432 B. VI. Akta weřejná i sněmcwní město Pražské i Nowé wzdělal, nadal a zwelebil, totiž práwy, privilegimi i swobo- dami, jakž to we mnohých listech jeho šíře se ukazuje: také den po dni wždy wíce a wíce k tomu se probuzujeme, aby s pomocí toho, kterýž šťastně ráčil dáti po- čátky a wzróst, to dobré, kteréž pomocno jest k spasení bez čísla duší, obecnému dobrému, jednotě společné a spolu obýwání bratrskému, slušnými prostředky opatřeno býti, a k nadalému konci šťastně přiwedeno býti mohlo. A protož když před naši welebnost předstaupili poslowé slowutní, w ta doby z swětských, z Starého města Pražského; Jan Welwar, Sigmund z Chotenčic, Wá- claw Hedwíka, Mikuláš Humpolec; z Nowého města: Pawel Oldřichuow, Valentin Kába, Beneš Cukmanský a Daniel, měšťané obojího města Pražského; a z duchow- ních: mistr Jan z Rokycan, Oldřich bakalář z Znojma, Martin z Chrudimě, kněz Jan od swatého Štěpána z Rybníčkuow a Bohuněk z Chocni, jménem purkmistrů z obo- jích obcí již řečených měst, mistrów učení Pražského, farářuow, kněží, žákowstwa wšeho, tudíž i swau náramnau žádostí, mnohými ustawičnými prosbami jsau nás po- korně prosili, abychom list majestátu, kterýž celému králowstwie a markrabstwie dali sme wuobec, pro wěčné zdržení a zachowání pokoje w týchž městech, také ob- zwláštně jim milostiwě dáti ráčili. Kteréžto když jsme wyslyšeli, odpowěd dali sme jim takowau: poněwadž již celému králowstwí a markrabstwí již ten list wuobec dali sme, zbytečné se zdá, aby opět zwláště wám dán býti měl; neb to město jest nejpřednější a hlawní. Ale oni wždy pro příčiny a powahy jisté a kusy w něm položené prawili jsau, že jim to poručeno jest. A tak opět na nás prositi jsau nepřestali, nejwíce za ten artikul aneb punkt žádajíce, aby jim rozumněji rozšířen byl, totiž aby ti, kteříž obyčej mají pod jednau spuosobau přijímati, jinde kromě měst Pražských obýwali, kdež se ten obyčej za- chowáwá, proto aby smíšenice z toho hanebná nepošla, pro kterauby příčina k swá- rům a spolu obýwajícím dána byla, kromě těch, kterýmžby s swau dobrau wolí do- pustiti chtěli, w té naději dobré, že po časích u wíře přijímání pod obojí spuoso- bau se s nimi srownají. K tomu také přidali jiné zwláštní artikule jim poručené, i některé, w nichž sme se pánům a městům před tím zawázali a zapsali. I. Prwní tento: aby zřízený podkomoří měst králowských byl měštěnín Praž- ský a skutečně pod obojí spůsobau přijímal. II. Mniši, jestližeby kteří w Praze neb okolo Prahy obýwati měli, kněžím u far aby nepřekáželi, ani pochowáwali mrtwé, ani swátostmi lidu obecnému přislu- howali, ale tak žiwi byli, jakž jich řeholy ukazují; a nijakž přijímající pod obojí spusobau, buď zjewně neb tejně, nekaceřowali, a nižádným spůsobem netupili. Kláštery také jeptišek neb mnišek, w nichž přijímání pod obojí spůsobau býwalo, tak i na budaucí časy aby se zachowali; ani přeworyše neb abbatyše, kteréž pod jednau spůsobau přijímalyby, nad jinými jeptiškami wládnauti nemají.