 1472, 13. Jul. Orig. č. 2654. Služba naše napřed, pane Kunráte milý! Jakož jest pan Markvart, hajtman náš, psal o ty voly, kteréž mně a Vitňovi z Třeboně u Budějovicích Rúbík pobral té chvíle, když Budějovským zajal, aby s Rúbíkem o ně mluvil, aby nám vráceni byli. A byl vzkázal hajtmanu, abychom tam poslali, že je vrátiti chce. I poslali sme včera tam; i vzkázal nám, že jest s tebú již o ně zuostal. I prosíme tebe, milý pane Kunráte, daj nám po tomto poslu věděti, kterak jest s tebú o ně zuostal, abychom se uměli zpraviti. Datum Budweis, feria II. in die s. Margaretae anno oc. Kašpar Robmhawp a Viten. LXXII. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 572. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: o nedostatku masa na Helfenburce. Na Helfenburce. 1472, 27. Jul. Orig. č. 2657. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož sem VMti mluvil, aby VMt ráčili

Strana 95
Dopisy z roku 1472. 95 zámek masem opatřiti, a že nemáme než XI krav, a ty jedva nám pokrm mléčný dávají. I milostivý pane, teď k VMti posielám kuchmistra a prosím VMti, račte nás masem opatřiti a po tomto mém kuchmistru poslati, nebť sem již poslední vuol zabil, kterýžt sem tuto všecku válku na zámku choval. Ex Helfenburk, feria II. post s. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Jacobi annorum oc. LXXII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššiemu království Če- ského, pánu mému milostivému. 573. Purkrabí Helfenburský pánu Strakonickému: o pomoc obilnou na Helfenburk. Na Helfenburce. [1472.) Přepis č. 2658. Služba má napřed VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Tajno VMti nenie, kterak pán muoj JMt tato léta válku vede proti kacieřóm pro vieru křesťanskú. A JMt veliké škody na chudině lidí svých béře a vzal jest, a čeleď velikú JMt na sobě drží, jakož dale VMti co svědomo jest. I z potřebnosti své prosí páně Mt vás i služebníkuov a zeman i lidí poddaných VMti, abyšte ráčili rozkázati pomoc obilnú pánu mému JMti učiniti, jakožto křesťanský pán v této zemi u pokoji sedíce. A pán muoj JMt VMti i služebníkóm a lidem poddaným bohdá v budúciech časech miení to vším dobrým zpomínati. Odpovědi prosím oc. Ex Helfenburk oc. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Švamberka, mistru oc buď. 574. Štěpán Bítovský Janovi z Rosenberka: zakazuje se přátelstvím. V Jemnici. [1472], 27. Jul. Orig. č. 2659. Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli milý! Jakož mi píšete o Dobro- ničku, služebníka vašeho: milý pane! nemiením já žádnému vašemu škoditi a nic sem toho v úmyslu nebyl, než radči jim pro vás, jako pro pána a přítele, raden a pomocen bejti proti nepřáteluom. Datum Jemnic, feria II. post s. Jacobi. Štefán z Lichtenburka a z Bietova. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku KMti, pánu a příteli mému milému. 575. Purkrabí Helfenburský témuž: o věcech hospodářských a o návratu pana Lva z jízdy. Na Helfenburce. 1472, 1. Aug. Orig. č. 2660. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete, žádajíce věděti, od kterého času jest obrok nedáván Oldřichovi Železkovi: i račte VMt věděti, že

Strana 96
96 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. několiko nedělí po svatém Havle. A v tom když sú těžkú a dalekú jiezdu měli, neb když sú z picovánie přijeli, dáván jest obrok. Pak Václavovi Pliskotovi dáno jest za obrok IIII kop gr., a od toho času nenie jemu také obrok dáván, jakožto Oldřichovi. A teď VMti posielám list pána Strakonického; a purkrabě Zviekovský i Bohuše to sú za odpověď ústně dali, že ty věci, o který VMt píšete, zjednány budú. Ex Helfen- burk, sabbato ante s. Stephani annorum oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Také račte věděti, proč jim několiko nedělí po svatém Havle nenie obrok dáván, jemu a Oldřichovi, neb sú nechtěli u VMti býti a chtěli pryč jeti. Pak mi VMt psala, abych Oldřicha pryč nepouštěl, a že s ním i s Václavem chcete o službu uhoditi. A také račte věděti, žeť jest to bratrstvo s panem Lvem již zase přitáhlo, ale nevelmi dobře se jim zvedlo. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššiemu království Če- ského, pánu mému milostivému. 576. Týž témuž: o Roubíkovi a věcech hospodářských. Na Helfenburce. 1472, 5. Aug. Orig. č. 2662. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píšete, žádajíc VMt vě- děti o Roubíkovi i o jiných, již-li se z Němec vrátili: i rač VMt věděti, žeť sú již všickni přitáhli, a jedvy z Němec utáhli, že nejsú poraženi. A s tiem Roubík a Vlach stěží táhnú do Prahy. I tak slyším, žeby se opět z Prahy tam zase strojili. A jakož VMt piešete o Železkovi a Václavovi, žádajíce věděti, kterak jest jim obrok dáván. Prveť sem VMti psal; i neviem kudy to jde, že VMti nenie dodán list, že Železkovi a Václavovi několik nedělí po svatém Havle nenie obrok dáván, a to proto, že sú nechtěli u VMti býti, a chtěli pryč jeti. Pak mi VMt psala, abych Železky pryč ne- pouštěl, a že s ním o službu uhodíte. Pak, když sú kam těžkú jiezdu měli neb z picovánie přijeli, tu jest jim obrok dáván. A Václavovi Pliskotovi dáno jest za obrok IIII kop gr., a tolik koní měl jako Železko. I vedle toho račte se uměti zpra- vovati. Ex Helfenburk, feria IIII. in die Mariae Nivis oc. annorum oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka oc, pánu mému milostivému. 577. Týž témuž: seznam věcí pobraných. Na Helfenburce. 1472, 5. Sept. Orig. č. 2666. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píše, abych ty všecky věci dal vypsaný VMti, kteréž sú pobrány formanóm, o kteréž Kocovský stojí: i rač

Strana 97
Dopisy z roku 1472. 97 VMt věděti, že dva vozy formanská, a v každém voze IIII vozníky nevelmi dobré, a na jednom voze III pytle žita a pytel řiepy a II postavy sukna bílého, a na druhém pět žokuov chmele. A z toho Zibřid prodal jest postav sukna, vuoz a VII vozníkuov, a VMti sem vzal jeden vozník a vuoz, tenť jest na zámku; a chmel všecken, i postav jeden sukna, toť ještě leží pohromadě. A takéť sem VMti o to psal, kterak jest ke mně Zibřid přijel a tuze mne z toho napomínaje, a já sem jemu toho vydati nechtěl. I vznesl sem to na VMt. Ex Helfenburk, sabbato ante Nativitatem b. Mariae virg. glor. annorum LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, komorníku najvyššímu království Če- ského, pánu mému milostivému. 578. Týž purkrabí Krumlovskému: o směně vězňův. Na Helfenburce. 1472, 7. Sept. Orig. č. 2667. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož se jest směna stala tebú o vězně s Roubíkem, a v té směně jest také vypraven Jilek, syn rychtářuov z Ba- vorova, kterýž jest vězněm Divišovi na Libějovice a tam zavázán: i věz, milý přieteli, žeť sem jej několikrát k Roubíkovi posielal, aby jej od Diviše prázna učinil, a Roubík se k tomu nemá, a Diviš jeho propustiti nechce. I milý přieteli, prosím tebe, přičiň se k tomu a piš o to Roubíkovi přísně, poněvadž se jest směna stala i o Jilka, ať jeho prázna učiní také od Diviše. Dále to v paměti máš, očť jest mezi vámi ruo- znice byla. A také věz, kdyžť sem Jindřicha propouštěl, žeť sem jeho takovým oby- čejem propustil: jestliže naši všickni, o kteréž se jest směna stala, propuštěni budú, tehdyť já tě propouštím, pakli který propuštěn nebude, aby mi se stavěl zase v moc mú, když dám týden napřed věděti. I zdá-liť se, žebych jeho obeslal, to mi daj věděti. Ex Helfenburk, feria II. ante Nativitatem Mariae annorum oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému panoši Kuntrátovi z Petrovic, purkrabí Krumlovskému, přieteli milému. 579. Jindřich ze Hradce Janovi z Rosenberka: o narovnání škod. V Jindřichově Hradci. [1472], 8. Sept. Orig. č. 2668. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sme mezi sebú ná- mluvu učinili, což se těch škod dotýče, abychom služebníky své vydali: i milý pane, položte toho den, když se vám koli zdá, aťby ty věci mezi námi skonány byly, nebo takto čím se dále dlí, všeť jest huoř a k nepaměti další přicházie. I když se vám

Strana 98
98 zdá, položiec tomu den, dajte mi věděti, aťbych já se k té věci jměl. Ex Nova Domo, Jindřich z Hradce oc. feria III. in die Nativitatis glor. virg. Mariae. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, přieteli mému milému. A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450— 1526. 580. Purkrabí Prachatický Janovi z Rosenberka: aby napomenul Oldřicha Vlacha ku pokoji- V Prachaticích. 1472, 27. Sept. Orig. č. 2669. Urozený pane, pane milostivý! Služba má VMti napřed. Pán mój, pan probošt, poručil mi jest, jestližeby Vlach z Březie které takové pohruožky činil, abych to na VMt vznesl a prošil, aby VMt, jakožto pán a oprávce najvyšší kraje tohoto, jej Vlacha obeslati ráčil, aby on v tomto obecném stání a v přiměří takových žádných věcí a novot na pána mého a na jeho poddané nepočínal oc. Račiž VMt věděti, žeť mne i měšťan Prachatických docházie, kterak by on Vlach a někteří jeho hrozili a chtěli by někú škodu pánu mému a jeho poddaným učiniti. I prosiem VMti, aby o to jej ráčili obeslati a jemu podle potřebnosti přísně psali, aby se on v těch věcech zachoval tak, jakož smlúva obapolnie a zápisové svědčie; a na pána mého a na jeho, maje oprávce, svévolně aby nesáhal. A což by VMt jemu psali, toť bych já jemu hned poslal. A s vaší volí, dal-li by na váš list odpověď, odevra list jeho, tiem bych se spravoval, věře VMti, že to učiniti ráčíte pro pána mého a pro mú službu. Datum Prachatic, dominico ante s. Venceslai anno oc. LXXII. Jan Slovický z Vranieho. Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu milostivému, mně přeznivému. 581. Hanuš Greif témuž: žaluje na purkrabí Velešínského. B. m. 1472, 30. Sept. Orig. č. 2670. Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú VMti napřed vzkazuji. A ža- luji VMti na Mikuláše Hřiebě, purkrabí vašeho Velešínského, kterak člověku Miku- lášovi Železkovi z Milikovic, jehož já od VMti sem nynie v držení, dobytek v pon- dělí již minulý [28. Sept.] v noci pobrati kázali, železo z pluhu dolóv zbili, a do- bývali se naň, sekajíce dvéře, a tak svú vuoli prostě s ním jměli. O kteréžto věci jemu psal sem, žádaje věděti, proč se to Železkovi děje, proše, aby jemu dobytek jeho navrátil, a jestliže oč on, neb kto jiný k němu, řéci mají, že já chci naň dosti pravdy udati, a toho mi aby dal odpověď. I šel člověk s listem mým k němu; a on jej i na zemi, tak mě zpravuje, povrhl, laje a pryč jim veleje ot sebe. I milý pane,

Strana 99
Dopisy z roku 1472. 99 ač sem já toho nynie v držení, ale člověk váš jest vzdy dědičný, ježto mi se zdá, žeby takový pych a kvalt Hřiebě nad ním okazovati a mé rovné podánie srážeti nejměl. Pak, jakž koli jest, prosím já VMt, račte přikázati jemu, ať dobytek témuž člověku navrátí, a dá-li mu on neb kto jiný z čeho vinu, máť práv býti; nepochy- buje, že VMt to učiní. A tohoť od VMti prosím odpověď při tomto poslu. Datum feria IIII. ipso die s. Jeronimi anno dni oc. LXXII. Hanuš Greif, měšťan v Budějovicích. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Če- ského, pánu mně příznivému. 582. Hejtman Třeboňský témuž: o holdy na Stráž. V Třeboni. 1472, 9. Okt. Orig. č. 2671. Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti VMti dávám, že mi píše Svato- mír,*) purkrabie Strážský, což lidi k mému úřadu přislušejí, abych jim k holdu kázal oc, jakož VMti list jeho teď posielám, což v tom VMt rozkáže. A jestliže VMt ráčíte co vo tom panu Strážskému psáti, jestiť ještě na Stráži. Datum Třeboň, feria VI. post Francisci anno oc. LXXII. Markvart z Kamenice. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu mému milostivému. 583. Hejtman Hlubocký purkrabí Krumlovskému: o postavení vězňů. Na Hluboké. 1472, 15. Okt. Orig. č. 2673. Služba má, urozený přieteli milý! A jakož jsú služebníci moji, ukazatelé listu tohoto, rok měli až do sv. Havla, i teď sě stavějí; věřím, že jim zasě rok dáš, na čest a vieru, až do svatého Filipa a Jakuba vedle příměřie křesťanského. A Václav Mazanec stavěl by sě rád, ale nemuož beze lsti pro nemoc, nebť jediné na berlách sě nosí. A jakož jsú služebníky mé, Vávru i jiné, někteří sedláci pána tvého JMti zlúpili, o nichž tě Vávra zpraví ústně, a ještě pohruožky jim činie, věřím, že sě k tomu přičiníš, aby jim šaty jich navrátili a jich v pokoji nechali. Ex Hluboká, Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. feria V. ante s. Galli oc. LXXII. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému buď. 584. Burjan z Lažan Janovi z Rosenberka: o škody lidem ze Hvozdce učiněné. Na Bechyni. 1472, 3. Nov. Orig. č. 2674. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi VMt píše, že *) z Kouta.

Strana 100
100 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jsú vznesli na VMt lidé VMti ze Hvozdce, že jsú moji služebníci pobrali jim koně, krávy i jiné věci: i viem to, že VMti tajno nenie, že sem já ty časy doma nebyl. A také račte věděti, že ti drábi nejsú služebníci moji, než tu jsú leželi na svú škodu v městečku. Než když sem domóv přijel a to zvěděl, hned sem se jimi někerými ujistil a k tomu je chci držeti, že mušejí lidem VMti opraviti, jakž pán Strakonický káže. Neb poněvaž mám smlúvu stranú VMti, račtež věděti, že bych VMti radši slúžil, než bych VMt hněval. Ex Bechyň, feria III. post Omnium sanctorum annorum domini oc. LXXII. Burjan z Lažan a na Bechyni. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu přieznivému. 585. Purkrabí Písecký Janovi z Rosenberka: o lidi z Údraže. V Písku. 1472, [8. Nov.?7 Orig. č. 2677. Služba má . . . . . . .*) pane milý! Jakož sem VMti prve psal . . . . .. milost o lidi Barochovy z Údraž, kteříž jsú zjímáni .. . . . . . a zšacováni, a ti lidé služeb- níka pána mého JMti roty . . . . . . . ty šacunky, nemohúce jich dáti a snad jsú je již i . . . .. .. VMt mi odepsali prve na list muoj, že sě těch věcí ráčíte bez me- škánie vyptati a toho mi odpověď dáti, mají-li propuštěni býti, či nic. I prosím VMti, račte mi toho dáti odpověď, tiem neprodlévajíc, po tomto poslu měštěnu, ať bych o ty věci viece neobsielal. A pakli by toho nebylo, pan muoj JMt chtěl by o ty věci časem svým s VMtí mluviti, kterakž sě jest lidem služebníka pána mého JMti v tom stání a příměří stalo a bez viny, od služebníkóv VMti, i ještě se děje. A vzdy věřím VMti dle toho stánie, že na ty věci ráčíte pomysliti a je kážete propustiti. Datum ex Piesek annorum LXXII. Racek z Švamberka, purkrabie hradu Piesku. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, najvyššiemu komorníku království Če- ského, pánu na mě laskavému. 586. Jan ze Švamberka strýci svému (kterému?): o najímání žoldnéřů. Na Baště. [1472, před 8. Nov.] Orig. č. 2679. Službu svú vzkazuji, urozený pane a strejče milej! Věz, že jsú se mnú mlu- vili Panvic a Srb, a tak pravíc, jestližeby vám potřebí bylo, žeby rádi u vás byli, nežli u koho jiného. A mají v rotě LXII koně. I milej pane strejče! jestliť jich po- třebie, daj mi věděti, aťbych s nimi mluvil. Nebť jest pan Lev také s nimi mluvil, chtěje, aby u něho byli. I rači by u vás pane byli. Neb věz, pane strejče, že sě jim nezdá býti, nežli po VI zlatých uherských na čtvrt léta, a píti a jiesti, bez obroku koňského. A což v tuom úmyslu tvého, pane strejče milej, daj mi to věděti; nebť tak pravie, *) Vytrženo.

Strana 101
Dopisy z roku 1472. 101 jestližeby je potřeboval, žeby chtěli o této neděle ve dvú nedělé k tobě přijieti, a tu záškodnie list aby jim byl položen v Strakonicích a něco zavdáno. I věz, milej pane strejče, že jest Panvic to, a Srb, že sú pacholci velmi dobří a hodní, ješto mi se zdá, žeby sě vám k této věci velmi dobře hodili. A jest vedle nich mnoho dobrých pacholkóv; a bylo by jich vám potřebie, žeby jich vám viec chtěli jednati. A koně a zbroji mají velmi dobrý. Dán na Baště oc. Jan Švamberka, mistr převorstvie Českého oc. 587. Jan z Rosenberka Oldřichovi Vlachovi z Březí: aby na pokoji zanechal lidi probošta Drko- lenského i lidi Rosenberské a aby se podal buď na oprávce nebo na sjezd v Rokycanech. B. m. [1472, před 8. Nov.] Koncept č. 2680. Vlachu! Jakož nám psal o lidi probošta Drkolenského, kdež naše panstvie a nadánie jest, žeby jich nechati nechtěl, dotýkaje, žeby jim prve v stánie bral; i Winterberského v tom dotýčeš oc: Muožeš dobře pamatovati, a máme za to, že i psanie naše o to máš, kterak v prvním stánie, když jim škodil, žeť sme vzdy o ně jako o své psali, neb jest pruovod a zápisové řádní, co a puokud jest naše panstvie a nadánie. A tak, dokudž sme váleli s vámi, vieš dobře, žeť sú nám vzdy pomáhali z toho, což našeho nadánie jest, jako pánu svému. Protožť vzdy věříme, že jich u po- koji necháš, a což škody učinil, oznámíš, a lidi propustíš. A též také, což se dotýče úřadu Plánského a Vltavského, že jich u pokoji necháš, a věda, žeť v uodporu jsú, a praviec, žeť povinni nejsú. A pakliť se vzdy zdá, žeť by zcestni byli, ale ať to oprávcemi jest ohledáno, jakož smlúva ukazuje. Pakliť by se vzdy toho učiniti ne- zdálo, ale jakož teď nynie sjezd panský s obú stran má býti v Rokycanech,*) budiž tu, a tu abychom sobě právi byli, po těch páních obú stran, aby vzdy viděl, žeť rovného podávám. A což v tom úmysla tvého jest, daj nám věděti po tomto poslu, aťby věděli se spravovati.**) 588. Purkrabí Helfenburský úředníkům Krumlovským: že se dle nich ve všem říditi bude. Na Helfenburce. 1472, 15. Nov. Orig. č. 2681 b. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Jakož mi píšete, posielajíc ke mně Mikuláše Hřiebě, purkrabí Velešínského, a žádajíc, abych se v těch věcech tak za- choval, jako dobrý člověk: I milí přietelé! Pán buoh toho nedaj, bych sě jměl jinak kterak jmieti, než tak jako na dobrého člověka sluší, a v tom poslúchaje ve všech věcech rady vašie. A teď vám posielám přípis pánuov Píseckých, jemuž porozumíte, *) A. Č. V. 342 č. 49 a Tomek VII. 333. **) Za toto číslo snad také patří list datovaný [1477, April].

Strana 102
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 102 a odpis muoj, kterýž jim odpisuji. A což se v tom páně Mti i tudiež vám zdáti bude, to mi dajte věděti po témž poslu. A což Vávra, dodatel listu tohoto, ode mne vám mluviti bude, věřím vám, že jemu toho věřiti budete, jako bych sám s vámi ústně mluvil. Ex Helfenburg, dominico post s. Briccii anno oc. LXXII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozeným panošiem Jarohněvovi z Úsuší a Kunrátovi z Petrovic, purkrabí Krumlov- skému, přátelóm milým. 589. Purkrabí Helfenburský Píseckým: o příměří.*) Na Helfenburce. 1472, 15. Nov. Přepis č. 2681 c Služba má, múdré opatrnosti páni a přietelé milí času příměřného. Jakož mi úmysl váš píšete o stání, že byste se rádi i lidi své zachovali bez takových nesnází, až do času uloženého oc: a v tom žádajíc na mně listem mým věděti oc. I milí páni a přietelé! rozum váš i tudiež svuoj ihned sem poslal páně Mti, a což v tom od JMti za odpověď jmieti budu, nezmeškám vám dáti věděti. A v tom nemiením na vás ničímž pomáhati ani na lidi poddané vaše. Ex Helfenburk, dominico post s. Jan z Vlksic, purkrabě Helfenburské. Briccii annorum LXXII. 590. Hejtman Třeboňský úředníkům Krumlovským: o holdy na Stráž. B. m. 1472, 16. Nov. Orig. č. 2671. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Jakož jste mi psali, abych se sjel s purkrabím Strážským a mluvil s ním o ty holdy: i mluvil jsem s ním. Jmá se v těch věcech pěkně, jakožť vás pak dále Janek Hovno zpraví ústně. Datum feria II. Markvart z Kamenice. Otmari annorum oc. 1472. Urozeným panošem Jarohněvovi z Úsušie, Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krum- lově, přátelóm milým. 591. Táborští lidem Rosenberským: aby k holdu přišli. V Táboře. 1472, 21. Nov. Orig. č. 2684. Od nás purkmistra a rady města Hradiště Hory Tábor vám Hronku a Vácho, mlynáři z Oslova! Jakož jsme vám prve psali, abyšte k holdu přišli, i zanetbali jste toho. I ještěť vám přikazujeme, aby hned, jakž tento list uzříte, k holdu přišli. Pakli toho neuděláte, vězte, žeť vás k tomu připravíme s vaší velikú škodú. Datum Tabor, sabbato post b. Elisabeth annorum oc. LXXII. *) Cf. A. Č. V. 340 č. 45.

Strana 103
Dopisy z roku 1472. 103 592. Budějovičtí panu Jindřichovi z Rosenberka: aby je zůstavil při privilegiích, které mají na sil- nice a sklady. B. m. 1472, 5. Dec. Orig. č. 2686. Službu svú, urozený pane, napřed vzkazujem! Jakož poslové od nás vyslaní ve čtvrtek minulý k vám před raddú mluvili sú vaší, abyšte sě jakožto předci, tudiež i pan otec váš dobré paměti, k nám jměli, a my že též zasě učiniti chcem, při tom žádajíc, což se silnic dotýče a skladuov, zvlášť v Krumlově, abyšte provolati na panství a svým přikázati ráčili, aby starodávniemi jezdili a nových sobě nezamýšleli skladóv a silnic: tu ste po radě vašie jim tuto odpověď dali, že lidé v tomto nepo- koji s svými statky jezdili sú kudy mohli najbezpečněji; a ačkoli o silnice jiné se pánem starým konec vzali sme, ale o silnici, kteráž se nynie do Krumlova z Přídolé obracuje, žádný [sic] přes to lidi k ní nutiti nejmieníte, a viec že v Krumlově sklad nikda nenie hájen, aby v této mieře ponecháno bylo. A těch věcí že vyhledati chcte a na ně se ptáti. Našim poslóm, nezdaje se k tomu svoliti, řekli na nás vznésti. Milý pane! za to jmáme, žeby nic užitečnějšieho i podnes nebylo, než abychom se zachovali obojí jakžto předkové naši, k čemuž kto jest spravedliv, sobě přáli. Neb vědieť lidé dobří, kteříž nynie u vás jsú, jakú my spravedlnosť k silniciem a skladóm ot najjasnějších ciesařuov a králóv Římských i Českých, slavné paměti, jmáme, a tu sme nejednú ale mnohokrát před JJMtmi i pány z Rozemberka a jinými lidmi do- brými okazovali a hájili obyčeji všemi. Potom za krále Jiřieho někdajšieho se panem otcem vaším nahoře dotčeným, sudiece se o všecky silnice, žádné nevymieňujíc, a jiné věci i nechuti tehdáž mezi námi vzniklé, miesto vzali sme slušné, jakož toho list pod jeho pečetí, kterýž ste slyšeli, dal jest. Také všecka země na tom nejednú zuo- stala, aby silnicemi jezděno bylo starodávnými, a každý držán byl a zachován při své spravedlnosti. Protož pane, to vědúce, prosímeť dle súsedstvie dobrého, žádajíc, abyšte na tom býti ráčili a ty věci tak zachovávati, na panství vašem provolati i lidem svým poddaným a zvlášt z Krumlova přikázati, ať silnicemi starodávnými jezdie, skladóv sobě nových nečině. Neb nestalo-liť by se, museli bychom vedle privilegií našich a listuov vašich předkóv hájiti a je k tomu, ač neradi, připravovati. Jehož věříme, že to opatříte, aťby toho potřebie nebylo; nebť jiným súsedóm okolním také píšem. A tohoť odpověď prosíme listem při tomto poslu. Datum sabbato ante s. Ni- colai pontif. anno dni oc. LXXII. Purkmistr a radda a staršie města Budějovského. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberka, nám příznivému.

Strana 104
104 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 593. Mikuláš z Sedlce purkrabí Krumlovskému: o svého vězně. V Sedlci. [1472.] Orig. č. 2689. Služba má napřed, urozený přieteli milý! A věděti dávám, že jest tento Jiecha, kterýž ti list dá, žeť jest mně vězněm, a Krumlovští jeho jeli a zavázali jeho slibem, aby se dnes na Krumlově tobě stavěl. A jel jest jeho Hlava, a vzal jest jemu samo- střél a zbroji. I prosím tebe, ať jest jemu vrácena. Dán v Sedlci, u středu [sic]. A prosím tebe, jestli v teď v Krumlově hajtman, daj mi věděti. Mikuláš z Sedlce. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. 594. Jakub Hlubocký témuž: aby ho z vězení vysvobodil. B. m. [1472.] Orig. č. 2690. Službu svú vzkazuji, pane mój milostivý Kundráto! A věřím VMti, že ráčíš o mně státi, jakožto o služebníka svého věrného. Však viete, milý pane, že jsem bez vašie vuole nešel v chózi než toliko s rozkázáním vaším, žeť sem s Mikulášem a s Ji- říkem byl v té chózi, v které sem jat. Protož věřím a úfám VMti, že mne neopu- stíte, jakožto služebníka svého věrného. A věřím VMti, že mi odpověď dáte po tomto poslu, neb mi se již velmi stýště, neb již sedím osm neděl a na devátú již de. A v tom sem vzkazoval dvakrát k VMti po Švánové, a žádné odpovědi od vás nemám. Protož sem mušil naschvál posla poslati; neb mi se stýště s pravú vierú, že peněz nemám, neb sem za stravu dlužen a od vězenie, a propustiti mě nechtie, leč bych jim práv byl. Protož věřím VMti, že se v tom opatříte a mne vypravíte. Jakub Hlubocký, služebník váš věrný. Slovutnému panoši Kundrátovi na Krumlově, pánu mému milému buď dán. 595. [Jan z Vlksic] prosí o sladovníka. B. m. [1472.] Přepis č. 2691. Pane hajtmane, přieteli milý! Prosím tebe, aby mi někakého dobrého slado- vníka vzdy sem vypravil, nebť ho zde nikdež nemuožem jmieti, a bez něho ta sla- dovna nemuož dokonána býti. I znaje tu potřebu, přičiň se k tomu bez meškánie. A kaž sobě ten list přečísti, jakož páně Mti posielám, a také se k tomu přičiň, ať mi JMt v tom ráčí rozkázati, kterak se jmám jmieti.

Strana 105
Dopisy z roku 1472 a 1473. 105 596. Marek Charvát purkrabí Krumlovskému: aby naložil milosrdně s vězněm jeho. V Netolicích. [1472.] Orig. č. 2692. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli běhu nynějšieho! A jakož tam u vás sedí Hanzl z Budějovic: prosím tebe, milý pane Kundráte, nalož s ním milo- stivě, nebť jest chudý pacholek a nemáť nikdež nic. A jakož vondy pravil, že tak nevyjde, ale daj mi věděti, co by z něho chtěl mieti, a já se chci vo to postarati, zdaby mohl vyvazen býti. I milý pane, nalož s ním milostivě pro mou službu, však sám vieš, žeť nic nemá. Ex Netolic [sic]. Marek Charvát z Římaně. Urozenému pánu, panu Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli běhu nynějšieho. 597. Jan Chlevec a Hron témuž: o pobrané věci lidem Rosenberským u Cáhlova. V Cáhlově. 11472.] Orig. č. 2693. Službu svú vzkazujem, urozený přieteli milý! A jakož pánu našemu JMti*) píšeš o pivo a vo koně, a píšeš, kto jest je vzal, že se jest k Rúbíkovi znal: i věziž, žeť sme my je vzeli a ku pána svému JMti sme se znali a známe, ale ne k Rúbí- kovi. I ktožť jest to pravil, věz, žeť jest v hrdlo lhal a lže, nebť jest nám buohdá dobrým lidem hodněje věřiti, než těm chlapóm. A také věz, milý přieteli, žeť jsú sě ti jistí k Rúbíkovi znali; a byť se byli ku pánu tvému znali, byli bychme jim nepřekazili, a byli bychom předse jeli, kde jsme jeti měli oc. Dán na Cáhlově [sic]. Jan Chlevec z Malšína, Hron z Hory. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přételi našemu do- brému buď list dán. 598. Oldřich Roubík Jindřichovi z Rosenberka: žaluje na protivenství, která se dějí synovi jeho od lidí Rosenberských. V Netolicích. 1473, 16. Jan. Orig. č. 2694. Službu svú vzkazuji, urozený pane a pane milý! Znesli na mě lidé zbožie Netolického, kerak služebníci VMti je jímají a tepou a připravujíc k dání, a ta sě věc děje v tomto příměřie od VMti. I milý pane! muožliť to býti, rač tu věc staviti a rač sě zachovávati vedle příměřie. Neb pan Jarohněv vie, že to jest rozkázáno panem Zdeňkem a panem Strakonickým JMti páně nebožtíku otci vašemu, aby sě zachovával vedle příměřie. A již sem o to poslal králi JMti a žaluje na VMt, co se *) Hraběti Bernardovi z Tieršteina (Chmel 581). Archiv Český VIII. 14

Strana 106
106 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. děje synu mému a služebníku královskému v tomto příměřie od VMti. Pakli to vdy od VMti staveno nebude, a to opraveno nebude, co jste VMt učinili v tomto příměřie synu mému, chci to ihned znésti na pány oprávce. A již JJMti píši o to. A v tom se chci tak mieti, jakž mi JJMt rozkáže, vedle smlúvy řádně učiněné v Německém Brodě. A také rač věděti, žeť o to budu psáti i jiným pánóm a městóm i zemanuom VMti a žaluje toho, co se děje od VMti v tomto příměřie synu mému. Datum Netolic, Oldřich Rúbík z Hlavatec.*) sabbato ante Antonii anno oc. LXXIII. Urozenému pánu a panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mně příznivému. 599. Budějovičtí témuž: o spravedlnosť pro spoluměšťany své. B. m. 1473, 23. Jan. Orig. č. 2696. Službu svú napřed, urozený pane milý, vzkazujem. Spoluměšťané naši, kteříž o věci své, v tomto slavném příměří na cestě svobodné jim zlodějsky pobrané, v Tře- boni s stranú sobě odpornú se súdili právem, že ty věci obdrželi, vznesli jsú, ale že jim, jakož by slušalo podle práva, o ně dále miesto učiněno nenie: prosímeť, račte úředníkóm tudiež psáti, ať neprodlévají, nebť skrze to ke škodám přicházejí a nákladóm větším. A tohoť odpověď žádáme při tomto poslu. Datum sabbato post Purkmistr a rada města Budějovského. s. Vincencii mart. anno oc. LXXIII. Také pane milý! Služebník náš Michal s svú manželkú ot Kaplických lidí vašich ještě konce žádného nemá; prosímeť, ať jest i tomu miesto učiněno. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosemberka, nám přieznivému. 600. Purkrabí Helfenburský Krumlovskému: o zajetí zemana Rosenberského do Rakous. Na Helfenburce. 1473, 23. Nov. Orig. č. 2697. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Vědětiť dávám, že jsú služebníka páně Mti Jindřicha ze Dvoruov tento pátek nynie minulý [22. Jan.] jali a žeby jej na Ličov aneb na Drozdovice nesli. I milý přieteli, věda to, přičiň se k tomu s pil- ností k té věci, aťby páně Mt ráčil oň státi a psáti, jakožto o služebníka a země- nína JMti. Neb jináč, jestližeby JMt oň nestál, žeby se i jiní zemané nad JMtí velmi rozpačili. A jestliže o něho JMt státi bude, že jiní zemani jiných pánuov, tak tomu rozumiem, k JMti se hrnúti budú, jestliže budú tomu rozuměti, žeby za JMtí mohli pokoje užiti. I věřímť, milý přieteli, že se k tomu s pilností přičiníš, nebť jest člověk velmi dobrý a ku páně Mti velmi příchylný. Ex Helfmburk, sabbato post s. Vincencii annorum domini oc. LXXIII. Jan z Vlksic, purkrabí na Helfenburce. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, na Krumlově, přieteli mému milému. *) Cf. A. Č. V. 343 č. 51.

Strana 107
Dopisy z roku 1473. 107 601. Jarohněv z Úsuší Jindřichovi z Rosenberka: aby zámky všecky opatřil a purkrabí Zvíkovský kostela Sedlčanského se zmocnil. V Budíně. 1473, 26. Jan. Orig. č. 2698. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte rozkázati Kunrátovi purkrabí, ať na všecky zámky vaše věděti dá, aťby zámkóv velmi pilni byli, a na ně nižádného, leč by koho dobře mocni byli, nepúštěli. Také račte rozkázati purkrabí témuž, ať hned purkrabí Zviekovského*) obešle, aťby se toho Sedlčanského kostela bez me- škánie zmocnil, jakož jsú se pak Sedlčanští k tomu sami podali; neb ta věc purkrabí témuž Zviekovskému dobře svědoma jest i Kunrátovi. Neb se bojím, by ta věc potom zmeškána nebyla; jakož já pak něčemu dobře rozumiem. Račte také věděti, že ještě sem nic o věci VMti před králem JMtí nezjednal, než mám za to, že JKMt pánóv i mne také dlúho držeti nebude. Ex Buda, feria III. post Conversionem s. Pauli Jarohněv z Úsušie. anno oc. LXXIII. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 602. Purkrabí Helfenburský úředníkům Krumlovským: o potřeby k zámku. Na Helfenburce. 1473, 1. Mart. Orig. č. 2702. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! A teď k vám posielám sladovníka svého, listu tohoto ukazatele, o ty potřeby, kteréžť teď na ceduli vypsané jsú, abyšte mi těch věcí zjednali, nebť mi jest těch všech věcí potřebie. Bychť vám ty věci šie- řeji vypisoval vedle potřebnosti, sami těm věcem lépe rozumiete nežli já, že bez těch věcech nemohu býti, a zvláště, když mám hospodářstvie vésti. I věřímť vám, jako přátelóm svým milým, že mě těmi všemi věcmi opatříte, aby mi potom nebylo připisované, by ty věci mnú obmeškány byly. A také, milí přietelé, prosím vás za to jako přátel svých dobrých, aby mi služba byla dána, a za škody také aby se mnú uhozeno bylo. Také přietelé milí, prosím vás, abyšte mě některú kopú opatřili k po- třebám k zámku; a také již sem sě některú kopu zdlužil u páně Želibořského, jakož sem tě, pane purkrabie, když sem u vás byl, toho zpravil. I věřím vám, že mě těmi penězi také opatříte, abych ji zase oplatil, nebť mě již velmi tuze napomíná. Avšak to potom najdete, když se potčet bude činiti, na které sem potřeby ty peníze vydal. Ex Helfenburk, feria II. ante s. Thomae de Aquino annorum oc. LXXIII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozeným panošem Jarohněvovi z Úsušie a Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krum- lově, přátelóm mým milým. *) Od r. 1472 určitě: Jan Štmelinský z Neprochov.

Strana 108
108 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 603. Purkrabí ze Stráže purkrabí Krumlovskému. dává svědomí. Ve Stráži. 1473, 4. Mart. Orig. č. 2703. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli! Věděti dávám, že mi píše Štefl, člověk pána tvého, žádaje svědomie ode mne o ten kuoň, kterýž jest vzat Lomským. I milý přieteli, takť jest, žeť vzat Lomským, nebť sou nepřátelé pána mého JMti, a témuž Šteflovi jest odbyt u nás za svobodný. Té věci rozomieš, což jest komu vuodpovědi, aby měli stavováno býti, musilo by toho mnoho býti. Ex Stráž, feria V. post Ci- Svatomír z Kouta, purkrabie na Stráži. nerum annorum oc. LXXIII. Urozenému panoši Kunrádovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli dobrému. 604. Purkrabí Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: že lidé, o které stojí, na gruntech Hlubockých nejsou. Na Hluboké. 1473, 26. Mart. Orig. č. 2705. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Jakož mi pí- šete, abych na tom byl a k tomu sě přičinil, aby lidem vašim koni zasě vráceni byli od lidí z úřadu mého, jakož je hajtman Třeboňský jmenuje, kteří by to učinili oc: Rač VMt věděti, že bych já sě v tom rád upřiemě měl, ale že kteréž lidi hajtman váš Třeboňský jmenuje, žeby to učinili, těch na gruntech nenie, jakž u válku rozběhli sě a tam někde po posádkách jsú; i neviem sě kterak k tomu přičiniti. Než kdyby byli na gruntech, chtěl bych já sě tak mieti, ač byli-li by vinni, aby vrátili. Ex Hluboká, feria VI. post Annuntiationem s. Mariae virg. anno oc. LXXIII. Jindřich z Bolechovic, purkrabie na Hluboké. Urozenému pánu a panu Jindřichovi z Rozmberka, na Krumlově, pánu mně přieznivému. 605. Václav Marčic úředníkům Krumlovským: o jednání v záležitostech rodu Rosenberského v Praze. V Praze. [1473/, 26. Mart. Orig. č. 2706. Službu svú vzkazuji, páni a přietelé zvláště milí! Zpravil mě pan Burjan,*) že jest ty věci, jenž se dotýčí pánuov z Rozmberka, podle žádosti vašie zjednal, a KMt píše panu Lvovi oc. A přimienil také k tomu týž pan Burjan, že pan Hynek**) má jednoho k němu poslati, a abyšte tiem nemeškali, než čím spieše a lépe. Také mi tajně pověděl, že někteří se chtie přičítati ke zboží aneb panství pánuov z Rozm- berka, jako by podlézti chtěli, ale nejmenoval mi žádného, neb jest pryč chvátal *) nepochybně: Bechyně z Lažan. **) Minstrberský?

Strana 109
Dopisy z roku 1473. 109 a již na koni seděl. I protoť vám to píši, abyšte se uměli opatřiti aneb uvarovati příčiny k takového povolenie královského zrušení; a naději se, když kdo od vás bude u pána, šířeť zpraven bude. Item nenašel sem žádného jiného pána, kterýmž ste psali, nežli pana Burjana, a velmiť pilně se jest přičinil a zjednal ty věci klá- šterské, o něž ste psali, jakož to sestře šíře píši oc. Datum Pragae, feria VI. ante Letare. Václav Marčic seděním v Dolanech. Urozeným panošem Kunrátovi purkrabí a Přibíkovi Hádkovi na Krumlově, přieznitelóm mým zvláště milým. 606. Jindřich Roubík Jindřichovi z Rosenberka: žaluje na křivdy, které se mu od něho dějí. V Netolicích. 1473, 28. Mart. Orig. č. 2707. Službu svú vzkazuji, urozený pane a pane milý! A jakož VMt píše panu Lvovi, že bych já lidem přikazoval, keříž příslušejí k Netolicuom, aby VMti jako pánu dědičnému vzdy dávali, což dávati mají: kdož jest to na VMt znesl, neračte tomu věřiti, žádnýť jest toho ode mne neslyšal. A co bych to pravil, však to vaše dě- dictvie nenie. Než mluvil tě o to otec muoj i já s Kunrátem, když jest byl v Ne- tolicích; a již v příměřie vstúpeno, aby mi těm lidem nepřekážel a na ně nesahal, aby se VMt zachovala vedle smlúvy v Německém Brodě řádně učiněné. A pravil sem také jemu, že na tom od krále JMti řádný zápis mám. A VMt přes to přese všecko ráčili jste mi na ty lidi síhnúti proti smlúvám, a mé chudé lidi vaši jímali i bili i vězili, ježto to mohu všecko dobře provésti. I věřím já VMti, což mi se jest stalo od VMti v tomto stání, že mi to ráčíte opraviti, abych toho dále neznášel na oprávce i na krále JMt, pána svého milostivého, co mi sě stalo. Neb sem o to veliké škody vzal i po dnes beru. A také jakož VMt dotýčete v listu svém, žeby otec muoj proti VMti hleděl své vuole, neračte dáti sobě takových věcí praviti: otecť muoj nic v tom jiného nehledí, než k čemužť já právo mám, a to mi opatruje, což sem mu poručil, jakož mi to má z práva učiniti, jakožto otec muoj milý. Také, pane milý, častokrát sem mluvil i psal i otec mój a žádaje toho, abyšte k tomu Harovníkovou drželi, jakož mi jest slíbila za dvě a za XLti kop za šacuňk, a toho mi na ty časy neplnila; a jestližetby které výmluvy měla před VMtí, neračte jí věřiti. Taktoť se jest stalo, že přijiežděla ke mně několikrát, roky uprošujíc, a já nechtěl sem jinak roku dáti, leč mi za to slíbí. I slíbila mi za to a na tom i ruku svú dala, že mi to má počestně splněno býti. A potom opět na ty časy nesplnila a opět sobě rok další uprosila. A roci jsú všeckni zminuli a ona mi i po dnes ne- plní, a VMt toho vdy zanedbáváte a nekážete jí plniti. I vdyť já VMti věřím, že ji k tomu hned ráčíte držeti, ať mi plní v tuto středu najprv přieští [31. Mart]. Pakli by mi vdy neplnila svévolně a kderým se škodám připravili [sic], tiemť by sama vinna byla. A to VMti

Strana 110
110 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. rač býti u paměti, že to na VMt častokrát znáším. A také teď VMti posílám registřík, a prve sem také poslal několikrát, což mi mají lidé VMti dodati holduov, ježto jsou mi měli na sv. Jiří dáti, a druzí sobě uprosili rok až do nového, a vdy mi nic ne- dadí. I račte jim rozkázati, ať mi učiní, cožť mi mají učiniti. Datum Netolic, do- Jindřich Rúbík z Hlavatec na Netolicích. minico Laetare anno oc LXXIII. Urozenému pánu a panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému. 607. Úředníci Helfenburští Krumlovským: o příměří s Vlachem. Na Helfenburce. 1473, 1. April. Orig. č. 2708. Službu svú vzkazujem, urození přietelé milí! A jakož nám po Rehořovi roz- kázal, abychom s Vlachem mluvili, co se dotýče smlúvy mezi pánem JMtí a mezi Vlachem: i to sme vše učinili vedle rozkázanie vašeho oc. Tak nám Vlach odpověď dal, že ty věci chce rád se páně Mtí konati a smlúvu konečnú vzéti, a tak tomu domlúvaje, aby tiem prodléváno nebylo a konečně aby se do svatého Jakuba a Filipa to skonalo. A což se těch čtyř neděl dotýče, jako jsú o ně prve zmínku činili mezi sebú: tak Vlach pravie, že jest o tom nedomluveno nic dokonce, a že on v tom nic nenie povinovat držeti, a po vinitie stánie dokonce že v tom nemienie státi, a k tomu vzdy domlúvaje, že chce konečnú smlúvu vzéti bez prodlévánie. A o sjezd podává Netolic. Ale my sme jemu nikdyž nemenovali, než kdež se vám bude s obú stran zdáti. Rehoř jest menoval Sedlce neb Vlhlavy neb Malovice. I milý pane Jarohněve! Vezměte tu věc předse, ať na slovích nestojí, ale ať se koná, neb by nám již bylo od něho s přísloviem. A také jest nám to podal, jestližeby se ty věci mohly na Helfenburk konati, žeby se tu s vámi chtěl sjeti. Ex Helfenburk, feria V. ante do- minicam Judica me domine annorum oc. LXXIII. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce, Sulek z Prostého. Urozeným panošem Jarohněvovi z Úsušie a Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krum- lově, přátelóm našim milým. 608. Purkrabí Helfenburský týmž: o potřeby k zámku. Na Helfenburce. 1473, 1. April. Orig. č. 2709. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! A vědětiť vám dávám, žebych jměl k vám přijeti a o některé pilné věci k zámku potřebné mluviti, ježto se ty věci nehodí vám vypisovati. I protož, milí přietelé, dajte mi to znáti listem vaším, kdy bych jměl k vám přijeti, po tomto poslu. Ex Helfenburk, feria V. ante dominicam Judica Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. me domine anno oc. LXXIII. Urozeným panošem Jarohněvovi z Úsušie a Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krum- lově, přátelóm mým milým.

Strana 111
Dopisy z roku 1473. 111 609. Přech starší z Čestic Jindřichovi z Rosenberka: o sporu s Vlksickým. Ve Lčovicích. 1473, 2. April. Orig. č. 2710. Služba má VMti, urozený pane, pane milý! A jakož VMt píšete, žádajíce, abych slíbil za VMt k panu Petrovi Witmberskému: i račte VMt věděti, že to chci rád učiniti oc. A dále rač věděti VMt, že sem měl puotku nějakú s Vlksickým, purkrabí VMti, ještě za nebožtíka pana otce vašeho, i prosil sem byl, aby nás o to JMt slyšal, a páně Mt nebožtík podal tu věc na Tetuara, a Tetuar jest toho za- netbal; a tak ta věc mezi námi stojí oc. I prosím já VMti, račte Vlksického přidr- žeti, z čehoť sem já mu vinu dal, ať mi jest z toho práv, a cožť jest on o mně psal, v tomť já jemu bohdá nemiením ostati. Datum Lezovicz, feria VI. ante Am- brosii annorum oc. LXXIII. Přech starší z Čestic. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému buď dán. 610. Purkrabí Helfenburský úředníkům Krumlovským: o příměří s Vlachem. Na Helfenburce. 1473, 13. April. Orig. č. 2711. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Teď vám ceduli Vlachovu, kterúž mi píše o sjezd, posélám, že chce v středu konečně najprve příští [21. April] na Sedlec přijeti a ty věci jednati. I protož, vědúc to, milí přietelé, přičiňte se k tomu také a uprázdněte, abyšte také z vás některý na Sedlce přijel na ten den, jakož píše, bohdá konečně. Ex Helfenburk, feria III. post dominicam Palmarum annorum Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. oc. LXXIII. Urozeným panošem Jarohněvovi z Úsuší, Kunrátovi z Petrovic, pánům na Krumlově, přátelóm milým. 611. Týž purkrabí Krumlovskému: o potřeby k zámku. Na Helfenburce. 1473, 13. April. Orig. č. 2712. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Teď k tobě posielám Pekárka, kuchmistra mého, listu tohoto ukazatele: věřímť, milý přieteli, že mě masem opatříš. A také milý přieteli věz, žeť mi se již také žita a sladuov a jiných potřeb nedo- stává. I protož, milý přieteli, znaje takovú potřebu, přičiň se k tomu s pilností, aby těmi potřebami zámek byl bez odtahovánie opatřen, neb tomu rozumieš, že bez těch potřeb zámek nemuož býti. A také věz, že sem jemu některé věci poručil, aby s tebú ústně mluvil o ně, pak kterak se v těch věcech mám jmieti, to mi daj po něm věděti. Ex Helfenburk, feria III. post dominicam Palmarum annorum oc. LXXIII. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému.

Strana 112
112 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 612. Hejtman Hlubocký témuž: o pychu Třeboňských. Na Hluboké. 1473, 27. April. Orig. č. 2716. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! jakož mi píšeš o králové JMti, paní mé, žeby slyšel oc: I věziž, že JMt na tom byla a jest, žeby ráda u pokoji zachována byla, jakožto vdova osiřelá a králová česká. A o to sem já pracoval se vší pílností, jakožto široce jest svědomo. I já tudiež s zámkem Hlubokú chtěl sem na pokoji býti; ale tak sem nezčastný, že mě to nemuože potkati. Neb nynie, pro- vodní neděli [25. April], nočně od služebníkuov pána tvého JMti z Třeboně stala se škoda služebníkuom, jenž k zámku králové Mti příslušejí, tak že jest jim drahně do- bytka, šatuov i jiných věcí drahně pobráno. I psal sem o to strýci tvému panu Mi- kulášovi*) na Třeboni, s nímžto jsú lidé moji mluvili o tu věc, dávajíce znamenie a šlaky ukazujíce, až ke dvoru u Třeboně. Ale on odpisuje mi, vymlúvaje, že o tom nevie. Ale já jistě to viem. A protož, milý přieteli, opoviedámť se, že té věci opustiti nemiením, abych dal na se zulaufy dělati, kteréž mi jsú se prve stávaly, o něžto ještě žádného miesta nemáma. Protož jestli co úmysla tvého v tom, dajž mi to bez meškánie věděti, nebť bych já radši dobrú vuoli panu tvému JMti i tudiež tobě okázal, než co jiného. Ex Hluboká, feria III. post Conductum Pascae oc. LXXIII. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboce. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 613. Týž témuž: v téže věci. Na Hluboké. 1473, 30. April. Orig. č. 2717. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš, že bych to vdy tvrdil oc: Proto to tvrdím, neb to za jisto viem. I poněvadž toho žádáš, aby nebylo na sloviech, ale k miestu aby přivedeno bylo: i stuoj se mnú v neděli najprve příští [2. Mai] v Budějovicích, a já to k miestu vésti chci. A strýce svého k tomu obešli. A já tobě slibuji tiemto listem, že máš přede mnú i mými všemi bezpečně přijeti i odjeti, a ty mě též aby ubezpečil. I bude-li se zdáti to učiniti, daj mi věděti. Ex Hluboka, feria VI. ante b. Philippi et Jacobi ap. anno oc. LXXIII. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí Krumlovskému, přieteli dobrému. *) rovněž z Petrovic.

Strana 113
Dopisy z roku 1473. 113 614. Týž témuž: odpovídá lidem jeho. Na Hluboké. 1473, 1. Mai. Orig. č. 2718. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! K žádosti tvé chtěl sem to vdy rád učiniti a s tebú sě sjeti, jakož v prvnějším listu psal, podávaje sě k tomu, abych vdy dal sě v tom nalézti, že bych nerad nic svévolného učinil. A v tomto listu píšeš a pokládaje příčiny některé, že toho tak kvapně učiniti nemuožeš, a bera sobě pruo- tahy tomu dlúhé, ježto já tomu rozumiem, žeby jediné tajdlinci byli. I poněvadž to býti nemuože, již to musím pánu bohu poručiti a cestu tu předse vzieti, lituje v tom služebníkuov i lidí Její KMti. A již budeš věděti i jiní dobří lidé, že mnú nic ne- scházelo. Ex Hluboka, sabbato ipso die s. Philipi et Jacobi ap. anno oc. LXXIII. Oldřich z Waldeka, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí Krumlovskému, příteli dobrému. 615. Budějovičtí úředníkům Krumlovským: o narovnání s Oldřichem Medkem z Waldeka. B. m. 1473, 2. Mai. Orig. č. 2719. Službu svú vzkazujem, urození přietelé milí! K žádosti vašie dnes posly své u pana Medka na Hluboké jměli sme, kteříž o to pobránie s ním pilně mluvili: i nemohliť jsú k jinému přivésti, než že jest to k našie prosbě do úterého [4. Mai] ponechal, řka, že se chce s vámi sjeti v našem městě, abyšte jej a jeho před páně služebníky a lidmi poddanými ubezpečili k nám přijeti a odjeti, a onť vás zasě ubezpečil jest a ubezpečuje, obyčejem nahoře psaným. Protož, což v tom úmysla va- šeho jest, dajte nám věděti bez meškánie při tomto poslu listem. Datum dominico, hora communi prima noctis, Invencionis s. Crucis anno oc. LXXIII. Purkmistr a rada města Budějovského. Urozeným panoším Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, Přibíkovi Hadovi z Paběnic a Rehořovi Klaric, přátelóm milým. 616. Jan Tožice purkrabí Krumlovskému: prosí o ochranu před hejtmanem Hlubockým. Ve Vídově. 1473, 5. Mai. Orig. č. 2720. Službu svú vzkazuji, urozený pane purkrabie milý! I dávám vám věděti, žej pan Medek u Budějovicích před dobrými lidmi mluvil, a řka, že je mně dvakrát psal, tak se honosil, a chtěje mne nutiti, abych jemu ke dvoru jel: a já o tom nic neviem, by mi kda on o to psal. I ještě mi chce v třetie psáti, tak mě dobří lidé zpravují, jestliže bych toho neučinil, žeby mi chtěl škodu učiniti. I prosím vás, milý

Strana 114
114 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. pane purkrabie, že mi raditi k tomu budete, ať bych škody svými chudými lidmi nevzal. Věřím já pánu svému JMti, kdyby mě co zašlo, žeby o mně i o mé chudé lidi JMt stál. A já se k JMti znám poslúžiti i učiniti, jako páně zemané kteří, seč bych mohl býti. A žádám za odpověď listem vaším po tomto poslu. Ex Vídov, feria Jan Tožice z Vídova. IIII. post festum Zigismundi anno dni oc. LXXIII. Uroz. panu Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému dán. 617. Mikuláš z Petrovic purkrabí Krumlovskému: o holdy. V Třeboni. 1473, 30. Mai. Orig. č. 2722. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a strýče milý! Jakož mi píšeš, abych se zeptal, byli-li sú ti lidé v holdu v tomto stání: i věz, milý strýče, že sú byli v holdu. Než páně Mti rozkázáním a páně Jarohněvovým já sem se jim holdovati nedal, než vystřiehal sem je, a oni sú se pravým nedbalstvím zmrhali. A také, jakož píšeš, aťbych dal věděti, jestli Huovno na té věci, či nenie. I věz, že on nenie na té věci, než ňajaký pacholček jiný jest na ní. I prosímť tebe, přičiň se k tomu, ať jest jí odpuštěno tu býti. A také, jakožť sem prve psal vo Hojovce, služebníka páně Stráž- ského, že jest v holdu byl posledniem v tom stání: i dajte mi to věděti, má-li se jim škoda učiniti; neb jemu muožem dobytka drahně vzéti. Poněvadž jest on počátek učinil, již vina naše nebude. I bude-li se vám zdáti, pošlete mi sem čtyři neb pět karníkuov. A to mi dajte bez meškánie věděti po tomto poslu; neb má-li on páně lidem škoditi a my jemu nic, velmi se těžké tomu dívati. A ještě jen posměchy sobě z toho činie. A také, jakož žádáš, abych posla poslal do Budějovic, jestli tu pan Jarohněv ještě či nenie; i tak mě ten posel zpravil, že se jest potkal s jeho koňmi, ani je vedú do Krumlova, a on že tu leží. Datum Třeboň, dominico post Ascensionem Mikuláš z Petrovic oc. domini anno oc. LXXIII. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a strýci mému milému. 618. Táborští Janovi Babovi a Janovi z Libochovan: o propuštění služebníka jejich. V Táboře. 1473, 16. Jun. Orig. č. 2725. Služba naše, přietelé a súsedé milí! Jakož jsme k vám byli vyslali Jana, slu- žebníka našeho, o Charváta, též služebníka našeho, kteréhož jste jali a u vězení držíte, žádajíce, aby propuštěn byl; odeslali jste nám zase po něm, že se vám toho učiniti nezdá bez rozkázanie pána vašeho. I žádámeť toho na vás, aby jeho tak ukrutně nevězili, ani na něho kterakým ukrutenstvím sahali, poněvadž s nižádnú

Strana 115
Dopisy z roku 1473. 115 jistinú jat nenie; neb jsme my páně Mt pána vašeho s tiem obeslali. A tak za to máme, že JMt i vy také nebudete mieti tomu Charvátovi z čeho jiné viny dáti, krom toho, což se jest u válce dálo. Datum Tabor, feria IIII. ante solemnitatem Cor- poris Christi annorum oc. LXXIII. Purkmistr a rada města Hradiště Hory Tábor. Urozeným panošiem Janovi Babovi z Chotěmic a Janovi z Libochovan, súseduom milým. 619. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o lidech, kteří mezi nimi tropí různice; stesky na opata Korunského. V Netolicích. 1473. 18. Jun. Orig. č. 2726. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A znamenajž sám z kurvy syny a zrádce nešlechetné, bezectné, zlodějské, že zavazují lidi pána tvého JMti na Netolice a ke mně slibem: muožeš tej věci dobře rozuměti, žeť to nejsú služebníci syna mého, než žeť to činí na šlak náš. Však ty vieš dobře, že my s pánem tvým JMtí nemáme nic činiti, já ani syn muoj, vedle smlúvy panské a mieru, která se jest stala v této zemi. A také vieš, žetě syn muoj služebník krále JMti. I znaje takovú věc, kažiž Konvářovu synu i tomu Nemožnému [sic], ať se oni na Netolice ke mně nestavějí, nebť já s nimi nemám nic činiti, ani o tej věci co viem. A vdyť žaluji na mnichy z kláštera z Koruny, že slibil mi kněz Mikuláš rukú dáním za ten oves, že mi má splněn býti poctivě ve čtyřech nedělech: i lžeť mnou. I milý bratře, mluv o to se pánem JMtí, ať mi káže plniti; neb nekáže-liť JMt jim plniti, staneliť se jim proto kteráž škoda neb lidem jich, žeť JMt beru k svědomie, žetě to proto a pro žádné jiné příčiny, že plniti nechtí. Ex Netolic feria VI. post Corporis Christi Oldřich Rúbík z Hlavatec. anno oc. LXXIII. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 620. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: aby lidí Netolických z poslušenství k Jindřichovi Roubíkovi nevytahoval. V Netolicích. 1473, 20. Jun. Orig. č. 2695 b. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A jakož mi píšeš o lidi, a dotýčeš, abych sě vedle smlúv zachoval: jižť sem o těch věciech prve psal. I za- chovávajž ty se vedle smluv a piš ty věci tu, kdežť jsou posádky mečem nedobyté a náklady. Ale Netolic král Jiří, slavné paměti, ráčil jest dobyti mečem a náklady posádky udělané a vosazené: jakož ta věc šíře moci bude provedena býti dobrými lidmi, když toho potřebie bude, kterak je sě ta věc stala. I tejno tebe nenie, že syn 15*

Strana 116
116 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. muoj má na to řádný zápis od krále JMti, a tak toho požívati chce vedle zápisu svého, dokadž král JMt toho nevyplatí. A tak praví syn muoj, že sobě nedá v tom překážeti a rozkazovati tobě ani žádnému. A kdyžť bohdá přijede, pišiž jemu o ty věci, dáť on tobě šíře na ty věci odpověď. Zdá mi sě, že v tej věci rozumiem tak, že předse béřeš některé kusy v smlúvě panské, chtěje tu věc klozovati, ale nepřijdeť žádnému na glozu; neb slyšíš v panské smlúvě, kerakť JMt dotýče, „co meči dobytí, anebo děly a náklady což je dobyto“: tu muožeš rozuměti, žeť tak nepuojde, jakoť sě tobě zdá. A pak nebudeť v tom ukráceno žádnému; páni JJMt i pán, od toho vydaní JJMt, v tom každého opatří, aby sě spravedlivě stalo. A ty, dokadž právem neprovedeš, nerozkazujž lidem, a nech lidi na pokoji, a rozkazuj v úřadě svém na Krumlově. A páni JJMt, kdožť jsú vydáni v těch smlúvách, nechžť ti rozkazují. Neb synu mému zdáloť by sě, že ty to činíš proti smlúvám, že mu lidem jeho rozkazuješ, aťby ho neposlúchali; neb tak lidé praví, aby ho neposlouchali, že jim velíš. I muožeš rozuměti, žeť jsou tvá rozkazovánie neplatná, a žeťby skrze takovú věc nějaká nesnáz mohla přijíti, ježto toho potřebie nenie. I zdá-liť se, žetby tvuoj pán k čemu právo měl, hlediž toho právem. Datum Netolic, dominico post Corporis Christi anno oc. Oldřich Rúbík z Hlavatec. LXXIII. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 621. Purkrabí Prachatický místopurkrabí Krumlovskému: o vzatek na Ličov. V Prachaticích. 1473, 7. Sept. Orig. č. 2733 a. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Tento člověk Stožek, listu tohoto ukazatel, kterýž zde v Prachaticích bydlem jest i domek sobě kúpil, a v Racho- luštích*) ohniště má za páně Mtí, za pánem z Rozmberka, znesl jest na mě, kterak nenie v sobotu minulú [4. Sept.] podle Týna, když sem do Prachatic jel s ječmenem, vzeli jemu tři koně na Ličov, jakož tebe sám toho ústně a šíře zpraví. Protož, milý příteli, prosím tebe, přičiň sě přede páně Mtí, ať by JMt ráčil voň a o ty koně na Ličov psáti, zdať by tomu chudému člověku mohli ty koně zase navrátiti. Věřímť, jako příteli svému milému, že to pro mne i pro toho chudého člověka učiníš. Datum Prachatic, feria III. ante s. Crucis annorum LXXIII. Jan Slovický z Vranieho.**) Urozenému panoši Přibíkovi Hadovi z Paběnic, miestopurkrabí na Krumlově, příteli mému milému. *) Hracholusky. **) V téže věci cedule od Jana z Vlksic ibid. č. 2733 b.

Strana 117
Dopisy z roku 1473. 117 622. Rychtář ze Svin purkrabí Krumlovskému: o pobrání sukna zlodějům a spor o kořist. Ve Svinech Trhových. 1473, kolem 14. Sept. Orig. č. 2733 a. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane purkrabie milý! VMti tajno nebude, kterak jsú zloději brali Hradeckým i lidem páně Mti nedaleko od městečka. Tu jsú nám věděti dali. Tu sem já je honil s súsedy; a kdy jsú nám na hory ujeli, tu jsú povrhli sedm postavuo sukna, ty jsú súsedé naši vzeli. A zlodějóv sme sě dohoniti nemohli. A když jsú ty postavy přinesli do městečka zase, tu jsú jim kupci děkovali a zpropitie jim rádi dáti chtěli, a súsedé všickni k tomu svoliti chtěli, kromě Ho- tovce a Petra Vítova, ti jsú jedno chtěli mieti polovici těch postavuov: a kupci jim chtěli dáti od těch postavuov III zlaté uher., a oni jsú přijeti nechtěli. A v tom sú sobě žádnému raditi ini rozkazovati mně nedali; a v tom jim vzeli III postavy a těch jsú kupcóm dáti nechtěli, a řkúce: nechť na nás páně Mti žalují. A kupci, jedúc pryč, řekli jsú to na pána svého znésti. Protož teď VMti věděti dávám, zdali by VMt mně za zlé měli, že bych to na VMt neznesl. A což sě v tom VMti zdá, račte mi rozkázati. Ex Svin, feria VI. [sic] ipso die festivitatis s. Crucis oc. LXXIII.*) Petr Skopec, rychtář z Svinóv. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, pánu na mě laskavému. 623. Beneš Vojtěch z Chvalova purkrabí Krumlovskému: o navrácení koně. V Cáhlově. [1473], 30. Sept. Orig. č. 2736. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A vědětiť dávám, že jest kuoň přiveden do Krumlova, kerýž jest bratra mého nebožčíka a mój byl. Protož tebe proším, milý přieteli, přimluv se ku páně Mti, ať se ráčí k tomu mieti, ať mi jest ten kuoň vrácen, nebť já žádné péče a bratr moj nebožčík neměli sme, ani já mám na pána tvého JMti, ani na město Krumlov, i jiné páně vsi i městečka. Protožť věřím, že se k tomu přimluvím [sic], že mi ten kuoň vrácen bude. I jestliže mi vrácen ne- bude, tehdy by sám tomu mohl rozuměti, že by mi se krátko dálo. Protož věřím, že to pro mě uděláš, ať je mi vrácen. A já pro tě zase v takovúž nebo větší od- platu chci udělati. Nebť je raněn v nohu, již se ho dobře doptati móžeš. Datum Cáhlov, ante finstoch [sic] post Michaelich [sic] anno domini. Beneš Vojtěch z Chválkova. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. *) Chyba v datování: nebo nalezení sv. Kříže připadá toho roku na pondělí, povýšení sv. Kříže na úterý.

Strana 118
118 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 624. Miličínští hejtmanu Soběslavskému: o nesnázích s Malovcem. V Milčíně. 1473, 30. Okt. Orig. č. 2738. Službu svú vzkazujem, urozený pane hajtmane VMti. A milý pane hajtmane! Jakož VMti tajno nenie o panu Malovcovi,*) jakož na nás úroku chce, i prve i nynie vzdy chce. I račte VMt věděti, že ve čtvrtek [28. Okt.], skrze městečko jeda z Prahy, rozkázal rychtáři, aby mu vzdy tuto sobotu [30. Okt.] úroka přinesl polovici, a jestli- žeby nepřinesl, „žeť vás vzdy k tomu připraviti chci!“ I milý pane hajtmane! Svolali sme všicknu vobec v hromadu a poslali sme k němu z sebe tři, prosiec, zdali by, aby z nás tohoto úroka nebral. A on tak praví, že „chci jej vzieti, bych měl umřieti; neb co sú nám měli pustiti, nepustili sú a zvlášt Malovic.“ I milý pane hajtmane! Vědúce to, rozumieme tomu, nebude-li páně Mti opatřenie spěšného, pána našeho milostivého, tudiež i vaše, milý pane hajtmane, že nám mienie škodu učiniti zname- nitú a vzdy k tomu, že musíme jej dáti. I milý pane hajtmane! Vědúce to, prosíme VMti pro buoh, opatřte nás v tom, což móžte najspieš. Ex Miličín, sabb. post s. Se- verini oc. LXXIII. Rychtář a konšelé a všecka obec městečka Miličína. Urozenému panu Janovi panu Babovi,**) hajtmanu na Soběslavi, pánu na nás laska- vému buď. 625. Purkrabí Helfenburský úředníkům Krumlovským: o pobrání vozů u Prachatic, protože mýto projížděly. Na Helfenburce. 1473, 16. Nov. Orig. č. 2742. Službu svú vzkazuji, urození přítelé milí! Vědětiť vám dávám, že sem dva vozy z Prachatic vzal, kteříž jsú mýto projeli; a na těch voziech jest: dva sudy vína, jeden poloudrajlinčí a druhý větčí, a třetí malý ve čtyři vědra, a dva žoky chmele. A v jednom voze čtyři vozníci a v druhém tři, než jednoho sme na cestě museli nechati. I protož to vědúce, což jest v tom úmyslu vašeho, kterak mám s tiem činiti, to mi dajte věděti při tomto poslu; nebť sem ještě ničiem nehýbal, než budu čekati rozkázanie vašeho. A mně se zdá i jiným dobrým lidem, aby jim vráceno nebylo, neb jsú toho prve viece činili a činí, pro takový pych svévolný majta projiezděnie. A také pěší žádají, aby jim něco páně Mt za jich práci učinili. A tu sem jim od- pověď dal, kterak mi vy rozkážete, že já tak učiniti chci; neb kdyby jim bylo za to učiněno, potom by pilnější byli. Ex Helfenburk, feria III. post festum s. Martini Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. annorum domini oc. LXXIII. Urozeným panošem Jarohněvovi z Úsuší a Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krum- lově, přátelóm mým milým. *) Janovi na Pacově. **) Jan B. z Chotěmic.

Strana 119
Dopisy z roku 1473. 119 626. Petr Kapléř Jindřichovi z Rosenberka: aby určil den ku prostředkování mezi ním a lidmi pana z Walsee. Na Winterberce. 1473, 13. Dec. Orig. č. 2748. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož VMti tajno nenie o Hazelské o ten hold, kterýž jsú mi povinni: i vznesl jsem to na hajtmana pana Lva i na jiné pány v Strakonicích na sněmu, že mi sě od nich nic spravedlivého a rovného nemuož státi. Pan Lev a pan Strakonický obeslali jsú je listy svými pana z Wolse, aby své lidi z Hazel přidržel, aby mi právi byli. A pan z Wolse jest jim zase odepsal, že chce své lidi před VMtí postaviti, a z čehož bych já jim vinu dal, že mi mají po VMti právi býti. A já jsem také hotov před VMtí státi, jediné račte mi toho rok VMt položiti. VMti za to prosím, že mi neráčíte tiem prodlévati; VMt dobře viete, že jsem já sě prve k tomu podával, chtěje před VMtí státi a na VMti té věci přestati. Odpovědi prosím při tomto poslu. Datum ex Winterberk, feria II. die s. Luciae anno oc. LXXIII. Petr Kapléř z Sulevic a na Winterberce. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu mně přieznivému. 627. Purkrabí Helfenburský úředníkům Krumlovským: o mýta Prachatická, o tažení na vojnu. Na Helfenburce. 1473, 13. Dec. Orig. č. 2749. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Teď vám ta svědomie posielám, což se mýta Prachatického dotýče, jemuž srozumiete. A ještě mnoho viece dobrých lidí znají a seznali by, bude-li toho potřebie, ježto jsú ta mýta nespravedlivá dávati museli. Také, přietelé milí, posielámť vám list páně Lvuov, kterýž mi píše, napomí- naje mě, abych s lidmi na pole táhl oc: jemuž šířeji porozumiete. A JMti sem žádné odpovědi nedal na to. Ex Helfenburk, feria II. die b. Luciae annorum dni oc. LXXIII. Jan z Vlksic, purkrabí na Helfenburce. Urozeným panošem Jarohněvovi z Úsuší a Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krum- lově, přátelóm milým. 628. Pakosta z Hostic Jarohněvovi z Úsuší: o půtkách rakouských Puchheimů s lidmi králové Johanny. Na Hluboké. 1473, 14. Dec. Orig. č. 2750. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakožs mi psal, což sě pana Po- choméře dotýče, tomu sem porozuměl. Toho sem pro jiné nedotekl, než abyšte věděli, že nad Její KMtí nepravě činí, že lidi JKMti hubí, ana JejíMt naň péče nemá, aniž

Strana 120
120 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. sě JejíMti kto ohrazoval. Což sě dotýče těch stavuov na panství, vědoma jest věc, že stavy mievají, a toho zapřieti nemohú; neb jsú některé věci optali u Šervihy ve Hlíně, ježto pobravše lidem KMti, hned tu prodávali. A tak i jinde mnoho sě těch stavuov a fidruňkuov děje na panství k škodě KMti lidem. Věřím, že takové stavy zastavíš. A kdež dotýčeš, že sě toho nehájí, bych nepřátel nehleděl, bez škody pána tvého JMti lidí: poněvadž lidem pána tvého JMti lidí KMti škoda jest milá a k tomu nepřátely fidrují, stavy u nich mievajíce na škodu lidí KMti, jestliže to zastaveno nebude, kdežkoli na panství přechovávali by nepřátely, budu k nim o to hleděti jako k nepřátelóm. Ex Hluboká, feria III. post Luciae anno oc. LXXIII. Pakosta z Hostic. Urozenému panoši Jarohněvovi z Úsušie, přieteli dobrému buď. 629. Rychtář Svinenský purkrabí Krumlovskému: o rukojmě za vězně. Ve Svinech Trhových. 1473, 26. Dec. Orig. č. 2754. Služba má napřed VMti, pane purkrabie milý! A jakož ste mi vzkázali ústně po poslu, abych přijal rukojmě za ty pacholky od nás, kteréž ste měli v své kázni u věži, najprv za Paštáka, starého rychtáře, rukojmě Bláha a Kořienek, za Knota rukojmě Janek Skopec mladý, za Rúbíka rukojmě Petr pekař a Ryšek provazník, za Váchu rukojmě Petr bednář a Staněk, za Janka syna jirchéřova rukojmě jirchéř otec a Luora jeho strýc, za Holíka rukojmě Havel Zimandlóv syn a Bárta hrnčieř, za Ondráška ševce rukojmě Jíra pekař a Šípek pekař, za Volka rukojmě Janek Kobák a Vítek kožišník, za Janka bratra Hotovcova rukojmě Hotovec a Čobl řezník, za Mi- kuláše hrnčieře rukojmě Vávroš sladovník, za Ondráška zeti Hudečkova rukojmě Hudec a Zíka syn jeho, za Gamaretha rukojmě Jílek švec a Mařík forman. Každého sem zapsal pod X kop gr. do svatého Jiřie na postavenie; pakli co rozkážete do toho času jiného, toť se vše má státi vedle vašeho rozkázanie. A na svědomie tomuto rukojemství já Petr Skopec rychtář svú sem pečetku přitiskl k tomuto listu. Datum ex Svin, dominico in festo s. Stephani protomart. anno oc. LXXIII. 630. Hejtman Soběslavský Jindřichovi z Rosenberka: o povolení k jízdě do Rakous. B. m. [1473.) Přepis č. 2756. Pane muoj milostivý! Řeč zde jde, žeby nějacie padouši VMti odpověděli oc: I chtěli by někteřie odsud z Soběslavě, VMti lidé, teď z hod do Lince jeti, a já s nimi také bych sě chtěl rád vypraviti, ač by mne VMt odpustiti ráčili. I všickni, ktož úmysl mají jeti i já s nimi, VMti prosíme jako pána svého milostivého, rač

Strana 121
Dopisy z roku 1473 a 1474. 121 VMt nás zpraviti VMti rozkázaniem, budeme-li sě moci bezpečně vypraviti, čili kerak jinak ráčíte rozkázati. 631. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o zrádci Martinovi tulmačovi. B. m. [1473.] Cedule č. 2758. A také, pane bratře milý! Mluvil sem s tebú o toho Martina tulmače,*) zrádce bezectného nešlechetného cti mé i otce mého, kterak jest nešlechetně, bezectný zrádce nešlechetný, lživá svědomí na mě dával. I vždyť žádám, milý bratře, aby ta věc opravena byla a pomstěna tak jako nad zrádcím bezectným sluší. Pakliby nebylo, musil bych o panu nebožčíkovi tak mluviti, ježto bych nerad toho učinil. Neb muožeš rozuměti, že takové lži a zrady nemohu opustiti, ježto se dotýče cti otce mého i mé a bez viny. A jestližeť se ho kde bezectného zrádce doberu, buduť se k němu mieti tak jako na zrádci sluší bezectného, ať to není proti pánu JMti ani proti vám. A jižť mi z toho málo jednú vyšel, ale žeť sem toho ještě pro pána učiniti nechtěl, a na- děje se, že to bude pomstěno a opraveno. 632. Stanislav z Přerova Jindřichovi z Rosenberka: o průvodu pro pana Popela a věcech hospodářských. V Soběslavi. 1474, 23. Jan. Orig. Fam. Rosenberg 15. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu vzkazuji. K VMti rozkázánie s měšťany o ta dva vozy, k VMti potřebě, mluvil sem. Tak praví, jsúce hotovi k rozkázánie VMti, prosiece, jako pána svého dědičného mi- lostivého, aby VMt ráčil jim den anebo dva dni prve dáti věděti, a to z této jich potřeby a z nedostatku, že vozuov obecniech nemají. A jestliže ty formany, kteřie tiem obchody vedú, najali by, oni formané chtěli by na obci, což by sě ležiece ob- meškali, aby toho neškodovali. Panu Popelovi**) podle jeho potřebnosti a VMti ke cti pruovod sem zjednal, pokudž sám chtěl. Také Miličínským psáno jest o ten herynk, aby na Chúsník jeho nedali, podle VMti panu Babovi a mně psanie. A s tím VMt pánu bohu porúčiem, bodejž sě VMt ve zdravie a v pravém štěstie pravě dobře měli. Ex Soběslav, dominico a. Conversionem b. Pauli 1474. Stanislav z Přerova, písař na Soběslavi. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmbergka, pánu mému milostivému. 633. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o věřitelích, sněmu Benešovském, panu Zdeňkovi a odpo- vědníku Částrovi. *) V A. Č. V. 328: Martina Tulmaře. Ve Třeboni. 1474, 16. Febr. Orig. č. 2763. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Věděti vám dávám, že sem se včera **) Janovi z Lobkovic.

Strana 122
122 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. sjel s Bernartem. Mluvil k tomu, aby jeho sestřenici peniezi byli dáni, poněvadž jí na ty lidi sahají. Pověděl sem, že nemají pánu práva podle listu z peněz napomenúti, neb že jest zástava věnná; a kdež jest zástava věnná, na niž by se první závada na- lezla, proto že muož jistec jinde plat ukázati, neb penieze dáti, že tu vuoli jistec má. Vzal sobě o to potaz, a že chce list ohledati. A vrátiv se zase po puol hodině i otázal se mne, kde by ten plat chtěli ukázati? Pověděl sem, že někde okolo Mi- ličína. Chtěl věděti v kterých vsech. Tomu sem řekl, že nepomním jmen těch vsí. Pak tak sme zuostali, aby on paní Marthu obeslal, a ona, nebude-li sama moci při- jeti, ale aby někoho poslala do Benešova na sněm, a tu aby se ta věc domluvila. Pakliby to kterak zminulo, ale abych se s ním zase sjel. Pan Zdeněk jel z Sobě- slavě; byl včera u něho pán Hradecký u Počátkách. A žalujiť vám, že sme Částru zmrhali a velmi šeredně. Vyšpehovali sme jeho v Stráži; i vyjednal sem Bolochovce i sám sem jel až k Stráži; i poslali sme Jana Huolku tam, aby se ujistil, jestli tam. A Jan dal jemu věděti, že jest. I byl sem s ním tak zuostal, kdyžby Jan dal věděti, že jest, tehdy aby pěších nechal v kraji lesu, a sám aby ku purkrabí jel a žádal práva naň, a tomu porozuměl, kterak se chce purkrabie mieti. A když Bolochovec do Stráže jel a Částra šel sám pátý proti němu, a pěší naši nezuostali tu kraj lesu; byl by jim rovně v ruce všel. Datum Třeboň, feria III. [sic] die s. Julianae anno Řehoř. dni 9c. LXXIIII°. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď d. 634. Hanuš Greif purkrabí Krumlovskému: o nebezpečí od vojska, kteréž leží pod Hlubokou. V Budějovicích. 1474, 20. Febr. Orig. č. 2766. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věděti dávám, že mi jest výstraha přišla, vojsko, kterýž leží pod Hlubokú, žeby se chtěli položiti do Oujezda. Milý přieteli! Věz, žeť těch lidí déle držeti nebudu jedno do svatého Jiří, vedle zápisu; to věda, milý pane purkrabie, opatř to, ať lidé páně Mti ke škodě nepřídou. An jest pan Lev u vás, muožte dobře s JMtí mluviti, aby to staveno bello [sic], aby lidé nepřišli k záhubě, ani tak dosti zahubeni. Datum ex Budějic, die dominico ante Hanuš Greif, měštěnín v Budějiciech Českých. Mathiae ap. anno oc. LXXIIII°. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému dobrému. 635. Stanislav z Přerova Jindřichovi z Rosenberka: o pychu Rakušanů. V Soběslavi. 1474, 28. Febr. Orig. č. 2767. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú službu vzkazuji. A VMti

Strana 123
Dopisy z roku 1474. 123 věděti dávám, že služebníci páně Pochoméřovi z Kamayku*) v sobotu masopustní [19. Febr.] pobrali šestero koní, i šaty v jednom domu v Bečiciech, a dva člověky jali. A ta ves Bečice s jinými osmi vesnicemi jest VMti dědičná ves, než jest v zá- stavě do Hory [sic]. I psal sem panu Pochoméřovi slovem páně Babovým, proše jeho, aby ráčil kázati ty lidi propustiti, a což jest jim pobráno, aby jim to zase bylo na- vráceno dle toho, že sú páně VMti dědiční lidé. Odpisuje zase, že toho nechce učiniti, jakož pak VMt z jeho listu šířeji a lépe poznati muožete; kterýžto list teď V. [sic] posielám. A teď sami o to ti chudí lidé k VMti pracují. Milostivý pane, nebude-li VMti snažného o ně přičinění, budúť dokonce ti lidé zahubeni; a již sú sě dva mušeli šacovati. A tak slyším, žeby dnes v tom kraji v těch vesniciech s jie- znými i s pěšími opět oni Kamajčtí byli. Ex Soběslav, feria II. post dominicam In- vocavit, anno 1474. Stanislav z Přerova. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému buď d. 636. Vodňanští Jindřichovi z Rosenberka: o loupežích páně Polheimových na lidech Vodňanských. B. m. 1474, 5. Mart. Orig. č. 2771 a. Urozený pane, pane milý a nám přieznivý! Službu naši vzkazujíce oznamujem VMti na toho dobrého druha, ktož jest, na Rychalka,**) kterakť nám se od něho děje, že neohradiv se, jakož by na dobrého člověka slušelo, vysielá na škodu naši, že berúc nám a jímajíc naše na jeho zámek na Rychalek ženú a nesú. I prosímet VMti, račte jemu psáti, ať nám toho nečiní a zjímané naše ať nám propustí. Neb jestližeby toho nebylo, musiliť bychme se opatřiece k tomu jmieti, žeť bychme jemu odepřeli a o takovéž oplatě pomyslili, VMti věřiece, že by nám za zlé neráčili jmieti, když bychom po panství vašem táhli. A také prosíme, neračte VMt toho dopúštěti, by takoví svévolníci na panství vašem byli fidrováni; neb bylo-li by přezvěděno, kde mievají stanoviště a u koho, i tenť by toho musil užiti. Dále prosíme, slyšiece, žeby VMt jměli někakého Mikuldu v svém vězení: bude-liť koštován, račte rozkázati, ať nám přiepis jeho seznánie poslán jest. Nebť rozumieme, žeť on koně našich súsed jest pobral, aneb že o tom vie. Za tyť věci velice prosíme, jako pána milostivého a nám přieznivého. A kterúž by vám odpověď dal Rychalecký, prosíme, račte nám to dáti věděti. Datum sabbato Quatuor temporum anno dni oc. LXXIIII. Purgrmistr a radda města Vodňan. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu milému a nám přieznivému. *) Míní se tu Kamejk rakouský u Rohů. **) Viz následující číslo 640.

Strana 124
124 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 637. Oldřich Roubík Jindřichovi z Rosenberka: o zachování obapolného pokoje a vyvazení z ru- kojemství. V Netolicích. 1474, 7. Mart. Orig. č. 2772. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane a pane milý! Jakož mi VMt píše, žeby někteří jiezdní stávali okolo zámkuov VMti a žeby VMti lidi lúpili: rač věděti, pane milý, žeť já žádného nevysielám v žádné stráže a zvláště k VMti zámkuóm. A také rač jistě věděti, žeť bych já toho nedopustil, ini syn muoj, byť sě která škoda měla dieti VMti ini lidem VMti. Pakliť by kdo co učinil svévolně bez syna mého věděnie i mého, nechť činie na své právo. Také pane milý! Píše mi pan Had, napomínaje mě z uobnovenie listu, jakož sem mu s jinými dobrými lidmi rukojmě za pana Henrycha nebožtíka,*) a za pana Racka, napomínaje, abychme mu list ob- novili. I pan otec váš nebožtík uvázal sě jest v statek v páně Henrychuov nebožtíkuov a k sobě ráčil pobrati i listy, kteréž měl pan Henrych na JMt, i listy, které sme my měli poručníci, vše JMti pobral. A poněvadž VMti máte statek jeho, račtež to opatřiti, ať sme z toho rukojemstvie vyvazeni, já i jiní dobří lidé. Datum Netolic, feria II. post dominicam II. Reminiscere annorum oc. LXXIIII°. Oldřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicech. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu na mě laskavému d. 638. Vodňanští purkrabí Helfenburskému: o odpovědníka Zvonečka. B. m. 1474, 9. Mart. Orig. č. 2771 b. Službu naši vzkazujem, urozený přieteli milý! Jakož žádáš o Zvonečka, abychom se jměli, jakož na takového slušie, předkládaje, co jest činil lidem páně Mti oc. Chcemť to k tvé žádosti učiniti, a žádámeť, aby i s mistrem tiem k nám přijel, ne dlúho meškaje; neb za to máme, že vy bez něho nebudete pro svévolníky, kteréž páně Mt v své vazbě má. A myť podle práva, což máme učiniti, učiníme. Datum f. IIII. ante Gregorii papae anno dni oc. LXXIIII. Purgrmistr a radda města Vodňan. Urozenému panoši Janovi z Vlksic, purkrabí na Helfenburce, přieteli milému. 639. Úředníci Krumlovští Jindřichovi z Rosenberka: o sjezd s panem z Wallsee. V Benešově 1474, 10. Mart. Orig. č. 2773. Urozený pane, pane náš milostivý! Račte věděti, že jsme mluvili s panem *) z Sobětic?

Strana 125
Dopisy z roku 1474. 125 Bohuslavem Švamberkem o ten sjezd, jakož VMti tajno nenie: i jest pan Švamberk k tomu pro VMti dobré dobrovolen. Protož račte pana z Wolse bez meškání obeslati, aťby toho sjezdu miesto jmenoval, a konečně aby ten sjezd byl od této neděle najprv příštie [13. Mart.] v témž dni, aneb najdéle jeden den nebo dva potom; neb pan Švamberk k tomu času bude. Račtež s pilností obeslati pana z Wolse, aťby vzdy k tomu sjezdu na již jmenovaný čas svolil, neb by potom pan Švamberk pro rozličné příčiny a potřeby své přijeti nemohl. Ex Benešov, f. V. ante dominicam Oculi anno oc. LXXIIII°. Jarohněv z Úsušie a Kunrát z Petrovic, purkrabie Krumlovský. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu našemu milostivému. 640. Jindřich z Rosenberka Vodňanským: o škodách, které se dějí z Rakous. B. m. 1474, 10. Mart. Opis č. 2771 c. Služba má, opatrní súsedé milí! Jakož mi píšete o panu Polhoméřovi z Ry- chale,*) žeby vysielal na škodu vaši, bral a jímal oc, žádajíc, abych jemu psal, aby toho nečinil a vaše zjímané propustil: věděti vám dávám, že mně a mým též se od něho děje, a což jemu o to píši, nic nevrátí, ale pří a ty padúchy vymlúvá, ješto muožte rozuměti, že mé psanie k němu nenie platné. Tak tomu rozumiem, že jsú i někteří z Čech, u něho se přechovávajíc; což v Němcích vzieti mohú, to do Čech, a snad v ten kraj okolo vás, nesú a vedú; a tu se v kraji přechovávajíc, což vzieti mohú, na Rychal a do Němec nesú. Ješto se na ty věci šíře muožete ptáti a pomy- sliti o takových. A jakož píšete, aby na panství mém fidrováni nebyli, nezdá mi se, by to bylo. Přes to chci s pilností na to se ptáti, a vy takéž se ptajte, a bylo-li by kde na mém, žeby se takoví fidrovali a přechovávali, chci já se k takovým jměti po ně, jakož na to sluší. To shledáte. A jakož píšete o Mikuldu, chciť já se k němu tak jmieti, jakož žádáte, ještoť vás tajno nebude. Také slyším, že vy máte u vězenie někakého Zvonečka: věřím vám, že vy se takéž k němu jmieti budete a mně to věděti dáte. Datum f. V. ante Gregorii anno oc. LXXIIII°. Jindřich z Rozmberka. In tergo: Vodňanským o Polhoméře. 641. Markvart z Kozího: Jindřichovi z Rosenberka: o postoupení Miličína. B. m. 1474. 17. Mart. Orig. č. 2774. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi jest byl poručil od VMti pan Jarohněv, dojeti ku panu Malovcovi s listem od pánuov řediteluov o stúpenie Mili- *) Polhoméřem míní se tu snad (dle laskavého sdělení prof. Bachmanna) Ondřej z Polheimu. Kde jest však Rychale (Reichenhall)? Drobná dlouho let trvající válka mezi pány českými, stavy rakouskými

Strana 126
126 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. čína VMti: i byl sem dnes u něho o to, a jemu se nezdálo hned po tom psaní po- stúpiti; ale tu mi jest odpověď dal, jestliže jiní postupovati budú, že on chce také postúpiti, a že se jím nic rušiti nemá. To vědúc VMt, račte to dále opatřiti. Datum feria V. ipso die Salus populi oc. LXXIIII. Markvart z Kozieho. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 642. Hejtman Třeboňský Jindřichovi z Rosenberka: o loupežích lidí páně Puchheimových. Ve Třeboni. 1474, 19. Mart. Orig. č. 2775. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt poslala přípis listu páně Pochoméřova, že bych já na jeho lidech dluh jakýs chtěl: račte věděti, že sú lidé ti jeho na VMti silnici a vaše lidi pobrali a chtěli je vésti na Kamejk, a lidé VMti odtiskli a zjímali je a přivedli na zámek. A ty sem byl vsázel, potom na rukojmie vydal, a oni mi se nepostavili, a já upomínal z základu. A potom, nechtěje tu věc tak ztvrda vésti pro nynější běhy, přijal sem je, i zase rok dal, tak jakož pan Ja- rohněv o tom o všem vie. Pak nynie v nově přivedli mi dva, ježto VMti člověku šest koní zlodějsky vzali, i jiným vašim lidem XII koní, a prostě po silniciech lúpili, a mnoho zlého činili. I chtěl mi je vždy vytočiti svým ledakýms psaním, ale já kázal sem je odpraviti. A jakož VMti píše, žeby jemu Třebonští hrozili služebníky jeho jímati, o tom já nic neviem. Také mi o též byl psal, ale já na to i na jiné odepsal sem jemu vedle páně Jarohněvova rozkázánie; i nedal mi odpovědi žádné. Nedějeť se jemu od žádného vašeho nic, ale oni vždy škodie lidem VMti, a chtie toho vždy jakýmis tejdyňky zbyti, a vrátie-li kdy co, ale vždy s nesnází a neúplně, že vaši vždy škody nemalé berú. I nelze jesti také všeho přezřieti, kdež se jeho s jistinú lapiem. Datum Třeboň, sabbato ante Lethare anno dni oc. LXXIIII°. Jan Bolochovec z Šatavy, hejtman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď d. 643. Vodňanští Jindřichovi z Rosenberka: o honění odpovědníkův. B. m. 1474, 21. Mart. Orig. č. 2771 d. Službu naši vzkazujem, urozený pane, pane nám přieznivý! Před sím psali sme VMti, kterak nepřietelé naši, na panstvie vašem majíce stanoviště, škody nám veliké činie. A VMt odepsali ste, abychom se na to ptali oc. I račtež věděti, že ondy, když sú nám vzali koně jednomu súsedu našemu a podle toho člověka chu- a císařem Fridrichem III. jest vůbec až dosud velmi temnou stránkou dějin jak českých tak ra- kouských. Viz Kurz Oesterreich unter Kaiser Friedrich dem Vierten II. 122. Spisu Pruenhu- brova tam citovaného, v němž sporé notice o těchto válkách se zachovaly, nebylo mi možno dosíci.

Strana 127
Dopisy z roku 1474. 127 dého jali, tu jsme je kázali honiti. I hnali sú se naši za nepřátely těmi až do Sá- dlna, kteřížto, nevědúc o našich, tu jsú u Aleše, člověka vašeho, přechováni. A byli by tu i nocovali, by vystřeženi nebyli, tak že byli by je .. . . . *) li. Než, jsúc vy- střeženi, táhli sú odtud, a vidúc, že jich naši odpadnúti nechtie, koně jsú svého od- jeli, kterýž lidé vaši před naším zatajili sú a z něho svedli. Až potom naši uptali sú se, že jej měl Vavřinec u Vitišiciech, kteréhož lidé vaši nechtěli sú vydati, praviec, že jest Mackóv. To VMt má jisté vyptánie. I prosímeť VMti, račte vzkázati, ať ten kuoň vydán jest nám, nebť jest trud [sic] náš. Nebť jest u práva postaven u rych- táře v Chvalšinách, a že rychtář prve se k tomu jměl, aby vydán byl, toliko aby za ztravu bylo zaplaceno, a již se toho zdaluje. Protož VMti věříme, jako pánu spra- vedlivému, že račte rozkázati, ať jest vydán, ať by o to k lidem vašim hleděno ne- bylo. Také, že se ráčíte přičiniti, aťby takových fidruňkóv nepřietelé na panství vašem nejmievali. Neb opět v jistotě zpraveni sme, že lidé králové Mti po Hlubockém kladou šacuňky nepřátelóm těm u rychtáře v Suchdole, na panství vašem. Také VMti na vě- domie dáváme, že ti jistí nepřietelé jsú v kraji; i vidělo-li by se VMti, račte roz- kázati, ať na ně jest osazeno, kdyžbychom my je honili, že by vaši, jsúce v před- stihách, nedali jim ujeti. Datum feria II. post Letare, anno dni oc. LXXIIII. Na toť Purgrmistr a radda města Vodňan. žádáme odpovědi od VMti. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu milému a nám příznivému. 644. Sedlčanští Jarohněvovi z Úsuší: o sporu svém s panem Chlumem Levou. V Sedlčanech. 1474, 21. Mart. Orig. č. 2776. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane milý! A jakož VMti ty věci tajny nejsú, což se dotýče Chluma Levy a nás, kterak jest VMt rozkázal, abychom toho na dobrých lidech přestali. I chce Chlum, abychom my jemu platili. A my nemáme zač, neb bohdá nejsme vinni nic. Než služebníci páně Levovi zlúpili nám sousedy, když jsú na Ostromeč jeli. A to na ně chtie provésti před JMtí páně aneb před VMtí. A ubrmané chtěli jsú ty věci sjednati mezi námi, což jsú služebníci páně Levovi sousedu našemu vzeli, aby mu to zase opravili, a což jsú služebníci páně Le- vovi také ztratili, chtěli, abychom jim to opravili. A nám se nezdálo toho učiniti. Pak Leva chtěl, abychom my stáli před pánem jeho, před panem Trčkú,*) s ním, aneb před králem, a my sme se vždy odvolávali na páně Mt. I věříme my pánu svému, jakožto pánu milostivému, že JMt nepodá nás tam. A když bohdá VMt u nás bude, vo ty věci bude VMt šíř zpravena oc. Datum ex Sedlčan, feria II. in die s. Rychtář Hereš a konšelé městečka Sedlčan. Benedicti anno oc. LXXIIII°. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, pánu na nás laskavému buď d. **) Mikulášem na Vlašimi. *) Vytrženo.

Strana 128
128 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 645. Jindřich z Rosenberka Vodňanským: že se nechovají tak, aby kraj k pokoji přišel. B. m. [1474, po 21. Mart.] Opis č. 2771 e. Služba má, opatrní súsedé milí! Jakož mi píšete o kuoň, kteréhožto ti zhúbce odjeli sú, žádajíce, abych jej vám vydati kázal: i neviem, což by od koho mohlo při- jíti na mé lidi pro ten kuoň. A protož, chcete-li lidi mé ujistiti, aby o to od žá- dného nařiekáni nebyli a bez škody byli, chci já jej vám kázati vydati. Pak o staviech, jakož jmenujete v Sádlnu: tu i jinde inhed, ktežbych se takových uptal, chci se jmieti pravě, jakož na to sluší. Než jakož píšete o Suchdolských, tak sem se vyptal, že sú beze lsti k tomu přišli, a sám ten člověk z královstvie prosil jich, aby ten zlatý k sobě přijali. Přes to sem já ten zlatý kázal vrátiti a je samy ty lidi mám v kázni své. V tom ve všem, což se tkne upokojenie země a obecnieho dobrého, mám se i jmieti bohdá chci pravě. Ale vy, jakož slyším, majíce zhůbci zjevného u vězenie, kterýž i znal, kterak jesti lidi mé, Budějovské i jiné, lúpil, Zvonečka, i vypustili ste jej, neviem kterak, na rukojmě-li či kerak. A psavše úředníku mému na Helfenburg, kterak vedle práva se k němu jmieti chcete, jakož ten list váš mám: vždyť vám věřím ještě, že vedle práva a spravedlnosti se k němu jmieti bu- dete. Pakliby se toho nestalo, musil bych to vznésti na pány ředitely i jinam, kamž by příslušalo, že by vámi proto, že tak lechčíte tu věc, kraj tento se neupokojuje. Neb mi píšete, abych svým kázal v předstihy, když byšte honili, a vy majíce pak u vězenie, nechcete se jmieti, jakož na to sluší. 646. Purkrabí Helfenburský Krumlovskému: o kuši. Na Helfenburce. 1474, 22. Mart. Orig. č. 2777. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Tento pěší, služebník páně Mti, listu tohoto ukazatel, zlámal jest kuši dobrú, když jsú Mikuldu jímali, a prosí, aby byl odbyt za ni, aneb aby jemu taková kuše zase dána byla. Ex Helfenburg, f. III. ante Annuntiationem b. Mariae virg. annorum dni oc. LXXIIII°. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému. 647. Jindřich Roubík purkrabí Prachatickému: lidé Netoličtí aby vrátili se na grunty své. V Netolicích. 1474, 22. Mart. Opis č. 2778. Jindřichovo Roubíkovo psanie z Netolic o měštěny Netolické, kteříž jsú v Pra- chaticích, psal jest urozenému panoši Burianovi z Martic, purkrabí na Prachaticích.

Strana 129
Dopisy z roku 1474. 129 A také, jakož mi píšeš o měštěny Netolické: jáť vždy žádám, aby ty jim kázal, aby oni šli k svým statkuóm, a pán tvuoj aby jich proti smlúvě panské ne- choval JJMti učiněné. Neb již jest tobě svědomo, i teď opět buď tobě svědomo, že já je obsielám, jakožto pán, od krále JMti řádný zápis na to maje, pána jich dě- dičného, napomínám, aby JMti město osadili a k svým se statkuóm navrátili, anebo-li prodali, anebo-li vzdali tak, aby králi JMti jeho kruntové dědiční osazeni byli a mně poplatci moji aby vydáváni byli. Pakli oni toho nechtie učiniti svévolně, južť já na to pomyslím. Také píšeš mi, že se chtie o to s pánem svým raditi: toť jest rada daremná a zminulá, neb jest to dědictvie nebylo nikdy páně z Rozmberka. A jižť pán z Rozmberka vie, coť sú mu páni JJMt rozkázali. Než když mi král JMt zápis ráčí splniti, rač své dati, komuž ráčí. Ale dokažť mi JMt nedá, sem toho pánem, a mohu svým lidem rozkazovati, jakž mi se líbí a zdá, to co jest spravedlivého. Ex Netolic, f. III. post dominicam letare anno oc. LXXIIII. Jindřich Rúbík z Hlavatec na Netoliciech. 648. Vodňanští Jindřichovi z Rosenberka: odpověď ve příčině sporných záležitostí. B. m. 1474, 24. Mart. Orig. č. 2771 f. Službu naši vzkazujem, urozený pane, pane milý a nám přieznivý! VMt píše, obávajíc se o ten kuoň, za lidi vaše toho nám podávajíc, abychom je ujistili, aby o to od žádného nařiekáni nebyli oc. Což by se dotýkalo právem nařknutie, to my chcem učiniti a je ujistiti. Než jestližeť se bojie útoku od těch násilnikóv, mohúť se nás tolikéž báti a našich, pro takové fidruňky a přechovávánie našich nepřátel. Protož vdyť prosíme VMti, račte rozkázati, ať náš trud jest nám navrácen. Aneb račte takto učiniti: račte Macka obeslati, den a hodinu toho položiece, abychom my i on na to miesto též hodiny se shodili. A kuoň ať tudiež jest postaven, kdež jsú jeho odjeli; komužby pak přišlo táhnúti, jemu nebo nám, ten tiehni. A to nám VMt rač psáti při témž poslu. A jakož píšete o Zvonečkovi: nenieť tak lehko propuštěn, než k prosbě dobrých lidí, že sú jemu za milost prosili, daliť sme jej na rukojmie. Datum f. V. in vigilia Annuntiationis s. Mariae a. d. oc. LXXIIII°. Purgrmistr a radda města Vodňan. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu milému a nám přieznivému. 649. Jindřich z Rosenberka Vodňanským: v téže věci. V Krumlově. 1474, 26. Mart. Orig. č. 2771 g. Služba má, opatrní súsedé milí! Jakož mi píšete o ten kuoň, vždy žádajíc, aby vám vydán byl: tak sem spraven, že ten kuoň prostě puštěn byl od těch zhúbcí. Archiv Český VIII. 17

Strana 130
130 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Pak, ačbych kolivěk nebyl povinen toho koně vám vydati, chciť jej vám kázati dáti z dobré vuole. A jakož ste prve psali, žeby se stavili byli v Sádlnu u Aleše: tak sem se vyptal, že jsú se tu nestavili, než toliko že jsú skrze dvuor jeli a tu koně napojili. A také muož provedeno býti, že Aleš té chvíle nebyl jest doma. Pak o Zvonečkovi, jakož píšete, kterak ste jej dali na rukojmě. Poněvadž jej v moci mám [sic], vždyť vám věřím, že se k němu jmieti budete vedle práva, jakož na takého sluší. Neb abyšte věděli, že Mikulda naň zná široce, kteraký zhúbce jest Zvoneček tohoto kraje. A zdáliť se vám, pošlete někoho z sebe sem, ještoť od něho uslyšie, ješto se všeho vypisovati nehodi. Pakli byšte vždy vedle práva k němu se neokázali, již bych musil to vznésti a na vás žalovati, že mi se na takového od vás nemuož spravedlivě státi. Ex Krumlov, sab- bato ante dominicam Judica anno oc. LXXIIII°. Jindřich z R. oc. Vodňanským. 650. Stanislav z Přerova Jindřichovi z Rosenberka: o zajetí lidí z úřadu Třeboňského na Kamejk. V Soběslavi. 1474, 3. April. Orig. č. 2780. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú službu vzkazuje, vě- děti VMti dávám, kerak sú VMti opět dva dědičná člověky a nezástavná z Vlasti- boře, z úřadu Třeboňského, na Kamajk vzali s koňmi, jmenem Chochola s Matějem, s jeho synem. I psal sem o ně na Kamajk. Odpisuje mi Kašpar, úředník odtud, že těch thovařiší, kteřiež sú je přinesl [sic], nynie doma nenie, a že ti tovařišie jemu praví, žeby je na nepřátelských kruntiech zjímali, a že sú prve byli Táborští lidé a že sú i na Soběslav jímáni. Pane milostivý! Tak jest bylo. Ale již ten Chochol i s tiem synem jest za VMtí, a tu v Vlastiboři kúpil sobě krunth. Než druhého syna, od sebe dielného, tohoť také tu má na Táborské straně. I tuto věc dobře znajíce, prosím já VMt, rač VMt o ně psáti, nebť sú VMti lidé. Také včera jezdil sem do těch tří vsí, kterýchž VMti rychtář Hradecký má sstúpiti, a z úroku tohoto sv. Jirského na- pomenul sem je. A rychtář Maršovský pravil mi, že by jim rychtář rozkázal Hra- decký, aby u něho s úrokem byli u nás v Soběslavi v tento veliký čtvrtek [7. April]. I rač mi VMt v té věci rozkázati, má-li tento úrok on ješče vzieti, čili k VMti komoře má vzat býti: nebť sem já sstavil jej do obeslánie VMti. Ex Soběslav, do- minica palmarum oc. 1474. Stanislav z Přerova. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 651. Stanislav z Přerova Jindřichovi z Rosenberka: o prohlídce panství Miličínského. V Soběslavi. [1474.] 7. April. Orig. č. 2781. Urozený pane, pane muoj milostivý! K VMti rozkázání hned sem Miličínské

Strana 131
Dopisy z roku 1474. 131 obeslal, aby po ten vuoz poslali do Prahy. Pane milostivý! Včera [6. April] sem s Habartem tam v Miličíně byl, od pondělého [4. April] jezdě po panstvie VMti v tom ve všem kraji, shleduje zástavné i nezástavné, VMti dědičné lidi, i všecky lesy v tom kraji, a hajné převěděv i opatřiv; ješto jich hajných nebylo všudy. Pro milý buoh, pane milostivý, ty lidi, kteréž Nosakovec s svým zetěm držie, račte sě k tomu přičiniti, ať jsú vyplaceni oc. Také kněz Štěpán, farář nový Miličínský, jemuž VMt fary tu spravedlivě podadala [sic] a dali, byl se mnú tu v Miličíně, chtě rád učiniti, jakožto duchovní pastýř té osady. Nechtěl Malovec toho dopustiti, a tak pravě na poselstvie od té Miličínské obce, že ješče jich od sebe nepustil a že toho faráře tu nechce jmieti, pokudž jich nepustí, toho domlúvaje, leč Malovice puščeny budú. Bojímť se, pane milostivý, byť s nich úroku tomuto svato-Jircskému nechtěl. Jáť sem jim rozkázal, aby jemu nic nedávali. I prosím, nerač jich VMt opúštěti. Ex Soběslav, f. V. in Coena domini. Stanislav z Přerova. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 652. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o vzatcích Rosenberským poddaným. Na Hluboké. 1474, 15. April. Orig. č. 2782. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi píšete o ty lidi, kterýmž jest pobráno, dotýkajíce, že by to Petraš učinil oc: rač VMt věděti, že Petraš jest při té věci nebyl, aniž jest tiem vinen. A to provésti muože, kde jest ten den byl. A když jest Rys, služebník váš, přijel s tiem formanem a pravě mi o té věci, že by pobráno bylo lidem vašim, k tomu sem sě s pilností přičinil a na to sem sě ptal. A zvěděv, že jest ten jistý jeden v krčmě, kterýž jest při té škodě byl, k tomu sem jeho držal, že koně musil zasě vrátiti. A což sě peněz dotýče, tak pravil, že tovaryšie jeho, že jsú penieze pobrali. A budete-li sě na to ptáti, tak mám za to, že sě doptáte, ktoť jsú to učinili; než Petraš jest té věci bez viny. Také dotýkáte, abych to opatřil, aby sě od mých lidem vašim škody nedály. Pane milý, tak sem to opatřil, aby sě škody vašim lidem nedály, jakož jsú sě bohdá ne- staly od mých. A byť byl ten jistý také hned za koňmi přišel, kterémuž jsú penieze pobrány, dokudž jest ten jistý v krčmě byl, byl bych sě k tomu skutečně přičinil, aby také zasě vráceny byly. Ale již sě neviem, kterak přičiniti, neb neviem, kam jsú ti jistí jeli. A toho tiehnu sě všeho na Rysa, že sem sě věrně, pravě, upřiemě k tomu přičiniel. Dat. Hluboká, feria VI. infra Octavam Paschae anno oc. LXXIIII°. Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu mně přieznivému. 17*

Strana 132
132 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 653. Purkrabí Malovický Krumlovskému: aby dal delší rok Krlínovi. V Malovicích. 1474, 18. April. Orig. č. 2783. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož se má stavěti na den sva- tého Jiří Krlín, člověk pána mého JMti: i kázal mi pán JMt o to psáti, aby byl člověk JMti propuštěn, aby nebohý mohl své dielo dělati. I prosím, milý přételi, že se k tomu přičiníš, aby člověk páně Mti byl propuštěn. Pakliby toho býti nemohlo, ale žádám, aby mu dobře rok dán byl do některého času, neb se stavěti bude. Ex Adam z Kraselova, purkrabie na Maloviciech. Malovic, f. II. post Tiburcii. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí Krumplovskému, přieteli mému milému. 654. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o půtce s Budějovickými. Na Hluboké. 1474, 20. April. Orig. č. 2784. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane milý! Jakož mi VMt píše, což se Budějovských dotýče: tomu sem porozuměl. Rač VMt věděti, že já nic svévolně nečiním, než co činiti budu, jimi sem k tomu připraven, skrze svú vuoli a křivdu, kterúž oni lidem králové Mti, paní mé milostivé, činí, ježto já se toho dopustiti ne- miením žádným obyčejem, ani toho trpěti od nich chci ani od žádného. A chtěli by se mnú rokovati, člověka u vězení majíce, ježto já toho neučiním, aniž mi kto roz- káže oc. A jakož píšete, abych na ně škodú nekvapil: pane milý, nebudu do toho času, vedle uloženie Benešovského. Ex Hluboká, feria IV. post Conductum Paschae Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. anno oc. LXXIIII°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka na Krumlově, pánu mně přieznivému. 655. Purkrabí Helfenburský Krumlovskému: o jízdě do Němec. Na Helfenburce. 1474, 21. April. Orig. č. 2785. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věděti dávám, že teď nynie, když sem u vás byl, bratřie Mikuldovi s jinými, snad na XXXti pěších najviece a několik konie, byli v Němciech v jiezdě. Pak teď opět, tak sem zpraven zajisté, že puojde v chůzi do Němec některý den. I protož, milý přieteli, bude-liť se zdáti, aby na ně vyslal, přezvěda, kudy by měli táhnúti, aby na ně stáli. Pakliby se toho nezdálo učiniti, ale, milý přieteli, zdá-liť se mně poslati XXti pěších a několik konie: nebť vždy, když jedú z jiezdy aneb jdú, vždycky na Skala*) jdú, 11/2 míle od zámku, *) P. P. str. 339?

Strana 133
Dopisy z roku 1474. 133 ježto bych je bohdá, tak mám za to, mohl zjímati. Ale tiem, milý přieteli, aby mě nezmeškal, neb hned zase puojdú. Bruona chce se v lovcovstvie uvázati, jedině aby koněm byl opatřen. Ex Helfenburg, f. V. ante s. Georgii annorum oc. LXXIIII°. Jan z Vlksic, purkrabě na Helfenburce. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie Krumlovskému, přieteli mému milému d. 656. Jindřich z Rosenberka královně Johanně: žaluje na Hejtmana Hlubockého Ondřeje z Mladějovic.*) V Krumlově. 1474, 22. April. Opis č. 2786. Najjasnější královno a paní, paní milostivá! Službu svú VMti vzkazuji. A ža- luji VMti, že někteří zhúbce pobrali lidem mým koně a penieze X kop na svobodné silnici, v tomto nynějším uloženém stánie. Tu lidi, jdúce po své škodě, nalezli v krčmě v Hluboké jednoho z těch. A když to vznesli na Mladějovského, tehdy jim koně kázal vrátiti, a toho zloděje pustil, nechtěje se k němu jmieti, jakož na takého sluší. A když lidé o penieze mluvili, ukazujíce na druhého, někakého Petraše, kterýž ještě tu na Hluboké jest, že on také při tom byl, jich statek bral, a že jeho dobře znají, nic se k tomu neměl. Nébrž psal sem jemu o to, i úředník muoj, několikrát, podá- vajíc jemu, že člověk muoj na toho Petraše právem vésti chce, hrdlem na hrdlo, jakž jemu právo najde. Poprvé odepsal, aby naň vedli, a když jemu svoleno, že naň člověk chce vedle práva vésti, nedal na to odpovědi žádné, než kázal poslu pryč. Milostivá královno! Prosiem VMti, abyšte ráčili přikázati, ať lidem mým chudým vráceno jest, a takoví zhúbce ať nejsú fidrováni a chováni, ale ať se k takovým jmieno jest, jakož na ně sluší. Toho já i s bratřími svými VMti zaslúžiti míniem. Odpovědi prosím milostivé. Ex Krumlov, f. VI. ante Georgii anno oc. LXXIIII°. Jindřich z R. Paní Johanně. 657. Purkrabí Helfenburský Jindřichovi z Rosenberka: aby ochránil lidi své, kterým hrozí záhuba z Němec. Na Helfenburce. 1474, 23. April. Orig. č. 2787. Urozený pane, pane muoj milostivý! Prosili mne Kočkové z Skal, služebníci VMti, abych VMti o ně psal, že by jim z Kamajku a z Rychalu škodu učiniti chtěli, pro jich bratra jednoho, kterýž jest u Kocovského, kterýž s těmi Němci činiti má, kterýž jest od bratruov svých oddělen. Neb již ti okolo nich škodí, páléc a berúc: *) Odpověď viz v A. Č. V. 352 č. 65 a.

Strana 134
134 A. XVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. abyšte je v tom VMt ráčili opatřiti, tak jako pán jich milostivý, a VMt ráčili o ně těm Němcuom na Rychal neb Kamayk psáti, aby jim škody neučinili, a jim aby ne- překáželi, jakožto služebníkuom VMti. Neb mezi lidmi královskými sedí, aby se jim od těch lidí škoda nestala, kdyby ty lidi spálili, jakož již počínají. I věříť VMti, jakožto pánu svému milostivému, že ráčíte VMt o ně nemeškajíc psáti, neb často v kraji v tom bývají. Ex Helfenburk, sabbato die s. Georgii annorum oc. LXXIIII°. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému dd. 658. Hejtman Hlubocký purkrabí Krumlovskému: že probošta Drkolenského na pokoji nenechá. Na Hluboké. 1474, 24. April. Orig. č. 2788 a. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o kněze probošta Drkolenského, pokládaje, že by to bylo pánuov z Rozmberka nadánie a žeby v toto příměřie kněz probošt pojat byl oc. Milý přieteli! Nevieš-li, ale věz, že já tak dobře viem jako ty, komu jest poddán kněz probošt; netřeba jest jeho v tom zastávati. A poněvadž jsi s ním tak dobře, pověziž jemu ode mne, ať káže všem svým lidem k holdu, i sám také ať sě smluví. Pakliť toho neučiní, ať vie, žeť jeho k tomu s boží pomocí připravím. A tobě já věřím, že takového zastávánie necháš, nebť by nás to nesmířilo; nebť já se všemi Němci činiti mám, což k říši příslušie. Dat. Hluboká, dominica post s. Georgii festum anno oc. LXXIIII°. Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli dobrému. 659. Purkrabí Maidšteinský Krumlovskému: nářek na Keblanského. V Meidšteině. 1474, 26. April. Orig. č. 2789. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož mi píšeš, že tě obeslal Keblanský,*) že sobě zednal dva pěší, a já že bych je vzásel [sic]: i věděti dávám, že sú mne ubezpečili, že chtie u mne zasě zuostati, a já sem se na ně ubezpečil a s nimi sem zasě smlúvu vzal. A Keblanskaj ssiele ke mně a ptá sobě u mne pěšiech, a čeleď mi ruozní. Jestližeť mi to podruhé udělá a koho vo tu věc pošle, uperuť jej, žeť jej na nosidla vemú. A kdyžť sě s tebú shledám, v uostatku tě sám spravím. Datum ex Maydštejn, f. III. post Marci evang. anno dni oc. LXXIIII°. Kunáš z Machovic, purkrabie na Maydštajně. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému mi- lostivému buď. *) Mikuláš ze Hvozdna.

Strana 135
Dopisy z roku 1474. 135 660. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka; o probošta Drkolenského a drobné půtky. Na Hluboké. 1474, 3. Mai. Orig. č. 2788 b. Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý! Což sě dotýče kněze pro- bošta Drkolenského: psaní vašemu porozuměl sem. Jest mně to také dobře svědomo, pokud jest nadánie předkuov vašich a pokud nic, a kam kněz opat Drkolenský pří- slušie. Věřím já VMti, že vy nepřátel králové Mti i mých tudiež zastávati nebudete, neb já jich hleděti chci vedle rozkázánie KMti, paní mé milostivé. Pakli to muožete zjednati, aby Němci těch záhub přestali a neškodili lidem pod úřadem mým, já sem také hotov ihned přestati*) oc. Také píšete, což sě Petraše dotýče, a mluviece ku právu. Psal sem prve purkrabí vašemu, že Petraš k tomu sě poddává, že chceť státi před panem Lvem JMtí, jakožto před hajtmanem kraje, a z čehož jemu koli vina dána bude, že chce práv býti a z toho sě vyvésti. Také pane, jakož píšete, žeby Běšín Chrapač na Chvala z Machovic, služebníka vašeho, nějakú puotku učinil, jeda ondy z města Budějovic oc: pane, viete, že já nynie nepřátely mám. Pak, když sem jel z města, uhlédali sme Děvčického a Chvala, ani jedú s druhé strany řeky, majíce koní osm, a my devět. Majíce za to, že jsú nepřietelé, jim sme zčelili, a oni proti nám šetelili. A v tom Chrapač nic jest Chvalovi neučinil, než slyším, žeby on a ně- kteří o to mluvili. I zdá-li sě komu z nich co psáti, mně neb jiným, bude každému odpověď slušná dána. Také dotýčete, že jsú jim v hromadu nedali: tak jest, že jsú oni v hromadu nechtěli, až jsú vdy musili sě potkati. Ex Hluboka, f. III. ipso die Inventionis s. Crucis anno oc. LXXIIII°. Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému. 661. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o dluzích a hospodářských věcech pánů Rosenberských. Ve Třeboni. 1474, 3. Maji. Orig. č. 2790. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Věděti vám dávám, že sem pana Viléma**) nenalezl u Praze; jesti na Švihově. Neměl sem s kým o páně i vaše věci rozmluviti. Než pravil mi pan Čeněk,***) sám od sebe bez mé otázky, že jest před králem s Malovcem mluveno, aby Miličína sstúpil, ale toho mi neuměl pověděti, řekli jesti sstúpiti aneb na čem s nim zuostáno. Ctibor z Ríčan nesjel se se mnú, než odepsal, že v témdni chce u pana Mikuláše na Hrádku, strýce svého, býti a tu ko- *) K tomu cf. A. Č. V. 352 č. 65 b. — Téhož znění opis v arch. Třeb. č. 2788 m. **) mladšího z Risenberka. ***) z Klinšteina.

Strana 136
136 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. nečnú odpověď dáti. Již sem já pana Mikuláše prosil, bude-li chtieti k té věci jíti, aby vám neb mně hned věděti dal. S paní Annú Smetanovú učinil sem smlúvu, aby jí Barthoš nynie dal XX kop, a na svatého Jana aby jí bylo dáno a na Zviekově položeno C kop, aby ona to zádušie spravila, kteréž syn její rozkázal. Neb jí pan z Švanberka nechce listu vydati, leč to vyplní. A na CLXXX kop aby se jí a jejie ceři, kterúž za Gedlicí [sic], list udělal do svatého Havla bez úroka. S Gedlicí*) mám tu námluvu, že chce u Malšiciech plat přijieti, což jesti panského, než farár- ského nechce, a to po XV kopách kopu platu. Ledví sem jej na to zvedl. Praví, že ste panu Hadovi tak svolili, i nechtěl pro nic vejš. A také chce, aby jemu i osep byl postúpen. Tomu sem odepřel, ale on na tom stojí. A také mi řekl, puojde-li ta smlúva, že o těch X kop úroka, kteréž nynie jemu mají dány býti, nechce mluviti a nechce vuole mieti, aby pána z peněz napomenul, než také, kdyžby pán ráčil vy- platiti, aby jemu ráčil dáti puol leta napřed věděti. A toho všeho vzal sem na vás vznesenie. A máme jemu od neděle jminulé ve dvú nedělí odpověď dáti. A což viece peněz přijde za ten plat nad těch II° kop, kteréž u pána má, to chce hned dodati. Byl jsem tam, jeda na Zviekově, a vzal sem od Bartoše penieze a zpravil sem panu Heřmanovi**) C � a úroky některé. Některé zpravil pan Markvart Kozský z peněz rybných na Táboře, i sobě svuoj dluh vzal, že již tam nemáte v tom úřadě péče na jistinu ani na úroky, lečby se s Gedlicí nesrovnalo. Bartoš leží velmi nemocen, a hajní okolo Tábora mají penieze a rádi by počet učinili, nenie kto peněz ani počtu přijma. A zpravoval mě Hurych ledakýchs věcí, že se ty lesy velmi zle opatrují a řiedie. Také mě v Sedlčanech ledakýchs věcí a nedostatkuov lidských zpravovali. Bylo by potřebie, by někto tam za týden pobyl a pořiedil těch věcí, i což jesti súduov mezi nimi. Zdá mi se, žeby i páně Mti mohlo slušně něco tudy přijíti, jakož vám to lépe poviem, když se s vámi shledám. Jarohněv z Kútu nechce úroku čekati a hrozí le- žením. Některak to opatřte. Vašich L zlatých musíte sobě zde vzieti, nebť sem já je tam kázal Hodějovskému dáti, neb pro nic nechtěl čekati. Pan Zdeněk má dnes v Soběslavi býti. Húska vás velmi prosí, i Zdebor Kozský, i Hrobský k tomu radili, aby pán ráčil psáti panu Zdeňkovi, aby tu při Húskovu s Lhockým ráčil na se vzieti a jim rok o to složiti, že Húska má na jeho rozeznání dosti mieti. Prosíť velmi, aby tiem psaním nemeškal, a páně list jemu hned poslali. Pojal sem Linharta Kárníka s sebú z Sedlčan do Prahy, neb mi se pacholek na cestě rozstonal. Hněval-li by se pan purkrabie, prosím zastaňte mě v tom. Datum Třeboň, f. III. in die Inven- Řehoř. cionis s. Crucis anno dni oc. LXXIIII°. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď d. *) Viz čísla 25 a 503. **) z Prostého?

Strana 137
Dopisy z roku 1474. 137 662. Purkrabí Helfenburský Krumlovskému: aby pan z Puchheimu věrného služebníka jich z vězení propustil. V Helfenburce. 1474, 25. Maji. Orig. č. 2792. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Žádal mě Tomasa, aťbych psal oň, jakož jest zavázán od tebe slibem. I milý přieteli! Věz, když jest byl na Prachaticích, jakož jsú se škody dály páně Mti, jakož pak ty věci tebe dále tajny nejsú, tehdy on se tak k tomu jměl, že jest nikdá na žádnú škodu nechtěl jíti, což jest bylo proti páně Mti, a že jest jej proto Slovický sázel. A když mi bylo kolivěk potřebí, tehdy vždy jest na zámek přišel. A jakž jest z Prachatic vyšel, tak se jest přikázal hned páně Mti. I milý přieteli, prosím tebe, piš oň k panu Pochoméřovi, aťby byl propuštěn. Ex Helfenburk, f. IV. in die s. Urbani anno oc. LXXIIII°. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli mému milému d. 663. Pnrkrabí Helfenburský úředníkům Krumlovským: o vyručení vězňů ze Zvíkova. Na Helfenburce. 1474, 26. Maji. Orig. č. 2793. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Jakož jest přestal pan Wintr- berský na páně Mti, což se tkne Hazelských, o tu věc: i prosíť, abyšte mu dali věděti, ráčí-li páně Mt to k konci uvésti. Pakli páně Mt neráčí toho k konci uvésti, jakož jest pan Wintrberský na JMti přestal, tehdy žádá toho, aby jemu páně Mt na to odpověď dal, aby on věděl, co jmá činiti. A také, milí přietelé, prosíť vás pan Wintrberský velmi, abyšte s panem Kunášem, purkrabí na Maydštejně, o to mluvili, aby mu sledníka vrátil, jakož jest jej ztratil. Věříť vám, jako přátelóm dobrým, že se k tomu přičiníte. A žeťby jinak řéci nechtěl, kdyžť by jeho nebyl. A také, milí přietelé, vězte, jakožť mi jest páně Mt psal, což se vězňóv tkne, kteříž jsú panu Jencovi [sic], abych poslal na Zviekov k panu Švamberkovi,*) a jáť sem hned poslal Papúška. A on jest s panem Švamberkem mluvil tak, jakož jest páně Mt psal mně, abych je sepsal na ceduli. A já jsem je sepsal, a s tu ceduli jsem jeho poslal. A on jest s panem Švamberkem mluvil a řka JMti: „Pane, móž-li VMt nás vypraviti, jako námluvu jmáte některakú s pánem naším JMtí?“ A on jest tak řekl pan Švamberk: „Milý bratr [sic]! Jmámť já své vězně; najprvť já svú střéšku přikryji. Pakli mi co ostane po mým, buduliť já moci v čem vám prospěšen býti, to já chci rád učiniti. Ex Helfenburk, f. V. post Urbani anno oc. LXXIIII. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. *) Bohuslavovi. Archiv Český VIII. 18

Strana 138
138 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Služba má vám, páni milí! A milí páni, prosím já vás i my všickni vězni, račte se k tomu pričiniti a račte nás vypraviti. Vškat [sic] jest již čas veliký! Jestliže ráčíte, však to móžte dobře učiniti, kterúž námluvu jmáte s panem Jencem. To jest Ondřej z Varozína. nám pravil purkrabě Chlumecký, když jsme se stavěli. Urozeným panošem Jarohněvovi z Úsušie a Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krum- lově, přátelóm mým milým oc. 664. Jan Jedlice z Obděnic úředníkům Krumlovským: o dokonání námluv s Řehořem Klaricem učiněných. V Obděnicích. [1474*], 28. Maji. Orig. č. 2794. Službu svú vzkazuji vám, urozený přételé a strajci milí! A jakož sem byl smluvil Řehořem, aby ke mně přijel ve dvú nedělí: i toho sě jest nestalo. A dále mi pan Kundrát píše, že by ke mně přijeti na ten čas nemohl pro některé páně potřeby: i byloť by mně dlúho všecky páně potřeby přečkati! I již jste mne něko- likrát za to žádali, abych čekal, a já sem to vždy k vaší prosbě činil, i neviem, kdy by tomu konec byl. I věřím já vám, že je ke mně pošlete vždy tento týden, a vo ty věci, a co sme namluvili, abychme konali. Pakliby mi se to od vás nestalo, tedy bych tomu rozoměl, že byšte mě chtěli svévolně škodě připraviti. A rozomíte tomu dobře, na koho by mila [sic] ta škoda přijíti. Dán v Obděnicích tu sobotu před sv. Duchem. Jan z Vobděnic. Urozeným panošiem Jarohněvovi z Úsušie a Kundrátovi z Petrovic, přátelóm a strýcóm mým milým d. 665. Vodňanští purkrabí Krumlovskému: o vyznání vězňův na Krumlově zmučených. B. m. 1474, 30. Maji. Orig. č. 2795. Službu naši vzkazujem, urozený pane a příteli milý! A slyšíme, žeby někteří svévolníci a škůdce, kteříž jsú k vám zjímáni, mučením byli zkušováni. I prosímeť, rač nám toho výpis dáti, co jesti tu na mukách vyznáno. Zvlášť žeť se na to ptáme, kde jsú svá stanoviště jmievali aneb mají, nebť tak slyšíme, žeby od zeman okolo nás fidrováni byli. Za toť prosíme, věřiece jako přieteli milému, v též libosti odslú- ženie. A bude-li, žeby pečeť svú přitiskl k tomu na svědomie. Dat. f. II. solemnitatum Penthecosten anno dni oc. LXXIIII°. Purgrmistr a rada města Vodňan. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, panu přieteli milému. *) Сf. č. 661.

Strana 139
Dopisy z roku 1474. 139 666. Purkrabí Helfenburský Krumlovskému: o vyznání Máthy Prachatického. Na Helfenburce. 1474, 4. Jun. Orig. č. 2796. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož jsi mi psal o Máthu, abych jej vzal: i byl jest u Prachaticích, a já poslal sem tam, a purkrabí se Pra- chatickému nezdálo mu se jeho vydati. A ten jistý Mátha hned ke mne potom pošle dobrého jednoho člověka, služebníka pana Wintrberského. I mluvil je se mnú, žádaje toho, aby jemu gleyt dal Máthovi, a že se pána svého krýti nechce a že, tak praví Mátha, že což jest svědom, že pánu svému JMti chce ty věci všecky zpraviti tak, kterak jsú se kolivěk staly. I milý přieteli, že jsem já jemu glejt dal, a když kolivěk rozkážeš, že on přijde a zpraví vás těch všech věcí, jedné, aby mohl bezpečně přijíti i odjíti, neb jsem já jemu již za to slíbil. Ex Helfenburg, sabbato ante Trinitatis Jan z Vlksic, purkrabí na Helfenburce. anno oc. LXXIIII°. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému. 667. Hejtman Hlubocký Anně z Rosenberka: o probošta Drkolenského. Na Hluboké. 1474, 9. Jun. Orig. č. 2788 c. Osviecená kněžno a paní, paní na mě laskavá! Služba má VMti. Jakož VMt ráčily ste mi vzkázati po služebníku svém po Litvínovi, žádajíce se vší pilností, abych na kněze probošta Drkolenského a na jeho lidi záhubú nepospiechal, že kněz probošt chce smluviti sám sě i své lidi oc: ačkoli měl sem jiné před sebú, a bude mi to se škodú, však VMti k žádosti chci to učiniti a toho ponechati až do soboty najprve příštie [11. Jun.]. Však tak, aby kněz probošt v tuto sobotu najprve příští dal mi odpovéď konečnú smlúvú; pakliby toho nebylo, již bych já s boží pomocí k tomu jeho připraviti musil rozličnými záhubami, ježto by mi potom toho líto bylo. A neviem, proč ste tak velmi na kněze laskaví, že sě za ně tak velmi s pilností přimlúváte. Ex Hluboká, f. V. Corporis Christi anno oc. LXXIIII°. Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. Osvícené kněžně Anně z Velikého Hlohova, po urozeném pánu panu Janovi z Rozm- berka, dobré paměti, vdově, paní mně přieznivé. 668. Stanislav z Přerova purkrabí Krumlovskému: o vzatek, který se mu stal od Býšovských. V Soběslavi. [1474.J 10. Jun. Orig. č. 2797. Službu svú napřed vzkazuji, urozený pane Kunráte milý! Psals mi byl, abych sě s pilností o té mé příhodě ptal. Mám dva, ježto tyto války drábové byli, ti v tom

Strana 140
A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 140 s pilnostie po několikrát pracujíce nemohú sě jináčeji a jistěji vyptati, než že mi sě stalo od těchto z Býšova sešlých, jakož je vám teď napsané na ceduli posielám. I prosímť vás, rozmluvte o to se páně Mtí, kerak JMt o to ráčí hýbati. Neb sú z těch tyto dni čtyřie na Bajšově byli, a ten Jakub ještě muoj meč má; koně sú prodali za něco a za XI kop v Horaždějoviciech, toho neviem, komu. Muoj kuoň byl pětiletý rajzie, holenú lysinku na čele má, zadnie nohy obě dvě bielé nad kotny, však jedna výše než druhá, a prošlapuje široce, a hlavuť nese vysoce; druhý koník jest vraný neveliký. Ex Soběslav, f. VI. post solempnitatem Corporis Christi. Stanislav z Přerova. Urozenému panoši panu Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, mně přízni- vému příteli. 669. Jindřich z Rosenberka hejtmanovi Hlubockému: o probošta Drkolenského. V Krumlově. 1474, 12. Jun. Opis č. 2788 d. Služba má, Ondřeji milý! Jakož máš u vězení dva člověky kněze probošta Drkolenského: ukázal mi kněz probošt list tvój, kterýž píšeš paní mateři mé, vdy jemu pohruožky čině. I psalť sem prve, kterak to jest nadánie předkóv mých a kterak já ještě i podnes na tom zboží ospy i některé jiné duochody mám, a ty mi vždy v tom nevěříš; a já bych jináč, by toho tak nebylo, psáti tobě nechtěl. Než jáť mohu to okázati řádně před kýmžkolivěk, že jest to nadánie předkóv mých a v obraně mé, jakož jsem to i na sněmiech v Benešově i jinde oznámil. I žádám ještě, aby ty dva člověky propustil, a dále aby na kněze probošta nesahal tu kdež jest mých předkuov nadánie a v obraně mé. Pakliť by se zdálo, žeť by v čem scesten byl, máť práv býti ze všeho přede mnú aneb před pány řediteli. Pakliby přes toto rovné poddávánie vždy naň sahal, již bych tomu rozuměl, že svú vuoli se mnú jmieti chceš, a musil bych to oznámiti a ohlásiti na ta miesta, kdežto příslušie, a s radú přátel svých v tom se mieti, lituje křivdy své, a jeho v tom, jakožto svého, neopúštěti. Úmysla svého daj mi odpověď po tomto poslu. Ex Crumlov, dominico infra Octavam Corporis Christi anno oc. LXXIIII°. Jindřich z Rozmberka. 670. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o probošta Drkolenského. Na Hluboké. 1474, 13. Jun. Orig. č. 2788 e. Služba má VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi opět o kněze probošta Drkolenského píšete, psaní vašemu porozumněl sem. Psal sem VMti prve, že já také viem, kam kněz probošt Drkolenský příslušie, a neviem, proč vy se v tu věc béřete,

Strana 141
Dopisy z roku 1474. 141 že chcete fidrovati nepřátely králové Mti, paní mé milostivé, tudiež i mé. Také ano i Vlach nebožtík, když jest válku vedl s knězem biskupem Passovským, knězi pro- boštu Drkolenskému bral, a holdovati sě jemu musil. I věřím já VMti, že vy jeho v tom zastávati nebudete, aby něco z toho jiného nevyšlo. Neb jestližeť mi sě hol- dovati nebude, s boží pomocí k tomu jeho připraviti chci. Datum Hluboká, feria II. infra Octavas Corporis Christi oc. anno oc. LXXIIII°. Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu mně přieznivému. 671. Jindřich z Rosenberka hajtmanu Hlubockému: o probošta Drkolenského. B. m. 1474, 14. Jun. Opis č. 2788 f. Služba má, milý Ondřeji! Jakož mi píšeš o kněze probošta Drkolenského, že by věděl, kam přísluší: Jáť sem prve psal, že s tiem, což od mých předkuov nadáno jest, ke mně a dědicóm mým přísluší a žádnému jinému. A jest pod mú obranú. I ještě duochody některé na tom mám. A neberu se v to žádnú všetečností, ale bohdá pravě stoje jakžto o své, maje právem k tomu. Věřímť vždy, že ty zjímané propustíš, a také, což jest nadánie předkuov mých, žádnú mierú sehati nebudeš. Pakliť by se vždy zdálo, žebych co scesten v tom byl, neb žeťbych stál, ježto bych o to státi neměl, aneb oni tobě co vinovati byli: nechť nás o to ohledají páni ře- ditelé země, pan Zdeněk neb jiní, a tu buohdá má provedeno býti, že ke mně pří- sluší. A o to obešlem pana Zdeňka, ať nám o to rok složí. Pakliby vždy mimo toto rovné poddávánie chtěl svú vuoli mieti, musil bych se v tom jmieti tak, jakož sobě a svým toho povinen jsem. A také jakož píšeš, aby něco jiného z toho nevyšlo: neviem, co tiem mieníš, a daj mi to znáti listem svým. A daj mi toho odpověď po tomto poslu. Dat. f. III. ante Viti anno oc. LXXIIII°. 672. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o posádku na kostele v Miličíně. V Soběslavi. 1474, 15. Jun. Orig. č. 2798. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Vedle psanie Stanislavova zdá mi se, že se ta věc bude museti lépe opatřiti, aby něco pěších na kostele pobylo; to buď pak na vašem rozkázání. Také mi se zdá, aby od páně Mti bylo Miličínským Řehoř. psáno. Datum Soběslav f. II. [sic] s. Viti anno dni oc. LXXIIII. Urozenému pánu, panu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď.

Strana 142
142 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 673. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o probošta Drkolenského. Na Hluboké. 1474, 15. Jun. Orig. č. 2788 g. Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi vdy píšete o kněze probošta Drkolenského oc: muožete rozuměti z prvnieho psanie, že jeho v po- koji nemíniem nechati. Poněvadž sě jest nebožci Vlachovi holdoval, k tomu jej také při- praviti chci, že sě holdovati musí. A také píšete podávajíce mi pánuov řediteluov oc. Pane milý! By byla jaká pře neb nesnáz zde v zemi, chtěl bych já dosti mieti na pániech ředitelech; ale což sě nepřátel dotýče, nezdá mi sě o to starati pánuov ře- diteluov. A jakož ste dotkli, že neviete, co tiem miením, aby z toho něco jiného ne- vyšlo oc. Pane milý, jiného nic než to, jestliže byšte chtěli nepřátely zastávati a je fidrovati, aby z toho něco jiného nevyšlo. Jakož to VMti vdy věřím, že jeho v tom zastávati nebude [sic]. Ex Hluboká, f. IIII. ipso die s. Viti anno oc. LXXIIII°. Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu mně přieznivému. 674. Jindřich z Rosenberka hejtmanovi Hlubockému: o probošta Drkolenského. V Krumlově. [1474), 16. Jun. Opis č. 2788 h. Služba má, Ondřeji milý! Jakožť sem psal o kněze probošta Drkolenského, aby lidi z vězenie propustil a naň nesahal tu, kdež jest nadánie předkóv mých a v obraně mé: odpisuješ mi na to, že jeho u pokoji nemieníš nechati, a na pániech ředitelech žeť se přestati nezdá. Pak poněvadž vedle zřiezenie zemského, ježto toho všickni nynie v zemi užívají, na pánech ředitelech přestati se tobě nezdá, jestliže ale vždy na to moci sahati budeš: věz, žeť toho také s boží pomocí a přátel svých há- jiti budu. Ex Crumlov, f. V. in Octava Corporis Christi. Jindřich. 675. Stanislav z Přerova Jindřichovi z Rosenberka: o Miličínských, že Malovec je nutí k vojně. V Soběslavi. 1474, 20. Jun. & 14. Sept. Orig. č. 2799. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu vzkazuje, věděti VMti dává [sic], že Malovec včera Miličínským poručil přísně, aby hned na hotově byli, aby s ním na vojnu [táhli]. Jáť sem jim také přikázal, aby toho ani jiného k jeho rozkázání nic nečinili, leč VMt jim k čemu ráčili byšte po- voliti. Tak mi někteří z té obce řekli, jestli že neučiníme, strach, by nám sě škoda nestala. A vystříhají je, že z těžka toho minú, aby od nich úroku nechtěl jmieti. Než ještě k niem o to žádné řeči neučinil. Také dnes přišli ke mně, zpravujíce mne,

Strana 143
Dopisy z roku 1474. 143 žeby nějacie zloději stanoviště mievali v VMti vsi v Chúsnici u Kubarta. A ten Kubart jest svobodný dědinník a přikázal sě purkrabí Chúsnickému. A což VMt o tomto i o svrchním ráčíte rozkázati, prosím VMti, nerač VMt tiem meškati. Ex Stanislav z Přerova. Soběslav, f. II. post festum b. Viti 1474. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. Také rač VMt věděti, že Malovec hned, nemeškajíce, Miličínským přísně roz- kázal, aby dali na vojnu vuoz špihovaný a k němu pěších, chtie-li, aby škody ne- vzali. I co jest v tom vuole VMti prosím, rač VMt rozkázániem neprodlévati. Ex Soběslav f. IIII. die Exaltationis s. Crucis. Stanislav z Přerova. Uroz. pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu milostivému. 676. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o probošta Drkolenského. Na Hluboké. 1474, 29. Jun. Orig. č. 2788 i. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož mi píšete o ty lidi kněze probošta Drkolenského, i přiepisy listuov králové Mti, panie mé milostivé, poslali, jimž sem porozuměl oc. Kdež v listu dotýčete, abych toho jinak nečinil, než zachoval sě vedle psanie KMti: když mi Její KMt o to psáti bude a rozkáže, tak já sě zachovám; než dokudž mi Její Mt nic nepíše, jinak já se k nim mieti nemohu než jakožto i prve. Ex Hluboká, feria IV. ipso die s. Petri et Pauli ap. anno oc. Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. LXXIIII°. Uroz. pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu na mě laskavému. 677. Jindřich Cinišpán Jindřichovi z Rosenberka: ohražuje se proti nařknutí od pana Zdeňka ze Šternberka. V Heršláku. 1474, 1. Jul. Orig. č. 2800 a. Službu svú VMti vzkazuji, urozený pane, pane milý! VMti pan Zdeněk JMt píše i Jarohněvovi a Kunrátovi, dotýče mne, že sem to učinil, ješto sem učiniti neměl oc. Teď VMti přípis posílám, kterak JMti odpisuji, jemuž VMt porozumí, že sem nikdy nic neučinil proti své cti, aniž ještě činím, cožbych neměl činiti. Než nepřátelóm svým musím se hájiti, vzav sobě na pomoc pana Lva JMt, bohdá se ctí abych jim mohl odolati, jakož to potom bohdá VMti tajno nebude, když toho bohdá čas a miesto bude. Neb sem se mnohokrát panu hajtmanu i jiným mnoho dobrým lidem ohrazoval, a nic mi opraveno ani k miestu přivedeno mohlo býti. Ex Herslag, f. VI. in vigilia Visitationis s. Mariae virg. annorum oc LXXIIII°. Jindřich Cinšpán z Heršláku. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Roznberka, pánu mně přieznivému bd.

Strana 144
144 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 678. Týž Zdeňkovi ze Šternberka: že měl právo přijmouti Lva Rožmitálského s posádkou na Heršlák. V Heršláku. [1474. kolem 1. Jul.] Opis č. 2800 b. Službu svú napřed vzkazuji TMti, urozený pane, pane milý! Jakož VMt píše, že sem nějaké lidi pustil na svuoj zámek proti ciesaři JMti: milostivý pane, nerač tomu TMt věřiti, žádného, než pana Lva JMt s lidmi jeho. A pán jest ciesaři ne- odpoviedal, než toliko těm, kteříž jsú mně i pánu činili škody znamenité. A já na pana hajtmana Fawolčieho [sic]*) to sem znášel, i tudiež na VMt, i stával sem před panem hajtmanem s velikými náklady a s přátely svými; to mi nikdy spraveno ani k miestu přivedeno mohlo býti oc. I věřímť já VMti, že mi v tom za zlé neráčíte mieti, že sem sobě ku pomoci pana Lva JMt vzal proti svým nepřátelóm, a JMt sem na zámek pustil s uohradú zápisu svého, že nic nemá býti počínáno proti VMti a vašim. Jakož mě VMt dotýče, snad po lidské zprávě, i panu z Rozmberka JMti, Jarohněvovi a Kunrátovi píše, že nemám bez VMti vuole žádného na zámek svuoj pustiti: račte ten zápis ohledati, žeť tak není, než toliko proti VMti nic, anebo když by bylo VMti potřebí. I věřím já VMti, jako pánu mému milostivému, že mne v tom neráčíte ani bratra mého na cti dotýkati, neb všemu bohdá dosti mieníme učiniti, což jsme se VMti zapsali. Ex Heršlag. 679. Purkrabí Helfenburský úředníkům Krumlovským: o věcech hospodářských. V Helfenburce. 1474, 2. Jul. Orig. č. 2801. Službu svú vzkazuji, urození přietelé milí! Teďť Vám posielám dva hrnce másla a XVIII sýruov. A poslalť bych viec, ale žeť mi jest jedva tak samému, nebo viete, žeť letos tak jiných potřeb nenie, že se mléčném napravovati musie. A také, milí přietelé, opatřte mne masem, neboť mi jeho potřebie, neboť jmám dělati drahně na poli, aťby se dielo skrz nedostatek ten nemeškalo. A také mne prosili pěšie, abych jim odpustil na Heršlák, aby sobě něco kúpili, zda by sobě na tom něco utě- želi; a jáť jsem toho učiniti nechtěl, leč vuole vaše v tom bude. Pak což se vám zdáti bude, to jim povězte. A také milí přietelé, věřímť vám, že mi pošlete zvěřiny. Ex Helfenburk, sabbato die Visitationis s. Mariae Virg., anno oc LXXIII°. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Urozeným panošem Jarohněvovi a Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přá- telóm mým milým. *) Jméno toto vyložiti nedovedu. Hejtmanem v Rakousích Dol. připomíná se toho času Štěpán z Ei- cingu, a v Rak. Hor. tuším Reinprecht z Walsee. Snad jest rozuměti Fawolczie = von Walsee.

Strana 145
Dopisy z roku 1474. 145 680. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o lidi probošta Drkolenského. Na Hluboké. 1474, 12. Jul. Orig. č. 2788 k. Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane milý! Jakož píše VMt o ty lidi kněze probošta Drkolenského, žeby králová JMt v té věci ráčila rozkázati, aby ti lidé na rukojmie dáni byli,*) a dotýkajíce, žeby taková vuole proti VMti ode mne sě okazovala, že přes takové rozkázánie KMti jich propustiti nechci oc: rač VMt věděti, že já o žádném rozkázání KMti, paní mé milostivé, nic neviem, a to sem VMti prve psal. A také předkuom vašim rád sem slúžil, a VMti také nerad bych hněval ale raději slúžil. A vdy mi to divno, že o ty lidi VMt stojí, ježto já viem, komu příslušejí. Neb Zigmund Obrhomar, kterýžto jest slikem [sic] nad nimi, o kněze probošta píše mi také. A tu věc dal sem znáti KMti. I račte věděti, poněvadž o ně nepřietelé píší a oni sě šacovali, že já jich bez šacuňku propustiti nemohu, nébrž chci se k knězi proboštovi vdy mieti jakožto k nepřátelóm. VMti věřím, že o ně viece státi nebudete. A pro VMt naloženo jest s nimi milostivě, že méně mají dáti, než jsú se šacovali. Ex Hluboka, f. III. ante s. Margarethae vigiliam anno oc. LXXIIII°. Ondřej z Mladějovic, havptman na Hluboké. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově, pánu na mě laskavému. 681. Rehoř Klaric Jindřichovi z Rosenberka: nářek na Zdeňka ze Šternberka. Ve Třeboni. 1474, 14. Jul. Orig. č. 2802. Urozený pane, pane muoj milostivý! Posielám VMti list odpověď od pána z Hradce. Otevřel sem jej, abych se věděl v té věci zpraviti. Jakož píše abyšte rá- čili spěšně po zlaté poslati; potom se naději, že někam otjede, neb sem o tom prvé slyšel. A VMt psala mně, abych sám do Hradce dojel. Račte věděti, že mé jězděnie nenie bezpečné, neb mi pan Zdeněk na hrdlo odpověděl. A nemohu se pro nic pro- jiné domysliti, bych jemu co učinil, než to, že mne lidé tázávali o ten rybník, kterýž žádá dělati, co v tom VMti náleží vaším chudým lidem. A já sem tu věc lidem pravil z potřeby VMti i vašich chudých lidí, a to počestně beze všech neslušných přímienek, jakož sem tiem VMti povinen. I snad se JMti vidí, že sem o tom šíře pověděl, než jesti prvé o tom slyšal. Druhé že sem s jeho úředníkem mluvil, páně Jarohněvovým rozkázáním, také o VMti potřebu, beze všech také zálomkuov, než puotud puokudž potřeba VMti káže. I snad by pan Zdeněk neráčil, by mělo o VMti potřeby pilné mluveno býti, a ráčí snad mnú i jiné uhroziti, aby o VMti potřeby *) Cf. A. Č. V. 354 č. 67.

Strana 146
146 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. nemluvili. To já pak chci nynie pánu Bohu poručiti, až s VMtí o to osobně šíře rozmluvím. Jakož sem také byl VMti psal, že pán z Hradce mluvil se mnú o knězi z Třeboně, a velmi tuze; i neviem, přimienila-li VMt tu věc o knězi u vašem psaní, aby i toho ponechal do pana Jarohněva; neb kněží sobě o to pečují. Datum Třeboň, Řehoř. f. V. post s. Margarethae anno dni oc. LXXIIII. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď. 682. Jarohněv z Úsuší purkrabí Krumlovskému: o nebezpečí z Rakous od Viléma Pucheima. V Knovizi. 11474.J 15. Jul. Orig. č. 2803. Službu svú vzkazuji, urozený příteli a strajče milý! Jakož mi píšeš o panu Velémovi Puchméřovi: i zdá mi se, abyšte někoho dobrého člověka nebo dva k němu poslali ode pána, tak že pán slyší, že by chtěl na pána nějakú škodu počíti, jestliže by to na mysli měl, aby dal znáti proč. A kdyby to poznali, proč by to chtěl učiniti, již byšte se v tom uměli mieti vedle té potřeby a rozumu svého. A jakož píšeš, abych neprodléval příjezdem svajm: i věz, milaj strajče, že nemohu tak brzo přijeti zvalště [sic] do dvú nedělí, nebo mám s někým v trh jíti vo to, co zde mám, a chci prodati, budu-li moci. Dán v Knovicíh [sic]*) v pátek Roseslánie všech Jarohněv z Úsušie. Svataj [sic]. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, strajci mému milému buď dán. 683. Jindřich z Rosenberka královně Johanně: nářek na hejtmana Hlubockého Ondřeje z Mladějovic. V Krumlově. 1474, 17. Jul. Opis č. 2804 a. Najjasnější králová a paní, paní milostivá! Službu oc. Jakož jsem VKMti prve psal o kněze probošta Drkolenského, nadánie předkóv mých, a o lidi, kteříž na Hlu- bocě sedie; a VMt ráčila mi jest odepsati, že ti lidé na rukojmie mají dáni býti, a dále že na tom překáženo nejmá býti až do rozeznánie pánóv ředitelóv: obeslal jsem na to několikrát Mladějovského, jakož i listu VKMti jsem jemu přípis poslal, žádaje, aby se tak vedle toho VMti rozkázanie zachoval. Nic se na to neobrátí, vždy mi ty lidi u vězení drží a dále puohruožky činí. Také jsem s tiem VMti psaním pana Lva obeslal, dávaje mu znáti, že jest to nadánie předkóv mých, a kterak na tom ještě své duochody jmám a že to mohu řádně provésti; tak že pan Lev, porozuměv té věci, přiřkl mi, že mi na tom škozeno nejmá býti, a ti lidé na ru- kojmie dáni že také mají býti. A s tiem jest obeslal několikrát Mladějovského, aby *) Cf. číslo 687.

Strana 147
Dopisy z roku 1474. 147 ty lidi vedle rozkázánie VKMti na rukojmie dal a dále se tak zachoval. Nic na to netbá, než vzdy ty chudé lidi vězí, a proti mně svú vuoli jmá, pravě, že o žádným přikázání VMti nic nevie. Prosím VKMti, abyšte ráčili rozkázati Mladějovskému, aby ty lidi na rukojmie dal a dále se zachoval, na to nesahaje, do rozeznánie pánóv ře- ditelóv vedle psanie VKMti. Neb jsem já to hotov provésti a řádně okázati, že to ke mně příslušie, buďto před VMtí aneb před pány řediteli. Věřím VKMti, že tak učiniti ráčíte, a co Mladějovskému psáti budete, že dáte tomuto poslu, a mně toho přípis pošlete po týmž poslu. Toho já VKMti rád zasluhovati miením. Toho všeho prosím za laskavú odpověď při týmž poslu. Ex Krumlov, dominico Alexii anno oc. LXXIIII. Jindřich z Rozmberka. 684. Stanislav z Přerova Jindřichovi z Rosenberka: posýlá list Malovcův. V Soběslavi. 1474, 22. Jul. Orig. č. 2805. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti svú poddanú a poslušnú službu vzkazuji. Teď VMti odpověď] na VMti list od Malovce posielám. K rozkázánie VMti jáť sem jej otevřel, z něhož sem jiného neuměl porozuměti, než že vždy jednostajnú příčinu svú vede, ale bohdá jemu neostale [sic]. Ex Soběslav, f. VI. die s. virg. Stanislav z Přerova. Magdalenae 1474. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému d. 685. Královna Johanna Jindřichovi z Rosenberka: propouští na rukojmě lidi probošta Drkolenského. Na Mělníce. 1474, 23. Jul. Orig. č. 2804 b. Johanna, z boží milosti králová Česká, markrabina Moravská oc. Urozený, věrný nám milý! K prosbě tvé to činíme a píšeme Mladějovskému o ty lidi, aby byli na rukojmie dáni, jakož teď přípis toho listu, kterýž jemu píšeme posieláme. Ex Mělník, sabbato post Mariae Magdalenae sub signeto anuli nostri annorum do- Commissio propria Dominae Reginae. mini oc. LXXIIII°. Urozenému Jindřichovi z Rozmberka a na Krumlově, věrnému nám milému. 686. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o lidi probošta Drkolenského. Na Hluboké. 1474, 31. Jul. Orig. č. 2788 l. Služba má VMti, urozený pane, pane milý! Píše mi VMt diviece sě, že sem na váš list odpovědi nedal. Račte věděti, že jest mne doma nebylo oc. Dále píšete, abych vám dal věděti, chci-li lidi probošta Drkolenského na rukojmě vedle rozkázánie

Strana 148
148 A. XXVIII. Dopisy rodů Hardeckého a Rosenberského 1450—1526. KMti panie mé milostivé dáti? Pane milý! chci je na rukojmě dáti do dvú neděl, aby mi ten šacunk splnili, več sú sě šacovali, a jinak nic. Také Její KMt obeslati ráčila mne, a již k Její Mti jedu, a pokudž mi Její Mt rozkáže, v tom i v jiném, tak sě chci mieti. Ex Hluboka, dominica ante vincula s. Petri anno oc. LXXIIII°. Ondřej z Mladějovic, hauptman na Hluboké. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka na Krumlově, pánu laskavě přieznivému. 687. Jarohněv z Úsuší purkrabí Helfenburskému: o potřebě posádky v Sedlčanech. V Sedlčanech. 1474, 17. Aug. Orig. č. 2808. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A prosím tebe, vyprav hned bez meškánie Ondřeje ke mně do Kňovic a zjednaj jemu koník, kdež ty vieš. Také, milý přieteli, píšiť páně Mti i Kunrátovi, aťby ihned sem na Sedlčany deset pěších poslali, a u tebe aby jich několik vzato bylo. I dajž po Prašlovi věděti, kolik ty jich budeš moci dáti; nebo se tiem nehodí meškati. Datum Sedlčan, f. IIII. post Jarohněv z Usušie. Assumptionis s. Mariae virg. annorum oc LXXIIII°. Urozenému panoši Janovi z Vlksic, purkrabí na Helfenburce, přieteli milému buď. 688. Rakouští páni v poli před Heršlákem postupují tvrz tu Jiřímu ze Schaumberka a Jindřichovi z Rosenberka. Na poli před Heršlákem. [1474. 20. Sept.*) Opis č. 2868 a. My Joryg hrabě Šawnburský,**) hajtman na poli, já Gothard z Šterhen- berka,***) já Kryštof z Celkingku, já Pernhart z Šerfenberka, já Ondřej z Polhajmu, já Jerg z Losenštajnu, já Michal z Traunu, já Kryštof Hohenfelder, já Pernhart Jerger,†) já Kašpar Perkhammer,††) já Veit Tanpekch,†††) já Tibolt Ašpan,*) já Jerg Šesenberger, a všichni jiní zemané země nad Enží, kteříž nynie na poli před Heršlákem ležíme, vyznáváme sami za sě a jménem prelátuov, rytieřstva a měst před- řečené země, kterýchž zde při nás nenie, o kterúžto věc jsme se vědomě přičinili, že jsme s urozeným pánem panem Lvem z Rožmitála a z Blatné, najvyšším hof- mistrem královstvie Českého, Petrem Stúpenským z Húzné a Henrychem Činišpanem o všecka zádštie a nepřátelstvie, kteréž jsú oni s námi měli a s Heršláku proti nám vedli, ježto jsme my se skrze to před Heršlág položili, smlúvu učinili a od nich přijali sme, jakož toho zřetedlně dole dotčeno jest: *) Kurz Oest. unter Kaiser Friedrich II. 120. — Mareš v Č. Č. M. 1881 str. 87. **) Jiří z Schaumberka. ***) ze Stahrenberka. †) Jörger. *) Aspan. ††) Perkheimer. †††) Tannbäck.

Strana 149
Dopisy z roku 1474. 149 Najprve, smluveno jest, že předřečení pan Lev, Stúpenský a Činišpan mně, předepsanému hrabí Jergovi, a urozenému panu Jindřichovi z Rozmberka, předřečené tvrze Heršláku postúpiti mají. A ti pak mají tu tvrz držeti a opatřiti, aby nám a zemi odtud nižádné škody se nedály až do srovnánie těch věcí, jakož níže toho šíře dotčeno jest. Item mají také všichni vězni na obě straně rok mieti. Také všichni holdi, šacunci a což k tomu příslušie, cožkolivěk, buď to listy utvrzené aneb nic, postáti mají a vydáni nemají býti až do předřečeného srovnánie. Item má také na takové srovnánie rok v neděli po svatým Kolmanu [16. Oct.] najprv příští v Lomech*) držán býti, a někteří z nás, také pan Lev, Stúpenský a Činišpan, tam přijeti máme, a každá strana tři smlúvce tam přivésti a usaditi má. Před těmi šesti my, obě straně předřečené, všecky naše nařknutie v řečech, v odpověděch a v odpořiech, aneb v tom, co se jedné straně proti druhé užiti zdá, slyšeti máme dáti. A na takové vyslyšenie předřečaných šest smlúvcí mají plnú moc mieti, puokudž se o výpověď spolu smluviti budú moci, a svú dobrotivú výpovědí o předřečené zádštie a nepřátelstvie, a což se jest kolivěk mordem, braním, pálením, vězením a všelikým jiným během přihodilo a přeběhlo, nás rozděliti. Ale puokudžby se o výpověď smluviti nemohli, tehdy všecka naše vznesenie, odpovědi, řeči i odporové a což v listech aneb v svědomí okázáno bude, také těch šesti smlúvcí výpověď, od každé strany zvláště zřetedlně sepsána a zapečetěna má býti. A pak my obě straně vysoce urozeného kniežete a pána pana Albrechta, pfalckrabí na Rýně, kniežete v Bavořiech, pána našeho milostivého, o ty věci za ubrmana prositi máme, aby nám JMt o to rok položiti ráčil. A na takovým roce, kterýž JMt položí, mají předřečené sepsané nařknutie, řeči i odporové, a což na to od těch šesti smlúvcí vypověděno bude, na JMt vznesena býti, anebo my obě straně, aneb od nás s mocí, kteréž tu mieti budem, máme vyslyšáni býti. Toho JMt má plnú moc mieti, nás o ty věci svú výpovědí rozděliti. Ale jestliže bychom my toho na JMti uprositi nemohli, aneb že by se JMt v to uvázati neráčil, tehdy jsme my urozeného pána pana Krištofa z Lichtnštajnu o ty věci za ubrmana prosili, aby nás o ty věci rozdělil, vší mierú a obyčejem, jakož jest předřečený knieže Albrecht JMt učiniti měl. A kteraké ty věci skrze těch šest smlúvcí, jestliže se o to smluviti budú moci, aneb skrze předřečeného pána našeho milostivého, aneb pana Lichten- štajnara, rozděleny anebo vypověděny budú, slibujem my pevně zdržeti a tomu dosti učiniti a nižádnú mierú proti tomu nečiniti. A jestliže bychom tomu všemu, což svrchu dotčeno jest, dosti neučinili a v jednom anebo v mnohým artikuli z toho vystúpili, tehdy bychme předřečeným panu Lvovi, Stúpenskému a Činišpanovi všecka jich nařknutie propadli, a předřečení *) Mám za to, že rozumí se: Leonfelden, a že tudíž v Č. Č. M. 1881 str. 87 věta: „Roku následují- cího obnovena dne 22. září smlouva ta tak, aby dne 15. října v Lomech konečné jednání se odbý- valo“ musí odpadnouti.

Strana 150
150 hrabě Šawnberský a pan z Rozmberka mají a mohú jim předřečené tvrze Heršláku zase k jich rukám postúpiti. Tomu na svědomie oc. A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 689. Rehoř Klaric Jindřichovi z Rosenberka: prosí o odpověď na dotazy své. Ve Třeboni. 1474, 20. Sept. Orig. č. 2810. Urozený pane, pane muoj milostivý! Račte věděti, že pan Jarohněv včera otjel. A poručil mi pilně o té mé jiezdě, o níž VMti psal, neb on některaké nebez- pečenstvie v tom vie, ježto jeho snad VMt nevie. A nadála sma se oba vznuoci aneb dnes záhé odpovědi od VMti, neb jest čas velmi krátký. A poněvadž odpovědi od VMti nenie, pomyslil sem, zda by poslu co přihodilo, že se o tak pilnú věc pro- dlévá. Pakli VMt vie, jaký běh o [sic] toho, že by té jiezdy potřebie nebylo, toť by pak najlép bylo. Než proto prosím, račte odpověď dáti, neb jiné ledakés vaše potřeby a pilné jsú, ať by se nemeškaly. Datum Třeboň, f. III. in vigilia s. Mathaei ap. Řehoř. anno domini oc LXXIIII° Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď d. 690. Jiří ze Schaumberka a Jindřich z Rosenberka slibují držeti Heršlák dle úmluvy ze dne 20. Sept. U Heršláku. [1474, 23. Sept.] Opis č. 2868 b. My Jerg hrabě Šawnberský a já Jindřich z Rozmberka, vyznáváme: Jakož urození páni, stateční rytieřstvo a zemané země nad Enží, kteříž nynie před Her- šlákem ležie, na miestě svým a jiných zeman předřečené země, smlúvu s urozeným pánem panem Lvem z Rožmitála, Petrem Stúpenským a Henrichem Cinišpanem o jich zádštie a nepřátelstvie učinali [sic] sú, vedle zněnie smluvných listuov na to vydaných, tak že sú nám tvrze Heršláku postúpili, abychme jej drželi až do srovnánie v předřečených smlúvách dotčeného; na to jsme my jim slíbili a přiřkli vědomě tiemto listem, že my tu tvrz až do toho srovnánie držeti a opatřiti máme a chceme, aby jim a zemi té odtud nižádná škoda se nedála. A kteréž straně v předřečeným srovnání přiřčena bude, té straně máme a chceme my té tvrze hned potom postúpiti. A jestliže by jedna strana předřečené smlúvě dosti neučinila a z nie vystúpila, tehdy máme a chceme my druhé straně, kterážby v smlúvě zuostala, předřečené tvrze po- stúpiti beze lsti. Tomu na svědomie dáváme my každé straně náš list v jednostajném znění pod našimi přitištěnými pečetmi. Dán u Heršláku na poli, v pátek po s. Ma- thúši leta oc sedmdesátého pátého [sic].*) *) Mám za to, že zde v přepise jest chyba a musí býti: čtvrtého. Do r. 1475 se naprosto nehodí list tento, již srovnáním s číslem 688, a pak dle zprávy uveřejněné od Böhma v Notizenblatt Víd. ak. 1855 str. 502.

Strana 151
Dopisy z roku 1474. 151 691. Uředníci Soběslavští Jindřichovi z Rosenberka: o péči lidí poddaných na sebe a o holdech. V Soběslavi. [1474), 29. Sept. Orig. č. 2812. Urozený pane, pane náš milostivý! VMti svú poddanú službu vzkazujem. Píše VMt nám v tento úterý minulý [27. Sept.], abychom lidí ostříhli, aby sě na péči měli, i s dobytky aby sě rozehnali, a to dotud, dokudžby VMt nepřevěděli, k čemu puojde oc. Pane milostivý! za to máma, že VMti jest již to známo, kerak Rehoř Klaric jsa v Praze k té potřebě, k upokojenie VMti zjednal jest. My, zvěděvše to od něho, též jsmy lidem pověděli, přiříkajíce jim toto, aby sě proto do třie dní anebo do čtyř opatřili, aby sami sebú i svými statky jisti byli, a v tom že od VMti dalšie zprávu a rozkázání budem jmieti. Čas jest, pane milostivý, rač VMt rozkázati i o této věci, jestližeby kteří lidé VMti k holduom byli od kohožkolivěk obesláni, a přišli k nám k otazu, mámy-li jim raditi a svoliti, aby sě holdovali, čili kerak jinak, a ho- tovi jsme učiniti. Než já Stanislav od VMti služebníka slyšel sem, že jemu také někto, mně jest jeho menoval, z Stráže, pověděl, že by sě z Stráže VMti lidem škodu chystali činiti. Ex Soběslav, f. V. die s. Michaelis. Jan Baba z Chotěmic a Stanislav z Přerova. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu našemu milostivému buď d. 692. Hejtman Hlubocký Jindřichovi z Rosenberka: o vězně. Na Hluboké. 1474, 29. Sept. Orig. č. 2813. Služba má VMti, urozený pane, pane milý! Zpraven jsem, žebyšte vezňóm z Hluboké roku dáti nechtěli, proto žeby sě někteří nestavěli. Račte věděti, že ti, kteří sú sě nestavěli, jsú navštieveni od pána Boha nemocí a velmi stóní, tak že sě beze lsti stavěti nemohú. Než když se zhojie, mají sě postaviti. Věřím VMti, že kážete jim dáti rok, neb sem já též učinil vašim vězňóm, ježto jsú mi sě také někteří nestavěli. A jakož ste psali o člověka vašeho z Cetvin, vám k libosti kázal sem všecko zasě vrátiti. Než, pane milý, jestližeby sě potom přihodilo a na nepřátelském vzato bylo, nedal bych vrátiti; neb lidé vaši fidrují je dielem přechováváním i jinými věcmi. Prosím račte rozkázati, ať sě to neděje. Ex Hluboká, f. V. ipso die s. Michaelis Ondřej z Mladějovic, hajtman na Hluboké. archang. anno oc. LXXIIII°. Urozenému pánu panu Jindřichovi z Rozmberka na Krumlově, pánu mně přieznivému. 693. Písař Třeboňský Jarohněvovi z Úsuší: že pán Strážský lidi Třeboňské šacuje. Ve Treboni. 1474, 10. Oct. Orig. č. 2814. Službu svú vzkazuji, urozený pane Jarohněve mně přieznivý! Věděti dávám,

Strana 152
152 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. žeť Janda mlynář musel se šacovati. Jižť jest vně; i přišel ke mně, kterak má činiti, že chce pán Strážský,*) aby most Kletecký, dělal a dvě stě a deset rýluov na prkna aby udělal. Dán jest do neděle [16. Oct.] z vězenie na čest a vieru, aby stál na Stráž, a uručil pod šedesáti kopami v neděli, aby ten most udělal a ty rýle na prkna zdělal. Prosí vás za radu, kterak jemu v tom radíte. Neboť jest pán Strážský na Stráži a přijel v sobotu minulú [8. Oct.]. Teprv sem já dnes zvěděl, neb sem tam poslal, i Janda mi pravil. A poslalť jest do Rakús na sto koní nebo viece a tři sta- pěších na pana Ancingara.**) A také račte věděti, že Janda zpravuje, že jakož se se mají stavěti jiní služebníci páně a lidé JMti na Stráž na svatého Havla příštieho [16. Oct.], že konečně také šacováni budú, když se postavie. I o tom račte hajtmanu rozkázati, má-li se jim kázati stavěti. A Jindřich, syn váš, žádá, abyšte jemu dali věděti, kterak rozkážete o rybníciech jiných dvú, krom nového, kterýž spuštěn jest a jej loviti mají, abyšte dali věděti jemu; nebo nejsta spuštěna jiná dva rybníky u Valu, krom nového. Datum Třeboň, f. II. post s. Dionisi anno oc. LXXIIII°. Petr, písař z Třeboně. Urozenému panu Jarohněvovi z Úsušie, pánu mně přieznivému. 694. Hejtman Hlubocký rychtáři Benešovskému: aby lidí jeho na pokoji zanechali. Na Hluboké. 1474, 21. Oct. Orig. č. 2815. Ode mne Ondřeje z Mladějovic, hajtmana na Hluboké, tobě rychtáři Bene- šovský! Věděti dávám, že sem zpraven od služebníkuov svých, žeby někteří tu od vás z městečka na mé stávali, chtiece je bíti, a já na pána vašeho ani na vás žádné péče nemám. A to jsú učinili teď v neděli minulú [16. Oct.], že jsú jedva služebníci moji ušli, že zbiti nejsú. I jestližeť sě kterému mému co od vás stane, která škoda, té škody k vám budu hleděti. A radil bych jim, aby múdři byli, nebť sě jim nic nepřekážie. Datum Hluboká, f. VI. XI millia virginum anno oc LXXIIII°. Rychtáři Benešovskému. 695. Jindřich z Rosenberka (?) Janovi Vrabskému: o sporu Pasovského biskupa Oldřicha z Nuss- dorfa s Petrem Kaplířem z Winterberka. [1474?] Opis č. 2817. Služba naše, milý Vrabský! Jakož nám píšeš o to, což se tkne kněze biskupa Passovského a Wintrberského, kterak z té cedule, kterážť jest poslána, srozuměli, že *) Míní se tu ještě pan Jiřík ze Stráže či již pan Jan ze Šelnberka? — Z pramenů to jasně nevy- svítá. Cf. Sedláček III. 269. Nám zdá se však pravděpodobnějším, že ještě Jiřík Strážský byl na živě. **) Sigmunda z Eicingu.

Strana 153
Dopisy z roku 1474. 153 legat obeslán, a že v tej mieře kněz biskup příměřie držeti ráčí, a pak mně věděti dá; a v tom píšeš, abychom to opatřili oc. Jakž ty kolivěk tomu listu srozumieváš, též i my, ale bychom tu věc opatřili, neviem kterak jináčeji; neb na naše dvuoje obeslánie vždy nám táž odpověď dána, jakož v ceduli viděl. Pak co aneb kterak se tobě zdá to opatřiti, daj nám věděti. 696. Jan ze Švamberka Jindřichovi z Rosenberka: o poddaného svého ze Strakonic. V Strakonicích. 1474, 15. Nov. Orig. č. 2818. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem prvé psal o Jíru, nebožce Mikuláškova syna z Strakonic, zaň prose, aby pro mě s ním naložili dobrotivě: odepsali ste mi v listu, več ste ceduli vložili mi oň, že máte to v paměti. Milý pane, prosím vás, aby to pro mě učinili a s ním dobrotivě naložili, a kázali jej dáti na rukojmie, nebť sedí u vězení. Milý pane! Jakož slyším, žeby naň pravili, žeby některé věci mluvil neb pohruožky činil, nic já o tom neviem, ani sem zde od koho co o tom slyšal. Snad mu to někto z nepřiezně připisuje a naň praví. Já ani jemu ani žádnému z mých nepřál bych toho, by co vám k neslušnosti bylo mluveno. A po- něvadž on, jakož praví, žeby se chtěl za mnú osaditi i oženiti, o to péče nemějte, bych mu ani mluviti ani hroziti dopustil. I věřímť i úfám, že jej kážete dáti na ru- kojmie. A jakž dán bude na rukojmie, takť se má zachovati v tom. Datum Strakonic, f. III. ante s. Otmari anno dni oc LXXIIII°. Jan z Švamberka, mistr převořstvie Českého. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, příteli mému milému. 697. Purkrabí Helfenburský Krumlovskému: aby opatřen byl masem. Na Helfenburce. 1474, 22. Nov. Orig. č. 2819. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! A teďt posielám Pekárka a prosím tebe, aby mě opatřil masem, žeť mi sě již nedostává. I věřímť, že sě k tomu s pil- ností přičiníš. Ex Helfenburg, f. III. die s. Cecilie virg. annorum dni oc. LXXIIII°. Jan z Vlksic, purkrabie na Helfenburce. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli mému milému bd. 698. Jarohněv z Úsuší Jindřichovi z Rosenberka: o jednání s panem Jindřichem z Hradce a o ne- bezpečí z Němec. Ve Třeboni. 1474, 28. Nov. Orig. č. 2820. Urozený pane, pane muoj milostivý! Posielám VMti list od pána z Hradce. Pak dnes jedu o tu věc do Hradce, neb pán z Hradce vsnuoci měl do Hradce při-

Strana 154
154 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jeti. Také s ním budu i o první věc mluviti. Také račte věděti, že pan Hradecký psal včera také Bolochovcovi, dávaje vejstrahu, že Němci se strojie VMti škoditi, a zvláště na Třeboňském panství. I ostřiehl sem lidi i na Nový Hrad dal věděti. Račtež také na Nový Hrad psáti a rozkázati, aby se lidé na péči měli, a byl-li by jaký pokřik, aby se lidé k zámku shrnuli. Datum Třeboň, f. II. ante s. Andreae Jarohněv z Úsušie. anno domini oc. LXXIIII°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému buď. 699. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: aby poslal do Rakous odpovědné listy Roubíkovy. V Netolicích. 1474, 1. Dec. Orig. č. 2821. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A prosím tebe, jakožto přietele svého milého, že to pro mě učiníš a pro mú čest, nebs mi toho povinen, jakožto přietel a bratr přirozený, že což se dotýče cti mé, že mi toho máš raden a pomocen býti, a že tyto dva listy pošleš jeden do Cáhlova, na páně Šaftnbergaruov*) dvuor aby byl přibit, a druhý do Lince na páně z Wolsieho dvuor, aby byly při- bity, na toho bezectného zrádci Šicnpergara.**) A cožkolivěk těm poslóm dáš, to já chci tobě všecko rád zase dáti, neb bych se někde s tebú velmi rád sjel, nebť bych měl s tebú o velmi pilné věci rozmluviti. A slyším, že máš kuoň dobrý: prosím tebe, prodaj mi jej, a jáť jej tobě rád zaplatím, což slušného bude. A kaž sobě ty listy přečísti. I věřímť, jakožto bratru milému, že to pro mě učiníš a pro mé dobré, a že je vždy tam pošleš, jakož bych já též pro tě učinil, v čemž by ty mne potřeboval; neb tam poslóv nemohu mieti. A pošli tento list panu Polhoméřovi o vězně Sedle- ckého, neb já za ně slibuji. A jáť poslu také zaplatím. Datum Netolic, f. V. post Andreae ap. anno dni M'IIII LXXIIII°. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicích. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli, bratru mému milému oc. 700. Hanuš Greif Jindřichovi z Rosenberka: že Racek Kocovský odpověděl Budějovickým, aby tudíž poddané své v ochranu vzal. B. m. 1474, 3. Dec. Orig. č. 2822. Urozený pane, pane mně přieznivý! Službu svú napřed VMti vzkazuji. Mám za to, že VMti tajno nenie, kterak nám Kocovský v této mieře s svými pomocníky odpověděl. I nechtěje příti lidem těm, kterýchž sem od VMti v držení i do svatého Jiřie najprv příštieho, škody, prosímť VMt, abyšte ráčili udělati jakožto pán jich *) Bernhard z Šerfenberka. **) Kašpar Sitzenberger. Cf. Č. Č. M. 1881, 214.

Strana 155
Dopisy z roku 1474 a 1475. 155 dědičný a vzieti je v svú obranu v nynějším času, aťby tiem bezpečněji doma obý- vati s svými statky mohli; nebť jsú prvé škody veliké, holdujíce se a jsúc spáleni někteří, vzali. Datum sabbato ante s. Barbarae virg. anno oc. LXXIIII°. Hanuš Greif, měštěnín v Budějovicích. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému. 701. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o Kocovském; zakazuje se věrností pánům z Rosenberka. V Netolicích. [1474./ Orig. č. 2824. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A zpravují mne, že by tu v Krumlově byl koník služebníka mého, ukazatele listu toho. A milý pane bratře, prosím tebe, kaž mu koník ten vrátiti i zbroje, cožťby optal, ježto by jeho bylo, a na jiných koně a zbroje. Milý pane bratře, ptej se na tu věc pilně, a kaž tu věc shromážditi; žeť toho úplně věřím jako bratru svému milému, že toho pilen budeš. A také bratře milý, jakož ste mi poslali ceduli, kterak Kocovský píše pánu JMti: muožeš rozuměti, žeť on svých vysokých psaní nenechá, než musíť přijíti on i každý, cožť jest spravedlivého. Jinéhoť nevím, než mámť ku pánu JMti dobrú vuoli, a líbíť mi se v svých obyčejích. A nenechá-liť kto JMti, a bude mně JMt v čem potřebovati, shledáš to, žeť JMti pomohu, do toho všeho, což mám, i do toho hrdla: toť JMt na mne shledá. Ex Netolic. Jindřich Rúbík z Hlavatec. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, příteli a bratru mému milému. 702. Jindřich (nebo Vok) z Rosenberka úředníkům Soběslavským: o sporu s panem Zdeňkem Konopištským, co držení Soběslavě se týkalo. В. m. [1474.] Koncept č. 2778 a. Babo a Stanislave milí! Došlo mne jest, že by pan Zdeněk tu u vás svolal konšely a některé z starších, okazuje jim zápis a smlúvu o zámky, a v tom připo- mínaje, kterak sú jemu věrnost slíbili, i žádaje na nich, aby k němu a k úředníkóm jeho hleděli a k žádnému jinému. Bylo-li by tak, žádámť s pilností, aby ty konšely i starší svolajíce, k nim ode mne mluvili a žádali, aby oni ke mně a bratřím mým i k úředníkóm našim hleděli, tak jakž panu otci i nám do této chvíle jsú se zachovali, a vy též učiňte. A já také o to ku panu Zdeňkovi, přieteli svému, pošli časem svým. 703. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: drobné zprávy o jízdách; o glejt. B. m. 1475, 7. Jan. Orig. č. 2825. Službu svú vzkazuji, urozený přételi a bratře milý! A jakož mi píšeš o Vuol-

Strana 156
156 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. dřicha, služebníka hrabie JMti,*) abych jemu klajt dal: i to bych rád učinil, jakož mi píšeš; ale té chvíle, když list přišel, táhli moji lidé ven, a já hned za nimi hotov jsa, i pro ty příčiny nemohl sem toho učiniti. I móž-li zčekati, neb buohdá zajtra k večeru budu doma, chci jej klajtem opatřiti, jakž by se tobě zdálo, i s tebú se buohdá sjedu. Datum sabbato post Epiphaniam domini annorum oc. LXXV°. Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicech. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přételi a bratru milému. 704. Purkrabí Prachatický Krumlovskému: o smlouvání lidí ze Ktiše. V Prachaticích. 1475, 8. Jan. Orig. č. 2826. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o služebníky pána mého JMti, aby byli slibem zavázáni proti těm lidem ze Ktiše: i vieš o tom prve dobře, že jsú hned slibem po tvém psaní zavázáni. A jakož píšeš, aby to nenie tak ponecháno bylo, kdež by jim páni JMt miesto jmenovali, aby před těmi stáli, když by se jim věděti dalo: i také se mi to zdá za podobné. A o kohož se páni svolé, buďto před pana Rúbíka starého, aby před ním stáli. A jakož mi píšeš, což jse Macka dotýče, věz, že nesedí, než že jest zde za klejtem byl na Prachaticích. Dat. ex Prachatic, dominico post Epiphaniam domini oc. LXXV°. Burian z Martic, purkrabie na Prachaticích. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabie na Krumlově, přieteli mému dobrému dd. 705. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: žehrá na posádku v Heršláku. V Netolicích. [1475*) 13. Jan. Orig. č. 2762. Službu svú vzkazuji, bratře milý! Psaní sem tvému porozuměl, kdež dotýčeš, že pán tvuoj JMt Heršlák drží. Ale o tom mi nepíšeš, že pan Šamberský***) také Heršlák drží, nepřítel muoj. A což já buď [sic] moci v jeho držení učiniti tomu zboží zlého, občiním jako nepřétel. Nebo tajnéť nenie, když do Rakús tiehnu, že s Heršláku z hakovnic střélejí a návěštie dávají. A ta mi se věc neděje o držení postrané, držení páně z Rozmberka, než děje mi se od nepřátel mým [sic] služebníkuov páně Šam- berského. A bych já je mohl i s Heršlákem jmieti, to bych rád učinil. A takéť já viem dobře, coť k Heršláku přislušie od starodávna, nebť jest byl děda mého i otce mého i mateře mé Heršlák byl, a oni jsú jej prodali. I nenieť podobné, ať by to tiem zastřeno bylo, ať by já v tom nehleděl nepřátel svých. Také vieš dobře, žeť *) Nepochybně hraběte Jiřího ze Schaumberka. **) Tak vročeno podle obsahu, jak za to mám správně. Cf. Č. Č. M. 1881, 215. Ale pak musí dole státi ***) Jiří ze Schaumberga. místo post octavam: in Octava.

Strana 157
Dopisy z roku 1475. 157 jest Jan Cinšpan u nepřétele mého pana Šamberského, ježto k tomu ke všemu právuo má. A chtějíliť k tomu svuoliti, ať jest to všecko pánóv z Rožmberka ku pravému dědictvie, já JMti rád chci přieti a JMti na tom nechci překážeti. Než by co držel pan Šamberský u Prahy, poberu mu jako nepřételi, budu-li moci. A také, bratře milý, o služebníka pana Šamberského, nechť jede na ten sněm do Strakonic [15. Jan.] se pánem JMtí, a což mu tu bude potřebie, než se mnú rozmluví; a já tobě slibuji a ty mu dále slib, že já jemu nic nechci pře škody [sic], ani moji služebníci, ani moji poddaní, tak aby se mohl svobodně na svá obydlé vrátiti; neb pánu JMti píši, že s Kunášem na tom roku chci býti v Strakonicích. Datum ex Netolic, f. VI. post [sic] Jindřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicech. octavam Epiphaniae dni. Urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přételi a bratru mému milému. 706. Rehoř Klaric Jarohněvovi z Úsuší: o věcech hospodářských. V Třeboni. 1475, 21. Jan. Orig. č. 2827. Služba má napřed, pane Jarohněve milý! Jako ste mi psali, kterak jest ta věc opatřena, což se Křišťana dotýče; tak Bolochovec i Vyza pravie, že sú toho od- padli, poněvadž zde na zámku žádného nebylo. A pan Strážský s nimi smlúvu má, že jemu jeho propustili, i že neznali, nač tu věc držeti. Než kážete-li a chcete lidi poslati, že bude zase opatřeno. A ti jistí lotři, kteříž odpověděli, jsú nynie na Ličově všickni. A tak mě Bolochovec i Vyza zpravují, že sú na té škodě Chlumských Li- čovští byli, a že kuchař z Ličova toho hamerníka zastřelil. O potřebie [sic] dvořanuom nechtie Zíka ani Pryms ani rychtář chovati, a jsú toho příčiny, že nemohú; vedle toho nemohlo by jinde býti leč na hoře. Najviec jest o sedání; lečby vy chtěli odpustiti v jistbě proti bielému domu sedati. Potřeby by musil Petr zjednati, anoby v hospodě ledvy 1 kopa za den stačila. Ještě mi se zdá, že by rovněji na hoře přišlo, ale musili byšte kuchaře s sebú přivésti, aneb den prve [sic]. O Barbořin Blahutové statek její bratr z Bechyně počev se súditi, i pustil od toho, leč by co z mysloty mohlo býti; než konšelé mluvili se mnú velmi pilně, a zdá se jim, že by k nim ta věc příslušela. Ukázal sem na páně Mt a na vás, že já té moci nemám. I dobře by bylo, aby ta věc na zmatku nestála, ale k miestu přivedena byla, a zvláště že sú vepři krmni, aby tento masopust snědeni byli. Datum Třeboň, sabbato post s. Fa- biani et Sebestiani, anno dni oc. LXXV. Rehoř. Urozenému pánu Jarohněvovi z Úsušie, na mě laskavému buď. 707. Rychtář Sedlčanský Jindřichovi z Rosenberka: jak má naložiti s vězněm od Jilovských zajatým. V Sedlčanech. 1475, 3. Febr. Orig. č. 2830. Službu svú se vším vždy poddaným poslušenstvím, urozený pane, pane muoj

Strana 158
158 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. najmilostivější, vzkazuji. Vždy věrně a pravě za VMt zdravie pána boha prosím. A VMti tajno nebuď, že tento pátek minulý [11. Jan.] Jilovští jali služebníka páně Přibíkova z Šechtic [sic],*) ježto jim pobral koně z vozu, mohú tomu tři neděle býti, a dali jsú jej k právu do městečka našeho. Protož vědúce VMt o tej věci, prosím VMti jakožto pána svého najmilostivějšieho, račte VMt rozkázati, kterak mám s těmi věcmi činiti, aťby se nic bez rozkázanie a vóle VMti nestalo; nebť jest v městečku u nás jat a k těm všem věcem sám se zná. Datum ex Sedlčan, f. VI. post Purifi- Rychtář Hereš z Sedlčan. cationis b. Mariae virg., anno dni oc. LXXV°. Urozenýmu pánu, panu Jindřichovi z Rožmberka, najvyššiemu komorníku královstvie Českého**) [sic], pánu mému najmilostivějšiemu. 708. Purkrabí Krumlovský Dobrohostovi z Ronsperka: o věcech od lidí Roubíkových pobraných. V Krumlově. 1475, 14. Febr. Opis č. 2831 a. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane milý! Jakož sem VMti prve psal, což sě služebníka VMti dotýče, ktož jest jemu to pobral: i račtež jistě věděti, žeť jsú služebníci Rúbíkovi pobrali. Nebť jest mně pravil bratr toho jistého, i druhý mi jest vzkázal, žeť mají ty věci ještě pohromadě. I milý pane, prosil jest mne Pangrác, služebník VMti, abych VMti psal, nebť jest vecan [sic] Pangrác odšel pro své pilné potřeby z Krumlova, aby VMt s Rúbíkem o ty věci přísně mluvil. Pak-li by VMt přísně s ním nemluvila, že by mohly ty věci roztrženy býti. A toť jest v pravdě, žeť jsú věci ty pohromadě. I račtež se k němu jmieti tak, jakož VMti píši; i neračtež se báti, nebť jistá pravda, žeť mají ty věci ještě pohromadě. Ex Krumlov, f. III. Kunrát z Petrovic, purkrabie na Krumlově. die s. Valentini anno oc LXXV°. Urozenému pánu, panu Dobrohostovi z Ronšperka oc, pánu mně přieznivému d. 709. Oldřich Roubík purkrabí Krumlovskému: o navrácení věcí člověku páně Dobrohostovu odňatých. V Netolicích. [1475], 3. Mart. Orig. č. 2831 b. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a pane bratře milý! A zpravil mě posel, že jsi ty mu list dal, kterýž píše syn mój, aby bylo vráceno člověku páně Dobro- hostovu, což by bylo vzato. I psáno jest panu Dobrohostovi prve, aby pan Dobrohost poslal toho, komuž jest pobráno, že syn mój chce sě přičiniti, aby bylo vráceno. A poněvadž žádný nepřijde, komuž má to vráceno býti, aniž já viem, co jest vzato, mnoho-li či málo, aniž sem já toho viděl: i jestliť tu člověk páně Dobrohostóv, zdá-liť sě jemu, kažiž jemu, ať vzajtra přijde, list od tebe maje, žeť jest to člověk *) z Čechtic. **) Nejv. komorníkem (strany Matiášovy) byval otec Jindřichův Jan z Rosenberka.

Strana 159
Dopisy z roku 1475. 159 páně Dobrohostóv, a já chci kázati, aby jemu vráceno bylo, což by mu bylo vzato. A v té sě věci chci mieti, což najdále budu moci. I věziž, bratře milý, žeť sem tiem rozkázal Blahutovi a Sýkorovi, jakos mi o nich prve psal, aťby vzajtra doma byli, a když páně Dobrohuštóv člověk přijde, aby ta věc mezi nimi zjednána byla. Ex Netolic, f. VI. ante Translationem s. Venceslai. Oldřich Rúbík z Hlavatec a na Netolicech. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 710. Týž témuž: v téže věci. V Netolicích. [1475], 4. Mart. Orig. č. 2832. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! A jakož mi píšeš, žádaje toho, abych ty jisté poslal do Krumlova i s tiem, což je vzato tomu člověku páně Dobrohoštovu, a že je chceš klejtem opatřiti: i móžeš rozumněti, žeť jim klejtóv potřebie nenie, neb sou z té příčiny to pobrali, že jsou jim vaši někteří pravili, že to jest z Němec, a nadáli sě, že syn mój s Němci u válce stojí. A poněvadž jest páně Dobrohoštovo, chtie vrátiti. A já bych jim i s tiem kázal k tobě přijíti, ale sám píšeš, co sě na cestách děje! Kdyby to bylo na cestě pobráno, žádný by jinak neuvěřil, než že je to úkladem. A pro tu věc nehodí mi sě to učiniti, neb sě v té věci cele chci mieti. Než zdá-liť sě tobě, bratře milý, pošli někoho s ním vzajitra buohdá, ať své vezme, a bude-li potřebie, chci já sám i próvod dáti. I milý bratře, ať ta věc nedlí, neb ta věc jest nebezpečna u nich; a ztratilo-liť by sě co, jáť bych tú věcí nechtěl hynúti, ani syn mój, neb té věci dosti činíme, já i syn mój. A nesmie-liť sám přijíti, ale nechť někoho pošle, ale však vždy tak, ať od tebe list má, aby to tomu vydáno bylo. Ex Netolic, sabbato ante Letare. Oldřich Rúbík z Hlavatec a na Netoliciech. Uroz. panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a bratru mému milému. 711. Úředník ze Březí purkrabí Krumlovskému: o propuštění zajatého posla. B. m. [1475], 5. Mart. Orig. č. 2833. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli běhu nynějšího! A jakož mi píšeš o toho posla, že by po poselství šel: i věz, žeť vaši jsú jednoho našeho na Helfenburce jali, on také s listem jde po poselství. I protož také mi se nezdá, abych jej pro- pustil. A jestližeť chce Maštoléře vypraviti z Helfenburka, chci jej propustiti, a jestli že mi zaň slíbíš, hned já jemu rok dám. Ex Březie, dominico Letare. Václav z Měnína, úředník na Březí. Uroz. panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli běhu nynějšieho bd.

Strana 160
160 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 712. Jindřich Roubík purkrabí Krumlovskému: posýlá k němu přítele svého Pešíka. V Netolicích. 1475, 11. Mart. Orig. č. 2834. Jindřich Růbík z Hlavatec a na Netolicích urozenému panoši Kundrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a bratře milý! Poručil sem panu Pešíkovi, přieteli svému, o některé mé věci s tebú rozmlu- viti. I prosím tebe, milý bratře, cožtkolivěk nynie s tebú ode mne mluviti bude, aby jemu toho věřil, jakožť bych sám ústně s tebú mluvil. Datum Netolic, sabbato ante dominicam Judica anno domini M'III'LXXV°. L. S. 713. Václav Záhonec purkrabí Krumlovskému: o prostředkování v nějaké při. V Budějovicích. [1475], 12. Mart. Orig. č. 2835. Služba má napřed, urozený pane, pane purkrabie, přieteli milý! Jakož sem s vámi mluvil v Budějovicích, i prvé psal o tu věc, což se holky [nebo: Holky] do- týče: I milý pane purkrabie, prosím vás, račte to k miestu mezi námi přivésti, neb kněžie pro tu příčinu zbraňují mi jíti k tělu božiemu. Odpověď račte dáti rychtáři Václav Záhonec z Petrovic. Netolickému. Ex Budways, dominica Judica. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli milému. 714. Jarohněv z Úsuší purkrabí Krumlovskému: o pomstě nad Němci, kteří škody působí. Ve Třeboni. 1475, 9. April. Orig. č. 2838. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli a strýče milý! Jakož si mi poslal přípis páně Bohuslavuov Švamberkuov: tak mi se zdá, aby se tak stalo, vedle rady jeho, aby těch lidí Němcóv bylo hleděno, kteří sú škodu učinili páně lidem, zda by nad nimi mohlo býti pomštěno. A co se pana z Wolsie dotýče, nechť na tom postojí, jakož ste odpověď dali; nebť já nezmeškám k vám bohdá brzo přijeti, jednéť ně- kterých věcí pojednám. Datum Třeboň, dominico post Ambrosii anno oc LXXV°. Jarohněv z Úsušie. Urozenému panoši Kunrátovi z Petrovic, purkrabí na Krumlově, přieteli a strýci mému milému buď dd. (Další dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského viz v díle IX.)

Strana 161
A. XXVII. DOPISY PANA ZDEŇKA LVA Z ROŽMITÁLA z let 1508—1535.*) Vydává František Dvorský. (Čísla 1—210 této sbírky viz v VII. díle Archivu Českého str. 1—200.) 211. Karlovi knížeti Minsterberskému v příčině hejtmana na Sýcově, že ku králi s jinými brzy se vypraví. Na Velharticích 1520, 8. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749 nepag. Osviecené knieže, pane, pane mně příznivý, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Byšte VMt všelikterak, ve zdraví jsúce, dobře a ščastně se měli, toho bych VMti věrně přál. Jakož VMti prvé vědomo jest, že by Linhart Pretvic u mne býti měl, kterémuž již poručil sem, aby hajtmanem na Sýcově byl: i VMti prosím, kterýž ještě počet má VMti kniežecí dokonati, že již to s ním ráčiete na místě postaviti, aby on mohl ten úřad na Sýcově tiem spieše a volněji spravo- vati; a také VMti prosím, v čem by VMti on Pretvic v mých věcech potřeboval, že se v tom ráčiete milostivě a povolně mieti, ježto nepochybuji, což jest VMti slušně možného, že to ráčiete pro mne učiniti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti VMti všecko dobré a nám spolu při králi JMti, pánu našem, sčastné a ve zdraví shledánie; nebo poněvadž JMKská v Prešpurce již jest, mám za to, že VMt brzo tam k JMti jeti ráčiete. A my také z tohoto královstvie Českého po sv. Bartoloměji, apoštolu božím, také, za to mám, že k JMKské, dá-li pán Buoh, brzo pojedeme. Dán na Velharticích, v středu před hodem sv. Vavřince léta oc. XX°. Osviecenému kniežeti a pánu, panu Karlovi kniežeti Minstrberskému v Slezi, Olešnic- skému a hrabí Gladskému oc, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. *) Když první čásť dopisů Zdeňka Lva z Rožmitála v VII. díle Archivu Českého již byla vytištěna, sděleno mi k zvláštnímu dotazu panem Bohd. Wagnerem, knížecím archivářem v Třeboni, že mimo dopisy uschované ve sbírce historické v archivu Třeboňském nalezají se ještě čtyry terniony listů Lvových až do r. 1533 v oddělení šlechtických rodin; za kterouž vzácnou laskavost, jakož i za ne- méně vzácnou ochotu panem Fel. Zubem, registrátorem knížecím tamže, mně prokázanou upřímné vzdávám díky. Mimo to vyskytl se také list Zd. Lva z R. ve sbírce autografů v archivu Jindřicho- hradeckém z r. 1535. Sluší tudíž v VII. d. Arch. Česk. naznačené období listů Lvových rozšířiti až po r. 1535. Archiv Český VIII. 21

Strana 162
162 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 212. Purkrabímu na Blatné, aby mu poslal ryby a železo oc. Na Velharticích 1520, 8. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Poněvadž mám doctora Dominika zajtra do Prahy poslati, jakož k vobědu s panem Zubem budou zajtra na Blatné: i musím mieti k tomu vozníky, s kterými včera ke mně přijeli; a kterými se vozníky vozím, těch také potřebuji, ježto dnes nemohu žádných na Blatnú poslati. Protož pošli mi těmi vozníky, kterých jest Strádal na Blatné nechal, sem na Velhartice ráno IV nebo pět kop kapruov; nežli byť vyjeli hned jakž měsíc vajde, dobře učiní jedno proto, aby, dokudž horko nebude, aby se ryby nezmořily, přijeti mohli a také aby před obědem přijeli, nebo zde mám málo kapruov, a mám mieti zajtra k vobědu hosti, však zase ty vo- zníky chciť na zajtří poslati; také vína budu brzo potřebovati, ale odsud chci po ně s koňmi poslati. — Což se dotýče železa, potřebuji jeho; a protož, budeš-li moci hned při rybách na fasunku, že by mi jeho III nebo IV centnéře poslal, a pošli při tom některého holomka. — A také což se dotýče toho, jako mu jsú uši uřezány: i poněvadž nechce milosti znáti, a pohrůžky, kterak mi oznámeno, že činí: kaž jeho vzieti, i toho, jako od pana Zbyňka utekl, a na Blatnú ať jsú posláni. Dán na Vel- harticiech, v středu před hodem sv. Vavřince léta oc. XX°. Purkrabí na Blatné. A také že by mi poslal několikonácte štik nevelikých v nějakém soudku na tom voze s kapry. 213. Nařizuje Bern. Rurovi v Sýcově a Petru Pretvicovi z Havroně, aby od Jiříka Zoka z Radčic úřad hejtmanství v Sýcově přijali a jej Linhartu Pretvicovi z Havroně poručili. Na Velharticích 1520, 8. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozeným vladykám Bernartovi Rurovi v Sýcově a Petrovi Pretvicovi z Havroně oznamuji, že vám poroučím, abyšte, ještě dva nebo tři k sobě z rytieřstva z panství Sýcovského přijmúce, přijali na místě mém a syna mého úřad hajtmanství Sýcovského od uro- zeného vladyky Jiříka Zoka z Račic, a ten úřad toho hajtmanství abyšte poručili ode mne a od syna mého urozenému vladyce Linhartovi Pretvicovi z Havroně; a abyšte rytieřstvu toho panstvie, též také měšťanóm i lidem oznámili a na našem místě roz- kázali, aby jeho též jako i prvnieho hajtmana poslušni byli a jím se, jakožto úřed- níkem a hajtmanem naším, spravovali. Také vám poroučím, že při tom budete, aby se všecky věci na zámku Sýcově, jací jsú svrchkové, sepsali, též také i ve dvořích u zámku Sýcovského i také v Meziboří, i což jest kterých dobytkuov, koní, klisen i jiných věcí k hospodářství anebo obilí; a toho všeho sepsání abyšte dali jeden spis

Strana 163
Dopisy z roku 1520. 163 prvniemu hajtmanu a druhý spis novému hajtmanu, a třetí spis abyšte mně poslali. Také dojeďte k rybníkóm s voběma hajtmany, abyšte mi to také oznámili, jestliže by ještě při kterém rybníku bylo jaké opravy potřebí, abych se v tom věděl čím spraviti, a to což jest, aby se neopouštělo. Dán na Velharticích, v středu před sv. yo Vavřincem léta oc. M'V°XX. 214. Jiříku Zokovi z Radčic v příčině postoupení úřadu hejtmanského na Sýcově Linhartu Pretvicovi z Havroně. Na Velharticích 1520, 8. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Hajtmane milý! Věz, že sem s Linhartem Pretvicem již o to srovnal, nač má ten zámek Sýcov chovati a ten úřad spravovati; protož již některý den při času sv. Bartoloměje, apo- štola božieho, o to se srovnajte, kdyžby jemu toho úřadu při tom času postúpiti měl; nebo sem psal Bernartovi Rurovi a Petrovi Pretvicovi, aby oni od tebe ten úřad přijali a jemu Linhartovi jej poručili, jakož šieře tomu porozumieš z toho listu, kterýž jim o to psal sem. A také s tím postoupíš, co jakých svrchkuov jest, aby se to vše sepsalo, i také že byšte k rybníkóm dojeli, a to proto, aby se to, jací jsú, ohledalo a potom neopouštělo; a jestliže by ještě kde bylo co potřebí opraviti, abych to mohl také věděti. Pak již to vše tak učiníce, rád bych, aby potom ke mně brzo přijel na Blatnú anebo na Velhartice, nebo mám za to, že brzo po sv. Barto- loměji k králi JMti, poněvadž jest jeho JMt již v Prešpurce, pojedu, ješto bych rád, aby mohl před tiem ke mně přijeti. A jakožť sem poručil i potom psal, aby mi něco voluov nakoupil: i jestližes ještě nemohl kúpiti, ale daj něco na to peněz z důchoduov Sýcovských, cožť se slušně zdá, jemu Linhartovi Pretvicovi, aby on mně něco voluov nakoupil a ke mně je, kterak sem jemu poručil, když bude je mieti, poslal. Dán na Velharticiech v středu před hodem sv. Vavřince léta oc. XX°. Urozenému vladyce Jiříkovi Zokovi z Radčic, hajtmanu na Sýcově, mému milému. Což se vobilé anebo sladuov dotýče kromě letošnieho, kteréž se nynie s pole klidí a klidilo, ježto by snad i z vopuov [sic] prvé pozuostalo, to muožeš k mému užitku dáti rozprodati, i také mléčné, kromě některý sajr a něco másla, hrnec nebo dva nech jemu Linhartovi Pretvicovi; však proto i toho, což se nechá, ať se pro pamět napíše. 215. Václavu Loreckému z Elkouše, že ho v příčině postoupení statku v Lorci strýcem jeho Divišem opatřiti chce; o groších jáchymovských oc. Na Velharticích 1520, 8. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož si mi psal, kterak by Diviš,

Strana 164
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 164 strýc tvuoj, statek v Lorci postoupil Petrovi Pašinkovi, ježto z tvého psaní tomu sem šíře porozuměl; ale tomu ještě dokonale vyrozuměti sem nemohl, již-li jest ta věc k tomu přišla, abych tebe v tom úřadem svým opatřil. Protož zdá mi se, ač jestližeť se též zdá, aby v Benešově o tomto sněmu najprv příštím byl na den svatého Bar- toloměje apoštola božieho [24. srpna], a tu mi o to připomenul; a tu já moha o to radu na ten čas vzíti, pokudž poznám, že by mi náležalo, chci tebe rád v tom opa- třiti. Dán na Velharticích, v středu před hodem svatého Vavřince léta oc. XX. Uroz. vladyce Václavu Loreckému z Elkauše a na Libenicích, přieteli mému milému. Jakož si mi také psal, kterak si proboval groš Jachmtálský, i také groš Horský český: i toho sem vděčen, žes v tom pilnost měl a to mi oznámil, a rád sem tomu, že se tak slušně grošové na Jachmtále dělají; neb poněvadž se těchto časuov na Horách Kutnách grošové širocí nemincují, a skrze to v tomto královstvie groš jest se zdražil: i snad nebude potřebí tak mnoho jako prvé na groše nadávati, když se ti grošové Jochmtálští, poněvadž také dobří jsú, rozmnoží a sem hloubě do země ponesou. Což se dotýče příjezdu krále JMti, pána našeho, do Prešpurka, jakož si mi o tom psal, i vím to již prvé také, ale proto i od tebe toho sem oznámení vděčen. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, aby JMKská i v tomto královstvie brzo býti a přijeti ráčil. 216. Purkartovi Kapléři z Sulevic a Václavu Sokolovi z Mor v příčině postoupení statku manželce Pirama Kapouna. Na Velharticích 1520, 8. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urození a stateční přátelé milí! Jakož ste mi psali, což se manželky pana Pirama Kapouna dotýče, tomu sem porozuměl. I vězte, že on na místě manželky své vždy mne napomíná, abych podle listu obrannieho, mocí úřadu mého, ji v statek její v skutečné držení a užívání uvedl; ježto i to jest mi před- kládáno, kterak na poručníky otcovské k tomu podobní listové jsou vycházeli, a že jsú toho ti proti poručníkóm užívali: pak poněvadž to, mám za to, znáte, že jest ten statek jeho manželky, mně by se zdálo za slušné, abyšte jí toho postoupili, nebo máte-li oč o jiného s obú stran činiti, z toho sebe také potom muožete viniti a toho užiti, což by za spravedlivé bylo. A z povinnosti úřadu mého k tomu vás napomínám, že se podle listu obrannieho zachováte: pak-li byšte toho vždy neučinili, vězte, že bych již musil o to radu vzíti o najprvnějším sněmu, kterýž brzo býti má, a v tom se dále zachovati, aby bylo známo, což jest na mně, že úřadem mým neschází. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři panu Purkartovi Kapléři z Sulevic a na Duchcově, a urozenému vladyce panu Václavovi Sokolovi z Mor a na Vršovicích, přátelóm milým.

Strana 165
Dopisy z roku 1520. 165 217. Václavu Trčkovi v příčině obstarání listů a koupě vína v Praze. Na Velharticích 1520, 8. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Píši teď list, kterýžť posílám panu Purkartovi Kapléři a panu Sokolovi o tu věc, což se manželky pana Pirama Kapouna dotýče: i pošli jim ten list ode mne. Toto také věz, že jest mi psal pan Vilém Kornhauzský od Benešova o některú svú věc a podle něho pan Hynek Bořita: i poněvadž nevím kde on pan Vilém Kornhauzský bytem jest, protož není-li jeho v Praze a jest-li pan Bořita, kaž mu ten list dáti, kterýž jemu panu Vilémovi svědčí; pak-li by ani jeho v Praze nebylo, ale pošli mu ten list na Smečen [sic] po tom poslu, který puojde ku panu Purkartovi; a při tom napiš ce- duli od sebe jemu panu Bořitovi, poněvadž nevíš, kde jest pan Vilém, že z mého poručení jemu ten list posíláš, poněvadž jest mi také on o něho o pana Viléma Kornhauzského psal, a že sem prázdnosti neměl na to z Benešova odpovědi dáti. — Také teďt posílám tři listy, jeden svědčí pánuom věřitelóm, druhý pánuom ředitelóm a třetí panu Jindřichovi Berkovi. I jestliže pan Jindřich Berka v Praze jest, kaž mu ty listy dáti; pak-li by nebyl, ale daj ty listy Martinovi Kozlovci; pak-li by i jeho nebylo, ale ponech jich u sebe, a kdyby který z nich v Praze byl, daj mu je, neb jest o věc jako o jednostajnú, nebo jim na to odpověď dávám, oč mi prvé psali. — Toto také věz, že sem zpraven, že by vína v Praze nynie laciná byla: i psal sem Janovi z Mlékovic, bude-li moci k tomu slušně přijíti, aby tři neb čtyři sudy jeho koupil; i koupí-li, zaplať to z mých peněz. Datum ut supra. Václavovi Trčkovi z Vitence, písaři mému na hradě Pražském. 218. Janovi z Mlékovic, úředníku na hradě Pražském, o potrestání kováře z Ruzině, jenž kradl obilí; o nakoupení vína v Praze a zjednání formanů. Na Velharticích 1520, 8. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Jene milý! Jakož si mi psal, což se tvé věci a Jana Sulka dotýče, tomu sem porozuměl. I ač byl bych rád, abyšte se o to bez souduov snesli a srovnali: ale poněvadž na právo ukazuje, chceš-li konec míti, slušíť se podle práva zachovati. A jestližeť jest úrok dal, nemuožeš jeho do sv. Jiří podle obecnieho svolení z jistiny napomínati; pakliť jest úroku předešlého nedal, tehdy rukojmí muožeš pohnati před úřad muoj z jistiny i z úrokuov zadržalých, co by se na kterého rukojmí díl dostati měl, jakož při úřadu mém dobře to vědí, kterak se taková věc v puohonech rozděluje. Také jakožs mi psal, kterak by nějaký kovář z Ruzině krad mi obilé, a že jest s jistinú [sic] lapen: i nesluší toho lechčiti, a protož muožeš jeho dáti zmučiti,

Strana 166
166 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. a co vyzná, aneb na koho, oznam mi, prvé nežli by jeho dal utratiti; jakož Janovi Strádalovi poručilť sem šíře v tom muoj úmysl oznámiti. — Toto také věz, že sem zpraven, že by v Praze vína dosti laciná byla: i budeš-li moci k tomu slušně přijíti, kup tři neb IV sudy vína, a když koupíš, najdeš peníze na to u Trčky písaře. — A poručilť sem také Strádalovi oznámiti, aby mi dva formany zjednal, aby byli na hotově brzy po sv. Bartoloměji, apoštolu božím, jakožť to všecko Strádal šieře oznámí, a opatř jeho obrokem, které koně a vozníky s sebou má. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi z Mlékovic, úředníku mému na hradě Pražském. 219. Paní Anně Brlohové z Lomu v příčině zaplacení jí dluhu královského. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Paní Anno milá! Jakož si mi psala, což se tvého dluhu od krále JMti po- vinného dotýče: i věz, že sem tu naději měl, žeť jest již dáno, poněvadž se jiným dávalo; než poněvadžs mi psala, žeť ještě dáno není, chci o to naschvál psáti a po- slati ku pánu Hradeckému, neb odtud z toho kraje Bechyňského bylo jest uloženo od pánuov řediteluov, žeť jest dáno býti mělo. A k tomu se rád přičiním, aťby se tím neprodlévalo. A toto také věz, že o svaté panně Markétě minulé opět jest se znova dávalo v Praze na dluhy královské, ježto také tobě mělo odtud dáno býti. I chci o to také do Prahy psáti, abych zvěděl, co jest toho, a není-liť dáno, aťby také dáno bylo podle toho pořadu, kterak se jiným dává. Dán na Velharticích ve čtvrtek před hodem sv. Vavřince léta oc. XX°. Urozené vladyce paní Anně Brlohové z Lomu, přietelkyni milé. 220. Adamovi z Hradce, aby vdově Brlohové dluh královský zaplacen byl; že poslové od Táborských a od Normberských k němu vypravení byli zabiti. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i s manželkú vaší a dcerú mú milú i s naším mladým přietelem, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane synu! Psala jest mi paní Brlohová, někdy Jiříka Brloha manželka, chudá vdova, ješto téměř s dětmi svými nic jiného nemá nežli ten dluh u krále JMti, ježto z vašeho kraje mělo by jí na to z berně dáno býti, tak jakž mi oznámeno LXXXIII I gr. českých a LVII1/2 gr. českého. I prosím vás, že pro její chudobu a pro mú přímluvu, poněvadž se jiným ve všech krajích na takové dluhy dává, a některým již podruhé na hradě Pražském dáváno bylo, že jí také to již z toho kraje Bechyňského, co se jí dáti má, dáte. A za to

Strana 167
Dopisy z roku 1520. 167 prosím, pane synu muoj milý, když do Benešova na sněm pojedete, že tu sumu peněz s sebou vzieti rozkážete, již bych já to přijal a jí od vás dodati rozkázal; neb znaje její nedostatky, naschvál proto k vám tohoto posla posílám. A při tom toto mi se zdálo vám také napsati, co jest mně z toho kraje Bechyňského mělo z berně dáno býti, jakož máte sobě to vzíti na to, co vám ještě dáti mám: i bude-li se vám zdáti, srovnal bych o to s vámi v Benešově, a co bych vám ještě dodati měl, tím bych vás meškati nechtěl. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu, muoj milý pane synu, šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Adamovi z Hradce oc, synu mému milému. Muoj milý pane synu! Jakož ste mi psali, kteří sú Táborským škodu učinili, že učinili také vašim oc: i jistě není dobře, a jest potřebí nám se všem k tomu společně přičiniti, abychme takové neslušné věci mohli brzo zastávati [sic] a k ná- pravě přivésti, dokudž by se více nerozmohly. Neb i toto vězte, že jest mi praveno, že šel ke mně posel od Táborských a že jest zabit okolo tří mil od Velhartic, a druhý posel že ke mně šel od Normberských a že by byl zabit blízko od Klatov. A tak se hlas pouští, že by to činili ti, jako chtí slouti dobří lidé, ješto v tom ta- kového neřádu a šibalstva, snad u války, kterak nynie nastává, nebylo. 221. Václavu Trčkovi o zaplacení dluhu královského paní Anně Brlohové z Lomu. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Věz, že jest mi psala paní Anna Brlohová, Jiříka Brloha někdy manželka, jako v Budyni byla, že jí ještě z berně nic dáno na dluh královský není oc. I psal jsem o tom pánu Hradeckému, poněvadž podle prvních podíluov jest jí do kraje Bechyňského ukázáno, ježto snad již bude jí to odtud dáno. Než což se dotýče nynějších podíluov, jako se z hradu Pražského od pánuov řediteluov skrze Martina Kozlovce vydávali, zvězte ode mne na něm na Martinovi, co se jí také toho dáti má: a není-li jí ještě dáno, chtěl bych jí to oznámiti, aby proto poslala aneb přijela; a nevím, jaké ona má neštěstí v své chudobě, že jiným se dává již podruhé, a jí, kterak sem z jejího psaní srozuměl, že ještě dáno není nikdež, ježto mám za to, že vdovy a sirotci měli by předkem opatrováni v spravedlivosti býti. Datum ut supra. Václavovi Trčkovi z Vitence, písaři mému na hradě Pražském. 222. Prosí krále Ludvíka za oznámení, kdyby vyslaní z stavův českých do Prešpurka přijeti měli, aby ho do království Českého doprovoditi mohli. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Najjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské

Strana 168
168 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. vzkazuji. Milostivý králi! Rád to s pravú věrú slyším, že VMKská již v Prešpurce býti ráčíte. A VMKské prosím, jakož i prvé já i mnozí jiní toho sme žádost měli a VMKské psali, že oznámiti mi ráčíte, kdybychme po VMKskou do Prešpurka při- jeti měli, a kdy by VMKské byl úmysl odtud z Prešpurka do královstvie Českého jeti, abychme se k tomu hotovi, tak jakž toho dávno očekáváme, najíti dali; anobrž zdá mi se za potřebné, aby VMKská všem stavuom tohoto královstvie Českého na sněm do Benešova, kterýž má býti na den s. Bartoloměje [24. srpna] apoštola božieho, to oznámiti ráčili; nebo ten sněm má býti pro příjezd VMKské do tohoto královstvie, kteréhož sme velmi žádostivi. A pán Buoh všemohúcí rač dáti VMKské dlúhé a šťastné ve zdraví kralování; toho bych VMKské, jakožto pánu svému milostivému, věrně přál. Dán na Velharticích, ve čtvrtek před hodem s. Vavřince léta oc XX°. Najjasnějšiemu kniežeti, pánu, panu Ludvíkovi Uherskému a Českému oc králi a mar- krabí Moravskému oc, pánu mému milostivému. 223. Prosí Jiřího markrabí Brandenburského za oznámení, kdy by měli vyslanci čeští do Prešpurka přijeti, aby krále Ludvíka do království Českého doprovodili. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Osviecené a vysoce urozené kníže, pane, pane mně milostivý! Službu svú po- volnú VMti knížecí vzkazuji. Poněvadž již z daru pána Boha všemohúcieho král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest se k tomuto královstvie Českému přiblížiti a do Preš- purka přijeti: velmi to rádi a s radostí v tomto královstvie slyšíme, a zvláště kteříž JMKské příjezdu do tohoto královstvie dávno žádostivi jsme. I VMti knížecí s pil- ností prosím, jakož o tom nepochybuji, že se k tomu přičiniti ráčíte, aby JMKská tím spíše do tohoto královstvie Českého přijeti ráčil, a nám oznámiti, kdy bychme měli po JMKskú, jsúce již k tomu na hotově, do Prešpurka přijeti. A za to také prosím, že VMt knížecí ráčíte o to jednati, aby JMKská, když, dá-li pán Buoh, k JMKské do Prešpurka přijedeme, ráčil bez prodlévání do tohoto královstvie Če- ského jeti. A dajž pán Buoh VMti knížecí všelikterak dobře a šťastně se míti a zdrávu býti, toho bych VMti knížecí věrně přál a svými službami rád se zachoval. Dat. ut s. Osvícenému a vysoce uroz. knížeti pánu, panu Jiřiemu markrabí Brandenburskému, knížeti Štětínskému, Pomořskému a v Kašuben [sic], purkrabí Normberskému a knížeti v Rugen [sic] oc, pánu mně milostivému. 224. Kašparu z Woltenštorfu, zemskému maršálku, a jiným radám arciknížetství Rakouského, že odpovědník města Vídně i vší země Rakouské v koruně České přechováván nebude. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urození páni páni, urození a stateční rytíři a vladyky,

Strana 169
Dopisy z roku 1520. 169 přátelé moji milí! Psaní, které ste mi učinili, oznamujíce, kterak by Hanzs Špiczl, pravě se míti nějakú spravedlivost ke dvěma měšťanóm Vídeňským, že jest odpověděl všem Vídeňským i také zemi Rakouské nad Enží i pod Enží: tomu sem šieře z va- šeho psaní vyrozuměl i z toho přípisu, který ste mi poslali, kterak odpovídá, při tom mne žádajíce, abych se k tomu přičinil, aby v koruně České přechováván a fedrován nebyl. I chci k tomu rád všecku pilnost podle žádosti vaší přiložiti, aby obyvatelé tohoto královstvie Českého v tom se podle erbainunku zachovali; neb v čem bych JMti Římskému a Išpanskému králi, jakožto pánu svému milostivému, slúžiti mohl a vám dobré přátelství ukázati, učinil bych rád. Dán na Velharticích, ve čtvrtek před hodem sv. Vavřince léta oc XX°. Urozeným pánuom, panu Kašparovi z Wolkenštorfu, zemskému maršálku, a jiným pánuom a rytieřstvu k němu radám zřízeným arciknížetství Rakouského pod Enží oc, přá- telóm mým milým a dobrým. 225. Purkmistru a radě města Vídně, že učiní opatření, aby jich domácí odpovědník v království Českém přechováván nebyl. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, vzácné opatrnosti přátelé moji dobří! Jakož ste mi psali, oznamujíce, kterak jest vám nějaký jménem Hans Špicl list odpoviedací, kteréhož ste mi přípis v vašem listu zavřeli, poslal, kterémuž sem porozuměl, žádajíce mne, abych rozkázání anebo psaní zjevné učinil, aby jmenovaný Špicl proti erbainunku, po- něvadž práva trpěti nechce, v koruně České přechováván a fedrován nebyl: i chci k tomu rád všecku pilnost podle žádosti vaší přiložiti, aby obyvatelé tohoto královstvie Českého v tom se podle dotčeného erbainunku zachovali; pakli byšte vy se prvé, kdež by svá obydlí a přechovávánie v koruně České on měl, doptali a mně oznámili, chtěl bych se k tomu skutečně míti, aby k němu, jakž na takového přísluší, saženo bylo, nebo v čem bych vám mohl dobré přátelství ukázati, učinil bych rád. Datum ut supra. Vzácné opatrnosti místodržícímu purgmistrova úřadu a radě spolu zřiezené a přidané města Viedně, přátelóm mým dobrým. 226. Burianovi Otickému z Votic v příčině narovnání s Annou ze Lhotky. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Věz, že jest na mne vzneseno jménem Anny ze Lhotky, ženy Ondráčkovy, služebnice přikázané pana Jana Řepy, že by se jí uvázal ve dvuor její dědičný ve Lhotce pod řádem a právem, nehledě

Strana 170
170 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jí o to podle práva, a z toho dvoru žes krávy její i jiný statek pobrati dal, žádajíc mne za opatření podle úřadu mého: i znáti muožeš, ktož by se v čí statek dědičný mimo řád a právo uvázal, co to na sobě nese oc. Protož tebe k tomu napomínám, že jí toho statku zase zmocníš a postoupíš s tím se vším, co jest jí odtud z toho dvoru pobráno; a chceš-li ji potom z čeho právem viniti, toho budeš míti vuoli, a ona též. Pakli by se tak zachovati a toho, kterakť píši, učiniti nechtěl, tehdy stuoj přede mnú v Benešově na zajtří po sv. Bartoloměji [25. srpna], apoštolu božím, najprv příštím, a té se věci sprav. A poněvadž na ten čas má tu sněm býti i také páni úředníci a vladyky soudce zemští, chci tu věc rozvážiti, při čem každú stranu z vás budu míti podle úřadu svého spravedlivě zachovati. Datum ut supra. Urozenému vladyce Burianovi Otickému z Votic oc, přieteli milému. 227. Janu Repovi z Neveklova v příčině obeslání Buriana Otického. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož si se mnú mluvil v Bene- šově, což se Buriana Otického a Anny ze Lhotky oc dotýče: i rozvažoval sem tu věc při sobě, kterak bych jeho o to obeslati měl, a z té příčiny tím sem něco prodlil; pak nejlépe mi se zdálo, tak jemu psáti, jakožť teď toho přípis i také ten list posílám. A budeliť se tak zdáti, tehdy jemu ten list ode mne bez meškání pošli. Datum ut supra. Uroz. vladyce panu Janovi Repovi z Neveklova a na Tloskově, přieteli mému dobrému. Tomuto poslu od té chuoze, co k tobě jde, rozkázal sem zaplatiti, protož neníť potřebí jemu od toho nic dávati. 228. Janovi z Vřesovic, aby člověku, jenž nějakého mordu v městečku Velharticích se dopustil milost ukázal. Na Velharticích 1520, 9. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Jakož si mi psal, což se toho mordu člověka tvého od Honza Glanza v městečku Velharticích dotýče: i jistě sem tomu nerad a takové sem věci nelechčil a nelechčím; než totoť oznamuji, že mnozí dobří lidé i také havéři a dělníci na těch Horách Matky buoží u Velhartic o něho jsú se ke mně s pilností, i některé toho také příčiny předkládajíce, přimlú- vali, ale bez tvé vuole nezdálo mi se jim na to žádné konečné odpovědi dáti. Než znaje počátek na těch Horách, že poněkud mám za to, že při takových počátcích hor dělání jest potřebí přísnosti i také časem ukazování slušné milosti, ježto toho ti

Strana 171
Dopisy z roku 1520. 171 najvíce potřebují, ktož se viny dopustí: i přieteli milý! jestliže by k tomu byla tvá vuole, dal bych toho jistého ctí a věrou, kterýž se toho mordu dopustil, zavázati, aneb kterak by za slušné bylo do času jmenovitého, a v tom času aby milosti u tebe i u toho zabitého přátel hledal, též i u mne, ač u toho jest mu toho více potřebí, proti komu jest více provinil; pak dosáhne-li milosti, při tom by stálo; pak-li nic, aby se byl zase povinen postaviti. A co v tom bude dále tvé vuole, tím se míniem spraviti, neb nepochybuji, že to všecko, cožť píši, umíš dobře rozvážiti. Datum ut supra. Uroz. a statečnému rytieři panu Janovi z Vřesovic a na Žluticích, příteli mému dobrému. 229. Břetislavovi z Ryzmberka v příčině poslání listů do Prešpurka a zjednání mu tam hospody a stání na 120 koní podle českého způsobu. Na Velharticích 1520, 10. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Podle našeho spolu včera zuostání teď vám posílám jeden list, co píši králi JMti, a druhý list, kterýž panu purkrabí píši. I když do Prešpurka pošlete, prosím, že ty listy také pošlete; a bude-li jaká odpověď, to bude moci váš posel zase vzíti, a když k vám zase pojede, s sebou při- nésti. Také vás prosím, že poručíte tomu, koho tam pošlete, aby zvěděl v Prešpurce, kde jest mi hospoda dána; a rád bych, aby bylo koněm stání mým podle obyčeje českého na sto a XX koní, neb kdyby bylo po uhersku, někde by nám snad ploty místo marštalí ukázali. A mám úmysl také tam okolo sv. Bartoloměje anebo prvé pro tu potřebu poslati. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Velharticích v pátek den svatého Vavřince léta oc. XX°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka a z Švihova a na Rabí, hofmistru dvoru krále JMti oc. 230. Purkrabímu na Blatné, aby mu poslal vína, železo a zvěřinu oc. Na Velharticích 1520, 10. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Teďt posílám zase vozníky a vuoz, na kterémžs mi ryby poslal, aby těch vozníkuov již na Blatné ponechal pro stavení; a posílámť teď také vuoz s svými vozníky, aby mi na něm poslal bohdá zítra polúvozí vína rakouského, jakož Jiřík klíčník dobře ví, které jest, a při tom také druhé polúvozí vína pošli mi pro obecní pití, které se Jiříkovi klíčníku bude zdáti; a při tom ať sám přijede a to některak opatří, aby vínu horko neuškodilo. A při tom pošli mi železa, o kteréžť 22*

Strana 172
172 sem prvé psal, a tunu zvěřiny; a co ještě zvěřiny mimo to máš, oznam mi. A teď posílám dva listy, i pošli je do Hradce, jeden pánu Hradeckému a druhý paní Hra- decké; a co zase odpíší, to mi pak pošleš, když ke mně poselství míti budeš. Datum ut supra. A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Purkrabí na Blatné. 231. Janu Flugovi z Rabšteina v příčině jednání o zástavy na dluhy královské; král Ludvík že již do Prešpurku přijel. Na Velharticích 1520, 10. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi na mé psaní odepsali, což se toho jednání s pány řediteli dotýče, poněvadž na tento čas nemuožete ke mně se panem Štefanem Šlikem přijeti: již ta věc při tom stuoj podle vašeho psaní až do tohoto sněmu, jakož dotud muože míti prodlení. A kterak se na tom sněmu zjedná, to vám, dá-li pán Buoh, oznámím. Což se pak dotýče, pane a přieteli muoj milý, kterak rozumiem, v čem by ty zástavy býti mohly: i ač gruntovně vám toho oznámiti nemohu, nežli nějaký toho spuosob, a to takový, že jsú páni ředitelé, kterak sem tomu vyrozuměl, zpraveni, že někdy prvé na to na jedno chtěli jsú puojčiti XXti“ kop gr. českých, jakož i o páních z Gutšteina byl ten hlas puštěn; a na to druhé zboží chtěli jsú někteří puojčiti, aby to v dluhu krále JMti ujali, mám za to, „ že II1/2M gr. č. Však za to mám, když se k tomu povolení zjedná, jestliže obě straně budou chtíti k slušnému přistúpiti, že se to jednání bude moci dokonati, jestliže se ta věc sejde v hromadu, oč páni ředitelé zednají a kupují. I toto vědúce, čemu sem v tom vyrozuměl, ač vám o tom dosti krátce píši, budete moci o to šíře se panem Štěpánem Šlikem rozmluviti a jemu to oznámiti. Dán na Velharticích v pátek den svatého Vavřince léta oc. XX°. Uroz. pánu, panu Janovi Flugovi z Rabšteina a na Bečově, přieteli mému milému. Mám za to, že již víte, že král JMt, pán náš, jest již konečně v Prešpurce. A tak sem tomu vyrozuměl, když jest JMt do Taty přijeti ráčil, že jsú se páni uherští nadáli, že jich tu čekati ráčí; ale JMt nemnoho se o to radiv, že jest předse, na jiné nečekaje, do Prešpurka jeti ráčil, a s JMtí pan Jiří markrabě a pan Borna- missa a několiko pánuov mladých uherských. Než teprva za JMtí do Prešpurka jiní páni a biskupi uherští jedou, i také dvořané a komorníci, kteříž se s JMtí pro ne- dostatek peněz vypraviti nemohli, než tepruva jim něco dávali, když zvěděli, že JMKská předse jede. A konečně ta jest naděje, pane a přieteli muoj milý, že JMKská radši do Čech pojede, nežli někto toho vděčen bude.

Strana 173
Dopisy z roku 1520. 173 232. Jindřichu Berkovi z Dubé o jednání v příčině zástavy na dluhy královské; žádá, aby hospo- dářství Tachovské ohledáno bylo oc. Na Velharticích 1520, 10. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vězte, když sem z Benešova na Blatnú přijel, že sem hned brzo ku panu Hanušovi Flugovi poslal a psal o tu věc, což se zástavy a pana Štefana Šlika dotýče: i sjížděli se o to spolu, a tím se prodlilo, že mého posla zdrželi, že sem vám nemohl brzo oznámiti, co mi za odpověď dali. I vězte, že mi pan Hanuš píše, že do sněmu přijeti ke mně nemohou, však některú mi cestu v tom oznámil, ježto za to mám, že tím málo anebo nic obmeškáno bude a že ta věc bude moci slušně předsevzata býti; jakož, dá-li pán Buoh, když se spolu v Be- nešově o tomto sněmu shledáme, chci vám to oznámiti. A mně by se zdálo, pane a přieteli muoj milý, abyšte vy proto předse o to, co máte před sebou, jednali, ne- dokonávajíce; než tak se naději, že po sněmu bude se moci jedno i druhé dokonati, pokudž by bylo s obú stran za slušné. A šieře mi se o tom po poslu psáti nezdálo. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Kumburce, hajtmanu kraje Hradeckého a přieteli mému milému. Mně by se zdálo za slušné, abyšte Tachovské hospodářství brzo ohledali, a nemáte-li registr z toho zboží, že byšte je sobě sepsati dali, a já bych jich také rád přípis měl; nebo toho žádost mají ti, kteříž by potřebovali, jací jsú duochodové, věděti, ježto šieře muožete se toho domysliti; a jestliže tam pojedete a chcete ke mně zajeti, rád vás uhlédám. Prosím vás, učiňte mi tu vděčnost přátelskú i s jinými pány řediteli; nebo jest věc spravedlivá a i podle obecnieho zemského svolení slušná i povinná. A poručte to opatrovati někomu, což se poselství o věci krále JMti a zemské dotýče, aby již to bylo sňato s Václava Trčky, písaře mého, a taky aby to jemu bylo bez dalších odtahuov dáno a navráceno, což jest svých peněz v ta- kových poselstviech vydal, jakož sem prvé o to mluvil. I věřím vám, pane a přieteli muoj milý, že to skutečně učiníte bez prodlévání, nebo jistě z slušných příčin tuto žádost na vás vzkládám. Odpovědi žádám. 233. Posílá Břetislavovi z Ryzmberka list krále Polského; o počtu zádušním kostela ve Zbynicích. Na Velharticích 1520, 10. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Teď vám posielám list od krále Pol- ského JMti, kterýž jest mi dnes před večerem s jinými některými listy přinesen,

Strana 174
174 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. ježto nynie nezdá mi se o tom šíře vypisovati; nežli té sem naděje, že JMt král Polský přeje dobrého JMKské, pánu našemu, a že ráčí býti pán náš milostivý. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abyšte se dobře měli a spolu bohdá abychme se šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Velharticích v pátek den sv. Va- vřince léta oc XX°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka a z Švihova a na Rabie, hofmistru dvoru krále JMti oc. Vězte pane švagře muoj milý, že by lidé moji, kterýmž to náleží, a kostelníci kostela matky boží ve Zbyniciech měli činiti zde na Velharticích počet tento pátek po hodu matky boží najprvé příští [17. srpna]; i poněvadž také někteří vaši lidé k té faře osadní jsú a byli, jsú také za kostelníky voleni Bureš a Batěk z Miřenic. I prosím vás, že jim rozkážete oznámiti, aby také při tom počtu na Velharticiech tento pátek byli, a jestli že mají z čeho počet z peněz toho kostela činiti, aby také udělali; nebo muoj milý pane švagře znáte, že také časem sluší nám to opatřiti, což se věcí kostelních, což by jim spravedlivě náleželo, dotýče. 234. Jindřichovi z Ryzmberka, aby poddaný jeho povinný desátek faráři Zbynickému odváděl. Na Velharticích 1520, 10. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vězte, pane švagře muoj milý, že jest na mne vznesl kněz farář Zbynický, kterak by Otěšínský, člověk váš, nedal jemu prvnieho ani le- tošnieho desátku, kterak jest jemu povinen dávati. I prosím vás, že témuž člověku rozkážete, aby jmenovanému faráři ten všecken desátek zadržalý dal, což sprave- dlivě dáti má, i potomně aby dával bez nesnází a odtahuov; jakož bych já též svým rozkázati chtěl, jestliže by který též povinen dávati kterému vašemu faráři byl. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka a z Švihova oc. 235. Břetislavovi z Ryzmberka, že král Polský o to se stará, aby král Ludvík brzy do království Českého přijel; oznamuje mu při tom různé domácí i cizí noviny. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Teď vám zase ten list, co vám král Polský JMt psáti ráčil, posielám. A což se JMti války s Mistrem Pruským do-

Strana 175
Dopisy z roku 1520. 175 týče, ta ještě konce nemá. Nebo mi o tom dosti mnoho Procek sekretář psal; nebo ač o pokoj jednají, ale ještě zednáno nenie, a nevieme, kdy bude. A také mi psal, že lidé krále Polského JMti porazili několiko tisíce Tateruov. Král Polský pak JMt ráčil mi psáti něco, což se krále JMti pána našeho do tohoto královstvie Českého příjezdu dotýče, ješto neměl sem té prázdnosti, o tom vám mnoho psáti; nežli když se bohdá spolu shledáme, chci vám všecko oznámiti. A tak sem tomu srozuměl, že JMt král Polský má o to péči, aby JMKská, pán náš, mohl brzo v tomto královstvie býti, a že by nám JMt také toho přál, abychom spolu v tomto královstvie v pokoji, v řádu a v lásce byli. Nynie vám nevím, pane švagře muoj milý, co zvláštnieho nového oznámiti, nežli že dnes přineseno mi psaní od pana Viléma, bratra vašeho a švagra mého, že by včera okolo dvú hodin před večerem byl vzat starý Laubský blízko od Klatov od Janovského.*) Pak jakž se ty věci dějí, již poněkud tomu nerozumiem, nežli to znám, že jest viece než v jedné věci veliký neřád. A pán Buoh všemohúcí rač dáti spolu se nám šťastně a ve zdraví shledati. Toto mi se také zdálo vám oznámiti, když sem k vám včera s listem pa- cholka na koni poslal, že jest se na cestě se dvěma zase jeda, ješto na koních byli, shledal a od nich řečí a poněkud i skutkem puotku měl; i budeme dotud trpěti, že snad slušně déle nebudeme moci. Dán na Velharticích, v sobotu po hodu s. Vavřince léta oc. XX°. Panu švagru mému milému, panu Bretislavovi z Ryzmberka a z Švihova a na Rabie, hofmistru dvoru krále JMti oc. Muoj milý pane švagře! Poněvadž chcete do Inšpruku poslati, tehdy snad nenie škodné, abyšte sami od sebe také něco o mú věc připomenuli oc. A prosím vás, oznamte mi, konečně-li bohdá zejtra chcete na tu cestu, kterúž před sebou máte, vyjeti; a v těchto spletciech sluší vám opatrně jeti, i každému z nás jest nynie potřebí opatrnosti. 236. Jaroslavovi z Šelnberka, že dvě osoby ze stavu rytířského u vězení drží. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Teď vám po- sílám list od krále Polského JMti. A jakož sem vám byl něco napsal, což se některých osob z stavu rytieřského dotýče, pak, ač tím nynie nehlásím, neb čehož bych slušně mohl zbýti, a zvláště již do příjezdu krále JMti do tohoto královstvie, rád bych to učinil; než jakž jest kolivěk z povinnosti poctivosti mé mám dva u věži, a šieře vám to, dá-li pán Buoh, chci oznámiti, když se spolu buohdá, pane strýče *) Janovský, odpovědník vší země. Viz Staré letopisy české str. 435.

Strana 176
176 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. muoj milý, v Benešově na sněmu shledáme. Dán na Velharticích, v sobotu po hodu sv. Vavřince léta oc XX°. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi z Šelnberka a z Kosti oc, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. 237. Jiřímu Bezdružickému z Kolovrat, aby v nemoci své s doktorem Dominikem se poradil; o morovém povětří. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče. Teď vám po- sílám list od krále Polského JMti. A jakož ste mi psali, že byšte ne velmi zdrávi byli, toho nerad slyším; a protož sluší, abyšte se záhy opatřili, a poslal sem doctora Dominica před včerajším od sebe do Prahy. A zdá mi se, že jest dosti rozumný lékař, neb děkujíc pánu Bohu dobře jest prospěl synu mému proti zimnici. I snad by dobře bylo, abyšte o svú nemoc s ním radu vzali. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane ujče, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jiříkovi Bezdružickému z Kolovrat oc, najvyššiemu sudiemu královstvie Českého, panu ujci mému milému. Muoj milý pane ujče! Jakož ste mi také psali, což se nakaženého povětří aneb moru dotýče: i jestiť tak, že poněkud jiným spuosobem ta věc jest do tohoto královstvie přišla, nežli prvé obyčejně morové se začínali; ale buď vuole pána Boha všemohúcieho, ať jest tak, jakž míti ráčí, neb jacíž koli jsme, buohda buoží sme. A jakož ste mi také napsali, že okolo vás blízko také promírají a že jsú i na Bez- družicích počeli mříti, ale ne na ty bolesti morní: i mně by se zdálo, že by proto lépe bylo vám tam býti nežli na tento čas na Kornhauze, neb i v těchto krajích času minulého také jsú na rozličné nemoci lidé nemocni byli i promírali. A proto již, děkujíc pánu Bohu, ještě zase dobré povětří máme, i nemoci se umenšují, zvláště což se zimnic dotýče, ježto se byly velmi rozmohly. 238. Ladslavovi ze Šternberka posílá list krále Polského s jinými dvěma listy jemu svědčícími. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Teď vám po- sílám list od krále Polského JMti a jiná dva listy, kteří jsú my s jinými z Turoně [sic]

Strana 177
Dopisy z roku 1520. 177 ježto vám svědčí, přineseni. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Ladislavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu švagru mému milému. 239. Bohuslavu Chrtovi ze Rtína v příčině srovnání některých pří. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Pane Bohuslave milý! Což se Hodějovského dotýče, již tu věc k místu podle práva přiveď, aby o to na mne pokřik nebyl, že by něco mnú a úřadem mým v tom scházelo, a šieře se v tom spraviti muožeš mým prvniem psaniem; a na páně Švam- berkovo poselstvie netřeba s tím čekati, nebo již by on nerad více k tomu posílal, leč by mu bylo rozkázáno, ale té já již nynie potřeby neznám. Což se dotýče pana Jana Fluga a pana Hysrle: jakož podle vajpovědi mé máš býti v Slavkově ten pondělí po svatém Bartoloměji [27. srpna] apoštolu božím najprv příštím, a oni také býti mají oc, i žádám, učiň tak a buď tam konečně na ten den a vezmi s sebou, zdáliť se, pana Abrahama Strojetického, aneb některého jiného z rad úřadu mého, poněvadž tak v mé vajpovědi stojí, že mám k tomu dva poslati; i nerad bych nic toho obmeškal, aby mne žádná strana v podezření neměla. A zdá mi se, aby také s sebou vzal vajpis té vajpovědi z registr purkrabských, aby se tím lépe v té věci spraviti mohl. I věřímť, že k tomu pilnost přiložíš, aby to všecko dosta- tečně vyhledal. A nebudeš-li jich moci srovnati, ale když se zase vrátíš, aby mi mohl o tom dostatečnú zprávu dáti, abych bez dalších odtahuov podle mé vajpovědi mohl jim konec spravedlivý učiniti. Než jestliže byšte je mohli tam v Slavkově srovnati, byl bych tomu rád. A poručil sem Václavovi Trčkovi, aťby na ztravu dal. Datum ut supra. Panu Bohuslavovi Chrtovi z Ertína, purkrabí hradu Pražského, mému milému. 240. Václavu Trčkovi z Vitence v příčině navrácení mu peněz, kteréž byl na poselství vydal; o ro- zeslání listů sněmovních; o srovnání pří některých a vyřízení různých záležitostí. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Jakožs mi psal, žeť jest pověděl Martin Kozlovec, co si na posly vydal, že nynie z toho nic nebude, oznamuje toho nějakú příčinu: i píši teď list, kterýž posílám panu Jindřichovi Berkovi o pilnú věc královskú i také o to, což se těch peněz, co si na poselství vydal, dotýče, i také, aby již to s tebe sňato bylo, píši o to dostatečně; i pošli jemu ten list bez meškání, doptaje se, kde jest, a co za odpověď dá, to ohledaje, tím se šieře spravíme.

Strana 178
178 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Což se pak dotýče toho rozeslání posluov po krajích s listy k sněmu: i jakž jest kolivěk dobřes učinil, žes je rozeslal, ač sem já se nadál, že páni ředitelé to opatří, aneb o té věci Martinovi Kozlovci poručí; ale poněvadž se toho nestalo, chci se na tomto sněmu opověděti, že více s takovými věcmi nechci míti nic činiti. A kdyby nebylo pro příjezd krále JMti, pána našeho, učině psaní na ten sněm, zuostal bych sám doma, neb obci mi se již sloužiti nechce, než což činiem, to činím ještě pro krále JMt. A poněvadž snad se někteří toho zdalují, co činiti mají podle obecního svolení, a proto, oč se sami svolí, chctí [sic], aby to jiní drželi, ježto bez obecnieho sněmu žádný se na mne bez mé vuole svolovati nemuože, abych byl to povinen držeti; neb svolí-li se, jakž mi oznámeno, aby Martin Kozlovec bral od kopy gr., co se dává v placení dluhuov krále JMti, ježto kdyby mi se to z milosti aneb za službu dávalo, nebyl bych proti tomu, ale poněvadž mi se dáti má za dluhy puojčené a co sem v dluzích královských vydal, jinde se s svou škodou dluže a z toho úrok anebo lichvu dávaje, to jest věc velmi proměnná a jiná. Však toho při tom nechávám, co jest se po tom groši vzalo při času svaté panny Markety; než potom chci míti toho vuoli, neb zdá mi se lépe, nechci-li toho sobě schovati, abych to těm dal, kteříž pro mne práci vedou v královských a vuobecních potřebách, za to žádné služby nemajíce. A když z Prahy odjedeš, o zemských potřebách nezdáť mi se nic poroučeti, než což se posluov o mé potřeby posílání dotýče, dobře jest, aby bratru poručil; a zdáliť se také, bych při tom něco Janovi z Mlékovic poručil, a což by bylo pilnějšieho, oznámil bych panu hajtmanu. A zdáliť se do Velhartic s manželkú i s dětmi přijeti: poručilť bych někde pokoj zjednati a rád pomoc tvé čeledi ke stravě činiti, dokudž by tu byli. A což se pana Haška Zvířetického dotýče a listuov obnovení: i mám to v paměti, neb se má ta věc převésti na pana Havla strýce jeho. Teďt posílám tyto listy; pošli jeden panu komorníku, druhý panu sudiemu a třetí panu Repovi bez meškání, na muoj náklad. A což se dotýče pana Fluga a Hysrle: i píši teď ceduli panu Bohuslavovi purkrabí, aby tam jel do Slavkova, aby tam konečně ten pondělí po sv. Bartoloměji [27. srpna] podle mé vajpovědi byl, a té vajpovědi aby s sebou vejpis z registr purkrabských vzal, aby již ta věc mohla konec vzíti, neb bych velmi rád to břímně z sebe složil; a také jemu píši, aby s sebou vzal pana Abrahama anebo jednoho ji- ného z rady úřadu mého. I daj jemu panu Bohuslavovi tu ceduli, a také daj mu na stravu a kto s ním pojede III neb IIII � gr. českých. Pak-li by se jim zdálo málo, ale daj V gr., však jestližeby co z svého přidali, chtěl bych jim navrátiti. Také píši jemu panu Bohuslavovi, což se Hodějovského dotýče; i jestliže by ještě bylo co na to peněz potřebí, opatř to také z mých peněz. Jakož si mi psal, že by rád neměl s penězi činiti: i také jest se mnú o to Johannes mluvil, i znals nynie potřebu mú a rozličná jednání, zvláště pro příjezd

Strana 179
Dopisy z roku 1520. 179 krále JMti, že mi bylo potřebí k tomu více nežli jednoho; však jedné již to, coť sem prvé poručil, přijma k sobě, chci již takové věci tebe zbaviti, nebo znám to, že při úřadu máš dosti jiné práce. A kdyžby měl z Prahy odjeti, co budeš míti mých peněz, že by to dal schovati panu hajtmanu hradu Pražského. A co jest pan Mikuláš Hysrle k sobě peněz přijal, jestliže mu mimo mé potřeby zbývá, to od něho dovezmi, pak-li mu se nedostává, tehdy mu dodaj, prvé nežli by ty z Prahy odjel; žádaj jeho ode mne, ať se k tomu přičiní, aby bylo již všecko hotovo do sv. Barto- loměje, poněvadž JMKská již v Prešpurce jest. Psals mi také, což se Václava Vrchlabského a nebožtíka Frydle dotýče: i mám za to, že k tomu mám lepší spravedlivost nežli on, co jest po Frydlovi zuostalo, a nejsem z nich žádnému nic dlužen; pakli mne chce kto z čeho viniti, má právo před sebou, a já též; i muožeš jemu voznámiti. A jakož si mi poslal přípis listu, co jsú Pražané psali panu hajtmanu a co on jim zase: i mně se zdá, že muože ta věc tak na tom státi až do tohoto sněmu, neb kdyby páni Pražané tak od sebe skutkem činili, jakž jest obecní svolení, čeho na jiných žádají, tehdy bylo by snadné v tom prostředek najíti. Dán na Velharticích v sobotu po sv. Vavřinci léta oc. XX°. Václavovi Trčkovi z Vítence, písaří mému na hradě Pražském. Jakožť píši, což se pana Bohuslava purkrabie dotýče: i když bude v Slav- kově, jestliže by nemohl toho sám srovnati mezi panem Flugem a Hysrlí, tehdy mi se zdá za potřebné, toto jemu pověz, aby to dal sepsati pro lepší paměť, co se tam bude jednati, neb skrze to bude moci tím dostatečnější toho mi zprávu a úřadu mému učiniti. Věz, že jsú mi psali kněz děkan a kapitola kostela Pražského, kterak by člověk Pražanský zabil jim jejich člověka z ručnice, než nevím, z které vsi: i toto mi se zdá, aby oznámil knězi děkanovi, aby jejich úředník žádal Pražan, aby se k tomu svému člověku podle práva zachovali, kterýž ten mord učinil; i to zvědí, kterak se zachovají; a bude-li toho další potřeba, mohu-li co slušně jim pánuom pre- látóm v tom prospěti, učiním rád. A poněvadž si po krajích k nynějšiemu sněmu listy rozsílal sněmovní: i kdež se zase poslové vrátí, pošli mi jeden ten list na sněm do Benešova; pak-li by prvé ke mně jel, přines jej s sebou. A jakož si mi poslal list od pana Zigmunda Hasištejnského: i poněvadž chce tomu židu starému Šalmanovi rozkázati zaplatiti při sv. Václavě lidem svým, i muože ta věc dotud prodlení míti. Což se Jana Škorně dotýče: poněvadž mu se ten list od Jana ze Dvoruov nelíbí, chci mu jej zase poslati; a kterak se potom o to srovnají, při tom stuoj, což jest spravedlivo.

Strana 180
180 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Toto mi se zdá, aby ještě panu Mikulášovi Hysrlovi připomenul: jakož jest mi chtěl zednati kuoň a kúpiti od pana Hynka Vrabského, i ještě bych rád, aby to učinil; pak-li by tu zjednati nemohl, ale jinde; ježto by byl kuoň prostřednieho zrostu dobrý, byl bych toho vděčen; však za mé peníze. 241. Vilémovi z Ryzmberka v příčině jetí starého Loubského u Klatov. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Jakož ste mi psali, že by starého Laubského včera u samých Klatov u předměstí Janovský vzal: i bylo jest slušné do Klatov i jinam pokřik učiniti, jakož snad ještě nebylo by škodné, poněvadž se to u Klatov stalo, takovú věc jim Klatovským od syna jeho oznámiti a žádati, aby honili; neb poněvadž on nemuož jíti, snad ještě v Čechách na pomezí mohli by jeho zastihnúti. Než, muoj milý pane švagře, jáť již nynějším spuosobóm, mám za to, málo rozumím, neb jedni se jímají, druzí se mordují, třetí spolu přátelství drží a čtvrtí jedni na druhé péče mají, a tak dále, nevyjíždějíce z tohoto královstvie oc. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Vilémovi z Ryzmburka a z Švihova a na Klenovém oc. 242. Václavu Loreckému z Elkouše, že v příčině jeho sporu s Kutnohorskými psaní jim posílá. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Psaní tvému, kteréž si mi učinil, což se Horníkuov dotýče, porozuměl sem. I o některé věci, oč si mi psal, nezdálo mi se jim nynie psáti; než píši jim k tomu rozumu, je napomínaje, aby moci neuží- vajíc, právem živi byli; a některá sem slova při tom vstavil, ježto netuším, by jim příjemna byla, ač jest to mé psaní spravedlivé oc. I zdá mi se, aby jim ten list, kterýžť teď posílám, ode mne poslal, a posel ať odpovědi žádá, neb téhož v tom svém psaní žádám; i co dadí za odpověď, to muožeš přečísti a potom mně to o tomto sněmu v Benešově oznámiti; neb v čem by tobě chtěli křivdu činiti, nerad bych tebe v tom opustil. Datum ut supra. Uroz. vladyce Václavovi Loreckému z Elkuše a na Liběnicích, příteli milému. 243. Šepmistrům a radě na Horách Kutných, aby na Václava Loreckého mocí nesahali. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni přátelé milí! Vězte, že sem tomu

Strana 181
Dopisy z roku 1520. 181 srozuměl, kterakby nějaká ruoznice mezi vámi a Václavem Loreckým, služebníkem mým, býti mohla, a zvláště o to, což se nějaké kmetičny jeho oc dotýče, i také což jste před se tyto dni minulé vzali: i žádám vás, že na něho a na jeho pod- dané, ani na jeho grunty žádnú mocí sahati nebudete; než chcete-li jeho z čeho viniti podle práva a zřízení zemského, to vám ani žádnému zavříno není, též i jemu oc. Pakli byšte, ač ještě nejsem té naděje, na něho svévolně a mocí sahati chtěli, znáti muožete, že byšte toho s poctivostí neučinili; a jestliže by vám bylo toho odepříno, kterak koli mohlo by se to, mám za to, slušně státi; nebo tak se naději, ktož by práva nezachoval, než je opovrha, moci užíval, že jeho užiti nemá, leč těch pokut, aby na něho přišly, kteréž sú vuobec za právo ustanoveny. Odpovědi žádám. Dán na Velharticích v sobotu po hodu sv. Vavřince léta oc XX. Múdrým a opatrným pánuom šefmistróm a radě na Horách Kutnách, přátelóm mým dobrým. 244. Janu Sulkovi z Hrádku v příčině odeslání některých listův. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabě milý! Dal sem tomuto Hanzlovi poslu některé listy, ježto na nich jest nápis: Václavovi Trčkovi; i ať hned ráno v pondělí jde s nimi do Prahy na hrad, nebo jest o pilnú věc. A co píši panu kancléři, toť má tento posel dáti, i pošli to po jistém poslu panu kancléři na Bechyni; pak-li by jeho tam nebylo, ale ať jde za niem posel do Hradce; a jestliže mi co odpíše, to by mi pak poslal při jiném poselstvie. Dán na Velharticích v sobotu po hodu sv. Vavřince léta oc XX°. Urozenému vladyce Janovi Sulkovi z Hrádku, purkrabí na Blatné, mému milému. A pověz Tomášovi písaři, když Jan Strádal z Prahy přijede a ke mně na Velhartice pojede, ať s ním na vozíku, kterýž s sebou bude mieti, také přijede. 245. Děpoltovi z Lobkovic o srovnání některých jeho pří; v příčině příjezdu krále Ludvíka do Čech oc. Na Velharticích 1520, 11. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi psali, že jest u vás pan Jakub z Vřesovic byl, chtěje tu věc k srovnání přivésti mezi vámi s panem Václavem bratrem svým, jakož tomu všemu z vašeho psaní dobře sem porozuměl. I jestliže muožete slušnú smlúvu míti, proti neumím raditi, nebo v tom i v jiném dobrého bych vám přál. Nežli pane a přieteli muoj milý, jest vám se potřebí dostatečně zprávou opatřiti, koupíte-li stoličky pro závady i také vajprosy předešlé; ačkolivěk

Strana 182
182 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. vzal-li by co Václav před se strannieho proti obci, to by vaše věc samého nebyla, nežli nás všech společní podle povinnosti obecnieho zemského svolení. Což se pak Václava Zímy dotýče, na čem jest to konečně mezi vámi posta- veno, toho nynie dobře v paměti nemám, než nadál sem se, že jest na místě. I mám za to, že on Zíma ke mně brzo přijede, i chci s ním o to rozmluviti; než mám za to, že on nesnadně od své spravedlnosti pustí, kteréž se naděje míti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme spolu se šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Děpoltovi z Lobkovic a na Bílině, příteli mému milému. Pane a přieteli muoj milý! Jakož žádáte věděti, což se příjezdu krále JMti, pána našeho, dotýče: i vězte, že jest již JMt konečně v Prešpurce; a za jiné nemám, než že bez meškání po tomto sněmu po JMt, dá-li pán Buoh, pojedeme, a že JMt do tohoto království přijeti ráčí. A ač v Praze, jakž slyšeti, promírají, ale muože JMt jinde v tomto královstvie pobýti, a zatím buohdá tam se povětří učistí. Jáť sem se proti JMKské také strojil a strojím, abych ve jméno buoží jel, maje toho žádost, aby JMKská brzo v tomto královstvie býti ráčil pro pilné potřeby JMti a tohoto všeho království; neb jestliže by JMt svým příjezdem prodliti ráčil, jakož toho buohdá nebude, všickni bychme to učili, že bychme toho užitku neměli, nežli spíše škodu a ujmu i při svém hospodářství. Také jakož vám vědomo jest, že pan Jiřík syn váš má se mnú jeti: i učinil sem jemu také podle slušnosti pomoc, jakož i jiným slu- žebníkóm svým, kteříž se mnú jeti mají; ale nemohlo to vše tak zúplna býti, i mám za to, že vám něco psal aneb psáti bude. I žádám vás, že se v tom budete k němu povolně míti, jakož sami muožete rozuměti té potřebě, a že již brzká jest; protož vám nynie o tom nezdálo mi se potřebí široce vypisovati. 246. Janovi z Rožmberka, že k přímluvě jeho poddanému svému mimo obyčej glejt dává, aby k němu přijeti a spraviti se mohl. Na Velharticích 1520, 12. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi ráčili psáti, žádajíc, abych Ratajíkovi z Blatné na správu glejt dal: i ač nemám toho obyčeje, lidem a pod- daným svým glejtuov dávati, než k vaší přímluvě chci to učiniti a jemu glejt od datum tohoto listu do téhodne dávám, tak aby ke mně na Velhartice přišel a své se potřeby spravil. A učiním-li s ním v tom další lásku a milost, tehdy, pane a přie- teli muoj milý, to se stane pro vaši přímluvu. Dán na Velharticích v neděli po hodu sv. Vavřince léta oc. XX°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, mistru převorství Českého oc a hajtmanu kraje Prachenského, panu příteli mému milému.

Strana 183
Dopisy z roku 1520. 183 247. Janovi z Radkovic, že chce urovnání jeho pře býti prázden. Na Velharticích 1520, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Pane Jene milý! Věz, že Janovi Skorňovi nezdálo se toho listu od tebe, kterýžť teď zase posielám, přijíti, a že mu se zdá, že nenie podle té notule prvé tobě poslané, než-li některak v něčem proměnně napsaný. I poněvadž to se trefovati nechce, již toho chci býti prázden; než-li muožeteli se sami anebo skrze koho jiného o to urovnati, já bych tomu rád byl, jakož mám za to, že jest toho potřebie, aby to brzo opatřil. Dán na Velharticích, v pondělí před hodem slavným Matky boží na nebesa vzetí léta oc. XX°. Uroz. vladyce, panu Janovi z Radkovic a na Skočiciech, přieteli milému. 248. Napomíná úředníka svého na Drahonicích, aby se opatrovali před ohněm. Na Velharticích 1520, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Mathúši milý! Oznam mi, co kterého obilé mandeluov máš. A mějte se opa- trně před ohněm, nebo před včerajším něco v Strakoniciech shořelo; ježto, jakž mi oznámeno, voheň od nějakého lotra byl položen. Dán na Velharticích v pondělí před hodem slavným Matky boží na nebesa vzietí, léta oc. XX°. Matúšovi, úředníku mému na Drahoniciech. 249. Petrovi z Rožmberka o různých cizích novinách; o příjezdu krále Ludvíka do Čech, kterémuž páni uherští překážejí, král Polský však takový příjezd schvaluje; o jednání mezi Štítným a Dvořeckými; Rendl že chce ku králi jeti; aby mu poslal vody proti moru oc. Na Velharticích 1520, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Urozený pane, pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi ráčili psáti, že by pan markrabie Kazimír JMt a hrabě z Hendnberku [sic] byli v poselství u krále JMti, pána našeho, od krále Římského a Hišpanského JMti, anebo od JMti komisařuov: i prvé sem o tom nic nevěděl; i rač pán Buoh všemohúcí dáti, aby něco dobrého zednali, nebo zlé jest se již zbytečně rozmohlo. Také ste mi ráčili poslati přepis listu kniežat bavorských, co vám psáti ráčili, i také přípis artikule, co vám psal hajtman z Lince, ježto z toho jest rozuměti, že se v tom chtí slušně míti jedni i druzí, což se těch rajtharuov aneb lotruov do-

Strana 184
184 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. týče: a jistě téhož jest v tomto královstvie potřebí, abychme dále zlému a lotrovství pruochodu nedali a proti tomu se skutečně zasadili, aby zase lepší řád v tomto krá- lovstvie býti mohl. Což se dotýče králuov JJMtí Římského a Franského, jaké mezi JJMtmi jest jednání skrze krále Englického, i také sem o tom prvé slyšel. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, aby se to všecko dobře zjednalo. Také, což se dotýče příjezdu krále JMti, pána našeho, do tohoto království: jistě jest toho potřebí, než toho se obávám, že budou JMti mor předkládati, nebo v Praze i některými jinými stranami dosti se zhusta rozmáhá; leč pán Buoh všemo- húcí z milosti své svaté ráčí toho umenšiti a v lepší uvésti; než tak slyšeti, že v Praze po 11/2° za den schovávají, a v některých jiných městech že také dosti zhusta promírají.*) Jakož ste mi také ráčili psáti, vím-li jaké noviny, abych vám oznámil: i ač- kolivěk, jakož znáti ráčíte, že rozličné noviny časem proskakují, ale ne vše jisté bý- vají. Než toto račte věděti, že jsú mi Táborští psali o tu věc, což se té příhody, kteráž se jim některým stala, dotýče, jakož vám teď toho přípis posílám, i také toho přípis, co sem jim zase za odpověď dal, ježto tomu všemu ráčíte vyrozuměti; a proč sem jim takovú odpověď dal, zdálo mi se více nežli z jedné příčiny za potřebné, jakož když se, dá-li pán Buoh, spolu shledáme, chci vám to oznámiti. Ačkolivěk na tom sem, že se buohdá tak zachovám, pokudž mi slušně náleží: než poněvadž oni, když jest jejich potřeba, chtějí předse to ztuha bráti, aby mohli také to znáti, že my umíme, děkujíc pánu Bohu, když chcme, také při kom jest jaké šibalstvo ukázati a je v čas potřeby i vyložiti, byť se pak za chytřejší sami u sebe, nežli jsú, drželi. Také račte věděti, že tento pátek minulý [10. srpna] blízko od Klatov vzali jsú jednoho urozeného člověka Laubského starého, a tak jest hlas puštěn, že by to Janovského rota učinila, ale v těchto nynějších spletcích i v tom se člověk druhdy neví, odkud takové věci pocházejí, gruntovně zpraviti. Toto mi se zdálo také vám oznámiti, že jest mi přinesen list tento čtvrtek minulý [9. srpna] od krále Polského JMti, ježto tento rozum se v něm zavírá, co mi JMt psáti ráčí: poněvadž tohoto královstvie jest žádost, aby JMKská, pán náš, pro dobré své a tohoto královstvie sem do tohoto královstvie Českého přijeti ráčil, že JMt král Polský také k tomu přistupuje a vésti ráčí, a že to zná, že tak spěšně spolu se JJMti sjeti nemohou oc. I jestliže by páni uherští vždy chtěli takovým sjezdem krále JMti, pána našeho, příjezd do tohoto královstvie zastierati, znáti ráčíte, že by jalové a nepřátelské věci proti tomuto královstvie předsebrali.**) A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane a přieteli, abychme se spolu šťastně a ve zdraví *) Viz Staří letopisové čeští 440, a Dějiny České V. 2. str. 372. **) Viz Dějiny České od Palackého V. 2. str. 370.

Strana 185
Petrovi z Rožmberka 13. srpna 1520. 185 shledali. Dán na Velharticích, v pondělí před hodem slavným Matky buoží na nebesa vzetí léta oc. XX°. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu přieteli mému milému. Jakož ste mi ráčili psáti, že byšte mi prvé psali, než že nevíte, došlo-li mne, což se dotýče toho jednání mezi Štítným*) a Dvořeckými: i nemám v paměti, by mi toho dodáno bylo; než poněvadž ráčíte o to připomínati, tak sem to u sebe roz- važoval, že již do tohoto sněmu pro krátkost času to býti nemuože, neb také Jan Žatecký byl nemocen, než, kterak mi oznámeno, má se zase lépe. Nežli tohoto sem úmyslu, že jemu bez meškání psáti chci, aby on Štítnému oznámil, aby o tu věc před námi stál v Strakonicích ve čtvrtek po svatém Bartoloměji najprv příští [30. srpna], a vy že byšte též ráčili Dvořeckým oznámiti; nebo k tomu času, dá-li pán Buoh, po sněmu budu moci dobře do Strakonic na ten den jmenovaný přijeti; ač bych k vám rád na Krumlov přijel, ale ráčíte znáti muoj spuosob a nynější má zaneprázdnění i pro tu jízdu, kteráž po krále JMt býti má; ale proto, jakž budete ráčiti míti, tak učiniem. Jedné mi račte oznámiti; pakli mi neoznámíte do svatého Bartoloměje, tehdy již tak udělám, jakž vám tuto píši, aby to jednání v Strakonicích bylo; a dá-li pán Buoh zítra chci o to do Prahy k Žateckému poslati; pakli by se ta věc měla změniti, nepochybuji, že on tu také pojede, kde bych mu oznámil. Také jakož se ráčíte dotazovati, kterak těm říkají, jako zde sedí, ježto byli při tom vzatku Táborském: i říkají jednomu Bartoš Filipec a druhý Zahořanského syn; než obávám se toho, že jest mnoho urozených lidí v tom tovařišstvu bylo. Mám za to, že o tom již ráčíte věděti, že voheň byl položen v Strakonicích, a že dvě sto- dole shořely; a tak vždy neřád po neřádu. Račte také věděti, že sedí dva z Janovic na Petršpurce, kteříž jsú Heřmana Janovského pomocníci, a mnoho jsú vyznali na rozličné osoby a najvíce z měst; a mám za to, že k tomu přijde, aby byli posláni na hrad Pražský. Psal jest mi také Rendl, ježto mi toho dnes dodáno, o některé věci: ježto mi se zdá potřebí na to rozmysliti a toho povážiti, ježto nynie nemám toho spuosobu o tom široce psáti, než poznám-li toho potřebu další, chci vám při lepší prázdnosti o tom něco napsati; a tak sem srozuměl, že on Rendl chce brzo jeti k králi JMti a snad i na Krumlově se staviti. Poněvadž v tomto královstvie mor se začíná, mám to v paměti, že ste mi byli ráčili první mor vody z vitreolím pálené poslati, a mám za to, že také nějakého koření k tomu jest přičiňováno: i velmi jest ta voda dobře proti zlému povětří pro- spievala, když jí některá krůpěje byla vlita do jiné vody, kto ji pil a po tom se potil; i prosím vás, račte té vody pro sebe, pro mne a pro jiné přátely brzo zjednati, mně jí něco poslati, a já vám toho rád zasloužím. *) Rodopisná data o Štítných viz v Památkách archaeologických.

Strana 186
186 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Jakož ste mi také ráčili psáti, že za to máte, kterak vás dochází, bude-li tak, že mi brzy dobrú novinu oznámíte: i pán Buoh všemohúcí rač to dáti, nebo již sme tolik zlých novin slyšeli, abychme se buohdá zase dobrými novinami potěšili. Posel váš přinesl mi kus rudy vaší, ježto sem tomu rád, že vám se čím dále ruda šlechtí a polepšuje; a také vám teď z jednoho dolu svého kus rudy posýlám, kteréž jest dnes v pondělí a k tomu podobné několiko centnéřuov uťato a poraženo; a také i prvé vždy tak pomalu rudy sekáme, a jest naděje, že buohdá brzo bude jí drahně; než šmelcíře nynie nemám a již jeho potřebuji; než-li dělám mlýn, ježto se některá ruda mleti nebo puchovati muší, neb, tak zprávu mám, že má býti užitečněji. Toto mi se také zdálo vám oznámiti, že jest mi Procek z Turoně psal, že ještě král Polský JMt s Mistrem pruským smlouvy nemá, než že opět znovu smlúvají, ale proto král Polský JMt že jakéhos města Mistru pruskému dobývá. Také račte věděti, že jest mi on Procek psal, že krále Polského JMti lidé porazili Tateruov ne- dávno na IIIM, a že se jedná mezi králem a Mozkvany příměří. 250. Janovi z Rožmberka, aby k němu na Velhartice přijel. Na Velharticích 1520, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3749 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi psali, kterak by v Stra- konicích oheň byl položen a že jsú dvě stodole shořely: i nerad toho slyším, a již se vždy čím dále více neřád rozmáhá. Při tom ste mi oznámili, že byšte ke mně při- jeti chtěli: i račte věděti, že tento týden ani potom za některý den na Blatné ještě nebudu; než prosím, račte přijeti na Velhartice tento čtvrtek [16. srpna] k večeři, a rád vás jako svého milého přítele uhlédám. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, Mistru převorství Če- ského oc, a hajtmanu kraje Prachenského, panu přieteli mému milému. A jestliže tento čtvrtek budete moci ke mně na Velhartice přijeti, prosím, račte někoho ten den napřed poslati tím zážeji, abych se věděl čím spraviti. A sluší vám na tento čas a tak každému z nás na cestě opatrně jeti, neb v těchto nynějších nespuosobích druhdy nevíme, kto jest nepřítel anebo přítel. 251. Petrovi z Rožmberka o jmenování Jana z Pernšteina komorníkem v markrabství Moravském; o čem se stav městský na sjezdu v Praze usnesl v příčině gubernatora; jaké listy král Ludvík do krajův království Českého rozeslal, v Slezsku i v Lužicích že hotovost nařídili, o válečné výpravě Mistra pruského proti králi Polskému, Jakub Salza že jest zvolen biskupem Vratislavským. Na Sýcově 1520, 24. října. Orig. v arch. Třeboň. č. 3755. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! S pravú věrú rád sem slyšel, že se

Strana 187
Dopisy z roku 1520. 187 dobře máte a zdrávi jste. A jáť také, pánu Bohu všemohúciemu děkujíc, dobře se mám a zdráv sem i s svú rodinú, i s těmi se všemi svými, kteří sú se mnú na Sýcov přijeli. A jakž sem na Sýcov přijel, již jsú tomu včera dvě neděle minuly. Jakož ste mi ráčili psáti, že by pan Jan z Pernšteina byl komorníkem v Mo- ravě: i vím již to prvé od pana písaře,*) a potom psal mi o tom také pan podkomoří.**) Pak ač on pan Jan byl prvé tím komorníkem a potom hejtmanem v tom markrab- stvie, i jestliže jest k něčemu vyššiemu nesahal, mně se zdá, že jest mohl radši při hejtmanství zuostati, nežli to komornictví na se vzíti. A slyšel sem, že jest ten hlas puštěn, že Moravané nechtěli bez toho býti, a jakoby jim to k vuoli učinil. Pak pán Buoh ráčí znáti tajnosti lidské a každého z nás jeho srdce. Oznámeno jest mi z Prahy, že by města nedávno v Praze sjezd měli a to snad mezi sebou rozjímali, že bez krále JMti aneb bez gubernatora býti nemohou. I nač se to vztahuje, nepochybuji, než že tomu ráčíte rozuměti. A protož s jinými pány a přátely našimi sluší toho nedopouštěti, aby měla jaká nová věc v tom předse- vzata býti, čehož jest již v množství letech nebylo. Neb poněvadž v mladších letech pána našeho krále JMti několiko let mohli jsme bez gubernatora býti, také buohda doněkud aneb za puol léta býti muožeme. Nebo že jest král JMt tohoto času do královstvie Českého nepřijel pro toto nakaženie povětří: to nic divného není, poněvadž jiní mnozí rádi se toho vzdalují. Než za to mám, když buohdá zase v tom královstvie dobré povětří bude, že JMKská mezi nás svým příjezdem nebude ráčiti prodlévati. Což se novin dotýče, račte věděti, že jest od krále JMti, pána našeho, přijel ke mně před včerajším komorník s některými listy. I také přinesl mi listy do krajuov královstvie Českého, kteréž sem již do Čech poslal. I co JMt do každého kraje psáti ráčil, teď vám toho přípis posílám latině, tak jakž psáno; toho pak nevím, lépe-li jest, čili aby se bylo česky psalo. Než že JMKská k lásce a k svornosti napomíná, aneb k nějakému řádu, to mi se dobře líbí jedno pro města, aby zbytečně mimo řád a právo kvapni nebyli, a druhé pro ty některé, kteříž by městóm rádi zle činili, na řád a právo se neohlédajíc ani snad na svú poctivost; ješto takové věci jsú zname- nitě škodné, a má-li dobře býti, brzké nápravy potřebují. Také račte věděti, že zde v Slezsku i také v Horniem a v Dolním Lužickém markrabství na hotově se mají; jakož tento pondělí minulý toto Slezsko měli jsú v Vratislavi sjezd a na tom zuostali, aby hned dva tisíce lidí hotových měli pro do- mácí potřebu, i také pro potřebu, pokudž by byla vuole krále JMti, pána našeho, ku pomoci krále Polského JMti. Neb přitáhlo jest z říše ku pomoci Mistru pruskému proti králi Polskému JMti, jakž jest slyšeti, lancknechtuov dosti přípravných na XIIIIM a jízdných také dobře strojných na IIM koní, kteří skrze markrabě Joachyma zemi upřímo do Polsky táhli. A jakž hlas puštěn, že jednoho městečka při pomezí v Polště, **) Burian Trčka z Lipy. *) Radslav Beřkovský z Šebířova.

Strana 188
188 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. ježto nějakými valy bylo obděláno, dobyli, a že s sebou drahně děl mají. Než toho nevím, co to jest, že v tuto potřebu tohoto času odtáhlo drahně lidí z Moravy a Slezska a někteří snad i z Čech od krále Polského, kteříž u JMti v službě byli; toho pak nevím, proto-li, že by se jim slúžiti nechtělo, čili že by se králi nelíbili. Než také slyšeti, že by JMt něco jiných lidí v službu přijal. Také toto sem slyšel, že by něco lidí z Polsky blízko od pomezí do Vratislavě ujeli, snad chtějíce radši novin poslú- chati o té válce, nežli by měli sami v ní býti. Král Polský JMt také již leží polem asi okolo XXVIII mil odsud. A kterak slyšeti, že má již při sobě v poli lidí okolo XXXM jízdných a pěších; a v tom počtu že by mělo býti okolo VIM koní Tateruov. Také i toto slyšeti, že jest veřejně všecko své královstvie ku pomoci obeslal, aby k JMti táhli pod ztracením svých statkuov, a že množství lidí rozličné zběři k JMti jede a běží, a že jest ta naděje, že v malém času bude míti při sobě na LXXX“, a některým se zdá i na CM lidí. Než proto ne každý v kyrysu bude; a jakžkolivěk jest, JMKské dobrého bych přál, a v tak velikém počtu proto, za to mám, že drahně tisíc zbrojných a strojných lidí bude. Nežli jakož sem k vám psaní z Žitavy učinil, mám za to, že sem také to byl napsal, že kníže Fridrich Lehnický počel jednat o pokoji mezi JMtí králem Polským a Mistrem pruským; a to jistě vím, že jest u krále Polského JMti byl, a odtud že jest jel k Mistru pruskému konečně. Než co jest zednal, toho ještě nevím. Již některé drobnější noviny propouštím, abych vás mnoho psaním nezaneprázdnil. Než toto také račte věděti, jakož jest pan Jakub z Salce, hejtman knížetství Velikého Hlohova a doktor, volen za biskupa Vratislavského řádně od kapitoly Vra- tislavské, že má v tom velikú překážku při králi JMti, pánu našem, a jakž zprávu mám, i při otci svatém papeži skrze pana markrabí Jiřieho JMt, že by toho chtěl dopomoci bratru svému, snad více mocí nežli právem spraviti; ješto kdyby ta věc pruochod měla, bylo by znamenitě ublíženo svobodám královstvie Českého. A o tom nynie širšieho psaní zanechávám, než sluší nám Čechóm podle našich svobod státi v tom i v jiném. A v této věci dosti by se Slezákuov podle nás našlo, a mám ko- nečně za to, že bychme v tom také podle sebe krále Polského JMt za skutečného pomocníka našli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane a příteli, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Sýcově v středu po hodu svatých XIM Zdeněk Lev z Rožmitála oc. panen léta oc. XX°. [Cedule.] Muoj milý pane a příteli! Tak sem učinil, jakž ste mi psáti ráčili, že vám zvláštním listem na to odpověď dávám, co ste mi o pana Wolfa Dobrohosta, což se úřadu Tachovského dotýče, psali. A poněvadž mi pan Kristofor z Švamberka také o to psal, dal sem jemu také na to odpověď, ale krátkou. I kdybyšte měli k němu do Pasova jaké poselství, prosím, račte jemu také to oznámiti, co sem vám

Strana 189
Dopisy z roku 1520. 189 psal i tyto noviny. A poněvadž jsú spolu s panem Hendrychem, bez pochybení že jeden druhému to oznámí. Také jestliže nevědí, co sem vám prvé z Žitavy psal, rád bych, abyšte při tom jim to také ráčili oznámiti, a zvláštně která jsú v Uhřích bi- skupství na tento čas prázdná, leč by je JMKská těchto dní rozdati ráčil, ač snad tohoto času neslušelo by tím pospiechati, dokudž JMt lépe opatřen nebude oc a JMti dvuor. Kterýchž jste mi ráčili koní puojčiti, proto sem jich vám ještě zase neposlal, aby se po jízdě povystáli, a také že bych jim chtěl polehčiti; nebo chci po této ne- děli příští některý den na Ploskovice po vína nová poslati, i chtěl bych při tom poslati vaše koně, a to, což oni nésti by měli, aby se to až na Ploskovice na voze vezlo, aby potom tím snáze odtud k vám na Krumlov dojíti mohli a to donésti. A toto mi se ještě zdálo krátce napsati, což se pana Jana z Pernšteina dotýče, že tento nynější pan hajtman Moravský, podle zdání mého, bez zvláštnie [sic] svého dobrého s těžkem jemu neb jinému snadně svuoj úřad pustí. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu přieteli mému milému. 252. Petrovi z Rožmberka v příčině obeslání od Pražan i měst Petra Sudy z Řenec a jeho ochrany od stavů vyšších oc. Na Sýcově 1520, 19. listopadu. Orig. v arch. Třeboň. č. 3761. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že jest mi psáno z Čech i také zvláštně od pana kancléře, kterak by pan Suda*) byl obeslán od Pražan a jiných měst, a že on pan kancléř**) táhne jeho retovat, také mne napomínaje, co by mně v tom náležalo učiniti, i o muoj příjezd píše mi do toho království oc. A tak z toho rozumiem, že se v tom království Českém veliký neřád od měst netoliko v tom, ale i v jiném začíná, a že oni města málo se na tuto ránu boží i na našeho pána svého JMKskú a na řád a právo vohledají; ač prvé kto z nich co lotrovsky udělal, žádal býti při právu zachován, ješto tak sme činili; ale když zase oni měli též učiniti, málo se to v skutku shledávalo. Neb to bývá, ktož sobě málo poctivost váží, že také jiné věci zlehčuje; a kdybych měl mnoho o jich cti psáti a zvláště některých z nich, snad bych se nepotřebně zaneprázdnil, poněvadž jest věc vuobec vědomá, že ktož čeho nemá, že ztratiti nemuože, než ktož by chtěl prvniech svých skutkuov zlých litovati, neměl by jich novými zlými účinky obnovovati. I muoj milý pane a příteli! Poněvadž sem úřad svuoj bez mé v Čechách přítomnosti panu Hynkovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, kterýž jest také jedním soudcem zemským, poručil, mám za to, že beze mne na tento čas tolikéž by mohl, což úřadu mému náleží, dosti učiniti, jako bych tam byl, a že v tom nic se mnú *) Petr Suda z Řenec, viz Palackého Dějiny V. 2. str. 375. **) Ladislav z Šternberka.

Strana 190
190 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. neobmeškává, a zvláště poněvadž sem se tomu (by takovú věc města před se bráti měli) nenadál. Neb prvé když sme s nimi zjevně u velikých ruoznicech byli a naši stavové, odjiežděl sem z toho královstvie a mnohem delší čas se nevracel, a proto nic se tak zjevného a tomu království škodného nestalo, a právo předse stálo a pře- trženo nebylo, jakož ještě bohdá nebude. Však psal sem panu kancléři, že do toho království chci přijeti, ale v tak nenadálé příhodě nemohu se tak spěšně vypraviti, neb i některé služebníky rozpustil sem a jinam odpustil, a rozumiem tomu, že jest mi potřebněji opatrně do Čech jeti, nežli když sem odtud do Slezska jel. I poněvadž nepochybuji, nežli že o tom o všem ráčíte, což se již tam v Čechách puosobí, dobrú vědomost mieti, za to vás prosím, račte mi oznámiti, jestli toho pilná potřeba, abych do Čech jel. Pojedu ve jmeno boží, ač téměř již všudy při mých zámcích tam jest povětří nakažené. Ale někde bych jinde, dá-li pán Buoh, pobyl, ač to bez nákladuov býti nemuože, však pro svú vlasť netoliko statku, a pro naše svobody, ale i hrdla sluší nasaditi; a poněvadž jistě v tom jiného neobmajšlím, nežli že bych rád dobrému a pokoji, a zlí aby pruochodu neměli, mám to doufání ku pánu Bohu, že náš po- mocník býti ráčí i také od zlého nás zachovati. Pakli by ještě mého příjezdu do Čech, a že by se to mohlo některak jináče opatřiti, nebylo tak spěšně potřebí, také prosím, co jest v tom vašeho zdání, že mi oznámiti ráčíte; neb mám některé dosti pilné své věci zde jednati, a naději se i obeslání od krále JMti, abych k JMti jel. Ale znám to, že by mi se to již nevelmi nynie trefilo, dokudž nezviem, na čem ty věci v Čechách jsú postaveny. Než toto také račte věděti, ač sem nedávno od krále JMti, pána našeho, u sebe poselství měl, i také svého posla brzo od JMti k sobě očekávám, ale dnes ráno poslal sem k JMti, o těchto věcech, co se v Čechách děje, JMKské oznamuje. A trefilo mi se dosti dobře, že pan Kašpar Goč přijel ke mně na Sýcov, kterýž jest u JMKské komorníkem a jede nynie od krále Polského JMti, ješto byl tam v po- selství; i tomu sem dal artikule sepsané, co má na JMKskú vznésti, ješto bylo by o tom mnoho vypisovati; nežli mám za to, že v tom pilnost mieti bude. A kdybych nebyl tak velmi zaneprázdněn, poslal bych vám toho přípis, ale jest na několika arších psáno, ješto písaři nynie nemohou postačiti pro jiná psaní toho přepisovati. A ač JMKská jest pán mladý, ale mohlo by se snad trefiti, že by i v té mladosti s boží pomocí mohli býti lotři strestáni; neb jistě již neznám, aby dobrotou takoví lidé, neb jest toho prvé zkušováno, napraveni byli, nežli bohdá aby bezděky dobří býti musili. A tomuto sem srozuměl, že Pražané a města ten hlas pouštějí, což před se berou, že to činí podle práva pro některé neřádné věci. I ktožby tomu věřil, musil by málo v našich práviech a svobodách svědom býti, neb jest jináče právo zřiezené, než kterak by oni to vykládati chtěli. Nebo věc jest vědomá, co sou někteří Klatovští

Strana 191
O Sudovi 19. listopadu 1520. 191 činili i někteří z jiných měst, ješto jsú zřetedlní psanci: a proto není na ně mocí saháno, nežli pořadem práva hledíno. Ač proto až do dnes tomu jsú dosti někteří z nich podlé práva neučinili, a vždy jest se to snášelo, ješto mohlo na ně slušně sa- ženo býti; ale tuto právem jsú proti osobám z našich stavuov nesáhli, nežli hned mocí; a buď ktožkoli vinen neb nevinen, a zvláště ktož jsú osedlí, má prvé předjíti právo nežli moc. A protož nerušíce práva, nežli při něm stojíce, jakož sluší od něho nepouštěti, proto za to držím, že mocí zase proti takové jejich moci muože býti slušně a spravedlivě odepříno, i na takové lidi, kteří jsú se počátkem té moci proti řádu a právu dopustili, na ně saženo; a proto právo že nebude uraženo, než mám za to, že by se tím tvrdilo, kdyby se těmto, ktož proti němu činí, netrpělo. I poněvadž pan kancléř táhl jest Janovic a Sudy retovat, ač jestliže jest v čas přijeti mohl, sem té naděje, že jest jich také jiných drahně z pánuov a z rytieřstva bylo a poslalo, jakož povinni jsou byli, ktož jest byl k tomu napomenut. A poněvadž odtud lidé moji blízko sou, mám za to, že sou také k té potřebě napomenuti a některý úředník muoj: ješto což jest podle práva i také pro naše svobody, sluší toho neobmeškávati a jedni druhých neopouštěti, a zvláště proti takové nenadálé svévolné moci, ješto snad někteří z těch měst pod tím vyzdvižením rádi by svá předešlá lotrovství přikryli. Pak jakž jest se tam kolivěk u Janovic puosobilo, aneb kterak komu dařilo, s těžkem to, když žádného prostředku není, snadně zastaveno bude, aby se jedni nad druhými nemstili. A my sme povinni svých stavuov neopouštěti, jakož snad, jestli toho potřebí, pan Hynek Bořita na mém místě stavy k vojenskému na pole vytržení obsílá; jakož jestli toho potřebí, nesluší tím dlíti, než což by mohlo býti najvalněji, se strhnúti někde nedaleko od Janovic aneb od Klatov; však proto majíce každý špíži s sebou, aby jedni druhým zvláštniech škod nečinili. Neb kdyby se tou věcí váhalo, snad by města ještě větší zpouru vzeli, chtějíce svú moc svévolnú provozovati, a někto z našich mohl by se nad našimi stavy rozpačiti; ješto sme povinni pod velikými závazky při našich práviech a svobodách státi a sebe neopouštěti, nežli skutečně sobě radni a pomocni býti. Leč by kto chtěl nad svú se ctí zapomenúti, ješto o žádném dobrém té naděje nejsem. I kterak jsou ty věci při mně, zdálo mi se vám o tom napsati, a nepochy- buji, že také s jinými pány a přátely našimi ráčíte o to péči mieti, což by bylo toho království a našich stavuov dobrého, aby ten stav městský v svém neslušném předse- vzetí pruochodu mieti nemohl; neb již příliš chtí své vuole užívati, i na to se ne- ohlédajíc, které sme k nim povolnosti mnohé ukazovali a činili. A pán Buoh vše- mohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Sýcově, v pondělí den svaté Alžběty léta oc. V XX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu příteli mému milému.

Strana 192
192 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 253. Janu Sulkovi, purkrabímu na Blatné, že nemůže chrániti těch, kteříž Zdeňka Malovce přecho- vávali, poněvadž týž za nepřítele země jest vyhlášen; jak se má zachovati, kdyby honěno býti mělo. [1520.] Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3766. Jakož jsi mi psal po tom poslu, kterýž jest z Sýcova na Blatné byl, kterak by někteří služebníci moji, totiž pan Korbel a pan Bohuslav Kalenice, s tebú mluvili, jestliže by na ně města chtěli sahati, je bráti a dobývati pro přechovávánie Malovce, aby jim s lidmi mými raden a pomocen byl, ježto z toho tvého psaní tomu sem šíře porozuměl. I věz, že bych jich nerad opustil, a muožeš jim ode mne pověděti, že což k poctivosti mohu, že pro ně rád učiniem; nežli poněvadž jest on Zdeněk Ma- lovec za nepřítele v tom královstvie Českém vyhlášen, a obecní svolení jest, ktož jest jednoho stavu aneb některé osoby z obyvateluov toho královstvie nepřítelem, že jeho všickni za nepřítele míti mají oc, i jestliže by který z nich takového nepřítele pře- chovával, aneb jejich synové, aneb služebníci, že by s tím nepřítelem bývali a podle něho jiným škodili: v tom pro ně, což by mi byla duotka poctivosti, ani pro žádného nic učiniti nemohu a nemíniem; neb poněvadž sám mnohé jsem věci trpěl a snášel a ještě do boží vuole úmysl snášeti mám, nechtěje poctivosti uraziti, než toho času ve jméno boží čekati, až také spravedlivost svuoj pruochod míti buohda bude, pak čehož mi nesluší pro sebe samého učiniti v takových věcech, i tolikéž pro jiného. Než jestliže ho a takových lidí nepřechovávají a těch, kteříž s ním neb s nimi v jízdách bývají, tehdy jestliže by na ně buďto města anebo kto jiný chtěl neb chtěli mocí mimo řád a právo sáhnúti: neopouštěj jich a buď jim raden a pomocen i s mými lidmi, a k témuž muožeš jiné sousedy a obyvatele tohoto královstvie na- pomenúti, neb nám přisluší v tom sebe neopouštěti. Než to jest rada má předkem, aby těch nepřátel ani jiných nepřechovávali žádný a jim nepomáhali, tak dobře míniem na sebe jako na jiného, jakož buohdá toho nečiniem a s boží pomocí činiti nebudu; a ktož též činí a se zachová, povinni jsme sebe neopouštěti před každým bezprávím a mocí svévolnú, tak jakž obecní svolení zemské jest. Také jakož jsi mi psal, že by chtěl jeti ku pánu z Rožmberka a o to radu vzíti, což se těch dobrých lidí, kteříž mají na se péči od měst, dotýče: i jestližes u pána z Rozmberka byl, sprav se v tom jeho radou; než mněť se zdá, co píši o Korbelovi a o Kalenicovi, žeť jest věc jedna k druhé podobná. Však jestliže by na toho kterého aneb na kohož kolivěk města neb ktož kolivěk z domnění sáhnúti chtěl, opomítaje v tom řád a právo, nechtěje po právu jíti nežli moci užívati, a byl pokřik učiněn, že na tohoto táhnú aneb tohoto dobývají: tedy hoňte veřejně, a jiné také napomeňte vedle zřiezení zemského, aby též učinili. Nežli proto opatrnost za-

Strana 193
Dopisy z roku 1520 a 1521. 193 chovaj, abyšte zbroje měli kromě ručnic; a také byl-li by veliký počet těch lidí, kteříž by chtěli neřád počíti, proto jiných sluší vám ku pomoci sčekati, abyšte škody a lechkosti neměli. A kteří s ručnicemi jezdí, buď z měst, neb kto jiný, na ty se muože sáhnúti vedle zřiezení zemského; nebo by pak měl kto i dobrú při a měl z sebú ručnice, tehdy pro ty ručnice své by pře pohoršil a mohlo by k němu saženo býti; a zvláště kdyby byl pokřik učiněn, mohou se takoví honiti slušně a s poctivostí. Toto také věz, že při odjezdu svém z královstvie Českého poručil jsem úřad svuoj až, dá-li pán Buoh, do něho zase vrácení, panu Hynkovi Bořitovi: i jestliže by pro kterú věc obsielal aneb do toho kraje psal, ježto by se úřadu mého dotýkalo a k vopatření náležalo, v tom se měj hotově s lidmi mými, jakož jiní též jsou po- vinni učiniti. A kdyžby toho potřebu poznal, také i jiným mým úředníkóm to oznam. A pánu z Rozmberka již jsem to také oznámil, že jsem na tento čas úřad svuoj jemu panu Hynkovi Bořitovi poručil. [Cedule.] A jestliže by přišlo k takovému jakému valniemu z hodné příčiny honění, tehdy zdá mi se, aby tu věc také oznámil netoliko blízkým sousedóm, ale také do Strakonic, do Horaždějovic, na Zvíkov, na Lnáře, do Mirotic, do Březnice, a kdežť by se více zdálo. Než jestliže by kto lotry vyzdvihal podle zřiezení zem- ského, to jest věc jiná, toho nemá býti bráněno, ačkolivěk ktož by nechtěl dopustiti vyzdvihnúti a své právo měl, má se jím sám dáti podle práva ujistiti. [Bez místa i datum.] In tergo: Od najvyššieho pana purkrabie Pražského panu Janovi Sulkovi, purkrabí na Blatné. 254. Petrovi z Rožmberka o příčinách, proč se svým do Čech příjezdem nepospíchá; o sjezdu krále Římského, krále Ludvíka a knížete Ferdinanda; že posly krále Římského a krále Ludvíka k sobě očekává, kteříž mají mezi králem Polským a Mistrem pruským smlouvu ujednati oc. Na Sýcově 1521, 10. ledna. Orig. v arch. Třeboň. č. 3769. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste ráčili času minulého mně i také Václavovi Trčkovi, písaři úřadu mého, psáti, to jest mi on poslal a tomu sem porozuměl. I račte věděti, že sem na tom byl, chtěje již do Čech jeti, ale některé příčiny mne zdržovaly a pilné potřeby; ješto potom tomu ráčíte porozuměti, že jistě svým příjezdem do Čech neprodlévám z úmysla, a že také i zde to jednám, že se muože bohdá k něčemu dobrému trefiti a hoditi. Než po poslu a zvláště na tak da- lekú cestu nehodí se o tom široce vypisovati. A jakož ste mi ráčili psáti, kdybych do Čech přijel, že bych mohl při vás pobýti v dobrém povětří, a že byšte mne ráčili rádi viděti: i z toho vám velmi dě-

Strana 194
194 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. kuji a o tom sem nepochyboval a nepochybuji; jakož také ten jsem, což bych mohl vám k vuoli učiniti, že bych rád s pravú věrú učinil. A prosím, račte mi oznámiti, ještě-li jest u vás dobré povětří; než jestli že by se pokazilo, jest jistě slušné, abyšte v něm bývati neráčili. Což se dotýče mého příjezdu do Čech: porozuměl jsem již potom z některých psaní, že již tak veliká potřeba toho není, kterak jest byla naděje toho času, když ste mi psáti ráčili. A protož již z té příčiny tak tam nepospiechám a také i z té, že bych rád to k místu přivedl, což sem jednati začel; neb mám za to, když, dá-li pán Buoh, vám to oznámiem, že nebudete ráčiti toho hyzditi, než že spieše bude se vám to líbiti. Také ráčili ste mi oznámiti některé noviny, což se krále Římského a krále pána našeho JJMtí a kniežete Ferdinanda dotýče, a že by měl býti o to sjezd v Švabšverdu oc: i račte věděti, že jest mi potom ráčil psáti král Polský JMt, že by ten sjezd měl býti a těch svadeb dokonání v Linci, a že by tu mělo býti mnoho znamenitých lidí, jakož jest podobné, že při takových králích znamenití lidé budou. A rád sem tomu, jedne pán Buoh všemohúcí rač to dokonati, že bude tak blízko od vás a od pomezí Českého, neb i tomu královstvie muože to býti k dobrému. A mám za to, že již král Římský JMt drží sněm říšský v Vrmusu [sic]. Jest mi psáno, že krále Římského a krále pána našeho poslové JJMtí mají brzo jeti k králi Polskému JMti, aby mezi JMtí a Mistrem pruským smlúvu jednali. A ti poslové, jakž mi psáno, mají zde v Sýcově nocleh mieti. I někto od krále Pol- ského JMti také že by měl ty časy sem přijeti. I již jich očekávám. A které sú toho vše příčiny, k jinému času k oznámení zanechávám. Jiných novin menšiech v straně ponechávám, než naději se, že král JMt, pán náš, ráčí se k tomu královstvie Českému brzo přiblížiti; než ještě mi se o tom nezdá hlásiti. Než když o tom něco jistšieho zviem, jakož se brzo naději, chci vám to oznámiti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane a příteli, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Sýcově ve čtvrtek po hodu božieho křtění léta oc XXI°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský. Urozenému pánu, panu Petrovi staršiemu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. 255. Vyzývá stavy kraje Prachenského (i celého království) k vojenské hotovosti proti odpovědníkům, nepřátelům krále i království Českého. Na hradě Pražském 1521, 22. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3779 nepag. Urozeným pánuom pánuom, urozeným a statečným pánuom rytieřstvu, uro- zeným vladykám, moudrým a opatrným městóm kraje Prachenského, pánuom a přá- telóm mým milým. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský.

Strana 195
Dopisy z roku 1521. 195 Službu svú vzkazuji, páni přátelé moji milí! Poněvadž v tomto královstvie, a tak mám za to, jinde mnoho na tom a snad najvíce záleží dobrého, aby lidé v pokoji jsouce, řádem a právem svých spravedlivostí docházeti mohli, a ktož by chtěl to dobré rušiti jakýmžkoli spuosobem neřádným a vajtržností, slušné jest toho nedo- pouštěti, nežli k tomu se tak míti, aby každá dobrá věc, ktož by chtěl proti ní činiti, obhajována byla; jakož v tomto království to jsme povinni činiti, kterak obecná svolení ustanovena jsú i dskami zemskými tohoto královstvie Českého zapsána a stvr- zena. Také ještě někteří odpovědníci a nepřátelé krále JMti, pána našeho milostivého, a tohoto královstvie jsou, ješto časuov těchto nedávno minulých vohni i šacunky škody jsú některým obyvatelóm tohoto královstvie činili, a poněvadž se již léto při- bližuje snad ještě více škoditi úmysl mají: i z těch ze všech již dotčených příčin a nechtěje v tom nic obmeškati, což by k úřadu mému náleželo, opatřiti a k čemu lidi napomenúti, protož VMtí a vás všech vuobec a každého zvláště žádám, a puokudž mi náleží, i napomínám, že VMt všickni a každý z vás ráčíte skutečnú vojenskú hotovost hned brzo bez prodlévání míti a k témuž své lidi a poddané přidržeti; neb toho znám slušné příčiny a potřebu, jakož z tohoto psaní tomu také zřetedlně sroz- uměti muožete. Neb když hotovost mieti budeme, ktož by chtěl jaký neřád proti řádu a právu před se bráti, aneb nepřátelé jestliže by chtěli jaké škody činiti, snáze budeme moci s boží pomocí tomu všemu odepříti i jejich pomocníkóm a fedrovníkóm, a toho, co sme povinni, dostatečněji obhajovati. Ale že časuov předešlých také někdy k tomu podobně psával jsem, než málo jsem poznal při mnohých, aby se k takové hotovosti strojili, jako by na to málo dbali: však již prosím i napomínám, že ráčíte tu hotovost skutečně předsevzíti, aby bylo známo a zřetedlně ukázáno, že žádným v tom nehotovostí neschází, nežli že se k tomu tak máte, kdyby k takové potřebě přišlo, že se ráčíte dáti a s tou dostatečností, kteráž k tomu náleží, najíti, kdybych podle úřadu svého obeslal, že jest při vás ta dostatečnost a hotovost, což sluší učiniti každému z nás podle povinnosti k dobrému obecnímu tohoto královstvie. A při tom aby se ukázala zřetedlnost, že milujete obecné dobré, když při VMtech skutek se pozná, že jste podstatni se vším dostatkem k zkažení zlého a k obhajování dobrého, aby řádem a právem, jsouce lidé v bezpečnosti, mohli spravedlivosti dosahovati a po- kojně každý podle stavu svého svých statkuov užívati; neb nejsnáze s boží pomocí takovou podstatností budeme moci v řádu a v pokoji býti. Ješto o VMtech všech té jsem naděje, jakožto o milovnících obecního dobrého, kteréhož všickni, kteříž jsme pod řádem a právem, potřebujeme, že toto mé psaní a napomenutí ráčíte k sobě příjemně přijíti a podlé toho a tak skutečně se zachovati. A do jiných krajuov tohoto královstvie Českého též píši. Dán na hradě Pražském léta oc XXI v pondělí před hodem svatého Jiří.*) *) Viz Dějiny České V. 2. str. 385.

Strana 196
196 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 256. Prosí Petra z Rožmberka, aby do Prahy jako soudce zemský přijel v příčině slyšení Petra Sudy z Řenec proti Klatovským a jiných pánů proti Táborským. Na hradě Pražském 1521, 6. května. Orig v arch. Třeboň. č. 3783. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Oznamuji vám, že jest na mne vznesl pan Petr Suda a mne žádal i napomenul, kterak sú jemu Janovice vzaty, a co jest se jemu stalo od Klatovských, abych na ně úřadem svým sáhl a práva jemu dopo- máhal. Také někteří urození lidé téhož sú na mne žádali, kterýmž sú jejich statkové páleni, abych jim práva dopomáhal na Táborské; ješto o tom o všem bylo by mnoho vypisovati. Než proto já nechtěje rád nic kvapně učiniti, obeslal sem Klatovské, aby přede mnú a úřadem mým na hradě Pražském stáli v středu na suché dni letniční [22. května] najprv příští ve XII hodin a toho se spravili. A Táborské obeslal sem, aby také stáli a spravili se po tom na zajtří ve čtvrtek [23. května]. I znaje to, že taková věc jest pilná a znamenitá, prosím vás, pane a přieteli muoj milý, že v uoterý svatodušní [21. května] do Prahy přijedete a toho mi slyšeti na zajtří v středu na suché dni, tak jakž vám oznamuji, i potom ve čtvrtek pomuožete. Neb o též sem psal jiným pánóm a vladykám, úředníkóm a súdcóm zemským, za též jich žádaje, abychme společně to při úřadu mém rozvážili, což by za spravedlivé bylo k stvrzení řádu a práva, aby se žádnému ukrácení nestalo; a při tom také, pokudž jest možné, aby se to obmysliti mohlo, což by bylo k obecnému dobrému tohoto královstvie. Ježto sem té naděje, pro tak pilné věci a znamenité potřeby, že sobě té jízdy učiniti ne- obtiežíte. Dán na hradě Pražském, v pondělí po svatém Florianu léta oc XXI°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Petrovi [staršiemu] z Rozmberka oc, panu přieteli mému milému. 257. Petrovi z Rožmberka o sněmu v Roudnici, o příjezdu královského posla Jiříka Charváta a ně- jakého najímače lidí pro krále Franského oc. Na hradě Pražském 1521, 13. července. Orig. v arch. Třeboň. č. 3788. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že z tohoto sjezdu nynějšieho již se téměř všickni rozjeli odsud z Prahy. A na tom jsme zuostali, abychme sněm měli z našich stavuov panského a rytířského tu neděli před svatým Sixtem [4. srpna] v Roudnici, jakož se již listové o to do krajuov píší. A protož již se toho poselství, kteréž mělo k králi JMti učiněno býti, odloží a odložilo až po tom sněmu. Kteráž se pak potřeba na tom sněmu další pozná o to poselství i o jiné věci, tím se, dá-li pán Buoh, šíře

Strana 197
Dopisy z roku 1521. 197 spravíme. Než kdyby nebylo toho sněmu, tak sem srozuměl, že by byli sjezdové po krajích některými stranami, ješto by spíše nějaká strannost z toho přišla nežli obecní dobré. A města také svého stavu sjezd míti mají v Praze při času svaté Maří Majdaleny. Také račte věděti, že jest k nám posel přijel nějaký pan Jiřík Charvath od krále JMti, pána našeho, s tím poselstvím, že by konečně císař Turecký do Uher táhl, žádaje nás za pomoc. I dali jsme jemu pěknú odpověď, ale na ten jsme konec zavřeli, jakú budeme moci pomoc učiniti, že tepruva z toho sněmu, když se naši stavové sjedou, JMKské konečnú odpověď chcme dáti. A mám za to, že ten Charvath také k vám přijede. Což se dotýče Zigmunda Kaffunka a Erkuleše, jaký glejt od krále JMti mají, teď vám jeho přípis posílám; JMKská ráčil mi psáti, abych to po zemi oznámil. Ale těm pánuom a z rytieřstva, kteříž se byli sjeli, zdálo se, abych toho zanechal až do tohoto sněmu našich stavuov; neb zdá se nám, že ten glejt není tím pořadem, jakž jest obecné zemské svolení. Toto také račte věděti, že jest zde nějaký Vlach anebo Francouz od krále Franckého JMti, chtěje přijímati lidi. Ješto o tom i o některých jiných věcech, ne- maje prázdnosti k psaní, zanechávám k jinému času, když budu k vám poselství mieti.*) A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském, den svaté panny Markéty léta oc XXI°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu přieteli mému milému. 258. Rozesílá listy po celém království Českém, kterýmiž napomíná, aby vypraveno bylo dle sně- movního svolení pomocné vojsko králi Ludvíkovi do Uher. Na Točníce 1521, 22. září. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3791. Urozeným pánóm pánóm, urozeným a statečným rytířóm, urozeným vladykám, múdrým a opatrným městóm i všem stavóm a obyvatelóm královstvie Českého, pánóm a přátelóm mým milým. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Službu svú vzkazuji a VMtem a vám oznamuji, že jest ke mně na Točník přijel urozený a statečný rytíř pan Procek Malý z Cetně, sekretář a posel krále JMti, pána našeho milostivého, i ukázal jest mi listy, kterak JMKská po Adamovi poslu ráčil jemu psáti, aby se k tomu přičinil jmenovaný pan sekretář jakožto od JMti posel, aby z tohoto královstvie Českého podle našeho všech stavuov svolení bez prodlévání k JMKské lidé ku pomoci a k vobraně víry svaté křesťanské a JMKské osoby vypraveni byli; a mně JMKská o túž věc také pilně poručiti a psáti ráčil, *) O všem tom viz Dějiny české V. 2. str. 391.

Strana 198
198 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. abych se k témuž, aby k JMKské lidé vypraveni a posláni byli, přičinil; kteréhož listu také pan sekretář dnes mi jest od JMKské dodal. I VMtí a vás všech a každého zvláště se vší pilností žádám a napomínám i prosím, že již tak učiniti bez dalšieho prodlévání ráčíte a, tak jakž jest svoleno, táhnúti a lidi jízdné i pěší vypraviti a po- slati, aby se tu a tak na ten den, jakž jest svoleno a kterak sem prvé všem obyvatelóm a stavóm tohoto královstvie psal a oznámil, strhli. I té sem naděje, že se tak za- chovati a skutečně to učiniti ráčíte, nebo sú toho jistě veliké a znamenité, pilné, ježto snad vyzší [sic] nemohú býti, potřeby. A žádám, že to ráčíte hned rozkázati v městech a v městečkách provolati. Dán na Točníce v neděli den svatého Mauricí léta oc XXI°.*) [In tergo]: Přiepisy listuov páně Lvova a Prockova. 259. Petrovi z Rožmberka o výpravě jeho vojenského lidu do Uher, král Ludvík že na pomoc českou očekává, o válečných i jiných nepokojných zprávách z Uher; že chce úředníky i soudce zemské na hrad Pražský svolati k úradě v příčině opatření proti Turku i proti zbojníkům domácím oc. Na Točníce 1521, 28. září. Orig. v arch. Třeboň. č. 3792. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že tento váš posel dnes v sobotu na den svatého Václava ke mně jest přišel, a již včera také sem k vám posla svého poslal, oznamuje o tom, co sem lidí služebných zednal. Pak kterak se vám v tom bude zdáti, co mi ráčíte za odpověď po mém poslu dáti, tím se chci spraviti. Než toho sem vám neoznámil, že pavez pěším s vašimi erby nemám, nežli budou ti pěší mieti některé pavezy královské a některé mé. Však proto to bude oznámeno panu hajtmanu toho vojska, kteříž jsú lidé od vás. Neb v tom ve všem všecko bych to rád učinil, což bych znal, že mieti ráčíte. Pak již se na tento čas o více lidí k té potřebě neračte starati. Zdá-li se vám nyní na tom dosti, což sem vám oznámil, že sem zednal, to při tom stuoj. Pak-li ráčíte více mieti, i k tomu se chci rád s pilností přičiniti, aby zednáni byli; než vždy mi jest cos v mysli, že snad muože býti také toho potom potřebí. Což se novin dotýče, nic zvláštnieho nevím, než což sem vám po svém poslu psal. Nežli račte věděti, že jest mi psal z poručení páně hofmistrova**) pan Vilém Dou- bravský, že jest psaní učinil jemu panu hofmistrovi pan Jan bratr jeho, kterýž nyní při králi JMti jest, že JMKská na nás Čechy očekává, a že ještě JMti zdá se, že jest měl bitvu svésti s císařem Tureckým, nežli jakoby na nás očekával a na naši pomoc. I pán Buoh všemohúcí rač dáti, aby taková pomoc byla, kteráž by moc tu- reckú přemoci mohla; ale držím o tom, že více v tom mohou prospěti dobrých lidí modlitby, nežli naše zbroje s mnohými děly a karthúny. *) Viz Dějiny české V. 2. str. 391 oc. **) Vojtěch z Pernšteina.

Strana 199
Dopisy z roku 1521. 199 Také viděl sem list, kterýž píše pan biskup Vácovský panu Prockovi sekre- táři, že byly králi JMti přišly noviny, že jest Bělehrad dobyt; a potom brzo jiné noviny přišly, že dobyt není. Než jakžkoli jest, kterak jest slyšeti, tuze jeho císař Turecký dobývá a sám osobně že tu vuojště leží. Páni uherští a obyvatelé toho královstvie, kterak, také slyšeti, dvorně se pletou, a nebude-li zvláštní buoží milosti a pomoci, za kterúž sluší prositi, aby ji ráčil dáti, strach jest, že oni Uhři bez pomoci jiných národuov málo obrání a prospějí. Nébrž toho jest slyšeti, že by někto z nich přál našemu pánu pádu, snad chtěje sám pano- vati, jakoby tepruva ten uměl, když by v panování všel, Turkóm se brániti a toho královstvie obhajovati. I poněvadž mne takové věci docházejí, sem toho úmyslu, abych k úterému po svatém Františku [8. října] pány úředníky a soudce zemské, aby se na hrad Pražský sjeli, obeslal, a snad i rady soudu komornieho, abychme, bude-li vuole boží, to ob- majšleli, aby netoliko proti Turkóm, ale i proti poddaným neposlušným mohl pán náš některak buohda opatřen býti. A zvláště jestliže by toto nynější stržení lidí z tohoto královstvie JMKské ku pomoci nepodstatně se svedlo, že by snad jedni po- mohli a druzí tak nechali, mohl-li by se kterak ten nedostatek, byl-li by, napraviti. Neb i to sem přemajšlel, byl-li by pád na pána našeho, jakož pán Buoh všemohúcí rač zachovati, a na toto královstvie Uherské, že by se mohlo toho dostati také zna- menitě tomuto královstvie. Nebo jací jsou dluhové na tomto královstvie a který ne- dostatek při právu i při některých jiných věcech, bylo by blízko a strach velikého pádu; ješto o tom o všem nemohu nyní široce vypisovati. Než pán Buoh všemohúcí rač všecko v dobré obrátiti. Jestliže by k tomu čas slúžiti mohl, rád bych se s vámi někde v slušném místě shledal; nebude-li moci býti prvé, ale po tom sjezdu, o kterémž vám oznamuji, že bych položiti chtěl. I prosím vás, pane a příteli muoj milý, když byšte ke mně poselství měli, co jest v tom vašeho úmyslu, račte mi oznámiti. Dán na Točníce v sobotu den svatého Václava léta oc XXI°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu příteli mému milému. 260. Petrovi z Rožmberka o novinách z Uher; že ku králi posel vypraven v příčině opatření Hor Kuten, král Ludvík aby tuto zimu do Čech přijel oc. Na Točníce 1521, 18. října. Orig. v arch. Třeboň. č. 3794. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že těchto časuov rozličné sem noviny slyšel z Uher, některé dobré a některé tomu odporné; ale rozuměti jest, že tak noviny smajšleli, kterak kto k čemu náchylnost měl. Nežli včera okolo západu slunce při-

Strana 200
200 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. neseno mi psaní od pana hofmistra a poslal mi přípis, co jest jemu psal pan Jan bratr jeho z Uher, jakož vám teď toho přípis posílám, ješto tomu všemu ráčíte po- rozuměti. A v tom ve všem psaní neznám žádného artikule, z kteréhož bychme mohli mieti potěšení, než čím dále vždy huoře. I rač pán Buoh všemohúcí s námi býti, jest jistě potřebí jako kdy jeho milosti svaté za to prositi. Jistě nás mnohé toto poslání na pomoc králi JMti proti Turkóm mnoho stojí, a má-li býti v nic obráceno, jest nemalá škoda. Neb i což se vás a mne dotýče, račte věděti, tak jakž jest se také služba na vozníky dala, že těch peněz, kteréž ste ráčili u mne položiti, nic jest nezuostalo; než což jest zbylo, to jest Johannes dal hajtmanu hradu Pražského, aby lidem z toho platil, což jim zaplaceno není, pokudž jim služba trvati má. Já sem také dosti mnoho peněz vydal k takové potřebě, i také panu hrabí, hajtmanu vojsky, dal sem hotových IIII � g. českých. I buď ve všem vuole pána Boha všemohúcího. A což sme učinili, to učinili sme bohdá dobrým úmyslem. A jakož v tom přípisu, kterýž vám posílám, jest také zmínka o mém poslu oc: i poslal sem k králi JMti o některé věci a zvláště také o to, což se Hory opatření dotýče. Neb i včera měl sem od hofmistra horského z Hor Kuten a od úředníkuov mince psaní, že jest již těch hor jistý pád, nebude-li velmi v krátkém času opatření. Toho pak nevím, co pan markrabě k tomu radí; než to viem, že jest zednáno psaní, a tak se naději, skrze něho: jakož jest knieže Opolské pohnán před právo slezské, což se mé spravedlivosti dotýče, že král JMt rozkazuje, aby to bez JMti souzeno nebylo. I zdá mi se, že by bylo slušněji, aby se k tomu přimlúval, aby JMKská, pán náš, radši k svým věcem k vopatření pomáhati ráčil, nežli lidské spravedlivosti a práva zastavovati. Tento sjezd, kterýž jsme v Praze měli tyto předešlé dny, o to sme přemlú- vali, aby ti byli napomenuti k pomoci, kteříž sú jí ještě, jakž o některých slyšeti jest, proti Turkóm neučinili. A také to sme rozvažovali, že jest potřebí sněmu obec- nieho, jakož o to jest k králi JMti psáno, že žádáme, aby sněm obecní na hradě Pražském položiti ráčil v pondělí po svatém Ondřeji apoštolu božím [2. prosince]. Pak což se dotýče napomenutí k té pomoci, ač sem byl dal listy o to psáti, ale slyše již tyto noviny, zdálo mi se, tak zanechati. Než radši aby se k tomu vedlo, kdož jest co učiniti měl pomoci a neučinil, aby to dal na dluhy krále JMti, zdali by mohl z toho jaký užitek přijíti. Také i o to jest k králi JMti posláno, což se JMti příjezdu tuto zimu do tohoto království dotýče: ale v těchto nynějšiech uherských spuosobiech a v nedostatku zdraví JMKské, na boží milosti, kterak se to svede a zedná; a nebude-li toho, tehdy jest strach zkázy JMti i těchto všech zemí; ješto které sú toho vše příčiny, bylo by o tom mnoho psáti. Než pane a příteli muoj milý, jestli že byšte ráčili, rád bych se s vámi sjel

Strana 201
Dopisy z roku 1521. 201 v Příbrami v pondělí po hodu všech Svatých [4. listopadu], anebo který byšte den po tom ráčili a mně oznámili, tu bych, dá-li pán Buoh, s vámi o mnohé věci po- třebné rozmluvil. I co jest v tom vašeho úmyslu, prosím, račte mi oznámiti. A vše- mohúcí pán Buoh rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Točníce v pátek den sv. Lukáše evangelisty božieho léta oc XXI°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. 261. Petrovi z Rožmberka o jich spolu shledání, že obeslal úředníky a soudce zemské na hrad Pražský oc. Na Točníce 1521, 28. října. Orig. v arch. Třeboň. fam. Rosenberk 17. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a všelikterak dobře a šťastně se měli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi ráčili psáti, což se našeho spolu shledání dotýče, mohlo-li by to býti, aby bylo na Zviekově, pak-li by má možnost nebyla, tehdy podle mého prvnieho psaní že byšte ráčili v Příbrami býti oc: i račte věděti, že bych já, dáli pán Buoh, mohl přijeti na Zvíkov, ale již se to nyní tento pondělí po hodu všech svatých [4. listopadu] nemuože trefiti, neb toto abyšte ráčili věděti z příčin těch, kteréž sem vám prvé oznámil: Zdali by s boží pomocí ze zlého mohlo se něco dobrého obrati a zednati, obeslal sem pány úředníky a soudce zemské žádaje, aby se tento čtvrtek u vigilji všech svatých [31. října] na hrad Pražský sjeli, jakož na ten čas i rady krále JMti soudu komornieho mají se sjeti; i obávám se, že se na tom sjezdu jednání muože [protáhnúti], a tak snad nemohl bych já s vámi k shledání na Zviekov postačiti přijeti. A protož zdá mi se, aby již ta věc prodlení měla až po tom sjezdu, o kterémž vám oznamuji; a co se na tom sjezdu zedná, chci vám to, dá-li pán Buoh, brzo oznámiti, a potom na Zviekově, aneb kdež budete rá- čiti, rád se s vámi shledám. A zdá mi se, že z některých příčin i toho potřebí jest, aby naše shledání bylo. A muoj milý pane a příteli! Vás sem k tomuto sjezdu na hrad Pražský neobeslal, nebo bych vám nerad tak ani jináče žádného obtiežení učinil, ač to znám, kdybyšte mohli mezi námi na sjezdiech bývati, že by vás všickni na- pořád rádi viděli a zvláště ti, kteříž o dobré péči a starost máme. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Točníce v pon- dělí den svatých Šimoniše a Judy, apoštoluov božiech, léta oc XXI°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu příteli mému milému.

Strana 202
202 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 262. Páni a rytířstvo na hradě Pražském shromáždění rozepisují všem stavům sněm království Če- ského ke dni 2. prosince na hrad Pražský.*) Na hradě Pražském 1521, 2. listopadu. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3796. Páni a rytířstvo královstvie Českého tohoto času na hradě Pražském spolu shromá- ždění urozeným pánóm pánóm, urozeným a statečným rytířóm, urozeným vladykám, mú- drým a opatrným městóm královstvie Českého, pánóm a přátelóm našim milým. Službu svú vzkazujem a VMtem a vám oznamujem, že na sjezdu předešlém v osobách ze všech tří stavuov to jest s pilností rozvažováno a vyhledáno, že jest toho pro pilné a znamenité věci, pro JMKskú pána našeho milostivého, a tohoto královstvie potřebí, aby sněm obecní položen byl; jakož i JMKské také jest o to psáno, ale ještě se nám odpověď nevrátila, než mezi tím také JMKská ráčil jest psaní učiniti, že ráčí sněm obecní položiti. I poněvadž v tom JMKské i naše jednostajní jest vuole snesla, ač snad JMKská jiné a my také jiné toho potřeby známe, ale jakžkoli jest, nesluší tím sněmem prodlévati. I nevědúce ještě, by se nám od JMKské brzo poselství vrátilo, a nechtějíce rádi, aby se mělo co potřebného JMKské a tohoto královstvie obmeškati, protož pokládáme sněm obecní na hradě Pražském v pondělí po svatém Ondřeji apoštolu [2. prosince najprv příští, puoněvadž [sic] také JMKské v tom vuoli známe; kdež pak i JKMti o tom psaniem oznamujem, že na týž den sněm obecní na hradě Pražském držeti budem. Protož VMtí a vás všech vuobec i každého zvláště žádáme, že se na ten sněm sjeti ráčíte, jakožto milovníci JMKské pána našeho a obecnieho dobrého tohoto královstvie. A jestli že by co kterým poslem sešlo, že by u koho nebyl, žádáme, že ráčíte jedni druhým o tom sněmu oznamovati, a kdežby koli o tom jeden od druhého zvěděl, že se tím neráčíte vymlúvati, že by u koho posel nebyl; neb má VMtem a vám více býti to v úmyslu, abyšte JMKské věci a potřeby a zemské neopouštěli a neobmeškávali, nežli ta těžkost proti poslu, kterýžby co v tom svú nepilností proti naší vuoli obmeškal. I té jsme naděje, že tak učiniti a to skutečně naplniti ráčíte. Dán na hradě Pražském v sobotu po hodu Všech svatých léta oc XXI°. 263. Petrovi z Rožmberka o úmrtí nejvyššího kancléře Ladslava ze Šternberka. Na Rožmitále 1521, 19. listopadu. Orig. v arch. Třeboň. č. 3799 a. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že tuto noc minulou několiko hodin na noc *) Rozepsání sněmovní ke dni 2. prosince 1521 klademe mezi listy Lvovy za tou příčinou, poněvadž Zdeněk Lev hlavním byl všeho činitelem, jakož viděti z listu předešlého dd. 28. října t. r., v kterémž oznamuje Petrovi z Rožmberka, že nejvyšší úředníky a soudce zemské svolal na hrad Pražský.

Strana 203
Dopisy z roku 1521. 203 přijel jest ke mně pan Jindřich Švihovský a oznámil mi, že jest pan kancléř ny- nější*) umřel, jehožto duši pán Buoh všemohúcí rač milostiv býti, a že o ten úřad k králi JMti jede, jakož tuto noc minulou předse ode mne jede [sic]; a mluvil se mnou také, což se toho úřadu dotýče, ježto pověděl sem jemu, co mi na tento čas v tom učiniti náleží anebo nic, jakož bohdá při našem spolu shledání chci o to s vámi šieře rozmluviti. Neb sem také prvé k vám posla poslal o náš spolu sjezd, než žádal jest mne, abych vám a panu Krištoforovi z Švamberka od něho psaní poslal. I ráčíte znáti, že sem tomu slušně odepříti nemohl; kteréžto psaní, co vám píše, poručil sem po tomto poslu vám poslati. A poněvadž, dáli pán Buoh, bude naše brzo shledání, protož již nyní širšieho sem psaní zanechal; než pán Buch všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví, muoj milý pane a přieteli, shledali. Dán na Rožmitále v uoterý den svaté Alžběty léta oc. XXI°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. 264. Petrovi z Rožmberka o Heraltovi z Říčan, o sjezdu svolaném ke dni 22. ledna na hrad Pražský. Na hradě Pražském 1521, 18. prosince. Orig. v arch. Třeboň. č. 3802. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi ráčili psáti o pana Heralta z Říčan a na Štěkni: i rád pro vás, což v tom mohu jemu prospěti, učiniti chci. Než nyníť jest na nějakém odtahu to, což se sestr [sic] jeho dotýče, postavil; jakož nepochybuji, než že vám to všecko oznámí. A poněvadž mi pravil, že k vám jeti chce, teď vám po- sílám list, kterémuž porozuměti ráčíte, což se sjezdu našeho při času svatého Vin- cencii dotýče, ješto se drobet dále prodlí, ale nemnoho, což sem vám prvé o tom napsal; než tak sem již listy rozeslati dal, žádaje, ktož sú k tomu obesláni, aby se na hrad Pražský na den svatého Vincencii [22. ledna] sjeli. Sněm ještě zavřín není, než tak se konečně naději, že dnes zavřín bude. A co se na něm zedná, chci vám to, dá-li pán Buch, bez meškání oznámiti. A vše- mohúcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane a příteli, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském, v středu před hodem svatého Tomáše, apo- štola božieho, léta oc. XXI°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. 265. Petrovi z Rožmberka o navrácení vojska českého na pomoc do Uher králi vypraveného; o zdraví krále Ludvíka oc. 1521, v prosinci. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3815. O novinách nyní zvláštních neviem vám co oznámiti, než sú rozličné, a mnohé *) Ladislav z Šternberka na Bechyni.

Strana 204
204 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mi se zdadí [sic] velmi nejisté; než což se vojsky naší dotýče, nevím na tento čas, kde sú, ač byl hlas puštěn, že byli odesláni, aby zase domuov jeli, ale proto nic jistého o tom neviem; než já sem psal na ten rozum panu hrabí z Lajsnyku, hajt- manu najvyššiemu nad vojskem, žádaje, aby velmi zase nepospíchal, než že máme mieti sjezd na hradě Pražském a z toho sjezdu že jemu bude oznámeno, čím se bude mieti dále spraviti. O králi JMti slyšeti jest, že se na svém zdraví lépe má a že by již měl jeti z Pětikostel do Bělehradu sem bližšieho, aby královna JíMt byla korunována a svadbu JMKská aby měl: pak neviem, co dále páni Uhři jednají anebo pletou, nežli toho bych nehyzdil, aby se ta věc tak konala a JMKská potom i s královnou aby ráčili do tohoto královstvie přijeti, jakož ste toho sami ráčili v svém psaní dotknúti, že na tento čas toho potřebí jest jako kdy bylo. Psal jest mi pan písař*) z Mezeříče, že by také něco panu hrabí z Laysnyku psal na ten spuosob, aby s vojskem zase nepospiechal, a že jest chtěl také do vojsky jeti, maje z sebou něco dobrých lidí na 11/2° koní a na III pěšiech; než toho mi neoznámil, kde jest vojsko; nežli při tom mi také napsal, že by pro nakažené po- větří královna JíMt z Budína na Ostřehom jela. 266. Petrovi z Rožmberka, že příčiny jeho nepříjezdu naproti králi a na hrad Pražský králi oznámil, zprávu dává o jednání sněmovním. Na hradě Pražském 1522, 5. dubna. Orig. v arch. Třeboň. č. 3817. Urozený pane a příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Teď k vám vaše trubače posélám a děkuji vám, že ste mi jich byli ráčili puojčiti. Račte věděti, že sem králi JMti od vás služby poddané pověděl a JMti žádal, aby toho sobě neráčil obtěžovati a za zlé míti, že ste k JMKské na pomezí ani nyní na hrad Pražský nepřijeli, a že jest se to stalo ne z jiné příčiny, nežli pro nedostatek zdraví vašeho, než dáli pán Buoh některý čas s velikonoci že k JMti přijeti ráčíte. I ráčil pověděti, že by vás rád JMKská viděl; jakož pak mně se zdá, jestliže nebude prvé, ale když bude míti býti korunována králová JíMt, že byšte k tomu času přijeti ráčili; ješto ještě před tím, dáli pán Buoh, chci vám to oznámiti. Měl sem naději, že nyní mnoho sněmovati nebudeme, ale proto ještě vždy sněmujem; však ještě jsme nic nedokonali, nebo toliko na jednom artikuli ještě sto- jíme, což se povinnosti krále JMti tomuto královstvie Českému učinění dotýče. Nebo stav panský a Pražané a stav městský stojíme při tom, kterak jest to zapsati ráčil *) Radslav Beřkovský z Šebířova.

Strana 205
Dopisy z roku 1522. 205 král Vladislav, slavné paměti, a při tom také stojí něco osob znamenitých z rytířstva; nežli jakž rozumíme, že pan písař s některými k jinému vede. Pak ještě se o to také dnes jednati má, ješto nevím, na čem to postavíme. Nežli nejsme toho úmyslu, abychom co toho ustúpiti chtěli, což by bylo k ujmě potomnie a ke škodě svobod našich.*) O věcech jiných, dokudž se nedokonají, nevím co jistého psáti; nežli včera přijel kníže Karel do Prahy. A všemohúcí pán Buch rač dáti, muoj milý pane a přie- teli, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském v sobotu Zdeněk Lev z Rožmitála oc. po sv. Ambroži léta oc. XXII°. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu a přieteli mému milému. 267. Nejmenovanému o králi, některých osobních záležitostech, cizí národové že nemohou o svo- bodách a právích národa českého raditi, o Jaroslavu z Šelnberka oc. Na Blatné. Bez roku, podpisu i nadpisu.**) [1522, 4. srpna.] Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3812. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Odepsání, které ste mi učinili na psaní mé, to sem všecko přečetel [sic]. Poněvadž vy psaní mému a já také vašemu do- konale sem vyrozuměti nemohl, toho nyní při tom nechávám; než kdyžby někdy naše shledání bylo a čas k tomu sloužil, snad bychme mohli o ty o všecky věci k dosta- tečnějšímu vyrozumění spolu rozmluvení míti. Nežli což se krále JMti, pána našeho, dotýče, o tom nepochybuji, že JMKská na svú přísahu paměť míti ráčí, a o tom dokonale držím, že jest JMt sám z sebe dobrý, spravedlivý a ctný král. Než aby cizí národové měli o našich svobodách, právích a řádech raditi, toho sem nikdá neslyšel, aby to býti mělo, ani aby kdy bývalo k do- brému tohoto královstvie; nebo by pak i chtěli užitečně raditi, není snadné nejroz- umnějšímu člověku k tomu dostatečnú radu dáti, čehož neví a svědom není. Pakli by to z jiných činili, tehdy by se mohlo trefiti, že by někto to do nich vkládal, což by jemu se dobře líbilo k jeho dobrému a užitku, ale mohlo by snad býti škodné JMKské a tohoto všeho královstvie; a ktožby v tom tu potřebu znal, aby před JMKskú toho i přede vší obcí a kdež by toho potřebu znal, netajil, neznám toho, by se taková věc měla k zlému skutku přičítati. Což se pak svobody a náležitosti JMKské dotýče, při tom sem, což sem znal *) Viz Dějiny České V. 2, str. 408 oc. **) Palacký určil datum listiny této 1523, 3. srpna nebo 1522, 4. srpna. Ačkoliv list psán jest na Blatné, slova: „a v pravdě radši bych doma u pokoji seděl, nežli o mnohém zaneprazdněvání přemajšlel, ale chtěje povinnosti své dosti činiti oc.“ nasvědčují však, že spadá do roku 1522, kdy ještě úřad purkrabský zastával, kterýž odevzdal 1523, 13. února.

Strana 206
206 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. JMKské dobrého, vždycky stál a stojím; a v pravdě radši bych doma u pokoji seděl, nežli o mnohém zaneprazdněvání přemajšlel, ale chtěje povinnosti své dosti činiti s tou věrnou poddaností, kterúž mi k JMKské náleží zachovati, nemohu všeho mlčením pomíjeti. Ač mne dochází, že někteří ne o mé dobré, nežli o zlé při JMKské i v ně- kterých jiných místech starají se: i poroučím to všecko pánu Bohu všemohúcému, kterýž ráčí znáti tajnosti všech srdcí i pěkná, lahodná a ozdobná slova, jakým se úmyslem činí; než neodchýlil sem se od dobrého JMKské na pravo ani na levo, nežli upřémně a věrně JMKské dobrého přeji, a kdaždý [sic] aby při tom zachován byl a býti mohl, což jest z práva. Mám v paměti, pane švagře muoj milý, že ste také ne proti JMKské, toho nepravím, nežli proti těm radám cizozemským a některým zvláštním obtížnost měli nemalú, než kterak nyní při vás to jest, na to se neptám; nežli to vím, že JMKská, pán náš, jest mlád a že jest slušné, aby JMt ty rady ráčil míti, kteréž k čemu ná- ležejí, poněvadž králové šedivý rady mívají. I také sem té naděje, že JMKská proti tomu není, než byť při JMKské ještě mnoho rad z tohoto královstvie bylo, o tom sem neslyšel; pak což by JMti najlepšího bylo a nás, JMti věrně poddaných, o tom bych rád slyšel a z toho potěšení měl. Také ste mi psali, což se pana Jaroslava z Šelnberka, strýce mého, dotýče, ježto nyní nezdá mi se potřebí mnoho toho opakovati, nežli srozumil sem, že ste to mé psaní ujali, jako bych nějakú strannost držel: i mám za to, když právě nahléd- nete v to mé psaní, že se toho v něm nenajde; než něco sem toho dotekl, jestli že ste v té radě nebyli, což sobě on pan Jaroslav stěžuje, že za to mám, že ta jeho řeč vás se nedotýče, a ještě jinač tomu nevím rozumiti. Ale v pravdě tímť sem úmyslem toho vám nepsal, abych na vás vyzvěděl, k čemu se vy v tom znáte anebo odpíráte, a ještě se na to neptám, ač mezi přátelím [sic] to bývá, ktožby v které věci chtěl koho za přítele míti, že také před ním toho netají, k čemu jeho potřebuje. Nebo mám v paměti, že jest mi praveno, že někdy pan Ladslav z Šternberka žádal vás, bude-li jemu toho potřebí, abyšte s ním proti mně stáli, a potom že by někde měl mluviti, proč jest to učinil. I slyšel sem, když ste to zvěděli, že ste sobě takovú věc obtěžovali; a jestli že jest bylo tak, tehdy nebylo divné; než jáť bych nerad žád- nému k nelibosti příčiny dal, a bez příčiny slušné a znamenitě zřetedlně dané nikda sem od přítele neodstoupil, a té sem naděje ku pánu Bohu, že mne toho i na po- tomní čas uchovati ráčí. Než jestliže jest mně se kdy co toho přihodilo od koho, to buď božskému spravedlivému rozeznání poručeno, nebo lidem není snadné tajných věcí znáti a rozsuzovati, ač i takové někdy na jevo a na zřetel přicházejí. Dán na Blatné v pondělí po svatém Petru z uokov zproštění léta oc.

Strana 207
Dopisy z roku 1522 a 1523. 207 268. Nejmenovanému o odložení pří a soudu, o knížatech a pánech, kteříž ku králi přijeti mají, o jednání sněmovním. Bez nadpisu i datum. [1523, únor.] Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3843. 1. Jakož některé pře měly sú přijíti k slyšení a k stání tohoto času před úřad najvyššieho purkrabství Pražského: i král JMt, pán náš milostivý, z příčin slušných ráčil jest těch všech věcí odložiti do pondělého po provodní neděli [13 dubna] naj- prvé příštieho; kromě což se odbojuov a listuov obranných dotýče, ješto při témž úřadu měly býti rozváženy, toho se toliko odkládá z rozkázání JMKské do pondělého před středopostní [9. března]. A což se vězňóv pro dluhy dotýče, těm JMKská ráčil roku přidati, i těm, kteříž by se pro dluhy před úřadem purkrabským stavěti měli, až do svatého Jiří najprv příštieho. A jestli že by kto byl zatčen na hradě Pražském, tomu má pan hejtman hradu Pražského roku přidati do téhož času. Pakli by kto jinde zatčen byl a to vše pro dluhy, a když by se v domu purkrabství Pražského stavěl, tehdy také do toho času svatého Jiří má jemu roku přidati pan Bohuslav Chrt. 2. Jakož ste mi ráčili psáti, že jest měl býti kníže Ferdinand JMt a jeti do Antšpachu; i též sem potom slyšel, že jest tam byl zván na nějakú svadbu od pánuov markrabí. A také jest slyšeti, že by odtud od JMti rady k králi JMti, pánu našemu, měli sem přijeti s pány markrabiemi Kazimírem a s druhým, a s Mistrem pruským. Také i toto sem slyšel, že by rady krále Polského JMti zde býti měli, než toho jistě ještě nevím. A máť zde býti brzo kníže Fridrich Lehnické, a pan Jan z Pern- štajna z Moravy, a snad také pan biskup Olomucský; a již jest se sem drahně lidí sjelo; také pan Vojtěch z Pernšteina tuto neděli minulú přijel. A včera král JMt ráčil byl sjíti do světnice veliké k sněmu, než jednání sněmovnieho ráčil do dneška odložiti. Na napravení práva ještě sedíme, a ještě jest drahně toho přeběhnúti; než toho nevím, mnoho-li ještě bude potřebí napraviti anebo opraviti. 3. cedule. Když již toto jiné byl sem dal napsati dnes ráno, i z některé příčiny prodlil sem posláním do zajtří. I ráčil jest JMKská také dnes do světnice soudné jíti; a lidí se bylo mnoho sešlo ze všech stavuov. I mluvil jest od JMKské kníže Karel slova slušná a poctivá dosti široce, a tím řeč zavřel, že JMKská, pomně na svú povinnost a přísahu, ráčí každého při tom při všem, což jest spravedlivé, zuostaviti a zachovati, a jiné naděje abychme o JMKské nebyli. A také že JMKská má ke všem tu naději a duověrnost, že také při tom staneme, ale tak jednati budeme, což JMti spravedlivě přísluší jakožto králi Českému a pánu dědičnému oc. Pak ač jest bylo více slov, ale na ten grunt a rozum. I dána JMKské na to odpověď od stavu panského skrze mne na ten rozum:

Strana 208
208 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. že od JMKské takové milosti velmi sme vděčni a že toho rádi JMKské zasluhovati chcme, a že také o JMKské jiné sme naděje nebyli a nejsme, než že JMKská toto královstvie a každý stav i každú osobu při tom zuostaviti a zachovati ráčí, pokudž jest za spravedlivé; a že my také, což jest JMKské k dobrému a JMti náleží, rádi při tom státi chcme, jako při pánu našem milostivém, podle naší najvyšší možnosti, v tom svých statkuov i hrdel nelitujíc. A k tomu podobně také jest mluveno od stavu rytířského, i také od Pražan a stavu městského. Což se pak napravení práva dotýče, na tom máme tento týden seděti. A soudu zemského jest odloženo do pondělého najprv příštieho. A když dnes počelo se to čísti před stavy, někteří, to což jest opraveno, počeli k tomu mluviti, že se jim v tom něco nelíbí. A tak za to mám, že k tomu najvíce mluvili Jakub z Vřesovic a Mikuláš Leskovec: ješto některý z nich prvé při tom, když se spisovalo, seděl, kdežto zřetedlně jest se tomu srozumělo, když prvé mluvili ti někteří, aby JMKská svobodně ráčil panovati, ješto žádný z nás proti tomu nemluvil, což spravedlivé býti má; a když již to bychme chtěli tvrditi, aby tak bylo, tehdy proti tomu mluví, ješto nyní nemám prázdnosti o tom mnoho vypisovati. Než na čem konečně takové věci postaveny budou, chci vám to potom, dáli pán Buoh, oznámiti. Jakož sem vám v druhé ceduli napsal, že by páni markrabové, jakž slyšeti, měli sem přijeti: i pan Jiří markrabě dnes jest přijel, a o jiných již nevím, při- jedou-li. Také pan Jan z Pernštajna přijel jest a byl dnes při sněmovniem jednání na hradě, a pan Jan Žerotínský a Vilém Prusinovský z Moravy. A dnes také pan Jindřich strýc váš přijel sem. Což se Ródu dotýče, račte věděti, že opět dnes noviny oznámeny byly, že by jeho císař Turecký nedobyl; i pán Buoh všemohúcí rač to dáti, aby tak bylo. Než to jest při tom oznámeno, že by Mistr Ródský nějakú smlúvu udělal s císařem Tureckým, a že by již odtud odtáhl. I jakžkolivěk jest, tehdy bude-li míti on císař Turecký z jiných stran pokoj, bude potřebí velmi pilně opatrovati se z těchto stran před Turky. Nebo oni neradi odpočívají, kdežby proti sobě dostatečného odporu neznali. 269. Synu Adamovi, že úřad purkrabství Pražského dán jest Janovi z Wartmberka. Bez datum [1523, 5. březnaJ. Konc. ve sbírce autogr. v arch. Třeboň. Cedule Adamovi, synu mému. Věz, že dnes ve čtvrtek [5. března] dán jest úřad purkrabství Pražského panu Janovi z Wartmberka; a tak ten úřad byl jest prázdný od toho dne, když jsem jej z sebe složil, tři*) neděle. *) Původně bylo psáno „dvě“, pisatel však je přeškrtl a napsal nad to „tři“.

Strana 209
Dopisy z roku 1523. 209 270. Albrechtovi z Šternberka o některých domácích záležitostech. 1523, 31. března. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3845 nepag. Léta božieho M°VCXXIII°. Toto jsú registra téhož léta VItá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov posélacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a Blatné oc, od úterého před s. Ambrožem a jinak po květné neděli. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, rád bych vám toho přál. Jakož ste mi psali, což se vašich věcí i také některých vašich služebníkuov dotýče, tomu sem všemu porozuměl, a pokudž bych slušně mohl, jistě bych vám v tom rád své zdání a radu oznámil a oznámiti míniem, než v tyto dny svaté nemohu tak snadně k tomu spuosoben býti, abych mohl volně na to mysliti a své zdání sepsati. Také před některými dny měl sem o to nějakú zmínku s jedním, kterýž byl u desk úředníkem, ješto se naději, že vám také dobrého přeje. A co jsme o to spolu rozmlúvali, zdá mi se za potřebné, abyšte to také věděli. I toto by mi se zdálo, pane a přieteli muoj milý, abyšte některý den po hodu velikonočniem ten týden ke mně sem na Blatnú přijeli a tu bych s vámi o ty o všecky věci, dáli pán Buoh, chtěl povolně rozmluviti a při tom svuoj úmysl a zdání v tom oznámiti. Dán na Blatné v uoterý po květné neděli léta oc. XXIII°. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené Hořeoc, příteli mému milému. Teď vám, pane a příteli muoj milý, posélám list, kterýž sem vám, jsa ještě v Praze, psal, též jako jiným rukojmiem, což se pana Jana z Waldšteina dotýče. Což se dotýče práva dopomahání, když jest k té potřebě přicházelo, mám za to, že jest obecní svolení, že po napomenutí má se dopomáhati ve čtyrech nedělech pořád sběhlých. 271. Janovi z Rožmberka v příčině sjezdu na Písku. 1523, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi psali, žádajíce věděti, bude-li pan strýc váš na Písku na sjezdu: i račte věděti, že konečně za to mám, že bude v uoterý velikonoční [7. dubna], jakž jest svoleno, anebo na zatří [sic] v středu okolo poledne. Než já jsa jinými věcmi zaneprázdněn, nemám úmyslu býti, nežli chci, dáli pán Buoh, na svém místě poslati s mocí. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, Mistru převorství Če- ského oc, panu přieteli mému milému.

Strana 210
210 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 272. Petrovi z Rožmberka v příčině poctivosti a předního místa rodu Rožmberského, a o rozličných novinách. 1523, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili poslati přípis, jaké jest vám svědomí dal pan Vilém z Pernšteina, někdy najvyšší hofmistr královstvie Českého, což se místa vašeho pánuov z Rozmberka dotýče, a že v tajž rozum též jiní páni úředníci zemští, kteříž toho času byli, vyznávají oc: i muoj milý pane a přieteli, mně se zdá, že jest spravedlivosti dosti a zvláště poněvadž jest dckami zemskými tohoto krá- lovstvie Českého stvrzena, ješto při tom sluší státi tak, jakž jsou někdy netoliko křesťané anebo Čechové, ale pohané a jiní národové stávali, a nežli by vlasti své zkázy dopustili, velikých a těžkých věcí jsú se odvažovali; kdežto vaše věc k tomu jest podobna, ktož by chtěl poctivost vašeho rodu a domu odjímati a kaziti, že sluší toho na sebe mimo spravedlivost nedopouštěti jako těm, kteříž jsú při své vlasti a národu stávali a podle najvyšší možnosti své, aby zkaženi nebyli, toho obhajovali, anébrž i toto mi se zdá, že v takových věcech ktož by spravedlivost opustil, jakoby ji podstaten býti nechtěl; než o vás nepochybuji, nežli že při tom, v tom i v jiném, pokudž vám náleží, ráčíte při spravedlivosti státi. Přípis přísahy i listu, oč ste mi psáti ráčili, teď vám posélám, a když to přečísti a rozvážiti ráčíte, kterak ta všecka věc zúplna zachována jest, aneb jestli co v tom jiného, nepochybuji, než že tomu vyrozuměti ráčíte. Noviny nyní mne zvláštní nedošly, nežli to jest mi oznámeno, ač bych nerad, aby to ještě vuobec vědomo bylo, že o těch věcech oznamuji, že jest pan Mistr pruský nějakú odpověď měl o svá jednání snad skrze radu uherskú, kterážto odpověď snad jemu není příjemna, a potom že jest do Prahy jel a odtud, kterak se naději, domuov anebo někde do Němec. Také mi oznámeno, že by pan Batryštván, nadršpán královstvie Uherského, dal některé z rytířstva uherského zstínati snad VI osob, a že se puntuje, snad se obávaje, aby bez jeho vuole o svuoj úřad nepřišel; co pak dále z toho bude, snad to také brzo tajno nebude. A o Turcích také předce slyšeti, že by královstvie Uher- skému rádi zle činili, budouli] moci. Než pán Buoh všemohúcí rač věrných kře- sťanuov obránce býti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. 273. Krištoforovi z Švamberka o svolené berni na Turky a o krajském sjezdu na Písku. Na Blatné 1523, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli,

Strana 211
Dopisy z roku 1523. 211 toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož ste mi psali, žádajíce vě- děti, což se berně na Turky svolené dotýče, abych vám oznámil, jaký jest v tom úmysl muoj: i chci ji dáti, než z některých příčin sem toho úmyslu tím prodliti do toho sjezdu, kterýž má býti po krajích tohoto královstvie od dneška v témž dni [7. dubna]; než toho neznám, bychme mohli na svých dluzích to sobě vyrážeti, po- něvadž jest jiná berně na dluhy a jiná na pomoc proti Turkóm, ač budeli na to a ne jinam obrácena. Vám tuto píši, jakž rozumím, než proto bych nerad, aby jiní, krom dobrých přátel, o tom věděli. Což se pána z Rozmberka starého dotýče, jiné naděje nejsem, nežli že bude na tom sjezdu na Písku, kterak sem vám po svém poslu psal; než mám za to, že byl k vám ještě nepřišel, když jest váš posel ke mně od vás vyšel; nežli jáť sem toho úmyslu, abych toliko s mocí na svém místě na ten sjezd na Písek poslal. A všemohúcí pán Buoh rač dáti nám se spolu, muoj milý pane švagře, šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v uoterý po květné neděli léta oc XXIII°. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 274. Janovi z Kadova v příčině přátelského jeho srovnání s vlastním bratrem. 1523, 31. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Což se tebe a bratra tvého dotýče, spraven sem, že jest vás pán z Rozmberka Strakonický smlúval, ale že jest ještě ne- smluvil. I poněvadž otec váš hleděl mi se zachovati, a na něho sem laskav byl, za- chovávaje k němu dobré přátelství, i také bych nerad, aby mezi vámi bratřími měla jaká ruoznice a snad škodná vzniknúti: protož psal sem pánu z Rozmberka Strako- nickému žádaje, aby ještě v to se vložil a vám rok položil, a bude-li moci, vás s obú stran bratří slušně srovnal; i dal mi zase odpověď, budeteli jeho žádati, že to chce učiniti a vám rok položiti. Ješto mám za to konečně, že bratr tvuoj za to téhož pána žádati bude, tebe žádám, že též učiníš tento týden; neb znáti muožeš, když vám jmenovaný pán rok položí a jestli že vás srovná s obú stran s vaší dobrú vuolí, že toho budete moci vděčni býti, abyšte obojí tu těžkost, kterúž v tom snad proti sobě máte, z sebe složili a bratrskú lásku, pokudž by za slušné bylo, k sobě zacho- vali. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi z Kadova a na Resanicích, příteli milému. 275. Janovi z Vitence o vyřízení ztížnosti Ondřeje Štepera z Krupky. Na Blatné 1523, 1. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Teďt posélám list, kterýž jest mi

Strana 212
212 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. psal pan Jan z Waldšteina o nějakého Ondřeje Štepera z Krupky, ježto tomu poro- zumíš, že ten Ondřej dosti vysoce své obtížení jemu panu Janovi předložil; toho pak nevím, tak-li jest spravedliv; než kterak kolivěk jest, vyslyš tu věc a tomu všemu vyrozuměj, a pokudž jest za spravedlivé, přiveď to brzo k místu a k konci, aby on i jiný, což jest spravedlivo, toho užiti mohl a toho jemu aby bylo dopomoženo; a na jakém to konci, což spravedlivo jest, postavíš, oznam mi to, když ke mně poselství míti budeš. A za to mám, že ten Ondřej šíře tebe v tom té své potřeby sám zpraví. Dán na Blatné v středu po květné neděli léta oc XXIII°. Urozenému vladyce, Janovi z Vitence a na Tochovicích, hajtmanu na Horách Matky boží u Velhartic, mému milému. 276. Janovi Malovci z Chýnova, aby se v statek dědičný a svobodný v Tisovém bez práva neuvazoval. Na Blatné 1523, 1. dubna. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3845 nep. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věz, že jest na mne vzneseno od Jana přikázaného mého a od Majdaleny, manželky jeho, jako někdy Chytrého, slu- žebníka mého, měla, kterak by se uvázati chtěl anebo uvázal v ten dvór a grunt v Tisovém svobodný a dědičný, v kterémž oni, jsúce jeho v držení, byli a jsou, tak jakž jest tu hned táž Majdalena byla a ovdověla po již jmenovaném Chytrém, kterýž jest užíval stavu rytieřského: i za to tebe přieteli milý žádám, že jim v tom pře- kážek činiti nebudeš; než zdáliť se k tomu jakou spravedlivost vajprosou, ač snad jest od jiného předešla, anebo jakžkolivěk mieti a právem o to hleděti, a což právem obdržíš, tomu žádný slušně nebude se moci, mám za to, zepřieti; než-li by se měl bez práva v to a v jejich anebo té ženy v držení v statek dědičný a svobodný uva- zovati, znáti muožeš, jaká by to věc byla. Odpovědi žádám psaniem tvým po tomto poslu. Dán na Blatné v středu po květné neděli léta oc XXIII°. Urozenému vladyce, panu Janovi Malovci z Chajnova a na Witmberce, přieteli milému. Také věz přieteli milý, jakž se pamatuji, že jest se na ten statek v Tisovém táhl také Jan Střelečkuov anebo Střelcuov syn, jako svuoj byt v Březnici měl, ješto něco byl sem počel o to jednati; ale poněvadž ona Mangdalena toho jest v držení byla a s ní muž její, neznal sem toho a neznám, aby z toho bez vóle své měla ji- náče vyvedena býti nežli právem, ač jestliže by kto v tom lepší spravedlivost měl a to, jakž za právo jest, ukázal. 277. Albrechtovi z Šternberka, že v pondělí velikonoční návštěvou ho očekává. 1523, 1. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Jakož ste mi

Strana 213
Dopisy z roku 1523. 213 psali, že byšte chtěli ke mně v pondělí velikonoční [6. dubna] přijeti: i rád vás, pane a přieteli muoj milý, uhlédám, a dáli pán Buoh, ten den chci vás s večeří čekati. Pakli byšte chtěli k vobědu přijeti, žádám, že mi ten den ráno oznámíte, abych se v tom věděl čím spraviti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené Hoře, přieteli mému milému. 278. Václavu Trčkovi z Vitence o vyřízení různých záležitostí, na horách že se dobře daří, o ma- lování obrazu sv. Anny. 1523, 1. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Také sem k tobě svého posla poslal, a protož nyní nevímť, co zvláštnieho psáti. Než což se dotýče pana Děpolta Popela, má on již spolu v jiné summě těch XL I gr. českých, kteréž mi dáti má, ujištěné a já mám je také v příjem, ježto z poručení krále JMti i počet z toho podle jiných věcí jest ode mne přijat; i jestliže jich budeš pilně potřebovati, muožeš k němu ještě o to poslati, aby tím déle neodtahoval; pakli muožeš počekati, snad on sám od sebe brzoť je pošle anebo s sebou přinese, jestli že má jaké soudy v Praze o škody o provodě. Jakož jest mi psal Jaroslav Kapoun, že má v soudu purkrabském sedati oc: i k tomu jest má dobrá vuole; nebo kteří jsú i jiní za mne sedali, za to sem jich žádal, pokudž budou potřebováni, aby předse sedali, ježto mám za to, že o tom také vě- domost máš. Také pan Jan Tetaur psal mi o úrok při sv. Jiří: i poněvadž snad ještě v Praze jest, pověz jemu, že chci jemu jej rád dáti, nebudeli na ten den, ale potom ve dvú nedělí pořád zběhlých. A což se listuov hlavních dotýče, psal sem o ně odsud po poslu, aby mi je poslal, i zdá mi se, aby tak učinil. A jestli že by v tom času zase ke mnč posel šel a těch listuov nevzal, ale poslal by mi je po Janovi Stráda- lovi, když ke mně pojede, neb mi psal, že o těchto svatcích jeti chce. Napsal si mi také o čtyři hřivny stříbra, kteréžť mám navrátiti oc: i nevím, bych brzo na Velhartice mohl jeti pro tu jízdu, kterúž mám do Prahy před sebou, než chci o to psáti hajtmanu na Velhartice, aby to brzo opatřeno bylo; a při tom jemu chci poslati psaní od tebe a od Hanuše Nyczle, kteréž mi tento posel přinesl. A děkujíc pánu Bohu všemohúciemu, vždy se nám čím dále lépe na těch horách vede na dobrých rudách, nebo dnes odtud mám psaní, že opět v jednom dole vnově rudu zarazili. Měj paměť připomínati Hanzlisovi, aby ten obraz sv. Anny předse dělán byl, jakož i pana hajtmana sem žádal hradu Pražského, aby jeho k tomu měl, než proto bych rád, aby dobře udělal. A Janovi Strádalovi pověz ode mne, že jemu proto nic

Strana 214
214 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. nepíši, poněvadž má brzo ke mně přijeti, a bude-liť co potřebí, muožeš mi také po něm napsati. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence oc, mému milému. 279. Petrovi z Rožmberka o vlažné odpovědi z říšského sněmu německého legátu papežskému dané; zmiňuje se, že nesvorností národové v otroctví cizích upadli; o zprávách z Uher; spravování úřadu mincmistrského na Horách Kutných že jest poručeno knížeti Karlovi Minsterberskému; v Čechách že jest potřebí ozvati se proti sešlému řádu. Na Blatné 1523, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi ráčili poslati spis tištěný německý, jaká jest odpověď legátu otce svatého z říského sněmu dána: i není dobře, že se tak v říši nepodstatně k obraně víry křesťanské mají. A protož není div, že císař tu- recký pozdvihl se silně proti křesťanóm, a snad z vuole boží, aby přišlo zlé na zlé a zahynulo vobé; neb podle spůsobuov našich jméno křesťanské máme, ale skutkové křesťanští daleko jsou od nás. Ačkolivěk víra sv. Petra nezahyne, za kterúž se pán náš spasitel modlil, ale snad pro hříchy naše budou nad námi jiní národové panovati, jako někdy nad židy, když pána Boha hněvali, že v moc pohanskú vcházeli, ač víru na ten čas zachovali, ale proto jiní nad nimi vládli a panovali. A což se pak kře- sťanuov dotýče, co jest se mnohým jiným přihodilo znamenitým královstvím a cí- sařství Řeckému, ješto jsou toho nedávné paměti, že pro nesvornost mezi sebou a mezi pánem a poddanými že jsou k zkáze přišli, a že Turci nad nimi panují a ty země k své vuoli mají a drží. Jakož ste mi také ráčili napsati, co jest vám od pana Jindřicha strýce va- šeho oznámeno, co jest jemu pan kancléř psal; i teď vám posílám přípis listu, co jest mi psal pan Jan Flug, ješto mi to včera přineseno. I jedny noviny jsou k druhým podobné, ač mi také toto oznámeno, že by Uhři někteří ještě více takové noviny tížili a jako za jisté pravili, aby král JMt tam do Uher pospiešiti ráčil netoliko pro- samy Turky, ale také pro své domácí znamenité ruoznice. Než kterak kolivěk jest, strach jest, že jsou věci škodné, a sluší se i horších obávati; leč pán Buoh všemo- húcí, ne pro naše zasloužení, nežli z své dobroty a z milosti své svaté zvláštní, ráčí takové všecky věci v lepší obrátiti. Také jakož pan Pflug píše, že s panem Mistrem pruským na rozkázání krále JMti jede: i srozuměl sem tomu z jiné strany, že s panem Mistrem bylo něco je- dnáno a snad i najednáno, aby byl nějakým hajtmanem v Uhřích, a že jest na to aneb k tomu se stroje, dosti znamenitý náklad učinil; a když již měl míti konečnú odpověď, nač by se v tom dokonale měl ubezpečiti, že jest jemu odpověď nějaká

Strana 215
Dopisy z roku 1523. 215 dána, kteráž jemu nebyla příjemná. A tak že jest dále nejel, než do říše se zase obrátil, ješto snad také v říši toho tajna neučiní, kterak jest s ním rozvedeno; kdežto i tudy neviem, by přibylo chtivosti odtud a od knížat říských velmi Uhróm pomá- hati. A snad i k tomu přichází, kohož pán Buoh ráčí zkaziti, že takovým najprvé ráčí rozum odjímati. Jest mi také odjinud psaní včera přineseno, v kterémž mi se mezi jinými věcmi toto oznamuje, že úřad mincmajstrský k spravování jest poručen na Horách Kutnách knížeti Karlovi, ne by on byl mincmajstrem, než jako místodržící krále JMti- Také že jest Horníkóm tu na Horách oznámeno, aby dali berni z 1 gr. 1 gr.: i rozuměti jest, že sobě to velmi obtěžují, snad proto, že jsou prvé takových věcí nečinili a nedávali. Než jestliže oni dadí, tehdy mám za to, že nám na též přijde; nežli budou-li sobě u mne to obtěžovati, tak sem sobě to rozvažoval, abych za ně dal, nebo nerad bych rozpačitosti na těch horách dopustil. Neb děkujíc pánu Bohu všemohúciemu, vždy jedny noviny po druhých mi se oznamují o těch horách u Vel- hartic, že se rudy znamenitě lepší, a že v jiných a v jiných dolích rudy nacházejí těchto časuov vnově; nebo o tom i včera odtud psaní sem měl. I muoj milý pane a příteli, ničemuž dobrému nemieniem se zpierati a podle obce tohoto královstvie, pokudž možné jest a poctivosti náleží, vše snášeti; než jedny věci nové po druhých, což se vždy slyší, někdy snad v něčem dočekáme se pána Boha, někdy obce a vlasti naší a někdy osobních věcí. Pak pro takovú trojí věc aneb jednu z těch, co jsú před se brávali Římané i jiní národové a snad i Čechové, to by se mohlo najíti v kronikách a v starých pamětech; i v těchto nynějších spuo- sobích, dotýčeli se také co z toho čeho anebo všeho, nepochybuji, že pán Buoh ráčí to dobře znáti, a lidé mnozí že tomu také rozumějí; anébrž i v tyto dni svaté přišlo mi toto na mysl, jestli co toho mezi námi a v tomto královstvie, jestli tím, takové věci snášeti, pánu Bohu slúžíme, čili proti vuoli jeho svaté milosti činíme. Neb na- ději se, že jest psáno o svatém Pavlu apoštolu, že praví, běda mi, nebudu-li kázati: co pak nám, nebudem-li v čas pravdy mluviti a při spravedlivosti, jakžby se toho potřeba poznala, státi? Neb mám za to, i tato řeč boží jest, že spravedlivý z víry živ jest, netoliko v tomto těle, tak se domnievám, ale u věčném životě. Prosím, neračte sobě obtiežiti tohoto mého dlúhého psaní a snad málo rozumného, ale jistě z srdce upřímného. A všemohúcí pán Buoh rač dáti nám se spolu s potěšením šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné, u veliký čtvrtek léta oc. XXIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. Což se krále Polského JMti, jakož byl toho úmyslu, že se s králem JMtí sjeti chtěl, dotýče: i tak sem srozuměl, že konečně na tento čas z toho nic nebude. Kterak pak má to býti příjemné králi Polskému, toho neznám.

Strana 216
216 A. XVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmberka 1508—1535. 280. Oplovi z Fictum, že v Boha doufající nebývají opuštěni, pyšní však ztrestáni; o berni, napra- vení práva, sjezd krále Ludvíka s králem Polským že na tento čas nebude, o pánech z rodu Šliků oc. Na Blatné 1523, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Poněvadž jsú dnové nynie svatí a kající, také podle spuosobu času zdálo mi se vám dáti nějakým příkladem odpověď, a předkem toto ku paměti vám přivésti, že svaté řeči a písmo pravie uffajícieho v pána Boha že všecko se v dobré obracé [sic]. A protož, poněvadž jsme křesťané, máme tomu věřiti; nebo kdybychme pravdě zákona božieho nevěřili, tehdy bychme se pánu Bohu našemu nelíbili, nebo bez viery nezle [sic] se líbiti Bohu. Ačkolivěk kteráž se věc prodlévá, má nějakú obtiežnost, ale ač jsú mnozí zámutkové spravedlivých, nežli ze všech těch vysvobozuje je pán Buoh náš, a spravedlivý z víry živ jest. A to v paměti majíce, mějme naději v živém Bohu, kterýž neráčí opouštěti v se uffajících. A ač mně se to někdy přičítalo, že rád dobré trošty dávám, i ovšem: nebo nepo- chybuji, že jest pán Buch všemohúcí spravedlivý a milostivý odplatitel, netoliko zde, ale v budúcích časích každému podle jeho zasloužení, a znátiť dobře ráčí, kto jsú jeho svaté milosti vuoli odporní a kteří při spravedlivosti upřémně stojí. Někdy sem čítal a slýchal o rozličných lidech, jejich zvláštnostech a pýchách, mezi kterýmiž také byli jsú tuto pořád ač v malém počtu nynie jmenováni, na kteréž rozličné a divné věci a pomsty od pána Boha všemohúcieho přišly: na krále Nabo- chodonazara, že se obrátil u vola, na císaře Julia, že zabit v svém městě Římu, na Nero, že sám se zabil, na Sanacheryba krále, že mnoho tisíc lidí anjel boží jemu zbil a proto od synuov svých sám zabit. A to byli zvláštně mocní králové, že snad mněli, že poněkud byli bohové. A co pak onen knieže pyšný Olofernes, kterémuž svatá žena hlavu zřezala, a také ten silný Koliáš obr, kterýž se pánu Bohu všemo- húciemu a jeho jménu svatému rúhal, kterak z malého praku přemožen a zabit jest. Pak nebyl by pravý křesťan, kto by o tom pochyboval, že by pán Buoh náš byl menší moci nežli prvé; nebo jest vždycky a bude bez konce všemohúcí. Pak ten, o kterémž jste mi psali, snad jest následovník Lutruov, ješto jakž o tom mnozí držieme, jakž to jméno jest podobné podle řeči naší české k lotru, že také k tomu se v něčem podobají i skutkové. Ale toť jest malá a krátká moc, i v kterých naději má, ješto snad v skutcích, jako u vieře, jsú k sobě podobni, jsúce v rozličných bludiech. Ale jakžkolivěk jest, pánu Bohu všemohúciemu jest jednostajné v mále jako ve mnoze [sic) vítězstvie; a protož když budeme při spra- vedlivosti státi, jakož o tom držím, že jest ten úmysl při nás, tehdy té sem naděje,

Strana 217
Dopisy z roku 1523. 217 že pán Buoh všemohúcí ráčí býti s námi; a s kým pán Buoh, kto proti němu? Nebo byť kto býti chtěl, jistěť by se takový dobře neměl. A všemohúcí pán Buoh rač všecky věci v dobré obrátiti a nám se dáti bohdá spolu šťastně a ve zdravie shle- dati. Dán na Blatné, u veliký čtvrtek léta oc. XXIII°. Urozenému a statečnému rytieři, panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce, přie- teli mému milému. [Cedule.] Což se dotýče berně, mně se jistě zdá více nežli z jedné příčiny, že jest slušné a potřebné, aby se dala; a co se má dáti na Turky, toho nevím, co prospěje, ale poněvadž svolili sme, sluší tomu, neb také veliká věc není, dosti učiniti. O napravení práva, což se muože opraviti a ne zkaziti, není co hyzditi. Pak ktež se sjedou, snesou-li se o to, bude, za to mám, snadné jednání; pakli budou v rozdílích, poněvadž se prvé toho odkládalo, snad se ještě bude moci odložiti. Jáť, budu-li zdráv, chtěl bych také na ten čas do Prahy jeti. Pakli bych na zdraví, jakož se toho obávám, nedostatečen byl, tehdy bych mohl býti vymluven netoliko v té, ale i v jiné věci, jakož sem i o to k králi JMti poslal a odpovědi od JMti očekávám. Než za to vás žádám, co vám tuto píši, že toho nebudete jiným oznamovati. Viděl sem se se pánem z Rozmberka starým tento pátek a v sobotu minulú [27, 28 března]. Jiného neznám, nechť ho vykládá jakž kto chce, nežli že při dobrém stojí. A kto rozpráví o nějakých udidlech aneb náhubku: i nevím dokonale, na koho míní; než to vím, že onen svatý král David praví, kto komu jámu kopá, že v ni sám upadá. A také to lidé pamatují, že někto v tomto královstvie okolo let LXti byl vzácný, a jeho vnukové že potom v tomto královstvie svého vlastního dědictví neměli, co by mohl kročejí aneb šlapějí nožnú přikrýti. Než na tom se není co urážeti, aby někto měl řéci: kdy držíš jedno, drž i druhé. I což jest předešle svoleno, jest věc proměnná, jestliže se potom co s při- nucením stalo; nebo se i tyto dny pamatovalo a pamatuje, že svatý Petr strachy pána Boha zapřel, a když toho z úmysla neučinil, proto jest apoštolem předse zuostal; ale Jidáš, který ze zlosti a z lakomství pro peníze zle učinil, sám se oběsil a předse za zrádci zuostal. O sjezdu krále JMti pána našeho a krále Polského JMti jest mi také ozná- meno, že na tento čas se nesejde; i s boží pomocí mohou ti časové brzo minouti, aby zlé se přetrhlo, a dobré aby zase svuoj pruochod mělo. Než nechválím toho, jako i jiných některých věcí, že jest se ten sjezd nesešel. Což se dotýče pánuov Šlikuov aneb jiných, i mám za to, že skutkóm i troštóm rozumějí; a protož se na tom neurážím. Než jestliže jsou čítali Ezopovy knížky, mohou sobě vzíti příklad na onom řezníku a beraních, že je po jednom bral; než kdyby byli se zepřeli společně, majíce rohy, snad by jeho mohli byli od sebe odtrkati: a po-

Strana 218
218 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. něvadž člověk jest i tudy vyvýšenější nežli hovada, že má rozum, i poněvadž vlk nerad jde k té jámě, do které upadl, a vosel na ten most, kterýž se pod ním pro- bořil, nad to člověk předešlými příhodami má se spraviti a v paměti je k vajstraze míti. Posélám vám tuto přípis, co mi psal pan Jan Pfluk; než někteří toho všeho za pravdu nedrží o Turcích, než Uhři že spíše takových novin přičiňují nežli umenší pro svú vlastní potřebu a neřády, kteříž jsú mezi nimi tohoto času a ruoznice zna- menité, jakž slyšeti, povstali. 281. Jindřichu Tunklovi z Brníčka o řádu na Horách Kutnách a jiných věcech. Na Blatné 1523, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož ste mi psali, což se pana Ludvíka Zajimače a paní Labuťové dotýče, tomu sem po- rozuměl a také sem něco o tom slyšel, když sem ještě v Praze byl, ješto ne všeho nyní sluší psáti; než když bychme se spolu shledali, chtěl bych o to míti s vámi roz- mluvení, neb bych rád, aby se všem našim přátelóm mohly ty věci slušně a poctivě trefovati. A jakžkolivěk ty věci jsou, mně se zdá, abyšte tomu vyrozuměli na panu Jiříkovi, strýci mém, i na panu komorníku starém, bratru jeho, kdy by se ta věc měla konati, což se přítelkyně naší, kteráž při vás a při paní sestře mé jest, dotýče; neb když takové řeči s jiné strany tak jest slyšeti, jakéž pak koli jsou, slušné jest, abychme na omylu nestáli, neb ač by byl základ před rukama, než já bych radši byl dobrému přátelství. Jakož ste mi také, pane švagře muoj milý, napsali, což se řádu na Horách Kutnách dotýče: i toho nynie v straně zanechávám; než jestliže Jan Běšín také na svém úřadu nezuostal, to jest mi mezi jinými věcmi také věc nějaká jako nová, neb u pana hofmistra starého z Nydrlantu a u paní Honoris, manželky jeho, i u těch zpovědlníkuov byl jako za zvláštní radu; ale časové se mění a lidé v nich, neb snad i pan Mistr pruský s jinú nadějí jel z Prahy nežli se zase vrátil do Prahy, jakož před se do říše jede a pan Hanuš Flugk z poručení krále JMti jeho provází. Což se té sumy dotýče, kterúž u mne máte, i poněvadž úroku nebéřete, ne- třeba z toho berně dáti; a potom o to buohdá spolu šíře rozmluvíme, nebo mám za to, že se dotud v tom tím nic neobmešká. Poslal sem k vám včera a některé věci psal, a když budu míti zase odpověd od vás, poznám-li toho potřebu, tehdy chci k vám tento úterý na Tábor poslati; a kdybyšte mohli odtud z Tábora ke mně se těch V mil, ač jsou dosti dlouhé, na Blatnú projeti, rád bych vás viděl, a mohli byšte míti nocleh na Zviekově. A naději se, že by ta jízda škodna nebyla, nežli spíše k něčemu dobrému užitečna. A všemo-

Strana 219
Dopisy z roku 1523. 219 húcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné u veliký čtvrtek léta oc. XXIII°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, fojtu markrabstvie Dolnieho Lužicského oc. 282. Mikulášovi Malovci z Pacova, že by nerad sporu vyhledával. Na Blatné 1523, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Dodán mi od tebe dnes list blízko k noci, i zpraven sem od purkrabie svého Blatenského, co v tom předsevzal, že i to slušně a spravedlivě učiniti mohl. Pak nechtěje se tento čas svatý takovými věcmi zaneprázdniti, poručil sem, aby ten člověk dán byl na rukojmě do času určitého, budeli je míti, a v tom času chciť dáti, budeli toho potřebí, širší odpověď. A kdežs toho dotekl, že by se mnú o nic nerad zacházel: i jistěť sem já proto mnohé práce z sebe složil, což jest na mně, pokudž by byla vuole boží, abych se všemi pokoj měl; pakli by kto s čeho mne viniti chtěl, při právu sem a při řádu vždycky stál a z něho se, pokudž by mi se náležalo zachovati, nevytahuji. Dán na Blatné u veliký čtvrtek léta oc. XXIII°. Urozenému vladyce panu Mikulášovi Malovci z Pacova a na Sedlci, příteli milému. 283. Jindřichovi z Ryzmberka omlouvá se, proč mu obšírně nepíše. Na Blatné 1523, 4. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Teď vám posélám ceduli od pana Vi- léma, bratra vašeho a švagra mého, kteráž mi včera u večer přinesena, a při tom mi také některé noviny oznámeny; a protož vám o tom nyní šíře nepíši, jedno že čas svatý, a druhé, že snad z toho psaní od pana Viléma také těm některým věcem vy- rozumíte. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane švagře, nám spolu šťastné a ve zdraví shledání. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. 284. Břetislavovi a Jindřichu z Ryzmberka o krajském sjezdu na Písku, že očekává list od krále oc. Na Blatné 1523, 6. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Což se jízdy mé tento úterý na Písek dotýče, nemám úmyslu tam jeti, nežli chci na svém miestě s mocí poslati o tu věc, což se berně dotýče; nebo neviem, co by se jiného zvláště mělo tam nežli 28*

Strana 220
220 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. o to jednati, a k čemu sem v tom svolil, chci tomu, dá-li pán Buoh, dosti učiniti; než-li pán z Rožmberka starý, ten, mám za to, že konečně na Piesku na tom sjezdu bude, ač nebudeli v úterý, ale v středu okolo poledne, nebo tak se naději, že te- pruva o ty věci, oč se sjedou, ten den v středu rozmlúvání bude; a pan Kryštofor z Švamberka také se naději, že bude tam. A všemohúcí pán Buoh rač nám dáti spolu, muoj milý pane švagře, ščastné a ve zdraví shledání. Dán na Blatné v pondělí velikonoční léta oc XXIII°. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Též psáno panu švagru mému milému panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Cedule panu Břetislavovi. Muoj milý pane švagře! Pan Vilém k tomu mi věci podobné psal jako vám. A což se mé jízdy do Prahy dotýče, čekám nějakého psaní od krále JMti po mém poslu a tím se miením v tom spraviti; nežli za to prosím, neoznamujte o tom jiným kromě panu Jindřichovi, bratru vašemu a švagru mému. Nežli jakžkolivěk bude, chci vám to prvé oznámiti. A chtěl sem byl také dnes ku panu Jindřichovi poslati, a včiera proto sem neposlal, že mi se na ten hod slavný psáti nezdálo, poněvadž sem znal, že tiem nic obmeškáno nebude; pak poněvadž se váš posel trefil, prosím, že tuto ceduli panu Jindřichovi rozkážete dnes, kterúž jemu píši, dodati. Cedule panu Jindřichovi. Muoj milý pane švagře! Včera sem vám proto nic nepsal, že na ten hod slavný nerad se mnoho zaneprazdňuji. Což se pak dotýče novin od pana Viléma, bratra vašeho a švagra mého, mně oznámených, i mám za to, že jest k tomu podobně panu Břetislavovi, bratru vašemu a švagru mému, psal, ježto od něho budete moci tomu vyrozuměti. A což se jízdy na Písek dotýče, neznám zvláštní potřeby vám tam jeti, když s mocí na svém místě pošlete a s listem pod vaší pečetí a oznámíte, co máte berně spravedlivě dáti i lidé vaši; leč zdáli se vám proto jeti pro přátelské shledání s pánem z Rožmberka, neb takové věci podle spuosobu nynějšieho mohou se potomně také k něčemu trefiti. Neb poněvadž i to někdy slýchal sem, že rovné k rovnému bývá náchylno, jako kupci s kupci, Turci s Turky a dobří s dobrými rádi spolu bývají a k sobě přátelství ukazují oc, jakož pak šíře sami ty povahy a spuosoby znáte i z toho psaní, které pan Vilém panu Břetislavovi učinil, kto spolu bývali času ne- dávno minulého a které z sebe vyměšovali, neb snad jednostajné povahy spolu nebyli. 285. Žádá Absolona z Brloha, Bohuslava a Beneše Kalenice z Kalenic, aby k přátelskému srovnání některých lidí Mikuláše Malovce a jeho na Blatnou přijeli. Na Blatné 1523, 6. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Pane Absolone milý! Jest některá věc a více nežli jedna, což se pana Miku-

Strana 221
Dopisy z roku 1523. 221 láše Malovce a některých lidí mých dotýče; i svolili sme se o to k přátelskému srovnání a na tobě a na jiných dvú dobrých lidech přestali: i žádám tebe, že o to do Blatné přijedeš v uoterý po provodní neděli [14. dubna] najprvé příští, a o to jednati a to slyšeti spolu k tomu volenými že budeš; neb což bude slušného, na tom sem, aby mnú a lidmi mými v těch věcech nescházelo. Dán na Blatné v pondělí velikonoční léta oc. XXIII°. Panu Absolonovi z Brloha a na Osece oc, příteli milému. Panu Bohuslavovi Kalenicovi z Kalenic a na Mackově, příteli milému. Panu Benešovi Kalenicovi z Kalenic a na Škvořeticích, příteli milému. 286. Jindřichu Tunklovi z Brníčka o jich spolu shledání, o odpovědnících, o Zajimači z Kunštatu, o pobytu krále Ludvíka na Moravě a téhož shledání se s králem Polským; že nikdy nic ne- mluvil, co by králi příjemné nebylo. Na Blatné 1523, 6. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Z psaní, které jest mi dnes od vás dodáno, ač znám, že na některé věci slušelo by odpověď dáti, abyšte při tom také muoj úmysl věděli, ale znaje to také, že ne všeho sluší po poslu psáti, protož, jsa také té naděje, že se, dáli pán Buoh, brzo spolu shledáme, pominul sem o některé věci psaní, kromě což se nyní psáti mohlo, ač již srozuměv z vašeho psaní, že není potřebí zvláštnieho posla aneb některého mého služebníka poslati, i poslal sem toliko s tímto psaním, kterýž s obecním poselstvím chodívá. Což se dotýče těch rozličných zpuosobuov, toho všeho zanechávám až buohdá do našeho spolu shledání k rozmluvení. Než jestliže nemuožete z Tábora ke mně přijeti, ale rád bych, abyšte přijeli, když do Prahy pojedete, neb snad toliko nocleh zajedete, a mohlo by se trefiti, že bychme spolu do Prahy jeli odsud z Blatné. Také což se odpovědníkuov, jakož ste mi psali, dotýče, i nevím o žádných nových, a což se starých dotýče, ti mají glejt, za to mám, do tohoto svatého Jiří; a o tom Stachovi uzdáři slyšel sem, že by nějakú odpověď učinil, ale aby bylo o tom do tohoto kraje oznámeno, žádného sem psaní podle mé paměti neviděl; a snad ně- komu se zdálo, že není potřebí, poněvadž některým v tomto kraji skutkem škodu učinil. Spis, který ste mi poslali, co jest někto někomu psal, že bych mluviti měl, i to se tak nenajde, než rád sem tomu, že ste mi to oznámili. Nežli, muoj milý pane švagře, domnívaj se někto něčeho proto, jakž tomu rozumím, že někteří z těch u mne bývali, kteří obtížnosti mají; a není div, že by ke mně chtěli míti takoví útočiště, neb jsou mne v tom dávno znali, že více skutkem nežli někdy slovy stával sem při dobrém krále JMti a stavuov našich, a těm sem toho přál, ktož bezpráví trpí anebo

Strana 222
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 222 trpěli, aby v tom opatřeni býti mohli, a ktož má k čemu spravedlivost, aby také toho užiti mohl. Prosím, oznamte mi, kdy se nadějete ke mně svého příjezdu, nebo mám za to, že se k něčemu muože trefiti i k dobrému, jakož o tom přemajšlém, nech mne pak vykládá, jakž kto chce. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane švagře, nám spolu šťastné a ve zdraví shledání. Dán na Blatné v pondělí velikonoční léta oc. XXIII°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, fojtu markrabstvie Dolnieho Lužického oc. Muoj milý pane švagře! Což se pana Zajimače dotýče, jistěť bych já rád, aby o to ruoznic nebylo, a zvláště poněvadž některé straně spíše by z toho přišel posměch nežli co jiného; a které se paní dotýče, mám za to, že jest nyní na Zvíkově i s bratrem najstarším, ježto ne vše tu na mé radě záleží; než kdyžby brzo bylo naše shledání, snad spíše by se k tomu nějaká cesta našla, což by se přátelóm našim obojim trefilo, nežli přijde ta věc k jakému prodlení. Což se dotýče krále JMti pobytí v Moravě, domnívám se, že jest také jedna ta příčina, jestliže tu prodliti ráčí, aby se JMKská tím snáze mohl sjeti s králem Polským JMtí, neb já sem to prvé pokládal za dobré a ještě témuž se naději, kdyžby JJMtí společní shledání bylo. Toto mi se zdálo vám také oznámiti, že jest dnes pan Albrecht z Šternberka u mne zde na Blatné byl; a mezi jinú řečí pověděl sem, že jest mne došlo, že by někto o mně pravil, když sme se někteří scházeli rukojmie, kteříž jsme za dluhy pana Jana z Walštejna, že bych mluviti měl něco, ježto by snad králi JMti příjemné nebylo: pak že já sem sebe svědom, že tu ani jinde nemluvil sem nic toho, což by mi nenáležalo, a ježto by JMKské najméně v čem ublíženo bylo, že o tom při ta- kovém našem shledání, kolikrátkoli bylo, žádná zmínka nebyla. I pověděl k tomu, že jest nic toho neslyšel ode mne, jakož jest pravda; než tomuto rozumím, že někto se domajšlejí, co ti před sebú mají anebo míti mohou, komuž jest toho potřebí, i před- cházejí to jako ti, jací jsou; jestliže by k tomu přišlo, jakož snad muože přijíti, že budou chtíti práva užiti, kteříž podle něho stojí, aby potom někomu z toho vinu dali nespravedlivě. A já že sem jim s prvními na cestě, málo se tomu divím, neb také s prvními neřádu sem se protivil. 287. Václavu Zmrzlíkovi z Svojšína, Petrovi Mladějovskému z Mladějovic a Blažkovi konváři, měště- nínu města Písku, že k nim vysílá Mikuláše z Rozsedl a Racka z Běšín, aby na místě jeho při sjezdu krajském v Písku přiznání berně učinili. Na Blatné 1523, 7. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urozený vladyko, přátelé moji milí!

Strana 223
Dopisy z roku 1523. 223 Jakož máme oznámiti tento úterý velikonoční [7. dubna] anebo dáti berni, tak jakž jest všemi třmi stavy svolena, a to že se má vyplniti podle téhož svolení, a o to že mají býti sjezdové v krajích, aby se tomu dosti stalo v již jmenovaný úterý anebo při tom času oc: i posélám k vám na tento sjezd kraje tohoto Prachenského na místě mém s mocí, nemoha sám osobně z některých slušných příčin býti, urozené vladyky Mikuláše z Rozsedl a Racka z Běšín, purkrabí Blatenského, služebníky své, aby vám i budeli toho další potřeba i jiným, kteříž na tom sjezdu na Písku budou, to ozná- mili, a podle toho, jakž jest na sněmu obecném svoleno, zprávu, jako bych tu sám byl, dali, a co berně dáti mám z těch statkuov, kteréž mám v tomto kraji Pra- chenském, a co k tomu držím a což mi spravedlivě náleží, kromě zástavného, tak jakž sem to u sebe za spravedlivé rozvážil, tak aby v tom mnú nic ujato nebylo. Neb radší, abych svému svědomí dosti učinil, chtěl bych předati nežli nedodati. I pokládám z toho ze všeho že dáti mám i z svrchkuov a nábytkuov oc IM gr. LVIII I gr. XX gr. vše českých, počítajíce z každé kopy gr. jeden groš český, tak jakž sněmem svoleno a zapsáno jest. Z lidí pak k těm zbožím příslušejících, co mám v tomto kraji Prachenském, krom zástavného a lidí shořelých [sic], co dáti mají z gruntuov a z čeledi, i také čeleď v mých dvořích a na zámcích, a z hlavy a ze všeho svého jmění, tak jakž svolení zemské ukazuje, kterak jest ta věc s pilností vyhledávána, jest toho všeho z toho ze všeho a od těch 11/2° XXVIII/2 gr. XXV gr. II d. vše českých, jakož od jmenovaných služebníkuov mých budete toho šíře zpra- veni, počítajíce z té každé věci, co z čeho mělo se dáti a má, jakž jest v sněmovním svolení zapsáno. Než poněvadž jest také svoleno, kto má dluh spravedlivý mezi dluhy krále JMti a již zemskými, že sobě má to vyraziti na svém dluhu: i poněvadž já mnohem více, nežli to, mám takového dluhu spravedlivého a registrovaného, i také zvláštně co sem králi JMti, pánu našemu milostivému, puojčil tohoto času předešlého, když jest v tomto královstvie býti ráčil, na JMti dvoru a JMti královny též dvoru chování, ješto také podle sněmovního svolení má to mně jako i jiným navráceno a dáno býti aneb vyraženo: protož chci sobě to vyraziti na tom některém dluhu, maje to a moha slušně a spravedlivě učiniti podle sněmovnieho jednoho i druhého svolení. Což se pak dotýče berně anebo pomoci na Turky, také v tom chci se rád zachovati podle svolení a podle jiných obyvateluov tohoto královstvie a tohoto kraje. Než kudy jest ta věc přišla, že do těchto velikonočních svátkuov není ještě dána, toho nevím; než já sem tím zúmysla neprotahoval, než že mne psaní nedošlo, jestliže jest o to jaké do tohoto kraje učiněno, krom o čemž, když sem v Praze byl, vím. Však na čemž tu věc na tomto sjezdu na Písku postavíte, který den dávati chcete a budete míti, žádám vás, že mi to oznámíte; neb jako jiných věcí též i toho nerad bych ob- meškal, nežli tak se zachoval, aby mnú nic, pokudž mi se zachovati náleží, nesešlo. Jakož také vše to těmto mým služebníkóm poručil sem vám, a pokudž toho potřebu

Strana 224
224 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. poznají, i na tomto sjezdu na Písku oznámiti. Dán na Blatné, v uoterý velikonoční léta oc XXIII°. Urozenému pánu, panu Václavovi Zmrzlíkovi z Svojšína a na Lnářích, a urozenému vladyce panu Petrovi Mladějovskému z Mladějovic a na Božejovicích, a slovutnému Blažkovi konváři, měštěnínu města Písku, berníkóm kraje Prachenského oc, přátelóm mým milým. 288. Petrovi st. z Rožmberka, že na krajský sjezd v Písku na místě svém vyslal dva úředuíky své; posílá mu některé noviny. Na Blatné 1523, 7. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že sem poslal na tento sjezd na Písek purkrabie starého i také purkrabie nynějšieho Blatenského, služebníky své, na místě mém. I pokudž by toho bylo potřebí, prosím vás, račte jim toho dáti zprávu, kterak se budou míti zachovati; nebo také sem jim poručil, s čím sem je poslal, aby vám to oznámili. Také račte věděti, že jsú některé mi noviny oznámeny od toho času, jakž jest mezi námi poselství nebylo, i teď vám je sepsané posélám po artikulích, nebo jsou některé od jiných a od jiných osob. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému oc. 289. Janovi z Vitence, aby mu něco zedníkův poslal na Blatnou; o berni, o králově pobytu na Moravě oc. Na Blatné 1523, 7. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Teďt posélám jeden list německý a druhý český od Václava Trčky. I jakožť sem prvé psal i také purkrabí, aby mi něco zedníkuov poslal na Blatnú, čtyři nebo šest, než muože-li býti více, ještě bych radši, a zde na Blatné aby tuto neděli byli. I již se k tomu tak přičiň s purkrabí, aby se tak stalo. Což se dotýče berně podle těch registr, kteráž mám, když se dobéře, oznam mi to anebo purkrabie. A což se pak dotýče berně z piva a z šenkovnieho i z jiných věcí, jakž jest na sněmu svoleno, jakož toho někde vajpis máš: i podle toho ať se zřídí a vybírá, a má se začíti od dnešnieho dne aneb od zajtří; neb ač jest bylo prvé k jinému času předešlému to uloženo, ale potom jest změněno, že toho odloženo do těchto sjezduov, kteříž dnes v krajích tohoto královstvie Českého býti mají, totižto v uoterý velikonoční a jináče ten úterý po sv. Ambroži, to jest vše jedno; než když se rok vyplní, mám za to, že se v tom budeme míti zpraviti, dáli pán Buoh, tím

Strana 225
Dopisy z roku 1523. 225 úterým po sv. Ambroži najprvé příštím. Pak v městečku Velharticích a na Horách opatř to, aby se ta věc pořádně puosobila; nežli v jiných městečkách a ve vsech, což náleží úřadu purkrabovu, o to jemu také píši, pakli muože jeden to vše opatrovati, a muožete to spolu spuosobiti; co v tom za lepši poznáte, tak učiniti budete moci, jedné aby bylo to dostatečně, aby mnú v tom nic nesešlo, mými poddanými opatřeno. Než toto věz, že jsou u Hory Kutny, jakžkoli to přišlo, k berni svolili; kterak se pak v tom dále zachovají, toho ještě tak dalece nevím, než jestliže budou jedni hor- níci dávati, s těžkem druzí budou moci toho prázdni býti. Psal mi Václav Trčka připomínaje o čtyři hřivny stříbra, kterých puojčil k obrazu sv. Anny do Blatné k oltáři bratrskému, ježto řekl sem jemu zase jiné dáti. I přičiň se k tomu, aby mi je přinesl, když budeš míti ke mně jeti. A věz, že sem sobě to rozvážil pro pražskú jízdu, že jest potřebí, aby se již na tu cestu vypravil a ke mně na Blatnú přijel tento pondělí anebo konečně v uoterý najprv příští; neb jedvy za den nebo za dva ty věci shledáme, což znám potřebného, nebo bych již rád těm věcem konec učinil, na čem se žádný spravedlivě nemá co urážeti. A poněvadž měl bych býti v pátek na den svátosti [17. dubna] v Praze, tehdy ten čtvrtek před tím bude potřebí odsud z Blatné vyjeti, a když těch věcí porovnáme, také bohdá na Velhartice pojedu a tam pobýti míniem; i což se již tvého příjezdu ke mně dotýče, neobmeškávaj toho, jakžť píši. Jakož ten řezák v Pasově dalť jest prvé jakús odpověď, což se té tabule do- týče, ježto jest negruntovní a mně nepříjemna, poněvadž tabule měla býti dávno hotova, že není, a k tomu ani času oznámil kdy bude: i napiš ještě jemu o to po- třebně a dostav, že to činíš z mého poručení a že se tomu divím, proč mi smlúvě dosti nečiní, a že žádám věděti, kdy konečně ta tabule hotova bude, a to aby bylo brzo a dobře aby udělal, neb proto sem s ním smluvil dílo, aby bylo dobře uděláno; pak jestliže konečné odpovědi nedá a jisté, že mi se má tomu od něho brzo dosti státi, tehdy i to jemu dostav, že bych to chtěl vznésti na kníže JMt pana biskupa i na Pasovské a v tom se také opatřiti, poněvadž smlúvě dosti činiem, aby mi se také od něho tomu dosti stalo, pokud a kterak jest on se mnú smluvil. A vyprav to psaní k němu, by měl naschvál poslati brzo některý den nežli ke mně pojedeš; a když se posel vrátí, když tebe na Velharticích nebude, co odpíše on řezák, ať jest to purkrabí Velhartickému dáno; a poruč poslu, ať žádá psané odpovědi. A oznam mi, kterak se vám na Horách vede; a když budeš míti ke mně jeti, přines s sebou z některého nového dolu dobrý hanštán. Dán na Blatné v uoterý velikonoční léta oc. XXIII°. Urozenému vladyce, Janovi z Vitence a na Tochovicích, hajtmanu na Horách Matky boží u Velhartic, mému milému. Jáť sem dnes na svém místě na sjezd na Písek, kraje tohoto Prachenského,

Strana 226
226 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. poslal, neb mi se nezdálo potřebí samému jeti; než proto se naději, že tam starý pán z Rožmberka bude i někteří jiní z pánuov. Došly mne noviny, než proto jich nejistím, že by král JMt ráčil v Olomouci pobýti do sv. Ducha a odtud že snad tak brzo zase ráčí se obrátiti do Čech jako do Uher, neb slyšeti, že jest tam velmi zlé povětří těchto časuov; než mám já v Olo- múci dva posly, i když se některý z nich vrátí, jakož se brzo některému naději, tehdy snad se něco o těch věcech jistšieho zví. Ceduli, kteráž svědčí purkrabí Velhartickému, kaž mu ji ode mne dáti. 290. Jiříkovi z Dražic, purkrabímu na Rožmitále, aby mu poslal některý řeřábek; o faráři Rožmitálském, o berni. Na Blatné 1523, 7. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabě milý! Jest mi dodáno od tebe včera pět tetřevuov; než rád bych, aby mi také některý řeřábek k této neděli poslal, nebo mám míti v neděli a v pondělí hosti. A což se faráře dotýče Rožmitálského, jakož měl bych o to některý den na Rožmitál poslati, i již dobře nepamatuji který, i jestliže máš v paměti, oznam mi; pakli sme byli o žádný den nezuostali oc, tehdy chciť brzo oznámiti, který den budu chtíti o to na Rožmitál poslati. Když dobéřeš berni, oznam mi, neb bych rád, aby se brzo dobrala; a oznámilť bych, kdy mi ji máš poslati, a potom by se pak při sv. Jiří také úrokové vybírali. Datum ut supra. Urozenému vladyce Jiříkovi z Dražic, purkrabí na Rožmitále, mému milému. 291. Janovi z Bezdědic o poslání zedníkův na Blatnou, o vybírání berně. Na Blatné 1523, 7. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakožť sem prvé i také hajt- manu psal, což se zedníkuov dotýče: i přičiň se k tomu, aby mi byli posláni tuto neděli na Blatnú, a co více to lépe, jakož hajtmanu šíře o to píši. Což se pak do- týče berně, ta ať se již dobéře, což muože býti najdřéve, aby potom při sv. Jiří překážka nebyla úroku, jakož když sv. Jiří přijde, ať se také úroci vybírají. Než kteráž se má berně z piva a z šenkovnieho i z jiných věcí dávati, ježto má to do roka trvati od dnešnieho dne, již to opatř před úřadem svým, aby se ta věc hned od tohoto času a dne zapisovala a vybírala, jakož také o to hajtmanu píši. I již o to spolu zuostaňte, kterak by najlépe to se opatrovati a řéditi mohlo.

Strana 227
Dopisy z roku 1523. 227 Také věz, že sem psal hajtmanu, aby ke mně přijel v pondělí aneb potom na zajtří v uoterý najprvé příští. I budeliť co potřebí, muožeš mi při něm oznámiti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi z Bezdědic, purkrabí na Velharticích, mému milému. 292. Janovi z Šternberka, že by jim rukojmím za dluhy Jana z Waldšteina nebylo s prospěchem, kdyby J. z Waldšteina věřitelem Janem z Roupova byl odhádán oc. Na Blatné 1523, 8. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psal sem listy rukojmiem, o kterých sem věděl, ježto jsú za páně Janovy z Waltštejna dluhy,*) a vám také takový list tuto posielám, tak jakž jest, když sem ještě v Praze byl, psán. Pak na tomto jest podle zdánie mého naj- více, poněvadž již pan Jan z Roupova právo snad tyto dni na vodhádání na statek páně Walštajnů vede, abychom rukojmie my to obmajšleli, zdali bychme jeho pana Roupovského z toho zsouti mohli a splatiti, nežli by na vrch právo dovedl. Nebo jestliže toho neopatříme, tehdy mohli bychme, toho se obávám, k znamenité škodě přijíti, a to tudy, když jeho páně Waldšteinuov statek bude v malé summě, ježto za to dvé nebo tré stojí, odhádán, že on, by pak potom rád chtěl, nebude nás míti čím vyvazovati; nebo puojde-li toto odhádání před se, mnoho jemu statku skrze to ubude. Pak když budeme na hradě Pražském, šíře o to společně rozmluvíme; pakli bych pro nedostatek zdraví svého na den svátosti [17. dubna] v Praze býti nemohl, tehdy na svém místě s dostatečným poručením chci poslati. I zdálo mi se vám také tuto věc oznámiti, nebo pan Roupovský psal mi, že mu se nezdá žádného v tom prodlení učiniti, vkládaje toho tu příčinu, že přátelé jemu k tomu neradí. A protož již jest čím dále většího opatření našeho v tom potřebí; neb ač sem slyšel, že pan Jan z Walštejna někde v naději o peníze jel, než u mne jest to na pochybnosti, zedná-li oc. Dán na Blatné v středu po hodu slavném velikonočním léta oc. XXIII°. Urozenému pánu, panu Janovi z Šternberka a na Bechyni, purkrabí Karlšteinskému, švagru mému milému. Mám za to, pane švagře muoj milý, že ste na sjezdu kraje Bechyňského na tento čas na Táboře byli, a té sem naděje, že také tak se zachovají, což se berně dotýče, kterak jest na sněmu svoleno; než to bych rád věděl, kteří první berně z toho kraje nedodali, kdy také tomu dosti učiniti mají. *) V listu z téhož dne a stejného obsahu Oldřichu Malovcovi z Malovic na Chýnově a Oldřichu Ma- lovcovi z Malovic na Borotíně, přidáno ještě a zde bezpochyby přehlédnutím při opisování vyne- cháno: „a někteří i za pana Bernharta, někdy bratra jeho, slibovali“.

Strana 228
228 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 293. Žádá Jana Malovce z Chýnova, aby mu propustil poddaného i se statkem. Na Blatné 1523, 8. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Vzneseno jest na mne jménem Jana Pabiana, že by se chtěl pode mnú živiti na gruntích Drahonických. I žádám tebe, příteli milý, že mi jeho dáš a propustíš i s tím statkem, což jemu spravedlivě v Vravicích náleží, v touž zase, když by se taková věc přihodila, odplatu. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Janovi Malovci z Chajnova a na Witmberce, příteli milému. 294. Prosí Jana z Rožmberka za propuštění jedné ženy i se statkem, aby se synem svým na jeho (Lvových) gruntech býti mohla. Na Blatné 1523, 8. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vznesl jest na mne Kotlábek z Bíl- ského, že by rád mateř svú, kteráž jest v Žéchovicích, při sobě měl. A tak se na- ději, že jest toho také její žádost, aby spolu s synem býti mohla. I prosím vás, račte k tomu povoliti a ji i s statkem jejím na ten grunt do Bílska propustiti, jakož též i mnohem více vám k vuoli učiniti bych chtěl. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, Mistru převorství Če- ského oc, panu příteli mému milému. 295. Paní Anně z Kestřan na Myslíně o spravování statků sirotčích, o berni, sud vína že jí odeslal oc. Na Blatné 1523, 8. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Paní kmotra milá! Jakož ste mi psaly, což se statku dětí vašich dotýče, kterak byšte měly uručiti: i mám za to, že jest tento obyčej, že úředníci u desk takové uručení přijímají, že statku sirotkóm nemá ubývati, a že se jim má z toho, když který z nich k letóm přijde, počet činiti; však předkem ta věc se vztahuje na pa- cholíka, a jestliže by jeho pán Buoh neuchoval, tehdy i na sestru. Pak jaký jest v tom řád, to jest věc obyčejná, že v takovém poručenství jedni jako druzí poručníci sirotkóm jednostajně urukují, a dostatečně tím se budete moci spraviti, kterak jest pan Mikuláš Zub uručil. Také sem sobě na toto pomyslil, jestliže by pan Mikuláš Zub předse svého uručení chtěl ve dckách vcele nechati, že by snad toto býti mohlo, že byšte vy uručily toliko to panu Mikulášovi, že on skrze své uručení nemá od

Strana 229
Dopisy z roku 1523. 229 sirotkuov škody míti; však pak na tom by bylo, kterak byšte se o to snesli, co by sirotkóm k dobrému bylo, a vám obojím co by také bylo za slušné učiniti. Což se pak dotýče pana Viléma Švihovského a pana Jana Roupovského: i v jakém jest přá- telství s vámi pan Roupovský, toho nevím, než to vím, že pan Vilém těm sirotkóm jest přítel, a kterýžby kolivěk z nich uručiti chtěl, totižto v tom rukojmí býti, za to mám, že by na jednom z nich dosti bylo; i neškodí některé z nich žádati, a uči- ní-li to jeden, snad druhého nebude potřebí o to starati. O berni, jakož ste mi také napsaly: i máme dáti z každé kopy, kto má ja- kého statku, 1 gr., i dostane se dáti ze sta kop gr. C gr. a z tisíce � gr. českých XVI � gr. XL gr. vše českých, a z pět set kop gr. českých toho puol, totiž VIII gr. XX gr. českých; a má každý dáti zúplna, nic za to nevyrážeje, jestli co komu dlužen. A lidé naši, kto má zač statku, má dáti z kopy puol gr., jestliže jsou kopy české, tehdy českého, pakli míšenské, tehdy míšenského, jakž kto za kolik kop má oc. Také my i lidé naši máme dáti, kto co vaří piva na prodaj anebo k své potřebě, z strychu 1 gr. č., a kto prodá, z věrtele 1 gr. č., a kto vyšenkuje věrtel piva, také dáti má 1 gr. český, a to má trvati do roka. A podruhové mají dáti z hlavy 2 gr. č.; a kto na čem slouží s čeledí, z kopy míšenské puol gr. míšenského a z české kopy 1/2 gr. českého; z jiných pak více věcí co se má dávati a z rozličného kupectví, jest toho mnoho, jakož to i tiskli a v Praze prodávali. Poručil sem sud vína tento čtvrtek vám odsud poslati mými koňmi. A což se pak dvú voken tesaných dotýče, když chcete, muožete po ně poslati, jest k tomu má vuole a jest mi spraveno, že jsou již ztesané; neb což sem byl řekl učiniti dobré paměti manželu vašemu, teď vám to rád naplniti chci, jakž vám oznamuji. Což se dotýče kšaftu, o kterýž ste mi psaly, i myslil sem na to s pilností a toho neznám, by mohl kterak mocný býti, by byl najlépe napsán a zapečetěn, po- něvadž mocného listu krále JMti povolení na to jest nebylo, ježto bylo potřebí prvé to zednati, nežli jest kšaft dělán; nebo kšaft, kdyby měl býti platný, měl se vztaho- vati na ten list mocný podle obyčeje a řádu tohoto královstvie. Napsaly ste mi také, že byšte tento čtvrtek chtěly sedlákóm oddávati za zátopu rybníkem oc, žádajíce, abych k vám odpustil starého purkrabí i také Racka, purkrabí Blatenského: i vězte, že sem je poslal na sjezd na Písek na místě mém, a protož nemohu toho učiniti, a když se odtud vrátí, také k některým jiným věcem jich po- třebuji; než mně se to dobře zdá, abyšte tu věc s těmi sedláky dokonaly, nebo sluší v tom spravedlivost dostatečnú zachovati, aby se člověk mohl hříchu uvarovati; než jestliže ve čtvrtek toho nedokonáte, budeteli potom k tomu koho mého potřebovati a mně oznámíte při času prázdnějším, chci k vám rád odpustiti. Datum ut supra. Urozené paní, paní Anně z Kestřan a na Myslíně, kmotře mé milé.

Strana 230
230 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 296. Posílá Petrovi z Rožmberka nějaké noviny a bojí se, že jsou pravé. Na Blatné 1523, 8. April. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Ačkolivěk napsal sem vám a některé noviny poslal po služebnících mých, kteříž jsú ode mne na sjezd tento nynější na Písek jeli, pak dnes ne mnoho před večerem přinesena mi některá psaní, a co mi se při tom nového oznamuje, teď vám to sepsáno posélám, ježto ráčíte tomu porozuměti. A muoj milý pane a příteli, jistě bych vám rád lepší noviny oznámil, ale jiných nemohu, nežli kteréž mne docházejí, a bojím se, že jsou pravé na větším díle. A ráčíte-li to ukázati panu Kryštoforovi z Švamberka a panu Janovi, strýci vašemu, a pánuom Švihovským, jestliže ještě kteří z nich při vás jsú, k tomu jest má dobrá vuole, aby o tom vě- děli, jako přátelé naši; než nerad bych, aby o tom mnozí věděli, že já to oznamuji, aby snad, kteří se pravdě protiví, toho mi jináče nevykládali, nežli jest při mně. Jakož všemohúcí pán Buoh rač to všecko v lepší obrátiti a nám se dáti spolu buohdá s lepšími novinami šťastně a ve zdraví shledati. Datum na Blatné v středu po hodu slavném velikonočním léta oc XXIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. 297. Janovi Drahenickému, že spor jeho s Hynkem z Běšín přátelsky chce urovnati. Na Blatné 1523, 9. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Drahenicský milý! Jakož jest nějaký puohon mezi panem Zbyňkem z Běšín a tebou: i nerad bych, abyšte o to další útraty a práce, poněvadž o malú věc jest, vésti měli. I žádám, buď zde na Blatné tento úterý najprvé příští, a chci se k tomu na ten den, dáli pán Buoh, přičiniti, abych vás mohl s vaší z vobú stran dobrú volí srovnati a smluviti, a jemu sem též oznámil. Dán na Blatné ve čtvrtek po hodu slavném velikonočniem léta oc XXIII°. Urozenému vladyce Janovi Drahenicskému z Rastel, mému milému. 298. Žádá Heralta z Říčan, aby manželka ševce Havla z Drahonic mohla statku po otci zděděného volně užívati. Na Blatné 1523, 9. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli milý! Vzneseno jest na mne, kterak Havel švec z Drahonic pojal sobě za manželku Zdůňovic, dceru toho, kterýž byl svobodný a na svobodném statku, a že by ten statek na tu jistou po otci jejím

Strana 231
Dopisy z roku 1523. 231 měl připadnouti, než že by toho statku užívali anebo užívati chtěli synové bratra otce jejího, kterýžto otec těch bratří že jest odtud byl oddělen a svuoj díl že jest vyzdvihl; při tom mi oznámeno, že by ti bratří vám se přikázali a k tomu že se nemají, aby té ženě sami od sebe jí její spravedlivosti přáli. I žádám vás, že je k tomu míti budete jmenované bratří, což jí tu spravedlivě náleží, aby jí v tom ne- překáželi, aby ona toho mohla a jmenovaný Havel, muž její, s volí její svobodně užívati; ježto sem té naděje, že se v tom slušně zachováte; nebo znáti muožete, když otec po sobě synuov nepozuostaví, co na gruntu svobodném dceři jeho po něm po- zuostalé náleží a přísluší. Odpovědi žádám. Dán na Blatné ve čtvrtek po hodu slavném velikonočním léta oc XXIII°. Urozenému pánu, panu Heraltovi z Říčan a na Štěkni, příteli mému milému. 299. Žádá Jana z Rožmberka, aby dobrý člověk Jiřík Watlreder přímluvy královské u něho užiti mohl. Na Blatné 1523, 9. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Tento dobrý člověk pan Jiřík Watl- reder [sic] žádal mne, abych k vám o něho přímluvu učinil, oč jest se JMKská, pán náš milostivý, k vám přimlúvati ráčil. I ač mám za to, že přes JMKské pří- mluvu mé by potřebí nebylo, ale k jeho žádosti prosím vás, pane příteli muoj milý, že ráčíte dáti jemu JMKské u vás přímluvy užiti i také pro mne to učiniti; jakož od téhož dobrého člověka, nepochybuji, tomu všemu šieře a jeho žádosti vyrozumíte. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, Mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému. 300. Přimlouvá se ku knížeti Karlovi Minsterberskému, aby služebníku královskému Jiříku Wal- rederovi zaplaceno bylo. Na Blatné 1523, 9. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Osvícené kníže, pane, pane mně příznivý, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Byšte VMt zdrávi jsúce dobře a šťastně se měli, toho bych VMti věrně přál. Račte věděti, že tento dobrý člověk pan Jiřík Walredr přijel ke mně, žádaje mne k VMti za přímluvu o doplacení služby jeho od krále JMti, pána našeho milostivého, abyšte se k tomu přičiniti ráčili a to obmysliti, aby jemu zaplaceno bylo: nebo mne zpravil, že jsa při JMKské i v dluhy jest všel a u pana Wolfarta Planknara že snad v LXXXVI � anebo u více na míšensko počítajíce vydlužil se

Strana 232
232 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jest; i prosí předkem, aby to za něho zastoupeno a zaplaceno bylo, i také ostatek služby zasloužené aby jemu mohlo býti dodáno. I VMti prosím, pokudž na VMti jest, jakož naději se, že mnoho, že ráčíte to obmysliti, aby podle jeho žádosti tak se státi a jemu zaplaceno býti mohlo a bylo. Ješto té sem k VMti naděje, že jemu mé přímluvy ráčíte dáti milostivě užiti. Datum ut supra. Osvícenému knížeti pánu, panu Karlovi knížeti Mincstrberskému v Slezí, Olešnickému, hrabí Glatskému, najvyššiemu hajtmanu krále JMti královstvie Českého, a markrabství Hor- nieho Lužicského lantfojtu oc, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. 301. Václavu Zmrzlíkovi z Svojšína, aby listy, kteréž po poslích na místě svém na sjezd krajský v Písku poslal, pro pamět uschovány byly. Na Blatné 1523, 10. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Jakož vám dobře vědomo jest, že stavem naším panským na sjezdu na Piesku nic jest nesešlo; nebo ač sem sám osobně tam nebyli [sic], nežli na místě svém s mocí sem byl poslal a vám pánóm berníkóm psal, i těm, kohož sem od sebe poslal, poručil sem i nad to psaní ode mne vám to dostatečně oznámiti, kterak v tom nemá mnú nic bohda sjíti a neschází; pak proto i na ceduli, kteráž jest do listu vložena, co sem byl poručil těm mluviti, kohož sem na sjezd byl poslal, to jest pro paměť znamenáno; a jestliže by mi bylo oznámeno, že bych ještě měl co nad to učiniti, nemá mnú, což spravedlivého jest, dáli pán Buoh, nic sjíti. I žádám vás, co sem vám pánóm berníkóm tohoto kraje Prachenského psal a poslal list i ceduli do něho vloženú, že to pro paměť schováte, a když byšte toho potřebu poznali, že to také jiným pánuom berníkóm, anebo kdež by se vám zdálo potřebie, oznámiete. Dán na Blatné v pátek po hodu slavném velikonočním léta oc XXIII°. Urozenému pánu, panu Václavovi Zmrzlíkovi z Svojšína a na Lnářiech, přieteli mému milému. 302. Petrovi Bukovskému z Hustiřan, aby při prodeji a odvezení svrškův a nábytkův v Ruzini služebníku jeho Janu Strádalovi nápomocen byl. Na Blatné 1523, 10. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Pane Petře milý! Spraven sem od Jana Strádala, služebníka svého, že ještě ta věc není na místě postavena, což se ode mne v Ruzini svrchkuov a nábytkuov koupení dotýče, a tak sem srozuměl, že snad toho málo potřebujete; jestliže jináče to hospodářství bude opatřeno, aby v něm mnoho čeledi nebylo, protož mně tam čeleď ještě vždy držeti, již toho neznám potřeby, nežli spíše, co se tím déle prodlévá, škodu netoliko mně, ale snad i najvyššímu panu purkrabí. Nebo kteráž v tom dvoře

Strana 233
Dopisy z roku 1523. 233 čeleď byla, slyšel sem, že jí se již něco rozešlo, neznajíce bych jí potřeboval, a také skrze jiného poněvadž s nimi jednáno o službu dále snad není; pak chceli pan pur- krabie najvyšší co těch svrchkuov kúpiti, a to že by se bez odtahuov konalo, na svém místě sem poručil jmenovanému Strádalovi tu věc dokonati; pakli by se tím mělo prodlévati, poručil sem dobytky aby mi sem na Blatnú přihnány byly; a voz- níkuov snad proto koupeno nebude, že jsou snad na větším díle staří; i toho při tom nechávám, neb je mám kde k své potřebě obrátiti a zvláště na Velhartice, ješto podle svého zpuosobu budou mi se moci hoditi. Také pánve potřebuji, a poručil sem ji při jiných svrchcích vzíti, nebo k vaření piva u Velhartic mám v tom nedostatek, ješto z okolních měst mnoho tam piva vezou, a když budu míti dosti v čem a z čeho vařiti, také tudy mohu sobě užitek přivésti. Což se pak obilí dotýče, poručil sem, což jeho koupeno ode mne nebude, aby se také někde slušně odvezlo, nebo bych nerad tím dlúho prodléval, aby se snad v tom dvoře tudy mnú žádné zaneprázdnění nestalo. A za to tebe žádám, co ještě má mně býti dovzato obilé aneb čeho jiného, ježto mně náleží ve vsech, že toho dopomuožeš jmenovanému Strádalovi, neb z mého poručení má také to ku potřebě mé obrátiti, anebo ty peníze, zač by to prodal. I věřímť že tak učiníš. Datum ut supra. Panu Petrovi Bukovskému z Hustiřan, příteli milému. 303. Knězi Jakubovi, opatu Břevňovskému a na Broumově, že poručil služebníku svému s ním o některou věc mluviti. Na Blatné 1523, 10. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, velebný kněže opate, příteli milý! Oznamuji vám, že sem poručil Janovi Strádalovi, služebníku mému, s vámi o některú věc mluviti. I žádám vás, že to pro mne učiníte, a rád se vám zase dobrým přátelstvím odplatím, jakož ste to prvé vždycky do mne znali, a na témž sem předse pro vás dobré přátelství činiti. Datum ut supra. Velebnému knězi Jakubovi, opatu kláštera Břevňovského a na Broumově, přieteli mému dobrému; pakli by jeho na Břevňově nebylo, tehdy knězi proboštu Břevňovskému oc. 304. Jiříkovi z Dražovic o vyřízení některých věcí, zvláště faráře Rožmitálského oc. Na Blatné 1523, 10. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Což se dotýče faráře Rožmitál- ského a těch věcí, o čemž víš, i chci o to k tobě na Rožmitál poslati tuto středu, aby u tebe byli k večeři starý purkrabie Blatenský a někto druhý z mých služeb- níkuov; a na zajtří ve čtvrtek, aby se ty věci všecky jednaly, i což bych jim více Archiv Český VIII. 30

Strana 234
234 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. poručil. A máš-li jaké ptacstvo, pošli mi po tomto poslu, a faráři to také zajtra oznam, aby on, což se jeho dotýče, o tom věděl. Dán na Blatné v pátek po hodu slavným velikonočniem léta oc XXIII°. Urozenému vladyce, Jiříkovi z Dražovic [sic], purkrabí na Rožmitále, mému milému. 305. Radslavovi Beřkovskému z Šebířova o rozličných novinách, o nebezpečnosti království Uher- ského před Turkem, že pro nedostatek zdraví do Prahy jeti moci nebude. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Mám za to, že slyšiete rozličné noviny, kterak Ród jest ztracen, a kterak pan vajvoda Sedmihradský byl jest u krále JMti, pána našeho, v Olomúci, pravě o veliké nebezpečnosti královstvie Uherského před Turky; ješto i to jest snad potřebie JMKské rozvážiti, kterak má tam jeti a s jakým dostatkem, aby JMKské i všemu křesťanstvu k dobrému býti mohlo. Ale nám snad nenie potřebie o tom mnoho přemajšleti, nebo na kterých jest radách při odjezdu JMKské z tohoto královstvie Českého zavieráno a přestáváno, snad ti vědie a umějí v to ve všecko bez našich prací trefiti. A když se jim jedno dařilo, tehdy také snad témuž potomně doufají. Nežli toto sem slýchal, že najvíce při konci se- znáno bývá, co chváleno býti má. VMti tuto z dóvěrného přátelstvie píši, a jakžkolivěk jest, rač pán Buoh všemohúcí všecky věci, v čem jest toho potřebie, v lepší obrátiti a křesťanóm svú svatú pomoc proti Turkóm dáti, a JMKské pánu našemu a nám v tom potěšenie. A jáť sem měl o svátosti [17. dubna] v Praze býti, ješto neměl sem toho obyčeje a nemám takových věcí, což by mi náležalo, z úmysla obmeškávati; nežli mám nedostatek na svém zdravie, i neviem, bych mohl tomu dosti učiniti, ač jest jakás pokuta L gr. českých, ktož by k tomu, jsa volen, nepřijal. Ale snad hodná příčina bude mieti vajmluvu, a jakžkoli, pane a přieteli muoj milý, viece sobě sluší vážiti zdravie nežli penieze. A jestliže jaké noviny, a zvláště kteréž by byly dobré, viete, prosím vás, že mi oznámiete. A všemohúcí pán Buoh rač dáti nám spolu ščastné a ve zdravie shledání. Dán na Blatné v sobotu před próvodnie nedělí léta oc XXIII°. Urozenému a statečnému rytieři panu Radslavovi Beřkovskému z Šebieřova a na Li- běchově, najvyššiemu komrmajstru královstvie Českého oc, přieteli mému milému. 306. Omlouvá se paní Kateřině z Kolovrat, že nebude moci pro nedostatek zdraví v určitý čas do Prahy přijeti. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly

Strana 235
Dopisy z roku 1523. 235 a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že sem něco na svém zdraví nedostatečen; nežli kterého doctora u sebe mám, tomu se zdá, když sobě hověti budu a na miestě, varuje se zvláštniech prací, pobudu, že jest té naděje, že mi bude moci prospěti a nedostatkuov, kteříž jsú na mém zdravie, polechčiti: a protož ktož se chce hojiti, sluší se lékařem spraviti a pro své zdravie jeho uposlechnúti. I z takové pří- činy netuším, bych mohl o této svátosti [17. dubna] v Praze býti; pak což se vás a pana Fridricha Donínského dotýče, ač bych jistě byl rád o to pracoval a na ten čas jednal, tak jakž sem vám prvé psal, ale tuto věc znajíce, nepochybuji, že mi v tom neráčiete za zlé mieti, a zdá-li se vám, muožete tu věc panu Donínskému oznámiti. A mám za to, ač se to něco prodlí, ale že proto tiem nic obmeškáno škodně nebude; a když bohdá budu k tomu spuosoben, bych měl o to netoliko do Prahy, nežli kdež by bylo toho potřebie, jeti, rád učiniem, aby se to mohlo k konci a k místu spravedlivému přivésti. A prosím vás, račte mi oznámiti, kterak se na svém zdravie máte, kteréhož bych vám s pravú věrú přál a přeji, abyšte dokonale zdrávy byly a všelikterak se dobře a sčastně měly. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, paní sestra má milá, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné v sobotu před provodnie nedělí léta oc XXIII°. Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na zámku Lyském, paní sestře mé milé. 307. Jaroslavovi z Šelnberka o ztracení ostrova Rodu, o těžkostech v království Uherském, pro ne- dostatek zdraví že nebude moci do Prahy ke dni 17. dubna přijeti, ačkoliv jest nemalá po- kuta určena, kdož by nepřišli. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Nepochybuji, že již o tom o všem slyšeli ste, což se Ruodu stracenie dotýče a jaké jsou těž- kosti v Uherském královstvie. I rač všemohúcí pán Buoh od nás křesťanuov svuoj hněv odvrátiti a milostí svú svatú nám ku pomoci vhlédnúti a pomoc dáti, ne pro naše zaslouženie, kteréž jest daleko od nás, ale pro sebe samého a dobrotu svú svatú, kteráž jest nesmierná. Nežli podle spuosobuov nynějších, snad jakž se křesťanstvo rozmnožilo, od bližšieho jest pádu a zkázy nebylo; ač o tom nemáme pochybovati, že viera svatá křesťanská jistě nezahyne, ale když se umenšuje a těžkost trpie, mu- šejí praví křesťané nad tím lítost mieti. A muoj milý pane strýče. Jakož sem vám, sa ještě v Praze, psal, což se nás rukojmie, kteříž za dluhy pana Jana z Walštajna jsme, dotýče, abychme se do Prahy na den svátosti [17. dubna] sjeli: i vězte, že ne- tuším, abych mohl pro nedostatek zdravie mého na ten čas tam býti, nežli chci k tomu dni do Prahy poslati na mém místě s dostatečným poručeniem; a jistě jest

Strana 236
236 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. toho potřebie, abychme se bez dalšiech již odtahuov v tom opatřili; a jestliže, jakož znám toho potřebu, na den svátosti v Praze budete, šíře vám v tom bude mé zdánie a úmysl oznámen od toho, kohož tam, dá-li pán Buoh, pošli. A rač dáti pán Buoh všemohúcí, muoj milý pane strýče, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné v sobotu před provodnie nedělí léta XXIII°. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi z Šelnberka a z Kosti oc, panu strýci mému milému. Kteříž jsou k tomu voleni, aby na napravení práva seděli, jestliže by na tuto svátost v Praze nebyli, anebo který z nich oc: na to jest snad L P g. č. ulo- ženo, ale snad bude v tom ten vymluven, ktožby bezelstně nebyl; a jakžkolivěk jest, sluší sobě více zdravie nežli takové penieze vážiti. 308. Janovi z Vitence o vyřízení rozličných záležitostí, o novinách, o vybírání berně. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Kunc, služebník muoj, jede na Velhartice o nějaký svuoj kukus: i kaž jemu to vyhledati, což jemu spravedlivě ná- leží, aby to on věděl, čeho se má držeti, a což sem jemu někdy prvé dal, aby mohl toho užiti. Mám za to, žeť syn muoj píše, anebo vzkázalť jest o tu ženu, jako jí Krá- lová řiekají, sestru někdy dobré paměti kněze Linharta probošta: i přičiň se k tomu, aby tak zednal; jakož také poručilť sem tu věc tobě, jemu Kuncovi, oznámiti, k čemu jest té ženy potřebie. Cožť se novin, kteréžť jest Václav Trčka oznámil, dotýče: i také sem o tom prvé věděl a potom jest mi to, cožť sem psal, oznámeno; a opět potom jiné noviny viem a kterak pan vajvoda Sedmihradský u krále JMti v Holomúci byl; ale nehodí se nynie všeho psáti, než zanechávám toho až ke mně přijedeš, jakož tento pondělí anebo v uoterý přijeti máš a toho se obmeškávati nehodí. A pán Buoh všemohúcí rač všecko v dobré obrátiti, jakožto spravedlivý soudce a odplatitel každému podle skutkuov jeho; a jakžkolivěk jest, rač JMt svatá s námi se všemi milosrdenstvie své svaté učiniti. O berni svú, kde by dáti měl: mám za to, že v tom nic do tvého příjezdu ke mně neobmeškáš. Dán na Blatné v sobotu před provodnie nedělí léta oc XXIII°. Urozenému vladyce, Janovi z Vitence a na Tochoviciech, hajtmanu na Horách Matky božie u Velhartic, mému milému. Což se berně se sboží Velharticského dotýče, tu mi s sebou přines, aby mnú tak se ani v tom, jako v jiném, nic nescházelo a odtahováno nebylo; a jestliže jí není co dobráno, to proto ať se předse dobierá, a snáze mi bude to doložiti, což se málo

Strana 237
Dopisy z roku 1523. 237 nedobralo, a protož i to bude se moci dobrati; a ač mohu sobě na svém dluhu tu berni vyraziti, ale proto která jest toho příčina, že tu berni shromážditi chci, toť, dáli pán Buoh, chciť oznámiti, když ke mně přijedeš. A co o to také purkrabí píši, kaž jemu tuto ceduli dáti. 309. Janovi z Bezdědic, purkrabímu na Velharticích, aby mu poslal berni ze zboží Velhartického; o opatření rybníka Zbynického. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož má ke mně hajtman tento pondělí anebo v uoterý najprvé příští přijeti: i pošli mi po něm berni se zboží Vel- hartického, což jest jí od lidí přijato, a což by jí ještě nedali, to dovez mi bez od- tahuov, nežli by svatý Jiří přišel, aby potom berně úrokóm, anebo úrokové berni, ku překážce nebyli. Což se dotýče rybníka Zbynicského, kterak jest prvé nasazen, zdá mi se za potřebné, aby se na to vyptal, a jestliže by bylo ještě potřebie do něho přivsaditi, aby se to mohlo ještě v čas některak opatřiti. Dán na Blatné v sobotu před pro- vodní nedělí léta oc XXIII°. Urozenému vladyce Janovi z Bezdědic, purkrabí na Velharticiech, mému milému. 310. Krištoforovi z Švamberka o přiznavacích listech k berni, o jednání na sjezdu kraje Bechyňského oc. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož ste mi psali i také při tom list, co vám hajtman váš Švamberský psal, poslali, tomu sem porozuměl i také tomu listu, který ste přiznavací do toho kraje Plzenského poslali. I mně se zdá, že ste dali list dostatečný, a ježto, který sem list berníkóm tohoto kraje Prachenského psal, nevím, bych tak některá slova do něho, jako sem v vašem listu našel, dostatečně vstavil, kromě toliko že sem jim při tom poručil oznámiti, jestliže by nad to vajše co znali, že bych učiniti měl, že se chci v tom tak rád zachovati, pokudž by mi náležalo podle obecnieho zemského svolení. Což se pak dotýče té notule, kterúž jsú vydali berníci kraje Plzeňského: i mně se zdá, že přes svuoj list první přiznavací jiného nejste povinni dáti, leč by se o to všecka země svolila; nebo ktož má v ně- kolika krajích statek svuoj, byť měl dávati list zvláštní do každého kraje, jakž by se berníkóm toho kraje zdálo, s těžkem by jednostajná notule mohla se trefiti. Také věc jest vědomá, kterýmž nám dlužno jest od JMKské, ježto ti dluhové jsou regi-

Strana 238
238 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. strováni, že sobě muožeme to, co berně dáti máme, i naši lidé vyrážeti, a netoliko to, ale podle sněmovnieho svolení také to, kto jest co z nás na chování dvoru JMKské a JíMti králové vydal: a protož by pak ta notule měla míti svuoj pruochod od ber- níkuov kraje Plzeňského vydaná, tehdy proto v tom by mušila býti proměna, kteří sobě na dluzích nám povinných máme a muožeme spravedlivě tu berni vyrážeti. Napsali ste mi také, pane švagře muoj milý, což se jednání na sjezdu kraje Bechyňského dotýče: i jakžkolivěk jest, proto bylo by dobře, aby se ta berně vyko- nala, ač také znám v tom svú potřebu, ale také i pro jiné přátely rád bych, aby ta věc na místě byla postavena; neb tak se naději, že i k jiným věcem spravedlivým byl by snadší přístup slušně přikročiti, kdyby tato berně k konci byla přivedena. Ale proto, což se v tom koli plete, poněvadž jest tomu rozuměti, že to ne námi než jinými poněkud schází, tehdy nám to nebude moci slušně, nežli jiným, kto jsú ti, přičtěno býti. Jakož ste mi také psali, co ste mi vzkázali po panu Jindřichovi Švihovském, že ste na to odpovědi očekávali: i již poněkud toho dobře nepamatuji, ale mám za to, že jest tudy přišlo, že sem se nadál po zprávě mého starého purkrabie Blaten- ského, že včera sem k obědu přijedete, i byl sem toho odložil do našeho bohdá spolu shledání, co by za potřebné k rozmluvení bylo; než když mi maličko připo- menete krátkou cedulí, jestli toho potřebí, tehdy vám rád své zdání, muoj milý pane švagře, oznámím. A všemohúcí pán Buoh rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. Muoj milý pane švagře. Kdež ste v svém psaní toho dotkli, což se těch rad dotýče, kterýmiž jest král JMt v spletky uveden oc: i jistě nevíme, v jaký konec ti spletkové přijdou, neb strach jest pod tím, aby na nás Turci nevpadlí, aby dobří i podle zlých těžkosti netrpěli. A teď vám posélám zase list váš do kraje Plzeňského přiznavací, i také notuli od berníkuov toho kraje a list od hajtmana Švamberského. 311. Václavu Robmhapovi z Suché, že dcera bratra jeho může se k manželce Adama z Rožmitála vypraviti oc. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Pane Václave milý! Což se dcery bratra tvého dotýče, ta jest věc na místě postavena: protož když ji kolivěk chce k manželce syna mého poslati, muože to uči- niti, a zdá mi se, aby se tiem neprodlévalo; a bylť bych to prvé oznámil, nežli

Strana 239
Dopisy z roku 1523. 239 že sem tak žádného poselstvie do Prahy neměl, a také mi se zdálo, že se tiem nic neobmešká. Dán na Blatné v sobotu před provodnie nedělí léta oc XXIII°. Panu Václavovi Robmhapovi z Suché oc, přieteli milému. Neviem, buduli moci o této svátosti [17. dubna] v Praze býti, než proto bych nerad, aby se tiem ještě hlásilo; než mám za to, že sem viece povinen svému zdravie nežli této nynější potřebě oc. I jestliže by mi to kto v jiné anebo co jiného obracel, nežli muoj úmysl dobrý jest, rač jeho pán Buoh, ktož by byl takový, na- praviti a nám svú svatú milost a pomoc v našich potřebách a věcech dáti. 312. Jindřichovi z Risenberka o přiznavacích listech na berni, jaké usnešení na sjezdech krajských o berni učiněno bylo, na Moravě že od svých svobod upustiti nechtí a nedopustí, aby cizo- zemci v jich radách bývali. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Jakož ste mi po- slali přípis, kterak by chtěli berníci list přiznavací míti kraje Plzeňského: tomu sem porozuměl a teď vám zase ten přípis posélám. I mně se zdá, že ten přípis není velmi rozdílný, a snad jako nic od obecnieho svolení, krom toliko, kteří jsme v dluzích krále JMti své peníze dávali a na potřeby JMti dvoru, že to není dostaveno podle téhož sněmu svolení. I poněvadž ste vy v takové potřebě také peníze dávali, tehdy mi se zdá potřebí u vašem listu přiznavacím něco změniti, jakož vám teď to se- psáno posélám. A co mi se zdá, abyšte napsali anebo změnili, to sem na straně dal napsati, a co by mělo býti vyňato z první notule, to sem dal tence přetrhnúti, ač bude-li se vám tak líbiti. Jakož ste mi psali, že jest pan Břetislav do Prahy jel, i měl sem tu naději, že tudyto k Blatné ke mně zajede; ale kterak to kolivěk sešlo, rád bych jemu přál, aby své věci všecky dobře zjednal. Muoj milý pane švagře! Myslil sem na vaši jízdu do Prahy; i kdyby bylo možné, mně se zdá, že by huoře nebylo, abyšte se několika dní na to odvážil. Neb co mně v tom rozešlo, chtěl bych vám to do Prahy oznámiti, i při tom něco více, ješto by také k něčemu, kterak se naději, bohdá k dobrému, mohlo se trefiti. Pak již to dále buď při vašem rozvážení. Pan Kristofor z Švamberka včera u mne nebyl; než dnes přineseno mi od něho psaní, a témuž sem srozuměl, že jsú se v Plzensku o berni srovnali. A též mi dnes z Žateckého kraje poselstvi přišlo, že tam o berni srovnáno; než v kraji Be- chyňském tak jakžs k tomu podobně jako prvé; a v Praze a v Slánsku, také sem srozuměl, že o berni ruoznice nebude, a tak se naději i v jiných krajích. A všemo-

Strana 240
240 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. húcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane švagře, abyšte se dobře měli a spolu, bohdá, abychme se šťastně a ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc, panu švagru mému milému. [Cedule:] Toto vám oznamuji, že dnes okolo nešporuov přijel ke mně nějaký dobrý člověk od Františka z Zekyně [sic]*) v pěti koních, aneb sám od sebe oc. Jaká jest pak toho potřeba, toho ještě nevím; než bude-li co pilného, to vás tajno nebude. Než nerad bych pro rozličné vejklady, aby o tom ještě jiní věděli. V Moravě, tak jakž sem slyšel, že při svých svobodách stojí, že jiným ná- rodóm a cizozemcóm, jakožto Vlachóm a Němcóm, v svých radách bývati nedopou- štějí. A tak mi praveno, že na tom stojí, že se nechtí v žádné věci dáti, leč prvé jejich svobody potvrzeny budou. I není to přísloví daremní, že se cizí příhodou trescí. Ještě sem sobě toto, což se berně dotýče, pomyslil: jestliže ste více králi JMti puojčili, nežli máte berně dáti, tehdy zdá mi se, že se tak dobře list trefí, jakž sem napsal. Než jestliže by mělo více od vás berně býti nežli ste puojčili, tehdy snad bylo by potřebí to dostaviti: což by mimo to na vás více berně přijíti mělo, nežli jest vám dlužno, že do té sumy od vás pozuostalé chcete na se to vzíti, kdež by vám ukázáno bylo, tak a tím spuosobem, kterak jest na obecniem sněmu svoleno. 313. Petrovi z Rožmberka jaká usnešení učiněna byla na sjezdích krajských v příčině berně, Vrati- slavští že v postě mastné, vejce i maso jedli, Moravané že statečně se brání proti vtírání se cizozemcův Němců i Vlachů, že k němu přijel posel z Němec od Františka z Zekyně oc. Na Blatné 1523, 11. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, což se svolení o berni v krajích dotýče: toto jest mi oznámeno, jakož měl sem o to i dnes psaní od pana Kristofora z Švam- berka a od pana Jindřicha Švihovského, z kteréhož sem srozuměl, že v kraji Plzenském o berni ruoznice není, než že berníci toho kraje vydali notuli, kterak mají listy při- znavací dávati, jakož i někteří již dali. Než ti sobě obtěžují, kteři jsú v potřebách krále JMti své peníze vydali, že o tom zmínky nebylo. I mně se zdá, že i o to, po- něvadž jest obecní svolení, ruoznice nebude, kdež jedné do těch listuov přiznavacích bude to dostaveno od těch, kohož se dotýče, že sobě to mohou na svém dluhu vy- raziti oc. A tak mi se zdá, že ta věc také na místě bude postavena. Také dnes přijel ke mně služebník páně Opluov, a při tom mi psáno, že v tom kraji Žateckém zprvu o berni nějaká ruoznice byla, než potom že jsou se o to snesli a listy přiznavací k berni dávali, a kto nedali, že dáti chtí bez meškání; *) Sickingen. Viz Palackého Dějiny České V. 2, str. 424.

Strana 241
Dopisy z roku 1523. 241 krom což se berně proti Turkóm dotýče, že tak mluvili, že žádný poslední ani první býti nechce, někteří pravíce, poněvadž by měli, ač budeli toho potřebí, životně tá- hnúti, že by ty peníze sobě radší na stravu schovali. Přijel jest také jeden muoj služebník z Prahy, a pravil mi, že jsú se tam slušně o berni rovnali, a témuž že jest srozuměl, i v Slánském kraji, ač toho jest naděje, že i v jiných krajích tak učiní, jakž jest svoleno. I mně se zdá, která má se berně vybierati z čehožkoli: z piva, z kupectví, anebo z jakých kolivěk věcí, ješto se začíti měla od úterého anebo středy minulé, že jest slušné, aby se to tak předse konalo, a zvláště stavem naším aby ta věc ne- scházela. Než což se kraje Bechyňského dotýče, jest mi oznámeno, jako by to na ja- kémžs povřísle bylo postaveno, tak jakž i někteří z rytířstva v tom kraji a snad i z měst tomu jsú prvé zvykli, ale nevím, by jim to již prošlo. A tak sem tomu vy- rozuměl, jako by tuto zástěru sobě brali, že byšte vy neráčili s dokonalú mocí po- slati do toho kraje, a pán Hradecký a pan Krajíř, jsúce již úředníci zemští, že jsú hned žádného neposlali oc: a tudy že rytířstvo a města k berni nemohou přistúpiti, neslyšíce vuole přednieho stavu, jako by se tu znovu mělo svolovati, což jest prvé svoleno. Pak města zač jsú držáni při některých radách krále JMti, nepochybuji, že o tom vědomost mieti ráčíte, ale proto oni podle zvyklosti své radší k neřádu nežli k dobrému řádu nastupují. Co pak dále z toho bude, mám za to, že pán Buoh náš časem svým, jako soudce spravedlivý, ráčí to pořádně rozděliti a každému podle jeho skutkuov odplatiti. A poněvadž má se právem berně dopomáhati, i má-li býti rovná spravedlnost, jakož má, tehdy těch měst a takových nemělo by slušně, ač ne- napraví-li se, pominuto býti. Což se novin dotýče, tak zvláštnieho nevím. Než mám posla z Slezska, a píše hejtman muoj Sýcovský, ač jest ryb odbyl, ale ne tak, jakž jest se nadál, a to proto, že již vuobec přes první obyčej v Vratislavi mastné a vajce v postě jedli, a někteří i maso. Pak již některých, kteříž chtí slúti křesťané, daleký-li jest rozdíl od Turkuov, račte toho povážiti. A Turci mezi sebou bosáky trpí, a Vratislavští trpěti nechtí. I bojím se, že již ti dnové přicházejí, kdyby takoví dnové nebyli ukráceni, že by i spravedliví anebo vyvolení mohli snad býti svedeni. Slyšel sem také, že v Moravě ještě nic zjednáno není, a že páni a stavové toho markrabstvie nechtí nic jednati, leč jim najprvé jejich svobody budou potvrzeny. A Němcuov a Vlachuov že také v své radě mievati nechtí. Pak daleko jich méně nežli nás, a když sebou nechtí dáti hnouti od svobod a spravedlností, mám za to, že při nich zuostaveni a zachováni budou. Pak jakés jest přísloví, že nesmělé srdce cti nedochází, a ktož při spravedlnosti upřémně stojí, že jsou jeho věci všecky po-

Strana 242
242 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. žehnané. I již k tomu dochází, nechceme-li zahynúti, abychom při spravedlnosti pod- statně stáli. Jáť sem to u sebe již dobře rozvážil, což se mé jízdy na tento čas do Prahy dotýče: chtěl-li bych ji vyplniti, že bych mohl svému zdraví znamenitě uškoditi. A protož zdá mi se za lepšie, poruče se pánu Bohu, své zdraví opatřiti. A prosím, račte mi doktora svého u mne ponechati. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane a příteli, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v so- botu před provodní nedělí léta oc XXIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. Toto mi se zdálo vám za potřebné, abyšte ráčili věděti, oznámiti, že jest dnes v sobotu [11. dubna] okolo nešporuov přijel ke mně v pěti koních nějaký dobrý člověk a v Němcích rodu znamenitého, i maje poctivý statek, hajtman z Kroneberka a zvláštní tovaryš Františka z Zekyně, kterýž jest také v znamenitém puntu a tova- rystvu oc. I dnes jest se mnú večeřel, a víc se mnú mluviti chce. Toho jest odloženo, dáli pán Buoh, do zajtří po obědě. Pak jaká jest toho potřeba, jakž jí vyrozumím, hned vám chci to oznámiti, bude-li co pilného, a by pak i málo pilné bylo, proto vám to oznámiti chci, by pak byly nějaké domácí noviny; než naději se, že proto něco toho jest, že i JMKské, pánu našemu, mohlo by se hoditi. A poněkud sem po- rozuměl, že snad i k vám pojede. Než jestliže by jeti měl, toho sem úmyslu, abych svého někoho k vám s ním poslal, abyšte předkem ráčili věděti, oč jest u mne byl. Než nerad bych, aby se ještě o té věci mnoho hlásilo. Toto také račte věděti, že pan Jindřich Švihovský, když jest ke mně z Písku přijel, učinil sem mu zmínku, což se pana Petra Zmrzlíka a toho mordu dotýče oc, maje toho poněkud žádost, abych vám to oznámil. Jestliže by pak ta ves, jakož jest jí snad toliko puol, o kterúž stojí, jemu dána nebyla, ale aby bylo jemu příno ně- jaké odměny k rybníku, a dluh, kterýž má pan Petr u krále JMti, aby jemu dán byl; ač již tak dostatečně toho všeho v paměti nemám, než bude-li v tom pan Petr chtíti k tomu přistúpiti, anebo k něčemu k tomu podobnému, snad by se při tom nějaký prostředek našel, aby bez dalších nesnází mohla ta všecka věc k slušnému konci přivedena býti. 314. Petrovi z Rožmberka, že statečné hájení se Moravanův proti cizozemcům hodné jest vší chvály, poněvadž tím i důstojnost království Českého se opatruje; o odjezdu krále Ludvíka z Moravy; Pražané že také berni na se ukládají; že registra králi položiti chce; že neví co by to bylo nového, aby úředníci královští na místě králově Čechům rozkazovati chtěli, a že všechno snášení křivd nic platno nebude, dokudž se o to všichni nezasadí, aby při svobodách zachováni byli. Na Blatné 1523, 12. dubna. Koncept v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli,

Strana 243
Dopisy z roku 1523. 243 toho bych vám věrně přál. Učinil sem k vám psaní včera a s ním dnes posla svého vypravil; a mám za to, kterú hodinu váš posel ke mně přišel, že túž hodinu muoj odsud vyšel. Kdež ste mi ráčili poslati list, co jest vám pan kancléř*) psal a kdež jest učinil duomínku, což se pánuov Moravských dotýče, i také sem vám k tomu podobně napsal. A není jim co hyzditi, což by náležalo každému činiti, aby při své svobodě a spravedlnosti stál, nebo tudy se i duostojenstvie královstvie opatruje, aby jemu na stranní rady ubližovati neráčil. Což se pak Budína dotýče, slýchal sem, že jsou trojí vořechové, jedni zdraví, druzí nezdraví a třetí smrtedlní. Také trojí jest mor, jeden přichází od nakaženého povětří, druhý od nepřátel a třetí od domácieho nebezpečenství. I muože z toho trého jedno býti; pakli jest se na tento čas všecko tré v hromadu sběhlo, tehdy nad to potřebí jest před tím pilné opatrnosti. Než byť měl král JMt tuto středu minulú [8. dubna] z Holomúce vyjeti, u mne jest to na pochybnosti; neb sem slyšel, když byla nějaká žalost pro Ród, aby snad zase v dobrú naději to poodtrnulo, že několikerú honbu zamluviti a že by ji tu v Olomúci konati měli. Pak jakžkoli, nepojede-li JMKská do Budína a tu v Olo- múci také nezuostane, snad bude ráčiti pobýti na Prešpurce. Než nevím, kterak jest jej Bornamissa špihoval anebo páni uherští opatřili, aby JMKská a JMt královna s dvory JMtí ten dostatek a potřeby měli, jakž na to přísluší. Také což se Petrvaradínu dotýče, také sem to slyšel, že by ještě nebyl obe- hnán; než odkudž lidí poberou, již jest to s velikým zmatkem a nedostatkem, když toliko sám zámek zuostává. O Rodýsu také bylo v Praze slyšeti, že by jeho ještě císař Turecký neměl. Ale u mne jest to již na veliké pochybnosti. Však rač všemohúcí pán Buoh to dáti, aby v tom i v jiném, k dobrému křesťanstva a lidí spravedlivých, lépe bylo nežli se nadějeme; a o tom držím, že pán Buoh ráčí na nás milostí a pomocí svú svatú vzhlednúti, jestliže skutky své opravíme, a což na nás jest, skutek k tomu také přičiníme. Berně, k čemu se kde mají, aby je dávali, o čemž vím, to sem] vám již při poslu mém oznámil; a mám za to, že Pražané k tomu se také mají a na se berně, jakž mi oznámeno, ukládají, nežli že pojednou hned toho vykonati nemohou; neb mám za to, když do svatého Jiří to mezi sebou na místě postaví, že dotud ještě nic v tom neobmeškají. Jakož ste mi ráčili psáti, že by snad ještě někdo počtem hýbal: i nemajíť příčiny proč pro mne, ač toho nyní na straně nechám, při jaké spravedlivosti mám býti z povinnosti zachován tu všudy, kdež spravedlivost místo má; však místo počtu, v ten se nepodvoluje, svolil sem k tomu, králi JMti že registra chci položiti, aby v ně nahlédli, a poznají-li co tu neřádného, že by mnú přišlo, ač se toho bohdá *) Adam z Hradce.

Strana 244
244 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. nebojím, že chci rád se dáti napraviti. Pak ač z žádné jiné strany nic mi oznámeno není, aby tím počtem hejbáno na sjezdiech nynějšiech bylo, proto na tom sem, že sám od sebe o této svátosti [17. dubna] chci ta registra do Prahy poslati a poručiti o to mluviti, jestli komu od krále JMti poručeno v ta registra nahlédnúti, že sem je proto poslal, aby vědomo bylo, k čemu sem svolil, že tomu dosti činiem. Pakli žádnému nic o tom poručeno není, a bude-li mne kto chtíti z čeho viniti tím po- řadem, jakž jest za právo, že každému rád práv býti chci, a od jiného aby mi se zase tolikéž stalo, což jest podle řádu a práva za spravedlivé. Muoj milý pane a příteli! Kdež jest vám pan kancléř napsal, jakož vám ten list tuto zase posielám, že jest král JMt na vaše psaní ráčil poručiti knížeti Karlovi odpověď dáti: i to nevím, co jest to nového, kdyžbychme ku pánu posélali, aby nám úředník na JMti místě odpověď dával, snad jakouž by chtěl, anebo ti, kteříž by [....) pána našeho, jménem JMti vládnúce, nám jiným [sic] rozkazovati chtěli. I zdálo mi se tím krátce hnouti a šíře račte to rozvážiti. Než mně se zdá: snášejme k ublížení našim svobodám dokudž chcme, že tomu konce nebude vždy z jednoho po druhém, dokudž se o to nezasadíme, abychme, což nám spravedlivě náleží, při našich svo- bodách zachováni byli. A všemohúcí pán Buoh rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v neděli léta oc XXIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. Jakož sem k vám svého posla poslal i také při jiných věcech napsal, což se toho dobrého člověka tovaryše Františkova dotýče oc: i račte věděti, že odsud vy- jede v zajtra, a u vás na Krumlově má úmysl býti tento úterý [14. dubna]. Toho pak nevím, tento-li váš posel prvé k vám přijde čili on přijede. A chci s ním po- slati svého služebníka, ješto od něho budete ráčiti porozuměti, co jest se mnú mluvil, a na jaký rozum jemu sem odpověď na tento čas dal. 315. Oplovi z Fictum o jednání na sjezdech krajských v příčině berně, o návštěvě posla Františka z Zekyně; do Prahy že nyní přijeti nemůže; o odjezdu krále Ludvíka z Moravy; že pánovi z Pernšteina příčinu nedal, aby přátelstvím od něho odstoupil; o soudu komorním oc. Na Blatné 1523, 13. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, příteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád zdraví a všeho dobrého. Jakož ste mi psali, což se o berni jednání v kraji Žateckém dotýče: i tomu sem rád, jakž se koli jednalo, že jest to, kterak sem tomu srozuměl, na slušné míře postaveno; a v kraji Plzeňském i v některých jiných, jest mi oznámeno, že jsou se také slušně snesli; nežli někde to předkládali někteří z rytířstva a z měst, že by král JMt měl předkem právo napraviti a pokoj nám učiniti. Pak města vždy se rádi někde připlichtí podle starodávnieho svého

Strana 245
Dopisy z roku 1523. 245 obyčeje, než kdyby někteří z nich krále JMti nepřátel a zemských zhoubcí tak lehce nepouštěli, kterak ucházeli, jistě mám za to, že bychme před takovými nepřátely bezpečnější byli. Což se dotýče toho dobrého člověka tovaryše Františka z Zekyně: v sobotu minulú [11. dubna] ke mně přijel a dnes má jeti ku pánu z Rozmberka, a zase odtud ke mně přijeti, a chci s ním tam Bachtle služebníka svého poslati, kterýž jest mi tulmačil; neb Johanes tepruva v zítra z Velhartic má ke mně přijeti, kteréhož chci od sebe do Prahy poslati, aby konečně tento pátek tam byl, a chci jemu poručiti o této věci i některé jiné pilné věci vám oznámiti i také některým jiným podle va- šeho zdání, což mi se na tento čas bude zdáti za potřebné. Pak ač sem již mnohých prací pozbyl, ale proto ještě mám některá zane- prázdnění, i z té příčiny nyní vám tím kratčeji píši, poněvadž také k vám brzo, jakž vám oznamuji, dá-li pán Buoh, do Prahy pošli; a v pravdě nyní tam jeti ne- mohu, ač snad někto, hledě na mne, mní, že sem zdráv; ale já lépe na sobě to znám, co mi škodí, nežli někto jiný, jakož také zná to doctor páně z Rožmberka, kterýž nyní při mně jest. A všemohúcí pán Buoh rač dáti nám spolu šťastné a ve zdraví shledání. Dán na Blatné v pondělí po provodní neděli léta oc XXIII°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce oc, pří- teli mému milému. Jakož ste mi psali o některé věci, zvláště v ceduli, ježto nezdálo mi se na to nyní mnoho odpisovati, než po Johanesovi chci vám také na to odpověď dáti, ježto mám za to, že se také k něčemu bude moci trefiti, což jest slušného a sprave- dlivého. Kteřížkolivěk z přátel našich v Praze budete, dobře mi se zdá, a že také někteří doma zuostanou, toho nehyzdím i z té příčiny, kterú ste mi cedulkú malú, čemuž muože býti věřeno, co jest vám oznámeno, napsali. Což se dotýče Rodýsu i jiných novin, o čemž ste mi psali, s těžkem byť pravda nebyla; ač opět jakés noviny proskočily, že by Roodu ještě císař Turecký neměl; i jestli pravda, máme se čemu těšiti, aby jeho věčně on nemíval. Včera mi psaní přineseno, že by král JMt byl na tom, že v středu minulú [8. dubna] chtěl by vyjeti z Olomúce. I tak-li jest ráčil učiniti, toho dokonale nevím, a že by ráčil někde na pomezí pobýti a snad v Prešpurce, než do Budína že by neráčil na tento čas jeti z té příčiny, že by tam byl mor anebo zlé povětří. I jestli tak, jakž slyšeti, jistě zle netoliko z strany Turkuov, ale také z strany některých poddaných. Pane Bože všemohúcí náš, spravedlivý si soudce a odplatitel podle ka- ždého skutkuov; ač na jeho milosti svaté, poněvadž sme křesťané, toho žádati máme, aby s námi se všemi ráčil učiniti svú milost a milosrdenství své svaté. Kdež ste mi napsali, abych vám duověrně napsal o své jízdě oc: i již sem vám napsal i o některých jiných věcech; neb jistě vám bez obmyslu věřím a té sem

Strana 246
246 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. naděje, že mého nepříjezdu na tento čas do Prahy sobě neobtížíte, neb bych ještě rád i potom vám se přátelóm hodil a mohl-li bych kdy v čem slušně k dobrému prospěti, pokudž by vuole byla pána Boha všemohúcého. Napsali ste mi také, že by pán z Pernštajna, jakž ste zpraveni, měl praviti, že jest svým přátelstvím proto ode mne odstoupil, že sem od něho jeho rady ne- přijal oc: i mněť jest toho nepravil, a také nevím, by mi k čemu jinému radil nežli ku počtu; a toho mi se učiniti nezdálo z slušných příčin, nebo mně se zdá, jaké já zápisy mám, kdybych takové měl od předkuov císaře Tureckého a od něho potvrzení, že bych při tom byl zachován, a zvláště kdyby podle toho jenčáři svolili a to zápisy utvrdili, kterak jsou stavové tohoto královstvie učinili. Pak byloť by to přátelství velmi nestálé, kdyby toliko dotud mělo trvati, dokudž by jeden druhého rady ne- uposlechl; ač proto i k tomu sem svolil, bez počtu že chci registra položiti anebo ukázati oc, anebo jich přípis. Než jestliže jest pán z Pernšteina ode mne svým přá- telstvím odstoupil, předešloť jest to i tu radu. A jakžkolivěk jest, z toho pána Boha chválím, že se to v pravdě na mně nenajde, abych k tomu příčinu dal. A poněvadž porozuměl sem, že se králi JMti dobře líbí Pardubice, a Kunětická Hora králové JíMti: i kdybych k tomu jemu radil, aby JJMtem to dal, mám za to, že by ta rada nebyla jemu příjemna, a nedivil bych se tomu, ač by se tu toliko statku dotýkalo a dílu zápisného; pak kteráž by se věc poněkud ku poctivosti ubližovala, nad to sluší k tomu opatrně svolovati anebo snad bez okolků nesvoliti; ač proto jaký byl zpuosob v Praze držán, jakož sem i králi JMti o tom pravil, jaká tam byla hotovost; pak byť někto i k něčemu svolil na ten čas, nebyl by div, ač JMti toho nepřičítám, ani dobrým přáteluom. Pan Jindřich Švihovský byl jest u mne ve čtvrtek minulý [9. dubna], ptaje se na mú jízdu do Prahy; však přes to psal sem jemu v sobotu minulú vždy žádaje, aby v Praze byl; toho pak nevím, kterak učiní; než stala se jim škoda znamenitá, že nedávno snad puol Horaždějovic shořelo, ježto o to péči mají, že by rádi brzo zase stavěli, jakož o též mně jest potřebí v Blatné péči měti. Jakož ste mi také psali, což se soudu komornieho dotýče oc: i mně se zdá, v čem by se čí poctivosti a cti dotýkalo anebo hrdla, tehdy když tu krále JMti ne- bude, muože se každý na soud zemský odvolati, leč by již jiný řád byl, nežli sem já jemu prvé rozuměl. 316. Petrovi z Rožmberka, že posel Františka z Zekyně k němu již se vypravil. Na Blatné 1523, 13. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že již ten dobrý člověk tovaryš Františkuov,

Strana 247
Dopisy z roku 1523. 247 a mám za to, že jest i jeho přítel, k vám jede; s kterýmž posélám také k vám Ji- říka Bachtle, služebníka svého. A co jest se mnú ten dobrý člověk mluvil, i co sem jemu zase za odpověď dal, poručil sem jmenovanému Bachtlovi to vám vše oznámiti, ježto, když budete ráčiti jeho vyslyšeti, všemu tomu vyrozumíte. A také račte věděti, že ten dobrý člověk toho jest úmyslu, zase ke mně k Blatné jeti. Dán na Blatné v pondělí po provodní neděli léta oc XXIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi staršímu z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. 317. Trčkovi, že tak brzo do Prahy se vypraviti moci nebude, král že by z Olomouce vyjeti měl, prodej svrškův v Ruzini nejvyššímu purkrabímu aby se brzy vykonala; aby mu oznámil, jaké svolení se o berni v Praze i jinde stalo oc. Na Blatné 1523, [13. dubna]. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Což se dotýče Rendluov, jednaj o to, jakž rozumíš, tak jakžť sem prvé psal, neb já ještě sem o to žádného psaní neučinil, nežli chci brzo učiniti. Což se mého příjezdu do Prahy dotýče, netuším, bych tak brzo tam býti mohl, kterak sem úmysl měl; však proto chci před sebou předeslati, a potom, bude-li mi k tomu zdraví slúžiti, také se sám vypraviti. O novinách nyní sem zvláštně neslyšel, než že by král JMt ráčil některý den minulý z Olomúce vyjeti, než již-li jest vyjel, toho dokonale nevím; nežli neráčí jeti do Budína pro zlé povětří, než někde pobýti při pomezí, toho pak také nevím, v Preš- purce-li čili kde jinde. Když kníže Karel ráčí býti v Praze, aneb že by jistě věděl, který den tam má přijeti, oznam mi to bez meškání. Což se dotýče svrchkuov v Ruzínu [sic], jestliže jest najvyšší pan purkrabě v Praze, chceli co kúpiti, rád bych, aby se to brzo dokonalo; protož učiň o to s ním zmínku, jakož sem také o to Petrovi Bukovskému psal; neb nemá-li býti koupeno, již bych ty věci také opatřil, abych sobě to k užitku obrátil, moha to spravedlivě učiniti. Píši teď listy panu komorníku starému, paní Smiřicské a panu písaři starému, i pošli jim to ode mne, a dadí-li jakú odpověď, také mi pošli i z Ploskovic při jiném poselství, jestli mi co odtud psáno, na čem jest v tom kraji o berni postaveno; nébrž rád bych, aby při jiném poselstvie to mi oznámil, pokudž vieš, kterak jsou v krajích i v Praze o berni se snesli; než mněť se zdá, žeť jest již čas tomu dosti učiniti, co sme svolili. Což se mého příjezdu do Prahy dotýče, nerad bych, aby se ještě hlásilo, nebo dokonale nevím, co učiniem, než kterak na svém zdraví poznám; nežli bych pak sám hned zprvu nepřijel, proto na svém místě poslati chci, aby tam ten .. . . . . . (dopis jest nedokončený, ostatní listy ternionu utrženy).

Strana 248
248 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 318. Oznamuje Petrovi st. z Rožmberka, kteří pánové k němu přijeli, děkuje za darované mu víno i slibuje zase na vzájem své mu poslati. Na Blatné 1523, 8. října. Orig. v arch. Třeboňském fam. Rožmitál. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. A s pravú věrú rád slyším, že se na svém zdraví lépe máte; a všemohúcí pán Buoh rač dáti, abyšte brzo dokonale zdrávi byli. Také poslal sem k vám svého posla, kterémuž se naději, že dnes zase se ke mně vrátí. Které jste mi ráčili poslati listy, chci je dáti sobě přepsati a vám je brzo poslati, i také oznámiti, na čem zde zuostaneme; nebo včera přijeli ke mně pan Bezdružický, pan Krystofor z Švamberka, pan Jindřich Švihovský a pan Opl, a naději se, že ještě dnes přijedou snad k vobědu pan Jaroslav z Šelnberka a pan Břetislav Švihovský. Jakož ste mi ráčili prvé i nyní víno poslati, z toho vám zvláště děkuji, ač na prvním dosti bylo; a což se dotýče mého vína, chci to obmysliti, když toho čas bude, aby se mohlo nějaké vybrati, ješto by vám se líbilo, a dáli pán Buoh vám poslati. Také ráčili ste mi poslati vina nového, tak jakž mi posel pravil, z vaší vi- nice: i dal sem je také píti našim přátelóm, i všem se dobře líbí, a přáli by vám toho rádi i se mnú, aby vám se dobře obrodilo. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane a příteli, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné ve čtvrtek před svatým Dyonizím léta oc V°XXIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi staršiemu z Rozmberka oc, panu přieteli mému milému. 319. Krištoforovi z Švamberka o odporu pánův z Rožmberka proti kšaftu starého pána z Rožmberka, o vložení téhož kšaftu do desk zemských. Na Blatné 1523, 25. listopadu. Orig. v arch. Třeboň. fam. Rosenberg 15. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Dnes sem k vám posla svého poslal o ty některé věci, což se pánuov z Rožmberka oc dotýče; pak co jest vám pan Jan z Šternberka psal, jakož jste mi to poslali, teď vám to zase posélám a ne- pochybuji, že jest to psaní učinil dobrým a přátelským úmyslem. Než což se dotýče starého zápisu ve dckách pánuov z Rožmberka, o jiném nevím i také nevěřím, ktož o tom hlas pouštějí, by jiný byl, než kterýž jsú sobě posledním zápisem vyhradili anebo vymínili. A za to mám, že jest to za svobodu netoliko v Čechách nežli ve všem světě, že svolení dobrovolná práva ruší, totižto předešlé závazky; ješto v těch přípisech, co jsou sobě vymínili, to najdete, kteréž sem vám přípisy vajpisuov z desk

Strana 249
Dopisy z roku 1523. 249 dal. Než přes to, poněvadž máte býti na Ratajích, zdáli se vám koho o to, aby se to ve dckách ohledalo, poslati, to muože býti; a já tam tuším také brzo pošli, i chci též poručiti. Však srozuměl sem skrze Bachtle, že to znají páni z Rožmberka, že jest ten kšaft, který jest učiněn, mohl udělati dobré paměti pán z Rožmberka starý; než k zlechčení naší spravedlivosti mohouť se rozliční hlasové pouštěti, chtějíce sobě jiní v svém předsevzetí něco napomáhati, aby snad tudy i k smlúvě snáze přišli, nadějíce se skrze to něčeho dosáhnúti. O jízdě pánuov z Rožmberka do Prahy, toho nevím, co mají před sebou, než o tom nedržím, aby pan Jan z Rožmberka měl tam nyní jeti, tak jakž sem od Bachtle porozuměl, a zdá mi se již nepodobné z některé příčiny; ačkolivěk časové se mění a lidé v nich, ale proto člověk má se tak měniti, aby pod tím své poctivosti neublížil; a kdybychme i chtěli již o to poslati do Prahy, jsou-li dnes tam, snad by bylo pozdě, neb jestliže jsou to uměli obmysliti, aby před námi tu jízdu skryli, takéť v to trefí, aby našeho poselství nečekali. A jestliže by úředníci u desk nechtěli dopustiti kšaftu do desk vložiti, nebo kníže JMt že by nějakú v tom překážku činil, ač té naděje nejsem, tehdy neznám, aby to bylo k ujmě naší spravedlivosti, nežli spíše ku podstatě; než o tom držím, pilnějili o to staneme, aby ten kšaft s mocným listem do desk vložen byl, že se to spíše stane. A rač dáti pán Buoh všemohúcí, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v středu den svaté panny Kate- Zdeněk Lev z Rožmitála oc. řiny léta oc VCXXIII°. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 320. Krištoforovi z Švamberka v příčině Hanuše Pfluga a poselství, kteréž ku králi Polskému učinili, o sporu s pány z Rožmberka oc. Na Blatné 1523, 17. prosince. Orig. v arch. Třeboň. fam. Rožmitál. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Kdež jest posel váš včera ke mně přišel, tehdy snad po hodině přijel jest také hajtman muoj Velhartický z Prahy. A což se pana Hanuše Pfluga dotýče, tomuto sem z toho ze všeho porozuměl, že ty všecky věci na slušném bohdá budou postaveny; nežli kteréž jsme poselství k králi Polskému JMti učinili, že jest se dobře stalo, o kterémž jest pan Hanuš nevěděl. A vězte, že má pan Jan z Šternberka, jakž mi psal, zde na Blatné zítra býti, a na- ději se, že tuto sobotu [19. prosince] odsud k vám přijede, i chci vám po něm to všecko šieře oznámiti, i také co jest mi pan písař starý psal a oznámil, jaké má psaní od pana vajvody Krakovského; a jest něco k tomu věc nepodobná, co jest nám od pana Hanuše Pflugka oznámeno. A teď vám list od pana Hanuše posielám.

Strana 250
250 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Také vám posélám ten list, kterýž jste mi poslali, že jest vám pan Jan Ho- lický psal; a přál bych jemu rád, aby zase zdráv byl. A jakož pan Albrecht z Gut- štejna byl jest u pana Jana z Rozmberka, i snad jest něco toho najednal, že již panu Holickému není potřebí v tom našeho přátelství, a z té příčiny snad také ne- bylo třeba ani odpovědi oc. I mně se zdá, že již netřeba jeho k tomu pobiezeti, a zjednáme-li sami s boží pomocí své věci, ať nám také za zlé nemají, jestliže bychme se o jiného, jako sami o sebe, tak mnoho v tom nestarali. O pániech z Rozmberka také sem slyšel, že jsou byli v Hoře; a jestli že pan Jan tak svuoj zákon stále drží, jako s námi přátelství, tehdy mohl jest radši světským zuostati, a nechtěl-li jest svému zápisu dosti učiniti, snad bylo také lépe jeho na sebe nedělati; a co u Hory dělali oni páni z Rozmberka anebo činili, toho nevím. Nežli tomuto sem srozuměl, ač máme dobrú spravedlivost, ale kdybychme se tří neb čtyř tisíc odvážiti chtěli na čas slušný, že by naše spravedlivost netoliko stvrzena, ale snad i spěšnější byla; ješto jestliže nezapomenu, chci vám také něco o tom po panu Janovi z Šternberka šíře oznámiti. Nežli aby pan Jan z Rozmberka měl kšaft komu vydati, to nic se nezdá podobné, a také neznám toho, by bylo naší sprave- dlivosti co škodné; nebo více-li by lidí o tom vědělo, také bychme k naší potřebě mohli více předkuov mieti. Nežli škaredá jest věc, kto svému zápisu dosti nečiní. Což jste mi peněz zjednali, muoj milý pane švagře, z toho vám děkuji a rád to chci ujistiti těm, kteříž mi puojčiti mají. A chci k vám ještě brzo poslati a o své jízdě, kdy mám úmysl vyjeti, oznámiti, než nyní pro jiná zaneprázdnění toto sem pospíchaje psal. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné ve čtvrtek po svaté panně Lucii léta oc XXIII. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Panu švagru mému milému, panu Krystoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 321. Krištoforovi z Švamberka o pozdvižení se sedlákův v Čechách i Sasku, Pražané také že se ve zbroji ukazovali; o sporu s pány z Rožmberka; sjezd v Boleslavi že nebude oc. Na hradě Pražském 1525, 6. července. Orig. v arch. Třeboň. č. 3875. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Oč jste psali Janovi Žateckému, to jest mi oznámil, a co jest v tom našeho společnieho zdání, to má vám on psaniem svým oznámiti, ježto budete moci tomu porozuměti, protož o tom vám šíře nepíši. Než kdež jste mi psali i také přípis listu poslali, které vám psaní páni hajtmané kraje Plzenského učinili, to sem knížeti oznámil, a o to, pokudž mi se zdálo, mluvil. I ráčil mně pověděti, že jest se nadál, že jste blíže svým bytem od Plzně, ale po- něvadž tam v tom kraji statek také máte, že jest nyní na tom dosti, aby lidé vaši

Strana 251
Dopisy z roku 1525. 251 pohotově byli, a že sami doma na tento čas zuostati muožete; než za to ráčí žádati, abyšte svým služebníkóm kázali na hotově býti pro všelikterakú příhodu a potřebu, jestliže by vám oznámena byla. Nebo tak jest se ta věc rozvažovala, jestliže by vždy sedláci povstávali a v Plzni státi ti, kteříž jsú obesláni, nechtěli, a mělo na ně saženo býti, že by bylo potřebí tím více jiezdných lidí míti a méně pěších; neb kdyby se pěšími sedlskými přemnožilo, nevíme, kterak by věrnost zachovali, neb jsú mnozí nakaženi, že jest k víře přihlédati potřebí. A zdá mi se za potřebné, abyšte hajtmanu Švamberskému poručili, aby lidí na zámek vašich ani jiných u větším počtu nepouštěli, s kteréž by moci dosti ne- měli; a není škodné též i na jiných vašich zámcích a našich také opatrnost míti, byť se mělo i více čeledi chovati; a nevím, kterak jest pan Puota na Ryzmberce opatřil a pan Raupovský na Kašperce. Neb tohoto bez potřeby nepíši; neb nedávno mi oznámeno, že by někto rád dobrého zámku dosáhl, snad jakžkoli, a sedláci někteří, jakž jest tomu rozuměti, že by k tomu pomáhali, snad i na pána svého se neohlédajiec. Mám psaní nedávno od pana Karla Šumburka, kterýž byl v Drážďanech, že tam v říši mnoho sedlákuov pobili a potrestali, než když mohou, že se ještě pozdvi- hují; a z té příčiny že ještě tam i v Míšni lidi na hotově mají, byla-li by potřeba, aby toho netrpěli, nežli zastavovali. A že jest tam slyšeti, že by čeští sedláci při po- mezích s německými v nějaké srozumění vcházeli, snad chtějíce se spolu vyzdvihnúti. A protož před časem a v čas sluší opatrnost míti a zachovati. Také jakož jste mi, pane švagře muoj milý, psali, kterak jest to přišlo, že ta jiezda knížecí změnila se místo Rakovníka do Plzně, jakož již ráčí tuto sobotu [8. července] odsud vyjeti: i to jest se po vašem odsud z Prahy odjezdu stalo. Neb když někteří přijeli z rytířstva z toho kraje Plzeňského k JMti kniežeti a ke mně, oznamujíce o těch věcech, což se těch sedlákuov dotýče, kteříž povstali, že jest po- třebí, aby hloubě kníže ráčil do toho kraje vjeti, a že jest jiný kraj Rakovnický: i z toho jest k tomu přišlo, aby kníže ráčil do Plzně jeti. Dnes byl sem s kniežetem vdole v Praze v jednom domu na rynku Starého města, i tu jsú se také někteří páni Pražané ukazovali ve zbroji; ač měšťan, kterak sem slyšel, s těžkem v tom počtu přes XXti osob bylo, nežli řemeslníci, služební aneb tovaryši, ježto nejsú sousedé; a bylo jich proto několik pěkných houfuov, a pravil mi pan Kutnauer, že ten houf četl, kterýž jako za valný položen, že v něm bylo okolo XI1/2 , a všickni, jakž na pěší sluší, na sobě dosti zbroje měli. Vězte, že jest psal pan Jan z Pernšteina knížeti, ježto to psaní dnes mi knieže ukazoval, ježto tento rozum jest v něm: že z toho našeho jednání přátelského, oč bylo s námi mluveno, což se pana Jindřicha z Rozmberka dotýče, nic nebude. I jakžkoli jest, vždy námi neschází. Však již ta věc stuoj při právu, ač mluveno se

Strana 252
252 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mnú, ještě že se nějakých prostředkuov k jednání hledá skrze jiné osoby; toho pak nevím, co v tom bude dále vaší vuole. Než poněvadž páni Pražané mají se na ho- tově, také sluší nám i našim přátelóm hotovi býti; neb držím o tom, že páni Pra- žané i jiní, ktož na svú povinnost pomní, tomu dosti učiní, kdyžby k tomu přišlo, což jest podle řádu a práva. Jakož sem vám prvé psal, že jest se sjéžděl pán Hradecký v Čáslavi s někte- rými osobami: i oznámeno mi konečně, že jest se to stalo na jeho žádost páně kancléřovu, a měl jest také tu s sebú Jana Leskovce. A jakož také slyšel sem, že měl býti sjezd v Boleslavi: i nebude z něho již nyní nic. A včera shledal jest se knieže s panem Kundrátem Krajieřem na Libni, a tak jest tomu vyrozuměti ráčil, že on s svými přátely od práva neodstoupí, nežli tak se zachová, kdyžby k tomu přišlo, jakž jest vedle práva. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek Zdeněk Lev z Rožmitála oc. po svatém Prokopu léta oc XXV°. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 322. Jindřichovi z Risenberka, že král Polský k tomu jest náchylen, co jest s dobrým krále i krá- lovství Českého, o sjezdu Polského i Českého krále, o různicech v Prusku. Na hradě Pražském 1526, 20. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. [Léta božieho 1526. Toto jsú téhož léta registra třetí, do kterýchž se vpisují přípisové listuov posélacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od soboty den sv. Fabiana a Šebestiana.] Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Ještě nemám žádného po našem rozjezdu z Uher psaní, a nevím čím se to prodlévá. Než včera přineseno mi psaní od pana vajvody Krakovského z Petrkovského sněmu; a tomu jsem vyrozuměl, že král Polský JMt k tomu jest náchylen, při čemž také náš úmysl jest, což se krále JMti, pána našeho milostivého, a tohoto královstvie dobrého dotýče, i také svobod a práv našich, aby v své váze to státi mohlo, jakž spravedlivě býti má. A šíře vám to potom, dáli pán Buoh, oznámiti chci, neb se naději, že buohdá brzo některý den na Blatné budu. A což se dotýče sjezdu JJMtí králuov, o tom mi ještě nic jistého pan vajvoda nepsal, než že pan Trepka na odpověď čeká; než tomu jsem porozuměl, že král Polský JMt k tomu jest sjezdu náchylen, jestliže se uprá- zdniti bude motci. A za to mám, že v Petrkově ještě se sněm drží, a páni litevští že jsú žádostivi krále, aby mezi ně přijeti ráčil; a v zemi Pruské že jsú obce ve městech s konšely v ruoznici o víru, a že bez přítomnosti krále JMti s těžkem se to snadně srovná. I to máte ten řád té nové Lutrovské aneb lotrovské nevěry.

Strana 253
Dopisy z roku 1526. 253 A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně shle- dati a ve zdraví. Dán na hradě Pražském v sobotu den sv. Fabiana a Šebestiana léta XXVI. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc, panu švagru mému milému. Teď vám posélám několikero tištění, co sme králi JMti psali oc, abyšte také, komuž se vám zdá, to dali, i také přípis cedule; ač za to mám, pane švagře muoj milý, že to také prvé máte přepsáno. 323. Karlovi knížeti Minsterberskému o odložení pří, o sjezdu na hradě Pražském, o sjezdu krále Polského s králem Českým, o budoucím sněmu českém, o šíření se víry Lutrovské, o psaní královském k městům oc. Na hradě Pražském 1526, 21. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Osvícené kníže, pane, pane mně příznivý, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji. Oznamuji VMti, že jsem zde očekával nějakého psaní od VMti až do sv. Fabiana a Šebestiana. A poněvadž jich včera minulo a zítra buohda ty pře přijíti mají, kterýchž jste ráčili do toho dne odložiti: i jest mi s podivením, by o jiné nebylo potřebí, ale o ty pře, že od krále JMti ani od VMti žádného psaní nemám; a protož již v tom nevím co jiného učiniti, než, kteréž se rady k tomuto zajtřejšiemu dni sjedou, abych s jejich radú těch pří do času určitého odložil, ke dni jmenovitému na ten spuosob, jakož VMti časem jiným chci to, dáli pán Buoh, šíře oznámiti. A učině to odložení, již také chci na Blatnú jeti pro pilné potřeby, poněvadž bez mála rok na žádném mém zámku jsem nebyl. Psal jsem VMti po tomto sjezdu, kterýž jsme zde na hradě Pražském v zna- menitém počtu měli, i také toho přípis poslal, co jsme z toho sjezdu JMti králi psali, ješto mi se toho nezdá potřebí nyní opakovati, i také což jsem VMti více psal a po- slal po VMti pacholeti i také prvé; neb za to mám, že jest toho všeho VMti dodáno. A rád bych věděl, kterak se VMti vede, i u věcech a potřebách tohoto království, i také co jednají anebo pletou naši odporníci; než myť na tom jsme, abychme předse s boží pomocí při dobrém a při spravedlivosti podle práv a svobod našich stáli. Tento pátek minulý [19. ledna] přineseno mi psaní od pana vajvody Krakov- ského, co jest VMti psal, kteréž tuto posélám. A co jest mně také psáno, znám to, že král Polský JMt ráčí dobré obmýšleti JMti krále pána našeho a tohoto králov- stvie, jedné aby tomu dobrému nebylo dopuštěno překážek činiti. Co se dotýče sjezdu JJMtí králuov, ještě nevím kterak se to sejde; neb mi psáno, že jest ještě pan Trepka v Petrkově na odpověď čekal, jakož snad pan vajvoda o tom VMti šíře píše. Pak, buď sjezd nebo nebuď, tehdy my od svejch práv a svobod

Strana 254
254 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. pustiti nemuožeme; jakož té naděje jsem, že JJMti nám toho přejí. Než rád bych proto tomu sjezdu, coby se s menší těžkostí dobrého zjednati mohlo. Nežli tomu jsem také srozuměl, což se sněmu obecného tohoto královstvie do- týče, že se králi Polskému JMti za slušné zdá, aby zde držán byl. Jedné prosím, račte se k tomu přičiniti při JMKské, pánu našem, aby se tím sněmem neprodlévalo. Neb jestliže by v tom, jak v jiném dobrém, pleticháři vždy překáželi, s těžkem by to lidé snésti mohli, nežli v tom se skutečně opatřiti s pomocí boží a krále JMti. Bych měl VMti již mnoho psáti, snad by bylo nevelmi potřebné zaneprázdnění; poněvadž ještě nevím, na čem ty věci postaveny jsú, co při JMKské VMt jednati máte, ani také poněvadž na předešlá psaní žádné odpovědi nemám. A pán Buoh všemo- húcí rač dáti VMti ve všem dobře a šťastně se mieti; a rád bych věděl, brzoli se VMt nadějete zase svému do tohoto královstvie Českého příjezdu. Dán na hradě Pražském v neděli den sv. Anežky léta oc XXVI°. Osvícenému knížeti, pánu, panu Karlovi knížeti Minstrberskému v Slezi, Olešnickému, hrabí Kladskému, najvyššiemu hajtmanu krále JMti královstvie Českého, landfojtu markrabstvie Horních Lužic a hajtmanu knížetstvie Velikého Hlohova oc, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. Cedule knížeti Karlovi JMti. Oznamuji VMti, když již toto jiné byl jsem dal napsati, tehdy jako u večer skuoro dnes v pondělí na den sv. Vincenci [22. ledna přineseno mi od VMti psaní skrze posla mého, než jiného žádného poselstvie ještě od VMti z Budína nemám. A buohda zítra v uoterý pojedu na Blatnú pro některé své pilné potřeby, neb již bez mála nebyl jsem doma rok, a kdybych tento masopust obmeškal, nevím potom, kdybych odsud domuov odjeti mohl, jakož bych rád jistě práce umenšení měl; jedné prosím, račte mi k tomu pomoci, abych mohl svých spra- vedlivostí dosáhnúti. A již nyní VMti nechci dalšiem psaniem zaneprázdniti, než chci od VMti poselstvie ještě jiného očekávati. A jakž do Prahy přineseno bude, roz- kázal jsem za sebú to hned poslati. A rač pán Buoh všemohúcí dáti VMti při králi i králové JJMtech i všudy všecko dobré zjednati. [Cedule.] Jakož ste mi ráčili mezi jinými věcmi napsati, že by bylo potřebí, abychme na tento čas také někoho při JMKské měli oc: i nepochybuji, že VMt, za- chovajíce prostředek i také činíce své povinnosti dosti, neračte nic toho obmeškati oznámiti JMKské, což jest potřebného k dobrému JMti a tohoto královstvie, i také podle práv a svobod téhož královstvie. A oznámil jsem VMti prvé psaniem, kteréž jest JMKské učiněno od znamenitého počtu, kteříž se byli sem sjeli; ježto JMKská i VMt tomu vyrozuměti ráčíte, a k tomu dobrému z daru božieho den ode dne více lidí a dobrých přátel přibývá. Psal sem prvé VMti, kterak jest mne došlo, jaké jest psaní od krále JMti vyjednáno, což se nějakého kazatele Lutrovského v tom městě, jako vdova po knížeti

Strana 255
Knížeti Karlovi Minsterberskému 21. ledna 1526. 255 Jiřiem Lehnickém drží, dotýče; pak takli jest čili jináče, snad se toho VMt dově- děti ráčíte. Než toto také račte věděti, že jest mi za jistú věc praveno, že kníže Fridrich Lehnický měl jest své poddané pospolu; a tu jim předkládal, chvále tu víru, než mohl bych říci nevěru, Lutrova učení, aby při tom stáli oc. A to žeby při tom do- stavil na ten rozum, že má od krále JMti list rukú JMti podepsaný, že jich v tom opustiti neráčí. I račte toho povážiti, jaká jest to řeč, kteréž o JMKské nevěřím; než proto u mne podle mého zdání za málo se to nepokládá, aby JMKská měl to lehce vážiti. Nebo kterak krále křesťanského měla by býti větší nebezpečnost, nežli ktožby o něm hlas púštěl, že chce bludné kacéře obhajovati a jich neopúštěti. Neb jiná jest věc, osoby bludné, jakožto žida (na tom činiem příklad), neopúštěti v jeho spravedli- vosti, a daleko jiná, neopúštěti někoho v jeho bludu v kacéřstvie. A protož mně se za zvláštně potřebné zdá, pro opatření JMKské duostojenstvie, jakožto krále křesťan- ského, aby JMKská psáti ráčil do Slezska i do Čech listy odevřené všem vuobec: ktožby na JMKskú to pravil, že by JMt blud Lutrovský a jeho kacéřstvie chtěl obhajovati, aby tomu nevěřili, že to pravda není oc. A zdá mi se za potřebné, abyšte i s panem arcibiskupem Ostřehomským o to ráčili rozmluviti; pakli byšte již ráčili z Budína vyjeti, že byste JMti ráčili o to psáti. Než jáť vždy praviem, že tomu nevěřím; pakli by kto neřádně co toho vyjednal neb jakým omylem, tehdy slušelo by takového skutečně trestati. Toto také račte věděti, že jest mi včera psaní přineseno, v kterémž mi se oznamuje, že by nějaké psaní bylo přineseno Horníkóm od krále JMti, a snad i jiným městóm JMKská též psáti ráčil, že jim děkuje, na ten rozum, že sú na obeslání JMti do Kolína se sjeli a JMti dobré že sú jednati pomáhali, aby potom tak předse činili. I proti dobrému se nemluví, neb my buohdá také dobře jednáme a snad skutkem se dostatečněji ukážeme, než někto, ktož se mnoho chlubí; ač chválil bych to, aby JMKá mezi poddanými svými ráčil prostředek držeti, i kdežby spravedlivost poznal, s radami k tomu zřízenými, aby tu se ráčil obrátiti a při tom státi. A totoť jest pak zvláštně dobré, a držím o tom, i spasitedlné, aby JMKská ráčil k nám svú povinnost a my k JMti zachovávati; jakož o JMKské té jsem naděje, a my také buohdá tak se, jakž na dobré a věrné přísluší, zachováme podle práv a svobod našich. Než v pravdě mně by se zdálo za potřebné, a zvláště těchto časuov, aby z české kanceláře opatrně li- stové byli vydáváni, a zvláště také v tom, což se víry a postranních sjezduov dotýče. Neb jest věc dosti zřetedlná, kterak někteří pod tím nepořádně svých věcí hledají. Poněvadž od krále JMti ani od VMti dnes ještě v pondělí na den sv. Vin- cencia [22. ledna] psaní žádného nemám (lečby u večer bylo přineseno), již sem ne- věděl, což se soudu, kteréhož ste VMt do tohoto dne odložiti ráčili, co s tím činiti; nežli odložil sem toho s radami, kteréž sem při sobě míti mohl, až do čtvrtku na

Strana 256
256 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. den středopostí najprv příští [8. března], však s túto výmienkú, jestliže JMKská anebo VMt ráčíte toho jiný čas a den uložiti a do krajuov oznámiti, aby se podle toho tak zachovali; pakli jináče jim oznámeno nebude, tehdy aby na ten den, kterak sem jim odložil, před VMtí na hradě Pražském stáli. 324. Purkmistru a radě města Plzně, aby německého kazatele z Černého kláštera, jenž rouhavá kázání činil proti Římu i sv. Josefu, buď na hrad Pražský ihned dodali nebo z kláštera vy- hnali, a převoru rozkázali, aby taková lotrovství netrpěl. Na hradě Pražském 1526, 22. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji. Múdří a opatrní přátelé milí! Vzneseno jest na mne, kterak by kazatel německý v městě u vás v Černém klášteře rouhavá kázání činil proti řádóm křesťanským, Říma dotýkaje všetečně, a na den božieho narození že i svatého Jozefa na pokoji nenechal, blázny jemu staré dávaje: ježto za našich předkuov s těžkem by se toho lidé zdrželi, aby takového lotra hned tu z kazate- dlnice nesvrhli; ač jestliže jest svěcen, v to nesahám; než jest také přísloví, kterak tebe vidím, tak tě soudím. I žádám vás, přátelé milí, že toho tomu kazateli trpěti nebudete a jeho, dadúce vzíti, pánóm prelatóm na hrad Pražský bez meškání pošlete, anebo z kláštera hned vyhnati dáte, a těm jiným mnichóm rozkážete a zvláště pře- voru jejich, aby takových věcí mezi sebú netrpěli, nechtí-li všickni vyhnáni býti; nebo nežli by měli lotrovstvie u nich se rozplozovati a jiné u víře pravé křesťanské nakažovati, za lepší pokládám, aby do času ten klášter pust byl. A ač pánóm Švi- hovským a mně také něco do toho kláštera náleží, ale o to muože býti snadné srov- nání, že v tom buohdá námi nic nesejde, což na dobré křesťany přísluší. Dán na hradě Pražském v pondělí den s. Vincence léta oc XXVI°. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Plzně, přátelóm mým dobrým. 325. Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevenicích, hejtmanu kraje Hradeckého, v příčině udělání zápisu Janu Tetaurovi na 200 kop gr. č. Na hradě Pražském 1526, 22. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu oc. Jakož mám udělati zápis na II° gr. česk. panu Janovi Tetau- rovi: i chci to rád, dáli pán Buoh, v postě o suchých dnech udělati, když on vám také na I° ſP gr. česk. zápis dskami propusti, jakož na tom jest, než že jest se s tím na nás očekávalo; a když jest sem pan Lapačka přijel, bylo by se to doko- nalo, než že úředníci menší jsú nyní soudem zaneprázdněni, i já mám před sebú pilný odjezd. Však Buoh dá, se tím nic neobmešká. Datum ut supra. Uroz. pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Dřevenicích, hajtmanu kraje Hradeckého oc.

Strana 257
Dopisy z roku 1526. 257 326. Zdeňku Trčkovi z Lípy v příčině berně, kterouž ještě dáti má; posílá mu ceduli, co jest ze sjezdu na hradě Pražském králi psáno. Na hradě Pražském 1526, 22. ledna. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Zdálo mi se vám toto ozná- miti, že jest se mnú mluveno od pánuov berníkuov vrchních o list obranní pro berni, kterú byšte ještě dáti měli. I protahoval jsem tím a protahuji, dokudž mohu, než prosím vás, pane a příteli muoj milý, že to opatříte do těchto postních suchých dní, aby se to vyplnilo; a já k tomu se chci přičiniti, aby dotud ta věc prodlení míti mohla. A s tím rač dáti pán Buoh všemohúcí vám se dobře a šťastně míti. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy a na Opočně, hajtmanu kraje Hra- deckého, příteli mému milému. Posélám vám tuto, pane příteli muoj milý, přípis listu a cedule, co jest králi JMti z tohoto sjezdu nyní minulého, kterýž na hradě Pražském držán byl, psáno, ač za to mám, že již to prvé máte; ježto každý muože zřetedlně znáti, že upřémě a spravedlivě při dobrém JMKské, pána našeho milostivého, a obecniem tohoto krá- lovstvie stojíme a to obmýšlíme, což by také bylo k zachování práv a svobod našich tohoto královstvie. 327. Paní Anně z Vonšova, aby v příčině dopomožení práva na Václ. z Lobkovic ještě strpení měla. Na hradě Pražském 1526, 22. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní Anna milá! Jakož na místě vašem žádal jest mne pan Štilfrid za dopomožení práva na pana Václava z Lobkovic oc: i nadál jsem se po mém napomínání, že tomu dosti on pan Václav učiní, ale poněvadž se toho ještě nestalo, žádám vás, že v tom budete míti strpení ještě do těchto postních suchých dní; a chci se k tomu rád potom přičiniti, jakož i prvé toho úmyslu jsem byl, abyšte své spravedlivosti dosáhly podle řádu a práva tohoto královstvie. Datum ut supra. Urozené paní Anně z Vonšova a na Kamberce, přítelkyni milé. 328. Žádá Jáchyma z Malcounu, aby dlužné peníze Mikuláši Hysrlovi brzy odvedl. Na hradě Pražském 1526, 22. ledna. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane příteli milý! Oznámil jest mi pan Mikuláš Hysrle, že jste jemu některú summu dlužni, registry úřadu purkrabstvie

Strana 258
258 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Pražského zapsavše se, ježto již čas k zaplacení přišel. I žádal jsem jeho, aby v tom do některého času strpení měl bez pohoršení jeho spravedlivosti; nebo není to věc taková jako jiná, když jest kto v potřebě krále JMti anebo zemské oc: i žádám vás, že to brzo opatříte, aby jemu to dáno bylo; nebo v pravdě tak mnoho v tom vás jako jeho obmajšliem, a té jsem naděje, že také to tak ode mne přátelsky při- jmete. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři panu Joachymovi z Malcounu a na Krupce, příteli mému milému. 329. Žádá doktora Václava z Velhartic za zjednání psaní od krále knížeti Karlovi Minsterberskému, Pražanům a jemu (Zd. Lvovi z R.), aby nesnáze mezi stranami srovnati mohli. Na hradě Pražském 1526, 22. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Pane doctor, příteli milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Za to mám, že o tom vědomost máte, jaká jest nesnáz mezi těmi stranami v tomto sepsání do tohoto listu vloženého; ježto Martin Marek žádá za takové psaní na ten rozum, jakž jest tu sepsáno, abyšte u krále JMti zjednali ku pánóm Pra- žanóm. I žádám vás, že tak učiníte, pokudž za slušné jest; však i toto by mi se zdálo, abyšte od JMKské zjednali psaní, zvláštní list k knížeti Karlovi JMti, ke mně a k Pražanóm na ten rozum, že JMt nám porúčí, abychme se v to vložili a na obě dvě strany, oč jest, mezi nimi rovnali, a srovnáme-li bez dalších souduov a ne- snází, že JMKská ráčí toho vděčen býti. A rád bych, abyšte to psaní po tomto poslu sem poslali. Datum ut supra. Panu Václavovi z Velhartic, doctoru oc, příteli mému milému. Prvé jsem vám něco psal, ježto za to mám, že mi po některém mém poslu, anebo po tomto, dáte na to odpověď. 330. Jindřichu Tunklovi z Brníčka, že přípis královský Horníkům a jiným městům od něho neob- držel; že domů odjede, s koňmi z Lužic aby průvodce jich na Blatnou dojel oc. Na hradě Pražském 1526, 23. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi psali, že mi poséláte přípis, co jest od krále JMti Horníkóm a snad též i jiným městóm psáno: i byl bych tomu přípisu rád, než nevím čím to sešlo, že do toho listu, kterýž jste mi psali, není vložen, snad to nějakým omylem přišlo. Od knížete psaní jest mi dodáno, ale nic mi zvláštnieho psáti neráčil, než že se se všiem jednániem odložilo na příjezd pana arcibiskupa; než ještě byl jest na

Strana 259
Dopisy z roku 1526. 259 Ostřehomu, když mi kníže z Budína psal. Než to mi také ráčil kníže napsati, že chce brzo ke mně jiného posla poslati a že tu naději má, že buohdá dobře zjedná; a já také dnes k JMti posla jsem poslal. Kdybych tak příliš nebyl zaneprázdněn, psal bych vám více, než již dnes ve jméno boží odsud k domovi se obrátím; nebo neníli vuole boží, ještě bych nerad za obec umřel; neb hovadu uloženo, sedmý den odpočinúti, než mněť se ještě nechce desátý ani dvadcátý den k odpočinutí trefovati. Muoj milý pane švagře! Něco jsem ústně vašemu Johannesovi poručil vám oznámiti; i což se pana Zajímače dotýče a pánů z Pernšteina, jest odpověď dána podle jeho žádosti; což se pana Zdeňka Kostky dotýče, a na to jest pan Jiřík, strýc muoj, aby se to tento masopust konalo, ježto snad vám to šíře oznámí z Boleslavě. Což se dotýče koní, ktož je z Lužic do Prahy přivede, rád bych, aby s nimi na Blatnú dojel. A všemohúcí pán Buoh rač dáti nám spolu šťastně a ve zdraví se shledati. Dán na hradě Pražském v uoterý po svatém Vincenci léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřeha, naj- vyššiemu mincmajstru královstvie Českého a fojtu markrabstvie Dolnieho Lužického oc. 331. Vojtěchovi z Pernšteina posílá list od knížete Karla Minsterberského a oznamuje, že arcibiskup Ostřihomský do Budína přijel oc. Ve Mníšku 1526, 23. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Teď vám po- sélám list od knížete Karla JMti; a co mi ráčil psáti potom po svém pacholeti, když jsem z Prahy k vám poslal, ježto s tím na cestě mne pachole postihlo, nic tak zvláštnieho není, než že již pan arcibiskup Ostřehomský do Budína přijel a že se tepruv nějaká jednání začíti měla; a poslal mi list od krále JMti, kterýž mi psán, což se soudu knížecího dotýče; ale pozdě byl ten list dodán, neb včera již toho soudu jest odloženo, jakož z mého prvnieho psaní tomu jste ráčili vyrozuměti. Dán ve Mníšku v uoterý po svatém Vincenci léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštajna a na Pardubicích oc, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Jakož jsme spolu měli nějakú zmínku, což se kní- žete Opolského dotýče oc, ježto nepochybuji, že to ráčíte míti v paměti: i pokudž muožete v tom prospěti, jistě dobře učiníte; kterak jsem to u sebe rozvažoval, aby i v tom mohli obyvatelé tohoto královstvie znáti, že o JMKské a této koruny dobré péči máme.

Strana 260
260 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 332. Radslavovi Beřkovskému z Šebířova, že oznámil V. Robmhapovi, aby mu některé věci napsal; o novinách z Uher, o přípisu vajvody Krakovského. Ve Mníšku 1526, 23. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Byl jsem oznámil panu Václa- vovi Robmhapovi, aby vám některé věci napsal, i za to mám, že jest tak učinil. A teď opět přijelo ke mně z Budína pachole od knížete, když sem z Prahy dnes vyjel; než nic mi také kníže zvláštnieho nepíše, než že mi ráčil list [ .......*) krále JMti, což se soudu [ ....... . . . ], kterýž jest včera odložen [......... ráčil mi při tom oznámiti, že pan arcibiskup již do Budína přijel, a že tepruov je- dnání mají se začíti. I rač pán Buoh všemohúcí dáti všecko k dobrému konci při- vésti. A teď vám od knížete JMti list posélám. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebířova a na Libě- chově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, příteli mému milému. Jakož jste mi, pane a příteli muoj milý, jednoho artikule přípis poslali, co jest vám pan vajvoda Krakovský psal, kdež v sobě tento rozum obsahuje, abyšte při dobrém krále JMti stáli oc: i mně se to dobře líbí; než kteříž o tom dobrém tak často vtrušují netoliko zde, ale, jakž rozuměti, že v Polště i jinde, i bylo by snad slušné, ktož tím tak často hajbí, aby pověděli, co jest to dobrého a kým schází, abychme k tomu dobrému [ ... ... . . . ], že jest dobré a spravedlivé [ . . . . . . . tiem pilněji pospiešili, to [ .. . . . . . . ] račte přinésti, a ktož by tomu dobrému pře- kážel a JMKské v duostojenstvie a moc vkračoval, abychme toho žádnému netrpěli. 333. Jindřichovi Tunklovi z Brníčka o zprávách z Uher; aby mu poslal list, jejž král psal Horníkům. Ve Mníšku 1526, 24. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3888 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Opět mi psaní přineseno po pacholeti od knížete Karla JMti, než nic mi též zvláštnieho ještě nepsal nežli jako prvé, než že ještě jednání nějaká mají se začíti, a že tepruva pan arcibiskup do Budína přijel ten den před tím, když mi potom na zajtří psáti ráčil; než toliko proto ke mně nyní poslal, že mi list od krále JMti přinesen o ten soud komorní, kteréhož jsem již v pondělí do středopostí [8. března] odložil. Také mi to pachole Martinek pravil, že za to má, že by pan Jan Jeptiška měl brzo ně- který den z Uher k vám přijeti, a že jest již za něho byl z Sedmihradské země do *) V [] uvedená místa jsou v původním opisu vyhnilá.

Strana 261
Dopisy z roku 1526. 261 Budína přijel. I jestliže vám [jaké dobré] noviny přinese i také [což se] pana Šebe- stiana z Wajtmile dotýče, žádám vás oznamte mi to. Tento muoj posel, ač jde na Pardubice ku pánu z Pernšteina, však prosím pošlete mi po něm ten přípis, co král JMt ráčil psáti pánóm Horníkóm, jakož skrze nějaký omyl, kdež jste mi psali, že mi jej poséláte, nebyl do vašeho listu vložen. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán ve Mníšku v středu po svatém Vincenci léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Tunklovi z Brníčka a z Zábřehu, naj- vyššiemu mincmajstru královstvie Českého a fojtu markrabstvie Dolnieho Lužického oc. 334. Václavu Trčkovi z Vitence v příčině držení soudu, odeslání mu listů královských i rozeslání listů. Ve Mníšku 1526, 24. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Přijelo jest včera za mnú pachole knížetcí, než nic mi zvláštnieho ještě kníže neráčil psáti, než že tepruva den před tím, když mi psal, že pan arcibiskup Ostřehőmský do Budína [přijel]; než toliko proto najvíc ke mně [poslal], že mi od krále JMti list přines[en], což se toho soudu, kte- réhož jsem v pondělí minulý do středopostí [8. března] odložil, dotýče, jestliže v tom potom jiného rozkázání nebude oc. Pak rozum JMKské psaní tento jest, abych na místě knížetcím ten soud držel; i mohloli by to býti čili nic, k tomu nyní nic ne- řiekám; než poněvadž jest to poselstvie mne v čas nedošlo, mnú jest v tom nesešlo. A jestliže jest ještě pan Opl v Praze, oznam jemu tento artikul všecken, i také panu Janovi z Vratu ode mne, by měl zítra doluov k němu sjíti. — Než toto také věz, že mi měl býti list pilný poslán od krále JMti, ježto pan kancléř to k sobě přijal, aby mi jej poslal; než ještě jeho nemám, a budeli k tobě přinesen, vezmi jej a pošli mi jej, nechaje u sebe přípisu, anebo list dobře schovaj a mně přípis pošli; pakli jest ten list zadržán, někomuť se něco v něm nelíbí z odporné strany. — Což se dotýče toho přípisu [ ... . . . . *] JMt ráčil do měst psá ti .. . . . . . . ..] s panem Medkem a žá[dej .. . . . . . . ], ať ten přípis zjedná [ . ..... . . . . ] I pošli mi jej než nech sobě také toho, dada přepsati, přípisu; neb která toho příčina jest, chciť to, dáli pán Buoh, z Příbramě oznámiti. A když zítra ke mně budeš míti poselstvic, oznam mi, na čem jsi to postavil, což se Šorfa dotýče i o jiných věcech, cožť jsem poručil a na ceduli sepsáno dal. — Psal jest také kníže JMt pánu z Pernšteina a panu písaři, jakož jsem to do svých listuov vložil. I pošli ten jeden list ode mne panu písaři a druhý po jistém poslu a spěšném na Pardubice oc; a ten posel ať zejde k Hoře a dá ode mne tuto ceduli panu minemajstru, kteráž jemu svědčí, *) Zetlelé.

Strana 262
262 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. a rozkáželi, ať také zase tudy jde; a co kto z nich mi psáti bude, pošli mi to při jiném poselstvie. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. 335. Karlovi knížeti Minsterberskému v příčině držení a odložení soudu; že sluší věrným radám a úředníkům králi raditi, kdyby něco proti řádu a právu nařizoval; že jest potřebí, aby sněm brzy položen byl, a chceli král pomoci na zaplacení dluhův dosáhnouti, aby se prohlásil, že chce při řádu a právu státi; o dopomáhání práva; o úřadech v Slezsku, o úřadu sudího zem- ského, purkrabího kraje Hradeckého a purkrabství Karlštejnského oc. V Příbrami 1526, 25. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Osvícené kníže, pane, pane mně příznivý, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú vzkazuji. Byšte VMt zdrávi jsúce dobře a šťastně se měli, toho bych VMti věrně přál. Kteréž VMt psaní ráčili ste mi učiniti po poslu mém, ježto jest mi v pondělí minulý [22. ledna] okolo večera dodáno, na to jsem VMti odpověď dal i o některé jiné věci při tom psal, a s tím k VMti, když jsem z Prahy chtěl jeti, poslal. Potom v uoterý když jsem z Prahy vyjel a ke Mníšku jel, tehdy postihl mne na cestě Mar- tinek, pachole VMti, a dodal mi listu od VMti a při tom také toho listu, který jste mi od krále JMti poslati ráčili, což se toho soudu, kterýž od VMti držán býti měl, dotýče, a začíti se v pondělí minulý; kdežto JMKská ráčí mi porúčeti tím psaniem od JMti, abych ten soud na VMti místě držel. I jistě v tom ve všem rád bych JMKské vuoli a rozkázání, pokudž bych najvýše mohl, vyplnil, než již před tím v pondělí, nemaje o tom žádného psaní, toho jsem soudu až do středo- postí [8. března] odložil, [jakož*] jsem VMti o tom šíře psaniem svým po svém poslu oznámil. A račte věděti, by bylo i to poselstvie v čas přišlo a já mohl ten soud osobú svú držeti s radami JMKské: tehdy bylo se rad málo sjelo, ježto byl by se ten soud s těžkem držeti mohl; neb tak rozumiem, že se proto málo bylo rad sjelo, nemajíce naděje, aby VMt k tomu času přijeti ráčili, a také neznajíce, aby komu jinému na místě VMti bylo to poručeno. Také, kteříž jsú se k tomu soudu byli sjeli, neznám, by sobě to obtěžovali, kteříž se súditi měli, že jest toho odloženo; někteří také jsúce zaneprázdněni věcmi masopustními a svadebními, a poněkud i to mezi lidmi jest mnohými, by pak kto i co vysoudil, že malá by platnost byla, dokudž se skutečně práva nedopomáhá. A Martinek VMti, tak rozumiem, byl by neobmeškal v čas přijeti, kdyby jemu byla zlá cesta a vody nepřekazily. A panu Vojtěchovi z Pernšteina i také panu písaři poslal jsem od VMti listy, a při tom [ .... . . . . . ] psal jsem i také od *) V hranatých závorkách položená slova jsou v původním textu zvetšelá.

Strana 263
Dopisy z roku 1526. 263 VMti psaní. Mistru Janovi skrze poselstvie oznámil jsem, a první psaní od VMti také jest jemu oznámeno i toho dodáno, co jste jemu psáti ráčili. Jakož jste mi také psáti ráčili a toho přípis poslati, co jest mi král JMt psáti ráčil, což se dopomáhání práva dotýče, kterýžto list že jest mi měl pan kancléř*) poslati: i ještě mi toho listu není dodáno, a nevím budeli; než u mne jest divné, aby u věcech povinných chtěl více úředník nežli pán vlásti. Nebo již JMKská roz- kazuje podle řádu a práva a té náležitosti, kteráž JMti přísluší jakožto pánu na- šemu, má každý poslúchati; než což by JMt na něčí zprávu ráčil rozkazovati na odpor práva a řádu a k ublížení JMti povinnosti, tuťby slušelo úředníku a každé věrné radě, aby JMKské bylo předkládáno, aby toho dopúštěti neráčil; neb podle mého zdání, ktož v tom JMKské, o tom věda a jsa přítomen, neopatruje, zle činí; neb když se něco rozkáže, čehož by lidé nebyli povinni činiti podle práva [a spra- vedlivostí] svých a toho nevyplní . . . ..], lechčí se tudy moc i duostojenstvie JMKské, ale ne těmi, ktož svých svobod nechtí ustúpiti a od svého práva pustiti, nežli těmi, ktož takové věci neřádně vyjednávají a kteří k tomu pomáhají. Pak již jest dosti slyšeti, že jsú se některé věci neřádně vyjednaly, ježto kancléř, neviem, jak jest to opatroval; ježto snad lidé časem svým budou o to také mluviti i o to, jestliže jest co zadržel proti rozkázání krále JMti, což jest mělo slušně a spravedlivě býti. A přál bych jemu toho panu kancléři, aby se radši v tom sám napravil, nežli by jeho jiní napravovati měli; nebo té jsem naděje, že JMKská téměř všecko královstvie ráčí sobě více vážiti v spravedlivosti, nežli osobu aneb ně- kolik v strannosti. A nezdá mi se potřebí šíře o tom vypisovati, neb nepochybuji, že VMt to všecko dobře a dostatečně znáti a věděti ráčíte. [A v pravjdě račte věděti, žeť již lidé vuobec a napořád na tom jsú, aby se svých práv a svobod drželi, a ktož se chtí právu protiviti, toho netrpěli podle povinností svých, i také aby JMKské prosili, aby při tom státi a toho dopomáhati ráčil; neb již to zřetedlně znají, že nikterakž dobře býti nemuože v tomto královstvie, kdyby právo těžko se trpělo a svého pruochodu nemělo. Což se sněmu obecnieho dotýče tohoto královstvie Českého, jest potřebí, aby brzo od JMKské na hradě Pražském položen byl; než dokudž právo pruochodu vol- ného nemá, tehdy dotud neznám, aby pomoc na zaplacení dluhuov dali, ani také co zvláštnieho jiného jednali, leč JMKská ráčí se k tomu svým psaniem aneb poselstviem ohlásiti, že ráčí při řádu a právu státi a jeho obhajovati pomáhati, kterak JMti ná- leží spravedlivě i z povinnosti. Protož dobře by bylo, aby JMKská ráčil ty listy do krajuov psáti, jakž jste ráčili v svém psaní dotknúti, i také VMti list dáti a mně psáti, kterak jsem VMti prvé svého zdání toho sepsání dal a poslal [. . . . . . .J. bude-li v těch sloviech a na ten rozum; neb na tom sjezdu, kterýž sme měli na hradě Pražském, srovnali sme to s vuolí krále JMti i VMti, což se práva dopomá- *) Adam z Hradce.

Strana 264
264 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. hání, oč jsem prvé obsélal, dotýče, že jest toho ještě odloženo ne do krátkého času, nežli snad za čtvrt leta, totižto do středy po provodní neděli [11. dubna], jakož JMKské z toho sjezdu jest o tom dosti široce psáno. A ti listové jsú již i tištěni, jakož VMti toho jsem také přípis poslal, ježto již před několika dny mělo by to v Budíně býti, neb jest s jedniem psaniem pachole VMti a s druhým posel poslán, leč by jim zlé cesty překazily a vody, že by se pomeškati mušeli. Prvé jsem také VMti dosti mnoho psal, ježto toho všeho nezdá mi se tu toho potřebí opakovati. A pán Buoh všemohúcí rač dáti VMti ve všem dobře a šťastně se mieti a nám spolu buohda ve zdraví shledati. Dán v Příbrami ve čtvrtek den sva- tého Pavla na víru obrácenie léta oc XXVI°. Osvícenému knížeti pánu, panu Karlovi knížeti Minstrberskému v Slezí, Olešnickému, hrabí Gladskému, najvyššiemu hajtmanu krále JMti královstvie Českého, landfojtu markrabstvie Horních Lužic a hajtmanu knížetstvie Velikého Hlohova oc, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. Což se práva dotýče a ktož jeho potřebují a ti najvíce, komuž se má jejich spravedlivosti dopomáhati oc: i poněvadž to odložení jest, jakž VMti tuto píši, i prvé také JMKské i VMti psáno jest, tehdy dotud jest dosti čas prostranný, ráčí-li JMKská co mezi kým jednati, dosti jest k tomu času, a s čím by se snad prvé jednalo, lépe by bylo i pro dostatečnější stálost a vážnost práva. A když JMKská ráčí k stvrzení práva listy psáti a brzo rozkázati rozeslati, tehdy jest podobné, že právu odporní dají se snáze smlúvati, a že spíše také povinnú spravedlivost bez zvláštnieho obtiežení zemského budou od sebe činiti. Než toto mi se zdá za potřebné, [aby] JMKská ráčil také [. ..] psáti do královstvie Českého, aby při řádu a právu stáli, a kdyby ta po- třeba přišla, aby jeho obhajovati pomáhali podle jejich povinností; než jsúť nějací listové jim nedávno od krále JMti psáni, jakož sem prvé VMti o tom něco napsal. A za to mám, že budu toho míti brzo přípis, neb Horníkóm také též o to psáno jest, kterak jsem zpraven, a v těch listech že by mělo býti datum na nové leto. I kdyby král JMt ráčil k tomu svoliti, aby VMti ta notule v kanceláři byla uká- zána, rád bych tomu byl; ač psal jsem Václavovi Trčkovi z Vitence, bude-li moci toho přípisu dojíti, aby VMti jej poslal po Martinkovi. Tuť by snad slušelo panu kancléři toho pozadržeti, není-li takové psaní pořádně vyjednáno, ale snad spíše toho pomáhá, nežli by to rušiti chtěl; nebo také mělo by se na něho práva dopomáhati [pro] nedání berně, jakož muože tak činiti, že naň ten pořádek podle práva přijde spíše nežli na někoho jiného. A dokudž se ty staré berně nevykonají, mám pochybnú naději, aby k nové berni prvé svolili. A poněvadž on pan kancléř a Leskovcové jsú nyní u krále JMti, slušelo by jim přísně rozkázati, aby tomu dosti učinili, což jsú povinni, i pan Jindřich z Rozmberka. Nebo proto na tom není omylu, oč jest obeslání se stalo k dopomáhání práva, že jest toho odloženo do středy po provodní neděli [11. dubna], ale oč ještě obesláno

Strana 265
Knížeti Karlovi 25. ledna 1526. 265 není, a kteří k tomu, aby se toho odložilo, nesvolili, tyť mohou zítra k dopomáhání práva napomenúti; ač to na sobě, pokudž muožem, zdržujem; kdežto pak tomu ar- tikuli, nepochybuji, dobře jste vyrozuměti ráčili, kterýž jest poslední v té ceduli, co jest králi JMti psáno a do listu vloženo, jakož VMti také toho prvé jsem přípis poslal. Také v té ceduli zmínka jest o úřadech v Slezsku: i z té příčiny to jest se tak středmě napsalo, že žádáme, aby úřadové nebyli měněni do sněmu, aby nás snad někto za stranní nepoložil; ježto té jsem naděje, že také VMt tomu jste dostatečně ráčili vyrozuměti. Jáť králi JMti nyní žádné odpovědi na JMti psaní nedávám, než toliko VMti, kterak na listu píši; než prosím, že VMt, což ráčíte znáti potřebného, JMKské ozná- míte; a zdáli se VMti, i panu arcibiskupu JMti. A toto mi také na mysl přišlo, jestliže by těžce listové vycházeli z české kanceláře, že by mohli býti vydáni z uherské, kdyby jedné JMKská ráčil se v nich svú rukú podepsati. A prosím, neračte na VMti i mé spravedlivosti zapomínati, a zvláště což se berně slezské dotýče, neb mi se zdá za slušné i za spravedlivé a za lepší; tím dluhy povinné aby JMKská ráčil spla- titi, nežli by měl JMKská tam nechati, což JMti spravedlivě přísluší a z povinnosti dáno býti má. A rád bych věděl, sejdeli se ten sjezd králuov JJMtí, a kdy se VMt ráčíte nadáti svému příjezdu na hrad Pražský. Jáť nyní pro pilné potřeby na Blatnú jedu; však bylali by toho pilná potřeba, nemám odtud na hrad Pražský daleko. Toto mi se také zdálo VMti za potřebné napsati, jakož jsem i prvé, za to mám, o tom něco napsal, což se pana sudieho zemského*) dotýče, aby nebyl z toho úřadu hýbán bez své vuole, neb ač někdy o to něco mohl králi JMti psáti za úřadu pana Jana z Wartmberka, než již jest z toho sešlo. A protož kdyby se ta věc měla nyní měniti, strach jest nových nějakých ruoznic, ježto bych tomu nerad byl. I VMti prosím, račte to předjíti, ať v tom žádný spletkuov nedělá; ač poněkud rozumiem, proč a kudy ta věc jde, ježto nyní o tom psaní zanechávám. Došlo mne také, že by se o to pilně jednalo, aby Mikuláš [Leskovec] byl zase purkrabí kraje Hradeckého. I prosím, račte se k tomu přičiniti, aby JMKská toho neráčil dopúštěti, nežli toho nechati při svobodách a práviech našich, jakož i prvé to bývalo; neb bylo se trefilo, když byla o jeden úřad zemský ruoznice, že soud zemský to slyšel a rozsúdil, a ktož vysoudil, ten při úřadu zuostal. Také chceli pan Mikuláš Leskovec pana Kutnaura z čeho viniti tím pořadem, to jse jemu nezavierá. Oznamuji VMti také, že jest mne došla zpráva, že pan Tobiáš, purkrabie Karlštejnský, od krále JMti odpuštění vzal aneb béře z ouřadu purkrabstvie Karlštejn- ského, a tak že na jeho místo má v ten úřad vkročiti z pánuov, totižto pan Jan z Šternberka; a poněvadž by byl úřad purkrabstvie Karlštejnského prázdný z rytířstva: VMti s pilností prosím sám od sebe, račte u krále JMti jednati, aby JMKská ráčil *) Zdislav Berka z Dubé.

Strana 266
266 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. ten úřad purkrabstvie Karlšteinského panu Janovi Bechyňovi dáti, neb jistě rád JMKské a obecniemu dobrému slouží, nebera žádných daruov, nežli na své náklady s obtí- ženiem statku svého; však ještě toliko bude čekancem toho úřadu po panu Janovi z Šternberka. I té jsem naděje, že VMt pro jeho zaslúženie, kteréhož také dobře znáti ráčíte, k tomu se ráčíte přičiniti, a bude toho, nepochybuji, vděčněji, když jemu to bude zjednáno bez jeho žádosti a vědomí; a jistěť se k tomu hodí. Než nerad bych, aby se ještě tím mnoho hlásilo; jakož té jsem naděje, budeli potřebí, když VMt budete míti ku pomoci pana arcibiskupa, že to ráčíte snadně u JMKské zjednati. A jestliže on bude toho žádati, dosti by mohl přímluvcí míti; než toto já předcházím, jsa té naděje, že bez jeho žádosti VMt to zjednati ráčíte. 336. Břetislavovi z Ryzmberka přeje, aby i s bratrem svým Vilémem všecky své věci dobře při králi zjednal; prosí za vyřízení Štěpánu Šlikovi, aby, až z Uher domů pojede, u něho na Blatné se zastavil. V Příbrami 1526, 25. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. [Neviem] vám odsud co zvlášt- nieho z Čech nyní psáti, než přál bych vám toho, abyšte své věci dobře zjednali; a prosím vás, že mne budete míti v přátelské paměti i také práva a svobody naše, neb při tom stojíce, buohdá jsme věrní poddaní JMKské. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. A jestliže byšte měli v Budíně pobýti, prosím, oznamte mi nějaké noviny, neb moji poslové tam těchto časuov často bývají. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Břetislavovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Prosím, jestliže ještě v Budíně pan Vilém, bratr váš a švagr muoj, jest, že jemu ode mne službu povíte, a že bych jemu přál, aby své věci všecky při králi JMti dobře zjednal. Také vás prosím, že panu Štefanovi Šlikovi ode mne službu povíte, jest-li v Budíně, a co jeho žádám, jestliže by měl prvé těchto suchých dní postních domuov jeti, aby tudy k Blatné jel, neb jest jemu jako na cestě od Vídně, jakož snad tudy pojede, a měl bych s ním o některé věci pilně mluviti. 337. Václavu Trčkovi z Vitence, aby přípis královský, městům rozeslaný, knížeti Karlovi Minster- berskému i jemu odeslal oc. V Příbrami 1526, 25. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Včerať jsem poslal některé listy po

Strana 267
Dopisy z roku 1526. 267 Martinkovi, pacholeti knížecím, ze Mníšku, i mám za to, žeť jest jich dodal. Při tomť jsem také psal o přípis, co jest od krále JMti městóm psáno: i jestliže již jej máš od pana Medka, pakli nemáš, přičiň se, aby zjednal, a pošli mi jeden, a druhého sobě nech, dada přepsati, a třetí pošli knížeti Karlovi JMti po témž pacholeti Martinkovi, a daj jej jemu v pátek, neb má ráno v sobotu zase jeti; a ten přípis že by zape- četil svým sekretem nebo pečetí, a svrchu toliko muože býti napsáno, aby toho bylo dodáno, [že jest] věc pilná, kniežeti Karlovi JMti. A měj posla jistého na hotově okolo neděle po hromnicech, kterýž by do Budína šel, kdyžť bych listy tam svědčící oc poslal. Dán v Příbrami ve čtvrtek den sv. Pavla na víru obrácení léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. 338. Krištoforovi z Švamberka o odložení soudu, kterýž měl držán býti; o zprávách z Uher oc. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Již jsem se vždy, jakž moha, z Prahy vypravil a včera okolo nešporuov na Blatnú přijel. A soudu, kterýž kníže držeti tohoto času měl a v pondělí minulý jej zasésti, toho jsem odložil do středo- postí [8. března] však s tou výmienkú, jestliže by JMKská, pán náš, aneb kníže na JMti místě ráčil toho jiný čas uložiti a do krajuov psáti a oznámiti, aby se tím spravili, než jestliže by ta věc jináče změněna nebyla, tehdy aby zase stáli na hradě Pražském ve čtvrtek na středopostí najprv příští. Když jsem pak tu věc na tom po- stavil, tehdy potom tento úterý minulý, nemoha se ráno vypraviti z Prahy pro roz- ličná zaneprázdnění, měl jsem nocleh ve Mníšku, a přijel jsem tam okolo západu slunce; i postihlo mne pachole knížecí na cestě jedúc z Budína, a přineslo mi také list od krále JMti, kdež mi psáti ráčil, porúčeje mi, abych ten soud na místě knížecím držel. I rád jsem, že jest již pozdě to mne psaní došlo a v Praze mne nezastihlo; ač kdyby i v čas mi bylo dodáno, proto nevím z některých příčin, mohl-li bych ten soud držeti oc. A širšie psaní nyní o tom zanechávám. Také kníže ráčil mi psáti, že ještě žádného jednání zvláštnieho tam nezačel, než že čekali na pana arcibiskupa Ostřehomského, ježto tepruva tam přijel do Budína ten den před tím, nežli mi kníže to psaní, o kterémž vám oznamuji, učinil; než to mi při tom ráčil psáti, že jiné psaní chce ke mně brzo učiniti, a oznámil mi také, že tam předse jsú pan kancléř, pan Jan z Wartmberka a někteří [Malovci] Jan i Mi- kuláš i také pan Jan Trčka. Pak ze Mníšku měl jsem nocleh v Příbrami, a odtud, abych posla nemeškal, psal jsem kniežeti i také některé věci při tom oznámil, i na- ději se, že to psaní ode mne kníže ještě v Budíně zastihne. Také muoj jeden posel

Strana 268
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 268 z Budína se vrátil, když jsem měl z Prahy jeti, ale také nic není mi po něm zvlášt- nieho psáno; a také ještě ty časy pan arcibiskup v Budíně nebyl. Muoj milý pane švagře. Již jest k tomu přišlo, že tyto dny budeme moci vzíti listy obranní na ta naše dědictvie, v kteráž neřádně vkročil pan Jindřich z Rozmberka: i rád bych o ty i o některé jiné věci s vámi rozmluvil; protož prosím, že ke mně některý den na Blatnú přijedete, a který byšte den přijeti chtěli, žádám vás, že mi oznámíte. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v pátek po sv. Pavla na víru obrácení léta oc XXVI. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. Muoj milý pane švagře! Vězte, že pan Mikuláš Hysrle dal jest mi již VII'/2 gr. č.; i co mi ještě má býti dodáno od pana Václava Kekule a snad i od pana Mikuláše Dajma, žádám vás, když byšte ke mně jeli, že to rozkážete z sebú vzíti, kromě úrokové mají se jim vyraziti, i také panu Šicovi, kterak jsem vám prvé psal; pakli jest potřebí, abych sám po ty peníze poslal, tak se v tom chci spraviti, muoj milý pane švagře, kterak mi psáti budete a oznámíte. 339. Václavu Žákovci z Žákavy, aby před ním stál, a proč otci svému, mimo řád a právo, v statek jeho vkročil, se spravil. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Oznamujiť, že jest na mne vznesl pan Lev Žákovec, otec tvuoj, kterak by ty mimo řád a právo vkročil v statek jeho a jemu v něm vlásti nedal [ ... . . . . *) svévolně proti jeho vůli [ ... ..] vkročil, držel, jeho v to [ . . . . . . . . . ] vpustiti, nežli jsa toho odporen; žádaje mne v tom podle řádu a práva a úřadu mého za opatření, a toho jeho statku zase za dopomo- žení. I nevěda, co ty v tom za odpor se míti pravíš, pokládámť toho den, aby zde přede mnú na Blatné o to stál a toho se spravil tento úterý najprvé příští; pakli by toho neučinil a takovú věc zúmysla obmeškal aneb svévolně, tehdy věděl bych se v tom dále podle úřadu mého a práva kterak zachovati. Dán na Blatné v pátek po sv. Pavla na víru obrácení léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Václavovi Žákovci z Žákavy, příteli milému. 340. Nařizuje poddaným v městečkách a ve vsech k Velharticům příslušejícím, aby se nově jmeno- vaným purkrabím Velhartickým Jiříkem Peřinou z Maličína spravovali. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrným *) Zvetšelé.

Strana 269
Dopisy z roku 1526. 269 a robotným v městečkách a ve vsech k Velharticóm příslušejícím, kteříž k úřadu k spravování purkrabie Velhartického náleží, věrným milým. Oznamuji vám, že ten úřad změnil jsem a purkrabí Velhartickým učinil urozeného vladyku Jiříka z Maličína, jakož vám ta věc šíře bude oznámena od urozeného vladyky Jana z Vitence a na Tochovicích, hajtmana Hor Matky boží u Velhartic. I poroučím vám a rozkazuji, abyšte se jím na místě mém spravovali, jakž na ten úřad přísluší, a jeho na mém místě poslujšni byli jako prvniech [purkrabí na] Velharticích. Dán na Blatné v pátek po obrácení sv. Pavla na víru léta oc. XXVI°. 341. Purkrabímu Janu Votíkovi z Loutkova, že úřad purkrabský na Velharticích již jinému poručil. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Poněvadž již jest tvuoj rok vyšel, věz, že již jinému ten úřad rozkázal jsem poručiti, jakož tobě to hajtman z mého poručení oznámiti má, ježto tím dále budeš se moci v tom spraviti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Votíkovi z Loutkova oc, mému milému. 342. Janovi z Vitence o uvedení Jiříka Peřiny z Maličína v úřad purkrabský na Velharticích. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Teď posélám na Velhartice Ji- řieka Peřinu z Maličína, kterýž má býti purkrabí na Velharticích. I uveď jeho v ten úřad, a obešli některé z městeček a ze vsí rychtáře a konšely tuto neděli anebo v pondělí, a jim to oznam, a zdáliť se, daj přečísti jim ten list, kterýžť tuto odevřený posélám. Než což se Hor a městečka Velhartic dotýče, to jsem jemu oznámil, že se tebú spravovati mají. Což se pak dotýče čeledi na zámku a ve dvoře, těm také roz- kážeš, kterak se mají k němu k purkrabí zachovati, jakž prvé bývalo; také jaká má býti opatrnost při zámku [ . . . . . . . *], předložíš a což při tom po[třebného] poznáš, to jemu povíš, [co] kde jest na zámku a ve dvořiech sepsáno dáš, tak aby on toho měl jednu ceduli a druhú že by písař schoval, a mně toho také přípis poslal při jiném poselstvie. Což se pak purkrabie prvnieho Jana Votíka dotýče, teď jemu píši ceduli, kteráž v sobě tento rozum zavierá, že purkrabí posélám jiného, poněvadž jeho rok vyšel, kterémuž ten úřad má býti poručen, a že od tebe bude ta věc jemu šíře oznámena. I zdáliť se, kaž jemu tu ceduli dáti, pakliť se nezdá potřebí, muožeš tak nechati; pakli jeho není nyní na Velharticích, u mne jest také nebyl tohoto času; však proto předse v ten úřad Peřinu uveď. *) Zvetšelé.

Strana 270
270 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Věz, že mám nějaké psaní od Nyczlové aneb přátel jejich, kteréž mi dáno ten den, když jsem z Prahy vyjel; i když ke mně přijedeš, chciť je ukázati, jakož přijeď některý den před hromnicemi, jakžť jsem prvé psal. Posélámť teď ceduli od Václava Trčky a druhú od Jiřieka Kofle, a při tom něco peněz na cupus, jakž v tom se šíře spravíš psaniem Koflovým. O jiných věcech nyní psáti [zanechávám] až do tvého příjezdu, [neb nic] zvláštnieho neznám, aby to] nemohlo prodlíti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi z Vitence a na Tochoviciech, hajtmanu na Horách Matky boží u Velhartic, mému milému. 343. Albrechtovi z Šternberka, aby věřitele, kteříž za dopomožení práva na statky jeho žádají, uspokojil. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Toto mi se vám zdálo za potřebné oznámiti, že někteří často sú mně napomínali za dopomožení práva na statky vaše: než jednal jsem o to a to zdržoval, pokudž jsem slušně mohl, až do tohoto času. Také Adam Rosndorf, předkládaje své pilné potřeby, mluvil jest o též se mnú, jakož jeho psaniem, za to mám, že se v tom šíře spravíte, co jemu také a jaká sprave- dlivost náleží; a znám to, že jest potřeben, neb i židóm dlužen jest; však proto to jest obmyšleno, aby se na statek váš do těchto postních suchých dní najprv příštiech právem dopomáhání prodliti mohlo, a budeli možné, i déle rád bych vám toho přál, abyšte tím snáze opatřiti se mohli. Než v pravdě již velmi lidé o dopomáhání práva mluví, a slušně se jim tím bez jejich vuole [nemuože] odtahovati; což se pak jeho [Rosndorfa] dotýče, za to vás, pane a přieteli muoj milý, žádám, poněvadž jest [....] jeho pilná potřeba, že s ním o to některak slušně uhodíte, aby on nepotřeboval mne o to tak mnoho a často starati, a také tím snáze, komuž jest co povinen, maje svú věc s vámi na místě, aby mohl tomu dosti učiniti. Odpovědi žádám. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené Hoře oc, panu příteli mému milému. 344. Paní Anně z Rožmitála na Hradci, aby k němu s manželem svým přijela. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Urozená paní, paní dcero má milá! Byšte se dobře měly a zdrávy byly i s dětmi vašimi, toho bych vám s pravú věrú rád přál. Když jsem včera na Blatnú přijel, jakož již zde na Blatné, ani na žádném mém zámku, bezmála rok nebyl jsem: i oznámil jest mi Adam, syn muoj, psaní, které jste jemu učinily; ježto jsem z toho vyrozuměl, že

Strana 271
Dopisy z roku 1526. 271 jest k tomu vuole pana manžela vašeho a syna mého, abyšte ke mně přijeli. I za to žádám, že tak učiníte a že sem na Blatnú brzo po hromnicech přijedete; nebo potom při konci masopustu, nevím, zde-li budu čili kde odjedu; a rád vás věrně uhlédám. A rač pán Buoh všemohúcí dáti, paní dcero má] milá, abychme se spolu [šťastně a] ve zdraví shledali. Datum ut supra. Urozené paní, paní Anně [z Rožmitá]la a na Hradci oc, dceři mé milé. 345. Mikuláši Švábovi z Chvatliny, Jiřímu z Dražovic, a Mathušovi, úředníkům svým, aby k němu na Blatnou přijeli. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Urozený vladyko milý! Kteréž jsi mi věci psal, tomu jsem porozuměl. I když ke mně hajtman bude míti jeti, vyprav se také s ním; a chci se rád k tobě slušně míti, neb to znám, že jsi rád sloužil a sloužíš k dobrému mému a těch Hor. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Mikulášovi Švábovi z Chvatliny, mému milému. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Přijeď ke mně na Blatnú tuto neděli aneb v pondělí najprvé příští, a přines s sebú peněz, což budeš moci míti z duochoduov úřadu tvého. Datum ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, mému milému. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Mathuši milý! Přijeď ke mně na Blatnú v neděli neb v pondělí najprvé příští, nebo mámť některé věci poručiti. Datum ut supra. Mathušovi, úředníku na Drahonicích, mému milému. 346. Václavovi Bezdružickému z Kolovrat, že mu řetězu půjčiti nemůže, koně že mu však nevelikého posílá. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se řetězuov a koní dotýče oc: vězte, že nyní žádného takového řetězu nemám, jakož vám potom toho příčinu chci oznámiti, než kuoň vám jeden ač neveliký posélám. A více jich sám potřebuji, neb se nějaké jízdě pilné ještě tento masopust naději, ač rád bych toho zbyl, ale nevím buduli moci; jakož již o to psaní a poselství sem učinil, než ještě nevím, jakú zase odpověď míti budu. A rač pán Buoh všemohúcí [. . . . . . .] milý pane ujče nám [. ..] šťastně a ve zdraví shledati. Urozenému pánu, panu Václavovi [Bezdružic]kému z Kolovrat a na Košátkách, najvyš- šiemu sudiemu dvorskému královstvie Českého, a purkrabí Vyšehradskému, panu ujci mému milému.

Strana 272
272 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 347. Mikuláši Šarfovi v příčině některých soukromých záležitostí. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Pane Mikuláši milý! Jakož jsi mi psal, připomínaje to, co jest s tebú ode mne Václav Trčka z mého poručení mluvil, a kterak jest ta věc při tobě, tomu jsem všemu z toho tvého psaní porozuměl: i byl bych sám rád s tebú o to mluvil, nežli byl jsem velmi zaneprázdněn při svém z Prahy odjezdu, jakož který jsem den odtud vyjel na nocleh, jsem okolo západu slunce tepruv přijel, maje toliko tři míle do Mníšku jeti. Pak, což se glejtu krále JMti dotýče: ten jsem zachovával a zachovati míniem, než někteří to předkládají, že to glejtu ublížení není, což se bytu změnění dotýče, ježto pro mú osobu mněť by bylo jedno jako druhé; anobrž v něčem znám to, aby na místě byl, že bych snáze k těm penězóm, kteréž mi dáti máš, přijíti mohl; než jest obtížné i v tom, že jedni se k tomuto hlásí a jiní k jinému, a obojí snad dokládají se vuole JMKské. [Na tvé psaní nesmiemť jiné [odpovědi] dáti, ne- chtěje rád ničemuž ublížiti, aby snad potom ke mně nebylo o to domlúváno, nežli cožť jsem po Václavovi Trčkovi oznámil. Však když JMt kníže přijeti ráčí, při čem tu věc na místě krále JMti zuostaví, aneb z JMti poručení, tím se budeš moci spra- viti a toho se brzo dověděti, jsa někde nedaleko od Prahy, jakožs některého času prvé byl, snad ještě tu někde býti by mohl. Datum ut supra. Panu Mikulášovi Šorfovi oc, příteli milému. A rád bych, aby mi skrze Václava Trčku psaniem anebo ústně oznámil, kde do suchých dní budeš, a to proto, bylali by toho která potřeba pro tu smlúvu, kterúž s tebú mám, abych věděl k tobě kde poslati. 348. Vojtěchovi z Pernšteina o psaní knížete Karla Minsterberského a artikulích Kolínských; aby Zdeněk Trčka také při tom, co králi z Pražského sjezdu psali, stál oc. Na Blatné 1526, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Který jste mi list ráčili od knížete Karla JMti poslati, nic v něm zvláštnieho není, než že pan arcibiskup ráčil jest se k němu na Ostřehomu poctivě a přátelsky míti, kteréžto přá- telstvie že se také na nás a k nám vztahuje: v pravdě o tom držím, že [panu arci- biskulpu to proti mysli není, [že k těm] artikulóm Kolínským nesvol[ujem]. I ti, ktož jsú je jednali časem svým, některé věci v těch artikulích, za to mám, že sobě sami zuoškliví, když se jim to zřetedlně ukáže, jakož se ukázati muože, že se v tom je- dnání znamenitě moci a důstojenstvie krále JMti i našim svobodám ubližuje, a víceli

Strana 273
Dopisy z roku 1526. 273 mi to na mysl přichází, více toho nacházím. Což se jiezdy páně Trepkovy z Polsky, že zase do Uher pospiechá, dotýče, snad s nějakými dobrými novinami jede; a ještě já mám také jednoho svého posla u pana vajvody Krakovského v Petrkově, kterémuž se zase brzo naději; i zvím-li co potřebného, když se ten posel vrátí, chci vám to bez meškání hned oznámiti. Psal sem nedávno panu Zdeňkovi Trčkovi i také jemu toho přípis poslal, co jsme králi JMti psali z toho sjezdu z Prahy, a na to odpovědi očekávám. A račte vy také z své strany k tomu vésti, ať při tom stojí podle nás, neb jemu jest také toho potřebí; jakož nepochybuji, že víte jemu kterak to předložiti, a rád bych tomu, [aby šte jeho se panem Mikulášem], s jeho bratrem, přátelsky a bratrsky srovnali a smluvili. Také, což se dotýče pana Heřmana a Košíkuov: chci o to zítra ku panu Buštěhradskému poslati, a co mi za odpověď na to dá, vám oznámiti. A děkuji vám, muoj milý pane švagře, z toho přípisu, který jste mi poslali. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernšteina a na Pardubicích oc, panu švagru mému milému. Měl jsem také dvoje psaní z Budína od knížete, i o jednom jsem vám oznámil z Prahy, ježto za to mám, že jest vám toho psaní ode mne již dodáno; druhé pak psaní, také od knížete, oznámil jsem vám z noclehu, jeda sem na Blatnú, a při tom, muoj milý pane švagře, poslal jsem vám také od kniežete list, ale ještě žádných ta- kových zvláštniech novin z těch psaní ke mně učiněných nepoznal jsem. 349. Posílá Janovi Bezdružickému z Kolovrat některé listy, a oznamuje, jakou dal odpověď pánu z Pernšteina oc. Na Blatné 1526, 27. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče. Teď vám po- sélám přípis listu, co jest pan Hašek Zvířetický panu Vojtěchovi z Pernšteina psal i také přípis toho [. . .. ..*), co jest mi o túž věc psal pan [. .....]: i pokudž jest slušně možné, žádám vás, že k tomu Košíky přivedete, poněvadž jest naděje k srovnání; a jestliže k tomu přistoupí, aby pan Heřman takový glejt měl, žádám vás, že mi jej pošlete po tomto poslu, již bych já jej dále ku pánu z Pernšteina poslati chtěl. A to jest psaní z toho přišlo, jakož vám prvé vědomo jest, že jest pán z Pernšteina o to počel jednati, a potom mi psaniem o tu věc připomenul. I dal jsem jemu byl tu odpověď: že se naději, že to k jednání přivedete, však tak, aby pan Heřman na ten čas nic ve dcky nezapisoval oc. I na to již pak toto psaní jest ke mně učiněno a posláno naschvále od pána z Pernšteina. A pán Buoh vše- *) Zvetšelé.

Strana 274
274 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. mohúcí rač dáti, muoj milý pane ujče, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shle- dali. Dán na Blatné v sobotu po sv. Pavla na víru obrácení léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi Bezdružickému z Kolovrat a na Buštěhradě, najvyššiemu komormajstru královstvie Českého, panu ujci mému milému. 350. Jiřímu Bachtlovi z Pantenova v příčině vyřízení rozličných záležitostí. Na Blatné 1526, 27. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Oznam mi, na čem jsi tu věc po- stavil s Bartoškem zvonařem, což se tarasnic dotýče, nebo bych chtěl po ně brzo poslati. Také mi oznam, jižli jsú mi Fryzy z Lužické země přivedli, a když je při- vedou, také bych rád, aby sem na Blatnú pěkně dovedeni byli. Tohoto pacholka poslal jsem do Prahy při voznících, kteréž jsem s sebú měl z Ruzinského dvoru, a při tom jsem poslal panu sudiemu dvorskému kuoň, nebo mně žádal, abych jemu jednoho neb dvú puojčil. I pošli jemu do jeho domu ten kuoň, a při tom ať jest jemu dána cedule, kterúžť teď posélám, ježto jemu svědčí; pak jestliže ten kuoň zase mi vrátí potom, to pozuostavuji při jeho vuoli. [ . . . . . . . * ještě jednoho vozníku do svého [ . . . . . ] potřebuji, i rád bych, abyšte mi [ . . . . . ] koupili o tomto jar- marce v Praze, a co zaň dáš, toť bych zase navrátil. Také budeli slušně moci se herynk kúpiti a volej, přičiň se k tomu a poruč Vaňkovi úředníku, a zdáliť se i Vi- ktorinovi, jestliže v Praze ty časy bude, aby mi koupili ku potřebě tu v Praze a na Blatnú čtyři tuny herynkuov a čtyři tuny voleje semenečného, a tři aneb čtyři polou- tuní oleje makového; pakli by co toho draho bylo, ale koupilo by se toho tím méně. A jestliže muožeš na to na všecko penězi založiti, byl bych toho vděčen; pakli by měl při tom jaký nedostatek, tehdy oznam mi psaniem po tomto pacholku, rozhodna, coť by se zdálo potřebí na to peněz, chtěl bych to hned poslati, i na ten vozník, kterýž by koupil. A zdá-liť se potřebí, muožeš tohoto pacholka zdržeti v Praze v pon- dělí, aby tepruva v uoterý ke mně jel; než kaž jeho tu obrokem v Praze opatřiti úředníku. Oznam mi také, vyjelo-li jest z Prahy Martinek pachole knížecí ode mne s listy tuto sobotu, kteréžs jemu [ .... . . . . l, jakož za to mám, žes jemu [..... tek minulý. Datum ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi Bachtlovi z Panthenova oc, mému milému. A přičiň se k tomu, aby brzo mohl se ke mně po hromnicech vypraviti z Prahy na Blatnú, neb se okolo neděle po hromnicech naději hostem, i také dcery své paní kancléřové konečně. *) Zetlelé.

Strana 275
Dopisy z roku 1526. 275 351. Václavu Trčkovi z Vitence o při s Jindřichem z Rožmberka a jiných záležitostech. Na Blatné 1526, 27. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! To[hoto pa]cholka pro některú po- třebu poſslal jsem] do Prahy a při něm vozníky z Ruzinského dvoru, i oznam to Vaňkovi úředníku. A jakož má pře měla přijíti o škody s panem Jindřichem z Rozm- berka před menšími úředníky: i zvěz, kterak jest se to vykonalo, i také o takovúž věc jestliže jest bylo obeslání od pana Švamberka a od pana Holického; těžký to konec má, než mně se zdá, že podle naší spravedlivosti snadně jest to právem ob- držeti, jedné aby nám bylo toho dopomoženo podle řádu a práva. Oznam mi také, zvěda na některém z pánuov ouředníkuov menších, již-li jsú mladí Peřinové to sobě dckami stvrdili, co mezi sebú dokonati měli; než otce jich již jsem dnes na Velhartice poslal, aby se v úřad purkrabský tam uvázal a jej opa- troval. A jestliže jest již list ten dokonán Stolenským, jakož toliko Adamovi svědčí; i daj jej jemu, a první list vezmi, a udělej v něm díru a schovaj, anebo mi jej při jiném poselstvie pošli skažený. Přijde-li jaký posel z Sýcova, ježto měl by mi listy přinésti od pana vajvody Krakovského, vyprav jeho ke mně bez meškání, by měl jiného posla s ním naschvál poslati. A teď posélám list, kterýž [píši] panu Buště- hradskému, a [odpovědi pojsel ať žádá, a co mi odpoví], pošli při jiném poselstvie; a po tomto pacholku, mášli jaké listy ke mně, muožeš mi poslati. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. 352. Bohuslavu Chrtovi ze Rtína, purkrabímu hradu Pražského, aby vyšetřil, zdali pře Petra Bytíz- ského před úřad purkrabství Karlšteinského nebo purkrabství hradu Pražského náleží. Na Blatné 1526, 27. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Pane Bohuslave milý! Psal jest mi pan Dobeš, purkrabie Karlštejnský, že by tuto středu podle obeslání po listu obranním měli státi před úřadem purkrabstvie Pražského [ ... . ..* k jeho úřadu příslušející [ .......] Petr Bytizský a nějaká vdova, někdy manželka Jiřieka bratra jeho oc: i nerad bych na sebe cizích věcí vztahoval, což k jeho úřadu přísluší, ale poněvadž jest přišlo k listu obrannímu, proto se to vyslyšeti musí, jestliže prvé smluveni nebudou. A protož mi se zdá, když tu při slyšeti budeš, aby ji dal sepsati a odložil do některého času po těchto postních suchých dnech, a abychme o to radu vzali v soudu zemském, mému-li úřadu přísluší to súditi, čili toho na pana purkrabí Karlštejnského odložiti, poněvadž k úřadu jeho příslušejí, aby se v tom žádnému žádné ublížení nestalo. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Bohuslavovi Chrtovi z Ertína, purkrabí hradu Pražského, příteli milému. *) Zetlelé.

Strana 276
276 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 353. Mikuláši Bechyňovi z Lažan v příčině placení dluhu. Na Blatné 1526, 27. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Když jsem na Blatnú přijel, dodáno jest mi od tebe psaní, kdež žádáš, co mi má dáti Petr, vladař v Plzni, aťbych z toho dal na tvuoj dluh oc L � gr. č.: i k tomu jest má vuole, ať by bylo dáno, jakož fišmajstr muoj Blatenský Václav z Radovesic o to témuž vladaři píše z poručení mého, ať by těch L gr. č. dal. Pak jestliže již to u téhož vladaře k sobě přijímáš, tehdy žádám, že mi to oznámíš psaniem svým, aby fišmajstr muoj z těch L P gr. č. téhož vladaře nenapomínal. Dat. ut supra. Urozenému vladyce, panu Mikulášovi Bechyňovi z Lažan, příteli milému. Což se pak dotýče pana Vithy, snad ten muože počekati do sv. Jiří; pak-li by to znal, že toho předse potřebuje, tehdy žádám, oznam mi, co bych jemu nyní dáti měl na ten dluh, co sem tvým sestrám povinen, a co jsem jim prvé na to dal; již dobře toho v paměti nemám, jsem-li z toho všeho dckami kvitován; než za to mám, že ty to máš v paměti. 354. Dobešovi Kapléři z Sulevic, purkrabímu na Karlšteině, o při Petra Bytizského, kde projednána býti má. Na Blatné 1526, 27. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji. Pane Dobeši milý! Jakož jsi mi psal, což se dotýče Petra Bytizského, mana k Karlšteinu příslušícího, kterak jest vzal list obranní na manželku bratra svého, někdy Jiřieka, kterýž jest byl v Bytíži, a že jest ona řádu sedlského, a že jsem ji obeslal, aby před úřadem purkrabským stála, totižto na hradě Pražském v středu najprvé příští; tak kterak tomu všemu z psaní tvého šíře jsem porozuměl, i kterak by se v tom zachovati chtěl k obojí straně, poněvadž jsou oni manové pod úřadem tvým. I pane Dobeši milý! Nyní jest ten řád aneb obyčej, že se mnoho listuov béře obranních od desk zemských i také od dvorských, když se manstvie dotýče; a když k úřadu mému s takovými listy přicházejí [ . ... . . *]ke podle toho od úřadu mého [ .. . . . . ] vé vydávají obranní; ktož pak [se tajk neza- chová, tedy bývají obesláni od úřadu mého jménem mým, aby se toho spravili na den jmenovitý, proč jsú se ten anebo ti podle listu aneb listuov obranních nezacho- vali. A tu se ta věc rozvažuje, aby se žádné straně ukrácení nestalo, a někdy se trefuje, že se také listové obranní při úřadu mém zdvihují. I za to mám, že toto obeslání, o kterémž jsi mi psal, podle toho pořadu jest se stalo. A poněvadž, kterak jsem z tvého psaní srozuměl, zdá se tobě anebo té ženě, že by list obranní nepo- *) Zvetšelé.

Strana 277
Dopisy z roku 1526. 277 řádně byl vyjednán, tehdy jest potřebí, aby se to ukázalo na hradě Pražském před úřadem mým v již psanú středu, kterak se mé obeslání vztahuje. A o tom nepo- chybuji, že každá strana při tom bude zuostavena, pokudž se za spravedlivé uzná. Pakli dotud muožeš je srovnati a smluviti, aby o to před svým úřadem nestáli, byl bych toho vděčen pro umenšení práce, poněvadž jiných souduov před tím úřadem dosti jest. Nežli jestliže by smluveni aneb srovnáni nebyli, tehdy sluší jim státi před úřadem [ .. ] na tom dosti není, ktož má [ . .. . . . I, než aby to ukázal tu, kdež [ . .. ], a ukáže-li se to, že taková věc jinam přísluší nežli před úřad muoj, tehdy se to tam ukáže, kdež by býti mělo; jakož se to častěji přihází, že to bývá. Dán na Blatné v sobotu po sv. Pavla na víru obrácení. Urozenému pánu, panu Dobešovi Kapléři z Sulevic oc, purkrabí na Karlšteině, pří- teli milému. 355. Janu Bechyňovi z Lažan, že pro něho, co bude moci, učiní, až věc k projednání přijde. Na Blatné 1526, 28. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný přieteli milý! Jakož jsi mi psal i také list poslal, coť jest pan Tobiáš psal, tomu jsem porozuměl, i také, kterak jest té věci odloženo do pondělieho prvnieho v postě [19. února]; pak již ta věc tak býti musí. Než podle nynějšiech spuosobuov za lepší by mi se zdálo, aby se tím ne- odtahovalo; však když k tomu přijde, což mohu v tom pro tebe učiniti, rád učiniem. A teď zase ten list, coť jest pan Tobiáš psal, posélám. Dán na Blatné v neděli po sv. Pavla na víru obrácení léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Janovi Bechyňovi z Lažan a na Píčině, příteli milému. 356. Jindřichovi z Ryzmberka o jízdě do Hory, o zprávách z Polska, z Uher, o odložení soudu, o poselství pánův moravských ku králi, o kolbě pána Hradeckého s knížetem Minsterberským oc. Na Blatné 1526, 28. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Když jsem na Blatnú přijel, byl bych vám to oznámil, než pravil mi pan purkrabí Blatenský, že jest vám o mém příjezdu oznámil. A také srozuměl jsem od kněze Jana Vodňanského našeho z Hora- ždějovic, kterýž rád nám duchovními věcmi přisluhuje, že jste byli toho úmyslu brzo ke mně přijeti. I z té příčiny [...... *] jsem vám těchto dní žá ........] Pak, kdež jste mi psali, že ještě máte na svém zdraví překážku kašlem a reumú: i tomu jsem nerad, nebo bych vám tak i jináče dokonalého zdraví přál; a jakož jste mi také *) Zetlelé.

Strana 278
278 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. napsali, že jste z té příčiny do Němec nejeli: i za to mám, že tím ještě nic obmeš- káno není. Muoj milý pane švagře. Což se jiezdy naší do Hory dotýče, psal jsem o to panu Vojtěchovi z Pernšteina, když jsem z Prahy jeti chtěl a k němu poslal; i když odpověď míti budu, z toho porozumiem, budeli co z toho tento masopust. Než jáť jsem psal na ten rozum, že bych rád, aby on něco namluvě přátelského, aby se mohlo naše shledání prodlíti až po suchých dnech; neb mi se poněkud zdá k tomu již tento masopust čas krátký, a také rád bych zde pobyl až k suchým dnóm, po- něvadž dávno jsem doma nebyl, abych poněkud také něco svých věcí domácích po- zřiedil. [. . . . . . .. .Mlěl jsem již zde psaní o některú jinú věc od pana Vojtěcha z Pernštajna, ježto ke mně poslal, a mezi jinými oznamuje, že již pan Trepka z Polsky do Uher zase jede a že velmi pospiechá, a že jest naděje, že by se JJMt králové měli spolu sjeti; než jáť jsem také měl nedávno psaní od pana vajvody Krakovského z toho sněmu Petrkovského, ježto ještě ty časy, což se toho sjezdu dotýče, byla ta věc na vahách. A mám tam také ještě posla, ježto snad také něco jistého, když se vrátí, bude mi odtud oznámeno. Mám psaní od knížete Karla jedno z Ostřehomu, kdež mi oznamuje, že tu pana arcibiskupa našel, a že se k němu velmi přátelsky měl a na nás pilně ptal, a tím to psaní zavřel, že jest jistě pan arcibiskup náš dobrý přítel. Potom psal mi také kníže z Budína, že ještě král JMt o českých věcech jednati nic zvláštnieho ne- ráčil, než že očekával na příjezd] arcibiskupuov, a že jsú [v Budíně pán Hra- decký, pan Jan z Wartmberka, Jan a Mikuláš Leskovci, a zdá mi se i Chval a pan Jan Trčka. Třetí pak psal mi kníže a oznamuje, že již pan arcibiskup do Budína přijel, a že ty dny některá jednání seměla začíti; než hned ke mně poslal na zajtří, když do Budína pan arcibiskup přijel, a to z té příčiny něco pro soud, kterýž měl kníže v pondělí minulý na hradě Pražském držeti, neb mi také list od krále JMti přinesen, že mi JMKská poroučí, abych ten soud držel oc: ale již byla věc zmeškána, neb, nemaje o tom žádného zvláštnieho poručení, odložil jsem toho do středopostí [8. března], a listové mi tito tepruva dodáni potom skrze pachole knížecí v uoterý, když jsem od Prahy ke Mníšku jel. Však naději se, že brzo od knížete opět psaní míti budu, než knížeť JMt sobě i nám dobře tuší. [Což se] dotýče poselstvie pánuov moravských k králi JMti: nic mi o tom pan Vojtěch z Pernšteina nyní nepsal, a s těžkem co zvláštnieho jest; pakli by co bylo, za to mám, že to brzo, budeli co potřebného, od dobrých přátel zvíme. Také jakož jste mi psali, že by pan Gutštein na Ronšperk některé k sobě obsélal: i co se bude tam jednati, rád to zviem, když mi oznámíte; než s těžkem co zvláštnieho bude. Než v uoněch krajiech napořád lidé sobě oblibují naše jednání na sjezdu na hradě Pražském, a že stojíce při krále JMti dobrém, že také při právu

Strana 279
Dopisy z roku 1526. 279 a svobodách našich chtí státi, a že na tom dobré znají JMKské a tohoto všeho královstvie. Kdež jste mi také, muoj milý pane švagře, napsali, že by měl někomu pán Hradecký psáti, že by měl míti kolbu s knížetem oc: i mají-li o svú věc spolu kláti, každý muože věděti, kterak se má kto v čem [ .. . . . . . ] od našich práv a svobod [ . . . . . .] nás žádný nezbode, a kto by se o to chtěl pokusiti, mohl by lísku uho- niti na poctivosti, na zdraví i na statku. Jakož někto snad již má ten šrám, žeť se toho nezhojí, by všecky doctory z Benátek měl a ve všem se Dunaji myl, s těžkem to z sebe smyje; ale ktož jest, ten tak málo pospiechá k Dunaji, jako k té vodě, která pod hrad Pražský teče, ale snad má toho výmluvu, zač se nestydí, že toho hanby nemá; ač na ty toho nevztahuji, ktož jsú nyní v Budíně, než proto některý z nich také by potřeboval umytí. A nevím já, by kníže ráčil co zvláštnieho v Budíně jednati, než podle úřadu svého že by nerad tomu byl a toho dopustil, aby se mělo v čem právu a svobodám tohoto královstvie ubližovati; při čemž my i pán Hradecký, a každý obyvatel tohoto královstvie, ktož na svú povinnost [pamatuje], povinni jsme státi. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v neděli po sv. Pavla na víru obrácení léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka, z Švihova a na Rabí oc. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi psali o ty vaše věci, oč s Sádlou činiti jste měli a snad ještě máte: i chci té krabice pohledati, a což vám náleží, rád vám to chci poslati. 357. Jaroslavovi z Vřesovic, Divišovi Malovci z Libějovic, Janu Cinšpanovi z Heršlaku, Janu Ne- břehovskému z Nebřehovic, Marši Vintířovi z Vlčkovic, Absolonovi z Brloha a Petrovi z Pláně v příčině osazení a propuštění lidí poddaných. Na Blatné 1526, 28. a 29. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Což se dotýče Tomáška Kubova, syna z Hlubína ze vsi mé, o kteréhož jsi se mnú prvé mluvil: i k vuoli tobě dávámť jeho a propúštiem; a jestliže přes to budeš chtíti míti na něho list výhostní, mimo toto psaní, chciť ten list dáti. Také jakož byl od úředníka mého Rožmitálského na rukojmiech, rozkázal jsem jeſho z toho] rukojemstvie propustiti. Dat. ut supra. Urozenému vladyce, panu Jaroslavovi [z Vřejsovic a na Brozanech, příteli milému. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakožť jsem psal o Jíru Jecha z Malešic, kterýž někdy byl na Drahonicích a tu se, jakž zprávu mám, rodil: i ještě na to od tebe odpovědi nemám; protož žádám tebe, že to pro mne učiníš a na to mi odpověď dáš, cožť jsem o téhož člověka prvé psal. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Divišovi Malovci z Libějovic a na Libějovicích, příteli milému.

Strana 280
280 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Oznámeno jest mi, že by na úřed- níku mém z Drahonic žádal, ať by vydal Vávru z Mileňovic, žeť by tvým čeledínem prvé byl oc: i mám toho zprávu, žeť jest doslúžil. A kterak kolivěk jest, žádám tebe, jestliže jest o malú věc, že již toho necháš v dobré míře, aby o to mezi vámi s obú stran ruoznic nebylo potřebí, poněvadž pro tebe netoliko takovú věc, ježto ještě neznám toho, jste-li sobě co povinni, ale [ . . . . . .] byla větší, chtěl bych, což by slušného bylo učiniti. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Janovi Cinšpanovi z Heršlaku, hajtmanu na Kestřanech, přieteli milému. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Oznámeno jest mi, že by Vávra z Mileňovic byl tobě někdy propuštěn, kterýž chtěl by se pode mnú v Drahonicích osaditi: i žádám tebe, že mi jeho propustíš a dáš i s dětmi jeho, kteříž, jakž jsem zpraven, malí jsú. A kdyžby se takováž věc přihodila, chtěl bych pro tebe též uči- niti, by i větší byla. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Janovi Nebřehovskému z Nebřehovic, příteli milému. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož Kovář, člověk muoj, byl jest v Těňovicích a již se chce osaditi v Borovně: i já žádám tebe, že jemu nedopustíš překážek činiti, aby se mohl odtud z Těňovic volně stěhovati, a zdáliť se potřebí, že to také panu Janovi Muchkovi oznámíš; ač proto to tak obmýšliem, aby také skrze to škoda těm gruntóm v Těňovicích nebyla, jakož tak, jakž jsem spraven [není? Dán] na Blatné v pondělí po sv. Pavla na víru obrácení léta oc XXVI°. Urozenému vladyce, panu Maršovi Vintieřovi z Vlčkovic oc, příteli milému. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Oznamujiť, že Šimon Velkuov syn z Rakovic chtěl by se na gruntu mém osaditi, a z kterého on gruntu jest, mám tu zprávu, že jest dobře osazen: i žádám tebe, že mi téhož Šimona propustíš a dáš v tůž odplatu anebo větší, kdyžby se taková věc přihodila. Odpovědi žádám. Dat. ut supra. Urozenému vladyce, panu Apsolonovi z Brloha a na Osece, příteli milému. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Oznamujiť, že by Matěj sedlář, Havlů syn, člověk tvuoj, chtěl se na gruntu mém v městečku v Blatné osaditi: i žádám tebe, že mi jeho propustíš a dáš v túž odplatu i větší libosti ukázání. A spraven sem, z kterého jest on gruntu, že jest dávno dobře osazen. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Petrovi z Pláně a na Stradově, přieteli milému.

Strana 281
Dopisy z roku 1526. 281 358. Jindřichovi z Ryzmberka, že mu nemůže doktora poslati, poněvadž zůstal v Praze; pan Trepka od krále Polského že ku králi do Uher jede. Na Blatné 1526, 30. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi psali, abych k vám svého doctora poslal: i rád bych to učinil, než nemám jeho s sebú, neb jest zuostal v Praze; než jestliže chcete, chci po něho bez meškání poslati, jakž byšte mi ozná- mili. Než poněvadž máte blíže do Plzně, snad by nebylo škodné, abyšte po Frantu poslali; neb slušné jest, abyšte radši v čas své zdraví opatřili, nežli byšte tím pro- dlévati měli. A všemohúcí pán Buch rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v uoterý před hodem Matky boží hromnic léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc. Nyní tak zvláštniech novin neviem vám, muoj milý pane švagře, oznámiti; nežli dnes mi psaní od pana vajvody Krakovského přineseno, kdežto mi mezi jinými věcmi oznamuje, že jest již pan Trepka zase od krále Polského JMti k králi JMti pánu našemu vypraven, a že ještě konečné odpovědi nemá na to, což se JJMtí králuov sjezdu dotýče, nežli že král Polský JMt po svém poslu ráčí na to konečnú odpověď dáti. 359. Václavu Karlovi, měštěnínu Velvarskému, v příčině narovnání jeho s děkanem Velvarským. Na Blatné 1526, 30. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Kar[le milý.] Jakož jsi mi psal, což se kněze děkana Velvarského a tebe dotýče, i také čeho při tom žádáš, tomu jsem porozuměl: i věz, poněvadž jest již masopust krátek, že by s těžkem ta věc slyšána býti mohla. A naději se, že buohda brzo v postě na hradě Pražském budu, i kdež zvíš, že sem tam, připomeň mi; a tu chci rád poručiti panu Bohuslavovi a radě úřadu mého to slyšeti a potom tu hned na mne vznésti, aby se mezi vámi s obú stran mohl konec spravedlivý státi. Což se pak židuov dotýče, za to mám, k čemuž jsú židé svolili, že se tak zachovají; než proto jest slušné, aby to opatřil, aby základ propaden nebyl; pakli bude co židy scházeti, a to na mne, když buchdá na hradě Pražském budu, vzneseš, chci se v tom spravedlivě zachovati, aby se to stalo, což se spravedlivě státi má. A teď tu ceduli řezanú zase posélám. Datum ut supra. Slovutnému Václavovi Karlovi, měštěnínu z Velvar, mně milému.

Strana 282
282 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 360. Purkmistru a radě města Slaného o nějakých židech. Na Blatné 1526, 30. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přátelé milí! Jakož jste mi psali, což se těch židuov, kteříž jsú u vás seděli, dotýče: i co jste pro mne učinili, toho jsem od vás vděčen; ač ještě ti židé, kteříž se z viny vymlúvali, přede mnú jsú o tu věc nebyli, než Václav Karel něco mi prvé o tom osobně i také potom psaniem oznámil. Dat. ut supra. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Slaného, přátelóm mým dobrým. 361. Mikulášovi z Říčan a převoru kláštera sv. panny Dobrotivé na Ostrově v příčině mlynáře na zboží téhož kláštera. Na Blatné 1526, 30. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli milý! Odpověď, kterú jste mi dali na mé psaní, což se mlénáře se zboží kláštera svaté panny Dobrotivé a Xti P gr. dotýče, toho jest mi psaní od vás tepruva dnes na Blatné dodáno oc: a chci rád o to s vámi, když dáli pán Buoh v Praze budeme, rozmluvení míti, poněvadž mne toho chcete, kterak samo v sobě jest, spraviti; než za to vás žádám, že roku přidáte rukojmiem aneb témuž mlénáři do některého slušného času po hromnicech, až by o to nap[ . . Jvení prvé býti mohlo. [Datum v] Blatné v uoterý před hodem Matky boží hromnic léta oc XXVI. Urozenému pánu, panu Mikulášovi z Říčan a na Hořovicích, příteli mému milému. Ctihodný kněže, převoře milý! Teď vám posélám list ku panu Mikulášovi z Říčan a na Hořovicích, abyšte jej jemu rozkázali dáti. A co mi odpíše, to muožete ohledati, nebo jest potřebí, aby se ten mlénař tak opatroval, aby základu on aneb jeho rukojmové nepropadli. Datum ut supra. Ctihodnému knězi Klimentovi, převoru kláštera svaté panny Dobrotivé na Ostrově, mému milému. 362. Vilému Ilburkovi z Ilburka o složení 50 kop gr. č. Na Blatné 1526, 30. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se těch L P gr. č. dotýče, nadál jsem se, že jsú již na hotově, a protož poručil jsem Václavovi Trčkovi na hradě Pražském, komu má z nich co dáti. I žádám vás, pane a příteli muoj milý, že to

Strana 283
Dopisy z roku 1526. 283 brzo opatříte, aby ty peníze [ . . . . . u] Václava Trčky položeny byly, neb mi v tom vděčnost přátelskú učiníte. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Vilémovi Ylburkovi z Ylburka a na Ronově oc, panu příteli mému milému. 363. Přimlouvá se k Janu Žákovi, administrátoru arcibiskupství Pražského, aby farář Krumlovský za kazatele do Staré Boleslavě přestěhovati se mohl. Na Blatné 1526, 30. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, duostojný pane administrátor, příteli milý! Oznámeno jest mi, že by kanovníci v Starém Boleslavi zjednali sobě za kazatele faráře nyněj- šieho Krumlovského, než že ještě snad k tomu vaše vuole není. A protož žádán jsem, abych se o to k vám přimluvil: i prosím vás, že k tomu své povolení dáte, aby volně mohl se tam stěhovati a slovo boží tu v Starém Boleslavi kázati; neb znáti muožete, že v tom místě jest také potřebí dobrých a příkladných kazateluov, jakož o tom knězi slyšeti, že jest člověk učený a k té věci hodný. Datum ut supra. Duostojnému pánu Janovi Žákovi, administrátoru arcibiskupstvie Pražského, proboštu Litoměřickému a doctoru oc, příteli mému milému. 364. Posílá Radslavu Beřkovskému z Šebířova přípisy některých listů, i oznamuje mu o zprávách z Polska, z Uher oc. Na Blatné 1526, 31. ledna. Opis. souč. v arch. Třeboň. č. 3888. nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený a statečný pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Teď vám posélám list od pana vajvody Krakovského, a mně nic tak zvláštnieho nepíše, než že ještě sněm v Petr- kově drželi a že již pan Trepka vypraven. A což se sjezdu králuov JJMtí dotýče, že ještě na to konečné odpovědi nemá; než že jemu ta odpověď dána aneb na ten rozum, že by král Polský JMt, bude-li slušně možné, rád v tom vuoli a žádost JMKské pána našeho naplnil, a co v tom bude moci učiniti, že to ráčí oznámiti JMKské po svém poslu. Vězte, že ještě od knížete Karla žádného psaní od toho času z Budína nemám, jakž jsem vám ze Mníšku psal a od JMti psaní poslal; než přineseno mi nedávno psaní, kteréž mi kníže učiniti ráčil ještě z Ostřehoma, jeda do Budína, kteréž v sobě to zavierá, že kníže JMt za to konečně pokládá, že pan arci- biskup Ostřehomský jest náš jistě dobrý přítel a býti ráčí, a tomu abychme jináče nevěřili. Teď vám posélám přípis listu, kterýžto list jest nechán u mého písaře na hradě Pražském oc, než ten přípis jest mi včera přinesen; při tom vám posélám druhý přípis, kterak jest mělo býti psáno; a tak mi oznámeno, že jest král JMt

Strana 284
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 284 k tomu konečně svolil. Pak jestli co v tom změněno, porozumíte, v čem jest jedno od druhého rozdílno, pak úředníkem-li to jde čili kým jiným, aby chtěl více vlásti nežli pán, není co chváliti; však jakžkoli jest, proto ten list rád mám, neb právo řádné máme a s boží pomocí při něm jsme se řádně zachovávali, a buohda i potomně řádně zachovávati budeme. A nyní nic tak jiného zvláštnieho nevím vám oznámiti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v středu před hodem Matky boží hromnic léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebířova a na Libě- chově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, příteli mému milému. 365. Jiříkovi z Dražovic v příčině srovnání dvou lidí z Věšína. Na Blatné 1526, 1. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal o toho člo- věka z Věšína, oč má činiti s druhým člověkem odtudž oc: i takto mi se zdá, aby jim oběma pověděl, aby přede mnú zde na Blatné stáli v pátek od zajtří v témž dni, a ty také aby na ten den na Blatnú přijel. A tu bych chtěl tu věc slyšeti i také od tebe tomu šíře vyrozuměti, co by v tom za slušné mohlo býti. Dán na Blatné ve čtvrtek před hodem Matky boží hromnic léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále, mému milému. 366. Václavu Litochlebovi z Strachotína, aby mu poslal láku muškatele a dobrou ryvolu. Na Blatné 1526, 1. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Pane Václave milý! Pravil mi pan Kryštofor z Švamberka, švagr muoj, že jest od tebe slyšel, že by dobrá malvazí do Prahy vezl. I poručil sem Jiříkovi Bach- lovi, služebníku mému, aby od tebe vzal jednu láku muškatele, a mášli ryvolu dobrú, aby také od tebe láku vzal; a když pojedeš z Prahy, chcešli ke mně na Blatnú za- jeti, tehdy bych to tu hned zaplatil; pakli budeš chtíti, ať bych za to peníze do Prachatic poslal, také to chci učiniti, když mi oznámíš, co bych za to dáti měl. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Václavovi Litochlebovi z Strachotína, příteli milému. 367. Václavovi z Dobrovítova, že pošle do Prahy pro tarasnice a některé jiné věci. Na Blatné 1526, 1. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Václave milý! Jakož jsi mi psal o některé věci, i také což se peněz na které potřeby dotýče: i chciť něco peněz na to poslati brzo

Strana 285
Dopisy z roku 1526. 285 některý den. Toto také věz, že chci poslati tuto sobotu do Prahy dva vozy po ta- rasnice i po některé jiné věci. I některak to opatř, aby puojčil do těch vozuov čtyř vozníkuov ze dvora Ruzinského až na Blatnú, aby tím snáze mohli mi ty věci do- vézti; jakož když tuto neděli do Prahy přijede štolmistr muoj, šířeť to oznámí, nebo jeho při těch vozích chci poslati. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi z Dobrovítova, úředníku mému na hradě Pražském, mému milému. 368. Jiříkovi Bachtlovi z Pantenova v příčině skoupení a poslání různých potřeb oc. Na Blatné 1526, 1. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Bachtl milý! Jakož chtěl sem tyto dni po ta- rasnice do Prahy poslati, i z některé příčiny tepruva chci tuto sobotu poslati dva vozy, aby mi se společně ty tarasnice přivezly a při tom také některé jiné věci; to- tižto jestližes dal nakúpiti voleje a herynkuov, že by mi poslal také na těch vozích dvě tuně herynkuov a dvě tuně voleje semenečného, a jedno poloutuní anebo tunu makového oleje; a což by více těch věcí koupil, toho že by se nechalo tu na hradě Pražském pro muoj příjezd. Také daj mi kúpiti v Praze sto anebo dvě stě limaunuov, aby mi také při tom poslal. A jestliže by prvé z Prahy jel, nežli by vozové ode mne v Praze byli, jakož mají býti tuto neděli, tehdy Trčkovi aneb někomu poruč, kto by ty věci měl mi poslati. Také teďt posélám ceduli, kterúž píši Litochlebovi; neb za to mám, že jest v Praze, neb jest tam některá malvazí vezl, a slyšel jsem, že jsú dobrá. I vezmi od něho láku malvazí muškatele a druhú láku ryvoly, jestliže dobrú má. Pakli by neměl, tehdy proto láku malvazí vezmi, a to by mi také poslal při jiných věcech, a to bych jemu zde na Blatné zaplatil, aneb do Prachatic poslal pe- níze za to, co bude míti býti. Což se dotýče těch hnědých koní, kteréžs koupil, muožeš je dáti z sebú přivésti, neb jich tak spěšně zvláštně nepotřebuji; a jestliže by za tebe fryzuov nepřivedli, tehdy poruč při svém z Prahy odjezdu, aby opatřeni byli, když přivedeni budou, a mně posláni. Což se dotýče Vaňka písaře, kdyby mohl s tebú přijeti, rád bych, aby se s ním počet zavřel a registra přijala. Pakli by on přijeti nemohl nyní, ale že by přijel první týden v postě. A včerať jsem také psaní poslal po tom poslu, kterýž z Prahy u mne byl. Datum ut supra. Urozenému vladyce Jiříkovi Bachtlovi z Panthenova, mému milému. 369. Václavu Trčkovi z Vitence o poslání některých listů a zaplacení za tarasnice. Na Blatné 1526, 1. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Teďt posélám list, kterýž jsem psal

Strana 286
286 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. panu písaři. I daj jemu jej, neb za to mám, že jest v Praze; pakli není, tehdy jemu jej pošli. A včerať jsem také při jiných listech ku panu písaři list poslal. Což se dotýče Bojana, chci jemu list psáti i přípis tobě toho poslati, než nevím, kterak jemu řiekají pravým jménem oc: ale na tom nic nebuď, neb mohuť poslati toliko přípis, a ty potom dal by list napsati a pečetí mú, kterúž máš, zapečetiti. Jakož za taras- nice mám dodati Bartošovi zvonaři na středopostí XLIII gr. č. a XXIII/2 gr., ač těch grošů, zdá mi se, že řekl nepočítati. I jakžkoli jest, udělej jemu na to list pod mú pečetí, kdyžť Bachtl oznámí. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. 370. Žádá Jana z Roupova za propuštění Jana kováře z Poříčí. Na Blatné 1526, 1. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Za to mám, že máte v paměti, že jsem vás žádal za propuštění Jana kováře z Poříčí, syna též Jana kováře odtudž, i mám v pa- měti, že jste mi dali na to přátelskú odpověď; než toho dokonale nepamatuji, pro- pustili-li jste mi jeho, než to pamatuji, že jste mi pravili, že jste nějakého kováře panu Janovi Varlejchovi dali, ale zprávu mám, že to ten není, za kteréhož vás žádám. Protož prosím, poněvadž se chce na gruntu mém osaditi, že mi jeho propu- stíte a dáte v túž zase přátelskú odplatu. Odpovědi žádám při tomto poslu. Dán na Blatné ve čtvrtek před hodem Matky boží hromnic léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Roupova a na Roupově, příteli mému milému. 371. Žádá Jana Tluksu z Vrabí, aby Doře Koláčkovic z Mirotic za chalupu dáno bylo, co jí náleží. Na Blatné 1526, 1. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Oznamujiť, že jest na mne vzne- seno, kterak Duora Kolačkova dcera z Mirotic měla jest pod tebú v Rakovicích ně- jaké chalupy, za kteréž nic jí dáno není. I žádám tebe, že někoho k tomu vydáš, a na jejiem místě také aby někto byl, a v to aby se nahledlo a slušně rozvážilo, co by jí za to dáno býti mělo; ježto v takové anebo k tomu v podobné věci a pří- hodné též bych pro tebe učiniti chtěl. Odpověď žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Janovi Tluksovi z Vrabí a na Čimelicích, příteli milému. 372. Posílá Hanuši Pokštorfarovi potřebné peníze na hory. Na Blatné 1526, 2. února. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pokštorfar milý! Věz, že jest se mnú mluvil

Strana 287
Dopisy z roku 1526. 287 hajtman, že k této sobotě potřebuješ na hory peněz oc: i teďt posielám na mé a syna mého cupusy XXX � gr. č.; a oznam mi, kterak se vám na horách vede. Dán na Blatné v pátek den Matky božie hromnic léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Hanušovi Pokštorfarovi, mému milému. 373. Purkrabímu na Velharticích Jiříkovi z Maličína, aby služebníky jeho obrokem a stravou opatřil. Na Blatné 1526, 2. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Poslal jsem tyto dva služebníky pro některú potřebu na Velhartice: i opatř je obrokem i také na zámku stravú, však zítra zase mají ke mně jeti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Maličína, purkrabí na Velharticích, mému milému. 374. Bohuslavu Kalenicovi z Kalenic v příčině propuštění Jana pekaře, jenž se na gruntech Voj- těcha z Pernšteina osadil. Na Blatné 1526, 2. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Pane Bohuslave milý! Jakož jsem s tebú mluvil o Jana pekaře, člověka tvého, i také žádost pana Vojtěcha z Pernšteina, švagra mého, oznámilť jsem: i poslal jest ke mně s listem téhož Jana, žádaje, abych se k tomu přičinil a tu věc k konci při- vedl; však nebudu-li moci toho na místě postaviti, poněvadž jest se ten člověk pod ním osadil, budešli čeho na témž pánu žádati, že se proto chce v tom spravedlivě podle práva zachovati. I rozkázal jsem tomu člověku, tobě duověře, zde zuostati, a tebe žádám, že zítra buohda ke mně přijedeš, a v tom mi svuoj úmysl podle mé předešlé žádosti oznámíš; neb se naději, budešli chtíti jeho propustiti, že se k srov- nání nějaký slušný prostředek najde, zvláště když on sám jest zde. Pakli bych ne- mohl toho na místě postaviti, tehdy když se týž Jan zase do Bydžova navrátí, ne- pochybuji, čehož budeš žádati, že pán z Pernšteina tak se zachová, jakž jest podle práva. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Bohuslavovi Kalenicovi z Kalenic a v Mackově, příteli milému. 375. Jindřichovi z Ryzmberka, aby k němu na neděli masopustní i s manželkou svou přijel; ozna- muje, jaké bratr jeho Vilém z Ryzmberka přinesl z Uher noviny. Na Blatné 1526, 3. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál, a rád bych slyšel, již-li se na svém

Strana 288
288 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. zdraví lépe máte, kteréž, bych rád, aby dokonalé bylo, viděl. A kdybyšte se něco projeli, snad by vám to také k zdraví užitečné bylo; i prosím vás, muoj milý pane švagře, že v neděli masopustní [17. února], od této v témž dni, ke mně na Blatnú přijedete i s kněžnú, se paní manželkú vaší, abychme spolu masopust, dáli pán Buoh, okvasili jakožto přátelé ne u velikém hluku, neb málo jiného koho chci zváti krom tu některých domácích blízkých soused. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné v sobotu den svatého Blažeje léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Ryzmberka z Švihova a na Rabí oc, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Vězte, že jest byl zde u mne pan Vilém, bratr váš a švagr muoj, jeda z Budína, a velmi do Prahy pospiechá. Pak ač rozličné mi noviny pravil, ale nic zvláštnieho, než že poň [sic], jakž slyšel, od pána z Wartmberka jel Jan Leskovec z Budína, nemaje žádné odpovědi od krále JMti, než snad někomu na svém místě poručil odpověď přijíti, ač toho jsem neslyšel; než jel-li jest tak kvapně on Jan Leskovec preč, tímť svých spletkuov nevyvede, nežli spíše zavede i s svými pomocníky, jakož proti takovým, té jsem naděje, že nás pán Buoh všemohúcí podle našich spravedlivostí opustiti neráčí. Také mi pan Vilém pravil, že král JMt ráčil knížeti den položiti k slyšení s pánem Hradeckým a s panem Janem z Wartmberka, a že jest kníže stál a oni nic, a že potom král JMt ráčil po ně poslati jednú i druhé, a že nepřišli, než že vzkázali, že se jim přátelé rozešli. A tak ta věc ještě k slyšení, dokudž tam pan Vilém byl, nepřišla; a již tomu že jest rozuměti, že čekají na naše poselstvie, co jsme králi JMti z našeho sjezdu z Prahy psali; nebo pan Břetislav a pan Štefan Šlik, přijevše do Budína, pravili, že jest ten sjezd znamenitý byl, jakož samo v sobě tak jest bylo. A buohda ten sjezd trefí se k mnohému dobrému, že jest byl. A pánuov uherských i jiných stavuov že nyní mnoho v Budíně jest, také nějaké své věci jednajíce. Toto vám také oznamuji, že jest mi psala dcera má, že zde u mne na Blatné tuto neděli, totižto zítra, buohda bude. 376. Oznamuje listem veřejným, že Lva Žákovce z Žákavy v držení statku uvedl, kterýž byl syn jeho proti řádu a právu držel. Na Blatné 1526, 3. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Oznamuji tímto listem všem, že jest na mne vznesl urozený vladyka pan Lev Žákovec z Žá- kavy, kterak by mimo řád a právo syn jeho v jeho statek některý vkročil, a jeho se zmocnil toho statku bez jeho vuole, žádaje mne v tom podle řádu a práva, jakž na

Strana 289
Dopisy z roku 1526. 289 úřad muoj přísluší, za opatření a napomínaje mne k tomu zase k dopomožení. I psal sem o to synu jeho, ale list muoj není od něho přijat, kterýž jsem jemu psal, než že pověděno, že by jeho tu nebylo; ježto snad on, seznav to, že by dobře neučinil, kdyby proti otci ten statek držeti měl, toho jest se statku, jakž rozuměti, snad zbavil. A jakžkolivěk jest, poněvadž neřádné věci proti právu v takové aneb k tomu v po- dobné věci přísluší k opatrování úřadu mému: i poslal jsem s jmenovaným panem Žákovcem, aby on zase svým vládl a toho v držení všel, což jemu spravedlivě pří- sluší. A jestliže by kto toho chtěl brániti, aneb na tom statku byl zastižen, komuž jest on jeho neporučil a nepostoupil: ti aby byli pobráni jako takoví, že by z pořadu práva vystúpili oc. A byla-li by toho jaká potřeba jmenovanému panu Žákovci, tehdy všech vuobec, i každého zvláště, žádám a napomínám, abyšte jemu byli radni a po- mocni podle řádu a práva; poněvadž pod řádem a právem nemá žádný žádnému mocí statku odjímati, a komuž by byl tak odjat, že takovému zase má toho dopomoženo býti. Dán na Blatné v sobotu den svatého Blažeje biskupa, léta oc XXVI°.*) 377. Matoušovi, úředníku na Drahenicích, v příčině některých poddaných a vsí ku klášteru sv. Jiří příslušejících. Na Blatné 1526, 3. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Mathúši milý! Pan Diviš Malovec psal mi, kdež jsem jemu psal o Jecha z Malešic, že, vyptaje se na to, chce mi odpověď dáti i také, zvěda, jestli jeho grunt osazen; a pan Činišpan ten mně k vuoli chce již od toho pustiti, kdež se jemu Vávra z Miletic byl zamluvil v službu, však podlé té zámluvy, že jest jemu na novú službu zavdal kopu a některý gr., to aby jemu zase vrátil. I jest to věc slušná. A protož rozkaž jemu Vávrovi, nechce-li o to nesnáze míti, ať jemu to vrátí hned bez odtahuov, což jest toho na novú službu vzal. Což se pak těch vsí k klášteru sv. Jiří příslušejících dotýče, chci to, co jsi mi o to psal, v pa- měti míti, a věz, že zítra aneb v pondělí pan Jan Sulek přijede na Drahonice, aby pak vína kupoval v Vodňanech a v Budějovicích. Datum ut supra. Mathúšovi, úředníku na Drahonicích, mému milému. 378. Jiříkovi z Dražovic v příčině lidí, kteříž s farářem Rožmitálským nějakou nesnáz mají. Na Blatné 1526, 3. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal, což se ně- kterých lidí, kteříž nějakú nesnáz s knězem farářem Rožmitálským mají, dotýče: *) Viz list číslo 339.

Strana 290
290 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. i věz, že tento masopust mnoho mám před sebú jednání, a protož o to, neviem, bych mohl konec tento pátek učiniti, nežli zdá mi se toho do postu odložiti; nežli když ke mně tento pátek přijedeš, připomeň mi o to, a tuť, dá-li pán Buoh, chci ozná- miti, kdy bych také o to chtěl jednati. Dán na Blatné v sobotu den sv. Blažeje, biskupa, léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Jiříkovi z Dražovic, purkrabí na Rožmitále oc, mému milému. 379. Maršovi Vintíři z Vlčkovic, že služebníky své k němu odpustiti nemůže. Na Blatné 1526, 3. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Pane Marši milý! Jakož jsi mi psal i synu mému, žádaje, abychme některé služebníky naše k tobě odpustili: i byla by se v tom tvá vuole naplnila, než toto jest v tom ku překážce, že zítra buohdá čekám k sobě paní kancléřové, dcery mé, a některých dobrých přátel; ježto znáš, že jest k tomu našich služebníků, kteříž při dvoru mém jsú, potřebí. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Maršovi Vintieři z Vlčkovic oc, příteli milému. 380. Strachotovi z Kralovic v příčině sečkání peněz. Na Blatné 1526, 3. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný příteli milý! Jakožť mám list hlavní udělati na tu summu, kteréž jsi mi puojčil, i dal jsi mi napsáno, aby svědčil do sv. Jiří: i žádám tebe, že to pro mne učiníš, aby ten list svědčil do sv. Havla a dvě neděli po tom podle obyčeje; neb jsem sobě to rozhodl, že by mi to s obtížností přišlo, kdybych měl tu summu při sv. Jiří dáti, neb tak dobře znáš mé nynější po- třeby, ježto k tomu jest peněžitého duokladu třeba, a v tom času buohda také ty své věci snáze na místě postaviem. Však budeš-li chtíti ten list komu s dobrú vuolí dáti aneb sirotkóm strýcóm svým, nepochybuji, že také dotud čekati sobě neobtíží, majíce z toho úrok vzíti. I té jsem k tobě naděje, což muožeš, že pro mne učiníš. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Strachotovi z Kralovic oc, příteli milému. 381. Janovi z Rožmberka na Strakonicích, aby k němu poslal Oldřicha Radkovce. Na Blatné 1526, 3. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3888 nepag. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Rád bych, abyšte ráčili ke mně po-

Strana 291
Dopisy z roku 1526. 291 slati na Blatnú pana Voldřicha Radkovce tento úterý, neb mám úmysl některé věci vám po něm oznámiti, i což se Prachatických a Píseckých dotýče. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, Mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému. 382. Krištoforovi z Švamberka v příčině narovnání probošta kostela Pražského s pánem z Rožmberka. Na Blatné 1526, 17. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Léta božieho M°VXXVI°. Toto jsú téhož léta registra VItá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov posélacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od soboty po svaté panně Julianě. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Byl jest u mne pan Šlenic, probošt kostela Pražského, za to mne žádaje, aby ta věc mezi ním se pánem z Rozmberka Strakonickým mohla na místě, což se Volyně a Ploskovic dotýče, postavena býti: jakož i já bych tomu rád byl z některé strany. A také o túž věc on vám pan probošt píše, kdežto vám ten list posélám; a jestliže by bylo možné, rád bych, aby se o to na hradě Pražském jednalo na den svat. Matěje apoštola božieho [24. února], najprvé příštieho, aneb když by se vám potom brzo zdálo. I muoj milý pane švagře, prosím vás, že mi to oznámíte, neb mám také tu věc pánu Strakoni- ckému i jemu panu proboštu, co v tom vaší vuole bude, oznámiti. A také bych to rád věděl, který den máte úmysl v Praze býti a kde nocleh chcete míti; než jáť jsem toho úmyslu, abych, dáli pán Buoh, v středu do Příbramě jel a na zajtří buohdá ráno na hrad Pražský. A všemohúcí pán Buoh rač dáti, muoj milý pane švagře, nám spolu šťastné a ve zdraví shledání. Dán na Blatné v sobotu po svaté panně Julianě léta oc XXVI. Urozenému pánu, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc, panu švagru mému milému. Teď vám posélám list, a za to mám, že jest od vašeho hospodáře z Prahy. A tuto ceduli německú, prosím, že rozkážete dáti Gerstorffu]*) služebníku vašemu; a míně fryzy] včera přivedli z Luž[ické země], než jemu při [. ......] toho nevím, čím to přišlo ... . . . .) 383. Václavu Trčkovi z Vitence o jistém vězni, aby do Daliborky vsazen byl. Na Blatné 1526, 17. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Tohoto posla jsem pozdržel, ale nic tak zvláštnieho nevímť oznámiti, než cožť sem po Viktorinovi psal a některé listy *) Odtrženo.

Strana 292
292 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. poslal. Než toto věz, že jest mi oznámil pan Jan Muchek, hajtman kraje Plzenského, že má jednoho z těch vězňuov, jako byl je ráčil kníže z toho kraje Plzenského do Prahy poslati, ježto u Berúna odjali. I chce toho vězně na hrad Pražský poslati; i když bude poslán od něho aneb od hajtmana z Hrádku, oznam panu Bohuslavovi purkrabí, ať jeho káže do Daliborky vsaditi. A tak jsem porozuměl, že dobrovolně praví, kto jsú jeho i ty jiné vězně odjali, a také i z Berúna někteří že byli; než o tom není potřebí před časem hlásiti, ač Berúnští k tomu postavu ukazovali, jako by se takových doptati nemohli. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. 384. Lvovi Žákavci z Žákavy, že by rád, aby mezi ním, synem jeho a téhož manželkou přátelské srovnání se stalo. Na Blatné 1526, 18. února. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3889 nepag. Pane Žákavče milý! Věz, že jest zde pan Jivňanský, kteréhož dceru syn tvůj má, a také jsú s ním i někteří dobří lidé, přátelé jeho, a mluvili se mnú, což se tebe a syna tvého dotýče i také manželky jeho, aby to mohlo býti k slušnému srovnání přivedeno oc: i žádám tebe, buď dnes zde ráno, neb chtěl bych o to s tebú šíře rozmluviti, neb bych také to rád viděl, aby mezi vámi skrze přátely mohly se ty všecky věci slušně srovnati. Dán na Blatné v neděli po svaté panně Julianě léta oc XXVI°. Urozenému vladyce, panu Lvovi Žákavci z Žákavy a v Lažanech, příteli milému. 385. Delf. Hugvicovi z Hugvic, hejtmanu hradu Pražského, aby Albrecht Nedražický z Otradova, jenž za Jana Petříka, obyvatele Pražského, slíbil za nemalou věc, z takového slibu vyvazen býti mohl. Na Blatné 1526, 18. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný příteli milý! Oznamujiť, že jest na mne vznesl Albrecht Nedražický z Otradovic, že jest slíbil za nemalú věc za Jana Petříka, obyvatele Pražského, že jest ten jistý Petřík měl státi před pány Pražany na rathúze, a že jest to obmeškal. A tak, jakž on tomu rozumí, že se před tím skrývá, i také před ním pokrývá, však že jemu Albrechtovi ještě jsú prodlénie aneb hojemství dali páni Pražané podle práva do středy najprv příští. A kdyby on Petřík na ten den na rathúze se před pány Pražany postavil, že by snad tudy on Albrecht z toho slibu a rukojemstvie vyvazen a prázden byl; kdežto on Albrecht naděje se, že ten Petřík jest na hradě Pražském, aneb tu se u někoho pokrývá. I za to tebe žádám, pane hajtmane milý, jestliže ten Petřík na hradě Pražském nalezen bude, že

Strana 293
Dopisy z roku 1526. 293 jeho k tomu mieti budeš, aneb témuž Albrechtovi jeho vydati rozkážeš, aneb on Petřík aby slíbil, jestliže on Albrecht chce jemu na slib věřiti, aby on Petřík na rathúze se před pány Pražany na den uložený postavil a téhož Albrechta z slibu a z rukojemstvie vyvadil; neb ač na hrad Pražský rozliční lidé ucházejí a tam bývají, však proto se mnozí zatykují, i také trefovalo se, i vydávají, a někdy i do vazby dávají; než ktož jsú z našich stavuov a ku právu se volají, pokud čeho podle práva užiti mají, to jest také vědomé. Ale poněvadž ten Petřík jest obyvatel města Prahy, a tak jsem srozuměl, že se ta věc nějakého kupectví dotýče: tehdy mi se zdá za slušné, aby on před tím právem stál a k tomu přidržán byl, k kterémuž právu, totižto do Prahy, náleží, a jmenovaného Albrechta aby vyvadil. Pakliť by se to zdálo obtížné na žádost z jakéž pak koli příčiny učiniti, tehdy poněvadž kníže JMt, naj- vyšší hajtman krále JMti tohoto královstvie Českého, ráčil jest mi na svém místě, maje k JMKské jeti, svuoj úřad poručiti, tehdyť tu věc porúčím podle toho úřadu, aby tak, jakž tuto píši, učinil i také podle úřadu svého, ač jestliže co v tom témuž úřadu náleží, podle práva a zřiezení zemského. Dán na Blatné v neděli po svaté panně Julianě léta oc XXVI°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Delfínovi Hugvicovi z Hugvic, hajtmanu hradu Pražského, příteli milému. 386. Purkmistru a radě města Prahy, aby Albrechtovi Nedražickému z Otradovic, kterýž má Jana Petříka před nimi postaviti, kdyby jeho dostati nemohl, ještě hojemství dali. Na Blatné. 1526, 18. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé moji milí! Vznesl jest na mne Albrecht Nedražický z Otradovic, služebník muoj, kterýž u mne v službě jest, že má před vámi, tak jakž jsem vyrozuměl, tuto středu státi, a Jana Petříka posta- viti oc: i jestliže by k témuž Petříkovi, aby jeho postavil, přijíti nemohl, ježto za to mám, že toho z úmysla neobmešká, tehdy vás, páni a přátelé moji milí, prosím, že ještě témuž Albrechtovi, služebníku mému, do některého slušného času prodlení anebo hojemstvie dáte, aby on mezi tím časem jmenovaného Petříka tím snáze před vámi k postavení přivésti mohl; ježto jsem k vám té naděje, pokudž slušně možné bude, že to k mé žádosti pro mne učiníte, jakož bych také já rád všecko slušné a dobré přátelstvie pro vás učinil. Datum ut supra. Vzáctné opatrnosti pánóm purkmistru a radě města Prahy, přátelóm mým milým. 387. Přeje sestře své, paní Kateřině z Kolovrat, zdraví a oznamuje, že bude na hradě Pražském. Na Blatné 1526, 18. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená paní, paní sestra má milá! Byšte se dobře měly

Strana 294
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 294 a zdrávy byly, toho bych vám věrně přál. Má milá paní sestra. Toliko vám toto psaní z té příčiny činiem, abych vás skrze ně přátelsky navštievil; a prosím vás, račte mi oznámiti, kterak se na svém zdraví máte, kteréhož bych vám s pravú věrú rád přál, aby za dlúhé časy a za mnohá leta trvalo. Také vám oznamuji, že buohda tento čtvrtek na hradě Pražském budu, jestliže by byla která vaše potřeba, abyšte o tom ráčily vědomost mieti. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, paní sestra má milá, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut supra. Urozené paní, paní Kateřině z Kolovrat a na zámku Lyském, paní sestře mé milé. 388. Václavu Trčkovi z Vitence, že na hrad Pražský se vypraví, kam by mu měl listy zaslati; o jednání mezi proboštem kostela hradu Pražského a pánem z Rožmberka. Na Blatné 1526, 18. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Tento list pošli paní Smiřické na Lysú, a jestliže mi co psáti bude, toho u sebe nech, až buohdá na hrad Pražský přijedu. A věz, že, dáli pán Buoh, budu míti nocleh tuto středu v Příbrami, a na zajtří ve čtvrtek pojedu buohda předse na hrad Pražský k Dobříši a ke Mníšku. I jestliže by byla jaká zvláštní potřeba, aby mi něco oznámil, aneb jaké listy poslati měl, tehdy by proti mně tudy, kudyž úmysl jeti mám, poslal; pakli by tak nic zvlášt- nieho nebylo, tehdy mohl by tak ponechati až buohdá k vám přijedu. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. Totoť oznamuji, když jsem již byl dal napsati tuto jednu ceduli, že potom pacholek muoj, kteréhož jsem k tobě posélal, ke mně jest přijel a přinesl mi také psaní od Václava Zimy, kdež mi oznamuje, že tuto středu měl by židovce dáti, tak jakž se jest registry zapsal, a židu za paní Apolónu Hutskú za doplacení huti mně náležící oc: i pověz panu Bohuslavovi purkrabí ode mne, ať jemu Zimovi přidá roku tomu dluhu za dvě neděli od té středy, jako by bylo na hotové peníze vyručeno; neb v tom času má se tomu dosti státi. A tuto ceduli, kteráž Zimovi svědčí, kaž ji jemu brzo dáti. A když pan probošt hradu Pražského bude v Praze, pověz jemu ode mne, že mi pan Krystofor z Švamberka psal, že chce býti tuto sobotu na den sv. Matěje [24. února] v Praze a na zajtří v neděli, aby se ta věc jednala mezi ním a panem Janem z Rozmberka Strakonickým, což se Volyně a Ploskovic dotýče. A také chci tu věc buohda zítra psaniem mým jmenovanému pánu z Rozmberka oznámiti.*) 389. Václavu Zimovi z Novosedl, že mu nepíše, poněvadž mu zprávy ústně dány budou. Na Blatné 1526, 18. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Zimo milý! O jiné věci nyní nechám psaní, po- *) Viz list číslo 382.

Strana 295
Dopisy z roku 1526. 295 něvadž buohdá brzo na hradě Pražském budu. A což se žida a židovky dotýče, o to jsem psal Václavovi Trčkovi, ježtoť to šíře oznámiti má, na čem to má býti posta- veno. Datum ut supra. Urozenému vladyce Václavovi Zimovi z Novosedl, mému milému. 390. Janovi z Rožmberka na Strakonicích, aby v příčině jednání s proboštem kostela Pražského o Volyni a Ploskovice dne 25. února na hradě Pražském stál. Na Blatné 1526, 19. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Byl jest zde na Blatné u mne pan probošt kostela Pražského o tu věc, což se toho jednání mezi vámi o Volyni a Ploskovice dotýče, a také učinil o to psaní panu Kryštoforovi z Švamberka, švagru mému; pak o to jsem se s panem z Švamberka srovnal, abychme tu věc jednali a k tomu vedli na hradě Pražském tuto neděli najprvé příští [25. února]. I žádám vás, nebudete-li sami na tento čas v Praze, račte někoho na svém místě poslati, aby tam tuto sobotu na hradě Pražském byl a před námi aby stál v neděli, kterú hodinu oznámíme, o to se snesúce také s těmi, kteříž sú od druhé strany voleni. Jakož již také psal sem o to do Prahy, aby ta věc byla jmenovanému panu proboštu oznámena, aby k tomu dni na hotově státi byl. I muožete-li také na ten den tomu dosti učiniti, žádám, račte mi to oznámiti, než již bych rád, aby bez dalších odtahuov byla všecka ta věc s obú stran na místě a konci slušném a spravedlivém postavena, jakž jest toho na nás, kteříž jsme k tomu voleni, přestáno. Dán na Blatné v pondělí po svaté panně Julianě léta oc XXVI°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, Mistru převorstvie Če- ského, panu příteli mému milému. 391. Jindřichu Tunklovi z Brníčka, že na hrad Pražský pro soud zemský přibude; že má od je- dnoho listu v příčině věcí Lužických kancléři tisíc zl. dáno býti; o hájení víry křesťanské oc. Na Blatné 1526, 19. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Ač měl bych vám ledacos také psáti, než poněvadž buohdá brzo naše shledání bude, chci toho pozanechati, neb, dáli pán Buoh, tento čtvrtek na hradě Pražském budu. A zdá mi se za potřebné, když do Lužic pojedete, abyšte tudy k Praze jeli pro- naše společnie rozmluvení. Jáť jsem byl také vám některé věci oznámil a noviny psal, i také panu Voj- těchovi z Pernšteina, ježto z Prahy vám to oběma Václav Trčka po jednom poslu

Strana 296
296 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. poslal, a mělo toho vám býti dodáno před nedělí masopustní; než mám včera psaní od Trčky, kdež mi mezi jinými věcmi oznamuje, že jse ještě ten posel zase nevrátil, i nevím, byl-li jest u vás. Pak tak ti poslové někdy pletou a činí jináče, nežli my mieti chcme; ale když druhdy nemuožeme míti takových posluov, jakž bychme mieti chtěli, i mušejí ti býti, kterak se kdy trefiti muože. Což se psaní od knížete JMti panu Vojtěchovi z Pernšteina dotýče: i za to mám, že takovéž mám, a od pana Bře- tislava Švihovského nic jsem mimo to zvláštnieho neslyšel. Také což se dotýče věcí Lužických, viem o tom něco, co se jednalo, a že od jednoho listu, jakž mi praveno, má býti dáno panu kancléři*) tisíc zlatých; než toho neviem, nač jest ten list; než proto slušelo by v kanceláři to opatrovati, aby nebylo proti svobodám tohoto krá- lovstvie, čehož by snad tato koruna nemohla snésti, ne proti králi JMti, než proti těm, ktož by to jednali a toho pomáhali. O víře křesťanské, kterak se v těchto některých zemiech plete, i v některých jiných věcech, jest věc litostivá, a pán Buoh všemohúcí rač podle vuole své svaté k lepšiemu spuosobu ty všecky věci brzo přivésti. A toto mám v paměti, když jsme o Nykle Minkvice a podle toho snad i o jeho bratří psaní učinili, za to mám, králi JMti i knížeti Jiřiemu Saskému, že jest se on podával k nápravě, jestliže by se při něm co toho našlo, což se viery dotýče, nespuosobného, a to před panem administra- torem a před pány preláty k rozvážení oc. Než kudy jest to sešlo, že se tím až do dnes odtáhlo, není dobře, ale ještě vždy jeden neřád druhým trvá; než snad již buohdá bude při těch, na komž záleží, větší chtivost vieru křesťanskú rozmáhati a spravedlivost opatrovati, nežli teď času některého předešlého bylo. Muoj milý pane švagře, o jiných věcech, kterak sem napřed dotekl, zvláštnieho psani nyní zanechávám. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v pondělí po svaté panně Julianě léta oc XXVI. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Thunklovi z Brníčka a z Zábřeha, naj- vyššiemu minemajstru královstvie Českého a foytu markrabstvie Dolnieho Lužického oc. Muoj milý pane švagře! Kteréž jest mi tři koně Knobloch z Lužic přivedl, dobře mi se líbí a rád je mám; než jeden něco jest na oči mdel, jakž mi pravili, kteřížby tomu měli rozuměti, ale snad z toho vyjde; jakož tohoto času, dokudž ještě studeno jest, málo jemu to škodí jako nic, leč toho nevím, bude-li jemu škoditi, kdyžby horka přišla, ač snad něčím i to se bude moci opraviti a předjíti. Kdyby nebylo pro soud zemský, kterýž tento pátek na suché dni [23. února] zasednúti má, nebylo by mi potřebí na tento čas na hrad Pražský jezditi; než aby se právo tvrdilo, sluší toho neopúštěti; jakož i od krále JMti některé listy mám, ježto se také k soudu zemskému a k pruochodu práva vztahují, jedné aby již toho, jest potřebí, bez dalšiech odtahuov bylo obhajováno a lidských spravedlivostí dopomáháno, a zvláště proti těm, *) Adam z Hradce.

Strana 297
Dopisy z roku 1526. 297 kteříž by chtěli své vuole, na své povinnosti a závazky nechtíce pamatovati, užívati; kteříž s boží pomocí snadně mohou býti zkroceni a k poslušenstvie i k nápravě při- vedeni, když jedné JMKská k tomu ráčí se přičiniti svú vuolí a listy k tomu po- třebnými, ježto nebude potřebí, tak mi se zdá, žádného vojska z Uher o to posélati; jakož jsem té naděje, že JMKská svú povinnost, jako král křesťanský, zachovati ráčí, a obcí tohoto královstvie buohda také, což jest povinna, nesejde. 392. Mikulášovi Malovci z Pacova, že chce o jeho věci s Václavem Robmhapem mluviti. Na Blatné 1526, 19. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Psaní, kteréž jste mi učinil, těm artikulóm porozuměl jsem, a chci v tom rád to obmýšleti, pokudž by mi slušně ná- ležalo, i také o ty věci s panem Václavem Robmhapem rozmluviti. A poznám-li toho potřebu, aby v Praze byl, chciť to také, příteli milý, oznámiti. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Mikulášovi Malovci z Pacova a na Sedlci, příteli milému. 393. Mikulášovi Lhotskému z Brloha v příčině jeho pře s panem Malovcem a paní Witmberskou. Na Blatné 1526, 19. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! K tomu jest také paní Witmberská a pan Jan Malovec přistúpili, aby toho bylo odloženo, kteréž sú pře mezi vámi; však na ten spuosob, přijde-li ta která pře k slyšení, aby on, i na místě mateře své, pan Jan Malovec mohl poklid vzíti do druhých suchých dní, neb jest i v jiných přiech jejiem poručníkem. Než bylo by potřebí, nebudeš-li sám v Praze, máš-li koho poručníka dckami zapsaného, aby také na tvém místě poklid vzal. Odpovědi žádám po tomto poslu. Dat. ut supra. Urozenému vladyce, panu Mikulášovi Lhotskému z Brloha, příteli milému. 394. Krištoforovi z Švamberka, že ho senem opatřiti nemůže, poněvadž sám má v něm nedostatek. Na Blatné 1526, 19. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi psali, že úředník váš na Vorlíce má nedostatek v senu pro ovce oc: i rád bych vás v tom jistě opatřil, kdyby bylo z čeho, a netoliko několikery saně, ale několik stohuov rád bych vám dal, než v pravdě mám v tom také nedostatek; ač pro ovce a pro dobytky měl bych toho s potřebu, než pro jiezdné koně, ježto jich nyní drahně na obroce mám, nedo-

Strana 298
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 298 stává mi se, že i kupovati musím; jakož na tom jsem, že z Prahy chci zase koně domuov poslati, neb tam není již od koho, leč v domiech hostinských, kupovati, a to jest velmi nesporo, než proto snáze se zde v to obejdu. A mluvil jsem s purkrabí Rožmitálským, neb jest nyní zde, i též mi pravil, že okolo něho již není co sen ku- povati, a že někteří sedláci sami se v tom nedostatku bojí, jakož vám tu buohda při našem shledání šíře chci oznámiti. Pak nepochybuji, že mi za zlé míti nebudete, čehož na tento čas vyplniti nemohu. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dat. ut supra. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. 395. Janovi z Vitence, hejtmanu na Horách Matky boží, o dolování, o horách Příbramských, o novinách z Uher oc. Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Dal jest mi Pokštorfar některá sepsání, jakožť to oznámiti má, i také co jsme [sic] o ty doly, kdež se dělá a na ně cupusové dávají, dotýče, dal jsem jemu nyní XX I gr. č., tak že první cupusové jsú doplaceni a něco málo více přechází, jakožť také má to oznámiti a [ . .. . .. *) kterak jsem od něho vyrozuměl [ ......] brzo do Prahy jeti. I tamť bych [ ... dáti chtěl cupusy za sebe i za některé jiné, tak jakž jsem jemu to oznámil, tohoto kvartálu těchto postních suchých dní, neb také na ten čas měly by mi peníze z Jochm- tálu přineseny býti kvartálu minulého Lucie. Což se pak těch doluov u Velhartic v kterýchž se dělá, dotýče: i poněvadž kverkové ustávají cupusy dávati, snad by ještě neškodilo některé doly poopustiti, kdež by vodami nemohli snadně zajíti, jako na Sobíkově, u sv. Kryštofora aneb i někde jinde; až by nás pán Buoh všemohúcí zase rudami naděliti ráčil v funtgrubě a v jiných doliech, kdež se bude předse pa- vovati a dělati. Pak již to sobě rozhodni s úřadem horním, kterak se najlépe v tom bude zdáti, a snad by dobře bylo, aby to prvé učinil, nežli by do Prahy jel. Než což se dotýče dolu sv. Václava na Červeném Plášti: ještě bych rád, ač budouli ná- kladníci, aby se neopúštěl, neb by se snad potom nemohl snadně zase dobýti; však již tak musí býti, kterak se porozumí, čemu bychme mohli slušně dosti učiniti, a také jaká jest naděje k užitkóm z toho dolu. O toto jsem také s některými přiemlúval, že by mohlo to, budeli vuole boží, k dobrému býti, aby se ta hluboká štola dělala, kteráž prvé začata, bychme pak měli někde jinde do času poopustiti; a jestliže by se mohli kverkové najíti, já bych chtěl s synem mým čtvrt té štuoly, jako snad někteří jednu šichtu, ujíti, aneb i nad to výš některý kukus, jestliže by se nákladníkuov na to nedostalo; toliko budeli jich *) Vyhnilé.

Strana 299
Dopisy z roku 1526. 299 něco, ježto by trvati chtěli a nedali se mnoho napomínati, když by k dávání přišlo. Však také Pokštorfar toho něco, čemu jest v tom ode mne vyrozuměl, oznámitiť má. Tyto dni předešlé oznámeno jest mi od purkrabie Velhartického, jakož to i sepsáno mám, jaký by pořádek zdálo se jemu míti při lidech pod [úřa dem jeho. I mně se zdá, aby [ .. . . . ] v městečku Velharticích též [ .... Jzal, jakož za to mám, že on také má toho spis; i když to ohledáš, aneb snad písař má to, šíře tomu porozumíš. — Jakož jsi mi psal o sud vína, kterýž jest na Velharticích: i dávámť jej. Dán na Blatné v uoterý před sv. Petra nastolovániem léta oc XXVI°. Urozenému vladyce, Janovi z Vitence a na Tochovicích, hajtmanu na Horách Matky boží u Velhartic, mému milému. Což se novin z Uher dotýče, bylo by o tom mnoho psáti, než toho jest všecken tento grunt, že se knížeti JMti zdá, že všecko dobře zjedná, i což se řádu a práva dotýče, i také JMti věcí a mých. I rač to pán Buoh všemohúcí dáti, aby se brzo v skutku vyplnilo, neb jest toho potřebí pro všecko toto královstvie, i také pro osoby některých nás a mně zvláštně, abych s boží pomocí mohl svých spravedlivostí dosá- hnúti a potom umenšení práce a nákladuov míti; i toho dosáhnúti, což mi JMKská ráčí povinen býti. Cedule hajtmanu. Jakož jsi mi pravil, což se jednání o hory Příbramské dotýče: když pojedeš do Prahy, snad by nebylo škodné, aby tudy jeda vyrozuměl, kterak se na těch horách vede, a má-li se co o to jednati, aby se předse k konci vedlo, nebo víš, že jest se také nějakých cest hledalo s panem Svojší, a proto z toho nic není; také i tuto, což se Příbramě dotýče, lépe jest věděti, máli co z toho býti čili také nic. A kdež jsi se mnú zmínku měl, což se dotýče Fišara: i muožeš-li k tomu při- vésti, rád bych tomu byl, abych já ty lidi držel a z nich plat zúplna jemu dával; i bylo by lépe je[mu], že by vcele plat měl a mně [ .....] lépe, že by se ne tak dopúštělo grunty opúštěti, kterak slyšeti, že se opúštějí; pakli by nyní nemohl toho zjednati, ale že by najednal, když se buohda zase na Blatnú z Prahy vrátiem, aby tento puost s tebú ke mně na Blatnú on o to přijel. 396. Jiříkovi z Maličína, purkrabímu na Velharticích, o pivovarnictví, o řádu poddaných a sirotčím, o kostelnících, myslivosti, lovení v potocích, o vápenici, osévání gruntův; panu Repickému aby dal sud dobrého piva oc. Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Kteráž jsi mi sepsání poslal prvé, i také potom po Václavovi Koblasovi, to jsem již všecko přehlédl a četl, ač dlúho k tomu jsem se uprázdniti nemohl, ať bych dokonalú na to odpověď dal, než něcoť

Strana 300
300 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. jsem po jmenovaném Koblasovi vzkázal. Pak což se dotýče piva vaření, poslal jsem po něm XXV gr. č. na pšenici, ještě více nežli jsi mi byl poslal napsáno; a bude-li potřebí více, i v tom chci tu věc opatřiti, neb poněvadž, za to mám, již pánev novú velikú máš, že budeš moci dáti více piva vařiti, zvláštně jestliže budeš dobrý odbyt míti; a za zaplacení pánve také po témž Koblasovi poslal jsem peníze, neb kteráž věc užitek přináší, sluší toho předkem neopúštěti. Než jestliže jest potřebí co v pi- vovaře opraviti pro novú pánev, aneb v čem jiném k té potřebě, přičiň se k tomu, aby tím dostatečněji ten užitek, což se piva dotýče, mohl se provozovati; jakož ne- pochybuji, že v tom i v jiném, [co] potřebného poznáš, neobmeškáš, nežli opatříš. Také což se řáduov při lidech dotýče, jakožs mi ty artikule sepsané poslal, i dobře mi se líbí a toho při tom nechávám, též i o sirotcích i o jiných lidech mých, kde kteří jsú anebo slúží, abychme o nich věděli. Při tom i toto mi se zdá, aby poručil kostelníkóm při farách mých, jaké peníze kostelní mají aneb jiné věci, z čehož k kostelóm užitkové přicházejí, aby se to také mohlo k dobrému těch kosteluov s mú vuolí obraceti. Což se myslivosti dotýče, toho nyní tak ponech, poněvadž jest puost, ktož by chtěli po mých gruntiech v myslivostech zvuoli mieti; však chciť potom v tom šíře svú vuoli oznámiti, i také to obmysliti, aby se lidem mým na obilé škody nečinily od těch, ktož myslivosť vedou. Nežli k tomu jsem žádnému ne- svolil, aby měl kto s tenaty na mých gruntiech honiti. Než této myslivosti obyčejné té jsem ještě nezapověděl žádnému, ani těm, ktož jsú moji služebníci, ani kteří nejsú. Než což se ručnic dotýče, ani s myslivostí ani bez myslivosti nemá žádný na pole s nimi choditi a z nich střéleti; pakli by se kto toho dopustil, jsú na to pokuty uložené obecniem sněmem svolené. I ktož by se toho dopustil, sluší se k němu tak podle těch pokut zachovati. A což se potokuov dotýče, poruč je opatrovati, aby mi v nich žádný bez mé vuole nelovil; pakli by se kto toho dopustil a byl-li by přistižen, kaž jeho vzíti. Což se dotýče vápenice: dobře mi se zdá, kterak jsi tu věc smluvil, aby již se pak to konalo, když toho čas bude, poněvadž z potřeby chci dáti něco na Velharticích opra- vovati a stavěti, ježto i cihel bude k tomu potřebí dáti nadělati. Kdež také mezi jinými věcmi znamenáno jest o toho šafáře, jako u Viléma Češtického slúží: i psal jsem o něho list, kterýžť jsem poslal po Koblasovi, toho pak nevím, jak jest ta věc zjednána. Poslalť jsem také psaní Klatovským a Sušickým, pak co mi za odpověď dají, když mi to pošleš, tím se dále spraviem; jakož Koblasovi oznámil jsem, oč jsem psal. A jakožť píši, což se myslivosti dotýče, o sedlácích neučinil jsem zmínky, než tiť mají býti myslivosti prázdni, tak dobře cizí jako moji, a těm toho dopúštěti ne- sluší, leč by zvláštní povolení ode mne, aneb od tebe, z slušné příčiny měli. Kdež také mezi jinými artikuly napsáno, což se osévání gruntuov dotýče,

Strana 301
Dopisy z roku 1526. 301 jedni druhým oc: i ten mi se artikul také dobře líbí; než kdež by poznal při někom nedostatek, že by sám nemohl oséti, tehdy lépe jest, abych dal k tomu povolení, aby jiný na slušný spuosob osel, nežli by mělo tak necháno bez osetí býti. Což se dotýče rychtáře z Vlčnov a jemu gruntuov zatopení oc: i chci o to se panem Břetislavem Švihovským mluviti, aneb jemu o to psáti v brzkém času. Věz, že jsú mne Kolínští žádali o některé své potřeby i což se piva odbývání dotýče: i jestliže také budou o to s tebou mluviti, oznam jim, že v slušném času chci jim na to dáti odpověď. Byl jsem chtěl hajtmanu dáti z Ploskovic sud vína i nedal jsem. I daj jemu místo toho to víno, kteréž tu mé na Velharticích máš; neb poněvadž jest víno staré, jemu se hoditi bude, a na tento čas v malých by se penězích mohlo odbýti. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Maličína, purkrabí na Velharticích, mému milému. Cedule purkrabí Velhartickému. Totoť také oznamuji, že syn muoj ode mne řekl dáti panu Repickému sud piva starého: i když k tobě po ně pošle, daj jemu a vybeř, ať jest dobré a k tomu podobné, kteréžs mi poslal na tom voze, na kterémž jsem zase poslal tunu herynkuov a některý sud prázdný; pak z té příčiny chtěl bych, aby to pivo staré panu Repickému dobré dáno bylo, nebo jsem s ním v dobrém přátelství. Také věz, když jsem toto jiné dal napsati, že jest mi psal Vilém Příšek z Čestic, žádaje mne, aby ten Šimek z Velhartic, o kteréhož jsem jemu psal, u něho doslúžil dokudž se zjednal, a pan Jan z Rožmberka Strakonický za též se přimlúvá: i již slušně nemohu tomu odepřieti, však abych věděl, dokud slúžiti má do času slušného, než potom aby u mne byl, kdež jeho potřebuješ. I což se dotýče dvoru v Čachrově, srozuměl jsem od Koblasy, když u mne byl, že by zase chtěl tu hospodářstvie mieti: i poněvadž se tak zdá, že by toho užitek býti mohl, k tomu jest má vuole, jakžť jsem po něm rozkázal. 397. Vilému Přechovi z Čestic v příčině poddaného z Velhartic. Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal o Šimka z Vel- hartic, poddaného mého, tomu jsem porozuměl. I kdyby byl tu věc na mne vznesl brzo potom, když jest po něho k tobě posélal purkrabie muoj Velhartický, mohlt bych dáti hned na to konečnú odpověď; však proto i ještě proti tomu nejsem, aťbych slušnú odpověď dal, když mi oznámíš, dokud u tebe se zjednal, žeť by slúžiti měl, a to bych rád brzo věděl. Dán na Blatné v uoterý před sv. Petra nastolovániem léta oc XXVI°. Urozenému vladyce, panu Vilémovi Přechovi z Čestic, příteli milému.

Strana 302
302 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 398. Janovi z Rožmberka v příčině jeho jednání s proboštem kostela hradu Pražského; o novinách z Uher. Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Což se dotýče toho jednání mezi vámi a panem proboštem kostela Pražského, rád bych, kohož ráčíte na svém místě poslati, jakož jsem vám také prvé o to psal, aby byl v Praze tuto sobotu; neb nebude-li jednání v neděli, tehdy s těžkem pro soud zemský bude se moci o to ten celý týden jednati. Jakož jste mi také ráčili psáti, viem-li jaké z Uher noviny, abych vám oznámil: i nic tak zvláštnieho vnově neviem, než od knížete JMti přineseno mi nedávno psaní, kteréž toliko toto v sobě obsahuje, čemuž jsem vyrozuměl, že ně- jaké slyšení měl před králem JMtí s panem Janem z Wartmberka, a potom že jest toho odloženo; toho pak nevím, na čem jest to dále postaveno, než ta jest naděje, oč jest jeti ráčil, že by dobře zjednati měl. A co jste mi také, pane a příteli muoj milý, psali, což se pana Viléma Přecha dotýče: i dal jsem jemu na to psaní odpověď. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka a na Strakonicích, Mistru převorstvie Českého oc, panu příteli mému milému. 399. Jiříkovi z Maličína, purkrabímu na Velharticích, aby vyslyšel poddaného. Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Tento člověk vznesl jest na mne potřebu svú, kteráž jest na této ceduli sepsána a do této cedule vložena: i vyslyš jeho, a cožť se bude zdáti v tom za slušné, oznam mi to, když budeš ke mně po- selstvie mieti. A jáť také chci v tom dále, dá-li pán Buoh, mú vuoli a úmysl ozná- miti. Datum ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi z Maličína, purkrabí na Velharticích, mému milému. 400. Johance z Ebrnic na Mileňovicích, aby Anně Kostečkové z Blatné za pancíř zaplatila. Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozená vladyko milá! Vznesla jest na mne Anna Ko- stečková z městečka Blatné, že by jí měla nějaký pancíř zaplatiti, než že jí tím dosti od dávnieho času prodléváš: i žádám tebe, že jí již to bez dalších odtahuov zaplatíš, aby mne [ona nejpotřebovala o to více starati. Odpovědi žádám. Dat. ut supra. Urozené vladyce, paní Johance z Ebrnic a na Mileňovicích, přítelkyni milé.

Strana 303
Dopisy z roku 1526. 303 401. Bohuslavovi z Obytec, aby ujistil se člověkem, jenž vedle manželky své pojal sobě jinou za ženu. Na Blatné 1526, 20. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Oznamujiť, že jest na mne vzne- seno, že by nějaký lotr, kterémuž Moravec řiekají, pojal sobě za manželku kmetičnu mou, dceru šafářky ze dvora mého Blatné, a prvé že jest ženu oddávanú měl, kteráž ještě živa jest, a že jest k němu i přišla. I poněvadž jest on takový lotr, žádám tebe, že se jím dostatečně ujistíš a jeho z vazby bez mé vuole nepustíš, a jí, té mé kmetičně, že její šaty a což jest jejieho při něm, že vydati a navrátiti rozkážeš; a nepochybuji, že to dobře znáš, že takový neslušný jeho účinek nehodí se lechce vážiti. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Bohuslavovi z Obytec a v Hvožďanech, příteli milému. 402. Janovi z Vitence, že se mu nově nalezená ruda dobře líbí. Na Blatné 1526, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Hajtmane milý! Jakož jsi mi poslal hanštánek rudy z funtgruby, i dobře mi se líbí. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, aby se toho rozmnožilo, aby skrze milost boží ti, ktož jsú na hory nakládali, také zase z toho užitky měli. A o kterýž jsi mi list psal, což se Bočana dotýče, dal jsem jej tak na- psati, a teď jej posélám. Dán na Blatné v středu před svatého Petra naštolovániem léta oc XXVI°. Urozenému vladyce Janovi z Vitence a na Tochovicích, hajtmanu na Horách Matky boží u Velhartic, mému milému. 403. Jiříku Peřinovi z Maličína v příčině Klatovských a Sušických. Na Blatné 1526, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi poslal list od Kla- tovských, tomu jsem porozuměl. Pak což se dotýče těch řemesl, kterak se v tom omlúvají, jestliže se to tak skutkem stane, to se potom zví; než mněť se zdá, kdyby bylo toho něco nebylo, že by lidé moji nebyli sobě toho obtěžovali, a [na] mne aneb na tebe nevznášeli. Což se pak dotýče toho rozsudku a mé vajpovědi mezi pacholetem a druhú stranú s vyhraženiem vyššieho práva: i také mi se zdá, že jest ta vajpověd slušná; než že ještě pachole na rukojmiech mají, to se snad proto stalo, dokudž se nesmluví; ježto mně se zdá, aby se tím neprodlévalo, než aby se o to smlúva stala, pokudž by za slušné bylo. A když smlúva bude dokonána, tehdy žádati, aby pachole

Strana 304
304 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. z rukojemstvie bylo propuštěno, a potom přátelé, aneb když se jim zdáti bude, také budou moci viniti toho, u kohož jest to pachole tu v Klatovech slúžilo. Co mi také Sušičtí odpíší, to když ohledáš, tomu porozumíš, a potom při jiném poselstvie mohl by mi to oznámiti; a naději se, že buohdá brzo po středopostí zde na Blatné zase budu, než dnes mám do Prahy před sebú výjezd pro soud zemský, kterýž se tento pátek na suché dni [23. února] zasésti má. Dat. ut supra. Urozenému vladyce Jiřiekovi Vopitovi, jinak Peřinovi z Maličína, pukrabí na Velhar- ticích, mému milému. 404. Bohuslavovi z Obytec, že kmetičně jeho věci její navráceny budou, toho že jest vděčen. Na Blatné 1526, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Což se toho Moravce dotýče, pošli jeho na Blatnú, kdyžť se zdá; poručil jsem, že bude přijat a vazbú opatřen. A toho jsem vděčen, že kmetičně mé rozkážeš její věci navrátiti, jakož ona aneb její mátie, jestliže jsú již toho nevzaly, brzo po to některá z nich přijde. Dat. ut supra. Urozenému vladyce panu Bohuslavovi z Obytec a na Hvožďanech, příteli milému. 405. Krištoforovi z Švamberka v příčině drzého pychu, spáchaného Jindřichem z Rožmberka na poslu purkrabství Pražského. V Příbrami 1526, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi oznámili, kterak jest se holomku od úřadu purkrabstvie Pražského zvedlo a vašim puovodóm u pana Jindřicha z Rožmberka, tomu jsem porozuměl, i také skrze správu písaře vašeho. I ač jest věc velmi nepořádná, než proto zdá mi se, že k utvrzení našich sprave- dlivostí stojí to na nás za lépe než za XM zlat., neb ač se někto snad nyní tomu posmievá, ale pán Buohť jest všemohúcí, mocný, že takovým muože to jeho milost svatá v pláč obrátiti. Pak, bych měl vám o tom mnoho vypisovati, zanechávám toho do našeho shledání, poněvadž buchdá brzké bude; a kdyby bylo možné, bylo by se dobře trefilo, abyšte zítra v Praze byli, ale poněvadž máte býti tuto sobotu, proto se tím buohdá spravedlivost naše neobmešká. Toho holomka již mně nyní není třeba ode mne s listy obranními posélati, neb jest to při vašich listech obranních pan Jindřich z Rožmberka vykonal jako ten, kterýž jest se již beze všeho studu nad svú ctí zapomněl; a když se ta věc na soud zemský vznese a mezi lidi roznese, naději se, že to při všech, a zvláště, kteříž řád milují, bude nemálo, nežli vysoce a těžce, váženo, a držím o tom i při králi JMti

Strana 305
Dopisy z roku 1526. 305 pánu našem, když se to JMti oznámí, jakož brzo bude toho potřebí. A v takovém jeho páně Jindřichovu předsevzetí zdá mi se za potřebné, abyšte i opatrně na cestě do Prahy jeli. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán v Příbrami v středu před sv. Petra nastolo- lovániem léta oc XXVI°. Panu švagru mému milému, panu Kryštoforovi z Švamberka a na Zvíkově oc. A když jsem toto dal psáti, ještě holomek i s tím jedniem vaším puovodem sem do Příbramě nepřišli; pak což se dotýče toho vašeho druhého, kterýž také s ho- lomkem chodil: mně by se zdálo, muoj milý pane švagře, abyšte jeho také s sebú do Prahy vzali, aby všickni tři to oznámili, kterak se jim vedlo při tom pořadu práva.*) Cedule panu Kryštoforovi z Švamberka oc. Poněvadž zde v Příbrami není do- statkuov v posliech, i tento posel ode mne, kterýž jde na Blatnú, rozkázal jsem jemu, aby najprvé odsud na Zvíkov k vám šel. 406. Václavu Trčkovi z Vitence v příčině pychu pana Jindřicha z Rožmberka a záležitosti Jana Mičana. V Příbrami 1526, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Který holomek byl poslán s listy obranními od pana Kryštofora z Švamberka, švagra mého, ku panu Jindřichovi z Rožm- berka oc, i kterak se tomu holomku zvedlo i puovodóm podle něho, za to mám, že nyní není potřebí mně, ani panu Holickému, k němu ku pánu z Rožmberka o túž věc posélati; jakož když holomek ten na hrad Pražský přijde, šíře tomu od něho budeš moci porozuměti. Pak jest jakés přísloví, „ktož se nestydí, že mní, že hanby nedochází“: též pan Jindřich z Rožmberka, když se své cti odvážil, snad se naděje, že jemu to tak projíti má, což před se béře; než buohdá v jinéť se jemu to obrátí podle spravedlivého soudu božieho i lidského, kteříž lépe na svú česť pomní nežli on pan Jindřich. Měj posla na hotově jistého a čerstvého, kteréhož bych rád tuto sobotu do Budína poslal. Datum ut supra. Urozenému vladyce, panu Václavovi Trčkovi z Vitence, mému milému. Přišel jest ke mně včera posel od pana Jana Mičana a od tebe s psaniem na Blatnú; i z té příčiny po tom poslu nic neodpisuj, poněvadž již na té cestě na hrad Pražský jsem, než to muožeš panu Mičanovi pověděti, což jedné slušně mohu, že pro něho rád učiniem. A měl jsem jeho v paměti a mám v přátelské, než ještě sem tomu nesrozuměl, aby toho úřadu zemského oc mělo jaké změnění býti. *) Viz Dějiny České V. 2. str. 499 oc.

Strana 306
306 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535. 407. Synu Adamu Lvovi z Rožmitála o zpupnosti Jindřicha z Rožmberka provedené nad poslem purkrabství Pražského a původy Krišt. z Švamberka. V Příbrami 1526, 22. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3889 nepag. Adame milý! Věz, když jsem včera do Příbramě přijel, že jest písař páně Švamberkuov dodal mi od něho psaní a při tom mi také oznámil, kterak jest se tomu holomku vedlo od úřadu purkrabstvie Pražského u pana Jindřicha z Rožmberka, kterýž jest tam chodil s listy obranními, a s ním byli jiná dva od pana Švamberka posláni, totižto puovodové podle pořadu práva, ač mohlo by býti na jednom puovodu podle holomka dosti, ale proto jestli jich více, to také býti muože, jakož se v této věci stalo. I jakž mi praveno, tak to se jim přihodilo: když tam ku panu Jindřichovi z Rozmberka přišli, dali je do věže vsázeti, a že přes noc seděli. A na zajtří ráno že on sám pan Jindřich na věži přišel a dal je z věže vytáhnúti, a potom rozkázal jim ty listy obranní snísti; a opět potom že jim dal na kuoži metati, a že někteří jeho služebníci rozprávěli, kdyby jich paní nevyprosila, že je chtěl dáti stienati. I poněvadž tak on pan Jindřich právo tvrdí, již není potřebí mně k němu na tento čas s listy obranniemi posélati, než proto je schovaj; pak již příliš zřetedlně každý muože to znáti, kterak on pan Jindřich bez všeho studu nad svú jest ctí se zapomněl, ježto mi se nezdá podobné, aby pán Buoh všemohúcí ráčil toho bez trestání nechati, též i lidé aby měli to lechce vážiti, kteříž jsú povinni pod vysokými závazky práva obhajovati a podle téhož práva lidských spravedlivostí dopomáhati. Jakož také i krále JMti brzo to tajno nebude. Než jakž ta věc kolivěk jest, jim to málo škodí holomku a těm puovodóm: nežli nám jest k naší spravedlivosti ku podstatě zvláštně užitečné a buohdá bude, když se to dále pořadem práva k konci povede a přivede. A po- něvadž jest znáti, že již jako by on pan Jindřich sobě zúfal, tehdy jest podobné, že málo nač dobrého myslí. I slušíť se opatrně míti i na Blatné, i mně také, kdež jsem; než mějme ku pánu Bohu všemohúciemu doufání, žeť nás JMt svatá opustiti neráčí. A poněvadž již tak zřetedlně on pan Jindřich dobrému řádu a právu se protiví, tehdy naději se, že dlúho súditi nebudeme a že tím spíše budu moci buohda na Blatné býti. A