Dopisy z roku 1514. 95 chávám, kto z nich jedni proti druhým spravedlivost mají, aby toho podle práva užiti mohli; však jestli že co tu mně také náleží, anebo náležeti bude, toho sobě nezavíraje. Dán na Blatné, v sobotu po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Písku, přátelóm mým dobrým. 105. Václavu Bezdružickému z Kolovrat o soukromých záležitostech; k minemistru na Horách Kutných že se psaním přimlouvá za vydání mu peněz; ku králi společně že jeti nemohou. Na Blatné. 1514, 26. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož mi připomínáte, oč ste se mnú mluvili, když jste mne na Bielé Hoře postihli, když sem na Hrádek jel: i vězte, by byl kto váš ke mně, za mnú jeda, přijel, že bych to byl, oč jste mi psali, rád učinil; ale ptal sem se na to, přijel-li jest kto váš, když sem na Hrádku byl a když sem odtud jeti měl, za mnú, nemohl sem se žádného doptati. A tak nevěda se v tom čím spraviti, jel sem předce k Blatné a nadál sem se, že ste jse na to jináče rozmyslili a snad to některak opatřili; i také sem toho tak zanechal. Protož znáti muožete, že jest v tom mnú nic nesešlo, neb jestliže jste koho byli za mnú poslali a on mne nedojížděl, to má vina nenie. Však, pane ujče muoj milý, teď vám list k hajtmanu Hradeckému posielám, a jestli že se vám zdá, co vám to mé psanie bude platné, muožete je témuž hajt- manu poslati; nežli znáti muožete, že já již nemohu mnoho v tom rozkazovati, což sem s sebe složil, nežli co bych v tom mohl svú žádostí prospěti, toho bych vám rád přál. Což se dotýče pana minemejstra, co sobě do něho, kterak sem tomu z vašeho psanic srozuměl, obtěžujete: neznám, by v tom byl vinnen. Nebo král JMt ráčil jest mi již před několika lety něco z Hory dáti, a toto jest již od toho času třetie minc- mejstr, a ještě mi toho nedali; kdežto, když by mohl tento pan mincmejstr tomu dosti učiniti, že by, za to mám, to učinil, ale poněvadž jiní někteří čekají, také já podle jiných čekati musím a toho jemu, by on tím byl vinen, nepřičítám. Ačkolivěk něco mi se stojícieho také podle jiných vydává, a když mi dadie, sem toho vděčen, ale od krále JMti, od kteréhož to mám, a když mi nedadie, mám strpenie, nepřičítaje toho úředníkóm; než-li snad by se to mohlo spieše přičísti ne- dostatku těch hor, anebo když mají mnoho rozkázánie, aby vydávali, že časem po- stačiti nemohou. Ale ktož by tomu nechtěl věřiti, toho neviem kterak napraviti. Nežli, pane ujče muoj milý, píši také panu mincmejstru o vaši věc; ale ne- bude-li v minci peněz, netuším by platné to psanie bylo; ale má-li z čeho pan minc-