260 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. ukazoval, ješto sme tiem ohlášeni široce v této zemi beze všie viny; neb bychom takovými věcmi vinni byli, čehož bože ostřež, nechtěli bychom na tomto světě živi býti sami sobě i svým přátelóm k budúcí hanbě. Ale král JMt vzav k nám zlú vuoli pro naše spravedlivé JMti napomenutie a pro všecku zemi pro dobré obecné zemské, pro práva, pro svobody a pro pravú spravedlnost, i nelituje JMt našie cti bohdá bez viny. Neb kdyby JKMt, takových velikých nešlechetností o nás neukazuje, a tak nás JMt bez viny na našie cti nemaže, byl nás JMt obeslal a dal nám JMt to věděti, jestli že bychom sě řádně z toho nevyvedli jako nevinní, dosti jest času měl JMt o nás takové nešlechetnosti ukazovati a rozsévati. Úfámeť milému bohu, že se nám před jeho svatú milostí veliká křivda děje, i přede všemi dobrými lidmi; a všeckoť křesťanstvo bohdá má naši nevinu shledati, a tak to, což najdéle budem moci, oznámíme. Neb sě pan Zdeněk z Šternberka toho táhne najprv na ciesaře řím- ského JMt a na JMti radu, kniežata duchovní i světská, i na všecky hrabie, pány, rytieře JMti dvořeny: když pan Zdeněk tam u ciesařovy milosti byl v Novým Městě, že jest tu pana Hanuše Rorbochara neviděl, aniž jest zase do Nového Města přijel, až jest i on pryč odjel; téhož sě táhne na kněze Míšenského mladého,1) kterýž má královu dceru2); téhož sě táhne na všecky pány Rakúské, kteříž tam byli, zejmena biskupa Pasovského,3) probošta Viedenského *) a hrabí Sigmunda z Šamberka,5) bratra jeho, pana Storhenbergera,5) pana Lichtštajnara,") pana Potendorfora,3) pana Ekerco- pana Osvalda Aycingara, pana Sigmunda Aycingara, pana vara,3) pana Ebersdorfara, 10) Tyeře,11) pana Saysenekera 12) a jiných mnoho, ježto jich od dávních časóv tolik u ciesaře nebylo v Novým Městě, že pan Zdeněk tam pana Hanuše Rorbochara nikdež neviděl ani zase za jeho přítomnosti přijel, až jest on pan Zdeněk pryč odjel. Buoh to vie, že jest pana Rorbochara neviděl, jakž v Čechách byl a králi zlaté urukoval, a jest tomu bez mála dvě letě. Znamenajž VMt, by taková věc měla býti veliká a nešlechetná, a ciesař nám měl takové penieze dávati, jakož jsú sobě smy- slili, a my také měli syna jeho za pána vzieti, o těch všech věcech musil by JCMt věděti; ale buoh to vie, že ani CMt, ani pan Hanuš Rorbochar se panem Zdeňkem o to, jakž sú živi, nemluvili, ani oni s nimi. Protož, milostivé knieže, již tomu teď široce VMt rozuměti muožete, že nám jest nebezpečná věc k sněmóm jezditi a při našem pánu bývati, neb takové věci veliké naší duši i cti nic nemuož škodnějšieho býti, neb mohli by nám snad tak v náhlé ty smyšlené věci ukázány býti, ježto bychom k vývodu nebyli dopuštěni. Ale všemohúcí pán Buoh z své svaté milosti ráčil nám to dáti, že jsme to od svých přátel zvěděli, a tomu sě již vystřiehli; a teď 3) Oldřicha z Nussdorfa. 1) Albrechta. 2) Zdenu. 4) Albrechta hraběte ze Schaumburka 1445—1470. Weiss Gesch. v. Wien II. 401. 5) ze Schaumburka. 7) Jindřicha, z Mikulovské linie. 6) ze Stahrenberku. 8) 10) Ebersdorfer Reinprecht. 9) Jiřího von Eckartzau. Jiřího nebo Fridricha. 11) Snad: Viléma Tiersteina? 12) Jiřího ze Seussenecku.