Strana I
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL VII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála z let 1508—1520. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1470. Dopisy úřadu podkomořského Budějovským 1412—1526. Denník českého poselstva ku králi francouzskému r. 1464. Registra soudu kamorního 1472—1482. Registra zápisů markrabství Moravského z roku 1459. Výpisy z českých listin c. k. knihovny Pražské 1391—1477. V PRAZE 1887. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II
PŘEDMLUVA. Slavný historiograf František Palacký r. 1840 vyžádal si od tehdejšího stavovského výboru zemského svolení, aby nákladem stavův království Českého mohl vydávati listiny a listy, kteréž sepsány byly ve stoletích XIV., XV. a XVI. jazykem českým a jsou důležity ke zpytování dějin českých oněch dob. Ar- chivu Českého, jakž nazvána jest tato sbírka pramenů dějinných, vyšel díl I. roku 1840, díl II. 1842, díl III. 1844, díl IV. 1846; když pak po několika letech Palacký hodlal pokračovati ve vydávání Archivu Českého, výbor zemský r. 1853 odložil to na dobu neurčitou; po dlouhých přestávkách a vždy po novém pří- znivém rozhodnutí výboru zemského vydal Palacký ještě díl V. r. 1862 a díl VI. roku 1872*). Ve předmluvě k tomuto VI. dílu Archivu Českého poznamenal Palacký, že »umínil obmeziti práci svou předběžně jen na písemnosti pocháze- jící z doby nejstarší až do r. 1526, zůstavuje péči o další v té věci pokračo- vání svým potomkům.“ Avšak Františkovi Palackému, stojícímu tehdáž již na sklonku svého účinného života, nebylo dáno, aby tuto publikaci třeba jen v ob- mezení naposledy přijatém přivedl k zamýšlenému konci; díl VI. Archivu Če- ského byl poslední, jejž Palacký vydal, ačkoli on sám nejlépe věděl ještě o zna- menitých zásobách příhodných pramenů historických z doby před rokem 1526, a opisy některých zvěčnělý dějepisec sám si byl opatřil a jich k vylíčení věku Poděbradského i Jagellonského také použil. Spolek Historický v Praze, uznávaje potřebu a příhodnou chvíli, aby se pokračovalo ve vydávání Archivu Českého, podal dne 1. října 1884 žádost ke sněmu království Českého, aby na ten účel zase povoloval summu peněz z pro- středků zemských, jakáž před smrtí Františka Palackého (1876) stávala v roz- *) Viz Františka Palackého spis: Zur böhmischen Geschichtschreibung, vyšlý v Praze 1871, na str. 87, 131, 137; — též předmluvu k VI. dilu Archivu Českého.

Strana III
počtě zemském. Po návrhu výboru zemského sněm český při vyřizování roz- počtu na rok 1886 učinil toto usnešení: »K dalšímu vydávání Archivu Českého povoluje se na rok 1886 částka 3000 zl. s tím doložením, že rozhodování o tom, jaké prameny by se vydávati měly, se svěřuje Král. České Společnosti Náuk, a že zemskému výboru se ukládá, aby další potřebné kroky se společností tou ujednal, a sice v tom smyslu, aby ekonomická stránka podniku zůstala jako druhdy věcí výboru zemského.“ Též v rozpočtě zemském na rok 1887 stojí táž summa, povolená na vydávání Archivu Českého, a bude tak bývati bohdá také v letech příštích. Král. Česká Společnost Náuk, dohodnuvši se s výborem zemským, zří- dila k vykonávání úkolu sněmém na ni vzneseného kommissi, ve kteréž na- cházejí se její členové: Vácslav Vladivoj Tomek jakožto předseda kommisse, Antonín Gindely, Josef Emler, Josef Kalousek, Jaromír Čelakovský, Jaroslav Goll, Antonín Rezek. K bezprostřednímu a jednotnému vedení podniku, při němž sic budou se nyní účastniti mnozí vydavatelé, kommisse uznala zapotřebí ustanoviti ze sebe redaktora, za kteréhož zřízen byl člen níže podepsaný. Archiv Český bude se vydávati dále v téže spůsobě a podobě, v jakéž dosavadních šest dílů péčí Františka Palackého na světlo vyšlo dle programu. jenž vytištěn jest při díle prvním roku 1840. Obsahovati tedy bude z pravidla písemnosti jazykem českým psané, a sice v pěti oddílech: A) Psaní poselací všelikého druhu. B) Zápisy zemské obecné a sněmovní, též listiny královské a úřední C) Listiny soukromé. D) Výpisky právní a dějinné. E) Výtahy a přehledy z listin čerpané. Listy a listiny budou se vydávati ne porůznu, ale vždy sbírka kusů k sobě nějak náležitých. Především bude se hleděti k tomu, aby ty druhy a sbírky pramenů, jež Palacký vydával, doplnily a dovedly se až do roku 1526, ač tento rok ani nyní nemá býti přehradou, kterou by se měla trhati sbírka písemností, ježto dohromady souvisí původem svým, nebo příjemcem anebo nějakou stránkou věcnou. Přítomný díl VII. vycházel, tak jako díly dřívější, po sešitech patnácti- archových. Příště však vydá se vždy celý díl najednou. V Praze v červenci 1887. J. Kalousek.

Strana 1
A. XXVII. DOPISY PANA ZDEŇKA LVA Z ROŽMITÁLA z let 1508—1532. Vydává František Dvorský. Vrozervané době zápasu stavů českých jedněch proti druhým vystupuje v historii české postava Zdeňka Lva z Rožmitála. Zdeněk byl synem Lva z R. (jehož křestní jméno stalo se příjmením rodu), nejvyššího sudího, bratra Johanky, manželky slavného Poděbrada, krále českého; dědem byl jemu Jan, jenž l. 1415 přivěsil pečeť svou a podepsal se na ztížný list šlechty české, zaslaný sboru Kostnickému v příčině upálení Mistra Jana Husi. Zdeněk však sám byl až zelotickým katolíkem, a zase pravnukové jeho Zdeněk a Jan po bitvě Bělo- horské jako náčelníci zbouřených sedláků proti vrchnosti a katolíkům jati a odpraveni. Zdeněk Lev objevuje se v dějinách českých jako vysoký hodnostář zemský. Od roku 1498 do 1504 zastával důležitý úřad purkrabí Karlšteinského; 1. 1505 a 1506 byl nejvyšším sudím, a od r. 1507 nejvyšším purkrabím, v kteréž hodnosti (s malou přestávkou 1523—25) sloužil až do 1530 třem králům českým Vladislavovi, Ludvíku a Ferdinandovi I., o jehož zvolení za krále českého nejvíce se přičinil. Zemřel u vysokém stáří asi 75 let r. 1535 ze středy na čtvrtek po sv. Markytě, jakž náhrobní kámen jeho mramorový v kostele sv. Víta na hradě Pražském dosavade svědčí. „Pán Buoh rač se nad ním smilovati,“ tak se končí ná- hrobní nápis muže, jehož více než třidcetiletá veřejná činnost při tak vysokých úřadech zem- ských s velikou, někdy skoro neobmezenou mocí jako náměstka králova, byla by mu zjednala vděčnou pamět, kdyby věnována byla prospěchu, dobru vlasti. Palacký praví, že působení tohoto muže stalo se pro národ český osudným (Dějiny V. 2). Přílišné strannictví náboženské, brojení proti stavu městskému, osobní prospěch strhly jej do všedního víru událostí. Zdeněk Lev při vší vynikající schopnosti své duševní nedovedl se povznésti nad rozbouřené vášně svého času. Byl mužem své doby. Staří letopisové a jiné historické prameny, nově zvláště Palacký, věrně jej charakterisují. Zrcadlem však všeho po- čínání a smýšlení jeho jsou dopisy, kteréž vedle veliké politické důležitosti mají také nemalou cenu kulturní pro historii českou. Politický význam listů Lvových ocenil Palacký ve svých Dějinách Národa Českého; my ukážeme ještě krátce na jiné stránky, kteréž zvláště charakte- risují povahu Zdeňkovu a ostré vrhají světlo na národní i sociální poměry oné doby. Archiv Český VII.

Strana 2
2 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Purkrabí Karlšteinský, nejvyšší sudí a nejvyšší purkrabí království Českého neznal jazyka latinského, ačkoliv tehdy latina byla diplomatickou řečí evropskou; psával vždy česky i mimo hranice České koruny, jako na př. králi polskému, knížeti saskému; německy také neuměl. Všeobecně tenkráte živý cit vlastenecký, uvědomění národní jeví se i u Zdeňka Lva velmi intensivně; takž píše léta 1523 dne 3. srpna: „Aby cizí národové měli o našich svo- bodách, právích a řádech [králi] raditi, toho sem nikda neslyšel, aby to býti mělo, ani aby kdy bývalo k dobrému tohoto království, nebo by pak i chtěli užitečně raditi, není snadné najrozumnějšímu člověku k tomu dostatečnú radu dáti, čehož neví a svědom není,“ a t. r. dne 11. dubna oznamuje Petrovi z Rožmberka: „Slyšel jsem také, že v Moravě ještě nic zjednáno není, a že páni a stavové toho markrabství nechtí nic jednati, leč jim najprvé jejich svobody budou potvrzeny, a Němcuov a Vlachuov že také v své radě mievati nechtí. Pak daleko jich méně nežli nás, a když sebou nechtí dáti hnouti od svých svobod a spravedlností, mám za to, že při nich zuostaveni a zachováni budou. Pak jakés jest přísloví, že nesmělé srdce cti nedochází, a ktož při spravedlnosti upřémně stojí, že jsou jeho věci všecky požehnané.“ A opět témuž dne 12. dubna t. l.: „Mně se zdá, snášejme k ublížení našim svobodám, dokudž chcme, že tomu konce nebude, vždy z jednoho po druhém, dokudž se o to nezasadíme, abychme, což nám spravedlivě náleží, při našich svobodách zachováni byli.“ „Cožkoli sme, vždy něco jsme. Dajž pán Buoh, abychom ku pomoci jedni jako druzí cizích národuov nepotřebovali“ (1517, 5. července). Několikráte touží, žaluje, že národ český pro svou nesvornost u jiných jest zlehčen, znevážen. Velmi trefně zmiňuje se o poměru Čech k sesterské Moravě: „Slýchal jsem, že království České jest hlava, a markrabství Moravské oud: ale na tom mnoho není, bychme pak byli i vlastní bratří, kdy bychme spolu dobře býti nechtěli.“ Někdy však všechna krásná slova vlastenecká i záměry ustoupily u pana Zdeňka lid- skému egoismu. Jednou píše panu z Rožmberka: „Pro svú vlast a pro naše svobody netoliko statku, ale i hrdla sluší nasaditi“ (1520, 19. listopadu); a jindy zase témuž: „Co by mi to platno bylo, kdybych netoliko tomuto království, ale všemu světu užitečně sloužil, a sobě že bych zle učinil, málo by z toho moji potomci potěšení měli“ (1517, 28. srpna), ačkoliv něko- likráte s nemalým sebevědomím praví, že království Českému spravedlivě sloužil a mnoho pro dobré vlasti své obětoval a utratil. Jako každý za tehdejší doby šlechtic byl i Zdeněk Lev velice pečlivý o svou čest, poctivost, a nemálo mu záleželo na tom, aby před každým říci mohl, že byl vědom své po- vinnosti, moci úřední. „Mluvil sem to prvé mezi mnoho lidmi a na obecním sněmu tohoto královstvie, ktoby jináče o mně mluvil, že by takový o mně mluvil jako zrádce cti mé; i VMt a každého zvláště prosím, že jináče o mně držeti a věřiti neráčíte, než jakž o ctném pánu a na své poctivosti vždy zachovalém přisluší, . . neb z daru pána Boha všemohoucího tak sem JMKské, pánu svému a tomuto království sloužil, že sem nic nezavedl“ (1517, 13. srpna). A na jiném místě opět píše: „Kdyby se statku dotýkalo a byl spálen, měl bych naději, že bych někdy mohl to zase postaviti: ale aby mně měli na mé poctivosti utrhati, a ta věc se prodlila, a já tomu neodepřel, nevím potom, kterak by mi to snadně potom mohlo napraveno býti, aby se mohlo tudy mé poctivosti dosti státi. Jáť na to již myslím, abych ne řečí, ale bohdá skutkem to ukázal, aby bylo zřetedlně známo, že jest ještě v tomto královstvie purkrabě Pražský s tú mocí úřadu toho, jakž na to řádně přislušie“ (1514, 2. září). S citem jeho vlasteneckým, s pečlivostí o čest šlechtického rodu a úředního povolání závodil o přednost duch náboženský. „Kterak krále křesťanského měla by býti větší nebez-

Strana 3
Úvod vydavatelův. 3 pečnost, nežli ktožby o něm hlas púštěl, že chce bludné kacíře obhajovati a jich neopúštěti. Neb jiná jest věc osoby bludné, jakožto žida (na tom činiem příklad), neopúštěti v jeho spravedlivosti, a daleko jiná neopúštěti někoho v jeho bludu a kacířstvie“, píše 21. ledna 1526 Karlovi knížeti Minsterberskému; a jindy Oplovi z Fictum: „Pak ten, o kterémž jste mi psali, snad jest následovník Lutruov, ješto jakž o tom mnozí držieme, jakž to jméno jest po- dobné podle řeči naší české k lotru, že také k tomu se v něčem podobají i skutkové.“ Pa- lacký o tom podotýká: „Také byl pan Lev jeden z prvních Čechův, kteří jmeno německého reformatora vtipem laciným přeodívali v lotra.“ (Dějiny české V. 2. 447.) Mimo tyto stránky povahy Zdeňkovy z listů jeho poznáváme též, že byl spravedlivým k poddaným, i dobrým hospodářem. Jimi osvětluje se spor jeho s Rožmberky o statky jemu odkázané. Hojné nalezáme v nich zprávy o souvěkých důležitostech, jakož zejmena o sněmích, sjezdech krajských, o sjezdu ve Vídni 1515, o sporu stavů vyšších se stavem městským, o ro- dině královské, o sedlském povstání r. 1517, 1525 a 1526, o lékařství, hornictví, o pečeti zemské, o chování se Uhrův k Čechům, o odúmrtním obilí a j. v. Zajímavá bývají ve Zdeň- kových listech stará přísloví i zvláštnosti jazykové. A ještě slovo o způsobu psaní listův. Zdeněk Lev jako nejvyšší purkrabí zaměstnával ve své kanceláři několik písařů, kteříž vedle potřebných zápisů hospodářských vpisovali ve- škeré listy Lvovy (jichž někdy dvadcet i více za den bylo rozesláno) do nepaginovaných ter- nionů, na kterýchž poznamenán jest rok a den, kdy se začínaly, a číslo, kolik jich bylo každého měsíce opsáno. Tak na př. „L. 1516. Toto jsú registra léta téhož druhá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov poselacích, kteréž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z R. a z Bl., najvyššího purkrabí Pražského, od čtvrtku před ochtabem božieho křtěnie“ (10. ledna). Z takových záznamů vidíme, kolik asi ternionů listův měsíčně bylo opsáno a jaké množství dopisů z kanceláře Lvovy bylo vydáno. Terniony počítají 40 až 60 listův, a ternionů bylo za měsíc šest, sedm opsáno. Ze zbytků zachovaných listův poznáváme, že ani snad padesátý díl jich se nezachoval. Listy zde uveřejněné vzaty jsou, až na nepatrný počet, z bohatého archivu Třeboň- ského, některé z originálů, některé ze současných opisů, což při každém tištěném kuse jest poznamenáno. 1*

Strana 4
1. Hendrychovi z Gutšteina v příčině sporu s Jaroslavem z Šelnberka. Na hradě Pražském. 1508, 29. března. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3499 f. 7 p. v. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psanie, kteréž jste ke mně učinili, co se pana Jaroslava z Šelnberka dotýče, tomu jsem porozuměl oc. I vězte, že těm ruoznicem, kteréž jsú mezi vámi psaním i řečmi vznikly, byl bych radše od prvupočátku toho záštie i nynie, aby bylo toho nebylo; kterak pak v tom ve všem proti sobě na odpor jste a kto jest co z vás psal aneb mluvil a k jakému by konci vésti chtěl, poněvadž věc zjevná jest, to jsú mnozí viděli a slyšeli a protož toho mně opakovati, neznám by bylo potřebie. Však co se dotýče panstvic páně Jaro- slavova z Šelnberka, poněvadž já po předciech svých, ješto se to mohlo by pokázati dostatečně, kdyby bylo toho potřebie, od drahně set let kronikami, majestáty, dskami a rozličnými listy a pamětmi, kdež ta věc zřetedlně z mnoha stran v mnohých krá- lovstvích a zemích známa a vědoma jest, že od starodávna jsem pán a k jmenovanému panu Jaroslavovi znal jsem se a znám, že jest strejc mój: i tu znáti muožete, takovú věc již vědúce, kterak by to býti mohlo, aby on neměl pánem starodávním býti. A kdež jste mi také psali, že za glejtem krále JMti dotýkáni jste na své cti před soudem zemským: i pane a přieteli milý, jistěť já na pániech JMtech a vladykách soudciech zemských to znám i také ten sám jsem, abych v takové i v jiné věci krále JMti, pána mého milostivého, ve všie poctivosti zachoval; ale poněvadž majíce vy glejt JMKské, psanie jste odsud z Prahy ku panu Jaroslavovi učinili, tu z takové příčiny páni JJMti zase proti tomu psáti a mluviti jsú nebránili, jakož za to mám, že i od JJMtí, proč se toho nebránilo, slyšeli jste. A jakož jste mi poslali přiepis toho psanie, kteréž jste nynie ku panu Jaroslavovi učinili, i poněvadž ta psanie, kteráž jsú mezi vámi předešla, nejsú skrze mne rozdávána vám s obú stran, i bych měl takovým zpuosobem k sobě to psanie již přijímati, znáti muožete, že mi to ne- příslušie a aniž toho učiniti míniem. Dán na hradě Pražském v středu po hodu blahoslavené panny Marie zvěstovánie léta oc. VIII. Zdeněk Lev oc. Odepsánie na psanie páně Hendrychovo oc. napřed psané.

Strana 5
Dopisy z roku 1508. 5 2. Slibuje nově jmenovaných hejtmanův v kraji Prachenském býti poslušen. 1508, 13. září. Orig. v archivu Třeboňském č. 3509. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urozený vladyko, přátelé moji milí! Jakož najjasnější kníže a pán, pan Vladislav, uherský, český oc. král, pán náš milostivý, hajtmany po krajiech v této České zemi zřéditi jest ráčil a vás v tomto našem kraji Prachenském hajtmany ustanoviti, práva obhajovati a řádu, tak jakož zřiezenie a svolenie zemské od JMti vydané a potvrzené to v sobě zavierá a uka- zuje: protož já Zdeněk Lev z Rožmitála oc. podle téhož poručenie a zřiezenie zemského vám od JMti vydaného a stvrzeného slibuji a chci vás v tom poslušen býti a tak se zachovati, jakož též zřiezenie v sobě držie a ukazuje. Toho na svědomí pečeť svú dal sem k tomuto listu přitisknúti. Jenž jest dán v středu před povýšeniem svatého křieže léta MVVIII. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka a urozenému vladyce panu Zdenkovi Malovci z Chajnova na Witmberce. 3. Petrovi z Rožmberka o nepřátelském smýšlení a ouskočném jednání nejvyššího kancléře. Na hradě Pražském. 1508, 28. listopadu. Orig. v archivu Třeboňském č. 3516. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte zdrávi jsúc dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že jest král JMt ráčil psáti nám několika, abychom od úředníkuov z zámkuov JMti počty přijali, jakož vám teď toho přiepis posélám: i na tu sem věc myslil, co s tím máme činiti, i mně se zdá, máme-li my jedni a druzí nic, kterýmž jest tak mnoho poručeno jako nám, počty přijímati, že se to nemuože dobře trefiti a zvláště z té příčíny, poněvadž pan kancléř*) ještě jest králi JMti těch zámkuov nezdal a v to nás podle zřiezenie na obecniem sněmu učiněného nevpustil. Co se vám v tom zdá, prosím račte mi ozná- miti, neb za to mám, že pan kancléř bude o tu věc připomínati; než mně by se zdálo, aby jemu odpověď dána byla, že z hodných příčin zdá se nám toho odložiti, až se od JMKské vrátíme. Neb račte toho povážiti, kdybychom počty přijímali prvé než on pan kancléř ty zámky zdá [sic], jakž zřiezenie zemské jest, tehdy bychom jeho věc tvrdili, a oč sme se zasadili pro dobré krále JMti a JMti dědicóv i tohoto krá- lovství, to lehčili; a protož mně se zdá, že jest ta věc z něho přišla, že by nás rád v něco *) Albrecht Libšteinský z Kolovrat.

Strana 6
6 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. uvedl, cožby v tém [sic] svého zisku znal, ale my bychom byli nerozómni, kdybychom se toho dopustili. Také račte věděti, že jest král JMt psáti ráčil, aby pan kancléř s panem Radslavem*) k Hoře dohledli a od pana minemejstra**) počet přijali: ježto mně se také zdá, že to z pana kancléře jde, že by chtěl zřiezenie zemské na jiných tvrditi, ale sám se toho, v čemž se jeho dotýče, pokudž muože, zdalovati; i takové věci bych já nehyzdil, anébrž dobré jest, abychom počty přijímali, kdyby ta věc, což se pana kancléře dotýče, byla na konci postavena, ale sic jináče bojím se, že bychom patami napřed chodili oc. Což se pak toho počtu s panem mincmejstrem dotýče, Radslav na tom nenie, by se v to dáti chtěl, dokudž nebude v to uveden, aby podle zřízení zemského zámky královské spravoval, též jako pan kancléř, a tak potomně podle toho zřízení aby trvalo, aby dva jednostajně k takovým věcem dohlédali a opa- trovali, jakž svoleno a zřiezeno jest, ne aby někto vytrhna se chtěl mimo jiného napřed vlásti [sic] a k své ruce zámky královské aneb úředníky na nich zavázané jmieti. Teď vám také posielám přiepis, co jest psal pan kancléř jednomu pánu a snad i víc někomu, že bychom něco vejše na se táhli neb brali, než nám přísluší, a zvláště ti páni, kteříž jsme nyní o svatým Martině spolu byli; a o mně zejména zmínku činí, jakož tomu ráčíte z toho přípisu porozóměti, ježto buohda nic jsme nejednali ti páni i já, což bychom jednati neměli, a zvláště o tom mnoho mluví, což se psaní pod zemskú pečetí dotýče, ježto zřetedlně zřiezenie a obecnie svolenie jest, že máme pod zemskú pečetí psáti; ale jinému nemohu rozóměti, než že sobě proto najviec to ob- těžuje, že jménem královským, tak jakž jest se byl v to dal, tak nám mnoho nepíše jako prvé, aby nám rozkazoval, a poněvadž JMKská v uobecniem zřiezenie to jest ráčil ustanoviti, kterak taková věc zachována býti má, ne tak vše, kterak by se jeho samému rozómu zdálo, a protož rozličně bouří a snad by nedbal, pleť se jakž plet v tomto království, kdyby jedné tak, jakž on chce, bylo po jeho vuoli; ježto známe, co jest nám dobrého zednal [sic] neb nic; i jest slušné více takových spletkuov, pokudž muožem, v tomto královstvie nedopouštěti, zvláště tomu se nesluší dáti vésti, ktožby chtěl svú věc napřed před obecniem dobrem předkládati, jakož pak zřetedlně to již známe, co jest skrze jeho předsebrání v tomto královstvie přišlo; a protož není potřebě [sic] o tom mnoho vypisovati. Také, pane a přieteli muoj milý, vězte, že jest mi poslán list, kterýž jest psal pan Ladslav Třebovský panu hofmistrovi,***) že kněz biskup Bosák †) i také kněz biskup Olomúcký a on pan Ladslav a pan Hanuš Hugvic tento týden k králi JMti pojedú o to, což se té věci, kterúž s panem kancléřem činiti máme, dotýče; i velmi se to *) Radslav Beřkovský z Šebířova. ***) Vilím z Pernštejna. **) Bernard z Waldšteina. †) Jan Filipec, biskup Varadinský.

Strana 7
Petrovi z Rožmberka 1508. dobře trefí, že také od nás k JMKské pan minemejstr a pan Tunkl jedou, neb jistě toho našeho předsevzetí nikterak nesluší opouštěti pro dobré pána našeho i JMti dědicóv i pro naši budúcí nebezpečnost; neb ačkolivěk o těch o všech věcech věděl bych vám mnoho co oznámiti, ale nehodí se všeho psáti a také sem tuto již mnoho psal. Však toto také račte věděti, že pan kancléř, tak sem zpraven, o to jest mluvil, že jest pečeť zemská nová udělána, ježto o tom, za to mám, tak dobře věděl, jako kto z nás; a kdyby pak i nové nebylo, však stará není zrušena, muožem tak dobře starou pečetiti jako novou, ježto mně se zdá, že v tom nemá oč mluviti, než leda bouřil, ježto jest víc k smiechu než k čemu jinému podobno; však tu muožem znáti, poněvadž se toho chytá, ježto nic není, že kdyby bylo zač ujieti, tepruov by se toho držel, kdyby nám mohl v čem jakej posměch učiniti; ale poněvadž o věc spra- vedlivú jsme se zasadili, tu naději ku pánu Buohu mám, že nám ráčie v tom prospěch dáti. Však toho jest potřebie, abychom v tom pilnosť společnú jměli a o to o všecko spolu s ním před králem JMtí konec sobě, což najspíš budem moci, učinili; jakož tu já naději do našich všech přátel mám, že v takové věci budú nám přístojni. Dajž pán Buoh pane a příteli muoj milý nám se spolu šťastně ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském v úterý před svatým Ondřejem léta oc. VIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkhrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc. 4. Petrovi z Rožmberka, aby jako správce království Českého k uvažování zemských potřeb dne 30. prosince na hrad Pražský se dostavil. Na hradě Pražském. 1508, 18. prosince. Orig. v archivu Třeboňském č. 3518. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane [a přieteli]*) muoj milý! Vězte [že ráčil] psáti král JMt, kteréžto psaní dnes jest [mi dodáno, že jsú toho potřeby JMKské a] dědicuov i tohoto všeho království pilné [a] zna[me]nité, abych pány a [vladyky, kteříž v soudu zemském sedají, správce království tohoto, bez prodlé- vání, aby se [sjeli, svolal,] že JMt ráčie nám všem takové potřeby oznámiti oc. I poněvadž [taková vuo]le a rozkázanie JMKské a pilné a znamenité potřeby, za to vás, pane a přieteli milý, prosím, že v pátek po hodu božieho narozenie do Prahy přijedete a nazajtří v sobotu ráno [30. prosince], že se na hrad Pražský sjíti ráčiete a ty potřeby, kteréž nám JMKská skrze své poselstvie ráčie oznámiti, slyšeti; kdežto vám věřím a s pilností žádám, znajíce takovú vuoli a rozkázánie a pilné a zname- nité potřeby JMKské, že tak učiníte a na hradě Pražském na čas jmenovaný najíti *) V hranaté závorce položená slova jsou v původní listině uhnilá.

Strana 8
8 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. se dáte. Dán na hradě Pražském v pondělí před svatým Tomášem apoštolem božím léta oc VIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkhrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc. 5. Petrovi z Rožmberka o královském do Čech příjezdu, o chystaném vítání kněžny, dcery krá- lovské, paními českými a o zrádcích, kteříž by chtěli hrad Pražský zlézti. Na hradě Pražském. 1509, 28. ledna. Orig. v archivu Třeboňském č. 3522. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že jest mi poslal pan hof- mistr přiepis listu, co jest král JMt ráčil panu Ladslavovi Třebovskému psáti; kte- réhožto listu také vám teď přiepis posielám, kdežto z něho porozomiete, že jest král JMt již tento pátek minulý z Trnavy vyjeti a do Moravy se obrátiti ráčil. Jakož již jest veliký čas, aby JMt do tohoto královstvie ráčil brzo přijeti, neb čím dále vždy jsú toho větší potřeby. Neb račte věděti, že jest mne došlo, kterakby někteří velikú zradu před sebú měli, chtějíce se o hrad Pražský pokusiti, rozličné věci sobě k tomu strojiec i jakýs most koženej [sic]; ježto kdyby král JMt měl svým přiejezdem prodlíti, vo dvorné věci někteří chtěli by se pokusiti, a všecko to jde z té roty šibalské; kdež já jiné naděje v tom jmieti neviem, však mám v pánu Buohu doufánie, že nás ráčí od ta- kových nešlechetníkuov vysvoboditi; než jest potřebie v tom ve všem se opatrně jmieti a k tomu skutečně se přičiniti, abychom před takovým šibalstvem mohli sobě pokoj učiniti; však ptám se na to se vší pilností i s Pražany, kteříž starší jsú, abych se mohl v této věci gruntu doptati; a jestliže v tom co viece vyzviem, ježto by bylo potřebie vám věděti, chci vám to bez meškánie oznámiti. I račtež toho povážiti, před tou rotou kterak jsme bezpečni s svými hrdly a statky i také prvotně pán náš, jakož JMKské tu všecku věc oznámil sem; však prosím, že nynie ráčiete to při sobě zachovati. Což se pak dotýče naší jízdy proti králi JMti, srozoměl sem z psaní páně hofmistrova i také z páně Ladslavova Třebovského, že jest toho potřebie, aby někteří z nás k králi JMti do Brna se vypravili a potom opět jiní JMt vítat, tak jakž po- rozomieme, kterak se králi JMti v tom bude zdáti; než což se do Brna jiezdy do- týče, abychom v tom JMKské obeslánie nečekajíc, jeli, aby opět ten člověk nám něco nesplet; neb jest v pánu Bohu ta naděje, že všecky věci k dobrému konci budú se moci přivésti, když jedné naší pilností nebude scházeti, pak tak to by mně

Strana 9
Petrovi z Rožmberka r. 1509. 9 se zdálo, abyšte vy, pan hofmistr a pan komorník*) do Brna k JMKské jeli bez pro- dlévánie, kdežto já za to zvláštně prosím, že tak ráčíte učiniti, neb pan hofmistr na tom jest, žeby jeti chtěl a panu komorníku o též píši; a takto tu věc před sebú mám, že sem poslal ku panu hofmistrovi, abych od něho zvěděti mohl, který den jmenovitě mohl by se ten přiejezd váš do Brna trefiti, a také za to mám, že od pana minemejstra na každý den poselstvie jmieti budu, čímž se šieře zpraviti v tom budu moci; a jakž to konečně zviem, že jest JMKská v Brně, a zatím mi se po- selství od pana hofmistra vrátí, dám vám to hned věděti, kdy byšte měli jeti. A za to vždy prosím, že tak ráčiete učiniti a té jiezdy sobě neobtěžovati; a zdá-li se vám také, aby pan sudí**) jel, chci jeho za též rád prositi; neb jakož sem vám psal, kterak pan kancléř k králi JMti jest se vypravil, máť s sebú rozličnú čeleď a s roz- ličnými úmysly, a protož jest velmi potřebie našeho pána i našich přátel posíliti. A z Moravyť také drahně přátel při králi JMti na tento čas budem jmieti. Což se pak mé osoby dotýče, jistě bych také rád s vámi jel, ale toho nevím, budu-li to moci učiniti z těch příčin, kteréž vám oznamuji; než psal jsem králi JMti, co mi v tom ráčí rozkázati, že se v tom chci zachovati. Však také prosím, račte mi v tom svú radu a zdání oznámiti, a za to mám, že mi se prvé posel od JMti vrátí, nežli tento, kteréhož teď k vám posielám. Což se dotýče některých paní, aby proti kněžně, dceři krále JMti, vyjely: i po- něvadž tomu jest rozoměti, že se to JMKské líbí, slušie nám také tu poctivost JMti učiniti; neb také sem srozoměl [z] psaní páně Ladslava Třebovského, že jest proti kněžně JMti vyjela paní maršálková a paní Lichtnšteinarová, a do Brna že k ní mají přijeti paní hajtmanová Moravská a paní Ladslavová a některé snad víc; však kteréby vše z Čech vyjeti měly, za to mám, že mi to pan mincmejstr od krále JMti oznámí; než pan hofmistr ten mi píše, že za to má, že jeho manželka bude moci také jeti, ač když jsem prvé jemu o to psal, to jest sobě obtěžoval, ale již jest k tomu při- stúpil a toho otporen nenie. Pane a přieteli muoj milý! Ač snad druhdy ledacos vám píši, ježto snad mohlo by se někomu zdáti, že víc na se beru, nežli mi přieslušie, ale poněvadž to činím dobrým a přátelským úmyslem, prosím račte otpustiti; však cožby se vám ne- líbilo, oznamte mi, rád opraviem, neb s kým jsem v dokonalém přátelstvie a úmysl býti mám, píši jemu i mluviem otevřitě, jakžj est mi na mysli, bez fortele; než před lotry slušie nám opatrnost jmieti, ne bychom neupřímností vuokol šli, než abychom jich lotrovstva a šibalstva zrušiti a zkaziti mohli, nebo kdyby nás takoví v klesku uvésti mohli, jistěťby nás rádi dorazili, ale buohdať nás pán Buoh od toho zachová; než ktožby nám jámu kopal, sluší ho radši do nie samého uvrci. *) Ladislav ze Šternberka a na Bechyni. **) Petr Holický ze Šternberka na Leštně. Archlv Český VII.

Strana 10
10 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Také račte toto věděti, že jest mi psáno, že jest Jiřík Stach, kteréhož pan Zdeněk Dobrohost u vězení měl, utekl, ale bych já tomu měl věřiti, že jest to tak, to v mój rozom nemuož, než že je puštěn; i račtež se podívati tomu řádu: jsa on obeslán několikrát, nechtěl jeho na hradě Pražském postaviti, než své vuole v tom užíval; a protož, bude-li to JMKská ráčiti trpěti i s námi, co jest on pod tím puosobil, budeť věc divná, abychom to měli lechčiti, neb poněvadž chcme řádu, sluší netrpěti neřádu, a jináče dobře býti nemuož. Dajž pán Buoh, pane a přieteli muoj milý, nám se spolu šťastně ve zdravie shledati, a prosím račte tohoto posla brzo zase ke mně vypraviti. Dán na hradě Pražském v neděli před hodem slavným hromic léta oc. IX°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Psáno Petrovi z Rožmberka. 6. Petrovi z Rožmberka o výjezdu stavů českých proti králi do Německého Brodu, sněm český že jest králem rozepsán oc. Na hradě Pražském. 1509, 30. ledna. Orig. v arch. Třeboňském č. 3523. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli mój milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že po tom, když sem k vám posla teď nedávno vypravil, přijel jest ke mně posel mój, kteréhož sem k králi JMti do Trnavy posélal, a přinesl jest mi mnoho listóv od JMti, kteréž sem roze- slati dal, komu kteří býti mají; kdežto JMt píše vám, panu hofmistrovi, panu ko- morníkovi, panu sudímu i také jiným mnohým pánóm a z rytieřstva a Pražanóm, abyšte proti JMti vyjeli a v Německém Brodě v sobotu po svaté Dorotě byli, jakož se tím psaním od JMti šíře zpravíte. I poněvadž již tak brzy JMt do tohoto krá- lovstvie ráčí přijeti, mně se zdá, že již na tento čas nenie potřeby žádnému z nás do Brna jezditi, jakož sem také o to psal panu hofmistrovi a panu komorníkovi; než ktož sou obesláni, aby proti JMti do Německého Brodu jeli, to mně se zdá za potřebné i za slušné, aby se v tom JMti vuole ke cti JMti naplnila, jakož za to mám, že žádný toho z těch, ktož sou obesláni, neobmešká, lečby kto beze lsti nemohl. Také račte věděti, že některé paní mají proti kněžně, dceři krále JMti, též také do Německého Brodu vyjeti. Také vězte, pane a přieteli mój milý, že král JMt ráčil jest nám rok po- ložiti se panem kancléřem první čtvrtek v puostě; jakož vám teď toho listu přípis posélám, co nám JMt o to píše, ale toho listu od JMKské nechal sem u sebe z té příčiny, poněvadž jiné některé věci také prvé u mne sou, co máme se panem kancléřem činiti. Pak nevím, kudy jest to přišlo, že se v tom listu nejmenuje, kde

Strana 11
Dopisy z r. 1509. 11 státi máme, však jiné naděje nemám, než že na hradě Pražském, neb za to mám, že JMt ještě tento masopust na hrad Pražský přijeti ráčie. A také JMt pokládá sněm obecní tohoto královstvie na hradě Pražském první úterý v puostě, jakož již o to sou listové po krajích rozesláni od JMKské. Také jest mi oznámeno, že král JMt ráčil ku panu kancléři poslati a ku poslóm Pražským, aby do Trnavy nejezdiec JMt v Brně čekali; než že jest ráčil k sobě obeslati hajtmana z Hrádku a z Poděbrad, aby k JMti přijeli, že ráčí je z prvních závazkóv propustiti, než nový slib aby učinili JMti a JMti dědicóm a nám správcóm na JMti místě podle zřízení zemského oc. I pane a přieteli mój milý! V pánu Bohu mám já tu konečnú naději, když stále a pilně při tom dobrém, což sme předsevzali, trvati budem, že bohda všecky věci k dobrému konci přivedem a uži- tečnú službu pánu našemu a JMti dědicóm učiníme, a tomuto královstvie i nám pokoj. Neb ačkolivěk rozličné šibalstvo jest, ježto o tom vždy jedno po druhém slyším, ale již vás nyní nechci tím zaneprázniti, neb mám za to, že se bohda brzo shledáme; však s boží pomocí, tak jakž vám píši, když v těch věcech potřebných snažnost a pilnost společně mieti budem, všecka ta lotrovstva bohdá k dobrému konci přivedem. Dán na hradě Pražském léta oc. V°VIIII v úterý před hromicemi. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc. 7. Krištoforovi z Švamberka, jakou pomoc válečnou krajové králi svolili oc. Na hradě Pražském. 1509, 20. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3534. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli, zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře, jakož jste mi psali, jaké jste jednánie na sjezdu kraje Prachenského jměli, tomu sem porozoměl i také tu péči, kterúž ste se panem z Rožmberka měli, a stav panský že jest svolil tak, jakž ste mi tu věc oznámili: když to králi JMti oznámiem, o tom nepochybuji, že toho JMt od vás vděčen bude; než vězte, že jest JMt včera jel na lov na Brandýs, však za to mám, že tuto středu zase přijeti ráčí. Což se pak rytieřstva v kraji našem dotýče: tomu sem nerad, že jsú se pro té puol druhé kopy tomu zepřeli, k čemuž jsú téměř všickni již svolili; neb vězte, že již v těchto krajích tak, jakž jest ta věc králi JMti oznámena, svolili jsú miesto každého pěšího VI /2 P míšenské, totižto v kraji Plzenském, Hradeckém, Chrudímském, Boleslavském, Kouřímském, Slanském, Litoměřickém, Rakovnickém, Podbrdském; a z Žateckého kraje k JMti sú poslali, toliko žádajíc, aby něco počtu pěších v tom 2*

Strana 12
12 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. kraji jim umenšiti ráčil, že se jim zdá, že jest na ten kraj mnoho položeno, než že rádi dáti chtie jako i jiní. Ale JMt ráčil jest jim dáti odpověď, že se JMti nehodí pro jiné kraje, aby mělo jim co umenšováno býti; a s tím sú zase poslové do toho kraje jeli, a za jiné nemám, než že k témuž přistúpí jako jiní. Což se pak dotýče kraje Čáslavského, odtud ještě JMt odpovědi nemá, než za to máme, že tu též svolí jako jiní; a což se dotýče krajuov Bechyňského a Vltav- ského, toho ještě neviem, kterak jest tu pan komorník zjednal, neb ještě od něho žádného o tu věc poselství u krále JMti nebylo. Toto také, pane švagře muoj milý, vězte, že v některých krajích, tak jest králi JMti oznámeno, že sú chtěli miesto jednoho pěšího po desíti kopách dáti, kdyby jiní krajové chtěli též učiniti: pak tutoť jest již daleký rozdíl našich pánuov rytieřstva kraje Prachenského, že k obecnému dobrému chtí býti najposlednější, ač snad, kdyby to věděli, že já je za takové pokládám, bylo by jim proti mysli; však byť se pak velmi hněvati chtěli, s prvniemiť nemohú býti v této věci počteni; však jakž jest kolivěk, snad jedni druhé napravie, že sobě srozumějí, poněvadž někteří z nich nebyli by toho odporni, kdyby jiní k tomu přistúpiti chtěli. Což se pak měst dotýče, což sú mnohá svolila i také Pražané, což jest na ně uloženo, že též z pěších dáti chtí jako i my: i poněvadž Pražané sú svolili, za to mám, žeť již jiná města všecka téhož odporna nebudú. Což se pak dotýče, pane švagře muoj milý, poněvadž ste svolili z pěších dáti, ježto potřebie vám u Plzně na ten den podle obeslánie krále JMti býti: i ačkolivěk byl bych rád s JMKskú o to rozmluvil, ale poněvadž JMt odjeti ráčil, bylo by vašeho posla dlúho držeti, aby na JMti příjezd čekal; než s některými vašimi přátely, radami krále JMti, mluvil sem a tak se nám zdá, kterýžkolivěk chcete tu pomoc králi JMti učiniti, že vám nenie potřebie podle toho obeslánie ku Plzni táhnúti; neb já také v tom kraji statek maje, poněvadž sem svolil, nepotáhnu, než ktož jest nesvolil, těmť jest se potřebie opatřiti, aby holého nedali, aby snad nebylo huoře než té půl druhé kopy, ježto jest viece posměch na tom se zastaviti, než co jiného. Neb mně se zdá, by byli k ničemuž nechtěli svoliti, než že chtie táhnúti, byli by poctivěji učinili, než toho ujímati, k čemuž sú jiní svolili; pakli budou jaké po- selstvie z toho kraje rytieřstvo u krále JMti měti, za to mám, že JMt bude věděti, jakú jim má odpověď dáti. A proto toto již vám píši, muožete pánu z Rožmberka oznámiti a při tom pánu ode mne z těch koží, kterými mne chce darovati, poděkovati. Než to mi se najhuoře líbí tuto, jakž jest mi ráčil psáti, že chce jednoho dáti z děla vystřeliti a druhého upéci a třetího na kuol vstrčiti: i bojím se, že se velmi ty kuže pokazí, že se na kožich dobře hoditi nebudou. Dajž pán Buoh, muoj milý švagře, nám se spolu šťastně ve zdraví shledati, a dobře jest, aby se lotři trestali, aby dobří

Strana 13
Dopisy z roku 1509 a 1510. 13 tím větší svobody a zvuole užívati mohli. Dán na hradě Pražském v pondělí před s. Bartolomějem léta oc. VIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Chrištoforovi z Švamberka oc., švagru mému milému. 8. Oznamuje Petrovi z Rožmberka, jakou výtržnost Hendrych z Gutšteina nad bratrem svým Wolfem provedl; prosí, aby brzo berni na hrad Pražský odeslal. Na hradě Pražském. 1510, 2. ledna. Orig. v archivu Třeboňském č. 3547. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, to bych vám věrně přál. Pane a přieteli muoj milý, račte věděti, že dnes páni Gutšteini, pan Jetřich, pan Jan stavěli jsou se, a při tom jest ozná- meno králi JMti, že jest pan Hendrych, bratr jich, Kunžvart ztekl a pana Wolfa, bratra svého, tu na Kunžvartě jal. Tu král JMt to rozváživ, jaké se to věci dějí, nechtěje téhož dopustiti, aby panu Jetřichovi a panu Janovi měla se taková věc přihoditi, ráčil jest je rozkázati vsázeti; potom pak k večerou přijel jest také pan Wolf; však toho neviem, kterak jest panu Hendrychovi ušel, i stavěl jest se králi JMti: a JMt ráčil jest jemu dáti rok do hospody, do Pehmova domu, až do zajtří; co pak dále z toho bude, toho ještě neviem. Než toto jest také slyšeti, že by pan Hendrych v Tachov se uvázal: i JMKská jest na tom, jestli že jest tak, aby JMt nikterak toho nelechčil; než za JMt ráčil hned obeslati many, kláštery a města tu přísedící i také některé okolní sousedy odtud nedaleko JMti poddané, aby páně Hen- drychovu svú vuoli s boží pomocí skrotiti mohli a toho, več jest všel v tomto krá- lovstvie v drženie, dobýti. Jakož za to mám, že k vám král JMt brzo o to psanie učiniti ráčie, kterémuž šieře budete moci vyrozoměti, neb mně se po tomto poslu nehodí pro přejetí listu mnoho o tom vypisovati; však pokudž jest možné, co by se psáti hodilo, prosím, račte mi v tom své zdánie oznámiti. Než toto jest zdánie mé, ač neviem dobře-li tomu rozomiem, že jest potřebie králi JMti, aby panu Hendry- chovi ty šturmy skutečně zastavil a přetrhl, dokudž jest JMt v tomto královstvie; však již JMt nemůže zde dlúho býti pro jiné potřeby JMti zemí, a protož slušic tím pospiešiti, zvláště dokudž se špihovati nebudou. Pakli se to bude moci jináče sro- vnati bez odtahu, tomu bych já rád byl, kudy by se zlé zastaviti mohlo. Muoj milý pane a přieteli, jakož jsem vám před časem předešlým psal, což se berní dotýče, za to žádaje, abyšte ji brzo ráčili na hrad Pražský poslati: i za to ještě prosím, že tak ráčiete učiniti bez prodlévánie, neb ač jest něco berničiech peněz odjinud bylo mi přineseno, ale ještě se mnoho nedostává; a jak jest nového

Strana 14
14 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. léta minulo, neb jsem sobě byl dotud pruotah vzal, tak mne všickni napořád napo- mínají, nechtějíce mi odpočinutí dáti, a protož vždy prosím, že tak ráčiete učiniti, aby se tou berní pospíšilo poslati, neb mi v tom zvláštní přátelstvie učiníte; neb ač toho nic na užitku, ale mnoho tudy s sebe práce složím a starosti, ježto sic bez toho mám hojnost dosti práce. Dán na hradě Pražském v středu po novém létě léta oc. X°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabí Pražský. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc. 9. Vilímovi knížeti Bavorskému v příčině různice o meze při horách Bavorských. Na hradě Pražském. 1511, 8. října. Tištěno v Archivu Českém I. 337. 10. Krištoforovi z Švamberka, aby na dlužné listy královské jako jistec pečeť přiložil. Na hradě Pražském. 1511, 26. listopadu. Orig. v arch. Třeboňském č. 3558. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Vězte, že tito listové hlavní, v kterýchž jsem se na místě JMKské jistcem za JMti dluhy učinil, obnovovati se na tento čas musili, a některé nové pro splacenie prvniech dluhuov, za kteréž jsú z pánuov správcí rukojmí, zdělati: a protož vás, pane švagře muoj milý, žádám, že k nim pečeť svú, aby se bez dlúhých odtahuov dokonati mohly, přiložiete; neb kdyby se jimi dlúho protahovalo, snad by sobě někteří to mohli obtížiti a po tom i na krále JMt škody hnáti. I pane švagře muoj milý, pro uvarovánie toho obého, věřím vám, že tak učiniete a pečeť svú k těmto listóm přiložiete; neb i to sem, pokudž jsem rozoměl, sobě rozhodl, aby v jedněch listech jedni a v druhých druzí slibovali, a tak aby všem potřebie nebylo v jedněch listech slibovati. Dán na hradě Pražském v středu po hodu svaté panny Kateřiny léta oc. XI°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkhrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka oc, švagru mému milému. 11. Krištoforovi z Švamberka, aby na dlužní listy královské pečeť svou přitiskl jako jistec a na rozepsaném sněmu jednal tak, aby zlé věci průchodu neměly. Na hradě Pražském. 1512, 18. ledna. Orig. v arch. Třeboňském č. 3561. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní manželkú vaší a sestru mú milú, toho bych vám věrně

Strana 15
Dopisy z let 1510—1513. 15 přál. Muoj milý pane švagře, teď vám posílám listy hlavnie, v kterýchž sem se místo krále JMti jistcem udělal, jakož sem vám to zde v Praze oznámil; i poněvadž jste své pečeti s sebú neměli, protož k vám tyto listy posílám a prosím, že k nim pečeť svú přiložíte. A muoj milý pane švagře! Jakož jest slyšeti, že má býti sněm obecní: i jest mi dnes po vašem odjezdu oznámeno, že jest položen první pondělí v puostě; i jestliže prvé na ten sněm přijedete, jednajte ve jméno buoží tak, jakž toho po- třebu, aby zlé věci průchodu neměly, znáte, a jestliže my někteří pro zemskú potřebu se poobmeškáme, tím svých hlasuov neztratieme; a protož, chtěl-li by kto jináče to vykládati, již se dále v tom rozumem spravte. A rač se nám dáti pán Buoh spolu, pane švagře muoj milý, šťastně a ve zdravie shledati. Dán na hradě Pražském v ne- děli den svaté Prišky léta oc. V.° XII. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabí Pražský. Urozenému panu, panu Krištoforovi z Švamberka oc., švagru mému milému. 12. Krištoforovi z Švamberka, že sněm v Kolíně přece býti má, že se lidé k válce strojí, o po- čínání si knížete Bartoloměje Minsterberského a Zikmunda Kafunka, Mělničtí že hrad pánův z Walštejna jako oblehli oc. Na hradě Pražském. 1513, 5. srpna. Orig. v arch. Třeboňském č. 3580. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní manželkú vaší a sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Což se pánuov Třebelských, přátel našich, a těch pěti set � gr. českých, kteréž vy Zbyňkovi Běšínovi dáti jste měli, jakož já již to zastúpiti mám, dotýče: i ještě na to jemu sem listu neudělal, než vám list teď posílám, že vás v tom dluhu zastúpiti mám a váš list u Zbyňka vyvaditi; i prosím vás, že ten list, kterýž na pány Třebelské máte, již jim vrátíte. Jakož jste mi psali, pane švagře muoj milý, žádajíc věděti, puojde-li ten sněm v Kolíně předce, který na den svatého Bartoloměje býti má: i věřte, že předce má býti, neb jest v krajích na tom zuostáno, by pak již k němu obesláno nebylo; ač- kolivěk měli by listové o to od krále JMti do krajuov psáni býti, ale ještě jich ne- přinesli, a jest mi divné, čím se tak dlúho prodlévá, leč při JMti posla pro jiné věci zdržují. Noviny jsú rozličné slyšeti, a než jedny minou, už jiné nastanou, a již jest tolik toho spleteno v hromadu, že časem nevím, čím se spraviti a čemu dokonale věřiti; však o tom jest najvíc slyšeti, že se na všecky strany lidé více k válce nežli ku pokoji strojí, i moji nynější blízcí sousedé; kdežto já také z příčin slušných píši do všech krajuov, aby vojensky hned na hotově byli pro všelikterakú potřebu oc.

Strana 16
16 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Pak bych vám měl předešlé věci opakovati, za to mám, že o mnohých víte; než toto vám oznamuji, že města, když jsú sjezd v Praze ty dni po svatém Jakubu měli, že sú nějaké přátelstvie s kniežetem Bartolomějem*) tvrdili a na tom se i roz- jeli; než jáť sem s městy nynie nic nejednal, krom což sem jim prvé psal, což se hradu Pražského dotýče, a na to ještě od nich konečné odpovědi nemám, kromě ode dvú měst. Byl jest Procek**) u Pražan a u jiných měst od krále JMti v poselstvie: i tak rozumiem, že jsú spolu nic nejednali nežli svadili se, a s tím jel zase Procek do Uher; a co jest sjednal, což se kněze Bartoloměje dotýče, aby jemu města nákladni nebyli, poněvadž on krále JMti poddaným škody činie, i což rozumiem, že jest v tom také nic neprospěl, než že jest mu odpověď dána, aby se k žádnému gruntu trefnému nesformovala. Také vězte, že kněz Bartoloměj jakés spisy ukazoval aneb oznamoval, jaký má zápis s městy, a že se vopouštěti nemají, a nevyhradili práva ani nic jiného, ač jestli tak, co jest on mluvil, krom toliko samú osobu krále JMti a JMti dědice; ježto již jsú to věci veliké a k řádu se nevztahují, zvláště s těmi zpuosoby, co před se to knieže béře. Také kněz Bartoloměj ublížil jest nám správcóm, ježto bylo by o tom mnoho psáti; i také co sme my zase z potřebnosti a s čím ku Pražanóm a ku poslóm z měst poslali, pan sudí, pan kancléř, pan Bernart z Walštejna a já, ježto mám to všecko sepsáno, ale čas nesloužil, abych to dal přepsati a vám poslal; a že již toho psanie ukracuji, překáží mi mnohé zaneprázdněnie i také již čtvrtá hodina na noc; však když se bohda o sněmu shledáme, šíře o ty všecky věci rozmluvíme a což bude potřebného, to sobě, dáli pán Buoh, oznámíme. Toto také, pane švagře muoj milý, vězte, že kníže Jiří Míšenské ráčil jest nám správcóm psáti slovy rozumnými, slušně to předloživ, která jest v stavích v tomto královstvie různice, že by se v to chtěl, ač bylo-li by nám k vuoli, vložiti, a městóm že o též píše. Také vám toto oznamuji, že rota kněze Bartolomějova a Zigmunda Kafunka, tak jakž jest mi oznámeno, učinili tyto dni minulé škodu u Svídnice a něco před- městí spálili, a co pobrali, to na Skály vzali, kteréž též knieže od pana Hynka Špetle drží: i považte těch přátel českých měst pod řádem a právem, jaké skutky činí a škody poddaným pána svého; mně se zdá, by lidé se chtěli dívati, jakož bohda toho nebude, že pán Buoh neráčí dlúho toho trpěti. Rád bych vám těch novin uskrovnil, ale když je jich mnoho, nemohu na krátce přestati. Toto také vězte, že Mělničtí měšťané byli osadili, skůro jakoby *) Bartoloměj, kníže Minsterberský, syn Viktorinův, vnuk někdy krále Jiřího z Poděbrad. **) Procek Malý z Cetně, rytíř, sekretář královský.

Strana 17
Dopisy z let 1512 a 1513. 17 oblehli, hrad Mělnický pánuov z Walšteina, a kudyž fortna na zámek tu zakopali, aby tady choditi nemohli, a pánuov z Walšteina dobrého člověka, kterýž tu úředníkem byl, jeli; toho pak nevím, jaký to konec vezme, než nebude-li srovnánie, já se podle úřadu svého, pokudž jest za právo, zachovati musím. Rač dáti pán Buoh, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na hradě Pražském v pátek před svatým Sixtem léta oc. XIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. 13. Proboštu Chotěšovskému v příčině nakoupení zbroje na 100 osob, na Blatné 1512, 20. srpna; tištěno v Archivu Českém IV. 57. 14. Petrovi z Rožmberka o politických záležitostech a různých novinách, o praktikách knížete Bartoloměje Minsterberského, o sporu vyšších stavů s městy, Vratislavští že u něho byli s poselstvím oc. Na hradě Pražském. 1513, 7. srpna. Orig. v archivu Třeboňském č. 3582. Urozený pane, pane příteli mój milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili psáti, kterak by vás rozličné noviny docházely, cožby se v Praze díti mělo, ale že sem vám toho neoznámil: i račte vě- děti, že bych jistě toho nerad obmeškal, což bych potřebného znal, jakož sem tuto středu minulou po vašem služebníku vám psal, některé věci oznamuje; a byl bych ty časy rád i více psal, než že, maje do krajův mnohá psaní, nemohl jsem tomu dosti učiniti, však maje ten úmysl bez prodlévání k vám poslati. Jakož jste mi ráčili poslati psaní, kteréž vám teď zase posélám, což jest vám psal pan hajtman Moravský i také toho přípis, co jest jemu psal pan Ladslav Třebovský: i slyšel jsem také o tom, což se pana Třebovského dotýče, kdežto tomu rozómím, že on pan Ladslav také se v tu rotu dává, kteráž šibalstva následuje. Což se dotýče pana hajtmana Moravského: jakož jste mi prvé psáti ráčili, že jste se s ním sjížděli, i z toho sem srozoměl, že on při nás přátelech stojí; a v tom psal jest pan hofmistr před včerajším mně a panu kancléři,*) že se jemu zdá, aby on pan hajtman byl na tento sněm do Kolína od krále JMti poslán, však což by měl jednati na list věřící, aby se v tom námi správcemi spravil; i již sme my o to k králi JMti poslali a psali, neb mně se zdá, že jest lépe, nežli by kto jiný v tom *) Ladislav z Šternberka na Bechyni. Archiv Český VII.

Strana 18
18 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. poselstvě z jiné země býti měl, neb mohl by ten v to se vetříti, že bychme snad nic po něm neučinili. Také vám teď posélám, co jest pan hofmistr mně a panu kancléři psal, ješto jest nám to včera přineseno, a co sem já zase panu hofmistrovi otepsal, teď vám toho také přípis posélám. A kdež jest učinil dóminku o mém se panem kancléřem k němu příjezdu: i prvé sem vám oznámil, že z některých příčin chtěl sem k němu přijeti, i kdež on píše, že sme mu po Prockovi zkázali, že nyní přijeti nemůžem; i tu jest vzkázal pan kancléř jemu o tom po Prockovi, než jáť nyní po něm málo vzkazuji, neb mám k tomu hodné příčiny. Jakož sem vám psal o některých věcech, kteréž mi ráčíte připomínati: i jest jistě tak, že pod způsobem dobrého chtěli by nám někteří lotři zlé učiniti. Než bohdá najdou se k tomu ty cesty, když se, dá-li pán Buoh, spolu shledáme, že tomu slušně otepřem, ktožby chtěl nám zlé činiti; a když to poznají, za to mám, že své úmysly v tom změní a pravdě místo dadí. Což se pana hofmistra dotýče: ač já o tom držím, že při něm sou rozličné věci, ale zase za to mám, že se dá napraviti, ač by nebylo pro nás, ale sám pro se; neb není tak hloupý, k čemu by to vjíti mělo, když by se več proti nám otporného dal, zvláště v čemž jest spolu s námi byl a k tomu svoloval, i mnozí jiní, ježto tomu slušně otpierati nemohou. Což se mého počtu dotýče: z čehož sem kvitován, tohoť mi zdvihati nemohou spravedlivě, a kteréž sem dluhy na se vzal a páni správce za ně slibují, to jest již tskami [sic] utvrzeno, že jest to věc zemská; a protož za to mám, že se o tu křivdu ne- budou směti zasazovati, kteréžby spravedlivě nemohli obdržeti, a by pak i chtěli, bohdá najdem dosti těch přátel, že vedle nás a naší spravedlnosti stanou. Což se pak těch kusóv, večby města i jiné vše táhnúti měli, dotýče: ač někto můž se k tomu nachýliti, ale nemám za to, by se v to hluboce dali a při tom stáli, neb tolik města tomu příčin dávají, že na tento čas jedna věc v druhou nemůž. A kdyby bylo na některých vuoli, jakú chuť k městóm mají, již bychme válku měli. Jakož sem vám, pane a přieteli mój milý, psal, že vám nemohl sem ty časy těch spisóv, což se knížete Bartoloměje dotýče, poslati: i teď vám již posélám, co jest on mluvil k některým pánóm a k rytířstvu v Praze, kdež se ti artikulové takto počínají: „Páni a přátelé milí z stavu panského a rytieřského oc.“ I rozváživše to, když sme o tom zvěděli, zdálo nám se také něco v tom ohlásiti. I poslali sme na rathúz k Pražanóm a k poslóm z měst s touto řečí teď sepsanou, a mezi to vepsali sme dva artikule, co jest kníže mluvil, jakož vám teď toto posélám, a počíná se takto: „Páni Pražané a páni poslové z měst oc.“ I z té

Strana 19
Petrovi z Rožmberka 1513. 19 příčiny vám ty počátky píši, že jest toho mnoho, abyšte se věděli tím dostatečněji spraviti; a při tom z zadu jest napsána jich odpověď zase, kterúž sou nám po tom po několika dnech dali; a od těchto od nás k nim poselstvie bylo ode mne, od pana sudího,*) od pana kancléře a od pana Bernarta z Walšteina. Což se dotýče Mělnických: ta jest věc poněkud nyní narovnána, že snad o to různice další do sněmu nebude; a což se některých jiných věcí dotýče a knížete Bartoloměje, porozomíte tomu z toho, co píši panu hofmistru; i z té příčiny o to vám zvláště nepíši. Jakož jste mi prvé psáti ráčili, což se některých měst dotýče: i račte vě- děti, že sem já od některých slyšal, ježto, za to mám, o tom dobře vědí, že ko- nečně též jedni jako druzí knězi Bartolomějovi dávati mají; než že tomu konšelé prémy dávají jako ti, že snad před obcemi všeho oznámiti nesmějí. Než Písečtí v tom nejsou a Plzenští snad také. Byli sou včera u mne někteří z Pražan znamenití, i pěkně sme spolu mluvili. Ale při tom při všem jest potřebí dobrého skutku, a již nyní není slyšeti tak mnoho rozličných zbytečných novin. Neb snad dotud se mluví, že lidé poustanou a pozastaví těch spletkuov, ale dlúho-li to bude trvati, toho neví. Jakož jste mi ráčili psáti o pana podkomořího:**) i byl jest zde u mne, a což bych já jemu v tom mohl přátelství učiniti, učinil bych rád. A měl sem také o to nějakú dóminku se panem kancléřem, i pokud sem srozoměl, že on o tak prudkém psaní panu podkomořímu nevěděl, než toliko že jest městóm psáno, aby pan podkomoří bez Roztocského, poněvadž král JMt ráčil mu hofrychtéřstvie dáti, konšel nesadil. I mój milý pane a příteli! Jaké sou kolivěk věci, mněť by se dobře líbilo, abychme zvlášť na tento čas těch všech příčin, což by mezi námi v našich stavích k nelibosti býti mělo, se varovali, dokudž s městy naše věci na konci nejsou po- staveny. Což se těch kusóv, co před se města berou, dotýče, jakož ste mi ráčili tři oznámiti, že by snad drahně z našich stavuov v to lidi pojali: i já sem se také témuž nadál, ale již té naděje nemám, nebo velikú sou sobě nelibost nynie města spůsobili, že rytieřské lidi z několika měst vypověděli; a co sou Mělničtí byli před se vzali, velmi sobě to obtěžují a ke mně sou se mnozí domlúvali, jedné abychme té věci nelechčili, že vedle nás do svých hrdel a statkuov stanou; a já se k tomu také hlásím, což vedle práva učiniti máme, že všecko rádi uděláme, jakož jest věc spravedlivá i nad to, což jest slušného, abychme pro sebe přátelstvie činili v stavích našich, poněvadž i k jiným námi nic slušného neschází. *) Jiří Bezdružický z Kolovrat na Buštěhradě. **) Burian Trčka z Lípy a Lipnice. 37

Strana 20
20 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Což se dotýče Pecingara: ten jest zde v Praze, a byl dnes u mne a pěkně mluví, že vedle našich stavuov pilně stojí; než tomu sem od něho srozoměl, že by mu se zdálo, že my soudce sme velmi zaneprázdněni touto zprávou, a když by se to některak jinak opatřilo, že by mu se za lepší zdálo; ježto já o ty věci otporu nedržím, než což lepšího zespolka poznáme, že já se tomu neprotivím. Teď vám také posélám, pane a příteli mój milý, přípis listu česky vyložený, co kníže Jiří Míšenské nám správcóm ráčil psáti, kdež německý list má pan kancléř. Což se pak některých drobnějších věcí dotýče, těch sem nyní pozanechal vám psáti, neb neznám toho potřebí; než toto račte věděti, že kníže Fridrich Lehnický a Vra- tislavští s městy Slezskými jinými měli u mne poselství, žádajíc v tom opatřeni býti, kteréž se jim škody od kněze Bartoloměje z tohoto království a jeho pomocníkóv činí, abychme v tom jim radni a pomocni podle smlúvy v Gladště učiněné byli: i dali sme jim se panem sudím a se panem kancléřem v tento rozom odpověď, že o tom nepochybujem, že se páni a rytieřstvo k nim rádi zachovají, pokudž nám přísluší, a my také že se rádi zachovati chcme, neb jest věc slušná i spravedlivá, zvláště poněvadž sme jednoho pána. Dán na hradě Pražském léta oc. V XIII v ne- děli po svatém Sixtu, mučedníku božím. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pane a příteli mój milý! Když již tento list byl napsán, přineseni sou mi někteří listové od krále JMti, jakož vám teď jednoho přípis posélám, jaké se šibalstvo při JMti působí, a tak tuším, že skrze Rendle.*) Než za to prosím, neračte o tom jiným praviti, aby se snad nerozpačili na ten sněm do Kolína jeti; než teď vám píši také list z té příčiny zvláštní, a jiným pánóm správcóm a z rytieřstva k témuž podobně píši, než mněť se zdá, budou-li při králi JMti tak někteří plésti, že my vojnu dříve času míti budem, pak tu JMt ví, co s takovými radami dobrého zjedná; a jakž jest kolivěk třeba nám se k tomu skutečně přičiniti, abychme takovým ši- balóm konec spravedlivý učinili, aby našemu pánu i nám spletkuov činiti nemohli. A jest mi psáno z Budína, ješto se mohu vostatku domysleti, že jest tu notuli Rendl skládal, nebo jest několiko v tom kouskóv, kteří zvláštní v sobě rozomy mají ne velmi trefné; než za to mám, na čem jest se Procek s městy rozjel a kterak sou se povadili, že jiné mysli s Rendlem budou, neb je ti troštové chybili, čemu sou se oni nadáli. A by se byl váš posel netrefil, byl bych hned o tyto věci k vám naschvál poslal. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc. *) Albrecht Rendl z Oušavy.

Strana 21
Dopisy z roku 1513. 21 15. Oznamuje Petrovi z Rožmberka, že Pražané strojili se vojensky na pomoc vytáhnouti knížeti Bartolomějovi Minsterberskému. Na hradě Pražském. 1513, 6. září. Orig. v archivu Třeboňském č. 3590. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že dnes Pražané strojili jsú se na vojnu, chtějíce Skály retovati, nebo panu hajtmanu Moravskému dali tu odpověď, že se jim nezdá kniežete Bartoloměje opustiti, a chtěli vytáhnúti a šikovati se. A kněz Barto- loměj měl je řéditi, nebo jest ještě zde v Praze; než jakož byl hlas mezi nimi puštěn, že jich má býti několiko tisíc ve zbroji, i nebylo jich než několiko set, toho pak neviem, proto-li, že se jim na vojnu nechtělo, čili z které jiné příčiny. A potom přišla řeč, že by od Skal odtrhli: i tudy vojnu v Praze na tento čas rozpustili; než to sem slyšel, že města k tomu se neměla, aby k Skalám táhnúti chtěla, a té na- děje také nemám, by od Skal ještě odtrženo bylo, leč jest se nějaká dvorná věc přihodila. I pane a příteli muoj milý! Poněvadž Pražané vždy se k nesnázi potrhají, slušie nám hotovu býti, jestliže co začnú, abychme s božie pomocí hned odepřeli. Neb když naši podstať poznají a při tom [ . . . . ]*) shledáte, to bohda že všecko k dobrému [konci přivedeno bude . . . .] jakž bychme oslabili jakož . . . .] bychme mnohé rozpačili, jež to . . . . .] rádi činiti budem. [. . . Také račte vě[děti . . . . . . . učinili. Dán na hradě] Pražském v outerý po svatým . . . . Jiljiem léta oc. XIIV [sic]. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému [pánu, panu Petro]vi z Rož[mberka . ] 16. Krištoforovi z Švamberka, aby za veledůležitými příčinami na hrad Pražský dne 30. září přijel. Na hradě Pražském. 1513, 10. září. Orig. v archivu Třeboňském č. 3591. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Vězte, že znám toho potřeby pilné a znamenité krále JMti, pána našeho, tohoto královstvie i naše, abychme se na den svatého Jeronyma na hrad Pražský sjeli, i také pro soud zemský a pro naši správu i také pro dluhy krále JMti, kteréž na sobě máme. Neb jakož *) Místa závorkami hranatými označená jsou v originále uhnilá.

Strana 22
22 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. sem králi JMti puol léta napřed oznámil, kteréž již tyto dni vychází: i za to mám, kterak sem vyrozuměl z JMKské psanie i také z některých jiných příčin, že to JMt ráčí jinými osobami opatřiti a v tom nám polehčenie učiniti. I znajíce tyto všecky znamenité potřeby, pane švagře muoj milý, nepochybuji a prosím, že tak učiníte a na den svatého Jheronyma [30. září] v Praze budete. Nebo které vše zvláštně toho veliké potřeby jsú, ježto od dávniech časuov takové nebyly, bylo by o tom mnoho vypisovati. Dán na hradě Pražském v sobotu po hodu slavném blahoslavené panny Marie narozenie léta oc. V°XIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, švagru mému milému. 17. Hendrychovi z Švamberka, že také Pražané jako vyšší stavové, oč různice s obou stran jsou, na králi přestanou. Na Blatné. 1513, 21. září. Orig. v archivu Třeboňském č. 3592. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Které sem noviny, když sem v Praze byl, slyšel, za to mám že o tom o všem, což jest pil- nějšieho, již také slyšeli jste; nežli po mém odtud odjezdu jest mi oznámeno, že se k tomu Pražané mají, aby také na králi JMti, jako my jsme učinili, oč jsú mezi námi různice s vobú stran, mocně též přestali, a že králi JMti berni pivnú dáti chtí, jestliže naši stavové budou chtíti též učiniti, a že knieže Bartoloměj má o to od nich k králi JMti jeti, jakož jest již, tak jest mi psáno, vyjel z Prahy tento čtvrtek mi- nulý. Rač dáti pán Buoh, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné v středu den svatého Matuše, apoštola božieho, léta oc. XIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zvíkově, oc. švagru mému milémn. 18. Vymlouvá, očisťuje se Vilímovi z Pernšteina z pomluv, kteréž o osobě jeho se roznášejí; viní knížete Bartoloměje Minsterberského z nechvalitebných skutkův; na sněmu že chce dobro země hájiti oc. Na Blatné. 1513, 2. prosince. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3593 f. 8. Když jest mne to psaní došlo od pana Jana z Wartmberka a od pana Ople, tehdy sem toto psanie učinil panu hofmistru podle přípisu podepsaného, než ještě odpovědi na to nemám.

Strana 23
Dopisy z roku 1513. 23 Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Pane a přieteli muoj milý. Bych vám měl mnoho vypisovati, co jest se při našem přiejezdu při JMKské jednalo a puosobilo, bylo by snad již nepotřebné zaneprázdněnie, neb nepochybuji, že toho mnoho od jiných víte, i také některých věcí že od pana Jana z Wartmberka a od pana Ople zpraveni jste. My kteří sme spolu k JMKské jeli, o to sme měli péči, to obmajšlejíc, cožby dobrého JMti a tohoto královstvie bylo, chtějíce rádi, aby řád a právo svuoj pruochod mělo a lidé vajtržní a tomuto královstvie škodní, aby na slušné mieře postaveni byli; neb jestliže by nám chtěl kto to přičítati, čeho sme od země poručeno neměli, že by nám toho neslušelo jednati: i jistě sme se v to nevložili ani toho na se pota- hujem, cožby nám nenáleželo, než ku pánu svému té svobody sobě nezavíráme, kteréž slušně a spravedlivě užiti muožem; pak-li vždy chtí náš dobrý úmysl jináče vykládati ti, kteříž o jiné se všetečnosti pokúšejí křivé a neduovodné, tehdy nenie div, ktož se jednoho odváží, že se také o druhé pokusí. Když sme při králi JMti byli, toho sme v oumyslu neměli, bychme v jaké nesnáze s kým vcházeti chtěli, aby to mělo z našeho počátku přijíti; ale když sme pokoje nemohli užiti, přislušelo nám, jakožto nevinným, odpierati a těch lotrovstvie, kteří jsú ti, vylíčiti, že nechtí, aneb snad pro svú zlost nemohú, našeho o dobré pečovánie oblíbiti. Srozuměl sem byl z vašeho psanie, že by se vám nelíbilo, bychme měli v jiném královstvie v hadruňky se dáti: i neměl sem k tomu žádné náchylnosti, ani ti páni a z rytieřstva, kteří sme spolu u JMKské byli; ale poněvadž nechtěli nás toho zba- viti, neslušelo nám k tomu mlčeti, a tak pro jejich strach těch šibaluov, abychme neměli ku pánu svému o věci potřebné jeti, bylo by to veliké hubenství; a poněvadž se přiházie, že lotři o papežiech i o ciesařiech a o velikého duostojenstvie lidech křivdu mluví, my sobě toho neosobujem, abychom nad tak vysoké lidi měli šťastnější býti a lotróm se lépe zachovati; ačkolivěk tiemto psaniem žádného dobrého nehaním, než že pravdu oznamuji, k té se znám a bohda znáti budu, a smí-li mne kto z ta- kových lidí, tak jakž dobří činí právem, viniti, to se bohda na takového skutečně dovede, ač nevyměšuji se z jiných přátel svých; než poněvadž takoví lidé za křivdu se nestydí, nad to pravda má větší svobody užiti. Poněvadž Bartoloměj knieže, jsa člověk svými skutky nechvalitebnými již dobře v těchto zemích známý, a bez naší přítomnosti o nás správcích mnohé křivé řeči mluvil, tehdy bylo jest slušné, aby proti tomu odpor měl; a poněvadž z jeho počátku nynie tato věc přišla, tehdy zdá mi se, že bylo nám poctivěji před pánem naším tomu kniežeti vuoči spravedlivě odpierati a jeho neslušné skutky, jakž sami v sobě v pravdě jsú, oznámiti než-li bez jeho přítomnosti. I jakož on knieže, kdež nás správcuov dotýkal, krom toliko vás, pana kancléře a pana Bočka vymienil, ježto s námi spolu v tom jste byli, kdež té naděje nemám,

Strana 24
24 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. byšte se měli dáti jemu od nás vyměšovati, neb měl sem k vám tu naději, by vás se tu nic nedotýkalo, že dle přátelstvie při nás byšte zuostali, a nad to pak zdá mi se podobné, poněvadž jste tu správu spolu s námi byli na se vzali. Bartoloměj to knieže při počátku, jakž se do tohoto královstvie vebral, začel neřád; a jest tomu rozuměti, že k témuž před se vede, aby ruoznice puosobil; než budeť každý ten nerozumný, ktož má co ztratiti, puojde-li za ním; pak-li kto lép tomu rozumie a já to také poznám, což by bylo pravda, dal bych tomu miesto; než dosti jest nepodobné, aby zlý počátek snadně vzal dobrý konec. Pravil jest mi pan kancléř, že by to knieže jemu psal aneb vzkázal, že by k němu měl aneb chtěl přijeti maje nějaké poselství od krále JMti: i takové po- selství nevím k čemu se má trefiti, aby král JMt jemu věřil a on JMti nevěřil; však jakž jest koli, za to mám, pokudžby každý z nás mohl býti prázden na tento čas zvláštnieho jednánie s tím kniežetem, že by huoře nebylo. Také jest mne došlo, že by ty noviny měly býti rozpráveny a rozpisovány, že jest nám král JMt touto jízdou mnoho rozdal: i kdyby byla pravda, tu by se zřetel ukázal, že na JMti máme milostivého pána, čehož nám ti závidí, ktož nám toho nepřejí; jakož já za to držím, že jest JMt pán náš milostivý; než byť nám JMt mnoho dal zvláštně nového, za to mám, ktož takový noviny rozsýlá, že jest se zle uptal, neb se naději, co jest nám všem na hotových penězích ráčil rozkázati dáti, kteří sme spolu k JMti jeli, že jeden některý z nás více jest na té cestě utratil; než byť JMt mnoho listuov neráčil rozdati, tomu neodpierám, neb i mně ráčil něko- likonácte listuov dáti, ježto mnohého z nich, nevím, uživuli tolik, co sem písařóm od toho jednoho každého listu dal. Však to od JMti všecko sem vděčně přijal a JMt také skrze to žádné škody mieti nebude; než co sem prvé na JMti vysloužil, kto by mi to bráti chtěl, nevěřím tomu, by ten tak hodně JMti a tomuto královstvie slúžil jako já, ale proto tiem vyslúžením ještě sem nic nezbohatěl, neb pro JMt a pro toto krá- lovstvie mnoho sem utrácel a ještě nepřestávám pro dobré obecní utráceti. Také toto vím, že král JMt jedněm ráčil dáti trh a jarmark do města, kte- réžby mělo býti, když se postaví; ale ještě nenie netoliko domu, ale ani jednoho kolu k tomu připraveného; pak za to mám, že se takovým dáním toto královstvie nezavede. I pane a přieteli muoj milý. Z té příčiny vám tyto věci tak široce vypisuji, abyšte to znáti mohli, že sú někteří, že by nás radči křivdú hyzdili nežli pravdú chválili, a ktož kolivěk nám závidí, byť ho to několikero potkalo, s těžkem by zavrhl. Psali sú mi pan Jan z Wartinberka a pan Opl, což se sněmu dotýče, že se vám zdá, že brzo bude. I víte, za to mám, dobře že jest o tom prvé přemlúváno bylo, že jest jeho brzo potřebí, jakož i tudy chtěli nás někteří zdržeti, abychom k králi JMti nejezdili. I z takových příčin my sme proti tomu nebyli, aby námi v tom neschá- zelo, toho sme při tom nechali, aby JMt ráčil jej položiti, když se JMti zdá, pak

Strana 25
Vilémovi z Pernšteina 1513. 25 kdyžkoli bude, dá-li pan Buoh, pojedu naň a pokudž budu uměti a rozměti [sic], rád se chci k dobrému přimlúvati; ačkolivěk slyšeti jest, že by někteří k tomu se strojili, aby nějaké puotky aneb svády činili. I svádami, neznám toho, by pána našeho a obecní dobré zednalo [sic] se. A protož ktož mně a mým přátelóm dá pokoj, rád jej také zachovám; pak-li toho nebudem moci užiti, sme povinni každý sobě sebe neopúštěti, zachovajíc řád a právo; pak-li by kto z toho proti nám vystúpil, tehdy, pokudž pán Buoh ráčí popříti, také se musíme opatrovati, křivdy nečiníc, také jí netrpíc. Slyšel sem, že by ti páni, kteříž krále JMti dluhy již spravují, brali listy na mne s dobrými vůlemi, kteřížto dluhové sú JMKské: i jakž koli oni dělají, jim jest potřebí věděti, co jest jim poručeno a co sú na se vzali; než což sem já s sebe složil, slušně a s volí JMKské, toho bohda na mne žádný bez mé vuole nevloží, a jestliže sú oni dostatečným pořadem v to nevkročili, tiem já vinnen nejsem, a do- pustíli oni z úmysla jakých škod na krále JMt, za to mám, že mají čím platiti až do dalšieho opatření, poněvadž jsú usedlí v tomto královstvie. Také jest mi oznámeno, že by vám někdo oznámil, že Pražané králi JMti mluvili, aby ráčil správu změniti, že oni jí nikterak ztrpěti a snésti a zvláště mne podniknúti nemohú: i věc jest vědomá, že sme králi JMti psali prvé než sme k JMti jeli, žádajíc, aby tu správu ráčil s nás sníti. I snadné jest to zednati, čeho my chcme rádi prázdni býti. A což se mé osoby dotýče, nikda sem o to nestál, abych správcí býti měl, a nestojím a státi o to nemíniem; než tomu nevěřím, by všickni Pražané takovú řeč mluvili aneb mluviti poručili, než kteříž jsú mezi nimi buřiči; poněvadž na čas málo se svým pánem dědičným spravují JMKskú: nad to není div, aby se mnú nespravovali, jakož sem toho neměl v úmysle a nemám, bych jim chtěl výš rozkazovati nežli sú mne povinni poslúchati. O Pražanech, kteříž se upřímně a věrně k králi JMti zachovávají, za to držím, pokudž mohou buřičóm odolati, že se od JMKské, pána našeho, nedadí odvozovati; a k těm já rád všecko dobré přátelstvie zachovám i pro ně rád činiti mieniem, což by proti pánu našemu a proti našim stavóm nebylo, také maje tu naději, že se ke mně zachovají, jakž na muoj úřad přisluší. Také bylo jest před králem JMtí praveno, kterakby volova, která sú u Hory, odbyta byla a i mnoho jiných řečí nepravých, chtějíce mne i pana mincmajstra u JMti voškliviti: ale když se tak pravda neshledá, nebo bohdá hodné příčiny k tomu sme nedali, aby nás hyzditi mohli, tehdy za to mám, že král JMt bude potom takovým lidem méně věřiti. Také došlo jest mne, že jest v Praze i někde jinde to mluveno, že proto k králi JMti jezdil sem s těmi některými pány a z rytieřstva, abych JMti prosil, že Archiv Český VII. 4

Strana 26
26 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. sem mnoho JMti na počtu zuostal, aby mi to ráčil odpustiti: i již jest se u lotruov přílišně proti mně zlost roznítila bez mého všeho provinění, neb slyším, že nějaké cedule mecí aneb rozdávají, kteréž sú v zřiezenie zemském zapověděny, čehož nesmějí mluviti, ale chtěli by těmi cedulemi lidi búřiti, aby se vždy dobrému protivili a zlé rozmáhali. Pak nebudem-li sobě podstatni a dopustíme-li se kyseliti a roztrhovati lechkým lidem, považte toho pane a přieteli muoj milý, k čemu to bude moci dále přijíti, ježto snad slušelo by to v čas předjíti, by jiné příčiny nebylo, ač jest jich dosti, ale každý sám pro se, neb tomu nevěřím, by kto z nás tak múdrý byl, budú-li jedni nepokoj mieti, by druzí pokoje užili. Což se pak toho počtu dotýče: nemyslil sem na to, abych JMKské měl za to prositi, aby mi ráčil co v tom odpouštěti, neb sem toho nikda potřebí ani pří- činy neznal; neb kterak by to býti mohlo, abych JMti měl na počtu zuostati, po- něvadž své duochody a užitky v JMti dluhy a potřeby častokrát dával sem, neb se to na prvniem počtu shledalo, a za to mám, že se to i na tomto nynějším počtu, kterýž mám dělati, najde, že sem spíše předal než-li nedodal. Pak kdybych věděl k komu o to mluviti, kto takové řeči křivé roznáší, věděl bych, dá-li pán Buoh, co s tím činiti, tak jakož i těm jest slušná odpověď dána, kteří sú před králem JMtí všetečně a křivě mluvili. Dán na Blatné v sobotu před hodem slavným božieho narozenie léta oc XIIII. [sic] [Bez podpisu]. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Pernštajna a na Helfenštajně, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu přieteli mému milému. V ceduli panu hofmistrovi psáno: Pane a přieteli muoj milý! Za to mám, že máte v paměti, které sú mezi námi řeči na Pardubicích byly, ješto nynie neznám, by bylo potřebie toho opakovati, i kterak v tom máme o sobě, co se kněze Bartoloměje i těch, kteříž sú nás také na ten čas dotýkali před králem JMtí, dotýče, věděti, a nač se mezi sebú v tom bez- pečiti, rád bych to věděl, neb kterú jest on svévolnú řeč a půtku ke mně a k našim přátelóm učinil, nedotajče se samého statku než-li poctivosti, kteráž jest mnohem vyšší než-li statek. Ačkolivěk bohdá se v tom jeho nic nebojíme, neb ač jest sám zmazaný, proto se od něho bohda neušpiníme. Páně minemajstrova věc, děkujíc pánu Bohu, jest dobře při králi JMti zednána. 19. Ladslavovi z Šternberka o různicech s knížetem Bartolomějem Minsterberským; žádá za ozná- mení, kdy bude sněm, o Rendlovi z Oušavy oc. Na Blatné. 1513, 30. prosince. Opis souč. v archivu Třoboňském č. 3593 f. 11. Toto sem zase odepsal, neb mi se zdálo za potřebné, zvláště pro kněze Bartoloměje. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, to bych vám věrně přál. Pane švagře muoj milý. Jakož ste mi

Strana 27
Dopisy z roku 1513. 27 psali, kterak byšte slyšeli, jaké bych psaní učinil Johanesovi písaři svému, což se kněze Bartoloměje dotýče: i když jest to knieže nás správcuov, krom vymíniv pana hofmistra, vás a pana Hynka Bočka, znamenitě dotýkal všetečně a svévolně, bez našeho proviněnie; a v tom času bylo mi oznámeno, kterakby někde mluvil, že by jednati chtěl, aby král JMt nás prvé před se nepouštěl snad nežli by on přijel; i na to sem psal, že snáz bych věřil, že on třikrát zradí než to jednú zedná; i tu muožete znáti, že jest mi on k tomu příčinu dal, a také upřímo sem ho těmi slovy nehaněl, nežli s tou ohradou, kterúž vám teď oznamuji. Však pane švagře muoj milý, jaké jest on skutky činil proti králi JMti i proti JMti poddaným, ježto by se to mohlo šíře ukázati i listy krále JMti: tehdy mi se zdá, kdybych jeho dosti vysoce dotýkal a haněl, že bych to na něho dostatečněji a snáze provedl, než-li on to na nás správce, co jest o nás před JMKskú i jinde mluvil; neb se toho bohda nebojíme od něho ani od žádného, by mohl o nás kto v pravdě mluviti, že bychme něco proti té správě učinili, co by nám škodného aneb nepoctivého býti mělo. Pak, bych vám měl o tom mnoho vypisovati, poznáte to, dá-li pan Buoh i jiní, že mnou na tomto sněmu z mého počátku nemají žádné ruoznice a svády přijíti: než-li upřímým úmyslem chci rád s boží pomocí podle jiných k tomu se přimlúvati a pomáhati, pokudž muoj rozum najvajše stačí, co by mohlo JMKské, pána našeho, a JMti dědicóm a tohoto království dobrého býti. Také toto znám, že by nebylo slušné, abychme svými svádami měli pána našeho dobrému a obecniemu překážeti: než za to mám, že by ta sváda nebyla, jestli že kto z řádu vystúpil, aby byl k tomu napomenut, aby v řádu byl a stál, poněvadž sme povinni všickni se tak zachovávati; ač i v tom nemieniem já se sám sebú spravovati, než aby se to u větším počtu rozvážilo, cožby dobrého bylo, abychme odtud ten sněm, kterak bychme najslušněji znali, začeli; jakož pak za to mám, že se v tom budeme moci šíře spraviti těmi posly, kteréž král JMt bude ráčiti na ten sněm poslati. Které má pak ruoznice s některými námi kněz Bartoloměj: stál jest o to, aby král JMt ráčil to slyšeti, a my sme také tomu neodepierali, než že jest nám předkem potřebí na jiné to vznésti, kterých se tak mnoho jako nás dotýče, jakož, když se bohda spolu shledáme, šíře to potom JMKské oznámíme; a protož bychme měli na tom sněmu v jaké se hadruňky o to dávati, nevím by se to mohlo k čemu trefiti a zvláště knězi Bartolomějovi, poněvadž se již na JMKskú o to podal; a kdyžby i toho nebylo, tehdy o takové věci sněm nesoudí nežli JMKská aneb právo zemské, tak jakž se v tom řád zachovává. A jestliže on knieže bude mne tak aneb koho jiného chtíti z čeho viniti, má právo před sebú; pakli by přes to chtěl se vaditi, toť již bude na panském 4*)

Strana 28
28 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. a rytieřském stavu, budú-li mu to chtíti trpěti, aby on pro svú vuoli měl stranně krále JMti potřeby o obecní zemské zaneprazdňovati a jim překážeti; nebude-li to mieti býti dopuštěno, najdeť také bohda slušnú odpověď. Toto sem sobě také přemejšlel, dokudž on práva tohoto královstvie podle zřiezenie zemského skutečně nepodnikne a k němu se nepřizná: kterak on má býti k tomu připuštěn, aby naše obecní věci a potřeby měl spolu s námi jednati; však to již šieř připouštím k těm, ktož tomu lépe rozumějí. Také aby on měl mnoho od krále JMti jednati: zdá mi se to dosti neznámé, a to z této příčiny, kterak JMKská má jemu věřiti, poněvadž, jak tomu rozumiem, on JMti nevěří; neb kdyby věřil, nemievalby glejtuov, když u JMti bývá; a protož, ktož JMKské radí, aby jeho v poselstvie posílal, neumiem toho chváliti. Což se dotýče měst, mně se nezdá, by oni měli podle něho státi, když by on svévolně někoho haněl; neb i toho neznám, aby jejich zápis to v sobě ukazoval, nébrž za to mám, že jest ta výminka, což by bez jejich vuole a rady učinil, že jemu nejsú v tom nic povinni. A k této věci aby jemu města radili, leč několik osob z Prahy, té naděje nemám; a za to také držím, že jest jich mnoho v Praze, že by rádi dobrému, a že by radši pokoj viděli nežli ruoznice. Toto vám také, pane švagře muoj milý, oznamuji, že sem před několika dny panu hofmistrovi psal o tu věc, což se kněze Bartoloměje dotýče, oč sme spolu vo vše mluvili, žádaje věděti, kterak v té věci má se úmysl mieti: i poněvadž k vám od něho pan Vojtěch*) přijel, snad ste již tu věc na něčem mezi sebú postavili; i prosím vás, že mi oznámíte, co jest v tom vašeho umyslu, poněvadž sme spolu správce byli, také-li v tom podle sebe společně stanem, neb někteří páni a přátelé naši rádi by to již věděli. A rač dáti pán Buon nám se spolu, muoj milý pane švagře, šťastně a ve zdraví shledati. Za toto vás také prosím, oznamte mi, již-li jest vám JMKská psáti ráčil, kdy sněm mieti ráčí, abyste jej rozeslati a oznámiti dali; neb ač jest JMt byl toho úmyslu, aby ten sněm byl při času svatých Fabiana a Šebestiana, ale tak-li bude, čili jest to kterak jináč změněno, toho nevím, neb sú mně ještě listové sněmovní nedošli. Dán na Blatné v pátek před svatým Silvestrem léta oc. XIIII. [sic] Urozenému pánu, panu Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu švagru mému milému. V ceduli panu kancléři: Což se dotýče Rendle, nepochybuji, že v paměti máte, které sme společně o něm psaní a o Prockovi k králi JMti učinili: ktežto on Rendl mluvil jest k nám slova dosti všetečná a neduovodná před králem JMtí. I o to, také za to mám, že není potřebí mnoho sněmu zaneprazdňovati, neb poněvadž sme pod jedním pánem i také pod jedním právem, vieme, kterak sobě podle zřiezenie zemského bez sněmu uhoditi. *) Vojtěch z Pernšteina, syn Vilíma z P.

Strana 29
Dopisy z r. 1513 a 1514. 29 20. Hynku Bočkovi z Kunštatu, aby v příčině nářku knížetem Bartolomějem Minsterberským na správce zemské před králem učiněného, sám jako správce od ostatních se neodlučoval. Na Blatné. 1513, 31. prosince. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3593. f. 12 p. v. Toto sem psal panu Bočkovi: Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a švagře muoj milý! Nepochybuji, že jest vás již došlo, kterak Bartoloměj knieže z Minstrberku nás správce, což se správy dotýče, křivě a neduovodně nařekl jest před králem JMtí, pánem naším milo- stivým, kromě pana hofmistra a pana kancléře a vás vymienil: ježto za to mám, poněvadž jste v tom s námi spolu byli a ještě v té správě jste, že se jemu z nás vyměšovati nedopustíte, než-li že v tom spolu s námi budete a stanete; nebo ačkoli- věk my sme jemu, kteříž sme toho času při králi JMti byli, slušnú a spravedlivú odpověď dali, však ještě ta věc pro poctivost a nevinu naši potřebuje, aby k do- statečnému miestu a konci byla společně nás všech správcí přivedena. I co jest v tom vašeho úmyslu žádám vás, že mi to, pane přieteli a švagře muoj milý, ozná- míte; než jáť do každého z nás mám tu naději, že v tom jedni od druhých neod- stupíme, nebo mám za to, že nám to spravedlivě s povinností učiniti příslušie. Dán na Blatné v sobotu den sv. Silvestra papeže léta oc. XIIII° [sic]. Urozenému pánu, panu Hynkovi Bočkovi z Kunštatu a na Polné, přieteli a švagru mému milému. 21. Omlouvá se při králi Vladislavovi, že nemůže společně s pánem z Rožmberka čtyři sta koní pro krátkost času a jiné překážky mu najmouti oc. Na Blatné. 1514, 15. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3594, c. Najjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Milostivý králi! Jakož VMKská ráčili jste mi psáti, abych se pánem z Rožm- berka k VMKské potřebě čtyři sta koní přijal a ti aby byli u VMKské konečně v témdni po hromnicích, než aby poruozno jeli a k VMti vypravováni byli, jakož z VMKské psanie šieře jsem tomu všemu vyrozuměl, též z poselstvie pana písaře najvyššieho, kteréž VMt ku pánu z Rožmberka a ke mně skrze něho učiniti jste ráčili na list věřící VMKské: i račte VMKská věděti, že když jsú nás listové VMKské došli tepruva ten pátek na svaté tři krále, že jsme se hned viděli se pánem z Rožmberka a o ty věci jsme spolu rozmlúvali, chtějíce, pokudž by možné bylo najvíce, rádi v tom vuoli a žádost VMKské naplniti, s některými osobami, kteréž nám jsú se zdály hodny a poněkud také v tom bývaly jsú prvé, rozmlúvali jsme.

Strana 30
30 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. I jest nám dána taková odpověď: na takový krátký čas že jim to nenie možné přijíti, jedno, že to, což by se jim mělo dáti za toho čtvrt léta, že by jim to na výpravu vystačiti nemohlo, a druhé, tak náhlé potřeby sobě k tomu jednati majiec, zvlášť v tuto zimu, že by se tak náhle k VMKské vypraviti nemohli, a třetí i to sobě obtěžujíc, by pak i déle při VMti zuostali, aby se jim též nedálo jako těm, kteříž nynie při VMti jsú, o záplatu služby jich. Jistě, milostivý králi, by tu hned hotové peníze ležely, jakož jest jich nebylo, mám za to, netoliko já, ale stěžkem kto jiný by toho dovésti mohl tak v krátkém času, poněvadž ani zjevně taková věc by se jednati neměla, aby lidé, jedni od druhých slyšíce o službě, k tomu ponúkati mohli; neb ne- pochybuji, milostivý králi, že to VMKská znáti ráčiete, že kdež se jaká služba roz- hlásí, že více po takovém hlasu k ní se lidé táhnú, nežli aby se na lidi pomalu ptalo. A protož takovú věc VMKská a nemožnost znajíce, VMti prosím, jako pána svého milostivého, že toho VMt ve zlé neráčíte mi obracovati ani k jaké nedbalivosti a ne- chtění přičítati, že na tento čas tak náhle vuoli a rozkázánie VMKské nemohu na- plniti; neb pán Buoh zná, že na jiném nejsem, nežli pokudž by jedné má možnost najvajše postačiti mohla k VMKské dobrému a poctivému i dědicuov VMti, abych v tom ve všem hotově se najíti dal, jako pánóm svým milostivým. S tím dajž pán Buoh, abyšte VMKská i s VMti dědici dlúho a šťastně ve zdravie kralovali, toho bych VMKské jakožto pánu svému milostivému věrně přál. Dán na Blatné v neděli před svatým Antonínem léta oc XIIII°. Cedule. Milostivý králi! Jakož VMKská ráčili jste mi také psáti, abych obeslal ty, kteříž od VMKské jorgelty mají, aby u VMKské o hromnicích byli: i milostivý králi, byl jsem již některé obeslal a jiné sem také hned obeslati chtěl, ale když sem těch lidí, o kteréž jste mi psáti ráčili, tak spěšně jednati nemohl, tehdy sem těm, kteříž od VMKské jorgelty mají, oznámil, aby ještě druhého obeslánie čekali. I co v tom ráčiete dále rozkázati, mám-li je podruhé, aby k VMKské jeli, obeslati, tak učiniem. 22. Vyvracuje králi polskému Zikmundovi psaní Pražanův, kterýmž jeho i všechen stav panský a rytířský naříkají, jakoby chtěli krále Vladislava i království České k zkáze přivesti a moc královskou na se potáhnouti. Na hradě Pražském. 1514, 21. února. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3599, b. Najjasnější králi, pane, pane mně milostivý! Službu svú povolnú VMKské vzkazuji. Nebuď VMKské tajno, kterak došlo jest mne, že by města krále JMti, uher- ského a českého oc krále, pána mého milostivého, z království Českého VMKské psanie učinili, oznamujiec, kterakby JMKská ráčil se z svých svobod a z své svo-

Strana 31
Dopisy r. 1514. 31 bodné vuole dáti vyvésti, a že některým osobám ráčil se JMKská proti svobodě a moci královské zapsati, a své věci, v kterých znamenitá JMti moc záleží, z rukú pustiti, a skrze to že království České k velikému zavedenie a dluhóm nečíslným přišlo jest, a nebude-li to časně opatřeno, že budúcí věc jest, aby snad to královstvie k zahynutie nepřišlo, jakož VMKská, jestli že jest VMKské to psanie již od nich došlo, ráčíte tomu šířeji vyrozuměti. I milostivý králi! Jest mi věc divná, komužkoli k vuoli ta města to sú učinili, že VMKské, tak velikému a znamenitému králi, takovú věc negruntovně píší, kteráž v mnohých věcech s pravdú se nesrovnává: ale aby VMKská ráčili to dostatečněji znáti a věděti, toto VMKské oznamuji, i také z té příčiny a potřeby, že tomu roz- umiem, že takové psanie jejich zvláštně se vztahuje na mne a na některé pány a z rytieřstva, přátely mé. I toto VMKská račte věděti a těm příčinám vyrozuměti, proč sú ta města k nám k některým těžkú mysl sobě bez našeho proviněnie vzali, že před některými časy byla jest ruoznice vznikla mezi panským a rytieřským stavem královstvie Českého z jedné, a mezi Pražany a jinými městy JMKské též kralovstvie Českého z strany druhé o práva a svobody; a když sme se s obú stran o to srovnati a smluviti sami nemohli, přestali sme o tyto všecky věci mocně na JMKské, pánu našem. Kdežto JMKská ráčil jest o to mezi námi učiniti rozsudek, tehdy potom města obtěžovali jsú sobě v tom některé věci, i opět podruhé na JMKské mocně sme o to přestali; tehdy JMKská, maje při sobě znamenité biskupy, kniežata, pány a rytieřstva z jiných zemí JMKské poddaných, ráčil jest také druhý rozsudek učiniti a první stvrditi, jakožto král a pán spravedlivý, a tak ta věc do některých časuov bez nesnází trvala. Než potom opět města těch některých věcí nechtěli jsú panskému a rytieř- skému stavu držeti, tomu se protivíce a v tom JMKskú lechčíce, pravíce, že jest JMKská ráčil jim přiříci toho rozsudku, kterýž zjevný učiniti ráčil při mnoha zna- menitých JMti radách, panskému a rytieřskému stavóm nevydávati: ježto VMKská ráčíte tomu dostatečně vyrozuměti, že taková věc na to se vztahuje, jako by na JMKskú to vedli, že by se jim v soudu nějaké ukrácenie stalo; ježto netoliko by to oni města anebo kto jiný měli mluviti, ale neslušelo by jim tak o králi a pánu svém spravedlivém mysliti, a což jest jim JMKská ráčil řéci, jakoby tomu dosti učiniti neráčil, to i skutkem oni ukazujíc, poněvadž jsú JMKské rozsudka [sic] držeti nechtěli a do dnes nechtějí, opovídajíce se, že ku právóm a k soudóm zemským tohoto krá- lovstvie Českého stávati by nechtěli, než toliko o některé věci, kteréž jsú jmenovali; ježto jsú povinni JMKské rozsudek držeti i také podle práva tohoto královstvie Če- ského se zachovávati, nebo sú se spolu s námi pod vysokými pokutami a závazky zapsali. I když sme my někteří podle panského a rytieřského stavuov, tak jakž nám dobře příslušie, proti nim podle rozsudku krále JMti, pána našeho, a podle našich práv a svobod zasadili se, toho se držíc, což nám spravedlivě příslušie: i skrze to,

Strana 32
32 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. tak tomu rozumieme, vzali sú k nám nelibost, nemajíce k nám spravedlivé příčiny, chtějíce naše zlé obmajšleti a jednati u JMKské, pána našeho milostivého, u VMKské a snad i jinde; a přimísil se k nim Bartoloměj knieže z Minstrberka, a také jinému nerozumiem než-li z té příčiny, že jeho věcí neřádných v tomto královstvie Českém nemínili sme jemu trpěti, ježto VMKské nerad bych tiem skrze psanie mnoho za- neprazdňoval. Než teď VMKské posílám vajpis z desk téhož královstvie, kterak jest z rozkázanie krále JMti to knieže podle práva toho královstvie obeslán, ježto, ktož se takových věcí dopúští, propadá podle pokut královstvie Českého a ztracuje čest, hrdlo a statek, kteréžto knieže vždy až do dnes svých volí a všetečností nepřestává, jakož i JMKské jest to oznámeno. Také VMKská i toto račte věděti, oč jest ruoznice mezi panským a rytieřským stavy s městy, že sme se o to opět k rozeznánie na pána našeho krále JMt poddali. A když JMt ráčí toho čas uložiti, chtí k tomu státi; a nesejde-li městy, panským a rytieřským stavy, nepochybuji, že nic slušného a spra- vedlivého nesejde. I milostivý králi! Poněvadž sem již VMKské oznámil příčinu ne- libosti k nám k některým od měst, také VMKské znám za potřebné i toto oznámiti, kdež oni VMKské tak, jakž sem spraven, píší, jakož napřed předloženo jest, kterak by se JMKská, jakž oni města píší, ráčil z své svobodné vuole vyvésti a proti svo- bodě JMKské zapsati: i jistě, milostivý králi, netoliko abychme o to stáli, ale na to sme nemyslili, abychme měli v čem JMKské svobody ujímati, čímž by JMKská na svém duostojenství měl ujmu mieti; než rádi bychme s svými službami o to práci a pilnost mieti chtěli, jakož sme to skutečně ukazovali, v čemž by JMKské královánie k vyvýšenie JMti duostojenství množiti se mohlo. Než toto VMKské buď známo, když JMKská, pán náš, ráčil před několika lety do královstvie Českého přijeti, že jest ráčil některé zámky vyplatiti a kúpiti, a pro některé pilné a znamenité potřeby v některé se sumy zdlužiti: že při JMKské z královstvie Českého odjezdu ráčil jest o ty dluhy poručiti práci vésti a péči mieti mně a některým jiným, a v tom nás, jakožto pán náš milostivý, opatřiti, abychme skrze to škody neměli; jakož ta jest věc i obecními sněmy tohoto královstvie tak dobře městy jako jinými stavy stvrzena; než snadně, kteří proto sobě to obtěžují, že by radši JMKské duochoduov užívali, nežli by se jimi JMKské dluhové platiti měli. A jakož oni města o JMKské dluziech znamenitú duominku činie, i jacíž jsú kolivěk dluhové, jestiť jich počet a ne tak, jakž oni píší; a což jest skrze mne komu co dáno, to sem všecko činil z rozkázánie a z vuole JMKské, tak jakž sem o tom poručenie od JMti měl. A ktožby VMKskú jináče spravoval anebo psal, prosím, že tomu neráčíte věřiti, neb to mohu slušně a dostatečně, kdyžby toho potřeba byla, pokázati a provésti, a nevěřím tomu, by ta města JMKské k dobrému a poctivému tak slúžili jako já, leč to provedú. Než milostivý králi, když snad ta města srozuměla, že jsú věc před se neslušnú vzali proti rozsudku JMKské a proti panskému a rytieřskému stavóm, dávajíce k neřádu

Strana 33
Králi polskému Zikmundovi 1514. 33 příčinu, i chtěli by se již tiem zastírati, jakoby o JMKské dobré péči měli. I milostivý králi! Poněvadž ta města svú všetečnú svobodú VMti psaním i nějakými spisy tak, jakž mi oznámeno, zaneprazdňují, VMKské s pilností prosím, že sobě také neráčíte tohoto mého dlúhého psanie obtěžovati, kteréž z potřebnosti činiem, neb takových znamenitých věcí nemohl sem krátce zavřieti. I milostivý králi! Což se těch spisuov, jestli že sú VMKské od měst posláni, dotýče, nevím, jacíby jiní býti měli, než kterak jest nás některé JMKská, pán náš, opatřiti ráčil, abychme skrze naše služby, kteří JMKské věrně a upřímně slúžíme, zvláštní škody neměli; ačkolivěk všichni úředníci na JMKské zámcích a nad JMti duochody jsú JMKské a JMti dědicóm předkem zavázáni; i já také, jakž na muoj úřad příslušie, bohda se poslušně, upřímě a povolně JMKské, jakožto ku pánu svému, zachovávaje, jakž na věrného poddaného přislušie. Kdež se pak města v tom vy- chvalují, kněze Bartoloměje s některými jinými v to pojímajiec, kterak by na JMKské neradi takového souženie a nesvobody, čehož nenie, a tomu královstvie škodné, jakž oni píší, viděli, že sú to před se vzali, aby JMKské z toho i z dluhuov velikých i z toho královstvie zavedenie pomohli a ku prvniemu panovánie, moci a svobodě navrátili, a ktoby JMKské chtěl aneb směl se protiviti, že JMKské na každého skutečně chtí pomoci: i milostivý králi! kdyby to psanie dobrým úmyslem činili, slušelo by jim najprv samým tu poddanost, jakož dobře slušné jest, zachovati a skutkem naplniti; neb panský a rytieřský stav na tom sme, že bychme též a snad upříměji proti tomuto každému chtěli se zasaditi, a skutečně JMKské, pánu našemu, pomáhati, ktožby chtěl v jakú nesvobodu, kteráž JMKské duostojenstvie příslušie, uvozovati; než byť JMKská měl komu jejich statky bráti, kteříž JMti věrně slúžíme, toho ničímž neprovinivše, téť já viery nemám, by JMKská měl to městóm k vuoli ani žádnému jinému učiniti, a že jest na to neráčil mysliti jakožto král křesťanský a pán spra- vedlivý. Než milostivý králi, kdybych měl a chtěl to široce vypisovati, to by se mohlo dostatečně pokázati, že některé z těch měst JMKské skutečně sú v JMti moc sahali, ježto to JMKské dobře vědomo a známo jest, a kdež se oni města také hlásí ku pomoci na splacenie JMKské dluhuov: i račte VMKská věděti, že panským a ry- tieřským stavy v tom jest nic nesešlo, a chtěli sú rádi o ty i o jiné věci potřebné JMKské a JMti dědicuov i tohoto královstvie jednati, ale města zastavivše se na jednom artikuli negruntovně, nechtěli o nic jiného na ten čas jednati, leč by se prvé tak stalo, oč sú se oni zasadili; ježto panskému a rytieřskému stavóm nebyla ta věc náležitá bez slušných prostředkuov učiniti, ač přes to poddávali jsú se o to k roze- znánie a rozváženie panský a rytieřský stavové na pány posly, kteříž od JMKské na sněm minulý, kterýž na hradě Pražském držán byl, posláni byli. I nenie to od měst přijato, jakož VMKská z těchto dvú spisuov, kteréž VMKské posílám, co panský a rytieřský stavové i také města za odpověď těm pánóm poslóm dali, vyrozuměti Archiv Český VII. 5

Strana 34
34 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. ráčíte, že se panský a rytieřský stavové ve všem slušně měli: ale města nemajíce se v tom skutečně, toliko pěkná slova mluvili, ježto tiem a skrze to nemohlo jest se na tom sněmu nic konečného zednati. A kdež o tom zmínku oni města činie, jakoby při nich mnoho z pánuov a z rytieřstva byli: i neračte VMKská, za to prosím, tomu věřiti, nebo jest těch rovný počet, ktoby jim v jich předsevzetí folkovali, a mezi těmi, ač jest jich málo, že jest některý i pikhart; než panský a rytieřský stavové ti ve všem slušně a poddaně, a já a přátelé moji s nimi o to péči máme, JMKské se věrně přidržíce, coby JMKské a JMti dědicuov i tohoto královstvie Českého do- brého bylo, a jestli že by města neb ktožkoli jiný sobě co do nás obtěžoval do pan- ského a rytieřského stavuov, k tomu sme se hlásili, a města též aby učinili, že JMKskú pánem naším chcme býti napraveni. I tu VMKská ráčí dostatečně znáti, že žádné své vuole před se nebeřem, ani JMKské ujímáme, než-li ve všem slušně a povolně, pokudž nám najvajše přislušie, JMKské vuoli se poddáváme, chtíce rádi, ktožby panský a rytieřský stavy z čeho viniti chtěl, rozeznáni býti; také žádajíc při našich spravedlivostech a podle našich práv a svobod, abychme byli zachováni, jakož v tom jiné naděje do JMKské nemáme, než že při tom každého zuostaviti ráčí. Také kdež jsú města o tom duominku učinili, kterak by některé osoby JMKské zápisuov škodných propustiti nechtěli: i o takových škodných zápisích, ježto by byli nespravedliví, nic neviem, leč snad oni to miení, že majíce města s panským a rytieř- ským stavy zápisy pod velikými pokutami, nejsúce z nich propuštěni, i učinili jiný zápis s kniežetem Bartolomějem, kterýž jest se JMKské, pánu našemu, nelíbil. Také milostivý králi, jakž sú zřetedlně, tak jakž jest mne došlo, oni města v tom psanie, které k VMKské učinili, napsali, že od JMKské a s JMtí na to zá- pisy mají a listy pod JMti majestátem, že JKMt nemá na žádného toho, co by JMti věci bylo, vzkládati oc.: i rač VMKská toho povážiti, kterak se jejich psanie srovnává; na jednom miestě píší, že sú se o svobodu JMKské zasadili, aby JMKská byl zá- pisuov nějakých prázden, kteříž, ač mieníli ty, o kterých napřed zmínka jest, kteříž zvláštnieho nic v sobě jiného nezdržují, než že JMt opatruje ty, kteříž JMti věrně a upřímě slouží, ale tuto oni oznamují, že od JMKské a s JMtí zápisy mají oc. Kdyby tak bylo, nebyla by to malá věc, aby JMKská byl jim tiem zavázán a v té nesvobodě a souženie, aby JMt tohoto královstvie podle JMti vuole a řáduov téhož královstvie neměl toho královstvie opatřiti a zřéditi k JMti a JMKské dědicuov do- brému a poctivému, poněvadž JMKská ústavně svú osobú nemuož v témž královstvie býti. I VMKské prosím, že takové věci a tomu psanie neráčíte věřiti, kteráž se věc nezdá podobná, aby JMKská k zlechčenie svému duostojenství měl takový stranní zápis činiti, poněvadž JMKská ne samému městskému stavu, ale všem jiným stavóm toho královstvie Českého, kteří sú přednější nežli městský, ráčil jest závazek podle řádu a svobod téhož královstvie učiniti, tak jakž jsú první králové čeští JMti,

Strana 35
Králi polskému Zikmundovi 1514. 35 když za krále a pána toho královstvie uvozováni bývali, činievali; ješto o tom ne- pochybuji, že JMKská, jakožto pán náš milostivý, netoliko stavy toho královstvie, ale každú jednu osobu při tom zachovati ráčí, při čem spravedlivě zuostaviti má. A jakož milostivý králi, také znamenitě jsú dotkli dvú artikuluov, jeden což se správy toho královstvie dotýče a druhý o pomoc z piva vařenie oc.: i račte VMKská věděti, kteří sme správce byli, že sme JMKské před tím před časem předešlým prosili, aby s nás to sníti ráčil a rádi sme té správy a práce prázdni. A což se pomoci z piva dotýče, jestli že sú to páni poslové od krále JMti poslaní za první artikul měli: byli bychme rádi o to jednali a bez pochybení slušného odporni nebyli, ale poněvadž tím druhým artikulem, o kterým zmínka jest, skrze města ta jednánie jiná jsú rozvedena, naší jest to vinú nepřišlo; a byli bychme o tu pomoc i o jiné artikule rádi jednati chtěli, nechajiec toho jednoho na straně, kdyby byli města k tomu přistúpiti chtěli. Také kdež oni města VMKské, tak jakž toho zprávu mám, i to předkládají, že by některé osoby k jinému jazyku vedly, chtíc, aby dědicové JMKské od nich opatrováni byli: i milostivý králi, kdyby jmenovali zejména, na koho to míní, za to mám, že by na to slušnú odpověď měli; než jakž jest kolivěk to v jejich úmyslu, to znám, že jest slušné, aby VMKská jakožto bratr přirozený JMKské, pána našeho, ráčili péči mieti o JMti dědice, jakožto přátely své přirozené, a co VMKská JMti ráčíte přátelství a dobrého učiniti, o tom nepochybuji, že panský a rytieřský stavové tohoto královstvie budú toho VMKské zasluhovati. A jakož v tom psanie města naj- posléz podle toho, jakž jest mi oznámeno, to jsú dostavili, kdyby JMKská ráčil na svých věcech státi a řéci: „tak mieti ráčíme a tohoto neráčíme“, že by bylo všemu konec: i milostivý králi, takové psanie v těch slovích, kdyby bylo upřímné, držím za dobré, a kdyžkolivěk Pražané a jiná města krále JMti královstvie Českého takovú věc a poslušenství skutečně podniknú a plniti budú, než já té naděje do nich nemám, tehdy JMKská i VMKská budete ráčiti to jistě poznati, že panským a rytieřským stavy tohoto královstvie nic v tom nesejde, jakož i prvé nescházelo a neschází; a kdyby takové poslušenství ta města k JMKské zachovávali, tak jakž panský a ry- tieřský stavové zachovávají, o tom neračte pochybovati, že by věci JMKské, pána našeho, a JMti dědicuov i tohoto královstvie mnohem na lepším postaveny byly. I milostivý králi! Ač již mnoho VMKské tuto sem napsal, ale pán Buoh zná, že tím úmyslem, že bych nerad, by jaké omylné a nejisté zprávy, které by mohly potomně i škodné býti, VMKské předkládány byly; a také že JMKské pánu svému a JMti dědicóm, jakž na věrného poddaného příslušie, upřímě dobrého přeji. A to jest mnohým známo, pokudž najvajše mohu, že JMti slúžím, volí a rozkázáním JMKské se spravuje. A VMKské prosím, že toto psanie ode mne ráčíte milostivě přijíti a vážiti, a při tom také zvláště prosím, jestli že by co jiného tomuto psanie odporného VMKské 5*

Strana 36
36 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. oznámeno bylo, že tomu VMKská neráčíte miesta dávati a viery přikládati. Neb račte VMKská věděti, že o tom nepochybuji, že by o těchto věcech VMKské panský a ry- tieřský stavové tohoto královstvie Českého dostatečněji byli oznámili, ale prvé sú se z toho sněmu předešlého rozjeli, než-li sem o tom k VMKské od měst psanie zvěděl. A v čem bych VMKské slušném slúžiti mohl, chtěl bych to rád učiniti. Dán na hradě Pražském v úterý před hodem svatého Petra nastolovánie léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Nejjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Zigmundovi, králi Polskému, velikému kniežeti Litev- skému a Rauskému a Pruskému oc pánu a dědici oc. pánu mně milostivému. Milostivý králi! Toto mi se také zdálo VMKské oznámiti, že co Pražané a jiná města krále JMti v královstvie Českém před se berú, některým osobám k vuoli a k jejich ponuknutí, kteréžby rády v tom království ruoznici zpuosobily: že k tomu mnohých z nich vuole nenie, neb jest jich mnoho v Praze i v jiných městech krále JMti, kteříž by rádi dobrému, chtějíce se JMKské, pána našeho, věrně rádi přidržeti, a takové ruoznice a svévolná předsevzetí že se jim zvláště nelíbí; a mnozí z nich, tak o tom držím, o takových všech věcech nevědí, ani o tom psanie, kteréž jest k VMKské učiněno. 23. Petrovi z Rožmberka, aby se spolu sjeli, neboť Pražané i jiní při králi a jinde proti stavům vyšším stále podněcují. Na Blatné. 1514, 27. února. Orig. v archivu Třeboňském č. 3602. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Kteréž jste mi psanie od pana hajtmana Moravského poslati ráčili, teď je vám zase posílám. Pak co jest král JMt ráčil panu Kostkovi psáti, rozumiem tomu, že jest tu notuli jiný nežli JMt skládal; když bych při JMti tajden pobyl pro nové seznamenánie, zdá mi se, že bych s JMtí volí slušněji v to a spra- vedlivěji trefil; nebo co se tu píše, málo se co s pravdou srovná. Ale nenie div, jakž JMt spravují, že JMt tak se domnievá, než když JMKská jinú zprávu mieti bude, kterak sama v sobě pravda jest, mám tu naději, že JMt dá se v dobrém napraviti. Jáť také noviny viem, kteréž sem vám chtěl bez meškánie oznámiti, nežli že sem od vás posla očekával, kterýž jest ke mně včera se vrátil, a já také tepruva v tuto sobotu minulú na Blatnú sem přijel, nebo spěšně z Prahy vypraviti sem se nemohl. I muoj milý pane a přieteli! Bych vám měl mnoho o těch novinách vy- pisovati, neviem, bych mohl to dostatečně učiniti, než mně by se zdálo za potřebné,

Strana 37
Dopisy z roku 1514. 37 abych se mohl s vámi shledati bez meškánie; nebo jest potřebie nějaké práce se odvážiti, abychme na se nedočekali, aby nás jako čihař ptákuov nepřitrhli. Píšíť města králi Polskému JMti rozličné věci i jinam oc, a Bartoloměj knieže jel jest před několika dny z Prahy, a tak hlas puštěn, že jede k králi JMti, a Rendl že za niem meškati nebude. A pan Slavata anebo pan Kostka, tak bylo slyšeti, že na témž jsú, a toť jistě znám, žeť v svých věcech neodpočívají ve dne i v noci, snad se toho příslovie přidržíce, že na královském dvoře každý sám za se, a že bdícím a nespícím práva pomáhají aneb prospievají; a když by oni měli toliko spravedlivosti jako my, s tou pilností, kterouž mají, již bychme, bojím se, dank [sic] prohráli, ano i tak dosti činiti. Než budeme-li také pečlivi, pán Buoh nás, mám tu naději, poně- vadž sme spravedliví, opustiti neráčí. Račte věděti, žeť sem psal toho času, když sem z Prahy jeti měl k králi JMti a králi Polskému, panu Podmanicskému, aby také to oznámil panu biskupu Pětikostelskému, a také sem psal některým kniežatóm; nebo mi se zdálo za potřebné, jakož budete [moci] ode mne při našem bohdá shledánie tomu šieře vyrozuměti. A také mi se zdálo za potřebné, abych císaři JMti psanie učinil, než radši bych se prvé s vámi shledal; neb snad bude potřebie, abyšte vy také ráčili psáti, a jestliže se k tomu muožte uprázdniti, prosím, račte se se mnú v Strakonicích sjeti, a který mi den oznámiete, tehdy ten den ráno nebo na noc, jakž mi budete ráčiti oznámiti, chci rád přijeti. A prosím račte mi odpustiti, že bych nynie nerad daleko jel, nebo toho z žádné zvláštnosti nečiniem než-li z hodných příčin, kterýmž potom budete ráčiti dostatečněji vyrozuměti, než-li kdyžby toho nebylo, rád bych k vám na Krumlov, neb kdež byšte ráčili, jel. A což by naše najspíše shledánie býti mohlo, zdá mi se najlépe, a již já vašeho obeslánie čekati chci. A pán Buoh rač se nám dáti šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné v pondělí po svatém Matěji, apoštolu božiem, léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu příteli mému milému. 24. Vilémovi z Pernšteina o psaní Pražan králi polskému, města že by měla králi a král zase městům sliby učiniti; obává se, aby domácí nevznikla válka oc. Na Blatné. 1514, 27. února. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3599. d. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Pane a přieteli muoj milý. Došlo jest mne, kterak by města krále JMti psali králi Polskému JMti a snad i jiným, že by něco

Strana 38
38 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. panským a rytieřským stavy na sněmu minulém sešlo, co jest se o věci krále JMti, pána našeho, jednati mělo, a kterak by některé osoby z nás moc krále JMti na se táhli: ješto jestliže jest tak psáno, tehdy taková psanie, kteráž nejsú sama v sobě pravá nežli omylná, s těžkem mezi námi v tomto královstvie lásku rozmnoží, nežli spíše nesnázi a nelibosti přičiní; i poněvadž, když sme se v Praze rozjeli, o to jsme spolu rozmlúvali, poznáme-li co potřebného, abychme sobě oznámili, i z té příčiny toto vám psanie činiem, jestliže ještě o tom nevěděli ste, abyšte věděli, A toto také při tom jest mne došlo, že by města králi Polskému JMti psali, že s králem JMtí, pánem naším, nějaké zápisy mají: i kdyby bylo tak, ač mi se nezdá podobné, tehdy bylo by se čemu podiviti, že JMKská ráčil byl poručiti na sněmu minulém jednati, aby stranní zápisové byli propuštěni, a tuto pak, aby se JMt měl zapisovati, čehož jiným bránie, jakož dobře slušné jest; poněvadž v tomto krá- lovstvie sme pod jedním pánem a také jednoho zemského práva požíváme, abychme stranních věcí zanechali, neb jakž sú takové věci nastaly, vždy čím dále více se zlého pohoršuje. Také pán náš JMKská maje nás panský a rytieřský stav rovnati, oč sú roz- dílové mezi námi, anebo súditi: i by měl JMt v stranu se dávati, dosti jest nepodobné, a kto by JMKské k tomu radil, neumím tomu rozuměti, by potom takový byl hoden, aby byl do rady puštěn. Také i toto nepodobné sem slyšel, že by král JMt, když u JMti Pražané byli a poslové z měst, ráčil jim znovu slib činiti, že je má při jejich právích a vý- sadách zuostaviti, a oni také že jsú JMti slibovali k tomu podobné, jakoby JMt znova za pána přijímali. I takové múdrosti kto zamýšlí, Rendl-li čili kněz Bartoloměj, jáť jim — ač jestliže jest tak — nerozumiem; než bojím se, nebudem-li toho v čas předcházeti, což jest škodného pána našeho, JMKské a tohoto královstvie, že tepruva těm múdrostem srozumieme, když na popele sedeme [sic]. Toto mne také došlo, kterak by města neměli úmyslu k králi JMti poslati o jednánie a všecky věci s mocí; než že JMKské za to žádati chtí, aneb snad již žádali, aby JMt ještě prvé ráčil sněm obecní toho královstvie položiti, a tu ještě aby se jednalo, oč se prvé jednati mělo. I kterak JMKská ráčí učiniti, toho nevím, než té naděje nemám, bychme v těchto nynějších rozdílích co gruntovně zednati mohli bez přítomnosti krále JMti: pak-li přes to sněm bude, bojím se, že spíše se zedná válka nežli pokoj, a snad již los na toto královstvie přišel, poněvadž snad ve všem křesťanstvie těchto časuov tak dlúho pokoj netrval jako u nás, že máme také toho, kteříž o tom málo vieme, zkusiti, abychme, co jest válka, měli co o tom svým potomkóm, kteříž by z nás zuostali, praviti. Pane a přieteli muoj milý! Toto jest mne také dnes došlo, kterak by král JMt měl nějaké psanie učiniti panu Kostkovi, a mezi tiem že by byla o tom zmínka,

Strana 39
Dopisy z roku 1514. 39 jakoby někto z nás krále JMti v panovánie sahal: i jáť sem na to nemyslil, než rád bych, aby se JMti panovánie rozmáhalo; než jestli že to kto mínie, žeby snad tudy něco scházelo, že jsme zámkuov krále JMti panu Slavatovi a panu Kostkovi nepo- stúpili, i to jest námi, kteří v súdu zemském sedáme, nesešlo a mnú jedním a snad i jinými ještě nemá sjíti, podle vuole krále JMti a podle smlúvy, když jedné k tomu zemská vuole bude, jakž jest v smlúvu vepsáno, ačkolivěk duochoduov, aby je na dluhy krále JMti obraceli, rádi jim přejem, z těch zámkuov. Než když i v držení těch zámkuov budú, čehož bych já již dávno rád prázden byl, toliko bez své škody, tehdy neviem, co tiem JMKské panovánie přibude, že pan Slavata a pan Kostka vlásti budú těmi zámky i duochody. A protož bylo by snad již na času, aby nás tiem nevykládali, čímž nejsme, ale súsed s súsedem nemuož déle dobře býti, než dokudž jeden druhému chce pokoj dáti. Také toto by mi se zdálo za potřebné, co by najspíše mohl pan kancléř u krále JMti býti, zdali bylo těm spieše to pozastaveno, kteříž se všetečně v lecjakés věci trú, aby té zbyteční všetečnosti mohlo býti umenšeno, nemuože-li býti všecko zastaveno, z čehož nám mnozí a rozličnie spletkové přicházejí. Dán na Blatné v pon- děli po svatém Matěji, apoštolu božím, léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev oc. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyššímu hofmistru královstvie Českého. 25. Přimlouvá se ku králi Vladislavovi, aby někteří dobří lidé od Lounských a Mistři Martin i Václav od Pražan v pokoji zůstaveni byli; o rozepsaném sněmu; aby stranním zprávám o něm víry nepřikládal. Na Blatné. 1514, 11. března. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3599 h. Nejjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Račte VMKská věděti, že jest na mne vzneseno, kterak by u VMKské chtěli někteří jednati, aby ti dobří lidé, kteří sú v Lounech byli o své statky přišli, ježto se VMKské věrně přidrží, stojíce při svobodách a právích panského a rytieř- ského stavuov. I milostivý králi! Tato jest řeč puštěna, že by oni Lounští, z čiehož pak koli návodu, chtěli by rozkázati jejich ženám a dětem od jejich statkuov, kteréž tu v městě Lounech mají a u VMKské, že by chtěli jednati, aby ti dobří lidé k těm statkóm nikda zase připuštěni nebyli, a jejich statkové aby k vobci toho města dáni byli: i milostivý králi, té naděje nemám, by VMKská takové neslušné prosbě aneb žádosti, jestliže by na VMKskú byla vznesena, ráčili miesto dáti; než za to VMKské prosím, že ráčíte rozkázánie do královstvie Českého a Lounským učiniti,

Strana 40
40 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. aby ti dobří lidé podle glejtu svého v pokoji zachováni byli, a při svých statcích bezpečně a svobodně býti mohli. Nebo, milostivý králi, jest věc, zdá mi se, spraved- livá, aby oni též, jako jiní obyvatelé tohoto královstvie, pokoje užívali, a když VMKská budete ráčiti panský a rytieřský stavy s městským stavem slyšeti, oč sú na VMKské přestali, při čem také na ten čas ti dobří lidé z Loun budú mieti býti zuostaveni, tehdy budú se povinni tak zachovati. Než jestli že by na ně svévolně bylo saháno, muož VMKská dobře to znáti, že podle zápisů mezi stavy učiněných nemohli by jich páni a rytieřstvo slušně opustiti: ješto tudy mohli by veliké nesnáze v tomto královstvie povstati a tiem by byli vinni ti, ktož jsú takových věcí počátek, dávajíce k tomu příčiny, kteréž nejsú trpělivé snésti. Také, milostivý králi, toto mi se zdá za potřebné: poněvadž slyším, že k VMKské města o nějaké věci poselství učinili, a při nich snad také se k VMKské vypravili Bartoloměj knieže a Albrecht Rendl, rytieř: aby VMKská ráčili jim rozkázati, aby oni na žádné osoby, kteréž se panského a rytieřského stavu přidržie, jsúce poddaní VMKské, jakožto pánu svému, a řádu a právu zemskému, nikterak nesahali, ani právy svými městskými, poněvadž práva zemského odloženo jest; nebo bylo by to velmi obtiežné, aby oni města chtěli svým právem činiti, co se jim zdá, a právo zemské aby proti nim nemělo svého průchodu mieti. VMKské také toto oznamuji, že jest na mne vzneseno od Mistra Martina a od Mistra Václava, kteříž u VMKské byli toho času, když sme my také někteří byli, kterakby bylo od některých mluveno, že by VMKská ráčili Pražanóm psáti, že by oni s VMKskú mluvili na Tatě: aby VMKská svých dědicuov neráčili porúčeti jejich straně pod obojí zpuosobú; a skrze to že sú u veliké nebezpečnosti, ač tomu i se mnú nevěří, by VMKská ráčili takové psanie učiniti, poněvadž sú na Tatě k VMKské přístupu volného mieti nemohli; a také tak pravíce, že sú o to s VMKskú tu ani jindy nemluvili, nežli o některé jiné věci v Budíně. I VMKské prosím, že jim ráčíte toho seznánie dáti, kterak jest ta věc sama v sobě před VMKskú byla, aby oni z nebezpečnosti snáze býti mohli. Neb milostivý králi, znám to, že nejsú žádní buřiči, než-li že se VMKské věrně a upřímě přidržie, a skrze to snad někteří, jací sami buřiči sú, chtěli by to na ně převésti bez jejich proviněnie: i VMKské prosím, že ráčíte rozkázati Pražanóm psáti, aby oni mistři při pokoji byli zuostaveni. Milostivý králi! Což potřebného znám, zdá mi se za slušné, abych to VMKské oznamoval: i toto také račte věděti, že mne dochází, kterak by vždy ještě někteří o to u VMKské jednati chtěli, abyšte ráčili sněm obecní tohoto královstvie položiti, aby se na něm ještě mezi stavy jednalo, nežli by k VMKské poselství učinili. I mi- lostivý králi! Jáť to držím za velmi škodnú věc a nebezpečnú tohoto královstvie,

Strana 41
Králi Vladislavovi 1514. 41 nebo již dosti jest toho zkušeno, že sme mnoho mezi sebú jednali, a málo anebo nic bez VMKské zjednati sme nemohli, ač jsme již v ty ruoznice vešli, že jsme u samé války, a dočekáme-li s tiem leta bez srovnánie, mám malú naději o pokoji; než když VMKská ráčíte pokládati sněm obecní tohoto královstvie Českého v pon- dělí po středopostí, jakž listové sněmovní jsú již po krajiech tohoto královstvie ro- zesláni, na kterémžto sněmu podle rozkázanie VMKské nemá se o nic jiného jednati, než-li aby se osoby ze všech tří stavuov vybraly, kteréž by s mocí k VMKské o všecky věci k jednánie poslány byly; ježto mně se taková věc dobře líbí a mnohým jiným, neb jest ta s boží pomocí naděje, že při VMKské osobě budú se moci všecky věci, což by VMKské a VMti dědicuov i tohoto královstvie dobrého bylo, lépe a snáze jednati i bohdá zednati; než bychme měli sami jednati, zdá mi se věc jistá, že z jedné ruoznice několiko bychom jich učinili. Jakož VMKská ráčili ste mi na mé psanie odpověď dáti, což se o mně stranniech zpráv dotýče, že VMKská nynie o takových stranniech zprávách nevíte: i toho na VMKskú věřím, a VMKskú, jakožto pána svého milostivého, prosím, ač jestli že by kdy jaké o mně strannie zprávy před VMKskú přicházely, že tomu věřiti neráčíte, neb se zachovávám a s boží pomocí zachovávati na budoucí časy budu, jakž na věrného poddaného příslušie. Než milostivý králi, došel jest mne jakýs spis, jakoby VMKská ráčili učiniti psanie panu Vilémovi Kostkovi: ježto mi se zdá věc dosti nepodobná, nebo se tu netoliko některých osob, ale snad i všeho tohoto krá- lovstvie znamenitě dotýče; a aby VMt tomu ráčili dostatečněji vyrozuměti, teď toho VMKské přiepis posielám a prosím VMKské, že mi na tyto na všecky věci ráčíte odpověď dáti. Dán na Blatné v sobotu před svatým Řehořem léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev oc. Milostivý králi! Jakož VMKské psal sem, za to proše, aby VMKská ráčili poručiti ode mne počet přijíti, poněvadž ti, ktož sú prvé měli ode mne počet při- jímati, byli sú se někteří rozjeli, že se ta věc protáhla až do tohoto času: i VMKské ještě prosím, že tím prodlévati neráčíte; neb poněvadž VMKská ráčili ste o VMKské duochodech a dluziech jiným poručiti spravovati a péči mieti, již bych také i o počet rád konec měl. I také tomu bych rád byl, aby stavové tohoto královstvie k tomu svolili podle smlúvy, se panem Slavatú a s panem Kostkú učiněné, abychme i s VMti zámky práce neměli, krom co kterému úřadu zemskému příslušie; ale za to mám, žeby podle té smlúvy měli o to péči mieti a to zednati pan Slavata a pan Kostka. Archiv Český VII.

Strana 42
42 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 26. Vilémovi z Pernšteina v příčině psaní stavu městského králi polskému; sněm bez přítomnosti královy že by nebyl na prospěch země oc. Na Blatné. 1514, 12. března. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3599. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám, byšte zdrávi jsúc dobře se měli. To, co sem vám prvé psal, učinil sem to tak, jakž sem se pamatoval, z té příčiny, že mezi námi duominka byla, bude-li se nám co zdáti potřebného, abychme sobě oznámili. Jakož jste mi, pane a přieteli muoj milý, psali, že jste o tom neslyšeli, co sem vám v prvním artikuli psal; než že jste slyšeli v poslední den masopustní, že jsú psali města list králi polskému JMti a to k tomuto rozumu, žeby se něco jednalo skrze Uhry a skrze některé Čechy s králem římským JMtí o dcery královské byt a o nějakú správu dětí královských, kdyby Buoh krále JMti neuchoval, a tak že jste slyšeli, že jsú hned zejména ty osoby jmenovali, kteří z Čech jednají: i o tom sem psanie neslyšel, než toto sem slyšel, že mezi jinými věcmi města psali jsú králi polskému, že některé osoby k jinému jazyku vedú, chtíc, aby dědicové JMKské od nich opatrováni byli, a při tom králi polskému že se zakazuji jako ti, že sobě snad přátel hledají. I k tomu já toto pravím: poněvadž také jeden Čech sem, že sem nic ne- jednal a nejednám, co by králi JMti a JMti dědicóm škodného bylo, aneb co by proti právóm a svobodám tohoto královstvie býti mělo; neb radší bych toho všeho k dobrému, což bych mohl, přispořil, než-li bych co proti tomu najméň svú vólí učiniti měl. Než poněvadž císař JMt jest v přiezněnie s králem JMtí, pánem naším, a s králem Ludvíkem JMtí, také pánem naším: na tom sem, což by nebylo proti JMKské a proti tomuto královstvie a s vólí JMKské, že bych rád JMti císaři za- chovati se i slúžiti chtěl podle svobody tohoto královstvie i s JMtí v známost vjíti, poněvadž ta svoboda nenie z nás žádnému zavřína, a skrze to mám za to, že žádný dobrý neměl by se co na mně urážeti. Také mezi jinými věcmi, jakož jste mi napsali, kdyby byl věrný a upřímý sněm, aby před časem lidé nestrojili se k jinému než k tomu, ktož má co na svú přísahu povědieti, aby pověděl: i mně by se to líbilo, a za to mám, ač ne na přísahu, ale ktož sme přísežní, že sme na sněmu minulém upřímě jednali, leč kto málo vytrhli jest se: ale když jest námi nesešlo, tomu sem rád, a kdyby i nepřísežní, jakož jest jich dosti bylo, kteříž upřímě jednali, ale aby se byli i jiní všickni s nimi srovnali, pokládal bych to za dobré.

Strana 43
Vilémovi z Pernšteina 1514. 43 Toto také blízko při konci napsali jste těmito slovy: „Mne jest také, pane a přieteli milý, došla řeč, žeby někteří měli mluviti, kdež jest Libák*) stál a mluvil, i poně uzřeli tam, že byl také mezi nimi Záruba-li čili kto; pravili, že jest to páně Pernštajnského rota; že pravíte takto, kto to kolivěk o vás mluvie aneb do- mnievá se to na vás, že byšte komu řekli aneb o tom věděli, aby měl s tímto státi aneb vedle tohoto mluviti, a nerci věděli ale na to myslili o Zárubovi, ani o žádném živém člověku, pravíte, že na vás lže jako nešlechetný zrádce cti vaší, a ne zrádce, ale arcizrádce cti vaší a lotr“ oc., a že i vám praveno, že by ta řeč měla býti mlu- vena před pánem z Rožmberka a přede mnú: i vězte, pane a přieteli milý, že o takové řeči svú pamětí neviem; než to jsem slyšel, žeby někteří vaši služebníci při Libákovi stáli, když mluvil, ale byla-li je vuole jejich k jeho mluvenie, toho neviem. Však podle mého rozumu na tento čas toho znáti nemohu, by pak i kto to mluvil, co píšete, aby proto zrádcí byl a nad to, jestli že by sobě kto o tom domnieval: i pane a přieteli milý, z té příčiny vám toto píši, jakž rozumiem, neb kdyby to byla zrada, kto by takovú věc o vás mluvil, tehdy považte toho, zač by ten držán býti měl, kto jest a od koho mluvil, totiž Libák. Neb v sněmích jáť bych rád to viděl, aby všickni, rozumně a užitečně k dobrému JMKské a tomuto královstvie mluvili, pakli by kto neuměl a z toho vystúpil a dal se napraviti, ne- hyzdil bych toho, než ktož by neustupně na čem stranném stál a dobrému odporný byl, není co chváliti než hyzditi. Pak já tuto píši, jak slušie mezi přátely podle rozumu svého, než buď zrada neb nezrada, mne se tu nic nedotýče. Neb kdyby mne se co dotýkalo, a mne kto z čeho viniti chtěl aneb nařékati, dal bych na to, dá-li pán Buoh, slušnú odpověď. Což se v tomto královstvie, pane a přieteli milý, války neb pokoje dotýče: jáť bych rád, pán Buoh zná, pokoji; pakli bude válka, ač pán Buoh rač ji zachovati, musím tomu podle jiných obvyknúti; než tomu bych nerad, ač nejsem bohat, by měli chudí bohatým pobrati. Než rád bych toho písma, pokudž by byla vuole boží a spravedlivost tomu slúžila, užil, že majícímu bude dáno, a ktož mní, že něco má, že bude jemu odjato, ačkolivěk mohl by někto bohatý tak činiti, že by jeho chudí rádi užili; než muože-li býti, abychme radší užívali práva nežli moci, jáť bych k tomu, líbí-li se pánu Bohu, rád svolil. Dán na Blatné v neděli den svatého Řehoře léta oc. V°XIIII°. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Pernštejna a na Helfenštejně, najvyššiemu hof- mistru královstvie Českého, panu přieteli mému milému. Pane a přieteli muoj milý! Jakož král JMt ráčil jest nám sněm obecní po- ložiti v pondělí po středopostí, aby se na něm osoby ze všech tří stavuov vybrali *) J. Libák z Radovesic.

Strana 44
44 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. a k JMKské s mocí poslali: i mně se zdá, že jest JMt ráčil to dobře učiniti, nebo jistě mi věřte, že to dostatečně v mnoha lidech znám, jestli že bychme sami sněmu- jíce jednali bez přítomnosti krále JMti o ty věci, oč sme se několikrát k jednánie pokúšeli, že bychme, též jako prvé, nic nezednali leč válku; a protož k takovému jednánie bez JMti raditi nesmiem, a také JMKská v nynějších listech sněmovních ráčil psáti, aby se na tom sněmu nic jiného, nežli jakž vám píši, obecnieho nejednalo, jakož snad již jsú vás ti listové došli; než aby JMKská pro takové znamenité po- třeby ráčil do Moravy aneb do Prešpurka sjeti, bylo-li by dobře, jakož snad pan kancléř to zedná. 27. Krištoforovi ze Švamberka, aby pro potřebu království na sněm se sjeli. Na Blatné. 1514, 11. července. Orig. v archivu Třeboňském č. 3616. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož králi JMti sme psanie z toho sjezdu, na kterémž jsme v Sedlčanech byli, učinili, i ráčil nám JMKská odepsati, že nám ráčie potom odpověď dáti. I teď nám JMt potom píše, kteréžto psanie jest mi tepruva včera přineseno, jakož vám tuto toho přípis posielám. I poněvadž JMKská má toho žádost, abychme na tento nynější sněm, kterýž ráčil na hradě Pražském položiti, na den svaté Maří Magdaleny přijeli, a při tom i to nám ráčil psáti, kterak JMt naše opatřenie obmejšlí; a poněvadž také toho mnohé potřeby známe tohoto královstvie, i také co jest se těchto časuov v královstvie Uherském pozdvihlo, mně se zdá, abychme to JMKské k vuoli i také pro potřebu tohoto královstvie Českého učinili a k tomu sněmu se, dá-li pán Buoh, sjeli a ve jméno božie to jednali, což dobrého poznáme, jako ti, ježto vždycky jsme o to péči měli a máme, že bychme dobrému rádi a při tom jsme stáli a s božie pomocí stanem. A prosím vás, pane švagře muoj milý, že tuto věc i jiným pánóm a z rytieřstva, přátelóm našim, vám přísedíciem oznámiete; nebo pro krátkost času nemohu postačiti všem toho oznámiti a k nim poslati. Dán na Blatné v úterý před svatú pannú Margetú léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru, švagru mému milému. 28. Petrovi z Rožmberka, že by se mělo k vojně rozvolávati, a poněvadž nepořádně se děje, že by bylo zvláště potřebné, aby se stavové panský a rytířský někde v hromadu strhli. Na Blatné. 1514, 18. července. Orig. v archivu Třeboňském č. 3621. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád zdravie i všeho dobrého. Muoj milý pane a přieteli. Když sem dnes za večeří seděl, přinesen

Strana 45
Dopisy z roku 1514. 45 jest mi list od pana Kundrata Krajieře, kteréhož vám teď přiepis posielám, i také co jest jemu Bartoloměj knieže psal a jaké cedule přiepis poslal, kterak by se mělo k vojně rozvolávati, a co na to za odpověď dal. Ačkolivěk znám, že ta věc jde nepořádně, neb za to mám, že purkrabie Pražský mělby takových věcí býti puovod: ale poněvadž Rendl při králi JMti v to se vkládá, aby kanceláře spravoval a listy místo pana kancléře puosobil, tehdy také již nenie nepodobné, že se to knieže s městy v muoj úřad vkládá. Než jak jest kolivěk, tu bych já pokoru rád chtěl vokázati, a tyto dni do- mnieval bych se byl blahoslaveným býti, abych podle té cedule, kdy by byla vás, pánuov a přátel mých, vuole, mohl obsélati všecky stavy, a zvláště panský a rytieřský, abyšte hned pro takovú potřebu krále JMti v hromadu táhli a se mnú se všickni strhnúti ráčili, jakožto s purkrabí Pražským, a potom, aby se té ceduli dosti stalo, i s knie- žetem tím mohli bychme se shledati. Pak tyto věci, jaké se působí a kterak jsú před námi skryté byly, jest co rozvážiti, kam se to ztahuje; než jáť se ještě k tomu vždy navracím, poněvadž snad nemuož to prvé býti, než až se bohdá spolu na hradě Pražském shledáme, mně se zdá za zvláštně potřebné, abych já také potom hned všecky obsielal, abychme se někde strhli a našemu pánu a obecniemu dobrému službu učinili. Než, ač pán Buoh rač toho zachovati, jestli že budem meškati, který nynie čas bohdá dobrý a přístup k tomu máme: tehdy strach jest, že dokudž jsme živi, toho nepostihnem, co obmeškáme, abychme pak toho i pykali, s těžkem sobě co tím pomuožeme. Jáť vám tuto píši, ač snad nerozomně; ale pán Buoh zná, že jest muoj ten úmysl, že bych rád všemu dobrému a pro dobré že bych s boží pomocí já rád chtěl hrdla svého nasaditi a statku svého povážiti, by měl v popel se obrátiti, neb do- mnievám se, že by z toho dýmové k tomu nápodobně zhuoru k nebesóm se vztaho- vali, jako svatého Abele oběti. Zdá mi se za potřebné, abyšte ráčili ještě to obnoviti a svým všem poddaným rozkázali hotovu býti; a tak abychme se k tomu všickni společně napomenuli, po- třebnáť jest věc. Čáslav, jakož v té ceduli o ní také zmienka jest, blízko jest od Hory i také od Kolína a od Poděbrad, a nedaleko od Prahy i od pánuov Trčkuov zbožie a od statku: a ráčiete se ostatku domysliti, že tu také i jiných dosti přátel máme. Poněvadž takové věci povstaly a zase rozomiem tomu, že jsú naši stavové chtiví k dobrému, jedné abych já chtěl anebo směl, jakožto purkrabie Pražský toho póvod býti, že by rádi toho dobrého pomáhali: i rač pán Buoh dáti nám všem to v srdce, abychme k tomu dobrému skutku, nechajíce dalšiech odtahuov, jsúce milostí ducha svatého zajíceni [sic], byli chtiví a skutkem to ukázali.

Strana 46
46 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Což se dotýče v té ceduli zmienky o městech, jakoby oni byli puovod do- brého: pro pána Boha, nedávejme jim toho danku, neb jest bohda toho při nás více, a nepochybuji, co v tom míním, že ráčíte tomu dobře rozoměti. Prosím, neračte za zlé mieti, že snad nerozomně píši, ale upřímě z pravého srdce, tak jakž muoj rozom ukazuje, že jest již čas; kteréhož, rač dáti pán Buoh, abychme neobmeškali. A něco vám nového, za to mám, ještě, dá-li pán Buoh, na Leštno oznámiem; abych vám měl více psáti, již mi se zdá, dá-li pán Buoh, dotud zanechati, neb i toto sem na pospěch psal. Dán na Blatné v uoterý den sv. Arnolfa léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, p. příteli mému milému. 29. Hendrychovi z Švamberka, že by měl král proti svévoli knížete Bartoloměje Minsterberského ukázati svou nelibost; o Táborských oc. Na Blatné. 1514, 14. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624. tern. nepag. Léta MVCXIIII. Toto jsú registra téhož léta devatenáctá, do kterých se vpisují pří- pisové listuov posélacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od pondělého před hodem slavným blahoslavené panny Marie na nebesa vzetí. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, věrně bych vám toho přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi poslali psanie od pána z Rožmberka, které jest jemu učinil pan hajtman Moravský, i vězte, že mám dnes také od něho posla u sebe, kdež mezi jinými věcmi, což se kněze Bartoloměje dotýče, co jest od Žibřida slyšel, také mi to oznámil, jakož on Žibřid k tomu podobně, když jsem ještě na hradě Pražském byl, psal jest mi z Něme- ckého Brodu: pak proti takové své vuoli kněze Bartolomějově slušelo by, aby král JMt ráčil se v tom tak ukázati, že se to JMti nelíbí a že toho jmieti neráčie, a při tom ten skutek ukázati, aby jiní po tom nebyli tak všetečni. Než toto sem slyšel, že nějaký Pěkník v kraji Boleslavském rozprávěl, že oni na křižovníky úmyslu táhnúti nemají než na biskupy: pak ač nenie podobné k pravdě, ale mohly by se ty příčiny dávati, že bychme mohli i nepodobným věcem věřiti; a protož nevědúce k čemu se akové věci mohly by dále vztahovati, slušie nám, ktož bychme dobrému rádi, na hotově býti, abychme s božie pomocí v čas potřeby mohli zlému odepříti. Také, pane švagře muoj milý, jakož jste mi psali, což se Víthuov a Táborských dotýče: i došlo jest mne psanie o tu věc od krále JMti, a bylo jest na tom zuostáno, že pan kancléř měl o to něco jednati, než na čem jest to postavil, toho ještě neviem; než tomu sem se nadál, že to vám někteří z přátel Víthových oznámie; a jakž jest

Strana 47
Dopisy z roku 1514. 47 kolivěk, mnozí to znají, že v tom od Táborských malá jest se věc nestala, poněvadž právo jest před rukama; jestli že by se jim co přečinilo, mohli jsú o to právem hleděti podle zřiezenie zemského. Poněvadž pán z Rožmberka oznámil jest vám, co jest se na sněmu jednalo; již nynie jiných zvláštniech novin neviem. A rač dáti pán Buoh, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dan na Blatné v pondělí před hodem panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově oc, švagru mému milému. 30. Janovi z Lomnice, hejtmanu markrabství Moravského, že Přibíkovi Řesanskému, jenž u něho (Lva z R.) v službě byl a v Čechách bezpráví se dopustil, glejt, aby bezpečen býti mohl, dáti se nemůže. Na Blatné. 1514, 14. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož jste mi ráčili psáti, kterak by k vám přijel Přibík Resanský a vás za klajt prosil, aby bezpečen v té zemi býti mohl, jakož tomu vašemu psanie, kterak on vás, i což se židuov dotýče, spravil, vy- rozuměl sem. I muoj milý pane švagře. Ta věc takto jest sama v sobě, kterak jest u mne to bylo v paměti, že předně [. . . . . . on]*) Přibík u mne v službě . byl, bylo jest jemu něco pobráno anebo pokradeno, a potom doptal jest se toho něčeho v Praze mezi židy, že někto to zastavil: i když jest to na mne vznešeno, tehdy což jest se v židech doptalo, to jest se jemu z mého rozkázanie zase vrátilo; a dále jest se ptáno, aby se mohlo zvěděti, kto jest to učinil, až k tomu přišlo, že skrze některé židy anebo židovky. Jest jmenovaný jeden, kterýž u téhož Přibíka služebníkem byl, ale že židé svědkuov na to křesťanuov neměli, to jest se dostatečně k místu vésti nemohlo; ale že by tu co svévolností židovskú podle práva sešlo, toho sem nepoznal, nebo když co křesťan židuom zastavuje, nevždy při tom jiní křesťané bývají; a tak ktož při čem nenie, svědči ti] řádně nemuože. Kdežto on pak Přibík dotýče rozsudku, kterýž jest mezi ním a mezi židy udělán: na tom sem já soudu sám seděl podle úřadu svého, maje při tom některé pány a radu svú; a když bych měl ten rozsudek, kterýž jest mezi nimi učiněn, při sobě, poslal bych vám jeho přípis, ježto byšte poznati ráčili, že jest on mohl po právu jíti a té své vuolc, kterúž jest začel, před se nebrati; ale jest ten rozsudek při úřadu mém na hradě Pražském. Však abyšte tomu ráčili a mohli dostatečněji *) Odtrženo.

Strana 48
48 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. vyrozuměti, že on Přibík své vuole v tom užívá, toto vám také oznamuji: že já chtěje téhož Přibíka v jeho škodě, ač někteří pravie, že jest dosti skrovná, dostatečně nad povinnost opatřiti, dal sem jemu, což mně náleželo, na nějakém židu 50 � g.; a když jest čas k zaplacenie anebo k dánie přišel, tehdy ti, ktož byli za toho žida slíbili něco, jsú na to peněz u úřadu mého na hradě Pražském položili, a čehož nedoložili, proto jsú také tu na hradě vsazeni, aby byli k tomu dodržáni podle práva a zřiezenie tohoto královstvie. Ješto on Přibík měl jest právo, kteréž povinen jest zachovati, a přes to neměl na ně sahati a nad to neodpoviedati; nebo ti židé vždy jsú seděli, až když on odpověděl, tehdy tepruva dáni jsú na rukojmie. Toto také v tomto královstvie za řád jest, že žádný z vobyvateluov tohoto královstvie odpoviedati nemá žádnému obyvateli mimo řád a právo; nebo kto by jináče odpověděl, jsú na to znamenité pokuty. Ale rozumí tomu, že on, i také ktož se jeho přidrží, to sobě lechce váží, že jest židóm odpověděl; ale já toho tak ne- navážím [sic], a to z slušných příčin, nebo ti židé jsú krále JMti poddaní a poplat- níci i také některých z nás; a poněvadž někdo sobě váží kopu platu, když by ji jeden druhému mocí a mimo právo vzal, také poněvadž na židech jest několiko set kop platu, nemuože to býti příjemné, když by jeden druhému [sic] neřádně o ně je připraviti chtěl. A jakž jest kolivěk, jemu pro jeho otce a pro jiné jeho přátely, na kteréž sem laskav, toho nepřeji, že jest takovú věc před se vzal; nebo když by on chtěl sobě to právě rozvážiti, měl by čeho pykati a o to se starati, aby taková věc, co jest v tom podle práva a več jest všel, nebyla rozhlašována, jakož ještě, pokudž sem slušně mohl, to sem zdržoval, zda-li by on sobě srozuměti chtěl a toho přestati, z čehož by jemu nepoctivost rozmnožiti se mohla. A protož, i také aby známo bylo, že jest se jemu v tomto královstvie žádné ukrácenie nestalo, jestliže by chtěl on Přibík pokojně se zachovati až do sv. Havla anebo do svatého Martina, tehdy, pane švagře muoj milý, chtěl bych k tomu vésti, aby to v slušném miestě, což se židuov dotýče, mohlo býti slyšáno a toho všeho pováženo, pokudž jest za spravedlivé; pak-li by on chtěl své vuole vždy před se užívati, tehdy ráčiete to dobře znáti, poněvadž jsú ti židé krále JMti, pána našeho, poddaní, kterýmž on odpověděl, kterak by jemu slušelo klajty anebo nic dávati. A které jest židy zmordoval anebo zbil, mám toho zprávu, že jest jeden z těch židuov páně kancléřuov žid zabit, a jiní že jsú židé z Kolína, kterých se ta věc nic nedotýče; však nenie div, ktož neřádně co začne, že v tom také i neřádně činie, ač mimo právo neměl by na jedny ani na druhé sahati. Také, pane švagře muoj milý, i toto jest mi praveno, že jest on těm židóm, kteréž mordoval, za svú škodu dosti anebo spieše nad to vajše vzal. Dán na Blatné

Strana 49
Dopisy z roku 1514. 49 v pondělí u vigilji slavného hodu blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Janovi z Lomnice a na Mezeříčí, hajtmanu markrabstvie Mo- ravského, panu švagru mému milému. Také, pane švagře muoj milý, jakož jste mi psali, co jest vám Žibřid, což se kněze Bartoloměje dotýče, oznámil, i mám také k tomu podobné od něho psanie: i račtež toho povážiti, jaká jest ta svá vuole toho kniežete; ježto králi JMti slušelo by, aby toho trpěti neráčil, a ten jest hlas slyšeti, že to knieže ne pro křižovníky, ale pro pány biskupy před se táhne, ale ne pro jejich dobré oc. Kdežto, ktož by chtěl JMti krále poddané a zvláště proti JMti vuoli hubiti a na ně sahati, slušelo by nám podle JMti krále toho žádnému takovému lechce nevážiti, nežli proti tomu se skutečně s boží pomocí zasaditi. 31. Zve Viléma, Jindřicha a Břetislava bratři Švihovské z Ryzmberka k svatebnímu veselí pana Zuba na Blatnou. Na Blatné. 1514, 14. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urození páni, páni švagrové moji milí! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Páni švagrové milí. Jakož sem vás prvé žádal, když se bude mieti pan Zub ženiti, abyšte ke mně přijeli: i má ta svadba již býti tuto středu, protož prosím vás, že ten den ke mně na Blatnú k večeři přijedete i také pro přá- telské shledánie. A rač pán Buoh dáti nám se spolu šťastně a ve zdravie, páni švagrové moji milí, shledati. Dán na Blatné v pondělí u vigilji slavného hodu panny Marie na nebesa vzetí léta oc XIIII°. Pánóm švagróm mým milým, panu Vilémovi, panu Jindřichovi a panu Břetislavovi, bratřím Švihovským z Ryzmberka a na Rabie oc. [Podobné pozvání zaslal také Václavu Zmrzlíkovi ze Svojšína na Lnářích, aby na svatbu p. Václava Zuba přijel.] 32. Jindřichu Berkovi z Násilé, hejtmanu na Příbrami, aby Tůmovi z Zaječic, poddanému kláštera sv. panny Dobrotivé, za utrpenou škodu náprava se stala. Na Blatné. 1514, 14. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věz, že jest mi oznámil úředník kláštera svaté panny Dobrotivé, což se Tumy z Zaječic, poddaného téhož kláštera, Archív Český VII.

Strana 50
50 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. dotýče, která mu se škoda stala od těch lotruov, na kterýchž, aby se jimi ujistil, žádáno jest tebe tu v Příbrami, a že si za to připověděl, že ta věc má býti k tomu přivedena, aby tomu člověku právi byli, ale že jest se toho ještě nestalo: i za to tebe žádám, že v tom téhož Tumu opatřieš podle toho prvnieho zuostánie, aby on toho škoden nebyl, a k svému aby přijíti mohl bez dalších odtahuov; neb i to jest na mne vznešeno, že by jeden z těch u tebe ještě byl. Odpovědi žádám. Dán ut supra. Urozenému vladyce Jindřichovi Berkovi z Násilé, hajtmanu na Příbrami, přieteli milému. 33. Kněžím a bratřím kláštera sv. panny Dobrotivé na Ostrově, že volbu kněze Klimenta za převora schvaluje. Na Blatné. 1514, 14. srpna. Opis souč. v archivu Třoboňském č. 3624, tern. nepag. Ctihodní kněží milí! Jakož jste před některým časem psali mi, oznamujíc, že jste sobě za převora volili kněze Klimenta, kterýž nynie v Ročově jest, jestliže by k tomu byla naše vuole: i vězte, že se panem Zajícem strýcem my k tomu vuoli dáváme, však tak, aby on se s těmi pány, kteříž jsú fundatorové kláštera Ročov- ského, pěkně rozešel a k nám, ke mně a ku panu Zajícovi, aby se tak ukázal a našel, jakž na fundatory přísluší. I toto již vědúce, muožete to témuž knězi Kli- mentovi oznámiti. Dat. ut supra. Ctihodným kněžím a bratřiem kláštera sv. p. Dobrotivé na Ostrově, mně milým. 34. Viktorinovi z Lounek v příčině zvolení převora kláštera sv. panny Dobrotivé na Ostrově. Na Blatné. 1514, 14. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Victorine milý! Tento list, kterýž píši kněžím a bratřím kláštera sv. panny Dobrotivé, daj jim jej, a jest o tu věc, kto by měl u nich převorem býti. Také věz, že podle psanie tvého píši o tu věc, což se Tumy z Zaječic dotýče, hajtmanu Pří- bramskému; co pak za odpověď dá aneb kterak se v tom mieti bude, tím se šieře spravíme, než měl by toho úřadu on na Příbrami tyto dni postupovati. Dán ut supra. Urozenému vladyce Victorinovi z Lounek, úředníku kláštera sv. p. Dobrotivé, mně milému. 35. Pavlovi z Voltav, písaři na Velharticích, aby mu poslal polouvozí červeného vína. Na Blatné, 1514, 15. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pavle milý! Věz, že některá vína jsú mi se zde zcela pokazila; i pošli mi hned ráno na Blatnú to polúvozi vína červeného,

Strana 51
Dopisy z roku 1514. 51 kteréžť jest byl poslal, a daj je dolíti. Protož toho neobmeškávaj, ať jest zde na Blatné dopoledne, nebo hosti mieti mám; a pošli já k tobě zase sud vína bielého, kteréž snad bude lépe trvati na Velharticích nežli zde. Dán na Blatné v úterý, den hodu slavného blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Pavlovi z Voltav [sic], písaři na Velharticích. 36. Žádá Děpolta z Lobkovic za oznámení, zdali již s panem Janem Hasišteinským vyjednával. Na Blatné. 1514, 16. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Jakož sem vás žádal, co byšte měli jednati u pana Jana Hasištenského: i kterak jste zednali, žádám, že mi to oznámiete, nebo bych to rád brzo věděl; pak-li jste ještě toho nezednali, ale prosím, pane a přieteli milý, že jednati pilně budete a zednáte. A já rád se vám i panu Janovi Hasištenskému přátelsky zase odplatiti chci. Dán na Blatné v středu po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Děpoltovi z Lobkovic a na Bielině, přieteli mému milému. 37. Petrovi z Rožmberka, že by dobře bylo, aby s Hendrychem z Švamberka brzy se sjel, Pražané že knížeti Bartolomějovi z Minsterberka v lotrovství pomáhají jako Pilát Kaifášovi; král že psal Pražanům, aby s ortelem na Vilémka nekvapili oc. Na Blatné. 1514, 16. srpna. Opis v nepag. ternionu č. 3624 v arch. Třeb. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Račte věděti, že pan Hendrych z Švanberka poslal jest mi to psanie, kteréž jest vám učinil pan hajtman markrabstvie Moravského, z kte- réhož sem srozuměl, že pro ten sněm, kterýž nynie v Moravě mieti mají, s vámi jest se sjeti nemohl. I pane a přieteli muoj milý, mně by se zdálo, jakž po tom sněmu bude, že by bylo dobře, abyšte se s ním brzo sjeli, a při tom, že byšte ráčili také na ten čas jednati, což se kněžny a pana Viléma Švihovského dotýče; nebo snad po tom nemohlo by se to snadně státi, a zatím to přišlo by zase před práva du- chovnie o svatém Václavě, ješto my snad na ten čas byli bychme při králi JMti; a jestliže bychom je prvé smluviti, aby to k soudu nepřicházelo, mohli, tomu bych rád byl. A k takovému jednánie když mne budete ráčiti obeslati tehdy k vám rád na Třeboň chci přijeti. A s tím rač dáti pan Buoh nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné v středu po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu přieteli mému milému.

Strana 52
52 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Novin nynie zvláštniech neviem, nežli slyšeti, že kněz Bartoloměj před se do Uher táhne a pan Boček s ním; a také slyšel sem, že nad těmi lidmi jest on pan Boček hajtman a Žalud. Cedule panu z Rožmberka (dd. 17. srpna.) Pane a přieteli muoj milý! Když sem již byl dal vám tuto jednu ceduli na- psati, tehdy potom přinesen mi list od pana Mikuláše Trčky, kdež mi oznamuje, že u vás na Krumlově tento čtvrtek po matce božie má úmysl býti; ale že jest mne dlúho psanie nedošlo, nemohl sem jemu spěšně odpovědi dáti; protož neviem, za- stihne-li jeho u vás tento muoj posel. I jestli že by nezastihl, prosím, račte to přečísti, co jemu píši, a bude-li se vám zdáti potřebie, tehdy zavrúce to do svého listu, račte rozkázati tomuto poslu k němu jieti na Lipnici; pakli by jeho tu ne- našel, ale za to mám, že se jeho tu doptá, kde jest. Kněz Bartoloměj pilně se o lotrovstvie stará, a někteří Pražané věrně jemu toho pomáhají jako Pilát Kaifášovi; neb mu potom i to neprospělo, když jest i ruce umýval, že jest proto předce lotrem zuostal. Jáť trpiem i snášiem, mám za to, viec než jest potřebie; a jestliže máme dlouho takové věci trpěti, bojím se, abychme i pána Boha tím nehněvali, neb jest přieslovie a já je držiem za pravé: kdož zlým hovie neb trpie, že dobrým škodí. Neb i toto račte věděti, že král JMt psal jest Pražanóm, kteréhož psanie přiepis sem viděl, než sem z Prahy vyjel, že král JMt to mieti ráčie, aby na Vi- lemka *) a na Havla od pěti korun nekvapili: a oni pak, tak jest mi oznámeno, byvše obce tento pondělí minulý pohromadě, k tomu uvedli a snad i na tom zuostali, aby je zmučiti dali. Pak dokonají-li tu nešlechetnosť, voláť nevinná krev ku pánu Bohu na pomstu. A toho nynie při tom nechávám. Než to mi se zdá, že takového lidu ďáblem oslepeného pěknou řečí nenapraví, ani březovou metlou, nežli železným bičem; ačkoli dobré vždy vymieňuji, kterýchž již mezi nimi málo jest, a zvláště dokonají-li tuto nešlechetnost. Muoj milý pane a přieteli! Vámť tuto píši jako přieteli, než bychť jiným mnoho o tom psáti měl, a Pražanóm zrádce neb lotry dávati, znám to, že by to někdo v posměch mohl obrátiti a to mi v to převraceti, že mnoho mluviem a málo činiem. Protož chci toho umenšiti, pokudž slušně budu moci, nežli mám v pánu Bohu to doufánie, kterýž nenie přijímač osob a všecky věci zná i pokrytce, i také ty, kto pěkně mluví a jináč myslí a činie, že mi ráčie dáti tu milosť, nežli bych své dni dokonal, abych hodnú nad nimi podlé jejich skutkuov odplatu uhlédal; a já také, jakožto jeden ač nehodný služebník božie, budu k tomu s pomocí jeho svaté milosti přisluhovati, pokudž budu najvejše moci, nelituje v tom časem svým netoliko statku ale i zdraví svého. *) Vilémek z Troskovic.

Strana 53
Dopisy z r. 1514. 53 38. Mikuláši Trčkovi z Lípy o knížeti Bartolomějovi Minsterberském, kterémuž by někteří Pra- žané rádi pomáhali; o hotovosti a hejtmaních v krajích oc. Na Blatné. 1514, 17. srpna. Opis souč v nepagin. ternionu č. 3624 v arch. Třeb. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane a přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte zdrávi byli a dobře se měli. Jakož jste mi na mé psanie odpověď dali, tomu sem vyrozuměl a o tom nepochybuji, že vás ku potřebě své přietele sku- tečného najdu, jakož také takový úmysl muoj jest dokonalý k vám. Jakož ste mi, což se kněze Bartoloměje dotýče, psali: nenie mně potřebie vám jeho široce vykládati; neb zpuosob a povahu jeho již dobře znáte, že jest na tom, tak jakž jest zřetedlně rozoměti, aby lotrovstvie což muože najvíce činil, a zvláště což by mohl nám, kteřížbychom dobrému rádi, zlého udělati, o to usiluje s pilností, a někteří Pražané rádi by mu toho dopomohli, pokudž by najvejše mohli. Neb toho jest veliký zřetel, poněvadž praví, že se krále JMti rozkázániem chtí spravovati: a proti JMti rozkázánie a psanie činie, zvláště také což se toho taženie do Uher dotýče. Tehdy více v nich svá vuole lotrovská panuje nežli poslušenství; protož nám jest potřebna opatrnost a hotovost skutečná. Pane a přieteli muoj milý! Kdež ste mi také psali, abych do krajóv o hoto- vost psal: i vězte, že před sněmem psal sem o to; a při sněmu jest na tom zuostáno, aby se také o to při jiných potřebách psalo do krajóv od pánuov a od rytieřstva, kteříž na sněmu byli; jakož vám teď toho přiepis posielám. Však jestli přes to mého psanie potřebie, rád to učiniti chci; než mně se zdá, měl-li bych psáti, tehdy že bych toliko nynie psal na ty sjezdy po krajiech. Což se dotýče hajtmanuov, abych jim do kraje Hradeckého a Čáslavského psal: zdá-li se vám, abych mimo psanie do krajóv to učinil, také rád učiním. Než v Chrudímském kraji, za to mám, že ještě hajtmanuov nenie. Než-li to mi se zle líbí, co jest pan Michal Slavata rozkázal, tak jakž ste mi v ceduli napsali. Toto psanie tiemto již krátce zavierám: bude-li toho potřeba, že podlé úřadu i podlé přátelstvie udělám pro vás rád, pokudž najvejše moci budu, abychme s boží pomocí nedopustili se toho, aby lotři po nás aneb po našich přátelích měli se voziti. A byl bych k vám rád spěšně, aby u vás dnes posel na Krumlově býti mohl, jeho vypravil, ale dlúho mne vaše psanie nedošlo, i neviem, bude-li vás moci tam za- stihnúti. Dán na Blatné ve čtvrtek po hodu sl. blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému a statečnému rytieři panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Lichtmburce, přieteli mému milému.

Strana 54
54 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 39. Janu Bechyňovi z Lažan, aby proti rejtarům anebo lotrům, kteříž v kraji a zvláště okolo Pří- bramě se projíždějí, k šturmu dali zvoniti a je honiti. Na Blatné. 1514, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Došlo jest mne, žeby se vás něco dobrých lidí mělo sjeti dnes v Březnici: i poněvadž v tom kraji a okolo Příbramě, jest slyšeti, že se rajtaři aneb lotři projieždějí, chtějíce nám zlé činiti aneb i ně- koho jíti a vzieti; i za to tebe žádám, přieteli milý, že těch všech dobrých lidí žá- dati budeš, a ode mne podle úřadu mého napomeneš, kdež by o takových uslyšeli neb zvěděli, aby podle zřiezenie zemského dali k šturmu zvoniti a aby honili, tak jak jsme povinni jedni jako druzí to učiniti. Neb také úředníkóm svým rozkázal sem a ještě rozkázati chci, aby také v tom skutečnú pilnost měli s lidmi mými; a o vás o každém nepochybuji, než [že] jakožto milovníci obecnieho dobrého též učiniete. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Janovi Bechyňovi z Lažan a na Příně, přieteli mému dobrému. 40. Posílá L. Malovcovi z Libějovic jako hejtmanu kraje Prachenského listy od pánů a rytířstva z sněmu českého i připomíná, aby sjezd krajský držán byl. Na Blatné. 1514, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věz, že tito listové jsú mi po- sláni z hradu Pražského, kteříž se píší od pánuov a rytieřstva, kteříž jsú na sněmu minulém na hradě Pražském byli. I chtěl sem je poslati panu Vilémovi Švihov- skému, švagru svému, ale oznámeno jest mi, že jest nynie z tohoto královstvie někde odjel, a protož tobě je posielám, jakožto hajtmanu také tohoto kraje, a mám tu na- ději, přieteli milý, že takové pilné potřeby neobmeškáš; a což se sjezdu dotýče to- hoto kraje, poněvadž v jiných krajiech sjezdové býti mají na zajtřie po svatém Bar- toloměji a někde potom v pondělí, protož při tom některém času také muožeš v tomto kraji též oznámiti. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Levovi Malovci z Libějovic, hajtmanu kraje Prachenského, přieteli mému dobrému. 41. Purkrabímu na Rožmitále v příčině roboty lidí poddaných ve Pněvicích, lotry aby honiti dal. Na Blatné. 1514, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Nynie nemám prázdnosti k mno- hému psanie; než kdežs mi psal, což se roboty ve Pněviciech dotýče: i mně se zdá,

Strana 55
Dopisy z roku 1514. 55 aby tak, jakžs mi psal, rozkázal jim robotovati, však aby to rozvrhl, aby toliko to robotovali, co by proti tomu bylo, čehož nerobotují; neb jakož jim nechci křivdy či- niti, také bych nechtěl, by mně ji oni udělali, jakož bylo by tak, kdyby nic robo- tovati nechtěli. Než když bude jedno proti druhému, nebude v tom žádnému ukrá- cenie; a kterak by pak potom a na čem ta věc měla státi, když toto nynie učinie, chci s nimi poručiti o to srovnati, což jest spravedlivého, čím bych se i oni dále měl spraviti. Toto věz, že sem některým dobrým lidem oznámil a k tému je napomenul, poněvadž se lotři a rajtaři u vašem kraji projieždějí, když by o nich zvěděli, aby dali k šturmu zvoniti a aby honili. Protož též se s mými poddanými zachovej, pak-li by jiní prvé honili, též jim lid ku pomoci a honiti daj, nebo podle zřiezenie tohoto královstvie jsme povinni, jedni jako druzí, v tom sobě radni a pomocni býti. Protož také všem mým lidem pod úřadem tvým to oznam. Dat. ut supra. Purkrabí na Rožmitále. 42. Bohuslavu Chrtovi ze Rtína, purkrabímu hradu Pražského, aby Janu Měkotovi, jenž jest na rukojmích, podle obyčeje roku přidal. Na Blatné. 1514, 17. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane Bohuslave milý! Jakož nějaký Jan Měkota jest na rukojmiech, jakož za to mám, že jest v registry při úřadu purkrabském zapsáno: i přidaj jemu roku, když o to u tebe bude, a to od tohoto svatého Havla najprv přieštieho do roka. Však jest-li že by se v tom času jemu, anebo jeho rukojmiem dal napřed týden věděti, aby se na hradě Pražském postavil. I již to podle obyčeje, který se v tom zacho- vává, rozkaž opatřiti. Datum ut supra. Panu Bohuslavovi Chrtovi z Ertína, purkrabí hradu Pražského, mému milému. 43. Purkrabímu na Rožmitále v příčině neposlušných poddaných z Pněvic. Na Blatné. 1514, 18. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624 tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Jakož jsi mi psal, což se těch lidí ze Pňovic dotýče: i rozumiem tomu, že jest v nich diel lotrovstvie; však proto toto mi se zdá, aby je k sobě obeslal a dal je zárukovati, aby přede mnú stáli, když by jim dal týden napřed věděti; a tu uhlédaje toho čas, chci tebe i je před se obeslati, nebo to rozváže, za to mám, že v to trefím, aby jejich svá vuole nebyla trpěna a také že se jim křivda nestane. A již nyní daj ten oves na pomezí skliditi

Strana 56
56 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. a zvláště to napsati, aby, když k tomu přijde, vědělo se, co ti lidé budou mieti proti tomu učiniti. Nebo jestližeť se jim zdá, že mne nemají poslúchati, jako Žákovce poslúchali, zmajlíť se na tom. Dán na Blatné v pátek po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetí léta oc. XIIII°. Purkrabí na Rožmitále. 44. Václavu Ad. z Drahonic, že jeho věci bohda k dobrému konci přivedeny budou. Na Blatné. 1514, 18. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane Adame, přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Žádám vás, oznamte mi, kterak se na svém zdravie máte, neb bych vám toho rád přál, abyšte dokonale zdrávi byli; a jest-li že jest vám co potřebie a oznamiete mi, pokudž budu moci, rád vás v tom opatřiti chci. A což se těch věcí vašich, o kteréž jednám, dotýče, mám tu naději, že to bohdá k dobrému přiede. A rač pán Buoh dáti nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Datum na Blatné v pátek po hodu slavném blahosla- vené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému a statečnému rytieři panu Václavovi Adamovi z Drahonic a na Ploskovi- ciech, přieteli mému milému. 45. Záviši Sulkovi z Hrádku, hejtmanu hradu Pražského, aby hrad Pražský bedlivě opatroval. Na Blatné. 1514, 18. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane hajtmane milý! Oznámeno jest mi, kterak se opět v městech Pražských dvorně plete, i poroučímť a za to tebe žádám, že zvláštnie pilnost na hradě mieti budeš se vší hotovostí; nebo ktož krále JMti, pána našeho, poslušenstvie nezachovává, muožeš tomu dobře rozuměti, kterak se takovým má věřiti anebo nic; i věřím, že budeš mieti v tom skutečnú pilnost. Dán na Blatné v pátek po hodu slavném blaho- slavené panny Marie na nebesa vzetíe léta oc. XIIII°. Panu Závišovi Sulkovi z Hrádku, hajtmanu hradu Pražského, přieteli milému. 46. Hanuši Polencovi, poněvadž v Praze divně se plete, aby za některý čas na hradě Pražském pobyl, až se ukáže, jaké opatrnosti bude zapotřebí. Na Blatné. 1514, 18. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane Polenc milý! Jakož jsi mi psal, o svú věc připomínaje: i věz, že to dobře v paměti mám, nežli že sem nynie, jakž sem z Prahy domuov přijel, vždy

Strana 57
Dopisy z roku 1514. 57 hostmi zaneprázdněn byl, ale již brzo chci tobě to sepsáno poslati. A poněvadž v Praze se znova rozličně plete, žádám tebe, že tu na hradě pobudeš, až porozumieme, čeho v tom a jaké dále opatrnosti bude potřebie. Dán na Blatné, v pátek po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Panu Hanušovi Polencovi z Polenc, přieteli milému. 47. Bohuslavu Chrtovi ze Rtína, purkrabímu hradu Pražského, aby hejtmanu téhož hradu, bylaliby toho potřeba, pomocen byl. Na Blatné, 1514. 18. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane Bohuslave milý! Jest mi oznámeno, že se dvorně v Praze plete; nebo snad by to rádi JMKské a tomuto královstvie zrušili, co jsme na minulém sněmu dobrého zednali a najednali. Ježto při tom, ktož v jednom z řádu vystúpie, muožeme se domejšleti, že by se to mohlo i v jiném přihodit: protož tebe žádám, byla-li by toho která hradu Pražského potřeba, že v tom panu hejtmanu budeš raden a po- mocen. A také žádám, jest-li co by v těch obcech bylo rozumieno, že vždy ze zlého do horšicho chtie, že mi to, což muožeš najspieše, oznámíš. Dán na Blatné, v pátek po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII". Panu Bohuslavovi Chrtovi ze Rtína, purkrabí hradu Pražského, mému milému. 48. Jiříku Bezdružickému z Kolovrat, poněvadž Pražané svého řádu nedrží, aby v čas potřeby hradu Pražskému pomocen byl. Na Blatné. 1514, 18. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče. Oznámeno jest mi, že v Pražských obcech dvorně se opět nynie plete, a že jsú dali Vilémka zmučiti proti vší spravedlivosti a proti právóm svým; pak poněvadž svého řádu nedrží, tehdy aby měli nás teď držeti, jest dosti nepodobné. Nebo i toto vězte, že král JMt ráčil jim Pražanóm psáti, aby na Vilémka nekvapili: proto též to nenie platno, jakož když ráčil rozkázati, aby se Bartoloměj knieže zase domuov vrátil a do Uher netáhl. I poněvadž z řádu a poslušenstvie znamenitě vystupují, tehdy muožeme se i jiného do nich domejšleti. I muoj milý pane ujče! Poněvadž za to mám, že ještě na Buštěhradu jste, prosím vás, jestli že by vás co pro hrad Pražský potřebováno bylo, že v tom budete radni a pomocni. A zatím bohdá lépe se opatřieme. A s tím rač se nám dáti pán Buoh

Strana 58
58 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné, v pátek po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Jiříkovi Bezdružickému z Kolovrat a na Buštěhradě, nejvyš- šiemu sudiemu královstvie Českého, panu ujci mému milému. 49. Mikuláši z Kraselova, aby lidé k úřadu purkrabství Pražského náležející v čas potřeby na hradě Pražském najíti se dali. Na Blatné. 1514, 18. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Mikuláši milý! Došlo jest mne, že se rozličně v městech Pražských plete: protož rozkaž lidem k úřadu mému příslušíciem, aby pro všelikterakú potřebu na hotově byli; a poznáš-li toho potřebu hradu Pražského, tehdy je obešli s radú pana hajtmana a pana Bohuslava purkrabie, aby se tu na hradě ku- potřebě dali najíti. Dán na Blatné, v pátek po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebe vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému vladyce Mikuláši z Kraselova oc. mému milému. 50. Písaři svému na hradě Pražském, Václavu Trčkovi z Vitence, v příčině vyřízení různých záleži- tostí; aby vyzvěděl, kteří o něm jako o zrádci mluvili, posla aby mu poslal, kterého ku králi vypraviti chce. Na Blatné. 1514, 18. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Tento list, kterýž píši panu Pope- pošli mu jej na Bílinu; a co píši panu Adamovi,**) jestli že jeho v Praze již lovi,*) nenie, pošli mu na Ploskovice, a co za odpověd dadie, pošli mi to spolu. A protož poruč poslóm, ať odpovědi žádají. A co píši panu sudiemu,***) jestli že jest na Buště- hradě, pošli mu to, pak-li jest již odjel, tehdy neposielaj, než oznam mi to při jiném poselstvie; a tyto jiné cedule, poněvadž těm některým píši, ktož jsú na hradě Praž- ském, rozdaj jim je. Tohoto posla zdálo mi se k tobě vypraviti s těmito listy, kterýž chodil ku panu Trčkovi; než kteréhožs nynie ke mně poslal, toho sem pozdržel pro jiná psanie. A pověz Doubkovi, že také na jeho psanie chci mu odpověd dáti po tomto poslu. Jakž jsi mi psal, což se Vilémka dotýče, tomu sem vyrozoměl i tomu nepo- *) Popel z Lobkovic. **) Václav Adam z Drahonic a na Ploskovicích. ***) Jiřík Bezdružický z Kolovrat a na Buštěhradě.

Strana 59
Dopisy z roku 1514. 59 řádu, kterýž nynie v Praze před se se béře proti vší spravedlivosti; ješto mám v pánu Bohu to doufánie, že toho bez pomsty neráčie nechati. Také o tom viem, což se Petra od „modrého jelena“*) dotýče, než o některých jiných nevěděl sem až skrze tvé psanie. Kdež jsi mi také psal, žeby někteří v Praze zrádce mi dávali: i nediviem se tomu, ktož jest sám zrádce, že by rád viděl, aby jiní takoví byli, ale bohdát toho nenie a nebude. Pak poněvadž tebe došlo, kto jsú to někteří mluvili: oznam mi je zejména, již já také, dá-li pán Buoh, budu věděti, co mám s tím činiti. Také, jakožs mi psal, že by se na některé a na mne tak, jakž jest tobě praveno, ptáno bylo, zejména na Vilémkovi: i přičiň se k tomu s pilností a kohož budeš moci v tom užiti, aby se mohl gruntu jistého doptati, neb ať sobě lotři ne- myslí, co před se berou, aby to tak snadně provedli, jakoby v sklenky hráli; nebo poněvadž pán Buoh neráčie spravedlivých opúštěti, mám tu naději k jeho svaté milosti, že nám ráčie proti nim nápomocen býti. Což se dotýče těch peněz od Ješka z Prosečí: i přičiň se k tomu, aby brzo dány byly, a k tomu jest má vuole, poněvadž panu Bohuslavovi purkrabí má se dáti XI IP gr. českých, aby mu dodal druhú polovici; a oznam mi bez meškánie, komu sem vše rozkázal co dáti, neb ještě některým má se více dáti; a protož jest mi po- třebie věděti, když u Tebe z Hory a od Ješka peníze položeny budou, pokud budou moci vystačiti, aby se z nich dalo, komužť vše více oznámiem přes první rozkázánie. Jakožs mi psal, že jsi panu podkomořiemu skrze Ješka nynější na sněmu zednánie dal: i při tom stuoj, než což se Pavla Klenovského dotýče, chtí-li mu dáti od desk páni úředníci toho také vypsánie, to jest při nich. Což se pak dotýče vyvozovánie z leženie: i když mi on Klenovský zejména oznámic, koho chce vyvésti, tím ode mne, což se listuov dotýče, pokudž mně náležie, meškán nebude; než bych měl maní vyvozovati, nevěda koho zejména, to se nemuož trefiti, a protož měl by on toho žádati a to mně oznamovati, což muože slušně býti, neb ani puohon nemohl by se trefiti, když by se pohánělo nejmenuje žádného zejména, též i vyvozovánie oc. Také což se dotýče ode mne pohnánie pana Slavaty a pana Kostky: i k tomu jest vuole má, aby se to najprvé dopsalo, co se má do krajóv poslati; jakož kterak to budeš mieti rozeslati, chciť to bez meškánie oznámiti, a také mi se zdá, že netřeba při tom bude zemské pečeti. Což se dotýče listuov dvou krále JMti, kteréž ráčil psáti na sněm o židy: jistěť mají při dskách býti, a za to mám, že o tom vie Zachař neb Johanes páně písařuov, a mně jest potřebie toho jmieti přiepisy, i také aby se ti listové chovali; *) Viz Palackého „Staří letopisové čeští“ pag. 374. 8*

Strana 60
60 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. než Munka poslal jest mi toho kniežete dvou listuov přiepisy; a což se dotýče toho vejpisu z desk, kterak sem králi JMti právo na Kolíně zapsal, rád bych to brzo měl, jakž jsem prvé o to psal, aby s panem Václavem o to mluvil. Dán ut supra. Václavovi Trčkovi z Vitence, písaři mému na hradě Pražském. A pošli ke mně posla čerstvého bez meškánie a jistého, kteréhož chci poslati k králi JMti; jedné ať by mi nešlechetně neudělal jako onen, kterýž ku panu minc- mejstru do Budína jíti měl, nebo k JMKské chci pilnú věc poslati. Také po tomto poslu pošli mi dvoje spisy sněmovnie, co jest se na sněmu zednalo i co jest se nedokonalo, nebo to chci poslati do kraje Bechyňského a do kraje Prachenského; nežli kterak budeš mieti do jiných krajiov [sic] poslati, v tom se mým psaním po jiným poslu spravíš. A jest-li co v Praze slyšeti o knězi Bartolomějovi, předse-li táhne, oznam mi; i také, již-li jsú se Ziga a Repnice*) z Budína vrátili. 51. Ladslavovi z Šternberka, nejvyššímu kancléři, aby svévole Pražanův, kteříž Vilémka bezprávně zmučiti dali, přetržena byla. Na Blatné. 1514, 18. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vezte, pane švagře muoj milý, že jest mi dnes před samým večerem oznámeno, že Pražané dali jsú Vilémka zmučiti tuto středu minulú: ješto král JMt ráčil jim psáti, aby bez JMti rozkázanie na něho nekvapili; pak kterak jsú v tom poslušenstvie k JMKské zachovali, snad tak jako Bartoloměj knieže, kdež jemu od JMKské rozkázáno, aby se zase vrátil, že předce do Uher táhne. Pak taková jedna i druhá svá vuole i což jiného rozličného ti lidé činie, ježto nenie chvalitebné, nepochybuji než že to dobře umiete znáti, kterak má to býti váženo. Protož nezdá mi se potřebie mnoho vám o tom vypisovati; než-li mezi jinými věcmi, proč oni takové věci před se berou, za to mám, že i tato jest, že oni Pražané s svou rotou krále JMt na tom stavěli, že chtí JMti berni pivnú dáti. Pak když páni a rytieřstvo JMKské upřiemně a pro dobré berni pivnú dáti svolili, tehdy již se ta znamenie ukazují, že by Pražané rádi to zrušili; a z toho se rozomie, že což jsú prvé o té berni mluvili, že jsú toho úmyslu nebyli, aby to skutkem naplnili, poněvadž to před se berou skrze svú vuoli a neposlušenstvie, aby spletkuov a nesnází rozmnožovali; ježto tudy berniem i jinému dobrému překaziti by mohli. *) Ziga, starý perkmistr; Repnice, erbovník z Litoměřic. Byl s nimi ještě Strnad od Černé Růže na Příkopech.

Strana 61
Dopisy z roku 1514. 61 Kdežto skrze jejich činy velmi se k tomu blíží, nebo tato věc jest zřetedlná, že podle práv jejich neměli by bez vyslyšenie a bez spravedlivého rozeznánie na žádného tou mocí, kterou sou na Vilémka sáhli, sahati; pak poněvadž již svého práva ne- držie, kterak mají zřiezenie krále JMt a zemské právo držeti, jest věc velmi pochybná. I muoj milý pane švagře! Mně se zdá zvláštně věc potřebná, abyšte k JMKské pospiešili, a pokudž budete motci, k tomu přivedli, aby JMKská ráčil je Pražany napraviti, a dává-li kto JMKské jaké stranní zprávy, tím se nespravovati; nebo zviete to, málo jestli se to prodlí, že taková svá vuole nebude přetržena a k nápravě při- vedena, že již déle lidé toho nestrpie, a přijde-li z toho co zlého, za to mám, že se vina slušně nebude moci jinému přičísti, než-li své vuoli a nezbednosti Pražanské a těch, ktož jim toho napomáhají. A budu-li já k čemu podle práva napomenut, budu se mušeti v tom z povinnosti úřadu svého tak zachovati, pokudž by mi přie- slušelo podle práva a zřiezenie tohoto královstvie. A rač dáti pán Buoh, pane švagře muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře! Jakož pan hofmistr starý chtěl jest jeti do Moravy, ješto za to mám, že jest již jel: i viete-li brzo-li se zase na Pardubice vrátie anebo na kterém jest zámku v Moravě, prosím vás, že mi oznámiete. 52. Janovi z Lomnice, hejtmanu markrabství Moravského, v příčině kláštera Nové Říše. Na Blatné. 1514, 19. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Což se dotýče pána Hradeckého,*) syna mého, a toho kláštera Nové Říše: za to vás zvláštně prosím že ráčiete k tomu se přičiniti, aby to mohlo na slušném miestě postaveno býti, tak aby pán Hradecký mohl v tom obdarovánie krále JMti užiti a při něm zuostaven a zachován býti; jakož, pane švagře muoj milý, o vás nepochybuji, než-li že o téhož pána v tom skutečnú péči jakožto o přietele svého a také pro mú žádost mieti ráčiete. Dán na Blatné, v sobotu po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Janovi z Lomnice a na Mezeříčie, hajtmanu markrabstvic Moravského, panu švagru mému milému. *) Adam z Hradce.

Strana 62
62 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 53. Purkrabímu na Rožmitále v příčině poddaných lidí ze Pňovic. Na Blatné. 1514, 19. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Věz, že jsú zde v Blatné lidé ze Pňovic o tu robotu byli, i proč jsi je měl dáti zurukovati: již jest to na tom postaveno, že oni mají o to přede mnú státi, když jim oznámeno bude; a protož toho již nynie tak ponech, neb poněvadž jsú o to ke mně přišli, nenie jich nynie potřebie urukovati, nežli když to budú mieti slyšeti, chci tebe k tomu obeslati, aby to na slušném zpuosobu mohlo býti postaveno. Dán na Blatné, v sobotu po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Purkrabí na Rožmitále. [Druhý list z téhož dne o tuž věc čte se v tato slova:] Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabí milý! Jakož jsi mi opět psal, což se těch lidí ze Pňovic dotýče: i jižť sem o tom také dnes psal, a protož toho při tom nech; než-li poznáš to potom, což jsú v tom kolivěk přečinili, že jim to, když přede mnú stanou, lechčeno nebudete [sic], a že tudíž mušejí se ke mně očima obrátiti jakožto ku pánu svému, kteréhož jsú dědičnie. Dán na Blatné, v sobotu po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Purkrabí na Rožmitále. 54. Jindřichu Berkovi z Násilé, že na hradě Pražském v moc úřadu purkrabství má se postaviti. Na Blatné. 1514, 19. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane Jindřiše milý! Jakož jsi mi psal, kde se stavěti máš: i věz že na hradě Pražském v moc úřadu mého, tak jest podle práva; jakož jsi z mého prvnieho psanie tomu vyrozuměti mohl, i co sem potom k tobě ústně mluvil. Nebo za to mám, že všickni v tomto královstvie, ktož rozumu užívají, to znáti mohou, že moji zámci a muoj úřad jest jedno od druhého rozděleno; nebo žádné jiné věci neviem ve všem tomto královstvie Českém, by po právu stanném, ktož se zatkne, do které se jiné zavazovati měli nežli do té, kteráž na hradě Pražském jest, a ktož jest po listu zatýkacím zavázán, netoliko má se na hradě Pražském postaviti, ale v moc úřadu purkrabstvie Pražského, ježto také dobře znáti muožeš, co jest to. Dán na Blatné v sobotu po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Panu Jindřichovi Berkovi z Násilé, přieteli milému.

Strana 63
Dopisy z roku 1514. 63 55. Hejtmanům po krajích v příčině držení sjezdů krajských. Na Blatné. 1514, 19. srpna. Opis souč. v nepag. ternionu č. 3624 v arch. Třeboň. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane, a urozený a statečný, přátelé moji milí! Co jest se na tomto nynie minulém sněmu zednalo i také co najednalo, to se má vám při tomto psaní mém poslati, abyšte to na sjezdu toho kraje pánóm a ry- tieřstvu čísti dali a oznámili; ačkolivěk což jest se již na konec zavřelo a na místě na obecniem sněmu postavilo, o to nenie potřebie jiného jednánie, nežli aby se to tak zřiedilo, aby se tomu dosti stalo, pro JMKské, pána našeho a tohoto královstvie dobré. A jakož také do toho kraje, též jako do jiných, tohoto královstvie při jiných věcech psáno jest od pánuov a od rytieřstva, aby se krajové na těch sjezdiech zřiedili a na hotově zbrojně byli: i za to vás také podle úřadu svého žádám, že k tomu stavy oba dva na sjezdu toho kraje napomenete a žádati budete, aby se tak skutečně zachovali. Nebo došlo jest mne, že již po tomto nynějším sněmu někteří krále JMti poddaní, proti JMKské vuoli a rozkázanie, své vuole užívají a užívati chtie, ježto, jakž jest tomu rozuměti, mohlo by se to také znamenitě řádu a práva tohoto královstvie dotýkati; kdežto podle závazkuov všech stavuov mohlo by k tomu přijíti, že bychme pro takovú potřebu byli povinni brzo skutek proti tomu okázati a povstati, jakž za řád a za právo ustanoveno a svoleno jest. A protož poněvadž náš nejvyšší základ, ktožby se tak v čas potřeby nezachoval, na to uloženo jest: tehdy jest toho zvláštnie a znamenitá potřeba, abychme toho neobmeškávali, než-li přijde-li k té potřebě, k tomu se hotovi podle naší povinnosti beze všech odtahuov najíti dali. Jakož o každém dobrém to držím a nepochybuji, nežli kdyžby k tomu přišlo, že dá se tak najíti, aby toho ničehož neobmeškal, čím by svú čest uraziti měl. A městóm o též psáti v čas potřeby, aby obmeškána nebyla, miením. Dán na Blatné, v sobotu po hodu sl. blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Vílémovi z Ilburka a na Ronově, a urozenému a statečnému rytieři panu Vilémovi z Vřesovic a na Doubravské hoře, hajtmanóm kraje Litoměřického, přátelóm mým milým. Též psáno urozenému pánu, panu Michalovi Slavatovi z Chlumu a z Košmberka, a uro- zenému a statečnému rytieři panu Mikulášovi z Dražova a na Crhenicích, hajtmanóm kraje Kouřímského, přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Janovi z Kácova a na Novém městě, a urozeným a statečným rytieřóm, panu Bohunkovi Černínovi z Černína, purkrabí kraje Hradeckého, a panu Václavovi Zárubovi z Hustiřan, hajtmanóm téhož kraje Hradeckého, přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Vilémovi Švihovskému z Rizmberka a na Rabí, a urozenému vladyce panu Levovi Malovci z Libějovic, hajtmanu kraje Prachenského, švagru a příteli mému milému.

Strana 64
64 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Urozenému pánu, panu Fridrichovi purkrabí z Donína a na Dražicích, a urozenému vladyce panu Mikulášovi Vančurovi z Řehnic a na Krnště, hajtmanu kraje Boleslavského, přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Burianovi z Říčan a na Ledči, a urozenému vládyce panu Janovi Svatbovi z Otradovic a na Zbraslaviciech, hajtmanu kraje Čáslavského, přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Šebestianovi z Waitmile a na Chomútově, a urozenému a sta- tečnému rytíři panu Jakubovi z Vřesovic a na Valči, hajtmanu kraje Žateckého, přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Hynkovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, maršálku dvoru krále Ludvíka JMti, a urozenému vladyce panu Otíkovi z Studeněvsi, hajtmanu kraje Slánského, přátelóm mým milým. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené hoře, hajtmanu kraje Plzenského a na Tochově, přieteli mému milému. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož má býti sjezd kraje Vltavského v Sedlčanech, za to mám, tento pondělí po hodu s. Bartoloměje [28. srpna]: ježto tu naději mám, že pro obecnie dobré také na tom sjezdu budeš, a poněvadž neviem, by nynic kto toho kraje hajtmanem byl, za to tebe žádám, že toho, co jest se na tomto sněmu minulém zednalo a najednalo, dodáš těm pánóm a z rytieřstva, kteříž na tom sjezdu budou. Jakož má to tobě po tomto poslu posláno býti, i toho přípis, co jest se od pánuov a od rytieřstva do krajóv psalo. Ačkolivěk což jest se na místo a na konec na tom sněmu zednalo, nenie potřebie o to nového jednánic, nežli toliko, aby se tak zřiedilo a tomu dosti stalo pro JMKské, pána našeho a tohoto královstvie Českého obecnie dobré. Také přieteli milý, za to tebe žádám, že těm pánóm a rytieřstvu, kteříž na tom sjezdu budou, dáš ode mne tento list, kterýž jim píši. Dán na Blatné, v sobotu po hodu sl. blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému vládyce panu Janovi Řepovi z Neveklova, přieteli mému dobrému. Též psáno urozenému vládyce panu Štěpánovi Anjelovi z Ronovce a na Přeloučí, přieteli mému dobrému, a to, což se kraje Chrudímského dotýče, že má býti sjezd v Chrudími. Též psáno urozenému vladyce panu Janovi Bechyňovi z Lažan a na Píčině, přieteli mému dobrému, a to, což se krajóv Rakovnického a Podbrdského dotýče, a má býti sjezd v Žebráce. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře a přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož sem vás žádal, abyšte toho, což jest se na sněmu nynie minulém jednalo a zednalo, dodali pánóm a rytieřstvu, kteří se do Soběslavě v pondělí po s. Bartoloměji sjeti mají: i prosím vás, že tam budete a tak učiniete. Také pane švagře muoj milý, posielám vám toho přiepis, co jest se a o které věci do krajóv psalo, ježto mi se zdá, že jest také

Strana 65
Hejtmanům krajským o sjezdech 1514. 65 toho na tom sjezdu potřebie. A za toto vás také prosím, že na tom sjezdu kraje Bechyňského v Soběslavi dodáte ode mne listu pánóm a rytieřstvu; nebo mi se zdá, pane švagře muoj milý, že jest o potřebnú věc nám všem. Dán na Blatné, v sobotu po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Janovi z Šternberka a na Bechyni, purkrabí Karlštejnskému, švagru a přieteli mému milému. Službu svú vzkazuji, urození páni, páni, a urození a stateční rytieři a vladyky, přátelé moji milí! Jakož sněm obecní tohoto královstvie Českého byl jest času ne- dávno minulého na hradě Pražském držán, ježto co jest na tom sněmu zednáno i také co najednáno, to se má vám na sjezdu kraje vašeho, též jakožto v jiných krajích tohoto královstvie, oznámiti: ačkolivěk což jest se již na konec zavřelo a na místě na témž sněmu postavilo, o to nenie potřebie jiného jednánie, nežli aby se to drželo a tak zřiedilo, aby se tomu dosti stalo pro krále JMti, pána našeho, a tohoto královstvie obecnie dobré. A jakož také do toho kraje, též jako do jiných, při jiných věcech od pánuov a od rytieřstva, kteříž na tom sněmu byli, psáno jest, aby se krajové na těch sjezdiech, kteréž mieti mají, zřiedili a na hotově zbrojně byli: i za to vás také podlé úřadu svého žádám a napomínám, že se tak ráčíte skutečně za- chovati a zřiediti, abyšte beze všeho prodlévánie s poddanými svými na hotově byli. Nebo došlo jest mne, že již po tomto nynějším sněmu někteří krále JMti poddaní proti JMKské vuoli a rozkázání své vuole užívají a užívati chtic; ježto, jakž jest tomu rozuměti, mohlo by se to také znamenitě řádu a práva tohoto královstvic do- týkati, kdežto podle závazkuov všech stavuov mohlo by k tomu přijíti, že bychme pro takovou potřebu byli povinni brzo skutek proti tomu okázati a povstati, jakž za řád a za právo svoleno a ustanoveno jest. A protož, poněvadž náš najvyšší základ, ktož by se tak v čas potřeby nezachoval, na to uložen jest, tehdy jest toho zvláštnie znamenitá potřeba, abychme toho neobmeškávali, nežli, přijde-li k té potřebě, k tomu se hotovi podle naší povinnosti beze všech odtahuov najíti dali. Jakož o každém dobrém to držím a nepochybuji, nežli, když by k tomu přišlo, že se tak ráčiete dáti hotovi najíti, aby toho ničehož obmeškáno nebylo, čím by čí poctivost měla v čem uražena býti. A městóm také o též psáti v čas potřeby, aby obmeškána ne- byla, míniem. Dán na Blatné, v sobotu po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XIIII°. Urozeným pánóm, pánóm, urozeným a statečným rytieřóm a vládykám kraje Chru- dímského, kteříž tohoto času na sjezdu společně v Chrudími býti mají, pánóm a přátelóm mým milým. Též psáno urozeným pánóm, pánóm, a urozeným a statečným rytieřóm a vladykám kraje Vltavského, kteříž toho času na sjezdu společně v Sedlčanech býti mají, pánóm a přá- telóm mým milým. Archiv Český VII.

Strana 66
66 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Urozeným pánóm, pánóm, urozeným a statečným rytieřóm a vladykám kraje Bechyň- ského, kteříž toho času na sjezdu společně v Soběslavi býti mají, pánóm a přátelóm mým milým. Urozeným pánóm, pánóm, a urozeným a statečným rytieřóm a vladykám krajóv Rakov- nického a Podbrdského, kteříž toho času na sjezdu společně v Žebráce býti mají, pánóm a přá- telóm mým milým. 56. Lukáši Doubkovi z Rybňan, že mu nemůže bytu v domě svém na hradě Pražském toho času propůjčiti. Na Blatné. 1514, 20. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane Doubku milý! Jakož jsi mi psal, což se tvého bytu dotýče: tomu sem porozuměl i věz, že mi se zdá, že v mém domu na hradě Pražském to se nynie nemuože trefiti, a to z této příčiny, poněvadž se takové věci v Praze činie proti vuoli krále JMti a proti vší spravedlivosti, že snad bude mne brzo tam na hradě Pražském potřebie; také což se toho pokoje dotýče páně Kosateckého [sic], toho neviem, jest-li to v jeho moci, aby on tu mohl jinému bytu přieti; nežli toto by mně se zdálo, aby, jakž muožeš, někde sobě s svú čeledie byt zednal do některého času tu na hradě, nebo na Hradčanech. A jakož toho sem úmyslu, když budu prázdnější, abych tebe, nepojedu-li brzo na hrad Pražský, k sobě obeslal; a když ke mně přijedeš, chci tvú věc na něčem postaviti i také tobě něco poručiti, pokudž bychme spolu na tom zuostali. Dán na Blatné, v neděli před s. Timotehem a Simforiánem léta oc. XIIII°. Panu Lukášovi Doubkovi z Rybňan, mému milému. 57. Václavu Trčkovi z Vitenče, aby listy a přípisy, co na sněmu zjednáno bylo a co má na sjezdích krajských oznámeno býti, po krajích rozeslal. Na Blatné. 1514, 20. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Teďt posielám listy, kteréž píši hajtmanóm do krajóv, i pošli jim je a při tom ty přiepisy, co jest se na sněmu zednalo a najednalo, to co má na sjezdech oznámeno býti, i neobmeškávej toho a tím neprodlévaj; a teďt posielám pro zprávu toho přiepis, co těm hajtmanóm tuto píši v těchto listech. Také teďt posielám listy, kteréž píši jeden panu Repovi, a pošli mu při tom to, co má býti do kraje Vltavského, a podle toho ode mne list, který do toho kraje píši; také druhý list píši Štěpánovi Andělovi, i pošli mu, co má býti do kraje Chru- dímského, a při tom list, kterýž do toho kraje píši; a třetie list, kterýž píši Janovi Bechyňovi, pošli mu při tom, co má býti do krajóv Rakovnického a Podbrdského,

Strana 67
Dopisy z roku 1514. 67 a při tom co píši do těch dvú krajóv. I již to všecko sprav, jakž najlépe rozomieš, neb jest toho potřebie. Co se dotýče kraje Prachenského a Bechyňského, tam já chci sám poslati, jedné mi pošli, jakžť sem psal, to dvoje sepsánie sněmovní. Co jsi mi nynie psal i také od pana písaře psanie poslal: na to chci odpověď dáti po těch poslech, i také ještě něco více psáti oc. Než kdežs mi oznámil, žeby v Praze mluvili, že bych já z viny vyniemal Vilémka aneb jiné: i psal sem já Pražanóm, že já se v jejich věc nevkládám; než by mně on aneb Havel toho přiepisu dodal, že toho nenie, a to jest tak; a což kolivěk o mně buď Pražanín aneb jiný, ježto by poctivé a chvalitebné nebylo, mluvie, pravíc to na mne, že mluvie jako lotr a zrádce, který cti nemá; jakož časem svým všecko to bohdá bude k konci přivedeno, aby se nešlechetní lotři a zrádce musili znáti. Datum ut supra. Václavovi Trčkovi z Vitenče, písaři mému na hradě Pražském. Také pošli panu Repovi, panu Bechyňovi a panu Andělovi toho přiepis každému, co jest se psalo od pánuov a od rytieřstva po krajiech; neb nenie toho všeho v zuo- stánie sněmovniem, a protož jest jim potřebie také to mieti; než v jiných krajech mají to hajtmané oznámiti při sjezdech. 58. Stavům vyšším na sjezdech krajských shromážděným: poněvadž znamenitý počet ze stavu panského a rytířského má ku králi vypraven býti, a cizozemci ve všech okolních zemích jsou pohotově, aby na sjezdech z vyšších stavů některé osoby do Benešova vyslány byly k usnešení. kterak by hotovost krajská zřízena býti mohla. Na Blatné. 1514, 20. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urození páni, páni, a urození a stateční rytieři a vladyky, přátelé moji milí! Račte věděti, že sem sobě to s pilností s některými znamenitými z stavuov našich panského a rytieřského rozvažoval, kterak cizozemci téměř všudy ve všech okolniech zemiech, tak jakž jest slyšeti, jsú pohotově: pak poněvadž podle na sněmu zuostánie má znamenitý počet k JMKské, pánu našemu milostivému, z našich stavuov vypraven a poslán býti k tomu roku, kterýž by nám JMKská s stavem městským položiti měl, jakož již z toho sněmu minulého jest JMKské od našich stavuov o to psáno a za to prošeno, aby ten rok JMKská ráčil do sv. Václava položiti, a za to mám, že stav městský za též jest JMKské prosil, ješto té sem naděje, že JMKská tak učiniti a ten rok brzo položiti ráčie; pak bychme měli ze všech stavuov tohoto královstvie Českého v znamenitém počtu vyjeti a toho, ač 9*)

Strana 68
68 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. jestliže by co v tom času nepořádného od cizozemcuov aneb od kohož kolivěk po- vstalo, neopatřiti, mohl by na toto královstvie ten pád přijíti, ježto my a snad i naši potomci nemohli by toho nabýti. Poněvadž také jest do všech krajóv tohoto královstvie od pánuov a od rytieřstva při jiných věcech o hotovost i také ode mne psáno, nebo bych nerad nic toho obmeškal, což by mně a mému úřadu opatřiti přieslušelo: za toto VMtí prosím, že ráčiete z obú stavuov našich dvě nebo tři osoby vybrati, a ty aby byly v Benešově v pondělí po svatém Jiljí najprv přieští [4. září], jakož do jiných krajóv o též píši, a tu aby se všecko sneslo, kterak v kterém kraji ta hotovost jest zřiezena. Pak-li by v těch osobách z krajóv tu do Benešova vyslaných bylo v tom obmýšleno a poznáno, dostatečnější a spěšnější hotovosti anebo jakéhož kolivěk toho královstvie opatřenie že jest potřebie, aby tu moc měly o to se svoliti a to zavřieti, pokudž by se jim zdálo, jakoby to na obecniem sněmu zednáno a svoleno bylo. A tu já také, dá-li pán Buoh, chci do Benešova mezi ně na den již jmenovaný, v pondělí po svatém Jiljí, přijeti. Protož VMtí prosím, že tak učiniti ráčiete, neb poněvadž jest z sněmu od pánuov a od rytieřstva do krajóv, aby hotovost měli, psáno: tehdy muože to dobře býti, aby také z krajóv na tu moc, tak jakž píši, poslati mohli a to v hromadu snésti, i také, což by při tom o té věci potřebného poznali, aby o to jednati a na konec toho moc měli zavřieti a postaviti; nebo jestli že by kterým krajem taková pilná a znamenitá potřeba sešla, a skrze to co se zlého tomuto královstvie stalo, tehdy by nemohlo to býti přičteno, nežli těm a tomu kraji, kteřížby toho učiniti nechtěli aneb obmeškali. Ale mám k VMtem ke všem ve všech krajiech tu naději, že toho obmeškati neráčiete. Také poněvadž máme mnohé naše potřeby a spravedlivosti ve dskách i na Karštejně, ješto k tomu roku, když nám bude od krále JMti položen, bude toho potřebie, i také které máme spravedlivosti proti některým cizozemcóm a okolniem zemiem: i zdá mi se za potřebné, aby také ti, kteříž do Benešova posláni budou, toho moc měli, osoby z našich stavuov vybrati, které by takové naše a tohoto královstvie potřeby měly vyhledati, abychme se v ničemž, což jest nám potřebného a tomuto královstvie neobmeškali. Odpovědi žádám. Dán na Blatné, v neděli před svatým Timoteem a Simforianem léta oc. XIIII°. Urozeným pánóm, panóm, a urozeným a statečným rytieřóm a vladykám kraje Hrade- ckého, kteříž pospolu na sjezdu budou, pánóm a přátelóm mým milým. Též psáno do krajóv: Plzeňského, Prachenského, Litoměřického, Slánského, Boleslavského, Kouřímského, Čáslavského, Chrudímského, Bechyňského, Vltavského, Rakovnického a Podbrdského, Žateckého.

Strana 69
Dopisy z roku 1514. 69 59. Václavu Trčkovi z Vitenče, písaři svému na hradě Pražském, aby psaní jeho pánům a rytířstvu na krajských sjezdech shromážděným svědčící, hejtmanům po krajích rozeslal. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Jakož jsi mi psanie od pana písaře*) poslal, i poněvadž se jemu i jiným mnohým zdá, abych do krajóv psanie učinil: i teď posielám tyto listy, kteréž do krajóv píši, i také v těch krajiech některým hejtmanóm. I pošliž do toho každého kraje jednoho posla, ať dá dva listy v každém kraji, jeden, kterýž pánóm a rytieřstvu svědčí, a druhý hajtmanóm neb hajtmanu téhož kraje, jakož se pak v tom šieře nápisy na listech spravieš; než pošli hned, neb za to mám, že v těch krajiech budou mieti sjezdy tento pátek po svatém Bartoloměji [25. srpna], ale že neviem, kde vše ti sjezdové budou, protož hajtmanóm píši, žádaje, aby těch listuov oni dodali každý v svém kraji na sjezdu. Však poslové ať se ptají, když puojdou, v kterém kraji kde jest sjezd, ježto tu snad panský a rytieřský stav i hajtmany naleznou. Však proto, by na kterém sjezdu i hajtmana nebylo, ať jest proto předce ode mne list těm pánóm a rytieřstvu, kteříž tu budou, dodán; však radši bych, aby prvé hajtmanóv aneb hajtmana došli. A odpovědi ať všude žádají, lečby jim hajtmané řekli, že po svém poslu odpověď dadie. A který list píši panu Repovi,**) pošli při tom list, kterýž svědčí do kraje Vltavského; a který panu Štěpánovi Andělovi***) list píši, při tom také pošli list, kterýž svědčí do kraje Chrudímského; a též odpovědi ať jest žádáno. Než za to mám, že v těch dvú krajiech tepruva v pondělí po sv. Bartoloměji [28. srpna) budou sjezdové; a některých listuov nechal jsem zde na Blatné při sobě, kteréž také do některých krajóv chci dosud rozeslati. Co máš poslati do Litoměřického kraje, nechť jest posel s tím v Třebenicích na den sv. Bartoloměje [24. srpna] k večeru. Neb za to mám, že ráno tu bude sjezd; a co teď píši panu písaři, to jemu také do Třebenic pošli po témž poslu. A posielámť tuto přiepis toho, co nynie do krajóv píši. I pošli při tom také, dada to přepsati, toho přiepis panu písaři. A na některé jiné věci chciť dáti po druhém poslu odpověď. Datum ut supra. Václavovi Trčkovi z Vitenče, písaři mému na hradě Pražském. Cedule Trčkovi, písaři. Věz, že jest mi oznámeno, že kraje Chrudímského jsú hajtmané pan Slavata jako na Košmberce a pan Janovský,†) i pošli jim tento list, kterýž jim svědčí, *) Radslav Beřkovský z Šebířova na Liběchově. ***) Štěp. Anděl z Ronovce. **) Jan Repa z Neveklova. †) Jan Janovský z Sutic a na Žumberce.

Strana 70
A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 70 i také co do toho kraje píši; pakli by toho k sobě nechtěli přijíti, tehdy ať posel předse k Andělovi jde, pak-li přijmou, tehdy k Andělovi nebude již třeba jíti. A jestližes prvé k Andě- lovi s těmi spisy, kteří do kraje Chrudímského býti mají, poslal a on je přijal, při tom stuoj; pak-li jich nepřijal, tehdy také to pošli těm hajtmanóm toho kraje Chrudímského. Toto také věz, že jest mi oznámeno, že jest ještě pána Ledeckého,*) jakožto hajtmana kraje Čáslavského, nedošel ten list, kterýž do toho kraje od pánuov a od rytieřstva psán. I neviem, čím to sešlo, leč jest dodán panu Svadbovi,**) jakožto druhému hajtmanu v tom kraji. 60. Žádá hejtmany desíti krajův, aby psaní jeho pánům a rytieřstvu na sjezdu krajském shromáž- děným dodali. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Vězte, že roz- váživ s některými pány a z rytieřstva toho slušné a znamenité potřeby, zdálo mi se také, abych na sjezd toho kraje Hradeckého psanie pánóm a rytieřstvu učinil. I za to vás žádám, že toho psanie na tom sjezdu toho kraje jim dodáte a odpověd mi od nich na to po tomto poslu pošlete, pak-li by se měl některý den ten sjezd ještě prodlíti. Ale pane a přieteli muoj milý, za to vás prosím, jestliže by se vám nezdálo dotud tohoto posla držeti, že mi tu odpověď, kteráž mi dána bude, po svém poslu pošlete, a já rád jemu od té chůze rozkáži zaplatiti; jedné žádám, aby se tiem neprodlévalo. Dán na Blatné, v pondělí před sv. Timotcem a Simforianem léta oc. XIIII. Urozenému pánu, panu Janovi z Kácova a na Novém městě, hajtmanu kraje Hrade- ckého, přieteli mému milému. Urozenému pánu, panu Hynkovi Bořitovi z Martinic a na Smečně, maršálku dvoru krále Ludvíka JMti a hajtmanu kraje Slánského, přieteli mému milému. Do kraje Slánského. Urozenému pánu, panu Albrechtovi z Šternberka a na Zelené Hoře, hajtmanu kraje Plzeňského a na Tachově, přieteli mému milému. Do kraje Plzeňského. Urozenému pánu, panu Vilémovi z Ilburka a na Ronově, a urozenému a statečnému rytieři panu Vilémovi z Vřesovic a na Doubravské Hoře, hajtmanóm kraje Litoměřického, přátelóm mým milým. Do kraje Litoměřického. Urozenému pánu, panu Šebestianovi z Vajtmile a na Chomútově, a urozenému a sta- tečnému rytieři panu Jakubovi z Vřesovic a na Valči, hajtmanóm kraje Žateckého, přátelóm mým milým. Do kraje Žateckého. Uroz. p. p. Michalovi Slavatovi z Chlumu a z Košmberka, a urozenému a statečnému rytieři panu Mikuláši z Dražova a na Crhenicích, hajtmanóm kraje Kouřímského, přátelóm mým milým. Do kraje Kouřímského. *) Burian z Ríčan. **) Svadba z Otradovic.

Strana 71
Hejtmanům krajským 1514. 71 Ur. p. p. Burianovi z Říčan a na Ledči, a uroz. vladyce panu Janovi Svadbovi z Vo- tradovic a na Zbraslaviciech, hajtmanóm kraje Čáslavského, přátelóm mým milým. Do kraje Čáslavského. Uroz. p. p. Fridrichovi purkrabí z Donína a na Dražiciech, a uroz. vladyce p. Miku- lášovi Vančurovi z Hřehnic [sic] a na Krnště, hajtmanóm kraje Boleslavského, přátelóm mým milým. Do kraje Boleslavského. Urozenému vladyce panu Janovi Repovi z Neveklova, přieteli mému dobrému. Do kraje Vltavského. Uroz. vladyce panu Štěpánovi Anjelovi z Ronovce a na Přelouči, přieteli mému do- brému. Do kraje Chrudímského. 61. Žádá hejtmany kraje Chrudímského, aby listy jeho pánům a rytířstvu na sjezdu krajském shromážděným oznámili. Na Blatné. 1514, 21. srpna, Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624. tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urozený vladyko, přátelé moji milí! Poněvadž těchto časuov nedávno v některých krajiech měnili sú se hajtmané, i ne- věděl sem, kto jsú nynie v kraji Chrudímském: i poslal sem některé listy panu Štěpánovi Andělovi, kterýž prvé v tom kraji hajtmanem byl, žádaje, aby toho na sjezdu v tom kraji, kterýž podle zuostánie na sněmu býti má, dodal těm pánóm a rytieřstvu, kteříž se spolu sjedou. A potom mi oznámeno, že jste vy toho kraje hajtmanem, i za to vás žádám, jestliže by ti listové neb spisové byli vám dodáni aneb kterému z vás, kteříž do toho kraje býti mají, že je k sobě přijmete a na tom sjezdu toho kraje oznámiete a to jednati budete, cožby dobrého bylo; jakož o vás jiné naděje nemám. Datum ut supra, Urozenému pánu, panu Slavatovi z Chlumu a na Košmberce, a urozenému vladyce panu Janovi Janovskému z Sutic a na Žumberce, hajtmanóm kraje Chrudímského, přátelóm mým milým. 62. L. Malovci z Libějovic, hejtmanu kraje Prachenského, v příčině svolání krajského sjezdu. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Což jsi mi na mé psanie odepsal, tomu jsem vyrozoměl. I poněvadž neviem, kdy pan Vilém Švihovský doma bude, za to tebe žádám, že ten sjezd tohoto kraje Prachenského hned oznamovati psaniem svejm v tomto kraji pánóm a rytieřstvu budeš. A když dva nebo tři posly pošleš v jinou a jinou stranu, mně se zdá, že brzo tento kraj schodí. Než poněvadž jest

Strana 72
72 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. se tím poprodlilo, tehdy mi se proto zdá, aby ten sjezd konečně položil v středu po svatém Bartoloměji [30. srpna] v Strakoniciech anebo v Horaždějovicích; kdežť se z toho dvého zdá. A také přieteli milý, muožeš to dobře v těch listech, kteréž psáti budeš, oznámiti, že z té příčiny sám obesieláš, aby se potřeba tohoto královstvie neobmeškala, poněvadž pan Vilém tohoto času z tohoto královstvie odjel. Nebo za to mám, když tak učinieš, že toho žádný hyzditi nebude, než-li ktož rozumu užievá, chváliti. Což se pak na poselstvie nákladu dotýče, to se má podle prvnieho zuostánie každému hajtmanu, když jest potřeba krále JMti anebo zemská, navrátiti z JMKské duochoduov. A poněvadž toto poselstvie jest pro JMt krále a toho krá- lovstvie potřebu, chci se k tomu přičiniti, aťby to zase, což na to naložíš, navráceno bylo od těch, ktož budú krále JMti duochody spravovati. Pak-li by co v tom sešlo, ale chciť to sám učiniti, jedné věřímť, že toho neobmeškáš, poněvadž JMKské a tomuto královstvie mnoho na tom záležie. Datum ut supra. Urozenému vladyce panu Levovi Malovci z Libějovic, hajtmanu kraje Prachenského, přieteli mému dobrému. 63. Petrovi z Rožmberka o propuštění poddaného. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že jest ke mně přišel Dušek Matějkuov z Žabovřesk, člověk váš, kterýž chtěl by býti ve Lhotě pana Václava Adama z Drahonic. I za to vás prosím, že jeho ráčiete propustiti a to pro mne učiniti, nebo tak sem zpraven, že jest ten krunt hodným člověkem, kterýž pod vámi měl, osadil. Dán na Blatné, v pondělí před svatými Timoteem a Simforianem léta »c. XIIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu přieteli mému milému. 64. Purkmistru a radě města Písku v příčině odkazu poddaného jeho člověka. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrnie přátelé milí! Vězte, že jest na mne vzneseno, když jsú před vámi stáli Marta z Mirotic a Šimon, syn její, poddaní moji, o duom u vás Tůmy, člověka mého, kterýž již umřel jest, v kterýmžto domu přál jest on býti do času některého Marketě dceři své; i když k tomu přišlo, že jsú oboje strana táhli se na svědky, že jsú se o to svědci srovnali a to seznali, že on

Strana 73
Dopisy z roku 1514. 73 Tůma sobě to pozuostavuje. Jakož za to mám, že jste to slyšeli a potom; že jest to odkázal Martě, ženě své, a jiné krunty synu svému v Miroticiech a jmenované Marketě V. P gr. česk. a některé jiné věci; ješto za to mám, že jest se jí již tomu dosti stalo. Pak poněvadž ona jest užila jeho odkázánie, tehdy mi se zdá za slušné, aby také jiní toho užili, a zvláště poněvadž jsú obojí lidé moji. Nebo ač i toto jest mi oznámeno, že by někteří dva seznávali, že by ten Tůma mluvil s nimi bez jiných, že toho chce nechati dceři své, ale že pro mne před jinými hlásiti o tom nechce: i přátelé milí! tu znáti muožete, by taková věc potutedlná a přikrytá měla mieti miesto a svuoj pruochod, že by to malá věc nebyla, nežli mohla by se k podvodu rovnati. Nebo i tohoto sobě málo nevážím, jestli že jest on Tůma to mluvil, že pro mne toho hlásiti nechce: nebo jest věc vědomá, že jemu ani žádnému z poddaných svých křivdy sem nečinil a činiti nemiením; tehdy by pak on takové řeči postranně, tajně a přikrytě mluvil, poněvadž jest zevně jináče jednal i také zřiezenie a roz- kázánie při konci svého života anebo kšaft učinil, muožete znáti, že taková věc přikrytá a potutedlná nemá miesta mieti. Protož vás žádám, že jmenované Martě a synu jejímu dáte jejich spravedlivosti užiti, aby ona Marta při tom kruntu a domu zuostavena byla. Pak-li by se jiný v tom jaký zmatek stal, tehdy, což by mně tu, jakožto po člověku mém, náleželo, chtěl bych toho užiti. Odpovědi žádám. Dán na Blatné, v pondělí před sv. Timoteem a Simforianem léta oc. XIIII°. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Písku, přátelóm mým dobrým. 65. Mikuláši z Kraselova, že poslaného mu vína podle míry se nedostává. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Mikuláši milý! Jakož jsi mi dva sudy vína poslal i také mieru, co jest jedno neplné, kterúž teď zase posielám. I také kterak jest to purkrabie zdejší změřil, jakož tímto papierem dlúhým spravíš se, ježto snad tolikéž nedostává se podle tvé miery anebo viece; i neviem, kterak jest to ten forman opatřil. Dán na Blatné, v pondělí před svatými Timoteem a Simforiánem léta »c. XIIII°. Urozenému vladyce Mikulášovi z Kraselova oc, mému milému. 66. Beneši Častolarovi z Hořovic, aby strpení měl, že jemu dlužných 20 kop gr. č. o sv. Havle odvede. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624. tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož jsi mi psal o těch XX � gr. č., kteréžť bych měl za pana Dobrohosta dáti, tomu sem vyrozuměl. I věz přieteli Archiv Český VII. 10

Strana 74
74 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. milý, když sem o tomto minulém sněmu na hradě Pražském byl, že sem drahně peněz v pilných věcech krále JMti vydal, že již sám mám v tom nedostatek; protož, přieteli milý, za to tebe žádám, že v tom strpení do sv. Havla mieti budeš, a já při tom času chciť to dáti, i také kterú v tom povolnost mieti budeš, toho se tobě mám úmysl přátelsky odplatiti; i věřím, že to pro mne učiníš. Dán na Blatné, v pondělí před svatými Timoteem a Simforianem léta oc. XIIII°. Urozenému vládyce panu Benešovi Častolorovi z Hořovic, přieteli mému dobrému. 67. Blažeji Šteinreitarovi, že jeho jako služebníka svého rád opatřiti chce. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Purkhrabě milý! Jakož jsi mi psal, že jest pán Buoh pana Václava Adama z toho světa pojíti ráčil, jehožto duši rač jeho svatá milost milostiv býti: i teď po- sielám Ondřeje Čachovského z Jinočan, služebníka svého, aby se v to zbožie v Plo- skovice a v Polepy, a což k tom příslušie, na mém místě uvázal a od lidí slib k mé ruce přijal, a tobě aby tu zase úřad ode mne poručil. A když bude, dá-li pán Buoh, jiným časem, jakož bych tím nerad prodléval, rád tebe, jakožto služebníka svého, opatřiti chci; však pro ty, ktož tobě nepřejí a zvláště, což se Hurta dotýče, jestližeť se zdá, aby od nich snáze mohl nesnáze ubýti, zdá-liť se, že by nynie někde pobyl, abych já o tvú věc jednal: nebo mi se zdá, že snáze budu moci zednati, nežli by tebe tu zastihli, tehdy bych místo tebe ponechal tu Ondřeje, služebníka svého, za úředníka. Neb tohoto se obávám, zuostaneš-li tu nynie, aby nechtěli žádati, abych se tebú ujistil, a potom by chtěli poháněti. Pak-li budeš kde jinde, tehdy mi se zdá, že bohdá brzo, daleko spieše a snáze, budu moci svú věc k dobrému přivésti; jakož jsem o to s tebú jmenovanému Ondřejovi poručil šieře mluviti, v tom tvé dobré obmejšleje, poněvadž jsi panu Adamovi, přieteli mému, rád sloužil. Datum ut supra. Panu Blažejovi Šteinreitarovi, purkrabí mému milému. 68. Oznamuje poddaným Ploskovickým i také vsi Polep, že Václav Adam z Drahonic zapsal mu všechen statek svůj: protož aby mu člověčenství slíbili. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie. Opatrným a robotným lidem k Ploskovicóm přieslušejícím, i také vsi Polep, oznamuji, že urozený a statečný rytieř pan Václav Adam z Drahonic, dobré paměti,

Strana 75
Dopisy z roku 1514. 75 jehožto duši pán Buoh rač milostiv býti, zapsal jest mi a dal všecken statek svuoj. I poněvadž ráčil jeho pán Buoh z tohoto světa pojíti, protož teď posielám mezi vás urozeného vladyku Ondřeje Čachovského z Jinočan, služebníka svého, aby na mém místě v to se ve všecko uvázal. Protož k tomu vás napomínám a věřím, že mně slib učiniete a člověčenstvie, jakožto pánu svému, slíbiete, neb jemu sem poručil, aby na mém místě od vás ten slib přijal, a v tom vám šieře ve všem muoj úmysl a vuoli oznámil. I mám tu naději, že se v tom tak poslušně zachováte; a já, to od vás poznaje a shledaje, na tom sem, abych vaším pánem milostivým byl. Dán na Blatné pod přitištěnie pečeti mé v pondělí před svatým Bartolomějem léta MVCXIIII°. Též psáno lidem k Drahonicóm a k Novosedlóm přieslušejíciem, na urozeného vladyku Mikuláše z Rozsedl purkrabí Blatenského svědčící. 69. Janu Zajícovi z Hazmburku, aby Ondřejovi z Jinočan v příčině uvázání se v statek po V. Adamovi z Drahonic raden i pomocen byl. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624. tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Jest mi oznámeno, že jest pan Václav Adam umřel, jehožto duši rač pán Buoh milostiv býti; i poněvadž jest mi statek svuoj zapsal a dal, teď sem poslal Ondřeje z Ji- nočan, služebníka svého, na Ploskovice, aby se v to na mém místě uvázal. I za to vás prosím, muoj milý pane strýče, v čem by vás v tom potřeboval, že jemu v tom pro mú potřebu radni a pomocni budete, jakož bych pro vás též také i více učiniti chtěl. S tím rač dáti pán Buoh nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Janovi Zajieci z Hazmburka a na Budyni, najvyššiemu truksasu královstvie Českého, strýci mému milému. 70. Rychtáři Drahonickému, aby Mikuláše z Rozsedl, kteréhož k uvázání se v statek po V. Adamovi z Drahonic vysílá, poslušen byl. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Rychtáři Drahonický, a jest-li komu víc na Drahoniciech a Novosedlech poručeno, oznamuji, že jest pán Buoh ráčil z tohoto světa pana Václava Adama pojíti, kterýž statek 10*

Strana 76
76 svuoj zapsal jest mi a dal; kdežto teď, aby se v to bylo uvázáno, posielám na místě svém urozeného vladyku Mikuláše z Rozsedl, purkrabí Blatenského. Protož věřímť, že jeho ve všem na mém místě poslušen a poslušni budete, jakožto mne samého, pokudžť oznámie a rozkáže. A kdež se tak zachováte, tedy také chci tím více pánem vaším milostivým býti. Datum ut supra. A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 71. Krištoforovi z Švamberka o ukončení vzpoury v Uhřích; kníže Bartoloměj Minsterberský že odpověděl pánům Lichtenšteinům; Pražané že dali zmučiti Vilémka z Troskovic oc. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní manželkú vaší a sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi psali, pane švagře muoj milý, o vajpis nynějšieho zednánie o sněmu minulém: vězte, že pan Hendrych,*) strýc váš a švagr muoj, má toho přípis, i nadál sem se, že také to od něho máte. Ale poněvadž rozumiem, že ještě nemáte, i teď vám to posielám. O věcech rozličných i o novinách, čas k tomu prázdný nynie mi neslouží, abych měl o tom mnoho psáti, nežli toto vám krátce oznamuji: že jest mi psáno, že ten mnich, kterýž v Uhřích pod svým hajtmanstviem měl několikonácte tisíc, že jest poražen a do Budína poslán a tu v kotle uvařen.**) I jestli tak konečně, tehdy za to mám, že jest již těm křižovníkóm konec. Také dnes mi psanie přineseno, kdež mi se oznamuje, že jest kněz Barto- loměj odpověděl pánóm Litštajnaróm, i také ti, kto jsú s ním, a že jsú někde za Znojmem ti vojáci. A tak rozumiem, že páni Litštajnarové jsú v lanfridu s mar- krabstviem Moravským, a snad i krále JMti pečeť při tom lanfridu jest. Co pak dále z toho bude, toho neviem, než jest tento týden sněm v Holomúci. Toto také, ač jestli že vám ještě vědomo nenie, vězte, že Pražané dali zmu- čiti Vilémka oc. I muoj milý pane švagře, jižť řád dolévají s tiem svým kniežetem. A tiemto krátce to zavierám, že pán Buoh každému spravedlivě podle jeho skutku odplacuje; ješto mám to doufánie k jeho milosti svaté, že také v tom pánuov Pražan a těch, ktož jsú lotři, zapomenúti neráčí, nežli aby to poznati mohli, že pán Buoh nepravosti a křivdy trpěti neráčí. Toto mi se zdálo vám zapotřebie napsati, jakož má býti kraje Plzeňského sjezd, jako i v jiných krajích, jakž jest na sněmu zuostáno: i za to vás prosím, že k tomu přivedete, aby bylo z toho sjezdu do Benešova posláno, jakož se v tom šíře *) Jindřich Švihovský z Ryzmberka, hofmistr dvoru královského. **) Viz Palackého Dějiny české V. 2, 267—271.

Strana 77
Dopisy z r. 1514. 77 mým psaním, kteréž sem na ten sjezd učinil, spraviete; nebo poznáte, že jest toho zvláštnie pilná potřeba. A mám za to, že jiní krajové též učinie. A prosím, že o též s panem Linhartem mluviti budete. A rač dáti pán Buoh, muoj milý pane švagře, nám se spolu sčastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné, v pondělí před sv. Ti- motheem a Simforianem léta oc. XIIII. Panu švagru mému milému, pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru. Muoj milý pane švagře! Co se dotýče jiezdy do Uher, jáť se pomalu k ní strojím; než ještě od krále JMti odpovědi nemáme, kdy bychom jeti měli. Také jakož jste mi poslali list, kdež jste pohnáni od pana Haška Zvieřeti- ckého: i chci poručiti tu věc opatřiti. A kdež jest napsáno o Příbrami: to jest mělo státi mezi těmi artikuli, kteříž na konec zavříni. 72. Radslavu Beřkovskému z Šebířova, že po krajích psaní již rozeslati dal, oznamuje mu noviny uherské a o knížeti Bartolomějovi Minsterberském. Na Blatné. 1514, 21. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož jste mi psali, kterak by se vám zdálo, že bych měl psáti do krajóv: tomu sem vyrozuměl a zdá mi se věc potřebná, jakož sem tak učinil; kdežto poručil jsem Trčkovi písaři, aby vám toho také přiepis poslal, ačkolivěk budete toho list na sjezdu kraje Litoměřického mieti. Než to sem sobě rozvažoval, že jest při tom opatrnosti potřebie, co píši, aby ti, ktož by rádi dobrému překazili, v tom nějakého zmatku neučinili. Protož nezdálo mi se té moci, s kterúžby mělo býti posláno, široce předkládati; neb mi se zdá, že by i na tom dosti bylo, jestliže tak moc mieti budou, aby mohli to zavříti a svoliti, jakéhož kolivěk tohoto královstvie opatřenie jest potřebie. Než za toto vás prosím, když budete mieti osoby k tomu shledánie do Benešova poslati, že také tu sami z těch vybraných budete, nebo znám, že jest toho potřebie. O Pražanech, poněvadž vám na tento čas o nich nic dobrého nevicm co psáti, chce mi se o zlém zanechati, ale ač nynie jich spuosobuov nemáme co chváliti, než k tomuť se podobá, že po tom budeme mieti co na nich hyzditi. O novinách uherských jest slyšeti, jakož jakýs mnich měl pod svým hajt- manstviem několikonácte tisíc, že jest již také poražen a lapen, a do Budína poslán a tu že by měl býti v kotle uvařen, a tak že jest pravý konec vzal. Kněz Bartoloměj, o tom jest slyšeti, že ležie u Znojma na zbožie opata Lauc- ského a že škod nečinie, komuž nemuož oc. Než král JMt ráčil rozkázati jemu se

Strana 78
78 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. zase vrátiti; ale o tom sem neslyšel, by on chtěl tak učiniti; toho pak neviem, co z toho dále bude; a pan Boček jest s ním. O věcech jiných, ježto by bylo co chváliti, nic nynie zvláštnieho neviem; než před zlými se opatrovati a k dobrému skutku hotovu býti, znám toho potřeby pilné a znamenité. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebieřova a na Li- běchově, najvyššiemu písaři království Českého, přieteli mému milému. Když sem již byl dal tento list napsati, tehdy přineseno mi psanie od jednoho přítele našeho, kteréž jemu učinil jeden znamenitý člověk z Moravy; kdež vám teď toho přípis posielám, co se kněze Bartoloměje dotýče. Jaký pak to konec vezme, neviem, než-li muožeme se tiem také poněkud zde spraviti, čeho jest nám v tomto královstvie potřebie, nebo to malá věc, jestli tak, nenie. 73. Alšovi z Sobětic, aby s bratřími svými před něho se postavil, že je srovná. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož jsi mi psal, což se tebe a bratří tvých dotýče, tomu sem porozuměl: i aby ta věc skrze mne prodlévána ne- byla, buďte o to přede mnú zde na Blatné tuto neděli najprv přieští [27. srpna]; a též to bratřiem svým oznam. A já chci se rád mezi vámi k tomu přičiniti, abyšte mohli slušně srovnáni býti; a kto podle mne více toho jednatelé býti mají, žádám, že jim oznámieš; a úrok rád dám, když ke mně přijedeš. Dán na Blatné oc. Urozenému vladyce Alšovi z Sobětic, přieteli milému. 74. Wolfovi z Gutšteina, aby poddaného, jejž má ve vazbě, před hejtmany kraje Rakovnického postavil. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli milý! Což se toho člověka bratra pana Jana Fremuta, kteréhož v své vazbě máte, dotýče: za to vás žádám, že téhož člověka jeho, jakož jste mi i prvé o to psali, že tak učiniti chcete, před hajtmany kraje Rakovnického postaviete a jim jeho bez prodlévánie vydáte, a pokudž oni za spravedlivé na obě straně najdou, při tom se tak zachováte. Dat. ut supra. Urozenému pánu, panu Wolfovi z Gutšteina a na Petrzburce, přieteli mému milému.

Strana 79
Dopisy z roku 1514. 79 75. Hejtmanům kraje Rakovnického a Podbrdského v příčině postavení před nimi poddaného člověka. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urozený vladyko, přátelé moji milí! Vězte, že jest nějaká ruoznice mezi panem Wolfem z Gutšteina a mezi bratrem pana Jana Fremuta o nějakého člověka, kteréhož on, pan Wolf, v své vazbě držie. I za to vás žádám, jakožto hajtmanóv kraje Rakovnického, že tu věc k sobě přijmete, poněvadž pan Wolf do toho kraje přieslušie, a tu věc slyšeti budete, rozkážiece toho člověka před sebú postaviti a sobě vydati; a pokudž na obě straně za sprave- dlivé poznáte, nepochybuji, než-li že se tak zachováte a o to konec učiniete. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Ensigle [sic] a na Tejřově, a urozenému vla- dyce panu Janovi Vamberskému z Rohatec, hajtmanóm krajóv Rakovnického a Podbrdského, přátelóm mým milým. 76. Hanuši Polencovi v příčině námluvy s panem Repinským. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane Polenc milý! Jakož jsi mi psal, kterú by námluvu měl s panem Ře- pinským, i také čeho při tom žádáš, tomu sem vyrozuměl: i chci o to pilnú péči mieti, abych mohl to, přijde-li k tomu, zednati, ačkolivěk těchto časuov, a zvláště co před se Pražané s svým hajtmanem berou, jest potřebie to rozvážiti, kto chce co a kde kúpiti. I z téť příčiny tuto krátkou zmienku činím, žeť dobrého přeji, a jakéžť mám sepsánie poslati, tiem tebe nechci meškati; než že sem prvé toho ne- poslal, tudy tu sešlo, že jsem vždy měl mnoho psanie, nežli nynie něco mi se jeho poumenšuje. Dán na Blatné, v úterý před hodem sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Panu Hanušovi Polencovi z Polenc oc, přieteli milému. 77. Záviši Sulkovi z Hrádku v příčině opatrování hradu Pražského. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane hajtmane milý! Co se opatrovánie těchto časuov na hradě Pražském, jakožť sem prvé o to psal, dotýče, nepochybuji, nežli že v tom pilnost máš a mieti budeš. Jakož také o to něco poručil sem s tebú mluviti Johanesovi, písaři a služe-

Strana 80
80 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. bníku mému. Dán na Blatné, v outerý před hodem sv. Bartoloměje, apoštola bo- žieho, léta oc. XIIII°. Panu Závišovi Sulkovi z Hrádku, hajtmanu hradu Pražského, přieteli mému. 78. Janu Fremutovi z Krásného Dvoru v příčině postavení poddaného člověka před hejtmany krajskými. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli muoj milý! Jakož jsi mi psal, což se pana Wolfa z Gutšteina a bratra tvého člověka, dotýče, tomu sem vyrozoměl. A kdyžby mi přieslušelo téhož člověka na hrad Pražský přijíti, učinil bych to tobě k vuoli rád; ale poněvadž sem z prvnieho psanie páně Wolfova vyrozoměl, že jest toho člověka na hrad Pražský posielal, a pan Bohuslav, purkrabie, že jest jeho při- jíti nechtěl: tehdy z toho jest znáti, že jest to rozvážil, že ještě ta věc, aby k mému úřadu byl vydán, nepřieslušie, nežli hajtmanóm, v kterém jest to kraji. I teď já o to píši panu Tejřovskému a panu Vamberskému, poněvadž jsú toho kraje hajtmané byli Rakovnického a Podbrdského, žádaje, aby to k sobě přijali; pak-li jsú již kto jiní na jich místě hajtmané, snad se toho na nich doviete. Také, přieteli milý, teď píši panu Wolfovi, aby před hajtmany toho kraje téhož člověka postavil a jim jej vydal. Dán na Blatné, v uoterý před sv. Bartolomějem léta oc. XIIII. Urozenému vladyce panu Janovi Fremutovi z Krásného Dvoru a na Hlubanech, přie- teli milému. 79. Janu Levovi z Brozánek, purkrabímu na Kolíně, v příčině uručení žida. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věz, že jsú na mne vznesli židé starší Pražští, kterakby major žid Ryšlavý jim nějaký vysoký slib učinil, a toho že jest nezdržel, a že oni židé skrze to ke škodám přicházejí: protož poroučímť a žádám, že jeho dáš hned pod sto kop gr. č. uručiti, aby těm židóm Pražským práv byl a svému slibu dosti učinil; nebo ač jestliže by ta věc kterak obmeškána byla, tehdy na všech židech Kolínských chtěli by židé Pražští svých škod postíhati. Dán na Blatné, v outerý před hodem slavným sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Urozenému vladyce Janovi Levovi z Brozánek, purkrabí na Kolíně, přieteli milému.

Strana 81
Dopisy z roku 1514. 81 80. Šepmistrům Kutnohorským a radě města Kolína, aby k Přibíkovi Resanskému, jenž na židy, poddané královské, mocně sáhl, podle zřízení zemského se zachovali. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrnie páni a přátelé milí! Za to mám, že vám vědomo jest, kterak Přibík Resanský s svými pomocníky sáhl jest na židy, pod- dané krále JMti, pána našeho milostivého, a jim odpověděl, a některé z nich zmor- doval i něco jim jejich statkuov že jest pobral: ješto ne mocí takovú nepořádnou, ale právem jeden druhého v tomto královstvie máme sebe jedni druhým hleděti. Protož vás žádám, znáti to mohúce, co jest se v tom proti králi JMti stalo a proti řádu, že se k témuž Přibíkovi a k jeho pomocniekóm zachováte podle zřiezenie zem- ského a obecného svolenie. Dán na Blatné, v úterý před hodem sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Múdrým a opatrným pánóm šefmistróm a radě na Horách Kutnách, přátelóm mým dobrým. Též psáno múdrým a opatrným purkmistru a radě města Kolína nad Labem, přátelóm mým dobrým. 81. Oznamuje, že bratří Jan a Bernart z Waldsteina dali mu list královský na žida Zalmana z Teplice. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné oc, najvyšší purkrabie Pražský. Oznamuji tiemto listem všem, že k žádosti mé urození páni, pan Jan a pan Bernart, bratří z Walštajna a na Krupce, propustili jsú žida Zalmana z Teplice i s čeledí a s statkem jeho; a který jsú měli list od krále JMti, pána našeho milostivého, ježto svědčí někdy urozenému pánu, panu Albrechtovi z Kolovrat oc, toho času naj- vyššiemu kancléři královstvie Českého, na téhož žida Zalmana, mně jsú jej dali, ačkolivěk on žid také jest jmenovaným pánóm počtu dal. Toho na svědomie dal sem sekryt svój přitisknúti k tomuto listu, kterýž dán na Blatné, v úterý před hodem sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta MV°XIIII°. 82. Václavu Trčkovi z Vítenče, písaři svému na hradě Pražském, že co bude potřebného mu oznámí. Na Blatné. 1514,22. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Bychť měl mnoho nynie psáti, zdá mi se již tak ponechati; než což mi se zdáti bude potřebného, toť chci po Joha- Archlv Český VII. 11

Strana 82
82 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. nesovi oznámiti, neb k vám brzo pojede. I také což se židuov dotýče, oč jsú mi psali. Datum ut supra. Václavovi Trčkovi z Vietenče, písaři mému na hradě Pražském. 83. Ladslavovi z Šternberka, že kníže Bartoloměj Minsterberský odpověděl Lichtenštejnarům. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Poslal sem k vám s listem tuto sobotu minulú [19. srpna] i ještě mi se posel nevrátil, neb mu se snad na cestě něco přihodilo. I teď vám toho psanie svého přiepis posielám, jestli že jest vás nedošlo, abyšte o tom věděli, oč sem vám psal. Toto vám také oznamuji, že jest mi dáno věděti, že Bartoloměj kníže odpověděl některým pánóm Lichtnštej- naróm, kteříž také statek pod pánem naším králem JMtí mají, a snad jsú i v lant- fridu s markrabstvie Moravským. Rač dáti pán Buoh, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu švagru mému milému. 84. Václavu Bezdružickému z Kolovrat, aby Bohuslav z Březí mohl do desk dvorských manželce své věno zapsati. Na Blatné. 1514, 22. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče. Vězte, že jest mi oznámil Bohuslav z Březí, že by chtěl do desk dvorských manželce své věno klásti na statku manském, jakož má na to povolenie a list od krále JMti; ješto od něho tomu všemu budete moci dostatečněji vyrozoměti. I za to vás prosím, že podle toho obdarovánie královského při tom jeho zuostaviete a toho jemu užiti, aby to mohl učiniti, dáte. A také vás žádám, co by od toho ke dskám dáti měl a vám, že v tom s ním laskavě učiniete, aby mé přímluvy mohl užiti. A rač dáti pán Buoh, pane ujče muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košatkách, najvyš- šiemu sudiemu dvoru krále JMti královstvie Českého, panu ujci mému milému.

Strana 83
Dopisy z roku 1514. 83 85. Vojtěchovi z Pernšteina o knížeti Bartolomějovi Minsterberském; kancléř Lad. z Šternberka aby krále o všem spravil. Na Blatné. 1514. 23. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Jakož jste ráčili mi psanie od pana otce vašeho poslati i také sami psáti, tomu sem porozuměl, a velmi mi se zle líbí kněze Bartolomějuov zpuosob i těch, ktož jemu toho pomáhají; i co panu otci va- šemu zase odpisuji, teď vám to posýlám. I muožete to dobře ohledati a v tom na tento čas mému zdánie vyrozuměti; a poněvadž jest věc znamenitá, co před se to knieže béře proti králi JMti, pánu našemu, a proti řádu, potřebuje to rozváženie. A protož pane a přieteli muoj milý, chci na to šieře pomysliti a což mi se bude zdáti potřebného, vám v tom svuoj úmysl oznámiti. A mezi jinými věcmi zdá mi se za potřebné, aby pan kancléř k králi JMti pospíšil a těch všech věcí spravil, a JMti, což jest potřebného, předložil; nebo již jest JMKské potřebie, aby radou věrných lidí, kteréž prvé poznati ráčil, spravil se a těmi, na kteréž může spolehnúti, že dobré milují. Ale by měl JMt těmi se spravovati, kteříž pro svuoj užitek všecko zlé smějí učiniti, dadúce tomu nějakú barvu: tehdy velmi by JMt i s námi zle opa- třen byl, nebo jest již toho něco prvé zkušeno a seznáno, že z jednoho zlého druhé a větší zlé povstává. Dán ut supra. Uroz. p. p. Vojtěchovi z Pernšteina, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého oc, panu přieteli mému milému. 86. Petrovi z Rožmberka v příčině zmučení Vilémka; žádá za oznámení, kdy a kde by se měli spolu shledati; sjezd krajský v Strakonicích že jest položen oc. Na Blatné. 1514, 23. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili psáti, což se Pražan, že jsú Vilémka dali zmučiti, dotýče: to také prvé viem; než-li nic já se v tom zvláštně horlivě nemám. Jakož prvé, když sem o tom slyšel, že jemu to učiniti chtie, psal sem vám, že chci se v tom, pokudž slušně moci budu, zdržovati, jakož tak činím. Nebo bude-li pán Buoh ráčiti mi toho, jakož tu naději k jeho milosti svaté mám, popříti, jest muoj ten úmysl, s pomocí božie, co jest mi tu ublíženo, abych toho radši skutkem litoval nežli řečí; maje také k vám, pane a přieteli muoj milý, tu naději i k jiným pánóm a přátelóm našim, že mne v tom opustiti neráčiete. 11*

Strana 84
84 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Jakož ste mi ráčili psáti o naše spolu shledánie: i kdežkolivěk ráčíte, rád se s vámi shledám; pakli ráčíte na Blatnú přijeti, rád vás věrně uhlédám. Také račte věděti, že o některú mú potřebu chci k vám poslati služebníka některého svého, aby vás mohl na Krumlově najíti, tento pátek, a tu prosím, račte mi po něm oznámiti: kde se a kdy mám s vámi shledati, nebo mám také některé před sebú odjezdy. Pane a přieteli muoj milý! Teď vám posielám přípis listuov, kteříž jsú mi dnes této hodiny od pana hofmistra starého a od mladého*) přineseni. Toto také račte věděti, jakož snad vám jest již oznámeno, že v našem tomto kraji pokládá se sjezd v středu po sv. Bartoloměji [30. srpna] v Strakonicích. Dán na Blatné, v středu u vilgii [sic] sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc XIIII°. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, pánu a přieteli mému milému. Račte věděti, že pan Václav Adam umřel jest tuto neděli minulú na Plosko- vicích, jehožto duši pán Buoh rač milostiv býti. I poněvadž jest mi statek zapsal a dal, poslal sem na svém miestě, aby se v to ve všecko, což měl a v ten statek, jakožto již muoj, uvázali. 87. Bohuslavovi Chrtovi ze Rtína, aby jemu k ruce Jana z Vítenče v dům po Václavovi z Dra- honic uvedl. Na Blatné. 1514, 23. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane Bohuslave milý! Za to mám, že jest již vědomo, že pan Václav Adam z Drahonic umřel, jehožto duši pán Buoh rač milostiv býti. I poněvadž duom měl na Hradčanech i nějaké k tomu grunty, a on pan Adam mně svuoj statek dal: protož poroučiemť, že na mém místě mně k ruce uvedeš v to Jana z Vítenče, písaře a slu- žebníka mého. Datum ut supra. Panu Bohuslavovi Chrtovi z Ertína, purkrabí hradu Pražského, mému milému. 88. Přeje Ladslavovi z Šternberka, aby při králi něco dobrého mohl zjednati; oznamuje mu, že Pražané Vilémka a Havla stínati dali. Na Blatné. 1514, 23. srpna. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi oznámili, kdy k JMKské vyjeti chcete: i rač vám dáti pán Buoh šťastnú cestu *) Vilím a Vojtěch z Pernšteina.

Strana 85
Dopisy z roku 1514. 85 a ve zdravie domuov vrácenie. A při JMKské abyšte mohli něco dobrého zednati, jest již na velikém času, a dajž pán Buoh všemohúcí, aby náš pán tak se spravoval, aby své duše nezavedl a zlého jména po sobě nepozuostavoval, než-li radši chvali- tebné, kterak k duostojenstvie královskému příslušie, toho bych JMti jakožto pánu svému přál. Vilémka a Havla*) již jsú Pražané stínati dali: pak krev nevinná k pánu Bohu na pomstu volá; toho při tom nechávám, neb nepochybuji, maje dokonalú na- ději, že pán Buoh spravedlivých neopouští a nevinné krve mstí skrze služebníky své; a držím, že jsú ti služebníci, kto se zlému protiví. Než byť měli Pražané králi JMti co v tom přičítati, za to mám, že by JMti křivdu činili; než mohl by někto JMti toliko křivdy mluviti, že by poněkud JMt mněl, že jest v tom něco pravdy. O knězi Bartolomějovi rozličné řeči slyšeti, a co mi pan hofmistr starý psal, jest mi to dnes přineseno, teď vám toho přiepis posílám. A rač dáti pán Buoh, pane švagře muoj milý, nám se spolu šťastně a v zdravie shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu švagru mému milému. 89. Petrovi z Rožmberka v příčině psaní o hotovosti na sjezdy krajské, že chce městům psáti, zdali s počínáním knížete Bartoloměje Minsterberského souhlasí a s jejich-li vůlí dva konše- lové Pražští byli stínáni oc. Na Blatné. 1514, 23. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Zdraví a všeho dobrého věrně bych vám rád přál. Račte věděti, že pan Mikuláš Trčka před tím, než jest na Krumlově byl, psal jest mi, že mu se zdá z některých příčin, abych kraje tohoto královstvie k hotovosti obeslal. I ačkolivěk také jest o to do krajuov od pánuov a od rytieřstva z tohoto sněmu minulého psáno, však proto psal sem já také hajtmanuom v krajích o túž věc, jakož vám teď toho přípis posílám. Také v tom času psáno jest mi od pana písaře, kterak se jich drahně z pánuov a z rytieřstva na Brandejs sjelo, a tu že sú o některé nynější věci a spuosoby roz- mlúvali a jeho žádali, aby mně psal, aby po těchto sjezdiech mohlo býti některých osob nás ze všech krajuov shledánie. Jakož já to také rozváživ, zdálo mi se za po- třebné; a na jaký spuosob to se jim zdálo, tak sem psal pánóm a rytieřstvu na sjezdy do krajuov; jakož vám toho také tuto přípis posílám, ač byl bych vám to prvé rád oznámil, ale pro krátkost času nemohlo se to trefiti, abych těch sjezduov *) Vilémek z Troskovic a Havel (Havlíček) od Koníkův, konšelé. Viz Staré letopisy české 362—374.

Strana 86
86 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. neobmeškal, neb někteří tento pátek [25. srpna] býti mají. A jakž jest kolivěk, zvláště jakž se nynie plete, muože to bohdá býti k něčemu užitečnému. Také račte věděti, že před několika dny psal sem panu kancléři, jakož vám toho tuto přípis posílám. I dal mi ty časy odpověď, žádaje, abych mu za zlé neměl, že má u sebe drahně dobrých lidí, že mi po mém poslu odpovědi nedává. Než potom píše mi po svém poslu, a když ke mně přišel, již sem byl vašeho posla, kterýž u mne dnes byl, vypravil a po něm vám přípisy poslal, co mi starý pan hofmistr i nynější psali; jakož vám také teď posílám toho psanie přípis od pana kancléře, i co sem jemu zase odepsal. Dnes také před samým večerem píše mi jeden služebník muoj z Prahy, kdež vám toho také přípis posílám. A k tomu krátce pravím, rač pán Buoh pomstiti krve nevinné a nám dáti ten úmysl, abychme toho podle spravedlnosti pomáhali, jakožto služebníci božie, ku pomstě chlapóm a lotróm zlým a k chvále dobrým, kteříž vždycky sme v našich staviech s těmi, kteří se nás přidrží, při dobrém stáli, a s božie po- mocí na věky stanem; nebo když bychme jináče učinili, nebyli bychme následovníci božské spravedlivosti a milovníci naší poctivosti. Muoj milý pane a příteli! Bych vám měl mnoho o těch věcech vypisovati, nenie potřebie; nebo nepochybuji, že to všecko dokonale znáte, čeho nám potřebie a to brzo, abychom v čas rozumu užili. A když sobě ráčiete rozvážiti, co mi pan kancléř psal: nenie malá věc, a mně se zdá, že jest to do něho, co jest nynie po- třebného, dobře hluboce vešlo. Rač dáti pán Buoh nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu příteli mně milému. Což se dotýče kněze Bartoloměje, že v Rakúsích šafuje, tak jakž slyšeti, a kterak se o tom vypisuje: i poněvadž císař JMt velkú stranou světa hajbe, a ktož se JMti protiví, toho lehce nepromíjí, pak snad by již byl čas, aby JMt tomu lotru to šibalstvo ostuditi ráčil, aby i v těchto zemiech JMCskú za podstatného pána skutkem poznali; a kto by k tomu ponukl, domnievám se, že by dobrý skutek učinil. Nebo račte mi věřiti, že již v svém rozumu toho nenacházím, aby trpělivost místo měla, a nebude-li skutečného odporu, těžké jest mi věřiti, aby mohl pokoj k budoucímu času zachován býti. Toto sem sobě přemajšlel, abych městóm psal a toho se na nich dotázal, vlože toho tu příčinu: že jest král JMt, pán náš, s císařem JMtí v dobrém přá- telstvie a v přízněnie, dalili sú oni k tomu vuoli, aby kněz Bartoloměj, anebo ti, kohož sú oni s ním poslali, na jejich místě aneb sami od sebe měli císaře JMti pod- daným odpoviedati a škody činiti. Druhé, chtělo by mi se jim psáti, s jejich-li sou volí Vilémek a Havel mu- čeni a stínáni, poněvadž jest v to příčina vložena, že to pro psanie, kteréž jest králi

Strana 87
Dopisy z roku 1514. 87 Polskému JMti učiněno: i co jest v tom vašeho zdánie, prosím, račte mi oznámiti. Než jestliže se vám zdá, abych o to stínání nynie nepsal, tedy mi se zdá, abych o tu odpověď předse psal. Pak-li ráčiete, abych obého zanechal až do našeho shledánie, tak učiniti chci. Jakož vám posílám přípis psanie služebníka mého z Prahy, kdež jest zmínka o Kraysovi*): i on jest mi žádných rad nepravil, kteréž sú oni tajné měli. Však bych i co toho věděl, uměl bych se v tom a věděl lépe kterak zachovati, než ti lotři, kteří spletky puosobí. Ale již sou se oni na to oddali, aby živým ani mrtvým po- koje nedali. A když již tento list byl napsán, přinesen mi list od pana podkomořieho, z kteréhož vám také některé věci vypsáno posílám; neb nynie vo lotrovském poko- lenie najviece jest novin slyšeti. Pak již jest čas, aby s božie pomocí také dobří na placu byli. Muoj milý pane a přieteli! Což se našeho shledánie spolu dotýče, jestli že se k tomu muožete uprázdniti, za to vás prosím, že ráčiete tento úterý [29. srpna] ke mně na Blatnú přijeti; a jestliže bychme toho potřebu poznali, jeli bychom spolu, dá-li pán Buoh, v středu tuto na sjezd do Strakonic, anebo některý z nás, a to najvíce pro jiné, aby se tím chtivěji sjeli. Však co se vám v tom zdá i což se našeho shledánie dotýče, prosím, račte mi oznámiti, neb tak chci učiniti, kterak se vám bude zdáti. Toto mám v úmysle, že chci králi JMti psáti o těchto nynějších spletciech slušným, pokudž budu rozuměti, zpuosobem, aby nebylo velmi tuze ani také příliš slabě, což se těchto nynějších lotrovstvie dotýče: zdaž by JMt již některak k tomu rozumem chtěl a mohl prohlédnúti. A k tomu chci hodlati, aby muoj posel do Bu- dína přišel, když tam pan kancléř přijede. 90. Purkrabímu na Rožmitále, poněvadž hosti míti bude, aby mu něco ptáků poslal a jelena zabiti dal. Na Blatné. 1514, 24. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabě milý! Věz, že za to mám, že tento úterý budu mieti zde na Blatně hosti, některé své přátely: protož přičiň se k tomu, aby dal některý řažábek zabiti, a že by mi je poslal tento pondělí anebo v úterý ráno. A při tom, muožeš-li, i něco ptákuov. A věz, že také chci tebe brzo k sobě obeslati pro tu berni pivnú, kteráž se má dávati, aby se v tom věděl čím spraviti. I také což se karlicských**) peněz dotýče, nebo jest na tom zuostáno na sněmu, že jich po sv. Václavě bráti nemají: **) Viz Palackého Dějiny České V. 2. str. 288. *) Viz Staré letopisy české, str. 374.

Strana 88
88 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. i rozkaž mým lidem, ať jich již hned neberou, a jestli že jich co mají, ať jich od- bývají v svých potřebách, nebo u kohož po sv. Václavě zuostanou, mohl by ke škodě ten přijíti; a protož slušné jest v tom se opatřiti. A dokudž jest ještě jelen tlust, muožeš-li po tomto desti [sic] dáti který zabiti, rád bych tomu byl. Dán na Blatné, v čtvrtek den hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Purkrabí na Rožmitále. 91. Břetislavovi Švihovskému z Ryzmberka, že mu oznámí, kdy ku králi do Uher jeti mají oc. Na Blatné, 1514, 24. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane švagře muoj milý, psali, abych vám oznámil, což se jízdy do Uher dotýče: i vězte, že ještě od krále JMti nemáme času oznáme- ného, kdy jeti máme, než když to zviem, chci vám rád oznámiti. Nežli toto vězte, že rozličné řeči slyšeti o knězi Bartolomějovi a o jeho rotě; ješto bylo by o tom mnoho psáti, což jest mně za jistú věc oznámeno, a ješto mně se zdá, že pánu Bohu ani lidem nebude to trpělivé. Rač dáti pán Buoh, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Břetislavovi Švihovskému z Ryzmberka a na Rabí, hofmistru dvoru krále Ludvíka JMti oc. 92. Burianu Trčkovi v příčině berně, knížete Bartoloměje Minsterberského, hotovosti krajské oc. Na Blatné. 1514, 24. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož ste mi psali, žádajíce věděti na čem jest to postaveno, co jest se mělo po krajích o berni i o jiných věcech roz- sélati, jestli to zjinačeno: i vězte, že jest, za to mám, již to rozesláno; nebo jiného neviem, nežli že to má tak předse býti a šíře se na sjezdích v krajích oznámiti, kteřížto sjezdové tyto dni měliby býti držáni. Což se kniežete Bartoloměje dotýče a jeho roty, co mi o tom pan hofmistr starý psal z Krumlova Moravského, teď vám toho přípis posielám. I již jest čas, abychme se také s boží pomocí k skutku měli a cizími se příhodami trestali. Od krále JMti ještě odpovědi nemáme, kdy nám ráčí s městy rok položiti; než jáť se pomalu k té jízdě k JMti strojím. Ale jest tomu rozuměti, že se tomu kniežeti chce více a městóm vojnovati nežli súditi, poněvadž oni dobré pře nemají.

Strana 89
Dopisy z roku 1514. 89 Ale bohdá, když se k tomu, jakž na to přísluší, mieti budem, mám v pánu Bohu naději, že oni toho obého brzo syti budou. Jáť sem do všech krajóv o hotovosti psal, a také psal sem zvláštnie listy, toho žádaje, aby z každého kraje z těch sjezduov dvě anebo tři osoby do Benešova v pondělí po sv. Jiljí [3. září] poslali; nebo mi se zdá toho zvláštnie pilná potřeba. A prosím, oznamte to také panu Mikulášovi, bratru svému. Za to mám, že již viete, že Pražané dali stíti Viléma a Havla. Pak krev ne- vinná na pomstu ku pánu Bohu volá! A toho nynie při tom nechávám. Pan kancléř psal mi, že již tento pátek anebo v sobotu po sv. Bartoloměji chce vyjeti k králi JMti, a jáť se bohdá brzo některý den se panem z Rožmberka shledám. Toto také vězte, že sem slyšel, že páni Litštajnarové jsú v lanfridu s mark- rabstviem Moravským: ale tomu kniežeti s městy snad se zdá to vše málo, i s cí- sařem JMtí; ale poněvadž znamenití králové a Benáčané mievali s ním dosti činiti, toho já pak neviem, več lotři úfají. Ale všemuť bohdá zlému časem svým bude konec. A nynějším lotróm v Uhřích, jako jim křižovníci řiekali, zle jest se zdařilo, a měliť sú mnohem větší moc nežli tato šibalská rota. Dán na Blatné, ve čtvrtek den sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Urozenému a statečnému rytieři, panu Burianovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici, pod- komořiemu království Českého, přieteli mému milému. Jakož ste mi, pane a přieteli muoj milý, poslali dva puohony, kterýmiž jste před soud purkrabský obesláni: i chci o to na hrad Pražský poslati, aby to bylo opatřeno, ač i prvé poručil sem, kdyžby se takoví puohonové stali. 93. Janovi Bělskému z Kařišova, hejtmanu na Poděbradech, aby vždy prospěch králův na panství opatroval; zač ryby prodávati se mají, jinými se spravil. Na Blatné. 1514, 24. srpna. Opis souč. nepag. ternionu č. 3624 v arch. Třeboň. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož si mi psal i také pan Jindřich Hložek, tu věc oznamujíc, jaké jste jednánie měli se panem Janem Kři- necským, a na čem jste to na ten čas rozpustili, tomu sem porozuměl. Pak já, pokudž bych mohl, rád bych to i jiné, což by bylo JMKské k dobrému, opatřil; ale již, kterak ta opatrovánie a na čem jsú postavena, že jedni na druhé toho podávají, mám za to, že také poněkud to znáš. Pak jáť bych každému přál, co by bylo s na- šeho pána dobrým, aby opatroval kto co na se vzal, a co sem s sebe složil, rád bych toho prázden byl. Archiv Český VII. 12

Strana 90
90 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Než aby pro naše takové nespuosoby měla králi JMti škoda přijíti, nerad bych se tomu dieval: protož toto mám v úmysle, že brzo některý den chci o to k králi JMti psáti a poslati, a k čemu jest se pan Křinecský poddával, to JMKské oznámiti; a když od JMti odpověď mieti budu, tím se šieře spravíme. Však bude-li v tom času k JMKské jízda, jakož snad předce bude, z stavu panského a rytieřského, chci já, dá-li pán Buoh, při jejich přítomnosti JMKské to všecko a tu potřebu předložiti a k tomu vésti: jestliže by takovým zpuosobem, čeho jest pan Křinecský podal, to srovnáno býti nemohlo, aby některá slušná cesta byla na hotově postavena, aby JMKská v tom dalších škod nebral ani JMti lidé. Protož přes to na tento čas jiného v tom neviem obmysliti, i zdálit se pana Křinecského při tom nechati: totiž, že by mu tu odpověď dal, že takového podání jeho jest na krále JMt vzneseno, a když od JMti odpověď na to dána bude, že jeho to také tajno nebude. Dán ut supra. Urozenému vladyce Janovi Bělskému z Kařišova, hajtmanu na Poděbradech, příteli milému. Také, jakož si mi psal, příteli milý, že se někteří rybníci krále JMti tuto podzim mají spouštěti, v tom se dotazuje, po čem by měl ryby dávati: i toto nynie znáti nemohu, kterak budou ryby platiti, než již to sám rozvaž, kterak by najuži- tečněji mohl jich odbývati; a také poněkud se budeš moci spraviti jinými, ktož okolo tebe ryby mieti budou, kteraký na ně odbyt u nich bude. Však toto mi se také zdá, aby se v tom dotázal pana Michala Slavaty a pana Viléma Kostky; nebo snad těm, co sú na se vzali, také o tom péči mieti přislušie. Což se dotýče pana Bohuslava purkrabie: tak sem tomu porozuměl, že pro nějaký nepořád pražský nemohl jest se na Poděbrady, když jest tam pan Hložek byl, vypraviti. 94. Jindřichovi z Ryzmberka v příčině odpovědění knížete Bartoloměje Minsterberského pánům z Lichtenšteina; z krajského sjezdu Plzeňského aby vyslaní do Benešova vypraveni byli. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Pane švagře muoj milý. Teď vám posielám list, kterýž sem udělal Kraselovským: i prosím vás, že k němu svú pečeť přiložiete, a já vás bohda bez vaší škody při času sv. Jiří vyvadím. Muoj milý pane švagře! Neviem, slyšiete-li o tom, kterak jest Bartoloměj knieže pánóm Litštajnaróm odpověděl, i také ti, kteří jsú s niem od měst poslánie, také že Pražané dali Vilémka a Havla, konšely Starého města Pražského, stínati. A tak již, kdyby kto chtěl pokoj mieti, nedadie toho užiti. Než což se pánuov Lit-

Strana 91
Dopisy z roku 1514. 91 štajnaruov dotýče, tu se diel také císaře JMti dotýče; a také slyším, že ti páni jsú v lanfridu s markrabstviem Moravským, a pán náš, za to mám, také, tak jakž v tom markrabstvie ten se řád od starodávna zachovává. Prosím, oznamte mi, kdy by sjezd kraje Plzeňského a kde [ . . . . ], a rád bych, abyšte na tom sjezdu také byli; a k tomu, prosím, že povedete, aby tak, jakž já o to na ten sjezd píši, bylo do Benešova posláno; neb do jiných krajóv o též psal sem. A z které vše příčiny to sem učinil, když vám to bohda oznámím, mám za to, že vám se to také za potřebné zdáti bude. A rač pán Buoh dáti, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné, v pátek po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Ryzmberka a na Švihově, hofmistru dvoru krále JMti, švagru mému milému. 95. Janovi z Sudomíře, aby k dlužnému jeho listu Kraselovským pečeť přiložil. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Za to tebe prosím, že k tomuto listu, kterýž sem Kraselovským udělal pro mú potřebu, pečeť svú při- ložieš; a já tebe bohda, podle zněnic toho listu, při času sv. Jiří bez tvé škody vyvadím. Dán na Blatné, v pátek po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Urozenému a statečnému rytieři, panu Janovi z Sudomíře a na Repici, přieteli mému dobrému. 96. Janu Kozelkovi z Hřivic, hejtmanu na Točníce, aby pánům a rytířstvu na sjezdu v Žebráce list jeho odevzdal. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Jakož má býti sjezd tento pondělie nynie příští [28. srpna] v Žebráce, krajóv Rakovnického a Podbrdského: i poroučímť, že tohoto listu, kterýž tuto posielám, dodáš ode mne těm pánóm a rytieřstvu, kteří tu v Žebráce na tom sjezdu budou, a že jich také ode mne žádati na to mé psanie za odpověď budeš; a co mi za odpověď dadie, že mi to po tomto poslu pošleš. I věřímť, že tak učiníš. Dán na Blatné, v pátek po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Urozenému vladyce Janovi Kozelkovi z Hřivic, hajtmanu na Točníce, přieteli milému. 12*

Strana 92
92 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 97. Janovi z Lomnice, aby mu oznámil, kdy výjezd v příčině mezí ohledání mezi Elškou z Řeho- řova a Burianem Trčkou býti má. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. I muoj milý pane švagře. Jakož na tom od dosti dávnieho času jest, že by měl býti na to výjezd, což se mezí dotýče, kdež jest pohnala Elska z Rehořova pana Buriana Trčku, podkomořieho královstvie Českého: i ač jest několikrát na tom bylo, že se na to na den jmenovaný vyjeti mělo, ale z některých příčin tiem jest se odkládalo a prodlévalo až do tohoto času; i za to vás prosím, že ráčiete toho čas slušný obmysliti a mně oznámiti, kdy by ten vyjel [sic] měl a mohl býti, abych já to také jmenovanému panu podkomořiemu oznámil. A s tím rač dáti vám pán Buoh, pane švagře muoj milý, zdravie a všecko dobré. Dán na Blatné, v pátek po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Janovi z Lomnice a na Mezeříčie, hajtmanu markrabstvie Moravského, panu švagru mému milému. 98. Ješkovi z Prosečí, že posílá list hejtmanu markrabství Moravského v příčině výjezdu na meze. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Pane Ježku milý! Teď posielám přiepis toho zápisu, o kterýž jsi mi psal, a jistěť sem v tom pána tvého, jakožto přietele svého, několikeronásobně jistotou opatřil. Takéť posielám list ku panu hajtmanu markrabstvie Moravského o to, což se toho vajjezdu na meze dotýče; a co pan hajtman za odpověď dá, to pán tvuoj ohle- daje tiem se v tom šíře spravie. Což se Pražského předsevzetí a kněze Bartolomějova dotýče, držím za to, že se to pánu Bohu nelíbie a dobří že toho nechválie. Dán na Blatné, v pátek po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Panu Ješkovi z Prosečí oc, přieteli milému. 99. Václavu Trčkovi z Vítenče, že není nic divného, že by města nemínila k soudu ku králi jeti. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Co píši Ješkovi, páně podkomořieho písaři, teď to posielám, i rozkaž jemu toho dodati.

Strana 93
Dopisy z roku 1514. 93 Také, jakož si mi psal, což se Mistra Benedikta dotýče: i chci rád, pokudž budu moci o to u krále JMti jednati. Však když tam k JMti konečná jízda bude, zdá mi se za potřebné, aby mi on to ještě připomenul. Také, jakož si mi psal, kterak slyšeti, že by města k soudu k králi JMti nemínila jeti: i nenie nic divného, poněvadž sú již příliš mnoho spletla s svou rotou; aby vždy předse dopletla, čehož, mám tu naději, nebude pan Buoh ráčiti trpěti, ani dobří lidé. Dán ut supra. Václavovi Trčkovi z Vítenče, písaři mému na hradě Pražském. 100. Václavu Sokolovi z Mor o zboření dvoru od Lounských a v příčíně jízdy ku králi. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož si mi psal, oznamuje, kterážť jest se škoda zbořeniem dvoru od Lounských stala, žeť sou k tomu někteří radili, aby na to komorníka k vohledánie vzal: i mně se to také dobře líbí, než pana Bo- huslava purkrabie, neznám toho, by bylo k tomu potřebie; neb toliko za to mám, že jest podle práva, aby takové škody komorníkem od desk ohledány byly. Než kdybych znal, že jest toho potřebie, rád bych to pro tě učinil a panu Bohuslavovi poručil, aby také na to vyjel. Co se dotýče jízdy k králi JMti: ještě se od JMti odpověď nevrátila, protož neviem, kdy budeme mieti vyjeti; než když zviem, chci tobě to rád oznámiti. A jestli že předse páni a rytieřstvo k JMKské pojedou, tehdy mi se zdá za potřebné, aby také jel, byť i města nejela. Než jestli že by páni a rytieřstvo nejeli, měl-li by ty jeti, na to se chci šieř rozmysliti; a přišlo-li by k tomu, tobě v tom své zdánie oznámiti. A cožkolivěk před se města s tím svým knížetem berou, mám v pánu Bohu doufánie, že my také při své spravedlivosti, abychme jí užiti mohli, zuostaveni budem. Dán ut supra. Uroz. vladyce Václavovi Sokolovi z Mor, příteli milému. 101. Purkartovi Kapléři z Sulevic, že již mnoho svých peněz v dluzích královských vydal. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný příteli milý! Jakož si mi psal, což se pana Jiříka Vosterského dotýče: i rozkázal sem jemu dáti XI gr. č.; ježto za to mám, že jest mu dáno skrze pana Bohuslava, purkrabí. A kdybych mohl na tento

Strana 94
94 čas více jemu dáti, ač jest dluh krále JMti, učinil bych to rád: ale již sem tolik svých peněz v dluzích krále JMti vydal, že již sám mám k svým potřebám na tento čas v tom nedostatek. Protož, příteli milý, to znajíc, mám tu naději, že mi za zlé míti nebudete. Dán ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Purkartovi Kapléři z Sulevic a na Duchcově, příteli mému dobrému. A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 102. Václavu Trčkovi z Vítenče, aby Janu Drahenickému při vzetí půhonu od úřadu purkrabského nápomocen byl. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Věz, že by chtěl Jan Drahenický, služebník muoj, pro svú potřebu některý půhon od úřadu purkrabského vzieti, ale neznám (?) v tom obyčeje, jaký se v tom spuosob zachovává. Protož, což vt om tobě slušně náležeti bude, učiň v tom pro něho, což by bylo ku prospěchu jeho sprave- dlivosti. Dán na Blatné, v pátek po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Václavovi Trčkovi z Vítenče, písaři mému na hradě Pražském. 103. Jindřichu Purkartovi z Hořešovic v příčině jeho stání ve Chbě. Na Blatné. 1514, 25. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený příteli milý! Jakož jsi mi psal, oznamuje, který rok mieti máš ve Chbě, tomu sem porozuměl, při tom žádaje mne, abych Hysrlovi psal, aby s tebú stál oc. Věz, že jest toho některá, za to mám, slušná příčina, že jemu o to nepíši; než-li to jemu chci poručiti, což by slušně mohl v tom pro tebe učiniti, byť i s tebú nestál, aby se v tom povolně on měl. Ježto jiné naděje nemám, než že to tiem zpuosobem učinie. Dán na Blatné, v pátek po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIV°. Urozenému vladyce Jindřichovi Purkartovi z Hořešovic a na Vidiciech, přieteli milému. 104. Purkmistru a radě města Písku v příčině svých poddaných. Na Blatné. 1514, 26. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrnie přátelé milí! Jakož ste mi na mé psanie odepsali, což se Marthy a Šimona, poddaných mých, z Mirotic dotýče: i jestli že mezi nimi, s kým oni činiti mají, smluveno to nebude, tehdy při tom toho ne-

Strana 95
Dopisy z roku 1514. 95 chávám, kto z nich jedni proti druhým spravedlivost mají, aby toho podle práva užiti mohli; však jestli že co tu mně také náleží, anebo náležeti bude, toho sobě nezavíraje. Dán na Blatné, v sobotu po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Múdrým a opatrným purkmistru a radě města Písku, přátelóm mým dobrým. 105. Václavu Bezdružickému z Kolovrat o soukromých záležitostech; k minemistru na Horách Kutných že se psaním přimlouvá za vydání mu peněz; ku králi společně že jeti nemohou. Na Blatné. 1514, 26. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož mi připomínáte, oč ste se mnú mluvili, když jste mne na Bielé Hoře postihli, když sem na Hrádek jel: i vězte, by byl kto váš ke mně, za mnú jeda, přijel, že bych to byl, oč jste mi psali, rád učinil; ale ptal sem se na to, přijel-li jest kto váš, když sem na Hrádku byl a když sem odtud jeti měl, za mnú, nemohl sem se žádného doptati. A tak nevěda se v tom čím spraviti, jel sem předce k Blatné a nadál sem se, že ste jse na to jináče rozmyslili a snad to některak opatřili; i také sem toho tak zanechal. Protož znáti muožete, že jest v tom mnú nic nesešlo, neb jestliže jste koho byli za mnú poslali a on mne nedojížděl, to má vina nenie. Však, pane ujče muoj milý, teď vám list k hajtmanu Hradeckému posielám, a jestli že se vám zdá, co vám to mé psanie bude platné, muožete je témuž hajt- manu poslati; nežli znáti muožete, že já již nemohu mnoho v tom rozkazovati, což sem s sebe složil, nežli co bych v tom mohl svú žádostí prospěti, toho bych vám rád přál. Což se dotýče pana minemejstra, co sobě do něho, kterak sem tomu z vašeho psanic srozuměl, obtěžujete: neznám, by v tom byl vinnen. Nebo král JMt ráčil jest mi již před několika lety něco z Hory dáti, a toto jest již od toho času třetie minc- mejstr, a ještě mi toho nedali; kdežto, když by mohl tento pan mincmejstr tomu dosti učiniti, že by, za to mám, to učinil, ale poněvadž jiní někteří čekají, také já podle jiných čekati musím a toho jemu, by on tím byl vinen, nepřičítám. Ačkolivěk něco mi se stojícieho také podle jiných vydává, a když mi dadie, sem toho vděčen, ale od krále JMti, od kteréhož to mám, a když mi nedadie, mám strpenie, nepřičítaje toho úředníkóm; než-li snad by se to mohlo spieše přičísti ne- dostatku těch hor, anebo když mají mnoho rozkázánie, aby vydávali, že časem po- stačiti nemohou. Ale ktož by tomu nechtěl věřiti, toho neviem kterak napraviti. Nežli, pane ujče muoj milý, píši také panu mincmejstru o vaši věc; ale ne- bude-li v minci peněz, netuším by platné to psanie bylo; ale má-li z čeho pan minc-

Strana 96
96 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. mejstr dávati, mám tu naději, že by to, co vám dáti má, rád vám to dal na vaše samého psanie, jakožto přieteli, pokudž zná vuoli a rozkázánie krále JMti, pána našeho milostivého. Také, pane ujče muoj milý, jakož jste mi psali, což se pana Václava Adama, jehožto duši pán Buoh rač milostiv býti, dotýče, i že ste jeho z toho nevinili, čemu jest odpieral, že vinnen nenie: toho sem od vás vděčen byl, aby on méně nesnází nepotřebných měl; než-li ktož jsú jeho poháněli, mám tu naději, že by byli na něm, podle jejich domněnie, toho neobdrželi. Ale poněvadž jeho ráčil pán Buoh z toho světa pojíti, lepšieho již v tom jeho neviem, než podle řádu křesťanského abychme za jeho duši pána Boha prosili. Což se statku toho, kterýž jest on měl, dotýče, že jest mně se jeho dániem dostal, z toho pánu Bohu všemohúcímu děkuji, že mi jeho milost svatá z své milosti ráčí mnohem více dávati, než-li sem toho na jeho milosti svaté zaslúžil, nebo mnohem jest hojnější milost božie než naše zaslouženie. Jakož jste mi také psali, mám-li jaké od krále JMti oznámenie, což se jízdy k JMKské dotýče, abych vám to oznámil: i vězte, že ještě nemám, nebo kterýž jest o to k JMKské posel poslán, ten se ještě nevrátil. Nežli za to mám, že již pan kancléř k JMKské také jede, a snad JMKská nedá nám konečné odpovědi, dokudž tam pan kancléř nepřijede, ale toho pro to neviem jistě. Také psali jste mi, kterak byšte se mnú jeti chtěli: i muoj milý pane ujče, za to mám, že jste to znali, že v tom i v jiném rád sem vám k vóli, což mi slušně bývalo možného činiti, učinil. Ale toto se nynie, za to mám, konečně trefiti nemuože, a z kterých příčin, to se po poslu psáti nehodie, než-li když to potom vám oznámiem, tehdy budete to moci poznati, že jest tak v pravdě. I rač dáti pán Buoh, pane ujče muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné, v sobotu po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košatkách, najvyš- šiemu sudiemu dvoru krále JMti královstvie Českého, panu ujci mému milému. Jakož jste mi, pane ujče muoj milý, psali, což se těch dvú konšel, které jsú Pražané stínati dali, dotýče: i mám za to, že jsú toho neprávi učinili; pak ví pán Buoh kterak každému má odplatiti, ktož by komu křivdu učinil. Také neviem, viete-li toto, že jest ten hlas, že Bartoloměj knieže s těmi, ktož jsú [s ním]*) posláni, [odpověděli pánům Litštajnaróm, kteříž mají] statky [své pod králem JMtí i také pod císařem JMtí. *) V původním opisu vytrženo.

Strana 97
Dopisy z roku 1514. 97 106. Přimlouvá se k Jindřichu Tunklovi z Brníčka, minemistru království Českého, aby Václavu Bezdružickému z Kolovrat zaplaceno bylo. Na Blatné. 1514, 26. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Což se pana Václava Bezdruži- ckého z Kolovrat, ujce mého, dotýče, což jemu z mince z rozkázánie krále JMti dáti máte: za to vás s pilností prosím, že tak učiniete; jakož mám tu naději, že v tom vámi, pokudž vám možné bude, nesejde. A rač dáti pán Buoh nám se spolu, pane švagře muoj milý, šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné, v sobotu po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Thunklovi z Brníčka, najvyššiemu minc- mejstru královstvie Českého. 107. Petrovi z Rožmberka, že pro peníze, kteréž mu půjčiti chce, posílá. Na Blatné. 1514, 26. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3624, tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Teď [k] vám posielám po těch sto kop gr. českých, kterých mi ráčiete puojčiti, Mikuláše [.....]*) písaře s [.....] I prosím [. . . .] těch sto kop gr. [. . . . . .] ráčiete a také vám po nich na to [. . . .] posielám. A rač dáti pán Buoh, pane přieteli muoj milý, abyšte se všeli], kterak dobře měli, a spolu abychme se bohdá šťastně a ve zdravie shledali. Dán na Blatné, v sobotu po hodu sv. Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XIIII°. Urozenému pánu, panu Petroví z Rožmberka, panu přieteli mému milému. Pane a přieteli muoj milý, připomí nám] vám a prosím, abyšte mi po těchto mých služebníciech ráčili poslati přiepis té instrukcí od císaře JMti. A které mám vám také přípisy poslati, toho sem tak spěšně učiniti nemohl; než-li pošli vám to, dá-li pán Buoh, při jiném poselstvie. 108. Petrovi z Rožmberka, že Pražané odpírají, jakoby odpověď knížete (Bartoloměje z Minster- berka) s jich vědomím učiněna byla oc. Na Blatné. 1514, 30. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3625. tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Teď vám posielám, pane a příteli muoj milý, přiepis psanie od pana hofmistra a toho také přiepis, co jsú Pražané jeho otci psali. Pak poněvadž *) V původním opise utrženo. Archiv Český VII. 13

Strana 98
98 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. tomu Pražané, jakž jest z jejich psanie rozuměti, odpírají, by ta odpověď knížecí s jejich volí byla; tehdy jest podobné, že se k tomu města jiná také znáti nebudú. Protož jižby mi se zdálo, abych já některým městom o to psal, a na nich se toho také slušným spuosobem dotázal; ješto, jakž to obmýšlím, zdá mi se, že sobě toho do mne města neobtíží. A prote to buohdá zvieme, co jest nám potřebie věděti. A poněvadž mne poněkud pan hofmistr k tomu nabízí, a tuto mi věc, co se Pražan dotýče, oznámil, má jest již k tomu zvláštní náchylnost, abych o to městóm psal; nebo mi se vše zdá, že to buohdá k dobrému přijde a trefí se. Však prosím, račte mi také v tom své zdánie oznámiti. Které jste mi ráčili psanie poslati od pana hajtmana Moravského, kdež také oznamuje o kniežeti, že v Rakúsích škody činil: i to se právě, dá-li pán Buoh, k tomu trefí, oč jsme spolu zde na Blatné mluvili. Což se dotýče psanie páně Mrakšova,*) mně se v tom zdá nynie za najlepší, abychme se s panem hajtmanem Moravským shledali. A já k tomu chci rád na ho- tově býti, když mi kolivěk po matce buožie narozenie ráčíte napřed dva nebo tři dni oznámiti. A rač dáti pán Buoh nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné, v středu den svatých Šťastného a Zbožného léta oc. XIIII". Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu přieteli mému milému. 109. Petrovi z Rožmberka o sjezdech krajských, o zprávách z Uher, Pražané že opět chtí dva konšely vzíti v trestání oc. Na Blatné. 1514, 2. září. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3625, tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Račte věděti, že jest mi oznámeno již z sedmi krajóv, že do Benešova, aby tam tento pondělí po svatém Jiljí [4. září] byli, poslati chtí. A v tomto kraji Prachenském, v osmém, na sjezdu v Strakonicích, na témž jsme zuo- stali a k tomu osoby vybrali, které také do Benešova jeti mají. Protož již já také ve jméno buoží tam pojedu. Pak poněvadž jest větší počet krajóv o to se srovnali, že tam poslati chtí, tehdy jest naděje, že se buohdá něco dobrého obmyslí a zjedná.**) A také z těch krajuov jsú osoby vybrány, kto by měly k králi JMti jeti. A pan Leva Malovec také jeti má, než do Benešova nic. Z jiných některých krajuov ještě odpovědi ne- *) J. Mráčský, jinak Mrakeš z Noskova. **) Viz Palackého Dějiny V. 2. str. 278.

Strana 99
Petrovi z Rožmberka 1514. 99 mám; než v kraji Plzeňském a Bechyňském ještě se sjeti mají, neb mi oznámeno, že na prvějších sjezdích málo se jich bylo sjelo. Račte věděti, že jest přijel ke mně kněz Linhart probošt, kterýž jest v Bu- dyni farářem, kteréhož byl sem poslal ku panu kardinálu do Budína, a odtud vyjel zase tento pondělí minulý, týden minul. I praví, že kněz Bartoloměj s svým vojskem měl tam přijeti po něm nazejtří. Kterak se ty věci rozličně pletú, jest dosti divné. Pak, bych řekl, že páni biskupi a jiní páni uherští rozumu nechtí užívati, snad bych neopatrně mluvil, neb odporné jest někomu dávati slepce, kdo sám nevidí; též také, bychme jim měli v tom míti za zlé, čehož se sami dopúštíme, tehdy bychme nepo- řádně je vinili, z kteréž se viny sami slušně snad vymluviti nemuožem. Slyším, že pan kardinál, pan biskup Pětikostelský, pan nadršpan a jiných drahně biskupuov a pánuov jest v Budíně při králi JMti; kteříž, tak jest rozuměti, že vždy očekávají lepšieho jako i my. Pak přijde-li na ně i na nás horší, nevím, komu z toho vinu dáme, leč sami sobě. Teď vám posílám přiepis, co jest mi pan mincmaistr*) psal a co jemu psal Brloh, co jsú Řepnice**) s Pražskými posly mluvili. Pak ač nenie vše pravda, ale proto oni i klamem vedú v to lidi, aby podstať míti mohli. Kněz Bartoloměj s těžkem toho třetinu má, co oni rozprávějí, ale kdy se to lidí chytí, budú snad někto mníti, že on má s svú podstatú mimo jiné prospievati. Co se dotýče pana Stefana, ten jest nynie lidi rozpustil, a protož se tím chlubí, jako by on byl jim ku podstatě; ale muožeme my tak dělati jako ti biskupi, že nevíme, nač nám to vyjde. A bude-li se panu Stefanovi čeho chtíti, jest podobné, že bude moci zase lidi míti. Pak co tuto píši o těch lidech, že jsú rozpuštěni, pravil mi o tom kněz Linhart, že to v Budíně slyšel, ježto posléz odtud vyjel nežli Pražští poslové. Kdež pan minemaistr píše mi, že mi posílá pana hajtmana Moravského***) psanie: i jest toho psanie ten rozum, o čemž prvé vieme, kterak jest kněz Bartoloměj odpověděl a v Rakúsích škody činil, a že ciesař JMt to sobě obtěžuje. Také vám teď posielám, co jest mi z Prahy psáno: ješto nenie nepodobné, že to obmajšlejí lotři, kteřížby nám rádi zle činili; neb ač bohdá toho nedovedú, ale bylo by slušné, abychme jejich úmysl lotrovský tak sobě vážili a před tím se opatrovali; tomu dobře mohúce věřiti, kdyby mohli, žeby nám rádi skutkem zle činili. I muoj milý pane a příteli! bojím se, že nám již málo hojemstvie prospěje, než že jest potřebí, neodpočívajíc, k skutku se přičiniti, a ten s boží pomocí k konci a k místu bez odtahuov vésti. *) Jindř. Tunkl z Brnička. ***) Jan Mezeřícký z Lomnice. **) Repnice Litoměřický. 13*

Strana 100
100 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Teď vám posielám přiepis, co jsú Pražané nám na sjezd do Strakonic psali, chtějíce to v jiné předělati, na čem jsme na obecném sněmu, což se peněz Gerlických dotýče, zuostali, a chtějíce nás pod tím před sebe v soud uvésti. I co jsme jim zase za odpověď dali, také vám při tom toho přiepis posílám. Tuto taky posílám vám přiepis, co jest mi psal pan komorník, strýc muoj, kdežto při konci toho psaní oznamuje mi, kterak o mne lotři Praští [sic] mluví křivě a nepravě oc, ješto i od jiných k tomu podobné jest mi oznámeno. Pak kdyby se statku dotýkalo a byl spálen, měl bych naději, že bych někdy mohl to zase posta- viti: ale by mně měli na mé poctivosti utrhati, a ta věc se prodlila a já tomu ne- odepřel, nevím potom, kterak by mi to snadně mohlo napraveno býti, aby se mohlo tudy mé poctivosti dosti státi. Však abych zvláštně neukvapil prudkostí, ač znám, že jest již na velikém času netrpěti, než toliko, že na to očekávám, oč jsme spolu rozmlúvali; i zdá mi se, abych Pražanóm něco o to napsal, a to podle tohoto přípisu, kterýž vám tuto posielám; ač znám malú platnost, ale abych toho tak v mlčení ne- nechal. A zatím bohdá bude k tomu lepší čas; i prosím vás, račte mi v tom své zdánie oznámiti, neb nemám k nim úmyslu o to poslati, dokudž mi se posel zase od vás nevrátí. A tiemto již nyní toto psanie zavierám, že mi se zdá za potřebné, čím bychme se najspíše spolu a s panem hajtmanem Moravským sjeti mohli; než obávám se v tom nějakého zmatku a pruotahu pro ten súd, kterýž v Brně býti má o svaté Kunhutě. Dajž pán Buoh nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné, v sobotu po svatém Jiljí léta oc. V XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Muoj milý pane a přieteli, které jste mi listy od pana Mrakše poslali, teď je vám zase posielám. A již toto jiné bylo napsáno, když mi byly přineseny. I mněť se za velmi potřebné zdá, aby naše shledánie brzké bylo a žádosť ciesaře JMti abychme naplnili, poněvadž také pána našeho dobré jest, což budeme moci najspíše; jedné to rozvážíce, abychme se s boží pomocí nešlechetných lotruov zrady mohli uvarovati, neb v svých zlých skutcích neodpočívají. Potom dnes před večerem mezi jinými věcmi přineseno mi psanie od pana Viléma a od pana Břetislava Švihovských, kdežto vám jeden artikul z toho vypsaný posielám. I což mi oznamují, račte toho povážiti, neb co to na sobě nese a kam se vztahuje, jest co rozvážiti, ač ještě bych nerad, aby se tiem vuobec hlásilo; ale již jistě na to přichází podlé oné řeči, že již čas jest a toho pilná potřeba, abychme ze sna vstali oc; anebo, jakž tomu porozumievám, že snad brzo ještě jiné noviny uslyšíme. Ale všeho se toho psáti nehodí. Jáť na to již myslím, maje v pánu Bohu všemohúcím naději a doufánie, kterýž spravedlivých neopúští, abych k tomu pilnost

Strana 101
Dopisy z roku 1514. 101 přiložil pro potěšení dobrým a k zkáze zlým; abych ne řečí, ale bohdá skutkem to ukázal, aby bylo zřetedlně známo, že jest ještě v tomto královstvie purkrabě Pražský s tú mocí úřadu toho, jakž na to řádně příslušie. Také račte věděti, že dnes u večer přineseni jsú mi někteří listové z Prahy, a mezi nimi dva listové ze dvú krajuov, ješto mi píší, že také do Benešova pošlí. A tak již jest k tomu z deseti krajuov vuole, že to na mé psaní učiniti chtie. Při tom mi se z Prahy oznamuje, že opět Pražané chtí dva konšely vzieti, ješto jednoho z nich neznám. Pak jestliže to dokonají, snad se opět, bude-li jim to procházeti, o něco jiného pokusí. A které jsú prvé dva stíti dali, tak sem slyšel, kdež byli u kostela položeni, že dali je vykopati a někde jinde položiti. Také i toto mi oznámeno, že jest v Litoměřicích ten hlas, že má býti Řep- nice podkomořiem. I muoj milý pane a přieteli, tutoť vám již rozličných novin a ně- které dosti ku pravdě nepodobné oznamuji. Však nemohou-li lotři čeho toho skutkem dokonati, ale jistě by rádi, kdyby mohli. Prosím, račte mi oznámiti, viete-li, kde jest nyní ještě ciesař JMt, a není-li v Linci, ale daleko-li odtud. [Bez nadpisu.] 110. Oznamuje králi Vladislavovi, že na sjezdu v Benešově shromáždění pánové a rytířstvo na tom se usnesli, vojensky se strhnouti, jestliže kníže Bartoloměj Minsterberský s lidem válečným do království Českého potáhne. Bez datum i místa. 1514, po 5. září.*) Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3625, tern. nepag. Najjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Milostivý králi! Jakož kněz Bartoloměj s lidmi od Pražan a od jiných měst královstvie Českého k VMKské táhl jest, ačkolivěk nám jest oznámeno, že VMKská byli jste ráčili jemu vzkázati a rozkázati po panu Žibřidovi,**) komorníku VMKské, aby se zase vrátil, ale poněvadž jest toho neučinil, a některé škody jsú se od ně- kterých, kteříž s nim táhli, staly: račte VMKská věděti, že pro některé potřeby sjelo se jest něco pánuov a z rytieřstva do Benešova, jakož VMKské v druhém listu šieře o tom píši; i mezi jinými věcmi také toto jsú rozvažovali, jestli že on lidi nerozpustí, zase do královstvie Českého vojensky potáhne, že se někteří krajové z po- třebnosti také vojensky strhnúti úmysl mají, jestli že by se jaké škody od těch, kteříž s tím kniežetem potáhnú, komu v tomto královstvie staly, aby toho nedopú- štěli. I VMKská toto vědúce, za to VMKské prosím, že to ráčíte předejíti a opatřiti, *) Viz Palackého Dějiny V. 2. str. 278. **) Žibřid z Bobolusk.

Strana 102
102 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. aby skrze to nějaká nesnáz další nevznikla; jakož snad bylo by slušné, než-li kněz Bartoloměj do královstvie Českého dotáhne, aby lidi ruozno rozpustil a jim rozkázal, aby škod nečinili, nežli pokojně se do svých domuov vrátili. [Bez datum, podpisu i místa.] 111. Prosí krále Vladislava za odpověď o roku položení mezi městy a stavy vyššími, i v příčině válečného tažení knížete Bartoloměje Minsterberského do Uher. Bez datum i místa. [1514, po 5. září./ Opis souč. v arch. Třeb. č. 3625, tern. nepag. Najjasnější králi, pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú VMKské vzkazuji. Račte VMKská věděti, že pro potřeby některé VMKské tohoto královstvie Českého, podle na sněmu zuostánie, měli jsú sjezdy páni a rytieřstvo v krajích téhož královstvie; kdežto také pro některé potřeby, aby mým úřadem nic obmeškáno ne- bylo, psal jsem na ty sjezdy, za to prose, aby z těch sjezduov některé osoby z ka- ždého kraje sjely se do Benešova. I milostivý králi, kteříž jsme tu pospolu byli, to jsme mezi sebú také rozvažovali, kudy jest to, že kteréž jest k VMKské psanie z sněmu minulého o roku položenie s městy učiněno, že ještě na to odpovědi ne- máme. I nevěděli jsme se čeho v tom domysliti, zdržuje-li se posel u VMKské, čili mu se která příhoda na cestě stala; a v tom oznámeno jest nám, že kněz Barto- loměj s lidmi od měst poslanými k VMKské vojensky přitáhl jest k Budínu neb k Peštu. I poněvadž VMKská ráčili jste k němu pana Žibřida, komorníka VMKské, i také k některým k nám k jiným poslati, abychme již netáhli, a jestli že jest kdo vytáhl, abychme se domuov vrátili: kdežto jinému rozuměti nemuožem, poněvadž knieže s těmi, kteréž s sebú má, nezachoval jest se podle VMKské rozkázánie, že jest v tom své vuole užíval. I milostivý králi! Jestli že to knieže s těmi lidmi předse tak v tom královstvie Uherském bude, a VMKská v tom času nám ráčíte panskému a rytieřskému stavuóm s městy rok položiti, jakož tu naději máme, že tím neráčíte prodlévati; tehdy, jest-li žeby také týmž spuosobem ti, ktož od panského a rytieř- ského stavuov posláni budú, k tomu roku položenému přijeli: tu naději máme, že nám v tom za zlé mieti neráčíte, poněvadž kněz Bartoloměj jest při městech a s jejich lidmi; ješto za jiné toho držeti nevíme, nežli že jest strana nám odporná v tom, oč před VMKskú ze všech stavuov státi mají, a také on i s námi některými při zvláštní má, neb poněvadž proti VMKské, jakž nám oznámeno jest, vuoli a roz- kázánie do toho královstvie Uherského táhl jest, snadby i v jiném své vuole užívati tam chtěl; i chtěli by, kterak sem tomu srozuměl, stavové panský a rytieřský také s boží pomocí v tom se opatřiti; pak-li ti lidé rozpuštěni budú, jiného neznám, než

Strana 103
Dopisy z roku 1514. 103 že páni a rytieřstvo týmž spuosobem, jakž prvé před VMKskú bývali jsú, býti a po- slati chtí. A toto psanie k VMKské z poručenie a z vuole těch pánuov a z rytieřstva, kteříž jsú se do Benešova sjeli, činiem, a VMKské prosím, že na to ráčiete mně odpověď dáti, abych já panskému a rytieřskému stavóm věděl co oznámiti, kterak mají a jakým spuosobem na ten rok poslati a vypraviti. A milostivý králi! Co z po- ručenie také pánuov a rytieřstva, kteříž jsme v Benešově pospolu byli, pánóm pre- látóm a jiným pánóm královstvie Uherského píši, teď VMKské toho přiepis posílám. Bez podpisu.] 112. Oznamuje císaři Maximilianovi o usnešení, kteréž byli páni a rytířstvo v Benešově shromáž- déní učinili, že škody, které kníže Bartoloměj z Minsterberka poddaným císařským v Rakousích načinil, staly se bez vůle vyšších stavův českých. [1514, po 5. září.] Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3625, tern. nepag. Toto jest psáno ciesaři JMti od pana Lva. Najjasnější a najnepřemoženější ciesaři, pane, pane muoj milostivý! Službu svů poddanú VMCské vzkazuji. VMCské oznamuji, že tyto dni minulé byli jsú se sjeli, jsúce z krajuov tohoto královstvie Českého od jiných posláni, někteří z pánuov a z rytieřstva, a o to mezi sebú rozmlúvali: kterak jest nás došlo, že by Bartoloměj knieže z Minstrberka s těmi, ktož jsú při něm táhli, VMCské některým poddaným v kniežetství Rakúském škodu učinil, kteréžto věci jsme neradi slyšeli. A toto jsú při tom poručili mně VMCské oznámiti: což jest kolivěk to knieže s těmi, ktož jsú s ním byli, proti VMCské i proti VMti poddaným učinili, že k tomu vuole jest nebyla a nenie panského a rytieřského stavuov královstvie Českého; než-li že by radši ti stavové panský a rytieřský, v čem by slušně mohli, VMCské svými službami se zachovati chtěli. A pokudž bych já také VMCské slušně slúžiti mohl, rád bych to povolně a hotově učiniti chtěl. Dán na Blatné ut supra.*) 113. Žádá purkmistra a radu Starého i Nového města Pražského za oznámení, zdali s vůlí jich obyvatelé městští křivě o něm mluví. [1514, v měsíci září./ Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3625, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni a přátelé milí! Vězte, že jest mne došlo, že by o mne v Starém a Novém městech Pražských mluvili obyvatelé těch měst neprávě, křivě a neduovodně, mne na mé dobré poctivosti dotýkajíce po svých kvasích a kdež se jim zdá. I žádám, jest-li to s vaší volí a vědomím čili nic, *) Viz Palackého dějiny V. 2. str. 279.

Strana 104
104 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508— 1532. že mi to oznámíte psaním svým po tomto poslu. Nebo poněvadž já o to vědomost mám skrze zprávu a oznámenie hodnověrných lidí, nejsa nyní v Praze, nad to mi se zdá, že byšte vy, jsúce tam, o tom věděti měli. Dán [nevypsáno]. Zdeněk Lev oc. Vzáctné opatrnosti pánóm purkmistrovi a radám i staršiem obecniem Starého a No- vého měst Pražských, přátelóm mým milým. 114. Oznamuje stavům uherským, jestliže kníže Bartoloměj lid vojenský, s kterým přitáhl do Uher, nerozpustí, že stavové vyšší království Českého k roku s městy položenému také vojensky vytáhnou. Bez datum. [1514, v měsíci září.] Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3625. tern. nepag. Najduostojnější a vysoce duostojní páni arcibiskupi, páni biskupi, osviecení a vysoce učení kniežata a páni mně milostiví a přiezniví, a páni a přátelé moji milí! Službu svú VMtem vzkazuji. Račte VMti věděti, že panský a rytieřský stavové královstvie Českého mají některé rozdíly s stavem městským téhož královstvie: kdežto o takové věci prosili jsú za rok složení najjasnějšieho kniežete pána, pana Vladislava, uherského, českého oc. krále oc., pána našeho milostivého, jakož tu naději mají, že JMKská to učiniti ráčí, ač ještě na to od JMKské odpovědi tohoto času nemají. A v tom pro některé potřeby tohoto království Českého sjeli jsú se někteří z panského a rytieř- ského stavuov do Benešova, jakož JMKské to šíře z jejich poručenie oznamuji. Kdežto na tom sjezdu oznámeno jest nám, že knieže Bartoloměj z Minstrberka s ně- kterými lidmi od měst královstvie Českého přitáhl jest vojensky do královstvie Uher- ského k Budínu aneb k Peště; ješto bude-li před se tu s těmi lidmi, tak sem tomu srozuměl, když budú mieti páni a rytieřstvo z tohoto královstvie Českého k tomu roku poslati, že také týmž zpuosobem poslati pro svú potřebu z hodných příčin míní, jestli že on knieže těch lidí do tohoto času nerozpustí. I z té příčiny VMtem to z poručenie těch, kteří jsú se byli sjeli, oznamuji: jestli že by k tomu přišlo, že by se to žádným jiným úmyslem nestalo, než-li z potřebnosti těch stavuov, poněvadž za jiné neznají, nežli že to knieže jest při městech. A protož za to prosím, ač jestli že by kto jináče VMti zpravoval, že tomu místa dávati neráčíte; neb do stavu pan- ského i rytieřského tohoto královstvie Českého to znám, že by VMtem vším přá- telstviem a svými službami rádi se povolně zachovali. [Bez podpisu i nadpisu.]

Strana 105
Petrovi z Rožmberka 1514. 105 115. Petrovi z Rožmberka v příčině odpovědi císaře Maximiliana, o knížeti Bartolomějovi z Min- sterberka, o jízdě nejv. písaře ku králi Vladislavovi. Na Budyni. 1514, 1. října. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3625, tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Zdraví i všeho dobrého věrně bych vám přál. Jakož jste mi ráčili psáti a psanie pana komorníka markrabstvie Morav- ského poslati: i vězte, že jest mi o též pan hofmistr starý psal, a i já sem jemu zase odepsal, že mi se to dobře líbí, jedné aby to k konci bylo vedeno a tím ne- prodléváno. Neb blíže-li by pán náš od nás byl, bylo by snadší a volnější jednánie. Také, jakož jste mi po druhém poslu psáti ráčili, co nám ciesař JMt ráčil odepsati: i mně se zdá, abychme již nynie toho tak ponechali, až porozumieme, předce-li ta jiezda o svatém Martině bude, a co kněz Bartoloměj bude před se bráti. Neb s těžkem on snadně své předsevzetí rozvede; a protož jest nám potřebie hotovu a opatrnu býti. Psal jsem vám, pane a přieteli muoj milý, z Prahy, i také některé přiepisy poslal, co mi pan kancléř psal, ješto přes to zvláštních novin nevím. Než to sem slyšel, že by kněz Bartoloměj chtěl někomu gubernatorstvie v Uherském královstvie dopomáhati; a také sem slyšel, že by k jednomu kniežeti do říše psal, žeby on měl býti v Čechách gubernatorem. I jestli že to před sebú má, tehdy ještě na rozličné spletky myslí. Pane a přieteli muoj milý! Jáť ještě jedvy v témždni na Blatné budu, ač- kolivěk vypravím se, dá-li pán Buoh, z tohoto kraje, což budu moci najspieše. Což se jiezdy páně písařovy k králi JMti dotýče, ještě neviem konečně, na čem to bude; než měl by ke mně přijeti na Ploskovice ten úterý po sv. Václavě najprv příštiem. Dán na Budyni, v neděli den svatého Remigii léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu přieteli mému milému. 116. Petrovi z Rožmberka o shledání s knížetem Lehnickým, o Bartolomějovi knížeti Minsterberském, a o jízdě ku králi do Uher. Na hradě Pražském. 1514, 7. října. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3625, tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že sem se včera zde na hradě Pražském s kniežetem Fridrichem Lehnickým shledal, kterýž jede od krále JMti z Budína; Archiv Český VII. 14

Strana 106
106 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. a dnes v sobotu jede z Prahy domuov, a stál jest na hradě v našem domu. I mluvil sem s ním mnoho včera i dnes; neb psal mi, maje toho žádost, abych k JMti na hrad Pražský přijel, nebo sem byl odjel na Ploskovice a na Budyni. I co sme spolu mluvili, toho se po poslu psáti všeho nehodí. A také muože ta věc mieti prodlení, až bohdá do našeho shledání. Nežli to do téhož kniežete znám, že by dobrému rád, i také že toho dobrého rád pomáhati bude. Což se dotýče rákuše anebo sněmu, kterýž býti má v královstvie Uherském: tak sem srozuměl, že nebude všecka obec, nežli páni duchovní a světští a znameni- tější rytieřstva. Bartoloměj knieže, tak jest mi praveno za věc jistú, že leží někde nedaleko Nitry, a že sú se již od něho Moravčíci a Slezáci rozjeli; než kteříž s ním jiní a od měst vyjeli, že ještě těch má na puoldruhého tisíce najvíce anebo spíše méně. A v Praze jest slyšeti, že něco bylo jich nedávno vyjelo a vyšlo na picování na zboží pana kardinála, a že na ně uhodili husaři páně kardinálovi, a že jich na třidceti zabili. Pak, bude-li jich vždy tak ubývati, tehdy nevím, kdo se z nich zase vrátí. Také jest v Praze řeč, že to knieže vzkázal a psal Pražanóm, že peněz s těmi lidmi, kteréž má, potřebuje, aby mu poslali s jinými městy oni Pražané VIIX . Toho pak nevím, co učiní. A jiných drobnějších novin nyní ponechávám na straně. Než toto račte věděti, že jest mi pan hofmistr starý psal, že tomu rozumí, že nynie z té jiezdy do Olomúce krále JMti nic nebude, než-li k JMKské do Bu- dína [sic]. Při tom mi psal, žádaje věděti, kterak my pojedem a kudy. I odepsal sem jemu, že na vozích a že koní mnoho mieti nebudem, a že za to mám, že k Vídni; však že chci o to k vám psáti, a co v tom bude vašeho úmyslu, jemu oznámiti. I prosím, račte mi dáti znáti, co bych jemu měl za konečnú odpověď dáti. Nebo tak tomu rozumím, že jest jeho úmysl též tudy jeti, kudy my pojedem. Nežli toho nevím, čím se to dlí, že listové od krále JMti ještě jsú nás nedošli, že nám JMt ten rok s městy pokládá; a tudíž byl by čas, aby se ti obsélali, ktož jsú k té jiezdě v krajích vybráni. Toto sem sobě pomyslil, a zdá mi se za potřebné, jestliže se to muože trefiti slušně, aby rady ciesaře JMti nejezdily prve k králi JMti, nežli když my všichni společně pojedem. Pak-li by se jim vždy zdálo něco prve jeti, ale že by nás nechali při jiných, kteříž také z tohoto královstvie Českého pojedú, a to proto, aby nás jiní naši přátelé v podezření neměli, kdyžbychme prvé před jinými jeli. Nebo i to sem sobě rozvažoval, a zdá mi se, když společně pojedem, že i ciesaři JMti lépe budeme moci, v čem nás ráčí potřebovati, prospěti. Však zdá-li se vám o to panu hajtmanu Moravskému a panu Janovi Mrakšovi psáti, mně se zdá, že byšte ráčili dobře učiniti. Pak-li přes to zdá se radám ciesaře JMti, abychme prvé jeli, že to také rádi učiníme. Pan písař měl by již tento úterý z domu svého k králi JMti vyjeti; ale tak-li

Strana 107
Petrovi z Rožmberka 1514. 107 se stane, toho neviem, nezajde-li jeho v tom nic jiného. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Dionisiem léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu přieteli mému milému. 117. Petrovi z Rožmberka, jak by se mělo Janu Mrakšovi psáti; knížete Bartoloměje lid vojenský že opouští; král polský že zvítězil nad Moskvany oc. Na Blatné. 1514, 12. října. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3632, tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jakož jste ráčili ke mně poslati s psaním od pana hajtmana markrabstvie Moravského, i nalezl jest mne váš posel na Buštěhradě, ježto hned odtud jeti sem měl, jakož tak sem učinil; a na cestě nemohl sem k tomu slušného zpuosobu, kdež sem noclehy měl, mieti, abych mohl vám spěšně odepsati, i nechal sem toho do dneška; když sem na Blatnú přijel, tehdy sem hned psal. I pane a přieteli muoj milý! Teď vám posielám toho přiepis, kterak by se mělo od nás panu Janovi Mrakšovi psáti; i tak nebo jinak, kterak se vám kolivěk zdáti bude, račte napsati rozkázati, k tomu jest má dobrá vuole. Jediné neračte tím meškati k němu brzo poslati, a toho sobě, kterak psáti rozkážete, přípisu nechati. Neb snad bude potřebie něco v tom psanie opraviti, ale nechtěje já vašeho posla déle držeti, nemohl sem k tomu volného rozmýšlenie mieti. Nežli kdež sem napsal do toho listu panu Mrakšovi výpis toho jednoho artikule, kterak jest na sněmu svoleno: to sem proto učinil, aby bylo zřetedlně známo, co jsme mluvili, že jest pravda; a kto jináče pravil, že jest nepravil pravdy, a že i v jiném mohlo by se takovému též přihoditi. Také vám teď posielám přiepis, co jest pan komorník Moravský otci svému, co jest od Mutiny slyšel, psal: i mně se zdá, aby toho byl také přiepis panu Mrakšovi poslán, jakož v tom k němu psaní jest o tom zmienka; jakož když to všecko budete ráčiti čísti, porozumiete tomu. Také vám posielám přiepis, co mi pan kancléř psal, kteréžto psanie jest mi dnes dodáno. I kdež píše první artikul pan kancléř, což se taženie kniežete Barto- loměje dotýče: i račte toho povážiti, več jest náš pán byl uveden. Ale proto sem já s túto opatrností psal, že kterak sem srozuměl z poselstvie páně Zibřidova, že jest to knieže proti vuoli JMti táhl. Také, jakož pan kancléř píše, kterak jest král Polský Moskvany porazil: i toho JMti přeji, ale že jest prvé Smolensko ztratil, toho 14*

Strana 108
108 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. JMti nepřeji.*) A teď vám zase, pane a přieteli muoj milý, tyto listy posielám. O lidech s kniežetem Bartolomějem jest slyšeti, kteří jsú při něm byli, že od něho utiekají; a tato jest věc mně za jistú oznámena, že přednedávno několika dni ušlo jich od něho spolkem několiko set; nebo moji s těmi některými mluvili, a nic nechválí toho kniežete, nežli lají mu, nebo je zle na zimu šaty oděl, nebo se strhanie vrátili. Neviem, co jest to, že ještě od krále JMti o těch listech, kde jsú, nic neviem, kterýmž má nám býti oznámen rok s městy položený. I jest toho strach, že jsú poslu na cestě pobráni. A protož mám úmysl o to bez meškánie ku panu kancléři poslati- Posel muoj měl jest také tyto dni u vás býti. Rač dáti pán Buoh, pane a přieteli muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné, ve čtvrtek před sv. Kalixtem, papežem, léta oc. XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála. [Bez nadpisu.] 118. Petrovi z Rožmberka o psaní Pražan a knížete Bartoloměje Minsterberského králi Vladislavovi; jaká by odpověď Janu Mrakšovi z Noskova dána býti měla; o jízdě do Uher ku králi skrze knížetství Rakouské a o jednání s císařem Maximilianem. Na Velharticích. 1514, 2. listopadu. Orig. v archivu Třeboňském č. 3634. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že včera přineseni jsú mi někteří přípisové a listové, kterých vám teď přípisy posílám. Ješto bych měl při každém své zdánie oznamovati a kterak jest ta věc při mně, bylo by veliké zaneprázdněnie; než když se buohdá spolu shle- dáme, o to, dá-li pán Buoh, rozmluvieme a bude oč, a jest toho potřebie. Však nynie krátce něčeho dotknúti chci. Najprv, kdež Pražané a města králi JMti píší: tu mi se zdá, že jest věc, děkujiec pánu Bohu, vinšovaná, že to v čas vieme; neb s božie pomocí, když se v tom podstatně mieti budem, kdež oni našim stavóm jámu kopají, buohdá v ni sami upadnú. Také kněz Bartoloměj, kdež učinil několikero psanie králi JMti: mně se zdá, že jest velmi incorrecte některé věci vykládal; ale v něčem jest nám potřebie opatr- nosti, neb se poněkud na to vztahuje, jako by se před námi ohražoval, a jaká jest *) Viz Palackého Dějiny České V. 2. str. 281.

Strana 109
Petrovi z Rožmberka 1514. 109 při něm ctnost, kdyby svuoj užitek na tom poznal, snad by to za odpověď po- čísti chtěl. Také některým věcem srozumiete, což pan kancléř panu Pernštejnskému psal, a kdež píše „Bratře“: ta jsú psanie k němu ku panu Pernštejnskému od pana kancléře učiněna. Také pane a příteli muoj milý, posílám vám přípis listu, který král JMt panu Pernštejnskémn píše; ale jemu se o to jednati nezdá pro ten sjezd, co se těch peněz v Moravě dotýče. Teď vám také posielám přípis listu, co král JMt našim stavóm o odloženie roku do pondělého po svaté panně Kateřině psáti ráčil: však mně se zdá, abychme před se ve jméno božie ve čtvrtek po svatém Martinu v Hradci byli a potom v Znojmě v sobotu, jakož sem panu Pernštejnskému také o to pilně psal. Při tom psal jest mi pan kancléř, kdež vám teď toho také přípis posílám; ale na které věci on mně odpověď dává, nemuože se to tak snadně rozuměti, ktož nevie, co sem jemu psal, než to já vám buohdá při našem shledánie šieř oznámiti chci. Račte také věděti, že jest mi něco psal kněz Bartoloměj, kdežto na to dal sem mu krátkú odpověď: ježto, mám za to, že se vám nebude zle líbiti, a proto sem široce nechtěl psáti, až bych o to s vámi a s jinými našimi přátely, s kterýmiž se vám bude zdáti, radu vzal; než bez odpovědi z slušných příčin nezdálo mi se posla pustiti. Také některá jsú psaní vyšla pod sekretem, ješto by bylo o tom mnoho psáti; ale vše vám to buchdá při našem shledánie oznámiem. Neb mi se zdá, i toto, co vám posílám, že vás tím mnoho zaneprázdniem; ale jistě o těch některých věcech jest potřebie věděti. Jakož jste mi byli ráčili poslati některá psanie od císaře JMti, od pana hajtmana markrabstvie Moravského a od pana Jana Mrakše, teď vám to zase posílám. Pak ty věci u sebe sem rozvažoval, a v tom přinesena jsú mi ta psaní, kterých vám přípisy posílám; jakož ráčíte tomu porozuměti, jaká jest zmínka o císaři JMti, a o králi JMti, pánu našem, a o králi Polském JMti a o kniežeti Moskevském a o jiných. I toto by mi se zdálo, aby panu Janovi Mrakšovi od nás dosti kráce psáno bylo aneb od některého z nás, kterak se vám lépe zdá, tak račte učiniti, a to na tento rozum: že my na tom sme byli a ještě sme, že bychme tomu rádi sloužili, což by k dobrému přátelstvie mezi císařem JMtí a JMKskú, pánem naším, bylo. Ale na tento čas že k tomu mnoho přimlúvati se nevieme, poněvadž JMCská s JMKskú skrze některé jiné osoby některá jednánie předsevzíti ráčil; ješto JMti bychom toho přáli, aby mezi JMtmi, k budoucímu dobrému, přátelstvie trvati mohlo, ale že toho neznáme, by bylo v tom nač spolehnúti, tak jakž nás toho některé

Strana 110
110 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. příčiny docházejí: ač o tom držieme, že při JMtech s obú stran jest ta konečná vuole, což k dobrému přátelstvie býti má. Ale kto jsú se v těch věcech v jednánie dali, jestli při nich takový zpuosob, že jest nám to neznámé; a z takových příčin že jest nám potřebie to u sebe rozvážiti, k čemu bychme v tom měli raditi. Ale proto, že by se nám toto zdálo, aby rady císaře JMti na hotově u Vídni byli, kteříž by k králi JMti, pánu našemu, jeti měli. A poněvadž my toho jsme úmyslu, že dá-li pán Buoh, k Vídni pojedem, že tu s nimi chcme o to o všecko rádi rozmluviti a v tom jim naše zdánie společně oznámiti, mají-li jeti čili nic. Však oni naše zdánie vyslyšíc, že budou mieti vuoli z toho vybrati, a co se jim bude za lepší zdáti, tak učiniti. I muoj milý pane a příteli! Jáť sem již tuto napsal, jakž rozumiem, však co se vám zdá změniti a opraviti, tak račte učiniti. Než jestli že ti poslové, kteří by měli od císaře JMti jeti, budou mieti nějakú moc také něco, co se krále polského JMti dotýče, jednati: tehdy mi se zdá, že by se to poselstvie k JMKské, pánu našemu, mohlo slušně trefiti, a ač poněkud, což nám mělo býti poručeno, v to jsú se někteří jiní snad vetřeli, ale to by nám mnoho na překážku nebylo, když po jich jednánie snad se viece spletlo. A jestli že by pán Buoh ráčil, abychme v tom prospěli, tehdy bylo by i poctivěji; jakož jistě bez znamenitých lidí s těžkem se to snadně k slušnému prostředku a k srovnánie přivede. A mně by se zdálo, že bylo [by] dobře, aby pan hajtman markrabstvie Morav- ského a pan Jan Mrakeš mohli také býti v sobotu po svatém Martinu v Znojmě pro volnějšie rozmluvenie. Neb jáť sobě to za velkú věc pokládám, kdybychme s božie pomocí k slušnému spuosobu mohli to přivésti, což se císaře a pána našeho a krále Polského JMtí dotýče, jakož buohdá mně se zdá, že se k tomu cesty obrati mohou. Rač dáti pán Buoh, pane a přieteli muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Velharticích, ve čtvrtek po hodu slavném všech Svatých, léta oc, V XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský. Muoj milý pane a příteli! Srozuměl sem tomu, že někteří z našich Čechuov rozmajšlejí se na to, jakoby sobě to poněkud obtěžovali pro ten spletek, který kněz Bartoloměj učinil v Rakousích, aby tudy a na Vídeň jeti měli: ješto lépe by daleko bylo, abychme společně jeli, nežli rozdielně. A protož snad předložiec tu příčinu, ne- bylo by škodné, že byšte něco ráčili o to napsati panu hajtmanu markrabstvie Mo- ravského anebo panu Janovi Mrakšovi, aby těm, ktož z tohoto královstvie pojedou skrze kniežetstvie Rakouské, glejtové dáni byli. Nebo tomu rozumiem, že někteří i z měst při našich staviech, ač proti nám při mají, jeti by chtěli, a nynie od sebe je odstrkati, poněvadž ještě vždy sme tak spolu, ač leckaks, však u pokoji, snad se nehodí, abychme příčiny k tomu nedali, že je z sebe vyměšujem. A již to račte

Strana 111
Petrovi z Rožmberka 1514. 111 šieře rozvážiti; než jáť vždy to obmajšliem, dokudž k tomu roku nepřijde, abychom jim příčin nedávali; nebo jest ještě dosti času k svádě, ješto jest odtud blíže, nežli od smlúvy s těmi spletky, kteréž kněz Bartoloměj a Rendl puosobí. [Na zvláštním lístku]: Item, pan Slavata pravil, že jest mluvil od krále JMti pan kancléř ku panu Vojtěchovi Pernštenskému, a tak že se pamatuje a že sou sobě to i někteří sepsali, a to těmito slovy: „Poněvadž otec váš úřad najvyššieho hofmi- strstvie královstvie Českého králi JMti vzdal na ten spuosob, aby jej vám král JMt [ . . ..] ráčil, i dává vám jej JMt“ oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka, pánu a přieteli mému milému. 119. Petrovi z Rožmberka v příčině listů hejtmana markrabství Moravského a cesty ku králi. Na Velharticích. 1514, 7. listop. Orig. v archivu Třeboňském č. 3634. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně zdravie a všeho dobrého. Jakož jste mi ráčili některá psanie od pana hajtmana markrabstvie Morav- ského poslati, ta já s sebú vezmu, abych je vám dal, když se buohdá spolu shledáme. Což se pak jeho věcí i také věcí syna jeho, pana Viléma, dotýče: což budu moci pro ně učiniti, učiniem věrně rád jako pro přátely naše. A kdež pan hajtman píše, což se zbroje dotýče: i k tomu jest již pozdní čas, přátelóm našim to oznámiti. Pak poněvadž spravedlivost máme, mám to doufánie v pánu Buohu, že náš obrance a strážce býti ráčí. Však při tom slušie rozumu od pána Boha daného a opatrnosti v těch věcech užívati, a to bohdá šieře při našem společniem shledánie rozvážieme. Jáť budu mieti drahně čeledi, ale na vozích, a něco ručnic, a také snad mezi tím některý brněný kabát. Jakž jest koli, jistě mně se zdá, že lotróm neslušie věřiti; nebo oni tomu rozumějí, že spravedlivostí nic ani právem neobdrží, ani také buohdá mocí; a protož slušic nám před jejich zradou a ouklady se vystřéhati. Račte věděti, že sem k vám poslal před několika dny posla dosti s pilnými věcmi, i také což sú Pražané a jiná města králi JMti psali. Pak již se to propuká, jaké velmi škodné věci ta rota proti našim stavuom tajně a ukrytě jednají. Bohdá tento pátek na Blatné budu, a v Hradci ve čtvrtek po sv. Martinu [16. list.) budu k vobědu; nebo mám ten úmysl nocleh v Soběslavi mieti. I rač dáti pán Buoh nám se spolu, pane a příteli muoj milý, šťastně a ve zdraví shledati, a buohdá všecky věci dobře zednati. Dán na Velharticích, v uoterý po sv. Linhartu léta oc. V XIIII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu příteli mému milému.

Strana 112
112 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 120. Petrovi z Rožmberka v příčině jednání měst a rozhodného vystoupení stavů vyšších; že císař Maximilian s králem Vladislavem se sjeti chce; o vyjednávání poslů Pražských na Moravě; Slavatovi že bylo poručeno, aby se v zámky královské uvázal; o Vil. z Valšteina oc. Na Blatné. 1515, 26. ledna. Orig. v arch. Třeboňském č. 3643. Urozený pane, pane a příteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi ráčili některé přípisy a list od pana Mi- kuláše Trčky poslati, teď vám to zase posílám; než nedal sem toho sobě přepsati, nebo mnoho nynie psanie mám. Než jestliže vaši písaři mají lepší prázdnost, prosím, račte to rozkázati přepsati a to při jiném poselstvie mně poslati, aneb když budete ráčiti ke mně se panem Hradeckým přijeti, s sebú vzíti. Neb pro paměť neškodí to mieti, jestli že by takové věci dále zašly. Což se dotýče měst, jest tomu rozuměti, že rozličná jednánie před se berou a nestydí se někteří z nich snad za nic. Ale nenie div; komu jest co přirozeno, že jest k tomu náchylen, a kto má co v uobyčeji, že toho snadně zuostati nemuož. A takovým spletkóm k přetrženie já neznám již jiného spuosobu nežli s božie pomocí naše skutečná tuhosť, stojiec při spravedlivosti, a bude-li potřebie i hotovost. Neb ještě jest, za to držím, mnoho dobrých v tomto královstvie, když napomenuti budou podle práva a obesláni podle zřiezenie zemského, že se dadí tu najíti, kdež bude toho potřeba, s poctivostí, nežli by doma zuostali s nepoctivostí. Neb komuž čest platí, musíť býti velmi nad sebú zapomenutý, aby měl ji poškvrniti a svým závazkóm dskami zapsaným dosti nečiniti. Ten sjezd městský něco zvláštnieho, mně se zdá, přinese; protož slušelo by Hradeckým měšťanóm i jiným městóm, kterážby k dobrému náchylna byla, to předložiti, aby se již v stranu nedali odvoditi. Což se dotýče sjezdu pánuov rytieřstva: poněvadž jest v tom stavu mnoho lidí rozumných, mám za to, že to obmyslí, aby od spravedlivosti neodstupovali, a ktoby chtěl spletky činiti, tomu místa mezi sebú nedávali. Ač proto před časem věděti jest potřebie, kto by co předse zcestného bráti chtěl, aby se proti tomu také mohla cesta spravedlivá obmysliti. Jakož jste mi ráčili psáti, což se císaře JMti dotýče: i mně jest psal pan mincmajstr, že jest slyšel, že by císař JMt nějakého svého posla ráčil poslati k králi JMti, pánu našemu, že se konečně s JMtí sjeti ráčí. I mám za to, že brzo něco o tom šieře zvieme. Také jakož jste mi ráčili psáti o ty přiepisy, kteréž mám vám poslati: i již jsem je dal spisovati, než ještě sem toho nedokonal. A jestli že nebude prvé, ale konečně buohda dám vám je, když ke mně o svatbě přijeti ráčiete, jakož má býti v středu po hromnicích. [7. února.]

Strana 113
Petrovi z Rožmberka 1515. 113 Muoj milý pane a příteli! Teď vám posílám tři přípisy; podle jednoho chtěl bych psáti králi JMti, podle druhého panu Michalovi Slavatovi, a podle třetieho Olomúcským a jiným městóm Moravským. A z které příčiny porozumiete z těch pří- pisuov. Nebo, kdyby nám odporní vždycky dělali a my prázdnili, mohlo by býti jejich prvé hotovo; ale když my také budem se ptáti, o čem slyšíme, spieše něco zvieme, před čím bychme se měli opatrovati. I prosím vás, co jest v tom vaší rady, račte mi oznámiti, neb bych chtěl tím psaniem pospiešiti. A jestli že ráčiete co opraviti, račte tak učiniti a zase mi ty přípisy poslati, nebo naschvál posla svého o to podlé vašeho k vám posílám. Neb toto račte věděti, že jest mi oznámeno, že poslové Pražští vyjeli jsú po nás z Budína v pondělí, než že jsú se v Moravě me- škali, jednajíce nějaké přátelstvie s městy Moravskými; ale rozumiem tomu, že jsú málo zednali. Také jest mi oznámeno, že by bylo panu Slavatovi poručeno, aby se v zámky krále JMti uvázal, a že on některé přátely k sobě obeslal, o to se radě. Pak pravda-li jest, čili smyšlená věc, proto mezi nynějšími novinami mnoho se pravdy nachází. Pak poněvadž i o tom jest slyšeti, žeby města k právóm stávati nechtěli, z toho se muožem domysliti, viece-li se jim chce i s jejich rotou řádu čili neřádu. Což se dotýče pana Mikuláše Trčky, psal sem o něho panu Pernšteinskému podle našeho v Hradci zuostánie; než ještě jeho nebylo na Pardubicích, leč jest v uoterý přijel. A žena jeho umřela tento týden. Také poslal sem toho paměť se- psanú panu Mikulášovi Trčkovi našeho v Hoře jednánie. Což se dotýče pana Viléma Štěpanicského z Walšteina a toho práva vedenic: psal jest mi Johannes, písař muoj, z Prahy, že jest mělo býti jednáno skrze pana komorníka a pana písaře tento úterý minulý, aby v tom strpenie měl; ale ještě mi nenie oznámeno, na čem jest s ním zuostáno. A protož mně se zdá, že tím kvapeno nebude, až by mně se to mohlo volně oznámiti. A jakž to zviem, na čem konečně postaveno jest, dám vám to bez meškánie znáti. A protož mám za to, že muožete poslániem do Prahy o tu věc prodlíti. Račte také věděti, že o svatém Fabianu nesúdili menší úředníci; neb při sněmu minulém odloženo toho soudu do pruovodu, než že sme toho, když sme v Bu- díně byli, v paměti neměli. Než byť bylo toho odloženie nebylo, a mohl byl ten soud nynie držán býti, mně se zdá, že by bylo se dobře stalo. Dán na Blatné, v pátek po svatém Pavlu na vieru obrácenie léta oc. V°XV°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. [Bez nadpisu.] Archiv Český VII. 15

Strana 114
114 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 121. Zdeněk Lev z Rožmitála a Vojtěch z Pernšteina volají pány a rytíře kraje Hradeckého, jako i jiné kraje, ku sjezdu do Roudnice na den 23. března. Na hradě Pražském. 1515, 3. března. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3645. Urozeným pánóm, pánóm, urozeným a statečným pánóm rytieřstvu a vladykám kraje Hradeckého, pánóm a přátelóm našim milým: Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najv. purkrabie Pražský, a Vojtěch z Pernšteina na Hluboké, najv. hofmistr královstvie Českého, služby naše vzkazujeme. Páni a přátelé naši milí! Račte věděti, že byvše spolu nynie na hradě Praž- ském znamenitý počet z pánuov a z rytieřstva, to sme mezi sebú s pilností roz- važovali: které sou věci povstaly a povstávají, kteréž se znamenitě řádu a práva tohoto královstvie Českého dotýčí. I obmajšlejíce při tom dobrého krále JMti, pána našeho, a JMti dědicuov a tohoto královstvie, i také což jest v tom našich stavuov potřebného: to sme za věc velmi potřebnú společně uznali, abychme spolu sjezd našich stavuov bez meškání měli. Protož vás se vší pilností žádáme, že ráčíte v pátek před hodem panny Marie zvěstování [23. března] v městě Roudnici na noc býti; nebo do jiných krajóv o též píšeme a o tom nepochybujem, že toho pro žádnú věc obmeškati neráčíte, nežli ten pátek, již jmenovaný, před matkú boží zvěstování že do Roudnice přijedete. Neb tu poznáte to, že s těžkem od mnoha let taková potřeba toho byla, kteréž na tom sjezdu vyrozoměti ráčíte. Neb jest to na králi JMti skrze pana kanclíře obdržáno, když bychme toho našich stavuov potřeby seznali, abychme se spolu sjeti mohli. A za to prosíme, jestli že by snad skrze zmejlenie posla k komu s tiemto naším psaniem nedošlo se, že ráčíte jedni druhým o tomto sjezdu oznamovati, aby se vždy v takové pilné potřebě žádné obmeškánie nestalo. Dán na hradě Praž- ském, léta oc. XV° v sobotu na suché dni. 122. Adamovi z Hradce, kteří jsou poslové královští na sněmu, o bratřích Trčkových, že ku králi pojede oc. Na hradě Pražském. 1515, 25. května. Orig. v archivu Jindř. Hradeck. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane synu muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i s manželkú vaší, dcerú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane synu. Poněvadž na tento sněm přijeti jste nemohli, již já také s pánem z Rožmberka, což jednati budem a k čemu svolíme, pokudž toho potřebu poznáme, také to, která jest v tom vaše vuole, jiným pánóm a přátelóm našim ozná- mieme na tomto sněmu. Vězte, že jsú poslové od krále JMti na tento sněm pan

Strana 115
Dopisy z roku 1515. 115 biskup Olomútský a knieže Karel, a dnes poselstvie počeli činiti; a již dále tyto dni máme ty věci, což jest potřebného, jednati, a zatím suché dni přijdú, a mám tu naději, že soud držán bude. Ač jsme byli poselstvie k králi JMti z Roudnice učinili, i také o vaši věc, což se kláštera Nové Řieše dotýče: na to jest nám téměř na všecko sumou odpověď dána, že máme o tomto sněmu od JMKské odpověď jmieti, ale ještě nenie nám ta odpověď oznámena; než kdež o vaší věci zviem, na čem jest to po- staveno, chci vám to oznámiti. Bych vám měl o novinách psáti, jest jich mnoho, a čas k tomu prázdností nesloužie; než toto vězte, že jest pan Erkuleš Trčka panu Mikulášovi Trčkovi a bratřiem svým odpověděl, než jižť jsú jeho rotu porazili a některé, kteří podle něho odpověděli, zjímali. Což se dotýče mé jiezdy k králi JMti, mám za to, že brzo, dá-li pán Buoh, bude; neb tak tomu rozumiem, že král JMt to ráčie jmieti, když se bude mieti JMt a král Polský JMt s ciesařem JMtí sjeti, abych tu byl; však kdybych konečně jeti měl, chci vám to ještě před tím oznámiti. A jestli že bych, muoj milý pane synu, nemohl k vám podle úmyslu mého přijeti, tehdy chci k vám Adama otpustiti, pakli bych sám přijel, vezmu jeho s sebú. A rač pán Buoh dáti nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na hradě Pražském, v pátek před hodem slavným ducha svatého léta oc. XV. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. 123. Petrovi z Rožmberka, že již ku králi pojede, posílá mu list nejv. kancléře v příčině rovnosti úřadů u víře, a oznamuje, že by císař měl již ve Vídni býti. Na hradě Pražském. 1515, 29. června. Opis souč. v arch. Třeboň, č. 3650, tern. nepag. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že sem toho úmyslu, abych, dá-li pán Buoh, na Blatné byl při času svatého Prokopa, a potom abych byl v Hradci v uoterý po svatém Prokopu [10. července], jeda již k JMKské. A jestli že se muožete k tomu uprázdniti, také bych rád, abyšte tu v Hradci na ten den ráčili býti. Teď vám posílám list, kterýž nám pan kancléř psal, dávaje na to odpověď, co jsme jemu psali, což se rovnosti úřaduov a rad u vieře dotýče. Ale já sem jemu žádného přiepisu potom neposlal podle jeho psaní, neb zdálo mi se toho tak za- nechati, poněvadž mám brzo k JMKské jeti. A kterýž jest mi list, což se Hor do- týče, poslal: ten vám buohdá s sebou přinesu do Hradce, neb mi se nezdálo po- poslu poslati. 15*

Strana 116
116 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Měl sem dnes u sebe psaní od pana hofmistra mladého, ježto mi oznamuje, že jest slyšel, že by tyto dni měl již konečně císař JMt u Vídni býti. I jestli toho co, prosím, račte mi to oznámiti, nebo tento posel ještě mne muože na Blatné za- stihnúti. Dán na hradě Pražském, v pátek den hodu svatých Petra a Pavla léta oc. V°XV°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu příteli mému milému. 124. Petrovi z Rožmberka o sjezdu císaře Maximiliana s králem Vladislavem, Ludvíkem a králem polským Zikmundem ve Vídni. Ve Vídni. 1515, 29. července. Orig. v arch. Třeboňském č. 3652. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že bych vám byl rád před několika dny noviny odsud z Vídně oznámil, ale mnohé věci byly mně ku překážce. A také chtěl sem vám rád jedno s druhým, což před králem JMtí jednati máme, oznámiti, na čem jsú ty věci, oč jsme k JMKské přijeli, postaveny. Ale tak se jest tím prodlé- valo až do dnes, že ještě nic o tom konečného vám oznámiti nemonu. Než což jest se zde jiných věcí jednalo, pokudž jest mi vědomo a v paměti, to mi se zdálo vám napsati po tomto služebníku vašem. Toto račte věděti, že v sobotu po sv. panně Markétě [14. července] přijeli jsme poslové z královstvie Českého do Vídně, a potom v pondělí [16. července ciesař JMt a král, pán náš, a král Ludvík, a král Polský JJMti sjeli jsú se mezi Prukem a Vídní, a potom na zajtří v úterý [17. července] přijeli spolu do Vídně; i také krále JMti, pána našeho, dcera, a tu spolu sú se shledali a s vnučkú ciesaře JMti, dcerú krále Kaltelského*) a kniežete Burgundského oc. Pak potom v neděli den svaté Maří Majdaleny [22. července] ciesař JMt ráčil jest při přítomnosti nás některých z několikera královstvic korunu vstaviti na dceru pána našeho a za královnu ohlásiti. A potom v té koruně JMt jela do kostela svatého Štěpána ke mši svaté, a také hned potom ciesař JMt a králové JJMti přijeli jsú do kostela, a tu spolu u mše svaté byli. A ciesař JMt připravil se v aparát aneb v přípravu ciesařskú, jakž na duostojenstvie a na majestát ciesařský přísluší pod korunú; a tu po mši svaté učinili jsú slib JMt ciesař a kněžna Její Mt a již krá- lovna, dcera pána našeho, k manželstvie, na ten zpuosob: jestli že by JMti žádný *) Kastilského.

Strana 117
Petrovi z Rožmberka 1515. 117 vnuk k manželství Její Mt nepojal, že JMt ciesař má ji konečně sám pojíti v roce a ve třech měsících pořád zběhlých. A již má Její Mt ve Vídni zuostati. Také na týž den v kostele jmenovaném, svatého Štěpána, jest oddán k man- želstvie král Ludvík JMt, pána našeho JMti syn, s vnučkú ciesaře JMti skrze kar- dinála arcibiskupa Ostřihomského. A také mezi JMtí přátelstvie jest stvrzeno. A tu také v kostele pro poctivost takových přátelstvie ciesař JMt a JJMti tři králové paso- vali jsú; ješto některý z těch rytieřuov přišel k tak veliké práci, by někde rytieřstvie v boji došel: neb se přihází v bojiech, že také ty pasují, ktož na svých místech dostojí, jakoby se bili. Pak tuto pro množstvie lidí takový byl dav a třenice, že bylo dosti činiti, aby někoho neudávili. A mnohému se přihodilo, že chtěje kleknúti, aby byl pasován, že jeho jiní dorazili, že dopadl. Neb jistě bylo mnoho lidí zname- nitých, ačkolivěk mnoho lancknechtuov stálo, aby vuobec lidem do kostela nedali; ale proto jich mnoho bylo, toliko znamenitější púštějíce. Byli jsú také při JMti ciesaři a JJMtech králích dva kardináli, dva arcibiskupi a biskupuov a kniežat mnoho, ješto toho všeho počtu dostatečně vám nynie oznámiti nemohu; než měl bych to mieti sepsáno, nebo někteří to jsú spisovali, i také herolti. Pak v středu na den svatého Jakuba [25. července] byl jest turnaj vlaský některý a XXX helmuov, a jiné dni honby a rozličné kratochvíle, že mnohé jiné věci pilné skrze to jednati a zavříti jsú se nemohly, krom toliko, co se mezi JMtí ciesařem a králi JJMtí jednalo; ješto bylo by o tom mnoho psáti. A také s ciesařem JMtí král Polský JMt konečnú smlúvu má. Dnes pak, v neděli den svaté Marty [29. července], již ciesař JMt odsud z Vídně vyjel a v kyrys se připravil, a král Ludvík JMt také v kyrysu ciesaře JMt provázel. A dá-li pán Buoh tento úterý [31. července] JJMti všickni tři králové mají k JMti ciesaři do Nového Města jeti a tu některé kratochvíle mieti. A odtud zase, mám za to, že král Polský JMt po některém dni do Vídně přijede a předse již skrz Moravu do královstvie svého pojede, a král JMt, pán náš, jakž jest rozuměti, k Budínu; než snad se ne na dlúhý čas zastaví v Ebmburce, než v Prešpurce s těžkem, lečby se JMt jináč uraditi a ustanoviti ráčil. Jáť ještě JMti z některých příčin podvořieti miením, jakož po jiném poslu, na čem se v tom ustanoviem, chci vám to šíře oznámiti. Co se dotýče těch věcí, co se jest mělo při ciesaři JMti jednati, i což se pána Strakonického, strýce vašeho, dotýče: račte věděti, že ciesař JMt ráčil to po- ručiti k dalšiemu jednánie panu kardinálu z Gurku. Také co se českých věcí dotýče, teprva zítra buohdá o to jednati máme a s králem JMtí, pánem naším, mluviti při přítomnosti krále Polského JMti. Toho pak neviem, budeme-li moci ten den to všecko na místě postaviti, poněvadž JJMti králové tento úterý měli by odsud jeti.

Strana 118
118 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Jsú někteří, ježto by chtěli v některých věcech sněmu minulému, kterýž na hradě Pražském byl, překaziti; než jsem té naděje, že buohdá tomu nic neučiní. A měl bych vám o těch věcech více co psáti, než zdá mi se toho k jinému času zanechati; nebo také ne vše se hodí na tento čas psáti. A rač pán Buoh dáti, muoj milý pane a přieteli, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán u Vídni, v neděli den s. Marty léta oc. XV°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc., panu přieteli mému milému. 125. Krištoforovi z Švamberka, o čem se jednalo ve Vídni při sjezdu císaře a králů, že dal mu oznámiti; sněm že má býti držán; o nadání špitálu strýcem jeho v Boru; někteří že by tomu rádi, aby páni a rytířstvo piv na prodej nevařili. Na Blatné. 1515, 19. srpna. Orig. v arch. Třeboň. č. 3653. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli i se paní manželku vaší a sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jáť sem se z toho sjezdu nynějšieho od krále JMti, pána našeho, domuov vrátil, a tento minulý pátek [17. srpna] na Blatnú přijel. Co jest se pak jednalo při tom sjezdu ciesaře JMti a králuov JJMtí, mám za to, že již o tom od jiných viete, a také, jsa u Vídni, o kterých věcech jsem pánu z Rozmberka oznámil, žádal sem toho, aby panu strýci vašemu a švagru mému a vám bylo to oznámeno, jakož mám za to, že jest se tak stalo. A některých jiných věcí zanechávám, až bohdá do našeho spolu shledánie. O čemž jste mi poručili při králi JMti jednati, měl sem o to péči, chtěje rád dobře zednati. A jakú odpověď mám, to vám, dá-li pán Buoh, když se spolu shledáme, oznámiem. Mám za to, že již o tom viete, že má býti sněm na hradě Pražském o svatém kříži najprv příštiem [14. září]. I zednal jsem to na králi JMti, aby JMt ještě o vaši věc na ten sněm psáti ráčil, což se toho šacuňku pánuov bratruov vašich dotýče. Ale nebylo na ten čas při králi JMti kanceláře české, a z té příčiny nenie mi o to list dán; ač ještě chci o to při jiných věcech králi JMti psáti. Však když budete list jmieti, kterýž o to prvé od JMti psán, mám za to, že bude tolikéž, jako by o to nové psanie bylo. Což se dotýče nadánie špitálu od pana strýce vašeho v Boru, anebo kdežby se jemu líbilo: k tomu jest krále JMti vuole, aby to mohl učiniti až do L � gr.

Strana 119
Dopisy z roku 1515. 119 platu ročnieho. Ale také sem na to listu nevzal, když nebylo, ktoby jej psal a za- pečetil. Ale to se muože jiným časem dokonati a list na to z kanceláře vzieti. Muoj milý pane švagře! Ač se nám mnohým zdálo, že na minulém sněmu jest se dobře zednalo: ale ještě jsú někteří některé spletky vyhledali; ješto po poslu nezdá mi se nynie o tom šieře psáti. Než jest slušné rozomné opatrnosti užievati, nebo jest tomu také mezi jinými věcmi rozoměti, že by někteří, chtějíce se městóm slíbiti, rádi to viděli, a k tomu, kdyby mohli, přivedli, aby páni a rytieřstvo podlé své svobody piv na prodaj vařiti nedali. Pak oč jest konec, vždy pleticháři mistro- vati chtí, aby z toho učinili nějaký nový spletek; nebo snad se takoví práva bojí a protož, pokudžby mohli, rádi by mu překáželi, aby své šibalstvo tím svobodněji vésti mohli. Rač pán Buoh dáti, pane švagře muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán na Blatné, v neděli po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetie léta oc. XV°. Zdeněk Lev z Rožmitála a na Blatné, nejvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Kristoforovi z Švamberka a na Boru oc, švagru mému milému. 126. Petrovi z Rožmberka v příčině úřadu podkomořského a Mikuláše Trčky. Na Blatné. 1515, 10. září. Orig. v arch. Třeboňském č. 3655. Urozený pane, pane příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili psáti, což se pana Mikuláše Trčky dotýče, kterak by podle té zprávy, kteráž vám oznámena, měl mluviti o něm pan písař v Edmburce, jakož z toho vašeho psaní šieře sem tomu vyrozuměl: i mně se zdá, že jest se ten dobře neupamatoval, kdo jest to pravil; než jáť něco pomniem, než na jiný rozum, a k tomu sem já se přimluvil. Neb byla řeč i o panu podkomořím, a mám za to, že sem těchto slov rozum pověděl: že já jim pánóm Trčkóm dobrého přeji, než že se toho obávám, což se toho úřadu podkomorstvie dotýče, že rytieřstvo s těžkem bude tak jen v tom podstatné jako prvé, a že sem to v Praze slyšel, kterak sú sobě to obtěžovali, že jsú sněmu nevyčekali. Jakož vzkázal sem to toho času panu podkomořiemu po Ješkovi, jeho písaři, i také potom sem jemu něco o to psal; nebo bych rád, aby zase stav rytieřský byl k tomu přiveden, aby, též jako prvé, což se toho úřadu dotýče, o to se zasadili, aby se v tom panu podkomořiemu ani potomně našim stavuom tím příkladem proti našim řáduom a svobodám neublížilo; nebo při čem já stojím s jinými vámi pány a přátely svými, rád bych, aby všickni stáli. Nebo také to znám, že se tu krále JMti, pána našeho, nedotýče, nežli těch, kteříž se o rozličné spletky při JMti i jinde pokoušejí. A již jest přílišný čas,

Strana 120
120 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. abychme s boží pomocí takové věci přetrhli a zastavili. A což se dotýče toho mlu- venie páně písařova, však jich při tom drahně bylo, i také Vražda,*) starý hofrychtéř, a mám za to, že se i k něčemu přimlúval, ale ne na ten konec, aby se co v tom zlého obmajšlelo, nežli z těch spletkuov, kteříž jsú, aby se k dobrému přivésti mohlo. Nebo při přátelském shledání mnohé se věci přemlúvají a cest hledá, kterak by dobře býti mohlo; ačkolivěk jaké jest na tento čas mezi pány Trčky a panem písařem přátelstvie, račte to také znáti. Také, jakož jste mi ráčili psáti, že by bylo vám oznámeno, že jest někto v té radě byl [. . . . .], kdyby byl pan Mikuláš Trčka do Prešpurka jel, aby byl jat: i o tom sem nic neslyšel; než něco jest mluvil, tak jest mi praveno, Rendl, což se pana podkomořieho dotýče, jestli že by nechtěl úřadu vzdáti, než že jest v tom šanován proto, že jest na dvuor císaře JMti přijel. Ačkolivěk i to mi se nezdá, aby Rendl k tomu našeho pána přivedl, aby to učiniti měl; ač však v nynějších spletcích sluší opatrnosti užívati, poněvadž což se dobrého zedná pána našeho a tohoto krá- lovstvie, chtí to někteří rušiti pro své užitky a chtějíc tím jinajm protivenstvie činiti. Pak, pane a příteli muoj milý! což se pánuov Trčkuov dotýče, nynie o tom širšieho psanie zanechám, než když se buohdá shledáme spolu, chci s vámi o to všecko dostatečně rozmluviti; ješto jiného oni neshledají, než že na mně dobrého přítele mají a že mnú nemá k nim přátelstvie sjíti. A kdež jste mi ráčili napsati, kterak by jemu panu Mikulášovi oznámeno bylo, že jest slyšel od jednoho urozeného člověka, že je viděl, ješto jednomu člověku okazováno bylo nějaký registr, že stojí v něm „pan Trčka že sto tisíc má dáti“: i račte věděti, že mně se zdá, že jest spieše to psáno v tom registru nežli nenie; nebo z této cedulky, kterúž vám také teď píši, k tomu se podobá, že se o něm ne všudy přátelsky obmajšlé. Ale když bohdá, rozumné opatrnosti užívajíce, budeme lidsky jednati a jedni o druhé péči mieti, mně se zdá, že s boží pomocí vše se v dobré obrátí. Jakož jste mi také ráčili psáti, což se na sněm vaší jiezdy dotýče, kterak byšte se chtěli s panem Mikulášem Trčkou na Leštně shledati od tohoto pátku najprv příštieho v témž dni [21. září] a odtud spolu do Prahy jeti: i kdyby mohlo vo dva nebo vo tři dni prvé býti, radši bych tomu byl, a to proto, sjede-li se těch málo, kto by dobrému rádi, aby něco ti nespletli, kteříž se dobrému protiví. Však když před vaším příjezdem tři neb čtyři dni sněm se začne, tu se porozumí, oč se bude mieti na něm jednati; ješto kdybych věděl, konečně ten-li pátek čili který prvé den ráčíte na Leštně býti, dal bych vám tam znáti, abyšte mohli, než přijedete do Prahy, věděti, kterak se ten sněm začíná. A kdež jste toho ráčili dotknúti, zdá-li mi se, abych jemu, panu Mikulášovi, *) Vražda z Kunvaldu.

Strana 121
Dopisy z roku 1515. 121 psal, aby do Prahy s vámi na sněm přijel, předlože jemu některú svú potřebu: i učinil bych to rád, neb zdá mi se, že muož toho naše společní potřeba býti i našich stavuov. Než toto sobě rozmajšlím, poněvadž jest jemu někto mú řeč v Edm- burce jináče vykládal, než jest byla, a na tomto sněmu snad někto bude něčím hý- bati, ješto by se mohlo jeho také dotýkati, a potom snad někto mohl by to také vykládati, že jest jeho ta věc potkala na mé obeslání, jako bych já s někým v tom rozumění měl, nač nemyslím; než byloť by proto podle mého zdání dobře, aby přijel, poněvadž jest sněm obecní nám položen a znamenitě se potřeby bratra jeho dotýče; ješto jestliže by vedle něho nestál, kdežto při tom i stavu rytieřského se dotýče, tehdy jest toho strach, aby ti někteří, ktož jemu dobrého nepřejí, jeho dvorně ne- vykládali, poněvadž stav opouští rytieřský, přijde-li co na něho, aby také toho v hotově byli. A poněvadž bratru podstaten nenie, že také nemají proč k němu naděje mieti, aby jeho k svým potřebám mohli užiti. A takovými spuosoby jest se potřebí před tím opatrovati, aby jeho lidem nezuošklivili. A z té příčiny, pane a příteli muoj milý, tak vám o tom široce vypisuji, že jemu jistě dobrého přeji, a že bych také nerad, aby kto mne jináče u něho vykládati měl. A jestliže přes to zdá se vám, abych jemu o tu jiezdu na sněm psal, učiniem to; než račte věděti, že já zítra bohdá odsud chci vyjíti. Než chci ležeti na Rožmitále a odtud v středu v Příbrami, abych, dá-li pán Buoh, na hradě Pražském byl tento čtvrtek. A protož, což byšte mi ráčili psáti, tehdy potřebí bude, abyšte ke mně na hrad Pražský poslati ráčili. A jestliže pan Mikuláš Trčka pojede na ten sněm, jakož pokládám to za po- třebné z těch příčin, kteréž vám píši, tehdy zdá mi se, že jest jemu na tento čas lépe na hradě býti, nežli dole v Praze. A rač pán Buoh dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné, v pondělí po hodu slavném blahoslavené panny Marie narozenie léta oc. XV°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, příteli mému milému. 127. Cedule nejmenovanému, že by král Vladislav chtěl po smrti své svěřiti opatrování dětí svých těm, kteříž nejsou pod poslušenstvím církve římské. [Na konci roku 1515./ Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3657. Toto jest věc také pilná, že jest o tom veliký hlas, kterak by král JMt chtěl své děti po JMti smrti k vopatrovánie a k spravovánie těm poručiti, kteříž nejsú pod poslušenstviem římského kostela; a že již o to se sami mezi sebú vadie a z toho jedni druhým vinu dávají, že by to někteříž z nich při králi JMti rušili, a toho ten Archlv Český VII. 16

Strana 122
122 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. rozum dávajíce, kdyžby toho nebylo, že tu naději mají, že by k tomu přivedli a to zednali. [Bez datum, místa, nadpisu i podpisu. Podle písma psána byla tato cedule v kance- láři pana Lva.] 128. Knězi Linhartovi, proboštu kaply všech Svatých na hradě Pražském, v příčině objednání zbroje. V Městci. 1516, 10. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. (Léta MVXVI°. Toto sú registra léta téhož druhá, do kterýchž se vpisují přípisové listuov posélacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššího purkrabie Pražského od čtvrtku před ochtábem božieho křtěnie.) Kněže probošte milý! Ačkolivěk drahně sem vám věcí poručil k jednánie, však proto mezi mnohými věcmi něco se pozapomenutě přihodí: a protož, což se té zbroje, o kteréž sem vám pravil, že ji mieti mám, dotýče, kdežto toho se doviete na Kokšovi židu, když jeho k sobě obešlete, kdy v Praze býti ta zbroje má; a má jí býti sto kusuov předniech, každý jeden za VIII /2 gr. českých, a zadních kusuov také sto, též za jeden po VIII /2 gr. českých; a sto lebek nebo piklhaubuov, každý jeden za VIII gr. českých; kdež, bude-li to vše, dostane se snad za to za všecko suma XLI/2 � gr. X gr. českých. I poněvadž sem vám na to zapomenul penieze dáti, takto sem sobě pomyslil: jestliže vám co zbude peněz na nádavciech na zlatých, jestliže jich budete moci odbýti po XXXVII gr. českých za jeden zlatý uherský, že by jste toho u Trčky písaře na hradě Pražském nechali; a když by se ta zbroje vzala, aby se to zavdalo, a ostatek, což by se mělo viece dodati, bych chtěl na hrad Pražský poslati o těchto hromnice [sic]; než toho jest potřebie, aby se to ohledalo, aby dobré bylo. I co se vám v tom najlépe zdá učiniti, žádám, že tak učiniete. Dán v Městci, ve čtvrtek před slavným ochtábem božieho křtěnie léta oc. XVI°. Ctihodnému knězi Linhartovi, proboštu kaply všech Svatých na hradě Pražském a fa- ráři Budyňskému oc, mému zvláště milému. 129. Doktoru Václavovi v příčině listu královského pro stvrzení řádu a svolení sněmovního; při- mlouvá se, aby Tunklovi z Brníčka, na žádost jeho, příznivá dána byla od krále odpověď oc. V Hořicích. 1516, 10. ledna. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3659, tern. nepag. Pane doktor, přieteli milý! Toto mi se zdálo vám za potřebné napsati, jakož JMKská ráčil jest byl panu Kostkovi, Horníkóm, soudcem soudu komornieho a ně- kterým jiným psaní učiniti pro stvrzenie řádu a svolenie sněmovnieho, i ráčili JMt toho tak nechati a toho zvláště do sněmu budúcieho neměniti: pokládám to podle

Strana 123
Dopisy z roku 1516. 123 rozumu mého za dobré; než bude-li to zjinačeno a zlehčeno, tehdy na budúcím sněmu, aby se Fobře zednalo, nemám té naděje; pakli kto jináče JMKskú bude troštovati, bojím se, že to též, jakož jest toho dávno prvé zkušeno, že ničímž bude a hůře nežli ničímž, nebo takoví troštéři, kteříž svého předkem hledie, sami neučiní a jiní se pro ně také učiniti rozpačí. Než tohoť na soudce soudu komornieho nemieniem, nežli na ty, ježto pod pěknými slovy k úřadóm přišli, předkládajíce, jaké chtí JMKské užitky přivoditi: a ježto jest již v tom hůře nežli prvé, nebo prvé vždy něco bylo, ale nynie snad již nic. A když bude JMKská ráčiti to jináče a lépe opatřiti, jest tomu rozuměti, že více moci nežli spravedlivosti budou někteří z nich chtieti v tom užívati, jakož časem svým bude to JMKské dostatečněji oznámeno. Však za to vás žádám, že z tohoto psanie, což se vám bude zdáti potřebného, JMKské oznámiete; nebo proto takovú péči mám, že bych JMKské a JMti dědicóm věrně a upřímě dobrého přál. Dán v Hořicích, ve čtvrtek před slavným ochtábem božieho křtěnie léta oc. XVI°. Panu doktoru Václavovi, v kanceláři královstvie Českého oc, přieteli mému dobrému. Vězte, že jest mi oznámil pan Thunkl, švagr muoj, že o některé své věci králi JMti a vám píše: i za to vás žádám, když ten posel od něho k vám přijde, že se k tomu přičiniete, aby od JMKské milostivú odpověď měl. Také vězte, že sem slyšel, že jest pan Vilém Švihovský na biskupa Pasov- ského vojensky táhl; i neviem, vieteli co o tom také, nebo neviem, jakým jest se to pořadem stalo. 130. Václavu Trčkovi, jaké opatření má učiniti v příčině listů, kteréž by na hrad Pražský došly; žádá, aby posla k němu vypravil. (V Hořicích. 1516, 10. ledna.) Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Cedule Trčkovi písaři. Jakož měl sem několikero posluov v Budíně, i jestliže jsú se již vrátili, anebo který z nich, a jestliže by jaké listy přinesli, ježto by mne se nedotýkalo, anebo že by ti listové někomu jinému svědčili: tehdy daj to někte- rému z řediteluov, ať to rozeslati dadie; jakož já jim teď také o to píši, jestliže by co takového psáno bylo, aby oni to opatrovali aneb Pašinkovi Petrovi poručili, aby on to posielal, kdež by potřebie bylo. Než jestliže by jací listové přineseni byli, kteříž by do Lužické země, nebo panu Thunklovi svědčili: tehdy je panu Thunklovi tam do Lužické země pošli. Jestliže by pak jací listové přineseni byli do královstvie Českého od krále JMti odevření: přepisuj je, a když by bylo při jiném poselstvie, pošli mi to; pak-li by co pilného bylo, tehdy mi to nazchvál pošli po jistém poslu. 16*

Strana 124
124 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. A jestliže by také mně jací listové od krále JMti psáni a přineseni byli. toho u sebe nech, než vše to přepisuj, a když by bylo při jiném poselstvje tehdy mi toho přípisy pošli; pak-li by zdála se tobě toho potřeba, tehdy o to ke mně nazchvál pošli. Nebo ač já bohdá u krále JMti brzo budu, ale proto neviem, všeho-li bych se tam brzo dověděl, což by mi vše psáno před tiem od JMKské bylo. Také toho jest mi potřebie při jiném poselstvie věděti: jakož sem psal králi JMti o těch sto kop gr. platu, kterýž pán Hořický na židech měl, jaká jest mi na to odpověď dána, nebo něco mi na tom dosti potřebného záleží; a když by bylo potřebie ke mně poslati, tehdy do Budína pošli. A jakož sem psal knězi Linhartovi, proboštu, ceduli, kterúžť teď posielám: i když se zase od něho, koho k němu s ní pošleš, odpověď vrátí, tehdy mi to do Budína pošli, a při tom mi muožeš, což by jiného potřebie bylo, napsati; nebo byť pak nynie nic zvláštně ke mně potřebie nebylo, tehdy proto ke mně jednoho posla vyprav, nebo bude mi jeho potřebie, abych po něm něco do Prahy psal; nebo ač sem tam také z cesty do Budína poslal, ale toho mám úmysl zase prvé poslati, nežli ten posel, kteréhož ke mně pošleš, tam do Budína přijde oc. [Bez datum i místa.] 131. Židům Pražským, aby se s židem Munkou srovnali. V Městci. 1516, 10. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Opatrní židé! Jakož mezi vámi s Munkú židem byl jest v něčem rozdiel anebo nesnáz o počet, než potom jest k tomu přišlo, že jste o to s vobú stran na některých židech pře- stali: i jestliže ještě ta věc konce nemá, tehdy tomu konečně chci, abyšte to na místě postavili, nemuože-li prvé býti, ale konečně v témždni. Pak-li by se toho ne- stalo již bez dalšieho prodlévánie, chtěl bych v tom jmenovaného Munku opatřiti; nebo bych to znal, že jemu z úmysla bez hodné příčiny nechcete od sebe dobrovolně spravedlivého učiniti, ani také na tom přestati, což vám od něho náleží, slušně toho počtu srovnánie přijíti. Dán v Městci, ve čtvrtek před slavným ochtábem božieho křtěnie léta oc. XVI°. Opatrným židóm všem v Praze obývajíciem oc. 132. Janovi z Veleně v příčině poslání nějakých listů do Budína. V Hořicích. 1516, 10. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Jene milý! Jakož jsi mi od pána svého a švagra mého milého listy poslal, to sem vše ohledal a přečetl: i teďt zase tyto přípisy posielám, a nic sem v nich

Strana 125
Dopisy z roku 1516. 125 neopravil; než mně se zdá, že tak psány býti mohou, i také doktoru Václavovi. Než sekretáři mně se nynie nezdálo o to nic psáti. Než-li co pán tvuoj králi JMti píše i doktoru Václavovi: neměl sem té prázdnosti na cestě dáti to sobě přepsati, a nevěda, máš-li toho jiné přípisy, i z téť příčiny zase je tobě posielám; než toto mi se zdá, aby po tom poslu, kteréhož od pána svého do Budína pošleš, poslal ty přípisy Janovi z Vitenče, písaři mému, neb mám za to, že on tam také brzo bude. Pak-li by tak brzo nebyl, proto to škodné nebude; pak-li se tam s tiem poslem shledá, tehdy bude se to moci také k ně- čemu hoditi. A věz, že sem toho posla, kterýž ode mne do Budína jde, zase nynie do Prahy poslati nemohl, nebo by se dlúho meškal, neb tepruva z Hořic jeho vypravuji, aby předse do Budína šel, a protož nějakým se jiným opatř; a bude-li potřebí, oznam Václavovi Trčkovi, písaři mému, ví on, kteří tam poslové chodievají. A o těch osm kop gr. českých, o kteréž jsi mi psal, poručil sem knězi Linhartovi, proboštu, ať by je dal. Což se Samsona dotýče: o to nynie pro muoj odjezd jednati nemohu, než co jest v tom zdánie mého, píši o to pánu tvému, i o některé jiné věci, jakož poručil sem to poslati Václavovi Trčkovi, aby s tím bez meškánie posla ode mne vypravil. Dán v Hořiciech, ve čtvrtek před slavným ochtábem božieho křtěnie léta oc. XVI°. Urozenému vladyce Janovi z Veleně oc, mně milému. 133. Janu Húkvicovi z Biskupic v příčině zapůjčených peněz knížeti Bartolomějovi z Minsterberka oc. Ve Vratislavi. 1516, 18. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Pane Húkvic milý! Vězte, když sem do Slezska jel, že sem měl nocleh u pana Jana Šumburka v Lanchutě. I tu sem s niem mluvil před panem Jindřichem Berkú, což se toho dluhu vašeho, kteréhož jste byli knězi Bartolomějovi puojčili, dotýče: i což jest mi dal za odpověď, toho jest ten rozum, že se chce k tomu rád přičiniti, aby vám to zaplaceno bylo; ale proto k tomu podobně mluvil, jakoby knieže Karel měl toho žádost, abyšte toho něco ulevili; ačkolivěk k tomu sem já nemluvil, nebo bych rád, aby vám ta vaše suma zúplna dána byla. Než poněvadž na ten čas jinému sem v tom nemohl vyrozuměti, to vám toliko nynie, což tuto píši, oznamuji, abyšte se v tom mohli věděti čím dále spraviti. Dán v Vratislavi, v pátek den sv. panny Pryšky léta oc. XVI°. Panu Janovi Húkvicovi z Biskupic oc, přieteli mému dobrému. Jáť sem toho některé pilné potřeby poznal, pro kteréž sem toho úmyslu, abych k králi JMti jel, ale ještě neviem, kdy se budu moci z Slezska vypraviti.

Strana 126
126 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 134. Písaři Václavu Trčkovi v příčině rukojemství pánům z Gutštejna. [Ve Vratislavi. 1516, 18. ledna./ Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3659, tern. nepag. Cedule Trčkovi písaři. Co teď píši purkrabí Blatenskému, pošli to jemu hned na Blatnú, a jestli že mi co on psáti bude, to mi při jiném poselství pošli; jakož kohož budeš mieti ke mně poslati, muože toho počekati, až se ten posel k tobě zase vrátí, kteréhož na Blatnú pošleš. Totoť mi se také zdá za potřebné, jakož pan Kryštof anebo pan Albrecht z Kutštajna, syn jeho, na mne právo vede pro rukojem- stvie za kněze opata Plazského: i zvěz to, dovede-li právo o sv. Jiří, čili ještě nic, a oznam mi to. Jestliže by nynie byl pan komorník, nebo pan sudí anebo pan písař v Praze, muožeš jim oznámiti, že pro některé pilné potřeby mám úmysl k králi JMti jeti; jakož jim, i některým jiným, chci z jiného noclehu o tom něco napsati. [Bez datum.] 135. Purkrabímu na Blatné o vyjednávání v příčině ženitby syna Adama Lva; že již ku králi do Uher pojede oc. Ve Vratislavi. 1516, 18. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc: Purkrabě milý! Tento [list], kterýž píši pánu z Rožmberka, pošli mu jej ode mne, a odpovědi nynie nenie potřebí; však když bude chtíti posel od něho zase na Blatnú jít, ať poví, že již zase jíti chce. A kterúž teď ceduli panu Janovi Hukvicovi píši, kaž mu ji dáti; pakli jeho nynie v Blatné nenie, ale když bude. Jáť sem již zde u Vratislavi několik dní, a jakož bylo slyšeti, že by u Vra- tislavi mor byl: i nic o tom neviem, nežli svateb zde mnoho mají a jsou veseli. Byl sem [sic] zde knieže Fridrich Lehnický, a tu jsme spolu některé potřebné a pilné věci jednali, kteréž se bohdá mohou k něčemu dobrému trefiti. Také shledal sem se zde s panem Hynkem Húkvicem, a máme spolu, jakž já za to mám, slušnú smlúvu, než ještě mám tam jeti, abychom se viděli. A dokonáme-li to: jakož jest již u samého, tehdy, jakž se mnohým zdá, dostalo by se Adamovi, bude-li vuolí boží, skrovně po- čítajíc za padesáte tisíc; a když Adam bohdá domuov přijede, tu tomu lépe budeš moci vyrozuměti. Jáť již, znaje toho pilné některé potřeby, k králi JMti ve jméno božie po- jedu; než kterými sem věcmi zaneprázdněn, nemohu pospiešiti; než tak se naději, že při konci tohoto masopustu bohdá v Budíně u JMKské budu. Oznam mi, co o tom vieš, kterak jest ta věc konec vzala, což se biskupa Pasovského a pana Viléma Švihovského dotýče: pak-li by to ještě na jakém spletku

Strana 127
Dopisy z roku 1516. 127 bylo; zdá mi se, aby Pavlovi na Velhartice psal, aby se on na zámku i na tom mém zboží opatrně měl před rozličným lotrovstviem i také před ohněm. A také měj o to péči, ať ten pilně dělá, kterýž má tarasnice do loží klásti. A což mi budeš chtíti psáti, pošli to Trčkovi písaři po tomto poslu na hrad Pražský, nebo on má brzo ke mně poslati; a jestli že by i potom bylo co potřebie mně psáti, muožeš to témuž Trčkovi posélati, nebo by on mně to, jakž sem jemu poručil, při jiném poselstvie posielal. Dán v Vratislavi, v pátek den sv. panny Pryšky léta oc. XVI°. Purkrabí na Blatné. 136. Níže jmenovaným osobám, jaké by mělo býti učiněno opatření v příčině listův, kteréž by za jeho nepřítomnosti na hrad Pražský přineseny byly. Ve Vratislavi. 1516, 18. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659 tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urození přátelé moji milí! Jakož vám, mám za to, vědomo jest, že pro některé potřeby odjezd sem před sebú měl, když sem z hradu Pražského jel: i přijev do Vratislavě tu sem toho některé potřebě porozuměl, že tak spěšně nynie snad nebudu moci na hradě Pražském býti. A protož, jest-li že by jací listové od krále JMti, pána našeho milostivého, byli na hrad Pražský přineseni, ježto by je bylo potřebie do krajiov [sic] anebo kterýmžkolivěk osobám poslati: za to vás žádám, že to opatřiete, aby tu a těm, komuž by býti měli, posláni byli; anebo jestli že by byli posláni takoví listové Václavovi Trčkovi, písaři mému, abyšte poručili panu Petrovi Pašinkovi, aby on je od něho přijímal a tu, kdež by býti mělo, posielal, nebo bych nerad, aby se v tom jaké obmeškání stalo, poněvadž taková věc jmenovanému písaři mému již zvláště bez mé přítomnosti nenáleží. I věřím vám a žádám, že tak, jakž vám píši, bude-li toho potřebie, učiníte. A toto také vězte, jestliže by kto pro který dluh krále JMti, kdežto sem já místo JMti jistcem, vlehl. že sem témuž písaři poručil, kdež by mělo s vaší vólí vyvedeno býti, aby on tiem, což se mé pečeti k takové potřebě přiloženie dotýče, toho neobmeškal, toliko jedné aby to jemu v čas oznámeno bylo. A protož zdálo mi se také vám nynie o tom oznámiti, abyšte se věděti mohli čím v tom spraviti. Dán v Vratislavi, v pátek den sv. panny Pryšky léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé a z Lipého, a urozenému vladyce panu Václavovi Litevskému z Svinař, a urozenému pánu, panu Jindřichovi Hložkovi z Žam- pachu a panu Janovi Hlavsovi z Liboslavě oc, přátelóm mým milým.

Strana 128
128 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 137. Sekretáři královskému Prockovi Malému z Cetně, v příčině odložení sněmu. Ve Vratislavi. 1516, 18. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Pane sekretáři přieteli milý! Rád bych s pravú vierú k JMKské spěšně a brzo přijel, nežli pro některé pilné věci meškám se na cestě; pak, cožkolivěk jest, nebudu, dá-li pán Buoh, po tomto poslu dlúho prodlévati. Než jestli že bych vždy mušil ještě některý den prodlíti, toto sem sobě rozvažoval a zdálo mi se za potřebné tobě to napsati, aby to JMKské oznámil. Najprvé co se sněmu dotýče, jakož by měl býti na hradě Pražském v první pondělí v půstě: že mi se zdá, aby JMKská ráčil psáti všem stavuom na ten sněm, aby byl tepruva držán druhý pondělí po suchých dnech postních [25. února], a to proto, aby soud zemský mohl v tom času držán býti; nebo bude-li soudu zemskému překáženo, bojím se skrze to velikých zmatkuov. Však jestliže by se těm zdálo dotud dlúho sněmu čekati, ktož před soudem činiti málo mají: ale aby dali jedni druhým moc, aby ti, ktož zuostanou na sněmu, mohli ten sněm tak dobře zavřieti a na něm jednati, jakoby všickni při tom byli; a k tomu aby z krajóv, ktož se na ten čas sjedou, osoby, kteréž tu budou, vybrali, a ty aby ode všech moc měly spolu s těmi jinými, ktož na tom sněmu budou; nebo jest to také druhdy prvé bývalo a dobře se zednávalo, i též toto s pomocí boží, ta jest naděje, bude moci býti. Co by se pak mělo na tom sněmu jednati, mně se zdá, že nic jiného nežli o pomoc na dluhy krále JMti, aby se splatiti mohly a JMKské zámkové a důchodové tudy očistí [sic]. A k tomu, aby to bylo při tom oznámeno, co jest se na prvniech sněmiech zednalo, že tomu JMKská ráčí, aby se to drželo. I jestli že to tak bude, mám v pánu Bohu naději, že se dobře zedná; pak-li se na tom sněmu bude co viece jednati, jistě se bojím, že se málo zedná anebo nic. A píšiť toto dobrým úmyslem, jako ten, že JMKské a JMti dědicóm věrně dobrého přeji. A to JMKská bohdá brzo zřetedlně pozná i vy. Než proto mi se zdá také toto potřebné, aby JMKská ráčil na ten sněm oznámiti: když ta věc, oč nynie, jakož napřed píši, JMKská ráčil tento nynější sněm položiti, bude na miestě a na konci postavena, a jestli že toho potřebí jest, že JMKská, budou-li toho stavové žádati, ráčí jiný sněm časem slušným, jakž by jejich žádost byla, položiti. Ač tuto již nynie krátce něco o tom, což mi se zdálo, předkem což se sněmu dotýče, za potřebné, píši: než když, dá-li pán Buoh, při JMKské budu, tu všecko to, což mi se za potřebné zdá, JMKské chci oznámiti; ješto bohdá některé věci budou se moci k dobrému trefiti. A jestli že ten sněm tak, jakž jest odložen, bude v pondělí první v puostě [11. února], nebudu já moci na něm býti. Pak-li se ještě odloží do dvú nedělí, tehdy, nebude-li se na něm viece jednati, nežli což tuto píši, tehdy mám za to, že to bude moci beze mne býti; a z některých příčin snad mé při

Strana 129
Dopisy z roku 1516. 129 JMKské pobytí muože býti prospěšnější, než-li bych na sněm velmi chvátal; nebo mám v tom královstvie některé přátely, že i beze mne budou rádi, což by dobré bylo, jednati, nebudou-li v tom jiní svévolně a zvláštně překážeti. A po poslu nezdálo mi se nynie viece psáti, poněvadž bohdá po něm v ně- kolika dnech v Budíně budu. A toto, cožť píši, nerad bych, aby jiní o tom nynie věděli, kromě JMKské a tebe. Dán v Vratislavi, v pátek den svaté panny Prišky léta oc. XVI°. Panu Prockovi Malému z Cetně, krále JMti sekretáři oc, přieteli mému dobrému. Děkujiť pane sekretáři milý, žes mi hospodu zednal; než žádám tebe, že mi také pro koně hospodu zednáš, a mám za to, že budu s sebú mieti okolo padesáti nebo šedesáti koní i s vozníky. A přálť bych, aby se dobře měl a zdráv byl. A žádám tebe, jestli že jest Jan Chab, porybní krále JMti, z Prahy v Budíně, že jemu samému povieš, že mám, dá-li pán Buoh, v Budíně býti. 138. Knězi Linhartovi, proboštu kaply Všech svatých na hradě Pražském, v příčině vyjednávání s panem Hynkem Haugvicem o ženitbě syna Adama Lva; žádá za oznámení rozličných zpráv. Ve Vratislavi. 1516, 18. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3659, tern. nepag. Kněže probošte milý! Vězte, že zde u Vratislavi shledal sem se s kniežetem Fridrichem Lehnicským, a tu jsme spolu o některé věci potřebné jednali. Také přijel jest sem pan Hynek Húkvic, a tu sem s ním také, což se Adama dotýče, jednal, a mně se zdá, že, děkujíc pánu Bohu, dobře jsme zednali. Než již tam chcme jeti, abychom ohledali, kterak se nám líbiti bude oc. A jakž tomu rozumím po zprávě lidské, že by se mělo Adamovi, bude-li vuole boží, dostati, skrovně počítajíc, za padesáte tisíc. A šíře vám to potom bohdá oznámiem, anebo když on domuov po- jede, na čem to konečném bude postaveno, ačkolivěk jest již smlúva sepsána. Vězte, že já, znaje toho znamenité a pilné potřeby, pojedu ve jméno božie předse k králi JMti, i žádám vás, oznamte mi, kterak jste s židy dokonali, i také s panem Krušinou, což mu dáno býti mělo, i což se žida a Barbory i jiných dotýče. Nebo má ke mně Václav Trčka, písař muoj, brzo do Budína poslati; i psal sem jemu, aby mi to také, což mi psáti budete, poslal. Také žádám, oznamte mi, bude-li se tento masopust pan Zajíc, strýc muoj, ženiti; než mně jest zde praveno, jako by toho mělo býti odloženo, anebo že toho chce knieže krátce odbýti a bez zvláštniech hostí dokonati. A při tom slyšel sem, že jest jel do Čech knieže Karel, a když jest zvěděl, že jest sněmu od- loženo, že by jel na Rejštajn, a tu snad že se s panem Zajícem shledati chce. Dán v Vratislavi, den sv. panny Prišky léta oc. XVI°. Archiv Český VII. 17

Strana 130
130 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Ctihodnému knězi Linhartovi, proboštu kaply Všech svatých a faráři Budyňskému oc, mému zvláště milému. Toto také vězte, jakož jest bylo o tom slyšeti, že by Vratislavi mor byl: i zde o tom nic neviem, než mám za to, že na tento čas jest zde Vratislavi tak dobré povětří, jako v Praze, anebo lepší. 139. Petrovi z Rožmberka o jednání s Hynkem Hukvicem v příčině ženitby syna Adama Lva; do Uher ku králi že pojede; na pomezí Slezském že drahně se lotrův zdržuje; o Herkuleši Trčkovi oc. Ve Vratislavi. 1516, 18. ledna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3659, tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, jakož bylo o tom slyšeti, že by u Vratislavi mor byl: i nic toho na tento čas nenie. Nebo sem se zde u Vratislavi s kniežetem Fridrichem Lehnicským sjel, a tu sem s niem o některé věci dosti potřebné, ješto se také mne dotýče, jednal, ale po poslu nezdálo mi se o tom mnoho vypisovati. Také zde u Vratislavi shledal sem se s panem Hynkem Hukvicem, a mám s ním, podle zdánie mého, slušnú smlúvu, což se Adama dotýče. Než máme tam jeti, abychom se viděli oc. A jestliže se ta věc dokoná, ta jest, dá-li pán Buoh, naděje, jakž se zde mnohým zdá, že by se mělo, když by se to dokonalo, Adamovi dostati, slušně pokládajíc, za padesáte tisíc. A jednaliť jsú také sobě o to netoliko z Čech, ale také některá kniežata, viece nežli jedno. Mám úmysl, znaje toho některé potřeby, předse k králi JMti jeti; ale kterak zde v Slezsku ještě se něco pomeškati pro potřebu musím, tak mám za to, že tepruva do Budína, dá-li pán Buoh, přijedu při konci masopusta, jakož vám o tom i o ně- kterých jiných věcech šíře napsati chci, když Adama od sebe domuov pošli. Toto také račte věděti: když sem přes české pomezí do Slezska jel, že sem to seznal, že při některých nocleziech, kdež sem měl, drahně se lotruov aneb rai- taruov drží, majíce své na tento čas obydlé, ješto s těžkem takoví lidského sčestí nežli spieše něčeho jiného čekati [sic]. Také jest mi oznámeno, že by někdo o Skály, jako knieže Bartoloměj měl, jednati chtěl a snad jedná, aby je maje, činil odtud škody, komu by mu se zdálo. Při tom i to jest mi praveno, že pan Erkuleš*) jedná sobě markrabě Joa- chyma korfesta [sic], aby v jeho zemi přechováván byl, jakož snad již jest sobě to zednal. A to, ač jestli tak, z té příčiny pan markrabie k tomu svolil, poněvadž také někteří v Čechách proti němu jeho nepřátely přechovávají. Ješto o tom chci také *) Herkules Trčka.

Strana 131
Dopisy z roku 1516. 131 panu Mikuláši Trčkovi, což se pana Erkuleše dotýče, při jiném poselstvie napsati. Než nebudou-li také v to Skály pojaty, dosti činiti, i jest jistě třeba, aby v tom i v jiném k lepšiemu řádu napraveno bylo; ačkolivěk to nenie divné, když bychom my proti komu přechovávali, že by též také proti nám přechováváno bylo. Také jest rozprávka, že by Turci nějakú škodu v Uhřiech učinili, a že naši chtěli na Gecz [sic] spieže dodati, a že na ně Turci trefili a je porazili, a tu spíži pobrali. I divná věc, proč pán náš, takové věci znáti moha, jací jsú nynie proti nim odporové, že s nimi příměří neučiní, poněvadž toho Turci žádají. Při tom i toto jest zde slyšeti, i neviem tak-li jest, že by pan vajvoda Sedmihradský byl tam v některém městě, a tu že se nějaká sváda stala, a že snad jeho všecky, kteréž tu s sebú měl, zbili, než on sám třetí že jest ujel. Muoj milý pane a přieteli! Již nynie širšieho psanie k jinému času zane- chávám, a rač pán Buoh všemohúcí dáti nám spolu sčastné a ve zdravie shledánie. Dán v Vratislavi, v pátek den sv. panny Prišky léta oc XVI°. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu přieteli mému milému. Poněvadž tomu rozumím, že ještě mój se příjezd domuov prodlí, za toto vás prosím, pane a přieteli muoj milý: jestliže by kterého mého úředníka v které mé věci potřeba byla, a vám to oznámeno bylo, že jich neráčíte opouštěti; jakož purkrabí Blatenskému poručil sem, aby k vám na mém místě útočiště měl i s jinými úředníky mými. Jakož bych já také vám k vuoli všecko rád, což bych mohl, učinil. 140. Hynku Hugvicovi z Biskupic v příčině přijmutí holdu od manů k panství Sycovu náležejících. V Břehu. 1516, 22. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Jakož jste ke mně Jana Vrbenského, abych od něho hold přijal, poslali: i tak jsem podle vašeho psanie učinil, a on beze vší otpornosti ten hold a přísahu udělal těmi slovy, jako jiní zemané a manové; a protož vás žádám, kterak jest on kolivěk to prvé obmeškal, že jemu to otpustiete. A dajž pán Buoh, pane a přieteli muoj milý, abyšte se i s dcerú svú a mú dobře měli a zdrávi byli, a spolu abychme se bohdá šťastně a ve zdravie shledali. Dán v Břehu, v uoterý den sv. Vincencia léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Hynkovi Hugvicovi z Biskupic a na Sycově oc, přieteli mému milému. Také, jakož jste mi psali, pane a přieteli muoj milý, což se jiných manuov, kteříž pod jinejmi pány sedí a k Sycovu přieslušejí, dotýče: i kterak se vám v tom najlépe zdá učiniti, to buď při vaší vuoli, neb nepochybuji, že to dobře znáte, kterak 17*

Strana 132
132 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. oni povinni jsú se zachovati a co mají učiniti; nebo když byste byli od tohoto mana, kteréhož jste ke mně poslali, na místě našem hold přijali, bylo by rovně též, jako byšte jeho ke mně poslali, nebo vaši a naši věc za jednu já kladu v tom přátelstvie, kteréž jest již mezi námi a bohdá před se trvati bude. 141. Ondřejovi Čachovskému z Jinočan, že jeho pře k slušnému konci přivedena bude. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Což se tvé věci a Lemberských dotýče: věz, že sem o tom s kniežetem Fridrichem Lehnicským mluvil, nebo sem se byl s JMtí u Vratislavi shledal; i tomu sem od JMti srozuměl, že by snad k slušnému miestu mohla tvá věc přivedena býti, když by to pokázal, že jsú byli oni Lemberští dali tebe osaditi. Pak, ač já to znám, že jest taková věc mnohým lidem vědomá, ale proto, poněvadž Lemberští snad se v tom pamatovati nechtí, mně se zdá, že aby mi oznámil dva nebo tři, kto jsú toho vědomi, a já bych to chtěl jmenovanému kniežeti oznámiti. A cožť by se zdálo mně psáti, muožeš to po tomto poslu Trčkovi, písaři mému, na hrad Pražský poslati, nebo on by mi to při jiném poselstvie poslal. Dán v Uopavě, v pátek na den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI.. Urozenému vladyce Ondřejovi Čachovskému z Jinočan, purkrabí na Rožmitále, věr- nému milému. Jáť mám ještě před sebú jízdu na tento čas k králi JMti. 142. Jindřichu Švihovskému z Ryzmberka, že syna svého Adama oženil s dcerou pana Hynka Húgvice oc. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Pane švagře muoj milý. Nadál sem se, že za mnú Kry- štofa, služebníka svého, pošlete podle našeho spolu smluvenie, ale snad jest nynie ta potřeba jminula, pro kterú jste jeho poslati chtěli. Toto mi se zdálo vám také napsati a oznámiti, že sem syna svého oženil, a pojel jest dceru pana Hynka Húkvice, a již jsú spolu oddáni; nežli potom jiným časem má býti svatba, jakožto o všem časem svým chci vám šíře oznámiti. I také co by se jemu při tom mělo dostajti, ježto se mnohým zdá, že jest to statek zname- nitý, o kterémž sem tak dostatečně zprávy neměl, až tepruva, když sem do Slezska přijel.

Strana 133
Dopisy z roku 1516. 133 Pak pro tu i pro některé jiné potřeby, kteréž mne v Slezsku došly, na té sem již cestě, že jedu k králi JMti; i jestliže byšte chtěli co mi tam psáti, z té příčiny vám to oznamuji, a jestliže bych ku počátku sněmu nemohl přijeti, již muoj milý pane švagře, jednajte s jinými pány a přátely našimi, což by a kterak najlépe býti mohlo. A rač pán Buoh dáti, abychom se spolu šťastně a ve zdravie shledali. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Švihovskému z Ryzmberka a na Švihově, hofmistru dvoru krále JMti oc. 143. Krištoforovi z Švamberka, že syna oženil, i žádá, aby na budoucím sněmu o dobro země i krále s přátely svými usiloval. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Novin vám zvláštniech z Slezska nynie oznámiti neviem, než byl sem se shledal s knězem Fridrichem Lehnicským v Vratislavi, a tu spolu něco pojednavše, jel sem ku panu Hynkovi Húkvicovi, a tu sem syna svého oženil, jakož vám sem něco o tom, co před sebú v tom mám, pravil na Zviekově. Pak pro tu i pro některé jiné potřeby jedu ve jménu božie před se k králi JMti; pak toho znáti nemohu, bych mohl do Prahy sněmu ku počátku přijeti, než vás prosím, pane švagře muoj milý, že na tom sněmu budete, i pan Linhart Markvart, a tu s jinými pány a přátely našimi že ve jméno božie jednati budete, což by krále JMti, pána našeho, a JMti dědicuov a toho královstvie i nás všech, ktož bychom dobrému rádi, najlepšieho býti mohlo. A s tím pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane švagře muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. 144. Hendrychovi z Švamberka, že syna svého Adama oženil, svatba však že bude až ve dvou letech; zemané a poddaní že již synu jeho slib učinili. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Novin vám zvláštniech nynie oznámiti jistých neviem, než byl sem se shledal s kniežetem Fri- drichem Lehnicským v Vratislavi, a tu spolu něco pojednavše, jel sem ku panu Hynkovi

Strana 134
134 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Húkvicovi, a tu sem syna svého oženil, jakož sem vám něco o tom, co v tom před sebú mám, na Zviekově pravil; a již jest syn muoj s jeho dcerú oddán, než svadba má tepruva, dá-li pán Buoh, býti ve dvú letech. Však již zemané, manové a poddaní páně Hynkovi Húkvicovi učinili jsú slib a přísahu synu mému, anebo jako Slezáci hold řiekají oc. A šíře vás toho, dá-li pán Buoh, zpraviem, když se spolu bohdá shledáme. Však pro další v tom opatřenie a pro všelikteraké zmatky, kteréž se mezi lidmi, ktož jedni druhým nepřejí, příházejí, a také pro některé jiné potřeby sem již předse ve jméno boží na též cestě, že k králi JMti, pánu našemu, jedu. A rač pán Buoh [dáti] nám se spolu, pane švagře muoj milý, šťastně a ve zdravie spolu shledati. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zviekově oc, švagru mému milému. 145. Oznamuje Adamovi z Hradce, že syna svého Adama, kteréhož k němu posílá, již oženil; sám pak do Uher ku králi že jede oc. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Urozený pane, pane synu muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i s manželkú vaší a dcerú mu milú, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane synu. Mám za to, že máte v paměti, že sem vám z Blatné svú rukú psal, což se ženěnie Adama, syna mého a švagra vašeho, dotýče oc: i vězte, že sem to již ve jméno božie dokonal a že jest dceru pana Hynka Húkvice pojel, a již jsú spolu od- dáni, než svatba by měla, dá-li pán Buoh, býti od tohoto času masopustnieho ve dvú letech. A jáť k JMKské pro některé potřeby do Uher jedu, nežli Adama poslal sem k vám, aby s vámi masopust okvasil. A rač pán Buoh, muoj milý pane synu, dáti, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati oc. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI. Mému milému panu synu, panu Adamovi z Hradce oc. A prosím vás, pane synu muoj milý, že kněžnám JJMtem ode mne služby mé poviete, a že bych JJMtem věrně přál, aby se dobře všelikterak měly a zdrávy byly. 146. Jiříkovi Bezdružickému z Kolovrat, že syna svého oženil; k budoucímu sněmu českému že nebude moci přijeti oc. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane ujče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane ujče. Jakož sem vám

Strana 135
Dopisy z roku 1516. 135 pravil, což se syna mého a jeho ženěnie dotýče: i vězte, že sem již to ve jméno božie dokonal, že jest páně Hynkovu Húkvicovu dceru pojal a již jsú spolu oddáni, nežli svadba má tepruva, dá-li pán Buoh, býti ve dvú letech. Pak znaje toho v tom i v některých jiných věcech potřeby, jedu ve jméno božie k králi JMti; ješto tak sem se zde v Slezsku meškal, že nemám té naděje, bych mohl ku počátku toho sněmu přijeti, kterýž jest první pondělie v puostě [10. února] na hradě Pražském po- ložen, a protož i beze mne, nepochybuji, nežli že to i s jinými pány a přátely našimi jednati budete, což by najlepšieho býti mohlo. A rač pán Buoh dáti, muoj milý pane ujče, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Jiříkovi Bezdružickému z Kolovrat oc, najvyššiemu sudiemu královstvie Českého, panu ujci mému milému. 147. Jaroslavovi z Šelnberka, že syna svého oženil; k budoucímu sněmu českému přijeti že nebude moci, protož aby na místě jeho hrad Pražský dobře opatroval; se zbraněmi aby žádný na hrad nebyl puštěn, ani lid obecní tam nechodil. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Vězte, že sem se shledal v Vratislavi s kniežetem Fridrichem Lehnicským, a tu sem s JMtí o dosti pilné věci jednati měl. A tu jest také u Vratislavi byl pan Hynek Húgvic, s kterýmž sem, maje k tomu slušnú příčinu, v jednánie všel, což se syna mého a dcery jeho dotýče; jakož sem vám něco o tom, což sem v tom před sebú měl, prvé pravil. Pak když jest mne mohlo slušné jednánie potkati, tu sem věc i dokonal, tak že jest syn muoj s dcerú jeho oddán, než svadba tepruva ve dvú letech, dá-li pán Buoh, bude. I znaje toho některé příčiny a dosti znamenité a pilné potřeby, na té jsem cestě, že ve jméno boží k králi JMti jedu. I tak sem sobě to rozvrhl, že k sněmu ku počátku na hrad Pražský nebudu moci postačiti, jestliže odložen nenie, než bude-li předse v první pondělí v puostě. A protož pane strýče muoj milý, dokudž bych nepřijel, za to vás prosím, jakož sem vás prvé žádal, byla-li by toho která potřeba, kterúž bych já měl opatřiti, že to na mém místě učiníte; i také, budou-li ty bitvy, kteréž sú namluveny, na hradě Pražském aby to slušně opatřeno býti mohlo, aby tu na hradě skrze to žádná další věc nevznikla a zvláště nějaká nesnáz neb hadruňk, z čehož by snad králi JMti a úřadu mému nějaké zlechčenie mohlo přičteno býti. A protož vás za to zvláštně prosím, aby to tak opatřeno na hradě bylo, by pak kto chtěl jaké své vuole užívati, aby to jemu mohlo zastaveno býti; jakož o takovú

Strana 136
136 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. věc s jinými pány a úředníky zemskými i také s rytieřstvem, kteříž v soudu zemském sedají, muožete radu vzíti. A při tom jest i toho potřebie, aby na týž hrad Pražský nebyli lidé s braněmi pouštěni, ani také obecní lid aby na hrad nechodil, kterých potřebie k sněmu a k soudóm nenie. Nebo k tomu podobná opatrnost také jest se prvé zachovávala. A rač pán Buoh dáti, pane strýče muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi z Šelnberka a na Kosti oc, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. Muoj milý pane strýče! Který se má statek, dá-li pán Buoh, synu mému v Slezsku dostati, ač sem se prvé domnieval, že jest věc dosti znamenitá, ale jsa zde v Slezsku, mám o tom dostatečnější zprávu: že jest věc ještě větší, nežli sem prvé o tom slyšel; pak synu svému, poněvadž mu se ta panna dobře líbí, rád toho a při tom také, co mu se dostati má, přeji; ačkolivěk také se v tom něco na mne vztahuje, jakož, dá-li pán Buoh, časem jiným, šieře vám to oznámiti chci. Cedule panu komorníku. Muoj milý pane strýče! Což se té bitvy páně Bočkovy s panem Wolfem z Kutštajna dotýče, slyšel sem, že se jich k tomu drahně také z Moravy i odjinud strojí: pak mně se zdá, aby ti ani jiní s braněmi na hrad Pražský pouštěni nebyli, leč by byl kto poslán na sněm od krále JMti; jakož netuším, by kto jiný na ten čas byl nežli knieže Karel. A také zdá mi se, který by den ta bitva konečně býti měla, jestliže smlúvy nebude, abyšte s pány řediteli mluvili, aby něco lidí z panstvie od zámků krále JMti na hrad Pražský poslali, aby se hrad osadil pro poctivost krále JMti a také pro všelikterakú věc. I muoj milý pane strýče, nepochybuji, nežli že již to opatřiete, jakž se vám najlépe bude zdáti. 148. Oznamuje Mikuláši Trčkovi z Lípy o ženitbě syna svého Adama; při králi že chce jednati, aby ze zlého dobře býti mohlo; žádá, aby na příštím sněmu dobro země na zřeteli méli. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane, přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Což se mé jízdy k králi JMti dotýče, již k JMti ve jméno božie před se jedu; než dlúho sem se v Slezsku meškal, nebo sem některé dosti pilné věci jednati měl a také syna sem svého oženil, jakož sem vám něco o tom, co v tom před sebou mám, v Benešově pravil. Pak jiného vám nynie zvláštnieho neviem co psáti, než že při JMKské chci jednati, což budu najlép moci, aby ze zlého s božie pomocí dobře býti mohlo; jakož odtud, což budu moci najspieše, něco vám, dá-li pán Buoh, což budu potřebného znáti, oznámiti chci. Než k tomuto nynějšiemu sněmu já na hradě Pražském, jestliže předse v první pondělí v postě býti má, nebudu moci býti, než vás prosím, pane a přieteli muoj

Strana 137
Dopisy z roku 1516. 137 milý, že na ten sněm přijedete, a na něm s jinými pány a přátely našimi z obú stavuov budete jednati, což by najlepšieho mohlo býti. A k tomu chci péči přiložiti, abych z Budína na ten sněm mohl vám něco napsati a oznámiti. Dán ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Lichtemburce, přieteli mému milému. Též psáno urozenému a statečnému rytíři, panu Burianovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici, podkomořiemu královstvie Českého, příteli mému milému. 149. Burianu Trčkovi z Lípy, aby na dlužný list Pavlovi Choltickému jako rukojmí pečeť svou přiložil. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane a přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vězte, že sem udělal list hlavní Pavlovi Cholticskému na VI° gr., kterýž jest již dokonán kromě pečeti vaší, neb sem vás také za jednoho rukojmí napsati dal; nebo on mi toho k mé potřebě puojčil, i zapomněl sem o to s vámi mluviti, když jsme spolu v Benešově byli. I prosím vás, pane a přieteli muoj milý, že k tomu listu pečeť svú také přiložíte. A já vás bohdá z toho vyvadiem beze vší vaší škody. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Burianovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici, podko- mořiemu královstvie Českého, přieteli mému milému. 150. Radslavu Beřkovskému z Šebířova, že na příští sněm přijeti moci nebude, aby s přátely při jednání sněmovním vždy prospěch země na paměti měli. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane a přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Vězte, že zde v Slezsku měl sem některá jednánie a také i syna sem oženil. I poznal sem při tom některé toho po- třeby dosti pilné, pro kteréž k králi JMti, pánu našemu, ve jméno božie jedu; než poněvadž sem v Slezsku se něco pomeškal, netuším, bych mohl spěšně a zvláště ku počátku sněmu na hrad Pražský přijeti, jestliže ten sněm před se v prvním pondělí v puostě [10. února] držán bude. A protož s pomocí boží jednajte, což najlépe muožete i s jinými pány a přátely našimi z vobú stavuov. Ta jest má pilná žádost. A já také, kdež mohu, rád jednati chci, i také, což se dobrého zedná, toho rušitel nebýti; nebo pán Buoh zná, že při počátku, při prostředku i při konci rád bych dobrému. Archiv Český VII. 18

Strana 138
138 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Bylo jest slyšeti, že někteří z Čech brzo po mém z domu odjezdu strojili sú se k králi JMti jeti: i jestliže sú při JMti a dobré jednají, rád také toho pomohu, pokudž pán Buoh ráčí popříti. Pak-li by kto co jiného před sebou měl, ježto by JMKské a královstvie Českému škodné býti mohlo: rač to pán Buch napraviti, aby ne zlé, nežli dobré svuoj pruochod ve všech miestech mieti mohlo. A jestliže bych brzo do Čech přijeti nemohl, jestliže co potřebného poznám, ježto by bylo potřebie spěšně o tom v Čechách věděti, nerad bych toho obmeškal oznámiti. Dat. ut supra. Urozenému a statečnému rytíři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebířova a na Libě- chově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, příteli mému milému. 151. Bohuslavu Chrtovi ze Rtína, aby na pře, do soudu zemského odložené, naučení vzal. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Pane Bohuslave milý! Přišla jest toho některá zvláštní potřeba, pro kterů k králi JMti jedu; a jestliže bych ku počátku sněmu anebo soudu zemského přijeti nemohl, za to tebe žádám a poroučímť, přičiň se k tomu, které sú pře na naučenie do soudu zemského odloženy, aby mohl na to naučenie vzíti. A žádaj za to ode mne pana komorníka a pana sudieho, aby tím snáze a spieše mohl ta naučenie mieti. I věřímť, že o to péči mieti budeš. Dán ut supra. Panu Bohuslavovi Chrtovi ze Rtína, purkrabí hradu Pražského, mému milému. 152. Záviši Sulkovi z Hrádku v příčině opatrnosti na hradě Pražském. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Pane hajtmane milý! Jakožť sem prvé psal, což se opatrnosti na hradě Pražském a zvláště o sněmu a při soudu zemském dotýče: i věřímť, že v tom pilnost mieti budeš, jestliže bych já brzo přijeti nemohl, a zvláště také, jestliže ty bitvy, kteréž jsú na hradě Pražském zamluveny, předse budou, jakož sem také o to panu komorníku, strýci mému, psal; kterémuž sem na tento čas, což se úřadu mého do- týče, na mém místě poručil. Datum ut supra. Panu Závišovi Sulkovi z Hrádku, hajtmanu hradu Pražského, příteli milému.

Strana 139
Dopisy z roku 1516. 139 153. Oznamuje Bernartovi z Walšteina o ženitbě syna svého Adama, pro své potřeby ku králi že jede, na příští sněm že asi na konec zasedání bude moci přijeti. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane kmotře a přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám rád přál. Muoj milý pane kmotře. Jakož sem vám, když jsme spolu v Praze byli, pravil, že mám nějaké ženěnie syna svého před sebú: i vězte, že sem již to ve jméno božie dokonal, a již jest se syn muoj s dcerú pana Hynka Hukvice oddal, než svadba ještě jiným časem býti má; a také což se jemu, synu mému, při tom dostati má, jakož jest to dosti statek, jakž mnozí pokládají, znamenitý, to vám, kterak o to konečnú smlúvu mám, časem jiným chci šíře oznámiti. I pane kmotře muoj milý! Poznav toho také některé v tom pilné syna svého a při tom i některé své potřeby, na tom sem se ustanovil, abych předse k králi JMti, dá-li pán Buoh, odsud z Slezska jel; nebo sem toho srozuměl, že by se lidé najíti mohli, kteříž by mi v těch mých některých věcech zmatek rádi učinili, ježto bych se toho nerad dopustil. A protož z takových hodných příčin již tu jízdu k JMKské ve jméno božie učiniti chci, poněvadž jsú toho mé a syna mého pilné potřeby. Což se sněmu, kterýž by na hradě Pražském býti měl, dotýče: o tom jest rozuměti, že by měl ještě k středopostí odložen býti, ale proto toho ještě neviem; nežli jestliže předse v první pondělí v puostě bude, obávám se, že k němu nebudu moci stačiti; však proto o tom nepochybuji, nežli že to i s jinými pány a přátely našimi jednati budete, což by JMKské, dědicuov JMti, a toho královstvie dobré bylo. Prosím vás, pane kmotře muoj milý, že panu kancléři i také panu Albrechtovi, když se s nimi shledáte, to oznámiete, že pro pilné potřeby, jakož vám oznamuji, tu jízdu k JMKské učiniti, nechci-li svých a svého syna pilných věcí obmeškati, musím; však rád bych zase pospiešil, abych toho sněmu na hradě Pražském neob- meškal, než něco jeho, nebudu-li moci počátku, ale konce zastihnúti mohl, jestliže budu moci od JMKské brzo vypraven býti. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Bernartovi z Walšteina a na Krupce, kmotru a přieteli mému milému. Muoj milý pane kmotře! Slyšel sem, že by pan Albrecht i někteří jiní byli na tom, že by k JMKské z Čech jeti chtěli a již snad vyjeli; ale jestli jistě, tak toho neviem, a také, jede-li kto o svú potřebu, to divné nenie. 18*

Strana 140
140 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 154. Ladslavovi z Šternberka, že syna svého Adama oženil s dcerou pana Hynka Haugvice; žádá za připsání doktoru Václavovi z kanceláře království Českého, aby mu listové, kteréž by sobě, synu svému nebo Hynku Haugvicovi zjednal při králi, ihned vydáni byli. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož sem vám, pane švagře muoj milý, psal, když sem na Blatné byl, anebo ještě z hradu Pražského, oznamuje vám, že mám do Slezska jeti, kdežto toho jest tato najvětší příčina byla, že jsú někteří obmejšleli syna mého ženěnie: kteréž sem již ve jméno božie dokonal, že jest dceru pana Hynka Hukvice pojel a již jest s ní oddán; nežli ještě svadba učiněna nenie. I v tom sem toho některú zvláštnie pilnú potřebu syna svého i svú poznal, ježto o to k králi JMti odsud z Slezska jedu, maje něco v tom u JMKské jednati. I pane švagře muoj milý! Prosím vás, že budete po tomto poslu doktoru Václavovi psáti, kteréž bych sobě a synu svému, anebo při tom panu Hynkovi Hukvicovi listy u JMKské, ježto by ti listové nám společně anebo rozdielně svědčili, zednal, aby mi vydáni byli, a v čem by se mne anebo syna mého dotýkalo, v té nebo v jiné věci; než což panu Hynkovi Hukvicovi jednati chci, nic jiného jemu nynie jednati ne- miením, nežli v čemž by syna mého nebo má potřeba byla. I vždy vás prosím, muoj milý pane švagře, že o to doktoru Václavovi dostatečně psáti budete, anebo toto mé psanie jemu pro dostatečnější mé žádosti v tom vyrozuměnie pošlete, a já rád vám se zase přátelsky odplatiti chci a syn muoj toho zaslúžiti. A což mi budete a doktoru Václavovi psáti, to má hned za mnú do Budína posláno býti, nebo bych nerad bez těch listuov, což bych u JMKské zednal, odjel, a také bych nerad sněmu a soudu zemského obmeškal; ač slyšeti, že by sněmu k středopostí odloženo bylo, ale proto neviem, tak-li konečně jest. A rač pán Buoh dáti, pane švagře muoj milý, nám se spolu šťastně ve zdravie shledati. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu švagru mému milému. Také, pane švagře muoj milý, slyšel sem, že by někteří k králi JMti nedávno z královstvie Českého jeli, než toho neviem, o své-li potřeby čili oč o jiného. 155. Pavlovi, písaři na Velharticích, aby velice dbal opatrnosti, zvláště jestli ta válka mezi Vi- lémem Švihovským a biskupem Pasovským dosud trvá oc. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3659, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Pavle milý! Ačkolivěk do Slezska sem jízdu pro některé věci učinil, ale přitrefily jsú se k tomu některé pilné potřeby, že již

Strana 141
Dopisy z roku 1516. 141 k králi JMti jedu: a protož mějte se opatrně, až, dá-li pán Buoh, do mého příjezdu, a zvláště, jestliže ta válka, kteráž se blízko od vás začela, předse ještě trvá; a byla-li by čeho další potřeba, v tom se šíře purkrabím Blatenským sprav, jakožť sem to také prvé poručil. A jakož o sv. Jiří měl bych odškodné Opálku vyplatiti: i pojednaj s ním o to a dojeď k němu, a žádaj jeho ode mne, ať ještě má v tom strpenie do sv. Havla; nebo obávám se, aby se v tom neobmeškal pro mé nynější mnohé jízdy. A kterak s ním o to zednáš, to oznam purkrabí Blatenskému, i což by jiného po- třebného bylo; nebo on mi to má při jiném poselstvie, když by ke mně bylo učiněno, také oznámiti. A na čem jest ta válka páně Vilémova Švihovského s panem biskupem Pasovským postavena, také to oznam. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Pavlovi z Voltav, písaři na Velharticích. 156. Švakrovi svému Jindřichu Tunklovi z Brníčka oznamuje, že syna svého Adama oženil, ku králi do Uher že jede. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli i se paní sestrú mú milú, toho bych vám věrně přál. Psal sem vám něco o své jízdě i také o některých jiných věcech, ježto mám za to, že jest vás to již došlo. I vězte, pane švagře muoj milý, že sem se s některými přátely svými v Slezsku sjel, a také sem se shledal s panem Hynkem Hukvicem, a tu sem s niem v přátelstvie všel, že jest syn muoj dceru jeho pojel, a po ní má mu se dostati jeho statek; ješto těm se zdá, ktož jsú toho svědomi, že jest věc znamenitá, jakož časem jiným chci vám to, dá-li pán Buoh, šíře oznámiti a při tom také některé jiné věci. Toto také vězte, že, poznav toho některé pilné potřeby, jedu odsud z Slezska ve jméno božie k králi JMti; i jestliže by se vám co potřebného zdálo, muožete mi tam poslati, nebo, kterak tomu porozumiovám, s těžkem budu se muoci od JMKské vypraviti, abych mohl k sněmu anebo k soudu zemskému nynějšímu v čas přijeti. A rač pán Buoh dáti, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi Thunklovi z Brníčka, fojtu markrabstvie Lužicského oc.

Strana 142
142 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 157. Přimlouvá se k Zdislavu Berkovi z Dubé, Václavu Litevskému ze Svinař a Jindřichu Hložkovi z Žampachu, aby se na příštím sněmu českém přičinili v příčině pivné berně na splacení dluhů královských, a kdo by pro dluhy královské právo vedl, aby všech tax neplatil oc. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urození přátelé moji milí! Vězte, ačkolivěk do Slezska sem jezdil, ale některé mne potřeby pilné zašly, že již k králi JMti jedu, ješto neviem, budu-li se moci k sněmu nynějšiemu, bude-li před se držán, v čas vrátiti; protož zdálo mi se vám toto napsati, ač nepochybuji, že na tom sněmu, což na vás jest, budete pilně, což by dobrého bylo, jednati. Však také za to vás žádám, že o to pilnost přiložíte, aby se berně pivné, jakž jest svoleno, předse ode všech stavuov bez dalšiech odtahuov dávaly, aby JMKské dluhové bez škod platiti se mohli; a jestliže by i o větší pomoc na splacenie JMKské dluhuov bylo svoleno, tomu bych rád byl, neb čím by se to spieše stalo, mám za to, že by krále JMti a tohoto královstvie dobré také skrze to býti mohlo, jakož pak sami to dostatečně znáte. Dán ut supra. Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé a z Lipého, a urozenému vladyce panu Václavovi Litevskému z Svinař, a urozenému panu Jindřichovi Hložkovi z Žampachu, přátelóm mým milým. Toto sem sobě také přemajšlel, jestli že by pak vždy jaký se spletek v ber- niech stal, že jest potřebie na sněmu na tom zuostati: ktožby právo pro krále JMt dluhy vedl, aby tolik nebylo potřebie od toho dávati, jakž jest v jiných věcech za řád; poněvadž jest toto věc krále JMti a zemská, tehdy jest od jiných proměnná. A jestliže by se nemohlo k jinému přivésti, ale aby se od zvoduov nedávalo, kdež se dává od každého rukojmě V m gr., a také aby se nedávalo od odhádánie; ač přišlo-li by k tomu, nebo by toho veliká suma udělala se, a ta by škoda potomně na to královstvie přišla, ač pán Buoh rač dáti, aby toho ničehož nebylo potřebí, ale proto neškodí to na místě pro všelikterakú potřebu postaviti. Neb nepřijde-li k tomu, toto ke škodě býti nemuož JMKské, a páni úředníci snad sobě toho pro krále JMt a pro obecní dobré neobtíží. Pak jáť sem tuto napsal své zdánie; než již, páni a přátelé moji milí, jednajte ve jméno boží, což by najlepšieho býti mohlo, a při- jedu-li v čas, rád tak toho pomáhati chci vám i jiným, ktož by dobrému rádi. Toto mi se vám také zdálo napsati, že sem toho v Slezsku spraven, že když jest Bajchorský u krále JMti byl: že JMKská neráčil se z toho dáti svésti, než aby on se podle sněmovnieho svolení zachoval, aneb úřad pustil, krom aby s ním kníže Karel a pan kancléř o svrchky uhodili. Také sem zpraven, že král JMt tomu ráčí, aby pan Kostka podle sněmov-

Strana 143
Dopisy z roku 1516. 143 ního svolenie se zachoval, a že jest i k JMti o to obeslán. A mám za to, že JMt od sněmovního svolenie nepustí, když my jedné držeti budem; a protož to vědouce, za to prosím, že na sněmu při tom stanete, aby se řád tvrdil ale nerušil, a já také při JMKské s boží pomocí o to péči mieti budu, což potřebného a dobrého znám; však na tento čas, co vám tuto píši, nerad bych, aby o tom vuobec věděli, což se pana Kostky a Bajchorského dotýče, až se to prvé od jiných rozhlásí. 158. Přimlouvá se k Vintířovi z Kadova, aby Hlota Jindřich z vězení mohl býti propuštěn. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený přieteli milý! Věz, že sem žádán od některých služebníkuov svých, což se Hloty Jindřicha, kterýž ještě na hradě Pražském sedí, dotýče, k tobě o něho za přímluvu: i poněvadž již on od některého času v té vazbě a v trestánie jest, za to tebe, přieteli milý, žádám, že to pro mne a k mé přímluvě učiníš, aby on na některý slušný zpuosob mohl býti puštěn z vazby té, v kteréž jest, a jestliže by nynie jináče býti nemohlo, ale do času slušného, že by byl dán on na čest a na vieru. A když bohdá domuov přijedu, chtěl bych také to rád s tvú vólí obmejšleti, aby ta věc mohla na slušném konci a místě postavena býti. I věřím, že se v tom k mé žádosti povolně mieti budeš, znaje také ode mne k tobě dobré přátelstvie. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Urozenému vladyce panu Vintířovi z Kadova a na Resaniciech, přieteli mému dobrému. Jestliže by snad, pane Resanský milý, to sobě rozvažoval anebo někto tobě to předkládal, že by snad někto z jeho přátel tobě se zachovati nehleděl: i znáti muožeš, že on Jindřich Hlota té příčiny, sedě u vazbě, nedává, a také poněvadž ně- kteří jeho přátelé a služebníci moji tobě se hledie zachovati. A již také znaje v tom mú přímluvu, mám tu naději do tebe, že sobě viece naši žádost nežli něčí neroz- umnost budeš vážiti. 159. Oplovi z Fictum, aby na příštím sněmu také jednali o splacení dluhů královských. V Opavě. 1516, 25. ledna. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Jáť sem se v Slezsku dlúho meškal, však již ve jméno božie k JMKské jedu. A poněvadž má býti brzo sněm, netuším, bych mohl k němu v čas přijeti; než jednajte ve jméno boží s ji- nými pány a přátely našimi z vobuov stavuov, jakž najlépe býti muože, i také aby

Strana 144
144 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. se měli čím dluhové krále JMti platiti, nebo jest toho JMti a tomu královstvie i nám potřebie. A mám tu naději v pánu Bohu, že tudíž bohdá dobří budou svuoj pruochod mieti, a ktož jsú jinačejší, že brzo, jací jsú, dokonale poznáni budou. A dá-li pán Buoh šíře o tom něco v brzkém času zviete. Dán v Uopavě, v pátek den sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Urozenému a statečnému rytíři, panu Oplovi z Fictum a na Novém Šumburce, přieteli mému dobrému. 160. Petrovi z Rožmberka, že syna svého Adama oženil, ku králi do Uher že jede; o příštím sněmu českém, k němuž kníže Karel z Minsterberka s poselstvím královským bude vypraven; ozna- muje, co král o minemistru Kostkovi byl pověděl; jaký dotaz Pražané v příčině víry chtí učiniti oc. V Jičíně Moravském. 1516, 26. ledna. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Psal sem vám z Vratislavě o některých věcech, i také což se ženěnie syna mého dotýče: i račte věděti, že sem již to ve jméno božie dokonal, a jest již s dcerú páně Hynkovú Húgvicovú oddán; než svatba měla by tepruva býti ve dvú létech. Však proto již jest to všecko tak dokonáno, oč sem s panem Húgvicem jednal, jako by svatba byla; jakož potom, dá-li pán Buoh, šieře vám to oznámím. A již já předse k králi JMti jedu: než tomu nerozumiem, bych k sněmu při- jeti mohl, jestliže do suchých dní bude; a mám-li sněm obmeškati, tehdy míniem doněkud při králi JMti pobýti, aby, bude-li vuole božie, mohla ta má jiezda k ně- čemu dobrému prospěšna býti. Než za to prosím, račte k tomu sněmu na hrad Pražský přijeti, nemuožete-li prvé, ale k suchým dnóm pro soud zemský i pro sněm. A panu Mikulášovi Trčkovi také sem o to psal; nebo jistě jest potřebie, abyšte ráčili v tom sněmu býti. Také prvé z Vratislavě psal sem vám, což se p. Trčky a p. Erkeleše dotýče: i nynie o to p. Trčkovi nepíši, než prosím, račte mu to oznámiti, když se spolu na hradě Pražském shledáte. Toto také račte věděti, že včera, jeda do Opavy, potkal sem se na cestě s kniežetem Karlem*); a tu sme se spolu zastavili a o některé věci mluvili. I sroz- uměl sem od něho, že jest byl na sněm poslán, kterýž jest odložen, a mám za to, že již i k tomuto sněmu, kterýž má býti první pondělí v puostě, nějaké poselstvie od krále JMti poručeno jmieti bude. Však mám za to, že nemnoho artikuluov: než *) Karel kníže z Minsterberka.

Strana 145
Petrovi z Rožmberka 1516. 145 předkem o berni, kteráž svolena, a k tomu o nějakú větší pomoc pro spěšné dluhuov JMKské splacenie. I za to vás prosím, račte se k tomu přičiniti, ať v tom našimi stavy neschází, což by slušného bylo. Však bude-li čeho neslušného žádáno, muožete proti tomu něčeho jiného podati a předložiti, co byšte chtěli z dobré vuole a z lásky učiniti panský a rytieřský stavové. A učiní-li též Pražané a města, to se také zví, čili vždy budú chtieti čím premovati, jakož prvé činili, že mnoho mluvili, ale skutků málo vokazovali k dobrému pána našeho a tohoto královstvie. Muoj milý pane a přieteli! Z téť příčiny toto vám píši, že bych již rád pro pána našeho a pro to královstvie, i pro nás a pro budúcích zmatkuov uvarovánie, aby na nějakém slušném miestě bez dalších škod mohli krále JMti dluhové postaveni býti, a pro uvarovánie většieho a dalšieho zlého: však při tom abychom od JMKské byli opatřeni, abychom v našich svobodách ujmy nejměli. Neb mně se s boží pomocí zdá, když k tomu pilnost přiložieme, že se již zase zlé bude menšiti a dobré bohdá rozmáhati. Čas nynie k mnohému psanie mně nesloužie a také potřeby zvláštní toho neznám; než bohdá něco brzo, když sobě po jiezdě poodpočinu, z Budína vám oznámiem. A rač pán Buoh dáti nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Dán v Jitčíně Moravském, v sobotu po sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, panu přieteli mému milému. Toto také račte věděti, že jest mi praveno, když jest Bejchorský tohoto času minulého u krále JMti byl: že JMt ráčí tak jmieti, aby se tak zachoval, jakž jest na sněmu zuostáno, aneb aby úřad pustil, jakož snad tak učiní; než o svrchky měl by s ním uhoditi knieže Karel a pan kancléř, a slyším, že sem také byl k tomu přimíněn; než to muože beze mne býti. Také toto mi praveno, že JMKská tomu chce, aby se pan Kostka*) podle sněmovnieho zřiezenie zachoval, a že on něco JMKské nepříjemného psal, a že JMt ráčil mezi jinú řečí povědieti: „však sme mu ještě Hory nedali“. Pak jakož JMt nerad mnoho mluvie, proto i z toho se muože něco porozuměti, že jest s boží po- mocí již snadší přístup zlé k lepšiemu napraviti. A věděl bych co viece k tomu něco napsati, ale muože se toho nynie zanechati. Nebo i zlá cesta zbraňuje nynie dlúhého psanie činiti, když člověk od rána až do večera den po dni jede. A což se pana Kostky dotýče, nerad bych, aby o tom ještě vuobec lidé věděli; a slyšel sem, že jest od JMKské obeslán. Syn muoj již domuov jede a zastaví se, dá-li pán Buoh, na Hradci na maso- pust. A poněvadž máte brzo na sněm jeti, i z té příčiny rozkázal sem jemu, aby předse odtud z Hradce domuov jel. Nežli, pane a přieteli muoj milý! Když se zase *) Vilím Kostka z Postupic, minemistr na Horách Kutných. Archív Český VII. 19

Strana 146
146 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. domuov z Prahy vrátíte, tehdy chci jeho rád k vám poslati; než že nynie k vám nepřijede, prosím, že neráčíte za zlé mieti, nebo já i on rádi vám to nahradíme. Nebo jistě k tomu jeho vedu, aby vám se zachoval a slúžil, jako tomu pánu a přieteli našemu, kteréhož sobě za zvláštnieho pokládám; také chtěje rád vám všecko k vuoli, což mi jedné možného jest, učiniti. Muoj milý pane a přieteli! Muožete znáti, že nejsem velmi spuosoben nynie k psaní, nebo i pořádně nepíši, jakž by na to slušelo. Ale proto zdálo mi se toto vám také oznámiti, že král JMt psáti jest ráčil, jakž toho zprávu mám, každému stavu zvláštní list o to, což se piv dotýče, aby o to nějaké srovnánie učiněno bylo oc. I mně se zdá, aby sobě toho naši stavové neobtěžovali, nežli předse to k miestu vedli, aby se to drželo, což jest na prvních sněmích zednáno, a pivná berně prvé svolená aby se předse dávala; a jestliže bude oč o viece nynie také na splacenie JMKské dluhuov svoleno, a jestliže budou se vždy odpovědi o to pivo dotazovati: tehdy mé jest toto zdánie, aby se na to tato odpověď dala, že vy tou věcí nechcete potřeb krále JMti a tohoto královstvie zaneprazdňovati, než to, což jest na tento čas potřebného, na místě postavěje, že na to chcete JMKské po svých posléch od- pověď dáti. I když k tomu přijde, mám za to, že jest snadná odpověď, že oč dva rozsudky JMKské učiněné máme, že se nám nenie potřebie o to viece súditi, a že se nám nezdá také o to smlúvati, anobrž ktožby z toho chtěl vystupovati a proti nám v tom své vuole užívati, že JKMti prosíme, podle JMti povinnosti a naší spra- vedlivosti, aby nás v tom a svých rozsudkuov ráčil obhajovati. Však cožby se vám v tom s jinými pány a přátely stavuov našich za lepší zdálo, račte napraviti a tak učiniti. Nebo já tuto, na to krátce nynie pomysliv, vám píši; než to mi se proto zdá, že sluší JMKské povolnú odpověď dáti, a proto předse při spravedlivosti státi; nebo té naděje jsem, že JMKské to proti mysli nebude. Také i toto račte věděti, že sem tomu porozuměl, že Pražané a někteří snad jejich přátelé mají to před sebou, ač toho neviem na tomto-li sněmu, čili potom, když své viery sněm mieti budou, chtí se vás dotázati: jestliže by na ně pro vieru co přišlo, kterak se v tom chcete k nim s svými zámky zachovati oc. I račte toho povážiti, k čemu se to trefuje. Nebo bude-li na vás ta nebo k tomu podobná otázka učiněna, tehdy to, jakž já za to držím, bude pro císaře JMt. Pak oni Pražané, prosivše JMti za arcibiskupa, mají-li se do JMti jakého nepřátelstvie domnievati, tehdy se snad v něčem čijí, že jejich šermóm také velicí páni rozumějí, anebo že nějaké šibalstvo někteří z nich před sebú mají. Než že se jim minulý jejich sněm o novém létě nezdařil, a na budoucím také bohdá nic neprovedou, když tu opatrnost s boží pomocí zachováme, abychom se k nim tak měli, jakož je známe. I jestli že na vás takú otázku oni učiní: mně se zdá, že jest na to snadná odpověď, že vy se viete dobře kterak k tomu podlé zřiezenie zemského a svobod stavuov našich zachovati oc.

Strana 147
Dopisy z roku 1516. 147 Než muoj milý pane a přieteli! Mně se zdá, žeť oni tou otázkou pospiechati nebudou. Ale proto neškodí o tom před časem věděti: nebo to sobě rozvážíce, snáze jim budete moci, bude-li toho potřebie, pokudž se vám bude zdáti, odpověď dáti. A když se s panem Mikulášem Trčkou shledáte, snad nenie škodné, že byšte ráčili o to s ním nějakú zmínku učiniti, zda-li by se mohl v tom něčeho kruntovnieho doptati. Než dokudž se na to dostatečně nevyptáme, tehdy zdá mi se, aby toho jiným oznamováno nebylo, nežli ktož to při sobě zachovati umějí. Slyšel sem, že se ku páně Bočkově*) a páně Wolfově z Gutštajna bitvě mnoho lidí z Moravy k suchým dnuom strojí. Pak poněvadž má býti sněm a soud zemský na ten čas držán, aby se v tom žádný zmatek nestal, a také mezi s vobú stran jejich přátely aby další nesnáz a větší nevznikla: mně by se zdálo, když budou za dvór prositi, abyšte jim společně soudce zemští ráčili v ten rozum odpověď dáti, že ze slušných příčin nezdá vám se k tomu povolenie dáti a toho dvoru královského příti, leč to prvé na JMKskú vznesete; a v tom času jestliže se skrze své přátely smluviti mohou, aby spolu dobře byli, že byšte to rádi viděli. Jakož když toho spo- lečně povážíte, nepochybuji, že v to lépe trefíte, nežli já píši. Pane a přieteli muoj milý! Chtěl sem vám, ustav na cestě, krátce psáti: ale již sem tak mnoho napsal, že se vám muože stesknúti čísti. Ale račte to na dvé nebo na tré rozděliti! Cedule pánu z Rožmberka. (dd. eod.) Na tento sněm také list píši, že podle stavuov našich k tomu jest má vuole, což svoliti ráčíte; a také na týž sněm píši druhý list, jestli že bude toho, aby byl dodán, potřebí; a to proto, jestliže by někto chtěl což o mně bez mé pří- tomnosti mluviti, jakož snad Pražané, nebo někto mohl by se najíti, chtěje snad to rušiti, oč konec mám a na čem jest s volí krále JMti, což se mne dotýče, na obecních sněmiech svoleno a zuostáno i podlé řádu to stvrzeno. A ty listy poslal sem Václavovi Trčkovi, písaři mému, na hrad Pražský, aby se tu u něho, když by to potřebie bylo, našli. S panem biskupem Vra- tislavským shledal sem se v Nise, a s kniežetem Kazimírem v Opavě; i měli sme spolu také nějaké řeči, ale pro ukrácenie již nynie o tom širšího psanie zanechám. A před tiem den sjížděl se knieže Karel s ním, s kniežetem Kazimírem. 161. Knězi Linhartovi, proboštu kaply všech Svatých na hradě Pražském, že syn Adam, jenž se oženil, jede na masopust do Hradce Jindřichova; žádá, aby zbroj objednal a zaplatil. V Jičíně Moravském. 1516, 26. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Kněže probošte milý! Což se Adama dotýče, to sem již ve jméno božie do- konal, nebo mu se panna dobře líbí a mně také, a již jsú spolu oddáni, než svatba tepruva býti má bohda ve dvú letech. A nynie k jinému času širšieho psanie za- *) Boček z Kunštatu.

Strana 148
148 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. nechávám, než již předse ve jméno božie k králi JMti jedu, a Adam do Hradce na masopust; nebo ač sem slyšel, že pan Zajíc, strýc muoj, měl by se tento masopust ženiti, ale neviem konečně při kterém dni. Dán v Jičíně Moravském, v sobotu po sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Ctihodnému knězi Linhartovi, proboštu kaply všech Svatých na hradě Pražském a faráři Budyňskému oc, mému zvláště milému. Jakož sem vám prvé o zbroji psal, ješto nepochybuji, než že to máte v pa- měti: než peněz vám na to neposielám, nebo znáte, že jest mi na této cestě drahně na stravu potřebie; než prosím, opatřte to, jakž muožete, nebo za to za všecko ne- dostane se dáti nežli XL � gr. českých a něco nemnoho nad to; jakož jestli, kdež sem té naděje, něco ryb za hotové penieze v půstě na Blatné prodadie, psal sem tam purkrabí, aby vám z toho zase na to, což dáte, poslal, když mu oznámiete. 162. Purkrabímu na Blatné v příčině vyřízení rozličných záležitostí. V Jičíně Moravském. 1516, 26. ledna. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabě milý! Věz, že sem psal panu kancléři o některú svú potřebu, ješto po tomto poslu mělo býti jemu z Hradce na Bechyni dodáno. I co jest mi zase za odpověď dal, to od tohoto posla vezmi, cožkoli píše mně aneb kterému doktoru, a to hned pošli na hrad Pražský Václavovi Trčkovi, písaři mému, a piš mu, ať mi to hned do Budína pošle. A při tom, jestli co potřebie, muožeš mi také psáti. A ten posel, kterýž od tebe puojde do Prahy, ať zajde na Rožmitál a dá tu ceduli On- dřejovi, kteráž jemu svědčí, a to což mi on psáti bude, ať dá posel také Václavovi Trčkovi, písaři, neb má mně on to poslati při jiném psanie. Jestliže by pak pana kancléře na Bechyni nebylo, tehdy sem já poručil, aby tobě ten list, kterýž jemu píši, dán byl, a ty jej k němu pošli, kdež jest; a což mi odpíše aneb jaké listy pošle, to tak pošli Václavovi Trčkovi, jakžť napřed píši. Také teď některé více listy posielám, kaž je rozeslati, komu který svědčí; a odpovědi netřeba, než jestliže co odpíše Pavel, písař z Velhartic, a bude-li co po- třebného, to by mi oznámil při jiném poselstvie, když by se ke mně trefilo. Věz, že tento masopust, dá-li pán Buoh, okvasí Adam na Hradci a potom má na Blatnú přijeti. I jestliže jest se ještě povětří právě na Blatné neujistilo, tehdy jestli dobré povětří na Velharticích aneb na Rožmitále, zdá mi se, aby tam pobyl. A protož vyzvěz to, jakož Mathúšovi, kterýž u něho jest, poručil sem tobě v tom úmysl muoj šieře oznámiti. Datum ut supra. Purkrabí na Blatné.

Strana 149
Dopisy z roku 1516. 149 Cedule purkrabí Blatenskému. Toto také věz, že něco zbroje mělo mi v Praze býti koupeno, za kterúž mělo by se dáti XL gr. českých a něco nemnoho více. I budeš-li miet jaké mé penieze, anebo že by v puostě něco ryb za hotové penieze prodal: tehdyť bude-li psáti kněz Linhart, probošt, o to tobě, pošli to k němu, jakžť oznámie, co toho bude mieti býti, na hrad Pražský aneb Václavovi Trčkovi písaři. 163. Václavu Trčkovi z Vitence o vyřízení různých záležitostí. V Jičíně Moravském. 1516, 26. ledna. Opis souč. v arch. Třeb. č. 3659, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Trčko milý! Mělť by nějaké listy k tobě poslati purkrabě Blatenský, i cožť pošle, ježto by to mně svědčilo, to mi hned bez meškánie do Budína pošli po jistém poslu. I také při tom, bude-li co viece potřebie, i také jestliže by mi co psal Ondřej, úředník z Rožmitála. A teď posielám dva listy, na sněm kteréž píši; i když se sněm počne a po- selstvie od krále JMti vyslyšáno bude, tehdy na zajtří, anebo ten den, jakžť se bude lépe zdáti, daj jim ten jeden list, na kterémž jest napsáno: „o sněm“, a na konci toho listu, jakož když to ohledáš, tiem se spravieš. Což se pak druhého listu na sněm dotýče, toho nedávaj, leč by byla na sněmu o mně jaká řeč o počet, anebo o něco jiného, od těch, kdož by snad mně rádi zlé činili, chtějíce snad to rušiti, což se mne dotýče, co jest na prvniech sněmiech svoleno a stvrzeno, ješto se toho bohdá nedopustiem [?]. A co píši panu Tunklovi, pošli mu to do Lužicské země, než mám za to, že se s niem posel na cestě potká, nebo má býti v Praze o suchých dnech. A panu komorníku pošli jeden list, a panu Mikulášovi Trčkovi druhý, a panu podkomořiemu třetí, nežli kterýž druhý list svědčí také panu podkomořiemu, kdežto jest na konci listu napsáno „o Cholticského“, toho jemu neposielaj, než když bude v Praze, daj mu jej a pros jeho, ať k tomu listu hlavniemu, kterýž jemu Pavlovi Cholticskému svědčí, pečeť přiloží, kteréhož jsem u tebe nechal. A když bude do- konán, daj jej témuž Pavlovi. A coť viece listuov posielám, těch netřeba jinam po- sielati, než když ti v Praze budou, kterýmž píši, rozdáš jim je, kromě kteráž svědčí cedule knězi proboštu, pošli mu ji. Dán v Jičíně Moravském, v sobotu po sv. Pavla na vieru obrácenie léta oc. XVI°. Václavovi z Vitenče, písaři mému na hradě Pražském. Jestliže jest pan Rendl v Praze, anebo když bude, dojdi k němu a pověz mu ode mne, že sem syna svého voženil. A z té příčiny, poznav toho znamenitú a pilnú syna svého i svú potřebu, že k králi JMti jedu, aby snad někto v tom mi zmatku neučinil: nebo jest věc znamenitá, což se statku dotýče, a v takových věcech

Strana 150
150 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. rádi jedni druhým zmatky činí, když se v tom kto obmešká a v čas neopatří. Nežli což budu moci najspieše rád bych zase v Čechách byl, a k sněmu, nebudu-li moci ku počátku, ale ku prostředku, abych býti mohl; pak-li vždy obmeškám tento sněm, nerad tomu budu. Však proto ve jméno božie, ať předse, což jest dobrého, jednají, a zvláště, což se berně z piv svolenie dotýče, aby se předse bez odtahuov dávala, i také nějaká slušná pomoc aby nadto svolena byla na splacenie dluhuov JMKské. Cedule Trčkovi písaři. Což se dotýče Fice a jeho pacholka: jestliže bude o sněmu pan Mikuláš Trčka v Praze, zdá mi se, aby s ním o to rozmluvil ode mne, poněvadž, jakž sem toho zprávu měl, měli jsú na zápis puštěni býti podle smlúvy s Břieským učiněné, jakož sem prvé jemu panu Trčkovi o to šieře psal; než když sem se s ním v Benešově shledal, zapomněl sem s ním o tom mluviti. Pak mně by se zdálo, bude-li k tomu jeho vuole, aby se tak stalo, nebo nerad bych, aby nám bylo přičteno, že jest v tom něco námi sešlo; nežli ne- viem já toho, kterak lépe opatřiti, než aby oni při rejstřiech purkrabských zápisy udělali, jakž jest za řád a za obyčej v takových věcech činiti. A oznam mi, rozesláni-li sú ti kteří listové, což se Přibíka Resanského a židuov do- týče; však když by se měli ti listové rozeslati, jestliže rozesláni nejsú, nech některého přic- pisu z nich. A také oznam mi, již-li jsú se všichni poslové z Budína vrátili, kteří tam ode mne chodili, krom toho, který se mnú šel. A co píši ředitelóm, dej z těch tří, kterýmž list svědčí, ten list jednomu, kterýž z nich najprvé v Praze bude, krom Hlavsy,*) poněvadž jemu nesvědčí. 164. Jaroslavovi z Šelnberka, jak by se měli stavové panský a rytířský k Pražanům zachovati, poněvadž opět nového pychu pobráním vína na Hradčanech se dopustili; v příčině chystané bitvy páně Bočkovy s Wolfem z Gutšteina připomíná, aby hrad Pražský bedlivě opatrován a lidem osazen byl, Pražanů aby mnoho na hrad pouštěno nebylo oc. V Budíně. 1516, 7. února. Orig. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Jakož jste mi psali, což se některých Pražan a snad všech těch, kteříž v Starém městě vládnou, dotýče, a toho pobrání vína na Hradčanech: tomu sem porozoměl a budu také věděti, kterak to na JMKskú vznésti; než co o to píši stavóm našim, pánóm a rytieřstvu, teď vám toho přiepis posielám, a list sem poslal Václavovi Trčkovi, písaři svému na hradě Pražském, aby jeho vám společně dodal, když se vám zdáti bude; než nerad bych tiem svým psaniem jednánie sněmovniemu překazil, a protož prosím, že o to radu vezmete se pány a vladykami, kteříž v soudu zemském sedají, i také zvláštně, budú-li v Praze, s pánem z Rožmberka, s panem sudiem, s panem kancléřem, s panem *) Jan Hlavsa z Liboslavě.

Strana 151
Dopisy z roku 1516. 151 písařem a s pány Trčky, co se jim v tom zdáti bude, kdy by najlépe bylo toho listu našim stavóm dodati. A také prosím, že se přičiniete o odpověď, nebo jistě věc malá nenie, než znamenitě našim stavóm a svobodám duoležitá; nebo po tom srov- nánie, kteréž s nimi máme a s stavem městským, kdyby jim Pražanóm toto prošlo, mám za to, že by se mnohem o větší věci pokusili a v naše svobody sahali, že bychme s nimi nikdá konce a před nimi pokoje neměli: ježto by lépe bylo nám s poctivostí zemříti, než s naším posměchem to jim trpěti; jakož shledáte to bohdá, když, jak jsme sobě povinni, podle sebe společně podstatni budem, žeť nám rádi puol cesty dadí a své vuole přestanou, ale dobrovolně nic, než když budou mušeti bezděky dobří býti. A zdá-li vám se také co o to s panem hofmistrem a s panem Perštejnským starým, jestli že jest v Praze, rozmluviti, to buď při vašem zdánie; neb těm pánóm tak jest dobře potřebie o naše svobody státi jako komu z nás; jakož já za to držiem, že stanou, nebo kdoby na trošty pražanské spolehal, jistě by ne- bezpečněji svuoj grunt zakládal než-li by na bahně stavěl. Také pane strýče muoj milý, jakož jste mi psali, což se některých pánuov a dobrých lidí a pána Žlutického dotýče: i vězte, že jest také prvé ta věc na mne vznášína, než já sem na to odpověď dal, jsa v Čechách, že jest ještě k tomu ne- přišlo, aby tu co mému úřadu činiti náležalo, než chtí-li se právem z čeho viniti, že toho s obú stran vuoli mají, jináče mimo právo naše nesahajiece. Nebo kterak sem tomu srozoměl, ta jest věc z tohoto pošla, že pán Žlutický přijednal sobě cla většieho v Žluticiech, než-li prvé od starodávna bráváno bývalo; a z té příčiny že ti páni a jiní, kteříž jsú o to s ním v různici, tu sou zápověd učinili, o kteréž jest vám oznámeno. Však proto vznesl sem to na JMKskú: i tomuto sem od JMti srozuměl, že jest JMti úmysl a vuole, i také mé zdánie, abyšte vy obojím psali, pak-li jsú nynie v Praze, oznámili, aby se proti sobě s obú stran i s přátely svými pokojně zacho- vali, poněvadž jsú pod řádem a právem, ježto každý z nás jest je povinnen držeti podle zřiezenie zemského; než jest-li že se komu zdá, že by pán Žlutický větší clo bral nežli by mu přieslušelo, aby jeho z toho, zdá-li mu se, právem vinil, a což tu rozeznáno bude, když to k slyšenie přijde, aby se tak strany k sobě zachovaly. Také zdá-li se pánu Žlutickému, že ta zápověď proti němu neměla se státi, aby do jeho města na trhy nejezdili, aneb aby jeho poddaným jinde prodávati nechtěli: též chce-li koho z toho právem hleděti a viniti, že to učiniti muože; nebo znám to, že nenie věc sousedská ani přátelská takové zápovědi činiti, ale ktož by nechtěl k komu jeti anebo svému poddanému dopustiti, anebo žeby někte nechtěl od někoho kupovati aneb jemu prodávati, byste měli k tomu bezděky nutiti, také znám, že by nebyla věc pořádná, leč by jeden na druhém to právem obdržel. Což se pak dotýče těch, ktož by pánu Žluticskému co poslal z jeho přátel,

Strana 152
152 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. že by to bylo na silniciech bráno: i to mně se zle líbí, však i z toho proto mají se právem hleděti, ale ne mocí, nebo ktož by jináče učinil, maje dobrú při, mohl by jmieti zlú; než toho neviem, měl-li by pán Žlutický z toho viniti, než-li snad spieše ten, ktožby poslal, komu by to pobráno bylo. I muoj milý pane strýče, čemu sem v tom od JMKské vyrozuměl, a co jest v tom mého zdánie, již tomu porozuměti muožete; však proto také mi se zdá, abyšte o to radu a naučenie vzali se pány a vladykami v soudu zemském a v tom se šieře jejich zdániem spravili. Což se pana písaře dotýče, také jest mi psanie učinil, na kteréž sem jemu odpověď dal; i také co jest králi JMti psal, na tom sem jemu odpověď zednal, ježto mám za to, že jemu příjemna bude. Posielám vám teď list, kterýž kněz Kazimír nám psal, i zdá mi se, abyšte jej soudcóm zemským ukázali, a v tom dále, co budou chtieti učiniti, tím se spra- viete. A ten Rosa, kteréhož se ta věc dotýče, byl jest služebník pánuov z Walšteina aneb ještě jest, a jakžkolivěk jest, já bych rád, aby již ta věc svuoj konec sprave- dlivý vzala. Mám za to, že já spěšně od krále JMti nebudu puštěn, a také nerad bych proti mysli JMti od JMti pospiechal: a protož JMt píše do soudu zemského, jestli že by která má pře přišla, aby mi to bez škody bylo, jakž jest podle zřiezenie zemského oc. Ač mám za to, že na ten čas žádná má pře nepřijde. A dajž pán Buoh, pane strýče muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati oc. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi z Šelnberka a z Kosti oc, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. Jakož jste mi psali, pane strýče muoj milý, což se nějakého Václava Neje- dlého dotýče, že bych měl u krále JMti jednati,*) i také o čem jste mi prvé po- ručili: i chci rád jednati, a kterak zednám, při jiném poselstvie to vám oznámiti. Také jakož jste mi psali oznamujiec, že jest se pan hofmistr oženil a naši přietelkyni pojal: i dajž pán Buoh, aby to naše přátelstvie s obú stran nám k do- brému bylo, a skrze pana hofmistra aby byli ti napraveni, kteříž jsú bludem pik- hartským nakaženi. Psal sem vám také něco z cesty, ježto mám za to, že jest vás to již došlo, a na té cestě v Opavě slyšel sem o tom ženěnie páně hofmistrovu. Což se dotýče těch bitev, kteréžby o suchých dnech na hradě Pražském býti měly: i za to vás prosím, jakož sem vám prvé psal, že k tomu se přičiniete, aby *) Aby učiněna byla přímluva ku králi v příčině nobilitace Václava Nejedlého, měštěnína Hradce Krá- lové; kteréhož také král Vladislav majestátem v Budíně daným 1. 1516 dne 16. února do stavu šle- chtického povýšil s přídomkem z Vysoké.

Strana 153
Dopisy z roku 1516. 153 na ten čas pilně zámek opatřen byl, i také, budú-li mezi stranami jaká jednánie, pro všelikteraké přiehody. A což se Pražan dotýče, prosím, pane strýče muoj milý, ať se jich mnoho na hrad nepouští, a kteříž se pustí, i ti s opatrností: nebo poněvadž jsú se proti nám zasadili proti krále JMti rozsudkóm o pivo, a potom pobrali nám víno nespra- vedlivě, snad by nám rádi neprávě i malvazí rozlili. 165. Pánům a rytířstvu při sněmu na hradě Pražském shromážděným: jaké opatření na ochranu jich svobod učiněno by býti mělo v příčině pychu, kteréhož se Pražané na Hradčanech po- bráním vína dopustili. V Budíně. 1516, 7. února. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urození páni, páni, urození a stateční páni rytieřstvo a vladyky, přátelé moji milí! Račte věděti, že jest mi oznámeno, kterak by Martin Holec s některými z Prahy, přijevše na Hradčany, vína některá tu mocí pobrali a zase se do Prahy vrátili. Ježto sem se takové věci pod řádem a právem, nemaje na ně péče, od nich nenadál, aby oni na krunty úřadu zemského, kterýž na tento čas na mně jest, mimo řád a právo sahati měli; ačkolivěk když sú Pražané o tu věc, což se vína na Hrad- čanech šenkovánie dotýče, s některými z Hradčan mluvili, tehdy sem jim Pražanóm psal v tento rozum: poněvadž od starodávna zvláštních svobod tu na Hradčanech v tom sú užievali, aby oni, chtí-li jakú spravedlnost proti takové svobodě a úřadu najvyššieho purkrabstvie jmieti a z toho viniti, své vuole a moci neužievajiece, že chci o to rád rozeznán býti králem JMti, pánem naším milostivým, anebo soudem zemským toho královstvie Českého. Ješto přes takové velmi slušné a spravedlivé podání, a nemaje na ně péče, tomu sem se, aby ta vína pobrána takovým nepořádem proti svobodě úřadu toho býti mohla, nenadál; z čehož já a první purkrabové naj- vyšší Pražští ani Hradčanští žádným pořádným právem nikda vyvedeni nejsme. Pak kterak mezi stavy o řád a právo, kterak se k sobě zachovati máme, srovnánie uči- něno jest: jestli při tom úřad již jmenovaný i také já a Hradčanští zachováni, toho VMt také povážiti muožete. Ješto co taková věc na sobě nese, ten účinek, který jest se stal při stolici krále JMti a toho královstvie, a co by dále z toho přijíti a povstati mohlo, mám za to, že to všecko dostatečně znáti ráčiete; i také, jakého jest v tom pro uvarovánie většieho zlého a pro zlehčenie našich stavuov opatřenie potřebie, poněvadž se ta věc najvyššího úřadu zemského dotýče. Neb z takového předsevzetie, když by svuoj pruochod mělo, jest tomu snadno rozuměti, k čemu by se dále mohla svévolná svoboda najíti, od nich sahati, a kterak by naše práva Archlv Český VII. 20

Strana 154
154 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. a svobody v jaké vážnosti býti a státi mohly. I VMtí prosím, že to všecko potřebně a dostatečně rozvážiti ráčiete a mně v tom VMtí společný úmysl oznámiti, čím bych se v tom měl spraviti a kterak zachovati; ješto nepochybuji, než že to tak učiniti ráčiete, poněvadž se v tom netoliko mé samé osoby anebo Hradčanských dotýče, nežli našich stavuov a svobody již dotčeného úřadu. A při tom mám za to, že zna- menitě řádu a práva, poněvadž ne právem, tak jakž já za to držím, než tak, jakž VMtem oznamuji, ta věc jest se stala, dotýče. A když na toto mé psanie od VMtí odpověď jmieti budu, tehdy, pokudž se v tom VMtem zdáti bude, mám úmysl to na JMKskú vznésti; jakož snad jest zapotřebné, aby i VMti něco o to, pokudž by se VMtem za potřebné zdálo, JMKské psaly; aneb jestliže k JMské které poselstvie učiniti ráčíte, při tom také že byšte ráčili o tom některé poručenie učiniti. Nebo jest věc velmi sobě odporná, aby jedni právem živi byli, a druzí své vuole a moci mimo právo užievali, kdyby jednostejně jedněm jako druhým to procházelo a trpieno a dopuštěno bylo, v čemž by se z řádu a z práva vystupovalo. Dán v Budíně, ve čtvrtek po sv. panně Dorotě léta oc. XVI°. Urozeným pánóm, pánóm, urozeným a statečným pánóm rytieřstvu a vladykám krá- lovstvie Českého, spolu na hradě Pražském na sněmu nynějšiem času postnieho shromážděným, pánóm a přátelóm mým milým. A račte VMti věděti, že bych radši byl toho všeho VMtem osobně zprávu dal: než z té příčiny toto sem psanie učinil, jestliže bych k tomuto nynějšiemu sněmu nemohl stačiti přijeti, abych v tom VMtí úmysl mohl věděti, a jestliže mne od VMtí na to odpověď při JMKské zastihne, abych věděti mohl podle VMtí vuole co o to dále a šíře s JMKskú mluviti. Nebo ne proto takovú o to péči mám, že jest několik suduov vína vzato, když by se to spravedlivě stalo, jakož toho nenie, ale pro svobody naše; neb skrze ten počátek, kdyby prošel, že by k mnohým větším věcem, mám za to, sahali, ježto by nesnesitedlnějšie byly a potom k těžšiemu na- pravení přivedeny býti mohly. Nebo která jest tomu stavu povolnost od našich stavuov předešlá učiněna: poněvadž přes to ti z Prahy, aneb Pražané, vždy ještě k jiným a jiným věcem sahají, tehdy, nebude-li to již spěšně a brzce zastaveno, jest podobné, že na věčné časy s nimi konce jmieti nebudem, tak aby našich svobod ne- ujímali a nám v ně vždy nevkračovali. Ješto nepochybuji, že VMti ráčíte to dosta- tečněji znáti, nežli já o tom píši, i také co jsme sobě v tom a naši stavové po- vinni, aneb v čemžby kolivěk proti našim svobodám mimo spravedlivost a mimo řád a právo činěno bylo. Neb jestliže by oni Pražané jaké své obdarovánie předkládali: i mohliť sú sobě oni zednati na jejich zprávu rozličné věci; ale čeho sú v drženie a v užívánie nebyli a právem toho také neobdrželi, byť měli se oni v to anebo jejich mocí uvozovati, bylať by to věc přieliš nepořádná. Než ktožby co podle řádu

Strana 155
Dopisy z roku 1516. 155 právem obdržel, kterak by měl v to uveden býti, jsú na to úřadové zemští zřiezeni, kterak se v takových věcech zachovati mají, ale ne Pražané a jejich obyvatelé. 166. Václavu Bezdružickému z Kolovrat, že s králem mluvil, což se úřadu jeho dotýče oc. V Budíně. 1516, 7. února. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Urozený pane, pane ujče můj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Pane ujče muoj milý! Oč ste mi psali, tomu sem porozuměl; než dodáno mi jest toho od pana Jana, syna vašeho a ujce mého, když již Stašek, váš služebník, byl z Budína vyjel, nebo potkal sem se s ním, když sem k Budínu jel. Než tomu sem porozuměl, když sem do Budína přijel, že jest vám od JMti krále slušná odpověď dána. Však proto také sem o to s JMKskú mluvil, což se úřadu vašeho dotýče: i ráčil jest mi před doktorem Václavem pověděti, že se JMt nepa- matuje, by JMt ten úřad komu jinému dal, a také že JMt na tom nenie a býti ne- ráčí, aby vám ten úřad bráti měl, leč byšte jej kdy dobrovolně s sebe složiti chtěli; to by bylo při vaší vuoli. A protož toto vědúce a již při vašem služebníku odpověď od JMti krále majíce, tím se muožete v tom dostatečně spraviti. Oč jste mi také, pane ujče muoj milý, viece psali, i také o osazenie soudu dvorského: toho sem ještě na místě postaviti nemohl, nebo sem se dlúho v Slezsku pro ženěnie syna svého meškal; než což budu moci najspieše, také to u JMti krále na místě postaviti chci a vám to oznámiti. A rač pán Buoh dáti nám se spolu sčastně a ve zdravie, pane ujče muoj milý, shledati. Dán v Budíně, ve čtvrtek po hodu sv. panny Doroty léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Václavovi Bezdružickému z Kolovrat a na Košátkách, najvyš- šiemu sudiemu dvorskému královstvie Českého oc, panu ujci mému milému. Slyšel sem, že by páni Pražané opět novú svú vuoli před se brali oc. I pán Buoh pyšným se protiví, než pokorným dává milost. 167. Radslavu Beřkovskému z Šebířova o své rozmluvě s králem; žádá ho, aby na sněmu vedle pivní berně také slušná pomoc na splacení dluhů královských svolena byla; ku králi aby po- selství vypraveno bylo v příčině brzkého jeho do Čech příjezdu; s Pražany aby stav panský a rytířský na ten čas o víru nejednali oc. V Budíně. 1516, 7. února. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane a přieteli muoj milý! Přál bych vám rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jáť sem z potřeby syna svého, a při

Strana 156
156 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. tom i pro svú předse k králi JMti z Slezska dojel, jakož sem vám prvé z cesty něco o tom napsal.*) A přijel sem do Budína tento pondělí masopustní minulý [4. února]. Než jakž sem od krále JMti vyrozuměl, neviem, kdy mne bude ráčiti od sebe pustiti, a protož o svém odsud odjezdu neviem vám co jistého oznámiti. Psanie od vás včera jest mi dodáno u večer, když sem již ode dvora do hospody přijel. Pak nazajtřie, dnes ráno, byl sem u JMKské, než byl JMt zane- prázdněn, že sem tepruva blízko k poledni mohl s JMtí volné rozmluvenie jmieti; a ten list, kterýž jste JMti psali, sám sem jej JMti přečetl, a co vám JMt zase za odpověď dávati ráčie, teď vám to posielám: a jiného sem na JMti jistě nepoznal, než že JMt touž milost jako prvé k vám má, a jestliže by kto vaše zlé u JMti jednal, že toho lehce k sobě přijímati neráčie. A mně se zdá, byť toho co bylo při JMti, že by JMt v čem proti vám hnut byl, že bych byl tomu porozoměl. Také mluvil sem s JMtí, což se pana Ople, pana Řepy a pana Pecingara dotýče, kterak by před JMtí rozličně vykládáni byli; a že já o nich jiného neviem, než že jsú ti, že podle našich stavuov o JMKské dobré a JMti dědicuov a tohoto královstvie péči mají, svých prací a nákladuov nelitujiec, cožby JMti k dobrému bylo: i ráčil to JMt vděčně přijíti a povědieti, že nic takového o nich JMti jest nedošlo, a že jest JMt té k nim naděje, cožby JMti k dobrému bylo, že to jednati a toho pomáhati budou. I mám za to, že někteří více se tím, rozprávějíce, chlubí, nežli jsú o to s JMKskú mluvili; anébrž zdá mi se, že jsú o mnohú věc nikda s JMtí nemluvili, o čemž rozprávějí, že jsú tomuto tuto anebo jinému vonu nemilost zednali. A protož to znajiece, že jsú někteří lidé, že by rádi nám našeho pána proti nám v nemilost uvedli, a zase nám našeho pána že by rádi zvošklivili: i neslušie se nám na to obraceti, a neustávajíce ve jméno božie dobře činiti, a tak najspieše s božie pomocí před těmi sobě pokoj učinieme, kteříž nám bez našeho proviněnie rádi by zlé činili. Jakož ste mi psali, že jste u pana kancléře v Nepomuce byli: i rád sem tomu. Což se pak novin dotýče, o čemž od paní Doroty viete, o tom mně nenie potřebie více vypisovati. Také vám teď posielám list, kdež vám král JMt píše, což se Baychorského dotýče, a také tu věc oznamuje psaniem svým JMKská kniežeti Karlovi. Jakož jste mi také psali, což se těch čtyř řediteluov dotýče, tomu sem po- rozuměl; i nedivím se, když jsú jiné řeči o mně mluvili, že také toto mluví, čehož nenie; ačkolivěk v tom i v jiném, v čem bych byl potřebován, rád bych JMKské a tomu královstvie, pokudž bych slušně mohl, sloužil. Než mněť se zdá, že to panem Hlavsú provedu, že se mnú ne ve všem spravují, ani také v tom, že někteří z Prahy, mimo řád a právo, proti svobodě našich stavuov víno na Hradčanech pobrali. *) Viz list ze dne 25. ledna 1516.

Strana 157
Radslavu Beřkovskému 1516. 157 Na některé věci pominul sem vám nynie odpověď dáti pro jiná mnohá psanie, chtěje brzo posla zase vypraviti, a také na tento čas zvláštní potřeby neznám. I což se Rendle dotýče, než toho mi jistě muožete věřiti, žeť s ním smlúvy nemám, a kdybych ji i jmieti měl, tehdy chtěl bych se v tom přátelskú radú spraviti a svú poctivost, jsa sobě toho povinen, opatřiti. A s tím dajž pán Buoh nám se spolu šťastně a ve zdravie shledati. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři, panu Radslavovi Beřkovskému z Šebieřova a na Li- běchově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, přieteli mému milému. Pane přieteli muoj milý! Psal sem také některé věci pánu z Rozmberka, ješto mám za to, že vám toho oznámie; a při tom prosím vás pro dobré pána našeho a toho královstvie i nás všech, přičiňte se k tomu s jinými pány a přátely našimi, aby JMKské k té pivné berni ještě slušná pomoc na splacenie JMti dluhuov svolena a dána byla. Jestliže pak třetiem stavem sejde, to naše vina nebude, a shledáte to bohdá, že všeho dobře bude, i oč jsme sobě prvé dosti mnoho obtěžovali. A nynie mi se více o tom po poslu nezdá psáti, než v času brzkém gruntovněji to všecko budete moci věděti. A při tom ještě toto mi se zdálo vám za potřebné napsati: při- čiňte se k tomu, ať jest k králi JMti poselstvie učiněno, oč pak koli, než při tom ať jest žádost, jakož prvé na tom bylo, aby JMKské prošeno bylo, aby do toho královstvie přijeti ráčil. Jistěť vám píši z slušných příčin, a na tom nynie dosti; ač já nepraviem, by JMKská chtěl přijeti, neb by se snad to některým z Pražan nelíbilo, poněvadž by JMti přiejezdu netušili. Ale když o to pošlete, jistotu zvieme, abychom se nemýlili. Však chtí-li Pražané a města o JMti příjezd také spolu s stavy našimi poslati, slušie jim to oznámiti; pak-li nebudou chtíti, tu se pozná, kdo by pána svého rád viděl a kdo nic; než proto naši stavové i bez nich mohou to posel- stvie učiniti. Pražané sjezd o vieru do Prahy k tomuto pátku postniemu [8. února] obeslali: i mně se zdá, ktož jsú naši přátelé, ať s nimi nynie žádných věcí netvrdí; nebo zdá mi se, že více oni v tom našich stavóv roztrženie a pikhartuov posilněnie, nežli vieru obmýšlejí. Neb jest věc vědomá, že o vieru slušně se spolu snášíme, a jestliže by pak kto, která osoba z kteréžkoli strany z toho vystúpila, tehdy jest o tom zřie- zenie, kterak bez nesnází to napravováno býti má. Ještě vám vždy o pomoc slušnú na dluhy připomínám, i to co jest na prvniech sněmiech zuostáno, aby se drželo i od mincmeistra, byť se pak mělo jiných věcí, když tyto na konci budou postaveny, poodložiti; nebo lépe jest jedno zednati a potom i druhé jednati, a tak, jakž by potřeba byla, časy svými, nežli mnoho pojednou před se vzieti a potom z toho ze všeho nic učiniti. Píše král JMt list pánóm, rytieřstvu: i nevěděl sem komu lépe aby byl dán

Strana 158
158 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. než vám; nebo vy již dále to opatřiete, aby vám všem společně čten byl, kteříž na tomto nynějším sněmu budete. 168. Ladslavovi z Šternberka, že k sněmu ani soudu zemskému nebude moci přijeti; list na od- pustky, kteréž mu zjednal, aby písaři jeho V. Trčkovi odeslal oc. V Budíně. 1516, 8. února. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Učinil sem k vám psanie, když sem ještě v Slezsku byl,*) kteréž mělo jest vám za masopustu dodáno býti; jakož mám za to, že jest se tak stalo. I maje zlú cestu, tepruva sem do Budína tento pondělí minulý [4. února] přijel, a jednaje některé svého syna a své věci, nemohu se odsud spěšně vypraviti, a také z některých příčin král JMt mne zdržuje; ješto z toho rozumiem, že k to- muto sněmu ani k nynějšiemu soudu zemskému nebudu moci přijeti. Však ve jméno božie račte pána našeho JMKské a JMti dědicuov a toho královstvie dobré jednati; mnúť bohdá nic podle našich stavuov, což mi náležeti učiniti bude, sjíti nemá. A rač pán Buoh dáti, pane švagře muoj milý, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán v Budíně, v pátek před sv. pannú Apolonú léta oc. XVI°. Urozenému pánu, panu Ladslavovi z Šternberka a na Bechyni, najvyššiemu kancléři královstvie Českého, panu švagru mému milému. Muoj milý pane švagře. Vězte, že sem Tomášovi, písaři svému, před časem předešlým od krále JMti erb zednal, i prosím vás, že budete psáti doktoru Václa- vovi, aby jemu na to list vydal; a což by měl od toho dáti, za to prosím, že jemu to odpustiete, a já vám se rád zase přátelsky odplatiti chci. Vězte, pane švagře muoj milý, že jest mi zde v Budíně povědieno, že jste mi zednali otpustky, kteréž král JMt od otce sv. má: i z toho vám velmi děkuji, a povědieno mi, že již na to list při sobě máte, i prosím vás, že jej Václavovi Trčkovi, písaři mému na hradě Pražském, dáte. Pak-li jeho tu nemáte, tehdy prosím, když na Bechyni budete, že jej purkrabí mému na Blatnú pošlete. 169. Knížeti Karlovi Minsterberskému, že k sněmu do Čech přijeti nemůže, aby o dobro krále i království na sněmu jednáno bylo; prosí, aby pych Pražanův v příčině pobrání vína na Hradčanech k napravení přiveden byl. V Budíně. 1516, 8. února. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Osvícené knieže, pane, pane mně přieznivý, kmotře a švagře muoj milý! Službu svú VMti vzkazují. Račte VMt věděti, že pro zlú cestu nemohl sem prvé do *) Viz list ze dne 25. ledna 1516.

Strana 159
Dopisy z roku 1516. 159 Budína přijeti nežli v pondělí minulý [4. února], a maje některé věci činiti, nemohu spěšně vypraven býti, a také poněvadž JMKská zná, že bych k sněmu postačiti při- jeti nemohl, ráčie mne z některých příčin zdržovati. A protož ve jméno božie račte jednati, což by JMKské, pána našeho, a JMt dědicuov a toho královstvie stále do- brého býti mohlo. A to což se zedná a což jest se prvé zednalo, aby se skutečně držalo; ješto nepochybuji, že o to péči a pilnost jmieti ráčiete, zvlášť poněvadž tomu sem srozoměl, že VMt dostatečnú moc danú a poručenú od JMKské k takovým věcem máte. A té sem naděje, že páni a přátelé moji ze všech stavuov toho budú pomáhati a při slušném že stanou, což by dobrého bylo; jedné aby těm toho nebylo trpieno, kteříž by pod spuosobem dobrého zlému chtěli, více a předkem své dobré než-li JMKské obmejšlejíce; kteréžto lidi, mám za to, kto jsú takoví, ráčiete dobře znáti. A s tím dejž pán Buoh VMti prospěch ve všech těch jednániech, čím by JMKská mohl býti potěšen a to královstvie aby v dobrém řádu a lásce býti a trvati mohlo. A VMt z toho dobré jméno a poctivost abyšte obdrželi, toho bych VMti rád přál. Datum ut supra. Osvícenému kniežeti a pánu, panu Karlovi, kniežeti Minsterberskému v Slezí, Olešni- ckému a hrabí Klacskému oc, pánu mně příznivému, kmotru a švagru mému milému. Cedule knížeti Karlovi. Zdálo mi se také toto VMti napsati, že jest mi ozná- meno, kterak někteří z Prahy, a tak za to mám, že s volí Pražan Staroměstských, pobrali jsú něco vína na Hradčanech. I račte toho povážiti, kterak oni řád a právo držie; neb když jste od krále JMti, pána našeho, o řád a o právo mezi stavy v tom královstvie Českém jednati i srovnánie učiniti ráčili, já sem se nadál, že již sebe právem, ale ne jináče, hleděti budem. Nebo, abyšte i toto ráčili věděti, když sem tomu srozuměl, že nějakú obtiežnosť oni Pražané v tom před se berou, že vína na Hrad- čanech podle starodávní zvyklosti a svobody stavuov našich a úřadu najvyššieho purkrabstvie šenkuji: psal sem jim, aby v to nevkračovali, a ještě i žádost k tomu přikládaje, ježto nebyl sem povinnen toho učiniti, než vždy chtěje se toho vyvarovati, abych žádné slušné příčiny jim nedal k nelibosti, povlovně sem psal i k tomu se poddávaje, jestli že se jim zdá, že by toho šenku býti nemělo, že chci o to s nimi rozeznán býti králem JMtí, pánem našim milostivým, anebo soudem zemským toho královstvie. Vše to místa nemělo, poněvadž sú již skutek učinili, když sem v tom královstvie nebyl oc. I pak, jakž jest kolivěk, srozuměl sem tomu, že o tom také nějaké od krále JMti při jiných věcech poručenie máte: i já bych rád, aby skrze VMt ta věc od nich k napravení přivedena byla, a více se taková věc v tom ani v jiném k tomu podobná od nich nečinila; neb jestli že by vždy oni v tom na své vuoli státi chtěli, za to držiem, že pán Buoh spravedlivých neopouští, a nad nespra- vedlivými a zlostnými že jest mstitel; při tom toho nynie nechávám. Co jest pak v tom vuole a úmyslu panského a rytieřského stavuov, toho ještě neviem, než časem

Strana 160
160 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. svým, ač nebude-li to skrze VMt na místě postaveno, také, dá-li pán Buoh, někdy to svuoj konec podle spravedlivosti vezme. 170. Ješkoví z Prosečí, že mu oznámí milou novinu; páni Trčkové aby s Pražany ničeho neměli oc. V Budíně. 1516, 8. února. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Pane Ješku milý! Psanie tomu, kteréž jest mi od tebe zde již v Budíně do- dáno, porozoměl sem a nynie nemám času k mnohému psanie; než mám za to, že časem jiným oznámiemť, čemuž rád budeš, aneb snad o tom zvieš prvé nežli tento nynější sněm dokonán bude. Což se pak dotýče toho sjezdu, kterýž Pražané ku pátku prvniemu v puostě [8. února] obsielali: i za to tebe žádám, ať páni Trčkové, přátelé moji, v nic se jim vésti nedadie pro své a svých přátel dobré; a shledáš to bohdá, žeť to poznají, že dobře učiní, jakož po jejich poslu také jim něco o to psáti chci. Než tomuť rozomiem, žeť se Pražané o to starají, aby naše stavy spletli, a pod tím aby nad jedny jako nad druhé se vyzdvihli; ale mám v pánu Bohu tu naději, že nás toho zachovati ráčie. Což se dotýče faráře Tejnského, k jeho psanie krátce tento příklad praviem: že se to trefuje, že jedni druhým v sladkém hořké věci a v medu jed dávají; i kterak tomu rozomiem, to se psanie k tomu podobá. Datum ut supra. Panu Ješkovi z Prosečí, písaři páně podkomořieho oc, přieteli milému. 171. Janu Chabovi, jestli by ještě která potřeba řezníkův byla, že chce rád ku králi se přimluviti. V Budíně. 1516, 8. února. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Chabe milý! Když jest mne toho potřeba zašla, jel sem z Slezska do Budína, jakož kohož sem před sebú několiko dní poslal, poručil sem tobě to oznámiti. I již si byl odtud odjel; a když sem do Budína přijel, hned sem se na to ptal, kterak jste své věci s řezníky zednali. I pověděno mi, že tak podle mé přímluvy a psanie, kteréž sem byl k JMKské učinil. Však jestliže by ještě která potřeba těch řezníkuov byla a ty mi to oznámieš, chci rád u JMKské o ně jednati a k tomu pilnú péči přiložiti, to znaje, že oni JMKské, jakožto pána našeho, věrně se přidržie, a maje tu naději, že v tom trvati, jakž na dobré lidi slušie, budou. Datum ut supra. Slovutnému Janovi Chabovi, porybnému krále JMti v Praze, mně milému.

Strana 161
Dopisy z roku 1516. 161 172. Knězi Linhartovi děkuje za péči a práci, kterouž v jeho věcech vede; oznamuje, že u krále dobře byl přijat oc. V Budíně. 1516, 8. února. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Kněze probošte milý! Psal sem vám něco, jsa v Slezsku, ježto mám za to, i co sem najposléze psal, že jest vám již to dodáno. Pak o kterých věcech jste mi psali i kterak jste s židy uhodili, toho sem od vás vděčen, kterú v mých věcech péči a práci vedete. O řečech o mně, o tom držiem: že ktož mi nepřejí, že to, což jest dobrého, ve zlé to obracejí, než ktož jsú moji dobří přátelé, v tom nepo- chybuji, než že mi toho přejí, což by mého dobrého bylo; a protož, poručiece se pánu Bohu, toho při tom nechávám, kterak jest samo v sobě v pravdě. O to, oč jste mi, což se vás dotýče, psali, chci rád podle vaší žádosti u JMKské jednati, a kterak zednám, to vám při jiném poselstvie oznámiti. Přijel sem do Budína v pondělí poslední tohoto masopustu, a jiného sem od krále JMti nepoznal, než že mne ráčil rád viděti. Než tomu rozumiem, že JMt ne- ráčie mne brzo od sebe pustiti; také oč jsem již s JMtí počel jednati, na všecko mám od JMti milostivú odpověď. Datum ut supra. Ctihodnému knězi Linhartovi, proboštu kaply všech Svatých na hradě Pražském a fa- ráři Budyňskému oc, mému zvláště milému. 173. V. Trčkovi, písaři svému, jaké má učiniti opatření, kdyby některá jeho pře před soud zemský přišla. V Budíně. 1516, 8. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3659, tern. nepag. Cedule Trčkovi, písaři. Jakož sem tebe a některé jiné poručníky svých pří zdělal, však bez své přítomnosti nerad bych se soudil; jakož z těchto listuov jeden král JMt do soudu zemského psáti ráčil, že pro JMti potřebu nynie z Budína jeti nemohu oc. Však proto mluv ode mne s panem komorníkem a s panem sudiem, že jich prosím, aby to opatřili, abych o žádnú svú při nepřišel; jakož mně se zdá, že podle práva to učiniti mohou, poněvadž sem již v potřebě krále JMti, jakož tím psaniem od JMKské v tom se šieře spraví; ač netuším, aby má která pře přišla, a také který mám puohon s Rendlem a Prockem, k tomu poručníci býti nemohou. A kdež jest mne k otporu pohnal Malovec, to jest se tepruva stalo o sv. Jeronymě, ježto jest před tím mnoho jiných odporuov. Kromě toho již o jiných puohonech před soudem zemským svých neviem, než kdež jest mne pohnal pan Wolf Gutštein pro věc krále JMti, pak muož-li také toho odloženo býti, při tom stuoj; pak-li by ta Archlv Český VII. 21

Strana 162
162 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. pře přišla a odložiti se nemohla, tehdy vezměte hojemstvie, nebo mám za to, že jest ta pře ještě nikda k hojemstvie nepřišla. Pak již to všecko opatřte, jakž najlépe umiete. A jestližeť jaký list pan kancléř latině psaný dá nebo pošle, ježto by mně svědčil, schovaj jej. 174. Purkrabímu na Blatné, aby syn jeho Adam na všem dobře opatřen byl oc. V Budíně. 1516, 8. února. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3659, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabie milý! Mám za to, že již tyto dny měl by Adam*) na Blatnú při- jeti; pak což se tam povětří dotýče, jestli že by dobré nebylo, psalť sem prvé, aby on jel na Velhartice anebo na Rožmitál, kde by tam dobré povětří bylo, jakož i Ma- túšovi, kterýž u něho jest, poručil sem v tom tobě šieře muoj úmysl oznámiti. I jestliže by bylo toho potřebie, aby Adam na Velhartice aneb na Rožmitál jel, ať s ním také služebníci jedou, a dojeď také s ním tam. A již úředníku poruč, kdež by byl jaký zpuosob, má při něm držeti, a služebníci ať Adamovi sloužie a Matúšem se spravují i také úředníkem, pokudž na ně přieslušie; neb žádných neřáduov jmieti a jim trpěti nechci, než aby se tak slušně zachovávali, jakoby při mně byli. A což se vína lepšieho i lechčejšieho dotýče, toho by jemu poslal, cožťby se za potřebné zdálo, i jinými potřebami aby jeho opatřil, jakž na puost slušie; však proto ať s opatrností podle slušnosti útratu vedou. A již to podle svého rozumu opatři. A kde bude Adam a kterak se u vás vede, oznam mi to; neb co mi psáti budeš, to mi má Trčka písař z hradu Pražského poslati. Pakli by bylo co pilného, tehdy jemu napiš, ať tím spieše pošle. Věz, že tento pondělí poslední tohoto masopustu do Budína sem přijel, a jiného neznám, než že král JMt ráčil jest mne rád viděti, a co sem již počel u JMti jednati, ráčie se v tom ke mně ve všem milostivě jmieti; než tak tomu rozomiem, že ráčie, abych při JMti pobyl; pak poněvadž vždycky rád JMti sloužiem, také i nynie, což mi slušně možného jest, tomu otporen nejsem a býti nemíniem; ačkolivěk na tento čas sněm i soud zemský pozmeškati musím, však mám tu naději, že páni a přátelé moji proto to předse, což by dobrého bylo, jednati budou. Datum ut supra. Purkrabí na Blatné. A jestližeť jaký list pan kancléř latině psaný pošle, ježto by mi svědčil, schovaj jej. *) Adam, syn Lvův.

Strana 163
Dopisy z roku 1516. 163 175. Mikuláši Trčkovi z Lípy o sjezdu Pražan, o psaní králi z Prahy učiněném, že pro pana Jana z Wartmberka, což slušně bude moci, učiní; král že již poznává, kdo mu k dobrému a kdo k zlému radil oc. V Budíně. 1516, 9. února. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3659, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný pane a přieteli muoj milý! Přál bych vám rád věrně, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Jáť sem tepruva v pondělí maso- pustní nynie minulý do Budína přijel; nebo pro některú potřebu meškal sem se v Slezsku, i také pro zlú cestu. A když sem do Budína přijel, dodáno jest mi od vás psanie, kdež mi oznamujete, že Pražané opět sněm první pátek v puostě [8. února] obsielají; jakož i přiepis jest mi toho dodán, kterýž sem králi JMti ukázal, i také to mluvil, co se vás dotýče, co přietel o přieteli mluviti má. Pak píše král JMt straně vaší list na ten rozom, aby na tom sněmu od Pražan položeném nic zavie- ráno nebylo, lečby prvé to na JMt vzneseno bylo; jakož bude mieti toho přiepis pán z Rozmberka, a nepochybuji, než že vám jej ukáže. I co se pod takovým sněmem anebo sjezdem od Pražan pod tím k zkáze našich stavuov obmejšlí: co o tom viem a čemu v tom rozomiem, bylo by o tom mnoho psáti; a také na tento čas z ně- kterých příčin nehodí se po poslu, než časem jiným k tomu spuosobnějším chci vám to šíře a dostatečně oznámiti. Než za to vás prosím, že na tom sjezdu neb sněmu od Pražan položeném nic jednati nebudete, a kohož muožete, že také od toho od- vedete; shledáte to bohdá, že skrze to sobě i svým přátelóm dobře učiníte, i uži- tečnú službu a přátelstvie tomu královstvie a našim stavóm. A mám tu naději v pánu Bohu, že tudy i vaše věci snáze budu moci zednati, ač ještě tak spěšně nemohu toho na místě postaviti; ale nerad bych od JMKské odjel, až bych to na místě postavil. Neb jistě o vaše dobré a poctivé se starám, touž maje k vám naději nepochybnou, a že také i na tomto sněmu o to péči a pilnost mieti budete, což by se dobrého krále JMti a toho královstvie zednati mohlo. Co sem psal pánu z Rozmberka i také panu podkomořímu, o tom vám ne- píši, neb nepochybuji, jakož sem za to žádal, že vám to vše oznámeno bude. A rač pán Buoh dáti, pane a přieteli muoj milý, nám spolu šťastné a ve zdravie shledánie. Dán v Budíně, v sobotu den svaté panny Appollony léta oc. XVI°. Urozenému a statečnému rytieři, panu Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Lichtmburce, přieteli mému milému. Toto mi se zdálo vám za potřebné oznámiti, ale tak úplně, kterak bych rád, nemohu; kdežto i za toto vás prosím, co tuto v této ceduli píši, že toho žádnému, by to ode mne vám oznámeno bylo, oznamovati nebudete, kromě pána z Rozmberka 21*

Strana 164
164 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. a pana podkomořieho. I toto vězte, že jest nějaké psanie k králi JMti učiněno, ježto se velikých a znamenitých věcí dotýče oc; a jest v něm datum a podpis, jakož vám to teď na malé cedulce napsáno posielám. A tak mi se konečně zdá, že jest ten list zapečetěn, pokudž já tu pečeť znám, pečetí Mistruov Pražských z kollej, na kteréž jest sv. Václav, a s jedné strany erb malý a s druhé strany též, vše na té odné pečeti. Pak na tento čas jiného k tomu nepraviem, než za toto vás, pae a přieteli muoj milý, prosím, kohož muožete, a zvláště z lidí znamenitých, že se na to, ale ne zřetedlně, nežli pod nějakým slušným spuosobem, jakož vy v to dobře trefiti umiete, poptáte: kto sú k takovému psaní, toto již znamenie ode mne majíce vuoli dali a kto nic. Jakož to dobře viem, že vy a pan podkomořie, ani pan Jan z Wartmberka k tomu vuole nedávali ste, nebo ste na ten čas v Praze nebyli. A čemu byste v tom vyrozuměli, kto jsú k tomu vuoli dali aneb nedali, velmi bych to rád věděl; a co by vám o tom vědomo bylo, za to vás prosím, že mi to oznámíte. Nebo o to vám píši jistě dobrým úmyslem a z slušných příčin, a pro dobré a poctivé naše společní a toho královstvie, jakož potom budete moci dostatečněji tomu vyrozuměti. Však také prosím vás, že v tom i v jiném budete obmejšleti, aby tomuto nynějšímu sněmu od krále JMti položenému skrze to ani jinú věc překážka se ne- stala, než aby se to jednati mohlo a s boží pomocí dokonati, cožby stále dobrého býti mohlo. A co byšte mi psáti o této věci, oč vám píši, chtěli, prosím, že ke mně na- schvál posla pošlete a já mu rád zaplatím; anebo Václavovi, kterémuž Trčka říkají, písaři mému na hradě Pražském, abyšte rozkázali toho dodati, aby mi to poslal. Co ste mi psali, což se pana Jana Wartmberského dotýče: i jistě v čemž bych slušně mohl, rád bych pro něho, což by k jeho dobrému a ku poctivosti bylo, učiniti chtěl; než toho by mi bylo potřebie věděti a tomu rozoměti, jestliže bych jemu zednal tu věc, o kteréž ste mi v svém psaní zmínku učinili, chtěl-li by on to k sobě přijieti. Toto mi se ještě, pane a přieteli muoj milý, zdálo vám napsati, že mi se zdá, že král JMt to poznává, kto JMti k dobrému aneb ke zlému radil, a kto JMt troštoval JMti ke škodě, a obmejšleje pod tím své dobré, pak JMti věci aneb toho královstvie buďte jakžkoli. Ale když my s boží pomocí, kteříž dobré milujem, slušný skutek k JMti a toho královstvie k dobrému učiníme, shledáte to bohdá, že dobře bude, a žeť před pleticháři pokoj mieti budem. A širšieho o těch všech věcech psanie k jinému času ponechávám.

Strana 165
Dopisy z roku 1516. 165 176. Kníže Karel Minsterberský, Zdeněk Lev z Rožmitála a Břetislav Švihovský z Ryzmberka ozna- mují králi polskému Zikmundovi o úmrtí krále Vladislava, i prosí, aby stavům království Če- ského, až na sněmu shromážděni budou, psaní učinil v příčině ochrany mladého krále Ludvíka. 1516 [14. března.] Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3663, b. tern. nepag. Najjasnější králi a pane, pane náš najmilostivější! Služby naše povolně hotové s vinšovániem štěstí, zdravie dlúhého a šťastného královánie VKMti napřed, jakožto pánu našemu najmilostivějšiemu, vzkazujem. Najmilostivější králi! Poněvadž z do- puštěnie Boha všemohúcího najjasnější knieže a pán, pán Vladislav, uherský, český oc. král a markrabie moravský oc, pán náš najmilostivější, z tohoto světa sšel, a nám, jakožto poddaným svým, najjasnější knieže a pána, pána Ludvíka, uherského, če- ského oc. krále a markrabí moravského oc, JMt pána našeho najmilostivějšieho, na smrtedlné posteli také zvláštně poručiti a při tom to dále rozkázati ráčil, ač by nám toho potřeba kázala, abychom k VKMti vo radu a pomoc útočiště měli: a protož my to VKMti, jakožto pánu našemu najmilostivějšiemu, společně oznamujeme, se vší pilností prosíce, až by kdy k tomu přišlo, a my VKMti v té věci rady a pomoci potřebovali, že VKMt krále Ludvíka JMt, pána našeho najmilostivějšieho, i nás opú- štěti neráčíte. A také by se nám za potřebné a užitečné zdálo, poněvadž brzo sněm obecní v královstvie Českém držán býti má, abyšte VKMt nějaké mírné a slušné psanie ke všem třem stavuom panskému, rytieřskému a městskému učiniti ráčili k tomu rozumu, aby podlé toho poručenie krále JMti, slavné paměti, jemuž pane Bože buď milostiv, krále Ludvíka JMt poručena měli, a přátelsky se spolu snesúce, podle té cedule, kterúž od JMti máme, JMKské dobré a užitečné jednali, aby JMt opatřen byl tak, jakž jest JKMt jim toho podle tejž cedule svěřil; tu vieru do nich majíce, že se k tomu tak skutečně přičiní, aby se VKMti a jiným přátelóm krále Ludvíka JMti v to vkládati nebylo potřebie. Jakož o VKMti nepochybujeme, že VMKská to lépe a užitečněji bude uměti jim rozkázati napsati, než-li my to VKMti vypsati muožem. A při tom VKMti prosíme, že nám toho psanie přípis poslati ráčíte, abychom se věděli k čemu přimlúvati. A teď také VKMti psaní krále JMti, slavné paměti, kteréž již najposléz VKMti učiniti rozkázati jest ráčil, posíláme. A s tím se VKMti, jakožto pánu našemu najmilostivějšiemu, s našimi povolnými službami po- roučíme. Datum Budae feria III [sic]*) post dominicam judica anno Domini XV XVI. Psáno Zigmundovi, králi polskému JMti, od kniežete Karla, od pana Lva a od pana Břetislava Švihovského. *) Feria III. jest 11. března; král Vladislav zemřel teprva 13. března, tudíž má býti datum snad feria VI., převedené na 14. března.

Strana 166
166 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 177. Oznamuje Krištoforovi z Švamberka smrt krále Vladislava i prosí, aby s jinými pány při opa- trování hradu Pražského byl radou nápomocen. V Budíně. 1516, 14. března. Orig. v arch. Třeboňském č. 3666. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Vězte, pane švagře muoj milý, že pán Buoh ráčil jest z tohoto světa pojíti pána našeho, krále JMt, jehožto duši všemo- houcí pán Buoh rač milostiv býti. I prosím vás, jestliže by která potřeba byla hradu Pražského, že v tom budete radni a pomocni, a k témuž že jiné pány a přátele naše povedete. Nebo ktož by co proti tomu hradu svévolného předsevzal, učinil by předkem proti králi Ludvíkovi JMti, pánu našemu, i také proti tomu královstvie. Pak ač snad žádný tak svévolný nebude, ale proto, pane švagře muoj milý, v tomto nynějším zpuosobu slušné jest v takové věci opatrnost mieti, a také já, dá-li pán Buoh, do toho královstvie chci pospiešiti. A rač pán Buoh dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán v Budíně, v pátek po svatém Rehoři léta oc. XVI°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyššie purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, švagru mému milému. 178. Petr z Rožmberka a nejvyšší úřadníci zemští vyzývají vyšší stavy kraje Prachenského, aby na sjezd do Benešova ke dni 7. července se sjeli. Na hradě Pražském. 1516, 28. května. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3671 (18), tern. nepag. List obecní sněmovní. Urozeným pánóm, urozeným a statečným rytieřóm a vladykóm kraje Prachen- ského, pánóm a přátelóm našim milým! Petr z Rožnberka a Zdeněk Lev z Rožmi- tála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský, Vojtěch z Pernšteina na Hluboké, naj- vyšší hofmistr, Jaroslav z Šelnberka a z Kosti, najvyšší komorník, Jiřík Bezdružický z Kolovrat, najvyšší sudí, Ladslav z Šternberka na Bechyni, najvyšší kancléř, Radslav Beřkovský z Šebieřova na Liběchově, najvyšší písař, a Burian Trčka z Lípy a na Lipnici, podkomoří královstvie Českého, služby naše vzkazujem. Páni a přátelé naši milí! Tajno vás nebuď, že jsúce spolu na hradě Pražském na sněmu obecniem tohoto královstvie Českého, to jsme stavové panský a rytieřský s pilností rozvažovali a se- znali, že jsú toho znamenité a zvláštně pilné našich dvú stavuov potřeby, abychom spolu panský a rytieřský stavové sněm měli, což by najspieše býti mohlo, a nám poručili, abychom ten sněm do všech krajuov tohoto královstvie oznámili a toho den

Strana 167
Dopisy z roku 1516. 167 a místo, kde by býti měl, položili. A protož, páni a přátelé milí, ten sněm našim stavóm pokládáme v Benešově v pondělí po svatém Prokopu [7. července] najprv příštím, a vás s pilností žádáme, že na tom sněmu budete, a konečně jmenovaný pondělí do Benešova přijedete a jedni druhé k témuž napomenete, jestliže by poslové skrze nevědomost anebo snad jakým omylem kterým osobám s listy sněmovními ne- došli, aby tudy žádné se obmeškánie nestalo. I věříme vám, že toho, jakž vám píšeme, neobmeškáte. Nebo jestliže by kto, anebo která osoba z našich stavuov, na ten sněm tuto již oznámený do Benešova nepřijeli, bylo by známo a za to bychom drželi, že by ten a ti nebyli milovníci krále JMti, pána našeho, a obecného dobrého tohoto královstvie a našich stavuov. Nebo když na ten sněm přijedete, to tak, jakž vám oznamujem, poznáte, že jsú toho pilné a znamenité potřeby, kteréž stavuov našich nikda [. . ..] nebyly; pak-li by kto bezelstně nemohl na ten sněm a pro nemoc přijeti, ale ten aby přieteli moc dal, aby na jeho místě svoliti mohl, což se na tom sněmu zjedná, a ten bude to povinnen, což se na tom sněmu svolí, držeti, jakoby tu sám neb sami osobně jsúce byli a svolovali. Také toto jsme s pilností rozvažovali, aby pro všelijakú příhodu hotovost spěšná byla, netoliko osob našich a služebníkuov našich, ale také lidí a poddaných našich, neb znáte, že jsú toho pilné a znamenité potřeby, i také, že se odpovědníkuov v tomto královstvie neumenšuje, ale přibývá. A protož, znajíce takové příčiny toho býti, ač kteří z vás ještě dostatečně zřiezeni a spraveni k tomu nejste a poddaní vaši, ale že již, s jinú pečlivostí nežli prvé, takovú věc před se vezmete: tak abychom to stavové naši na tom sněmu Be- nešovském skutečně poznati mohli do jednoho každého z nás, že jest tak hotov, chtěl-li by kto nám a tomuto královstvie mimo řád a právo jaký útisk a křivdu činiti, že v tom k obraně nás všech, jedni na druhé, bezpečiti se muožem, tak aby to i jiní znali. Ačkolivěk my a stavové naši mimo řád a právo na žádného sahati nemínieme, jakož, bychom vám pak to široce vypisovati měli, nepochybujem, že to všickni dobře znáte, že jest toho a opatrnosti potřebněji nežli prvé; neb jestliže by pak kto takové věci zanedbal, již by známé bylo, že by ten aneb ti královstvie to- hoto i sám svého dobrého, k lehkosti nás všech, neobmejšlel. A teď vám také těch artikuluov, co jest o dluzích na tomto sněmu svoleno, i také o berni, výpis posíláme, o tom nepochybujiec, že se v tom tak pro dobré krále JMti, pána našeho, a tohoto královstvie zachováte, a to všecko skutečně naplníte, jakožto milovníci krále JMti, pána našeho, dobrého a tohoto královstvie. A což jest se na tomto sněmu nynějším věcí pána našeho JMKské a našich stavuov věcí jednalo a zjednalo i tohoto krá- lovstvie, kteréžto věci a potřeby jsú pilné a znamenité, to vám také na tom sněmu v Benešově dále oznámeno bude. Dán na hradě Pražském pod zemskú pečetí menší královstvie Českého v středu po svatém Urbanu léta oc. XVI°.

Strana 168
168 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 179. Petrovi z Rožmberka oznamuje, že poslové s listy sněmovními po krajích již chodí; Pražané žoldnéře že přijímají a města obeslali, aby vojensky na hotově byla, protož aby také stavové panský a rytířský hotovost sebrali; páni a rytířstvo pod obojí že v Hradci Králové sjezd míti budou oc. Na hradě Pražském. 1516, 5. června. Opis souč. v archivu Třeboňském č. 3671, (17). Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Přál bych vám věrně rád, abyšte se dobře měli a zdrávi byli. Račte věděti, že již poslové po krajích jdú s listy sněmovniemi i také s těmi artikuli, co jest svoleno o berni a o dluziech odloženie, jakož vám teď toho přiepisy posílám; než jiných více artikuluov ještě sem poslati nemohl, neb ještě jich všech z desk vypsaných nemám. Poznal sem to již několikrát, že Pražané a města po sněmiech brzo vždy něco nového před se berú, a proto takové věci časem trefovaly se škodné, že skrze to mievali jsme znamenité práce i náklady; ač jim dále vždy toho více přibývá, ježto lidé, mně se zdá, bude-li to déle trvati, nikterak toho snésti nebudú moci pro své škody a záhuby, jakož já toho také netoliko na jiných, ale i na sobě díl čiji. Neb které opatrnosti v pokoji mieti a náklady činiti pro nebezpečnost musíme, a jiní jsúce před námi bezpečni, aby svú vuoli proti řádu a právu provozovali: tehdy snad byla by lepší válka, aby také ti na se péči měli, od kterýchž my jako na každý den nebezpečnosti očekáváme a úkladných podvoduov bez bázně božské a studu lidského; ježto příliš veliký jest čas k tomu nám tak prohlédnúti a k tomu skutek přiložiti, abychme v lepšiem opatřenie a v dostatečnější bezpečnosti s boží pomocí v tomto královstvie býti mohli, odpierajíc lotrovskému šibalstvu. Toto račte věděti, že obce Pražské těchto dní několikrát pospolu byly a o to se svolily, aby ktož má za sto zlatých dal XV gr. českých, a již i žoldnéře přijí- mají. I v některých jiných městech a i jináče k hotovosti se skutečně strojí, a města obeslali, aby vojensky na hotově byli, a když je po druhé obešlí, aby na pole táhli. A tak jest tomu rozuměti, jestli že naši slabosť a neopatrnosť poznají, že konečně prvé tohoto sněmu Benešovského na pole vytrhnú: komu pak budú škoditi, na to se netřeba ptáti, neb tomu všickni rozumíme. Protož, jakož i v sněmovniech listech toho dotčeno jest, abychme hotovost měli, i již sluší ji mieti skutečně a našim poddaným zjevně rozkázati, aby vojensky hotovi byli; neb městský stav nic se s tím nekryje. A jest-li že by kto chtěl pak sebrati mimo řád zemský, sluší tomu překaziti. Nebo byť k nám měli pěkně mluviti a jináče s skutky činiti, a my tomu věřili, byli bychme podobni k těm nerozumným a hovadným ptákóm, kteříž na vnadu spadají a potom je sítkami přitrhují a ztepú; ale pán Buoh rač nás toho nerozumu a zhovadilosti zachovati. Než jistě, muoj milý

Strana 169
Dopisy z roku 1516. 169 pane a přieteli, píšiť vám toto z jistých a z hodných příčin, znaje toho tohoto krá- lovstvie a naši potřebu, kteříž při pánu svém a při řádu stojíme. Toto jest se nám některým z našich stavuov prvé přiházelo, když koho posel s listem sněmovniem nedošel, by mu jich jiných sto pravilo, že se k tomu stavěl, jako by o tom sněmu nevěděl: než mně se na tento čas zdá, abychme těch zvlášt- ností, kto jsú to činili, zanechali a se opatrovali, jedni druhých neopúštějíc; potře- bněji jest již toho, než-li v těch ve všech letech, pokud má paměť stačuje, za králo- vánie krále JMti, slavné paměti. Také račte věděti, že stavové pod obojí spuosobú, panský a rytieřský, obsílají se k sjezdu do Hradce nad Labem ke čtvrtku po svatém Vítu [19. června], chtějíce něco o to jednati, co se toho sekretu dotýče oc. A tak jest mi oznámeno, že pan Kostka jest toho puovod, neb by snad radši Hory užíval, nežli by toho přál, aby se odtud dluhové krále JMti platili. Páně kancleřova jiezda do Řezna, která býti má, toho bych jemu rád přál, aby tam dobře zjednal, ale nevčas se nynie trefila pro spletky městské. Však ktož tam do Řezna pojedú, jest potřebí, aby doma jejich poddaní na hotově byli a též i jiní. Nebo i o tom slyšeti, že města chtí některé zámky obháněti, ačkolivěk to sobě najméň vážiem. Však kdybychme hotovi nebyli a oni na pole vytrhli, nenie toho co proto lechce vážiti. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek den sv. Bonifácia léta oc. XVI°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Uroz. p. p. Petrovi z Roznberka oc, panu přieteli mému milému. Cedule do téhož listu. Toto také račte věděti, že jest mi dnes praveno, že ně- kteří od měst mezi některých pánuov lidi jdú, je namlúvajíce, aby k městóm při- stupovali. I račte toho povážiti, jaký jest to také řád. A i o jiných neřádích roz- ličných více slyším, než čehož jistě neviem, o tom tak široce nezdálo mi se vypisovati. 180. Odpovídá na list purkmistra a rady Starého města Pražského v příčině Jindřicha Bohmického i ohražení se proti jiným oc. Na hradě Pražském. 1516, 6. června. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3671 (23). Službu svú vzkazuji, vzáctné opatrnosti páni přátelé milí! Psanie, kteréž jste mi, což se Jindřicha Bohmického dotýče,*) učinili, toho jste také v tom psanie dotkli, když by řád a právo v zemi této v své celosti a váze býti mělo a bylo, takovému jeho úmyslu pruochodu dáváno že by nebylo oc: i toho neznám, by našimi stavy *) Jaký smutný konec vzal, viz Staré letopisy české, vyd. od Palackého, str. 407. Archiv Český VII. 22

Strana 170
170 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. v čem z práva vystupováno bylo; než jestliže kterú osobú v čem by se jaký vý- stupek stal, na to jest také právo zřiezené, kterak proti takovému zachováno se býti má. Což se pak jmenovaného Bohmicského dotýče, když jest jeho odpověď na pana sudieho najvyššieho tohoto královstvie, kterémuž toho času byl jsem úřad svój po- ručil, vznesena, o té jest věci do všech krajuov tohoto královstvie rozepsal; a tak známé jest, že výstupek našimi stavy ku překážce řádu a práva, tak v tom jako v jiném, nestal jest se. Také kdež mi psali jste, že se v tom ohražujete i opoviedáte, kterak byšte zachovati chtěli k těm, čeho v tom psaní a koho dotýčete: i takové opovědi, nevěda na koho se jmenovitě vztahuje, neviem, kterak k sobě přijíti, po- něvadž řád a právo tak dobře za krále JMti, pána našeho tohoto nynějšieho, jako za krále JMti, slavné paměti, mělo by a má v své mocnosti trvati a zuostati. Než když byšte mi co toho oznámili, ježto by mému úřadu ta věc náležela, věděl bych se v tom kterak zachovati; pak-li přes to co jiného proti komu před se vezmete, tomu bych já nerad byl, neb kterak by to panskému a rytieřskému stavóm mohlo býti trpělivé, muožete to znáti. Než kdyžby práva nešla a konečně přetržena byla, jakož pán Buoh toho rač zachovati, neb kým by to přišlo, nebylo by jeho poctivé, tehdy chtěl-li by kto koho za nepřietele jmíti, však tomu zejména a ne jinému měl by svú čest ohraditi; ač, poněvadž krále JMt jednoho pána máme, i to bylo-li by poctivé, ktož by takovú věc svévolně učinil, jest co rozvážiti. Dán na hradě Pražském, v pátek po svatém Bonifacii léta oc. XVI°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Vzáctné opatrnosti pánóm purkmistru a radě Starého města Pražského, přátelóm mým milým. 181. Petrovi z Rožmberka o sjezdu strany pod obojí v Hradci Králové a že by chtěli míti sněm v Praze; o sjezdu rytířstva v Strakonicích oc. Na Blatné. 1516, 28. června. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3671 (24). Od pana Lva. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Jakož měly jsú sjezd strany pod obojí spuosobú v Hradci nad Labem, i ač se jich, jakž toho zprávu mám, nemnoho sjelo, však což jsú ti, kteří se byli sjeli, zjednali, teď vám toho přiepis posielám. Pak poněvadž byli jsme s vuolí našich stavuov vybráni k tomu v Praze jednánie, což zjednáme, že to má býti stálé: ale z toho jich v Hradci jednánie jiný se v tom, jako nějaký nový zpuosob obmajšlé, a jakž já tomu rozumím, že ti, bych řekl pod obojí, ale spieše snad mohl bych řéci pikharté, chtěli by sobě berní své viery dovozovati, jako města pro berni našich svobod ujímati; ale bohdá z vobého nic nebude. Nebo,

Strana 171
Dopisy z roku 1516. 171 pane příteli muoj milý, poněvadž se takové věci puosobí, když jedné námi nesejde, tehdy sejde-li kým jiným, ač mají se jistě nač rozmysliti; a když my sobě přátel pohledáme, kteříž upřímně dobrému bychom rádi, zviete to, dá-li pán Bóh, žeť ti, ktož pletou, budou musiti jiných rozumuov, ale ne své vuole užívati. O ten artikul, jakož svou vírou chtí nám rovni v poctivostech a v úřadech býti: i mně se zdá, aby jim byla dána na to poctivá odpověď, však že se nám toho, což jest pod secretem vydáno, nehodí tvrditi z příčin mnohých, a také, bychom měli k tomu, čeho oni žádají, přistúpiti, že jsú toho také slušné příčiny, že se nám toho učiniti nehodí do let dospělých krále JMti; než-li když by JMKská k letóm přišel a v tomto království byl, že na to bude jim dána, budou-li toho žádati, konečná odpověď. Pak-li vždy na tom nebudou chtíti přestati, tehdy mně se zdá, abychom toho podali na ciesaře a na krále polského JJMti, a při tom jich napomenuli, což jest se na sněmech zjednalo, aby to drželi. A také bude se jim moci ukázati list pod pečetí krále JMti, slavné paměti, že toho JMt v nic obracuje, co jim pod secretem, což se viery dotýče, dáti ráčil. A z té příčiny o tomto vám tak mnoho vypisuji, abyšte před časem ráčili sobě to rozvážiti, a to abychom pak na nynějšíem sněmu, což se nám bude za dobré zdáti, v hromadu snesli. Také jsem tomu srozuměl, že by se jim chtělo v Praze sněmu novému: pak neviem, proč do Prahy chuť mají v těchto nynějších spletcích, co města před se berou; než mně se tam nyní nechce, kromě úřadu mého. A kdež jest v těch artikulech také zmínka „jestli že by z cizích zemí na nás táhli nebo do země vtrhli“: i při tom artikuli sluší nám velikú opatrnost jmíti, nebo mně se konečně zdá, že se to najvíce vztahuje proti ciesaři a králi polskému JJMtem, ježto bych je radši měl podle vuole pána našeho za poručníky, nežli pana Kostku za mincmajstra; a poněvadž ti, kto se byli sjeli, k tomu se podobně ukazují, jako by dobré obmajšleli: i pilné věci zapoměli, kterak by se měla Hora opatřiti k dobrému krále JMti a tohoto královstvie. Ale není div, že toho zanechali, nebo snad tím úmyslem ten sjezd učinili, aby pana Kostku v jeho neřádu potvrdili. Jistě jest třeba naše věci k dobrému pána našeho a tohoto královstvie k konci vésti a k tomu užiti, kohož slušně muožeme. Nebo s těmi tadynky těch některých lidí málo nebo nic bychom zjednali, a mnohé útraty vynaložiece bez toho bychom byli; i lépe to radši vynaložiti, z čehož bohda muože něco dobrého přijíti. V tomto kraji rytieřstvo, kteří měli sjezd v Strakonicích, ač se něco počelo mezi nimi plésti, ale proto na tom zuostali, aby s mocí na sněm do Benešova poslali: ježto mi se zdá, že to tak nyní býti muože a že slušného otporni nebudou. Račte věděti, že pan kancléř má smlúvu s falckrabí JMtí, což se Hajdeku dotýče, a má jemu panu kancléři dáno býti XM zlat. rýnských, jedna polovice na hromnice najprv příštie a druhá potom v roce. 22*

Strana 172
172 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Já když k sněmu pojedu, mám úmysl ležeti v Sedlčanech, ježto jsú tři míle neveliké od Benešova; a odtud chci vyjeti ráno, abych byl, dá-li pán Bóh, v Bene- šově v pondělí po svatém Prokopu [7. července] před polednem. I prosím račte tam také před polednem býti, abych mohl s vámi o některé věci prvé, než-li se jiní sjedou, rozmluviti. A rač pán Buoh dáti nám se spuolu šťastně ve zdraví shledati. Dán na Blatné, v sobotu u vigilji svatých Petra a Pavla, apoštoluov božích, léta oc. XVI°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rožmberka oc, panu přieteli mému milému. 182. Krištoforovi z Švamberka v příčině společné jízdy k císaři. Na Blatné. 1516, 22. srpna. Orig. v arch. Třeboň. č. 3676. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře! Což se naší jiezdy k ciesaři JMti dotýče, za to vás prosím, že ke mně na Velhartice přijedete tento čtvrtek najprvé příští [28. srpna], nebo nezajedete nežli snad dvě míli; nebo z Velhartic nemáme do Kočína nežli V1/2 míle, a to muožeme bohdá snadně za den ujeti. Pak-li byšte nemohli přijeti tento čtvrtek pro sjezd, jestliže jej v Přešticích mieti budete, ale prosím, že nazajtří v pátek budete na Velharticích. Pak-li byšte vždy toho nemohli učiniti, tehdy prosím, že svuoj vuoz špížní, aby na Velharticích byl ve čtvrtek, po- šlete, abych já své věci dal naň sklásti v pátek, a potom v sobotu před svatým Jiljím [30. srpna] vyjel bych ráno s panem písařem a s panem Oplem, a dočekali byšte mne v Najrště, a odtud předce ten den dojeli bychom do Kočína. Však muoj milý pane švagře, radši bych, a za to prosím, abyšte ke mně na Velhartice, jakž vám píši, přijeli. A pán Buoh všemohúcí rač nám dáti spolu šťastné ve zdravie shle- dánie. Dán na Blatné, v pátek před hodem sv. Bartoloměje léta oc. XVI°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. 183. Krištoforovi z Švamberka, aby v příčině opatření purkrabství kraje Hradeckého na sjezd do Benešova ke dni 24. dubna přijel. Na hradě Pražském. 1517, 8. ledna. Orig. v archivu Třeboňském č. 3685. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Vězte, že jest na mne vzneseno, kterak by mělo býti potřebí opatřiti úřad zemský purkrabstvie

Strana 173
Dopisy z roku 1517. 173 kraje Hradeckého: žádajíce mne, a zvláště někteří z téhož kraje Hradeckého, abych podle zřiezenie zemského, s volí krále JMti slavné paměti, a na obecniem sněmu učiněného úředníky zemské a soudce zemské i také krále JMti rady obeslal, aby, spolu se sjedouce, toho povážili a radu svú oznámili, a o to se podle téhož zřiezenie snesli a srovnali, kým by a kterou osobou ten úřad měl býti opatřen. Pak aby mnú v tom nic nesešlo, a pokudž by mi náležalo, obmeškáno nebylo, rád bych o to brzo sjezd těm, kteříž do takové rady příslušejí, obeslal. Ale poněvadž, pane švagře muoj milý, na tomto nynie minulém sněmu dlúho jsú lidé byli, a z některých příčin ny- nějšieho soudu zemského i komornieho jest odloženo, snad také pro sněm budúcí, kterýž, mám naději, že bude při času svatého Jiří v Benešově: pak, bych měl již dotčený sjezd jiný čas než při tom sněmu pokládati, mohli by sobě někteří k tomu jeti obtiežiti, a kdyby se nesjeli snad jich větší díl, tehdy snad menší počet to by sobě rozvažovati a k tomu jeti obtěžovati mohl. A protož aby ta věc tím podstatněji k slušnému spuosobu a místu přivedena býti mohla, za to vás prosím, že v Benešově budete na zajtří po svatém Jiří [24. dubna] najprv příštiem, jakož jiným, pokudž mi v tom náleží, o též píši; a tu spolu s pány a s rytieřstvem, ouředníky a soudcemi zemskými a radami krále JMti soudu komornieho chci rád k tomu se přimlúvati, pokudž jest podle jmenovaného zřiezenie, aby námi v tom nic obmeškáno nebylo, než tomu se dosti stalo, pokudž se bude nám v tom náležeti zachovati. Dán na hradě Pražském, ve čtvrtek po svatých Tří králích léta oc. XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Blatné oc, švagru mému milému. 184, Krištoforovi z Švamberka o sjezdu v Benešově. Na Blatné. 1517, 16. dubna. Orig. v arch. Třeboň. č. 3691. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, přál bych vám toho věrně. Muoj milý pane švagře! Což se toho sjezdu dotýče, o kterémž sem vám prvé psal, má býti v Benešově na zajtří po svatém Jiří [24. dubna]. A tímto krátce to zavierám, neb nynie také mnoho jiného psaní před sebou mám. Než toto jistě vězte, že jest toho sjezdu zvláštní pilná a znamenitá potřeba: a protož bych vás rád také na tom sjezdu viděl, ačkoli vám i každému z přátel našich a již také i sobě, pokudž bych slušně mohl, rád bych práci umenšil. Dajž pán Buoh, muoj milý pane švagře, nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Blatné, ve čtvrtek po hodu slavném velikonočniem léta oc. XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc.

Strana 174
174 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 185. Krištoforovi z Švamberka, že se mu nelíbí, aby sjezd kraje Plzeňského v Plzni držán byl oc. Na Blatné. 1517, 6. května. Orig. v arch. Třeboňském č. 3695. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Vězte, že jest mi dnes oznámeno, kterak již pan Albrecht z Šternberka o sjezd toho kraje Plzeňského obsielá do Plzně. Pak potřeba sjezdu, znám že jest: nežli na tento čas aby v Plzni byl, to mi se z některých příčin nelíbí, i také z té, že tam někteří do Plzně nepojedou. Než po- třebie jest jistě v tom kraji i také nám všem opatrnosti, nebo psal mi pan Jan z Rabštejna, jako na Hostouni jest, že mu syna najstaršieho vzali a do Němec unesli. Slyšel sem, že sobě mnozí to velmi obtěžují a zvláště z rytieřstva, že jsú Pražané dali stíti Jaroslava Přerubenického.*) Pak jestliže také o to budou chtieti co mluviti anebo jednati na tom sjezdu kraje Plzeňského, neviem, kterak se to muože slušně u Plzni trefiti. Také vězte, pane švagře muoj milý, že jest mi psal pan Jindřich Švihovský, švagr muoj, že má nějaké poselstvie z Mnichova, a že ta řeč konečná jde, že se již ciesař JMt k těmto zemiem obrátil a že brzo má býti v Aušpurce; a že má s králem Francským smlúvu. A pan Břetislav,**) že by také brzo v Čechách býti měl, a že jest snad již v Mnichově. I prosím vás, že tyto noviny, ač neviem, vše-li jsú jisté, také panu strýci vašemu a švagru mému milému oznámíte. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, abyšte se dobře měli, a spolu bohdá abychom se, muoj milý pane švagře, šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Blatné, v středu po sv. Florianu léta oc. XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. 186. Vojtěchovi z Pernšteina o neshodě se stavy moravskými v příčině Hynka Bočka z Kunštatu oc.***) Na Blatné. 1517, 5. července. Opis souč. v archivu Třeboň. č. 3686, (16. 17.). Službu svú vzkazuji, urozený pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož ste mi psali, což se pánuov Morav- ských dotýče, i také při tom jejich psanie přípis poslali: z toho jsem srozuměl, k čemu jsú nynie náchylni; pak poněvadž každému jest ta svoboda dána z lidského národu, že máme vuoli činiti dobře i zle, i tolikéž jest to při nich jako při jiných, než každému jest potřebie to rozvážiti, co činie. *) Viz Dějiny České od Palackého V. 2. str. 324. ***) Viz Dějiny České od Fr. Palackého V. 2. str. 324 oc. **) Břetislav Švihovský z R.

Strana 175
Dopisy z roku 1517. 175 O psaní pánuov Moravských, co hajtmanóm do krajóv tohoto královstvie píší, ještě nic nevím, krom co jste mi o tom psali; a také neviem, k čemu se to psaní trefiti má; neb hajtmané v krajiech co mají řéditi a co nic, věc jest dosti zjevná a známá. Však má-liť býti neřád, odněkud jest se vždy začíti, a byť pak i z Moravy přišel, nic to nového nebude; nebo jsú ještě paměti, co jest se od některých odtud i prvé snad přiházelo, ježto netoliko pána mívali sme u věku mladém, ale i v do- spělém, a proto naposledy k tomu přicházelo, že královstvie České i markrabstvie Moravské tím zůstávalo, čím jsú. Muoj milý pane švagře! Jakož páni a rytieřstvo toho markrabstvie píší, před- kládajíc spravedlivost páně Bočkovu: ježto snad žádný z nás tomu na odpor není, jakú spravedlivost má; ale mám za to, že i u nich, ktož má k čemu spravedlivost, že ne mocí, než tím pořadem, co jest u nich za právo, toho hledí; snad my také měli bychme téhož užiti; ale pro naši, jakž jest rozuměti, nesvornost, snad sme nynie u jiných národuov a lidí zlechčenější než-li jiní, a máme-li trpěti těžkost od cizích, též jest i od svých; však na konec slušelo by vždy pomněti, a pán Buoh rač dáti dobrý s poctivostí, čehož se za peníze kúpiti nemůže. Jakož také píší páni Moravští o landfridu svém: i mám za to, že dsky krá- lovstvie Českého sú starší než-li ten ladfrid [sic], a protož, kdyby k tomu chtěli právě pohlednúti, jakož snad to udělají, když jim to bude předloženo, že pan Boček byl jest Čech a v soudu královstvie Českého sedal a toho času v tomto královstvie statek, na kterémž seděl, měl; jaké jest zřiezení tohoto královstvie, kterak se má z něho, kto by v něm býti nechtěl, vyhostiti, a kterak se dskami přiznati i také kterak právem živ býti. Ješto té sem naděje, kdyby někto z toho markrabstvie chtěl se v tomto královstvie osaditi, že by tudy nechtěli páni Moravští svých práv a svobod uraziti, a kdybychom se proti tomu zasadili, snad by nám za zlé měli; i když to budou ráčiti u sebe rozvážiti, snad by nás také měli při našich právích a svobodách zůstaviti, neb sem i to slejchal, že královstvie České jest hlava a markrabstvie Mo- ravské oud. Ale na tom mnoho není, bychme pak byli i vlastní bratří, kdybychme spolu dobře býti nechtěli. Také, kdež i toho dotčeno jest v psaní pánuov Moravských, že za jiné ne- mají, než že jest všecko učinil podle smlúvy, totiž pan Boček, kterúž měl s panem Trčkou: i mně nenie potřebie o to pře držeti, ač snad mohl bych řéci, že neučinil, neb neviem, by páně Hradecského sestře věno dotvrdil a tak ujistil, jakož by býti mělo; a také o tom sem neslyšel, by pan Albrecht z Gutštajna jeho pana Bočka z puohonu propustil, kterýmž jej, když ještě Polnou držal, zastihl. Ale má-li býti před se neřád, rozprávěti mnoho o spravedlivosti, snad by byla věc zbytečná, a zvláště bude-li mieti na tom býti, aby páni Moravští anebo i my měli sami pře vésti a sami na to ortel činiti; než má-li se spravedlivost vyhledati, snad by bylo někoho potřebí

Strana 176
176 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. prostředka, ale nám Čechóm snad v tom ani v jiném místo dáno nebude. A ráčí-li pán Buoh nás i tím pro naši nesvornost trestati, buď jeho svatá vuole, ač i to viem, že časem svým ráčí pán Buoh dávati i hříšným milost. Tuto již, muoj milý pane švakře, mnoho jsem vám psal, ale snad tudiež sobě těch psaní uskrovnieme vespolek, když nám na kyrysy přijde; než jáť sem jim velmi nezvykl; ale jest dávní příslovie, že nouze vuole nemá, a pro svú poctivost že člověk mnoho učiniti musí a povinnen jest. Než poněvadž máme dobré přátely v markrabství Moravském, abychme spolu dobře byli, rád bych tomu byl; ale musí-li vždy neřád býti, kterak tomu jináč řéci než: co musí to musí; nebo když Kartáčtí ne- chtěli s Římany pokoje mieti, musili jim toho povoliti, a jaký pak konec z toho přišel, toho při tom nechávám, než nebyl jest všem ziskem. Máme krále JMt, pána našeho, dědičného spolu s markrabstviem Moravským, ač jest JMt mlád: ale kto by svévolně, jsa JMti poddaný, chtěl jiné poddané přes spravedlivé poddání hubiti, snad by tolikéž bylo jemu a za jednustajnú věc počteno, jako bychom měli pána starého; také máme i poručníky. Jest-li se pak těm třeba opoviedati, toho nechávám při rozvážení těch, kterýmž to snad bude přislušeti napravovati. Než bychme se sami radši srovnali, nepotřebujíc jiných národuov, slušelo by z toho pána Boha chváliti. Dán na Blatné, v neděli po svatém Prokopu léta oc. XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštajna a na Hluboké, najvyššiemu hofmistru královstvie Českého, panu švakru mému milému. Cedule do toho listu. Muoj milý pane švakře! Ještě mi se zdálo toto vám na- psati, že pánuov a stavuov markrabství Moravského nikda sem sobě lechce nevážil a nevážím, jestliže by pak kto je lechčil, toho sem nechválil; než kterak sme my také váženi, toho nechávám v straně; než proto, cožkoli sme, vždy něco jsme. Nežli dajž pán Buoh, abyšte dobře v Maytě zjednali, tak abychom ku pomoci jedni jako druzí cizích národuov nepotřebovali, ačkoli i zápis máme, od koho nemáme býti opouštěni; ale té práce umenšiti jiným i sobě sami chválil bych. A poněvadž Pražané snad jménem i stavu městského v Majtě také býti měli by: ta města Moravská, ježto sú snad také v lantfridu, nepíší vám, by se dávali v stranu, a snad skrze ten třetí stav nějaký se prostředek najde, čemu sme se prvé nenadáli. Což se sněmu dotýče, tomu sem srozuměl, jako by páni Moravští dotud če- kati nechtěli: i námi jest to nesešlo, neb jsme tomu neradi, že jest sněm držán nebyl, kterýž tohoto času minulého v tomto království býti měl. Také u mne jest v tom rozum krátek, co jsme my pánóm Moravským vinni, že se k tomu tak ukazují, jako by strpenie dalšieho pokojně mieti nechtěli: ač snad změní v tom svuoj úmysl, neb té viny neznám, že se my svých práv a svobod držíme,

Strana 177
Dopisy z roku 1517. 177 bychme tím zle činili, a také ještě velmi z toho nežalujem, že proti nám zjevně v tom markrabství nepřátely tohoto královstvie přechovávají, ježto jest to veliký rozdiel od Zachaře, jestliže jeho kto tajně přechovávali. O glejt panu Bočkovi, mně se zdá, že jest snadné, neb sme prvé k tomu svolili, aby jej měl; a byť pak i psaného neměl, k čemu sme svolili, mám za to, že proti tomu žádný mluviti nebude. A kdyby i glejtu neměl, však my ještě nejsme na tom, abychom přes právo moci užívali, leč při pokoji nebudem moci zuostaveni býti. List, kterýž má býti panu Petrovi Žirotínskému, poslal sem vám jej z Prahy. Prosím vás, pane švagře muoj milý, na čem v Maytě zuostanete s pány Mo- ravskými, že mi to brzo oznámíte; neb nemůžeme-li při pokoji zuostaveni býti, abych já také mohl to spěšně tu, kdež jest toho potřebie, oznámiti, jakož snad bych pak něco i předeslal, však s vajminkou, bude-li potřebí; mám za to, že by huoře nebylo. 187. Petrovi z Rožmberka, že se mu nelíbí ujednání na sjezdu v Mýtě; žádá, aby do Netolic přijel, kamž i jiní přátelé přijedou v příčině sporu Hynka Bočka z Kunštatu s Bur. Trčkou z Lípy. Na Blatné. 1517, 18. července. Opis souč. v arch. Třeboňském č. tern. 3686, f. 12. Urozený pane, pane, příteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že dnes přineseni mi listové od pana hof- mistra a pana Litoborského z Mayta; a při tom poslán mi spis, co tam najednáno, ježto mi se téměř nic nelíbí; jakož vám toho teď přípis posílám. Než jiných věcí, ježto jsú dosti potřebné, nemohu vám pro krátkost času přípisuov poslati. Také mám psaní dnes od pana podkomořieho*): kdež žádá našeho shledání, jakož jistě potřebné jest. Pak mám jemu oznámiti na cestu, kde by se měl s námi shledati: i nevěděl sem kde lépe na tak krátký čas, nežli v Netolicích, a zvláště pro vás, neb nemáte z Krumlova než tři míle. I za to vás prosím, že tam ráčíte tuto středu, na den svaté Maří Magdaleny [22. července], přijeti. A tu já také, dá-li pán Buoh, i pan podkomoří budeme: a píši panu kancléři a panu Hendrychovi z Švamberka i panu Krištoforovi, neb jest nynie na Zviekově, i také panu Janovi z Šternberka, žádaje jich, aby také v Netolicích tuto středu byli; neb budeme mieti oč rozmluviti, i snad jiného sjezdu potom brzo u větším počtu potřebovati. Dnes také před samým večerem přineseno mi něco listuov z kraje Hrade- ckého, ač sem ještě některých nepřečetl pro jiná zaneprázdněnie; než co sem pře- četl, jsú věci pilné a znamenité, tomuto království potřebné v čas opatřiti; jakož pane a přieteli muoj milý, chci to vše s sebou do Netolic vzíti, abych vám ukázal. *) Burian Trčka z Lípy a Lipnice. Archív Český VII. 23

Strana 178
178 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. A rač nám dáti pán Buoh všemohúcí spolu šťastné a ve zdraví shledání! Dán na Blatné, v sobotu den svatého Arnolfa léta oc. V°XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rosenberka oc, panu příteli mému milému. 188. Rozesílá list po krajích, kterýmž brání se proti nářku Hynkem Bočkem z Kunštatu naň uči- něnému a v listech také po krajích rozeslanému, v příčině sporu Buriana Trčky z Lípy s Hynkem Bočkem z K. Na hradě Pražském. 1517, 13. srpna. Opis souč. v arch. Třeboň. tern. č. 3686 sbn. 25. Od najvyššieho pana purkrabie Pražského po krajích královstvie Českého. Urozeným pánóm, pánuom, urozeným a statečným rytieřóm, urozeným vla- dykám, múdrým a opatrným městóm kraje Prachenského, pánuom a přátelům mým milým! Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Službu svú vzkazuji páni a přátelé moji milí. Račte věděti, že jest mi oznámeno, kterak by pan Hynek Boček, jako na Polné byl a z Kunštátu se píše, psaní učinil do krajuov to- hoto královstvie Českého pánóm a rytieřstvu VMtem, těm dvíma stavuom, o některú svú věc; při tom čině o mně znamenitú duominku, ježto mám za to, že jsem jemu žádné hodné příčiny k tomu nedal, aby o mně spravedlivě měl co psáti, dotýkaje mne a tudy chtěje VMtem a všem vuobec mne tím voškliviti, čehož se při mně, bych co učinil, ježto by mi slušně nenáleželo, v pravdě nenajde. Leč sobě do mne to obtěžuje, že bych nerad toho viděl, aby on, aneb ktožkolivěk jiný, proti právu a zřiezenie zemskému do tohoto královstvie k rozmnožení neřádu válku uvedl a tudy skrze to na toto královstvie skázu přivedl: ježto s pomocí buoží takové věci sluší mi se zepříti i jiné obyvatele tohoto královstvie podle úřadu mého k tomu napo- mínati, abychme tohoto královstvie hájili a bránili, a v tom sobě jedni druhých ne- opouštěli. Pak aby VMt tomu jeho psaní, v čem mne zejména přimieňuje, i kterak také tomu rozumiem, co na mne v tom vztahuje, dostatečně vyrozuměti mohli, teď tuto VMti to napsáno posielám těmito slovy: „Ale nic mi to divno není, zvláště do pana Lva, neb jest on tohoto přiro- zenie, aby na se mnoho bral a k sobě mnoho přijímal. Než pokudž zase od sebe odvozuje, v to já na tento čas nesahám, než k rozeznání VMtem připouštiem; ale té víry do VMtí nemám, abyšte na výkladu páně Lvovu i těch pánuov a z rytieřstva, kteří jsú se v Netolicích sjeli, přestati ráčili a jim k vůli podle Buriana Trčky toho pomáhali, což by bylo proti spravedlivosti mé; ježto snad i tudy najsnadší cesta těm aneb tomu odevřena býti by mohla, ktož k cizozemcóm pospíchají, nevohledajíc se

Strana 179
Dopisy z roku 1517. 179 na škodu pána našeho dědičného ani na vlasť svú, než ledaby své věci, kterýmiž jsú pána našeho i tohoto královstvie zavedli, provésti mohli. A bezpochyby o tom držím, že ten neb ti, kteříž jsú téhož úmyslu, tady a tím zpuosobem toho hledají, aby k tomu přístup mieti mohli oc. To dotud vajpis toho psaní páně Bočkova, kteréž se s pravdú nesrovná, v čem mne i těch pánuov a z rytieřstva, kteříž jsme spolu v Netolicích byli, v tom dotýká; ježto nepochybuji, že JJMt také, pokudž toho který z nich potřebu pozná, to mluviti aneb psáti budou podle jejich neviny. Než-li co se mne dotýče, toto k tomu pravím, kdež jest on pan Boček psal, že bych toho přirození byl, abych na se mnoho bral a k sobě mnoho přijímal: i to dobře viem, že sem toho přirození po svých předcích, že sem od starodávna pán v tomto královstvie. Než kterak on o sobě a jaká psaní od některých má, najde-li v tom o svém přirození a o svých obyčejích k jeho pocti- vosti, kdyby se to zjevně čtlo, mám za to, že by bylo potrobněji a více co to ro- zeznávati nebo rozvažovati, než-li to, kterak já zase od sebe odvozuji, že bych mnoho na se bral a k sobě přijímal; nebo nevím, bych co k sobě přijímal a na se bral, čehož bych s poctivostí učiniti neměl. A což sem s sebe zase skládal, to JMKská slavné paměti, pán muoj milostivý, i stavové tohoto královstvie schvalovali, že sem se v tom slušně a poctivě zachoval. A protož, což jest již za dobré uznáno a prvé schváleno, není již potřebie toho rozeznávati aneb rozvažovati. Ale poněvadž pan Boček, byv Čechem a nezhostiv se z tohoto královstvie Českého tím pořadem, kterak jest podle zřízení zemského povinnen, k tomu podobná psaní činí, jakoby se chtěl nepřietelem pana Buriana Trčky, podkomořieho tohoto královstvie, učiniti, a tak a skrze to do toho královstvie škody činiti, poněvadž pan podkomoří jest obyvatel i také statek má v tomto královstvie: i muože-li to pan Boček s poctivostí čili jistě nic učiniti, račte toho povážiti, kterak jest dskami zemskými tohoto královstvie mezi jinými věcmi zapsáno, ktožby se z tohoto královstvie chtěl vyprodati a vyhostiti, že se dskami zemskými přiznati má, jest-li že by koho z předešlých věcí viniti chtěl oc; pak-li by kto to totiž opovrhl, že by z těch věcí před JMKskú neb soudy zemskými ne- hleděl, než mocí a válkú, že ten každý upadne v pokutu, jako ten nevyhoštěný, kterýby odpověděl v zemi, a k tomu ten jistý, ani potomci z něho pošlí, že nemají na věčné časy do koruny České přijati býti, tak jakž ten artikul aneb nález šíře ukazuje. I tu račte znáti, jaká jest pokuta na toho, kto v zemi odpoví z obyvateluov tohoto královstvie, jakož jiní nálezové o tom šíře ukazují. A tuto ještě nad to vajše vztahuje se i na jeho potomky; ježto i také z té příčiny rád bych, aby pan Boček podle dotčeného zřízení a nálezu zachoval se, kterak jest povinnen, poněvadž přítel- kyně má jest manželka jeho, ač měl-li by dědice, aby i na ty pokuty neuvedl, kteréž jemu i každému rodiči neb obyvateli tohoto královstvie sluší se toho uvarovati. A kdež jest také on pan Boček duominku učinil v svém psaní o cizozemcích, 23*

Strana 180
180 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. že by k nim pospícháno bylo, neohlédajíc se na škodu pána našeho dědičného ani na vlasť svú: i dokonale nemohu věděti, koho to cizozemce míní, poněvadž toho zejména nejmenuje. Než míní-li ciesaře římského JMt a JMt krále polského: o JJMtech já držím, poněvadž jsú poručníci, že JMKské pánu našemu a tomuto královstvie do- brého přejí a JMKské škody neobmejšlejí, než což by JMKské dobrého a užitečného i tohoto královstvie bylo. Kdež pak také to dostavil, „než leda své věci, kterýmiž jsú pána našeho i toto královstvie zavedli, provésti mohli“: i píše-li to sám od sebe, jest mi poněkud divné; pakli z cizieho vnuknutí anebo zprávy, jistěť jest se nejistě uptal, vtahuje-li také to na mne; neb já, bych v čem pána svého zavedl aneb toto královstvie, že bych skrze někoho to provésti chtěl, nepotřebuji toho, nebo z daru pána Boha všemohou- cieho tak sem JMKské pánu svému a tomuto království sloužil, že sem nic nezavedl, z čehož by mi spravedlivě mohla vina dána býti. Než míní-li to, že bych JMKskú neslušně v dluhy uvedl, tím vinnen nejsem aniž ničímž z buoží pomocí, ježto by mi mohlo z toho slušně vina dána býti. Nebo ze všeho sem řádný počet, kterýž jest od krále JMti a od tohoto královstvie ode mne přijat, učinil, z čehož sem quitován od JMKské, slavné paměti; ježto ta quitancí jest vepsána do desk zemských tohoto královstvie. A ktožby jináče v tom o mně mluvil, že bych řádného počtu tak, jakž již dotčeno jest, z čeho sem quitován, neučinil: mluvil sem to prvé mezi mnoho lidmi a na obecním sněmu tohoto královstvie, že by takový o mně mluvil jako zrádce cti mé. I toho při tom nechávám a VMtí všech i každého zvláště prosím, že jináče o mně držeti a věřiti neráčíte, než jakž o ctném pánu a na své poctivosti vždy za- chovalém přísluší. Neb tohoto psaní nečiním, ja[ko] bych se chtěl v jaký hádky s panem Bočkem psaním dávati neb to vím, že on v Moravě, kdežto jest nyní bytem, muože také dosti papíru mieti; než chce-li mne z čeho viniti, ač mám za to, že nemá z čeho, dobře sem jemu, děkujíc pánu Bohu, ku právu v tomto královstvie usedlý, a mně také není k němu právo zavříno, z čeho bych jeho viniti chtěl. Než toliko toto psaní z té sem příčiny učinil, abyšte ráčili mú nevinu tím zřetedlněji poznati, že čímž jest mne v svém psaní dotýkal, že jest to svévolně a bezduovodně bez mého provinění učinil. A do jiných krajuov tohoto královstvie též píši. Dán na hradě Pražským, ve čtvrtek před hodem slavným panny Marie na nebe vzetí léta oc. V°XVII°. Když již toto jiné byl sem dal napsati, oznámeno jest mi, že jest pan Boček panu Burianovi Trčkovi, podkomořímu tohoto královstvie, odpověděl: i tu ráčíte znáti, co jest učinil; ježto kdež mne dotekl, jako bych já něco vykládal, ježto nic nevy- kládám, což bych vykládati slušně a spravedlivě nemohl: než tuto již není třeba zvláštního vajkladu, nebo ktož se řádně z tohoto královstvie nevyhostí, a mimo řád

Strana 181
Dopisy z roku 1517. 181 a právo odpoví, samo se to našimi právy a svoleniem zemským tohoto královstvie Českého vykládá, co jest ten a takový učinil. 189. Petrovi z Rožmberka o stavu věcí v Čechách a o svém jednání, zvláště v příčině vojenského na Kačín vytržení proti Bočkovi z Kunštatu oc. Na hradě Pražském. 1517, 16. srpna. Opis souč. v tern. arch. Třeb. č. 3686 f. 24. Pánu z Rozmberka od pana Lva, což se na Kačín vojensky vytržení proti panu Bo- čkovi dotýče, i o jiné oc. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že jest pan Hynek Boček již odpověděl panu podkomořímu, jakož vám teď toho listu odpovědnieho přípis posílám, i také kto jsú podle něho odpověděli. Také vám teď posílám přípis, co sú někteří páni a z rytieřstva i z měst markrabstvie Moravského panu podkomořímu psali. Toho pak nevím, na čem jest ta věc dále s panem Bočkem postavena; nežli co jest mi při tom pan podkomoří psal, také vám toho tuto přípis posílám. A jakož jest byl sjezd v kraji Hradeckém, i co jest z toho sjezdu psáno od pánuov a od rytieřstva panu Bočkovi, vše vám toho posílám přípis; i co pan Jindřich, hajtman kraje Hra- deckého, stavuom markrabstvie Moravského psal, i také co mně při tom on pan Berka píše, když mi ty přípisy poslal, všeho vám toho přípisy posílám. Také vám posílám přípis, co sú psali někteří služebníci pana podkomořieho starším obecním a obci Pražanóm Staroměstským; ale praveno mi, že sú konšelé toho psaní dosáhli, toho pak nevím, oznámili-li je oni obci. I poněvadž jsú tito spletci opět noví povstali, již mi se nezdálo o věcech předešlých mnoho vám nynie psáti anebo přípisy posélati. Nebo také skrze tuto odpověď přibylo mi psaní, ježto málo v tom prázdniem i s mými písaři. Než jakož jest pan Boček nějaké psanie učinil, jakož sem vám to po panu Hrušovském oznámil, i teď vám toho také přípis posílám, i také co já zase do všech krajóv tohoto královstvie píši, ježto budete ráčiti tomu obému, jednomu i druhému, porozuměti; nebo pro mú poctivost slušelo mi to psaní učiniti. Neb také, bych pak chtěl něco strpěti, ač se v tom nehodí, proto tolikéž měl bych na něm nepřítele, anebo poněkud přietele tak, kterak naši stavové mieti budou. Než poněvadž jest se ke zlému rozběhl, s těžkem zastaví, leč musiti bude. Račte také věděti, kterého sem měl posla v Budíně o sněm i také o ty věci, co se markrabstvie Moravského a pana Bočka dotýče: že jest se odtud vrátil přede dvíma dni, a nepřinesl mi žádné odpovědi, než toliko toto mi oznámil, že jest pan Trepka od krále JMti s některými více do markrabstvie Moravského a tohoto krá-

Strana 182
182 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. lovstvie poslán, a že jest jeho Trepky odšel ten posel v Holayči. Pak již on Trepka neměl meškati sem svým příjezdem, nebude-li v Moravě zdržán. Také slyšel sem, žeby Hynek Pětipeský, co prvé odpověděl městóm uherským, že jest již odpověděl i tomu všemu královstvie Uherskému a někto s ním viece. I jest-li tak, nenabral jest na se málo pan Boček i s tím Kunstatem: jedno aby byl nepřítelem tohoto královstvie, druhé aby nepřátely královstvie Uherského a knie- žetstvie Slezského přechovával, a k tomu aby landfrid markrabstvie Moravského pře- stoupil; a najviece toto, že jest strach toho, poněvadž jest se řádně z tohoto krá- lovstvie nevyhostil, že jest v tom svú poctivost anebo čest nedobře opatřil. I muoj milý pane a přieteli! Již nevím, bude-li co z toho sjezdu v Bydžově, kterýžby měl býti na den sv. Bartoloměje [24. srpna]. Však psal sem o to dnes něco pánu Pernšteinskému starému. Než jestliže ten sjezd se nesejde a pan Boček nějakého příměří aneb upokojení mieti nebude, ač bych rád pro svú pilnú zvláštnie potřebu do Slezska jel, ale již na tento čas budu toho musiti zanechati. Nežli budu [sic] bez meškánie všecky stavy tohoto královstvie ke dni jmenovitému, aby se na Kočín vojensky strhli, obeslati; a tu, ve jméno boží shledajíce se, k tomu se při- činíme, abychme spravedlivosti obhajovali a zlému se protivili, a s boží pomocí z ne- řádu řád udělali, uživouce k tomu i těch pomoci, kohož nám pán Buoh ráčí popříti. A dajž pán Buoh, abychom se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na hradě Pražském, v neděli po hodu slavném blahoslavené panny Marie na nebesa vzetí léta oc. XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Cedule do toho listu: Když již toto jiné byl sem dal napsati, přineseno mi psaní od pana biskupa a jiných pánuov markrabstvie Moravského: i kdež jest v tom psaní zmínka o škodách, mně se zdá, přijde-li to k spravedlivému rozeznání, že spíše bude pan Boček panu podkomořiemu škodami povinen, nežli on jemu. Nebo ještě vždy statku Polnického neočistil, což se věna a puohonu, kterýmiž jest v tomto království zastižen, dotýče. Pak již nechav práva, i chtělby neřádně mocí svú věc provozovati. Cedule druhá: Slyšeti jest, ale ještě jako tajně, že se Pražané k něčemu strojí bez prodlévání, než toho nevím, do pekla-li čili do nebe. Nežli nám, poněvadž při spravedlivosti stojíme, sluší již jistě skutečně hotovu býti a v čas potřeby, kteráž nastává, hned na počátku podstatně se v tom ukázati. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rosenberka oc, panu přieteli mému milému.

Strana 183
Dopisy z roku 1517. 183 190. Rozesílá list po krajích všem stavům, aby vojensky vzhůru byli a na pole Kačínská mezi Kolínem a Kutnou Horou dne 4. září se strhli, poněvadž Hynek Boček z Kunštatu Burianovi Trčkovi z Lípy odpověděl a oheň v království Českém již pustil. Na hradě Pražském. 1517, 22. srpna. Opis souč. v tern. archivu Třeboň. č. 3686, sbn. 37. Obsélací list od najvyššieho pana purkrabí Pražského, aby se všickni vojensky na pole Kačín strhli. Urozeným pánuom, pánuom, urozeným a statečným rytieřóm, urozeným vlady- kám, múdrým a opatrným městóm kraje Prachenského, pánóm a přátelóm mým milým! Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Službu svú vzkazuji, páni a přátelé moji milí! Jakož sem vám i do všech krajuov tohoto královstvie Če- ského psal, příčiny toho slušné a hodné oznámiv, za to žádaje i napomínaje, když bych vás obeslal, abyšte se ráčili na pole Kačínská strhnúti mezi Kolínem nad Labem a Horú Kutnú, jakož z toho mého psaní tomu jste šíře vyrozuměti ráčili: i račte věděti, že jest již pan Hynek Boček z Kunštatu panu Burianovi Trčkovi, podkomořiemu královstvie Českého, i s svými některými pomocníky odpověděl; a po tom jest mne došlo za věc jistú, že jest již voheň v tomto království pustil. Pak to všecko podle našich zřízení zemských a práv, co taková všecka věc na sobě nese, znáti mohúce, za to vás žádám a podle zřízení tohoto královstvie a dskami zemskými zapsání pod těmi pokutami, kteréž jsú na to uloženy, napomínám, že ráčíte k vobraně tohoto královstvie a k přetržení takového neřádu hned vojensky hotovi býti, a na pole se, podle své najvyšší možnosti, s svými lidmi a poddanými na grunty Kačínský strhnúti v pátek po svatém Jiljí najprv příštím [4. září], toho nikoli neobmeškávajíc; jakož o VMtech nepochybuji, nežli, již majíce o tom vědomost, že tak učiniti ráčíte. Neb ktož by to obmeškal, v jaké by pokuty veliké a znamenité upadnúti mohl, toho bych žádnému nepřál. A také jiné naděje nejsem, ktož svú poctivost miluje, než-li že se tak, jakž tuto píši, zachová. Nebo tohoto napomenutí z jiné příčiny nečiním, než-li pro zname- nitú potřebu tohoto královstvie a z povinnosti úřadu mého; neb i toto račte věděti, že on pan Boček nepřátely krále JMti, pána našeho milostivého, a tohoto královstvie i JMti krále některých zemí zevně přechovává, ježto i páni a stavové markrabstvie Moravského, znajíc jeho takovú neslušnost, proti němu jsú povstali. A mám za to, že Kunštát brzo v několika dnech obléhnúti chtí; ježto také nám nesluší meškati, což jsme povinni tomuto královstvie, sami sobě učiniti. I protož vždy vás žádám a podle úřadu svého napomínám, že na kruntiech a polích Kačínských, tak jakž vám píši, v pátek po svatém Jiljí konečně vojensky býti ráčíte a s sebú špíže za čtyry neděle míti, abyšte jiným obyvateluom tohoto královstvie neškodili, to jest potřebí dostatečně opatřiti. Dán na hradě Pražském, v sobotu před sv. Bartolomějem, apoštolem božím, léta oc. XVII°.

Strana 184
184 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 191. Petrovi z Rožmberka o vytrhnutí na Kačín, Pražané že Bočka z Kunštatu již opouštějí; že by rád do Slezska se vypravil; o poselství císařském na sněm oc. Na hradě Pražském. 1517, 23. srpna. Opis souč. v tern. arch. Třeboňském č. 3686 č. 38. Pánu z Roznberka oc od najvyššieho pana purkrabie Pražského psaní. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili psáti, což se ciesaře JMti poddaných a pana Jiříka z Šternberka a na Konopišti dotýče: i kterak jest s ním pan Řepa zednal, toho jistě nevím, než měl mi to pan Řepa oznámiti v Bydžově, ale již nynie z toho sjezdu nic nebude. Nebo račte věděti, že sem chtěl k vám dnes anebo konečně zítra poslati, nežli že sem prvé vypravoval některá psaní do krajuov, a v tom váš posel přijel, nežli sem já svého k vám vypravil. Pak toto račte věděti, že do všech krajóv toho královstvie píši, žádaje a napomínaje podle zřiezenie zemského, aby se již konečně na pole strhli na Kačíně v pátek po svatém Jiljí [4. září] najprv příští; nebo sem tomu srozuměl, když bych tím prodlil a málo se co viece spletlo, že by snad od někoho byla by mi vina dávána, že jest mnú něco sešlo, ježto bych se toho nerad dopustil. Psal sem vám nedávno a některé přípisy poslal, ježto mělo vám toho býti dodáno, není-li prvé ale ve čtvrtek minulý [20. srpna], leč jest se co na cestě poslu přihodilo; však již teď potom co jest mi oznámeno, teď vám toho přípisy také po- sílám; a z toho jest k tomu přišlo, že již také k tomu stržení na pole obsílám, jakž vám posílám také toho přípis, co píši do kraje Prachenského. Také co jest mi psáno od jednoho úředníka zemského, toho vám posílám přípis, než prosím tu věc při tom zachovejte, čeho v tom psanie naposledy žádá; než nepochybuji, že dobře srozumiete, kto mi to píše. A poněvadž, pane a přieteli muoj milý, již jest toho potřeba a také k tomu lidé jsú nachlni [sic] i ti, ježto o některých byla pochybnost, že jest při nich nějaká rozpačitost, ale již na tento čas k tomu pospiechají: protož prosím vás, jakož ne- pochybuji, že také ráčíte ten skutek i zřetedlnost ukázati, aby nám lidé otporní mohli naši potstatu znáti, a na tom Kačíně s poddanými svými na den jmenovaný býti; ačkolivěk, poněvadž strýce máte, mohli byšte na svém místě poslati, nežli proto bych rád vás tu osobně viděl více nežli z jedné příčiny. Ač tomu rozumiem, že vy i mnozí jiní budete se moci zase domuov vrátiti, než toliko, aby se nějaký slušný počet lidí vybral, kterýžby, bude-li toho další potřeba, ten neřád, kterýž po- vstal, s božie pomocí na našem místě napravovali. Ačkolivěk pro podstatnost píši do všech krajuov, aby podle své možnosti táhli, neb zejména mnohým pánóm a z rytieřstva píši, i městóm a klášteróm, a na zámky královské oc: nebo shledáte to s boží po-

Strana 185
Petrovi z Rožmberka 1517. 185 mocí, když tuto zřetel podstaty mocné buohdá ukážem, že i ten stav, který jest právu a řádu otporný, spíše po tom na rovném přestane a pravdě místo dá, ač se jeho nynie nedotýče; než jestli že bychme na této menší věci oslabili, spíše by se jim mysl pozdvihla, že bychme větší moci chtiece odolati a odepřeti mohli [sic]. Protož vám o tom tak vypisuji, kterak ta věc při mně jest, abyšte ráčili toho šíř povážiti a v tom se věděli čím spraviti. Což se dotýče Pražan a měst, rozumím tomu, že od přátelstvie páně Bočkova pouštějí, poněvadž to znají, že páni Moravští již jsú v tom při nás, a my také že jsme na tom, abychme pana podkomořieho neopouštěli; jakož nám to sluší učiniti pro potřebu tohoto královstvie, nebo jest již i oheň pouštěn, nebo jest jeden hamr panu podkomořiemu vypálen, než toho neviem, kladeným-li ohněm. Jáť se, dá-li pán Buoh, tento úterý po svatém Bartoloměji [25. srpna] mám sjeti v Boleslavi s panem hofmistrem a panem komorníkem, a s některými více z pánuov a z rytieřstva: a co tu zednáme, to vám chci bez meškánie oznámiti; než toho ještě u sebe neumiem ustanoviti, odsud-li z hradu Pražského na to pole mám táhnúti, čili se prvé doma staviti, však proto na své zámky píši, aby k tomu taženie hotovi byli. Ačkolivěk bych mohl byl do Slezska prvé jeti, byl bych tomu velmi rád, neb co mi na tom záležie, bude-li tato věc brzo konec mieti, rád bych vždy prvé před sněmem do Slezska jel, bych měl i něco toho sněmu zmeškati; než za to já držiem, že ten sněm bude o svatém Michale, lečby se válka velmi rozmohla, než ukážem-li podstatný na počátku skutek, mám za to, že ta vojna brzo konec a bohda dobrý vezme. Také sem pana Jiříka Konopištského zejména, aby na Kačíně byl, obeslal, jakož všem pánóm napořád o to píši, a znamenitějším z rytieřstva. I poněvadž pro svú poctivosť jsme povinni tak učiniti, tehdy samo se to ukazuje, že on nynie do Rakús váleti nemůže; však bude-li v Boleslavi pan Řepa, tu šieře o tom zviem, pak-li by nebyl, chci o to k němu neschvál poslati. Což se ciesaře JMti a Pražan a stavu městského dotýče, a toho poručenstvie: i mně se zdá, že JMt již má čas, ježto by snad neslušelo prodlévati pro JMti po- ctivé a krále JMti, pána našeho, a tohoto královstvie dobré; a šíře o tom nynie psanie zanechám. Než-li což se dotýče toho poselstvie JMské rad na sněm: mně se zdá za potřebné, aby byli posláni, však byť přijeli v témdni po svatém Michale, jedné déle neprodlévajíc, mám za to, že tím neobmeškají, neb také krále polského JMti rady s našimi posly jedvy na ten čas budou moci zde býti. A což se k sněmu obeslánie dotýče: psal sem vám prvé po svém poslu, kterýž, mám za to, že jest již vás došel, že muoj posel, kterýž u krále JMti byl, že mi žádných listuov nepřinesl; než-li oznámil mi, že by Trepka*) byl do Čech a do *) Ondřej Trepka, hofmistr krále Ludvíka. Archiv Český VII. 24

Strana 186
186 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. Moravy poslán, ale ještě neviem o něm, kde jest, leč snad se proto v Moravě mešká, což se pana Bočka dotýče. Nebo také on pan Boček přechovává nepřátely královstvie Uherského, a kterak mi oznámeno i kniežetstvie Rakúského a Slezského, a že i šacuňci nějací tu se na Kunštatě přijímají. Muoj milý pane a přieteli! Což sem nynie najpotřebnějšieho věděl, to vám oznamuji; a mimo to zvláštniech novin nynie neviem, krom že na zbyt práce mám, ale to jest již stará novina; ježto v pravdě, buď z toho což buď, po této vojně a po sněmu, musím sobě toho s boží pomocí uskrovniti a při tom pilnost přiložiti, čímž jest nám všecko královstvie zavázáno, abychme již bez dalších odtahuov o to sobě konec spravedlivý a bez větší naší škody učinili; nebo trpědlivost posměšná nevím by byla i pánu Bohu příjemná, než mněť jest již, to já znám, škodna. Dán na hradě Pražském, v neděli před hodem svatého Bartoloměje, apoštola božieho, léta oc. XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabě Pražský. 192. Petrovi z Rožmberka, že již není potřebí, aby stavové vojensky na Kačín se strhli; oznamuje, jaké učinil psaní Pražanům v příčině pana Bočka; aby k sjezdu některých z vyšších stavův na hrad Pražský přijel; Boček z Kunštatu prý do Rakous ujel oc. Na hradě Pražském. 1517, 28. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském tern. č. 3686 č. 48. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Račte věděti, že včera přijel sem z Boleslavě, a zítro ráno chtěl sem k vám poslati, a v tom dnes váš posel ke mně přijel; a protož po něm toto mi se vám zdálo napsati a oznámiti, ač na tento čas, aby se váš posel nemeškal, a také maje mnoho do krajuov i jinam psaní, musím toho ukrátiti. Nežli toto račte věděti, že uznav toho slušné příčiny i s těmi, s kterýmiž sem se byl shledal, to sem rozvažoval, že toho tak již pilná potřeba není, kterak sem se byl nadál, abychom se na pole nynie strhli. Již do krajuov píši, aby nynie toho za- nechali. A protož račte také svým rozkázati nynie doma zuostati; nežli proto slušie předse hotovost míti, neb nevíme, který den může toho zase potřeba býti, jakož o to o všecko do krajuov šíře píši, ale nemám chvíle, abych vám mohl po tomto poslu toho přípis poslati. Toto také račte věděti, že sem byl psaní učinil Pražanóm, což se pánuov markrabstvie Moravského dotýče, k čemu se na ten čas podle pana Bočka měli; a potom sem jim Pražanóm psal, že páni Moravští již nechtí panu Bočkovi jeho své vůle trpěti, žádaje jich podle zřízení zemského, aby též jako my na pole táhli; i co mi zase oni Pražané za odpověď dali, teď vám toho přípis posílám, i co oni

Strana 187
Petrovi z Rožmberka 1517. 187 do Boleslavě panu hofmistru a panu Janovi z Wartmberka psali, a k tomu podobně panu Hložkovi a panu Vančurovi, ježto těm oběma přípisóm porozoměti ráčíte. I muoj milý pane a příteli! Mně se zdá, když budeme s boží pomocí předse podstatně na spravedlivosti státi, zase se cesty bohdá budou moci k dobrému najíti. Nežli toto jsme za pilnú věc rozvažovali, abychme se soudce zemští i také někteří jiní z našich stavuov, jakož o to také těm osobám píši, spolu sjeli: protož za to prosím, neb mi se toho jistě zvláštně pilné potřeby zdadí, že zde ráčíte na hradě Pražském býti na zajtří po matce boží narození [9. září] najprv příští, ač jistě nerad bych vám v ničemž práce přičiňoval. Ale když jest potřeba, nevím toho kterak obvésti, než mám ku pánu Bohu tu naději, když se k tomu brzo pilně přičiníme, že pokojně něco toho muožeme zednati k dobrému pána našeho a tohoto královstvie, ježto snad válkou i velikými náklady toho bychom snadně nezednali. A dajž pán Buoh všemohúcí nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském, v pátek den svatého Augustina léta oc. XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Cedule do toho listu. Také račte věděti, že jest mi oznámeno, že jest pan Boček z Kunštátu sjel, boje se obehnánie; neb slyšeti jest, že jsú již páni a stavové mar- krabstvie Moravského na pole vytrhli a snad Kunštát obehnali. Při tom sem zpraven, že by on pan Boček do Rakús ujel, a že by někde měl býti v tu stranu, jako se Janovský přechovává. I mně by se zdálo, abyšte některému hajtmanu do Rakús o té věci něco napsati ráčili, aby toho trpieno a dopouštěno nebylo; neb kdyby tak bylo, jistě by ciesaři JMti to se nelíbilo, a nám by snad také snesitedlné nebylo, ani tomu markrabstvie Moravskému. Také račte věděti, že jest mi oznámeno, že pan Albrecht Šternberk byl na Kunštátě před páně Bočkovou odpovědí i v uodpověď i po té vodpovědi; a co sem při tom více slyšel o něm i o Rendlovi, toho nynie pozanechávám, neb se také po- spolu nehodí toho všeho psáti. Když po tomto sjezdu bude, toho sem úmyslu, abych, dá-li pán Buoh, do Slezska jel; však k tomu se chci přičiniti, abych sněm zde na hradě Pražském za- stihnúti mohl. Než-li znám v tom svú škodu, že v tom svú jiezdú prodlévám; nebo, muoj milý pane a přieteli, co by mi to platno bylo, kdybych netoliko tomuto krá- lovstvie, ale všemu světu užitečně sloužil, a sobě že bych zle učinil, málo by z toho moji potomci potěšení měli. Cedule druhá. Račte věděti, když již toto jiné byl sem dal napsati, že jest mi přineseno psanie od pana hofmistra a od pana hajtmana markrabstvie Moravského, jakož vám teď toho psanie od pana hajtmana přípis posílám. Protož mně se zdá za potřebné, abychme se vždy z těch i z jiných příčin zde na hradě Pražském, jakž 24*

Strana 188
188 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. vám píši, sjeli, a potom ten sjezd s pány Moravskými aby byl držán při času sva- tého Kříže povýšenie v Bydžově, jestli pan podkomoří k tomu příměří s panem Bočkem svolí; nebo snad, které já v tom příčiny rozvažuji, muože se něco pokojně zednati, že války nebude potřebie. A jiní znajíce naši náchlnost [sic], že bychme neřádu ne- chtěli trpěti, spíše sobě srozomějí a pravdě místo dadí; neb račte mi věřiti, kterak sem tomu srozuměl, že toto mé předešlé na pole k vytržení obsílánie mnohými jest k lepšiemu zpuosobu hnulo. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu přieteli mému milému. 193. Petrovi z Rožmberka o císaři v Linci, prosí, aby pan Petr přijel do Prahy, o povstání sedlákův u Hrádku oc. Na hradě Pražském. 1517, 31. srpna. Opis souč. v archivu Třeboňském tern. č. 3686. c. 49. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi ráčili psáti, že jest ciesař JMt již do Lince přijeti ráčil: i rád to slyším, a ještě bych radši slyšel, aby JMCská tu pobýti ráčil, až se tento sněm tohoto královstvie dokoná, kterýby býti měl při času sv. Václava, anebo ten týden potom. Neb znám na tom JMCské poctivé a krále JMti, pána našeho, a tohoto královstvie dobré. Nebo má-li se řád v tomto královstvie utvrditi, bude potřebie po našem sněmu k JMCské osobně poselstvie učiniti; a blíže-li JMt od tohoto královstvie těchto časuov bude, z té i z jiných příčin za zvláštnie dobré to pokládám. Muoj milý pane a přieteli! Poněvadž jest již ciesař JMt od vás tak blízko, jestliže sami k JMti nynie jeti nemůžete, ale zdálo by mi se za potřebné, abyšte k JMti poselstvie učinili, aby se JMti to předložilo, že na tom mnoho do- brého záleží, aby JMt tu v Linci pobýti ráčil. A jestliže budete ráčiti sem na hrad Pražský přijeti při matce božie narození najprv přieští, tehdy bych o to s vámi o všecko, což mi se za potřebné zdá, chtěl rozmluviti. A za to prosím, jestli možné, račte přijeti: nebo abyšte na ten čas zde na hradě Pražském byli, držím to za zvláštní velmi pilnú potřebu. Teď vám posílám přípis, kterak sem do krajóv nynie psal, aby již na Kačín netáhli, že na tento čas toho potřebie není; a také sem to psaniem svým panu Janovi, strýci vašemu, oznámil. Nežli toto račte věděti, že jacís sedláci zprotivili se právu a odboj mocí učinili nedaleko od Hrádku, a nějaký kostel osadili zbrojně; a kterak toho zprávu mám, že jest drahně lotrovstva k nim se sběhlo, okolo tří neb čtyř set. A tak rozumiem, že ještě v někom více naději mají. A protož chci, dá-li pán Buoh, tento týden na ně táhnúti i s děly; neb sem pro tu potřebu několiko krajuov obeslal, aby se mnou se strhli. Neb déle-li bychme takové neřády trpěli, znám, že by čím

Strana 189
Dopisy z roku 1517. 189 dále vždy huoře bylo. A protož pro takové neřády a zrady sluší nám všem předse vojenskú hotovost mieti. Nežli, dá-li pán Buoh, vrátím se zase k tomu času, který má zde na hradě Pražském sjezd býti při času matky božie narození najprv přieští. Jakož ste mi také ráčili psáti a přípis psaní páně Ondřejova z Burku poslati, ježto sem tomu porozuměl. Jakož o tom prvé nepochybuji, že JMCská o dobré pána našeho a tohoto královstvie péči má, a že na tento sněm do královstvie Českého své rady poslati ráčí. A toho jest jistě potřebí, aby s dostatečným poručením a do- konalú moc majíce přijeli. Dán na hradě Pražském, v pondělí před svatým Jiljím léta oc. XVII°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Urozenému pánu, panu Petrovi z Roznberka oc, panu přieteli mému milému. 194. List po krajích rozeslaný: na čem jest na sněmu v příčině odpovědníkův zůstáno; glejty jich že pod pečetí zemskou býti mají. Na hradě Pražském. 1517, 24. října. Opis souč. v arch. Třeboňském tern. č. 3703, b. Urozeným pánóm, pánóm, urozeným a statečným rytieřóm, urozeným vladykám, múdrým a opatrným městóm kraje Prachenského, pánóm a přátelóm mým milým! Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Službu svú vzkazuji, páni a přátelé milí! Jakož vás prvé tajno není, kteří jsú nepřátelé tohoto královstvie, aneb kterého stavu a osob v tomto království: i na tom jest také na sněmu nyní minulém zuostáno, ktož jsú jedních nepřátelé, že i jiných jsú obyvateluov tohoto královstvie, totiž tak, že jedni jako druzí jich hleděti a před nimi se opatrovati máme a k nim a na ně sahati, jakožto na nepřátely naše, i také k jejich pomoc- níkóm a fedrovníkóm; jakož i prvé znamenitě taková věc, kterak se v tom zacho- vati máme, dckami zemskými utvrzena jest; ježto nepochybuji, než že VMt i každý z vás tak se zachovati ráčíte. Však na nynějším sněmu také svoleno jest, kteří by takoví nepřátelé a odpovědníci glajt přijíti chtěli, že jim má býti dán pod zemskú pečetí, a to až do vánoc najprv příštích, a oni aby o sněmu, který při času svaté panny Kateřiny držán bude, na hrad Pražský přijeli oc; nežli ktož by z nich listu glejtovního pod zemskú pečetí takovýho neukázal, než toliko prostými slovy mluvil, že glajt má, na to se obraceti neslušie. Také račte věděti, že Přibíkovi Resanskému a Burianovi Peřinovi glajtové předešlí vyjíti mají na den svatého Martina nyní najprv příštího: a protož hned potom přísluší se k nim zachovati, jakožto k jiným odpověd- níkóm a nepřátelóm tohoto království. Neb ač jest s nimi o jejich odpověď jednáno, ale nezdálo se jim k srovnání, kteréž je podkati mohlo, přistúpiti. Dán na hradě Pražském, v sobotu před svatými Šimonišem a Judú, apoštoly božími, léta oc. XVII°.

Strana 190
190 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 195. Kríštoforovi z Švamberka o jízdě poselství z království Českého ku králi oc. Na Blatné. 1519, 3. ledna. Orig. v archivu Třeboňském č. 3721. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Jakož jste mi psali, že ode mne psanie o jiezdu k králi JMti tepruva vás tento pátek minulý [31. prosince 1518] došlo, v kterémž sem vám oznámil, že jste také, abyšte k králi JMti v poselstvie od tohoto královstvie jeli, voleni: i píšete mi při tom, že dosti jiných bez vás v tom poselstvie bude, předkládajíc některú obtiežnost tam jeti, jakož z vašeho psanie tomu sem šíře porozuměl. I psal sem vám i jiným z stavu našeho o tu jiezdu podle svo- lenie sněmovnieho, a že také ten posel, kterýž do toho kraje šel, měl viece jiných listuov, i mám za to, že jest to tudy přišlo, že jest vás brzo nedošel. Než poněvadž o to bylo prvé mezi námi přemlúvání, jestliže by se nám ta jiezda trefila, abychme spolu jeli: i z takové příčiny poslal sem o to k vám odsud z Blatné naschvál posla, ježto v tom mému úmyslu porozumiete. A co mi zase za odpověď dáte, tím se v tom dále spraviem. Než pane švagře muoj milý, kdež jste mi toho ve svém psaní dotkli, že jiných bez vás v tom poselstvie dosti bude: i jest tak, že jest jich mnoho volených, ale ještě o málu viem, kteříby v tom poselstvie jeti chtěli; anébrž již sem tomu porozuměl, že z našeho stavu málo jich v tom poselstvie pojede, a z jiných stavuov také o mnohu neslyšiem. Pak snad nám na to přišlo: že mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Ač snad každý svú omluvu má, než dokudž krále JMti a zemská potřeba bude zadu choditi, neviem, bude-li moci zlé se napraviti, čili což ještě do- brého bylo, dokonce dokaziti. Pak ráčí-li toto královstvie pán Buoh zkaziti, tehdy nám jest rozum odjat; pakli ráčí je zdělati, tehdy muožeme rozum jmieti netoliko přirozený, ale od pána Boha zvláštně daný. Než po skutciech bude náš rozum poznán: pakli kterak jináče se přihodí, to také tajno nebude moci býti. Měl bych vám mnoho věcí pilných oznámiti, ale nehodí se po poslu více nežli z jedné příčiny; a jakžkolivěk jest, rád bych, bude-li možné, abychme spolu jeli. A poněvadž, kteříž bychme z tohoto královstvie měli jeti, máme se, dá-li pán Buoh, v Znojmě sjeti na den svatého Pavla na vieru obrácenie [25. ledna], pak tu jsúce, jestliže bychme naději měli, že naše jiezda předse muože se k něčemu do- brému trefiti a předkem králi JMti, pánu našemu, tehdy jeli bychme spolu k JMti. Pakli by se porozomělo, že by naše práce a náklad měly býti daremnie, obrátili bychme se zase; a proto bychme vždy nadarmo nejeli, neb bychme Moravu ohledali, ježto jsme již od některého času tam nebyli. Ale jistě važme sobě takové věci; jakž se nám zdá, to potom poznáme, ráčí-li nám pán Buoh zdraví popřieti, že malé nejsou.

Strana 191
Krištoforovi ze Svamberka 1519. 191 Když byl v Praze, pověděl pan komorník,*) že nemá úmyslu za posla jeti, než sám od sebe, bude-li chtíti jeti, že toho vuoli chce míti; jakož jest věc i spra- vedlivá, neb každý z nás toho vuoli má. Psal mi také nedávno pan kancléř,**) že k JMKské chce jeti, když poslové pojedou, ale že za posla mu se nezdá býti z některých příčin, ješto mi některé oznámil. Také mi psal, že též z některých příčin nezdá se panu hofmistrovi***) za posla od tohoto královstvie jeti; než po- něvadž jest nynie poslem od krále JMti do Moravy, bude-li mu tu příčina dána, aby k králi JMti jel, že pojede, ale ne v poselstvie od tohoto královstvie. Pak jaké jsú to koli příčiny, čemu nerozumiem, toho při tom nechávám, a čemuž bych rozuměl, dokudž neznám potřeby k tomu se přimlúvati, mohu také tak nechati. Slyšel sem, že tuto sobotu minulú [1. ledna] někteří páni měli se sjeti v Kralovicích, a snad něco o to, mají-li v poselstvie od tohoto královstvie jeti, čili sami od sebe, k JMKské, aby JMt hned v Budíně podnikli, tak v tom ve všem, jako by JMt do tohoto královstvie Českého přijel [.....] oc. I jestli že to chtí učiniti, znajiece v tom JMKské dobré, bylo by co chváliti. Pakli toliko sami pro své dobré, nynie se k tomu nic nepřimlúvám, než toliko to vyznávám, že JMKskú měl sem, mám a jmieti rád chci za pána svého dědičného, a k JMti, pokudž mi najvejše příslušie že chci také rád věrnú poddanost, jakožto králi českému a pánu svému, zachovati; a nad to již vejše neviem, co by jmělo býti, neb při tom žádných potřebných zvlášt- ností neznám. Než to pomniem, že za pana Albrechta†) a druhého Albrechta Rendle chtěli v registra zapisovati, kdo chce královským služebníkem býti; a když jsme se k tomu napořád ohlásili, že se chcme dáti zapsati; i tak ta registra zmisala [sic], a dsky a naše práva i svobody zuostaly. Pak jáť nového v tom nic neviem, než po starodávnu chci rád pána svého poslušen býti a k JMKské poddanú a věrnú povin- nost zachovati. A když jinej též udělá, snadby na tom dosti bylo. Pakli i v tom jaký se nedostatek ukáže, podle práv a svobod našich dám se rád napraviti. Než jáť toho neznám, by nad to čeho bylo viece s potřebnosti potřebie i vedle povinné spravedlnosti. Tuto sem vás snad již mnoho psaniem zaneprázdnil, ale kdyby slušelo po poslu vše psáti, bylo by toho mnohem více, a za to držiem věcí potřebných oznámiti. Jakož jste mi také, pane švagře muoj milý, psali, což se berně a toho šacunku, kterýž od pánuov bratruov vašich 1M� gr. českých panu Hendrychovi z Gutšteina dáno jest, dotýče: i vězte, že sem o sněmu minulém o to pilně mluvil, aby se to na berni mohlo vyraziti; jakož také někteří o též mluvili, kto jsú šacunky dali oc. I dána jest na to tato odpověď od stavuov: že jest spravedlivé, aby se těm šacunkóm časem svým, což by najspíše býti mohlo, dosti stalo, a zvlášť kteříž šacunkové *) Jaroslav z Šellenberka na Kosti. ***) Vojtěch z Pernšteina. **) Ladislav z Šternberka na Bechyni. †) Albrecht z Leskovce.

Strana 192
192 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. dskami jsú zapsáni, jakož také těch 1M grošuov vám zapsáno jest. Ale by se to mělo na nynější berni vyrážeti, že se jim toho z některých příčin nehodí učiniti; než aby předkem z té berně dluhové se krále JMti platili spravedlivě puojčení, jakž na předešlém sněmu jest svoleno. A k jinému jsme na ten čas přivésti nemohli. Pak že vám pan sudí dvorský*) o to psal, mám za to, že jest to z toho přišlo, že na tomto sněmu minulém, když sú páni hajtmané a ředitelé s sebe ty úřady složili, že k berní vyupomínání jsú voleni již jmenovaný pan sudí a pan Petr Beneda**) a jeden z Pražan.***) A kterak o tom o všem zuostáno jest, rád bych vám toho všeho sněmu přiepis poslal; ale ještě pro krátkost času a jiná zaneprázdněnie nemohu. Než dal sem již to přepisovati.†) A rač pán Buoh dáti, muoj milý pane švagře, abychme se spolu šťastně ve zdraví shledali. Dán na Blatné, v pondělí po Novém letě léta oc. XIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. [In tergo:] Račte VMt věděti, že poslu odpověď dána nebyla až v úterý. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. 196. Krištoforovi z Švamberka, aby ke dni 5. května na hrad Pražský přijel, kamž i jiní pánové i z rytířstva se sjedou. Na hradě Pražském. 1519, 27. dubna. Orig. v archivu Třeboňském č. 3731. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Ráčil jest mi psáti král JMt, pán muoj milostivý, a ten list jest mi dnes dodán: že jsú toho velmi pilné a znamenité potřeby, a zvláště se královstvie Českého dotýkajíce, pro kteréž že JMKská hned bez meškání mezi nás posly své vypraviti ráčí, kteříž již brzy některý den neměli by meškati příjezdem svým, poroučejíc mi JMKská, abych vás některé z pánuov a z rytieřstva, a zvláště úředníky a soudce zemské, abyšte se sjeli, obeslal; a že taková věc, aby obmeškána nebyla pro JMti a tohoto královstvie dobré, nechce mieti prodlení. Protož takovú věc pilnú a znamenitú znáti mohúce, prosím vás, že na hrad Pražský ve čtvrtek před svátostí najprv příští [5. května] přijedete. Neb ač tomu do konce rozumím, že ti poslové od JMKské prvé přijedou, ale kteříž k takové věci a potřebě máte se sjeti, aby mohl k tomu čas postačiti, z té příčiny žádám, abyšte se ten čtvrtek jmenovaný před svátostí na hrad Pražský sjeli. Dán na hradě Pražském, ve středu po hodu velikonočním léta oc. XIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc, švagru mému milému. **) Petr Beneda z Nečtin. †) Viz Staré letopisy české, str. 426. *) Vácslav Bezdružický z Kolovrat. ***) Jiřík Hrdina.

Strana 193
Dopisy z let 1519, 1520. 193 197. Krištoforovi z Švamberka o jízdě do říše k volení krále římského. Na hradě Pražském. 1519, 14. května. Orig. v archivu Třeboňském č. 3732. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám věrně přál. Jakož jste mi, pane švagře muoj milý, psali, kterak by vás došlo, že by z té vaší jízdy do říše, kteříž jeti máte, nic býti nemělo: i vězte, že o tom nic neviem, než to jistě vím, že jest na tom, abyšte předse k tomu volení krále římského jeli; ač král JMt, pán náš, ráčil k nám poselství učiniti, kterýžto posel ještě zde v Praze jest, kdežto něco proměnné bylo poselství, nežli na čem jsme na minulém sněmu zuostali. Ale proto již jest ta věc na tom postavena, aby ta vaše jízda překážky, dá-li pán Buoh, neměla. Ač i král polský JMt ráčil nám, něco v to se vkládaje, psáti; ale také jest na to odpověď dána, pokud nám a podle svobod tohoto království náleží, že se v tom při tom zachovati, toho nechtějíce opustiti a měniti, míníme a chceme. Nežli, muoj milý pane švagře, již o to najvětší péči máme, abychme to opatřili, abyste dostatek, od tohoto království súce opatřeni, na stravu mieti mohli. A nynie nemám k tomu chvíle a času o tom i o jiném vám mnoho vypisovati, protož toho musím k jinému času zanechati. A pán Buoh všemo- húcí rač se nám dáti spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na hradě Pražském, v sobotu před svatú Žofií léta oc. XIX°. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Panu švagru mému milému, panu Krištoforovi z Švamberka a na Boru oc. 198. Jar. z Šelnberka, Jiř. Bezdružickému z Kolovrat a R. Beřkovskému z Šebířova, každému zvláště, v příčině příjezdu králova do Čech. Na Velharticích. 1520, 4. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Léta božieho M°VXX°. Toto jsú registra téhož léta XVIIt“, do kterých se vpisují přípisové listuov posélacích, kteříž se píší od urozeného pána, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššieho purkrabie Pražského, od soboty před hodem matky boží Sněžné a jinak před svatým Ozvaldem. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane strýče muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane strýče. Zdálo mi se vám, ač jestliže nevíte, oznámiti, že král JMt, pán náš milostivý, ráčil jest již ko- nečně do Prešpurka přijeti dnes týden. I zdá mi se, že se proto dobře ten sněm trefí, kterýž v Benešově býti má: jestliže by kto chtěl v tom překážky činiti, aby JMKská ráčil svým příjezdem odtud do tohoto královstvie prodlévati, abychme tím Archtv Český VII. 25

Strana 194
194 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. podstatněji mohli to předsevzíti, poněvadž JMKská té jest vuole do tohoto královstvie přijeti, aby to mohlo tím spíše býti, nebo jest toho jistě zvláštně a velmi potřebí. A pán Buoh všemohúcí rač dáti, pane strýče muoj milý, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán na Velharticích, v sobotu před hodem matky boží Sněžné léta oc. XX°. Urozenému pánu, panu Jaroslavovi z Šelnberka a z Kosti oc, najvyššiemu komorníku královstvie Českého, panu strýci mému milému. Též psáno urozenému pánu, panu Jiříkovi Bezdružickému z Kolovrat oc, najvyššiemu sudiemu královstvie Českého, panu ujci mému milému. Také na ten spuosob psáno urozenému a statečnému rytieři, panu Radslavovi Beřkov- skému z Šebířova a na Liběchově, najvyššiemu písaři královstvie Českého, příteli mému milému. Cedule panu sudiemu zemskému. A prosím vás, pane ujče muoj milý, když budete míti jaké poselstvie ku panu Oplovi, že mu také toto oznámíte, co vám píši. 199. Janovi z Roupova v příčině srovnání jeho pře. Na Velharticích. 1520, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Což se dotýče Bořikovského a Jana Myslivce, jakož věc kolivěk jest a v tom ruoznice anebo nesnáz, jakož sem vám času minulého psal, že bych to chtěl spolu s vámi srovnati, pokudž by za slušné bylo: i pane a přieteli muoj milý, aby se skrze mne tím neprodlévalo, pokládám toho rok a den od dneška v témždni, to jest v neděli najprvé příští [12. srpna], a tu spolu s vámi zde na Velharticích rád chci k tomu se přičiniti, aby takové věci mohly se slušně srovnati. I žádám vás, že na ten den ke mně při- jedete, i také témuž Janovi Myslivci státi rozkážete, nebo jemu Bořikovskému také sem to oznámil. Odpovědi žádám. Dán na Velharticích, v neděli den matky buoží Sněžné léta oc. XX°. Urozenému pánu, panu Janovi z Roupova oc, přieteli mému milému. 200. Jindřichovi z Ryzmberka, aby k němu na Velhartice přijel. Na Velharticích. 1520, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Urozený pane, pane švagře muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane švagře. Poněvadž sme se již, kterak mi se zdá, dávno neviděli, prosím vás, když budete míti prázdnost, že se u mne na Velharticích stavíte pro přátelské shledání a rozmluvení; nebo zde na Velharticích pobýti míniem až k tomu sněmu, kterýž má býti v Benešově na den sv. Bartoloměje

Strana 195
Dopisy z roku 1520. 195 apoštola božieho [24. srpna]; ježto mám za to, že již o tom sněmu víte; a také za to mám, že víte, že již král JMt konečně jest v Prešpurce. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu, pane švagře muoj milý, šťastně a ve zdraví shledati. Datum ut supra. Panu švagru mému milému, panu Jindřichovi z Ryzmberka a z Švihova oc. 201. Petrovi z Rožmberka v příčině posledního jeho pořízení; oznamuje, že král již jest v Prešpurce oc. Na Velharticích. 1520, 5. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Muoj milý pane a přieteli! Teď vám posielám sepsané své zdání, což se vašeho zřízení dotýče, i také to zase posílám, kterak jest bylo prvé sepsáno. Než toto račte věděti, že proto nezdála mi se ta věc snadná sepsati, a to proto, aby snad ti, kdyžby k tomu přišlo, ač pán Buoh rač dlúho zachovati, k komuž vy snad náchylnosti nemáte, nechtěli tomu anebo těm, komuž byšte ráčili přátelství ukázati a dobře učiniti, nějakých nesnází neudělali [sic] jakož již lidé mnozí; ten obyčej mají, že rozličnými spuosoby a spletky svých užitkuov hledají. I v tom jednom přípisu udělal sem čáru anebo linii; jestliže ráčíte tím spuosobem, kterak ten všecken přípis udělán jest, tu věc tak učiniti, to muože vám za to býti. Pakli byšte ráčili toliko do té liny aneb čáry to míti, a což jest pod tou čarou, toho ne- chati, a místo toho dáti napsati jiný artikul, kterýž vám tuto zvláštní posílám na- psaný: to již račte rozvážiti, a co se vám v tom nejlepšieho zdá, vybrati; než jistě tak bych vám v tom rád radil a své zdání, kdybych lépe rozuměl, oznámil, jako by se mé vlastní věci, kdybych dětí neměl, dotýkalo. Pakli v tom měli byšte jaký omyl a já čemu rozuměl, rád vám oznámím, když byšte mi to oznámiti ráčili. A pán Buoh všemohúcí rač dáti nám se spolu šťastně a ve zdraví shledati. Dán na Velharticích, [v neděli den] matky boží Sněžné léta oc. XX°. Urozenému pánu, panu Petrovi z Rozmberka oc, pánu a přieteli mému milému. Jakož ste mi ráčili poslati list, co vám oznámeno od vašeho úředníka oc, což se Zdeňka Malovce a Táborských dotýče: a teď vám ten list zase posílám; a jistě neslušná se věc stala, neb taková valní zbírání, ješto mnozí tu byli, na kteréž péče nemáme, jsú nám všem nebezpečná; neb netoliko abych o tom slyšel anebo se domníval, ale něco toho na oko sem viděl. Než po poslu nezdá mi se o tom šíře psáti, nežli když se buohdá spolu shledáme, chci vám oznámiti. Než to znám, když jedeme, že tohoto času sluší nám opatrně jezditi. Což se těch dvú zurozených lidí, kteréž z té roty u vazbě své mám, dotýče: tak chci učiniti, kterak ste mi ráčili psáti; a také z některé příčiny psal sem o túž 25*

Strana 196
196 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508— 1532. věc panu kancléři, a k tomu mi odpověď podobnú dal a na ten konec zavřel, že mu se zdá, abych toho nelehčil. Račte věděti, ač jestliže ještě nevíte, že král JMt, pán náš, konečně již jest v Prešpurce: nebo pan Břetislav Švihovský psal mi, že jeho služebník, kteréhož k JMKské posílal, odjel JMti v Prešpurce, než že JMKská neměl tu s sebou v Preš- purce nežli pana markrabí a Bornamissu a některé pány uherské mladé; než že tepruva za JMtí někteří jiní páni uherští jedou. I z toho jest rozuměti, že jest JMKská z Taty do Prešpurka jeti ráčili, nemnoho o to rady k sobě svolávaje. Také vám teď posielám přípis, kterak by se vám měl pan Jan zapsati; ač sem také tak napsal, aby něčí pečeti na svědomí byly: ale byť byla jeho samého pečeť, snad by dosti bylo. Než kterak budete ráčiti mieti, tak bude moci býti. Nežli o Helfenburku nic sem nenapsal; nebo kterak budete ráčiti o tom mieti a roz- kázati, to muožete do svého zřiezenie dáti vepsati, anebo zvláštní list rozkázati udělati. 202. Purkrabímu na Blatné v příčině odeslání dopisů. Na Velharticích. 1520, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Zdeněk Lev z Rožmitála oc. Purkrabě milý! Byl sem k tobě některé listy poslal, kterés měl poslati Vá- clavovi Trčkovi: i mám za to, že jsú dodáni a že jsi jemu poslal. A teď posielám také psaní, kteréž pošli pánu z Rozmberka na Krumlov po poslu jistém, a co mi zase pán z Rozmberka odpíše, rozkaž poslu, ať pak z Krumlova upřímo ke mně na Velhartice jde. Také co píši panu Krištoforovi z Švamberka, pošli mu to na Orlík, než-li jestliže by tu jeho nebylo, ani na Zviekově, tehdy netřeba jinam za niem poslu choditi; než našel-li by posel jeho tu, a že by mi co zase odepsal, to by mi při jiném poselstvie, když by ke mně jaké bylo, poslal. A něco sem také poručil tobě oznámiti Rackovi Běšínovi. Dán na Velharticiech, v pondělí den svatého Sixta papeže, léta oc. XX°. Purkrabí na Blatné. 203. Jetřichovi Pětipeskému z Krásného Dvoru o člověka poddaného, o kteréhož mezi ním a Šeb. z Weitmile půhon učiněn jest. Na Velharticích. 1520, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený a statečný přieteli milý! Oznamujiť, že jest mi psal pan Šebestian z Wajtmile a na Chomútově, kterak tobě psaní bylo učiněno od

Strana 197
Dopisy z roku 1520. 197 pánuov JJMtí a vladyk, soudcuov zemských, anebo z jejich poručení, což se člověka jeho, o kteréhož mezi vámi puohon jest, dotýče, a že by ty přes to v nějaké se stavunky dal a v Slavětíně obstavil; a tak že by té věci, podle dotčeného psaní, v dobré míře státi až do rozeznání té věci, oč jest puohon, nenechal: žádaje mne v tom za opatření podle úřadu mého; pakli by pořádku práva užiti nemohl, v tom se opovídaje, že by jemu taková věc trpěliva nebyla, nežli že by se v tom chtěl opatřiti, pokudž jest sobě povinen. I přieteli milý! Za to tebe od sebe i z úřadu svého žádám, napomínaje, že se v tom tak zachováš podle jmenovaného psaní od JJMtí, anebo z jejich poručení času minulého k tobě učiněného; neb jestliže by mimo řád a právo, ač té naděje nejsem, co dále před se bráti chtěl, znáti muožeš, k čemu by taková věc tobě přijíti mohla, a kterak by jmenovaný pán mohl se v tom také zachovati, a pokud by nebyl povinen toho snášeti. Datum ut supra. Urozenému a statečnému rytieři, panu Jetřichovi Pětipeskému z Krásného Dvoru a na Peruci, přieteli milému. 204. Šeb. z Weitmile v příčině jeho sporu o člověka poddaného s Jetř. Pětipeským z Krásného Dvoru. Na Velharticích. 1520, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní, které ste mi učinili, což se pana Jetřicha Pětipeského dotýče, tomu sem porozuměl, a mám za to, poněvadž psaní od pánuov JJMtí soudcuov zemských málo v tom prospělo anebo nic, že mé psaní na tento čas k tomu podobně váženo bude: však proto píši jemu teď list, kterýž vám tuto posílám, i toho listu přípis, abyšte o tom, co píši, věděti, a bude-li se vám zdáti, toho listu jemu dodati, rozkážiece jej jemu poslati; a jestližeť co od- píše, to budete moci ohledati, a v tom se šieře, pane a přieteli muoj milý, spraviti. Dán na Velharticích, v pondělí den sv. Sixta léta oc. XX°. Urozenému pánu, panu Šebestianovi z Wajtmille a na Chomútově oc, přieteli mému milému. 205. Janu Škorňovi z Malonic v příčině poddaného člověka, aby se na grunt svůj navrátil. Na Velharticích. 1520, 6. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Urozený vladyko milý! Jakož jest mi něco od nepřátel aneb od lotruov spáleno i také v Březí: i spraven sem, že odtud z Březí Vávra Štrunprechar jest někde pod tebou na gruntu, aneb při některém člověku tvém, kterémužto Vávrovi

Strana 198
198 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. také shořelo. I žádám, že jemu rozkážeš ke mně přijíti, aby se on zase do Březí na mój grunt navrátil a jej stavěl: neb ač sem také spraven, že by ty pravil, že bych tobě jeho propustil, i ač se v tom nepamatuji, ale proto proti tomu býti bych nechtěl, kdyby zase muoj grunt postaven a osazen byl. Odpovědi žádám. Datum ut supra. Urozenému vladyce Janovi Škorňovi z Malonic a na Opálce, mně milému. 206. Věřitelům dluhův královských, v příčině placení těchže dluhův. Na Velharticích. 1520, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urození páni, páni, a urození a stateční rytieři a vla- dyky, múdří a opatrní přátelé moji milí! Psaní, které jste mi učinili, připomínajíce i předešlé jednání, což se dluhuov krále JMti, pána našeho milostivého, vám po- vinných dotýče, tomu sem porozuměl, i také, kterak by se ti dluhové a odkud platiti anebo zaplatiti měli: i byl bych tomu jistě rád, aby již to bylo k konci a k místu přivedeno. Ale kudy jest to sešlo, že se tím prodlévá, která jest berně naposledy svolena, že se ještě nevybierá, to mnú neschází; ale čím se prodlévá, mám za to, že o tom také dobrú vědomost máte jako já, a z té příčiny o tom vám šieře nevypisuji. Než poněvadž má býti brzo sněm v tomto královstvie, jestliže se vám bude zdáti, chci rád to na všecky na tom sněmu vznésti i k tomu napomenúti, pokudž by mi náležalo; též také i což se starých berní vyhledání a dobrání dotýče, i také ktožby berní tak nedali spravedlivě, kterak by dáti měli, aby byli napraveni, rád se v tom ve všem zachovám, aby v tom mnú nesešlo. Ale páni a přátelé moji milí! Rozumím tomu, že bez rady a pomoci jiných, též i vás, nemohu toho snadně k místu a k konci přivésti, ale proto což mohu rád učiniem se vší pilností podle mé náležitosti. A poněvadž má sněm obecní brzo při času sv. Bartoloměje býti: kdybych měl již o to do krajuov psáti, ač bych sobě toho neobtěžoval, ale neznám, by se to mohlo do toho sněmu vykonati; a protož mám za to, že na tom sněmu spieše to bude moci obmyšleno a zjednáno býti, kterak by to všecko k snadšiemu a k spěšnějšiemu konci mělo se a mohlo přivésti. Což se pak těch dotýče, kteří jsú ještě počtu neučinili: i někteří mají v tom některú omluvu, avšak také chci se k tomu přičiniti, aby se tak zachovali a učinili, pokudž jsú povinni; a ktoby toho učiniti z úmysla nechtěl, tehdy také podle vašeho napomenutí chci to učiniti, a v tom se zachovati spravedlivě podle obecnieho svolení; neb znám to, což vuobec na obecniech sněmích svolíme, že sme to povinni držeti. Dán na Velharticích, v uoterý po svatým Sixtu papeži, léta oc. XX°.

Strana 199
Dopisy z roku 1520. 199 Urozeným pánuom, panuom, urozeným a statečným pánuom rytieřóm, urozeným vla- dykám, múdrým a opatrným z měst, věřitelóm dluhuov krále JMti oc, pánuom a přátelóm mým milým. 207. Jindřichovi Berkovi z Dubé v příčině odeslaného listu věřitelům dluhů královských. Na Velharticích. 1520, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli muoj milý! Byšte se dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Psaní sem vám učinil pánuom ředi- telóm, i také jiný list píši pánuom věřitelóm: ježto tomu porozumíte, kterú odpověď na ta psaní mně učiněná dávám; neb ačkolivěk rád bych všecko, pokudž mi náleží, učinil, než z které příčiny něčím až do sněmu protahuji, když se buohdá spolu shle- dáme, chci vám to oznámiti. Než když k tomu přijde, aby jedna věc druhé ku pře- kážce nebyla, rád v tom všecko to učiniti chci, což mi spravedlivě náleží podle obecnieho svolení, nebo v tom krále JMti, pána našeho, a zemskú i vás, pánuov věřiteluov, a svú potřebu pilnú znám. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Kumburce, hajtmanu kraje Hradeckého oc, přieteli mému milému. 208. Ředitelům v království Českém v příčině počtu neučinění některých osob. Na Velharticích. 1520, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a urozený vládyko, a slovutní přátelé moji milí! Jakož ste mi psali, což se těch, kteří jsú ještě počtu neučinili, dotýče, totižto pan Albrecht z Šternberka, pan podkomoří a pan Thém, jakož tomu vašemu psaní a napomenutí, i z kterých příčin to činíte, dobře vyrozuměl sem: i vězte, že jest mi pan podkomoří psal, jakož vám teď toho přípis posílám, ač jest mi to do- dáno tepruva po sjezdu minulém v Benešově; než poněvadž se ku počtu poddává, tehdy, kdy se vám bude zdáti, chci jeho k tomu rád obeslati. A což se pana Al- brechta a pana Théma dotýče, toho nevím, z které příčiny jsou ku počtu nepřijeli, než jestliže se vám zdá, chci to na nich vyzvěděti a o to jim psáti, i ještě ku počtu je obeslati. Pakli by jimi z úmysla scházelo, chci se ke každému tak zachovati, pokudž mně a úřadu mému v tom bude náležeti a náleží. Datum ut supra. Urozenému pánu, panu Jindřichovi Berkovi z Dubé a na Kumburce, hejtmanu kraje Hradeckého, a urozenému vladyce panu Janovi Bílskému z Kaříšova a na Lomnici, a slovu- tnému Mistru Brikciemu z Prahy oc, ředitelóm v království Českém, přátelóm mým milým.

Strana 200
200 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1532. 209. Vilímovi z Kolovrat v příčině pře o ves Zeměchy. Na Velharticích. 1520, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane přieteli milý! Psaní, které ste mi učinili, na mne vznášejíce, že jest se vám Jan Slach s bratrem svým listem obranním v Zeměchy, ves vaši, kteráž se vám na dílu dostala, uvázal, tomu sem šieře poroz- uměl, a že by již tomu okolo dvú let bylo oc. I kdež jest mi toho psaní od vás v Benešově dodáno, neměl sem té prázdnosti odtud vám zase na to odpověď dáti, než již potom to sem u sebe s pilností rozvažoval, pokud by mi se v tom náležalo zachovati; neb poněvadž jest list obranní vyšel, musila jest toho nějaká příčina býti. Než jestliže se vám zdá to vznésti na všecky pány úředníky vyzší [sic] zemské, po- něvadž takový list obranní, kterak sem srozuměl, od menších úředníkuov předkem jest vydán: jestliže také tu budu, chci se k tomu rád přimlúvati, pokudž za spravedlivé poznám. A mám za to, že páni úředníci zemští všickni, anebo na větším díle spolu budou na tomto sněmu, kterýž na den sv. Bartoloměje, apoštola božieho, v Benešově býti má. Dán na Velharticích, v uoterý po sv. Sixtu papeži, léta oc. XX°. Urozenému pánu, panu Vilémovi Kornhauzskému z Kolovrat a z Kornhauzu, přieteli mému milému. 210. Paní Kateřině Peřinové z Košíně o její při. Na Velharticích. 1520, 7. srpna. Opis souč. v arch. Třeboňském č. 3749, tern. nepag. Paní Kateřino milá! Jakož si mi psala i také mne pohnala k svědomí pro list krále JMti: i věz, že sem jeho ještě nenašel, než když jej budu moci najíti, rád jej položiti chci; pakli bych jeho najíti nemohl, rád chci to seznati, pokudž se v pravdě v tom pamatuji, jakožť sem to prvé pravil. Což se mého psaní panu Ber- kovi dotýče, neznám, by bylo nynie tobě platné; než mně by se zdálo, aby to vzala, coť chtí dáti, a sebe ke škodám nepřipravovala, a potom k čemu by spravedlivost měla, mám za to, že by tebe také neminula; pakliť se co v tom jiného zdá, ježto by snad z toho spieše tobě škoda nežli užitek přišel, to by má vina nebyla. Datum ut supra. Urozené vladyce paní Kateřině Peřinové z Košíně, přietelkyni milé. (Další listy páně Zdeňkovy viz v díle VIII.)

Strana 201
A. XXVIII. DOPISY RODŮ HRADECKÉHO A ROSENBERSKÉHO od roku 1450 do 1526. K vydání upravil Antonín Rezek. Uvod. Dopisy rodu Hradeckého z let 1441—1451 vydány byly Palackým v Archivě Českém IV. 1—33; rozličné dopisy pana Oldřicha z Rosenberka tamtéž III. 1—64. Přítomná publi- kace jest tudíž pokračováním obou sbírek těchto. V obou částech, od Palackého vydaných, a v četných jiných sbírkách dopisů viděti jest, že nemáli material historický, organicky k sobě náležející, naprosto se rozkouskovati, nemožno jest uveřejňovati pod heslem toho kterého rodu jen dopisy, které od členů toho rodu psány byly. Tuto zkušenost učinil Palacký sám; a proto v obou sbírkách nahoře vzpomenutých všecko, co k celku náleželo, do nich pojal. Tak ku př. dopisy Oldřicha z Rosenberka tištěny jsou v dopisech rodu Hradeckého, poněvadž k nim patřily jakožto odpovědi k listům pánů Hradeckých. — Touto zkušeností řídil jsem se také a spojil jsem v jeden celek dopisy obou rodů, pro jich ustavičné, přátelské i nepřátelské vztahy. A pak šel jsem ještě dále. Páni Hradečtí i Rosenberští dopisovali si téměř s veškerou šlechtou českou; koncepty listů jich zachovaly se částečně, odpovědi téměř všechny. A ty také — řídě se i v této věci příkladem Palackého — pojal jsem ve sbírku svou. A konečně oba rodové, zejména Rosenberský, na velikých statcích svých chovali mnoho úředníků, kteří v hospodářských, politických i vojenských záležitostech dorozumívali se mezi sebou, informovali pány své a žádali od nich informací. I také tyto dopisy všecky nalezly místa ve přítomné publikaci. K tomu přisluší také nemnoho dopisů, které nepocházejí ani od členů obou rodů, ani od jich úředníků, ale které obsahem svým tak těsně souvisí s celkem tuto vydávaným, že těžko bylo je odloučiti, tím tížeji, čím nesnadněji bylo by pro takováto membra disjecta utvořiti zvláštní skupinu. Jisté obtíže měl jsem s rozsahem. Původně, již před léty, pomýšlel jsem jen na vy- dání jakéhosi výboru, asi tak nejnutnějších doplňků k dosavadním šesti dílům A. Č.; ale po- stupem času a zejména zkušenostmi, jichž nabyl jsem jakožto pomocník páně Tomkův při spi- Archiv Český VII. 26

Strana 202
202 A XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. sování Dějepisu města Prahy, poučil jsem se v četných případech, jak mnoho často záleží na věci zdánlivě nepatrné, a jaký dosah má pro starší dobu dějin českých i material dějin poli- tických se nedotýkající. Úvahy z toho vzniklé, jakož i přesvědčení, že A. Č. sloužiti bude badatelům snad několika století, a že tudíž nesluší se vymítiti to, co ve přítomné chvíli méně důležitým se býti zdá: pojal jsem do svého vydání téměř všecko, co podle programmu a roz- sahu se pojati dalo v nejširším toho slova smyslu. Skoro všechny dopisy tuto vytištěné pocházejí z archivu Třeboňského, bohatstvím i uspo- řádaností u nás jediného. Něco přepisů ze starší doby bylo na snadě v archivu musejním, na větším díle z pozůstalosti Palackého; ty pro tisk zkollacionovány a signaturou nyní platnou opatřeny. Ostatek přepsal jsem částečně sám, částečně pomocni byli mi při tom dva posluchači universitní, pp. Ludvík Domečka a Jos. V. Jelínek. Rozumí se, že i tyto přepisy všecky bedlivě byly mnou zkollacionovány. Dosti veliký nalezl jsem počet kusů nedatovaných. I dal jsem sobě upřímnou práci, abych kusy tyto vročil. Kde vročení takové z obsahu samého, anebo z jiných povědomých okolností, jest na jevě, stalo se tak bez poznámky; jinde oznámil jsem ve krátké poznámce, proč k tomu neb onomu datum ten který kus kladu. Vročení archivu Třeboňského ponechal jsem beze změny jen u těch kusů, kde za to mám, že jest správné, anebo tam, kde pochybnosti moje, někdy dosti vážné, nepostačovaly aniž dovedly k resultatu jinému. V těchto případech učinil jsem, mimo obvyklé označení, jestě také znamení otázky u příslušného roku. U kterých listů zde uveřejněných není poznamenáno, ze kterého archivu pocházejí, ty všecky jsou vzaty z archivu Třeboňského; u nemnohých listů, ježto pochodí z archivů jiných, jest ten původ vždy zvláště označen. — Ostatek ve příčině formální, co vydání i poznámek se týče, řídil jsem se docela jednak dle pravidel od Palackého zachovávaných, jednak dle toho, co nově bylo ve příčině dalšího vydávání A. Č. ustanoveno. K věcnému porozumění vydaných dopisů postačí říci několik slov. Dopisy rodu Hradeckého dotýkají se doby, kdy na Hradci vládl mohutný pán Jindřich ze Hradce, jeden z nejčinnějších stranníků Matyašových v Čechách, od r. 1485 nejvyšší ko- morník a od r. 1503 až do smrti své (1507, 17. Jan.) nejvyšší purkrabí král. Českého. Pán tento byl čtyřikráte ženat: 1. s Eliškou, dcerou Zdeňka ze Šternberka; 2. s Anežkou, dcerou Adama Tovačovského z Cimburka (od 25. Jan. 1484—1485); 3. s Magdalenou z Gleichen (od 1486—2. Mai 1492); a konečně 4. s Annou z Minsterberka (od r. 1493), kteráž ho životem přečkala. Děti měl jen s touto čtvrtou manželkou, a sice: syna Adama a dceru Annu. Adam z Hradce po krátké poručnické vládě (poručníky byli: babička jeho, matka, Petr z Rosenberka a Jiřík Hrobský ze Sedlce) ujal se statků po otci zděděných, a nabyl rovněž velké váhy v po- litických bězích doby své. Od r. 1523 byl nejvyšším kancléřem království Českého. Zemřel 25. Jun. 1531, jakožto zvláštní oblíbenec krále Ferdinanda. Manželkou jeho byla Anna z Ro- žmitála, dcera pana Zdeňka Lva a Kateřiny Švihovské. Přes to však ubíral se pan Adam ně- kolikráte cestou docela jinou, než všemocný jeho tchán. — Sestra Adamova Anna provdána byla třikráte: 1. r. 1511 za Hynka Bočka z Kunstatu; 2. r. 1520 za nejvyššího kancléře La- dislava ze Šternberka a na Bechyni; 3. 1522 za Jindřicha z Rosenberka, syna páně Vokova, jehož živobytím přečkala. — Genealogická tabulka rodu Hradeckého najde se v Rullově Mo- nografii města Hradce Jindřichova a v Sedláčkových Hradech IV. 34. Dopisy rodu Rosenberského dotýkají se z částky ještě starého pána Oldřicha z Rosen- berka († 1462, 28. April.), pak synů jeho: Jindřicha († 1457, 25. Mart., manželka: Anežka

Strana 203
Uvod vydavatelův. 203 ze Schaumburka), biskupa Jošta Vratislavského († 1467, 12. Dec.), a zvláště Jana, kterýž měl za manželku Annu kněžnu Hlohovskou. Jan zemřel 8. Nov. 1472, zanechav vedle 6 dcer čtyři syny: Jindřicha (nar. 1456, 25. Jan.), Voka (nar. 1459, 18. Jul.), Petra (nar. 1462, 17. Jan.) a Oldřicha (nar. 1471). Nejstarší Jindřich vedl po nějaký čas vládu, ale jsa na rozumu ne- dostatečný, postoupil ji Vokovi 1475. Tento však byl příliš mlád, a tudy strýc jejich Bohuslav ze Švamberka (manžel Lidmily, sestry otce jich Jana) ujal se mocnou rukou vladařství Rosen- berského, jakožto poručník a zároveň ochrance mladých pánův. Po zajetí Bohuslavově převzal úkol tento energický syn jeho Hynek. Tudíž také korrespondence obou těchto pánů Švamber- ských, pokud se týče poručnictví nad mladými Rosenberky, musila do naší sbírky býti pojata. Vok ujal se samostatně správy jmění rodného někdy brzo po r. 1478, ale r. 1493 po- stoupil je pro churavost bratru svému Petrovi. Vok z manželky své Markety z Gutšteina měl 6 détí; z nichž na živě zůstali čtyři synové: Jan (nar. 1484), Jošt, Petr Kulhavý (nar. 1489, 17. Dec.) a Jindřich (nar. 1496). — Bratr jeho Petr měl za manželku Elišku z Kravař a zůstal, mimo dcerušku Barboru, kteráž však hned z mládí zemřela, bezdětný. Tento Petr, kterýž po boku pana Zdeňka Lva z Rožmitála byl vlastně ředitelem země a takořka králem českým, odkázal, s pominutím svrchu vzpomenutých synů bratra svého, největší čásť statků Rosenberských nejbližším politickým a částečně i krevným přátelům svým; největší podíl připadnouti měl Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála. Vzpomenutí bratří a synové Vokovi však proti tomuto kšaftu zvedli odpor, a tak povstal veliký process Rosenbersko-Rožmitálský, který v dějinách českých neobyčejný měl vliv na celou poslední dobu vladaření Ludvíkova, na volbu Ferdinandovu i události následující. Všecko ostatní, čeho k porozumění dopisů třeba, vyloženo na svých místech v po- známkách. — Genealogická tabulka rodu Rosenberského najde se v Sedláčkových Hradech III 35.*) *) Za podporu, kterouž mi při práci této poskytli, děkuji především všem pp. úředníkům archivu Tře- boňského, zvláště p. archivaři Th. Wagnerovi a adjunktovi F. Zubovi; pak professorovi Sedláčkovi v Táboře, archivářům K. Köplovi a V. Schulzovi v Praze a F. Tischrovi v Jindř. Hradci, jakož i všem ostatním pánům, kteří při poznámkách a datování nevročených kusů radou svou mi byli nápomocni. 26*

Strana 204
1. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rosenberka: děkuje mu za noviny a prosí, aby neustával pra- covati ve prospěch země. Bez místa. [1450], 25. Jan. Orig. č. 1543. Službu svú vzkazuji, urozený pane, TMti! Z novin a z dobré naděje, jakož mi píšete, TMti velmi děkuji; i prosímť, milý pane, rač neopúštěti práce a téte siré země, věci počaté k dobrému miestu vésti, neb ty věci na TMti již najviece záležie. A jakož mi dále TMt o Rackovi píše, rač věděti, žeť sem jej nynie preč odeslal, a kdyžť přijede, hned jej k TMti nemeškaje pošli. Datum die s. Pauli Conversionis. Hanuš z Kolovrat. Magnifico domino, domino Ulrico de Rozenberg. 2. Jindřich z Kolovrat Jindřichovi z Rosenberka a Vilémovi z Riesenberka: posílá k nim Racka z Kotúně v záležitosti své pře s pány Holickými ze Šternberka.*) B. m. [1450], 11. Julii. Orig. č. 1548 a. Služba má napřed, urození páni a přietelé milí! A račte věděti, že posielám služebníka svého Racka z Kotúně s úmyslem mým s plným a úplně spraveným, kterýto úmysl na VMt znésti má. I prosímť, abyste jemu toho ráčili věřiti, zvlášť v této mieře a v tomto poselství, neb to buoh vie, pro příčiny hodné v této mieře sám býti nemohu, ale jej Racka miesto sebe svú plnú mocí posielám. A také zvláště prosím, abyste ráčili o ta zaštie, což mezi mnú a Holickými jsú, tak mieti sě, jakož sem i na prvních pániech ubrmanech téhož žádal vedle práv a řáduov země našie, a takovú mocností vaší, páni ubrmané, abych vedle řádu a práv vámi ohledán byl a s nimi k miestu šel, nebolito během a řádem rytieřským. Datum sabbato ante fest. b. Margarethae virg. Jindřich z Kolovrat. Urozeným pánóm, pánu, panu Jindřichovi z Rozemberka a panu p. Vilémovi z Ryzem- berka a z Rabie, pánóm a přátelóm milým. *) Viz A. Č. II. 34—39, IV. 390 a násl. číslo.

Strana 205
Dopisy z let 1450 a 1451. 205 3. Jindřich z Kolovrat Oldřichovi z Rosenberka: o své při s pány Holickými ze Šternberka. V Buštěvsi. 11451], 15. Martii. Orig. č. 1548 b. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý! A jakož mi píšete o ten klet Holickému oc, i račiž věděti, že sem tiem kletem proto prodlel, porozo- mievaje, pane, po tom vzkázání po Cukrovi od TMti, že by prve sjiedz [sic] u Plzni měl býti nežli s Holickým na Zviekově. I mienil sem prve s TMtí rozmluviti o to i o jiné, oč mi TMt psal; a poněvadž ten sjiedz do Plzně déle prodlil, nežli mi Cukr pravil od TMti: i posielamť teď ten klet vedle toho, jakž my nynie o sobě píšem s těmi Holickými. A dále rač věděti, jakož Holický starý Aleš TMti píše, prve i nynie, a žaloby jakés i osvědčovánie na mě činie, a to pro lesy Dominkovi: i račiž věděti, žeť jest hájiek neboli lesek neveliký, kteréhož sě ta ža- loba dotýče, a tenť přislušie k mé vsi dědičné, ješto to okázati chci řádně. A o to měl sem s Dominkem prve činiti, nežli sú tyto búřky nehodné vznikly v zemi této. A přes to vie TMt, žes mne mocen Holickým i každému k spravedlivému podati, buďto před VMt ubrmani, vedle smluv v Hradci zavázaných,*) a též také i vedle závazku jednoty našie hotov sem Holickým i každému spravedlivé od sebe učiniti i zasě přijieti po každém dobrém člověku středniem, na kohož byste mne, pane, s nim podali. Ale muožeš TMt tomu rozoměti, žeť sú ty puotky a osvědčovanie z jich svévolnosti; a zvlášt rozomiem, že proto rozomějíc tomu, že sě k tomu hotově mám svú škodú a s náklady s velikými, jestli že by buoh dopustil, že bychom ne- snází se ctí a spravedlností od nich zbýti nemohli, a že mě odporna proti sobě bohdá najdú, a skrze to chtiec rádi mě utisknúti a zahubiti napřed, a potom abych sě hoditi nemohl TMti i jiným pánóm a dobrým přátelóm jednoty našie; jehož já do-ufám pánu bohu a potom TMti a jiným pánóm a přátelóm, že mne nedopustíte tisknúti a zahubiti pod závazkem jednoty našie a svévolností těch Holických přes mé slušné podávánie. Neb pane, nikdy mě Holický starý o ten lesík neobsielal. A jakož mladý Holický na mě široce žaluje a osvědčuje sě prve i nynie proto, že jemu páně Klauchovského**) služebníci lidi zjímali a bili, vyjevše z městečka z Krá- lovic z mé strany: I odepsalť sem já Petrovi Holickému slušně vedle jeho psanie a podávaje sě na VMt ubrmani; a také psal jsem jemu, že do toho městečka do Královic muož každý zlý i dobrý branami i humny, a též i zasě ven, ale že proto právo mají řádné, a ktož by ho žádal, že by sě každému spravedlivé státi mělo.***) A také sem psal jemu Petrovi, že sem o tom nic nevěděl a to že jest bez mé vuole; a v tom psaní žádal sem od něho věděti, miení-li se mnú to příměřie držeti, tak *) Viz Palackého Děj. Č. IV. 1. str. 189. ***) A. Č. IV. 390 č. 5. **) Recte: z Glauchova, t. j. Fridricha ze Schönburka.

Strana 206
206 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jakož v Hradci utvrzeno jest. A na to mi odpovědi žádné nedal. A kéž jest TMti poslal přiepis toho, kterak sem já jemu psal, uměl-li by tomu TMt porozoměti! A ten přiepis rád bych byl poslal i neměl jsem jeho při sobě. A jakož dotýče týž Petr Holický o potkání mém s jich čeledí, a to stalo se bylo, když sem do Mostu jel, a bylť jest přitom pan Albreth, strýc muoj; a svědomoť jest to jemu, bych chtěl, žeť sem je mohl poraziti z boží pomocí, ale naději měl sem plnú, že na mě stojie, když sem sám uhodil na jednoho strážného jich Peterli, potkav sě s nim, vydřel sem jemu samostřiel napatý i s šípem a chytil sem jeho; a v tom pan Albreth při- běhl, i tázali sme jeho, co tu dělají, i pravil jest, že jedú od něho z Bečova. A pan Albreth řekl ke mně: „Milý strýče, poněvadž na tě nestojie, pusť ho a nepočínaj na ně“. A k tomu i jiné řeči byli jsú, ješto i potom TMt uslyšíš, když se bohdá shledáme, žeť bohdá proti příměří nic sem neučinil, neb sem jej na tom miestě pustil se vším, a byť byl zraněn, tohoť nenie; a shledáš pane, že velikú křivdú na mé pří- činy hledí, a také pod chytrostí TMti píší, chtiec porozoměti, mám-li jakú postať a naději ku pomoci od koho; i do-ufámť já najviec TMti, že mne neráčíš opustiti a zapomenúti. Jakož mi TMt píše, abych sě v tom opatroval i zámky své, služeb- níky i jiné lidi: i rač věděti, žeť mi jest to najtieže péči na ně mieti, a oni na mě nic, a skuoro mi to tieže jest, nežli by přede mnú leželi, neb mušili by na mě zasě péči mieti. Protož milý pane, rač mě v tom opatřiti, jakožto pán a přietel muoj milý; neb bych sě jich hruoz lehče odvážil, byť jiných rot jich k tomu nebylo. Datum Jindřich z Kolovrat. Busstiewes feria II. post dominicam Invocavit. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, panu a přieteli mému milému buď. 4. Jindřich z Rosenberka Jindřichovi z Kolovrat: aby sepsal a položil všecky pře své a viny podle smlouvy v Hradci učiněné.*) V Krumlově. 1451, 20. Junii. Opis č. 1548 c. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie po Be- chyňkovi mém vzkázal služebníku o vinách svých oc: věziž, žeť já jiného neviem, než že ty viny i jiné všecky vedle smlúvy v Hradci udělané u Močihuba**) v kra- bici jsú zapečetěny, a jáť jich nemám. To věda a smlúvy znamenaje nynějšie, kterak sě o kladení vin dotýče, na to pomýšlej a k tomu přičiněj sě i svú v tom jměj pilnost, aby své viny a pře všeliké sepsal a tak, jakož smlúva ukazuje, a na ten čas položil, aby meškánie a ukrácenie tobě v tom nepošlo některaké. Datum Crum- Jindřich z Rozmberka. plowii dominica ante s. Johannis bapt. anno LI°. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Kolovrat a na Libšteině, přieteli mému milému. *) Pal. D. Č. IV. 1. 190. **) Oldřich Močihub z Kralovic.

Strana 207
Dopisy z let 1451 a 1453. 207 5. Oldřich, Jindřich a Jan z Rosenberka Jiříkovi Poděbradskému: oznamují mu, že posýlají posly své do Prahy k jednání.*) Na Krumlově. 1453, 11. Maji. Koncept č. 1674. Službu svú vzkazujeme, urození páni a přietelé milí! Posieláme k vám slo- vutné panoše Jana Rúsa z Čemin a Mikuláše Přieška z Češčic, služebníky naše, ukazatele listu tohoto, a prosímeť vás, cožť nynie od nás k vám mluviti a dieti budú, abyste jim v tom úplně uvěřili, jakož nám samým. Datum Crumlow, feria VI post Ascensionis domini annorum LIII°. Oldřich, Jindřich a Jan z Rosenbergka. Urozeným pánuom, panu Jiříkovi z Kunštatu a z Poděbrad, zprávci království Českého a vší radě jeho od země přidané, přátelóm našim milým. Totéž také: Urozeným, statečným, slovutným a opatrným pánuom, rytieřóm, panoším i městóm, i všem jiným nynie v Praze na sněmu obecním, pánóm a přátelóm našim milým. 6. Oldřich z Rosenberka a synové jeho žádají Jiříka z Poděbrad a některé jiné pány české o glejt pro posly své do Prahy ke sněmování poslané. a) Na Krumlově. 1453, 11. Maji. Koncept č. 1675 a—b. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli a bratře milý! Prosímeť tebe, aby Janovi Rúsovi a Mikuláškovi Přieškovi, služebníkóm našim, kleit dal a od měst Pražských zjednal od desieti koní až do třicát konie, aby tu na sněm do Prahy mohli bezpečně přijieti a odjieti a na tom sněmu s tebú i s jinými valně o potřebné věci rozmluviti; věřímeť, že tak učiníš. Datum pátek post Stanislai annorum LIII°. b) Službu svú vzkazujeme, urození páni a přietelé milí! Píšem panu Jiříkovi, prosiece, aby služebníkóm našim, Janovi Rúsovi a Mikuláškovi Přieškovi, od deseti koní až do třicát koní kleit dal a od měst Pražských zjednal, aby mohli etc. ut supra .... Věřímeť vám, jakožto přátelóm našim milým, že se k tomu přičiníte, aby jim tak kleit dán byl. Panu Alšovi,**) panu Zdeňkovi,***) panu Zajiecovi,†) panu Smiřickému,††) panu Ja- novi Čabelickému.†††) *) D. Č. IV. 1. 283. **) Holickému ze Šternberka. †) Zbyňkovi Z. z Hasenburka. ††) Janovi. ***) Konopištskému ze Šternberka. †††) ze Soutic.

Strana 208
208 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 7. Jarohněv z Úsuší Jindřichovi z Rosenberka: aby do Polska nejezdil dříve, pokud v Praze s Oldřichem Eicingrem jednati nebude. Hejtmanství slezské že již bez pochybnosti naň vzne- seno bude. V Praze. 1453, 4. Dec. Orig. č. 1684. Urozený pane, pane muoj milostivý! Věděti rač, že p. Oldřich Eicingar mluvil se mnú s pilností a u veliké tajnosti, kterak na VMti žádáno bude, aby do Polsky s kněžnú*) jeti ráčil, a odtud teprv zasě jeda, v hajtmanstvie Slezské aby sě uvázal. I zdá se panu Oldřichovi, aby žádnú mierú neráčil k tomu svolovati, leč by najprv sem do Prahy VMt přijel; a že tu p. Oldřich o pilné a znamenité věci má s VMtí mluviti, kteréž sě nehodí psáti ani vzkázati. Dále o hajtmanstvie věděti rač, že jinak rozuměti nemohu po p. Jiříkovi, p. Zdeňkovi, p. Oldřichovi Eicingrovi i jiných pániech, než že dá-li buoh vždy VMti puojde. A takéť sú o to hajtmanstvie znamenitě stáli p. Dubský,**) p. Blankštain***) i některá kniežata Slezská: ale jižť mám za to, žeť sú všichni od toho odstrčeni; a p. Koldic†) zajtra má slyšán býti, a takéť jest o to s pilností stál, aby v tom haytmanství ostal. O Němcích také rač věděti, žeť již žádného při KMti v pokoji nenie; a gubernator uherský††) má zaytra pryč jeti. Datum Pragae, feria III ipso die b. Barbarae, anno oc LIII°. Jarohněv z Úsušie. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberka, pánu mému milostivému. 8. Jindřich z Rosenberka otci svému Oldřichovi: že již jest uveden v hejtmanství slezské a o hře s markrabí braniborským. Ve Vratislavi. 1454, 26. Decembr. Orig. č. 1693. Urozený pane, pane otče milý! Poslušenstvie synovské napřed vzkazuji TMti. Rač TMt věděti, žeť sem již zde teprv u Vratislavi, a prve nic, přijat za hawptmana, v Šestiměstech a v Sviednici také; a ta hawptmanstvie sstupena a od královy Mti jsú mně již poručena před kniežaty, knězem Ludvíkem Bavorským a mar- krabí Brandburským †††) i jinými kniežaty. Také TMt rač věděti, žeť sem s mar- krabí Brandburským honil, a prohrál k němu záponu za XX zlatých, ale vyhrál sem také kuoň, za sto zlatých, a nic mi, bohu děkuje milému, uškozeno nenie ižádným *) Eliškou, sestrou krále Ladislava, nar. 1438, provdanou za Kazimíra, krále Polského. **) Příjmí toto slušelo Hynkovi Berkovi z Dubé. Pal. D. Č. IV. 2. 173, pozn. 137. ***) Nepochybně: Jan z Wartenberka na Blankšteině. Cf. A. Č. II. 309. †††) Albrecht. ††) Matyáš Hunyadi. †) Hanuš.

Strana 209
Dopisy z let 1453—1455. 209 úrazem. Zpravovalliť by kto TMt jinak, nerač TMt tomu věřiti, nebť o takových věcech rozličné bývají noviny. Mnohoť jesti věcí pilných a velmi potřebných, ale psátiť se jich nikoli nehodí. Než prosímť, jakož jsem TMti prve psal, rač Pawn- gartnera tiem spieše vypraviti, ač nevypravila-li jeho TMt; po němť TMti vzkáži všecky věci rozumně, kteréž sě psáti nehodie. Datum Wratislaw, feria V ipso die s. Stephani prothomartyris anno oc LIIII°. Jindřich z Rozmberka. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, panu otci mému milému buď dán. 9. Král Ladislav Janu Bechyňovi z Lažan: aby Vratislavským pro nedosažení hejtmanství Slez- ského nepřekážel v obchodu. Ve Vratislavi. 1455, 29. Jan. Orig. č. 1699. Ladislav z božie milosti Uherský, Český oc. král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský. Věrný milý! Vznesli na nás měštěné Vratislavští, věrní naši milí, že by zpraveni toho byli, že by ty jich kupce a zbožie pro to hauptmanstvie Vratislavské, k kterémuž i mieníš že právo máš, chtěl stavovati a hyndrovati; i divíme se tomu, že by ty takový úmysl měl, věda, že tobě Vratislavští nic povinni nejsú; ale naší radú tobě povědieno jest, že toho tvého žádanie a upomínanie, jakž se tobě zdá, že bychom tobě povinni byli ten dluh platiti, státi máš nechati do prvnieho súdu zem- ského, a tu aby s svými listy stál; neb což budem mieti učiniti, to nálezem panským učiníme. Protož tobě přísně přikazujem, aby žádných novot ani hyndrovánie našim měštěnóm Vratislavským ani jich kupcóm nečinil, neb k nim žádné vinny nemáš. Učiníš-li co přes to mimo raddy našie rozkázánie, věz, že mocí a ne právem učiníš; jehož věříme, že se toho nedopustíš. Toho dey nám odpověd. Dán u Vratislavi, v středu před Hromnicemi, let královstvie našich Uherského »c. XV, Českého v dru- hém létě. Ad relacionem dni Georgii de Cunstat, gubernatoris. Famoso Johanni de Lazan in Bechynie, fideli nostro dilecto. 10. Jan z Lažan a na Bechyni králi Ladislavovi: ve příčině stavování kupců Vratislavských. V Bechyni. 1455, 13. Feb. Přepis souč. č. 1704. Nejjasnější králi a pane, pane milostivý! Služba má napřed V. Jasnosti. VJKská přikazujete s přísností, abych na Vratislavské žádným stavováním ani zvlášt- ností nesahal, a že by mně Vratislavští ničímž vinovati nebyli; a dále kterak jest mně raddú VJti povědieno, abych té věci státi nechal do prvnieho súdu zemského. Archly Český VII. 27

Strana 210
210 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Milostivý králi! Račte VKMt pomysliti, kterak by mohli Vratislavští mně z viny vyjíti, poněvadž oni mnohá léta užitkuov mých, na kteréžto zapisi moji královští svědčie, požívali sú a požívají. I do-úfám VJti, jakožto králi a pánu nejmilostivěj- šiemu, že bez súduov a dalšieho prodlévánie stane mně se vedlé zápisuov mých spravedlivých. Scriptum Bechin, feria V. ante Valentini, a. dni oc. LV°. Johannes de Lažan, residens in Bechina. Nejjasnějšiemu kniežeti a pánu, p. Ladislavovi, Uherskému, Českému oc. králi, vévodě Rakúskému, markrabí Moravskému, pánu nejmilostivějšiemu. 11. Král Ladislav Janovi z Lažan a na Bechyni: opětně rozkazuje, aby kupce Vratislavské na pokoji zanechal. Ve Vídni. 1455, 6. Martii. Orig. č. 1707. Ladislav, z božie milosti Uherský, Český král oc, vévoda Rakúský a mar- krabie Moravský oc. Věrný milý! Psaliť sme prve, aby věrných našich milých mě- šťanuov Vratislavských a jich kupcuov s pokojem nechal, a jim žádných hruoz a ne- snází nečinil; nebť oni tobě vinni nejsú, jakož tobě to radda naše u Vratislavi na- lezá [snad: nalezla] a my to tak držeti přikázali. Než mášli ty co k nám o své listy mluviti, to před súdem panským v Čechách muožeš učiniti, cožť pak právo nám přinese, my to chcem podniknúti. Protož ještěť přikazujem což najpřísněji muožem, aby Vratislavských i jich kupcuov ovšem s pokojem o tu při nechal; a toho jinak nečiň, ač nechceš v náš hněv upadnúti. Dán u Viedni, ve čtvrtek po Přenesení sv. Václava, let království našich Uherského oc. XV a Českého v druhém létě. Ad mandatum domini Regis in consilio. Famoso Johanni de Lazan in Bechynie, fideli nostro dilecto. 12. Procek z Kunstatu Jindřichovi z Rosenberka: o nesnázi obyvatelů Lehnických.*) V Litovli. [1455/, 7. April. Orig. č. 1710. Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a příteli milý! Zdravie tvé i všicko dobré rád bych viděl, jako pána a přítele svého milého. Také milý pane a příteli rač věděti, že ti měščené, kteří jsú z Lehnice vyhnáni, píší mi, jakož ten list p. Calta**) ukáže; v němž porozumíš, kterak po KMti odjezdu z Vratislavě jejich stat- *) Cf. Grünhagen, Gesch. Schlesiens I. 276 a násl., pak 286. K ruce Procka z Kunstatu přísahali Lehničtí 1453 věrnost králi; a Procek jménem královým hejtmanil také po některý čas na zámku Lehnickém. Cf. Palacký, Urk. Beiträge str. 117. **) Jan C. z Kamenné Hory.

Strana 211
Dopisy z roku 1455. 211 kové pobráni, děti i ženy vyhnány. Také mě tak poslové zpravují, že kniežata i Le- hničtí od markrabí Bramburských mají nějaký trost; a zvlášče že se na královy listy nic neobrátí, kteříž protiv nim vycházejí, a pravíce, že král o nich nic nevie, než že já a pan Mathes,*) jakž my vieme, ty listy vyjednáváme. Také mě tak zpravují, že jsú v Lehnici v velikej ruoznici tak, by nějaké malé bylo přičiněnie, že by snadně k místu připraveni byli. A protož milý pane a příteli, muožeš rozuměti, že ty všecky věci, kteréž sú se staly, KMti k posměchu a mně k veliké hanbě jsú. A zvlášče již pak, poněvadž v tak dlúhém času k tomu se nenie přičiněno od žádného nikterakž; ješto tak slyším, že se tomu mnozí posmívají, pravíce, by se to některého pána rovnému služebníku stalo, jakož se mně jest stalo králově raddě a komorníku, že by to bylo víc váženo a výš posazeno. A těm pak chudým lidem, kteříž pro KMt jsú z Lehnice vyhnáni s dětmi, s ženami, statky jim pobrány, nadto se jim najhůř děje, že jsú všem v posměch, ano jimi postrkají a jich nic nedbají, jakožto těch, kteříž jsú již od KMti opuščeni i ode všech beze vší naděje dobrey. A z těch někteří od králových zeman jsú zšacováni, KMti i mně k většímu posměchu: tak že by se mohlo netoliko lidem, ale samému pánu bohu křivdy zželeti. A protož milý pane a příteli, se vší pilností prosím, jestliže mi TMt co k vůli učiniti míníš, věřímť s plným do-ufániem, že to ráčíš učiniti a s JKMtí o to mluviti budeš, i o ty chudé lidi, aby JMt ráčil na to milostivě spomenúti, a mú i jejich hanbu opraviti; a aby jim byl od KMti i od pánuov nějaký jistější trost napsán než prve, tak aby se v svém smutku jemu utěšiti mohli. Nebo nebudeli toho, bojím se, že se ti lidé obrátí zase do Lehnice a zjednají své věci tak, ješto ne tak slušně a ne tak skoro KMti věci i mé budú moci zjednány býti. Také milý pane a pří- teli, prosím, aby ráčil se p. gubernatorem i s jinými pány o to rozmluviti a též se přičiniti, ať těm chudým lidem něco k utěšenie píší. Nebo rač věděti, že oni nebo- žátka chudí lidé již v takovém opuščenie a v núzi a v svej sirobě píší císaři, králi našemu i jiným knížatóm a pánóm o svém opuščenie, a kterak sú zašli pro KMt a pro Českú korunu. Ješto mi se zdá, že takové jejich psanie nenie KMti ke cti ani koruně Českej. Datum Lutoviae, feria II. post festum Paschae. Procek z Kunstata, najvyšší komorník desk a súdu zemského v Olomúci. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberka, haytmanu knížetství Slezských, pánu a příteli mému milému. *) Šlik? 27*

Strana 212
212 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 13. Hynek Krušina ze Švamberka Janovi Kolovratovi: že zvolen jest za rozsudího ve při mezi Heršteinským a Rackem z Riesenberka. V Praze. [1455.) Koncept č. 1735. Službu svú napřed vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Věděti dávám, že jesti KMt pana Herštainského,*) služebníka mého, o to, což činiti má se panem Rackem z Ryzmberka, mocně na tě podal, aby uručili a na tom přestali, což vy- povieš mezi nimi. I prosímť já tebe, milý přieteli, aby se v to uvázal a rok jim toho polože před se, miesto mezi nimi učinil, jakžť věřímť, dada mi toho odpověď, kdyžť by se zdálo, aby před tebú byli. Za toť mám, žeť pan Racek o též také píše. [Bez podpisu.] Datum Pragae [sic]. Urozenému pánu, panu Janovi z Bezdružic, přieteli mému milému buď. 14. Jan Rús z Čemin Jindřichovi z Rosenberka: o dluzích a půjčkách peněžitých, o narovnání mezi stavy panským a rytířským, co sedění v soudě se dotýče, o vojně pana Jiříka Poděbrad- ského s Míšenskými. V Krumlově. 1456, 17. Martii. Orig. č. 1740. Urozený pane, pane mój milostivý! Věděti VMti dávám, žeť sem v tento pátek minulý [12. Mart.] z Prahy přijel, a vašich věcí, děkuje bohu, tam pěkně pojednal, jakož VMt uslyší: najprvé, že VMti Popel**) puojčil šestnáctiset kop grošóv peněz, a ihned pan Jiřík VMt zastúpil ve čtrnácti stech, Smilkovi***) v sedmi stech kopách a Danielovi v sedmi stech kopách, a ještě VMti pan Jiřík má dodati dvě stě kop. I račiž VMt věděti, že tě to velmi pilný dluh zaplacen. Také jsú mi na několiko miestech řekli, VMti peněz puojčiti, a úfám bohu, žo sě tak zedná. A což mohu rozuměti, že nám sě na najvýše jedenácti set aneb dvanácti nedostává k vyplacení Rosenberku, a ty bohdá, ufay buoh, vždy zednáme. (A také, mohlali by VMt tam tisíc kop zednati bez úrokuov, byloť by lépe, nežli my zde s úroky zednati mušíme.†) Také zuostánie mezi pány a rytieřstvem VMt rač věděti, což se súdu dotkne, že sě je smlúva stala za čtyři léta, a to tak, aby súd předsě šel; a v smlúvě stojí dskami utvrzeno, že nemají páni výnosuov činiti ani rytieřstvo do svrchu psaného času, než pan Jiřík, jakožto zprávce a hofmistr královstvie Českého, má výnosy činiti na králově miestě JMti slovem; a v smlúvě stojí „ode všech na súdě sedících“, *) Arnošta z Vilhartic a z Heršteina. **) Jiří Popel z Lobkovic. †) V originale přetrženo. ***) z Kremže?

Strana 213
Dopisy z let 1455 a 1456. 213 ale když sě výnos vynášie, tehdy „páni nález učinili, a pan Jiřík z Kunštatu, zprávce a hofmistr královstvie Českého, panský potaz vynesl na králově miestě, JMti slovem“, jakož sě svrchu píše. A v těch čtyřech létech mají páni a rytieřstvo ve dskách i v privilejích svých spravedlivostí hledati, aby každá strana při té spravedlnosti, kteréž by k čemu měla, mohla zuostati. A tom svrchupsaném času mají KMt obě straně prositi, aby mezi nimi ráčil JMt rozeznati, ktož by k čemu spravedliv byl, aby při tom zuostal. A tak se ty věci jednají. A protoť VMti takto píši, žeť sem také jeden byl vydán od zeman mezi osmi jinými. Také VMt rač věděti o vojně, o kteréž je KMt panu Jiříkovi psala, aneboli vzkázala, že jest na tom zuostáno, že bude Malovec z Pacova*) i jiní k JMti vypraveni, a to tak, aby bylo zvědieno na KMti, po čem JMt chce dávati jiezdným i pěším; a když to zvědí, že se chtie přičiniti, aby JMti v službu jeli. Také rač VMt věděti, že je pan Jiřík Míšenskému to pří- meří a fored vypověděl, a to mi jest sám pan Jiřík ústně pověděl. A tak tomu rozumiem, že k Mostu hradu velmi dobrú čáku jmají, a že ten zámek vzdy mieti budú. A také, milý pane, vzkázala mi VMt po Metlinovi, že mi tam koně nemóžete zjednati, abych sobě zde kúpil: to buoh vie, že zde ho neviem kde kúpiti; i račiž se VMt přičiniti, aťby mi tam kúpen byl, byť pak měl se čtyřemi řebicími [sic] široký, lehce klusavý kúpen býti. Však věru jestliže ráčíte, že zjednáte; a vždyť VMti věřím, že mě neráčíte v tom opustiti, nebť nemám na čem jiezditi. A také, milý pane, rač se o richtáře z Budějovic a jeho věci přičiniti, jakož toho VMti cedulu posielám, neb je mu toho veliké potřebí: a takéť mám za to, jestliže se VMt ráčí přičiniti vedle té ceduli, že jemu to k velikému prospěchu přijde. Dat. Krumlov, fer. IV. post dominicam Judica anno oc. LVI°. Jan Rús z Čemin. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberka, pánu mému milostivému. 15. Záškodní list krále Ladislava Jindřichovi z Rosenberka. V Budíně. 1456, 9. April. Orig. č. 1742. My Ladislav z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský oc. král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský oc. Oznamujem tiemto listem, že urozený Jindřich z Rozenberga, hauptman v Slezie, věrný náš milý, nám k službě se dvěma sty koňmi přijeti má, kdyžbychom jej obeslali; a když z svého domu vyjede, tehdy jemu ihned od toho dne má služba jíti, ažby sě zasě do Znoyma vrátil, a to ve jméno po zlatém uherském do téhodne na kuoň, aneboli tolikéž peněz, což tu chvíli *) Nepochybně Jan, syn Jana M. z P., zemřelého před r. 1454. Sedláček IV. 206.

Strana 214
214 A. XXVIII. Dopisy rodú Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. zlatý platiti bude; a když do Znoyma přijede, tu budú jemu koní ohledáni, a penězi na týden napřed dáni. Také za plné škody jemu chcem státi, doniž v té naší službě bude, až zasě do Znoyma; a kteréž by škody v tu vzal podobné on neb ti, kohož s sebú mieti bude, na seznánie svrchupsaného Jindřicha, ty mají jemu i těm, ktož s ním pojedú, poctivě zaplaceny býti. A to jemu slibujem svým královským slovem zdržeti bezelsti. Dán v Budíně, v pátek po sv. Ambroži, let království našich, uherského oc. XVI. a Českého v třetiem létě. Ad mandatum domini Regis in consilio. 16. Král Ladislav Jindřichovi z Rosenberka: aby, jakmile podruhé obeslán bude, přispíšil si s po- mocí vojenskou proti Turkům.*) Ve Vídni. 1456, 25. Jul. Orig. č. 1744. Ladislav, z božie milosti Uherský, Český oc. král, vévoda Rakúský a mar- krabie Moravský oc. Urozený věrný milý! Jakožs k nám o sv. Jakubě měl vojensky přitáhnúti: již toho pole pro vtrženie Tureckého ciesaře do královstvie našeho Uher- ského nechati musíme, a všicku svú moc proti němu obrátiti. Protož nenie potřebie, by již nynie k nám táhl: ale od tebe žádáme i prosíme, což najvýše muožem, aby se k tomu strojil, aby s námi proti Turkovi táhl. A jest úmysl náš, aby na jiezdných uskrovnil, a pěšiech tiem viece měl dobře připravných, s dobrými vozy a s dobrú braní; neb cesta k Bělehradu Reckému, kdež on leží, dosti daleká jest; jakož pak skuoro tě obešlem a tobě šíře úmysl náš v tom věděti dáme. Také sme pilně naše posly obeslali do Prahy, aby s gubernatorem mluvili, aby toho pole proti kněžně Lehnické**) nechal. Dán ve Viedni, den sv. Jakuba apoštola, let království našich Uherského oc. v XVII. a Českého v třetiem létě. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Jindřichovi z Rosenberga, hauptmanu v Slezii oc, věrnému našemu milému. 17. Král Ladislav Jindřichovi z Rosenberka: aby zjednal co možná mnoho vojska ze Slezska proti Turkům. Ve Vídni. 1456, 28. Jul. Orig. č. 1745. Ladislav, z božie milosti Uherský, Český oc. král, vévoda Rakúský a mar- krabie Moravský oc. Urozený věrný milý! Poslali sme listy do Slezie, kniežatóm *) D. Č. IV. 1. 347. **) Hedvice, vdově po vévodě lehnickém Janovi. Grotefend, Stammtafeln, Tafel IX. — K věci Grünhagen, Gesch. Schles. I. 289 a list č. 12 svrchu vytištěný.

Strana 215
Dopisy z let 1456 a 1457. 215 i městóm znamenitějším i manóm, jichž teď tobě přiepis posieláme; a že se naposledy tvého dalšieho zpravenie v nich dotýká, žádáme, aby se tiem spieše tam vypravil, a což budeš moci lidí nám odtuď s sebú zjednal. Pak o škody jest náš úmysl, že bychom jim chtěli dosti učiniti, kteréž by řádné byly, podlé tvé rady. Dán v Viedni, v středu po sv. Jakubu apoštolu, let království našich Uherského oc. v XVII., a Če- Ad mandatum domini Regis. ského v třetiem létě. Urozenému Jindřichovi z Rosenberka, hauptmanu v Slezii oc., věrnému našemu milému. 18. Jan z Rosenberka bratru svému Jindřichovi: projevuje potěšení ze šťastného králova návratu do Budína, a žádá Jindřicha, aby jak možno brzy domů přijel. Na Krumlově. 1457, 1. Jan. Koncept č. 1750. Službu svú a lásku bratrskú vzkazuji urozený pane a bratře milý! A jakož jsi mně psal, že ste se bohu děkujíce s KMtí do Budína zasě ve zdraví vrátili, z těch novin velmi děkuji; a rád slyším s pravú věrú, že se KMt i s vámi dobře jmáte. A také v této mieře neviem co psáti, neb všem běhóm neniším porozumieš v psaní Rúsovu. Protož, milý bratře! prosímť tebe, aby těch věcí pilen byl, o kteréž Rús píše, a čím by se spieše mohl domóv vrátiti, tiem by lépe bylo. A zvláště tebe prosím, milý pane bratře, když by se k domu obrátil, aby dal napřed věděti, aby Rús k tobě do Viedně mohl přijieti, pro pilné věci, ješto tomu sám srozuměti móžeš, že je toho veliké potřebí. Datum Crumlov, in die Circumcisionis domini Anno LVII°. Jan z Rosenbergka. Panu Jindřichovi. 19. Jindřich z Rosenberka otci svému Oldřichovi: O těžké nemoci své.*) Ve Vídni. 1457, 12. Jan. Orig. Fam. Rosenberg 26. Urozený pane, pane otče milý! Poslušenstvie synovské vzkazuji. Psalť jsem před sím o své nemoci, naděje se, že mi, dáli buoh, nic nebude, by tomu milý buoh chtěl. Ale rač věděti, žeť sě nic nelepším a žeť jsem noci mezi jedenáctů a XIItú hodinu, bohu děkuje milému, dáli buoh, jako věrný křesťan, všecky svátosti přijal. A lékařiť mi netušie. Buď buoh pochválen; mocen jesti jeho svatá milosť i mrtvé křésiti, jako kdy; nepochybujiť, budeli jeho svatá vuole a k mé duše spasenie, žeť mi prodlí ještě mého zdravie. A velmiť bych rád TMt viděl. Budeliť se chtieti má *) Cf. Sedláček III. 14.

Strana 216
216 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. žena*) ke mně vypraviti, prosím, nerač jí toho brániti. Datum Wiennae, feria IV. Jindřich z Rozmberka. ante Octavam Epiphaniae anno oc. LVIImo.**) Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, panu otci mému milému buď. 20. Král Ladislav pánům Rosenberským zprávu dává o zajetí Ladislava i Matyáše Hunyadů.***) V Budíně. 1457, 15. Mart. Orig. č. 1754. Ladislav z Boží milosti Uherský, Český oc. král, vejvoda Rakúský a markrabie Moravský oc. Urození věrní milí! Tajno vás nenie, kteráž se nám hanba i škoda stala na Bělehradě od Ladslava, gubernatorova syna, že jest nám k žalosti i k škodě při naší přítomnosti zamordoval dobré paměti kněze Cilského,†) ujce našeho milého; a my majíce toho vždy velikú žalost, i také urození věrní naši milí, jakožto Ladslav z Gary nádršpán, Mikuláš Frištacký z Ujlaku, Jan z Rozgoně, Ladslav z Paluci, Pavel z Lindvy, hofmistr, Rinold z Rozgoně i jiní zemané, lítost nás, i našeho krá- lovstvie Uherského, i té zlé pověsti, kteráž by o nich nevinně mluvena mohla býti, my s jich věrnú radú i pomocí již jmenovaného Ladslava i Mathiáše, bratra jeho, syny gubernatorovy, biskupa Varadínského, Kaniži Ladslava, Rozgon Šebestiana, Me- drara, i jiné některé, kteříž toho pomocníci a příčina byli, vzali sme v naše vězenie, jakžto včera; a při takové příhodě z daru božieho nám ani našemu žádnému žádná se jest zlá příhoda nestala. Pakliby vás kto jinak zpravoval, abyšte tomu nevěřili; neb děkujíce pánu bohu jsme ve zdravie a dobře se máme, již žádné překážky ne- majíce by námi kto vládl. Dán v Budíně, v úterý po Reminiscere, anno oc. LVII', královánie našeho Uherského sedmnáctého léta a Českého čtvrtého. Commissio d. Regis in consilio. Urozeným Oldřichovi z Rosenberka, Joštovi z Rosenberka, biskupu Vratislavskému, Janovi z Rosenberka, věrným našim milým. 21. Vyznání ve sporu pánů Rosenberských s Budějovickými o volné jízdě po silnici z Jindřichova Hradce přes Třeboň, Svíny a Kaplici do Cahlova [Freistadt v Rakousích.] Orig. č. 1754. a) V Telči 1457. 15. Sept. — Já Ondřej z Slavonic, seděním v Telči, vyznávám, . . . že sem byl písařem u pánóv Hradeckých viece nežli čtyřidceti let, a pomním *) Anežka hraběnka ze Schaumburka. **) Zemřel 1457, 25. Martii. Břežan Č. Č. M. 1828, 67. ***) D. Č. IV. 1. 354. Cf. Palacký Urk. Beitr. str. 107. †) Oldřicha.

Strana 217
Dopisy z roku 1457. 217 již od šedesáti let, a nikdy sem neslýchal, byť Budějovičcí bránili té silnice od Hradce do Cáhlova, ani Hradeckých pánóv lidem, ani komu jinému: kterážto silnice jde na Třeboň, na Svíny a tak dále. A když by toho bylo potřebie, chtěl bych to ústně znáti. Datum in Telcz, feria V. post Exaltationem s. Crucis anno oc. LVII. proprio sub sigillo. b) Ve Staré Říši. 1457, 15. Sept. — Já Jiřík Horký z Budče, seděním ve Staré Říši, vyznávám, ... že sem byl u nebožtíka pana Jana Hradeckého, dobré paměti, jakož ješče hofmistrem*) byl, a pomním od šedesáti let, a nikdy sem neslýchal etc. ut supra. Dán v Staré Říši, ten čtvrtek po sv. Kříži povýšenie l. 1457 pod svú vlastnie pečetí. c) B. m. 1457, 16. Sept. — Já Jakub, řečený Agnezka, z Opatova, vyznávám,.. . že od let od šedesáti v paměti mi jest a v pravdě to řieci mohu, když ještě u dobré paměti urozeného pána, pana Jana z Hradce, hofmistra najvyššieho království Če- ského, byl jsem komorníkem, nikdy v těch letech neslýchal sem, by kdy Budějovští měšťané, anebo kto jiný, silnici tu, kteráž jde od Hradce Jindřichova k Cáhlovu a zasě na Třeboň, na Svíny a na Kaplici, stavovali, jinam obraceli, anebo kterým obyčejem nařiekali, než tudy, jako sě svrchu píše, ta silnice svobodna jest byla lidem pánóv Hradeckých, i každému jinému. A to, což tuto píši, ústně chtěl bych seznati všady, kdež by toho potřebie bylo. Na svědomie tohoto mého vyznánie vlastní svú pečet přirozenú dobrovolně dal sem přidaviti k tomuto listu, jenž dán jest a napsán léta od Naroz. syna b. 1457, v pátek den umučenie sv. Lidmilly, dědičky České. d) V Zahrádkách. 1457, 16. Sept. Já Jan z Zahrádek, vyznávám, . .. že jsem naj- prve služebníkem byl u dobré paměti pana Oldřicha Vaváka starého, a potom u pana Jana Rytieře,*) hofmistra královstvie Českého, pánóv z Hradce, a pomním od sedm- desáti let, nikdy za mé paměti nebylo slýcháno etc ut supra. Jenž dán jest a psán v Zahrádkách let božích 1457, v pátek den umučenie sv. Lidmilly. e) V Nové Telči. 1457, 16. Sept. — Já Buzek z Strážova vyznávám, . . . . že sem byl u nebožtíka pana Oldřicha starého Vaváka, a potom u pana Jana Rytieře, hof- *) Míní se zde Jan mladší z Hradce (zemřel 1423) na rozdíl od současníka jeho Jana staršího, otce páně Menhartova. V Palackého Přehledu uvodí se mezi hofmistry jen Jan, bez přídavku. Viz Tomek D. Prahy III. 19. Rullova Monografie J. Hradce str. 45 a genealogická tabulka pánů **) Toto příjmí bylo až dosud neznámo. z Hradce. Archiv Český VII. 28

Strana 218
218 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mistra královstvie Českého, a pánuov z Hradce, služebníkem, a svá léta od let šede- sáti vždy v službě pánóv Hradeckých sem ztrávil, a nikdy v těch mierách neslýchal sem etc. ut supra. Datum in Novo Telcz, annorum domini oc. 57 feria VI in Pas- sione b. Ludmillae. ƒ) B.m. 1457, 19. Sept. — Já Albrecht Babka z Pravětic, vyznávám . . . že jest v paměti mé dobře, za královy Mti krále Václava, slavné paměti, ješto sem u pánuov Hradeckých v službě, nikdy sem o tom neslýchal, by kdy jaká ruoznice byla etc. ut supra. Jenž dán jest a psán 1. b. 1457, v pondělí před sv. Matúšem evang. g) B. m. 1457, 19. Sept. — Já Albrecht z Vydřie, vyznávám, ... že jsem v službě u pánóv Hradeckých byl ještě za paměti slavné královy Mti krále Václava, a nikdy sem o tom neslýchal etc. ut supra. Jenž jest dán a psán l. b. 1457, v pondělí před sv. Matúšem evangelistú. h) V Hradci Jindřichově. 1457, 19. Sept. — Já Mikuláš z Plasné, vyznávám tiemto listem, ... že když dobré paměti urozený pán, pan Oldřich Vavák starý z Hradce, uvázal sě byl v Hradec Jindřichóv, od té chvíle v službě pánóv Hradeckých vždy sem byl a nikdy za mé paměti etc. ut supra. Jenž jest dán v Hradci Jindřichově 1. b. 1457, v pondělí před sv. Matúšem. i) B. m. 1457, 19. Sept. — My purgmistr, rychtář, stará i nová radda města Hradce Jindřichova vyznáváme, ... že jest nám dobře svědomo, a k tomu přistúpili před nás mnozí dobří staří lidé z obce našie, i mnozí rytieřští lidé, ješto pomnie od šedesáti, od sedmdesáti až do osmdesáti let, jednosvorně vyznávajíce, a také že jsú to od svých starších slýchali, že ta silnice, kteráž jde z Hradce na Třeboň, na Svíny, na Kaplici do Cáhlova etc. ut supra. Jenž jest psán léta od Naroz. s. b. 1457, v pondělí před sv. Matúšem apošt. a evang. božím. j) Ve Stráži. 1457, 27. Sept. — Jan z Stráže, známo činím tiemto listem . . . sro- zuměv róznici mezi urozenými pány, pány z Rozumberka, a strany druhé mezi mú- drými a opatrnými muži města Budějovic Českých, a to o silnice a o mýto, jakož jsú již psaní měštěné při zdvihli nedávného času proti urozeným pánuom z Rozum-

Strana 219
Listy z roku 1457. 219 berka na jich svobodném panství a na jich silniciech svobodných, formany a kupce navodiece k městu svému, pánuom z Rozmberka škodu činiec na jich silniciech, kteřížto svrchupsaní páni požívali sú svých svobodných silnic od stara dávna, ode všech útiskuov. Neb mně to dobře památno jest i svědomo, kterak slavné paměti zástav [sic] krále Václava Českého, pána našeho milostivého někdy, a také slavné paměti ciesaře Zigmunda, a slavné paměti krále Albrechta, pánuov našich milostivých, za jichžto živnosti šel jest řád bez útisku, avšak já nikdy sem neslýchal, by kdy za krále Václava až i po krále Albrechtově smrti dobře dlúhý čas pominulý, páni měštané Budějovicčí neohražovali [sic] svá práva proti svobodným silniciem pánuov z Rozmberka, ani jsem od koho zpraven, ani od koho slýchal; neb mi to památno jest od čtyřidceti let, kterak z Jindřichova Hradce měštěné, formané i kupci jezdili sú svobodně, bez útisku silnicemi pánuov svých, svými svobodnými, a také i skrze panství naše Strážské, silnicemi našimi svobodnými, až do Třeboně, a z Třeboně silnicemi pánuov z Rožmberka skrze Svíny Trhové až do Cáhlova, a tak i jiní kupci a formané, odkudžkoli sě komu líbilo, těmi svrchupsanými silnicemi jeli sú až do Cáhlova pokojně a svobodně. A toho mého psaní, jestli že by toho bylo potřebie, chtěl bych ústně vyznávati. A na svědomie toho kázal sem svú vlastní a přirozenú pečet přidávati. Jenž jest psán na Stráži léta od Naroz. syna božieho 1457 ten úterý před sv. Václavem.*) [Pečeť zachovalá.] 22. Smlouva Jana Rosenberského s Víthou ze Rzavého o purkrabství na Choustníce.**) B. m. 1457, 14. Octobr. Orig. č. 1759. Léta od narozenie syna božieho 1457, ten pátek před svatým Havlem, stala sě úmluva mezi urozeným pánem, panem Janem z Rozmberka s jedné, a slovutným panoší s Víthú ze Rzavého, v ty časy purkrabí na Chusníce, strany druhé, tak že má Vítha svrchupsaného hradu chovati na určeném. Item, najprve má jmieti, a by byl sám, patnácti branných; a od toho chování a na tu čeleď má jemu páně Mt dáti do roka puoldruhého sta kop, rozdielně, nynie o sv. Havle příštiem počnúce sedm- desát pět kop, a o sv. Jiřie ihned potom sedmdesát pět kop, a tak na každý rok, dokudž by tu purkrabie byl. A na pomoc má jemu páně Mt dáti šest hlásných, kteříž z práva hlásiti mají na hradě; a k tomu ospy první i potoky: item, najprve čtyři sta čebróv ovsa; item, roboty v Chrboníně dvě kopě dva groše; item, popluží **) *) O obchodním spojení Cáhlova s jižnými Čechy zajímavou a obšírnou studii vydal dr. J. Maade ve třech programmech Cáhlovského gymnasia (1881—1883) s názvem: Freistadts Handelsgeschichte und Handelsleben. — Cf. A. Č. III. 572. Částečně u Veselého: Dějiny hradu a panství Choustníka str. 26. 28*

Strana 220
220 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. u hradu; item, lúka Jistebka na d] Javorníkem; item, luka Kosovka u Lhoty; item, palúčí a lúka pod Předboří; item, lúka pod Chusnicí; item, lúka nová pod láznú; item, rybníček pod Předboří; item, rybničiště nad Předboří; item, potok, kterýž jde od Čerňojovic do Budislavského potoka; item, kus potoka malého na Lomiech s pól Březnických; item, potok v Javorníce, kterýž jde od Křeče až do Černiovského po- toka; item, potóček od Vlčevsi až do téhož potoka pod zarybniči; item, potok u Hrádku; item, potok v Cetorazi, item, potok v Bohdalíně. Item, také pán jemu přidal kury, těch jest padesáte a jedna slepice. Item, také umluveno jest, kdyžbykoli svrchupsaný Vítha pánuom z Rozmberka hradu Chusníka zasě postúpiti měl, buďto o svatém Jiří aneb o svatém Havle, tehdá má Vítha všie čeledi odbyti a pánuom s celým poluletiem úrokem zasě postúpiti. [Dvě pečeti zachovalé.] 23. Král Ladislav Janovi z Rosenberka: aby nepřekážel Budějovickým na silnicích. V Praze. 1457, 21. Oct. Orig. č. 1760. Ladislav z božie milosti Uherský, Český oc. král, vévoda Rakúský a markrabie Moravský oc. Urozený, věrný milý! Vznesli na nás měštěné Budějovští, věrní naši milí, že by ty jim silnice, kteréž od stara dávna k nim jsú, zbraňoval, a na nich překážky činil. Protož žádáme i přikazujem, aby jim ani kterému z nich silnic ne- zbraňoval a překážek žádných nečinil, ani svým činiti nedopúštěl; než máš-li které právo k těm silnicím, to před námi a raddú naši okaž; nebť Budějovstí, jakož zpra- vují, prve před urozeným Jiříkem z Kunstatu, zprávcí a hofmistrem královstvie našeho Českého, věrným našim milým, svú spravedlnost okázali jsú, a ještě před námi okáží. A ktož právo na ty silnice mieti bude, ten přitom zuostaň. Dán v Praze, den sv. jedenádcte tisíc panen, let království našich Uherského oc. v osmnádctém, a Českého v čtvrtém létě. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janovi z Rosenberga, hauptmanu v Slezie oc, věrnému našemu milému. 24. Oldřich z Rosenberka synu svému Janovi: aby se s ním narovnal o potřeby k Meidšteinu příslušné. Na Meidšteině. 1457, 6. Nov. Orig. Fam. Rosenberg 5. Synu milý! Již několikrát jsem tě obeslal a žádné odpovědi od tebe nemám. A tuto sě strojíš do Slezie, a konce jiného žádného nemám. Protož bohadle, učiň mi, co mi učiniti máš, abych svú věc opatřil, abych přes zimu věděl, čím živ býti. Také ZachJař purkrabie upomíná mne o 6 kop; ty penieze jinam obráceny nejsú, než

Strana 221
Dopisy z let 1457 a 1458. 221 na dlaženie tu před mostem a na šindeli a na lati, ješto do kláštera mají býti, a ty tu ležie, ješto by ty to platiti měl. I prosímť tebe, rci purkrabie, ať mě z toho ne- upomíná. Pak chceš-li mě z toho vyvaditi, čili nic, daj mi to věděti. Také masařovi jsem dlužen za 5 voluov a krávu; chceš-li to mimo sě pustiti a mě vyvaditi z toho, to buď, pakli nechceš, ale srazíš na penězích, když mi dávati budeš. A jakožť jsem vozík k tobě vypravil, jižť tomu tři dni, o věci, jakožť jsem po knězi Janovi vzkázal: chcešli mi to dáti, buď to, pakli nechceš, ale nedrž mi tam vozce, a pošli mi jej zasě, ať svých potřeb nemeškám, nebť jiných vozuov nemám. A po knězi Janovi poslalť sem registr tvuoj, jakožs žádal, a měls mi poslati sem mój registr, jakožt sem byl pojčil. Toho ještě nemám; prosím tebe, pošli mi jej. Datum Meidštein, do- minico die s. Leonardi anno oc, LVII°. Oldřich z Rozmberka. Také Kovář tento proti Trdlovi přišel sem ke mně a upomíná mě z toho dávnieho dluhu, ješto ty jemu máš platiti. Pak Johannes jemu ukazuje ke mně, ano dluh dávnie. Protož pro takové dávnie věci neukazujte ke mně, a mne upomínati nedaj; a zjednaj to vedle toho běhu, jakož sám vieš, ať upomínán nejsem. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, hauptmanu v Slesí oc, synu mému milému. 25. Jan Gedlice Janovi z Rosenberka: o zajetí lidí jeho na Zvíkov. B. m. [1458) 27. Maji. Orig. č. 1765. Urozený pane, pane! Služba má napřed VMti. A zjímal purkrabie Zviekovský lidi vaše z Branišovic Víteka [sic] a z Hněvanic Pravdu. I prosím VMti, jako pána svého milostivého, aby to ráčil učiniti pro mú službu, aby VMt ráčil je dáti na rukojmie, neb VMti toho chci zasluhovati. A v tom VMt rač mi dáti milostivú od- pověd. Datum sabbato ante festum s. Trinitatis. Jan Gedlice Zuoběděnic,*) služebník váš. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozymberka, pánu mému milostivému, pánu hétmanu Slezskýmu d. 26. Král Jiří purkrabí Konopištskému: aby obeslal Jana Malovce z Pacova, kterýž zajal kněze Filipa, faráře z Oldřichova, ze statku Rosenberského. Ve Znojmě. 1458, 11. Juni. Přepis č. 1766 c. a) Věrný milý! Přikazujemť, aby ihned věrného našeho milého, Jana Malovce z Pacova, obeslal, aby kněze Philipa, faráře z Oldřichova, kteréhož on u vězenie *) Oběděnice (P. P. 261).

Strana 222
222 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. držie, tobě v moc dal, jakož jemu také o tom přísně píšem, aby to učinil. A ty toho kněze bez meškánie knězi děkanu pražskému aneb tomu, ktož miesto něho jest, vydaj, on pak dále vie, co má s ním činiti. Dán ut supra.*) Purkrabí na Konopišti. b) Král Jiří děkanovi kostela Pražského v téže záležitosti. Ve Znojmě. 1458, 11. června. Přepis č. 1766 d. Knězi děkanovi.**) — Nábožný milý! Vznesl na nás urozený Jan z Rosen- berga, hauptman v Slezí, věrný náš milý, kterak Jan Malovec z Pacova jal jest faráře jeho z Oldřichova; i přikázali sme témuž Janovi Malovcovi, aby toho kněze dal bez meškánie v moc Břístského, purkrabí z Konopiště, a tomu purkrabí takéž sme rozkázali, aby on dále toho kněze v tvú moc dal. Protož přijmiž toho kněze a jím se ujisť; dadíliť jemu z čeho vinu, aby jim podle práva duchovnieho práv byl. Dán ut supra. c) Pan Jan z Rosenberka purkrabí Konopištskému v téže záležitosti. B. m. 1458, po 11. Junii. Koncept č. 1766 e. Služba naše tobě milý Břístcký! Teď listy posieláme, kteréž králova Mt píše Janovi Malovcovi z Pacova, i také tobě, o zproštěnie kněze Philippa, faráře našeho Oldřichovského, jehožto nám vězí Malovec beze všie viny. Takéť přiepis listu krá- lova, kterýž nám o to píše, posieláme, pro další zprávu; a s pilností tebe prosíme, pro takéž i větčie libosti okázánie, aby s tiem Malovce, tak jakožť králova Mt píše, obeslal; by pak k němu pro nás některého dobrého člověka měl vypraviti, věříme, že svú v tom pilnost okážeš. 27. Jan z Rosenberka králi Jiřímu: slibuje mu pomoc vojenskou. B. m. [1458/.***) Koncept č. 1768. Najjasnější králi a pane, pane muoj milostivý! Tak jakož mi VKMt psal, abych na vojnu svými hotov byl, též i zemanóm a služebníkóm svým rozkázal, v tom já rád pilnost svú chci jmieti a přikázanie vaše učiniti. A prosím VKJti, aby ráčili psáti panu otci mému,†) také panu hrabí Maidburskému ††) a paní Anežce manželce *) To jest jako v listu tištěném v A. Č. V. 273 č. 2 a 3. ***) D. č. IV. 2. 41. **) Václavovi z Krumlova. †) Oldřichovi. ††) Titul hrabat či purkrabat Magdeburských (Maidburských) příslušel rakouským pánům z Hardeka,

Strana 223
Dopisy z roku 1458. 223 jeho, [také i úředníku bratra mého na Strakonicích],*) ať také vedle mne hotovi jsú a táhnú z toho, což od panstvie držie, nechajíce všech výmluv. [A také zdálo-li by se VKMti i zemanóm psáti zvláště, ať by s tiem lepší pilností také vedle mne vzhuoru byli],**) věřím VKJti, že to učiniti ráčíte, neb z toho panství obého prve vždy vedle nás sú táhli; abych tiem poctivěji vedle VKMti táhnúti mohl. A ty listy rač mi VMt poslati, ať bych jim je dále rozeslal. [Bez podpisu.] 28. Úředníci Soběslavští Janovi z Rosenberka zprávu podávají o tažení krále Jiřího do Rakous. V Soběslavi. 1458, 21. Jul. Orig. č. 1769. Urozený pane, pane náš milostivý! Jakož nám VMt píše o vojně a vytažení Táborských, jestližebychom co o tom zvěděli, abychom VMti dali věděti: račtež VMt věděti, že pan Krajieř***) přijel byl sám pát s listem KMti na Tábor, a ten některé z Tábora i z vesnic jich lidi vyvedl s sebú, a pravě, že chce zájem u Světlé učiniti; i tak slyšíme, že jest s těmi Tayov†) blíž Kostel od Vaydova††) osadil, a v tom kraji i jinde zájem učiniec; i chtěli hnáti k Jehlavě, neb tam Trčka †††) s jinými u Je- hlavy ležie. A pravie, jakož sú naši z Soběslavě včera (20. Jul.) z Pelhřímova přijeli z svatby, že ti ktož ležie, něco sobě stýskají ležeti, pro tato diela nynějšie, lidé městští i sedlští. A jestliže pak co viece zvieme, ježtoby bylo jisté, dáme VMti bez meškánie věděti. Scriptum Sobieslaviae fer. sexta proxima ante s. Maria Magdal. an- norum oc. LVIII°. Jan z Dobronic, haitman, a Makšant, písař. Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, haytmanu v Slezí, pánu našemu milo- stivému. 29. Mikuláš z Kročína Janovi z Rosenberka: omlouvá se, že přijeti nemůže pro jiné závazky. V Týně Horšově. 1458, 16. Aug. Orig. č. 1773. Služba má napřed VMti, urozený pane! Jakož mi VMt psal, o příjezd oc.: račte VMt věděti, žeť jsem sě nynie v této mieře zavázal panu Dobrohostovi*) až do jeho přijiezdy od zámku neodjiežditi, než když by té příčiny nebylo, v čem bych *) †) (Arch. Jindřichohradecký, listina de dto 1389, 8. září; Zedlerův lexicon (1735); A. Č. III. 569), a míní se zde nepochybně Michal, příbuzný s Rosenberky. **) Co jest v závorce, to v konceptu přeškrtnuto. Jošta. Thaya (Dyje). ††) Waidhofen (Bejdov). †††) Burian T. z Lípy. *) z Ronšperka na Týně Horšovském. ***) Kundrát.

Strana 224
224 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. já VMti mohl poslúžiti, to bych rád učinil. Datum Týn Horšův, feria IV. post. Assumptionem b. Mariae virginis gl. a. oc. LVIII°. Mikuláš z Kročína. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozumberga, haitmanu v Slezí, pánu milostivému. 30. Budějovičtí Jindřichovi ze Sobětic: o pobrání soli člověku jeho, poněvadž vezl ji po nepravé silnici. B. m. 1458, 15. Sept. Orig. č. 1775 c. Urozený přieteli milý! Službu naši napřed vzkazujem. A jakožs nám psal o člověka tvého a suol, kteráž jemu vzata jest proto, že nespravedlivě a nestaro- dávními silnicemi jezdil, jakož sě i jiným béře, jakožť jsme prve psali. Ale jakož's nám psal, že člověk tvuoj o té silnici nevěděl, a prosíš nás, abychom tu suol pro- pustili: prosbú tvú dali jsme člověku tvému jinú suol do času, aby nám penieze za ni uručil, a na to aby kázal v městečku svém provolati, aby lidé tvoji i jiní staro- dávními silnicemi spravedlivými jezdili; pakli sě toho nestane, a kto na nepravých silnicech bude zastížen, že jemu suol i jiná kúpie bude vzato. Datum feria VI. Purgmistr a radda města Budějovic. a. Ludmillae anno LVIII°. 31. Jindřich ze Sobětic Janovi z Rosenberka v téže záležitosti. V Týně nad Vltavou. 1458, 17. Sept. Orig. č. 1775 a. Urozený pane a pane mně přieznivý! Služba má napřed VMti. A dávámť VMti věděti, žeť jsú mi Budějovičtí vzali člověku mému chudému s vuoz soli, an jede na svobodné silnici z Netolic. I psalť jsem jim o to dvakrát pěkně, a žádaje, aby mi zasě člověku mému tu suol navrátili, dle spravedlnosti. A oni mi tak od- pisují, že jsú proto vzali, že Netoličtí práva nemají k skladu soli yni jiné kúpie. I prosím VMti, milý pane, račte mi k tomu poraditi, kterak mám s tiem činiti; a mají-liť oni co s Netolickými činiti, oni sobě svá práva sami vyvozujte, a mně ať mých lidí nehyndrují, nebť obecně jiní lidé tú silnicí jedú, a na žádnémť jsú toho počátku neučinili, než na mých lidech najprv. A dáleť jsú mi odepsali, že by chtěli dáti člověku mému jinú suol, aby jim za ni penieze uručil do času, a tu suol, kterůž jsú vzali, aby sobě schovali. I věřímť VMti, že mi k tomu raddu dáte po tomto poslu, ať bych sě uměl potom richtovati. Datum Tin dominico die s. Lamperti. A teďť posielam listy Budějovických, kterakť mi odpisují; přečtúc, račte mi je Henrich z Sobětic, seděním v Týně na Vltavě. zase poslati. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému buď.

Strana 225
Dopisy z roku 1458. 225 32. Jan z Rosenberka Budějovickým v téže záležitosti. V Krumlově. 1458, 19. Sept. Koncept č. 1775 b. Súsedé milí! Píše nám pan Henrich z Sobětic, seděním na Týně, služebník náš, že by vy jeho člověka suol vzali, an jede z Netolic k Týnu. I prosímeť vás, abyšte služebníka našeho člověku jeho suol zasě vrátili, aneb penieze ty, kteréž je vám za jinú suol uručil, jemu je propustili, jakož vám toho věříme, že to pro nás učiníte. A myť panu Henrichovi, služebníku našemu, rádi psáti chcem, ať by on svým lidem přikázal, abyšte vy při vašich práviech zachováni byli. A tohoť žádáme odpovědi vašie listem vašim po tomto poslu. Datum Crumlov, feria III. post Lamperti anno domini oc. LVIII. Jan z Rozmberka. 33. Král Jiří Janovi z Rosenberka: aby navrátil Budějovským věci pobrané. В. m. [1458J. Opis č. 1776. Jiřie z božie milosti. Protož od tebe žádáme, aby ty všecky stavené a po- brané věci Budějovských, dva vozy s zbožím, lidi i koně při tom vzaté, i jiné všecky věci, bez prodlévánie jim propustil a navrátil, nám se o tom viece nedada obsielati; jakož pak muožeš věděti, coť sme po knězi Janovi*) o tom vzkázali. Datum. Odpověď na to. A jakož VKMt píšete, že ste mi o tom po knězi Janovi vzká- zali, račte věděti, žeť mi se jest kněz Jan ještě nevrátil, neb jest ještě tam při knězi biskupovi, bratru mém.**) Datum. 34. Jan Hrobský ze Sedlce hejtmanu Rosenberskému na Třeboni zprávy sděluje o jednání krále Jiřího s císařem Fridrichem a arciknížetem Albrechtem. V Hradci Jindřichově. [1458, koncem Sept./***) Orig. č. 1779. Službu svú vzkazuji, švakře milý! A jakož mi píšeš, abych dal věděti o smlúvě; tak mě zpravil Albrechtóv syn a Filip (?), přijevše čtyři od pana Zdeňka†) a z krá- lovy vojsky, že jim pan Zdeněk kázal napřed jeti a tak jim pověděl, že konečná smlva i mír s ciesařem i s knězem Albrechtem, a že by i léno král náš měl přijímati, než by odjel; a o Jihlav že by mlvili, aby je král na milosť přijal, a král že by sě tomu bránil a že by s nimi chtěl nakládati jako svými; a v tom sú oni odjeli, *) Kaplicerovi, později faráři v Miličíně, kterýž byl důvěrným poslem Jana z Rosenberka. ***) Viz D. Č. IV. 2. 45 pozn. 34. **) Joštovi. †) Konopištského ze Šternberka. Archiv Český VII. 29

Strana 226
226 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. i nepravie, kterak sú o Jihlav dokonali v jich odjezdu, než těšieť, že i o to smlva bude. A tak sú mě zpravili. Dán v Hradci, oc. Jan Hrobský z Sedlce. Slovutnému panoši Jarohněvovi z Usuší, hajtmanu v Třeboni, švakru milému. 35. Jan z Rosenberka Slupskému: o narovnání mezi králem Jiřím, císařem a arciknížaty Rakouskými. V Krumlově. 1458, 8. Octobris. Koncept č. 1780. Slupský milý! Věděti dáváme, že KMt s ciesařovů Mtí, s knězem Albrechtem a s kniežetem Sigmundem smlúvu konečnú jmá a ven jim z země táhne. A tak posel náš praví, že Aincingara*) mají postaviti v tento úterý příští [10. Oct.] na Šratntole**) konečně, a vězenie jest prázden; a penieze KMti, tak tomu rozumiem, kniežata Rakúská k tomu také dáti mají. Také věz, že KMt nechtěl v tu smlúvu přijieti Jihlavských žádným obyčejem, a že by byl raději smlúvu rozpustil, a kněz Albrecht Jihlavské opustil a smlúvu bez nich konečnú učinil. Viece náš posel praví, že KMt sobě na to zvedl, že proti králi nemají býti žádnú válkú, než měli-li by co s KMtí činiti aneb s korunú, aby to právem hleděli a jinak nic. Pak mieníme hned poslati Jana Rúsa k KMti o tu věc, jakož sme s JMtí prve mluvili, aby se to k konci vedlo, a což my budeme moci těm zemiem vésti ke cti a k dobrému, to my rádi učiníme, aby mezi KMtí a jimi k dobrému přivedeno bylo. A což zvieme skrze Rúsa, aneb skrze . . . . [protrženo], toť nemeškajíc dáme věděti, a v tom chcme rádi pra- covati. A čemuž porozumieme, s tiem chceme Jana Rúsa a Zdeňka z Lukavice, neb kněze Jana Kaplicera, s jedniem z těch, tam k vám poslati. Také o ten mimochodník, jakož sme s tebú mluvili, nekupuj ho nynie, leč bychom podruhé vzkázali. A ved k tomu také ty dobré lidi, ať se v těch věcech pěkně mají proti KMti, pokud se tvému rozumu zdáti bude. A listy všecky odpovědacie od úterka tohoto v témdni mají sě vrátiti a v Znojmě u purgmistra položiti. A tyto noviny knězi Henrichovi,***) otci našemu, muožeš dobře dáti věděti. Datum Crumlov, dominico post s. Francisci anno domini oc. LVIII°. 36. Výběrčí berně královské Janovi z Rosenberka: aby jim v úřadě jich nepřekážel. V Horažďovicích. 1459, 18. Febr. Orig. č. 1786. Služba naše napřed VMti, urozený pane milý! Jakož nám VMt píše, prvnieho vašeho psanie dotýčíce, kterak jste s KMtí zuostali, aby skrze úředníky vaše puol *) Oldřicha Eicingra. **) Schrattenthal v D. Rak. ***) Rozumím zde Jindřicha, knížete Hlohovského, otce kněžny Anny, manželky Jana Rosenberského.

Strana 227
Dopisy z let 1458 a 1459. 227 úroka s lidí vašich a poddaných vyberúc JMti přinesli oc. I račtež věděti, žeť jsme VMti prve o tom šíře psali, kteraké od KMti v tom přikázánie máme, ješto přes to nám jest nelze jinak učiniti, jakož tomu VMt sami muožte dobře porozuměti. Neb když bychom u VMti byli, musili bychom VMti přikázánie naplniti, a poněvadž v této mieře ten úřad a ta práce od JMti jest na nás vzložena, a nám v tom od JMti jest přikázáno, abychom, osob žádných nepřijímajíc, ten úrok a tu daň z pilností vybierali: i věřímeť VMti, že nám v tomto úřadě našem na překážku nebudete, abychom my JMti vuoli a rozkázánie dosti učinili; neb nám toho jinak jest nelze změniti, leč bychom od JMti samého listem zvláštně o tom rozkázánie měli. Data Horazdieyowicz dominico Reminiscere annorum domini oc LIX°. Petr z Dlúhé vsi a Jan z Běšín. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu nám přieznivému. 37. Jan z Rosenberka králi Jiřímu: že do Plzně a do Cheba na rozkaz jeho přijede. В. m. [1459 po 9. Martiij.*) Koncept č. 1787 b. Najjasnější králi a pane, pane muoj najmilostivější! Službu svú poddanú VKMti napřed vzkazuji. A jakož VJt žádá příjezdu mého k VKMti do Plzně k jezdu dále do Chba, VKJti k rozkázánie a k vuoli k tomu času to chci rád učiniti a tu býti. 38. Jan z Rosenberka purkrabí svému na Krumlov: o bernících, aby statky páně na pokoji nechali. V Chebu. 1459, 16. April. Orig. č. 1790. Jan z Rozmberka, hauptman v Slezii. Zachaři milý! Jakož nám nynie píšeš o bernících, že z našich lidí bráti chtie se. I posielámť teď královy Mti list, jímžto při- kazuje jim, aby lidí našeho panstvie a drženie nechali u pokoji, ten jim dodaj. Budúliť mlčeti o Grošavarovi,**) dobře, pakli by kterú o to nesnáz jemu chtěli činiti, rci, že jest u nás položil, že sě jedno s druhým dá. Budúliť pak tak nesnadní, ale vezma tu pomoc neboli daň u Mikuláše a daj ji jim. Datum Egrae, feria II. post dominicam Jubilate anno oc. LVIIII°. Takéť jest nám král řekl dáti list k Budějovickým o ty penieze, kteréž nám dáti mají, prve nežli se s JMtí rozjedem. Famoso Zachariae de Nemyssl, purkrabio in Crumpnow, fideli nostro dilecto. Dle toho určil jsem, od koho list tento jest psán. Nevím však, kdo jest onen Slupský, jemuž se zprávy tyto sdělují. *) Odpověď k listu v A. Č. V. 275 a 276 č. 7. **) Grossauer (také Grassauer) z Jedlice, nepochybně Jiří. 29*

Strana 228
228 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 39. Jan z Rosenberka bratru svému Joštovi: zprávy o sjezdě Chebském. V Krumlově. 1459, 14. Maji. Orig. č. 1793. Duostojný u bože otče a bratře milý! Službu svú a lásku bratrskú napřed vzkazuji. A věděti dávám, že když sem nynie ve Chbě byl s KMtí, tu JMt se mnú mluvil a dosti horlivě, o tobě, kterak doma nejsi*) a že by snad jako tebú jemu scházelo, což se zbožie dotýče; a v tom mi kázal, abych tě obeslal, aby vždy domuov jel, a v tom dotýče, že což vzdrhuje, že to pro mě činí, že by sic dávno neseděl v tom. Protož, milý bratře! bohdle poradě se o to s otcem svatým neb dále, s kýmžť se zdá, pomysl na to, aby lidí chudých k záhubě nepřipravil. Zvláště noviny tyto, což se dálo tu ve Chbě, nynie rač věděti, aby se vedle toho uměl spravovati, že tu byli falegraf z Rýna,*) margrabie Bramburský***) a oba Míšenská;†) a tu se napřed spřieznili Míšenští s KMtí takto, že syn starého Míšenského ††) má pojieti dceru královu,†††) a syn KMti*) má pojieti dceru mladého Míšenského.**) A to jest smluveno, skonáno i zápisy utvrzeno, a svatba býti má ve Chbě na svatého Martina, a tu králova dcera přinesena má býti. A dále, že Míšenští mají s stúpiti k koruně tyto zámky Osek a Most, a jiné všecky zámky i léna potomní jsú Míšenským pro- puštěna i všecky zámky, kteříž k koruně přislušely, kromě jedné toto zuostaveno, že když by se přihodilo, tehdy starší Míšenský má jedné přijieti léno hlavnie od krále Českého, a jiná pak léna potomnie a manství všecka, ta mají brána býti od Míšenského, a těch len menšiech i zámkuov se král věčně odřieká; a mají Míšenští KMti dáti XX tisíc zlatých. A tak dále pak se smluvili i zapsali, aby sobě radni byli i pomocni proti každému živému člověku, kromě papeže a ciesaře, ty vymieňu- jíce. Též také se zvláště smluvili i zapsali s falcgrafem z Rýna. Vedle toho se již TMt muožeš spravovati; než že falegraf přimnil kněze Ludvíka***) proti tomu nebýti do tří let. Také rač věděti, že CMt obeslal krále, aby přijel vezma majestát svuoj, že ráčí jemu učiniti všecko, jakžto králi, což učiniti má, do Lavy neb do Egenburg, a dále žádaje, aby přijel a jel jako král Český a s mocí, JMti ke cti, a dále aby jel s JMtí do Uher. Ale kterak ty věci pojdú, tohoť neviem, aneb sjedúli se či nic. Také rač věděti, že CMt vzkázal králi, aby dcery své nedával uherskému králi Ma- tyášovi, a že ji sám výše a duostojněji vydati a vypraviti ráčí. †) Také Míšenský mladší i s zemi svú odřekl se, že práva nemá k koruně České, a také má poselstvie své učiniti do Slesí, aby podnikli, a k tomu raditi i se přičiniti, aby učinili, co k ko- runě učiniti mají. Také rač věděti, že pan otec postonuje a jest nemocen. Také milý *) Jošt byl toho času v Římě. †) Friedrich a Vilém. **) Kateřinu. ***) Albrecht Achilles. **) Friedrich. *) Hynek. ††) Albrecht. †††) Zdenu. ***) bavorského na Landshutě. †) D. Č. IV. 2. 85. pozn. 63.

Strana 229
Dopisy z leta 1459. 229 pane bratře! prosím rač zjednati list dimisorialný na všecke svěcenie Pavlovi, písaři mému v kanceláři, neb jest z Moravy z Jakubova, Mikulášóv syn, Olomucensis diocesis, a mínie knězem býti: věřím, že ráčíš takový list poslati po tomto poslu. Ex Crumpnaw feria II. in festivitatibus Penthecosten annorum domini millesimo Jan z Rozmberka, hawptman v Slezí. CCCCLVIIII°. Reverendo in Christo patri et domino, domino Jodoco, episcopo ecclesiae Wrati- slauiensis etc. fratri suo carissimo dd. 40. Dobronický purkrabí Janovi z Rosenberka: o zajetí člověka Rosenberského od služebníka Malovcova. V Dobronici. 1459, 16. Mai. Orig. č. 1794. Urozený pane, pane muoj milostivý! A vznesl na mě rychtář Jistebnický, kterak Vojtěch z Nadějkova, služebník Malovcuov, dočkav člověka VMti z Mozolova Oddenka, na svobodné cestě, i zbil jest jej velmi a dvakrát v hlavu ranil a pustiti jeho nechce než na rukojmie. I mluvil jest Lysek o to s ním, proč jest jej vsadil. A Vojtěch jest řekl, že mu jest někdy na lúce pásl. A poněvadž jest tak malá zá- vina, nezdálo mi se jest, by jej měli vyrukovati, leč VMt rozkážete. A také VMt račte věděti, žeť již sedí od pondělka a těžce; a někteří přietelé toho člověka chtěli jsú Vojtěcha jieti a VMti do vězenie přinésti; i jest jim to staveno, dokudž VMt nerozkážete. Datum Dobronicz, feria IV. post festum Penthecosten anno LIX. Jan z Petrovic, purkrabie Dobronický. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému buď. 41. Jan z Rosenberka králi Jiřímu: že postará se, aby z Čech nikdo nešel do služeb knížete bavorského Ludvíka. B. m. [1459 po 29. Maji].*) Concept č. 1796 b. Najjasnější králi a pane, pane muoj milostivý! Službu svú poddanú napřed VMti vzkazuji. A jakož VKJt mi píše o těch, ktožby se chystali k knězi Ludvíkovi**) jeti neb jíti, abych s nimi mluvil i je navedl, aby toho nečinili, a také i v městech volati kázal: to všecko tak vedle rozkázánie VMti má se státi i pilnost svú v tom učiním, jakož inhed v městech svých tak volati sem kázal. Datum. *) Odpověď k listu v A. Č. V. 277 č. 10. Srovnej D. Č. IV. 2. 100. **) bavorskému na Landshutě.

Strana 230
230 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 42. Kommendor (Strakonický?) biskupovi Joštovi z Rosenberka: o rozmluvě s králem Jiřím v Kladsku a nutnosti, aby biskup ku králi jel; dále zprávy o Vratislavské bouři a astrologovi královském. V Nise. [1459/*) 30. Aug. Přepis současný č. 2034. Najduostojnější v Jezu Kristu otče a pane, pane muoj milostivý! Služba má vždy poddaná s ustavičnú modlitbú oc. VMti věděti dávám, žeť sem v úterý ante decollationem s. Johannis [28. Aug.] do Kladska přijel večer, a hned sem neme- škaje k KMti šel. A jediné sem na sieň kročil, hned otevřeli komoru jeho, volajíc mne před JMt. Tu sú při JMti byli pan Jan Děčínský, pan Bohuslav z Švamberka, pan Jetřich Chlumecký, hauptman Kladský,**) a komorníci jeho dva, Štampach***) jeden, druhého sem neznal. Před těmi všemi sem děl poselstvie VMti: k najprvněj- šiemu kusu o prodlenie příjezdy, o pečlivost navrácenie nemoci, a že by toho VMt nepřál, a aby nemněl, by pro které odtahy VMt činil, než prostě pro své zdraví; a kdyžby VMt zbera sílu přijel, miení učiniti to, co učiniti má i proti JMti i proti koruně oc. Na ten kus mi JMt odpověděl tato slova in forma: „Pána tvého smrti neb nebezpečenstvie o jeho nemoci, nepřáli bychme jemu: než lékař psal jest do Brna některým svým známým, že kterak se pěkně polepšil, a žeby mohl dobře jeti, kdeby jemu potřebí bylo; to nás došlo. I mluvili sme s bratrem jeho, aby jemu pověděl, aby k nám přijel, i čas jmenovitý položil: toho jest opět neučinil, než tě poslal, vymlúvaje se svú mdlobú a nemocí.“ I opáčil zase druhé: „Buoh vie, nepřál bych, aby se jemu buď na cestě, neb kdekoli co přihodilo jeho zdravie; než ať to na váhy položí, jeho tam bytí, a příjezd svój k nám: tam žádnému neprospievá, zde jsa, mohl by nám i té zemi poslúžiti. I měl by toho čest, diek a chválu, neb je nám toho povinovat i s tú kapitolú a těmi kněžími toho kostela, kteříž nynie nešlechetně a zle nad námi činí, jich hanebným kázáním a jinými věcmi. Jsa on zde, lehkoby mohl to staviti; neb oni sami praví, kdy jim kto toho brání: máme my pána a bi- skupa svého, viemeť coť máme činiti. Nébrž praví mi mnozí, že by to jeho návodem bylo; my tomu ještě vždy nevěříme. Protož jeď, což najspieš muožeš, ať se nemešká, hned vypraví. Neb této pilné věci v Svídnici počaté juž proň průtah malý učiníme; a on přijeda, bude nám moci líbost učiniti. A co by se skrze něho dálo dobrého, raději bychme jemu té cti přáli, než jinému. Mnozíť nám mnoho praví a tuší jemu nedobře; protož ať přijede, čím najspieš, a tiť v klamu ostanú. A také proto ať po- spíší, žeť juž vojska potáhnú, a kdež ty jsú, tu se škoda děje; táhnúc tady, i on *) Vročení tohoto kusu pochází od Palackého. ***) Hanuš. **) Hanuš Welfl z Warnsdorfu.

Strana 231
Dopisy z leta 1459. 231 by bez škody býti nemohl. Milý bože, an se u většie nemoci z Vlach nésti dal mezi koňmi, učinil bych tuto též pro obecné dobré, a samému sobě ke cti.“ Videvši [sic] jeho tváři dosti ochotné, druhý kus sem naň znesl, aby se mi- lostivě ráčil mieti k duchovenství oc. K tomu mi slova neodpověděl. K třetímu, o kanovnictvo doktora Wolfa, tu odpověděl: dali sme je Šoberovu synu z Lehnice, který pro nás vše ztratil, což měl.*) Tak sem JMt požehnal, vymlúvaje se, že mám ustálé koně z Říma, abych mohl VMti JMti odpověď po poslu jiezdném poslati. I po- volil mi toho: „Bylibychme radějie viděli, by byl sám jel; i nemóžeš, nemeškaje pošli, a piš mu, ať pospiešie“. Tak sem od něho vyšel z komory. A ti prvé jmenovaní páni ujachu mne mezi se, všichni jednostajně mluvíce: „Tak vzkaž JMti, ať vždy přijede; jakžby nepřijel, nesmělby z nás žádný viece se oč přimlúvati před JJtí.“ Tak sem s nocí zajedno doluov sšel, a velmi ráno v středu [29. Aug.] jel sem do Nisy. Tu sem havtmana nenalezl, než napsav tento list, nesl sem jej nezavřený do Grotkova havtmanu, ve čtvrtek [30. Aug.] ráno. Najmilostivější pane! Grunt toho všeho jest, že KMt velice VMti žádá, a těžce jest VMti jinak učiniti. Protož, milostivý pane, pojedeli VMt, račte mi na vědomí dáti, jetili proti VMti a dátili komu viece věděti; vedle rozkázanie VMti se stane. Dat. Nissa, fer. quinta post decollationem s. Johannis bapt. Najmilostivější pane! Noviny tyto VMti píši, kterých mne havptman zpravil: kterak kanovníci mezi sebú rádi by viděli, by ty věci skrze ně počaté se v jinú cestu obrátily, ale juž tomu nemohú co učiniti; a mnozí by rádi odtud, i nemohú, neb sú Vratislavené tak zpósobili, že žádný vyjeti nemuož ani po vodě, ani bránami; a tak veliká dvojice jest, že tento týden čáka byla každú hodinu auflaufu. Také račte věděti, žeť Bernart Skal a Fridrich Reichhart sú z města postúpili, a obec jiné staršie sadila, Beyara**) za najstaršího, i Antonia Horník***) a Valentina Haunolt. Ti tří s radú konšelskú ty věci jednati mají; a všecka řemesla dali jednoho staršieho, aby ti bez obce plnú moc měli, cožby koli učinili, krom že králi vždy nechtí, ani toho kto zpomínaj. Takéť jest kněz Bekkansloher prázden vězení; kterým obyčejem, sám zpravie VMt. Kněz Kunrad Černý, pan Jan Bies†) a havptman, ti rokovali mezi KMtí a Vratislavany; i nedali jim Vratislavené žádné odpovědi. A havptman tu v Krotkově čeká té odpovědi, ale naděje se ji jmieti nebude. Item, tyto noviny dolepsané račte při sobě jmieti. Když sem z Kolína jel, jel posel králuov se mnú, a těžce sem se na něm dotázal. I pravil mi, že byl u biskupa [sic] Kolínského ††) na Rýně po jeho hvězdáře, a kterak biskup Kolínský zakazoval se králi, žeby jemu raději cos mnoho lidí poslati na svój groš, než toho hvězdáře; a však poněvadž král jeho tak velmi žádá, chciť mu jeho za chvíli pójčiti. A tu *) Viz č. 12. †) Rada knížete Mikuláše Opolského. **) Jana. ††) Dietricha von Moers. ***) Horning.

Strana 232
232 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. jest přijel ten hvězdář do Českého Kolína a prachtikuje, a pravíť o něm, že žádný neslýchal o takémž od božího narozenie mistrném; a jestiť žid. Pod velikým tajem- stvím pravil mi posel ten, že prachtiku učinil o Vratislavských všecko in forma, což se nynie děje, a že vskuoře má vyjíti voheň, a má zhořeti čtvrt města, a oni ne- chajíce ohně, i poběhnú k branám a z brány ven, a tu velikú nenabytú škodu od krále vezmú. I prosil mne, abych ho viece netázal. Jiného VMti nevím psáti, než VMti kommendor.*) bohdaj VMt ve zdravie přijel a prospěšně. 43. Rehoř Klaric Janovi z Rosenberka: o rázu a měně peněz. Ve Treboni. 1459, 4. Octobris. Orig. č. 1804. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt kázali jeti do Hradce, i nezdálo se heitmanu i mně, pro některú příčinu, bych já jel, než poslal sem k jistým lidem; i vrátil mi se teprv včera posel, kterýž mi tyto penieze přinesl, že jich tam neberú; než pan Čeněk**) vzkázal mi, že tyto jiné penieze béře, ukázav na Passovský peniez. Než což knieze Albrechtova rázu, buďto černí aneb po čtyřech penězni [sic], těch že nebéře.***) A zvláště kněz Albrecht tepe nový ráz podobný k cie- sařovu rázu, bez koruny. Také račte věděti, žeť jest Koský pochtěl zlaté změniti za peníze, i mluvili sme s nim, aby je VMti dal po XLII gr., a to chce učiniti; protož jestli k tomu vuole vaše, to račte dáti věděti. Datum Trzebon, feria V. post s. Mi- chaelis anno domini oc. LIX. Rehoř Klaric. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, heitmanu v Slezí, pánu mému milosti- vému buď dán. 44. Soběslavští Janovi z Rosenberka: že jsou hotovi podstoupiti za něho peníze vypůjčené. V Soběslavi. 1459, 21. Dez. Orig. Fam. Rosenberg 24 b. Urozený pane, pane náš milostivý! Poslušenstvie naše vzkazujem VMti. A jakož sme spolusúsedy k VMti vyslali o požádánie od VMti peněz puojčených, abychom všichni v obci ty penieze puojčené podstúpili, i o jiné s VMtí věci rozmluvení oc: i když sú se naši spolusúsedé od VMti zase vrátili, tu sú nám od VMti dáli daali poselstvie velmi pěkně, kterak VMt na nás žádá, abychom ty penieze pro VMti dobré podstúpili, že nám VMt miení to vším dobrým zpomínati. A my slyšiec to, že VMt nám vším dobrým to miení zpomínati, všichni sme to ochotně podstúpili. *) Kdo byl tehdáž kommendorem Johannitů buď v Praze nebo ve Strakonicích, nepodařilo se vypá- trati ani v seznamech páně Tomkových. ***) D. Č. IV. 2. 47. **) z Klinšteina?

Strana 233
Dopisy z let 1459 a 1460. 233 Také o ten list pivný i o to sedánie, prosíme VMti, račte nám milostivú odpověď VMt dáti. Scriptum feria VI. in die b. Thomae ap. anno oc. LIX°. Purgmistr, rychtář, radda i všecka obec města Soběslavě. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, hayptmanu v Slezí, pánu našemu milo- stivému buď. 45. Král Jiří Janovi z Rosenberka: že nařizuje Budějovským, aby mu 200 kop dali.*) V Olomouci. 1460, 29. Jan. Orig Fam. Rosenberg 24 b. Jiří z boží milosti král Český a markrabie Moravský oc. Urozený věrný milý! Srozuměli sme z přiepisuov, kteréžs nám podal, kteraks Budějovským o těch dvě stě kop gr. psal, coť sú na to odepsali oc. Píšemť jim o to podle této formy, kterúžť v tomto listu posieláme: po tom se budeš uměti zpravovati. Dán v Olomúci, v úterý před Hromnicemi, královstvie našeho léta druhého. Commissio propria domini Regis. Vložena cedule Budějovským. — Věrní milí! Jakož rozkázáním naším podkomořie nás Český psal vám o těch dvě stě kop gr. summy komory našie, kterúž na Hro- mnice přištie nám měli byšte dáti, abyšte urozenému Janovi z Rozenberga, haupt- manu v Slezí, věrnému našemu milému, ji dali: i srozuměli sme, když jest týž Jan z Rozenberga k vám o to poslal, že ste jemu nedali konečné odpovědi, chceteli jemu dáti. Protož vám přikazujem, abyšte témuž Janovi z Rozenberga již psanú summu dvě stě kop gr. na Hromnice přištie bez dalšieho prodlévánie vydali, jinak toho ni- koli nečiniece. Datum oc. Urozenému Janovi z Rozenberga, hauptmanu v Slezí, věrnému našemu milému. 46. Podkomoří Vaněk Valečovský Janovi z Rosenberka: aby ve příčině sporu o les na Vodňanské nesahal až do rozsudku královského.**) V Praze. [1460?] 29. Mart. Orig. Fam. Rosenberg 15. Službu svú napřed VMti, urozený pane, pane mně přieznivý! Jakož VMt od- pisuje mi o Vodňanských, abych jim toho nevěřil, by toho lesu řádně v drženie byli, tak jakož jsú oni mě toho zpravovali: psalť sem VMti o to šíře prve a ještě prosím, račte tak dobře učiniti a nesahati na ně o to jinak, leč to VMti bude při- súzeno královú Mtí, poněvadž jsú toho v drženie, a VMt, i oni také, táhnete sě obojí na rozsudek JMKské. To vždy vědúc, jestli žeť co činie, anebo sekají, mimo *) Cf. A. Č. V. 283. č. 20. Archlv Český VII. **) Cf. A. Č. V. 284. 30

Strana 234
234 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. to než by činiti měli, že mušejí opraviti, jakž JMKská rozkáže; jakožť jim také o témž píši, chtě raději viděti, aby sobě při tom VMt radšie zachovali, nežli skrze to tratili, králově Mti o to starost činiece, jestli zvláště že k tomu drženie svému, jakož pravie, nebudú moci slušného próvodu mieti. Datum Pragae, sabbato ante do- Vaněk z Valečova, podkomořie královstvie Českého. minica Judica me. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu na mne laskavému, hauptmanu v Slezí. 47. Posel starého pána Oldřicha z Rosenberka vysvědčuje, že Jan z Rosenberka, stav se přítelem Jiříka Poděbradského, učinil to proti vůli otce svého. B. m. 1460, 20. Septembr. Orig. č. 1810. Pamět vyznaná Kozlovcova, když ho pán starý posielal do Vídně knězi Al- brechtovi a knězi Zigmundovi, odsvědčuje jim, že když pan Jan dal jest vuoli k volení krále nynějšího, že k tomu pána starého vuole nebyla. Item, že pan Jan byl při korunování také proti vuoli jeho. Item, když jest pan Jan odpověděl knězi Al- brechtovi a knězi Zigmundovi, že je k tomu nebyla jeho vuole. Item praví, že jest jej posielal ku Passovskému biskupu,*) aby kněz biskup zkazil, aby kněz Ludvík ne- puojčil panu Janovi žádných peněz. Item, také praví, že byl Vídni, když tu krále Franského rada byla, a že sú Kozlovce ku pánu starému s listem poslali, aby pán Kozlovce s nimi s větším listem poslal králi Franskému, a že král má na hotově deset neb patnácte tisíc koní, že by pána chtěli vyzdvihnúti výše nežli kdy kterého de vnfinis [sic! snad: infimis].**) Actum sabbato in vigilia s. Matei annorum CCCCLX°. (Tři pečeti černého vosku, málo zachované). 48. Jan z Rosenberka Přibíkovi (Hadovi z Paběnic): o sporu jeho s Mikulášem Přechem z Češtic. V Horažďovicích. [1461] 1. Febr. Cedule č. 1816. Služba naše tobě, pane Přibíku milý! A jakož nám píšeš o Mikuláškovi Pří- škovi,***) kterak jest lidi tvé zjímal, tomu jsme dobře porozuměli. Protož vědětiť dáváme, žeť jsme s niem sami o to rozmluvili, a on praví, žeť jest o ty lovy byl před královú Mtí i jiní dobří lidé, a kterak jsú se o ty lovy svolili, a také že jest v tom i tvé svolení bylo, a tak že KMt rozkázal, aby takoví lovi staveni byli. Protož, poněvadž jse jest takové svolení stalo i KMti rozkázání, věřímeť, že jemu v tom za zle jmieti nebudeš, a tak jse k němu jmieti budeš, bez jeho škody, jakožto k služebníku našemu. A také jakož nám píšeš, aby lidé tvoji propuštěni byli, a to *) Oldřichovi z Nussdorfa (1451—1479). ***) z Češtic. Viz nahoře č. 5 a 6. **) Srovnej D. Č. IV. 2. 37, pozn. 27.

Strana 235
Dopisy z roku 1460 a 1461. 235 což jest jim pobráno, aby jim bylo zase navráceno, a jestli že by nás v tom poslú- chati nechtěl, abychom na to pomněli: protož netřebať jest toho dotýkati, nebť jest nás ve všem poslušen, jako služebník náš. A také věřímeť, že lidi své k tomu držeti budeš, aby jse vyručili, a pakli by toho neučinili, tehdy věz, žeť budú dáni v moc KMti, tak vedle JMti svolení. Datum Worazdieowicz dominico ante Purificationem Jan z Rozmberka. glor. virg. Mariae. 49. Jan z Rosenberka úředníkům svým na Krumlově: aby Řeka Andronika dobrým bydlem opatřili a pak do Lince doprovoditi dali. V Soběslavi. 1461, 6. April. Orig. č. 1817. Jan z Rozmberga. Rúse a Jene, purkrabie milý! Poručieme vám rytieře to- hoto, jmenem Andronika, listu tohoto ukazatele, Řeka, o kteréhožto KMt píše a pan Zdeněk z Šternberga, nám zvlášť jeho porúčeje, abyšte jemu udělajíc dobré bydlo, dali jemu próvod do Lince. Datum Sobieslaw, feria II. Paschae anno oc. LXI°. Famosis Johanni Rúsoni de Czemin necnon Johanni de Petrowicz, purgrabio castri Crumplow, fidelibus nostris dilectis. 50. Král Jiří nařizuje Oldřichovi z Rosenberka, aby synu svému Janovi vydal listy ku při potřebné. V Kutné Hoře. 1461, 7. April.*) Orig. Fam. Rosenberg 15. Jiří, z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. — Urozený věrný milý! Porozuměli sme, že by se opět zbraňoval listuov některých vydati urozenému Janovi z Rozenberka, věrnému našemu milému, synu svému, ku potřebě panství va- šeho a k súdóm pro obranu, a že by to učiniti povinen byl, podle smluv, kteréž mezi sebú máte. I žádáme od tebe s pilností i přikazujem, aby napřed tomu panství a sám sobě, i tudiež Janovi, synu svému, v tom neukracoval zadržáním těch listuov k vašie při potřebných. Neb my toho již na sobě déle držeti nemohúce, musili bychom právo propustiti, ačkoli neradi, aby ty věci mezi vámi měly tak široce mezi lidi vjíti. Pakli by snad vždy toho učiniti zanedbal, poručili jsme duostojnému knězi Joštovi, biskupu Vratislavskému, kniežeti nábožnému našemu milému, synu také tvému, aby naším slovem šíře o ty věci s tebú mluvil a náš úmysl tobě pověděl konečný. Dán na Horách Kutnách, v úterý po velice noci, královstvie našeho léta třetieho. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Oldřichovi z Rozenberka, věrnému našemu milému. *) Počítáno od korunování krále Jiřího. Cf. Tomek VII. 22. 30*

Strana 236
236 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 51. Jan z Rosenberka úředníkům svým na Krumlově: aby lidu k vojně hýbati se nedopouštěli, protože spíše k míru se schyluje. V Praze. 1461, 1. Juni. Orig. č. 1819. Jan z Rozmberka oc. Purkrabie milý a Mikuláši milý! Jakož nám nynie Bohuněk a Mikuláš píše o lidi z panstvie Rozmberského, kterak rychtář přijev, zpra- vuje, že jim rozkázáno Cinišpanem*) pod hrdly i statky, aby na vojnu zhóru byli oc. Opatř též to, aby těm lidem, buďto tiem rychtářem neb někým jiným, bylo povědieno, ať sobú nikam nehýbí, ani kam táhnú, nebť o též také pan hrabě bude obeslán Maydburský;**) a nezdáť se nám, by k tomu lidé byli zavázáni podle zápisu. Takéť vám věděti dáváme, že CMt knězi biskupovi, bratru našemu, a některým pánóm českým sem píše, mezi jinú řečí se poddávaje k sjezdu a rokovánie, a o to již k JMti vypraven jest pan kancléř***) a pan Beneš Waytmiler; i nezdáť se nám, by tak kvapným časem vojna byla. Takéť za to máme, že náš byt dlúho zde nebude. Datum Pragae, feria II. post Trinitatis anno oc. LXI. Famoso Johanni de Petrowicz, purgrabio in Crumlow, et Nicolao, notario nostro su- premo, fidelibus sincere dilectis. 52. Jan z Rosenberka úředníku svému na Krumlov: aby listy poslal hraběti Hardekovi, aby lidé s vojnou na pokoji byli zanecháni. V Praze. 1461, 3. Juni. Orig. č. 1820. Jan z Rozmberga. Purkrabie milý! Tedť posieláme dva listy, jeden otevřený a druhý zavřený od úřadu desk dvoru královského hrabí Reckému,†) podle toho i my také jemu píšem, aby lidí s tú vojnú nechal u pokoji, že nám se zdá, že jemu tiem lidé povinni nejsú; pošliž je jemu po opatrném poslu, ne tak by od nás šel, ale jakoby odsavad od úřadu byl poslán. A lidem pověz, ať sebú nikam nehýbí. Datum Pragae, feria IV. ante Corporis Christi anno oc. LXI°. Famoso Johanni de Petrowicz, purgrabio in Crumpnow, fideli nostro dilecto. 53. Jan z Rosenberka purkrabí Krumlovskému: aby všecko schystal ku příjezdu páně s biskupem Joštem. V Praze. 1461, 3. Aug. Orig. Fam. Rosenberg 17. Jan z Rozemberka oc. Petrovský milý! Vědětiť dáváme, žeť dáli buoh doma *) Jindřich Cinišpan z Heršláku, toho času úředník na Rožmberce. Hrad z polovice byl v rukou Mi- chala hraběte z Hardeka. Sedláček IV. 110. ***) Prokop z Rabšteina. **) Viz nahoře č. 27. †) Michalovi z Hardeka na Retzu.

Strana 237
Dopisy z roku 1461. 237 budem i s knězem biskupem v sobotu nebo v neděli příští [8—9 Aug.]. To věda, postaraj se o to, mohl-li by který pstruh pečený zjednati, i jinak pomyšl, aby pěkně zpuosobeno bylo pro kněze biskupa. Také to s Mikulášem s pilností tak objednaj, cožkoli páně milost pan otec zbožie a panstvie k Maydštejnu drží, aby to bylo na hotově, jakož za to máme, že registr jest nám zachovaný při stúpání toho zbožie JMti. A takéť se nám, bohu děkujíce milému, v našich věcech dobře vede. Datum Pragae, f. II. ipso die Inventionis s. Stephani anno oc. LXI°. — Tento list také hned pošli knězi biskupovi Passovskému. Famoso Johanni de Petrowicz, purgrabio in Crumpnow, fideli nostro dilecto. 54. Jan Kaplicer Janovi z Rosenberka: že pro nemoc přijeti nemůže, ale Rúsa i purkrabí obeslal. V Miličíně. 1461, 18. Sept. Orig. Fam. Rosenberg 17. Urozený pane milostivý! Modlitbu svú ustavičnú napřed vzkazuji TMti. Jakož mi VMt píše, byloli by na mém možení, abych sě k VMti hned vypravil, neb o Sva- tomíra psal, aby jej Rús s purkrabím k VMti vypravil oc: rač věděti, žeť bych to velmi rád učinil; buoh to vie, žeť sě nesmím vážiti, boje sě, bych sobě neuškodil, nebť jsem sě ještě krumlovské nemoci nezkašlal; k tomu, ač ne tak přieliš, červenka se mnú zacházie a mdloba; i tajné zimnice se bojím. I obeslalť jsem hned Rúsa i purkrabí a psal jim, i list VMti poslal, dav jim přitom věděti, kde by těch věcí o Rožmberku měli pohledati, a najdúce, po Svatomírovi hned VMti poslati. Datum Miliczin, feria VI. post Lamperti anno oc. LXI°. Kněz Jan Caplicar, farář Miličínský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému buď. 55. Jan z Rosenberka úředníku svému na Soběslavi: aby kancléře bavorského knížete Ludvíka do Prahy doprovoditi dal. V Krumlově. 1461, 11. Octobr. Orig. č. 1827. Jan z Rozmberka. Dobroničko milý! Žádámeť s pilností, aby teď kancléři*) kněze Ludvíkovu z Bavor, odtuď z Soběslavě některého jiezdného zednal a vypravil s ním tam dále do Prahy, aby jej pěkně doprovodil. Věřímeť, že toho nezmeškáš. Datum Crumlow, dominico a. s. Calixti anno oc, LXI°. Famoso Johanni Dobroniczky de Dobronicz, nostro fideli dilecto. *) Krištofu Dornerovi. D. Č. IV. 2. 101. — Či mínil by se tu Martin Mayr? ibid. str. 54 pozn. 37.

Strana 238
238 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 56. Kněz Jan převor z Budějovic rukojmím za Oldřicha Rosenberského hrozí vlehnutím, jestliže hned úrok nezaplatí. V Budějovicích. 1461, 21. Nov. Orig. Fam. Rosenberg 24 b. Modlitbu svú napřed slovutní přietelé milí! Jakož jste mi rukojmie za uro- zeného pana Oldřicha z Rozmberka: i protož napomínám vás, abyšte mi ihned úrok poslali po tomto poslu. Pakli byste toho neučinili, tehdy vězte, že ihned vlehnúti káži v pondělí najprv příští [23. Nov.], a již jsme listy vydali Mikulášovi, přieteli našemu k upomínání. To již vědúce, věřímeť, že se toho nedopustíte, ale plniti bu- dete, vedle zapsanie vašeho. Datum Budweis, sabbato die Praesentationis s. Mariae Kněz Jan, převor kláštera Budějovského. virg. anno oc. LXI°. Slovutným panošiem Petrovi Pernšteinskému z Mikovic, Henrichovi z Sobětic, Erazi- movi z Michnic, Janovi z Túrový a Janovi z Třebomyslic, přátelóm milým. 57. Jan z Rosenberka vyplatil zastavené skvosty kláštera Třeboňského a zavazuje sebe i dědice své, aby jich nikdy více neodcizovali. Na Krumlově. 1461, 26. Nov. Orig. č. 2544 b/3. My Jan z Rozmberka i s svými dědici a budúcími vyznáváme tiemto listem obecně, před každým, ktož jej uzřie a čiesti neb čtúce slyšeti budú: Jakož někdy urozený pán, pan Oldřich z Rozmberka, otec náš milý, v časy nebezpečné a válečné, pro obranu viery křesťanské, také i pro zachovánie panstvie našeho, zastavil byl klenoty některé a svátosti panu z Volze,*) kteréžto klenoty a svátosti tak zastavené, bez jednoho čtyřidceti let v Rakúsiech z země chovány jsú byly; a my rozpomenuvše se na pána boha i také hlediece cti i rozšieřenie panstvie našeho, a zvláště těch božích domuov, od kterýchžto ta svátosť a klenoty odjaty byly, chtiece, aby k chvále božie a jeho matky panny Marije i všech svatých služba božie raději se na panství našem rozmnožovala, nežli menšena byla, ty jisté klenoty a svátosti s prací naší a náklady nemalými, diel i panstvie našeho proto zastavivše, vyplatili sme a v naši moc přivedli. Z kterýchžto klenotuov o tyto kusy a klenoty i svátosti dole psané střiebrné a pozlacené všecky smlúvu řádnú s ctihodným v boze knězem Michalem opatem, knězem Mikulášem převorem, a knězem Mikulášem sakristánem kláštera našeho Třeboňského, kanovníkuov řádu svatého Augustina, i vším konventem tudiež, o to učinili sme vedle milosti: za to střiebro něco peněz vzeli sme, a jim i témuž našemu klášteru ty klenoty a svátosti zase dali sme a navrátili. Kteréžto zejména takto vypisují se. — Najprv, kříž veliký sám bez nohy váží XIII hřiven a noha *) Reinprechtovi z Walsee.

Strana 239
Dopisy z roku 1461. 239 k témuž kříži příslušná X hřiven a čtyry loty. Item, hlava sv. Kalixta sedm hřiven a VI lotů, ruka sv. Jiljie šest hřiven a X lotuov, monstrancie svatých apoštoluov tři hřivny a IIII loty, monstrancie svatých mučedlníkuov VI hřiven X lotů, mon- strancie sv. Viktorina IIII hřivny, monstrancie svatých vyznavačuov IIII hřivny, monstrancie svatých panen IIII hřivny VIII lotů; a nad to pro křišťály a jiné ka- menie nadali jsme jim v hlavě sv. Jiljie VI hřiven, a o pět hřiven jsú s námi také uhodili, neb ta hlava vážie jedenácte hřiven. Slibujíce ctni, věrně a pravě za sě i za své dědice a budúcie, pánu bohu a jeho nejslavnějšie matce panně Marii i všem svatým, těch svrchupsaných klenotuov a svátosti nikdy věčně od téhož kláštera ne- odlučovati, ani bráti, žádným obyčejem, ani kterú mierú. Pakli bychmy kdy nebo kto našich dědicuov nebo budúcích proti tomu, což se svrchu píše, co učinili a nezdrželi, ten neb ti, aby sě věděl v nemilosť božie, panny Marije, matky jeho, i všech svatých upadnúti, a z přiekazy těch věcí v den súdný počet z toho dlužen bude aneb budú dáti. Toho na zdrženie a na zachovánie pečeť naši vlastní k tomuto listu dali sme a kázali přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Chrumlově, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrystého šedesátého prvnieho, ten čtvrtek po sv. Kateřině panně*) oc. 58. Oldřich z Rosenberka hejtmanu Krumlovskému: o příjezdu biskupa Jošta a své nemoci. Na Meidšteině. 1461, o suchých dnech [kterých?/**). Orig. Fam. Rosenberg 26. Oldřich z Rozmberka. Rúse milý! Jakož nám píšeš o těch lidech z Lípě, a dotýče, abych jich nechal do mého syna příjezdy, do kněze biskupa Vratislavského: i chci to rád učiniti, neb viem, kdy s ním sám o to budu mluviti, a poviem jemu, kterak se ta věc má, že o to brzy v jednotě budem, a o ty věci zjednáme; neb nevieme, skuoroli k nám přijede, než rádi bychom viděli, skuoroli jeho příjezd bude. A tak tomu rozumieme, že nepřijedeli skuoro, že bude jeho veliká škoda, a mohlo by jemu z toho mnoho zlého přijíti, ježto by nám toho velmi žel belo, a neradi bychom toho viděli. A tomuto poslu nemieň za zlé, že sem jeho zdržel přes noc, neb jest žádal odpovědi brzské, a jáť sem dáti nemohl, neb sem na kámen nemocen bel. Ale již jest ode mne odšel, že sem již lepšie. Datum Maidstein, feria V. in quatuor temporibus oc. LXI°. Slovutnému panoši Janovi Rúsovi z Čemin, nyní hajtmanu na Krumlově buď dán. *) Viz list de dto 1471, 6. Okt. v této sbírce. **) Srovnej č. 53.

Strana 240
240 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 59. Jan z Rosenberka purkrabí Krumlovskému: o jízdě králově do Krumlova a o výměně peněz. V Budějovicích. 1462, 18. Febr. Orig. č. 1830. Jan z Rozmberga. Jene milý! Jakož nám píšeš dnes po Buškovi, tomuť sme porozuměli. A mělali by králova jiezda do Crumplova býti, nezmeškámť tobě dáti věděti. Takéť věděti dáváme, žeť je nám pan Polhoméř*) vzkázal, abychom do Hazel penieze poslali, a že nám zlatí vyměněni budú. To věda, rozkaž Kuželovi, ať odečta v uopasek sto funtuov, a ty s tiem vystroj jiezdného někoho, ať ty penieze rychtáři a konšelóm do Hazel donese, a podle toho piš od nás jim list, aťby toho pilni byli, a za ty penieze zlaté nám vyměnili, a to což najspieš mohú, jakož mi jim toho zvláště do-úfáme. Datum Budweis, feria V. post Valentini anno oc. LXII°. Famoso Johanni de Petrowicz, burgrauio in Crumpnow, fideli nostro dilecto. 60. Farář Miličínský Janovi z Rosenberka: o zápisu pro biskupa Jošta, o kancléři Rabšteinovi, o králi a o legátu Fantinovi. V Miličíně. 1462, 5. Sept. Orig. č. 1832. Urozený pane, pane mój milostivý! Modlitbu svú ustavičnú VMti napřed vzkazuji. Jakož mi VMt píše o přiepisu toho zápisu, kterýžby knězi biskupovi měl udělán býti oc: nepamatujiť se konečně, u Vašie-li Mti sem jeho nechal po ukázání, čili nic, nemělťby jinde býti než v truhlici, od niežto Mikuláš klíček má. Ať jeho po- hledá v té malé přehrazené truhlici; nenajdeliť jeho tu, tehdyť neviem by jinde byl, leč u Viléma, nebo tu, kdež VMt jiné takové lístky chová, oc. Rač také věděti, že jest již pan kancléř Rabštein na Poděbradech, a že registra i jiné všecky věci vzaty jsú od něho; a o královi pravie, že jest v Králové Hradci. Fantinovi sú někací listové z Říma přišli, i kázal je tu hned Samuelovi*) čísti a králi dodati. Dat. Miliczin, dominica ipso die s. Victorini, anno oc. LXII°. Kněz Jan Kaplicer, farář Miličínský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, pánu mému milostivému. *) Pan Vilém z Polheimu. — Při této příležitosti podotýkam, že dle současných dokladů listinných, z ar- chivu Třeboňského vážených, za hlavní pravidlo platí, že pánům z Polheimu říkalo se v Čechách Polhoméři a pánům z Pucheimu Pochoméři. Úchylka od tohoto pravidla jen tam má místo, kde písař chybně psal, anebo kde písmo je takové, že nesnadno rozeznati, jeli psáno Ih nebo ch. V takových případech pod čarou od nás podáno jest vysvětlení. **) Valečovskému z Hrádku.

Strana 241
Dopisy z roku 1462. 241 61. Jan z Rosenberka s Petrem z Mikovic řečeným Peršteinský smlouvu činí o purkrabství na Maidsteině. B. m. 1462, 25. Sept. — 16. Oct. Orig. č. 1832 1/2. Léta od narozenie syna božieho oc LXII sobotu po sv. Mauricii [podtrženo a nad tím napsáno: v středu den sv. Havla] stala se jest úmluva mezi urozeným pánem panem Janem z Rozmberka s jedné, a slovutným panoší Petrem z Mikovic, řečeným Persteinský, strany druhé, tak že již psaný Perstainský má býti purkrabí a hradu Maidsteina chovati, a tu mieti devět pěších střelcóv branných a sám desátý. A na to chovánie hradu má jemu páně Mt vydávati na každý rok šedesáte kop, rozdielně, nynie napřed o svietým Havle najprv příštím třidceti kop, a o svatém Jiří potom příští XXX kop, a tak potom vdycky na ty roky, dokudž tu purkrabí bude. Také zvláště má jemu vydávati šest kop na hlásné do roka, takéž rozdielně, jakož nahoře se vypisuje. Item sto čebróv žita do roka, sto čebróv ovsa do roka, item dvanácte sladóv, item poplužie s lukami, kteréž prve k hradu sluší, a k tomu Bory, dědiny, i s lukami, jakož prve Rús purkrabie držel, item rybáře dva na řece, item ten potok od Benešova Chlumského potoka až do řeky pod hradem. Item braň hradová i jiné rozličné věci, ty jsú v ceduli popsané a pečeťmi stran obú svrchu- psaných zapečetěné; kteréžto také Persteinský na stupovánie hradu takéž zase stúpiti a navrátiti má. Také jest umluveno, kdyžbykoli pán chtěl purkrabí tu změniti, neb žeby Peršteinský nechtěl purkrabí tu býti dále, tehdy mají sobě puol léta napřed dáti věděti, kterážkoli strana jedna druhé, a to při svatém Jiří neb při svatém Havle. (Pečeti nejsou zachovány.) 62. Jan z Rosenberka purkrabí Krumlovskému zprávu dává o tažení proti Vídni. V Aspern. 1462, 18. Novemb. Orig. č. 1835. Jan z Rozmberga. Petře milý! Vědětiť dáváme, žeť jsme v neděli nynie mi- nulú [14. Nov.] do Znojma přijeli, a KMt již byl odtud ujel, a nazejtří [15. Nov.] jsme k JMti táhli do někaké vsi, řečené Grossenmugl,*) a odtud pak s JMtí do Korneuburka, a včera [17. Nov.] tam k JMti kněz Albrecht Rakúský, bratr ciesařóv, přijel k spolurozmluvení. Tušímť, že, dáli buoh, všecky věci k lepšímu poijdú; avšak přes to dnes KMt dále sebú s této strany Dunaje dolóv hnul až blízko k městu Enzesdorfu, a ležíme vojensky v Ošparnu. Takéť kněz Albrecht s Viedeňskými za jedno jest, což rozumieme, a již i s nimi na KMt i na nás bude musiti péči mieti, *) Mugl, též Grossmugl, nyní městys v hejtmanství Korneuburském. Archiv Český VII. 31

Strana 242
242 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. ač nebudeli to jinak předse vzato. Datum Ossparn, feria V. ante s. Elizabeth anno oc. LXII. hora communi tertia noctis. Famoso Petro dicto Wyssnye Wietrznie, purgrabio in Crumplow, fideli nostro dilecto. 63. Týž témuž zprávu dává o skončeném tažení proti Vídni a brzkém návratu domů. V Korneuburce. 1462, 6. Decembr. Orig. č. 1837. Jan z Rozmberga. Petře milý! Věděti dáváme, že již CMt sem do Koren- newburga přijel v sobotu minulú [4. Dec.], a ty také věci, kteréž byly jsú mezi JMtí a knězem Albrechtem i Viedeňskými, již smluveny jsú. Takéť my se se všemi našimi dobře máme, ale těm, kteříž jsú s oné strany k Viedni šturmovali, škoda se jest stala na lidech a drahně raněných, totiž knězi Victorinovi a panu Zdeňkovi z Štern- berka. Pak o tom, což se toho člověka dotýče, o něm píšeš, to se předse vezme, když, dáli buoh, doma budem. A nebudemť dlúho meškati svým domóv zase navrá- cením, a pojedúť s námi někteří páni z Plzeňska, bez pěších. To věda, mějž péči na potřeby a zvláště v dole v městě, ať něco mají dobrého pití, to opatř; na Chusník, na Zviekov, na Helfenburk i to day věděti, cožť píšem, a zvláště připiš, ať jsú pilni, táhli by kto zase s pěšími a s vozy, aby se nám a lidem našim škoda nestala. Datum Kornnewburk, feria II. die s. Nicolai anno LXII°. Famoso Petro Wissnye de Wietrzna, burgravio in Crumpnow, fideli nostro dilecto. 64. Jan z Rosenberka Komařickému a Kozákovi ostře vytýká neochotu jich v poskytování pomocí válečných a poukazuje na vlastní záhubu svou i služebníků svých. B. m. /1462]. Cedule č. 1838. Komařický a Kozáku*)! Psaní sem vašemu srozuměl, jakož ste mi psali, abych vám Odolenovú**) a Březského***) přidal, a také kterak kněžští lidé i jiní, že by nepomáhali, a aby sě zároveň dálo, a dotýčíc při tom svých záhub. I nemněte sobě, bychť já všech těch neměl před sebú, ktožť ke mně přislušejí, buďto služebníci buďto poddaní, duchovní neb svěcští, ne tak byšte vy mi v tom rozkazovali, neb znáte dobře v těch věcech mú záhubu i služebníkóv našich, ještoť toliko záhuby trpie i viece nežli vy, netoliko na statciech ale i na svých životiech; protož přikazujiť vám, abyšte ** ***) *) Vladykové z Komařic, pak z Hlavatec s příjmím Kozák, připomínají se mnohokráte v těchto dobách, ale kterých ze jména osob se list tento dotýče, nesnadno jest rozeznati. Vilém Kozák při- pomíná se r. 1467. Snad vdova po Odolenovi z Komařic: Kateřina z Michnic. Však také Beneš a Rehoř z Komařic někdy příjmí Odolen užívali. Sedláček III. 274. Pán na Březí? Viz Sedláček IV. 261.

Strana 243
Dopisy z let 1462 a 1463. 243 tak učinili, jakož sem vám vzkázal, a ten vuoz aby vzdy byl v Crumlově do po- ledne, vedle prvnieho rozkázánie, neb učinilili byšte jinak, sami byšte sebú vinni byli i svú chudinú. 65. Jan z Rosenberka purkrabí Strakonickému: aby s lidem pohotově byl ku pomoci panu Zdeň- kovi ze Šternberka, kterýž uvázati se má v zámek Vitoraz. В. m. [1463, po 13. Jan.J.*) Koncept č. 1870. Olkmaře**) milý! Mníme, že tebe tajno, kterak pan Zdeněk z Šternberga, přietel náš, má se uvázati v zámek Vitoraz, a my k tomu uvazovánie lidi z panství našich vypraviti a poslati máme. I žádámeť s pilností, aby zemany tu k Strakonicím obeslal a s nimi od nás s pilností mluvil, ať by pro poctivé a dobré bratra našeho i naše jiezdecky přípravně v pancieřích, a pacholci jich též, a v lebkách, vedle jiných našich dobrých lidí jeli, a tak aby v sobotu první v puostě [26. Febr.] v Svinech, městečku našem, byli, kdežto jiní dobří lidé také na ten den budú. Věřímeť, že pilnost učiníš a jim povieš, aťby pro takovú potřebu a pro poctivé naše proti tomu odporni nebyli. 66. Neznámý úředník Rosenberský faráři Miličínskému: o stížnosti Jana Malovce proti panu Rosenberskému. V Krumlově. 1463, 2. Febr. Orig. č. 1840. Premissis mille serviciis kněže Jene, přieteli milý! Nebuď tebe tajno, že dnes od KMti list pánu přišel, v kterémžto byl jest list zavřín Malovcóv***) z Boro- tína, kterýžto Malovec králi píše, túže na páně milost, že služebníci páně z Rozm- berka jali jemu jeho služebníka v Miličíně Jana Podoláka a slibem pode ctí a pod vierú zavázali jej, aby sě stavěl v Soběslavi, a že on Malovec sám svého služebníka v svú moc a vězenie vzal jest, nedada sě jemu stavěti. I obeslal s tiem krále proše, aby ráčil pánu psáti, aby jej propustil, a měl-li by co s ním činiti, že před JMKskú, aneb přede pány na súdě, chce jej postaviti. Pak což sem já porozuměl, že nehned propuštěn bude, než když pán sě s králem shledá, že chce s JMtí o to i o jiné, což potřebie toho jest, šíře rozmluviti. Datum Crumlow, feria IV. ipso die festi Purificationis b. Mariae virg. glor. anno dni oc. LXIII. P. de P. Honorabili viro domino Johanni,†) plebano in Miliczin oc, amico suo carissimo. *) Chmel, Regesten Friedrichs III. 400. ***) Jana. **) Olkmar z Neznášov, purkrabí ve Strakonicích. †) Kaplicer. 31*

Strana 244
244 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 67. Jan z Rosenberka purkrabím Krumlovskému a Maidšteinskému: o sjezdu v Brně a o záští Zdeňka Konopištského s arciknížetem Albrechtem. V Brně. 1463, 15. Jul. Orig. č. 1847. Jan z Rosenberka. Perštainský milý, Petře milý! Vědětiť vám dávám, že se dobře mám, a KMti čekáme konečně v sobotu najprv přiští [16. nebo 23. Julii]; a brat muoj, kněz biskup Vratislavský, přijel ve čtvrtek [14. Julii] a kněz Kondrat*) s ním, a jiná kniežata Slezská rady své poslali, a města z sebe že také poslaly. A jakož sem vám po Jarohněvovi**) učinil poselstvie vedle toho záštie, kteréž pan Zdeněk má s knězem Albrechtem a s některými Rakušany, i věřímť vám, že v tom budete péči mieti a pilnost svú, jakož na té potřebě uzřieš, a majíce lidi na hotově panstvie našeho vedle potřebnosti, prvotně opatrujiec zámky na pomezech; a lidi, kteréž máme na pomezí na Rakúském, aťby vezli k hraduom, aby se jim taková škoda veliká nestala. Přišloli by k tomu a vidělili by tu potřebu, aby i dobytek kázali hnáti k zámkuom. A jestliže by mě již počali hubiti, aby odpierali, a dali mi věděti bez meškánie. A já v té mieře chci o to péči mieti, zda by to v lepší konec při- vedeno mohlo býti mezi knězem Albrechtem a pánem Šternberka, přítelem naším. A také že žádám, aby mi dali bez meškanie věděti, kterak sě Rakušané mají v tom záští, ať bych já to věda i věděl sě, kterak v tom maje při KMti; a byloli by toho potřebie, abych od JMti dlúho držán nebyl. Datum Brunnae, fer. VI. in divisione apostolorum anno domini oc. LXIII. Famosis Petro dicto Persstiansky, purkrabio in Maisstayn, et Petro Vissnie, purkrabio in Crumlov, nostris dilectis. 68. Týž týmž: o škodách způsobených lidem páně Zdeňkovým na statcích Rosenberských a o pro- středkování mezi Zdeňkem Konopištským a arciknížetem Albrechtem. V Brně. 1463, 21. Jul. Orig. č. 1848.***) Jan z Rozmberka. Perštianský milý, Petře milý! Jakož nám píšete, tomu sme srozuměli a pilnosti vaší jsme vděčni. A tak sě mějte na hotově, jako ste nám dali věděti. A jestli že by nám škodili a to zoumysla, aby odpierali. A jako ste nám o našich lidech dali věděti, kteří by byli při té škodě, těmi sě ujiste, i kteříby v domnění byli, a lidem našim vedle nich abyšte nedali škoditi. A jakož sě škoda stala vod páně Zdeňkových lidí lidem našim, o to s ním sem mluvil, a tedť list po- sielám, kterýžť on píše pan Zdeněk. Nemeškajtež ho poslati na Vitoraz a lidem těm, **) z Úsuší. *) Olešnický. — Černý či Bílý? ***) Týž list ve Třeboni pod č. 2586 [u r. 1471].

Strana 245
Dopisy z roku 1463. 245 kterým sě škoda stala, ať jdú na Vitoraz, že jim má navráceno býti. A jakož sem vám dal po Jarohněvovi věděti, což sě hrabí Šamberga*) a pánuov z Wolse,**) přátelóv našich, i vo jiných dobrých lidech, jako ste jim měli dáti věděti, i zdálo by sě nám, abyšte panu hrabí Šamberga a panu z Wolse dali věděti, sami od sebe, bychom mohli v tom šíře prospěti, abychom mohli knězi Albrechtovi v tom šíře po- slúžiti, že bychom to rádi učinili. A také že jim věřím jako přáteluom, že to JMti dadie znáti, že sem já té nesnázi beze lsti, kteráž jest přišla mezi knězem Albrechtem a panem Šternberga, a že bych raději JMti slúžil než JMt hněval. Což vám píši, jakž na potřebie uzříte,***) tak se mějte, což byšte rozuměli, k našemu lepšiemu. A poslu jsme poručili o některú věc, tenť vás zpraví. Datum Brunae, feria V. ante Jacobi ap. anno domini oc. LXIII. Famoso Petro dicto Persstaysky, purkrawio in Maysstain, et Petro Wissnie, purkrabio in Crumnau, nostris dilectis. 69. Purkrabí Chúsnický Janovi z Rosenberka: o vězně páně Malovcova. V Soběslavi. /1463], 3. Septembr. Orig. č. 1851. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti posielám list Malovcuov, co VMti odpisuje o toho vězně; i prosím VMti, račte mi VMt v tom rozkázati, kterak se mám v tom mieti, aby se vzdy vedle vuole a rozkázánie VMti stalo. Datum Sobie- Vilém †) purkrabí Chúsnický. slaw sabbato post s. Egidii. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 70. Jan z Rosenberka veškerým úředníkům svým: aby Budějovickým při stíhání těch, kdož neoby- čejnými cestami jezdí, byli nápomocni. V Krumlově. 1463, 18. Octobr. Přepis v rkp. kláštera Strahov. č. 111 pag. 616. Jan z Rožmbergka vám purkrabiem, rychtářuom, lovčím i jiným úřadníkuom našim, listem tímto přikazujem všem: jestližeby měšťanuom Budějovským, kohožkoli z lidí našich, s solí i jinými věcmi a koupěmi, cestami neobyčejnými jedúcího, staviti nebo základ vzíti přihodilo se, abyšte jim v tom nepřekáželi, ale raději, ač byšte mohli, dopomohli, jakož v tom těžké žádáte nemilosti ujíti. Tomu na potvrzení kázali jsme pečet naši k tomu listu přitisknouti. Dán a psán na Krumlově, létha od Na- rození Syna božího tisícého čtyřstého šedesátého třetího, ten úterý po světím Havle. Petrus et Johannes de Rosmberk.††) *) Oldřich hrabě z Schaumburka. **) Wolfganga a Reinprechta z Wallsee. ***) Č. 2586: jakž na potřebie učiníte. †) z Kozího. ††) Týž list v latinském znění tamže: Crumpnaw die s. Procopii, anno octuagesimo primo, což vy-

Strana 246
246 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 71. Zdeněk ze Šternberka purkrabí Krumlovskému: aby poslal někoho na rychlo s listem Zdeň- kovým do Lince ke sněmu. Ve Vitorazi. 1464, 2. Jan. Orig. č. 1855. Službu svú vzkazuji, Petře milý! Jakož mi píšeš, že Špan*) jede k ciesaři, pána svého rozkázaním, kterýž měl jeti do Lince s listem mým: i prosímť tebe, milý Petře, vyprav někoho jiného s tiem listem do Lince ihned bez meškánie, aby ten list tam na ten sněm dán byl, kterýžť sem prvé poslal. A odpovědi ať dočká, ať bych já se uměl zpravovati. A jakož mi píšeš, že hrabě**) listu kleitovnieho ne- položil: takť jej rád položí, jako já, aneb raději. Dán na Vitorazi, fer. II. po Novém Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabie Pražský. létě anno oc. LXIIII°. Slovutnému panoši Petrovi z Višně, purkrabí na Krumlově. 72. Purkrabí Krumlovský Zdeňkovi ze Šternberka: o Španově poselství do Lince. B. m. [1464, po 2. Jan.] Koncept č. 1871. Urozený pane, pane milý! Služba má napřed VMti. Z rozkázánie pána svého milostivého vypravil jsem byl Špana do Lince ku panu z Walse a panu hrabí Šawm- burskému s listy věřícími o ty věci, jakož VMt se pánem mým zuostali ste byli oc. I račiž VMt věděti, že Špan trefil se do Lince, ani sněm obecní mají, a když po- selstvie zdal, tehdy to pan Šawmberský a pan z Walse vznesli na zemany. A tak o to mluvivše, dali sú odpověď Španovi od sebe i ode všech zeman, že za jiné ne- mají, než poněvadž kněžitina Mt pán jich umřel,***) že ta válka také pominula. Pak přes to, zdáli se pánu z Šternberga, že by oč nařékati měl, tehdy že prosie pana z Rozmberga, aby k tomu vedl pana z Šternbergka, přičinil se i prosil od nich, ať by toho ponechal v mierném stanie a v pokoji až do jich pána budúcieho. A když koli pán budúcí bude, kterýž koli, že oni pak chtie rádi mluviti a JMt k tomu vésti, což najdál budú moci, aby pánu z Šternberga rovné učinil, což by učiniti měl. Pak *) ***) kládalo se na rok 1481; avšak latinský original archivu Budějovského, o němž zpravil mne p. Köpl, dotvrzuje, že mysliti se musí na rok 1381. Z toho také vysvětluje se podpis: „Petrus et Johannes de Rosmberk“. Roku 1463 byl vladařem domu Jan z Rosenberka svrchu podepsaný, ale Petr, syn jeho, byl tehdáž rok stár. Jiného pak Petra v celém rodě nebylo. K roku 1481, 4. Julii hodil by se snad již lépe Petr, ač i tu měl by býti spíše Vok. K roku 1381 hodí se pak Petr velmi dobře. Viděti z toho, že list páně Janův z r. 1463 jest obnovením starého nařízení z r. 1381. Poznámka při obou těchto kusech v rkp. Strahovském zachovaná poučuje nás, že list ten vskutku dvakráte byl vydán. Poznámka ta zní: „Tíž oba dva fedrovní listové od JMtí pánuov z Rožmberka jsou na rathouze v sklepě mezi starými majestáty na pergameně s pečetmi.“ — Za laskavé upozornění na toto číslo děkuji p. Fr. Dvorskému. — Rkp. Strahovský č. 111 pochází ze XVI. stol. **) Nepochybně hrabě Cáhlovský; viz č. 72. Jiřík. Arcikníže Albrecht, s nímž p. Zdeněk válčil.

Strana 247
Listy z roku 1464. 247 o panu hrabi na Cáhlově,*) ten jest listem odpověď dal Španovi, jakož teď VMti přiepis listu jeho posielam a k tomu i přiepis listu příměrného; což se v tom VMti zdáti bude, račte mi dáti věděti, ať bych jemu odpověď dal. Datum oc. Petr z Větřnie, burgrabie na Krumlově. 73. Třeboňský hejtman Janovi z Rosenberka: o silnice do Budějovic. Ve Třeboni. 1464, 8. Febr. Orig. č. 1857. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt vaším psaním připomíná, abych toho pilen byl, což se silnic do Budějovic nynie dotejče: račte věděti, že toho neopúštiem, ale což mohu opatruji, i zdá mi se, že jest potřebie VMti opatřiti, což se těch cest dotýče od Machovic a Dubného, aby tu pilně osazeno bylo. Také račte věděti, že sem tomu porozuměl, že by pan Mikuláš,**) purkrabie Hlubocký, jmienil k VMti jeti, a já se o jiné nenaději než o Budějovské, neb jsú u něho byli. Datum Trzebon, feria IV. post s. Dorotheae anno domini oc. LXIIII°. Jarohněv z Úsušie, heitman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, pánu mému milostivému buď dán. 74. Měštěnín brněnský Hanuš Ryšan Janovi z Rosenberka: aby fedroval služebníka jeho, kterýž veze víno do Pasova. V Brně. 1464, 25. April. Orig. č. 1858. Urozený pane milostivý! Služba má ustavičná VMti buď předeslána. VMti dávám věděti, žeť teď posielám Janka, služebníka svého, do Pasova se třmi draylinky vína, aby mi zase tam potřeb kúpil a vyjednal, což sem jemu poručil a svěřil, jako svému věrnému služebníku. I prosímt VMti, jakožto pána svého milostivého, jestliže by VMt v čem požádal vašie rady a vašie pomoci, a zvláště na mýtech vašeho zbožie, což spravedlivě dáti má, to vše učiniti má. A dále prosím VMti za fedrunk listem od VMti, ač by jemu tam dále na mýta potřebie bylo, že jemu lístek ráčíte dáti; a já toho dále VMti chci zasluhovati, jakožto pánu svému milostivému. Datum Brunnae, feria IV. die et festo s. Marcii evang. a. d. 1464. Hanuš Ryšann, měštěnín v Brně. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému, buď list dán. *) Vilém hrabě z Tieršteina. **) z Landšteina.

Strana 248
248 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 75. Purkrabí Helfenburský nejvyššímu písaři Jana z Rosenberka: o vyhotovení dlužního úpisu na 70 kop. Na Helfenburce. [1464), 5. Maji. Orig. č. 1860. Služba má napřed, slovutný přieteli milý! A prosím přičiň se k tomu, ať by mi ten list udělán byl na LXX kop, a ten, kterýž mám na CLXX kop, ať by vám vrácen byl, nebť bych jeho nerad zadržal pro všecky příhody. A také vieš, žeť jest byl tak zmluvil nebožtík purgrabie Zelibořický*) se mnú, žeť mi měl udělán býti na zlaté, nebť jsú je měli jiní tak všieti, [sic] a zlaté mi zase dáti; a onť mi nebožtík řekl, žeť mi má list tak na zlaté udělán býti, a zlaté že mi mají dány býti. A když mi list tak brzy udělán nebyl, i prosil sem jeho, když by list udělán byl, aby jej vzal k sobě. I neohledal sem listu až po jeho smrti, a hned sem o to s tebú mluvil tu na Helfenburce, když sem se uvazoval v hrad, že list tak udělán nenie, jakož jesti měl udělán býti na zlaté. Neviem, pamatuješli to či nic, i věřímť že se k tomu přičiníš, ať ten list jest udělán byl. Psán na Helfnburce, v sobotu před křížo- V.**) Vlášek z Miloněvic, purkrabie Helfnburský. vými dny oc. Slovutnému Johanesovi Ritšawer,***) navyššímu písaři páně z Rosenberka, příteli milý [sic]. 76. Hejtman Třeboňský Janovi z Rosenberka: o příjezdu biskupa Jošta. Ve Třeboni. 1464, 6. Mai. Orig. Fam. Rosenberg 22 e. Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám list kněze Januov, a tak rozumiem, že kněz biskup JMt v tento úterý [8. Mai] v Třeboni bude, neb kněz Jan Kaplicer tak panně†) píše. I prosím VMti, račte pstruhuov k tomu dni poslati pečených, nebť my zde jiných ryb nemáme, než několik štik a kapry. Také račte věděti, žeť já [sic]††) ten den nebude moci u Zibřída býti pro JMt kněze bi- skupa. Datum Třeboň, dominica Rogationum anno oc. LXIIII°. Jarohněv z Úsušie, haitman na Třeboni. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému buď dán. 77. Ondráček Načeradský Janovi Rosenberskému: o nesnázích s purkrabím Zvíkovským. B. m. 1464, 4. Julii. Orig. č. 1861. Službu svú vzkazuji TMti pane, pane mně přieznivý! VMt rač věděti, kterak Petrovský, purkrabie ze Zviekova, pohrážku činí lidem mým, jakožto rychtáři z Ra- *) Mikuláš Zelibor ze Zelibořic byl před Vláškem purkrabí na Helfenburce. ***) Ritschauer. **) Václav. †) Anežce Rosenberské. 14) Jan?

Strana 249
Dopisy z roku 1464. 249 dimovic, že by sám se mnú bez konšel súdil, a dotýče, že co sě kruntu dotýče, že toho bez TMti súditi nemáme, mieně jeho kárati pro to. I milý pane! Věřím já VMti, že toho neráčíte dopustiti, aby on, neb kto jiný, lidi mé, kterýchž v drženi sem, proč káral; neb budúli lidé moji jemu aneboli komu jinému co vinni, jáť na ně každému spravedlnosti udám a dopomohu. A seč bych sám nemohl býti, o to bych sě utekl k MTvé, jakožto ku pánu svému milostivému, neb to viete, že což jest věcí pilných, že to na MtT znášiem a k MT se utiekám. A VMt přidala mi jest k radě pana Viléma Kozského, kterýž jest purgrabí na Chousníce, a toho mi MtT jest nerozkázal, abych já aneb lidé moji sě utiekali k Petrovskému, neb MtT to dobře vie, že co za Petrovského a za jiných úředníkuov jest opustlo, že to já opra- vuji a osazuji. A Petrovskému to vděk nenie, že já s lidmi milostivě nakládám a je osazuji, a z lidí chce bráti pokuty, proti mně lidi búře a pravě, že v kruntiech já nemám rozkazovati. A lidé pravie tak, bychom věděli, že by Petrovský měl nám roz- kazovati, nechtěli bychom tu polúletie seděti, ani sě nic opravovati. I vždyť věřím MtiT, že Petrovskému přikážeš, ať on proti mně lidi nebúří a ať jich s pokojem nechá a VMti škody nečiní, aby sě lidé mohli osazovati, a já ať tak jich v držení jsem podle těch úmluv, kteréž s MtíV mám, neb já v těch věcech tak vždy za- chovával sem sě a vzdy sě zachovati mieniem. A kteréž já úředníky mám, tiť se dobře hodie VMti, a takéť viem, žeť žádnému křivdy neučinie. Datum feria IV. die s. Procopii. Odpovědi milostivé žádám po tomto poslu. Ondráček Načeradský od Hory, služebník váš. Vysoce urozenému pánu, panu Janovi z Rožmberga, seděním na Krumlově, mně přie- znivému. 78. Zdeněk ze Šternberka Janovi Rosenberskému: že nyní na Zelené Hoře pobude. Na Zelené Hoře. 1464 (?), 10. Jul. Orig. č. 1862. Službu svú vzkazuji urozený pane a přieteli milý! Psaní vašemu jsem srozuměl, a z tohoť velmi děkuji. A píšeš mi, aťbych dal věděti, kde by mě jmělo tvé poselstvie naleznúti: jsem nynie na Zelené hoře, a mám úmysl odtud nikam nynie neodjiežděti, lečby mi toho pilné potřebie bylo. A rád bych slyšel, aby se dobře měl a zdráv byl. Ex Zelená hora, fer. III. post. b. Kiliani anno dni 1464 [sic]. Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, p. Janovi z Rosenberka, přieteli mému milému. Archiv Český VII. 32

Strana 250
250 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 79. Purkrabí Helfenburský Janovi z Rosenberka: že poddaní faráře Krumlovského ze vsi Krtel na vojnu vedle lidí Rosenberských jíti se zdráhají. B. m. 1464, 15. Augusti. Orig. č. 1864. Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má napřed VMti. Račtež VMt věděti, že lidé z Krtel, kteréž farář Krumlovský drží, odporni jsú na vojnu vedle lidí VMti odtudž z Krtel jeti, a VMt, když na Helfmburce byla, rozkázala jest jim po rychtáři, aby s nimi sě srovnali a jeli, a oni se na faráře Krumlovského odvolali. I prosím VMti, račte VMt s ním o to mluviti, ať jich neodtrhuje od lidi VMti, neb od stara dávna ve všech věcech jsú se srovnávali a spojovali, buďto na vojnu neb které vozby k hradu, jeho lidé s lidmi VMti, krom za pana Popela,*) tu jsú tepruv roztrženi. I ještě VMť neračte toho dopustiti, aby byli roztrženi. VMt o Koktanovi a Bohuslavovi račte věděti, žeť jsem u nich byl, i nebylo Bohuslava doma, ale s Koktanem jsem mluvil, ten k tomu svoluje; a v zejtra bohdá také k Bohuslavovi pojedu a s nim o to mluviti budu. Datum feria IV. ipso die Assumptionis virginis V. Vlášek z Miloňovic, purkrabie Helfmburský. Mariae anno oc. LXIIII°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, pánu mému milostivému dd. 80. Král Jiří Janovi z Rosenberka: že již vojna pominula.**) V Žatci. 1464, 19. Aug. Orig. č. 1866. Jiří, boží milostí Český král a markrabě Moravský oc. — Urozený věrný milý! Jakož nám píšeš o Hynka z Suché oc. Již jeho v této mieře nám nebude po- třebie, poněvadž, jakožť sme prvé psali, nynějšie vojna pominula. Dán v Žatci, v ne- děli před sv. Bartolomějem, let božích oc. LXIIII, pod signetem prstena našeho. Commissio propria d. Regis. Urozenému Janovi z Rozmberka, raddě našie, věrnému milému. 81. Pavel Dětřichovic Janovi Rosenberskému: o důchodech Choustnických a o sváru náboženském v Soběslavi od faráře Drachovského způsobeném. V Soběslavi. 1464, 18. Octobr. Orig. č. 1872. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt rozkázala, co by mělo k úřadu Chúsnickému k úrokóm přidáno býti na platy komornie, abych to VMti vy- psáno dal; teď VMti v ceduli vypsáno dávám, ješto tomu VMt porozumie. Také sem *) Jana P. z Lobkovic (?) **) Cf. A. Č. V. 290.

Strana 251
Dopisy z roku 1464. 251 mluvil s rychtářem Soběslavským, mluvil [sic] o penieze z mýta, i tak mi odpověděl, žej vydal VMti rozkázáním, a že již nemá krom snad 2 kop. Také račte VMt vě- děti, žeť sme již vzali těch 30 kop gr. českých dobrých u Veselských, a tiť ležie u Habartha, a tak sme jim slíbili za listu dokonánie, jakož sem s VMtí zuostal, do sv. Martina příštieho. Také račte VMt věděti, že mě váš kněz farář Soběslavský zpravil, kterak farář Drachovský všed do města k Jakubovi Moskuotovi; a tak fa- ráře zpravovali, že by někoho nemocného zpoviedal; a slyše to farář, poslal tam kněze svého, žádaje na něm, aby ovcí jeho prázden byl, tak vedle práva duchovnieho, a boje se, aby jeho osadních v bludy neuvodil, neb tak kázal zjevně, žej pod jednú zpósobú toliko puol svátosti, a ktož tak přijímají, že blud přijímají. A potom Dra- chovský farář tuze a hrubě mluvil před knězem farářovým a potom před samým fa- rářem Soběslavským, pravě což mluvil, žej pravdu mluvil. A mezi tiem počeli sě v tom domu někteří búřiti proti knězi farářovi, a kněz farář vznesl to na Bolo- chovce,*) a Bolochovec zavolav rychtáře, šli k bráně. A když farář Drachovský po té puotce jel do Prahy, tu rychtář zavázal téhož faráře, jestliže by rychtář čím od VMti potkán byl pro ten povyk, aby se v Soběslavi postavil. A farář Drachovský jev do Prahy, i vrátiv se tyto listy přinesl, kteréž teď VMti posielám.**) I račte VMt v tom rozkázati, kterak mi se v tom máme mieti. Scriptum Sobieslaw, fer. VI. ante XI. milia virginum raptim anno oc. LXIIII°. Paulus de Praga.***) Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému. 82. Jan z Rosenberka Zdeňkovi Konopištskému: o Jindřicha Cinišpana. a) B. m. [1464, před 5. Nov.] Koncept č. 1873 a. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Přijel ke mně Jindřich Cinispan s dobrými lidmi a přátely svými, zpravuje mě o té puotce, kterúž jest měl s Rúsem, a žes jej pane obeslal, i také Rús, napomienajíce jej k stavení. Prosímť já tebe, milý přieteli! Ponech takového napomínání, a jáť bez meškánie k tobě někoho ústnieho pošli, po němž tomu běhu všemu šíře a lépe porozumieš. Věřímť, že to učiníš, nebť já tiem také dlíti nebudu. b) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož jsem před sím psal, že by Jindřich Cinispan s dobrými lidmi a přátely svými ke mně přijel, zpravuje *) Bolechovec Jan ze Šatavy v letech dřívějších hejtman Soběslavský a po r. 1464 hejtman Choustnický. **) Nejsou zde, jen na rubu tohoto dopisu poznamenáno: „Rokycan a Pražané“. ***) Pavel Dětřichovic dříve až do r. 1448 všemohoucí primas a purkmistr na Novém Městě Pražském, nyní písař a správce důchodu na Choustníce, s obyčejným sídlem v Soběslavi. 32*

Strana 252
252 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mě o té puotce, kterúž jest měl s Rúsem, a že bych k tobě chtěl někoho ústnieho vypraviti oc. Bylť jest s ním také Zachař z Nemyšle, Litvínóv bratr, test jeho, i jiní dobří lidé, služebníci moji a přietelé jeho. Prosím tebe, milý přieteli, ponech té věci v mlčení do mého s tebú shledánie. Věřímť, jako přieteli, že to pro mě učiníš, nebť bych o to najradše sám s tebú rozmluvil. Panu Zdeňkovi o Cinispana. 83. Zdeněk ze Šternberka Janovi Rosenberskému: v téže záležitosti. Na Vitorazi. 1464, 5. Novembr. Orig. č. 1873 b. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o Jin- dřicha Cinispana, že přijel k tobě s dobrými lidmi a zpravil tě o té puotce a mého napomínání jej oc. Milý přieteli! Proč bych ho nenapomínal, poněvadž jest vězeň mój, a služebníci moji ho jali, Rús z Újezda s jinými mými dobrými lidmi, kterémuž jest slíbil vězenie před těmi dobrými lidmi, mně se postaviti, když bych ho obeslal; a již sem ho dvakrát obeslal, i Rús služebník mój jednú; nedbáť slibu svému dosti učiniti. Protož, milý přieteli! rád já vidím každého tvého, kohož ke mně pošleš s pravú vierú, ale on ať mi sě postaví a svému slibu dosti učiní, chceli dobrý člověk býti a své cti dosti učiniti. Rád bych slyšel, by sě dobře měl i se všemi svými a ščastně vedlo. Dán na Vitorazi, feria II. infra Octavam Omnium Sanctorum a. d. 1464. Zdeněk z Šternberka, najvyšší purgrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmbergka, přieteli mému zvláště milému. 84. Opat Vyšebrodský Janovi z Rosenberka: o víno pro biskupa Jošta. Ve Vyšším Brodě. 1464, 10. Nov. Orig. Fam. Rosenberg 22 e. Urozený pane, pane milostivý! Modlitbu svú věrnú VMti vzkazuji. A jakož mi VMt píše o vínu kněze biskupovu, vědieti VMti dávám, že jsú Hořičtí*) formané nám přivezli víno do kláštera z Rakús. I najal sem jednoho z těch formanuov, aby dovezl knězi biskupovi to jisté víno do Naisy v sedmnácti zlatých uherských od nás z kláštera. Pakliby se VMti nezdálo, aby v těch penieziech knězi biskupovi víno do- vezl, tehdy sem s nim umluvil, aby mu kopa byla dána od nás do Crumplova od vozby. A dnes je bohdá přivezú. A teď ho VMti posielám koštovati. A co sě VMti zdáti bude, to račte dáti věděti po tomto poslu formanovi, kterýž čeká s vínem v Crumplově. Také dávám VMti věděti, že víno, kteréž VMti máme dáti, přivezeno *) Höritz na panství Vyšebrodském, Palackého Popis 316.

Strana 253
Dopisy z roku 1464 a 1465. 253 bude dnes do Crumplova, a vozatajovi, kteréhož jsme najeli v šesti funtech, tomu VMt račte přikázati zaplatiti od vozby, jakož jest od stara dávna placeno. Datum ex Altovado sabbato in die Ludmillae*) anno dni oc. LXIIII°. Thomas, abbas monasterii Altivadensis. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 85. Vojtěch z Jivovice Janovi Rosenberskému: o sporu s Komařickým a s Erazimem z Michnic. Ve Svinech Trhových. [1464/, 4. Dec. Orig. č. 1874. Služba má VMti urozený pane milý! Jakož mi VMt psal, abych Komařickému**) list poslal, toť jsem učinil pane hned v sobotu ten den, a ještěť mi na to žádné odpovědi nedal. Než pane, račte věděti, žeť jest zdráv a žeť mu nic nenie; i prosímť VMti, račte nám o to rok položiti, ať by z toho něco horšieho pane nebylo; a také VMt vidí, žeť svatí časové jdú. A také, milostivý pane, rač věděti, žeť jest Erazim z Michnic obeslal člověka mého gruntovnieho i druhého rychtáře mého i Holkov- cova,***) ať by sě mu stavěli na Krumlově, jakožto včera byli; pakli by toho neučinili, žeby chtěl karníky po ně poslati, aby je zjímali. I věřímeť VMti já s Holkovcem, že VMt nedá našich lidí jímati bez viny. A když VMt tento rok složí, tu VMt to dobře šíře uslyšíte, kteréť Erazim k nim právo má. Prosím VMti račte tiem nedlíti, jedné abychom mohli přátely k tomu obeslati. Datum in Svin, feria III. in die Barbarae virginis gloriosae. Vojtěch z Jivovice a z Chvalkova. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozemberka, seděním na Krumlově, pánu milostivému. 86. Purkrabí Krumlovský Janovi z Rosenberka: kdy má vypraviti pět jízdných na Třeboň. Na Krumlově. 1464, 16. Dec. Orig. č. 1875. Urozený pane pane muoj milostivý! Jakož mi VMt rozkázal, abych těch pět jiezdných na hotově měl a do Třeboně je poslal, račte mi to dáti věděti, k kterému dni mají v Třeboni býti. Datum Crumlov, dominico post Luciae anno oc. LXIIII. Kunrát z Petrovic, purkrabie Krumlovský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému buď dán. 87. Král Jiří Janovi Rosenberskému: varuje poddané i jeho před Wahingarem. V Praze. 1465, 24. Febr. Orig. č. 1879. Jiří boží milostí Český král a markrabě Moravský oc. Urozený věrný milý! *) Hodí se v tomto roku toliko na: Přenesení sv. Lidmily (10. Nov.). ***) Jan Holkovec z Holkova. **) Viz nahoře č. 64.

Strana 254
254 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. Posielámeť přiepis, z něhož srozumieš, kterak Wachingar*) Čechuom i Moravčicuom odpoviedá, ježto nevieme proč. Protož vystřez lidi své, aťby do Rakús nejezdili, i také to vědúc lidé tvoji, aby sě na hotově měli k odporu, jestližeby sě kde pokusil do Čech tvým lidem neb služebníkuom škodu učiniti. Dán v Praze, v neděli maso- pustní, let božích oc. LXV°, pod signetem prstena našeho. Commissio propria d. Regis. Urozenému Janovi z Rozmberka, radě našie, věrnému milému. 88. Zdeněk ze Šternberka Janovi z Rosenberka: o Budějovických a o zprávě, že král měl býti otráven. V Brně. [1465?7**), 5. Mart. Orig. č. 2288. Službu svú vzkazuji urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o to, což sě Budějovských dotýče: milý přieteli, neměj mě v tom za zlé, žeť mě to bezelsti přišlo, žeť sem to zapomněl a úředníku svému nepověděl; než teď jemu píši a při- kazuji, aby žádného z Budějovic na všem zbožie mým nepřechovávali ani fedrovali, dokudž s tebú smlúvu nevezmú. A novin neumím žádných psáti, než pravil mě pan Procek,***) že mu psal kněz Viktorin, že sú měli krále JMt otráviti někaký Bytieř†) a Kynck [sic] a někto viec; i dověděli sě toho. Rád bych s pravú vierú, by sě dobře měl. Dán v Brně, v úterý po sv. Václavu přenesenie oc. Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, přieteli mému milému. 89. Jindřich ze Stráže Janovi z Rosenberka: posílá k němu purkrabí svého k ústnímu jednání. V Praze. 1465, 11. Mart. Orig. č. 1880. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozumberka, přételi mému dobrému. Já, Jindřich z Stráže, najvyšší hofmistr královstvie Českého, službu svú vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý! A posielám k TMti slovútného panoši Vaňka z Vru- tice, purkrabí mého na Stráži, úmyslu mého úplně zpraveného; a což s TMtí v této mieře ode mne mluviti bude, abyšte jemu toho ráčili věřiti, jako bych s TMtí sám osobně mluvil; věře TMti, že se v tom tak okážeš jako pán spravedlivý, oč TMt úřadník mój ústně zpraví. Datum Pragae, feria II. ante s. Gregorii oc. LXV. *) U Chmela (Reg. 496): Wehinger zu Ottenslag. **) Totiž před smrtí pana Procka z Kunštatu, v listě tomto připomenutého. Jiného kriteria pro vročení listu tohoto naprosto jsem nedohledal se. — Snad dalo by se mysliti na rok 1463? ***) z Kunštatu, jinak z Opatovic. †) nebo: Rytieř.

Strana 255
Dopisy z roku 1465. 255 90. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: o příjezdu pana Zajíce. V Krumlově. 1465, 11. Aug. Orig. Fam. Rosenberg 17. Jan z Rozmberka oc. Pavle milý! Zpraveni jsme, že by pan Zajiec měl tudy jeti k nám na Soběslav. Protož to věda, žádámeť, aby jej potřebami opatřil, rybami, obrokem a kterýmiž muožeš. A kdyžby jedné k vám přijel, daj nám hned věděti, dnem i nocí, a zvěda, jedniemli dnem z Soběslavě na Krumlově bude, to nám také daj věděti. Datum Crumlow, dominico post Laurencii anno oc. LXV°. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusník, nostro fideli dilecto. 91. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: o odběhlých poddaných z městečka Veselí. B. m. 1465, 28. Sept. Orig. č. 1888. Jan z Rozmberka. Pane Pavle milý! Vznesl na nás Hanuš z Třeboně, uka- zatel tohoto listu, žeby jemu ten, kterýž sedí s jinými z Veselé, pobral zlaté a pe- nieze, a ti z Veselé že sú ustúpili a domy i statku tu u Veselí odběhli. Žádámeť s pilností, aby ty statky opatřil a toto nazřel, aťby ničímž hýbáno nebylo, ani roz- trženo do našeho dalšího rozkázanie. Datum sabbato die s. Venceslai anno dni oc. LXV. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusnik, fideli nostro dilecto. 92. Pavel Dětřichovic Janovi Rosenberskému: o loupežnících a rozdělení kořisti jim odňaté. V Soběslavi. [1465], 30. Sept. Orig. č. 1889. Urozený pane, pane muoj milostivý! Prosil mne Hlavnička k VMti za pří- mluvu, jakož jest sě jemu příhoda stala, že jest lúpen, ježto VMt ústně šíře zpraví. I zpravuje mě, že by rychtář Miličínský i s těmi, kdož jsú je honili ty zloděje, vedle Hlavničky, chtěli ty penieze mieti, kteréž jsú vzati Hlavničkovi, i ty koně i tu zbroji, kteráž je těm zlodějuom vzata. I milý pane! tak sem slýchal i při tom býval, že kdož svého co při kom najde, kdož lúpí, že jeho jistina má vrácena býti, než což jest zlodějského, buď kuoň neb voděnie, to jest na VMti rozkázanie; vzdy trudu mají požiti, aby potom pilněji honili. I zdá mi sě, že by sě ti kuoni mohli k hradu hoditi, a s nimi na penieze vedle vuole VMti uhoditi. V tom račte rozkázati: a byť Hlavničky samého a počátku jeho nebylo, tito by žádného prospěchu neučinili, nebť jest sám oba jal. A mistra kata toho vzajtra vypravím na Zviekov. Datum Soběslav, feria II. post festum Michaelis archangeli. Pavel z Prahy. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, pánu mému milostivému.

Strana 256
256 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 93. Jan Kaplicer Janovi z Rosenberka: o věcech hospodářských a pouti paní Anny Hlohovské, choti páně; zprávy o poselství Zajícově v Praze. V Miličíně. 1465, 4. Octobr. Orig. Fam. Rosenberg 2. Urozený pane, pane milostivý! Modlitbu svú ustavičnú napřed vzkazuji VMti. O Kunšovi Vidlákovi, jakož VMt píše, hned sem jej obeslal, a za toť mám, žeť on to objedná, aby nesnáze nebylo o několiko dní. Takéť mi Rehoř Klaric píše, že Ja- rohněv z Kúta řekl VMti 11/2 kop neb II kop pójčiti, a že jest s ním na tom zuostal, aby mně sem dal věděti. I slal jsem k Jarohněvovi na Kút, ale ještě nebyl z Prahy přijel. Ještěť jej obešli a cožťkoli na něm zviem, nezmeškámť VMti dáti věděti. A nevieli VMt, ale rač věděti, žeť jesti súd zemský osazen a súdie. Pan Zajiec súditi nechtěl a odjel, a rozličné řeči jdú nestatečné. A všakž sě proto lidé zde v kraji na péči mají; ač nezřetedlně, větčie diel poselstvie páně Zajiecovo po- chvalují zemané, ale doma toliko; než v Praze wawa [sic], ale každý Amen řieká. Včera Rús z Prahy jeda, zde sě stavoval a jedl u Jóny. Poslal po mě a mluvil se mnú; když, dá-li buoh k VMti přijedu, tomu VMt porozumie. Slyšel sem zde několik hlasóv, že by zástavy dobré paměti Koňatovy VMti zasě darmo měly přijíti; ztazoval sem se toho na něm, nemohl sem nic jistě porozuměti, než tak mi jest rčeno, že kšaft ještě otevřen nenie. Slyším také, že paní JMt putuje; zdařiž milý buoh! Bych tam byl, nelze by bylo, než s JMtí putovati. Tuším vždy, že by ta pút bohdá nadarmo nebyla, neb by JMt v tom uslyšána byla, aby bříška přibylo, aneb já, aby mi mého ubylo. VMti velmi děkuji, že mi VMt zde pobytím ráčil pohověti; buduť bohdá VMti potom lépe a snažnějie dvořiti. Datum Miliczin, f. VI. ipso die Kněz Jan Caplicer, farář Miličínský. s. Francisci anno oc. LXV°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 94. Diviš z Nechvalic Janovi Rosenberskému: o zatčení a uvěznění poddaného Rosenberského Brusa. V Nechvalicích. 1465, 13. Oct. Orig. č. 1890. Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane, pane milý! Jakož TMt píše páně Mti pánu mému, kterak sú lidé vaši honili Brusa*) a jali jej sama druhého i svá- zali je, a dotýče VMt, že bych se k tomu přihodil. I rač VMt věděti, že lidé VMti přijeli ke mně, prosiece, abych jim pomohl honiti, a já sem to učinil; a když sme se jich dohonili, tu sú je oni vázali sobě k zisku, jakž se jim zdálo. I dále dotýče TMt, že bych já za Brusa slíbil pode ctí a vierú, aby jeho nevázali, že jest člověk *) ze Zahrádky? Cf. Sedláčka III. 129.

Strana 257
Dopisy z roku 1465. 257 dobrý a že vše má učiniti, což rozkáži, a že bych jej pustil. I rač VMt tomu ne- věřiti, žeť toho nenie; a bychť komu co slíbil, chtěl bych svému slibu dosti učiniti, jakožto na dobrého člověka slušie; nebť mi ižádný bohdá nebude smieti toho vuoči mluviti před páně Mtí pánem mým; pakli kto co bude mluviti, ale budu jemu od- pierati jako na dobrého člověka slušie. Datum Nechvalic, dominico ante Galli, an- Diviš z Nechvalic. norum dni oc. LXV. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberka, pánu mně přieznivému. 95. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: aby dal gleit poddanému z Veselí. B. m. 1465, 14. Okt. Orig. č. 1891. Jan z Rozmberka. Pane Pavle milý! Jakož nám píšeš o Chrustové syna z Ve- selé, přimlúvaje se zaň oc. Jestiť naše plné povolenie, aby jemu dal glejt od sva- tého Havla za dva měsiece, nechť přijde a zpraví se tak, jakož pak oň píšeš. Datum feria II. Calixti anno dni oc. LXV. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusnik, fideli nostro dilecto. 96. Smlouva Jana z Rosenberka s Oldřichem Roubíkem z Hlavatec o purkrabství na Maidšteině. B. m. 1465, 16. Okt. Orig. č. 1892. Léta od narozenie syna božieho oc. šedesátého pátého v středu den sv. Havla stala se jest úmluva mezi urozeným pánem, panem Janem z Rozmberka s jedné a slovutným panoší Oldřichem Rúbíkem z Hlavatec strany druhé, takže již psaný Oldřich Růbík má býti purkrabí, a hradu Majdštejna chovati a tu mieti devět pěších střelcóv branných a sám desátý. A na to chovánie hradu má jemu páně Mt vydá- vati na každý rok šedesáte kop, rozdielně, nynie o svatém Havle na uvazovánie hradu třidceti kop a o svatém Jiří potom příštím třidceti kop, a tak potom vzdycky na ty roky, dokudž tu purkrabí bude. Také zvláště má jemu vydávati šest kop na hlásné do roka, takž rozdielně, jakož nahoře se vypisuje. Item, sto čebruov žita do roka, sto čebruov ovsa do roka. Item, dvanádete sladuov, item, poplužie s lukami, kteréž prve k hradu slušie, a k tomu Bory, dědiny i s lukami, jakož prvé Rús pur- krabie držel, item, rybaře dva na řece, item, ten potok od Benešova Chlumského potoka až do řeky pod hradem. Item, braň hradová i jiné rozličné věci ty jsú v ce- duli popsané a pečeťmi stran obú svrchupsaných zapečetěné, kteréžto také Oldřich Rúbík na stupování hradu takéž zase stúpiti a navrátiti má. Také jest umluveno, když by koli pán chtěl purkrabí tu změniti, aneb že by Oldřich svrchupsaný nechtěl purkrabí tu býti dále, tehdy mají sobě puol léta napřed dáti věděti, kteráž koli Archlv Český VII. 33

Strana 258
258 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. strana jedna druhé, a to při svatém Jiří neb při svatém Havle. Na svědomie svrchu- psané úmluvy my nadepsaní Jan z Rozmberka a Oldřich Rúbík z Hlavatec pečeti naše k tomuto listu kázali sme přitisknúti.*) 97. Král Jiří Janovi Rosenberskému: o zloupení posla arcibiskupa Salcburského. V Praze. 1465, 22. Okt. Orig č. 1895. Jiří, z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. Urozený věrný milý! Posielámeť list, kterýž nám psali věrní naši milí měštěné Budějovští, o zlúpení posla biskupa Salcpurského,**) jakož z toho listu šíře porozumieš. Protož žádáme od tebe s pilností i věřímeť, že svú pilnosť v tom jmieti budeš, ať by takoví lúpežové viece se nedáli, a ti, ktož by v takových věcech nalezeni nebo zlapáni byli, aby nad nimi vedle jich zaslúženie mstěno bylo, aťby takové věci nám i tobě k hanbě viece se nedály, a to, což tomu poslu vzato jest, aby zase bylo navráceno. A svým úředníkuom poruč, aťby také toho pilni byli a ty lúpeže stavovali. Dán v Praze, v úterý po je- denácte tisících panen, královstvie našeho léta osmého. Ad mandatum domini Regis. Urozenému Janovi z Rozenberka, věrnému našemu milému. 98. Jošt a Jan z Rosenberka i ostatní jednotníci Zelenohorští knížatům říše německé oznamují, že pro své u krále křivé osočení na sněmy do Prahy více jezditi nebudou.***) [Na Zelenéhoře. 1465, 30. Nov.] Opis č. 1938 c. Kniežatóm. Osviecené a vysoce urozené knieže a pane náš přieznivý! Službu naši VMti vzkazujem. Došlo nás jest, že král JMt, pán náš, k VMti a k jiným kniežatóm, přá- *) Srovnej: Mareš v Č. Č. M. 1881, 73. **) Arcibiskupem v Salzburku byl Burkhard von Weissbriach (1461—1466 16/2). ***) Spis tento zachoval se ve dvojím znění; jedno dle codexu Talmberského tištěno jest v A. Č. IV. 115, s plným sice určením, kdy a kde bylo dáno, ale s adressou toliko: „purkmistruom a raddám měst Pražských“. Současný nedatovaný opis téhož kusu v Archivu Třeboňském (č. 1938) zavírá v sobě ještě tato jména, jimž spis byl poslán: „Urozeným pánóm, panu Jindřichovi z Stráže, najvyš- šiemu hofmistru, panu Jindřichovi z Michalovic, najvyššiemu komorníku, panu Jetřichovi z Janovic, najvyššiemu sudiemu král. Českého i jiným pánóm nynie na sněmu v Praze, bratróm, švagróm a přá- telóm našim milým bd. Statečným a slovutným rytieřóm a panošem nynie na sněmu v Praze, přá- telóm milým.“ Viděti z toho, že znění v A. Č. IV. 115 tištěné rozesláno bylo všem třem stavům. Druhé znění od týchž osob knížatům říše německé poslané vydáno dosud nebylo, ač Palacký v D. Č. IV. 2. 307 zmínku o něm činí. Liší se v některých kusech od znění stavům českým posla- ného, a proto zasluhuje býti uveřejněno. Datum položili jsme totéž, kteréž nachází se v A. Č. IV. 115. Při této příležitosti poznamenávám, že nedatovanému přiznavacímu listu k jednotě Zelenohorské, tištěnému v A. Č. IV. 115, sluší datum 30. Nov. 1465 (Arch. Třeb. č. 1897).

Strana 259
Dopisy z leta 1465. 259 teluom VMti, poselstvie svá činí, některé věci o nás rozpisuje, ale nevieme co, ačkoli buohdá tiem jsme jisti, že JMt ani žádný jiný nemuož o nás nic škodného v pravdě psáti; ale JMt vzav k nám nedobrú vuoli proto, že stojíme o obecné dobré slavné koruny našie České a o svá starodávnie práva a svobody, kterýmiž jsme vysvobo- zeni a obdařeni od ciesařóv římských a králóv českých, pánuov našich milostivých, i jsúce velmi obtieženi a z nich vyvedeni, abychom zamlčením dokonce o ně nepřišli, k JMti o svú i všie koruny takovú velikú spravedlnost mluvili sme a mluvíme; a JMt z té příčiny o nás mluví a rozpisuje, jakož sě JMti zdá, jinak nám ty všecky věci obracuje nevinně, ježto bohdá náš úmysl jiný nenie než prostý a přímý o obecné dobré a svobody zemské stojiece, jakž jsme toho povinni sami sobě i svý koruně. Jakož teď VMti posieláme sepsáno, kterak prvnie i nynie druhé poselstvie k JMti učinili jsme,*) tu v tom VMt shledá, žeť bohdá ničímž scestným proti JMti nejsme vinni, ale že spravedlivě a z povinnosti o svá a zemská práva a svobody stojíme. Také milostivý pane, VMti žalujem, kterak nás JMt vysoce na naší cti do- týče, neb nás jest nynie došla veliká a najvětší věc a na našeho přietele, kněze bi- skupa Olomúckého JMti, i od jiných našich přátel; kterýžto kněz biskup JMt mluvil jest před pánem z Rožmberka a před panem Zdeňkem z Šternberka, že bychom my králi JMti měli psáti „pán náš milostivý“, ale mušíme psáti, že „pán náš nemilo- stivý“; a že by JMt knězi biskupovi ukázal někaký spis, kterýž sě dotýče našic duše, našie cti, našeho hrdla, a statek jest najmenší. A ukázav jej tu, že jest JKMt jistil, že jest jistě tak, že když jsem já Zdeněk z Šternberka byl nynie v Rakúsiech u najjasnějšieho pána ciesaře římského v Novým Městě a s JMtí sě o svú sprave- dlnost smlúval, že sem jako tu jednal se panem Hanušem Rorbocharem,**) abychom JKMt otrávili, anebo zpósobi [sic], aby JMt zamordován byl, a že jsme sobě ciesa- řova syna za pána vzeli, a že pan Zdeněk z Šternberka má u JMti správcí zde v Čechách býti, a že jemu má vydáno býti deset tisíc zlatých na každý rok; a kněz biskup Vratislavský JMt a pán z Rožmberka že mají JMti ciesařova syna ve všech zemiech Slezských vlásti a hawptmané býti, a že jim má na každý rok XV tisíc zl. vydáno býti; a pan Jan Zajíc a pan Oldřich, bratr jeho, že v Lužnické zemi mají hawptmané býti, a že jim má na každý rok šest tisíc zlatých vydáno býti; a pan Hanuš Rorbach že má markrabí na Moravě býti. Ty veliké věci i mnoho jiných věcí kněz biskup JMt nám z někaké cedule pravil, také toho dotýkaje, kterak jest mnoho ji- ného, ježto sě nás také dotýče, že výše býti nemuož. To pak JMt za naši velikú a věrnú službu nám oplacuje. V kterýchto věcech my ani naši předci, úfáme Bohu, skutkem, raddú, ani pomyšlením vinni nebyli. Kteréžto veliké věci a přieliš nešle- chetné a křivé JMt král knězi biskupovi Olomúckému i jiným, komuž sě JMti zdálo, *) A. Č. IV. 2, 102 (první) a D. Č. IV. 2, 307 (druhé poselství). **) Jan z Rohrbachu. 33*

Strana 260
260 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. ukazoval, ješto sme tiem ohlášeni široce v této zemi beze všie viny; neb bychom takovými věcmi vinni byli, čehož bože ostřež, nechtěli bychom na tomto světě živi býti sami sobě i svým přátelóm k budúcí hanbě. Ale král JMt vzav k nám zlú vuoli pro naše spravedlivé JMti napomenutie a pro všecku zemi pro dobré obecné zemské, pro práva, pro svobody a pro pravú spravedlnost, i nelituje JMt našie cti bohdá bez viny. Neb kdyby JKMt, takových velikých nešlechetností o nás neukazuje, a tak nás JMt bez viny na našie cti nemaže, byl nás JMt obeslal a dal nám JMt to věděti, jestli že bychom sě řádně z toho nevyvedli jako nevinní, dosti jest času měl JMt o nás takové nešlechetnosti ukazovati a rozsévati. Úfámeť milému bohu, že se nám před jeho svatú milostí veliká křivda děje, i přede všemi dobrými lidmi; a všeckoť křesťanstvo bohdá má naši nevinu shledati, a tak to, což najdéle budem moci, oznámíme. Neb sě pan Zdeněk z Šternberka toho táhne najprv na ciesaře řím- ského JMt a na JMti radu, kniežata duchovní i světská, i na všecky hrabie, pány, rytieře JMti dvořeny: když pan Zdeněk tam u ciesařovy milosti byl v Novým Městě, že jest tu pana Hanuše Rorbochara neviděl, aniž jest zase do Nového Města přijel, až jest i on pryč odjel; téhož sě táhne na kněze Míšenského mladého,1) kterýž má královu dceru2); téhož sě táhne na všecky pány Rakúské, kteříž tam byli, zejmena biskupa Pasovského,3) probošta Viedenského *) a hrabí Sigmunda z Šamberka,5) bratra jeho, pana Storhenbergera,5) pana Lichtštajnara,") pana Potendorfora,3) pana Ekerco- pana Osvalda Aycingara, pana Sigmunda Aycingara, pana vara,3) pana Ebersdorfara, 10) Tyeře,11) pana Saysenekera 12) a jiných mnoho, ježto jich od dávních časóv tolik u ciesaře nebylo v Novým Městě, že pan Zdeněk tam pana Hanuše Rorbochara nikdež neviděl ani zase za jeho přítomnosti přijel, až jest on pan Zdeněk pryč odjel. Buoh to vie, že jest pana Rorbochara neviděl, jakž v Čechách byl a králi zlaté urukoval, a jest tomu bez mála dvě letě. Znamenajž VMt, by taková věc měla býti veliká a nešlechetná, a ciesař nám měl takové penieze dávati, jakož jsú sobě smy- slili, a my také měli syna jeho za pána vzieti, o těch všech věcech musil by JCMt věděti; ale buoh to vie, že ani CMt, ani pan Hanuš Rorbochar se panem Zdeňkem o to, jakž sú živi, nemluvili, ani oni s nimi. Protož, milostivé knieže, již tomu teď široce VMt rozuměti muožete, že nám jest nebezpečná věc k sněmóm jezditi a při našem pánu bývati, neb takové věci veliké naší duši i cti nic nemuož škodnějšieho býti, neb mohli by nám snad tak v náhlé ty smyšlené věci ukázány býti, ježto bychom k vývodu nebyli dopuštěni. Ale všemohúcí pán Buoh z své svaté milosti ráčil nám to dáti, že jsme to od svých přátel zvěděli, a tomu sě již vystřiehli; a teď 3) Oldřicha z Nussdorfa. 1) Albrechta. 2) Zdenu. 4) Albrechta hraběte ze Schaumburka 1445—1470. Weiss Gesch. v. Wien II. 401. 5) ze Schaumburka. 7) Jindřicha, z Mikulovské linie. 6) ze Stahrenberku. 8) 10) Ebersdorfer Reinprecht. 9) Jiřího von Eckartzau. Jiřího nebo Fridricha. 11) Snad: Viléma Tiersteina? 12) Jiřího ze Seussenecku.

Strana 261
Dopisy z roku 1465 a 1466. 261 svú nevinu VMti i jiným křesťanským a svaté říše kniežatóm, pánuóm i rytieřstvu i také jiným dobrým lidem ohlašujem, věřiece VMti, že vám takové veliké a ne- duovodné křivé a na nás smyšlené věci líto bude. A za to pak VMti zvláště pro- síme, psal-li by VMti co král, v tom našie cti dotýče, aby nám to pro naši službu ráčil dáti věděti po tomto poslu. Neb to VMt, i každý dobrý bohdá, shledati má, jakož i teď zřetedlně vidíte, že sě nám před bohem i před lidmi přieliš krátko a velmi veliká křivda děje, proto že jsme sě pro obecné dobré slavné našie koruny české zasadili, jakož sme sobě i všem obyvateluom toho povinni. 99. Purkrabí Strakonický Janovi z Rosenberka: o záležitostech válečných. V Strakonicích. 1465, 8. Dec. Orig. č. 1902. VMti urozený pane, pane mně milostivě přieznivý! Služba má napřed. A po- sielám teď VMti list páně Vilémuov Rabského.*) A také rač věděti, žeť sem se v ji- stotě toho uptal, neb mě toho Vrabský**) zpravil; jakož sú pravili, žeby byly cesty kněze Mti osazeny, že jest nic nebylo, ale že sú tu někteří z páně Zdeňkovy čeledi ležali. Datum Straconic, dominico ipso die Conceptionis s. Mariae, annorum dni oc. LXV. Olkmar z Neznašuov, purkrabí na Strakonicích. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mně milostivě přieznivému. 100. Prokop z Rabšteina Janovi z Rosenberka: o pobrání sukna Netolickým, kteříž clo projeli. V Praze. 1466, 13. Febr. Orig. č. 1915. Urozený pane milý! Službu svú vzkazuji TMti. Jakož mi píšete o Netolických prosiece, aby jim sukna vrácena byla, kteráž jim i jiným byla pobrána, že clo pro- jeli. To se jest ještě bylo stalo za nebožtíka Stibora, úředníka mého; i některým, kteříž za to prosili, kázal sem vrátiti, ale tak mne moji zpravovali, že Netoličtí ne- vyprosili, aby jim vráceno bylo, ale ještě hrdě mluvili. A TMt mně o tom nikdy nic nepsal, i nezdálo mi se, bych Netolickým ne vděk vrátil; byšte mně o tom byli psali prve, mám za to, že mi v tom věříte, měl-li bych komu vrátiti, tehdy bych vám vrátil. A poněvadž nynie za to prosíte, chciť jim kázati vrátiti aneb z ruko- jemstvie propustiti, jestližeť jsú sukna vyručili. A za to Netolických jich hrdé mlu- vení, dadie-li mi lagu vlašského poctú, nebuduť se z toho hněvati; pakliť mi nedadie, děkovati jim nebudu, ale vašeho psanie poživu, nebť bych vám rád učinil, co by libo bylo; ale zač já prosím, řiedko mě kdy uslyšíš, a zač sám mne prosíš, vdycky to *) Vilém mladší z Risenberka a z Rabí (vůbec Rabský zvaný). **) Jan.

Strana 262
262 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. učiním. A toť stavím k tvému rozsúzení. Dán v Praze, ve čtvrtek před sv. Valen- tinem anno dni oc. LX sexto. Prokop z Rabenšteina, kancléř Český oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozenberka, pánu a přieteli mému milému. 101. Jošt s Rosenberka bratru svému Janovi: že nemůže ze Slezska se vzdáliti pro sněm od legata vypsaný, pak vypisuje jednání biskupa Tasa a měst moravských s legatem. Ve Vratislavi. [1466],*) 20. Febr. Orig. č. 1950. . . došel Službu naši bratrskú**) . . . . . . . . to . . . muožem tomu dosti nás v ten pondělí masopustní [17. Febr.] . . učiniti, neb kněz legat***) položil jest zde všíem knížatům] Slezským, rytieřstvu i městuom sněm obecnie druhú neděli u postě [2. Martii], od kteréhož nám bezelstně nelze odjeti; ale potom, když budem moci, chcme rádi přijeti, jestliže budem opatřeni glejtem bezpečným a prostranným. Miesto sjezdu nám se zdá nejpřístupnější a nej- trefnější v Jihlavě, pro mnohé hodné příčiny, jichžto psáti nechcem. Duostojný a ve- lebný otec, pán a bratr náš milý, kněz biskup Olomúcký v sobotu před masopustnie nedělí [15. února] přijel jest sem knězi legatovi a vedle něho vyslaní z měst: Olo- múce, Brna, Znojma a Jihlavy, a takúto odpověď od kněze legata jsú vzali, jakéž vám tuto napsanú posieláme. A co rozumieme na předmíněném knězi biskupovi, že se o to pilně a snažně stará, aby ty věci před se vzaté na všecky strany vedle po- třebnosti, co by mohly na najlepšie zvedeny býti. Datum Vratislav, první čtvirtek Jošt, z boží milosti biskup Vratislavský. u puostě. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, bratru našemu milému. In tergo: Poselství kniežete Černého a kterak biskup Olomúcký odbyt oc. 102. Jošt biskup Vratislavský napomíná bratra svého Jana z Rosenberka, aby neodtrhoval se od jednoty panské. V Roudnici. [1466], 6. Mai. Orig. č. 1978. Lásku a službu bratrskú vzkazujeme, urozený pane, pane bratře milý! S ve- likú, trpkú a příkrú žalostí srozuměli jsme, žes se z nás, přátel svých, vydal v jiná svolenie než my, ješto proto mušíme slyšeti o tobě to, co kuole srdce naše jako meč ostrý. A protož chcešli se upamatovati a s námi na jedné vuoli a úmysle zuo- stati, jakož nám jest to pochváleno od pánuov i rytieřstva v Budějovicích†) a jakož *) A. Č. IV. 121; D. Č. IV. 2. 331. ***) Rudolf z Rudesheima. **) Vytrženo. †) D. Č. IV. 2. 335.

Strana 263
Dopisy z roku 1466. 263 jsme poručili přátelom našim, kteréž jsme do Prahy vyslali, na čem jsme zuostali, a zvláště najvyššiemu panu sudiemu dvoru královského v Čechách, panu Janovi z Hasenburka a z Kosti, bratru našemu milému:*) jakožto z své bratrské povinnosti radím a srdečně prosím, se vší najvětší snažností, s kterúž mohu a umiem, napomí- naje tě na najvýše, aby na svú vieru a čest pomněl i na se i na náš kmen, aby byl tak zachován, jako až posavad děkuje bohu. O muoj milý pane bratře! pro buoh, pro milú matku boží i pro všecky svaté i pro všecko, co v té věci znamenati a vá- žiti máš, měj se v tom věrně, stále upřiemně, jakož tu naději úplně k tobě mám. A jestliže by tě kto več neslušného uvedli vtipnými ne radami ale zradami, upama- tuje se, vostaň v zbožné, poctivé, spravedlivé cestě s námi, kterúž jsme před se vzali, nezabředuje dále. Neb jistě se jim nezachováš, leč viec k jich vuoli uděláš a činiti budeš a snad ještě těch věcí, kterýchž ještě neznáš, ani jim rozumieš i se mnú. A jestliže spolu úmysly dobrými zuostanem, spolu dědictvie své jako prvé mieti budem; pakli se v jiné věci dáš a od nás se oddělíš, jehož toho milý buoh rač ostřieci, tehdy věz, bratře milý, že dielu svému pravému, dědickému, spravedli- vému budem chtieti a oň stanem. A jestliže příde na to z božieho dopuštěnie a dáš jej nám bez odporu, bratrsky a spravedlivě, jakož tu naději bychom měli, toť by bylo lepšie tvé a tvých dětí. Pakli by nám v to které překážky umietal, aneb v které soudy s námi jíti chtěl, tuočně aneb utiskavě, tehdy věz, buď komu libo nebo žel, žeť bych to provedl řádně a poctivě s boží pomocí tu, kde by mi platno bylo, žeť k dielu dědickému dědickú, pravú, přirozenú a nad to opatřenú spravedlivost mám. A to proveda, nechal bych svého práva při tom aneb při těch, při kom by mi se zdálo. Milý bratře! z lásky bratrské tyto věci předkládám, aby se uměl svého zlého vystřiehati i svých dětí. Prosím tebe přijmi to také v lásce bratrské, v kteréž já píši, s pokojnú a dobrotivú myslí, a vybieraj z dobrého lepšie a z zlého menšie zlé, věda, že, ktoť več zajdú, rádi jiné v to pojímají, aby sami nebyli. Prostředek pravý, spravedlivý, poctivý, vždy jest dobrý, ale kto jest ani studený ani horký, ale vlažný, jako písmo praví, ten jest pánu bohu i lidem najmrzčejší. A protož, milý bratře, nedaj sebú takovým lidem hýbati s spasitedlnějšieho, poctivějšieho a lepšieho svého, aťby tvoji skutkové nebyli souzeni chválú mezi málo lidmi jakýmiž takýmiž, ale ať se volně a vonně rozprostře po všem křesťanstvie spravedlnost tvá; neboť jest na to mysliti, kterak na světě počestně a poctivě před lidmi živu býti a s čím před pána boha jíti. Ex castro Rudnicz in die s. Johannis apost. et evang. ante portam Jodocus, dei gratia episcopus Vratislaviensis. Latinam. Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, bratru našemu milému. *) D. Č. IV. 2. 300.

Strana 264
264 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 103. Jan z Rosenberka bratru svému Joštovi: aby ho propustil z toho zápisu a spolku s ním a s pány Zajíci. V Praze. 1466, 19. Mai. Souč. přepis velmi poškozený, Fam. Rosenberg 5. Najdůstojnější u bože otče a pane bratře milý! Službu svú .. . lásku bra- trskú vzkazuji. A jakož jsme dskami zapsali a spo . . . . s vámi a se pány Zajieci, bratry našimi: I prosímť i žádám . . . . vás, aby mě z toho zápisu a spolku propu- stili, nebť pánuov [Zaljiecuov, bratruov našich, též žádám, nebť nenie toho potřebie, poněvadž zřiezenost od staradávna na to panstvie má m] já s vámi. Odpovědi na oba listy od VMti žádám ... Pragae, feria II. post Ascensionis anno oc. LXVI°. Jan z Rozmberka. Najduostojnějšiemu u boze otci a knězi, knězi Joštovi, biskupovi Vratislavskému, bratru mému milému. 104. Jarohněv z Úsuší Joštovi z Rosenberka: že přestal býti služebníkem domu Rosenberského a udává toho příčiny. V Třeboni. 1466, 24. Jun. Přepis č. 1925 A. Najduostojnější u boze otče a pane, pane milostivý! Služba má napřed VMti. A věděti vaší duostojnosti dávám, že pan Jan z Rozmberka, bratr VMti a pán muoj milostivý, zuobsielal úředníky všecky zámkuov svých, tudiež i mě, a před se zavolal, a tu s námi mluvil mezi jinými řečmi o opatřenie zámkuov a zvláště dotýče toho, jakož nás JMt prve zavazoval slibem, jestližeby JMti buoh neuchoval, abychom s zámky k VMti hleděli, jakož jsem tak já VMti rukú dáním učiniti slíbil; pak již nynie JMt to mění a přikazuje jinak s těmi zámky. I píšiť o tom proto VMti, aby ráčili věděti, žeť já již úřad svuoj JMti vzdal sem a úředníkem viec nejsem, takže již tiem slibem VMti dále zavázán nejsem. Datum Třeboň, feria III. in die s. Jo- Jarohněv z Úsušie. hannis bapt. anno LXVI. Najduostojnějšiemu v boze otci a pánu, panu Joštovi, biskupu Vratislavskému oc, pánu milostivému. 105. Jošt z Rosenberka bratru svému Janovi a Janovi z Hasenburka: aby se u krále Jiřího při- mluvili za arcibiskupa Solnohradského. Na Helfenburce. 11466], 11. Jul. Orig. č. 1926. Lásku a službu naši bratrskú vzkazujem, urození páni, pani a bratřie milí! Věděti vám dáváme, že arcibiskup Salcpurský o některé věci KMti .. . . . [sic].*) *) Týká se nepochybně záležitosti v čísle 97. naznačené. Ale arcibiskup Burkhard byl tohoto času již mrtev, a nástupcem jeho zvolen Bernard von Rohr (1466 25/2—1482).

Strana 265
Dopisy z roku 1466. 265 I prosíme vás, abyšte se za to přimluvili před JJtí, jakoby naše věc vlastnie byla s takovú pilností. Datum in Helfmburk, sexta feria ante Margaretae virginis. Jošt, z božie milosti biskup Vratislavský oc. Urozeným pánóm, panu Janovi z Rozmberka a panu Janovi z Hazmburka a z Kosti, najvyššiemu sudiemu dvoru králova v Čechách, bratřím našim milým. 106. Břeněk z Vilhartic, Přech z Češtic, Jan Stebňák, Václav Koc, Adam z Drahonic a Bušek mladší z Buzic vyručili z vězení od Jana z Rosenberka panoše Viléma ze Lhoty. В. m. 1466, 18. Sept. Orig. č. 1929. My Břeněk z Vilhartic a z Letov, Přech z Čestic a z Elčovic, Jan Stebňák ze Skryj a z Čichtic, Václav Koc z Dobrše, Adam z Drahonic, Bušek mladší z Buzic, v ty časy purkrabie Volyňský, Jan ze Lhoty a Mikuláš z Nebřehovic, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsme vyručili z vězenie a mocí listu tohoto vyrukujem slovutného panoši Viléma ze Lhoty, na po- stavenie, od urozeného pána, pana Jana z Rozmberka a od JMti dědicuov pod zá- kladem šesti set kop grošuov dobrých střiebrných rázu a čísla Pražského, takže jej JMti a jeho dědicóm máme a slibujem postaviti, když by nám koli svrchupsaný pán, neb jeho dědici, dali dvě neděle napřed vědieti, ústně, listem aneb poslem, z nás rukojmí kterémuž kolivěk a najméň dvěma; aneb opět, když bychom koli v tom rukojemství déle státi nechtěli a dali svrchupsaným pánóm čtyři neděle napřed vě- děti, tehdy jej máme a slibujem postaviti na Krumlově Českém nad Vltavú na hradě do veliké světnice v moc již psaných věřiteluov našich a úředníkóv jejich tudiež najvyššiemu, aneb na jiný zámek JMti, na kterýž by koli nám JMt rozkázala. A když jej tak postavíme, tehdy má přijat býti a odtud nemá vychoditi ani kterým obyčejem vyniknúti, lečby jej svrchupsaný pán, jeho dědici, aneb úředník jejich tudiež naj- vyšší, v svú moc přijali. A když tak přijat bude, tehdy my rukojemstvie budem prázdni a list tento má nám vrácen býti bez odporu. Toto také sobě zvláště vy- mienili sme a vymieňujem, jestližeby v tom času svrchupsaný Vilém kam beze lsti jat byl, a žeby sě pro to jetie postaviti nemohl, tak jakož sě svrchu píše, tehdy proto my základem hynúti nemáme, ale páni svrchupsaní mají oň státi jako o svého; a když toho vězenie prázden bude, tehdy jej JMti máme i slibujem postaviti ve vší té mieře tak, jakož se svrchupíše. Pakli bychom toho neučinili a jeho nepostavili, a v kterémžkoli kusu, jakož se svrchu píše, nezdrželi, jehož bože nedaj, tehdy jsme propadli základ svrchupsaný šest set kop grošóv dobrých střiebrných svrchupsaných nahoře psanému panu Janovi a jeho dědicóm, a ty JMti máme a slibujem naši dobrú vierů rukú společnú a nerozdielnú, takže žádný z nás svým dielem nikterak odděliti Archtv Český VII. 34

Strana 266
266 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. se nemuože, ale dáti a úplně zaplatiti od propadenie ve čtyřech nedělech pořád zběhlých. Paklibychom toho neučinili, jehož bože nedaj, tehdy ihned my rukojmie svrchupsaní, kteříž bychom koli od věřitelóv našich svrchupsaných napomenuti byli ústně, listem nebo jich jistým poslem, jeden na druhého neukazuje, ani se druhým vymlúvaje, každý z nás sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma máme vjeti a vlehnúti, anebo miesto sebe každý bude moci panoši řádu rytieřského též s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma poslati a vložiti vuobyčejnie leženie, kteréž země Česká za právo má, do města Krumlova Českého nad Vltavú aneb odtud v šesti mílech vzdalí, nebo blíže, v duom ctného hospodáře nám ode pána nahoře- psaného ukázaný; a tu ležeti máme právem a řádem země České a odtud naj žádné právo nevyježděti, ani kterak kolivěk vyniknúti, jeližbychom svrchupsaný základ šest set kop grošuov penězi dobrými střiebrnými v zemi České obecně bernými svrchu- psanému panu JMti splnili a zaplatili úplně a docela. A když by pak čtrnádcte dní minulo od napomenutie k tomu ležení, rovně pořád čtúc, ležme my nebo neležme, a když bychom ještě pánu nadepsanému JMti toho základu nesplnili tak jakož se svrchu píše, tehdy JMti dáváme plnú moc i právo tiemto listem svrchupsaný základ šest set kop grošuov vzieti v křesťanech nebo v židech na naši všech škodu spo- lečnú a nerozdielnú. A kdež je kolivěk optá a vezme v zemi České, tu my JMt beze všie jeho škody zastúpiti a vyvaditi máme a slibujem; a vzdy pro to leženie prázdni býti nemáme, dokudž bychom JMti svrchupsaného základu i se všemi ško- dami, kteréžby pro naše neplněnie kterakžkoli vzal a dobrým to mohl okázati svě- domím, bez přísah a věrovánie, nezaplatili úplně a docela. A umřel-li by pak který z nás svrchupsaných rukojmí v té mieře, jehož pane bože rač ostřieci, tehdy my živí máme jiného tak dobrého a movitého miesto toho umrlého ve čtyřech nedělech pořád zběhlých po napomenutí v týž slib k nám přistaviti, s obnovením listu tohoto v táž slova tolikrát, kolikrát by toho bylo potřebie pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list měl, s dobrú volí pana svrchupsaného, ten též plné právo i túž moc má a mieti bude ke všem věcem v tomto listu zapsaným, jakožto on sám. A toho všeho na potvrzenie a lepší jistotu i pevnosť my všickni rukojmie svrchupsaní pečeti naše vlastnie s dobrým naším vědomím i s plným přiznáním dali sme a kázali k to- muto listu přivěsiti dobrovolně. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtyřstého šedesátého šestého, ve čtvrtek před sv. Matúšem evang. a apoštolem božím. (Sedm pečetí zachovaných, jedna porušená.)

Strana 267
Dopisy z roku 1466 a 1467. 267 107. Král Jiří Janovi z Rosenberka posýlá noviny o Tasovi, biskupu Olomuckém.*) Na Horách Kutnách. 1466, 14. Nov. Orig. č. 1933. Jiří, z božie milosti král Český a markrabie Moravský oc. Urozený věrný milý! Nynieť novin jiných nevieme, než cožť v těch přiepisech, kteréžť tuto zavřeny posieláme, se píše, kteréžto přečta, jim porozumieš. Dán na Horách Kutnách, v pátek po sv. Brikcí, královstvie našeho léta devátého. Ad relationem dni Vilhelmi de Rabie. Urozenému Janovi z Rozmberka, věrnému našemu milému. A tergo: Kterak papež píše biskupovi Olomúckému**) a biskup králi a pánóm, kterak se jemu nehodí bývati při nich. 108. Markvart z Kraselova Janovi Rosenberskému: o vína v Ibsu odňatá. B. m. [1466]. Orig. č. 1941. Urozený pane milý! Služba má VMti. A jakož mi VMt píše o ta vína, kteráž jsú VMti vzata na Ybs, abych mluvil s Mermozarem: i dávámť VMti věděti, že jsem mluvil s Mermozarem i s jinými hajtmany, a prošě jich od VMti, aby VMti, pro- boštu a konventu to jisté víno i šafránem vráceno bylo. Tehdy jsú mi Mermoser i jiní hajtmané odpověď dali, že jest VMti dobře svědomo, že na Ybsi pravé majto a aufšlág jest, a toho jsú oni nedali, jakož jsú dáti měli, protož jim jest to vzato; ale jestliže jest kdo je v tom ubezpečil, tehdy VMt i vaši muožte k tomu toho Markvart z Kraselova. hleděti. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 109. Pavel Dětřichovic Janovi z Rosenberka: o obilí poddanému Rosenberskému na Vlašim po- braném, pak jaké by se měly učiniti zásoby ke sjezdu Hradeckému. V Soběslavi. [1467], 6. Jan. Orig. č. 1942. Urozený pane, pane muoj milostivý! Ambrož, člověk váš z Svinuov, kteréžto nynie hajman [sic] Třeboňský držie, byl jest u mne ve čtvrtek minulý [1. Jan ], zpravuje, že mu vzeli vuoz s ječmenem na Vlašim i s koňmi, prosě, abych mu list dal ku panu Mikulášovi Trčkovi. I psal sem od purkrabie i od sebe, prosiec jeho pro tu dobrú vuoli, která jest mezi VMtí a jím, aby jemu kázal zasě navrátiti a pro- pustiti; neb několiko jiných vuozuov s nim brali jsú tu obielé; za penieze jiné jest *) Cf. A. Č. IV. 133. **) Tasovi. 34*

Strana 268
268 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. propustil, a člověka MtiV. ječmen sobě ssul, jakož vuon sám šíře zpraví. Milý pane, račte oň psáti, zda by sě mu mohlo co navřátiti. Datum Soběslav, feria III. ipso Pavel z Prahy. die Epiphaniae domini. Paní milosti posielám dvě smetaně, jakož rozkázala sobě poslati. Milý pane, račte mi dáti věděti, čím bych sě měl na VMt zásobiti o Hromniciech k tomu sjezdu, ať by mnú zmeškáno nebylo. Urozenému pánu, panu Janovi z Roznberga pánu mému milostivému. 110. Jan z Rosenberka Netolickým, Kunrátovi z Petrovic a Vláškovi z Miloňovic: aby lidem svým oznámili, že v Plzenště vývoz obilí jest zakázán. B. m. 1467, 12. Jan. Koncept č. 1943. Netolickým, Kunrátovi,*) Vláškovi,**) in eadem verba. Opatrní věrní milí! Věděti vám dáváme, že nám z Plzeňska dáno věděti, kterak v Plzenště na tom zuo- stáno i provoláno jest, aby žádnému obilé z kraje vésti nedopúštěli a bránili, a ktožby vezl, že by pobrati chtěli: žádámeť, aby to vědúce, lidi ostřiehli a to provolati kázali, ať by nynie v té mieře toho vozenie odtad nechali, aby nikdo k škodě nepřišel. Datum fer. II. ante Anthonii a. LXVII. 111. Hejtman Soběslavský Janovi Rosenberskému: o opevňování Soběslavě a lovu zvěře. B. m. [1467], 17. Jan. Orig. č. 1946. Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, žeť se již les ten vozí; než netuším tomu, byť se mohlo to dokonati těmi lidmi, leč VMt ráčí těm lidem od Chusníka rozkázati, aby také pomoc učinili vozbami; nebť by byli velmi obtie- ženi, neboť ještě celá čtvrť má se dodělati a bašty všecky, a k tomu chodby okolo všeho města na zdi parkámy. Dále rač VMt věděti, žeť se šípy dělají, a také Řehoř***) z Třeboně poslalť mi jest hakovnic sedmnácte. Dále slyším, že bych před VMtí byl omluven, že jsem před štědrým večerem zabil dvě srně na Blatech,†) ježto sú byly příchodné, a že by je byli jiní zbili, pan Bechyně ††) neb jiní. I slyším, že by VMt rozkázala ty vsázeti, kteříž jsú se mnú byli. Bylť jest se mnú Baba †††) s pacholkem, a z Borkovic čtyřie, snad súsedé, a několiko pacholat. I prosím VMti, aby VMt ne- ráčil se na mě tak unáhliti, nebť na vašem teď po dvě letě nezabil [jsem] srsti zajiec, toť jistě viem. A poněvadž VMt neráčí mi toho přieti, v tomť já nechci učiniti nic proti *) z Petrovic. **) z Miloňovic. ***) Klaric. †) Tak podnes sluje krajina kolem Veselí a Soběslavě. ††) Burian z Lažan. †††) Jan B. z Chotěmic.

Strana 269
Dopisy z roku 1467. 269 VMti, nebť sem z těch dvú srn sobě zóstavil se dvě mís, a dal sem Babovi a panu Pavlovi*) také s mísu a Hynkovi**) také. I do-úfámť VMti, že VMt neráčí těch lidičkóv kázati vězeti pro té, k mé hanbě; než jestližeť tak sem provinil tiem proti VMti, rač mě VMt samého kázati, nebť sem já, za to maje, jakož jiní úředníci vaši sobě ku potřebě zabijí, že by mi VMt též ráčil toho přieti, to sem tiem obyčejem učinil. A tak jakož VMt loni byl všem lovy zapověděl, tu mi VMt řekla: „Dobro- ničko, toběť já nezapoviedám“. A já sem nechtěl honiti, poněvadž jiným zapověděl VMt, až teď letos, ano jiní honí, cizí, obecně, také sem sobě zabil k potřebě. Scriptum Jan z Dobronic. sabbato ante s. Priscae virg. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému. 112. Král Jiří Joštovi a Janovi z Rosenberka, Zdeňkovi ze Šternberka, Janovi a Oldřichovi Za- jícům, uděluje glejt k sjezdu do Jindřichova Hradce. V Praze. 1467, 26. Jan. Přepis č. 1913. My Jiří, z božie milosti král Český oc, oznamujem tiemto listem všem, že duostojnému Joštovi, biskupu Vratislavskému, a urozeným Janovi z Rozenberka, Zdeňkovi z Šternberka, Janovi a Oldřichovi bratřím z Hazenburka, i těm všem, kteříž s nimi a podle nich pojedú, dali sme a dáváme tiemto listem náš jistý pravý a křesťanský glejt, trvající od dánie listu tohoto až do středopostie najprve příštieho tak, aby již psaný Jošt biskup a Jan z Rozenberka, Zdeněk z Sternberka, Jan a Oldřich z Hazenburka v tom času do města Hradce Jindřichova bezpečně přijeti mohli a odtud jeti i sjeti se s těmi pány zemany i z měst, kteříž na nás sjezdu s nimi žádali, a sjedúce se s nimi, aby volně a svobodně o věci, kteréž jim zdály by se potřebné, mluviti a jednati mohli, a ty zjednajíce nebo nezjednajíce, na svá obydlé odtud odjeti a navrátiti se, se všemi služebníky svými i těmi, ktož s nimi a vedle nich pojedú, do počtu od deseti až do šesti set koní a tolikéž osob nebo níže, bez úrazu osob i statkuov jich všech; slibujíce slovem naším královským, že ten již psaný glejt již psaným biskupovi, Janovi, Zdeňkovi, Janovi a Oldřichovi i všem jich služebníkuom i těm všem, ktož s nimi a vedle nich na ten sjezd neb sjezdy i také z těch sjezduov na obydlé jich se navracujíc pojedú, bude věrně, ctně, právě a křesťansky bez všelikého přerušenie zdržán a zachován. Protož přikazujem pod milostí všem podaným i služebníkuom našim, aby tento náš glejt svrchupsaný tak a potud, jakož se svrchu píše, knězi biskupovi Vratislavskému, Janovi z Rozenberku, Zdeňkovi z Šternberka, Janovi a Oldřichovi z Hazenburka i těm všem, ktož s nimi a podle nich pojedú, věrně a právě bez všelikého přerušenie i beze všie zlé lsti *) Dětřichovic. **) Zubovi z Doubravice.

Strana 270
270 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. zdrželi a zachovali, jakož hněvu našeho královského chtie se uvarovati. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán v Praze, v pondělí po obrácenie na vieru svatého Pavla, léta oc. LX sexto [sic]*) královstvie našeho léta osmého [sic]. Ad mandatum dni Regis in consilio. 113. Jindřich z Michalovic Janovi z Rosenberka a Zdeňkovi ze Šternberka oznamuje, že král dal jim glejt, aby mohli sejíti se s panem Janem Zajícem a biskupem Joštem. V Praze. [1467]*) 28. Jan. Orig. č. 1839. Službu svú vzkazuji, urození páni a přietelé milí! Jakož mi píšete vuo glet: i milí páni a přietelé! vědětiť vám dávám, že když jsem byl nynie na Kosti, pan Zajíc vuo též jest se mnú mluvil, a já hned, přijev od pána Zajíce domuom [sic], nazajtřie jel jsem KMti a prosil jsem JMti, aby knězi biskupovi***) a vám pánuom ráčil glet dáti, abyšte sě mohli bezpečně sjieti. A JMt jest tak učinil a glet dal, kteréhož glétu teď vám přípis posielám; a list gletovní s pečetí královskú poslal jsem panu Janovi Zajiecovi ten den před tiem, prve nežli váš posel přišel, a to proto sem jemu jej poslal, neb jest blíž od něho kněze biskupa obeslati, nežli od vás páni, abyšte sě tiem nemeškali. Datum Pragae, feria III. ante festum Purifica- tionis Mariae. Jindřich z Michalovic, najvyšší komorník královstvie Českého. Urozeným pánóm, panu Janovi z Roznberka a panu Zdeňkovi z Šternberka, najvyš- šiemu purkrabí Pražskému, bratróm a přátelóm milým. 114. Pavel Dětřichovic Petrovi z Mikovic: o nejistotě s kým půjde pan Bechyně, zdaž s králem či s Rosenberky. V Soběslavi. [1467], 4. Febr. Orig. č. 1948. Službu svú vzkazuji, pane Petře, přieteli muoj milý! Přišli sú ke mně dobří a urození lidé, tážíce mně, kterak tomu rozumím, což se pana Bechyně†) dotýče, ostane-li zámkem vedle páně milosti? Odpověděl sem, že za jiné nemám, než že je v jednotě se pány. I pověděli mi, že by poručníci páně Bechyňovi byli u krále, a že by oni králi chtěli zření zámkem mieti, a tak pravíce: nechť pán dvoří panu *) Tak stojí v přepisu Třeboňském; mám však za to, že glejt ke sjezdu Hradeckému nebyl dán o celý rok dříve než sjezd odbýván byl, a že tudy sluší mysliti na rok 1467. **) V archivu Třeb. jest list tento vročen k roku 1463, já soudím však, že náleží k r. 1467 a že sou- visí s předcházejícím glejtem královským. ***) Joštovi. †) Burjana.

Strana 271
Dopisy z roku 1467. 271 z Rozmberka, a my chcem toho hleděti, aby zámek byl u pokoji. Milý příteli! měj to při sobě a ptaj se zdaleka na ty věci, aby páně milost věděla, nač se ubezpečuje. Pavel z Prahy. Datum Soběslav, fer. IV. post Blasii. Urozenému panoši Petrovi z Mikovic, příteli mému milému buď d. 115. Jan z Úsuší synu svému Jarohněvovi: o smlouvě s pány Hradeckými ke vzájemné pomoci ve válce. B. m. [1467?] 28. Mart. Orig. č. 1953. Pane synu milý! A jakož jsme se pány Hradeckými*) učinili sobě rčenie ku pomoci a ku obraně sbožie našeho i našich lidí: i děkujíc pánu bohu, žeť jest ne- přišla na nás ani na naše lidi taková žádná záhuba, neb k čemuž sem jich žádal, rádiť sú pro mě učinili; i bratr jich, jakož vieš, kterýž jest byl u kniežete, zje- dnával**) jest od krále listy k Střelovi,***) abych zachován byl v pokoji. A také sme měli, skrze pána boha, i pomoc tvú jim i jich, aby nebylo překáženo strany vašie. I milý synu! k čemuž by tebe puožádali k své potřebě, učiň pro ně jako pro dobré naše přátely, abychom sě jim tímž oplatili, v čem by nás puotřeboval, jakož by vždy to učinili; neb vieš, že sme tím také toho povinni, seč bychom mohli býti. Jan z Usušie. Dán v sobotu u vigilji Velikonoční. Urozenému panoši Jarohněvovi z Usušie, synu mému milému. 116. Pavel z Dětřichovic Janovi z Rosenberka: o najímání žoldnéřů. V Soběslavi. 1467, 31. Mart. Orig. č. 1954. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt psala hajtmanovi, purgrabí o žoldnéře pěší: račte věděti, že sem já obeslal Marše z Veselé, ježto také roty sě ho držie; tak mi dal odpověď, že muož nenie pacholkuov na dvadceti mieti a že na viec chce sě ptáti; než to by rádi věděli, po čem jim sě má dávati, buďto k stravě nebo bez stravy, praviec, že jdú na některé zámky, že jim dávají XV gr. k stravě; a již jsú řídcí, neb jsú sě mnozí zednali. Račtež rozkázati, kterak sě v tom má mieti. Datum Soběslav, fer. III. post Pascam anno LXVII. Pavel z Prahy. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. *) Tehdáž byli na živě Jindřich z Hradce a Jan z Hradce na Velharticích. **) Neumím vyložiti, a mám právě z tohoto místa pochybnosti, zdaž list nepatří jinam než do r. 1467. ***) Mikuláš Stř. z Rokyc.

Strana 272
272 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 117. Hejtman Soběslavský Janovi z Rosenberka: o nesnázích s posádkou v Soběslavi. B. m. [1467], 17. April. Orig. č. 1957. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt tu čeleď na miesto poslala: i rač VMt věděti, žeť sú přijati pěkně na miesto od měšťan, ale oni na počátku ne velmi se pěkně okazují, a tak, vedúce jim ženky do domuov a jim k necti, neb mají druzí ženy a dcery poctivé, měšťané. I přišli ke mně měštěné a túžiece mi toho, že by neradi dopustili takových neřádóv v svých domóv. I mluvil sem já o to s Frickem, hauptmanem jich, pojem s sebú Babu, Hynka*) a Sele i druhé měšťany, aby takové věci stavil a nedopúštěl toho. A on jest velmi protivně mluvil, a řka, že by raději od VMti jel, než by to opustil. A když Hynek k němu mluvil, že jest také po službách jezdil a že jsú takových věcí nečinili, a on jest odpověděl: „ty mi nerozkazuj, však tebe poslúchati nebudu aniž chci.“ I milý pane, rač v tom VMt rozkázati, kterak se já v tom mám jmieti. A také tak pravie, jestli že by se který z nich dopustili kterých věcí, že samie chtie se kárati a vaši kázeň nechtie podni- knúti, a tak praviece, že s VMtí tak mají úmluvu. A tak Martin vás ústně toho dále zpraví. Scriptum f. VI. post s. Tiburcii. Jan z Dobronic. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému. 118. Pavel Dětřichovic Janovi z Rosenberka: o důchodech a najímání žoldnéřů. V Soběslavi. 1467, 20. April. Orig. č. 1958. Urozený pane, pane muoj milostivý! Listy ty, kteréž VMt psala knězi Ja- novi**) a panu Čeňkovi,***) ihned sem posla vypravil. Sele přede mnú list svuoj starý zkazil jest, a teď VMti vaši pečeť od něho uřezanú posílám, a jinéť jsú také odřezány; těch sto kop se Zvíkova jest již u mne položeno. Mluvil se mnú Dobro- nička, abych psal VMti, že dobrá dva člověky chtěla by v službu, každý se dvěma koňoma; kážete-li je přijímati, prosí, abyste mu psali; a pravie, že by sě jich i viece nahodilo. O Olbrama mluvili sme s tiem hospodářem, vedle rozkázánie vašeho; máť u sebe koně té roty, kterúž ste poslali, XI, a odmlúvá, že mu i tak teskno, neb sě lidé k němu i k jiným ze vsi stěhují. Datum Soběslav, feria II. ante Georgii anno LXXVII°. Pavel z Prahy. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. *) Viz č. 111. **) Kaplicerovi. ***) z Klinšteina?

Strana 273
Dopisy z roku 1467. 273 119. Hejtman Soběslavský Janovi z Rosenberka: že zemanům páně Rosenberským bylo nařízeno jménem královským státi k vojně, aby pan Jan je přichránil. V Soběslavi. 1467, 22. April. Orig. č. 1961. Urozený pane, pane muoj milostivý! Zsnesli na mě zemané VMti přikázánie, že je pan Jetřich*) královým slovem všecky obsielá, aby s polovicí na pole vytáhli a s píce aby s sebú vzeli, aby každý s polovicí lidu s motykami, s lopatami z Vltavska a z Bechynska [sic]; a ktož by netáhl, že chce na nich ležeti, jakožto na nepřátelích. I milý panc, račte je v tom opatřiti, jakožto pán jejich milostivý, nebť oni jsú u VMti službě, čekajíce, jakž VMt jim rozkáže. A tiem neračte dlíti, aby sě jim škoda ne- stala. Datum Soběslav, fer. IV. ante Georgii anno dni oc. LXVII°. Jan z Dobronic, hajtman na Soběslavi. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 120. Smlouva Jana z Rosenberka s Oldřichem ze Dvorce o purkrabství na Novém Hradě. B. m. 1467, 23. April. Opis. č. 1963. Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrzstého šedesátého sedmého ve čtvrtek den svatého Jiřie stala sě jest úmluva mezi urozeným pánem, panem Janem z Rozmberka s jedné, a mezi slovutným panoší Oldřichem z Dvorce, v ty časy pur- krabí na Novém Hradě, strany druhé tak, že Oldřich svrchupsaný má toho Nového Hradu chovati na určeném; najprv má býti sám druhý jiezdný, a k tomu má mieti třinádct pěších střelcuov. A na to chovánie hradu má mieti od páně Mti: najprv sto a třidceti kop do roka, polovici nynie vzal na uvozovánie hradu a polovici na svatý Havel vzicti má, a tak vždy na každý rok potom na svatý Jiří polovici a druhú polovici na svatý Havel. Item, tyto puožitky k chování hradu má jmieti na každý rok: puol druhého sta čebruov žita a dvě stě čebruov ovsa od páně Mti; item, lúky Novohradské všecky, kromě což Rokle držal k fišmajstrství; item, dvuor Svališuov s dědinami i s lukami; item, má mieti robotieře senné i žitné v Štiptíně**) i na Novém Hradě všecky. Item potok, kterýž se počíná nedaleko nad Novým Hradem a skonává se u Petrovy z Lindy meze, ten má držeti až do mostku pod Štiptínem; item, druhý potok, kterýž jde od rybníka Forstmile a vycházie do prvnieho potoka pod samým hradem a jest zdélí snad za šestery hony; item, jakož páně Mt vyplatil některé dědiny od lidí z Nového Hradu, ty Oldřich držeti má, a má jemu za to scházeti na úkole jeho na každý rok kopa. Item, což jest braní a zbroje rozličné, *) z Janovic, hejtman kraje Vltavského. A. Č. V. 295. Archiv Český VII. **) P. P. 310: Štiptoň. 35

Strana 274
274 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. kteréž Oldřich, když by hradu páně Mti sstupoval, také má navrátiti, to jest po- psáno v ceduli, jakož pečeťmi obú stran svrchupsaných zapečetieno. Item, když by páně Mt ráčil, aby jemu hradu stúpil, aneb že by Oldřich nechtěl déle purkrabí býti, tehdy mají sobě puol leta napřed dáti věděti vždy při svatém Jiří aneb při svatém Havle. Item, kdyžbykolivěk on Oldřich hradu stupoval vedle tohoto spisu, tehdy ženci toho léta mají zuostati jemu Oldřichovi nahoře psanému. A na zdrženie všech věcí svrchupsaných my nahořepsaní Jan z Rozmberka, Oldřich z Dvorce pečeti naše k tomuto spisu kázali sme přitisknúti. 121. Zdeněk ze Šternberka Janovi Rosenberskému: že by se s ním rád sjel, a tudíž aby určil k tomu místo příhodné a dal mu znáti svůj v tom úmysl. Ve Vitorazi. 1467, 26. April. Orig. č. 1965. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli! Věděti dávám, že páni a přátelé moji poručili jsú mi, mohl-li bych se s tebú bezpečně na podobném miestě sjieti, abych se sjel tu, kdežby tobě pane i mně bezpečné bylo; a tu bych s tebú o velmi pilné věci mluviti měl. A za to mám, že by ten sjezd nám obapolně k našemu po- čestnějšiemu a užitečnějšiemu byl; protož, což jest v tom úmysla tvého, daj mi spěšně po tomto poslu věděti listem svým. Ex Vithoraz dominico post s. Marci evang. anno oc. LXVII°. Zdeněk z Šternberka, najvyššie purkrabie Pražský. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, příteli mému. 122. Jan z Rosenberka Zdeňkovi Konopištskému posýlá odpověď ve příčině společného sjezdu. B. m. 1467, 27. April. Koncept. č. 1966. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli! Jakož mi píšete s některými pány přátely našimi, jichž pečeti při listu jsú, napomínajíc mě z zápisu, jakož pak ten váš list v sobě šíře ukazuje: i chtěl bych vám všem společně rád na to odpověď dáti, kdežbych vás pospolu věděl, abyšte, všickni slyšiece, srozoměli; a na tom jsem, když bych vás pospolu zvěděl. Pak, jakož v svém zvláštním listu píšeš o našem spolu shledánie oc., psal mi prvé o též pán z Vlašie,*) [sic] přietel muoj, i odepsal sem jemu. Neviem, došla-li tebe ta odpověď má, pak nedošla-li, ale teď toho přiepis posielám, v němž porozumieš, jestli že by se dotýkalo co zemského dobrého a upo- kojeníe, že mnú sjíti nemá. Již pak tomu rozuměje, jestli co takového, muožeš mi Panu Zdeňkovi. dáti věděti. Datum fer. II. post Marci anno LXVII°. *) z Walsee.

Strana 275
Dopisy z roku 1467. 275 123. Jan z Dobronic Janovi z Rosenberka: o schůzi na Hradci a dobytí Řečice. V Soběslavi. [1467], 27. April. Orig. č. 1967. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jan Masian psal mi list prosě, abych listu tohoto, kterýž TMti svědčí, VMti bez meškánie poslal. Do Hradce přišlo něco drahně pěší a čekají na každý den, tak, jakož slyším, drahně jiezdných. A jestli že co zvieme jistého, VMti tajno nebude. Pan Jindřich, maršálek,*) ten včera na noc [26. April], jeda z Selené [sic] Hory od pana Zdeňka, přijel do Hradce; co sě jedná, toho neviem. Fricek mluvil se mnú, že by chtěli rádi penieze mieti, račte o to rozkázati. Jakož VMt psala o Smrčku, aby k VMti přijel, prosí VMti velmie, abyšte ráčili za zlé nemieti, že přijeti nemuož nynie, než pod malú chvílí, že to chce učiniti. Rač také věděti, že Břekovec**) Řečice**) panu Michalovi†) dobyl a tu osadil.††) Datum Jan z Dobronic. Soběslav, ſer. II. post Marci. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 124. Pavel Dětřichovic Janu Rosenberskému: o zakoupení sýrů. V Soběslavi. [14677, 29. April. Orig. č. 1968. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož VMt psala o sýry,†††) abych ohledal u Bechyňky: račiž věděti, že jsem kázal ohledati těm, ježto tomu rozoměji; i pravie, že jsú přieliš drazí, po čemž cení, než zdá-li se VMti, že byšte Habartovi psali, aby sě k tomu přičinil, aby v Čerňoviciech kúpil, neb tu jarmark má býti na den božieho vstúpenie [7. Maji]. Datum Soběslav, feria IIII. ante Philippi et Ja- cobi ap. Pavel z Prahy oc. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 125. Jan z Rosenberka úředníkům Soběslavkým: z čeho mají zaplatiti žold vojákům. Na Krumlově. 1467, 29. April. Orig. č. 1969. Jan z Rozmberka. Dobroničko a pane Pavle milý! Jakož nám píšete o žold- **) *) Jindřich z Lipého, nejvyšší maršálek král. Českého. ***) Červená. **) †) ze Stráže. Petr Bř. z Ostromeče. ††) Podle této události, zběhlé v dubnu 1467 (Sedláček IV. 254), vročili jsme tento list. — Nesnáz zů- stává v tom, že píše se, kterak pan Jindřich z Lipého přijel od p. Zdeňka ze Zelené Hory, a my víme (č. 121.), že pan Zdeněk toho času byl na Vitorazi. Snad hejtman Soběslavský o této okol- nosti nedobře byl zpraven. Sedláček (III. 160) čte, hledě k souvislosti s nastávajícím bojem proti Zdeňkovi Konopištskému: síry. Ale na sýry se dle stylisace spíše může mysliti. 35*

Strana 276
276 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. néře, žeby penězóm chtěli oc: zpravil nás Rehoř, žej u vás nechal rýnských zlatých za sto kop, a ze Zviekova máte také sto kop; i žádámeť, abyšte jim dali na dvě neděli žold z těch peněz, což se dostane, jakož tato cedulka ukazuje teď zavřená. Datum Crumlov, feria IIII. ante Philippi et Jacobi anno oc. LXVII. Famosis Dobronickoni de Dobronic, capitaneo, et Paulo, notario in Sobéslav, nostris fidelibus dilectis. 126. Odpovědný list Jindřicha z Hradce králi Jiřímu. V Jindřichově Hradci. 1467, 1. Mai. Přepis č. 1970. Ode mne Jindřicha z Hradce tobě Jiří z Kunštatu a z Poděbrad, někdy králi Českému, ale již mocí svaté stolice apoštolské ssazenému a odvolanému, neb tú pří- sahú a zapsaním, kteréž jsi tej svaté apoštolské a Římské stolici učinil a skrze tu v královstvie byl všel, poslušenstvie řád a obyčej i jednotu cierkve svaté držeti, za- chovati i obhajovati slíbiv, a s jinými králi křesťanskými měls sě u vieře křesťanské srovnati, podle zřiezenosti a obyčeje téhož svatého kostela Římského; a když si toho nezdržal a tomu dosti neučinil, přišli na tě od najsvětějšicho otce pána našeho papeže kletby, ssazenie a odvolánie královstvie i všelikterakého duostojenstvie, i na všecky ty, ktož sě tebe přidržeti budú a přidržie; a nám všem jest přikázáno od jeho sva- tosti, abychom viec k tobě nehleděli, ani tě za krále měli, poněvadž jsi své přísahy a zavázanie nezdržel: Že já tobě také ničímž již povinen nejsem, ani pro povinnosť duši své spasenie, jakožto syn poslušný cierkve svaté obecné a jeho svatosti, povinen jsa tomu dosti učiniti a tak zachovati. Ale ty jsa hnut proti též stolici apoštolské i proti všem křesťanóm jeho svatosti poslušné [sic], rozličnés rozpisovánie učinil kniežatóm, prelátóm, pánóm a městóm, jeho svatosti vysoce dotýkaje a haněje, i také nás mnohými věcmi křivými a neslušnými dotýče, búře na nás a rozličně sě chystaje k našie zkáze a záhubě, k tomu také mnohými věcmi, haněním, zrádcí a paliči šikováním, od svých poddaných mnohých škod činěním v křesťanském stánie: a my vše to musili trpěti pro svú čest a zavázanie našimi pečeťmi, až do času jmenovitého, pokudž to stánie stálo, i mnohé veliké útisky a bezprávie od tebe trpiec, a což sme žádali oprav, nikdyž sě nám státi nemohlo, než čím dále tiem viece sě dálo. Ale již se toho nechtíc dopustiti s pomocí božie a najsvětějšieho otce pána našeho papeže i také ciesařovy Mti, pána našeho najmilostivějšieho, i jiných králóv a kniežat křesťanských, i přátel a pomocníkuov mých, bych měl u vieře křesťanské a od poslušenstvie stolice apo- štolské utištěn býti, k tomu také čekajíc na se od tebe oklamánie a zkaženie, vy- střiehám se proti tobě i proti tvým všem služebníkóm, pomocníkóm a poddaným lidem, kteříž se tebe přidržie a přidržeti chtie a budú, i kteříž proti řádu a po- slušenstvie svaté stolice apoštolské, opířiec se tobě, té křivdy pomáhají a budú, žeť

Strana 277
Dopisy z roku 1467. 277 chci tvým i jich nepřietelem býti i s svými se všemi přátely, zápisníky, pomoc- níky, služebníky i podanými lidmi, a což počínati budu, ničímž proti tobě nemíním vinen býti. Pakli by kto chtěli v řádu a poslušenstvie svatého Římského kostela státi a tobě tvé svévolnosti nepomáhati, a mně neb přátelóm mým v tom se opově- děti a to ujistili, s tiem ižádným svévolně zacházeti nechci, ale v pokojnosti sě zachovati, neb bych rád viděl, aby všichni v slušném a zřiezeném pokoji stáli v du- chovních i světských věcech. Dán v Hradci, v pátek den svatých Filipa a Jakuba, apoštolóv božích, léta oc. LXVII. 127. Pavel Dětřichovic Janovi z Rosenberka: o koupí olova a o paveznících. V Soběslavi. [1467], 1. Mai. Orig. č. 1971. Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti Víta*) list posielá, mám za to, že odpověď na váš list. Jakož mi VMt píše o volovo, posielal sem naschvále do Prahy, a v té vieře nebylo nic, pak ještě naschvále muším poslati vedle rozkázánie VMti. O Vilémovi Kozákovi**) račte věděti, že již v pondělí tři neděli budú, jakž jest k nám přijel, maje tři koně. Datum Soběslav, feria VI. ipso die Philipi et Pavel z Prahy. Jacobi. Prosím, kterak list světčí, kde mají penieze položeny býti Hromadovi úroku, aby mi to dali věděti. — Mluvil sem se panem Frickem vedle cedule, kterúž ste dali napsanú o pěší: tak pravie, že jest X pavezníkóv a ty chce okázati; neb pravie, když jest chtěl preč táhnúti, tu je purkrabí ukázal jednoho pavezníka a dva střelce, a ty je přejal, a peněz nechtěl přijieti, leč mu na všecky bude dáno; protož račte rozkázati, kterak sě vám má státi. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 128. Pavel Dětřichovic Janovi z Rosenberka: že již nemá peněz k placení žoldnéřův. B. m. [1467]. Cedule č. 1972. Jakož mi VMt píše o penieze, za které by penieze měly by potřeby kupo- vány býti, dotýčíc v tom peněz žuoldneřských: Již jsem dal dvakrát na dvě neděli Frickovi s jeho rotú i jiným, i posledním, kteříž jsú přijeli, na dvě neděli, a jiným také, a Volfartovi L zl., takže jich nemnoho zbývá; a že jich málo, račtež to opatřiti. Pavel z Prahy. *) ze Rzavého. **) Viz nahoře č. 64.

Strana 278
278 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 129. Hejtman Soběslavský Jan z Dobronic Janovi z Rosenberka: aby nedopouštěl odvésti nově zje- dnané pacholky pěší do Týna Vltavského. B. m. [1467J. Cedule č. 1973. Rač VMt věděti, žeť jsem já byl zjednal pěších pacholkóv hodných na šedesát, a VMt dala vuoli Hadkovi,*) aby na Týn byli vedeni: i račiž VMt věděti, žeť by se to velmi zle stalo, neb toto čeleď neznámá a dvorná, jestliže by se co stalo, neměl bych s kým stavovati, nemaje pacholkóv známých při sobě. A také prosím VMti, rač mi VMt dáti odpověď na ty věci, jakož sem po Vilémovi**) psal VMti, i také o Šimu puškaře, jakož psal o potřeby VMti. 130. Soběslavský hejtman Janovi z Rosenberka: že pan Jindřich z Hradce všecky podobojí z města svého vyhnal a někteří z nich do Soběslavě se utekli, zdaž má jim tu bytu popřáno býti, čili nic. V Soběslavi. [1467], 3. Mai. Orig. č. 1974. Urozený pane, pane muoj milostivý! Rač VMt věděti, že pán Hradecký kázal jest měšťanóm Hradeckým, kteřížto přijímají pod obú zpuosobú, všem ven z města; i někteří z těch přišli jsú do Soběslavě, žádajíc tu pobyti. Račte VMt rozkázati, kterak se v tom máme jmieti, máme-li jim toho přieti? Neb Markvart Čimelický, kterýž jest hauptman na Bechyni, ten jest mluvil k súsedóm Soběslavským, kteříž jsú byli na trhu v Bechyni, aby svobodně jeli a nebáli se, že jim pán rozkázal, aby VMti žádnému člověku nepřekáželi, nebylo-li by [sic] třeba, aby je i provodili. A také od nás do Hradce svobodně jedú, žádnému nepřekážejí. Račte rozkázati, máme-li také jich trhové lidi s opatrností púštěti. Datum Soběslav, dominica Rogationum. Jan z Dobronic, hauptman na Soběslavi. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 131. Zdeněk ze Šternberka a Jindřich z Hradce Janovi Rosenberskému: aby v témdni odpověděl králi Jiřímu, proti němuž jednotníkům i král Polský pomáhati chce. V Jindř. Hradci. 1467, 3. Mai. Orig. č. 1975. Službu svú vzkazujeme, urozený pane a přieteli! Jakož tebe tajno nenie, kterak ten odvolaný a odsúzený král mluvíval, že chce všecko učiniti a napraviti vedle práva a spravedlnosti, a že žádné nesnáze v zemi počínati nechce. I vědětiť *) Nepochybně: Přibíkovi H. z Paběnic. **) Kozákovi?

Strana 279
Dopisy z roku 1467. 279 dávám, že nám již u zámkuov našich leží u Konopiště, u Šternberka a u Kostelce, hubě nás. Protož, milý přieteli! to věda, napomínáme a žádáme toho na tobě, vedle zápisu a pečeti tvé, aby tomu dosti učinil a nepřítelem jeho v témdni aby se učinil, jakož zápis náš v sobě šíře ukazuje. Odpovědi žádáme listem tvým po tomto poslu. Ex Nova Domo, dominico die s. Crucis [inventionis] anno oc. LXVII. Zdeněk z Šternberka, najvyššie purkrabie Pražský oc, a Jindřich z Hradce. Také věděti dáváme, kterak král Polský a králová JMt k nám služebníka svého vyslali, a že nám ráčí V tisíc koní aneb čtyři tisíc koní najméně ku pomoci poslati. Také věděti dáváme, že v Petrkově všechny země JMti poddané sněm mají, a tu se na tom svolili, že když kolivěk obilé a píce na poli bude, ježto by koni při čem živi býti mohli, že JKMt s svým životem a s velikú mocí sem ku pomoci tá- hnúti [sic]. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, příteli našemu. 132. Purkrabí z Choustníka Pavlu Dětřichovic: o loupežné výpravě pana Zdeňka Konopištského. V Choustnice. [1467*] 4. Mai. Orig. 1922 a. Službu svú vzkazuji, pane Pavle, přieteli milý! Přišlo mi o poledni jisté po- selstvie z Deštného, že pan Zdeněk jitros sjev s Hradce, i pobral od Kamenice od samé ve vsech dobytek, i což na vozy mohl, a vybrav i spálil VI vsí, a Včelnici Prokopovi Vojslavskému spálil z gruntu i tvrz; to učiniv, vrátil sě zase na Hradec. To věda, milý přieteli, zdáliť sě, obešli s tiem páně milost, ať JMt o tom vie; a jestližeby co rozkázal, abychme věděli čeho se držeti. A viešli jaké noviny o vojskách, kteráž u páně Zdeňkových zámkóv ležé, daj mi věděti po tomto poslu. Datum Jan Bolochovec, purkr. Chúsn. Chusnik, feria II. post Invent. s. Crucis. Slovutnému panu Pavlovi z Prahy, přieteli dobrému. 133. Pavel Dětřichovic Janovi Rosenberskému: v téže záležitosti. V Soběslavi. [1467], 4. Mai. Orig. č. 1922 b. Urozený pane, pane muoj milostivý! Poslal mi list purkrabie tento, kterýžto VMti posielám v tomto listu zavřeném. Protož račte vzkázati v tom běhu, kterak sě v tom máme mieti. Nebť mi vo tom psal purkrabie druhé, abych VMt s tiem Pavel z Prahy. obeslal. Dat. Sobieslav, fer. II. in die Gothardi.**) Urozenému pánu, panu Janovi z Rosenberka, pánu mému milostivému. *) Vročení pochází od Palackého, a podle něho vročili jsme také následující číslo. **) Hodí se k r. 1466 i 1467, poněvadž Gotharda světilo se 5., ale také 4. května.

Strana 280
280 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 134. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: hněvivě mu poroučí, aby v nynějších bězích o dobré špehy se staral. В. m. [1467]. Koncept č. 1922 c. Pane Pavle milý! Jakož nám píšeš i list Bolochovcuov vedle toho posieláš, tomu sme srozuměli. Psali sme vám prve i ještě přikazujem, abyšte lidem kázali s dobytkem se někde skrýti, kdež by věděli najlépe. Také jestliže by sě nám aneb našim kde jaká škoda stala, abyste toho hájili a odepřeli, pokavádž by mohli; pakli by nemohli, ale abyšte nám bez meškánie věděti dali, i také do Třeboně. I divno nám do vás obuov o tom, jakož Bolochovec tobě píše o vojskách, aby jemu dal věděti, že ste toho neopatřili, a že teď nemají na těch miestech, neb je to k naší škodě i našich dobrých lidí, takové zanovánie [sic]. Protož žádáme, abyšte v tom pilnosť měli a takové věci pilně neopúštěli. Také i blíže u súsed při našem panství, abyšte na těch miestech někoho vzdy měli, a což byšte takového zvěděli, abyšte sě vy vedle toho uměli zpravovati a nám také nezmeškajíc o tom dali věděti. 135. Soběslavský hejtman Janovi z Rosenberka: o událostech válečných a najímání žoldnéřů. V Soběslavi. [1467], 12. Mai. Orig. č. 1980. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož mi VMt píše, abych zemany obeslal, aby na hotově byli s polovicí lidmi: hned sem to učinil, a cožkoli od nich odpovědi budu mieti, tak VMti tajno nebude; neb sem již s některými mluvil, a ti sobě v tom kladú příliš krátký čas, praviec, že tomu těžce co mohú učiniti. Také VMt rač věděti, žeť sú spálili Vidlákovi ve Včelnici dva člověky páně Zdeňkovy.*) A také mluvil jest se mnú Hlavnička, člověk náš z Soběslavě, chtě u VMti se dvěma koňmi býti v službě; pak zdá-li se VMti, račte mi to dáti věděti; neb když Habarta doma nenie, jestliže kdy koho kážete provoditi, nemám žádného svědomého ani o pilných věcí kam poslati. Píše mi Víta tento list, kterýž VMti posielám, jemuž VMt porozomiete, a na to mi odpověď VMt dáti račte. Datum Soběslav, feria III. ante Zophiae. Jan z Dobronic, hauptman na Soběslavi. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. *) Srovnej s tím Sedláčka IV. 186.

Strana 281
Dopisy z roku 1467. 281 136. Kněz neznámý z panství Rosenberských Janovi z Rosenberka zprávy posýlá, jak o něm se soudí v Římě pro příchylnost jeho ku králi Jiřímu. B. m. [1467, asi 19.—21. Mai]. Přepis č. 1981. O milostivý pane! Pán buoh všemohúcí rač při VMti býti a ostříci ode všeho zlého a od nebezpečenství těla i duše vás i vašich budúcích oc. A jakož VMt nám rozkázala, že přišli-li by k nám s listy, aneb jestliže bychom co slyšeli o VMti, abychom to na vás vznesli: o milostivý pane! slyšel sem takové věci, že mé srdce velikú teskností jest obklíčeno! Račte věděti, že kněz Tomáš, farář Telecký, kterýžto VMti všeho dobrého přeje a žádá, k nám jest přijel do T. [sic] v kupletní hodinu, jeda z Říma, a ležel u nás přes noc ten den na svatého Ducha [17. Mai]. Ten mezi jinú řečí s velikú žalostí a s litováním, jakožto kaplan vám přející, mluvil jest ke mně, zvlášť v pondělí [18. Mai] vstana ráno najprv, kterak jméno a pověst vysoká a slavná pánóv z Rozmberka byla jest v Římě a po křesťanství, jakožto navyšších obráncóv a zachovačóv víry křesťanské nad jiné pány české, a kterak páni z Rozm- berka vzdycky byli sú protivníci kacieřstva a Viklefstva, a proti nim statečně bojovali, a jiné mnohé chvály měli sú k veliké své cti. Ale, dále řekl jest, že již pověst VMti a jméno velmi jest umenšeno, hyne, a ruože velmi zčerněna! Nebo kardinálové zmínku činíce o VMti, kteříž vědí lépe, co se děje v Čechách i při VMti, než my zde sedíce, neb ježto JJMtí tajno není, že VMti žold dává [sic], i řekli sú: kterakž pak pán z Růže, o kterak růži przní a černí oc, přidržeje se toho kacíře Jiříka z Poděbrad, kteréhožto papež s kardinály a s biskupy mnohými u veliký čtvrtek [26. Martii] s velikú těžkostí klnul a zlořečení vydal na Jiříka z Poděbrad a na jeho všecky pomocníky, i ktož se jeho přidrží radú, pomocí, přízní, poslušenstvím, že jeho mocí boží a papežskú zbavil a zbavuje království i všeho duostojenství i jeho dědice, a všecky vysvobozuje a rozvazuje z jeho poslušenství, neb již více králem není. I protož ktož by jeho chtěl míti a měl za krále, aneb z úmysla a z příchyl- nosti k němu králem jmenoval, na všecky takové kletbu vydal. A protož v Římě žádní poslové od knížat a od králóv poslaní nesmí jeho králem nazývati, neb ktož jeho králem nazývá, hned slyšení nemá od otce svatého. Pak dále praví kněz farář, že někteří praví, že by tyto kletby byly kúpeny aneb skrze pana Zdeňka jednány, abyšte toho neráčili věřiti, než že ty kletby tak pocházejí a pošly sú upřímě od otce svatého a z rady kardinálův, a že otec svatý tak jest to pevně vzal před svú svatosť, že nikakéž nechce přestati, by měl veliký náklad učiniti, a učiníť jistě, než že jeho nechce déle v kacířství trpěti, ale jeho shladiti jakžto toho oc. Dále račte věděti, že brzy uslyšíte, že kříž jest vydán a ohlášen bude proti Jiříku z Poděbrad i proti všem jeho pomocníkuom a jenž se jeho přidrží kterýmžkoli obyčejem. A dále račte Archlv Český VII. 36

Strana 282
282 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. věděti, že i s křížem přinesena bude nová kletba s velikým obtížením i se všemi věcmi dokonale, kteréž přísluší k obtížení; z kterejžto kletby, kteříž v ni upadnú, žádného nemají míti do-ufání, by mohli rozříšeni z ní býti za tohoto papeže, i snad to budúciemu bude poručeno. A on dále pravil, kněz farář, že jest viece než na sto kněží v Římě z Ecze [sic],*) ježto jsú slúžili, v kletbu nedbajíce, ježto jsú zbaveni svých obrokuov, a žádný jim nemůž uprositi milosti u otce svatého, aby byli roz- říšeni a mohli mše svaté slúžiti. O najmilejší pane! račte se tak míti, abychom i my i kněžstvo pod VMtí v též neupadli. Dále račte věděti, že od otce svatého, jakož se pan farář naděje, budete míti list milostivého napomenutí, jakožto syn poslušný cierkve svaté. 137. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: o opatření olova a síry. V Krumlově. 1467, 21. Mai. Orig. č. 1982. Pane Pavle milý! Jakož nám píšeš o olovo pobrané oc: zdáť se nám, aby toho u mlčenie ponechal, a jestli vám olova neb síry potřebie, pošli k Rehořovi,**) jemuť sme poručili, aťby nás tiem opatřil a zjednal. Datum Crumlov, feria V. post Pentecosten anno LXVII. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusnic, nostro fideli dilecto. 138. Oldřich Roubík Janovi z Rosenberka: že Budějovičtí se strojí k němu přijeti. B. m. /1467, před 23. Maji.] Orig. č. 2164. Služba má poddaná, urozený pane mój milostivý! Rač VMt věděti, žeť sem z Budějovickými mluvil o ty věci, jakož VMti tajno nenie. I takť na nich rozumiem, žeť by k VMti rádi přijeli i ostýchajie sě VMti. I mluvil sem já k nim sám od sebe, že mohú k VMti bezpečně přijieti i odjieti. I milostivý pane! bylo-liť by to VMti tak k vóli, coť sem já k nim mluvil, jakož VMti píši, račte mi to dáti věděti; a račte mě v tom opatřiti, nebť tomu tak rozumiem, žeť VMti inhed obešlíc a žádajíc toho, aby k VMti přijeli. Také rač VMt věděti, žeť sem jich úmyslu tak porozuměl, žeť k VMti přijede Puklice***) a některé osoby vezme z konšelóv tři neb čtyři, a žeť sami chtějí mluviti k VMti. Toho žádám odpovědi VMti, abych sě uměl v tom zpraviti Oldřich Růbík z Hlavatec a z Dubného. vedle vóle VMti. Urozenému pánu, panu Janovi z Romberka [sic], pánu mému milostivému oc. **) Klaricovi. *) Eč = Tyrol. ***) Ondřej P. ze Vztuh. — Na některého ze synů jeho (Jana nebo Václava) nelze mysliti, poněvadž žádných úřadů v Budějovicích nezastávali. Ondřej zahynul 23. Maji 1467. Podle toho list vročen.

Strana 283
Dopisy z roku 1467. 283 139. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: že pošle k němu šedesát a několik jezdců. Na Krumlově. 1467, 23. Mai. Orig. č. 1983 a. Jan z Rozmberka. Pane Pavle milý! Vědětiť dáváme, žeť máme mysl k tobě poslati LX koní a několiko, ihned s této neděle některý den. To věda, opatř sě v tom tak, ať by potřebu měli a na hradě jiedali, nebť naši dvořené a na naší stravě budú; a ovsa jestliže málo v dole máte, ale kaž ať s Chusníka přivezú; a té věci nezmeškávej a také to při sobě měj. Datum Crumlov, sabbato ante Urbani anno 2c. LXVII. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusník, nostro fideli dilecto. 140. Jan z Rosenberka odpovídá Zdeňkovi ze Šternberka a Jindřichovi ze Hradce. Na Krumlově. 1467, 23. Mai. Koncept č. 1983. Já Jan z Rozemberka vám, pane Zdeňku z Šternberka a pane Jindřiše z Hradce! Jakož mi se od vás a služebníkóv vašich škody dály a dějí pálením, braním, i jiné věci, ježto mi sě dějí od vás, kteréžtoby mi se dieti neměly, ješto to bohdá časem i miestem bude šíře shledáno; a já žádné péči na vás neměl, ani také své cti ohradivši proti mně. Protož ohražuji se proti vám, služebníkóm, poddaným i pomocníkóm vašim, a dále vám ani služebníkóm, pomocníkóm i poddaným vašim ničímž vinen býti nechci. Dán na Krumlově, v sobotu před sv. Urbanem léta LXVII°. (Ibid. týž den dán také list odpovědní Burianovi z Lažan.) 141. Hejtman Soběslavský Janovi z Rosenberka: o poboření předměstských chalup v Soběslavi a o listu, který z Hradce byl poslán Soběslavským kněžím. V Soběslavi. [1467], 24. Mai. Orig. č. 1984. Urozený pane, pane muoj milostivý! Prosím VMti, račte mi VMt přístně psáti a horlivě přikazujíc, kteréžby chalupy v předměstí škodlivé byly městu, abych je bořiti kázal; neb mnozí z měšťan jsú v tom odporni a nechtie, by jim bořeno bylo. A když VMt o tom mi psáti bude, na mě proto horlíce, že toho neopatřím, cožby městu škodlivého bylo a odkudž by se nám hanba i škoda státi měla, muséť k tomu svoliti; jediné račte mi dobře přístně psáti. Teď také VMti list posielám, kterýž u brány přejat jest a poslán k kněžím, o němž kněžie nic nevědie, aniž jsú ho vi- děli. A jest poslán od mistra Jiříka z Hradce, někdejšieho faráře. Datum Soběslav, Jan z Dobronic, hajtman na Soběslavi. dominico ante Urbani. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 36*

Strana 284
284 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450 —1526. 142. Hejtman Soběslavský Janovi z Rosenberka: o záškodní listy pro hejtmany nad žoldnéři Soběslavskými. V Soběslavi. [1467], 26. Mai. Orig. č. 1986. Urozený pane, pane mój milostivý! Rač VMt věděti, jakož sě odtrhli od Fricka jiezdní, ti sobě volili za staršie Jakuba z Polikova a Mikše z Kokor; a jest jich v té rotě LIX koní, i žádají, aby jim ráčil list záškodní udělati na toho puol čtvrti léta, jakožto od zajtřejšieho dne za VI neděl, neb tak oni počítají; Frickovi také máte list udělati na XLI koní, neb jsú někteří nynie přijati jiezdní i pěší, takže již pěší jest LXXXV, aby také ráčil záškodnie listy i na ty poslati na VI neděl. Datum Soběslav, feria III. ante festum Corporis Christi. Jan z Dobronic, hajtman na Soběslavi. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 143. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: o peníze pro žoldnéře. Na Krumlově. 1467, 26. Mai. Orig. č. 1969. Jan z Rozmberka. Pane Pavle milý! Jakož nám píšeš, z kterých peněz máš dobývati potřeby oc., že nemáš než žoldnéřské penieze: nepsals nám při tom, mnoho-li těch peněz ještě máš. Jestli tolik nemáš, ježto by žoldnéřóm měl dáti, to nám daj věděti, abychom to opatřili; a což sě těchto lidí dotýče, jako je máme poslati, opatř nynie za dva dny, neb také penieze na ty potřeby poslati mieníme. Datum Crumlov, feria III. post Urbani anno oc. LXVII. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusnik, nostro fideli dilecto. 144. Smlouva purkrabí Strakonického Olkmara z Neznášov s Protivou Rožmitálským z Blatné o zboží Jana Kočky z Miloňovic v Družeticích, aby na pokoji zanecháno bylo. B. m. 1467, 2. Jun. Orig. č. 1989. Stala se jest smlúva mezi urozeným pánem, panem Protivú z Rožmitála a z Blatné s strany jedné, a slovutným panoší Olkmarem z Neznášov, té chvíle purkrabí na Strakonicích s strany druhé, taková, že již psaný Olkmar z Neznášov, purkrabie Stra- konický, dal jest bezpečenstvie sám od sebe i od té ode všie strany, ktož by chtěl pro něho učiniti neb nechati zboží Jana Kočky z Miloňovic a z Družetic, Družeticóm tvrzi a dvoru, i lidem jeho v Černiekově, v Podolí Jakubovi, v Rohozné Chlapkovi, i rybníkóm, i tomu všemu, což již psaný Jan Kočka má, před ohněm a před braním,

Strana 285
Dopisy z roku 1467. 285 takovým vším obyčejem, jakož prvně smlúva a list, kterýž svědčl o srovnánie zbožie Střelského proti Strakonickému, s těmi všemi výmluvami a výmienkami, jakož sú sami mezi sebú udělali. A já svrchupsaný Olkmar z Neznášov, purkrabie Strakonický, slibuji pravě, věrně a křesťansky, že to má zdržáno býti. A k tomu na zdrženie a na svědomie svú sem pečeť kázal přitisknúti k tomuto listu; a vedle mne slovutný panoše Jan Hunt z Nové vsi, bratr řádu rytieřujiecieho zákona sv. Jana Jerozolimi- tanského, Zdebor z Babčic, hajtman na Strakonicích, Bušek starší z Buzic a Arnošt z Kestřan na svědomie své pečeti přitisknúti dali sú k tomuto listu. Jenž jest psán a dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého sedmého, v úterý před ochtábem hodu slavného božieho Těla. 145. Jan z Rosenberka purkrabí Choustnickému: o opatření zámku Choustníka. Na Krumlově. [1467], 3. Jun. Orig. č. 1990. Jan z Rozmberka. Bolochovče milý! Jakož nám píšeš, že tě Jindřich Sádlo obeslal, žeby se jemu zdálo viece přičiniti: i nedáte my věděti, mnoho-li nahoře máte, aťbychom věděli dále v tom rozkázati. Nebť má Mašián býti s koněm, Sedlecký Mikuláš se dvěma koňoma, Vidlák s koněm, Drachovský také na hoře, i zdáť se nám, že vedle toho zámek dobře muož bezpečen býti; pakli byšte rozuměli, žeby viec čeledi potřebovali nahoře, vedle potřebnosti učiníte tak, coby bylo potřebie; a přijměte někoho viec, pokudžby viděli, že potřebie jest. A poněvadž máte VII sudcuov prachu dobrého, i zdáť se nám, že nenie potřebie kvapiti, jakž byšte XX lb. salnitru II súdci prachu chtěli opraviti, [sic]*) leč by tu Prokop byl. Jestližeť je tu, tehdy dajte Rehořovi věděti, ať vám salnitru pošle, ať se to stane jednú prací. A kdyby měl které poselstvie sem, daj nám věděti, mnoho-li nahoře máš branné i jiné všie čeledi. A člověku, kterémužs pobral, jakožto prsteny i penieze i jiné, to aby položil u pana Pavla. Datum Crumplov, feria IIII. ante octavam Corporis Christi anno LXVII. Famoso Johanni Bolochovec de Šatava, castellano in Chusnik, fideli nostro dilecto. 146. Petr Kapléř z Sulejovic Janovi z Rosenberka: že lidem ze zboží Husského překážeti nechce, pokud jemu samému ze Strakonic škozeno nebude, a že holdoval lidi z panství Strakonického a Volyňského, aby mu toho přáno bylo. Na Wintrberce. 1467, 8. Jun. Orig. č. 1994. Služba má napřed VMti, urozený pane, pane milý! VMt psali ste mi před chvílí, žádajíce, ať bych lidem zbožie Huského nepřekážel, a k vašie žádosti *) Cf. Sedláček IV. 81.

Strana 286
286 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. v tom sem sě zachoval, i ještě miením zachovati i v jiném, což bych mohl, chtěl bych sě VMti rád zachovati. Ale zpraviliť sú mě, že někteří z toho zbožie Huského jsú v Strakonicích a berú a překážejí mně i jiným. VMt muožete tomu rozoměti, žeť by to slušné nebylo. Protož, milostivý pane oc, račte to opatřiti podle slušnosti. Také, milostivý pane, přijal sem v hold něco lidí a vsí zbožie Strakonického a Vo- lyňského do sv. Havla najprv přištieho a zejména: ves Branišov, ves Zdíkova Veli- kého a Malého Zdíkova 1) i s mlýny, i ves Radšova,2) ves Putkov 3) a ves z Vlkonic a ves z Nespic, a mlynáře pod Rohanovem, a ves Zejzara, a ves z Horisedl*) a ves z Buku, a Zubka z Vacovic, a ves ze Lhotky,5) a ves ze Žierce, a ves Strunkovice, a ves z Nihošovic, ) a Petra a Jana a Mikuláše a Nabše ze vsi Strážic,") a Naska kožišníka a Volátko a Zejdle a Prokopa a Kovánie, a kovař z Sobětic; a z Lokotok3): Mikeš, Král, Matěj, Vít; a Nabeš z Strážic; a ze vsi Kochovice*): Jimadlo, Kolda, Otruba, Maršovec; a ze vsi Svinolusky: Ondra, Vrnoch, Jinodlo, Klika, Třeštěnec, Vojtěch, Sviecen oc. Protož milostivý pane! prosím VMti, abyšte těm všem lidem neráčili překážeti, ani vašim úředníkóm, ani služebníkóm, ani všem vašim pod- daným i pomocníkóm vašim překážeti dopustili pro mú službu a v túž nebo mnohem lepší odplatu. A toho všeho proším VMti odpovědi listem vaším při tomto poslu. Datum Vintrberk, feria II. post octavam Corporis Christi anno oc. LXVII. Petr Kapléř z Sulejovic a z Vintrberka. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu na mě laskavému. 147. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: aby k zaplacení žoldu pomohl si penězi, kteréž u něho složeny jsou pro Artleba ze Štítného. V Třeboni. 1467, 19. Jun. Orig. č. 1969. Jan z Roznberka. Pane Pavle milý! Žádámeť, aby z těch zlatých, jakož jsú na Štítného10) u tebe položeny, dal Pirchomarovi11) z nich na jeho rotu žoldu na týden, a myť jiné bez meškánie na to miesto položíme. Datum Třeboň, feria VI. post s. Viti anno oc. LXVII. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusnik, fideli nostro dilecto. 1) Nyní Zdíkovec (Malý Zdíkov) a Zdíkov Velký. 4) 3) Horosedlo. Budkov. 7) Strašice. 6) Něhošovice. *) Kakovice? 11) Také Pirchamer, hejtman nad žoldnéři. 2) Radešov. ») nad Rohanovem. 8) Zvokotoky. 10) Artleba.

Strana 287
Dopisy z roku 1467. 287 148. Jan z Rosenberka králi Jiřímu: že u biskupa Pasovského leží klatby a bully na hlásání kříže, o jichž vydání pokouší se pan Zdeněk Konopištský; a aby tudíž vydání jich bylo do sněmu Normberského odloženo. В. m. 1467, 21. Jun. Koncept. č. 1999. Najjasnější králi a pane mój milostivý! VMti věděti dávám, že jest mě došla taková věc, že by u kněze biskupa Pasovského*) u něho kletba a kříž položené byla sú, a že je měl vydati, než že jest to přizastaveno, jakožto VMti šíře v krátkém času dám věděti. A tak mě došlo, žeby nynie od pana Zdeňka Kocovský**) byl o to u kněze biskupa Pasovského, aby kletby byly vydány, a že jest toho jim veliká potřeba, a že se jim skrze to mnoho dobrého stane. I zdálo by mi se dobré, abyšte tiem neráčili meškati, jakož sem VMti dal věděti po VMti poslu, kterýž jest byl u mne od VMti s dobrými novinami, aby ta věc byla prve předešlá a zvláště do ***) Dominico ante decem millia mar- toho sjezdu, kterýž má býti v Normberce." tyrum LXVII. 149. Hejtman Soběslavský hejtmanu Třeboňskému: o prvních pokusech příměří mezi Janem z Ro- senberka a Jindřichem z Hradce. V Soběslavi. 1467, 23. Jun. Orig. č. 2001. Službu svú vzkazuji, pane Rehoři, přieteli milý! Jakož mi píšeš o klajtování o Hoďojovského a Oldřicha z Vydří, kam sú klajtováni a s kým sú sě sjiežděli a oč; milý pane Řehoři! mám za to, žeť tobě tajno není, že jest byl Baba a Hynek Zub u páně Mti, a ti sú na ničem se páně Mtí zuostali; a potom jezdili do Hradce, a vrátivše sě z Hradce, požádali, aby Oldřichovi a Hoďovskému dán byl klajt od hajtmanuov, aby zsvobodně v poselstvie ode pána Hradeckého ku páně Mti mohli jeti. A hajtmané oba dva dali sú jim klajt i panu Kocovskému Rackovi. A Buďovským o to psali, aby jim ten klajt byl zdržán; a jede s nimi dnes Baba i Hynek ku páně Mti do Krumlova. Nerozomím jinému, než žeby rádi viděli nikaké stání mezi pánem Hradeckým a páně Mtí. Datum Soběslav, feria III. in vigilia Johannis Bapt. anno dni oc. LXVII. Jan Dobronic, hajtman na Soběslavě. Slovutnému panoši Rehořovi Claric, hajtmanu na Třeboni, přieteli dobrému buď. *) Oldřicha. **) Jan. ***) Sjezd ten svolán k 15. červnu, ale počal scházeti se a jednati teprv ve druhé polovici července. Srovnej Pal. IV. 2. 409 pozn. 315.

Strana 288
288 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. 150. Správci zámku Strakonického Janovi z Rosenberka: aby opatřil glejt Janovi Huntovi z Nové vsi na cestu k biskupu Joštovi k jednání o příměří.*) V Strakonicích. 1467, 24. Jun. Orig. č. 2002. VMti urozený pane, pane nám milostivě přieznivý! Modlitba i služba naše napřed. K rozkázání VMti zvypravili sme k VMti bratra zákonieho pana Jana Hunta z Nové vsi, kteréhožto knieže Mt**) sem na svuoj zámek na Strakonice poslal jest, a s ním urozeného panoši Smila z Hodějova, hajtpmana na Strakonicích, jimž dobře věříme. VMt pak s nimi, s panem Janem Huntem a s Smilem, rozmluvili ste o běhy a věci potřebné, jakož VMt to v paměti máte; oni také nás i dobré lidi, kterýchž se nám zdálo k tomu přivolati, opatrně a múdře od VMti nás sú zpravili. A nám úmysl VMti a žádosť dobře se všem líbí. My pak k jednání a k zpravení těch běhuov kněze Mti i k radě k tomu od vás, prosíme tak VMti, podle těch již námluv a k tomu zjednání k konci, abyšte již ráčili zjednati glejt a bezpečenstvie od KMti i ode všie strany VMti panu Janovi Huntovi z Nové vsi, aby on bezpečně mohl z Strakonic sjeda k knieze Mti dojeti i zase bezpečně na Strakonice přijeti, do pěti osob a tolikéž koní bez škody, a JMti tam toho běhu od nás zpraviti i JMti od nás i od sebe k tomu zpuosobu raditi. A tohoť prosíme od VMti odpovědi listem po tomto poslu. Datum Strakonic, feria IIII. ipso die s. Johannis bapt. annorum dni oc. LXVII. Kněz Václav, locumtenens po Čechách; Olkmar z Neznášov, purkrabí na Strakonicích; bratr Jan Hunt z Nové vsi; a Smil z Hodějova, hatpman na Strakonicích. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu nám milostivě přieznivému. 151. List králi Jiřímu s vypsáním zajatce strany Zelenohorské o Janovi z Rosenberka; zpráva že Zdeněk Konopištský zmocnil se Bechyně, a návrh, jak použiti by se dalo zprávy této, aby týž pán také nezmocnil se Jihlavy. B. m. [1467, před Jul.***) Přepis č. 2107. Také VKMt rač věděti, když tento list byl napsán, že v té mieře kat přišel jest; katem jest jemu přihroženo, ale nic učiněno nenie; i pověděl jest toto: že bych měl hned na smrť jíti, že viece o ničemž neviem, než toliko kázal mi jest, abych jim pověděl, že bych je již dávno retoval, bych se toho zlosyna Rožmberského **) biskup Jošt. *) Viz list při r. 1467 31. Aug. ***) V listu mluví se o Leštně, že se neudrží, a zámek ten vzdal se v červenci 1467. Positivní zprávu o tom, že Zdeněk Konopištský byl pánem Bechyně, máme ze dne 23. Jul. 1467 (Třeb. Arch. č. 2016), tedy zmocnění stalo se také o něco dříve.

Strana 289
Dopisy z roku 1467. 289 nebál, kterýž nade mnú zlosynsky udělal, když bych vás retovati chtěl, aby za mnú netáhl; protož ať sě bránie, dokudž mohú a jakž mohú. A toto jest také jim kázal pověděti, trošty dávaje jim, že na Jihlavu má konečně puštěn býti. I milostivý králi! věda VKMt tyto věci, račte to opatřiti podle rozumu svého, aťby mohli Jihlavští zdržáni býti, dokudž by zámek kterého [sic] nedali aneb dobyt nebyl, neb když bychom který zámek mohli mieti, strach by na ně byl puštěn. Také pana z Rozenberka račte obeslati, neb jest to dobré, poněvadž se jeho obávají, ať by vzdy hotov byl, když by koli kterému zámku na retuňk táhl, aby on za ním hned nemeškal táhnúti. Také jest pravil, že jest nějaká baštička na bok vydaná, kterúžto my již vieme, z niež by se chtěli Němci k vodě bráti. I milostivý králi! bude to opatřeno bohdá, žeť jim to zbráněno bude, žeť tudy k vodě moci nebudú; a sedlák ten, ač s ním se ve všem srovnává, pak oč nám VKMt dále o nich nám rozkáže, takť sě státi má. Ještě jest toto ten Chval pravil, že jeden z Leštna také u něho jest, a již jsú tomu dvě neděli, mluvě k tomu, aby je opatřil, že zámku držeti nemohú, jestliže opatřeni nebudú; a on též trošty dával jest jemu, jakožto i těmto, aby sě bránili, dokudž mohú, a že nynie tomu nic učiniti nemóže, a ten jistý po nich ještě jest v Hradci pozuostal. Pak milostivý králi! viem že VMti tajno nenie, kterak on Kono- pištský nedávno před časem puštěn jest na Bechyni, a že sě zmocnil zámku, a Be- chinkovi*) nadal lotřat, ukázal jemu niaký kút a světničku, aby tu s ženú byl a jedl a pil a nic nerozkazoval ani čím vládl; i zdálo-by mi sě, milostivý králi, kdyby VKMt koho optati mohla, žeby on na pana Zdeňka mluvil a o něm rozpisoval na Jihlavu a jinam, jakožto lituje přietele svého, když jej na zámek pustil, věře jemu, a on se pak zámku jemu zmocnil; protož vystřiehajte se jeho všickni dobří lidé a na zámky nepúštějte, aťby vás též o zámky nepřipravil, jakožto přietele mého. A tudy by snad mohla nějaká ruoznice mezi nimi uvržena býti; ač by sě VKMti zdálo sě to zpósobiti skrze někého k tomu rozumu, žeby rozpisováno bylo, mohlo by skrze to VMti i nám všem bohdá k dobrému přijíti, že by sě jeho oštídali, jeho na zámky púštěti, a snad by mohlo rčeno býti: „své zámky ztrativ, aniž na nich smie býti, v naše by se uvazoval, a když by nás mocen byl, mušili bychom tancovati, jakž by on pískal, nedopúštieme toho, buďme sobě raději volni než nevolni“. A když mezi obec co uvrženo bude, roztrženieť by se stalo mezi nimi veliké, neb mnoho hlav jest mezi nimi, a ne vše jednoho rozumu. 152. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: o seznam těch, kdož chtějí náhradu za zbroj a škody. V Krumlově. 1467, 7. Jul. Orig. č. 2008. Jan z Rozmberka. Pane Pavle milý! Jakož nám píšeš, že by chtěli lidé pe- *) Burjanovi z Lažan. Archiv Český VII. 37

Strana 290
290 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. nězóm za zbroji, za škody: i žádámeť, aby je všecky popsal na ceduli, kterýmž by se co mělo dáti, a nám to popsáno sem poslal. Datum Crumlov, fer. III. post Pro- copii anno oc. LXVII°. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusnik, nostro fideli dilecto d. 153. Pavel Dětřichovic Janovi z Rosenberka: o nesnázích finančních i se žoldnéři. V Soběslavi. [1467], 13. Jul. Orig. č. 2011 a. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti slovem rozkázal mi Petrovský,*) když by koli hajtmané kam posly poslali, abych já peníze dal. I milý pane! mnoho se toho nynie vydává, a já bych rád, abych z toho se ctí mohl vyjíti na počtu, neb mi VMt rozkázala, aby to rozuomě bylo položeno, co kam komu a proč se sle, a tito druhdy pravie, že se nehodí všeho praviti; a časem tři, čtyři písaři ledva stačie. I milý pane! račte panu Thalafúšovi**) na posly peníze dáti, ať on z toho počty činie, a o žoldnéře račte pro Buoh rozomně rozkázati, kterak se jim má služba vydávati, nebť jich přibývá, jízdných i pěšiech, a pravie, že jim vyššie žold má dáván býti. Psal sem prvé i ještě: račte penieze poslati, nebť jich již nenie. Datum So- běslav, fer. II. ipso die s. Margarethae. Pavel z Prahy. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, pánu mému milostivému buď list d. 154. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: o žoldnéřské platy. B. m. 1467, 19. Jul. Orig. č. 1969. Jan z Rozmberka. Pane Pavle milý! Jakož nám píšeš, kterak Talafús roz- kázal žoldnéřóm penieze dávati oc, dobřes učinil, žes nám o tom psal. I píšemť ted o to Talafúsovi; ten list kaž sobě ukázati a vedle toho se jměj. A jakož píšeš o zlatých, žeby je výše mohl vznésti, toť my tobě již porúčieme, když dáš na kuoň miesto zlatého L gr., tehdy dosti. A Ryčmanovi píšem, ať by dal X kop na posly. Datum dominica post Arnolfi anno oc. LXVII. Famoso Paulo de Praga, notario bonorum Chusnik, fideli nostro dilecto. 155. Bernhart Talafús Janovi z Rosenberka: posýlá seznam zajatých Rosenberských v Hradci Jin- dřichově, o něž má se frajmarčiti. V Soběslavi. 1467, 24. Jul. Orig. č. 2017 a. Urozený pane, pane muoj milostivý! Teď VMti posielám přiepis i ceduli vězňuov vypsanú, račtež VMt list vedle toho dokonati; jestiť všech vězňuov pětmez- *) Jan z Petrovic. **) Bernard T. z Říčan, také jeden z hejtmanů nad žoldnéři Soběslavskými.

Strana 291
Dopisy z roku 1467. 291 cietma, a mezi nimi jest sedm, kteříž jsú na svú škodu byli VMti ku pomoci, jakož teď v menší ceduli jich mena máte. A pan Hradecký ten k tomu mluví, aby bylo o vězně frajmarčeno. Račte k tomu svoliti a račte rozkázati frajmarčiti, a těch, kteří jsú na svú škodu, neračte jich zapomínati, neb, děkujíc bohu, má VMt vězňuov dosti, ať by sě i potom VMti mohli hoditi. Datum Soběslav, feria VI. post Mariae Ma- Bernhart Talafús. gdalenae anno oc. LXVII. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 156. Týž témuž: aby po zamýšleném odchodu Pirchomarově nebylo naň vzkládáno hejtmanství. V Soběslavi. 1467, 24. Jul. Orig. č. 2017 b. Urozený pane, pane muoj milostivý! Zpraven jsem, že by Pirchomar u VMti nemienil zóstati; viete VMt, že jste jemu hajtmanstvie poručili a mě jemu pro řeč ku pomoci přidali. I račtež VMt tu věc opatřiti, kýmž ráčíte; neb milostivý pane! jáť sě v tu věc sám nikoli neuvieži, aniž té věci na mě neračte vzkládati; než jiné všecko, což VMt rozkáže, hotov sem učiniti. Datum Soběslav, feria VI. post Mariae Magdalenae anno dni oc. LXVII°. Bernhart Talafús. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 157. Jan z Rosenberka Pavlovi Dětřichovic: aby zaplatil Pirchomarovi a vymohl proň sečkání v hospodách. B. m. 1467, 25. Jul. Orig. č. 2018. Jan z Rozmberga oc. Pane Pavle milý! Jakož tam máš ještě něco zlatých rýnských, žádámeť, aby od nich dal Pirchomarovi XXXII, a ostatek nám pošli po něm. A pakli by se Pirchomer nemohl z hospod vypraviti těmi zlatými, ale opatř to v hospodách, ať počekají, neb v skuoře jim sě zaplatí. Datum ipso die s. Jacobi anno dni oc. LXVII°. Famoso Paulo de Praga, notario in Soběslav, nostro fideli dilecto d. 158. Jan z Rosenberka hejtmanům nad žoldnéři v Soběslavi: o zřízení a pořádku ve vojenství. B. m. [1467, před 26. Jul.] Koncept č. 2020. Fricku milý! Jakož nám píšeš o rotě své, kterak by se tebe držeti chtěli, a o listu záškodním, srozuměli sme; i žádámeť, aby s nimi zuostal na miesto, kto a kolik jich s tebú budú, a ty nám pošli popsaný, jakož jsme i prvé s tebú na- 37*

Strana 292
292 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526. mlúvali; a myť pak listem záškodním meškati nebudem. A takéť žádáme s pilností, aby všech svad nedopúštěl, i sám se tak zachovával; než stalo-li by se co kterému z roty tvé, vzneste na hauptmany vyššie, pak-li toho by potřebie bylo, ale i na nás, máť v to nahlédnuto býti pravě, vedle slušnosti. Pirchamer a Talafúse milý! Píšem Frickovi, jakož vám toho teď přiepis po- sieláme vedle toho, abyšte věděli sě spravovati. A o žoldnéřích jiezdných i pěších vzkážem vám po Rúbíkovi,*) co budete mieti činiti; v tej mieře vy se jmějte proti nepřátelóm i s nimi, jakožť vám věříme. 159. Jan z Petrovic Janovi z Rosenberka: o stavu věcí vojenských v Soběslavi. V Soběslavi. 1467, 26. Jul. Orig. č. 2021. Urozený pane, pane muoj milostivý! Jakož sě od VMti potrhá Pirchomar, já i někteří dobří lidé srozuměli jsme, také i zpraveni některých věcí, ježtobychom rádi viděli, aby jej VMt pustila. Také rač VMt věděti, že toho vězně, kteréhož jest k sobě zavazoval, jižť jest jim pacholka svého vypravil bez vědomie a vuole jiných hajtmanuov. Oldřich puškař ten rok vždy do téhodne mievá od pana Zdeňka, a v tom témdni najméně dvakrát do Hradce jede, a pan Zdeněk v ústupku s nim rozmlúvá. Milostivý pane! račte puškaře Oldřicha při sobě mieti v Krumlově; cožť rozumiem, jestiť toho potřebie, ať by v Soběslavi nebyl. Pro Buoh, neračte dlíti rozkázáním o pěších, nebť jsme je ledvy zdrželi, že jsú preč nešli, a odjedú-liť preč, majíce list záškodní, přišloť by to všecko VMti tieže a s větší škodú. Ruoznice, kteráž jest mezi zemany a měšťany v Soběslavi byla, ta jest, děkujíc Bohu, dobře zjednána. Jan z Petrovic. Datum Soběslav, dominico post Jacobi anno dni oc. LXVII°. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. 160. Pavel Dětřichovic Janovi z Rosenberka: nové stížnosti na nedostatek peněz. V Soběslavi. 1467, 26. Jul. Orig. č. 2011 b. Urozený pane, pane muoj milostivý! VMti tajno nenie, co jest žoldnéřuov u nás, jiezdných i pěších; tak jsem to převrhl, že na týden dostane se jim dáti CCLXX kop, kromě útraty na dvuor a na nápravníky, a jsem nynie vydal ke sto kopám, a ještě sě viec musí dáti. Protož, milostivý pane, račte něco viec peněz po- slati, ať bych na najvyššie peniez nevydal, nebť jich nemnoho ostává, a ještě jest pěším zadržáno na III neděle. Datum Soběslav, dominico post Jacobi anno oc. LXVII°. Pavel z Prahy. Urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, pánu mému milostivému. *) Jindřichovi z Hlavatec.

Strana 293
Dopisy z roku 1467. 293 161. Jan z Rosenberka Talafúsovi: o vězně na Hradci a o vedení hejtmanství. B. m. [1467, 25. neb 26. Jul.] Opis č. 2017 c. Jan z Rožmberka. Talafúse milý! Teďt posieláme list vyrukující panu Hrade- ckému těch vězňóv; protož pošletež jej tam do Hradce. A o frejmarčení vězňóv zdá se nám, když budú mieti rok, abyšte na to pohleděli a o