Strana 1
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAWSKÉ. Z ARCHIVŮW DOMÁCÍCH I CIZÍCH SEBRAL A WYDAL FRANTIŠEK PALACKY, HISTORIOGRAF PP. STAWÜW KRÁLOWSTWI ČESKÉHO, WÝBOR A JEDNATEL SPOLEČNOSTI ČESKÉHO MUSELM, ŘÁDNÝ AUD KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK, AUD KRÁL. BAWORSKÉ AKADEMIE NAUK WE MNICHOWĚ, UHERSKÉ UČENÉ SPOLEČNOSTI W PEŠTI, SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI PRO WLASTENSKAU OSWĚTU WE WRATISLAWI, LUŽICKÉ SPOLEČNOSTI NAUK WE ZHOŘELCI, JEDNOTY PRO DĚJINY ZEMĚ BRANDENBURSKÉ W BERLINĚ oc- DIL ČTWRTY. W PRAZE, 1846. W KOMMISSÍ U KRONBERGRA I RIWNAČE.

Strana 2

Strana 3
A. XIV. DOPISY RODU HRADECKÉHO, od roku 1441 do 1451. Dopisy tyto pocházejí wšecky z bohatého archivu Třebonského, a protož také nejwíce týkají se pánůw z Rosenberka: po dobytí wšak Prahy a jetí pana Menharta ze Hradce skrze Jiřího z Poděbrad dne 3 Září 1448 nabýwají také wyšší historické znamenitosti. K lepšímu porozumění, proč Jiří z Poděbrad a Oldřich (páně Menhartůw syn) ze Hradce, ačkoli proti sobě wálčili, wšak na čas sobě w těchto listech bratrowali, připomínáme, že báby obau byly sestry, dcery pana Jana z Wilhartic: Kateřina, wdaná za Jana ze Hradce, otce někdy páně Menhartowa; Anna, wdaná za pana Jana z Wartenberka, jehožto a jejížto dcery obě stejného jména, Anna, manželka potom Viktorinowa z Poděbrad, byla matkau pana Jiřího, Kateřina pak stala se pana Oldřicha z Rosenberka prwní manželkau († 1436). Rozdílný smysl o wěcecň náboženstwí učinil tyto tak příbuzné pány hlawami dwau odporných stran w Čechách. 1. Jan ze Hradce na panu Oldřichowi z Rosenberka sjezdu žádá o srownání roztržek mezi nimi. We Hradci, 1441, 13 Jan. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, příteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem s tebú mlu- wil w Benešowě o swých wěcech, a na tom sme zuostali, abychme přátely mezi sebú *

Strana 4
4 A. XIV. Dopisy wydali, a rok tomu položen w Třeboni, kdyžby koliwek twá příjezda zase od krále byla, žes mi řekl dáti wěděti: protož milý přieteli, jáť na to čekám obeslánie twého, zwěděw žes doma, aťby to konec mezi náma wzalo. Toho mi daj odpo- wěd, aťbych já wěděl kerů chwíli s přátely swými býti. Dat. in Hradecz fer. VI. in octava Epiphaniae Domini, anno oc. XLm primo. Jan z Hradce. 2. Páně Oldřichowa z Rosenberka odpowěd. Na Krumlowě, 1441, 15 Jan. (Koncept.) Službuť swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní twému sem sroz- uměl. A jakož dotýčeš, abych se s tebú srokowal do Třeboně, jakož si se mnů w Benešowě mluwil: přijel sem nynie z Rakús, měl sem a mám ještě mnoho či- niti, žeť sem zapomenul tě w té práci obeslati. I zdáloby mi se, by to mohlo býti, by toho ponechal do tohoto sněmu w Praze, a by tu byl, a jáť také bohdá budu; a tu přietelé nás ohledají o ty wěci mezi námi. Pakliťby toho nemohlo býti, ale obešli pana Ptačka, a kdyžť nám do toho sněmu do Třeboni rok položí, tuť chci rád býti s přátely swými. Nebť bych nerád proti tobě w ničemž krátko učinil, a téhož tobě také doufaje. Dat. Krumlow, dominica ante Antonii anno XLI°. Oldřich z Rosenberka. 3. Menhart ze Hradce, nejwyšší purkrabí, s p. Oldřichem z Rosenberka před sněmem umluwiti se žádá. We Hradci, 1441, 24 Nov. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, bratru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! A wěděti dáwám, žeť sem jako wčera do Hradce k wečeři přijel. Protož zdáliť se, prwé nežlibychom k sněmu do Prahy jeli, žebychom se spolu někde sjeli, žebych měl s tebú o pilné wěci prwé rozmluwiti. Dat. in Hradecz, fer. VI. ante festum b. Catharinae vir- Menhart z Hradce, ginis anno oc. XLI°. najwyšší purkrabie Pražský. 4. Týž žádá téhož o průwod pro nebezpečenstwí cesty. W Benešowě, bez r. 25 Dec. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, bratru milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! A prosím tebe, aby swé towaryše s Jankem purkrabí zajtra buohdá welmi ráno do Lédwého proti mně po-

Strana 5
rodu Hradeckého, r. 1441, 1444. 5 slal. Nebť sem již děkujíc pánu bohu s nocí do Benešowa přijel, ačkoli jsa tru- den a dosti nebezpečen; nebť je o mé jiezdě weliký úklad uložen, jakožť tě toho sám lépe z úst zprawím. Dán w Benešowě, den buožieho narození. Menhart z Hradce, najwyšší purkrabie Pražský. 5. Oldřich z Rosenberka p. Menhartowi z Hradce stížnost wede na panoše jeho Al- brechta z Wydří. Na Krumlowě, 1442, 14 Jun. (Konc.) »Panu Menhartowi.« Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! Wěděti dáwám, když sem nynie w Hradci se pány byl, tu Albrecht z Wydřie panoše twój opět mně, mým služebníkóm i panoším lál, přes takowé podání, jakož sem w Praze jemu po dáwal těch pánuow, kteříž sú tu byli, a on nechtěl, než podáwal mi Jana Hra- deckého. Na tom sem opět i s jinými pány chtěl přestati, kteříž sú tu byli. A on wida, a já k konci měřím, opět to zwrhl, a přes to mně i mým služebníkóm i panoším laje, mé úroky dědičné swéwolně a bez práwa drží. I prosímť tebe milý bratře, aby se k tomu přičinil, jakožť wèřím, aby mi služebník twoj mój dědičný plat propustil, k kterémuž žádné sprawedliwosti nemá, a w twém městě dále mně i mým služebníkóm i panoším láti nedal. Neb sem dáwno to jinák omysliti mohl, bych tebe w tom nešanowal, jakožto bratra swého. Pakliby mi se od něho rowné státi nemohlo, nemohlbych jemu w tom dále seděti. A toho prosím odpowědi twě po tomto poslu. Datum Krumlow fer. V. ante Viti, annorum oc. XLII°. Oldřich z Rosenberka. 6. Menhart ze Hradce Oldřicha z Rosenberka zwe ke sjezdu do Horaždějowic. Na Welharticích, 1444, 14 Aug. (Orig.) Urozenému panu Oldřichowi z Rosenberka, bratru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! Jakožť sem po Rúsowi wzkázal o sjezdu w Oraždějowicích, aby k němu kohožby se zdálo wyslal oc. Wě- dětiť dáwám, žeť jest na tom zuostáno, w úterý najprwé příští páni druzí a ze- mené že tu mají se sjeti. Protož prosímť, wypraw swého kohožť se zdá k tomu hodného, ať také při tom bude, jehožťby páni i zemené rádi widěli. I žádost toho

Strana 6
6 A. XIV. Dopisy mají, by tu při tom mohl sám býti. Datum Welharticz, fer. VI in vigilia As- Menhart z Hradce, sumptionis S. Mariae virginis gloriosae. najwyšší purkrabie Pražský. 7. Wáclaw z Michalowic, mistr Strakonický, Oldřichowi z Rosenberka se oswědčuje, že jako on, do Horaždějowic na sjezd jeti nemíní. W Strakonicích, 1444, 14 Aug. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli milému. Službuť swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Píše mi pan Menhart, abych zajtra byl w Horažděwicích, žeby druzí páni i zemené tu býti mělí. Poně- wadž tu TM' sám nebude, jáť také nemám poč tam jezditi. K čemuž TM ne- swolí, jáť také neswolím. Datum in Strakonicz, fer. secunda post Assumptionis Wáclaw z Michalowic, S. Mariae. seděním na Strakonicích. 8. Jan ze Hradce Oldřichowi z Rosenberka píše o swém jednání u krále Fridricha we Widni, a o nowinach z Morawy. W Telči, 1445, 15 Oct. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwlášče milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, přieteli zwlášče milý! Jakož mi píšeš o Wlaškowi, inhed sem ten list, kterýž TM“ píše, paní Kateřině poslal. A rač wěděti, žeť sem já také již posly swé k Kwě M“ poslal wedle těch umluw; a wě- římť, že se k tomu přičiníš tak, aby mi již o to konec byl učiněn, bez dalšieho odkládanie; pakliby mi se konec nestal, ale wždyť wěřím, že mi w tom raden a pomocen budeš. O panu Jiříkowi sem nic neslyšel, a nowin jiných newiem, než že pání Morawští sjezd w Krumlowè jmieti mají na S. Hawel. A porozumiemli tu kterým wěcem, dámť TM“ wěděti. Dat. in Telcz, fer. VI ante Galli, anno oc. XLV. Jan z Hradce. 9. Týž témuž opět o sjezdu w Morawském Krumlowě, a o jednání swém we Wídni. W Telči, 1445, 22 Oct. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwlášče milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwlášče milý! A rač wěděti, že na tom sjezdu w Krumlowě páni Morawští nic jiného nezjednali, než že pana

Strana 7
rodu Hradeckého, r. 1444, 1446. Peršteinského se panem Jiříkem Wranowským smířili, a Kw M' ze spolka obeslali aby jim ty škody, kteréž sú se jim od země Rakúské staly, opraweny byly; a ne- budůli opraweny, jiného newiem, než že na tu zemi chtí sáhnúti. Také milý přie- teli, ješčeť jsú poslowé moji u Wiedni, a já žádné odpowědi nemám. Protož wždyť wèřím, nebudulit konce mieti, že mi raden a pomocen budeš. Datum in Jan z Hradce. Telez, fer. Il‘ ante Simonis et Judae. 10. Týž prosí téhož, aby zjednal wazače k honici páně Zdeňkowě ze Šternberka s pa- nem Petrem Holickým ze Šternberka. We Hradci, 1446, 26 Febr. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwlášče milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane, přieteli zwlášče milý! Jakož TM“ snad tajno (sic), kterak pan Zdeněk šwagr muoj a někteří jeho služebníci se páně Alšowým synem a také s některými jeho služebníky honici mají: protož prosím tebe, milý přieteli, aby jemu wazače dobrého zjednal, anebo šwagra swého, pana Reinprechta, o to obeslal, aby on některého dobrého wazače zjednal. I wèřímť jako přieteli, že se tiem spěšnějie k tomu přičiníš. Nebť ta honba má w Berúně o středopostie býti. Datum in Novadomo, sabbato post Matthiae apostoli, anno oc. XLVI°. Jan z Hradce. 11. Oldřich z Rosenberka odpowídaje témuž, žádá, aby poslal, komužby něco důleži- tého tajného proň swěřiti mohl. Na Krumlowě, 1446, 28 Febr. (Konc.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o wa- zače panu Zdeňkowi, tomuť sem srozuměl. Byl mě pan Zdeněk před tím také obeslal, i psal, jestližeby jemu wazače potřebí bylo, abych jemu jej zjednal; a w tom času pan Šaumburský i pan Reinprecht jeli do Wiedně, a ještě tam jsú, a poněwadž těch doma není, newiem kde jinde wazače dobyti w této mieře. Také milý přieteli dáwámť wěděti, že mi něco pilného zašlo, ježtoť se o tom psáti ne- hodí. I chtěl sem někoho swé raddy k tobě poslati, i nemohuť w této mieře bez nich býti. I prosím tebe, aby ihned Ctibora purkrabie swého sem ke mně pòslal; a jáť jediné pomluwím s ním, a po něm ty wěci wzkáži, i hned jej zase wypra- wím. I wěřímť, že to učiníš. Dat. Krumlow, fer. II“ post Matthiae, annorum oc. XLVI°. Oldřich z Rosenberka.

Strana 8
S A. XIV. Dopisy 12. Jan ze Hradce žádá Oldřicha z Rosenberka we Wídni jsaucího o radu a pomoc, kterakby ku králi Fridrichowi bez nebezpečenstwí osobně wyprawiti se mohl. Na Telči, 1446, 2 Apr. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli zwlášče milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, přieteli zwlášče milý! Jakož T“ M' Sti- bor, purkrabie mój, w Hradci byl zprawil, kterak sem po gleit k Králowě M“ po- slal, jakož mi dán jest, ale pro příčiny, kterýchž TM' dobře swědom, nemohl sem tomu co učiniti, abych byl mohl i hned k JM“ přijeti, ale již přijew, rádbych k JM“ se wyprawil o swé wěci. I zprawili mě služebníci moji, kteréž sem do Znojma k sněmu byl poslal, žeby někteří páni z Rakůs před pány Morawskými na mě oswědčowali, mieniec mi hanbu i škodu učiniti. Protož milý přieteli, wě- římť, že mi w tom poradíš, kterakbych já k JM“ bezpečně mohl přijeti. Neb TM' wěděl úmysl muoj, že sem se chystal k JM“; a kdyžs sám tam chtěl jeti, nedals mi wěděti, abych se s tebú wyprawil. Odpowědi spěšné prosim. Dat. in Telcz, sabbato ante Judica. Jan z Hradce. 13. Odpowěd páně Oldřichowa. We Wídni, 1446, 4 Apr. (Konc.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! A jakož mi píšeš, že kleit od KM“ máš, a že si nemohl přijeti pro wěci kteréž wiem, a že jsi w tom oswědčen od některých pánów Rakúských na tom sněmu w Znojmě oc. Milý přieteli, mluwil sem o to se panem Kašparem i s jinými twými dobrými přá- tely: i zdá se nám, že ještě na ten kleit dobře sem přijeti muožeš po hodech, než nyní w této mieře se jim nezdá, protože KM chce do Nowého Města, a tu miení přes ty hody býti a bohu slúžiti. Dále jakož dotýčeš, že sem já sem jel, a tebe k tomu neobeslal: móžeš dobře rozuměti, když má jiezda pro mú potřebu tak náhlá byla, žeby nebylo platno, bych tě byl obeslal. Neb pro tu wěc, kterúž ste před sebú měli, bylby k této mé jiezdě nestačil. Dat. Viennae, fer. Il3 post Judica, an- norum oc. XLVI°. Oldřich z Rosenberka. 14. Menhart ze Hradce a Jiří z Poděbrad zwau Jana ze Hradce na sněm do Pelhřimowa. B. m. 1446 14 Mai. (Kopie.) Panu Janowi z Hradce. Službu naši wzkazujem, urozený pane, přieteli milý! Dáwámeť wèděti, kte- rak w úterý po S. Stanislawě w Pelhřimowě spolu se sjewše, tu o mnohé neřády, kteříž se dějí w koruně České, spolu swa rozmluwila; přitom také rozličných ne-

Strana 9
rodu Hradeckého, r. 1446. 9 dostatkuow wšech obywateluow králowstwie Českého tudiež dotčeno jest. A zdá se nám, což my rozuměti muožem, že takowi běhowé naším i jiných lidí mluwe- ním samým toliko opraweni býti nemohů, nebudeli tomu statečného přičinění. Neb i ty na mnohých předešlých sněmiech od rozličných lidí ku pokoji a k obecnému dobrému řádnů řeč si slýchal, i sám ji také mluwil: a wšak když to k skutku newedeno, řeč prospěchu neučinila. I ještěť se nám zdá toho pilné potřebie, s tebú také o ty wěci rozmluwiti. A protož prosíme, aby w tu středu po nynějšiem hodu Ducha swatého příščí tudiež do Pelhřimowa přijel; a my tu také na ten den býti chcem, a k témuž i jiné některé pány a přátely sme obeslali; wěřiece, že pro chwálu božie a pro obecnie dobré to učiníš. Toho odpowědi žádáme listem Menhart z Hradce oc. twým po tomto poslu. Dat. sabbato ante Sophiae. Jiřík z Kunstatu oc. 15. Oldřich z Rosenberka táže se pana Jana ze Hradce na to, co wlastně mezi panem Zdeňkem ze Šternberka a rytířem Břekowcem se zběhlo; též o Bechyňkowi. Na Krumlowě, 1446, 28 Sept. (Konc.) (Panu Janowi z Hradce.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož si mi wzkázal po Stiborowi purkrabí twém, že sme se měli shledati, a tohoť sem očekáwal až do si chwíle: i dáwámť na wědomí, že nyní musím odjeti, a když bohdá zase při- jedu, dámť nemeškaje wěděti. Takéť slyším, žeby pan Zdeněk zacházel s Břekow- cem: i nemohuť konečně rozuměti těm běhóm, neb jedni tak prawí, a druzí jinak. I prosim tebe, daj mi wèdèti, kterak se ty wèci mají; nebť mi welmi žel jest p. Zdeňka, jestli tak, jakož druzi lidé prawí, nébrž bych jemu rád wšeho dobrého přál, jakožto přieteli swému milému. Také milý pane, píše mi Bechyňka, že Jan z Kozieho jest twój přikázaný, a že jsi jemu o něho psal. I prosim tebe, daj mi wěděti, jestli to tak či není; a zwlášť daj mi wěděti, kterak se máš, nebbych rád widěl, by se dobře měl se wšemi swými. A prosím tebe, nedrž mi posla dlúho, aby mě ještě doma zastihl. Datum Krumlow, in die Wenceslai, anno oc. XLVI°. Oldřich z Rosenberka. 16. Jan ze Hradce odpowídaje na předešlé psaní, o zradě, kterau manželka pana Zdeňka ze Šternberka s Břekowcem proti pánu swému obmýšlela, zpráwu dáwá. We Hradci 1446, 5 Oct. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! A wědětiť dá- wám, žeť jest Dětřich páně Zdeňków ke mně přijel, a tenť mne těch wěcí o panu

Strana 10
10 A. XIV. Dopisy Zdeňkowi jistotně zprawil. I račiž wěděti, že tak nenie, jakož sú lidé zprawowali. Dále mne zprawil jest tak, jakož se jest dálo i děje. Najprwé, že jest pan Zdeněk listy nalezl i přejel, ježto měl otráwen býti od Břekowce i od nic také, s jejie wolí, tak že sú měli ženu zjednati i zjednána byla, ježto měl wždy otráwen býti, tak sú k tomu jednali; a také že jest newězil ženy swé, aniž wězí, než chodit swobodně jakožto i prwé; a také žet s ní neléhá, ani s ní ležeti chce, a také že jest poslal po otce jejieho i po mateř jejie, a před nimi s ní mluwiti chce. A synať mi swého jest poslal, a druhého mi mají přinesti, tak že jest dietky od nie pobral. A Břekowec byl jest u pana Jiříka na Podèbradě, a mluwil, chtè z toho wyjíti; i musil slíbiti panu Jiříkowi pode ctí a pod wěrú, aby přede pány stál; a jestli pak že nestane, tehdy mu pan Jiřík řekl, že chce panu Zdeňkowi raden a pomocen býti, kdežby se koliwěk pana Zdeňka krýti chtěl. A poněwadž jest tak, Ctibora sem zase inhed newyprawil, leč mi wzkážeš po tomto poslu, anebo lečby co potřebie bylo. A také teď posielám přiepis, kterak Bechyňkowi píši. Dat. in Novadomo, fer. IV“ post beati Francisci confessoris, anno oc. XLVI". Jan z Hradce. 17. Oldřich z Rosenberka Janowi ze Hradce zpráwu o tom dáwá, co na sněmu w Praze zjednáno oc. 1447, 29 Mai. (Konc.) (P. Janowi ze Hradce.) Službu swú wzkazuji, pane a přieteli zwláště milý! Wěděti dáwám, že sem již z Prahy domów přijel; a bohu děkujíce na tom sněmu sme se se pány pěkně rozjeli, a naději se, že bohdá dobře bude. Pan Hertwik má příměří se p. Kra- jieřem a se wší zemí Rakúskú; a p. Ilburk také má příměří se p. Kašparem a s Lo- ketským krajem. S Táborskými jest také mluweno, aby příměří měli s Rakúskú zemí; dali odpowèd, že toho mocni nejsú, než že to chtie na swé starší wznésti, a což jich úmyslu w tom bude, chtie mi dáti wěděti; i newiem pak, co učini. Z lani, kterúž si mi poslal, welmi dèkuji; a budešli chtieti mladé chowati, kážit jich lowčím některé pohlawí zjednati. A zwláště tebe prosím, milý přieteli, aby Wlaškowi, služebníku mému od služebníka twého další rok zjednal tèm peniezóm, jakož jemu nynie o S. Hawle dáti má, w takowé mieře, jakož prwé umluwu mezi sebú mají; w tom mi zwláštní libost ukážeš. A by se dobře měl, toťbych welmi rád wěděl; a wiešli jaké nowiny, prosim tebe, daj mi wèděti. Dal. Krumlow, fer. Il post festum pentecostes. Oldřich z Rosenberka.

Strana 11
rodu Hradeckého, r. 1447. 11 18. Týž témuž we příčině rozepří jejich služebníkůw, o Zdeňkowě ze Šternberka jízdě do Krakowa oc. Na Krumlowě, 1447, 28 Juni. (Konc.) Panu Janowi z Hradce. Službu swů wzkazuji, urozený pane, přieteli zwláště milý! Jakož si mi před siem psal o služebníka swého a Pešíka haitmana mého na Třeboni, a jáť sem tobě zase odepsal, aby dobři lidé to ohledali mezi nimi, a toho se ještě nestalo: i pro- símť tebe, milý pane, aby swého k tomu držel, aťby to mezi nimi ohledáno, a k čemužby kdo sprawedliw byl, učiněno bylo, aby se to již dále nedlilo. A také jakožť sem psal a prosil, aby Wlaškowi z Miloňowic služebníku mému rok uprosil od služebníka swého k těm peniezem, jakož mu nynie dáti má o S. Hawle, na to si mi nic neodepsal: i ještěť tebe prosím, milý pane, aby jemu rok k těm penězóm od tohoto S. Hawla do roka uprosil, aby Wlašek úroky z nich dáwal jakožto prwé; i wěřímť, že to učiníš, neb také něco dobrého mého na tom záleží. Takéť slyším, žeby pan Zdenèk jel do Krakowa; wiešli o tom? a kdyžby zase přijeti měl, a kte- rak se máš, daj mi wěděti; nebť bych rád widěl, by se dobře měl. A také milý přieteli, když sů nynie na Piesku byli Wáclaw Zmrzlik, Táborští i jiní, tuť sú se na mě oswědčowali pro ty dráby, ale ještěť mi žádný o nich nic nepíše. A takéť slyším, žeby i na tě horlili pro některé swé služebníky, ježto na twém panstwí pótku mèli s twými služebniky; prosímť tebe, kterak se ty wèci mají, daj mi wè- dèti. Dat. Krumlow, fer. III“ post Johannis baptistae, anno oc. XLVII°. Oldřich z Rosenberka. 19. Jan ze Hradce odpowídá na předešlé psaní. Na Telci, 1447, 6 Jul. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberku, přieteli mému zwlášče milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwlášče milý! Jakož mi píšeš, abych Wlaškowi služebníku twému rok zjednal tym penězóm u Petříka služebníka swého: i wěz, žeť sem to učinil k twej libosti, žeť mu jest rok dal o S. Hawle do roka. Pakliby jemu w tom roce dal čtwrt léta napřed wěděti, aby mu ty pe- nieze dal a zaplatil, a list aby jemu obnowil, a w listě aby stáli zlatí dobří Uher- ští po polůkopí. A píšeš, abych dal wěděti, jel-li jest pan Zdeněk šwagr mój do Krakowa: i owšem jelť jest, ale newiem kterak mu se tam wede. A jakož sem prwé psal o Ščítného služebníka swého, wěřímť že se k tomu s pilností přičiníš,

Strana 12
12 A. XIV. Dopisy aby se to již nedlilo, a konec aby se mezi nimi stal bez dalších nákladuow i sta- rosti. Dat. in Telcz, fer. V post festum S. Procopii, anno oc. XLVII°. Jan z Hradce. 20. Menhart ze Hradce a Pražané žádají Hynka Krušiny ze Šwamberka o rychlau pomoc (proti Jiřímu z Poděbrad a jednotě jeho.) 1448, 1 Sept. (Kopie.) Urozenému pánu, panu Hynkowi Krušině z Šwamberka, haitmanu kraje Chebského, přieteli našemu dobrému. Službuť swú wzkazujeme, urozený pane, přieteli náš dobrý, Twé M“. Jakož ste nám před sím wzkázali, žeby nám lidi swé chtěl poslati i sám přijeti, kdyžby nám bylo potřebie a wědětiť bylo dáno: jižť potřebie toho jest, nebť se nám škody weliké dějí bez winy a neřádně, i k městuť se nám již blížie. Protož milý pane TM“ prosíme, rač nám lidí jiezdných sto koní neb což muožeš nemeškaje poslati. A wěřímeť i ufáme, že tiem dlíti nikoli nebudeš, ne pro naše toliko ale i obecné wšeho králowstwie dobré, a w tůž odplatu nebo lepší. Nebť sú nám již i odpo- wěděli. Dán w neděli, den S. Jiljie, anno domini oc. XLVIII°. Meinhart z Hradce, najwyšší purkrabie Pražský, purk- mistři a rady i obce starého i nowého měst Pražských. 21. Oldřich ze Hradce Jiřího z Poděbrad žádá o propuštění otce jeho Meuharta, jejž při dobytí Prahy byl jal. B. d. 1448, c. 20 Sept. (Kepic.) Urozenému pánu, panu Jiříkowi z Kunstatu odjinud z Poděbrad, bratru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře milý! Jakožť sem prwé psal, prose tebe, aby mi otce mého propustil, jakož jeho bez winy w swém wězení dr- žíš: i odepsals mi mezi jinú řečí, prawě, žeby jeho chtěl postawiti a o některé wěci k němu mluwiti před pány na sněmu. Wěřímť já tobě, že ty toho pane neučiníš mně tak k weliké hanbě i otci mému, by jej měl stawěti, maje jej w swém wězení, jako člowěka neřádného: nebo to dobře pane wieš, žeť jest on pán osedlý a swobodný w zemi, jakožto který z wás, a wzdy býwal na sněmiech beze wšech gleitów. I ještěť za to prosím, milý pane, račte jeho propustiti: a mój otec má státi na sněmu, a dáli jemu kto z čeho kterú winu, má odpowiedati a oprawiti, budeli komu winowat shledán; a jemu ať též se stane. Pakliby toho wždy neráčil

Strana 13
rodu Hradeckého, r. 1448. 13 učiniti, než jej tak wždy stawěti k našie weliké hanbě a k utisku: pane, rač wě- děti, žeť bych musil na tě wšem dobrým lidem žalowati i rozpisowati pánóm i kniežatóm okolním, kterak mně a otci mému neprawost činíš, a jej u wèzeni máš, a nikdy se jemu neohradiw, an na tě ižádné péče neměl. Jehožť wždy wěřím, pane, že se toho neráčíš dopustiti, a mú službu zachowáš; nebť sme toho proti tobě nikdy neprowinili. A tohoť prosím odpowědi. Oldřich z Hradce. 22. Jiří z Poděbrad odpowídá na předešlé psaní. B. m. 1418, 23 Sept. (Kopie.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a bratře! Jakož mi opět píšeš o pro- puštění otce swého, dotýkaje, kterakbych já tobě psal, žebych jej chtěl postawiti na sněmu před pány, a o některé wěci k němu mluwiti: když lépe ohledáš mój list, kterýžť sem prwé psal o tom, jehož sem sobě přiepis ostawil, shledáš, žet w něm těch slow nenie, bych já jej chtěl stawěti před pány, nebo co k němu mluwiti. Než psalť sem dosti přátelsky, by tomu rozuměti chtěl, proti tomu, kte- rak jest otec twuoj netoliko proti mně, ale tak mnoho i jiným pánóm a přátelóm jednoty našie učinil, jakožto nepřietel úhlawní, jednaje s Pražany wšeckno zlé proti hrdlóm našim, netoliko řečí ale i skutkem, jakož se jest to očitě okázalo. Dotý- češ také w témž listu, žebych se proti otci twému neohradil, a žeby na mè péče neměl. Zjewnáť jest wěc, že já i jiní páni a přátelé s jinými dobrými lidmi, wy- střiehli sme se proti Pražanóm i jich pomocníkóm řádně, a pan Menhart byl jest we wšech wěcech proti nám jich pomocník, a nalezen jest mezi našimi nepřátely, s příčinami již psanými. K němuž se dobrá wuole okázala i ještě se okazuje, wiec nežbych já s jinými pány a přátely byl powinen, ježtoť by tobě to mělo wděk býti, ač jsi na otce swého laskaw. A móžeš rozuměti po prwniem mém psaní, že to netoliko mne, ale tak mnoho jiných pánów a přátel jednoty našie dotýče se, kteřížto sú hrdla swá tak dobře wážili, jakožto já, jimžto se zdálo pro příčiny hodné, jakožť sem prwé psal, aby dochowán byl do sněmu obecnieho w Praze budúcieho. Protož zdáliť se, žebych já s jinými pány a přátely w tom tobě winen byl, budiž na sněmu obecniem w Praze, kterýž o sw. Šimoniši a Judě býti má, před pány i jinými dobrými lidmi. Tu budemli my w wině shledáni proti tobě, proč bychom neoprawili? před nimižto wiecebychom se styděli nežli jinde. Paklit winni nebudem, ale naučen budeš, což nám křiwdy činíš, aby toho potom jiným nečinil. Také dotýčeš, že o mně rozpisowati chceš kniežatóm i pánóm: čímž wiece o tom budeš rozpisowati neb mluwiti, i wětší křiwdu mně a pánóm i přátelóm jednoty našie činiti budeš, přes toto naše rowné podáwanie, i také se wiece sty-

Strana 14
14 A. XIV. Dopisy děti musíš; a já se pány a přátely buduť bohdá práwě odmlúwati. Dán w pondělí Jiřík z Kunstatu, po S. Matúši, annorum oc. XLVIII°. odjinud z Poděbrad. 23. List smluwní a záškodní od Oldřicha ze Hradce Bedřichowi ze Strážnice daný, pro spojení se jejich proti jednotě Poděbradské. B. m. 1148, 28 Oct. (Kopie.) Já Oldřich z Hradce wyznáwám tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie nebo čtůce slyšeti budů, že znamenaw i skutečně shledaw lsti a úklady ne- přátel swých, kterak pána a otce mého, winy k němu nemajíce, w mierné a po- kojné zemi jali sú, a jeho k swé wuoli držie, mé chudé lidi hubie i o ně ukládají: protož já chtě se těch lstí a úkladów o sobě s boží i dobrých lidí a přátel pomocí wystřieci a uwarowati, učinil sem smlůwu s slowůtným knězem Bedřichem z Stráž- nice, seděním na Kolíně, takowúto: že kteréž lidi kněz Bedřich přijme k sobě tu na Kolín nynie w této mieře mně ku pomoci, jiezdné neb pěšie, já swrchupsaný Oldřich slibuji knězi Bedřichowi tiemto listem na ně službu wydáwati, jakož on s nimi umluwí, i za škody jemu státi, kteréžby ti, ježto k mé potřebě přijme, wzali. Také já swrchupsaný Oldřich swrchupsaného kněze Bedřicha, ačby kto naň sáhl, mám i slibuji neopúštěti, ale mám i slibuji jemu raden a pomocen býti; a jestliže- bych příměřie neb smlúwu s swými nepřátely učiniti chtěl, nemám kněze Bedřicha opustiti a po sobě zuostawiti, lečby i on přieměřie a smlúwu jakožto i já jměl; a jestližeby pro mě obležen byl, tehdy mám i slibuji jemu raden a pomocen býti čeledí swů i wšelikterým obyčejem. A jestližeby pán buoh neuchowal, žeby pro mne zámek ztratil, tehdy mám i slibuji jemu dopomoci, aby jemu nadepsanému knězi Bedřichowi, což na tom zapsáno má, dáno bylo, a nebo k tomu zámku zase jemu dopomoženo bylo. A tato smlúwa mezi námi trwati má až do pána budů- cieho w této zemi; a když pán w této zemi bude, chci před ním o kněze Bedři- chowo poctiwé a dobré wěrně státi. A ktožby tento list měl s kněze Bedřichowú wolí, ten jmá i mieti bude plnú moc a práwo tiemto listem mě upomínati za službu i za škody, jakožto on sám. A to wšecko, což sè tuto swrchu píše, slibuji pod swú ctí a wěrů wěrně a prawě zdržeti a zachowati jako dobrý člowěk. A toho na potwrzenie i swědomie swú wlastní pečet dobrowolně s mým wědomím k tomuto listu dal sem přiwěsiti. A pro lepší jistotu prosil sem urozeného p. Děpolta z Ri- senberka a z Dolan, a slowútných panoší Mikuláše z Plasné, Jana z Kocowa, Al- brechta z Wydřie, a Wratislawa z Mitrowic, že sú swé pečeti k mé prosbě na swědomie swrchupsaných wěcí přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest psán léta od na-

Strana 15
rodu Hradeckého, r. 1448. 15 rozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého osmého, w ponděli den swa- tých Šimona a Judy, apoštolów božích. 24. Oldřich ze Hradce Oldřichowi z Rosenberka wýstrahu dáwá, že páni jednoty Podě- bradské do pole proti nim se chystají. Na Hradci, 1448, 18 Nov. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A wědětiť TM“ dáwám, žeť mám jisté poselstwie od Janka z Hrádku, žeby konečně chtěli nám do kraje nepřietelé naši wpadnůti, a nebo Mitrowice obehnati. I prosímť TM“, pane a přie- teli milý! aby ráčil přikázati úředníkóm swým, ať káží lidem hotowu býti, abychom sobe hanby a škody w kraji učiniti nedopustili. Pakliby Mitrowice obehnati chtěli, wěřím TM“, že mi ráčíš raden a pomocen býti, jakožto přietel zwláště muoj do- brý. Odpowědi od TM“ žádám. Dat. Hradecz, fer. II“ante Elisabeth, anno oc. XLVIII°. Oldřich z Hradce. 25. Oldřicha ze Hradce manifest proti jednotě Poděbradské, Oldřichowi z Rosenberka poslaný. Na Hradci, 1448, 22 Nov. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A žalujiť na pana Jiříka z Poděbrad, kterak mi jest newěrně a úkladně jal otce mého, nemaje winy žádné k němu, a jej wždy w swém wězení drží, a nikdy se jemu neohradiw, an péče žádné naň neměl jest. Také slyším, žeby lidem dobrým na mě oznamowal, že- bych já počal wálku s Karlštýna. Milý pane a přieteli, rač tomu newěřiti; nebť nenie toho, křiwduť mluwí. Nebť sem já mnoho dobrým lidem oswědčowal to, že s Karlštýna žádnému překážeti ani škoditi dopustiti nemiením, ani s jiných zám- kuow mých. A w tom pan Zdeněk, neměw na tom dosti, že jest upadl w úřad otci mému swéwolně bez winy a bez práwa, nikdy se jemu neohradiw, an péče žádné naň neměl, potom také učinil jest ten počátek, že mi jest odpowěděl i s slu- žebníky swými, a bral mi i mým služebníkóm. A potom hned pan Jiřík s městy Pražskými a s Zdeňkem Kostků také mi jest odpowěděl. A tak chèliby mě swé- wolně bez winy utisknůti proti řádu, obyčeji a práwu země této. Protož pane a přieteli milý! wěřímť já tobě, žeť takowého neřádného bezprawie a útisku, kterýž se nám stal i podnes dèje, líto bude. A prosim tebe, úplnè w tom doufaje, že mně proti takowým sobě wolným nepokojníkóm, ježto nám swéwolně nepokoj a

Strana 16
16 A. XIV. Dopisy záhubu w mierné zemí dělají, raden a pomocen budeš. Takéť teď posielám přie- pisy listów, kterakť sem panu Jiříkowi psal, a kterakť mi on odpisuje. Dat. Novae- domus, fer. VI in die Coeciliae virginis, anno XLVIII°. Oldřich z Hradce. 26. Téhož dowěrné psaní k Oldřichowi z Rosenberka, spolu s předešlým manifestem poslané. Na Hradci, 1448, 22 Nov. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A rač wěděti, žeť se děkuje pánu bohu dobře mám, a žeť mi se dobře wede. A mámť na Kolíně wiece než na puol páta sta koní. Také jakož mě jest Wratislaw služebník mój od TM“ některých wěcí zprawil oc., z tohoť welice děkuji, jako pánu a přieteli swému milému. Také o knězi Bedřichowi a panu Bergowi i o Pieškowi rač wèděti, žeť o to hned poselstwie učiním. Ale pana Děpolta na každú chwíli čekám; nebť sem poň prwé poslal byl. A kdyžť s ním rozmluwím, toť bez meškánie TM“ tajno ne- bude. A takéť sem Stajčowi služebníku twému wšecko propustiti a nawrátiti kázal. Datum Novaedomus, fer. VI in die Coeciliae, anno oc. XLVIII. Oldřich z Hradce. 27. Oldřich ze Hradce Bedřichowi ze Strážnice, pánu na Kolíně, slibuje zjednati koně potřebné, a dotazuje se na staw otce swého w zajetí na Poděbradech zdržowaného. Na Hradci, 1448, 8 Dec. (Kopie.) Urozenému knězi Bedřichowi ze Strážnice, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož si mi psal o koniech, aťbych kúpil oc. Wědětiť dáwám, žeť sem p. Děpoltowi poručil, aby u Wiedni kúpil což muož najdrahnějšieho, peněz při tom nelituje. Pak kdyžť dáli buoh budú ke mnè přiwedeni, k sobè bez meškánie je poslané jmieti budeš. A také prosim tebe milý přieteli, daj mi wěděti čímž najspieše muožeš, kterakť jest o panu otci mém, kterak se má, a nebo rytieřsky a pansky-li jeho chowají, jestli který komorník při něm, a blázen mužík, také mi wěděti daj. Prosímť dále, daj to wěděti, kterak se máš i s těmi dobrými lidmi, kteříž při tobě jsú; a jestliť co potřebie, daj mi wèdèti. Datum Hradecz, dominico die Conceptionis beatae Ma- riae virginis. Oldřich z Hradce.

Strana 17
rodu Hradeckého, r. 1448. 17 28. Oldřich ze Hradce Oldřicha z Rosenberka wystříhá i o pomoc proti nepřátelům žádá. Na Hradci, 1448, 10 Dec. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A wědětiť TM“ dáwám, žeť mi jest wečeros jisté poselstwie přišlo, tak že wšichni nepřietelé naši, kteříž nynie u Kolína polem leželi, u Benešowa hromaždně sú sjeli sě, a konečně do kraje nám wtrhnúti mienie, a nebo k Mitrowicóm. Protož pane a přieteli milý, prosím TM“ w tom úplně doufaje, aby přikázati ráčil lidem swým hotowu býti a do Soběslawě se strhnúti, anebo kdežby sě TM“ jinde zdálo; a moji lidé tudiež také k nim přispěti mají. A tak abychom s pomocí boží w kraji hanby a škody sobě učiniti nedopúštěli a jim odolati mohli, a také i Mitrowic obránili. A tohoť wěřím TM“ jako pánu a přieteli swému milému, že mne wždy opustiti neráčíš; nebť mi již toho pilné potřebie jest. Dat. Novaedomus, fer. III ante Luciae, anno Oldřich z Hradce. domini oc. XLVIII°. 29. Bedřich ze Strážnice oznamuje Oldřichowi ze Hradce o příměří, kteréž s jednotau Poděbradskau do nowého léta učiniti musel. Na Kolině, 1448, 19 Dec. (Kopie.) (P. Oldřichowi ze Hradce.) Službu swú wzkazuji TM“, urozený pane mně přiezniwý! Dáwám TM“ na wědomie, žeť sem učinil příměřie se panem Jiříkem do Nowého léta, s tú pří- mienků, že TM“ mám obeslati, ráčíšli w tom příměří dotud státi; a to jemu mám dáti wěděti bez meškánie. A za Twů M já jemu slibuji, ač budeš ráčiti w tom státi. I ráčišli to učiniti, rač mi bez meškánie dnem i nocí to dáti wěděti, a swým wšem přikázati na Mitrowice i na Karlštýn obeslati, ať již jiezd do té chwile po- nechají. A pro kterú příčinu to stalo sě, toho w krátké chwíli zprawen TM' bude. A jáť sem již na Karlštýn obeslal, aby do obeslánie od TM“ již nikam nedali jez- diti swým. A to příměřie má se počieti zajtra po západu slunečném. Dále Twů M' ukazatel listu tohoto ustně zprawí. Dat. Coloniae, fer. V“ ante beati Thomae Apostoli. Kněz Bedřich ze Strážnice. 30. Oldřich ze Hradce Oldřichowi z Rosenberka o příměří od Bedřicha učiněním zpráwu dáwá i k němu přistaupiti se uwoluje. Na Hradci, 1448, 20 Dec. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, žeť mi jest

Strana 18
18 A. XIV. Dopisy wečeros kněz Bedřich list poslal, jehožto přiepis teď posielám. Tomu TM' poroz- uměje, rač wěděti, žeť sě mi jest tak zdálo, i těm dobrým lidem, s kterými sem sě tázal, abych i já k tomu příměří swolil. A to proto, nebť mě jest posel od něho wyslaný ústně zprawil, že pro lepšie to jest učinil; neb w tom i sjezdu se nimi žádá. Protož pane a přieteli milý! jestližeť se spolu sjedem, a načemkoli zustaneme, Twé M“ nemeškaje wěděti dám. Dat. Hradecz, fer. VI“ in vigilia Thomae Oldřich z Hradce. Apostoli, annorum oc. XLVIII°. 31. Oldřich z Rosenberka Oldřichowi ze Hradce nelibě nese, že ku prodlaužení pří- měří swoliti nechce. Na Krumlowě, 1449, 9 Jan. (Konc.) Panu Oldřichowi z Hradce. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem nynie Jaro- hněwa služebníka swého k tobě poslal, že se mám se panem Jiříkem sjeti w So- běslawi, aby další příměří udělal, jakož sme ustně o to spolu i se panem Děpoltem rozmluwili: i rozumiem tomu, že se toho nezdá učiniti. Toť mi se nelíbí, wedle toho namluwení, jakož sme spolu učinili: a již jinák toho neproměním, než že k tomu sjezdu pojedu, tak jakož sem řekl. I prosímť tebe, aby zajtra na wečer někoho swého do Třeboni ke mně poslal, abych wěděl, kterak ty wěci chcete před se bráti, a také o potřebné wěci s tiem kohož pošlete, rozmluwil; abych také wěděl, kterak ty wěci dále mám před se wzieti. Dat. Krumlow, fer. V“ post Epi- Oldřich z Rosenberka. phaniam domini, annorum oc. XLVIIII°. 32. Oldřich z Rosenberka Jana (Teleckého) ze Hradce žádá, aby k zápisu hlawnímu jednoty Strakonické (wiz dil II, str. 244) pečet swau také poslal, a wzkazuje aumysl jednot- níkůw swých, wytrhnauti do pole. Na Krumlowě, 1449, 14 Feb. (Konc.) Janowi z Hradce. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Wiem že tebe tajno nenie ode pana Oldřicha, na čem sme nynie w Strakonicich zuostali i se zapsali, abychom sebe nedali po jednom tisknúti; jakož tobě teď toho spisu přiepis posie- lám, (jakož sme tě pane také w ten spis wepsali), a přiepis listu podáwanie ode pana Oldřicha i odewšech přátel a zápisníkůw jeho, rowné přijieti i od sebe zase učiniti. Protož milý pane, pošliž swú pečet k tomu po kom se tobě zdá, aťby k hlawniemu listu byla přiwěšena. Také wěděti dáwám, jestli žeby pan Jiřík ne- chtěl w Plzni na sněmu býti a od sebe rowného učiniti panu Oldřichowi i přijieti

Strana 19
rodu Hradeckého, r. 1449. 19 zase ode pana Oldřicha i odewšech jeho přátel, že sme na tom konečně zuostali, abychom druhú středu w puostě na poli byli bez odtažków konečně na ten den; doufajíc bohu, jestli žeby wzdy chtěl swú wóli s námi se wšemi mieti, že toho ze- spolka brániti budem, jako ti, nechtiece rádi obecnému zlému, než radše dobrému, králowstwie Českého k upokojenie. A zwèdělliby co takowého nowého, piš mi. A toho žádám odpowědi twé po tomto poslu. Dat. Krumlow, fer. VI“ die S. Va- Oldřich z Rosenberka. lentini, anno oc. XLIX°. 33. Jan ze Hradce, odpowídaje na předešlé psaní, pečeti swé k zápisu odpírá, pomoc ale k wálce slibuje. Na Hradci, 1449, 24 Feb. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazují, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych také swů pečet poslal k tomu ustanowení, kteréž ste w Strakonicích mezi sebú učinili: i nezdáť mi sě to učiniti. A také ty dobře wieš muoj běh s tebú. A ta- kéť sem panu Oldřichowi strýci swému úmysl swuoj powěděl, když k čemu bude, nebuduliť prwní, také poslední nebudu. Dat. in Hradecz, fer. Iď post cathedram S. Petri, anno oc. XLIX°. Jan z Hradce. 34. Oldřich ze Hradce a Bedřich ze Strážnice omlauwají u Oldřicha z Rosenberka je- dnotníka swého p. Koldy, že sahaje na nepřátely swé, pokoje proto mezi stranami neruší. W Horaždějowicích, 1449, 16 Feb. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli dobrému. Službu naši napřed wzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Jakož TM“ nás obsielá, i list Jetřichów a Sobieslawów z Miletínka posielá, w němž dosti ob- šírně píší, kterakby služebníky obojie strany, kteříž w jich kraji jsú, drželi k tomu, aby pokoj mèli, a kterakby pan Kolda w tom do jich kraje sáhl, a tak dále, ja- kož sě w jich listu píše: račiž TM' wěděti, že sú toho w jistotě sè neuptali, cožť píší. Neb z toho kraje služebníci páně Jiříkowi, nechtiece pokoji, jehož oni do- týčí, nám odpowěděli, ze jména tito: Zdeňátko z Kopidlna, Petr z Kopidlna a z Lewina, Bořek Ušák, Kdůlinec, Wyšeňowský i jiní, kteřížto na mé škodě i na kněze Bedřichowě býwali, jenž jest pomocník mój, nechtě se té zradě díwati, kte- ráž sě stala; a někteří z nich w tom jsú i zjímáni. A pan Kolda, náš pomocník, na takowéť w jich kraji sahá, jenž té swéwole bezprawné a zrady panu Jiříkowi pomáhají, nám odpowěděwše. A za to w celosti máme, žeť jiným nepřekážie;

Strana 20
20 A. XIV. Dopisy nebť bychom my toho nerádi widěli, a chceme jej o to obeslati. I prosímeť TM“, rač také je obeslati, aťby oni pana Koldy, našeho pomocníka a jednotníka neutiskali. Nebť on nám na ně žaluje, že oni jej tisknú, chtiece jej tudy od našie jednoty a pomoci odchýliti. A budeliť to od nich zpósobeno tak jakžť píší, a že z jich kraje by nebylo pomáháno panu Jiříkowi, i toť také bude jednáno, aby pan Kolda toho kraje w pokoji nechal. Pakliť budú pomáhati kto z jich kraje panu Jiříkowi těch wěcí, kteréž zrádně a bezectně začal a činí: TM' ráčí rozuměti, žeťby oni podlé sprawedlnosti a swých jednot nikoli neměli za zlé mieti, ani sè tomu protiwiti, že by od našich pomocníków a od nás toho bráněno muselo býti a odpieráno. A wěřímeť TM“, že je o to ráčíš s pilností obeslati, poněwadž s námi pan Kolda w jednotě jest, a swój list přiznawací pod swů pečetí má poslati podlé utwrzenie jednoty našie. Neb z některých wěcí, ježto nás zprawují, my jinému nerozumiemy, jediné že oni tuto toliko sobě proti němu omluwu a příčinu berú, skrze nižto by jej odtiskli od nás. Datum in Horaždiowicz, dominica post S. Valentini, Oldřich z Hradce, anno oc. XLVIIII. a kněz Bedřich z Strážnice. 35. Oldřich ze Hradce wybízí Oldřicha z Rosenberka, aby již do pole wytrženo bylo. Na Hradci, 1449, 27 Feb. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A tak jakož sme na tom ze spolka zuostali, aby na pole wytrženo bylo, rač wěděti, žeť já i s přátely swými pilně se k tomu strojím. Protož račiž mi TM' dáti wěděti, na kterém miestě sjeti bychom se měli. Nebť pane wzdy wěřím, že to před se konáno bude, tak jakož sme sobě řekli; nebť nás tak přietelé naši wystřiehajíc obsielají, že čímž naj- déle dlime, naše to wše horšie jest. Takéť teď posielám listy, kterak přietelé naši nás wystřiehají; i také přiepisy listów z Morawy p. Jiříkowi psaných, z nichž po- rozumieš, kterak zwláště w jednom i TM“ dotýčíc winu dáwají. Dat. Hradecz, fer. Va post Matthiae apostoli, anno oc. XLIX°. Oldřich z Hradce. 36. Oldřich ze Hradce opět prosí Oldřicha z Rosenberka, aby Koldy z Náchoda proti jednotě Poděbradské brániti pomáhal. Na Hradci, 1449, 28 Febr. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A teďť posielám list knězi Bedřichowi z Kolína psaný, i také přiepis listu Mrzákowa na Kolín psaného;

Strana 21
rodu Hradeckého, r. 1449. 21 jimžto oběma TM porozuměje, rač bez meškánie se k tomu přičiniti a Mrzákowi o to psáti, ať nedopůštie spolupomocníka našeho utiskati a křiwdu jemu činiti; a také jestliže TM“ má jaké rčenie Mrzákowo, račiž jej z toho napomenúti, tak jakož z psanie jeho porozumieš. Také prosím, rač mi tyto listy zase poslati. Takéť byl Mrzák w pondělí nynie minulý se panem Jiříkem u Hory na sněmu. Dat. Hra- decz, fer. VI ante dominicam Invocavit, anno oc. XLIX°. Oldřich z Hradce. 37. Jan Kolda z Žampachu a z Náchoda prosí Oldřicha ze Hradce a jednotníků jeho o pomoc proti jednotě Poděbradské. Na Náchodě, 1449, 10 Mart. (Orig.) Urozenému pánu Oldřichowi z Hradce, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji TM“, urozený pane a přieteli mně zwláště milý! Jakož mi píšeš, kterakťbych psal knězi Bedřichowi, a žádaje, abyšte mne neopúštěli: netoliko knězi Bedřichowi, pane, ale i toběť sem psal, lečtby tebe list mój nedošel. Dále pane píšeš, že mne opustiti nechcete, a že ste o to i Mrzáka obeslali, aby mne od wás netiskl: i wěziž pane, list ten, kterýžs Mrzákowi poslal, a mně přiepis listu toho, a cožť Mrzák na to odpisuje, tenť sem otewřel, a TM“ wěřím, že mi w tom za zlé mieti nebudeš; nebť sem to pro to učinil, aťbych se wěděl čím rich- towati, nebť by mi, pane, bylo poselstwie wašeho dlúho čekati, a to proto, žeť již Mrzák na poli leži a táhne na mě. A cožť tu, pane, Mrzák o mně wypisuje, křiwěť a klamawě píše. Nebť píše, bychť já jim kraj hubil swéwolně; tohoť pane nenie, nebť já na kraj nesahám, než toliko na p. Jiříka a na služebníky jeho, kte- řížť jsů nepřietelé waši i moji tudiež odpowědní. Protož pane Mrzákowi toho ne- wěř, nebť pane Mrzák jde swú zpurností, a chce sobě slowa dobyti a mě swé- wolně od wás utisknůti, jakožto z jeho psanie pane muožeš rozuměti; a jáť bez wás nic učiniti nechci. Protož pane to wěda, žeť sem já pro wás zašel, a moha u po- koji býti, wěřímť, že tomu Mrzákowi w tom oblehčowati nebudete; než máte-li se k čemu přičiniti, neopůštějtež mne bez meškánie lidmi. Neb wězte, žeť oni wám psanie pěkného dosti dadie, a na mněť se smýkati budú. Také pane rač wěděti, že sem se s Šoffem spolu zapsal, žeť nám pomáhati má, a hradu Walšteinu tohoť mi jest stúpil. Protož pane to wěda, žeť já myslím prawě a wěrně o pomoc twů, pomysliž na to, aby mne také neopúštěl; neb sobě pane daleko přisedíme, a pro- toť já neučiním, než jako dobrý člowěk. Neb i toto také pane rač wěděti, žeť kraj Chrudimský na poli leží, Kostka s jinými, p. Jiříkowi ku pomoci. A mělť sem od nich poselstwie osobnie i listnie skrze služebníky páně Žampachowy, abych s těmi kraji přiměřie měl: a já sem jim chtěl ku příměří swoliti tiem obyčejem, aby p. Jiříkowi ku pomoci nebyli. I nerozumiemť, by to učiniti chtěli, než swé-

Strana 22
22 A. XIV. Dopisy wolněť mě chtie od wás odtisknúti. A jáť wěře pánu bohu a wám, jich swéwol- nosti se brániti budu. A wy již wědúce to, že oni chtie p. Jiříkowi jeho tance pomáhati, račtež jim některak jinak psáti; neb já jim již odpowiem; nebť mi ne- ležie již než toliko snad tři míle od zámkuow. Dat. Nachod, fer. II post Reminiscere. Jan z Žampachu, seděním na Náchodě. 38. Oldřich z Rosenberka Oldřicha ze Hradce zwe k sobě do Třeboně, dříwe než do pole wytrhnau. Na Krumlowě, 1449, 16 Mart. (Konc.) Panu Oldřichowi z Hradce. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie s kně- zem Bedřichem píšete, a páně Koldowy listy ste poslali, tomuť sem srozuměl. Wèděti wám dáwám, že sem i hned tam obeslal, jakož ste mi nedáwno o to psali; a teď jej i hned opět chci obeslati. Také jakož dobří lidé o sjezd do Plzně, neb do Pelhřimowa a do Hradce pracují: ještě na to žádné konečné odpowědi nemám. Protož milý přieteli, prosímť tebe, aby tento čtwrtek na wečer se panem Janem a s knězem Bedřichem do Třeboně přijeli; nebť panu Janowi a knězi Bedřichowi o též také píši; a ten den tu bohdá také budu; poněwadž nás rowné potkati nemóž, abychme již ty wěci předsewzali wedle potřebnosti a tak jakož sme w Strakonicích zuostali. A jestližeby mi w tom jaké poselstwí přišlo, dámť nemeškaje wěděti: a jestližeby tobě jaké poselstwí přišlo, daj mi také wěděti. A wždyť wěřím, aby toho času nezameškal pro nižádnú wèc. Dat. Krumlow, dominico Oculi, anno- rum oc. XLVIIII°. Oldřich z Rosenberka. 39. Oldřich ze Hradce a Bedřich ze Strážnice opět Oldřicha z Rosenberka o pomoc panu Koldowi žádají. Na Hradci, 1449, 21 Mart. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli našemu milému. Službu swú wzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Jakož smy s TM“ mlu- wili, prawiece, že Mrzák ležie u Černikowic u páně Koldowy twrze: rač wěděti, že Martinek Smiřického přijel k nám do Hradce, a prawil nám w jistotě, žeť u té nadepsané twrze ležie a dobýwají. Protož to wèdúc, prosíme, rač je poslem spěš- ným obeslati, ať toho dobýwánie nechají. Pakliby toho neučinili, ale wěřímeť, že se TM k tomu přičini, abychom wedle smluw našich učinili bez prodlenie. Neb jestližeby Twá M tiem dlil, pan Kolda by skrz to w škody přišel, a tudy i od-

Strana 23
rodu Hradeckého, r. 1449. 23 tištěn od nás by byl. A potom by se i jiní dobří lidé a přátelé rozpáčili nad námi, widúce naše již odtahowánie. Dat. Hradecz, fer. VI“ post Salus populi, annorum domini oc. XL nono. Oldřich z Hradce, kněz Bedřich z Strážnice. 40. Titíž témuž o příměří, kteréž Kolda již učiniti musel, a o tažení Poděbradských proti Kunšowi z Dubé i z Kostelce zpráwu dáwají. Na Hradci, 1449, 22 Mart. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli našemu milému. Službu swú wzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Přišlo nám dnes po- selstwie ústnie od pana Koldy skrze Holuba služebníka jeho, že pan Kolda utištěn jsa od nepřátel, musel w příměřie s nimi wstúpiti; a že již Kostka s Pardusem a s jinými táhnů konečně na pana Kunše Rozkoši. I milý pane! již wěda to w jistotě TM', rač se přičiniti k tomu, aťby pomocníci a přátelé naši po jednom tak utiskáni nebyli, aťby se oni i jiní dobří lidé nad námi nerozpáčili, wědúce naše k tomu zanetbánie. Dat. Hradecz, sabbato ante dominicam Laetare, annorum domini oc. XLIX°. Oldřich z Hradce, kněz Bedřich z Strážnice. 41. Oldřich ze Hradce (po příměří mezi oběma jednotami 10 Apr. stwrzeném) žádá Oldřicha z Rosenberka o přípisy smluw weřejných w zemi (jež wiz w dilu 1, str. 245 a 294). Na Hradci, 1449, 17 April. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem s tebú mlu- wil, prose, i ještěť prosím, aby mi ráčil poslati přiepis listu mierného, přiepis smlúwy Pelhřimowské, i také máli TM přiepis smlúwy w Praze na obecném sněmu za legata najposléz učiněné; pakliby té smlúwy wypsány neměl, ale rač mi to wy- psáno dáti, kterak se pamatuješ, na čem ste zuostali byli; i ty rač mi wypsány dáti, jakožť sem prwé psal, kterýchbych já prositi měl, ježtoby rukojmě za mě býti měli w listu příměrném, a já jistcem w tom listu býtilibych měl sám, či jiní wedle mne z strany našie. Také wěřímť, že se k tomu přičiniti ráčiš, abychme pány k tomu sněmu obsielali, kteřížby k těm běhóm nám raditi uměli; a ty mi rač také dáti wypsány, aťbych i já je obsielal; ufaje, že to wšecko wypsáno mi dáti ráčíš při tomto poslu. Dat. Hradecz, fer. Ve infra festa paschae, annorum do- mini oc. XLIX°. Oldřich z Hradce.

Strana 24
24 A. XIV. Dopisy 42. Odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 1449, 19 Apr. (Konc.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o ty přiepisy listu příměřného, také smlúwy Pelhřimowské, a také ten spis, jakož si mi byl pójčil, toť wšecko po tomto poslu posielám. Dále jakož dotýčeš, kterak jest zuostáno na posledním sněmu w Praze, tohoť spisu nemám, neb se nepama- tuji, byť se tu jaký spis stal, kromě cožť jest Králowě raddě i legatowi za odpo- wěd dáno. (Tohoť mi se nezdá, byť tobě toho potřebí bylo, neb je toho mnoho písma; pakliby se tobě zdálo, že by tobě toho potřebí bylo, daj mi wèděti, chciť je rád kázati přepsati i poslati. 1) Než ustně umluweno a přestáno jest, aby někteří duchowní, já i jiní páni, zemené i města jeli k KM“, kdyžby nám toho rok polo- žil, a kdyžby kardinal ten rok nám oznámil, a listem swým wěděti dal; abychme tu na tom roce o krále Ladislawa mluwili, aby nám wydán byl wedle Pelhřimow- ské smlúwy. A té smlúwě jest plná moc dána od toho sněmu do roka, jakožby ta smlúwa ten den byla udělána. A také tu měl kardinal na panské požádaní od- powěd dáti, jakož to i učinil. A když mi kardinal ten rok, kterýž sme s KM“ měli držeti, oznámil a wěděti dal, obeslal sem i hned pány, kteříž k tomu sněmu jeti měli; a když sem sám na cestu wyjeti měl, přijel ke mně pan Jan z Rabí i někteří jiní; a když sme již u Wiedni byli, přišlo nám poselstwí, že Praha ztracena. Dále jakož dotýčeš o listu na příměří, a mášli sám w tom listu jistec býti, a kohožby měl rukojmi k sobě přistawiti: Jáť jinému nerozumiem, než že sám jistec musíš býti, a rukojmi wzie(?) kteréž budeš moci mieti, ježtoby za to dosti měli, jakožť sem i ustně s tebú o to mluwil. A jakož dotýčeš o obeslání pánuow k sněmu, kteréž- koli wieš, ježto při wpadení do Prahy nebyli, ty obešli, buďte páni, rytieři, zemané i města; a jáť také chci rád obeslati. A když pan Děpolt k tobě přijede, pošliž jej nemeškaje sem, jakož sem ustně o to s tebú mluwil. Dat. Krumlow, sabbato Oldřich z Rosenberka. post festum paschae, anno oc. XLVIIII°. 43. Oldřich ze Hradce k Oldřichowi z Rosenberka odpírá býti rukojmím za celau jednotu Strakonickau, a o zrušení pokoje skrze p. Zmrzlíka zpráwu dáwá. Na Hradci, 1449, 22 April. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi TM' píše, žeťby se zdálo, abych sám já jistcem byl w listu, w kterémž na ubrmany zaručiti 1) Slowa w záworce postawená w konceptu zase wymazána.

Strana 25
rodu Hradeckého, r. 1449. 25 máme: rač pane wěděti, žeťby mně samému těžko bylo, býti jistcem za wšecku stranu naši, nebťbych i rukojmí za to dobyti nemohl. Než zdáť mi se, poněwadž také i wás se dotýče tak dobře jako mne, aby TM nebo p. Jindřich, některý z wás, i jiní s strany našie také jistci byli, a ze spolku s radú přátelsků rukojmí abychom žádali, jichžto snadnějie dobyti moci budem, aby s strany našie žádná ruoznice a roztrženie nebylo. Neb já s pomocí boží wšecko to, což smluweno jest, chci práwě zdržeti, jako dobrý člowěk. Protož pane wěřímť, že také ráčíš se k tomu přičiniti, a jistcem s jinými přátely býti, a to ze spolku abychom se přičiniec, ru- kojmí žádati neobmeškáwali. Také rač wěděti, žeť mi jest Wáclaw Zmrzlík w úterý o polední mým chudým lidem okolo Karlštýna pobral a welmi welikú škodu učinil; a TM' pane wiz, kterak jest Holický Zmrzlíka s prwními w tu smlúwu podlé strany oné přimienil. I račiž wěděti, žeť já chci je z základu cti a wiery napomínati; nebť mi se jest tak nestalo, jakož jest smluweno. Také jakož TM' píše o panu Děpoltowi: chciť pane to rád učiniti, kdyžť přijede ke mně, aťby se stalo wedle psanie twého. Dat. Hradecz, fer. III ante festum Georgii, anno oc. XLIX°. Oldřich z Hradce. 44. Oldřich ze Hradce Bedřichowi ze Strážnice o rozpauštění wojenské čeledi, o wedení pře proti jednotníkům Poděbradským oc. Na Hradci, 1449, 2 Maji. (Kopie.) Urozenému knězi Bedřichowi z Strážnice, kmotru mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený kmotře milý! A rádbych wěděl, by se dobře jměl, a byť se dobře a šťastně dálo. Jakož mi píšeš, že čeledi těžce odbýwáš, milý pane kmotře, mněť se též anebo tieže od těch kterýchž odbýwám děje; neb se mnů welmi těžce nakládají, widůce mě člowěka w tom nebýwalého. Také jakož píšeš o koniech mladých oc. Milý pane kmotře, jížť sem drahně koní rozdal, i ještě dáti jich mnoho mám, tak žeť nynie nemám co hodného poslati; než muo- žešli, zjednaj sobě prodlenie někaké, nebť očekáwám koní mladých, ježtoť mi při- westi mají; a kdyžťkoli přiwedeni budú, nezmeškámť několika poslati. Teď také posielám pomocníky swé napsané; pak slyšímť žeby pan Kolda a Šuoff nemienili s námi státi w tom příměřie, jakož z listów tuto zawřených porozumieš. Protož milý pane kmotře, bylolitby tak, opatř to, abychom základu pro ně nepropadli, a wymaž je; pakliby chtěli w příměří státi, ale buďte napsaní. Wědělliby také koho, ježtoby s námi státi mienil w příměří, daj je wepsati, a pošli je na Podèbrady tuto neděli příští najprw. Teď také posielám swú při napsanů, kterúžto ještě mám oprawiti; pak zdáliť se tobě co oprawiti, prosímť, opraw a pošli mi zasè bez me- škánie. Také zdáliť se swú při sepsanú mi poslati, abych swú při na ten den již

Strana 26
26 A. XIV, Dopisy položil na Wlašími; paklitby se zdálo s páně Koldowú pří swú při zwlášť poslati, jakžť se koli zdá najužitečněji, tak učiň. Dat. Hradecz, fer. VI“ die beati Sigis- mundi, anno XLIX°. Oldřich z Hradce. 45. Oldřich z Rosenberka žádá Oldřicha ze Hradce, aby přiwedl s sebau na Krumlow pana Koldu, Waňka z Pecky a Šofa (Šafgoče.) Na Krumlowě, 1449, 28 Mai. (Konc.) (P. Oldřichowi z Hradce.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi nynie píšeš že je k tobě přijel pan Kolda, pan Wanèk z Pecky a Šoff, a že k tobě mluwí, žeby rádi ke mně na některý mój bližší zámek přijeli, pakliby blíže býti nemohlo, ale žeby chtěli sem na Krumlow přijeti: milý pane, poněwadž sú již k tobě tu přijeli, prosímť tebe, powěziž jim ode mne službu a pros jich, jakožto přátel mých dobrých, a sám tebe také prosím, abyste spolu sem ke mně přijeli; a jáť wás welmi rád uzřím, jakožto přátely swé milé. A tu bohdá o potřebné wěci spolu rozmluwíme. Wèřímť tobě pane, že to učiníš. Dat. Krumlow, fer. IV post Ur- Oldřich z Rosenberka. bani, anno oc. XLVIIII. 46. Oldřich ze Hradce Oldřichowi z Rosenberka: že odporná strana opět k wojně se chystají oc. Na Hradci, 1149, 27 Sept. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, že posel ten, po kterémžs listy z Telče na Lipnici poslal, přišel jest práwě, že pan Trčka je ihned dále poslal; ale odpowědi žádné jiné nepřinesl. Knèz Bedřich nynie mi po Húskowi také wzkázal, žeby onna strana wolali na wojnu, a žeby srozumiewali tomu, že nikam oni jinam nemienie, než na pana Blankšteina a na pana Waňka z Pecky, přátely naše. I wěda to, rač je obeslati, aťby toho nebylo. Neb tomu rozuměti muožeš, žetby sě nehodilo mně přátel těch nynie w této mieře opustiti, i tobě pane tudiež. Wězni také Konopištského zemené dnes sú mi se stawěli, od nichžto sem zprawen, žeby onna strana služebníkóm a lidem swým přikazowali, že ktožby měl dwě kráwè jmieti, aby měl jednu, a stodol jim také stawěti nedadie oc. A z toho pane porozuměti muožeš, žeť k jinému nemèřie než k nesnázi. I račiž na to sě dále zeptati, abychom uměli w tom se také opatřiti. A cožťbych jiného dále přezwěděl, toť nemeškaje dám wěděti. Také milý pane, prosímť zwláště rač poslati po Talafúsa do Budějowic, a s ním mluwiti, aťby mi tèm penězóm,

Strana 27
rodu Hradeckéko, r. 1449. 27 kteréž mu nynie plniti mám, rok další dal; a jakožť mi puol léta napřed již dal wěděti, ať to pozmine, a jáť úroky jeho meškati nebudu. Neb buoh wie, žetbych nynie tomu učiniti nemohl. Protož wěřím, že to pro mé dobré učiniti ráčíš; nebť to wiem, když se přičiníš k tomu, žeť tebe nikoli on w tom neoslyši. Dat. Hra- Oldřich z Hradce. decz, sabbato ante diem S. Wenceslai, anno oc. XLIX°. 47. Týž témuž opět wýstrahy dáwá, a o zastání se proti Poděbradským žádá. Na Hradci, 1449, 2 Oct. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Teď posielám listy, kteréžť mi p. Kolda a p. Waněk z Pecky píší; z nichžto porozumieš pane, kterakť se tam w kraji děje. I kněz Bedřich také mi píše podlé nich, a ten najtůže. Protož pane a přieteli milý! prosímť, rač se k tomu přičiniti, aťby ti dobří naši přietelé od nás tištěni nebyli, aby také i jiní skrze to se nad námi nerozpáčili. Nébrž prosímť, rač s pilností Poděbradskému i hauptmanóm psáti, ať to staweno jest, aťby oni snad nad námi rozpakowánie neměli, řkúc, že zanetbáwáme toho stawiti a mohúc. Nebť sú mi i ústně po Jeronymowi wzkázali, že nepřičiníme-li se k tomu, swů wěc musiliby opatřiti jakžby uměli. I wěřímť milý pane, že k tomu se tak mieti budeš, abychom po jednom utiskáni nebyli. A kterak pak psáti haupt- manóm pane budeš i Poděbradskému, rač mí přiepis toho poslati, ať bych i já wedle toho hauptmanóm psáti uměl. Také rač wěděti, žeť ižádné ještě odpowědi nemám na to poselstwie, akož si byl pane z Telče poslal. Rač mi tyto listy zase poslati při tomto poslu. Dat. Hradecz, fer. V“ post festum S. Michaelis, anno oc. XLIX°. Oldřich z Hradce. 48. Týž k témuž winy od panůw Alše i Zdeňka ze Šternberka jemu dáwané se sebe swodí. Na Hradci, 1449, 14 Oct. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie píšeš o panu Alšowi, i přiepisy z listów k němu psaných posieláš: najprw o těch dwů pěších na Berún zjímaných rač wěděti, žeť tak nenie, jakožť Berunští i Boček tu- diež píší, byť oni po silniciech chodiec lúpili. Nebť jsú lidé robotní, a jsúť zjí- máni z sečení sena jdúc; takť mě zprawují. Ještě pak o to hned pana Děpolta obešli, aťby mi w prawdě o tom dal wěděti; a toť hned pane zjewím; a tu bohdá shledáš, žeť křiwdu na ty lidi píší. Než tak pane rozuměti muožeš, žeť se jim swéwolnosti chce se mnú a s lidmi mými; neb byť to tak býti mělo, jáťbych

Strana 28
28 A. XIV. Dopisy z strany odporné nalezl mnoho mowitějších, ježtobych je zjímal, a umělťbych řéci, že jsú lúpežníci, jakož oni mým činie, ale tohoť já bohdá neučiním. I wěřímť pane, že ráčíš se k tomu přičiniti, ať jsú mi propuštěna ta dwa pěšie; nebť winy k nim nemají žádné. Také jakož Konopištský píše panu Alšowi, žebych mienil na lidi w Stoduolkách sáhnúti: owšem pane rač wěděti, žeť já z těch lidí poplatky bráti chci, a jich sě pro nic nespustím, jakožto lidí, jichžto po otci swém dobré paměti sprawedliwě w držení jsem. A najprwé sem jemu z těch lidí winu řádnú před wámi pány ubrmany dal, jakož teď ten kus wypsaný posielám. Otporu mi na to žádného nedal, než miesto odporu zasě pro ty lidi winil, jakož teď také napsaná ta wina jest, i odpor mój na to také tudiež jest. Tomu pane opět rozuměti muo- žeš, že wzdy se mnú a s lidmi mými swú wuoli jmieti chce, a mocí chce mi se w ně uwázati; a jáť dáli buoh jemu sě nechci toho bezprawí díwati. Protož pane, wěřímť, že ráčíš sě k tomu tak přičiniti, aťby mi Zdeněk bezprawně na lidi mé nesahal mocí, a jich ať u pokoji nechá. Neb i najposléz týž Zdeněk z Jihlawy přijew, skopal mi rybník mój w Stodolkách, a wylowil, nemaje k tomu žádného práwa; a z toho sem jemu také winu před wámi položil napsanú, i na to mi od- poru nedal. Z toho opět pane rozuměti muožeš, žeť sě jemu wzdy chce swéwol- nosti se mnú. Také o wes Hoholice pane rač wěděti a přičiniti sě, ať Zdeněk na ty lidi nesahá swéwolně. Neb to pane wieš, žeť sem před wámi wšemi ubrmany okázal listy vidimus práwa služebníków swých na ty lidi. Protož pane a přieteli milý! wěřímť, že o to také psáti budeš, ať jsú ti lidé před stranů odpornů při pokoji. O úroku s lidí k hradu S. Wáclawa přislušejících, rač wěděti, že netoliko swatojiřský ale i swatohawelský bráti chci, podlé wašie wýpowědi. I o to wěřím, že sě ráčíš přičiniti, ať mi se děje podlé úmluwy wámi udělané. Dat. Hradecz, Oldřich z Hradce. fer. III Calixti, annorum oc. XLIX" 49. Děpolt z Risenberka Oldřichowi ze Hradce: winy we předešlém psaní dotčené také na odpornau stranu swodí. Na Karlšteině, 1449, 1 Nov. (Kopie.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Hradce. Služba má TM“, urozený pane! Jakožť sem prwé psal, žeť nám příměřie nedrží, najprwé žeť sú nám rybníky w Stodolkách zkopali i ryby z nich pobrali, a potom teď nynie lidi z Hoholic zjímali, i držie je, nutiece je k dáni úroku. A těch lidí služebníci twoji od Ciesařowy M“ slawné paměti w držení bez překazy až do té chwíle byli sú, a na to listy řádné mají. A také té polowice úroka, kterůžť sú páni wypowěděli, p. Zdeněk brání dáti, ani lidem k nám choditi chce dopu- stiti. A také Berunští jali sú nám dwa člowěky, a ty držie, ižádné k nim winy

Strana 29
rodu Hradeckého, r. 1449, 1450. 29 nemajíce, w tomto příměří. A tohoť sem žalowal p. Holickému. I zdálit se TM“, rač wznesti na pana z Rosenberka, a na to mě odpowědí rač nemeškati. Dat. Děpolt z Risemberka. Karlštein, sabbato in festo omnium sanctorum oc. 50. Oldřich ze Hradce Oldřichowi z Rosenberka, jakožto spolu rozsudímu, nowé winy strany odporné oznamuje. Na Hradci, 1449, 3 Dec. (Orig. w archivu Orlickém.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, že nynie oprsic) Janowi z Wrabie služebníku mému od šlužebníków Zmrzlíkowých na Orlík wzeti jsú tři koni a pancieř, a to již jest optáno tu pod Orlíkem, a ze jména Ně- mec to učinil s jinými. I milý pane, prosímť, rač se k tomu přičiniti, aťby to nawráceno bylo, a toho rač powážiti, práwěliť se nám w tom příměří od strany odporné děje, wěře jako súdci sprawedliwému, že základ ráčíš seznati, takto zna- menitě propadený. Také rač wěděti, že někaký Matěj Kowář s jinými pěšími w Stráži na páně Jindřichowě straně staw majíc, odtud wycházejíc po silnicích lidi lúpie a tepů, a zasě do Stráže útočíště mají. A wie pane TM', že i to jest w smlúwách znamenitě přimieněno, aby takowí lúpežníci nebyli fedrowáni. I milý pane, rač mi dáti wèděti, mohllibych já je tu w městečku kázati zjímati, čili nic. Nowin jiných newiem, než že opět na wojnu sě z Prahy strojie. Dat. Hradecz, fer. IIII� ante Barbarae, annorum oc. XLIX°. Oldřich ze Hradce. 51. Oldřich z Rosenberka Oldřichowi ze Hradce o sjezdu, kterýž na Zwíkowě s jinými ubrmany, a pak w Plzni s jednotau swau míti má. Na Krumlowě, 1450, 20 Febr. (Konc.) (P. Oldřichowi z Hradce.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem nynie Rúsa služebníka swého u tebe měl o rozličné běhy, a na něm sem porozuměl, žeby se chtěl se mnú sjeti: i dáwámť wěděti, že se bohdá sjeti mám se panem Alšem a s jinými ubrmany od tohoto pondělí příštieho w témdni na Zwiekowě, a potom od této neděli we třech neděléch, t. j. w tu neděli Laetare bohdá u Plzně budu; a k tomuť sem obeslal wšecky naše jednotníky w Plzeňště a w Žatečtě. Takéť wšem našim jednotníkóm do Hradecka píši, kteréž listy teď posielám, a prosím tebe, aby je dále rozeslal, komuž který swědčí, a jim sám také psal, bez meškání. A píšiť jim tak, jakož w tomto přiepisu srozumieš. Protož milý pane, rozešle ty

Strana 30
30 A. XIV. Dopisy listy, přijediž nemeškaje sem ke mně i se p. Janem, nebť jemu o též také píši, abychme o potřebné wěci spolu rozmluwili, a také se i hned připraw, aby na swr- chupsaný čas do Plzně přijel. A kleit p. Alšowi, jakož sem po Rúsowi přiepis poslal a potom psal, prosimť tebe, pošliž mi jej po tomto poslu, neb je toho we- liké potřebi. Dat. Krumlow, fer. VI ante Invocavit, anno oc. L°. Oldřich z Rosenberka. 52. Oldřich z Rosenberka wybízí Jana Teleckého ze Hradce, aby již do boje nemeškaje lidi swé wyprawil, aby na Tochowské zboží w den určený přitáhli. Na Krumlowě, 1450, 9 Mai. (Konc.) Urozenému pánu, panu Janowi z Hradce, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rád slyším, že jsi se w zdrawi domów wrátil. I prosimť tebe milý pane, aby se také ku poli strojil, a se panem Oldřichem wzhuoru byl, a spolu z Hradce wytáhli jakožto w tento úterý (a strhli se s Soběslawskými a s Třebonskými 1); neb syn mój bohdá odsa- wad w středu wytrhne; a we čtwrtek abyste se shledali u Božejowic, jakož Jaroš seděl. Wěřímť pane, že toho nikoli nezmeškáš, neb sem jiné wšecky jednotníky naše obeslal, aby každý w tento pátek na to miesto přitáhl na Tochowské zbožie, a Wáclawowi Zmrzlíkowi odpowěděli. I prosimť tebe, aby mi listy odpowiedacie sem poslal; a já je dále s jinými listmi (sic) a k jiným listóm na Zwiekow pošli; aby tu časem odpowědieno bylo. Dat. Krumlow, sabbato post Stanislai, annorum oc. quinquagesimo. Oldřich z Rosenberka 2). 53. Jan Telecký ze Hradce Oldřichowi z Rosenberka o jednání swém s p. Alšem ze Šternberka k obnowení pokoje píše. W Telči, 1450, 15 Mai. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, že mi po- selstwi od p. Alše již přišlo, a tak mi wzkázal, že se chce rád k jednání těch wěcí se mnú sjeti, a to we čtwrtek najprw příščí w Benešowě, lečby buoh naň 1) Slowa zde w záworce postawená w půwodním konceptu opět přetržena jsau. 2) Páně Jiříkowa strana prawilo se, že okolo téhož času měla se spolu strhnauti u Čechtic. Dat. chybí.

Strana 31
rodu Hradeckěho, r. 1450. 31 co dopustil. I protož milý pane, rač tèmi gleity nemeškati, a rač mi je poslati; a gleitowé ať sú tiem obyčejem dáni, jakož ste si dáwali do Pelhřimowa od jednoty našie. A za to wždy prosím, aby někoho swého k tomu také poslal, neb bych těch wěcí nerad bez twé rady jednal, jakožť sem prwé psal. A milý pane, jestli- žeby Lapka odjel bez listuow gleitowních, rač je po někom swém ke mně do Telče poslati, aby tiem ty wěci meškány nebyly; pakliby w tom twój úmysl jiný byl, rač mi dáti wěděti. Také milý pane rač wěděti, že p. Trčka odpowěděl p. Ol- dřichowi strýci; i protož ať listy gleitownie swědčie p. Alšowi a p. Trčkowi do sta koni. Dat. in Telcz, fer. VI post Ascensionis. Jan z Hradce. 54. Týmž témuž zpráwu dáwá, kterak a proč s jednání we předešlém psaní oznáme- ného sešlo. Na Telči, 1450, 20 Mai. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Wědětiť dáwám, že sjezdu mého se panem Alšem o ty wěci, jakožť prwé tě Arkleb zprawil, nebude; a tak mi pan Aleš píše, že pro tu příčinu, že sú listy twé přejali, pan Jan Burian, w nichž píšeš p. Krušinowi, že Mišenský na ně nám ku pomoci táhne 1). I ještě mi se jedno poselstwie od p. Alše newrátilo; a což tu přewiem w tom poselstwi, toť wěděti dám. A radějie jsem tomu, že jich stranů schází nežli námi. Také rač wěděti, žeť sem k p. Oldřichowi listy odpowědné p. Jiříkowi, p. Alšowi, p. Zdeň- kowi oc. poslal, budeli třeba, aby dodali; neb lidé moji podlé něho polem táhnů. Dat. in Telcz, fer. IV infra Octavam Ascensionis domini. Jan z Hradce. 55. Oldřich ze Hradce Oldřichowi z Rosenberka: že Táborským od Poděbradských od- powěděno, a žeby oni rádi s jednotau p. Oldřichowau stáli. Na Hradci, 1450, 6 Jul. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, že dnes přijel ke mně Jan Škaredek od Táborských s listem wěřicím, a tak mě od Tá- borských jest zprawil, že Konopišťský, Sádlo a Zdeněk Tichonický jim sú odpo- 1) Srown, o tom psaní w dilu III, str. 59.

Strana 32
32 A. XIV. Dopisy wěděli, a že i jiní jim také odpowědí. I žádali sú, prosiec, abych pane TM' obe- slal, žádajíce se pane s tebú a se mnú sjeti, kdežby ráčil, a zwláště jmenujíc w Soběslawi; pakliby sám TM nemohl, ale se panem Jindřichem synem twým. A tak tomu rozumiem, žeby při nás rádi zuostati chtěli. Pak milý pane, což jest úmyslu twého, to mi daj wěděti, nebť musím dáti jim spěšnú odpowěd. Dat. Hra- decz, fer. II post festum S. Procopii conf. et patroni, anno oc. L°. Oldřich z Hradce. (Odpowěděl p. Oldřich z Rosenberka, že pošle syna swého p. Jindřicha příští neděli, d. 12 Jul.) 56. Oldřich ze Hradce u Bedřicha ze Strážnice omlauwá se, že pro nemoc k určenému sjezdu přijeti nemůže. Na Hradci, 1450, 30 Aug. (Kopie.) Urozenému knězi Bedřichowi ze Strážnice, kmotru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený kmotře milý! Dáwámť wěděti, že p. Děpolta k tomu našemu sjezdu, o němž tebe tajno nenie, nikoli jmieti nemohu, nebť jest na hrady swé odjel. A sám, buoh to wie, že k tomu jeti nemohu z dopuštěnie božieho; neb nejednú, ale několika nemocmi jsem obtiežen, ježto skrze ty ne- toliko ten sjezd, ale i jiné wěci musím opustiti, ježtoťby straně našie zwláště, i také wšie zemi tiem mnoho dobrého přijíti mohlo. A jestliže tomu wèřiti nechceš, ale pošli ke mně někoho swého, a to shledáš, žeť tak jest, cožť píši. Než kdyžť mi milý pán buch pomóž, jehož nesmírné milosti silně doufám, mým sjezdem ne- budeť nic obmeškáno, jakož pak wždy tebe tajno nebude. I wěřímť, milý kmotře, že mi za zlé jmieti nebudeš. Dat. Hradecz, dominico die Felicis et Aucti, anno- rum oc. Lmo. Oldřich z Hradce. 57. Oldřich ze Hradce oswědčuje se Bedřichowi ze Strážnice, že chce wšecko učiniti, co jemu dlužen jest. Na Hradci, 1451, 18 Jan. (Kopie.) Urozenému knězi Bedřichowi ze Strážnice, kmotru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený kmotře milý! Jakož mi píšeš, aťbych dal wěděti, chciliť učiniti od sebe sprawedliwé: kmotře milý, wieš dobře, kterak sme přestali byli o to na pánu z Rosenberka, a žeť sem já nikdy neotpieral tobě ne- učiniti po pánu, cožťbych učiniti měl, a ty mně též. A poněwadž pan z Rosen-

Strana 33
rodu Hradeckého, r. 1450, 1451. 33 berka dli konce mezi námi učiniti, ale zdáliť se, jáť chci o to přestati na p. Ar- noštowi z Leskowce, jakožs ty kmotře prwé toho žádal, a tu se s tebú sjeti, kdyžť nám toho den položí; neb milý kmotře, wěz, žeť bych já rád w též přiezni jakožto i prwé s tebú zuostal. A jakož píšeš o wězniech, ještěť já o těch wýpo- wěděch nic newiem; než kdyžť mne dojdú, chciť se o to s přátely swými a s do- brými lidmi poraditi, a toběť dám wěděti, nemeškaje, co budeš s tím mieti činiti. Dat. Hradecz, fer. II in die Priscae, annorum domini oc. LI°. Oldřich z Hradce. Také zprawen sem, žeby hajtman twój oswědčowal na mě straně naší, žebych já tobě nechtěl učiniti od sebe sprawedliwého. I diwím se tomu, žes toho dopustil jemu učiniti mně k hanbě, a wěda dobře, žeť sem nikdy nebyl otporen učiniti tobě, tak jakožť w listu šíře o tom píši.

Strana 34
C. IX. NĚKTERÉ ZÁPISY KLAŠTERA CHOTÉŠOWSKÉHO, od roku 1272 do 1597. Když r. 1591 probošt kláštera Chotěšowského od panůw z Raupowa rybník Janow, klášteru před husitskau wálkau náležewší, ale od císaře Sigmunda s jinými statky téhož kláštera zastawený, wyplatiti žádal, oni pak tomu odpor činili, sebráni jsau přípisowé wšech listin, které klášter ku průwodu práwa swého měl, aby r. 1593 při wedení pře u saudu zemského slaužiti mohly. Ze zbírky té nám půjčené podáwáme zde některé důležitější listiny, pohříchu we formě jazyka ne již půwodní a sauwěké, ale přepisowateli wšelijak proměněné a obnowené. 1. Rehoř papež X klášteru Chotěšowskému wšecka jeho zboží a práwa potwrzuje. (Překladem Floriana Daniele Meystřického z Vatikánu.) W Orvietu, 1272, 23 Máje. Rehoř biskup služebník služebníkůw božích, milým w Kristu dcerám, mi- stryni kláštera Chotěšowského a jejím sestrám tak nynějším jako budaucím řeholní žiwot wywolujícím: apoštolská ochrana slušně přítomna býti má, aby snad leda- jakés lehkomyslné wýtržky je buďto od jich předsewzeti zpět neobrátily, aneb pod- statu (ač bůh uchowej) swaté řeholy nezlehčily. Protož milé w Kristu pánu dcery, wašim slušným a sprawedliwým prosbám milostiwě místo dáwáme, a klášter Chotě-

Strana 35
C. IX. Některé zápisy kláštera Chatěšowského, r. 1272. 35 šowský abbatyše wlastní nemající, ale kterýž skrze mistryni zprawowán býwal, w arcibiskupstwí Pražském, w kterémžto božským službám ste se odewzdaly, pod ochranu S. Petra a naši přijímáme a tímto listem potwrzujeme. Napřed ustanowu- jem, aby řád kanownický, kterýž podlé boha a S. Augustina reguly a řádu Pre- monstratenského bratřím w témž klášteře nařízen jest, na budúcí wěčné časy tam bez porušení se zachowáwal. Při tom jaké koli statky a pozemská zboží týž klášter nyní sprawedliwě, a podlé práwa církewního má, aneb budaucně z dowolení pape- žuow, nadání králůw neb knížat, z obětowání wěřících aneb jinými sprawedliwými prostředky s pomocí boží bude moci dostati, ať wám i budaucím wašim jistá a neporušitedlná zůstáwají. Kteréžto statky wlastními jmény tuto poznamenati za slušné sme saudili: místo to, na kterémž dotčený klášter jest, se wším jeho pří- slušenstwím, wes Chotěšowice s lidmi, Mantow s rynkem a práwem časným a se wším k tomu příslušenstwím a přiležejícími wěcmi, městečko Dobřany s rynkem a dwèma kostely, totižto S. Wita a S. Mikuláše a se wším jeho příslušenstwim; wsi Úsuše, Losina, Černotín, Lažany, Přetino, druhý Černotín, Zwikow a Jicharce se wším jich příslušenstwím; wsi Ohučuow, Hnidausy, Střelice, Lelowo, Stod, Lisow a Bítowo se wším jich příslušenstwím; wes Sekyřany s kaplau S. Haštala, a dru- hau wes Sekyřany, wsi Přehýšow, Záluží, Kotowice, Sedlec, Hořikowice, Týnec, Zbuch, Aujezd, Úherce, Nýřany a druhý Aujezd a Líně se wším jich příslušen- stwím; polowici wsi Wejprnice, wsi Ježná a Trnowo se wším jich příslušenstwím; kostel S. Wawřince w Plzni na wrchu postawený, s kostely a kaplami k témuž kostelu přislušejícími, jako S. Jana, matky boží, S. Petra, S. Martina, S. Kříže, S. Wáclawa a se wším jich příslušenstwím; kostel S. Blažeje w Rokycanech a roční peněžitý plat, kterýž béřete w městě Plzni, w Stříbře a Domažlicích, a na trhu téhož města; země, statky, auroky neb platy, práwo plné časné a jakékoli práwo w wesnicech a městech dotčených klášter wáš má, desátky weliké i malé, kteréž berete na hranicích králowských w Plzenském kraji postawených, clo we wsi Domažlicích; w Šťáhlawech, w Sedlci, w Libakowicích a w Wodokrtech dwa lány, a w Tetínu dwě kaply, totiž S. Michala a S. Lidmily; wes Hrušowany s ka- plau S. Kotharta, wes Prunnow s kostelem S. Mikuláše, wsi Trnowau a Wrútice, Swařenice a Litochowice se wším jich příslušenstwím; a jiné země a statky waše, a jakékoli práwo w králowstwi Českém klášter wáš má, s zeměmi, lukami, wini- cemi, hájemi, dráhami, pastwami, na porostlinách i rowinách, na wodách neb mleyních, na cestách i stezkách a we wšech jiných swobodách a wýminkách jich. ltem nowotiny waše, kteréž wlastním nákladem wzděláwáte, s kterých až posawad žádný ještě nebral, buďto k píci dobytka, žádný od wás desátku ať bráti neb do- býwati nesmí; a nechť wám jest swobodno, osoby swobodny z swěta utíkající k obcowání přijímati a je bez překážky jaké držeti. Při tom zapowídáme, aby

Strana 36
36 C. IX. Některé zápisy žádná z sester wašich, kteráž by w klášteře wašem professi učinila, bez powolení mistryně swé z téhož místa, kromě pod způsobem útrpnějšího řádu, wycházeti ne- mohla; a pakliby wyšla, aby jí žádný bez obecního wašeho listu přijíti a zdržowati nesměl. Kdyby pak weřejná zápowěd mši swaté slaužení w zemi byla, wám do- pauštíme w zawření, wyžena z místa toho osoby, kteréby w klatbě byly, aneb na které by se zápowěd takowá wztahowala, bez zwonění temným hlasem služby boží wykonati, toliko když k zápowědi takowé příčiny nedáte. Křižmo a olej poswátný k poswěcowání oltářů neb kostelůw a swěcení mnišek, od biskupa w wašem arci- biskupstwí bráti budete, budeli katolický a w jednotě a poslušenstwí swaté Římské stolici trwati, a ten w té wěci bez ošemetnosti wšelijaké bude se chtíti wám pro- půjčiti. Při tom zapowídáme, aby w osadě fary wašt, jestli ji máte, žádný bez powolení biskupa wašeho kaplu neb modlitebnici znowu stawěti nesměl, pokudžby wšak bez ublížení privilegií Římských biskupů byly. Dále nowé a neobyčejné zbírky od arcibiskupa, biskupa, arciprištů neb děkanů a jiných osob duchowních i swět- ských od wás aby brány býti měly neb žádány zapowídáme. Pohřeb také w témž místě swobodný wyhlašujeme, aby jich žádosti a poslední wůli, kteříž by se tu pochowati žádali, lečby snad w klatbě aneb w zápowèdi aneb zjewní lichewníci byli, žádný neodpíral, wšak bez ublížení sprawedlnosti a práwa těch kostelůw, od kte- rých takowá těla mrtwá k pochowání se berau. Desátky také a statky k práwu far wašich příslušející, kteréž by od swětských se držaly, wzkupowati a práwně wyswobozowati z rukau jich a k farám, k kterýmž příslušejí, zase připojiti swo- bodu mějte. K pokoji a také k dobrému wašemu podlé otcowské starosti prohlé- dajíce, mocí apoštolskau zapowídáme, aby žádný w okolku míst wašich laupeže, krádeže prowozowati, oheň klásti, krew wyléwati, lidi bráti, s nimi se wězeti neb jeho wázati, zabíjeti, aneb moc nad ním prowozowati nesměl. Item wšecky swo- body od předkůw našich Římských biskupůw klášteru wašemu propůjčené, tolikéž i wýminky, weysady i swobody swětské, od králůw a knížat neb jiných wěrných wám podlé rozumu a slušnosti dané, mocí apoštolskau potwrzujeme a tímto listem ohražujeme, ustanowujíce, aby žádný žiwý člowěk dotčený klášter wšetečně bauřiti aneb jeho statky bráti aneb pobrané držeti, zmenšiti aneb jakkoli snižowati nesměl, ale wšecko nechť w celosti zachowáno jest jim, pro kterýchžto zpráwu a wycho- wání propůjčeno jest, wšelijak k užitku jim ať slauží, pokudžby stolici apoštolské i arcibiskupůw, duchownímu práwu a strany desátkůw dotčených nařízení sněmow- nímu odporné nebylo. Protož jestliby kdo napotom, buď on duchowní neb swětská osoba, toto naše nařízení a potwrzení wědomě přestaupil, a proti tomu wšetečně o něco se pokaušel, po druhém a po třetím napomenutí, jestliže hřích swůj sluš- ným zadost učiněním nenaprawí, auřadu a cti swé buď prázen a winným se bo- žího saudu z přečiněné nešlechetnosti býti znej a přeswatého těla a krwe boží a

Strana 37
kláštera Chotěšowského, r. 1272, 1122. 37 pána wykupitele našeho Ježíše Krista buď prázen, a w nejposlednější den nechť hrozné pomstě poddán jest. Wšem pak w témž místě nařízení swá a práwa za- chowáwajícím buď pokoj pána našeho Ježíše Krista, aby i zde z dobrých skutkůw užitek brali, a u přísného saudce mzdu wěčného pokoje našli. Amen. Já Šimon S. Martina kardinal, já Anthenus S. Praxedy kardinal, já Rehoř katolické církwe biskup, já bratr Jan Portuenský a S. Rufiny biskup, já Jan S. Mikuláše w žaláři Pulianském diakon kardinál, já Ottobonus S. Adriana kardinál diakon, já Jakub matky boži w Kosmidinu diakon kardinál, já Gotfrid S. Jiří u zlatého rauna kardinál diakon. Dán w Starém Městě skrze mistra Jana Lertatonii S. Římské církwe místokanclíře, XXIII Máje, od wtělení páně 1272, papežstwí pak pána našeho Rehoře toho jména desátého léta druhého. 2. Král Sigmund Janowi Hanowcowi ze Šwamberka patero wesnic kláštera Chotěšow- ského zapisuje. W Kroměříži, 1422, 16 Mart. My Sigmund z boží milosti Římský král oc. wždycky rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, známo činíme tímto listem wšem, jimž náleží, že my wsi Sekyřany wyšší, Záluží, Kotowice, Újezd Čerwený a Janow řečené, k klášteru panenskému do Chotěšowa náležející, se wšemi w nich daněmi a důchody, wěrnému našemu Janowi Hanowcowi ze Šwamberka a na Třebli, tak za příčinau hájení, chránění a bránění jich, jako w tisíci kopách gr. Pražských, témuž Janowi za jeho služby skutečně nám činěné, a kteréž od datum listu tohoto až do S. Jakuba apoštola nejprwé příštího w městě našem Stříbře a jeho hájení se dwěma sty zbrojnými jízdnými (kteréž týž Jan na swůj wlastní náklad chowati bude powinen,) má činiti, powinných, umínili jsme zastawiti; anobrž, jakž k tomu jakožto král Český práwo máme, zastawujeme tímto způsobem, když bychom koliw my anebo budaucí naši anebo také ti, jichž se dotýče aneb dotýkati bude, nade- psané wesnice od téhož Jana Hanowce neb jeho dědicůw chtěli wyplatiti, že týž Jan aneb jeho dědicowé, wezmauc peníze swé, napřed psané wesnice nám nebo těm beze wší odpornosti postaupiti a odewzdati má a powinni budau. A kdož- koliw anebo kteřížkoli tento list náš s dobrau wolí jeho Jana míti budau, ten nebo ti práwo k tomu ke wšemu, což se nadpisuje, mají. Tomu na swědomí pečet naši k listu tomuto přiwěsiti jsme rozkázali. Datum w Kroměříži, w pondělí po neděli Oculi, léta páně tisícého čtyřstého dwadcátého druhého, a králowstwí na- šich Uherského třidcátého pátého, Římského XII° a Českého druhého.

Strana 38
38 C. IX. Některe zápisy 3. Král Sigmund odwoláwá i ničí swé zástawy zboží cirkewních w Čechách jak wůbec, tak i zwláště zboží kláštera Chotěšowského. W Normberce, 1422, 23 Aug. Sigmund z boží milosti Římský král wždycky rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Chorwatský král oc. známo činíme tímto listem wšem: jakož jsme k tomu welikau potřebú, pro odolání zlému předsewzetí a usilowání kacířůw w Čechách silně powstáwajících, (kteříž také swau welikau wzteklostí netoliko wěrné křesťany ukrutně mordujíc, též na statcích hubíc, také i chrámy boží bořiti, a ještě w swé neustupnosti zůstáwajíc, jméno křesťanské až po dnes do konce wy- hladiti usilují, neodpauštějíc pokolení ani wěku), přinuceni, že jsme statky du- chowní tak kostela Pražského, jako také jiných kosteluow, klášterůw a far jakéhož pak koliw řádu tehdáž jistým osobám zapsali a dali k držení, jako také statky kláštera Chotěšowského řádu Premonstratenského urozeným Wilémowi ze Šwihowa, Janowi Hanowcowi z Třeble, Janowi Hradištskému rytíři a některým jiným to sme pominulého času tolikéž učinili. I znajíce my takowé dání a odcizení statkůw du- chowních osobám swětským pod jakauž pak koliw příčinau aneb wýminkau, žeby jakž při práwě swětském tak duchowním za nic býti a postačiti nemohly: protož ne z omylu aneb neopatrnosti, ale s rozwáženau myslí, zdrawau wšech kurfirštůw říšských a mnohých jiných knížat, hrabat a obcí říšských a králowstwí Českého radau, nadepsané dání a odcizení statkůw kláštera Chotěšowského dotčeným Wil- helmowi ze Šwihowa, Janowi Hanowcowi z Třeble, Janowi Hradištskému rytíři aneb jiným kterým koliw osobám a pod jakau koliw příčinau, wýminkau aneb barwau učiněné, mocí králowskau jakožto Římský a Český král, tímto listem odwolali jsme, zkazili, w nic obrátili, odwoláwáme, kazíme, w nic obracujeme, a že žádné moci a podstaty míti nemají, prawíme, oznamujeme a wyhlašujeme, ustanowujíc a chtíc tomu, aby ctihodný Hynek, probošt kláštera panenského w Chotěšowě, spolu s kon- ventem, také wlastní mocí swau, přijma sobě k tomu (jestliby bylo zapotřebí) swé ochránce a přátely, do těch statků kláštera předřečeného wšech a jednoho každého, kdežby pak koli byli, mohl se a powinen byl uwázati, je držeti a užíwati bez pře- kážky jednoho každého, by pak list náš na to jměl, aneb jinák mocí to držel. A pro dosažení těch statkůw bude moci sobě také poručníky, ochránce a pomoc- níky wywoliti, a přijíti k swému dobrému, kolikrátžby se jemu zdálo a widělo. Tomu na swědomí pečet naši k tomuto listu přiwěsiti jsme rozkázali. Datum w Normberce, léta páně tisícého čtyřstého dwacátého druhého, w neděli před S. Bartolomějem apoštolem, a králowstwí našich Uherského 36, Římského 12 a Če- ského třetího oc.

Strana 39
kláštera Chotěšowského, r. 1422, 1431. 39 4. Probošt a konvent kláštera Chotěšowského Janowi Múchkowi z Bukowa zastawují wes swau Kotowice we 315 ll č. 1431, 9 Nov. My kněz Petr z boží milosti toho času probošt, Anna přewora, Anna sub- přewora, Markaréta kantrix i wešken konvent kláštera Chotěšowského a zákona Premonstratenského: wyznáwáme tímto listem i swědčíme před každým žiwým člo- wěkem, kdož tento list uzří anebo čtůce slyšeti budú, že jsme dlužni za nejjas- nější kníže a krále, Sigmunda Římského, Uherského, Českého oc. krále, pána na- šeho milostiwého, prawého a jistého dluhu tři sta kop a patnácte kop gr. dobrých stříbrných rázu starého Pražského miery České na tom listu, kterýž jest pan Jan Hanowec dobré paměti prodal urozenému Zdeňkowi z Drštky, purkrabi na Teyně Horšowském za tisíc kop gr., w kterémžto dluhu nyní jmenowaném zapsali jsme, i sstúpili jsme a mocí listu tohoto zapisujem a sstupujem s naší dobrú wolí zboží kláštera našeho swrchupsaného, zejména Kotowice wes wšecku s platy, s poplatky, s kmety, se dwory kmetskými, s dědinami oranými, i s tú se wši zwolí, i se wším plným panstwím, i se wšemi swobodami, což k té wsi přísluší, w těch mezech a hranicech, jakož ta wes jest wysazena od starodáwna, tu sobě ani swým budaucím na tom na wšem nic nepozůstawujíc, urozenému panoši Janowi z Bukowa řečenému Můchek i tomu každému, kdož by tento list jměl s jeho dobrau wolí. Kteréžto zboží swrchupsané jmají wěřící naši tiem wlásti i jeho požíwati, jakž se jim bude zdáti, jakožto swého wlastního dědictwí bez překážky naší a práwa duchowního a swětského, dokudž bychom swrchupsaných peněz, totižto tři sta kop gr. a patnácte kop gr. nedali a nesplnili wěřícím našim nadepsaným. Pakli bychom my neb kdož koliwěk, kterakž koliwek na to swrchupsané zboží sáhl kterým koliwek práwem, buďto swětským nebo duchowních práwem, to my swrchupsaný kněz probošt i wešken konvent i naši budaucí slibujeme naší dobrú wolí, křesťanskú wěrů, rukú společnú a nerozdílnau, swrchupsaným wěřícím našim to wšecko zboží swrchupsané očistiti a oswoboditi, a to beze wší škody wěřících našich swrchupsaných; a wšak takowé škody jmají býti, ježtoby wěřící naši práwem bez zmatku pokázali. Pakli bychom toho wšeho nezdrželi, což swrchu psáno stojí, (pane bože zachowej): tehdy my často jmenowaný kněz probošt i wešken konvent i naši budaucí dáwáme tímto listem plnú moc i práwo, aby toho ke wšemu našemu zboží mowitému i nemowi- tému, kteréž jmáme nebo jmíti budem, wěřící naši často jmenowaní hleděli, i k našim lidem úročným, a naše lidi i našich budaucích budú jmiti plné práwo tímto listem stawowati, jim zajímati i bráti po městech králowých, panských i du- chowních w České zemi i wžde jinde. A to což wezmú nebo stawí wěřící naši

Strana 40
40 C. IX. Některé zápisy swrchupsaní, to nám jmají sraziti na swých škodách, a tak dlúho mají stawowati, zajímati i bráti, tak jakož wýše psáno stojí, dokowadž bychom my swrchupsaní kněz probošt i wešken konvent i naši budaucí toho wšeho neučinili, což swrchu psáno stojí. A kdož koliwěk tento list bude míti s našich wěřících dobrú wolí a dobrým swědomím, ten jmá i jmíti bude wšechna práwa, jakožto oni sami, k tomu ke wšemu, což swrchu psáno stojí. A toho wšeho na potwrzení, pewnost i jistotu další my kněz Petr probošt i wešken konvent swrchupsaný pečeti naše wlastní s naším wědomím i přiznáním, naší dobrú wolí napřed k tomuto listu jsme při- wěsili, a pro další swědomí prosili jsme urozených pánuow i panoší Zdeňka Drštky, purkrabí na Týně Horšowském, času toho poručníka od Králowy Milosti našemu klášteru Chotěšowskému wydaného i poručeného, pána pana Hynka z Šwamberka, Lwíka z Jiwian, purkrabí na Přimdě, Jindřicha z Sedlce řečeného Šwajda, purkrabí na Radyni, múdrých a opatrných purkmistra a konšelůw města Nowého Plzně, že jsú swé pečeti wlastní wedle našich na swědomí k tomuto listu přiwěsili, bez jich škody. Jenž jest dán a psán léta od narození syna božího tisícého čtyřstého třicátého prwního, ten pátek před S. Martinem. 5. Petr Brada z Nekmiře moří zápisy dlužní ztracené, kteréž měl na klášter Chotěšowský. 1446, 29 Januar. Já Petr Brada z Nekmiře, seděním na Pořičí, wyznáwám tímto listem obecně přede wšemi, kdož tento list uzří anebo čtúce jej slyšeti budú, že ctihodný kněz Wáclaw probošt kláštera Chotěšowského a jeho konvent splnili jsú mi a hotowými penězi zaplatili úplně a docela wšecku summu peněz jistinných a se wšemi ško- dami na těch třech listech, jakož sem měl na ctihodného kněze dobré paměti, na kněze Hynka a na kněze Petra, probošty kláštera Chotěšowského, a na jich kon- vent, kteréžto listy položili sme k wěrné ruce spolu, jménem s knězem Petrem dobré paměti s proboštem kláštera Chotěšowského, na hradě na Nečtinách u ne- božce Zbyňka z Kocowa; a ty wšechny listy ztraceny a wzaty jsú na hradě na Wilšteině po smrti nebožce Zbyňkowě toho času, když jest Swojše hrad Wilštein ztekl. Protož já swrchupsaný Petr Brada z Nekmiře ty wšechny listy, což sem jich kdy jměl, buďto na peníze hotowé anebo na zboží kláštera swrchupsaného Chotěšowského, mocí listu tohoto kwituji a umořuji, prázdny činím a propauštím swrchupsaného kněze Wáclawa probošta Chotěšowského i jeho konvent i jich bu- daucí z swrchupsaného dluhu, kterýž sem měl na těch listech swrchupsaných, a z toho jich slibuji wěčně nenapomínati ani moji budúcí. Toho na swědomí swú sem wlastní pečet přiwěsil k tomuto listu s mú dobrú wolí, a pro lepší swědomí prosil sem urozených pánuow toho času hajtmanůw kraje našeho Plzenského, uro-

Strana 41
kláštera Chotěšowského, 1446, 1447. 41 zeného pána pana Hynka Krušiny z Šwamberka, a urozeného pána pana Hanuše z Kolowrat, a urozeného pána pana Buriana z Gutšteina seděním na Rabšteině, a urozených panoší Dobeše z Modřejowic seděním na Radyni, Jana z Prostiboře se- děním na Podmoklech, Jana Hwozdieře z Prostiboře seděním w Pakoslawi a Jana z Ulic seděním w Luhowě, že jsú swé pečeti na swědomí podlé mne přiwěsili, sobě bez škody. Jenž jest psán léta po narození syna božího tisícého čtyřstého čtyřicátého šestého, tu sobotu před hodem matky boží, ježto slowe Hromnic anebo úwod matky boží. 6. Jan Múchek z Bukowa wysazuje wes swau zástawní Kotowice práwem zákupním (purkrechtním.) 1447, 11 Sept. We jméno boží, amen. Známo buď nynějším i potom budaucím, kdož tento list uzří nebo čtúc uslyší, že já Jan z Bukowa, seděním w Korowách, řečený Múchek, s dobrau wolí a s přátelskau radau učinil sem swú lásku a milost, wida welikau záhubu na těch lidech swých we wsi w Kotowicích, kteráž přísluší k klá- šteru Chotěšowskému, i jich budaucím, prodal sem a moci tohoto listu prodáwám jim purkrecht za patnáct kop gr. peněz dobrých stříbrných rázu starého Pražského; neb já Jan z Bukowa nadepsaný dal sem ctihodnému knězi Petrowi ten čas pro- boštu kláštera Chotěšowského patnáct kop gr. za ty lidi w Kotowicích; těch pat- náct kop gr. zase mi dali, kteréž jsem já za ně dal knězi Petrowi proboštu za ten purkrecht; takowě, že ti lidé w Kotowicích a jich budaucí drží w té wsi šestnáct lánůw dědiny, a s každého lánu ti lidé a jich budaucí mají w budaucích časech a wěčně platiti úroku při S. Jiří čtyři a padesát kop gr., a k tomu při S. Hawle s každého lánu po pěti kbelcích owsa. Také znamenitě w tomto purkrechtu jim přidáwám, byliliby kteří sirotci, pacholík nebo jich wíc, že mohú děditi; pakliby byla děwečka, též můž děditi jako pacholík. A dále jestližeby umřel hospodář, a žena zůstala a owdowěla s kterými sirotky, tehdy dokudž swého stawu wdow- ského nepromění, nemá odtud tištěna býti, a kdyžby se wdala, má ji její díl podlé sirotkůw sprawedliwě dán býti. Pakliby owdowěla nemajíc děti, tehdy má zděditi jako hospodář; ale buďto hospodář nebo wdowa anebo sirotci kteřížkoli, na smr- tedlné posteli mohů swé odkázati komuž chtí. Pakliby kšaftu a rozkázaní neu- činili na smrtedlné posteli, ale má to spadnúti nápad ten na nejbližší přátely. A jestližeby byla zemská berně králowa swolena po Čechách, tehdy nadepsaní lidé z Kotowic a jich budauci mají tu berni dáti podlé milosti. A také přidáwám jim těm lidem w Kotowicích a jich budaucím saud, jestliže jim toho potřeba bude, aby sobě w tom saudě sprawedliwě učinili i každému cizímu; také jestližeby které hnutí

Strana 42
42 C. IX. Některé zápisy bylo kterého člowěka z té wsi z Kotowic, a chtěl swé prodati, tehda má prodati tomu, ježtoby se hodil hospodě nynější i budaucí i těm sausedóm z té wsi. A tak mají nadepsaní lidé platiti a w tom purkrechtu seděti, jako swrchu psáno stojí w tomto purkrechtním listu. A to wšecko což swrchu psáno stojí, slibuji sám swú dobrú wěrů wěrně zdržeti a zachowati. Toho na potwrzení a lepší jistotu swů sem wlastní pečet k tomuto listu purkrechtnímu přiwěsil s swú dobrú wolí i s pl- ným přiznáním. A prosil jsem ctihodného kněze Petra probošta kláštera Chotě- šowského, a urozeného a statečného rytíře Zdeňka Kolwína z Ronšperka, Bohu- slawa Chluma z Chlumu, Jana Čechynci (sic) z Říčan, Nedra(ha) z Nedražic sedě- ním w Mířkowě, Jana Wichra z Roprechtic, maudrých a opatrných purkmistra a konšelůw města Týna Horšowského, že jsau swé pečeti k tomuto listu purkrecht- nímu přiwěsili podlé mne na swědomí bez swé škody. Jenž jest dán a psán léta po narození syna božího tisícího čtyřstého čtyřicátého sedmého, ten pondělí po narození panny Marie matky boží. 7. Rytíři Raupowšti ruší a moři zápis ztracený, kterýž od císaře Sigmunda na rybník Janow měli. 1448, 21 Apr. My Purkart a Hynek bratři z Raupowa, Jan synowec náš tudíž z Raupowa, i naši budaucí, wyznáwáme tímto listem obecně přede wšemi i před každým žiwým člowěkem, kdož jej uzří nebo čtauc slyšeti budau, že sme učinili smlúwu a ko- nečnú úmluwu s ctihodným knězem, knězem Wáclawem proboštem kláštera Chotě- šowského, i s jeho konventem i s jich budaucími, urozenými panoši Božděchem a Olbramem bratří z Kamenice, o rybník Janow a o rybník Sulkow, jakož toho listowé mezi námi plněji oznamují, a zwláště o list, kteréhož jest byl bratr náš nebožtík Jan starší z Raupowa dobyl nebo wyslaužil na Císařowě Milosti dobré pa- měti pána našeho milostiwého, na rybník Janow, na pět set kop grošůw, pakli buď na méň nebo na wiec: toho jistého listu my swrchupsaní bratří i Jan synowec náš pohřešili smy a ztratili po smrti bratra našeho. Protož my swrchupsaní bratři s naším synowcem i s našimi budůcími dědici napřed jmenowaný list mocí listu tohoto kwitujem, umořujem, prázdny činíme swrchupsaného kněze probošta i jeho konvent i jich wšecky budúcí napřed sami před sebau i před swým synowcem i přede wšemi budaucími dědici i před každým žiwým člowěkem, ač by ten list hlawní swrchudotčený s naší wuoli neb bez wuole z naší moci w či moc wešel, tak aby ten list wěčně ižádné moci nejměl před práwem duchowním nebo swět- ským k nižádnému upomínání swrchupsaného kněze probošta i jeho konventa, ani jich budaucích, zjewně ani tajně. A to wšecko, což swrchu psáno jest, slibujem

Strana 43
kláštera Chotěšowského, r. 1448, 1450. 43 zdržeti ctně a wèrně i křesťansky i s našimi budaucími dědici. A toho na potwr- zení a jistotu pečeti naše wlastné přiwěsili sme k tomuto listu s naší dobrau woli; a pro další swědomí prosili sme urozených pánuow, pána pana Hynka Krušinu z Šwamberka, w ten čas hajtmana kraje Chebského, pana Wiléma z Risemberka, odjinud ze Skály, urozených panoší umluwcí našich, Božděcha a Olbrama, bratří z Kamenice, Bohuše ze Skočec, Oldřicha z Lužan, že sú swé pečeti přiwěsili k to- muto listu, sobě bez škody. Jenž jest dán i psán od narození syna božího léta tisicého čtyřstého čtyřidcátého osmého, tu neděli před S. Jiřím. 8. Smlauwa mezi proboštem Chotěšowským a bratřími z Raupowa o užíwaní rybníku Janowa. 1450, b. d. My kněz Wáclaw z boží milosti probošt kláštera Chotěšowského, a my Purkart, Hynek a Jan bratří z Raupowa, wyznáwáme tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej uzří anebo čtůcí slyšeti budú, že sme udělali smlauwu mezi se- bau o rybník Janow takowúto, a že toto spuštění, kteréž se nyní spustí, to jmáme spolu spustiti, a což jest ryb dorostlých, o ty se máme práwě na poly rozděliti, a kterýž by plod byl, ten máme zase wsaditi, a jestližeby jeho dosti nebylo s na- sazeni, tehdy máme se oboji o plod starati, a zespolka jej úplně nasaditi, a tak má státi buďto do dwau let anebo do tří let nejdál, anebo prwé, jakž bychom se oboji o to swolili, a to opět když času spuštění dojde, abychom se o to práwě na poly dělili, což w něm bude, buď málo nebo mnoho. Také sme se o to swo- lili, ten dluh, kterýž jest prwé mezi námi byl, totiž dwě stě děberůw ryb, ty mezi námi mají minúti; a také kterýž plod nyní powezem do Suchanowa, ten aby byl ohledán, kněže jedním přítelem a naším druhým přítelem; a začež by stál, ten má Kněže Milost polowici zaplatiti, jakž ty dwa přítelé řků. A ten plod má seděti tu našich obojích zespolka, a budeliť nám toho potřebí zespolka, tehdy tu wezmauc, máme jej obojích zase wsaditi do rybníka Janowa. Pakliby ho nám ne- bylo potřebí, a žeby plodu dosti bylo, a jeho zbytku bylo, a Kněže Milosti jeho potřebí bylo, má Kněže Milost přítele wydati, a my druhého, jakž ta dwa dí, má jim Kněže Milost jich polowici zaplatiti; a w kterýž rybník Kněže Milost ten plod wsadí a ten rybník spustí, tehdy we čtyřech nedělích po spuštění má jim ty pe- níze splniti bez odpory a bez zmatku. Pakliby ho Kněže Milosti nebylo potřebí, tehdy se o to oboji máme starati a jej prodati, a k užitku sobě přiwesti, jakž by- chom nejlépe mohli. Také ty smluwní listy, kteréž oboji mezi sebau máme, ty sobě máme wrátiti o středopostí nejprw příštím, a rybníku postúpiti, kromě listů kwitancí, kteréž má Kněže Milost na majestátu; a také já nadepsaný kněz Wáclaw

Strana 44
44 C. IX. Některé zápisy probošt jmám jim list udělati bezpečný, aby oni tím jisti byli, což bude w tom rybníce, polowici prawú, buď málo neb mnoho, a to od sebe i od swého kon- venta i od swých budaucích tak ujistiti, aby tím bezpečni byli. Také toto jest znamenitě wymluweno, jestližeby milý bůh neuchowal suchoty, a žeby rybník we třech létech wody neměl, a ryby nemohly wyrósti, ale buď až by ryby přišly w swú míru k prodání. A to wšecko slibujem sobě oboji pode ctí a pod wěrau křesťanskau zdržeti a zachowati úplně a w cele bez přerušení. A k té smlauwě sme zawolali přátely swé, urozených panoší Jana z Říčan, Zdislawa z Tropčic, Jana Kule z Hradku, wládaře kláštera, Jindřicha z Zahořan, a Drslawa z Tropčic, že sau pečeti swé na swědomí přitiskli sobě bez škody, léta syna božího tisícího čtyřstého a padesátého. 9. Wáclaw Sekáč z Újezdce moři zápis dlužní kláštera Chotěšowského ztracený, a kwi- tuje z dluhu. 1451, 28 Dec. Já Wáclaw Sekáč z Újezdce wyznáwám tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej uzří anebo čtúce slyší, že jakož sem i s bratrem swým Janem z Újezdce dobré paměti listy jměl a mám na ctihodného kněze Wáclawa probošta i na wešken konvent kláštera Chotěšowského, i ten list, který swědčí s lehka na pět a na třiceti kop. gr., aneb na šest a na třiceti kop grošůw, jenž jest ztracený, w němž jsú rukojmě nebožtík Jan z Rúpowa, Lwík z Řenec seděním w Dolejší Lukawici, Jindřich z Záhořan a Michálek z Merklína, ten list i jiní listowé wšichni, žádného nepozůstawuje, jsú mně i bratru mému dotčenému w plně a docela na jistinách i na wšechněch škodách a nákladích splněni a docela zaplaceni, a znamenitě ten list s rukojměmi nadepsanými we wšem swém položení, tak jakž swědčí, na něm nic nepozůstawuje na jistině i na škodách, jest mi úplně a docela zaplacen a spl- něn. Protož já nadepsaný Waněk Sekáč neb jinák Wáclaw, jménem swým a wšech budaucích dědicůw jménem i jménem těch wšech, kdož by koli k týmž listům jakž- koli aneb kterakkoliwěk přišli, odjímám jim wšechnu moc k napomínáni kterakkoli, a mořím je mocí listu tohoto wěčně, a znamenitě list ten, w němž nadepsaní dobří lidé jsú rukojmě; neb sem já swrchupsaný Wáclaw Sekáč již psané jistce i wšechny jich budaucí a dědice z těch ze wšech listůw propustil i jich rukojmě, a dále mocí listu tohoto propauštím, i znamenitě z listu napřed jmenowaného pro pustil sem, a mocí listu tohoto swobodně propauštím, kwitowal sem a kwituji, a prázna i swobodna činím napřed jistce nadepsané, jich dědice a budaucí i wšechny jich rukojmě, slibuje dále mocí listu tohoto dobrú swú ctí a wěrů napřed sám za se i za swé wšechny dědice neb budaucí, těmi listy mně neb bratru mému dobré

Strana 45
kláštera Chotěšowského, r. 1451, 1455. 45 paměti swědčícími na již psané jistce a na jich rukojmě nikdá wěčně sám skrze se ani skrze koho jiného žádným obyčejem ani práwem žádným, ježtoby mu kterak- koli mohlo ku pomoci býti, slibuji nenapomínati zjewně ani tajně; jinak učině neb učiníc, to bych učinil aneb učinili proti swé cti a wíře, a mně i mým budau- cím aneb dědicuom i tomu každému, kdožby těmiž listy aneb znamenitě listem na- před jmenowaným s rukojměmi dotčenými již psané jistce a jich rukojmě napo- mínal, ten každý nepráwě by napomínal a činil by proti swé cti a wíře, a tako- wému žádné práwo swětské ani duchowní i ni mně a mým budaucím nemá žádným obyčejem proti této kwitancí a proti listu tomuto spomocno býti. Toho wšeho na potwrzení i na jistotu a na swědomí pečet swů wlastní k tomuto listu swobodně a dobrowolně s plným přiznáním přiwěsil sem; a pro lepší swědomí prosil sem slowútné opatrnosti a urozených purkmistra a raddy města Klatowského, pana Ol- dřicha z Janowic, Bohuchwala z Hrádku, Jana Měsíčka z Wýškowa, Jetřicha z Wr- hawce, Bohuslawa z Obitec a Jana Špičky z Draženowa, že sú swé pečetě podlé mé k tomuto listu wšak bezewší swé škody a úrazu přiwěsili. Jenž jest psán a dán léta po narození syna božího tisícého čtyřstého padesátého druhého, ten čtwr- tek, jenž slowe mladátek. 10. Král Ladislaw ubezpečuje probošta Chotěšowského, že rybník jeho Janow nikomu w zástawu dáti nemíní. We Widni, 1455, 29 Apr. Ladislaw z boží milosti Uherský, Český oc. král, wéwoda Rakúský a mar- krabě Morawský. Poctiwý a nábožný náš milý! Jakožs na nás wznesl, žeby někto mienil rybník Janow tak jmenowaný, k klášteru našemu Chotěšowskému přislušející, na nás wyprositi, prosiece, abychom toho neučinili a nedáwali: neníť ten úmysl náš, bychomť jej komu dáti chtěli od toho kláštera. Protož ten rybník opatř a opraw a k swému a toho konventa užitku, jakžť se nejlépe zdá, obrať, nebť my toho rádi přejem. Dán u Wiedni, w úterý před S. Jakubem a Filipem apoštoly božími, let králowstwí našich w patnáctém a Českého w druhém létě. Ad mandatum proprium domini regis. Religioso Georgio praeposito Chotiessoviensi, devoto nostro dilecto.

Strana 46
46 C. IX. Některé zápisy 11. Klášter Chotěšowský w dluhu 90ll Drslawowi ze Stropčic sstupuje swé náprawy a wsi w Borku. 1155, 11 Dec. My kněz Jiřík z boží milosti probošt, Dorota přewora, Anna subpřewora, Anna klíčnice, Anna kantrix i wešken konvent kláštera Chotěšowského, zákona Premonstratenského, jistci dluhu w dole psaného, wyznáwáme tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej uzří anebo čtaucí slyšeti budů, že jsme dlužni jistého a sprawedliwého dluhu dewadesát kop grošůw dobrých stříbrných, obecně w České zemi berných, urozenému panoši Drslawowi z Stropčic, paní Markétě manželce jeho i jich dětem i tomu každému, kdož by tento list měl s jich dobrau wolí. W kte- rýchžto penězích swrchupsaných zastawili sme i sstúpili i mocí listu tohoto zasta- wujem a sstupujem náprawy naší a wsi Borku, kterážto náprawa a wéska leží za Janowem rybníkem naším, s dědinami ornými i neornými, s lukami, s porostlinami i s tím se wším, což k té náprawě a k té wsi Borku již jmenowané přísluší, tu sobě ani našim budaucím nic nepozůstawujíc. A oni wěřitelé naši nadepsaní aby toho zboží, což k té náprawě a k té wsi přísluší, požíwali, jakožto swého wlast- ního dědičně, a my jim ani úředníci naši nemáme w tom překážeti, ani kterých záwad a zmatkůw jim w tom činiti tak dlúho, dokudby nám naši wěřitelé nade- psaní nedali od S. Hawla nyní nejprwé příštího potom rok napřed wěděti, anebo my jim; tehdy ihned po tom roce již jmenowaném máme i slibujem wěřícím našim nadepsaným nadepsaných dewadesát kop grošůw dáti a splniti úplně a w cele pe- nězi hotowými. A kdyžbychom nadepsanau summu peněz dali a splnili wěřícím našim nadepsaným, tehdy wěřící naši nadepsaní mají nám toho našeho zboží nade- psaného bez fortele zase postúpiti i s stawením, s stodolú i s swětnicí i se wším což k tomu přísluší; i což jest hřebem přibito, aby tím nebylo hýbáno. A tento list potom dále nižádné moci nemá míti, ale má nám bez odpory nawrácen býti. Paklibychom toho wšeho neučinili, což swrchu psáno stojí, tehdy wěřiteluom našim nadepsaným dáwáme plnú moc i plné práwo, mocí listu tohoto, naše lidi klášterské jich zboží, kdež jeho dosáhnú, sami o sobě nebo s pomocí kohož mohú požiti, stawowati, hyndrowati w městech, městečkách, we wsech i po silnicích w České zemi práwem nebo bez práwa, a to wšecko w křesťanech nebo w Židech zastawiti anebo prodati, a to tak dlúho činiti mají, dokudž bychom wěřiteluom našim nade- psaným nadepsanů summu peněz i se wšemi škodami, kteréž by oni wzeli pro to naše neplněnie jezdíc, tráwíc, šelíc, na to nakládajíc, nesplnili a nezaplatili úplně a w cele penězi hotowými; takowé wšak škody mají býti, ježtoby je naši wěřící práwem bez zmatku okázali. A (jestližeby) přimlauwali nám co naši wěřící, nebo

Strana 47
kláštera Chotěšowského, r. 1455, 1457. 47 láli pro naše neplnění, toho jim nemáme odmlúwati, ale wšudy znáti, že jsau oni práwi a my proti nim křiwi. Pakli bychom proti tomu co učinili nebo mluwili, to bychom učinili proti naší cti a wíře, a nám ižádné práwo ani duchowní ani swětské proti tomuto listu nemá spomocno býti. A bylliby tento list kterak po- rušen nebo pokažen na písmě, na pergaméně oblitím, wolowými dírkami, na pe- četech nebo písařowým obmeškáním, to našim wěřícím na ničemž nic nemá škodno býti. Tomu na swědomí a na potwrzení swé sme wlastní pečeti proboštskau i konventskau s naší wšech dobrú a s jednostejnú wolí i wědomím k tomuto listu přiwěsili; a pro další jistotu a pewnost prosili sme urozených panoší Swatobora z Příkřice, toho času wládaře kláštera nadepsaného, Jana Čehnice z Říčan, Jindřicha z Zahořan, že jsau swé pečeti wlastní na swědomí podlé nás k tomu listu při- wěsili, a wšak sobě i swým dědicuom bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narození syna božího tisícého čtyřstého a padesátého pátého, ten čtwrtek před S. Lucií. 12. Bratří z Chotěšowic kwitují klášter Chotěšowský z dluhu jim odkázaného i z ná- prawy na Janowě. 1457, 4 Apr. My Benedka a Otík bratří wlastní z Chotěšowic známo činíme tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej uzří nebo čtauc slyšeti bude, jakož (we) kšaftu cti- hodného a dobré paměti kněze Wáclawa probošta ten čas Chotěšowského se swědčí, kterýž jest učinil swým rozkázaním při dobré paměti swú poslední hodinu, tak aby nadepsaným bratřím bylo dáno a zejména Otíkowi za jeho službu šestmecítma kop grošůw ten čas berných: protož my nadepsaní bratří tímto listem kwitujem a prázdny činíme wšeckny probošty kláštera Chotěšowského i ten konvent, budaucí i nynější, sami před sebau i před našimi wšemi dědicemi a budaucími, tak aby žádný naším práwem se k tomu připomínati nemohl, i ni na kněze probošta i ni na ten konvent kterým práwem sáhl. Což se w tom kšaftu nadepsaném toho dluhu dotýče a dále, zawazujem se tímto listem a swů dobrú ctí a wěrů napřed, aby- chom na kněze probošta i ni na ten konvent již dále ižádnými wěcmi nesahali zboží mowitých i nemowitých, a že jsau nám již ty nahoře psané peníze úplně a w cele zaplaceny. Také znamenitě jest toto mezi námi smluweno o to, což se dotýče té náprawy na Janowě, že jsme i o to smluweni, a na to nám jest přidáno patnácte kop grošůw. A ty wšecky wěci, kteréž nahoře psány stojí, slibujeme ctně, wěrně, křesťansky zdržeti bez porušení wšelikterakého. A té smlauwy na potwrzení i na pewnější jistotu swé wlastní pečeti k tomuto listu kázali sme do- browolně i s plným přiznáním a wědomím naším přitisknúti k tomuto listu. A pro další swědomí prosili sme urozených panoší Jana Bebtana z Malewic, ten čas wlá-

Strana 48
48 C. IX. Některé zápisy daře na Chotěšowech a Wáclawa Železky ze Srb a Welíka ze Hradce, že sú swé pečeti wlastnie přitiskli wedle nás k naší prosbě bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narození syna božího tisícého čtyřstého padesátého sedmého, w pondělí na S. Ambrože biskupa. 13. Král Jiří powoluje klášteru Chotěšowskému, aby wšecky swé statky, komukoli za- stawené, wyplatiti mohl. W Praze, 1459, 19 Apr. My Jiří z boží milosti král Český, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě: známo činíme wšem, že chtíce zboží klášterská k swatým a milostiwým užíwáním, k nimžto byly oddány, nawrátiti, ne skrze blud anebo neopatrně, ale s rozmyslem a s zdrawú raddau našich urozených a wěrných, s naším jistým wědomím, mocí králowskau Česků, bohobojnému Jiříkowi proboštu kláštera Chotěšowského zákona Premonstratenského, nábožnému našemu milému, a jeho náměstkuom, dáwáme a půjčujeme plné odpuštění, práwo i moc k wyplacení, k wywazení wšechna zboží mowitá i nemowitá aneb wěci kteréž koliwèk jeho klá- štera zawazené nebo zapsané, zastawená nebo zapsaná kterýmž koliwěk osobám, tak nejjasnějšími předky našimi, jakž jinými kterýmiž koliwěk. Protož welíme i půj- čujem wšem poddaným našim, kteréhož koliwěk úřadu nebo důstojenstwí, urození anebo stawu byli by, kteřížto zboží a wěci kláštera předřečeného kterakžkoliwěk zawazené, zapsané, i zawazená i zastawená drží, aby pod uwarowáním rozhněwání našeho napřed jmenowanému proboštowi anebo jeho náměstkuom zboží ta anebo wěci, když se dluhy wyplatí, bez odpornosti a dalšího prodléwání úplně nawrátili. Nechceme jemu také proboštowi i jeho náměstkuom dále zboží aneb wěci kláštera předřečeného ani u wěčnost, ani na dlauhé ani na krátké časy zawazowati, zapiso- wati, odlučowati aneb kterým koliwěk zápisem aneb obyčejem od řečeného kláštera odlučowati, listu tohoto pod zawěšením naší králowské pečeti k swědomí (sic). Dán w Praze, we čtwrtek před S. Jiří, léta božího tisícého čtyřstého padesátého dewátého, králowstwí našeho prwního. 14. Dobrohost z Ronšperka smluwau postupuje klášteru Chotěšowskému majestátu cís. Sigmundowa na zástawu wesnic klášterských Janowi Hanowci ze Šwamberka r. 1422 daného. 1464, 17 Mai. Já Dobrohost z Romšperka a na Týně Horšowském wyznáwám tímto listem wšem wůbec, jimžto čten neb okázán bude, že sem učinil mocnau a dobrowolnau

Strana 49
kláštera Chatěšowského, r. 1459, 1464. 49 smlauwu w dole psanú, radu přátel swých dobrých při sobě maje, s wysoce duo- stojným knězem, knězem Jiříkem proboštem kláštera Chotěšowského, o ten majestát, který sem měl dobré paměti po swém otci a po swém strýci, kterýžto majestát swědčí dobré paměti nebožci panu Janowi Hanowci ze Šwamberka slawné paměti od krále Sigmunda na summu tisíce kop grošůw, a w té summě tyto w dole psané wsi jměli sme a drželi sme, to jest Sekyřany Hořejší, Záluží, Kotowice, Újezd Čerwený, Janow wes; na kterémžto majestátu swrchupsaní předkowé moji zapsali sů a dali služebníkuom swým za jich službu zejména těmto: nejprwé Kutlicowi sto kop a sedmdesáte pět kop grošůw; Ondráškowi z Lužan sto kop a čtyřiceti čtyři kopy grošůw; (a těch dwú listů já swrchupsaný Dobrohost mezi jinými listy ne- mohl sem nalezti; a swrchupsaný kněz probošt prawí, že jsú úplně a docela za- placeni a jsú u počtu mezi námi položeni; než jmám jich hledati, a když bych je nalezl, jmám je často jmenowanému knězi ukázati, a kněz mi je jmá zase wrátiti, a ty listy načby swědčily, mají mezi námi wedlé smlauwy té ohledány býti); item Oldřichowi z Lužan dewadesáte pět kop grošůw, Janowi Můchkowi tři sta kop grošůw, Sezemowi z Lomi čtyřiceti šest kop grošůw, Horčickému třiceti čtyři kopy grošůw, Něprowi z Mèdražic čtyřiceti pět kop grošůw; a ostatek té summy tisíce kop grošůw, totižto bez čtyř kop gr. sto kop gr., často psaný kněz probošt mně swrchupsanému Dobrohostowi dal jest. A tak ta summa swrchupsaná peněz mně jest úplně a docela splněna a zaplacena, a já sem majestát celý a neporušený knězi proboštowi dal a nawrátil, a ty wsi nahořepsané knězi proboštowi sem pro- pustil a prázny učinil napřed před sebau i před swými budúcími. A což se do- týče wsi řečené Čerwený Újezdec, jestližeby kdo na tu wes od předkůw mých nebolito odemne které jistoty jměl a je řádně okázal, to já jmám zastúpiti a wy- westi beze wší škody kněze proboštowy i toho konventu do S. Hawla nejprw příštího; a jestliže bych toho neudělal, tehda jmám bez čtyř kop gr. sto kop gr. položiti dwě neděle po tom S. Hawle w moc kněze proboštowu až do wywedení té pře; a když bych wywedl, tehda kněz probošt má mi zase bez čtyř kop gro- šůw sto kop gr. nawrátiti. Také jest mezi námi znamenitě wymluweno, jestliže bych já nebo Jan Můchek toho majestátu potřebowal, nebo z nás jeden, tehdá jmá nám k naší potřebě wydán býti a my máme jim za tisíce kop gr. rukojmě postawiti; a po tom wyručení w šesti nedělích pořád zběhlých týž majestát zase swrchupsanému knězi proboštowi wrátiti slibujem a jmáme pod základem swrchu- psaným, jakož na tůž summu týž majestat swědčí. A tyto wěci nahořepsané slí- bili sme sobě před dobrými lidmi rukau dáním pode ctí a pod wěrau ctně, wěrně a práwě zdržeti a zachowati. A těchto smluw na jistotu a na swědomí swů sem pečet wlastní přitiskl s plným mým wědomým i s přiznáním ku pečeti, a pro lepší jistotu sem urozených panoší Jana z Tasnowic seděním tudíž, Sazemy z Lomi se-

Strana 50
50 C. IX. Některé zápisy děnim w Swinné, Wojislawa z Branišowa seděním w Nahošicích, Buška z Bezwěrowa seděním w Horšowě, že sau k mé prosbě swé pečeti k této smlauwě přitiskli sobě bez škody. Jenž jest dán a psán léta božího tisícého čtyřstého šedesátého čtwr- tého, ten čtwrtek před letnici. 15. Smlauwa mezi proboštem Chotěšowským a pány z Ronšperka o užíwaní rybníku Sulkowa. 1473, 23 Apr. Já Jošt z Tupadl wyznáwám tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej uzří anebo čtauce slyšeti bude, že jsem učinil smlauwu o rybník Sulkow mezi cti- hodným knězem, knězem Jiříkem proboštem i konventem kláštera Chotěšowského s strany jedné, a mezi urozeným pánem panem Břeňkem z Romšperka a na Hlo- howé s strany druhé, a to takto, aby pan Břeňek ten rybník nasadil swým plodem a ten rybník aby stál dwě horce s tiem plodem; a když ty dwě horce minů, a přijde čas S. Wáclawa po těch dwů horcích, tehdy ten rybník jmá spuštěn býti; a když přijde k lowení, tehdy kněz probošt jmá swého jednoho aneb dwa při tom miti, a pan Břeněk též. A což koliwěk pán bůh w tom rybnice nahodí, z toho kněz probošt napřed padesáte kop gr. z téhož rybníka Sulkowa jmá wzíti, a osta- tek buď málo nebo mnoho, o to se kněz probošt a pan Břeněk práwě rozděliti mají beze wšech zmatkůw, což by z toho rybníka ryb prodali přes těch padesáte kop gr. Pakliby bůh neuchowal prwé rybníka lowení kněze Jiříka probošta Chotě- šowského, tehda který by byl na kněze proboštowě místě, aneb tomu konventu jmá se tak státi, jakož smlauwa nahořepsaná káže. I též také neuchowalliby pán bůh pana Břeňka dříwe téhož rybníka spuštění, tehda se jeho dětem, aneb komuž by statek swůj poručil, jmá státi, jakož smlauwa nahořepsaná káže; a což by na lowce, na lodi, i na wazbu a na nádobí k loweni naložili, na to se oba starati i zespolka platiti mají. A to sau sobě strany přede mnau rukau dáním a pode ctí a pod wěrau slíbily, že sobě tak bez wšelikterakého přerušení, i zmatku ižádného newmietajíc, zdržeti mají. A této mé smlauwy na zdržení i jistotu toho lepší, strany swrchupsané pečeti swé přitiskly sů k tomuto listu, a mne sú jakožto smluwce prosily, abych swú také přitiskl, a urozených panoší Wiléma .... sky z Kněje, Wáclawa Ebrzwína z Hradiště, že sú swé pečeti k tomuto listu a k této smlauwě k jich prosbě přitisknúti dali. Jenž jest dán a psán léta po narození syna božího tisícého čtyřstého sedmdesáteho třetího, w pátek na den S. Jiří.

Strana 51
kláštera Chotěšowského, r. 1473, 1474. 51 16. Probošt Chotěšowský kapitole Pražské (na ten čas w Plzni pod ochranau krále Ma- tiáše Uherského bydlící,) líčí winy synůw Múchkowých proti němu. Bez datum (asi od r. 1474.) My kněz Jiřík z boží milosti probošt, i wešken konvent kláštera Chotěšow- ského, winíme Jana a Bohuslawa syny Muchkowy. Důstojný otče a páni preláti milí! Winíme je nejprwé tímto kusem, že Můchek starý měl jest w swé moci u sebe majestát pod menší pečetí od císaře Sigmunda slawné paměti na naše zboží kláštera Chotěšowského na tisíc kop gro- šůw summu položený; a ten majestát jest swědčil pánu panu Janowi Hanowci z Šwamberka a z Třeble; a on nadepsaný pan Jan učinil směnu s panem Janem z Romšperka strýcem páně Dobrohostowým o ten majestát a o ňákau záponu; a potom pan Zdeněk swým služebníkuom zapisowal jest tři wsi w službě, kteréžto jsú w tom majestátu zapsány byly, a jim jistotu činil pod swú pečeti, jakož pak toho důwod mám w té službě, kterúž s panem Dobrohostem mám, kterému bylo co zapsáno z těch služebníkuow jeho. A předci moji i já také wyplacowali sau od těch služebníkůw ty listy, kteréž sau měli od pana Zdeňka strýce páně Dobro- hostowa, a to až do dewadesáti kop a čtyř kop gr. a na to předci naši ani já žádné sme kwitanci neměli ani kwitowáno bylo jest. A Jan Múchek starý ten majestát wždy měl jest u sebe mocí celý a neporušený. Důstojný a ctihodný otče a páni preláti milí! Abyšte ráčili tomu porozuměti, když sem byl wolen od toho welebného konventu k tomu auřadu, tehdy auředníci, kteří sau u mého předka dobré paměti byli, a potom i u mne, mluwili san ke mně a předkládajíc mi, kterak předek můj častokrát měl jest roky s Můchkem w Plzni o ten majestát, chtíc wywaditi, a nikdy s ním nemohl sobě konce učiniti. Tehdy sem já psal Můchkowi starému, aby mi o to konec a místo učinil, abychom se o to sjeti mohli: a on Múchek přijel jest ke mně na klášter, a tu sme se swo- lili, abychme spolu stáli w Plzni, a Můchek aby obeslal pana Buriana starého a pana Dobrohosta; i psal jest jim obsílaje je, aby k tomu roku stáli, a kdy sme stáli, tehdy jeden z nich nestál jest, že od toho roku nic nebylo. A potom sme se sročili do Stankuow, a tu jest pan Dobrohost stál a pan Burian nestál, že sem o to wždy nemohl konce a místa míti. A kdy sem z toho roku jel, tu sem na té cestě mluwil s Múchkem, swé dobré lidi při sobě maje, mluwil sem k němu, poněwadž pánůw těchto sročiti nemůžem, aby ten majestát položil u někoho do- brého w Plzni, a já také co sem nedodal, abych při tom majestátu položil a de- dal, a abychom jim psali, že to obé dwé položené, aby přijeli, že w tom dále státi nechceme, aby se oni o to srownali; pakliby toho učiniti nechtěli, wšak máme 7*

Strana 52
52 C. IX. Některé zápisy krále a pána, že JM' starati budem, žeť jim psáti bude, aby nám tomu konec uči- nili. A Múchkowi se to nezdálo učiniti, nebo řekl jest, že žádnému majestátu nechce wydati z swých rukau. A když sem tomu srozuměl, že konce od něho nemohu míti, w takowém nebezpečenstwí nechtě jim státi, poněwadž sem tako- wého i s předky mými dal a žádné kwitancí nemaje, a Můchek wždy majestát celý w swé moci měl jest: i staral sem pana Čeňka, aby o to bylo s KM“ mlu- weno, aby JM' ráčil psáti Múchkowi, aby mi tomu konec a místo učinil, jakž jest pak K M jemu psal, nebť jeho listy má. Tak JM“ Kak psal jemu, aby ten ma- jestát položil u někoho dobrého w Plzni a kněz probošt peníze také. A jestliže ti páni nestanů, budem jim psáti, žeť wám konec a místo učiníme. A to wím, že pan Čeněk w swé paměti má, nebo Múchek s tím listem přijel jest do mého klá- štera a ukázal mi jej. Tehdy řekl sem mu: Tobě se toho prwé nezdálo učiniti. A on mi jest za odpowěd dal řka: Ještě mi se to nezdá učiniti, neb sem rčení učinil panu Burianowi z Gutšteina, kdyžby jim potřebí bylo, že jim ten majestát od císaře Sigmunda mám ukázati. Tu jest ke mně mluwil, žádaje mne, abych s ním jel do Teyna, že chce s panem Dobrohostem mluwiti, aby o to wždy konec byl. Řekl sem jemu: Co mám o to jezditi? A já nikdy konce nemohu míti. A on řekl mi jest, že w tom déle býti nechce, že o to chce konec učiniti. I jel sem s swými dobrými lidmi do Teyna a s Zdeňkem z Lukawice a s panem Šebe- stianem z Malewic, a w tom jest Jan Múchek ten majestát wydal od cisaře Sig- munda bez mého wědomí a bez mé wůle panu Dobrohostowi. A když jest wydal, tehdy pan Dobrohost přišel jest ke mně do té swětničky, kde paní manželka jeho přebýwá, řka mi: Kněže probošte! Dej mi koláč, jižť já majestát mám; a ty listy, kteréž od mých předkůw máš, aby mi dal, a počti se se mnau, cos mi nedodal, aby mi dodal. I početl sem se s nim, a zůstal sem jemu na ten majestát bez 4 ſ� sto kop gr., a ty sem uručil panu Dobrohostowi, a hned sem mluwil s Múchkem: Poněwadž jsi wydal majestát panu Dobrohostowi, kdož mi sstúpi wsi Čerweného Aujezda? A on mi jest řekl, že mi znáti chce, že mají na tom maje- státu dluh páni z Gutšteina, a že w tom drží wes Čerwený Aujezd. I řekl sem Múchkowi: Na tom pan Dobrohost nepřestane, a bude chtíti, aby mu jistotu uká- zali. I smluwil sem s panem Dobrohostem, maje s sebau Zdeňka z Lukawice a Jana Beptana z Malewic: Poněwadž pane swé úplně chcete míti, kdož mi wsi sstúpí Čerweného Aujezda? I řekl jest pan Dobrohost: kterakúž koli jistotu řádně ukáží páni z Gutšteina od mých předkůw, chci já zastúpit, a sto kop gr. bez 4 kop gr. tobě zase nawrátiti; jakož pak ta smlauwa, kterúž s panem Dobrohostem mám, šířeji sama w sobě ukazuje. Item z toho je winíme, důstojný otče a páni preláti mili! že w swé paměti máte, když jest mně před WM“ winil a prawil, že ten majestát císaře Sigmunda

Strana 53
kláštera Chotěšowského, r. 1474. 53 že jsau jej měli w službě pan Burian starý od předkůw páně Dobrohostowých, i otec můj. I mili páni preláti! z toho já je winím i konvent můj, poněwadž sau měli, jakž sám wyznal před Waší M“, proč ste jej wydali bez wůle pánůw z Gutn- šteina panu Dobrohostowi? a proto jsú mu páni z Gutšteina škodu činili, a to skrze wydání majestátu, ale ne pro mne, jakož mne winí. A kdyby Múchek byl newydáwal majestátu panu Dobrohostowi, a byl jej dal panuom z Gutšteina, tehdy páni z Gutšteina byli by odemne peníze přijeli, a wes by mi sstúpili a majestát by mi wrátili. A skrze jich takowé wydání toho majestátu mne i konvent můj k we- likým škodám sú připrawili, že sem panu Dobrohostowi sto kop gr. dal, že do dnes z nich úrok platím, a proto wždy páni z Gutšteina wes mi drží, a jí poží- wají do roka nejméně na XII kop gr. se wšemi poplatky, a z tohoť já i s kon- ventem Můchky winím. Item winíme je, jakož ste Waše M“ slyšeli tu smlúwu, kterúž s panem Dobrohostem mám, kterak znamenitě jest wymluweno a psáno, jestližeby Jan Mú- chek toho majestátu potřebowal, že jej má wyručiti odemne w tisíc kop. gr. a jej zase položiti w pěti neděléch moc má. A toho proto jest Můchek žádal, aby byla w té smlauwě zwláště zmínka položena, když jest wydal majestát panu Dobro- hostowi beze mne, tehdy sem mluwil k Múchkowi: Poněwadž jsi wydal ten ma- jestát panu Dobrohostowi bez wůle mé a pánůw z Gutšteina, kdož mi wes sstúpi? Tehdy mi jest řekl Můchek: Wšak w smlůwě má státi, že pan Dobrohost řekl jest, máli kdo kteraků jistotu od mých předkůw a řádně by ji okázal, že chce to zastúpiti. Tehdy sem k Múchkowi mluwil: Wišli, majíli páni z Gutšteina jakú jistotu, žeby ji okázati mohli? I řekl mi Můchek: A já sem proto tuto wýměnku učinil, abych ten majestát wyručil, aby w té smlauwě stálo, kdyžby mi potřeba byla, a že mi znáti chce před Králowů M“ i před panem Čeňkem i kdyžby mi potřebí bylo, že jest pánůw z Gutšteina dluh. A když jsem Můchka k tomu žádal, aby do Prahy jel o suchých dnech a k S. Wáclawu, nežby S. Hawel přišel, aby mi to wyznal a majestát wyručil odemne, k tomu se nemèl ani jel. Item kdy sau páni z Gutšteina jeho lidem škody učinili, protože jest bez wůle jich majestát wydal panu Dobrohostowi, tehdy Múchkowé brali sau mým chudým lidem w Čerweném Aujezdě (neb já tu také lidi mám, kteréž sem z toho majestátu wyplatil, nebo wší wsi páni z Gutšteina nedrží,) těm také Můchkowé jich statky pobrali a je wèzeli. A w té wsi jednoho člowěka mám jménem Skálu, ten jest nebyl nikdy zastawen ani zapisowán žádnému, a tomu sau jeho wšecken statek pobrali, z toho je i s konventem winím. Item z toho je winím, že pro jich wydání toho majestátu bez wůle pánůw z Gutšteina, tehdy páni z Gutšteina potom zjednali sú sobě zápisy na tu wes

Strana 54
54 C. IX. Některé zápisy Čerwený Aujezd, chtíc ji sobě osobiti, a od toho záduší odtrhnúti. A to mně jest i tomu konventu k weliké škodě, a od toho já je winím, nebo to skrze Múchky mám. Item z toho znamenitě winíme, když sau se Můchkowé s pány z Gutšteina smluwili o škody, kteréž sú jim učinili, a to wše skrze wydání majestátu: tu Múchkowé žádali na páních z Gutšteina, aby jim na to kwitancí učinili a je kwito- wali, aby wic napomínáni nebyli; jakož pak sů sobě zjednali tu kwitancí, že mne i toho konventa kwítují; a toho žádám, aby mi tu kwitancí ukázali před Waší M“, že chci na ni bohdá slušně odepříti před Waší M“, neb to mi jest k škodě i tomu konventu, nebť mne není potřebí kwitowati, neboť sem já za řádu pány z Gutšteina skrze pana Čeňka prokurátora napomínal, aby mi ukázali, kteraků jistotu na tu wes mají. I pan Čeněk jim psal, když jest byl u mne několiko ne- děl na klášteře, aby mi wsi sstúpili, aneb, majíli jakú jistotu, aby ji okázali. I odepsali sú, že chtie přijeti k němu do kláštera, a toho jest pan Čeněk očekáwal za některau neděli. A když sú nepřijeli, žádal sem na panu Čeňkowi, a pan Čeněk řekl mi: Pojeď se mnau do té wsi, jáť je k tomu chci míti a držeti, žeť tobě i konventu twému člowěčenstwí slíbí. A kteříž sú doma byli, ti sau mi člo- wěčenstwí slíbili; a potom těm lidem páni z Gutšteina hrozili, že sú doma ne- směli býti, až sú se jim na milost dali. A jestliže milý pán bůh ráčí w této zemi jaký řád dáti a práwa půjdú, prwé sem žádal a žádati budu na páních z Gut- šteina, kterakú jistotu mají na tu wes, aby ji okázali; a to wše skrze Můchka. Item za pokojných časůw, dokudž sau řádowé byli a jednostejný pán byl a práwa šla, nikdy sú mne newinili, bych jim byl co powinowat, wím žeby mne nenechali: než w tomto nepokoji a neřádu mne winí i žaluji i listy rozpisuji, hyzdíc mne k dobrým lidem, a bohdá bez winy, a prawíc swými jazyky nepra- wými, že sú se mnú časté roky míwali, a že sem člowěk nekonečný, že se mnú konce a místa nikdy nemohů míti. Jakož toho jich mám, (sic) mne jsů k welikým škodám a nákladuom připrawili, nebť já stáwal k rokům i ještě dnes stojím wšudy k rokuom, chtě nad nimi konec a místo míti. A já jim ani konvent nic winni nejsme, ale oni jsau nám winni; a toho důwod jest, že sem otce jich wždy wi- nil za pokojných časůw, a předce byl bych ho winil, než že jsů práwa a řádowé nešli w tomto času nepokojném. Důstojný otče a páni preláti milí! Wašich M“ prosím i s mým konventem pro pána boha a pro naši sprawedlnost, že nám ráčíte s nimi konec a místo uči- niti, porozomějíc naší sprawedlnosti, aby mne i toho konventu k dalším škodám a nákladuom nepřiprawowali, a ty škody a náklady, w kteréž jest on mne ne- winně uwedl, ať mi sú zase napraweny a wraceny, i což jest mne na mé cti do-

Strana 55
kláštera Chotěřowského, r. 1474, 1489. 55 týkal swým psaním i řečí před mnohými dobrými lidmi, jakož ste to sami Waše M“ slyšeli, když jest na mne žalowal, ať mi jest opraweno. 17. Probošt a konvent Chotěšowský prosí Čeňka z Klinšteina o přímluwu u krále za příčinau rybníka Janowa. (1479? 24 Febr.) Urozenému pánu, panu Čeňkowi z Klinšteina, nejwyššímu prokuratorowi Českého králowstwí, pánu na nás přízniwému. Modlitbu naši wzkazujem WM“, urozený pane, pane nám přízniwý! Waší M“ prosíme pokorně pro pána boha a pro wašeho milého syna, kterýž w našem klášteře odpočíwá, abyšte ráčili náš dobrý přímluwce býti před Králowů Milostí, neb JM“ píšeme a prosíme, aby JKM' ráčila nás při našich swobodách zachowati a milostech, kteréž máme od slawných pamětí Českých králůw Jich M“, i o rybník Ja- now, kterýž jest nyní pan Růpowský spustil; i přiwodíme JKM“ ku paměti, kterak slawné paměti císař Sigmund byl zapsal ten rybník a některé wsi, a my zase wy- platili, a máme ten celý majestát, a to jest wám dobře swědomo; a od krále La- dislawa slawné paměti zwláštní máme majestát na ten rybník, i od krále Jiřího, (jenž) wšecky jest nám swobody a obdarowání (potwrdiw wšeckny rybníky, i které- by potom udělány byly) potwrdil. I wěříme a plné doufání máme k Waší M“, že ráčíte s pilnosti náš dobřepřímluwce býti před JKM“, neb dobře znáte záhubu weliků našeho božího domu. A prosíme WM“, račte se přičiniti, aby posel tento spěšněji byl wyprawen od JM“; my za WM chcme pána boha snažně prositi. Datum in die S. Mathiae apostoli. Kněz Jiřík probošt, Margar. přeworyše, Anna subpřeworyše a wšecken konvent kláštera Chotěšowského. 18. Král Wladislaw Půtowi Šwihowskému z Risenberka potwrzuje zápisu na wes Koto- wice kláštera Chotěšowského. W Praze, 1489, 22 Jun. My Wladislaw z boží milosti král Český, markrabě Morawský, Lucem- burské a Slezské kníže a Lužický markrabě: oznamujem tímto listem wšem, že přistaupil jest před nás urozený Půta z Risenberka na Šwihowě, nejwyšší sudí králowstwí Českého, wěrný náš milý, a ukázal jest nám list kněze Petra probošta,

Strana 56
56 C. IX. Některé zápisy Anny přewory i wšeho konventu kláštera Chotěšowského, kterýmžto sau zapsali a zastawili slowútnému někdy Janowi řečenému Můchek wes téhož kláštera řečenau Kotowice wšicku s platy, poplatky, s dwory kmetcími, s plným panstwím i se wšemi swobodami, což k té wsi přísluši, jakožto ta wes od starodáwna wysazena jest we třech stech a patnácti kopách grošůw Českých dobrých stříbrných rázu Praž- ského, jakož pak ten list ty wěci šíře a swětleji w sobě drží a zawírá. A zpra- wil jest nás, že jest k tomu listu řádně přišel od slowůtných Jana a Bohuslawa bratří z Bukowa, wěrných naších milých, synůw jmenowaného Múchka, a že jim summu swrchupsanau za to wšecku dal a úplně zaplatil. I prosil jest nás, aby- chom naň a na dědice jeho práwo toho listu přewesti a jim toho potwrditi i také další je milosti w tom opatřiti ráčili. My znajíce wěrné pilné a ustawičné služby téhož Půty, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestáwá, nám wěrně k obecnému dobrému pomáhaje, a potom tím lépe aby mohl a měl činiti, čímž nás milostiwěj- šího k sobě pozná, i jsauce w tom milostiwě k jeho prosbě nakloněni: s dobrým rozmyslem a raddau wěrných našich, mocí králowskau již psanému Půtowi a dě- dicuom jeho swrchu dotčeného listu we wšech kusích, článcích a klauzulích a ar- tikulích, tak jakoby tu slowo od slowa wepsán byl, potwrdili sme, a tímto listem potwrzujem, wšecko práwo tím listem swědčící na téhož Putu i také na dèdice jeho tímto listem přiwodíce a přenášejíce, tak aby oni již psanau wes Kotowice wšicku s lidmi kmetcími, dědinami, lesy i se wšemi a wšelikterakými té wsi při- slušnostmi, poplatky a požitky, i také s plným panstwím wedlé znění swrchu dot- čeného listu měli, drželi, toho požíwali bez naší, budaucích našich králůw Če- ských i wšech jiných lidí wšeliké překážky tak dlauho, dokudž my neb budaucí naši králowé Čeští, nebo ty osoby, jimžby ta weyplata sprawedliwě příslušela, těch tři sta a patnácte kop gr. Českých dobrých stříbrných rázu Pražského nedali by- chom jim a úplně nezaplatili; tuto milost zwláštně jim činíce a dáwajíce, že ne- máme na nich my ani budaucí naši králowé Čeští nižádnému dáwati žádné wýplaty, což se jmenowané wsi Kotowic dotýče, kromě toho, leč bychom my neb budaucí naši králowé Čeští chtěli to k našemu držení wyplatiti, to budeme moci učiniti, anebo ty osoby, komuž ta wýplata sprawedliwě přísluší, to také budú moci wy- platiti k swému držení wlastnímu a jinak nic. A kdož by tento list jmèl s již psaného Půty nebo dědicůw jeho dobrau wolí a swobodnau, chcem aby tomu pří- slušelo plné práwo wšech wěcí swrchupsaných. Tomu na swědomí pečet naši krá- lowskau kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském, w ponděli před S. Janem křtitelem božím, léta božího tisícého čtyřstého osmdesátého dewá- tého, králowstwí našeho léta osmnáctého.

Strana 57
kláštera Chotěšowského, r. 1489, 1512. 57 19. Král Wladislaw káže proboštu Chotěšowskému splniti berni králowskau, jakž naň uložena jest. W Praze, 1508, 4 Nov. Welebnému knězi proboštowi kláštera Chotěšowského, nábožnému našemu milému. Wladislaw z boží milosti Uherský, Český král a markrabě Morawský oc. Nábožný wěrný náš milý! Wèz že jest na tě položena tato summa, kterůž na ce- duli napsanů poséláme, co na tě přišlo, aby nám dal na pomoc a splacení zámkůw Krištofa z Gutšteina, kterých jste podlé nás a země dobyti jměli. Protož přikazujem, aby ty tu summu bera s lidí i také s důchodůw, takú, jakož na tě položeno, poslal a položil na hradě Pražském konečně den S. Ondřeje nejprwé příštího. Jináč toho nečiň pod uwarowáním hněwu našeho; neb znáš, že wšickni stawowé králowstwi Českého to již dáwají, což na koho položeno jest. Datum ex arce nostra Pragensi, sabbato post Omnium Sanctorum: anno oc. XV° VIII°, re- gnorum autem nostrorum Hungariae XIX, Bohemiae vero XXXIX°. 20. Zdeněk Lew z Rožmitála, nejw. purkrabí, poraučí proboštu Chotěšowskému na- kaupiti zbroje na 100 osob a rozdati mezi lidi swé. Na Blatné, 1512, 20 Aug. Službu swú wzkazuji, welebný kněže probošte, příteli milý! Jest poručení pánuow zpráwcuow tohoto králowstwí Českého, abyšte lidi kláštera toho k tomu měli, aby zbroje pro wšelikteraků krále JM“ pána našeho milostiwého a toho krá- lowstwi Českého potřebu měli. A protož z Jich M“ rozkázaní za to wás žádám a poraučím, že do S. Wáclawa nejprwé příštího nebo hned potom kaupíte zbroje dostatečné na sto osob pěších, a rozdáte je mezi lidi toho kláštera, a co za to dáte, že zase na ně uložíte, aby wám to na časy slušné nawrátili, tak aby skrze to zwláštně obtíženi nebyli. I wěřím wám, že toho neobmeškáte, aby potom ne- bylo wám to k wině přičteno. A o též jest také do některých jiných klášterůw psáno. Dán na Blatné, w pátek po hodu slawném blahoslawené panny Marie matky boži na nebesa wzeti léta oc. VCXII°. Zdeněk Lew z Rožmitála a z Blatné, najwyšší purkrabě Pražský. A. Č. IV. 8

Strana 58
58 C. IX. Některé zápisy 21. Karel kníže Minsterberský, jakožto nejwyšší hejtman král. Česk., powoluje proboštu Chotěšowskému, aby lidi, kteréž we swé zpráwě má, za prowinění jejich sám trestati mohl. W Praze, 1525, 6 Oct. Karel z boží milosti Minsterberské w Slezi, Olešnické oc. kníže, krále JM“ nejwyšší hejtman králowstwí Českého oc. Poctiwý nám milý! Jakož si na nás žádal skrze urozeného wládyku Wáclawa Chlumčanského z Přestawlk, co se lidí a rychtářůw, kteréž pod swú zpráwů máš, dotýče, abychom tobě k tomu powolení naše dáti ráčili, aby Ty je sám trestal skrze jich některá předsewzetí, jakožs na nás w. Plzni o to znášel; kdež sme pak pro některá naše pilná zaneprázdnění na ten čas toho wykonati nemohli, než ta- kowů wěc byli sme poručili panům hejtmanům kraje Plzenského, aby oni tu wěc wyslyšíc k náprawě přiwedli; neb sme i o tom rychtářóm i některým osobám psaní učinili, tak jakž ta psaní jich to w sobě zawírají: i poraučímeť, jestližeby z těch kteří co takowého před se bráti chtěli, že Ty je k náprawě osobau swau přiwozowati budeš, tak aby jich předsewzetí průchodu žádného ke zlému nemělo. A co se jich prwnějšího předsewzetí dotýče, tu moc dáwáme, aby je trestal podlé zásluhy jednoho každého. W tom znaje wůli a poručení naše, tak se, jakžť pi- šem, zachowej. Datum in arce Pragensi, feria 6 post festum S. Francisci, anno salutis 1525. 22. Jan z Raupowa posílá ku proboštowi Chotěšowskému wozy swé pro slowené ryby. Na Raupowě, 1531, 1 Mart. Důstojnému a ctihodnému otci knězi Matiášowi proboštu Chotěšowskému, příteli mému milému. Důstojný otče, kněže probošte, příteli můj milý! Byšte se we zdrawí dobře měli, toho bych wám přál. Kde ste mi psali wčera, abych poslal po těch XXX děberů kaprů jako dnes: byl sem toho úmysla, chtě se sám u wás stawiti; pro některé potřeby i také hosti, kteří na mne připadli, nemohl sem wůle swé na- plniti, i tak náhle nemohl sem wíc wyprawiti wozů; než tyto, za to žádám, již podlé slušnosti wyprawíte. Já, poněwadž sme w dobré přátelstwí wstaupili, bu- deli wám potřebí, popřejeli nám pán bůh zdrawí, při S. Wáclawě, a wám potřeba bude, na Janowě založím wás rád; a což koliwěk by dnes nepobrali, pošli zítra bohdá. Než za to prosím, kdyš přijedů z Bělé s wozem, že jim kážete dáti na těch 30 děberů již w ten počet 5 děberů kaprů, a že mi připůjčíte děber štik aneb půl druhého, jakož pak nádobu budú jmíti k štikám, aby uwezti mohli; a

Strana 59
kláštera Chotěšowského, r. 1525, 1591. 59 á wám chci bohdá na Janowě poctiwě oplatiti zase, což mi koliwěk půjčíte. A jza to wás prosím, že mi dobrých pošlete, já se wám rád oplatím zase, budeteli mne potřebowati. A s tím dej pán bůh abychom se we zdrawí shledali. Dán na Raupowě, we středu o suchých dnech postních, léta páně oc. XXXI°. Jan z Raupowa oc. 23. Probošt Chotěšowský opowídá se u panůw Raupowských k wýplatě rybníku Janowa. Na Chotěšowě, 1591, 16 Febr. Urozeným pánům, panu Štefanowi, panu Jiřímu bratřím z Raupowa na Libochowanech a Plané, pánům nám w pánu bohu milým a laskawě přízniwým, společně neb rozdílně, modlitbu swau Waší M“ wzkazujem. Urození páni bratří z Raupowa, páni nám w pánu bohu milí a laskawě přízniwí! Dobrého zdrawí Waší M“ na pánu bohu žádajíc toho za dlauhý wěk wěrně rádi přejem. Jakož dobré a chwalitebné paměti urozený pán, pan Krištof z Raupowa oc. někdy pan otec Waší M“ nejmilejší, podlé jisté milosti a majestatu slawné a swaté paměti někdy nejjasnějšího a nejnepřemoženějšího knížete a pána, pana Ferdinanda na onen čas krále Římského oc. jakožto krále Českého, po předcích swých s wyslo- wením jistých žiwotůw na jisté osoby znějících rybník jménem Janow s příslušen- stwím některých wísek s pustotinami, tak jakž týž majestát někdy krále Ferdi- nanda oc. jehož datum w Wídni w pondělí před SS. Fabiana a Šebestiana léta oc. MDXXXV° to šíře w sobě obsahuje a zawírá, w summě zápisné až do smrti swé w držení býti ráčil, kteréžto grunty k klášteru Chotěšowskému konventu našeho řádu a zákona Premonstratenského k záduší jsau přislušející; a poněwadž JM' někdy pan otec Waší M“ podlé téhož majestátu swaté paměti krále Ferdinanda, w němž se dokládá jistých sum zástawau téhož rybníka Janowa s wyslowenými grunty, jakž zápisowé někdy weleslawné paměti krále Wladislawa swèdči, do wyjití žiwota swého, po jiných wšech pánůw předkůw swých téhož držení wytrwati ráčil, tak že po smrti jeho ty wšecky žiwoty a milosti králowské pominuly a žádné delši moci nemají, ale takowýž rybník. Janow i k tomu přislušející wšecky grunty náleží a postaupeny býti mají konventu našemu kláštera Chotěšowského proti odwedení summy zápisné, jakž k tomu dowolení JM“ císařské pána pána našeho nejmilosti- wějšího jakožto krále Českého se jest konventu našemu stalo oc. Protož Waší M“, páni bratří z Raupowa, náležitě žádáme a tímto psaním následujem, že před- kem nám takowých zápisůw slawné paměti krále Wladislawa, kterýchž pan otec Wašich M“ w držení býti ráčil, jisté hodnowěrné wýtahy wydati, i tolikéž kde a kdy bychom na určitý den summu zápisnau na wyplacení téhož rybníka Janowa s grunty k tomu přislušejícími oc. Waší M“ k wyčtení a odwedení proti dosta- 8 *

Strana 60
60 C. IX. Některé zápisy tečné kwitancí odeslati měli, že jisté místo a čas psaním swým nám jmenowati rá- číte. Nebo poněwadž na tento čas ten rybník slowený a pustý leží, aby w toto jaro příští k užitku a k ruce konventu našemu tím časněji a dřéweji opatřen býti mohl, k Waší M“ důwěrnau a snažnau naději máme, že této slušné žádosti naši odporni býti neráčíte. Odpowědi, kterauž bychom se zprawiti mohli, po tomto poslu od Waší M“ žádáme. Dán na klášteře Chotěšowském pod pečetmi probošt- kau a konventskau našimi w sobotu po S. Valentinu, léta oc. LXXXXI°. Kněz Laurenc Kastl probošt kláštera Chotěšowského s konventem swým. 24. Bratří Raupowští na předešlé psaní odpowídajíce, proti wýplatě žádané odpor činí. W Praze, 1591, 1 Apr. Důstojným a ctihodným, knězi Wawřincowi Kastlowi proboštowi kláštera Chotěšowského i s konventem jeho, pánům a přátelům našim milým. Služby swé wzkazujem, důstojní a ctihodní páni přátelé naši milí! Téhož zdrawí a w něm jiného wšeho dobrého přejeme wám wěrně rádi. Učinili ste nám psaní, kterakby někdy dobré paměti pán otec náš nejmilejší podlé jisté milosti a majestátu slawné a swaté paměti někdy nejjasnějšího a nejnepřemoženějšího knížete a pána, pana Ferdinanda na onen čas krále Římského oc. jakožto krále Českého po předcích swých s wyslowením jistých žiwotůw na jisté osoby znějících rybník jménem Janow s příslušenstwím některých wísek s pustotinami w summě zápisné w držení až do smrti swé býti ráčil, kteréžto grunty k klášteru Chotěšowskému konventu wašeho řádu a zákona Premonstratenského k záduší přislušející býti po- kládáte, toho při nás wyhledáwajíc, abychom wám takowých zápisůw slawné a swaté paměti krále Wladislawa, kterýchž by pan otec náš w držení býti ráčil, jisté a hodnowěrné wýtahy wydali, i tolikéž kde byšte na určitý den summu zá- pisnau na wyplacení téhož rybníka Janowa s grunty k tomu přislušejícími nám k wy- čtení a k odwedení odeslati měli, jisté místo a čas wám jmenowali, a jakž dáleji též psaní waše, (kteréhož datum na klášteře Chotěšowském pod pečetí proboštskau a konventskau w sobotu po památce přenešení S. Wáclawa léta tohoto dewadesá- tého prwního, a nám teprwa w pátek po neděli postní Laetare dodané), to wše w sobě šíř obsahuje a zawírá. Na kteréžto psaní waše wám tuto swau odpowěd dáwáme: abychom před časem, k čemuž wy práwa a sprawedliwosti nemáte, wám wýš psaného rybníka Janowa se wším k němu příslušenstwím, k kterémuž se pra- wíte práwo a sprawedliwost jmiti, proti odwedení summy nějaké nám zápisné, kte- réž wy na sebe potahujete, na ujmu práwa našeho, postupowati a wám jakých

Strana 61
kláštera Chotěšowského, r. 1591, 1597. 61 wýtahůw majestátůw wydáwati měli, neuznáwáme se wám býti tím powinni a nejsme. A protož w té wěci můžte se dobře proti nám spokojiti; my na jiném také nejsme, nežli dobré přátelstwí a sausedstwi k wám též zachowati dle náleži- tosti. A tak tauto odpowědí naší budete se wěděti čím zprawiti. S tím milost boží rač s námi se wšemi býti. Dán w Praze w auterý po neděli postní, jenž slowe Judica, léta dewadesátého prwního. Jan, Štefan a Jiří bratří wlastní z Raupowa, na Libochowanech a Plané. 25. Císař Rudolf II ktášteru Chotěšowskému k wýplatě wšech jeho někdejších (nyní za- psaných) statkůw powolení dáwá. W Praze, 1597, 31 Mart. My Rudolf druhý z boží milosti wolený Římský cisař po wšecky časy roz- množitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, arcikníže Ra- kauské, markrabě Morawské, Lucemburské a Slezské kníže, Lužický markrabě, oznamujem tímto listem wšem: jakož jsme na poníženau prosbu někdy Wawřince Kastle, probošta kláštera našeho Chotěšowského, řádu a zákona Premonstraten- ského, arcibiskupstwí Pražského, pro dobré a užitečné téhož kláštera k tomu po- woliti ráčili, aby on Wawřinec Kastl, doptawši se, žeby někdy urozený Krištof z Raupowa po předcích swých rybníka Janowa s některými jinými k témuž klášteru Chotěšowskému od starodáwna náležejícími wesnicemi, jako i nic méně též urozený Jan z Raupowa na Raupowě a Nezdicích, wěrný náš milý, po někdy Adamowi z Raupowa otci swém: wsi Lišiny a wsi pusté Jicharce, tudíž i slowútný Jan Markwart Chlumčanský z Chlumčan a na Bijadlech po někdy Jiříkowi Chlumčan- ském otci swém wsi pusté Maškrowa s některým jiným příslušenstwím, a luk po Jicharsku, jakožto statkům duchsch — kK a džvam výh, po smrů venoz Krištofa z Raupowa, dědice a syny po něm pozůstalé, totiž Jana, Štefana a Jiřího spolu s bratřími jich Krištofem, Albrechtem a Wolfem Adamem, (poněwadž jest témuž někdy Krištofowi z Raupowa, otci jich, wedle Wolfa a Adama bratří jeho dotčený rybník Janow s jeho příslušenstwím od někdy císaře Ferdinanda pána děda našeho slawné paměti toliko do žiwobytí jich powolen byl, a oni Wolf, Adam a Krištof bratří z Raupowa toho po někdy Janowi z Raupowa otci jich w držení a užíwání wešli,) do saudu našeho komorního králowstwí Českého z wýplaty obeslati a toho se na nich dosuzowati mohl: podlé kteréhožto našeho milostiwého powolení, ačkoliw jest týž Wawřinec Kastl na to nastaupil a toho se práwně dosuzowati chtěl, wšak jsa w tom prostředkem časné smrti z tohoto swěta wyňat, toho jest k místu a konci přiwesti a dowesti nemohl. I jsauce my nyní od welebného

Strana 62
62 C. IX. Některe zápisy Jiříka Šajtera, jakožto nowotného a na místo Wawřince Kastle od nás konfirmowa- ného probošta nadepsaného kláštera Chotěšowského, wěrného našeho milého, za to také w poníženosti pokorně prošeni, poněwadž jest na to, což od předka jeho w té příčině začato kylo, zase znowu nastaupil, a slowútného Adama z Klenowého a z Janowic a na Přestawlcích z swrchu psaného rybníka Janowa, wsi pusté Borku a w ní rybníčku, wsi Blatnice a wsi Kamenného Aujezda, čeho po nadepsaném Krištofowi z Raupowa někdy tudíž, i po Šebestianowi z Říčan, wsi Kotowice, wsi na ten čas pusté Lažan, i s jiným wším a wšelijakým k týmž wesnicím od staro- dáwna příslušenstwím, w držení a užíwání jest, nic méně i také Jana z Raupowa a Jana Markwarta Chlumčanského podlé předešlého milostiwého našeho předku jeho učiněného dowolení, do saudu našeho komorního z wýplaty obeslal, chtějíce se toho wšeho, jakž se nadpisuje, tomu klášteru k dobrému práwně dosuzowati, aby- chom mu w jeho začatém předsewzetí překážeti dáti nedopauštěli, nýbrž k tomu milostiwě powoliti ráčili, aby týž i jiných dědin duchowních, jichž by se dále uptal, tolikéž práwně neb jinak dobýwati mohl. Kdež znajíce my poníženau jeho prosbu slušnau býti, a že se tu wzdělání kláštera jakožto komory naší dotýče: protož s dobrým rozmyslem, naším jistým wědomím, mocí králowskau w Čechách, a s radau wěrných našich milých, k tomu sme milostiwě dowoliti ráčili, a jak tomuto nynějšímu tak i budaucím proboštům oznámeného kláštera Chotěšowského dowolowati, při tom jim poraučeti a to jmíti chtieti ráčíme, tak aby týž probošt po častém pořádu práwa, netoliko proti Adamowi z Klenowého a z Janowic, Ja- nowi z Raupowa, též Janowi Markwartowi Chlumčanskému i tomu každému, kdož by týchž aneb jakých koliw jiných wesnic a gruntůw neb čeho jiného, jakožto dědin duchowních od starodáwna k klášteru našemu Chotěšowskému přináležejících, w držení a užíwání byl, a oni se co toho kde koli a u koho koli uptati mohli, swobodně a wolně kráčeti, a toho wšeho buď darmo neb jinak, jakž nejlépe wě- děti bude aneb budau moci, tomu klášteru k dobrému dosuzowati mohli a moc měli, bez naší a potomkuow našich budaucích králůw Českých i jiných wšech lidí wšelijaké překážky. S tím při tom doložením a jeho probošta nynějšího i budau- cího s konventem jich opatřením: jestližeby sobě buď týž Adam z Klenowého a z Janowic, item Jan z Raupowa, též Jan Markwart Chlumčanský aneb kdo koliw jiný na swrchupsané wesnice a rybník aneb co koliw jiného duchowního, což by na wýplatě pozůstáwalo a k témuž klášteru Chotěšowskému přináleželo, odkud jinud a z které jiné kanceláře, kromě komory naší České, tu kdež statkowé du- chowní a zástawní inmediate k zpráwě a ochraně náležejí, jaké koliw obdarowání žiwotné neb jinak na tom připsání wyjednal, a wyjednalli, že takowé obdarowání proti tomuto našemu powolení žádné moci a platnosti jmíti nemá a nemůže ni- žádným způsobem nyní i na časy budaucí. Poraučejíce při tom presidentu a rad-

Strana 63
kláštera Chotěšowského, r. 1597. 63 dám našim dotčené komory České, nynějším i potomním, abyšte často jmeno- waného probošta s konventem jeho i potomky jich při tomto dowolení našem skutečně drželi a neporušitedlně zachowali, žádných překážek jim w tom nečiníce ani jiným činiti dopauštějíce. Tomu na swědomí pečet naši císařskau menší k to- muto listu sme přiwěsiti poručili. Jenž jest dán na hradě našem Pražském, w pon- dělí po neděli kwětné, léta tisícého pětistého dewadesátého sedmého, a králow- stwí našich Římského třimecítmého, Uherského šestmecítmého a Českého též třimecítmého. Rudolf mp. Ad mandatum domini electi imperatoris proprium.

Strana 64
A. XV. PŘE RACKA KOCOWSKÉHO S BUDĚJOWSKÝMI, od roku 1472 do 1484. Následující dopisy a listiny sebrány jsau pomocí p. K. Erbena wšecky z originálůw, jenž dílem w archivu c. k. města Budějowic, dílem i w Českém Museum se chowají. 1. Racek z Kocowa dáwá Budějowským zpráwu o swém newěrném služebníku Miku- láši Juristowi, žádaje, aby jej i jmění jeho u nich zabawili. 19 Jul. 1472. Múdrým a opatrným pánom purkmistru a raddě města Českých Budějowic, přátelóm mým dobrým. Službu swú wzkazuji, múdři a opatrní páni, přietelé milí! Prosila mne Katruše Brnieřka, abych jie toho swědomie dal, že sem X gr. wzal, kteréž jest byla dlužna Mikulášowi Juristowi. To se jest tak stalo, že sem je wzal, a to pro tu příčinu, že jest Mikuláš Jurista člowěk muoj dědičný a úředník muoj newy- čtený. A ten mi jest mnoho statku pokradl a pryč mi jest utekl; a protož kdež- bych se mohl čeho doptati, to cožby on prawil ježtoby jeho bylo, to bych já práwě wzal jako swé; nebť jest Mikuláš Jurista dosti málo měl, dokudž jest u mne

Strana 65
A. XV. Pře Racka Kocowského s Budějowskými, r. 1472. 65 nebyl, a to jest wědomá wěc; než kdež který statek jest, ježto on se k němu hlásí, ten mi jest pokradl. I milí páni a přietelé! jestli že by kde co u koho bylo u wašem městě, wěřímť wám, že wy toho jemu nedáte wydati, ažť mně on prwé práw bude. A za to wás prosím, muožeteli jeho kde dosieci, abyšte ho do- drželi až do mého obeslánie; nebť jest takowý padúch, žeť o wás ani o žádném dobrém nic dobrého nemyslí. I wěřímť wám, že to pro mě učiníte w tůž i wětší libost okázanie. Datum dominico ante octavam S. Margarethae virginis eximiae, annorum domini oc. LXXII°. Racek z Kocowa a na Horaždějowicích. 2. Budějowští odpowídají na předešlé psaní, že zabawili truhlici Mikulášowu Juristowu, pokládajíce o to rok oběma stranám. 18 Aug. 1472. »Kocowskému.« Službu swú wzkazujem, urozený pane Racku milý! Wědětiť dáwáme, že Mikuláš Jurista přišed, žádal na nás truhlici s tiem statkem, kterúž někdy Ondře- jowi Sowowi spoluměštěnínu našemu dal k wěrné ruce schowati, aby jemu byla wydána. I powědieno jest, žes tu truhlici i s statkem stawil ku práwu, mluwě, žej' tobě ukraden. A on podal se a podáwá ještě, že chce tobě i každému z toho, což naň řádně prowedeš, práw býti. Protož aby miesto a konec mezi wámi wěc ta wzala, pokládámeť oběma stranoma rok ten w pátek po sw. Jiljí najprw příští. Wedle toho již uměj se zprawiti. Datum f. iij post assumpcionem oc. Purkmistr a radda města Budějowic Č. 3. Jiřík ze Stráže píše Budějowským, aby jeho úředníku Juristowi truhlice jeho wy- dána byla. W Přerowě, 14 Sept. 1472. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic Českých buď dodán. Služba má běhu nynějšieho, múdří a opatrní přietelé! Wznesl jest na mě Mikuláš Jurista úředník muoj, kterak by dal k wěrné ruce schowati truhlici On- dřejowi Sowowi, spoluobywateli wašemu, a žádal jest již několikokrát nadepsaného Ondřeje Sowy, aby jemu tu truhlici zasě wydal; ale wy žeby ste toho témuž On- dřejowi Sowowi zbraňowali, z té příčiny, že jest to Kocowský zstawil. Wiem že tomu rozumiete, kdož komu co swěří, žeť má wěrná ruka odewřiena býti, a žeť takowé wěci swěřené nemají býti zstawowány; i wěřímť já wám dle sprawedlnosti,

Strana 66
66 A. XV. Pře Racka Kocowského že wy často psanému Ondřejowi Sowowi, spolusúsedu wašemu, toho zbraňowati nebudete, aby on služebníku mému wěrně a práwě učinil s tiem, což mu jest swěřil. Datum Přerow ipso die Crucis. Jiřík z Stráže, najwyšší sudi králowstwie Českého. 4. Budějowští oznamují p. Kocowskému, že na místě bratra jeho Jana pan Děpolt z Risenberka na statek Juristůw též zápowěd učinil, aby se s nim a s nimi o to srownal. (Bez datum.) »Kocowskému.« Službu swú wzkazujem, urozený pane Racku, přieteli milý! Psaní twému sme porozuměli. Wědětiť dáwáme, že na bratra twého miestě, páně Janowě Ko- cowského, pan Děpolt také jest statek ten zapowěděl, prawě že k němu práwo jmá, a naši se naň také táhnů; a přes to s našimi posly mluwil, že chce o to s tebú mluwiti a srownati se. Protož píšemť nynie panu Děpoltowi, aby srownaje se s tebú, někoho ot sebe poslal, a ty učiň též, a myť swým také státi rozkážem. Pak ktož wedle práwa k témuž bude sprawedliw, toť se najde. Datum oc. Purkmistr a radda města Budějowic Č. Dominus Diepolt dixit nunciis in Benešow, quod vult propter hoc vobis damnum facere, et ob hoc volo concordare cum eo. 5. Budějowští omlauwají se Kocowskému, že jemu ničeho swéwolně nedrží. (Bez datum.) »Kocowskému.« Službu swů wzkazujem pane Racku, přieteli milý! Psaní twému i Mikulá- šowu Juristowu nynie učiněnému sme porozumělí. Wědětiť dáwáme, že týž Ju- rista jsa sobě mocen, truhlici s statkem dal schowati k wěrné ruce Ondřejowi Sowowi, spoluměštěnínu našemu, na kterýžto statek někteří u nás zápowěd učinili sú, potom bratr twój Jan nebožtík, maje od tebe listy a powolenie, a teď w nowě opět pan Děpolt z Risenberka. Také Jurista dokawadž jest od tebe byl, jinak nám psal i mluwil, než nynie píše a mluwí, podáwaje se ku práwu. I móžeš tomu rozuměti, žeť my tobě nic nedržíme swéwolně; protožť kdyžť Sowa doma bude, chcemť proto rok složiti, a k tomu Juristu, i ty, kteříž se na ten statek táhnu, obeslati a konec učiniti bohdá podlé práwa. Datum oc. Purkmistr a radda města Budějowic Č.

Strana 67
s Budějowskými, r. 1473, 1474. 67 6. Budějowšti oznamují panu Děpoltowi z Risenberka, že jim Kocowský pro statek Juristůw škodami hrozi, protož aby se s nim a s nimi o to srownal podlé práwa. (Bez datum.) »Panu Děpoltowi.« Urozený pane přieteli milý! Službu swú wzkazujem. Wědětiť wám dáwáme, že pan Racek z Kocowa nám píše, žádaje aby mu ten statek wydán byl, a jestli že se nestane a wezmeli které škody, proto chce k nám hleděti. I zapowěděli ste pane ten statek u nás také práwem, tudiež i naši spoluměštěníné: protož srownáwajíc se se panem Rackem pošletež ot sebe k nám, a našiť také státi budů: ktož k němu pak sprawedliw bude, toho požiw. Datum oc. Purkmistr a radda města Budějowic Č. 7. Budějowští domlauwají se na Kocowského, aby spoluměštkám jich statek, kterýž jim pobrán jest, nawrácen byl. 1 Oct. 1473, »Kocowskému.« Služba naše urozený pane Racku milý! Wznesly na nás spoluměštky naše, kterýmž jest statek jich před chwilí mezi Wodňany a Strpy pobrán, žej' se Tuřek člowěk twój, ježto o jich ztrátě wie, do Horaždějowic zase nawrátil, a žes k nim, když sú u tebe po té ztrátě byly, mluwil: by ho mohl, aneb ony po roce neb dwú jej optaly, žeby chtěl sě k němu mieti jako k tomu, jenž jest jich statek zradil, otnesl a prodal w ciziem kraji, aby nawrátil. I milý přieteli, poněwadž jest již doma, wěřímeť, že sě k takowému mieti budeš, aťby našim to zasě na- wráceno bylo bez prótahów dalších, škod a nákladów wětších, nepochybujíc že tak učiníš. A tohoť odpowěd žádáme při tomto poslu. Datum f. vj S. Remigii, anno oc. LXXIII°. Purkmistr a radda města Budějowic C. 8. Budějowští žádají téhož, aby služebníky swé, kteří spolutrpícímu jich sukna po- brali, k nawrácení přidržel. 6 Aug. 1474. »Kocowskému.« Službu swú wzkazujem, urozený pane Racku milý! Zpraweniť jsme i psáno jest nám také od dobrého druha, že služebníci twoji, sládek s swými towařiši,

Strana 68
68 A. XV. Pře Racka Kocowského kteří na Týně byli, pobrali spolutrpieciemu našemu sukna postawów bez ij xxx“ na swobodné silnici, koně k tomu formanóm wypřáhše, a ti že sú s těmi koňmi a sukny na Horaždějowice k tobě přišli. To wěda, dle sprawedlnosti žádáme, aby ty jisté služebníky swé k tomu držal, ať našemu ta sukna zase nawrátie, jakož nepochybujem že to učiníš; neb jinak nestaloliby se, muselibychom na pana haupt- mana a ředitele najwyššie wznésti; a shledáš, žeť sě nám dálibóh w zemi ti škódce neskryjí. Tohoť odpowěd žádáme listem po tomto poslu. Datum f. vj S. Mariae nivis, anno oc. LXXIIII°. Purkmistr a radda města Budějowic Č. 9. Tíž píší témuž, aby lidi jich, kteří od Šnoble pro Jerga staweni jsau, propustiti rozkázal, podáwajíce Šnoblowi sprawedlnosti podlé práwa. (Bez datum.) »Kocowskému.« Služba naše, urozený přieteli milý! Zprawili nás naši formané i jiní, kteříž nynie w Horaždějowicích byli sú w městě twém, že sú ot Šnoble staweni pro Jerga oc. I diwno nám, žes dopustil naše stawiti, neobžalowaw nám prwé wedle práwa na něho. Protož aby wěďal, že týž Šnobl psal nám před chwilí, tůže na Jerga formana, žeby jemu pytel s šatmi dal na wuoz, a ten žej' nawrátil. Které- muž sme odepsali, co Jerg prawi, a žej' za nic jemu neslíbil. A to jest w Lo- mech mluwil před dobrými lidmi, že mu za nic neslibuje, neb jsú časowé dworní; a on přes to, tak prawí, wždy wložil jemu, kterýž pytel wyšpehowán a na cestě wzat ot Šnoblowých nepřátel, tak že mu jej Jerg nezmrhal. A toho má Jerg dobré swědomie, jenž toho přiepis zde zawřený posieláme, kterémuž porozumieš. I milý přieteli! wěřímeť že naše propustiti kážeš, nebť našemu se zdá, že mu ni- čímž winowat nenie; pakliť mu se přes to zdá, žeby mu wždy winowat byl, psaliť sme jemu prwé, i ještě prawíme: ať přijde, z čehož koli jemu před námi winu dá, máť mu práw býti. Paklitby sě nestalo přes takowé rowné podánie, tehdyť bychom musili našim zasě práwo propustiti k stawowání wašich, jehož bychme raději widěli, aby toho nebylo potřebie. Datum oc. Purkmistr a radda města Budějowic Č. 10. Jiný list Budějowských Kocowskému téhož obsahu. (Bez datum.) »Kocowskému.« Služba naše, urozený přieteli milý! Jakož sme ondy o naše formany psali, kteréž jest Šnobl pro Jerga súseda našeho w městě twém stawil, znáti tu wěc

Strana 69
s Budějowskými, r, 1474. 69 dáwajíc, přitom žádajíce, aby propuštěni byli; a jestli že Šnobl z čeho témuž na- šemu winu dá, že sprawedlnosti chcem dost naň udati: to sě nestalo, aniž na náš list od tebe jest nám která odpowěd dána. I ještěť téhož žádáme, prosiec, aby dle sprawedlnosti a práwa tak učinil a je propustil; nebť sú wždy proti práwu staweni, wedle toho, že sme Šnoblowi práwa k našemu nikdy neotpierali, než to jemu wždy podáwali, i po dnes, ať k nám přijde; a jestli že sě čeho obáwá a žádati bude, chcem jemu gleit plný před námi a našimi dáti; a což pak k němu tu přiwede, máť jemu práw býti. Neb sám tomu rozoměti móžeš, poněwadž se nezná k tomu, jakož jej winí, žeť práwem musí býti rozeznáno mezi nimi. Pak nepochybujemť, že tak učiníš. Datum oc. Purkmistr a radda města Budějowic Č. 11. Tíž píší témuž, aby Šnobl stál s Jergem, když jim pan Lew z Rožmitála a z Blatné. hauptman kraje Prachenského, rok položi. (Bez datum.) »Kocowskému.« Služba naše, pane Racku, přieteli dobrý! Jakožť sme prwé psali o lidi naše, kteréž jest Šnobl pro Jerga súseda našeho w Horaždějowicích stawil, podáwajíc sprawedliwého wedle práwa, a při tom žádajíc, aby naše propustiti kázal: toho sě ještě nestalo do sie chwile. I mluwiliť sú poslowé naši se panem Lwem, haupt- manem Prachynským, na sněmu, o to žádajíc, aťby psal, aby slušné přijal. Pakliby toho učiniti nechtěl bez práwa pohoršenie, když Jeho Milost rok složí, o to s Šnoblem náš státi má. Protož wěřímeť, že tak učiníš a je propustíš; a myť chcem dost prawdy na našeho jemu udati, a neb před panem Lwem státi. A to- hoť žádáme odpowěd. Datum oc. Purkmistr a radda města Budějowic Č. »Kocowský potom chlapy dáwal.« 12. Budějowští panu Lwowi z Rožmitála, aby přikázal Kocowskému, ať lidi jich na ru- kojmě wydá, Šnoblowi pak že s Jergem rok pokládají. 5 Nov. 1474. »Panu Lwu.« Urozený pane! službu swú Twé Milosti napřed wzkazujem. Zpraweniť jsme, že ste Rackowi Kocowskému w Strakonicích přikázali po poslech jeho, aby lidi naše chudé na rukojmě wydal, a Šnobl w té mieře aby našeho hleděl u nás

Strana 70
70 práwem, a nelibilliby se nález náš, doložil dále k Pražanóm Staroměstským. I rač wěděti, žeť jest za ty Stúpenský slíbil, a přes to je w moci swé ještě má a drží; neb sú se nám newrátili od té chwíle, jakož sú wsazeni. I slyšieme, žeby týž Kocowský měl k Twé Milosti na Blatnú přijeti; prosímeť, jakožto hauptman rač mu ještě přikázati, ať je na rukojmě Stúpenského wydá. A myť Šnoblowi rok s naším ten pátek po sw. Martinu pokládáme, a z čehož jej koli winiti bude, žeť mu práw býti má wedle sprawedlnosti práwa našeho města. I nepochybujemť, že Twá Milost učiní; pakliby k Twé Milosti Racek nepřijel, ale rač mu psáti při tomto poslu. A tohoť odpowěd žádáme při tomto poslu. Datum sabbato ante S. Leonardi, anno oc. lxxiiij°. A. XV. Pře Racka Kocowského Purkmistr a radda města Budějowic C. 13. Budějowští dotazují se pana Lwa, majíli na Kocowského jakožto na nepřítele jich péči míti? (Bez datum.) »Panu Lwu.« Urozený pane! Službu swú Twé Milosti napřed wzkazujem. Rač wěděti, že o lidi naše s Kocowským žádného ještě miesta nemáme, než wždy je tam k wóli swé drží. Prosímeť Twé Milosti, jakožto hauptman rač mu při tomto poslu psáti, ať je propustí; a náš má Šnoblowi práw býti, wedle práwa města našeho, z čehož jej koli winiti bude. A když tak učini, také lidé jeho z Horaždějowic propuštěni budú; pakliby sě nestalo, tehdy kterak koli on k našim mieti se bude, tak my zasě k jeho. Dále zpraweni jsme, žeby služebníci jeho w Netolicích mlu- wili, žeby jim on přikázal, aby někoho z našich wzali. I wiete pane, co sú po- slowé naši dali Twé Milosti za odpowěd, což se smluw w Nepomuce dotýče; a také nás zprawili, což Twá Milost k nim w Strakoniciech mluwil; protož rač nám dáti wěděti, mámeli wšak naň přes to péči jmieti? Datum oc. Purkmistr a radda města Budějowic Č. 14. Kocowský omlauwá se panu Jindřichowi z Hradce, proč Budějowským odpowěděl. 4 Dec. 1474. Urozenému pánu, panu Jindřichowi z Hradce, pánu přiezniwému. Službu swú wzkazuji, urozený pane p. A jakož mi WM píše, žebych Budějowským odpowěděl: i ráčí WM wěděti, že jest to tak, a to pro tu příčinu sem učinil, že statek mně znamenitý weliký pokraden jest a k nim wnešen; a od dáwné chwíle já sem toho žádal, aby mi zasě wrácen byl; a oni sú toho učiniti

Strana 71
s Budějowskými, r. 1474, 1475. 71 nechtěli, než tam jej k swé wuoli držie a mě skrze to k welikým škodám při- prawují swéwolně oc. A statek nebožtíka pana Jana, bratra mého, kterýž jest znamenitý, dal tam také schowati, toho mi také wydati nechtie, než z toho dělají k swé wuoli, což sě jim zdá. A o swém jarmarce mé mi měštky zjímali a drželi k swé wuoli. Toho sem wšeho žalowal panu Lwowi, a proto mi nic opraweno nenie. I nerač mi pane za zlé mieti, žeť swé lituji, poněwadž mi se takowá křiwda od nich děje; nebť bych já nerád swéwolně s žádným nic počal, než od kohož mi se křiwda děje. A jakož mi Waše Milost píše, že oni také najdú přá- tely, ježto jim pomohů: wšakť já to pane dobře wiem, ktoť jest na koho laskaw, žeť ten tomu pomuož. A jáť jim ještě málo škodím, než žeťbych swého rád od nich. A budúliť mi oni škoditi, bohdá takéť přátely najdu, žeť mi proti ním pomohú. Datum dominica secunda in adventu in ſesto S. Barborae, anno oc. LXXIIII°. Racek z Kocowa a na Horaždějowicích. 15. Kocowský odpowídá panu Jindřichowi z Hradce na jeho dopis, aby nepřátelstwí s Budějowskými nechal a se s nimi ohledati dal. 11 Dec. 1474. Urozenému pánu, panu Jindřichowi z Hradce, pánu přiezniwému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane! A jakož mi TM' píše, abych s Budějowskými nesnáze nechal a dal se o to někomu s nimi ohledati: i račiž wěděti, žeť mě jest pan Lew o tu wěc prwé s nimi slyšel, a což jest rozkázal, aby mi statek muoj wrácen byl od nich, toho mi se jest nestalo. I když mi se to stane, což mi jest prwé nálezem nalezeno, a wrátie mi statek muoj, hotow jsem se dáti o mé wěci s nimi ohledati a nesnáze přestati. Datum dominica ante Lu- Racek z Kocowa ciae, annorum domini oc. LXXIIII°. a na Horaždějowicích. 16. Swědectwí Kunrata z Petrowic a jiných o jednání poslůw Kocowského s Budějow- skými pro statek Juristůw, i o wýpowědi práwa Šnoblowi na rathauze Budějowském. 16 Mai 1475. My Kunrat z Petrowic purkrabie na Krumlowě 1), Přibík z Chlumu, Oldřich ze Dworce, Petr z Dudleb, Jan ze Strpie a Wáclaw Huolka z..... (sic) seděniem u Widowě, oznamujem tiemto listem wšem, ktož jej uzřie aneb čtúci slyšeti budů, 1) Wojtěch z Jiwowice pretrženo.

Strana 72
72 A. XV. Pře Racka Kocowského že múdří a opatrní páni purkmistr a radda města Budějowského žádali na nás prosiec, abychom k nim do města jich přijeli a při wěcech, jakož sě níže píše, byli. To sme k jich žádosti učinili. Tu přišedše na rathauz Kocowského poslowé ten úterý po prowodě, kterýmž bylo práwo osazeno, i tázali je, přijeli-li sú ot pána swého, jakož jest u Praze rozkázáno? a oni odpowěděli, že proto přijeli i stáli o statek bratra jeho pana Jana Kocowského, dáwajíc winu Johanesowi sta- rému rychtáři a manželce jeho, že jim ten swěřen, chtiec aby jim ten statek naj- prw shromážděn a okázán byl, majíc za to, že k tomu statku žádný lepšieho práwa nemá nežli pán jich. I odpowěděla radda jim, že oni nemají nic, aniž jim co swěřeno; než komu koliwěk z jich winu dadie, že k tomu práwa a sprawedliwosti dopomoci chtie; a jestli že sě jim ortel jich líbiti nebude, aby dále doložili, tak jakož w Praze zuostáno jest. Toho přijieti nechtěli, leč statek okázán bude; a když jí winu dáwali, odepřela, že jí nic dáno ani swěřeno nenie, aniž se weč uwázala, než aby sě ptali, komu jest dáno a swěřeno a kto sě w to uwázal. I řekli poslowé: prowedem swědomím, že tu statek u nie byl. I wystawili jednoho z sebe, kterýž byl w té chwili u pana Jana Kocowského, i wyznal, že ten statek páně Janów Wrabský zapečetil, a potom se oň dělili a wzali. I tázala jich radda o to, chtěli-liby práwo jmieti? a slyšewše, že sě k ničemuž nemají aniž co počíti chtie, leč ten statek pohromadě bude, to sú hned nám oswědčili, prosiec, aby- chom w paměti měli, že jimi nic nescházie a že nálezu kniežete JM“ a páně z Šternberka dost učiniti chtie. Item, což sě pak dotýče truhlice, z kteréžto So- wowi sě wina dáwá, ta jest přinesena na rathúz, kterúž sú poslowé widěli, že jest zachowána tak wedle žádosti pod pečetí městskú, a widěwše přijali; proto také žádali, aby ten statek okázán byl, a kdyžby jej widěli a opatřili, že wedle práwa jich ty wěci potom k konci a miestu wésti by chtěli. A Sowa slyšew řeč jich, dal odpowěd, že se jemu nezdá, by ten statek měl ohledán býti, leč ta wèc prwé k miestu a k konci skrze práwo přiwedena bude, a ktož k tomu práwo mieti bude, ten ohledán (sic). Potom po wšech těch řečech tázala je opět radda před námi, chtieli na práwu o to přestati? A poslowé wzali sobě potaz jednú, druhé i třetie, a proto wzdy úmysla swého prwnějšieho změniti nechtěli, leč statek ten prwé bude ohledán. Proti tomu Sowa wzdy otpieral, že se jemu toho nezdá uči- niti, leč jemu prwé práwem nalezeno bude; a oni, že jinak nemohú učiniti, aniž chtěli úmysl swój změniti, leč statek okázán bude. I to nám oswědčili. Což se pak Šnoble dotýče, tomu práwo jest wypowědieno, tak že súsed jich při swú proti Šnoblowi práwem obdržal. A to Šnobl přijal, maje wuoli doložiti. Také sú ku poslóm mluwili páni Budějowští, že jim wýpowěd a nález, kterýž se o wězně stal u Praze, pán jich nezdržal, a že knieže JM a pan Zdeněk rozkázali, aby wèzňowé propuštěni byli, než k jich ruce zawázáni aby byli: a přes takowé roz-

Strana 73
s Budějowskými, r. 1475. 73 kázanie že sú se wyručiti museli wězňowé, aby se postawili již na Kunicku horu na sw. Jiří. Tyto wšecky řeči dály se před námi, a chtěli bychom i ústně se- znati, kdežby toho bylo potřebie. Na swědomie wšemu pečeti swé wlastnie k to- muto listu přitiskli sme wědomě a dobrowolně. Dán w středu po swátcích letnič- nich, léta božieho oc. LXXV°. 17. Wýpowěd králowského saudu komorního we při mezi Kocowským a Budějowskými. W Praze, 1475, 28 Jul. (Z registr komorního saudu.) Annorum domini oc. LXXV° fer. VI post festum Jacobi Apostoli. W té při, kteráž jest mezi panem Rackem z Kocowa s jedné a měšťany Budějowskými s strany druhé, poněwadž ta wěc dotýče se wýpowědi kniežete Jin- dřicha a pana Zdeňka, JKM' rozkazuje, aby zachowali pokoj mezi sebú, w řeči i w skutku, žádnů wěcí na sě nesahajíc; a na tomto sněmu, kterýž má držán býti o Matce božie na nebe wzetie, aby oboji zasě zde před JKM“ stáli; neb tu knieže Jindřich a pan Zdeněk také budú, anebo jeden z nich. A tu JM“ s jich i jiných pánuow raddy (sic) JM“ ráčí mezi nimi sprawedliwú wýpowěd učiniti. A w tom času aby wězňowé s obú stranú rok měli; a to přímiřie aby mezi nimi trwalo až do Matky božie narozenie; a wězňowé aby také s obú stranú rok měli do toho času. Actum ut supra. 18. Pamět páně Zdeňkowa ze Šternberka o wýpowědi, ježto se stala w Praze na sněmě obecném w rozepři mezi Kocowským a Budějowskými. Na Witorazi, 10 Aug. 1475. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí králowstwí Českého, na jeho KM“ miestě, a najwyšší purkrabie Pražský, wyznáwám tiemto listem přede wšemi, kdež koli čten neb slyšán bude: jakož oswiecený kněz Jindřich knieže Minstrberské oc. najwyšší oprawce kr. Českého, a já jakožto hajtman téhož králowstwie, složili sme Budějowským a Kocowskému o jich ruoznice, kteréž mezi nimi byly, rok na sněmě, kterýž obecný držán byl w Praze w puostě minulém, kdežto s pilností sme je slyšeli, přijewše k sobě pány rytieřstwo a dobré lidi: tu jest Kocowský před námi na Budějowské učinil žalobu takowúto: najprw žalowal, kterak jemu purkrabie jeho ukradl statek a ten dal schowati do Budějowic Sowowi, a ten žeby Budějowští drželi ke škodě a sobě k zisku. Item žeby tíž Budějowští statek bratra jeho nebožce Jana Kocowského u sebe měli a dělali z něho, coby se jim zdálo, a kterak jemu toho po častém

Strana 74
74 A. XV. Pře Racka Kocowského jeho psaní wydati nechtěli. Item že se jest Šnoblowi, služebníku jeho, sprawe- dliwé od Budějowských státi nemohlo, a proto že jest dopustil jemu w Horaždějo- wicích stawiti lidi Budějowských. Item že sú jemu Budějowští o swobodném jar- marku swém zjímali měštky jeho z Horaždějowic, a proto jakož se swrchu píše, že jest swého dobýwal i s nimi wálel. Ku kterýmžto žalobám Budějowští takto sú odpowěděli a odpierali: Najprw že ten statek, kterýž Kocowský prawí, žeby jemu purkrabie jeho ukradl, psal jest Kocowský, že jest s swým statkem purkrabie utekl, a již prawí, žej jeho, a ten že jest práwem stawil, kterýž byl hned opatřen wedle práwa jich; měšťané také sú zápowěd na ten statek učinili pro dluhy swé; pan Jan Kocowský nebožtík také jest zápowěd naň učinil, a pan Děpolt také. Potom Racek Kocowský dal listem swým moc panu Janowi bratru swému, aby toho statku dobýwal, o kterýž se i súdil s Sowú, chtě aby mu jej wydal; ale Sowa nechtěl, prawě žej mu swěřen, a druhé, že on i jiní mají naň zápowěd. A tak pan Jan Kocowský potom srokowal purkrabí z města do předměstie Budě- jowského, daw mu gleit, zdaliby se s ním mohl přátelsky smluwiti; i nemohl, neb purkrabie žádal státi před práwem a jemu i bratru jeho odpowiedati bez gleitu, jedno aby mu se mocí nic nestalo. A w tom pan Jan Kocowský umřel a Budě- jowským se nezdálo toho statku wydati bez práwa; a w tom že jim Racek Ko- cowský odpowěděl, a že potom smlúwami králowskými byla zdwižena wálka, a on přes to, neohradiw cti swé, bral, pálil, jímal a hubil proti smluwám králowským, až já Zdeněk z Šternberka oc. swrchupsaný jeda na Zelenú horu zastawil sem to, aby sobě w Praze o sněmu swrchudotčeném práwi byli. Item což se statku bratra jeho nebožce pana Jana Kocowského dotýče, že Budějowští o tom newědie, neb jest jim nic neswěřil ani co dal schowati, než dáli Kocowský komu z jich winu, že jemu má býti práw. Item což se Šnobla dotýče, že jsú tomu nikdy práwa ne- odpierali, ale chtěli dopomoci, tu wěc Kocowskému znáti dáwajíc, a on přes to neobžalowaw dopustil Šnoblowi proti práwu stawiti lidi jich, a k tomu je wèzel a potom z nich XXX kop wzal. Item že proto sú měštky z Horaždějowic staweny zase, ne w jarmarku, neb jest odwolán byl tehdáž, žádajíce dle smluw králow- ských, což se jim w těch stalo, aby jim opraweno bylo. Tyto žaloby a odpor slyšewše, jakož se swrchu píše a je wážiwše, takto jsme skrze urozeného pana Čeňka z Klinštejna wýpowěd mezi nimi učinili: najprwé což se toho statku purkra- bina dotýče a statku bratra Racka Kocowského, poněwadž jest Kocowský stawil ku práwu a dáwá některým z druhého statku winu, aby toho hleděl w Budějowi- cích práwem ten pondělí po prowodě, a Budějowští aby jemu neb těm, kteréžby k tomu poslal, gleit dali, a při orteli aby ti, kohožby Kocowský poslal, byli. Ale Budějowští prawili, že jest to proti jich práwu; ale proto swolili. A jestli žeby se Kocowskému ortel nelíbil, aby doložil na wyššie práwo do Prahy wedle swo-

Strana 75
s Budějowskými, r. 1474, 1477. 75 body starodáwné; pak Šnobl též aby učinil. Dále wězňowé aby propuštěni byli s obú stranů a k ruce našie zawázáni. Item což se pak škod dotýče, ježto z těch Budějowští Kocowského winie, že kněz Jindřich a já, když se spolu zase shle- dáme, w to nahlédnauti chceme a konec o ně učiniti wedle sprawedlnosti. A tak sme tu wálku a nesnáz mezi nimi byli zdwihli a rozkázali, aby na se wiece mocí žádnů nesahali, ale zachowali se wedle zřiezenie zemského. A tu sú oni wýpowěd oboji přijali. To mně jest Zdeňkowi ze Šternberka oc. swrchupsanému dobře swě- domo a w paměti, že sú se ty wěci tak jakož swrchu psáno stojí, dály; a to bych chtěl ústně seznati před každým člowěkem na čas a miestě slušném. Tomu na swědomie pečet swů k tomuto listu přitisknúti sem dal. Jenž jest dán na Witorazi, we čtwrtek den swatého Wawřince, léta božieho oc. LXXV°. 19. Pan Zdeněk ze Šternberka dáwá Budějowským rozličné zpráwy o králi Matiášow Uherském, zakazuje se jim při tom ke wšemu dobrému. Na Witorazi, 31 Aug. 1475. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm a sú- sedóm milým. Službu swů wzkazuji, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Měl sem nynie u sebe posla jiezdného krále pána našeho Jeho Milosti, po kterémž mi JKM' psal některé wěci, kterýchž wás poslowé a spoluměšťané waši zprawie. Také mi JKM wzkázati ráčil, abych ohyzdu swého k JM“ poslal, že mi po něm některé pilné wěci wzkázati ráčil, jakož sem již tak učinil; i wašim jmenowaným poslóm aby od města wašeho a od wás JKM“ wěci waše potřebné po týchž poslech psali, se panem Hradeckým, synem mým milým, radil sem; jakož sú tak učinili a wedle notule, kterúž wám ukáží, psali sú; neb potom tak příhodného poselstwie snad nemělibyšte, a také král JM', pán náš, jakž rozumiem, konečně w neděli před swatým Wáclawem na Turky (jemuž milý bože rač pomoci!) táhnůti míní. Také sem já JKM“ o waše wěci, což se Kocowského dotýče, wedle potřebnosti psal, jakož wždycky, cožbych k wašemu dobrému učiniti mohl, wolen jsem. Ex Witoraz f. V ante S. Egidii. Zdeněk ze Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí K. Č. na JKM“ miestě, a najwyšší purkrabie Pražský. 10 *

Strana 76
76 A. XV. Pře Racka Kocowského 20. Wýpowěd králowského komorního saudu českého w též rozepři mezi Rackem Ko- cowským a Budějowskými. 8 Nov. 1475. Léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého pátého, w středu před sw. Martinem: w té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi panem Rackem z Kocowa s jedné a měšťany Budějowskými s strany druhé: najprwé, jakož jest ruoznice byla i ještě jest mezi týmiž o to, což se dotýče statku bratra téhož Kocowského, i také toho statku, kterýž jest někdy Juristú wnešen a dán schowati tu w Budějo- wicích, k kterémužto statku týž Racek se táhne, prawě, že k němu práwo má, i také o ty ruoznice, kteréž sú byly mezi nimi o stawowání s obú stranů, tak jakož o ty o wšecky wěci swrchupsané slyšáni sú a súzeni oswieceným kniežetem Jindři- chem oc. a urozeným Zdeňkem z Šternberka oc., tak jakož wýrok a rozsudek stal se jest mezi týmiž stranami, při tom jich rozkázaní a usůzení tak je zuostawujem, a takto rozkazujem: aby oni Budějowští ještě gleit dadúce témuž Rackowi a nebo služebníkóm jeho, rozkážiece ten statek w celosti a beze lsti před se položiti, súd a ortel wedle práwa swého na to řekli; a jestli žeby se které straně nezdálo ortele toho jich přijieti, aby strana mohla wedle práwa doložiti k wyššiemu práwu; též i o jiné wěci, což se stawowánie dotýče, aby též se zachowali wedle jich roz- kázanie. A jakož též strany o jiné o wšecky wěci mezi nimi potom zniklé, wálkú i jinak, k našemu súdu sú se podaly, a my k rozeznání toho jednú, druhé i třetie s pilností i také swědomie jich a duowody sme slyšeli i wážili, a takto o tom roz- kazujem a wypowiedáme: najprwé, jakož on Racek Kocowský winil je Budějowské, že dawše gleit služebníkóm jeho, i za týmž gleitem jali sú jemu služebníka jeho Jošta; a oni Budějowští prawili, že týž Jošt gleitu jest nezachowal a jej přerušil, dowodice toho slowy swými i také listowním i ústním swědomím; o tom takto prawieme a rozkazujem: že týž Jošt těmi slowy, kteréž sú oni naň wedli, gleitu jest nezrušil, ale oni Budějowští gleitu swého jemu sú nezachowali a nezdrželi; a protož takto rozkazujem: aby jeho ihned propustili, a což jest jemu wzato, a nebo což jest tu utratil a protráwil stawuje se, ježto to slušně bude moci okázati, aby jemu to wrátili a zaplatili. Také jakož oni Budějowští winili sú jeho Racka, že jest jim bral neohradiw swé cti, a neučiniw tomu dosti wedle smluw Benešow- ských, k kteréžto žalobě on Racek jest odpieral, prawě, že tak nenie, a že jest swé cti i také tomu dosti učinil a nad to wiece, jakož pak obojí w tom se srownali, jsúce tázáni, že jeho bránie zjewně stalo se jest po jeho wýpowědi po tém dni, o tom takto prawieme a wypowiedáme: že on Racek tu proti swé cti a swolení Benešowskému nic jest neučinil; ale oni Budějowští což sú jeho winili a jeho cti dotýkali, že sú na tom krátko a křiwdu jemu učinili. Opět také, jakož Budějowští

Strana 77
s Budějowskými, r. 1475. 77 winili sú téhož Racka, žeby on jim bral, nezachowaw příměří učiněného mezi králi Jich Milostmi a stranami, i také a nad to jsa obeslán oswieceným kniežetem Jindři- chem a urozeným Zdeňkem z Šternberka, aby s nimi pokoj zachowal, přes to wšecko sáhl jest na ně mocí, o tom takto wypowiedáme a rozkazujem: napřed, kteréž koli wězně on Racek zjímané w té wálce má jich, aby je propustil, a též zasě oni Budějowští majíli které, aby je propustili; a což koliwěk on Racek jim Budějowským buďto obywatelóm jich města a nebo lidem jich wlastniem pobral a škody učinil, to aby jim zase týmž obywatelóm a jich lidem zase nawrátil a neb zaplatil, tak, jakož by rozkázáno bylo Diwišem Malowcem z Libějowic a Petrem Wintrberským z Sulewic, když by oni jim o ten den a rok položili mezi nynějším časem a hodem Matky božie, jenž slowe Hromnic (a) dwě neděli (napřed) jim wě- dèti dali, aby před nimi stáli; a ti wšickni, komuž se jest škoda stala, jakož swrchu položeno jest, aby wšichni osobně před nimi na den jmenowaný byli; a což by před nimi prowedli a okázali, ježto by bylo hodno wèřiti a oni to schwá- lili, to jmenowaný Racek má zaplatiti podlé jich schwálenie a rozkázanie, a oni také na tom mají přestati a dosti mieti; též zasě oni Budějowští což by w té wálce jemu Rackowi nebo jeho lidem a služebníkóm wzali a uškodili, po týchž ubrma- nech mají oprawiti a zaplatiti; a to což rozkážie, aby we čtyřech nedělích pořád zběhlých tomu dosti učinili a zaplatili. A také rozkazujem, aby od toho času oni i jiní wšickni zachowali se spolu w pokoji; a mělliby kto kterú winu proti dru- hému, aby mocí na se nesahali, ale hleděli toho na těch miestech wedle zřiczenic a ustanowenie obapolnieho zemského. Actum in consilio D. Regis anno et die ut supra. A při tom súdu tito páni byli: Jan z Janowic a na Petrspurce najw. purkrabie Pražský, Jan z Cimburka a na Boleslawi najw. sudí král. Českého, Ješek z Boskowic a na Rúdnici, Mikuláš z Lanšteina najw. písař desk zemských kr. Česk., Jindřich a Pawel bratřie z Jen- šteina a z Skal, Albrecht z Kolowrat a na Opočně, Beneš z Kolowrat a na Lib- šteinč, Čenek z Klinšteina prokurator KM", Jan z Šelmberka, Beneš z Weitmile purkrabie na Karlšteině, Jan z Risenberka maršalek dworu králowského, Jan z Ko- šmberka, Šťastný z Walšteina, Jan z Lobkowic, Jan Swině z Kolowrat, Petr Kdu- linec z Ostromíře, Jan z Rúpowa hofmistr dworu králowského, Samuel z Hrádku podkomořie král. Českého, Jaroš z Sowojewic a na Stranowě, Čeněk Wyšehněwský z Barchowa, Bohuše z Drahobudic, Albrecht Ojieř z Očedělic purkrabie hradu Pražského, Petr Břekowec z Ostromeče, Jan Malowec z Pacowa, Pawel Knieže z Řehlowic, Bušek z Sulewic, Jiří Ohništko z Ohnišťan a Markwart Špina.

Strana 78
78 A. XV. Pře Racka Kocowského 21. Pan Wilém mladší z Rizmberka píše panu Zdeňkowi ze Šternberka, že p. Kaplíři z Sulewic a p. Diwišowi Malowci, aby podlé wýpowědi králowské Kocowskému a Budějow- ským rok položili, nedopatřením z kanceláře české psáno není, i o jiných wěcech. W Praze, 26 Dec. 1475. Urozenému pánu, panu Zdeňkowi ze Šternberka, šwagru a přieteli milému a mně přiezniwému. Službu swú wzkazujem, urozený pane šwagře a přieteli milý a nám přie- zniwý! Jakož nám píšeš o tom, což sě Kocowského a Budějowských dotýče, tomu sme srozuměli oc. a ač sme newšichni přitom byli, wšak sme k twé žádosti s Králowskú Milostí mluwili, a JMK“ nám za odpowěd ráčil dáti, že newie, kterak to sešlo, že Wintmberskému a Diwišowi Malowci nenie rozkázáno aneb z kanceláře psáno, ale wšak teď JMK“ ráči psáti Wintmberskému i Malowci, aby ty wěci k sobě přijali, a stranám rok složili, a w tom sě měli podlé smluw aneb wýpowědí JM“K. O tom, což se dotýče toho listu, kterýž oni Budějowští okazowali k twé žádosti, JM' kázal jej zasě wrátiti oc. A jakož píšeš, žeby něaký (sic) Hrzek pobral Bu- dějowským, a že sú téhož Hrzka zastihli w Wodňanech oc., myť sme i o to s krá- lem JM“ mluwili, a JM ráčil na to odpowěd dáti, že je na to ani myslil, by sě jim které škody měli dáti, a přes to, že ráčil dáti k Wodňanským list, aby Hrzka, ani kterého jiného u sebe nefedrowali; pakli by kto přes to byl, aby žádného u sebe nezastáwali, aby každému práwa dopomohli podle práwa dotčeného. A jakož nám pane píšeš, že si nám často psal, aby takowé wěci zastaweny byly: myť někteří newieme o tom nic; ale přes to, což na nás jest, rádi sě k tomu mieti budem, jedné ať wieme, kde sě máme přičiniti; neb sme widěli list, kterýž píšeš panu Kdulincowi. JM' má se k tomu, že neráčí sě mieti k tomu, (sic) aby JM“ nikdež to příměřie rušeno nebylo. Datum Pragae, f. VII in die Stephani anno oc. LXXV°. Wilém mlazší z Rizmberka a na Rabí, najwyšší komorník KČ., Pawel z Jen- šteina, a Jan z Rúpowa, hofmistr dworu Králowy Milosti. 22. Týž Budějowským tauž zpráwu dáwá. W Praze, 27 Dec. 1475. Opatrným purkmistru a konšelóm města Českých Budějowic, přátelóm milým. Službu naši wzkazujem, opatrní přietelé milí! Jakož nám píšete o té wý- powědi, kteráž sě jest stala najjasnějším kniežetem a pánem, panem Wladislawem králem Českým oc. pánem naším najmilostiwějším, a radami JM“, mezi panem Rackem

Strana 79
s Budějowskými, r. 1475, 1476. 79 Kocowským a wámi, a při té wýpowědi že sě klade, že Wintrberský a Diwiš Malowec měli wám rok složiti s tým Kocowským o škody učiněné oc., psaní wa- šemu sme porozuměli. I wěztež, že o ty wěci mluwili sme s JKM“, a JM' tak nám powěděl: že byl rozkázal w kanceláři psáti Wintrberskému i Diwišowi, ale že z nepaměti ti listowé nejsú posláni. Ale nynie opět píše JM' Wintrberskému i Diwišowi, aby oni nemeškajíce wám rok před sě složili s Kocowským, a k tomu aby se měli wedle té wýpowědi, aby ty wèci mezi wámi srownali, nebo i přiepis se jim té wýpowědi posielá. A což se dotýče toho Hrzka, JKM také píše Wod- ňanským, aby jeho ani žádného w tomto křesťanském přieměří proti wám ne- fedrowali, ale k komuž byšte žádali práwa, aby wám práwo puštěno bylo; nebo jiný úmysl JKM“ nenie w tom, než aby JM“ i také JM“ poddanými to přieměřie rušeno nebylo. A jakož žádáte také, aby ten list odpowědní služebníkuow jmeno- waného Racka byl wám wrácen, i tenť sě wám wracuje a po tomto poslu posielá. Tiem sě již umějte zprawiti a listy JKM“ Wintrberskému, Diwišowi, i také Wodňan- ským pošlete. Datum w Praze, f. iiij in die S. Johannis evangelistae, anno oc. LXXV°. Wilém mlazší z Rizmberka na Rabí, najw. komorník K. Č., Jan z Rúpowa, hofmistr dworu Králowy Milosti, Bernart Bierka z Násilé, komorník JM“. 23. Petr Kapléř z Sulewic wymlauwá se Budějowským, že rownání mezi nimi a Ko- cowským na se wzíti nemůže. Na Wintrberce, 2 Jan. 1476. Múdré opatrnosti pánóm purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm milým. Službu swú wzkazuji, múdré opatrnosti páni a přietelé milí! Jakož mi pí- šete a list posieláte od krále Jeho Milosti, pána mého milostiwého, kterýž sem přečetl, jemuž sem porozuměl oc., žádajíc za to, abychom wám rok složili, což jest mezi panem Rackem Kocowským a wámi: wěztež milí přietelé! že já k králi k Jeho Milosti o to chci jeti, a JM“ za to žádati, aby mě ráčil té wěci zbawiti, nebť mám swé některé wěci pilné jednati. Ex Wintrberg f. III post circumci- sionem, annorum oc. LXXVI°. Petr Kapléř z Sulewic a na Winterberce. 24. List odpowědní Racka z Kocowa Budějowským. 17 Jan. 1476. Ode mne Racka z Kocowa a na Horaždějowicích, tobě purkmistře s kon- šely města Budějowic. Jakož mi píšete, kterak z rozkazanie krále Wladislawa,

Strana 80
80 A. XV. Pře Racka Kocowského krále Českého JM“, a pokládajíc mi rok s páně Děpoltowým synem ten pátek po swatém Vincencii: i newiem já, očbych měl s páně Děpoltowým synem státi před wámi; než králem JM“ a pány jest rozkázáno, kdyžbyšte mi dwě neděli napřed wěděti dali mezi časem hromnic najprw příštích, abych já stál a nebo k wám poslal, a že mi tu máte sprawedliwé učiniti o ten statek muoj sprawedliwý, z kte- réhož sem wás winil před králem JM“ a přede pány Jich M“. I neumiem tomu rozuměti po wašem psaní: k tomuli mě obsieláte, čili k jinému, abych tomu mohl rozuměti, aby se tomu dosti stalo, co jest král JM se pány rozkázal. Pak když to bude, a wy mi sprawedliwé budete mieti učiniti wedle rozkázanie, tu buď při- tom, komuž se zdá; neb sem tiem bohdá jist, že žádný k tomu statku sprawedli- wěji nenie než já. I nebudeli mi u wás wrácen, a sprawedliwé mi se nestane, budu wěděti, co mám činiti. I dajtež mi to rozumně wěděti, k tomuli obsieláte, jakož jest král JM' rozkázal. Datum f. IV ipso die sancti Antonii confessoris, an- norum domini oc. LXXVI°. 25. Pan Zdeněk ze Šternberka Budějowským radu dáwá, jak se we při s Kocowským zachowati mají, doswědčuje se přitom, že jich neopustí. Na Zelené Hoře, 27 Jan. 1476. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm a sú- sedóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Jakož ste mi psali, což se Wintrberského a Malowce dotýče, jakož tu wěc mezi wámi a Kocow- ským na se wzieti měli: když wáš list mně přišel, byl jest při tom Wintrberský, a tak mi zjewně powěděl, že toho na se wzieti nechce. A já w tom již jiného nic newiem, než zdá mi se, abyšte očekali až do hromnic, a potom hned synu krále Polského což najtůž abyšte psali, tudiež i mně, kterak wám ta wýpowěd JM“ a pány učiněná nedrží se. A jakož ste Kocowskému a jiným rok byli složili, což se té truhlice dotýče, že jest nestál: srozuměl sem tomu, a dobře jest, že wámi nic nescházie; i w té wěci se ke mně i jinde, kdež potřeba jest, oswědčte, ať lidé rozumějí, že wámi nic nescházie. Jáť sem s Kocowským o swé wěci smí- řen, ale ještě o oprawu konce nemám; než byli sú tu pan Lew, pan Šwamberk, pan Hradecký, pan Beneš Libštainský a mnoho dobrých lidí, a wšichni sú slyšeli, že sem řekl, že wás Budějowských u waší wěci proti němu neostanu ani opu- stím. A tak se bohdá mieti chci. Ex Zelenahora, sabbato post conversionem S. Pauli, anno oc. LXXVI°. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Če- ského oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí K. Č. na JKM“ miestě, a najwyšší purkrabie Pražský.

Strana 81
Budějowskými, r. 1476. 81 26. Jiný list páně Zdeňkůw Budějowským téhož smyslu. Na Zelené hoře, 4 Febr. 1476. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm a sú- sedóm milým. Službu swů wzkazuji, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Psaní wašemu, kterak ste se měli, když Kocowský k wám o ten statek poslal, porozuměl sem, a welmi sem rád, že ste se tak opatrně w té wěci měli, aby nemohla wám která wina dána býti, žebyšte neučinili té wýpowědi syna krále Polského; při wašem listu byli sú u mne kněz Hynek, pan Lew a pan Jan Towačowský, kdežto s nimi pilně mluwil sem, kterak wy wšemu dosti činíte wedle té wýpowědi, ale že již hromnic minulo a wám se ještě konce žádného wedle též wýpowědi krále pána jich nestalo. Chci také rád a se wší pilností o to radám syna krále Polského psáti, a wy též učiňte. Bych Kocowskému psal o ten statek bratra jeho, z něhož wás winí, že wy jeho nemáte, zdá mi se, žeby sobě to w nějakú lehkost položil; ale wšakť netoliko mně, ale jiným mnoho dobrým lidem swědomo jest, že wy toho statku newzali ste, a také Kocowský dobře wie, že jest jej pan Děpolt po- bral. Milí přietelé! jakož sem wás prwé neopúštěl, též ještě neopůštiem aniž opustím, ale proti komuž koliwěk wždy wám raden a pomocen býti chci, což naj- wiec mohu, jako přátelóm swým dobrým a poddaným krále pána mého milostiwého. Ex Zelenahora, dominico post purificacionem beatae virginis. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Če- ského oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí K. Č. na jeho KM“ miestě, a najwyšší purkrabie Pražský. 27. Králowské rady w Praze dáwají Budějowským zpráwu, co král Wladislaw na stížnost jich w rozepři s Kocowským dal za odpowěd. W Praze, 10 Febr. 1476. Múdrým a opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic, přátelóm milým. Múdří a opatrní súsedé milí! Jakož nám píšete o Kocowském, tomu sme srozuměli, a wáš list králi JM“, pánu našemu milostiwému, sme ukázali, a JMK“ kázal Kocowskému poslati přiepis listu wašeho. Protož to wědúc, že král JM' tak mluwí, žeby tomu rád, aby každý, ktož má s kým činiti, jeden druhému práw byl, a kteráž wýpowěd mezi wámi a Kocowským stala sě jest, aby držána byla; a cožť Kocowský dá za odpowěd, nebudeť wás tajna. Tak král JM ráčil nám

Strana 82
82 A. XV. Pře Racka Kocowského kázati wám odepsati; protož to wědúc, tím sě budete uměti zprawiti. Dán w Praze, w sobotu den swaté Skolastiky LXXVI°. Wilém mlazši z Rizmberka na Rabí, najwyšší komorník K. Č. Pawel z Jenšteina. Samuel z Hrádku a z Walečowa, podkomořie K. Č. 28. Kocowský stěžuje panu Lwowi z Rožmitála na Budějowské, že se jemu od nich sprawedliwé nečiní. 21 Mart. 1476. Urozenému pánu, panu Lwowi z Rožmitála a z Blatné, najwyššiemu hof- mistru K. Č. a hauptmanu kraje Prachenského, pánu přiezniwému a kmotru milému. Urozený pane, pane! Služba má Wašie Milosti. Jakož mi WM píše, a poslali ste mi list, kterak WM“ Budějowští píší, těm wěcem sem wšem dobře po- rozuměl. I račiž WM' wěděti, žeť já o tom nic newiem, byť Jošt jim co hrozil pro bratra swého, neb jest Jošt služebník muoj; a tak za to mám, že žádnému nic neučiní, komužby neměl učiniti, a zwláště proti swé cti oc. Než já WM“ na ty nešlechetné Budějowské wždy žaluji, kterak mi muoj statek sprawedliwý u sebe swéwolně držie, a mě skrze to k welikým škodám připrawili a připrawují, a po žádném mi se nemuož od nich sprawedliwé státi, jakož sem toho WM“ prwé dobře široce žalowal oc. a také WM“ žaluji na ty bezectníky Budějowské, na Jíru s ji- nými, kteříž sú mi wězni byli, kterak sú se nad swů ctí zapomněli, a tak mi se nestawèli, kterak sú mi slibili, jakož sem je zawázal. I musím to wše, pane milý! pánu bohu až do času poručiti. A by mi se mohlo po WM“ ještě sprawedliwé státi, rád bych to přijal. Datum f. V. Salus populi, annorum domini oc. LXXVI°. Racek z Kocowa a na Horaždějowicích. 29. Králowské raddy w Praze pokládají Budějowským rok, aby stáli s Kocowským na sjezdu w Benešowě. W Praze, 5 Apr. 1476. Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic, přátelóm milým. Službu swú wzkazujem, opatrní přietelé milí! Jakož ste nám na sněm do Prahy psali, což se Racka Kocowského dotýče, srozuměl jest král pán náš i JM“

Strana 83
s Budějowskými, r. 1476. 83 poddaní, který(ch)ž jest list wáš došel, a též také on Kocowský sě na wás oswěd- čuje; ale proto se ta cesta nalezá mezi wámi a Kocowským, abyšte oboji stáli tu na sjezdu w Benešowě od neděle prowodnie we dwú neděli, a tu se bohdá bude s waší obojich wolí jednati, aby ty ruoznice mohly k dobrému konci přiwedeny býti. Dán w Praze w pátek před kwětnů neděli, léta božieho oc. LXXVI°. Páni, rytieřstwo, radda i jiní poddaní JKM“, nynie při JM“ sebraní. 30. Kocowský domlauwá se k Budějowským o swůj statek, s wýhrůžkami nepřátelskými, nestaneli se jemu sprawedlnost od nich. 19 Apr. 1476. Ode mne Racka z Kocowa a na Horaždějowicích, wám hajtmané wšech čtwrti města Budějowského a wšie obci w Budějowicích. I newiem, wámili mi to wší obci scházie, čili kterými těmi, ježto wy jich poslůcháte w městě swém; neb sú ti někteří Robinhap a písař, ježto wás o waši čest připrawují, ježto se jest to zřetedlně stalo w Praze před králem JM“, ježto já wás některých w tom welmi lituji oc. A muož wám mnohým dobře w paměti býti, kterak král Matiáš JM', jakožto král a pán sprawedliwý, slyšew mú žalobu o muoj statek, kterýž mi jest pokraden a k wám wnešen, a druhý bratra mého statek, kterýž jest u wás scho- wati dán, ráčil jest JKM k wám poslati a wám rozkázal, jakožto pán wáš, aby mi ten wšecken statek bez mé škody od wás wydán byl: a tohož ste neučinili, a tak skrze to že sem já k weliké škodě přišel. A potom w Strakonicích na sněmu, když nás pan Lew o tu wěc slyšel, rozkázal jest JM' abyšte mi sprawedliwé o muoj statek učinili: i to mi se jest také nestalo po rozkázaní JM“, a skrze to sem také weliké škody wzal. A pro takowú wěc, že sem swého statku od wás mieti ne- mohl, musil sem waším nepřietelem býti. A potom skrze knieže Jindřicha JM a pana Zdeňka JM, když sú nás o ty wěci u Praze slyšeli, tu sú Jich Milost roz- kázali, abyšte mi sprawedliwé učinili o muoj statek; a já wedle Jich Milosti roz- kázanie a za waším gleitem poslal sem služebníky swé k tomu do Budějowic, a chtě swuoj statek sprawedliwý od wás rád mieti bez nesnáze: tu někteří waši starší, majíc mi sprawedliwé učiniti, i neučinili, než za tiem gleitem služebníka mi mého wsadili a kuoň wzeli, ježto sem já skrze takowú wěc k welikým škodám přišel, a služebníka mého s hanbú mi propustiti musili. A potom sem s wašimi některými, kteréž ste od sebe wysielali, několikrát u Praze stál před králem Wla- dislawem JM“ a před JM“ pány raddů, a JKM se pány slyšiece mú sprawedliwost, i ráčili sú wám rozkázati, abyšte mi sprawedliwé o muoj statek učinili, z kteréhož sem wás před JM“ winil; a když sem k wám o to poslal na ty časy, jakož bylo

Strana 84
84 A. XV. Pře Racka Kocowského rozkázáno, tu mi se jest nic nestalo, jak se jest státi mělo wedle rozkázanie JKM“ a panské. A skrze to já weliké škody bral sem a ještě wždy beru, kterých já opustiti nemiením. I newiem páni, obcí wámili to jde, čili kým jiným, že já swého statku sprawedliwého skrze žádného dosieci nemohu. I jižť wás samých obci za to žádám, abyšte se k tomu přičinili, aby statek muoj, kterýž mi jest pokraden a k wám wnešen, i jiný statek nebožce bratra mého aby mi bez dalších škod wy- dán byl, a škody, kteréž sem skrze to wzal, aby mi opraweny byly. I muoželit to býti bez nesnáze, welmiť to rád od wás přijmu; než jestli že se to nestane, welmiť mi toho líto bude, a wezma pána boha na pomoc wšemohúcieho, a jiné přátely swé dobré, cožkoliwěk a kterakkoliwěk co proti wám učiním, nechci wám dále nic winen býti, neb ste mě prwé swéwolně k té wěci připrawili, že sem wám proto odpowěděl. I jestli že se k tomu nepřičiníte, aby mi se dosti stalo o muoj statek, jakož wám píši, bude každý wěděti, že swú wuoli se mnu mieti chcete; a ty, kteréž sem byl waše zjímal, jestli že se tomuto dosti nestane, jakož wám píši, tyť budu zase napomínati, aťby mi se zase stawěli a swé cti dosti učinili, tak jakož sem je zawázal a oni mně slíbili. Datum f. VI post pascha, annorum do- mini oc. LXXVI°. 31. Pan Zdeněk ze Šternberka zwe Budějowské na sjezd do Strakonic, kdež i jich rozepře s Prindlem spoluměšťanem jejich srownána býti má. We Ždáru, 6 Jan. 1475. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, přátelóm a sú- sedóm milým. Služba má, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí! Zprawil mě Prindl spolusúsed wáš, kterak ste několiko neděl s Kocowským w odpowědi byli, a diwno mi, že ste toho na krále pána našeho JM' newznesli, nebo námi ježto (sic) byšte nebyli opuštěni. Mám zato, že máte psanie od JKM“ o tomto sjezdu, jenž w Stra- konicích od této neděle w tém dni býti má; jakož pak páni, rytieřstwo, wy i Plzenští k témuž obesláni jste. A jáť wám wěřím, že tu také budete. Také mi týž Prindl prawil, kterak se jest mezi wámi a jím nějaké záštie stalo o některé wěci, ježto se jemu zdá, žeby ho od wás to potkati nemèlo. I kázal sem Prindlowi býti na ten čas w Strakonicích, a když wy tu také budete, já se mezi wámi rád přičiniti chci a tu wěc srownati; pakli se sami přátelsky prwé o to srownati muožte, to já rád widím. Ex Zdiar f. VI die epifanie. Zdeněk z Šternberka, najjasnějšieho Uherského, Če- ského oc. krále najwyšší hajtman wšech zemí K. Č. na JKM“ miestě, a najwyšší purkrabie Pražský.

Strana 85
s Budějowskými, r. 1475, 1476. 85 32. Pamět poslů Budějowských, kterak by při stání s Kocowským w Strakonicích měli mluwiti. »K Kocowskému, jestli žeby haněl, a že sme w Praze se zrádci newywedli.« Odpowěd na to: že nepráwě a nešlechetně mluwíš, jako zrádce našie cti, nikdy sme se o to s tebú w Praze nesúdili, což sě našie cti dotýče, aniž nám byl o to rok složen, ani se o to nález jaký stal; ačs ty nás dotýkal křiwě, nepráwě a neduowodně, na to jest tobě dost před králem a pány w Praze otpowědieno, že sme swú čest bohdá lépe zachowali w swém stawu, nežli ty w swém, a což sme udělali, ohradili sme swú čest, jako lidé dobří, ježtoť se bohdá za to nestydie. Ale ty wieš, kteraks nepráwě nad pánem swým, králem našim JM“, učinil, maje JM' za pána, wzals sobě jiného, jakož listowé twoji před JM" w Praze, a raddami i pány JM“ swětle sú okázali. Na druhé straně lístku toho toto poznamenáno: Co sú z Prahy na páně psanie dali za odpowěd: Aby opraweno nám bylo. Nejsme jemu nic winni, swědomě. O Mladějowském. O Prindlowi. Jestli že by nás haněl, ut habet in cedula rursum. Item k čemuž páni a města strany našie swolé. 33. P. Diwiš Malowec pokládá Budějowským a Kocowskému rok w Strakonicích. Na Libějicích, 25 Mai 1476. Slowútné opatrnosti purkmistru a raddě města Budějowic, pánóm a přáte- lóm mým dobrým. Službu swú wzkazujem, slowútné opatrnosti páni a přietelé milí! A jakož od Králowské Milosti list ste nám poslali, panu Petrowi a mně, a JMK žádá toho, co se tkne pana Kocowského a wás, abychme wám o to rok položili a wás wy- slyšeli w wašich sprawedliwostech, zda bychom wás mohli smluwiti; pakli byšte byli nesnadni suobú stranů, ale tu wěc k JM“ přinesli, a tu JM (s) swů raddú cožby nám poradili a za sprawedliwé znali, to wám bude od nás powědieno oc. I pokládáwať wám rok tuto středu najprw příští, abyšte stáli s swú sprawedliwostí w Strakonicích, a swé wšecky potřeby k té wěci měli, cožby wám potřebie bylo, a také abyšte to opatřili, aby gleit měl bezpečný i jeho wšickni páně Kocowského,

Strana 86
A. XV. Pře Racka Kocowského 86 aťby mohl bezpečně k tomu roku přijeti, i na swé obydli zase přijeti, a ten gleit nebo stánie ať stojí od úterého do pátku, a ten den do západu slunce. Neb páni wězte, žeť též pánu Kocowskému píšem oc. A zdáli se wám, že bychme spolu jeli, přijeďtež ke mně w úterý na noc a neb w středu na úswitě: to mi dajte wěděti úmysl swój, chceteli abych wás počkal. Dán na Libějicích, w sobotu po božiem wstúpení, anno LXXVI. Diwiš Malowec z Libějowic. 34. Nowý list odpowědní Racka Kocowského Budějowským. W Horaždějicích, 10 Dec. 1476. Ode mne Racka z Kocowa a na Horaždějicích wám purkmistru, konšelóm i wší obci města Českých Budějic. Jakož sem z rozkázanie krále JM“ wám nic nepřekážel, a w tom ste mi jali nynie nedáwno služebníka mého Skákala, i kuoň wzali a zbroji: protož žádám toho na wás, abyste mi jej propustili beze wšie škody; pakli toho neučiníte, shledáte to, žeť sě nad wámi tak pomstím, ježto toho každý dobrý pochwálí oc. A ti bezecníci, keříž sú mi sě nestawěli od wás, ježto sú mi wězni byli, a wědie dobře, že sú mi swú čest swú wěrú slíbili, w mú moc sě zase postawiti w Horaždějicích, a žádným obyčem (sic), kerýž by sobě wymysliti mohli, aby prázdni nemohli býti, leč bych já je dobrowolně rukú dáním, jsa sebe dobře mocen, propustil ústně: a woni bezecníci, zapomněwše sě nad swú ctí, i nestawěli mi sě. I jestli že mi mého služebníka nepropustíte, jakož wám swrchu píši, teprw oprawdu zwiete, coť o wás mluwiti budu. A bohdáť mi pán buoh po- muož, žeť wás některých ještě dosáhnu: a takowú nad wámi pomstu udělám, žet sě čertu líbiti bude! I dajtež mi toho odpowěd po tomto poslu, abych sě wěděl k té wěci kerak mieti. Datum Horaždějic, f. III ante S. Luciae, annorum do- mini oc. LXXVI°. 35. Králowské raddy w Praze kárají Budějowské z nedostatečného nápisu psaní jich k nim. W Praze, 18 Dec. 1476. Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic, súseduom našim dobrým. Služba naše, opatrní súsedé milí! Jakož nám píšete, což se pana Racka do- týče, pod jménem naším i jiným raddám w Praze: i newieme my, které wy to raddy mieníte? Myť sme raddy krále Wladislawowy oc. Protož budeteli nám psáti, tak jakož na nás přileží, odpowěd zasě mieti budete: ale nynie nezdá se nám na waše psanie odpowědi dáti, poněwadž nerozumieme, které raddy pod jménem na-

Strana 87
s Budějowskými, r. 1476° 1477. 87 ším w Praze mieníte, neb jest mnoho radd w Praze. Dán w Praze w středu před swatým Tomášem apoštolem božím, anno oc. LXXVI°. Wilém mlazší z Ryzmberka a na Rabí, naj- wyšší komorník K. Č. Pawel z Jenšteina a z Skal. Čeněk z Klinšteina, prokurator K. Č. 36. Racek Kocowský oznamuje panu Bohuslawowi z Šwamberka, co králi Matiášowi na psaní jeho k němu o Budějowské dal za odpowěd. 10 Febr. 1477. Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyššiemu hajtmanu wšech zemí K. Č. na jeho KM“ miestě, a najwyššiemu hofmistru K. Č., pánu přiezniwému dd. Urozenay pane, pane milay! Služba má Wašie Milosti. A jakož mi Waše Milost píše o Budějowské oc. král Matiáš Jeho Milost před chwilí psal mi Jeho Mi- lost, což sě Budějowských dotýče, i o některé o jiné wěci. Na to sem já Jeho Králowské Milosti odpowěd dal, i což sě Budějowských dotýče, swé wěci také jeho králowské wěci (sic) sem oznámil, i jiné také wěci, o které mi Jeho Krá- lowská Milost ráčil psáti, na to sem JKM“ odpowěd dal, a w tom sem JKM“ pro- sil, aby sě ráčil ke mně w těch wěcech mieti jako pán milostiway a sprawedliway, a Budějowskaym rozkázati, aby mi statek mój wrátili a škody woprawili, keré sem skrze to wzal. I na to sem čekal i ještě čekám podnes odpowědi od JKM“; a když mi JKM odpowěd na to dá, kterak sě ráči w těch wěcech ke mně mieti, a já tu wěc od JKM“ juž wěda, budu se uměti w těch wěcech kterak mieti; neb i Wašie Milosti jest swědomo, keraká mi sě křiwda a škoda od nich děje od Budě- jowskaych. Datum f. III“ post Scolastice, anno oc. LXXVII°. Racek z Kocowa a na Horaždějowicích. 37. P. Kapléř z Sulewic oznamuje panu Bohuslawowi z Šwamberka, pro které přičiny s Diwišem Malowcem rok Budějowským a Kocowskému před se složiti nemohau. Na Wintrberce, 21 Febr. 1477. Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, najjasnějšieho Uherského, Českého oc. krále najwyššiemu hajtmanu wšech zemí K. Č. na JKM“ miestě, a najwyššiemu hofmistru K. Č. pánu mně přiezniwému. Službu swú wzkazuji Wašie Milosti, urozený pane, pane mně přiezniwý! Jakož mi Waše Milost píšete, co sě pana Racka Kocowského a Budějowských mezi

Strana 88
A. XV. Pře Racka Kocowského 88 nimi ruoznic dotýče, abychom jim rok o to s Diwišem Malowcem před sě složili a je slyšeli a srownali oc., král a pán muoj milostiwý ráčil jest mně psáti, a s Di- wišem také o to mluwiti, abychom tu wěc na sě wzali a rok jim před se složili a o ty wěci je slyšeli. Rač WM wěděti, že Diwiš Malowec w Praze, a do su- chých dní doma nebude; a já také odjezd před sebú pilný mám, ježto se naději, že brzo doma nebudu, neb některé (pilné) wěci před sebú mám. Než chci já o to s králem a s pánem swým JM“ mluwiti, aby tu wěc dále JM' opatřila. Ex Wintr- berg f. VI ante kathedram S. Petri, annorum oc. LXXVII°. Petr Kapléř z Sulewic na Wintrberce. 38. Lew z Rožmitála lituje Budějowských pro škody, ježto se jim od Kocowského staly, a radí, coby nyní činiti měli. W Blatné, 7 Oct. 1477. Múdrým a opatrným purkmistru, raddě a starším města Budějowského d. b. Služba má súsedé! Psaní wašemu, co se dotýče pana Racka Kocowského, porozuměl sem oc. I buoh wí, že toho nerád widím, co sě wám stalo. I protož obešlete pana Šwamberka, hajtmana wašeho, kterýž té wěci také oprawce jeden jest, ať se do kraje přiblíží; tu se chci o tu wěc rád s nim sjeti, neb nejsem přece zdráw, bych mohl daleko jeti, a chci se s ním o to raditi a ke wšemu sprawedliwému přičiniti. A jestli že ste krále pána mého JM o to neobeslali, ale obešlete JM ještě; a což mi JKM' w tom rozkáže, w tom chci sě také sprawedliwě jmieti we wšem wedle JM“ rozkázanie oc. A jakož mi píšete na ceduli, žeby waši některé kráwy swé na Hlubocé, a sic we wsi, optali oc., to buoh wi, že o tom nic newiem. I píši teď Pakostowi; list ten jemu pošlete, aťby nawrátiti kázal, kdeby koli waši swého na mém zboži optali; neb buoh wí, že tomu nechci, by sě komu jaká křiwda ode mne neb od mých státi jměla. Ex Blatna, f. III post S. Francisci, anno oc. LXXVII°. Lew z Rožmitála a z Blatné, najwyšší hofmistr KČ. 39. Čeněk z Klinšteina posílá Budějowským odpowěd Rackowu, jižto dal na žalobu jich králi Wladislawowi. W Praze, 23 Oct. 1477. Múdrým a opatrným pánóm purkmistru a konšelóm města Českých Budě- jowic, přátelóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé milí! Jakož ste prwé psali některým pánom raddám Jeho Králowské Milosti, i také mně podlé nich, žalujíce

Strana 89
s Budějowskými, r. 1477. 89 na pana Racka Kocowského, že wám té wýpowědi nedrží, kterůž JKM' pán muoj milostiwý s raddů swů mezi wámi a týmž panem Rackem učinil, a k tomu že on nynie w tomto křesťanském příměří wám jest odpowěděl, oswědčujíce se proti němu, jakož pak ty wěci šíře w tom wašem listu jsú wypsány: dána wám na to odpowěd, že jest ten list wáš JKM“ ukázán, a že JM ráčí pana Racka obeslati, aby takowých wěcí proti wám přestal, a pana Lwa že také ráčí JM' obeslati, aby léhož pana Racka k tomu wedl jakožto hajtman toho kraje, aby on takowých wěcí proti wám před se nebral, a aby ty wěci mohly přetrženy býti. I stalo se jest tak, že sú s tú wěcí obesláni; co pak on pan Racek králi JM“ na to odpisuje, to- hoť wám teď přiepis posielám, ježto sě tiem budete moci zprawiti. I rozumějíce tomu, že JKM“ nic w té wěci nescházie, JM wám wěří, a já wás zato prosím, abyšte wy nic takowého před sě nebrali, cožby mělo býti k zrušení toho příměřie, kteréžto jest mezi JKM“ a wámi. A jestli žeby již psaný pan Racek nechtěl swého předsěwzetie proti wám přestati, a chtěl to příměřie rušiti, JKM' tak prawí, že sě w tom jinak mieti neráčí wedle zpuosobu toho příměřie, než jakožto král a pán sprawedliwý. A protoť já nynie wám sám o té wěci píši, nebo některých pánuow, kterýmž ste prwé o to psali, nenie nynie při JKM". Datum Pragae f. V ante festum Simonis et Judae apostolorum, anno oc. LXXVII°. Čeněk z Klinšteina, prokurator Králowské Milosti. 40. Odpowěd Kocowského králi Wladislawowi na žalobu Budějowských. W Horaždějowicích, 17 Oct. 1477. Najjasnější králi a pane, pane milostiwý! Služba má Waší Králowské Jas- nosti. A jakož mi Waše Králowská Milost píše, žeby Budějowští psali některým radám WKM“, žeby já nedržel té wýpowědi, kteráž se jest stala WKM“ a radami WKM“ mezi mnú a Budějowskými: i milostiwý králi! rač WKM' wěděti, žeť křiwdu píší WM“ radě, bych já nechtěl byl tomu dosti učiniti, což jest wypowědieno těch časuow. A poněwadž sem já na WKM“ dwoře nemohl s nimi o to konce wzieti, ježto sem se nadál, že tu konec wezmu, a že odtud nikam o swú sprawedlnost podán nebudu, a poněwadž WKM' se pány ráčili ste wypowědieti, abych do Bu- dějowic poslal, a Budějowští aby mi o muoj statek sprawedliwé učinili, z kteréhož sem je winil před WKM“ a raddů pány WM“, a dále před kým sme měli o škody státi, jakož WKM“ wýpowěd ukazuje: tomu sem já těch časuow wšemu hotow byl dosti učiniti; ale WKM“ i pánóm raddě WKM“ muož dobře w paměti býti, kterak sem já toho žalowal WKM“ i pánóm raddě WKM“, kterak Budějowští mně té wý- rvr 10

Strana 90
90 A. XV. Pře Racka Kocowského powědi držeti nechtie a tomu dosti učiniti, jakož jim jest rozkázáno; a toho sem WKM“ i pánóm žalowal, kdy sem wedle té wýpowědi dobré lidi swé k nim do Budějowic poslal, a chtě aby se tomu dosti stalo, co jest WKM“ rozkázáno bylo. Tu sú moji žádali, aby sè wedle té wýpowědi tomu dosti stalo. Tu Roinhaub (sic) s jinými okřikli sú mé dobré lidi, a prawiec: hleďte, aťby wám čepci na wašich hlawách zuostali! A moji widúc, že po kněze Jindřichowě a páně Zdeňkowě wý- powědi wsadili mi služebníka, když sem o túž wěc k nim poslal za gleitem, a toho wězeli dlúhé časy, chtiec jej o hrdlo připrawiti, a tito moji služebníci, milostiwý králi, bojiece se téhož, i musili mlčeti. A když mi tu žádného konce neudělali wedle WM“ wýpowědi, i tak moji služebníci od nich pryč odjeli, a té wěci mě zprawili. A já potom WKM“ i pánóm té wěci sem žalowal, a rady i pomoci sem od WKM“ žádal; a když sem rady a pomoci od WKM" dosieci nemohl, i wzal sem to tak sám před se s radú pánuow a přátel swých, aby na nich swého do- býwal, jakž mohu. A tak ten úmysl bohdá mám, že dobudu jistiny i s škodami, kteréž proto beru, jakož mě ti Budějowští nešlechetní lidé k tomu připrawují. A Wašie Králowské Milosti prosím, abyšte mi w tom neráčili za zlé mieti, žeť sebe lituji, ponèwadž sem jinak nemohl od nich swé sprawedlnosti dosieci: a newiem, proč se to děje, že WKM tak proti mně o ně píše, ano jest wědomá wěc, že oni WKM“ i WM“ poddaným nic dobrého nepřejí, než toho wždy očekáwají, jako Židé mesiáše, skuoroli se k nim ten přiblíží, kterýžby WKM“ rád škodu učinil a oni wedle něho. I wěda WKM mú sprawedlnost, ráčieteli mě od nie tisknúti, welmi bych toho nerád widal; i musilbych se rozumem zprawiti a w tom se opatřiti, jakžby mohl. A jakož WKM dotýče nějakého příměří: já s Budějow- skými o žádném příměří nic newiem, aniž jest kto o to se mnú mluwil, ani mi kto psal; než když sem zwěděl, ani poslali k králi Uherskému, ku pánu swému, že chtie pustiti JM“ lidi, kohož ráči, na města: a já nechtě toho dočkati, aby mi potom hrdi nebyli, i hledám toho, abych swého na nich prwé dobyl, jakžbych mohl. Datum ex Horaždèjowic, f. VI post festum sancti Galli, anno oc. LXXVII°. Racek z Kocowa a na Horaždějowicích.

Strana 91
s Budějowskými, 1477, 1478. 91 41. P. Hynek z Šwamberka píše Budějowským o naprawení škod, ježto služební jich lidem jeho i jiným učinili, wytýkaje jim w dušce, že málo lidí u Horaždějowic mají. W Treboni, 2 Apr. 1478. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic Českých, sůse- dóm milým dd. Službu swú wzkazuji múdří a opatrní súsedé milí! Přišli opět před mě lidé pána z Roznberka a moji z Bukowska, zprawujíce mě, kterak wčera jim též jakožto i Neplachowským pobrali sú statky jich: samostřiely, kteréž sú jim úředníci roz- kázali kúpiti pro potřebu, i jinú braň, a k tomu slaniny, šaty, i železa jim s pluhu obíjeli, máslo, sýry i jiné domowité wěci, jim pokoje wybiwše, pobrali a škodu nemalú jim učinili. I psal sem wám wčera i ještě toho žádám, abyšte sě přičinili, aby to skutečně lidem mým bylo opraweno; nebo ste prawili, kterak ste sě těmi služebnými ujistili, aby bez wašeho wědomie a wuole nic nepočínali: i wěřímť já wám, že to tak opatříte, aťby to lidem opraweno a nawráceno bylo aneb zapla- ceno; pakliť se toho nestane, budu wěděti, že mi se to z toho zámku a k wám stalo. Datum Třebon f. V post conductum pasche, anno oc. LXXVIII°. Hynek z Šwamberka. (Duška.) Také wám wěděti dáwám, že mi hajtmané od Horaždějowic psali, že wašich lidi nenie nežli XL“ na baště: i diwno mi to, že se w té wěci nemáte, jakož se mieti máte, ano jest ta nesnáz wšecka pro wás znikla. 1) I wěřímť wám, že wy tu wěc opatříte, abyšte ty pèšie mèli, jakož je mieti máte pro uwarowánie škody i hanby nás wšech; neb tomu tak rozumiem, že se o to pokúšeji, aby do- luow sešli. Odpowědi žádám listem waším. 1) Mluwít zde o obležení města Horaždějowic, o kterémž Script. rer. Boh. III, na str. 212 takto se zmiňují: Téhož léta Horažďowice Kocowského obleženy, a w roce to město hladem welikým ledwa jest dobyto oc. O témž obležení Štěpan z Krumlowa, písař a měštěnín Horaždějowický we swé Knize práw založené l. 1495, poznamenal takto: A proto ktož pána boha hněwá, a chce wiec dosáhnúti, než rozum stačí, w pochybení tápá. Jakož sě jest znamenitě přihodilo o městě Horaždějowicích, kteréž jest pán jeho ztratil w nemúdrosti rozumu, a pro něho obec města téhož weliký zámutek měla jest, a w něm zámutku celý rok tápala, nejsúc u kraje břehu, aby sě drželi pro utonutie, a zvláště pán města oc. A proto aby wě- děli wšichni měštěné města Horaždějowic nynější i potom budúcí náměstkowé, že skrze we- liké zachowánie cti tiem obležením města — ačkoli byl jest pán ukrutný, mnoho zlého čině obci města, wšak proto měštěné proti cti swé nic sú neučinili, ale do hrdel swých trwali sú, dokudž sú mohli, a z mušeme smluwú město pustili, nemohúc dále pro hlad trwati — a pro jich takowú stálost obdařeni sú od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Wladislawa, krále Uherského a Českého oc. listem s přiwěšením pečeti JKM“, aby wosk čerwený nesli atd. Datum listu tohoto jest 4 Mart. 1502.

Strana 92
92 A. XV. Pře Racka Kocowského 42. Kunrat z Petrowic posílá Budějowským nějaký list Rackůw. W Krumlowě, 17 Sept. 1478. Múdrým a opatrným pánóm purkmistru a raddě města Budějowského, přá telóm dobrým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní páni a přietelé milí! Jakož mi píšete o list páně Racków oc., porozuměl sem a posielám wám jej teď; a což bych mohl pro wás učiniti, to bych rád učinil. Datum Krumlow f. V post S. Ludmilae, anno oc. LXXVIII°. Kunrat z Petrowic, purkrabie na Krumlowè. 43. Lew z Rožmitála zwe Budějowské ke sjezdu na Blatnau, přitom jim dáwaje zpráwu o sjednání mezi králem Wladislawem a králem Matiášem. W Blatné, 24 Dec. 1478. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowic, súsedóm milým. Služba má, súsedě milí! Psaní wašemu porozuměl sem oc. Wěztež že ješče páni a přietelé moji nesjeli se; ale teprw o těchto hodech sjeti se mají. Protož byloby dobře, abyšte i wy k tomu poslali z sebe, aby u mne na Blatné byli ko- nečně w neděli přieští na noc; neb tu o ty i o jiné wěci s pány a přátely našimi jednati budem, a wy abyšte při témž byli, neb též w ničemž opuščeni nebudete: a zwlášť, poněwadž wšemohúcí pán buoh sjednání a jednotu ráčil jest dáti mezi králi JM'mi. To znajíce nemeškajte ke dni nadepsanému poslati oc. Ex Blatna f. V Lew z Rožmitála a z Blatné, Largum sero anno oc. LXXVIII°. najwyšší hofmistr K. Č°. (Duška.) Neb se tu také některé wěci jednati budú, co se dotýče krajuow našich dobrého obecného. 44. Jan z Rúpowa posílá Budějowským list knížete Hynka Minstrberského, w příčině nowých žalob pro škody od Racka Kocowského Budějowským učiněné. W Praze, 18 Febr. 1479. Opatrným purkmistru a konšelóm města Budějowic, přátelóm milým. Službu swů wzkazuji, opatrní přietelé milí! A jakož ste psali panu Čeňkowi a mně také, což se dotýče pana Racka Kocowského, žeby pobral súsedóm wašim oc. král JM pán náš najmilostiwější ráčil jest psáti knězi Hynkowi o tu wěc, a což

Strana 93
s Budějowským, r. 1478, 1479. 93 kněz Hynek JM“K na to odpowěd dáwá, teď wám ten list posielám. Tiem se Jan z Rúpowa, hofmisti zprawite. Datum Pragae, f. V post Valentini. dworu krále Českého. 45. Hynek kníže Minstrberské omlauwá se králi Wladislawowi, že se od Racka Kocow- ského na Konopišti škody Budějowským bez jeho wědomí staly. W Poděbradech, 15 Febr. 1479. Najjasnějšiemu kniežeti a pánu panu Wladislawowi, králi Českému a markrabí Morawskému oc. pánu milostiwému. Najjasnější králi a pane, pane milostiwý! WKM“ službu swú wzkazuji. Ja- kož mi WKM' píše, kterak by sě Budějowským škoda stala od pana Racka na Konopiště, dotýkajíc toho, jestli žeby týž pan Racek winen byl, abych jeho k tomu držal, aby jim byla škoda jejich nawrácena oc.: já hned o tu wěc panu Rackowi psáti budu, a jestli že se jest to stalo skrze něho a nebo služebníky jeho, roz- kázati chci, aby zasě bylo nawráceno, a tak sě k tomu mieti chci, že WKM po- tom uslyšíte, že se jest stalo to bez wuole i wědomí mého. Datum Poděbrad, f. Il Hynek knieže Minstrberské, post Valentini, anno oc. LXXIX°. hrabě Kladské oc. 46. pItem, škody, kteréžto jest Racek Kocowský Budějowským a jich lidem učinil, znamenají se.« Item, Jierowi na rynku wzato 6 koní, 35 kraw. Item, w porážce wzata jemu kuše, klíky, tůl s šípy, šaršún, a synowi jeho 1/2 � hotowých samostřiel, šaršún a zbroji wšicku. Item, ot wězeni ot sebe dal richtáři 11/2 �, a 1 � za syna; item, protráwil w hospodě i s synem 11/2 �k, na cestě sem a tam stawujíc se 2 ſP. Item, Khocncoglowi kuoň za 4 . Item, Puojslowi a synu jeho owec 21/2 �� a 4 owce. It. Lomnickému 54 owec. Cigarowi súkeníkowi w Hodějowi- cich 23 owec. Woizowi 10 kraw, 4 jalowice, 3 býky, 6 swiň, opět jalowici. Wáclawowi bratru písařowu 21 owec. Ramšislowi 2 koně, opět 4 koně. Stain- milnarowi 2 koně. Item, Pražákowi 6 koňuow, 11/2 � a 12 owec, 12 kraw, 5 ja- lowic; wězněm byl, protráwil 20 gr. Šitéřowi 11 kraw, 1 býk, 3 jalowice, 12 swiň, 3 koně. It. Wolflowi řezníkowi 11/2 �� a 3 owec, 3 koně. Rožnowským. Longinklowi 2 kráwě, 2 býky, 1 jalowici. Janowi 3 jalowice, 20 owec; w porážce jali (jej a wzali jemu) samostřil, šawli, 20 gr. hotowých, klíky, túl s šípy, přední kus; protráwil 1 , ot lečení 1 . Michalowi 5 kraw, 1 býk, 3 owce.

Strana 94
94 A. XV. Pře Racka Kocowského Ksmachlowi 2 kráwě, 2 býky, 2 jalowice, 4 owce, 4 kone; w porážce jej jali a wzali mu šawli, samostřiel; ot wězenie dal 11/2 , protráwil 1 . It. pacholku jeho wzata sukně za 40 gr. Ebrlowi 2 kráwě, 1 jalowice, 3 koně za 11 � bez 15 gr.; w porážce když jej jali, wzat mu samostřiel a zbroje za 11/2 P, přední kus, tobolka s 70 gr., šawle; biřici dal a za strawu 2 ſ. Matesowi Klewbrowi 5 kraw, 3 býky, 2 jalowice, 10 owec, 2 koně za 10 kop. Pairhanzlowé 1 jalowice. Jehlowi 9 owec. Woichnoglowi 4 owce. Lieble jal, samostřil wzali, kliky, tul, opásání, šawli, kuoň za 4 m, 20 gr. hotowých, přední kus a zadní; protráwil u wězení 11/2 fP, ot wazby 1 20 gr.; w tobolce čepici beranici; item w stawném protráwil sám druhý 5 � a 1/2 �; it. 30 � musili dáti. Z Ladaus neboli Mladého. Wirtowi 9 kraw, 1 býka, 2 jalowice, 32 owce, 12 swiň, 2 konč. Wolflowi 7 kraw, býka, 2 jalowice, 15 owec, 12 swiň, 4 koně. Hanušowi Wolflowi byk, jalowici, 9 kraw, 26 owec, 8 swiň, 4 koně. Peplowi 4 kráwy, 1 býk, 1 wolka, 11 swiň. Lugarowi 10 kraw, 1 wól, 10 swiň. Steinhaizlowi 5 kraw, 2 býky, 1 wol, 1 jalowici, 4 koně, 9 swiň. Smidowé 2 kráwě, 5 swiň. Lugarowě sestře 1 kráwu. Z Českého Wrbného. Hanzlowi Wasrfuerarowi 6 kraw, 2 býky, 16 owec; wyplaceny we 3 lP, 2 � holdu, 3 koně. Joštowi mlynáři 8 kraw, 4 jalowice, 1 býka, 2 telat, 10 swiň, 2 � holdu. Hojmanowi 5 kraw, 2 jalowice, 1 kuoň. Jaxowi 4 kráwy. Neunhasarowi 3 kráwy; jat byl, dal ot wězenie 80 gr., protráwil 11/2 ſ?, wzata mu kuše, kliky, tůl, opásánie, šaršún a jiné wěci. Welicarowi 1 kráwu. Maškowi 3 kráwy, 1 býka Planklowi 4 koně. Gajrowé 1 kobylu. Z Dworów. Fenclowu synu 8 koní, 6 kraw, 8 swiň. Matesowu synu 2 býky, 4 jalo- wice, 18 swiň. Dyrcajslowi 11/2 � 3 owce, 5 kraw, 2 býky, 1 jalowici, 4 koně. Zajwoldowi 5 kraw, 4 jalowice, 4 býky, 1 kuoň, 17 swiň, 25 owec; wiece 3 kráwy, jalowici. Hanzlowi jeho přieteli 4 kráwy, 3 koně, 4 swině; samostřil, zbroji, sukni, šawli. Ryšákowi 4 kráwy, 2 býky, 2 jalowice. Z Lince. Kotrowi 3 kráwy, 1 samostřil spálil, 3 koně, sukně, kabát, nohawice sho- řelo. Hanzlowi 7 koní, 5 kraw, 2 sukně, kuklu, předen 10; jali ho, dal ot klády 34 ſ�, poslóm bez 1 50 gr., protráwil 1 ſ. Knajslowi 1 kráwu, 3 jalowice, 1 kuoň, 1 sukni. Welflowi 2 koně. Z Dubičné. Nymerfolowi 4 kráwy, 2 jalowice, 3 swině. Lorencowi 3 kráwy, 1 jalowici, 3 býky, 3 swině. Welflowi 3 kráwy. Stainhajzlowi 2 koně, 1 jalowici. Fenclowi

Strana 95
s Budějowskými, r. 1479. 95 1 kráwu. Tueswoldowi 1 kráwu, 1 jalowici, 3 swině. Stokpawrowi 2 koně, 1 býk, modrú sukni. Fenclowi Knajslowi 1 kráwu. Wratským. Smidowi 2 koně, 3 kráwy, 2 sukně, kožich, zpálil ho. Mlynáře zpálil s oby- lím plnú stodolu a píci. Michalowi 4 kráwy, 4 koně, 3 jalowice, 6 swiň; zpálil ho, a jal; dal za strawu a ot klády 40 gr. Wes spálili. Miklowi Hofnarowi 2 koně, 3 kráwy, 1 swini. Tomáškowi 4 swině, 2 jalowice; jali ho, dal 1/2 �? ot wèzenie, a dal poslóm bez 1° 50 gr., protráwil 1 . Hanzlowi Šimonowu 4 kráwy, 3 koně, 2 swině. Waxowi 3 kráwy, 1 jalowici. Matesowi 2 koně, 3 swině. Ondráškowi Welflowu 4 swině, 3 koně, 1 býka. Ondráškowi 2 koně, 4 kráwy, 11 swiň; zpá- lil mu dwór. Libnicrowi 3 kráwy, 6 swiň. Medkowi 6 kraw, 4 jalowice, 1 býka, 2 koně, 4 swině. Partlowi 7 kraw, 6 koní, 4 swině; zpálil jej; wzali mu kabát a nohawice, samostříl stkali (sic) a šaršún. Vincenciowi 6 swiň, 1 býka. Nyklowi Sin- garowi 11 swiň, 7 kraw, 2 koně. Tešnarowi 5 koz, 1 swini. Litwinowickým. Katruši z starého města 1 jalowici. Hanušowi Plob (sic) 3 swině, 2 koně. Jírowu synu 4 kráwy, 1 jalowici, 3 swině. Čechowi 1 swini. Mlynáři 3 kráwy, 1 jalowici. Bláhowi Suskému 4 kráwy, 2 koně. Jílkowi 2 kráwě, 1 jalowici, 20 owec, 12 swiň. Lorencowi 8 kraw, 2 jalowice, 2 koně, 2 swině. Pawlowi 2 kráwě, 1 býk, 1 swini. Šimonowi z Mokrého 3 kráwy. Hanušowi 2 kráwě, 1 jalowici, 1 swini. Dauharowi 2 kráwě, 8 owec. Matějowi 2 koně, 3 swině, sedla. Stoklasowi 2 kráwě, 2 owce, 2 swině. Witowi 5 kraw, 2 swině, 1 kuoň. Hojdnowi 3 koně, 2 kráwě, 1 jalowici, 1 býka, 3 swině, 18 owec; jal ho a umořil jej. Bláhowi 3 kráwy, 1 jalowici, 2 koně, 4 swině. Fridlowi cihláři 4 swině, 1 kráwu, 1 jalowici. Z Haklowých dworów wzali Rehořowi 3 koně. Jírowi Chudobowi 2 koně, sukni za 42 gr., 5 bielých wzeli. Klouber dal za koně 4 , kteréž jest wyručil Stúpenský. Z Německého Wrbného. Šwábowi 1 kráwu, 2 jalowice; holdu 6 ſ?, poslu a za list 1/2 �. Mokrským a z Šintlhofu. Staré písarowé 4 koně. Šimonowé 3 kráwy, 1 jalowici, 2 swině. Pfajfarowé 1 swini. Swačkowé z Šintlhofu 1 kráwu, 1 jalowici. Z Farářowých dworów. Markowi 2 koně, 4 kráwy, 2 woly, 2 jalowice, samostřil, řetěz. Hodkowi 1 kráwu, 2 jalowice. Matějowi 2 kráwě, 2 jalowice, 1 wól, 3 koně. Tomanowi 4 koně, 3 kráwy, 4 jalowice a sítky, pás, sestře bawlnu.

Strana 96
96 A. XV. Pře Racka Kocowského Z Mečowy hory. It. Jankowi 2 koně. It. Martinowi 7 koní, 1 kráwu. Richtáři 4 koně, 7 do- bytka, 12 swiň. Puklicowým lidem. It. Spálili dwa najlepší dwory i s obilím, ježto nic newymlátili, krom co potřebowali k semeni, a několik dobytków; it. 4 zlaté uherské dali holdu, 3 koně jim wzali, tak že jim se škoda stala dobře za 100 � gr. Z Rúdného. Ješkowi 3 jalowice, 2 koně, klok ženě, 4 růchy a orudie na koně za 1 . Radúchowi 7 kraw, 4 koně, 10 owec, samostřiel, ženě klok, orudie s koní. Pe- trowi 2 býky, 6 swiň, 10 owec, 2 jalowice. Markowi 3 kráwy, býka. Z Chodče Sowowi lidé. W Chodči se holdowali we 25 zlatých uhersk. Srubec. Srubec se holdowal w 10 zlat. uh. (přetrženo.) Z Borów. We Zborowè wzali 9 koní, a ty koně pokládají lidé 38 � gr. po najlaci- nějším. W té jiezdě byl Troch. Újezdským. It. faráři 3 koně. Ondráčkowi 3 koně. Jonákowi 2 koně. Kotlíkowi 3 koně a hřebec. Cípowi 1 kuoň. Kliwáčkowi 2 koně. Puchtowi kuoň. Jiwowi kuoň. Fa- ráři 10 dobytka. Wáclawowi 3 dobytka. Ryblowi 4 kráwy. Štěpanowi 2 kráwě. Mackowi 2 kráwě. Koluchowě 2 kráwě. Kliwáčkowi 1 kráwu. Cipowi 2 kráwě. Pi- látowi 2 kráwě. Kotlíkowi 1 kráwu. Kowářowi 1 kráwu. Mikšowi 5 kraw. Wrab- cowi 6 kraw. Ratajowi 4 kráwy. Ryneš wyplatil kráwy w 5 . It. Racek Kocowský ubezpečil faráře Újezdského, když u něho sám byl a o koně jezdil, i w tom se jemu škoda stala, neb žádné péče naň neměl. It. zabili 3 člowěky. It. Jiřík lazeb- ník jat byl, wzali mu kuši dobrú, hewer, šawli, tůl, opásánie, šípy; 2 kopy sta- wuje se a tráwě utratil. It. Nožieřowi wzata píšťala 50 gr., šawle, a raněn. It. Khemsecarowi wzato ..... It. ot Hanzle, ot nožieře a Khemsecara lékaři 3 ſ. Pe- trowi Studihrachowi wzali 7 den. s měšéčkem, nuož, koblúk, pás; item dal ot klády 20 gr., protráwil 1 � a raněn.

Strana 97
s Budějowskými, r. 1479, 1483. 97 47. Wok z Rosenberka žádá Budějowských, aby se Šimanowi z Netolic, kterýž za jich lidi Kocowskému slíbil, náhrada učinila. W Krumlowě, 16 Sept. 1482. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Budějowického, súsedóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní súsedé milí! Wznesl na mě Šimon mistr Netolický, kterak jest slíbil za waše lidi z Rožnowa Kocowskému; a on jest wám o to několikrát žalowal, a nemuož se jemu státi sprawedliwé. I žádám, abyšte jemu sprawedliwé od lidí wašich učinili; pakli by se toho nestalo, já bych mu práwa nemohl hájiti k stawowánie. Ex Krumlow f. II in die Ludmilae, anno do- Wok z Rosenberka oc. mini oc. LXXXII°. 48. Jan syn nebožtíka Mikuláše Juristy, odkazuje truhlici, kteráž w Budějowicích na rathauze položena jest, i se wším statkem w ní, Wáclawowi Alderowi z Lazska. W Praze, 1 Sept. 1483. We jméno božie amen. Já Jan syn nebožce Mikuláše Juristy z Budějowic, w Starém městě Pražském obywající, wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ačkoli z dopuštěnie božieho nemocen jsem a nedužiw na těle, wšak proto paměti dobré a swobody rozumu zdrawého požíwaje, nechtě tomu rád, by o statek po mně zuostalý, z daru jeho božské milosti mně pojčený, a po nadepsaném otci mém nebo po komž koli jiném příslušný, kteří swárowé a nesnáze mezi příbuznými a přátely mými po mé smrti se dály, toto mé poslednie poručenstwie a konečný úmysl wuole mé o témž statku mém mocí tohoto kšaſtu mého řiedím a zpósobuji obyčejem takowýmto: tak že tu truhlici mú, kte- ráž w Budějowicích na rathůze položena jest, se wším tiem statkem, kterýž w ni jest, a k němužto já po otci mém mám práwo a sprawedlnost, dal sem dobro- wolně a tiemto kšaftem mým se wším a plným mým práwem po smrti mé otkazuji a mocně otdáwám slowútnému panoši Wácslawowi Alderowi z Lazska a na Horách Kutnách, přieteli mému, a slowútnému také Tomášowi od Zlaté Hwězdy, měštěnínu nadepsaného Starého města Pražského, k dobýwání toho mocnému a k upomínání z toho statku, i jeho ke jmení a požíwání i s tiem se wším, když a což se jim nebo jednomu z nich líbí nebo líbiti bude, jakožto s jich wlastním učiniti bez kaž- dých lidí wšelikého otporu a překážky. Na potwrzenie i budúcí pamět toho prosil sem slowútného Hawla Pštrosa, w ty časy rychtáře, múdrých a opatrných pánuow Stanislawa Kadeřáwka z Šárky, a Křištana s Lůže, konšeluow přísežných swrchu-

Strana 98
98 A. XV. Pře Racka Kocowského s Budějowskými, r. 1484. psaného Starého města Pražského, že sú pečeti swé dali přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého tře- tieho, w pondělí den swatého Jiljie. 49. Wáclaw Alder z Lazska žádá Budějowských, aby jemu s těmi, kdož se na jeho statek u nich táhnau, podlé listu králowského k rozeznání rok položili. Na Horách Kutnách, 17 Nov. 1484. Slowútné opatrnosti pánuom purkmistru a raddě města Budějowic Českých, přátelóm mým milým. Službu swú wzkazuji, slowútné opatrnosti páni a přietelé milí! Najjasnějšic knicže pán, pan Wladislaw král a pán muoj najmilostiwější JM ráčil jest wám o mě a o statek nebožce Mikuláše Juristy psáti několikrát, i já wedle toho také sem psal, žádaje roku položenie, jakož pak z JM“ listuow i mých dobře wyrozuměti ste mohli. Ještě žádám dle práwa i sprawedlnosti, abyšte mi tomu rok k roze- znání sprawedliwému položili, a ty, kteříž se na ten statek táhnú, k tomu času obeslali, ať o to wiece krále JM“ nestarám; pakli wzdy tú wěcí prodléwati budete, opowěda se JKM“ práwem i jinak k wám o to hleděti budu, ačbych nerad wás hněwal, ale snad musim. Datum Montibus Cutn. f. IIII ante Elisabet beatae, Wáclaw Alder anno oc. LXXXIIII°. z Lazska.

Strana 99
B. VII. AKTA MEZI KRÁLEM JIŘÍM A JEDNOTAU PANSKAU W ČECHÁCH, od roku 1463 do 1468. rameny, ze kterýchž sme tyto w historickém ohledu dosti důležité listiny wybrali, jsau kromě některých originálůw archivu Třebonského i Hradeckého, zwláště rukopisowé tří: 1) Ruke- pis Rosenberský w archivu Třebonském, pramen to půwodní i authentický jednoty té k r. 1465 a 1466, psaný rukau tchdejšího písaře Rosenberského, s častými korrekturami, a obsahující ná 48 listech we kwartu také německé dopisy, od nás zde nepodáwané. 2) Rukopis Lobkowský, dříwe Sternberský, obsahující tak řečenau Cancellaria regis Georgüi, t. j. zbírku listin wůbec z kanceláře krále Jiřího wyšlých; k důležitějším latinským listinám tam obyčejně i český sau- wěký překlad (pro krále Jiřího, latiny nepowědomého) připojen jest. Bibliotéka knítat z Lobke- wic w Praze nyní dwa toho druhu rukopisy chowá. 3) Rukopis Talmberský, chowaný w Českém Muscum, a již wůbec známý. 1. Jošt z Rosenberka, biskup Wratislawský, ku předním pánům Českým žádost swau jewí, aby učiněn byl sjezd wšech přidržejících se církwe Římské w koruně České. W Nise, 1463, 27 Mai. (Orig. arch. Treb.). Urozeným pánóm pánóm, panu Janowi z Rosenberka, panu Zdeňkowiz Štern- berka najw. purkrabí Pražskému, panu Zbyňkowi Zajiecowi z Hasenburka najw. sudiemu zemskému, panu Janowi Zajiecowi z Kosti, sudiemu u dwor- ských desk, panu Wilémowi z Rabie a z Risenberka, bratru a přáteluom našim milým. Službu naši bratrskú a přátelsků wzkazujem wám, urození páni a páni, bratře a přietelé milí! Máme za to, že wás tajno nenie, kterací sú listowé sem do Slezi z Říma přišli, i wám také sú někteří psáni, ač sú-li již wám dodáni; a tak sly- šíme, že ještě takowých psaní a jednání wiece na se čekáme. My pak béřeme tu 13

Strana 100
100 B. VII. Akta mezi králem Jiřím wěc před se, jako ten, ježtobychme srdečně rádi widěli dobré a poctiwé jazyku a koruny našie; a co by se k hanbě i k škodě a k zkáze i k roztržení slawného králowstwie našeho Českého dálo, to nám welmi příkře k srdci jde, jakožto milow- níku obecného dobrého země našie; a rádi bychme to rozwodili, coby škodného bylo, a coby bylo dobrého a poctiwého i užitečného nás wšech, to bychme rádi wěrným upřiemým českým srdcem jednali. A protož mluwili sme s pány a přá- tely našimi kniežaty zdejšími i s jinými dobrými lidmi o to, abychme obecní sněm udělali, a z sebe některé k jednání těch wěcí wybrali; a nám by se zdálo, abyste ráčili též učiniti, a s námi se na některém podobném miestě sjeli. A o téžť píšem do Morawy, do Šesti Měst i do Lužnické země; Loketsko a Chebsko budete moci sami obeslati. A dobréby nám se zdálo, abyste při tom preláty kostela Pražského měli, a ty, ktož k nim zřiedlo mají, a ktož swatého kostela Římského, jakožto naši dědowé a pradědowé i jich předci poslůchají, a řády křesťanské a kostelnie zachowáwají wedle zpuosobu kostela Římského a zpráwy kostela Pražského. A z těch wybraní, s plnú mocí jiných, aby sě s námi sjeli na miestě trefném, a předsewzeli to, coby bylo platné a potřebné ke cti a k chwále milému pánu bohu, wieře křesťanské, koruně našie České, a k zachowání mieru a pokoje, kterýžto milý pán buoh ráčil zjednati skrze našeho pána milostiwého, Králowu Milost. A tu wezmúc ty wěci před se wedle potřebnosti, abychme w tom dále pracowali k Otci swatému, i ku pánu našemu milostiwému KM“, i jinde, kdežby se nám zdálo toho potřebie. A protož prosíme wás, zneste tuto wěc na jiné pány, rytieře a rytierské lidi, také i na miesta, i na wšecky obywatele w koruně našie, ktož stojie pod zpráwů kostela Pražského a úřadu arcibiskupského. A dajte nám toho rozumnú odpowěd, aťbychme se uměli podlé toho zprawowati a ku obecnému dobrému pomáhati s radů a pomocí kniežat, i jiných dobrých lidí duchowních i swětských wezmúc pána boha napřed na pomoc. Datum Nisse, feria sexta dominica post Jošt z božie milosti Exaudi, anno oc. LX tertio. biskup Wratislawský oc. 2. Jan Kaplicer, sekretář páně z Rosenberka, pánowi swému zpráwy dáwá o jednání swém s některými pány a o nowinách na dwoře králowském w Praze. W Praze, 1164, 27 Apr. (Orig. arch. Treb.) Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane milostiwý! Modlitbu swú napřed wzkazuji WM“. Rač wěděti, že Kněze M toho welmi wděčen, že mě WM se panem Pawlem sem wy- prawil; a na tomť jest, že na Rúdnici se panem Zdeňkem pojedem ku ohledání těch wěcí. I nezdálo mi se, bych wšemi wěcmi dlil do našeho domów nawrácení,

Strana 101
a jednotau panskau w Čechách r. 1463, 1464. 101 zwláště pak poněwadž tam jeti musíme. Jakož WM' poručil, abychom pilnost mèli, zdalibychom Kněze M do kraje wyprawiti mohli: w tétoť mieře z toho nic nebude, pro příčiny znamenité, kteréž WM když bohdá přijedu uslyší. Z kterýchžto pří- čin i tato jedna jest, že JM' úmysl má, domów zase jeda, jeti na zámky páně Zajiecowy. A poněwadž sú nynie králi zlatí přineseni, zdaliby w tom co prospěti mohl, aby pan Zajiec swého dluhu dobuda, tu pójčku učinil WM“. Psalť jest sem pan Zajiec WM", ten sem list otewřel z rozkázanie kněze biskupa, a teď jej WM" posielám. Jáť tomu tuším, zatočieliť se páni Zajieci brzo za nynějšie chuti, žeť jim král diel dá toho dluhu. Nebť jest pan Hanuš Rorbochar se panem kancléřem cestů přijel, a tak slyším, že králi samému krom jiných přinesl xx� zlatých. Pak o Budějowských, toť jest zjednáno, a teď WM“ list králów k nim i také přiepis toho listu posielám; coť sú nechtěli WM“ k wóli učiniti, jižť to wždy učiniti museji. Od pana Jindřicha Kolowrata V° zlatých přijal sem, a tiť zde ležie zapečetěni u hospodáře. Byloliby jich tak brzo potřebie WM“, dřéwe našeho domów wrácenie, rač poslati; ktož přijede s listem WM“, tomuť dáni budú. Pakliby tak pilně jich potřebie nebylo, ale přinesemť je s sebú, newezmeli jich w té mieře WM. Pan Beneš Wajtmüllner také sem přijel, a s ním sem mluwil o těch pět set zlatých bez XX“ zlat. Takť on prawi, jestli WM“ k woli, že je chce dáti hrabi Reckému a měloliby co dodáno býti, aby to WM ráčila opatřiti. Pakliby se toho nezdálo WM“, a ráčil mieti aby zde dáni byli, to jemu račte dáti wěděti kdy a kde, i toť chce rád učiniti. Nowiny rač wěděti, že pan Hanuš Rorbocher s těmi posly, kteréž KM u ciesaře jměl, sem přijew, nad tu odpowěď, kterúž sú poslowé měli, dál najprw ozdobnými slowy wděčnost welikú, pokládaje Ciesařowa wyswobozenie z rukú ne- přátel oc. králi i pánóm děkuje z té příčiny, a na to se poddáwá podlé námluwy w Korneuburce a w Encensdorfě učiněné, cožby mohl a uměl ke cti a k dobrému tohoto králowstwí i králi učiniti, že to chce rád učiniti, žiwota swého i statku ne- lituje; a že o to, což jest mezi papežem s jedné a králem i korunú s strany druhé, poselstwie i psanie učinil, činí a činiti chce; nébrž budeli toho potřebie, i sám osobně ku papežowě Swatosti jeti chce a přičiniti se, aby ta wěc k dobrému konci byla přiwedena. A ačkoli mnoho jiných řečí bylo, wšak na tom zawřieno, že biskup jeden jenž jest legatem, jménem Lawantinenský, již do Říma wyprawen o to, aby wždy sem k nám do Čech legat s plnu mocí wyprawen byl k srownání těch wěcí, kteréž sú mezi papežem a králem. Buoh milý wie, načť přijde. Pak o bratřiech, kteříž ležie w Rakúsiech a w Štyrště, tuším že zlatí přinešení tomu cestu najdů, k kterému konci ta wěc má přijíti. Nepochybujiť, že tomu již král cestu nalezne: ale zlatýmť jest býti. Již dnes také kněz biskup s knězem Miku- lášem miesto a konec má. Kněz Mikuláš má zámku a zbožie knězi biskupowi sstú-

Strana 102
102 B. VII. Akta mezi králem Jiřím piti, snad IIII hřiwen platu bez jiných požitkuow, a kněz biskup jemu na wánoce dáti má XVI zlatých. It. mezi knězem Henrichem testem waším a knězem Miku- lášem také o tu při konec miestný, tak že kněz Mikuláš knězi Henrichowi má dáti na masopust XIIII tisíce zlatých. Jiných pak wěcí WM' zprawen bude až dálibuoh přijedem. Datum Pragae, fer. VI“ ante Vitalis, anno oc. LXIIII.. Kněz Jan Kaplicar, farář Miličinský. 3. Král Jiří rozpisuje sněm obecný králowstwí Českého ke dni 23 Sept. do Prahy. W Praze, 1465, 19 Aug. (Orig. tamže.) Jiří z božie milosti král Český a markrabie Morawský oc. Urozený wěrný milý! Položili sme sněm obecní wšeho tohoto králowstwie w pondělí po Sw. Matúši nynie příštiem; na kterémžto pilné wěci wšeho králow- stwie se dotýčície, o něžto z dáwna nesnáze w této zemi jest, i jiné potřebné wěci před se wzieti mieníme. A že ty wěci wšech se dotýči, hodné jest, aby se wšech radú a pomocí jednány byly. A protož wšecky pány, zemeny i města ob- sieláme, aby w Praze na ten den byli. I žádáme od tebe, aby také na ten den zde w Praze byl, pro žádnú wěc toho nezmeškáwaje. A zemeny znamenitějšie tobě přisedície také obešli, aby k tomu dni také přijeli. Dán w Praze, w ponděli po hodu matky božie na nebe wzetie, králowstwie našeho léta osmého. Ad mandatum Domini Regis. Urozenému Janowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 4. Stížné články od jednoty panské proti králi Jiřimu na sněmu pronešené. W Praze 1465, 25 Sept. (Z rkp. Roscnberského i Talmberského.) »Poselstwie pánów králowstwie Českého skrze p. Jana Zajiece králi učiněné o sněmě při Sw. Wáclawě, anno MCCCCLXV“.« Milostiwý králi! Duostojný w boze kněz, kněz Jošt biskup Wratislawský, pan Jan z Rosenberka bratr jeho, pan Zdeněk ze Šternberka najwyšší purkrabie Pražský, pan Jan Zajiec z Hasenburka, najwysší sudí dworu králowského w Čechách, p. Oldřich Zajiec z Hasenburka bratr mój, i jiní páni přátelé naši, Waší Král. Milosti wzkázali službu swú poddanů. 1. Jakož sme byli pospolu, ty wěci mezi sebú wážiece i přemietajíce o po- třebné wěci a poctiwé, napřed WKM“ i wšie koruny; neb bychom rádi widěli

Strana 103
a jednotau panskau w Čechách, r. 1465. 103 WM“ čest i wše dobré jakožto pána swého milostiwého, i tudíž také obecné dobré, a powinni jsúc na to mysliti a o to pečowati: ale widíme, že w tom neprospie- wáme. Neboť WKM obecně cožkoli před se wezmete, o to se s pány prwé nera- díte, jakožto tak předci waši činili; a s několika osobami se uradiece, ježto na nich zemská wěc i swobody pánuow a zeman nezáležie, teprw na pány wznesete, a chtiece tak jmieti. A jestli že se proti tomu kdo přimluwi, od WM“ nechuť má, a od některých okřičen býwá. Pakliby podlé dáwnieho obyčeje páni se chtěli rozmysliti a potaz wzieti, k tomu nebýwají dopuštěni. A ti zwláště, ktož WM" radie, to wždy tak wedú, aby po jich wuoli bylo, a řiekají: »nechceteli, ale musíte.« Ježto sú to předci jich předkuom našim řiekati nesměli, za dřewních králuow a předkuow WM". 2. Že sme zpraweni, že WKM“ radili, abyšte tu rotu Bratří přijali na Wratislawské. To bude k záhubě zemí a kniežat; a pustiece je do země, potom byšte rádi je z země wen wywedli, byšte mohli. A skrze to mohlaby weliká ruoznice přijíti, a snad i dotčeno některých zemí neb kniežat. 3. Také žeby WM o to státi ráčil, aby jeden z synów Wašich byl wolen za krále. I máme WM za krále, a k WM“ wždy se máme a mieníme mieti jako ku pánu swému podlé swobod swých; a buoh wie, co ještě pán buoh WM“ dá; pakli co pán buoh dopustilby na WM, čehož buoh zachowaj, w tom bychme se slušně měli. Ale nynie dwú pánów nemieníme jmieti. 4. Také mistr Rokycana s swými některými kněžími na nás i na naše wždy wolají smyšlenými a neduowodnými wěcmi, búříce, hanějíce a poštíwajíce; řkúce: O že nenie, kto toho pomstie! Jakoby nás wždy chtěli w hromadu spolu swaditi. 5. Dále také milostiwý králi! W. král. M“ páni prosie i my také, doufajíce jako pánu swému milostiwému, že se ráčíte milostiwě rozpomenúti, a podlé řčenie a přísahy waší, pánuow i rytieřstwa i wšie obce králowstwie českého při našich práwech, řádech i obyčejích a swobodách zachowati, jakož sú předci WM“ předky naše drželi a zachowáwali. 6. A zwláště o tu pomoc úroka žádáme: jakož za slawné paměti krále Ladislawa předka W. král. M“, pána našeho milostiwého, bylo swoleno k úroku, pro pilnú zemsků potřebu, aby tiem králowstwie bylo wyplaceno, a i hned tehdáž od JM“ wší zemi přiřčeno, a WM“ od JM“ to bylo poručeno, aby to i dskami i listem pod JM“ majestátem bylo upewněno a zapsáno, aby wiece w potomni čas od JM" i od potomních králów toho na zemi nikdy nebylo žádáno. A tak přes to přesewše potom za WM“ dwakrát jest žádáno, s obtiežením welikým zemským i wšie chudiny. I prosíme W. král. M“, abychom ještě w tom my i wšecka země byli opatřeni, aby wiece toho žádáno nebylo, a ta registra byla spálena. Nebo k tomu wiece swoliti nemieníme ani powinni jsme, k škodě potomnie proti swobodám našim zemským.

Strana 104
104 B. VII. Akta mezi králem Jiřím 7. Také o wojny: že W. král. M několikrát ustanowě se s malým počtem, i hned obeslali ste pány a rytieřstwo, přikazujíce, aby hotowi byli a táhli. A to jest welmi proti swobodám zemským, ano se w jiných zemiech tak manuom neděje. Neb páni jich, chtějí-li jakú wojnu zdwihnůti, to učinie s radů jich; a kteříž podlé nich táhnů, plnú potřebu jim i koňóm dáwají a za škody stojie. I za to také W. král. M“ prosíme, abyšte w tom nás i wšie země neobtěžowali, ani nežádali, neb se toho wiece pro škodu potomní a zlehčení swobod dopustiti nemieníme. Ale což a pokudž WM“ z práwa máme učiniti, ačby toho kdy potřebie bylo, we wšem se chceme slušně a práwě jmieti. 8. W statutích zemských takto stojí: Také ustanowujem pansků raddu, aby wšecka zbožie, dědiny swobodné, manské nebo městské sprawedliwě odumřené, na krále českého měly připadnúti; a ty on má dáti a rozdáwati, komuž se jemu líbí oc. W práwích stojí »wšecka zbožie«, a »dědiny« nad to zwláště jmenuje: tehdy jiná zbožie nemuož dáti, také odůmrti, jakož se berú do komory W. král. M“, jakožto listy na penieze, hotowé penieze, klénoty, koně, šaty i jiné swrchky; ježto podlé starodáwných práw na WM' nespadají, než toliko dědiny. 9. Též také že po lehkých lecjakýchs registrách swobodní w manstwie se uwodie: i za to wše prosíme W. král. M“, aby se toho wiece nedálo. 10. Také že listy, swobody, obdarowánie zemská, i koruna i klénoti zemští, wždycky za předków WM“ to jest bylo w moci panské. A kterémuž pánu to swěřeno a poručeno bylo, ten přisáhl wěrně a práwě s tiem učiniti pánuom i rytieřstwu i wší zemi České: a za též ještě W. král. M“ prosíme. 11. O minci, jakožto W. král. M' dřiewe sám řiekal, že w té zemi nemuož wiece škody býti, než kdež nedobrá a lehká mince jest: a to se zde nynie děje, neb w nižádných okolních zemiech bráti jí nechtie. A tak zlatí proto welmi wysoce wzešli, a tudiež wšecky wěci příliš drahy, k škodě wši zemi, pánóm i rytieřstwu, jakoby polowici dochodów swých ztratili; neb což prwé kúpili za groš, to již za dwa. I za to prosíme W. král. M“, aby naprawena byla podlé wysazenie i ustano- wenie starodáwního předków W. král. M“. 12. Ačkoli nechtělibychom W. král. M“ w ničemž zamútiti, jako pána swého milostiwého: ale k swědomí to sobě berúce, že jsme toho powinni WM" i sami sobě i wšem jiným pánóm, rytieřstwu i wši obci, i pro potomni waše, WM“ prawdu powědieti, a o řády, práwa a swobody zemské státi, že to ráčíte powolně, milo- stiwě, bez horliwosti, jakožto král múdrý, milostiwý, sprawedliwý před se wzieti a to oprawiti: neb se to děje pro waši čest a dobré i wšie koruny. I račte milostiwě se rozpomenuti, netoliko nynie sami na se, ale i na potomnie wěci. Neb což nynie dobrého koruně učiníte, toť se bude hoditi na potomnie časy wší koruně, a prosbu weliků za se WM bude jmieti a přichylnost od lidí. A též také zase což

Strana 105
a jednotau panskau w Čechách, r. 1465. 105 škodného proti swobodám, wším zlým by zpomínáno bylo. I na to račte pomnieti, dokudž ste w nižším dóstojenstwí byli, kterak ste WM' snažně a pilně, jako jeden pán, o swobody zemské stáli a mluwili. Neračte nám w témž za zlé jmieti; neb mieníme bohdá s nimi w Čechách zuostati i s dětmi swými. A proto o ně sto- jíme, jakož též předci naši činili, k král. WM“ plné doufanie majíce, jakožto k milostiwému pánu, netoliko abyšte nám jich měli ujímati a jsa Čech, ale ráčíte jich milostiwě přičiniti; poněwadž dřewní králi někteří cizozemci bywše, a wšak sú nám jich přičíněli. Léta od narozenie oc. LXV°, w středu před Sw. Wáclawem, p. Jan Zajiec z Kosti s p. Jaroslawem páně Zdeňkowým synem toto jest poselstwie nahoře psané dál JM“ we wšem sněmu, od kněze Jošta biskupa Wratislawského, od p. Jana z Rožemberka, od p. Zdeňka ze Šternberka, od sebe sám a od p. Oldřicha bratra swého i jiných přátel swých. A tu jest KM tázal jeho, kteří jsú to přátelé jich, aby je jmenowal: a on jest žádného wiec nejmenowal. Item potom KM sám od sebe neráčil jest žádné odpowědi dáti, než podal toho na pány, na zemany i na města, byliliby s nimi w té při, anebo kto z nich, aby powěděli. A páni wyprosiwše sobě potaz a přisedše zasě, toto sú za odpowěd dali KM“ předewším sněmem, i před p. Zajiecem: »že sú o tom nic newěděli až do té chwíle; a což jest pan Zajiec tuto mluwil a poselstwie dál od napředpsaných pánuow i od sebe, že sú toho neměli učiniti bez jiných pánuow wědomie a wuole.« 5. Odpowěd od krále Jiřího daná celému sněmu na napředpsané stížnosti jednoty panské. W Praze, 1465, 25 Sept. (Z rkp. Rosenberského.) »Odpowěd králowská.« 1. Jakož teď někteří páni stranně dotýčí nás, prawiece i rozpisujíce mezi jiné pány a zemany i města, a jakož oswědčují sě, žebychom my uradiece se s některými osobami, ježto na těch osobách nezáležie zemské wěci a swobody pá- nuow a zeman, a uradiece sě s nimi, žebychom to tepruw na pány wznášeli oc. Odpowěd králowa: Toto sě nám nezdá by tak bylo, ani sě w tom pama- tujem, bychom my s některými takowými osobami rady miewali aneb na nich co zawazowali, a což sě s nimi uradíme, abychom to teprw na pány wznesli. Neb to wšichni wiete, kterak jsú páni, rytieři, zemané i města woleni a wybráni do našie raddy; a což sě obecných zemských wěcí dotýče, že sme wzdy rady jich wšech w tom požíwali a ještě s boží pomocí požíwati mieníme. Pakli přes to které

Strana 106
106 B. VII. Akta mezi králem Jiřím takowé osoby wědie, ať je jmenují; abychom netoliko my, ale i wy wšichni abyste to slyšeli a tomu porozuměli, budemliť my tu w čem scestni, čili kto jiný. Neb to wědie ti, kteříž w našie raddě býwají, kteráž wěc obecně před nás přijde, žeť napřed každého kážem tázati, a což sě komu zdá, aby tomu radil wolně, a každý že jest slyšán beze wšeho útisku a okřikowánie; a což sě tu swolé jednostajně, že na tom býwá přestáno, poněwadž sě wšech wuobec takowý běh dotýče. Ale nám sě jest nezdálo za podobné, jim dáti w radu stranně a po rotách odstupowati o to, což sě dotýče obecného dobrého: než což jest obecných wěcí, aby ze spolka wšickni wěrně a prawě radili i pomáhali, poněwadž sě wšech dotýče, jakož sě jest i prwé za našich předkuow přiházelo. Pro něž sě nám zdá, že ti páni, kteříž toto poselstwie k nám teď stranně dějí a rozpisují, od nás ještě odpowědi nema- jíce; a kterým úmyslem, pán buoh wšech srdce zná: námť sě wždy zdá, žeť sú to mohli prwé učiniti, když sú sě sem sjiežděli, wšie wolnosti bez útisku požíwa- jíce, wedlé řádu a práwa. 2. Item jakož prawie, žebychom chtěli proti Wratislawským Bratřie přijieti, při tom pokládajíce, žeby sě mohlo mnoho zlého státi oc. Odpowěd králowa: Pomysltež na to wšichni, co sě nám i wám i koruně této neprawě a nesprawedliwě děje od Wratislawských, k hanbě a k weliké škodě. Kteřížto z dáwna k koruně České příslušejí, a i za našeho kralowánie sem do Prahy přijewše nám sú wěrnost a člowěčenstwie prawé slibowali; a potom sú toho wšeho nezdrželi, ani držeti chtie; a w čí naději, toť potom tajno nebude. A předepsaní páni, kdežby nám z powinnosti a wedle přísah swých měli proti nim radni a po- mocni býti, jakož sú prwé řékali tak činiti, i činili a radili: tu teď toho žádají, aby proti wšemu řádu i práwu, a nám i wám a této koruně k weliké škodě a k hanbě, w pokoji odpočíwali. Ježto my s pomocí boží a wás wšech radú je k miestu přiwesti mieníme, bud skrze bratřie neb kterakžkoliwěk jinak, jako lidi naše neposlušné a k této koruně připojené. Ježto to bohdá wšecko máme úmysl učiniti k dobrému a poctiwému této koruny, a našemu i wás wšech wespolek. 3. Item, jakož dotýčie o synu našem, žebychom jej chtěli w Čechách krá- lem učiniti za swého žiwota oc. Odpowěd králowa: Také wiete, že netoliko syna našeho, ale i sami sebe králem sme nemohli udělati, leč jest k tomu pánuow, rytieřuow, zeman i měst wšech powolenie bylo. A z toho muož každý rozuměti, cožť smy jednali neb jednati bychom chtěli, žeť bychom toho nechtěli jednati proti řádu a práwu a bez wuole wás wšech. Pakliby přes to kto co jiného sobě smýšlel, proti nám snad scestně příčiny hledaje, nechť to powie a prowede, tak abyste tomu wšickni po- rozuměti uměli, budeliť prawdu mluwiti: pakli jinak, abyste to také uměli wážiti.

Strana 107
a jednotau panskau w Čechách, r. 1465. 107 4. Item, jakož prawie o M. Rokycanowi a o jeho kněžiech, žeby búřili proti nim oc. Odpowěd králowa: Také wiete, že takowá búřiwá a hanliwá kázanie jim i druhé straně wždyckyť sme zapowiedali a zapowiedáme, nebť sě nám welmi nelíbie od obojí strany. A teď proto nynie kázali sme M. Rokycanowi wšecky kněžie do Prahy swolati, přikazujíce dále, aby wšech wýtržkuow nechajíce i stáli w kompak- tatiech; a oni sú to slíbili učiniti. Pakliť kto přes to učiní, buď této neb oné strany, žeť toho žádnému trpěti nebudemy. 5. Item, jakož žádají, abychom je wedle řčenie a přísahy, kterúž sme zemi učinili, zachowali při práwiech, řádiech, obyčejiech a swobodách oc. Odpowěd králowa: Čehožť na nás k sobě žádají, ať nás w témž proti sobě zasě zachowají wedlé swých slibuow a přísah. Neb my bohdá zachowali sme sè i zachowáwáme, aby každý při swých práwiech, swobodách a řádiech zachowán byl. Pakli přes to zdá sě jim anebo komu, žebychom z čeho wystúpili, nechť to pro- wedů přede wší zemí, myť jsmy to hotowi naprawiti. Pakliby oni také scestni nalezeni byli, ať též zasě učinie a naprawie, poněwadž sě obecných wěcí dotýče. 6. Jakož dotýčí o pomociech a o úrociech oc. Jestliže ste kterů učinili, to ste učinili k našie žádosti a prosbě, a z swé dobré wuole; ježtoť su někteří nám k tomu sami radili. A přes to pak, wšak smy to wždy dále obracowali k obec- nému dobrému, jakožbychom to okázati chtěli, ač by toho potřebie bylo. A ne- toliko k obecnému dobrému, ale i k zwláštniemu každému našeho zemanína aneb města, kdežby sě jemu křiwda a bezprawie dálo od kohokoliwěk proti práwu, žeť- bychom netoliko takowé berně, ale i našeho wlastnieho chtěli proň powážiti, a jeho nedati utisknúti. 7. Item, jakož nás dotýčí o wojnách, a prawiece, žebychom my sě ustano- wiece s malým počtem, i hned obsielali pány a rytieřstwo, aby táhli na wojnu oc. Odpowěd králowa: Newieme kde to mienie neb mienili; tuli když sme ciesaři ku pomoci jeli, tu jest nebylo času o to sněmuow dělati, neb jest ta wěc welmi rychle byla přišla. A toť sme také proto učinili, když sě jest ciesaři pánu našemu a přieteli křiwda weliká dála od JM“ poddaných, jakožto od Wiedeňských, když sú JM“ u Wiedni na hradě dobýwali, i chtěli sme JM“ w tom poslúžiti a pomoci jako pánu swému; jakož smy tak učinili, a skrze to této koruně a zemi mnoho dobrého přiwedli. 8. Item, jakož dotýčí o odúmrtech, žebychom některé brali aneb rozdáwali proti práwuom oc. Odpowěd králowa: Nedáwaliť sme ani dáwáme nikdá cizieho, než toliko naše práwo, ačbychom které měli, ale wždy bez pohoršenie jiných práw. A to naše práwo komuž dáme, súdie páni u dworských desk aneb u zemských wedle

Strana 108
108 B. VII. Akta mezi králem Jiřím práwa a úřaduow swých; ježto to wšie země tajno nenie. A ti někteří páni, ježto tyto cedule rozpisují, sami sú slawné paměti krále Ladislawa předka našeho i Nás za takowé odúmrtí prosili, sobě i swým služebníkuom. 9. Item, jakož dotýčí, žebychom po lecjakýchs rejstrách na swobodné dědiny manstwie uwedli. Odpowěd králowa: Tohoť nenie. Neboť rejstra ta, kteráž sú nalezena na Karlšteině a při dskách, dobře stará jsú, po kterýchž sě manstwie ukazuje; a wedle toho my smy kázali našemu prokuratorowi sahati na many, a kteříž sú sě manstwie odpierali; i toho sme sami nesúdili, ale na súd dworský neb zemský toho sme podáwali, aby to súzeno bylo. A ty pane Zajíče, jsa sudí náš, nikdy si toho na nás newznesl, by to lehká neb leckakás rajstra byla, a takbychom tebú najwiec zmýleni byli: ale prawils nám, že ta rejstra ležie při dskách a téhož písaře rukau psány jakož i dsky. 10. Item o minci, jakož prawie, že jie nechtie w jiných zemiech bráti oc. Odpowěd králowa: To muož dowedeno býti, že mince naše srownáwá sě zrnem se wšemi zeměmi okolními, a ještě wýše. Také na sněmu o hromniciech kterak jest bylo, to také muožte pamatowati. A při tom jest rada naše téměř wšecka byla, kterak sú o to obesláni měli býti Ciesař i Miešenský i jiní, o srownánie mince; a to jest námi nikdá nescházelo, ani ještě sjíti má. 11. Item, jakož dotýčí o listy, swobody a obdarowánie zemská, i korunu a klénoty zemské, že za předkuow našich to jest býwalo w moci w panské, a které- muž pánu bylo swěřeno a poručeno, že jest ten přisáhl s tiem wěrně a prawě učiniti pánuom, rytieřstwu i wšie obci: Odpowěd KM“: Také wědomé jest, že smy to položili w moc urozeného tehdáž Viktorína z Kunstatu a z Poděbrad, syna našeho, aby s tiem wěrně a práwě udělal zemi, ačby nás pán buoh smrti neuchowal. A to sme také oznámili prwé, i tehdáž když sme chtěli na pole wytrhnůti Cies. M“. A ač jest koliwěk přede- psaný syn náš již wyššieho duostojenstwie dosáhl, jakožto kniežetstwie, protoť panstwie i zbožie w Čechách má a dobře jest usedl, aby wedle přísahy swé zemi wěrně a práwě učinil. Pakliťby přes to chtěl kto jemu z čeho winu dáti, máť to před sebů; wšak jest každému ku práwu dobře usedl. 12. Item, jakož w jednom kusu dotýči nás pamatujíce, poněwadž prwní králi předci WM“ a jsúce cizozemci, nám jsú swobod přičíněli, abychom i my jsúc Čech, též učinili, a jich přičíněli a neujímali oc. Odpowěd králowa: Již musíme mluwiti, ačkoli welmi těžké jest samému sě chwáliti, ale poněwadž nás dotýčí, jižť musíme prawdu powědieti. Ufámeť pánu bohu, že sme na tom wždycky byli, abychom swobod této zemi a koruně přičíněli; jakož sme to při těchto wěciech kteréž prawiti budeme, znamenitě učinili:

Strana 109
a jednotau panskau w Cechách, r. 1465. 109 Najprw. Wědomá wěc jest, že koruna tato zawázána jest byla, krále od- jinad nebrati, nežli z kniežetstwie Rakúského; při kterémžto zawázaní mnohých pánuow pečeti byly sú přiwěšeny. A my s pomocí boží tu sme swobodu zjednali koruně, že kniežata Rakúská to sú práwo propustili a jeho sě odřekli nikdy wěčně sě na to netáhnúti ani nařiekati; a Ciesař jakožto knieže Rakúské též jest učinil, a jakož Ciesař Římský toho jest majestátem swým potwrdil, tak že jste již wyswo- bozeni, že kdyžby krále nebylo, a o koho by ste sě swolili, ten má králem býti; ježto ste toho prwé neměli. Druhé, že Ciesař chtěl hajtmany saditi do zemí našich k koruně přisluše- jících, ačkoli práwa jest k tomu neměl wedle oswobozenie koruny, ale také nebyl jest zawázán aby toho činiti neměl: ale již tak sme zjednali, že Ciesař sám sè i swé budúcie Ciesaře a krále Římské k wěčnosti zawazuje, žádných hajtmanuow saditi, ani kterých wěcí řiediti w zemiech k koruně České přislušejíciech. Třetí: Jakož králowé Čeští a koruna byli sú k tomu zawázáni, kdyby král Římský k korunowání na ciesařstwie táhl, aby jemu bylo posláno tři sta oděn- cuow neb tři sta hřiwen střiebra: tak sme zjednali, že jest prawú toho polowici doluow spuštěno k wěčnosti; tak že nejsme zawázáni my ani koruna wiece poslati než puol druhého sta oděncuow, neb puol druhého sta hřiwen střiebra dáti. Čtwrte: Králowé Čeští byli k tomu zawázáni, kdežbykoli aneb kamžkoli Ciesař dwuor položil, že sú musili tam jeti; ježto jest to bez wšelikých škod a nákladuow nemohlo býti: ale my takto sme zjednali, že my ani budúcí králi Čeští nebudů zawázáni ke dworu jinam jezditi, než do dwú měst toliko, do Normberka a do Pamberka, kteréž k králowstwie Českému blízko příležie. Páté toto sme k dobrému a poctiwému této koruně přiwedli, jestližeby ciesař nynější bez dědicuow mužského pohlawí umřel, že kniežetstwie Rakúské na korunu Českú má připadnúti. Pakliby sě přihodilo, žeby kto práwem sprawedlnost k témuž knížetstwí okázal, proto nemá knížetstwie Rakůské od koruny České puštěno býti, jediné lečby prwé sto tisíc zlatých uherských králi Českému a koruně bylo dáno a položeno tu, kdežbykoli králem Českým bylo ukázáno. A na tyto wšecky kusy mámy listy s zlatú bullů a majestáty ciesařskými zapečetěné a utwr- zené, a ty jsú položeny na Karlštejně. Nuž pohleďtež na to wšickni, žeť sme bohdá nic swobod neujali, ale že sme jich přičinili wiece nežli kdy koruna Česká jich měla od Ciesaře Karla až do této chwíle. Protož jest nás nebylo potřebie tak stranně dotýkati: nebť smy tak učinili a jednali wždycky, cožby bylo k dobrému a poctiwému králowstwie toho a koruny; a ještě činiti a jednati budem, bud komu libo nebo žel, s pomoci boži oc.

Strana 110
110 B. VII. Akta mezi králem Jiřím Item nazajtřie we čtwrtek (26 Sept.) zemané wšichni jednostajně dali sú odpowěd skrze p. Buriana Trčku dobře přísnú, prawiece že sú toho napřed psaní páni neměli učiniti, a široce přísně na ně domlúwajíce a prawiece, což jest jim KM wčera za odpowěd dal, že w tom wedle JKM“ státi miení do těch hrdel a statkuow, jako wedle pána swého milostiwého; to rozumějíce, že jim ani jinému žádnému od KM“ bezprawie žádné sě jest nedálo ani děje, než oni že sú toto po- selstwie stranné sobě smyslili proti JKM“ bez wuole jiných pánuow, rytieřuow, zeman i měst; ježto takowá wěc obecnie, kteráž sě wšie země dotýče, mělaby jednána býti s powolením wší země, ale ne stranně a wýtržně, jakož sú přede- psaní páni učinili. Item páni Pražané i wšecka města jiná wedle nich dali sú odpowěd skrze p. Samuele takowúto: že wedle pánuow zeman i jiných pánuow, kteříž se KM“ při- držejí, chtie radni i pomocni býti KM“ do těch hrdel i do statkuow, jako pánu swému najmilostiwějšiemu. A při těch při wšech řečech prwé psaných byl jest napřed jmenowaný p. Jan Zajiec, kterýž jest poselstwie toto stranné a wýtržné dál a jednal. 6. Odpowěd stawůw králowstwí Českého na stížnosti jednoty panské. W Praze, 25 Sept. (W rkp. Rosenberském.) »Tato jest odpowěd od panuow zeman králi JM“ proti té ceduli, kterúžto sú někteří páni, stranně sě dawše seznati, JKM“ sepsanú poslali.« Najjasnější králi a pane, pane náš milostiwý! Ta cedule, kterúž sú WKM“ někteří páni po p. Zajiecowi a po p. Jaroslawowi sepsanu poslali, jakož sme jie wčera před přítomností WKM“ čtúci od p. Zajiece slowo od slowa slyšeli, w niežto prwnie položenie sě klade těch pánuow mezi sebú wáženie a přemietanie a t. d. (celau tuto přeobšírnau a o wěrné oddanosti stawůw Českých králi swému jasně swědčící, ale na historické data dosti jalowau odpowěd nemůžeme zde nyní podati; konči pak se w následující slowa:) ... a my wšichni WKM“ toho chcem poddaně, powolně a hotowě zasluhowati, a proti každému hrdly i statky swými pomáhati. 7. Hlawní zápis, kterým se šestnácte pánůw Českých wespolek w jednotu k hájení swobod zemských proti králi Jiřímu na pět let zawazují. Na Zelené hoře, 1465, 28 Nov. (Z rkp. Talmb.) We jméno swaté a nerozdílné trojice, amen. Jakož wšickni a jeden každý zwláště dobří lidé mají se starati o obecné dobré w té wlasti neboli w zemi,

Strana 111
a jednotau panskau w Čechách, r. 1465. 111 w kteréž přebýwají, a na to pamatowati, což jest skrze milého pána boha, skrze císaře Římské, krále a knížata Česká přišlo ke cti i k wyswobození a swobodám pánuom, rytířstwu i obci, skrze týchž pánuow i rytířstwa předkuow našich a skrze jich snažné služby i weliké náklady a krwe proléwaní, w kteréžto koruně páni a rytířstwo wyswobozeni jsú nad jiná králowstwí a jiné země okolní, jakož sme to od swých předkuow často slýchali, i mnohé weliké wyswobození sami widěli. Kte- rýchžto swobod předkowé naši požíwali sú, i my také od dáwných časuow welice z nich jsúc wywedeni, z kterýchž to wěcí žalost majíc a pomníc na to, kterak jest weliká wěc, tak dobré a znamenitě weliké swobody opustiti a z chwalitebné chwály a cti, w tak nechwalitebné neswobody dáti se uwesti, i swým budúcím to potomně ostawiti, znajíce na jiných králowstwí a knížetstwí, kdež sú kteří podmanění w swých službách nebo w dání a pomoci jich chudí lidé, žeby rádi byli z toho wyswobozeni, aby swobodni byli, o to hrdel i statkuow nelitowaliby, by mohli k takowým swobodám, jako my je máme od Římských cisařuow a králuow Českých JM“ panuo našich milostiwých a po swých předcích, jakož za to máme, že není jednoho rytířského muže, by o nich široce neslýchal, jakož také za to máme, že jsú ještě pamětníci, když král Wáclaw Český JM' slawné paměti za řádu a pokoje dobýwal Hasnšteina a Štědré pro některé příčiny: tehdy od J. král. M“ žádní páni, ani rytířstwo nebyli k tomu nuceni ani napomínáni, aby táhli na pole a těch zám- kuow pomohli dobýwati, než J. král. M“ komorů dobýwáni, a kteréž pány i rytíř- stwo k tomu J. král. M' ráčil jmieti, těm JKM' musil žold dáwati; a jest wěc wě- domá, že jest to tak, i sami sme to od mnohých slýchali, kteří při tom byli, když těch zámkuow dobýwali. I hleďmež na to milí Čechowé, což sú nám naši předci odumřeli, a což my chcem swým zanedbáním potomným swým ostawiti. Neb se již po hříchu tak děje, když král Český JKM rozkáže do pole do druhé země táhnúti a mnoho a častokráte nám píše, abychom hotowi byli, a zemanuom wšem, kteří u nás jsů, wzhůru kázali i těm, kteřížto k zámkuom našim přisedí, ježto u nás nejsú, také s našimi dwořany a lidmi poddanými, a když nás druhé obešle J. král. M, abychom i hned k určenému místu táhli. A o to se Král. M' neradí s námi. Za to máme, že jest tak w prawdě, že okolní knížata Jich M, kteréž many pod sebú mají, ježto JM“ mají z práwa slúžiti k poli, k wojnám i jinak, že ti již lepší swo- body mají, než my již nyní. Neb jich páni knížata žádného pole newyzdwihnú, než s jich radú; a když wedle swých pánuo táhnů, tehdy musejí jim dáti z práwa a dáwají jísti a píti a obrok koňuom a za plné škody jim stojí; ale když my s swým pánem a králem JM“ táhnem, tehdy nám J. král. M žádných potřeb ne- dáwá, ani za žádné škody stojí, a my majíce tak weliké swobody, že swému pánu a králi JM“ nejsme tím powinni, ani zawázáni takowými službami, než toliko potud, pokudž naše swobody ukazují, a jiná krásná i mnohá wyswobození, kteráž jsú

Strana 112
112 B. VII. Akta mezi králem Jiřím wždycky byla w panské moci za jiných králuow Českých Jich M“, pánuo našich milostiwých, i jiné wšecky klénoty zemské, a kterýžto pán Český w swé moci jměl, ten musil přísahu učiniti pánuom a rytířstwu i wší zemi, aby jim s tím wěrně a práwě učinil. Ale již král Český J. J, pán náš milostiwý, nyní ty wšecky wěci sám w swé moci má, proti wšem swobodám, práwu i wyswobození našemu, proti kterýmžto wyswobozením a práwuom našim nám mnohé a weliké wěci se dějí. Neb jsú také zápisowé, kterak král Český J. J. kterakú minci má bíti, a kterak páni Čeští jednoho swého přísežného mají k tomu přidati, aby mince sprawedliwým zrnem opatřena byla, a tak wšickni obywatelé tohoto slawného králowstwí byli opatřeni, neb sme to prwé od krále J. J“ slýchali, že nemuož wětši škoda zemská býti, než když w kterém králowstwi neb knížetstwí zlá a lehká mince jest; jakožto před nedáwným časem stalo se, když páni Rakůští a rytířstwo králi Českému JM“, pánu našemu milostiwému, túžili sú na císaře Římského JM' pána jich milostiwého pro lehků minci; jakož pak král Český JJ pán náš milostiwý pro tu příčinu je w swú obranu přijal byl, ale ty wěci jsů J. cis. M“ brzo opraweny. Jakož my také JKJ“ prosili sme, aby mince oprawena a dělána byla, jakožto za JKM“ předkuow, i připomínajíc to JKJ“, když jest najlehčejší mince šla za J. král. M“ předkuow, že jest nikda lehčejší nešla, než za JM“ zpráwy, když jest zpráwcí byl za krále Ladislawa JM“ slawné paměti pána našeho milostiwého, tu chwíli byl zlatý Uherský po dwú a po polúkopí groší. I zdálo se nám, že jsme tím obtíženi proti prwní minci JKJ“ předkuow: ale již jsme po hřiechu i nad to obtíženi, že zlatý Uherský jest po třech a po padesáti groších túto minci, kteráž se dělá nyní za našeho pána a krále Če- ského nynějšího JJ“ pána našeho milostiwého; kterůžto minci w žádných okolních zemích od nás nechtí bráti, a wšichni páni, rytířstwo i obec máme jí nenabytů škodu pro její lehkost, neb což sme dříwe kúpili za peníz, to již nyní musíme dáti dwa, co za groš to dwa, co za kopu to dwě, a tak každý z nás pro tu lehků minci jest škoden swého polowice platu. A o tu minci s JKM“ sme častokrát mlu- wili, aby ji J. král. M' ráčil oprawiti; toho se nestalo až do si chwile. Za krále Ladislawa JM“ slawné paměti pána našeho milostiwého, páni, rytířstwo a wšecka obec dobrowolně swolili se, aby dali JKM“ po úroku, aby JKM' mohla swé duo- chody králowské wyplatiti a mezi námi tím lépe pobyti a Českému jazyku se na- učiti. Tu potom wšickni páni, rytířstwo i obec prosili sú krále Ladislawa JM" pána našeho milostiwého slawné paměti, aby JKM“ ráčil dáti k tomu swé powolení, aby bylo dskami i listy utwrzeno podlé najwyšší potřebnosti, aby nikdá JKM' ani budůcí žádný král Český nežádal úrokuow ani daní na páních a na rytířstwu; a k tomu jest král Ladislaw slawné paměti swolil a JKM' rozkázal panu zpráwci, tomuto králi, JM“ pánu našemu milostiwému, aby to tak dskami kázal zapsati a zápisem podlé potřebnosti najwyšší, pod JKM“ majestátem utwrditi, aby to tak za-

Strana 113
a jednotau panskau w Čechách, r. 1465. 113 chowáno bylo w budúcích časech; a o tu wěc wšichni páni a rytiřstwo JM" prosili ty chwile pana zpráwci, aby to tak opatřil wedle JM“K rozkázaní a wedle potřeb- nosti a našich swobod. Potom když sme krále Jiřího JM za pána wzali, tehdy dwakrát na nás žádal, abychom JKM“ dali po puol úroku, kteréž sme dali přes wýše psané zpuosoby a wěci a přes swá práwa i swobody, neb jest králowská žádost na poly rozkázaní; a tak bychom skrze ty wěci swých swobod nezachowali, a nikdy z dáwání pomoci a wojen newyšli, ani naši chudí lidé. Také JKM proti našim swobodám odúmrtní swrchky beře, jakožto listy na peníze, zlato, stříbro, peníze, koně, nábytky a jiné wěci, nemaje JKJ k jinému práwa než k dědinám. A když JKM o které weliké a znamenité wěci zemské w radě nás má, brání nám JKM' potazu, ježto králowé Čeští JM“ předci našim předkuom nikdá toho nehájili, pro obecné dobré potazy bráti; a o kteréžkoliwek wěci zemské k JKM" se mluwí, nic jiného w tom nenajdem než nelibost a tajný hněw od JKM“. Ale my jsúc tím milému pánu bohu powinni, wšem pánuom a rytířstwu, sami sobě i wší obci dlužni, takowých a znamenitě welikých swobod nepúštěti a o ně s JKM“ mluwiti, aby nám i wší zemi opraweny byly, abychom w týchž swobodách ostali, jakož sme w nich wysoce wyswobozeni od Římských císařuow a králuo Českých, JchM“ pánuow našich milostiwých, a též jich požíwali, jakož sú jich naši předci požíwali, též hledíc obecného dobrého zemského, jakož sú předci naši hleděli, neb takowých wojen, kteréž JKM' činí, nejsme JM“ powinni pomáhati wedlé práw a swého wyswobozeni, i jiné mnohé wěci, kteréž se tuto newypisují, ježto se nám dějí proti práwuom, řáduom a swobodám zemským. Jestli pak žeby pro takowé zemské wěci a znamenité potřeby co protiwného a zlého nás neb koho z nás aneb z našich potkalo, neb pro jiné kterékoli wěci, bože rač ostřieci: tehdy sme sobě winni a dlužni wedle sebe státi, do swého naj- wětšího přemožení, a sobě pomáhati; slibujíc pod najwyšším základem cti a wíry ztracení, a jestližeby milý buoh na které aneb na kterého dopustil wězení, nebo o hrdlo připrawení: tehdy my wšickni slibujem a každý zwlášť pod najwyšším zá- kladem wýš psaným cti a wíry, tomu a těm nepřítelem se učiniti a býti skutečně každý wedle swého možení, konečně w témž dni, a jakýmižkoli nesnázemi a záhu- bami wálku wedúc a těch nikterakž žádným wymyšleným obyčejem neopúštějíc, ažby jemu s boží pomocí z toho wězení wen pomohli, a jej tak swobodna a prázdna učinili jako prwé; a neuchowalliby milý pán buoh, žeby kterého muže o hrdlo při- prawili, tehdy jiní wšickni i každý zwláště w témdni swrchupsaném mají se nepřá- tely jich učiniti, a jakýmiž najwětšími záhubami toho mstíti wšelikterak a najméň do roka žádný žádného stání nečiniti; a doniž tento zápis trwá, žádný jeden bez druhého žádného stání ani příměří nečiniti, ani žádných wýmluw, ani omluw proti tomu nemieniti žádným wymyšleným obyčejem. Než w těch wěcech sobě wěrně a

Strana 114
114 B. VII. Akta mezi králem Jiřím prawě pomáhati i stále, a swé zwláštnosti žádné nehleděti, ani zwláště swého co sobě jednati, než wšecky wěci ze spolka. A jestližeby kteří dobří lidé w králow- stwí a koruně České swými jednotami nebo přiznáwajícími listy dáti wědúc náš již psaný dobrý úmysl pro obecné dobré a w témž wedlé nás státi, páni budú jmíti moc je přijíti, kohožby se jim zdálo. A králi JM“, pánu našemu milostiwému, což- bychom z práwa učiniti měli, to chcem rádi učiniti, JKM“ prosíc, aby nás k jinému neráčil tisknúti. A jestližeby kdo z našich jednotníkuow chtěl swéwolnů wálku počíti, nemá toho učiniti bez našeho a jiných jednotníkuow wědomí; a také jestli- žeby která ruoznice byla mezi některými našimi jednotníky, nemají proto s sebú zacházeti, ani wáleti: ale mocně mají toho přestati na dwů z našich jednotníkuow, kteříž mají jim sprawedliwý konec a místo učiniti konečně we čtyrech nedělích pořád čtůce. Toto jest také wymieněno, jestližeby na pana Buriana z Gutšteina saženo bylo na hrad Rabštein, neb na zboží k němu příslušná, kteráž drží w poru- čenstwí po panu Caltowi, pro zdržení práwa, toho jemu nejsme powinni pomáhati. A tento zápis této naší jednoty má mezi námi wěrně a práwě trwati i moc jmíti w těch we wšech wěcech, jakož se swrchu píše, od datum listu tohoto za plných pět let pořád zběhlých. A těchto wšech wěcí pán buoh wšemohúci rač nám po- mocník býti a k dobrému konci přiwesti. A my wšickni, kdož sme w této jednotě a zápisu, Jošt z boží milosti biskup Wratislawský, Jan z Rožmberka, Zdeněk z Šternberka, najwyšší purkrabí Pražský, Jan Zajíc z Hazmburka, najwyšši sudí dworu králowa w Čechách, Oldřich z Hazmburka, Bohuslaw z Šwamberka, Wilém z Ilburka, Henrich starši z Plawna, Děpolt z Rizmberka, Jaroslaw ze Šternberka, Jan ze Šternberka, Jindřich ze Hradce, Burian z Gutšteina, Henrich mladši z Plawna, Linhart z Gutšteina a na Klenowé a Dobrohost z Romšperka: slibujem swů dobrú čest a wíru křesťansků, sobě wěrně a práwě pomáhati, a tyto wšecky wěci a kusy i každý zwláště swrchupsané ctně, wěrně, řádně a práwě w celosti i bez proměny zachowati, zdržeti a w skutku naplniti, jako dobří lidé, pod swé cti a wíry stra- cením. Paklibychom kterého kusu w skutku nenaplnili, čehož pane bože nedaj: tehdá ti a ten wyznáwají sami na se tímto listem, že swú čest a wíru ztratili a k ní žádným wymyšleným obyčejem swětským i duchowním práwem nemají a nemá nawrácen býti. A těch wšech wěcí swrchupsaných na potwrzení a zdržení i za- chowání pečeti naše wlastní sme dali a kázali s dobrým wědomím i plným při- znáním přiwěsiti k tomuto listu dobrowolně. Jenž jest dán a psán na Zelené Hoře, léta od narození syna božího MCCCCLXV, ten čtwrtek před sw. Ondřejem apoštolem božím.

Strana 115
a jednotau panskau w Cechách, r. 1465. 115 8. Forma přiznáwací jiných pánůw a rytířůw k témuž zápisu. Bez datum. (Z rkp. Talmb.) Já Burian z Lažan a na Bechyni tímto listem wšem wuobec a wšady wy- znáwám: jakož wysoce duostojný w boze otec a pán kněz Jošt biskup Wratislaw- ský oc. JM a urození páni o obecné dobré wší koruny české práw a swobod za- sadili se a těch s boží pomocí opustiti nemíní, a zawázali sú se a zapsali, kdožby- koliwěk chtěl je od nich kterů mocí tisknúti kterýmžkoliwěk wymyšleným obyčejem, že sobě mají radni a pomocni býti, a to za plných pět let pořád zběhlých, jakož ten zápis šíře okazuje: a protož já Burian z Lažan tímto mým listem otewřeným pod swú pečetí slibuji swú dobrú wíru a čest, wedle JM“ kněze biskupa a pánuow zemských we wšech těch wěcech státi a tak se jmiti, jakož ten list hlawní ukazuje we wšech těch kusech a záwazcích, punktich i slowích, jakoby ten zápis w tento muoj přiznáwací list slowo od slowa postawen a wepsán byl, a z toho žádným obyčejem wymyšleným se newymlůwaje ani se wymluwiti moha držeti a zachowati pod swú ctí a wěrů. Paklibych těch wěcí neb které z nich nezdržal, jakož ten list hlawní ukazuje, tehdy sem swú čest a wíru propadl, a to na se sám wyzná- wám a k ní mě nemá ani muož nawrátiti nižádné práwo duchowní, ani swětské. Toho na potwrzení a zdržení oc. 9. Páni jednotníci omlauwají se u Pražan a stawu městského, že pro swé u krále křiwé osočení na sněmy do Prahy wíce jezditi nesmějí. Na Zelené hoře, 1465, 30 Nov. (Z rkp. Talmbersk.) Múdrým a opatrným purkmistruom a raddám měst Pražských, i jiným raddám z jiných měst, přáteluom milým! Pozdraweni, přízeň a službu naši wzkazujem, opatrní súsedě a přátelé milí! Došla nás weliká a najwětší wěc od našeho přítele kněze biskupa Olomúckého JM“ i od jiných našich přátel; kterýžto kněz biskup JM' mluwil před panem Janem z Rožemberka a před panem Zdeňkem ze Šternberka oc. žebychom králi JM“ ne- měli psáti »Pán náš milostiwý«, ale mělibychom psáti, že »Pán náš nemilostiwý«; a žeby JM' knězi biskupowi ukázal nějaký spis, kterýž se dotýče naší duše, naší cti, našeho hrdla — a statek jest najmenší. Ukázaw jej, tu že jest JKM' jistil, že jest jistě tak, že když sem já Zdeněk ze Šternberka byl nynie w Rakúsích u naj- jasnějšího pána Ciesaře Římského w Nowém Městě, a s JM“ o swů sprawedlnost smlúwal, že sem já jednal se panem Hanušem Robocharem, bychom J. král. M otráwili, neb zpuosobili, aby JM' zamordowán byl; a že sme sobě Ciesařowa syna 15 *

Strana 116
116 B. VII. Akta mezi králem Jiřím za pána wzali, a že pan Zdeněk ze Šternberka má u JM“ zde w Čechách zpráwci býti, a že jemu wydáwáno bude deset tisíc zlatých na každý rok; a kněz biskup Wratislawský JM a pan Jan z Rožemberka že mají od JM“ Ciesařowa Syna we wšech zemích Slezských wlásti a hajtmané býti, a že jim na každý rok má patnácte tisíc zlatých wydáno býti; a p. Jan Zajiec a p. Oldřich bratr jeho že w Lužické zemi mají hajtmané býti, a že jim na každý rok má šest tisíc zlatých wýdáwáno býti; a pan Hanuš Robochar že markrabě w Morawě má býti. Ty weliké wěci i mnoho jiných wěcí kněz biskup JM nám z nějaké cedule prawil, dále toho do- týkaje, kterak jest mnoho jiného, ježto se nás také dotýče, že wýše býti nemuože. To tak JM' za naši welikú a plnú službu nám oplacuje. W kterýchžto wěcech my ani předci naši uſáme bohu skutkem, radú ani pomyšlením winni nebyli. Kteréžto weliké wěci a neslýchané a přieliš nešlechetné a křiwé JM' král i jiným, komuž se JM“ zdálo, ukazowal jest; ježto sme tím široce ohlášeni w této zemi bezewší winy. Neb bychom takowými wěcmi winni byli, čehož pane bože ostřez, nechtělibychom na tomto swětě žiwi býti, sami sobě i swým přáteluom k hanbě. Ale král JM' wzal k nám zlú wuoli pro naše sprawedliwá JM“ napomenuti a pro wšecku zemi, pro dobré obecnie zemské, pro práwa, swobody, a pro prawú sprawedlnost. I nelituje JM' naší cti bohdá bez winy. A kdyžby J. král. M' takowých welikých ne- šlechetností o nás neukazuje, a tak nás JM na naší cti nemaže, byl obeslal a dal nám to JM wěděti: jestližebychom se z toho řádně newywedli jako newinní, dosti jest JM času měl o nás takowé nešlechetnosti ukazowati a rozsélati. Neb milí páni a přátelé, ufámeť milému pánu bohu, že se nám před jeho swatů milosti weliká křiwda děje i předewšemi dobrými lidmi; a wšecko křesťanstwo má bohdá naši newinu shledati, a tak což budem najdál moci, oznámíme. Neb se pan Zdeněk ze Šternberka toho táhne najprwé na Ciesaře Římského JM', na JM“ raddu, knie- žata duchowní i swětská, i na wšecky hrabata, pány, rytieře, JM“ dwořany, když pan Zdeněk tam u JM“ byl w Nowém Městě, že jest tu pana Hanuše Robochara newiděl, aniž jest zase do Nowého Města přijel, až jest on preč ujel. Téhož se táhne na knieže Mišenské mladé, kterýž má králowu dceru; téhož se táhne na wšecky pány Rakúské, kteříž tam byli, zejména biskupa Pasowského, probošta Wideňského a hrabi Sigmunda z Chawuk, bratra jeho, pana Štumbergara, pana Lichtensteinara, pana Puttendorfara, pana Erkharcaura, pana Erdrzdorfara, pana Ozwalda Eicingara, pana Sigmunda Eicingara, pana Tiece, pana Sewsengara a ji- ných mnoho, ježto od dáwních časuo tak mnoho jich u Ciesaře na Nowém Městě nebylo, že pan Zdeněk tam pana Hanuše Robochara nikdiež newiděl, ani za jeho přítomnosti zase přijel, až jest on pan Zdenèk odjel. A buoh to wi, že jest pana Robochara newiděl, jakž w Čechách byl, když králi zlaté urukowal; a jest tomu bez mála dwě létě. I znamenaj waše milost, by takowá weliká wěc a nešlechetná

Strana 117
a jednotau panskau w Čechách r. 1465. 117 měla býti a Ciesař nám takowé peníze dáwati, jakož sú sobě smyslili, a my také JM“ Syna za pána měli wziti: o těch o wšech wěcech muselby J. cies. M' wěděti: a buoh wi, že ani Ciesařowa Milost, ani pan Hanuš Robochar s panem Zdeňkem jak jsú žiwi o to nemluwili, ani on s nimi. Protož milí súsedé a přátelé, již tomu ted široce muožete rozuměti, že nám jest nebezpečná wěc k sněmuom jezditi a při našem pánu býwati. Nad takowé weliké wěci naší duši a cti nemuož nic škodnějšieho býti. Neb mohlyby nám tak wnáhle ty smyšlené wěci ukázány býti, žebychom snad k wýwoduom nebyli do- puštěni. Ale wšemohúcí pán buoh z swé swaté milosti ráčil nám dáti, že sme to od swých přátel zwěděli, a wíme se již wystříhati. A teď swú newinu jako přá- teluom swým ohlašujem, též také pánuom a rytieřstwu, aby wšichni naši newinu znali a zwěděli. I wěřímeť wám, jako přáteluom milým, že wám takowé weliké a neduowodné křiwé wěci líto bude. Dán na Zelené Hoře, w sobotu den swatého Ondřeje, léta božieho MCCCCLXV. Jošt z boží milosti biskup Wratislawský, Jan z Rožemberka, Zdeněk z Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský oc. Jan z Hazemburka a z Kosti, najwyšší sudí dworu králow- ského w Čechách. Oldřich z Hazemburka a z Kosti i jiní páni přátelé naši oc. Proti tomu Králowa Milost jest odepřel, řka: Diwná jest wěc, že takowé smyšlené wěci píší; neb jest toho žádný, ani biskup od nás neslyšal, bychme my tak mluwili; aniž ta cedule toho ukazuje. A toho se táhnem na seznání biskupowo. Tu pan Jičinský od biskupa s listem seznal, že co jest biskup prawil, že není tak, jakož tuto píší. (Rkp. Talmb.) 10. Stawowé Čeští na sněmu w Praze sebraní podáwají jednotě panské sjezdu kromě Prahy, k jednání o urownání wzniklých nesnází. W Praze, 1465, m. Dec. (Z rkp. Rosenb.) Žádost pánuow i zeman i měst králowstwie Českého, nynie na sněmu w Praze sebraných, tato jest: aby páni waši a přietelé naši, od kterýchž ste nynie posel-

Strana 118
118 B. VII. Akta mezi králem Jiřím stwie KM“ pánu našemu milostiwému i nám dieli, aby oni páni ráčili přijeti z těchto tří měst na jedno, totiž do Plzně, do Klatow, neb do Budějowic Českých, a že tu z pánuow, rytieřstwa i z měst sjeti se s pány minie, a to konečně ten den před hromnicemi. A tu se pány že by chtěli rozmluwiti, jakožto s přátely swými: aby ty nesnázky, kteréž sú koliwěk znikly, k konci k dobrému, dáli pán buoh, přiwedeny byly, a dobré KM“ pána našeho milostiwého i tohoto králowstwie obecné aby jednáno a pósobeno bylo. A jestližeby třeba bylo gleituow knězi biskupowi Wratislawskému a pánóm od KM“ neb od koho jiného, to má jim zjednáno býti. A budůli mieti páni wuoli k takowému sjezdu tu a tak, jakož se píše: to aby dali wěděti na Kamenici p. Jindřichowi ze Stráže, najwyššiemu hofmistru králowstwie Českého; a to konečně do božieho křtěnie. 11. Jan z Rosenberka i Zdeněk ze Šternberka žádají na biskupu Olomuckém Tasowi z Boskowic, aby se přiznal k tomu, co jim byl oznámil o řečech, kteréž na dwoře králow- ském w Čechách o nich šly. We Strakonicích, 1465, 31 Dec. (Z rkp. Rosenb.) Najduostojnějšiemu w boze otci a knězi, knězi Tasowi biskupu Olomuckému, přieteli našemu milému. Najduostojnější w boze otče kněže kněže milý! Službu naši napřed wkazu- jem WM“. Rač WM' wěděti, že když nynie před Králem JM“ na tomto obecniem sněmu potřeby zemské a naše od kněze biskupa Wratislawského a od nás i přátel našich králi JM“, pánóm i rytieřstwu a wší zemi široce sú ohlášeny, kterakbychom od swého pána a krále držáni a zachowáni měli býti wedle našich starodáwných práw a swobod, w tom jest také položeno, kterak král JM WM“ jest spis ukázal, kterýž se nás a našich přátel některých wysoce dotýče, ježto wýše býti nemóže, duše i cti; kteréžto wěci WM“ od krále JM“ ukázány jsú, a WM' panu z Rozen- berka a mně na Zelené Hoře, jako pán a přietel náš, jest nám ty wěci powěděl s někaké cedulky; a zwláště, žebych já Zdeněk ze Šternberka, když sem u naj- jasnějšieho pána Ciesaře Římského w Nowém Městě byl, že bych já tu se p. Hanušem Rorbocharem jednal, aby král JM' otráwen aneb zamordowán byl; a že sme sobě Ciesaře JM“ Syna za pána wzali, a že já Zdeněk ze Šternberka mám u JM“ gubernatorem w Čechách býti, a že mi Ciesař JM má na každý rok x tisíc zlatých wydáwati; a kněz biskup Wratislawský a pán z Rosenberka že mají hajt- mané we wšech Slezských zemiech býti, a že jim na každý rok XV tisíc zlatých má wydáwati; a páni Zajieci že mají hajtmané w Lužnické zemi býti, a že jim na každý rok má wydáwati VI tisíc zlatých, a p. Hanuš Rorbochar že má markrabí

Strana 119
a jednotau panskau w Čechách r. 1465, 1466. 119 w Morawě býti, a mnoho jiných wěcí, ježto se naší cti dotýčí. A když sú ty wěci a potřeba naše newinná ohlášena, tu král JM' přede wším sněmem tak prawil: že jest JM nikdy o nás WM“ takowých wěcí neukazowal ani nás jmenowal; a potom ihned p. Jičinský někaký list ukázal před králem i předewším sněmem od WM“, kterýž on prawil že jemu píšete, žeby nám WM tak daleko těch wěcí ne- prawil. A i hned tu král tuhú řeč učinil: hleďtež, nuž widíte že tak nenie. Wie to WM dobře, že ste nám ty wěci prawili jako přietel náš, a že sme my sobě takowých wěcí newymyslili, kterúž hanbu král JM' wede na Wás i na nás, jakož o tom sněmu před našimi služebníky weliká řeč o WM i o nás byla, žeby toho král WM“ nikdy neukazowal, a žeby to wěci byly smyšlené. Ježto my WM“ plně wěříme jako pánu a přieteli swému, že nám toho dáte swědomie listem swým wedle té potřebnosti našie: neb sme my swú newinu ohlásili najjasn. Ciesaři Řím- skému, králuom i kniežatóm, jako ti nejsúce takowými zlými a nešlechetnými wěcmi winni. Neb král ten list od p. Jičinského i hned schowal jest; a takowé wěci mohlyby nám i wám k weliké škodě býti a k budúcí hanbě; jehož ufáme pánu bohu wšemohúciemu, že my pro žádného nechceme w takowých hanbách zuostati. Neb WM' wiete, že ste nám po služebníku a úředníku mém Wrabském též wzkázali, ježto sú také při tom jiní dobří lidé byli; a od WM“ nemáme jiné naděje než tu, že se na tom práwě mieti budete, a že nám toho WM jinak nepromění a swě- domí to po tomto poslu pošle. Datum Strakonicz, fer. III ipso die S. Silvestri, Jan z Rosenberka anno MCCCCLXV. a Zdeněk ze Šternberka, najwyššie purkrabie Pražský. 12. Titíž oznamují panu Jindřichowi ze Stráže, že ke sjezdu swolují, ale w čas pozdější a jim příhodnější. Na Strakonicích, 1466, 1 Jan. (Z rkp. Rosenb.) Urozenému pánu, p. Jindřichowi ze Stráže, najwyššiemu hofmistru králow- stwie Českého, přieteli našemu milému. Službu naši wzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Jakož nynie po našich a přátel našich dobrých lidech a služebníciech, kteříž od nás wysláni byli na sněm minulý od některých z pánów a zeman, také některých i z měst, po sepsané cedule na nás a přáteléch našich žádán sjezd, a toho abychom dali odpowěd tobě na božie křtěnie: toho my sjezdu neodpieráme, než poněwadž čas tak krátek, buoh to wie, že my se tak w krátkém času s knězem biskupem Wratislawským JM“ a se pány přátely jinými shledati nemuožem. Než chcmeť se což najspieš budem moci shledati, a zwláště bohdá o masopustě. Tu se pak spolu shledajíce, dáme

Strana 120
120 B. VII. Akta mezi králem Jiřím tobě na Kamenici ze spolka bez meškánie wěděti po swém poslu, kdy a který čas, kde a w kterém miestě bychom se s těmi pány a zemany i z měst k tomu jmeno- wanými chtěli sjeti a shledati; a k tomu a k takowému sjezdu aťby kněz biskup JM' s swými dobrými lidmi jeda tam i zase, i my tudiež, gleity podlé potřebnosti byli opatřeni, abychom bezpečně přijeti a odjeti na swá obydlé mohli. Datum Strakonicz, ipso die Circumcisionis Domini, anno MCCCCLXVI°. Jan z Rožemberka a Zdeněk ze Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský. 13. Pana Jindřicha ze Stráže odpowěd na předešlé psaní. Na Kamenici, 1466, 3 Jan. (Z rkp. Rosenb.) Urozeným pánóm, p. Janowi z Rožemberka, a p. Zdeňkowi z Šternberka najwyššiemu purkrabi Pražskému, pánóm a přátelóm milým dd. Službu swú wzkazuji, urození páni a přietelé milí! A jakož WM' odpisujete na tu ceduli, kteráž jest WM" po wašich poslech dána, psaná od pánuow, zeman i měst: to já dám hned bez meškánie wěděti pánóm, zemanóm i městóm. Datum Kamenicz fer. VI ante Epiphaniae oc. Jindřich ze Stráže, najwyšší hofmistr králowstwie Českého. 14. Král Jiří pokládá wšem stawům Českým sněm obecný do Prahy ke dni 23 Febr. 1466. W Praze, 1466, 22 Januar. (Orig. arch. Treb.) Jiří z božie milosti král Český a markrabie Morawský oc. Wěrný milý! Jakož při sněmu o těchto suchých dnech wánočních w Praze držaném s radú pánuow a rytířstwa, kteříž na tom sjezdu byli, pro dobré obecné a pro zachowánie pokoje králowstwie našeho Českého sněm obecní do Prahy polo- žili sme w prwní neděli w puostě příští: i žádáme od tebe, poněwadž wšech wás sè to dotýče, aby také na ten sněm ke dni již psanému do Prahy přijel, a toho nikoli neobmeškáwal. Dán w Praze, den S. Vincencia, králowstwie našeho léta Ad mandatum osmého. domini Regis. Slowútnému Janowi z Dobronic, wěrnému našemu milému.

Strana 121
a jednotan panskau w Čechách, r. 1466. 121 15. Tas z Boskowic, biskup Olomucký, králi Jiřímu dáwá zpráwu o jednání swém we Wratislawi s biskupem tamějším a s legatem papežským. We Wratislawi, 1466, 20 Febr. (Z rkp. Sternbersk.) Najjasnější králi a pane, pane muoj milostiwý! Modlitba má WM“! Zdráw, pánu bohu děkuje, w tuto minulú sobotu do Wratislawi sem přijel, a od swého kněze otce bratrsky přijat i wítán. Ten wečer legata widěw, a jemu se i s jinými okázaw, w neděli kwasil sem s knězem biskupem a dosti mluwil. Pro milý buoh! račte jedné řečí nestatečných kázati uskrowniti, wšeť bohdá dobře bude; o tom by bylo mnoho psáti. Když koliwek se bohdá sjedú, ať jest jedné rok pro ně prostranný a bezpečný, uzří dálibuoh WM, žeť nebude tak mnohé shledáno, jakožť sobě rozpráwějí. A kázalť jest WM“ swů modlitbu i službu psáti, ač snad newděčnů; ale on wždy swú powinnost činí. Mnoho jest dobrého o WM" mluwil, to buoh wie; to k tomu prawě, že wšecko což kto učiniti muož, žeby on též rád pro WM“ osobu učinil. W pondělí kněz legat městóm slyšenie dal, kteříž potřeby i prosby swé slušně předložili. Se mnú i s samým snad o čtyři hodiny po obědě byl, a na mnohé wěci se ptal, a o mnohých zle byl naučen, kteréž se WM“ i mne dotýkaly. Wšecky wěci pěkně a ochotně přijal, a tak prawil, by se semnú byl před rokem shledal, že by za to byl mnoho dal. Muož tomu WM rozuměti, že w tom času dosti mluweno bylo. W úterý masopustní ten celý den s knězem biskupem a jeho preláty sem byl, i tam s nimi ležal. Tu opět mnoho mluweno, a s nimi najwiece. Wčera pro odpowěd kněz legat přijíti kázal. W té pěkně mluwil, děkuje z té pokory, kteráž se jest od nás, a jemu čest na miestě Otce swatého stala; a že pro tu wšecky kletby a processy skrze něj wyšlé zdwihá a mrtwí, lečby jemu co bylo znowu rozkázáno, neb Otec Swatý sám, neb jiný legat přijel-li by, rozkázal; a že to chce Otci Swatému psáti, a jiných mnoho dobrých řečí. Než toho processu, kterýž jest Wratislawským ku pomoci od Pia papeže wyšel, že zdwihnúti nemuož, než aby proti nim nebyli. Radost a kratochwil měst byla weliká a děkowánie; a což se Wratislawských dotýče, že to chci na swé staršie wznésti a w tom slušně mieti. Potom sem sám s ním zuostal; neb při tom byli, když slyšenie i odpowěd dáwal, kněz biskup i jeho kostela pre- láti a mnozí dobří lidé. Tu sem s ním mluwil, a mnoho jemu prawil, co tiemto sjezdem miení, o kterémž WM snad wie, že druhů neděli we Wratislawi býti má. Prawil mi mnoho, omlúwaje se, že to činí což se jemu rozkáže: než že se proto w tom tak mieti chce, že WM“ ke škodě ani k hanbě bude; tiem račte jisti býti; neb bych tomu jinak rozuměl, bylbych jeho dočekal, a s těmi kteréž bych byl wěděl WM“ dobré jednal. Také o Wratislawských sem mluwil; wše bohdá dobře

Strana 122
122 bude; a bylbych hned něco jednal, ale nemèl moci; než bez meškánie poslal, aby jemu dána byla; a že w tom času nic nechce proti WM“ jednati. Protož já WM“ prosím, jako swého milostiwého pána, že se w tom času také upokojiti račite. Neb já shledaw jeho taký úmysl a WM“ i nám wšem bohdá užitečný, něco sem i přiřekl, jestli že se on tak zachowá, ať nejsem zaweden. Páni Wratislawští mne ctili rivolú, wlaským, a welmi dobrými lososy; w kostelích i na ulicech jako dobří w tom lidé činili. A wčera jich haitman a starši u mne byli, obyčejem swým poddáwajíce se; a potom když sedli, předkládali welmi pěkně, kterakby naslyš byli, žeby před krále Českého (tak mluwili) jim škodné řeči přišly, kterakby oni měli legáta i Otce Swatého proti němu búřiti; newinu swů w tom kladúc, a bullí několiko ukazujíc, kterak jim Otec Swatý ob- tiežně psal, a tak zawázal, že jinak učiniti nemohú. Než toho dne, té hodiny, když on neb jeho legat rozkáže, že jsme hotowi jej přijieti a za pána mieti, a mnoho wiece. Odpowěděl sem jim, že jest to tak, a že sem to sám z ust WM" slyšel; a což sem rozuměl na WM“, že toho jest daleko želeji, že od nich, ne- majíce na tom dosti, cožby sami sobě zjednali, a že se i jiní nutie a připrawují, aby w táž protiwenstwie WM“ wešli. Prosili mne weliků prosbú, abych je před WM“ i jinými dobrými lidmi omluwil, a sám tomu také newěřil. Já jim také pra- wil, kterak dopúštěji WM. haněti, a že se mi zdá, by WM. nikdy w tom duosto- jenstwí nebyla, a s tolika pán taký jakýž prwé byla, žeby WM. radši za přietele nežli za nepřietele měli mieti. Tak prawili, že kdež takowé zwědie, že je káží a kázati chtie, že to každý shledati jmá. Také tůžili, kterakby rozličnými běhy trá- peni byli kupci jich i jiní. Prawil sem, že to WM“ nejde, a jestliže se oni také některak pěknějie k WM“ mieti budú, že se chci k tomu wěrně před WM“ při- mluwiti, aby to, což najdéle muož, staweno bylo. A tak napiwše se, šli s dobrú a ochotnů myslí preč. A tak, milostiwý králi, mnohé se podejde, ježto sě nepřeskočí. List tento prosím WM“ račte celý poslati, a o peníze, jako muoj milostiwý pán, wida mú práci, starost i náklady, milostiwů odpowěd dáti. Pro milý buoh! neračte se tak welmi na kněze legáta hněwati. Muožť se lépe než třie jiní hoditi, maje již tyto zpráwy; a muoj kněz otec se w tom práwě má, tomu račte úplně wěřiti. Widěl sem u kněze legáta list kněze arcibiskupa Ostřehomského, w kterémž píše, že jest již kardinála S. Angela obeslal, kterak sě u WM“ sjeti má a co jednati i toho napomíná, aby těch wěcí tak těžce před se nebral. I nejsem tomu rád, že se ten sjezd tak dlí. Sestře panně Barboře cti i wšeho dobrého přeji, a WM“ z nowin, i z toho dobrého, což jie WM. učinila, jako pánu swému milostiwému děkuji. A pán buoh daj, abychom toho wšichni WM. zaslúžiti mohli. Dnes zase domuow jedu, a w Olawě B. VII. Akta mezi králem Jiřím

Strana 123
a jednotau panskau w Čechách 1466. 123 lehnu, nowiny dobré wšem dobrým lidem maje. Posel mne w Brně u kněze Viktorína bohdá najde. Než zpuosob wěcí našeho mistra Jana z Rokycan, což sem já ten masopust shledl, do toho mèsta se nehodi. Dáli je kdy pán buoh WM", račte se o jiného kaplana starati. Dán we Wratislawi, we čtwrtek před prwní nedělí w puostě, MCCCCLXVI°. W. král. M“ kaplan Prothasius oc. manu propria. 16. Pamět pana Jana z Rosenberka, za jakowým jednáním swolil přijeti do Prahy na sněm i s přátely swými. Bez datum (1466, m. Apr.) (Z konc. arch. Třeb.) Let božích oc. LXVIho [w úterý před Sw. Rehořem] w sjezdu w Budějowi- cích urození páni, stateční rytieři a slowútní panoše oc. k nám sú mluwili [kterak Králowa Milost, pán náš milostiwý, to poselstwie a ceduli, kteréž sě stalo od nás i od jiných pánów a přátel našich skrze p. Jana Zajiece oc. a p. Jaroslawa oc. JM sobě to těžce wzal a wážil, a druhé poselstwie, kteréž se stalo skrze naše dobré lidi, ještě tieže, a při tomto sněmu minulém opět najtieže; ale 1)] že páni a rytieřstwo prosili jsů KM, aby jim ráčil w tom powolenie dáti, aby wyberúce z sebe některé pány a zemany, sjeli se s námi; jakož se tak stalo, že sme se spolu sjeli. Tu sme pánóm a rytieřstwu mluwili, že jim jest to dobře swědomo a w paměti, jakož sme to na sněm psali a široce oznámili, pro které přičiny hodné sme přijeti nemohli aniž sě nám hodilo. Tu sú páni a zemané na nás žádali, aby- chom do Prahy jeli, a že JKM předewším sněmem řekl, že JM“ w úmysle nikdy nebylo, by co chtěl proti řádóm, práwóm a swobodám zemským učiniti; a jestli- žeby se co stalo, to by přišlo z někakého omylu neb z nepaměti, a že wšecko JM chce učiniti a naprawiti, jakž sě pánóm a zemanóm zdáti bude. Tu sme my na to řekli: poněwadž JKM ráčí učiniti a naprawiti, že my to také rádi přijmem a poděkujem, jako pánu swému milostiwému, ale že my sě o to w žádné súdy nechceme dáti, neb nenie ta wěc naše samých, ale obecně zemská, a protož ne- chcem na JM“ nic nowého wytáhnůti, ani také co zemského prosúditi a ujieti: než jakž jest od staradáwna bylo držáno a zachowáno za jiných ciesařów a králów Českých předków JM“ pánów našich milostiwých, jakož ještě i mnohým w paměti jest, aby hrad Karlštain s korunu, s klénoty, s privilegimi i se wšemi jinými zem- skými wěcmi ráčil postúpiti a wydati jednomu pánu zachowalému zemskému [jakož sme jej pak my od sebe jmenowali]; a ten pán zemský, kterémuž to bude swěřeno, 1) Co tu w záworkách [] se klade, w půwodním konceptu zase wymazáno bylo.

Strana 124
124 B. VII. Akta mezi králem Jiřím aby přísahu učinil k zemi, podlé starodáwného obyčeje; pakliby tu na Karlštaině čeho nebylo, a jinde na jiných zámciech to JM měl, aby to zasě tu ráčil při jiném položiti. A tu bohdá nahlednúce w ta práwa a swobody zemské zespolka, k JKM“ plné doufánie máme, že nás i wšecku zemi ráčí při nich milostiwě zacho- wati při wšech řádiech, práwiech, swobodách a starodáwních obyčejiech; a že o nic o jiného nestojíme, než o takowé wěci; a cožkoli z práwa a powinnosti k JM" jako pánu swému učiniti máme, to chceme rádi učiniti. Tu sú nám na to páni a rytieřstwo odpowěděli, že se jim to dobře líbilo a líbí, že stojíme o řády, práwa a swobody zemské; jediné, že se jim to nelíbilo, že sme toho prwé také na ně newznesli, abychom zespolka toho na JKM“ žádali; ale že nám to odpůštějí, jediné abychom do Prahy přijeli, a zespolka my s nimi a oni s námi o to stáli. A ne- toliko to o čež sme stáli, ale byloliby čeho wiece potřebie a co spomenuli, a práwa a swobody co ukázaly, což sě řádów, práw a swobod zemských dotýče, o to ze- spolka mluwiti, státi i KM“ prositi. A že jest dobře slušné a prawé, což jest naše a zemské, aby to w našie moci bylo; a o řády, práwa a swobody zemské státi, mluwiti a JM“ prositi, že w tom podlé nás stojie a státi chtie, a my podlé nich. A my slyšiece ode pánów a rytieřstwa takowú wěc, že sě w tom řeči i úmyslem s námi srownali: i swolili sme na takowú wěc ku obecniemu sněmu do Prahy při- jeti, jediné abychom prostrannými i bezpečnými gleity byli opatřeni pro příčiny. Jakož sme pak pánóm a přátelóm swým i rytieřstwu řečí to prawili a oznámili. Pakliby kteří z nás pánów přijeti k tomu sněmu nemohli, ale podlé jiných pánów s plnú mocí poslati mají. 17. Beneše z Daupowa list odpowědní proti králi Jiřímu, ku pomoci města Plzně. W Plzni, 1466, m. Apr. (Kopie arch. Třeb.) Proti najjasnějšiemu kniežeti a pánu p. Jiřiemu králi Českému a markrabi Morawskému oc. Jakož jest pan Čeněk z Klinšteina s některými dobrými lidmi odpowěd učinili pánuom Plzenským, w té odpowědi jim sě za nepřátely kladúce, a wysoce jich na jich cti dotýkajíce w swém psaní; a já sem od nich žádné zlé powěsti neslyšal w žádných zemiech okolních křesťanských, a o nich toho newěřím, než že jsú dobří lidé a křesťané dobří, a po wše časy zachowawše sě na swé cti a wieře jakožto dobří lidé. Protož já Beneš z Dúpowa wystřiehám sě proti Waší Králowské Milosti, a swú čest proti wám ohrazuji, a proti služebníkuom i podda- ným wašim swětským i duchowním tiemto listem odewřeným, že WKM“ a wašim služebníkuom a poddaným swětským i duchowním nepřietel chci býti, jim (Plzen- ským) jich sprawedlnosti pomáhati a wedle nich w míru i nemíru státi, dokudž jsem w jich službě, i s těmi se wšemi mými služebníky, ktožby při mně byli. A

Strana 125
a jednotau panskau w Čechách, r. 1466. 125 dále WKM“ ani tomu žádnému, ktožby WKM“ pomáhati chtěl, nechci ničimž winen býti. Dán w Plzni, anno MCCCCLXVI°. 18. Psaní hejtmanůw wojska králowského ku panu Janowi z Rosenberka o zpauře Plzen- ských proti králi Jiřímu. W Rokycanech, 1466, 15 Apr. (Orig. arch. Treb.) Urozenému pánu panu Janowi z Rosenberka, nám přiezniwému. Služba naše TM“, urozený pane pane! Máme za to, že TM" tajno nenie o tom, kterak sú Plzenští měšťané neprawě a nešlechetně učinili nad Králowů M“pánem naším milostiwým, zapomenuwše se nad swú ctí a sliby i přísahami, kteréž sú JKM“ učinili zdwiženými k nebi prsty, pána boha k swědomí berúce, slibujíce JM“ wěr- nost a poddanost a poslušenstwie i prawé dědičné člowěčenstwie: a pod těmi sliby a přísahami pozdwihli sú sě proti JM“, a brž konečně, že sú se JM“ i s tiem zám- kem Plzněm zprotiwili. A JKM srozuměw jich takowému nešlechetnému účinku, nám i jiným mnohým pánuom a dobrým lidem rozkázati jest ráčil, je Plzenské z toho trestati, jakožto lidi swé dědičné a ty ježto sú nad JKM“ nepráwě a ne- šlechetně učinili. A my majíce to rozkázanie od JM“, i psali sme Plzenským, jim to wěděti dáwajíce, že je trestati chcme wedle rozkázanie KM“, a jim to wšecko w swém psaní položiwše, kterak sú neprawě, nešlechetně i zrádně nad JM“ učinili, jsúce JM“ dědiční lidé, a že sú toho učiniti neměli. A w tom oni Plzenští zlého k zlému přičiniece, i přiwedli sú k tomu některé z Čechuow i z cizozemcuow, že sú učinili odpowěd KM“; jakož pak ti ktož JM“ odpowiedají z Čechuow, teď w tomto přiepisu TM' porozumie, ktoť jsú; a nad to brž i cizozemce na ten zámek Plzeň pustili sú. Kteřížto Čechowé w swých odpowědních listech toho dotýčí, jako schwalujíce tu neprawost a nešlechetnů zradu, kterúž sú oni učinili, a našemu prawému psaní, kteréž sme my Plzenským učinili, žeby newěřili. A my srozu- měwše tomu, že již i ti, kteříž jsú na Plzni, proti pánu swému jim Plzenským jich zlost za prawý účinek pokládají: i učinili sme k nim poselstwie listem, které- hožto listu teď TM“ přiepis posieláme, i také přiepis té odpowědi, kterúž sú uči- nili KM“. Jimžto TM k čemuž se podáwáme porozumie. Protož TM“ píšem jako pánu zemskému, aby TM' wěděl, coť ti Plzenští i s těmi ktož sě jich přidržie jednají, aneb dobřeliť o swém dědičném pánu i o wšem králowstwie myslé; poně- wadž ti Čechowé i cizozemci, kteréž sú oni na zámek přijeli, učinili sú sě nepřie- telé napřed KM“ i wšech JM“ poddaných. Neb aby TM to wěda, ráčil to před se wzieti, takéli ta odpowěd k TM“ chýlí se; poněwadž sě oni wyznáwají wšech KM“ poddaných nepřietelé býti. Dán w Rokycanech, w úterý po S. Tiburcii, pod

Strana 126
126 pečetí páně Čeňkowů z Klinšteina, neb sme swých pečetí při sobě neměli, anno oc. LXVIto. Mikuláš Střela z Rokyc, Jan z Bříštie, a Mikeš ze Chcebuze. B. VII. Akta mezi králem Jiřím 19. List odpowědní hejtmanůw wojska králowského proti Plzenským a pomocníkům jejich Bez datum (r. 1166, m. Apr.) (Kopie arch. Třeb.) My Mikuláš Střela z Rokyc, Jan z Bříštie, a Mikeš ze Chcebuze: tobě pane Jindřiše z Risenberka a wám Benešowi z Dúpowa, Mikulášowi z Štiawawu (sic), Matesowi z Hradiště, Janowi mladšiemu z Nešowa, Heřmanowi z Žernowníka, Ja- nowi Zádubskému z Šontawy, Hynkowi Mlsbabu z Podčapl, Prokopowi z Trnowé a Buškowi ze Hřešihlaw: my wšickni swrchujmenowani wám: Jakož ste psali najjasn. kniežeti a pánu p. Jiřiemu králi Českému a markrabi Morawskému oc. pánu našemu milostiwému a našemu i wašemu pánu dědičnému, wyznáwajíce sě, že chcete JKM“ nepřietelé býti, a toho sobě příčinu k JM“ be- růce, že sme my i jiných mnoho pánuow a dobrých lidí psali sme Plzenským, jim to připomínajíce, kterak sú oni neprawě a nešlechetně a zrádně učinili nad KM“; jim to wěděti dáwajíce, že JKM nám jakožto swým wěrným rozkázati ráčil jest, abychom je Plzenské z toho tresktali, jako lidi poddané JM°. A položili ste w swém psaní, žebychom my jich dotýkali wysoce na jich cti, a že wy o nich tomu ne- wěříte; a píšete, žeby sě oni dobře zachowali na swé cti, poněwadž směli takowú křiwdu psáti JKM“; to ste předsewzieli, aby nešlechetným zrádciem jim Plzenským jich zlosti a neprawosti pomáhali proti swému dědičnému pánu. Rozumieme tomu, že je zrádce Plzenské wiece milujete nežli pána swého, ježtoť toho neslušie žádnému činiti, ktož čest a sprawedliwost znáti umie: než wy toho netbajíce, i chtělibyšte jich zlost a zradu swým psaním a řečí s nich swésti a je očistiti. Protož newieteli, ale wězte, že wám to nepřislušie, abyšte wy swým psaním je očistiti mohli; a brž i to také na žádného neslušie, ktožby chtěl za dobrého zuostati, aby z úmyslu bezewšie hodné příčiny měl se učiniti nepřietelem pána swého. Než wy wzali ste před se dwojí zlost: jedno, že naše jim Plzenským prawé psanie pokládáte, jakoby nebylo prawé; a druhé, že z úmysla, swéwolně, bezewšie hodné příčiny, učinili ste se nepřietelé pána swého dědičného, ježto ste toho obého učiniti neměli se ctí. A protož abyšte wěděli, tak jakož sme i prwé psali jim Plzenským o tom, kterak sú oni nad KM“ učinili, téžť i ještě o nich prawíme a prawiti budem, že sú ne- prawě, nešlechetně a zrádně učinili nad KM“ pánem naším, tudiež pánem waším i pánem swým dědičným. A to také prawíme, že i ten každý, ktožby jim pomáhal, žeby pomáhal neprawosti. A wy zwláště swrchupsani wšickni, jsúce Čechowé, učinili ste to, ježto ste toho se ctí učiniti neměli, byšte jim zrádciem pomáhali

Strana 127
a jednotau panskau w Čechách, r. 1466. 127 proti pánu swému. A toho na wás dowesti chcme jakožto dobří o zachowali lidé dowesti mají rukú oděnú, w rowném počtu, ač smieti budete, na miestě slušném a tu, ježto nám i wám bezpečno bude; jináče krom to, abyšte wy swrchupsaní byli, a my také ti kteříž se swrchujmenujeme, přijmúce k sobě dobrých lidi do téhož počtu, cožby wás bylo. A tu se s wámi bíti chcme společně a nebo jeden s jedniem, a tak až do wšech swrchujmenowaných. A jestliže i wiece kto jsú ti, ježtoby jim Plzenským zrádciem wedle wás jich neprawosti pomáhali, buď do kte- réhokoli počtu, buď jiezdných neb pěších, dajtež nám to wěděti: my týž počet wezmúc k sobě dobrých a na cti zachowalých lidí, chcem sě s wámi bíti, tak jakož sě wýše píše. Krom to wymiňujíc, kteřížby tu na Plzni byli ti nešlechetní zrádcie, kteřížto sú na Markburce byli a pány swé o jich zámek zradili, též jakož sú i Plzenští učinili, ti aťby w tom počtu mezi wámi nebýwali: nebť bychme tako- wým jim rowných zrádcí k té bitwě za towaryše dáti neměli, aniž ho mezi sebú máme. Dajtež nám to wěděti, chceteli se s námi bíti, tak jakož se napřed píše. A tohoť wám přejem, chceteli i tu zradu Plzenských sobě wzieti, to budete moci učiniti. A my bohdá pána boha wšemohúcieho, kterýž prawdy pomáhá, sobě proti wám ku pomoci béřem, a sprawedlnost KM“ našeho i wašeho pána dědičného. 20. Druhá pamět pana Jana z Rosenberka o jednání swém u krále Jiřího, (po kterémžto s králem se smířiw, od jednoty panské odstaupil). 1466, m. Mai. (Z konceptu w arch. Třeb.) Léta oc. LXVlho třetí neděli w postě. Když sme se w Budějowicích s pány, rytířstwem, s přátely našimi sjeli a obecné dobré zemské jednali, tu sme spolu mluwili a jednali ty wěci. A o ty wěci mluwíce a jednajíce, mnohé řeči byly sú mezi námi, až bylo přišlo na listy a cedule s obú stran; a z toho byl přišel ko- nečný rozstrk; wšak tak potom, že sme se swolili, opustiwše cedule, jednostajně jednosworně abychom wšickni ze spolka stáli, což sě dotýče práw, swobod i oswo- bozenie wšie země, abychom wšickni stáli oni wedlé nás a my wedlé nich; i také Karlšteina, klenotuow, koruny, privilegia, aby tak chowáno bylo, jako za JKM" předkuow; a jestližeby co wiece nalezeno a wyhledáno w těch práwiech bylo, než oč my stojíme: tehdy wěříme JKM“, že nás ráčí při tom při wšem zuostawiti, za- chowati a držeti; a byloliby co kde jinam odloženo, to aby zase k tomu bylo polo- ženo; a my cožkoliwek JKM“ učiniti máme wedle práwa a z powinnosti, to chcme rádi učiniti. A na ty kusy sme wšichni jednostajně swolili, abychom do Prahy jeli, a tu se se wšemi pány, s rytířstwem, než k KM“ přistúpíme, srownali, my s nimi a oni s námi; a tu abychom se sešli a prwé spolu rozmluwili, a rozmluwíc z jedné wuole abychom spolu předstúpili, a zespolka wšickni prosili a žádali, aby

Strana 128
128 JKM ráčila nás při těch našich práwiech, swobodách a oswobození zachowati a držeti jako pán náš milostiwý. A také jest k nám mluweno ode pánów w Budějowicích, chcemeli JKM“ oprawiti, jestližebychom co učinili proti JKM“ neb proti práwu a řádu: a my že sme řekli wedle práwa a řádu učiniti a oprawiti JKM“ i každému dobrému. Wšak tak, aby JKM ráčil prwé obecné wěci naprawiti. A jestližeby JKM ráčil kterému z nás winu dáwati nebo nám: tehdy abychom měli w tom příjezdu wuoli odpo- wiedati neb nechati. Pakliby se nám nezdálo, abychom mohli gleitu požiti a na swá obydlé odjeti; a po tom odjezdu řekli sme JKM“ i každému dobrému prawi býti, jako swrchu psáno stojí. Item když sme do Prahy přijeli, tehdy w sobotu na den S. Kříže (3 Mai) na Králowě JM“ dwoře w dole u weliké swětnici tu sme se wšickni sešli s pány s rytířstwem i s obcí; a to jakož sme se smluwili w Budějowicích, to sme na ně wznesli skrze p. Zajiece a p. Kostku, mluwiec k nim, abychom spolu w tom stáli, jakož jest pak zemská wěc, ježto se nás i wšie země dotýče, a s JKM“ zespolka mluwili a prosili. Tu sme se wšickni spolu smluwili a swolili, abychom před JKM" předstůpili, a z jedné wuole JKM“ prosili se pány, s rytieřstwem a se wší obcí, aby JKM ráčila nás nechati a držeti při našich práwiech, swobodách a wyswobo- zení, jakož JKM“ předkowé předky naše zachowali sú a drželi. A na to wšickni zespolka páni, rytieřstwo i wšecka obec prosili mne, abych od nich s KM“ mluwil a prosil a to z jedné wuole. A na to sme přistúpili před KM. A když sem po- wěděl wedle jich žádosti a poručenie: tu sú wšichni řekli, že to jich jest wšech wuole a k tomu swolujem; a tu jest žádný neodepřel. Tu KM' ráčil dáti odpowěd: žej' to prawé a sprawedliwé, a že sprawedliwého žádáme, a že to chce rád učiniti. A při tom byli s mocí Olkmar od kněze biskupa a Wrabský od p. Zdeňka i od jiných pánów, kteříž sú tu s mocí při tom byli. A na to JKM' mluwil, chcemeli JM' při jeho duostojenstwí, práwiech, swobodách a podlé desk a nálezów panských držeti a zachowati, abychom to JKM“ powěděli. A my sme řekli: že chcme rádi JKM“ zachowati při JM“ práwiech, jakožto pána našeho milostiwého, jediné aby prwé JKM' ráčil naprawiti zemské wěci. A JKM řekl, že to ráčí učiniti a napra- witi. A my sme wšickni JKM“ zespolka děkowali, jako pánu swému milostiwému. A na to sme prosili, aby JKM jednomu pánu zemskému zachowalému hradu Karlšteina, klenoty, korunu, privilegia w moc dal; a ten pán aby pánóm, rytier- stwu i wšie zemi přísahu učinil, aby s tiem wěrně a práwě učinil. A JM řekl, žej' to opatřil knězem Viktorínem. A na to sme sobě uprosili potaz; i wyšli sme na sieň, a tu poradiwše se, i zuostali sme na tom, aby knězi biskupowi a ku pá- nóm přátelóm našim wysláno bylo. I prosili sme p. Zajiece aby k nim jel, a jich prosil, aby sami ráčili přijeti k tomu; a jim se jest nezdálo přijeti. Tu jest kněz B. VII. Akta mezi králem Jiřím

Strana 129
a jednotau panskau w Čechách, r. 1466. 129 Viktorín slíbil pánóm, rytieřstwu i wší zemi s tiem wěrně a práwě učiniti až do wyhle- dánie práw, swobod a wyswobozenie. A ta wěc jest tak zuostawena až do wyhledánie. Tu a potom prosili sú opět wšickni kniežete kněze Konrada a p. Jana Bez- družického, aby jeli ku pánóm, knězi biskupowi, p. Zdeňkowi na Rúdnici, a jich prosili ode pánuow i od rytieřstwa, aby do Prahy přijeli. Tu kněz Konrad a p. Jan přijewše zase, i dali tu odpowěd od nich, že se jim přijeti nezdá. Potom po wšech wěcech zemských zjednánie, což se dotýče pánów, rytieř- stwa i wšie obci práw, swobod a oswobozenie, tu jest p. Jan Zajiec mluwil, a při tom sú byli kněz biskup Olomůcký a páni, o Plzenské, aby mohli také u pokoji zachowáni býti. Na to jest kněz biskup Olomúcký s pány s KM“ mluwil, aby Plzenští mohli při pokoji zachowáni býti, a JKM (aby) ráčil se k nim milostiwě mieti, a jich při pokoji zachowati, a to do Sw. Hawla. A na to KM' ráčil odpowěd dáti, že jich chce do S. Jana w pokoji nechati; a w tom kněz biskup a p. Zdeněk aby k JM“ přijeli, nezdáli se jim do Prahy při- jeti, ale na některý zámek JM“ aby přijeli. Toho se nezdálo knězi biskupowi a p. Zdeňkowi i těm pánóm, jakož spolu sú w záwazku, učiniti. A toho jest p. Zajiec od nich odpieral ode pánów těch, a to se p. Jaroslawem a se p. Ilburkem; a žeby páni newěděli nač lidí odbyti, a žeby toho nemohli učiniti, než aby stánie Plzenští měli do Sw. Hawla pokojné. Na to p. Jan z Rožemberka prosil kniežat i pánów, aby ráčili wedle něho prositi KM“, aby JKM' ráčil s nimi milostiwě naložiti a jich w pokoji do Sw. Hawla nechati; a to aby bylo mocně přestáno na knězi Konradowi i na pánech. A na tu prosbu JM' ráčil jest dáti odpowěd, jakož toho cedule nížepsaná šíře w sobě ukazuje oc. (A.) 1) A ta cedule již nadepsaná donesena jest na Rúdnici k knězi biskupowi a ku pánóm; a tu ode pánów při p. Zajieci dodána jest jim. A opět se jim toho učiniti nezdálo. A na to p. Zajiec přinesl jest jiné cedule od kněze biskupa a ode pánów z Růdnice, jakož pak ty cedule šíře w sobě obsahují oc. A když se podlé těch ceduli nemohlo srownati, tehdy KM k žádosti kniežat a pánów ráčil jest slowy řéci, a řekl před kniežaty a přede pány a před p. Za- jiecem, že Plzenských chce nechati w pokoji až do Sw. Hawla a w pokojném stání, jakož cedule panská nížepsaná šíře ukazuje. A na ta slowa již psaná opět p. Jan Zajiec k knězi biskupowi i ku pánóm na Rúdnici jest jel a ta slowa na ně wznesl. A přijew zase i řekl, že se jim toho přijieti nezdálo: ale přinesl jest cedule, kterakby JKM' měl s pány i s Plzenskými w dobrotiwé stánie wstúpiti, jakož ty cedule teď nížepsané w sobě šíře ukazují, a zase též páni a Plzenští k JM“. A na ty cedule JKM také jest cedule swé ráčil wydati, a těch se jim také přijieti nezdálo. 1) Wiz dále číslo 21.

Strana 130
130 B. VII. Akta mezi králem Jiřím 21. Pamět o tom, co pan z Rosenberka Plzenským uprosil na králi Jiřím. (A.) W Praze, 1466, 9 Mai. (Kopia arch. Třeb.) Na prosbu a žádost pana Jana z Rosenberka, kterůž KM“ učinil jest o Plzenské: Král JM tuto odpowěd dal: že ráčí toho w stání dobrém a pokojném ne- chati s městem Plzní až do Sw. Hawla n. př., s takowúto wšak wymienků: naj- prw budeli moci býti skrze duostojného kněze biskupa Olomuckého a oswiecené knieže kněze Konrada Staršieho Olešnického aneb jiné pány zjednáno, aby měštěné Plzenští skrze ně mohli k milosti J. král. M“ přijíti a w dobrú wuoli uwedeni býti, JM toho neodpierá, a cožby w tom slušného bylo, ráčí přijieti. Pakliby co ne- mohlo až do Sw. Matúše k konci přijíti, tehdy JM' ráčil se k tomuto konečně swoliti, aby na den S. Matúše Plzenští stáli w Praze, a mocně přestali na knězi Konradowi již psaném, na p. Janowi z Rosenberka, na p. Zdeňkowi ze Šternberka, na p. Jindřichowi z Michalowic, na p. Jetřichowi z Janowic a Chlumce, na p. Ja- nowi Zajiecowi z Hasenburka, na p. Wilémowi mladším z Risenberka a z Rabí, na p. Oldřichowi Zajiecowi z Hasenburka, na p. Janowi z Kolowrata z Bezdružic, na p. Wilémowi z Ilburka, a na p. Zdeňkowi Kostkowi z Postupic. A skrze ty nadepsané pány aby to bylo ohledáno, což jest koli mezi JKM“ a měšťany Plzen- skými; a cožbykoli již jmenowaným pánóm za slušné aneb za sprawedliwé se zdálo a wypowěděli, že J. král. M' ráčí to přijieti a učiniti, a od Plzenských též aby se stalo. A jestlipak žeby oč ruozniec byla mezi nadepsanými pány: tehdy k kteréžby straně již řečené knieže kněz Konrád přistúpil, na tom aby přestáno bylo. A jestližeby z již psaných pánów kterého buoh neuchowal, aneb žeby tu býti pro kterů příčinu nemohl: tehdy jiní z nahořepsaných, kteříž tu budů, aby toho plnů moc měli, jakoby wšickni tu byli. A přijmůli tuto námluwu Plzenští měštěné: tehdy KM ráčí je i jich služebníky i poddané při pokoji zachowati do S. Hawla; a měštěné Plzenští i jich wšickni pomocníci, služebníci i poddaní též aby pokoj zachowali k J. král. M“ i wšem JKM“ poddaným i služebnikóm, i také proti wšem pánóm i rytieřstwu i obywateluom králowstwie Českého do času swrchupsaného. A měštěné pak Plzenští mají toho rozmysl mieti do tří nedělí, chtieli w tyto ná- mluwy wstúpiti; a toho w těch třech neděléch odpowěd konečnů J. král. M“ mají dáti, a w třech neděléch ráčí s Plzenskými i jich služebníky i poddanými pokoj zachowati; a Plzenští měštěné proti J. král. M“ i wšem JM“ služebníkóm a podda- ným mají se týmž obyčejem jako swrchu se píše pokojně zachowati. A budúli chtieti Plzenští měštěné to podánie přijieti, a mocně při těch pánech přestati, mají se listem pod pečetmi ctihodnými, i také pod města toho pečetí k tomu přiznati. Pakliby Plzenští nechtěli této námluwy přijieti a ji držeti: tehdy páni nadepsaní

Strana 131
a jednotau panskau w Čechách, r. 1466. 131 aby jim nebyli radni a pomocni. Také jestližeby kteří z těch pánów swrchupsa- ných gleitu k tomu sjezdu žádali, mají jim gleitowé bezpeční od KM“ podlé po- třebnosti dáni býti jakožto i prwé. A wězňowé wšickni s obú stranú zjímaní roky aby měli až do Sw. Hawla n. př. Item w této mieře kněz biskup Wratislawský, páni ti, jich poddaní, služeb- níci i pomocníci, kteříž sú se ještě s KM“ nesrownali, mají celý pokoj od KM“ mieti i JM“ wšech poddaných duchowních i swětských i pomocníkuow. A též zase již řečený kněz biskup Wratislawský, páni s swými se wšemi w témž pokoji k JKM“ pomocníkóm i wšem poddaným duchowním i swětským mají se zachowati, wše wěrně a prawě bezelsti. Actum Pragae, anno oc. LXVI° fer. VI post Stanislai. 22. Zápis na příměří mezi králem Jiřím a jednotau panskau až do 23 Apr. 1467 umluwené. Bez místa, 1466, 3 Oct. (Kopie arch. Třebon.) Léta božieho tisícieho čtyrstého šedesátého šestého, w pátek před sw. Fran- tiškem, stala sě smlúwa skrze nás ze jména Konrada Černého kniežete Olešnic- kého oc. Jindřicha z Michalowic, najwyššieho komorníka králowstwie Českého, Jana Zajiece z Hasenburka a z Kosti, najwyššieho sudieho dworu králowského po Če- chách, a Zdeňka z Postupic, minemistra na Horách Kutnách, takowáto: Najprwé aby stánie bylo mezi Král. M“ a JM“ wšemi poddanými a pomocníky, a mezi knězem biskupem Wratislawským, p. Zdeňkem ze Šternberka, p. Zajieci z Hasenburka oc. p. Wilémem z Ilburka, p. Bohuslawem ze Šwamberka, p. Burianem z Gutšteina, i s jinými jich wšemi přátely, pomocníky i zápisníky, i také s městem Plzenským, týmž wším obyčejem, jakož jest bylo prwé do sw. Hawla ujištěno a utwrzeno. Než oprawce, cožby se w tom příměří stalo, mají býti p. Zdeněk ze Šternberka najwyšší purkrabie Pražský a p. Jindřich z Kolowrat. Pakliby sě oni oč dělili, tehdy kněz biskup Olomucký má býti toho najwyšší oprawce a rozdielce. A to stánie má býti a trwati až do S. Jiřie najprwé příštieho. Item sjezd aby byl w Jindřichowě Hradci na hromnice najprw příštie; a tu kdyžby kněz biskup Wratislawský a páni a přátelé jich k tomu sjezdu jeli, kteřížby gleituow žádali, má jim Král. M dáti gleity a bezpectwie listownie též jako prwé bylo. Item, což z práw a zemských swobod bude wyhledáno, to aby na ten sjezd do Jindřichowa Hradce skrze některé pány a rytieřstwo bylo přineseno; a cožby také kněz biskup Wratislawský a páni takowých wěcí měli, aby tu také přinesli, a tu aby spolu snešeno bylo a shledáno. A byloliby co nalezeno, žeby KM nebo

Strana 132
132 B. VII. Akta mezi králem Jiřím páni a rytieřstwo z čeho wystúpili, to aby bylo napraweno, cožby se stalo od kohokoli proti práwu a řádu i swobodám zemským; tak aby JM při řádu a práwu i swobodách zemských pány a rytieřstwo ráčil zachowati, a jestližeby w čem bylo z toho wykročeno, aby ráčil to naprawiti; a páni i rytieřstwo též aby učinili Král. M“. Item cožby pak stranných wěcí se dotklo, ježtoby KM' měl mluwiti a winu dáwati knězi biskupu Wratislawskému, p. Zdeňkowi ze Šternberka, panóm Zajiecóm z Hasenburka, p. Wilémowi z Ilburka, p. Bohuslawowi ze Šwamberka, p. Burianowi z Gutšteina, i k jiným ke wšem jich přátelóm, zápisníkóm a pomocníkóm, aneboli zase kněz biskup a páni nahořepsaní i jich přátelé, zápisníci i pomocníci také Král. M“ mluwiti a winu dáwati, toho mají mocni býti rozdielce tito čtyřie: kněz biskup Olomucký, Konrád Černé knieže Olešnické, Jindřich z Michalowic a Jan Zajiec z Hasenburka. A ty čtyřie budú mieti slyšeti ty winy, a jakž komu oni rozkáží, to aby naprawili; a oni mají toho mocni býti. A jestližeby z těch tří, totižto kněze biskupa Olomuckého, Konrada Černého kniežete Olešnického, a Jin- dřicha z Michalowic, který z nich pro kterú-koli příčinu hodnú bezelsti na tom sjezdu býti nemohl, tehdy KM miesto toho, kterýžby tu nebyl, bude moci jiného k tomu wybrati a jmenowati. A jestližeby pan Zajiec také tu nemohl beze lsti býti, tehdy kněz biskup Wratislawský a páni přietelé jeho mají jiného miesto něho k tomu wydati týmž obyčejem, jakožto KM; a jakžkoli w které wěci skrze ty čtyři rozkázáno bude, tak má naprawenie sě státi. Item což se jest koli stalo w tomto stání předešlém, nebo gleitech od koho- koli, aneb ještě staloliby sě co do S. Hawla, to má těmi osobami, kteříž oprawce toho jsú, wedle prwnie umluwy ohledáno a rozeznáno býti; a což oni rozkáži komu oprawiti s obú stranů, to má každý skutečně učiniti a naprawiti. A my Jiřie z božie milosti král Český a markrabě Morawský oc. tuto smlúwu swrchupsanů přijali sme a řekli i slowem naším králowským řiekáme w celosti a skutečně zdržeti a zachowati bezelsti. Tomu na swědomie pečet naši králowsku kázali sme přitisknúti k tomuto listu. A my Zdeněk ze Šternberka, Jan a Oldřich bratřie z Hasenburka, Wi- lém z Ilburka, Boh. ze Šwamberka a Burian z Gutštaina tuto smlůwu swrchu- psanů přijali sme a slibujem swú dobrú wěrů w celosti a skutečně zdržeti a za- chowati bezelsti. Tomu na swědomie pečeti naše wlastnie kázali sme přitisknúti k tomuto listu.

Strana 133
a jednotau panskau w Čechách, r. 1466. 133 23. Tas z Boskowic, biskup Olomucký, stěžuje sobě do jednoty panské na ta příkoří, která pro wěrné swé při králi setrwání snášeti musí. Na Wýškowě, 1466, 27 Oct. (Z rkp. Lobkowsk.) Urozeným pánuom, p. Zdeňkowi ze Šternberka, najwyššiemu purkrabi Praž- skému, p. Janowi Zajiecowi, najwyššiemu sudiemu dworu králowského w Čechách, p. Oldřichowi Zajiecowi, bratřím z Hasenburka, a p. Wilé- mowi z Ilburka, bratruom a přáteluom našim milým. Pozdrawenie a modlitba naše, urození páni, bratří a přátelé naši milí! To wieme a o tom nepochybujem, že jest wás dojíti mohlo, kterak před časem někte- rým nám dodána jest bulle Otce našeho najswětějšieho, w kteréž Jeho Swatost nám weliků přísností přikazuje, abychom pána našeho milostiwého Králowy Milosti wšemi obyčeji prázdni byli; předkládaje, že naše obcowánie s JM“ zlý lidem pří- klad dáwá, a škodliwé a Jeho Swatosti netrpěliwé jest. Když sme JM' a to k to- muto minulému sjezdu obeslali, a rady JM“ w tom i rozkázanie žádali, prosiec aby nás té jiezdy k tomuto sjezdu nynie minulému zbawiti ráčil: měl se jest k nám JM milostiwě. Tu ten ktož jest od nás byl poslán, M. Jakub kancléř náš, shledal jest se s tebú, p. Jane, přieteli milý; s kterýmžs mluwil sám od sebe i jiných přátel našich, abychom wěc tu znamenitů a po wšem téměř křestianstwí hlasitů, kteráž jest mezi Králowů Milostí a wámi, wedlé jiných k zjednánie na se wzali; a k tomu že jest to žádost a prosba twá i wšech jiných, abychom toho jinak nikoli nečinili. Pán náš Králowa Milost, maje dosti jiných, k wuoli snad wašie, k témuž swolil, i tak po témž našem poslu wzkázal. Wiete wy to wšickni, dokudž sme my sobě wolni byli a listy takowými nesúzeni, že sme obecnie dobré pána swého, i wšech obywateli koruny našie, wlasti i jazyku našeho s dobrú myslí, w tom nic nelitujíc jednali: ale k tomuto račte sami raditi, poněwadž nás také wěci potýkají, kady my muožem w tu wěc wjíti, aneb tu jednati, majíce pána swého wšemi běhy prázdni býti? Wie pán buoh a swědomie naše úmysl náš we wšech těch wěcech, kteréž sme po wše časy s JM“ jakožto pánem swým jednali, bez poskwrny že jest wždycky byl, a ke wšemu slušnému a dobrému wedl a té koruně poctiwému. Také teď kterýsi den lístek od Jeho Swatosti nám dodán, kterémuž breve řiekají; w tom nám JS wšelijaká jednánie kostela našeho což se statku tělesného dotýče zapowiedá; jakobychom již nějaký zhůbce a marný útratce toho zbožie a wládařstwie byli. Muožete opět rozuměti, zwláště wědůc potřebu naši a toho kostela, při kterémž powahy rozličné powstáwají a jedno druhým se musí hraditi, druhdy přibyti, druhdy ubyti, a časem prostě pánu bohu a štěstí sě poručiti. Bychom my pak pro každú potřebu, kteréž nás rozličné potýkají, k Otci

Strana 134
134 B. VII. Akta mezi králem Jiřím swatému měli státi, nežby sě nám posel zase wrátil, a rozwáženo bylo, zisk-li či ztrátu ta wěc na sobě má, žebychom snad obojieho neseznali. Kudy my opět, w takowé newuoli jsúce, muožem kterú práci podstúpiti, kteráž útratu nese, strach tento před očima majíc, a wědúc, coby z toho pojíti mohlo, a jaké nástrahy a osidlé se nám připrawují? jakož i toho breve wám přípis posieláme. A protož milí páni bratřie a dobří přátelé, ráčíteli w čem našie práce požiti, račtež o to státi před Otcem Swatým, ať jsme k swobodě dřewnie nawráceni. Za to my s pilností prosíme; neb k JS“ wyprawiti mieníme, a proti řečem, kterýmiž sme osočeni, newinu swů JSw“ ohlasiti. A wám wěříme, že w tom naši swědci budete psaním swým, žeť sme křesťanského zlého bohdá nic nejednali, a wšem wuobec, pokudž sme najdále rozuměli, při JM“ jakožto pánu našem milostiwém dobře činili. Toho JM' i wy swědomi máte býti. Také kostel náš jest na oce, ochudililiť sme jej, či co jiného. Týmž my wám modlitbami našimi a přátelskú dobrú wuolí, dáli nám pán buch živu býti, wěrně oplatiti se mieníme. Dán na Wýškowě, w pon- dělí u vigilii Swatých Šimona a Judy apoštoluow božích, annorum domini oc. Tas z božie milosti biskup Olomucký. Sexagesimo Sexto. 24. Páni jednotníci napomínají pana Jana z Rosenberka, aby dle žádosti papežowy a legatowy, i také dle zápisu swého, k jednotě panské skutečně se připojil. W Jindř. Hradci, 1467, 9 Febr. (Orig.) Urozenému pánu, p. Janowi z Rosenberka, příteli a zápisníku našemu. Službu swú wzkazujem, urozený pane, příteli a zápisníče náš! Teď posie- láme přípis ortele a odsudku najswětějšieho Otce swatého, a list duostojného kněze legáta JM“, kterýž tobě i nám swědčí; jimž srozumíš. I napomínámeť tě a žádáme wedle powinnosti wiery křesťanské, i také podlé zápisu twého a pečetí twé, aby tomu dosti učinil, a tak sě k nám měl, aby nám potřebie nebylo šíře toho ohla- šowati a na tě najswětějšiemu Otci swatému i Jeho Swatosti wšem kardináluom, ciesaři Římskému, i jiným králuom, kniežatuom a pánuom křesťanským žalowati. Toho žádáme od tebe konečné odpowědi listem twým po tomto poslu. Neb bychom wždy ještě nepřáli, by měl w takowé škodné wěci dále wpadnúti, jakož jim rozumíš, leč sě sám toho chceš dopustiti. Ex Novadomo, ipso die S. Apol- loniae martyris, anno oc. LXVII°. Zdeněk ze Šternberka najwyšší purkrabie Pražský oc. Jan z Hazmburka a s Kosti, najwyšší sudie dworu král. po Čechách, Oldřich z Hazmburka a s Kosti, Bohuslaw ze Šwamberka, Wilém z Ilburka, Heinrich Starší z Plawna, Děpolt z Rismberka, Jaroslaw ze Šternberka, Jindřich ze Hradce, Burian z Gutšteina a na Nečtinách, Henrich mladší z Plawna, Linhart z Gutšteina a na Klenowé, a Dobrohost z Romsperka.

Strana 135
a jednotau panskau w Čechách, r. 1466, 1467. 135 (Tentýž den psali titíž zápisníci list německý panům Bernhartowi hraběti na Šaunberce a p. Reinprechtowi z Walsee, posílajíce jim přípisy odsudku papežowa, listu legatowa, a listu jich wlastního p. Rosenberskému dnes psaného; prosice, aby se přičinili, aby p. Jan Rosenberský w zápisu jednoty jejich stál, a swé duše i swé cti nezawodil. Podepsali se nejprw Jošt biskup Wratislawský, kterýž se byl w listu předešlém nepodepsal, a pak pořádkem ostatních 13 zápisníků, we Hradci Jindři- chowě, den S. Apollonie.) 25. Pamět do desk zemských zapsaná o swobodách zemských králem Jiřím na sněmu obecném potwrzených. (W Praze) 1467, 27 Febr. (Z rkp.) Quinto libro Johannis Plana. G. 6. Serenissimus Princeps et Dominus, D. Georgius Dei gratia Bohemiae Rex etc. zapsati kázal tyto wěci wdolepsané: O Berni. Najprwé: že berně na zemi České žádati ani bráti nemá bez swolenie zem- ského JM ani jeho budúci králowé Čeští, než tak wedle toho zpuosobu, jakož prwotní králowé Čeští obyčej bráti měli; jakož pak listowé od předkuow JM“ krá- luow Českých na to wydaní swědčie. O úroky. A o úroky, kteříž sú dáwáni JM“, též JM' kázal utwrditi a utwrzuje dskami týmž wším obyčejem a mocí zápisu tohoto, jakož jest slawné paměti král Ladislaw předek JM“ utwrdil dskami. A registra ta, po kterýchž sú nynie úrokowé bráni, že JM chce je hned kázati spáliti. O wojnách. Item o wojnách též že JM k žádným wojnám nutiti nemá pánuow a rytieř- stwa země České mimo řády a práwa prwotní; jakož králowé prwotní Čeští za- chowali pány a rytieřstwo, též JM chce sě zachowati, a mimo to k nižádným wojnám on JM ani jeho budůcí králowé Čeští nutiti nemají. O kladenie we dsky. Item. JM toto powolenie učiniti ráčil jest, aby potom páni a rytieřstwo mohli swobodně kupowati wšelikteraké dědiny swobodné od měšťan, dědinníkuow a sedlákuow. A ty dědiny, kteréž by tak kúpeny byly, mají kladeny we dsky býti pánóm a rytieřstwu, aniž třeba bude powolenie k tomu žádati KM“.

Strana 136
136 B. VII. Akta mezi králem Jiřím O úředníciech cizozemcích. Item že JM' ani jeho budúci králowé Čeští nemají na zámky a úřady zemské cizozemcuow sázeti. O odúmrtech. Item o odúmrtech tak JM' kázal zapsati: že odúmrti wšelikeraké JM' dáwá těm, kteříž JM za to prosie. Ale že to stojí na súdě dworském a na páních, kteříž w súdu dworském sedají, jestližeby to bylo přisůzeno súdem dworským, což by JM“ za odúmrt dal komužkoli, tehdyby jemu ostalo; nebo JM' nedáwá než to, k čemuž by práwo měl. A w té we wšie wěci JM ráči sě zachowati ku pánóm, rytieřstwu i ke wšie zemi tak, jakož JM“ předkowé zachowáwali sú sě králowé Čeští. A páni i rytieřstwo mají sě také k JM“ král. práwě zachowáwati, jakož sú předkowé jich k předkóm JM“ králóm Českým sě z starodáwna zachowáwali. O grošiech a zlatých. Item že JM' ráčí kázati groše u Hory dělati takowé w této mieře, a to s radú pansků i wšie země, aby zlatý Český, Uherský a dukát byl po pětmezcietma grošiech, a aby těch pětmezcietma grošuow za zlatý stáli a zlatý za pětmezcietma grošuow sprawedliwě; ale to bez pohoršenie práw starodáwních. O fersuchary. A o fersuchary má sě tak státi, jakož list ciesaře Karla a krále Wáclawa swědčie, ale wšak bez pohoršenie práw, kteréžby páni a zemané z starodáwna měli o to což mezi sebú s obú stranů činiti mají. Super hoc nuntii ad tabulas ex parte Regiae Majestatis referentes praemissa fuerunt: Joannes de Rosenberg, Leo de Rosenthal supr. magister curiae regni Bohemiae, Henricus de Michalowic supr. camerarius, Theodoricus de Janowic et de Chlumce supr. judex ejusdem regni, Wilhelmus junior de Risenberg et de Rabij, Henricus de Kolowrat et de Buštiewes, Zdenko Kostka de Postupic magister monetae regni Bohemiae. Actum anno domini MCCCCLXVII°, fer. VI“ post Matthiae apostoli. 26. Zdeňka ze Šternberka list odpowědní a stížný proti králi Jiřímu. Na Zelené hoře, 1467, 2 Mart. (Kopie arch. Třeb.) Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Jiřiemu králi Českému a markrabi Morawskému, pánu milostiwému. Najjasnějši králi a pane, pane milostiwý! Službu swú Waší Milosti wzkazuji. Jakož mne Waše M o tomto sněmu bohdá neduowodně haněl, žebych já jednal, aby město Střiebro wypáleno bylo, a že ste toho, kterýž to na mne prawi, u wězení od roku jměli a jmáte, a že ste mne w tom šanowali, jako úředníka

Strana 137
a jednotau panskau w Cechách, r. 1467. 137 wysokého, pána zemského a služebníka swého: jakž jsem žiw, Waším služebníkem přikázaným sem nebyl; i sprawedliwě ste mne šanowali, neb jistě wiete, že tiem winen nejsem. Ale poněwadž na mne smyšlené a neduowodné jiné wěci prawíte: by to prawda bylo, dáwno byšte toho na mne nebyli tajili. Také mne dotýkáte, žebych Wám čtyřikráte přísahu učinil: toho nikdy nedowedete. Udělal sem přísahu do raddy: a dokudž sem radiewal, radiewal sem práwě před bohem i před lidmi, ježto ste Wy toho čest i tato koruna miewali počestnější a užitečnější než nynie. A kterýžť úřad zemský mám, za krále Ladislawa slawné paměti pána našeho milosti- wého, jehož duši pán buoh rač milostiw býti, učinil sem wedle úřadu swého pří- sahu. Potom za Wás ji sem neobnowowal: než tak ste mne při prwní přísaze nechali. A bych pak obnowil, protoť sem bohdá proti přísaze swé ani proti úřadu swému nic neučinil. Než Wy králi rádi byšte mi k hanbě mluwili: ale děkuje pánu bohu nemáte co w prawdě. Také ste řeč postawili o Wittemberském; dobře že sem se w těch we wšech wěcech měl jako dobrý člowěk, chtě rád widěti, aby pod Wámi země zkažena nebyla na práwiech, swobodách i na statciech; i nemáte mne proč haněti. Také mne dotýkáte, že bych já zawedl ty dobré lidi u Wiedně u šturmu. Ufám to bohu, bohdá, že sem já jakžiw žádného nezawedl. Takéť sem já lidmi newládl než swými. Nebť jest tu Ciesařowých třikrát wiece dobrých lidí bylo, než Wašich; a kteřížť sú Waši byli, těmiť jest syn Wáš kněz Viktorín wládl. Než hrdlem swým já co sem měl učiniti, wedlé jiných dobrých lidí učinil sem, jako dobrý člowěk; ježto jest swědomo mnoho dobrým lidem těm kteříž sú při tom byli, a snad některým líto ktož mi toho nepřáli. Než jest wěc wědomá mnoho dobrým lidem, co jest kněz Albrecht slawné paměti o té wěci rozpráwěl o nás mezi dobrými lidmi, co ste Wy JM“ z swého wojska rozkázali; ježto tomu muožete rozuměti, skrze Wás-li sú ti dobří lidé o swá hrdla zawedeni, čili skrze koho jiného? A také mne dotýkáte, žebych já kletby anebo processy na Wás jednal. Wiete to králi dobře, od kolika let Wás napomínají Otec Swatý prwnější i nynější, i jiní znamenití preláti; a o které wěci Wás napomínali přísahami Wašimi, pečetí Waší, i jiných dobrých znamenitých lidí pečetmi. I chcete to na mé přátely a na mne uwesti, čím jste sami winni. Také wiete to dobře, když ste takowé přísahy a zápisy na swatém čtení činili, pod pečetí Waší, i jiných znamenitých osob pe- četmi se zapisowal: žeť sú přátelé moji ani já o tom nic newěděli, a za to mám, i wšechna země, kromě těch několika osob, kteříž sú s Wámi tu a při tom byli. Také mne dotýkáte o měšťanech Plzenských, žebych já je k sobě přiwinul. Wiemť já to dobře, žeť město Plzeň mé nenie. A když ste se Wy města Plzenského chtěli zmocniti a ty wěci puosobiti, za to mám že ste to od Plzenských šíře sly- šeli, proč sú se toho dopustiti nechtěli. Tehdyť sem já té chwíle u weliké nemocí a kázni boží ležal, o těch wěcech nic newěda. Oniť sami o swú čest mluwiti

Strana 138
138 budú. Než králi, najdete toho wiece na dobrých lidech, žeť se nebudú chtieti dáti o swé duše připrawowati Waším zawedením. Jakož ty wěci široce w jiných zemiech i w této zemi již jdú a již se hlásí a ohlašují. A proč na tuto zemi kletby jdú? A teď Wám přiepis toho wyznánie posielám, na čem jest ten zločinec umřel; a kteří sú dobří lidé při tom byli, při jeho smrti. A Wy ste mě krajčiemu Wašemu Martinkowi haněti kázali, bez winy; a když o to w neděli s bratrem mým p. Mi- chalcem služebníci moji mluwili, kterak Wáš krajčí listy o mně po pranéřich tepe i jinde mne nešlechetně a neprawě haněje, abyšte to zastawili a nedali mi takowé neslýchané křiwdy činiti: králi, měli ste se w tom jako ten, ježto se s Waši wolí dálo. Neb i potom na mne ten krajčí listy bil, dotýkaje mne mnohými i nešle- chetnými zradami, i rodu mého bez winy; jakž o tom dobře wiete. A jáť bych králi také dosti chlapuow nalezl, kteřížby Wás ještě wiece haněli, než mne Wáš krajčí haní. A wiete dobře, že mi se we wšem weliká křiwda děje. I muožete rozuměti tomu, žeťbych já také uměl rozkázati psáti: ale ještě nechci. Neb mi jest mé cti tak žel, jako komu na swětě. Dále, králi, nechtěli ste slyšeti poselstwie našeho, kteréž od urozených přá- tel mých i mne učiněno jest na ten sněm do Prahy bylo; neb jest s těmi pány a zemany na tom w Hradci zuostáno, abychom na ten sněm poslali. A kdož zlý nebo dobrý chtěl o nás co zlého mluwiti a nás haněti, tu sú wšickni wyslyšáni byli a swobodu jměli; ježto před bohem i před lidmi weliká křiwda nám se dála. A ten Bohuše z Drahobuzic mluwil před Wámi, žeby poselstwie naše pletichané a klamawé bylo. To ste Wy králi ty wšechny wěci přezřeli, a dali ste nám taků křiwdu činiti, bez boha a bez práwa. Netoliko také poselstwie o zemské dobré a o naši sprawedlnost, ale o jiné desetkrát lehčejší wěci ciesař Římský JM', duo- stojnější jsa nežli Wy králi, milostiwě služebníky naše wyslyšal a wyslýchá, i jiní křesťanští králi Jich Mr. I protož králi, poněwadž jsi pán náš tak nemilostiwý, a že slyšíte ty, kteříž nás bez winy haněji, a našich sprawedliwosti slyšeti nechtiece: ale musíme se tu poddati, kdež se nám tak dobře stane jako těm, kdož o nás křiwě a neprawě mluwie. Ex Zelená Hora, feria secunda post dominicam Oculi, anno oc. LXVII°. Zdeněk ze Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský oc. B. VII. Akta mezi králem Jiřím 27. Králowna Johanna psaním ku p. Zdeňkowi ze Šternberka pokauší sě ještě o smírliwé mezi oběma stranami sjednání. W Praze b. d. (1467, m. Mart.) (Kop. arch. Treb.) Johanna z boží milosti králowá Česká oc. Urozený wěrný milý! Jakožs nám po Kobianowi a Mrakšowi wzkázal některá

Strana 139
a jednotau panskau w Čechách, r. 1467. 139 podáwanie, co se KM“ pána a manžela našeho najmilejšieho, tebe i jiných přátel twých dotýče, tomu sme porozuměli, ale ne dokonce; wšak hledice obecnieho dobrého, i také k twé prosbě, wznesli sme ty wěci na JM králowskú podlé waší potřebnosti, i swů sme přímluwu w tom učinili, aby JM nám w tom swú wuoli ráčil dáti, abychom w tom pracowali a tu wěc k dobrému konci přiwesti mohli. Tu JM' předložiw široce co škodného jest z takowého prodléwánie šlo, wšak JM králowská naší pilné prosbě dal jest nám to wše konečně w moc, co se stranních i obecných wěcí mezi JM“, tebú a twými přátely dotýče. Protož chcešli ty také o ty wšecky wěci obecnie i strannie na nás mocně přestati, i swé přátely k tomuž wésti, dajž nám to listem swým wèděti: a my s pomocí boží to na se wziti chceme, tak se w tom mieti a tak jednati budem, aby napřed pánu bohu čest z toho šla, obecnímu dobrému slúžilo, KM“, tobě i přátelóm twým k dobrému konci přišlo. A jestližety již tak učiniti chceš, a po těchto posléch i listem twým nám wěděti dáš bez meškánie, tehdy sme na JM“ to již obdrželi, že JM od S. Jiřie do dwú nedělí ráči w dobrowolném stání se zachowati, aby w tom času ty wěci s pomoci boží mohly býti zjednány. A ty také s přátely swými aby se též w témž příměří zachowal až do téhož času, a w listu swém nám o tom wěděti dal. Dán w Praze oc. Urozenému Zdeňkowi ze Šternberka. 28. Krále Jiřího list odpowědní proti Zdeňkowi ze Šternberka. W Praze, 1467, 20 Apr. (Kop. arch. Třeb.) My Jiří z božie milosti král Český oc. Tobě, Zdeňku ze Šternberka. Wědětiť dáwáme, že sme tě w swú nemilost wzeli, pro příčiny a winy twé, kteréž teď tobě wypisujem: najprwé, že jsa úředník i radda naše, nezachowal's se k nám tak jakož na tě přislušelo, a neslušně a ne- prawě proti nám jakožto králi Českému pánu swému se jmáš. I také že jmaje podlé swého úřadu Pražského purkrabstwie práwa dopomáhati proti těm, kdožby proti práwu činili: ty pak těm, kdož swú wuoli proti práwu wedú, jakožto Bu- rianowi z Gutšteina, jeho swéwolnosti pomáháš a jej zastáwáš. I žes ty zrádné Plzeňské, kteříž sú nás o město naše Plzeň zradili a připrawili, k sobě přijal, jim radu a pomoc dáwáš. I pro takowé twé neslušné běhy a twá předsewzetí, s boží pomocí a přátel, pomocníkuow, poddaných i služebníkuow našich, chceme tě zjewně a swětle, po wyjití tohoto stánie z toho trestati, jakž na to slušeti bude. Dán w Praze, w ponděli před Sw. Jiřím, anno oc. LXVII°.

Strana 140
140 B. VII. Akta mezi králem Jiřím 29. Krále Jiřího list odpowědní proti Burianowi z Guttenšteina. W Praze, 1467, 20 Apr. (Kopie arch. Třeb.) My Jiří z božie milosti král Český oc. Tobě Buriane z Guttenšteina na wědomie dáwáme, že sme tě w swú ne- milost wzeli pro příčiny a winy twé, kteréž tobě teď wypisujem: najprwé, žes taků smělostí řád a práwo zemské, zlehčuje nález panský, cožť jest w súdu zem- ském nalezeno a rozkázáno o zbožie sirotkuow Caltowých, opowrhl, swé wuole a moci proti práwu zemskému užíwaje. I také, že se proti nám, jakožto králi Českému pánu swému, jsa poddaný a radda naše, neprawě a neslušně máš. I také, žes ty zrádce Plzenské, kteříž sú nás o město naše Plzeň zradili a připrawili, fedrowal, radu a pomoc dáwaje. I pro takowé twé neslušné běhy a twá předse- wzetí, s boží pomocí a přátel, pomocníkuow, poddaných i služebníkuow našich, chcem tě zjewně a swětle po wyjití tohoto stánie z toho trestati, jakož na to slušeti bude. Dán w Praze, w pondělí před Sw. Jiřím, anno oc. LXVII°. 30. List odpowědní od Pražanůw proti Zdeňkowi ze Šternberka. W Praze, 1467, 23 Apr. (Rkp. na radnici Pražské.) My purkmistr a radda i wšecka obec starého města Pražského, tobě urozený pane Zdeňku ze Šternberka wěděti dáwáme, že chcme twoji nepřietelé býti i twých wšech synów, i wšech služebníków twých, i wšech lidí poddaných duchowních i swětských, wedle najjasnějšieho kniežete a pána, pana Jiřieho krále Českého, markrabi Morawského oc. pána našeho najmilostiwějšicho; a to z té příčiny, ježto sám wieš, že skrze tě pokojnost této země našie České, a řád a práwa ruší se ježto nám se zdá, že wedle úřadu swého a přísahy swé a jakožto radda JKM“ měls a mělby k tomu, totižto ku pokoji a k práwům pomáhati. Protož swú čest proti tobě ohražujem a proti wšem swrchu dotčeným, a wedle swrchu dotčeného pána a krále našeho w míru i newmíru státi, a dále ničímž winni nechceme býti. Dán w Praze, we čtwrtek den S. Jiří, let božích tisícieho čtyrstého šedesátého sedmého. 31. List odpowědní služebníkůw pana Zdeňka ze Šternberka proti králi Jiřímu. Na Šternberce, 1467, 23 Apr. (Kop. arch. Treb.) My Rús hajtman na Šternberce, Žich z Opatowa, Mikuláš z Opatowa, wy- střieháme se proti W. Jasnosti, najjasnější králi Jiří oc. i proti Wašim wšem slu- žebníkóm, pomocníkóm i poddaným, i se wšemi swými pomocníky i služebníky

Strana 141
a jednotau panskau w Čechách, r. 1467. 141 swětskými i duchowními, wedlé uroz. pána, p. Zdeňka ze Šternberka, najwyššieho purkrabie Pražského, pána našeho milostiwého, a swú čest ohražujem, že W. král. Jasnosti i wašich wšech chceme nepřietelé býti, a wedlé pána našeho JM“ chceme w mieru i w nemieru státi, dokudž jsme w službě u JM“. Datum in Šternberk, fer. V. die Georgii. W táž slowa a pod týmž datum psali: 1. Jindřich Růs z Čemin, Oldřich Štegar z Mirowic, Wilém z Němčic. 2. Jindřich Wayrek z Rizmberka, Borotin z Wesce, Jetřich Škola z Jieřně. 3. Oldřich z Podwek, Ondřej Děwečka z Šidlowa, Wáclaw Ocásek z Pozdyně. 4. Tunczolt z Fundrolsinczt, Gabriel z Czabiczar, Kuncz z Fumaczt. (sic) 32. List odpowědní a tuhé domluwy od pana Ctibora Towačowského z Cimburka proti biskupu Olomuckému, Tasowi z Boskowic, který také králi Jiřímu byl se zpronewěřil. Bez datum (r. 1467, s počátku m. Jul.) (Z rkp. Lobk.) Stibor oc. duostojnému w boze otci, knězi Tasowi biskupu Olomúckému, tiemto listem známo činím: že znamenaw záhubu swú a jsa k tomu přinucen, pro hruozy a přinucowánie a mnohé nabádánie nepokojné bratruow i přátel wašich, k tomu na psanie swé, kteréž sem před tiem psal, odpowědi nemaje, ač nerád, ale bezděky, pro waši zlú wuoli, tiemto listem čest swú ohraditi musím. I diwná mi jest to wěc, že stojiece prwé o pokoj a řád země této, již ste to zpět obrátili, oheň, mord lidský i ženský, neslýchané záhuby již ste počali, ježto pohanským málo odoláwají, Kristowi následowníci chtiece býti slowem ale ne skutkem. Wiece na- sledujete ustanowenie Mahometowých, nežli přikázání božských; nebo Mahomet při- kázal jest, ktož komu die newěříciemu jako jest Mahomet wěřil, co o wieru, aby hned zamordowal, a mečem wiery hájil: ale pan Ježíš Kristus přikázal jest s po- korů nepřátelóm strpěti wšeliké bezprawie, a proti nepřieteli odpustiti winu sedm- desátkrát a sedmkrát; a kdyžby we jméno jeho poslaných nepřijeli, wětšie pomsty nekázal jest učiniti, než na swèdectwie z obuwí swých prach na praziech jich wy- biti, a dalli kto poliček w líce jeho, aby nasadil druhého. Proto múdrý se z prawdy hněwati nemá; ale wšecky wěci radú a rozumem rozwážiti. Kde jest nynie rozum twuoj, kde jest nynie wýmluwa twá, kde jest nynie práce a úsilé twé? Rozum, jímžs se domniewal wšecky předjíti, wýmluwnost, chtě ji každému odolati, práce twá, chtě jí daleké cesty zputowati, rozšiřuje w řečech swých a lahodě wšecko porozenie tejto doby medowými slowy nerozumějícím: již pak se to wšecko na tobě opak shledáwá. Za medowá slowa jedowatá proti králi pánu swému i přidržejícím se Jeho Milosti, za múdrú wýmluwu s lidmi nešlechetnými obcowánie,

Strana 142
142 B. VII. Akta mezi králem Jiřím za dalekost cesty blízké přihlédánie k ohňóm, k mordóm i k nešlechetným skut- kóm. Nemněj, bychť toho bez prawdy dotekl; neb wědomá wěc jest, že při- kázaní Kristowu swrchu dotčenému odporny swé obce býti dopúštieš, a wedeš miesto pokory bujnost w oděnie, miesto poličku strpenie mord a proléwanie krwe křesťanské, miesto wybitie prachu z obuwi oheň we wsech na chudé lidi z swých ruků wypůštěji, miesto odpuštěnie sedmdesát a sedmkrát, ženy swýma rukama rúbají a šestinedělky z loží wymietaji. Dotkni tu sebe, jestli na tobě infula sw. Augustina. Bojím se, spíš biskupa židowského Kaifáše, kterýž jest rozkázal bojně w oděnie kročiti sebe poslúchajícím pro krew sprawedliwú, domniewaje sè tiem slůžiti bohu. O pro buoh, rozpomeňte se a wzhlédněte w zrcadlo lidí předešlých, co jim chwáleno a co jim hyzděno, pána a krále wašeho nezapomínajte, čím jste Jeho Milosti powinni, to w srdci rozwažte; neroďte býti knězem Trojanským, kte- rýž ukradl jest z chrámu Pallas k zkáze wlasti a města swého; neukrádajte toho Pallas, jenž se wykládá sladký pokoj: ale okažte se wěrnú Judyt, kteráž jest pro wlast nebezpečně čest i hrdlo swé wážila; též i Judas Machabaeus činil až do smrti. Zdá se mi, žes týmž powinowat, wěda tajné a skryté rady krále a pána swého, jichžto těžko jest mně myslí dosáhnúti. Neobcuj s těmi, ježto tajné a falešné jidášné zrady o Jeho král. Jasnosti skládají, a nad swými přísahami wysoce se zapomenuli; nechwal zlým zlého, nemlč dobrého; okaž sě podlé urozenie swého smělým w prawdě, podlé učenie swého hotowým k jednotě. Ale bojím se, že tato má napomínanie tobě jsú nowa a nepříjemna: neb chceš se wiece líbiti lidem nežli prawdě. Nediwím se tomu: nebo málo nalezeno býti muož ruoznic a wálek, by skrze kněze a ženy počátku neměla; i nejsili této ruoznice hlawa, ale wždys jie prst. A protož napomanul sem tě, což sem najkratčeji mohl, to na mysli maje, žes mi w přiezni. Ale nepřátelsky bratr twuoj mi činí, i králi pánu mému naj- milostiwějšiemu jest odpowěděl s twého zádušie, kteréž ty od králuow a předkuow i krále pána našeho nadáním držíš. Chtě w tom swů čest opatřiti, tiemto listem sám swú, swých služebníkuow, pomocníkuow, lidí poddaných swětských i du- chowních čest ohražuji, a ničímž nemiením powinowat býti proti tobě i twým wšem poddaným, což w těchto mierách počínati budu.... 33. Tas biskup Olomucký panu Ctiborowi na předešlé psaní odpowídá. W Olomauci, 1467, 9 Jul. (Z rkp. Lobk.) Protasius z božie milosti biskup Olomúcký: urozenému pánu, panu Stiborowi z Cimburka, bratru milému! Urozený pane, bratře milý! List twuoj odpowědný twých wýmluw dobře dlúhý sme četli, w kterémž netoliko krawám našim, ale i cti odpowiedáš, a nám

Strana 143
a jednotau panskau w Čechách, r. 1467. 143 té bez winy wysoce, wšeliké přiezně sic dobré i přirozené zapomenuw, dotýčeš. Welmi nám toho, a do tebe wiec než do jiného, žel, a býti má. Welmi bychom rádi, by takých smysluow nestatečných na někoho jiného chowal, wěda dobře, žeť my takowí nejsme ani bohdá budem kdy. Než což činíme, k tomu jsme diel bez- prawím welikým, kteréž se nám a kostelu našemu děje, bráním, mordy i pálením za naše weliké a mnohé wěrné služby Jeho Milosti i obecnému dobrému připraweni, kterémuž sme wždy rádi pomáhali. A by nás také bylo poslúcháno tolik, jako toho krwe nenasyceného Rokycana a snad někoho k tomu, nikdy by wlast naše w swé krwi se tak nekochala; jakož to pak wšem dobrým lidem swèdomo. A cožť jest nám tajně kdy swěřeno, w tom sme sě wždy měli jako člowěk dobrý; pakliby sě komu zdálo co jiného, a nám ten to napsal, neb z toho winu dal, na to bychom odpowěd dali. Druhé, powinnost naše weliká a welmi weliká, ta nás k tomu pudi, kterúž sme pánu bohu napřed, a Otci swatému zawázáni, ne jednú ale mnohými přísahami; jakož sme wždy oswědčowali, že nám jinak učiniti nelze, než Jeho Swatosti poslúchati. A by Jeho Milost též učinil, jakož toho pak powinowat jest z mnohých záwazkuow, i z toho že král křesťanský chce slúti, nikdy bychom té žalosti na sobě a na swé zemi newiděli. A protož bratře milý, poněwadž při křiwú umieš ozdobiti, této porozuměje, takého nešlechetného hanènie přestaneš, a ne s naši cti, ale s našim statkem wáleti budeš. A wedlé toho, jakož se zdá, žes swů čest dobře opatřil, k kteréž my tobě nesaháme, nám téhož přieti budeš, ať to, což jsme powinni wedle duostojenstwie našeho, tak činíme. Neb to dobře wěděti muožeš, žeť twé i takých k tobě podobných hanění, kdež se to w křesťan- stwí roznese, čest naše jest, kteréž sme my sobě wždycky wiece wážili, než řád twého i s jeho následowníky Rokycana. A na to také mysl, žeť pře naše nenie, než toho, ktožť jest nás wšecky sliby swými zawedl, těm, jakož ti prawi, kterýmž se zawázal, dosti nečině, abychom se oň tak wadili; abychom po něm, neb dalliby pán buoh jeho kdy s Otcem Swatým sjednání, jakož se pak i o to pracuje, přá- teli býti mohli. Dotýčeš našeho duchownieho statku, žeť se s něho odpowiedá: tuť se nenie čemu diwiti. Wšak jest toho prwé dosti býwalo, a tohoť jest otec twuoj, náš milý přietel nebožtík dobře swědom byl. Nebť my, jakož i náměstkowé naši bezprawi tomu welikému, kteréžť se nám děje proti bohu i wšemu práwu, že ste nám statek swatých našich a dědici, Wáclawa, Wita a Christina a jiných roz- trhali a dědičně zawázali, doufanie w jich orodě majíc a w milosti pána wšemo- húcieho, že jeho zase na wás dobudem, a neb to, což na nás pán buoh pro naše hřiechy dopustí, trpěti budem. A shledáte, že swého nasadíte, poněwadž se jeho wám chutí chce, že jeho z rosola nezažiwete. Myť tobě bez písma píšem: ale muožeš tomu dobře rozuměti, žeť swého darmo nedáme. To pak s swým towa- ryšem panem Dobešem jednati budete; a myť za tiem pánu bohu poslúžíme. Ktožť

Strana 144
144 B. VII. Akta mezi králem Jiřím jest Jeho Milosti k této wálce radil, odpustiž mu pán buch: než myť tú krwi winni nejsme. A tiem jist buď bratře milý, ačť sě nám a kostelu našemu křiwda a škoda stala weliká, přijdeliť k čemu, žeť námi ruoznice bohdá žádná nebude: ale to wěz, žeť na nás nic nezáleží, neb jsme my pro Jeho Milost welmi we zlém domnění. Dajž pán buoh, aby dobře bylo. Dán w Olomúci, we čtwrtek po S. Prokopè, let božích oc. LXVII°. 34. Pan Ctibor téhož biskupa, pokrewného swého, ještě tužší domluwau stíhá. W Přerowě, 1467, 11 Jul. (Z rkp. Lobk.) Duostojný oc. Odemne Stibora oc. Psaní twé, kteréž na list muoj odpisuješ, přečet, w něm sem srozuměl, žeť ne wšecko odemne příjemno jest, jakož sem i prwé toho dotekl, že se snad z něčeho hněwati budeš. Již se w skutku nalezá. Neb mne w nedostatečných smysléch nesmyslného nazýwáš, a na jiného než na se chowati toho welíš, a s twým statkem, ale ne se ctí wáleti welíš. Jáť s twú ctí newálém ani wáleti chci, jedné ty sám s ní newálej. W tomť já se znám, žeť w rozumech malý jsem a w učení nedospělý: ale diwné mi to, že ty, (jenž) w učení a w múdrostech chceš dospělý slúti, tak ostře kážeš hlúpost mú. Ježto mi sě zdá, žeby pod někakým přikrytím měl mi kázeň dáti, abych tak na jawo swé hlúposti do sebe newěděl, než něčeho múdřejšicho do sebe se domněl. Ale poně- wadž mne sobě tak nesmyslného béreš, chci to k sobě přijieti příslowie, že »blázen a dietě najspieš prawdu powie.« Snad sem něco prawdy napsal, a tiem sem za nemúdrého položen; neb lidé najspieš se o prawdu hněwají i jiných dotýkají. Kus ten kterýž píšeš, že což činíš, žes k tomu přinucen welikým bezprawím; a druhý, by tebe poslúcháno bylo, a ne Rokycana a někoho k tomu, žeby nikdy wlast naše w swé krwi se nekochala: ta oba kusy podobna jsta k sobě, protož na oba se krátce odpowěd dáwá: By biskupa Wratislawského a biskupa Olomúckého, pana Zdeňka ze Šternberka a jiných k tomu nebylo pomocníkuow wašich a nešlechetných měst pozdwihnutie, nikdyby w zemi našie tak slawného pokoje zrušenie a takowých bůřek nebylo, ani krwe lidské tolik prolito. Neb wieš kněže, že miesto twé podlé najmilostiwějšieho krále pána našeho wždycky jest bylo, ale ne Rokycana, a na tě podánie najprwé wšech rad a žádostí Králowy Milosti. Wy i já i jiní sme slýchali, že Jeho Milosti napomínanie i prosba k tomu byla jest, abyšte při Jeho Jasnosti stále stáli, radili i pomáhali k pokoji i k řádu, k jednotě slawného krá- lowstwie Českého a koruny té; a tak šíře řeči byly sú, ježto je pamatowati muo- žeš. Protož toho ukrátím. I tu sám rozuměti muožeš, jestli tu swáwuole, kdež se žádá rady, pomoci, k řádu a k pokoji. A což skrze J. Milost napraweno by býti mělo k dobrému, w tom hotowý jsa dal se wždy najíti, i we wšech nelibých pří-

Strana 145
a jednotau panskau w Čechách, r. 1467. 145 hodách J. Milost tě za prwnieho ubrmana jest wydáwala. I zdá mi se, že z těch kusuow bezpotřebně sobě ku pomoci béřete, w neposlúchání wašem křiwě pána mého i swého dotýkáte: neb sami ste rozuměli, i já což dnes rozuměti mohu, že Králowa Milost, pán náš i wáš, najmenšieho uposlúchalby, ktoby Jeho Milosti k dobrému a k rozšíření té koruny radil. Ale bojím se, by se w lýčka uwázati dal, pro dobré od wás w horšie by mu to obráceno bylo. Také píšeš, že diel bezprawím (jsi) k tomu přinucen, pro sbožie swé. Co twého jest zkaženo, okolo Černé hory, nic newiem: a newiem, co jiného máš k tomu, než pleš. Než bi- skupstwie Olomůcké jest krále Českého pána mého: a ty jsa kaplan jeho, proč jej křiwě winíš, jeda a pije jeho, jako kaplan a man přísežný, proč se protiwiti smieš? Ale w prawdě jest to, že což ste wy učinili, to na jiné cpáte, a wýmluwu najdete k swým schytralým šibalstwóm. I líbilo sě wám nepokoj mieti: ten máte, neb oň stojíte. Neb w listu swém nikdiež mierně k pokoji nedotýčeš, než wždy k wálce, a k dobyti zase statkuow wašich a zbawenie nás našich jednati mieníš. Jakýž koláč napečete, takýž sniete! Wiec pokládáš powinnost swú welikú, kterúž si pánu bohu napřed a papeži přísahami wysokými zawázán, že podlé wuole pa- pežské mieti musíš. Chwálím to, což by sě podlé wuole božie měl, neb buoh dobrému chce; a newiem co chwáliti o papeži, neb jeho dobrých skutkuow ne- widím, ani o nich slyším: než wiec z jeho listuow slyším lstiwých hanění, kleteb a k wálce a k krwe proléwanie ponúkánie, nežli čeho dobrého. I poslúchášli ho w tom zlém, neumiem toho chwáliti. Neb on znamenie kříže swatého, kterýmž sme my wykůpeni k pokoji wěčnému, k morduom požíwati welí; a kohož z Če- chuow a Morawčícuow zabijí, rozhřiešenie dáwá a hřiechów prázdny činí, jako dietě po krstu očištěné. Izdá mi se podlé boha, žeby to poslušenstwie zwrci měl. Neb wieš, že žádný swatý za dobrého jest neumučen, než každý jest zlým nazwán. Hodnějie bylo w tom neposlušnu býti, nežli w tom, žes se protiwil jeho nadánie, když školy w nowoti stawěli sú pro chudé žáky k chwále boha; a wiec we zlém chceš poslušen býti, nežli w dobrém. O hada starého srdce! O křiwá a falešná wýmluwo, že smieš se tiem lidem wymlůwati a to široce rozsiewati, co před bohem i lidmi pewné nenie, jedno schytralost řečí, křiwé při k ozdobě. Zahyň to s tebů, ta prawda na twú hlawu, neumiemť jie chwáliti, jakož píšeš, neb twá pře prawá nenie. Než prawáť jest, kterúžť sem psal a píši: snadnáť jest psáti i mluwiti, neb se w skutku nalezti muož. Též i o mistru Rokycanu rozumiem, že od wás jest zlým nazwán, že na swém kázaní wysoce se welí bohu modliti a prositi za mier a pokoj, a boha poslúchati wiec, nežli stwořenie jeho, jenž sobě moc božskú při- pisuje. Daleko jeho neřád, kterýž ty píšeš býti, jest podobnější k swatým ná- sledowanie, nežli wáš řád, kterýž wy wedete, swatokupčiec oc. A by též činil a k témuž ponůkal, snadby od wás dobrým nazwán byl. Také zahyň to od pána

Strana 146
146 B. VII. Akta mezi králem Jiřím mého i twého, tak jasné krwe kniežecie i wždy ctného krále, takowé poslušen- stwie, kteréž ty wedeš, toho papeže, by tak slawný král skrze jeho rozwazky ne mocné ale falešné dosti nečinil, a taký proléwač krwe lidské měl býti: a jsú řeči ty od tebe wymyšlené lži, by J. Jasnost králowská kterým slibóm swým a přísahám dosti nečinil. Aniž ten člowěk jest, by to směl řieci a dowoditi w prawdě: pakli ty kterého wieš, powěz jej nám, uslyšíť odpowěd miestnú ode mne i od jiných; a sám uptaje se lépe, potom prawdu piš o pániech swých. Ne protoť píši, chtě se s tebú swářiti a w nelibost wjíti: ale proto, aby se poznal, cos, žes kněz z řádu pánuow Boskowských, a duostojenstwím a zbožím welikým od JM“ jsi obdařen; i želejie mi jest toho skutka do tebe, žes mi w přiezni, wiec než od jiného; a na čems při zawěsil, aby to seznal, že na lži mylné a na posměchu lidském a na falešných, křiwých troštech. Protož se nehněwaj, žeť chwáliti nemohu twého bláznowstwie, kteréž wedeš k urozenie swému: ochraňuje, omlúwaje i ctě lidi zlé- i s nimi kwase. Ktož sě s smolú obierá, rád se zčerni, i ji zmaže, až potom i smrdí. Waruj se té smoly a smradu, a smyj za času, ač muožeš. Neb wšecka twá wymyšlená schytralá omluwa nespomuož. Aniž toho ohně w luoně wašem schowati muožete, který ste zažhli, by wás nespálil a na jew okázán nebyl; aniž barwa waše tak misterná jest, by to zmazala, co ste zašpinili; co ste na ložiech šeptali, w uliciech wolaji. Psals na konci, ač mi bez písma píšeš, že darmo swého nedáš. I nediwím se, že mi z písma nepíšeš, nebo podlé písma nečiníš, ani žiw jsi. Protož rozumiem že se jím stydíš, a o něm nerád slyšíš. Bez zákona žiwi jste, bez zákona zhynete. A newiem, jakby mi z písma psal, leč formu máš, že listy na formu tepeš. A což já se panem Dobešem w těch mierách s towaryšem swým počínati budu, že ty za tiem bohu slúžiti chceš. Ufám bohu, shledámli se s ním kde, že s ním též počínati budu, že s ním též jednati budu, jako u Packowa s lidmi biskupa Niského;" a žeť pán wšemohúcí týž diw ukáže pro waši křiwdu, jako jest tu ukázal. A wěř mi kněze biskupe, žeť na to hotowých chowati nemiením, bych waše platiti a u wás kupowati chtěl; a ufám bohu, že twým a o twém bez kupowánie žiw budu za dlúhé časy. A nebudeli mi se zdáti zážiwno z rosola, ale udělám s kořením, žeť wám bohdá peprno býti musí. A na konci píšeš kněze biskupe, ktož J. Mil. král. k té wálce radil, odpusť mu buoh, že ty tú krwi winen nejsi. Zdá mi se, žes se zle umyl s Pilátem spolu, a žeť sú se skrze to ruce osypaly, žeť příškwrna zuostala, anebs zle ubruscem setřel. Jáť za to pána boha prosím, aby těm wšem čert hlawu strhl, kteří jsú křiwí přísežníci a křiwí slibce nad pány swými, aby dobří a wěrní zuostanúc, w pokoji přebýwati mohli. Dán w Přerowě, w sobotu po S. Prokopě.

Strana 147
a jednotau panskau w Čechách, r. 1467. 147 35. Příměří mezi panem Janem z Rosenberka a jednotau panskau. Na Krumlowě, 1467, 9 Oct. (Z orig.) Já Jan z Rosenberka wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtůce uslyšie, že sem wstúpil a mocí listu tohoto wstupuji w prawé a křesťanské příměřie s urozenými pány, p. Zdeňkem ze Šternberka a p. Jindřichem ze Hradce i wšemi jejich služebníky a lidmi poddanými, duchowními i swětskými, skrze najduostojnějšieho w boze otce a pána, p. Wawřince biskupa Ferrařského a legata Otce swatého učiněné od dání listu toho až do Hromnic nynie najprwé příštích, i ten den na Hromnice celý až do západu slunce během swým přiroze- ným. A pakliby sě w té mieře přihodilo co bezelsti a co uškozeno bylo již psa- ným p. Zdeňkowi a p. Jindřichowi neb z jejich kterému: tehdy toho mají oprawce býti mezi námi čtyřie z našich obojich služebnikuow, s mé strany dwa, a s jich strany dwa. A cožkoli ti čtyřie rozkáží, tak oprawiti konečně we čtyrech neděléch po tom účinku a škodě. A to wše co sě tuto píše, mám a slibuji od sebe i ode wšech swých služebníkuow i lidí poddaných pode ctí a wěrů, zdržeti ctně wěrně a křesťansky bez přerušenie welikého. A toho na zdrženie a pewnů jistotu pečet swú wlastní kázal sem k tomuto listu přiwěsiti. A pro dalšie swědomie prosil sem slowútných panoší Oldřicha Růbíka z Hlawatec, purkrabi na Maidštaině, Jarohněwa z Úsušie, Kunaše z Machowic purkrabi na Welešíně, a Wlaška z Miloňowic, že sú swé pečeti wedle mé a mne na swědomie swrchupsaným wěcem přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Krumlowě, léta od narozenie Syna Božieho tisí- cieho čtyrstého šedesátého sedmého w pátek na den S. Dionysii. (Sigilla V. appensa laesa aut attrita.) 36. Odpowěd daná od krále Jiřího na poselstwi od poslůw Kazimíra krále Polského učiněné. (W Praze), 1467, 26 Oct. (Z rkp. Lobk.) Poslowé od krále Polského byli přijeli a zdáli poselstwie; jimžto zasè tato jest odpowěd dána od najjasnějšieho pana Jiřieho krále Českého, na poselstwie najjasn. pana Kazimíra krále Polského, w pondělí před S. Ši- monem a Judú, léta božieho MCCCCLXVII°. W tomto poselstwí wašem, které ste od jasného kněze pána wašeho Pol- ského krále, našeho milého bratra, dáli, trojí wěc znamenali sme. A prwnie jest toto, že náš najswětější pan papež legáta swého s jinými dwěma towaryši měl jest u pána wašeho, kterýžto žádal, i pod poslušenstwím s přísností přikazowal, aby pán wáš a bratr náš milý oděnie wezma proti nám a našim wojensky sě pozdwihl;

Strana 148
B. VII. Akta mezi králem Jiřím 148 kterémuž legátu s towařišstwem jeho podlé slušnosti dána jest odpowěd, a to zwláště dotčeno jest, že o takowé wěci poselstwie swé k nám učiniti chce. Druhé připomíná sě nám, kterak před časem w širokém poselstwí našem a oswědčowání i toho dotčeno jest, mělilibychom ještě co wiece sě proti Swatosti Jeho podati, že rady bratra našeho milého w tom žádáme, a wšecko učiniti chceme, jakož na krále křesťanského slušie a pokawadž sprawedliwě učiniti máme. Třetie, že k takowé již k našie jako otázce bratr náš milý swů prosbu, swů radu i swé žádanie na nás wzkládá, abychom my napřed s najswětějším pánem naším papežem w duši, w spasitedlných wěcech sě shodli, a s králi jinými s křesťanskými sě srownali; a té wěci nám užitek, čest i dobré osobě našie i králowstwí předkládajíc. A aby takowé wěci podlé slušnosti a bez překážek jednati sě mohly, zdá se bratru našemu užitečné, abychom s těmi nám zprotiwilými příměřé wzali oc. Jakož pak posel- stwie waše, ač w širších a múdrých slowiech, wšak rozumu tom, před námi a raddů naší powědělo sě jest. Item k najprwnějšiemu kusu, totiž k poselstwí legatowu, kteréž on před bratrem naším milým pósobil jest, my takto prawíme: že legát, leč z rozkázanie najswětějšieho pána našeho, leč o swém wlastniem úmysle, neb kterýmkoli lstiwým nawedením nepřátel našich zprawuje, od takowých bůřliwých wěcí proti nám i proti našim, kteréž wiece hanby nežli cti slawné stolici apoštolské, wiece škody než úžitku obecnému křesťanstwu přinášejí, owšem onby nechati měl, pro naše rowná, sprawedliwá a křesťanská najpokornějšie podáwanie. Ale rozumiemy, že hněw a nepřiezeň, kteráž proti nám přieliš sě swéwolně béře, jest oči jeho za- slepila. Kteréž my pak wěci na tento čas poprawiti nemohúce, pánu bohu wše- mohúciemu porúčiemy. Ale že bratr náš najmilejší takowých smrtonosných žádostí k srdci jest nepřipustil, na to pomně, co zlého, co nebezpečenstwie a mnoho zámutkuow z toho by se přihoditi mohlo, a najwiece pomně na bratrstwie, jednotu a záwazky, kteréž mezi námi a korunami wysoké jsú: takowú wěc my s wděčností srdce přijímámy, a bratru našemu welmi děkujem, w tom celém úmysle jsúce w takowých i w wětších wěcech nynie i budúcně, kdyžby sě to přihodilo, přátelsky sě oplatiti. Ačkoli k tomuto artikuli šířeby psáti slušelo: ale nepochybujíce o wy- soké paměti wašie, a široké sprawedliwé našie wýmluwě, i předložení o nátisku našem, kteréž sme pak osobně k wám učinili, že bratra našeho podlé potřeb- nosti zprawíte. Item k druhému kusu. Pak kdežto bratr náš prosí, radi i swé dobré zdánie prawí, abychom sě s Otcem swatým shodli, a s stolicí slawnú apoštolsků w jednotu přišli, tudiež i s králi křesťanskými w tom sě srownali pro čest a pro mnohý uži- tek oc. K tomuto my takto prawíme, že w prawé jednotě církwe swaté matky našie a přeslawné stolice apoštolské stáli sme, stojíme, a státi bohdá mieníme,

Strana 149
a jednotau panskau w Čechách, r. 1467. 149 jakož na krále křesťanského slušie. O tom také šířeby psáti slušelo, ale naše křesťanská řeč a prawá, kterúž ste od nás slyšeli, wieme že wám dobře w paměti bude. Owšem buohdá pewný ten úmysl majíce, té sě jednoty pro nižádný nátisk nespúštěti, jako prawý a dobrý buohdá křesťan. Ale že náš najblahoslawenější otec skrze křiwá obžalowánie a lstiwá znášenie, owšem té wěci skutku prawdy newěda, nemilost swů na nás jest obrátil, a již powěst zlá a křiwá, kteráž k ušima Swatosti přicházela, bojíme sě, že i w srdci zkořenila sě, tak již, že nehlediece na žádné naše křesťanské a sprawedliwé podáwanie, nemilostiwě usiluje nás i naše poddané zkaziti, jakož wám šíře swědomo jest; a ačkoli takowými příkrými wěcmi Jeho Swatost již od dáwné chwíle s námi wókol šla jest, tak že ledwa křehkost tělesná strpěti muož: wšak wždy z tiché obyklosti a z ctnostné paměti hleděli sme tu přísnost pokorů naší zlomiti, jenž pohřiechu až do sie chwíle nic jest platno nebylo; alebrž znamenitě sme poznali, že pokora naše, kterúž sme wždycky obykli stolici apoštolské zachowáwati, wšie ukrutnosti cestu ukázala jest. I slušnéť jest wěděti bratru našemu, že až do sie chwile usilowali sme, jakož najpilnějie sme mohli, newinu naši zprawiti: wšak marná jest práce naše byla před Swatostí Jeho, neb owšem wždycky oslyšeni sme se wšemi přátely našimi. Již široce rozuměti muož bratr náš i každý, že námi nic nescházie wšecko učiniti, což sprawedliwě učiniti máme. A poněwadž bratr náš milý nás prosí, nám radí i zdá mu sě býti užitečné takowé srownánie, kteréž od nás do sie chwíle nemohlo jest přijato býti: my také prosíme, i rádi jednánie přieti chceme, aby pilnost swú před najswětějším pánem naším učinil, zdaby Swatost Jeho wšecku nemilost odlože, i ráčil nám dáti newiny našie milostiwě zprawenie na miestě podobném, tu kdebychme osobú naší bezelstně státi mohli. Ne abychom w která hádanie wjíti měli, ale aby Welebnost Swatosti jeho poznala skutek prawdy, prawéli či křiwé wěci na Jeho Swatost zná- šejí. Pakli bratr náš milý jinými dobrotiwými prostředky w tu wěc wkročiti ráčí, i toho my wděčni budem, a rádi pracowati dopustime; a skrze bratra našeho mi- lého radějšie přijieti i učiniti, nežli skrze koho jiného. A jestli pak žeby takowá dobrota sě naleznúti nechtěla, ale opět žádáme, aby miesto súdné slušné zpósobeno bylo wedle křesťanského běhu, řádu a obyčeje, podlé appellacie našie, tu a na těch miestech, ježtobychom my opět ubezpečeni jsúce podlé potřebnosti té osobně sě postawiti mohli bezelstně. Item k posledniemu kusu. Což sě nám zprotiwilých dotýče, takto prawíme: Ačkoli jest wěc přeweliká a přetěžká nám učiniti, wšak my zwláštní bratrsků mi- lostí hnuti jsúce, a najčistším srdcem wieru bratru našemu přiložiwše, o tom ko- nečně nepochybujíc, že on čest, užitek náš a koruny našie úplně a w celosti miluje, jemu pánu wašemu a bratru našemu milému králi Polskému ke cti a k bratrstwí, té prosby a rady a dobrého zdánie oslyšeti nemohúce, a chtiece aby

Strana 150
150 B. VII. Akta mezi králem Jiřím sprawedliwá rownost naše wšudy poznána byla, ačkoliwěk my a koruna naše wy- soce oswobozeni jsme žádnému wen z koruny našie k súdu nestáti ani se podáwati; wšak takto bez ujmy těch swobod a obdarowání toto učiniti chceme, a mocně pánu wašemu a bratru našemu milému tu wěc w ruce dáti umienili sme i owšem dáwáme, tak aby on náš bratr milý té wěci mocen byl smluwiti dobrotú, nebo práwem rozděliti, w přímiřie křesťanské od tohoto S. Martina najprw příštieho, až do druhého nowého léta wstúpiti chceme. Wšak tak, aby bratr náš milý w tom času a hned nemeškaje pracowal a jednal dobrotiwě; totižto ode dne S. Martina najprw příštieho w plném roce konečně. Anebo ti naši zprotiwilí w tom času s námi slušně uhodie, tehdyby bratru našemu milému práce ubylo; pakliby sè ta dobrota najíti nemohla aneb nechtěla, tehdy aby bratr náš milý konečně do času již jmenowaného nám práwo řekl, a práwem nás o to rozdèlil, bez zbawenie, z čehož jim od nás wina dána bude, a zase též, aby wždy bylo poznáno, že my we wšie najwyššie rownosti nalezti sě dáme. Mužie urození! wieme úplně, že múdrost waše i pamět tak dostatečna jest, tyto i wiece wěcí podlé potřebnosti spamatowati, i před pánem waším, neboli na miestě kdežby toho třeba bylo, podlé potřebnosti powědieti, tak jakož od nás šíře a dostatečnějie slyšeli ste, nežli tuto sepsáno jest. Ale že častokrát sě jest při- házelo, že wókolstojící posluchači naše řeči jináč a w jiném rozumu přijímali, a w jiném rozumu jináč jinde prawili, ti kteříž nám dobře nepřáli: a pro takowú wěc pamět tohoto našeho rowného podánie učiniti sme rozkázali. 37. Druhá odpowěd krále Jiřího týmže poslům Polským we příčině jednoty panské učiněná. (W Praze) 1467, 11 Nov. (Z rkp. Lobk.) »Odpowěd najjasnějšieho kniežete pána Jiřieho krále Českého, daná poslóm najjasnějšieho kniežete pána Kazimíra krále Polského, na tu odpowèd, kterúž Zdeněk ze Šternberka s swými zápisníky na podánie Králowy Milosti dáwá. Dána w Praze, den S. Martina, léta božieho oc. LXVII°.« Tak jakož ste poselstwie dáli od najjasnějšieho kniežete pána Kazimíra Pol- ského krále a našeho bratra milého před námi a raddů naší, kterémužto poselstwí bratrskú myslí we wšem přátelstwí porozuměwše, naši odpowěd dostatečnú učinili sme; ježto sě buohdá zdá, že před bohem a lidmi upřiemá jest, nic sobě jiného nechtějíc ani žádajíc, jediné konci a slawné náprawě. Kterůžto odpowěd naši těm nám zprotiwilým podlé poručenstwie wašeho okázali ste jim, a podlé wšie potřeb- nosti před oči drželi ste. Jakož my pak o wašie múdré a pilné práci owšem ne- pochybujem. A což ste tú swů wší pilností a prací za odpowěd přijeli, to též před námi a před raddu naší s dobrým pořádem slušně wyprawili ste.

Strana 151
a jednotau panskau w Čechách, r. 1467. 151 Najprwé, že ten z Šternberka a ten z Hasenburka, oba nám sě zprotjiwilá odpowědi našie, kterú sme pánu wašemu a bratru našemu milému učinili, on ne-, hanějí, alebrž že úmysl jich bylby k tomu swoliti, a na králi Polském radějšie přestati, než na kterém jiném člowěku, buďto na Ciesaři neb na kom na jiném: ale že bez wuole swých přátel, pomocníkuow a zápisnikuow oni moci té nemají, odpowědi konečnie na to dáti. A že wědúce o příjezdu wašem, s přátely swými obeslali sú sě a do Jihlawi sě sjeli, i na tom konečně zuostali, aby přímiřé do Sw. Wojtěcha učinili, ač je to potkati moci bude; wšak tak přímiřé prawé učiníce, wšecka pole a wojska aby i hned stáhla. Oni také i hned na den S. Ondřeje sè sjeti chtie w Břehu, a tu jednati a swé přátely k tomu wésti, aby též od nich králi Polskému to mocně w ruce dáno bylo, jakož sě jest od nás stalo; a tak že moci wiece nemají nynie co přiřéci, a prosiece wás, abyšte tiem obyčejem přímiřé učinili; a že ste na nich nic wiece na ten čas dosáhnúti nemohli oc. Jakož pak waše slowa slušně položená širšie byla jsú, wšak w tom rozumu. Wy pak jakožto múdří poslowé, a jako ti, ježto w těch wěcech bezelstně pracujete, chtiece rádi takowů škodnú wěc přetrhnúti, nás ste prosili, abychom k takowé žádosti jich swolili, a od zámku Konopiště abychom odtrhnúti kázali, pro mnohý užitek králowstwie tohoto; a že wy k takowému jich sjezdu sami sjeti chcete, a tak k tomu mluwiti a jednati, aby to wšecko záštie slušně zjednáno mohlo býti. Také že i hned poslati chcete do Polsky k knězi arcibiskupowi a jiným pánóm Polským, aby oni s wámi spolu té sě wěci obwázali na miestě pána swého, aby naše podánie při králi jich zuostalo, a my abychom k témuž roku také raddy naše seslali; jakož pak žádost waše i prosba širšie jest byla w tom rozumu. K takowé pak odpowědi jich i k žádosti wašie my takto prawíme, že se nám zdá žádost jich welmi neslušná, nám nikoli naplniti nemožná. Nebo proti našemu rownému a sprawedliwému a konečnému podání odpowěd učinili sú welmi nerownů, nám škodnú a sobě zištnú a owšem welmi nekonečnů. Ježto my pak na takowý nekonec, neřku od zámku jako již dobytého odtrhnúti, aby čehož sú mocí retowati nemohli, již slowy barewnými a nekonečnými swé wuole dosáhli; protož i přímiří, i wšech tadinkuow nekonečných jest úmysl náš sě wystřieci a nikoli w ně newcházeti. Wšak jakžkoliwěk ta wěc jest, wašie pilnosti a práce litujíce aniž chtiece rádi wás oslyšeti, nébrž pokudžby nám to možné bylo wuoli waši rádi naplniti chtiece, a ačkoli prwé k konci dosti sme učinili podánie, né i wiece než sě jest na nás žádalo, wše bratru našemu ke cti, k wuoli, k radě i k žádosti, a wám zlým poslóm býti nedadúce, a najwiece aby wždy naše rownost sprawedliwá swět- lejšie sě wám okázala, tak aby ta jich planá wýmluwa owšem poznána byla, ani nemožnost sjezdu jich, na kterémž oni prawie sè wšecko též učiniti jako i my,

Strana 152
152 B. VII. Akta mezi králem Jiřím našeho podánie rowného nezastierala ani přikryti mohla, totoť učiniti chceme: Že jim gleituow bezpečných k tomu sjezdu dosti dáti chceme, tak aby nám toho konečná odpowěd dána byla, chtieli oni to též králi Polskému mocně w ruce dáti jako my. Druhé, chceli to král Polský bratr náš milý mocně w ruce swé přijieti bez zbawenie. A když nám to koli připowědieno bude, i hned chcem w příměřie křesťanské s nimi wstúpiti, w tak dlúhé, jakož sme se prwé podali, neb kratšie, jakož je wy učiniti chcete; jedné aby se nám w tom příměří konec bez zbawenie stal podlé prwnieho našeho podánie. Item jestližeby sè naše to podánie zdálo obtiežené, chcem, aby wzdy wědieno bylo, že wiece milost než ukrutnost, wiece powolnost než zpurnost mysli nám panuje: tohoto opět učiniti neodpieráme, a s nimi se wšemi i jich pomocníky w křesťanské příměřé wstúpiti chceme až do hodu božieho křtěnie najprw příštieho, tak aby sě w tom času oni sjedúce, nám odpowěd konečnú učinili, jakož nahoře psáno stojí. A w tom také času hrad Konopiště i s baštami wám buď swěřeno a w ruce waše postúpeno. Dadieli pak ti nám zprotiwili odpowěd takú, jakož sè jí chlubie; a jakož sè jie w poselstwi wašem dotkli, žeby též učiniti chtěli jako i my, a bratru našemu králi Polskému to mocně w ruce dadie a král Polský to přijme k sobě obyčejem nahoře psaným: buď již Konopiště w moci bratra našeho, jako i jiné wěci na něm přestalé. A my opět státi chceme w přímiři, dokudž je učiníte, krátkém neb w dlúhém, podlé prwnieho našeho podánie, wždy k konci chtiece bez zbawenie. Pakli oni toho neučinie, jakož mluwie a wy o nich powěděli ste, buďte nám naše bašty wráceny a jemu zámek jeho bez prodlenie; wšak s túž se wší špiží, braní, střelbú i se wší potřebú, což jie nynie mají, té nepřičínějíce, ani s nèho co odwozujíce. Ale wšecko w celosti, tak jak jest, zuostaň. A wámi jakožto pány múdrými a sprawedliwými ta wěc opatřena buď, aby se w tom nám i jemu rowně dosti stalo. Pakli on wám toho swěřiti nesmie, aneb nechce, nech swuoj zámek chowá, jakž on najlépe rozumie, aneb umie, a my swé bašty též, a měj na něm třeba dobře málo podlé wuole swé; my w tom času, dokudž se ta konečná odpowěd nestane, a dokudž příměřie mezi námi trwati bude, totižto ze jména do božieho křtěnie, nic proti nim činiti nechcem, jedno křesťansky to pří- měřie držeti; a též zasě wámi opatřeno buď, proti baštám a i našim aby sě nic nepočínalo. A jestliže to tak od nich králi Polskému bratru našemu mocně w ruce dáno bude, jakož se chlubie z toho roku učiniti, stoj ten zámek wzdy podlé jiného přestánie našeho při králi Polském bratru našem. Pakli sě jich chlůba jinak najde a smlúwa by nedošla, tíž kteříž nynie nahoře jsú, zase na zámku buďte a braňte sě což najlépe mohú: my také w tom příměří toho jim dopustiti chceme, aby jim nahoru špíže za jich peníze kupowána byla, cožby jie w tom času ztráwiti mohli; jediné w tomto abychom wámi opatřeni byli, ať zámek mimo jich potřebu w tom

Strana 153
a jednotau panskau w Čechách, r. 1467, 1468. 153 času špihowán nenie špiží, ani žádnů potřebů na hradě potřebnú a k brani při- slušející; druhé, ať z hradu nic wozeno nenie; a třetie, aby ten z Šternberka i s jinými nám zprotiwilými dosti tomu učinil, což bratr náš milý Polský král zjedná nebo práwem rozkáže, ač k tomu přijde. Pak jakož žádáte, abychom raddy swé doluow seslali, když oni rokowati budů: toť sě nám zdá něco neslušno, byť raddy naše za nimi jezditi měli. A také my s nimi nebudem mieti co činiti, jedné s králem bratrem naším neb raddami jeho, po němž sě již zprawiti máme. A nepochybujem, žeť nás w tom pán wáš a bratr náš milý dobře opatří, což k našie cti králowské slušeti bude. 38. Třetí odpowěd téhož způsobu, jako předešlé. W Praze, 1468, 11 Januar. (Z rkp. Lobk.) Odpowěd najjasnějšieho kniežete a pána, p. Jiřieho krále Českého a markrabi Morawského oc. poslóm najjasnějšieho kniežete a pána, p. Kazimíra krále Polského oc. na tu odpowěd, kterůž ti poslowé dáli sú, wrátiwše sě z toho sjezdu Wratislawského, k kterémužto k wóli témuž králi Polskému a k žádosti poslów JM“ Králowa Milost dopustiti jest ráčil. Dána jest w Praze w ponděli po božiem křtěnie, léta oc. LXVIII°. Jakož odpowěd od těch zprotiwilých nám skrze wás slowy powlownými před námi a raddů naší s múdrů rozšafností powědiena jesti; kdežto my z cedule z jejich, ježto nadporučené poselstwie wám tú cedulí swů neslušnost ohrazenu mieti chtie, trojie wěci wyrozuměli sme: Najprwé, neslušnému a přeneprawému hanění, kteréž sě od nich proti bohu, cti i sprawedlnosti nám a poddaným našim děje, i proti smluwám a přímiři wámi učiněnému, w kterémžto přímíři znamenitě wymieněno jest, aby haněnie přestala. Druhé, že na kterýž běh k žádosti wašie, a bratru našemu milému králi Polskému ke cti, k příměří skrze wás umluwenému sú swolili, a chlubie sě w ko- nečném přestání na našem milém bratru králi Polském též jakož my učiniti, a pánu wašemu a bratru našemu milému to w moc a w ruce dáti, jakož jich štědrý klam w písmě i w slowiech dosti pamětliw jest, že skutkem i mysli tehdáž sú mluwili, toho učiniti najblíž sú byli: ale nynie kterak sě to barwi, a kterak sě tomu klamu pomoc dáwá, dobře rozumiemy. Třetie pak, ačby snad waší weliků a znamenitú prací mohlo k něčemu při- wedeno býti, to sú přeneslušnými artikuli přesadili, tak aby wzdy poznáni byli w swé neupřiemnosti; a jediné lečbychom ty artikule učinili a naplnili, jinak k ni- čemémuž rownému nechtiece, příměřie žádají.

Strana 154
154 B. VII. Akta mezi králem Jiřím Protož ačkoliwěk my jich lest, newěru, nestydatý klam dobře a častokrát poznali sme, ne jich klamem omýleni jsúce, ani tiem zklamáním, což u nich obecné jest; nebo nikakož schytralost řečí jich lstiwých nenašlaby prospěchu před očima našima: ale žádajíce naplniti wuoli, radu i zdánie jasného našeho milého bratra Polského krále, žádajíce také skutečně okázati naši rownost, naši sprawedlnost, naši lítost, kterúž nad záhubú zemí našich máme, i naších poddaných: wšecko to i wiece než se jest na nás žádalo, k wóli, ke cti bratru našemu učinili sme. Ale oni zachowalili sú sě w swých slibiech, w swých řečech, toť wám i každému swè- domo jest. Nebo každý, ktož rozumu užíwá, uslyše naše podáwanie a jich odpo- wědi, znamenitě poznati moci bude, kterými wěcmi s námi wuokol jdú, a coť w srdci jich miesto sprawedlnosti zkořenilo sě jest, aneb hledieliť srownánie čili roztržky, najposléze pořád napsanými artikulemi každý sobě oči otewřieti muož. Ale že wy milí páni w tom, w čem ste od pána swého posláni, wší swú prací i múdrů opatrností tomu dosti učiniti žádáte, aby wždy to zlé, kteréž sě jest nynie w zemiech našich přihodilo, ukroceno býti mohlo: nenieť jinému rozuměti, nežli weliké lítosti těch zlých běhuow, tudiež lásce i přátelstwí a celému bratrstwí bratra našeho, kteréž k nám a našemu králowstwí má. A nechtiece té wěci dáti bez konce ruozno, opět žádáte, abychom w příměřie do S. Jiřie s nimi wstůpili. Ne- pochybujemť, že to čistým srdcem a prostú sprawedliwů myslí činíte: ale námt jich točky, jich sliby, jich potworná wrtkost dobře k waystraze swědomá jest; a jistě marna i owšem neužitečna wšeliká jich žádost nekonečná před námi a raddů naší bylaby: ale my (hlediece) na práci, na pilnost i na srdečnú péči, kterúž osoby waše mají, rozjímajíce také lásku a bratrstwie i znamenitý náklad našeho milého bratra krále Polského, takowé wuole a přátelstwí, nenieť našeho úmysla žádosti wašie owšem oslyšeti. Ale pokudž najdále nám možné učiniti jest, našemu milému bratru we wšem libost okázati chtiece, ku příměří swoliti chcme až do božieho wstúpenie, tak, jakož pak oni nám zprotiwilí skrze wás prwé žádali sú; kdežto my konce spěšnějšíeho žádajíce přiwoliti sme nechtěli, jediné do S. Pawla na wieru obrácenie; ježto již nynie želejíce práce wašie, tiem wším během w již powěděné příměřie k wašie wuoli i žádosti a ke cti bratra našeho krále Polského wstúpiti chcme, i moc wám plnú dáwáme to učiniti i utwrditi obyčejem prwnieho příměřie. Wšak pilnosti mieti žádáme, aby nám a našim od strany zprotiwilé lépe držáno bylo. A již poznáte a rukama omačete, že my dosti wýstrahy před očima majíce wždy bratru našemu milému králi Polskému slíbiti sě chceme, a nikdiež znáti ne- dámy na sobě příčiny wálečných wěcí, ale abychom pokoj, kterýž dražší wšech wěcí jest, králowstwí našemu a našim poddaným uwesti mohli. Pakliby oni nám zprotiwili již tohoto od nás přijieti nechtěli, než wždy k tomu wedli, aby jich ne- slušná wuole a jich nepodobné předsewzetí, w těch artikulech popsané, to za pří-

Strana 155
a jednotau panskau w Čechách, r. 1468. 155 měřie od nás měli, čehož nikdy mečem ani žádnú mocí dosáhnúti sú nemohli: budeť pánu bohu wšemohúciemu to swědomo, žeť na nás nic nesešlo jest, ale na nich. Ježto pak my nic podobného ani sprawedliwého dosáhnúti nemohúce, pánu bohu to poručiti musíme, a našemu najmilejšiemu bratru králi Polskému se wší wděčností z jeho weliké lítosti, kterůž má nad záhubů králowstwie našeho Slowen- ského jazyka, wděčni jsúce wšie práce, wšech nákladuow, kteréž jest pro nás a naše poddané učinil, opět děkujeme; w celém úmysle tom jsúce, nynie i wždycky, rowně i wýše jemu bratru našemu milému i dětem jeho odplatiti chcem, i jeho wšem poddaným zwláštní milost, kdežby sě událo, nahraditi. Prosíme také bratra našeho milého krále Polského, aby tento nynější a znamenitý nátisk, který sě nám a králowstwie našemu děje bezewšie winy i při- činy sprawedliwé, kterak ti nám zprotiwili hlediece hanby a zkaženie králowstwi našeho, Otce swatého na to wedú, aby takowú nemilost proti nám ukázal; usilu- jíce o to, bychom k žádné zpráwě a slyšení dopuštěni nebyli. Kdežto my pak wzdy nepřestáwáme wolati pro buoh a pro najwyšši sprawedliwost, aby miesto tak weliké přísnosti milostiwě nám sprawedliwosti uděleno bylo na miestech slušných, ježtobychom newinu swú zprawiti mohli; a byloliby co na nás nekřesťanského, jehož bohdá nemníme, nenieť úmyslu našeho w tom státi, ale sě zachowati jako prawý král křesťanský. A protož prosíme i žádáme, jakož i w prwnie odpowědi našie učinili sme, aby náš milý bratr král Polský tyto wěci k srdci wezma nás před Stolicí Apoštolskú sobě poručena měl: abychom tak nemilostiwě od té Stolice prot; wšie sprawedliwosti tištěni nebyli. 39. Zwláštní notule poslům Polským od krále Jiřího wedle třetí odpowědi podaná. Bez datum. (W Praze, 1468, 11 Jan. ?) (Z rkp. Lobk.) Urození mužie! Pilná péče krále a bratra našeho milého, kterůž o nás a koruně našie má, dokonalost bratrské lásky ukazuje. Nebo zjewně ni nákladóm ni práci swým urozením pro čest a dobré naše a koruny našie neodpůštie se; a jistě ne omylně, ale sama šlechetnost pána wašeho zbudila jest lítost záhuby w Slo- wenském jazyku našem. I abychom té wuole bratrské i té slušné péče, nákladuow i wšie práce zawřitýma očima nepominuli, jako newděčni té wěci, kteréž skutek prawdu okázal jest, wděčně w srdci našem uwážili sme, wděčnějie i děkujem bratru našemu milému, w tom celém umysle jsúce, takowé bratrské lásky nezapo- mínati, ale rowně i wýše wždycky našemu milému bratru a pánu wašemu i koruně jeho oplacowati mieníme a chcme. Ale že přezarputilé mysli zlost těch našich zprotiwilých praciem waším prospěchu nedala jest, toho želéme. A naše sprawe- dliwá rownost před bohem a pánem waším a naším milým bratrem, wámi i wším

Strana 156
156 B. VII. Akta mezi králem Jiřím swětem nás wymluwena míti bude. A o wás owšem nepochybujem, že před pá- nem waším naše rowné a sprawedliwé podáwanie, kteréž sme ustně šíře wám po- wěděli, nežli w těchto i w prwních spisech stojí, waše múdrá a wysoká pamět na miestech potřebných dobře to zjewno učiní. A poněwadž ti nám zprotiwilí tak neupřiemú myslí a lstiwým srdcem k záhubě nás a koruny našie neslušným wnu- knutím nachýleni jsú, owšem sě nic nerozpomínajíce na nižádnú powinnost, kterůžto nám jakožto králi a pánu swému, matce swé slawné koruně české, i wšem přáte- lóm swým, obywatelóm koruny našie, powinowati jsú: ale najnešlechetnější ne- milostí a točliwými klamy z jedné do druhé zlosti potworně sě wrtie, usilujíce lstiwů chytrostí těžkú powěst a wěčnú záhubu na nás a na králowstwie naše uwesti. Ale buoh wšie sláwy, jenž nemilostiwých cesty nenáwidí, skrze milost swú nám a raddě našie daw jich jednoty klam poznati, tak že owšem wšech jich nekonečných a točliwých tadynkuow úmysl náš jest sě uchowati, a konečně s nimi w ně ne- wcházeti. Nebo odpowěd jich, kterúž ste před nás a raddu naši přinesli, přetěžká jest, a přineslaby úraz jménu králowskému a škodu nenabytů králowstwí našemu. Nebo nikoli sme sě nenadáli, aby naše najrownějšie podáwanie, kteréž sme pro- čest bratra našeho najmilejšieho krále Polského, a pro ukrocenie zlých wálečných wěcí učinili, aby od nás přijato nemělo býti: poněwadž wám, jakožto múdrým poslóm líbilo sě jest i schwáleno tudiež, i těmi nám zprotiwilými přijato a pře- stáno; jakož šíře odpowěd jich prwnie skrze wás powěděná w sobě sama zawierá. I pohleďtež kam sú sě od cesty prawdy šinuli, prwé naši odpowěd oblibiwše, wám i nám skrze wás připowěděwše, že k tomu swolují, i přátely swé jiné k tomu wésti chtie: tuto pak již nynie to wšecko opowrhše, swú nešlechetnost znamením kříže swatého přikryti chtiece, nestydie sě lžiwě ponúkati našeho bratra milého krále Polského i jiného lidu křesťanského proti nám a králowstwí našemu. A pra- wiece sě o wieru křesťanskú bojowati, nás býti násilníka též wiery mluwiti sě ne- stydie; ježto doufáme milému pánu bohu, že takowi nikdá nalezeni nejsme, ale rozmnožitel a obránce té swaté wiery podlé najwyššie možnosti statku i těla, jakož prawý král křesťanský i s poddanými swými býti sě zjewně wyznáwáme. Nebo přeswědomá wěc jest wšem okolním zemiem, pro které příčiny ta wěc wálečná powstala jest; i kterak pak nám možné učiniti jest, abychom kterým tadynkem ne- konečným jich státi chtěli? Poněwadž tak zjewně we wšie neprawosti, lsti a úkla- dech znáti sě dají. I dobřeť nám to sprawedliwě k srdci přicházie, abychom již déle jim toho netrpěli, želejíce křiwdy našie i našich poddaných, s pomocí pána boha wšemohúcieho proti nim sě tak měli, aby jich zlost širšieho prospěchu ne- brala, ani jich lstiwí klamowé wiec stienu prawdy před dobrými lidmi neokazowali, A když sú sě pak nestyděli nás pána swého tak hanebně haněti, owšem my pak prawdy o nich mlčeti nebudem. A wiec k nižádnému stání ani příměří pro takowé

Strana 157
a jednotau panskau w Čechách, r. 1468. 157 jich haněnie i pro takowý jich točliwý klam přiwoliti nemieníme. Neb i prwnie naše swolenie k příměří na jich chlůbu a přiřčenie, kdežto hlasitě byli sú při- powěděli wšecko též učiniti a na králi Polském bratru našem mocně přestati jako my, jediné aby sě spolu sjeli: a sjewše sě, kdež sú najblíže konce býti měli, tu najdále do Říma sě odwoláwají na radu. A k tomu, aby wzdy k konci nešlo, artikule sú popsali, kdežto ledwa by slušelo učiniti najutištěnějšiemu králi. I dou- fámeť jeho swaté milosti božské, žeť nám ráčí dáti, že my bohdá sami sě i naše poddané od jich neprawých a lstiwých jednání dobře uchowáme, a je takowé lidi s boží pomocí k odiwě swětu přiwedem, tak aby každý takowého účinku dopustiti sě wystřiehal. A my proto wzdy jako ten, ježto pokoj miluje a (we) wšie rownosti býti shledán žádá, na témž úmysle jakož i prwé stojíme a státi bohdá chcme, aby wzdycky náš milý bratr král Polský nás mocen byl, wšecko rowné a sprawedliwé od nás učiněno bylo, a nic méně. A jakož w swých barewných odpowědech oni naši zprotiwilí prawie, že když sě jim z Říma poselstwie wrátí, žeby na králi Pol- ském přestati chtěli: ač my té wiery žádné nemáme, by oni pro swú neprawost tak sprawedliwého krále súd podstúpiti směli: a wšak staneli sě, i tehdáž náš milý bratr král Polský nás mocen buď podlé prwnieho našeho podánie. Nebo prwé, i na ten čas, jej našeho milého bratra mimo wšecky za smluwce a jednatele rádi mieti chcme wěci té, aneb by i wětšie byla.... 40. Odpor jménem krále Jiřího učiněný proti článkům a pomluwám od Rudolfa Lawant- ského biskupa i mnicha Gabriele na něho smítaným. (Sauwěký překlad z latiny.) Bez datum. (Z rkp. Šternb. nyní Lobk.) Jakož odpowěd naše, kterúž sme najmilejšiemu bratru našemu králi Polskému učinili na žádost, radu i dobré zdánie bratrstwie jeho, a bohdá slušnú, sprawedliwů, křesťanskú, srdcem i myslí upřiemú; kterážto pak odpowěd w jiném úmysle i w jiném rozumu lapawě, ježto bohdá úmysl náš takowý nenie, skrze Rudolfa biskupa Lawentského, kterýž sě býti prawi stolice papežské legatem, a Gabriele mnicha bosáka, potworně a neprawě wy- kládána jest, a we čtyři artikule dosti neslušně rozdělena jest: W prwniem nás prawie nestydatě lháti, bychom w jednotě najswětějšie matky a swatého kostela byli; nás také i jinú (wieru) wěřiti, nežli najmilejší obecnú křesťansků; při tom také prwniem artikuli winu znamenitů dáwajíce, žebychom my též swaté wiery matky zjewný protiwník byli, wieru zrušiwše, sami sě zjewnějie kacieřem ukázali, zbožie duchownie rozpisowali, tělo a krew boží pod obojim zpó- sobem rozdáwati kazowali, mistra Rokycanu hlawu knězstwa ustawili, jeho za

Strana 158
158 B. VII. Akta mezi králem Jiřím papeže jměli, jeho přidržiece sě za kostel oc. Jakož při tom prwniem slowo od slowa napsáno jest. Item w druhém pokládají, že my lstiwě skrze najmilejšieho bratra našeho Polského krále od najwyššieho biskupa Římského slyšenie žádáme, a mohúce jeho dobře a často mieti: a takowú kacieřskú chytrostí, že lidi obluzujem; také že i skrze zjewné wyřčenie pohnáni jsme, a přes čas určený čakáno stánie naše; a že- bychom mnoho křiwdy stolici papežské připisowali. Jakož i ten druhý klam ne- stydatě popsaný w sobě šíře ukazuje. ltem třetie pak, tuto nesnázi že najjasnějšiemu bratru našemu Polskému králi poručili sme rozsúditi přátelsky neb súdem; kdežto naše podánie chytře wěrú obložiw, prawí, že články wiery dali sme témuž králi Polskému w súd neb w do- browolné jednánie. W kterémžto třetiem kusu pokládá znamenitě, že my stolici slawné apoštolské nikterak sě poddati necheme, a že wždycky we wšie neprawosti a nešlechetnosti poznati sě dáwáme. Jakož opět ten chytře přepremowaný klam psaný šíře w sobě ukazuje. Item, čtwrtý pak artikul prawí býti, že by nám od stolice papežské slyšenie dáno nebylo, že od té stolice odwolánie učinili sme: ježto, bychom jinak kacieř nebyli, to jisté odwolánie zjewně nás kacieřem okazuje. Jakož opět i ten artikul neprawý šíře popsáno ukazuje. K takowýmto kusóm, kteříž sě o nás píší a prawie býti, sama ctnost krá- lowská a zachowalost od mladosti dobrého obecenstwie, a najwiece nás připuzuje newinná powěst a hanebná, kteráž sě o nás prawí, poněkud odpowiedati. Ale naj- wyšší pokorů, kterúž my k té slawné stolici máme, a přehodná ctnost, kteráž powinně zachowána býti má, tudiež i prawú wierú křesťanskú ustrašeni sme a w srdci napomenuti, abychom snad z hněwu křiwdy swé litujíce, najswětějšie sto- lici papežské i najmilostiwějšieho úřadu apoštolského kwapnými slowy neurazili; neurážejíc, i owšem wymieňujíc wšeliký swatý úřad i duostojenstwie, takto odpo- wiedáme ku prwniemu artikuli: Jakož sme sě prwé chlubili w jednotě kostela swatého býti, a hodnéhoi swatého poslušenstwie u najmilejšie matky cierkwe swaté Římské obecné, kteréž my syn pokorný, ač nehodný, bez studu sě zjewně býti wyznáwámy: neb owšem úplně nepochybujíce i cele wěříme, že on vikář Kristuow prawý jest, zprawuje lodi Petrowu, za kterúžto pán náš Ježíš Kristus otci swému modlil sě jest, aby nikdy nepotonula. Onť jest také ten, kterýž zápalem ducha prawdy zprawuje sě. A umělibychom podlé potřebnosti k těm wšem wěcem odpowiedati, z kterýchž nás křiwě winie: ale k čemubychom to přičinili proti tak blekotným mužóm krwe, kte- réž znamenitě znáti jest, že darowé oči jich oslepili sú, nestydie sě swých lží w krwi lidské smáčeti. Obykliť sme zajisté strpěti nešlechetnost takowých zákup-

Strana 159
a jednotau panskau w Čechách, r. 1468. 159 ných lhářuow, kteřížto ku podobenstwí psa prašiwého, ježto na hnoji z kusa chleba štěká, též oni dary ukojeni jsúce, opýřili sú sě, jako wlcie hltawí, krwe lidské nasyceni nejsúce, swými lžmi křesťanstwa proti nám popuzujíce, aby tudy mieru swé nešlechetnosti naplnili. Nebo zajisté známa jest ctnost, láska, pokora, střiezli- wost, dobrota najmilostiwějšie matky cierkwe swaté obecné a biskupuow najwyš- ších, známať jest také zajisté wšeliké múdrosti opatrnost, a owšemť pak tajné nenie mnohé milosrdenstwie lékuow: nebo najwyššie wítězstwí dojištěno býwá, kteréž bez krwe prolitie jest. I kterak pak muož wěřeno býti, aby od studnice plné ctnosti, tak krewní mužowé a jazyka lžiwého wyšli? Nenieť jistě jiné podoby, než že mammona nešlechetnosti jich mysli přewrácené učinila jest i skutky: neb jímž wiece ta neprawá člowěky nás protiwníka wiery swaté býti ohlašují, tiem wiece hodnú pokoru zachowáwajíce, od milostiwé matky wiery žádáme přiwinuti býti. Kdež sě pak nám wina dáwá, žebychom duchownie zbožie zapisowali, ačkoliwěk moc i práwo, jakožto řádný král mazaný a korunowaný máme: wšak sme tiem kwapni nebyli. Ale týž nadepsaný Rudolfus, kterýž sě i legatem stolice apoštolské býti prawi, proti bohu, cti a sprawedlnosti, kláštery, wsi i městečka po králowstwi Českém swětskému panowání poddáwati sě jest nestyděl 1); ježto té wěci znamenitě on začátek jest chtěl býti, práwa k tomu žádného nemaje. Dotýká nás také, že- bychom my mistra Jana Rokycana hlawu knězstwa učinili, jej za papeže měli, a jeho přidržejíce se za kostel. Té potworné blázniwé najwšetečnějšie lži obecnie swědomie jsú, že ještě za našich mladých let skrze slawné paměti Sigmunda ciesaře mistr Rokycana hlawa knězstwa wolen i ustawen jest. A kohoť my za papeže a co za kostel držíme, wěřímy, máme i wyznáwámy, nahoře psanie naše tu lež ha- nebnú jima w hrdlo tlačí. Item w druhém pak artikuli, kdež nás prawita lstiwě žádati slyšenie skrze bratra našeho najmilejšieho Polského krále u slawné stolice apoštolské, a že často- krát slyšenie nám dáno jest, kterémuž nikdy sme státi netbali, a že zjewně po- hnáni jsme skrze edikt obecní oc. K tomu tak prawíme: Známať jest pilnost naše najjasnějšiemu ciesaři Římskému, známať jest žádost a práce jasnému králi Pol- skému i wšem kniežatóm swaté Říše, i jiným znamenitým králóm a kniežatóm křesťanským naše žádost a pilná péče, skrze kteréž sme wždycky milosti hleděli dosáhnúti u slawné stolice apoštolské, se wší pokorú toho hlediece; jakož i dnes hleděti nepřestáwámy, abychom k milostiwému slyšení a k našie newiny zprawení milostiwě připuštěni byli. Známať jsú také najduostojnějšiemu kollegium kardinál- skému naše častá poselstwie, naše pokorná psanie, kteráž najswětějšiemu pánu 1) K tomuto místu w rkp. Šternberském někdy Balbin wlastní rukau na kraji při- psal slowa tato: »Ut apparuit in coenobio Teplensi."

Strana 160
160 B. VII. Akta mezi králem Jiřím našemu činili sme. Ale jistě (pro) nehodných sokuow záwist a najnešlechetnějších lidi schytralost, pro jich nešlechetná a křiwá wznášenie, naše práce a srdečná žádost nemohla jest prospěchu mieti. Kdež pak my Otci wšie milosti nikoli připisowati umyslili sme, a utrhačóm i jich přeostrým jazykóm lžiwým. Aniž jest nepodobné, by o nás od nepřátel našich před stolicí apoštolsků mluweno nebylo, poněwadž wy o blízce jsúce, owšem o nás w prawdě nic zlého newědúce, a wšak nepře- stáwáte swých hanliwých zjewných lží rozsiewati. O pohonu a stání našem buoh a sprawedlnost, čas, osoba naše, sprawedliwěť nás wymlúwati budů. Ježto my pak pro čest Otce swatého o té wěci skůpě umyslili sme mluwiti; nebť té wěci skutek i pamět prawdu ukazuje. Item k třetiemu pak artikuli, kdež prawíta nám súdci wiery sobě zwoliti: swědomáť jest wěc témuž králi Polskému i mnohým dobrým lidem, kterýchť wěcí král Polský súdce býti jest měl a má. Swědomáť jest wěc také wšem zemiem okolním, z které příčiny ti nám zprotiwilí proti nám powinnost swů zlámali sú a zrušili. O přenestydaté hrdlo, že usliněné powětřie lži z sebe wypúštieš! O ne- milostiwý nedwěde, proč mumleš? O wlče hltawý, proč wyješ okolo chodě, a nechceš sě nasytiti mrchy lidské, kteréž z příčiny lži twé padly sú? Než lžiwě řeweš, búříš, jednáš a ponůkáš, aby wyssál krew newinnú, kteréž buoh wšemo- húcí a wšie prawdy, twú nenasycenů mysl znaje, z rukú twů požádá. Běda tobě, jenž klneš, sám najproklatější jsa! Poznaj blázne wzteklý swuoj wěčný odsudek, a žeť newinní rukama a čistí srdcem w chrámě božiem postaweni budú: ale ty ne- milostiwý krwe newinné prolewači, kde sě octneš? Item čtwrté pak a poslednie, kdež prawita, bychom jinak kacieř nebyli, že appellacie naše zjewně nás kacieřem býti ukazuje. Osle hlúpý! kacieřskéť jest hle- děti tmy a kútuow: ale appellacie naše, obyčejem křesťanským udělaná, tať swětla žádá, swětla hledí. A ač my appellací slušnú učinili sme, nic méně prawé naděje nemámy, že náš najswětější pán skrze střewa milosrdenstwie našie slušné a kře- sťanské žádosti miesto dá. A toť by twé bylo nelhati, neřwati obyčejem hlúpého osla. I radať jest naše, aby přestal swých lží o nás rozsiewati a rozpisowati; kte- rýchž ač nepřestanešli: buch, jenž lžiwého jazyku nenáwidí, najhorším setřením setře tě!.... 41. Zápis na přiměří mezi králem Jiřím a jednotau panskau ode dne 14 Januaria do 14 Febr. 1468 zjednané skrze posly krále Polského. Bez místa, 1468, 14 Jan. (Z orig. arch. w Jindř. Hradci.) My Stanislaw z Ostroroha wéwoda Kaliský a Jakub z Dubna králowstwi Polského podskrbie, starosta Krakowský, obecni radda a spoluposlowé najjasn

Strana 161
a jednotau panskau w Čechách, r. 1468. 161 kniežete a pána, p. Kazimíra krále Polského, welikého kniežete Litewského, Ru- ského, Pruského pána a dědice oc. pána našeho milostiwého, wyslaní k najjasněj- šiemu kniežeti a pánu, p. Jiřiemu králi Českému, markrabi Morawskému, Lucem- burskému a Slezskému wéwodě a markrabi Lužnickému oc. a k duostojným bisku- póm a prelátóm, oswieceným kniežatóm, mnohomocným a urozeným pánóm, sta- tečným a slowútným rytieřstwu, múdrým a opatrným w městech s strany druhé: Tak jakož J. král. M' porozoměl jest záhubám welikým a ukrutným, kteréž sú wznikly s obů stranů a dějí se w té České koruně, a kdyžby to nebylo w skuoře pilností a opatrností zastaweno, že by strach byl zkaženie a zahynutie té slawné koruny a toho našeho přirozeného jazyka Slowanského: i tú přirozenů lásků a dobrotiwostí JM' hnut jsa a litost maje, i wyslal nás k pracowání w těch wěcech, a s pána boha wšemohúcieho pomocí, k ukrocení těch záhub a nesnází. A my z rozkázanie J. král. J“ pána našeho milostiwého, pilnú snažnost na obú stranů při- činiwše a pracowawše, i takto sme snesli, zřiedili a zjednali s powolností s obú stranů a s jich dobrú wolí: Že wyznáwáme tiemto listem wuobec předewšemi lidmi, že sme zřiedili a učinili, a mocí tohoto listu činíme delšie prawé křesťanské přímiřie, mezi najjasn. kniežetem a pánem p. Jiřím králem Českým předřečeným i JM“ wšemi poddanými a služebníky i pomocníky duchowními i swětskými s jedné, a mezi duostojnými otci a pány knězem biskupem budúcím Wratislawským a kapitolu Wratislawskú, a knězem Protasiem biskupem Olomůckým i jinými preláty, a oswiecenými kniežaty knězem Mikulášem kniežetem Opolským, knězem Henrichem kniežetem Freištatským, a mnohomocnými a urozenými pány, p. Zdeňkem ze Šternberka, najwyšším purkrabí Pražským, p. Janem a p. Oldřichem Zajieci z Hasenburka a z Kosti, p. Bohuslawem ze Šwamberka, p. Wilémem z Ilburka, p. Henrichem starším z Plawna, p. Jaro- slawem ze Šternberka, p. Puotú z Ilburka, p. Wáclawem starším z Biberšteina, p. Fridrichem a p. Oldřichem odtudž z Biberšteina, p. Děpoltem z Risenberka, p. Hanušem z Kolowrat, p. Jindřichem ze Hradce, p. Janem ze Šternberka, p. Šte- ſanem z Lichtenburka, p. Burianem z Gutšteina, p. Henrichem mladšim z Plawna, p. Linhartem z Gutšteina, p. Dobrohostem z Ronšperka, a múdrými a opatrnými purkmistry, raddami i wšemi obcemi měst Wratislawě, Plzně, Olomúce, Brna, Znojma, Jihlawy, i mezi jinými wšemi preláty, kniežaty, pány, zemany, městy i obecnými lidmi duchowními i swětskými, jich swrchupsaných prelátów, kniežat, pánów, zeman a měst wšemi přátely, pomocníky, zápisníky i služebníky a pod- danými lidmi duchowními i swětskými w Čechách, w Morawě, w Slezi, w Šesti- městech, w Lužnické zemi i jinde kdež ti koli jsú, s strany druhé. A to swrchu- psané přímiřie má trwati od dánie listu tohoto až do S. Valentina najprw příštieho, a ten celý den až do západu slunečného během swým přírozeným. A jestližeby

Strana 162
162 B. VII. Akta mezi králem Jiřím se w tom času komu neb kterým bezelsti která škoda stala, jehož buoh ostřez: tehdy toho mají mocní oprawce býti oswiecené knieže kněz Viktorin knieže Minster- berské oc., a urozený pán p. Zdeněk ze Šternberka oc. oba jednosworně co wy- řknů. Pakliby kterého z těch oprawcí pán buch neuchowal w té mieře, jehož milý pán buoh zachowaj: tehdy najjasn. Český král bude mieti moc, jiného na miesto toho umrlého postawiti, a druhá strana též. Pakliby se oč dělili a nemohli se oč srownati: tehdy toho swrchní rozdielce my swrchupsaní poslowé býti máme. A po wyřčení prwních dwů rozdielcí a nebo nás poslednějších, jakož se swrchu jmenuje, podlé toho wyřčení strana straně to má a powinna bude oprawiti we čtyřech neděléch pořád zběhlých. Mají také w tom času wšecky šacunky přestati. Také wězňowé wšickni s obú stranú aby rok měli, rytierští na čest a na wieru, a městští a neb sedlští na rukojmě na podobný základ; a tak každý podlé zacho- wánie swého. Nemají také w tom času žádní holdowé bráni býti, ale wšecky wěci holdownie mají w dobrém stání býti zachowány, wyměňujíc holdy, kterýchž roky již sú přešly. Item haněnie wšeckna aby přestala konečně. Item silnice i wšecky cesty aby swobodny byly, a byliliby kteří na kterých lúpežiech zjímáni a w tom ujištěni byli podlé řádu, o ty žádná strana nestuoj, ale aby dáni byli w ruce a moc těch oprawcí, to jest knězi Viktorinowi a p. Zdeňkowi. Item aby ode dne dánie listu tohoto žádné osazenie nowých hradów a posádek s obů stranů z nowa nebylo osazowáno. A my Zdeněk ze Šternberka, najwyššie purkrabie Pražský, Jan a Oldřich bratřie z Hasenburka a z Kosti, Bohuslaw z Šwamberka, Wilém z Ilburka, Henrich starši z Plawna, Jaroslaw ze Šternberka, Děpolt z Risenberka, Hanuš z Kolowrat, Jindřich ze Hradce, Jan ze Šternberka, Štefan z Lichtenburka, Burian z Gutšteina, Linhart z Gutšteina a Dobrohost z Ronšperka wyznáwáme tiemto listem wuobec předewšemi lidmi, že sme slíbili a mocí tohoto listu slibujem swů dobrú wěrů, sami za se i za naše wšecky jmenowané zejména i nejmenowané přátely, zápisníky i pomocníky, služebníky a poddané lidi, duchownie i swětské, to swrchupsané přímiřie od mnohomocných a urozených pánów raddy najjasn. kniežete a pána p. Kazimíra krále Polského oc. již jmenowaného, pána našeho milostiwého, zapsané a uložené, wèrně ctně a prawě křesťansky zdržeti, a w skutku bez wšelikeraké lsti zachowati, a žádným wymyšleným obyčejem toho nepřerušiti. Pakliby se co w tom bezelsti stalo, jehož bože ostřez, to naprawiti též slibujem jakož se swrchu wypisuje. A tomu na swědomie my Stanislaw z Ostroroha wéwoda Kališský, a Jakub z Dubna králowstwie Polského podskrbie a starosta Krakowský, obecní radda a spoluposlowé najjasn. kniežete a pána, p. Kazimira krále Polského oc. swé sme wlastnie pečeti kázali přiwěsiti k tomuto listu. A my swrchupsaní Zdeněk ze Štern- berka najwyšší purkrabie Pražský, Jan a Oldřich bratřie z Hasenburka a z Kosti,

Strana 163
a jednotau panskau w Čechách, r. 1468. 163 Bohuslaw z Šwamberka, Wilém z Ilburka, Henrich starší z Plawna, Jaroslaw z Šternberka, Děpolt z Risenberka, Hanuš z Kolowrat, Jindřich z Hradce, Jan z Šternberka, Štefan z Lichtenburka, Burian z Gutšteina, Linhart z Gutšteina a Dobrohost z Ronšperka, tomu na pewnost, jistotu a skutečné zdrženie, sami za se i za wšecky přátely, zápisníky, pomocníky i služebníky, a poddané lidi, duchownie i swětské, swé sme wlastnie pečeti dali přiwěsiti k témuž listu. Jenž jest psán léta od narozenie syna božieho tisícieho, čtyřstého, šedesátého osmého, ten čtwrtek před S. Antoniem. 42. Zdeněk ze Šternberka pro wýstrahu Budějowských posílá k nim některé služebníky swé s listem wěřicím. Na Hradci Jindřichowě, 1468, 21 Jan. (Kopie w Třeb.) Zdeněk ze Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský a najwyšší hajtman prelátuow, kniežat, panuow i obcí křesťanských w poslušenstwi Otce Swatého stojících slawné koruny České oc. Službu swú wzkazuji múdrým a opatrným purkmistrowi a raddě i wšie obci města Českých Budějowic, súseduom a přáteluom milým. Wěděti wám dáwám, že přišlo ke mně poselstwie, tak mě zprawujíc, žeby na to příměřie dalšie mezi námi a stranú odpornů uděláno bylo, aby Viktorin syn toho odwolaného, kterýž do Rakůs táhne, chtěl k wám a k městu wašemu s lidmi přitáhnůti; i někteří súsedé waši kázali sú lidem swým hotowu býti, wědůce že s námi w zápisu nejste ani w příměří; a tudyby wás chtěli připrawiti, aby na zámek wáš puštěni byli a zámku se zmocnili, a nad preláty, kněžími i nad wašimi hrdly a statky zlý skutek a wuoli okázali, aby sě wám též stalo jako w Kadani se stalo oc.; a chtěllibych já wám co jako hajtman od otce swatého stwrzený a ode wšech JM“ poslušných přijetý, pomocen a raden býti s přátely swými, strana odporná napomenula by mne příměřím, prawiece, že s námi w zápisu nejste, že také w tom příměří nejste. Pak milí přátelé a súsedé, což tuto dělám k wám po- sielaje, a wýstrahu dáwaje, toť z toho úmysla dělám z powinnosti a úřadu mého od najswětějšieho otce papeže usazeného a stwrzeného, abych křesťany wěrné a poslušné obhajowal, a jim pro swatú wieru křesťanskú raden a pomocen byl. A já wždy maje tu naději, že bohdá křesťané dobří jste a budete, napomínám wás, aby zápis s námi a preláty, kniežaty, pány, městy oc. duchowními i swětskými a zeměmi Slezskými udělán a učiněn byl pro swatů wieru křesťanskú, a já, jestližeby kto na wás sáhl neb sáhnůti chtěl w mieru i w nemieru, s přátely swými mohl wás zastati, že jste s námi w zápisu, aby na wás nesahali, a já se ctí abych wás mohl neopustiti. A protož teď k wám posielám urozené panoše Markwarta z Ra-

Strana 164
164 kowic hajtmana swého, Petra z Hauzdné a z Stupného a Jiříka z Sedlce, služebníky swé, dodawatele listu tohoto, úmysla mého úplně zprawené. Protož, což nynie s wámi odemne w tomto poselstwí mluwiti budú, abyste jim toho úplně wěřili jako mně samému. Ex Nova domo, fer. V ipso die Agnetis, anno oc. LXVIII°. B. VII. Akta mezi králem Jiřím a jednotau panskau w Čechách, r. 1468. 43. Zdeněk ze Šternberka oswědčuje se, že ku příměří prwé umluwenému přistupuje také s Rakauskými hrady swými. Na Jindř. Hradci, 1468, 4 Febr. (Kop. w Třeb.) Zdeněk ze Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský a najwyšší hajtman prelá- tuow, kniežat, pánuow i obcí křesťanských w poslušenstwí otce swatého stojících slawné koruny České oc. Jakož welikomocní a urození páni, p. Stanislaw z Ostro- roha wéwoda Kališský a p. Jakub z Dubna králowstwi Polského podskrbie a naj- wyšší starosta Krakowský, obecnie radda a poslowé najjasnějšieho kniežete a pána, p. Kazimíra, krále Polského, welikého kniežete Litewského, Ruského, Pruského pána a dědice, pána našeho milostiwého oc. udělali sú mezi stranů odpornů a námi příměřie až do božieho wstúpenie najprw příščího, a w tom sú také tak smluwili, chcili já do toho času s zámky s těmi, kterýchž jsem w drženie w Rakúsích, s Witorazi, s Ottenslagen a s Grauffschlagen i se wšemi zbuožími, kteráž w Ra- kúsiech mám až do toho času božieho wstúpenie w pokoji býti, abych jim to we dwů nedělí listem swým pod wisutů pečetí dal wěděti; a že strana odporná mně na těch zámcích a zbuožích do toho času škoditi nemá: A protož já swrchupsaný Zdeněk ze Šternberka oc. tímto listem wšem wuobec, ktož jej uzřie, nebo čtůce slyšeti búdú, wyznáwám, že to příměřie tak držeti chci a té smlůwě dosti učiniti a zachowati, a s těch zámkuow straně odporné ani jich žádnému neškoditi až do buožieho wstúpenie, tak jakož sú páni Polšči swrchupsaní ty wěci smluwili. Toho na potwrzenie swú sem pečet k tomuto listu přiwěsiti kázal. Jenž jest psán w Jin- dřichowě Hradci, léta od narozenie syna božieho MCCCCLXVIII, we čtwrtek po S. Blažeji.

Strana 165
A. XVI. PŘÍKLADY LISTŮW HOLDOWNÍCH Z XV STOLETI. (Prwní dwa wzati jsau z originálu w archivu Třebonském; ostatní wšickni pocházejí z též knihy někdy kláštera Chotěšowského, nám od důst. p. J. H. Karlíka půjčené, z které sme i zápisy nahoře na str. 34— 63 podané wybrali.) 1. My purkmistr a radda města Hory Tábor, wám richtáři, konšelóm i wšie obci města Milewska přiezeň naši wzkazujem, přikazujíc přísně, aby konečně do neděle nynie příštie tři sta žita čebrów a padesát kop grošów nám bez wýmluwy dali. Pakli toho neučiníte, tehdy s pomocí boží wás k tomu wšelikým obyčejem a nad to ohněm připrawíme, že naše rozkázanie musíte učiniti. Dat. fer. V“ ante Augustini, annorum oc. tricesimo octavo, nostro sub secreto. (L. S. appress.) 2. My purkmistr a radda města Hory Tábor, wám richtáři a konšelóm se wší obcí w Benešowě přiezeň naši wzkazujem, přikazujíce přísně, aby hned jakž tento list uzříte, k nám s plnú mocí od swé obce wyslali, újezd, ježto k richtářstwí wašemu přisluší, k témuž s sebú pojmúce, a s námi se smluwili. Pakli toho ne-

Strana 166
166 A. XVI. Příklady ustůw holdowních učiníte, po tento den nechcem wám ničímž winni býti, jestliže wás co proto potká. 1 Dat. fer. IV“ post Ludmile, anno oc. XXXVIII°. 1) (L. S. appress.) 3. Na Kamenný Újezd hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři na Kamenném Aujezdě i wší obci. Obsílámť wás k holdu, abyšte přišli bezpečně na Bělú aneb Tauškow, a holdowali se. Pakli nepřijdete, chciť wás k tomu připrawowati mocí, pálením, jímáním, jakž budu moci, škodú wás wšech. Dán na Bělé, w úterý po S. Kříži. 4. Na Čerwený Újezd hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci. Ob- sílámť wás k holdu na Bělú, aneb na Túškow, a jděte bezpečně wy w Čerweném Újezdě, a kdož nepřijde a nepřijdů, chci wás k tomu připrawowati pálením, jímá- ním, šacowáním, jakžkoliwek budu moci, škodú wás wšech. Dán na Bělé, w úterý po S. Kříži. 5. Na Teynec hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci w Týnci. Obsílám wás, abyšte přišli k holdu na Bělú aneb na Túškow, a holdowali se; a kdož půjdau, jděte bezpečně, a kdož nepůjdau, hned chci wás k tomu připrawo- wati jímáním, pálením, šacowáním i jinými wšemi škodami wás wšech. Dán na Bělé, w úterý po S. Kříži. 6. Na Líně hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci w Li- něch. Obsielámť wás k holdu na Bělú, abyšte přišli bezpečně a holdowali se na Bělů aneb Tůškow. Pakli nepřijdete, hned chci wás k tomu mocí připrawowati, jakž budu moci, jímáním, šacowáním, pálením wšemi wašimi škodami wás wšech. Dán na Bělé, w úterý po S. Kříži. 1) Podobnými listy žádáno: dd. 1438, 28 Aug. od Miličinských 500 čebrów žita a 100 kop. gr. — s. d. od Sepekowských 60 čebrów žita a 20 �l. —

Strana 167
z XV stoleti. 167 7. Na Tlučnú hold. Odemne Otíka z Žitína purkrabie na Bělé, wám richtáři i wši obci w Tlučné. Obsílámť wás k holdu na Bělú aneb Tůškow, abyšte šli bezpečně a holdowali se. Pakli nepřijdete, chci wás k tomu připrawiti mocí, jimáním, šacowáním, pálením, jakž koliwek budu moci, škodú wás wšech. Dán na Bělé, w úterý po S. Kříži. 8. Na Auherce hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci w Au- hercích. Obsílám wás, abyšte přišli k holdu na Túškow aneb na Bělú a holdowali se; a kdož k holdu jdú, jděte bezpečně; pakli nepřijdete, chci wás k tomu při- prawowati pálením, jímáním, šacowáním, jakž koliwěk budu moci; a to hned abyšte přišli. Dán na Bělé, w úterý po S. Kříži. 9. Na Nýřany hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci w Ný- řanech Obsílám wás, abyšte přišli k holdu a holdowali se do Tuškowa aneb Bělé; a kdož koliwěk k holdu půjde, jděte bezpečně. Pakli nepřijdete, chci wás k tomu přidržeti a připrawiti jímáním, pálením, jakž koliwěk budu moci, šacowáním; a to hned abyšte šli. Dán na Bělé, w úterý před S. Janem. 10. Na Stod hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci w Stodě. Obsílámť wás k holdu, abyšte přišli na Bělú aneb na Túškow a holdowali se; a kdož přijdú, jděte bezpečně, a kdož nepřijdú, hned chci wás k tomu připrawowati pálením, jímáním, šacowáním, jakž koliwěk budu moci, škodami wás wšech. Dán Bělé, w úterý po S. Kříži. 11. Na Hořikowice hold. Odemne Otíka z Žitina, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci w Ho- řikowicích. Obsílám wás, abyšte přišli k holdu na Tuškow aneb na Bělú; a kdož půjdú, jděte bezpečně, a kdož nepůjdů, hned chci wás k tomu připrawowati jímá- ním, pálením, šacowáním i jinými wšemi wěcmi, jakž budu koliwěk moci. Dán na Bělé, ten úterý po S. Kříži.

Strana 168
168 A. XVI. Příklady listůw holdowních 12. Na Záluží hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci w Zá- luží. Obsílám wás k holdu, abyšte přišli na Bělů aneb na Tůškow hned; a kdož půjdů, jděte bezpečně, a kdož nepůjdú, chci wás k tomu připrawowati jímáním, pálením, šacowáním, i jakž budu moci škodowati wšech. Dán na Bělé, w úterý po S. Kříži. 13. Na Losinu hold. Odemne Otíka z Žitína, purkrabie na Bělé, wám richtáři i wší obci w Lo- sině. Obsílámť wás k holdu na Bělú aneb na Túškow, abyšte přišli hned a holdo- wali se, a kdož půjdú, můžete jíti bezpečně, a kdož nepřijdú, chci wás k tomu připrawowati pálením, jímáním, šacowáním, jakž koliwěk budu moci, škodú wás wšech. Dán na Bělé, w úterý po S. Kříži. 14. Úherce toho času holdowní. Purkmistr a radda města Nowého Plzně, tobě richtáři a súsedé z Úherec wěděti dáwáme, abyšte nám tento týden nebo konečně po neděli každý z wás wůz sena přiwezli do Plzně. Neb jestli byšte toho neučinili, již bychme tomu rozuměli, že wíc fedrujete kacířůw, nežli nás, a žeť bychme musili dopustiti králowským lidem, kteří u nás leží, aby sami u wás pícowali. 15. Na Šlowice hold. Purkmistr a radda města Nowého Plzně, tobě richtáři a robotní lidé w Šlo- wicích wěděti dáwáme, abyšte nám tento týden anebo konečně w pondělí každý z wás wůz sena přiwezli do Plzně, jinak toho nečiníc; nebo jestližebyšte toho ne- učinili, již bychme tomu rozuměli, že wíc kacířůw fedrujete nežli nás, a žeť bychme již na wás dopustili, aby ti dobří lidé králowští, kteří u nás leží, u wás pícowali, ježto byšte skrze to škodu weliku wzeli. 16. Hold na Nýřany. Purkmistr a radda města Nowého Plzně, tobě richtáři a sausedé z Nýřan wěděti dáwáme, abyšte nám tento týden nebo konečně po neděli každý z wás po

Strana 169
z XV stoleti. 169 wozu sena přiwezli k nám do Plzně. Pakli byšte toho neučinili, již bychme tomu rozuměli, že wíc fedrujete kacířůw nežli nás, a že bychme museli dopustiti krá- lowskému lidu, který u nás leží, aby u wás sami pícowali. 17. Hold na Týnec. Purkmistr a radda města Nowého Plzně, tobě richtáři a súsedóm w Týnci wěděti dáwáme, abyšte nám tento týden anebo konečně onen týden každý z wás po wozu sena přiwezli do Plzně, toho jinak nečiníc; neb jestliže toho neučiníte, již bychme tomu rozuměli, že wíc fedrujete kacířůw nežli nás, a žeť bychme museli dopustiti těm dobrým služebným králowským, aby sami u wás pícowali, ježto sme to až do té chwíle na sobě drželi. Dán w Plzni. 18. Holdowni žold in genere. Burian z Gutšteina oc. Fenclu kněže proboštůw sestřenče milý! Jakož mi za ten hold lidé ledakés listy nesú, urokujíce oc. i wšak wieš, žeť tak smlauwa nenie, než tak, že ste mi list měli udělati na summy jednostejný, jakož sečteno jest, ale nic každá wes zwláště. Protož wěz, žeť jinak nepřijmu, než ať mi jest list udělán jeden nebo dwa na tu wšecku summu, jakož sečteno, a to na parga- méně s wisutými pečetmi, jakož teď přípis toho posílám; a to středu konečně aby mi listowé na Rabšteině položeni byli bez dalšího prodléwání, neboť bych potom nechtěl ničímž winen býti, jestliže byšte to obmeškali a lidé proto kterú škodu wzali. 19. Na Šlowice hold. Odemne Buriana mladšího z Gutšteina a na Wšerubech, tobě richtáři i wší obci w Šlowicích: přikazuji wám, abyšte hned k holdu přišli tento čtwrtek najprw příští, ač se chcete škody uwarowati; a jestli toho neučiníte, wèzte žeť wás k tomu připrawowati budu pálením i jinými záhubami, že se holdowati musíte. Dán na Wšerubech, po kwětné neděli. 20. Hold na Nýřany. Odemne Buriana mladšího z Gutšteina a na Wšerubech, tobě richtáři i wší obci w Nýřanech. Přikazuji wám, abyšte hned tento čtwrtek nejprwé příšti k holdu přišli na Wšeruby: a jestli to neučiníte, wězte, žeť wás k tomu připrawowati budu

Strana 170
170 A. XVI. Příklady listůw holdowních pálením i jinými záhubami, že se holdowati musíte. Dán na Wšerubech, w úterý před welikonocí. 21. Hold na Zbuch. Odemne Buriana mladšího z Gutšteina a na Wšerubech, tobě richtáři i wší obci we Zbuchu. Přikazuji wám listem tímto, abyšte hned k holdu přišli tento čtwrtek nejprw příští na Wšeruby, ač se chcete škody swé uwarowati. I jestliže toho neučiníte a k holdu nepřijdete, wěztež, žeť wás k tomu připrawowati budu pálením i jinými záhubami, že se holdowati musíte. Dán na Wšerubech, w úterý před welikonocí. 22. Do Šlowic hold. Dobrohost z Romšperka a na Týně, najwyšší prokurator králowstwí Českého. Sausedé we Šlowicích! Žádám wás a přikazáji wám, abyšte mi pomohli a dali každý z wás s lánu kbelec žita, kbelec ječmene a kbelec owsa, a to mi položili konečně tu středu po S. Bartoloměji na Týně. Jestliže byšte toho neučinili, budete k tomu bohdá připraweni; i toho se nedopauštějte, ale dobrowolně raději učiňte. Actum Týn, feria secunda Bartholomaei. 23. Hold do Nýřan. Dobrohost z Romšperka a na Týně, nejwyšší prokurator králowstwí Če- ského. Sausedé w Nýřanech! Žádám a přikazuji wám, abyšte mi pomohli a dali každý z wás s lánu kbelec žita, kbelec ječmene a kbelec owsa, a to mi položili konečně tu středu po S. Bartoloměji na Týně; a jestliže byšte toho neučinili, bu- dete k tomu buhdá připraweni; i toho se nedopauštějte, ale dobrowolně raději učiňte. Actum feria quarta Bartolomaei. 24. Na Nýřanské hold. Jan Mareš z Olbramowic, hejtman na Zelené Hoře: wám Nýřanští! Posílám k wám teď, jestliže mi nepřijdete k holdu hned zjitra w sobotu a nesmluwiteli se se mnú, že wás k tomu chci připrawowati, buď ohněm aneb jakžkoli budu moci. Nechal sem tu služebníka páně w Plzně Jana Bílého, k tomu přijďte a s ním se smluwte; a toho mi dejte odpowèd ihned zjitra, chceteli to udèlati čili nechcete, též jakožť jiné wsi se smlauwají. Dán na Zelené Hoře, ten čtwrtek na Suché dni.

Strana 171
z XV stoleti. 171 25. Hold na Týnec. Newlas z Kněžic purkrabie na Kolowči: richtáři Matěji z Týnce, Jene Be- rane a Dauši z Stodu! Napomínám wás za kecu a za hlawu, abyšte wyplnili pánu mému JM“ šest kop gr. a dwě libře pepře a půl libry šefranu, a to zejtra bohdá do poledne. Pakli mi plniti nebudete, wèztež, žeť na wás po poledni hned w Ži- dech zejtra wezmu, abyšte neřekli, že sem wám wěděti nedal. Wěztež, žeť toho jináč neudělám. Dán na Kolowči, w středu před božím tělem. 26. Na Týnec hold. Odemne Pawla hejtmana z Watmberka a na Kolowči: wám sausedé z Týnce! Wěděti wám dáwám, abyšte mi úrok dali, který ste mi slíbili dáti. I wěztež, jestliže mi ho nedáte konečně tuto neděli, že wás chci hubiti, kdež koliwěk budu moci, pálením, šacunky. Wězte že sem o wás psal na Králowské M“ zámky, že lidé nejste propuštění. Dán na Kolowči. 27. Hold na Černotín. Odemne Pawla hejtmana z Watmberka a na Kolowči: wám sausedé Černo- tinští! Wěděti wám dáwám, abyšte mi aurok dali, který ste mi slíbili dáti. wěztež, jestliže mi ho nedáte konečně tuto neděli, že wás chci hubiti, kdežkoliw budu moci, pálením i šacunky. Wězte žeť sem o wás psal na Králowské M“ zámky, že lidé nejste propuštění. Dán na Kolowči. 28. Hold na Zbuch. Odemne Pawla hejtmana z Watmberka a na Kolowči: wám sausedé ze Zbucha wěděti dáwám, abyšte mi aurok dali, který ste mi slíbili dáti. I wěztež, jestliže mi ho nedáte konečně tuto neděli, že wás chci hubiti kde budu moci, pálením i šacunky. Wěztež že sem o wás psal na Králowské M“ zámky, že lidé nejste pro- puštění. Dán na Kolowči. 29. Hold na Hořikowské. Odemne Pawla hejtmana z Watmberka a na Kolowči. Sausedé Hořikowští! Wědětí wám dáwám, abyšte mi úrok dali, který ste mi slíbili dáti. I wèztež,

Strana 172
172 A. XVI. Příklady listůw holdowních z XV století. jestliže mi ho nedáte tuto neděli konečně, že wás chci hubiti, kdežkoliwěk budu moci, pálením i šacunky. Wíte že sem o wás psal na Králowské M“ zámky, že lidé nejste propuštění. Dán na Kolowči. 30. Hold na Stodské a Mantowské. Já Stibor z Wolšteina wzkazuji wám Stodští, abyšte mi se přišli holdowat ihned z wizení listu tohoto na Hostún. Pakli toho neuděláte, wězte jistě, žeť wás káži wypáliti, neb mi jest wáš nynější probošt w Hradenicích dwa dwory kázal spáliti; jáť wás jistě páliti nechci, jestliže se mně holdowati budete; pakli toho neučiníte, udělám wám též a káži wás spáliti. A také Mantowským sauseduom swým powězte, ať se přijdau holdowat. Dán tu neděli před S. Wawřincem. 31. Hold na Mantow. Linhart z Gutšteina a na Klenowém: wám richtáři a konšelé na Mantowě. Obsílám wás k holdu na Koloweč, abyšte přišli zejtra ten den a umluwili se se mnau, žeť wás chci k tomu připrawowati mocí. Jakož sú jiní měli mé lidi k tomu připrawowati, že sú se museli holdowati, také já wás chci k témuž při- prawiti. Dán na Kolowči. 32. Hold na Úherce. Linhart z Gutšteina a na Klenowém: wám richtáři a konšelé w Úhercích. Wobsélám wás k koldu na Koloweč, abyšte ke mně přišli a umluwili se se mnau; zejtra ten den do wečera máte lhótu, jakož moji lidé sú se museli holdowati. Pakli nepřijdete zejtra ten den, žeť wás chci mocí připrawiti k holdu, a toho sobě jinak netroštujte. Dán na Kolowči. 33. Hold na Hořikowské a Teynské. Odemne Jana z Střebolec purkrabie na Raupowě: wám lidé w Hořikowicích a w Teynci! Jakož wás tajno není, kterak w Rokycanech zůstáno jest wedle prwní smlauwy w Německém Brodě učiněné, tak že každý w swé holdy uwázati se má: i mám za to, že wás tajno není, že též jinde dáwno holdují. Protož abyšte k holdu přišli tak, jakož ste se prwé holdowali, abyšte k škodě nepřišli. Pakli toho ne- učiníte, buduť wás k tomu připrawowati bráním, i jakž budu moci; a konečně abyšte přišli do čtwrtka od datum listu tohoto. Dán w úterý po S. Brikcí, léta oc. LXXII.

Strana 173
C. X. ZAPISY PANSTWÍ PARDUBSKÉHO, od roku 1357 do 1536. Wzaty jsau wětším dílem z rukopisu knihowny Raudnické r. 1548 psaného s ná- pisem: »Přípisy wšech potřebných listůw k panstwí Kunětickohorskému, Pardubskému i k jiným zbožím k týmž panstwím připojeným«, pod signat. V, Dc. 51, na str. 99—215. Jen dwě listiny wybrány z originálu w archivu Pardubském dosawad chowaného.) 1. Karel IV císař a král Český bratřím Arnoštowi (arcibiskupu Pražskému), Bohušowi a Smilowi z Pardubic potwrzuje mýta na Labi u Pardubic wybiráwaného. W Praze, 1357, 10 Sept. (Z rkp. Raudn. str. 193.) In nomine sanctae et individuae trinitatis feliciter, amen. Karolus quartus divina favente clementia Romanorum Imperator semper Augustus et Boemiae rex, ad perpetuam rei memoriam. Quamquam ad universos et singulos imperialis cle- mentiae dexteram extendere teneamur: illos tamen praerogativa uberioris favoris et gratiae praemiandos merito reputamus, quorum recta fides comprobata operibus di- noscitur, et pro quibus assidua et praeclara sinceritatis et obsequiorum merita apud nostram Celsitudinem oc. Tento list jest rejstrowaný w starých knihách (fol. 307) ale wšak wýklad téhož listu na česko tuto jest pro wyrozumění toho, jakž níže postaweno, wepsán: We jméno swaté a nerozdílné trojice šťastně, amen. Karel čtwrtý z boží milosti Římský cisař wždycky rozmnožitel a král Český, k wěčné wěci paměti.

Strana 174
174 C. X. Zápisy Ačkoli ke wšem i jednomu každému císařskau milost činiti powinni býti ráčíme: těm pak obzwláštnie a hojnější přízně milostí slušně odplacowati uznáwáme, jichžto wèrnost upřímná skutky se nalézá, a kterýchž ustawičná a swětlá upřímnost a zá- sluhy powolně u Milosti Naší mnohými způsoby se předkládají a wznášejí. Tak s strany welebného Arnošta swaté Pražské stolice arcibiskupa, přední raddy a ná- božného našeho milého, i také poctiwého Bohuše, probošta Litoměřického, kaplana, služebníka a domácího našeho stolníka, a Smila z Pardubic, synůw někdy Arnošta z Hostinné, předloženo jest před nás: že když jest od dáwna řečený Arnošt, otec jich, z Hostinné za žiwnosti swé zámek neb hrad swůj dědičný řečený Weisenberg s zbožím k němu příslušejícím s Crhů z Dubé a Hejmanem z Náchoda s powolením jiných bratří swých za zbožie Pardubské směnil a zfreymarčil, a Crha s Hejmanem z Náchoda nahoře dotčení, jmění a držení již psaného zbožie Pardubského se wším a wšelijakým jeho příslušenstwím, a obzwláštně s meytem, kteréž na řece Labi u městečka Pardubic dotčeného s každého lesu, kteréžto lesy pleyty slowau, po 41/2 gr. se od starodáwna dáwalo a dáwá, témuž někdy Arnoštowi z Hostinné k dědičnému držení oddali sau; kteréhožto cla a meyta užíwání neb brání woni Crha a Hejman z Náchodu často psaní od dáwních časůw držitelé sau byli, jakož pak i dotčený někdy Arnošt, a Arnošt arcibiskup, Bohuše probošt, a Smil, dotčení synowé jeho, téhož zbožie držitelé se až do tohoto času nachází: a protož Důsto- jenstwí Našeho na místě řečených Arnošta a Bohuše a Smila bratří s ponížeností jest prošeno, abychom jim takowého starodáwního meyta i obyčejného, dědicům i potomkům jich, swé powolení dadauc, potwrditi, obnowiti a znowu propůjčiti ráčili dobrotiwostí naší. My pak zřetedlně widauce a spatřiwše mnohé a příjemné i wděčné jich služby, kteréž sau Welebnosti Naší mnohau bedliwostí od dotčených arcibiskupa, raddy naší, Bohuše a Smila těchto časůw skutečně ukazowány, a w časích (budaucích) tím lépe i platněji aby se ukazowaly, k jich prosbám jsauc dobrotiwě nakloněni, swrchupsaným bratřím, Arnoštowi, Bohušowi a Smilowi, dè- dicům a budaucím jich, na wěčnost dotčené meyto se wšemi a wšelijakými jeho důchody a póžitky i práwy, s dobrým rozmyslem, ne z omylu ani nějaké neopatr- nosti, ale s naším jistým wědomím, mocí králowskau w Čechách přiwolujem, stwr- zujem, obnowujem, znowu pauščíme, upewňujem, a z přirozené swé dobroty (a) milostiwosti štědře stwrzujeme. A protož ať hned žádnému nenáleží listu tohoto Našeho Důstojenstwí rušiti, ani co proti němu z wšetečnosti před se bráti. Jestli žeby pak kdo něco tomu na odpor předse bráti pokusil a podjal: kromě toho a nad to, že žádné mocnosti aby takowé předsewzetí nejmělo, jmíti chcme pokutů podlé práw aby takowý trpěl nemilost naši, propadnauce sto hřiwen zlata čistého; a toho jedna polowice do komory králowské české, a druhý díl na ty, jimžby se ublížilo, k jich úžitku obrácena býti má, sme ustanowiti ráčili, a to tolikrát, koli-

Strana 175
panstwí Pardubského, r. 1357, 1436. 175 krátž by se toho, dopustili a w to upadli. Což sme předešle pod titulem králow- ským, pokudž sme w kralowání Římském stáli, w létu 1347, králowstwi našeho léta prwního, wšecky nahoře psané wěci podlé paměti naší dopustiti ráčili. Znamení nejjasnějšího knížete a pána, pana Karla Čtwrtého, Římského císaře nejnepřemoženějšího a nejpřeslawnějšího, krále Českého. Swědkowé této wěci jsau: welební Předslaw Wratislawský, a Theodricus Mindenský kostelůw biskupowé; oswí- cení Petr z Borbonu, Bolek Swídnický, Přemek Těšinský a Kundrat Olešnický, knížata; wysoce urození Purkhart purkrabie Magdeburský, hofmistr dworu císař- ského, Albrecht z Anhaltu, Ot z Fürštenberku a Jan z Reče, hrabata; urozený Rudolf z Warty, Fridrich z Walče, Tima z Koldic a Jindřich Banat z Lompardie a mnozí jiní. Tomu na swědomí pečet Důstojenstwí Našeho císařského k tomuto listu přiwěsiti sme rozkázali. Dán w Praze, léta páně 1357, měsíce září desátého, králowstwí našich léta Římského 12°, Českého 11°, a císařstwí třetího. 2. Sigmund císař Diwišowi Bořkowi z Miletínka zastawuje hrad Kunětickau horu, mě- stečko Bohdaneč, a zboží kláštera Opatowského w půl pátu tisíci kopách grošů. W Praze, 1436, 21 Sept. (Z orig. arch. Pardubic.) My Sigmund z božie milosti Římský ciesař, wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Chorwatský oc. král. Wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: že spatřiwše na tu snažnost, kterůž jest statečný Diwiš Bořek z Miletínka, wěrný náš milý, tyto časy učinil pro zemské dobré, a také že jest nemálo pracowal o naše počestné a dobré jako pána přiroze- ného a dědičného, my chtiece jemu také naši milost a wděčnost okázati, aby nám k zemskému a obecnému dobrému tiem lépe a pilněji slúžiti mohl: protož sme s dobrým rozmyslem a radú naší s ním uhodili a uhozujem milostiwě, jakož dole psáno stojí: tak že mocí tohoto lista jemu a jeho erbóm zastawujem a zapisujem hrad Kuněticků horu, městečko Bohdaneč, a wsi dolepsané kláštera Opatowského, jménem Niwčice, Bystřeč, Rybitwí, Lhotka u Blatníka, Neratow, Žiwanice, Přelo- wice, Sopřeč, Habřinu, Žarawice, Břehy, Křičeň, Kasaličky, Rohoznice a dwuor poplužní, Osice a dwuor poplužní, Osičky, Polizy, w Dobřenici tři člowěky, Žda- nice a dwuor poplužní, Podolšany, Opatowice a dwuor poplužní, Lhotku, Pohře- bačku a dwuor poplužní, Hrobice, Němčice a dwuor poplužní, Kunětice, Brozany, Hradišče, Ohrazenice, Srch, Rosice, Trnowá, Důbrawice, Lohynice, Mělče, Hrádek, Poyhranow, Černá, Weliké Kawčiny, Malé Kawčiny, Steblowá, Dřieteč, Bukowina, Borek, Ujezd, Rokytno, Bohumileč, Dražkow, Dolany a dwuor poplužní, Ožuchow, Črná za Bohdančí, Stolany a dwuor poplužní, s úroky, lesy, k hájným hradu, mě- stečka i wsí swrchupsaných příslušnými, horami, doly, rybníky, Labem, jezery,

Strana 176
176 C. X. Zápisy potoky, lukami, mlýny, póžitky a práwy wšelikakými, kteréž k hradu, městečku i wsem swrchupsaným přislušejí, ježto na dání tohoto lista w držení má w puol pátu tisíci kopách grošuow Pražských střiebrných a dobrých; a to tak: aby jmenowaný Diwiš ta jistá zbožie, jakož se swrchu píše, držal a jich požíwal za čtyři léta plná ot dánie tohoto listu pořád počítajíc bez wyplacenie, a w tom abychme my ani naši úředníci jemu nepřekáželi; a po čtyřech létech, když my, nebo naši budúcí, neb ty osoby, kteříž tu wýplatu sprawedliwě mieti mají, jemu neb jeho erbóm dáme a zaplatíme, neb dadie a zaplatie těch puol páta tisíce kop gr., a toho wy- placenie žádati budú, dadúce jim čtwrt léta napřed wěděti, tehdy nám a těm ihned bez prodlenie mají těch zboží i s příslušenstwím wším sstúpiti bez otporu i bez zmatku. Wšak jest wymieněno, aby mimo sprawedliwé póžitky lidí chudých ne- obtěžowali k pohoršení toho zbožie, a aby nám a komoře králowské ty summy obyčejné podlé práwa předkuow našich wydáwali, cožby z swrchupsaného jeho drženie sprawedliwé bylo, a kdyžby tej summy na chudých lidech požádali, aby mimo to nebrali wiece. Také swrchupsaný Diwiš nemá na žádného mocí sahati ani swéwolně búřiti, než práwem každého hleděti jakož slušie, a že nám také z toho zbožie wèrně slúžiti má; a jestližeby kto nám se protiwil aneb swéwolně bůřil a škodil w zemi České, proti takowému neb takowým má nám wěrně pomá- hati, což najlépe bude moci beze lsti, jakož sme jim té služby swěřili. A ktož tento list s swrchupsaného Diwiše a jeho erbów dobrú wolí mieti bude, ten má w tomto zápisu wšecko práwo mieti jako oni sami. A toho na swědomie náš ciesařský majestát kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna bož. tisícieho čtyrstého třicátého šestého, den S. Matůše apošt. a evang. božieho, let králowstwí našich Uherského oc. w padesátém, Řím- ského w šestimezidcietmém, Českého w sedminádctém a ciesařstwie w čtwrtém letě. Ad relationem Johannis de Chotiemicz. 3. Císař Sigmund Waňkowi z Miletínka zastawuje wsi opatstwí Sedleckého w 1000 ko- pách grošů. W Praze, 1436, 21 Sept. (Z orig. arch. Pardubic.) My Sigmund z božie milosti Římský ciesař, wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, kteříž jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: že spatřiwše na tu snažnost, kterůž jest slowútný Wanek z Miletínka wěrný náš milý tyto časy učinil pro zemské dobré, a také že jest ne- málo pracowal o naše počestné a dobré jako pána přirozeného a dědičného: my chtiece jemu také naši milost a wděčnost okázati, aby nám k zemskému a obec-

Strana 177
panstwí Pardubského, r. 1436, 1442. 177 nému dobrému tiem lépe a pilněji slúžiti mohl: protož sme s dobrým rozmyslem a s raddů naší s ním uhodili a uhozujem milostiwě jakož dole psáno stojí: naj- prwé mocí tohoto listu jemu a jeho erbóm zastawujem a zapisujem wsi Sedleckého opatstwie, jménem Týnec městečko, Winarce, Bělušice, Kojice, Selmice, Chrčice, Krakowany a Lhotku, kterýchž swrchupsaný Waněk nynie nadání tohoto listu w držení jest, s rybníky, s lesy a hájí, s úroky, póžitky a práwy wšelikakými, kteréž k tomu zboží přislušejí, w tisíci kopách gr. Pražských střiebrných a dobrých. A to tak aby jmenowaný Waněk to jisté zbožie Sedleckého kláštera jakož se swrchu píše držal a jeho požíwal, a w tom abychme my ani my ani naši úředníci jemu nepřekáželi. A když my nebo naši budúcí, neb ty osoby, kteříž tu wýplatu spra- wedliwě mieti mají, jemu neb jeho erbóm ten tisíc kop gr. dadie a zaplatie, a toho wyplacenie žádati budú, dadúce jim čtwrt léta napřed wěděti: tehdy nám a těm ihned bez prodlenie mají těch zboží i s příslušenstwím wším sstúpiti bez otporu i bez zmatku. Wšak jest wymieněno, aby mimo sprawedliwé póžitky lidí chudých neobtěžowali k pohoršení toho zbožie, a aby nám a komoře králowské ty summy obyčejné podlé práwa předkuow našich wydáwali, cožby z swrchupsaného jeho drženie sprawedliwé bylo, a kdyžby tej summy na chudých lidech požádali, aby mimo to nebrali wiece. Také swrchupsaný Waněk nemá na žádného mocí sahati ani swéwolně búřiti, než práwem každého hleděti jakož slušie, a že nám také z toho zbožie wěrně slúžiti má; a jestližeby kto nám se protiwil anebo swéwolně bůřil a škodil w zemi České, proti takowému neb takowým má nám wěrně po- máhati, což najlépe bude moci beze lsti, jakož sme jim té služby swěřili. A ktož tento list s swrchupsaného Waňka a jeho erbuow dobrú wolí mieti bude, ten má w tomto zápisu wšecko práwo mieti jako oni sami. A toho na swědomie náš cie- sařský majestát kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého třicátého šestého, den S. Matúše apošt. a evang. božieho, let králowstwí našich Uherského oc. w padesátém, Řím- ského w šestimezidcietmém, Českého w sedminádctém a ciesařstwie we čtwrtém létě. 4. List na papíru Pawla biskupa Olomúckého, jímž zastawuje Jestbořice Mikulášowi Bochowcowi w 500 � gr. a wyznáwá, aby se w ně bez překážky mohl uwázati. W Brně, 1442, 21 Juli. (Z rkp. Raudn. str. 152 sq.) My Pawel z boží milosti biskup Olomúcký wyznáwáme tímto listem obecně předewšemi, kdož jej čísti nebo slyšeti budau: že to zboží kostela našeho Olo- můckého, kteréž sluší k Jezbořicem w Čechách, kteréž jest držel nebožtík pan Jindřich Lacenbok do dwů žiwotů, a po těch dwů žiwotů na nás sprawedliwě spadly, jakožto listowé předkůw našich na ty zástawy plněji swědčí, s dobrým

Strana 178
178 C. X. Zápisy rozmyslem a s powolením kapitoly kostela našeho Olomůckého zapsali sme, zasta- wili sme i postaupili sme w pěti stech kopách grošów Pražských urozenému Miku- lášowi z Bochowa do dwau žiwotú, a poručili sme a plnu moc jemu dali, aby on se na našem místě w ta jistá zboží úplně a mocně uwázal, jakobychom sami osobně při tom byli, je držal a jich požíwal na wšem jich příslušenstwí, jakož toho list nebo zápis hlawní od nás jemu wydaný plněji swědčí a ukazuje na zástawu toho zboží. Protož wás urozených pánůw, Bohuše z Postupic hejtmana i jiných pánůw rytířůw a zeman kraje Chrudimského prosíme s žádostí, aby (sic) swrchu psaného Mikuláše Bochowce w držaní prwé psaného zboží ráčili dopustiti, aby se w ně uwázal, držel a jeho požíwal dle sprawedlnosti a k naší zwláštní prosbě. A byl- liťby kdo, ježtoby jemu w tom chtěl překážeti, račte jemu toho býti radni a po- mocni práwem; neboť (k) tomu zboží w tu míru nižádný jiný nemá práwa, než on Buchowec, od nás sobě zapsaného. Tomu na swědomí pečet naši kázali sme při- dawiti k tomuto listu. A pro wětší jistotu připrosili sme urozených pánůw: pana Jana z Cimburka a z Towačowa, hejtmana Morawského, pana Jana z Lomnice a z Meziříčí, pana Beneše z Boskowic, podkomořího markrabstwí Morawského, pana Petra z Konic, pana Waňka z Boskowic; a slowútných panoší: Zdeňka z Šwábenic a Mikuláše z Miloníc, že sú k naší prosbě swé pečeti k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán w Brně, léta od narození syna božího tisícího čtyrstého čtyřidcátého druhého, tu sobotu před swatau Maři Magdalenau. 5. List krále Jířího, kterýmž zapisuje podlé prwního zápisu císaře Sigmunda šest set � gr. panu Mikulášowi Berkowi na wsi Libišanech. W Praze, 1465, 18 Juni. (Z rkp. Raudn. str. 135 sq.) My Jiří z boží milosti král Český, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda, a markrabě Lužický oc. Oznamujem tímto listem wšem, jakož šťastné paměti nejjasnější pán, Sigmund císař Římský a král Český, předek náš, zapsal jest a zastawil někdy Zdeňkowi Šwábowi z Chwalkowic dwur a wes Libi- šany, kláštera Opatowského, se třmi pluhy rolí, s rybníkem, i jiným toho dworu a wsi příslušenstwím, we dwú stú kopách grošůw, kterýžto zápis s wolí naší wy- platil jest urozený Mikuláš Berka z Dubé, purkrabě Hradecký, wěrný náš milý, penězi swými k swému a swých dědicůw držení, a nám ten zápis nawrátil, a že také nám některé summy peněz jest půjčil: chtíce jej opatřiti, aby těmi penězi jist býti mohl a žádné škody toho půjčení neměl, s dobrým rozmyslem a radau wěrných našich, mocí králowskau témuž Mikulášowi Berkowi a Elišce z Okoře, manželce jeho, i jich dědicům na již psaném dworu a wsi Libišanech, na rybníce, dědinách, lukách, i na wšech příslušnostech toho dworu a wsi, poplatcích i půžit-

Strana 179
panstwi Pardubského, r. 1465. 179 cích, tři sta kop grošůw připsali sme a tímto listem připisujem, a ku prwní sumě přiražujem, sto kop grošůw na dílo a oprawení toho dworu jim přidáwajíce, tak aby on to zboží měl, držel a jeho požíwal, bez naší, budaucích našich králůw Českých i wšech jiných lidí wšeliké překážky, nejsa z toho splacowán bez swé wůle až do swé žiwnosti. Než po smrti jeho, kdyžbychom my neb budaucí naší králowé Čeští, nebo ti, jimž ta wýplata sprawedliwě přislušelaby, manželce jeho swrchu psané nebo jeho dědicům plný rok napřed k wýplatě wěděti dali, má a jmíti budů, rybník slowíce, obilé i wšecky swrchky odtud poberúce a odwozíce, a wezmúce od nás sumu těchto obau zápisůw, to jest šest set � gr. peněz dobrých w zemi české obecně berných, nám neb těm, od nichž ty peníze přijmů, dworu a wsi swrchu psané se wším příslušenstwím bez odpornosti i zmatku postúpiti. Nemá také již psaný Mikuláš Berka, manželka i dědicowé jeho, lidí wsi swrchupsané no- wými nesprawedliwými a těm lidem neobyčejnými poplatky a robotami obtěžowati proti jich wůli obyčejem nižádným, a má i míti bude on i dědicowé jeho synům našim k hradu Kunětické Hoře hleděti a tu službu z toho zboží činiti, kdyžby toho potřebí bylo, a od synůw našich neb úředníkůw jich s Kunětické Hory byl neb byli napomenuti, má jednoho pacholka pěšího s samostřilem a jinú zbrojí střel- cowsků na hrad Kunětickau Horu poslati; a ten má tu býti, dokudžby toho po- třebí bylo, a potřeba tomu má dána býti od jídla a pití jako jinému čeledínu. A kdožby tento list měl s již psaného Mikuláše neb po smrti Elišky manželky jeho, neb dědicůw jeho dobrú wolí a swobodnú, chcem aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěcí swrchu psaných. Tomu na swědomí pečet naši králowsků kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Praze, w úterý po swatém Witu, léta od narození božího syna tisícího čtyřistého šedesátého pátého, králowstwí našeho léta osmého. Ad relacionem d. Czenkonis de Klingstein, procuratoris. 6. List krále Jiřího na manstwí Neratowské Majnušowi z Chwalkowic. W Praze, 1465, 26 Jul. (Z rkp. Raudn. str. 132 sq.) My Jiří z boží milosti král Český, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a markrabě Lužický oc. Oznamujem tímto listem wšem, že wzhledše na mnohé pilné a wěrné služby, kteréž slowútný Majnuš z Chwalkowic, wěrný náš milý, nám činil jest, činí a potom tím lépe aby činiti mohl a měl, s dobrým rozmyslem a raddau wěrných našich, mocí králowskau témuž Majnušowi a dědicům jeho dali sme a tímto listem dáwáme dwůr poplužní we wsi Neratowě s krčmú tudíž a třmi podsedky k tomu dworu příslušnými, s dědinami, lukami, lesy i s rybníkem, i jinými wšemi toho dworu příslušnostmi, kterýž jest přislušel

Strana 180
180 C. X. Zápisy k klášteru Opatowicím, tak aby již psaný Majnuš i jeho dědicowé ten dwůr s pří- slušnostmi k tomu dworu příslušnými měl a měli, drželi a požíwali, bez naší, bu- daucích našich králůw Českých i wšech jiných lidí wšeliké překážky, jakožto swého dědictwí wlastního, s túto wšak wýminků: že již psaný Majnuš nám a synům našim k hradu našemu, k Kunětické Hoře, s toho dworu s samostřílem i jinú zbrojí střelcowskú, kdyžbychom my neb synowé naši toho potřebowali, slúžiti má, aneb místo sebe střelce pěšího poslati má. A kdyžby od nás neb od synůw našich, neb od úředníka našeho, kterýž nyní na Kunětické Hoře jest neb potom bude, byl obeslán a napomenut, má sám ihned s samostřílem beze wší odpornosti na hrad náš Kunětickau Horu přijíti, aneb místo sebe má i moci bude jednoho střelce pa- cholka dobrého poslati; a týž Majnuš neb ten, kteréhožby místo sebe poslal, na hradě našem Kunětické Hoře býti má, dokudžby toho potřebí bylo, ztrawu také na hradě míti, jakožto jiní naši služebníci, kteréž tu máme neb míti budem; a též i jeho dědicowé, jsauce toho dworu w držení, kolikrátkoli je k tomu napomenuli- bychme my neb synowé naši nebo úředníci, kteréž na témž hradě mělibychom, nám, synům našim i jich budúcím ty služby dlužni a powinni budú činiti beze wší odpornosti. Tomu na swědomí pečet naši králowsků kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Praze, w pátek po swatém Jakubu apoštolu božím, léta od narození božího syna tisícího čtyrstého šedesátého pátého, králowstwí našeho léta osmého. Ad mandatum dom. Czenkonis de Klingstein procuratoris. 7. List krále Jiřího, jímž zapisuje podlé prwního zápisu Maslojedy i jiné wsi Petrowi a Benešowi bratřím z Ostromíře w 2500 gr. českých. W Praze, 1468, 7 Apr. (Z rkp. Raudn. str. 159 sq.) My Jiří z boží milosti král Český, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě oc. Oznamujem tímto listem wšem: jakož statečný Petr Kdulinec z Ostromíře, wěrný náš milý, wyplatil jest s wolí naší od urozeného a statečného Buriana z Lipy, nejwyššího písaře desk zemských, wěrného našeho milého, zboží a wsi kláštera našeho Opatowského, totižto wes Maslojedy s poplužním dworem tudíž, Račice a Benátky s dworem poplužním, a wes Habřinky, s dědinami, rybníky, lesy, lukami i wšemi a wšelikými těch wsí a dworůw úžitky a příslušenstwím, z těch zápisůw, kteréž na to měl: jeden zápis nejjasnějšího někdy pána, Sigmunda císaře Římského a krále Českého, šťastné paměti předka našeho, kterýmžto někdy statečnému Alšowi z Rismburka Wřešťowskému ta zboží w patnácti stech kopách groších zapsal jest byl a zastawil; a my potom témuž Burianowi, když ten zápis kaupil, dwě stě kop groší na těch zbožích sme připsali, jakož tiž zá-

Strana 181
panstwí Pardubského, r. 1465, 1470. 181 pisowé šíře to okazují: my wzhledše na mnohé wěrné a pilné služby, kteréž již psaný Petr Kdulinec nám k obecnému dobrému králowstwí našeho Českého činil jest, činí a potom tím lépe aby mohl a měl činiti, s dobrým rozmyslem a raddú wěrných našich, mocí králowskau již psaná zbožie, totižto wsi Maslojedy s po- plužním dworem, Račice a Benátky s poplužním dworem a Habřinky, s dwory kmetcími, dědinami, rybníky, lesy, lukami, pastwišti, i wšemi a wšelikými těch wsí a dworůw úžitky a příslušenstwím témuž Petrowi Kdulincowi a dědicům jeho w půl třetím tisíci kop grošůw peněz dobrých zapsali sme a zastawili, a tímto listem zapisujem a zastawujem, pod takowúto úmluwú: aby již psaný Petr Kdulinec již psaná zboží měl, držel a jich požíwal bez naší, budaucích našich, králůw Če- ských, i wšech jiných lidí wšelikteré překážky, nejsa s toho bez swé wůle splaco- wán od žádného do swé a bratra jeho Beneše žiwnosti; než po smrti jich obú, když bychom my neb budaucí naši králowé Čeští, nebo ty osoby, jimžby ta wý- plata sprawedliwě přislušela, dědicům řečených Petra a Beneše bratři z Ostromíře těch půl třetího tisíce kop grošůw peněz dobrých, té chwíle w zemi naší České obecně berných dali a úplně zaplatili, rok plný napřed k té wýplatě jim wěděti dadauc, mají beze wší odpornosti již psaných zboží těm, od nichž ty peníze přijmú, postúpiti. Také řečeným Petrowi Kdulincowi a Benešowi, bratru jeho, tuto naši zwláštní milost dáwáme: jestli žeby jim zdálo se a líbilo, aby ty dwory poplužné oba nebo jeden mohli lidem pod plat rozdati a wysaditi, jakž jim nejlépe zdáti se bude a líbiti. Nemá také řečený Petr Kdulinec, dědicowé i budaucí jeho, těch lidí mimo jich poplatky sprawedliwé obtěžowati žádným obyčejem. A kdožby tento list měl s swrchupsaného Petra Kdulince dobrů a swobodnú wolí, chcem aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěcí swrchu psaných. Tomu na swědomí pečet naši králowsků kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Praze we čtwrtek před kwětnau nedělí, léta od narození syna božího tisícího čtyrstého šestdesátého osmého, králowstwi našeho léta desátého. Ad mandatum domini regis. 8. Dobrá wůle na list pod čísl. 5 od pana Mikuláše Berky knížeti Jindřichowi Minster- berskému daná. Bez místa, 1470, 17 Febr. (Z rkp. Raudn. str. 139 sq.) Já Mikuláš Berka z Dubé, purkrabě kraje Hradeckého, wyznáwám tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej uzří neb čtauc slyšeti budau, že ten list a zápis s majestátem nejjasnějšího knížete a pána, pana Jiřího krále Českého a markrabie Morawského oc., pána mého nejmilostiwějšího, kterýž swědčí na šest set kop gr., kterúžto sumu peněz jmenowaných JKM' zapsal jest mně a paní Elišce z Okoře, manželce i mým dědicům na zboží kláštera Opatowského, na dworu a

Strana 182
182 C. X. Zápisy na wsi Libišanech, na rybníce, na dědinách, lukách i na wšech příslušnostech toho dworu a wsi, poplatcích a póžitcích, tak jakož w tom listě s nadepsaným majestá- tem to i jiné wšecko šíře a plněji napsáno stojí; kteréhožto zboží já swrchupsaný Mikuláš postaupil sem dobrowolně oswícenému knížeti a pánu, panu Jindřichowi wéwodě Minsterberskému a hrabi Kladskému oc. JM“ a ten list a zápis s nade- psaným majestátem JM“ dal sem s mú dobrú a swobodnú wolí a mocí tohoto listu dáwám se wším práwem, sobě a manželce mé ani dědicům mým k tomu práwa žádného nepozůstawuje. Toho na potwrzení a pro lepší jistotu já swrchu psaný Mikuláš pečet swú wlastní s jistým mým wědomím dobrowolně k tomuto listu sem přiwěsil. A pro lepší a širší swědomí prosil sem urozených, statečných, slowůt- ných pana Albrechta z Rismburka, pana Wáclawa Donáta z Těchlowic, a Čeňka z Křečowa, aby pečeti swé podlé mne k tomuto listu přiwěsili. A my již jmeno- waní Albrecht, Wáclaw a Čeněk, jsauce od swrchu psaného pana Mikuláše osobně prošeni, pečeti naše wlastní s jistým naším wědomím k tomuto listu na swědomí dali sme přiwěsiti. Jenž jest dán léta od narození syna božího MCCCCLXX°, tu sobotu po swatém Valentinu. 9. Dobrá wůle na týž list od Jana Črta z Hradce témuž knížeti Jindřichowi. Bez místa, 1475, 22 Juli. (Z rkp. Raudn. pag. 139 sq.) Já Jan řečený Črt Skalický, měštěnín města Králowé Hradce, wyznáwám tímto listem obecně předewšemi, kdež a před nimiž čten nebo čtůcí slyšán bude: že ten list a zápis s majestátem od slawné paměti Jiřího krále českého, kterýž swědčí na šest set kop gr. urozenému panu Mikulášowi Berkowi z Dubé, ty časy purkrabí kraje Hradeckého, a paní Elišce z Okoře, manželce jeho i dědicům jich na zboží kláštera Opatowského, na dwůr a wes Libišany, na rybník, na dědiny, lůky i na wšecky příslušnosti toho dworu a wsi, poplatky a půžitky, tak jakž w tom listě s nadepsaným majestátem to i jiné wšecko šíře i plněji napsáno stojí; kteréhožto zboží já swrchupsaný Jan postaupil sem dobrowolně oswícenému knížeti a pánu, panu Jindřichowi knížeti Minsterberskému a Kozelskému, hrabi Klad- skému oc. pánu přízniwému, a ten list a zápis s nadepsaným majestátem, kterýž swědčí dotčenému panu Mikulášowi Berkowi z Dubé a paní Elišce z Okoře i dědi- cům jich, i s těmi dobrými wolemi, kteréž od Jeho Milosti Knížecí na ten majestát nám dal, dal sem mu s mú dobrú wolí a swobodnů dotčenému knížeti Jindřichowi JM“ a mocí listu tohoto dáwám se wším práwem, sobě, ani manželce mé, ani dědicům swým k tomu žádného (práwa) nepozůstawuje, w dotčené sumě šesti stech kopách groších. Na potwrzení i budaucí pamět toho já Jan nadepsaný pečet mú wlastní s jistým mým wědomím dal sem přiwěsiti k tomuto listu dobrowolně, a

Strana 183
panstwí Pardubského, r. 1465, 1467. 183 pro lepší a širší swědomí prosil sem urozeného pána, pana Albrechta z Rismburka, statečného rytíře pana Wáclawa Donáta z Těchlowic, a slowútného panoši Čeňka z Křečowa, aby pečeti swé podlé mne k tomuto listu přiwěsili. A my již jmeno- waní Albrecht, Wáclaw a Čeněk, jsúce od swrchu psaného Jana osobně prošeni, pečeti naše wlastní s jistým naším wědomím k tomuto listu na swědomí dali sme přiwěsiti. Jenž jest dán léta od narození syna božího tisícího čtyrstého sedmdesá- tého pátého, tu sobotu den S. Maří Magdaleny. 10. List od knížete Jindřicha Wáclawowi Zahrádkowi na grunty w Dříči a Bukowině. Na Kladště, 1476, 28 Nov. (Týž rkp. str. 143 sq.) My Jindřich starší z boží milosti kníže Minsterberské, krabě Kladský oc. Známo činíme tímto listem wšady, kdež čten, nebo čtúcí slyšán bude: že jakož jest slowútný panoše Wáclaw z Zahrádky, wěrný náš milý, u lidí našich zápis- ných w Dříči a w Bukowině dědiny, a u Haška z Březhradu pustinu za swé peníze skúpil, kteréž dědiny i pustinu, wěrná znajíce zasluhowání, kteréž nám swrchu psaný Wáclaw činil, činí a tím lépe aby činiti mohl, jemu se wšemi swobodami, důchody a práwy našimi, nic nám a potomkům našim pánům těch wsí swrchu psa- ných, na těch dědinách a pustině nepozůstawujíce, dali sme a dáwáme mocí tohoto listu z milosti a štědroty naší knížetské do jeho žiwnosti tak, že na těch dědinách a pustině swrchu psaný Wáclaw můž a moci bude sobě k swému půžitku udělati rybník, a jej zastawowati, nasazowati, spauštěti i slowowati, a ryby jakž se jemu zdáti bude k swému půžitku obracowati, bez naší, dědicůw a potomkůw našich i také úředníkůw wšelikteraké překážky; a kdyžby jeho swrchupsaného Wáclawa pán bůh neuchowal smrti, a my, neb dědici a budaucí naši, aneb ten, komužby wýplata těch wsí přislušela, chtělibychom dědinu, pustiny i s rybníkem na nich udělaným zase míti, máme a powinni budem slowůtné paní Markétě z Hustiřan a z Chwalkowic, manželce jeho, a jeho dědicům wšecky peníze, kteréž jest za dědiny a pustinu swrchu psané dal, wedle seznání lidí a obywatel swrchu psaných wsi našich, dáti a wrátiti se wšemi náklady, kteréžby na dělání rybníka naloženy byly; a bylliby takowý rybník nasazen dřéwe, nežlibychom my, neb dědici a potomci naši, peníze a náklady swrchupsané paní Markétě manželce, aneb dědicům swrchu psaného Wáclawa dali, mají a moc miti budau, jej, když času dostoji, spustiti, slowiti a ryby z něho k swému půžitku, jakž se jim zdáti bude, obrátiti bez naší, dědicůw a potomkůw i také úředníkůw našich wšelikteraké překážky. Toho na potwrzení a swědomí kázali sme pečet naši knížetskau k tomuto listu přiwěsiti. Jenž jest dán na Kladště, we čtwrtek po swaté Kateřině, léta božího tisícího čtyr- stého sedmdesátého šestého.

Strana 184
184 C. X. Zápisy 11. Dobrá wůle na list č. 5 od knížete Jindřicha Wáclawowi Zahrádkowi. Na Hoře Kunětické, 1477, 17 Jul. (Týž rkp. str. 141 sq.) My Jindřich starší z boží milosti kníže Minsterberské, hrabě Kladský oc. Wyznáwáme tímto listem zjewně předewšemi, kdež čten nebo čtůcí slyšán bude: že ten list a zápis s majestátem od slawné paměti nejjasnějšího knížete, pana Jiřího krále Českého, pána a otce našeho milého, kterýž swědčí na šest set kop gr. urozenému panu Mikulášowi Berkowi z Dubé, w ty časy purkrabí kraje Hradeckého, a paní Elišce z Okoře, manželce jeho, i dědicům jich, na zboží kláštera Opatow- ského, na dwůr a na wes Libišany, na rybník, na dědiny, lúky i na wšecky pří- slušnosti toho dworu a wsi, poplatky a půžitky, tak jakož w tom listě s nade- psaným majestátem to i jiné wšecko šíře a swětleji i plněji napsáno stojí, které- hožto zboží nadepsaného my kníže swrchu psaný w sumě swrchu dotčené postau- pili sme dobrowolně slowútnému panoši Wáclawowi z Zahrádky, wěrnému našemu milému, a paní Markétě z Hustiřan, manželce jeho, a jich dědicům, a ten list a zápis s nadepsaným majestátem, kterýž swědčí dotčenému panu Mikulášowi Berkowi z Dubé a paní Elišce z Okoře i dědicům jich, s těmi dobrými wolemi, kteréž od téhož pana Mikuláše a od Jana Črta z Skaličky, měštěnína Hradeckého, na ten zápis a majestát mámy, dali sme s naší dobrú wolí a swobodnů, a dáwáme mocí tohoto listu nadepsanému Wáclawowi z Zahrádky, paní Markétě z Hustiřan a jich dědicům, se wším práwem, nám ani dědicům našim k tomu žádného práwa, ani které moci nepozůstawujíce, w dotčené sumě šest set kop gr. Na potwrzení toho i budaucí pamět kázali sme naši knížetskau pečet k tomuto listu přiwěsiti s naším jistým wědomím; a pro širší swědomí žádali sme urozených pana Jiříka z Miletínka a na Pardubicích, Jana Hlawáče z Mašťowa, a slowútného panoše Jana Horušan- ského z Roztok, maršalka dworu našeho, aby pečeti swé wedle naší k tomuto listu přiwěsili. A my Jiřík z Miletínka na Pardubicích, Jan Hlawáč z Mašťowa, a Jan Horušanský z Roztok, jsauce od swrchu psaného knížete, pána našeho milostiwého, osobně žádáni, pečeti naše wlastní s jistým naším wědomím k tomuto listu na swědomí dali sme přiwěsiti. Dálo se na Hoře Kunětické, léta od narození syna božího MCCCCLXXVII°, we čtwrtek před S. Marketau. 12. List krále Wladislawa, jímž připisuje bratřím z Ostromiře na wsi Maslojedech s ji- nými wsemi šest set kop grošůw českých. W Praze, 1477, 4 Nov. (Týž rkp. str. 161 sq.) My Wladislaw z boží milosti král Český, markrabě Morawský, Lucemburské

Strana 185
panstwí Pardubského, r. 1477. 185 a Slezské kníže, a Lužický markrabě etc. Oznamujem tímto listem wšem, že při- staupil před nás statečný Petr Kdulinec z Ostromiře, hejtman kraje Hradeckého wěrný náš milý, a ukázal jest nám list nejjasnějšího krále Jiřího, předka našeho šťastné paměti, w kterémžto se wypisuje, že on jest wyplatil s wolí téhož krále Jiřího od statečného někdy Buriana z Lipy wsi kláštera Opatowského, totižto wes Maslojedy s dworem poplužním tudíž, Račice a Benátky, a wes Habřinky, s dědi- nami, rybníky, lesy, lukami a wšemi i wšelikými příslušnostmi, w některé sumè, a že pak již psaný král Jiří zapsal jest jemu ty wšecky wesnice, s dwory po- plužními i se wšemi příslušnostmi, w půl třetím tisíci kopách groších peněz, s tú milostí, aby týž Petr s statečným Benešem z Ostromíře, bratrem swým, wěrným naším milým, nebyli s toho splacowáni bez swé wůle do jich obú žiwnosti, jakož pak ten list ty wěci šíře a swětleji w sobě drží a zawírá; i prosil jest nás, aby- chom jemu a témuž Benešowi, bratru jeho, jich dědicům, toho potwrditi a při tom je zůstawiti ráčili. My w tom znamenajíc slušnau prosbu, i také wěrné služby již psaných Petra a Beneše, kteréž nám činili, činí, a potom tím lépe aby mohli a měli činiti, s dobrým rozmyslem a radau wěrných našich, moci králowskau témuž Petrowi a Benešowi bratru jeho, i jich dědicům, swrchu dotčeného listu krále Jiřího we wšech kusích a klausulech, tak jakoby tuto slowo od slowa wepsán byl, potwrdili sme a tímto listem potwrzujem, a je při tom zůstawujem milostiwě, tuto další milost jim činíce a dáwajíce, že jim na swrchu psaných wesnicech a dwořích se wšemi jich příslušnostmi připsali sme a tímto listem připisujem pět set kop gro- šůw peněz dobrých, a ku prwní summě přiražujem, takowýmto obyčejem: kdy- bychom my neb budaucí naši, králowé Čeští, nebo ty osoby, jimžby ta wýplata sprawedliwě přislušela, chtěli po smrtí již psaných Petra a Beneše od dědicůw, neb budaucích jich, ty wsi s dwory poplužními a příslušnostmi wyplatiti, máme jim za wýplatu dáti těchto pět set kop grošůw peněz dobrých, obecně w zemi České berných, s prwní sumů: to jest: tři tisíce kop grošůw peněz dobrých, w zemi České berných; a oni wezmauce tu sumu w cele a úplně, mají nám, neb těm, od kohož tu sumu přijmů, těch wsí s dwory poplužními i se wšemi přísluš- nostmi zase postaupiti, a list tento i s jinými listy, kteréž mají na ty wesnice s jich příslušenstwím, nawrátiti bez zmatku i wšeliké odpornosti. A kdožby tento list měl s již psaných Petra a Beneše neb dědicůw jich dobrú wolí a swobodnů, chcem, aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěcí swrchu psaných. Tomu na swědomí pečet naši králowskú kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Praze w auterý před S. Linhartem, léta od narození syna božího tisícího čtyrstého sedm- desátého sedmého, králowstwi našeho léta sedmého. Ad relacionem dni Nicolai de Landstein, supr. notarii tabular. regni Bohemiae.

Strana 186
186 C. X. Zápisy 13. List krále Wladislawa, kterýmž potwrzuje těch listůw napřed psaných Wáclawowi Zahrádkowi na wes Libišany, a k tomu připisuje C ſP gr. W Praze, 1477, 14 Nov. (Týž rkp. str. 145 sq.) My Wladislaw z boží milosti král Český, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže, a Lužický markrabě oc. Oznamujem tímto listem wšem, že při- staupil jest před nás oswícený Jindřich, wéwoda Minsterberský, hrabě Kladský oc. kníže a ujec náš milý, a ukázal nám přípisy listůw: jeden najjasnějšího krále Ji- řího, předka našeho šťastné paměti, kterýmžto zapsal a zastawil urozenému Miku- lášowi Berkowi z Dubé, wěrnému našemu milému, a Elišce z Okoře, manželce jeho, i jich dědicům, zapsal jest a zastawil dwůr a wes Libišany kláštera Opatow- ského, se třemi pluhy rolí, s rybníkem i s jinými toho dworu a wsi příslušnostmi, w šesti stech kopách gr. peněz; a druhý přípis listu dobré wůle, kterýžto již psaný Mikuláš udělal jmenowanému knězi Jindřichowi na swrchu psaný list krále Jiřího, i na list dobré wůle již psaného Mikuláše slowútnému Wáclawowi z Zahrádky, wèr- nému našemu milému, Markétě, manželce jeho, i jich dědicům; i prosil jest nás týž Jindřich, abychom témuž Wáclawowi, Markétě, manželce jeho, i jich dědicům (týchž listůw) potwrditi ráčili. My znajíce w tom slušnau prosbu již psaného Jin- dřicha, i také wěrné služby již psaného Wáclawa, kteréž nám činil, činí a potom tím lépe aby mohl a měl činiti: s dobrým rozmyslem a radů wěrných našich, mocí králowsků témuž Wáclawowi, Markétě manželce jeho i jich dědicům swrchu dotče- ných listůw we wšech klauzích a klausulích, tak jakoby tuto slowo od slowa we- psáni byli, potwrdili sme a tímto listem potwrzujem, wšecko práwo těmi listy swědčící na téhož Wáclawa, Markétu, manželku jeho, i na dědice jeho tímto listem přewodíce a přenášejíce; tuto milost zwláštní témuž Wáclawowi, Markétě, manželce jeho, i jich dědicům činíce a dáwajíce: že jim na již psaném dworu a wsi, i na jich wšech příslušnostech, připsali sme a tímto listem připisujem, a ku prwní sumě přiražujem 100 �? grošůw českých dobrých stříbrných rázu Pražského, tak aby oni již psaný dwůr se wší i se wšemi jich příslušnostmi měli, drželi a toho požíwali, bez naší, budaucích našich králůw Českých i wšech jiných lidí wšeliké překážky, tak dluho, dokudž my neb budaucí naši, králowé Čeští, nebo ty osoby, jimžby ta wýplata sprawedliwě přislušela, těchto 100 gr. širokých českých dobrých stříbr- ných rázu Pražského s prwní sumú nedalibychom jim a úplně nezaplatili; a kdyžby jim ty sumy byly dány a zaplaceny, mají nám, neb těm, od kohož ty sumy při- jmů, swrchupsaného dworu se wší i se wšemi příslušnostmi postúpiti, a list tento s swrchu dotčenými listy nawrátiti, bez zmatku i wšeliké odpornosti. A kdožby tento list měl s již psaných Wáclawa, Markéty manželky jeho, nebo jich dědicůw

Strana 187
panstwí Pardubského, r. 1477, 1482. 187 dobrů wolí a swobodnů, chcem, aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěcí swrchu psaných. Tomu na swědomí pečet naši králowskau kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Praze, w pátek po swatém Brikcí, léta od narození syna božího tisícího čtyrstého sedmdesátého sedmého, králowstwí našeho léta sedmého. 14. List knížat Minsterberských, jímž zastawují městečko Přelaučí s jeho příslušenstwím Štěpanowi Andělowi we 2900 zlatých uherských. Na Poděbradech, 1482, 19 Nov. (Týž rkp. str. 101 sq.) My Jindřich a Hynek bratří, z boží milosti knížata Minsterberská, hrabie Kladští oc. Wyznáwáme tímto listem zjewně předewšemi, kdež čten aneb čtúcí slyšán bude, že sme dlužni prawého a sprawedliwého dluhu dwa tisíce zlatých a dewět set zlatých uherských, zlata, rázu a wáhy dobrých a prawých, slowútnému panoši Štěpanowi Andělowi z Ronowce a na Štěpanowě; w kteréžto sumě zlatých swrchu psaných nadepsanému Štěpanowi Andělowi městečko naše zápisné Přelauč nad Labem, s domy šenkowními, s krčmami, s dwory kmetcími, s podsedky, s dědinami ornými i neornými, s pustými i s osedlými, lidmi, s platy, s ospy, s rybníkem, s haltéři, s oběma mlýny, s Labem, s přiwozem, s kostelním po- dacim, se wšemi jezery, s tóněmi, s potoky, potočinami, s lesy, s chrastinami, s wrbinami, kterýchž Purkhart Kamarét z Žirownice, a po něm Jan Mandelík z Chrastu w držení byli sau, a k tomu se wšemi a wšelikterakými sprawedliwými půžitky, důchody a příslušnostmi, žádných newynímajíce ani pozůstawujíce, kromě dworu poplužního a popluží Petříkowa a jeho rybníkůw; a k tomu tyto pořádné wesnice: Weliků Lhotu, Malú Lhotku, Jankowice, Kozašice, Škudly, wšecko celé wsi s dwory kmetcími, s lidmi, podsedky, s dèdinami, s platem, s robotami, s lesy, s pastwami, s pastwišti, i se wšemi a wšelikterakými jinými sprawedliwými půžitky, příslušnostmi a důchody i se wší zwolí, a k tomu čtyry a dwadceti groši w Labě- tíně, a šestnácte groši w Benešowicích na lidech platu ročního, se wším příslušen- stwím, zastawili a postaupili sme, zastawujem a postupujem mocí tohoto listu, k jmění, k držení a ku požíwání bez naší, dědicůw a budaucích našich wšelikteraké překážky. Také nadepsanému Štěpanowi Andělowi a jeho dědicům k wšelikteraké mlýnůw, stawůw a břehůw oprawě máme a zawazujem se na lesích neboli bořích našich Přelúčských lesů dáwati, kdyžkoli potřeba kázati bude, a na nás aneb na dědicích našich toho požádají; k tomu také lidé naši, kteříž sau prwé za nade- psaného Kamaréta aneb Mandelíka, buďto k mlýnům, stawům aneb břehům roboto- wali, jemu nadepsanému Štěpanowi Andělowi robotowati mají: než nowými robo- tami, ani kterými daněmi jich proti jich wůli obtěžowati nemá. Z kteréhož mě- stečka a wesnic nadepsaných, s jejich wšemi a wšelikterakými příslušnostmi, nade-

Strana 188
188 C. X. Zápisy psaného Štěpana Anděla, a jednoho z synůw jeho, kterýby starší po něm zůstal, slibujem a nemáme do jich obau žiwotůw wyplacowati; než kdyby koli jeho star- šího po něm pozůstalého syna pán bůh neuchowal smrti, tehdy my, aneb dědici naši, neboli ty osoby, jimžby na tom wýplata přislušela, dadauc dědicům nade- psaného Štěpana dwa tisíce zlatých a dewět set uherských dobrých, budem a budú se moci zase mocí w nadepsané městečko a w wesnice s jich wšemi a wšeliktera- kými příslušnostmi uwázati, bez wšelikterakého dědicůw nadepsaného Štěpana An- děla odporu. A kdožby měl s nadepsaného Štěpana Anděla, anebo jeho staršího po něm zůstalého syna, neboli s jich obú dědicůw a budaucích, tento list s dobrau a swobodnau woli, ten má a miti bude tauž plnau moc i práwo k tomu ke wšemu, což w tomto listu psáno stojí, jakoby jemu ze jména slowo od slowa zapsaný swědčil. Tomu na potwrzení jisté a zdržení pečeti naše wětší dali sme k tomuto listu přiwěsiti s naším jistým wědomím. Dálo se na Poděbradech, w úterý den S. Alžběty, léta páně tisícího čtyrstého osmdesátého druhého. 15. List krále Wladislawa, jímž dáwá powolení knížatům k té zástawě napřed psané. W Praze, 1483, 10 Mart. (Týż rkp. str. 103 sq.) My Wladislaw z boží milosti král Český, Morawský markrabě, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. Oznamujem tímto listem wšem: že před- stúpili sau před nás oswícení Jindřich a Hynek bratřie, wéwody Minsterberské, hrabie Kladští oc. knížata a ujci naši milí, a zprawili sau nás, že sau zastawili městečko Přelaučí s jeho příslušenstwím we dwau tisících a w dewíti stech zlatých uherských dobrých, přislušející k hradu našemu Kunětické Hoře, slowútnému Ště- panowi Andělowi z Ronowce a dědicům jeho, s některými wýminkami, jakož pak i ten list, kterýž sú jim na to udělali, nám sau okázali; i prosili sau nás již psaní Jindřich a Hynek, abychom k té zástawě powolení naše dáti ráčili. My w tom znajíce jich wěrné u ustawičné služby, kteréž nám činili, činí a potom tím lépe aby mohli činiti, i jsúce w tom k jich prosbě milostiwě nakloněni, s dobrým roz- myslem a radú wěrných našich, mocí králowskau swolili sme a tímto listem swolu- jem, powolení naše králowské k tomu dáwajíce, tak: aby již psaný Štěpan Anděl a dědicowé jeho již psané městečko Přelaučí s jeho příslušnostmi wedle swrchu dotčeného zápisu knížecího měli, drželi a jeho požíwali, bez našie, budaucích na- šich králůw Českých, i wšech jiných lidí wšeliké překážky, pod takowauto wý- minkau: jestližebychom my, neb budaucí naši králowé Čeští, chtěli kdy Kunětickau Horu s jejími příslušnostmi wyplatiti, a již psané městečko Přelaučí s jeho pří- slušnostmi té miery zase nebylo přewedeno a wyplaceno k Kunětické Hoře, tehdy při wýplatě zápisůw, což se dotýče již psané Kunětické Hory, má nám sjíti již

Strana 189
panstwí Pardubského, r. 1483, 1488. 189 psaná suma, to jest: dwa tisíce a dewět set zlatých uherských, že dodati toho při wýplatě jmenowaného hradu s jeho příslušnostmi nemáme. Pakliby již psané městečko Přelaučí prwé wyplaceno a obráceno zase bylo s jeho příslušnostmi k Ku- nětické Hoře, tehdy při wýplatě již psané Kunětické Hory budem powinni my, neb budaucí naši králowé Čeští, dáti ty sumy w cele a úplně již psaným Jindřichowi a Hynkowi, nebo dědicům a budaucím jich, kteréžto na té Kunětické Hoře s jejími příslušnostmi zapsány mají od předkůw našich králůw Českých, w cele a úplně; a oni přijmauc od nás ty sumy w cele a úplně, mají nám neb budaucím našim králům Českým, od kohož ty sumy přijmau, již psaného hradu s jeho příslušnostmi postaupiti, a zápisy, kteréž na to mají, nawrátiti, bez wšeliké odpornosti. A kdožby tento list měl s již psaného Štěpana neb dědicůw jeho dobrau wolí a swo- bodnau, chcem, aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěcí swrchu psaných. Tomu na swědomí pečet naši králowsků kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Praze w pondělí před S. Řehořem, léta božího tisícího čtyrstého osmdesátého třetího, králowstwi našeho léta dwanáctého. Ad relacionem dni Johannis de Šelnberk, cancellarii regni Boemiae. 16. List wywazený od pana Wiléma Zuba, zástawní od knížete Jindřicha na městečku Bohdanči a jiných některých wesnicích. Bez místa, 1488, 27 Jun. (Týž rkp. str. 122 sp.) My Jindřich starší, z boží milosti kníže Minsterberské, hrabě Kladský oc. wyznáwáme tímto listem přede wšemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude: že sme dlužni urozenému panu Wilémowi Zubowi z Landšteina a na Chlumci a jeho dědi- cům prawého a sprawedliwého dluhu čtrnácte set kop grošůw českých širokých stříbrných, rázu a čísla Pražského, na každau kopu šedesáte grošůw českých po- čítajíc, w kterémžto dluhu a sumě grošůw nadepsaných, s dobrým naším rozmyslem a radau wěrných našich, wěřiteli našemu nadepsanému a jeho dědicům zapsali a zastawili sme a moci listu tohoto zapisujem a zastawujem zboží naše od Opatow- ského kláštera zápisné, k Hoře Kunětické, zámku našemu, přislušející, ze jména: městečko Bohdaneč s lidmi, s domy, s krčmami, s zahradami, s dědinami ornými i neornými, s platem ročním, s warným, s tržným, s robotami, s řeznických krá- můw užitky, i se wšemi jinými sprawedliwými půžitky a důchody; wes Bystřec s lidmi, s dwory kmetcimi, s robotami, s platem; wes Niwčice s lidmi, s dwory kmetcími, s robotami, s platem; wes Hrádek s lidmi, s dwory kmetcími, s kúry i s platem; wes Pojhranow s lidmi, s dwory kmetcimi, s kúry i s platem; wes Kaw- činky Malé s lidmi, s dwory kmetcími, s robotami, s platem, a w Welikých Kaw-

Strana 190
190 C. X. Zápisy činách jednoho člowěka jmenem Haše s platem, s robotami a jinými důchody, wše na groš český počítajíc; a k tomu od hajných našich nynějších neb potom budau- cích, kteříž lesy naše Žiwanské a Semtinské mýtíc prodáwají, má každý rok wy- dáwáno býti padesát kop groší, půl páta groše českého; také že nadepsaný pan Wilím Zub i s jinými dědici zboží swrchu psané má a míti bude držeti, a jeho w sumě již psané, platy i jiné důchody sprawedliwě wybíraje, požíwati, bez naší a našich dědicůw i budaucích pánůw na Hoře Kunětické, i také úředníkůw wšeli- kteraké překážky, tak že prostě my a dědici i budaucí naši, aneb auředníci, lidem w městečku Bohdánči a w nadepsaných wesnicech slibujem a nemáme w ničemž rozkazowati, ani na ně kterým obyčejem wymyšleným sahati, bez powolení wěřitele našeho neb jeho dèdicůw, dotad, dokawadžbychom my neb dèdici a budaucí naši, jemu wěřiteli našemu anebo jeho dědicům, aneb on wěřitel nadepsaný náš neb jeho dědicowé nám, neboli dědicům a budaucím našim, zase nedali k wyplacení nadepsaného zboží půl léta napřed wěděti, a to při swatém Jiří aneb při swatém Hawle obě straně budau moci učiniti, kdyžkoli se nám zdáti a líbiti bude; a po tom wypowědění w plném polauletí my nahoře psaní Jindřich, kníže oc. sumu groší nadepsaných máme a slibujem slowy našimi knížecími i dobrau wěrú křesťan- skau, i dědice a budaucí naše, pány na Hoře Kunětické, k témuž zawazujem, wěřiteli našemu nadepsanému, neb jeho dědicům, dáti a splniti a hotowými dobrými stříbrnými, širokými groši českými zaplatiti a w jeho moc položiti, bez dalších od- tahůw a zmatkůw wšelikterakých, a on nám, zase sumu swau od nás přijma, má tento list wrátiti a zboží nadepsaného postůpiti: wšak důchody a platy swé s lidí, cožby jemu sprawedliwě zadržáno bylo, wybera bez odpírání wšelikterakého. A jestli žeby z zboží nadepsaného kterýmkoli práwem, buď swětským neb duchowním, wyweden byl: tehdy my máme, a též jakož se nahoře píše slibujem, i dědice a budaucí naše, pány na Hoře Kunětické, k témuž zawazujem, nadepsanému wěřiteli našemu a jeho dědicům na jiném našem zboží tak mnoho platu jistého ročního, jakož tuto jest, w moc postúpiti, tak a tím wším obyčejem, jakož jest swrchu dotčeno, k držení a ku požíwání. A my Mikeš Hložek z Žampachu a na Bole- hošti, Jindřich z Rychnowa a na Petrowičkách, Hylbrant z Kafunk a na Homoli, Aleš z Šonowa a na Hostinném, Kunat z Dobřenic a na Winařech, Zbyněk Bo- chowec z Buchowa a na Skalách, Jindřich z Dlauhéwsi a na Wyšehořowicích, Pro- kop Liška z Wysoké a w Běrunicích, Jan Otec z Chrastu a w Osicích, Matěj Sudlička z Borownice hejtman na Liticích, Jindřich Haugwic z Biskupic a na Ka- menici, a Ctibor Sezema z Bukowky a na Raudnici, rukojmě za swrchupsané kníže, s JM“ a za JM' slibujem wšickni jednostejně rukau společní a nerozdílnau, tak aby žádný z nás w tom slibu ani w pokutách pro nezdržení téhož slibu níže psaných od druhých se nedělil, ani se kterak děliti k odbytí mohl: že to wšecko, w něž

Strana 191
panstwí Pardubského, r. 1488. 191 se tuto JM' swému i našemu wěřiteli zapisuje a zawazuje, zdrží a w celosti naplní, jemužto i my naší dobrau wěrů křesťanskú také zdržeti i skutečně naplniti máme a slibujem, bez přerušení wšelikterakého. Pakliby JM' kterému z kusůw swrchu psa- ných dosti neučinil, anebo kteréhožkoliw nezdržel, a my proto od wěřitele našeho nadepsaného, neb od jeho dědicůw, austně neb listem a poslem napomenuti byli: tehdy my wšickni rukojmě nadepsaní máme i slibujem po napomenuti a obeslaní hned na zejtří, žádný z nás druhého nečekaje, ani se nebytím doma kterého z nás, neb čímkoli jiným wymlauwaje, každý sám swým žiwotem s jedním pacholkem a se dwěma koňoma, aneb místo sebe jiného panoši řádu rytířského wyprawě, též s jedním pacholkem a se dwěma koňoma, wlehnúti nebo wložiti w prawé a w zemi České obyčejné ležení do měst Hradce Králowé nad Labem aneb do Mladého Bydžowa, z těch dwů do jednoho, w dům ctného hospodáře, tu kdež nám od wěřitele našeho nadepsaného, neboli od jeho dědicůw, ústně neb listem a poslem byloby ukázáno. Jestližeby pak ode dne napomenutí a obeslání nás pořád čtauce minulo čtrnácte dní, a groši swrchu psané jistiny ještě wždy wěřiteli našemu neb jeho dědicům dáni nebyli a zaplaceni, aneb plat roční, jestližeby z toho práwem byl wyweden, w osmi nedělich po wywedeni jiný nebyl postaupen: tehdy buď od nás ležáno neb neležáno, dáwáme wěřiteli našemu nadepsanému a jeho dědicům sami na se tímto listem plnu moc i celé práwo, swrchu psanau sumu groši wzéti w křesťanech nebo w Židech, a dobyti na naši wšech společní a nerozdílnú škodu; a my wždy proto máme i slibujem, tu a tak, jakož se swrchu píše, ležeti, a z toho ležení žádným obyčejem newyjížděti, ani kterakkoli wynikati, dotud a tak dlauho, donižby wěřiteli našemu nadepsanému, neb jeho dědicům, jistina groší swrchu psaných dána a zaplacena nebyla, neb plat roční, ač bylliby z toho prá- wem wyweden, w osmi nedělech po wywedeni jiný nebyl postaupen i se wšemi škodami, kteréžby pro nezaplacení jistiny swrchu psané aneb pro nepostaupení platu jiného wzal, ježtoby je hodným swědomím bez přísah a wěrowání pokázati mohl. Umřelliby w tom času který z nás rukojmí swrchu psaných, jehož pane bože ostřez, tehdy my žiwí zůstalí máme i slibujem jiného žiwého místo toho, jenž by umřel, tak jistého a mohowitého, ode dne jeho umření pořád čtauc k nám w týž slib a w též rukojemstwí přistawiti w jednom měsíci pořád zběhlém, a list tento wždy w táž slowa obnowiti, pod ležením swrchu psaným. A kdožbykoliw tento list měl, aneb míti bude s často psaného wěřitele našeho neb jeho dědicůw s dobrau a swobodnau wolí, ten má i míti bude tuž moc i též práwo ke wšem wěcem w něm položeným a zapsaným, a jakoby jemu samému ze jmena swědčil. Tomu na swědomí a jisté zdržení my jistec i rukojmě nadepsaní pečeti naše jistým naším wědomím dobrowolně dali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán w pátek po hodu S. Jana narození, křtitele božího, léta páně MCCCC° LXXXVIII° počítajíce.

Strana 192
192 C. X. Zápisy 17. Swědomí od Náwoje na wýplatu pod čísl. 19. Na Kunětické Hoře, 1490, 17 Oct. (Týž rkp. str. 129 sq.) Já Krištof Náwoj z Starchuwic, ty časy hejtman na Kunětické Hůře, známo činím tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej čísti a nebo čtůcí slyšeti budau, že z rozkázaní nejdůstojnějšího w boze otce, pána, pana Jana biskupa Waradin- ského oc. pána mého JM“, wyplatil sem tyto wsi, ze jména Trojowice, Skalice, Blížňowice a w Komárowě tři člowěky, we dwanácti stech zlatých uherských, od slowůtného panoše Jindřicha z Jezera, kterýchžto dwanácte set zlatých již psaných swrchu psaný pan biskup JM' ráčil jest mi dáti k wýplatě těch wsí; s kterýmižto zlatými posílal sem Duchoně, ty časy purkrabí na Kunětické Hůře, kteréž jest do Chrudimě donesl a na místě mém položil panu Sigmundowi Šarowcowi, a on je přijal na místě swrchupsaného Jindřicha, a list, kterýž jest byl udělán na tu zá- stawu, wydán jest tému Duchoňowi; a když sem chtěl, aby mi týž Duchoň dal ten list wywazený, abych já jej byl dal urozenému pánu, panu Wilémowi z Pern- šteina na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru králowstwi Českého JM“, tu mi jest Duchoň powěděl, že jest ten list prořezal, a že jej dal knězi Jindřichowi JM“, nerozmysliw se na to, by k čemu ten list měl platen býti. A já swrchu psaný Krištof Náwoj potom w ty lidi w swrchu psaných wsech uwázal sem se, a od nich přísahu a člowěčenstwí přijal k ruce swrchu psaného pana biskupa JM“, a potom při sstupowání zámku Kunětické Hory ty lidi swrchu psané zase z toho slibu propustil sem, aby člowěčenstwí slibowali swrchu psanému pánu, panu Wilé- mowi z Pernšteina oc. JM“, jakož pak tak sau učinili. A tobych já swrchu dotčený Krištof Náwoj ústně seznati chtěl, což se w tomto listu píše, kdežby toho potřebi bylo. Tomu na swědomí pečet swau k tomuto listu sem přitiskl. Jenž jest dán s psán na Kunětické Hůře, w neděli po S. Hawle, léta od narození syna božího tisí- cího čtyrstého dewadesátého. 18. Swědomí od Duchoně z Rybitwí na tauž wýplatu. Na Kunětické Hoře, 1490, 17 Oct. (Týž rkp. str. 130 sq.) Já Duchoň z Rybitwi, ty časy purkrabě na Kunětické Hoře, známo činím tímto listem předewšemi, kdož jej čísti a nebo čtaucí slyšeti budau, že z rozkázaní urozeného panoše pana Krištofa Náwoje, ty časy hejtmana na Hoře Kunětické, jezdil sem do Chrudimě, a těch dwanácte set zlatých uherských, kteréž jest mi týž pan Náwoj dal za weyplatu těchto wsi, ze jména Trojowice, Skalice, Blížňowice a w Komárowě tři člowěky, kterýchžto dwanácte set zlatých swrchu psaných přijal

Strana 193
panstwí Pardubského, r. 1490. 193 jest ode mne pan Sigmund Šarowec na místě pana Jindřicha z Jezera, kterémuž ti zlatí přislušeli; a když jest ode mne ty zlaté přijal, tu mi jest také wrátil ten list, kterýž jest byl na tu zástawu: a já přijaw jej, i probodl sem jej. A potom když sem se shledal s knězem Jindřichem, knížetem Minsterberským oc. JM“, tu JM' rá- čil se jest ptáti na ten list, abych jej dal JM“; tu já na to se nic nerozmysliw, by ten list měl k čemu platen býti, dal sem jej knězi Jindřichowi JM“. A to bych já swrchu psaný Duchoň ústně seznati chtěl, což se w tomto listu píše, kdežby toho potřebí bylo. Tomu na swědomí pečet swau k tomuto listu sem přitiskl. A pro lepší jistotu připrosil sem swrchu psaného pana Krištofa Náwoje, že jest pečet swau podlé mé na swědomí k tomuto listu přitiskl sobě bez škody. Jenž jest dán a psán na Kunětické Hůře, w neděli po S. Hawle, léta od narození syna bo- žího MCCCCLXXXX°. 19. Swědomí biskupa Jana takowé, že ta weyplata stala se z rozkázaní jeho. Na Wýškowě, 1490, 6 Nov. (Týž rkp. str. 128.) My Jan z boží milosti biskup Waradinský oc. oznamujem tímto listem naším wšem wůbec, i každému zwláště: že sme wyplatili tu zástawu, kterauž jest Jindřich z Jezera od zámku Kunětické Hůry sobě zastawenau měl we dwanácti stech zla- tých uherských, kterýchžto dwanácte set zlatých my z Wýškowa Náwojowi, au- ředníku našemu na Kunětickau Hůru poslali sme, a týž Náwoj jest témuž Jindři- chowi ty peníze do Chrudimě po Duchoňowi poslal, tak jakž my od něho spraweni sme, od kteréhožto Duchoně ty peníze urozený panoše Sigmund Šarowec jest na místě jmenowaného Jindřicha přijímal; potom když jest již ten list zástawní wy- placen byl, ten jest kněz Jindřich JM' w swau moc od jmenowaného Duchoně wzal. Protož my to wyznáwáme, že sme my ten list a tu zástawu našimi penězi wlastními wyplatili, a tobychom austně znáti chtěli, kdežby toho koli potřebí bylo. Dán na Wýškowě, w sobotu w ochtab wšech swatých, anno dni oc. LXXXX. Johannes episcopus ecclesiae Waradinensis m. p. 20. Swědomi od knížete Jindřicha, že Náwoj, Kunětickohorský hejtman, wyplatil od Jindřicha z Jezera dwě wesnice, Cankowice a Blížňowice, z rozkázaní pána swého. W Prostějowě, 1490, 16 Nov. (Týž rkp. str. 127.) My Jindřich starší, z boží milosti kníže Minsterberské, hrabě Kladský oc. známo činíme tímto listem obecně předewšemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude: že jakož urozený panoše Krištof Náwoj, w ty časy hejtman na Hoře Kunětické,

Strana 194
194 C. X. Zápisy z rozkázaní pána swého wyplatil jest dwě wesnice, jménem Cankowice a Blížno- wice, od urozeného Jindřicha z Jezera, kteréž sau jemu we dwanácti stech zlatých uherských zastaweny byly, a tu wýplatu nadepsaný Krištof hejtman s naším po- wolením jest učinil, a list ten, kterýž jest na tauž zástawu swědčil, jest nám týž hejtman wydal; a my sme jej zkaziti rozkázali, a to z té příčiny, aby těm dobrým lidem, rukojmím našim, pečeti jich byly nawráceny, jakož pak nawráceny sau. Tomu na swědomí, pečeti při sobě naší nemajíce, sekret náš dali sme k tomuto listu přitisknauti. Jenž jest dán w Prostějowě, w auterý před swatau Alžbětau, léta od narození syna božího MCCCCLXXXX. 21. Smlauwa s knížetem Jindřichem starším Minsterberským o Horu Kunětickau. We Ždáře, 1491, 8 Jan. (Týž rkp. str. 116 sq.) Léta od narození syna božího tisícího čtyrstého dewadesátého prwního, w sobotu po hodu tří králůw, we Žďáře, námi knězem Hynkem knížetem Minster- berským a hrabí Kladským oc. pánem z Kunstatu a z Poděbrad, a Janem Bočkem z Kunstatu a z Polné, stala se jest smlauwa mezi oswíceným knížetem a panem Jindřichem starším knížetem Minsterberským a hrabí Kladským, pánem z Kunstatu a z Poděbrad oc. s jedné, a urozeným pánem, panem Wilémem z Pernšteina a na Helfenšteině, nejwyšším hofmistrem králowstwi Českého, z strany druhé, o hrad Kunětickau Horu a zboží k tomu zámku přislušející, a o ty zápisy a sprawedlnosti, kteréž swrchu psaný kněz Jindřich na swrchu psaný zámek má: že na ty wšecky zápisy a sprawedlnosti kněz Jindřich má udělati dobrau wóli swrchu psanému panu Wilémowi z Pernšteina a jeho erbům dostatečnau wedle řádu a obyčeje země České, tak jakž pan Wilím přípis toho wydá, aby swrchu psaný pan Wilém z Pernšteina oc. a jeho erbowé měli k tomu práwo a sprawedlnost ke wšemu, což se w těch listech a zápisích a sprawedlnostech swrchu psaných zapisuje; kromě těch wsi, kteréž Hradečtí drží, a za ty jest kněz Jindřich wzal osmnácte set zlatých, a těch osm- nácti set zlatých není powinen panu Wilémowi z Pernšteina wyčišťowati. Item také, kteréžkoliw zástawy jsau od Kunětické Hory za kněze Jindřicha nebo prwé, ty wšecky zástawy kněz Jindřich má přewesti na swrchupsaného pana Wiléma z Pernšteina: kteréž jsau dskami, ty dskami zemskými opatřiti wedlé řádu země České, a kteréž jsau listmi, ty listy opatřiti, a jim to wšem oznámiti, kteříž takowé listy mají: že kněz Jindřich prodal jest swrchu psanému panu Wilímowi z Pern- šteina to wšecko swé práwo, kteréž měl k Kunětické Hoře, aneb k těm zástawám; kdož co drží od Kunětické Hory, že s sebe a s swých erbůw naň a na jeho erby wšecko to přewodí, kterýmižby jmény kde co mohlo jmenowáno býti; a též i na Sezemice i na wsi k tomu přislušející, i na Maslojedy, Benátky, Račice, na Chrů-

Strana 195
panstwí Pardubského, r. 1491. 195 stow i na jiné wesnice, kteréžby se tuto nejmenowaly a mohly se doptati, ježtoby kněz Jindřich k tomu práwo a sprawedlnost měl: že ty wšecky sprawedlnosti kněz Jindřich od sebe i od swých erbůw na pana Wiléma z Pernšteina a na jeho erby přewodí, a jich jeho zmocňuje, a sobě tu nic ani swým erbóm nepozůstawuje. Item což se rybníka Pěžického dotýče, kterýž leží u Bohdánče, ačkoliwek w zá- pisích těch také gruntowé stojí, na které zápisy kněz Jindřich dal jest dobrau wóli panu Wilémowi z Pernšteina: ten rybník má také k tomu býti, s tím se wším práwem, kteréž kněz Jindřich k tomu má, i s tů wsí Pěžice, kterauž kněz Jin- dřích přikaupil dědičně, a to, co jest we dskách, dskami ujistiti tak, jakož sám má od Jana Dobřanského a od strýcůw jeho. It. žiwotowé, jakož jsau zapsáni na Přelaučí, na Osicích: tu kdežby králowské potwrzení bylo, to má pan Wilém z Pernšteina tak při tom nechati, a to tak zachowati podlé potwrzení králowského. It. toto jest znamenitě wymíněno: jestližeby kněz Jindřich kdy přišel w držení Pardubic, že jmenowaný pan Wilím z Pernšteina má jemu pustiti wodu wésti přes grunty swé od Lhoty, wšak sobě bez škody, a lidem také aby za to dosti uděláno bylo. It. kněz Jindřich již na ty wšecky zápisy, listy a sprawedlnosti swrchu psané má swrchu psanému panu Wilímowi z Pernšteina dobrú wůli udělati dostatečnú wedle řádu a obyčeje země České, a to w tu neděli poslední masopustní příští; konečně má tu dobrů wóli položiti u pana Jana Bočka na Polné k ruce páně Wi- lémowě z Pernšteina swrchu psaného a jeho erbůw, i ten zápis na Maslojedy s dobrými wolemi. A to jest uručil kněz Jindřich tak učiniti těmito osobami: Ji- říkem z Fulšteina, Janem z Fulšteina, Hanušem Panwicem, Prokopem Lišků, Wácla- wem Zahrádkau a Janem Wrabcem. It. též pan Wilém z Pernšteina má položiti ten list, který swědčí na šestnácte tisíc zlatých, i s těmi dobrými wolemi na to, u téhož pana Jana Bočka na Polné, též na ten den k ruce kněze Jindřichowě a jeho erbůw. It. také swrchu psaný pan Wilém z Pernšteina má knězi Jindřichowi na swatý Jiří příští konečně dáti bez odtahůw wšech tři tisíce kop grošůw širo- kých, a ty peníze mají býti položeny na Litomyšli u pana Bohuše Kostky a nebo jeho bratra na ten den swatého Jiří k ruce kněze Jindřichowě a jeho erbům. A to jest pan Wilím z Pernšteina uručil těmito rukojmiemi: panem Janem Bočkem z Kunstatu a z Polné, panem Jiříkem Štětinským, Sigmundem Wáleckým a Petrem Kralickým. Item, také toto jest znamenitě wymíněno: jestližeby kteří lidé a nebo kdožkoliwek na tom zboží Kunětické Hory byli w jacích záwazcích a nebo w ja- kých rukojemstwích, ti wšickni již mají túto smluwú toho wšeho prázdni a swo- bodni býti. Item, také toto jest wymíněno: zástawy, kteréžkoliwèk, jakékoliwèk drží od Kunětické Hory, buď dskami, a nebo že listy na to maji, a mimo spra- wedlnost a práwo jich užíwali sau a užíwají: s těch můž swrchu psaný pan Wilém z Pernšteina je napomínati a winiti, a s těmi má moc učiniti tak, jakož se jemu

Strana 196
196 C. X. Zápisy zdáti bude, jako sám swrchu psaný kněz Jindřich, neb tu již wšecku wěc naň přewodí. Item, toto jest také znamenitě wymíněno: což se těch zástaw od Kuně- tické Hory dotýče, ježto na to listy mají: ty wšecky listy pan Wilém z Pernšteina od tohoto swatého Jiří příštího přes dwě létě má wyjednati, a knězi Jindřichowi neb jeho erbům nawrátiti, a kněz Jindřich jest powinowat w tom rukojemstwí státi až do toho času jmenowaných dwau let; pakliby mohl swrchu psaný pan Wilím z Pernšteina před tím časem ty listy wyjednati, k tomu se má přičiniti. Pakliby kdo také žádal, aby jemu byli listowé obnoweni, a chtěl pana Wiléma z Pernšteina za to přijíti, má se jemu jistcem udělati; pakliby kdo toho přijíti nechtěl, tehdy kněz Jindřich má předce w těch rukojemstwích státi, a pan Wilém z Pernšteina má těm wšem rukojmím za kněze Jindřicha podporu býti; a tak ty wěci mají se jednati, aby w těch dwau létech kněz Jindřich ani erbowé jeho k žádným škodám nepřišli, a to od tohoto swatého Jiří nejprwé příštího počna: neb ačby po tomto příštím swatém Jiřím jaké škody přišly pro ty příčiny, jakéž se swrchu píší, ty škody nebylyby kněze Jindřichowy ani jeho erbůw, než bylyby páně Wilímowy z Pern- steina aneb jeho erbůw; a také již pan Wilém z Pernšteina swrchu psaný hned od tohoto swatého Jiří příštího má (a) bude míti moc, ty zástawy wypowídati, komuž- koliw bude chtíti; nebo kněz Jindřich nemá do toho již nic míti. A tuto smlauwu swrchupsaný kněz Jindřich oc. a pan Wilém s Pernšteina oc. sami sobě slíbili sau wěrně w celosti tak zachowati a zdržeti beze wšech zmatkůw a fortelůw wšeli- jakých, a na swědomí a pro lepší jistotu pečeti swé k této smlauwě přitiskli sau. A my swrchu psaní smlauwci také sme swé wlastní pečeti přitiskli k těmto smlauwám. 22. List knížete Jindřicha, kterýž psal biskupu Waradinskému o majestáty a listy na Horu Kunětickau, kteréž mu byl schowati dal. We Ždáře, 1491, 8 Jan. (Týž rkp. str. 121.) Wysoce důstojnému knězi a pánu, panu Janowi biskupu Waradinskému oc. pánu a příteli našemu zwláště milému. Jindřich starší z boží milosti kníže Minsterberské a hrabě Kladský oc. Wy- soce důstojný kněže, pane a příteli náš zwláště milý! Račte wěděti, že o wšecko naše práwo a sprawedlnost, kterúž podlé zápisůw nám kterakkoli swědčících k zámku Hůře Kunětické s jeho příslušnostmi měli sme, s urozeným panem Wilé- mem z Pernšteina, králowstwí Českého hofmistrem, celú a dokonalů smlauwu uči- nili a wzali sme. A protož WM“ plnú a dokonalú naši moc dáwáme, abyste témuž panu hofmistrowi zápisy na týž zámek s jeho příslušnostmi swèdčící, a u WM" k wěrné ruce položené, wydati ráčili, z kterýchž zápisůw a swěření WM tímto listem propauštíme, kwitujeme a prázdna činíme wěčně. Tomu na swědomí kázali

Strana 197
panstwí Pardubského, r. 1491. 197 sme naši menší pečet k tomuto listu přitisknauti. Jenž jest dán we Žďáře, w so- botu po hodu swatých tří králí, léta páně MCCCCLXXXXI. 23. List knížete Jindřicha, jímž přewodí wšecko práwo swé na wsi Libišanech panu Wilémowi z Pernšteina. We Ždárc, 1491, 8 Jan. (Týž rkp. str. 148 sq.) Jindřich starší z buoží milosti kníže Minsterberské a hrabě Kladský oc. známo činíme tímto listem wšem wůbec, před nimiž čten anebo čtůcí slyšán bude, že wšecko naše práwo ke wsi Libišanům, s dworem poplužním a s poplužím, nám kterakkoli sprawedliwě přislušející, ježtoby se toho sprawedliwě wyptati mohlo, urozenému panu Wilémowi z Pernšteina a z Helfenšteina, nejwyššímu hofmistru králowstwí (č.), příteli našemu zwláště milému, dali a naň přewedli sme, dáwáme a přewodíme tímto listem, žádného práwa, ač mèlili sme na tom které, ani wlast- nosti sobě ani dědicům našim na tom nepozůstawujíce: tak že nadepsaný pan Wi- lím s tím zbožím, pokudž nám na tom práwo přislušeti můž, bude moci učiniti jako s swým wlastním, bez naší a dědicůw našich wšelikteraké záwady a překážky. Tomu na swědomí pečet naši knížetskau dali sme k tomuto listu přiwěsiti dobro- wolně. Jenž jest dán we Žďáře, w sobotu po hodu swatých tří králí, léta od na- rození syna božího tisícího čtyrstého dewadesátého prwního počítajíce. 24. List krále Wladislawa, jímž dáwá wýplatu na těch předepsaných wsech Sigmun- dowi Kurcbachowi. Na zámku Balatu w Uhřích, 1491, 28 Aug. (Týž rkp. str. 164 sq.) My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawské, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě, oznamujem tímto listem wšem: že jest přistaupil před nás statečný Sigmund Kurc- bach z Wítkowa, komorník náš wěrný milý, a prosil jest nás, abychom jemu a dědicům jeho weyplatu na wsech, zejména těchto: na Maslojedech s dworem, na Račicích s rybníkem, na Benátkách s dworem, a na Malé Habřince, kteréžto wsi s jich příslušnostmi k klášteru Opatowicím, w kraji Hradeckém, přislušely sau, a nyní, tak jakž jsme my od téhož Sigmunda zpraweni, jsau zapsány od předkůw našich, králůw Českých, w patnácti stech kopách grošůw českých stříbrných do- brých širokých rázu Pražského, dáti ráčili, a při tom jej některú další milostí opatřiti. K kteréžto prosbě, hledíce k wěrným ustawičným a pilným službám, kte- réž jest nám již psaný Sigmund činil, činí a činiti skutečně nepřestáwá, jsauce

Strana 198
198 milostiwè nakloněni, s dobrým rozmyslem a radau wěrných našich, mocí králowskau swolili sme a tímto listem swolujem, powolení naše králowské k tomu mocně dá- wajíce, tak aby již psaný Sigmund, aneb dědicowé jeho, když by se jim koliwèk zdálo a líbilo, mohli a moc měli w patnácti stech kopách grošůw českých stříbr- ných dobrých širokých rázu Pražského od nynějších držiteluw swrchu dotčené wsi, totiž Maslojedy s dworem, Račice s rybníkem, Benátky s dworem a Malau Ha- břinku, i se wšemi jinými těch wsí příslušnostmi, a zwláště s platy, s poplatky, s lesy, s potoky, s lukami i se wšemi těch wsí důchody, jakýmiž jmény mohau jmenowány býti, ježto k těm wsem sprawedliwě přislušejí, wyplatiti a w jmeno- wané sumě w swé držení uwesti, bez wšeliké odpornosti držitelůw nynějších; a kdyžby tak učinili, a swrchu dotčené wsi s jich příslušnostmi, tak a w té sumè, jakož se swrchu píše, wyplatili, tedy chceme a tímto listem naším ustanowujem, aby on Sigmund i dědicowé jeho ty swrchu dotčené wsi se wšemi jich nahoře dotčenými příslušnostmi měli a drželi a jich sprawedliwě požíwali, a to bez naší, budaucích našich králůw Českých, i wšech jiných lidí wšeliké překážky; tuto zwláštní milost jmenowanému Sigmundowi a dědicům jeho při tom činíce a tímto listem z milosti naší králowské jim dáwajíce: tak že my, ani budaucí naši králowé Čeští, ani žádný jiný, již psaného Sigmunda, ani dědicůw jeho z těch wsi swrchu psaných s jich příslušnostmi splacowati nemáme ani moci budem obyčejem nižádným; než kdyby opat řádně uwedený a utwrzený w tom klášteře Opatowickém s kon- ventem byl, a chtěl swrchu jmenowané wsi s jich příslušnostmi wyplatiti: to bude moci učiniti, dada již psanému Sigmundowi, neb dědicům jeho, pul léta napřed wěděti; a po wyjití toho polauletí má a powinen bude swrchu dotčený opat a konvent témuž Sigmundowi aneb dědicům jeho patnácte set kop grošůw českých stříbrných dobrých širokých rázu Pražského za wýplatu swrchu psaných wsí dáti a konečně wyplniti a zaplatiti; a když tak učiní, tehdy jmenowaný Sigmund, aneb dědicowé jeho, přijmúce tu summu w cele a úplně, mají a powinni budan již psaným opatu a konventu těch wšech wsí postaupiti s dwory, i se wšemi jich příslušnostmi, a zápis tento náš i jiné wšecky zápisy nawrátiti bez zmatku i wšeliké odpornosti. A kdožby tento list měl s dobrú wolí a swobodnau swrchu psaného Sigmunda neb dědicůw jeho, chcme, aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěcí swrchu psaných. Tomu na swědomí pečet naší králowskau přiwěsiti sme kázali k tomuto listu. Dán na zámku Balatu, w neděli po S. Bartoloměji, léta božího tisícího čtyrstého dewadesátého prwního, králowstwí našich Uherského druhého, a Českého jedenmecítmého léta. Wladislaus rex m. p. C. X. Zápisy

Strana 199
panstwí Pardubského, r. 1491, 1493. 199 25. List od pana Jiříka Pardubského z Miletínka, jímž práwo swé, ačby které měl na Sezemice, na pana Wiléma z Pernšteina přewodí. Na Pardubicích, 1492, 17 Apr. (Týž rkp. str. 191 sq.) Já Jiřík Pardubský z Miletínka wyznáwám tímto listem wšem wůbec, kdež čten nebo okázan bude: jakož mně se zdá, žebych měl míti nějakau sprawedlnost k Sezemicím a k tomu zboží, což k tomu přisluší, po předcích swých, i již o tu wšecku sprawedlnost, ačbych kterů měl, konec sem wzal s urozeným pánem, panem Wilímem z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyšším hofmistrem králowstwi Českého, a tu wšecku sprawedlnost s sebe a swých dědicůw mužského i ženského pohlawi na JM' a na dědice JM“ přewodím, kterúžbych koliwěk měl, a jí se wěčně od- říkám sám za se i za swé dědice, mužského i ženského pohlawi, že tú sprawedl- ností swrchu psaného pana Wiléma z Pernšteina oc. ani jeho dědicůw, wíce napo- mínati ani naříkati nemám, já, ani moji dědici; a to tak mocně tímto listem činím, jakobych to zemskými dskami zapsal. A já swrchu psaný Jiřík Pardubský slibuji sám za se i za swé dědice, mužského i ženského pohlawí, swú dobrú ctí a wèrú, to wšecko zdržeti tak, jakobych se dskami zemskými zawázal. A tato smlauwa má konečně we dsky wložena býti ode mne Jiříka Pardubského, kdyžby toho koliwěk na mně požádal swrchupsaný pan Wilém z Pernšteina oc. neb JM“ dědicowé, na mně neb na mých dědicích: tehdy budau powinowati moji dědicowé, mužského i ženského pohlawí, ačby mne swrchu psaného Jiříka Pardubského pán bůh smrti neuchowal, též to we dsky wložiti, jako já sám swrchu psaný Jiřík Pardubský. A k tomu na swědomí swau wlastní pečet přitiskl sem k tomuto listu, a připrosil sem urozených wládyk: pana Heřmana z Sulic a na Slepoticích, a pana Waňka z Zámrsku, a pana Neptalima z Frimburka a na Holicích, a Jana Buška z Hodkowa, w ty časy purkrabí na Pardubicích, že sau swé pečeti podlé mne na swědomí k tomuto listu dali přitisknauti. Jenž jest dán a psán na Pardubicích, w auterý před S. Jiřím, léta buožího tisícího čtyrstého dewadesátého druhého počítajíce. 26. List dobré wůle na ten list krále Wladislawůw, jimž wšecko práwo swé Sigmund Kurcbach přewodí panu Wilémowi z Pernšteina. Bez místa, 1493, 11 Febr. (Týž rkp. str. 167 sq.) Já Sigmund Kurcbach z Witkowa wyznáwám timto listem obecně přede- wšemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude: že ten zápis na pargaméně s wisutů pečetí nejjasnějšího knížete a pána, pana Wladislawa, krále Uherského a Českého, markrabí Morawského oc. pána mého milostiwého, jímžto JM'K swé powolení a ob-

Strana 200
200 C. X. Zápisy darowání zwláštní milosti ráčil jest dáti a zapsati mně a mým dědicům k wýplatě na těchto wsech, ze jména na Maslojedech s dworem, na Račicích s rybníkem, na Benátkách s dworem a na Malé Habřince, kteréžto wsi s jich příslušnostmi při- slušely sau k klášteru Opatowicím w kraji Hradeckém, totižto s platy, poplatky, s lesy, potoky, lůkami i se wšemi těch wsí důchody, jakýmiž jmény mohú jmeno- wáni býti, ježto k těm wsem sprawedliwě přislušejí, wyplatiti w sumě w patnácti stech kopách grošůw českých stříbrných dobrých širokých, rázu Pražského, tak a s těmi příměnkami, jakož pak týž zápis pod JKM“ pečetí wisutů to w sobě šíře a plněji zawírá, dal sem dobrowolně i mocí tohoto listu s mú plnú a swobodnů dobrú wolí dáwám urozenému pánu, panu Wilémowi z Pernšteina a na Helfenšteinè, nejwyššímu hofmistru králowstwí Českého i jeho dědicům, moc i plné práwo mé jim neb jednomu z nich při tom dáwaje, to wše, načež týž zápis JM“ wýš dotčený swědčí, jmíti, držeti a toho wšeho mocně požíwati, a s tím zápisem králowským i s tím se wším, když a co se jim líbí nebo líbiti bude, aby mohli učiniti jako s jejich wlastním, bez wšelikého mého a mých dědicůw i jiných wšech lidí odporu a překážky. Na potwrzení a budaucí pamět toho pečet mů wlastní dal sem při- wěsiti k tomuto listu wědomě a dobrowolně, připrosiw urozených pánůw, pana Pawla z Jenšteina a z Skal, pana Arnošta z Jenšteina, a urozených panoší Mikuláše z Mrákotic a Hynka Bradleckého z Mečkowa, že sau také swé wlastní pečeti dali podlé mne jim bez škody přiwěsiti k tomuto listu a na swědomí dobrowolně. Jenž jest dán léta od narození syna božího MCCCCLXXXXIII°, ten pondělí po S. panně Školastice. 27. Dobrá wůle na ty dwa listy předepsané krále Jiřího od Mikuláše Kdulince panu Wilémowi z Pernšteina. Bez místa, 1493, 1 Mai. (Týž rkp. str. 168 sq.) Já Mikuláš Kdulinec z Wostromiře a na Smrkowicích, wyznáwám tímto listem obecně předewšemi, kdož jej uzří neb čtaucí slyšeti budau: jakož mám zá- pisy a majestáty od králůw JM“, jeden krále Jiřího slawné paměti, w němž JM' za- stawuje w XXV stech kopách grošůw peněz obecně berných wsi zejména tyto: wes Maslojedy s poplužním dworem tudíž, Račice a Benátky s dworem poplužním, a wes Habřinku s dědinami, rybníky, lesy, lukami i wšemi a wšelikými těch wsi a dworůw úžitky i příslušnostmi, jakož týž majestát šíře a plněji w sobě wypisuje a okazuje, urozeným a statečným rytířům, panu Petrowi a panu Benešowi bratřím z Wostromiře; druhý majestát nejjasnějšího knížete a pána Wladislawa krále Če- ského JM“, w kterémžto majestátu JM potwrzuje a z milosti swé králowské ráčil jest přidati a připsati pět set kop gr. peněz obecně berných týmž bratřím, panu

Strana 201
panstwí Pardubského, r. 1493. 201 Petrowi a panu Benešowi z Ostromíře, na těch wsech swrchu psaných, i na jiných wšech příslušnostech, jakož týž list w sobě šíře swědčí a ukazuje: protož já swrchu psaný Mikuláš Kdulinec z Ostromíře dal sem a mocí tohoto listu dáwám swú dobrú a swobodnau wůli swé wšecko práwo, sobě tu nic nepozůstawuje, ani swým bu- daucím, ani žádnému jinému, urozenému pánu, panu Wilémowi z Pernšteina a na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru králowstwí Českého i JM“ dědicům, k držení, k požíwání a s nimi učiniti, jakož se JM“ nejlépe zdáti a libiti bude. A pro lepší a širší swědomí swau sem pečet wlastní přitiskl k tomuto listu, a připrosil (sem) urozeného pána, pana Viktorina z Ronowa a na Kunstberku, urozených wládyk, pana Jana z Sekeřic a na Zdechowicích, a pana Hynka z Malejowa a na Dobří- kowè, pana Jana Buška, auředníka na Pardubicích, že sau pečeti swé přitiskli wedle mne k tomuto listu. Jenž jest napsán léta od narozeni syna božího MCCCCLXXXXIII", w středu den S. Filipa a Jakuba. 28. List od Mikuláše Kdulince, jímž wyznáwá, že o wšecky majestáty a listy, kteréž otec a strýc jeho měli, konec a smlauwu má se panem Wilímem. Na Pardubicích, 1493, 1 Mai. (Týž rkp. str. 170 sq.) Já Mikuláš Kdulinec z Ostromíře a na Smrkowicích známo činím tímto listem obecně předewšemi, kdož jej uzří nebo čtaucí slyšeti budau: jakož sem měl listy s majestáty králowskými JM“ jeden list nejjasnějšího knížete a pána, pana Jiřího krále Českého oc. slawné paměti, w němž JM' zapisuje wsi, ze jména Ma- slojedy s poplužním dworem tudíž, Račice a Benátky s dwory poplužními, a wes Habřinky, s dědinami, s rybníky, s lesy, s lukami, i se wšemi i wšelikými pří- slušenstwími těch wsí a dworůw, úžitky, zapsati a zastawiti jest ráčil urozeným a statečným rytířům, panu Petrowi a panu Benešowi bratřím z Ostromíře, strýci a otci mému, w půl třetím tisíci kopách peněz obecně berných, jakož týž majestát w sobě šíře zawírá a swědčí; a druhý list s majestátem nejjasnějšího knížete a pána, pana Wladislawa krále Českého JM", w kterémžto listu JM' potwrzuje maje- státu krále Jiřího slawné paměti, a w němž připisuje JM pět set kop gr. peněz obecně berných swrchu psaným strýci a otci mému na wsi swrchu dotčené, jakož tíž majestatowé w sobě šířeji okazují: protož já swrchu psaný Mikuláš z Ostromíře učinil sem smlúwu dobrowolně o ty majestáty, a dal sem je a mocí tohoto listu dáwám dobrowolně urozenému pánu, panu Wilémowi z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru králowstwí Českého JM“, a dědicům JM“, aby JM' polože patnácte set kop gr. českých, w ty wsi a lidi, s rybníky, s lesy i se wšemi jejich příslušnostmi se uwázati mohl, a já swrchu psaný Mikuláš oc. pánu JM“ mocně postupuji swrchu dotčených wsí a lidí k mocnému držení a požíwání, sobě nic

Strana 202
202 C. X. Zápisy w tom nepozůstawujíce, ani swým budaucím, ani žádnému jinému. Tomu na swě- domí a pro lepší jistotu pečet swau wlastní přitiskl sem k tomuto listu, a připrosil sem urozeného rytíře, pana Mikuláše z Hořic a na Pecce, purkrabie kraje Hra- deckého, a urozených wládyk pana Jana z Sekeřic a na Zdechowicích, a pana Jana Buška z Hodkowa, ty časy úředníka na Pardubicích, že sau swé pečeti wedle mé k tomuto listu přitiskli, jim bez škody. Dán a psán na Pardubicích, w středu den S. Filipa a Jakuba apoštolůw buožích, léta od narození syna buožího MCCCCLXXXXIII° počítajíce. 29. List knížete Jindřicha, jímž wyznáwá, že jest neprosil krále, aby co Zahrádkowi na Libišanech připisowati měl. Na Poděbradech, 1493, 16 Juni. (Týž rkp. str. 147 sq.) My Jindřich z boží milosti kníže Minsterberské a hrabě Kladský oc. známo činíme tímto listem wšem wůbec, kdož jej uzří nebo čtaucí uslyší: že sme nej- jasnějšího knížete a pána, pana Wladislawa, Uherského a Českého oc. krále, pána našeho milostiwého, za to, aby nebožtíkowi Wáclawowi Zahrádkowi na Libišanech jakau sumu peněz nebo groši připsati ráčil neprosili; toliko se w tom dobře pama- tujem, že sme JM“K prosili, aby jemu JKM toho zápisu, kterýž sme témuž Za- hrádkowi byli s dobrau wůlí na Libišanech (dali), potwrditi ráčil. Připisowalli pak jemu JKM co z swé milosti, za to sme my JKM“ neprosili. Tomu na swědomí kázali sme pečet naši knížetsků k tomuto listu přitisknúti. Jenž jest dán na Po- děbradech, w neděli po hodu swatého Wíta, léta páně tisícího čtyrstého dewadesá- tého třetího. 30. Dobrá wůle od Markéty z Hustiřan a Doroty z Zahrádky, kterauž přewodí wšecko swé práwo na Libišanech panu Wilémowi z Pernšteina. Na Rychnowě, 1493, 1 Jul. (Týž rkp. str. 149 sq.) Já Markéta z Hustiřan a Dorota z Zahrádky wyznáwáme tímto listem zjewně předewšemi, kdež čten neb čtúci slyšán bude: že ten list a zápis s majestátem od slawné paměti nejjasnějšího knížete a pána, pana Jiřího krále Českého oc., kterýž swědčí na šest set kop grošůw urozenému panu Mikulášowi Berkowi z Dubé, w ty časy purkrabí kraje Hradeckého, a paní Elišce z Okoře, manželce jeho, i dědicům jich, na zboží kláštera Opatowského, na dwůr a wes Libišany, na rybník, na dě- diny, lůky i na wšecky příslušnosti toho dworu a wsi, poplatky a půžitky, tak jakož w tom listě s nadepsaným majestátem to i jiné wšecko šíře a swětleji i plněji napsáno stojí: kteréhožto zboží nadepsaného my swrchu psané w sumě swrchu dotčené postúpily sme dobrowolně urozenému pánu, panu Wilímowi z Pernšteina a

Strana 203
panstwí Pardubského, r. 1493, 1495. 203 na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru králowstwi Českého, a dědicům i erbům JM“; a ten list a zápis s nadepsaným majestátem, kterýž swědčí dotčenému panu Mikulášowi Berkowi z Dubé, a paní Elišce z Okoře a dědicům jich, s těmi do- brými wolemi, kteréž od téhož pana Mikuláše a od oswiceného knížete a pána, pana Jindřicha, knížete Minsterberského, hrabí Kladského oc. a od Jana Črta z Ska- ličky, měštěnína Hradeckého, na ten majestát a zápis mámy, a majestát, kterýž nám přidán od nejjasnějšího knížete a pána, pana Wladislawa krále Českého oc. a markrabie Morawského oc., s tím zápisem, kterýž sme měly od swrchu dotčeného knižete a pána, pana Jindřicha knížete Minsterberského oc. na rybník Bukowský: ty wšecky majestáty a zápisy s dobrými wolemi daly sme s naší dobrau woli a swobodnau, a dáwáme mocí tohoto listu nadepsanému pánu, panu Wilímowi z Pern- šteina a na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru králowstwi Českého a dědicům i erbům JM“ se wším práwem, nám ani dědicům našim k tomu žádného práwa ani které moci nepozůstawujíce, w sumě dewíti stech kopách groších, kterúž sumu sme wzaly a přijaly z auplna a docela od urozeného pána, pana Wiléma swrchupsa- ného oc. od JM“. Na potwrzení toho i budaucí pamět pečeti naše s naším jistým wědomím k tomuto listu přiwěsily sme dobrowolně, a připrosily sme urozených pánůw, pana Albrechta z Rychnowa, a urozeného pana Heřmana odtudž, a slo- wůtného panoši Jindřicha z Lochowic. A my Albrecht z Rychnowa, Heřman od- tudž, Jindřich z Lochowic, 1) jsúce prošeni osobně od swrchu psaných Markéty z Hustiřan, a Doroty z Zahrádky, pečeti naše wlastní s jistým našim wědomím k tomuto listu dali sme přiwěsiti. Dálo se na Rychnowě, w ponděli před S. Pro- kopem, léta od narození syna buožího tisícího čtyrstého dewadesátého třetího počítajíce. 31. Dobrá wůle od Bawora z Hustiřan na ten list krále Jiřího předepsaný panu Wilé- mowi z Pernšteina daná. Bez místa, 1495, 4 Dec. (Týž rkp. str. 134 sq.) Já Bawor z Hustiřan a na Bukowce, známo činím tímto listem wšem wůbec, kdež čten nebo čtůcí slyšán bude: že tak jakož slawné paměti nejjasnější kníže a pán, pan Jiří král Český a markrabě Morawský oc. někdy pán můj milostiwý ráčil jest urozenému wládyce Majnušowi z Chwalkowic dobré paměti, otci mému, a jeho dědicům dwůr poplužní we wsi Neratowě s krčmů i tudíž se třmi podsedky k tomu dworu přislušnými, s dědinami, s lukami, s lesy, s rybníkem i s jinými wšemi toho dworu příslušnostmi dáti jest ráčil, tak jakož dání toho JM“K majestát šíře ukazuje a swědčí; pak já nadepsaný Bawor, jakožto dědic prawý po otci swém, 1) Jméno to psáno w rkp. chybně »z Lobkowica i »z Bozkowic.« 26

Strana 204
204 C. X. Zápisy jsa toho dworu se wším jeho příslušenstwím w držení, swé wšecko práwo, kteréž k tomu majestátu a zboží přislušejícímu mám, sám od sebe i od swých dědicůw a budaucích, mocí listu tohoto dobrowolně dal sem a dáwám tímto listem urozenému pánu, panu Wilémowi z Pernšteina a na Helfenšteině oc., nejwyššímu hofmistru králowstwí Českého, a JM“ dědicům, tak s tím se wším práwem, tak jakož sem sám měl, držal a požíwal i s dědici swými, tu sobě ani dědicům swým nic nepo- zůstawuje, kromě toho: jakož pán JM' rybníka Neratowského, ani JM" dèdici i budaucí nemají powyšowati, a také téhož rybníka pán JM' a JM“ dědici i budaucí mají upauštěti mně, dědicům i budaucím mým, jakož pak smlúwy mezi JM“ pánem a mnau učiněné ukazují dostatečně. Toho na swědomí i konečnú jistotu swú při- rozenú pečet přiwěsil sem, a připrosil sem urozeného pána, pana Albrechta z Ko- lowrat a na Mokrowúsích, a urozených wládyk Jana staršího z Dobřenic, Bořka z Dohalic, že sú swé pečeti dali přiwěsiti wedle mé k témuž swědomí. Jenž jest dán léta od narození syna božího MCCCCLXXXXV, w pátek den S. panny Barbory. 32. Dobrá wůle od Opršala panu Wilémowi z Pernšteina na zápisy na wes Chrčice. Na Krumlowě, 1496, 20 Sept. (Týž rkp. str. 178.) Já Wáclaw Opršal ze Zher wyznáwám tímto listem obecně přede wšemi, kdož jej čísti, nebo čtaucí slyšeti budú: jakož mám list s majestátem od nejjasněj- šího knížete pána, pana Sigmunda císaře Římského a krále Uherského oc. kte- rýmžto listem JCM' ráčila mi jest zapsati na wsi řečené Chrčice tři sta kop, a druhý list také mám od nejjasnějšího knížete pána, pana Wladislawa, Uherského, Českého oc. krále a markrabie Morawského oc., kterýmžto listem také JMK ráčila jest mi připsati na dotčené wsi dwě stě kop, jakož pak ti listowé JKM“ to w sobě wšecko šíře a swětleji zawírají a okazují: že já swrchu psaný Wáclaw Opršal na ty swrchu psané listy dal sem a mocí tohoto listu dáwám swů plnů a swobodnú dobrú wóli, i na to na wšecko, což se w těch listech zawazuje, urozenému pánu, panu Wilémowi z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru králowstwí Če- ského, JM“ pánu mému milostiwému, tak aby JM' měl plnů moc a práwo k těm listům nahoře psaným, a k těm wěcem w nich zapsaným, tak jakož sem já na- hoře psaný Wáclaw měl, bez umenšení, a s tím aby ráčil učiniti jako s swým wlastním. Tomu na swědomí swú pečet wlastní k tomuto listu přiwěsil sem, a pro lepší jistotu a širší swědomí připrosil sem urozeného pána, pana Jindřicha z Lipého nejwyššího maršalka králowstwí Českého, a urozených wládyk Sigmunda Waleckého z Mirowa, Matěje Wacka z Bezděkowa, pana hofmistra JM“ dworu hofrichtéře, Jiřího Kusého z Mukoděl, Alexandra z Chlewského, Jana z Jestřebí, že sú swé pečeti podlé mne na swědomí k tomuto listu přiwěsili, sobě a erbům

Strana 205
panstwí Pardubského, r. 1496, 1502. 205 swým bez škody. Dán na Krumlowě, w úterý u vigilii S. Matauše ewangelisty božího, léta páně MCCCCLXXXXVI°. 33. Dobrá wůle od Opršala na list na pana Michala z Weitmile panu Wilémowi z Pernšteina. Na Trebiči, 1497, 3 Jan. (Týž rkp. str. 179 sq.) Já Wáclaw Opršal ze Zher známo činím tímto listem wšem wůbec, kdož jej uzří nebo čtůcí slyšeti budau: jakož mám list hlawní na pargaméně s wisutými pečetmi na urozeného pána, pana Michala z Weitmile na šest set kop gr. českých rázu Pražského, kterýž list swědčí mně a mateři mé, jakož pak ten list hlawní to šíře a rozuměji oznamuje a w sobě zawírá: a protož já swrchu psaný Wáclaw Opršal na ten swrchu psaný list dáwám swů dobrú woli swobodně urozenému pánu, panu Wilémowi z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru králowstwi Českého, aby on k tomu ke wšemu práwo též a sprawedlnost měl, což se w tom listu zapisuje, jako já sám swrchu psaný Wáclaw Opršal, beze wšeho umenšení. Tomu na swědomí a pro lepší jistotu i potwrzení swú wlastní pečet k tomuto listu dobrowolně přiwěsil sem, a pro širší swědomí připrosil sem urozeného pana Sig- munda z Daubrawice a na Hrutowicích, a urozeného a statečného rytíře pana Mi- kuláše z Hořic a na Pecce, purkrabí kraje Hradeckého, a urozených wládyk Jin- dřicha z Ofeřic, Oldřicha z Marezí, Melchiora z Lomu, a Heřmana z Hrochowa, že sau pečeti swé podlé mé přitiskli k tomuto listu na swědomí, sobě a er- bům swým bez škody. Dán na Třebíči, w úterý před křtěním božím, léta bo- žího MCCCCLXXXXVII°. 34. List krále Wladislawa, jímž dáwá wýplatu Teyneckého zboží panu Wilémowi z Pern- šteina a synům jeho, panu Janowi a panu Wojtěchowi. Na hradě Pražském, 1502, 27 Febr. (Týž rkp. str. 172 sq.) My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužické markrabě oc., oznamujem tímto listem wšem: že sme prošeni od urozeného Wilíma z Pernšteina, nejwyššího hofmistra králowstwí Českého, wěrného našeho milého, abychom jemu a synům jeho wýplatu dáti ráčili na twrzi a městečku Teynci nad Labem ležícími, s jejich příslušenstwím; k jehožto prosbě nakloněni jsauce pro služby téhož Wilíma, kteréž jest nám činil a činiti nepřestáwá, s dobrým rozmyslem a raddů wěrných našich, mocí králowskau w Čechách, dali sme nadepsaným Wilémowi a Janowi a Wojtěchowi synům jeho, wýplatu twrze a městečka Teynce swrchu psaných, se wším jejich a wšelijakým příslušenstwím, a tímto listem dáwáme: tak aby oni to

Strana 206
206 C. X. Zápisy od držitelůw nynějších aneb budaucích wyplatili a wyplatiti mohli a moc měli kdyžby se jim koliwěk zdálo a líbilo, položíce jim za wýplatu též twrze a městečka s jich příslušenstwím sumu zápisní, kterúžby na tom zapsanů měli w cele a úplně podlé znění zápisůw jejich, kterúž od nich přijmúc, mají jim toho a powinni bu- dau w moc jejich hned postaupiti; kteraužto twrz a městečko když swrchu psaný Wilém aneb synowé jeho wyplatie, držeti jich a je požíwati mají a moci budau, nejsauc odtud bez swé wůle od žádného splacowáni, leč od nás aneb budaucích naších králůw Českých, aneb od těch osob, jimžby ta wýplata sprawedliwě při- slušela, wšak tak: kdyžbychme to sami k swému wlastnímu jmění, držení a poží- wání wyplatiti chtěli, to učiniti můžem a moci budeme, kdyžby nám se koliwek zdálo a líbilo, dadauce jim podlé znění zápisůw jejich napřed wěděti, a po wyjítí času wypowědělého položíc jim sumu jejich zápisnů, kterú sú za wyplatu týchž twrze a městečka dali, w cele a úplně; kterůž přijmúce od nás, mají nám hned a powinni budau twrze a městečka swrchu psaných se wším jejich příslušenstwim, s kterým sau to sami drželi, postaupíti, a list tento i s jinými, kteréž by na to jměli, nawrátiti bez zmatku a wšelijaké odpornosti. A kdožby list tento měl s swrchu psaného Wiléma a jeho synůw dobrú a swobodnů wůlí, chcme, aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěcí nahoře i dole psaných. Tomu na swědomí pečet naši králowsků k listu tomuto přiwěsiti sme kázali. Dán na hradě Pražském, w neděli postní, kteráž slowe Oculi, léta buožího MDIO, a králowstwí našich Uherského XII“ Ad relacionem magnifici dni Johannis de a Českého XXXI°. Šelnberg, supremi cancellarii regni Bohemiae. 35. Smlauwa mezi urozenými pány, panem Wilímem z Pernšteina a panem Jindřichem z Waldšteina o zatopení rolí měšťanům Pardubským wodau z rybníka Jesenčanského. Bez místa, 1503, 22 Mai. (Týž rkp. str. 205 sq.) Léta božího tisícího pětistého třetího, w pondělí před božím wstaupením, o ty pře, kteréž sau byly wznikly mezi wysoce urozeným pánem, panem Wilimem z Pernšteina, nejwyšším hofmistrem králowstwí Českého, a poddanými JM“ z strany jedné, a mezi urozeným pánem, panem Jindřichem z Waldšteina a na Rychum- burce a lidmi jeho z strany druhé, stala se smlauwa takowá: It. nejprwé, kdež jest winil JM' pán, pan hofmistr, pana Jindřicha JM', že činí škodu weliků měšťanům Pardubským, poddaným JM“, tu kdež jim dobře mnoho rolí potopila ta woda, kteráž se z rybníka jeho Jesenčanského táhne: tu my Sig- mund z Šarowa a na Slatiňanech, a Jan z Kunšího a na Zaječicích, k žádostem obau stran JM“ mocně to k sobě přijawše, na to místo sme wyjeli, i pilně ohle- dali, a tu škodu tak sme nalezli, i to také, že se ta woda z rybníka toho Jesen-

Strana 207
panstwí Pardubského, r. 1503. 207 čanského táhne; nalezli sme také při tom hned od toho miesta, kdež ta woda stojí, příkopy staré zapuštěné, kteřížto příkopowé, i podlé rozumu našeho, i podlé zpráwy lidí starých, někdy dáwno proto sú uděláni byli, aby ta woda jimi pryč scházela a w těch rolích nestála; protož o tom kusu takto wypowídáme: aby hned od toho miesta, kdež ta woda stojí, ti staří příkopowé wyděláni byli, tak zhlaubí a zšíří, aby ta wšecka woda z těch rolí měšťan Pardubských wypadnúti mohla: pokud jsú w gruntech pana Jindřicha JM“, potud aby je pan Jindřich JM' wydělati rozkázal; a pokud jsau dále w gruntech JM“ pána, pana hofmistra, to také aby JM' pan hofmistr wydělati rozkázal. A též i při cízení týchž příkopůw kolikrátžbykoliw toho potřeba byla, aby se obě straně JM“ zachowali, i JM“ potomci na časy bu- daucie. Jtem, kdež sau lidé JM“ pána, pana hofmistra Nemošičti hájili lidem pana Jindřicha JM“ Dražkowským té wody, kteráž jde z gruntůw jich, půštěti přes grunty Nemošické, proto že sú jim nechtěli pomoci příkopa toho dělati, kterýmžby ta woda scházeti měla, o tom kusu takto wypowídáme: poněwadž oni Dražkowští pro swů wodu toho příkopa také potřebují, aby jim Nemošickým toho příkopa cíditi pomáhali, kdyžbykoli a kolikrátkoli toho potřeba kázala na časy budaucie. A těch wšech wěcí na potwrzení my smlúwce swrchu psaní pečeti swé wlastní přitiskli sme k tomuto listu smluwniemu. Jenž jest psán a dán léta a dne swrchu psaného. 36. Smlauwa mezi panem Wilímem z Pernšteina a měšťany Hradeckými o různice, kte- réž byly mezi nimi wznikly z strany sirotkůw, jak je sobě a které propauštějí, a kterých pozůstawují, též i o dluzích obapolních a o lidech zběhlých. Bez místa, 1503, 25 Jul. (Týž rkp. str. 186 sq.) Léta buožího tisícího pětistého třetího, w auterý na den swatého Jakuba apoštola páně, o ty pře, kteréž sau byly mezi wysoce urozeným pánem, panem Wilímem z Pernšteina a na Helfenšteině, nejwyšším hofmistrem KČ., a prwotně od wydání sirotkůw a lidí JM“, kteříž sau osedlí za pány Hradeckými z strany jedné, a mezi wzácné opatrnosti panem purkmistrem a raddú i wší obcí již dotčeného města Hradce nad Labem, též o wydání sirotkůw a lidí jeho, kteříž za JM“ pánem, panem hofmistrem sedi, z strany druhé, stala se jest smlauwa konečná na tento způsob: It. nejprwé wšickni ti sirotci a lidé obojího pohlawi, kteřížkoli osedli jsau, aneb kteříby se přiženili aneb wdáním na ta místa přišli až do dnešního dne, buďto ti kteříž jsau za pánem JM“ pánůw Hradeckých, anebo ti, kteříž jsau pána JM“ za pány Hradeckými, wšickni we swých místech, kdež kteří jsau, zůstati mají na časy budaucí obapolně, ani jich budaucí nemají se na ně nawracowati. Než což se si- rotkůw neosedlých dotýče, kteříž nyní jsau, aneb potomně budau, buďto při mate- rách swých aneb při jiných přátelích, aneb i jiných lidí, kteřížby od pána swého

Strana 208
208 C. X. Zápisy zhostu neměli: těch aby žádná strana na swé grunty nepřijímala bez powolení pána jich dědičného. It. těch wšech sirotkůw a lidí swých psaných, kteréž tauto smlu- wau strana straně propuštie, odměníce sprawedlností, kteréžkoli mají, buď po ro- dičích neb po přátelích, aby obapolně puštěni byli, a o ty aby strana s stranů se sročila ke dni jmenowitému, a tu hned bez odtahůw aby konec o to učiněn byl. It. o dluzích obapolních aby též zachowáno bylo, aby každý sprawedlnosti swé užiti mohl, cožby kdo hodným swědomím prowedl. Pakliby se přihodilo, žeby která pře mezi stranami samými srownána býti nemohla, tehdy aby sobě oboji dobrých lidí w kraji powolili, aby skrze ně ta pře bez odtahůw rozeznána byla a konec wzala. It. páni Hradečtí to opatřiti mají, aby žádní lidé zběhlí pána JM“ do města jich a na grunty jich přijímáni nebyli; pakliby se přihodilo, žeby který saused buď z města neb z podměstí, aneb který jich poddaný z které wsi kterého člowěka pánu JM“ zběhlého k sobě přijal, takowý každý od pana purkmistra a pánůw má skutečně trestán býti: wšak oni páni Hradečtí nebudú powinni toho člowěka pánu JM“ wydati, než mají jemu hned s gruntůw swých preč kázati, a to dotud má státi, dokudž se pány JM“ a se pány rytířstwem JM“ páni města o ta wydáwání lidí zběhlých konce míti nebudú; než potom se ku pánu JM“ tak zachowati mají, na čemž wšecka země zůstane. Tuto smlauwu swrchu psanau učinili sau urození pan Heřman z Sulic a na Slepoticích, pan Mikuláš z Mezilesic a na Teynci, pan Jan z Kunšího a na Zaječicích, pan Jan Bartušowský z Labauně hejtman na Par- dubicích, pan Hynek z Heřmenína, pan Matiáš z Kosoře, úředník na Potnšteině, na místě JM“ pána, pana hofmistra, a pan purkmistr i wšecka radda města swrchu psaného Hradce sami od sebe i ode wší obce. Jenž jest psána a dána léta a dne swrchu psaného. 37. Smlauwa mezi panem Wilímem z Pernšteina a panem Mikulášem z Mezilesic o kus řeky pode mleynem Dwakačowským. Na Pardubicích, 1504, 21 Dec. (Týž rkp. str. 203 sq.) Léta buožího tisícího pětistého čtwrtého, na den swatého Tomáše, mezi wysoce urozeným pánem, panem Wilímem z Pernšteina na Helfenšteině nejwyšším hofmistrem KČ. z jedné, a mezi urozeným wládykau panem Mikulášem z Mezilesic a na Teynci z strany druhé, o kus řeky, kterůž jest měl již psaný pan Mikuláš pode mleynem Dwakačowským, od obecné řeky Dwakačowské dolůw nade Lhotú Úřeckú až po hráz, kterauž pán JM' ráčil rozkázati dělati nad stawidly, stala se jest smlauwa takowá: že JM' pán, pan hofmistr dal jest jemu panu Mikulášowi za ten kus jeho řeky jiný kus swé řeky nad Teyncem, od meze řeky Teynecké zhůru až po mostek Bartošůw proti Skalici; kteréžto řeky pan Mikuláš má požíwati týmž

Strana 209
panstwí Pardubského, r. 1503, 1504. 209 způsobem, jako oné prwní, totižto wody, lowením ryb, než břehůw nic. Toto jest také znamenitě wymíněno, aby lidé břehůw swých užíwali tak jako prwé, i wrby raubáním, i to což do wody wisí. It. kdyžby řeka cizená býti jměla ode pána hofmistra JM“, ta kterauž má ode pana Mikuláše pod obcí a řekau Dwaka- čowskau: cožkoli do řeky wisí, buď wrby neb jakéhožkoliw dříwí neb prutí, to aby wyraubáno a wywrženo bylo, aby řeku wolně cíditi mohl. A též i pan Mi- kuláš, kdyžby toho potřeba byla. Jestli žeby kdy od JM“ pana hofmistra Hora Kunětická s tím zbožím wyplacena byla, a držitel Hory chtěl té řece zase: tehdy pan Mikuláš má a powinen bude jim zase postaupiti a swů přijíti. A toho na po- twrzení my Wilém z Pernšteina na Helfenšteině nejwyšší hofmistr KČ., a Mikuláš z Mezilesic a na Teynci swé wlastní pečeti dali sme přitisknauti k tomuto listu, a wedle nás smlauwci swé pečeti přitiskli sau: Heřman z Sulic a na Slepoticích a Jan z Kunšího na Zaječicích. Jenž jest dán a psán na Pardubicích, léta MDIIII°. 38. Smlauwa mezi panem Bohuňkem z Jenišowic a Janem Pulatým, rychtářem Rowen- ským, o skopání sausedůw se Zwonice a o wedení wody na rybníček jeho. Bez místa, 1507, 15 Nov. (Týž rkp. str. 210 sq.) Léta božího tisícího pětistého sedmého, w pondělí po swatém Martinu, mezi urozeným wládykau panem Bohuňkem z Jenišowic a w Šňakowě s jedné, a mezi Janem Pulatým, rychtářem Rowenským, s strany druhé, námi Mikulášem z Mezi- lesic a na Teynci, Janem z Kunšího a na Zaječicích, stala se jest smlauwa doko- nalá o kusy dolepsané na tento způsob: Nejprwé, kdež jest pan Bohunek winil již psaného Pulatého, rychtáře Rowenského, že se Zwonice sausedy okopal jemu mocí proti práwu w gruntech jeho wodu, kterúž jest sobě wedl na rybníček swůj ku potřebě swé; Pulatý k tomu odpowěděl, že jest to učinil z rozkázaní úředníka pana Hynka; a pan Hynek, jsa přítomen, k tomu jest se seznal: tu my smlauwce swrchu psani, wážiwše nejprwé ten nález obecní, kterýž jest w zemi této o wedení wody učiněn; wyptawše se také na to, že wšickni prwní držitelé Litětin, jakož jest týž rybníček udělán, napauštěli sú sobě jej z tohoto potoku beze wší překážky, ten kus na tomto postawili sme: poněwadž se jest pan Hynek k tomu přiznal, že se to stalo jeho rozkázaním, za slušné sme nalezli, aby to panu Bohuňkowi řeči naprawil; a tak jest pan Hynek učinil. Dále o tom kusu takto wypowídáme: aby pan Bohuněk té wody užíwal, a rybníček ten sobě napauštěl časem slušným, tak jakž jest od starodáwna bylo. Item, kdež jest pan Bohuněk winil téhož Pulatého, že ty zástawy, kteréž sau měli lidé jeho na wsi w potoce pro napájení dobytka a močení konopí, jim jest skopati kázal a zkazil, a škodu jim na konopích učinil: tu my smlauwce, ohledawše to a očima spatřiwše, že ty zástawy žádnému ke škodě

Strana 210
210 C. X. Zápisy býti nemohau; wyptawše se také na to, že lidé té wsi wždycky sau zástawy ku potřebám swým w tom potoce míwali, takto o tom wypowídáme: aby sobě ti lidé páně Bohuňkowi ty zástawy zase oprawili, a je drželi na časy budaucí bez pře- kážky. Item, kdež jest winil pan Bohuněk Pulatého: žeby jemu mocí proti práwu ten rybníček jeho spustil a škodu znamenitů jemu učinil; Pulatý k tomu opět od- powěděl: žeby jemu pan Hynek po rychtáři pana Štěpana Ostrowského rozkázal ten rybník skopati, a že on ještě tak neučinil, než že jest jej toliko spustil: tomu jest pan Hynek hned odpor učinil, že tak není, a táhl se na pana Štěpana Ostrow- ského, že jest tu byl, když jest rychtáře jeho prosil, aby to, což jemu poručí, Pulatému powěděl; i wyznal jest hned tu pan Štěpan, že jest pan Hynek po rychtáři jeho o rybníčku nic Pulatému nerozkazowal, než o stržení wody toliko; protož my smlauwce swrchu psaní, poznawše to, že jest Pulatý ten skutek ne- slušný proti práwu wšetečně sám z sebe učinil, takto o tom wypowídáme: aby Pulatý čtyry neděle u wězení skutečném držán byl, a když z něho wyjde, aby pana Bohuňka odprosil, což jest proti němu učinil, aby jemu to odpustil; a za tu škodu, kterauž jest jemu učinil tím spuštěním rybnička, aby dal jemu panu Bo- huňkowi šest kop grošůw českých, jednu polowici o wánocích, a druhau polowici we čtyrech nedělích potom. Kteréžto smlauwy na potwrzení my smlauwce swrchu psaní pečeti swé wlastní přitiskli sme k tomuto listu. Jenž jest psán a dán léta a dne swrchu psaného. 39. Smlauwa mezi panem, panem Wilémem z Pernšteina, a panem Mikulášem Trčkau o zadělání tokůw rybníkem nowým nad Třebechowicemi. Bez místa, 1507, 27 Nov. (Týž rkp. str. 207 sq.) Léta Páně tisícího pětistého sedmého, w sobotu před swatým Ondřejem, stala se jest smlauwa mezi urozeným pánem, panem Wilémem z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyšším hofmistrem KČ. s strany jedné, a urozeným a statečným rytířem panem Mikulášem mladším Trčkau z Lipy a na Lichtmburce, s strany druhé, takowáto: jakož jest pan hofmistr JM' udělati ráčil rybník nowý nad Třebe- chowicemi, kterýmžto rybníkem zadělal jest JM dwa toky, jeden kterýmžto teče na Třebechowský rybník nad městečkem, a druhý na mlýn koreční a haltéř u téhož mlýna; kdež pak na týchž tocích JM trůby položiti ráčil, že tú trubů jednů JM', kteráž leží na tom toku, kterýž jde na mleyn a haltéř, má a powinen bude i s dědici swými na času budaucí půščeti tau trubau wody, tak zhlaubí a zšíří, jakž tato míra na tomto listu napsaná ukazuje; a ta woda má wždycky jíti w létě i w zimě bez hindrunkůw pána JM“ i dědicůw JM“. Než jestli žeby JM, neb dě- dicowé JM“ ten rybník kdy sušiti ráčili: tehdy té wody nebudau jemu mlynáři ani

Strana 211
panstwí Pardubského, r. 1507. 211 na haltéř powinni dáwati wedle té míry, dokudžby rybník sušen byl, než on mlynář a budaucí jiní mlynáři na témž mlýně budau sobě moci tau trubau wodu wésti; a i druhý tok, budeli mu se zdáti pojíti k té trůbě po rybníce JM“, to bude moci učiniti bez překážky JM“ i dědicůw JM“, kterýžto tok slowe Hlinský potok, wšak tak: nebudeli té wody potřebowati na rybník pan Mikuláš a dědicowé jeho, již s ním o to mlynář uházej; než jakžby zase JM aneb dědicowé JM“ rybník zasta- wili, tak hned podlé té míry powinni jsau a budau na týž mlýn a haltéř tú trubů a na tu míru zase pauštěti, tak jakž nahoře psáno stojí. It. jakož jest JM' ráčil trůbu položiti druhů na tom toku, kterýž jde na rybník swrchupsaný: ten rybník JM' a dědicowé JM“ mají naháněti tak, aby byl pln wodú panu Mikulášowi a dě- dicům jeho, a to konečně mezi swatým Jiřím a swatým Duchem; a nad to wíc, pán JM' i dědicowé JM“ má tú trubú na ten rybník pro doléwku půščeti wody w létě i w zimě: ta wždycky aby šla s půl druhé wršky takowé, jako na mřený kladau a smldí obyčejně pletů; než pan Mikuláš a dědicowé jeho z toho rybníka Třebechowského nemají bez potřeby wody pauščeti. Než jestližeby rybník pána JM“ pust aneb sušen byl, tehdy nebude JM ani dědicowe JM“ powinni toho rybníku na ten čas naháněti: než pan Mikuláš a dědicowé jeho smluwte se s mlynářem o ty toky tak, jakž se nahoře píše; než pan hofmistr JM ani dědicowé JM“ w těch tocích panu Mikulášowi a mlynáři žádné překážky činiti mají dotud, dokudžby ten rybník pust byl. Než kdyžby týž rybník zase zastawen byl, tehdy woda má pu- štěna býti podlé smlauwy nahoře psané. A jestližeby rybník Třebechowský chtěli sušiti, tehdy mají dáti pan Mikuláš a dědicowé jeho JM“ wěděti aneb dědicům JM“, kdyžby jej měli sušiti, aby na darmo wody nepauštěli, hned při pauštění. Item což se lesůw dotýče: jakož jest pan hofmistr JM týmž rybníkem zatopil panu Mikulášowi Trčkowi les, kterýž slúl Lán, i oddal jest pan hofmistr JM“ tu hned pod týmž rybníkem, tak a potuď, jakož sau meze a kopcowé zděláni. Item jakož sau mluwili Třebechowští prawíce, žeby jim týmž rybníkem lesowé jejich pod- mokati měli: tu pán JM má struhů udělati na swých gruntích až do starého toku, tak aby jim les nepodmokal a škoda se nedála. Item, jakož sau mluwili Třebe- chowšti, žeby se jim do předměstí škoda dála, kdyby ten rybník spuščen býti jměl tú trubů, kterúž má jíti na mlýn a haltéř woda: jestli žeby JM pan hofmistr aneb dědicowé JM“ tú trubú spůščeti chtěli, tehdy má w swých gruntích to opatřiti, aby se jim Třebechowským tím opúštěním škoda nestala, wšak tak: aby oni Třebe- chowští na swých gruntech také struhy dostatečně wydělali, kudyby ta woda jíti měla. A to sobě slibujem my swrchu psaní Wilém z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyšší hofmistr KČ., Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce, i s swými dědici a budaucími potomky, wšecko, což se w tomto listu píše, wěrně a práwě zdržeti a zachowati beze wšech fortelůw na budaucí časy. Tomu na swědomí swé

Strana 212
212 C. X. Zápisy wlastní pečeti dali sme přiwěsiti k tomuto listu, a pro lepší jistotu připrosili sme urozených wládyk Jana Janowského z Sautic a na Žumberce, Bohuslawa Chrta ze Rtína, Bohuslawa Běškowce z Běškowic, Oldřicha z Pařízku, že sau pečeti swé podlé našich k tomuto listu přiwěsili na swědomí, sobě a erbóm swým bez škody. Jenž jest dán a psán léta a dne swrchu psaného. 40. Swolení od pana Heřmana z Sulic panu Wilímowi z Pernšteina o pauštění wody do rybníka nowého pod Dubowcem. Bez místa, 1508, 16 Jul. (Týž rkp. str. 213 sq.) Léta Páně 1508, tu neděli po rozeslání XII“ apoštolůw buožích, toto se swolení stalo od urozeného pana Heřmana z Sulic a na Slepoticích, urozenému pánu, panu Wilémowi z Pernšteina a na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru KČ.: že pan Heřman pánu JM“ wodu pauštěti má od toho rybníka pod Dubowcem do nowého, beze škody páně Heřmanowy, a z swé dobré wůle pánu JM“ tu wodu chce pauštěti, a těm smluwám beze škody, které sau učiněny mezi panem Dašic- kým a mezi panem Heřmanem, kteréž JM' pán ráčí w swé moci míti, a pan Heř- man také: na tůž smlauwu těmi splawidly ať jest woda hnána na ten rybník nowý, kdež se prwé hnala za pana Dašického, což bude té wody moci příbytné stačiti, tau struhau nowau, kteráž jde z Turowského rybníka; budeli se zdáti pánu JM", žeby ta struha úzká byla, a málo wody jí wyšlo, tehdy aby pán JM aby ji ráčil rozkázati pošířiti, pokudžby pan Heřman ukázal, a wycíditi, kdyžby jim dal pan Heřman wěděti, a měly se jaké škody státi panu Heřmanowi. Než toto sobě pan Heřman wymiňuje: stawidla kterážby w té struze zdělal a na weliký rybník hnal, wokaly, kterébykoli přišly, aby těmi stawidly pustil na swůj rybník, i wod, cožby mu potřebí bylo na weliký rybník. A w tom pán JM', byloliby co potřebí oprawy w struhách w těch, a struha se zawezla a zašlemowala, w tom pan JM' wůli má od pana Heřmana, rozkázati oprawiti, pokudžby pánu JM“ potřeba kázala, aby woda wolně šla, ale wšak tak: aby pan Heřman tím nic neškodil, jestližeby pán JM' oprawiti nerozkázal. Toto sobě pan Heřman wymíňuje znamenitě: kdyžby na rybník wodu hnal, a pustil wodu pánu JM“, a škoda se stala jaká na tom rybníce pánu JM“, aby pan Heřman tím nic powinowat nebyl pánu JM“, ani žádnému. Item také, což pán JM' ráčí za tu wodu panu Heřmanowi učiniti, kterúž JM“ pánu do rybníka pauštěti má pan Heřman dobrowolně do swé wůle: též pan Heřman to držeti má, cožby mu postaupeno bylo od JM“ pána za tu wodu, též do wůle pána JM“. Item, když pan Heřman wodu trubau tau na JM“ pána rybník hnáti má: tu ploty aby pán JM' dostatečně opatřiti rozkázati ráčil, aby ryby JM“ pánu nahoru nešly proti wodě; i páně Heřmanowy ryby aby též s wodú do JM“ pána rybníka

Strana 213
panstwí Pardubského, r. 1508, 1509. 213 neskočily. Jestližeby která ryba s wodau do rybníka skočila páně Heřmanowa, a kdyžby woda sražena byla, aby na rybník nešla, pan Heřman úředníkům pána JM“ oznámiti má, aby k tomu auředníci dojeli aneb poslali hned nemeškajíc. Item, struhu, kdež pan Heřman žene do Turowského rybníka od stawu wodu, jestližeby kdy přišel k sušení, ten rybník panu Heřmanowi Turowský, kdež skrze ten rybník wodu žene až do struhy nowé: jestli žeby potřebí wody bylo pánu JM“ na rybník nahoře psaný, pán JM ať ráčí rozkázati w témž rybníce struhu wywrci až k nowé trúbě, kterauž jest pan Heřman wložil, a tau trubau aby woda šla až do struhy nowé, kdežby pan Heřman ukázal; pak kdyžby osušen byl rybník aneb sušiti se jměl, tehdy pán JM aby sobě struhu dělal od stawu z řeky, kdežby šla do té nowé trauby, až do nowé strauhy. Item, kdyžby ten rybník měl sušiti pan Heřman obecní, tehdy struhu JM' pán můž rozkázati k té traubě, kdež ji pan Heřman wloží, aby ji JM' pán ráčil rozkázati dělati, budeli JM“ pánu potřeba. To pan Heřman JM“ pánu z swé dobré wůle wšecko činí do swé wůle, dokudž jest žiw pan Heřman, a zdáti mu se bude. Také, jakož pan Heřman pánu JM“ podlé smlauwy, kterauž se panem Dašickým jměl, wodu do téhož rybníka pauštěti měl, počna na swatého Jiří až do dwau neděl pořád zběhlých: jestližeby k tomu od JM“ pána, neb od úředníkůw JM“ napomenut nebyl, tehdy to k žádné škodě panu hejtmanowi býti nemá. Item, toto sobě pan Heřman wymiňuje, do swé wůle JM“ pánu swému tu wodu pustiti; a kdyžby se nezdálo, tehdy pan Heřman můž to zrušiti, kdyžby se panu Heřmanowi zdálo tu smlúwu oc. 41. List krále Wladislawa, kteréž wsi nejsau wepsány w prwní list, a w starých zkaže- ných se najdau, ty w tento list uwodi. Na hradě Pražském, 1509, 21 Oct. (Týž rkp. str. 99 sq.) My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc., oznamujem tímto listem wšem: jakož sme před některým časem urozenému Wi- lémowi z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyššímu hofmistru KČ. wěrnému našemu milému, wšecky zápisy a listy, kteréž od předkůw našich slawné paměti králůw Českých na Horu Kunětickau a zboží klášterůw Opatowského a Sezemického, i na jiné zboží s jejich wším a wšelijakým příslušenstwím má, w jeden list uwesti a wepsati rozkázati ráčili; i zprawuje nás týž Wilém, kterakby některé wsi a wesnice ze jména w témž listu sepsány a uwedeny s jinými příslušnostmi z nepaměti ne- byly, žádaje nás w tom za milostiwé opatření, aby on skrze takowau nepamět neboližto obmeškání při témž zboží k žádným škodám nepřišel. K jehožto prosbě nakloněni jsauce, pro služby jeho, kteréž nám wěrně činil a činiti nepřestáwá,

Strana 214
214 C. X. Zápisy s dobrým rozmyslem, naším jistým wědomím, s raddau wěrných našich milých a mocí králowskau w Čechách, ty wšecky wsi a wesnice k Kunětické Hoře a k nahoře psaným klášterům a jinému zboží přislušející, kteréžkoliwěk w prwní list náš ze jména wepsané a uwedené nejsau, a w starších zkažených listech nám od něho wrácených se najdau, ty mocí listu tohoto wpisujem a uwozujem, tím wším způ- sobem a obyčejem, jakoby w prwní list náš neb tento ze jména se wšemi přísluš- nostmi wepsány a uwedeny byly, a též wedle prwnějšího zápisu našeho má je a moci bude s dědici a budaucími swými týž Wilém wyplatiti, a wyplatě držeti a užíwati wedle zápisůw swých, jakžby se jim nejlépe zdálo a líbilo, a to beze wšech lidí wšelijakých překážek. A kdožby list tento s nadepsaného Wilíma, dědicůw neb budaucích jeho s dobrau a swobodnau wolí jměl, chcem aby tomu wšecko práwo ke wšemu, což se w tom listu píše, přislušelo jako jim samým. Tomu na swědomí pečet naši králowskú k listu tomuto přiwěsiti sme rozkázali. Dán na hradě našem Pražském, w neděli den swatých jedenácti tisíc panen, léta božího tisícího pětistého dewátého, králowstwí našich Uherského dwacátého a Českého tři- Ad relationem magnifici domini Alberti cátého dewátého. de Kolowrat et Libstein, supremi can- cellarii regni Bohemiae oc. 42. List krále Wladislawa na wýplatu Teyneckého zboží panu Wilémowi z Pernšteina a synům jeho, a s toho aby nebyli splacowáni od žádného, leč od těch duchowních osob: též i o nawrácení pro naložení na to zboží. Na hradě Pražském, 1510, 31 Jan. (Týž rkp. str. 174 sq.) My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwátský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. oznamujem tímto listem wšem, že sme prošeni od urozeného Wilíma z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyššího hofmistra králowstwí Českého, wěrného našeho milého, abychom jemu wýplatu dáti ráčili na twrzi a městečku Teynci nad Labem ležícím s jeho příslušenstwím. K jehožto prosbě nakloněni jsauce, pro služby téhož Wiléma, kteréž jest nám činil a činiti nepřestáwá, s dobrým rozmyslem, naším jistým wě- domím a raddau wěrných našich milých, mocí králowskau w Čechách, dali sme nadepsanému Wilímowi wýplatu na twrzi a městečku swrchu psaném se wším jeho a wšelijakým příslušenstwím, a tímto listem dáwáme: tak aby on to od držitelůw nynějších aneb budaucích wyplatiti mohl a moc měl, kdy by se jemu koliwěk zdálo a líbilo, polože jim za wýplatu té twrze a městečka Teynce s jeho příslušenstwím sumu zápisnů, kterůž na tom zapsanu mají, wcele a úplně podlé znění zápisůw jejich; kterúžto od něho přijmauce mají jemu toho a powinni budau w moc jeho

Strana 215
panstwí Pardubského, r. 1510. 215 hned postaupiti. Kterúžto twrz a městečko již swrchu psaný Wilém wyplatiti, držeti i jí požíwati má a moci bude do swé žiwnosti, nejsauc odtud bez swé wůle od žádného žiwého člowěka nikterakž splacowán; a po smrti jeho abychom od sy- nůw jeho Jana a Wojtěcha my, dědicowé, neboli budaucí naši králowé Čeští, ani žádný člowěk toho nikterakž wyplatiti nemohli: leč ty osoby, kterýmžby ta wýplata sprawedliwě přislušela, to učiniti moci budau na ten způsob, kdyžby to k swému wlastnímu jmění, držení a požíwání wyplatiti chtěli, a jináče nic, dadauce jim podlé znění zápisůw jejich napřed wěděti, a po wyjití času wypowědělého položíc jim sumu jejich zapsanů úplně tuto nadepsanému Wilímowi a synům jeho. Při tom také zwláštní milost činíce: cožbykoli on a neboli synowé jeho na oprawowání rybníkůw starých aneb dělání nowých na tom zboží naložili, ježtoby to hodnowěr- ným swědomím neb rejstry dostatečně pokázati mohli: takowý náklad aby jim ty osoby nadepsané i s hlawní sumú zápisnú zase nawrátiti a wyplatiti powinny byly; kteraužto obojí sumu oni od ních přijmauce zauplna a docela, mají jim hned a powinni budau twrze a městečka swrchu psaného se wším příslušenstwim, s kte- rýmž sú to sami drželi, postúpiti, a list tento i s jinými, kteréžby na to měli, nawrátiti, bez zmatku a wšelijaké odpornosti. Tomu na swědomí pečet naši krá- lowskau k listu tomuto přiwěsiti sme rozkázali. Dán na hradě našem Pražském, we čtwrtek před hodem matky boží na hromnice, léta božího tisícího pětistého de- sátého, králowstwí naších Uherského dwacátého, a Českého třicátého dewátého. Ad relationem magnifici dni Zdenkonis Leonis de Rozmital oc. supremi purgrauii Pragensis. 43. Smlauwa učiněná Bohuslawem Běškowcem a Matiášem z Kosoří mezi pánem Wilímem z Pernšteina a měštany Hradeckými o lidi usedlé na gruntech pána z Pernšteina a Hradeckých. Bez místa, 1510, 4 Jun. (Týž rkp. str. 197 sq.) Léta páně MDX°, w auterý před swatým Bonifacem stala se smlauwa (mezi) urozeným panem Bohuslawem z Běškowic, hejtmanem na Pardubicích, a panem Ma- tiášem z Kosoří, úředníkem též na Pardubicích, na místě urozeného pána JM“, pana Wiléma z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyššího hofmistra králowstwí Če- ského, s strany jedné, což se lidí jmenowaného pána JM“ dotýče, kteříž jsau usedlí na gruntech pánůw Hradeckých, po té smlauwě, kterůž mezi sebau mají, ze jména těchto: Bartoš Wyskočilůw w Urbanicích, Jan z Welin w Plačicích, Kuba Piskůw we Hřibsku, Jan z Welin w Stežeřích, Jiřík z Maslojed sladowník, Šarban z Habřiny, Towarka w Raudnici; (a mezi) opatrnými panem purkmistrem a raddau města Hradce nad Labem, s strany druhé, též co se lidí jich dotýče, kteříž jsau usedlí na grun- tech pána JM“, ze jména těchto: Markéta z Chrastnice w Hradišti, Kateřina též

Strana 216
216 C. X. Zápisy z Chrastnice w Podulšanech, Hawel z Rípska w Opatowicích, Šimek w Beyšti, Skuoček w Bělči, Wondráček Motowůz w Bukowině, Marek w Opatowicích: ti wšickni lidé již jmenowaní s obau stran mají na swých místech, kdež kteří jsau, zůstati na časy budaucí, a strana straně je obapolně propauští, a na ně se na- wracowati nemá wěčně; kromě co se Jana z Welin, který jest w Plačicích, dotýče: ten poněwadž má paustku pod pánem JM“ w Welinách, tu paustku aby pánu JM“ osadil, a nebo nemohlliby osaditi, aby sám dosedl konečně do swatého Jakuba nejprwé příštího. Což se pak sirotkůw s obau stran dotýče, buďto kteříž pána JM“ na gruntích pánůw Hradeckých u lidí slauží, aneb pánůw Hradeckých zase na gruntech u lidí pána JM“, kteréž jest strana straně wypsané na cedulích dala: ti mají wšickni na swých místech doslúžiti do wánoc nejprw příštích bez překážky; a když wánoce přijdú, tehdy strana straně mají sobě je wydáwati, lečby strana na straně kterého z těch přístawních sirotkůw na delší službu obdržeti mohla, ten toho má užiti; než což se lidí a sirotkůw, ježto ani usedlí ani přístawní nejsau, dotýče, ti wšickni s obau stran wydáni a puštěni býti mají podlé cedulí wydaných, kdyžby toho koliw strana na straně požádala a pro ně poslala; kromě což se Kuby piwowarníka dotýče, který jest w Hradci: ten má rok do jarmarku Hradeckého podzimního, že při tom času má se postawiti pánům auředníkům na Pardubicích. Dále pak nadepsané strany mají se k sobě zachowati o sirotky a o lidi zběhlé podlé smlauwy a cedule řezané, kterauž mezi sebau před šesti lety mají. Stalo se oc. 44. List krále Wladislawa daný panu Wilémowi z Pernšteina i s dědici jeho, že z stat- kůw duchowních w Čechách ani w Morawě splacowáni býti nemají, jakž šíř wýminka w listu swědčí. Na Budíně, 1514, 13 Dec. (Týž rkp. str. 183 sq.) My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. oznamujem tímto listem wšem: jakož urozený Wilém z Pernšteina a na Helfenšteině, wěrný náš milý, w králowstwí Českém a markrabstwí Morawském některá zboží duchowní w jistých sumách a zápisích má a drží: i chtíce jemu pro jeho wěrné a platné služby, kteréž nám wždycky rád činil a podnes činiti nepřestáwá, při držení těch zboží duchowních některů milost učiniti, aby také wděčnost naši znáti mohl: protož s dobrým rozmyslem, naším jistým wědomím, mocí králowskau w Čechách, a jakožto markrabě Morawský, tuto sme témuž Wilémowi milost učinili a tímto listem činíme, že on s dědici a budaucími swými s těch zboží duchowních, kteráž- koliwěk drží, od nás, budaucích našich králůw Českých, ani od žádného jiného člowěka žádným obyčejem splacowáni býti nemají a moci nebudú, leč od těch osob

Strana 217
panstwí Pardubského, r. 1514, 1518. 217 duchowních, kterýmžby kterého toho duchowenstwi wýplata sprawedliwě přislušela, a to toliko wlastními jich penězi k jejich wlastnímu držení a požíwání, a jináče nic. Jestližeby pak ty jisté duchowní osoby pod jakým jiným spůsobem ta zboží duchowní, kterážby jim přislušela, wyplatiti chtěli aneb wyplatili, aneb my komu jinému mimo toto obdarowání naše na tom wýplatu dali: to tímto listem zdwiháme, kazíme, moříme a w niwec obracujem, chtíce tomu, aby to žádné moci nemělo, ani míti mohlo, nyní i w časech budaucích. Než ty toliko osoby duchowní, kte- rýmžby které to zboží přislušelo, to k swému wlastnímu držení a požíwání wedle znění zápisůw wyplatiti budau moci, beze wšech lidí wšelijakých překážek a odpor- ností; a on Wilím, dědici neb budaucí jeho, přijmauce od týchž osob duchowních sumu tu, kteráž na tom zapsána jest, mají a powinni budau týmž osobám toho zboží postaupiti, a listy, kteréžby na to měli, nawrátiti bez zmatkůw a wšelijakých wýmluw. Toto také zwláště wymíňujem: jestliby nahoře psané osoby pod jakým jiným způsobem, jakž se nahoře píše, to wyplatíc jinému zastawili, tehdy týž Wi- lém s dědici a budaucími swými položíc týmž osobám duchowním tu sumu, kterauž za wýplatu dali, budau moci zase se w to zboží uwázati a držeti dotud, dokudžby ty osoby duchowní to k swému wlastnímu držení a užíwání a swými penězi newy- platily. Tomu na swědomí pečet naši králowskau k listu tomuto rozkázali sme při- wěsiti. Dán na Budíně, den swaté Lucie, léta buožího tisícího pětistého čtrnáctého, králowstwí našich Uherského pětmecítmého, a Českého čtyřicátého čtwrtého. Ex commissione propria regiae maj. 45. Smlauwa na ceduli řezané o Přelauč se panem Štěpanem Andělem učiněná. Bez mista, 1518, 11 Sept. (Týž rkp. str. 106 sq.) Léta buožího tisícího pětistého osmnáctého, w sobotu po narození matky boží, stala se jest smlauwa mnú Janem Janowským starším z Sautic a na Žumberce, mezi urozeným pánem, panem Wilímem z Pernšteina a na Helfenšteině oc. JM“ s jedné, a urozeným a statečným rytířem panem Štěpanem Andělem z Ronowce a na Pře- lauči s strany druhé, a to takowá: že pán JM panu Štěpanowi Andělowi za tu sprawedlnost, kterauž na městečku Přelauči, wesnicích, Labi, mlýních, i jiných wšech důchodích a platích k tomu přislušejících, on pan Štěpan po otci swém má, jměl, držel a užíwal, tak jakž listowé od králůw JM“ a od kněze Jindřicha a kněze Hynka na to wyšlí swědčí a zawírají, dáti má JM' půl třetího tisíce kop grošůw českých, na způsob dole psaný: It. na swatého Hawla nejprw příštího neb dwě neděli potom má pán JM neb dědicowé JM“ pauu Štěpanowi Andělowi neb jeho dědicům puol druhého tisíce kop grošůw českých dáti, a na tisíc kop grošůw če- ských má JM' pán list dostatečný s rukojmiemi udělati hned při tom času swatého 28 A. Č. IV.

Strana 218
218 Hawla, aby těch tisíc kop grošůw českých hned při swatém Jiří nejprw příštím aneb dwě neděli potom, jemu panu Andělowi neb dědicům jeho pán dáti ráčil. A když JM pán jemu panu Andělowi těch puol druhého tisíce kop grošůw českých a na tisíc kop grošůw českých jistotu dáti ráčí, tehdy hned pan Anděl má městečko Přelauči pánu JM“ i s wesnicemi a jeho wším příslušenstwím i lidmi wšemi k tomu přislušejícími postaupiti, a k tomu také wšecky listy a majestáty, kteréž na to má, i na most, s dobrými wolemi pánu JM“ a JM“ dědicům dáti má. It. jestliže jest co pan Anděl sirotčích peněz wzal, ježto jsau sirotci žiwi od těch peněz, a jej pana Anděla žeby ti sirotci z toho winili: to má mnau Janem Janowským, jakožto smlauwcí, ohledáno býti, a na mně pan Anděl i sirotci, cožby mnú wyrčeno bylo, přestati mají. It. jestliže jest pan Anděl co kterému člowěku sprawedliwě dlužen, to každému zaplatiti má. It. pan Anděl w domě tom, w kterémž jest, aby byl do roka, a jeho tak užíwal sám se wším, jakož nyní užíwá, a z něho aby nic ne- platil; a w tom roce aby jej prodal, a pánu JM“ osadil pod týž plat, což jest od starodáwna; a zač ten dům prodá, ty peníze aby sobě zaň bral pan Anděl bez překážky. It. sirotka Lawičkowa, toho sobě pan Anděl wymiňuje, aby jemu panu Andělowi dědičně zůstal, i s jeho wši sprawedlností. It. důchody wšecky Swato- hawelské i Swatomartinské, ty aby sobě pan Anděl wybral wšecky bez překážky pána JM“ i JM“ dědicůw; pakliby co těch důchodůw nedobral, aneb jakýchžkoliw dluhůw, ježtoby jemu, panu Andělowi, sprawedliwě powinowati byli, žeby jemu nedali a nesplnili a z úplna nezaplatili, a w tom žeby JM“ pánu postaupil: tehdy aby pán JM' ráčil rozkázati úředníkům swým, aby ty lidi k tomu připrawili, aby jemu panu Andělowi beze wšech nesnází a odtahůw dodali a zaplatili. Pakliby jaká rozepře mezi panem Andělem a lidmi o jaké dluhy byla, kromě důchodůw Swato- hawelských a Swatomartinských, to mám já Jan Janowský ohledati, a podlé mého w tom rozeznání má pan Anděl i lidé přestati. A to sau sobě slíbili ctně, wěrně a práwě zdržeti, bezewší zlé lsti i fortele wšelijakého, JM pán, jako na ctného pána sluší, a pan Anděl jako na ctného rytíře sluší; kdež každé straně jedna cedule řezaná, pánu JM“ i panu Andělowi jest dána. Stalo se léta a dne, jakž se nahoře píše. C. X. Zápisy 46. Potwrzení krále Ludwíka na wšecky majestáty předešlé Kunětickohorské a klášterůw Opatowského a Sezemského. W Olomúci, 1523, 6 Apr. (Týž rkp. str. 109 sq.) My Ludwik z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc., ozna- mujem tímto listem wšem: že jest přistaupil před nás urozený Wojtěch z Pernšteina na Pardubicích, wěrný náš milý, a ukázal nám list celý a neporušený nejjasnějšího

Strana 219
panstwi Pardubského, r. 1523. 219 knížete pána, pana Wladislawa, Uherského, Českého oc. krále, otce našeho nej- milejšího slawné paměti, w kterémž na žádost urozeného někdy Wiléma z Pern- šteina zápisowé a listowé předkůw našich, králůw Českých, na zámek Horu Kuně- tickau a zboží kláštera Opatowského a Sezemského dani se jmenují, a sumy sečtené jsau, prose nás při tom, abychom jemu těch wšech wěcí a listu toho milostiwě potwrditi ráčili, kterýžto slowo od slowa takto zní: My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. oznamujem tímto listem wšem: že jest před nás přistaupil urozený Wilém z Pern- šteina, nejwyšší hofmistr králowstwi Českého, wěrný náš milý, a oznámil nám, kterak má mnohé a rozličné listy a zápisy nejjasnějších někdy knížat: pana Wáclawa, pana Sigmunda, pana Jiřího, králůw Českých a předkůw našich slawné paměti, a některé také od nás, na hrad Kunětickau Horu a zboží klášterůw Opatowského a Sezemského s jejich příslušenstwím, kteréž w těch zápisích má a drží, prose nás: abychom ohledajíce ty wšecky listy a zápisy, kteréž na ten zámek a zboží klášterská swrchu psaná má, sčísti na něm sumy zapsané rozkázati ráčili; a co se jich w těch zápisích najde, ty abychme jemu w jeden list náš wepsati a přewesti ráčili, tak aby ty wšecky sumy, což jest jich koliwěk w listech a zápisích, buď předky našimi swrchu psanými, aneb námi na tom zámku Kunětické Hoře a zboží klášterních prwé jmenowaných s jejich příslušenstwím zapsáno, w jeden list náš wepsati a uwesti ráčili: kromě oprawowání starých rybníkůw a dělání nowých, na kteréž má prwé zwláštní list náš; a přewedauc ty wšecky sumy s listůw a zápisůw swrchu psaných do jednoho listu našeho, abychme ty staré zkaziti a zrušiti rozkázati ráčili, aby potom moci žádné neměli. Jehožto prosbu slušnau znajíce, poručili sme ty wšecky listy a zápisy swrchu psané pilně ohledati, a je dokonce a dostatečně pře- hlídnauti a přečísti (sme) rozkázali, a k tomu wšecko ssumowati, co jest w nich wší sumy zápisné, kteráž na často psaném hradě a zboží klášterůw swrchu psaných s jejich příslušenstwím zapsána sau, a k tomu také i žiwoty, do kterýchž to zboží týž Wilém s syny swými jmíti a držeti má; kdež jest se z wohledání těch listůw a zápisůw na zámku jmenowaném a zboží klášterůw Opatowského a Sezemického s jejich příslušenstwím wší sumy zapsané nalezlo a sečtlo: jeden a třiceti tisíc kop a šest a třiceti kop grošůw wše českých, dobrých, stříbrných rázu Pražského. Kte- réžto wěci shledawše w prawdě a w jistotě, rozkázali sme napřed wšecky nade- psané listy, zápisy, kteréž jest týž Wilém i s dobrými wolemi na hrad Kunětické Hory a zboží klášterůw Opatowského a Sezemického s jejich příslušenstwím měl, zkaziti a zrušiti, a mocí listu tohoto kazíme a rušíme a w niweč obracujem, tak aby již po tento čas žádné wíce moci nikdy ani které platnosti neměli ani jmiti mohli, nyní ani w budaucích wěčných časech; než poněwadž se jest suma swrchu

Strana 220
220 C. X. Zápisy psaná w listech a zápisích napřed dotčených w prawdě našla, s dobrým rozmyslem a raddů wěrných našich, mocí králowskau w Čechách swolili sme k tomu a tímto listem swolujeme, a práwo wšech těch listůw a zápisůw prwé jmenowaných do tohoto listu našeho přewedli sme a přewodíme, chtíce tomu konečně, aby swrchu- psaný Wilém s Janem a Wojtěchem syny swými hrad Kunětickau Horu a zboží klášterůw Opatowského a Sezemického s jejich příslušenstwím w zápisu jmenowaném měli, drželi a jich požíwali, ze jména těmito: městečkem Bohdančem, s Niwčicí, Bystřicí, Rybitwau, Lhotkau u Blatníka, Neratowem, Žiwanicemi, Přelowicemi, Sopřečem, Habřinau, Žarawicemi, Břehy, Křičeniem, Kasaličkami, Rohoznicemi, Wosicemi, Wosičkami, s Policí, se třmi člowěky w Dobřenicích, s Ždánicemi, Podulšany, Opatowicemi, Kuněticemi, Brozany, Hradištěm, Ohrazenicemi, Srchem, Rosicemi, Trnowau, Daubrawicí, Lohenicemi, Mělčí, Hrádkem, Pojhranowem, Čer- nau, Welkými Kawčinami, Malými Kawčinami, Libišany, Stéblowau, Dříteži, Buko- winau, Borkem, Újezdem, Rokytnem, Bohomilčí, Dražkowem, Dolany, Ožuchowem, s Černau za Bohdanči, s Stolany, se wsí s Witkowem, kterauž wyplatil, s mě- stečkem Sezemici, a wesnicemi k tomu klášteru přislušejícími, s městečkem Pře- laučí se dwěma mlýny nad Labem, příwoz na Labi, s rybáři, Labem a jezery k tomu od starodáwna přislušejícími, s Lhotau Wětši, s Lhotau Menší, s Moko- šinem, s Jankowici, Bukowinau u Hradce, s Pohřebačkau, s lesem Křiwčem, s Koza- šici, s Škudly, s jedním rybářem w Labětíně, Maslojedy i s dworem poplužním, s Račici, s Benátky, s Habřinkami, s lesy, luhy, lukami, chrastinami, pastwami, pastwištěmi, rolí ornau i neornau, s řekami, potoky, s rybníky starými, kteréž jest oprawowal, a s nowými, kteréž jest dělal aneb ještě dělati bude, a na kteréž prwé od nás zápis a list má, a wšelijakými půžitky a příslušnostmi, kterýmižby se koli jmény a slowy jmenowati mohly, k zámku a zbožím swrchupsaným od staro- dáwna přislušejícími, jměli, drželi a toho požíwali a požíwati mohli w sumě swrchu psané, to jest w jednom a we třicíti tisících kopách groších českých dobrých stříbr- ných rázu Pražského, nejsauce s toho zámku a zboží klášterských napřed psaných s jejich příslušenstwím bez swé wůle od nás ani od budaucích našich králůw Če- ských, ani od žádného člowěka splacowáni: a to do žiwnosti oswícených Jindřicha knížete Minsterberského a Wolešnického, Albrechta, Jiřího a Karla synůw jeho, a do swé, obau synůw swých swrchupsaných žiwnosti; než po wyjiti těch wšech žiwotůw my aneb budaucí naši, králowé Čeští, aby ty osoby, jimžby ta wýplata zboží swrchu psaných sprawedliwě přislušela, ti to k swému wlastnímu jmění, držení a požíwání wyplatiti mohau a moci budau, kdyžby se jim koli zdálo a líbilo, dadauc držitelům těch zboží rok napřed wěděti; a po wyjití toho roku přijmauc sumu swau podlé zápisůw wcele a zauplna, mají nám a powinni budau zámku a zboží často psaných postaupiti, a list tento s jinými, kteréžby na to jměli, na-

Strana 221
panstwí Pardubského, r. 1523. 221 wrátiti bez zmatku i wšeliké odpornosti. Což se pak oprawowání starých rybníkůw aneb dělání nowých na zboží swrchu psaných dotýče; a také což jest koliwěk pro děláni těch rybníkůw kaupil aneb ještě s syny swými kaupí, a na to naložil aneb naloží: to jim wšecko při wyplacowání těch zboží po wyjiti těch žiwotůw swrchu psaných my neb budaucí naši králowé Čeští, aneb ty osoby, jimžby ta wýplata sprawedliwě přislušela, zase dáti a zaplatiti máme podlé znění listu toho, kterýž od nás na oprawowání a dělání těch rybníkůw prwé mají, kdež toho při tom ne- cháwáme a zůstawujem; kteříž když od nás wezmau sumu swau podlé sumy zá- pisné, kterůž naložili buď na oprawowání starých aneb na dělání nowých rybníkůw, též co sau pro dělání těch rybníkůw přikaupili: mají také nám aneb budaucím našim králům Českým, aneb těm osobám, jimžby ta wýplata sprawedliwě přislušela, wšeho toho postaupiti, tak aby ti rybníci při zbožích swrchu psaných na budaucí wěčné časy zůstali bez zmatku i wšelijaké odpornosti. A kdožby tento list jměl s již psaného Wiléma, Jana a Wojtěcha synůw jeho, dobrau wolí a swobodnau, ten má a míti bude plné práwo wšech wěcí swrchu psaných. Tomu na swědomí pečet naši králowskau k tomuto listu přiwěsiti sme kázali. Dán na hradě Pražském w středu den nalezení swatého kříže, léta božího tisícího čtyrstého dewadesátého sedmého, králowstwí naších Uherského sedmého a Českého šestmecítmého léta. Kdež my prohlédajíce k mnohým, wěrným, pilným a platným službám téhož Wojtěcha, kteréž nám wždycky hotowě činil a činiti nepřestáwá, s dobrým roz- myslem, naším jistým wědomím a raddau wěrných našich milých, mocí králowskau w Čechách, témuž Wojtěchowi, dědicům i budaucím jich, tohoto listu otce našeho nejmilejšího i jiných listůw, kteréž od téhož otce našeho urozený Wilém a Wra- tislaw bratří z Pernšteina na zboží od zámku Kunětické Hory a klášterůw Opatow- ského a Sezemického k wyplacowání měli; a také aby dwa tisíce zlatých uherských a dwa tisíce kop grošůw českých, potom pět tisíc kop grošůw českých na týž zá- mek prostawěti mohli; a cožkoli do těch sum rejstry řádnými neb swědomím hodno- wěrným, že na týž zámek prostawěli, pokáží, že jim to wedle jiných sum při wy- placowání nawráceno má býti, we wšem jejich znění, položení, w punktech a článcích, jakž w tento list náš wepsán jest, potwrdili sme, a tímto listem, jakoby jim slowo od slowa též wepsáni byli, mocně potwrzujem, chtíce tomu, a wšem poddaným našim králowstwi Českého, nynějším i budaucím, wěrným našim milým, přikazujíce: aby on Wojtěch, s dědici a budaucími swými, od každého člowěka při tomto wšem, což w těch listech položeno, a tomto našem potwrzení jmini, držáni a zachowáni byli, beze wší odpornosti a wšelijakého přerušení. Jakož také swrchu psaný někdy Wilém z Pernšteina, maje k tomu powolení, wyplatil jest zboží Pře- laucké se wším jeho a wšelijakým příslušenstwím, jakož listowé na též zboží to w sobě také šířeji zawírají; i prošeni sme od nahoře jmenowaného Wojtěcha:

Strana 222
222 C. X. Zápisy poněwadž to zboží také k Hoře Kunětické přisluší, a on toho w držení jest, aby- chom to také k prwním zápisům a sumám připojiti ráčili; kdež té sumy na témž zboží Přelauckém zapsáno jest dwa tisíce zlatých a dewět set zlatých uherských dobrých. Kdež znajíce w tom wěc slušnau i sprawedliwau, a že za to swé peníze dáti musili, k prwním sumám a zápisům také to zboží w těch sumách, jakž se drží, k Hoře Kunětické připojujem, tak: kdyžby k wýplatě přišlo, že wedlé jiných sum témuž Wojtěchowi, dědicům neb budaucím jeho, těch dwa tisíce zlatých a dewět set zlatých uherských za zboží Přelaucké se wším jeho příslušenstwím dáno a položeno býti má beze wšech wýmluw a wšelijaké odpornosti. A kdožby tento list s téhož Wojtěcha, dědicůw neb budaucích jeho dobrau wolí měl, chceme, aby jemu přislušelo plné práwo wšech wěcí nahoře i dole psaných. Tomu na swědomí pečet naši králowskau k listu tomuto rozkázali sme přiwěsiti. Dán w Olomůci, w pondělí welikonoční léta buožího tisícího pětistého třimecítmého, králowstwí našich Uherského a Českého osmého. Ad relationem Illustr. principis domini domini Karoli ducis Minsterbergensis, supremi reg. maj. capitanei regni Boemiae, ac aduocati superioris Lusatiae. 47. List krále Ludwíka, jímž potwrzuje předepsaných listůw a zápisůw na zboží Teynecké panu Wojtěchowi z Pernšteina oc. W Olomúci, 1523, 10 Apr. (Týž rkp. str. 176 sq.) My Ludwík z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže, a Lužický markrabě oc. ozna- mujem tímto listem wšem: že jest před nás přišel urozený Wojtěch z Pernšteina na Pardubicích, wěrný náš milý, a ukázal nám listy a zápisy předkůw našich krá- lůw Českých, i také dobré wůle, w kterýchž on po otci swém a předcích swých má a drží w jistých sumách twrz a městečko Teynec se wším jeho a wšelijakým příslušenstwím, tak, jakž tíž zápisowé to wšecko w sobě šíře drží a zawírají; proše nás přitom, abychom jemu a jeho dědicům wšech těch listůw, zápisůw a dobrých wolí potwrditi ráčili. K jehožto prosbě pro služby wěrné, pilné a platné, kteréž nám týž Wojtěch skutečně činil a činiti nepřestáwá, nakloněni jsauce, s dobrým rozmyslem, naším jistým wědomím a raddů wěrných našich milých, mocí králow- skau w Čechách, wšech těch listůw a zápisůw předkůw našich králůw Českých, i také otce našeho nejmilejšího, kteřížkoli na zboží Teynecké jsau wydáni, buď na oprawowání rybníkůw starých, na dělání nowých, i také na stawení mostů u Teynce, a na osazení téhož městečka, stawení domůw, piwowárůw, masných krámůw, sla- downy, jakž se pak to wšecko, což jest na oprawy a stawení wynaloženo, rejstry

Strana 223
panstwí Pardubského, r. 1523. 223 hodnowěrnými a swědomím dostatečným ukázati a prowesti má, potwrdili sme a tímto listem we wšem jejich znění, položení, w punktich, klausulích, artikulích, tak jakoby slowo od slowa wšickni wepsáni w tento list byli, mocně potwrzujem, chtíce tomu, aby on Wojtěch s dědici a budaucími swými při tom wšem od kaž- dého člowěka jmín, držán a zachowán byl beze wšeho porušeni, a to bez naší, budaucích našich králůw Českých i wšech jiných lidí wšelijakých překážek a odpor- ností. A kdožby tento list měl od swrchu psaného Wojtěcha neb dědicůw a bu- daucích jeho dobrů wolí, ten má a míti bude plné práwo wšech wěcí swrchu psa- ných. Tomu na swědomí pečet naši králowskú k listu tomuto rozkázali sme při- wěsiti. Dán w Olomúci, w pátek po welicé noci, léta buožího MDXXIII, králow- stwí našich Uherského a Českého osmého. Ad relationem illustr. principis et dni dni Karoli ducis Minsterbergensis, supremi reg. maj. capitanei regni Boe- miae ac advocati superioris Lusatiae. 48. List krále Ludwíka, jímž potwrzuje wšech předešlých listůw a zápisůw na lesy Krá- lowstwi panu Wojtěchowi z Pernšteina. W Olomůci, 1523, 10 Apr. (Týž rkp. str. 180 sq.) My Ludwik z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. ozna- mujem tímto listem wšem: že jest nám ukázal urozený Wojtěch z Pernšteina na Pardubicích, wěrný náš milý, některé listy a zápisy, kteréž po otci swém, urozeném někdy Wilímowi z Pernšteina, na lesy, kteříž Králowstwi slowau, w kraji Hradec- kém má, prose nás přitom, abychom jemu ty listy schwáliti, a jich milostiwě po- twrditi ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsauce, znajíc mnohé a pilné služby téhož Wojtěcha, kteréž nám činil, činí a činiti rád chce; protož s dobrým roz- myslem, naším jistým wědomím, mocí králowsků w Čechách, wšeckny ty listy, ob- darowání a zápisy, kteréž swrchu psaný Wojtěch na jmenowané lesy, jenž slowau Králowstwi, má, ježto sme je celé a neporušené widěli, schwálili sme a jich po- twrdili, a tímto listem mocně schwalujem a potwrzujem, chtíce tomu konečně, aby on Wojtěch s dědici a budaucími swými při těch zápisích a listech, jakoby w tento majestát náš slowo od slowa i s dobrými wolemi wepsáni byli, bez umenšení od každého člowěka ze wšech stawůw jmin, držán, zachowán neporušitedlně byli, bez naší, budaucích našich králůw Českých a markrabí Morawských, i jiných wšech lidí wšelijakých překážek a odporností. A kdožby tento list měl s swrchu psaného Wojtěcha neb dědicůw a budaucích jeho dobrů wolí, chcem aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěci swrchu psaných. Tomu na swědomí pečet naši králow-

Strana 224
224 C. X. Zápisy skau k listu tomuto rozkázali sme přiwěsiti. Dán w Olomúci, w pátek po welicé noci, léta božího tisícího pětistého XXIII, králowstwí našich Uherského a Českého osmého. Ad relationem illustr. principis et dni dni Karoli ducis Minsterbergensis, supremi reg. maj. capitanei regni Boe- miae, ac aduocati superioris Lusatiae oc. 49. List krále Ludwíka daný panu Wojtěchowi z Pernšteina i s dědici jeho, že s stat- kůw duchowních splacowáni býti nemají, jakž šíř wýminka w listu swědčí. W Prešpurce, 1523, 29 Oct. (Týž rkp. str. 182 sq.) My Ludwík z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král a markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. ozna- mujem tímto listem wšem: že majíce w paměti, i také w dobré wědomosti služby platné a wěrné urozeného Wojtěcha z Pernšteina a na Pardubicích, wěrného na- šeho milého, kteréž jest činil slawné paměti králi Wladislawowi, otci našemu nej- milejšímu, i nám také, a činiti nepřestáwá; pak aby, čímby wětší milosti od nás poznáwal, tím pilnější byl nám platně a wěrně slúžiti, tuto zwláštní milost jemu i dědicům a budaucím jeho činíme s raddau wěrných našich milých, z moci naší králowské, jakožto král Český: aby on nadepsaný Wojtěch a dědicowé i budaucí jeho s statkůw duchowních, kteréž drží w králowstwí Českém, splacowán nebyl od žádného jiného, kromě duchowních osob těch, kterýmž ta zboží k wýplatě sprawedliwě náležejí, a k jich wlastnímu držení a užíwání, a to tehdy na ten čas, kdyžby jiná wšecka duchowenstwí w králowstwi Českém k weyplatě přišla, a prwé nic. A kdyžby jim sumy, na kteréž zápisy mají, zauplna a docela položeny byly od těch osob swrchu psaných, kterýmž ta wýplata náleží, tehda on Wojtěch aneb dědicowé a budaucí jeho budau powinni sumu swau přijíti a zboží napřed jmeno- waných osobám těm, kterýmžby náleželo, postaupiti. A kdožby tento list měl od swrchu psaného Wojtěcha z Pernšteina, aneb dědicůw jeho, s jich, neb jednoho z nich, dobrau a swobodnau wolí, chcem aby tomu přislušelo plné práwo wšech wěcí swrchu psaných bez umenšení. Tomu na swědomí pečet naši králowskau k tomuto listu rozkázali sme přiwěsiti. Dán w Prešpurce, we čtwrtek po swatých Šimoniši a Judy apoštolůw božích, léta božího tisícího pětistého třimecítmého, krá- lowstwi našeho Uherského a Českého wosmého. Ludovicus Rex —.

Strana 225
panstwí Pardubského, r. 1523, 1524. 225 50. Potwrzení krále Ludwíka na smlauwu mezi panem Wojtěchem z Pernšteina a měšťany Hradeckými o ostrow při stawu Opatowském učiněnau. W Prešpurce, 1524, 14 Jan. (Týž rkp. str. 199 sq.) My Ludwík z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabě oc. ozna- mujem tímto listem wšem: že sme žádáni od urozeného Wojtěcha z Pernšteina a na Pardubicích, wěrného našeho milého, abychom té smlauwě, kteráž jest mezi týmž Wojtěchem a purkmistrem a raddau i wší obcí města Hradce nad Labem učiněna o ostrow, kterýž jest při stawu Opatowském, a o nějaké grunty, kteréž sau sobě dobrowolně směnili a o ně sfreimarčili, tak jakž mezi nimi smlauwa uči- něná w tento list náš slowo od slowa wepsaná šíře a swětleji ukazuje, milostiwě potwrditi ráčili. Kterážto smlauwa mezi nimi stala se léta božího MDXXIII w pátek před na nebe wzetím panny Marie, slowo od slowa takto : Léta páně MDXXIII, w pátek před na nebe wzetím panny Marie, stala se jest smlauwa celá a dokonalá mezi urozeným pánem, panem Wojtěchem z Pern- šteina a na Pardubicích s jedné, a maudrými a opatrnými pány purkmistrem a raddau i wší obcí města Hradce nad Labem, s strany druhé, o tyto níže psané artikule, a to takowá: Nejprwé o ten ostrow při stawu Opatowském a laučku Worowsků, kteráž jest na tom ostrowě, s lesem i s mýty, i s jespem, o kterýž jest jesep rozepře byla mezi pánem z Pernšteina a pány Hradeckými, kterýžto jesep jest pod týmž ostrowem oc. (Ta smlauwa jest zrejstrowána a zkorrigowána w sta- rých knihách fol. 537.) (Než záwěrek potwrzení té smlauwy krále Ludwíka jest tento:) Kdež my zna- jíce slušnau žádost téhož Wojtěcha, a majíc w paměti jeho wěrné a nám platné služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestáwá, s dobrým rozmyslem a raddau wěrných našich, moci králowskau w Čechách, jakožto král Český, té smlauwy mezi napřed jmenowanými Wojtěchem z Pernšteina a purkmistrem, konšely a wší obci města Hradce nad Labem učiněné, we wšech kusích, článcích a klausulích, tak, jakž jest w tento list wepsána, potwrdili sme a tímto listem potwrzujem, tak aby oni i budaucí jich, držitelé týchž gruntůw, duchowní i swětští, podlé té smlauwy k sobě se zachowali, ji drželi, bez naší i budaucích našich králůw Českých wšeli- jaké překážky, i wšech jiných lidí duchowních i swětských. Tomu na swědomí pečet naši králowsků k listu tomuto rozkázali sme přiwěsiti. Datum w Prešpurce, we čtwrtek po oktáwu swatých tří králůw, léta božího tisícího pětistého dwacátého čtwrtého a králowstwí našich Uherského a Českého osmého. A. Č. IV. 29

Strana 226
226 C. X. Zápisy 51. Smlauwa mezi panem Janem z Pernšteina a měšťany Hradeckými o platy a desátky i jiné powinnosti, kterých se lidé Hradeckých z Wysoké a z Raudničky k záduší Opatow- skému zbraňowali platiti a dostáwati. Bez místa, 1535, 22 Aug. (Týž rkp. str. 188 sq.) Léta tisícího pětistého třicátého pátého, w neděli před swatým Bartolomějem, stala jest se smlauwa celá a dokonalá mezi urozeným pánem, panem Janem z Pern- šteina a na Helfenšteině oc. s jedné, a maudrými a opatrnými purkmistrem a rad- dau i wší obcí města Hradce nad Labem, s strany druhé, o platy a desátky i jiné powinnosti, kterýchž lidé poddaní pánůw Hradeckých z Wysoké a z Raudničky k záduší Opatowskému zbraňowali se platiti a dostáwati, proto že sau tu přes Labe wolného příchodu ani příjezdu o potřeby swé k témuž záduší Opatowskému jmiti nemohli; a to takowá smlauwa: že JM' nadepsaný pán z Pernšteina, jakožto pán podací toho záduší Opatowského, ty wšecky poplatky, desátky a jiné powinnosti na těch lidech, což jest jich tu koli w Wysoké a w Raudničce, poddaných pánůw Hradeckých, pustiti a dáti jest ráčil na snažnau žádost opatrného Lukáše Formana, jich Hradeckých spoluměštěnína, k tomu kostelíku, kterýž wystawěl týž Lukáš s wolí a pomocí pánůw Hradeckých i jiných dobrých lidí ku památce mistra Jana Husi na gruntech jich obecních, a to prawým trhem a kupem, jmenowitě za půl druhého sta kop míšenských, kteraužto sumu peněz hotowých JM' pán zauplna jest přijíti ráčil; a protož JM' ty lidi z Wysoké a z Raudničky těch wšech poplatkůw, desátkůw i jiných powinností, od starodáwna k záduší Opatowskému přináležejících, před týmž záduším Opatowským, před dědici swými, i přede wšemi téhož záduší držiteli, nynějšími i budaucími, prázdné a wolné činiti ráčí, tak aby tíž lidé nade- psaní z Wysoké a z Raudničky, nyní i na časy budaucí, těch poplatkůw a desát- kůw a jiných powinností k tomu Opatowskému záduší nebyli powinni platiti ani dostáwati, nežli k tomu kostelíku již psanému mistra Jana Husi; kdež pak hned přitom týž JM' pán z Pernšteina za těch půl desátého sta kop míšenských zauplna přijatých ráčil jest zase ukázati a dáti k budaucímu užíwání tomu záduší Opatow- skému, s wůlí lidí swých i pánůw Hradeckých k témuž záduší přislušejících, tři pruty luk w swých gruntích po Labi nad Opatowicemi wyměřené, tak aby úžitek z těch tří prutů lauk nyní i na budaucí časy obracowán byl k tomu záduší Opa- towskému místo těch wýš jmenowaných platůw, desátkůw a jiných powinností, a oni osadní toho záduší to sobě opatrowati mají. A poněwadž podlé obsažení smlauwy, této faře a neboli faráři Opatowskému, nynějšímu i budaucímu, se tu nic neujímá, než s nimi se zadosti nahražuje, tehdy se i to také w této smlauwě wyslowuje: ač přišlaliby kdy toliko z bezelstnosti potřeba na lidi z Wysoké anebo z Raudničky lidí pánůw Hradeckých, a oni faráře pro bezelstnost jmíti nemohli, tehdá jim faráři

Strana 227
panstwí Pardubského, r. 1535, 1536. 227 Opatowští nynější i budaucí posluhowati powinni býti mají, tak na ten konec, jakž to nahoře dotčeno jest, ačby toho kdy z bezelstnosti potřebowali. Toho wšeho na zdržení my swrchu psaní Jan z Pernšteina, purkmistr a radda wýš jmenowaného města Hradce, pečeti naše k těmto smluwám přitisknauti sme wědomě dali. Jenž jsau psány a dány léta a dne swrchu psaného. 52. List Stanislawa biskupa Olomuckého, jímž přidáwá žiwotůw třem synům pana Jana z Pernšteina, panu Jaroslawowi, panu Wratislawowi a panu Wojtěchowi, aby do swých žiwotůw bez wšeliké překážky wes Jezbořice s jejím příslušenstwím, nejsauc s toho splaco- wáni, držeti mohli. Na Kroměříži, 1536, 19 Aug. (Týž rkp. str. 156 sq.) My Stanislaw z boží milosti biskup Olomucký oc. oznamujem tímto listem wšem wůbec, jimž čten nebo ukázán bude: že jakož důstojní u bozě otcowé, páni, pan Pawel a pan Jan slawné paměti biskupowé Olomučtí, předkowé naši, pro dobré kostela našeho Olomuckého a z příčin slušných zboží k kostelu Olomuckému přislušející w Čechách, ze jména: wsi Jezbořice, Črkan, Barchow, Bezděkow, Opo- čen, Náhají, Lány, Opočenec Malý, ty wšecky wsi s lidmi platnými, s rolí ornau i neornau i s tím lesem, ježto slowe Bor, i s jinými lesy, mlýn ježto slowe na Weselici, s řekami, i s tau řekau, kteráž skrze Barchow teče, i s Labem, i s ji- ným plným wším práwem, panstwím a příslušenstwím již psaných Jezbořic a wsí zapsali a zastawili w sumě šesti stech kopách groších Horských, dobrých, stříbr- ných, urozenému a statečnému rytíři panu Mikulášowi Bochowcowi z Bochowa a synům jeho Zbyňkowi a Štěpanowi do jejich wšech tří žiwotůw, na tom sobě wý- platu pozůstawiwše, a potomkům swým, kdyžby ti tři žiwotowé swrchu psaných Bochowcůw sešli, jakož pak ti listowé předkůw našich w sobě sami šíře a swětleji ukazují a zawírají; na kteréžto listy maje dobré wůle urozený pán, pan Wilém z Pernšteina, nejwyšší hofmistr králowstwí Českého, přítel náš zwláště milý, nás snažně prosil, abychom ty žiwoty Mikuláše Bochowcowy a synůw jeho Zbyňka a Štěpana na něho a na urozené pány, pana Jana a pana Wojtěcha z Pernšteina syny jeho wlastní, přewedli; jakož k snažné žádosti a pro skutečné přátelstwí téhož pána Wiléma z Pernšteina, nám i kostelu našemu Olomuckému činěné, tak sme učinili, a w sumě swrchu dotčené Jezbořice se wším jejich přislušenstwím na něho a na urozené pány, pana Jana a pana Wojtěcha z Pernšteina, syny jeho wlastní, do jejich žiwotůw toho w držení sme uwedli, jakož zápis náš jim na to daný to w sobě šíře a swětleji obsahuje a zawírá. A poněwadž pak dopuštěním pána boha wšemohúcího pan Wilém z Pernšteina a pan Wojtěch syn jeho s tohoto swèta sešli sau, jejichž dušem pán bůh milostiw býti rač! prošeni sme od urozeného pána, 29 *

Strana 228
228 C. X. Zápisy pana Jana z Pernšteina a na Helfenšteině, našeho zwláště milého přítele, abychom synům jeho, urozeným pánům, panu Jaroslawowi, panu Wratislawowi, panu Woj- těchowi držení a užíwání Jezbořic se wším jejich příslušenstwim do jejich žiwnosti w sumě prwé dotčené přáli a dopustili. My pak znajíce slušnau žádost již jmeno- waného pana Jana z Pernšteina, a poznawše, že neumenšuje nám i kostelu našemu Olomůckému užitečného přátelstwí činiti, tímto naším listem, s dobrým rozmyslem, urozeným pánům, panu Jaroslawowi, panu Wratislawowi a panu Wojtěchowi, wlastním synům páně Janowým dáwáme a na ně přewozujeme, tak aby oni wšickni tří bratří do jejich wšech tří žiwotůw, kterýžby toho w držení byl z nich, užíwati mohli se wším a wšelijakým příslušenstwím dotčených Jezbořic, tak jakž sau toho pan Wilém, pan Wojtěch a pan Jan z Pernšteina, děd, strýc a otec jejich užíwali a užíwají, bez umenšení a překážky naší i budaucích našich, biskupůw Olomuckých; pakliby pán bůh na nás smrt dopustiti ráčil, a ti tři žiwotowé těch pánůw nás přetrwali, anebo který z nich: tehdáž aby toho přece w držení a užíwání byli; než po wyjití těch tří žiwotůw zase na nás a budaucí biskupy Olomucké a kapitolu Olomuckú připadnauti má, kdyžby od nás neb budaucích našich a kapitoly Olo- mucké držitelům toho statku suma zápisná dána byla. Tomu na potwrzení a pewnost a ujištění pečet naši wětší k tomuto listu přiwěsiti sme rozkázali. Jenž jest psán a dán na Kroměříži, w sobotu před swatým Bartolomějem, léta páně M'DXXXVI° počítajíce. 53. Powolení kapitoly Olomucké na přidání žiwotůw k držení wsi Jezbořic s jejím pří- slušenstwím, sýnům pana Jana z Pernšteina, panu Jaroslawowi, panu Wratislawowi a panu Wojtěchowi. W Olomúci, 1536, 10 Sept. (Týž rkp. str. 153 sq.) My doktor Bernard Zaubek ze Zdětína, děkan i wšecka kapitola kostela Olomůckého, známo činíme tímto naším listem: jakož sau důstojní w boze otcowé a páni, pan Pawel a pan Jan slawné paměti biskupowé Olomučtí JM, pro dobré kostela našeho a naše, statek stolní swůj někdy urozenému a statečnému rytíři pánu Mikulášowi Bochowcowi z Bochowa a synům jeho Zbyňkowi a Štěpanowi za- stawiti ráčili, kterýžto statek ač w králowstwi Českém leží, ale biskupu a kostelu našemu Olomuckému přisluší, a ze jména tento jest: wsi Jezbořice, Črkan, Barchow, Bezděkow, Opočen, Náhají, Lány, Opočnec Malý, ty wšeckny wsi s lidmi platnými i neplatnými, s rolí ornau i neornau i s tím lesem, ježto slowe Bor, i s jinými lesy, mleyn, ježto slowe na Weselici, s řekami, i s tau řekau, kteráž skrze Bar- chow teče, i s Labem i s jiným se wším práwem, panstwím a příslušenstwím již psaných Jezbořic a wsi w sumě w šesti stech kopách groších Horských, stříbrných,

Strana 229
panstwí Pardubského, r. 1836. 229 dobrých. Kdež pak týž statek Jezbořický od jmenowaných Bochowcůw přišel jest na někdy urozeného pána, pana Wiléma z Pernšteina JM, kteréhožto statku k dr- žení a užíwání témuž panu Wilimowi a urozeným panu Janowi, panu Wojtěchowi z Pernšteina JMtm potwrditi a do JM“ žiwotůw držeti a užíwati dopustiti ráčil dů- stojný w bozě otec a pán, pan Stanislaw biskup Olomucký JM'; a poněwadž již pán bůh pana Wilíma a pana Wojtěcha s tohoto swěta powolati ráčil; i ukázal jest nám urozený pán, pan Jan z Pernšteina a na Helfenšteině JM list, kterýmž již psaný pán, pan Stanislaw biskup Olomucký JM' opět znowu dáwati a powolo- wati ráči, aby s toho statku Jezbořického po smrti pana Jana z Pernšteina urození páni, pan Jaroslaw, pan Wratislaw, pan Wojtěch do žiwnosti swých bez umenšeni a wšelijakých překážek w užíwání držeti mohli; přitom nás JM' pan Jan z Pern- šteina žádati ráčil, abychom k tomu powolení swé dali, aby již psaní páni, pan Jaroslaw, pan Wratislaw a pan Wojtěch, wlastní synowé páně, do swých žiwnosti toho w držení byli. My pak znajíce mnohá dobrodiní a přátelstwí kostelu našemu od JM“ pánůw z Pernšteina činěná, a na žádost pana Jana z Pernšteina, poněwadž také wůle nynějšího kněze biskupa Olomuckého JM“ w tom jest, také powolení naše tímto listem dáwáme, tak aby urození páni, pan Jan z Pernšteina, pan Ja- roslaw, pan Wratislaw a pan Wojtěch odtudž, synowé JM“, často psaných Jezbořic a toho wšeho statku w držení a užíwání bez wšelijaké překážky byli w sumě za- psané swrchu s tolik, a po wyjití žiwotůw jejich, aby na kněze biskupa a na ko- stel Olomucký zase připadlo, jakž list kněze biskupa nynějšího JM“ swrchu psaným pánům daný w sobě šíře obsahuje a zawírá. Tomu na swědomí pečet naši kapi- tolní dopustili sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w Olomúci, w neděli po narození matky boží, léta páně MDXXXVI°.

Strana 230
A. XVII. DOPISY DOMAŽLICKÉ, od roku 1450 do 1509. 1. Přibík z Klenowého přimlauwá se u Domažlických, aby Annu Sedíkowu z wyručení propustili. Bez místa a bez datum. (Z orig. w archivu města Domažlic.) Múdrým mužóm, purkmistru a konšelóm w Domažlicích, bratřím u boze milým. Služba má napřed s žádostí wšeho dobrého, bratřie u boze milí! Zprawilať mě jest paní Anna Sedíkowa z Čelakow, přietelnice má, že jsú jí waši nyní w) pá- tek zajeli kráwy i owce, a to wšecko wyručila jest od nich na poli w kopě gro- šów. Prosímť wás, učiňte to pro mú službu, a kažte ji swým z té kopy pro- pustiti, neboť jest k zákonu božiemu příchylna, a takéť jest welmi zahubena. Wě- římť wám, že to učiníte, w takůž i w lepší odplatu, a zwláště wám toho zasluho- wati miením; a takéť ona sama i lidé její ke mně se smlúwají a holdují. Přibík z Klenowého. 2. Pražané přimlauwají se, aby Domažličtí podlé nich drželi s jednotau páně Jiřího z Poděbrad proti panu Jindřichowi z Rosenberka a jednotníkům jeho. Bez místa, 1450, 8 Mai. (Z orig. tamže.) Opatrným purkmistru a konšelóm města Domažlic, přátelóm milým. Službu swú wzkazujem, opatrní přietelé milí! Jakož nám píšete, kterakby pán wáš na wás wznesl, že sme jemu i jeho služebníkóm a poddaným odpowěděli,

Strana 231
A. XVII. Dopisy Domažlické r. 1461. 231 tu winu jemu dáwajíc, že sě spojil se panem Oldřichem z Hradce oc. Owšemť swéwolně sě jest podlé téhož pána Hradeckého položil nepřietelem pána a zpráwce našeho i našim, moha bez toho dobře býti; a netoliko to, ale i jinéť winy má proti němu strana naše. Muožteli wy ho pak nawesti, aby učinil sprawedliwě, komužby z našie jednoty winowat byl, rownéť miesto má mieti. Než jakož ste na konci lista swého dotkli, wěděti žádajíc, máteli wy na nás péči mieti? Wiete, že z dáwna wždycky spolu byli sme w dobré wuoli, i ještěť námi nescházie, lečbyšte podlé pana Jindřicha, jehožto swým pánem jmenujete, chtěli páně a zpráwce na- šeho také býti nepřietelé, a tak pomocmi jemu býti nákladni. A toť žádáme roz- umně wěděti po listu wašem, chceteli pomocni jemu býti; jehožťby nám bylo městóm najpodobnějie, w dáwné jednotě spolu držeti sě a w lásce. Dán w pátek den swatého Stanislawa, anno domini oc. Lmo. Purkmistři a raddy starého, nowého menšieho měst Pražských. 3. Jan Jiskra z Brandýsa týmž píše, aby wdowy a děti Zeidlowých při sprawedlnosti jich zachowali. We Wídni, 1461, 5 Nov. (Z orig. tamže.) Múdrým a opatrným pánóm purkmistru a konšelóm města Domažlic, přáte- lóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní páni a přítelé milí! Wznesl jest na mě služebník muoj Sigmund Lapka a zprawuje mě, kterak by byl sestry swé a dětí nebožce Zeidlowých poručník najwyšší, a zprawen jest, žeby sestře jeho i těm sirotkóm statek jejich dědičný odjat byl; i žádal mě jest, abych jeho domuow od- pustil, žeby chtěl o to státi, k čemu by sestra jeho a sirotci sprawedliwi byli, aby se jim křiwda nedála. A já nynie pro swé pilné potřeby nemohu jeho pryč od- pustiti: ale prosím wás, abyste to udělali pro mú službu, a sestře jeho a sirotkóm křiwdy nedali učiniti, ale k čemu by sprawedliwi byli, abyste jich přitom nechali, neboť jich Sigmund w ničemž neminie opustiti, a já Sigmunda jakožto služebníka swého w těch i jiných wěcech opustiti nemíním. Datum Wine, feria quinta ante Martini LXI°. Jan Jiskra z Brandýsa, hrabie Šariský, hajtman wrchních krajin králowstwie Uherského naj- wyšší, a hajtman země Rakúské.

Strana 232
232 A. XVII. Dopisy 4. Matiáš, písař na Rabšteině, prosí Domažlických, aby jeho i dítek jeho w sprawedli- wosti jich neopauštěli. Bez místa, 1467, 23 Dec. (Z orig. tamže.) Slowútné múdrosti pánóm purkmistru a raddě města Domažlic, pánóm mým na mě laskawým bdd. Služba má napřed, slowútné múdrosti páni na mě laskawi! Rád slyším o wašem zdrawí, že se dobře máte. A těch wěcí, kteréž sú se w této mieře wám dály, jest mi líto a žel wěrně. I došlo mne jest, že někteří spoluobywatelé (w) wa- šem městě některů záwistí hnutí jsúce, jimžto sem nelibosti ižádné w ničemž ne- okázal, ale rád jim slúžil, usilujíce proti mně i mým dietkám, keréž sem mezi wámi zuostawil, znamenaje wždycky od wás přiezniwost a lásku k sobě, i zase bohdá mezi wámi časem swým úmysl maje s nimi se ohrnúti, péči mají o tom, chtiece nás našeho domku, kterýž mezi wámi s waši woli kúpil sem, zbawiti, a wznášejíce na králowsku Jasnost, že jest odběžný. Wšak wiete páni dobře, žeť sem byl u nebožce pana Racka, a po něm u nebožce pana Calty, dobré paměti pá- nuow tehdáž wašich i mých, kteříž to město držiece od Králowy Milosti zprawowali, a tehd opět u pana Buriana nenie pána swého jsa zastižen w službě poručenstwím nebožce páně Caltowým, tu sem se držal a držím pro swé i swých dietek tudiež dobré a poctiwé, a tohož ste mi přáli dobrotiwě; bohdá wám i wší obcí k škodě ižádné, ale wiece w této mieře k lepšiemu, cožbych najdále mohl, w tom péči mám, a toho sem hleděl a hledím, abych wás sobě zachowal we wšem, jakožto pány na se laskawé. A také wiem, že s toho domku bez mé přítomnosti což jest bylo a jest potřebie wedle obce dálo sě a děje: pakliby co bylo obmeškáno, ale to wše bohdá naprawiti se má wedle wuole wašie. Pak milí páni, poněwadž mé dietky jsú při wás zuostaweny, a mezi wámi trpěly i s přátely mými zlé a dobré, za to mám, i toho se bohdá držeti chcem, že odběhlé nenie; neb bohdá nůze sem neměl ižádné mezi wámi, abych swého statku odběhl a dietek tu nechal. Pak zprawen jsa srozuměl sem, že ste o ty wěci Králowě Milosti psali ku pomoci nám, tak jakož ta wěc w sobě jest: z té péče a starosti, kterúž w tom máte, a nás od našeho statečku utisknúti nedadúce někomu k libosti, welice a snažně děkuji, i w potomních časiech wám s swými dietkami i wašim zasluhowati chci, a wždy w té wěci plné doufánie k wám maje, že mě i mé dietky fedrowati ráčíte, a nás od našie sprawedliwosti wedle práw města wašeho utiskati nedopúštějíce pro po- tomné wašich práw zachowánie, a pro mé i s mými dietkami wám a wašim bohdá zasluhowánie, a dle sprawedliwosti to učiniece, a že mých dietek z toho wywesti nedopustíte; a také bohdá Králowská Milost srozuměw psaní wašemu, kerak ta wěc jest, že našeho statečku ižádnému dáwati neráčí Jeho Milost, neb sme proti Jeho

Strana 233
Domatlické, r. 1467, 1473. 233 Králowské Milosti ničímž neprowinili. Ale ufám bohu, že s waší radu a pomocí takowý, ktož jest na náš stateček spadl, před Králowsků Milostí lhářem ostane; jakož pak já wždy nepochybující náději mám, že mne i mých dietek w naší spra- wedlnosti opustiti neráčíte. Paklibyšte snad tomu nemohli odolati, a někomu žeby se wždy našeho chudého statku chtělo, to buď pánu bohu poručeno; protoby nám bohdá časem swým z toho někto odpowídati musil. A s tiem buďte pánu bohu poručeni, a buoh daj, abyšte se wšichni dobře a zdrawě měli. Datum f. IIII post sancti Thomae apostoli, annorum oc. LXVII°. Matiáš písař na Rabšteině. 5. Král Jiří napomíná Domažlických, aby na újmu pana Lwa z Rožmítála, držitele hradu a kláštera jejich, nic nečinili. W Praze, 1470, 10 Mart. (Z orig.) Opatrným purkmistru a konšeluom města Domažlic, wěrným našim milým. Jiří boži milostí Český král a markrabie Morawský oc. Opatrní wěrní milí! Wznesl na nás urozený Lew z Rožmitálu, najwyšši hofmistr náš, wěrný milý, kterakbyšte některé wězně zjímané i jiné wěci k ruce swé bez wuole jeho obraco- wali, ježto se to za jiných, kte(ří sú hra)d držali, nedálo, jakožto za urozeného Ješka z Boskowic. Zdáť se nám, i přikazujem, abyšte toho bez wuole jeho neb bratra jeho nečinili; nebo skrze to mohliby oni k wám horši wuoli mieti, ani lidí tu k wašie potřebě měliby, neb by jim tu bylo těžko lidi chowati, poněwadž sú sě w holý zámek uwázali, a k tomu sú užitkowé k zámku zahubeni. A také na klášterstwie s příslušenstwím, jakož jest držal od nás urozený Ješek již psaný, jim nesahajte; oni to od nás budú držeti a zprawowati do našeho dalšieho rozkázanie. Dán w Praze, w sobotu prwú (w) puostě, let božích oc. LXX", pod signetem prstena Commissio propria našeho. domini regis. 6. Pan Jan z Lobkowic na Hasišteině panu Benešowi z Kolowrat Libšteinskému píše o dluh sirotči p. Bawůrkowi, dáwaje přitom zpráwu, že s králem do Opawy nepojede. Bez místa, 1473, 30 Jul. (Z orig. tamže.) Urozenému pánu, panu Benešowi z Kolowrat a na Libšteině, fojtu šesti měst a hajtmanu kraje Slanského, bratru mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a bratře zwláště milý! Napřed bych rád slyšal, abyste se dobře měli a zdráwi byli wšicni. A jakož ste mi psali o ten dluh sirotčí panu Bawuorkowi, i prosím wás, milý pane bratře, že se k tomu přičiníte, a tu wěc jednati budete, jakž se wám najlépe zdáti bude. Máť jest k tomu dobrá

Strana 234
234 A. XVII. Dopisy wuole, abychme jedno wywazeni byli, aby nám tak šeredně neláli; neb sem se toho jakž sem žiw warowal, že mi pro mé neláli, než teď pro jiné. I prosim wás, milý pane bratře, opatřte tu wěc wedle zdánie a rozumu swého. A také jakož ste mi zkázali, abych wám dal wěděti, pojeduli s králem Jeho Milosti do Opawy, i dáwám wám wěděti, že nepojedu, a to pro některé swé pilné potřeby, že odjeti nemohu. Dán w pátek po swětiem Jakubě, léta oc. LXXIII°. Jan z Lobkowic a na Hasišteině. 7. Stříbrští stěžují Domažlickým na Henčuka Mikuláše z Prus, že neohradiw se nále- žitě, škodu jim učinil. W Stříbře, 1476, 12 Jul. (Z orig.) Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Domažlic, přátelóm a súse- dóm našim dobrým. Službu naši wzkazujem, múdří a opatrní přietelé a súsedé milí, na wědomie dáwajíce, a wám jakožto přátelóm a súsedóm dobrým toho túžiece, kterak Henčuk Mikuláš z Prus s swými towařiši w tomto příměří křesťanském sú nám nepráwě učinili, stádo zajewše, a nám se neohradiwše tak wedle zřiezenie země České w Benešowě ustanoweného, tři dni nám napřed wěděti nedawše; jediné stádo nám zajewše, list potom k bráně sú poslali, že to pro klášter činie, a pro mnicha nám se ohrazujíce, ježto wedle wšie země zřiezenie po ohražení do třetieho dne, pod wiery a cti ztracením a zase k ní nenawrácením, jeden nemělby nic počínati na druhého. Súsedé milí! tomuto příměřie křesťanskému a zřiezení zemskému račte powážiti, dostili sú učinili, wo stádo nás připrawiwše, a dwa robotné člowěky při jich diele zabiwše a jiných za mrtwé odjedše, ano se jim dáwají, jich přijímati nechtiece, a my ani naši na ně nejměli sme žádné péče. I wěříme wám, že takowé křiwdy a takowého mordu w tomto příměří křesťanském nám učiněného, a kterého ještě nepřestáwají činiti, litowati budete jako přietelé a súsedé naši dobří. Ex Střiebro f. VI ante Margarethae, anno oc. LXXVI°. Purkmistr a radda města Střiebra. 8. List pohrůzčiwý pana Zdeslawa ze Šternberka Domažlickým, pro útisky, jež tito straně pod jednau w městě swém činí. Na Zelené hoře, 1478, 18 Mart. (Z orig.) Zdeslaw z Šternberka oc. wám purkmistru, raddě i obci města Domažlic. Psal sem wám prwé, slyšew kterak ste na swé mysli ustanowili, ty, jenž obyčej mají přijímati pod jednú zpuosobú, wen z města utiskati, anebo aby se

Strana 235
Domažlické, r. 1467, 1509. 235 s wámi srownali; žádaje, nébrž i proše, abyšte takowé wěci swéwolné nepočínali, zwlášť proto, že se oni we wšech wěcech w městě wěrně a práwě k wám za- chowáwají, a s wámi wšecko trpie. I rozumiem tomu, že toho swého wšetečného úmysla změniti netbáte, a je wždy předse tisknete. Wèztež, žeť sem já jim při- kázal, aby se žádným obyčejem z města nehýbali, leč je mocí wen wyženete: pak budeteli tak wšetečni, uzřím, kto je wyžene, a shledáte, žeť wám ta waše wšeteč- nost nic dobrého nepřinese. Ex Zelená hora f. IIII post Palmas, anno oc. LXXVIII°. 9. Wladislaw král píše Domažlickým, aby ku korunowání syna jeho Ludwíka do Prahy s dary přijeli. W Brně, 1509, 6 Febr. (Z orig.) Opatrným purkmistru a konšelóm města Domažlic, wěrným našim milým. Wladislaw z božie milosti Uherský, Český oc. král, a markrabie Morawský. Opatrní wěrní naši milí! Jakož wás tajno nenie, že (ji)ž s králem Ludwíkem JM“, synem naším najmilejším, do králowstwi Českého pro korunowáni JM“ a pro uložení mnohých wýtržnosti jedeme, a to brzo buohdá předse wzieti i dokonati mienieme. Protož žádáme toho na wás, abyšte wy k témuž korunowání, kteréž druhů neděli w puostě, totiž na den přenešení swatého Wáclawa, buohdá šťastně býti má, do Prahy přijeli, a tu při korunowání JM“ s nějakými dary, pro pocti- wost naši a syna našeho najmilejšieho se okázali, a ty JM“ tu dali; kdež wy, zna- jíce slušnů wěc a žádost naši býti, nepochybujem o wás, že se tak zachowáte, a my to wám milostí naší a wším dobrým i s králem Ludwikem JM“ spomienati ráčieme. Datum Brunnae die sanctae Dorotheae, anno domini XV° nono, regnorum autem nostrorum Hungariae XIX, Boemiae vero XXXVIII. Ex commissione propria regiae majestatis.

Strana 236
C. XI. ZÁPISY DOMAŽLICKÉ, od r. 1404 do 1526. 1. Bohuše, Jan a Aleš bratří z Příwozce prodáwají kmetům swým we wsi Milawcích háj řečený Tomin. Bez místa, 1404, 27 Jun. (Z potwrzení r. 1451, wiz č. 5.) My Bohuše z Přiewozce, Jan a Aleš, wšichni třie bratřie wlastní tudiež z Přiewozce, ženy naše oddané, děti naši, i wšichni naši potomní i budúci, wy- znáwáme tiemto listem wšem, kteřížto jej widěti, čísti nebo slyšeti budú, že sme s dobrým rozmyslem, radú přátelsků i naší dobrú wuolí les náš i se dnem, řečený Tomin háj, prodali wěčně za jisté i hotowé penieze owšem a úplně wybrané i nám w celo zaplacené, ničehož sobě na tom lesu i na tom dnu zachowáwajíce, i prodali sme i prodáwáme tiemto listem w prawé dědicstwie našim šlechetným i ctným lidem i kmetóm, jich dětem nynějším i budúcím, i jich potomním, a wšem wuobec, chudému i bohatému wěky wěkoma tu w naší wsi u Milawcích; i slibujem pod naší wěrú i při naši cti, beze wšie zlé lsti, jim wšem wuobec našim kmetóm, jich dětem nynějším i jich potomním i wšem budúcím, na tom jich lesu i na dnu toho lesu nepřekážeti, ani jim dáti překážeti, ale že mají w něm, i we dnu, i na dnu, plnu wuoli jmieti, oholiti jej, porubiti, prodati, wykopati nebo zkopati, orati, a s tiem učiniti lesem i se dnem, jakožto s swými wlastnimi zbožími, a obrátiti tu nebo tam, kdež se jim, nebo každému jich jednomu, bude zdáti za podobné. A nadto slibujeme jim, aby tento list jměl túž moc, jakožto jiní hantfestowé i listy mají moc, ježto oni naši kmetowé jmaji na naši dřéweřečenú wes Milawce. A na

Strana 237
C. XI. Zúpisy Domažlické, r. 1413. 237 wěčnie potwrzenie té wšie wěci swrchupsané přiwěsili sme naše wlastnie pečeti s naším wědomím i s naší dobrů wuolí; a prosili sme také pana Dobrohosta z Mělnic, seděním we Lštěni, a Bohuše z Štědré, toho času purkrabie w Domažli- cích, a také ctných pánuow konšelów města Domažlického, aby na swědectwie swé pečeti k našim přiwěsili k tomuto listu, jim i městu i wšie obci bez škody. Jenž jest dán od narozenie syna božieho tisíce a čtyry sta let léta čtwrtého, ten pátek po swatého Jana i swatého Pawla, jinak řečených swatého Buriana. 2. Boreš z Oseka na Přímdě kwituje Domažlické ze 200 l gr., kteréž jemu král na nich odkázal. Bez místa, 1413, 26 Jan. (Z orig.) My Boreš z Oseka, pán na Přimdě, wyznáwámy tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie anebo čtůce uslyšie, že opatrní a múdří lidé richtář, purkmistr a konšelé přísežní i wšecka obec města Domažlicského těch dwě stě kop grošuow, jakož mi je Králowa Milost byl na nich odkázal, úplně a docela hotowými penězi sů mi zaplatili; z kterýchžto dwů stú kop grošuow swrchu jmenowaných já Boreš nadepsaný propúščiem, quittuji je nadepsané měščeníny a prázdny činím tiemto listem, a slibuji swú dobrú wěrú křesťansků beze wšie zlé lsti, že oni swrchu- psaní richtář, purkmistr i konšelé přísežní a wšecka obec města dřiewe jmenowa- ného z těch dwú stú kop grošuow od nás a od mého strýce, sirotków i od na- šich budúcích nebudú wěčně napomínáni. A toho wšeho na potwrzenie pečet sem swú wlastní k tomuto listu přiwěsil, a pro lepšie swědomie prosil sem urozených panoší, totižto Bohuši z Sčedré, toho času purkrabí na Přímdě, a Jindřicha z Sedlce, a Jaroše z Blahotic, tej pře mezi námi smluwcí i ubrmanów s obú stranú, že sú swé pečeti wedle mne také přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta po buožiem narození tisícieho čtyřistého třinadcetého, w ten prwní čtwrtek před hromnicemi. 3. List dlužní Janka z Bezdědic na Lešanech, měšťanům Domažlickým na 34 �P gr. swědčící. W Domažlicích, 1420, 24 Jul. (Z orig.) Já Janek z Bezdězic, seděním na Lešanech, wyznáwám tiemto listem zewně přede wšemi, že jsem dlužen prawého a sprawedliwého dluhu čtyři a třidceti kop grošów dobrých střiebrných rázu a počtu Pražského, múdrým mužóm purkmistru a konšelóm i wší obci města Domažlického, kteréžto penieze já jim dáti a zaplatiti slibuji dobrů wěrů beze lsti od dnešnieho dne we čtyrech neděléch, anebo w té chwili se jim postawiti, a se s nimi wedle jich wuole umluwiti; a to slibuji pod

Strana 238
238 C. XI. Zápisy wěrů a pode ctí. Paklibych toho neučinil, tehdy se napřed odsuzuji wiery a cti, a potom dáwám jim tiemto listem plnú moc a plné práwo, mě i mé wšecky stawo- wati, kdežkoli budú moci, a mně proti tomu ižádné práwo nejmá spomoci. A toho na swědomie přitiskl sem swú pečet napřed, a k mé prosbě urozený pán Hanuš z Kolowrat wedle mé pečeti a pro lepšie swědomie také přitiskl jest k tomuto listu. Psán we Domažlicích, w středu před swatým Jakubem apoštolem, léta od božieho narozenie tisíc čtyrstého a dwadcátého. 4. Město Horšůw Týn wstupuje w příměři s městem Domažlickým, s paní Annau z Frim- burka a s městy Klatowy a Sušicí. Bez místa, 1431, 23 Apr. (Z orig.) Já Zdeněk z Drštky, purkrabie na Týně Horšowském, Zdeněk z Drštky, řečený Kolwín, a my purkmistr a konšelé i wšeckna obec města Týna Horšow- ského wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie, nebo čtúce uslyšie, že sme wstúpili a mocí listu tohoto wstupujem w prawé a křesťanské příměřie s urozeným panoší s Janem z Bezdědic, hajtmanem na Domažlicích, a s múdrými purkmistrem a konšely i wší obcí téhož města Domažlicského i s jich se wšemi panošemi, služebníky a poddanými i s těmi se wšemi panošemi, kteříž s nimi na Domažlicích přebýwají, a s urozenů paní Annů z Frimburka seděním na Kasejowi- cích, a s opatrnými a múdrými purkmistry a konšely měst Klatow a Sušice, i s jich se wšemi služebníky a lidmi poddanými, kteréž oni, tocižto Jan z Bezdědic a purkmistr a konšelé i wšeckna obec města Domažlicského k sobě sú přijeli w to příměřie, od dánie tohoto listu až do swatého Hawla nynie najprwé příštieho, a ten den celý až do západu slunce swým během přirozeným. Pakliby sě nám w tom příměří až do toho roku swatého Hawla státi nelíbilo, tehdy jmáme dwě neděli napřed wěřícím našim do Domažlic listem swým, nebo po rytieřském panoši dáti wěděti, a tě dwě neděli, i ten den poslední tů dwú neděli až do západu sluneč- ného jmá mezi námi to příměřie státi a trwati bez porušenie wšelikterakého. A w to swrchupsané příměřie přijímáme k sobě ctihodnú kněží, kněze Racka opata kláštera Teplského, a kněze Petra probošta kláštera Chotěšowského, s jich se wšemi panošemi, služebníky a lidmi poddanými, a urozené panoše Lwíka z Jiwian pur- krabí na Přímdě i s jeho bratřími, Zbyňka z Kocowa, Břeňka z Drštky, Bohuši z Tasnowic i s jich se wšemi panošemi, služebníky a lidmi poddanými. Kteréžto příměřie slibujeme sami za sě i za swé panoše, služebníky a poddané, i za ty za wšeckny, kteréž sme w to příměřie k sobě přijali, wěrně, pode ctí a pod wěrů, křesťansky bez přerušenie zdržeti a zachowati, a k tomu pod základem tisíce kop grošów dobrých střiebrných rázu Pražského. Paklibychom co proti tomu příměří,

Strana 239
Domažlické, r. 1431, 1354. 239 my, anebo naše panoše, služebníci a poddaní, nebo ti, kteréž sme w to příměřie k sobě přijali, co učinili, jehož pane bože nedaj: tehdy jmáme my z swé strany wydati přietele jednoho, a oni naší wěřící druhého, a což nám ti společně a jedno- stajně rozkáží, jmámy i slibujeme jich poslušni býti jakožto mocných oprawcí, a to oprawiti we čtyřech neděléch pořád zběhlých, pod základem swrchupsaným. Pakli- bychom toho wšeho neučinili, cožby nám od swrchupsaných oprawcí bylo roz- kázáno, tehdy sme napřed čest a wieru ztratili, a k tomu základ tisíce kop grošów nadepsaných sme propadli wěřitelóm našim swrchupsaným, kterýžto základ tisíce kop grošów inhed potom od seznánie swrchupsaných oprawcí we čtyrech neděléch pořád čtúce jmáme a slibujeme do swrchupsaného města do Domažlic wýšepsaným našim wěřícím plniti bez odpory wšelikteraké, kdežby nám ukázáno bylo u ctného hospodáře našimi wěřícími aneboli oprawcemi nahořepsanými, tak jakož základnie práwo w České zemi běží. A ktožby jeli ku plnění, jmají bezpečně glejtowáni býti, aby mohli bezpečně do Domažlic přijeti i zasě na swá bydla odjeti bez úrazu swých osob, statków a koní. Také jest wymluweno, ktožby w tom příměří na silnicech překážel neb lúpil, a byl při tom popaden, a nebo to na něho bylo do- wedeno, jmá býti pokázán, jakžby ti oprawce, kteréž wydáme, řekli a kázali. Také jest wiece wymluweno, že w tom příměři z holdów a z toho drženie, jenž sme prwé drželi, wystúpiti nejmáme, a na ty lidi také nejmáme nic přičiniti, ani jich k kterým robotám tisknúti. A toho wšeho na swědomie a na potwrzenie my Zdeněk z Drštky, purkrabie na Týně Horšowském, Zdeněk z Drštky, řečený Kol- win, purkmistr a konšelé i wšeckna obec města Týna Horšowského, swé sme wlastnie pečeti přidáwiti kázali k tomuto listu, a pro dalšie swědomie těch wšech úmluw prosili sme urozených panoší Dobeše z Modřejowic, toho času hajtmana na Týně, Jana Cehnice z Říčan, Bohuslawa z Horšowa, Buška z Pěčína, že sú swé pečeti podlé nás přitiskli k tomuto listu. Jenž psán a dán jest ten den na swatého Jiřie, léta od narozenie syna božieho počítajíce tisícieho čtyřstého třidcátého prwního. 5. Bozděch z Kamenice na Pteníně, Olbram z Kamenice a Jan Muchek z Bukowa obnowuji kmetům swým we wsi Milawcích některé porušené listy na práwa jejich. Bez místa, 1454, 13 Apr. (Z orig.) My Bozděch z Kamenice, seděním na Pteníně, Olbram z Kamenice, a Jan Muchek z Bukowa, seděním w Borowách, wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie a nebo čtúce slyšeti budú, že ne skrze blud, ani neopatrnost, ale s dobrým rozmyslem a s přátelsků radů, znamenawše, kterak listowé lidí a kmetuow našich a poddaných w naši wsi w Milawcích skrze hryzenie a jeděnie moluow scházejí, widúce, že ižádným jiným obyčejem porušeni nejsú, kteřížto

Strana 240
240 C. XI. Zápisy listowé na jich práwa swědčie, jich potwrzujíce, i na jich swobody, na řeky, na lesy, i na to wšeckno, což od staradáwna požíwali sú a požíwají, jakožto w týchž listech dole popsaných slowo od slowa shledáno bude, a nás také w našich platech sprawedliwých ničímž neobmeškáwali sú, ani obmeškáwati jmienie, w kterýchž sedie a listowé jejich na to swědčie, i poslušenstwím nám hotowi jsúce, jako pánóm swým na se laskawým. I majíce k nim lásku a milost, jakžto k swým wěrným, a nechtiece jich w budůciech časiech a jich dědicuow i budúcích w nátisciech, w zmat- ciech a w bezprawi pro ty listy moly shřízenými zuostawiti, tři sme jim listuow potwrdili, dědicóm i budúcím jejich, a mocí listu tohoto potwrzujem milostiwě, kterýchžto listuow zněnie a drženie slowo od slowa každého tuto wepsati kázali sme. Jenž prwnieho listu drženie takto znie: Nos Chotěbor dictus de Herštein una cum uxore nostra domina Offka oc. Datum in Milawecz, anno domini M°CCC XXIIII°, in die beati Bartholomei apostoli. Drahý list: Nos Chotiborius filius condam Pirchesii dicti de Herštein, una cum uxore nostra domina Offka oc. Datum in Milawec anno domini M'CCC'XXV°, in die beati Martini pontificis. Třeti list: My Bohuše z Přiewozce, Jan a Aleš wšichni třie bratřie wlastní tudiež z Přiewozce, oc. Jenž jest dán od narozenie syna božieho tisíce a čtyři sta let, léta čtwrtého, ten pátek po swatého Jana i swatého Pawla, jinak řečených swatého Buriana. Kteréhožto potwrzenie a listuow obnowenie my swrchupsaní Bozděch z Ka- menice seděním we Pteníně, Olbram z Kamenice, a Jan Muchek z Bukowa, sedě- ním w Borowách, na swědomie swé wlastnie pečeti s naším dobrým wědomím a s přiznáním k tomuto listu přiwěsili sme. A pro dalšie wědomie a jistotu prosili sme urozených panoší Jana Swestříma(?) z Hradiště, Wojslawa z Branišowa seděním w Nahošicích, a múdré opatrnosti pánuow purkmistra a konšeluow města Domažlic- kého, že sú swé pečeti wedle našich k tomuto listu dali přiwěsiti, sobě i jejich budůcím (beze šk)ody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho po- čítajíce tisícieho čtyrstého padesátého čtwrtého, w sobotu před kwětnú neděli. 6. Sigmund Černín ze Stanětic prodáwá dwůr swůj swobodný w Staněticích robotnému muži Pawlowi ze Zahořan za 14 � bez 20“ grošůw stř. Bez místa, 1465, 14 Oct. (Z orig.) Já Sigmund Černien, přijmie z Stanětic, prwní jistec prodáwající trhu dole psaného, wyznáwám tiemto listem obecně před každým člowěkem, ktož jej uzřie,

Strana 241
Domažlické, r. 1465. 241 nebo čtůc slyšeti budů, že s dobrým rozmyslem a s přátel swých zdrawů radů prodal sem a stúpil sem, a mocí listu tohoto prodáwám a stupuji dworu swého swobodného tu w Staněticích, na kterémžto sem sám dwoře seděl, kterýžto dwuor leží wedle dworu Ježowa, s dědinami ornými a neornými, s lukami, s porostlinami, tak jakž ta dědina w swých mezech a hranicech k tomu dworu swrchupsanému přisluší, tak jakž sem sám koli držel, i to swé práwo wšecko, kteréž sem we ckách na již psaný dwuor jměl, nic tu sobě, ani swým dèdicóm a budúcím nepozuosta- wuje, než tak sem prodal, jakož sem sám držal a otec muoj přede mnú, robot- nému muži Pawlowi z Zahořan i jeho buduocím dědicóm a náměstkóm, i tomu každému, ktožby tento list měl s jich neb s jednoho z nich dobrú a swobodnů wolí, za čtrnácte kop grošuow bez dwadceti grošuow dobrých střiebrných, a neb za dobré penieze a groše, jakož té chwile w České zemi mezi lidmi puojdú; a ti jistí swrchu psaní penězi jsú mi úplně a docela zaplaceni Pawlem saukupem mým swrchu psaným, tak že Pawel swrchupsaný muož a má práwo i sprawedlnost to dědictwie již nahoře psané dáti, zastawi(ti), prodati, změniti, učiniti jakž se jemu líbiti bude, tak jakžto s swým wlastním a dědičným dědictwím, bez mé i mých dě- dicuow buduociech wšeliké překážky. A jestli žeby kto z mých buduociech jemu co chtěl na tom dědictwie překážeti práwem mým, kteréž sem já měl we ckách po otci swém Černinowi, a naň sáhati, já Černín dědictwie swrchupsaného mocí listu tohoto práwo swé i swých buduocích, kteréž mám we dskách zemských po otci swém, umořuji, aby to práwo mně we dsky wložené od dáwných let žádné moci nemělo, ini práwo sprawedlnosti proti tomuto listu. A jakož sem já sedě na tom již psaném dwoře, byl sem se poručil wuoprawu na Rizmberk dobrowolně, a za tu oprawu sem platil na Rizmberk caltu a dwé kur o wánocech, i též Pawel to jest podstúpil, a tauž oprawú má slušeti wěčně a budůcně k hradu Rizmberku. A dále Pawel, náměstek muoj swrchupsaný, má platiti a wydáwati desátek knězi k faře Stanětické, též jakožto já, po wěčné časy z dědin a z dworu swrchupsaného bez wšeliké odpory. A jestli žeby berně zemská byla prowolána, jakož wedle obyčeje země České, tauž berni má platiti wedle uloženie, wedle jiných swobodných dědin. I protož já Sigmund dědic prodáwající trhu swrchu psaného, nemaje swé wlastnie pečeti, prosil sem urozeného pána, pana Arnošta z Welhartic a na Her- šteině, a wedle něho múdrých a opatrných purkmistra a konšeluow města Domažlic- kého, a urozených panoší Kumpánce z Widhostic, té chwile purkrabie na Rizm- berce, a Wojislawa z Branišowa seděním w Nahošiciech, že sú k mé prosbě a žá- dosti tomuto wšemu, což swrchu psáno stojí, na jistotu a na zdrženie a na wěčné pamatowánie pečeti swé wlastnie swým jistým wědomím i s celým přiznáním dobro- wolně, sobě bez škody, dali sú přiwěsiti. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta šedesátého pátého, ten pondělí před swatým Hawlem.

Strana 242
242 C. XI. Zápisy 7. Dobrohost z Ronšperka na Týně (Horšowském) wstupuje v příměří s p. Rackem ze Šwamberka purkrabím na Domažlicích, a s tím městem. Bez místa, 1471, 6 Mart. Já Dobrohost z Romsperka a na Týně, najwyšší ........ králowstwie Če- ského, wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie, nebo čtúc slyšeti budú, že sem wstúpil a mocí listu tohoto wstupuji w prawé a w křesťanské příměřie s urozeným pánem, panem Rackem z Šwamberka, purkrabí na Domažli- cích, a s múdrými i opatrnými purkmistrem a raddú i obcí téhož města teprw jmenowaného, i se wšemi jejich služebníky a lidmi poddanými, od danie listu to- hoto až do swatého Jakuba welikého apoštola božieho najprw příštieho, a ten den celý až do západu slunce během swým přirozeným. W kteréžto příměřie přijel sem a k sobě přijímám urozené pány, pana Bohuslawa z Šwamberka, najwyššieho hofmistra králowstwie Českého, pana Břeňka z Romsperka a na Hlochowě, bratra swého, a slowútné a wzácné opatrnosti purkmistra a raddu i wšicku obec města nowého Plzně se wšemi jich služebníky a lidmi poddanými. Za kteréžto příměřie já swrchupsaný Dobrohost z Romsperka slibuji, že má wěrně, práwě a křesťansky zdržáno býti i zachowáno beze wšeho přerušenie. Paklibychom my nebo naši slu- žebníci a lidé poddaní proti tomu příměří co učinili, jehož pane bože nedaj: tehdy slibujem a máme to oprawiti po oprawcích těch, kteréž sme zwolili a k tomu wy- dali: s našie strany urozeného panoši Wiléma z Hermesperku, purkrabie na Týně, a múdrého a opatrného Jana Srba, rychtáře našeho, a s strany druhé urozeného panoši Jindřicha z Krásného dwora, a opatrného Sigmunda, měštěnína Domažlic- kého; a ti oprawce mají toho mocní rozeznawatelowé býti bez zbawenie, ktožby koliwěk co prowinil a přečinil, a příměřie nezdržel, oni utiežíce se wýpowěd učiňte k oprawení; w tom my jich pode ctí a pod wěrú slibujem poslušni býti a oprawiti, a ta oprawa buď což muož najspieše, nemuožli hned, ale konečně we dwú nedělí. Toho na swědomie a zdrženie pečet swú wlastní wědomě a dobrowolně dal sem přitisknůti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán léta po narození syna božieho tisí- cieho čtyřstého sedmdesátého prwnieho, w středu po přenešení sw. Wáclawa. 8. Jíra, syn Pawlůw ze Zahořan, a Mařie, manželka téhož Pawla, prodáwají dwůr swůj w Staněticích Petrowi Mikšowu synu z Richowic za 4 fl bez 12t grošůw. Bez místa, 1480, 4 Dec. Já Jíra z Zahořan, syn Pawlów tudiež z Zahořan, a Mařie, manželka již psaného Pawla, wyznáwáme listem tiemto obecně přede wšemi, ktož jej uzřie a

Strana 243
Domažlické, r. 1471, 1480. 243 nebo čtúce slyšeti budú, že jsúce osaměli a jakožto osiřalí, nemajíce hospodáře, kterýž se jest nad námi zapomenul a od nás swéwolně pryč odšel, a my čekawše naň již na sedm let, a wyrozuměti nemohúce, by se k nám mienil nawrátiti, ne- chtějíce rádi, by to naše dědicstwie dokonce mělo opustnúti, kterémuž sami ne- muožem dosti učiniti, s dobrým rozmyslem a s přátel swých zdrawú radů udělali sme oba spolu z jedné wuole smlúwu a konečný trh o to swé swobodné dědic- stwie, tu kteréž sme jměli a drželi prawým trhem w Staněticích po nebožci Sig- mundowi Černínowi, a to dědicstwie prodali sme trhem prawým robotnému muži Petrowi Mikšowu synu z Říchowic, dědicóm jeho i tomu každému, ktožby tento list jměl s jich neb jednoho z nich dobrú a swobodnú wolí, za čtyry kopy gro- šuow bez dwanácti grošuow, kteréžto penieze již jmenowané od již psaného Petra úplně a docela wzali sme, tak že nám nic powinowat nenie. My pak chtiece rádi Petrowi již psanému a dědicóm jeho, aby toho dědicstwie nám úplně zaplaceného, to jest dworu toho swobodného w Staněticích s dědinami ornými i neornými, s lu- kami, s porostlinami i se wší zwolí od staradáwna přislušející k tomu dědicstwi, mohl w prawé drženie wjíti a jeho užíwati k swé swobodné dobré wuoli, s dobrým rozmyslem a radů zdrawů přátel swých swobodně nebezděčně, ale s naší dobrú woli beze wšeho přinucenie wydali sme jemu list trhowní, swědčící Pawlowi a nám po něm také daný a učiněný nám od nebožce Sigmunda Černína, předka našeho, z Stanětic, na to swrchu jmenowané dědicstwie, a mocí listu tohoto dáwáme; na kterémžto listu trhowniem hlawniem pečeti na swèdomie jsú tyto: jedna urozeného pána, pana Arnušta z Wilhartic a na Nowém Herštýně, druhá múdrých a opatr- ných purkmistra a rady města Domažlic, třetie urozeného panoše Kumpánce z Wid- hostic, času toho purkrabie na Rizmberce, a čtwrtá urozeného panoše Wojislawa z Branišowa, seděním w Nahošicích; aby již psaný Petr a dědicowé jeho i ná- městci podlé toho listu hlawnieho toho dědicstwie užíwali, je jměli, držali za swo- bodné beze wší přiekazy, jakož pak to wšecko šíře a swětlejie list ten hlawní w sobě zawierá a wyswědčuje, a tak jakož sú to pak předci naši we dskách jmèli, jakož pak ten list hlawní na dsky ukazuje; a aby učinili s tiem swým dědičným dědicstwím, jakž se jim najlépe zdáti a líbiti bude, podlé swé dobré a swobodné wuole. A dále my nadepsaní Jíra a Mařie zawazujem se, a slibujem naší dobrú wěrů křesťansků i ctí, tak jestli žeby častojmenowaný Pawel, aneb ktož koli jeho jménem neb práwem a neb naším také chtěl na to dědicstwie sahati a překážky Petrowi častopsanému, neb jeho dědicóm na tom činiti, slibujem to my před kaž- dým jemu neb jim oswoboditi a očistiti, tak že k ižádným škodám nemají proto přijíti, ale my to máme wšecko podestati. A té našie smlúwy, trhu i dobré wuole danie na list již jmenowaný hlawní a trhowní na swědomie a na jistotu lepší, pečetí swých nemajíce, prosili sme urozeného pána, pana Jindřicha z Rizmberka a

Strana 244
244 C. XI. Zápisy na Černíkowě, a urozených panoší Hendricha Soffky z Findelfelzu a na Choco- myšli, Jana Swestrsuna z Hradiště, Wiléma z Čachrowa seděním w Kanicích, a Jana Wojislawa z Branišowa, seděním w Nahošicích, že sú swé pečeti přirozené k naší prosbě a sobě bez škody k tomuto listu dali přiwěsiti. Jenž jest dán a psán w pondělí den swatý panny Barbory, léta od narozenie syna božieho po- čítajíc tisícieho čtyřstého osmdesátého. 9. Hynek a Petr bratří z Chříňowa na Merklíně kwittují Domažlické za 200 gr. če- ských, pro zabití Wáclawa z Chříňowa, bratra swrchupsaných, podlé smlauwy na záduší jeho zaplacených. W Týně Horšowském, 1521, 3 Mai. My Hynek a Petr bratří nedielní z Chříňowa a na Merklíně wyznáwáme tiemto listem zjewně přede wšemi, ktož jej uzří a nebo čtůce slyšeti budú: jakož smlúwa nepohnutá a dokonalá skrze urozené wládyky a přátely naše milé, jmeno- witě pana Petra Sudu z Řenec, toho času na Janowicích, pana Bohuslawa Rochci z Wotowa, a pana Mikuláše Wojslawa z Branišowa, purkrabí na Domažlicích, smlúwcemi mezi námi a wšemi pány přátely našimi s jedné, a múdrými a opatr- nými purkmistrem a konšely i wší obcí města Domažlic s strany druhé, o mord dobré paměti urozeného wládyky Wáclawa z Chříňowa, bratra našeho milého, který tu w Domažlicích od domácích obywateluow jest zabit, stala se takowá: že obojí strany slíbili sme sobě wěrně a práwě křesťansky tu smlúwu zdržeti a ničím zlým na časy budúcí nezdwihati; a oni Domažlicští tau smlúwau powinni sú nám byli za duši bratra našeho napřed jmenowaného na záduší, aby mše wěčná tau summú byla zpuosobena, dwě stě kop grošuow českých bielých, na miešensko čtyři sta kop, w moc naši, jakož toho list hlawní pod ležením řádným na tu summu nám sú učinili, wydati, i tu summu nyní jmenowanů dwě stě kop grošuow českých bielých, na miešensko čtyři sta kop, my bratří Hynek a Petr z Chříňowa od purk- mistra a konšeluow i wšie obce města Domažlic úplně a docela w swů moc sku- tečně a konečně již sme wyzdwihli a k sobě přijali, a jim list jich sme wydali. Protož my častojmenowaní Hynek a Petr bratři nedielní z Chříňowa opatrné purk- mistra a konšely i wšicku obec města Domažlic, nynější i budúcí, z té summy předepsané tiemto listem mocně kwitujem, propauštieme a konečně toho prázdny činíme prwotně sami před sebů, před dědici našimi i budúcími našimi. Na swě- domie toho wšeho, a na prawé zdržení i zachowání my Hynek a Petr častojmeno- waní swú pečet wlastní přirozenů přitiskli sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w městě Týna Horšowského, léta po narození syna božího tisícieho, pětistého dwadcátého prwnieho w pátek, na den swatého kříže nalezení.

Strana 245
Demažlické, r. 1521, 1526. 245 10. Mikuláš z Branišowa, purkrabí na Domažlicích, přiznáwá se k témuž městu pro dwůr tu na předměstí kaupený. Bez místa, 1526, 21 Sept. Já Mikuláš z Branišowa, toho času purkrabie na Domažlicích, oznamuji tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzří neb čtůc uslyší, že jakož sú mi na mú žádost múdří a opatrní páni purkmistr a spolu radní i wšecka obec města Domažlic dopustili kúpiti dwuor na předměstí od Wawřince Deyhlíka téhož města, s dědinami a s lukami, i s jinými některými grunty, jakož se wšecko to rejstry lužními najde, a já nadepsaný Mikuláš budu a jsem powinowat dokud bych toho w držení byl, poplatky a šos městský i jiné powinnosti z toho gruntu i z těch gruntuow, i budúcí moji jako hořejší a nebo dolejší saused zprawowati; také jestli že bych platuow a jiných powinností s těch gruntuow, nebo moji budúcí nezpra- wowali, budú moci nadepsaní páni purkmistr a rada a obec toho města k těm gruntuom se zachowati podlé práwa a řádu nadepsaného města, tak jakož město Domažlice za práwo má. A také jestli žebych kdy zase těch gruntuow nebo bu- dúcí moji odbyti, neb je prodati chtěli: tehdy nemám wuole ani moci, ani budúcí moji, jich odprodati, najíti ani zastawiti, ani dáti nižádnému, než obywateli téhož města s městem trpícímu, k tomu na žádné záduší těch gruntuow ani budúcí moji oddáwati a odkazowati nemají a nemám. A neuchowalliby mne pán buoh smrti, a já těch gruntuow w držení byl, tehdy nápadníci, ktožby po smrti mé to měl, též bude powinowat to zachowati, jakž se nadpisuje, jako hořejši a dolejši saused bez odpornosti wšelijaké. Paklibych já nadepsaný Mikuláš neb moji budúcí tak se ne- zachowali, jakž nahoře stojí psáno: tehdy panu purkmistru a raddě i wší obci města Domažlic ty grunty tiemto zápisem w slušnosti peněz ujíti dáwám a do- pauštím, začby sprawedliwě stály a proti tomuto zápisu moci míti nebude žádné práwo swětské ani duchowní. Pro dojištění a stálejší pewnost i zdržení wěcí nade- psaných já nadepsaný Mikuláš z Branišowa pečet swú wlastní k listu tomuto dal sem přiwěsiti, požádaw urozených wládyk pana Zdeňka Uličky z Ulic, a pana Jana Kanického z Čachrowa, aby podle mne swé k tomuto listu přiwěsili pečeti, wšak sobě bez škody. Jenž jest psán od syna božího narození léta tisícieho pětistého šestmezcitmého, w pátek na den swatého Matauše ewangelisty a apoštola božího.

Strana 246
C. XII. ZAPISY MĚSTA HORAŽDĚJOWIC. 1. Oldřich z Prachně postupuje Bětě, mateři swé, lauky pod Prachní we čtyrech ko- pách úroku ročního podlé rozkázaní nebožtíka otce swého Matiáše. 1417, 6 Mai. (Z knihy městské.) Já Oldřich syn Matiašów, tehdyž na Prachni, wyznáwám tiemto zápisem, že sem postupil Bětě, mateři swé, lůky pod Prachní na břehu, we čtyřech kopách úroka ročnieho, kteréž jie mám wydati rozdielně: na swatého Jiřie dwě kopě a na sw. Hawla tolikéž, tak jakož Matiáš dobré paměti, otec mój, rozkázal jest. A jestli žebych já úroka swrchupsaného, který rok z roków předepsaných buďto na swatého Jiřie neb na sw. Hawla, newydal, a neměllibych ten den, ale prwnie dwě neděli potom: tehdy do tey lůky k úžitkóm nemám nižádného práwa mieti, tak dlúho, dokudžbych jie mateři swé jinde na tak dobrém úroku neukázal, aneb třidcieti kop newydal, wedle rozkázanie křestnieho otce mého a muže jejieho. A na to ku po- twrzení list kaufrechtní na tu lůku položil sem w konšelskú moc měštěnin Horaž- dějowských, takú wěcí: že kdyžbych mateři swé předpsané jinde jejie úrok, jakož předpsáno jest, ukázal, aneb jie třidcieti kop, tak jakož rozkázáno jest, wydal, aby mój list byl mi wrácen a lúka swobodna. Také kdyžby buoh w tom času mateře mé neuchowal, tehdy lúka má má mi swobodna býti a ke mně sě nawrátiti i s li- stem kaufrechtním, a tento zápis nemá nižádné wiece moci mieti. A tento zápis stal se léta od narozenie božieho tisícieho čtyřistého w sedmnáctém létě, ten čtwrtek po nalezení sw. Kříže, před panem Drslawem purkrabí z Wilhartic, před Petrem Krtic- ským, tehdyž purkmistrem, Petrem Hrnečkem, Čermoheřem, Rehoř Filipowic, Třieška, i před plnů raddů konšel, s powolením s obú stranů, Oldřicha i Běty, mateře jeho.

Strana 247
C. XII. Zápisy města Horaždějowic, r. 1418, 1432. 247 2. Týž Oldřich postupuje práwa předkupního ke wsi swé Prachni Drslawowi z Jindřichowic. 1418, 29 Jul. (Z knihy městské.) Já Oldřich wyznáwám těmito kniehami, že chtěllibych kdy Pracheň, wes mú, prodati, abych najprwé wznesl na Drslawa z Jindřichowic, toho času purkrabí na Wilharticích, abych jemu prodal; a pakliby on nechtěl kúpiti, tehdybych mohl ji prodati jinému wedle listu mého. Actum anno domini M'CCCC XVIII feria VI proxima post Jacobi, coram nobili domino Menhardo de Novadomo, Benessio Snekone tunc magistro civium, Hrnečkone, Petro Kolinense, Joanne Neuracský ceteris- que juratis. 3. Týž postupuje 3 kopy a 12 grošů platu ročního na lidech swých na Prachni Marti- nowi z Horaždějowic, testi swému, proto že zaň slibil we 32 kopách Drslawowi z Jindřichowic. 1418, 29 Oct. (Z knihy městské.) Já Oldřich, Matějuow syn, z Prachně, wyznáwám tiemto zápisem, žeť jest test muoj Martin řečený z Horaždějowic slíbil za mě za dwě a za třidceti kop grošuow k Drslawowi z Jindřichowic, tehdy purkrabí z Wilhartic, tuť jest sám dal, a já jemu na tom stupuji na Prachni tři kopy platu a dwanadst grošuow, pod taků úmluwů: aby já Oldřich swrchupsaný, nebo moji děti měli wýplatu od něho, nebo od jeho děti. Paklibych já Oldřich předepsaný prodal to zbožie, jeho peniezi mají napřed býti bez otpory, totižto třidceti kop a dwě kopè grošuow. Pakliby Martin měštěnin z Horaždějowic swrchupsaný w swú potřebu zastawil w též práwo, jakož jest swrchupsáno, a on Martin po swé smrti má obrátiti kam chce, wedle swé wóle. A ten jistý plat má bráti na Tomáškowi, a na Martinowi, a na Wawřincowi, a na Ješkowi rybářowi tudiež na Prachni a na Janowcowi. Acta sunu haec anno domini M'CCCC XVIII, sabbato ante festum omnium Sanctorum, coram Petro dicto Třieška, magistro civium, et Petro Kolinský, et Petro Mleziwa, et Benešio dicto Snek, consulibus civitatis Harawic. 4. Zápis purkmistra a raddy města Horaždějowic o městišti Benešowu krejčího odběhlém. 1431. (Z knihy městské.) Anno M'CCCCXXX°. Známo činíme tiemto zápisem před nynějšiem i bu- dúciem wěkem, že jest pán náš, pan Menhart z Hradce, městiště Benešowo kraj- čieřowo odběhlé, dal jesti dědicky Dětřichowi z Újezdce, služebníku swému, haupt- manu w ty časy na městě Horaždějowicích; a on jest to městiště prodal Martinowi

Strana 248
248 C. XII. Zápisy Robenkowi, a dále Martin Robenek toho městiště diel nebo částku prodal jest Wrabci šewci, a to má jemu zprawiti, tak jakož město za práwo má. A to sè jest stalo léta božieho narozenie tisícieho CCCCXXXI°, za purkmistrstwie Martina Důbrawského, a za konšelów ze jména: Hanuška krajčieho, Žežhule, Třiešky, Maška, Jakúbka sladowníka, Prokopa sladowníka, Jéchy krajčieho oc. 5. Narownání před raddau města Horaždějowic a před Janem starším z Běšin učiněné we při mezi Oldřichem z Prachně a Martau sladowníkem z Horaždějowic, pro nedoplacení zboží Prachně, jež Marta od Oldřicha kaupil. 1433, 8 Dec. (Z knihy městské.) My Petr Letków zeť, purkmistr toho času, Petr Třieška rychtář, Rehoř řezník, Jan Špalek, Ondrášek koželuh, Wáclaw Borowský, Wáclaw Sotna, Wáclaw syn Dúbrawského, Matěj Břicháč, Wáclaw Babinský, Marta sladowník, Štěpán sladowník, Zdata, konšelé téhož času, známo činíme tiemto zápisem a těmito kni- hami obecně před každým člowěkem nenějšieho i budúcieho wěku lidmi, ktož tento zápis čísti, nebo čtůce slyšeti budú: že když wstůpil před nás před plnú raddu Oldřich, syn Matiášów dobré paměti z Prachně, a před slowůtného panoši Jana staršieho z Běšin, purkrabí toho času na Wilharticích, tůže na Martu sladowníka a spolusúseda našeho, žeby jemu zbožie toho, kteréž jest prodal Martowi nade- psanému, jménem Pracheň, nedoplatil, a také žeby toho zbožie Prachně k dědic- stwí neprodal: tu Marta častopsaný před námi a před purkrabí Janem Běšinem, lidmi hodnými wieře, před kterýmiž se jest o to zbožie trh stal, okázal, i před mnoho slowútnými panošemi wdolepsanými, že jest to jisté zbožie Pracheň dědičně kůpil u Oldřicha nadepsaného, a úplně a docela hotowými penězi zaplatil, kromě desieti grošow, kteréž jemu mimo jistinu slíbil dáti a pomoci. Tu purkrabie i s námi řekli sme Martowi, aby Oldřichowi těch deset grošów dal; a Marta stoje před námi, i řekl: páni, netolik X gr., ale XV gr. chci jemu dáti. I řekl jest purkrabie: Oldriše, wezmi ty penieze a nechajž Marty u pokoji, a což si prodal, ať trh jde před se. A Oldřich pohrzel, nechtě od Marty peněz wzieti. Tu pur- krabie kázal je smířiti mírem křesťanským, aby sobě toho oba suobú stranů ničímž zlým nezpomínala, ani se súdem kterým honili a napomínali. I stalo se jest, že sú smířeni a smluweni dobrými lidmi o wšecky wěcí mezi nimi zašlé: aby Oldřich nikdy ani jeho budúci Marty častopsaného z ničehož neupomínal wěčné časy bu- dúcie, ani Martowých budúcích, wezma těch XV gr.; a tu úmluwu aby sobě za- psali knihami městskými. I tázali sme obojích s obú stranů, jestli jich wóle k tomu zapsání? Tu sta oba plnú swů wóli přidala, i prosila, aby to w knihy městské wešlo a zapsáno bylo. Tu spatřiwše wóli jich obú a prosbu hodnú, i swolili sme

Strana 249
města Horaždějowic, r. 1433, 1438. 249 k tomu zápisu, aby w knihy městské zapsáno bylo. Při kteréžto smlúwě byli jsú: swrchupsaní purkmistr, rychtář a konšelé, a Jan starší z Běšin, purkrabie toho času na Wilharticích, a slowútné panoše Wšeslaw z Jindřichowic, Jan Nosek z Něm- čic, Mikuláš ze Lhoty, Zdeněk z Němčic, Otík z Myšlowic, Oldřich Chuchel z Oby- tec, Alexi z Nowéwsi, Oldřich z Přestanic a Bohuslaw Chuchel z Obytec, i jiných mnoho obecních a dobrých lidi. Datum et actum anno Domini M'CCCC XXXIII°, ſeria IIII, in die concepcionis Marie Virginis. 6. Wšeslaw z Jindřichowic wyznáwá, že kaupil domek chudým w Horaždějowicých, kte- rýžto domek purkmistr a radda téhož města wšech platůw sprošťují i jiné swobody jemu propůjčují. (W Horaždějowicích,) 1438, 21 Mai. (Orig.) Já Wšeslaw z Jindřichowic, bydlem tehdy w Horaždějowic(ích) wyznáwám tiemto listem přede wšemi lidmi nynějšieho i budúcieho wěku, ktož jej čísti nebo čtůce slyšeti budů, že sem kúpil domek chudým w městě w Horaždějowicích za puol osmy kopy grošów dobrých střiebrných Pražského rázu, kterýž sem úplně zaplatil penězi hotowými, na památku duší předków mých i také mé duše a budů- cích, tak aby tu chudí a pracní w tom domku odpočinutie jměli wěčné časy. A kdyžby mne swrchupsaného Wšeslawa pán buoh neuchowal, tehdy toho zádušie mocné poručníky činím opatrné purkmistra, rychtáře, konšely, nynějšie i budúcie, aby oni ty chudé, kteříž w tom domku budú, zprawowali we jméno božie. A my swrchupsaní purkmistr, rychtář, konšelé, nynější i budúcí, i wšecka obec města Horaždějowského ten jistý domek swoboden činíme ode wšech úroków, platów, daní, šosow i hlásek, i toho každého, ktožby w tom domku chudé zprawowal a s nimi pracowal je opatruje, že jmá wšech poplatków prázden býti, tak jakož se swrchu píše. Dále my swrchupsaní purkmistr, rychtář a konšelé, nynější i budúcí, i wšecka obec přidáwáme tomu domku plnú swobodu: cožby kto chtěl we jméno božie polepšiti stawením na tom domku, že móž stawiti na wýsost, na šíř i na dél, což to miesto záleží, a trámy w zeď městskú wlomiti i na zdi položiti bez škody městské, ale chodbu okolo domku po městské zdi prostu učiniti a ostawiti. Při kterémžto trhu a zápisu byli sú, a za nichž se dálo, opatrní Waněk, syn Důbrawského, purkmistr toho času, a Petr Třieška rychtář, Rehoř řezník, Matěj Krawařík, Marta sladowník, Aleš Mašek sladowník, Jakub Dudik, Petr Letków zeť, Ondrášek koželuh, Hawel Kořenec, Kříž kožišník, Ondrášek kramář. A k dalšie paměti a pewnosti my tepruw jmenowaní k prosbě hodné swrchupsaného Wšeslawa a žádosti, pečet města našeho s plnů wolí přiwěsiti kázali sme k tomuto listu.

Strana 250
250 C. XII. Zápisy Jenž jest dán a psán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého třideátého pátého, tu sobotu před swatým Urbanem papežem božím. 1. Mikuláš z Chrastu prodáwá Wáclawowi Sotnowi, Wáchowi Brukowi a Martinowi Kozciuskému, sausedům swým, některé swobodné dědiny okolo města Horaždějowic. 1435, 28 Sept. (Z knihy městské.) Anno domíni M'CCCCXXXV° feria IIII' in die Wenceslai. Já Mikuláš z Chrastu wyznáwám těmito knihami i tiemto zápisem obecně před každým člowěkem nynějšíeho i budůcího wěku, ktož tento zápis čísti nebo čtúc slyšeti budú, že swú dobrú wolí prodal sem, i mocí tohoto listu aneb zá- pisu prodáwám Wáclawowi řečenému Sotna XII jitr, a Wáchowi rečenému Bruk čtyři jitra dědin swých, kteréž sem držal sám od starodáwna tu okolo města Ho- raždějowic, za čistů a za swobodnů, sám sobě na té dědině ani swým dědicóm i budúcím žádného práwa ani které zwláštnosti nepozuostawuje. Také sem též mocně i túž mocí zápisu tohoto prodal sem Martinowi Kozciuskému šest jitr dèdiny bez dwů prowazcí; od nichž sem úplně a docela hotowé penieze přijal. Při kterémžto zápisu a oswědomění trhu byli sú opatrní Jakub řečený Dudík, purkmistr toho času, Ales Mašek sladowník, Waněk syn Dúbrawského, Marta sladowník, Ondrášek koželuh, Petr Letków zeť, Ondrášek řečený Zbádek. A já Mikuláš z Chrastu pro- dal sem dědiny nahoře psané súseduom swrchupsaným beze wšeho úroku, i bez wšelikých poplatkuow. 8. Wojtěch a Janek bratří z Dražowic prodáwají swůj dům w Horaždějowicích Wše- slawowi z Jindřichowic. 1435. (Z knihy městské.) My Wojtěch a Janek bratřie z Dražowic wyznáwáme tiemto zápisem obecně přede wšemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že to swé práwo, kteréž jest měl dobré paměti Wýšek z Dražowic, otec náš, dané ot nebožky panie Margrety Držkowé, na tom domu, kterýž Wšeslaw z Jindřichowic drží, že my ten jistý dóm témuž Wšeslawowi dobrowolně prodali sme za padesát kop grošów dobrých střiebrných Pražského rázu, od něhož sme úplně penieze hotowé wzeli a zdwihli; protož my ten jistý dóm propúštieme mocně a konečně, aby jeho swrchupsaný Wšeslaw požíwal i jeho budúci dědičně a wěčně, a my se na to nemáme i slibu- jem nenawracowati wěčné časy, ani jemu na tom překážeti, ani naši budúcí. Da- tum et scriptum coram Maškone braseatore, pro tunc magistro civium, Petro

Strana 251
města Horaždèjowic, r. 1435, 1438. 251 Trieška judice, Gregorio carnifice, Alšone Petro Letek, Jacobo Dudík, Andrea cerdone, Andrea institore, Wenceslao Dúbrawský, Marta braseatore, Cruce pelli- fice, Gallo Kořenec, Mathia Krawař, anno dni M'CCCC XXXV°. 9. Zápis Blažka Zbijáka, že se nad raddau města Horaždějowic, byw od ní kázán, nebude mstíti. 1438, 19 Mart. (Z knihy městské.) Já Blažek Zbiják wyznáwám tiemto zápisem i těmito knihami obecně přede wšemi nynějšieho i budúcieho wěku lidmi, ktož tento zápis čísti nebo čtúce slyšeti budú, že když sú mě páni moji, pan purkmistr, rychtář a konšelé města Horaždě- jowského byli jali pro některé činy neřádné, i wsadili mě u wazbu swú, tu wsa- diwše mě, i kázali mě wedle milosti a lásky swé, a z té kázni, milostiwě naložiwše se mnů, i propustili sú mě jíti a bráti se kuobydlí jinam, kamžby mi se zdálo; a já swrchupsaný Blažek i s swými budúcími Jich Milosti děkuje, a úmysl plný maje za ně boha prositi, i dále se jim i jich budúcím já sám s swými se budúcími za- pisuji těmito knihami, a napřed pánu jich i úředníkóm jeho a panošem, i poddacím jeho, neb města Horaždějowic, abych proti nim žádným kusem toho nezpomínal, kterýžbych sobě wymysliti mohl, ani w pití, w jiedle, w cestách, wuobcowání, bud na třiezwě nebo w opití, ani mluwením které řeči, ani podle mne ten žádný, ktožby pro mě co chtěl učiniti nebo nechati, beze lsti; než to wše dobrowolně slibuji napřed pode ctí i pod wěrů křesťansky zachowati, a pod najwyšším práwem. Pakli- bych w kterém kusu popaden a oswědčen byl, buď w skutku nebo w radě, tehdy (se) sám odsuzuji hrdla swého. Kterýžto zápis já Blažek swrchupsaný dobrowolně sem učinil před múdrými i opatrnými lidmi: Kodrlí šewcem, purkmistrem toho času, a Petrem Třieškú, rychtářem téhož času, a pány konšely Hawlem Kořencem, Maškem sládkem, Matějem Břicháčem, Martů sládkem, Wawřencem Skopcem, Ha- nuškem krajčím, Waňkem synem Dúbrawského, Petrem Borowským, Jiechů Želwic- kým, Maškem Štěpanowé, Matějem Malkowským. Anno domini M'CCCC XXXVIII" feria quarta ante Salus populi. 10. Zápis městský, že Wozka mlynář mlýnu swého w Kozlowě Petříkowi Sádlowi z Kladrubec w poplatcích zadržalých postupuje. 1438, 19 Mart. (Z knihy městské.) Kodrle, purkmistr toho času, Petr Třieška rychtář, Hawel Kořenec, Mašek sladowník, Matěj Břicháč, Matěj Malkowský, Hanušek krajčí, Wawřinec Skopec, Waněk syn Důbrawského, Marta sladowník, Jiecha Želwický, Mašek Štěpánowé,

Strana 252
252 C. XII. Zápisy Petr Borowský, známo činíme, že wstúpile před nás slowůtný panoše Petřík Sádlo z Kladrubec a Wozka mlynář, wyznáwajíc před námi, že Wozka swrchupsanému Petříkowi mlýnu w Kozlowě se wším nádobím toho mlýnu w poplatcích jeho za- držaných dobrowolně a mocně jest stúpil i wzdal wšecko swé práwo, kteréž jest tu měl, a to s přímluwů dobrých lidí, že jest s ním milostiwě naložil, a to od něho přijal, a jeho propustil, tak že Wozka z toho nemá wěčně žádného neupomínati (sic), ani jeho budúci. Actum coram supra scriptis, anno domini M'CCCCXXXVIII° ſeria IIII ante Salus populi. 11. Tóma měštěnín Horaždějowický zapisuje Dorotě ženě swé, Bužkowi z Dlauhéwsi w Pakojnicích, a Racháčowi z Dlauhéwsi we Lhotě, lauku a dwě niwy we stu kopách groších. 143.. (bez datum. Z knihy městské.) Já Tóma měštěnín z Horaždějowic wyznáwám těmito knihami před nynějším urozeným pánem, panem Menhartem z Hradce, seděním na Wilharticích, i s JM powolením, a před Drslawem z Jindřichowic, jeho purkrabí, a před nynějšími kon- šely i budúcími, že já Tóma dobrowolně Dorotě ženě mé zapsal sem i zapisuji, i Bužkowi z Dlúhéwsi, seděním w Pakojnicích, a Racháčowi z Dlúhéwsi, seděním we Lhotě, lúku za horů, a niwu, ježto slowe »na blátě«, a druhú niwu, ježto slowe »w lawičkách«, we stu kopách groš., pod takú úmluwů: ačby mne Tómy buoh neuchowal prwé nežli Doroty, ženy mé, plnú moc dal sem jí i dáwám, aby Dorota, žena má, tu ostala, doniž by se jí líbilo, s dětmi mými a nebo s poruč- níky mými, donižby se jí líbilo. Pakliby býti nechtěla, ale má rok dáti napřed wěděti dětem mým, nebo poručníkóm mým. 12. Zápis městský wýpowědi Petříka z Kladrubec a Mikuláše z Kladrub jakožto smlauwců wydaných we při Oldřicha z Leštnice řečeného Prachenský s Matějem a Martau bratry Holuby z Horaždějowic o Pracheň wes a sedění tudíž. 1441, 14 Oct. (Z knihy městské.) My Kodrle šwec, purkmistr toho času, Petr Třieška rychtář, Martin súken- ník, Petr Letek, Ondrášek kramář, Janek Kadeřawý, Marta sladowník, Janek Bužków, Ondrášek koželuh, Waněk Mleziwa, Mašek Starý, Waněk Roháček, Tóma Špalków, konšelé téhož času, známo činíme tiemto zápisem wšem obecně, ktož jej čísti nebo čtůc slyšeti budú, že wstúpili před nás slowútní panoše Petřík z Kla- drubec a Mikuláš z Kladrub, jakožto mocní ubrmané a wydaní od Oldřicha z Lešt- nice, strany jedné, a Matěje Holuba s Martú, bratrem jeho, strany druhé: jakož sú mocně na ně přišli a dobrowolně o Pracheň wes a seděnie tudiež w Prachni

Strana 253
města Horaždějowic, r. 1441. 253 a což k tomu přislušie, tak že sú swrchupsaní ubrmané wyznali jednostajně před námi wýpowěd swů, i listem ji s swědomím urozených pánów a slowútných panoší s pečetmi wisutými utwrdili, a též slowo od slowa w knihy města našeho z ubr- manského wyrčenie aby zapsána byla. Kterémužto zápisu my swrchupsaní purk- mistr, rychtář a konšelé k jich prosbě a žádosti, jenž sú nás s dobrými lidmi za to prosili, swolili sme, jenž se těmito slowy píše wdolepsanými: Já Petřík z Kladrubec a Mikuláš z Lohowie, seděním w Kladrubech, wy- znáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie neb čtůc slyšeti budů, tak jakož sú na nás přišli a nás mocně sobě ubrmany wzeli, i na nás se dobro- wolně zapsali a přišli s obú stranů Oldřich z Leštnice, řečený Prachenský, s jedné, a Matěj řečený Holub a Marta bratřie z Horaždějowic, s strany druhé, o řeku Prachensků, kterůž byl sobě Oldřich pozuostawil a konečně o wšecky wěci, z če- hož sú sobě winu dáwali o to zbožie Prachenské, a což k tomu přislušie, a oč bychwa my se nemohla smluwiti, abychom se o to tázali s urozeným pánem, panem Janem z Rizmberka, odjinud z Skály, a wedle jeho rady mezi nimi to wypo- wěděli; a wyslyšewše je s obú stranů a jich swědomie, i nebylo mezi námi různice žádné o to; a přes to sme přistůpili před urozeného pána Jana swrchupsaného, a s ním se o to tázali, a pan Jan jest nám toho pochwálil, oč sme my se w jednotu smluwila. I wypowěděli sme mezi nimi, a mocí listu tohoto wypowídáme o tu řeku Prachensků i o wšecky wěci, což jest koliwek mezi nimi bylo, jakožto mocní ubrmané s obů stranů wydaní: aby swrchupsaný Matěj Holub a Marta, bratr jeho, dodali Oldřichowi prwépsanému za řeku Prachenskú třimezcietma kop grošów do- brých střiebrných rázu Pražského, k těm bez dwú osmdesáti kopám gr. dobrých střiebrných rázu Pražského, ježto prwé tomu Oldřichowi dali a splnili, a trhem prawým kůpiwše tu wes, jemu zaplatili, jakož sú to před námi řádně okázali, a naším rozkázaním i řeku Prachensků zaplatili sú, tak že wšecko zbožie Prachenské i s řeků nahořepsaní Matěj Holub a Marta, bratr jeho, u téhož Oldřicha kúpili za sto kop groš. dobrých střiebrných rázu Pražského, a za jednu kopu grošów, a swrchupsanému Oldřichowi již wšecko dali a splnili penězi hotowými až do plna; a dále týž Oldřich ani jeho dědicowé práwa ižádného wěčně k tomu ke wšemu zboží nemá, aniž mieti bude, ani k tomu listu zpráwniemu, ježto na to zbožie jest, kterýžto list s dobrů wolí od prwépsaného Oldřicha Matěj Holub a Marta bratr jeho mají. Také my ubrmané prwéjmenowaní rozkázali sme swrchupsanému Oldři- chowi, aby to zbožie Prachenské, i řeku, a wšecko, což k tomu přislušie, w knihy města Horaždějowic wložil a zapsal již psaným Matějowi Holubowi a Martowi bratru jeho, i jich dědicóm i budúcím, takowú měrů: že jest to zbožie Prachenské a řeku i wšecko, což k tomu přislušie, dobrowolně prodal jim, a penieze úplně a docela, sto kop gr. a jednu kopu gr. dobrých střiebrných rázu Pražského, od Matěje Ho-

Strana 254
254 C. XII. Zápisy luba a Marty bratra jeho wzal, a k tomu ke wšemu zboží swrchupsaný Oldřich ani jeho dědicowé wěčně práwa ižádného nemají, ani na tom na wšem zboží Oldřich překážeti ani škoditi nemá, ani kterých súdów buďto skutkem nebo řečí o to aby nečinil wěčně. Pakliby swrchupsaný Oldřich Matějowi Holubowi a Mar- towi bratru jeho, nebo jich dědicóm na tom překážel, anebo s nimi které súdy mieti chtěl: tehdy jest propadl čest a wieru, i wšecky pokuty propadl jest w listu tomto psané, kterýmžto listem na nás sú se zapsali s obú stranů. A tomu na swědomie my ubrmané swrchupsaní pečeti naše přiwěsili sme. A já Oldřich swrchu- psaný slibuji swú dobrů wěrů křesťansků ty wšecky wěci swrchupsané zdržeti a zachowati wěčně bez porušenie wšelikterakého, a pečet na swědomie toho dobro- wolně sem přiložil. A pro lepšie swědomie toho já Oldřich prosil sem urozených pánów, pana Wáclawa z Michalowic, tehdáž hauptmana kraje Prachenského, pana Jana z Rizmberka odjinud z Skály, pana Mikuláše z Lanštýna, seděním na Střele, a slowůtných panoší Zachaře z Říčan seděním na Štěkni, a Mikuláše z Brloha, seděním we Lhotě, že sú swé wlastnie pečeti přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého a čtyřidcátého prwého, tu sobotu před S. Hawlem. 13. Děpolt z Risenberka prodáwá půldruhého lánu dědiny w Újezdci za Týnem kme- tům z Újezdce. (Bez místa.) 1456, 7 Jan. (Orig.) Já Dèpolt z Risenberka wyznáwám tiemto listem přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budů, že sem prodal i mocí listu tohoto prodáwám puol- druhého lánu dědiny w Újezdci za Týncem, s dèdinami, lukami, s lesem, což k tomu od Kněžiehory přislušie, s obcemi, se wšemi platy, s úroky, i se wším práwem a panstwím a swobodú, tak jakož sem sám držel, sobě tu nic nezuosta- wuje ani swým budúcím, na kterýchž jest seděl Sigmund a Wáclaw, a to sem prodal múdrým a opatrným kmetuom z Újezdce, jich budúcím i náměstkuom, za třinádct kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského, a ty penieze swrchupsané sú mi úplně splněny a zaplaceny. Protož já swrchupsaný Děpolt to swrchupsané zbožie s jeho příslušenstwím slibuji zprawiti a oswoboditi před každým člowèkem, ktožby na to práwem sáhl; a to což swrchupsáno stojí, má jim wěrně a upřiemně ode mne i od mých budúcích zdržáno býti wěčné časy. A toho na potwrzenie swú sem pečet přiwěsil k tomuto listu, a pro dalšie swědomie prosil sem uroze- ného pana Puoty z Risenberka, syna swého, a slowútných panoší Jana Lhoty z Dlúhéwsi, Bohuslawa z Lukawice a z Kadowa, Petříka Sádlo z Kladrubec, že sú swé pečeti přiwěsili k tomuto listu bez swé škody. Jenž jest dán a psán léta po

Strana 255
města Horaždějowic, r. 1456, 1459. 255 narození syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého šestého, tu středu po hodu božieho krštěnie, to jest po swiečkách. 14. Jan a Racek bratří z Kocowa potwrzují nadání špitálu w Horaždějowicích, učiněné od Dětřicha Mečíře, měštěnína tudíž, a potom od Petra Sádly a Beneše, Otíka a Jindřicha bratří z Kladrubec rozmnožené. (W Horaždějowicích) 1459, 9 Febr. (Orig.) My Jan a Racek bratřie z Kocowa, páni (a) držitelowé města Horaždějowic, známo činíme tiemto listem zjewně přede wšemi, nynějšíeho i budůcieho wěku žiwými lidmi, před nimiž čten nebo čtúcí slyšen bude, že předstůpili sú před nás múdří a opatrní purkmistr, rychtář a konšelé, i wšecka obec města našeho Horaž- dějowic, a ku budúcie paměti přiwodiec, kterak bohobojný muž Dětřich Mečieř a rodičowé jeho nadali sú zádušie špitála Horaždějowského swým wlastním dědictwim tak aby na to dwanádcte chudých budúcně chowáno bylo. A toho času také při- stůpili slowútní panoše Petr Sádlo a Beneš, Otík a Jindřich, bratřie z Kladrubec, jsúce hnuti milosrdenstwím a dobrú žádostí ot boha pro spasenie duší swých, před- kuow swých i swých budúcích, oznamujíce a prawiece, že sme dali a dáwáme dwě stě kop grošuow, aby za ně kúpen byl plat wěčný k tomu špitálu Horaždě- jowskému, aby chudých dwanádcte, kteříž sú w tom špitále, a budůcně mají býti, lepší úprawu mohli mieti, a zřiezeně chowáni býti. A to má tak skrze purkmistra, rychtáře a konšely nynějšie i budúcie, opatřeno býti, aby těch dwanádcte chudých na to zádušie mohlo chowáno býti, a toho jich přidánie od toho zádušie a špitálu nikam nemá odjato býti, ani kterak proměněno, než tu budúcně a wěčné časy zuostati má. A kterýž řád tu zpósoben bude a poručen od konšeluow dřéwe jme- nowaných člowěku bohabojíciemu, kterýžby ten řád a hospodářstwie s pilnosti a chudé opatrowati chtěl w tom městském špitále, toho swrchupsaný purkmistr, rychtář a konšelé i wšecka obec města Horaždějowic jemu s pilností mají radni a pomocni býti. Pakliby w tom řádu nawedeném co zmeškáno bylo, a nebylo činěno chudým, jehož bože nedaj! a konšelé z toho oprawenie napomenuti byli od swrchu- psaného Petra Sádly, a neb od dřéwe řečených přátel jeho: tehdy ihned bez od- pory s pilností mají se k tomu přičiniti, aby bylo opraweno a činěno, a ku pra- wému řádu přiwesti. Pakliby milý pán buch neuchowal na ten špitál násilné škody, ale má tak opatřeno býti od swrchupsaných purkmistra, rychtáře a konšeluow, kolikoby chudým potřeba mohla dána býti až dotawad, dokudby ku prwniemu řádu nawedeno nemohlo býti. A my již jmenowaní purkmistr, rychtář a konšelé města Horaždějowic slibujem sami za se i za naše wěčně budúcie konšely, naší ctí a wěrů křesťansků, to zádušie w tom řádu zachowáwati, držeti, hájiti a obraňowati,

Strana 256
C. XII. Zápisy 256 a na tom nižádnú wěcí nepřekážeti, k setrwání wěčnému časuow budúcích. A my swrchupsaní Jan a Racek z Kocowa ku prosbám a k žádostem obojie strany dobro- tiwě jsúce přichýleni, tohoto zřiezenie w špitále Horaždějowském již nadané a na- wedené chwáléce, utwrzujem (a) upewňujem, i moci tohoto listu zapsali sme i za- pisujem, a chcme tomu, aby naši potomní, a páni budúcí města Horaždějowic na to zádušie nižádným k škodě obyčejem nesahali, ani od toho zádušie co odchylo- wali po časy wěčně budúcie. Toho ku pewnosti a k utwrzení pečeti naše, a pečet wětší města Horaždějowic k tomuto listu jsú přiwěšeny. A pro dalšie swědomie my purkmistr, rychtář a konšelé swrchupsaní prosili sme urozeného pána, pana Děpolta z Risenberka, a slowútných panoší Jana Lhoty staršieho z Dlúhéwsi, Mi- kuláše z Brloha a ze Lhoty, ...ška z Obytec, aby swé pečeti wedle nás přiwěsili k tomuto listu, bez swé škody. Jenž jest dán a psán léta po narození syna bo- žieho tisícieho čtyřistého padesátého dewátého, ten pátek na den swaté Apollonie, mučedlnice a panny slawné. 15. Jiří král Český zastawuje wsi křížowníkům odjaté, Babinu a Ořechowice, ku ko- stelu w Horaždějowicích přislušející, Rackowi z Kocowa w 700 fP. W Praze, 1467, 15 Jun. (Orig.) My Jiří z božie milosti král Český, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský wéwoda, a markrabie Lužicský oc. oznamujem tiemto listem wšem, že widúce tu neslušnost, kteráž se nám od Jošta, biskupa Wratislawského, i jeho kněžstwa děje, že nedbajíce na swů powinnost, kterúž nám jakožto králi Českému, pánu swému powinni byli, nám se zprotiwili, nás a naše wěrné poddané, což najwiece mohli, hubiece: pro jichžto neslušnost těm kněžím a křížowníkóm sbožie jich, kteréž měli k kostelu w Horaždějowicích, ze jména wsi Babinu a Ořechowice, s dwory poplužními, dědinami, lukami, lesy, rybníky, i wšemi a wšelikými pří- slušnostmi, poplatky a puožitky, i kostela Horažďowského podacie jim sme odjali. A shledawše mnohé wěrné a pilné služby urozeného Racka z Kocowa, wěrného našeho milého, kteréž nám činil jest a činí, a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, a zwláště že w této mieře nás wěrně se přidrží, nám proti těm nám zproti- wilým wěrně, jakožto pánu swému pomáhaje: i chtíce jemu wděčnost naši a dobrú wuoli okázati, s dobrým rozmyslem a raddů wěrných našich, mocí králowskú témuž Rackowi a dědicuom jeho již psané sbožie křižowničie, k kostelu Horažďowskému přislušejície, i s kostelním téhož kostela podacím zapsali sme a zastawili, a tiemto listem zapisujem a zastawujem w sedmi stech kopách grošuow peněz dobrých, pod takowúto umluwú: aby řečený Racek a dědicowé jeho to sbožie swrchupsané i s kostelním podacím měli, držali a toho požíwali, bez našie, budůcích našich, králuow

Strana 257
města Horaždějowic, r. 1467, 1497. 257 Českých, i wšech jiných lidí wšeliké překážky, tak dlúho, dokudž my, neb budúcí naši králowé Čeští, a nebo ti křížowníci, kteřížby k tomu mienili práwo mieti, těch sedm set kop grošuow peněz dobrých, té chwíle w zemi našie České obecně běžných, jim nedalibychom a úplně nezaplatili. A ktožby tento list měl s swrchu- psaného Racka neb dědicuow jeho dobrú wolí a swobodnů, chcem, aby tomu při- slušelo plné práwo wšech wěcí swrchupsaných. Tomu na swědomie pečet naši králowsků kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Praze, den swatého Wita, léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého sedmého, králow- stwie našeho léta desátého. Ad mandatum domini regis. 16. Barbora Brukowá a dcera její Kateřina dáwají Janowi Lhotowi mladšímu z Dlauhé- wsi w zástawě swůj mlýn Maršowský w jistých dluzich. 1467, 16 Nov. (Z kněh městských.) In nomine domini amen. Anno a nativitate domini M'CCCC'LXVII° f. II in die sancti Otmari, předstúpily před nás před plnů raddu poctiwá paní Barbora Brukowá, a Kateřina dcera jejie, a wyznaly dobrowolně před námi, že jsú dlužny urozenému panoši Janowi Lhotowi mlazšiemu z Dluhéwsi a jeho budúcím sto zla- tých uherských; a na to list měl, a ten jim před námi wrátil. Dále se za ně jistcem učinil múdrým a opatrným purkmistru a raddě i wšie obci města Horaždě- jowic za dewadesáte kop grošuow, a k urozenému pánu, panu Wilémowi staršiemu z Rizmberka za třidceti kop grošuow, a k Hanušowi z Kamene za čtyřidceti kop grošuow. A w tom dluhu swrchupsaném já Barbora a Kateřina dcera má sstúpily sme jemu a mocí těchto knih sstupujeme w zástawě mlýn proti hradu, Maršowský, takowě: že my jej proto máme držeti, a požíwati, i prodati mohly, kdyžby se naň kupec nahodil, a těmi penězi máme jeho wywaditi. Paklibychom jinými penězi ten dluh kterýžkoli čas wywadily, to má nám na tom sníti a wymazáno býti. Acta sunt haec praesentibus Andrea Krajéc, magistro civium, Simone Leska, Augustino, Johanne Hladký, Johanne Senosek, Toma Špalek, Johanne Hrubec, Nicolao Koře- nec, Johanne Prlák, Křížek, Clemente carnifice, Jacobo Stich, consulibus et Wen- ceslao judice. Anno et die, quibus supra. 17. Půta z Risenberka a na Šwihowě dáwá měšťanům Horaždějowickým na záwdawek 50“ ſP grošů práwo odkazowání i nápadů podlé swobod Starého města Pražského, jakož i práwo k wystěhowání se. Na Rabí, 1497, 21 Aug. (Orig.) We jméno swaté a nerozdielné Trojice amen. Wšeliké činy, kteréž swèt

Strana 258
258 C. XII. Zápisy minulý puosobí, častokrát shlazuje nepamětliwost; a ty wěci, kteréž se ději w času, míjejí s časem, jediné leč utwrzeny bylyby žiwým hlasem swědkuow, nebo mocným zápisem listów. A protož já Puota z Rizmberka a na Šwihowě, najwyšší sudi králowstwie Českého, pán města Horaždějowského, chci aby známo bylo wšem, ktož tento list uzřie anebo čtúcí slyšeti budů, že opatrní mužie, měšťané, purk- mistr a konšelé i wšecka obec města mého napřed jmenowaného Horaždějowic, wěrní moji milí, osobně přede mnú stojiece, hlasem jednostajným, s raddú opatrnú mne pokorně prosili sú, abych jim, dědicóm a náměstkóm jich nynějším i bu- dúcím, s mú dobrů wolí a z milosti práwo odkazowánie, kšaftów činěnie, w žiwotě neb na smrti, zdrawých neb nedužiwých, owšem i práwo nápaduow k najbližším po krwi příbuzným nebo přátelóm podlé práw a obyčejów, milostí, swobod a ustanowení, i také ku podobenstwí měšťan a obywateluow Welikého Starého města Pražského přieti, dáti a obdarowati milostiwě ráčil, mně, dědicóm a náměstkóm mým jménem záwdawku padesáte kop grošów peněz Pražských úplně zaplatiwše. Protož já swrchupsaný Puota, znamenaw jich wěrnost a služby, jimižto oni mým předkuom i mně slíbili sú se, i budúcím mým aby se slíbiti mohli, to město a obywatele jeho, k rozumným jich žádostem a k prosbám náchylen jsa, s dobrým rozmyslem a s rozšafnú raddú přátel mých, swrchujmenowanému městu mému Horaždějowicóm, měšťanóm i obywatelóm jeho wšem i každému, mužského i žen- ského pohlawie, nynějším i budúcím, mocí listu tohoto milostiwě dáwám a obdařuji nynie i k wěčné mocnosti, tuto milost i také swobodu, aby wšickni i každý, mužie i ženy, léta dospělá majíce, nynější i budúcí, dědicowé a náměstkowé jich, nynie i potom wěčně swobodně mohli wšecka swá zbožie, mowitá i nemowitá, wladař- stwie i dědictwie, forberky, platy swé wlastnie, dědiny, póžitky, domy i jiná každá zbožie, kterýmižby koliwěk jmény takowé mohly jmenowány býti, wnitř nebo ze- wnitř města Horaždějowic ustawené, jmělé a nalezené bylyby, w žiwotě neb na smrti, zdráwi neb nedužiwi, budú moci odkazowati, kšaftowati, kšafty dělati, za- pisowati, dáwati, rozdáwati, prodáwati, směniti, kteréžkoliwek osobě chtěliby swětské i duchowní, k libosti swé wuole, a to před konšely přísežnými k tomu powolanými a skrze purkmistra poslanými, aby ti, kterýmžto odkázáno a kšaftowáno i zapsáno bude, takowá zbožie swobodně práwem dědičným mohli beze wšie překážky držeti a wládnúti, týmž práwem a zpuosobem, jakožto měšťané a obywatelé Welikého města Starého Pražského užíwali sú a užíwají. Ale w příhodě, w kteréžby některý měštěnín, muž nebo žena, Horaždějowský, udělaje kšaftu s tohoto swěta sšel, ne- zuostawě po sobě dědiców prawých, tehdy wšelikteraká i každá zbožie po takowém zuostalá, buďto dědiny, domowé, wladařstwie mowité i nemowité, kterýmižby koli- wek jmény jmenowány mohly býti, na najbližšie přátely po straně meče spadnúti mají plným práwem; a kdyžby těch nebylo, na najbližšie přátely po straně wřetena,

Strana 259
města Horaždějowc, r. 1497, 1503. 259 jestli žeby zuostali, spadnúti mají, též plným práwem. Tiem toliko milost tato platna bude, kteříž dobré i zlé s tiem městem Horaždějowicemi trpie a břemena snášejí, aby na ty toliko práwem připadlo, a nejinam. Pakliby nižádný přietel prawý po meči neb po wřetenu nezuostal, a kšaftu neučinil, tehdy ta zbožie na pána spadnúti mají. Protož já Puota slibuji mú dobrú wěrů, s dědici a s budú- cími swými, napřed dotčeným mým měšťanóm, dědicóm i budúcím jich w takowých odkazowáních neboli nápadech swrchupsaných nižádného obtieženie ani bezprawie nečiniti skrze mne, dědice i budúcie mé, nebo skrze kohožkoliwek jménem naším a nebo kterú koliwěk wymyšlenú wěcí; ale raději je, dědice i budúcie jich ohajo- wati, brániti chci wěrně. A jestli žeby se tomuto listu přihodilo pokaženu býti moly, neb na písmě, neb zlitím wody, a neb na zlomení pečetí, nebo skrze woheň, a nebo mocnů ruků žeby wzat byl, to nikoli nemá býti ku pohoršení mého ob- darowánie, obnowenie a potwrzenie, i také znowa wysazenie. Pakliby se komu za mnú nelíbilo býti, osadě mi grunty člowěkem dobrým a dostalým, kteréhožby se mně, neb dědicóm a budúcím mým přijieti zdálo, a obci také aby se hoditi mohl, w tom wuoli měj, stěhuoj se kam chce, napřed jsa práw mně a budúcím mým, i té obci, a dluhy zplatě. A w těchto we wšech wěcech w tomto listu zawřených a zapsaných slibuji sám skrze se a mé dědice i budúcie naše nadepsané měšťany mé napřed dotčeného města mého Horaždějowic i budúcie jich bez wšelikteraké překážky zachowati. Ale aby mé obdarowánie a potwrzenie skrze mè, dèdice a budúcie mé pewné a neporušitedlné zachowáno bylo, já swrchupsaný Puota pečet mú wlastní s jistým mým wědomím, a s plnú wolí mú k zdržení těch wšech wěcí nahoře psaných kázal sem přiwěsiti k tomuto listu dobrowolně. A pro širšie swě- domie a pewnost prosil sem urozených pánów: pana Petra z Rožmberka, hajtmana králowstwie Českého, pana Jindřicha z Hradce, najwyššieho komorníka králowstwie Českého, a slowútné opatrnosti purkmistra a raddy Starého města Pražského, že sú také pečeti swé wedle mne dali přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Rabí, léta božieho tisícieho čtyřstého dewadesátého sedmého, ten pondělí před swatým Bartolomějem slawným apoštolem božím. 18. Smlauwa mezi panem Půtau z Risenberka a na Šwihowě a mezi měšťany Horaž- dějowickými o wedení wody do téhož města. 1503, 26 Mai. (Z knih městských.) We jméno božie amen. Léta božieho tisícieho pětistého třetieho, w pátek po sw. Urbanu stala se jest smlúwa o wodu, kteráž na mèsto uwedena jest po trubách, tak že s wody té má úžitka polowice jíti urozenému pánu, pánu Puotowi z Rizmberka a na Šwihowě, najwyššiemu sudímu králowstwie Českého, pánu na-

Strana 260
260 C. XII. Zápisy šemu milostiwému, a budúcím dědicóm pána JM“, a druhá polowice úžitku s wody té aby brána byla ku obci města Horaždějowic. Nebo každý, ktož piwo waří, dáti má dwa groše, na groš míšenský počítajíc. Pakliby se co pokazilo, tak žeby woda nešla na město: dokudž se to neoprawí, aby zase woda byla ku piwa wařeni, žádný nic platiti nemá, až do nawedenie wody zase. Také kdyžby se kawra po- kazila, aneb žeby nowú kawru dèlati chtěli, na dielo to ze spolka naložiti mají, a dělníkóm také ze spolka platiti mají, ktožby tu kawru dělali kterakžkoliwěk buď kamennů nebo dřewěnů: wšeckni nákladowé ti ze spolka mají placeni býti, i tomu, ktožby trůby oprawowal, aby woda na město šla do piwowáruow. A tato smlúwa stala sě jest před plnů raddů pánuow purkmistra a konšel, w přítomnosti wšie obce města Horaždějowic. Kterůžto smlúwu ráčil jest rozkázati pán JM', pán náš milostiwý, . . . w knichy tyto zapsati k wěčné paměti. (Acta sun)t haec annorum, quibus supra oc. A to wody wedenie na město skrze zdi měšcké a přes dwór farářský, jakož w kněhách těchto zapsáno jest z rozkázanie urozeného pána, pana Puoty z Rizm- berka a na Šwihowě, najw. sudí králowstwie Českého, pána našeho milostiwého, stalo sè jest s powolením urozeného pána, pana Jana z Šwamberka a na Strako- nicích, mistra přeworstwie Českého oc. a welebného otce kněze Mikuláše, přewora času toho, i wšeho konwentu domu Strakonického, a wolí také ctihodného kněze Wáclawa času toho faráře našeho, kterýžto o to wody wedenie osobně do Stra- konic pracowal jest. A to wloženo jest k wěčné paměti w tyto knichy měšcké owšem s túto wýmienků, že pan farář nynější, i po něm faráři budúcí s wody nic dáwati nemají, jako jiní súsedé dáwají s té wody po II gr., ktož piwo wařie. Acta sunt haec anno dni M° quingentesimo primo, ante Georgii f. IIII et ante Marci evangeliste I. 19. Půta z Risenberka měšťanům Horaždějowickým práwa jich a wýsady obnowuje. Na Rabí, 1503, 1 Sept. (Orig.) We jméno swaté a nerozdielné trojice, boha otce i syna i ducha swa- tého, wše jednoho hospodina, amen. Poněwadž lidské křehkosti stwořenie nemuož wšech wěcí pamětliwě obdržeti, widí se užitečné i potřebné, aby ty wěci, kteréž se od lidí znamenitě dějí, písma s pomocí neb swědkuow obranů upewněny byly, ku paměti budúcích wěčné. Protož já Puota z Rizmberka a na Šwihowě, naj- wyšší sudí králowstwie Českého a pán města Horaždějowic, známo činím wšem wuobec, ktož list tento uzřie, aneb jej čtúcí slyšeti budú, že konšelé i wšecka obec měšťan mých w městě Horaždějowicích k mé přítomnosti přistůpiwše, mne prosili sú pokorně a snažně, abych práwa mého města nadepsaného a wysazenie

Strana 261
města Horaždèjowic, r. 1503. 261 již dáwno učiněné mých listuow sepsáním obnowiti, ujistiti a potwrditi z mé obyklé dobrotiwosti ráčil. Protož já k jich sprawedliwým prosbám milostiwě nachýlen jsa, práwa napřed jmenowaného města mého a měšťan tudíž podlé řádu měst králow- ských obnowuji, ujištuji, potwrzuji, a jakožto znowa wysazuje, napřed jmenowaným měšťanóm mým, i jich budůcím náměstkóm, w zákup neb práwem německým, kteréž česky kaufrecht slowe, k wěčnému wládnutí, takowým srownáním, přičině- ním a přidáním: že napřed dotčení měšťané a jich náměstkowé třidceti a šest lá- nuow držie zemí měřených, kteréž dáwno změřeny sú, k již jmenowanému městu přislušejície, jichžto meze od wýchodu slunce až do miesta, kteréž Hlúpín slowe, od poledne až do Újezdce, od západu slunce až do Boru dalšieho, od puol noci až do miesta, kteréž Babina slowe ztaženy budú, tak totiž, že země, kteráž zuoraná něbo zwržená na tom miestě Babinách nalezá se, k napřed jmenowaným třidceti a šesti lánuom dědicstwie Horaždějowského přislušeti budú. A w těch třidceti a šesti lániech měštěné moji města nadepsaného Horaždějowic udělali sú dwa rybníky obecnie, owšem s raddú a s powolením mým, pro obecné dobré a k oprawě města; a ty rybníky měštěné moji nynější a jich budůcí náměstkowé wěčně bez překážky mé i mých budúcích držeti mají, také wěčně; wšak platowé žádní mně a mým budúcím pro zatopenie těch rybníkuow aby nescházeli. A jakož jest prwé powepřnie placeno bylo s lánuow nadepsaných, s každého třidceti a dwa groše při swatým Jiří a tolikéž při swatým Hawle, kterýžto plat skrze tento list zamezuje se a spuštie, tak že již platie a platiti powinni budú s těch lánuow třidceti a šesti mně a mým budúcím úroka sprawedliwého na swatý Jiří dwadceti kop grošuow rázu Pražského, a na sw. Hawel tolikéž. Také kdež jest prwé placeno bylo hodnieho a ztrawnieho w prwních práwiech dwadceti hřiwen, na wánoce sedm hřiwen, na letnice sedm hřiwen, na swatého Michala šest hřiwen: ale již za ty hřiwny platie a platiti mají mně a mým budúcím na groš český rázu Pražského: na wánoce puol osmy bez dwů groší kopy, na letnice puol osmy kopy bez dwů groši, na swatého Michala šest kop a čtrmezcietma grošuow. Se mlýnuow také přiležících k jmenowanému městu mému přislušejících platili sú prwé zlato: s ho- řejšieho mlýna puol wěrdunku zlata, a s druhého mlýna tři loty zlata, a třetieho mlýna také tři loty zlata, a se dwů mlýnuow pobočních proti sobě ustawených toliko tři loty zlata, ale s šestého mlýna jednu hřiwnu peněz mince Pasowské, a s sedmého mlýna wěrdunk zlata; a již také miesto zlata s těch nadepsaných mlý- nuow mlynáří úrok obecní na hromnice platie a platiti mají mně a mým budůcím také na groš český rázu Pražského: s hořejšíeho mlýna dwě kopě grošuow, s dru- hého prostřednieho mlýna 3 gr., s třetieho mlýna pod branků také 3 gr., s čtwrtého u wrby mlýna jdúc do Strakonic puol druhé ſP 14 groš., s pátého mlýna pobočnieho s Hubenowa 52 groš., s šestého mlýna s pustého 2 � groš.,

Strana 262
C. XII. Zápisy města Horaždějowic, r. 1503. 262 s sedmého mlýna k Prachni jdúc pod cestů 52 groše. A jestli žeby tomuto hant- feštu přihodilo se pokaženu býti moly, neb na písmě, aneb zlitím wody, a nebo na zlomení pečetí, neb skrze oheň, a nebo ruků mocnú žeby wzat byl, to nikoli nemá býti na škodu mého wysazenie, puojčenie, obnowenie, ujištěnie a potwrzenie; ale w těchto we wšech wěcech w tomto hantfeštu popsaných a swrchu wyprawe- ných slibuji sám skrze se a mé dědice, měštěny mé napřed dotčeného města Ho- raždějowic bez přerušenie zachowati. A aby toto mé wysazenie, neboli také puoj- čenie, obnowenie mohlo sílu obdržeti wěčné pewnosti, nebo byť také která nesnáze wznikla, ktož koli tohoto mého wysazenie a puojčenie, obnowenie nemohl zrušiti, na často jmenowaných měšťan z Horaždějowic a jich budúcích bezpečenstwie a k obraně tento list jim a jich budúcím a náměstkóm popsati a dáti přikázal sem, a pečeti mé utwrzením spolu s pečetmi swědkuow urozených pánuow, pánuow, pana Zdeňka Lwa z Rožmitála a na Blatné, najwyššieho purkrabie Karlšteinského, a pana Jana z Šternberka a na Bechyni, synuow mých milých, k tomu skrze mě zwláště prošených, že sú pečeti swé dali přiwěsiti k upewnění listu tohoto. Jenž jest dán na Rabí, léta božieho tisícieho pětistého třetieho, ten pátek na sw. Jiljie, slawného zákonníka a zpowědníka božieho.

Strana 263
D. IX. NÁLEZY SAUDU KOMORNÍHO W KRÁLOWSTWÍ ČESKÉM, od r. 1471 do 1479. (Z půwodních registr téhož saudu w Českém Museum.) 1. Mezi klášterem Swěteckým a Jakubem z Wřesowic. 1471, 25 Sept. Anno domini MCCCCLXXI, f. IV ante festum S. Wenceslai. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi pannů přeworyší kláštera Swětce s jedné, a panem Jakubem z Wřesowic s strany druhé: jakož jest panna přewo- ryše winila pana Jakuba, že by ji odjal dewět wsi, a že by je mocí držal, úroky pobral a lesy porůbal: a on odpieral toho prawě, že by s již psanů přeworyší o to smlůwu měl oc. Králowa Milost wyslyšew je obojie, i rozkázal jest takto: aby on pan Jakub ty lidi z těch wsi w tém dni ruků dáním propustil, a ten úrok, kterýž jest od těch lidí wzal, aby přeworowi téhož kláštera we dwů neděli dal; a což se pak škod dotýče, kteréž sú se staly komoře Jeho K. Milosti, ty JKM' ráčil jest w této mieře při sobě pozuostawiti. Actum anno et die ut supra, praesen- tibus dominis Wilhelmo de Rizmberk et Rabi, supremo camerario regni Bohemiae, Johannae de Janowic supremo burgravio Pragensi, Nicolao de Lanštein, supremo notario regni Bohemiae, Čenkone de Klinštein, procuratore regio, Paulo de Jen- štein, Samuele de Hrádek, subcamerario regni Bohemiae, Bernhardo Bierka de Násilé, camerario regio, et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum assistentium.

Strana 264
264 D. IX. Nálezy saudu komorního 2. Mezi Petrem Klučowským spolu se Stružskými, a mezi sirotky Jana Wlka z Kwitkowa. 1472, 25 Мai. Anno domini MCCCCLXXII°, f. II post festum S. Trinitatis. W té při, kteráž jest mezi Petrem Klučowským a Stružskými s jedné, a sirotky nebožtíka Jana Wlka z Kwietkowa s strany druhé: jakož jest Petr i také Struzští winili sú sirotky již psaného Jana o nějaké swrchky sirotka nebožtíka Jindřicha Wrutického, kteréhož jest byl k sobě přijal, jsa poručníkem s již psa- nými Petrem Klučowským a Stružskými, Králowa Milost a páni wyslyšewše je, i podali jim toho, aby se přátelsky smluwili; a pakliby se přátelsky smluwiti ne- mohli, tehdy zase před JKM“ mají státi, a JKM se pány ráčí je o to srownati, a to také mají popsáno dáti, co by těch swrchkuow bylo, a tu JKM se pány wy- rozomějíc tomu, ráčie mezi nimi sprawedliwé učiniti. Actum anno et die ut supra, praesentibus istis dominis: Wilhelmo de Rizmberk et Rabí, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic, supremo burgravio Pragensi, Nicolao de Lanštein, supremo notario regni Bohemiae, Čenkone de Klinštein, procuratore regio, Paulo de Jenštein, Samuele de Hrádek, camerario regni Bohemiae, Bernhardo Bierka de Násilé, camerario regio, Christoforo Opl, camerario regio, et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum. 3. Mezi Jiříkem z Wartenberka a Annau Blanšteinowau. 1472, 27 Mai. Anno domini MCCCCLXXII°, f. IV post festum sanctae Trinitatis. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi panem Jiříkem z Wartmberka s jedné, a paní Annů někdy Blanšteinowú s strany druhé: jakož jest paní Anna winila pana Jiříka, že by jie překážku činil a zbraňowal slupi její na Labi požíwati, kteréžto muž její od staradáwna požíwal, a potom že by ona u wěně swém to držala; a on pan Jiřík prawil, žeby jie sprawedliwě zbraňowal, a prawě, žeby k té slupi lepšie práwo měl, a to žeby dskami prowesti chtěl oc. KM' wyslyšew je obojie, i také páni Jich M', rozkázáno jim takto: aby obě straně wydaly po dwů přietelí, kteřížby toho swědomi byli, a ti aby tu wěc mezi nimi srownali a je o to smlu- wili; pakliby ti přietelé jich smluwiti nemohli, tehdy aby s těmi přátely, kteréž by od sebe wydali, aby stáli před KM“ na den swatého Wita, a tu JKM', wyslyše jich přátely a sprawedlnost, ráčí JM to mezi nimi srownati, a w tom času aby řeči i skutkem pokoj zachowali. Actum anno et die ut supra; praesentibus dominis ut prius in priori parte.

Strana 265
w králowstwi Českém, r. 1472. 265 4. Mezi Otmarem Žakawcem a Jindřichem Řepnicí spolu s Alžbětau z Želetin. 1472, 29 Mai. Anno domini MCCCCLXXII°, f. VI post festum S. Trinitatis. W té při, kteráž jest mezi Otmarem Žakawcem a jinými rukojmiemi s jedné, a Jindřichem Řepnicí a paní Alžbětů z Želetin jistci, s strany druhé: jakož Otmar Žakawec i jiní rukojmě winili sú Jindřicha Řepnici, kterak by za něho z wiery slíbili, a on že by jich wywaditi nedbal a nechtèl, a on prawil, že proto, že se k swému štítu a pečeti zná, ale žeby bez jeho wuole a wědomie přitištěna byla: KM i páni wyslyšewše obojie strany, rozkázáno jest jim takto: aby obojí stáli na hradě Pražském před panem purkrabí Pražským w středu najprwé příští w jede- nácte hodin, a tu což komu z nich rozkázáno bude, aby tak učinil. Actum anno et die ut supra, praesentibus ut supra. 5. Mezi Jindřichem knížetem Minsterberským a měšťany Mostskými. 1472, 30 Mai. Anno domini MCCCCLXXII°, sabbato post festum sanctae Trinitatis. W té při, kteráž jest mezi oswíceným Jindřichem s jedné, a měšťany Most- skými s strany druhé: jakož jest knieže Jindřich winil měšťany Mostské, kterak by jemu služebníka jeho jali Rachemberka, an na ně žádné péče neměl oc.; měšťané Mostští odpowěď dali, prawiece, kterakby týž Rachemberk škodu učinil na swobodné silnici, a kterakby práwa swá na to měli, aby silnic swých hájili, což se w mili okolo města jich dotýče, a jestli žeby kterého lúpežníka jali, aby jemu jeho práwo učinili. KM a páni wyslyšewše obojí stranu, rozkázáno jest takto: aby oni měšťaně Mostští toho wězně Rachemberka propustili, a knieže Jindřich aby jeho před Krá- lowů M“ postawil JM“ w moc, a tu pak ktožby témuž Rachemberkowi před JKM“ z čeho winu dal, má každému práw býti. Actum anno et die ut supra, praesen- tibus dominis (ut) prius conscripti sunt in alia parte. 6. Mezi kwerky Flašerskými a Jandau horníkem kwerkem Rúsským. 1472, 27 Mai. Annorum domini MCCCCLXXII°, f. IV post festum S. Urbani. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi kwerky Flašerskými s jedné, a Jandů horníkem kwerkem Rúsským s strany druhé: jakož sú mezi jmenowanými stranami dobře weliké ruoznice byly wznikly, a my jakožto král a pán jich obo- A. Č. IV. 34

Strana 266
266 Nálezy saudu komerního jích, znajíce, že z takowé ruoznice, kteráž jest mezi nimi, jim obojím, a netoliko im, ale nám i wší koruně naší škodné by mohlo přijíti; a protož my s jich obo- jich wolí tu při a ruoznici wzali sme na sě z mocnosti takowé: že nám dána jest od obojích moc je ku práwu pustiti, aneboli sami mocně podlé našeho wzdánie wýpowěď učiniti. A to již obdržewše na nich s jich obojích dobrú wolí, majíce již moc i wuoli, s toho jich nepropustiwše, wzali sme před se, chtiece pokusiti, zdabychom je s jich wolí mohli přátelsky smluwiti; jakož sme tak učinili. A w tom přátelském jednání mezi nimi swolili sú kwerkowé Flašerští dobrowolně, chtiec Jandowi dáti za jeho náklady na každý týden po desieti hřiwnách, a to celý rok pořád sběhlý, a k tomu, jakož on Janda dlužen kwerkuom tři sta hřiwen a puol jedenácty hřiwny, že jemu odpustiti chtie sto hřiwen a puol jedenácty hřiwny; ale w ty chwíle Jandy sme nemohli k smlúwě powolného najíti, až sme byli řekli obojie straně, že jich přátelsky nemuožme smluwiti, ale že tu moc, kterúž sú nám obojí dali, sobě zuostawujem, je ku práwu pustiti, anebo z mocnosti našie sami wypowědieti; potom pak Janda byl nám powolnější; a my zawolawše opět kwer- kuow, kteříž sú w ty chwíle při nás byli, i také jeho Jandy, a již také majíce při nás mineméstra, takto sme jim rozkázali: tak jakož sú na nás mocně přišli, aby Janda jim dolu Růsuow jim kwerkuom Flašerským mocně postúpil, jakož tak učinil; a oni kwerkowé aby jeho z dluhu neupomínali za čtyři neděle, kterýžto k Flašeruom k dolu dlužen byl, a w těch čtyřech neděléch, aneb hned brzy ne- dléce chcme wýpowěd učiniti. A když sme již wýpowěd chtěli učiniti, ještě sme se pokusili, zdaby mohli přátelsky smluweni býti; ale nemohlo to jíti, nébrž počely se dalšie ruoznice mezi nimi počínati. A my nechtiece by dalšie ruoznice mezi našimi wěrnými měly wznikowati, i také škody, jakož sme je prwé dotkli, wypo- wiedáme z moci té, kterúž sú na nás obojí přišli, takto: Najprwé aby on Janda toho swého dolu Rúsuow konečně a mocně nechal kwerkuom Flašerským, k dolu Flašeruom sobě ižádného práwa nepozuostawuje; ale oni kwerkowé Flašerští mají ten duol Rúsy sobě při Flašeřiech zachowati podlé práwa horního; a oni kwerkowé také mají dáti Jandowi najprwé na každý týden po desíti hříwnách groších českých, a to do plného roku pořad sběhlého. A k tomu aby jemu odpustili dluh, kterýž jest k dolu Flašeruom dlužen, dwě stě hřiwen a puol jedenácty hřiwny; a on Janda ještě jim zuostane dlužen sto hřiwen, a těch sto hřiwen takto jim má za- platiti: jakož jemu mají platiti na každý týden po desíti hřiwnách, aby jemu w těch desíti neděléch bylo sraženo těch sto hřiwen. Oni také Flašeršti kwerkowé mají jeho lénšaftu dáti a přieti, nebo w Alderowě cechu polowici, nebo w Pulíku polo- wici, to buď při wuoli Flašerských kwerkuow. A na to bylyli sú které ruoznice mezi jmenowanými stranami, ty aby wšecky křesťansky s obú stranů minuly. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis Wilhelmo de Rizmberk, supremo came-

Strana 267
w králowstwí Ceském, r. 1472. 267 rario regni Bohemiae, Johanne de Pernštein seniore oc. Georgio de Stráž, supremo judice causarum regni Bohemiae, Ctiborio de Towačow, supremo cancellario regni Bohemiae, Čenkone de Klinštein, procuratore regio, Paulo de Jenštein, Jaroslao de Duba, judice curiae regalis, Georgio Tunkl de Brniečka, Alberto de Bezdružic, Sigismundo de Wartmberk et Diečin, Petro Kdulinec de Ostromiř, Nicolao de Tismic, Bernhardo Bierka de Násilé, et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum assistentium. 7. Mezi Benešem Weitmilnarem spolu s Melchiorem Hochhauserem, a mezi Nèmcem Krinisem. 1472, 28 Mai. Anno domini MCCCCLXXII, feria V post festum S. Urbani. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi panem Benešem Weitmilnarem, minc- mestrem na Horách Kutnách, a Melchiorem Hochhauzerem s jedné, a Němcem Kri- nisem s strany druhé: jakož jest pan Beneš winil Krinisa, žeby po porážce jeho lidí, a škodě, kteráž se jest jemu stala od Duchcowských, žeby pustil některé z týchž nepřátel na swů twrz, a kterak by se také té škodě jeho radowal oc. KM se pány wyslyšewše je, rozkázáno jest jim, aby zasě stáli před JKM“ na den swatého Wíta, a kterážby strana k swé wěci čeho potřebowala, buďto k dówodu anebo odwodu, a tu JM' ráčí je slyšeti; také rozkázáno jest jim, aby pokoj spolu zachowali, a wězni, kteříž sú s obú stran zjímáni, aby rok měli a šacowání ne- byli. Actum ut supra. 8. Mezi Jiříkem z Wartenberka a Annau Blanšteinowau. 1472, 18 Juni. Anno domini MCCCCLXXII°, f. V post festum S. Viti. W té při, kteráž jest mezi panem Jiříkem z Wartmberka s jedné, a paní Annů někdy Blanšteinowů s strany druhé, což se slupi bitie na Labi dotýče, jakož prwé bylo, jest jim KM“ a pány rozkázáno, aby obojí po dwů přietelí wydali, aby tu wěc mezi nimi srownali; a pakliby ti přietelé wydaní jich spolu srownati ne- mohli, aby stáli s těmi přátely před JKM“ na den swatého Wita oc. Tu jest pan Jiřík před JKM“ prawil, že jest byl hotow rozkázaní KM“ a pánuom učiniti, ale paní Anna prawila jest, žeby toho rozkázání nepamatowala. I rozkázáno jest jim ještě KM“ a pány podruhé, aby přátely o to wydali, aby tu wěc mezi nimi srow- nali; pakliby ti přietelé od nich wydani toho mezi nimi srownati nemohli, tehdy aby stáli s těmi přátely před JKM“ w pátek w suché dni najprwé příští, a tu 34 *

Strana 268
268 JKM' wyslyše je, i také jich přátely, což jim tu KM“ rozkázáno bude, aby se tak zachowali. Actum anno et die ut supra, praesentibus ut supra. D. IX. Nálezy saudu komerního 9. Mezi Benešem Weitmilnarem spolu s Ješkem Uderským, a mezi Oldřichem Krčmú a Henigarem. 1472, 19 Juni. Anno domini MCCCCLXII, f. VI post ſestum S. Viti. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi panem Benešem, minemestrem na Horách Kutnách a Ješkem Uderským s jedné, a Oldřichem Krčmú a Heniga- rem s strany druhé, o tu odpowěd, kteráž jest byla mezi nimi: KM' wyslyšew je oboje, rozkázáno jest takto: poněwadž se jest žádná škoda s obú stranů nestala, aby ta nechuť a zlá wuole mezi nimi minula. A což se pak toho zbožic Škrle do- týče, jakož jest pře a ruoznice mezi Henigarem a Uderským, rozkázáno jest jim, aby o to přátely wydali s obú stranu, zdaby je o to smluwiti mohli; pakliby jich ti přátelé smluwiti nemohli, ale aby zasě stáli před JKM“ w středu w suché dni najprwé příští, a tu JKM se pány ráčí je slyšeti, a tu wěc mezi nimi srownati. Actum anno et die ut supra, praesentibus ut supra. 10. Mezi Jindřichem knížetem Minstrberským a měšťany Mostskými. 1472, 20 Juni. Anno domini MCCCCLXXII°, sabbato post ſestum seti Viti. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi knězem Jindřichem s jedné, a měšťany Mostskými s strany druhé: jakož jest Mostským měšťanuom bylo rozkázáno od KM“ a pánuow, aby již psaní měšťané služebníka již psaného kniežete Jindřicha Rachem- berka propustili; a oni tíž měšťané přijewše k JKM“ prawili, žeby té moci nemèli, a žeby jim toho jich starší neporučili, a žeby to ještě prwé na swé starší wznésti chtěli; tu JKM' wyslyšew je se pány, opět přísně podruhé JM rozkázati jest jim ráčil, aby téhož Rachemberka, wšech wýmluw nechajíce, konečně propustili, a že JKM' ráčí jej w swú moc wzieti a wězením zawázati, a z čehožby jemu Mostšti měštěné, anebo kdo jiný, z čeho winu dá, že každému práw býti má před JKM“. Actum anno et die ut supra, praesentibus ut supra.

Strana 269
w králowstwí Českém, r. 1472. 269 11. Mezi Janem Štěpanowcem z Wrtbí a Janem Zmrzlíkem ze Swejšína. 1472, 7 Juli. Anno domini MCCCCLXXII, f. III post festum S. Procopii. W té při, kteráž jest mezi panem Janem Štěpanowcem z Wrtby s jedné, a Janem Zmrzlíkem z Swejšína s strany druhé, KM i páni wyslyšewše jich obojích žalobu i odpor, takto jest jim rozkázáno: Najprwé, aby obojí řečí i skutkem pokoj zachowali pod tiem záwazkem, jakož zawázáni jsú; a což se toho pobránie a spá- lenie dotýče s obau stranů, aby obojí stáli w středu na suché dni najprwé příští, každá strana se wšemi potřebami swými a duowody a odwody, a tu JKM' ráčí je wyslyšeti, a jim o to sprawedliwý konec učiniti. I také rozkázáno jest, aby ty, kteréž jest pan Štěpanowec winil, žeby jemu zámek jeho Staré Sedlo zlezli, aby jemu Janowi Zmrzlíkowi dal popsány, a on Jan Zmrzlík aby je postawil na týž den a čas před JKM“; a kteréž jest také pan Štěpanowec zjímal služebníky Janowy Zmrzlíkowy, aby je obešle jim wěděti dal, aby také na již psaný čas stáli před JKM“. Také jest rozkázáno, aby toho sbožie wiece nehubil, lesuow nemýtil ani rybníkuow lowil, kteréžto přislušeji k tomu zámku Starému Sedlu; také aby fe- drunkuow žádných nečinili proti sobě. A jestli žeby w tom času kterému se z nich která škoda stala od jich služebnikuow, buďto panu Štěpanowcowi, nebolito Janowi Zmrzlíkowi, a který z nich práwa žádal, má jemu práwa přieti; a pakliby se w tom času přátelsky smluwiti mohli, že jim toho JKM“ rád přeje. Actum anno et die ut supra, praesentibus domino Wilhelmo de Rizmberk et Rabí, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic supremo castellano Pragensi, Cen- kone de Klinštein, procuratore regio, Nicolao de Lanštein, supremo notario regni Bohemiae, Paulo de Jenštein dicto Skalský, Samuele de Hrádek, camerario regni Bohemiae, Bierka de Násilé et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum assistentium. 12. Mezi Lwem z Rožmitálu spolu se Zdeňkem ze Šwamberka, a mezi Oldřichem z Hradiště. 1472, 29 Jan. Anno domini MCCCCLXXII°, f. II post festum S. Johannis baptistae. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi panem Lwem z Rožmitálu, najwyšším hofmistrem králowstwí Českého, a panem Zdeňkem ze Šwamberka s jedné, a panem Oldřichem z Hradiště s strany druhé, KM a páni wyslyšewše je obojie, i rozká- záno jest jim, aby přátely s obú stranů wydali, a ti přietelé aby tu wěc mezi nimi srownali a je smluwili; a pakliby ti jich přátelé o to smluwiti nemohli, tehdy aby

Strana 270
270 Nálezy saudu komorního obojí stáli w pátek na suché dni najprwé příští s těmi se wšemi potřebami, buďto s swědomím, nebolito s jinými wěcmi jim potřebnými, čehožby která strana potře- bowala, a JKM ráči je slyšeti a sprawedliwě mezi nimi učiniti. Actum anno et die ut supra, praesentibus ut supra. 13. Mezi Dobroničkau a Přibíkem Tluksau. 1472, 7 Oct. Anno domini MCCCCLXXII°, f. IV ante festum scti Dionysii. W té při, kteráž jest mezi Dobroničků s jedné a Přibíkem Tluksú s strany druhé: jakož JKM pokládal jest jim roky prwé, druhé i třetie, tu jest on Dobro- nička wždy stáwal, a on Přibík maje státi, jsa zde w Praze, i nestál a pryč od- jel; potom čtwrté naposledy byl jest přes práwo obeslán listem JM“, aby před JM“ stál, anebo aby někoho od sebe s plnú mocí poslal: tu jest opět nestál, ani koho od sebe poslal; a tu jest bylo Králowu M“ powědieno: jestli žeby již nestal, že JKM' neráčí toho déle na sobě držeti, než podlé práwa se zachowati, a on tiem Přibík pohrdal a nestál, a druhá strana wolala na práwo. A tu pak KM dal jest Dobroničkowi za prawé w té při, a ty škody, kteréž sú se staly od Přibíka Tluksy jemu Dobroničkowi, bude powinen jemu Dobroničkowi to oprawiti. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra. 14. Mezi Rachemberkem a Hanušem Šenkem spolu s Němcem z Míšně. 1472, 15 Oct. Anno domini MCCCCLXXII°, f. V post festum S. Dionysii. W té při, kteráž jest mezi Rachemberkem s jedné, a Hanušem Šenkem a Němcem z Míšně s strany druhé: jakož již jmenowaní Hanuš Šenk a Němec z Míšně winili sú Rachemberka, kterakby jim některú sumu peněz i také střiebra wzal na swobodné silnici, a on Rachemberk prawil jest, žeby to učinil z rozkázaní KM“ a kněze Jindřicha, aby wen stříbro z země wozeno nebylo oc.; i powědieno jest Rachemberkowi, že se JKM ani páni nepamatují w tom rozkázaní, a by pak i knieže Jindřich rozkázal, neměl jest toho učiniti. I rozkázano jest KM“ a pány takto: poněwadž on Rachemberk zná se, žeby wzal LX � a ne wíce, aby těch LX I dal a zaplatil již psaným Hanušowi Šenkowi a tomu Němci z Míšně, a to ten den po nowém létu, a to jim má uručiti. Také jest týmž powědieno, zdáli se jim téhož Rachemberka z wiece winiti, že jim JKM jiný rok toho položiti ráčí, a to JKM“ mají dáti wěděti. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra.

Strana 271
w králowstwí Českém, r. 1472. 271 15. Mezi Mikulášem z Landšteina a Mikulášem Wrbíkem z Tismic. 1472, 19 Nov. Anno domini MCCCCLXXII, f. V die S. Elisabeth. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi panem Mikulášem z Lanšteina, najwyšším písařem desk zemských králowstwie Českého s jedné, a panem Miku- lášem Wrbíkem z Tismic s strany druhé, což se dotýče rybníka Dolaneckého, o kterýžto jest byla mezi nimi ruoznice, neb toho rybníka diel hráze i zatopením do- týká se diel i gruntuow téhož Mikuláše Wrbíka: tu JKM' wyslyšew je obojie, takto jest mezi nimi ráčil rozkázati: poněwadž on pan Mikuláš toho rybníka nedělal jest, ale prwní držitel Prokop Wyhnanský někdy ten rybník dělal s wolí téhož Miku- láše Wrbíka, jakož toho sám týž Mikuláš Wrbík neodpierá, i rozkazáno jest KM“ takto, aby on pan Mikuláš z Lanšteina oddal dědinami třetinú wýše tu Dolanského sbožie jemu panu Mikulášowi Wrbíkowi, a to jest poručeno JM“ purkrabí hradu Pražského panu Kapúnowi, a k němu přidáwá pana Jeronyma z Kocněwic a Petra Klučowského, a což ti wyměřie, na tom aby obojie strana přestala; a král JM' jmenowanému Wrbíkowi ráčí to dskami zemskými utwrditi k dědictwí, a též zasě jmenowaný Wrbík to, což ostane jeho po témž rybníku, má JM“ k komoře a k zá- duší dskami utwrditi. Což se pak dotýče cesty, kteráž prawi se žeby hrází sešla, o tom také též se rozkazuje: cožby ti swrchujmenowaní mezi nimi wyřkli a rozká- zali, aby též na tom přestali. A co se pak dotýče ruoznice, kteráž jest mezi týmiž stranami o wodu spádní s polí Lemuzských a odjinud, k kteréžto wodě struhy zdělány jsú, i také některé zahražowány, a také což se dotýče mezí lesních, o kteréž jest také mezi nimi ruoznice: o ty o wšecky wěci KM“ a pány týmž oso- bám jest poručeno, aby oni čas a den jim o to jmenowali, a k témuž dni aby obojí lidi staropamětnie a sobě potřebné zpuosobili, a cožby jmenowané osoby mezi nimi rozeznali wedlé swědkuow jich a jim rozkázali, aby obojí strana na tom pře- stala a tak se zachowala; pakliby z těch osob který býti nemohl pro kterú pří- činu, ale kterého aneb které jiné JMK ráčilby jmenowati, na těch má přestáno býti tím wším obyčejem, jakož swrchu dotčeno jest. A což se pak dotýče winěnie, kterýmž jest winil jmenowaný Mikuláš Wrbík, žeby w krčmě již jmenowaného pana Mikuláše člowěk jeho byl raněn a oblúpen, a žeby jemu to nebylo opraweno, a žeby někteří jiní, jakožto Brodští měštěné a Markwart z Hrádku, podáwali se k oprawě, při tom od strany jest tázán: žalowal-li jest kdy a žádal oprawy, i po- wěděli že nic. O tom KM se pány takto rozkazuje, aby on pan Mikuláš, žádal- liby toho on Wrbík k oprawě, a koho by jmenowal, aby súd byl osazen, a k tomu aby se súdem na jeho sboží o to sprawedliwé stalo; pakliby se nezdálo straně od-

Strana 272
272 D. IX. Nálezy saudu komorního porné toho přijíti, wyššie práwo, kdež to sbožie béře, nemá straně hájeno býti Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis Wilhelmo juniore de Rizmberk et Rabi, supremo camerario regni Bohemiac, Johanne de Janowic dicto Jenec supremo burgravio Pragensi, Čenkone de Klinštein, procuratore regio, Paulo de Jenštein, dicto Skalský, Johanne de Wrtba dicto Stèpanowic, Samuele de Hrádek pro tunc camerario regni Bohemiae, Bierka de Násilé et quam plurimorum aliorum assistentium. 16. Mezi Čeňkem z Klinšteina a Šumburkem, a mezi Janem Štěpanowcem. 1472, 9 Dec. Anno domini MCCCCLXXII, f. IV post festum S. Nicolai. W té při, kteráž jest mezi panem Čeňkem prokuratorem KM“ a panem Šumburkem na Žebráku s jedné, a panem Janem Štěpanowcem s strany druhé, o to což se cla Žebráckého dotýče, tito swědkowé wyznali takto: It. prwní swědek Wawřinec, řečený Kmoch z Žebráku, wyznal toto, kterak starý Hořowský mluwil jest s panem Hanušem z Kolowrat, a prosil jest jeho ja- kožto šwagra swého, aby jemu clo z Hořowských lidí propustil a jeho nebral, a on že jest řekl, že toho učiniti nesmie a prawě, že to wèc jeho nenie, než že jest to wěc králowská; a tak potom skrze takowú prosbu dopustil jest jemu toliko do swé wuole, aby nedáwali, ale wšickni lidé z Hořowic, kteříž sú z Prahy jeli, dáwali se wšeho clo krom obilé. It. druhý swědek Mikuláš polesní wyznal toto, že pan Jan purkrabie prwni, potom druhý Zdeněk, a třetí Jikeléř, a potom pan Hanuš z Kolowrat tak prawil, že za těch wšech bráno jest clo od lidí Hořowských. Také jest prawil, že když byl pan Burian poručníkem sirotkuow páně Hořowského, přijel ku panu Hanušowi a prosil jeho prwé, druhé i třetí o též clo, a on k prosbě jeho i také jiných dobrých lidí odpustil jest týmž lidem Hořowským, aby nedáwali cla, a to toliko do swé wuole, a on pan Burian dal jemu za to sud wina; a což se dotýče obilé, o tom prawil, že newie, by co dáwáno bylo. 17. Mezi Jaroslawem Dubským a bratřími jeho, a mezi měštkami Nowoměstskými. 1472, 10 Dec. Anno domini MCCCCLXXII°, f. V post festum S. Nicolai. W té při, kteráž jest mezi panem Jaroslawem Dubským a bratřími jeho s jedné, a měštkami Nowoměstskými s strany druhé: jakož sú měštky Nowoměstské

Strana 273
w králowstwí Českém, r. 1472. 273 winily pana Jaroslawa, žeby jich statek byl pobrán na jeho zámky, pan Jaroslaw jest toho odpieral a prawě, že nic se jest nestalo jim škody žádné na jeho ižádný zámek; tu KM a páni wyslyšewše jich žalobu i také odpor, rozkázáno jest takto: aby on pan Jaroslaw toho úředníka swého, kterýž jest na Jablonném, postawil jeho před Jeho KM“ w sobotu na suché dni najprwé příští: také rozkázáno jest panu Jaroslawowi, aby se tiem kramářem ujistil, kteréhož sú již psané měšťky winily, a což by ještě toho statku jich bylo u téhož kramáře, aby nebyl roztrhowán ani utracowán, a což jest utratil, aby to zasě shromáždil. Actum ut supra. 18. Mezi Mikulášem Běščínem a Častolorem. 1472, 19 Dec. Anno domini MCCCCLXXII, sabbato ante festum S. Thomae apostoli. W té při, kteráž jest mezi Mikulášem Běščinem s jedné, a Častolorem s strany druhé, KM a páni wyslyšewše je, odložili jim až do sněmu o božiem křtění příštiem; a jakož on Mikuláš měl swědomie listownie, i rozkázáno jest jemu, aby k témuž času měl swědectwie osobnie, a w tom času aby řečí i skutkem po- koj zachowali. Také powědieno jim, mohli-liby se w tom času přátelsky smluwiti, že jim toho KM a páni rádi přejí. Actum anno et die ut supra. 19. Mezi pány Dubskými a obywateli Pražskými. 1472, 20 Dec. Anno domini ut supra, dominico ante festum S. Thomae ap. W té při, kteráž jest mezi pány Dubskými s jedné, a obywateli Pražskými s strany druhé, o to což se dotýče škody a pobránie statku jich: jakož sú páni Dubští k rozkázaní JM“ postawili úředníka swého z Jablonného a kramáře z Lipého, kterýmžto již psaní obywatelé winu dáwali: tu KM' a páni wyslyšewše obojí stranu, rozkázáno jest pánuom Dubským, aby se jimi ujistili, a o sněmu najprwé příštiem aby zasě postaweni byli, a ten kramář aby ty šlojieře u něho pozuostalé aby s sebu přinesl. A také XM k temuž dni rači obeslati pana Christofora Dèčin- ského, aby úředníka swého z Benešowa a Prchlici člowěka swého na týž čas po- stawil, a tu JKM' ráčí je slyšeti. Actum anno et die ut supra.

Strana 274
274 D. IX. Nálezy saudu komorního 20. Mezi Strašníckým a Malešickým. 1473, 30 Jan. Anno domini MCCCCLXXIII, sabbato post conversionem S. Pauli. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi Strašnickým s jedné a Malešickým s strany druhé: jakož jest mezi nimi nesnáz o wodu spádní, páni radda wysly- šewše obojí, i rozkázáno jest jim bez rozsudku takto: aby ta woda spádní před se šla, jakož jest za staradáwna těmi spády šla a tekla bez překážky. A kdyžbykoli sněm walný weliký byl, a strany již psané rozsudku by žádali, tehdy při tom sněmu mají slyšeni býti wedlé potřebnosti, a tu pak což které straně rozkázáno bude, aby se w tom tak zachowala. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra. 21. Mezi opatem Grynheimským a Fridrichem Šumburkem. 1473, 11 Febr. Anno domini MCCCCLXXIII, f. V post festum Scholasticae. W té při, kteráž jest mezi knězem opatem z Grynheimu s jedné, a panem Fridrichem Šumburkem s strany druhé: jakož jest jim byl rok položen, aby stáli před JKM“, tu jest již psaný kněz opat stál před JKM“, a okázal jest sprawedlnost, kterúž má, listy císařské i také králowské slawných pamětí předkuow, ale pan Šumburk jest nestál k roku položenému: i powědieno jest témuž knězi opatowi, že JKM téhož pana Šumburka ještě obeslati ráčí, aby ukázal sprawedlnost swů, kterúž se prawí mieti; také že témuž pánu Šumburkowi JM rozkázati ráčí, dokudž by ta wěc mezi nimi rozeznána nebyla, aby jeho kněze opata a jeho lidi na po- koji nechal, a na ně wiece nesahal. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra. 22. Mezi pány a zemany kraje Žateckého a mezi měšťany Žateckými. 1473, 15 Mart. Anno MCCCCLXXIII°, f. II post Reminiscere. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi pány a zemany kraje Žateckého s jedné, a měšťany Žateckými i jinými městy téhož kraje s strany druhé, o to, což se dotýče cla brání na wodě Ohři, KM s swů raddů wyslyšew je obojie, roz- kázáno jest jim, aby zasě stáli před JKM“ na suché dni letničnie najprwé příštie; také rozkázáno jest týmž pánuom a zemanuom, aby sprawedlnosti a listy swé, kte-

Strana 275
w králowstwi Českém, r. 1473. 275 réž by na to clo měli, aby to před JKM“ okázali, a což tu okáží, při tom JKM“ ráčí je zachowati každého z nich wedlé sprawedlnosti. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra. 23. Mezi Fridrichem Šumburkem a měšťany Kadaňskými. 1473, 17 Mart. Anno domini MCCCCLXXIII°, f. IV post Reminiscere. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi panem Fridrichem Šumburkem s jedné, a měšťany Kadaňskými s strany druhé, o to, což se platu zápisnieho do- týče, kterýžto má na témž městě Kadani o groš český w groší bránie, i powě- dieno jest KM“ a pány raddú takto: jakož u desk zapsáno jest, aby úroky, mýta, cla brána a dáwána byla groš český, w groši že jemu ini jinému nebrání se, aby téhož groše w groši nebral; ale proto kdožby lidem swým nebo jiným milost w tom okázati chtěl, to muož učiniti. A což se pak dědictwie dotýče, o to jest súd ne- byl, neb ta wěc dotýče se KM“. Actum anno et die ut supra. 24. Mezi Jiříkem z Stráže a Bohuší z Drahobudic. 1473, 18 Mart. Anno domini MCCCCLXXIII°, f. V post Reminiscere. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi panem Jiříkem z Stráže, naj- wyšším sudím králowstwie Českého s jedné, a Bohuší z Drahobudic s strany druhé: jakož jest Bohuše winil pana Strážského, žeby jeho Bohuši haněl, dotýkaje jeho na jeho cti a prawě, žeby nad ním zrádně, nepráwě a nešlechetně učinil; ale on pan Strážský znal se, žeby toliko řekl, že jest nad ním učinil nepráwě a nešle- chetně, a žeby jeho člowěku statek jeho pobral, an na něho žádné péče neměl, a také prawil, žeby dobrý nebyl aniž bude oc., a Bohuše toho odpieral, že jest o tom nic newěděl a prawě že jest to wěc wědomá, že sem w ty časy i doma nebyl, a že bohdá na mě nic prowedeno, bych co nepráwě a nešlechetně učinil, jakož pak dobře šíře řeči sú mezi nimi byly; tu KM a páni radda wyslyšewše je obojí, ráčil JM powědieti panu Strážskému: jakož jest jeho Bohuše dotýkal a prawě na něho, žeby nad ním nepráwě a nešlechetně učinil, že jest toho s duowodem nemluwil, ani co naň dowedl; a jakož prawil, žeby dobrý nebyl aniž bude, že JM' newie naň nic zlého, než že JMK má jej za dobrého ctného člowěka, a že JM' ráčil to milostiwě wážiti; ale přitom ráčil powědieti, aby se potom panu Stráž- skému i nižádnému jinému toho neudáwalo činiti, aby takowá haněnie neduowodná

Strana 276
276 D. IX. Nálezy saudu komorního před JM“ kdy byla, a žeby takowú wěc JM jináče wážiti ráčil. Pak což se toho pobránie dotýče, jakož jest pan Strážský winil Bohuši, jakož swrchu dotčeno jest, rozkázáno jest takto: aby on Bohuše člowěku páně Strážského to kázal nawrátiti, o čemž jemu wědomo jest, a o čemž by newěděl, to má zprawiti pod swů ctí a wěrú, že se ten wzatek a škoda, která se jest stala člowěku páně Strážského, že se jest nestala s jeho wolí ani wědomím. Actum anno et die ut supra, praesen- tibus dominis Wilhelmo juniore de Rizmberk, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic, supremo castellano castri Pragensis, Čenkone de Klinstein pro tunc procuratore regio, Paulo de Jenštein, Nicolao de Lanštein, supremo no- tario regni Bohemiae, Henrico de Klinštein dicto Mičán, Benešio de Weitmile mone- tario (in) Montibus Kutnis, Samuele de Hrádek, subcamerario regni Bohemiae, Bern- hardo de Násilé dicto Bierka, et quam plurimorum aliorum baronum et terrigena- rum assistentium. 25. Swědomí Mikulášowo Běščinského proti Častolorowi. 1473, 27 Mart. Anno domini MCCCCLXXIII°, sabbato ante Laetare. Toto jest swědomie Mikulášowo Běščinského proti Častolorowi. Toto jest wyznal Sigmund z Sebuzina, když jest přijel k Častolorowi na Piečinu, napomínaje jeho z některých wěcí, i prawil a wyznal jest, že jest widial, ani ženú dobytek fortnú nahoru a Piečinú, a ten byl dobytek Mikuláše Běščinského, a potom hned brzy sám Mikuláš s jinými dobrými lidmi po swém dobytku jest přijel. A to wzal k swé wieře, a k tomu prawil a řekl: jestli žeby toho přieti (chtěl), žeby naň to chtěl tak prowoditi, jakož(by) na dobrého člowèka slušelo. Swědomie druhé. Boreš z Komárowa wyznal toto: Když jest k němu k Boršowi přijel Mikuláš Běščinský, prose jeho, aby jemu pomohl zlodějuow honiti, kteřížto jemu zlodějsky dobytek jeho pobrali, i otázal jeho Boreš, měl-liby co s kým činiti? a on Mikuláš powěděl, že nic, než že jest jemu zlodějsky pobrán. A tak on Boreš a Mikuláš s swými lidmi i jinými ty zloděje honili; a když sú byli blízko od Piečiny, tehdy poslali sú swé lidi po šlaku, a oni šlakowali sú ten dobytek až nazad blízko k fortně, a oni na ně s húry střieleli; a potom ti lidé jich přišli zase k nim a prawili, žeby je šlakowali až k fortnè, a potom sbèhše jeho doluow na jich lidi, i zjímali je a wedli je na twrz, a potom Boreš a Mikuláš s jinými přijewše, ano jich lidí již nenie tu, kdež jich byli odjeli, i jeli k Častolorowi a mluwí k němu: pročby si nám lidi zjímal a my na tě péče žádné nemáme? a potom wida že jemu nic winni

Strana 277
w králowstwí Českém, r. 1473. 277 nejsú, i propustil ty lidi. A otázal Mikuláš Častolora a řekl jest k němu, ukázaw na dráby: wšickni-li jsú tito twoji? a on Častolor odpowěděl a prawil, žeby wšickni jeho byli; i řekl jest k němu Mikuláš: poněwadž se k nim znáš, ujisť se jimi, kterémužť z čeho winu dám, aby mi z toho práwi byli před JKM“. A hned po té se řeči rozjeli, a to wzal k swé cti a wieře, že se ty wèci tak dály. Swědomie třetie. Mikuláš z Lochowic wyznal jest též a prawil, že při té wèci s nimi byl, když sú ty zloděje honili, a pomohl jich honiti, jakož swrchu dotčeno jest, a ten také wzal k swé cti a wieře, že se to tak stalo. 26. Mezi Janem Dubským a bratřími jeho, a mezi Annau Wlkowau. 1473, 27 Mart. Anno domini et die ut supra. W té při, kteráž jest mezi pánem Janem Dubským a bratřími jeho s jedné, a paní Annú nebožce Wlkowú s strany druhé, KM a pani wyslyšewše je obojie, powědieno jest jim takto: jakož pan Jan Dubský s bratřími swými táhl se jest na sirotka Elšku nebožce Hořanského manstwim, i powědieno jest pánu Dubskému, poněwadž sirotek ten ještě let došlých nemá, že JKM' pánuom Dubským toho man- stwie w této mieře neodřieká ani přiřieká; a jakož paní Anna Wlkowa táhla se jest poručenstwím na téhož sirotka po swém muži nebožtíkowi Wlkowi, i powiedieno jest KM“ a pány paní Anně, že jest to poručenstwie již minulo, a toho sirotka komuž JKM' ráčie dáti, toho jich tajno nebude. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra. 27. Mezi Sigmundem Štosem a Janem Žirotinským. 1473, 18 Dec. Anno domini MCCCCLXXIII°, sabbato ante festum S. Thomae ap. (in Montibus Cutnis.) W té při a ruoznici, kteráž jest mezi panem Sigmundem Štosem s jedné, a panem Janem Žirotinským s strany druhé, JKM a páni radda JM“ wyslyšewše jich pře i odpory, rozkázáno jest jim od KM“ skrze pana Wiléma Rabského takto: aby obě straně stále před JKM“ w pátek o suchých dnech najprwé příští se wšemi swými potřebami a swědomím osobním, a k tomu stání jsú zawázáni obojí slibem pod swú ctí a wěrú do rozeznání jich té pře. A k tomu jest jim obojím rozká- záno, aby w tom času řečí i skutkem pokoj zachowali. Také panu Štosowi toto

Strana 278
278 D. IX. Nálezy saudu komorního jest wiece rozkázáno: poněwadž otec jeho k tomu účinku zná sě, z kteréhožto on Jan Žirotinský jeho Sigmunda Štose winil, aby otce swého k tomu držal, aby také na týž čas před JKM“ stál; a Žirotinskému také jest powědieno toto: jakož jest ukazowal listy swědomie, haněje jeho Štose, i rozkázáno jest, aby ten nebo ti, komuž se zdáti bude téhož Sigmunda Štose z čeho winiti, aby osobně před JKM“ stáli, a z čehož tu jeho Štose před JM“K winiti budú, má jim z toho práw býti. Praesentibus illustri principe Henrico de Minsterberg, comite Glacensi et domino in Poděbrada, domino Wilhelmo Juniore de Rizmberk et Rabí, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Postupic dicto Kostka, Čenkone de Klinštein, pro tunc procuratore regio, domino Paulo de Jenštein dicto Skalský, Nicolao de Lan- štein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Johanne de Chlum dicto Košm- berský, Henrico de Smiřic, Litwino de Klinštein, Petro Kdulinec de Ostromiř, Samuele de Hrádek, subcamerario regni Bohemiae, Bernhardo de Násilé, et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum. 28. Mezi Jencem z Janowic a mezi Štefanem a Oldřichem bratřimi Wrchotami. 1474, 19 Jan. Anno domini MCCCCLXXIIII°, f. IX post festum Priscae virginis. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi panem Janem Jencem z Janowic a na Peterspurce, najwyšším purkrabí Pražským, s jedné, a Štefanem a Oldřichem bratřími Wrchotami s strany druhé, o to což se psanie a titule dotýče: jakož již psaní bratří psali se z Janowic, a on pan Jenec odporen byl jim toho, a prawě, žeby se neměli odtud psáti, ale že by se měli psáti z Wrchotic jako jich před- kowé oc. KM a páni radda wyslyšewše je obojie, tuto wýpowèď mezi nimi uči- nili a rozkázali, aby oni již psaní bratřie Wrchotowé wiece se nepsali z Janowic, než aby se psali z Wrchotic; a chtějíli se psáti seděním na Janowicích, toho jim bráněno nemá býti. Také rozkázáno jest jim, aby ty wšecky nechuti, kteréž sú mezi nimi byly, ty wšecky aby mezi nimi minuly. Praesentibus dominis Wilhelmo de Rizmberk et Rabi, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Pernštein oc. Paulo de Jenštein, Jaroslao de Duba, Čenkone de Klinštein et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum. Actum anno ut supra. 29. Mezi Štefanem a Oldřichem bratřími Wrchotami, a mezi Janem Záhorkau. 1474, 24 Jan. Anno domini MCCCCLXXIIII°, f. II ante conversionem S. Pauli. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi Štefanem a Oldřichem bratřími

Strana 279
w králowstwi Českém, r. 1474. 279 Wrchotami s jedné, a Janem Záhorkú s strany druhé, o to což se dotýče sirot- kuow a poručenstwie nebožtíka Hynka Swatopolského: jakož on Záhorka chtěl jest poručenstwie obdržeti obdarowáním KM“, a oni Wrchotowé odpierali toho kšaftem nebožce Hynkowým, a prawiece, žeby týmž sirotkuom strýci byli oc. KM a páni radda wyslyšewše obojí stranu a wážiwše tu wěc: poněwadž Wrchotowé jsú strýci těm sirotkuom, i ráčili JichM poručenstwie přiřéci již psaným bratřím Wrchotám, tak jakož jim kšaft swědči. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis Leone de Rožmital, supremo magistro curiae regni Bohemiae, Wilhelmo juniore de Rizmberk et de Rabí, supremo camerario regni Bohemiae, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Paulo de Jenštein et de Skal, Benešio de Weitmile, magistro monetae Montium Cutnarum, Samuele de Hrádek, subcame- rario regni Bohemiae, Johanne de Rúpow, pro tunc magistro curiae. 30. Mezi Ilburkem a Mičanem, a mezi Tetaurem. 1474, 28 Jan. Anno domini MCCCCLXXIIII, f. VI post conversionem S. Pauli. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi panem Ilburkem a panem Mičánem s jedné, a Tetaurem s strany druhé, páni radda JKM“ wyslyšewše žalobu i odpor, to sú na KM wznesli; potom wrátiwše se od JKM“, i powěděli jim takto: že JKM" welmi nerád slyší takowé ruoznice, kteráž jest mezi nimi wznikla. Najprwé JKM" rozkázal jest jim, aby wespolek pokoj řečí i skutkem zachowali, a k tomu také rok jim obojím JM' pokládá, aby stáli we čtwrtek o sněmě nynie najprwé příštiem se wšemi potřebami swými, buďto s swědomím i s jinými wěcmi, kterážby strana čeho k swé wěci potřebowala, a tu JMK ráčí je slyšeti s raddú swú, a což za sprawedliwé bude, ráčí mezi nimi wyřéci. Také jest přitom powědieno od JM“, aby se slušně k sobě w řeči zachowali osoby nižšie k wyšším, a mluwili k sobě poctiwě, jakožby na to záleželo; pakliby toho nebylo, že JKM' neráčí toho žádnému trpěti. Také což se swědomie dotýče: jakož jest se obojie strana táhla na swě- domie panské, kteříž sú tehdy na poli při slawné paměti krále Jiřího byli, i po- wědieno jest jim od pánuow raddy JM“, že když k tomu času přijde, že sě chtie w tom tak pamatowati, a že chtie pro každého prawdu powědieti. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra.

Strana 280
280 D. IX. Nálezy saudu komorního 31. Mezi Samuelem z Hrádku a Viktorinem sirotkem po Waňkowi z Walečowa, a mezi Haškem Střížkem. 1474, 31 Jan. Anno domini MCCCCLXXIIII°, f. II ante purificationem beatae Mariae Virg. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi panem Samuelem z Hrádku, pod- komořím králowstwie Českého, a Viktorinem sirotkem nebožtíka Waňka z Wale- čowa s jedné, a Haškem Střiežkem s strany druhé: jakož jest jim byl rok polo- žen, aby před JKM“ stáli, tu jest pan Samuel stál sám osobně před JKM“ a jmé- nem Viktorina sirotka již psaného, hotow jsa wšecko učiniti, cožby wedle spra- wedlnosti učiniti měl, a téhož žádaje od Haška Střiežka, aby se jemu stalo, k če- muž s týmž sirotkem práwo má; ale Hašek Střiežek nestál jest, než poslal miesto sebe Mladotu z Weselice, Salawu a Jindřicha Horynu, a ti sú od něho powěděli, že nyní státi nemuože, než že státi chce kdyžby práwa šla, a že zemským súdem žiw býti chce. Tu JKM wyslyšew obojí stranu, ráčil jest takto powědieti: žeby to JM' rád widěl, by práwa zemská šla; ale poněwadž toho nynie býti nemuož, JKM“ hledě k tomu, by které ruoznice a neboli škody měly se dieti mezi JM“ pod- danými, i ráčil jest byl JM' rok prwní, druhý i třetí položiti, chtěje JM tu wěc mezi nimi srownati; ale Hašek Střiežek k žádnému roku položenému nestál. I ráčil jest ještě JMK témuž Haškowi z milosti swé přes práwo rok čtwrtý položiti, aby stáli o sněmu prwní čtwrtek w postě najprwé příští; a tu pak jestli žeby již týž Hašek Střiežek nestál, že JM'K témuž Samuelowi a již psanému sirotku ráčí při- réci, což za sprawedliwé bude. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis Leone de Rožmital, supremo magistro curiae regni Bohemiae, Wilhelmo juniore de Rizmberk et de Rabi, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic et Peterspurk, supremo burgravio Pragensi, Paulo de Jenštein et de Skal, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Sigismundo de Wartm- berk et de Děčin, Johanne Tečenský de Čečelic, Petro Břekowcone de Ostromeč, Bernhardo Bierka de Násilé, cubiculario regio, et quam plurimorum aliorum baro- num et terrigenarum. 32. Mezi měšťany Nimburskými a mezi Wáclawem Twochem a manželkau jeho. 1474, 31 Jan. Anno et die ut supra. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi měšťany Nimburskými s jedné, a Wáclawem Twochem a manželkú jeho s strany druhé, KM a páni radda JM“ wy- slyšewše obojí stranu, i rozkázáno takto: aby on Wáclaw Twoch s manželkú swú

Strana 281
w kratowstwie Ceském, r. 1474. 281 wedle desk ten dwuor Syrowátku držel a požíwal bez překážky již psaných měšťan. Také jest powědieno, což se rychty a mlýnu dotýče i jiných wěcí, ti listowé la- tinští aby česky wyloženi byli, a potom kdyžby jim JKM týden napřed wěděti dal, tu aby před JKM“ stáli, a tu jim JM' ráčí konec a miesto učiniti. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra. 33. Mezi Chwalem z Protiwina a Benešem Buřenickým. 1474, 31 Jan. Anno et die ut supra. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi Chwalem z Protiwína s jedné, a Be- nešem Buřenickým s strany druhé, páni radda JKM“ wyslyšewše jich žalobu i od- por, to na JM' wznesli; i powědieno jest jim od KM“ skrze pana Kapúna purkrabí hradu Pražského: aby přátely s obú stranů wydali, a ti aby je o to smluwili; a pakliby jich přátelé smluwiti nemohli, tehdy rozkázáno jest jim, aby stáli o sněmě prwní čtwrtek u postě, a tu JMK s raddú swů ráčí je slyšeti a rozsudek ráčí mezi nimi učiniti wedle sprawedlnosti. Actum anno et die ut supra, praesentibus domi- nis ut supra. 34. Mezi Jindřichem Oseckým a knížaty Míšenskými. 1474, 24 Febr. Anno domini MCCCCLXXIIII°, f. V die S. Mathiae apostoli. Jakož jest byl rok položen panu Jindřichowi Oseckému o to, což se do- týče hradu Oseku sstúpenie, jakož bylo jest umluweno, aby stál před JKM“ o sněmu obecniem, kterýžby najprwé položen byl, a k tomu času měla sú také kniežata Míšenská raddy swé poslati; a z čehožby táž kniežata anebo raddy týchž kniežat téhož Oseckého winili, aby jim z toho před JKM“ práw byl: tu jest týž pan Jindřich Osecký stál, oswědčuje se k roku položenému, a tu chtěje práw býti, z čehožby jemu wina dána byla; ale od kniežat Míšenských žádný jest nestál. Ac- tum anno et die ut supra. 35. Mezi Samuelem z Hrádku a z Walečowa a Viktorinem z Walečowa a z Opočna, a mezi Haškem Střížkem z Lužan. 1474, 26. Febr. Anno domini MCCCCLXXIIII°, sabbato ante dominicam Invocavit. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi panem Samuelem z Hrádku a 36

Strana 282
282 D. IX. Nálezy saudu komorního z Walečowa, podkomořím králowstwi Českého, a Viktorinem z Walečowa a z Opočna, společníkem téhož Samuele, s jedné, a Haškem Střiežkem z Lužan s strany druhé, o hrad Opočen s jeho příslušnostmi, JKM' chtěje rád aby ty wèci mezi nimi k srownání a k konci přiwedeny byly, i pokládal JKM rok témuž Haškowi s již psaným Samuelem a Viktorínem společníkem téhož Samuele, aby před Jeho KM“ stáli, a jeho Haška k tomu jest obeslati ráčil wiece než třikrát, a to i přes práwo, a již psaný Samuel na miestě swém i také na miestě již psaného společníka swého wždy jakožto poslušný stál jest před JKM“, a týž Hašek jakožto neposlušný nestál jest před JM“; potom týž Samuel prosil JM“, aby jej a společníka jeho w tom opatřiti ráčil, poněwadž týž Hašek swéwolně k JM“ obeslání a rozkázaní s ním před JM“ státi jest nechtěl, tolikrát jsa obeslán, aby JM'K jim ráčili práwo řéci a po- wědieti, co w té wěci za práwo jest. Protož JKM' s raddú swú tu wěc před se wzewše a pilně rozwážiwše, i ráčil JM' s raddú swú powědieti již psanému Sa- muelowi a Viktorinowi společníku jeho, a za práwo řéci, tak že již psaný Samuel a Viktorín plné práwo sú obdrželi proti témuž Haškowi k hradu Opočnu i ke wšem jeho příslušnostem; a již psaný Hašek, ač měl-li jest které práwo k tomu, to jest swým nestáním, a nezachowaw se wedle JM“ rozkázanie a obsílanie, ztratil a propadl nynie i po wěčné časy budúcie. Actum anno et die ut supra, praesen- tibus judicio regiae majestatis istis infra scriptis: illustrissimo principe domino Hen- rico duce Minsterbergensi et comite in Glacz oc., Wilhelmo juniore de Rizmberk et in Rabi, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic et Petrspurk, supremo burgravio Pragensi, Georgio de Stráž, supremo judice causarum regni Bohemiae, Johanne dicto Towačowský de Cimburk, Henrico de Kunštat et Jewišo- wic, Georgio et Johanne fratribus de Duba, Christophoro et Sigismundo fratribus de Wartmberk et in Děčin, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Čenkone de Klinštein, procuratore regio, Johanne de Postupic dicto Kostka, Paulo et Henrico fratribus de Jenštein, dictis Skalšti, Johanne de Košm- berk, Bořita de Martinic, Sigismundo de Wartmberk in Berkštein, Leonardo de Gutstein, Wilhelmo de Ilburg. 36. Mezi Purkartem a Krištofem bratřími Oppli z Fictum, a mezi Mikulášem Kyčerau a Hynkem Knoblochem. 1474, 9 Mart. Anno domini MCCCCLXXIIII°, f. IV post translationem S. Wenceslai. W té při a ruoznici, kteráž mezi pány Oppli Purkhartem a Chrištoſem bratřími z Fictum s jedné, a Mikulášem Kycerů a Hynkem Knoblochem s strany druhé: jakož jest byl jim obojím od KM“ rok položen, aby stáli před JKM“ w prwní

Strana 283
w králowstwí Českém, r. 1474. 283 pátek w postnie suché dni, jakož on Kycera a Knobloch byli sú narčeni od téhož Krištofa Opple, žeby nad ním a bratrem jeho nepráwě a nešlechetně učinili, aby se z toho nároku wywedli; a zasè také, žeby týž Kycera a Knobloch některé wěci hanliwé mluwili a psali o otci jich oc.; a k tomu roku swrchupsanému byle sta obě straně zawázaně slibem pod swů ctí a wěrů, aby stáli w pátek o suchých dnech a nikam neodjiežděli, lečby prwé o to konec a miesto skrze rozsudek KM" wzali; pak když sú stáli na již psaný čas obojí opowiedajíce se, tu jest jim od KM“ powědieno, že slyšáni býti nemohú pro některé pilné zemské potřeby; a tu JM'K rozkázal jest jim obojím pod týmž záwazkem, aby žádný z nich nikam neod- jiežděl, než aby stáli před JKM“ w úterý příští. Tu tíž Opplowé stáli opowieda- jíce se před JKM“ a pány raddú s swými duowody a odwody, chtiece tomu dosti učiniti, což jest jim rozkázáno; ale Kycera ani Knobloch sú nestáli. A tu jest již psaným Oppluom powèdieno od KM“, že jest ještě ten den neminul: jestli že ještě stanú, to jich tajno nebude; pakli nestanú, že také jich tajno nebude. A když ten den nestáli, tehdy JKM' odložil jest roku do středy druhého dne, a tu JMK ráčil jest powědieti: jestliže nestanu, že JM'K s pány raddú ráčí wyřéci, což za sprawedliwé jest. Tu opět swrchudotčení Opplowé stáli sú k rozkázaní KM“, ho- towi jsúce s swými duowody a odwody to wšecko učiniti, což jim od KM“ a pá- nuow raddy rozkázáno jest; ale Mikuláš Kycera a Hynek Knobloch nestáli sú, a tu JMK s raddú swů ráčil jest Oppluom powiedieti, že sú tomu slibu swému a záwazku a swé cti dosti učinili, jako na dobré lidi sluší; ale oni již psaní Ky- cera a Knobloch tomu zawázaní a slibu a swé cti neučinili sú dosti. Tu při tom tíž Opplowé také prosili sú KM“ a pánuow raddy, chtějíce se z toho wyměřiti, což sú o nich již psaní Knobloch a Kycera mluwili a rozpisowali; tu jest jim od KM" a pánuow powědieno, že toho potřebie nenie, a že JKM i také páni radda toho na ně newěřie, než že JKM a páni radda mají (je) za ctné dobré lidi, kteříž od otce swého swé cti dosti činie, a zwláště nařekše je, a jsúce k tomu zawázani swů ctí a wěrů k dostáni duowodu, i nestáli sú. Actum anno et die ut supra, prae- sentibus judicio regiae majestatis dominis infra scriptis: illustri principe et domino Henrico duce Minstrbergensi, comite Glacensi oc. et istis dominis: Johanne de Janowic et in Petrspurk, supremo burgravio Pragensi, Paulo de Jenštein, dicto Skalský, Henrico de Jenštein, Samuele de Hrádek et in Walečuow, subcamerario regni Bohemiae, Johanne de Rupow, pro tunc magistro curiae regalis, Bernhardo Bierka de Násilé, cubiculario regiae majestatis, et quam plurimorum aliorum terri- genarum.

Strana 284
284 D. IX. Nálezy saudu komorního 37. Mezi Janem z Janowic na Petrspurce a Kateřinau z Sautic. 1474, 15 Mart. Anno domini MCCCCLXXIIII, f. III post festum S. Gregorii. W té při, kteráž jest mezi panem Janem z Janowic na Petrspurce, naj- wyšším purkrabí Pražským, s jedné, a paní Kateřinú z Sútic manželků nebožtíka pana Jetřicha Chlumecského s strany druhé, KM a knieže JM a páni radda wy- slyšewše obojí stranu, i powědieno jest jim od KM“ takto: žeby JKM' rád ihned o to konec učinil, ale nechtěje JM, by se které straně w čem ukrátilo, JM' ráčí rchtíti) widěti ten list daný od pana Ješka z Dubé panu Jetřichowi, skrze kterýžto ta wěc by mohla rozeznána býti. I žádal jest JKM' i rozkázal panu Janowi z Cim- burka Towačowskému, poněwadž ten list w moci swé má, aby jej k té potřebě a k ohledání přinesl, a potom zasě w swú moc wzal; a k tomu obojím položen jest jim rok, aby stáli před JKM“ w pátek o suchých dnech letničních najprwé příštích. Přitom jest jim powědieno, mohli-li by se w tom času přátelsky smluwiti, že jim toho KM, knieže M a páni radda rádi přejí. Actum anno et die ut supra, prae- sentibus judicio regiae majestatis principe et dominis infra scriptis : illustri principe et domino Henrico duce Minstrbergensi, comite Glacensi oc. et istis dominis infra scriptis: Wilhelmo de Rizmberk et in Rabí supremo camerario regni Bohemiae, Henrico de Kunstat et Jewišowic, Paulo de Jenštein dicto Skalský, Cenkone de Klinštein, pro tunc procuratore regio, Henrico de Jenštein dicto Skalský, Johanne de Rúpow, pro tunc magistro curiae regalis, Litwino de Klinstein et quam pluri- morum aliorum nobilium. 38. Mezi knížetem Mikulášem Opolským a Sigmundem Štosem z Kúnic. 1474, 16 Mart. Anno domini MCCCCLXXIIII, f. IV post festum S. Gregorii. W té při, kteráž jest mezi kniežetem Mikulášem Opolským s jedné, a pa- nem Sigmundem Štosem z Kúnic s strany druhé: jakož on kněz Mikuláš poslal maršalka swého, a ten jest w tom poselstwí neměl plné moci od téhož kněze Mi- kuláše: i slíbil jest za téhož kněze Mikuláše oswiecené knieže Jindřich JM' a Jan Žirotinský na zdrženie wýpowědi, kterážby mezi stranami wyrčená byla, že to kněz Mikuláš má w skutku zdržeti a zachowati; a kdyžby týž knèz Mikuláš list swuoj poslal, plnú moc týmž listem dáwaje pod swú pečetí, a že slibuje to zdržeti a zachowati, cožby skrze KM a pány raddu JM“ mezi nimi wyřčeno bylo: tehdy on knieže Jindřich JM i také Jan Žirotinský toho slibu prázdni budů. Actum anno et die ut supra, praesentibus ut supra.

Strana 285
w králowstwí Českém, r. 1474. 285 39. Mezi Sigmundem Štosem a Janem Žirotinským. 1474, 16 Mart. Anno domini MCCCCLXXIIII, f. IV post festum S. Gregorii. W té při, kteráž jest mezi panem Sigmundem Štosem s jedné a panem Janem Žirotinským s strany druhé, KM“, knieže Jindřích JM' a páni radda wysly šewše jich pře i odpory, tu jest jim powědieno: žeby JKM' rád hned jim o to konec učiniti ráčil, ale JM'K hledě k tomu, aby se žádné straně neukrátilo, JM ráčil jest rozkázati čísti prwnie rozkázanie; i rozkázáno jest, aby zase stáli pod týmž záwazkem, poněwadž sú obě straně toho neučinile, což jest jim bylo prwé rozkázáno, a to w pátek o suchých dnech letničních najprwé příštích, se wšemi potřebami swými, což jest komu potřebie, a swědomím osobnim, tak jakož jim bylo prwé rozkázáno. Také jest rozkázáno témuž panu Štosowi, aby otce swého na týž čas postawil, a tu JKM' ráčí je slyšeti, a konec sprawedliwý jim o to uči- niti. A přitom jest jim obojím rozkázáno, aby řečí i skutkem pokoj zachowali. A což se dotýče nařečenie otce jeho Žirotínského o město Uničow, jakož jest on pan Štos některé listy okazowal dotýkawé otce jeho, ale on jmenowaný Štos toho jest na něho neprawil; a on Žirotinský okázal jest listy vidimus pod pečetí kněze Viktorinowů i jiných dobrých lidí, jakož pak týž vidimus okázal jest, že on otec Žirotinského byl jest narčen od pana Pawla bratra pana Sowinského, že jest se z toho práwě wywedl řádně před dobrými lidmi, jakož pak téhož bratra w jmeno- waném vidimus i jiných dobrých lidí jest okázalo (sic). A poněwadž on Štos na něho toho neprawil, ani wedl, i powědieno jest KM“, knížetem a pány raddú JM“, že on Žirotinský tomu swému weywodu, poněwadž on Štos jeho nenařekl, dosti jest učinil; a protož rozkázáno jest obojí straně, aby o to pokoj měli. Actum anno et die ut supra, praesentibus judicio regiae majestatis principe et dominis infra scrip- tis: illustri principe Henrico duce Minstrbergensi, comite Glacensi oc. Wilhelmo ju- niore de Rizmberk et in Rabi, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic et Petrspurk, supremo burgravio Pragensi, Georgio de Stráž, supremo judice causarum regni Bohemiae, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Cenkone de Klinštein procuratore regio, Paulo de Jenštein dicto Skalský, Leonardo de Gutštein, Henrico de Jenštein, Johanne de Rúpow, magistro curiae regalis, Bohušio de Drahobudic, Alexandro dicto Kapún capitaneo castri Pragensis, et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum.

Strana 286
286 D. IX. Nálezy saudu komorního 40. Mezi knížetem Mikulášem Opolským a Sigmundem Štosem z Kúnic. 1474, 18 Mart. Anno domini MCCCCLXXIIII°, f. VI post festum Gerdrudis. W té při, kteráž jest mezi kniežetem Mikulášem Opolským s jedné, a pa- nem Sigmundem Štosem z Kúnic s strany druhé, KM a páni radda JM“ wysly- šewše jich žaloby i odpory, což se dotýče zápisu slawné paměti krále Jiřieho, kte- rýžto on Sigmund Štos ukazowal před JKM“ oc., tu JKM' a páni radda JM“ powě- děli jemu panu Štosowi, že těch wsí, který(ch)žto w držení jest, ani jemu se při- řiekají ani odřiekají w této mieře, než toliko aby ty wsi držel, kteréžto w swém zápisu zejména zapsány má. A což se jiných wěcí dotýče, o něž také ruoznice jest mezi nimi, JKM pokládá jim o to rok před kněze Hanuše Ratiborského, kdyžby jim o to rok položil, aby před ním stáli; a on budeli je moci, aby je přátelsky smluwil; a pakliby tu o to smluweni nebyli, tehdy kdyžby JKM jim dal čtyry ne- děle napřed wěděti, aby zasě stáli před Jeho KM“. Přitom také rozkázáno: wězně kteréž s obú stranú mají, těm aby roky dali, dobrým lidem na čest a na wieru, a jiné na rukojmě. A což se také dotýče kniežete Jindřicha s týmž Sigmundem Štosem, jakož jest mezi nimi ruoznice, též jest také rozkázáno, aby o tu swú při stáli před již psaným kniežetem Ratiborským, budůli moci o to přátelsky smluweni býti; pakliby smluweni nebyli, tehdy aby též zase stáli před JKM“, ja- kož swrchu dotčeno jest. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut habetur prius. 41. Mezi Janem z Janowic a na Petršpurce a Jindřichem Míčanem z Klinšteina. 1474, 21 Mart. Anno domini MCCCCLXXIIII, f. II post festum Gerdrudis. W té při, kteráž jest mezi panem Janem z Janowic a na Petrspurce oc. s jedné, a panem Jindřichem Mičanem z Klinšteina s strany druhé, což se listu dotýče, KM a páni radda JM“ wyslyšewše obojí stranu, wypowědieno jest KM“ a pány raddů JM“ takto: že se ta wěc netoliko jich stran dotýče, ale wšie zemè; i odložena jest ta pře až do sněmu obecnieho, a tu jest rozkázáno panu Mi- čánowi, aby tiem listem nebylo upomínáno ani ležáno do toho času, ažby ta wěc mezi nimi rozeznána byla. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra oc.

Strana 287
w králowstwi Českém, r. 1474. 287 42. Mezi Lwem z Rožmitálu a Kateřinau z Pecky. 1474, 21 Mart. Anno 1474 f. Il ante annunciationem beatae Mariae Virginis. W té při, kteráž jest byla mezi Lwem z Rožmitálu, najwyšším hofmistrem králowstwi Českého, s jedné, a Kateřinú z Pecky, někdy manželkú nebožce Proti- wowů s strany druhé, o zápis na Pecku s jeho příslušenstwím: jakož jmenowaná Kateřina prawila se práwo mieti k šesti tisícuom podlé desk, a jmenowaný Lew prawil, že nemá práwa než toliko ke třem tisícuom, lečby prwé pán buoh (neu- chowal) sirotkuow Protiwowých a jejie Kateřiny, let rozumných neduojdúce žeby zemřeli; KM se pány raddů JM“ wážili sú dsky, a poněwadž znamenitě dsky takto swědčie; také s túto wýmienků, jestli žeby pán buoh neuchowal nadepsaného Pro- tiwy, a děti žeby po sobě pozuostawil, a paní Kateřina manželka jeho jej přebyla, že bude moci z nadepsaných šesti tisícuow kop grošuow tři tisíce kop dáti a od- kázati aneb zapsati osobě neb osobám, kterýmž se jie zdáti bude aneb líbiti beze wšie odpornosti a překážky wšelikterakých lidí, a tři tisíce kop grošuow na děti nadepsaného Protiwy a jejie, kteréž spolu mají neb mieti budú, plným práwem připadnúti mají; pakliby nedala ani zapsala, tehdy těch tři tisíce kop grošuow při nadepsaných dětech zuostati má; a také, jestli žeby buoh neuchowal swrchupsaných děti dřéwe let jich rozomných, a paní Kateřina mátě jich je přebyla, že nápad a práwo častopsaných tři tisíce kop grošuow zasě na ně připadne plným práwem. nalezli sú za práwo KM se pány raddů JM“ takto: že ona častojmenowaná Kate- řina, bude-li chtieti, muož se uwázati s komorníkem w šest tisíc, ale proto nemá požíwati wiece než tři tisíce, a druhých třie tisíc kop grošuow má na děti najme- nowaného Protiwy a jejie mají připadnúti plným práwem, s túto wýměnků: ze- mřeli-li by děti jmenowaní, let rozomných swých neduojdúce, a ona Kateřina mátě jich je přebyla, že nápad a práwo častopsaných tři tisíce kop grošuow zasě na ni připadnúti má plným práwem. Což se pak dotýče těch sta kop, kteréž jie měly wydáwány býti podlé desk, ona sama Kateřina jest tiem winna, poněwadž jest podlé desk neupomínala. Ale což se jejich dluhuow dotýče sprawedliwých dskami neb listy zapsaných, to častopsaný Lew má podle desk splniti a zaplatiti, a ona těch druhých tří tisíce kop grošuow nápad swuoj, kterýž jie po dětech, nedošly-li by let, swědčí, bude moci také zawázati, komuž se jie zdáti bude, podlé toho, jakož jie dsky swědčie. A při tom súdu a nálezu tito páni byli sú: Wilém mlajší z Rizmberka a na Rabí, najwyšší komorník králowstwí Českého, Jan z Janowic a na Petrspurce, najwyšší purkrabie Pražský, Jiřík z Stráže, najwyšší sudie králow- stwí Českého, Jindřich z Kunstatu a z Jewišowic, Mikuláš z Lanšteina, najwyšši

Strana 288
288 D. IX. Nálezy saudu komorního písař desk zemských králowstwie Českého, Čeněk z Klinšteina, prokurator KM“, Slawata z Chlumu a z Košmberka, Beneš z Weitmile, mineméstr na Horách Kut- nách, Linhart z Gutšteina, Samuel z Hrádku a z Walečowa podkomořie králow- stwie Českého, Jan z Rúpowa, hofmistr dworu králowského, Bernard Bierka z Ná- silé, Alexander z Smiřic, purkrabie hradu Pražského, Christof z Fictum a Jan z Radíče, hofrychtéř. A při tomto nálezu obojie strana tázána jest dřéwe wýpowědi této, chtie-li tomu obyknúti, což se wypowie? tu oboje strana odpowěděli, že chtie tomu obyknúti tak, jakožby nález o tu wěc w plném súdě w lawiciech stal se. Actum anno et die ut supra. Intabulatum anno ut supra, f. III ante festum S. Georgii. 43. Mezi Mikulášem Rachenberkem a Lužickým. 1474, 23 Mart. Annorum domini ut supra, f. IV ante annunciationem b. Mariae Virg. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi Mikulášem Rachemberkem s jedné, a Lužicským s strany druhé, JKM' s raddů swú wyslyšaw obojí stranu, i powědieno jest jim, žeby JKM rád ihned jim o to konec učinil, ale některých z pánuow při sobě nemá, kteříž sú tu wěc prwé mezi nimi slyšeli; a při tom powědieno jest jim, kdyžby koli JM dwě neděle dal jim napřed wěděti, a den jim jmenowán bude, aby obojí stáli před JKM“. Také Rachemberkowi jest powědieno: ty wězně, kteréž má u wězení, aby jim rok dal prostranný, aby oni mohli s brojí jezditi a jemu Lužicskému ku potřebě býti; a také aby je tak zawázal, aby stáli na týž čas, když oni sami stanú, a tu aby s JM“K dworu nikam neodcházeli bez wuole a wědomie KM“. Také rozkázáno jest jim, aby w tom času obojí pokoj proti sobě zachowali. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra. 44. Mezi Štosem z Kúnic a Janem Žirotinským. 1474, 11 Jun. Anno domini 1474, sabbato ante festum S. Viti. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi panem Štosem z Kúnic s jedné, a panem Janem Žirotinským s strany druhé, KM a páni radda JM“ wyslyšewše jich žaloby i odpory, i powědieno jest jim takto: žeby JM'K rád jim ihned o to konec učinil, ale ponèwadž on Sigmund Štos nepostawil jest otce swého wedle prwního i druhého rozkázanie, a proto odložen jest jim rok aby stáli před JKM“ ten den po swatém Jeronymu; a panu Sigmundowi jest rozkázáno, aby otec jeho na týž čas osobně stál, a jestli žeby již potřetie nestál, že JKM' ráčí řéci což za práwo

Strana 289
w králowstwí Českém, r. 1474. 289 jest. Také jest-li žeby ještě která strana potřebowala kterého swědomie ku po- lepšení swé pře, to má wystawiti osobně. A k tomu obě straně zawázaně sta sli- bem, aby stály na již psaný čas; přitom rozkázáno jest jim, aby w tom času řečí i skutkem pokoj zachowali. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis Wilhelmo Juniore de Rizmberk et in Rabi, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic in Petrspurk supremo burgravio Pragensi, Henrico et Paulo fratribus de Jenstein et de Skal, Čenkone de Klinštein, procuratore regio, Benešio de Kolowrat, Leonardo de Gutštein, Buriano Juniore de Gutštein, Dionysio de Libějowic, Wenceslao de Cinuow dicto Wlček, Jodoco in Týřuow et Christophoro de Fictum dicto Appl, et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum. 45. Mezi Janem z Janowic a na Petrspurce, a mezi Kateřinau z Sautic a paní Zdeňko- wau a sestrau její. 1474, 11 Juni. Anno domini 1474, sabbato ante festum S. Viti. W té při, kteráž jest mezi panem Janem z Janowic a na Petrspurce, naj- wyšším purkrabí Pražským, s jedné, a paní Kateřinú z Sútic a paní Zdeňkowů a sestrú její, s strany druhé, KM a páni radda JM“ wyslyšewše jich žaloby i od- pory, a tu wěc pilně wážiwše, JKM' ráčil jest powědieti, žeby jim ihned o to rád konec učiniti ráčil: ale JM hledě k tomu, aby se žádné straně neukrátilo, a zwláště poněwadž kšaft ukazuje na jeden list, kterýž jest u Heřmana na Hrádku, a proto JMK odkládá jim roku až do druhého dne po swětiem Jeronymu. Pakliby ten sněm w Slaném prwé držán byl, aby tu obě straně byle; pakliby která strana býti nemohla, ale aby miesto sebe s plnú mocí poslala na zisk i na ztrátu. A jestli žeby tu srownáni nebyli, tehdy aby stáli na již psaný čas, jakož již dotčeno jest; a ten list, kterýž jest u již psaného Heřmana, aby na týž den přinesen byl, a tu již JKM' ráčí jim o to konec učiniti bez dalších odtahuow. Praesentibus dominis Wilhelmo de Rizmberk et in Rabi, supremo camerario regni Bohemiae, Henrico et Paulo fratribus de Jenstein et de Skal, Benešio de Kolowrat in Libštein, Čenkone de Klinštein, procuratore regio, Leonardo de Gutštein, Jodoco de Einsidel et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum. 46. Mezi Sigmundem Štosem z Kúnic a Janem Žirotínským. 1474, 14 Dec. Anno domini 1474, f. IV post Luciae. W té při, kteráž jest mezi panem Sigmundem Štosem z Kúnic s jedné, a

Strana 290
290 D. IX. Nálezy saudu komorního panem Janem Žirotínským s strany druhé, o to což se dotýče pobránie a škod, kteréž sú sě staly panie Martě a mateři jejie oc. Jakož jest prwé bylo panu Sigmundowi rozkázáno, aby otce swého postawil, a toho jest neučinil až do třetice, a poněwadž se jest toho nestalo, KM a páni radda JM“ takto wýpowěd činie: Ja- kož otec páně Sigmunduow tu wěc na se wzal, a prawí, žeby ta škoda se od něho a z jeho rozkázanie stala, i rozkázáno jest KM“ a pány raddu JM“, aby on pan Sigmund i také otec jeho stáli w pátek na suché dni najprwé přištie; a jestli žeby KM a páni radda JM“ to schwálili, že jest otec jeho mohl to učiniti, tehdy on pan Sigmund Štos bude toho prázden; pakli nic, tehdy on Sigmund Štos bude jemu Janowi Žirotínskému powinen jeho škody nawrátiti; a tu při tom času bude powědieno, kdyby jemu Žirotínskému mělo wráceno a zaplaceno býti. Také obojí slibem sú zawázáni, aby na již psaný čas stáli; přitom jest jim rozkázáno, aby řečí i skutkem pokoj zachowali. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis Wilhelmo Juniore de Rizmberk et in Rabí, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic, supremo burgravio Pragensi, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Paulo de Jenštein, Čenkone de Klinštein, pro- curatore regio, Samuele de Hrádek, subcamerario regio, Johanne de Rúpow, ma- gistro curiae regalis, Bohušio de Drahobudic et Bernhardo dicto Bierka de Násilé et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum assistentium. 47. Mezi Wáclawem Běšinem a Sigmundem Popelem. 1474, 17 Dec. Anno domini 1474, f. VI ante festum S. Thomae apostoli. W té při, kteráž jest byla mezi Wáclawem Běšínem s jedné, a Sigmundem Popelem s strany druhé: jakož jest byla puotka mezi již psanými o to, což se do- týče raněnie jeho Běšína oc. KM a páni radda JM“ wyslyšewše obojí stranu, i také swědomie jich, na kteréž sú se obojí táhli, tu JKM“ a pány powědieno jest, že to swědomie neseznalo jest, by kdo z nich widěl, by Popel jeho Běšína ranil; a poněwadž jest žádný neseznal, rozkázal jest JKM, aby spolu smířeni byli, a wiece puotek aby mezi sebú nečinili. Pak co se dotýče Wáclawa Kniežete, a téhož Sigmunda Popela, powědieno jest jim, že jedna řeč od druhé daleko nenie; též rozkázáno jest jim, aby wšech řečí mezi sebú nechali. A přitom sú obě straně tázaně, mají-li wiece k sobě co mluwiti, aby mluwily; a ony obojí odpowěď daly, a prawiec, že nemají co wiece k sobě mluwiti. Praesentibus dominis Wilhelmo Juniore de Rizmberk, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic, supremo burgravio Pragensi, Johanne de Cimburk dicto Towačowský, Paulo et

Strana 291
w králowstwi Českém, r. 1474, 1475. 291 Henrico fratribus de Jenstein et de Skal, Buriano de Gutštein, Čenkone de Klin- štein procuratore regio, Benešio de Kolowrat, Samuele de Hrádek, camerario regni Bohemiae, Bernardo Bierka de Násilé et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum assistentium. Actum anno et die ut supra. 48. Mezi opatem Karlowským a kněžími Hradskými, a mezi Bohuslawem ze Swinař. 1475, 11 Jan. Anno domini 1475, f. IV post epiphaniam Domini. W té při, kteráž jest mezi knězem opatem Karlowským a kněžími Hrad- skými s jedné, a Bohuslawem ze Swinař, štolmejstrem KM“ s strany druhé, což se dotýče klenotuow sestry nebožky téhož Bohuslawa, KM' a páni radda JM“ wysly- šewše obojie, i powědieno jest KM“ a pány takto: poněwadž z jich řeči slyší se, žeby ta wěc dotýkala se wšie země, i ráčil jest JM'K jim roku odložiti až do sněmu příštieho, a tu pak JM' ráčí je slyšeti s raddů swů; a jestli žeby se w tom času přátelsky smluwiti mohli, že jim JM toho přeje, a w tom času aby řečí i skutkem pokoj zachowali. Actum anno et die ut supra. 49. Mezi proboštem kláštera Zderazského a přeworyší kláštera Swětce. 1475, 16 Febr. Anno domini 1475, f. V ante festum S. Petri. W té při, kteráž jest mezi knězem proboštem kláštera Zderazského s jedné, a pannů přeworyší kláštera Swětce s strany druhé, KM a páni radda JM“ wysly- šewše obojí stranu, i také listy proti listuom, i ráčil jest JM' s raddů swú takto powědieti: že se ta wěc dotýče zřízení a zpuosobu duchownieho, a žeby JM’K ni- žádné straně nerád co ukrátiti ráčil. I rozkázáno jest, aby ta wěc nynie w této mieře w pokoji a w dobré wuoli mezi nimi stála; než kdyžbykoli general nebolito visitator, to jest úředník duchowní, některý z nich do této země aneb zemí při- jel, aby on kněz probošt i také panna přeworyše dali JM“K wěděti, a tu JKM' ráči od téhož úředníka žádati, a jemu tu wěc poručiti, aby ta wěc mezi již psanými stranami zřiezena byla; a on kněz probošt má tomu klášteru kněze k opatření zjednati, kterýžby od něho požádan byl. Actum anno et die ut supra, praesen- tibus dominis Johanne de Cimburk in Boleslaw oc. Johanne Kostka de Postupic in Litomyšl, Paulo et Henrico fratribus de Jenštein dictis Skalští, Hynkone de Wal- štein, Cenkone de Klinštein, procuratore regio, Johanne de Rizmberk marescallo

Strana 292
292 D. IX. Nálezy saudu komorního regio, Samuele de Hrádek, subcamerario regni Bohemiae, Johanne de Košmberk, Bernhardo Bierka de Násilé et quam plurium aliorum baronum et terrigenarum. 50. Mezi Janem Žirotínským a mezi Prosenickým. 1475, 18 Febr. Anno ut supra, sabbato ante festum S. Petri. W té při, kteráž jest mezi panem Janem Žirotínským s jedné, a Prose- nickým s strany druhé, o to což se dotýče škod, kteréž sú se staly témuž Žiro- tinskému za gleitem JM" oc. JKM' i také páni radda JM“ wyslyšewše obojí stranu, i wypowědieno jest mezi nimi takto: jakož jest on Žirotinský winil Prosenického, žeby jemu tu škodu učinil z úmysla, ale on Prosenický prawil jest, že jest toho neučinil z úmysla, ale z příhody, a to jest týž Prosenický zprawil pod swú ctí a wěrů, že jest toho neučinil z úmysla ale z příhody; a což se pak pana Jana Štose dotýče, jestli že se jemu Žirotínskému zdá z čeho jeho Jana Štose winiti, že JKM" ráčí jim o to rok spolu složiti; a kteréž sú sě škody jemu Žirotínskému staly, že JKM' ráči to jemu oprawiti. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis Johanne de Janowic in Petrspurk, supremo burgravio Pragensi, Johanne de Pern- štein oc. Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Paulo et Henrico fratribus de Jenstein dictis Skalšti, Benešio de Kolowrat, Alberto de Kolowrat, Bohušio de Drahobudic et quam plurium aliorum baronum et terri- genarum. 51. Mezi Čeňkem z Klinšteina a Janem z Raupowa, a mezi Slawatau z Chlumu. 1475, 4 Mart. Anno ut supra, sabbato die translationis S. Wenceslai. W té při, kteráž jest mezi panem Čeňkem z Klinšteina, prokuratorem KM“, a panem Janem z Rúpowa, hofmistrem dworu králowského, s jedné, a panem Slawatů z Chlumu s strany druhé, KM a páni radda JM“ wyslyšewše obojí stranu i také zápisy, i rozkázáno KM“ a pány raddů JM“ takto: aby ta dwa zápisy od ciesaře Sigmunda aby splněni byli na českých groších; a což se jiných listuow a zápisuow dotýče, ti aby plněni byli wedlé datum zněnie cedule, kterážto ke dskám wydána jest. Pak což se dotýče sta kop, což se stawení dotýče, rozkázáno takto: cožby mohlo hodným swědomím pokázáno býti, wedle toho, jakož zápis okazuje, aby to jemu opraweno a zaplaceno bylo. Praesentibus dominis Leone de Rožmital, supremo magistro curiae regni Bohemiae, Wilhelmo de Rizmberk supremo came- rario regni Bohemiae, Johanne de Perštein oc. Johanne de Janowic, supremo bur-

Strana 293
w králowstwi Ceském, r. 1415. 293 gravio Pragensi, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Benešio de Kolowrat, Johanne de Šelnberk, Alšone de Duba oc. Johanne de Po- stupic oc. Hanušio de Warnstorf, Bernhardo Bierka de Násilé et quam plurium aliorum baronum et terrigenarum. 52. Mezi Sigmundem Štosem z Kúnic a Janem Žirotínským. 1475, 4 Mart. Anno domini 1475, sabbato die translationis S. Wenceslai. W té při, kteráž jest mezi panem Sigmundem Štosem z Kúnic s jedné, a panem Janem Žirotínským s strany druhé, když jest jmenowaný Žirotínský nařekl byl pana Sigmunda z té škody, kteráž se jest stala paní Martě a mateři jejie, a on jmenowaný Štos odpieral toho, že tiem winen nenie, ale otec jeho pan Jiřík Štos žeby tu wěc učinil, a že jest to mohl učiniti jakožto ženě swé slíbené, a on jmenowaný Jiřík znal se jest k tomu, i list swuoj poslal, znaje se k tomu, že jest to již jmenowané Martě a mateři jejie kázal učiniti: král JM' se pány slyšewše obojích stran pře i odpory, poněwadž se jest on Jiřík Štos znal a zná k tomu účinku jmenowanému, a proto jmenowanému Sigmundowi JKM rozkázal otce swého postawiti, a to wiece než potřikrát; a když jeho jmenowaného otce swého nepo- stawil wiece než třikrát, z té příčiny dáwá se jmenowanému Žirotínskému w té při za práwo. Praesentibus dominis ut paulo ante in alio folio. 53. Mezi pány Šliky a Polackým. 1475, 10 Apr. Anno domini 1475, f. II post festum S. Ambrosii. W té při, kteráž jest mezi pány Šliky s jedné, a panem Polackým s strany druhé: jakož sú sě obojí winili, což se dotýče o zámek Wary, i také o některé jiné wěci, KM se pány raddů swú wyslyšewše jich obojích žaloby i odpory, a k tomu swědomie některá listnie i ústnie, a tomu JM' porozoměw s raddú swú, i ráčil jest JM poručiti některým pánuom raddám swým, to jest pánu Mikulášowi z Lanšteina, najwyššiemu písaři desk zemských králowstwie Českého, panu Čeňkowi z Klinšteina, prokuratorowi KM“, a panu Benešowi z Weitmile, purkrabí na Karl- šteině a minemestru na Horách Kutnách, a ti jmenowaní páni srozoměwše jich obojím přem i odporuom a to pilně wážiwše, i učinili sú a činie mezi nimi wý- powěd konečnů a mocnů, tak jako sú se obě straně na ně swolily a na jich wý- powědi slíbily a řekly přestati: item najprwé, jakož s obú stranů winili sú se a do-

Strana 294
294 D. IX. Nálezy saudu komorního týkali sebe na cti, o tom takto prawíme a wypowídáme: že tu nenalezli sme ani nalezáme, coby jich cti obojích mohlo škodného býti, totižto by páni Šlikowé i jich zemané co učinili, ježtoby učiniti neměli, ježtoby mělo anebo mohlo proti jich cti býti; a též zasě jmenowaný Polacký by také co učinil w těch winěních, který- miž jest winěn od nadepsaných stran, ježtoby jeho cti škoditi mohlo; a proto my ty wšecky řeči jich moříme a w niwec obracujem, a túto wýpowědí naší je míříme, tak aby nynie ani w budůcie časy nikdy sobě toho ničímž zlým nezpomínali, a to k jich wieře připúštieme. Item což se pak dotýče Waruow hradu, jakož jmeno- waný Polacký od pánuow Šlikuow má naň zápis pět set zlatých rýnských, a k tomu aby nebyl od něho wyplacowán, lečby páni Šlikowé byli s Lokte splaceni, jakož pak což se toho zámku dotýče, široké winěnie a žaloby s obú stran před králem JM“, pány i před námi winili sú se, o tom takto wyřkli sme a wypowiedáme, nic mezi nimi nepozuostawujíc: aby jmenowaní páni Šlikowé témuž Polackému za ten zámek a za nezplacowánie a tak za wšecko to práwo, což se toho zámku dotýče, aby dali puol sedma sta zlatých rýnských, a to rozdielně: na hod swatého Ducha najprwé příštieho tři sta a pětmezcietma zlatých rýnských, a na den swatého Jakuba apoštola božieho welikého potom příštieho tolikéž, totižto tři sta zlatých a pětmez- cietma rýnských. A jakož jmenowaný Polacký měl jest dáti za týž zámek Wary Antišnoblowi dwě stě kop na míšenských groších, tu kdež pan Mikuláš Šlik jest podporu za Polackého jiným rukojmiem, kteříž zaň slíbili, o tom takto rozkazujem: aby on pan Mikuláš Šlik z toho slibu wywazen byl, takowým obyčejem: při prwních zlatých dání, kteříž Polackému mají dáni býti, aby tu ihned Antišnoblowi jeho dluhu polowici zaplaceno bylo těmi zlatými; a když přijde druhý čas plněnie, to jest na den swatého Jakuba jmenowaného, aby druhá polowice témuž Antišnoblowi byla zaplacena z týchž zlatých. Item což se pak dluhuow jiných dotýče, ježtoby on Polacký tu na Wařiech jsa zdlužil se lidem pánuow Šlikuow, buďto w Loktě nebo we Wařiech, o tom takto rozkazujem: aby on Polacký těm lidem zaplatil z těch sum swrchupsaných týmž obyčejem, jakožto Antišnoblowi, wšak tak, kte- řížby dluhowé sprawedliwi a duowodni byli. Pakliby která byla mezi nimi ruoznice o kterékoli dluhy, to mají na nás obě straně wznésti, a což my jim rozkážem, na tom mají obě straně přestati. A jiné wšecky ruoznice a nechuti, kteréž sú byly mezi jmenowaným Polackým, a mezi tiem rytířštwem a dobrými lidmi, kteřížto při- slušejí k pánuom Šlikuom, ty wšecky ruoznice a nechuti aby mezi nimi minuly wěrně a práwě, a toho aby sobě nikdy wěčně nezpomínali ničímž zlým. A což sè pak listuow dotýče a zápisuow s obú stran, ti aby w našie moci zuostali, ažby se tomu dosti stalo, což sme swrchu wypowěděli; a když se dosti stane, tehda my nebo jeden z nás, u kohož listowé lehnú, nawrátí každé straně jich listy. Item což se pak dotýče Adama měštěnína z Waruow, o kteréhož jest častojmenowaný

Strana 295
w králowstwí Českém, r. 1475. 295 Polacký mluwil, žeby jemu se škoda stala, o tom takto wypowiedáme: poněwadž ten Adam jest člowěk pánuow Šlikuow, tu nechuť aneb hněw, kterýž sú páni Šlikowé k němu měli, aby jemu odpustili, a což se škody jeho dotýče, aby se k němu milostiwě měli, jakožto k člowěku swému. Což se pak kupcuow dotýče, o to pobránie, jakož se jest jim škoda stala, že túto naší wýpowědí žádnému jeho sprawedlnosti nezawieráme. Item což se wěznuow dotýče, kteří jsú na zámku Wařiech zjímaní, ti aby wšichni propuštěni byli. Také list, kterýžto on Polacký má od slawné paměti krále Ladislawa, aby dobrú woli obyčejnů na ten list udělal, a tu jej položil u jmenowaných smluwčí, a to konečně o letniciech. Také listy, kteříž sú wzati od pánuow Šlikuow na Wařiech témuž Polackému, aby zase wrá- ceni byli, kteréž oni páni Šlikowé w swé moci maji. Actum anno et die ut supra. 54. Mezi Oldřichem z Říčan a Mikulášem Wrbíkem z Tismic. 1475, 10 Apг. Anno et die ut supra. W té při, kteráž jest mezi panem Oldřichem z Říčan s jedné, a panem Mikulášem Wrbíkem z Tismic s strany druhé, takto JKM s pány raddú rozkázal jest: poněwadž on pan Oldřich dsky jest okázal, a on Wrbík neokázal jest žádných desk, aby on Oldřich při swém držení a podlé desk bez překážky jmenowaného pana Wrbíka zuostal, a na toho člowěka žádnými robotami, poplatky, wojnami ini jinými wěcmi nesahal, kromě toho, cožby se dotklo pořadu té wsi, lázní, pastýře anebo jiného, cožby přislušalo jich wěcí obecních spolu; wšak s túto wymienkú: jestli žeby on Wrbík lepšie práwo dskami okázal, jakož se k tomu hlásí, že má, a to prowedlby před králem JM“ a přede pány, ta se sprawedlnost jemu nezawierá, cožby prowedl, by toho neměl užiti. A což se dotýče toho dluhu za kuoň, když přijde ta wdowa s syny swými, aby on Wrbík ty penieze jim dal, a to konečně od dnes we dwů nedělí. Což se pak dotýče téhož Wrbíka winěnie o pobránie na tom sboží, to se odkládá na hejtmana toho kraje a na raddu, což oni rozkáží, aby na tom přestali, a tak aby bylo zaplaceno, jakož hejtman s raddú rozkáže. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis Wilhelmo Juniore de Rizmberk, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic in Petrspurk, supremo burgravio Pragensi, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Leonardo de Gutštein, Benešio de Kolowrat, Alberto de Kolowrat, Johanne de Rúpow, magistro curiae regalis ; Samuele de Hrádek, subcamerario regni Bohemiae, Bohušio de Drahobudie et quam plurium aliorum baronum et terrigenarum.

Strana 296
296 D. IX. Nálezy saudu komorního 55. Mezi Albrechtem z Kolowrat a Pawlem Knížetem z Sulewic. 1475, 6 Apr. Anno domini ut supra, f. V post festum S. Ambrosii. W té při, kteráž jest mezi panem Albrechtem z Kolowrat s jedné, a Pawlem Kniežetem z Sulewic s strany druhé, což se dotýče o tu odúmrt, JKM' odkládá toho, ažby swuoj čas widěl. Než co se dotýče té pře, kteráž jest mezi jmeno- waným Albrechtem a jinými, JKM' s raddú swú takto rozkazuje: aby z toho statku Wršowského napřed dluhowé byli zaplaceni, a což jest we jméno boží rozkázáno; a o ostatek sbožie jmenowaného Wršowského takto rozkazujem: což on jmenowaný Albrecht, aneb synowé jeho, mohú okázati, že jest jim napřed dáno zápisem kromě jiných, přitom buďte zuostaweni; a o jiné sbožie častojmenowaného Wršowského, aby se rowně rozdělili podlé toho, cožby to sbožie stačiti mohlo. A kdyžby přišlo o tu odúmrt k rozsudku, podlé rozsudku wšichni trpte, a zachowajte sě takowě: přijde-li obráněnie proti odúmrti, požiwte toho wšickni; a pakli přijde k odsůzení, trpte wšichni, komu se co dostane. Actum anno et die ut supra, praesentibus Wilhelmo juniore de Rizmberk, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic, supremo burgravio Pragensi, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabu- larum regni Bohemiae, Buriano de Gutštein oc. Čenkone de Klinštein, procuratore regio, Leonardo de Gutštein, Samuele de Hrádek, subcamerario regni Bohemiae, Jarošio de Sowojewic dicto Stranowský, Bohušio de Drahobudic, Nicolao de Tismic, et quam plurium aliorum baronum et terrigenarum. 56. Mezi sirotkem Letowského a manželkau mladého Pokonického. 1475, 6 Apr. Anno et die ut supra. W té při, kteráž jest mezi sirotkem nebožce Letowského s jedné, a Puo- towy dcery z Nalžowa manželky mladého Pokonického s strany druhé, KM se pány raddů takto rozkazuje: poněwadž Puotowě dceři ukazují jejie dsky na jiné dsky, kteréžto jsú na Karlšteině, a proto rozkázáno jim, aby pokoj měli až do toho času, ažby ty dsky mohly ohledány býti; a což jim rozkázáno bude, aby na tom obojí přestali. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra.

Strana 297
w králowstwí Českém, r. 1475. 297 57. Mezi Ofkau z Dražowic a Ondráčkem písařem od desk. 1475, 11 Apr. Anno domini 1475, f. III post festum S. Ambrosii. W té při, kteráž jest mezi paní Ofků z Dražowic s jedné, a Ondráčkem písařem od desk s strany druhé, páni radda JM“ wyslyšewše jich žaloby i odpory: poněwadž ona Ofka skrze poručníka swého Albrechta Ojieře z Očedělic trhu jest nic neodpierala, než prawila, že beze lsti zpráwce míti nemuože, ale wšecko, což- koli učiniti muože, že wšecko chce učiniti; i rozkázali sú páni mezi nimi takto: jakož sama se jest podwolila, že chce wším zprawowati, což má anebo mieti bude, aby tak zprawowala; a k tomu aby zprawowala penězi, kteréž za to wezme od jmenowaného Ondráčka; s túto wýmienků: cožby ona koli chtěla kúpiti anebo wy- platiti, aby to učinila s woli a wědomím Ondráčkowým, a tiem, což za ty penieze kúpí, aby také zprawowala; a jestli žeby zpráwce hodné postawila, ty penieze aby jie propuštěni byli, a od dneška w témdni aby jemu těch lidí a sboží postůpila a jeho jich zmocnila. Actum anno et die ut supra, praesentibus Wilhelmo juniore de Rizmberk oc. 58. Mezi Janem Oboječkem a Hanuškem z Kotwic. 1475, 27 Apr. Anno domini 1475, f. V post festum S. Georgii. W té při, kteráž jest mezi Janem Oboječkem s jedné, a Hanuškem z Kotwic s strany druhé, což se dotýče sirotka nebožce Chlumčanského: i žádala jest strana, to jest Obojček s synem swým, roku odloženie, a prawiec, žeby ta wěc bez jich pána, pana Beneše z Weitmile, nemohla jednána býti, a to pro potřebu KM“ žeby nemohl býti; a k tomu KM' ráčil jest powědieti, že některé swé pilné wěci ráčil jest témuž Benešowi poručiti, a k tomu že se strojí w poselstwie k ciesaři JM“; a z té příčiny odložen jest jim rok nazajtřie swatého Jeronyma, aby stáli se wšemi potřebami swými; a jakož týž Obojček winěn jest, žeby téhož sirotka něco statku měl w swé moci, aby při témž času týž Jan Obojček práw byl, z čehož winen bude. Actum anno et die ut supra. 59. Mezi Janem z Postupic a Ctiborem ze Sowince. 1475, 28 Apr. Anno domini 1475, f. VI post festum S. Georgii. W té při, kteráž jest mezi panem Janem z Postupic s jedné, a panem Cti-

Strana 298
298 D. IX. Nálezy saudu komorního borem ze Sowince s strany druhé: jakož jest pan Jan winil pana Ctibora, žeby jemu pobral we čtyřech wsech, a on jmenowaný pan Jan wedl jest swědky slu- žebníky swé, i také táhl se na Jana Šilperského, a on Šilperský prawil, když jiní budú, kteříž sú přitom byli dobří lidé, že on chce s jinými pamatowati se, a w tom chce se práwě mieti; i má hned on Šilperský jmenowati ty, které chce mieti, ježtoby se s nimi pamatowal, a on Šilperský aby s těmi stál před králem JM“ a před pány nazajtřie swatého Jeronyma, a pan Jan na týž čas aby také byl anebo někoho s plnú mocí aby od sebe poslal, ale on pan Ctibor aby osobně před jeho KM“ stál; a tu což jim obojím od KM“ anebo od raddy JM“ rozkázáno bude, aby na tom přestali. Než což se dotýče pobránie těch šesti kraw, jakož se zná jmeno- waný pan Ctibor, ty aby zaplatil we dwú nedělí pořád zběhlých, a dewět zlatých uherských aby za ně dal a položil u Matěje Sekyry w Mýtě, a ti aby wydáni byli lidem páně Janowým; a což se dotýče pobránie při woziech, kteréž jest wozy pobral lidem páně Wáclawowým, a při těch woziech pobráni sú zlatí páně Janowi Litomyšlského, i také pana Jana Košmberského a jich služebníkuow a lidí, zlatí penězi, zbroje, aneb které jiné wěci, ježto sú jim to pobrali w tom příměři, kte- réž sú s obú stran mezi sebú měli; k čemuž se zná jmenowaný pan Ctibor, jakožto sto sedmdesáte a čtyři zlaté, ty také aby položil u Matěje Sekyry w Mýtě w moc a k ruce jmenowaných pana Jana Litomyšlského a pana Jana Košmberského, a to w šesti neděléch konečně od dneška; a což jest wiece položeno, ježtoby wzato bylo, ježto se on pan Ctibor k tomu nezná, o to také aby stáli na týž den, jakož swrchu položeno jest; a což sě tu i o tom rozkáže, aby na tom přestali. Pakliby se w tom času přátelsky smluwiti mohli, že jim toho KM a páni radda JM“ rádi přeji. Praesentibus dominis Wilhelmo juniore de Rizmberk, supremo camerario regni Bohemiae, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Čenkone de Klinštein procuratore regio, Johanne de Šelmberk, Nicolao Trčka de Lippa, Leonardo de Gutštein, Bohušio de Drahobudic, Johanne dicto Beneda de Nectin et quam plurimorum aliorum baronum et terrigenarum. 60. Mezi Janem z Šelnberka, Mikulášem Trčkau z Lípy a Zruckými, a mezi Bohuší z Drahobudic. 1475, 29 Apr. Anno domini 1475, sabbato post festum S. Georgii. W té při, kteráž jest mezi panem Janem ze Šelmberka a panem Mikulášem Trčků z Lippy a Zruckými mladými s jedné, a panem Bohuší z Drahobudic s strany druhé, o to pobránie, kteréž se jest stalo nebožtíkowi Ctiborowi Zrucskému, otci jich, na jeho statku, tak jakož jest winěn od strany nadepsané: tu JKM wysly-

Strana 299
w králowstwí Českém, r. 1475. 299 šewše jich široké řeči, žaloby i odpory, ráčil jest to s pilností wážiti, a takto ráčil mezi nimi wyřéci a wypowiedá: poněwadž on Bohuše i také nebožtík Ctibor byla sta oba poddaná JKM“, a on Bohuše newznášel a nežalowal toho KM“, byl-liby jemu co winen, a w tom jest sáhl na něho mocí swú, a jemu škodu učinil: aby tu škodu, kterůž Zrucskému učinil i také lidem jeho, aby to zaplatil; což jest Zrucskému wzato, aby to Zruckým zaplatil; a co lidem, to také aby lidem jich zaplatil a to podlé slušnosti, wšak tak: jestli žeby oč ruoznice byla, aby toho na hejtmanu a na raddě toho kraje obojí přestali, a cožby oni jim dále rozkázali, aby obojí na tom přestali. Což se pak ohně dotýče, aby se na to obojí ptali, a budeli co w jistotě wyptáno, a která strana čeho žádati bude, JKM ráči se w tom sprawedliwě mieti; a což se koní dotýče, kteříž sú práwem byli zastaweni, o kte- réž sú se winili, o tom takto rozkazuje se: jestli že sú o to konec wzali súdem, na tom přestáno buď; pakli newzali, ale buď toho hledieno tiem obyčejem a prawem, jakož na to slušie. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis ut supra. 61. Mezi Fridrichem Šumburkem a Janem Hasenšteinským. 1475, 24 Mai. Anno domini ut supra, f. IV ante festum S. Urbani. W té při, kteráž jest byla mezi panem Fridrichem Šumburkem s jedné, a panem Janem Hasašteinským s strany druhé, KM i také páni radda JM“ wysly- šewše obojí stranu: najprwé, což se těch wsí kněze opata z Grynheimu dotýče, JMK ty wsi beře w swú moc, a kněze opata obeslati ráčí, a stranám kdyžby dwě neděli napřed wěděti dáno bylo, aby před JKM“ a pány stály, a tu JM' každého při jeho sprawedlnosti zuostawiti ráčí. Což se pak cla dotýče, jakož pan Šumburk prawí, žeby k tomu clu duom a nějaké dědiny a lúky přislušaly, a žeby jemu toho pan Jan nepostúpil: JM ráči to poručiti některým pánuom, aby ke dskám šli, a pokud se we dskách najde, aby obojí na tom přestali. Dále což se jezera dotýče, a nějakého rybníka, jakož pan Šumburk prawí, žeby k tomu práwo měl, a pan Jan odpor učinil, že jest to držal děd i otec jeho, i on až do této chwile, to jim zuostawujem: aby o to i o jiné, ačby se které straně zdálo z čeho druhú stranu winiti, aby o to i o jiné sebe práwem hleděli, když práwa puojdú. Actum ut supra.

Strana 300
300 D. IX. Nálezy saudu komorního 62. Mezi Krištofem a Sigmundem bratřími z Wartenberka na Děčíně, a strýci jich Sigmundem a Jiříkem též z Wartenberka. 1475, 24 Juni. Anno ut supra, sabbato die S. Johannis baptistae. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi panem Krištoforem a panem Sigmun- dem bratřími z Wartmberka a na Děčíně s jedné, a pány Sigmundem a Jiříkem též z Wartmberka, strýci jmenowaných bratři, s strany druhé, KM se pány raddú ráčili takto powědieti: jakož jest bylo rozkázáno panu Jiříkowi prwé, když jest před JKM“ stál, aby bratřie wšichni k roku položenému stáli, a pakliby z nich kdo beze lsti státi nemohl, ale ten, kterýžby od nich byl, aby list mocný měl k zisku i k ztrátě: tu jest pan Jiřík stál, ale listu mocného wedle rozkázanie KM“ jest ne- měl; a tu JKM' ráčil jest jim powědieti, že JKM' ráčí psáti panu Heřmanowi Zwie- řetickému, strýci jich, aby on je obeslal, a kdyžby jim týden napřed wěděti dal, k některému dni aby s přátely swými, i také kteréž po materách mají, aby stáli před JKM“, a ti přietelé jich obojích aby je o to smluwili; a jestli žeby ti přietelé jich oč se dělili, to mají na JKM wznésti, a tu což jim dále JKM obojím roz- káže, aby na tom přestali. A jestli žeby kto s obú stran z jmenowaných bratří státi nemohl k roku položenému, a to beze lsti, tehdy ten nebo ti aby měli list mocný k zisku i k ztrátě. Actum anno et die ut supra, 63. Mezi Bořkem z Dohalic, Petrem Kluckým ze Solopisk a Wáclawem z Žehušic, a mezi Bořkem z Újezda, člowěkem králowským. 1475, 26 Juni. Anno domini ut supra, f. Il post festum S. Johannis Baptistae. W té při, kteráž jest mezi Bořkem z Dohalic, Petrem Kluckým ze Solo- pisk, a Wáclawem z Žehušic s strany jedné, a Boršem z Újezda, člowěkem krá- lowským, kteréhož on Bořek drží zápisem, s strany druhé, KM se pány raddů wyslyšewše obojí stranu, jich swrchupsaných zápis, i také jmenowaného člowěka wysazenie, to pilně wážiwše, poněwadž zápis Bořkuow i také jiných, jimžto zápis swědčí, toliko swědčí se dwěma rybníčkoma a s leskem, kterýžto slowe Mnichowec, a k tomu týž zápis swědčí, aby při starodáwních práwiech zachowáni byli, i takto JM' se pány raddů rozkazuje: poněwadž sú prwní několikeři držitelé toho sbožie jemu Boršowi i jiným, ktož sú to prwé drželi před mnoha lety, na tom rybníčku překážky jim žádné nečinili, aby on také Bořek i s jinými swrchudotčenými žádné překážky a nátisku wiece jemu nečinili, a toho rybníčka aby jemu we dwú neděli

Strana 301
w králowstwi Českém, r. 1475. 301 od dnešnieho dne zasě postúpili, a naň mu wiece nesahali mimo jeho wysazenie. Při tom rozsudku byli tito páni: Pan Lew z Rožmitálu, najwyšší hofmistr králow- stwie Českého, pan Wilém mlajší z Rizmberka a na Rabí, najwyšší komorník krá- lowstwi Českého, pan Hynek z Walšteinu, pan Pawel a pan Jindřich bratřie z Jen- šteinu, pan Aleš Berka z Dubé, hofmistr králowé České, pan Čenek z Klinšteinu, prokurator KM“, pan Jan z Šelmberka, pan Samuel z Hrádku, podkomořie králow- stwie Českého, pan Bernhard Bierka z Násilé, a Albrecht z Očedělic purkrabie hradu Pražského. Actum anno et die ut supra. 64. Mezi Pawlem z Jenšteina a ze Skal na místě knížete Minsterberského a Janem Šumburkem. 1475, 6 Juli. Anno ut supra, f. V post festum S. Procopii. W té při, kteráž jest mezi panem Pawlem z Jenšteina a ze Skal na miestè kniežeciem s jedné, a panem Janem Šumburkem s strany druhé, KM a páni radda JM“ wyslyšewše obojí stranu, i rozkázáno jest takto: najprwé aby wšecky řeči a nechuti aby mezi nimi minuly, a panu Šumburkowi aby dáno bylo we čtyřech ne- děléch tři sta kop anebo tři sta zlatých uherských, tak jakož sú prwé smluweni, a k tomu také 30 zlatých uherských, a list aby také udělán byl w těch čtyřech neděléch; muoželi pan Pawel ten prwní přiepis nalezti, aby list wedle toho přie- pisu udělán byl; pakliby nebyl nalezen, ale aby on pan Šumburk jiný přiepis wy- dal, a ten aby dal panu Čeňku prokuratorowi KM“. Také aby on pan Šumburk z hospody wywazen byl, což jest slušně proležal w této mieře; než což sě dotýče na jistinu jiných úrokuow tohoto roku minulého, ti aby také dáni byli při témž času, jakož swrchu dotčeno jest. Actum anno et die ut supra. 65. Mezi Čeňkem z Klinšteina a Martinem z Mèšetic. 1475, 7 Juli. Anno 1475, f. VI post festum Procopii. W té při, kteráž jest byla mezi panem Čeňkem z Klinšteina prokuratorem KM“ s jedné, a Martinem z Měšetic s strany druhé, o člowěka jednoho, řečeného Wlcie w Oticích, kterýžto platí dwě kopě a 16 grošů platu ročnieho, a týž Martin z Měšetic byl jest wyslůžil za odúmrť na KM“ téhož člowěka, a některá jiná sbožie podlé toho, po smrti někdy Markety manželky swé, a on Čeněk táž sbožie byl jest také wyslúžil na KM“ po smrti Jana řečeného Hron z Kwětúše, a tak mezi nimi mnohé pře a ruoznice byly sú; až pak obě straně dobrowolně předstúpiwše

Strana 302
302 D. IX. Nálezy saudu komorního před JKM' a před pány JM“ raddu, i prosili sú JM“, aby ráčil se pány raddú swú tu při mezi nimi práwem rozeznati a wyřéci. JM' skrze jich takowú žádost a prosbu a podwolenie, nechtèje JM' tomu, by mezi nimi o to dalšie ruoznice aneb škody měly přijíti, i ráčil jest to k sobě přijjeti se pány raddů swů. Tu ihned týž Mar- tin před JM“ okázal jest potřeby swé, kterak táž Marketa, žena jeho, ty dědiny w Oticích i jiné zawázala jest jemu listem s pečetmi na swědomie, a přitom také listu i to swé obdarowánie KM“ po smrti nadepsané Markety; a potom také on Čeněk okázal jest dsky zemské přede pány, kterak táž Marketa a Anna sestra jejie ty dědiny i jiné swé wšecky zapsaly sú Anně, mateři swé, a nadepsanému Janowi řečenému Hron, ujci swému, kterýž je wšecky přebyw žiwností, umřel jest, toho žádnému dále nezawadiw, a KM to swé práwo wšecko témuž panu Čeňkowi jest dáti ráčil. A protož JM se pány raddů swů to pilně wážiwše, a tomu porozumě- wše: poněwadž Marketa a sestra jejie toho zápisu nezrušily sú, kterýž sú dskami udělaly jemu Hronowi, prwé nežli jest list udělala jemu Martinowi, muži swému, že ten list proti dskám moci nemá; a také že po též Marketě na KM nic jest ne- připadlo, poněwadž jest ona to dskami zapsala jemu Janowi Hronowi, po kterémž to JKM jemu panu Čeňkowi dáti jest ráčila; a protož JM“ se pány raddů swú tak jest rozkázati ráčil: aby mezi nimi wšecky škody a náklady minuly, a on Martin aby wiece ani žádný jiný tiem jeho práwem jemu Čeňkowi na to sbožie nesahali, a odpory, kteréž jest proti nadepsanému pánu Čeňkowi u dworských desk učinil, aby jemu hned propustil; než což jest tomu člowěku na Konopiště wzato, aby jemu to zasě nawráceno bylo. Při tom byli tito páni: pan Lew z Rožmitálu, naj- wyšší hofmistr králowstwi Českého, pan Wilém mlajší z Rizmberka a na Rabí, naj- wyšší komorník králowstwie Českého, pan Mikuláš z Lanšteina, najwyšší písař desk zemských králowstwie Českého, pan Jindřich a pan Pawel z Jenšteina a ze Skal, pan Samuel z Hrádku podkomořie králowstwie Českého, Bernhard Bierka z Ná- silé oc. a jiní mnozí. Actum anno et die ut supra. 66. Mezi Hynkem z Walšteina, Slawatau z Košmberka a Janem Zpytowským, a mezi Horníky. 1475, 24 Juli. Anno 1475, f. II ante festum S. Jacobi apostoli. W té při, kteráž jest mezi panem Hynkem z Walšteina a panem Slawatů z Košmberka a Janem Zpytowským s jedné, a Horníky s strany druhé, KM' a páni radda JM“ wyslyšewše obojie strany, i powědieno jest jim takto: žeby JKM" ráčil ihned o to jim konec učiniti, ale že JM' nynie při sobě raddy málo má, a JM' také neradby widěl, by se co které straně ukrátiti mělo, poněwadž Horníci

Strana 303
w králowstwí Českém, r. 1475. 303 prawie, to což sú učinili, že sú učinili wedle práw swých; a z té příčiny odkládá se jim rok, aby stáli o sněmu najprwé příštiem; a přitom rozkázáno jest Horní- kuom, aby na týž čas práwa swá přinesli. Pak což sě dotýče Jiříka Malešického a týchž Horníkuow, rozkázáno jest Jiříkowi, aby toho diela nechal; než jestli žeby rozomieno bylo, žeby se která škoda měla státi, aby to oprawil, aby se škoda horám nestala. A pakliby se přátelsky smluwiti mohli, žeby to JMK rád widěl. Actum anno et die ut supra. 67. Mezi Litwinem z Klinšteina, a Hertwíkem Encowanským. 1475, 29 Juli. Anno ut supra, sabbato post festum S. Jacobi apostoli. W té při, kteráž jest mezi panem Litwinem z Klinšteina s jedné, a Hert- wikem Encowanským s strany druhé, KM se pány slyšaw jich pře i odpory, po- něwadž ta wěc JKM“ se dotýče, takto JM jest jim rozkázal: napřed, což se robot dotýče, aby obě straně nechaly robot, a ti lidé aby kladli penieze za roboty, kdež JMK rozkáže, což slušné za robotu bude; a uptáli se JM, komu ta robota spra- wedliwě přislušie, že JM tomu ty penieze rozkázati ráčí dáti; a pakliby se JM“ nemohl toho konečně wyptati, ale aby ty penieze těm lidem zase nawráceni byli. A což sě pak lúky dotýče, o niž jest také mezi nimi ruoznice, JKM s raddú swú ráčil jest powědieti, že toliko jich řeč slyši se, ale duowoduow žádných; i ráčil jest JM rozkázati, aby ten, ktož té lůky w držení jest, aby ji ještě držel; a w tom času aby pruowody swé každá strana sobě zjednala k swé potřebě, a kte- rážby strana žádala roku položenie, že JM' ráčí jim o to rok položiti a sprawedliwè jim učiniti, což kto prowede. Actum anno et die ut supra. 68. Mezi raddami knížat Minstrberských, Arnoštem kurfürstem Německé říše a Albrech- tem knižaty Saskými, a mezi Janem Hasenšteinským z Lobkowic. 1475, 29 Juli. Anno et die ut supra. W té při, kteráž jest mezi raddami wysoce urozených kniežat pánuow, panem Arnoštem korfurštem swaté říše, a panem Albrechtem kniežaty Saskými oc. s jedné, a panem Janem z Lobkowic Hasašteinským s strany druhé: ačkoli JKM rád by byl widěl mezi nimi dobrotiwú smlúwu, ale poněwadž to býti nemohlo, JM' béře sobě toho rozmysl; a toho Zélera nebolito prowazníka ráčí wzieti w swů moc, a pan Jan má téhož Zélera dáti a postawiti na hrad swatého Wáclawa od zajtřie w témdni purkrabí hradu Pražského w moc králowskú, a tu JM' sám ráčí

Strana 304
304 D. IX. Nálezy saudu komorního rozkázati o něm se ptáti, a čehož se JM uptá, podlé toho JM ráčí se k tomu mieti. A o jiné wěci JM odkládá roku, když JM' stranám dwě neděle napřed wěděti dá, aby před JM“ stáli, a w té mieře aby wšecka upomínánie a hanènie mezi nimi stála. 69. Mezi Krištofem a Sigmundem bratřími z Wartenberka na Děčíně, a strýci jich Sigmundem a Jiříkem z Wartenberka. 1475, 24 Aug. Anno 1475, f. V die festo S. Bartholomaei. W té při opět, kteráž jest mezi pány Krištofem a Sigmundem bratřími z Wartmberka a na Děčíně s jedné, a pány Sigmundem a Jiříkem též z Wartm- berka strýci jmenowaných bratří Děčinských s strany druhé, a to jakož prwé KM“ a pány sú slyšáni, a JM ráčil jim odložiti toho roku až do sněmu, kteryžto o matce božie na nebe wzetie položen jest byl, aby obojí stáli před JKM“, jakož w prwniem zápise šíře jest položeno oc: tu nadepsaní Krištofor a Sigmund bratřie stáli před KM“ a pány na jmenowaný čas; ale strana druhá, totižto Sigmund a Jiřík strýci jich nestáli sú, ale poslali služebníky swé, a skrze ně, jakož i prwé, též i w ty chwíle ohlašují se a prosiece KM“ a panuow, aby ráčili je při práwu a súdu zuostawiti. Tu KM slyše jich prosbu, a jsa zprawen JM' se pány, že jmenowaní Sigmund a Jiřík učinili sú odpor proti jmenowaným Krištoforowi a Sig- mundowi dskami dworskými, i ráčil takto JM' rozkázati: že té pře odkládá do práwa a súdu, z takowé příčiny, jakož swrchu dotčeno jest, wšak tak, aby prá- wem sebe hleděli, a mocí žádnú aby na sě nesahali. Než což se pak dotýče, že oni jmenowaní Sigmund a Jiřík nestáli sú osobně k roku položenému wedle roz- kázánie KM“, to jich neposlušenstwie a nestánie KM se pány kázali sú tuto zapsati a znamenati. Actum anno et die ut supra. 70. Mezi knížetem Jindřichem a Janem Šumburkem. 1475, 24 Aug. Anno et die ut supra. W té při, kteráž jest mezi kniežetem Jindřichem oc. s jedné, a panem Ja- nem Šumburkem s strany druhé: tak jakož prwé smlůwa jest mezi nimi učiněna a zapsána, ta aby předse držána byla podlé jejieho zněnie; než což se dotýče dwů úrokuow zadržalých, ty knieže Jindřich aby zaplatil šedesáti zlatými uherskými aneb třidceti kopami groši českými; pak což se dotýče toho úroku na swatého Hawla příštieho a potom potomních, ti úrokowé aby českými groši placeni byli. Také

Strana 305
w králowstwi Ceském, r. 1475, 1476. 305 což se dotýče leženie, jakož jest on pan Jan ležal: což jest ležal, dokudž jemu od kniežete penězi nejsú položeni, to aby knieže zaplatil; než což jest ležal potom, ježto penězi jsú od kniežete položeni, toho nenie knieže Jindřich powinen platiti. Actum anno et die ut supra. 71. Mezi Rackem z Kocowa a Budějowskými. 1475, 24 Aug. Anno domini 1475, die scti Bartholomaei. W té při, kteráž jest mezi panem Rackem z Kocowa s jedné, a měšťany Budějowskými s strany druhé: poněwadž sú Budějowští žádným (sic) nedowodili, by ten Jošt gleit zrušil, a Racek Kocowský také nedowodil, by gleitu nezrušil, než toliko sám jest mluwil: a proto z té příčiny rozkazuje se jim, aby stáli na wše swaté i s duowody swými, a w tom času aby řeči i skutkem pokoj zachowali, a přímiřie aby mezi nimi trwalo až do swatého Martina příštieho, i ten den celý až do západu slunce. A wězňowé aby s obú stranů do toho času swatého Martina rok mèli na čest a na wieru tak tiem wšim obyčejem jakožto prwé; a ten Jošt aby zde na týž den byl postawen, i také ti jiní, kteříž sú s nim gleit měli. Což se pak dotýče pana Zdeňka ze Šternberka a pana Racka Kocowského, také se roz- kazuje mezi jmenowanými stranami: kterýmžby jeho služebníkuom pan Zdenek winu dal, nebolito úředník téhož pana Zdeňka, kteřížto prwé i nynie w Horaždějowicích zastíženi by byli, ti aby postaweni byli na týž čas před JKM“; a zasě také též: jestli žeby pan Racek kterým páně Zdeňkowým winu měl a je winiti chtěl, aby též dal napsány panu Zdeňkowi, aby také na týž den wšech swatých postaweni byli. Actum Pragae, anno et die ut supra. 72. Mezi rychtářem a konšely Wyšehradskými a Ručkau. 1476, 1 Jan. Anno 1476, f. II ante Epiphaniam domini. W té při, kteráž jest mezi rychtářem a konšely Wyšehradskými s jedné, a Ručků s strany druhé, král JM ráčil takto rozkázati: napřed aby téhož Ručky na pokoji nechali, a wiec jemu aby žádné překážky w ničemž nečinili; a což sú jemu wzali, to aby jemu zasě nawrátili, a tu zápowěď páně Zajimačowu JKM' zdwihá. A jestli žeby kterú winu k témuž Ručkowi kdo z nich měl, to aby na JKM' wznesl anebo wznesli, a sami se nemstili, a což jim JKM' rozkáže, aby se tak zachowali. Také on Ručka má se k již psaným slušně zachowati. Také jestli žeby se panu

Strana 306
306 D. IX. Nálezy saudu komorního Zajimačowi zdálo kterú winu k témuž Ručkowi mieti, to on má na JKM' wznésti. Actum ut supra. 73. Mezi p. Strakonickým a měšťany Wodňanskými. 1476, 30 Mart. Anno 1476, sabbato post annuntiationem beatae Mariae Virginis. W té při, kteráž jest mezi Olkmarem na miestě pana Strakonického s jedné, a měšťany Wodňanskými s strany druhé, KM se pány raddů wyslyšewše obojí stranu, i rozkázáno jest KM“ a pány takto: aby se obojí zachowali wedle té wý- powědi, kterůž jest pan Zachař mezi nimi wypowěděl a učinil; také aby wězňowé s obú stran prázdni byli a rok jim obojim položen, aby stáli w pátek o swátosti najprwé příští, a tu což jim od KM“ a pánuow rozkázáno bude, aby na tom pře- stali. A pakliby se w tom času přátelsky smluwiti mohli, že jim toho KM přeje. Actum anno et die ut supra. 74. Mezi Fridrichem Šumburkem a měšťany Kadaňskými. 1476, 1 Apr. Anno domini ut supra, f. II ante festum S. Ambrosii. W té při, kteráž jest mezi Fridrichem Šumburkem s jedné, a měšťany Ka- daňskými s strany druhé, KM se pány raddú, wyslyšewše obojí stranu, což se té sumy dotýče, kterůž oni Kadanští mají témuž Fridrichowi wydáwati, i rozkázáno jest KM“ a pány mezi nimi takto: což sú jmenowaní měštěné témuž Fridrichowi zadrželi, tu sumu aby jemu zaplatili na míšenských groších; než což již wiece budú platiti od tohoto času, to aby jmenowaní měštěné platili na groších českých. Ac- tum anno et die ut supra. 75. Mezi Jiříkem z Hustěřan Malešowským a Kutnohorskými. 1476, 3 Apr. Anno 1476, f. IV ante festum S. Ambrosii. W té při a ruoznici, kteráž jest mezi Jiříkem z Hustěřan Malešowským s jedné, a poctiwými měšťany našimi od Hory Kutny s strany druhé, a to o ryb- níky wod držením, kteréž sú se již jednú stržením škody staly, a dále ještě státi by se mohly, jakož pak z jich pře líčenie i z desk wýpis slyšeli sme, což sě těch rybníkuow dotýče, i také odpor na to, kterýž týž Malešowský učinil jest slowy, i tudiež přiepis listu majestátu ciesařského ukázal jest, slyšeli sme; a my w této

Strana 307
w králowstwí Českém, r. 1476. 307 mieře nemohůce toho wzieti k konečnému rozsudku předse, a nechtějíce témuž Malešowskému na jeho užitciech žádné ujmy učiniti, také w tom chtějice nás i ná- kladníky naše a korunu naši w škodě opatřiti, takto w této mieře s raddů naší při tomto je zuostawujem, a takto rozkazujem: aby týž Malešowský rybníky, kteréž má staré, držal podlé starodáwního drženie, wodami netopě wýše, poněwadž hrá- zemi dobrými nejsú opatřeni; i také nowé rybníky, kteříž sú w nowě zděláni, ty wšecky aby držal na podobné mieře, jich nepřewyšuje wodami, a k tomu aby splawy je dobře opatřil. Také přihodilo-li by se z wuole božie, žeby dešťowé častí a welicí přiewalowé přišli, aby k tomu pilnost měl a toho neobmeškáwal, aby trú- bami wody za časuow doluow upustil, aby ujíti mohla, aby tudy škody našie, ko- runy, nákladníkuow, i tudiež swých škod mohl se uwarowati, a w tom aby mezi sebů pokoj slowy i skutkem zachowali; a my chcme poručiti některým raddám na- šim a úředníkuom mezi nimi o to pracowati a jednati, aby je mohli o to slušně smluwiti přátelsky. A při tom súdu a nálezu tito páni byli: Wilém mlajší z Rizm- berka a na Rabí, najwyšší komorník králowstwie Českého, Jan z Cimburka a na Boleslawi, najwyšší sudí králowstwie Českého, Mikuláš z Lanšteina, najwyšší písař desk zemských králowstwie Českého, Beneš z Kolowrat a z Libšteina, Jan z Šelm- berka, Bořita z Martinic, Jan z Ronowa, Jan z Rúpowa, hofmistr dworu králow- ského, Samuel z Hrádku, podkomořie králowstwie Českého, Petr Kdulinec z Ostro- miře, Bohuše z Drahobudic, Jan Malowec z Pacowa, Jarohněw z Kútuow a jiní mnozi. Actum anno et die ut supra. 76. Mezi Janem Malowcem z Pacowa a Oldřichem Fifkau z Wydří. 1476, 5 Apr. Anno domini 1476, f. VI post festum S. Ambrosii. W té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi Janem Malowcem z Pacowa s jedné, a Oldřichem Fifků z Wydřie s strany druhé, o to, což se dotýče oba- polnieho haněnie, které se jest stalo mezi nimi, jakož obojí wysoce swých ctí do- týkali, JKM' slyšal jest je oboje wedle potřebnosti, a JM' tomu porozoměw, že ta ruoznice a haněnie z jich obojích horliwosti přišla jest, i ráčil JKM' podati jim smlůwy přátelské; i takto sú smluweni přátelsky w těchto slowiech, a sobě oba- polně oprawowali, jakož teď w těchto slowiech psáno stojí: Oldřiše Fiſko! jakož sem byl řekl, žeby ty byl prowolán w Soběslawi zjewně pod pranéřem pro faleš: slyšal sem to od lidí; a poněwadž Jan Žába, šwagr twuoj, i také Soběslawští wy- znáwají, žeť jest láno pro neplněnie peněz: jáť tomu wěřím. A což se pak listuow dotýče, kteréž sem okázal před KM“ i před pány, kterak někteří lidé wyznáwají, žeby u tebe na Kameni děláni byli groši a peniezi falešni, a ty si toho odpieral,

Strana 308
308 D. IX. Nálezy saudu komorního dokládaje se dobrých lidí: jáť na tě neprawím. A také sem řekl, že si ty swé služebníky poslal, žeby paní Hynkowé pobrali ty zlaté: to sem slyšal od swých služebníkuow; a poněwadž to wysoce beřeš na swú wieru i na swů čest, na swú duši a na swú přísahu, že si jim toho nerozkázal: jáť to od tebe přijímám, a mám tě za toho jako KM a páni i jiní dobří lidé mají. A tu hned KM' ráčil jest řéci k Oldřichowi Fifkowi: Oldřiše, myť tebe máme za dobrého člowěka. Také i radda JKM“ řekli sú též, že tebe Oldřiše máme za dobrého člowěka, jako KM má oc. Jene Malowče! jakož si mne winil, žebych já tobě řekl, žeby ty byl od zrádce pošlý a sám také žeby zrádce byl: toho sem já na tě neprawil, aniž prawím, než to sem byl řekl, že sem slyšal od Wáclawa purkrabie Chusnického, žeby tebe tiem dotýkal; a poněwadž on Wáclaw purkrabie Chusnický k tomu se nezná, to já rád slyším; a jáť na otce twého ani na tě nic newiem zlého, než mám tě za. dobrého člowěka ctně zachowalého. Actum anno et die ut supra praesentibus oc 77. Naučení Sigmundowi Baštskému w rozepři s Diwišem Štítným. 1476, 20 Мai. F. II post festum S. Sophiae. Sigmund Baštský předstúpil jest přede pány raddu KM“, a žádal jest za radu a za naučenie, kterakby měl w té wěci učiniti, prawě před pány, kterakby Diwiš Štítný dal sobě jeho pečet wyryti bez jeho wuole, a tu pečet žeby přitiskl k listu bez wuole jeho; páni radda powěděli Sigmundowi: aby šel k wěřiteli tomu, kterémuž jest Diwiš list udělal, a powěděl jemu, že jeho pečet jest wyryta a při- tištěna bez jeho wuole a wědomie, aby sebe i jeho w té wěci opatřil. Také páni ráčili jemu powědieti, že tu jeho řeč tiemto zapsáním ráčie w paměti mieti. 78. Mezi Janem z Wartenberka a z Děčína a syna jeho, a mezi Krištofem a Sigmundem bratřími z Wartenberka na Děčíně. 1476, 21 Juni. Anno ut supra, f. VI post festum S. Viti. W té při, kteráž jest mezi panem Janem z Wartmberka a z Děčína a syny jeho s jedné, a panem Kristoforem a panem Sigmundem bratřími z Wartmberka a na Děčíně, strýci jich, s strany druhé, tak jakož sú se před králem JM“ a před pány winili, i listy ukazowali s obú stranů k swým potřebám, a jsúce slyšáni krá- lem JM“ a pány, takto jest jim rozkázáno a rozkazuje se: jakož prwé, což se sbo- žie dotýče, podlé jich žádosti zuostaweni sú při tom, rozkázáno jim, aby sebe hle-

Strana 309
w králowstwí Českém, r. 1476. 309 děli řádem a súdem zemským, mocí na sě nižádnú nesahajíc; tak se jim i ještě rozkazuje, aby na tom přestali. Než tato winěnie, kteráž sú k sobě obojí mlu- wili, zdá se KM“ a pánuom, že nejsú přátelská ani strýcowská, a že jsú sobě jiným powinni podlé krwe a přibuznosti, a žeby lépe bylo, aby toho nechali a tiem sebe newinili; a že tu s obú stran KM“ a pány nenie nalezeno, co by jich cti škoda anebo újma měla býti tiem jich s obú stranů winění. A proto se jim rozkazuje, aby zachowali pokoj mezi sebú, psaním i také řeči ničímž sebe nedotýkajíc k ne- slušnosti swé cti. Jestli žeby pak strana která nechtěla tohoto našeho a panského rozkázanie zachowati, a z toho žeby wystúpila, k takowým aneb k takowému měli- bychom se jakožto k neposlušnému, a k poslušné straně milostiwě a sprawedliwě. A jestli žeby přes to wždy nezdálo se které straně od takowých winění přestati, jakožby lépe bylo, aby nechali, král JM se pány rozkazují jim, aby sebe winili před práwem a súdem zemským. Actum in consilio majori anno et die ut supra. 79. Mezi Janem Přebozským a mezi Jiříkem z Želetawy a Magdalenau manželkau jeho. 1476, 29 Jun. Anno domini 1476, sabbato post festum S. Johannis bapt. W té při, kteráž jest mezi panem Janem Přebozským s jedné, a Jiříkem z Želetawy a Magdalenů manželkú téhož Jiříka s strany druhé, o dědiny we Pňowě: jakož jest nadepsaný Jan Přebozský prawil, žeby ona Magdalena zwedla se úřadem zemským na též dědiny we Pňowě, a žeby táž Magdalena to učinila proti smlúwě, kteráž se jest z rozkázanie KM“ a panského stala na súdě zemském sedícími skrze přátely jich, jakožto pak táž smlúwa dskami zemskými zapsaná to w sobě šíře zawierá a wyswědčuje; a on Jan Přebozský proti témuž zwodu učinil jest odpor dskami zemskými, prawě, že ona Magdalena na ty dědiny zwodu jest učiniti neměla, a že to chce okázati přede pány, když jemu toho potřebie bude: KM' se pány raddami swými, slyšewše jich pře i odpory obojích stran, a porozo- měwše, že ta wěc k práwu zemskému přislušie, jakož pak ona Magdalena zwod, kterýžto učinila na ty dědiny úřadem zemským, a on Jan Přebozský také proti tomu odpor jest we dsky zemské wložil, JKM ráčil jest rozkázati: aby o tu wěc práwem zemským sebe hleděli, ač budeli se jim zdáti. Toto také přitom přimie- něno jest: jakož on Jan Přebozský ku pomoci swé pře prawil jest tak, kterak jest prwé mnohokrát obsielal listy KM“ jeho Jiříka a Magdalenu, chtěje je z toho wi- niti, a oni Jiřík a Magdalena žeby nestáwali k takowému obeslání, a že se jemu Přebozskému zdá, žeby skrze tu wěc na nich tu při obdržeti mienil: i to se jemu nezawierá, ač bude se jemu zdáti ku pomoci to wzieti, když ku práwu přijde;

Strana 310
130 D. IX. Nálezy saudu komorního nebť jest on Jiřík také toho odpieral, a prawil tak, že jemu listowé KM“ dodá- wáni nejsů, a také prawil, že jest w zemi nebyl. Actum anno et die ut supra. 80. Mezi Machnau, Dorotau a Adličkau sestrami z Tuněchod, a mezi Annau z Talmberka. 1476, 19 Jul. Anno domini 1476, f. VI post festum S. Margarethae. W té při, kteráž jest mezi Machnů, Dorotů a Adličků sestrami z Tuněchod s jedné, a paní Annů z Talmberka s strany druhé, KM se pány slyšewše jich pře i odpory, a obojie strana táhly se na dsky: jedna strana jest dsky okázala, ale druhé strany jsú dsky na Karlšteině, a že tudy sprawedlnosti swé pokázati ne- mohla; a proto z té přiečiny ta pře jest odložena až do súdu a práwa zemského, wšak bez pohoršenie každému jeho pře. Actum anno et die ut supra. 81. Mezi Jetřichem Bynickým a Janem Aujezdeckým. 1476, 19 Jul. Anno et die ut supra. W té při, kteráž jest mezi Jetřichem Bynickým s jedné, a Janem Aujez- deckým s strany druhé: tak jakož sú častokrát stáwali před králem JM“ a před pány, což se Aujezdce ztracenie dotýče, duowody a swědomie swá okazujíce, kte- rážto swědomie obojie proti sobě jsú; i z té příčiny zdá se králi JM“ a pánuom těžký rozsudek učiniti, ježtoby se snad tudy některé straně mohla se krátkost státi; i w této mieře toto se jim rozkazuje: aby Bynický Janowi přieteli swému pomohl jednati a pracowati o ten statek ztracený ku panu Lwowi z Rožmitálu, najwyššiemu hofmistru králowstwie Českého, držiteli toho statku, s raddú přátelskú, zdaby mohli o ten statek s ním uhoditi; pakliby se to nemohlo skrze přátelskú pomoc zjednati, ale jakož jest bylo prwé rozkázáno, tak se i ještě rozkazuje, aby se ptali po tom úředníku, kterýžto tehdáž byl jest při ztracení toho zámku, i také jiné potřeby, cožby k tomu slušalo k polepšení stranám neb straně; a kterážby strana roku na JKM“ požádala, JKM' ráčí jim o to rok položiti. Actum anno et die ut supra. 82. Mezi proboštem Staroboleslawským a Jírau od Černé Růže. 1476, 2 Oct. Anno ut supra, f. IV post festum S. Michaelis. W té při, kteráž jest mezi knězem proboštem z Starého Boleslawě s jedné,

Strana 311
w králowstwi Ceském, r. 1476. 311 a Jirů od Černé Ruože s strany druhé, KM se pány wyslyšewše obojí stranu i také listy jich a zápisy, což se Weltrus dotýče, i wypowèdieno jest mezi nimi takto: aby on Jíra, což drží w zápisu swém od kláštera Doksanského, to aby před se držal a toho požíwal; než což se dotýče šesti člowěkuow tu u Weltrusiech, kteřížto přislušejí zwonictwím k proboštstwí do Starého Boleslawě, ti lidé aby při témž probošstwí zuostali, a což mají z práwa učiniti k témuž proboštstwi, to aby činili. Actum anno oc. praesentibus dominis Wilhelmo Juniore de Rizmberk, su- premo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic, supremo burgravio Pragensi, Benešio de Kolowrat in Libštein, Paulo et Henrico fratribus de Jenstein, Johanne de Rupow magistro curiae regalis, Bernhardo dicto Bierka de Násilé, Alberto dicto Ojieř de Očedělic burgravio castri Pragensis, et quam plurimorum aliorum in prae- sentia existentium oc. 83. Mezi Wáclawem z Boskowic a Janem Štosem z Kúnic. 1476, 21 Oct. Anno domini ut supra, f. II in die undecim millia virginum. W té při, kteráž jest mezi panem Wáclawem z Boskowic a služebníky jeho s jedné, a panem Janem Štosem z Kúnic s strany druhé: jakož jest on pan Wáclaw winil téhož Jana Štose, a prawil tak, žeby jemu služebníky jeho zjímal, a koně i jiné wěci žeby jim pobral, a žeby se to w tom křesťanském přímiří stalo, kteréž jest mezi králi JM“i učiněné, a že se jest jemu ani jeho od něho toho státi nemělo, jakož pak týž pan Wáclaw w swých slowech šíře jest powěděl swů potřebu oc.; proti tomu on pan Jan Štos odpieral jest a prawil, že jest tu nic neučinil, čehoby učiniti neměl, a to z té příčiny a proto, že ačkoli mezi králi JMmi obapolně pří- miřie učiněna a utwrzena jsú, ale že on pan Jan s bratřími swými w ta pří- miřie přijati nejsú, ale z toho příměřie wen wyjmuti; a že jest měl péči na krále Uherského i na JM“ poddané, a tak a skrze to že w to přímiřie přijati nejsú, ale že předse péči měli sú na krále Uherského i na JM“ poddané; a panem hejtmanem Morawským rozkázáno jest bylo jemu panu Janowi i bratřím jeho, aby země a markrabstwie Morawského prázdni byli a w nie nebýwali; i tu se rozoměti muože, že on pan Jan Štos i bratří jeho wždy předse u wálce necháni a zuostaweni sú oc. A protož král JM' i se pány tak prawie: že on pan Jan Štos nic jest tu neučinil, ježtoby to jeho cti škoditi mohlo. Než co se pak dotýče služebníkuow páně Wácla- wowých, Kašpara a Wáclawa, kteréž on pan Jan Štos z wězenie napomíná, chtěje, aby mu se stawěli, a pan Wáclaw od nich odpieral jest, že jemu ani žádnému jinému tiem powinni nejsú, a to proto, že jich jest k sobě ani k žádnému jinému ze jména wězením nezawázal, a on pan Jan Štos k tomu se jest seznal; a protož

Strana 312
312 D. IX. Nálezy saudu komorního JKM s raddú swú takto wypowiedají: poněwadž ti služebníci páně Wáclawowi žádnému ze jména wězením zawázáni nejsú od pana Jana Štose, a že jemu ani žádnému jinému za wězně stawěti se powinni nejsú; neb kdyby takowým neobyčej- ným během lidé měli zawazowáni býti, pod přikrytím nebyli(by) sebú bezpečni; než ktož koho jímá a slibem zawazuje, má jemu jmenowati ze jména, k komu slíbiti a stawěti se má, neb jest tak prwé zachowáwáno bylo. A protož se rozkazuje JM“ a pány: aby on pan Jan Štos ani žádný jiný jeho jménem těch služebníkuow páně Wáclawowých tiem wězením nenapomínal ani nařiekal, neb jemu ani žádnému tiem wězením powinni nejsú. A jakož prwé w Benešowě při sjezdu pánuow obojie strany swoleno a zuostáno jest, aby žádný jeden na druhého mocí nesahal, ani jemu škodil, lečby jeden druhému napřed tři dni wěděti dal do jeho domu listem swým odewřeným, a to po dwů dobrů člowěků: i docházie KM“ a pánuow radd JM“, žeby proti tomu někteří činili swéwolně wytrhajíce se, i odpowědie toliko králi JM“ a neboližto některému pánu, i chtěliby pod tú odpowědí škody činiti jiným pánuom aneboli rytieřstwu, proti nim se ze jména neohradiwše, tak a podlé Benešowského zjednánie: protož aby se toho žádný nedopúštěl; pakliby kto jináče učinil, buď ktožkoli, takowý každý aby byl beze cti a wiery, a k nie aby nikdy nawrácen býti nemohl obyčejem nižádným. Actum anno et die ut supra. Tato wýpowěď stala se před sněmem obecniem, kterýžto sněm držán jest w Praze při swětiem Hawle, při kterémžto sněmu bylo množstwie z pánuow, z rytieřstwa i také z měst oc. 84. Mezi Klatowskými a Kunkau Sobětickau z Němčic. 1476, 24 Oct. Anno ut supra, f. V ante Simonis et Judae apost. W té při, kteráž jest mezi měšťany Klatowskými s jedné, a paní Kunků Soběticků z Němčic s strany druhé, což se Sobětic dotýče, KM se pány wysly- šewše jich obojích pře i také odpory, i wypowědieno jest mezi nimi takto: poně- wadž oni Klatowští neokázali před králem JM“ ani přede pány žádné sprawedlnosti ani jistoty na to sbožie již jmenowané, aby oni Klatowští paní Kunce postúpili toho sbožie od dnes we dwú neděli, a již wiece na tom sboží jie ani muži jejiemu žádné překážky nečinili. Actum anno et die ut supra.

Strana 313
w králowstwi Českém, r. 1476. 313 85. Mezi Kateřinau dcerau po Ješkowi z Březí, a její macechau Káčau z Bělče. 1476, 16 Nov. Anno domini 1476, sabbato post festum S. Martini. W té při, kteráž jest mezi paní Kateřinú dcerů někdy Ješkowů z Březé s jedné, a mezi Káčů z Bělče, macechů její, s strany druhé, KM poručiti ráčil pánuom raddě, aby je slyšeli; a páni wyslyšewše jich pře, žaloby i odpory obojích stran, to sú na JKM' wznesli. I rozkázal jest JKM' stranám, aby po jednom přieteli mezi sebú wydali. A tito přietelé od jmenowaných stran sú wydáni byli: Wáclaw Chrůstenský z Malowar a Jan z Skaličky, a ti sú mezi jmenowanými stranami takto wypowěděli s raddú pana Čeňka z Klinšteina, prokuratorowů KM“, a pana Samuele z Hrádku, podkomořieho králowstwie Českého: aby paní Kačka pastorkyni swé, ne- súdem, ani z práwa, wydala jie pět kop grošů českých, a ti jie hned mají wydáni býti. A tu wýpowěd přátelsků obě straně přijale, wšak s takowúto wymienků: jestli žeby jmenowaná paní Kateřina dcera Ješkowa mohla se kdy buďto nynie neb potom doptati statku otce swého sprawedliwého, ta se jie cesta nezawierá, ale jmenowaná macecha jejie má jie z toho práwa býti, z čehožby ji potomně winiti chtěla. Actum anno et die ut supra. 86. Mezi Bohuší z Drahobudic a Janem Přebozským ze Zásmuk. 1477, 23 Nov. Anno 1476, sabbato ante festum S. Andreae apostoli. W té při, kteráž jest mezi panem Bohuši z Drahobudic s jedné, a panem Janem Přebozským ze Zásmuk s strany druhé: jakož prwé mnohokrát sú KM“ a pány slyšáni, pak opět nyní slyšaw JM se pány jich pře i odpory, také wýpis z desk i listy, kteréž jest on Bohuše okazowal; ale on Jan Přebozský prawil, že té potřeby swé, kterážto jemu káže, w této mieře okázati nemuož, a to proto, že ty dsky jsú na Karlšteině; i wypowědieno jest jim: žeby jim ihned o to KM' rád konec učiniti ráčil, ale z již jmenowané příčiny odkládá se jim toho do některé chwíle, ažby ta wěc na Karlšteině, což najspieše moci bude, wyhledána byla. Přitom jest také powědieno: jakož sú sebe obojí na swých ctí wysoce dotkli, poně- wadž on Jan Přebozský wolal se k tomu, chtě se z toho nároku wywesti, ale že pro již psanů příčinu nemohla se ta wěc státi, jestli žeby w tom času, nežby ta wěc konec mezi nimi wzala, buoh smrti kterého neuchowal, že jemu na jeho cti nemá žádná poškwrna býti; a w tom času aby řečí i skutkem pokoj zachowali. Actum anno et die ut supra.

Strana 314
314 D. IX. Nálezy saudu komorního 87. Mezi Janem Zajícem z Hasenburka, a Samuelem z Hrádku. 1476, 2 Dec. Anno domini 1476, f. II post festum S. Andreae apostoli. W té při, kteráž jest mezi panem Janem Zajiecem z Hazmburka s jedně, a panem Samuelem z Hrádku, podkomořím králowstwie Českého, s strany druhé, což se dotýče rybníka dělánie Koprnického, jakož pan Jan Zajiec winil jest pana Samuele, žeby jemu udělal hrázi na gruntu jeho, a žeby jemu nějaků wesku, dě- diny a lúky topil; a pan Samuel odpieral jest toho, prawě, žeby hrázi na swém gruntu udělal; a což se té wesky, dědin a luk dotýče topenie, pan Samuel podá- wal jest toho panu Janowi Zajiecowi, že jemu chce oddati, jakož obyčej jest, a pan Zajiec odpieral toho, nechtěje toho přijieti, a prawě, že chce swé swobodno mieti a toho užíwati oc. KM se pány raddú wyslyšewše obojí stranu, i také pana purkrabie hradského, kterýžto byl z rozkázanie KM“ wyslán na meze, tu wěc JM" se pány s pilností ráčil wážiti, aby ta wěc mohla mezi nimi k slušnému srownání přijíti. I takto JKM' se pány nynie ráčil wypowědieti: jakož jest pan Zajiec winil pana Samuele, žeby jemu nějaků wesku i také lůky a dědiny topil, poněwadž pan Zajiec nechce oddánie přijieti, aby on pan Samuel wesky jeho i také dědin a luk netopil. A což se pak hráze dotýče a toku wody, a nějakého dědictwie, jakož pan Zajiec prawí, že by to kúpil u Hřanuow, a pan Samuel prawil, žeby to při- slušalo k Klumínu k jeho dědictwi; i také což se dotýče nějakého puol lánu: to JKM sobě pozuostawuje w moci swé, když jim JM o to rok položiti ráči, aby stáli před JKM“. Také JM w tom času ráčí se ptáti na jich obojích sprawedlnost, a wedle sprawedliwého uptánie a práwa ráčí jim o to konec a miesto učiniti. Actum anno et die ut supra oc. 88. Mezi Bohuši z Drahobudic a Janem Přebozským. 1476, 6 Dec. Anno domini 1476, f. VI ante festum S. Luciae. W té při, kteráž jest mezi panem Bohuší z Drahobudic s jedné, a panem Janem Přebozským s strany druhé, král JM se pány raddami swými slyšeli sú jich pře líčenie, swědomie i odpory: jakož jest on Jan Přebozský winil Bohuši, a prawě, že mu se od něho škoda stala skrze to, že mu jest pobral plod, kterýž jest byl kúpil u Pawla w Chwatlině, a že jest proto neměl čím nasaditi rybníka swého; a on Bohuše prawil, že toho plodu jináče newzal, než že jest jej u téhož Pawla kúpil a zaplatil, a obojí k swým potřebám wedli sú swědomie sobě odporná

Strana 315
w králowstwi Českém, r. 1476. 315 ale poněwadž ta pře mezi nimi jest o škody, a ty škody žeby přišly skrze nena- sazenie rybníka oc., král JM se pány raddami swými srozoměli sú tomu, což se takowých škod dotýče, že ta wěc podlé práwa přislušie k práwu a súdu zemskému a ku póhonu ze škod, a protož JKM rozkazuje: poněwadž on Bohuše ku práwu jest usedl, budeli se jemu Janowi Přebozskému zdáti o to jej winiti, aby jeho prá- wem hleděl. Praesentibus dominis Wilhelmo Juniore de Rizmberk in Rabí, supremo camerario regni Bohemiae, Johanne de Janowic in Petrspurk, supremo burgravio Pragensi, Nicolao de Lanštein, supremo notario tabularum regni Bohemiae, Čen- kone de Klinštein, procuratore regio, Samuele de Hrádek, subcamerario regni Bo- hemiae, Johanne de Rupow, magistro curiae regalis, Alberto Ojieř de Očedèlic, burgravio castri Pragensis, Bernhardo dicto Bierka de Násilé, cubiculario regiae Majestatis, et quam plurimorum aliorum. Actum anno et die ut supra. 89. Mezi Bohuší z Drahobudic, a Janem Swadbau z Otradowic. 1476, 12 Dec. Anno domini 1476, f. V ante festum S. Luciae. W té při, kteráž jest mezi panem Bohuší z Drahobudic s jedné, a Janem Swadbú z Otradowic s strany druhé, jakož sú se obojí winili: najprwé rozkázáno jest jim, aby se wedle prwních smluw a wýpowědí zachowali. Pak což se dotýče srubu stawenie, jakož pan Bohuše jest srub ustawil w Zbraslawicích, a kterakby wokolo téhož srubu bašty i přiekopy dělal, i rozkázáno jest takto: oby on Bohuše k potřebě swé udělal sobě okolo téhož srubu plot jednoduchý, bez bašt a bez rú- benie a bez přiekopuow, a ten plot bude moci sobě obmazati a otýniti, anebo při- kryti šindelem, anebolito došky kalenými. Pak což se nějaké kramářky dotýče, jakož on Jan Swadba má ji u wězení: aby ji propustil; a což jest ji wzato, aby jie zase nawrátiti kázal, a pod kýmž swé obydlé ona bude chtieti mieti, to buď při jejie wuoli. A což se nějakého pacholíka dotýče, jakož jeho on Bohuše napo- mínal z základu propadeného: ten základ aby Bohuše prominul a z něho wiece ne- napomínal, a což jest témuž pacholíkowi wzato, aby jemu zase nawrátiti kázal. Což se pak podacieho dotýče: aby ten kněz, kterýž tu jest, aby tu byl až do swatého Jiřie, tak aby wšecky řády křesťanské wedl a obojím lidem jich swátostmi aby posluhowal; a po swětiem Jiří, jestli žeby se o téhož kněze smluwiti nemohli, tehdy obojí ze spolka mají prositi mistruow z koleje, a oni mistři kteréhož jim kněze dadie, toho aby obojí přijali a jemu presentací dali, také desátky aby jemu obojí wydáwali. Praesentibus dominis ut supra. Actum anno et die ut supra.

Strana 316
316 D. IX. Nálezy saudu komorního 90. Mezi bratřími z Wartenberka na místě otce jich Jana staršího, a mezi strýci jich též z Wartenberka na Děčíně. 1477, 8 Mart. Anno domini 1477, sabbato post festum translationis S. Wenceslai. W té při, kteráž jest mezi panem Sigmundem a panem Jiříkem bratřími z Wartmberka na miestě otce jich pana Jana staršího s jedné, a panem Krištofo- rem a panem Sigmundem též bratřími z Wartmberka a na Děčíně strýci jich s strany druhé: jakož jest opět zniklo haněnie od pana Jana, otce jich jmenowa- ných bratří, dotýkaje nebožtíka pana Jana mlajšieho otce jmenowaných bratří Kristo- forowa a Sigmundowa, a takowá wěc stala se jest proti našemu prwniemu a pan- skému rozkázaní a rozsudku, ježto takowé haněnie otci jich mrtwému ani jmeno- waným bratřím státi se jest nemělo proti takowému prwnímu našemu rozsudku a rozkázaní; protož jakož sme prwé rozkázali, tak i ještě rozkazujem: aby jmenowaný Jan starší i s jmenowanými s syny swými wšech hanění řečí i psaním o otci jich mrtwém i také o nich nechali, a oni též zasč, a zachowali se wedle prwnieho našeho a panského rozkázanie; a pakliby kdo toho neučinil a tak se nezachowal, chtělibychom se k takowému mieti wedlé prwnieho našeho rozkázaní. Tito páni přitom byli: Lew z Rožmitálu, najwyšší hofmistr králowstwie Českého, Wilém z Rizmberka, najwyšší komorník králowstwie Českého, Jan z Cimburka, najwyšši sudí králowstwie Českého, Jan z Janowic, najwyšší purkrabie Pražský, Mikuláš z Lanšteina, najwyšší písař desk zemských králowstwie Českého, Jindřich a Pawel bratřie z Jenšteina a z Skal, Beneš z Kolowrat a z Libšteina, Puota z Rizmberka, Čeněk z Klinšteina, prokurator králowstwie Českého, Beneš z Weitmile, purkrabie na Karlšteině oc. Jan z Rizmberka, maršalek dworu králowstwie Českého, Jan z Rúpowa, hofmistr dworu králowstwie Českého, Bořita z Martinic, Bohuše z Draho- budic oc. Actum anno et die ut supra. 91. Mezi Mikulášem Daksem z Hamršteina, a Pawlem sekretářem ze Swojšic. 1477, 7 Mart. Anno domini 1477, f. VI ante festum S. Gregorii. W té při, kteráž jest mezi panem Mikulášem Daksem z Hamršteina s jedné, a Pawlem sekretářem ze Swojšic s strany druhé, KM se pány wyslyšewše obojie strany, a tak z jich obojie řeči rozomie se, že jest ta wěc byla prwé rownána a zjednána panem Mikulášem a panem Čeňkem oc., což se toho zádušie w Swojši- cích dotýče; a poněwadž sú sobě toho nezdrželi, ještě se jim KM“ a pány takto

Strana 317
w králowstwí Českém, r. 1477. 317 rozkazuje: aby on Pawel to obilé, kteréž od téhož zádušie pobral, aby je zase na- wrátil w moc kostelnikuom, a osadní téhož kostela aby také desátek wšichni dali týmž kostelníkuom, aby to obráceno bylo k dobrému téhož kostela; a oni kostel- níci aby z toho počet činili Pawlowi sekretářowi, jakožto podaciemu téhož kostela, také i osadnim; a tak aby wždy potom zachowáwali se obojí, což mají učiniti, aby učinili témuž záduší; a též také i o kněze aby zjednán byl k témuž záduší. Což se pak meze wyworánie dotýče, o tom JKM' se pány takto rozkazují: aby den swatého Jiřie wyšel týž Pawel s kostelníky na tůž dědinu, zjednajíce sobě lidi s obú stranů staropamětné a w tu wěc (aby) nahledli, jestliže ta meze zuorána jest, aby wedlé jich paměti zasě jinú udělali, a wiece aby nebyla zuoráwána, a k tomu dni JM' ráčí rozkázati Janowi Kačicowi, aby při té wěci byl. Actum anno et die ut supra. 92. Mezi Alžbětau a Kateřinau z Hněwšína, a mezi Štěpanem a Oldřichem bratřími z Wrchotic. 1477, 30 Oct. Anno domini 1477, f. V post Simonis et Jude apostolorum. W té při, kteráž jest mezi Alžbětů a Kateřinú z Hněw�