Z let 1391—1397. 607 činem, ten dluh má jsám svým dielem i svým zbuožím zaplati[ti] bez druhého škody, a druhého z toho nemá nic opomínati. Pakli [by] který z nás co zachoval, neb kterýmž kolivěk činem dobyl, to má sobě mieti na polepšenie. Pakliby to bylo, žeby bratru mému dřieve řečenému sě nehodilo se mnú býti ve spolce déle, tehdy mám jemu jeho rozdiel našěho všěho zbuožie, i svrchnieho i dědin, pravú třetinu vydati bez všie omluvy i beze všie otpory, tak aby jemu tento list ani která jiná závada škodna nemohla býti na jeho třetiem diele, kromě toho, což je dřieve svrchu psáno. Vedlé — Pavla z Jencenšténa přivěsili pečeti pan Jan z Vlašimě a p. Něper z Rúpova. Dán — ot léta božieho 1391, v sobotu před nedělí, ješto sluove Oculi. 2. Kl. Slovanský na Novém Městě Pražském. — V Novém Městě Pražském. 1395, 22. čce. — Č. 5. My Chval z Štiřína a Mikeš řečený Šlechta, měštěnín Nového Města Praž- ského, ubrmanové ot knězě Pavla opata, Petra řečeného Smolka přěvora a ote všeho konventu kláštera Slovanského v Novém Městě Pražském s jedné strany, a ot si- rotkóv Matějových z Dúbravicě, někdy člověka úročnieho kláštera svrchupsaného, a ot jeho ženy — s druhé strany, o ty o všěcky přě, kteréž sú byly mezi nimi o kteréž- koli věci až do dnešnieho dně — volení, vyznáváme, — že sme — vypověděli mezi nimi takto, aby ti sirotci Matějovi ani jich máti, ani jich poručníci, ani jich přietelé, ani jich budúcí viec nikdy z ničehož a z ižádných věcí po dnešní den nenapomínali opata a konventa svrchupsaných ani jich budúcích věčně; neb jim v ničem vinni nejsú podle našeho uptánie. Pakliby to učinili, — aby jim — desěť kop gr. praž. rázu střiebrných viny a pokuty propadli. Za kterúž vinu a pokutu Mikeš řečený Lolek z Nechanich a Jan řečený Chval z Otic, přietelé a poručníci těch sirotkóv a jich mateře, a za ně za sdrženie našeho vyrčenie sú sé rukojmie postavili. — Pe- četi byly přivěseny ubrmanův a Jimrama z Říčan. — Dán v Novém Městě Pražském léta ot nar. božieho 1395, den svaté Mařie Magdaleny. — Svědci: Jiříček, Jan Krása, Kunc Herdolf, měštěné Nov. M. Pražského. 3. Klášter jeptišek v Č. Krumlově. — Bez místa. 1397, 30. dubna. — Č. 6. Já Jan z Milikovic vyznávám oc, že — prodal sem kopu platu ročnieho a osmero kur ve vsi Krašejově, tu kdež sedí Dorota vdova, s dvorem, s dědinú, s lukami, s lesy oc. i s plným panstvím — duchovnie panně, panně abatyši Krumlovské a jejie konventu za třinácte kop gr. praž[slkého rázu. A ty sem penieze od nich úplně vzal hotovými penězi, a těch dědin sem jim k pravému dědictví postúpil. I slibuji já dřéveřečený Jan a podle mne a za mě, a my Mikuláš z Vesce, Diviš odtudž