656 E. XII. Výpisy z českých listin c. k. veřejné knihovny Pražské. šice a Žabovřesky s poplužími, lukami, řekú, úroky oc —, jakož týž zápis všecko to v sobě drží, — kterýžto zápis i s vesnicemi a požitky v něm vypsanými já nade- psaný Jan Krský od již pověděného Petra Předbora s jeho dobrú plnú a svobodnú volí mám řádně; tak ku prosbě a žádosti ctihodného a bohobojných kněží, kněze Jana opata, kněze Jana klíčníka a všeho konventu dřiev pověděného kláštera Zbra- slavského skrze smlúvu přátel s mé i jich strany k tomu prošených s týmiž kněžími uhodiv a úmluvu s nimi jistú o ten zápis i o zbožie v něm zapsaná učiniv, jakož smlúvy té — list pod téhož opata i konventu a jiných dobrých lidí podle nich na svědomie visutými pečetmi mně vydaný všecko to v sobě ukazuje a zavierá, podle kteréžto smlúvy když mi kolivěk nebo mým budúcím, ktož po mně v držení toho budú, od týchž kněží neboli jich budúcích tři sta kop gr. dáno bude a zaplaceno, tak a podle toho listu úmluvnieho vypsánie, že mám — a též také moji budúcí mají i povinni budú, penieze ty od nich vezmúce, i úroky také s lidí svrchupsaných toho roku úplně a docela vyberúc, svrchujmenovaných čtyr vsí i s tiem se vším — zasě jim a klášteru svrchupsanému k dřěvniemu právu jich postúpiti, a ten list úmluvní mně od nich vydaný i také zápis ten s majestátem ciesařovým, jímžto vsi svrchu- psané i jiné věci Petrovi Předborovi zapsány jsú —, vydati a vrátiti. — Pečeti kromě Jana Krského též uroz. a stat. pánuov, pana Zbyňka Zajiece z Hazmburka, pana Čeňka z Klinšteina, purkhrabie Hradu Pražského, pana Vaňka z Valečova, pod- komořieho královstvie Českého, a pana Jana z Rabšteina. — Léta od naroz. syna b. tisícieho čtyřistého padesátého pátého, v středu po sv. Jiří. 81. Kl. sv. Jiří na Hradě Pražském. — B. m. 1456, 23. srpna. — Č. 87. Já Vaněk z Harasova řečený Pecha bydlem v Litoměřicích vyznávám oc: tak jakož jsú mi daly osvěcená a nábožná kněžna a panna, panna Elška, abatyšč kláštera sv. Jiřie na Hradě Pražském, s jinými pannami, a tak veškeren konvent již jmenovaného kláštera vinici jich, kteráž leží blíž u Litoměřic nade vsí nad Prným, jménem Jeptišku, abych ji dělal a požíval do mého života toliko a nic déle; kterúžto vinici dělati mám sám svým grošem dokládaje na všechny potřěby, a suduov k tomu dobývati mám bez nákladu a upomínanie panen svrchupsaných. A což by které léto za mého drženie pán Buoh vína nadělil na té vinici, z toho mám a slibuji často- psaným pannám a klášteru vydávati čtvrtý sud vína; a kdyžby to víno častopsaným pannám a klášteru vezli, k vozbě mám já čtvrtý groš dáti a panny tři diely vozby platiti mají vždycky každú vozbu od toho jich čtvrtého dielu oc vína, a to kolikrát by se to víno kdy které léto událo vézti. — A paklibych tu vinici zřězal a zkopal a v tom umřěl, tehda děti mé aneb přietelé moji po mně zuostalí sberúce víno