Strana 1
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAWSKE. Z ARCHIVŮW DOMÁCÍCH I CIZÍCH SEDRAL. A WIDAL FRANTIŠEK PALACKY, HISTORIOGRAF PP. STAWŮW KRÁLOWSTWI ČESKÉHO, WÝBOR A JEDNATEL SPOLEČNOSTI ČESKÉHO MUSEUM, ŘÁDNÝ AUD A SEKRETÁŘ KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK, AUD KRÁL. BAWORSKÉ AKADEMIE NAUK WE. MNICHOWĚ, LHERSKÉ UČENÉ SPOLEČNOSTI W PESTI, SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI PRO WLASTENSKAU OSWĚTU WE WRATISLAWI, LUŽICKÉ SPOLEČNOSTI NAUK WE ZHOŘELCI, JEDNOTY PRO DĚJINY ZEMĚ BRANDENBURSKÉ W BERLINĚ oc- DIL TŘETÍ. W PRAZE, 1844. W KOMMISSÍ U KRONBERGRA I RIWNÁČE.

Strana 2

Strana 3
A. XI. ROZLIČNÉ DOPISY PANA OLDŘICHA z ROSENBERKA od r. 1420 do 1453. Připomenutí. Nejwětší počet psaní posclacích z patnáctého století, která dosawad w Archivu tomto na swětlo wydali sme, nejen z rodinného archivu panůw z Rosenberka w Tře- beni (s milostiwým powolením jasných knížat ze Šwarcenberka, jeho nynějších majitelůw), čerpán jest, ale i zwláště osoby pana Oldřicha z Rosenberka, jenž domem swým od r. 1418 do 1451 wládnul, a r. 1462 teprw umřel, wíce neb méně se dotýká, — jakož to každému bedliwému čtenáři samo na jewě jest. Hojnau tuto zásobu psaní rozmanitých a pro dějepis národu našeho welice důležitých podáwali sme již, a ještě budaucně podáme, we zwláštních několika zbírkách podlé čelních osob, dopisowawších sobě s panem Oldřichem. Zde pak zahrnuli sme směsíci wšeli- kerých psaní, která do zbírek práwě dotěených pohodlně uložiti se nedala. Pocházejít, jakož řečeno, wšecka z archivu Třebonského, ačkoli ne wšecka bezpostředně. 1. Wodňanští panu Oldřichowi z Rosenberka zpráwu dáwají, že Žižka jest již na Písku, a k Wodňanům přitrhnauti se chystá. We Wodňanech, 1420, 28 Aug. (Orig. arch. Treb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, seděním na Krumlowě. Služba naše napřed, pane milý! Tak jakož nám Twá Milost píše o Žižkowi, žeby přijel do Pieska: jistáť jest wěc, žeť jest na Piesku Žižka. A také pane milý! zpraweni jsme od dobrých našich přátel a od našich wěrných súsedów, že chce k nám přitrhnúti noci o puol noci; a takéť zpraweni jsme, žeť leží polem u Piesku, a máť malý lid, ale žeť shoňuje sedláky z okolé k sobě. A také, pane milý, žalu- 1 *

Strana 4
4 A. XI. Rozličné dopisy jemť na swé žoldnéře, že kdyžť sú zwěděli Žižku na Piesku, tehdáť sú od nás pryč odjeli ihned. Protož milý pane! rač spomenůti naši sirobu, a rač nás opatřiti. Neb nebudeli boha a TM“, tehdy my zahynem, a králów zámek ztratíme. Dán w středu na S. Augustina. Purkmistr, richtář, konšelé a obec Wodňanská. 2. Mistr Křištan z Prachatic p. Oldřichowi z Rosenberka wděčnost swau jewí, že opět ke 4 artikulům přistaupiti slíbil. W Praze, 1420, 5 Dec. (Orig. tamže). Nobili domino Ulrico de Rosenberg fautori suo. Modlitbu swú s žádostí wšeho spasitedlného, s stálostí w již dáwno poznalých prawdách zákona božieho napřed wzkazuje: Pane milý! List twoj radostně sem čet, urozuměw, že jakož píšeš, dobrého by sě chtěl držeti a zlé opustiti; a zwláště jakož žádáš a prosíš, mohuli tomu rozuměti oč stojíme anebo co žádáme, atbych to dal znáti. Pane milý! mám za to, že raddy twé ani tebe tajno nenie, oč stojíme; po- něwadž si ty to netoliko wšem městóm i pánóm této země, ale i jiných zemí krá- lóm, kniežatóm i městóm německy, česky i latině, pod swů a páně Čeňkowů pe- četmi psal a ohlásil, oč ste i s námi tu chwíli a ta doba stáli a co sme žádali spolu. A nad to jakož jest kněz Jan kaplan twój poselstwie děje zde před konšely a před staršími z obce od TM“ ohlásil, žeby ty těch čtyř kusów od mistrów a od obce zdej- šie wydaných, o nichžs do cizích zemí dáwno psal, již na swém zboží chtěl pro- pustiti: toho jsme wšichni wěrně wděčni, pánu bohu doufajíce, že ten, kterýž jest na tě tajemným a diwným súdem swým pád přepustil, jakož slyšíme zapřenie, né i odpřisieženie swětlé prawdy božie s S. Petrem, a nad to i tupenie též jeho prawdy a sluh jeho wěrných a kněží twých, kteréž si jakož sě domniewáme, pokánie sobě wydaného miesto, bez winy jímal a w wazby těžké wsazowal s S. Pawlem, rady mladé a nemúdré, nébrž i sobě na duši, na cti i na zboží přewelmi škodliwé w tom po- slúchaje, a s druhé strany bázní člowěka smrtedlného anebo přiezní a sliby nejistými otrápen jsa, že týž pán boh wšemohúcí dá tobě již pewně potrestkanému porozu- měti, aby wěrné jeho božské rady, jíž tebe konečně nezawede, uposlechna, jeho sě wiece než smrtedlného člowěka i milosti ztracenie i pomsty hrozné budúcie boje a lekaje, a nad to na swój slib a wieru, kterůž jsi jemu na krstu, a potom s dobrým rozmyslem i jeho prawdě slibowal, sě wážně rozpomena, wšecku swětskú i lidsků bázeň i přiezeň opowrha, s jeho swatů prawdú skutečně setrwal až do konce. A wě- říme toho dobrému bohu swému, že jestliže sě k swětlým prawdám přičiníš, neřádów jiných w písmě nezaložených sě waruje, a ty s opatrnů a múdrů radú řádně stawuje, kteréžto i mybychom rádi stawili, těm nikoli neswolujíce: že pán z tebe statečného

Strana 5
— p. Oldricha z Rosenberka r. 1420, 1421. 5 obránce zašle swé prawdě, uměje i moha učiniti, tě wiece zwelebiti mòž než od počátku, pád tento škodný tobě obrátě ku powstání welikému. O artikuléch těch čtyřech, o nichž zpráwy žádáš, nenieť úmysl náš aťby wedle wýkladu a rozumu každého kněžka kterakžkoli pozdě učeného měli wedeni, rozumieni anebo držáni býti: ale wedle položenie a rozumu starých swatých, jichžto wýkladóm my wěřiti chceme, a jich sě držeti s boží pomocí až do konce. A přes to jestliže wy páni wiece skrze prsty k swé záhubě nehlediece sworni budete, a swětlým prawdám pomocni, a milý pán bóh toto zbůřenie milostiwě upokojí: tehdy potřebie bude, aby odewšie obce woleni byli lidé učení, sprawedliwi a bohabojní, kteříž by k zpráwě wšie této obce ty jisté i jiné wšecky wedle písma swatěho zřiediti měli, rozum koneční ohlásiece, a cožby neřádného bylo, s pomocí wšie obce stawujíce; abyšte wy i s námi w do- brém upokojeni jsúce, prawdy wěčné božie skutečně a dokonale welebiece, wesele čakati mohli pokoje nebeského. A ostatkuť Twů M kněz Jan twoj kaplan zprawí Psán w Praze, ten čtwrtek před S. Mikulášem. Mistr Křištan. 3. Budějowští omlauwají u p. Oldřicha z Rosenberka p. Krajíře, swého heitmana králowského. W Budějowicích, 1421, 24 Fcbr. (Orig.) Nobili domino Ulrico de Rosenberg oc. domino nobis favoroso. Službu naši napřed, urozený pane milý! Wašemu sme listu dobře rozuměli, w němžto nám píšete, že ste žádné odpowědi podobné od p. Krajieře nemohli mieti. Rač WM wěděti, žeť sme my konšelé i někteří naši přísežní z obce onady wedle toho byli, žeť p. Krajieř k wašim poslóm mluwil, žeť o ty wěci, kteréž mezi wámi jsů, chceť rád na KM“ dosti mieti, a na to zaručiti, že se chce i s swými o to před KM postawiti, kterýmž winu dáwáte, ač wy také chcete též učiniti a na to zaručiti, aby se postawil před KM“ i s swými, kterýmž Krajieř winu dáwá. A jakož dále píšete, abychom nedali wám překážeti na naše město: račtež wěděti, žeť KM' dala nám p. Krajieře do našeho města za hauptmana, i přikázal jemu, aby zlým, kteřížby zlé wiery byli, škodil. A to přikázanie králowo jest wám p. Krajieř wzkázal po našem richtáři i po Maršíkowi z Hůzné, a wy ste k tomu powolili, řkúce že o žádného zlého státi nechcete, buďtež to waši nebo ne waši. A na tom p. Krajieř ješče dnes stoji, žeť žádnému dobrému nechce překážeti, než zlým, wedle králowa přikázanie a wašeho powolenie. A jakož nám najposléz píšete, žeby nás chtěl raději mieti za súsedy než za nesúsedy: WM dobře wie, žeť sme to i s swým hauptmanem ukázali swým zbo- žím a žiwotem, žeť sme waši dobří súsedé wždy byli, a námi nikdá nescházelo. Dat. anno oc. XXI, fer. secunda post Oculi, in die S. Matthiae. Purkmistr, richtář i konšelé z Budějowic

Strana 6
6 A. XI. Rozličné dopisy 4. Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Bez místa, 1421, 26 Febr. (Kopie). Ulricus de Rosenbergh. Súsedě milí! Jakož sem wám dřéwe psal i Krajieřowi, že chci na KM“ pře- stati, w tom sem nemohl ani od wás ani od Krajieře nižádné odpowědi mieti, by moji měli u pokoji býti w tom času od wás; i ještě z toho listu, jakož ste mi dnes poslali, tomu nerozumiem, byť moji u pokoji mohli býti dobří, ježto k Táboróm ne- hledie. A také jakož píšete, že Krajieř chce před KM“ býti a to chce zaručiti, a já také abych zaručil, a komužby on winu dal, a abych se wšemi stál před KM“: když před JM“ budu, tu což mi JM' káže, toť chci učiniti k JM“ kázaní; nebť jsem w jeho zemi lépe usedl nežli Krajieř. A také Krajieř toho nemóže řéci w prawdě, ani wy, bych já zlých hájil proti KM“; než toho sem na Krajieřowi ani na wás nikdy nemohl mieti, byť dobří, i králowi i moji, pokoj mohli mieti, a toliko nad zlými bylo po- mščeno. A nemámť za to, byť wám Krajieř byl dán za hauptmana, byť mě i mé chudé lidi hubil newinně. A píšete, že Krajieř nižádnému dobrému nechce překá- žeti: učinili to, tomu jsem rád. A píšete, že jste moji dobří sůsedé byli, neb se wám to dobře hodilo, a zachowáteli to, ještě se wám bude lépe hoditi. Dat. fer IIII. post Oculi, anno oc. XXI. 5. Wilém z Potenšteina a Bušek z Rowného, purkrabí Krumlowský, p.Oldřichowi zpráwu dáwají (do Řezna?), co se doma děje. Na Krumlowě, 1422, 26 Jul. (Orig.) Nobili domino Ulrico do Rosenberg, domino nostro gratioso. Službu swú wzkazujem, pane náš milostiwý! a TM“ dáwáme wěděti, tak jakož TM' towařišóm řekla w skuoře přijeti a jim pomoci: přišliť sů před nás a řkůce, že nemají o čem býti, nebudeli od TM“ pomoci brzké. Takéť sů zwláště Bechyňští haitmané přijeli od towařišów o též, a žeby nemohli déle ostati. Tu sme na wšech jedwa za tři neděle uprosili, aby na zámciech ostali. Protož TM' rač na to pomy- sliti a s Král. M“ pilně rozmluwiti, ač neráčišli bez swých zámków býti; nebť sú před námi řekli, že ničímž dále nechtie winni býti. Také rač wěděti, žeť jsů Táboři welmi silni, a den ode dne se zbieraji a silnie. Proto byloby dobré, by TM' s KM" mluwil o to; a nebudeli od JM“ penězi i lidmi pomoženo, nebudeť dobře; nebť na krátce ti lidé na twých zámciech nechtie déle ostati, než jakož sme psali, a TM' o swé o wšeckno přijde, ač neobjednášli to bez meškánie. Také rač wèděti, žeť jest Ra-

Strana 7
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1421, 1422. kúský panu Krajieři list na TM wydal o těch pět set kop; a tak jsme od dobrých zpraweni, žeby s tiem listem na TM chtěl škody čísti, a jediné TM' přijede, i na TM' sáhnůti, což bude moci. Takéť jest Bietowský opět obeslal, upomínaje, (těch sme listuow neposlali), aby TM' swému listu dosti učinil, jakož si za KM' slíbil; pak- liby toho neučinil, tehdytby TM' chtěl upomínati a tak o TM“ mluwiti, žeby se za to musil styděti, a žeby o twých škuodciech nikdy nebylo tak mluweno, jakož o TM" chce mluwiti, ač welmi nerád. I račiž také i na to pomnieti s KM“ mluwiti. Takéť jest posel ze Zbiroha přišel, a prawě ode pana Zdeňka, žeby Karlštainským welmi těžko bylo, a žeby jim i woda byla zkažena; a tak prawil, nebudeli rychlého od krále retunku, tehdyť se nebudů moci brániti dále. Protož byloby dobré, by se KM k tomu spěšně ráčil pro dobré lidi přičiniti. Datum in Krumnaw, dominica post Jacobi, anno oc. XXII. Wilhelmus de Potenstein et Buško burggravius in Krumnaw. 6. Pan Oldřich králi Sigmundowi odpowěd dáwá, že příměří nemá, ale wšak již mocně a zjewně a bojowati nemůže, že Husité sjezdu na něm žádají oc. (Srw. díl I, str. 23, č. 24.) Bez datum, 1425, konec Oct. (Koncep. arch. Třeb.) Jakož mi TM' píše, abych příměři neměl: račiž wěděti, žeť jeho nemám aniž miením mieti; a žeť lidi w mém kraji shánějí, a já jim toho bráně, weliků škodu pro to beru. Aniž ještě těch peněz, kteréž mi TM u Wratislawi odkázala, mám; pro kteréžto weliké škody beru, tak že již s těmi škodami sobě newiem konce. A také rač wěděti, žeť na mně sjezdu žádají, chtiece ke mně, kdežbych jim kázal, přijeti. Protož mámli, či nic, to učiniti, rač mi dáti wěděti. A prosím TM“ aby na mě swů pomocí, jakožto na služebníka swého, ráčil zpomenůti: neb já nechtě TM“ starati, weliké škody beru, úfaje TM“ jakožto pánu swému, že mně z té nůzi již ráčiš po- moci; nebť mi jest od nepřátel welmi těžko. Také posielal sem několiko listuow, a poslowé druzí sú zjímáni, a druzí sů TM“ došli, a TM mi neodpowěděla: tak že já wždy toho rozkázanie od TM“ očekáwám, jinák nemieně, než jako služebník TM“ učiniti. Také rač wěděti, žeť sů takměř najmocnější w Plzenště hradowé příměří učinili; těch nejmenuje, TM sě dobře toho uptá. Než lépe by bylo, mámeli wáleti, abychom příměří nedělajíc společně wáleli. Také wždy sě bojím, by mě neosočili k TM“. Prosím, byloliby co toho, jakož sem i prwé často prosil, aby neráčil wěřiti: neb jsem hotow, z čehožby mi winu dali, wywesti sě a před TM“ státi, a že bohdá jinak neučiním, než jako služebník TM“. Také žeť tak znamenitě jako prwé nepřá- telóm pro jich welikú sílu nemohu překážeti, tak mnoho jako prwé lidí nemaje: než

Strana 8
S A. XI. Rozličné dopisy což jediné krádí mohů okolo wojsky, i také jinde, kázal sem překážeti. Byť je wěšeli jako prwé zjewně, nesmieme: než podtají, kohož lapie, utopie aneb umořie. 7. Pan Oldřich opět králi Sigmundowi odpowěd dáwá we příčině zápisů, které s krajem Plzenským konati měl. (Srw. díl I, 25, č. 26.) Bez datum, 1425, m. Dec. (Koncept. arch. Treb.) Službu swú oc. Jakož mi TM' píše, kterak p. Henrich z Plawna a drahně jiných kraje Plzenského TM“ přiepisy poslali, kteréžbych jim měl poslati, na nich žádaje, aby sě se mnú zapsali: račiž wěděti, žeť sem já jich neobeslal, než oniť sú mě obeslali s tiem přiepisem, toho na mně žádajíce, abychom sě zapsali. A já sem jim odpowěděl, žeť jim chci ráď pomáhati, což najdále budu moci, jakož sem i prwé pomáhal; jakož TM dobře wie, že sem jim znamenité pomoci činiewal. A již sú mě opět obeslali, kterakby sě mně chtěli zapsati a já jim; jakož TM“ toho wšeho i jich ustawenie přiepisy posielám. Protož račiž mi rozkázati, cožť sě TM“ bude zdáti; nebť já takowých wěcí nesmiem bez rozkázanie WM“ učiniti. A prosím TM“, aby ráčila na ty dobré lidi pomnieti: neb TM' mnoho má wěrných a dobrých lidí, a tiem ochot- ným obesláním, kteréž jest TM k nim učinila, welmi jsú weseli, a tak sú sě w jed- notu zjednali, jakož sú kdy byli. (Duška.) Prosím TM“, aby neráčil na mě, ačby kto co prawil, wěřiti. Nebť sem já hotow ku kázanie Wašemu před WM“ státi a odpowiedati; a byllibych wčem winen shledán, podlé rozkázanie WM“ jakožto pána swého i utrpěti. W konceptu jiného psaní k. Sigmundowi na témž lístku, bez datum, děkuje Oldřich z Rosenberka králi za to ujištění, že se naň nehněwá; čehož se byl dříwe domníwal, proto- že král mu dlauho nedal odpowědi na jeho listy, ano i peníze jemu we Wratislawi byl stawil. Oswědčuje swau stálost we slibu a záwazku při rozjezdu s králem učiněném; očekáwá s dych- tiwostí poselstwi králowo slíbené. Co s Pražany ty časy byl jednal, to že na krále již wznesl; i nyní že jest od Pražan i od Táborů obeslán ke sjezdu, kdež tito prý chtějí »pána našeho (Twú M' mieniec) čestné, této zemi i nás wšech dobré« jednati. Ohražuje se tím u krále, aby rokowáním swým s nimi u něho w podezření nebyl. 8. Pan Oldřich omlauwá se u.Budějowských proti nářku pana Mikuláše z. Lobkowic. Na Krumlowě, 1428, 16 Nov. (Koncept. arch. Třeb.) Já Oldřich z Rosenberka opatrným purkmistru, konšelóm i přísežným města Budějowického a slowútným Oldřichowi Podolcowi, Janowi Hrobskému, Petrowi od Dubu, Smetánkowi z Kowářowa, přiezeň swú wzkazuji i jiným wšem dobrým lidem,

Strana 9
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1425, 1432. 9 oznamuje: tak jakož pan Nikulaj z Lobkowic wám píše, žaluje na Tožici, Matěje Wišni, Jana z Kozieho a na pana Jana z Risenburka, kteříž sú za mě slíbili, byť swému listu dosti neučinili a listu žeby neplnili: wiete dobře, když sem u wás ro- kowal s Nikulaem, že sem hotow byl swé rukojmě wywaditi a listu dosti učiniti a penieze ostatnie že sem byl položil, tak jakož list swědčí, chtě jemu plniti, a list mój aby mi wrátil: toho jest nechtěl učiniti, chtě škodám neslýchaným, mimo řád a běh této země, swého zisku hledě; o kteréžto chtěl sem se KM“ pánu našemu i jiným dobrým lidem, kteříž jsú s jeho strany, dáti ohledati. Toho jest wšeho nechtěl přijieti. Protož prosímť wás, mluwte s nim, ať swé penieze wezma, mój mi list zase wrátí, a o škody že jsem se hotow dáti ohledati na KM“ na pánu našem, i na jiných dobrých lidech, kteřížby s jeho strany byli, a moji nepřietelé žeby nebyli, že chci přestati. Paklitby toho wšeho nechtěl přijieti, wěřímť wám, že mi to, k čemuž já se podáwám, znáti budete, a také, že sú jeho penězi nemeškali, kteříž sú u wás byli. Dat. Krumnow, fer. III ante Elisabeth anno oc. XXVIII. 9. Martinek z Baworowa Oldřichowi z Rosenberka, pánu swému, zpráwy z Placencie ode dworu krále Sigmunda dáwá. W Placencii, 1432, 25 Febr. (Orig.) Urozenému pánu Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Služba má napřed, urozený pane a pane mój milostiwý! TM“ wěděti dáwám, žeť sem s KM“ mluwil o ty wěci, kteréž mi TM psal we swém listu, a welice sě tomu KM radowal a děkowal pánu bohu, žeť sě to dokonalo, a zwláště o Zwiekow. A poslal mě JM k purkrabiem a kázal mi jim powědieti o jednom kusu, ale o dru- hém nic; kterýžto leží nad Sedlčany, ten jim kázal jmenowati. Také rač wěděti, že TM má na JM“ milostiwého pána, a tomu wěř bez pochyby. A jakož mi TM' píše, abych dal wěděti, ačby sě kto tomu protiwil: wěz TM, žeť neznamenám, by se kto tomu welmi protiwil; a ačby kto takowý byl, co TM na to tbá? Také rač wěděti o KM“ wěci, žeť nám sě roznemohl na koleno starú swů nemocí, a to nám weliké meškánie činí. Jinák pánu bohu děkujíc, wede mu sě podlé jeho wšie wuole. A Wlaší se wšech stran s poselstwím k němu jedů, a zwlášče mezi Benátčany jemu welmi dobře tušie, a s plnů mocí jedů k JM“ do Parmy, odsud sedm mil; a jel po ně- p. Domše s kleitowními listy. Také rač wěděti, žeť se JM welmi zaradowal twému poselstwi, nébrž žes jemu diel nemoci wyňal; a toť jest rozeslal i rozšiřil za sè i před sě i do koncilium i k papeži. Také rač wěděti, žeť sě papež byl zpětil proti tomu koncilium a odwolal je a prodlil za puoldruhého léta do Bononie: ale oni wzawše pána boha a našeho milého krále na pomoc, i na papeže nic netbají. A o to A. Č. III. 2

Strana 10
10 A. XI. Rozličné dopisy i o jiné wěci JM' poslal do Říma p. Jana ze Šwihowa, probošta z Bělohradu a mistra Mikuláše Stoka; a tak JM má naději, že papež k tomu zasě přiwolí, aby to kon- cilium šlo před sě. Nebo i oni z koncilium poctiwé poselstwie k KM“ a k papeži učinili, a zwlášče jednoho biskupa z Frankreichu, ješto slowe Lausanensis, i jiné pre- láty. Také milý pane, neopůščej JM“ poselstwím swým i jinými běhy, což těch zwieš; neb jemu na tom zwlášční wděčnost učiníš. A prosím TM“, rač na mě laskaw býti; neb w čem bych sč hodil a mohl poslúžiti, žeť to chci rád učiniti. A což nowin a běhów zdejších prowiem, toť dám TM“ wěděti po prwniem poslu. Také TM“ pro- sím, rač Michalowi Orsagowi poslati kord; nebť již předewšemi we wšech úřadiech napřed táhne. A TM“ žaluji na Mrakše, žeť mi jest někakú newěru ukázal w Norm- berce, a zwlášče u mé milé panie; já od nie z domu, an do domu, a zwlášče když sem šel k wečeři; a tohoť mi měl poslati alafance kord, a tohoť jest neučinil. Protož rač jej k tomu držeti, ať mi to pošle, cožť mi je slíbil; a neučinilliby toho, a já sě s ním potom kde přiwřel, takby mi lehce newyšel. Psán w Placenci, den S. Ma- thiáše, apoštola božieho, anno domini oc. XXXII. A prosím TM“ aby swým písařóm přikázal, aby potom TM w mých listech Martinek z Baworowa. nepodpisowali. 10. Arnošt z Wlašimě p. Oldřichowi lítost swau jewi nad porážkau, kterauž lid jeho utrpěl od Táborůw oc. W Prešpurce, 1435, 19 Fobr. (Orig.) Nobili domino d. Ulrico de Rosemberg, amico carissimo, haec pagina prae- sentetur. Služba má TM“, urozený pane a přieteli milý! Jakožs Cies. M“ psal o škodě, kterůžť sú Táboři učinili, a žeby Soběslaw wypálili: tohoť jest JM“ srdečně žel i nám wšem, mně, p. Puotowi, p. Michalowi. Neb to buoh wie, žeťbychme tak mnoho dobrého přáli, jakožto sami sobě. A o té pomoci, jakož píšeš, milý pane, o toť sem s JM“ pilně mluwil, a JM' milostiwě mluwí, že chci wždy učiniti, jako milostiwý pán; a w Brněť bohdá skuoro miení býti, a úplně sě naději, že tu s TM“ konečně uhodí. A w čemť wám poslúžiti mohu, chutně rač kázati, chciť rád učiniti. Datum Press- burg, sabbato ante Petri. Arnošt z Wlašimě. 11. Pan Oldřich služebníku swému Tožicowi píše, aby mu zpráwu dal, co se w Jihlawě koná. W Krumlowě, 1436, 15 Jun. (Koncept.) Tožiče milý! Jakos nám po Kokotowi wzkázal, abychom přijeli: dáwámeť wě- děti, žeť sě k tomu strojíme, ale tak brzo nemóžem sě, i přieliš činiti majíce, wy-

Strana 11
p. Oldricha z Rosenberka r. 1435, 1436. 11 prawiti. A slyšímeť, žeby dworné běhy tam w Jihlawi byly, a kterakby s Cies. M“ ne- byli w jednotě, o to stojiec, aby arcibiskupem Rokycana byl, a proti tomu že jsú jiní, aby nebyl. Protož neprawě byť toto posel náš byl, prosímeť tebe, kterak sě tam wšecky wěci jednají, aby nám wypsáno dal wěděti. Nebť žádnému nepíšem, než tobě a Jakůbkowi z Božejowic. Úplně wěřiec, že posla ihned k nám zasè wyprawíš. Datum Crumnaw, fer. VI in die Viti, anno oc. XXXVI. Ulricus de Rosenbergh. 12. Pan Oldřich k cisaři Sigmundowi se omlauwá, proč do Jihlawy k jednání zemskému přijeti nemůže. Bez datum, 1436, m. Jun. (Koncept.) Najnepřemoženější knieže, ciesaři a pane, pane mój milostiwý! Službu swú poddanů WM“ napřed wzkazuji. A jakož mi WM píše, kterak sú chtěli, aby arci- biskup stwrzen byl, a WM ani legáti té moci že ste neměli, aniž o to dřéwě takowě řeč byla; dále WM píše, kterak Pražené a ti ze Žatče zasě poslali po širší moc, kteříž sě mají w osmi dnech wrátiti, a že ste to prodlenie přijieti neráčili, až sú slíbili, že po jich příjezdě ty wěci mají bez dalšieho zmatku skonány býti: tomu sem wšemu srozuměl, WM“ wěděti dáwaje, žeť sem to též zde slyšal, kterak jest tam jednáno. Pane bože rač to dáti, cožby WM“ ke cti a této zemi k dobrému bylo, aby mohlo skonáno býti. A jakož mi WM píše, abych ihned přijel a pomohl k zemskému a obecnému dobrému, a žeby mi zdwiženo mohlo býti, žebych w tak pilných zemských wěcech přítomen nebyl: 1) WM“ daufám, jako pánu swému milo- stiwému, že mi w tom za zlé mieti nebudete. Neb sem WM“ prwé wzkázal, proč nemohu přijeti a co mě mešká; též i tento posel mój WM' zprawí mé běhy, kte- réžby široko bylo wypisowati; a žeť sě o to starám, dobýwaje sobě ztrawy, abych ihned k WM“ přijel. Nebť bych i o swé wěci s WM“ měl, ježtoť mi jest toho po- třebie, rozmluwiti oc. 1) Wymazáno z půwodního konceptu následující: »Newiem byť mi z čeho winu měli dáti, to wěda, že sem pro WM, hledě k obecnému dobrému, wiece ztratil, než někteří mají, ježtoť hrdě mluwie . . . . Ale WM' welice se nademnú zapomněla. Byl sem w Bazli a Řezni wždy waším kázaním; a WM wšem jiným dala, a mně nic . . . Potom sem WM“ psal, prose aby mi dwa tisíce zlatých na mém dluze ráčila dáti: toho ste wšeho neráčili učiniti. A ne- wiem, kudy sem to prowinil; zdali proto, že sem dlúho čekal, WM“ jinák nic než pěkně a jako pána swého napomínaje . . . . W Řezni když sem byl, dáwali mi winu, žeby mnú obecné dobré scházelo; a toť pak buoh najlépe wie, jestli to tak. Také w Praze když sem byl, aniž sem byl k čemu přiwolán; než bez toho jsem, což sem utratil. A přes to přese wšecko, bychť jediné ty penieze nahoře psané jměl, abych sě tiem lépe wyprawiti mohl, chtělbych i se p. Hawlem přijeti, jakož WM' žádá.« 2"

Strana 12
12 A. XI. Rozličné dopisy 13. Arnošt z Wlašimě panu Oldřichowi zpráwu a nowiny z Prahy píše. W Praze, 1436, 15 Dec. (Orig.) Nobili domino, d. Ulrico de Rosemberg, amico carissimo praesentetur. Službu swú wzkazuji TM“, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi TM' psala, o toť sem s JM“ snažně mluwil; a JM' jest tak na tom zuostal, aby TM na sněmu na Nowé léto s swým zápisem byl, a tuť také Prachatičtí býti mají; a že tu JM' chce sě k tomu přičiniti a konec učiniti. A nowin jiných TM“ psáti newiem, než žeť sú sě již kněžie konečně sjednali o ty wěci, jakož jest byla ruoznice mezi nimi o ko- stelnie řády; a wšak sě ještě zdalují od nich, nechtiece jich rádi počieti. A cožkoli TM“ potřebie jest před Cies. M“ i wšudy jinde, chutně to rač wěděti, žeť TM“ rád poslúžím. Datum Pragae, sabbato post Luciae sanctae. Arnošt z Wlašimě. 14. Pan Oldřich omlauwá se u císaře Sigmunda, že lidí swých proti Roháčowi k dobý- wání Sionu poslati nemůže. (Srw. díl I, 48, č. 60.) W Krumlowě, 1437, 3 Jul. (Koncept.) Najnepřemoženější Římský ciesaři a pane, pane mój milostiwý! Službu swů wzkazuji Wašie Welebnosti, jakožto pánu mému milostiwému. A tak jakož mi WW‘ psala jest, aťbych swé lidi k Sionu poslal, jakož mi WM prwé psala a při Chwalowi wzkázala oc., tomuť sem srozuměl. Rač WM wěděti, že je Chwal ještě z Prahy od suchých dnów ke mně nepřijezdil, a také mě prwé WM nikdy neobe- slala, krom tiemto listem, kterýž mi jakožto dnes dán. Protož milostiwý pane, rač wěděti, žeť néní welmi mnoho mám činiti s swými dlužníky, ježto mi s nimi welmi čežko (sic) jest; také bych měl o Přibenice konec mieti, a žeťby mi měly k boření stúpeny býti, tuť musím mnoho swých lidí k tomu boření mieti, abych opatřen w tom byl a škod se warowal. Také Smilek se proti mně bůří, a mým chudým lidem škoditi miení, na které od TM“ řádné zápisy mám; také Zmrzlík béře mým chudým lidem, které k Zwiekowu držím a za swé dědictwie waším kázaním a pro waše dobré w swú moc přewedl. A jáť sem toho bohdá proti WM“ nikdy nezaslůžil, by WM komu na tom zboží co měl zapsati, kteréž prwé od WM“ zapsáno a řádné listy na to mám. Přes to přese wšecko chciť se rád k tomu přičiniti, což najspieš budu moci beze lsti. A paklitbych wždy tomu nění bezelsti nic nemohl učiniti, wěřímť WM“, jakožto pánu mému milostiwému, že mi WM za zlé jmieti nebude. Neb WM dobře wie, žeť sem tyto léta mnoho pro WM ztratil a wždy wedle WM“ stál,

Strana 13
p. Oldřicha Rosenberka r. 1437, 1438. 13 jakožto wěrný služebník wáš, a bohdá do té smrti státi miením. Protož milostiwý pane, rač WM’ Smilkowi a Zbyňkowi psáti, aby semnů nezacházeli a toho w dobré mieře nechali státi, ažbych sám k WM“ přijel. Nebtbych byl rád k WM“ tyto mi- nulé suché dni přijel, tohoť sem pro swů nemoc učiniti nemohl; než již sem se něco málo podhojil, že bohdá k WM" jeti budu moci. A což mi WM' dále rozkáže, w tomť chci snažnost swů učiniti, jakožto panu mému milostiwému. Dán w Krum- lowě, fer. IV post Petri et Pauli, anno oc. XXXVII. Oldřich z Rosenberka. 15. Pan Oldřich žádá Taborských, aby lidem jeho wěci na Zbyňkowi Welikém dobyté wrátiti dali. Bez místa, 1438, 26 Apr. (Koncept.) Súsedé milí! Zprawili sú nás úředníci naši, kterak Zbyněk Weliký naše chudé lidi jímal w tom času, jakož sme pro zemské dobré doma nebyli, jim jich pobral a k wám na Tábor nesl, a také listy waše ukázali, w nichž píšete, že Zbyněk sahal na waše lidi, kteréž w zápisiech máte ciesařowým majestátem zapsané. Tajno wás nebuď, že sme Zbyňkowi wuoči řekli, „nepros za naše, než pros za swobodně.“ Také sme i Ciesařowě M“ řekli, aby neráčil našeho žádnému zawázati. Tuť jest JM'řekl: „Myť wiece nedáwáme, než což sprawedliwě dáti muožem.“ A tuť sme JM“ ihned naše řádné zápisy ukázali. Takéť sme těch lidí nikdiž z naši moci nepustili, než o to i o jině wěci wždy rádi na práwu přestati chtěli a ještě chceme. Takowú měrů, majíce s námi řádnú a dobrotiwů umluwu, a dali ste nás i naše chudé lidi k wám hubiti bez ohražení, že nám to oprawíte a naše chudé lidi i s statkem jich, kteréž jim pobráno, propustíte a na práwu zemském přestanete. Pakliby se wám na tom přestati nezdálo, ale dajte nám to řádně napřed wěděti wedle obyčeje zemského, abychme se také dále po tom mohli zprawiti. Odpowědi waší žádáme při tomto poslu. Dat. sabbato post Marci anno oc. XXXVIII. Oldřich z Rosenberka. 16. Pan Oldřich Mikuláši sakristánu Krumlowskému zpráwy dáwá s pole, i žádá ho, aby dítě jeho na péči sobě wzal. W poli před Täborem, 1438, 18 Aug. (Orig.) Ulricus de Rosenbergh. Kněže Mikuláši milý, wěděti dáwáme, že děkujíc pánu bohu dobře se máme a ještě jsme zdráwi, ale ještě podál od Tábora ležíme. A wěz, že dnes markrabě

Strana 14
14 A. XI. Rozličné dopisy Bramburský mladý w pěti stech koních a pěších mnoho, a wozów snad maje na čtyři kopy, k nám do wojsky přitáhl jest. I prosímeť tebe, aby na nás na swých modlitbách nezapomínal, a za nás boha prosil. Také zpraweni jsme, kterak to dietě naše, kteréž sme s tú robú ostawili, měloby někaké nedostatky. I psali sme o to Matějowi, aby to bylo opatřeno, jemu o tom pilně přikazujíc. I toběť wěříme, že to opatříš, ať jest to opraweno, a že také i s Matějem o to mluwiti budeš, a jemu powieš, že sme také tobě o to psali; wěřiec tobě i jemu, že to bude opraweno. Scriptum in campo circa villam Miessice penes Tábor, fer. Il post Assumtionem beatae Mariae virginis gloriosae, Annorum oc. XXXVIII. Honorabili domino Nicolao Sacristano in Crumpnaw, nostro ſideli devoto. 17. Pan Hynce z Pirkšteina p. Oldřichowi gleity posílá k zítřejšímu obau stran sjezdu a rokowání. W poli u Tábera, 1438, 27 Aug. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka. Službu swů wzkazuji běhu nyniešieho, urozený pane! Tedt gleity posielám; a ty aby nám wečeros takowéž poslal, a zitra bohdá abychom se sjeli. A harcet my s strany našie stawimy w tom rokowáni zítra, a wy s wašie také stawte, jakož píšeš. A ktožť jedné od wás zítra bohdá o to k nám pojede, móžť bezpečně jeti i odjeti. Dat. in campo juxta Tabor, feria IIII proxima post Bartholomaei. Hynce z Pirkšteina. 18. Král Albrecht píše p. Oldřichowi, aby chystal se do pole proti jeho nepřátelům. W Žitawě, 1438, 27 Oct. (Orig.) Albrecht z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel Říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský, oc. král a wéwoda Rakúský, oc. Urozený wěrný náš milý! Tajno tebe nenie, kterak sme w tej mieře z země otjeli, chtiec rádi s boží pomocí a radů přátel našich i jiných wěrných sě proti našim a země našie České nepřátelóm opatřiti, kteříž w hranice již a cíle i přísluš- nosti téhož králowstwie, to jest do Slesie, s nemalú moci a nepřátelsky wtrhli sú, nás a to králowstwie bez winy hubiece. I poněwadž kniežata a země okolnie chtie nám pomoci, jakož jistá toho poselstwie ot nich máme: psaliť sme také našim wěr- ným po wšech krajiech koruny našie České, aby wojensky wšichni byli wzhuoru, akož z listuow našich jim rozeslaných shledati lépe muožeš. Protož tebe zwláštně

Strana 15
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1438, 1439. 15 žádáme i prosíme, aby tiem pilnějie s jiezdnými i pěšími k tomu poli hned se chystal, tak aby hotow byl, kdyžť urozený Oldřich hrabě Cilský, šwagr náš a wěrný milý, námi jsa obeslán, rozkáže. Wěříce úplně, že jinak toho pro naše poctiwé, a té země i swé wlastnie dobré nikoli neučiniš; aťby také jiní tebe zřiec byli k tomu tiem ho- towějše. Chcemť w budůcích časiech wšiem dobrým to spomínati milostiwě. Dán w Žitawě, w pondělí u vigilii SS. Šimoniše a Judy, král. našich w prwém létě. Ad mandatum D. Regis Johannes Tussek. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 19. Týž král témuž pánu opět píše, aby ke sjezdu s králem Polským do Bardijowa ke dni 8 Sept. uloženému poslowé z Čech také wysláni byli. W Budíně, 1439, 15 Jul. (Orig.) Albreclit z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel Říše, a Uherský, Český oc. král a wéwoda Rakůský oc. Urozený wěrný milý! Tak jakož na Matky božie narozenie s Polským králem a jeho bratrem do Bartfa sjeti sě máme k roku, jakožto s boží pomocí wždy učiniti mieníme, a tomu jsi také z našich listuow prwé srozuměti mohl: a poněwadž ta wěc a pře znamenitě a najwiece nás a králowstwie našeho Českého sě dotýče: i zdá se nám potřebné a hodné, abychom některé z Čech znamenité při tom roce wedle nás jměli, aby nám radili a pomohli, i zprawili nás těch wěcí, o kteréž ten sjezd býti má, a koruny naší sč dotýčě. Protož žádámeť se wší pilností, aby jsi sč s uroze- ným Menhartem z Hradce hauptmanem naším a wěrným milým o to uradil a potázal, ktoby nám a té koruně k témuž sjezdu a roku z Čech najpotřebnější byl; a kteří sě koli wám hodni k tomu zdáti budů, abyšte je obeslali, a s nimi jménem naším mluwili a prosili, aby nám k libosti a k naši wuoli k témuž roku přijeli. A zdát sě nám za podobné, a wšak s waší radů, aby třie z pánuow, třie z zeman a třie z měst, nebo jich wiece, jakž sě wám zdá, k nám byli na ten rok wysláni. A mohlo- liby to býti, žeby ty sám osobně s již řečeným Menhartem přijel, tobychom welmi rádi widěli. Pakliby to býti nemohlo, ale přičiň se k tomu statečně, aby jiní páni, zemané a města, tak jakož sě nahoře píše, k nám přijeli. Wěřímeť, že sě k tomu i k jiným wěcem králowstwi Českému potřebným tak přičiniš, že budůcně na tě tiem milostiwěje we wšem dobrém spomínati budem. Dán w Budíně, w středu po S. Margretě, králowstwí našich léta druhého. De mandato D. Regis. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, hauptmanu našemu a wěrnému milému.

Strana 16
16 A. XI. Rozličné dopisy 20. Jan ze Sautic panu Oldřichowi odpowěd dáwá w příčině příměří, o které mezi stranau pp. Hynce z Pirkšteina i Alše ze Šternberka, a mezi Pražany i stranau krále Albrechtowau se jedná. Na Ratajích, 1439, 30 Sept. (Orig.) Urozenému pánu p. Oldřichowi z Rosenberka. Urozený pane milý! Služba má napřed TM“. Jakož TM píše mi o tom pří- měří, rač wěděti, žeť sem Waňka posielal do Prahy, i takť jest namluwil s nimi, jakož TM“ teď toho přiepis posielám. A za některéť sú oni již s strany swé slíbili, i za p. Menharta, a my také k nim zase za swé některé do listów dokonánie; ale TM“ sú tu nedomienili. A w tom mámy s obú stranú dále každý stranu swú ob- sielati, a dáti sobě wěděti, kto w tom příměří státi chtie nebo nic. Pak pane TM“ cožtbych já uměl a mohl zjednati, toť rád učiním. Než pánať doma nynie nenie, a poslowé naši i p. Aleš domów jedů a sněm mieti mají od této soboty příštie w tém- dni; i protoť sem toho nynie nezjednal se pánem, doněwadž s nim i se p. Alšem nerozmluwím na tom sněmu. A tu což budu moci najwiec i jiných přitáhnúti w to přímiřie, toť rád učiním. Protož. TM někoho swého ke mně pošli, ať mě zprawí toho, týmžli obyčejem má to přímiřie jednáno býti, jakož teď s Pražany se jedná, či jinak. A o panie Perchtě, buohť to wie, že pán i já cožbychom mohli učiniti jie k libosti, toťbychom rádi učinili: ale s námi ste w příměřie byli ji wložili, ano jie toho potřebie nebylo, a s Sekretáři ste ji opustili; i newiem kudy to jest přišlo. A o králích bychť TM“ psal, mám za to, že to TM' wie. Datum Rataj, ſer. IIII ipso die S. Hieronymi confessoris. Jan z Sútic. 21. Pan Oldřich domlauwá Táborským, aby w jednání o příměří swéwolně překážek newmítali. Na Krumlowě, 1439, 15 Dec. (Koncept.) Súsedě, běhu příměrného! Psal nám Srlín, služebník náš, že s námi příměří nemieníte mieti, lečbychme kázali Dobronické wolání odwolati obyčejem takowým, jakož Srlín s wámi zuostal. Kázali sme w Soběslawi, w Třeboni i jinde odwolati obyčejem swrchupsaným; a o oprawu, o základ a leženi Bolochowców i o lidí našich zproštění před Dobronických, bohdá nynie w Praze neb na cestě beze lsti chceme s wámi dále rozmluwiti, kdež se sjedem, a wždy se přičiniti k obecnému dobrému, což muožem najdál; neb námi nic rowného nemá sníti, jakož sme pak i prwé učinili. Srozuměli sme, že Srlínowi porokujete, žeť sme wám sami tak dlúho nepsali. Jeho wina nenie, než naše nepráznost; neb sme nynie welmi mnoho činiti měli. Protož

Strana 17
p. Oldřicha z Roscnberka r. 1439, 1440. 17 nám by se zdálo, byste pro obecné dobré i upokojeni této země na tom přestali, a wiece aby se ta země nebúřila; neb cožbychme koli wám neb jiným lidem po dobrých lidech učiniti měli, toť bychme rádi učinili, aby se nám též zase stalo. Dat. Krumlow, fer. III post Luciae, anno oc. XXXVIIII. Oldřich z Rosenberka. 22. Alžběta, owdowělá králowna, napomíná p. Oldřicha, aby na příštím sněmu Českém práwa jejího ku koruně České pilen byl, a cizího wolení nedopustil. Bcz datum (r. 1440, m. Jul.) (Originál, psaný rukau p. Prokopa z Rabštcina.) Alžběta z božie milosti králowá Uherská, Dalmatská, Charwatská, dědička a panie králowstwie Českého, kněžna Rakúská, Štyrská a markrabina Morawská oc. Urozený wěrný milý! Jakož sme nedáwno poselstwie naše wážné k obecnému sněmu do Prahy učinili, dáwajíce wám wěděti naše a jasného kniežete krále Laslawa, syna našeho milého, potřebné wěci, a pro které příčiny sme takowým naším posel- stwím tak dlúho meškati musili, jsúce tištěni nepráwem některých z Uher, kteří krále Polského proti bohu a práwu do země nám i synu našemu k škodě přiwedli; kte- řížto naši poslowé, ač jsú takowý sněm zameškali, a skrze nás prwé nemohli wy- jednáni býti, pro příčiny dotčené, wšak jsú takowé naše poselstwí na některé pány, zemany i města, kteří jsú ješče tu w Praze zóstali, dáli, a naši žádost a úmysl jim předložili, wzawše ot nich takúto odpowěd: poněwadž sněm spolu nebyl, žeby nám odpowědi na poselstwie dáti nemohli, ale kdyžby spolu byli, žeby žádost naši rádi chtěli na pány, zemany a města wznésti oc. A poněwadž slyšíme, že ste opět nynie na S. Jakuba sněm weliký do Prahy uložili, a o wěci weliké toho králowstwie mlu- witi mieníte: protož tebe welice prosíme, napomínáme i také žádáme, aby na nás a syna našeho wěrně pomněl, abychme na naší sprawedlnosti ukráceni nebyli, zna- menaje starodáwné wysazení, obyčej a zápisy zlatých bull, kteréž to králowstwie má, swětle oznamujícé, že žádné wolení pána neb krále Českého státi se nemá, do- kudž který dědic té země mužského neb ženského pokolení zóstáwá nebo jest, a cožby se přes to stalo, aby to mocno nebylo; jakož pak listowé ti zlatých bull to šíře swědčí. Také aby znamenal, wěrný milý! což naši pradědowé a předkowé té koruně dobrého ukázali, ji šířili a zwelebili sú, a že ste tyto časy minulé, když sú slawné paměti krále Albrechta, pána a manžela našeho milého, za pána a krále při- jali, že ste před ním ohlásili, že ste to neučinili pro ty staré zápisy mezi zeměmi učiněné, ale jedno pro nás, jakožto prawú dědičku té země. Též ste nám wzkázali po tom poselstwie, kteréž ste luoni k nám do Uher učinili, žádajíce abychme jakožto 3 A. Č. III.

Strana 18
18 A. XI. Rozličné dopisy dědička do Čech přijeli a korunowání naše přijali. Protož wěrný milý! budiž spra- wedlnosti naší pilen, a pomoz a raď, abychme podlé té i s synem naším zachowáni byli. Mámeť za to zajisté, že proto od boha otplatu weliků a od lidí chwálu wez- mete, té zemi i jiným okolním ku koruně přislušejícím, které jsú nám i našim dětem přisichly, mnoho dobrého učiníte, a je wšechny bohdá w jednotě zachowáte, a také podlé sprawedlnosti ostanete, ježto my i syn náš to budúcně chceme milostiwě tobě toho spomanúti. Neb my se wšemi našimi zeměmi, i s těmi, kteří jsú nám přisiehli, chcme i mieníme podlé wašie rady učiniti ke wšemu užitečnému a dobrému. A zna- menajte také, jestližeby se které wolení stalo proti našie sprawedlnosti, žeby to ne- táhlo k jednotě té koruně, kterúž i my i wy žádáme, ale k búři weliké, jehož toho bože nerač dáti. A wěříme tobě i doufáme úplně, že w tom naše i syna našeho dobré opatříš; a jměj to za jisté, že toho nezapomenem, než we wšem dobrém bohdá oplatíme. Dat. (sic). Urozenému wěrnému našemu milému Oldřichowi z Rosenberka. 23. Jan z Tyčína, wéwoda Krakowský, upomíná p. Oldřicha z přátelstwí jemu zakázaného. W Papě, 1441, 18 Febr. (Orig.) Urozenému pánu panu Oldřichowi z Rosenberka, pánu a zwlášče přieteli mému milému. Službu swů wzkazují Twej Milosti, urozený pane a zwlášče přieteli milý! Tak jakož TM' dobře wie, kterak swa s sebú rozmluwila před Táborem, když sme rokowali: protož wěřím, že na to Twá Milost spomene, a staneš o našeho pana dobrého, kady TM' lepšieho (sic) moci bude. A také jakož mi TM řekla dobrého wyžla lehawého dáti, prosím TM“, aby mi jej ráčil poslati sem, kterýby najprwé posel byl sem poslán. A dále také rač wěděti, že Králowa Milost pán náš milo- stiwý zde nyní leží w Papě. Dat. Papa, sabbato ante cathedram Petri, oc. anno domini oc. XLI. Jan z Thiczina wojwoda Krakowský, hejtman wojsky králowského oc. (sic). 24. Kněz Mikuláš (od Basilejského koncilium nařízený k arcibiskupstwi Pražskému) panu Oldřichowi o sobě i o nowinách z Uher přišlých zpráwu dáwá. We Widni, 1441, 15 Mart. (Orig.) Nobili et magnifico Domino, D. Ulrico de Rosis, compatri meo dilecto. Urozený pane a kmotře milý! Jakož ste psali knězi děkanowi, kterakbych já chtěl přijeti do Krumlowa a chtěl tu wésti duchowní řády, aby to bylo staweno: zle

Strana 19
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1441. 19 jsů wás zprawili. Jáť sem proto tam nechtěl přijeti, než w poselstwí, kteréž mám do Čech od papeže a od koncilium, a newěděl sem místa bezpečnějšieho než do Krumlowa; a také že listowé wám zní. Jáť bych toho raději prázen byl, ale musím učiniti poslušenstwí, jakož uzříte na přiepisu lista papežowa, kterýž wám posielám; já také raději to zachowám, cožbych byl protráwil. Nowiny wězte: že nyní hrabě Cilský porazil Poláky a Uhry, že jich zbito na puoldruhého tisíce a jato mnoho, a wozowé pobráni jim s puškami a mnoho jatých jest; deset najwětších pánów Uher- ských jal; jeden dáwá padesát tisíców zlatých. A Jiskra z Košice we dwú neděli porazil jich také dobře Poláków a Uhrów na tisíce, a mnoho wězňów má; tak že sě zle wede Polákóm a Uhróm. Král jel z země a nic nezjednal, ani komu co po- ručil, že lúpí u samé Wídni a w zemi; a Němci to činí, ježto jim žoldu nedal. A králewá jest w Prešpurce. A Němci jsú tak zlí jako kteří Táboři: neb jímají kněží a šacuji je. Scriptum Viennae, in die S. Longini, per Nicolaum Compatrem vestrum. 25. Swojše ze Zahrádky panu Oldřichowi příměří swé wypowídá. (Srw. díl I, str. 361 sl.) Bez místa, 1441, 12 Jun. (Orig.) Urozenému pánu p. Oldřichowi z Rosenberka, já Swojše ze Zahrádky službu swů napřed wzkazuji. Tak jakož přimiřie mezi sebú máme s wýmluwú osm neděl napřed, a já podlé té umluwy zwěděw, že TM' proti přátelóm strany našie a proti služebníkóm krále Polského pána našeho na pole se chýště, i byl sem list otewřený, osm neděl napřed wěděti dáwaje, TM“ poslal; a tu posla mi oblúpili, i list TM“ ode- mne poslaný jemu wzali, zbili jej i oblůpili. I teď již TM“ tiemto listem neděl osm napřed oznamuji od dánie a napsánie listu tohoto. A toho na swědomie pečet swú wlastní k tomuto listu sem přitiskl; a podlé mne k mé prosbě slowútné panoše Při- bram z Klokočína a Jindřich z Olšan swé jsú pečeti na swědomie podlé mé přitiskli. Dat. feria secunda ante diem magnae solemnitatis Corporis et sanguinis domini nostri Jesu Christi, anno domini milles. quadringent. quadragesimo primo. 26. Králowna Alžběta p. Oldřichowi nowiny z Uher píše, a ptá se, kdy sněm w Čechách býti má. W Prešpurce, 1441, 4 Dec. (Orig.) Alžběta z božie milosti králowá Uherská, Dalmatská, Charwatská oc. paní a dědička králewstwie Českého, kněžna Rakúská, Štyrská, a markrabina Morawská, ac. Urozený wěrný nám zwláště milý! Srozuměla sme a úplně za to jmáme, že 3 *

Strana 20
20 A. XI. Rozličné dopisy slyše, cožby se nám a najjasn. kniežeti p. Ladislawowi swrchupsaných králewstwi oc. králi, synu našemu najmilejšiemu, dobře a šťastně wedlo, z toho weliké béřeš a máš utěšenie. Protož wěděti dáwáme, že pánu bohu dieku a chwálu wzdáwajíce, dobře sě nám a šťastně wede: neb mnozí páni Uherští, kteříž jsú proti nám a přeřečenému synu našemu prowinili, již sú sě nám na milost dali a k nám přistúpili, a wedle nás a našeho naučenie králi Polskému mají odpowěděti. I umienila sme, že chceme náš lid, což najwiece budeme moci, proti jemu králi Polskému a jiným nepřátelóm našim k Budínu poslati, a jich protiwenstwi s boží pomocí odolati. Tytoť nowiny píšeme k twému zwláštniemu obradowání. Zprawena jsme také a naučena, že sněm, kterýž jest byl do Prahy na den S. Martina nynie minulý ukázán a ustawen, jest dále od- ložen; i newieme, kdyby jměl a kde býti. Protož žádáme a prosíme tebe přepilně, aby nám bez meškánie dal wěděti, kdyžby a kde ten sněm jměl býti, abychme wěděla kterak se držeti, a na ten jistý sněm swé poselstwie učiniti a wyprawiti; nebbychme přeřečeného syna našeho, tudiež i swého dobrého neráda zmeškala. I wěřímeť že to učiníš, i také toho wšeho, cožby bylo našeho dobrého a pro- spěšného pilen a pomocen budeš, jakož toho w tobě plné dufánie (sic) jmáme; wěda za celo, že když, dáli buoh, naše wěci prospěch wezmú, majíce tě w swé pa- měli, chcem sě k tobě milostiwě jmicti, a wším dobrým tobě spomínati a nahrazo- wati po wše časy. Dán w Prešpurce, den S. Barbory děwice a mučedlnice božie, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého prwnieho. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému nám zwláště milému. 27. Jan ze Sautic panu Oldřichowi o panu Hyncowi Ptáčkowi z Pirkšteina odpowěd dáwá. Bez místa a roku, 1442 (?) m. Januar. (Orig.) Urozenému pánu p. Oldřichowi z Rosenberka. Urozený pane milý! Služba má napřed. Jakož mi TM' dřiew psal o příjezdě páně: poslalť sem pánu list od TM“, ale odpowědi mi na to nedal. I ještětbych nynější list jemu poslal, ale wáš posel mě zprawil, že pána na Polné nenie, a já w celosti newiem, kdeby odjel. A jakož TM dotýče o neswornosti, žeby nepřijel: toť pane pro nic nemuož w muoj úmysl wjíti, byť pán pro neswornost přijeti meškal; a já swů jiezdů jeho očakáwám, a také za jiné nemám, než že pán očakáwá, aby sě obecně sjeli. Neb sem tak od něho slyšal: „mnoho sem jiných čakáwal, až mi opasek zlačněl; nechtělbych sě bez potřeby tak dlúhého leženie dopustiti." Což jest na mně, jakož TM' žádá, chciť se rád k tomu přičiniti. Dat. dominica post octavami Jan z Sútic. epiphaniae.

Strana 21
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1442. 21 28. Alžběta králowna p. Oldřichowi oznamuje, že král Polský toho dne se škodau od Prešpurka odtrhl oc. W Prešpurce, 1442, 19 Febr. (Orig.) Alžběta z božie milosti králewá Uherská, Dalmatská, Chorwatská, oc. dě- dička králewstwie Českého, kněžna Rakúská, Štyrská, a markrabina Morawská oc. Urozený wěrný, nám zwláště milý! Poňawadž obyčej pronárodu jest ten byl wždycky našeho, že swé stálé wěrné milé dobrými nowinami rád jest těšil: takéž my stupějí pronárodu našeho následujíce, a za to úplně majíce, že slyše, cožby se nám a najjasnějšiemu kniežeti panu Ladislawowi králi Uherskému, Dalmatskému, Char- watskému oc. synu našemu najmilejšiemu, pánu twému přirozenému, dobře a šťastně wedlo a dálo, z toho mnohé jmáš a shromažďuješ utěšenie: protož dáwámeť wěděti, že dnešní den hlawní nepřietel náš král Polský s swými pomocníky, kteřížto nám a našim wěrným milým, přiblížiwše se k městu našemu Prešpurku, uškoditi mienili, s přielišnů škodu a hanbů jsú preč odtrhli. Dále s žádostí prosíme, aby w tom wšem, cožby bylo swrchupsaného syna našeho, tudiež i našeho dobrého a prospěš- ného, s pilností pracowal, a naše posly, kteréž sme k sněmu wašemu wyslali, s do- brými nowinami zase k nám odeslal. Dán w Prešpurce, ten pondělí před hodem S. Petra na stolici powýšenie, léta od narozenie syna božieho oc. XLII°. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému nám zwláště milému. 29. Fridrich z Donína, nenašed p. Oldřicha w Třeboni, píše mu zpráwy, jež z Uher od králowé přináší. (W Treboni, 1442,) 30 Mart. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, sed. na Krumlowě, pánu mně přiezniwému. Službu swú wzkazuji Twé M“, urozený pane milý! Rač TM' wěděti, žeť sem měl ku TM“ poselstwí od Králowé M“, i nadálť sem se, žebych TM“ nalezel ten týden w Třeboni; a poněwadž sem TM“ tu nenalezl, i musím pro J'M“ pilné potřeby před sě jeti. I rač TM' wěděti, žeť jest to TM“ zkázala a prosí wás, aby ráčil se při- činiti mezi jinými pány i mezi obcí, což TM' bude moci, aby J'M' i syn její při spra- wedlnosti swé mohli zóstati; a toho wám nade wšecky jiné doufá, a také TM“ chce to wším dobrým spomenůti w budúcích časích. A také rač wěděti, žeť se Její M' do- bře má. A král Polský wzal welkú škodu před Prešpurkem, že sami Poláci a jich

Strana 22
22 A. XI. Rozličné dopisy strana prawí, že jsú na tři tisíce koní, co sami zemřeli a co sme jim pobrali. Také rač wěděti, že sú přistúpili na deset zámků po odtiežení ku J' M“, jménem Rošništ- wan, jako na Tatě s těmi zámky, pak Ukot, Česněk, Zumkan, tiť sú se J'M“ wšickni zapsali. Také rač wěděti, že tu sobotu před Kwětnú neděli psal list páně Jiskrů haupman z Nitru, že král Polský leží od nich od Nitru míle, a že ledwa má na dwa tisíce zlých i dobrých, a rádby přes wody ku Budíně, i nemóžť. Takéť ten haup- man píše, že sú s nimi šermici měli, a že sú jich porazili na sedmdesát. A chtěl jest konečně do Polska táhnúti, nedali jemu páni Uherští, a pojali jeho bezděky zase. Dat. weliký pátek. Fridrich z Donína. 30. Páni Pražští napomínají p. Oldřicha, aby nemeškal přijeti na sněm w oktav nowého léta n. př. uložený. W Praze, 1442, 28 Dec. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, seděním na Krumlowě, pánu nám přiezniwému. Službu naši wzkazujem Twé Milosti, urozený pane nám přiezniwý! Došlo nás, kterakby TM' psal Rabšteinowi mezi jinú řečí, žeby nebyl k tomuto sněmu w ochtáb po Nowém létě obeslán. Račiž pane wěděti, že s prwními a najprwé obeslán jsi byl, a kterým během a obyčejem, teď TM“ toho obeslánie přiepis slowo od slowa posieláme. Ale newieme kudy jest to přišlo, že jest TM" ten posel nedošel; jehož úplně za to máme, že jiné příčiny w tom nenie, než někaká příhoda škodliwá poslu na cestě w tento sněh weliký. Neb sě jest ještě i podnes newrátil zasě k nám ten posel, aniž wieme, žiwli jest čili mrtew. Protož ještěť TM“ jakožto pána čelnieho této země a milujícieho wždycky obecné dobré snažně prosíme, aby ráčil tak dobře učiniti, a toho sněmu žádnů měrů neobmeškáwati pro mnohé dobré, kteréžby tu mělo jednáno býti. Nebť jiného newieme, než žeť jiní mnozí páni, rytieři, zemené i města netoliko z této země, ale i odjinud chystají sě wší wěcí k tomu sněmu při- jeti; majíce za to úplně, že TM“ s jinými staršími pány k tomu sněmu wždy přijede; poňawadž ste psali w swém listu žádajíce, aby sněm byl prodlen a odložen až do Nowého léta, a že chcete přijeti osobně; a to sě jest pane k twé žádosti stalo. I dou- fámeť úplně, že již TM' nikoli tohoto sněmu neobmešká, pro dobré a poctiwé této osiřelé koruny, jíž jest přeweliké potřebie jejieho brzkého opatřenie. Neb jestližeby TM a p. Menhart, jakožto páni čelní, obmeškali k tomu sněmu přijeti: bojímeť sě i mnohé příčiny již jsů k tomu, jichž sě po listech wypisowati nehodí, že mnoho zlého waším obmeškáním této koruně i nám wšem přijde. Dán w pátek na Mlaďátka, Purkmistři a konšelé měst Pražských. anno domini MCCCCXLII°.

Strana 23
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1442, 1443. 23 31. Pan Oldřich Janowi z Rabšteina dowěrně píše, doptáwaje se, co se w Praze děje oc. Na Krumlowě, 1443, 22 Jan. (Koncept, psaní neodesláno.) Služba má tobě, milý pane Jene! Jakož si mi ondy psal, muožešli Kokotowi služebníku mému wěřiti: muožeš jemu we wšem wěřiti, jest dobrý a umieť mlčeti. I prosímť tebe, znamenaje s pilností wšecky běhy, wzkaž mi je po něm; a také kdežby slyšel mně za zlé majíce, že sem nejel k tomu sněmu, aby mě w tom omlůwal, ja- kožť wěřím, během jakožť sem prwé psal i wzkázal. Také wěděti dáwám, že roz- liční lidé w tomto kraji nynie přebýwají, a jáť se bojím, že to něčím náwodem jde, a zwláště toho člowěka, jakož ty dobře rozuměti muožeš, čekajíce kopna, aby kraj hubili. Takéť samostřiel posielám, kterýž sobě Růs sám kázal udělati; a mám za to, že je welmi dobrý; a byť se dobře zdařil, welmitbych rád. A také tebe ještě pro- sím, aby Hanuškowi písaři mému pomocen byl, což muožeš, zdaliby jeho Pražené mně k libosti připustili k jeho statku, jakožť wěřím. Dat. Krumlow, fer. III post Antonii, anno oc. XLIII°. 32. Wáclaw z Michalowic o obležení swém města Wodňan p. Oldřichowi zpráwu dáwá. Na poli u Wodňan, bez datum, r. 1443, m. Jun. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli zwláště milému. Službu swú wzkazuji TM“, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož si TM' psal úředníkóm swým, aby se odtud nehýbali, a tu TM“ čekali až do dálšieho rozkázanie: račiž wěděti, že sme sě na tom ustanowili, že na tom miestě, kdež ležíme, baštu děláme dobře dobrů. A budeli wóle a rozkázanie waše, na tom sme zuostali, abychom sě na druhů stranu hnuli na horu welmi dobrú a blízko od města; ježtoť sč oni toho welmi bojie; a s té hory móže do wšech domów widěti a z děl bíti i do wšech bran, ktož sě kterú kam hne; a tu ležeti neb baštu dělati, jakž wuole a rozkázanie waše bude. I wěřímť a ufám TM“, že úředníky aše hned obešlete, abychom tak učinili, jakož sme na tom zuostali. Neboť k tomu wšickni dobří lidé radie, a že jim to bude k weliké úzkosti. Dán na poli u Wodňan. Wáclaw z Michalowic, seděním na Strakonicích. 33. Pan Oldřich Budějowským odpowěd dáwá o jednání jejich s Raubíkem, Rackem a Zmrzlíkem. Na Krumlowě, mezi r. 1442—44. (Koncept.) „Budějowským.“ Súsedé milí! Jakož nám píšete o Růbíka, toho nynie w této mieře doma nenie,

Strana 24
24 A. XI. Rozličné dopisy ale když přijede, inhed jej chcem obeslati a s ním mluwiti, a k tomu se přičiníme, aby on s swé strany přátely wydal, a rowné po přieteléch přijal. A což nám na to odpowie, toť wás tajno nebude. A jakož nám píšete o Racka a o Zmrzlíka: Zmr- zlíka sme swými posly ustně k rozmluwenie o wás obeslali, a od toho ještě odpo- wědi wždy čakáme. A jakož dotýčete, že Racek bez Zmrzlíka k smlúwě nepřistúpí: též se nám zdá. A protož když od Zmrzlíka odpowěd budem mieti, po tom se budem my i wy richtowati, ježtoť wám dáme inhed wěděti. Dat. Krumlow fer. III Oldřich z Rosenberka. post palmarum, anno oc. XL...°. (rok nečitedlný.) 34. Budějowští panu Oldřichowi zpráwu dáwají o jednání swém w Rakausích, a o další wýstrahu prosí. W Budějowicích, 1443, 19 Aug. (Orig.) Urozený pane milý! Služba naše napřed TM“. Jakož nám TM píše o našich kupcích: wěděti dáwáme, žeť sú předtémdni o to starší z nich před námi byli, a také se nás rady tázali, a my sme též jim radili, aťby bez gleitu nejeli. I obeslali sme p. Reimprechta s tiem o gleit; i píše nám p. Polnhameř, že páně M“ doma nenie, než chce naše rád gleitowati na miestě pána swého, jakožto úředník oc. A na tom sme zuostali. Než o tom newieme, kteří jsú ti, ježto sú TM o to obeslali. A jakož nám TM píše w druhém listu o wýstraze: z tohoť TM“ děkujeme. I bylibychme někoho z sebe wyslali k TM“, jedno žeť sobě wážíme na cestě pótek. A prosime TM“, byloliby co takowého, dajte nám to wěděti krátce na cedulce zawřené po tomto poslu. Neb zewně (sic) newieme se koho takowě ještě wystřieci w Čechách, kromě Zmrzlíka. I porozumieli TM co z Němec o našich, žeby jim k škodě bylo, za tot prosíme, račte swú péči o to mieti, tohoť TM“ rádi cheme zaslúžiti. Dat. in Bud- weis, fer. secunda ante Bartholomaei apostoli anno domini oc. XLIII°. Purkmistr a radda mèsta Budějowic. 35. Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 1443, 20 Aug. (Koncept.) „Budějowským.“ Súsedé milí! Jakož nám píšete, že ste již o gleit do Lince poslali, toť rádi slyšíme, nebť náš šwagr již domów přijel jest. Ale w tom se opatřte, žeť takowí gleitowé swědčie jedno na pomezie České a Rakúské, abyšte od Kermbergara škody newzali; jakož tuším, když sě opatříte, že od něho škody ujdete. A jakož nám píšete, žebyšte rádi widěli, aby wám to bylo šíře wypsáno o tom wystřežení: nezdá

Strana 25
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1443. 25 se nám, bychom to listem šíře měli wypisowati, ale nemáteli koho takowého jiezd- ného, jemuž wěříte, ježtoby mohl bezpečně projeti, ale pošlete některého pěšieho rozumného, nebo ženu wěrnú, abychom ustně wás toho zprawili. A to učiňte bez meškánie, abyšte k škodám nepřišli. Dat. Krumlow, fer. III post Assumpt. Virginis. (Duška.) A také dáwám wám wěděti, žeť srozumiewám, jsa zprawen, že Petr Zmrzlík wždyby ještě rád, což jest o Přibíka Zašanského, aby jemu to opra- weno bylo; a jestliže se w tom neopatříte, bojím se, by i ten proti wám se nezbúřil. 36. Mikuláš Trčka z Lipy žaluje panu Oldřichowi na Rakušany, jenž poddané jeho ze statkůw oblaupiwše u wězení drží. Na Lipnici, 1443, 11 Sept. (Orig.) Nobili domino, D. Ulrico de Rosis, sibi domino favoroso, praesentetur. Služba má napřed WM“, urozený pane milý! Tajno WM“ nebuď, kterak sme se nynie w pondělí minulý sjiežděli, na Polné u pana Ptaka s některými pány a haupmany lanfridu krajów našich, a zwlášče o to, což mně se jest stalo a mým chudým lidem z Pelhřimowa i odjinud do země Rakúské, jakož sme již s tiem obsielali KM, p. Pta- ček, p. Hertwik a já, a žádajíce, aby JM ráčila se k tomu přičiniti, aby ti lidé moji byli propuščeni s nawrácením statków jich, kteříž sú jim pobráni, a že sme toho proti JM“ žádnú měrů neprowinili ani proti té zemi Rakúské. Ale lidé moji i dnes wždy wězie a těžkú wazbú je připrawují, chtiece šacunku s nich; nébrž slyším pra- wiecé, žeby již jednoho neb dwa umořili mučiece pro šacunk. I rač WM wěděti. žeť sú opět nynie zespolka obeslali Králewů M páni a haupmané ti, kteříž sú se byli sjeli tu na Polnú, aby se JM k tomu ráčila přičiniti, aby ti lidé moji byli pro- puščeni s nawrácením jich statków, a píšíce JM“, že sú na tu zemi žádné péče ne- měli ani na JM' i se mnú; pakliby se toho již po tomto obeslání nesťalo, že sú na tom zóstali, že toho bezprawie od nich déle trpěti necheme; a cíl ku poli a den sme sobě ku poli uložili, kteréhožto dne mi se nehodí w listu psáti. Protož milý pane, WM“ prosím, a wěře s doufáním, že mi WM' k tomu času ráčí raden a po- mocen býti proti takowému bezprawí, kteréž mi se jest již několiké stalo od té země a bez winy, a w tom mne neráčite opustiti, ale pomoci, jakožbych já učinil pro WM pro takowéž i jiné bezprawie. Neb dáli buoh to WM' shledá, že krajowé naši a přietelé moji dobří k tomu se statečně a w skutku přičinie, a že jim toho žel bude; a na tom sme miestně zóstali. Ale prosím s pilností, což WM“ tuto píši, milý pane, rač WM to při sobě mieti, neb jest toho potřebie. Za odpowěd WM“ prosím listem WM“. Scriptum Lipnicz, fer. IIII“ post Nativitatem S. Mariae virginis gloriosae, anno- Mikuláš z Lipy a na Lipnici. rum domini oc. XLIII°. A. Č. III.

Strana 26
26 A. XI. Rozličné dopisy 37. Pan Oldřich odpowídá pánům Českým některým, že i on ke sněmu w oktáv nowého léta n. př. swoluje. (Srw. dil I, str. 283.) Na Krumlowě, 1443, 18 Nov. (Koncept.) Službu swú wzkazuji, urození a opatrní páni a přietelé milí! Jakož mi píšete, že jedúce z Wiedni obeslali ste p. Ptačka, a s ním i s Trčkú ste na Lipnici mluwili o sněm oc. Toť welmi rád slyším; a poněwadž sú swú wóli k tomu dali, aby ten sněm položen byl w oktáv nowého léta, jáť také k tomu swoluji, a kohož budu moci k tomu sebú přiwesti, toť také rád učiním. Než mněťby sě zdálo, cožby panuow bylo, byšte každého zwláště obeslali. Nebť já mnoho pánuow okolo sebe nemám; než p. Strakonického a p. Rabského, tyť chci rád obeslati. Dat. Crumnaw, fer. Il ante Elisabeth, anno oc. XLIII°. Oldřich. 38. Jindřich z Rosenberka panu Oldřichowi, otci swému, nowiny z Rakaus píše. We Walsce, 1444, 1 Apr. (Orig.) Nobili domino Ulrico de Rosenberg, patri suo carissimo. Poslušenstwie mé napřed, urozený pane otče milý! A rač TM wěděti, že ti z Eče leží před Trientem, a welmi se proti králi Římskému bůřie, chtiec swého pána mieti. A také rač wěděti, žeť Kynberger již zde w zemi pálí. A teď TM“ ryby morské posielám. A paní teta dala mi prówod Indersehera služebníka swého až do Wiedně. Dat. Walsee, fer. IIII post Judica, anno oc. XLIIII°. Jindřich z Rosenberka. 39. Burian z Guttenšteina žaluje p. Oldřichowi na Hynka Krušinu ze Šwamberka, že au- kladem hradu Wilšteina se zmocnil. Na Rabšteině, 1444, 5 Apr. (Orig.) Urozenému pánu p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému dobrému. Služba má napřed, urozený pane a přieteli milý! Žalujiť na Hynka Krušinu ze Šwamberka, kterak nebožtík Zbyněk z Kocowa byl jest až do smrti u něho jeho služebníkem. Pak nynie wnowě Swojše Kukla, prolámaw a udělaw sobě dieru té chwile, když jest jemu nebožci Zbyňkowi hradu Wilšteinu twým pane kázaním ja- kožto twého zámku postupowal, a tak tú děrú prolomenů úkladně Swojše Kukla zlezl jest hrad Wilštein těm sirotkóm nebožce Zbyňkowým synóm, kterýž jeden z nich u mne služebníkem jest přikázaným, a druhý u pana Přibíka z Klenowého;

Strana 27
p. Oldricha z Rosenberka r. 1444. 27 kterýž hrad oni od TM“ drželi sú s waší wolí. W tom my to zwěděwše ten hanebný úklad, i táhl sem w zápětí s bratrem swým se panem Přibíkem, se panem Děpoltem, i jiní krajené wedle nás, k hradu Wilšteinu, tak úmysl majíce, aby obležen byl. Tu jeho haitmané Krušinowi i úředníci s lidmi jeho, majíc na pět set lidu z Nepomuc- kého zbožie, táhli sú na Wilštein na hrad jeho Krušinowým kázaním, wezúc s sebú špíži na woziech ihned w zápětí po Swojšowě zlezení, prwé než my přitáhli k hradu. A tak on Krušina špižowal hrad Wilštein, a w hrad se jeho služebník Kosmpir i s jinými jeho úředníky uwázal, zwláště jeho Krušinów haitman, prawě před dobrými lidmi té chwíle, když sme k hradu přitrhli, že k ruce pána swého hradu jest Ko- sempír mocen jeho Krušinowým kázaním, a že s hradem tak chce učiniti, jakž jemu jeho pán rozkáže. A tak jeho hanebným úkladem a náwodem úředníci a služebníci s jeho lidmi nás sú od hradu odtiskli, že sme odtrhli preč, poněwadž on hrad osadil a špižowal jest; a tak podnes hrad má a drží, a tam mého služebníka kladuje k swé wuoli. A to wšecko pane děje a stalo se jest mně od něho w křesťanském příměří za jeho ctí a wěrů; a příměří s ním mám zapsané listem pode ctí a pod wěrů a pod základem peněžitým, nebo sem naň a na jeho žádné péče neměl, ani služebník mój. Protož pane, tohoť wám naň tužím, a žaluji z takowého a nowě neslýchaného a hanebného úkladu, kterýž mně a mému služebníku stal se od něho w křesťanském příměří za jeho ctí a wěrů. I wěřímť TM“, že wám pane takowého úkladu žel bude, poněwadž se to také k hanbě i k škodě waší stalo a děje se. Neb pane chtěli sme rádi se k tomu přičiniti i s swými přátely pro wás, aby obehnán byl, i také pro swé služebníky: a pak jeho Krušinowi naše sú úkladně od hradu odtiskli. I pro- símť pane, abyste to ráčili w swé paměti mieti, kterak mně a mému služebníku od něho stalo se w křesťanském příměři, za jeho ctí a wěrů zapsanů. Dat. Rabštein, dominica Palmarum. Burian z Gutšteina, seděním na Rabšteině. 40. Jakub ze Wřesowic panu Oldřichowi o swém jednání mezi pány ze Šwamberka, z Guttenšteina i z Klenowého zpráwu dáwá. Na Žluticích, 1444, 28 Mai. (Kopie Březanowa.) Urozenému pánu p. Oldřichowi z Rosenberka, seděním na Krumlowě, přie- teli milému. Službu swů wzkazuji WM“, urozený pane a přieteli milý! Muožť wás tajno- nebýti, kterak sú nesnáze wznikly a powstaly mezi urozenými p. Hynkem Krušinů ze Šwamberka a p. Burianem z Gutšteina a Přibíkem z Klenowého; kteréžto nesnáze já oprawce jsem, což sě dotýče zwláště p. Krušiny a p. Buriana, o niežto jsem k jich 4 *

Strana 28
28 A. XI. Rozličné dopisy sjednání jim roky pokládal. A wida jich nesnadnost w tom, rozkázal sem jim, aby ke mně přidali urozené pány, p. Alše ze Šternberka a p. Hanuše z Kolowrat, na to zwláštní sjezd položiw do Kralowic. A tu bych byl s boží pomocí a s těch pánuow i jiných dobrých lidí radú mezi nimi pokonal a smluwil, by té překážky o Wild- štein nebylo. A když jest konec tu býti nemohl, a počala se mezi nimi ukrutná lidí chudých záhuba: a já boje se, by to ještě mezi nimi k dalšie záhubě nešlo, a brž netoliko jim a jich poddaným, ale wšie zemi k ujmě a k škodě: a chtě tako- wému zlému, cožby na mně bylo, rád překaziti: i položil sem jim sjezd před sě do Žlutic. Na kterémžto sjezdu jest takto zuostáno, že WM pane a p. Aleš ze Štern- berka, p. Hanuš z Kolowrat a já, máme těch wšech nesnází mezi nimi mocní umluwce býti; a na to sú w příměřie wstúpili do S. Bartoloměje. I prosímť snažně WM“, abyšte sobě té práce pro wěci horší wážiti neráčili, a že byšte w Plzni den S. Ja- kuba n. př. neb prwé neb potom týden k tomu roku ráčili býti; jakož jest již tak namluweno. A za téžť strany swrchupsané WM“ také prositi mají. A toho úmysl wáš račte mi psáti. Dat. Žlutic, fer. V“ ante Trinitatis, anno domini oc. XLIIII. Jacobus de Wřesowic, Capitaneus oc. 41. Přibík z Klenowého píše panu Oldřichowi o smrti pana Hynce Ptačka z Pirkšteina, i o námluwách, kteréž se dějí mezi stranami ke sněmu na hradě Pražském. Na Klenowém, 1444, 10 Sept. (Orig.) Urozenému pánu p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu na Krumlowě. Urozený pane milý, službu swú napřed TM“ wzkazuji. To což mi WM o Tá- borských píšeš, welmi jsem toho od WM“ wděčen. A jakož mi WM píšeš o těch pániech, kteří jsů k sněmu obesláni, chtieli jeti do Prahy čili nic: račiž WM' wěděti, že když sem s některými pány přijel do Dobřieše, tu jest pan Ptak dobré paměti jeda k nám na cestě se roznemohl, póldruhé míle od Rataj; nemoha dále jeti, i wrátil sč jest, a w tom umřel, jakož WM“ tajno nenie. Tu jsem dále s jinými pány, kteříž sú sě tu byli sjeli, mluwil o ten sněm obecní. I což sem mohl srozuměti, neodpie- raji k sněmu jeti, a takby rádi, by ten sněm byl, jakožto i Twá M s jinými námi. Než konečně tak prawie, že do Prahy jeti nechtie, než na hrad, a na to sem je jedwa zwedl; a tu aby byli gleitowáni na Hradčeny a na hrad. A jistotu chtie panu Menhartowi učiniti, jakúž wymysliti umie, aneb jakůž chce, že takéž s hradu sjedú bez škody jakéž wjedů. O to sem pana Menharta obeslal panem Janem z Rabie a panem Děpoltem. I dal mi pan Menhart odpowěd, že to chce wznésti na Pražany. I opèt sem pana Menharta obeslal panem Děpoltem, kterýž tam jest nynie w Hradci, aby mi pan Menhart odpowěd dal o tom: i toť mi se jest poselstwie ještě newrá-

Strana 29
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1444, 1445. 29 tilo. Protož milý pane, rač wěděti, žeť o to s weliků pilnosti pracuji, aťby ten sněm došel, ažť sem jednak i swázán nebyl pohřiechu. Ale takť se naději, což rozuměti mohu, jestližeť ten sněm tu dojde, žeť bohdá ještě w dobré uhozeno bude, a ke wšemu dobrému přiwedeno; nebť ti páni, cožť srozumiewám, tak rádiby dobrému jakož my. I nebuď od toho, ale raď panu Menhartowi a přičiň se Twá M s swé strany, až tu na hrad ten sněm dojde; a odtud je bohdá do Prahy smluwíme. A kdyžť sě sjedem, wždyť sě tak naději na pánu bohu, žeť bohdá we wše dobré uho- zeno bude, aťby tato koruna w takých zmatciech dále nestála. Dat. Klenow, ſeria V“ posl Nativitatis Mariae. Přibík z Klenowého. 42. Pawel Dětřichowec, purkmistr Nowoměstský, p. Oldřichowi wýstrahu dáwá o aukla- dech, které proti p. Prokopowi z Rabšteina se strojí. Bcz místa, 1445, 5 Febr. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mně přiezniwému. Urozený pane, pane mně přiezniwý! Služba má ustawičná TM“. Rač TM' wě- děti, že mám wýstrahu od znamenitých lidí, že když pojede pan Prokop Rabštein, že mu má cesta osazena býti, aby nemohl projeti; a tak jest rozmlúwáno, aby ho nejímali, než na miestě zabili. To WM wědúci, rač se k tomu přičiniti, jestližeby jel, aby mohl projeti. Rád slyším, že WM jest we zdrawí; toho pán buoh rač pro- Pawel purkmistr dliti. Datum fer. VI die S. Agathae. nowého města Pražského 43. Mikuláš Trčka z Lipy p. Oldřichowi zpráwu dáwá, kterak jednal s p. Jiřím z Podě- brad o uwedení země we swornost. Na Lipnici, 1445, 30 Jul. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu na mě laskawému. Služba má WM“, urozený pane milý! Nowin takowých, ježtoby se psáti ho- dily w té mieře newiem; než rač WM' wěděti, že pan Jiřík Poděbradský u mne byl, a dnes odemne jede; a o ty běhy nynějšie, kteříž se w té zemi dějí, zmienku uči- nili sme, předkládajíc, kterakby ta země w swornost mohla uwedena býti. I zdá mi se, žeby podobné bylo, pro takowé swornosti w jednotu uwedenie, aby WM w ně- kolice osobách obojie strany sjezd sobě něterde uložila. A já bych se k tomu mezi WM“ chtěl přičiniti, cožbych najdál mohl. A nebudeli toho, muož tomu WM roz- uměti, že nynějšie upokojenie té země jako na niti wisí, a toliko o počátek jest; a po-

Strana 30
30 A. XI. Rozličné dopisy čneli se, kto to stawie a toho bránie? a strach skrze tu neswornost, prodlíli se, by mnohých w té zemi zkaženie nebylo. A slyším, žeby WM na Soběslawi a na ryb- nících škodu wzala: tohoť mi welmi líto jest; i takéť sem na rybnících drahnú škodu wzal. Dat. Lipnicz, fer. VI post festum S. Marthae hospitae. Mikuláš z Lipy a na Lipnici. 44. Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 1445, 2 Aug. (Koncept.) Služba má tobě, pane Mikuláši milý! A jakož mi pan Jiřík w swém listu píše, že ty mě máš těch běhów zprawiti; a w swém listu dotýčeš, že ste spolu rozmlú- wali, předkládajíc, kterakby ta země w swornost uwedena mohla býti, abychme se několik osob sjeli, že upokojení této země jako na niti wisí oc. Milý pane Mikuláši! pohřiechu, wšak je to tak! Já, buoh to wie, cožbych já se uměl k tomu přičiniti pro obecné dobré a upokojení této země, totbych rád učinil. I proším tebe, daj mi wěděti, kteřížby se tobě osobě k tomu sjezdu líbili, a zdali a kde a kdy by ten sjezd měl býti. Neb prwé semnú také mluweno jest, abych se se panem Jiříkem a se panem Alšem na Zwiekowě sjel. A tohoť žádám odpowědi twé po tomto poslu. Dat. Krumlow, fer. II“ post vincula Petri, annorum oc. XLV°. Oldřich z Rosenberka. 45. Mikuláš Trčka z Lipy opět p. Oldřichowi o téže wěci a o námluwě s p. Smiřickým učiněné píše. Na Lipnici, 1445, 5 Aug. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu na mě laskawému. Služba má napřed WM“ urozený pane milý! Jakož mi WM píše, kterakby p. Jiřík w swém listu WM“ psal, žebych já těch běhuow WM' zprawiti měl oc. o tom WM rač wěděti, jakož sem i psal WM“, kterak jakožto dnes týden, když u mne byl pan Jiřík, o ty běhy nynějšie, kteříž se w té zemi dějí, předkládajíc, kterakby w swornost mohla uwedena býti, zmienku spolu učinili sme; a mezi těmi řečmi zprawil mě jest, kterakby se se panem Janem Smiřickým w Nimburce sjiežděl, a s ním o uwedenie té swornosti a toho sjezdu obojie strany w několiku osobách uži- tečnost obecniemu dobrému předkládajíc, o němž sem i w swém listu WM“ dotekl, že sú šíře namluwiwše na tom se spolu ustanowili a tak zuostali, že pan Jan Smi- řický měl WM obeslati, a o tom jich společním ustanowenie i o těch osobách, kte-

Strana 31
p. Oldricha Rosenberka r. 1445. 31 réžby k tomu sjezdu býti měly a kde, měl WM' zprawiti. Pak toho newiem, jižli WM ode pana Jana Smiřického o to obesláni a toho zpraweni jste. Datum Lipnicz, fer. V in die Mariae nivis, annorum domini oc. quadragesimo quinto. Mikuláš z Lipy a na Lipnici. 46. Jakub ze Wřesowic p. Oldřichowi o swém záští s falekrabím a o námluwě již učiněné zpráwu dáwá. Na Žluticích, 1445, 6 Aug. (Kopie Březan.) Generoso domino D. Ulrico de Rosenberg, residenti in Crumlow, amico sibi specialissime favoroso. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšete o Falc- grafowě M“ a o ty Němce s kterýmiž činiti mám o to, že jsú mi mé zjímawše ša- cowali oc. Nebuď wás tajno, že jest již tak namluweno mezi námi, že s JM“ a s těmi Němci w úterý nynie příští na den S. Wawřince we Chbě mám rokowati. A k tomu sem již pana Matesa Šlika i jiných dobrých lidí připrosil, aby tu také wedle mne byli. A budeliť mne moci rowné potkati, chciť rád přijieti; a máte to bohdá wy i jiní dobří lidé shledati, žeť mnú nic sjíti nemá. A načemž tu koli přestane, toť wás tajno nebude. Datum Žlutic, fer. VI ante Laurentii, annorum domini oc. XLV°. Jacobus de Wřesowic. 47. Zbyněk z Hasenburka a Jan ze Smiřic píši p. Oldřichowi, kterak jednali s p. Jiřím z Poděbrad a p. Alšem ze Šternberka o sjezd, aby se stal na Wlašími. W Raudnici, 1445, 18 Oct. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, seděním na Krumlowě. Služba naše napřed, urozený pane! Rač wěděti, že o tom sjezdu, jakož pane wieš dobře, pro obecné dobré, mámy pilnost; ale že to dlilo se jest páně Bočkowú nepříjezdů z Morawy. A když teď pan Boček přijel jest, sjiežděli sme se s ním a se panem Alšem Holickým w Slaném; a tu mluwili sme s nimi, jakž se nám zdálo najlépe, předkládajíce jim, kterak a co jest w tom užitečného a dobrého. A kterak smy řeči s nimi dobře široké měli, my k nim a oni k nám, o tom by bylo psáti dlúho. Než k tomuť takto mluwie, žeby chtěli býti rádi k tomu sjezdu, nemáli býti nadarmo; zwláště to w tom mienie prawiece, mohauli ty wěci oprawowány býti, o kteréž ste na sněmiech weliké třenie w řečech miewali, ježto se proto bez konce rozjiežděli, majíli býti oprawowány, že k tomu sjezdu swolují a chtie býti, ale jinak nic. A my také smy jim řekli, mohauli oprawowány také býti ty wěci, kterýchž

Strana 32
32 A. XI. Rozličné dopisy se oni držie s swé strany: k tomu prawie, cožby se zdálo neslušného, že to také mají a chtie oprawowati. A s tiem řekli sú nám, pane, tě obeslati. Ale jakož nám TM“ psal jest, puojdeli to před se, abychom k tomu mluwili, aby to bylo na Zwie- kowě: ačkoli sme i o tom weliků pilnost měli, k twé žádosti, a wšak smy na to zwésti nemohli, by swolili na Zwiekowě býti. Ale takť prawie, jestližeť k tomu sjezdu puojde, a když zwědie o oprawowání, jakož swrchu zmienka, že se jim zdá, aby to bylo u Wlašími, wykládajíce, že pane i tobě bude tu příjezdno. Jestli pak žeť to před se puojde, i toho sobě tu býti pro dobré nerač wážiti, nemohlolitby jinak býti. A zdáť se jim tak, aby s jich strany bylo k tomu šest, a s našie také druhých šest. Což jest w tom wšem úmyslu pane twého, a kterakť se o tom zdá, to nám rač dáti wěděti, jestližeť k tomu sjezdu puojde. A rač swů odpowědí k nám o to nemeškati. Dat. Rudnicz, fer. II post Galli, annorum domini oc. XLV°. Zbyněk z Hasenburka. Jan ze Smiřic. 48. Jan ze Smiřic p. Oldřicha zprawuje o dalším jednání o sjezd, o swé ochotnosti pro Kašpara Šlika, o kaupi Jestřebí a obležení Slaupu. W Raudnici, 1445, 11 Nov. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka na Krumlowě seděním. Služba má napřed, urozený pane! Jakož mi TM píše o tom sjezdu i opra- wowání oc. tomuť sem srozuměl, a mněť se to také dobře a za podobné zdá, což má slušně oprawowáno býti, aby bylo oprawowáno. TM také píše, žádaje pro swú nemoc i pro jiné příčiny, aby to bylo w Soběslawi; o to i o jiné, což mi TM' píše, chci hned obeslati pana Bočka, také i panu Alšowi Holickému bude wěděti dáno. Cožť nám dadie na to za odpowěd, toť pak TM“ dám wěděti nemeškaje. Ale cožť já w tom srozumiewám, nenieť nám wšem to k mysli; a protož nezdá mi se, by ten sjezd došel před se. Také mi TM' píše o pana Kašpara, a žeť sem na to ondy odpowědi nedal: račiž wěděti, což na mě o to přijde, že pro TM a pro pana Kaš- para chci se w tom swú pilností mieti wedle jeho sprawedlnosti, a k tomu se rád přičiniti. Nowin odsud jiných newiem w tej mieře, než že teď nynie s těmi dobrými lidmi z země Šesti měst zuostali sme, že zde wkraji dwů hradů dobýwati měli sme, Pancieřowa Slúpu a Jestřebie; a já wěděw, že Jestřebie mnohem lepšie jest, i tadin- kowal sem s tiem, čiež bylo Jestřebie, a tak že mi toho Jestřebie sstúpil, a já je mám, daw za to diel peněz. A Slúpu s těmi dobrými lidmi spolu dobýwámy, toho nemieniece oblewiti, leč to dokonce přiwedem k miestu. Rádbych slyšal wždycky, aby se TM' dobře měl a zdráw byl; ale měť nynie kámen těžce trápí ode tří neděl. Jan ze Smiřic. Datum Rúdnicz, fer. V' ipso die S. Martini.

Strana 33
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1445. 33 49. Heitmané krajůw spojených posílají p. Oldřichowi přípis odpowědi swé do Prahy dané. Na Horách Kutnách, r. 1441—7, konec Nov. (Orig.) Urozenému pánu p. Oldřichowi z Rosenberka nám přiezniwému. Služba naše napřed TM“ urozený pane nám přiezniwý! Teď TM“ posieláme, kterak tam do Prahy píšem těm pánóm; a píšemť jim pěkně, pro TM. I muože TM“ dobře srozoměti, žeť ten sněm námi nenie rušen, než těmi, kteříž ty úklady o nás činie. Datum in synodo in Montibus Cuthnae, fer. IV" post Elisabeth. Jan z Rúsinowa, hajtman kraje Čáslawského, Bohuše z Po- stupic, hajtman kraje Chrudimského, Mikuláš z Lipy a na Lipnici, i jiní páni, rytieři a zemané týchž krajów. Služba naše napřed WM“ urození páni a přietelé mili! A jakož ste nám psali, abychom k sněmu od wás položenému jeli: i račte wěděti, žeť jsme od některých pánów wystřeženi po dobrých lidech, abychom do Znojma (sic) nekwapili na ten sněm, ažby sě prwé s námi sjeli, kterací úkladowé o nás i o nich dějí sě; a že tíž páni ježto nás wystřiehají, nemienie toho tajiti o takowých úkladiech; a také, aby- chom i my to dali jiným dobrým lidem wěděti. I wznesli sme to my dále na jiné dobré lidi z našich krajów: i nezdálo sě jim i nám, abychom k tomu sněmu jeli tak kwapně do Prahy (sic), slyšiece tyto wýstrahy. A ktož sú to o nás skládali, bez winyt by se nám to stalo: neb to wie WM, kteříž sú sněmowé byli skládáni k jednánie obecného dobrého, nikdy sú námi nescházeli. Protož wěříme WM“, že nám w tom za zlé jmieti nebudete. Dat. in synodo in Montibus Cuthnae, fer. IV" post Elisabeth. 50. Pawel biskup Olomucký stěžuje si ku p. Oldřichowi nad nátisky, které od strany Rokycanowy trpěti musí. W Brně, r. 1444—8, m. Jul. (Orig.) Urozenému pánu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli našemu dobrému. Modlitbu naši wzkazujeme, urozený pane, přieteli milý! Jakož TM prwé zpra- wena jest, kteraké my nesnáze a tesknosti máme zde w našem biskupstwie: již pak po tomto sjezdu, kterýž jest byl nynie o S. Janě a ty dni u Hory, přibylo nám jest tesknosti pro některé wěci, kteréž sú tam jednány, a zwlášče s mistrem Rokycanem, kterýchž jest snad TM' zprawena, než nám se jich psáti nehodie. I prosíme TM", kdyžby se kde přihodilo a TM“ bylo slušno, aby se ráčil o nás a o naše wěci při- mluwiti k dobrému, zdabychom mohli bez takowých nesnází a tesknosti naše biskup- stwie zprawowati. Datum Brunnae, fer. V“ ante festum S. Magdalenae. Pawel boží milostí biskup Olomucký. 5 A. Č. III.

Strana 34
34 A. XI. Rozličné dopisy 51. Jan ze Smiřic p. Oldřichowi píše o marném snažení swém k odložení honby mezi pány ze Šternberka; též že ke schůzce na Zwíkow přijeti nemůže. Na Taušeni, 1446, 8 Mart. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka na Krumlowě seděním. Služba má napřed TM“, urozený pane! Jakož mi TM' píšeš o té honbě páně Zdeňkowě se panem Petrem, a že TM o nie nerád slyší, a abych se přičinil, aby byla odložena s prówoda: pane, netoliko o odložení, ale cožby na mně bylo, rádť- bych tomu aby toho nebylo. Neb rač wěděti, že nynie teď nedáwno byl sem u pana Zbyňka w Libochowicích, kdežto také pan Petr Holický i jiných drahně byli sú. A tu já se panem Zbyňkem mluwili smy ku panu Petrowi, chtiece rádi na to zwésti, aby ta jich honba byla do Prahy odložena; a to proto, žebychom pak byli wa dwa se panem Zbyňkem i s jinými jich dobrými přátely tu w Praze přičinili se s pilností, aby oni jsúc uwedeni w dobrú wuoli, i nechali té honby a raději se s námi swým služebníkóm podíwali, ačby se i to zdálo. A o to sme i pana Hanuše z Kolowrat obsielali, tak jakož sú se swolili na jeho dwuor do Berúna, aby jim to odložil do Prahy, wypisujíce jemu dobře široce, kterak to tu w Praze jemu i jim slušnějie i poctiwějie bude. Odepsal nám pan Hanuš, že to nemuož býti. I již já pane newiem té cesty, kterúžbych se mohl platně k tomu přičiniti, aby se to rozjíti mohlo anebo dále odloženo bylo; neb sem již měl o tom weliků pilnost, a nemohl sem w tom prospěti. Také mi TM píšeš, kterak pan Plawenský také i pan Aleš mají býti na Zwiekowě w neděli Reminiscere, abych tu k TM“ také přijel. Pane, netoliko k Twé prosbě, ale i k rozkázaní bylbych rád i tu i jinde, byť bylo mnohem dále, by mi byl TM dal o tom wěděti zázejie: ale žeť mám nynie některé wěci před sebú, zwláště jakož teď pan Jindřich z Michalowic oženil se a pojal paní Ptačkowú; i chcit teď jemu postúpiti jeho zbožie, jakožto Boleslawě a Túšeně, a tam jej wyprawiti na Bielkuow, aby swú wěc opatřil. I wěřím TM“, že mi za zlé nebudete mieti, žeť tam bezelsti k tomu býti nemohu. A pro hospodina, milý pane, když se tu shledáte, rač se w tom tak mieti, zdaby někaký počátek w řeči mohl býti k dobrému obec- nému. Dat. Tussen, fer. III ante Gregorii. Jan ze Smiřic. 52. Páni Morawští na sjezdu Znojemském prosí p. Oldřicha, aby přičinil se o zastawení záští Wáclawa Zmrzlíka s Jihlawskými. We Znojmě, 1446. 31 Mart. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli našemu milému. Pozdrawení naše, a my službu swú wzkazujeme, urozený pane, příteli milý!

Strana 35
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1446. 35 Obsílali sme TM' i jiné pány na sněm do Prahy i na jiné sňatky, kteréž jmiewali po krajích w zemi Českej, i některé pány a hauptmany krajuow, žádajíc a prosic, aby ta záhuba stawena byla, kterúž Wáclaw Zmrzlík sem do země činí měštanóm Jihlawským. A ten i do dnešního dne jim nepřestal škoditi; a což se jemu podáwá na dobré lidi w zemi naší, aneb tam do Čech, nechce toho přijíti, než tak swú wuoli má. I prosímeť, rač se k tomu přičiniti, což jest na Twej M“, aťby od tej zá- huby Wáclaw Zmrzlík přestal. A zdáli se jemu, žeby k Jihlawským oč mluwiti jměl, mají oni na TM“ přestati, neb na panu Alšowi Holickém neb na panu Jiříkowi Po- děbradském, buďto pak na bližších súsedech, na panu Mikulášowi Trčkowi, neb na panu Janowi Čabelickém. Pakliby toho učiniti nechtěl, a je mimo to hubil a na ně sehal, bojíme se, by něco horšího z toho nepošlo: nebo takowého bezprawí trpěti by nemohli, a nám wedle tej jednoty, w kterejž s námi jsú, opustiti jich nebyloby slušné. Na to twé odpowědi žádáme. Dat. Znoymae, fer. quinta ante dominicam Judica, anno oc. XLVIt. Pawel boží milosti biskup Olomucký. Jan z Cimburka oc. hauptman, Pertolt z Lipé, najw. maršalek král. Českého, Jan z Lomnice a z Meziříčí, Jan starší z Lichtenburka a z Bietowa, Jiřík z Krawař a ze Strážnice, Beneš z Boskowic podkomoři, Heník z Waldšteina a z Židlochowic, Štěpán z Wartnowa a jiní páni a zemané nynie na sjezdu w Znojmè. 53. Pan Oldřich Budějowským píše o při, kterau Soběslawští poddaní jeho s Plzenskými mají. Na Krumlowě, 1446, 28 Apr. (Koncept.) „Budějowským.“ Súsedé milí! Jakož sú naši lidé z Soběslawi zbožie Plzenských pro dluhy a škody, kteréž sú pro ně wzali, w městě wašem stawili a k práwu wašemu uručili: i zprawují nás lidé naši, žebyšte jim práwa wašeho dopřieti a dopustiti nechtěli, ale jich k práwu Plzenskému podati chtěli. I wěřímeť wám, že toho neučiníte, než že jim práwa wašeho popřejete a dopomóžete. Nebť sme my s Plzenskými w Plzni sami o to ústně mluwili i častokrát je obsielali, aby lidem našim sprawedlnosti dopomohli, a tohoť sme na nich mieti nemohli. A tohoť žádáme odpowědi wašie po tomto poslu. Dat. Krumlow, fer. V ante Lanceam domini. Oldřich z Rosenberka 1). 1) W jiném psaní o tom, bez datum, prawí p. Oldřich: — »Wiete dobře, že w zemi České takowá práwa jsú, když kto obžaluje, a tomu ktož žaluje sprawedliwé se státi nemuož, že ten stawowati muož o swé dluhy. Naši lidé častokrát žalowali, my o to psali pánóm 5

Strana 36
36 A. XI. Rozličné dopisy 54. Wáclaw Hrůza z Chelčic p. Oldřichowi, pánu swému, zpráwu dáwá o půtce, která se stala u Winterberka. W Prachaticích, snad r. 1446, 17 Jun. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Služba má napřed WM“, urozený pane milý! A WM“ wěděti dáwám, žeť sú w středu nynie minulú wzeli bez jednoho XL koní na súmnici Wolarským i jiným. A když sú mi dali wěděti, tehdy sme kázali honiti k Winterberku. I táhli sú tudy mimo Winterberk; a jeden stawil se na Winterberce, i mluwil jest s Hanušem, aby se nebúřil, že jsú páně Rackowi z Risenberka. A naši přes to wždy ještě honili až puol druhé mile za Winterberk. A když sú towařišie honili až do jedné wsi páně Michalcowy, tehdy někaká dwa wystúpíta s napatými samostřiely na naše, a to mohlo býti jako o puolnoci. A tu ta dwa jmú, majíc za to, žeby byli těch, kteříž sú koně brali na súmnici; i wrátie sě s nimi zase. Pak o jednohoť stojie úředníci Klenow- ského, i sám se zná k Klenowskému, a druhý ku panu Michalci. A hospodáře, ku kte- rémuž sú byli utekli, toho sú také jeli, ten jest na rukojmě dán na cestě; a tak prawie, žeby na wašie škodě nebyli. Protož, kterak WM rozkáže. A také WM“wě- děti dáwám, žeť sem na Risenberk wčera poslal i na Kašperk, i do Sušice, i Šata- wowi pod Wilštein, byliliby přiwedeni na Wilštein, nebo kdežkoli na ty zámky, dá- waje jim wěděti, že sú koni na súmnici pobráni na wašem a wašim lidem, aby ne- byli utráceni až do wašeho dalšieho obeslánie. A také WM rač rozkázati, mámli wysielati proti súmařóm čili nic; nebť Kalkánek často býwá na Záblatí a oprawuje silnici; a takť slyším, žeť jest u Wodňanských. A teďt WM“ posielám jména těch, kteříž sú na té silnici brali, jakož sú mě zprawili; i nadějiť se, žeť někteří spěšně zde budú w kraji. Račtež WM přikázati richtáři z Netolic, bylliby který z těch, aťby byl stawen. Dat. Prachaticz, die Veneris post festum corporis Christi. Wáclaw Hruoza z Chelčic. Duška 1. Mikuláš Wlasatý, mlynář Racek z Mirotic, Wrabec, Pichlík Klim- berków pacholek, Šimek, Pintéř z Cabuž, Janek Malý. A bylo jich XX, kteří sú ty koně brali. Plzenským; odepsali nám, že jim chtie práwa dosti udati. Sami sme s nimi ustně mluwili, prosiece jich w jich městě, aby našim chudým lidem sprawedliwé učinili. Slíbili to ustně i psali, že to chtie učiniti; a kdyžkoli naši chudí lidé tam přišli, nikdá sú toho k miestu ne- dopustili jíti; a to již stojí déle než XII let. Byť byli chtěli našim lidem w tom času spra- wedliwé učiniti, mohliť sú to dobře«.. . .

Strana 37
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1446. 37 Duška 2. A račte WM wěděti, žeť sú nás jistotně zprawili, člowěk jeden ze Sušice přišel, ano posel chce k WM“ běžeti, a zprawuje, že sú mimo Sušici wedli, a puol míle za Sušicí w někaké wsi w Hrádku s nimi odpočíwali. A tu lidé jistotně zprawují, že jsú páně Rackowi. Račte WM nemeškati poselstwím, a zdálit se WM", Kokota k němu poslati. 55. Wáclaw z Michalowic žádá na p. Oldřichowi rady, kterak we při o pobrání zboží míti se má. We Strakonicích, 1446, 1 Jun. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Prosímť, rač k wěcem dolepsaným raditi: neboť bez rady wašie nemiením nic učiniti, než k WM" se utiekám, jakožto k najwyššiemu purkrabi od staradáwna Pražskému a k poprawci této země České najwyššiemu a k přieteli mému milému. Stalo se jest takowé záštie mezi pa- nošemi mými, mezi Koktanem z Kestřan se strany jedné, a mezi Sudoměřským Miku- lášem se strany druhé, že Mikuláš Sudomiřský dojew na rybník Koktanów, i wzal jemu dělníka, kterýž na jeho diele dělal, pro zlodèjstwie, a toho doma u sebe wsadil a wězil; a ten člowěk jest mój, neb tu w městečku za mnu má otce, ale nenie osedlý. Tu Sudomiřský wsadiw jej u sebe, i poslal po dobré lidi, po Přibíka Ry- šlawého z Čejetic a po Přible, a jej kázal wywesti před ně, aby znal, jestli winen. Tu ten jistý pacholek znal před nimi, že jiná dwa pacholky, kteráž sú s ním dělala u Koktana na rybníce, že sta ta chodila, a že sú wzeli saukni, kožich, pláštěk mužský otřelý, a sukni mužsků otřelů, a že tento s nimi chodil; ale že jest jich čekal u mostu, a tam nedochodil. Tu když sú se srokowali před mě i s přátely, ten přiweden jest swázán, kterýž jest byl wsazen; a tato dwa, na něž jest on prawil, žeby winni byli, také sta přišla dobrowolně, a jsúc pacholečky oba běhlá. Tu sem já, přiwolaw dobré lidi k tomu, i kázal přiwesti toho swázaného, i řekl sem jemu: což wieš, powèz prawdu a nekřiwdi. Tu jest též znal na ta dwa, že jsta winna, jakož jest swrchu psáno. I řekl sem jemu: powěz prawdu, tiem newyjdeš; jsúliť winni, ať jsů, paklit winni nejsú, nebeř jich na swú duši; widíš, hynť oba stojíta. Tu jest řekl přede wšemi dobrými lidmi: milý pane, pro milý buoh odpusť mi cožť sem prawil. Ale nejsúť oni winni, ani já; než připrawent jsem k tomu skrze bitie, žeť mè jest Su- domiřský dal palicí, a jednak mi jest oko wyrazil (a to jest bylo na něm dobře znáti), a k tomuť mě jest wsadil, ubiw mě, a okowal mě, a přikázal mi abych jinak neprawil než že jsú winni. Tu sem já i tú dwů kázal k tomu zawolati, a řekl sem jim: teďt na wás prawi, že jste winni tiem rúchem, že ste je pobrali. Oba sta odpowěděla: milý pane! teď swa přišla, a toť buoh wie, žeť ničimž winna nejswa,

Strana 38
38 A. XI. Rozličné dopisy aniž o tom co wieme, a swé prawdy chcme dostati. A ty prawíšli na nás, zle pra- wíš; a chcešli na swú duši nás wzieti, móžeš dobře, myť jsme hotowi na smrt jíti, nebť buohdá winni nejsme. A když jest Sudomiřský práwa na ně žádal, zdálo mi se, i řekl sem jemu, aby podlé běhu a práwa bylo na ně dowedeno. A on řekl, že chci na ně hodným swědomím dowesti; a já sem je wsaditi kázal. Protož milý pane, což jest rady twé k tomu, rač mi psáti, aťbych uměl w to uhoditi podlé spra- wedlnosti. Dat. in Strakonic, fer. IIII in die S. Nicodemi martyris, annorum oc. XLVI". Wáclaw z Michalowic, seděním na Strakonicích. 56. Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. (Počátek její chybí.) Na Krumlowě, 1446, 3 Jun. (Koncept.) Jakož žádáš rady o Koktanu a Sudomiřském: muožeš dobře wěděti, když kto koho jme bez jistiny, nemaje poprawy swé, a také ten jistý jatý prwé psancem nenie od poprawce, kterýž poprawu má, co dále k tomu sluší. Dat. Krumlow, fer. VI ante pentecosten, anno oc. XLVI°. 57. Páni Čeští napomínají p. Oldřicha, aby s přiznáním se ku poslušenstwí papeže Euge- nia IV nekwapil, a je do budaucího sněmu odložil. (Srw. díl II, str. 22—24, též str. 432.) Bez místa a roku, 1446, 5 Aug. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli našemu milému. Službu naši wzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Některé z nás obeslal si, a druhých jest nás došlo, kterak žádáš, abychom k žádosti krále Římského listy swými a pečetmi našimi wisutými wyznali sě státi a zuostati w poslušenstwí otce swatého Eugenia papeže; jakož pak pane rozpisuješ, že Prokop Rabštain w takowém poselstwí do země přijel jest. Slyšíme pane, žes ty již takowý list od sebe udělal, a pečet swů k tomu přiwěsil. I zdá se nám, a radímeť pane tobě jako přicteli, aby neráčil kwapiti takowého listu wydáwati, ale toho ponechati do sněmu najprwé bu- dúcieho, o němž pane wieš, kdy a kde má býti. Neboť sě to dotýče, jakož sám pane wěděti muožeš, wšie země: a protoť by slušalo takowých běhuow společně ale ne zwláštně a roztrženě jednati. A takéť jest to neslýchané a neobyčejné. A budeli sè to stranně a roztrženě jednati, powaž toho milý pane, že to wiece k hanbě i ke zlému, nežli ke cti a k dobrému této zemi jest i potom přijiti muož. A byloliby potom kdy w zemi jaké roztrženie, jakož sě pro takowý běh lekáme, jižby to pane w pamčti swé mieti mohl, že to námi nešlo jest a nejde. I prosímeť, rač sě w tom

Strana 39
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1447. 39 rozmysliti, aťby skrze to takowé roztrženie w zemi newešlo, toto milý pane wèda, kdyžbychom toho zespolka powážili, cožbychom w tom zemského dobrého i swého poctiwého zwěděli, i myťbychom od toho nechtěli býti. Dat. fer. sexta, ipso die gloriosissimae virginis Mariae nivis. Aleš ze Šternberka, Jiřík z Kunstatu, Hanuš z Kolowrat, Petr ze Šternberka, Jindřich z Dubé, Aleš z Žeberka, Wilém z Ilburka, Přibík z Klenowého, Bohuše a Zdeněk bratřie z Postupic. 58 Pan Oldřich na čtwery otázky, práwa a saudu w Čechách se týkající, od auředníkůw u desk zemských naučení žádá. (Srw. Časopis česk. Museum, 1835, str. 432 sl.) Na Krumlowě, 1447, 15 Januar. (Koncept.) „Uředníkóm Pražským.“ Služba naše wám, slowútní nám milí! Prosímeť wás se wší pilností, aby ste nám o wěcech dolepsaných dali wěděti, kterak se mají, abychme se, wědůce ty běhy, dále uměli k obecnému a této země dobrému přičiniti. It. Najprwé, dáwnoli to jest, že sú tyto dsky udělány? It. Kolik kmetów má býti, a z kterého pokolení kmeti wzati mají býti? tili sami mají sůditi w lawiciech a nálezy wynesti, čili wšichni páni mají súditi, kteřížby tu koli k súdu přijeli, čili jediné těch dwanácte kmetów? It. O suchých dnech majíli páni určené časy a dni na súdě seděti, čili tak dlúho mají seděti, ažby wšeckny súdy přešli, a již žádný se neměl oč súditi? It. Kolik krajów jest w České zemi, a kterak každému kraji říkaji? Wěřímeť wám, že nám to široce a pěkně wypíšete; w tom nám zwláštní li- bost ukážete. A nemějte w tom žádného jiného úmysla, bychme to pro jiné které wěci na wás žádali, jediné proto, abychme se tiem lépe k obecnému dobrému uměli přičiniti. A pošlete to nám po Kokotowi služebníku našem, ukazateli listu tohoto. Dat. Krumlow, dominico ante Antonii, annorum oc. XLVII°. Oldřich z Rosenberka. 59. Pan Oldřich p. Wáclawowi z Michalowic a na Strakonicích odepírá se přijeti na Hel- fenburk, a zpráwu dáwá o poselstwí, kteréž Uhří ku pánům Morawským a Českým učinili. Na Krumlowě, 1447, 26 Mart. (Koncept.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie píšeš, a list si poslal, tomuť sem srozuměl, a rád slyším, že si k tomu člowěku poslal; a

Strana 40
40 A. XI. Rozličné dopisy cožť na to odpowěd dá, prosím tebe, daj mi to wěděti; a toť ten list zase posielám. A jakož dotýčeš, abych nemeškaje na Helfenburk přijel: w této mieře a w tom swatém času nenie podobné, bychť se otsawad měl hnúti; než jestližetbych beze lsti po hodech tam přijeti mohl, toťbych rád učinil. Také wěděti dáwám, kterak Uhří obeslali pány Morawské a České o sjezd, jakož w těchto přepisech srozumieš. Pak na tom sněmu, kterýž nynie w Praze bude, o to i o jiné wěci šíře bude rozmlu- weno. A také mě páni obeslali, abych tě i jiné přátely a dobré lidi k témuž sněmu obeslal. I zdáloby mi se, aby také k tomu sněmu přijel; neb ten sněm dlůho tr- wati nebude, a mám za to, týden najdél 1). A tutbychme o wšeckny wěci ustně rozmluwili. Dat. Krumlow, dominico Judica, anno oc. XLVII°. 60. Jan z Prostiboře a Jan Cukr z Tamfeldu p. Oldřicha o naučení žádají, jsauce roz- dílcowé kázaním jeho, kterakau wýpowěd učiniti mají. W Manětíně, 1447, 16 Mai. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, pánu na Krumlowě. Twé Milosti, urozený pane, službu naši napřed wzkazujem. Jakož WM u wýpowědi waši, kteráž jest mezi urozenými pány, p. Hynkem Krušinu ze Šwamberka, a p. Burianem a p. Janem bratřími z Gutšteina wámi učiněna, o mnohé wěci k sko- nání na nás ste podali: rač WM' wěděti, že o ten kus, kterýž se dotýče Jana Wolf- štyna a Přibíka z Dobronic, takže Přibík Wolštyna winí, žeby nápad nebožce páně Wilémów z Kormberka měl, a chtě aby jemu z toho dluh zaplatil, a Wolštyn od- pierá, že nápadu jeho a po něm nejmá; a u waši wýpowědi stojí, aby to Wolštein před námi prowedl, ježtobychme my toho pochwálili: tu slyšewše my ten prówod, i w tom sme nemohli nic pochwáliti, než podal se jest, jakž my jemu rozkážem, že to okázati chce. I protož myť sme tomu prowedení, jakož u waší wýpowědi, konce a miesta naleznúti neuměli, kterakýmby obyčejem to prowedenie mělo miesto a konec mezi stranami wzieti, ježtoby o to mezi nimi róznice nebyly. I prosíme WM“, račte nás tomu naučiti listem waším otewřeným pod waší pečetí, kterak by to Jan Wol- štein měl prowesti p. Burianowi a Dobronickému, aby mezi nimi to konec a miesto wzalo waším naučením. Neb sme my k wašemu rozkázaní podle wašie wýpowèdi ty wěci na se wzali pro upokojenie swrchupsaných pánów a kraje našeho Plzen- ského. Tohoť prosíme odpowědi od WM“ po tomto poslu brzké, aťby mezi stra- nami dalšieho záštie nebylo. Dat. in Manietina, fer. III ante Ascensionem domini, Jan z Prostiboře sed. na Podmokléch, anno oc. XLVII°. Jan Cukr z Tamfeldu sed. w Nowosedlech. 1) Sněm ten w Praze nedošel než až po S. Jiří, s počátku měsíce Máje. Srw. díl II, str. 218.

Strana 41
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1447. 41 61. Wáclaw z Michalowic žádá rady p. Oldřichowy k wýpowědi mezi Rackem z Janowic a z Risenberka i Petrem Zmrzlikem ze Swojšína. We Strakonicích, 1447, 23 Mai. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, že Racek z Risemberka a Petr Zmrzlík mají u mne w neděli nynie najprw příští býti o ty pře jich, o kteréž sem pane prosil, aby se ráčil o ně poraditi s kýmžby se TM“ zdálo, a mně dáti toho úmysl swój wěděti, jakožť (sem) Johanesowi kancléři wašemu dal jich pře. I prosímť milý pane, rač mi ty pře jich hned zase poslati po tomto mém poslu, i ta swědomie jich, aťby posel mój s nimi doma byl konečně tuto so- botu najprw příští; a takéť prosím milý pane, jestliže se TM o to poradil, neb co jest rady wašie k tomu, račte mi to psáti po tomto poslu. Nebť sú tak na tom konečně zuostali, jestližebych mezi nimi wýpowědi konečnie neučinil we čtyréch ne- děléch, ale aby pře swé měli otewřeny jako prwé; a tomuť již budú w sobotu naj- prw příští čtyři neděle. Také rač wěděti, že jediné sem se se Zwiekowa wrátil od TM', ihned byl sem welmi nemocen, a jedwy sem žiw zuostal. I wlil pánbuoh zase w mě dušičku, pro mé dobré činy; ale ještěť jsem wždy zel a mdel. Dat. in Strakonic, fer. III ante Urbani, annorum oc. XLVII°. Wáclaw z Michalowic, seděním na Strakonicích. 62. Pawel Dětřichowec z Prahy, purkmistr Nowoměstský, p. Oldřichowi wýstrahu dáwá. Bez místa, asi r. 1447, 18 Jul. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mně přiezniwému. Urozený pane, pane mně přiezniwý! Službu swú wzkazuji TM". Tajno WM" nebuď, že je žádal gleitu Herský (sic) a někteří su odmlůwali, aby jemu nebyl dán, až jest pak i dán jemu; neb tak prawil, že s námi má o welmi pilné wěci mlu- witi. A mezi jinú řečí welmi tajně to powěděl, žebyšte měli přijíti o zámek a zwlášť o Prachatice, a že Zmrzlík i s Tábory, jediné když obilé sklidie, že se chy- stají s wámi nesnáz začieti. I račtež swé zámky opatřiti, nebť jest toho potřebie, a sami se šíře na to poptati; a já přezwěděllibych co takowého, dnem i nocí ne- zmeškám dáti wěděti. Toto za celo wèzte, žeť o to lidé pracují, aťby k králi Řím- skému ta jiezda minula; a u Hory mělby sněm býti tu neděli po S. Jakubě; pak zdáloliby se wám Přibíka neb p. Jiříka s tiem obeslati, nicby huoř nebylo. Pan Jan A. Č. III. 6

Strana 42
42 A. XI. Rozličné dopisy Rabštein wzkázal WM“ službu swú; již je děkuje bohu lépí, neb odešlo od něho osm kamenuow. Paní Šimka widěla psíky u panie Pešíkowé; i prosila mne, abych na WM prosbu wznesl, žeby také ráda jednomu. I prosímť, aťbych zlým poslem nebyl. Pán buoh rač wám zdrawie a štěstie prodliti. Dat. fer. III ante Margarethae. P. de P. 63. Wáclaw z Michalowic ptá se p. Oldřicha, co p. Menhart ze Hradce na Táboře zjed- nal a j. w. We Strakonicích, 1447, 6 Aug. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Zprawen jsem, kte- rak pan Menhart nynie byl jest na Táboře; jestli to w jistotě tak, prosím rač mi to psáti; a které wěci jednal jest neb jedná, jestliže tomu TM' rozumie, rač mi psáti. Nebť u nás w kraji prawie pohřiechu zlé nowiny o něm, ježtoť já toho ne- rád slyšal sem i slyším, žeťby se s nimi konečně zapsal, s nimi býti do toho hrdla i statku. A také prosím rač mi psáti, dánaliť jest odpowěd o Wáclawa Zmrzlíka, chceli na kom přestati z těch dobrých lidí, kterýchž ste jemu podali; jakož ste mně je psány podali; a od Táborských máteli kterú odpowěd, neb rozumieteli jich úmyslu, aneb rozumieteli co jest zjednáno dobrého na tom jich sněmu u Hory. Dat. in Strakonic, dominico in die S. Sixti papae, anno domini oc. XLVII°. Wáclaw z Michalowic, seděním na Strakonicích. Duška. Také milý pane a přieteli wěz, žeť jsem nuzný pacholek, nebťbych jedl jeleninu, téť nemám. A kdyžť pán buoh nadělí, rač na mě pomnieti. Dat. ut supra oc. 64. Tůma z Chotěmic Jindřichowi, Janowi a Joštowi z Rosenberka žaluje na otce jejich p. Oldřicha, že Smila z Křemže bezprawně umořil. Bez místa, 1447, 8 Sept. (Orig.) Urozeným pánuom, panu Jindřichowi z Rosenberka, panu Janowi odtudž z Rosenberka a panu Joštowi z Rosenberka. Služba má WM“, urození páni milí! A žalujit WM“ na pana otce wašeho, žeť jest nebožtíka pana Smila přietele mého jal a potom hrdlo otjal, a to za pra- wým křesťanským mierem. Protoť to WM“ píši, domniewaje se že newiete, kterak se jest to stalo. Ale račte wèděti, žeť jest pan otec wáš mne za to prosil, abych jej s ním smieřil; a předkládaje službu mých předkuow wašim předkuom, že sú

Strana 43
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1447. 43 jim rádi slúžili, i my také těchto let, jakož sú byla nesnadná, že sem jemu i jeho chudině hodně posluhowal; prose mne, abych se w to wložil. A já sem to učinil k jeho wuoli. A pohřiechu zle se jest stalo, že jest přietel muoj ke wšemu zlému přišel, i o hrdlo, skrze to mé umlúwánie. A mluwiewal pán semnú, když sem se w to wložil, abych mluwil s nebožtíkem panem Smilem a přietelem swým, že k němu za gleitem jezdí, a že toho nenie potřebie, a slibuje swú wieru i swú čest, kdyžby k němu přijel, že se jemu nic zlého státi nemá. Pak w tom, jakožto WM“ tajno nenie, jej jal i hrdlo mu odjal. A tak mě wystřiehají dobří lidé, žeby mi též chtěl učiniti, kdyžby mne dojíti mohl. A poněwadž jest tak, tehdy před ním musím swého hrdla krýti a jeho se střieci a nepřietelem jeho býti. A také račte wěděti, kudyť je to přišlo, ač WM' newie. Račte wěděti, že pan otec wáš jal jej nebožtika přietele mého, nemaje k němu žádné winy, chtě bezpráwně zámek jeho Hus wzéti i s tiem zbožím. A když sú přietelé jeho mnohokrát s ním mluwili i sám nebožtík, jestliže kterů winu k němu má, aby ji powěděl, že to má opraweno býti, jakž JM' káže, a ty sú prosby několikrát byly; až jednú řekl přáteluom jeho nebožce i jemu: Ať se k tomu připrawí, žeť mám do Uher jeti, ať semnú jede, a tamť se chci k KM“ přimluwiti, aťby propuštěn byl, nebť sem jeho jal králowým přikázaním. A když w Uhřiech byl a pan Smil s ním, maje za to, že se přimluwi před KM“: pak miesto přímluwy die pán králi: teď sem jal služebníka swého, prosím rač jeho ká- zati schowati; a tak wězal dlúhú chwili. A KM uptaw se jeho newiny, i die pánu: dals mi Smilka u wězenie, a já k němu žádné winy nemám; wezmiž ho a chowajž ho, nechci u tebe biřicem býti. A pán wzem jej z wězby králowy, i nesl jej do Čech, daw jej na rukojmě. A když té wazby prázden byl, počal se pánem wálku pro takowé bezprawie, kteréž mu se ode pána dálo. Pak račtež mili páni poroz- uměti, práwěliť mu se stalo či neprawě, a číť jest počátek. A tak že se nebožcí panu Smilowi w té wálce dobře dálo proti pánu, a pán w tom nemoha jinák tomu co učiniti, i zpósobil to tak, aby s ním smířen byl. A w tom mieru a za tako- wými umluwami toho hleděl, aby jeho jal, a hrdlo mu odjal, jakož se to zjewně okázalo; i zápisy kteréž jest měl od Ciesařowy M“, umlůwáním jich na něm dobyl, i těch umluw jemu nezdržel, jakož sami o tom WM wie. Pak též chci dobrým lidem oznamowati, kterak se jemu jest stalo, a za prawým křesťanským mierem. Dan ten den na narozenie matky božie. Tuoma z Chotěmic. 65. Pan Oldřich radí panu Wáclawowi z Michalowic, aby na sněm do Hradce Jindřichowa poslati neobmeškal. (Srw. dil II, str. 219 sl.) Na Krumlowě, 1447, 14 Sept. (Koncept.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš a 6 *

Strana 44
44 A. XI. Rozličné dopisy Zmrzlíków list si mi poslal, tomuť sem srozuměl. Ale na to si mi žádné odpowědi nedal, pojedešli aneb pošlešli koho od sebe. I rozuměl sem, že Přibil nynie w tuto neděli má w Budějowicích pro přátelsků potřebu býti; i zdálo by mi se, by jemu dále do Hradce kázal se mnú jeti, jestliže sám jeti nebudeš moci bezelsti, aby on tě přede pány omluwil, a také aby při tom poselstwí byl, kteréž z Říma Malowec přinesl. Neb já se bohdá w pondělí odsawad hnu, a měl bych se s Táborskými a Zmrzlíkem, neb kohož od sebe pošle, na cestě sjeti. Pak cožbych tu zwěděl, toť dám wše po Přiblowi rozumně zase wěděti, a w té mieře zadrž poselstwí na sobě Wáclawowi Zmrzlíkowi učiniti. A pak buď ta jiezda Přiblowa ku přátelské potřebě neb nebuď, tehda mně se wždy zdá, aby jej poslal. Dat. Krumlow fer V in die Oldřich z Rosenberka. exaltationis S. Crucis anno oc. XLVII. 66. Jan Zajimač z Kunstatu oznamuje p. Oldřichowi, že proti králi Fridrichowi Římskému wálčiti míní. (Srw. dil I, str. 276 sl.) Bez místa, 1447, 24 Nov. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, pánu mně přiezniwému. Službu swú wzkazuji TM“, urozený pane! A jakož TM“ tajno nenie, kterak sem chtěl na TM“ i na jiných pániech Českých přestati o swój běh s Králowů M“, toho mne potkati nemohlo až do nynějšieho času. I račiž pane wèděti, žeť do jeho zemí chci wáleti, a to s powolením haitmanuow i raddu jim přidanu wšech krajów. A jestližeby moji lidé přes twá zbožie táhli, prosím TM“, nerač swým dopůštěti mým překážeti na cestách i na noclezéch, že TM“ chci zaslúžiti. A toho mi rač odpowěd dáti po tomto poslu úmysla swého. Dat. fer. VI in vigilia S. Katharinae virginis Jan z Kunstatu. et martyris. 67. Pan Oldřich zjewuje Přibíkowi z Klenowého swůj aumysl, neodtahowati uloženého sněmu oc. Na Krumlowě, 1448, 14 Fcbr. (Koncept.) Panu Přibíkowi z Klenowého. Služba má tobě, pane Přibíku milý! Jakož mi široce píšeš, žeby se tobě zdálo, aby tiemto sněmem protaženo bylo do kardinála oc., welmi mi se twá cesta dobře líbí; než w té mieře srozuměl sem některým běhóm, ježtoby nikoli dobře nebylo, bychme tiem sněmem měli protáhnúti, kteréž se tak široce psáti nehodí. A jáť již k tomu sněmu pojedu pro obecné dobré. A jakož mi píšeš, že si se welmi zbil oc., tohoť mi welmi žel; a poněwadž si se již podhojil, welmiť bych rád, by to mohlo býti, by k tomu sněmu také byl, abychme ty wěci před se wzeli, aby k do-

Strana 45
p. Oldricha z Rosenberka r. 1448. 45 brému konci přiwedeny byly. A jakož mi píšeš o toho wězně šwagra mého, teď posielám posla s tiem poslem, kterýžby toho wězně znáti měl; i prosím tebe, aby swého někoho s ním na Risenberk ku panu Rackowi poslal; a wěřímť, že se při- činíš, zdaliby ten wězeň nalezen mohl býti a propuštěn; w tom mně a šwagru mému weliků libost okážeš. A jakož píšeš o Přibíkowi, poněwadž člowěk twój práwem Přibíka hledá, jáť člowěku twému toho brániti nebudu. Dále jakož píšeš, prose o tu wýpowěd: nadějiť se, že bohdá w Praze budeš, tuť chci rád wýpowěd učiniti, jakožť sem prwé psal. Pakliby tu nebyl bezelsti, buduli mieti w Praze chwíli, chciť tu wýpowěd rád učiniti; paklibych i tu chwíli neměl, ale když jedné zase z Prahy přijedu, udělám ji rád a pošliť ji. Dat. Krumlow, fer. V post Invo- Oldřich z Rosenberka. cavit, anno oc. XLVIII°. Duška. Proto k sněmu pojedu, aby dobří lidé wěděli, že prácí a nákladów nelitují, a také abychme se k tomu přičinili, aby druhý sněm, kdyžby kardinál býti mohl, položen byl. 68. Pan Oldřich přimlauwá se ku p. Jiskrowi z Brandýsa w Uhřích, aby o zproštění syna páně Přibíkowa z Klenowého se přičinil. Na Krumlowě, 1448, 27 Jun. (Koncept.) Urozenému pánu Jiskrowi z Brandýsa, krále Ladislawa najwyššiemu hait- manu oc., přieteli dobrému. Služba má tobě, pane Jene milý! Píše mi pan Přibík Klenowský, kterak o zproštění syna jeho pilně stojíš, a o to si nynie poselstwí k němu učinil. Toť welmi rád slyším. A takét sem na něm porozuměl, že je toho welmi wděčen od tebe, jakožto od přietele swého dobrého. I prosímť tebe také, aby pilnost w tom měl, aby syn páně Přibíków twů pomocí zproštěn byl; na tom mi weliků libost okážeš. A cožbych já také tobě k libosti měl učiniti, toť bych také rád učinil. Dán w Krumlowě, fer. V post Johannis baptistae anno oc. XLVIII°. Oldřich z Rosenberka. 69. Páně Jiskrowa odpowěd na předešlé psaní, a nowiny z Uher. We Wídni, 1448, 2 Jul. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému přízniwému. Službuť swú wzkazuji, urozený pane a pane mně přizniwý! Jakož mi TM“ píše o zproščenie syna páně Přibíkowa oc. rač TM wěděti, žeť o to s pilností pracuji, o zproščení jeho wězení. A jakož mi píše TM, porúčeje mi krále Ladislawa: rač

Strana 46
46 A. XI. Rozličné dopisy TM' wěděti, žeť já JM“ w ničem nemíním opustiti, než jemu slůžiti jako pánu swému milostiwému. A na wědomie TM“ dáwám, žeť jest kardinál do Wídně přijel; tuť sem s JM“ mluwil, jeda s ním na cestě, o příbězích a o dokonalosti w Uhřích. Tak mne zprawil, že se mají páni Uherščí spolu sjeti we dnech brzkých do Prešpurku, a tu mezi sebú konati o wšechny wěci a smlůwy k upokojení a nesnázi zemí; a což w tom sjezdu jiščejšího zwím, toť TM“ dám zwěděti. A jakož mi píše pan Přibík, žeby kardinal mínil odjeti, rač TM zwěděti, žeť jeho úmysl není, než když se s KM“ sjede, což jeho úmyslu zwie, že chce wám známo učiniti listem swým; a také žeť se mají páni Rakúščí do Hamburku sjeti k tomu pánů Uherských sjezdu. A tak mi kardinál řekl, že nikam nechce odjeti, než WM“ to konati, což jest řekl. A rač wěděti, žeť TM“ chci poslúžiti, na čemž se hodím, jako pánu swému milostiwému. Dat. Wiennae, fer. III“ post festum beatorum apostolorum Petri et Pauli. Jan Jiskra z Brandýsa, najwyšší haitman krále Ladislawa, hrabě Šarušký. 70. Pan Oldřich radí panu Zdeňkowi ze Šternberka, aby nechystal se do pole s panem Jiřím z Poděbrad na starého Mišenského. Na Krumlowě, 1448, 2 Aug. (Koncept.) Panu Zdeňkowi ze Šternberka. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Slyším, že se pan Jiřík polem chystá na starého Mišenského, a žeby i ty s ním měl jeti. To mi se welmi zle líbí, a mám za to, žebychme sobě smlúwy Pelhřimowské daleko jinými běhy lépe k miestu přiwedli, nežli polmi; a také žeby pane listem odpuštění od starého Mišen- ského bral, a zase ihned jemu odpowěděl, byloliby tak pane, pomysliž na to a na rytierský běh: i muožeš sám tomu dobře rozuměti, žeby to dobře nebylo; a jáťbych tobě, toť buoh wie, nerád přál zlého aneb nepoctiwého. A také milý přieteli, po- něwadž si byl ode wší země w poselstwí u KM“, zdáloby mi se užitečněji, poctiwěji a také potřebněji, by ty semnů a s jinými pány a dobrými lidmi do Wiedně jel, k tomuto uloženému roku, kterýž kardinál nám pokládá wedle zuostání na sněmu w Praze od této neděle we čtyrech neděléch, t. j. na den S. Jiljie. Protož milý pane, jestližeby se tobě zdálo, nechaje toho pole, přijeď sem ke mně od této neděle we třech neděléch; neb já od tohoto pondělí we třech neděléch odsawad pojedu, a jelibychme spolu. Také týž gleit máme, jakož sme lóně w Hradci měli, když sme do Wiedně jeti měli. A cožtě úmysla twého w tom, prosímť tebe, daj mi wěděti na Chusník, a odtud mi ihned dále wěděti dadí. Dat. Krumlow, fer. VI post vincula Petri, anno oc. XLVIII°. Oldřich z Rosenberka.

Strana 47
p. Oldricha z Rosenberka r. 1448. 47 71. Jan Zajimač z Kunstatu panu Oldřichowi opět o při swé s králem Fridrichem píše (srw. nahoře č. 66.) Bez m. 1448, 12 Aug. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, seděním na Krumlowě. Službu swů wzkazuji, urozený pane! TM mi jest psal před sněmem pomi- nulým w swých listech, abych s KM“ wálky nezačínal o swój běh, jakož TM“ tajen nenie. W tom sem TM“ poslušen byl, neb TM i s jinými pány o to se přičiniti k JM“ chtěli, aby mi ráčil sprawedliwé učiniti o mú službu, kterúž sem wedl a učinil králi mladému i jeho matce . . (chyba w orig.); a já sem toho wděčen byl od TM“ i s přátely swými, že TM ráčil si se w to wložiti. Potom mi jest TM wzkázal po mém služebníku Ctiborowi z Tloskowa, že se ráčíš o též přičiniti k JM“, aby mi ráčil sprawedliwé učiniti podlé mých zápisuow. A nynie sem srozuměl, že TM' k JM“ jeti máš: wždyť prosím, rač s JM“ ještě rozmluwiti o mů sprawedliwost, kterúž mám, byť mi ráčil dáti služby mé užiti, kterůž sem učinil ke cti králi mladému i jeho mateři. Pakliby toho nebylo, wěřím TM“ jako pánu, že mi ráčíš raden i pomocen býti wedle namluwenie na sněmu; a jábych swého musil na JM“ dobýwati, jakožbych mohl, podlé zápisuow swých, doufaje TM“, že mým služebníkuom brániti nedopustíš přes swá panstwie jezditi; a toho TM“ miením zaslúžiti. Odpowědi prosim psané od TM“. Dat. fer. II ante Assumptionem gloriosae virginis Mariae, anno oc. XLVIII. Jan z Kunstatu. 72. Jan z Rabšteina panu Oldřichowi do Wídně zpráwu dáwá, kterak p. Jiří z Poděbrad s jednotau swau wojensky ku Praze přitáhl. W Praze, 1448, 1 Sept. (Orig.) A. „Domino de Rosis.“ Urozený pane, mně přiezniwý! Zle se mele bez tebe tuto w Čechách. A kto tiem winen, potom o to budem mluwiti, ač buoh dá se we zdrawi shledati. Pole dobře silné mají pan Jiřík s těmi čtyrmi kraji, a drahně pánów i zeman i měst s nimi. A leží míli od Prahy w Běchowicích a w Počrnicích; a s druhé strany Pan Aleš Holický u Lůn s druhú rotů, Ilburkem, panem Burianem, Caltů i jinými. Skrze Prahu jich pustiti nechtie; newiem kudy sě strhnú; snad přes Rúdnický most. Co z toho pojde, zwieme do swatého Martina; a pak krále budemli mieti, co tomu dieš?" i bez twé wole, když chceš spáti. Mnozí a diwní běhowé jdú, ježtotbych jich na celém arku nepopsal; a nesmiem, pro přejietie karty. Datum die Aegidii. J. R.

Strana 48
48 A. XI. Rozličné dopisy B. „Domino de Rosis.“ Tak tu tyto wěci jdú: že p. Jiřík s těmi čtyřmi kraji wzhuoru na pole, a jiné k tomu tisknú, že musie býti podlé nich. A kohož se tiežeš, na koho to tá- hnete? odpowie, to buoh wie, že newieme, kam nebo na koho. A když někteří s swými pany o to mluwili, a to mnozi: tehdy páni jim prawie, nedbajte, neniet proti waší cti ani co škodného, ale jestiť to obecné dobré. A tak lidé jsúce tiem potěšeni, táhnú, mnozí newědúce kam, ani proč ani na koho. A též i ti haitmané tisknú wšecky zhuoru, proti lidské wóli mnohé. Najprwé byla wojna prohlášena pro Ilburka do Loketska a na Plawenského; potom dobyt Herswerd od starého Mi- šenského panu Wilémowi Šomberkowi, a to služebník páně Jiříków; potom táž wojna prohlášena na Mišenského starého. Pak jezdili do Míšně pan Zdeněk z Štern- berka a p. Smiřický. Ti tak tam smluwili, že Mišenský podal se na p. Zajiece a na p. Smiřického, a jednoho z swé raddy chce k tomu přidati a na těch přestati. Wrátiwše se z Míšně tito poslowé, tak zprawili p. Jiříka. Nedal odpowědi, než řekl: když se strhnem, to již polem, tu utieže se s jinými, dám toho odpowěd. Strhli se u Hory na Kačíně a na Kolmarku, tak hádají, k dewěti tisícóm; newiem by ještě odpowěd dali. Odtud trhli a položili se u Plaňan, Rabšteinowy wsi; tu dwa dni leželi, a tak tu i druhú wes jemu zahubili, ježto jie za dlúhý čas málo požiwe. A tak lidé prawie, že z prawé nepřiezni se jemu to stalo pro kardinála oc. Odtud dále táhli ku Praze blíže; položili se u Běchowic a u Počrnic, a záhubně ležie. Učinili swé poselstwie od Plaňan do Prahy; poslali Malowce a Zdeňka Kost- ku; a to toto poselstwie: aby je propustili skrze Prahu; a druhé, aby s nimi po- slali a táhli s nimi; třetie, aby kněží netrpěli protiwných; to již na kapitolu a na Papúška, na faráře od S. Hawla, na faráře od S. Mikuláše, od matky božie z Luže. A pak jiné žaloby činili na konšely i na některé zuobce, že p. Jiříka pomlůwají, žeby on chtěl do Prahy wpadnúti, a žeby stál o zkaženie Prahy. Dali jim odpowěd na rathúze, že sami po swých posléch chtie dáti odpowěd. A také ti poslowé Ma- lowec a Kostka, a dwa měšťané z Brodu a z Čáslawě, žádné služby newzkázali starším konšelóm. Pak hned ti poslowé když sporozuměli, že tak nepójde jakož se domnie- wali, chtiece pryč jeti, někto z jich k tomu zjednaní metali listy po uliciech pod pečetí páně Jiříkowů. Píše službu swů ke wšem řemeslóm, šewcóm, koželuhóm, krajčieřóm oc., a tůže jim na konšely obú měst, i na některé z obce, kterak jeho pomlúwají o Praze, žeby on chtěl ji zkaziti, a dlúhů kroniku. Iberu sobě, že chtěl zbůřiti obec proti konšelóm. Psali p. Jiříkowi o to do wojsky i jiným, né také i ti řemeslníci nebo cechmejstři dobře protiwně i uštipně. Pak nedali odpowědi na poselstwie těch poslów z wojsky. Ale byl p. Hanuš Kolowrat rok umluwil se p. Jiříkem, že se měli sjeti někde mezi Prahú a wojskem Počrnici. Poslal p. Jiřík, chtieli aby do wojsky přijeli; a p. Hanuš ani Pražené nechtěli do wojsky. Takž

Strana 49
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1448. 49 to i stojí dnes; a prawie, žeby chtěli blíže s wojskem ku Praze. Také hustě řeč proskakuje, že na to pole sebrali, chtiece kněze Wiléma Mišenského uwesti do země a za krále wzieti. A proto také že kněz Wilém leží polem pod některaků twrzí služebníka bratra swého kněze Fridricha; a tu aby se strhnúce, jej do země uwedli. A p. Aleš Holický, Burian, Ilburk, Calta a druzí zemené kraje Slanského a město Slaný ležie u Lůn; a ti wšickni jedna rota jsú se p. Jiříkem a těmi pány ktož s ním jsů. Pak které wýstrahy od mnohých dobrých lidí jdů obecně do Prahy, né i z wojsky, proč wždy chtěli a ještě chtěliby skrze Prahu táhnúti, psáti mi se nehodí. Wšeť sem wypsal což wiem, aby i ty wěda uměl se tam richtowati, tyto wèci weda. Datum Pragae in die Aegidii. J. R. 73. Pan Oldřich prosí Jakuba ze Wřesowic, aby ke sjezdu do Budějowic k auterý po Wšech swatých uloženému přijel. Na Krumlowě, 1448, 25 Oct. (Kopie Březan.) Služba má tobě, pane Jakube milý! Tak jakož sú tě páni Hradečti obeslali, abychom se sjeli na který den a kdebych já ten sjezd položil: wědětiť dáwám, že sem ten sjezd položil do Českých Budějowic, od tohoto úterýho příštieho w témdni, toť jest ten úterý po Wšech Swatých. Protož prosím tebe milý pane Jakube, tak jakožť páni Hradečtí tobě píši, aby se té práce wážil pro obecné dobré a tu přijel. Nebo o též p. Krušina, p. Strakonický, p. Jan Rabský, p. Hanuš, p. Jindřich Kolo- wratowé, p. Burian obesláni jsú; a jinému nerozumiem, než že ti swrchupsaní páni tu budů. A tohoť prosím odpowědi twé po tomto poslu. Dat. Krumlow, fer. VI“ ante Simonis et Judae, anno oc. XLVIII°. Oldřich z Rosenberka. 74. Jakub ze Wřesowic odpowídá p. Oldřichowi na předešlé psaní, proč ke sjezdu do Budějowic přijeti nemůže. Na Žluticích, 1448, 30 Oct. (Orig.) Službu swú wzkazuji WM“, urozený pane a přieteli dobrý! Jakož mi píšete, pokládajíce sjezd w Českých Budějowicích, w tom také žádajíce mého příjezdu oc. O téžť sú mi také páni Hradečtí psali. I jsúť pane hodné příčiny, pro něžť mi jest toho nynie nelze učiniti: najprwé, žeť mi nenie příjezdno ani bezpečno; neb když sem byl obeslán p. Jiříkem, tuť sem tam jezdil za gleitem, a wšak ještě tu u Šarky strhowali sem i tam na mne, jmajíc na to 40 koní; a widúc že sem sě pře- silil jiezdnými, i nesměli na mne, nebo sem měl na sto koní; a to dobří lidé wědie. A. Č. III.

Strana 50
50 A. XI. Rozličné dopisy Také nynie powstáwají jakés diwné búřky w krajiech našich: toť p. Plichta a p. Aleš z Šumburka pálé sobě s Žateckými; opět p. Hynek Krušina se p. Wajdow- ským; ale žeť sem již nynie mezi nimi k miestu uručil námluwy, a příměřie do dwú nedělí mezi nimi učinil, a naději sě bohdá, žeť toho mezi nimi pokonám. Pro- tož wám wěřím, že mi w tom za zlé neráčíte mieti; a oč se koli dobré swolite ze spolka, někde blíže a mně přijezdnějie sjezd položiec mne obešlete, tohoť neol me- Jacobus de Wřesowic. škám. Datum Žlutic, fer. quarta post Simonis oc. 75. Pan Oldřich zprawu dáwá Burianowi z Guttenšteina, že schůzka s p. Jiřím z Lodě- brad w Pelhřimowě smluwená bez prospěchu se rozešla. Bez datum, (1449, m. Januar.) (Koncept.) P. Burianowi z Guttšteina. Služba má tobě, pane Buriane milý! Wěděti dáwám, že sem se nynie w Pel- hřimowě se panem Jiříkem sjel, a tu pan Zbyněk Zajiec a Smiřický také byli, a pan Oldřich Hradecký tu také přijel. Chtěl sem rád, aby ty wěci w dobré přiwe- deny byly, ale sem w tom žádného prospěchu mieti nemohl, tak že sme se beze wšeho konce rozjeli; neb pan Oldřich na to šel. Oldřich z Rosenberka. 76. Prokop z Rabšteina lituje toho ku p.Oldřichowi, že mu lepší odpowědi u krále Frid- richa zjednati nemohl, a píše mu nowiny z Uher. W Nowem městě za Wídní, 1449, 24 Januar. (Orig.) Urozenému Pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milému. Urozený pane milý! Buoh wie, byl bych rád k welmi dobré odpowědi při- wedl, ale nemohl sem tomu nic učiniti: a bojím se, že od toho člowěka s těžkem bude moci který peniez wymožen býti. Samému to newonie, a jiní ještě dále wdy odrazují; pak coť na tom nadleh zíští, toť potom shledají. A druzí řekli, najprw žádal Rosenberk XV set zlatých, a již na tu wěc oc. IIII tisíc. Uměj se w tom TM zprawowati; jáť sem přitom nebyl, kdyžs najprw mluwil, i neumiem co w tom řéci. Paumgartner bylť jest pilen i u p. Walsowského i jinde, ale nepomohli nic. I sám sem přijel k Walsowskému, jediné ježto přijel, a mluwil sem s nim mnoho, prose aby pilnost swú přičinil, aby TM“ pomoc se stala. Pěkně mluwil, a když swú wěc wyjednal, ano i já i jiní prosili, aby se přičinil, wstaw i jel preč i s Šaum- burským, a nic neučinil. Pak slibilliť jest co TM“, jakož od Paumgartnera slyším, to TM' wie. Pan Kašpar byltby rád pomohl cožby mohl, sed non capit noster

Strana 51
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1449. 51 sermo in illis hominibus. Prawilt sem waši powolnost i službu i wóli dobrú, kterú činite wdy w jeho wěcech. Jistě pane, potomť mne newyprawí o poselstwi k TM“, lečť jiná proměna bude. To máš zawřenie: já i p. Kašpar wšudyť rádi poslúžíme, kdeťby jediné platno bylo, nebylaťby nám žádná práce pro tě těžká. Dnes Ladslaw Fargas ode pánów Uherských a prelátów, maje XV koní, přijel a poselstwie dal toto: post recommendationem odewšech prelátów a pánów žádal, aby ty wěci opra- weny byly, což se stalo w tom příměří od těch úředníków z těch hradów, kteréž králowi držie; ačkoli preláti a páni Uheršti úplně tomu wěřie, že bez JM“ wóle se to stalo; a že oni prawě a úplně z swé strany zdrželi sú to příměřie. Dále jakož kardinál o příměřie s nimi jednal, a odpowěd na ty wěci JM“ dána nenie, prosie aby w tom JM' stýskánie neměl, neb se to pro hodné příčiny dlílo; ale že preláti a páni o S. Řehoři w Budíně pohromadě budů, a tu TM' bude mieti bohdá dobrú odpowěd a konec, kteráž se TM“ nebude zle líbiti, jakož se naději. Kardinál ten jest z Mohuče do Kolína jel, a tu pobuda chwíli nedlúhú, i miení upřiemo k otci swatému do Říma ztěží; a tak KM“ píše. Swój list, kterýž mi kardinál píše, přepis TM“ posielám. Budešli chtieti, dobře žoldu swého syna dobudeš, ano Peršteinskému ihned dali VIIIC. zl. O Wiedenských a Nowoměstských Paumgartner wám powie. Datum in Nova civitate, fer. sexta ante Conversionem S. Pauli, anno oc. 49. Prokop. Paumgartner žádal jest psané odpowědi, ale nechtěli sú jie dáti. 77. Pan Oldřich p. Prokopowi z Rabšteina zpráwu dáwá o sjezdu w Pelhřimowě jalowém. Na Krumlewě, 1449, 31 Januar. (Koncept.) Služba má tobě p. Prokope milý! Welmiť sem wděčen z těchto nowin, kte- réž si mi široce psal; a takéť welmi děkuji, že si pracowal o mé dobré, a žeby se rád k mému dobrému přičinil, cožby wěděl. I dáwámť wěděti, že sem w té mieře, jakož Paumgartner w dole byl u KM“, se p. Jiříkem w Pelhřimowě rokowal; a tu byl také p. Oldřich, p. Zbyněk Zajiec, p. Smiřický i bratr twój. A tu sme se beze- wšeho konce rozjeli: neb p. Oldřich žádal, aby p. Meinhart otec jeho konečně pro- puštěn byl, Praha nawrácena, a každý k swému úřadu a k swému statku zasě při- puščen; a toho se p. Jiříkowi nezdálo učiniti, než aby ty wěci před obecným sně- mem byly jednány w Praze, kdyžby oni jej uložili. A tohoť se také p. Oldřichowi nezdálo učiniti, neb je tu žádnému konci nesrozuměl, jediné že sú na prótah šli, aby se s lidmi protráwil aneb lidí s sebe pustil a potom k wětším škodám přišel. Jakož pak šíře od p. Kašpara těm wěcem porozumieš; neb KM“ to široce wypisuji. A protož milý pane Rabštaine, prosímť tebe, přičiň se což budeš moci, zdaliby mi 7 *

Strana 52
52 A. XI. Rozličné dopísy JM' jakú milostiwů odpowěd dal; neb sám móžeš rozuměti, že je toho weliké po- třebí: tohoť chci rád zaslúžiti. A prosím tebe, wiešli jaké nowiny, piš mi je po tomto poslu. Datum Krumlow, fer. VI“ ante purificationis Mariae, anno oc. XLVIII.°. Oldřich. 78. Nejmenowaný kdosi p. Oldřichowi zpráwu dáwá o p. Jiřím z Poděbrad po smrti p. Menharta ze Hradce, též radu, jakby proti němu míti se slušelo. Bez datum (r, 1449, m. Febr.) (Orig.) Urozený pane milý! Službu swú TM“ wzkazuji. Wědětiť dáwám TM“, když jest pana Menharta mrtwého wezl Leskowec a Janek z Hrádku, leželi sú s ním u mne, tak prawiece, kterak pan Jiřik rozpisuje i mluwi, že wšecken rozstrk stal se jest w Pelhřimowě Twú Milostí, a že sú tobě w moc dali to wše, což jest se počalo nesnází, a panu Zajiecowi a panu Smiřickému; a žes TM se w tom stranu položil, a tak se stal nekonec. A toť wšudy w řeči hřmí w našich krajích. Protož zleť se děje, ač ste zmeškali to předjíti; nebť jest w tom mnohé zlé WM“. A jakoť jest buoh na nebi, to rač wěděti, žeťby pan Jiřík rád zbyl těch nesnází, byť toho měl cestu podobnú; a zwláště byť mohlo ještě k sněmu anebo k sjezdu někakému přijíti, jistě nebyloťby zle. Nebo tohoto což píši jest dówod, že pro tu wěc šiko- wal pan Jiřík jednoho z zeman, aby toho Leskowec s Jankem z Hrádku požádal o rok dánie na panu Jiříkowi; a tak jest dán rok jemu. Protož zdáli se WM“ k tomu jíti, aby se dlilo to zlé, rok aneb sjezd móžete mieti z toho, když se bude wámi rozpisowati, že tak nenie což oni rozpisují. A tady se cti móžete sjezdu požádati, ač se wám bude zdáti. Pakli co jiného užitečného máte před sebú, to učiníte. Ale mněť se zdá, čímžby mohli to uwesti, aťby lidi na sobě držeti musili, tiem wám lehčeji bude a s wětším prospěchem a užitkem. Nebť oni z nůze musie skoro na pole, pro nedostatek, a k tomuť jsú hotowi na wšaký den. A čím se déle jich pole prodlí, tiem waše zsilenie znamenitějšie bude a s menší škodu chudiny. Neb domysléliť se tohoto, aťby s wámi bitwu skonali prwé nežť Němci zde walem budú, budeť wám mnoho s wětší škodů na lidech a s wětší záhubů lidsků chudiny. Než ku poli se nastrojíte, ačť záhubu swů mnohú uzříte; nebť oni prawie, žeť mají zde býti k waší pomoci Němci walem. Protoť píši, nechtě byť se co zlého wám dálo; i prosím aby má klopotnost dobrotiwě byla přijata, ač sem co pochybil rozumem, ale wěrůť práwě stojím, ufám bohu, k wašemu dobrému.

Strana 53
p. Oldřicha Rosenberka r. 1449. 53 79. Jan z Kostelce p. Oldřichowi odpowěd dáwá na pozwání jeho, aby se s nim proti jednotě Poděbradské spojil. Bez místa, 1449, 23 Febr. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mně přiezniwému. Služba má napřed WM“, urozený pane! O ty wěci jakož mi WM píše, rač WM wěděti, žeť nynie s Čabelickým haitmanem kraje našeho záštie mám, o kte- réžto s ním na Močihuba přišel sem; a do té pře skonánie přímiřie máme s obú stranů listy upewněné. I chciť i hned Močihubowi psáti a jeho prositi, aby tiem spieše ten rok nám složil. Buď pak jím to mezi námi zjednáno nebo nebuď, a cožť w swém úmyslu mieti budu o ty wěci, o kteréž mi WM píše, toť WM“ dám wè- děti. A teď WM“ posielám přiepis listów, kteréž mně a panu Kunšowi pan Jiřík Jan z Kostelce. píše. Datum dominico ante Mathiae apostoli. 80. Pan Oldřich zwe měšťany (Budějowské, jak se zdá,) ke sjezdu do Třeboně. Na Krumlowě, 1449, 16 Mart. (Koncept.) Súsedé milí! Wěděti wám dáwáme, že nerozumieme, byť ten sjezd do Plzně neb do Hradce a do Pelhřimowa předse šel; neb o těch dobrých lidech, kteříž w tom pracují, ještě žádné konečné odpowědi nemáme. A poněwadž nás rowné potkati nemóž, zuostali sme na tom, že nynie w tento čtwrtek na wečer bohdá w Třeboni budem; a tu k nám přijede pan Oldřich, p. Jan Hradecký i kněz Bedřich. I žádámeť s pilností, abyste swé k tomu času také tu wyslali, poněwadž nás rowné potkati nemóž, abychme tu již ty wěci předsewzali wedle potřebnosti, abychme nadleh zkaženi a dokonce zahubeni nebyli. A jestližeby nám w té mieře jaké poselstwie přišlo, dámeť také nemeškajíc wěděti. Dat. Krumlow, dominico Oculi, anno oc. Oldřich z Rosenberka. XLIX°. 81. Jan z Lomnice a z Meziříčí omlauwá se ku p. Oldřichowi, že ke sjezdu do Hradce a Pelhřimowa rozepsanému pro stáří přijeti nemůže. W Meziříčí, 1449, 31 Mart. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli zwlášče milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwlášče welmi milý! A jakož mi TM psala, žeby pan Oldřich Hradecký měl se sjeti s swými přátely w Hradci

Strana 54
54 A. XI. Rozličné dopisy w tento úterý, a pan Jiřík z Poděbrad s swými w Pelhřimowě: račiž pán buoh dáti wám prospěch s obú stranú, byste se řádně sjednali, ježtoby bylo tej koruny dobré a počestné. Neb jistě pane, nestanelit se tak, jehož buoh nedaj, strachť jest, že ta koruna zahyne. A jakož TM píše, žádaje také mej příjezdy k tomu; jakož také i pan Jiřík též žádal i pan Trčka, abych k nim do Pelhřimowa přijel: račiž wěděti milý pane, žeťbych já to rád učinil pro WM a pro zemské dobré, a zwlášče TM“ k wóli: ale jsemť člowěk starý a nemocný, žeť pracowati nemohu. A takéť já již k takým wěcem welikým mladý smysl mám; neb každý člowěk starý jest druhé mlad. A takéť sem syna swého s čeledí wyprawil na pole zde. Račiž mi WM toho za zlé nemieti, a zwlášče TM, že pro také příčiny já býti nemohu k WM“ rozká- zaní. A s tiem račte milému bohu poručeni býti, abyšte ty wěci w dobrý konec uwedli. Dat. Meziřič, fer. IIď post Judica. Jan z Lomnice a z Meziřieče. 82. Prokop z Rabšteina p. Oldřichowi z Wídně nowiny píše, že p. Kašpar Šlik mrtwicí raněn oc. We Wídni, 1449, 5 Jun. (Orig.) Pánu mému welmi milému, p. Oldrichowi z Rosenberka. Urozený pane milý a přízniwý! TM' psal KM oc. Činíš jako ten, ještoby rád našemu dobrému, a my sami nic nedbáme; a ktož sám swého dobrého nedbá, co pak ty máš se o to starati? Jižť wšichni widěli sú waši pilnost: nám w uši nejde, a snad také odjinad někaká ponucenie jsú. Jiným nemním by to šlo, že k TM“ nenie posláno, jediné nedbáním; nedbajž také nic. Bychť s tebú mluwiti mohl ustně, ši- řebych mluwil: ale daleko jsme od sebe nynie, bud na tom dost. Nowin TM" nynie psáti neumiem žádných, než toliko že král do Grece jel o božiem wstúpení; a odtad miení do Korutan a do Krainu, a snad i do Triestu. Já sem o swé wěci sem byl přijel, a na wšaký den za JM“ tam pojedu. O příměři Uherském zdá mi se, žeť sem byl TM“ psal, že jest učiněno za dwě létě. Páni Uherští mají sněm walný w Peště; co zjednaji, buoh to wie. Comes Franciscus ten od Mediolánu odtrhl, a welmi nemocen. Pan Kašpar, náš dobrý přítel, welmi nemocen; šlak jej porazil, ruka a noha a pól jeho jako mrtwo a jedna strana lewá téměř wšecka. Strach na wšakú hodinu že pojde; neb dobrého rozumu nemá ani dobře lidí zná. O legátowi rád slyším; nynie sem jemu dobře pilný list psal a mnoho sem w něm o TM' dotekl. Milý pane přičiň se, ať tak neodjieždie od nás, ať ještě se pokusí, zdaby co mohl dobrého naší zemi zjednati. S tiem se porúčiem TM“ i synóm twým, mým milým pánóm. Datum Viennae, die Bonifacii, anno oc. XLIX.

Strana 55
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1449. 55 83. Wýstraha z Prahy od nejmenowaného p. Oldřichowi daná. Bez datum (1449.) (Orig. w archivu Worlickém.) Urozený pane, pane muoj milostiwý! Twé M“ psalbych rád nějaké nowiny, ale takowých newím, než že čakáme pana zpráwci, a toho jest weliké potřebie, nebo se welmi búří lotrowina i ti kněží a ti ježto byli wyhnáni pro neřádné wěci. A strach, nebudeli někakého mocného města osazowání dobrými lidmi, byť nenačeli wína črweného; zprosť nás pán buoh toho řádu s nimi píti! Takéť sě pan Jiřík připrawuje welmi na ten sněm, i ti wšichni, ježto mají s ním jeti; a tak prawí, žeby XXX krytých koní wésti měli. Jiných nowin TM“ psáti newím, než že dobří lidé duchowni i swětšti chodi jako bez smysla u weliké tesknosti. Takéť k TM“ do Ji- hlawi přijedu, a tu TM někaké wěci zprawím, a také někaké owoce TM“ přiwezu, ač budeli co, neboť sě jest owoce nic neobrodilo okolo města, kromě wina. Dat. oc. (sic) per A. vestrum. (sic) 84. Pan Oldřich p. Wáclawowi z Michalowic a na Strakonicích ze sněmu Jihlawského zpráwu dáwá. W Jihlawě, 1449, 29 Aug. (Koncept.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Wěděti dáwám, že se děkujíce bohu dobře máme, a jednáme s pilností ty wěci zde. Než pan Jiřík, po- kládaje sobě těžké wěci i pilné potřebie, chtěl jeti do Prahy; a wšak znamenaw úmluwy Hradecké, zuostal jest. A KM skrze swú raddu učinil k nám poctiwé po- selstwi; a nadějiť se, že JM“ poctiwů odpowěd dáme. Jinéhoť takowého ještě neu- miem psáti, než co dále zwiem, nebude tebe to tajno. A jakož píšeš o těch wěz- nów (sic) na Helfenburce sediecích, milý pane, poněwadž člowèka zabili sú, nenie podobné, bych je kázal na rukojmě dáti wedle práwa a řádu; než když bohdá do- muow přijedu, uptaje se těch wěcí, což se budu uměti wedle twého žádání k tomu přičiniti a wedle sprawedlnosti, toť rád učiním, jakožto pro přietele swého milého. A také prosímť tebe, neměj mi za zlé, že sem posla tak dlúho zde zdržel. Dat. Iglaviae, fer. VI post Bartholomaei, anno oc. XLVIIII°. Oldřich z Rosenberka. 85. Pan Pertolt z Lipé we při swé s Ješkem Swojanowským z Boskowic aumysl swůj p. Oldřichowi oznamuje. W Brně, 1449, 20 Sept. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, šwagru mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane šwagře milý! Jakožs mi přiepis listu páně

Strana 56
56 A. XI. Rozličné dopisy Ješkowa ze Swojanowa poslal, w němž píše, žeby chtěl dwa přietele wydati, abychom ny (sic) také dwa wydali, a najwyšší ubrman aby byl p. Jiřík z Poděbrad oc. I ukázal sem knězi biskupowi a knězi proboštowi Chúnickému i měštěnínóm Brněnským ten jistý přiepis, a oniť prawie takto, a já také s nimi, žebychme se nechtěli rádi strh- núti s TM“, jakož sme tě wolili za najwyššieho ubrmana; ale p. Ješkowi nezdá se swoliti k TM“, i píše p. Jiříka za najwyššieho ubrmana. Protož aby nemněli lidé, by nám byla mila wálka a záhuba chudých lidí, chcmeť také dwa přietele wydati taků měrů: najprw, aby rok byl složen w tejto zemi, protože sú se ta záští stala w tejto zemi, w Olomúci, nebo w Znojmi, anebo w Jihlawě, neb w Meziříčí; a k tomu roku aby každá strana přiwedla swá dwa ubrmany; aščebychom my čtyři nadepsani společně nebo rozdielně dali winy p. Ješkowi, o to chcme na těch čtyřech wyda- ných dosti jmieti; pakliby se ti čtyři nemohli w jednotu swoliti, tehdy o to neswo- lenie aby byl najwyšší ubrman p. Jiřík nadepsaný. A také w čemby nám p. Ješek dal winy, o to bychom také chtěli na těch čtyrech dosti jmieti; pakliby se také ti čtyři dělili a nemohli swoliti, tehdy aby byl najwyšší ubrman TM'; a za toť pro- síme, aby se ráčil w to uwázati. Pakliby toho našeho sprawedliwého podáwánie p. Ješek nechtěl přijíti, tehdy TM“ i každému bude wědomo, že p. Ješek swú wuoli chce jmieti. A zwláště prosíme, aby to naše k sprawedlnosti podáwánie ráčil w pa- měti jmieti. Dán w Brně, w sobotu před S. Matúšem apoštolem. Pertolt z Lipé, najwyšší maršalek králowstwie Českého. 86. Wáclaw z Michalowic píše p. Oldřichowi, že ke swatbě k němu, ač nemocen, přijíti chce. We Strakonicích, 1449, 23 Oct. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! O té wýstraze, o kte- réžť sem prwé psal, o niež nynie w swém listu píšeš, dálibuoh když se spolu we zdrawí shledáme, tuť TM ustně zprawím plnějie. A jakož mi pane píšeš o swatbě a o hodech, a w tom žádaje k tomu času určenému příjezdy mé: protož milý pane, mój milý přieteli, jistě a w prawdě rač tomu wèřiti, žeť sem welmi nemocen, nebť mě réma welmi trápí i dobře dlúho drží, a pryskýřuow mnoho wyskákalo, než dáli- buoh, naději mám k odlehčení, nebudeli konečného zhojenie; a wšak k žádosti wašie dálibuoh úmysl mój jest, a chci to rád učiniti. Račiž mi kázati hospodu zastati a zuostawiti na čtyřidceti koní oc. Také pane, jakožť sem toho dáwno žádal, a ne- mohlo mne to potkati od tebe, jižť tuto bude paní a panen krásných mnoho, račiž

Strana 57
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1450. 57 hotow býti, a jáť chci hnánie s tebú učiniti s ostrým, leč nebudeš smieti, ale máť tě wždy potkati. Dat. in Strakonic, fer. V“ post S. XI" virginum, annorum do- Wáclaw z Michalowic, mini oc. XLIX°. seděním na Strakonicích. 87. Wáclaw z Třeboně p. Oldřichowi zpráwu dáwá o jízdě, kterau mistr Jan z Rokycan skrze Pasow do Říma nastaupil. W Pasowě, 1450, 26 Januar. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane mój milostiwý! Služba má se wšelikým poslušenstwím. Jakož mi WM píše o Rokycanowi, abych WM“ dal wěděti oc. Račte wěděti, že sem se na to se wší pilností ptal, a zprawen sem od jistých lidí, že jest bezpochy- benie mezi swátky božieho narozenie a nowého léta osobně w Pasowě s šestnácti koňmi byl, a odtad do Šardinga a Salepurka jest jel, dále do Říma mysl maje. Ale já sem jeho newiděl, ani s ním mluwil, a také příčiny pro které anebo kterým oby- čejem jede, wědèti nemohu; neb sem již po jeho odjeti byl zprawen. Wiec rač WM wěděti, že sem prosil welebného otce kněze biskupa, pána mého milostiwého, aby mi ráčil powěděti, wědělliby o tom co jistého. JM mi odpowěděla, že jest také teprwa po jeho odjetí o jeho w Pasowě bytí byl zprawen; a by byl časně wěděl, a žeby bez WM“ wědomie jel, bylby jeho stawil. Wiec Jeho Welebnost kázal, abych WM“ psal, že se Wašemu we zdrawí domów wrácení srdečně raduje, a prosí aby jemu ráčili psáti, kterak se WM“ na té cestě zwedlo, a o Wašem zdrawi; wiece prosí, aby WM ráčila pozdrawiti synów swých, Jeho Welebnosti zwláštních pánów a milých súsedoów. Datum Pataviae, fer. II° post Conversionem S. Pauli, anno do- mini oc. quinquagesimo. Wenceslaus de Trzebon. 88. Pan Oldřich stawům Českým na sněmu w Praze sebraným omlauwá se, že nemešká k obecnému dobrému se přičiniti. Na Krumlowě, 1450, 28 Januar. (Koncept.) Urozeným, statečným, slowůtným i opatrným pánóm, rytieřóm, panošem i městóm nynie w Praze na sněmu sebraným. Službu swů wzkazuji, urození, stateční, slowútní a opatrní páni a přietelé milí A jakož mně i jiným ubrmaném nynie široce píšete, dáwajíce winu našemu meškání, tomuť sem srozuměl. Muožete dobře rozuměti, že mnú nikdy obecné dobré neschá- A. Č. III. 8

Strana 58
58 A. XI. Rozličné dopisy zelo, aniž ještě bohdá sejde; a w tom sem nikdy ani prací ani nákladów nelitowal. A když sem nynie od KM“ krále Římského zasě domów přijel, wedle zuostání Jihlaw- ského ihned sem p. Alše obeslal o naše spolu sjezdění. Na to ještě žádné odpo- wědi nemám. A ihned jej opět i jiné ubrmany chci přiepisem listu wašeho obeslati, a sám se přičiniti, což najdále budu uměti, abychme ty wěci před se wzali a konali. A máte bohdá shledati, že mnú nemá nic rowného sníti. Datum Krumlow, fer. IIII post conversionem Pauli, annorum oc. quinquagesimo. Oldřich oc. 89. Burian z Guttenšteina ujišťuje p. Oldřicha, že i on i Jakub ze Wřesowic se pilně přičiňují, aby kraje okolní ke sněmu do Plzně namluwili. Bez místa, 1450, 12 Febr. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu na Krumlowě. Služba má TM“, urozený pane! A jakož mně a p. Jakúbkowi píšete, tomuť sme srozoměli. A dále píšete, kterak ste na tom zuostali, že máte býti w Plzni nynie druhú středu w postě, i k témuž že jiné dobré lidi obséláte, žádajíc, abychme my k témuž wedli. Račiž wěděti, žeť sme se hned na to s p. Jakúbkem sjewše mluwili, a waše psanie, což nám píšete, přečetše, to rádi slyšeli. I jsúť k úmy- slu wašeho psanie páni, rytieři, zemané a města kraje Žateckého k sjezdu nynie tuto neděli do Žatče zuobséláni; a kraj Litoměřický hned po té neděli jakožto k středě do Litoměřic také obeslán jest, i též do Slanska dobrým lidem dáno to wěděti. Neb jest jich žádost byla o sněm walný obecný s wámi se sjeti, a na ty wěci wzniklé a stalé se namluwiti, aby k někému srownání bez záhuby a zkázy této země přiwedeny mohly býti; w tom se kladúc prostředkem, a litujíc takowých róz- nic w této zemi. Neb nebudeli to záhe srownáno, strach jest, jakž se lidé zbúřie, byť to tieže nešlo, ano to na tom každú hodinu wisí, a se wšech stran lidé se w zemi této búřie. I zuostaliť sme na tom s panem Jakubem, žeť on již hned do tèch kra- jów jede, a k tomu powede, žeť ti dobří lidé, wznesa na ně waše psanie, z těch krajów k wám do Plzně na ten čas bohdá přijedů; a na to sobě již někteří ho- spody w Plzni zastáwají. I k tomu z těch sjezduow mají hned obeslati znamenitými osobami pana Jiříka, a prositi jeho, aby pro dobré této země s přátely swými k tomu sjezdu do Plzně přijel. A já ještě sám chci jej o to obeslati a prositi, i k panu Alšowi osobně o to jeti, a podlé psanie wašeho rád toho pilen býti pro obecné dobré. A takť sme se o ty wěci s panem Jakubem namluwiwše rozjela a zuostali, oba toho pilna jsúc, nelitujíc w tom, toť buoh wie, práce i nákladuow swých, pro dobré a poctiwé země této. Neb ufám milému bohu, když ten sjezd společný do Plzně sweden bude, že tu bohdá w něco užitečného k prospěchu této země zespolka

Strana 59
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1450. 59 uhozeno bude. Paklitby co jiného w tom bylo, toťbych TM“ nemeškaje dal wěděti. Také rač wěděti, že Prokop Fegal z Plzně přijew ke mně, i rozmluwil semnú o ty wěci, což jemu TM poručil. I jsemť toho welice od TM“ wděčen, takowého přiezni- wého wašeho mně wzkázanie, kteréž ste mi po něm učinili. Dat. fer. V“ ante Valentini. Burian z Gutšteina na Tachowě a na Nečtinách seděním. 90. Jan Bechyně z Lažan p. Oldřichowi oznamuje, co jednota Poděbradská o přejatém listu jeho w zemi rozpisuje, žeby Mišenského proti Čechům popauzel. Na Bechyni, 1450, 18 Mai. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Služba má napřed WM“. Račte WM- wěděti, že nynie w nowě přijel jest ke mně sestřenec Chotiřanského, a tak za celo prawi, kterak wuonom kraji p. Jiřik i jeho spomocníci rozpisují po městech i kdež se jim zdá, prawiece žeby p. Burian přejel listy některaké, žeby WM' psala Mišenskému, aby táhl polem bez meškánie do Čech na kacieře, a pálil a mordowal i děti; a dotýčíc na konci, aby to učinil jakožto sám od sebe. A mámť za to, žeť sů i na Tábor o témž psali; nebť jest byl jeden osedlý s Tábora u mne, a prawě, žeby některaké listy přinesli od p. Jiříka, a že má obec swolána býti o to tento pondělí. A jestližeťbych došel těch rozpisuow, toť WM“ tajno nebude. Protož to wědúce WM', račte se w tom ohraditi, jakž WM budete rozuměti; nebť to zajisté wiem, žeť WM" křiwdu připisuji. Dat. in Bechina, fer. II“ post Ascensionem do- mini, anno oc. L°. Také jestližeby kto WM“ dále odpowěděl, prosímť WM“ račte mi dáti wěděti nemeškajíc, aťbych se uměl wystřéhati w tom. Jan z Lažan, seděním na Bechyni. 91. Pan Oldřich posílá Janowi Bechyňowi z Lažan přepis listu swého, od jednoty Po- děbradské přejatého, a dalších zpráw na něm žádá. Na Krumlowě, 1450, 19 Mai. (Koncept.) Služba naše tobě, pane milý! A jakož si nám nynie psal o tom rozpisowáni, tomuť sme srozuměli, a welmiť sme toho od tebe wděčni; a prosímeť tebe, pokus se o to, zdaliby nám ten přiepis zjednati mohl, kterak Burian píše. Neb my tobě teď přiepis posíláme, kterak sme p. Krušinowi psali, testi našemu milému, kterýž list přejat jest; a proto tobě přiepis posieláme, jestližeby mluwil kto, žeby ten list jinak swědčil, než tento přiepis, wěz úplně, že jinak neswědčí, než jakož tento přiepis; 8 *

Strana 60
60 A. XI. Rozličné dopisy aby se potom uměl také zprawiti. A dále tebe prosíme, zwědělliby co takowého, daj nám wěděti, a myť tobě zase také wěděti dáme. A zwláště wěz, že nám ještě žádný neodpowěděl; než jestližeby kto odpowěděl, takéť dáme wěděti. Datum Krum- low, fer. III. post Ascensionis domini, anno oc. Lmo. Oldřich. 92. Bedřich ze Strážnice napomíná panůw z Rosenberka, aby p. Koldy z Žampachu hu- biti nedali a k Táborským wlídně se měli oc. Na Kolíně, 1450, 10 Jul. (Oríg.) Urozeným pánóm, panu Oldřichowi a panu Jindřichowi z Rosenberka, pá- nóm mně přiezniwým. Urození páni mně přiezniwí! Wm M“m službu swů wzkazuji. W Mťm wěděti dáwám, že nynie sjezd kraje Hradeckého w Hradci byl jest, na kterýžto posielal sem Nycka služebníka swého, žádaje aby na pana Koldu nesahali, a těch záhub nad ním přestali; a jestližeby on co učinil, ježtoby neměl učiniti, to wše po pániech ubrma- něch na tomto sněmu w Pelhřimowě oprawiti má, a též zase jemu aby se stalo. Toho rowného podáwanie přijieti nechtěli sú, než přes to wždy jej hubie a pálé. I prosím W. M., račte k tomu se přičiniti, ať jeho wiece nehubie a rowné od něho přijmú, a též zase od sebe jemu učinie; pakliby wždy po psaní wašem toho přijieti nechtěli, že neráčíte déle jeho záhubám díwati se. A také račte W. M. wě- děti, že Mrzák netajně w Hradci mluwil, že w těch umluwách pan Kolda a já opu- štěni jsme, a že jinak s námi nakládati chtie. Což pak W. M. w tom mi rozkážete, takť učiním. Také W. M. wěděti dáwám, že Táborští psali sú mi, žeby s W. M. chtěli se sjeti: i prosím, račte pěkně s nimi nakládati. A jestli žebyšte nemohli oč uhoditi, ale odložte to na mě, žetbych já to mezi wámi sjednal. A teď W. M. po- sielám listy od p. Jiříka a od p. Koldy, i také přiepis listu, kterýž nynie píše Tá- borským. Dat. Coloniae, fer. VI ante Margarethae. Kněz Bedřich ze Strážnice. 93. Wáclaw z Michalowic p. Oldřichowi zpráwu dáwá o wálce pp. Klenowských a Janow- ských s Bawory, i o swé při s Píseckými. We Strakonicích, snad r. 1450, m. Oct. (Orig.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Jakož mi pane píšeš, aťbych dal wěděti, čieby roty w Němcích byly: protož račiž wěděti, žeť sem tak zprawen, žeť sú byly Klenowského, Risemberského, páně Rackowy a Winterberského, a že jest bylo wšech w počet na pět set jiezdných i pěších. O jinýchť mne ne-

Strana 61
p. Oldřicha z Rosenberka r. 1450, 1452. 61 zprawují; a prawie, žeť sú zajeli dobytka wšeho i s koňmi na šest set. A také zprawen jsem, že nynie w tuto středu minulú Němci přetrhše přes les, i pobrali panu Oldřichowi Janowskému wešken dobytek we třech wsech, totiž w Milenci, w sta- rém Lazu a w Ondřejowicích, a jeden dwuor spálili, kdež se byli zawřeli oc. A uptámliť se co jiného wiec, dámť TM“ wěděti. Také jakož mi pane píšeš o uwá- zaní mezi Pieseckými a mezi Zwěstem: račiž mi za zlé nemieti, nehodíť mi se toho učiniti. Neb Piesečtí swéwolně a lestně přišedše do Pamětic, i zsekli mi panoši mého Protiwu, tak jakož zprawen jsem, že bohdaj žiw zuostal, an mezi ně wyšel, brani u sebe nemaje ižádné. I obsielal sem je již několikrát, a žádaje oprawy, a podáwal sem jim pane purkrabí wašich, Wity se Zwiekowa a Mikuláše Přeška: ne- muož mne oprawa od nich sprawedliwá potkati o to ani o jiné wěci. Dat. in Stra- Wáclaw z Michalowic konic, sabbato post beati Dionysii episcopi. seděním na Strakonicích. 94. Jan z Rosenberka p. Oldřichowi otci swému do Rakaus nowiny z Čech posílá. Na Krumlowě, 1451, 7 Apr. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, otci mému milému. Poslušenstwie mé napřed, urozený pane a otče milý! Jakož sem TM“ po Kal- košowi psal o těch bězích, i nemohu ještě nic jistého wěděti; než osadil sem to, což sem najlépe mohl, jestližeby co bylo, jmám za to žeť to wždy zwiem. A což- bych zwěděl, TM“ dnem i noci dám wěděti. Také slyším, že pan Jiřík ještě u Wa- řiech aneb w Žluticích leží, a žeby pan Jetřich mezi ním a kniežaty i raddů, kteráž we Chbě leží, jezdil rokuje. Ale ještě žádného poselstwí jistého od p. Krušiny ne- mám; než cožť mně ten rozkáže neb psáti bude o tom běhu, toť TM“ tajno nebude. A rádbych widěl, by se TM we zdrawie a s dobrými nowinami skuoro domów wrátila; neb my zde děkujíce milému pánu bohu, wšichni we zdrawí jsúc, dobře se jmámy. A prosímť TM“, jakož sem pak i prwé psal, kdyžby se TM' k domowi obrátila, aby mi TM' napřed dwa neb tři dni dal wěděti; ještě za též TM' prosím. Jan z Rosemberka. Dat. Krumlow, fer. IIII post Laetare, anno oc. LImo. 95. Pan Oldřich p. Jindřichowi synowi swému do Rakaus nowiny píše, zwláště o oble- žení Tábora skrze p. Jiřího z Poděbrad oc. Bez datum (r. 1452, konec Aug.) (Koncept.) Jakož sem s p. Alšem, s Čabelickým a s Trčkú se sjezdil a po Paumgart- nerowi sem wzkázal, oč sem s nimi mluwil a na čem sme spolu zuostali, jakožs pak na Paumgartnerowi šíře srozuměl: tu po tom rozjezdu obeslal mě p. Aleš, abych

Strana 62
62 A. XI. Rozličné dopisy Růsa k němu wyprawil; a Růs pro jiné pilné potřeby a také pro dnu tam jeti ne- mohl, i poslal sem tam Šatawu. I mluwil s ním, abych Táboróm nebyl raden ani pomocen, a byl pohotowě, že oni Tábor mieti budú we třech neb we čtyrech dnech: a také že budů sjezdu na mně žádati, abych toho odporen nebyl; a jestližebych ode- přel a nepřijel, že skrze to škodaby státi se mohla na panstwí našem; a že již na pole táhnů. A dále mu řekl: by Rús ke mně byl přijel, bylbych dále a šíře s ním rozmluwil, ale tak newiem wiece mluwiti. A když na pole wytrhli, a byli již tři nebo čtyři mile od Prahy, přijel ke mně Janowský, jsa poslán od pana Jindřicha ze Stráže, a zprawuje mě, abych se w tom opatřil, a toho sjezdu když požádají, abych nezmeškal; a že to jistě wie, nebuduli, že k škodě weliké přijdem, a žeby nám nerád škody přál, a hroze mi diwnými hrózami, jakož tě pak posel, kteréhož k tobě wyprawil sem, šíře a lépe ustně zprawí. A já tak odpowěděl, že na ně péče žádné nemám, a také když sem se s swrchupsánými pány sjiežděl, tu na tom sme zuostali, i to odložili na twój příjezd, kdyžby bohdá domów přijel, aby sněm položen byl na hodném miestě a tu obecné dobré jednáno; a že my proti obecniemu dobrému býti nemieníme, a že učiniti chcme wše, což jest hodné a wedle boha uči- niti móžem, ježtoby nebylo proti bohu, duši i cti naší, a proti králi Ladislawowi i jednotníkóm našim a swobodám a práwóm koruny této; a cožbych widěl dobrého, i děti swé k témuž chtělbych držeti. Ale Jankowského tak široce sem nezprawil, než powěděl mu, že což sem s nimi smluwil, že jim to rád zdržeti chci, i swé děti k témuž wésti; a s tiemť tam jede. A ještě žádné odpowědi nemám. Pak budeli dále co takowého, toť tebe tajno nebude. A w tom přijel jeden osedlý z Tábora ke mně, a žaluje na Trčku i jiné pomocníky jeho, kterak jim welmi nešlechetně učinili bez odpowědi, ježtoby o to široce bylo psáti, kterak se to stalo; a že jinému nerozumie, než že obehnáni budú; a žádajíce abychme jich neopustili a jim pomocni byli, že nám se chtie zapsati, že nám pomoci chtie proti každému a wěčně proti nám nebyti, a s lidmi našimi nás do města pustiti a města zmocniti. Odpowěděl sem jemu, že nynie w této mieře nenie podobné mi to učiniti, poněwadž syn mój doma nenie, a lidi s sebú tam má, než žel mi jest té příhody waší. Dále tázal sem jeho, swornili sú mezi sebů, a mieníli se brániti? A on řekl, že sworni jsú a že dobře wědie, proč se jim to děje, a že se do těch hrdel brániti miení, a prawě, že pomocníków dosti mají na Žateckých, Lúnských, Pieseckých i jiných; a že w tom zápisu w Praze učiněném, jakož sú se zapsali a pečeti přikládali, že mnozí s nimi státi nechtie. A dále na něm srozuměl sem, že ještě z raddy některé sem k nám poslati miení, aby šíře o to s námi mluweno bylo; a také abychme některé swé tam k nim wyprawili, že obec i wšichni k tomu, což swrchu se píše, přiznati se chtie. It. Wčera přišlo poselstwie z Chusníka, že Táboři stodoly bořie i páli, což es jim widí škodného, a k obleženie se strojí, a že brániti se chtie. A s hradu

Strana 63
p. Oldricha z Rosenberka r. 1452. 63 Chusníka wojsko jich (p. Jiřikowých) widie i stany, ježto u Chotowin ležie. Pak odtad kam dále potáhnů, ještě newiem; než u wojště woláno jest slowem p. Jiři- kowým, aby na našem panstwí neškodili, že na ně péče nemáme, než což o pico- wánie a k jiedlu jest, aby požíwali, a to což najskrownějiby mohli. Pak w tom wý- strahy jdú rozličné, ježtoby o tom mnoho bylo psáti; a také, že dáwno na tom zuostali sú, aby po matce božie hned pole měli, tak aby Tábory i jiné lidi, ježto k zápisu jich swoliti nechtie, mohli hrózú neb kterak jinak k tomu připrawiti, aby k tomu swoleno bylo, a také aby w tom swé moci a lidem porozuměli. Také sro- zumiewám, že nynie tak w náhle a zřetedlně ciesaři pomoci nesmějí, protože posel- stwie od země i také rozličná wzkazowánie činili sú tam o krále Ladislawa; a tak wáleje se, žeby rokowati mezi ciesařem chtěl, i peněz zdaby kterak dosáhl, a tak w tom jednati, cožby straně jich widěl užitečného. Slyším také, že ti, kteříž s ním polem leží, že mezi sebů dobře roztrženi jsú; neb měli za to, žeby na Miešenského do Slezie táhnůti měli k Lehnici, jakož o tom běhu dobře wieš. Také prawie, žeby dobře chud na penieze byl; a druzí prawie, žeby jemu od ciesaře podtají něco peněz dodáno bylo, a druzí prawie, žeby jemu nic dáti nechtěl; a mnozí prawie, že darmo s ním táhnůti nechtie, a těch žeby drahně bylo a jmenowitých. A tak těch nowin mnoho jde, ježto tak široce wypsati nemohu. Protož milý synu, pro tyto wšecky běhy rádbych tě zase domów widěl se wšemi twými, nebťby bylo potřebie: a wšak měloliby proto pohoršeno býti to dobré, cožs nynie túto jiezdú tam obdržal, ježto skrze to wše dobré nám móže přijíti, tehdyťbych raději, aby tam powzdržal a při těch smlúwách byl, budůli dokonány čili nic, neb kterak jinak se stane, aby s koncem, a wěda čím, domów přijel. A my zde w té mieře opatrowati se budem což najlépe budem moci, jediné abychme se zrad wywarowali, bychme o zámek některý nepřišli, jehož bohdá nebude. A posla tohoto dlúho nezdrž a odbuď ho což najspieš móžeš, a daj nám po něm wěděti, kterak se máš a jakť se wede. A o tom člowěku jakož wieš, ježtožs po Paumgartnerowi sem některé wěci poslal, ježto jeho mají býti, postarej se o ostatek, aby bylo, a to welmi tajně; nebť s obú stranů hledí, kdeby mu se lépe zwedlo, ježto o tom tolik psáti se nehodí. Než budeliť ostatek, pojednaje toho pěkně, mohloby mnoho dobrého z toho přijíti; nebť mu jest tam na onu stranu postúpiti welmi těžko. A jakožs mně o Janowi psal, abychom se proti Němcóm měli jakožto proti nepřátelóm, toho sem powzdržowal pro některé příčiny; a také nerádbych, by Jan sám swým žiwotem na poli byl, pro rozličné wěci. A za tiem toto zapadlo, že to předse jíti nemóže. A zdá mi se lépe, že se to nestalo, nežli by se bylo stalo. Pak o Leskowcowi jakožs mi po Paumgartnerowi wzkázal, jakož zaň rukojmě jsme, žeby sobě tušil, že jeho ani nás k škodě nepřiprawí: jáť jinému nerozumiem, než žeť Trčka u mlčeníe býti chce za dwě neb tři neděle, a přijdeliť list, žeťby nás rád w škodu wrazil. A také byť

Strana 64
64 A. XI. Rozličné dopisy p. Oldricha z Rosenberka r. 1452. mu zbožie kterého postupowati chtěl neb zastawiti, žeť toho nepřijme; nebť mi jest to sám ustně řekl. Protož přičiň se s pilností, zdaby mohl wyjednati, což se dielu našeho dotkne; toho se dostane na mě i na tě tisíc a XL zlatých; abychme to wyprawiec neškodowali. Pak o to, což se panem Cilským máš činiti, jakož wieš, buď pilen; neb wieš, že toho nám jest weliké potřebie, ježto o tom široce psáti se nehodí. Také milý synu, když toto již dopsáno bylo, přišlo nám poselstwie z Dobro- nic, že pan Jiřík již k Táboru přitáhl a začal s nimi taidinky, a chtě je w taidinky uwesti. A Táboři nám wzkázali, chcmeli je k sobě přijieti, že s námi a wedle nás státi a býti chtie do budúcieho pána, i jiné pěkné řeči, ježto se psáti nehodí. Protož otěž se o to se panem Cilským, p. Eicingerem i s raddú, kterak nám w tom raditi budú; neb my bez jich pomoci nic w tom učiniti bychme nemohli. A budúliť se tak pomalu umlúwati, potomť i nás nemine; nebťby i jich dobré mohlo býti, i hoditi se w potomních časiech. A to cožť tuto píši, ať to podtají mají, aby to p. Jiříka neb jich strany nedošlo, bychme se o to s nimi radili; nebby potom nám mohlo to ke škodě přijíti i k záhubě. 96. Pawel Dětřichowec z Prahy p. Oldřichowi o smrti pana Jana Smiřického zpráwu dáwá. Na Strakonicích, 1453, 18 Sept. (Orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane mój milostiwý! Služba má WM“. Jakož mi WM rozká- zala, abych se ptal o nebožci Smiřickém: račiž wěděti, že mi dobrý přietel mój, kte- rýž s Rabšteinem samým, mluwil, a tak Rabštein prawil tomu člowěku, že p. Jiřík tu winu dal nebožci Smiřickému, žeby někaké wýstrahy psal králi, a žeby proto obecné dobré této země rušilo se. A řekl jemu p. Jiřík: chtěls mě o mú čest připrawiti i jiné pány, a na toto králowstwie zlú powěst uwesti. Ale nebožtík Smiřický odmlú- wal, že ktož prawí koli to, že mi na tom krátko činí, a prosil za duowod. Potom řekl Rabšteinowi: mním, žes ty Rabšteine jemu také těch zlostí pomáhal. A Rabštein odpowěděl: buoh to wie, pane, žeť o tom nic newiem; nebylť sem rušitel nikdy obec- ného dobrého, a takťbych rád králi, jako jeden chudý. Řekl mu p. Jiřík: ještěť za- jisté newiem; a protož slíbiž mi wězenie pode ctí a pod wěrů, kdyžtbych dal týden napřed wěděti, aby mi se postawil, kdyžť káži. A Hanuška Mlečko, komorníka Smi- řického, žeby welmi zmučili a ještě wězí, tak prawie. Než jeden dobrý přietel mój tak mi wzkázal, žeby tato puotka na Smiřického na očistu byla toliko; než žej prw- nieho něco bylo, jako Duršmid sťat, žeby některé wěci na mučení prawil na Smiřic- kého, a žeby proto trpěl. Jiného sem se w té mieře nemohl doptati. Datum Stra- konic, fer. III ante Matthaei. Pawel služebnik WM“.

Strana 65
D. VII. MAJESTAS CAROLINA LATINĚ A ČESKY. Předběžné zpráwy. Z historie České známo jest, ktrak Karel IV, ujaw se králowstwí Českého po ctci swém r. 1346, snažil se w něm, mimo jiné chnowy a oprawy, také nowé zákony uwesti, jimižby králowstwí toto napotom říditi se mělo; a wšak, zakusiw odpora se strany stawůw a poddaných swých, kteří zákonům od něho nawrhowaným, co nowctě obtížné, cb- wyknauti nechtěli, koncčně na sněmu králowstwí Českého dne 6 Oct. 1355 sám dílo swé odwclal a zákony předložené za neplatné a newítící wyhlásil slowy následujícími: Notum facimus tenore praesentium universis, quod licet jam dudum de consilio, volun- tale, scientia et consensu nostrorum et regni nostri Bcemiae principum ct baronum, jura quae- dam adinvenienda duxerimus et ctiam statuenda, eademque quorumdam principum ct barcnum pracdictorum accedente consilio ac expresso consensu in scriptis redacta ct in uno volumine ſue- rint sigillata, prout hoc in notoriam et publicam prodiit nctionem: quia tamen praefatum vclu- men, quod vidclicet sicut prucfertur fucrat inde confectum, una cum sigillis cidem appensis for- luito casu fuit igne consumtum in nihilumque redactum; et quia nihilominus tam ncs, quam praefati principes et barones, jam dicta jura servare non promisimus, nec aliqua super his prae- stitimus juramenta, ct adhuc in nostro et principum ac baronum eorumdem libero pendebat arbi- trio, si jura ipsa promissionibus ct juramentis in talibus cpportunis confirmare, approbare ct vallare vellemus, quod usque hodie non est factum a nobis vel principibus ac baronibus antedictis: dictaque jura a tempore, quo illa condidimus, usque modo numquam publicata, intimata seu nuntiata fuerunt, nec in terris, civitatibus seu foris publice proclamata: idecque decernimus et auctoritate regia ex certa scientia declaramus, nes et omnes principes ac barones nostros ac regni et coronae Boemiae antedictos, nostresque insuper et ipsorum heredes et successores, per- petuo ad dictorum jurium observantiam non esse ligatos quomodolibet vel astrictos, sed potius so- lutos esse ac liberes ab cisdem, nec non ab omnibus sententiis, punctis ct articulis, quae et qui in dictis erant juribus comprehensi etc. Příčiny, pro které stawowé Ceští zákonům těmto podrobiti se nechtěli, nemůžeme zde wy- kládati; bylyt wšak dosti podstatné, jelikož mezi nowotami, které tuto uwozowati se chtěly, neje- den kus i dobrým obyčejům práwním záhubau hrozil. Pamatowati proto sluší, že Majestas Ca- A. С. III. 9

Strana 66
66 D. VII. Majestas Carclina. rolina nikdy zákonem w Čechách nebyla, a že předpisy její předstawují nám směsíci práwních poměrůw, bylých i nebylých, starožitných i nikdy neužíwaných; kteréžto rozeznati jest aukel kri- tiky w dějepisu práwním, jehož teprw očekáwáme. Pronesli sme jinde domnění swé*), že zákonowé tito již na obecním sněmu w měsíci dubnu 1348 stawům Českým předloženi byli. Zdá se, že Karel IV již za žiwobytí ctce swého krále Jana spisowati je byl počal; aspoň počítání 40 let od smrti krále Wáclawa II (†1305), které we předmluwě (č. 5) stojí, osprawedlňuje domnění naše. Nenít pak pochyby, že wětší díl zákonůw těchto nejen z mysli Karlowy, ale i z wlastního péra jeho pošel; ano wíme, že panow- ník ten rád spisowatelstwím se obíral. Powěst, žeby slawný wěku oncho práwník Bartolus de Saxoferrato byl k sepsání jich do Čech přiwolán, nijakého nemá důwodu. Naproti tomu prawdě podobnější wěc se zdá býti, že Karel při spisowání díla swého užíwal náwrhu, dědem swým králem Wáclawem II r. 1294 k témuž cíli a s týmže nekoncem učiněného, ale nám již nyní ne- známého**). Kdo zajisté sloh a celý způsob jeho s Wáclawowými Constitutionis juris metallici srowná, w obau najde příbuzenstwí, které w té míře sotwa náhodau powstati mohlo; takét ně- které rubriky majestátu Karlowa (ku př. 7 na wěk ukazují, kdež celá austawa hradní čili župní w Čechách ještě w lepším kwětu byla, nežli za wěku Karlowa, we kterémi, jak známo, dokonce klesnauti musila. Poněwadž latinský originál zákonu tohoto již r. 1355 byl zhořel, nezůstaly z něho než přepisy snad jen náhodau a nedbale učiněné, a protož weskrze wíce neb méně i chybné i ne- auplné. Ze starého, jak se zdá, rukopisu Karolinské university w Praze wydal jej r. 1617 Pawel Ješin pod titulem: „Majestas Carolina, sive constitutiones Caroli IV Rom. Im peratoris, quibus ille regnum Bchemiac formandum ornandumque censuit. Nunc primum in lu- cem prolata studio Pauli Geschinii. Hanoviae, typis Wechelianis, 1617,“ — we fol. str. VIII a 44 — i sám naříkal, že mu nelze bylo dohledati se rukopisu jiného, z něhožby patrné a hojné chyby textu swého naprawiti byl mohl. Text jeho, sahající od počátku až do rubriky 127, jest nojen chybný, ale i jistě neauplný; nepochybujeme zajisté, že original ještě mnohem dále sahal *) Geschichte von Böhmen, Band II, Abtheil. 2. S. 298 sl. 340 sl. **) Wyprawuje o aumyslu Wáclawowě Petr opat Zbraslawský w tato slowa (we Chronicon Aulae Re- giae in Gel. Dobneri Monument. histor. Boem. tom. V, pag. 102 sq.): »Quoniam Wenceslaus rex de salute, profectu quoque populi sibi commissi debitam sollicitudinem in corde suo sine intermissione habuit, omnia jura regni sui hactenus diffusa et penitus imperfecta sub certis legum canonumque regulis constringere cogitavit, quatenus secundum suum sensum temerarias in suis causis sententias nullus amplius excogitare praesumeret, imo scripta lege contentus, quemadmodum potens ita et humilis pro se pugnare justitiam in foro cujuscunque judicii persentiret.« (Dále wykládá kronikář, kterak k tomu cili M. Gocius de Urbe veteri ze Wlach do Čech powo- lán byl.) »Quidam autem de regno nobiles, quorum semper profectui reipublicae toto nisu reluctari consuevit intentio, his auditis non modicum doluerunt, et occasione sumta ab hujusce modi proposito animum regis aver- tere studuerunt, ne videlicet, si vigor scripti juris per hunc modum invalesceret, fructus, quem de abusivis corum adinventionibus hactenus consueverunt tollere, ipsis forsitan deperiret.« (Měli wšak páni Čeští také jiné rozumné a wážné příčiny, pro které právům od cizozemce w Čechách nezběhlého sepsaným odporowati mohli.) »Rex, a suis ad tempus prohibitus, ad propositum post pauca rediit, et adolescentem quempiam, Conradum no- mine, Aurelianis ad studium destinavit, quatenus ipse in legum scientia ibidem studendo proficcret, et quandoque reversus ipsarum legum tenorem, prout rex conceperat, in regno Bohemiae instauraret.« Zákonodárných praci Wáclawowých nezůstala nám než jedna památka: jeho Constitutiones juris metallici, již po dwakrát tištěné, i do češtiny a do němčiny někdy přeložené, a nejposléze od hrab. Kašpara Šteruberka (Umrisse einer Geschichte der böhm. Bergwerke, Prag, 1838, II, pag. 65—136) obšírně posuzowané.

Strana 67
Předběžné zpráwy. 67 a wíce rubrik obsahowal, nežli nám jich zbýwá: a předce wyznati musíme, že Ješinůw text mezi wšemi nám známými ještě ten nejzpráwnější a nejauplnější jest. I my tedy musili sme jeho za základ užiti. Známet pak, kromě něho, jen dwa rukopisy, w nichžto latinský text se zachowal: a) Rukopis wořejné bibliotéky Pražské pod signaturau I. G. 18, na papíře we 4. z po- čátku XV století psany (w p. Hankowě přehledu pramenůw práwních č. 6 čili B. 4.) Stojít tam Majestas Carolina na listu 47—104, a počíná slowy: „Sanctissimam trinitatem, substantiam unicam trinamque personam“ a t. d. Předmluwa klade se tam teprw we šesté rubrice, jako we překladech. b) Rukopis archiva Třebonského pod sign. B. 3, psaný r. 1486 na papíre we fol., je- hožto celý obsah udáwá se v p. Hankowě přehledu (č. 52). Text tu pohříchu welice neauplný, ano množstwí rubrik w něm chybí, ačkoli až do rubr. 127 desahuje. Také čtení podáwá na- zwíce chybnější, nežli text Ješinůw. K oprawě porušených míst textu latinského již Ješin také překladůw staročeských užíwal; neznaltě wšak, než překlady neauplné. Nám do rukau se dostal trojí překlad, a sice: a) Překlad Roscnborský, w rukopisu archivu Třebonského papírowém we 4, z počátku XV století, jehožto nowý přepis wěrný chowá se w Českém Museum (Nro. 781.) Pečíná, jako latinský text bibliotéky Pražské, rubrikau prwní „Najswětější trojici, podstatu jednu“ oc. a před- mluwu teprw pod rubr. 6 klade. Drží se originálu swého nejen wěrně, alebrž doslowně, otrocky, a protož někdy owšem i nerozumně a nesmyslně; podáwá wšak auplně i předmluwu, i rubriky wšecky až po 123, § 2. My sme jej textu latinskému w bok postawili, nesmysly jeho jen tytýž pooprawiti, při tom wšak pokaždé pod textem wytknauti se odhodlawše. b) Překlad necelý, počínající slowy: „Swatů trojici, w jednotě tři osoby“ oc. a před- mluwu také teprw we šesté rubrice necelau podáwající, nachází se hojně w každém téměř ruko- pisu práw Českých, jakož to w p. Hankowě přehledu spatřiti jest. Nesahá než až po rubr. 38, a tlumočí text latinský češtinau plynnau i srozumitelnau, ale ne wždy dosti wěrně, ani dosti auplně. Postawili sme jej, pokud ho stáwá, pod hořejší dwa texty. c) Překlad zkrácený, wedle předešlého w týchže rukopisech hojně se nacházející, a slowy: „Boha wšemohúcieho ku pomoci wzýwaje“ oc. počínající, jest wlastně jen wýtah z Majestátu Karlowa, jenž tu we 150 paragrafůw rozdělen jest. Toho w tomto wydání neklademe, zamý- šlajíce jej někdy zwláště wydati. Jen k oprawě jmen w rubr. 6 a 8 postawených použili sme jeho také. W poznamenáních k wydání tomuto znamenají litery: J neb Ješ. = text latinský Ješi- nůw; B = lext latinský w rukopisu bibliotéky Pražské, a T = text tentýž w rkp. Třebonském- P 1 značí překlad Resenberský; P 2 překlad necelý; P 3 překlad zkrácený čili wýtah. 9 *

Strana 68
68 D. VII. Majestas Carolina. MAJESTAS CAROLINA. Prooemium. Předmluwa. 1. Totius universitatis actor et rector, summus opifex unus deus, creaturarum omnium nobilissimam hominem ad imagi- nem propriam effigiemque formavit, et paulo minus ab angelis minuit, praepo- nens eum ceteris creaturis. Quem cum simplicem produxisset et rectum: ipse li- bero voluntatis abusus arbitrio, quod di- gnitatis praerogativa potestas divina con- cesserat, quaestionibus infinitis se reddi- dit involutum. 2. Inde successiva posteritas, paterni vitii maculata contagio, velut a stipite suo virgultum non discrepans, inter se ran- cores suscitavit et odia. Rerum dominia, quae jure naturae debebant 2) esse com- munia, partitis animis fecere distincta. Inde proprium sibi quisque quaerens, ava- ritiae coecitate confusus, alius furta, alius publice rapinas committere, demum bella, seditiones et cetera humanae miseriae mala, pullulare frequentius inceperunt. 1. Wšeho swěta stwořitel a zpráwce, najwyšší spomocník jeden buoh, stwořenie wšeho najušlechtilejšieho člowěka k obrazu a k oblíčeji swému učinil jest, a máličko pod angely umenšil, předkládaje jeho jiným stwořením. Toho když sprostného wy- wedl a prawého: on swobodné wuole zle užíwaje 1), kteréž mu jest z zwláštie mi- losti pro duostojenstwie moc božská pój- čila, w pohádky nesčislné wydaw sě i upletl. 2. Z toho budúcie ščedie, otcowského zprzněnie hřiechem zmazáno jsa, jakožto prútek od swého kmene w róznici nejsa, i wzbudilo mezi sebú nechuti a nenáwisti. Nad zbožiem panowánie, ježto wedle prá- wa přirozenie měla wšem wóbec býti, roz- tržiti jsúc na swých mysléch, jsú 3) roz- dělowali. Z toho každý swého wlastnieho hledě, a lakomstwem jsa pohanben, onen zlodějstwa, onen zjewných lúpežuow wésti nepřestáwá. P2. 1. Wšeho zboru stwořitel a zpráwce, najwyšší pán, jeden buoh, ze wšeho stwo- řenie najušlechtilejší osobu stwořil jest člowěka k swému obrazu podobného, a málo ot an- geluow jej proměnil, předložiw jej nade wšeckno stwořenie, aby jemu panowal. Ale on maje dobrowolenstwie od pána nebeského, toho jest neuměl užíwati, pro neposlušenstwie dal se w nepokoj přiwésti a w robotu. 2. A protož potomnost wšeho lidu pro hřiech otcuow jest poškwrněna a w robotu poddána, jakožto od kořene prut zrostlý zplanie, když jeho neštěpují; takéž w lidech jest od kořene pýcha a swá wuole, že sobě záwidie, a zemské sbožie a panstwie, ježto z práwa, ot přirozenie a z dobrého obyčeje bylo jest wšem obecno, po mnohých létech učinili sú mezi sebú rozdiel, chtě každý sobě swé zwláště swobodno mieti, jsúce lakomstwím oslepeni, tak že jedni kradú, druzí zjewně lúpež plodie, a druh druhu chwátá a béře, a odtud bojowé, wálky i jiné wojny jsú wznikly. 1) P1 nepožiwaje. 2) J T. debebant, alias consueverant. 3) P1 zbožie.

Strana 69
Predmluwa. 3. Unde ipsa rerum necessitate cogente, nec minus divinae provisionis instinctu, principes gentium sunt creati; per quos scelestis criminandi *) licentia arceretur, et pacificis ac quietis cauta *) securitas praeberetur; qui leges et jura conderent *), et ad regulam cuncta disponerent; ut per- sonis consideratis et causis, inter homi- nes futura litigia rationabiliter diffinirent. 4. Sicque deo propitio regno nostro Boe- miae nobis successione legitima devoluto, Serenitatis nostrae mentem sollicitam cura multiplex coepit arripere, (et propter) de- fectus varios, quos humani generis insta- bilis causat conditio, invalescentes jam ni- mium in regno ipso, sedule, cireumspecte necessaria quaeque et opportuna ^) reme- dia meditari; ne potestate regia nobis di- vinitus attributa videamur abuti, et reipu- blicae curam subditorumque quietem pa- cificam, quae nobis incumbunt, negligen- tiae olio resignare. 69 8. Pro kteréžto wěci, i také božské opatrnosti ponucením, jsů kniežata lidská stwořena; jimiž swoboda k hřešení má súžena, a tichým a pokojným jistá bez- pečnost dána býti *%; kterážto kniežata zákony a práwa aby skladali a wedle spráwy wšecky wěci jednali; aby osoby i pře znamenajíce, mezi lidem zlodějstwa a swäry südili. 4. A tak z milosti božie, když králow- stwie naše České nápadem *) přirozeným na ny spadlo, Jasnosti našie mysl bedliwá péči mnohú na se bráti počala, kterak- bychom nedostatky rozličné, jež lidského pokolenie nestale położenie plodí %, roz- mähajicie se jià pfielis w králowstwi na- šem, ustawně, opatrně, i potřeby wšeliké a spomoci obmysłili ?); abychme nebyli widieni, Zebychme moci králowské nám od boha dané zle užíwali, a také obecné dobré % a pokoj i utěšenie poddaných, ježto nám to náleží, žebychme pro '?) le- nost odwrhli. 3. A odtud pro potřebu tělesnů a pro lakomstwie bozim piepusténím knieZata jsü wznikla, aby mocí nebesků jim pójčenů to zlé a nepokoje stawowali w lidech, a jim pokoj a bezpeóenstwie zjednáwali. Kterázto knieZata zákony a práwa ustawiece, aby w pokoji zpra- wowali, w lidech zlodčjstwo a lúpež zastawiece, wšem pokoj učinili. 4. Takéz my, Karel ciesař, w našem králowstwíi, ježto jest na nás od přirozenie spadlo, mysl swú snažnů přikládáme, a chceme pilnost přiložiti, abychom rozličné nedostatky a nepokoje mezi lidmi stawowali, jeżto jst se w našem králowstwie rozmnožili přielišně, aby- chom nebyli poznání, bychom moci ciesařské nám ot boha pójčené neužíwali, a obecného dobrého w lidech nám poddaných i pokoje swým netbáním nezjednáwali, jakž na náš cie- sařský úřad slušie. !) J. terminandi. °) J. 7. tuta. 9) P1. má súžena býti, a tichým — bezpečnost aby byla dána. ^) B. concederent. *) P 1. z mil. božie, králowstwí našemu Českému, kteréž ná- padem oc. 9) P1. bráti počala, a pro nedostatky rozličné, jimiž lidsk. pok. nestálé založe- nie tehdy rozmáh. ") J. optima. 5) P I. mysliti mame. ?) P1. pro obecné dobré. !?) P1. náleží, že sme lenost. 

Strana 70
70 5. Cum igitur inter cetera, (uae ma- joris fuerunt causa dispendii dicti regni, cognoverimus alienationes multimodas, di- versis titulis insignitas, terrarum atque ca- strorum plurium, de mero regis demanio sistentium et ad justitiam regiam exercen- dam immediate pertinentium atque men- sam; factas dudum personis singularibus pluribus, baronibus scilicet et certis *) no- bilibus dicti regni, per quosdam praede- cessores nostros Boemiae reges illustres, immediate seguentes serenissimum princi- pem memoriae celebris reverendum do- minum avum nostrum Wenceslaum secun- dum Boemiae regem illustrem, fere an- norum spatio quadraginta decurso; qua- rum alienationum causa potissima concur- rente, et carissimi *) genitoris nostri reco- lendae memoriae D. Johannis Boemiae re- gis illustris absentia diutina, in diversis mundi partibus, specialiter Galliae, Italiae ac etiam Teotoniae tunc temporis mili- tantis, regno ipso variis turbinibus et pro- cellis jactato, multimode coepit primum justitiae potestas tremenda tepescere; inde D. VII. Majestas Carolina. 5. Tehda kdyż mezi jinymi wócmi, ježto byly weliká příčina k škodě králowstwie Českého , poznali sme býti odlučowánie wšeliká, rozličnými tituly jmenowaná "), zemi a hraduow mnohých, w půhém krá- lowstwi leżiciech, a s nichżto poprawa neb sprawedlnost krilowski wedena móla byti, tudież pfislużejiciech i k jeho stolu; jeżto si dawno stala se panóm a ślechticóm řečeného králowstwie od některých před- ków našich králów Českých přejasných, ihned následujících *) po najjasnějšícn kniežeti slawné paměti po ctihodném pánu po dědu našem Wáclawowi, Českém králi přejasném, snad po čtyřidceti létech; kte- rýchžto zámkuow rozdáwanie najwětšie příčina byla, jakož i najmilejšícho pana otce našeho hodné paměti Jana krále Českého wyjetí do rozličných swěta kra- jin, a zwláště do Wlach 5), do Italie a také do Německých krajów, kdežto ry- tierské běhy wedl, že když králowstwie České rozličnými bůřemi, a jakožto wino- bitím se zmietalo, najprw w tu dobu děsná moc sprawedlnosti wselijak hynüti po- 5. A poněwadž mezi wšemi jinými wěcmi nám se zdá najwčětšie příčina k nedostatku w našem Českém králowstwí otlůčenie rozličných wlasti a hraduow mnohých ot koruny Če- ského králowstwi, ježto jsú příslušely k zjednání sprawedlnosti a pokoje i k stolu téhož krá- lowstwie Českého, ježto jsú ty hrady i wlasti naši předkowé, a zwlášť oswiecené knieže a pán, děd naš, pan Wáclaw druhý, král Český, bez mála ot čtyřidceti let od koruny České otli- čili: to wšecko s boží pomocí i našich wěrných wšech zemanuow našimi penězi i jich při- puzenim mienime zase k koruně wyplatiti pro pokoj Geskćho kralowstwie a t.d. (wiz rubriku VI doleji). 1) P1. Českého, zwěděli (sme) odlučowánie mnohá zámkuovw rozličnými nápisy welmi znamenitá, zemí oc. 2) B. ceteris. 3) P1. ihned potom budůcích. 4) J. B. 7. »reverendis- simi«, a tak i překlad »najpoctiwějšícho.« Chyba ta, že na místě K"! (carissimi) čte a píše se R"' (reverendissimi), we písemnostech středowěkých často se jewiwá. 5) Wacky znamenají tuto ještě Galliz, t. j. Francii, což půwodní toho slowa smysl jest. 

Strana 71
Předmluwa. latronum, furum et multiplicis generis ma- leficorum sepes ?) nefariae pullulare, et successive in stipites et truncos validos crescere; ut paene regnicolis fidelibus no- stris et advenis aliis, regnum adire volen- tibus, nulla aut rara securitas itinerum praeberetur; et quod dolendum est gra- vius, intra lares proprios, in quibus om- nis cessare debebat immanitas, tutumque cunctis esse refugium, eorum vita pacifica et domestica per scelestos hujusmodi cru- deliter turbaretur. Nec dextera regia po- terat contra tam gravem pestem libere virgam bajulare justitiae, nec decenti sub- sidio miserandis personis talibus subve- nire, dum regis castris praedictis a suo jam demanio abdicatis; quorum tam op- portunitate locorum, propter ipsorum for- talitia atque situm, quam redituum et pro- ventuum, inde solito solvendorum, regalis auctoritas potenti brachio provisioneque solerti tantis dispendiis potuisset occur- rere, et rigorose, ut. expedit, justitiam mi- nistrare. Consideratione etiam habita sin- gulari, quod castellani atque custodes eo- rumdem castrorum, qui nec in custodia, nec in alia cujusvis officii potestate auc- toritate regia inibi praesidebant, sed pri- vatarum personarum dicta castra vigore alienationum hujusmodi tenentium de man- dato, nullum in ministranda justitia circa regiones illas praebebant Majestati regiae auxilium, consilium vel favorem. 71 Gala '); potom z toho lotrów, zlodejów a rozlićneho pokolenie zlocinców poćalo ha- nebné pribywati, a znenáhla w kemie a we hrubé kládie rósti; že bezmál králo- wicóm našim wěrným i hostem jiným, do králowstwie jíti chtějícím, malé neb žádné cest bezpečenstwie nebylo popřáno; a ježto žalostnější: jest %), u wlastnich chalu- pách, kdežto mělo přestati ukrutenstwie, a wšem býti bezpečné útočiště, jich žiwot pokojný a domácí od takowých zlostní- ków ukrutně zamucowán býwal. Aniž pra- wice králowská mohla proti tak těžkému neduhu swobodné prütku nésti sprawedl- nosti, ani podobnü spomoci nuznym ta- kowým osobám nápomocna býti; poně- wadz králowsti hradowé od jeho poruc- twie již byli odlüéeni; jichžto příčínů *), pro jich twrze a zasazenie, a také pro poplatky a požitky, kteříž sů odtud oby- čejně měli poplacowáni byti, králowská moc mocnů ruků a opatrností wtipnů tak welikým strastem a škodám bylaby mohla spomoci *), a přísně, jakož sluší, sprawe- dlnost a poprawu wésti. Také opatřen- stwie zwláštnie majice, że purkrabie a strážní těch hradów, ktefiżto w t6 prici ani w těch úřadech moci králowsků ne- wládli, ale mocí zwláštních osob zástawů držejících ty hrady, že žádné rady a přie- zni w téch krajinách Welebnosti králow- ské ku poprawé neokazowali sü. 1) P 1. wedl, králowstwie Ceské, kdyz je rozliónymi büiemi.a jakozto wlnobitim zmietalo, mnohym obyóejem lekawá moc najprw w tu dobu počala sprawedlnost přijímati. 2) J. B. saepe. 3) P 1. jezto zlostné jest a tézké. 4) PI. jiż jsú odlůčeni; a toho hodná příčina jest pro jich — — 9) P f. skodám nemohla spomoci, aniz piísné, jakozby slużelo — 

Strana 72
72 6. Quibus, et plurimis necessitatibus aliis et defectibus, crescebat audacia criminandi et dabatur ubique materia excedendi ?); ipsique latrones et fures, prostratam at- que confusam taliter cernentes justitiam, parüm violenter, partim timore, partim conscientia vel errore, infirmitatis eorum contagio regiones singulas corrumpentes, multorum locorum atque terrarum recep- tacula et refugia quam plurima occupa- rant. Et demum in tantam penuriam fra- gilitatemque, causantibus alienationibus su- pradictis, potestas et dignitas regis deve- nere, ut baronibus et nobilibus dicti regni, armata manu publice discurrentibus, cae- des, incendia et crimina plurima nefaria committentibus , nullam possent penitus justitiam exercere; imo quod gravissime, proh dolor! est ferendum, decore regio vilipenso, regalis cogebatur auctoritas ba- rones ipsos et nobiles, quos clementer et provide pacificare quaerebat, assidue se- qui, et quandoque pecuniarum quantita- tes plurimas, quas pro exiguae mensae suae sustentatione vix quaerere poterat, baronibus ipsis, ut pacem facerent, elargiri. 7. Quae singula regiae pietatis nostrae cura circumvolans animo vigilanti, noctes : plurimas ducens insomnes, quotidianos sponte perpessa labores, ut rempublicam penitus delapsam sublevaret, et desideranti populo praeteriti moeroris aerumnis op- presso, securitatem et pacem quaereret: D. VIL Majestas Carolina. 6. Pro kteréžto příčiny, a mnohé jiné nedostatky, rostieše smělost k hřešeni, a dáwána wšady bieše příčina: skutečnému jednani; a lotři i zlodějie, widůce že jest poražena a tak pohanbena sprawedliwá poprawa, diel moci, diel pro swédomie, diel také pro strach, newědůc kudy wen zswych bludów, šeredstwim swým wšecky krajiny poskwrniwse, mnohych miest i zemi útočiště a příjemná stanowisté sü osadili. A potom w tak welikü nüzi a krehkost, kdyż ty zastawy daly se, moc a duostojenstwie králowské přišlo, že proti pánóm a urozeným toho králowstwie, bran- nü rukü zjewně obiehajícím, wraždy, pá- lenie a zlosti mnohé nešlechetně jednají- cím, Zádné owsem sprawedlnosti konati nemohlo ?); ano, jeżto pohfiechu tóżko powédieti jest, cest králowskà tak zleh- éena byla, Ze ?) králowská moc ty pány, kteréž milostiwě a opatrně hledáše upo- kojiti, ustawiéné následowati musila, a druhdy peněz množstwie nemalé, kteréžto k skrownému stolu swému jedwy shledá- wati mohla, pánóm těm, aby pokoj jed- nali, štědře rozdáwati *). ‚ 1. Ктегёмо wsecky wści kralowskć li- tosti naší péče obletujíc mysli snażnu, noci mnohé wedüc beze sna, na wiaky den trpiec práce, aby obecné dobré úplně poniZené wzhuoru wyzdwihla, a žádají- ciemu lidu, ježto minulé biedy a strasti pamatuje, bezpečenstwie a pokoj optala: 1) B. exercendi. ?) Р1. toho králowstwie , když br. r. zjewně běhali, wraždy, pál. zl. mn. nešl. jednajíce, žádné úplně sprawedlností proti tomu nemohlo mieti duostojenstwie králowské. ?) P 1. óest králowskü zlehóiwse, králowská moc— “%) P1. shledáwati mohl, pánóm těm, aby pokoj jednali, Jeho Milost štědře jest rozdáwal. 

Strana 73
Předmluwa. 73 juvante deo, et devotorum nostrorum non deficiente auxilio, (quos ideo ') nos, licet invitos, tantas pecuniarum summas exhi- bere de proprio non valentes, pro com- muni omnium populorum dicti regni evi- dent compendio et securitate ac pace per- petuis acquirendis, non nostra utilitate propria, multipliciter in collectis et datiis oportuit aggravare), discrete providit et fecit, quod terras et castra praefata ce- teraque jura nostri demanii et ad justi- Liam regiam sive mensam de laudabili more prinaevo immediate spectantia, jam in ma- jori parte redemimus a detentoribus eo- rumdem, (prius illis exhibitis et. integre persolutis per munificentiam regiam, non solum ex debito, sed ex gratia, saepius pecuniarum summis non modicis, pro qui- bus detentores ipsi illa eis obligata fore causis et rationibus diversis et plurimis asserebant), et ad ipsum nostrum regium demanium, justitiam atque mensam ea re- duximus et adunivimus permansura; et ut deinceps idem nostri fideles et subditi et eorum futura posteritas in similibus sum- tibus et collectis *) amplius non grava- rentur. 8. Sed quia volentibus inire opus per- fectum, non tantum sufficit praeterita re- formare et praesentia bene disponere, nisi etiam perspicaci mentis intuitu curent fu- turis eventibus providere, (quia omnino s pomoci boží, a k tomu nábožných našich ustawičnů příčinů, (kteréž sme proto, ač nerádi, takowé summy peněz k wydání zswého nákladu nemohüce mieti, pro obec- ného lidu toho králowstwie zrejemy zisk, pokoj a bezpeéenstwie budücie, ne pro náš uZitek wlastni, wielijak w bernéch i w dźnich obtézowati musili ?), úmysl náš opatrně zjednal jest a učinil, že země i hrady swrchujmenowané, i také jiná prá- wa našeho příručenstwie a ku poprawě králowské a k stolu z slawného prwot- nieho obyéeje tudiez ?) příslušející, již wetsim dílem wyplatili sme od těch, ktož sů je drželi, (napřed jim dawse a úplně zaplatiwse, netoliko dluhu, ale z obdaro- wánie králowského a z milosti, Gastokrate summy penéz nemalé, w kterychzto sum- móch ti, ktefiż si hrady neb mósta ta drzeli, prawili (je byti) sobi zastawenć piemi a rozumy rozliónjmi a mnohjmi; a k swému prislusenstwi králowské spra- wedlnosti to sme přihrnuli nebo spojili aby zóstalo i priwedli; i aby potom ti nasi wérni a poddani, a jich potom bu- düci, w takowych nákladiech a skládkách wiece nebyli obtěžowáni. 8. Ale że tóm, ktoż chtie dojiti skutku dokonalého, nenie dosti minulé wčci opa- trowati a nynčjšie dobře pósobiti, leč také wtipné mysli zrakem postarají se i k bu- důcím příhodám aby opatrnost měli (neb 1) JB T. imo, a P 1. také: »kteréž sme, ano i sami se, ač nerádi, w takowé« a t, d. Oba tuším abbreviací го (— ideo) četli za imo. % Pi. zřejemý vel zjewný pokoj obtiežiti mu- sili rozličně, ne pro náš užitek wlastní, ale pro zjednánie pokoje a bezpecenstwie budücné w skladich, zbierani i w dániech, umysl — ©) P1. ihned. 4) B. in similibus simplicibus et expensis ac collectis. А. С. Ш. 10 

Strana 74
74 providentia dicitur, si, quae sunt futura, tractentur): providimus, (non nostro inge- nio confidentes, sed ad illius omnipoten- tis gloriam et misericordiam infinitam no- strae mentis vertentes intuitum et preces sedulas porrigentes, qui res penitus de- speratas concedere et feliciter consummare suae virtutis magnitudine potest), consti- tutiones et leges non solum novas con- dere, quas, nobis promulgatas divinitus, novimus pro conservatione justitiae et pa- cis acquisitione perpetuae dicti regni fide- libus expedire; quin etiam antiquas plu rimas, quas partim in scriptis, licet in- composite et confuse redactis, partim vero sola consuetudine et utentium moribus ap- probatas, per illustres principes praede- cessores nostros recolendae memoriae re- ges plures Boemiae factas invenimus vel concessas, in unum codicem Majestatis no- strae felici nomine nuncupandum, per nos prius correctas atque suppletas, lucido or- dine et stilo pensatis redigere, illasque secundum congruentem materiam debitis ütulis assignare, quo legentibus propen- sior pateat intellectus; per quas etiam cunclis judicibus aut officialibus nostris majoribus et minoribus recte judicandi, secundum quod scriptum invenerint, ma- teria praebeatur, et variandi judicia in cau- sis eisdem vel similibus (quod saepe fac- tum, in offensam divinae justitiae et sub- ditorum nostrorum fidelium lacrymabile detrimentum audivimus), facultas quaelibet adimatur; et ut hactenus tam dire pro- D. VIL Majestas Carclina. tak owšem opatrnost slowe, jsúli které budücie wéci, aby byly rozjimány): opa- třili sme ?), (ne nasemu wtipu doufajíce, ale toho wsemohücicho k chwále a milo- srdenstwi nesmiernému zrak mysli nasie obrátiece a proseb ustawnych podadüce, kteryZt wéci nedomnelé a jakožto zůfalé úplně, z moci welebnosti swé móž do- přieti a šťastně skonati), ustanowenie také a prawa neřci nowá zdělati, kterážto, nám božsky zjewena, známe pro zachowánie sprawedlnosti a dobytie pokoje wécného wérnym králowstwie swrchujmenowanélio užitečna býti ?); ale také i stará: práwa mnohá, kterážto diel psaná, ačkoli nezpó- sobně a nepořádně složena, diel také oby- éejem pühym téch, jenZ sů jich użiwali, potwrzena, od najjasnéjsich kniezat pred- kuow našich, ctné paměti hodných krá- lów Českých mnohých, zdělána a pójčena sme byti zhledali, w jedny kniehy, jeuz Welebnosti naiie żćastnym jmónem sliti maji, nimi prwć oprawena a wyplnóna, w jasny sklad a rád ważny slożili, a take podlé slušné materie a řeči, hodnými nad- pisy znamenati, aby tem, ktoż je čísti bu- di, rozum širší byl otewien; kterymiżto- by také wšem siudcem a úředníkóm našim wótsim i mensim, aby prawé südili, podlé toho, jakož psáno nalezni, byl běh wy- dan, a sidy móniti we přech těch samých aneb sobě podobných (což że často stá- walo se, na úraz božské sprawedlnosti a poddaných našich werných žalostnů škodu, slyšeli sme) moc wšeliká odjata byla; i !) P1. opatrnéjie. ?) P I. bożsky zjewena si pro zachowanie sprawedl. a dobytie pok. wóćn. jeżto użitetna budń wernym król. swrchujmen. 

Strana 75
Předmluwa. strata justitia, per nos deo medio relevata libere perseveret, et depressis rebellioni- bus et sceleribus quibuscunque, animose triumphet. 9. Has igitur constitutiones nostras, tam saluberrimas vobis et utiles, fideles di- lecti! ') laetanter accipite, et deo gratias agite, qui per nos, suos in hac parte mini- stros, dedit vobis vivere scripta lege, quos tam longis temporibus contigit incerto ju- dicio multorum opprimentium jugo feroci colla submittere, et litipiorum sententias saepe, non rationis tramite, sed judicantis arbitrio reportare. Et quoniam deo ju- vante haec cuncta peregünus, operis no- stri primitias eidem ?) sincera devotione reddentes, ad laudem et gloriam unige- niti domini nostri Jesu Christi, gloriosis- simae trinitatis et totius coelestis curiae, principium fieri a fide catholica jussimus reverenter. Majestas Rubr. I. De Sanctissimam trinitatem, substantiam uni- eam trinam que personam, (quam in no- mine patris et filii et sancti spiritus sim- pliciter credimus firmiterque tenemus, eun- demque filium dominum Jesum Christum 75 aby sprawedlnost, do sie chwile tak ukrut- ně poražená, již s pomocí boží námi po- zdwižena jsúci, swobodně potrwala, a po- tlaëiec protiwenstwie a hïiechy wseliké, statečně witèzila. 9. Protož tato ustawenie naše spasi- telná, a sobě užitečná, wěrní a najmilejší ! wesele přijměte, a dieky bohu wzdáwajte, kterýžto skrze ny, swého w této wóci služebníka , dal wam býti žiwu psaným práwem, ježto ste od dáwných časuow w nejistém südu mnohych násilníków jhu ukrutnému hrdla podsazowati, a rozsüze- nie o swády častokrát ne wedle cesty rozumu, ale wedle wuole südícieho piiji- mati musili. A poněwadž s boží pomoci dokonali sme diela swého počátek, wšecky wěci jeho milosti čistým nibożenstwim wzdáwajíce, ke cti a k chwále jednoroze- ného pána našeho Jesu Krista, slawné tro- jice i wšie říše nebeské, od obecné wiery křesťanské počnůti poctiwě kázali sme. Carolina fide catholica. Najswčtčjší trojici, podstatu jednu a trojí osobu, (kteréž we jmč olce i syna i swatého ducha sprostně wěříme a pewně držíme, a téhož syna pana Jesu Krista wykupitele našeho boha prawého z boha IL. P3. »Počíná sč řád Ceské koruny Karlem cicsařem potwrzenÿ, a majprwé 0 wich cierkwe swaté« Swatû trojici, w jednotě ti osoby, kteréž: we jmě otce i syna i ducha sw. sprostać wólime a twrdć drżime, toho syna bozieho, pina naseho Jesu Krista, wykupitele našeho, prawébo boha, z boha otce narozeného, tělesného člowčka, z panny Marie urozeného, 1) B. fideles carissimi. cuncia eidem. ?) J. deo juvante peregerimus operis nostri primitias, haec 10* 

Strana 76
76 redemtorem nostrum deum verum de deo vero genitum ex patre hominemque fac- tum ex Maria virgine natum tota mente totoque corde devotissime confitemur), uni- versum populum regni nostri Boemiae, quem catholicum novimus et fidelem, se- cundum quod sacrosancta catholica et apo- stolica credit ecclesia, humiliter revereri volumus et fateri; fideles nostros subdi- Los in Christiana religione nobis fratres reputantes, et filios pietate paterna salu- briter exhortantes !), ne forte exterarum regionum contagio, a regni dicti limitibus non distantium, ipsorum fidei puritas et sincera devotio pro tempore maculetur. Reliqui vero dementes atque vesani, ca- tholicae fidei sacro dogmati repugnantes, praeter divinae ultionis aeterna supplicia, infames facti, Majestatis nostrae indigna- tionem mortiferam se noverint incurrisse. D. VII. Majestas Carolina. prawého rozeného z otce a člowěka uči- néného z Marie panny porozeného, celü myslí a celým srdcem nábozné wyzná- wáme), chceme aby weskeren lid králow- stwie našeho Českého, kterýžto známe, Ze jest krestansky a wérny, tak jakož swatoswatá obecná a apoštolská cierkew wěří, pokorně w poctiwosti měl a wy- znáwal; wérné naše poddané w křesťan- ském duchowenstwi nám za bratří počí- tajice, a jakożto synuow milostí otcowsků spasitelně prosíce, aby snad cizích krajin poskwrnu, od dřieweřečeného králowstwie mezi newzdilenych, jejich wiery čistota a upřímá oddanost pod časem nebyla zmazána. A jiní blázni a nemůdří, jenž: obecné wiery swatému učení odpierají, kromě božské pomsty wěčných muk, zlopowěstní jsúce, ať wědie, že Welebnosti našie w ne- chut smrtelnů sů upadli. II. De paganis et Saracenis. Paganis aut Saracenis domicilium fa- cere laremve fovere in christianissimo re- guo nostro Boemiae interdicimus penitus Pohan nebo zmétenec, by duom deélal sobě neb chalupu, neboli obydlć drżal w křesťanském králowstwie našem Českém, wším srdcem i wší myslí nabožně nazýwáme. A protož wšecku obec i wešken lid králow- stwie našeho Českého, kteréž sme u wieře křesťanské cierkwe swaté poznali wěrné, jakožto cierkew swatá po wšem křesťanstwí wěří a pokorně ctí a wyznáwá: my Karel z božie milosti ciesař Říský a král Český, wšecky naże wórnć a nám poddané w zákoně křesťanském nám za bratří majíce, a duchowní milostí syny je nazýwajíce, ustawujem a přikazujem pod naší milostí i pod ztracenim hrdla, wieru kiestanskü twrdé a bez omylu drzeti; aby okolo nás jiné wlasti křesťanské nás w niZádné omýle wiery křesťanské nenaiiekali ani ohawné pomlü- wali, by naże Ceskć kralowstwie mélo pochybenie na wiefe krestanské. A ktożby byl w tom nalezen, żeby swym nedbanim nebo kterým omylem proti wieře křesťanské stál a proti cier- kwi swatć co protiwného wedl, pomsty bożie muk wěčných naň žádáme, a w swú nemilost jej wezmúce, na smrt tělesnů jej bez milosti odsuzujem. 1) T 3. exorantes. 

Strana 77
Rubr. I—III. 77 et vetamus; mandantes nemini nostrorum zapowiedáme úplně a bráníme, přikazujíc, fidelium subditorum licere paganum aut aby žádnému z naších wěrných podda- ných neslušelo pohana neb změtence kte- Saracenum aliquem receptare in suis do- rého přijieti do swých domów neb dědin, mibus aut agris, nisi eis ut viatoribus, per leč jim jako pocestným po našem králow- regnum nostrum transeuntibus ad partes stwí jedúcím do krajin snad dalších, neb forte remotiores, aut etiam infra regnum do králowstwie pro kupectwie neb pří- pro mercaturis seu causis aliis accedenti- bus, hospites, caupones seu stabularii ne- činy jiné přicházejícím, hospodáři, krč- máři neb marštaléři potřebami hodnými cessaria et quaeque convenientia ministra- aby poslúžili; a toho dopúštieme, kdyžby rent, quod fieri permittimus, dum tamen cuiquam 1) in fraudem sidei Catholicae non wšak nic nepocházelo ke lsti wieře kře- sťanské obecné. procedat. III. De haereticis. Quod in religionem divinam committi- Což sě proti duchowenstwi božskému tur, in omnium fertur injuriam. Quid enim děje, nad wšelikú křiwotu jest. Neb což móž ode wšech (za těžšie) mnieno býti, potest ab hominibus 2) gravius existimari 3), než božské moci hojnú milost, u wlastním quam divinae potentiae copiosam clemen- tiam, in proprio ſilio humano generi at- synu lidskému pokolení danú, mizerných a biedných utrhačów zuby slyšeti, žeby tributam, miserorum latrantium dentibus měla býti trhána? Toť jsú kacieři, kte- percipi lacerari? Hi sunt haeretici, qui řížto owce božské od Petrowy stráže, je- oves dominicas a Petri custodia, cui pas- muž, aby paseny byly, od Ježíše pána na- cendae a Jesu domino nostro bono pa- store sunt creditae, segregare conantes, šeho, dobrého pastýře, jsú swěřeny, od- II. Pohanóm a Saracenóm w našem křesťanském králowstwí obydlé a přebýwánie w Če- chách pilně zapowiedáme, přikazujíce wšem našim wěrným a nám poddaným křesťanóm, aby žádného pohana ani Saracena w swých domiech nechowali, ani na swé dědiny nepřijímali k obydlení; jedné kdyžby skrze naše králowstwie šli nebo jeli do wlastí dalších z příhody, anebo kdyžby do našeho králowstwie pro které kupectwie nebo pro jinú potřebu kam šli neb jeli: tehdy hostinní hospodáři nebo jiní kupci mají jim potřebu tělesnú, jako jiným ho- stem za jich penieze zpósobiti; to otpúštieme swobodně, kdyžby nebylo w úkladu a we lsti proti wieře křesťanské a cierkwe swaté. III. Což proti zákonu cierkwi swaté protiwenstwie se stane, to se wšem křesťanóm děje protiwenstwie; neb nic těžšieho i protiwnějšieho nenie, než proti božie moci a proti jeho syna pána našeho jediného welikému milosrdenstwí k lidskému pokolení přichýlenému zlých a hubených psuow zuby a jazykem tu milost kúsati a žráti. Tiť jsú kacieři, kteříž owce božie od stráže a pasenie Petrowy chtie otděliti, jemuž jest to pasenie wšech owec ot Jesu 1) T3. quicunque. 2) B. ab omnibus. 3) J. B. existimari, alias tolerari.

Strana 78
78 velut lupi rapaces intrinsecus, eousgue man- suetudinem ovium !) praetendunt, quomo- docunque possint ovile subintrare domi- nicum, guod demum desiderant suis lupi- nis morsibus demoliri. Hi sunt filii pa- tris nequitiae et fraudis auctoris *), ad de- cipiendas simplices animas destinati. Hi sunt serpentes, qui latenter videntur in- serpere, et sub mellis dulcedine virus evo- munt, ut dum vitae cibum se ministrare simulant, a cauda feriunt, et immiscent mortis poculum, velut quoddam durissi- mum aconitum. Hi dum sanctae et indi- viduae Trinitatis essentiam denegant, sub uno contextu nequitiae tres simul offen- dunt: deum videlicet, proximos et seipsos. Deum, cum dei fidem et filium unigeni- tum non agnoscunt; proximos, dum ipsis sub specie 9) spiritualis alimoniae, haere- licae pravitatis oblectamenta ministrant; crudeliter etiam saeviunt in seipsos, dum post animarum dispendium corpora deni- que saevae mortis illecebris, (quam per agniionem verae fidei possent evadere), vitae prodigi, impudenter involvunt. D. VII. Majestas Carolina. luciti mienice, jako wlci hltawi wniti, tak daleko krotkost lidski pokryte wedń, kte- rakbykoli mohli w. owtinec bożi wniti, kterýžto owčinec potom swým wlčím žrá- ním žádají zkaziti. | Toť jsů synowé otce neprawosti a množitelé lsti, k oklamání sprostných duší wyslaní; toť jsúů hadowe, kteřížto tajně widieni býwají, ani se pla- zie, a pod medowú sladkostí jed wypú- štčjí, aby, když pokrmu žiwota poskýsti sě zdají, ocasem urážie, a umiesie ná- poje smrti, práwč jako nčkaké najtwrdšie znamenie. Tu když swaté a nerozdielné trojice pie, pod jedniem setkániem neb wyrčenicm neprawosti tři spolu pod jednú urážejí: boha to wčz, bližnie a sami se. Boha, poněwadž wiery a syna jednoroze- ného nepoznáwají ; bližnie, když jim pod zpósobem duchownieho pokrmu kacieřské křiwoty oblahozenie podáwají ; ukrutně také lití jsů proti sobě, když po nebez- pečenstwi duší, tčla nad to swá ukrutné smrti hanebnč, jížto skrze poznánie wiery mohliby ujiti, Ziwot mrhajic, bez studu uwaluji. Krista, syna božieho, našeho pastýře dobrého, swčřeno a poručeno, a oni snažiwše se swú chytrostí a zlostí, jako wlcie lační a chwátawí wnitť lísawč a tiše žádají a myslé, kterakby mohli wlúditi se a wstúpiti w owčinec boží, a žádajíce, aby mohli swým kúsáním owce se- žrati a rozehnati od pastýře a ot dobré pastwy. Tiť jsú synowé otce zločečeného a rozmno- žitelé lstí falešných, ku přeluzowání sprostných duší poslaní. Tiť jsú hadowé, ježto tiše a sladce sipie, a pod tú sladkosti jed z sebe wyléwají; neb když sladce mluwic, činie se milo- srdni, ale k ostatku od ocasu jed jako sladký nápoj miesejí sprostnym owcem , totiž lidem neučeným. Ti jistí, když swaté a nerozdielné Trojice jednoty přie, pod chytrostí zlořečen- stwie swého tři urazují, totiž pána boha, swé bližnie i samy se. Pána boha urážejí, když wiery křesťanské a syna jeho jediného neznají; swé bližnie urážejí, když jim pod naději duchowní kacieřské sladkosti, chtiece je přelstíti, wyprawuji; samy se také ukrutně ranie, když po wy- puzení duše těla swá těžké smrti na oheň wzdáwají, kteréžto smrti, poznajíce wieru boží, 1) 7. hominum. *) J. auctores. 7. actoris eo. 9) J. B. sub spe. 7, substantiac. 

Strana 79
Rubr. Vil. Contra tales itaque deo et hominibus sic infestos, quorum: quidam (sicut accepi-. mus) ex exteris nationibus accedentes, re- gnum nostrum, Christiana religione claris- simum, haereticae pravitatis tenebris ma- culare conantur, continere non possumus, sicut nec debemus, aliqualiter motus no- stros, quin: debitae ullionis gladium in eos exeramus: praesenti promulgato divinitus sancientes edicto, ut crimen haereseos et damnatae sectae /) cujuslibet, prout sacro- sanctae el apostolicae ecclesiae decretis habetur, velut. crimen publicum possit ab omnibus intentari; Imo crimine laesae ma- jestatis nostrae debet ab omnibus horri- bilius reputari, quod in divinae majestatis injuriam ?) noscitur attentatum. Nemine etiam deferente, diligenter in- vestipari volumus hujusmodi sceleris pa- tratores, ct per officiales nostros sicut alios malefactores inquiri, et inquisitione nota- tos, (eliam si levis suspicionis argumento tangantur) a viris ecclesiasticis vel prae- latis, ad quos spectat, examinari jubemus; per quos si evidenter inventi fuerint a fide catholica saltem in articulo fidei de- viare, ac per ipsos pastorali more com- moniti, tenebrosis diaboli relictis insidiis, 79 Proti takowym za celo bohu i lidem prekázejicim, z nichžto někteří, jakož sly- šíme, z cizích zemí: a národów přibrawše sč, králowstwie naše, křesťanským nábo- Zenstwim pfrejasné, wii silü myslé kaciei- ské neprawosti zatméniem zprzniti, sdrzeti nemóZem, jakož ani máme sdržeti hnuti swých, ale hodné pomsty proti takowým. meč abychme wytáhli. Této wýpowědi prohlášením božsky za práwo ustanowu- jeme, aby hřiech kaciefstwa a potupené roty wšeliké, jakož swatoswatá obecná a apoštolská cierkew w práwě psáno má, jako hriech zjewny ode wšech lidí móž býti prawen, ano hřiech úraza welebnosti našie má ode wšech najhroznějšíc počten býti, kterýž proti božské welebnosti wč- domým bezpráwim jest pokušen. Beze wšeho také wznášenie na nás pilně chcme, aby ptáno bylo na takowého hrie- cha smluwce, a úředníky našimi jakožto i na jiné zločince aby ptáno bylo, a po optánie znamenané, by pak lehkého do- mnénie dówodem dotéeni byli, od našich kostelników neb prelátuow, k nimžto pří- slusie, prikazujem aby kostowáni neb po- kůšení byli. Jimižto jestliže zjewně nale- zení budů, od wiery obecné křesťanské, že toliko w článku wiery pochybují, a jiní mohliby prázdni byti, chwáléc pána boha w Trojici swaté a w jednoté. Proti takowym ka- ciefóm, bohu i lidem nemilým, jakož slyšíme, že někteří cizozemci, přibrawše se do našeho Českého a křesťanského kralowstwie, snažili jsúů se kacieřstwie rozséwati: toho my, Karel ciesař, nemohüce ani s práwem majíce trpéti, z swé snaznosti přikazujem, aby bylo w témž našem králowstwi prowolůno, pod zápowčdí našie pomsty mečem nebo ohněm, aby žádné kacieřstwic ani swolenie šibalské, ježtoby se proti cierkwi swaté chýlilo, w našem králowstwí nebylo tr- pieno ani zatajeno, přikazujíce našim wšem úředníkóm, purkrabém i popráwcem, aby sc po nich pilně ptali, a je jímajíce wydáwali prelàtóm a mistróm, aby jich na wiere cierkwe swaté 1) J. ut crimine haereseos damnatae sectae. 7.crimen her. damnati septo. ?) 7. nomen. 

Strana 80
80 noluerint agnoscere deum lucis, sed in errore concepto !) mala constantia perse- verent: praesentis nostrae sanctionis edicto damnatos mortem pati haereticos decer- nimus, quam affectant, ut vivi in conspectu populi comburantur, flammarum commissi judicio, qui sacri flaminis lumen agnoscere, et patris aeterni perennem gloriam quae- rere, unigenitique filii passionem, redem- tionem humani generis credere dene- garunt ?). D. VII. Majestas Carclina. pastýřským během napomenuti jsüc, za- temnénà také dábelskà osidla opustiec, i nechtéli poznati boha swétlosti, ale w blu- du poéati jsüc, we zlé stálosti žeby tr- wati chtěli: tohoto našeho ustawenie wý- powědí odsuzujem, potupeně kacieři smrt aby trpěli, kteréž žádají, aby za žiwa před obličejem lidským upáleni byli, jsúc w oheň uwrženi , kteříž swatého ducha swétlosti poznati sů nechtěli, a wěčného otce sláwy hledati, a jednorozeného syna umučenie, wykupitele lidského pokolenie wěřiti sů zapreli. IV. De inquisitione haereticorum. Haereticos cujuscunque sectae, quos sic- ut non solum ad requisitionem praelati vel inquisitoris pravitatis haereticae, sed etiam ex eorum officio (ut jam decrevimus) in- quiri et capi volumus, sic captos per offi- ciales eosdem dictis praelatis aut inquisi- toribus remitti, vel eorum certis nunciis assignari praecipimus et jubemus. Kaciere wselikaké roty, kterychz neto- liko k optáni preláta neb toho inquisitora, kteryZ ptáti sé má na neslechetnost ka- cieřsků, ale i zúřadu swětského, jakož sme uložili , mají ptáti sč na ně a je jímati, a chceme tomu, kdyžby od úředníków byli zjimäni, aby swrchuïeéenÿm prelatôm neb přihledačóm nebo jich poslóm jistým wy- dáni byli, to přikazujem i welime. V. De receptatoribus haereticorum et credentibus ct complicibus eorum. Omnis sectae haereticos a guoguam juxta Wiselikteré roty kacierów od nizádného limites regni nostri Boemiae, in domibus podlé mezí králowstwie našeho buď w do- pokusili, jakož na né zálezí; a kdyzby je w kaciefstwi poznali, a nechtéli ustápiti bludu ka- ciefského, poznajice wieru cierkwe swaté a pána boha w jeho swětlosti: tehdy mocí ustawenie tohoto přikazujem, aby je na smrt dali, s tiem kacieřstwím žiwé přede wším lidem na ohni spálili, poněwadž nechtěli poznati swětlosti boha otce wěčného a syna jeho jediného, našeho wykupitele, chwály držeti w jednotě, jakož wiera křesťanská káže. IV. Přikazujem také wšem našim wladařóm, kdežby zwěděli kteréžkoli kacieře , aby je naší mocí jímali, a swěříce těm mistróm kacieïskÿm wydáwali na pokúšenie po jistých poslech beze wšeho omylu. 1) J. erroris concept. P. errore concepti. %) B. denegant. 

Strana 81
Rubr. aut agris, aut aliter quoquomodo indiffe- renter receptari, prohibemus omnino; re- ceptatores vero, si qui fuerint scienter, aut credentes, aut complices, aut alias quo- cunque modo consentientes eis, sive fau- tores, bonis eorum omnibus confiscatis, relegandos a regno praedicto in perpetu- um esse censemus. IV— VI. 81 miech, na dédinách aneb jinak kterako- wymkoli béhem bez wjmienky bránime, a piikazujem, aby nepiijimáni üplné, ani towafistwa jich ani téch, kterizby kterymz- koli obyčejem jim swolowali a neb přáli, zbožie těch wšech do králowy komory obrátiec odsuzujem, aby wěčně wypowč- dieni byli od králowstwie swrchujmeno- waného. VI. De terris et urbibus ad regium demanium seu mensam spectantibus non alienandis !) Quanta pericula, quantaque dispendia et aerumnas alienatio dudum castrorum et aliorum jurium, ad regiam justitiam spec- tantium atque mensam, in regno nostro Boemiae, tam circa regiam dignitatem, quam circa subditorum nostrorum fidelium quie- tem et pacem, (generaverit, satis abunde superius diximus et ostendimus validis ar- gumentis. Quae omnia deo freti in statu decenti jam feliciter posuimus. Sed quia persaepe recidivum consuevit esse gravius morbo primo; et ne, quod tantis laboribus pro communi omnium uti- litate perfecimus, et non sine eorundem Kterak mnohá nebezpečenstwie a we- liké skody a biedy odluéowánim dáwno uéinènÿm hraduow a präw, k krälowské sprawedlnosti příslušejících a k jeho stolu, staly sü se w králowstwi nasem Českém, tak dobre pri králowském duostojenstwi, jakozto pri poddanych nażich wórnych utěšení a pokoji, dosti sme hojně swrchu powèdèli i okäzali stateénÿmi duowody; kteréžto wšecky wěci s boží pomocí w sta- wu slušném již šťastně sme položili. Ale że welmi často odwrácenie býwá tézsie nez neduh prwni; protož, aby to, což sme weliků prací pro užitek obecného dobrého skonali, s našich poddaných obtě- V. Wšem našim wěrným zemanóm piikazujem , aby žádného kacieře, kteréžbykoli wiery byli, na swé dědiny neb do swych domuow nepiijimali. Pakliby kto je přijímal, neb který obyčej s nimi měl, toho otsuzujem, aby byl wypowčdien z naseho králowstwie wéóné a wseho swého sbozie otsüzen bez milosti. VI. Nasi moci ciesaiskii zapowiedźme s plni” radi i powolenim našich ślechticuow a zeman, aby nikdy žádný náš náměstek nemohl žádného hradu, ani žádné wlasti, což k ko- runě České pfislusie, otlüciti od též: koruny bez powolenie našich Českých pánuow. A to naše ustanowenie aby trwalo wéóné w nasem Ceském králowstwi, kázali jsme zjewné popsati i prowolati, Ze wsickni králowé České koruny, naši dědicowé, nebo kdyžby se našich dědi- cuow nedostáwalo, jehož buoh nedaj, ale jiný bohem zwolený, kdyžby po našie smrti který byl k Cechám korunowán, aby w jednom mésieci pofád zbéhlém ote dne swého korunow:nie 1) W rkp. 7. chybí rubrika 6, 7 i 8. 4. C. III. 11 

Strana 82
82 D. VII. Majestas Carclina. subditorum gravaminibus et impensis, pos- žowáním i náklady, lehce nezahynulo, a sit faciliter deperire et pestem deteriorem neduhu horšieho neprineslo, ale owšem ingerere, quinimo duret perpetuum, quod trwalo na wěky, což wěčně jest užitečné: perpetuo noscitur profuturum: Protož tiemto wěčným a nikdy nepře- Hac perenni et irrefragabili constitutione rušeným ustaweniem, s dobrým rozmyslem praesenti, praevia nostri matura delibera- naším i radů, umienili sme za práwo ulo- tione consilii, decernimus sanciendum, quod singuli reges illustres, heredes successo- žiti 1), aby wšickni králowé přejasní, dě- dici a budúcí naši, na něžto w časy bu- resque nostri, ad quos successivis tempo- dúcie králowstwie naše České poslúpně ribus regnum nostrum Boemiae ex de- neb z příbuzenstwie nápadu sprawedliwé- scendenti vel collaterali linea successionis legitimae devolvetur, vel ea deficiente (quod ho spadnúti by mělo, aneb i bez toho, jehož milostiwý pán buoh rač stráž býti, propitius deus avertat) electionis jure per- venerit, infra 2) mensem continuum quem žeby práwem wolenie na koho spadlo, ihned w jednom měsieci pořád přišlém, cunque a die successionis aut electionis ode dne nápadu neb wolenie takowého hujusmodi numerandum, debeant, sancto- čtůce, mají, swatého čtenie knihy položiec rum evangeliorum libro posito coram eis, před ním, zjewně ohlášiec, prowoláním to in publico testimonio, proclamatione sci- wěz neb biřicowým ohlášením w tom to- licet aut praeconizatione publice praece- liko miestě, kteréž sobě woliti bude, obě- dente, in loco ipso dumtaxat, quem ad hoc ma rukama swatoswatých čtení se dotkna, duxerint eligendum, ambabus manibus eis- aby učinil slawnú přísahu, že nikdy wěč- dem tactis evangeliis sacrosanctis, praesta- ně, sám ani skrze jiného, tajně neb zjew- re solemniter juramentum: quod nullo um- quam tempore, per se vel alium, tacite ně, nadhlas neb pokútně, zemí ani měst vel expresse, publice vel occulte, terras aut neb práw králowských a k jeho poprawě měl před pány a před zemany přísahu učiniti čistú a sprawedliwů na knihách na swatém čtení zjewně, že těch zemí a hraduow nikdy ot koruny České nemá otlúčiti, zjewně ani tajně, ani žádného dielu, ježto k těm hradóm příslušie, aby toho žádnému člowěku ani dal, ani prodal, ani zastawil, k wěčnosti ani do kterého času, ani za které jiné hrady směnil s ižádným člo- wěkem, ani kterému swému synu, ani bratru, ani otci jich w moc postupowal, ani které dceři ani swé králowé aby na nich wěna neukazowal, než aby jich s pilností k koruně chowal a k obecnému dobrému i k obraně i ku pokoji České koruny. A kdyžby, jehož buoh nedaj, přes tu přísahu jinak učinil, a to proměnil, aby toho sám buoh nad ním pomstil swú spra- wedlností. A pakliby který člowěk swú smělostí proti tomu ustawení kdy kterého hradu toho nebo dielu, malého nebo welikého, od těch hraduow požádal prositi nebo wyprosil, aby prá- wa wšeho byl otsúzen, a zjewný zkazitel obecného dobrého byl prowolán, a wěčně Českého králowstwie byl otsúzen, a na mezi byl metlami mrskán. 1) P 1. za práwo mieti. 2) J. B. juxta.

Strana 83
Rubr. VI. castra.seu jura demanii regii, justitiae at- que mensae, quae particulariter et distinc- te huic saluberrimae constitutioni inseri et inscribi mandavimus, (ne possit igno- rantia quaeque praetendi, aut dubietatis ullius involucrum exoriri) etalia eis quae- vis dependentia vel annexa, in solidum vel in parte, communiter vel divisim, non donabunt, non vendent, non pignori obli- gabunt; nec illa cuiquam, aut. eorum forte regimen vel custodiam, committent vel commendabunt perpetuo vel ad tempus aliquod terminatum; non divident vel se- parabunt, nec etiam permutabunt; deni- que nulli hominum, etiam patri, vel filio, aut fratri, per modum provisionis forte, vel sustentationis vitae eorum, vel alio ex- cogitato modo quocunque, tenenda vel pos- sidenda concedent; nec pro dotibus filia- rum aut sororum, nec illustris reginae super cis vel eorum aliquo dotalitium as- signabunt; nec aliquo praemissorum mo- dorum distrahere vel alienare volentibus seu tractantibus assensum directe vel in- directe, quacunque ratione vel causa prae- stabunt: sed ea custodiri et regi facient per officiales proprios, ad id per eos spe- cialiter deputatos, ad honorem et gloriam diadematis regalis, Boemiae rei publicae, judicii atque justitiae tuitionem, fortitudi- nem atque favorem, et totius universita- tis dicti regni securitatem atque pacem; poena perjurii dignitati regiae imminente, in qua deum potentissimum judicem so- lum se habere cernat et ultorem, apud 83 sprawedliwé příslušejících neb k stolu, kte- réžto wěci rozdielně a po kusu w toto spasitedlné ustanowenie wložiti a wepsati přikazujem, (aby nižádné newědomie ne- mohlo býti zamyšleno, ani kterů pochyb- nost w tom zploditi), a také ani jiných kterych wóci k nim příslušejících neb při- spojených, buďto w cele neb w kterém dielu, společně: neb rozdielně, nerozdadie ni prodadie, ani: zástawů zawieží, aniž těch wěcí komu, buďto snad k úřadu neb k cho- wání poručie neb dadie, wččnč neb za chwili uréeriü, nerozdělí: toho, ani popra- wie ani poměnie; a za celo žádnému člo- wéku, také ni otci, ni synu, ni bratru, zpósobem snad opatrenstwie neb nápo- moci žiwotu jich, nebo jiným wymyšle- ným během kterýmkoli, nemají dáti držeti, wlásti ani pójéiti, ani u wěně dcer neb sestr swych; aniż takć natom najjasnej- šie kněžně králowně kterého wěna ukážie; ani kterými obyčeji swrchupsanými roz- trhnůti neb odlůčiti chtějícím a usilujícím powolowati budů upřiemně !) neb neuprie- mně, kterýmkoli rozumem neb pří; ale těch zemi a hradów hlédati, ostřichati kážie úředníkóm swým wlastním, kteříž od nich w to zwláštně budü wydáni, ke cti a k chwile koruny králowstwie Českého, k obecnému dobrému, súdu a sprawedl- nosti k obranč, ku posile a ku přiezní a wšie obce wčrných toho králowstwie bez- pečenstwi wččnému i ku pokoji; pod po- kuti křiwé přísahy duostojenstwie krá- lowskému, w kteréžto křiwé přísaze boba !) obyceji swrchupsanymi moci budú rozlúčiti, roztrhnúti neb odlúčiti tém, ktožby chtěli neb rozmlúwali neb powolowali upřiemnie. 11+ 

Strana 84
81 quem nec locus iniquitatis relinquitur, nec acceptio personarum habetur, nec mune- rum cupido versatur. Si quis autem in tantam furoris auda- ciam currere repertus exstiterit, ut. contra hujus sacrae constitutionis tam votiva, tam accepta decreta quidquam !) petere et im- petrare praesumpserit: ipso jure careat impetratis, et notae infamiae maculis asper- gatur, et velut manifestus reipublicae dis- sipator, regnique Boemiae aemulator et proditor, poenas omnes criminis laesae ma- jestatis ipso facto se noverit incurrisse. Quibus adjicimus , ut bonis omnibus ex- spoliatus, (quae non solum confiscari man- damus, sed etiam cedi volumus et occu- pari) ubique infra ?) limites regni, per quoscunque forte deprehensus fuerit, ut bonis, ita vitae solatio, nullo exquisito ju- dice, impune privetur. Dignus est enim omnium pietate carere, omnique privari consortio, qui solus omnium saluti et quieti se impudenter opponere, et visus est velle regalis gloriae speculum obfuscare, et rem- publicam universumque populum dicti re- gni subvertere pariter et dissipare. Castra et jura, nullatenus alienanda vel etiam permutanda videlicet, sunt haec: In Polonia quatuor civitates, scilicet: Wratislavia, Novum forum, Glogovia, Fran- kenstei, et duo castra, scilicet Zoboten et Borow. 1) J. B quisquam. ?) Z. juxta. D. VIL Majestas Carolina. najmocnéjsieho südci wéz a měj jediného mstitele, u něhož miesto nešlechetnosti nebýwá poostaweno , ani: wzácnost osob jest, ani darów žádost lakomá sč wrtí. Pakliby kto w takowů smělost bláznow- skü upadnüti shledàn byl, żeby proti tak swatého ustanowenie žádostiwým a wěč- ným práwóm co žádati a prositi směl: temto práwem bud zbawen téch wéci, kterýchž prosi, i poskwrnü zlé powésti buď pokropen, a jakozto zjewný obecného dobrého rozptylce i králowstwie Ceského protiwník a zrádce we wšecky pokuty úrazu welebnosti králowské hned tiem skutkem znaj se 2e jest upadl; k kterymz- to pokutám to piicinime, aby zbozie swć- ho wšeho zbawen jsa, (kteréžto netoliko do králowské komory obrátiti přikazujem, ale i postüpiti welime i w ně sě uwázati,) sám, kdežbykoli wedle mezí králowstwie od kohožkoli lapen byl, aby též, jakož zbožie, i hrdla, beze wšeho práwa žádá- nie, zbawen byl. Neb hoden jest, aby žádné litosti nenašel, *) i wseho towari- stwa aby prázden byl, ktož sám jeden proti wšech spasení a pokoji bez studu zasaditi s& umienil, a krälowske släwy zrcadlo chtel ztemniti, a obecne dobré i wešken lid swrchuřečeného králowstwie podwrátiti a rozptýleti. Hradowé a práwa, ježto nikoli odlučo- wána ani proměněna nemají: býti, jsu tato W Polště čtyři města, to wěz: Wrati- slaw, Nowéměsto, Hlohow, Frankstein; a dwa hrady: Sobotka a Borow. 3) Pí. lítosti neměl. 

Strana 85
Rubr, VI. InBudissinensi provincia sunt infra scrip- tae civitates , scilicet: Budissin, Gorlicz, Lubovia, Lubanum et Kamnicz. In Boemia sunt infra scriptae civitates, scilicet : Praga, Grecz cum sylva Albrech- ticz, Chrudim ?, Plzen, Hawelswerd ?), Nimburg, Sittavia ?), Lutomericz, Zacz, Pirn, Pons, Kadan, Tachovia*), Tusta, Piesk 5), Budvicz ©), Czaslavia, Kutnis , Kurim, et infra scripta castra: Glacz 7), Frustenberg, Lichtenburg 5, Bezdiez, Künigstein, Elle- pogen 9), Frimberg ??), Pretenstein !!), Burgleins !*), Karlstein et Klimberg '*); et infra scripta, quae sunt pignora, scil. Egra, Flos !*) et Parkstein; quae amplius alienari non debent, nisi ab Imperio redimantur. 85 'W Budisinś w krajiné jst delepsaná města, totiz: Budisin, Gerlice, Libawa, Lu- ban, Kamenec. W Cechäch jsù dolepsanä mèsta : Praha, Králów- Hradec s lesem, ježto Albrechtec slowe, Chrudim, Pizeń, Hawelswerd, Nim- burk, Žitawa, Litoměřice, Žatec, Perno, Most, Kadaň, Tachow, Domažlice, Piesek, Budějowice, Čáslaw, Hora Kutna, Kúřím; a tito hradowé w dole psaní: Kladsko, Frustemberk, Lichtenburk, Bezdézie, Ku- nikštein, Loket, Přimda, Pretenštein, Hrá- dek, Karlštein, Zwiekow; a w dole psaná města, kterážto w zástawě jst, to wéz Cheb, Flos a Parkštein, nemají od koruny odtrżena byti, letby Risi wykupena byla. VIL Qualiter necessaria sint castra et civitates. Nam dignam et salubrem constitutio- nem hujusmodi non solum voluntatis af- fectus !?, verum evidens et inaestimabilis persuadet necessitas, cum in omnibus re- Neb hodného a spasitedlného takowého ustawenie netoliko žádost wuole dobré přeje, ale i zřejemná potřeba (žádá), aby we wsech krälowstwi naseho wlastech i Tito hradowé a tato města podepsaná nikdy nemají ot České koruny otjiti: w Polsté jsú čtyři města, totiž Wratislaw, Nowýtrh, Hlohow a Frankštein, a dwa hrady, totiž Sobotka a Borow; w kraji Budišinském tato města, totiž Budišín, Zhořelec, Libawa, Liban a Kamenice; w Čechách tato města: Praha, Hradec i s lesem Albrechtice, Chrudim, Plzeń, Hawlswerd, Nimburk, Žitawa, Litoměřice, Žatec, Perno, Most, Kadaň, Domažlice, Tachow, Piesek, Budějo- wice, Caslaw, Hora, Küiím, Tito js hradowé nezástawni: Kladsko, Frustemberg, Lichtenburk, Bezdézie, Kynik- &tein, Loket, Frimberk, Preten&tein, Kfiwoklat, Karlitein, Klimberk, Cheb, Flos a Parkstein, ale nikdy nemají od Čech otjíti, lečby je kdy ciesař Říský od České koruny wyplatil. Rubr. VII. (chybí celá.) 1) J. Crudum. 2) J. Horolswerd. 3) J. Sitta. P3 Susice. *) J; Plzen novum. B. Kla- towy. 5) J. Pyeb; P 2. Cheb. 5) Kromé P3 kladau wtickni myln2 :. Rudnicz. 7) J. Olacz, P1. Olach. 59) P 1. chybi; B, P 2.Lucemberg. °) 7. Elleprgen, P1. Glepergen, P2. Zebrák. 10) P|. Hazmburg, P 3. Franberg. 1!) J, B, P2. Pergenstein; Perkenstein. 12) P2, P 3. Burgleins jinak Kfiwoklat, 13) P 1. Klimberg i. e. Piimda (sic). 14) J, B, P 2, P 3. Flot, Slot. P1. Flok. 15) J. effectus. 

Strana 86
gni nostri provinciis et earum. qualibet singillatim necessarium sit civitates munitas haberi, in quibus czudarii sive judices fide- libus nostris debitam possint administrare justitiam, et ad quas obtinendae justitiaé possit haberi respectus. Castra vero fore necessaria quis abnuit? Nam ipsorum purgravii sive villici, prae- ter custodiarum solertiam, quam ipsis ca- stris tenebuntur diligenter apponere, et praeter collectionem fructuum et redituum villicationum ipsarum, quos regali mensae praesentare tenentur, etiam ad executio- nem omnium sententiarum, quae per ju- dices ipsorum provinciis latae fuerint, cum debitae sollicitudinis efficacia laborabunt. Cum etiam nonnullae civitates et castra in metis regni praedicti, tam ad praeclu- dendum hostilem ingressum, quam ad in- vasionem inimicorum, pro regnicolarum salute et commodo, et regni juribus et ho- noribus defensandis, necessariae videantur. VIII. Quae civitates et Sicut magis insignia et opportuna circa ministrandam exequendamque justitiam lo- ca, civitates et castra particulariter anno- tata solemni constitutione nostra jam ex- eminus ab omni alienatione vel abdica- tione demanii nostri regii, justitiae atque mensae: ita decenter quaedam alia minus notabilia praesenti constitutioni inscribi jubemus, in et super quibus nobis ?) no- strisque successoribus in posterum illustri- 1) P 1. potřebná byla. 2) Pí. sudí, totiž richtáři. D. VII. Majestas Carolina. w každé zwlášté byla ") města hrazená w nich2to sudi ?) wčrným poddaným na- Sim hodnü mohliby posluhowati sprawedl- ností, a k nimZto pro obdrzenie sprawedl- nosti mohlby zietel byti. Hradowé také, by potrebni nebyli, kto odmlüwá? neb purkrabé na nich a wla- dafi mimo opatrnü pilnost, kterüZ maji pro zachowánie jich snazné prieiniti, i mimo téch uzitków a poplatków u wlá- dánie jich wybieránie, kterézto k králow- skému stolu dáwati dlužní jsů, také k sku- tečnému wšech pří doličenie, ježto: rich- táři jich krajin široce wnešeny budů, s hod- né pečliwosti přičiněním pracowati budú. Ano také některá města i hrady na po- mezí králowstwie Českého, tak dobře k za- wření proti nepřátelskému wtržení , jako i pro překazu a škodu zemanóm od ne- přátel, a pro zachowánie zdrawie jich i krá- lowských práw a obecného dobrého a cti kobrané, zdá se nám,Ze Jsü welmi potrebna. castra possunt obligari. Jakož znamenitějšíe a potřebnějšíc k we- dení sprawedlnosti miesta, města a hrady, diel popsané slawnym ustaweniem naším již sme wyňali, aby odlučowány z našeho Českého poručenstwie, poprawy sprawe- dliwé a od stolu nebyly: též také hodně některá jinà ménó znamenità tiemto usta- wenim wypsati prikazujem, w nichz a na nichž nám i budůcím potom jasným Ce- skym králóm w pilnü potrebu, jeztoby 3) Nobis chybí u J. 

Strana 87
Rubr. VIL, VIII, bus Boemiae regibus, pro ingruentibus ca- sibus honorem et statum regiae majesta- tis persaepe spectantibus, licere permitti- mns et sancimus liberum regiae volunta- tis arbitrium, illa in solidum vel in parte, communiter vel divisim (ad tempus dun- taxat) concedere vel pignori obligare, dum tamen totum tempus concessionis aut obli- gationis cujuslibet annorum decem nume- rum !) semel aut pluries non excedat, nec ultra confirmare; et etiam pro dotibus so- rorum vel filiarum , et in dotalitium re- ginae illustris assignari facere, ad vitam dictae reginae dictarumque filiarum atque sororum tantummodo, et non ultra; et alias secundum emergentes necessarios vel opportunos eventus de illis disponere pro libitu suae voluntatis, dum tamen aliena- tio perpetua, aut ultra praescripta tem- pora, non sequatur. Nisi forte de eis permutationem fieri contigerit, quae cau- sam regiam redderet meliorem, scilicet in terris, vel casuwis, vel bonis alis stabili- bus, apparentibus consimilis valoris aut praeeminentiae dignitatis bonorum atque locorum, quae taliter duxerit permutanda, quod dicti regis arbitrio relinquatur; de quo praestent dicti reges illustres, ut supra in constitutione praecedenti proxima, so- lemne juramentum. 87 ke cti a stawu krälowske welebnosti slu- selo, dopustime a za práwo G&inime, aby w tom byla kralowski swobodna a dobró wuole, ty zàmky, spolkem neb dielnś, üplné neb po kusu, do éasu wiak, poj- Cii jich neb zastawiti, a ten óas pójée- nie neb zastawy aby desieti let nepfewy- Sowal, jednü aneb nékolikrát, aniz maji wyse zawazowáni byti,také u wéné sestr, dcer ani u wéné jasné králowé, nezli do jich Ziwota,a potom kdyzby potieba toho pilnà a nüze byla, moci bude Králowa Milost s témi zàmky naloziti k swé wuoli, kdyz wsak odlüéenie jich k wénosti ani na éasy swrchupsané wyse sé nestane. Leéby piihodilo se o né sménu uéiniti, jeżtoby kralowskć wści polepsila, to wóz w zemiech nebo w hradiech aneb w jiném zbozie stálém zretedlném , tak dobrem a hodném k duostojenstwi zbozie i zasaze- nie miesta; a o kteróżby zamky umienili k swć wuoli Królowa Milost smónu ući- niti; swrchupsani jasni krżli, jakoż swr- chu w práwé a w ustawenie pred tiemto napsáno jest, u&iite slawné swatu pfisahu. Rubr. VIII. 'Tato jsü mósta a hradowć, jeżto je król Gesky muoż dśti w zśstawć po dceii nebo sestíe swé do ziwota, ale ne wééné: Jaromif, Trutnow, Dwuor, Mélnik, Ustie, Liny, Slany, Ślaklemis,(?) Stfiebro, Klatowy, Berin, Sużice, Kolin. Hradowé tito: Kostelec na Sazawé, Stegreif, Ebrspach, Mojwin, Zebrák, Angerbach, Misemburk, Deutin, (?) Mnisek, Protiwin, Hluboki, Bożice, (?) Bernant, (?) Hasenitein. 1) J. annorum decennium. 

Strana 88
88 D. VII. Majestas Carolina. Quae loca sunt ista, videlicet: Jaromir, A totoť jsú ta miesta: Jaromiř, Trut- Trautnow 1), Curia, Mielnik, Ausk, Luna, now, Dwuor, Mělník, Ustie na Labi, Luny, Slané, Šlaklemis(?), Střiebro, Klatowy, Be- Slana, Slakleins(2) 2), Miza, Klatovia, Ve- rona, Sicca 3), Colonia. rún, Sušice, Kolín. A tito hradowé: Kostelec nad Sazawú, Et infrascripta castra, videlicet: Koste- lecz super Sazavia, Stegreif 4), Ebrspach 5), Stegreif, Ebrspach, Mojwin, Žebrák, An- gerbach, Misemburk, Dentin(?), Mnišek, Moywin 6), Bettlern 7), Angerbach 8), Mi- semburg 9), Deutin(?) 10) Muncheleins 11), Protiwin, Hluboká, Božice (?), Bernant(?), Protiwin, Froburg 12), Bossicz(?) 13), Ber- Hassenštein. nant(?) 14) et Hassenstein 15). IX. De obitu regis et officio successoris. Jubemus, quando deo volente contige- Přikazujem, kdyžby z božie wuole při- rit 16) illustrem regem Boemiae universae hodilo sě, žeby jasný král Český, tohoto žiwota křehké útěchy práce zbawen jsa 17), carnis viam incedere, et praesentis vitae fragilis solatio laborioso privatum, ad coe- do nebeského králowstwie u wěčnú radost s pomocí boží wnesen byl: aby šlechtici lestis regni perennia gaudia deo propiti- ante deferri: quod barones et nobiles in- a páni nižší i wšecky obce králowstwie feriores ac universitates omnes dicti regni Českého při tom stáli a okázali se, a také aby purkrabě neb hradodrže a jich cho- assistere vel parere, quodque burgravii seu castellani vel custodes, aut alio quo- watelé, kterýmžkoli jménem slowú, z při- kázánie neb zjednáním toho mrtwého krále cunque vocabulo nuncupentur, de man- dato vel ordinatione dicti defuncti regis ostriehajíc, chowajíc a zprawujíc hrady a IX. Kdyžby oswiecené knieže, král Český, umřel, a s tohoto swěta do nebeské radosti z božie milosti šel: tehdy wšichni páni, šlechtici i wládyky, zemané obecní i měšťané králo- wých měst, mají se w obec sjíti a zawolati před se wšech purkrabí hradowých a úředníkuow králowých, kterýmžkoli jménem byliby jmenowani, ježto byli zjednáni, a wládli od toho krále, aby slíbili pánóm i wšie obci České, že nemají žádnému těch hraduow a swého wládenie postúpiti pod zbawením wiery i cti, jeližby nowý král byl přiwolán k České koruně, a pří- 1) J. Graucnon, B. Grautnou, P2. Grancuow. 2) J. Slak, Lemis, B. Slaklemis. P1. Slak Lenns. P 2. Slaklemis. P3. Sslak jinak Leinis. (Snad má státi: Rakonicz.) 3) P 2. Suchá. 4) B. P2. Stegrerf. P3. Steigriff.(Neznámé místo.) 5) J.B. Ebrsbacz. 6) J. Moyihn. B. Moybyn. P 3. Owín. 7) J. B. Bertlern. P1. Berulem. 8) J. P 2. Angrerbach. P 1. Augnbarch. P 3. Agnerbach. 9) J. P. 2. 3. Misemberg. 10) J. Denczyn. P 3. Dědin, Děčin. (Neznámý hrad; Děčín to nemůže býti, ale swad Děwín.) 11) J. Mnuchelonis. P1. 2. Muncheleins. 12) P2.Fro- berg. P3. Frumburg. 13) P1. Bozicz. P3.Rassicz. Neznámo. 14) J. Bernauth. P3. Bernarth. Neznámo. 15) P2. a Šenštein. 16) contigerit chybí w J. 17) P1. přihodilo sě jasného krále Českého, a tohoto žiwota kř. út. pr. zbawen jsa, žeby do nebeského a t. d.

Strana 89
Rubr. IX —X. custodientes vel servantes, seu alias gu- bernantes, castra et jura in constitutioni- bus proxime praecedentibus signata, illu- stri immediato successori futuro regi, vel ali cuicunque, resignare vel tradere aut restituere non audeant vel praesumant, sub poena infamiae et privationis perpetuae dignitatis, officii vel honoris, (quas si con- tra fecerint, ipso facto se noverint incu- risse,) nisi prius in publico testimonio, sicut alia sacra nostra proxima constitu- tione cavetur, rex dictus solemne praesti- terit juramentum de non alienandis bonis et juribus regiis superius annotatis. 89 práwa wedle ustanowenie málo napred psaného, jasnému ibned potom budüciemu náměstku králi, a nižádnému jinému, ne- smějte aniž wšetečně wzdáwajte, ani dá- wajte, ani utratiti smějte pod pokutů zlé- ho příslowie a wěčně duostojenstwie zba- wenie, úřaduow i cti; w kteréžto pokuty wěz že je upadl, ktožby jinak učinil, leč prwé zjewně, jakožto naše práwa poswátná nedaleko napřed powěděná prawie, bude wedle ustawenie prowoláno, aby ten král slawně přísahu swatů učinil, že nemá od koruny odchylowati zbozie a práw krá- lowstwi swrchupfipsanych. X. De civitatibus infra scriptis, qualem honorem novo regi debeant exhibere, et quale juramentum ab eodem recipere. Honorabiles et egregias civitates regni nostri Boemiae, Pragam, Wratislaviam, Bu- dissin et Montes Kutnis, regiae nostrae ma- jestati carissimas et dilectas, sicut hae ce- teras alias civitates dicti regni virtutibus et maturitate civium praecellunt atque frequentia populorum: ita honorificentia dignitatis et gloria singulari erga celsitu- dinem regiam cupimus insigniri, in his maxime, quae regalis dignitatis honorém, cunctorumque fidelium statum respiciunt Poctiwá a wýborná města králowstwie našeho Českého jsu Praha, Wratislaw, Bu- dišín a Kutná Hora, naší: králowské we- lebnosti najmilejsie. A jakoż tato města nad jiná králowstwie řečeného ctnostmi a zralostí měšťan jsů powýšena a množstwiem lidu: tak také chcme aby před králowsků wýsosti počestnosti, duostojenstwim i chwa- lů zwláštní byla ozdobena, a najwiec tiem, co£ králowského duostojenstwie ke cti a w&ech wérnych k stawu pokojnému a ti- sahu učinil na swatém čtení, aby byl obránce obce České země, a neutracowal měst a hra- duow swrchupsaných, a ustawenie práw swrchujmenowaných aby neproměňowal, dokudž jest žiw, mimo toto, což jest Karel ciesař ustawil a potwrdil. X. Poctiwá a wýborná města našeho králowstwie Českého, Praha, Wratislaw, Budišín a Hora, našie Welebnosti najmilejšie, tak jakož ta města w našem králowstwí jsú wětčie, a w rozumu nad jiná města powýšena pro počestnost, ježto se děje wšem lidem i našemu duo- stojenstwi ke cti a wšie obci ku pokoji w těch městech: protož nad jiná města jich powy- šujem tiemto ustawením, že kdyžby nowý král byl k Čechám přiwolán, a do tohoto kterého měste přijel, před korunowáním nebo po korunowání, prwním příjezdem, aby měšťané toho města počestně proti němu wyšli, na znamenie wiery a poslušenstwie klíče městské jemu ne- A. C. III. 13 

Strana 90
90 pacificum et tranquillum. Hac igitur con- sütutione providimus ordinandum, quod singulis successoribus nostris Boemiae re- gibus illustribus, qui fuerint pro tempore, si eos aliquando civitates praescriptas, vel earum aliquam adire contigerit, ante in- signia regalia coronationis assumta , vel eliam postea, cum tamen primum civita- tes ipsas adierint, debeant cives cujusque civitatis ipsarum obviam honorabiliter et decenter exire, suaeque regali potentiae, in signum purae devotionis fideique sin- cerae, claves civitatis reverenter offerre; prius tamen, quam claves ipsae offeran- tur et civitatem ipsam rex introeat, prae- sito per eundem juramento solemni, tac- Us scilicet. sacrosanctis evangeliis reveren- ter per eum, non equitando, sed de equo descendendo, ad honorem dei exhibitis coram eo: quod toto tempore vitae suae bona fide, sine diminutione vel circum- scriptione quacunque, servabit et servari faciet ex integro constitutiones editas per dominum Karolum, Boemiae regem illu- strem, reverendum praedecessorem suum, de non alienandis civitatibus, castris et ju- ribus ad regium demanium Boemiae atque justitiam spectanubus sive mensam. D. VII. Majestas Carolina. chému hledí. Protož tohoto ustawenie mocí opatřili sme, aby zřízeno bylo, že wšichni králi naši Čeští budůcí jasní, kteříž w tu dobu budů, událi se jim kdy do měst swrchupsaných neb do některého z nich přiblížiti sč, prwé než příprawy králow- ského korunowánie na se wezmü, nebo potom, když poprwé k nim piijdu, ") mě- štěné z těch měst poctiwč a slušně wyjíti mají, a Králowě Milosti; před ním stojiec, na znamenie čistého náboženstwie a čisto- ty wiery, klíče móstskć poctiwé mají né- sti; a prwé než klíčí: dání budů, a král do toho města wende, učiní najprw přísahu slawnů, dotkna se swatoswatých čtení po- ctiwé, ne na koni jeda, ale s koně sseda, ke cti bozi, pred nimi prede wsemi: Ze po wše časy Żiwota swého dobrü wérü bez umenšenie a okolkuow wselikych ?) zachowá a zachowati kàze úplně ustawenie neb práwa učiněná panem Karlem, Českým králem přejasným a poctiwým předkem swym, aby neodlucowal mést, hraduow a práw králowstwi a poruce Ceskému, ku poprawé a k stolu jeho příslušejících. sice; a diiewe neżliby on klíče ot nich přijal, a nežby do města wjel, má přísahu učiniti, na swatém čtení dwa prsty polože, nesedě na koni, ale s koně ssedna bohu ke cti, že slibuje pod wérü a pode ctí, dokudZ jest ziw, ta ustanowenie ciesafe Karla dr£eti üplné a docela, a měst i hraduow, jen sluseji k koruně Českého králowstwie, w plnó chowati, a jich neutracowati. A když před nimi přisichne, tehdy jej maji piijieti za swćho piana, a jemu slibiti poslużen- stwie a wieru, a s nim wesele do mósta jeti, zpiewajice na znamenie pokoje a oprawy jim i wšie zemi České. 1) P 1. pfibliziti najprwé piíprawy král. korun.na se wezmüc, nebo potom, neb naj- prwé, méiiéné a t, d... 9) P1. wiecky wici. 

Strana 91
Rubr. XI. Quo exhibito jure, ?) fidelissimi cives cum jubilo exultationis caritatis et tripu- diis, mente devota et obedientia subjectiva regem eundem, verum dominum ipsorum, in civitatem suscipiant, et animis exultan- tibus introducant, longissimis deo propiti- ante temporibus civitatem ipsam, univer- sumque populum dicti regni, regendum sibi divinitus attributum, in pace perpetuo ser- vaturum. 91 A když to práwo učiní, najwěrnější milí měšťané, s radostí plešíc, s piesněmi a s we- selim, s myslí nábožnů a s poslużenstwim poddaných, toho krále maji za prawého pána swého do města přijíectí a: weselů myslí uwesti, aby za dlůhé časy s pomocí boží město i weškeren lid toho králow- stwie jemu božsky k zprawowání pojčené u pokoji wééném zachowal w časy budücie. XI. De juramento regis, quando coronatur, de non alienandis castris oc. Quae pro salute cunctorum et totius reipublicae communi ?) compendio statuun- tur, debent in publicam deferri notitiam, ut fideles nostri cognoscant, quam grate ?) quamque assidue pro illorum quiete mens nostra laborat. Hac itaque regia ordina- tione sancimus: quandocunque successivis temporibus singulis vicibus illustres reges Boemiae dicti regni diademate contigerit, publice (ut moris est) coronari: in ipsa coronatione, antequam sibi*) in capite dia- dema ipsum per sacras manus archiepiscopi Pragensis, qui pro tempore fuerit, impri- matur, (vel praelati alterius, tunc forte ec- clesiae Pragensis sede vacante, vel ipso ?) renitente) de verbo ad verbum praestare Kteróż wóci pro spasenie wsech lidi a wieho obecného dobrého uzitek ustano- weny bywaji maji w obec wyneseny byti, aby wěrní naši poznali, kterak wděčně a ustawně pro jich pokoj úmysl náš pra- cuje. Protož tiemto ustanowením králow- ského zjednánie za práwo ustanowujem: kdyžkoli w časy budůcie na wšaků chwili jasné krále České řečeného králowstwie korunů králowsků zjewně, jakož obyčej jest, udá sé korunowánu byti; wtom ko- runowánl, prwé neZby koruna ta poswé- cenyma rukama arcibiskupa Prazského, kteryżby w ty éasy byl, wstawena byla (meb od jiného prelata, ačby nechtěl arci- biskup, aneb jestližeby stolice Pražská snad XI. XIL Kteréz wéci jsúů k spasení a k obecnému dobrému ustaweny, ty mají zjewny býti wšie obci, aby wórni nasi poznali, kterak snažně a pilně úmysl náš žádá obecné dobré zjednati w našem Českém králowstwi. A protož naší mocí a zjednáním ustawujem, kdyžby- koli w časicch budücich, a kolikkrátzbykoli oswieceny pan kràl Ceské zemé mél korunowin býti, jakož jest obydej, aby to bylo zjewno, a diiewe neżliby na jeho hlawu koruna byla wstawena rukama poswěcenýma kněze arcibiskupa Pražského, kterýž tu chwili bude, anebo kdyžby kostel Pražský a stolice arcibiskupská w tu chwili prázdna byla, ale jiného prelata, 1) J. Ouo exhibito dicet: juro fid. c. 8. Ouo exhibito juro, fid. c. ?) communi chybí w J. *) J. B. gratis.) J. 7. scilicet. 5) J. B. ipsa. 19 * < 

Strana 92
92 et recitare teneatur solemne juramentum de non alienandis castris et. juribus dema- nii regii sive mensae, in forma constitu- tionis nostrae super hoc editae annotata. XII.?) De conventu et Ut, quae communem et publicam utili- tatem magis inspiciunt, in singulorum de- ducta notitiam, facilius et vivacius memo- riae nostrorum fidelium imprimantur: de- creto praesenti praecipimus inviolabiliter perpetuo observari, quod annis singulis in primo conventu seu congregatione de more antiquo fiendis apud egregiam civitatem nostram Pragensem, in primis scilicet qua- tuor temporibus Nativitatem Domini nostri salvatoris immediate sequentibus, ad pe- tendam justitiam coram regia majestate, principum , praelatorum, baronum cetero- rumque nobilium ac universitatum regni nostri praescripti, praedictae nostrae con- stitutiones sub rubrica de non alienandis juribus demanii regii tam salubriter editae, de verbo ad verbum, praesentibus prin- cipibus, praelatis, baronibus, ceterisque no- bilibus ac universitatibus supradictis, in D. VII. Majestas Carolina. arcibiskupa w ty Gasy nemóla,) král powi- nen bude, slowo od slowa ućiniti a obno- witi slawnů přísahu, aby neodlucowal hra- duow a práw příslušejících k stolu krá- lowskému tiem obyčejem, jakož sme na- před učinili a znamenati kázali. congregatione baronum. Aby ty wéci, kteréZ zretel maji wétéi k obecnému dobrému a užitečnému, když wšem lidem w známost wejdü, tiem snáz a Ziwéjie w pamét naiim wérnym wdá- weny byly: ustanowenim tiemto pfikazu- jem,- beze wseho prerusenie wééné aby držáno a zachowáno bylo, každé léto o naj- prwnějším sněmu nebo sjezdu,kterýž zoby- čeje dáwnicho býwá u wýborném městě najem Prażskóm, na prwni wóz suchódni po narození pána našeho spasitele najpr- wé příští, ku požádání sprawedlnosti před králowů Welebností, knieZat, prelatuow, šlechticów i také před obcemi králowstwie našeho již řečeného, aby swrchupsané naše ustanowenie z prawého práwa slowem od slowa w obci, aby nezaručowal práw po- ruéenstwie králowského, hlasem welikym čteno a řečí česků wykládáno bylo od písaře zemského, kterýž bude w tu dobu, kterýžby byl ktomu zwolen, ten král má zjewnú přísahu učiniti, aby neotlučowal hradów a práw i wšeho obyčeje ustaweného, jakož w našem ustawení jest dříewe popsáno, aby obecné dobré w pamět wšem dobrým weslo. A protož přikazujem, aby to ustawenie k wěčnosti w Če- ské zemi bylo zachowáno, aby na každý rok před obcí w Praze w suché dni adventnie, ježto bywaji před wánoci, bylo čteno slowo od slowa hlasem welikým k slyšení králowu, kniežat, prelatuow, pánuow, šlechticuow i jiných zemanuow králowstwie našeho slowy českými ot pí- sařuow zemských pod pokutń zbawenie toho písařstwie a cti a wiery otsúzenie, kdyžby to zameškali swým netbáním nebo kterým úkladem, žeby nebylo tak w plně a s rozumem čteno, jakož slušic. 1) JF T. chybí opět rubr. 12—16. 

Strana 93
Rubr. XII—XIII. publico alta voce legantur et exponantur Boemiae idiomate regionis, per notarium terrae qui fuerit pro tempore, aut ejus ido- neum substitutum, quem ad hoc idem ipse duxerit eligendum; poena imminente nota- rio, si praemissa implere remissus vel ne- gligens repertus exstiterit, privationis nota- riatus terrae, amissionisque dignitatis omni- modae pariter et honoris. XIII. De bonis Decernimus, ne sacris ordinationibus !) nostris, quas pro generalitatis commodo, non privato compendio, componere non cessamus, superfluae interpretationis ob- scuritas oriatur, quod bona et jura quae- cunque, ad regiam cameram sive fiscum devoluta jam, aut in posterum devolvenda, sive sint feudalia aut aliarum nobilium per- sonarum, sive sint burgensatica, jure suc- cessionis vel proscriptionis seu confisca- tionis, quacunque ratione vel causa fieri contingat, sive etiam emptionis aut justo titulo alio bona quaeque ad regiam came- ram devolvantur: ea omnia et singula, in solidum vel in partem, possint libere, omni abjecta reprehensione vel nota, per illu- strem regem donari, vendi, et quocunque alienationis titulo distrahi et transferri in quascunque personas, pro libito suae vo- 93 aneb komuž on hodnému poručí a k to- mu wywoli, pod pokutů písařowů tako- wu, jestliżeby swrchupsanych wści ne- dbal neb zmeškalý shledán byl, aby zba- wen byl úřadu pisu zemského, a pod ztra- cením duostojenstwie i wšeliké cti. alienari permissis. Za práwo ustawujem, aby snad daremné rozpráwky temnost zplozena nebyla swa- tymi ustanowenimi nasimi, kterychż pro obecne dobre zjewnym shledźnim skrow- né snáseti nepfestàwáme, aby zbozie a práwa, kterázkoli do králowy komory neb pokladnice nápadem spadla sů neb potom spadnůti by měla, buďto náprawničie neb jiných urozených osob, nebo městská, prá- wem poslůpného ščedie, neb zápisowým prawem, kterymikoli rozumem neb wěcí by se udalo, budto i prawym trhem, zbo- zie, ktera Zeby do králowy komory spadla, w cele neb w některém dielu mohü swo- bodně beze wšie řeči a poskwrny od jas- ného krále býti darem dána, prodána i jiným wšelikým obyčejem odlučowánie roz- tržena a přewedena k jiným kterýmkoli osobám k libosti jeho wuole. Neb slušieť, XIII. Ustawujem, aby moc králowa byla swobodna swých práw i swého panstwie, aby dědiny kteréžkoliwěk do králowy komory připadnú, nebo mají z práwa připadnůúti, leč buďte TD boden byl: ty wiecky pospolné nebo rozdielné muoz swobodné dáti nebo prodati, komuz chce, wedle swć wuole, tak jakoż slużie na swobodu králowskü, aby ničímž nebyl proto winen, tak jakož nad winnými jest pomsta, takéž dobrým a zslužilým jest swoboda k dobrému. 1) B. decernimus ordinationibus. 

Strana 94
94 luntatis. Decet enim auctoritatem regiam non artari, guin ") sicut indignos et cri- minosos debitis poenis jubet affligi, ita be- nemeritos et condignos possit munificen- tiae suae muneribus praemiari. D. VII. Majestas Carclina. aby moc králowskà süzena nebyla; ale jakoż nehodne a winniky hodnymi poku- tami weli snuziti, tćż dobie zaslüzilym a hodným aby mohl z śtódrho darowanie swého dary a odplaty dáti. XIV. De petentibus privilegia gratiarum super bonis nondum vacantibus, vel beneficiis ecclesiasticis. Desiderantes, ?) ut omnis malignandi tol- latur occasio, ut omnis odii vel rancoris fomes radicitus praecidatur , ne subditos nostros, quos in personis et rebus volu- mus esse securos, contingat vivere con- trariis animis inquietos: praesenti decreto sancimus, ne cui, cujuscunque digmtatis, praeeminentiae vel status existat, nobili vel plebejo, liceat quoquomodo abinde in antea impetrare vel petere regiae maje- statis privilegium vel indultum speciale aut generale super quibuscunque bonis vel ju- ribus ad nostram cameram sive fiscum quo- modolibet devolvendis, quae scilicet tem- pore petitionis ipsius nondum devoluta fuerint ratione forte successionis yel pro-. scriptionis, seu. publicationis, vel alia causa quacunque sibi per majestatem ipsam do- nandis, vel aliter concedendis. Inhonestum Žádali sme, aby wšie zlobiwosti příčina odjata, aby wsie nenáwisli i nechuten- stwie podnět z kořen wyřezán byl, aby poddaným našim, kteréž chcme na žiwo- tiech i na statciech bezpečny mieti, i ne- udalo sě jim býti žiwu odpornými úmysly w nepokoji. Tiemto präwem za práwo wypowiedáme, aby ižádnému, kterčhož- koli buď duostojenstwie, powýšenie nebo stawu, buď urozený neb obecný, neslu- šelo žádným obyčejem nynie ani potom Zádati neb prositi králowské Welebnosti zápisu neb milosti dánie obecného neb zwláštnicho na kteréžkoli zbožic neb prá- wa.do našie komory neb do měšce kte- rýmkoli obyčejem ježto spadnůti mají, a w.ten čas té prosby žeby ještě nespadla, budto pro piibuzenstwie, pro zipis, neb pro kterůkoli jinů příčinu, aby jemu od XIV. Žádost našeho ustawenie tomu chce, aby wżecka záwist a zlost potuchla; aby naši wěrní na sbożi i na Ziwotech byli bezpeóni a zámutkuow neméli. Tiemto ustawenim za- powiedśme, aby żśdny ólowék, kteréhozkoliwék stawu bylby neb duostojenstwie, bud' pón, šlechtic, bud' prelat nebo duchowni ólowók, nikdy neprosil u krále žádných listuow na sbožic nebo na práwa, kteráž slusejí pod králowu komoru, ani Zàdnych obrokuow duchowních, po- néwadzby smrtí umrlého ólowéka na KM* swobodné neptisly. Neh jest nepoéestné i ptielis ohyzdné, nadějí pánem se učiniti swého bliznieho za jeho żiwnosti. Pakliby kto byl tak chytrý, žeby tajně některý list uprosil, buď na swětské dědiny nebo na duchownie obroky, kterýchž má král podáwati, zapowiedáme, i přikazujem, aby ti listowé byli potupeni a moci neměli ižádné. 1) J. quando. ?) J. B. desideramus. 

Strana 95
Rubr. XIV.—XV. ambitiosumque nimis est, petere quae non- dum subsunt, et spe vana concipere alte- rius rerum se dominum fieri, qui occulto dei judicio, casu, qui spectat in alium, posset celeriter occupari. Quod si quis tanta cupiditate confusus appareat, omnino careat impetratis, nec possit ratione impetrati indulti, vel alia oc- casione quacunque requirere vel monere regem super praemissis vel aliquo prae- missorum. Quae omnia et inde petentibus ecclesiastica beneficia non vacantia, quae spectant ad majestatem regiam conferen- dam, intelligi et trahi volumus et jubemus. 95 králowy Welebnosti to bylo dáno neb ji- nak pójéeno. Nepoctiwé a piielis lakomé jest, prositi za ty wěci, kteréž ještě nejsů, a často marně mysliti, aby cizich wéci pánem byl; kteréžto wěci tajnym božím súdem, kterýž slušie na jiného, mohů rychle opanowány býti. Pakliby kto takowym lakomstwim po- hanben jsa zjewil sé, üplné bud zbawen těch wécí, za něž prosil, aniž moci bude buďto prosbů, dáním nebo kterů jinů při- činů obsielati nebo upomienati krále ztěch wěcí swrchupsaných. Kteréžto wšecky wě- ci o úřadech duchownich, jezto sû jestè na králowskü Welebnost nespadly, ackoli k jeho Welebnosti práwo podacie příslu- Sie, rozumóti, i z toho tóż prawo welime i piikazujem. XV. De prohibita divisione terrarum regni. Veritate testante, omne regnum in se divisum nemo ambigit desolari; et ratio naturalis nos instruit, quod virtus quaeli- bet est fortior unita, seipsa dispersa. Quid enim profuit tantis curis atque vigiliis, lantisque difficultatibus et laboribus re- gnum nostrum Boemiae jam poene col- lapsum deo propitio reparasse, et ad ho- norem regiae celsitudinis et statum sub- ditorum pacificum reduxisse, si aemulorum Prawda swědčie, wšeliké králowstwie w sobě rozdělené, žádný nepochybuj, spu- stne; ano rozum přirozený nás učí, že moc každá silnějšíc jest sworná než roz- ptýlená. Neb coby platno (bylo) takowú péčí, nespáním, nesnázemi a takowú prací králowstwie naše České již dobře pora- zené naším zbožím oprawiti, a ke cti krá- lowské wysosti a ku pokojnému stawu poddanych priwest, jestlizeby nepiátelskü XV. Jakoz swédói prawda swatého ótenie, ze kazdé králowstwie w sobé rozdělené pusto ostáwá, i také náš smysl přirozený nás učí, že každá ctnost i duostojenstwie w jednotě jest mocnějšíe nežli w rozdělení; i cožby to platno bylo, nám takúů snažnost k Českému krá- lowstwi nesti, jeżto jest jiż bylo dosti churawé, by pán buoh wyzdwiženiem našeho ciesař- stwie nad lidem toho králowstwie byl se nesmilowal. A protož naučením božím mocně za- powiedime wäem kniezatóm, pánóm, šlechticóm, manóm, wládykám, měšťanóm i wšie obci našeho Českého králowstwie, aby žádný pro ižádnú wěc nikdy sobě swobody na žádné dě- 

Strana 96
versuliis aut calumniantium simulatis pre- cibus pro tempore disuniri contingat et leviter lacerari? Huic itaque morbo pesti- fero viam praecidere, et solitae providen- tiae nostrae remediis vigilanter occurrere deo juvante disponimus, cujus propitiatio regni nostri florere facit imperium, et glo- riam nostram docet salutem inquirere po- pulorum. Hoc igitur edicto perpetuo in- hibemus cunctis principibus, baronibus, feudatariis, ceterisque nobilibus atque ci- vibus vel plebejis regni nostri Boemiae, ne quis ipsorum quacunque ratione vel causa, quae posset via qualibet excogitari, ullo unquam tempore libertatem seu ex- emptionem, aut aliam cujusvis generis se- parationem vel divisionem nondum impe- trare, sed nec petere tantum audeat vel praesumat, a regia majestate in persona vel bonis juribusve suis, castris specialiter alis seu terris situatis infra limites dicti regni; per quam a nostris vel successo- rum nostrorum Boemiae regum illustrium ordinationibus et mandatis se ipsum suas- que terras, castra, loca etiam quaelibet sive jura, a limitibus et unione regni prae- dicti solutum auderet dicere vel immu- nem, ?) ipsa loca vel terras, in solidum vel in partem, soluta quomodolibet vel ex- empta; imo ipsi personaliter cum terris, castris et juribus omnibus, sive bonis eo- D. VII. Majestas Carolina. pfewrhlosti anebo téch, je2to skoditi chtie, falesnü prosbü po chwili roztrhino a leh- ce zkażeno bylo? Protoż tomu smrtedl- nému neduhu cestu zameziti !) chtiece, a obyčejné opatrnosti našie lékařskými po- mocmi bydliwě wstřiec jíti mienice, s po- mocí boží to jednáme, jehožto milostí stkwie sé králowstwie nase a na weleb- nost naài slusie, abychme spasenie hledeli lidského. Protoż tiemto wyfóenim wóć- nym pfiikazujice zahajujem wšem knieża- tóm, ślechticóm , naprawnikóm a jinym urozenym i také měšťanóm neb obecným lidem králowstwie našeho Českého, aby žádný z nich nižádným rozumem, ani kte- rů při neb wěcí, ani kterů cestů, ježtoby wymyšlena mohla býti, někdy w některů chwili nesměl, ani se pokůšel nerci pro- siti, ale ani poZádati na kràlowé Weleb- nosti za kterü swobodnost neb z obce wy- nétie aneb za jiné kterakowého2koli po- kolenie bud odlüéenie neb oddélenie, bud- to na osobě neb na zboží, na práwiech neb na swých hradech oblášť, nebo w ze- miech wedle řečeného králowstwie nasa- zených; skrze kterůžto prosbu našich neb jiných po nás budücich králów Ceskych práw zřiezených a přikázánie sám se ta- kowý a swé země, hrady a města wšeli- která neb práwa z mezi a jednostajen- stwie králowstwie řečeného wyňatým směl- diny, hrady neb twrze neprosil na králi ani směl prositi, a zwláště na dědiny, hrady nebo města, kteréž a kteráž jsú wysazeny a wysazena na mezech Českého králowstwie; než aby ta města a hradowé i s tiem, což k nim příslušie, byly u poslušenstwi našem a králuow Českých budůúcích, jakož sú byly od staradáwna. A také ustawujem , aby žádný král po nás budůúcí těch, ktožby chěli prositi nebo prosili, nikdy w tom neuslyšal ani k tomu přiwolil pod ztra- 1) zameziti chybí w P1. 3) J. imminuere. 

Strana 97
Rubr. XV. rum, sub nostro successorumque nostro- rum Boemiae regum jugo, consuetoque do- minio et unione terrarum regni praedicti perpetuo maneant, et mandatis nostris suc- cessorumque nostrorum saepe dictorum, sicut retroactis temporibus ipsi fidelissimi- que praedecessores ipsorum fecerunt, de- vote ac efficaciter pareant et intendant. Decernentes expresse, quod reges, qui pro tempore fuerint, jurent tam in prin- cipio adeptionis regni praedicti, quam po- stea subsequenter reiterent in coronatione ipsorum, (prout in constitutione alia, de non alienandis regiis juribus continetur), quod nullo unquam tempore libertatem aut exemtionem separatjionemve cujusvis generis et divisionem a regno praedicto juribusque et limitibus suis concedent, ta- cite vel expresse, publice vel occulte, qua- cunque ratione vel causa, in persona vel bonis quibuslibet alicui praedictorum; nec petenti seu tractanti. talia directe vel indi- recte praestabunt audientiam vel assen- sum; poena perjurii imminente regiae di- 97 by sé a swobodnym nazwati, ta města pak neb zemé spolkem neb rozdielné swo- bodna neb kterakowymkoli béhem wy- hata. Ale nadto i páni ti osobné s ze- mémi, s hrady a se wiemi pràwy i také s panstwim swym pod nasim a pod bu- důcích našich Ceskych králów jhem a ustawným panowánim w jednotě zemí krá- lowstwie swrchuřečeného wěčně zuostaň- te, a wpřikázaních naších i budůcích na- šich častokrát jmenowaných, jakožto od dáwnych éasuow najwérnéjsi jich předko- wé činili sů, nábožně a skutečně poslů- chajte a pilnost priciüte. Za práwo nad hlas přikazujíce, aby krá- lowé, kteříž w ty časy budů, přisáhli tak dobře na počátku uwazowánie w to krá- lowstwie, jakožto i potom a opět potom bud obnowena pii korunowáni jich pří- saha, (jakož napřed w ustanowenie, aby za- ručowána králowská práwa nebyla, psáno stoji,) że nikdy na weky swobody neb wy- mienky neb oddalenie ani kteréhozkoli od- lüéenie od králowstwie jiz jmenowaného práw a mezi swych 2ádnému nepójéi ani dadi, tajné neb zjewne, nad hlas neb po- kůtně, žádným obyčejem ani příčinů, buďto k osobě nebo panstwi kterćmu, ni tomu, ktoż prosi neb o to rozmlüwà, upriemne neb neupiiemne, nedadie slyżenie ani po- cenim swého duostojenstwie a pod přísahů tů, kteréž sam pán buoh mstí. A ktożby toho prosil, aby nad nim duchowni buoh pomstil, a toho, cożby uprosil, aby byl otsúzen, a jiná kniežata, páni, šlechtici, wládyky, měšťané i wšecka obec našeho Českého králowstwie mají na něho oděnů ruků wstáti, a jeho sbozie zebrati, a jej wiery a cti otsúditi jakožto zrádci a dräèe obecnieho dobrého a našeho králowstwie Českého. !) P1. neb práwa mezem a jeduostojenstwie králowstwie řečenému příslušejících směl- by sé práwa a swobodna řéci a newinného nazwali. 4. С. Ш. 18 

Strana 98
98 gnitati, quae solum deum habet ultorem, cujus nemini licet determinare judicium: Contra vero libertatem seu exemtio- nem hujusmodi impetrantem, praeter in- famiam qua notatur, poenae omnes cri- minis laesae majestatis ipso facto currant, et omnino careat impetratis; ceterique prin- cipes et barones seu nobiles ac universi- lates omnes regni nostri praedicti insur- gere manu armata, bonaque ejus invadere et dissipare penitus possint et debeant; quem velut regni proditorem atque scis- sorem et laceratorem ), reique publicae atque status pacifici fidelium regni omnium turbatorem et invasorem manifestum, per- sequi et offendi impune volumus et ju- bemus. XVI. De juramento regum Jurabunt etiam dicti reges, modo et for- ma praescriptis, se nullo unquam tempo- re, quacunque ratione vel causa, divisio- nem vel separationem ullam, aut aliam quamcunque diminutionem vel arctationem facturos, per se vel alium, seu fieri per- permissuros vel passuros ?), de limitibus seu terris habitabilibus vel non habitabili- bus cultivandis ?) vel sterilibus in regno D. VII. Majestas Carolina. wolenie, pod pokutů křiwé přísahy krá- lowského duostojenstwie, kteréžto duosto- jenstwie samého boha má mstitele, od je- hožto sůdu žádnému neslusie se odchyliti. Pak proti takowému, ježto za swobodu aneb za to; aby z jiných wyňat byl, prosí, mimo tu pokutu zlé powěsti, ježto jí zna- menán bude, w pokutu wšelikakého pro- winénie ürazu králowské welebnosti ihned wěz že je upadl, a owšem toho neměj, zač je prosil, a jiná kniežata a šlechtici a uro- zení i obce wšecky králowstwie našeho již řečeného brannů ruků powstati mají, a na zbożie jeho wšelikaké táhnůti, a je rozptýleti i úplně zkaziti moci budů a ma- ji, a toho jistého jakožto králowstwie zrád- ce, rušitele a roztrhače i obecného dobré- ho a stawu pokojného wěrných toho krá- lowstwie wsech buriée a zhübci zjewneého stlhati a honiti i biti beze wiie pomsty welime i piikazujem. super divisione non facienda. Přísahu také učinie králowé obycejem a spósobem swrchupsanym, aby nikdy na wěky žádným obyčejem ani kterů wěcí dělenie neb odlučowánie kterého neb ji- ného umenšowánie neb sůženie nečinili sami od sebe, ani od jiných činiti dopu- stili, by je trpéti meli, z mezi neb zemi by- dlitedlnych, ornych neb neornych, w krá- lowstwi jiż řečeném aneb k králowstwi ku XVI. Také má král Cesky pfisieci a swü pfísahu obnowiti, Ze nikdv pro żadni wic na mezech králowstwie Českého nedopusti umenšenie: w žádném kraji, leč buď ot meze ji- ných kniežat nebo šlechticuow, wládyk neb měst anebo jiných kterýchžkoli osob, ježto k Če- ské zemi piísluseji; a zwlásté duostojenstwie a swobody králowské aby bránil, práw a hra- 1) B. alteratorem. 2) passuros chybi w J. ?) J. culturandis. 

Strana 99
Rub. XVI—XVII. praedicto, sive ad regium demanium, sive ad principes, sive ad barones vel nobiles, Sive etiam ad civitates aut alias quascun- que personas vel loca spectantibus quo- quomodo; et generaliter, dignitates, hono- res et praerogativas omnes regni Boemiae iibatas unitasque defendere et servare, una cum castris et juribus omnibus in sacra nostra constitutione contentis; et quod, si per eum vel alium quocunque modo et forma factum in contrarium quid- quam reperiatur, quacunque roboris so- lemnitate vallaretur, ex nunc illud revo- catur auctoritate regia penitus et annul- latur, sub virtute per eos tunc taliter prae- stiti juramenti. Has autem binas constitutiones singu- lis annis legi et publicari volumus in pri- mis quatuor temporibus, modo et forma, quibus constitutiones alias nostras de non alienandis juribus regiis publicari inferius est statutum. 99 poruëenstwi, k kniezatôm, k 3lechticóm neb urozenym budto také městóm nebo jiným kterymkoli osobam nebo městóm příslu- šejícím nižádným obyčejem ; a obecně aby wšech duostojenstwi, cti, zwláštních mi- losti králowstwie Českého nepoškwrněných a w jednotu uwedených bránili, je zacho- wali s lirady i se wšemi práwy wswatém nasem. ustanoweni poloZenych. Pakliby od toho krále neb od jiného kterymkoli obyéejem heb zpósobem proti tomuto co uéinéno shledáno bylo, aneb kterü moci slawnü zboreno: tehda tüto moci králow- skü bude za nic jmieno pod pokutu té přísahy jimi během swrchupsaným učiněné. Ale tato žiwá ustanowenie každé léto chcem aby čtena a rozhlášena byla na prwnie suché dni, obyčejem a zpósobem, jakož ustanowenie naše jinde o králow- ských práwiech, aby odlučowána nebyla, jest doleji ku prohlášení: ustanoweno a zjednáno. XVIL De officialibus regni. In .majoribus dignitatibus et officiis ma- jora imminent pericula, et graviora solent oriri dispendia. Quo expedit diligentius et maturius praeveniendo caveri, quam post casum suffragio mendicato succurri. U welikych duostojenstwIch a üradech welikých strach bywá příhod a tèzsie obecné wycházeji škody. Protož slušie tiem pilnèjie a müdiejie napred së ostré- hati, neliby po příhodě modle sé a žebře duow i wšie obce České, jakož w prwniem nasem ustaweni jest popsáno. A to dwoje usta- wenie přikazujem aby bylo čteno na každé léto w Praze na hradě wsuché dni přede wší obci. XVII. O duostojenstwí wětčiem a w úřadech wětčích býwá wětčie nesnáze: a protož slušie s rozmyslem a s dobrů pamóti każdómu dfedniku ustawiti, neżliby bez rozmysla ustawć, w tesknosti a w škodu přijda, i hledal k tomu pomoci nebo prosil. A protož s dobrým roz- myslem ptikazujem a ustawujem, aby najwyšší komorník, najwyšší sudí a najwyšší: písař zem- ský, kteříž: mají ot krále usazeni býti, i jiní menší: úředníci, komorníci, súdce a píšařowé, ježto 13* 

Strana 100
100 Itaque praesenti decreto jubemus, quod supremus camerarius, supremus czuda seu judex, ac notarius terrae, qui mero et im- mediato regis arbitrio statuuntur, et ce- teri camérarii, czudarii, notarii et officia- les alii, ab ipsis supremis tribus officiis dependentes, omnium provinciarum regni nosti Boemiae, nullo unquam tempore constituantur seu ordinentur ad vitam cui- quam ?) communiter vel divisim; nec of- ficia ipsa ?) vendantur, obligentur, aut alio quovis alienationis titulo distrabantur per- petuo vel ad tempus. Et ut haec effica- cius validentur, adjicimus statuentes, quod singuli reges, qui pro tempore fuerint, tempore coronationis ipsorum in publico, videntibus. cunctis populis, prius scil. quam gloriosum diadema capiti regio per sacras manus Pragensis archiepiscopi (vel prae- lati alterius, Pragensis ecclesiae sede va- cante, vel renitente forte eodem archiepis- copo, vel forte inhabili existente,) impri- matur, jurent sacris evangeliis manu tac- tis, ordinationem nostram pracsentem per- petuo tenere et inviolabiliter observare. ?) Cujus transgressores poenis afficimus, ut si quisquam pro tempore tam ambitio- sus et temerarius exstiterit, quod ex dictis D. VII. Majestas Carolina. 2ádal spomoci. A tak tiemto usüzenym prawem pfikazujem, aby najwyśśi komor- nik !), najwyšší: sudí neb súdce a písař zemský, kteřížto půhů a samů králowú wóli ustanoweni bywaji, i takć jiní ko- morníci, sudi, pisari a üfednici od těchto tří. najwyšších úřaduow pocházející, wšech wlasti a krajin králowstwie našeho České- ho, nikdy wééné nebyli ustanowowáni neb jednawani do žiwota jich, spolkem neb rozdielné. A ty üfady nebudte prodány ani zastawowány, aniZ kterymkoli jménem odluéowánie roztrhány *), k wóćnosti neb do času. A aby toto práwo pewnéji utwr- zeno bylo, pridàwáme ustanowujice: wsech- ni królowe, ktefiż tć chwile budi, pri ko- runowáni swém zjewné, an weskeren lid widi, prwé ne2by pieslawnà koruna na hlawu králowu poswátnyma rukama Praz- ského arcibiskupa (neb preláta jiného, kdyžby snad kostela Pražského stolice w tu dobu biskupa neměla, aneb žeby tomu byl odporen ten arcibiskup, neb nedostatečen,) wstawena byla, aby prisáhli, na swatoswa- tých čtení ruce položiec, toto zjednánie naše aby wěčně drželi a bez přerušenie zachowali. A tohoto ustawenie přestupitele pokutám těmto poddáwáme: jestli žeby kto kdy tak wšetečný a pyšný byl, žeby swrchuřeče- od těch tří najwyšších úředníkuow podsázeni býwají we wšech krajích králowstwie našeho Českého, nikdy nižádný nebyl k úřadu potwrzen do žiwota ani do kterého času určeného, než je mohl král proměniti, kdyžby se kiery nehodil. Pakliby kto byl tak swéwolný a smělý, zeby kdy ktery úřad z těch tří úřaduow wyprosil na králi, nebo trhem ancb zápisem obdr- zal přes tuto zápowěd, k widnosti nebo pod léta: tehdy to wyprošenic neb kúpenie nemá žádné moci mieti, ani bude moci krále upomínati z toho žádnými listy ani žádným slibem. ') P1. podkomornik. od roztrhénie, 2) B. tamquam. 9) nec officia ipsa chybi w J, B, T. 5) Celé toto místo, od slow »Et ut haec eflicacius,a chybi u J, B. 4 PI. 

Strana 101
Rubr. XVII—XVIIL. officiis aliquod ad vitam impetraverit, aut illud sibi vendi seu obligari, vel ad tem- pus determinatum aliquod quoquomodo committi, contra hujus edicti seriem, per- petuo vel ad tempus fecerit: ipso jure careat impetratis, et venditio seu alienatio quaeque nulla penitus et invalida censea- tur, nec possit quisquam, ratione forte li- terarum super hoc impetratarum a regia majestate, vel alia occasione quacunque, regem monere vel requirere quoquomodo super praemissis aut aliquo praemissorum. Et idem per omnia intelligi volumus et jubemus de officialibus omnibus et singu- lis consimilibus provinciae Plznensis, licet dependentes vel suppositi dictis supremis officiis non dicantur. Similiter idem per omnia servari jube- mus. et mandamus de officialibus regiis quibuscunque ducatus nostri Wratislavien- sis et marchionatus Budissinensis. Cur et- enim non generaliter ad omnes provincias el terras nostras extendimus, quae univer- saliter pro omnium fidelium nostrorum communi compendio generalique favore justitiae statuimus ? 101 ných üfaduow ktery do Ziwota uprosil, nebo aby mu prodán neb zastawen byl do času určeného neb kterýmkoli obyčejem poručen proti napsání a práwu této wý- powědi k wěčnosti nebo do času žeby sobě zjednal: tiemto práwem zbawen buď těch wéci, kteréZ uprosil, a prodaj ten nebo dánie preč toho úřadu buď nikakowéZ a úplně nepewné. Aniž kto muož buďto listy snad na to uprošenými od králow- ské welebnosti. nebo jinym kterymkoli obyéejem krále upominati, ani kterak ob- sélati kterým během z těch wěcí. A też uplne chcme a piikazujem, aby zachowino bylo od ufednikuow krilo- wych wselikych wówodstwie naseho Wra- tislawskóho a inarkrabstwie Budisinskeho ; i protcbychom wsudy w obec do wiech wlasti a zemi našich těch wéci nerozsi- řili, kteréž obecně wšem wěrným našim pro obecné sjednánie obecnú pfiezní a sprawedlnosti ustawujem ? XVIII. De burgraviis constituendis. Aequitatis atque justitiae zelatores cuncta quaerimus statutis nostris adjicere, per quae, possit virga justitiae nostrae adver- santes singulos liberis motibus castigare. Uptiemnosti a sprawedinosti horliwi mi- lostnici jsüce, wsecky wéci hledime, aby- chom ku práwóm našim pricinili, skrze néZ mohlaby metlicka sprawedlnosti nasie A též ustawujem i přikazujem wšem úředníkóm těch tří úřaduow w kraji Plzenském, ač jsú nepoddaní w žádnů porobu, než w swobodě jsü wysazeni Takéz úplně piikazujem w kraji Wratislawském a w markrabstwí Budišinském. A proëbychom toho ustawenie we wsech krajích a zemiech našich nepotwrdili k obecnému dobrému ? 

Strana 102
102 Tunc enim quiete vivimus, cum statum fide- lium nostrorum pacificum intuemur. Igi- tur statuimus perpetuo observari, ne ca- stellani seu burgravii in castris seu locis de nostro regio demanio, ad justitiam re- giam specialiter pertinentibus et ad men- sam, statuantur seu quomodolibet ordinen- tur ad vitam vel ad aliquod determinatum tempüs, sed libero semper regiae volun- tatis arbitrio cassentur atque mutentur, vel secundum merita permutentur, ne fraus possit fieri justitiae, et. executionem illius quandocunque videatur negligere, qui cer- to tempore debere se noverit officio prae- sidere; poena imminente , quicunque re- giae celsitudinis literas seu privilegia con- tra praesentis edicti seriem seu mentem impetraverit, notae infamiae; et bonis suis omnibus. publicatis, careat perpetuo impe- tratis. Quae firma servare et servari fa- cere, reges illustres Boemiae, qui fuerint pro tempore, in coronatione ipsorum ju- rare in publico teneantur. D. VH, Majestas. Carolina. lidi swobodné arozené wsecky w jich hnu- tich tresktati. Neb tehdy pokojně žiwi jsme, když staw našich wěrných pokojný widime. Protož ustanowujem, aby wěčně toto, bylo držáno, aby hradodrže neb pur- krabie w miestech našeho poručenstwie králowského, a zwlásté k sprawedlnosti králowské příslušejících a k stolu, nebyli usazowáni ani kterak zjednáni do Ziwota neb do které chwile určené, ale swobod- nü wZdycky králowskü wuoli budte bo- feni, méneni nebo wedle zaslüzenie pone- cháni, aby lest nedála sé sprawedlnosti, a také k skutečnému w sprawedlnosti ukä- zánie druhdy aby nedbalÿ widien nebyl, ktožby wěděl, že do určeného času úřa- dem má wlásti, pod tůto pokutů, kdožkoli od králowské wýsosti listy neb zápisy proti tomuto našemu nynějšicemu wyrčení, zápi- su nebo mysli sobě uprosí, hlasem zlé po- wěsti i zbožie swého wšeho zjewně zbawen buď wěčně, a do králowy komory obráce- no bud, i těch wěcí, za něž jest prosil. A tyto wěci pewně držeti mají: přikázati jas- ní králi Čeští, kteriz té chwile budü, na ko- runowáni swém aby zjewnu přísahu učinili. XIX. De judicibus et rectoribus. Locorum judices et rectores subditorum vila et conversatione decet esse confor- Südcem a zpráwcem miest poddanych slusie, Ziwotem i obcowánim aby sé srow- XVIII. To w swé moci zuostawujem, abychom, ktoäby to pfestäpil, mohli je kázati z toho s dobrým rozmyslem. Tehdy pokojně budeme žiwi, když staw našich wěrných w po- koji uzříme; a protož k wěčnosti ustawujem w našem Českém krälowstwi, aby purkrabë na- šich hraduow a na hradiech našich k sprawedlnosti nikdy neměli stwrzeni býti do žiwota ani do času určeného, než aby je král mohl proměniti podlé swé wuole. A pakliby kto přes toto ustawenie na králi které wladenie uprosil, nebo na to listuow požádal, aby byl wiery a cti otsúzen, a toho uprošenie wěčně byl prázden. A toto ustawenie má ostati k wěčnosti, a když krále budúcieho budú korunowati, má přísahu učiniti přede wši obcí, aby to ustawenie zdržal. 

Strana 103
Rubr. XIX—XX, mes, Inconvenienter quidem jus diceret, qui ab illis in pluribus discreparet. Et propterea statuimus, quod nullus officialis, quacunque honoris dignitate vel admini- stratione praefulgeat, ad judicium scilicet ordinandus, praefigatur vel ordinetur a quoquam in regno nostro praedicto et lo- cis singularibus ejus, qui nesciat intelli- gere seu proferre idioma seu linguam Boe- micam generalem, quam scilicet Sclavoni- cam dicimus. Nisi tamen de speciali gra- tia clementia regia quibusdam, quos forte morum atque virtutum laudanda conge- ries vel peritia literarum redderet meri- tos sive dignos, officia ipsa duxerit con- cedenda. 103 náwali; neb neprístupné práwo byloby we- deno od těch, kteřížby w některých wě- cech sami byli odpórce. A protož za prá- wo ustanowujem, aby žádný úředník, kte- rézkoli poctiwosti duostojenstwim neb po- sluhowánie úřadu sě stkýwěl, nebyl k súdu jednán neb sazowán od žádného w krá- lowstwie našem již řečeném, ani w mie- stech zwláštních, ježtoby neuměl rozuměti a mluwiti hlaholu neb jazyka Českého obec- ného, kterýžto Slowensky nazywáme; leé wšak z milosti zwláštie králowské byliby kteří, ježby snad nrawów a cti chwálené shromážděnie neb umělost listów hodny učinily, aby jim ty úřady mohly ") poj- čeny býti. XX. De recto judicio ordinando. Ut rectum in regno nostro Boemiae ubi- que procedat ?) judicium , et nulla relin- quatur occasio a recto tramite deviandi, sancimus, quod barones, in singulis pro- vincis de more solito ordinandi, tres in numero in officio majorum scabinorum seu justitiariorum vel correptorum, et ce- Aby prawy w králowstwi nasem Ceském šel súd, a žádná aby příčina ostawena ne- byla ku poblüzeni od prawé cesty: za prá- wo wypowiedáme ?), w každé krajině, ja- koż obyéejné páni trie w počet zjednání bjwaji*) wuütad wétéich poprawci a tresk- tateluow , a jiní urozeni trie týmž oby- XIX. Südce a riehtáfowé w Čechách, po wšech městech a krajích nad lidmi podda- nymi ustaweni, mají býti sjednání w dobrých obyčejiech; nebby nepodobně práwo stálo, když- by wnich ruoznice a proměna byla. A protož ustawujem, aby žádný súdce neb wladař nebo richtář nebyl ustawen ot žádného w našem Českém králowstwi, kteryzby neumél mluwiti a rozuměti řeči Českého jazyka, ježto slowe řeč Slowanská, lečby králowa milost, kterému zwlá- ště toho úřadu popřál, kterýžby se, latinským jazykem a řečí jsa dobře naučen, ktomu úřa- du hodil a byl poznán w dobrých činech k sprawedlnosti. XX. Aby w našem Českém králowstwí súd sprawedliwý wšudy byl, a nikdy od cesty sprawedliwé nepoblüdil omvlem ižádným, ustawujem, aby páni šlechtici we wšech krajích po- dlé obyčeje usazowali k úřadu tři úředníky wětčie a jiné wládyky téhož počtu, a zemany, 1) P 1. hodny učinilo, ty úřady mohlyby. ?) J. B. prodeat. 4) Pl. jakož jest obyčej páni tříc w počet zjednání byli. 3) P 1, wypowiedáme, aby. 

Strana 104
104 D. VII. Majestas Carolina. teri nobiles eodem numero, per loca sin- čejem i počtem po wšech miestech za gula (ut est moris) minores scabini prae- menšie poprawce, aby ustanoweni a zřie- figendi, non ordinentur vel statuantur ita, zeni nebyli tak, by dwa 1) z těch tři měla quod duo ex eis tribus fratres existant. bratry sobě býti. XXI. De proscriptis et usurariis, ne ad officia ordinentur. Praesidentes ceteris debent sicut officio, ita honestate vitae et moribus praesidere, vel saltem 2) non in deterius discrepare. Volumus ideo et mandamus, quod nullus proscriptus jam, seu in posterum proscri- bendus 3), assumatur ad officium scabina- tus, aut aliud quodlibet pertinens ad ju- dicium. Quod idem intelligatur de usu- rariis jam repertis, vel alias notoriis et publice reputatis. Usazení nad jinými mají jakožto úřa- dem, též také poctiwostí žiwota a nra- wuow nad jiné býti, aneb aspoň aby horší než poddaní, jakož úřad káže, nebýwali. Protož chcme i přikazujem, aby žádný psanec, nynie ani potom, ježtoby měl psan- cem býti, přijímán nebýwal w úřad po- prawcowý ani w jiný úřad, ježto slušelby k súdu. A též rozumieno buď o lichew- nících zjewných a prohlášených. XXII. De juramento officialium. Ale žeby welmi málo platno bylo prá- Quia parum prodesset jura condere, nisi wa skládati, lečby ti 4), kterýmžby poru- quibus ea commissa sunt, ordine debito čena byla, slušným řádem, wěrným smy- fidelique sensu et animi maturitate pro- cederent; et ut taliter procedendi illis ma- slem a dospělu zralostí rozumu je wedli 5); i aby jim cesta tak k jití dána byla, a teria praebeatur, et omnis iniquitatis oc- casio praecidatur, constitutione praesenti wšeliké neprawosti ústrk aby odřezán byl, providimus ordinandum: quod officiales ustanowenim tiemto opatrili sme : aby zjed- jakož jest w obyčeji w menších úředníciech, aby požíwali, ale aby nikdy z těch tří úředníkuow nebyla dwa bratry k úřadu usazena. XXI. Ktož sedie na úřadu jiné súdiece, mají čest a dobré obyčeje do sebe mieti, aby jiné we cti súdili, nemajíce poskwrny na sobě. A protož chceme tomu a přikazujem, aby žádný psanec nikdy nebyl přijat w žádný úřad ani w konšelstwo, ježto slušie k súdu, aby lidi súdil; a také žádný lichewník zjewný a poznalý aby nebyl usazen na úřad, ježto slušie k súdu. XXII. Máloby platno bylo práwa ustawowati, kdyžby ti, ježto jim úřad poručen, wěrně a s rozumem nesúdili beze lsti a bez omylu w sprawedlnosti, aby nebyla při nich chytrost 1) P1. miestech, jakož jest obyčej, za menšie popr. aby ustan. a zřiez. byli, nebuďte zjednáni ani usazowáni, by dwa. 2) J. B. vel facere. 3) B. quod nullus proscriptus assuma- tur. 4) P 1. těm. 5) P1. poručena byla, aby je wedli slušným řádem a wěrných smyslem a dosp. zral. rozumu prospěšna byla.

Strana 105
Rubr. XXI—XXIIL sive magistratus omnes ad reddendum ju- stitiam deputati, quacunque praeeminen- tia dignitatis aut administratione praeful- geant in regno nostro Boemiae, in introitu quisque officii sui, praesente populo loci illius, in quo debet facere residentiam pro judicio ferendo, (praecedente scilicet pro- clamatione publica), jurent sacrosanctis evangeliis manu tactis, se in timore dei et ad honorem et gloriam regiae majestatis Boemiae, statumque pacificum et tranquil- lum devotorum fidelium dicti regni, in de- creto sibi officio fideliter cuicunque abs- que personarum acceptione ministrare ju- stitiae complementum. 105 nano bylo, Ze üfednici nebo práwo (sic) wsichni , k wedenie sprawedlnosti jsüce usazeni, kterymZkoli duostojenstwim po- wysenie neb posluhowánim stkwèjie se w králowstwie nasem Ceském, kdyz wni- kati budú w ten ufad, każdy w nich pied lidem w tom miestć, kdeżby mel siedlo pro sud ućiniti, prwć napied prowolànuie biri- cem uéiniec piiseZte, swatoswatych Gteni rukama dotknüc, Ze slibuji w bazni božie ke cti a k chwále krälowstwie Českého welebnosti, ku pokojnému také a tichému stawu náboZnych wérnych králowstwie ie- Geného, w tom ü£fadé wérné kaZdému bez piijimanie osob plne sprawedlnost Ciniti a wésti. XXII De burggraviis oc. dominis suis rebellantibus. Si quis burggravius seu castellanus castri seu fortalitii regis illustris, aut principis, baronis, vasalli regii, aut alterius cujus- eunque personae regni Boemiae, spiritu tantae rebellionis assumpto, praesumpserit domino dicti castri vel fortalitii, per se vel per alium recuperare volenti, castrum ipsum contradicere, aut aliter " quocun- que modo contra ipsius dominium rebel- lare: infamis effectus, omnium bonorum Jestlize ktery purkrabie neb hradodrze hradu neb twrze krále jasného, neb knie- Zete, pána, neb krälowy näprawy, aneb které jiné osoby krälowstwie Ceského, ümysl takowé protiwnosti sobé wezma, i nechtélby wseteóné pánu toho hradu neb té twrze sám od sebe neb skrze jiného, an jej wyplatiti a zase mieti chce, wrátiti, ale odpieraje, neb jinak kterakkoli proti je- ho panstwi, chtél ho brániti: takowy beze- LM izddna. Ustawujem a pfikazujem, aby kazdy üiednik, kdyz bude zwolen a usazen na ktery- koli fad w nażem Ceském królowstwi, jenżby mél sedati na sidé a suditi, prisahu učinil, na bożiem ótení poloze dwa prsty, piede wii obci toho kraje, kdeżby mól suditi, że mi Królo- wé Milosti i kazdému sprawedlnost éiniti w swém süzení, a toho pro żadni wśc neoblewiti. XXIII. Kdyžby který purkrabé nebo pohradny hradu neba twrze králowy nebo kte- rého kniezete, neb pána &lechtice kterého, mana králowa aneb jiného zemenina Ceského hra- du nebo twrze jemu poruéeného neb poruéené pánu swému zase postüpiti nechtél a wzdáti, anebo se jemu kterakkoli protiwil: tehdy wiery a cti má byti otsüzen i wiáeho swého, cozby 1) J. B. illud. A. C. IIL 14 

Strana 106
106 publicatione, proprietati domini dicti castri applicandorum ; et ultimi poena supplicii feriatur. Quem velut proditorem per quos- cunque persequi et capi permittimus et jubemus, assignandum propinquiori judi- cio, per quod poena praescripta plectatur D. VII. Majestas Carolina. ctný buď, wšecko jeho zbožie buď za- psáno a zwláštnosti toho pána k hradu obráceno; a na konci pomstů smrti: buď usmrtěn. A toho jistého jako zrádci wšem honiti a jej jieti dopůštieme i' přikazujem, a jmüc dáti k najblizsiemu súdu, kdežto swrchupsanů pokutů buď kázán a umrtwen. XXIV.:!) De residentia beneficiariorum circa tabulas terrae. Morem laudabilem approbantes, gui non tantum antiqua consuetudine regni nostri, quantum etiam sacro jure scripto fulcitur, quod magistratus jura reddentes residere jussit in publico: edicto praesenti decer- nimus perpetuo observari: quod supre- mus camerarius et supremus judex seu czuda, annis singulis quater, semotim ta- men quisque, scilicet circa officium pro- prium, debeant judicio residere, quantum ad eorum cujusque spectat officium, ju- stitiam quaerentibus reddituri, stateram- que rectam gestantes in manibus, memo- res divini judicii, (quod nulli omnino lici- tum est declinare) quod ea mensura re- metietur eis, cum qua aliis duxerint men- surandum. Obyéeje slawného potwrzujic, kterýž netoliko z starodáwného obyéeje králow- stwie našeho, ale také i swatého písma práwem ozdoben jest, že jest zjednáno, aby úředníci, ježto práwa wydáwají, se- děli w obecném miestě, a ticmto wyrče- ním za práwo chcme aby wěčně bylo dr- žáno: aby najwyšší komorník a najwyšší sudí každé léto čtyřikrát rozdielně, každý totiž podlé úřadu swého, na sudu sedèl, jakož na který z nich úřad slušie, a spra- wedlnosti hledajícím aby ji učinili, a roz- waZowánie prawé nesüce w rukü, i pama- towali na bozi süd, kteréhoz zádny úplně nemó2 minüti, Ze tüZ mérü bude jim od- měřeno, kterůž umyslili sů jiným měřit. kde měl, na milost pána toho, jenž jest ot něho držal, a wšecka obec toho kraje má wstäti proti XXIV. Obyéeje dobrého, jenž jest byl ot dáwna, potwrzujem w našem Českém krá- lowstwi, i písmem swatým dowodiece, jenž prawi, Ze ti, kteříž súdie w sprawedlnosti, mají seděti a súditi zjewně a swobodně. Protož ustawujem k wěčnosti w našem Českém králow- stwi, aby najwyšší komorník a najwyšší sudí na každé léto čtyřikrát každý na swém úřadě sedal, jakož na jich úřad slušie, súdiece sprawedlnost, a drže každý wáhy w ruku, zpomina- jice na boží súd, aby žádný ot prawdy se neotchýlil; nebo na kterúž mieru lidem: budů wá- žiti a měřiti , na túž jim bude otměřeno. Ale toho sezenie nemá ižádný úředník zameškati, lečby byl na králowě službě, pro jeho čest a pro obecné dobré. 1 We Třeb. rkp. chybí opět rubr. 24—30. 

Strana 107
Rubr, XXIV—XXV. Nisi tamen ex causa, quae multae pos- sunt contingere, regiae majestatis arbitrio relinquenda, alicujus officialium praescrip- torum residentiam specialiter duxerit sus- pendendam; a quo etiam excipi volumus officiales eosdem, qui tempore residentiae fiendae praedictae reperirentur vacare ser- vitiis dictae regiae majestatis. 107 Leč snad z přičiny, kteréž mnohé mohů se přihoditi, z králowy welebnosti dobré wuole žeby necháno a zdwiženo bylo ně- kterého swrchupsaného úředníka siedlo, a odloženo. Z toho také wyniti chcem ty úředníky, kteřížby w óas siedla swrchu- psaného neseděli pro službu králowy welebnosti. XXV. Quibus officia tabularum sunt conferenda. Suprema majoraque officia camerariatus, judicaturae et notariatus terrae, per ma- jestatem regiam solo ipsius voluntatis ar- bitrio libero conferenda, personis tribuan- tur virtutum morumque gravitate perspi- cuis, in quibus morum vitaeque probitas et justitiae caritas inquiratur; dum tamen camerarius et judex ipsi supremi barones, seu de baronum genere descendentes exi- stant. Et idem intelligi volumus de ce- teris officialibus in regno constituendis ubi- que per nos, aut per quoscunque haben- tes auctoritate regia constituendi eos li- beram potestatem; scilicet, quod moribus et virtute perspicui compositeque viven- tes, pacis et justitiae amatores, non diffa- mati, neque suspecti, praesidere quibus- cunque officiis statuantur; qui tamen re- sideant seu habitent et hereditates possi- deant in regno Boemiae praedicto. Najwyšší i také wětčí úřadowé komor- nictwa , sudieho a pisu zemského, ježto od welebnosti králowské samů toliko do- brü a swobodnü woli dáwáni bywaji, oso- bám buďte dáni, ježto sů ctností a nra- wuow wáZnosti jasni, na nichzto nrawuow a žiwota šlechetnost a láska sprawedlnosti buď ptána a shledána, a tak aby ti naj- wyšší: komorník a sudí páni aneb z pan- ského rodu byli. A též rozuměti chcem o jiných úřednících, ježto w králowstwie mají usazowáni byti kdezkoli od nás neb od jinych, kteriZby wuoli králowskü moc méli je usazowati; totiZ aby nrawy a ctno- stí Gisti byli, a řádně žiwi jsúce, pokoje i sprawedlnosti ježtoby milowníci byli, ne we zlé powésti zneieni, ani we zlém do- mnénie, takowi we wsech üradech usazo- wáni budte; je2toby wsak sedéli neb by- dleli a dédictwie méli w králowstwie již jmenowaném. XXV. Úřady wětčie, totiž komornictwo, sudstwie a písaístwie, ot. KM" wzdàwany mají býti podlé jeho wuole osobám poéestnym a w sprawedlnosti poznaljm ; nez komorník a sudí mají býti z urozenie šlechtičieho, ale jiní úředníci také maji sázeni byti, jenzby byli we cti a w dobrých obyčejiech poznáni, a jeztoby méli osiedlstwie a dédiny w Českém králowstwie. i4* 

Strana 108
106 D. VIL Majestas Carolina. XXVI. De residentia notariorum terrae. Notarii terrae, sicut consuetudo bona diutinis longaevisque temporibus approba- vit, residentiam facere volumus in castro nostro Pragensi. Pisari zemiti, jakož obyčej starý dáwno za déwnich éasuow potwrdil jest, chcem, aby siedla měli a činili na hradě našem Pražském. XXVII. De tabulis terrae. Tabulae, guae per terrae notarium con- fici debent, pariter simul cum ipso notario teneri et servari in castro nostro Pragensi jubemus; nisi hae, quae forent super he- reditatibus et causis finitis jam compo- sitae, quas (ut moris fuit antiquitus) si- gillatas prius, per supremum camerarium, supremum czudam seu judicem et burg- gravium dicti nostri castri Pragensis, ac dictum terrae notarium, in sacristia cathe- dralis ecclesiae Pragensis volumus custo- diri, nullatenus aperiendas, nisi praesen- tibus eodem supremo camerario et terrae baronibus, ut est moris. Dsky, kteréž písařem zemským zjednány býti mají, také i s tiem písařem drzäny a zachowány maji býti na našem hradu Pražském, to přikazujem; lečby dsky, jež- toby byly o dědictwa a o pře dokonalé již složeny ; kteréžto, jakož obyčej jest dáwný, chcme, zapečetěné najprw od naj- wyššicho komornika a od najwyśsieho südce a purkrabie našeho Pražského aneb od řečeného písaře zemského, w sakristě hlawnieho kostela: Pražského aby byly ostřiehány, a nikoli nebyly otwierány, leč pod najwyšším komorníkem a před pány zemskými, jakož jest obyčej. XXVIII. De criminosis ad gratiam principis reductis. Principalis clementia tali debet mode- ramine terminari, quod limes justitiae vi- deatur protinus non offendi. Hoc igitur edicto perenni, deo propitio statuimus: quod quandocunque regiae pietatis favor Zwlästnie milost takowû skrownosti má konána býti, aby cesta sprawedlnosti úplně uraZena nebyla widiena. Protož tůto wěč- nů wýpowědi s boží pomocí za práwo ustanowujeme: kdyžby se udalo koli krá- XXVI. XXVII. Pisařowé zemští, jakož obyčej starý držal, aby seděnie měli a bydlili na našem hradě Pražském, téhož obyčeje potwrzujem. A dsky zemské nebo knihy, kteréž má na dědiny nebo na plat již dokonané, ty maji byti zapeóetény pečetmi najwyššicho komor- nika, najwyššicho sudieho, najwyššieho písaře zemského a purkrabie Pražského, i mají býti schowány w kostele Pražském w zákřiště podlé swátosti, a nemají nikdy otewřieny býti, než při najwyššiem komorníku a při pánech zemských, jakož jest obyčej byl ot staradáwna. XXVIII. Každá milost má s rozumem konána býti, tak aby tá milosti sprawedlnost nebyla poskwrnóna. A protoż z bożie milosti ustawujem, kdyżbykoli Cesky król kterómu 

Strana 109
Rubr. XXVI—XXI X quemquam maleficum, utpote de latroci- nio sive furto aut alio quocunque crimi- ne annotatum, dignatus fuerit inspicere, ét poenam personalem forte seu bonorum publicationis, aut aliam cujusvis generis (quam propter ea incurrisse de jure vel consuetudine regni nostri constiterit) gra- tiose remittere: non intelligatur idcirco nota infamiae, quam pro praemissis incur- risse dinoscitur, quocunque super hoc principis indulto emanato, remissa; quin potius infamia ipsa criminosum ipsum, quam ') suis insigniis maculosis aspersit, demeritis exigentibus, comite vita non de- serat, eL ceteris recte vivendi speculum derelinquat. 109 lowské milosti, žeby na kterého zločinci o lotrowský běh aneb o zlodčjštwie nebo jinů kterů winu psaného přiezní swú ráčil popatžiti, a pomstu nád tákowého osobi aneb na jeho zboží, ježto je do jeho ko- mory mělo obráceno býti, aneb jiným bě- hem w jinů pokutu ježtoby upadnůti měl z práwa neb z obyčeje králowstwie naše- ho, žeby milostiwě ráčil odpustiti: nebud rozumieno proto hned, by wada zlé po- wésti, w kterůž jest shledán ze je pro ty wéci upadl, aéby o to prowinénie i milost od knieZete rnél kterükoli, méla odpusté- na byü; ale wiece zlà powést ta winnika takowéhoZ, jehoz jest swym znamenitym zprznéniem okropila, pro zaslüzenie zlych éinuow do jeho žiwota drž se, a jiným lidem, aby prawě žiwi byli, miesto zrca- dla buď nechána. XXIX. De pactis illicitis. Detestandam nostris temporibus guere- lam plurimorum fidelium fide dignorum relatu audivimus, continentem, quod latro- nes sive fures, aut alias publicorum itine- rum violatores, (quorum sectas juxta limi- tes regni nostri retro temporibus pullu- lare non paucas nec invalidas novimus, quasque, nobis gratia suffragante divina, Mrzků našich časuow žalobu od mno- hých wěrných a wiery hodných z rozpra- wenie slyšíme, že lotři neb zloděje i také swobodných cest a silnic rušitelé, (jichžto roty wedle mezi králowstwie našeho od dáwných časuow nemalé a hrubé wieme že sů byly zplozeny, kteréžto roty s po- mocí milosti boží: welebnosti naší bedliwá psanci pro lúpež, pro zlodějstwo neb pro kterúžkoliwčk zjewnú winu chtěl milost dáti, to muož učiniti, aby jej Ziwil, ale ta poskwrna má na ném ostati podlé zaslázenie jinym na zna- menie, aby se téhoz warowali. XXIX. Ohawné žaloby ot našich wčrných častokrát slyšiece, že lotrowé, zlodějowé, zbčhowé a lúpežníci w našem Českém králowstwi ot dśwnych Gasuow rozmohli jsu se byli, ale s boží pomocí již jsme jich diel shladili pomstů meče a prowaza; a wšak nemohúce wšeho wyčistiti, ještě slyšíme, že někteří zlí a zúfalí jsúů: w našem Geskóm królowstwi., ježto dobré 1) J. B. quem. 

Strana 110
110 majestatis nostrae vigilans cura et sollici- tudo provisa tam salubriter quam poten- ter gladio ultore justitiae in parte majori delevit et quasi radicitus exstirpavit,) quos per malefactores hujusmodi capi et deprae- dari contingit, non solum bonis eorum quae deferunt spoliant, ac etiam severi- tate crudeli ) concussi, captos ipsos car- ceribus et tormentis asperrimis affligen- tes, cogunt per violentiam atque metum secum pacisci, et pecuniarum summas pro facultate cujusque, et quod est gravius, ultrá facultates etiam proprias, ut crucia- tus intolerabiles fugiant, promittere et cum jure firmare, juxta certum statutum inter eos terminum ad malefactores eosdem de- ferri facere, vel portare, aut se persona- liter ad dictos carceres et tormenta ne- faria redituros. Quorum plures, alios prae timore ?), alios prae simplicitate nimia, (opinantes, pactis hujusmodi illicitis et ne- fandis prorsus se esse in foro conscien- tiae sive jure astrictos) pactorum ipso- rum fuisse intelleximus servatores. Huic itaque morbo pestifero, nos qui volunta- rios labores ?) appetimus, ut quietem sub- ditis nostris acquiramus, salutiferae medi- cinae remedio pro futuris temporibus tam pie quam provide occurrere cupientes, praesenti constitutione perpetuo valitura sancimus, hujusmodi conventiones sive pac- D. VII. Majestas Carolina. péée a starostliwá opatrnost tak spasitedl- né jakzto mocné mstiwjm meóem spra- wedlnosti weliky diel jiż jest zahladila, a jako z kořen wyplela ;) a těm, kteříž od těch zloéinci jimáni a lüpeni bywaji, při- házie se, Ze netoliko zbožie jich, kteréž nesú, lúpie, ale také ukrutenstím hrozným, wazbů a mukami přeukrutnými snuzujíce přinucují moči a hrózů, aby se s nimi umlüwali, a summy penez wedle statku jich, a ježtoj, těžší, i nad statek jich wlast- mi, chtieli těžkých muk ujíti, aby slibo- wali, a práwem aby jim to urukowali a zajistili , pod jistým a umluwenym mezi nimi rokem aby k tem zloéinciem donesti kazali, aneb sami se osobné do toho wčô- zenie a do muk nepoctiwych postawili, z nichżto mnohé některé pro strach, dru- hé z prostnosti přielišné, (ježto mají za to, by pro takowé hanebné skutky a úplně neslušné swědomim nebo práwem w těch slibech zawázáni byli) srozuméli sme, żeby jim ty sliby drželi. Protoz tomu smrtedl- nému neduhu, my jenž dobrowolné práce žádáme, abychom pokoje naším poddaným dobyli, spasitedlného lékařstwie s pomocí pro budůcie časy z milosti a z opatrnosti wstřiec jíti žádajíce, tiemto ustanowením wééné trwajiclim za práwo činíme, takowé umluwy neb sliby neb jim podobné, kte- rúkoli pčíhodú , mezi kterýmiž buď oso- lidi netoliko lúpie, berúce jich zbožie, ale jímají je a sázejí w rozličné wazby, aby je šaco- wali a mučili pro penieze, a oni pro welikú núzi ot nich se wyrukují, a slibují pod wčrú a pode ctí, aby jim určené penieze dali, nebo se zase postawili w jich wazbu a w mučenie: a tak mnoho dobrých, jedni pro bázeň, druzí pro swú sprostnost swé sliby plnie tém zlým lidem. A protož chtiece a žádajíce swým wčrným pokoj w našem Českém králowstwi z jed- 1) B. crudelitate severa. ?) J. per timorem. 3) B. liberos. 

Strana 111
Rubr. XXIX. ta, vel his, similia, quocunque casu et inter quascunque personas, cujuscunque status vel dignitatis existant, per vim seu me- tum, (qui. tamen cadere possit in constan- tem vyirum,) inita vel firmata, nullatenus non valere, nec in se continere alicujus roboris firmitatem. Quae nos ex nunc, prout ex tunc, omni efficacia et viribus vacuamus, atque decernimus nullius pror- sus fore substantiae vel momenti. . Et ut ubérioris cautelae suffragium ap- ponatur, adjicimus in. mandatis, quatenus nulla persona, quacunque occasione, sug- gestione sive causa seducta vel impulsa, quidquam solvere vel dare !) alicui per se vel alium, vigore conventionis seu pacti alicujus ipsorum audeat vel praesumat, ne patrimonii sui injustum patiatur dispen- dium, et ceteris tam. gravis erroris relin- quat exemplum. Nemini equidem venire debet in dubi- um, quod (sicut veneranda legum decre- vit antiquitas) ea quae vi metuve facta sunt, viribus non subsistunt, nec ligat ex- hibiti vinculum juramenti, quia super re illicita ?, nec gratis praestitum, sed extor- tum; et quia juris provida sancit aucto- ritas, ubi principali vitio non teneri, ibi accessorium nullatenus observari. Quod si 111 bami; kteréhokoli stawu neb duostojenstwie, ježtoby se staly z moci neb pro strach, (jenž mohlby připadnůti i na muže stálé- ho), ty umluwy tak učiněné neb zpóso- bené chcme úplně aby moci neměly, ani w sobě držely kterého zawázanie pewnosti. Kteréžto umluwy my nynie i potom wisi moci a pewnosti zbawujeme a odsuzujem, žádného úplně aby založenie ani podstaty neměly. A aby hojnéjsie opatrnosti spomoženie pfiéinéno bylo, přikazujem, aby žádná osoba kterükoli příčinů, ponucením neb wěci bylaby swedena neb připuzena, nic nesměla platiti, ani komu dáwati sama od sebe neb po kom jiném z moci takowé umluwy neb slibuow takowých, aby na dědictwi swém nesprawedliwé netrpěl ško- dy, a jiným tak těžkého bludu příklad aby nebyl opuštěn žádnému. Zajisté nemá pochybeno býti, že (jakož pocty hodná dáwnost práw jest i sûdila,) ty wěci, kteréž se mocí neb pro strach ději, moci nemají , aniz wieZe zawázánie přísahy tak učiněné; neb o wěc nesličnů přísaha nadarmo učiněná slowe. Ale Ze moc opatrná duchownieho práwa prawi, kdez prisaha pro hlawni a zwlástni winu nebýwá držána, tu přestup úplně ku pří- nati, tiemto ustawením zapowiedáme wěčně, aby těch slibuow žádný dobrý neplnil ; neb ty sliby umořujem, aby moci neméli izádné, a nadto aby lepšie jistota toho byla, ustawujem a přičinieme, kdyžby kto těm zlým lidem a lotróm přes tuto zápowěd plnil, a cožby jim dal, aby tolikéž do králowy komory propadl. Neb to slušie, když kto obranů dobrü zhrdá, a sám se škody dopůštie, aby měl dwojí pomstu pro swé netbánie. | A na těch zlých lúpežní- ciech aby byla pomsta podlé jich zaslůženie, jakož jest ustaweno w našem Českém krälow- stwí ot dáwných časuow. 1) J. clara. %) J. super illicita. 

Strana 112
112 quís reperiátur pro tempore contra hujus daluberrtmae constitutionis mentem quid- quam dietis furibus vel latronibus impen- disse, totideni poenae nomine fisco nostro impendere sit astrictus. Decet enim, ut excessum suum luat improvidus, qui prin- cipis beneficium cognoscere recusavit in- gratus, et praeelegit furibus et latronibus complacere, (illorum forte conscius crimi- num,) quam providentiae regiae pro com- muni evidentique nostrorum fidelium dicti regni utilitate laudabilia instituta servare. Poenis aliis contra malefactores praescrip- tos de jure communi, seu consuetudine regni nostri competentibus, in suo roboré duraturis. D. VIL Majestas Carolina. saze nemá býti zachowán. Pakliby kto shledàn byl kterym kusem proti mysli to- hoto spasitedlného ustanowenie, Zeby co fecenym lotróm neb zlodéjóm wydal, to- likéž pokuty jménem do našeho měšce dáti buď zawázán, a buď zprzněn wěčně známkem zlé powésti. Neb slusné jest, aby prowinénie swého utrpél neopatrny, kteryZ jsa newdééen, knieZetina dobrodé- nie poznati jest nechtěl, a zwolil raději zlodéjóm a lotróm slibiti se, jich hriechów wédomé účasten jsa, nežliby opatrenstwie králowského pro obecně dobré a zřejemé našich wérnych králowstwi řečeného a užitek slawného ustanowenie zachowal. A pokuty jiné proti swrchupsaným zločine cóm wedle obyčejného práwa králowstwie našeho, ježto na nč slušejí, w swé celosti aby byly zachowány. XXX. De prohibito lusu taxillorum. Gloria principis propagatur, dum sub- ditorum patrimonium augendo servatur, nec morum incompositorum lascivia dis- sipari permittitur. Quid enim in principe gloriosius, quam subditos in vitae mori- bus habere compositos et in facultatibus locupletes et quietos? Sed non sufficit agenda agnoscere, nisi praesidentis aucto- ritas operoso subsidio curet ea executioni mandare, Sane consuetudinem male gra- tam, quae dici potius meretur abusus, in Chwála kniežele plodí se, když podda- ných jeho dédictwie chowatedlnosti roz- máhàá sé, a chlipnosti nrawuow a obyée- jów nefádnych kdyz nebywà dopuiténo aby bylo rozptyleno. I co je na kniezeti slawnějšícho, než poddané aby měl zřie- zené w nrawiech žiwota a w zboží bohaté a pokojné! Ale nenie dosti poznati ty wčci, kteréžby wedeny řádně měly býti, leč wla- dařská neb panská moc skutečným napo- moZeniem podbà toho, aby ty wčci sku- XXX. Chwála a čest každého kniežete nahoru roste, ktož swé poddané lidi k dobrým obyčejóm připrawuje, aby netratili zbožie přirozeného. Ico jest na kniežeti duostojnějšícho, než aby swuoj lid k dobrému wedl, a pokoj jemu činil? A protož my Karel, zajisto wčdú- ce, že w našem Českém králowstwi ot dáwna déje se zlý obyčej na škodu mnohých našich wérnych, totiZ w kostky hránie jenž sobě mají za kratochwil, ano psota a škoda jim i jich 

Strana 113
Rubr. XXX. dispendium multiplex nostrorum fidelium regni nostri Boemiae diutinus observatam, sicut accepimus, tollere penitus intenden- tes: edictali constitutione praesenti san- ciendo mandamus, quod nulla persona, in quacunque parte vel loco regni nostri prae- dicti, quacunque occasione vel causa com- mota, audeat vel praesumat cum taxillis vel ad taxillos seu alio argumento aut in- strumento cujusvis lusorii generis ludere, vel (quod quidam dicunt incongrue) sola- tiari, eo modo vel forma, quibus res sive bona aut pecuniarum summae ludentium, per viam obligationis, contracti debiti, ali- quando etiam juramento firmati, perden- da veniunt in ludum praedictum, licet non inter manus, ut communiter fieri assolet, (scilic. in pluribus mundi partibus) bona et pecuniae ipsae habeantur, sed in patri- monio proprio asserantur; et ipsum patri- monium obligando, super illo promittunt invicem perdendam pecuniam quantam- cunque integraliter soluturos. Ex quo co- guntur plurimi lugere domestice, et unde piae et hilaris vitae suffragium sibi libe- risque suis et ceterae familiae consueve- rat adhibere pacificus, inde moerores et egestates varias ex hujusmodi lascivis mo- ribus suscipere compellatur improvidus; et deinde, quod dolendum est, penuria im- pellente, aliena misere quaerendo, subri- pere et vitam suam, nota gravis erubes- centiae relicta posteris, vituperose finire. 113 teéné činiti rozkázala. Protož obyčej ne- dobře wzácný, ježto hodnějie slůti neo- byčej, k škodě mnohé našich wěrných krá- lowstwie Českého zdáwna zachowalý, ja- kož slyšíme, sniti úplně mieníce: této wý- powědi ustanowením za práwo činice při- kazujem, aby nižádný člowěk w nižádném miestě neb krajině králowstwie našeho prwé řečeného, nižádnů: wýmluwů neb wěcí jsa popuzen, nesměl ani wšetečně se pokůšel kostkami neb w kostky neb jiným nástrojem, kteréhožkoli wymyslenie hry hráti, neb jakož někteří, ač nepřístupně to nazýwají, kratochwiliti tiem obyčejem neb zpósobem, jimižby wěci některé neb zboží neb summy peněz we hře na zástawu ta- kowého dluhu někdy neb přísahů utwr- zenü pfijii mohly we jhru jiZ powédénu, ačby mezi rukama, jakož obecně býwá we mnohých swěta krajinách, zboží a pe- něz takowých neměli, ale na dědictwie wlastním žeby jmenowáni byli, a to dě- dictwie zastawili, na to slibují sobě pro- hrané penieze docela a úplně zaplatiti. Pro kterůžto mnohé hospodyně připrawowány k pláči bywaji; a čímž milostiwě a wesele žiwotu swému pomoc i swým dietkám a jiné čeledi obyčej pokojní měli přičiniti, odtud žalosti a nedostatci mnozí z těch oplzlÿch nrawôw bÿwaji pfinucowäni ne- opatrně; a potom, ježto je zalostnà wèc, jsúce takowi chudobů přielišnů poraženi, cizích wěcí biedné dosáhnüti chtiec, Ziwot wěrné čeledi z toho pocházie: a protoZ tiemto ustawenim wéóné zapowiedáme, aby žádný člo- wěk w žádném kraji našeho Českého králowstwie w kostky ani w žádnů hru přielišně a škod- ně nehral na žádný dluh ani na které rukojemstwie, neb na swé dědictwie sliby žádnými se nezawazuje pod pokutů ztracenie tolikéž do komory našie. 4. C. III. 15 

Strana 114
114 Obligationes, conventiones aut promissio- nes in casu hujusmodi aut simili, vel quo- cunque modo firmatas, tanquam contra bonos mores factas, ex nunc prout ex tunc decernentes nullius fore efficaciae vel mo- menti. Nec liceat se asserenti victorem in ludo praedicto ratione conventionum vel promissorum talium monere, requirere seu impetére victum et promissorem hujus- modi quoquomodo; nec ipsi victo ratione monitionis , requisitionis vel impetitionis ipsius, aut etiam absque eis, quidquam per se vel alium solvere, vel alias satis- facere de promissis. Poena imminente vic- tori, si solum petere vel monere praesum- serit), ut praefertur ?), et totidem pe- cuniae fisci nostri commodis applicandae, pro quota summa victorem monere vel impetere ?) ausus erat; et ipsi victo, si solvere praesumpserit, ut praetangitur, ejus- dem summae pecuniae, vel rerum forte solutarum aestimationis debitae pecunia- riae quantitatis, dicti nostri fisci commo- dis deferendae. Etenim etiam illum poena condigna debemus affligere, qui regiae pie- tatis gratiosa remedia infirmitati suae ob- lata spernendo non meruit obtinere. D. VIL. Majestas Carolina. swój známkem zlé a hrubé stydliwosti bú- důcím poostawiec, hanebně žiwot swój sko- náwaji. | Dluhów, scházení anebo slibuow u příhodě takowých, kterýmžkoli obyče- jem by se staly, přikazujem, ten ktožby prohrál, ani pro upomienánie, ani pro ob- sielánie, ani pro pfibiehánie nan proto, a neb i bez toho, aby ničehož sám po sobě ani po jiném neplatil ani odbýwal, co je slíbil, pod pokutà takowü také tomu, ktož je wyhrál, jestlizeby netoliko upominati z toho, ale prositi pokusiti směl se, jakož se swrchu prawi, a toliküz summu penéz do měšce komory naiie aby dal, z koliké jest summy premo2eného napomínati aneb proto naň přibiehati směl. A ten, jenž jest prohrál a přemožen, budeli platiti smieti, jakož se swrchu dotýče, tolikůž summu peněžní aneb zboží, ježtoby náli- chem, cožby zdálo se, za to prohrané dal za ty penieze, do našie komory má do- nesti za celo. Také toho pokutů hodnů máme pokárati, kterýž Králowy Milosti lé- karstwi milostiwych neduhu swému pod- daných zhrzew, nehoden byl prijieti. XXXI. Quomodo admittatur ludus taxillorum. Licere permittimus ad taxillos volentes quoscunque paratam pecuniam tantum de- ludere *; mutuum vero nonnullum con- Slusné dopüstieme w kostky hráti chté- jicim wsem o hotowé penieze toliko swó- bodné, ale pójéky zádnému nedopüstieme XXXI. My Karel ciesař swobodně otpůštieme každému w našem Českém králowstwí, ktožby chtěl hráti w kostky pro kratochwil, aby hrál o hotowé penieze až do kopy grošuow otečtených a nic wiece; a ktožby neměl hotowých, aby jeden druhému nepojičel na hru, ani jeden s druhým hrál na dluh. A ktožby toto ustawenie přerušil, pojičeje druhému, aby byl !) B. tentaverit. ?) J. praefatur. ?) B. impetrare. *) J. B. ludere. 

Strana 115
Rubr. XXXI—XXXII. trahere in ipso ludo, ultra unicam sexa- genam grossorum, in pecunia scilicet nu- merata !), non aliter. Qui contrafecerit, dans mutuum perdat illud, et tantundem fisco nostro poenae nomine sit astrictus; recipiens autem tantundem similiter nostrae camerae poenae nomine solvere teneatur, nec respondere cogatur mutuum conce- denti ultra praescriptam pecuniae quan- titatem. 115 činiti w té hře, krom do jediné kopy na penězích towěz hotowých, nic jinak. Pak ktož proti tomu učinie, což pójčí , ztrať to, a tolikéž do našie komory jménem pokuty dlužen buď splniti; aniž přinucen bywaj ten, komuż jest poruceno, by z wit- die odpowódieti mel tomu, ktoż mu jest pójcil, mimo swrchupsani summu penèz, to wóz mimo kopu. XXXII. %) Ne bona fidelium in manus mortuas transferantur. Nostrorum fidelium bona et jura quae- cunque sistentia infra 3) limites regni nostri, (quae cuncta sub regiae ditionis dominio, quaedam scil. immediate, quaedam vero mediante alio, licet diversimode, non est dubium teneri,) ad honorem et statum re- giae dignitatis, dictorumque fidelium com- mune compendium, et secundum forte ca- sus futuris temporibus emergentes, subsi- dium et levamen teneri et servari decre- vimus; ne etiam forte servitia, regiae ca- merae ex dictis bonis praestanda, nobis aut successoribus nostris regibus futuris illustribus pro tempore pereant; neve de- volutio bonorum eorum ad eandem came- ram regiam in casibus debitis, qui possint contingere, quomodolibet valeant circum- scribi; et ne personarum obsequia, inha- bilitate quacunque, in quas forte bona ipsa Našich wěrných zboží a práwa wšeliká, kteráž přiležie a přísedi k mezem králow- stwie nascho, ta wsecka jsi pod králow- ské moci panowáním, některá prostě a ně- která skrze druhé a jiné lidi, ačkoli roz- ličným obyčejem, nemá býti pochybnost, že ta práwa i zbožie držána mají býti ke cti a stawu duostojenstwie králowského a swrchujmenowaných wěrných obecnému k užitku; a podlé příhod snad budůúcích časuow, kteréžby státi sě mohly, pomoc a wyzdwiženie držeti, a za práwo zacho- wati usuzujem, aby také snad služby do králowy komory s těch zboží, kteréž dieti se mají nám neb budůcím po nás králóm jasným, pod časem hotowy byly, a také aby snad nápad zboží jich do komory krälowy piihodami hodnymi, kterćż mohly- by se piihoditi, żadnym obycejem nemohl bez toho, coz pdjéi, a do nasie komory aby propadl tolikóż. A ten, ktożby se dlużil na hru, aby také propadl tolikéž do komory našie, a tomu aby neoplatil pres kopu nic wiece. XXXII. Našich wěrných zbožie a dědiny i práwa ustawená a našemu krälowstwi a panstwi poddaná, ježto jsů w mezech našeho krälowstwie wzplozena wkteréžkoli straně, blízko nebo daleko: toho jest prawa jistota , že jsú ke cti králowské a k obecnému dobrému wysa- 1) J. mutuata. %) W rkp. T. chybi opêt rubr. 32—31. 3) JB. juxta. 15* 

Strana 116
116 translata fuerint, nostrae majestatis regiae necessitalis aut opportunitatis tempore de- negentur. Hoc igitur edicto perenni sancimus, ne- mini cujuscunque status, praeeminentiáe vel dignitatis existat, nobili vel plebejo, li- cere bona sua quaecunque infra dicti re- gni confines sistentia, communiter vel di- visim, quacunque ratione vel causa, dona- re, vendere, transferre, seu alio quocun- que alienationis titulo permutare, in per- sonas, loca sive collegia, seu manus mor- tuas, vel alia quaeque genera locorum vel personarum, quae immediate in personis ei bonis non possint de jure servire atque parere regiis ordinationibus et mandatis; quibus etiam a seculi hujus vita migran- tibus, non possint libere, obstante forte privilegio, vel alia libertate quacunque, in casibus debitis de consuetudine regni per- missis, bona ipsa devolvi et devoluta te- neri et administrari per regiam cameram sive curiam suprascriptam. Bona vero, quae taliter contra praesentis constitutionis se- riem seu mentem translata reperirentur, vel de quibus transferri exstiterit ordina- tum, licet nondum realiter translata fue- rint, intelligantur ipso jure nostrae regiae camerae confiscata. D. VII. Majestas Carolina. byti osazen, a aby sluzby lidské nedosta- teéenstwim kterým, na nézby snad zbożie ta pfiwedena byla, nasi Welebnosti Krá- lowské w čas užitečný i potřebný ode- přieny nebyly. Protož tüto wypowédi wéénü za práwo ustanowujeme, Zádnému aby nesluselo, bud kteréhokoli stawu, powysenie neb duosto- jeustwie, pánu neb élowéku obecnému, zbožie swého wšelikého, w krajinách ře- čeného králowstwie zasazeného, zcela neb rozdielně nižádným rozumem ani pří dáti, prodati, přewesti nebo jiným kterýmžbuď odlučowánie zápisem proměniti k osobám, městóm neb zboróm, nebo w ruce mrtwé neb w jiná miesta wšelikého pokolenie osob, kteréžto osoby samy swými žiwoty z toho zbozie nemohlyby z práwa slüziti a hoto- wy byti králowskému zpósobení a prikàá- zanie. Na kteréžto také osoby, s tohoto swěta smrtí kdyžby sešli přictelé, nemo- hlaby swobodně, by pak snad zápis měli nebo swobodu kterů jinů, w příhodách obecných z starého obyčeje a dopuštěnie králowstwie, ta zbožie nápadem spadnüti ani: držána býti, ani: s nich do králowy ko- mory nebo dworu posluhowano mohlo byti. Zbożi pak, kterażby tak proti radu tohoto nynéjsieho ustanowenie nebo proti mysli shledána byla że su prewedena, nebo jeż- toby ulożeno o jich piewedenie, ać jeste w skutku prewedena by nebyla, budiż sro- zuméno, 2e tiem práwem do naiie králow- ské komory maji obrácena byti. zena a wzplozena pro piihodu óasuow budücích kobrané a bezpeóenstwi, aby slużby a pomoci nażie králowské komoře ztěch dědin rostly a šly, a nikdy nezahynuly. A protoż tiemto usta- wením zapowiedáme, aby žádný náš zemenín, kteréhožkoli bylby řádu, buď šlechtic neb wlá- dyka anebo panoše služebný, nemohl dáti ani směniti swých dědin w ruce člowěka mrtwého, 

Strana 117
Rubr. XXXII—XXXII, 117 XXXIII. De conspiratoribus. Regiae nostrae majestatis caritas, quam erga regnicolas fideles nostros incessanter habemus, voluntarios nos impellit noctur- nis vigiliis diurnisque solertiis diligenter inquirere, quae illis possunt proficere et ab inimicorum ?!) dissidiis et violentis in- cursibus praecavere. Dudum equidem in- ter principes et barones regni nostri ini- que comperimus observatum, quod ex eis quidam, inimico humani generis suggeren- te, conspirationes, ligas seu confoedera- tiones ?) illicitas invicem faciebant, easque cum literis et jure saepe vallabant. Quo- rum occasione rancores et odia inter eos et principes et barones alios circumstan- tium regionum orta, quandoque caedes, ruinas, incendia, et alia quaeque dissidia rerum et personarum utrinque fructum pestiferum pariebant. Quod nos non so- lum praecidere, sed radicitus evellere mo- lientes, sancimus, nullam omnino conspi- rationem, ligam seu confoederationem vel jurationem inter quoscunque principes vel barones seu magnates dicti regni, quacun- que occasione vel causa, contra quamcun- que personam aut locum vel universita- tem, vel alias quocunque modo in genere vel specie, literis aut jure firmatam, sive etiam absque eis, fieri debere vel posse, absque regiae majestatis expressa consci- ježtoby služby králowy i jiný řád zemský pro Králowské Welebnosti našie láska, kte- růž k našim zemanóm wěrným ustawičně máme, dobrowolně nás pudí nespáním noč- nim a snaZnü pilnosti we dne, abychom sé ptali, coby jim mohlo ku pokoji užitečno býti, a čímby od neprawosti a swárów a násilných útoków mohli sě wystřieci. Nebo zacelo zdáwna mezi kniežaty a pány krá- lowstwie našeho nešlechetně shledali sme, ani zachowáwaji, že z nich někteří: nepří- tele lidského pokolenie (towěz ďábla) po- nucením zlé smlůwy, swazky nebo spře- ženie neslušná mezi sebů činili sů, a je listy a práwem často ohrazowali, z kte- rýchžio wěcí příčiny nechuti i nenáwisti mezi nimi a kniežaty a mezi jinými pány w přísedících krajinách wyšly sů, a druhdy pády, bitby, pálenie a na statciech mno- hokrát zlý sů užitek zplozowaly. Kterüzto wéc my netoliko přeřezati, ale i z kořen wypléti mysléce, usuzujem, za práwo či- niece, aby nižádného úplně spřeženie, swaz- ku neb smlůwy neb přísahy mezi který- mižkoli buď kniežaty, pány neb mohut- nými lidmi již powédéného králowstwie žádnů příčinů neb wěci proti které osobě, městu, obci ani kterým obyčejem wóbec w některém kusu, listy ani přiesahy po- twrzením nebo také i beze wšech těch wěcí býti nemohlo bez Králowské Weleb- to wzdänie koruné Ceské hynuly a hynul A pakliby kto mimo toto ustanowenie swé dédiny komu dal, aby ihned ty dědiny z práwa plnů mocí spadly na krále. XXXIII. XXXIV. Našeho králowstwie láska a milost, ježto máme k našim wěrným ze- manóm, nás ponúká k tomu, abychom se pilně ptali, kterakbychom jim pokoj bezpečný zjed- 1) B. injuriarum. ?) B. conspirationes iniquas seu confoederationes. 

Strana 118
118 entia vel mandato. Qui vero contra men- tem praesentis constitutionis conspiratio- nem vel ligam hujusmodi fecisse vel iniisse reperti fuerint, quique ad haec consensum praestiterint, consilium vel favorem: ipso facto regis indignationem se noverint in- currisse, et aregis gratia se suaque omnia realiter dependere. D. VII. Majestas Carolina. nosti zjewného wědomie a přikázánie. Ktož- by pak proti mysli ustanowenie tohoto ši- balstwie neb spřež takowů učinili, neb w tom shledání byli, i ktožby wuoli k to- mu swü dali, radu neb přiezeň: ihned w králowskú nechuť wčzte že sú upadli, a sami i jich wše zboží že sů úplně na králowě milosti. XXXIV. De eodem. Consimilis quasi morbi.labem pestiferam tollere, et ex toto corpus egregium regni nostri purgare cura sollicita cupientes, de- crevimus nulli omnino nobilium aut ple- bejorum seu villanorum, vel alterius cu- jusvis generis personarum, (quod aliquan- do turpiter factum fuisse comperimus,) quacunque ratione vel causa conspiratio- nem vel ligam seu confoederationem vel conventionem aliam cum aliquibus facere vel inire, contribuendo simul pecunias vel res alias, in mortem alicujus certae per- sonae, vel aliter quoquomodo in genere vel in specie, licere facere vel inire, aut attentare duntaxat. Qui autem contra fe- cerint, et qui contra facientibus consilium praestiterint vel assensum vel favorem: ipso facto regis gratiae sint commissi. Si vero mors hominis inde causata fuerit, bonis eorum omnibus confiscatis, capitis poena plectantur. Podobného ponéwadz ku prwniemu ne- duhu pád smrtedlny snieti a z plna tělo wý- borné krälowstwie naseho wytistiti snaZnü pečliwosti žádáme, za práwo usuzujem, aby nižádný úplně z pánów neb wládyk, z mě- šťan, z sedláków ani kto z jiných osob, kteréhožkoli buď pokolenie, (jakož sme někdy, ano mrzce se to dálo, shledáwali,) nižádným obyčejem neb wéci sibalstwie neb towaïistwa neb smlüwy a schâzenie kterého s jinými nečinili ani wcházeli, sklá- dajic wespolek penieze neb wéci, které na smrt některé uložené osoby nebo jinak kterýmkoli obyčejem úplně nebo w někte- rem kusu, aby neslušelo toho nižádnému činiti, ani w to wkráčeti, ani: úplně se oto poküseti. Ktožby pak proti práwu tomu činili neb jim radili swolowati, aneb přie- zen přidáwali, na tom miesté Králowe Mi- losti budte poruëeni; pakli smrt èlowèku z toho zjednánaby byla, zbožie jich do ko- mory králowy wšecko obrátiec buďte stínáni. nali w našem Českém králowstwí. A protož uptawše se zlého obyčeje mezi kniežaty a šlech- tici, Ze někteří nawedením ďábelským činie sobě smlúwy spolu proti druhým kniežatóm a šlechticóm, a toho potwrzují mezi sebú listy rozličnými a přísahami, a skrze to mnoho mor- duow lidských i jich zboží spálenie a mnoho jiného zlého se děje, my netoliko to stawiti chtiece, ale wěčně a z kofen wykopati a zahladiti, tiemto ustawenim zapowiedáme, aby žádní kniežata, páni, wládyky, ani sedláci žádných slibuow mezi sebü proti jiným nečinili, ani se 

Strana 119
Rub. XXXIV—XXXV. 119 XXXV. De incendiariis. Superbiam, divinitati semper exosam, clementiae nostrae detestatur assensus; et regiae auctoritatis nostrae tremenda pote- stas cogere debet eos esse pacificos, quos elationis vitium excitat inquietos. Prae- senti itaque edicto jubemus, quod si quis baro ita divinum contemnens judicium, nostraeque justitiae non reverens dignita- tem, cum banderia, manu armata, in al- terius baronis terram cucurrerit, illamque in totum vel in partem incenderit, per se vel alium seu alios, aut tantummodo abs- que incendio cum banderia currerit, vel absque banderia currendo incendium fe- cerit. ipso facto regis gratiae commissus esse noscatur, satisfacto prius incensis ta- libus et damna passis ex integro de bonis et rebus incendiarii supradicti, aestima- tione congrua praecedente. Prius enim intendimus passos injuriam atque dispen- dia justae restitutionis. compendio recen- seri, quam fisci nostri commoda procurari. Tunc enim thesaurus noster augetur, cum fidelibus nostris et subditis sine cuncta- tione justitia ministralur. Et quod super- erit ex bonis et rebus ipsis jam commis- sis, fisci nostri compendio devolvatur. Pýchu, kteráž milému boZstwi w£dy jest w nenáwisti, také milosti na3ie ümysl wzdy- cky w mrzkosti má. Neb králowské moci naše hrozná mocnost přinůceti má, aby po- kojni byli, jež hřiech pozdwiženie a pýchy zdwihuje, aby nebyli pokojni. A tak tůto wypoweédi prikazujem, jestliZeby ktery pàn, boZsky potupuje süd, a naSie sprawedl- nosti w éest nemaje duostojenstwie, s po- křikem ruků brannů do země druhého pána běžel, a ji wšicku aneb diel spálil, sám neb skrze jiné neb jiného, aneb to- liko bez pálenie žeby' s pokřikem běžel, aneb bez pokiiku béze Zeby ohei pustil: ihnedky wéz, ze jest na králowé milosti, tak aby dostiucinénie najprwé tém spále- ným a &kodu trpiecim docela z zbozi toho palióe a z wéci jeho podlé rowného roz- wáženie předešlo.. Nebo prwé mienime těm, ktož sů wzali a trpěli bezprawie a Skodu, aby sprawedliwym rozwáZeniem na- wrácenie škod měli, nežli měšce našeho zisk a užitek bychme pósobili.. Tehda za- celo poklad náš se rozmáhá, kdy wěrným našim a poddaným bez dlenie sprawedl- ností býwá posluhowáno. A co zbude z wě- ci a z zboží toho, teprw do měšce naše- ho má nápadem spadnüti. penézy sklädali na smrt kterého%koli ëlowëka; a pakliby pres to ustawenie kteki byli w tom nalezeni, aby byli se wším na králowé milosti; a bylliby kto ot jich moci zabit, aby byla pomsta na jich hrdle s plným práwem. XXXV. Pýcha milému bohu wždycky jest protiwná ; takéž nám jest na mysli, aby- chom pjchu w nasem kràlowstwi snazné ukrotili. A protoZ ustawujem, kdyzby který knieže nebo šlechtic, náš zemenín, potupě naše ustawenie, a netbaje na sprawedlnost, s pochodní a s ohněm na druhého, swého nepřietele, dědiny wtrhl swü mocí, a spálil jemu málo nebo mnoho: aby ihned se wším, což má, byl na králowě milosti.. A komužby spálil, aby jemu jeho škody byly 

Strana 120
120 D. VII. Majestas Carolina. XXXVI. De divisione hereditatem vel aliorum bonorum communium. Altercationum !) materiam plurimarum, quam in sacro auditorio nostro vidimus frequentari, provisione nostra tollere vo- lentes, sancimus: quod fratres consobrini, aut alii quicunque sanguine vel affinitate conjuncti, vel prorsus extranei commu- nem hereditatem habentes, volentes a com- munione secedere et partes quisque pro- prias habere, divisionem hujusmodi solem- niter debeant celebrare, videlicet princi- pes vel barones coram regia majestate ; aut si praeelegerint barones ipsi, coram tribus baronibus scabinis seu justitiariis vel rectoribus illius provinciae, infra ?) cujus limites hereditas ipsa sita aut pars potior ipsius reperietur. Nobiles vero alii coram tribus nobilibus scabinis ejusdem provin- ciae situatae hereditatis. Ceteri vero ple- beji vel oppidani coram judice civitatis illius vel oppidi, infra ?) quam vel ejus pertinentias est dicta hereditas situata. Ex- tra vero alium praedictorum modorum divisionem aliquam alleganti, velut non legitime factam, nulla probatio admitta- tur, nec divisio aliqua facta credatur, sed pro communione alleganti *) judicium sine dilatione feratur. Swárów i hádanie řeči mnohé, kteréž sme w swatém paláci našem častokrát wi- dali, opatrnosti naší snieti žádajíce: za práwo usuzujem, aby bratiie sestfeni, i jiní kterůžkoli příbuznosti neb přátelstwem spojeni, neb také i cizí we spolce dědic- twie majice, a rozdéliti se chtiece, aby každý z nich swój diel měl, rozdiel tako- wý slawně učiniti mají; kniežata neb páni před králowskü Welebnosti; pakliby sobě wolili pány, tehda oni přede třmi pány přísežnými, poprawcemi neb zpráwcemi té wlasti, při jichž mezech to dědictwie leží aneb wětčie strana toho dědictwa shledá- na bude, diel má se státi. Ale jiní uro- zení wládyky přede třmi pány popraw- cemi té wlasti, kdez dédictwie to leží, mají diel bráti; jiní pak obecní lidé neb měšťané před richtářem města neb mě- stečka toho, při němž to jisté leží: dědic- twie. Ale mimo tyto swrchupsané oby- éeje ktozby prawil by diel wzal, žádná moc ani dolienie nema byli dopusténo ani déwod, by se dédicky a prawy diel stal, aniž má býti wěřeno, by diel byl; ale ktožby sč k spolku neb na spolek táhl, má súd beze wšeho prodlenie jemu osa- zen býti. napřed podobně zaplaceny; nebo myslíme, prwé aby našim wérnym jich škoda byla zaplacena, nežlibychom naši komoru bohatili. Neb tehdy náš poklad roste, kdyz nasim wérnym spra- wedlnost ot nás se děje. Ale co po zaplacení těch škod zbude sbožie toho žháře, to má do králowy komory pfipadniüti. XXXVI. Swáruow mnohých, jakož se často před námi dějí, chtiece ukrátiti, tiemto ustawením přikazujem, aby bratřie nebo jiní přietelé, ježtoby společné dědiny měli, kdyžby se chtěli jimi rozděliti, aby každý swuoj diel wěděl, aby to zjewně a počestně mezi sebú dělili. Byliliby kniežata nebo páni šlechtici, aby se dělili před králowú milostí, anebo sobě zwolili 1) B. Alternationum. *) JB. juxta. ?) B. juxta. ¢) JB. allegante. 

Strana 121
Rubr. XXXVI—XXXVII. 121 XXXVII. De regina Boemiae secundo nubente. Humanae considerationis discreta pro- visio ex actis praeteritis futuris ordina- tionibus sumit exemplum ; et tunc potest venturis casibus remediis opportunis oc- currere, si quae praecesserunt similia, vo- luerit!) diligenter inspicere. Dudum si- quidem illustris quondam regina Boemiae, rege marito suo defuncto, relictis liberis in regno ipso successuris, matrimonio se- cundo se junxit cuidam baroni regni prae- libati. Cujus occasione quanta in regno ipso supervenere dissidia atque dispendia, regni ipsius scissio enormisque jactura, pu- tamus ex causa sanctius subticere, quam literarum praesentium historico sermone vulgare. Sed ne iterum causa fluctuosi periclitantisque maris pelagum generosa regni nostri navis introeat, sacra constitu- tione praesenti providimus ordinandum: quod si in posterum quandocunque illu- strem reginam Boemiae, coronatam scili- cet et, ut decet et moris est, sacra unc- tione linitam, viduamque relictam, secun- do nubere alicui principi vel baroni, aut cuicunque regnicolae dicti regni contin- gat: regina ipsa a jure dotalitii sui ipso facto cadat, et a regno ipso exilii perpe- Lidského snabděnie rozšafná opatrnost z skutkuow minulých budúcieho jednánie béře sobě příklad, a tak potom móž bu- důcím příhodám hodným lékařstwim wstřiec jiti, kdyż chce na ty příhody patřití pilně, kteréž sů předešly. Dáwno zajisté pře- jasná někdy kněžna, Český král manžel jejie když jest umřel a pochowán, poosta- wiw dietky w tom králowstwie, kteříž dě- diti měli, wzdala sč druhé za nčkakého pána králowstwie téhož; pro kterúžto wčc kterak mnohé w tom králowstwi přišly sů róznice a škody, králowstwie toho trhánie a mrzká bůře, zdá sě nám pro hodnů pří- činu swětěji to zamléeti, neż nynéjsieho písma dlúhú řečí na jewo wynesti. Ale aby w tak nebezpečné wlnobitie: mořské urozeného králowstwie našeho lodička ne- wešla, swatým ustanowením tiemto umy- slili sme zjednati: jestližeby kdy potom udalo se jasné králowé České korunowa- né, to wěz, jakož slušie a obyčej jest, poswátným olejem mazané, wdowě zuo- stalé, druhé wdáwati sě některému knie- žeti, pánu nebo jinému některému země- ninu králowstwie řečeného: králowá swr- chureéenà od práwa swého wéna ihned tři pány šlechtice nebo kmety toho kraje. Pakliby byli wládyky, ale aby zwolili tti konšely zemské, a před těmi aby rozdiel zjewný učinili; ale jiní měšťané neb sedláci před richtářem toho města nebo té wsi a před obcí aby se dělili zjewně a: nic jinak. XXXVII. Lidská opatrnost z minulých časuow béře příklad, aby se příhod budůúcich wystřichali.. A protož že oswiecená kněžna králowá Česká někdy dáwno po smrti muže swého, krále Českého, owdowěwši, byla jest druhého muže pojala šlechtice pána, a swé děti w sirobě ostawila, a skrze to mnoho zlého w Českém králowstwí stalo se jest: aby se naše králowstwie téhož nedopustilo, tiemto ustawením zjednáw:me, že kdyžby potom která králowá Česká owdo- 1) J. voluerint. 4. C. MI, L6 

Strana 122
122 tui poenam portet. Qui vero regnicola taliter eam uxorem habere praesumpserit, eadem exili poena plectatur; quam pro- tendi in generationem tertiam temerarii sanguinis sui per lineam descendentem in- clusive volumus et jubemus. Meriti enim sunt regni solatio et habitatione privari, qui regnum a periclitationibus variis, de- solationibus et scissuris non curarunt tu- tum debite praeservari. Ubi vero cuicun- que alteri quam regnicolae ") nupserit, dum tamen principi generoso, ipsius re- ginae honorificentiae et statui digne nubat, (quod sibi libere permittimus) receptis at- que reductis locis et terris sibi pro dota- litio assignatis in potestate atque custodia succedentis legitime in regno praedicto, decem millia marcarum argenti reginae praedictae pro dotalitio suo assignentur; vel si magis elegerit rex ipse succedens, dictarum terrarum atque locorum reditus sive fructus ad vitam suam, deductis sum- püibus, tribuantur. D. VIL — Majestas. Carolina. buď odlúčena, a od králowstwie již powe- dčného pokutu pomstu wypowčdčnie wěč- ného má nésti. Kterýž pak králowic tak ji za ženu smčlby mieti, též wýpowčdí a z země wyhnáním pokutů buď kárán až do třetieho kolene wšetečného rodu swého poslůpně sstupujícícho, tomu chcem i při- kazujem. Nebo hodné králowské utéchy i bydlenie mà zbawen býti ten, ktož krá- lowstwie piihodami nebezpečnými a roz- ličnými opuštěnie nedbal jest řádně w bez- peénosti zachowati. Kdezpakkoli za kte- réhokoli jiného, ježto králowic nenie, ona wdá sě, když wšak za urozené knieže toho králowstwie a stawu hodné sé wdá, toho jí slušně dopůštieme, a aby wzala miesta a jiné wěci, kteréž sú jí u wčnč dané, w moc a w stráži swú w králowstwi swr- chupsaném , kterýž král budůcie řádně w tom králowstwi bude, deset tisic hři- wen stfiebra králowé swrchurecené za wé- no jejie mà dáti; pakliby král ten budüct cht&l tém zemiem, miestóm a poZitkóm do Ziwota, ale daj ji a prewed za to wéno a zaplat penézy hotowymi. XXXVIII. De coronatione regis et reginae. Cest králowskü a staw pokojny našich wérnych pilnosti, kteriż muożem, jednati Decorem regni statumque pacificum no- strorum fidelium diligentia qua possumus wěla, a druhého muže pojala pána šlechtice nebo kterćho zemenina, aby ihned wina swóho byla otsüzena, a na püst wydána. A kteryżbykoli zemenin smól ji wzieti za swů ženu, aby s ni byl na pust nesen, a do tietieho pokolenie z našeho králowstwie wypowědien. A pak- liby kterého krále neb králowice pojala nebo knieże z jinć země, a počestně s ním w man- Zelstwie wstüpila, to jie swobodné pfepüstieme, ale aby wzdala mésta a hrady, kteréž jest dr- žela, a deset tisíc hřiwen střiebra wzela za swé wéno, anebo aby drżala a użitky brala do żi- wota swého, a nic dále, ani kto jiný po nie. 1) J. cuicunque alteri regnicolae. 

Strana 123
Rubr. XXXVII. inquirere non cessamus; nec posse credi- mus labori succumbere , cum deo juvan- te cuncta semper disponimus ordinanter. Quanta possunt evenire pericula, quanta- que oriri dissidia regni solio glorioso va- cante, quis sanae mentis ignorat? Tunc veluti pastore seducto de medio, grex in- solita libertate digrediens, insidiantium lu- porum faucibus carpitur et ovile relictum faciliter dissipatur. Hoc igitur edicto per petuo providimus ordinandum, quod suc- cedentes pro tempore in regno Boemiae singuli futuri reges illustres, infra sex menses continuos a die successionis inan- tea numerandos, debeant vocatis principi- bus, baronibus, nobilibus et universitati- bus dicti regni, omni !) condigna solenni- tate servata, ut moris est hactenus, re- gale diadema per manus sacras Pragensis archiepiscopi, aut praelati alterius , (Pra- gensis ecclesiae sede forte vacante, vel ipso archiepiscopo renitente, aut alias in- habili existente), omine felici suscipere, et in regem gloriosissime coronari; et infra tantundem temporis spatium illustrem con- sortem reginam, quandocunque et quo- tiescunque regem forte contigerit matri- monio copulari, diadematis similis faciant?) 123 nepiestiwame, aniž muožem tomu wěřiti, bychom se práci té poddali neb w ní stá- li, ponéwadZ s pomocí božie wšecky wěci řádně jednáme. Kterak mnohé příhody wyniti mohů, kterak mnohé ruoznice, když přeslawná stolice králowstwie našeho krále nemá, i kto můdrý newie? práwě jakito když u stáda pastýře nenie, tehdy stádo swů obyčejnů swobodů rozbiehá sě a wlči- mi hrdly býwá hltáno, a owéinec opustilÿ snadno býwá rozptýlen. Protož tůto wý- powědi wěčnů umienili sme zriediti, aby wiickni budücie Čeští králi, kteříž toho času w kralowstwi budů králi přejasní, w šesti měsících pořád ode dne uwázánie étüc, byli powinni, powolajíce kniežat, pá- nuow, wládyk i wšie obce králowstwie Českého, wšicku hodnů slawnost zacho- wáwajic, jakož obyčej do sie chwile byl, korunu králowsků skrze ruce poswátné Pražského arcibiskupa neb preláta jiného, (kdyžby kostel Pražský snad arcibiskupa neměl, aneb žeby arcibiskup toho učiniti nechtél aneb k tomu dostateóen nebyl,) šťastným | štěstím přeslawně kázal koru- nowán býti; a w témž času přejasná kněž- na, manželka jeho, králowá, kdykoli a kolikrát udaloby se králi ženu pojímati, XXXVIII. Počestnost králowstwie našeho Českého a pokoj našich wérnÿch s plnů snažnosti žádajíce zjednati, s bozi pomocí zpósobujem ; nebo mnoho nebezpečenstwí a mno- ho škod muož se státi každému králowstwí, když jest jeho stolice prázdna; i kto tomu ne- wěří, nebo toho newie, že jakožto pastucha poijde ot stáda, tehdy stádo rozběhne se na wše strany, a wlcie laóni mnoho dobytku uškodie, i owčinec podkopají. A protož ustawujem, kdyžby král Český umřel, aby jiný nowý král w šesti měsiecích pořád zběhlých byl koruno- wán swolaje kniežata, pány šlechtice, wládyky, s duostojenstwím, jakož jest obyčej: a tu aby arcibiskup kostela Pražského nebo jiný prelát počestný, kdyžby arcibiskupa nebylo, swýma !) J. omnium. 3) Faciant chybi w J. B. 16 * 

Strana 124
124 insigniis coronari. Decet enim, ut quos providentia divina conjunxit in unum, etiam honoris et gloriae suscipiant incrementum. D. VII. Majestas. Carolina. též aby byla korunowána. Neb hodné jest, aby ti, jež opatrnost boska (sic) spojila jest w jedno, ti aby přijali rozmnožnost takéž chwály. XXXIX. De ferro candente et aqua frigida. Errorem gravissimum, sanctissimae re- ligioni Christianae contrarium, et obnoxium statui et quieti devotorum nostrorum fide- lium, de medio gregis populi Christiani regni nostri Boemiae penitus exstirpantes: sancimus nemini omnino licere juxta li- mites dicti regni ferri candentis vel aquae frigidae experimento uti, aut alio genere experimentorum similium, vel inducere ad utendum ?) quacunque occasione vel cau- sa, commissi forte criminis, violentiae in virginem vel adulterii, sicut aliquando fac- tum fuisse comperimus, aut alias quovis modo exquisito. Poena imminente contra facienti, aut illi consilium vel favorem prae- stanti, post. infamiam, bonorum omnium publicationis in fiscum; et ubi personali- ter capi possit, (quod (ieri nedum cuicun- que permittimus, sed jubemus) incendio sive aqua, prout in altero ipsorum deli- querit, finem turpissimum faciat vitae suae. Qui enim dei omnipotentiam tentare prae- sumpserit, et illius occultum judicium de- ridere, proximum suum per naturae con- Blud pretézky, najswétéjsimu nábozen- stwi protiwny i skodliwy stawu a pokoji nábožných našich wěrných milých, z pro- střed stáda lidu našeho křesťanského krá- lowstwie našeho Českého úplně wypléti mieniece: za práwo činíme, aby nižádné- mu w mezech kralowstwie neslusalo Zele- zem rozpáleným neb wodů studenů čaro- wati, ani jiným kterým pokolením čáruow ktomu podobným uwoditi, ani jich poží- wati pro kterů příčinu , buďto snad po- rušenie panny neb cizoložstwa chtè dojiti, jakožto že se někdy dálo shledali sme, aneb jiným kterýmkoli wymyšleným oby- čejem; pod pokutů, ktožby to činil, tako- wûto, neb žeby radu neb pomoc kterému dáwal: aby cti bawen byl, a zbožie jeho do našie komory obráceno bylo; a kdež- by sám mohl popaden býti, nerci toho dopůštieme, ale prikazujem, aby ohném neb wodü, kterüzby wécl zt dwü zhre- sil, konec mrzkÿ swému Ziwotu wzal. Nebo poněwadž božie wsemohücnosti wseteëné pokůšeti směl, a jeho sůdu tajnému se po- rukama poswěcenýma korunu jemu na hlawu wstawil, a on ot ného dustojenstwie králowské slawné ptijal. A kdyzby kteri krilownu sobě w manželstwo přijal, aby takéž w sesti mésie cích týmž řádem kázal ji korunowati a túž swatostí a slawností , jakož jest sám korunowän ; neb to slušie, aby kteréž jest božie milost w jednotu sjednal, we cti a w chwäle spolu w jedno- tě přebýwati. | (Ostatek chybí.) 1) J. ad ducendum. 

Strana 125
Rubr. XXXIX—XL. traria cogendo perire, dignus est me- rito, naturalis hujus vitae solatio non gaudere. 125 smiewati, blzniemu swému témi wécmi proti prirozeni jednaje: zahynüti hoden jest wedle zaslüZenie, aby se neradowal z přirozeného toho žiwota utěšenie. XL. !) De tabellionibus contra prohibitum conficientibus instrumenta. Nostrorum fidelium querela frequens au- res clementiae nostrae pulsavit, quod in regno nostro Boemiae notariorum seu ta- bellionum numerus longus, scientia tamen et artis peritia summe brevis, subditorum nostrorum inopinata causat incommoda, versutiis, fraudibus aut erroribus gravibus locum praebens; tandem rancores parit et odia, et suscitat saepe discordias atque rixas, per quae fidelium eorundem facul- tates labuntur, ac ipsi necessitates varias et aerumnas pati coguntur. Quod nos, qui subditorum ipsorum sta- tum pacificum assidua meditatione semper inquirimus, nec immerito moleste feren- tes, hac salubri ordinatione sancimus: quod nullus omnino, se dicens notarium seu ta- bellionem publicum cujuscunque regis seu principis, aut alterius cujusvis personae, habentis quantumcunque ?) legitimam po- testatem, auctoritate creatus notarius pu- blicus vel tabellio, audeat vel praesumat officium sive artem notariatus seu tabel- lionatus publici quomodolibet exercere in- fra ?) limites dicti regni, nisi prius per no- Stras aut. successorum nostrorum Boemiae regum illustrium, qui pro tempore fuerint, Našich wčrných žaloba častá uši do- broty našie obrážie, že w králowstwie na- šem Českém písařuow u desk a písařuow obecních, ježto publikowé slowú, počet dlůhý a mnohý jest, ale umčnie piieliš krátké a malé jest, a našim poddaným ne- domnělé spósobie škody, přewrhlostmi, lestmi a zmatky těžkými miesto dáwaji a činie ; potom ztoho nechuti jdů, nenáwi- sti, a zbuzují se často ruoznice a škody, skrze kteréžto wěci těch našich wěrných statkowé mrhaji se, a biedy i nedostatky trpéti musie. Protož my, jenž poddaných našich sta- wu pokojného ustawičným myšlením wždy- cky hledáme, a owšem žalostně na swé mysli to majíce, tiemto spasitedlným usta- nowením za práwo činíme, aby žádný ni- kdy, ktož prawi by byl písařem neb u desk publikem, kteréhožkoli krále, kniezete aneb jiné kteréžkoli osoby, ježtoby jměla swú moc zwláštní, učiněný písař, publik aneb u desk, nesmél ani wieteéné se poküsel úřadu neb řemesla písařského neb u desk publikowa pro nic wésti w králowstwie na- šem, lečby prwé od nás neb od budúcich králuow přejasných Českých, kterí w ty časy budú, listy odewfené s wisutů pečetí 1) T.chybí rubr. 40—44. 3) J. guamcungue. ?) J.B. juxta. 

Strana 126
126 patentes literas, sigillo pendenti majesta- tis regiae impresso typario communitas, meruerint exercendi licentiam obtinere. Acta vero quaeque contra constitutio- nis hujus seriem per dictum notarium, no- tae forte sumptae, vel instrumenta con- fecta, ex nunc prout ex tunc, nullius va- loris esse decernimus vel momenti; ipso nihilominus temerario ausu contrarium fa- ciente, velut falsario, puniendo. Quos enim. regiae majestatis examen duxerit approbandos, non est dubium, eos providos et peritos esse repertos. XLL De recognitione fienda per Regalis diadematis nostri nobilissimam partem , clarissimorum principum regni nostri Boemiae feuda !), regiae mentis ar- cano volumus servari praecipua, et con- gruentis cautelae suffragio providere , ne qua in posterum super eis possit dubie- tas occurrere, aut incertitudo quaelibet al- ternandi materiam generare. Siquidem ni- hil est gratius, quam humanis rebus sem- per adhibere cautelam, quae si non sit necessaria, non gravat esse superfluam. Praesenti itaque lucida lege sancimus: quod quilibet princeps, marchio, dux et vasallus, et quicunque alius inferior nobi- lis, feudatarius regni nostri praedicti, sin- gulis successoribus nostris legitimis Boe- miae regibus futuris illustribus, infra ?) annum continuum, numerandum a die suc- cessionis in regno cujusque regum ipso- rum, et quoties etiam dictos marchiones, 1) JB. fienda. ?) B. juxta. D. VII. Majestas Carolina. welebnosti nasie potwrzenü, Ze toto wésti muoż, swobodu sobč obdržal. Pak zápisy neb listy wšeliké proti usta- wenie tomuto našemu od toho pisaře, bud- to listy neb instrumenta, učiněné nynie i potom, wsie moci zbawujeme, a nad nim také, jakožto nad wšetečným proti usta- wenie našemu činitelem a jako falešníkem buď pomstěno. Neb kterýchžť welebnost králowská k to- mu potwrditi umieni, tit bezpochyby jsú opatrní a ktomu uměli shledání. principes et nobiles novo regi. Králowské koruny našie najušlechtilejší diel, přejasných kniežat králowstwie na- Seho Ceského náprawy, králowskü mysli srdečnů chcem, aby zwláště byly zacho- wány, a hodnů opatrností na pomoc k ko- runě aby byly opatřeny, aby o ně potom w časy budůcie žádná pochybnost a neji- stost nebyla potkána ani zplozena; zacelo nic tčžšieho nenie, než o lidské wčci wždy péči jmieti, a jestližeby potřebné byly, ne- nie žel té práce wésti. Protož tiemto řádným práwem za prá- wo usuzujem: aby wšeliké knieže, mar- krabě, man i wšeliký nižší wládyka, k krá- lowstwie našemu manstwie maje, wšem budücim našim zwláštním králóm Českým přejasným ode dne jich w králowstwie uwázánie pořád čtúce w jednom roce, kaž- dému ztěch králuow zemí, hraduow, duo- stojenstwie neb ctí, a we jméno jedním 

Strana 127
Rubr. duces et vasallos aut inferiores nobiles feudatarios morte interire aut !) mutari continget, infra ?) consimilem annum a die mutationis hujusmodi continue numeran- dum, terrarum atque castrorum, dignita- tis aut honoris, et generaliter bonorum omnium atque jurium, quae tenet vel pos- sidet infra limites dicti regni, recognitio- nem debite faciat, ct ab eis infeudationem recipiat, et praestet personaliter fidelita- tis debitae sacramentum; si tamen reges ipsi eodem anno deguerint in regno prae- dicto. Alioquin si absentes exstiterint, de- beat hujusmodi princeps, marchio, dux vel vasallus, aut inferior nobilis feudatarius, infra eundem annum coram capitaneo ge- nerali regni praedicti solemniter prote- stari; et infra ?) sex menses continuos a die reditus regis taliter absentis in re- gnum in antea numerandos *), recognitio- nem, infeudationem et juramenti praesta- tionem praedictam decenter implere. Nisi fortasse marchiones, duces et vasalli, aut inferiores nobiles feudatarii, extra terram sine dolo forent absentes; quo casu vo- lumus, ut a die reditus ipsorum ad pa- triam infra tempus semestre in praesent constitutione expressum ad debitam con- summationem dictorum omnium teneantur. Quod si quis ex dictis principibus, mar- chionibus, ducibus et vasallis aut inferio- ribus nobilibus feudatariis praemissa fa- cere non curaverit: transactis terminis suprascriptis, rex praedictus, qui tunc ex- stiterit, vel dictus capitaneus generalis, possit et debeat ad manus regiae majestatis XLI. 127 slowem wseho zbożie neb prów, kteráz držie a neb jimi wládnů podlé mezi a w mezech králowstwie Českého, přiznánie řádně učinili. | A kolikrátby se koli při- hodilo, Zeby králowé, wéwody, markrabé, náprawnici aneb jini urozeni manowé smrti se změnili: též w jednom roce ode dne změněnie jich pořád čtůce, jestlipak, žeby král toho roku w králowstwie swrchupsa- ném byl; pakliby nebyl, ale knieže tako- wé, markrabé, wéwoda, náprawnik aneb urozeny man niżiie w tom roce má se pied haupmanem najwyšším toho králow- stwie poctiwé pfiznati, a w Sesti měsících porad zbehlych ode dne nawrócenie krá- lowa do králowstwie porád étüc tu jisté pfiznánie i přísahy dokonánie mají po- ctiwé naplniti; lečby snad markrabě, wé- woda, náprawnici a urození manowé w ze- mi beze lsti nebyli w téj miefe, chcme aby ode dne nawrácenie jich do swé wlasti w času wedle tohoto našeho ustanowenie již powěděného k řádnému dokonánie wéci powěděných byli zawázáni. Pakliby ktery z knieżat těch, markrabí, wéwod, nápraw- nikuow neb z menších manuow swrchu- psaných wěci dokonati netbal, a swrchu- psani časy žeby tomu wyšli: král swrchu- psaný, kterýž wty časy bude, nebo haup- man zemský obecný, bude i má k rukama kralowské Welebnosti wzieti prawa i zbo- zie swrchupsané kterézkolwek, a je drżeti i mieti muoż, atby wsecky wé&ci swrchu- psané wérné naplněny byly. Neb skrze toto naše zjednanie i prawa nase budu bez úrazu, i swrchupsanych jasnych knie- 1) JB. mente. 3%) JB. juxta. ?) JB. juxta. 4) JB. numerandum. 

Strana 128
126 recipere jura et bona praedicta quaecun- que, tenenda et servanda per eum, donec praemissa omnia et singula fideliter im- pleta fuerint. Per banc enim ordinationem nostram et jura nostra redduntur illaesa, et dictorum clarissimorum principum, mar- chionum, ducum et vasallorum, ceterorum- que nobilium dignitates et bona magis cer- ta et regalis auctoritatis protectione secura. D. VII. Majestas Carolina. žat, markrabí, wéwod a manuow i jiných urozenych duostojenstwi a zboži mnohem wiece budü jista, a moc králowská také pomocí bude bezpečna. XLII. De citationibus contra regem. Licet humano jure princeps legibus sit solutus, et cunctos populos sibi subjectos habeat judicare, et a nemine ipse judice- tur: quia tamen digna vox est majestate regnantis, alligatum se legibus principem profiteri, (quod etiam per praedecessores nostros Boemiae reges illustres observa- tum fuisse comperimus): praesenti consli- tutione decernimus, quod si quis quan- doque forte a nobis vel successoribus nostris Boemiae regibus illustribus, qui fuerint pro tempore, reputaverit se gra- vatum, vel causam ullam se velle dicat intentare nobiscum: tunc supremus came- rarius et barones sive kmetones de cau- sae vel gravaminis meritis diligenter et libere inquirentes, demum quicquid justum repererint, pronuncient vel decernant; quo- rum pronuntiationi et decreto stare et con- tentari ) rex ipse, sicut et subditus vel querelans de benignitate regia, teneatur. Decore tamen et honestate regiae digni- tatis in hoc specialiter reservatis, quod nulla prorsus praemissorum occasione, vel alio quocunque modo excogitato vel via, Ačkoli wedle lidského práwa knieze práw a süduow jest prázden, a wsecky lidi sobé poddané má südiü, a sám od Zádného süzen nebywá: wsak Ze jest hod- nà ieé welebnosti kralujiciemu, aby se wyznal, jsa knieżetem, Ze jest k práówóm zemským zawázán, (jakož sme to skrze předky naše krále České přejasné shle- dali zachowáwáno býti): tiemto ustanowe- ním za práwo činíme, jestližeby snad kdy někdo od nás aneb od budůcích našich králuow Českých jasných, kteříž budů w ty chwile, prawil, žeby mu se moc dála, aneb některů při žeby snámi wzieti chtěl: tehdy najwyšší komorník a páni neb kmetowé o tej při a obtieZeni ptáti se mají a tá- zati pilně. Potom cožkoli sprawedliwého shledají, wypowézte a za práwo usudte; k jichzto wypowédi a práwu státi i po- woliti král sám, jakožto poddaný aneb jiny Zalujici z milosti králowské, bud dr- žán ?); a wšak čest a poóestnost králow- ského duostojenstwie w tom zachowáwa- jice; zwlásté aby pro žádnů příčinu žád- ným wymyšleným během neb cestů proti 1) B.consentire. ?) Pl. král má jakožto — žalující, a to z milosti králowské buď držáno. 

Strana 129
Rub. XLII—XLIV. contra personam regis citatio vel vocatio aliqua personalis emanet, sed contra offi- ciales suos, qui ad hoc exstiterint depu- tati, procedat. Per hoc enim et splendor justitiae, quem ubique in regno nostro lu- cere singulariter cupimus, purus servabi- tur, et clementiae nostrae zelus, quem ad justitiam gérimus, piis operibus insignitur. 129 králowě osobě póhon neb powolánie pred súd nepocházelo osobně, ale proti úřed- níkuom jeho, kterizby k tomu wydáni byli, südem má jiti ). Neb skrze to swětlo sprawedlnosti, jehož zwláště žádáme , po wšem králowstwi našem óisto zachowáno bude, a milosti našie žádost horliwá, kte- růž k sprawedlnosti máme, milostiwymi skutky bude ozdobena. XLIIL Ut rex non citet quemquam. De consuetudine laudanda processit, quod ut regiae dignitatis supremum de- cus ab omni indecentia servetur illaesum, nulla debeat in personam regis contra quoscunque citatio emanari. Sed cum ca- sus emerserit, utpote de juribus regiis oc- cupatis, vel alia querimonia privatarum etiam personarum, sub nomine judicis cu- riae regiae procedat citatio, quae termi- num compctentem assignet citatis ad com- parendum coram majestate regia, sicut illa duxerit ordinandum. Si quis forte nobilis vel alius quicun- que contra majestatem regiam vel homi- nes suos excesserit, possit per literas re- gias tales excedentes publice facere per fora proclamari, quod certo termino com- pareant in curia regis; de quibus tamen defectibus regem tangentibus barones seu kmetones juxta solitum judicabunt. Z obyéeje slawného poslo jest, aby beze wšie wady ?) w najwyssim duostojenstwi králowském čest byla zachowána bez üra- zu, žádný póhon osobní přejasného krále proti žádnému nemá jíti; ale přihodiloli- by se o práwich králowskych, Zeby je kto držel, aneb jiná žaloba zwláštních osob, jménem hofrichtera králowa buď ta žalo- ba wedena i póhon; kterýžto rok slušný jim poloziti má, aby pred Králowü We- lebnosti stáli wedle toho, jak2by zriedil. Pakliby snad kteri urozeni neb ktokoli jiný proti Welebnosti Králowské neb proti lidem jeho co prowinil, tehdy hofrichter muož listy králowskymi takowé powinniky trhem zjewné kázati prowolati, aby k roku určenému stáli na králowé dworu. A ty winy, kteréZ se krále dotyói, páni neb kmetowé wedle obyéeje süditi maji. XLIV. De prolatione termini per judicem. Sicut observatum reperimus antiquitus, Jakož zachowáno shledali sme od sta- statuimus, ut si quando judex terrae, in radáwna, ustanowujem, jestlizeby kdy sád- A Il. ^| Pi. má jdete. 2) Pl. wady poctiwost w nas. . C. 11 

Strana 130
130 testimonium duorum vel plurium , alicui in quacunque causa terminum de certa scientia assignaverit, aut ad postulationem alicujus dilationem concesserit, tantam ef- licaciam et vigorem censeatur habere hu- jusmodi terminus, licet unicus taliter assi- gnatus, quantum trina publica proclama- tio per trium dilationum debita et con- sueta intervalla in foro publice facta re- periretur. habere. D. VII. Majestas Carolina. ce zemsky na swédomie dwéma neb wie- ce jim komu w kterékoli pri rok z jisté- ho swého wédomie položil, aneb k prosbě něčí prodlenie žeby pójčil a odložil, to takowü moc jim samým ten rok má jmieti, jakoby trojím obecným prowoláním po třikrát trhem zjewně se stalo. XLV. De regni defensione. Munitio guaegue bellica tractanda sem- per est mente quieta, quia tunc male quae- ritur, cum jam imminentibus hostibus ne- cessaria judicatur. taque futuris eventi- bus praecavere volentes, et subditorum nostrorum fidelium securitatem et pacem, quas ilis nostris temporibus multo labore quaesitas feliciter deo juvante contulimus, illaesas a cunctis hostium violentis incur- sibus praeservare: edicto praesenti provi- dimus ordinandum, sicut ex institutis an- liquis regni nostri Boemiae jam comperi- mus observatum: quod si quando contin- gat hostes regni nostri praedicti metas in- vadere vel intrare, tunc indifferenter om- nes, tam principes, quam barones et no- biles sive wladykones, ac etiam cives et oppidani, imo populus universus regni, juxta ordinationem regiam et mandatum, debeant armata manu circa metas ipsas po- tenter assistere septimanis quatuor, sump- tibus propriis et expensis, patriam pro- priam viriliter defensuri, Si tamen ultra 1) P t. hlediena bywá, kdyz jiz. Twrz neb ohrada wseliká má sprawo- wána býti wždycky pokojnů myslí; neb w tu dobu zle se shledáwá, ') když, ano již neprietelé piitomni jsi, potrebna bywá. Protož budůcích našich wěrných bezpeč- nost a pokoj, kteréž sme jim za našich éasuow welikym úsilím z božie pomoci šťastně dobyli a dali, bez úrazu ode wšech nepřátel násilných příběhuow chtiec za- chowati, wýpowědí tůto zřiediti umienili sme, jakož z práw starých králowstwie na- šeho Českého již shledali sme zachowáno : jestližeby kdy přihodilo se, žeby nepřie- telé králowstwie našeho přitáhli na meze, tehdy bez wymienky wšickni, tak dobře kniežata, páni, šlechtici, wládyky, jako i měšťané a z městeček se wším lidem krá- lowstwie podlé zriezenie králowa a priká- zánie mají brannů ruků k těm mezim moc- ně se okázati, čtyři neděle na swuoj ná- klad a ztrawu swé wlasti mužsky brání- ce. Pakliby přes ty čtyři neděle k obra- ně králowstwie jich potřebie bylo: tehdy 

Strana 131
Rubr. XLV—XLVIIL . quatuor septimanas eos defensioni regni expediret intendere, tunc eo tempore dun- taxat, quo ultra septimanas ipsas quatuor vacaverint defensioni praedictae, liceat eis de bonis et juribus regis tantum recipere et non ultra, quantum eis et equis eorum sufficiat ad expensas. XLVL Ut tempore guerrae non Ad defensionem patriae quisque debet singulari quadam caritate prospicere, et personam suam cunctis objectare pericu- lis, ne patriam suam lacerandam relinquat extraneis. Hoc igitur edicto jubemus, quan- docunque regem Boemiae sive regnum ipsum contingat guerram habere, nulli om- nino regnicolae quacunque ratione vel causa licere exire limites dicti regmi, nisi hoc de certa scientia dicli regis proces- serit et speciali gratia vel mandato. Quod si quis exire praesumpserit, bonorum om- nium publicatione mulctetur *). XLVII. Ut servi tempore expeditionis Nulli omnino licere permittimus, sed protinus inhibemus cujuscunque domini servitori expeditionis jam proclamatae tem- pore licentiam petere a domino suo, qua- cunque ratione vel causa, expeditione ipsa durante, contra sui domini voluntatem. 131 w tom času, cożby mimo ty čtyři neděle bylo, dopůštie se jim, aby s zbožie a práw králowských sobě brali, nic wiec, než cożby jim a kohóm jich k ztrawe staciti mohlo. exeant regnicolae extra terram. K obraně wlasti každý má sám někaků zwlástni láskü prozrieti, a osobu swü wse- likym wydati nebezpeénostem, aby wlasti swć nedopustel hubiti cizozemcóm. Pro- toZ tüto wypowédi prikazujem, kdyżby- koli králi Ceskému neb králowstwi tomu udalo se wálku jmieti, aby Zádny země- nin żadni příčinů ani pří z země nejezdil, leč s kralowym wedomim a zwláštní mi- lostí i prikázánie. Pakliby kto z zemé wy- jeti směl, obrácením zbožie jeho do ko- mory králowy má kárán býti. a dominis suis licentiam non petant. Žádnému konečně slušnu býti nedopů- štieme, ale owšem bráníme, čiechožkoli pána služebník w čas wojny prowolánie aby od- puštěnie od pána swého nežádal pro 2àd- nů wěc, dokudžby ta wojna trwala, proti wuoli swého pána. XLVIIL De Boemis servientibus extraneis dominis. Quia saepe contingit, (quod ex magna- nimitate ?) procedit) barones aut nobi- PonéwadZ se často přiházie, což *) z we- liké přielišnosti pocházie, že páni, lidé uro- 1) B. mulceatur. ?) P 1. Neb se casto pfih. že z weliké. 3) JB. magnanimi. 17* 

Strana 132
132 les vel wladykones regni nostri Boemiae certis dominis vel amicis eorum in diver- sis mundi provinciis extra regnum ipsum commorantibus, cum ?) stipendiis, sive in armis servire: praesenti constitutione san- cimus, personas hujusmodi cujuscunque promissi vel conventi servitii ratione vel causa terrae regni Boemiae publice vel occulte, tacite vel expresse, per se vel alium nullatenus nocere debere. Quod si quiscunque et cujuscunque status vel con- ditionis existat, pro tempore contra fecisse repertus exstiterit: bonis omnibus confis- catis, velut patriae propriae regnique aemu- lator et proditor, capitali sententia feriatur. D. VII. Majestas Carolina. zení neb wlädyky králowstwie naieho Ce- ského urozenym pánóm neb piátelóm swÿm w rozliénych wlastech, jezto w tomto krá- lowstwi nebydlé, na Zold neb bez zoldu w odění slůžie: tiemto ustanowenim za práwo činíme, aby osoby takowé , které- hožkoli buďte slibu neb úkolu w službě, žádnů příčinů neb wěcí zemi České zjew- né ani tajné, mléiec neb madhlas, sami ani skrze jiného nikoli neskodili. Pakliby kto kteréhozkoli bud stawu neb pokole- nie proti tomuto ustanowenie co učinil, a wtom shledán byl: zbožie jeho buď do královy komory obráceno, a jako nepřie- tel a zrádce wlasti swé wlastnie a krá- lowstwie ztracenim hlawy mä hynüti. XLIX. ?) De juribus regiis silvarum. De juribus silvarum nostrarum regni Boemiae, quarum densitas arborumque ad- miranda proceritas non inter minimas par- ticulas regni gloriae est notanda, tam pie quoad fideles nostris silvis ipsis convici- nos, ne illi forte litigare nobiscum et sump- tibus ac laboribus gravari cogantur, quam provide quoad regalia jura nostra ser- vanda disponere intendentes, morem pris- cum, sicut accepimus, specialiter etiam in hoc imitantes, sancimus: quandocunque no- bilis aliquis sive cliens causam cum nostra curia super metis silvarum habere conti- gerit, tunc pro parte regia producantur novem silvani seu servitores, pro parte vero clientis totidem nobiles vel clientes; quibus in praesentia *) purggravii nostri O präwiech lesuow nasich krälowstwie Ceského, jichzto hustost a driewie diwná wysokost we mnohych krajich swéta slaw- né jest oznámena, tak dobře pro wérné naše těm lesóm přísediecé , aby ti snad s námi se waditi a s náklady a pracemi obtieženu býti nuceni nebyli, takéž opatrně pro zachowánie práw našich králowských spósobiti mienime, obyéej stary ?), jakoz srozumiewáme, zwláité w tom následujice, za práwo činíme: kdy2bykoli wlàdyce kte- rému neb panoši při s naším dworem o meze lesnie udalo se jmieti, tehdy s stra- ny krälowy bud postaweno dewèt häjnÿch neb sluzebnikuow, a s strany panose to- likéž wládyk neb panoší. Ti, když před purkrabí našim neb před wladařem kra- 1) T. non. ?) JW T. chybí rubr. 49—61. 9) Pl. stran. *) J. provincia. 

Strana 133
Rubr. XLIX—L. aut villici regionis illius constitutis, adhi- bitis etiam duobus vel uno saltem militi- bus ad hoc specialiter commissariis depu- tatis per regiam majestatem, et loco cau- sae seu litigii per eos diligenter inspecto, ipsi purggravius aut villicus et milites in- formationes omnes, facientes ad materiam causae, diligenter recipiant, et si possunt debite concordare, fodi faciant magnos acervos et terminos stabiles atque notos infigere, per quos causa ipsa sopita, nulla in posterum relinquatur occasio litigandi. Si vero non possent debite concordare, tunc sorte data per ?) purggravium seu villicum supradictos, tres ex productis no- vem supradictis, quos sors ipsa elegerit, super dubiis causae, jurati prius, ferant testimonium veritati; secundum quod judi- cium dirimatur, et ponantur acervi vel ter- mini juxta testimonium eorundem. Taliter etenim et juri nostro consulitur, et fide- les nostri longis dispendiis non gravantur. 133 jiny té (stanů,) ať příjmů k tomu !) jed- noho neb dwa rytieře poručníky zwláště wydané od Králowské Welebnosti, který- mižto miesto té pře a ruoznice pilně buď opatřeno. A purkrabě neb wladař i ti ry- tieři: přímluwu k tomu wšickni učiniti mají, a tu při pilně ohledati, aby mohli řádně smluwiti, kopati kážíc kopy weliké a meze pewné a znamenité, skrz něž ta pře by- laby udušena, aby žádná potom nebyla zuostawena piríéina swáru. Pakliby ne- mohli podobné smluwiti, tehda purkrabie wydaj tři swédky z dewieti postawenych swédkuow , na kteréz los spadne, cozby pochybowali w té pfi, najprw priseite, a wydajte swédectwie prawdé a tomu, oč se je sud počal, a meze buďte zasazeny wedle téch swédomie. A tak i práwu našemu bude poradieno, a wěrni naši we- likými a dlůhými škodami nebudů obtie- ženi. L. De incisione silvarum. Silvarum nostrarum admirandam exte- ris *) pulchramque congeriem non tam vo- lumus dissipari, quam °) etiam diligenti custodia ab ommi prorsus succisione, nisi quam specialiter permiserimus, intendimus praeservari; et intactam perpetuamque ma- nere volentes, jubemus, quod nullus ex silvanis nostris sive lowcis, aut alia quae- que persona, quacunque ratione vel causa, possit incidere aut exportare lignum ali- Lesuow nasich diwné z zemí ?) i také krásné shromázdénie netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnů stráží ode wieho rubanie, letbychom co komu zwlá- ště dopustili; zachowati mienime a nepo- skwrnéné wééné je jmieti chtiec, prika- zujem, aby žádný hájný náš, ani lowčí, ani která jiná osoba žádnů wěcí nesměl jich rúbati, ani kterého dřewa z těch le- suow wywesti ani utratiti neb prodati, leč 1) P 1. krajiny té, přijmúce k tomu. ©) Per chybí wJ. 7) Stary překladatel, na místě »exteris« (cizincüm) četl chybně »ex terris.« 4) J. exterminis. 5) J. quantum. 

Strana 134
134 quod ex silvis nostris, seu alienare vel vendere, nisi tantummodo aridum lignum, vel quod vi ventorum ceciderit. His ita- que duobus generibus lignorum duntaxat uti liceat, illaque vendere silvanis nostris ad camerae nostrae compendium, juxta solitum et antiquum; nisi de certa scien- tia regia et speciali gratia concessum aliud alicui per literas regias patentes appare- ret; poena imminente contrarium facienti, mutilationis manus dextrae, qua adjutrice potissima praesumitur rationabiliter deli- quisse, et publicationis in fiscum heredi- tatis, quam a nobis seu curia nostra pro servitio custodiae silvarum visus exstiterit possidere. LI. De ablatione equorum Quandocunque contigerit, quod silvani nostri seu lowci alicui infra silvam equos et currus abstulerint, praetendentes illum cum dicto curru venisse subripere seu fu- rari ligna nostra silvarum, illo haec omni- no negante: ut altercatio finem recipiat in instanti, secundum quod fore compe- rimus hactenus observatum, sancimus in hujusmodi casibus duos ad minus silvanos seu lowczos in curia nostra regia, coram scilicet officialibus nostris regionum illa- rum haberi; a quibus prius exacto jura- mento, duos digitos elevando, ut moris est eis, testimonium volumus perhiberi, juxta quod litigium dirimatur. Et si re- periatur culpabilis ille, cum bonis suis omnibus regis gratiae sit commissus. 1) Pi. přel, zdá se hádanie o tu pii, tel. cetl »derivatur« na místé »dirimatur.« D. VII. Majestas Carolina. toliko sus anebo coZby wétrem padlo. Toho jedne dwojiho lesu pożiwati, a jej hżjni nasi prodawati k użitku komory na- Sie wedle obyčeje starého mají, jedné leéby z jisteho králowského wédomie a zwlástnie milosti byloby co pójčeno komu zřetedlně listy králowskymi otewrenymi; pod pokutů, ktožby proti tomu učinil, utětie ruky prawé, ježto jí pomoc naj- wěčí jměl z ümysla zhreiiti, a dédictwie jeho do komory nasie obrátiti, kteréztoby od dworu našeho neb od nás za službu ostřichání lesuow drżal. volentibus subripere silvas. Kdyžby se koli přihodilo, žeby hájní na- ši neb lowčí někomu wedle lesu koné a wuoz wzali, majíce za to, Zeby s tiem wo- zem přijel chtě drwa krásti z naších le- suow, a on žeby toho přel: k ukončení hádanie toho na miestě, ") jakož sme shle- dali za práwo držáno býti az do sie chwi- le, i činíme za práwo w takowých přího- dách , dwa najméně hájné neb lowčí na našem králowském dwoře před úředníky našimi těch krajin abysta byla, od nichz najprwé pfíisahu prijnüc dwéma prsty zdwihnutymi, jakoż obyčej jest, swódec- twie cheme aby bylo wydino wedle toho, odkud ta pie pocházie ?). A budeli shle- dán winny, se wsim zbožím swým krá- lowě milosti buď poručen. i stań se, jakoż. 9) Widżti, že starý překlada- 

Strana 135
Rubr. LI—LIV. LII. De metis et Si quando de metis seu limitibus silva- rum regalium Boemiae inter regis procu- ratores aut alios quoscunque regnicolas altercatio oriatur, testes non extranei, nec de remotis parübus in controversia pro- ducantur, sed nulli penitus admittantur, tam contra nostram regiam curiam pro parte alia, quam etiam vice versa contra partem aliam pro parte nostrae regiae cu- riae supradictae, nisi silvani, in locis pro- pinquioribus habitantes metis aut territo- riis ipsis, de quibus quaestio ventilatur. 135 limitibus silvarum. Jestližeby kdy o meze lesuow králow- ských w Čechách mezi králowými wladaři a mezi kterými jinými zemany puotka se stala: tehdy swědkowé ne cizie ani z da- lekých krajin buďte k tě při ku protiw- nosti wywedeni, ale Zádnému nebudte do- pusténi téZ proti králowskému dworu ku pomoci straně druhé, jako též zase proti straně druhé ku pomoci dworu našemu králowskému, jedné hájní w miestech blíz- kých těm krajinám neb mezim přísedie- cie, o kterýchžto zmienka jest. LIII. De silvis excisis. Silvas nostras, quas in aliquibus parti- bus earundem succisas et effossas, et ali- quas cultas et laboratas audivimus, quas- que nostras hereditates existere et ad no- stram regiam cameram devolutas post mor- tem illustris regis Ottacari. divae memo- riae nemo debet ambigere, ad eandem re- giam cameram pertinere decernimus et jubemus; nisi aliud clementia regia cui- quam reperiatur de gratia speciali per suas patentes literas concessisse. LIV. Ut non excorientur Ne constitutionibus suprascriptis, ?) quas pro conservatione silvarum nostrarum re- galium diligenter edidimus, ullatenus fraus fiat, sancimus , ne quis, (quod dolorose Saepius factum fore percepimus), quocun- que tempore anni, maxime in vere, aut 1) J. supradictis. Lesy nase, kteréZ w nékterych kraji- nách porübané, wykopané, a nékteré wy- orané a dělané slyšíme, kteréžto naše dě- dictwie jsů a na naši komoru nápadem spadly po smrti jasného krále Přemysla zbožné paměti, žádný nepochybuj, ;e do tej králowy komory mají příslušeti; tomu chcme i za práwo pokládáme, lečby co jiného Milost Králowská zwláštnie milosti swé někomu zřetedlnými listy pójčila, arbores silvarum regalium. Aby ustanowenim swrchupowédénym, kteréž sme k zachowáni lesuow naších králowských pilně učinili, žádná lest ne- byla, za práwo činíme, aby nižádný čas, a zwláště w podletí i w létě, lesuom žád- nych prwni neb druhů miezhů pro žádnů 

Strana 136
136 etiam in aestate, arbores silvarum ipsarum guacungue ratione vel causa, in primis vel secundis aut aliter guoguomodo corticibus excoriare, vel cortices ipsas incidere vel rumpere audeat vel praesumat, poena im- minente contrarium facienti: si silvanus fuerit, excoriationis manus dextrae, et pu- blicationis ") bonorum omnium, quae a nobis pro servitio custodiae silvarum ea- rum noscitur obtinere; si vero alia quae- cunque persona, excoriationis manus dictae poenam tantummodo patiatur. D. VII. Majestas Carolina. wéc kor lüpati w nich nesmél, pod po- kutů, ktožby proti tomu činil, budeli háj- ný, ruka prawá buď jemu odřena, a zbo- žie wšecko, kteréž jest od nás za službu ostrahowánie lesuow držal, buď do ko- mory našie obráceno; pakliby byl jiný ktery élowék, odfenim ruky prawé po- kutu má toliko trpéti. LV. De impositione ignis ad silvas. Si quis tanta temeritate repletus exsti- terit, quod ignem imposuerit vel imponi fecerit in silvis nostris aut baronum no- strorum vel aliorum quorumcunque juxta limites regni nostri Boemiae, aut in arbo- ribus vel herbis earum, ardore igneo usque ad vitae exitum comburatur. Jestližeby kto takú wšetečností naplněn byl, žeby oheň kladl neb klásti kázal w le- sích naších neb panských neb w jiných kterychzkoli w mezích králowstwie našeho Českého, w dřiewi neb kořeny jejich, ohněm až do skonánie žiwota pálen má býti. LVI. De caedentibus silvas vel distrahentibus. Contra caedentes arbores seu ligna sil- varum poenas debitas statuimus. Sed guia caesas per aquas ?) maxime aut per terram ducere multos impune percepimus, statui- mus, quod si quis arbores seu ligna quae- que, quantumcunque non inciderit, si ta- men caesas contra formam constitutionum nostrarum duxerit per aquam vel terram, aut auxilium dederit ad ducendum, poena consimili mutilationis manus dextrae fe- riatur. !) Publicationis chybi w B. ?) B. per Proti těm, ježto stromy růbají neb dr- wa w lesích, pokuty hodné ustanowujem, jestližeby kto stromuow neb dřiewi kte- réhokoli, ačby jich i nerübal, a žeby po- rübená proti spósobu ustanowení naieho wywozi wodü neb zemí, aneb k tomu pomoc dáwal: pokutů tuż prawć ruky utaté mà hynüti. quas. 

Strana 137
Rubr. LV--LVIU. 137 LVII. De custodia silvarum, quae succisae furtim ducuntur per aquas. Purggravios seu castellanos nostros ca- strorum infra scriptorum, super labentia flumina regni situatorum, curam vigilem et custodiam die noctuque habere volu- mus diligentem, ut ligna quaeque vel ar- bores, quae plurimae in silvis nostris sub- reptae per eadem flumina duci percepimus, et demum, nostra conscientia inconsulta, verti in ulilitates proprias privatorum, in camerae nostrae dispendium et gravamen. Cum igitur territorium et districtum ca- stri, cui quisque praeest, pervenerint, per eos vel per alios, quos ad id duxerint de- putandos, intercipiantur, et arrestentur, simul et personae quaecunque ducentes ligna et arbores supradictas; et statim facta nobis conscientia speciali, tamdiu eas teneant arrestatas, donec a nobis aliud ha- buerint in mandatis; nisi patentes literas nostras ostenderent, aut. alia intersigna, ad haec specialiter deputata, per quas forte illis majestas regia concesserit eas arbo- res deducendas; poena imminente castella- nis. praedictis, si scienter permiserint trans- ire arbores aliquas sive ligna contra men- tem ordinationis praesentis, amissionis ofli- cii et dupli restitutionis in fiscum valoris sic dictarum arborum vel lignorum. Si vero negligenter et ignoranter, poena dupli tantummodo feriatur; poenis aliis, contra caedentes vel ducentes arbores sive ligna statutis, firmis manentibus atque fixis. Purkrabiem nasim a wladafôm hraduow dolepsanych , nad wodami tekutymi krá- lowstwie naieho usazenych, prikazujem, snaZnü a pilnü strázi aby dnem i noci jméli; neb mnohć lesy, kteróż w lesich nasich nim kradu, témi rfekami Ze plawie srozumiewäme, a potom bez naseho wè- domie a rady to na swć potieby obra- cuji k skodć komory nażie. Protoż kdy mimo hrad neb twrz naii poplowü, ten kdoż tu wladne, sam neb skrze jinćho i lesy i ty lidi stawowati má, a inhed wznesa na nés zwlást, tak dlüho je dr}, doniżby jiného od nas nemèl u ptikäzanie, leëby otewfené listy nase okâzali, ancb nëkterä znamenie na to zwlàsté wydaná, skrze kte- ráZto znamenie snad jim králowska Milost dopustila, aby ten les plawili; pod pokutń purkrabim swrchupsanÿm, jestlizeby wè- domè dopüstëli jiti lesôm proti umyslu ustanowenie tohoto, aby urad ztratili, a dwénásob nawrátili do komory králowy, zaëby ten les stäl. Pakliby zmeskánie neb newédomim toho dopustil, tehdy pokutu, aby dwóniasob zaplatil, zaćby ten les stal, bud tresktán, a jiné pokuty tm, ktożby rübali neb .wozili lesy proti ustanowenie, Ly w swé celosti pewny ostañte. LVII. De hereditatibus et bonis ad regiam cameram devolvendis. Curiae nostrae regiac jura, quae maxi- me priscorum temporum usu longissimo A. C. TIL Dworu naścho priwa, kteriż zwlażte od staradàáwna jsü potwrzena, cozkoli slusné 18 

Strana 138
138 sunt probata, quantum debite possunt, prae- ter injuriam alicujus, procurari volumus et tueri; quia decet principem, sicut subdi- tos in pace servare et universalem justi- tiam colere, ita proprii juris futura com- pendia non abjicere, quae recte disposita, in subditorum fidelium commoda propria saepius a regali munificentia transferan- tur. Sancimus igitur, quandocunque re- gnicola quisque, cujuscunque status seu conditionis existens, a seculi hujus vita la- bili migraverit, nullis relictis liberis a suo corpore legitime procreatis, quod bona omnia et hereditates, quae fuerunt dicti defuncti, ad nostram regiam cameram sive fiscum totaliter devolvantur. D. VII. Majestas Carolina. bez cizie škody jednána býti mohů, chcem tomu, aby byla držána. Neb sluší: to knie- žeti, jakož u pokoji chce swé poddané za- chowati, a obecnů sprawedlnost wésti, tak. swych wlastnich práw a budücich užit- kuow aby nezamietal, kterážto práwa, když prawé spósobena budü pro poddanych wérnych uzitek, z králowské st&droty ča- stokrat bywaji dawany. Protoż za práwo činíme, kdyžbykoli který zemenin, které- hožkoli stawu buď neb řádu, z tohoto swěta zšel, žádných dětí nemaje od sebe řádně pošlých, že zbožie wšecko i dědic- twie, cožby bylo toho umrlého, do našie králowské komory a mčěšce úplně má spadnuüti. LIX. De alienandis hereditatibus. Siquis hereditatem propriam in vita sua cuiquam dare, vel alio modo concedere et a se in alium transferre voluerit, de- beat ante !) licentiam petere a regia ma- jestate; qua licentia petita et concessa, mittat nuntium, scilicet baronem officium kmetonis habentem, ad supremos benefi- ciarios, qui ad relationem dicti baronis, pro parte majestatis ejusdem eis factam, poni facere debeant ad tabulas terrae in- fra annum continuum tunc proxime sub- sequentem, tempore scilicet unius ex con- ciliis generalibus, ut moris est, in quatuor anni temporibus celebrandis. Aut si praeelegerit, in uno ex dictis conciliis , sedentibus in judicio supremis beneficiariis, coram ipsis asserat et publi- 1) JB. autem. Jestliżeby kto dédictwie swé wlastnie za swého žiwota komu dáti neb pójčiti aneb od sebe k jinému přewesti chtěl, má odpuštěnie prositi od Králowy Milosti; kte- réžto dopust&nie wyprošené a dopřené maje, má poslati posla swého, tociž pána, kterýž úřad kmetský má, k najwyšším úředníkóm, kteřížto k spráwě toho pána, od Králowy Milosti jim powěděné, mají wložiti kázati do desk zemských w jed- nom roce pořád zběhlém, w času tociž na jednom z sjezduow obecných, jakož oby- čej jest, o suchých dnech w jednom z těch čtyř. sněmuow. Když sobě zwoli, když úřednici najwyśsi pfi südu sedéli, pred nimi powědieti má, a zjewneé wyznati dánie neb pójéenie ta- 

Strana 139
Rubr. LIX — LX. ce protestetur dationem seu concessionem hujusmodi, quam facere jam intendit, nulla alia petita regis licentia vel obtenta; et subsequenter ad tabulas posita datione seu concessione praescripta, de mandato bene- ficiariorum supremorum ipsorum, posessio- nem realem transferat hereditatis seu re- rum taliter concessarum in eum, cui du- xerit concedendum ?), sicut alia super hoc edita nostra consütutione cavetur. Qua solennitate servata, licet postea persona talis absque liberis decesserit, in heredi- tate tamen seu bonis per eam concessis taliter seu datis camera regia seu fiscus nihil intelligatur posse petere vel habere. Alia vero hereditas quaecunque, in mor- tis articulo, sicut aliquando factum audi- vimus, vel alio quoquomodo citra ?) so- lemnitatem praescriptam donata, vel qua litereunque concessa, quibuscunque per- sonis, collegiis aut locis ecclesiasticis vel secularibus publicis vel privatis, conces- sionibus et donationibus ipsis ex nunc pro- ut ex tunc per nos penitus annullatis et invalidis factis, ipso jure fisco nostro in- telligatur esse commissa, 139 kowého zbožie, kteréž učiniti mieni, a žádného jiného od Králowy Milosti nežá- daje dopuštěnie; a potom wlože we dsky to dánie neb pójčenie, z přikázánie úřed- nikuow najwyšších, toho zbožie učiň pře- wedenie skutečné dědictwie neb těch wě- ci, kteréž dáti chce, na toho, komuž dáti to mienil, jakož jiné naše ustanowenie o těchto wěcech šířeji to wyprawi. A když poctiwost toho jednánie dokoná, by pak élowék ten bez dětí zšel, tehdy w dědic- twie neb zbożie tak wzdaném neb pójée- ném králowa komora neb měšec nemuož nic obdržeti ani jmieti. Jiné pak dědictwie kterékoli na smrti, jakož sme slýchali, žeby se dálo, i jinak žádným obyčejem mimo řád slawný pře- depsany by bylo dáno aneb kterak pój- čeno kterýmžkoli osobám, zboruom neb méstuom duchownim neb swétskym, obec- ným neb zwlástnym: takowá pójéenie neb wzdanie jim nynie i potom úplně rušiece a zhazujic, tiemto práwem chcme aby wě- dieno bylo, že jsů našemu měšci poručena. 1X. De translańone hereditalum occulte in alios. Aliquando factum fuisse comperimus, quod quidam hereditates proprias in alios transferre volentes, illas occulte transfe- runt seu donant, et occulte ad tabulas scribi faciunt, nulla a clementia regia pe- tita licentia, nec aliqua notificatione supre- mis beneficiariis, ut moris est, facta. Quod, ' B. committendum, 2) JB. circa. Někdy že se dálo shledali sme, že ně- kteří: dédictwie swá na jiné lidi prewesti chtiec, je tajné prewodie neb dawaji, a tajně do desk zapisowati weleji, žádného dopusténie od Kralowy Welebnosti neza- dajic, ani kteróho oznamenie najwyssim urednikóm, jakoż běh jest, učiniec. Ale 18 * 

Strana 140
140 quia cedere in praejudicium nostri juris et dictorum beneficiariorum officii et honoris contemptum non ambigimus, detestantes, sancimus, donationes, concessiones seu translationes hereditatum taliter non ser- vata solemnitate debita quibuscunque fac- tas, super quo ') beneficiariorum hujus- modi testimonium stare volumus, nullius penitus esse vigoris, sed eas hereditates seu bona quaecunque taliter occulte do- nata seu translata, velut indignis, ablatas, regis camerae confiscari. Scriptor autem, qui occulte taliter hereditates seu bona praedicta ad tabulas posuerit, ultimi sup- plici poena plectatur. D. VII. Majestas Carolina. Ze to widime k škodě našeho práwa a swrchupsaných úředníkuow úřadu i. ke cti že to jde i ku potupě , nepochybujíce, a w mrzkosti to majíce, za práwo činíme: ktožby tak dáwali, póojčeli aneb přewodili dědictwie, nezachowajíc ani učiniec řádu slawného, komužbykoli je učinili, a úřed- niky desk žeby swčědomie stálo: chceme úplně aby takowá wzdánie žádné moci nemcly, ale ta dedictwie nel) zbozie, kte- razby tak tajně dána neb přewedena byla, jakožto nehodným je odejmůc, do králo- wy komory buďte obrácena. A písař ten, kterýžby tak tajně dědictwie neb zbožie we dsky kladl, posledni muky pokut bud Karan. LXI. Alia materia ad idem. Ut committendae fraudis omnis materiam omnibus auferamus, constitutionem prae- sentem subscriptae cautelae suffragio com- munimus, sancientes expresse, quod post impositionem ad tabulas dationis seu cu- jusvis concessionis hereditatis alicujus, hoc penitus observetur, videlicet, quod ad re- quisitionem donatarii seu illius, cui facta fuerit datio vel concessio suprascripta, su- premi beneficiarii specialem nuntium de- beant destinare, qui donatarium seu con- cessionarium hujusmodi in corporalem pos- sessionem inducat rerum seu hereditatis taliter concessarum infra annum continuum a die positionis ad tabulas supradictae nu- merandum. Qui etiam, adepta possesione praedicta, faciat statim voce praeconia pu- 1) J. factas, quo. Abychom wšie učiněné lsti příčinu wšem odjali, jie nedopůštějíc, ustanowenie toto s podepsané opatrnosti pomocí potwrzu- jem, za práwo zjewné éiniece, ze po wlo- Lcnie we dsky dánie neb kteréhoz bud pójéenie dědictwie aby toto úplně bylo zachowáno, tociž aby k žádosti toho, ktož dáwá, neb toho, komuž jest dáno neb pójčeno to zbožie swrchupsané, najwyšší úředníci zwláštnieho posla poslali, kterýžto takowého w osobné tělesné drženie uwe- sti má w zbožie neb dědictwie takowé pój- čených w roce pořád zběhlém, ode dne do desk wloženie počitajíc; a ten, když toho dosáhne drženie swrchupsaného, má inhed prowolati kázati biricem po tii tr- howé dni w tom městě, kdež to zbožie 

Strana 141
Rubr. LXI. blice proclamari tribus diebus fori illius civitatis vel loci, in quo est situata vel concessa hereditas supradicta, (vel si forte ibi forum non celebraretur, in tribus foris, diversis tamen vicibus, locorum propin- quorum circumstantium hereditati prae- dictae), quod talem donatarium , (proprio nomine et cognomine nominando,) in pos- sessionem dictae hereditatis induxit ratione dationis seu concessionis factae per talem. Super qua si quis jus aliquod se habere dicat, vel alias quidquam petere voluerit, coram supremis beneficiariis, sedentibus in judicio in alio conciliorum in quatuor anni temporibus celebrandorum, compareat, in- fra tres annos ct sex septimanas a die ultimae proclamationis continue numeran- dos, de jure suo debite ostensurus; com- minando, quod ultra dictum terminum ve- niens, nullatenus audiretur. De quibus singulis idem nuntius immediate relatio- nem facere teneatur supremis beneficia- riis supradictis, qui relationem eandem ad tabulas scribi et inseri facere per terrać notarium, vel vices gerentem juxta datio- nem seu concessionem praedictam, nulla- tenus differant vel omittant. Si quis autem post lapsum terminum trium annorum et sex septimanarum praescriptarum compa- ruerit, jus aliquod se habere dicens in bonis hereditatis praedictae, audientia sibi super hoc denegetur omnino. Quod si re- latio dicti nuntii pro tempore scripta in tabulis et apposita non appareat ", ut prae- fertur, dationem seu concessionem quam- cunque cujusvis hereditatis, quantumcun- 1) J. apposita appareat. 141 lezi; pakliby snad tu trhu nebylo, ale na jiných třech trzích najblizsich prilezicich k tomu dědictwie, že takého N., jmenuje jej jménem prawym i pfijmim, w drżenie tak řečeného dědictwie uwedl z příčiny dánie neb pójčenie skrze takéhoto N.; a mnělliby pak kto neb řekl, že práwo kto- mu má, neb žeby kto to uprosil: před najwyššími úředníky, když za südem sedü o suchých dnech, okázati se má do tří let a šesti neděl, ode dne prowolánie posled- nieho pořád čtůce, že práwo swé řádně okázati chce; pohrozuje také, že, když ten čas wynde, ktož řekl, že práwo k to- mu má, slyšán nebude nikoli. O kterýchžto wšech wěcech ten posel inhed má zpra- witi a rozlíčiti před úředníky najwyššími, a ti úředníci spráwu tu we dsky zapsati kažte písaři. zemskému neb náměstku jeho wedle danie aneb toho pójéenie, a toho nikoli aby nezmeskáwali ani opüstéli, Pak- ly kto po wyjitie času tří let a šesti neděl stál, a řka, že práwo někaké má na tom zbožie a dědictwie, slyšenie o to má jemu odepřieno býti konečně. Pak- liby zpráwa a rozlíčenie posla swrchupo- wěděného we dskách položena nenaleze- na byla, tak jakoż se swrchu piśe: tehdy 

Strana 142
142 gue ad tabulas positam, nullam penitus et velut non factam censeri decernimus et volumus ab omnibus reputari. D. VII. Majestas Carolina. dánie neb pójéenie jaké2koli, aékoli we dsky wlożenć, nikakoweż a jako neući- něné má jmieno býti. LXIL De dotibus ad regiam cameram devolvendis. Quod novimus antiquitus observatum, praesenti renovamus edicto: quod si ma- ter a filis suis dotem recipiens nuptias secundas contraxerit, et. subsequenter ipsa ejusque maritus secundus decesserint, nec in vita sua dotem suam eandem cuiquam concesserit et ad tabulas solemnitate ser- vata non posuerit: dos talis, sive sit in hereditate , sive in numeratae pecuniae quantitate, ad regis cameram noscitur per- tinere. LXIII !) De hereditatibus ad Informatione fide digna accepimus ?), ad jus regium in solidum pertinere omnes he- reditates effossas jam, et quae effodientur in posterum in montibus, videlicet in me- tis terrae ultra, Usk ?), ultra Pontem et ultra Cadanum usque in Domassin *). Quare praesenti sancimus edicto, omni- no hereditates infra ?) praedictos terminos repertas. jam, vel. quandocunque reperien- das, ad regiam nostram cameram devolvi et penitus applicari. Qui vero usurpasse aliquid ex dictis he- reditatibus visus exstiterit, aut. effodisse vel aliter exstirpasse, in silva nostra egregia, infra )) quam dicti termini situati noscun- tur, poena infamiae et quadrupli restitu- tione mulctetur. Etenim inter ceteras sil- Co sme shledali od staradáwna zacho- wáno, nynéjái táto wypowédt obnowujem. Jestliże móti od synuow wéno wezmuüc druhé se wdá,a potom ona s mužem dru- hým umřeli, a za swého 2iwota toho wé- na žádnému nedala, a we dsky zemské s zachowáním řádu slawného newložila : wěno to, buď na dědictwie neb na ho- towých penězích, do králowy komory má slušeti. regiam cameram pertinentibus. Z wiery hodného nauéenie srozumeli sme, že k králowu práwu úplně příslu- šejí wšeliká dědictwie již wykopaná i po- tom kteréž wykopány budů na horách, tociž na mezích země za Mostem, za Ka- dani aZ do Damaiiny. Protoż túto wýpowědi za práwo činíme, wšecka dědictwie wedle swrchupsanych mezi již nebo potom nalezená že do krá- lowy komory nápadem mají býti. Pakliby kto co těch již řečených dě- dictwie k sobé bezpráwné hrnul neb ko- pal neb wywrátil w lese našem wýbor- ném podlé toho, jakoZ meze zasazené jsü: pokutü zlé powésti s nawrácenim čtwer- násob bud tresktán. Zacelo mezi jinymi 1) T. chybé r. 63. ?) B. percepimus. ?) B. Vlse. 5)J. B. Damassum. 5) B. juxta. 5) B. juxta. 

Strana 143
Rubr. LXII—LXVI, vas nostras, illa cordi nostro debet esse praecipua et singulari diligentia custodiri, quae tam utili, tamque mirabili arborum congerie regnum nostrum Boemiae circuit. Cujus eminens protensusque ambitus prae- stat feliciter eidem regno propugnacula perpetuo gloriosa. 143 lesy našimi tento srdci našemu má býti najpilnější, a zwláštní pilností má ostřie- hán býti, kterýžto tak užitečným jako diw- ným stromuow shromážděním králowstwie naše obkličuje, jehožto lesa wysoký a dlů- hý obchod činí králowstwi tomu sčastně obranu slawnů a wěčnů. LXIV. De hereditatibus civium. Cujuscunque civis hereditas libera, (non censuata, nec *) civitati admensurata,) abs- que liberis ex suo corpore legitime pro- creatis decedentis, velut bona nobilium, ad regiam cameram pertinet de jure et de consuetudine regni nostri praedicti. Wiselikého mésténina dáédictwie swo- bodné, (neplatné ani k městu přiměřené,) kterýž bez dětí od swého žiwota pošlých řádně umřelby, jakožto i wládyčie zbožie, do komory slušie z práwa a z obyčeje našeho králowstwie. LXV. De hereditatibus propter excessus ad regiam cameram devolvendis. Bona et hereditates cujuscungue, prop- ter commissa per eum crimina, capitis vel suspendii aut alia guague poena defuncti, superstitibus etiam liberis ex ejusdem cri- minosi defuncti corpore quantumcunque legitime procreatis, de jure regni nostri et consuetudine approbata ad regiam ca- meram nullo medio devolvantur. Zbożie a dédictwie kazdého ëlowëka pro zawinénie, kteryzby stat neb obésen byl, aneb žeby jinů jaküzkoli kàázni zàel, by pak i déti zuostawil, z toho swého tak hanebné sešlého žiwota, ačkoli řádně od něho by pošly, z práwa králowstwie na- Seho i z uobyčeje potwrzeného do krá- lowy komory polowice (sic) mi spadniti. LXVI. De hereditatibus devolvendis ad filios vel parentes. Hereditates parentum utriusque sexus, scilicet patris et matris, quas ad filios ex eorundem parentum corporibus legitime procreatos ?) deferri regaliter 3) volumus et sanximus *), non solum de liberis in paterna potestate sistentibus seu cum ipsis parentibus simul cohabitantibus, sed etiam de emancipatis seu divisis a parentibus Dédictwie rodiuow obojich, tociż otce a mateře, kteréžto k synóm z jich Ziwo- tuow řádně pošlým z práwa obrátiti mie- nime, a chcme i za práwo činíme, neto- liko o těch dětech, kteříž doma pod mocí otcowů jsů, anebo s swymi rodiči bydlé, ale také aby i o těch bylo rozumieno, kteříž z moci jich již jsů wyňati, a od 1) J. vel. *) J. procreatis. ?) 7. regulariter. *) B. volumus et jubemus, 

Strana 144
144 supradictis intelligimus. Licet enim per- sonarum et larium !) remotio inducatur, non propterea sanguinis necessitudo, quae nulla potest ratione divelli, aliquatenus separatur. D. VIT. Majestas Carolina. nich odděleni. Neb ačkoli osob jejich aneb obydlé dalekost bylaby, wšak proto příbuznost krwe, kteráž žádnů wěcí ne- muož býti rozdělena, ani kterak muož se rozlůčiti ?). LXVII. Alia materia ad idem. Si filii vel filiae, divisi seu emancipati a parentibus eorum, superstitibus parenti- bus ipsis decedant: eorum hereditates et bona non ad parentes ipsos, sed ad re- giam cameram de jure regni et antiquis- sima consuetudine devolvuntur. Jestliže synowé neb dcery odděleni od rodióuow swych jsüc zemřeli, by pak ro- diči žiwi po nich zuostali, jich dědictwie a zbozie ne na rodiée, ale do komorv krälowy z starého präwa krälowstwie a z obyčeje má spadnüti. LXVIII. Alia materia ad idem. De jure et consuetudine regni nostri, filiae nuptae aut viduae in bonis et here- ditatibus defunctorum parentum non suc- cedunt, quae liberis aliis ex dictis paren- tibus non exstantibus, ad fiscum regium non. est dubium pertinere; cum contentae stare debeant dotibus, quas ex dictis he- reditatibus, vel alias ab eorum parentibus habuerunt; quas nec eis auferri vel impe- diri patimur quoquomodo. Innuptas vero filias, a parentibus non divisas, in bonis et hereditatibus succedere omnino permit- timus et jubemus. Z práwa i z obyčeje králowstwie naše- ho dcery wdané neb wdowy na zboží a dédictwi rodičuow swých zmrlých nemají děditi; kterážto zbožie a dědictwie, ne- nieli dětí jiných z těch rodičuow, mají do králowy komory bez pochyby spadnüti. Neb ty dcery swrchupsané prestati maji na wéné swém, kteréz. z toho dèdictwie neb jinák od swÿch rodiètuow jmèly sû, kteréhoZto wèna jim neodjimäme, ani pre- käzeti w ton pro nic nedopüstime. Ale dcery newdané, ani od rodiéuow swych oddélené, w zbozie a dédictwie déditi jim wéelikterak dopüstieme i welime. LXIX. De filiis portionem paternam a parentibus haberc volentibus, Filius divisionem seu emaricipationem a parentibus suis habere desiderans, eam ?) quaridocunque, completo támen anno quin- !) JB. locorum. kterak muoz rozlüëiti ?) J. etiám. Syn, dielu neb odsazenie od rodiéuow swych jmieti Zàdaje, muo jeho, kdyz pat- nácte let se mu skoná, 2àdati; k jehozto ?) P1. w&áak proto w příbuznosti krwe — rozdělena , má býti ani 

Strana 145
Rubr. LXVII—LXXI. todecimo aetatis suae, petere possit. Ad cujus petitionis instantiam cogatur pater aut mater secum dividere et partem sibi debitam assignare de bonis seu heredita- tibus, quae illis a parentibus eorum, sci- licet avis vel proavis dicti filii, obvenisse noscuntur. 145 prosbě otec neb mátě piinuceni budte, aby se s ním rozdělili, a jemu diel spra- wedliwý dali z toho zbožie a dědictwie, kteréž jest od rodičuow jich, tociž od dě- duow a pradéduow toho jistěho syna, na ně spadlo. LXX. De hereditatibus collateralium. Sicut nuptas aut viduas in bonis et he- reditatibus parentum succedere probibe- mus: multo magis intelligere se debent esse exclusas a successionibus fratrum vel sororum omnium earundem *). Jakožto wdaným dcerám a wdowám na zbożie a dedictwie rodiéóuow wstupowati bránime: mnohem wiece rozumieno bud, że prázdny mají býti nápadu bratruow i wšech dědicuow. LXXI. De.distractione hereditatum a filiis. Si quis, omni pietate paterna postpo- sita, tantae severitatis aut dementiae fu- rore repletus exstiterit, quod hereditatem, quae sibi a parentibus suis legitimis et naturalibus communiter vel divisim obve- nit, alienare vel aliter dissipare voluerit, et filios suos legitimos et naturales ami- corum ?) bonorum solatio et facultate pri- vare, hoc agere sibi penitus ?) inhibemus; sancientes expresse, alienationem hujus- modi temerariam, de bonis et hereditate praedictis quomodocunque fiendam, nulla roboris firmitate consistere, nisi forte ne- cessitate causante vendere voluerit in so- lidum vel in partem, quod sibi fieri per- mittimus, ut est moris) sed ea bona et hereditatem ad dictos posteros suos ser- vari debere. 1) JT. eorumdem. ?) T. protinus. 4. C. I. 2) B. amicarum. Jestliżeby kto wseliku lisku otcowsku zawrha, taki hnówiwu ukrutnosti naplnen byl, żeby dédictwie swé, kteréž jemu od rodičuow jeho wlastních a přirozených společně neb rozdielně připadlo, i chtěl je utratiti neb rozmrhati, a syny swé wlast- nie přirozené útěchy zbožie přátelského chtěl zbawiti: toho jemu úplně bráníme učiniti, za práwo činiec zjewně, utraco- wánie takowé wšetečné dědictwie neb toho zbožie, kterakžby se koli stalo, aby moci a pewnosti Zádné nemélo, (leóby snad pro nůzi prodati chtěl spolkem neb rozdielne, toho jemu dopůštieme, jakož obyčej jest,) ale ta zbožie a dědictwie k již řečeným sy- nóm swým budůcím má chowati. Bez pochyby mělcby stdti: avitorum bonorum. 19 

Strana 146
146 Si vero bona alia sive hereditatem ha- beat, quae sibi aliunde obvenerit, aut pro- prio labore vel pretio quaesierit seu eme- rit: illa possit alienare, et de illis dispo- nere liberae arbitrio voluntatis, solemni- late tamen, quae ad hoc ") requiritur, ob- servata. LXXIL De hereditatibus servitorum Hereditates servitorum: nostrorum in- tactas et illibatas servare volentes, nulla prorsus superveniente causa alienari vel dissipari permittimus, per quas servitores alios, regiae nostrae mensae necessarios et opportunos, temporibus congruis quae- rimus et habemus; et propterea constitu- lione praesenti sancimus, nulli omnino mulieri licere dotem aut dotalitium habere vel recipere super hereditatibus supradic- tis, vel hereditatis ipsius bonis mobilibus vel pecuniae quantitatibus ullis, ultra de- cem marcas argenti, quas habere posse permittimus, ex causa dotis, vel dotalitii tantum, non alia, in bonis ipsis mobilibus vel pecuniis, si exstant dumtaxat. Alioquin super (sc) bonis et hereditatibus ipsis su- perexstantibus integris remanentibus et illaesis. D. VII. Majestas Carolina. Pakliby zbozie jiná neb dědictwie měl, ježtoby jemu od jinud přišlo, neb se jeho dodělal, aneb za swé küpil: to muož utra- titi, a s tiem učiniti wedle swé wuole, slawnost wiak zachowáwaje, kteráž má býti při trhu zachowána w řádu. regalium, gui dicuntur služebnikones. Dědictwie služebníkuow našich chtiece čisté a bez úrazu zachowati, žádným oby- čejem nedopůštieme, by zmrhána neb roz- ptylena móla byti. Skrze kteréžto slu- žebníky některé králowského našeho stolu potřeby časy hodnými hledime, abychom jméli. Protož ustanowením tiemlo za prá- wo činíme, aby žádné ženě slušno nebylo wěna mieti neb bráti na swrchupsanych dédictwich neb zbozi mowitém toho dě- dictwie neb na určených penězích přes deset hriwen striebra; to wóno jim s to- liko dopůštieme na zbožie těch služební- kuow mowitých neb na penězích, ač jsůli; a jiné zbożie a dedictwa zbytećnć aby úplně celé zuostaly bez urazu wselikcho. LXXIII. De hereditatibus corundem regalium servitorum. Bona seu hereditates quaecunque, quo- vis jure seu titulo, justo tamen, quaesitae per servitores nostros, quantumcunque no- bilium fuerint seu alias liberae, post ac- quisiionem ipsam immediate ipso facto 1) Ad hoc chybí w JB. Zbozie neb dédictwie wseliké, kterym- koli práwem neb nápisem bylaby držána neb dobyta od služebníkuow našich jakž- koli urozených, anebo potom kdyžby oni jich dobyli aneb swobodné küpili, inhed 

Strana 147
Rubr. LXXII—LXXIV. eandem conditionem recipiunt, ipsiusque vere !) fiunt, quam bona et hereditates aliae, quas ?) pro servitiis eorundem a nobis servitores ipsi tenere noscuntur, cen- sentur habere. LXXIV. Dc hereditatibus sacerdotum et Delinquendi materiam tollere ubique dis- ponimus, in his maxime , quae respiciunt praecipuam divinae majestatis offensam. Cum itaque percepimus fidedigne, retro temporibus sacerdotes ct clericos alios ad sacros ordines jam promotos, eorum bona et hereditates, quas nemini venit in du- bium sub mero nostro teneri dominio et ad nostram regiam cameram rationibus et causis ex pluribus, de antiquissima ?) re- gni nostri consuetudine approbata, debere seu posse devolvi, pro dotibus mulierum, quas turpiter cognitas tenuerunt *) et pu- blice concubinas, obligant in solidumi vel in partem, et super eis dotes vel donatio- nes in fraudem constituunt vel assignant: praesenli statuimus edicto, nemini sacer- dotum vel clericorum ipsorum super he- reditaüibus supradictis licere donare vel donationes aliquas constituere mulieribus quibuscunque, sine regia licentia speciali. Quod si factum in contrarium patuerit, ipso facto bona seu hereditas ipsa fisco regio, a quo sumpsit exordium, applicetur. Non tamen propterea denegamus, quin 5) hereditates suas hujusmodi dare et con- cedere possint in vita corum, debite ad 1) B. ueri. Z7. non ?) B. quam. 3) J. antiqua. 147 po tom kůpenie maji též práwo přijéti, kteréž jiná zbožie a dědictwa, kteráž od nás jiní služebníci drZie, aliorum ad sacros ordines promotorum. Aby hřešeno nebylo, myslíme i jedná- me wsady wšeliků příčinu odjieti, a zwlá- ště w těch wčcich, kteréž zříie k úrazu welebnosti božské. Když zacelo srozuměli sme z dáwných časuow, žákowstwo a knd- žie někteří, ježto swěcenie přijali, ani zbožie a dědictwa, kterážto bez pochybe- nie pod naším panstwim jsů, a do našie komory králowské z příčin mnohych oby- éeje starodáwnieho našeho králowstwie potwrzeného mohü i maji spadnüti, ta zbožie ženám, kteréž sů mrzce poznali a drželi, za wěno sú dáwali, a zjewně celé zbożie neb některý kus jeho u wené neb lestnym dänim kuběnám si zastawowali a dáwali: tůto wýpowědí za práwo činí- me, aby žádnému knězi na těch dědic- twie nebylo dopuštěno dáti neb klásti že- nám kterýmžkoli bez králowa dopuštěnic zwlastnieho. Pakliby jinak učinil, tehdy inhed to zbożie neb dědictwie buď připsáno do komory králowy, odkadž je z počátka pošlo. Wšak proto nebráníme, by kněžie dědic- twie swého dáti neb dopřieti nemohli, za swého žiwota řádně we dsky wložiec we- 3) 7. tenent. 9) J. quod. 19 * 

Strana 148
148 D. VII. Majestas Carolina. terrae tabulas apponendo, juxta constitu- dle ustanowenie a práw našich na to již tionum nostrarum super hoc editarum se- učiněných. riem atque mentem. LXXV. De filiis sacerdotum. Sacerdotum et aliorum clericorum ad Kněžští děti aneb jiných lidí poswát- ných, jakožto z práwa obecného, též i sacros ordines promotorum filii, sicut de z králowstwie obyčeje dobrého, na swých jure communi, ita et regni bona consue- otcuow dědictwa a zbožie by měli wstu- ludine, in patrum suorum hereditatibus seu bonis non succedunt et 1) succedere de- powati, toho úplně bráníme. Neb ta zbo- žie, jakož z práwa slušie k králowstwí, do negantur omnino; quas hereditates, sicut našie králowské komory chcem aby spadla, convenit de jure regni praedicti, ad no- i přikazujem, aby byla připsána. stram regiam cameram devolvi et confis- cari volumus et jubemus. LXXVI. De monachis. De jure regni nostri et consuetudine approbata cavetur, quod monachi vel alii quicunque religiosi infra 2) limites dicti regni non possint ullatenus hereditates li- beras habere. Quod rationabiliter consti tutum nemo debet ambigere; quia si per- sonae tales possent hereditates liberas pos- sidere, cogeretur camera regia per indi- rectum servitia et obsequia ex ipsis here- ditatibus sibi 3) debita perdere, et succes- sivis temporibus multa possent in parte non modica deperire. Z práwa králowstwie našeho a z oby- čeje potwrzeného má pilně warowáno býti, aby mnišie ani kteří jiní duchownie w me- zích řečeného králowstwí nikoli nemohli swobodných dědictwie jmieti, a to tak rozumně ustaweno nemá žadný pochybo- wati. Neb kdyžby osoby takowé mohly dědictwími swobodnými wlásti neb je dr- žeti, musilaby komora králowa služby swé a posluhowánie z těch dědictwie, kteréž býti mají, nezřiezeně ztratiti, a u budúcích časích jiných wěcí weliký diel mohlby sníti. LXXVII. 4) De hominibus villanis seu oppidanis licentiam petentibus a dominis ipsorum. Licet nostra regalis auctoritas legibus Ačkoli moc naše králowská prázdna jest sit soluta: tamen quia pii principis est, ita práw: wšak že na milostiwé knieže sluší propria procurare compendia, quod sub- tak swé wlastní wěci pósobiti a užitky, 1) Non succedunt et chybí w B. 2) B. juxta. 3) B. ibi. 4) W T. chybi rubr. 77.

Strana 149
Rubr. LXLXXV—XVIL ditis per injuriam dispendia non produ- cant (tunc enim oppidanorum nostrorum numerum putamus augeri, cum videmus baronum atque nobilium nostrorum fide- lium jura non minui): sanctione praesenti providimus decernendum, quod quando- cunque aliquis ex hominibus oppidanis ba- ronum nostrorum regni Boemiae, relin- quere volens dominum suum et se ad re- giam nostram terram transferre, licentiam a domino suo petierit: si circa festum Sancti Martini hoc egerit, tunc libere; si vero alio ) tempore infra annum, tunc prius datis fidejussoribus idoneis domino suo, vel alio loco sui idoneo substituto, per quos in termino dicti festi Sancti Mar- tini de censu, vel alias de labore seu cul- tura terrarum debitis, possit eidem domino integraliter responderi, petita licentia con- cedatur. Nisi tamen quocunque casuum praedictorum idem dominus oppidanum suum hujusmodi, ex administratione forte seu procuratione rerum seu pecuniarum suarum, vel alias debito modo sibi dice- ret obligatum; quo casu permittimus li- centiam non concedi, dummodo confestim idem dominus coram hominibus suis, prae- sentibus etiam nuntiis curiae regiae, qui pro oppidanis praedictis licentiam postu- labunt, de jure suo, quod habere asserit contra dictum oppidanum suum, ostendere non tardaverit, ipseque oppidanus, ubi ne- cesse fuerit, in praedictorum nuntiorum et hominum praesentia se expurgaverit debite, ut est moris. Et si oppidanus re- pertus fuerit obnoxius, concedimus eidem 1) J. aliquo. 149 aby poddaným skrze křiwotu z toho (ško- dy) nepošly — neb za to máme, že počet našich měšťan se rozmáhá, když widime, ano panských a jiných urozených našich wěrných práw se neumenšuje: za práwo tůto řečí umienili sme zjednati, że když- koli který člowěk z měšťan pánuow na- sich králowstwie Ceského chtelby zbjti pána swého, a na králowstwie se stého- wati, wezma odpusténie od swého pána: uéinili to pri swatém Martine, tehdy swo- bodné muoz odstüpiti; pakli jinÿ éas w ro- ce, tehdy najprw rukojmé postawiti má hodné pánu swému, neb jiným élowékem hodným miesto sebe osadě, ježtoby na swatý Martin úrokem, robotů neb těžením dědin ten pán úplně mohl jist býti, wez- ma odpuštěnie, bude mu dopřáno. Lečby snad pro mněkterů příhodu ten pán mě- štěnína toho pro službu neb wladařstwie wěcí neb peněz swých neb pro dluh ne- chtěl jeho propustiti; w také příhodě do- půštieme, aby jemu odpuštěnie nebylo dá- no, když wšak inhed na tom miestě ten pán před lidmi swými a před posly krá lowského dworu, kteříž o toho měštěnína "wýhosty Xádaliby, práwa swého , kteréž prawi, Ze proti němu má, okázati neob- meska. A ten měštěnín, když potřebie bude, před těmi posly i před lidmi má se řádně wywésti, jakož obyčej jest. Pakli měštěnín bude winen shledán, přejem toho, aby jemu wýhost nebyl dán ; pakli bude newinen, chcem i přikazujem, aby úplně jemu wjhost byl dàn, a tomu mésténinu mocí naší dopůštieme, aby do země našie, 

Strana 150
150 omnino licentiam denegare; si vero solu- tus exstiterit, volumus et mandamus licen- tiam sibi omnino concedi, illique auctori- tate nostra permittimus ad terram nostram quamcunque posse libere se transferre, et per dictum dominum nullam inferri jube- mus eidem molestiam et jacturam. Quae singula servari et intelligi volu- mus in villanis seu oppidanis quibuslibet baronum nostrorum omnium dicti regni, ad terras baronis alterius cujuscunque vo- lentibus se mutare. D. VII. Majestas Carolina. kdyzbykoli mohl, stéhowal se; a prikazu- jem, aby ten pán jemu žádné žalosti ne- činil ani škody. A tyto wčci chcem aby rozumieny i držány byly o sedlácích neb měšťanech wšelikerých pánuow našich kralowstwie řečeného, kteřížby na dědiny panské čiež- koli tak se měniti neb přestěhowati chtěli. LXXVIII. Alia materia ad idem. Si quando villanus seu oppidanus ali- eujus ?) baronis vel nobilis, obtenta licen- tia, se transtulerit ad terram nostram vel baronis alterius: sibi licere permittimus quandocunque bona sua emphyteutica ?) seu censualia vel similia, quae in terra et dominio dicti baronis domini sui, a quo licentiam petiit, possidebat, cuicunque ven- dere arbitrio propriae voluntatis; bonis aliis, si quae forte libera sub dominio dicto tenebat, apud eundem dominum remanen- tibus absolute. Jestliżeby kdy sedlàk neb mésténin kte- róho pana neb wlidyky wezma odpuśte- nie, stéhowal se do země našie neb pána jiného: toho jemu přejem, kdyžkoli ?) zbo- žie swé purkrechtnie aneb platné, kteréž w zemi toho pána, od něhož odpuštěnie žádá, držel, jinému dobrowolně prodá a osadí; a máli které zbožie swobodné pod tiem pánem, kteréž jest držal, muož za tiem pánem toho zbožie swobodně ne- chati. LXXIX. De procuratoribus baronum. Susceptum onus, quod sponte sibi quis- que a principio duxerit eligendum, cre- dere *) debuit patienter in novissimis to- lerandum ; nec semper licet ab eo pro- priae voluntatis arbitrio resilire, quod se- mel placuit gratis eligere. Sancimus ita- que, baronum nostrorum procuratores, ne- gotiorum gestores sive rerum administrato- Ktož jest dobrowolně na počátku které briemé sobě zwolil, měl jest wěděti i wě- řiti tomu, že na konci má to břiemě tr- péliwé nésti, ani kterů hodinu sluší od toho břemene neb práce swéwolně od- stůpiti, ač je jednů sobě líbil a chtěl wo- liti. | Protož za práwo činíme, šafáři pan- ští, wladaři neb jiní úředníci, když, z wlá- 1) B. alterius. ?) P1. kdyžbykoli. 3) JB. emphyteuticaria. *) J. cedere. 

Strana 151
Rubr. LXXVIII—LXXX. res, aut alios quoscunque officiales eorum, cum de procurationibus aut administra- tionibus eorundem fuerint per eorum do- minos requisiti ponere rationem, ipsorum quisque coram domino suo, cujus rerum sive officii administrationem vel procura- tionem gerendam suscepit, rationem po- nere ?) vel se debite expurgare sive de- fendere sit astrictus. Equidem sibi debet merito imputare, qui jugo tali elegit colla sua submittere. LXXX. De servitoribus regis Nostrorum fidelium distinctam | proge- niem, non confusam esse volentes, ne re- giae serenitatis clementia ?), quae secun- dum cujusque virtutes proprias aut gene- ris dignitates decenter debet tribuere me- rita et honores, incerta quandoque prole seducta, regalis munificentiae gratiam at- que compendia tribuat uni minus idoneo, quod meritus et condignus alius mereba- tur: praesenti constitutione sancimus: si quando aliquis ex servitoribus nostris se wladykonem duxerit asserendum, non fa- cile sibi credi debet, quod ?) leviter forte praesumpserit obtinendum; sed adhibitis et productis per eum septem testibus, ex eis tres eligantur per nostros officiales, qui de causa cognoscent, et praestito ju- ramento deponant; qui si deposuerint *), quod progenitores et atavi servitoris hu- jusmodi fuerint ab antiquis temporibus wladykones, tunc demum liceat servitori praedicto testes alios, quos sibi viderit pro- futuros, contra regiae nostrae curiae te- 151 denie a služby swé aby počet učinili, budú obesláni od pánuow swých, tehdy aby každý z úřadu swého neb wladařstwie, jimž jest wládl, učinil počet, a se wywedl, k tomu má držán býti ; zacelo sam sobě má porokowati, ktoz sám šiji swú swolil jest k té práci poddati. se nobiles asserentibus. Našich wérnych rozdielny rod chtiec nepohanén byti, aby králowské Jasnosti milost, kteráž podlé každého zwláštních jeho ctností aneb rodu duostojenstwie má hodně čest i zasluhowánie rozdáwati, wě- děla, (neb newědůc častokrát jistého slu- Zebnikuow rodu, králowské Milosti štědrost dary swé rozdáwá, a druhdy to dá méně hodnému, ježto hodný a statečný jest za- slüzil): tiemto ustanowenim za práwo či- níme: jestližeby kdy kto z služebníkuow našich wládyku se načítal, nemá mu lehce býti wěřeno, žeby lehce a wšetečně chtěl sobě snad to obdrżeti; ale přijma a po- stawě sedm swédkuow, budte z nich trie wybráni úředníky našimi, aby ti o tu wěc rozeznali, a ti třie přisežte, že prapraro- diéowé a dédowé sluzebnikuow téch od dawnych časuow byli sů wládyky; a po- tom pak podobné i hodné bude slúžební- ku tomu proti králowského dworu našeho swédkóm jiné swčdky, kteréž mu se zdáti budü, prowesti; a kdy2 jim los bude dán 1) B. facere. *) JB. clementiam. ?) JB. crediderit, quid. 4) 7. non deposuerint. 

Strana 152
152 stes producere; et sorte data, testimonium illorum admittatur, quos sors ipsa duxerit eligendos. Quod intelligi volumus in casibus dubiis et incertis, non autem in notoriis et ma- nifestis, in quibus omnino nullus servito- rum nostrorum se wladykonem asserens audiatur, quantumcunque vellet testes pro- ducere quoquomodo. D. VII. Majestas Carolina. a mietan, bud jich swédectwie dopusténo, a zwláště těm, kteříž losem budů zwoleni. A to chcme aby bylo rozuměno w pří- hodách pochybných a nejistých o wládyc- twie, ale ne o lidech známých a swědomých, w kterýchžto wěcech swědomých žádný zslužebníkuow našich, kterýžby se wládyků nazýwal, ačby swědky wywoditi chtěl, ne- má slyšán býti. LXXXI. Alia materia ad idem. Declarando decernimus, guod si ") guis- guam servitor noster per testes idoneos non probaverit prius ?) ab atavis suis se fuisse wladykonem, non licebit eidem con- tra testes pro parte regiae nostrae curiae contra eum productos aliquatenus alios te- stes inducere, sed omnino necessario ha- beat, (sicut etiam reperimus antiquitus ob- servatum,) stare depositionibus eorundem. Wyprawujice za práwo činíme, že když- bykoli který služebník náš swědky hod- nými neokázal, že od děduow swých bylby wládyka, nebuď jemu slušno proti swěd- kuom našeho dwora králowského, kteréž: proti němu wywedeni budů, jiných swěd- kuow pro nic wésti; ale úplně za to měj, jakož sme od staradáwna shledali to za- chowáno, přestaň na přísaze ?) těch ji- stých swědkuow. LXXXII. De proscriptorum expurgatione. Defensionum facultas, quam non huma- nae inventionis provisione simpliciter, sed ipso primaevo jure naturae mortalibus con- stat competere, principis edicto non de- bet artari, nec ita faciliter passimque con- cedi, quod expertorum probatorumque vi- rorum laudanda opinio maculetur. Hoc igitur edicto decernimus, quod ab antiquis observantiis et statutis sumpsit exordium: nemini trium consulum seu scabinorum notatione proscripto, sese defendere et ex- Obrana statečná ne lidsků opatrností sprostného wymyslenie, ale najprwotnèj- ším práwem a během přirozeným lidem smrtedlným má dána býti, kniežetinů řečí nemá žádný tištěn ani hyndrowán býti, ani lehce uwěřeno má býti, by hodných a dokonalých mužuow slawná powěst ná- rokem méla byti zmazána. Protoz tüto wypowédi za práwo činíme, aby žádný, když třie konšelé priseZni pri tom budu, Zeby kto psancem byl, proti nim se wy- 1) J. B. ubi quisque, ?) J. T. praesens. ?) P1. pisaïe. 

Strana 153
Rubr. LKXXI—LXXXIV. purgare volenti a proscriptione praedicta, id facere et expurgationem efficacem ob- tinere licere, nisi aliorum consimilium con- sulum seu scabinorum ejusdem provinciae novem in numero sincera relatio et testi- monium fide dignum coram rege vel alio, cui rex ipse specialiter id duxerit com- mittendum, processerit firmiter pro eodem. Equidem rationabiliter opinari debemus, quod tam solemniter gestum exstiterit, id omni fraude versutisque carere. 153 westi a oëistiti nemohl, aniz wywesti se z tobo řádně a skutečně bude moci; leč jiných konšel rada neb přísežných toho kraje dewčt w počtu čistě zprawenie a swědectwie wiery hodné před králem, aneb komužby král to poručil, stane se. Zacelo s rozumem máme se domniewati, co se tak slawně děje, že tu žádné přewrhlosti ani lsti při tom nemá býti. LXXXIIL De muliere infamata, Si quando femina tantae malitiae sive fraudis temeritatem incurrerit, quod nota- tione consulum seu scabinorum solita pro- scripta fuerit, nec se defendere aut ex- purgare curaverit, vel aliter non potuerit: poenam perditionis dotalitii, fisci nostri commodis applicandi, et a regno nostro Boemiae exilii perpetui patiatur. Benignius quidem nostra Serenitas agere in casu praesenti disponit, feminei sexus fragili- tate pensata, quam patrata facinora, sce- lestis vivis horrenda ?), nedum mulieribus, quas saltem naturalis pudor retrahere de- buit, meruerint. Jestlizeby kdy Zena takowé zlobiwosti neb lsti we wšetečnost upadla, žeby na- psáním konšelským neb přísežných psan- cem byla, a se wywesti a očistiti nemohla ani tbala, pokutu tuto wezme: wéno je- jie do nasie králowy komory bud obrá- ceno, a z králowstwi naieho Ceského bud wüéné wypowédiena. Milostiwé a dobro- tiwě také naše Jasnost w takowé příhodě, křehkost pokolenie ženského wážiec, zjed nala jest, nežli kdyžby mužská zlost a pro- winčnie stala se; ženám ne jakožto lepším tu milost činíme, kteréž aspoň přirozené stydliwosti hanba mela je od toho odtrhnüti. LXXXIV. De potestate baronum in homines ipsorum, Baronum nostrorum magnificentias et honores, diadematis nostri regalis decus et gloriam, sicut intactas stabilesque perpe- tuo volumus permanere: ita potestates eo- rum, juxta ?) consuetudines approbatas an- tiquitus, certis conditionibus et terminis 1) T. virorum orienda. A. Č. lil. Jakož pánuow našich mohutnosti i cti, našie králowské koruny chwálu i čest, pewně a neporušeně wěčně zuostati chce- me: takéž mocnosti jejich podlé obyče- juow potwrzených od staradáwna jistými pii¢inami a cili cheme uskrowniti, aby ?) B. secundum. 

Strana 154
154 moderare; ne quos omnium morum venu- state clarissima decet vivere, contingat po- testatis eorum incertitudine lascivire. Hac igitur certa constitutione sancimus : aucto- ritatem omnimodam, (praeter justitiam per- sonalem, quae semper regiae dignitati in- telligitur reservata, baronibus nostris re- gni Boemiae in eorum hominibus et bonis hominum ipsorum, sicut antiquis tempori- bus servatum fore comperimus, esse to- taliter ") attributam, exceptis casibus infra scriptis. D. VIL Majestas Carolina. snad ti, jenž přejasnů poctiwosti ctné zi- wi býti mají, i neudálo se jim nejistotů mocí jich nepoctiwé Ziwu byü. Protoz jistym ustanowenim za práwo činíme: moc wšelikaků, (kromě sprawedliwosti osobnie, kteráž wždycky králowskému duostojen- stwi má zachowána byti) pánóm nasim králowstwie Českého nad jich lidmi i nad jich zbožím, jakož je od staradáwna bylo, takowúž dáwáme a jie pójčujem, kromě pithod dolepsanych. LXXXV. Ne aliquis baro vel nobilis eruat oculos homini suo vel alteri. Non licet alicui baroni vel nobili suis vel alterius hominibus oculos eruere. Quod si quis tam immaniter gessisse convictus aut confessus exstiterit: eo ipso regis in- dignationem in bonis suis et rebus omni- bus se noverit incurrisse. Neslusí Zádnému pánu, ani wládyce, by swým neb cizím lidem oči wymietal. Pak- liby kto to ukrutenstwie učinil, a w tom shledán byl: ten jest upadl w nechut krá- lowu, a zbožie wšecko jeho na Jeho Mi- lost spadlo. LXXXVI. Alia materia ad idem. Siguis baro vel nobilis homini suo vel alii cuicungue nasum cum intermedio na- rium incidisse ?) repertus exstiterit: se, bo- naque sua omnia, regiae gratiae sciat esse commissa. Jestližeby který pán neb wládyka člo- wéku swému neb ciziemu nos z chtiept ufezal, a w tom shledán: byl: sám i se wším zbožím swým wěz že jest na krá- lowě milosti. LXXXVII. Alia ad idem. Similiter cavere sibi debent barones et nobiles supradicti, ne quis eorum pompose se gerens, vel aliter humanae naturae san- guinem vilipendens, manum vel pedem trunco suppositum cuiquam abscindere per se vel alium audeat vel praesumat. Qui contra fecerit, poena consimili feriatur. Takéz warowati se maji pani i wladyky swrchupsani, aby žádný z nich hrdě se drže, lidského pokolenie krwe lehce ne- wáže, ruky neb nohy na špalek wloženě žádnému neutínal, ani sám ani skrz jiného. Ktožby proti tomu učinil, pokutů a pom- stů takowúž bude pokárán. 1) B. taliter, 9%). 7. intercidisse. J. incidere. 

Strana 155
Rub. LXXXY—LXXXVIII. 155 LXXXVIII. !) Sequitur de duello. Cordi nobis est, arduam periculosam- que duelli materiam terminis artare de- centibus et certis regulis limitare, ne di- gnitatis eximiae regni nostri fideles, quos semper pacificos esse cupimus et locuple- tes, indignationem mortiferam regiae po- testatis incurrant, seque et bona omnia periculo perditionis exponant; et quod non leviter est ferendum, posteris suis notam gravis erubescentiae derelinquant. Anti- quam itaque super hoc observantiam imi- tantes, constitutione praesenti providimus decernendum, nulli omnino hominum cu- juscunque praeeminentiae, dignitatis aut status existat, quemcunque alium provo- care, compellere vel aliter appellare.licere quomodolibet ad duellum, nisi tribus de causis aliqua proponatur: scilicet (1) si ar- guere velit eundem de proditione, quod insidias vel tractatum fecerit in vitam re- giae majestatis, vel in offensam aliam per- sonalem, aut etiam illustris reginae, nec non filiorum filiarumve, fratrum etiam et sororum et aliorum omnium descenden- tium ex stirpe regali. (2) Si de datione, ven- ditione vel alia qualibet concessione castri vel terrae ejusdem majestatis, vcl tractatu seu conventione ?) dandi vel concedendi factis per eundem, quem ad duellum pro- vocandum duxerit, cuicunque personae, absque regiae celsitudinis conscientia vel mandato; quo casu novem viri bonae opi- nionis et famae pro parte qualibet pro- ducantur, et jurati deponant, antequam Na našem srdci jest, pilnů a nebezpeč- nů materii: o sedánie někakými cili zřie- zenymi süZiti a určenými práwy rozšířiti, aby duostojenstwie naseho wyborného krá- lowstwie naši wěrni, kteréž wždycky po- kojny býti žádáme a bohaty, w nelibost smrtedlnů králowské moci neupadli, a sa- mi sebe i swćho zbożie w nebezpečnost ztracenie neuwedli, a ježto těžce wáženo to byti má, aby budicim swym poskwrny a známku těžké a hrubé stydliwosti ne- ostawili. Protož následujíc w tom starého práwa zachowánie, tiemto ustanowením za práwo činíme: aby žádnému člowčěku, kte- réhožkoli duostojenstwie, powýšenie neb stawu buď, žádného druhého popůúzeti ani pobiezeti k sedánie neslušalo, leč. pro ně- které z těchto tří příčin: tociž (1) hančlli- by koho o zradu ; druhć ućinilliby uklad o zdrawie a Ziwot Králowy Welebnosti, neb k úrazu jeho osoby jednal, aneb také žeby pósobil, přejasné kněžny, neb sy- nuow, neb dcer, neb bratří, neb sestr, i jiných wšech, ktož sů pošli z kmene krá- lowského. (2) Jestli také žeby kto potkán byl o dánie a prodají a pójčce hradu neb země králowské Welebnosti, a o to žeby rozmlůwal neb to jednal, na to najímal neb dáwal, aneb w tom žeby skutkem pfestüpil ten, kohoZby k sedání pobiezeti chtěl, kteréžkoli osobě bez wuole a při- kázánie Králowy Welebnosti; w také pří- hodé dewét muzuow dobré powésti a ctné- ho domnénie s obi strani bud postaweno, 1) Rubr. 88 chybi w Т. 2) J. tractatum seu conventionem. 20* 

Strana 156
156 dictis partibus in duello liceat dimicare. (3)Si etiam arguere intenderit de corrupta pudicitia regiae domus, quam intelligenti- bus notam, de honestate duximus subti- cendam. D. VII. Majestas Carolina. a pfise2te, prwé nežli strany sedati budú. (8) Jestli také žeby kto pokusil se haněti porusenie stydliwosti a poctiwosti dworu králowa, kterúžto příhodu před rozumnými o také poctiwosti zatajujem. LXXXIX. Alia materia de duello. Praescriptis tribus casibus, quibus duel- lare permittimus, duellum fieri sic intel- ligi volumus et jubemus, si de communi !) assensu et spontanea partium voluntate ad duellum processerint partes ipsae supra- dictum. Si vero appellata pars seu requisita alia de causis ipsis ad duellum, non consen- serit voluntarie dimicare: tunc liceat ap- pellanti seu vocanti appellatum seu voca- tum ?) jure ordinario, quod approbata con- suetudo servare in talibus consuevit, ci- tari et proclamari facere coram regia ma- jestate, coram qua suam, ut moris est, justitiam consequatur. W předepsaných třech příhodách, w nichž sedati dopůštieme , sedánie chcme aby to takto rozumieno bylo, i prikazu- jem, jestliže z společního swolenie stran obojích dobrů woli k tomu sedánie strany chýlily. Pakliby která strana, a zwlášť pobie- děná, pro ty příčiny k sedání dobrowolně neswolila: tehdy méj práwo ten, ktoz jest pobiezel druhého k sedání, prawým řádem, ježto jest potwrzeno od staradáwna a w takowych wécich zachowino, aby pied tiem prawem, jakoZ obycej jest, dowedl swé sprawedlnosti. XC. De duello nobilium. In duello debet considerari aequalitas personarum, ut nulli liceat, etiam in casi- bus jam praemissis ?), alium nobilitate forte generis vel praeeminentia dignitatis se ma- jorem ad duellum aliquatenus provocare. Et si quis generosus ab inferiori vocatus fuerit, non teneatur respondere vocanti, nec possit propterea redargutionem seu infamiae alicujus notam incurrere quo- quomodo. 1) J. si decorum. 2) JB. tunc liceat appellatum seu vocatum. Pii sedinie ma znamenáno býti, aby byla rownost na osobách, aby žádnému neslusalo w príhodách swrchupolozenych druhé wyssieho rodem neb duostojenstwim powyšenějšího nikoli k sedání pobiezeti; a jestližeby kto urozenější od scbe nižšího k sedani pobiezen byl, nenie mu dlužen odpowiedati, ani muoZ proto které řeči neb hanby jmieti žádným obyčejem. 3) JB. permissis, 

Strana 157
Rubr. LXXXIX—XCIII. 157 XCI. Alia materia ad idem. Jus antiquum regni nostri Boemiae, quemlibet nobilem majoris generis vel mi- noris, quantumcunque alteri nobili sibi in genere simili serviat vel majori, si volu- erit admitti, loco sui potest ") ponere duel- lantem. Jest práwo staré králowstwi naseho Ce- ského, každému urozenému, bud wétéiho neb menšího pokolenie, kteréhozkoli bud rodu, sobé rowného, chceli, muoż posta- witi jiného miesto sebe k tomu sedání. XCII. De duello alia materia. Antiqua regni nostri consuetudine com- perimus observatum, quod in duello non potest ponere alium loco sui persona, quae, postquam fuerit in servitio regiae majestatis, a rege recepta licentia vilior facta, ad serviendum baroni vel cuicun- que alii se transtulerit; contra vero, si servitor baronis recepta licentia, celsitudi- nis regiae se fecerit servitorem, effectus dignior, potest loco sui in duello habere debitum substitutum. XCIIL De civibus jus Si civis quilibet jus emphyteoticarium seu teotonicale, quod vulgariter dicitur purkrecht, in terra alicujus nobilis seu baronis emerit, quamdiu quotiesque ibi sederit seu habitaverit, vel alias in dicta terra repertus exstiterit, omnimodae pote- stati dicti baronis absolute sciat se esse submissum, quam non debet regalis auc- toritas quomodolibet impedire. Ubi autem onera ipsius potestatis declinare decreve- rit, petita licentia, possit libere infra ?) annum et diem unum (non ultra) a die petitae licentiae numerandum, jus dictum 1) B. loco sui ponere. *) B. post. Ze starého obyčeje králowstwie shledali sme, ano zachowáno, že osoba ta, kteráž w službě Králowy Welebnosti byla, a od krále odpusténie wzala, jsüc ji£ ponizena k službě pánu neb komužkoli jinému, ne- muož w sedání jiného miesto sebe posta- witi. A zase kdyžby služebník panský, wezma odpusténie, králowé wysosti za služebníka se přikázal, jsa tiem duostoj- něji učiněn, muož miesto sebe w sedání mieti neb postawiti hodného zástupci. teutonicale ementibus. Jestliže měštěnín kterýkoli práwo swé, ježto slowe purkrechtnie, w zemi někte- rého pana nebo ślechtice kipi, doniżkoli na tom sede neb tu bydliti bude, úplně wéz a prostě, že je moci a práwu toho pána poddán, a na té moci žádným oby- čejem králowská moc nemá tomu pánu překážeti. Pakliby obtieženie panského kdy zniknůti chtěl: wezma odpuštěnie, počíta- jie, prawo swe komužby chtěl prodati neb toho sstůpiti muož, a w tom roce a dni učiniti tak jest zawázán. A tůž wuoli má jmieti pán neb šlechtic, z welebností 

Strana 158
158 cui voluerit vendere vel concedere quo- quomodo. Quod facere similiter est astric- tus infra similem terminum, ad voluntatem dicti nobilis vel baronis, a die manifesta- tae ') voluntatis ipsius dicto civi compu- tandum. Alioquin termino lapso praedicto bona dicti juris baronis ) compendio ve- niunt applicanda. D. VII. Majestas Carolina. nasie a swé wuole učiniti tomu mésténi- nu do téhož času. Pakliby ten čas minul, a toho sobě nedokonal, zbožie to má na toho pána spadnúti. XCIV. De stupro et adulterio. Subditos nostros honeste vivere cupi- mus. et pudicos. Et licet jus omne violen- tus offendat: ille tamen gravius. videtur invadere, qui virginis castitatem aut pudi- citiam honestae matronae violat. Ideo sa- cro praesenti sancimus edicto, si quis de- feratur furoris ardore commotus virginem violenter stuprasse, vel aliam honeste vi- ventem feminam violenter oppressisse : con- festim talis virgo vel femina debet in loco commissi delicti, si habitabilis est, alio- quiu habitabili propinquiori, publice com- parere, lacerare peplum, et alta voce con- queri et clamare contra hujusmodi op- pressorem, coram probis hominibus dicti loci; deinde querimoniam regis officiali- bus facere specialem. Ad cujus querelam judex curiae nostrae dictum delatum capi faciat; quo forte negante crimen objectum, forma subscripta, quam antiquitus obser- vatam invenimus, consuevit in regia curia judicium diflinire: videlicet exigere a mu- liere hujusmodi juramentum 3), quod tali- ter stuprata vel oppressa fuerit. Quo prae- 'stito, delatus idem, si contra objecta se defendere voluerit, pro defensione sua ju- 1) J. manifestae. 2) 7. bona dicti baronis. Žádáme, aby poddaní naši počestně ži- wi byli a w stydliwosti. A ačkoli násilník wšeliký práwo ruší a boří: wsak najtiez ten proti práwu činí, kterýž čistotu: pa- nenskú a poctiwost počestné matky (ruší). Protož swatým tiemto ustanowením za práwo činíme: ktožby koli bláznowým za- pálením hnut jsa, i swčdčen byl, žeby panně násilé učinil, neb jinů ženu, ježto je ctně žiwa, násilím podáwil: inhed ta- kowá panna neb žena na tom miestě, kdež se jí to stalo, jestliže tu lidé bydlé, aneb i w jiném miestě , kdežby odtud najbliz lidé bydlili, zjewnč má se okázati, šlojieř trhati, a wysokým hlasem křičeti a žalo- wati proti takowému násilníku před do- brými lidmi toho miesta. Potom má krá- lowym úředníkuom žalobu zwláštní uči- niti. K jejížto žalobě hofrichtéř náš toho, na kohož jest žalowáno, kaž jieti, a jest- liže snad popří winy, spósobem a řádem podepsaným, kterýž od staradáwna jest zachowán, na králowském našem dworu súd ten konati má. Najprw požádaj od té ženy přísahy, žeby tak porušena neb podáwena byla. Když ji učiní, tehdy ten, 3) 7. argumentum. 

Strana 159
Rubr. XCIV—XCVI. rabit, et secum sex testes habeat ") famae bonae et opinionis. In quo si defecerit, criminis reus factüs, capite punietur, et bona ejus seu hereditas confiscabitur ; si vero probaverit, absolutus libere abeat *). 159 na kohož jest Zalowáno, budeli se chtieti z toho wywesti, na očistu swû wstûpi, a wejde, a s ním šest swědkuow jiných za- chowalých s dobrů powěstí. Jestliže toho swědomie jmieti nebude, winen ostane, a hlawu ztrati, a zbožie jeho neb dědictwie do králowy komory (bude) obráceno ; pak- liby odwedl, že je newinen, swobodně muož pryč odjiti. XCV. De filiabus contrahentibus matrimonium contra parentum suorum voluntatem. Si ignorantibus vel, quod magis est, contradicentibus parentibus filia sibi mari- tum assumpserit, vel alias viro se copula carnali junxerit, super quo per parentes ipsos querimonia in judicio deferatur: si sponte id filia fecerit, et ipsa et maritus, de antiqua regni consuetudine, palo affixi subire supremum judicium cogebantur, he- reditatibus eorum ad fiscum regium de- volutis. Jestližeby bez wědomie aneb proti wuoli otcowě a mateřině dcera muže sobě po- jala, neb ciziemu muži tělesným pozná- nim se spojila: o to Zaloba w südu od přátel když bude wznešena, jestliže je do- browolně dcera to učinila , tehdy ona i ten muž z starého obyčeje králowského, jsúc zahrabáni, podstůpiti súd najwyšší byli jsúů přinucowáni, a dědictwie jich do ko- mory králowy přísluší. XCVI. De puellis matrimonium contrahere volentibus. Parentibus non extantibus, pudoris ho- nore servato, non debent puellae incon- sultis et. contradicentibus fratribus, vel eis deficientibus, patruis vel avunculis, quibus- cunque viris nubere, aut quod gravius est ferendum, illos ?) carnaliter. quoquo- modo cognoscere. Quod si qua mulier sponte fecisse constiterit, et per dictos fratres vel patruos judicialiter querela pro- posita fuerit: ipsa, virque dictus, confisca- tis bonis, pali affixione mortem subire con- sueverant corporalem. 1) J. B. testes alii famae. Kdyzby rodiéuow, toci£ otce a mateie nebylo, déweéky zachowanim stydliweé ctnosti nemaji bez rady bratrské a proti jich wuoli, neb sešliliby bratřie , ale bez strycowské nebo také i wnukuow wuoli za muX se wdáwati, aneb to tiež jim má trpieno býti; pakliby která žena dobro- wolné w tom účinku byla shledána, a od swrchupsanych bratii neb strycuow südem žaloba bude proti ní wydána: ona i muž ten, obrátic do králowy komory zbozie jich, smrt tělesnů podstůpiti a wedle oby- čeje zahrabání býti mají. 2) J. capite puniebatur — confiscabatur —abibat. B. punie- tur, — confiscatur — abibat. 7. punietur, — confiscabatur — abeat. ?) JB. in illos, 

Strana 160
160 D. VII. Majestas Carolina. XCVH. Alia materia ad idem. Quae proxime sunt relata de mulieri- bus inconsultis parentibus, fratribus vel patruis nubentibus, ad puellas virgines in- nuptas penitus trahi, debent intelligi tan- tummodo; non ad viduas, quae nubant in domino, arbitrio liberae voluntatis. Reči, kteréž sü nynie praweny o ženách, ježto bez rady swých rodičuow, bratří neb strýcuow se wdáwají, to má rozumieno býti o diewkách pannách newdaných, ne o wdowách, kteréžto mohů se wdati we jméno boží podlé swé wuole. XCVIII. De judiciis puellarum praedictarum. Judicia de praedictis puellis et viris fienda, intelligi debent esse discreta ?; videlicet si puella delinquens taliter de ge- uere militari aut civium aut supra ?) fu- erit, tunc judicium ad regis curiam solam pertinet incessanter; si vero generis infe- rioris exstiterit, tunc ad justitiarios seu correctores una cum villico regio provin- ciae illius, in qua dicitur deliquisse, idem judicium intelligitur pertinere. Südy o swrchupsanych diewkách a mu- zich maji rozumieny byti opatrny a roz- Safny; tociz budeli diewka, kteráZ tak za- wini, z rodu rytieřského neb městského, tehdy súd na samu králowu komoru bez pochyby přísluší; pakli rodu nižšího bude, tehda na poprawce neb tresktatele s wla dařem králowým krajiny té, kdež se pro- winěnie stane, týž süd že na to sluší, má rozumieno býti. XCIX. De bonis propter excessus confiscandis. Bona seu hereditates delinguentium, guas guaeve propter diversa crimina in pluri- bus constitutionibus nostris jussimus con- fiscari, modo subscripto debere intelligi declaramus: videlicet, si bona hujusmodi sint libera, vel alias sub dominio nostro, vel emphyteotesi tenentur, ea ad fiscum regium decernimus pertinere; si vero em- phyteotica ?) vel censualia, aut alias in oppidis seu terris baronum nostrorum vel nobilium situata, ea dominis, quibus jus emphyteoticum aut census debetur, vel in quorum terris seu dominio bona consi- stunt, intelligimus et volumus applicari. 1) J. distincta, 2) J. 7. civium, vel ut supra. Zbozie nebo dédictwa téch, je2to pro- winili, kteráž sme pro rozličné winy we mnohych prawich a ustanowenich nasich přikázali do našie komory obrátiti, během w dolepsaným chcme, aby to rozumieno bylo takto: tociZ jsüli ta zbozie swobodná, pod panstwím naším, neb purkrechtnie, mají i usuzujem, aby do králowy komory slušela; pakli jsú purkrechtnie, platná neb úročnie, w mčstech neb na zemi pánuow našich neb wládyk zasazena, ta zbožie pá nóm těm, kteříž purkrecht na nich mají a úrok s nich berú, do jich komory chceme aby byla obrácena. 8) JB. emphyteoticaria. 

Strana 161
Rubr. XCVII—CII. 161 C. De petitione debitorum. Siquis aliquem quocunque genere de- bitorum sibi dixerit esse obligatum, jus suum per citationes legitimas et alias con- sueto judicio prosequatur, non autem, ut quidam fecisse dicuntur, opinionem illius maculet infamando. Quod si fecerit, sex septimanis ") disciplinam regiam regis ar- bitrio patiatur. Jestliżeby kto prawil na druhého, žeby mu kterým dluhem powinen byl, wediż práwo swé südem, póhony a jinak, jakož obyčej jest, aby jeho cti a powesti neha- nél ani hyzdil, jakoż nekteii prawie, że sú činili. Pakliby mimo to ućinil, takowy má trpčti kázeň králowu wedle Jeho Mi- losti wuole. CI. De jure regio in abbatum electione. Antiguo jure regni nostri cavetur, guo- ties abbas vel praepositus aliguis eligetur, anteguam possessionem jurium monasterii vel praepositurae realiter adipiscatur, guod talis electus unum dextrarium valoris XX. marcarum argenti celsitudini regiae debeat praesentare, cui regalis munificentia du- xerit concedendum. Z starého prawa kralowstwie našeho jest zachowáno, kolikrátkoli opat neb probošt který wolen by byl, prwé nežli w drženie práw klästera neb probosstwie uweden bude, má kuoiü, tociż of, jeżtoby za XX hiiwen stfiebra stal, wysosti krżlowskć dáti, anebo komuž JM' rozkáže. CII. De querelis contra regios officiales. Siquis exponere querimoniam contra procuratores nostros sive provinciarum ju- sttiarios, qui vulgariter dicuntur popraw- czones, voluerit, regiae majestatis praesen- tiam adeat, vel judicis curiae auditorium quaerat. Qui coram se partibus evocatis, simul cum kmetonibus merita causae dili- genter examinent; et si dictum procura- torem seu justitiarium injuriam intulisse conquerenti reperierint, quantum ad res ?) pertinet, judicium ferant, et ablata si sunt restitui faciant querulanti, et alia quaeque damna et sumptus debite resarciri. Per- sona vero, si casus hoc poposcerit, per so- lam Majestatem regiam corrigatur. 1) J. septimanas. *) 7. eos. 4. C. 111. Jestlizeby kto žalobu učiniti chtěl proti úředníkóm našim neb proti poprawcim : ten přístup před Králowu Welebnost, neb před hofrichtěře , žádaje pomoci; a ten powolaj stran před se s kmety, tu při pil- ně rozeznajte; a jestližeby ten úředník neb poprawce 2alujiciemu křiwdu učinil, a to shledáno bylo : jestliže se zbožie neb statku dotýče, osaďte jim sud, a jsuli které wěci pobrané, ať wrátiti kážie žalujícímu, a jiné kterékoli škody buďte a náklady, řádně nawrátiti; a osoba ta, jestližeby čas toho byl a příčina, samů Králowů Welebností má kázána býti. 21 

Strana 162
162 D. VII. Majestas Carolina. СШ. De querelis contra villicos regales. Qui a villicorum nostrorum aliquo se passum injuriam dicere voluerit, nostrae curiae judicis auditorio ") implorato, cum dicti judicis literis aut nuntio locum re- petat, ubi habitat villicus supradictus. Qui simul et kmetones villanorum dicti loci querelam examinent, et super ea, quan- tum ad res pertinet, judicium ferant; per- sonali judicio, si casus exegerit, soli cu- riae judici reservato, Et si forte quere- lans dictorum kmetonum et villici actum judicium non probaret, liceat ei super eadem querela vel causa ad dictum judi- cem curiae habere recursum , qui ordine debito, vocatis coram se partibus supra expositis, faciat justitiam expeditam. Ktozby prawil, Ze od wladaruow nasich kriwotu kterů trpí, žádaj pomoci hofrich- téře našeho, a wezma listy od něho aneb posla jeho, dojdi k wladaři tomu, a hof- richtéř i kmetowé miesta toho pilně tu při rozwažte, a jestliže se statku dotýče, učiňte jim súd; osobný súd, budeli příčina, sa- mému hofrichtéri zachowajice ?). A jestli- žeby jich ti kmetowé sami w sůdu roz- děliti nemohli, mohů zase před hofrich- téře ti, ktožby žalobu wedli, útočiště jmie- ti; kterýžto během řádným stran před se powolaje, žaloby a pře wyslyše, obojim učiň sprawedliwé. CIV. De bonis, guae ad regiam cameram dicuntur devoluta. Bona, guae ad regiam nostram came- ram devoluta dicuntur guacungue ratione vel causa, debet judex nostrae curiae, sta- lim cum ad illius notitiam pervenerit, ad manus curiae dictae recipere, seque de ipsis intromittere per nuntios nostros, et servari custodirique facere diligenter, nul- lam de his distractionem seu diminutio- nem fieri quoquomodo passurus; deinde in foro Pragensi, et in alio propinquiori ipsis bonis, facere voce praeconia publice proclamari, qualiter de bonis, quae quon- dam fuere talis N. velut ad regiam came- ram devolutis, se debite intromisit; super quibus, si quis jus aliquod se habere cre- dat, infra ?) dierum XIV terminum coram Zbozie, kteréZ do naiie králowy komo- ry prawie Zeby spadla kterymzkoli oby- éejem neb příčinů, má hofmistr náš inhed, když to naň zneseno bude, k našemu dwo- ru wzieti, a w ně se uwázati posly naši- mi, a jeho chowati i ostřiehati welmi pil- ně, nedopůštěje žádného roztrhánie ani kterého ujiminie na nàm Zàdnym obyóe- jem; potom trhem w Praze neb w najbliž- nějším městě, kdež to zbožie lezl, biřicem kaž prowolati, že je se w zbožie, kteréž jest někdy bylo N., ježto je do králowy komory spadlo, řádně uwázal. Pakliby kto proti tomu prawil neb mněl, žeby práwo které k tomu jměl: we čtrnácti dnech pied hofricht¢éiem w Praze ma se 1) T. adjutorio. ?) Pl. učiňte jim súd osobným súdem, a budeli příčina, samému hofrichtéii sid zachowajte, 3) B. juxta. 

Strana 163
Rubr. CIII—CIV. eo apud Pragam curet, ostensurus de jure suo legitime, comparere. Quod si nullus infra ') dictum terminum comparere cura- verit, tunc secundo et ultimo ac tertio peremptorie consimili forma et dierum spa- tio terminus assignetur. Post cujus per- emptorii lapsum, nullo infra praedistinctos terminos comparente, bona praedicta per adjudicationem baronum camerae nostrae maneant confiscata. $. 1. Post peremptorium veniens ad judicem ?) nostrae curiae, jus aliquod se habere di- cens in bonis, quae ad regiam cameram sunt devoluta et jam per eundem judi- cem capta dicuntur, nullatenus audiatur; nisi per argumenta evidentissima aut te- stes idoneos posset ostendere, quod a die primae proclamationis, et subsequenter continue per totum tempus trium dilatio- num, absens a terra fuerit, propter quod non potuerit, prout est verisimiliter prae- sumendum, ad ejus notitiam proclamatio pervenire ?, nec infra proclamatos termi- nos comparere. Quo casu, probata prius absentia praedicta, licet ei infra totidem terminos et intervalla dierum, a die re- gressus ipsius in terram ipsam numeran- dos, si voluerit, legitime comparere et jus suum prosequi condecenter. $. 2. Si quando infra terminum quis compa- rens ligitime, in bonis, quae ad nostram cameram devoluta dicuntur, quacunque ra- 163 okàázati, i práwo swé po druhé i po třetie konečně sám osobně podlé řádu a počtu dní, jakož jest uloZeno. Pakli toho za- witého roku čas wedle položenie wynde, a strana se neokáže, zbožie to z přisúze- nie panského do komory našie má obrá- ceno býti. $. 1. Když ten čas wynde zawitý a mine, ten, ktožby prawil, žeby práwo měl k tomu zbožie, kteréž jest do králowy komory spadlo, a již to zbozie hofrichtér žeby držal, přijda k našemu hofrichtéfi, nema nikoli slýchán býti, lečby dowedl zname- nitými a hodnými swědky, že ode dne prwnieho prowolánie až přes ten celý čas nebyl jest w zemi, a proto že jeho nemo- hlo to prowolánie dojíti, jakož to dobře podobné jest, a tak že w těch časích k to- mu nemohl státi, W tě příhodě, když naj- prwé okáze, Ze jest w zemi nebyl, má je- mu i slusie tolikéz roku i dní, ode dne wrácenie jeho do země počiítajíc, býti při- dáno, jestližeby chtěl sám státi a práwo swé prowesti. $. 9. Jestližeby kdy w tom času swrchupsa- ném kto se řádně okázal k tomu zbožie, kteréž do našie králowy komory spadlo, 1) J.B. juxta. 2) Slowa ad judicem chybí w JB. 3) B. devenire. 21* 

Strana 164
164 tione !) jus melius quam nostra curia se habere monstraverit: veritate reperta, fac- taque sibi adjudicatione bonorum ipsorum per barones, ut decet, volumus et jube- mus eidem bona ommia supradicta ex in- tegro, omni diminutione cessante, per ju- dicem nostrae curiae resignari. $. 8. Si quis post adjudicationem bonorum, quae ad nostram curiam devoluta fuerint 2), per barones curiae nostrae factam, judici aut nuntiis dictae curiae de bonis ipsis se nostro nomine intromittentibus, spiritu tc- meritatis tantae assumpto, contradixerit, nec illis condescendere voluerit: ex tunc re- bellis et proditor regiae majestatis infal- libiliter censeatur et ab omnibus repute- tur. Si vero ante adjudicationem, compa- rendo scilicet infra statutos terminos, et de jure suo, quod habere se dicit super bonis ipsis, cum nostra curia litigando, hoc fecerit: tunc non de rebellione, sed de sumptibus nostrae curiae satisfacere ?), et interesse dumtaxat dictae curiae teneatur. CV. De castrorum vel Si castra vel munitiones aliae in bonis, quae nobis dicuntur devoluta, consistant, pro quibus custodiendis forte, vel aliter, sumptus nostra curia fecerit, et ex post facto alius melius jus habere in illis re- pertus exstiterit: debet eadem curia dictos sumptus sibi, non alii, imputare. 1) SSlowa quacunque ratione cAybi w JB. interesse dumtaxat. D. VII. Majestas. Carolina. a prawo lepšie nežli naše komora Ze ma Zeby okázal: prawdu zwédüc, kdyz mu se pfisüzenie stane ode pánuow, jakož slusi, cheme i pñikazujem, aby to zbožie swrchupsané zcela beze wseho umensenie od našeho hofrichtéře jemu bylo wzdäno a postůpeno. $. 3. JestliZeby kto po panském prisüzenie kterého zbožie, do našie komory kteréž jest spadlo, hofrichtérowi neb poslóm ode dwora, ktefízby se w tom zbozie jménem naším uwazowali, úmysl wšetečnosti tako- wé wezma, protiwiti se chtěl a jim stů- piti nechtěl: tehdy protiwník takowÿ mâ ode wšech za zrádci Králowy Welebnosti bez pochyby jmien a drZàn byti. Pakliby prwé, doniž páni neodsůdie, on podlé ro- kuow stoje uložených ku práwu swému, kteréž prawí že má o to zbožie, s naším dworem se súdě, to učinilby: tehdy ne z protiwenstwie, ale z nákladuow toliko ma k nému ziieno byti, a k tomu má dr- žán býti. munitionum devolutione. Byliliby kteří hradowé neb twrze na tom zboží, kteréž prawie, žeby na nás spadlo, pro kterčhožto hradu neb twrze chowánie kterakkoli náš dwuor náklady by učinil, a potom, kdyžby se to stalo, jiný žeby lepší práwo k tomu okázal: dwuor náš má těmi náklady hynůti, a sám sobě a nižádnému jinému z nich poro- kowati. ?) JB. erunt. 3) JB. sed de sumpübus et 

Strana 165
Rubr. CV—CVIII. 165 CVI. Bona caduca per quem debeant gubernari. Hereditate quacunque ad regiam came- ram devoluta, bona ipsius mobilia per quemquam nolumus occupari, sed illa ") per nuntios seu judicem nostrae curiae, sicut ipsa hereditas debet ?) gubernari. Qui vero quidquam ex dictis bonis ausus fuerit surripere, jus regium se noverit of- fendisse. Dédictwie kterézkoli do kralowy komo- ry by spadlo, z statku toho dědictwie mo- witého nechcme by kto bral neb se weň wázal, jediné hofrichtéř náš neb poslowé dworu našeho, kteříž to dědictwie zpra- wowati maji. Pakliby kto co z toho zbo- žie wšetečně směl ukrasti, má wčdčti, že je urazil králowo práwo. CVIL De unione bonorum. Sicut volentibus est permissum bona et hereditates suas aliis concedere, tabula- rum forma servata: sic et illa bonis alte- rius unire et communicare nullatenus de- negatur, dummodo communicantes et uni- entes invicem taliter bona sua solemnita- tem debitam servare non omittant, quod ea ad terrae tabulas debite apponantur, et adeptio possessionis et proclamatio ?) locis et dilationibus congruis subsequan- tur, prout aliis constitutionibus nostris ple- ne cavetur. Jakož se dopůštie těm, ktož chtie, aby zbožie swá a dědictwie jiným wzdáwali a we dsky kladli rádem zachowalym: tóż také přejem, aby ta zbožie mohla se na spolek sstůpiti s druhým, a toho nikoli ne- má bráněno býti , kdyžby pak společníci spolubydléc na těch zbožích, slawnosti a zachowánie řádného , což ke dskám pří- sluší, neopúštčli, aby we dsky zemské fadn6 wlożeno bylo, a piijetie neb spol- Genie toho zbożie aby se stalo prowoli- nim řádným pod lasy, jakoż pak to w prá- wich a ustanowenich nasich plngji bude powédieno. CVIII. Alia materia de unione. Si uniti in bonis eorum separati habi- tant, sumptusque quisque separatos faciat et in diversis castris vel locis aliis: non propterea intelligatur unio fraudulenta vel simulata, dummodo probare possint, si ne- cesse fuerit, per testes idoneos coram ba- ronibus, quod alias in damnis et emolu- Jestlieby ti, kteriZ na spolek se sstü- pili zbozim, kazdy oblásté bydlel a ztrawu i náklad każdy oblásté swuoj jmél, budto w rozliénych miestech, neb na jinych hra- dich: ne proto rozumieno bud, by to lest- ny spolek byl neb pokryty, kdyzby jedné dowesti mohli, byloliby potiebie toho, 1) JB. illam, ?) J. curiae ipsa hereditas plana debet. ?) JB. proclamatis. 

Strana 166
166 mentis omnibus uniti participant et con- tribuunt. D. VII. Majestas Carolina. přede pány swědky hodnými, že w ško- dě, w zisku jsů na spolce, a jeho poží- waji i nakladaji. CIX. Alia materia de unione. In bonis se dicentes uniti, licet in uno eodemque loco vel villa sedentes seu la- rem foventes, si tamen eorum quisque bonorum suorum administrator et rector existat, et sumptus separatos faciat, sepa- rati sunt potius judicandi, nec unionem alleganti credetur, nisi testibus idoneis plene probaverit, quod unio ipsorum, non obstante divisione vel separatione prae- dicta, sine omni figmento, simulatione et fraude procedit. Ktozby prawili, żeby zbożim na spolce byli, aćby pak w jednom miestě neb w jed- né wsi seděli, neb w jednom dwoře by- dleli, jestli wšak žeby každý z nich zbo- Lie swé sprawowal, a náklady zwlastnie činil: ti maji spieś rozdielní než společ- nici jmieni a wéireni byti, leéby swédky hodnymi plné dowedeno bylo, ze spolek jich, aékoli rozdielné bydle, jest beze wsie lsti i pokrytstwie. CX. Alia materia de unione. Si hereditas alterius unitorum in bonis propter crimina per eum forte commissa veniat confiscanda: tunc aequali facta di- visione bonorum omnium simul unitorum, pars sua ad regiam cameram devolvatur, parte reliqua penes alium consocium illae- sa et solida remanente. CXI. De solutione Judaei quicunque, licet in bonis nobi- lium residentes, in census solutione ad ca- meram regiam pertinent pleno jure. Et si quis forte quoquo temeritatis spiritu praesumeret contra facere vel defendere, quominus ad solutionem dicti census ipsi Judaei dictaàe camerae sint astricti, velut rebellis majestati regiae puniatur " 1) J. rebelles — puniantur. Jestlizeby dédictwie kterého z spoleéni- kuow w zbožie pro winu jím učiněnů spad- lo do králowy komory: tehdy zároweň rozděléce to wšecko zbožie společné, win- ného strana do králowy komory spadne, ale strana druhá při towařiší druhém celá a beze wšeho úrazu má nechána býti. census per Judaeos. Židé, kteřížkoli zde na zbožích wlády- čích by seděli , úroka placením do krá- lowy komory (náležejí) plným práwem. Pakliby snad kto wšetečně proti tomu směli učiniti, jich brániec: ti jakžto pro- tiwnici Welebnosti Králowské maji káráni býti, a přes to wždy Židé ku plnění těch trokuow do kralowy komory jst zawizśni. 

Strana 167
Rubr. CIX—CXIV. 167 СХП. !) De hereditatibus Judaeorum. Si quam hereditatem alicui Judaeorum occasione debitorum suorum venire con- tingat, illam vendi vel alienari quomodo- libet non licebit sine regia licentia spe- ciali; quam demum ad cameram nostram non est dubium arbitrio regio de jure re- gni et consuetudine approbata debere de- volvi. Jestližeby kterému Zidu za dluhy které dédictwi se dostalo, toho prodati ani utra- titi žádným obyčejem jemu neslušie bez wuole a odpuštěnie králowa zwlástniebo; kterézto dédictwie potom bez pochybenie do komory nasie z wuole králowské a prawem krźlowstwie i z obyćeje potwr- zeného má spadnüti. CXIII. De hereditatibus emptis. Hereditatem, quam quisque emerit, cu- juscunque conditionis, dignitatis aut sta- tus emptor existat, eo jure, hisque liber- tatibus vel oneribus sciat se tenere de- bere, quibus praedecessores sui tenere consueverant et debebant; cum juris ratio hoc exposcat, rem quamlibet ubique trans- ire cum suis onere et honore. Dédictwie, kteráZ kto kuüpi, jakéhozkoli bud rádu, duostojenstwie neb stawu ten, ktoż ta kupi, toho práwa i téch swobod neb obtieZenie wéz ze sé má drzeti, kte- rýchž sú sě předci jeho drželi.. Neb roz- um práw toho žádá, aby každá wěc wšady šla s swü ctí i s swym břemenem a prací. CXIV. De bonis claustralibus. Singuli abbates, praepositi vel priores guorumcungue monasteriorum vel clau- strorum, (guae deo propitio in regno no- stro Boemiae sunt plurima,) bona et jura, guae a praedecessoribus nostris Boemiae regibus illustribus seu ducibus, aut etiam quibuscunque personis aliis dicti regni re- ceperunt, et quae sub dominio regio te- nere noscuntur, singulis regibus semel sal- tem in vita cujusque regis recognoscere debeant omnimode, sicut antiqua consue- tudine reperimus observatum, et novas li- teras confirmationum vel approbationum 1) 7. chybi r. 113. Whsickni opatowé, probosti neb prewo- rowé kterychzkoli bud klażteruow, jeżto S boZie pomocí w králowstwie nasem jsü mnohá, zbožie a práwa, kteráž od před- kuow našich králuow Českých přejasných, wéwod neb také i od jiných osob toho králowstwie přijali jsů, a ta prawa swě- domé jest, Ze pod panowánim králowym mají býti držena: ti wšichni každému z krá- luow aspoň jednů w žiwotě a za zdrawie každého krále mají okázati swá práwa, ja- kožto z starého obyčeje shledali sme za- chowáno, a nowé listy na potwrzenie a 

Strana 168
168 a singulis obtinere. Quod si facere omi- serint, sciant se bonis praedictis ad tem- pus infallibiliter carituros, per regiam ca- meram conservandis, donec confirmatio- num literas obtinuerint et recognitionem fecerint supradictas. CXV.! De Veneranda decrevit antiquitas, quam con- suetudo longissimis temporibus servata pro- bavit, de publicis aut arduis criminibus diffamatos ac notatos per consules seu sca- binos provinciarum proscribi, et proscrip- tos demum, ordine servato, supplicii ulti- mi poena damnari. Quod secundum an- tiquam observantiam declarantes, sancimus, nullis consulibus seu scabinis cujuscunque regionis seu patriae licere proscribere vel proscriptos notare aliquem terrae nobilem seu baronem; possint tamen, si quem ex dictis nobilibus proscribendum invenerint, baronibus justitiariis et correctoribus illius provinciae nunciare atque deferre; qui talem eis per consules nunciatum debent omni occasione remota Majestati Regiae intimare. D. VII. Majestas Carolina. ujisténie ode wiech maji sobé obdizeti. Jestlizeby toho neučinili, a to opustili: wézte bez pochyby, Ze zbozie těch za chwili nebudü jmieti, a do králowy ko- mory budü zachowána, doniz listuow po- twrzenie sobé nedobudu, a priznánie i práw swych okázánie neucinie, jakoZ jest swr- chu powedieno. proscriptis, Poctiwà dáwnost za práwo usuüdila oby- čej ten, kterýž jest z dáwnych éasuow za- chowán i potwrzen, o zjewných a hru- bych winách, jimizby naréeni byli aneb psání od konšel neb přísežních kterých ježtoby psanci byli, pro něžto potom podlé řádu a práwa na smrt měliby odsüzeni býti; ten běh podlé zachowánie starého wyprawujíce, za práwo činíme, aby žád- ným konšelóm ani přísežným nižádné kra- jiny neb wlasti neslusalo psancem wyhlá- siti ?) žádného pána zemského neb wlàdy- ky; mohů wšak, jestližeby kterého z wlá- dyk neb pánuow psancem jměli zname- nati, jestližeby jej nalezli neb optali, pá- nóm poprawcim a tresktatelöm té krajiny zjewiti a powědieti. A ti päni takoweho konšely oznámeného maji, odwrhüc wsicku omluwu, Králowé Welebnosti powédieti. CXVI. De proscriptione baronum. Barones justitiarii et correctores cujus- que provinciae debent baronem alium unumquemque, qui proscribendus fuerit, proscribere et nominare proscriptum, ne 1 Rub. 115. chybí w T. Páni poprawce a tresktatelé wšeliké kra- jiny mají pána wšelikterého, kterýžby psan- cem byl, znamenati za psance, aby spra- wedlnost, kteráž wšem má býti obecná, ?) P1. psancem byti. 

Strana 169
Rubr. CXV— CXVIII. justitia, quae cunctis debet esse commu- nis, quamque nostris temporibus coli as- sidue volumus et tenaciter observari, ali- cujus singularitate personae a recto tra- mite declinetur. 169 kterúž také za časuow našich mieníme ctiti a zachowati, chcem tomu aby ta spra- wedlnost byla zachowána, aby pro jednu zwlaśtni osobu od prawć cesty nebylo odchyleno. CXVHI. De accusationibus civilibus super spolio, rapina et furto. Civiliter agere volentibus, qui forte cri- minum poenas humanae intuitu pietatis abhorrent ", ius suum prosequentes ?) po- tius quam vindictam, de approbata con- suetudine dicti regni sunt parata remedia, quae omnibus fidelibus nostris, sicut de- cet nostram justitiam esse, communia in- tendentes et nemini variare licere, sanci- mus: quandocunque aliquis spoliatus que- rimoniam civilem, illatum sibi damnum per ?) spolium, vel restitutionem rerum ablatarum petendo, facere disposuerit: hoc infra septimanas duas, diem commissi spolii immediate sequentes, beneficiariis judicis *) sive ezudae, ad «uem pertinet, notificare procuret, coram eis protestando decenter, quod'pro praemissis intendit citari facere spoliatorem, et super eis jus suum pro- sequi tempore opportuno. Ktožby chtěli městsky se obchoditi, ježto snad pomsty winu a slitowánie člowččie- ho w inrzkosti maji, práwo swé wiece wedúce nežli pomstu, z potwrzencho a za- chowalého obyéeje králowstwie řečeného proti tomu jsú lékarstwie priprawena, kte- ráž owšem našim wěrným jakož sluší spra- wedliwé na poprawu mienice že mají býti obecná, a žádnému neslusí jich zmeniti : za práwo činíme, kdyžkoli kto, jsa oblů- pen, žalobu městsků, že mu se škoda stala, aby mu to wráceno bylo, což mu pobrá- no, učiní: to inhed we dwů neděli, ode dne, když je oblüpen, porád čtůc, na úředníky a na sudie zemské wznes, jimžto piislusie, a pred nimi oswédé a ohlas, že Fádné toho lüpeZnika o ty wéci miení pohnati, a proti němu časem swým prawdu swü i práwo wésti a konati. CXVIII. De notificatione et protestatione spolii. Spoliatus, nolilicatione ct protestatione factis coram beneficiariis czudae, debet a distribulore minorum camerariorum seu bedellorun unum bedellum petere et re- cipere ad citandum; quo simul sibi assi- stente, eum quem citare decrevit, cum querimonia integra vel signo ipsius que- Oblüpeny, kdyZ oznámí a oswědčí před úředníkem, ježto slowe sudí, má od toho, jenž menšie komorniky rozdáwá a póhon- &ie, póhoncieho pozádati a wzieti, aby po- hnal. Ten, když s ním stane, toho, jehož pohnati chce a mieni, s žalobů neb s zna- mením té žaloby a we čtyřech nedělích, 7) B. abirent. *) J. persequentes. ?) J.B. propter. *) JT. judici. 4. C. III. 22 

Strana 170
170 rimoniae, et termino quatuor septimana- rum, vel sex ad plus, ad terrae tabulas imponi faciat et describi, deinde adversa- vium suum, ut moris est, citari. D. VII. Majestas Carolina. neb najdál w šesti, we dsky zemské wlo- Ziti kaZ a zapsati; potom wedle obyceje poZei odpuorce a protiwnika swcho. CXIX. De citatione bidellorum. Quisque bidellus juxta ') provinciam sibi decretam citationes solus per semet faciat. Si vero citandus provinciae fuerit alterius, tunc adhibito sibi bidello loci illius dictae provinciae , in quo citandus dicitur habi- lare, ambo simul citationem faciant ad diem e! horam assignatam, vel aliter consuetam. CXX. Bidelli faciant citationes personales, si citandos reperierint in persona, quod ci- tandus in termino assignato debeat coram beneficiariis comparere tali die .N. de ju- stia responsurus; alioquin ad domos ha- bitationum. citandorum, coram familia, vel vieinis, familia forte absente. Similiter, si opportunum fuerit, citabunt in foro publice populo convocato loci pro- xime adjacentis, in quo citandus ipse, vel sui, forum consueverant visitare; et sl ex- pedire videbitur, etiam judici et duobus juratis dicti loci citationem ipsam nuntia- hunt pro futura cautela. $. 1. Adveniente termino citationis, bidellus sive bidelli citationem per eos factam be- neficiariis nuntiabunt, et relationem de- 1) Snadby mělo státi infra, jako jinde. Každý póhonéi w krajině jemu poru- čené sám póhon sebü činiti má. Pakliby ten, kterýž pohnán býti má, byl z kraje jiného: tehdy pojma s sebů póhončího té krajiny, kdežto ten, ježto pohnán býti má, bydlí, oba spolu póhon učiňte ke dni a hodině uložené neb zapsané. De citatione oc. Póhonéie póhony éiniti maji osobnie, jest- liže pohoniece osobně, naleznů toho, aby ten, ktož pohnán má býti, k roku zapsa- nému stál před úředníky, takémuto .N. je- mu jeho sprawedlnosti odpoweédieti ze má; jinak ten póhončí jed do domu obydle tech, ktoz pohnáni byti maji, pred celedi, pied süsedy. Pakliby snad éeledi nebylo a potřebie bylo, učiňte póhon na trhu zjewné, lid swolajíc města toho, kteréž přísedí tomu, ktož pohnán má býti, w němž on neb služebníci jeho obyčejně na trhu býwají; a jestli že hodno zdáti se bude, richtáři a dwěma přísežnýma toho města póhon ten oznámie pro příhodu a puotku buducie. $. 1. Když přijde rok a čas póhonu, póhon- čie neb ti, kteříž póhon učinili, úřední- kom (oznámie) a rozlicenie fádné uéinie, 

Strana 171
Rubr. CXIX—CXX. centem facient, baculos in manibus de more gestantes, qui citandi officium eis commissum denotant et demonstrant. s. 2. Actore in termino comparente, quod facere debet coram vice-camerario et vi- ce-judice ac vice-notario et ceteris bene- ficiariis minoribus, et querimoniam suam per se vel alium proponente, citatus, si praeseus fuerit, petito consilio praeceden- te, si voluerit dicet per se vel alium ad objecta, quaecunque videbuntur sibi op- portune dicenda. Per quae si non pote- rit ') evadere, tunc sibi liceat quaerere ab actore de anno, die et loco damni, quod sibi illatum asserit per eundem, actorem cogendo de certo vel terminato tempore respondere. Quaerere etiam subsequen- ter liceat a vice-camerario et vice-judice tantum, si damnum propositum et asser- tum fuerat. eis infra ?) certum terminum nunciatum ; illis respondentibus, quam re- perierint veritatem. $. 3. Post praemissa vero ad petitionem citati tabulas legere debet; quorum tenore dis- crepante forsan in dictione una vel plu- ribus a proposita querimonia, de antiqua consuetudine suprascripta statim cadit ac- tor a causa; quam tamen per aliam for- 1) J. B. potuerit. ?) B. juxta. 171 holi w ruků wedle obyčeje drżiece, kte- růžto holí úřad póhončí jim poručený znamenáwají a ukazují. $ 9. Jistec, když na roku stane, jakož uči- nii má, nàméstku komornikowu a pred tiem, ktoz miesto südce sede, a pied pi- sarem a před jinými úředníky menšími, a žalobu swů sám neb skrze jiného že propowie: ten, ktoz jest pohnán, budeli přitom, požádá potazu; pakli nebude chtieti potazu, odpowie sám neb po jiném k tem žalobám, což mu se koli hodné zdáti bude odpowčdieti. Nebudeli pak tiem moci znik- nůti a zbýti, tehdy muož tázati na jistci, které léto, který den, a wkterém miesté prawi, žeby mu se škoda stala od něho, a muoZ drZeti i tisknüti jistce, aby mu o tom jistém a koneéném roku, kdy mu se to stalo, powédél. Také pohnany muo2 potom požádati na tom, ktož miesto ko- mornika sedi a miesto sudiho, takli jest welika Skoda pied nimi jmenowána a jim prawena, wedlé toho jistého roku, jakož tuto jmenuje. Oni odpowézte prawdu we- dle toho, jakož we dskách zapsáno naleznů. g. 3. Když se to stane, oni k prosbě pohna- ného desk éísti maji. Neb budeli zapsá- nie toho, jenż pohoni, nesrownáwati: se snad w slowě neb w nékolika s prowede- nü prwé žalobů, z starého obyčeje toto práwo bérem: inhed jistec práwu swému 

Strana 172
172 mam et in alia instantia potest infallibili- ter restaurare. $. 4. Tabulis in nullo a querimonia ") discre- pantibus, terminus ad jurandum partibus assignetur. Quo adveniente, partes ipsae debeant coram beneficiariis personaliter in termino comparere infra tempus pulsatio- nis campanae ad horam primam in castro Pragensi; qua pulsatione de more finita, exhibeantur partibus praestanda ?) debita juramenta. CXXI. ?) De juramento in Juramenti formam super causis spolii vel rapinae et his similiun, observatam autiquitus, novimus esse talem: videlicel actor, juxta capellam assistentibus capel- Janis ad haec specialiter ordinatis, ingre- diens ipse. personaliter, vel alius loco sui quem: duxerit. eligendum, ter informatus per vice-judicem aut alium ad hoc depu- talum, positis digitis super crucem, jura- hit; et si primo vel secundo jurando non processerit, vel digitos de cruce levaverit, tunc tertio dicatur sibi, quod se debeat emendare. Qui si se non emendaverit, "usam suam ipso facto se noverit perdi- disse, Actore autem procedente in jure praescripto, citatus simili modo jurare te- neatur. Qui si processerit, tunc alios duos vivos idoneos, non tamen eos ad tabulas apponendo, debet habere, quorum quisque per se. jurabit, informatione recepta prius: 7?) JB. a nullo in querimonia. ?) J. B. praestita. D. VII. Majestas Carolina. a pii pohorsi, kterüzto wšak při jiným obyèejem a zpósobem a w jinà dobu muoz bez pochyby oprawiti. $. 4. Pakliby dsky w žádném slowu stů ža- lobů w ruoznici nebyly, tehdy rok k pří- saze stranám buď dán. Ten rok když přijde, strany mají před úředníky osobně na tom roce stali w tu chwili, kdyż w zwon zazwonie ku primé na hradě Pražském $ a když odzwonie, podlé obyčeje buď wy- dáno stranám , aby wedly a konaly při- sahy řádně a práwo. causa spolii vel rapinac, Spuosob neb forma piisahy o lüpezi a krádeži a k wècim tomu podobným za sta- radawna wieme, że je zachowäna takowa: Jistec , kdyż wedle kaply stanů kaplanć k tomu zwliśte zjednani, wendi osobne, anebo ten, kohoz miesto sebe zjeduá na to wydaného, třikrát, naučen jsa od toho, ktož jest náměstek sudicho, aneb od ji- ného k tomu usazeného, polože neb stá- hna prsty na kříži, priseze. A jestliže jed- nü neb druhé prisahaje ueprojde, aneb prsty s krize zdwihne, tehdy tietie bude mu réeno, aby se oprawil. Jestlipak ze se neoprawi na tom miestè, wèz že je swü pii ztratil. Pakli jistec prowede a projde u přísaze swrchupsané: ten, ktož jest pohnán, téz mà prisieci; a jestlize projde, tehdy dwa jiná muže poctiwá a hodná, newkládaje jich we dsky, má mieti, z nichžto každý sám najprw naučenie wez- 3) Rubr. 121 chybi w T. 

Strana 173
Rubr. CXXI. „quicquid citatus ille juravit, verum con- tinet juramentum.“ Quibus viris et citato praedicto procedentibus in juramentis eo- rum, citatus ipse absolutus a causa totali intelligitur ipso jure. $. 1. Citato convicto, defectu forte probatio- nis aut contumacia, vel quacunque alia justa causa: actor, quando voluerit, alium bedellum, praeter illum qui citationem fecit, petat, qui mittatur ad victum, mo- nere eum, quod super causa jam obtenta cum actore concordet infra duas septima- nas. Quod si facere recusaverit, unus ex beneficiariis ad hoc deputatus, adhibito sibi bidello alio, praeter eos qui in citatione et monitione fuerunt, eundem actorem in possessionem hereditatis victi praedicti pro quantitate pretii aestimali damni ") petiti super reditibus annuis bereditatis ipsius, «computando scilice. ad rationem marcae unius annui reditus pro prelio marcarum decem,) inducet; el pro ?) totidem fiet in- ductio et modo simili terrae beneficio, ut est. moris. $. 2. Hereditate censuali non exstante vel non reperta, fiet per beneficiarium et bedel- lum assipnatio super bonis hereditatis victi ad araturam sistentibus, actori, usque ad concurrentem seu sufficientem quantitatem !) Damni chybi w B. *) B. quod. 173 ma pfiseże : „cożkoli pohnany tento pří- sáhl jest, jest prawa a pln prisaha.* A když ti mużie i pohnany projdů přísaha- mi swymi, ten pohnany na tom mieste tiem práwem má rozumieno byiü, ze je prost žaloby té docela a úplně. $ 1. Pohnaný když přemožen bude, snad proto, Ze wywesti se nemohl aneb hrdosti k roku nestál, a neb jinà sprawedliwü kte- rükoli priómü neb wéci: jistec, ktoz pri wede, budeli chtieti, pozádá sobe jiného póhonéiho mimo toho, kterymz jest póhon učinil, a pošle k tomu přemoženému, na- pomínaje o tu při obdržanů, aby se umlu- wil we dwů nedělí.. Nebudeli chtieti toho učiniti, tehda leckterys ürednik na to usa- zený, pojma s sebů póhončího jiného kromě tato dwů, kteráž sta póhon nebo napo- mininie učinila, zwede toho Jistce na zbo- žie a na dědictwie přemoženého, podlé toho přewrhůc dluh, jistinu i škody, což jest jich wzal a zdwihl z toho dédictwie w roce; za deset hiiwen dluhu, požitku zwede a poéte jednu hriwnu pozitkuow do roka. Ten zwod bude se dieti a mà řádem a obyčejem zemským úředníkem, jakož jest obyčej. $ % Na dódictwie swobodnć a neplatné bude zwod úředníkem a póhončím na dědictwie přemoženého, tociž na dědiny orné, do- niżby jistci tomu, komuž jest dluh úplně a docela podlé jeho jistiny i škod proto 

Strana 174
174 aestimationis damni illati; et ad totidem be- neficio, titulo verae obligationis et purae ?). s. 3.) Debent praeterea beneficiarius et bedel- lus incolis hereditatis, super qua inductio- nem vel assignationem fecerint, significa- re, qua de causa et cui fecerunt induc- tionem vel assignationem praedictam, eis- que praecipere, quod abinde inantea ac- lori inducto tamquam vero domino here- ditatis debeant respondere, vel infra sep- Limanas duas continuas a die significatio- nis praedicta numerandas cum omnibus rebus corum exire de hereditate praedicta. Quod si dicti incolae nec respondere ac- tori tanquam domino,-nec de hereditate exire curaverint: tunc liceat actori prae- dicto, adhibito sibi bidello, illo scilicet, qui interfuit inductioni, vel eo deficiente, alio per beneficium assignato, bis in anno in dicla hereditate licite dominari, recipiendo equos et pecora tantum pro culpis ipso- rum et sumptibus factis per eum; medie- late tamen equorum et pecorum praedic- torum taliter receptorum beneficiariis ap- plicanda, et medietate reliqua penes acto- rem ipsum remanente. Infra vero annum alium. proxime subsequentem actori prae- dicto vel suis heredibus, (eo forte defunc- lo,) debet hereditas dicta taxari per vice- camerarium cum bedello, similiter et bene- licio, usque ad concurrentem quantitatem pretii aestimati damni, in reditibus annuis sive censibus, ad rationem unius marcae censualis pro decem. 1) T. jure. ?) $ 3. chybí w T. D. VII. Majestas Carolina. wzatych poloZenie dosti se neodestalo, a tolikéž úředníku jménem winy dlužen spra- wedliwé ostane. $. 8. Úředník s póhonéim tiem, ktožbykoli bydleliby na tom dédictwie a sedéli, na néz jsü zwod učinili, aneb jistci kterému dlužno dání byli, maji piikazati, aby inhed od tć chwile toho, ktoz je zweden, za prawého pána toho dědictwie měli, a k ně- mu hleděli. Neučinililiby toho, tehdy we dwů neděli, ode dne toho zwodu pořád čtůc, se wším zbožím aby se wystěhowali z toho dědictwie; a jestližeby toho ti by- dlitelé učiniti nechtěli, tehdy muoz ten jistec swrchupsany, pojma sebů pólon- čieho toho, kterýž byl při zwodu, ancb i bez něho, jiného póhončieho od úřadu pojma, dwakrát do roka na tom dědic- twie směle panowati, bera, zajímaje koně a dobytek toliko pro swć škody a nákla- dy; a wšak polowice těch koní a dobytka pobraného úředníkóm má býu dána, a druha polowice mi Jistci zuostati. Pak po roce inhed Jistci tomu, aneb umfelliby snad, ale jeho dětem má to dědictwie býti po- šacowáno od toho, ktožby byl miesto ko- mornika s póhončím a s úřadem, až do najmenšího dluhu, jistiny i škod proto wzatých, kterakžkoliby proto wzal, buďto na poZitcich roénich neb na ürocich, čtúc za deset hriwen üroku jednu hiiwnu. 

Strana 175
Rubr. CXXIL Post quam taxationem poterit idem ac- tor vel heredes sui iterum, semel tantum, forma, qua supra, dominari in hereditate praedicta. Quibus omnibus solemniter ad- impletis, praedicti beneficiarii et actor, et eorum quilibet, de hereditate cuique ta- xata disponere poterint, velut de re pro- pria, ad arbitrium liberae voluntatis. s. 4. Similia judicia similes debent concomi- tari processus; quia ubi eadem ratio re- peritur, idem jus debet statui, non diver- sum. Propterea praesenti sancimus edicto, praescripta omnia. et singula in effectum trahi et. servari debere in judicüs et pro- cessibus quibuscunque fiendis, non solum super spolio, sed etiam super rapina, furto, sublatione censuum, et his consimilibus vel annexis. 175 A když bude potom šacowání, jistec ten neb budůcie jeho opět budů moci jednů w rok obyčejem swrchudotčeným opano- wati na tom dédictwie. À kdy> wsecky ty wéci slawné dokonaji, swrchupsani üred- nici a jistec i každý z nich bude moci w to dědictwie pošacowané se uwázati, a s ním naložiti jako s swým wlastním, podlé swé wuole. S. 4. Südowé sobé rowni a podobni mají téz präwo jmieti sobè rowné a jednostajné. Nebo kdež jednostajná pře býwá naleze- na, nemá jiné práwo býti usuzuwáno. Protoz tüto wypowédi činíme za práwo, předepsané wšecky wěci i každá zwlast chcem aby wedeny byly skutečně a za- chowany w sudich i w zalobäch wselikte- rych, netoliko o lüpezi, ale také o lapko- wánie a drancowánie, o zlodejstwu, o pla- tuow odjímánie, i těmto wěcím podobné cožby bylo přičiněno. CXXII. De actione civili super excussione seu effractione domorum. Contra excussores seu violentos inva- sores domorum dominis aut incolis eorum civiliter ') agere permittitur, si debite vo- luerint. Debet enim dominus vel incola domus excussae, lempore quo domus ex- eutitur, nocturno potissime vel diurno, si poterit, alta voce clamare, quod vicini possint audire clamorem; et subsequenter statim, quam citius debite potuerit, vici- nis ipsis significare violentiam sibi factam et. illatam. 1) 7. taliter. Proti násilnikóm a wybojnikóm domuow pánóm neb bydlitelóm w téch domich po- dlé městského práwa kto ziw byti chce, dopůštie se, takto aby sprawowali: pán domu toho neb bydlitel, kdyzby jej wy- bijeli, we dne a zwlásté pak w noci, muozli křič hlasem wysokym, jeztoby süsedé mo- hli křik slyseti; a potom inhed, coz naj- spies budů moci, súsedóm těm wýboj ten, kterýž mu se stal, ma oznamiti. 

Strana 176
176 D. I. Majestas Carolina. CXXIIL De notificatione excussionis coram beneficiariis. Excussus infra septimanas duas, pro- xime subsequentes diem excussionis inge- stae, notificare debet beneficiarüs terrae ipsam excussionem; a quibus bedellum re- cipiat, qui prospectum excussionem vadat, et de ea a vicinis, et aliter ut. melius po- terit, diligenter inquirat; et singulariter ostia domus et alia supellectilia, confracta forte vel aliter dissipata, conspiciat, con- vocatis vicinis ipsis etiam, quorum testi- monium imploretur. s. 1. Inquisitione. facta summarie, excussus idem bedellum aliun recipiat ad citandum; quem simul et reum, qui citandus est, eum querimonia vel signo ejus, et termi- no quatuor septimanarum ad minus, aut sex ad plus, ad tabulas terrae decenter imponat. Qui ad citationem debito more facere non omittet. s. 2. Adveniente termino, proposita querimo- nia per actorem, citatus si comparuerit per se vel procuratorem, dicat adversus querimoniam, quae sibi videbuntur oppor- tuna; deinde quaerat ab actore et bene- ficiariis, ut moris est, ut supra in capitulo de spolio declaratur. Ten, komuż se wyboj stal, we dwń ne- dali porád zbéhlych ode dne wýboje uči něného, má úředníkóm zemským oznámiti ten wýboj; od nichžto wezma póhončího, kterýžby jda ten wýboj opatřil, a o něm témi süsedy i kymzby najlépe sprawen byti mohl, zeptaj se, azwlásté dwére do- mowy i jiné osudie snad zbité a zlämané neb jinak rozmietané ора!Ё, swolaje sü- sedy, také i jich swédomie pozádaj. $. 1. Když se to stane uptánie úplně, ten ktoz jest wybijen, wezmi póhončího, aby pohnal winnika swého ; kterčhožto spolu i winnika, ježto pohnán býli má, s žalobů a s znamením jeho we čtyřech nedělích najméň neb šesti najwiec we dsky zemské řádně wlož; kterýžto póhon řádně učiniti podlé obyčeje pro nic nezineškaj. $. 2. Když rok přijde a žaloba ta od toho, komuž se wýboj stal, bude powčdiena, pohnaný, jestli že stane sám neb řečni- kem, odpowěz žalobě, což mu se zdá naj- uZiteénéji; potom otěž toho, od kohož jest pohnan, i úředníkuow, jakož obyčej jest a swrchu o lüpezich jest powědieno. (Ostatek chybí.) $ 3. Quaeret etiam singulariter ipse citatus ab actore, si bedellus adest, qui de- buit excussionem prospicere et inquirere. Qui debet adesse, et praesentibus parti- bus in judicio plene referre, quicquid vidit et a vicinis percepit, cum anno et die, de excussione jam dicta. 

Strana 177
Rubr. CXXIII—CXXV. 177 §. 4. Si bedellus in relatione dictae inquisitionis circa annum aut diem discrepa- verit a dicto actoris, super quo interrogatus exstiterat a citato: actor idem statim cadit in causa, quam tamen sibi restaurare potest, debita forma servata. §. 5. Non discrepante relatione bedelli a dicto actoris, super quo interrogatus ex- stiterat, citatus faciet tabulas sibi legi; quibus cum querimonia proposita concordare repertis, procedetur ad reliqua, sicut supra rubrica de spolio plenius continetur. CXXIV. De eo, qui cum animalibus suis blada destruxerit aliena. Siquis jus suum prosequi adversus alium, quem dicere velit blada sua cum animalibus conculcasse, vel aliter devastasse: illatum sibi damnum debet primo be- neficiariis terrae facere notum, a quibus recipiat bedellum, qui conculcationem vel devastationem illam 1) diligenter inspiciat, et damnum inde proventum consideret, ut suo loco et tempore beneficiariis supradictis de praemissis relationem possit facere condecentem. §. 1. Post praemissa recipiat dictus actor bedellum alium ad citandum, quem cum citato, querimonia 2) et termino competenti ad tabulas poni faciat, debita forma ser- vata. Et termino adveniente judicii, bedellum debet habere, qui devastationem in- spexit et damnum; qui partibus comparentibus in judicio supradicto, plene referat de his, quae consideravit et vidit. Circa quae et cetera subsequenter agenda pro- cedatur, ut supra in similibus seriose describitur et notatur. CXXV. De actione civili super succisione silvarum, annonarum, pratorum, captura piscium et his similium. Silvarum, arborum, annonarum, pratorum succisio vel surreptio, aut captura piscium et his similium, per omnia fere eundem processum requirit, quem supra de vastante aliena blada cum animalibus suis exposuimus, additis particularibus infra scriptis, quae aliquando in causis hujusmodi novimus contigisse. §. 1. Si in causa aliqua praemissarum citatus reus a judice petierit bedellos seu nuntios partibus assignari, qui prospectum accedant hereditatem et locum ipsius, in 1) J.B. aliam. 2) J. querimoniam. A. Č. III. 23

Strana 178
178 D. VII. Majestas Carolina. quibus asseritur per actorem damnum illatum: eo casu bedellis duobus, uno scilicet utrique parti, concessis, a judice terminus peremptorius assignetur, in quo debeant dictae partes per se vel procuratorem seu commissarios suos, una cum bedellis, in hereditate praedicta interesse, et propositum damnum inspicere, ut convenit, diligen- ter ; alio insuper termino assignando, in quo partes eaedem cum dictis nuntiis coram judice dicto compareant, relaturis bedellis ipsis, quae gesta per partes in eorum prae- sentia fuerint circa causam in hereditate jam dicta; his omnibus prius in terrae ta- bulis debite ut decet consignatis. §. 2. Adveniente termino, in hereditate ipsa partibus existentibus 1), et bedellis per judicem assignatis, actor pedes, depositis vestibus consuetis, vidente, audiente et in- telligente citato ejusque bedello, locum dati damni personaliter calcando demonstret, dicens: „talis N. damnum mihi intulit in loco isto, succidendo arbores istas, sive bla- dum, (vel aliter, prout idem duxerit asserendum,) quod aestimo ad marcas argenti vel grossos N. sicut in querimonia super hoc per me facta plenius continetur.“ §. 3. Citatus vero, si hereditatem suam eandem duxerit asserendam, adhibito sibi bedello suo, depositis vestibus, hereditatem ingressus in loco damni dati, debet asse- rere dictis bedellis dicens: „hereditas haec est mea,“ (allegando titulum, et jus quod habet in illa adjiciens) „et hunc actorem, qui me citari fecit, trado beneficio Pragensi in CCC denariis;“ actore ipso statim, si sua interesse putaverit et jus habere con- fidit, in hereditate praedicta asserente bidellis eisdem: „et ego eundem adversarium meum trado dicto beneficio in CCC denariis.“ Tunc citatus iterum tradat seu det actorem dicto beneficio in VI°. denariis, actore immediate sequente citatum ipsum totidem in VI°. denariis beneficio saepe dicto tradente. Et iterum citatus tertio, modo praemisso, tradat actorem in noningentis denariis, actore similiter respondente: „et ego eundem adversarium trado in IX°. denariis.“ Ultimo citatus dicat: „et ego trado eundem in ohreb" 2), hoc est in aequi- valenti summa 3) pecuniae traditionibus supradictis et aestimationis totius hereditatis; quam non licet per partes ipsas transgredi in ipsis traditionibus quoquomodo. §. 4. Solemnitate proxime praescripta servata, (quam ex consuetudine regni ser- vari inter privatas personas percepimus temporibus antiquatis,) partes ipsae et be- 1) T. exeuntibus. 2) J. ohrzyeb. B. wochuzeb. 3) T. aequivalentem summam.

Strana 179
Rubr. CXXVI. 179 delli termino assignato compareant coram judice, assignantes unaquaeque partium pecunias in traditionibus designatas beneficiariis, aut aliter cum illis concordiam fa- cientes; dicti bedelli relationem faciant seriosam de gestis singulis per partes ipsas in hereditate praedicta, coram summo camerario, judice et notario, ceterisque bene- ficiariis et baronibus terrae. §. 5. Facta relatione et intellecta per judicem, judex idem ad probandum proposita hinc inde per partes per documenta vel per testes competentem terminum dictis partibus assignabit. §. 6. Pars, quae in probatione defecerit, aut in termino assignato comparere legi- time recusaverit, parti adversae probanti et legitime comparenti ad totam causam et ipsam hereditatem, super qua facta fuit traditio, et in pecunia quantacunque in tra- ditionibus ipsis expressa, condemnabitur ipso facto, et assignabitur parti victrici pro obtento jure; medietate dictae pecuniae beneficiariis assignata, et reliqua medietate cum hereditate remanente penes partem victricem eandem. §. 7. Ad executionem sententiae procedatur per monitionem, inductionem posses- sionis et taxationem, prout alias superius in causa spolii et similibus continetur. §. 8. Si forte aliqua partium actoris vel rei, in terminis comparens, allegaverit he- reditatem, super qua controversia vertitur, se emisse et super emptione fidejussores seu disbrigatores habere, quos intendit in judicio dictae causae defensores suos pro- ducere, et propterea pecuniam in traditionibus designatam recuset offerre: non ideo pars altera excusatur, si in oblatione pecuniae per eam in traditionibus consignatae omittat procedere sicut decet, nisi de consensu judicis et partium earundem com- muni fuerit inter eas aliud ordinatum. CXXVI. De dotibus viduarum. Antiquas observantias recensentes, invenimus 1) feminas viduas regni nostri Boemiae in donandis vel aliter concedendis dotibus earum speciali quadam semper praerogativa et singulari solemnitate potiri; quam illis servantes illaesam, sancimus: 1) T. jubemus. 23*

Strana 180
180 D. VII. Majestas Carolina. quascunque viduas pro libero voluntatis arbitrio, dotes suas duntaxat, cuicunque posse concedere vel donare, etiam ad tabulas non ponendo; dum tamen scriptura donatio- nis vel concessionis hujusmodi septem baronum sigillis et sigillo proprio dictae viduae donatricis solemniter munita fuerit. Alioquin deficiente forte sigillo proprio dona- tricis 1) specialiter, vel alio baronum ipsorum, donatio vel concessio dotium quaeque facta nullius ipso jure sit efficaciae vel valoris. CXXVII. De puellis orphanis maritandis. Pudicitiae virginum orphanarum regni nostri Boemiae pio succurrentes affectu, ne propinquorum obstinata duritia indirecte cogantur (quod aliquando factum audi- vimus) nitorem obfuscare pudicum et degere turpem vitam, quam coelibem duxisse poterant et honestam: sancimus, si qui patruus aut frater neptem vel sororem aeta- tis jam nubilis nuptui tradere recusaverit, retinere cupiens 2) forsitan dotem suam, liceat dictae puellae per se vel alium curiae nostrae implorare judicium. Quae per dictam curiam kmetonibus assignata, per eos matrimonio collocetur, personarum ho- nore vel status bonorum qualitate pensatis, fratrem vel patruum dotem debitam sol- vere compellendo, quam curent kmetones ipsi pro cautela dictae puellae debite fa- cere conservari. Et sic est finis statutorum regni. 1) Slowa solemniter až po donatricis chybi w B. 2) J. cupientes.

Strana 181
B. V. AKTA WEŘEJNÁ I SNĚMOWNÍ W CECHÁCH I W MORAWĚ od r. 1414 do 1428. 1. Přední páni Čeští oznamují králi Sigmundowi, že před arcibiskupem Pražským nikdo newinil M. Jana Husa, kteréhožto na příštím zboru Konstanském poraučejí ochraně králowě. W Praze, 1414, 7 Oct. (Z orig. archivu university Pražské 1). Najoswiecenějšiemu kniežeti a pánu, panu Sigmundowi Římskému a Uher- skému oc. králi, pánu našemu milostiwému: my Čeněk z Wartemberka, najwyšší pur- krabie Pražský, Boček z Kunstatu, Wilém z Wartemberka odjinud ze Zwieřetic, službu swú wěrnú wzkazujem, a wyznáwáme tiemto listem, že poctiwý mistr Jan Hus po- slal jest list swój nám, když sme byli w obecné radě s mnohými jinými pány, prose nás, abychom otázali kněze Konrada, arcibiskupa Pražského, jenž jest tudiež s námi byl, wieli do něho které kacierstwie aneb který blud, že sě chce najprw zde zpra- witi, aneb utrpěti, jakož slušné a hodné jest, nezprawilliby sě; pakli newie, aby také to wyznal, a dal jemu swědectwie toho pod swú pečeti. To sme učinili, a wyznal jest tudiež kněz arcibiskup dřéweřečený, řka: že „newie nižádného kacierstwie ani bludu na mistra Husi, aniž jemu dáwá winy; než papež ten ho winí, před tiem se mistr Hus zpraw.“ A k tomu na swědomie swé sme pečeti přitiskli k tomuto listu. 1) Tištěno jest toto psaní poprwé w díle Monumenta historica universitatis Pragensis, Pragae 1830 sq. tom. II, parte II, pag. 49 sq.

Strana 182
182 B. V. Akta weřejná i sněmowní A také najjasnější králi, pane náš milostiwý, země České dědici i cti jejie obránce i milowníče! prosíme TM“, rač sě k tomu statečně a milostiwě přičiniti, aby dřéwe řečenému mistru Janowi bylo dáno na swolání zjewné slyšenie k jeho prawdě, aby nebyl pokútně pohaněn, k hanbě jazyku našeho i země České; nebť uſáme pánu bohu a TM“, že tudy znikneme nařčenie křiwého. Psán w Praze, léta od naroze- nie syna božieho po tisíci po čtyrech stech čtrnádctého, w tu neděli po swatém Františku. 2. Pání Morawští, na sjezdu w Meziříčí sebraní, přimlauwají se u krále Sigmunda za M. Jana Husa, aby z wězení propuštěn byl. W Meziříčí, 1415, m. Febr. (Z rkp. Česk. Museum.) Služba naše napřed Twé M“, najoswiecenější knieže, králi a pane, pane náš milostiwý! Jakož welebný muž a rozmnožitel písma swatého, mistr Jan Hus jel jest odsad k obecnému křesťanskému swolánie do Konstanci dobrowolně, pro křiwé na- řčenie, kteréž jest jemu scestně, a skrze to wšie České koruně i hláholu Českému připisowáno; na kterémžto swolánie chtěl jest i srdečně žádal jest, pro očištěnie swé i wšie České koruny, odpowiedati wšem i každému zwláště před obcí zboru swatého a zjewně, ačby kto jemu w čem winu dal, a tu swú wieru dále wšemu křesťanstwí chtěl zjewiti a ohlásiti, a bylliby w čem scesten shledán, jehož bohda nic takowého do něho newieme než wše dobré, hotow jest byl toho poprawiti po- dlé swých starších zpráwy a naučenie písmem swatým; a TM' list gleitowni jemu poslala, a ten jest zde po wší zemi České i Morawské rozhlášen: tu když jest do Konstancí přijel, jakož slyšíme, jat jest w tom gleitu a u wězenie wsazen, bezewšie zpráwy a slyšenie, proti prawdě a řádu i gleitu TM“ wydanému. A o to zde i jinde mezi kniežaty, pány, chudými i bohatými, weliké řeči jdú, že Otec swatý tak jest proti řádu a prawdě a proti gleitu TM“ učinil, a muže sprawedliwého bez winy u wèzenie wsadil. Protož Twá M' rač to milostiwě opatřiti, jako král a pán a dědic nápadný koruny České, ať mistr Jan Hus prost bude toho neřádného wězenie; a TM rač jemu napřed probuch zjewné a swobodné slyšenie zjednati, ať tu, ač jemu kto w čem kterú winu dá, zjewně odpowiedá, jakož je zjewně a bez strachu zákon boží kázal. A budeli w čem řadem a prawým práwem shledán, ať se stane jakožby na to slušalo; a Twé Milosti gleit ať wždy proskok má. Neb jinak mohlby TM“ i wšie České koruně úraz skrze to býti, kdyžby se sprawedliwému člowěku w takém gleitu co stalo; neb pán bóh wie, žebychom nerádi slyšeli, kdyby se co cti TM" pro taký kus dotýkalo. Neb proto bylaby příčina mnohým, žeby se TM“ gleitów lekali; jakož již o to řeči běžie. A TM muož to dobře stawiti, jako milostiwý král a pán,

Strana 183
w Čechách i w Morawě r. 1415. 183 a w dobrý konec uwesti; a skrze to TM napřed od pána boha bude mieti odplatu, a čest od lidí, když TM prawdy mimo řád nedá utisknúti. Lacko de Krawar, capitaneus Moraviae, Bočko de Kunstat alias de Poděbrad, Erhardus de Kunstat alias de Skal, Wilhelmus de Pernstein, Johannes de Lomnic supr. camerarius Brunensis, Hanussius de Lipa, supr. marsalcus regni Bohemiae, Petrus de Krawar supr. camerarius Olomucensis, Jodocus Hecht de Rosic, Ulricus de Hlawatec marchionatus Moraviae subcamerarius, ceterique barones nunc in Mezerič constituti. (An. 1415, ante carnisprivium.) 3. Páni Morawští na sněmu Brněnském králi Sigmundowi žalují, že M. Jan Hus ještě do těžšího wězení dán jest, a prosí, aby se o jeho zproštění přičinil. W Brně, 1415, 8 Mai. (Z rkp. Českého Museum.) Služba naše TM“, najoswiecenější knieže, králi a pane, pane náš milostiwý! Tak jako sme TM“ prwé psali o M. Jana Hus, člowěka sprawedliwého a kazatele a rozmnožitele písma swatého wěrného a welebného, w žádné zlosti w našich zemiech nikdy neshledaného, kterak ten milý mistr a kazatel křesťanský, pro křiwé a scestné narčenie zlými lidmi a utrhawými a protiwníky slowa božího, (pro kteréhož člowěka scestné nařčenie wšecna koruna Česká i jazyk slowenský jest pohaněn, ačkoli bez winy), jel jest swobodně, bezewšeho přinucenie do Konstancie k obecnému swolánie, a chtěl jest to scestné a bezprawné nařčenie s sebe jako dobrý wěrný křesťan a s České koruny před obecným zborem wšeho křesťanstwa swésti, pod gleity TM“ wy- danými, ačkoli těch jako dobrý člowěk nepotřebowal. A tu přijew, nemohl nižád- ného slyšenie jmieti, ačkoli toho wšemi křesťanskými cestami žádal a hledal: než mimo řád a práwo pod gleity wsazen jest byl w těžké wèzenie. O kterémžto gleitu po wšech okolních zemiech hlasowé jdú, že sě jest jemu nemělo to státi, a že skrze to ti gleitowé jsů porušeni a nad ním nedržáni; a my slyšíme a těžce přijímáme, což sě proti TM“ cti dotýče, jako našeho milostiwého nápadného dědice a pána. I ufali sme, žeby TM' to ráčila obmysliti, aby wáš gleit byl w swé moci zachowán, pro nepřátely Waší cti, dóstojenstwie a welebnosti, aby sě jich nižádný w potom- ných časích nelekal, a člowěk křesťanský wyslyšenie jměl před obcí zboru swatého; a bylliby w čem scestném shledán, aby k tomu bylo zjewně popraweno, ne po kú- tech; pakliby byl w prawdě shledán, jakož bohdá za to mámy, aby také swé prawdy od boha pošlé požil. Ano pak pohřiechu slyšíme, jakož jest papež utekl, i ti jenž sú jeho střiehli, wzat jest z toho wězenie, buoh wie najlépe či mocí, a dán jest do ukrutnějšieho wězenie biskupu Konstanskému, tu kdež sú jemu ruce i noze nekře- sťansky okowaně; a tak že nižádné prawdy požiti nemóž, ježtoby pohanu toho ne- učinili. Protož milostiwý králi a pane, pro buoh a pro prawdu napřed, pro swé

Strana 184
184 B. V. Akta weřejná i sněmowní dóstojenstwie a České koruny zwelebenie, a pro swé gleity, rač to milostiwě ještě opatřiti a obmysliti, aby člowěk sprawedliwý zproštěn toho ukrutného wězenie byl a wyslyšenie obecné měl, a ne tak pokútně a scestně mimo řád, práwo a gleity tupen byl. A toho TM bude mieti čest od lidí, a odplatu konečnú od pána boha. A ufáme Wašie Welebnosti, že pro naši wèrnú službu TM' k tomu sě přičiní, jako milowný a laskawý dědic a pán nápadný této země. Dán w Brně, na vigilii wstů- penie pána Jesu Krista, w swolánie pánów korúhewných markrabstwie Morawského. Lacko de Krawar, capitaneus Moraviae, Bočko de Poděbrad, Erhardus de Kunstat alias de Skal, Wilhelmus de Pernstein, Johannes de Lomnic supr. camerar. czudae Olomucensis, Procko et Alšo de Kunstat alias de Lysec, Jaroslaus de Sternberg, Jodocus Hecht de Rosic, Ulricus de Hlawatec sub- camerarius marchionatus Moraviae, ceterique nobiles barones nunc Brunae congregati. 4. Páni Čeští i Morawští králi Sigmundowi o téže wěci žalují, a zproštění M. Jana Husa od něho žádají. W Praze, 1415, 12 Mai. (Z rkp. Česk. Museum.) Najjasnějšiemu kniežeti, panu Sigmundowi Římskému a Uherskému oc. králi, pánu našemu milostiwému: my w dole psaní páni, rytieři a panoše země České i Morawské wzkazujem službu swú wèrnu. Jakož papež Jan třimedcítmý lóni rozeslal po wšem křesťanstwí swé bully a listy, klada w nich a ohlašuje obecné swolánie do Konstancie, pro sjednánie wiery křesťanské a wšech jiných roztržení, dáwaje těmi listy a bullami wšem swój jistý a bezpečný gleit a jistotu plnú a swobodnú, aby každý dobrý i zlý, křesťan i kacieř, kteréhož koliwěk řádu, bezpečně mohl přijeti i otjeti k tomu i od toho swolánie; a nad to přikázal pod kletbu a zbawenie wšeho dostojenstwie, cti, úřadów i obro- ków, stawu duchowniemu i swětskému, aby ižádný nepřekážel, ani což jest na něm překážeti dal, ktožby k tomu obecnému swolánie do Konstancie jel, nebo sě zase wracowal. Tu poctiwý muž a kazatel wěrný slowa božieho, mistr Jan Hus, jel jest odsad k tomu swolánie dobrowolně, pro křiwé narčenie, kteréž jest jemu bez winy, a skrze to wšie České koruně a jazyku připisowáno. Na kterémžto swolání chtěl jest a welmi žádal pro očištěnie swé newinnosti i wšie České koruny, otpowiedati wšem i každému zwláště a zjewně před Twú Milostí i před obcí toho wšeho zboru, ačby jemu w čem winu dal; a tu swú wieru a kázaní dále wšemu křesťanstwi chtěl jest zjewiti a ohlásiti; a bylliby w čem scesten shledán, (jehož bohdá nic takowého do něho newieme, než wše dobré) hotow jest byl toho poprawiti podlé řádu a na- učenie písma swatého; a ještěby to rád učinil, by mohl zjewné a sprawedliwé sly- šenie mieti. A proti těm swědkóm wšem, ježto jsú proti němu prowedeni, jmá a

Strana 185
w Čechách i w Morawě r. 1415. 185 móž mieti mnoho wiece dobrých lidí a swědków, ježto jim jest hodnějie wěřiti, nežli těm jeho nepřátelóm, že dáli bóh nic jest w Čechách newedl ani kázal zlého ani bludného, nežli prawdu a zákon boží podlé čtenie božieho a wýkladów swatých do- ktorów. A TM' přes to wšechno mnohými pány swými jeho jest obeslala, aby wždy přijel k tomu zboru, a k tomu i list swoj gleitowní a bezpečenstwie jemu poslala; a ten jest zde po wší zemi České i Morawské rozhlášen i rozepsán. Tu když jest do Konstancie přijel, jat jest w Twém gleitu a u wězenie w těžké wsazen bezewši zpráwy a slyšení, proti prawdě a řádu i gleitu Twů M“ wydanému. A o to zde i jinde mezi kniežaty, pány, rytieři i panošemi, chudými i bohatými, weliké řeči jdú, že papež tak proti swým listóm i bullám, proti řádu i prawdě, a proti gleitu TM“ uči- nil, a mistra Jana Husi, muže dáliboh sprawedliwého, bez winy, beze wšeho slyšenie a dówodu prawého, u wězenie wsadil, nám i wšie České zemi i jazyku na hanbu a na potupenie. Protož TM' rač to ještě milostiwě opatřiti, jako král a pán a dědic nápadný koruny České, poněwadž kacieři potupení do Konstancie ot Řehoře i ot Benedikta poslani, měli sú a mají pokoj a bezpečenstwi, a již také papež, nechaw tu mistra Jana Husi, pryč jest jel a w Twé moci jeho tu ostawil: aby mistr Jan Hus, již dosti bez winy trpěw, byl propuštěn a wyswobozen, a wiece mocí a bez řádu nebyl žalařowán, na hanbu a potupenie wšemu jazyku Českému, tak jakož TM jej obeslala a bezpečně gleitowala. Neb jinak napřed TM", a potom wšie Če- ské koruně bylby weliký úraz skrze také neřádné a nesprawedliwé wězenie člowěka sprawedliwého, jenž jest jakož slyšíme, již w Twé moci i w Twém městě jat, maje Twé sliby i listy gleitownie; a mnohým bylaby příčina, žeby sě TM“ gleitów lekali; jakož již o to řeči weliké jdů, kteréž o TM“ nerádi slyšíme. A to TM' móž wšec- kno dobře stawiti a zjednati, a mistra Jana Husi, jakož jest swobodně k Twé wuoli přijel, aby i též swobodně k nám do Čech sě zasě wrátil, jako milostiwý a spra- wedliwý král a pán, napřed pro pána boha a prawdy jeho rozšířenie, a pro dobrú powěst o TM“, a pro pokoj a čest země České, i pro naši wěrnú a hotowú po wše časy TM“ službu. Psán w Praze, léta od božieho narozenie tisícieho čtrstého patnáctého, tu neděli po božím wstúpení, pod našimi pečetmi wespod přitištěnými. 5. Páni Čeští někteří dwořanůw krále Sigmundowých žádají, aby se u krále o zproštění M. Jana Husa přimlauwali. W Praze, 1415, 12 Mai. (Z orig. archivu university Pražské 1). Urozeným a slowútným pánóm, rytieřóm i panošem Čechóm z země České i Morawské, dwořanóm najoswiecenějšieho kniežete a pána, pana Sigmunda Římského 1) Tištěno již toto psaní w Monumenta histor. univ. Prag. 1. c. pag. 51 sq. A. Č. III. 24

Strana 186
186 B. V. Akta weřejná i sněmowní a Uherského oc. krále, my páni, rytieři a pánowé Čeští a Morawští wzkazujem swú wěrnú službu. Páni a přietelé milí! Jakož sme KM“ psali, též i wám tuto píšem, kterak pa- pež Jan třimezicietmý lóni rozeslal po wšem křesťanstwí swé bully a listy, klada w nich a ohlašuje obecné swolánie do Konstancie pro sjednánie wiery křesťanské a wšech jiných roztržení; dáwaje těmi listy a bullami wšem swój jistý a bezpečný kleit, a jistotu plnú a swobodu, aby každý dobrý a zlý, křesťan i kacieř kteréhož- koliwek řádu, bezpečně mohl přijeti i otjeti, k tomu i ot toho zboru i swolání; a nad to přikázal pod kletbu i zbawenie wšeho dóstojenstwie, cti, úřadów i obroków, stawu duchowniemu i swětskému, aby nižádný nepřekážel, ani což jest na něm pře- kážeti dal, ktožby k tomu obecnému swolání do Konstancie jel, nebo sè zasè wra- cowal. Tu poctiwý muž a kazatel wěrný slowa božieho, mistr Jan Hus, jel jest otsad k tomu swolání dobrowolně, pro křiwé narčenie, kteréž jest jemu bez winy, a skrze to wšie České koruně a jazyku připsáno. Na kterémžto swolání chtěl jest a welmi žádal, pro očištěnie swé newinnosti i wšie České koruny, otpowiedati wšem i každé- mu zwláště a zjewně před KM“ i před obcí toho wšeho zboru, ačby kto jemu w čem winu dal; a tu swú wieru a kázanie dále wšemu křesťanstwí chtěl zjewiti a ohlá- siti; a bylliby w čem scesten shledán, (jehož bohdá nic takowého newieme do něho, než wše dobré,) hotow jest byl toho poprawiti podlé řádu a naučenie písma swa- tého. A ještěby to rád učinil, by mohl zjewné a sprawedliwé slyšenie mieti. A proti těm swědkóm wšem, ježto sú proti němu prowedeni, jmá a móže mieti mnoho wiece dobrých lidí a swědków, ježto jim jest hodnějie wěřiti, nežli těm jeho nepřátelóm, že dálibuoh nic jest w Čechách newedl ani kázal zlého ani bludného, nežli prawdu a zákon boží, podlé čtenie božieho a wýkladu swatých doktorów. A KM přes to wšeckno mnohými pány a dwořany swými jeho jest obeslala, aby wždy přijel k tomu zboru; a k tomu i list swój kleitowný a bezpečenstwie jemu poslala, a ten jest zde po wšie zemi České i Morawské rozhlášen a rozepsán. Tu když jest do Konstancie přijel, jat jest pod kleitem králowým a u wězenie těžké wsazen, bezewšie zpráwy a slyšenie, proti prawdě a řádu i kleitu od krále wydanému. A o to zde i jinde mezi kniežaty, pány, rytieři i panošemi, chudými i bohatými, weliké řeči jdú, že papež tak jest proti swým listóm i bullám, proti řádu a prawdě, a proti kleitu krá- lowému učinil, a mistra Jana Husi, kněze dálibuoh sprawedliwého, bez winy, beze wšeho slyšenie a dówodu prawého, u wězenie wsadil, nám i wám i wší České zemi i jazyku na hanbu i na potupenie. Protož milí páni a přietelé! račte sě k tomu, napřed pro buoh a prawdu jeho, a pro čest swú i naši, i wšeho jazyku Českého, skutečně přičiniti, a KM na to ustawičně wésti a držeti a jemu wěrně raditi, at toho neřádu a bezprawie, kteréž sě mistru Janowi Husowi do sié chwile dálo jest, proti swým listóm a kleitu swému, déle netrpí ani odkládá, a nepřepůštie; poňa-

Strana 187
w Čechách i w Morawě r. 1415. 187 wadž kacieři potupení s Rehořowy a s Benediktowy strany, a jiní zlí lidé a neswo- bodní, ježto sú k tomu swolání přijeli, měli sú a mají pokoj a bezpečenstwie. Nebo jinak napřed KM“ a potom wšie České koruně bylby weliký úraz skrze také ne- řádné a nesprawedliwé wězenie člowěka a kněze sprawedliwého, jenž jest, jakož slyšíme, již w králowě moci a w jeho říském městě ját, maje jeho sliby a listy kleitownie. A mnohým bylaby příčina, žeby sě JM“ kleitów lekali a warowali, jakož již o to řeči weliké jdů, kteréž welmi nerádi o JM“ slyšíme. A wěříme i ufáme wám, že KM na to zwedete, aby mistr Jan Hus byl propuštěn a wiece nežalařo- wán, a jakož jest swobodně jel do Konstancie pod jeho kleitem, aby též zasě swo- bodně k nám do Čech přijel a wrátil sě pod tiemž kleitem. A za to u pána boha otplatu a w swětě dobrú powěst obdržíte, že sprawedliwě o čest swého jazyka sta- nete; a my proto wám chceme w budúcie časy, kdež budem moci, radějie libost činiti i slúžiti. Psán w Praze, léta ot narozenie božieho tisícieho čtyřistého patnác- tého, tu neděli po božiem wstúpení, pod našemi pečetmi wespod přitištěnými. Pawel z Jenšteina. Jan z Dubé. Jan z Wlašimě. Aleš Hřič z Pozně. Jindřich z Wlašimě. Diwiš z Říčan. Jan Hřič řečený Kekule ze Stradonic. Bartoš z Říčan. 6. Páni Čeští a Morawští, hojně w Praze i we krajích shromáždění, osmerým w táž slowa wyhotoweným psaním a přiwěšením 452 pečetí, horliwě domlauwají Otcům zboru Kon- stanského pro upálení M. Jana z Husince a wězení M. Jeronyma z Prahy. W Praze (i jinde), 1415, 2 Sept. sl. (Ze sauwěkého překladu 1). List pánuow Českých a Morawských do Konstancie. Najpoctiwějším w Kristu otcóm a pánóm, panóm kardinálóm, patriarchóm, arcibiskupóm, biskupóm, legátóm, doktoróm, mistróm i wšemu zboru Konstanskému: (I) My Čeněk z Weselé a z Wartenberka, najwyšší purkrabie Pražský, Lacek z Krawař, hajtman markrabstwie Morawského, Boček starší z Kunstatu a z Poděbrad, Wilém ze Zwieřetic, Jan starší z Jindřichowa Hradce, Jindřich z Wartenberka, pur- krabie na Králowé Hradci, Mikeš z Potenšteina a na Žampachu, Jindřich Škopek z Dubé, Oldřich ze Hradce, Jan mladší z Opočna, Smil ze Šternberka, Hynek Kru- šina z Lichtenburka, Boček mladší z Kunstatu, Bawor z Potenšteina, Jan Puška z Kun- statu, Jan z Lomnice, Milota z Krawař, Herman z Lanšteina, Jan z Rožmitála, Póta z Častolowic, Zdislaw ze Zwieřetic, Wilém z Potenšteina, Wok z Walšteina, Waclaw ze Zwieřetic, Petr ze Zwieřetic, Arnošt z Richenburka, Jan z Wlašimě, Jan z Lan- 1) Psani toto, půwodně latině psané, tištěno w témž jazyku několikráte w aktách zboru Konstanského. Srw. Časopis Česk. Museum, 1834, str. 325—334. 24 *

Strana 188
188 B. V. Akta weřejná i sněmowni šteina, Zdeněk Medek z Týnce, Zdeněk z Rožmitála, Mikuláš z Walšteina, Petr z Ja- nowic a z Chlumce, Jan z Košumberka, Mikuláš z Mochowa a z Rožďalowic. (II) Mikuláš starší z Ledče, Mikuláš mladší z Ledče, Sigmund z Milošowic, Wá- claw z Ostrowa, Bohuslaw z Kozlé, Jan z Onšowa (?), Dětřich ze Studeného, Jan ze Studeného, Alšík z Martinic, Mladota z Dobréwody, Milota z Bohdánče, Mikšík z Hór- ky, Vikeř z Jenišowic, Wáclaw ze Sulislawic, Erasim z Otročic, Leonard z Kněžo- wic(?), Bohuněk z Borowice, Bolek z Dalčowic, Wítek ze Zhoře, Mlýnek ze Sedm- panów, Wilém ze Sútic, Matěj ze Sútic, Odolen ze Slupna, Jaroš z Proseče, Diwiš z Pertoltic, Wawřinec z Bohdánče, Jan z Proseče, Perkneř z Ostrowa, Wojtěch z Ostro- wa, Jan ze Zbraslawic, Smil ze Šwabinowa, Jan z Tuněchod, Petr ze Kšel, Albert z Nelechowa, Dětřich ze Lhotic, Předbor ze Speřic, Oneš z Kamenice, Jindřich z Le- štiny, Wáclaw z Dobrowitowa, Maršík ze Skály, Ruprecht z Okrůhlic, Jindřich z Ra- kowic, Wítek ze Žehušic, Jan ze Žinian, Bohunek z Proseče, Léwa z Lukého, Přech ze Žinian, Markwart z Kojkowic (?), Wáclaw ze Smiřic(?), Mikuláš z Pohled, Petr z Pohled, Wáclaw z Polné, Jan z Leskowic, Jindřich z Čachowic, Mikeš z Petrowic, Markwart ze Lhotic, Wáclaw ze Lhotic, Maršík z Alberowic, Pešík z Alberowic, Chý- na z Košetic, Petr z Miletína, Slawek z Komorowic, Mikuláš z Jieřic, Jan z Bystrého, Mikuláš z Třebetic, Jan z Polné, Štěpan z Wyčap, Hanušek z Běstwiny, Beneš ze Wla- tic, Mikuláš ze Wlatic, Petr z Wyčap, Jan z Ostrožna, Hertwik ze Spačic, Racek z Wrdowa, Martin z Dašic, Chwalek z Hostowic, Lider z Hórek, Wejkl ze Semitěše, Jan ze Suchotlesk, Procek z Chořowa, Albrecht ze Šebestianic, Jan z . . . . . (?), Oldřich z Dobrowitowa, Zdich ze Lhoty, Matěj z Chajstowic, Wilém z Ostrowa, Jan z Bušewsi (?), Jan z Wrbky, Jošt ze Zhoře, Brům z Bielé, Bartoloměj z Dobréwody“ Zdeněk z Přimilowic, Martin ze Zdeslawic, Záwiše ze Zdeslawic, Petr z Brlohu, Zdi- slaw z Dobréwody, Chýna z Pawlowa, Předbor ze Lhotic, Kuneš z Pawlowa, Jindřich z Dobrowitowa. (III) Petr z Malowic, Jan z Malowic, Sigmund z Malowic, Petr z Pacowa, Jan z Kraselowa, Petr z Drslawic, Lipolt ze Žimutic, Jan ze Hrádku, Hrdoň z Kraselowa, Jan z Dobronic, Wlach ze Březie, Wilém z Mlaďowic, Hynek z Dražowa, Ctibor z Wesce, Mikuláš z Dobromilic, Filip z Želče, Petr z Radimowic, Bušek ze Wzdieto- wa, Wilém ze Skalice, Lipolt z Ustupenic, Přibíček z Ustupenic, Bušek z Drahowa, Jindřich z Drahowa, Wilém z Mašowic, Jan z Wilémowic, Jošt z Želče, Mikuláš z Wi- lémowic, Pešík ze Wzdietowa, Petr z Dubu, Jan ze Brzawého, Wita z Brzawého, Wich ze Sla . ., Mikuláš z Polánky, Lipolt z Morawce, Jan ze Štítného, Beneš ze Stranné, Přibík z Choluni (?), Albrecht Rót z Dírného, Mikuláš Rót z Dierného, Leonard ze Mnichu, Mikuláš ze Mnichu, Chwal ze Ždiáru, Jan ze Smilkowa, Rinart ze Wřesné, Erasim z Nietowic, Jošt z Pošny, Hrdoň z Roztětow (?), Jaroslaw z Wojkowa, Jan ze Skopytec, Petr ze Skopytec, Pelhřim ze Skopytec, Petr ze Dworce, Ctibor ze Hwozdně,

Strana 189
w Čechách i w Morawě r. 1415. 189 Bohuslaw z Nemyšle, Jan z Radenína, Jan z Tožice, Hon z Kozmic, Wilém z To- žice, Štěpán z Čestic, Wáclaw z Todně, Jan z Předslawic, Wilém ze Želčowic, Petr z Tisowé, Protiwa z Udimě, Petr z Wesce, Boček z Myslikowic, Mraček z Radimowic, Oldřich z Dobroměřic, Beneš ze Střéteže, Beneš ze Strkowa, Wojtěch ze Strkowa, Lew ze Zálužie, Mrakeš ze Střéteže, Prokop z Chotčína, Mikuláš z Kratošic, Sigmund z Dobromilic, Bohuněk z Dětřichowic, Petr z Jablaně, Jan z Wrchotic, Přibík z Mě- kowic, Jindřich ze Stropnic, Jan z Ratibořic, Petr z Ratibořic, Litwin z Prudic, Wá- claw ze Smilkowa, Mrakeš z Petrowic, Jindřich z Bukowě, Otrad z Nezwěstowic, Jan z Radostic, Swašek z Podolé, Oldřich ze Mníšku, Kuneš z Tučap, Wáclaw ze Zwě- řince, Jan z Chotěmic, Albrecht z Těchobuze, Bušek z Jedlan, Matěj z Plasné, Při- bíček ze Hlasiwa, Jan z Budislawi, Wáclaw z Mezného, Jan ze Samosol, Jindřich z Horowic. (IV) Wilém z Wlašimě, Jan řečený Wawák z Wlkowa, Hašek z Lukawice, Mikuláš z Bělušowic, Wáclaw z Honbic, Mikuláš z Koloděj, Jan z Přepich, Martin ze Synčan, Wáclaw z Hostowic, Štěpán z Dwekačowic, Jan z Ostrožna, Jiři z Tilčic (?), Jan z Popowic, Jan Růbík z Holetína, Maršík z Mikulowic, Jan z Koloděj, Jan z Před- wořic, Jan ze Křečína (?), Jan ze Ždanic, Jiří ze Lhotky, Wáclaw ze Sobčic, Boreš z Poděhus, Mikuláš z Barchowa jinak z Dašic, Habart z Lomnice jinak z Morawan, Wilém z Košumberka jinak ze Chlumu, Matěj řečený Holec z Nemošic, Jan z Rúsi- nowa, Hlawáč z Komárowa, Stibor z Markwartic, Jan starší z Lukawice, Kuneš z Ho- berka (?), Beneš z Jezerowa (?), Jan řečený Holec z Nemošic, Diwiš z Košumberka jinak ze Chlumu, Wáclaw z Choltic, Jan Kawalec z Žumberka, Jan ze Zigin (?), Wá- claw ze Slawikowa, Albrecht z Bietowan, Oldřich z Holišowic, Beneš Růbík ze Syn- čan, Wawřinec ze Mnětic, Prokop z Jeníkowa, Beneš řečený Brázda z Domanic, Bern- hart z Jestřebie, Póta z Lukawice, Arnošt ze Syreček (?), Jan z Pašic, Beneš z Robús, Mikuláš ze Křiwé (?), Něpr z Pole, Jan řečený Těchlowec z Dobřiekowa, Petr Brázda ze Srbec, Petr z Habrowa, Bohuněk z Holišowic, Jan z Markwartic, Bužek z Mezile- sic, Jan z Rosic, Chomata ze Studenec, Kuneš ze Třibřich, Jan z Lipky, Bohuněk z Počapel, Ctibor z Jenišowic, Prokop z Hořiněwsi, Zdeněk z Radyně, Mauric z Do- lan, Pawlík z Hostowic, Materna z Turowa, Jan z Iwanowic, Mauric z Blatna, Jan ze Seslawic, Wilém z Heřmanic, Jan z Hoskowic, Filip ze Synčan, Wilím z Holišowic, Jindřich z Půchobrad, Mikuláš ze Seslawic, Jan Růbík ze Synčan, Wáclaw z Třebě- šic, Petr z Nabočan, Jan z Wlčnowa, Mikuláš z Poděhus jin. ze Slúpna, Jan mladší z Lukawice jin. z Přesečna, Hertwik z Ostrožna jin. z Rúsinowa. (V) Lacek z Krawař, hajtman markrabstwie Morawského, Wilém z Pernšteina, Jan z Lomnice, najw. komorník desk Brněnských, Petr z Krawař a ze Strážnice, najw. komorník desk Olomuckých, Hanuš z Lipé, najw. maršalek král. Českého, Wa- něk z Boskowic a z Černéhory, Jan z Bietowa, Aleš z Kunstatu a z Rajic, Jaroslaw

Strana 190
190 B. V. Akta weřejná i sněmowní ze Šternberka a z Weselé, Wok z Holšteina, Erhart mladši Puška z Kunstatu, Sig- mund a Milota bratřie z Křižanowa, Petr ze Sowince, Kuněk z Drahotúše, Štěpan z Wartenberka, Dobeš z Cimburka, Milota z Tworkowa, Jindřich z Walšteina, Jan Ozor z Boskowic, Jindřich z Lipé, Arkleb z Wěteřowa, Jimram Důbrawka z Důbra- wice, Zbyněk z Důbrawice, Zbyněk ze Strálek. (VI) Mikšík z Malenowic, Oldřich ze Wranic, Čenek z Šárowa, Markwart z Je- kowa, Bužek z Wlachowic, Žich z Nedachlebic, Hereš z Welečina (?), Hynek z Koši- kowa, (?) Kašpar ze Šwanfeldu, Wojslaw z Těchanowic, Markwart z Lučan, Mikuláš z Břečkowic (?), Hereš ze Stehelce (?), Diek z Koběřic (?), Oneš z Lipiny, Petr Hecht z Turowic (?), Mikuláš z Heršic, Franc z Pelhřimowa, Beneš z Opatowic, Markwart z Walowa, Jan ze Smrdowic, Benek ze Lhenic (?), Gabriel ze Suchéhopole, Petr z Pře- raze, Ješek z Liboswár, Špalek z Očína. (VII) Sazema z Tosowa, Mikuláš z Haly, Smil z Heroltic, Zbyněk purkrabí na Meziříčí, Mikuláš z Tichowic, Franěk z Polic, Jan Skusský(?), Štefek purkrabí na Náměšti, Jan z Odrody, Wlček z Okarce, Wajs z Tasowa, Sabart (?) z Rudolce, Be- neš z Rudolce, Haras z Týnce, Matauš z Baliny, Hroch z Rehořowa, Beneš ze Sar- dik (?), Jan ze Lhotky, Jetřich ze Braňsud, Sigmund ze Braňsud, Michal z Tichowic, Waněk z Opatowé, Dobeš z Opatowé, Bohuše z Widonína, Jan ze Spalé, Jan z Nuz- nic, Jiří ze Kmenice. (VIII) Jedel z Rúsowan, Beneš z Trabenic(?), Drslaw z Nakel, Oldřich z Ra- kodowa, Bohuněk z Wratišowce, Rinart ze Třenic, Předbor ze Třenic, Wolfart z Paw- lowic, Stach ze Hlad, Ješek z Draždowa, Štefek z Rakodowa, Diwa ze Šišmy (?), Jan z Tasowa, Racek z Wýškowa, Zdeněk z Wěžek, Parcifal z Náměští, Jan z Peterswaldu, Zbilut ze Klecan, Wáclaw z Lodenice, Čeněk z Mošnowa, Petr řečený Němček ze Za- horowic, Racek z Kunwaldu, Jindřich z Žeranowic, Wáclaw z Kukwic, Jindřich z Tý- na, Ješek z Jestřebie, Erasim z Widowic(?), Oldřich z Rokowa, Wáclaw ze Slatiňan, Jan z Čiežowa, Jan Donát z Polomie, Mikeš Donát z Polomie, Jan z Kroměšína, Jan z Utěchowa, Mikuláš ze Studénky, Petr Černý ze Štítowic, Mateska z Wyklek, Jan z Hyncendorfu, Bareš Hládek ze Zámrsk, Jan Drn ze Zachowic, Záwiše z Hyncen- dorfu, Dražek ze Hrádku, Dobeš z Tisé, Jan z Krumsína, Rús z Doloplas, Drlík z Bielé, Wladek ze Skřině, Jan z Richenburka, Jan ze Zwole, Pardus z Žeranowic, Ješek ze Štítowic, Jan z Řimic, Oldřich ze Lhoty, Aleš Kabát z Wýškowic: urození páni a šlechtici najkřesťanštějšíeho králowstwie Českého a najjasněj- šieho markrabstwie Morawského: žádost wšeho dobrého a zachowáwánie přikázaní pána Ježíše Krista. Poněwadž práwem přirozeným i božským každému jest přikázáno, jinému to činiti, což sobě chce býti, a jest zapowěděno, jinému činiti, cožby sobě nechtěl uči- něnu býti; (nebo pán Kristus powěděl: „wšecko, cožkoli chcete, aby wám činili lidé,

Strana 191
w Čechách i w Morawě r. 1415. 191 wy totéž čiňte jim, w tom zajisté záležie zákon i proroci“; a Pawel sw. die: „plnost zákona jest milowánie, a wšeliký zákon w jedné řeči se zawierá, totiž, milowati bu- deš blížnieho swého, jako se samého)“: protož my k zákonu božskému a milowání bližnieho jakž muožeme s boží pomocí prohlédajíce, k našemu najmilejšiemu bližnímu dobré paměti, poctiwému mistru Janowi Husowi, swatého písma bakaláři dokonalému a kazateli křesťanskému čtenie swatého (se přiswědčujeme); jehož před sím we zboru Konstanském, newieme kterým duchem jsúc wedeni, an se neseznal, ani hodně, jakž- by slušelo, přemožen, žádní také proti němu nejsú dowedeni ani okázáni bludowé ani kacieřstwa, ale toliko k neprawým, falešným, nezbedným žalobám, osočení a na- bádání jeho mistra a králowstwie našeho i markrabstwie Morawského úhlawných nepřátel a zrádcí, jej jakožto kacieře neústupného odsůdili ste, odsúzeného ukrutnú a najmrzutější smrtí usmrtiwše, na našeho králowstwie a markrabstwie Morawského a nás wšech wěčnů zlú powěst a zmazánie; jakož pak najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Sigmundowi Římskému, Uherskému a t. d. králi, dědici a pánu našemu budúciemu, psaní naše do Konstancie jsme poslali, kterážto také we scházeních wa- šich čtena jsů a oznámena, a kteráž tuto mieti chceme za wložena, a ta jakož sly- šíme, k naší hanbě a potupě, do ohně jste uwrhli. Již pak i nynie wašemu otcow- stwí o mistru Janowi Husowi listy naše zjewné sme poslali, swobodně srdcem i usty wyznáwajíce i oswědčujíce, že on mistr Jan Hus byl owšem člowěk dobrý, sprawedliwý a křesťanský, od mnohých let w našem králowstwí žiwotem, ctnostmi a powěstí chwalebně zachowalý a shledaný; zákon také boží nowého a starého zá- kona podlé wýkladów swatých doktorów wěrně kázal, nás i naše poddané učil, a welmi mnoho písem zuostawil, wšeliké bludy i kacieřstwa přewelmi stále hyzdil a nás a wšecky Kristowy wěrné, abychom ty w mrzkosti měli, ustawičně a wěrně napomínal; ku pokoji také a lásce, podlé swé možnosti, slowem, skutkem i písmem s pilností wedl; tak že nikdy sme neslyšeli ani rozuměti mohli, přiložiwše k tomu weliků pilnost, by předepsaný mistr Jan Hus který blud neb kacieřstwie na swých kázaních učil, kázal nebo kterým během jistil, nebo nás a naše poddané buď slo- wem neb skutkem kterým pohoršil; nébrž milostiwě a tiše w Kristu jsa žiw, wšecky k zachowání zákona božieho a swatých otców ustanowení pro wzdělánie swaté matky cierkwe a pro spasenie bližních, pokud jest mohl, slowem i skutkem se wší pilností napomínal. Ještě pak na tom nebylo dosti, co jest k hanbě našeho králowstwie a markrabstwie učiněno: ale nad to poctiwého mistra Jeronyma z Prahy, muže weliké wýmluwnosti a řeči příjemné, mistra sedmera umění a milowníka múdrosti owšem oswieceného, newiděwše ho, neslyšewše ani přemohše, ale k samému jeho i nás zrádcí neprawému osočení, beze wšie milosti jali ste, do wězeni wsadili i ztrápili, a již snad jako i mistra Jana Husi přeukrutnú smrtí zamordowali jste. Přes to, což s přielišnů bolestí prawieme, k nám došlo a z wašeho psanie béřeme zřejmě, kterak

Strana 192
192 B. V. Akta weřejná i sněmowní někteří utrhači, bohu i lidem nelibí, a našeho králowstwie i markrabstwie nepřietelé a zrádce, před wámi a před waším zborem nás králowstwie i markrabstwie pře- welmi těžce a nešlechetně znesli sú, jistiece, ačkoli falešně, lžiwě a zrádně, žeby w předepsaném králowstwi Českém i markrabstwí Morawském rozliční bludowé a kacieřstwa znikla, a mnohá srdce mnohých wěrných obywatelów nakazila těžce a běhy mnohými, tak že, by nebylo přísného rychle přiloženo tresktánie, předepsané králowstwie i markrabstwie s swými Kristowými wèrnými wzaloby swých duší ne- nabytý pád a škodu. Zajisté takowé ukrutné a přewelmi škodné křiwdy, beze wšeho našeho prowiněnie nám králowstwí i markrabstwí učiněné, kterak snášeti muožeme? Poněwadž z milosti božie, kdež téměř wšecka králowstwie swěta častokrát pochy- bowala a nákladna byla roztržkám odřezaným a papežém neprawým: ale králow- stwie naše České najkřesťanštějšie a markrabstwie Morawské najjasnějšie od toho času, jakž wieru křesťansků pána našeho Jesu Krista přijaly, tak jakožto kámen čtwerohranatý dokonalý beze wšie úhony swaté cierkwe Římské wždycky stály a bez přestánie se přidržely, poslušenstwie upřiemě zachowáwajíce; kterakými pak náklady a pracemi přewelikými, kterak také slušnů ozdobů a hodnů poctiwostí swatů cier- kew matku i jejie pastýře skrze kniežata a wěrné swé ctili jsú, wšemu swětu pře- welmi swětle jest swědomo, i wy sami, chceteli prawdu prawiti, toho wšeho swěd- kowé jste. Pak abychme podlé zpráwy sw. Pawla opatřili o dobrém netoliko před bohem, ale přede wšemi lidmi, a také pro zanetbánie přeslawné powěsti napřed ře- čených králowstwí a markrabstwi abychom ukrutní při swých bližních nebyli nale- zeni: protož w Kristu Ježíšowi, pánu našem, majiece pewné doufánie, čisté a upřie- mé swědomie a úmysl, i také prawú a křesťanskú wieru, tiemto listem Wašemu Otcowstwi a wšem Kristowým wěrným oznamujem a wzkazujem, srdcem i usty zjewně oswědčujíce, že ktožkoli z lidí kteréhožkoli stawu, powýšení, duostojenstwí, powahy, řádu neb zákonníctwa bylby, ježtoby prawil neb jistil, prawí nebo jistí, žeby w pře- depsaných králowstwí a markrabstwí bludowé a kacieřstwa znikla, a nás i jiné Kri- stowy wěrné, jakož se předkládá, nakazila, (samu osobu najjasnějšícho kniežete a pána, pana Sigmunda Římského, Uherského a t. d. krále, dědice a pána našeho bu- důcieho wyhradiece, kteréhož w tom dowěříme i doufáme newinného): wšeliký a každý takowý, jakož se předkládá, práwě lže w swů hlawu, jakožto zlosyn najhorší a zrádce předepsaných králowstwí a markrabstwi, a tak náš přenešlechetný nepřietel, sám owšem jsa kacieř najškodliwější a wší zlostí a neprawostí naplněný, nébrž i syn dáblów, jenž lhář jest a otec lži. Ale wšak takowé křiwdy pánu bohu, na něhož slušie pomsta, a kterýžto hojně odplacuje těm kdož pychají, nynie porůčieme, a u budúcieho papeže, kteréhož pán buch swé cierkwi předloží, jediného a nepochyb- ného pastýře, wiece a šíře to položíme; jemužto z božské wuole, jakožto wěrní sy- nowé, což jest slušného a poctiwého i rozumu i zákonu božskému příhodného, po-

Strana 193
w Čechách i w Morawě r. 1415. 193 ctiwost i poslušenstwie powinné učiníce, prositi budem i žádati na ty předepsané wšecky wěci i na každé zwláště podlé zákona pána našeho Ježíše Krista a swatých otców ustanowenie, aby nám králowstwi i markrabstwí opatřil o naprawení potřeb- ném; tak owšem, aby což jest předepsáno nebylo na překážku: že my kazatelów zákona pána našeho Jesu Krista, nábožných, pokorných a stálých, až do krwe wy- litie chceme brániti a obhajowati, opowrhúce wšeliku bázeň i nálezky lidské na od- por učiněné. Dán w Praze, léta božieho tisícieho čtyřistého šestnáctého, druhý den měsiece září, w plné radě pánów urozených, šlechticów a wládyk králowstwie Če- ského a markrabstwie Morawského, pod přiwěšením našich pečetí. 7. Zápis welikého sněmu pánůw Českých i Morawských, w Praze o S. Jiljí držaného. W Praze, 1415, 5 Sept. (Z kopic w arch. Trebon.) My Čeněk z Weselé, jinak z Wartemberka, najwyšší purkrabie Pražský, La- cek z Krawař, hauptman markrabstwie Morawského, Boček starší z Kunstatu jinak z Poděbrad, Hanuš z Lipé, najw. maršalek král. Českého, Petr z Krawař jinak ze Strážnice, najw. komorník desk Olomuckých, Jan z Lomnice, najw. komorník desk Brněnských, Wilém ze Zwieřetic, Jan starší ze Hradce, Wilém z Pernštaina, Mikeš z Potenštaina jinak z Žampachu, Jindřich Škopek z Dubé, Oldřich ze Hradce, Jan mlazší z Opočna, Waněk z Boskowic jinak z Črnéhory, Jan z Bietowa, Aleš z Kun- statu jinak z Rajic, Smil ze Šternberka, Hynek Krušina z Lichtenburka, Boček mlazší z Kunstata, Jaroslaw ze Šternberka jinak z Weselé, Wok z Holšteina, Erhart mlazší Puška z Kunstata, Milota z Krawař, Heřman z Landštaina, Jan z Rožmitála, Puota z Častolowic, Sigmund a Milota bratřie z Křižanowa, Petr z Sowince, Zdislaw ze Zwieřetic, Wok z Waldštaina, Wáclaw ze Zwieřetic, Wilém z Potenštaina, Arnošt z Richemburka, Petr ze Zwieřetic, Jan z Wlašimě, Jan z Landštaina, Zdenèk Medek z Týnce, Zdeněk z Rožmitála, Kuník z Drahotúše, Štěpan z Wartemberka, Dobeš z Cimburka, Milota z Tworkowa, Jindřich z Walštaina, Jan Ozor z Boskowic, Jin- dřich z Lipé, Mikuláš z Walštaina, Petr z Janowic jinak z Chlumce, Artleb z Wè- teřowa, Jimram Důbrawka z Důbrawic, Zbyněk z Důbrawic, Zbyněk ze Strálek, Mi- kuláš z Mochowa, Jan z Milčína jinak z Kostelce a Jan z Košemberka: wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej čísti aneb slyšeti budú, že sme wstúpili a mocí tohoto listu wstupujem w takowú smlúwu: najprwé, abychom poslali do Konstancí k tomu zboru o M. Jana Hus, a o newinné a křiwé narčenie králowstwie Českého a mar- krabstwie Morawského, tak (jakž) sme smluwili. Také abychom po wšech swých panstwích a zbožích přikázali, aby swobodně slowo božie bylo kázáno a slyšenie dáno, ráno, po obědích i po nešpořích, w kostelích i w klášteřích bez překážky. 25 A. Č. III.

Strana 194
194 B. V. Akta weřejná i sněmowní A kterýžby koliwěk kněz přišel a prosil we jmě božie, aby jemu odpustili slowo božie kázati podlé písma swatého, aby byl dopuštěn; a bylliby ten kněz, kterýby kázal, kterým neřádným bludem narčen, aby byl pohnán z toho před toho biskupa, pod kteréhož sluší, w Čechách neb w Morawě; a byloliby naň dowedeno písmem swatým ohlasně, žeby které bludy kázal, toho aby biskup nad ním poprawil a po- mstil ohlasně, jakožby na to slušelo, a my tomu knězi nemáme dáti ani připustiti wiec kázati na našich panstwích. Pakliby který biskup mstil kterých narčení neřád- ně, neohlasně a nedówodně písmem swatým nad kterýmžkoliwěk knězem, tehdaby- chom takowých kněží wiec nechtěli dáti ani přepustiti před toho biskupa pohnati, než před rektora, doktory a mistry písma swatého učenie Pražského, aby ti toho rozdielce byli podlé ustawenie božieho a písma jeho swatého. Také sme smluwili, abychme wšemu duchowenstwí, kteréž pod sebú máme, přikázali, aby ižádných kle- teb nepřijímali od žádného, kromě biskupów těch, pod kterýmiž sedíme w Čechách a w Morawě; neb těch póhonów i kleteb řádných chcme rádi poslušni býti. Pak- liby který z těch biskupów, pod kterýmiž sedíme, chtěl nás neb naše duchowen- stwí neřádnými kletbami neb mocí tisknúti pro slowo božie neb zákon jeho, neb proč pro jiné, ježtoby prwé k swětskému súdu slušalo: těch bychom nechtěli po- slušni býti, ani jich přijímati, než těm se protiwiti, a toho sobě pomocni býti, aby- chom od nich nebyli tištěni. Pakliby nás ktožkoliwek kterýmikoliwěk jinými cizími kletbami chtěl tisknůti, a na pomoc wezma ruku swětskú podlé wydánie těch kle- teb: toho sobě máme i chcme také pomocni býti, abychom tištěni nebyli, poněwadž řádných kleteb a póhonów swých biskupów chcme poslušni býti. A kdyby milý pán boh ráčil zjednati z swé milosti, žeby jeden papež zwolen byl tím řádem, jakož za našich předków bylo, a w swém řádu a w swé stolici Římské seděl swobodně a mocně bez překážky: tehda chcme k JS“ poselstwie učiniti, a jemu swé weliké hanby tůžiti, která se je přede wším křesťanstwím nám newinně stala, i toho ne- winného a křiwého narčenie, kterýmž jest naše koruna Česká zhyzděna; a což nám koliwěk JS rozkáže, ježtoby proti pánu bohu a jeho zákonu nebylo, w tom we wšem chceme JS“ poslušni býti, jakož sú kdy naši předkowé poslušni byli. A toho wšeho my swrchupsaní, což jest w tomto listu obsaženo i napsáno, slibujem sobě pomáhati a podlé sebe státi pode ctí a pod wěrů a pod tím což máme. Pakliby kto z nás od nás odstúpil a nám toho nepomáhal, jakož swrchupsáno jest, a naň to napřed psaní páni Čeněk, Lacek a Boček starší jednostajně seznali: ten aby propadl čest a wieru a to což má k těm, kteřížby spolu stáli a swrchupsaných kusów sobě po- máhali; a ti aby mohli se w jeho zbožie uwázati mocí aneb práwem, a ten aby se tomu neprotiwil ani rečí, ani skutkem. Pakliby který z těch tři pánów, Čeněk, La- cek, Boček, odstúpil a nezdržel, co swrchupsáno stojí, a to dwa ostatní jednostajně naň seznala: ten aby propadl základ, jakož swrchupsáno stojí; pakliby dwa z těch

Strana 195
w Čechách i w Morawě r. 1415. 195 tři pánów odstůpila, tehda ten třetí, kterýžby ostal, podlě swrchupsaných pánów má plnú moc základ seznati swrchupsaný na tato dwa, jakožby wšichni třie spolu byli. A také byloliby, žeby k nám potom ktožkoliwek chtěl přistůpiti a nám takýž zápis, jakož jest tento, na se dáti: tomu sme powinni a dlužni též pomáhati, kdyžby nám list položil u jednoho z těch tří pánów, jakoby se s námi zapsal w tomto listě pod tím základem swrchupsaným. A také byloliby kdy potřebie, žebychme sobě proti komu měli pomáhati, to máme učiniti podlě rozkázanie těch tři pánów napřed psa- ných; a umřelliby který z těch tři pánów napředpsaných, ta dwa zóstalá majie plnú moc, miesto toho umrlého k sobě woliti třetieho z těch ze wšech pánów swrchu- psaných i jiných pánów, kteřižby k nám přistůpili, kolikrátžby toho potřebie bylo, k wyznánie základu a k rozkázanie pomoci, a tak aby wždy dwa pány z Čech byla a jeden z Morawy. A tato smlúwa má trwati mezi námi za šest let pořád zběhlých; a po šesti létech aby žádné moci neměla, lečbychom z nowa ji obnowili. Tomu wšemu na potwrzenie, pewnost i jistost, my wšichni swrchupsaní swé sme pečeti s naším dobrým wědomím k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého patnáctého, we čtwrtek S. Viktorina. 8. Obec Pražská Česká k auřadu městskému žalobně se utíká, že faráři a kněží w Praze služeb božích konati a swátostmi přisluhowati nechtějí. W Praze, 1415 (asi měs. Oct.) (Z rkp. Česk. Museum.) „Propositiones Communitatis Pragensis coram consulibus Pragensibus trium civitatum.“ Mili páni! My obec waše Česká ne bez welikého zamúcenie našich srdci k WM“ sě utiekámy, tůžiec a žalujíce na faráře a jiné kněží tohoto města, žeť ani nás ani hospodyň našich, ani dietek, ani jiné čeládky našie chtie zpowiedati a roz- hřešowati, wedle řádu a obyčeje křesťanského. Druhé: že swátostí swaté cierkwe nám k naši žádosti a potřebě nechtie roz- dáwati řádem a probuch, wedle ustawenie a zákona jeho; a našim nemocným po- třebujícím a žádajícím těla božieho a swátosti poslednie žeť odpierají. A tak kře- sťánkowé mezi námi mrú jako skot neb pohanstwo, bez přijímánie těla božieho a bez žehnánie swátosti, k přewelikému našemu zámutku a k hanbě tohoto města slawněho i wšeho našeho jazyku Českého. Třetí: žeť nás i naši čeládku tisknů od slyšenie slowa božieho, tu kdež my najlepši zpráwu a najwětší požitek našim duším shledáwámy. Ctwrté: žeť na našich krchowiech pohřebu bránie tělóm našich mrtwých, k swé wóli a k naší weliké žalosti. 25*)

Strana 196
196 B. V. Akta weřejná i sněmowní Páte: žeť swatých božích mší nám u našich far, jako jiným wěrným kře- sťanóm sě děje, neslúžie ani chtie služiti; a to wše bez našeho prowiněnie, ale k we- licé škodě našich duší a k weliké našie tesknosti. Sesté: že kazatelowé na hradě i po jiných kostelech i klášteřiech zjewné bludy a lži hlásie ku pohanění wšeho králowstwie Českého, nedbajíc na přikázanie KM“, ani kněze arcibiskupa, ani pánów zemských, ani wašeho konšelského, ježto sě je swětle stalo na wěži o swátosti. A proto sě w pondělí na S. Lidmilu obec scho- dila, aby WM“ túžila a za to prosila, aby byl zákon boží a čest a láska tohoto města zachowána. Ej protož naši milí páni, prosímeť WM“ pro pána boha, rač wám sě sželiti těchto našich welikých duchowních škod, pohaněnie, zámutków a tesknosti, kteréž pod waší ruků jsúc ot kněží trpíme. A račte jich před WM powolajíc tázati, které mají k nám příčiny a pro které naše winy se nám tako děje. A shledajíc bohdá naši newinu, račte sě k tomu přičiniti pewně, jako páni naši milostiwi, aťby sě nám to od těch kněží wiece nedálo. Neb s radů a pomocí WM“ (nemieníme) trpěti od nich tato weliká bezprawie, kteráž již od mnoha časów wedu, napřed proti pánu bohu, a potom proti řádu jeho swaté cierkwe, k škodě a k hanbě wšeho našeho jazyka Českého. Léta tisícieho čtrstého patnástého. 9. Děkan a kapitula Pražská poslům králowským odpowěd dáwají, proč ještě služeb božích w Praze konati dáti nemohau. W Praze, 1416 (asi měs. Febr.) (Z rkp. c. k. dworské bibliotéky N°. 4937, fol. 141.) Když najjasnějšie knieže a pán, pan Wáclaw oc. poslal byl radu swů a posly počestné ku Pražské kapitule, prose a chtě owšem mieti, aby se služba božie dála i na (sic) Praze i po jiných wšech kosteléch a klášteřiech po wšem městě, poňa- wadž Králowa M zpósobil jest pokoj kněží a nawrácenie zbožie, z něhož sú byli oblúpeni pro stawenie služby, a také že Jan Jesenic, pro kohož byla služba stawena, jest a má býti kromě Prahy: k tomu děkan a kapitula Pražská takto odpowiedá: Najprwé, že prosby a wóle pána krále děkanowi a kapitule jsú přikázanie, jemuž, což mohú s bohem a dobrým swědomím a ctí králowů, wždycky hotowi jsú poslúchati. Item wěz Jeho Jasnost, že netoliko pro ty příčiny již řečené, kteréž podlé jich domněnie nejsú zkaženy, jakož se to w dole ukáže, ale také pro jiné podobné příčiny neslúžie ani slúžiti mohú:

Strana 197
w Čechách i w Morawě r. 1416. 197 Najprwé, že ustaweno jest od kněze Jana arcibiskupa Pražského poslednieho patriarchy, aby w těch miestech a farách stawena byla služba, kdežbykoli po Praze neb po biskupstwí Pražském zbožie mowité neb nemowité kostelóm a žákowstwu pobráno bylo a zadržáno. Ale to jest známo, že mnohé a téměř wšecky fary lepšie po Praze držie wtištění faráři, a prawí faraři jsú wyhnáni. A protož proti tomu ustanowení nemóž slúženo býti, jeliž farářowé w kostely, domy a zbožie jich budú nawráceni; jinak před těmi lúpežníky a před tiem lúpežem nemóž býti slúženo pro swrchupsané ustawenie. Druhé, kněz Konrad arcibiskup nynější přikázal jest pod welikými pokutami takéž, aby neslúžili, dokudžby wšichni wyhnaní od kostelów k kostelóm a k tomu, z čehož sú oblúpeni, nebyli nawráceni. Třetie, protože konšelé Pražští kněží a žáky jímají, wězie, lúpie a někdy wěsie a stínají: a protož tak činiec jsú w kletbě. A zwláště že farář od S. Hawla, tenť jest jat a wězí. A protož dokudž on jest jat a wězí, nemóž slúženo býti. Item wěz pán náš král, že kanowníci k jich zboží nejsú nawráceni: najprw že kněz děkan jest zbawen obroka swého, také knèz Welislaw swé obediencie oc. A jmenowáni budú od těch ježto to wědie, jako Bergow; také Krušina a Jindřich Wartemberk w zbožie se uwázali. Item wěz JJ, že Jan Jesenic, ač se někdy pokryje, ale často w několiko dnech tetéž widien býwá. Protož nehodí se slúžiti, jeližby ukázáno bylo jeho z Prahy wyjedenie tak, aby nemohl zase do města přijíti; a o tom jeho nebytí ustawičném w Praze aby děkan a kapitula Pražská byli ujištěni. Item wěz JJ, že když i wšecky ty již řečené překážky budů odjaty, ale že mnozí jiní, kteří jsů w takowých neb u wětších kletbách než Jesenic, jako jest pan Čeněk z Wartemberka a jiní, před kterýmiž musí služba stawena býti: a protož JJ to zpósob, aby takowi do Prahy nepřichodili. Jinak nám neporokuj, událi se před takowými službu častokrát stawiti, a také před kletými; nebo by nebyla nám položena zápowěd, najméň musie aby takowí z kostela byli wyhnáni. Item aby kletí a ti, jenž w zápowěd slúžie neb ke mši chodie, máli slúženo býti, musie to býti aby takowí nepřichodili z úmysla do kostelów, ani překážky či- nili w službě boží. Nebo pro takowé, jenž jich jest bez čísla, kdyby w kostele byli a nebylo těm překáženo, kteříby mohli rumor učiniti, před těmi nebyloby aniby mohlo slúženo býti. A jiné wěci sami lépe rozumějte, jakož k tomu slušie a záleží, a zwláště pro čest našeho pána krále, jehož čest a welebnost hledá se w této wěci.

Strana 198
198 B. V. Akta weřejná i sněmowní 10. Poggius Florentinský Leonardowi Aretinskému zpráwu dáwá o upálení M. Jeronyma Pražského w Konstancí. W Konstancí, 1416, 30 Mai. (Z překladu M. Dan. Ad. z Weleslawína 1). Předešlého času za několiko dní w Teplicích se zdržuje, psal sem k Miku- lášowi našemu list, kterýž za to mám, že i ty čísti budeš. Potom když sem se z Teplic do Konstancí nawrátil, začala se pře mistra Jeronyma, kteréhož wůbec za kacíře mají. Protož umínil sem o té wěci spráwu tobě učiniti, jak pro welikost a hodnost té pře, tak a nejwíce pro wýmluwnost a umění toho člowěka. Znám se k tomu, že sem jak žiw newiděl a nepoznal žádného, kterýžby weda při, zwláště hlawní a hrdla se dotýkající, tak blízko se přiblížil k wýmluwnosti starých orátorů, kterýchž my mnoho sobě wážíme. Ku podiwu zajisté bylo, jakými slowy, jak ozdobně a wýmluwně, jak podstatně a důwodně, jak weselým obličejem a žiwým hlasem, a jak srdnatě a směle nepřátelům swým odpowídal, a naposledy i při swau zawřel; až w prawdě čeho politowati, že tak slawný a znamenitý wtip člowěka toho od- wrátil se k učení a bludům kacířským, wšak pokudž prawé jest, což se mu připi- suje. Nebo mně nenáleží tak weliké pře rozsuzowati, přestáwám na wýpowědi těch, kteréž wůbec lidé za maudřejší mají. Ale wšak ty nedomníwej se, žebych jako orátor aneb řečník chtěl tobě tu při we wšech klausulích a částkách jejích wypra- witi; dlauhoby to bylo, a několik dní by k tomu býti musilo; dotknu toliko krátce, což jest předního a mimo jiné wěci paměti hodného, z čehož ty o welikém umění toho člowěka sauditi moci budeš. Když proti tomu mistru Jeronymowi mnohé wěci na sněmu mluweny byly, že jest kacíř, a to se i důwody některými a swědky do- twrzowalo: naposledy widělo se wšechněm za dobré, aby on sám obecně a zjewně slyšán byl, a na jednokaždé, což mu se za winu dáwá, odpowídal. A protož při- weden jsa do sněmu, když mu rozkázáno bylo, aby na artikule žalobníkůw swých odpowídal, dlauho tomu odpíral, prawě slušné a náležité býti, aby nejprwé sám swau při wedl a newinu ukázal, nežby na křiwé žaloby odporníků swých odpowědi dáwal. Ale když mu toho odepříno, tedy stoje u prostřed sněmu, takto hlasitě promluwil: Jaká jest to nesprawedliwost! Tři sta a čtyřidceti dní byl jsem držán w těžkém a temném žaláři, w smradu a nečistotě, w lejnách, w okowách, w nauzi a nedostatku wšech wěcí. W tom času protiwníky a nepřátely mé wždycky jste slyšeli; mne pak nyní jedinké hodiny slyšeti nechcete. Z toho bez pochyby pošlo, když nepřátelům mým a utrhání jejich uši jednohokaždého z wás otewříny byly, a 1) Psaní toto, půwodně latině wydané, ale již i w XV století do češtiny přeložené, tištěno jest již několikráte, ku př. w kronikách r. 1585 a 1817 w Praze na swětlo wyšlých.

Strana 199
w Čechách i w Morawě r. 1416. 199 oni w tak prodlauženém času namluwili wás, a w tom stwrdili, že jsem kacíř, ne- přítel wíry křesťanské, protiwník církwe a lidí duchowních: že wy mně nyní, abych newiny swé hájil a bránil, dowoliti nechcete. A tak ste mne prwé w srdcích a myslech wašich za zlého a nešlechetného člowěka odsaudili, nežli ste, cobych pro- winil, a jaký byl, poznati mohli. Ale wšak i wy lidé jste, a ne bohowé; nejste wěčně trwající, ale smrtedlní; klesnauti, padnauti, poblauditi, zmýliti, oklamáni, pod- wedeni a swedeni býti můžete, jako i jiní lidé. W tomto místě a na tomto sněmu prawí shromážděna býti swětla swěta, a ze wšeho okršlku země muže nejmaudřejší. Nejwíce tedy o to se snažiti a o to pracowati máte, abyste ničehož wšetečně, ni- čehož nerozwážliwě, ničehož nesprawedliwě předse nebrali a nečinili. Já zajisté jsem člowíček nestatečný a mdlý, o jehožto nyní hlawu a hrdlo běží; aniž pro sebe a zachowání žiwota swého to mluwím, poněwadž smrtedlný jsem: ale že mi se newidí slušné, ani z powahy maudrosti, aby tolik slawných a welebných mužů měli co proti mně nesprawedliwého wyřknauti a uložiti, cožby netak skutkem jako příkladem na budaucí časy ke škodě býti mohlo. Tyto a jiné mnohé wěci welmi krásně a ozdobně mluwil, ačkoliw mu nejedni šaustáním a reptáním swým překazili, a řeč přetrhowali. Wšak předce na konec na tom zawříno, aby na bludy, ježto mu se připisowali, odpowídal; potom aby wolně mluwiti mohl, cožby chtěl. Čteni tedy byli artikulowé bludů jeho s kathedry, jedni po druhých, každý obzwláštně, a ti potom jistými swědky dotwrzowáni. Tázán byl o jednom každém, zdaliby proti kterému co mluwiti chtěl. K wíře nepodobné jest, jak maudré a chytré odpowědi dáwal, jak mocnými důwody se hájil; nikdá ničehož nepropowěděl, cožby na do- brého muže neslušelo; tak že, pokudž jest tak o wíře w srdci swém smyslil, jakž slowy wyznáwal, žádná hodná příčina netoliko smrti, ale ani nejmenšího prowinění na něm nalezena býti nemohla. Wšecky žaloby, a což proti němu wedeno bylo, prawil býti neprawé, křiwé a od nepřátel swých ze zlosti a záwisti smyšlené. Mezi jinými artikuli, když naň čteno bylo, že jest utrhač stolice apoštolské, odbojník bi- skupa Římského, odporník kardinálů, protiwník prelátů a knězstwa, nepřítel nábo- ženstwi křesťanského: tedy powstaw a ruce wzhůru spiaw, žalostiwým hlasem zwolal: kamž se nyní jedinau obrátiti mám, welební otcowé? od koho pomoci žádati budu? koho za milost prositi? k komu se uteku? zdali k wám, o důstojní otcowé? Ale wšak ti protiwníci moji odwrátili srdce i mysli waše od zachowání mého, omluwi- wše mne před wámi, že jsem úhlawním nepřítelem těch, ježto mne sauditi mají. Domníwali se bezpochyby, by pak ty wěci, kteréž sobě proti mně nedůwodně smy- slili, lehké se zdály, wšak wy nicméně že wýpowědí waší odsaudíte a zahubíte wšech obecného nepřítele a protiwníka, jakéhož mne oni nepráwě a lžiwě býti prawí. Takž tedy uwěříteli wy křiwým slowům a řečem jejich, já nebohý žádné naděje wíce o zachowání hrdla swého míti nemohu. Mnohých žertem odbyl, jiných štíplawě dotekl,

Strana 200
200 B. V. Akta weřejná i sněmowní mnohé nejednau w smutné wěci k smíchu přiwedl, šprymuje na jejich žaloby a důtky. Otázán jsa, coby smýšlel o welebné swátosti: To smýšlím, powěděl, že nejprwé jest chléb, při poswěcení a potom prawé tělo Kristowo, a dále jakž mne křesťanská wíra wyučuje. Tedy ozwal se jeden: wšak (prý) někteří o tobě prawi, žeby učiti měl, že i po poswěcení zůstáwá na oltáři chléb. Jemuž on odpowěděl: u pekaře zůstáwá chléb. Jiného z řeholy kazatelů, když naň tuze dotíral, okřikl řka: mlč ty pokrytče! K jinému přísahajícímu proti němu a swědomí swého se dokládajícímu řekl: tať jest nejjistší a nejbezpečnější cesta k oklamání. Jiného opět předního nepřítele swého nikda jináč nepojmenowal, nežli psem aneb oslem. Ale že pro množstwí žalob a welikost bludů ta pře toho dne ku konci dowesti se ne- mohla, do třetího dne odložena býti musila. Kteréhožto dne, když opět žaloby na něj čteny, a mnohými swědky prowozowány byly: tedy on powstaw promluwil, řka: Poněwadž jste tak bedliwě a pilně poslauchali nepřátel a odporníkůw mých, slušné a náležité jest, abyste i mne již také mluwícího dobrotiwě a trpěliwě slyšeli. A tu nejprwé maje začíti mluwiti, prosil boha, aby mu takowau mysl, to srdce a tu wý- mluwnost dáti ráčil, kterážby k dobrému a spasitedlnému duše jeho slaužila. Potom takto mluwil: Wím o tom, ctihodní otcowé a páni, že jsau mnozí slawní a wzne- šení muži snášeti a trpěti musili to, čehož jsau swými ctnostmi nikda hodně neza- slaužili; wím že jsau býwali přemoženi a přeswědčeni falešnými swědky, a na smrt odsauzeni od nesprawedliwých saudců. A začaw od Sokratesa, kterak nesprawedliwě od swých měšťanů k smrti odsauzen byl, wyprawowal, a jakžkoli dobře mohl, wšak že ujíti nechtěl, aby jiným odjal strach dwau wěcí, kteréž se lidem nejodpornější býti zdají, totižto žaláře a smrti; potom dotekl Platonowa wězení, Anaxagorowa utí- kání, Zenonowa mučení, a jiných množstwí pohanů neprawě a bez winy odsauze- ných. Připomenul wyhnání Rupilia, a nehodnau smrt Boecia i jiných, kteréž sám Boecius wyčítá. Odtud obrátil se ku přikladům lidu židowského, a předně jmeno- wal Mojžíše, onoho wyswoboditele lidu swého a naříditele práw, ukázaw, kterak jest častokráte od swých wlastních pomlauwán a křiwě tím dotýkán, jakoby swůdce byl a potupník lidu. Přiwedl Josefa, kteréhož bratří z záwisti cizozemcům prodali, a pán jeho pro podezření cizoložstwa do žaláře uwrhl; Isaiáše, Daniele, a téměř wšecky swaté proroky, kteříž jako potupní rauhači boží a buřiči, křiwě osočeni a odsauzeni býwali. Neopominul odsauzení ctné a šlechetné Susany, a jiných mnohých, kteřížto ačkoli swatí a newinní byli, wšak skrze nesprawedliwé rozsudky zahynauti musili. Dále přistaupil ku příkladům swatého Jana křtitele, i samého pána Krista spasitele našeho, o nichž wýborně wědomo jest, že jsau na křiwé a falešné swědky od ne- prawých saudců potupeni a na smrt ortelowáni byli. Takž i swatý Štěpán od roty knězské že byl ukamenowán; apoštolé wšickni na smrt odsauzeni, ne jako newinní a dobří, ale jako buřiči lidu, potupníci boha, a zlých nešlechetností páchatelé. Jest

Strana 201
w Čechách i w Morawě r. 1416. 201 owšem nenáležité knězi od kněze nesprawedliwě odsauzenu býti: ale on příkladem ukázal, že se to netoliko od kněžstwa, ale i odewšeho knězského sněmu neslušně a nepráwě stalo. Tyto wšecky příklady welmi ozdobně, krásně a s welikým poslu- chačů očekáwáním wyprawowal. A že wšecka podstata pře jeho na swědcích zá- ležela, mnohými důwody ukázal, že žádnému z těch swědků nemá wěřeno býti, po- něwadž sau proti němu ne z prawdy, ale z nepřízně, zlobiwosti a záwisti swědčili. Oznámil i příčiny, pro kteréžby naň nepřátelé jeho newražili, a dobrého mu nepřáli; až téměř nedaleko toho chybilo, že saudce k sobě a k swé při naklonil. Pohnuli se wšickni w srdcích swých, a k milosti se nachýlili. Neb i toho doložil, že jest dobrowolně a sám od sebe na sněm přišel, aby se očistil a swau newinu zprawil; oznámil o žiwotu a obcowání swém, plném šlechetnosti a ctnosti; předložil že i staří nejučenější a nejswětější muži ten obyčej míwali, že jsau w některých artikulích wíry se dotýkajících newždycky jednostejně učili, anobrž netoliko rozdílně, ale časem i na odpor sobě smýšleli, a wšak beze wšeho podezření kacířstwa. Očekáwali pak wšickni na to, aby aneb wymluwil se a očistil, odwolaje bludy, z nichž byl winèn, aneb za odpuštění winy swé a za milost prosil. Ale on tuze na swém stál, prawě se žádným kacířstwím nebýti winen, a nechtěje odwolati bludů, kteréž mu jiní křiwě přičítali. Naposledy dal se w wychwalowání mistra Jana Husa, před tím na oheň odsauzeného a upáleného, twrdě to o něm, že byl muž dobrý, sprawedliwý, swatý a té smrti ohawné nehodný. O sobě také powěděl, že jest hotow, jakaužkoli smrt podniknauti myslí zmužilau a stálau, ustaupiti nepřátelům swým a těm swědkům ne- stydatým lžiwě swědčícím, kteřížto wšak před bohem počet swým časem wydati musejí z toho, což sau proti němu nepráwě swědčili. Welikau nad ním lítost měli wšickni okolo stojící; neb žádostiwi byli, při hrdle zachowati muže tak slawného, kdyby on byl sám rozumu swého užíwati chtěl. Ale on stále na swém předsewzetí trwaje, zdál se sám dobrowolně a ochotně k smrti chwátati, wždy chwále mistra Jana Husa a za jisto twrdě, že jest nic scestného a bludného proti církwi boží ne- smyslil, než toliko, že kázal proti neřádům knězstwa, proti jejich pýše, nádhernosti a skwostnosti. Nebo kdež nadání a statkowé zádušní i jiná duchowenstwí náležela prwé chudým a pohostinným lidem, potom pak na stawení a oprawy chrámů obrá- cena býti měla: za neslušné a nehodné uznáwal ten dobrý muž, že se nyní rozpty- lují na newěstky a kuběny, na kwasy a hody, na chowání psů a koní, na drahá a skwostná raucha, a jiné wěci náboženstwí Kristowu protiwné a odporné. W tom pak nejwětšího wtipu dokázal, že když řeč jeho několikráte přetržena byla rozlič nými křiky, a mnozí mu odmlauwali, stíhajíce řeči jeho, žádnému z nich neodpustil, aby ho nedotekl, ale nade wšemi se mstě, wšecky aneb k zahanbení aneb k mlčení přiwedl. Když se hluk rozmohl w sněmu, tedy sám mlčel, někdy zástup z toho trestal; potom předce řeč swau konal, žádaje a prose pro boha, aby mu dopustili A. Č. III. 26

Strana 202
B. V. Akta weřejná i sněmowní 202 mluwiti, poněwadž ho potud wíce slyšeti nemají. Nikda se křiku ani hluku neulekl, ale wždycky byl na mysli stalý a nestrašliwý. Ten pak byl přediwný důwod jeho paměti, že tři sta a čtyřidceti dní seděl dole u wěži hluboké, smrduté a tmawé, na kteréhožto wězení twrdost sám naříkal; prawě o sobě, že jak na dobrého a stateč- ného muže záleží, ne proto sobě hořekuje a stěžuje, že nehodné wěci trpěl, ale že se diwí takowé proti sobě ukrutnosti a nemilostiwosti. W tom místě zajisté nic netoliko čísti ale ani widěti nemohl. Mlčím o trápení duše a úzkosti mysli, kteráž naň bezpochyby každého dne docházela, a wšecku pamět z něho wyraziti mohla. Wšak on tolik wysoce učených a maudrých mužů k swé při za swědky přiwedl, tolik swatých doktorů církewních k utwrzení swého smyslu připomenul, že příliš dosti toho bylo, kdyby se po ten weškeren čas w nejwětší prázdnosti a w nejwět- ším mysli swé upokojení s uměním maudrosti a s knihami obíral. Řeč jeho libá, pří- jemná, prostranná a zwučná byla. Hnutí těla oratorské a wážnosti plné, buďto žeby chtěl saudce k hněwu popuditi, aneb nakloniti k litosti a milosti, kteréžto wšak on ani nehledal, ani dojíti nežádal. Stál wesele bez bázně a bez strachu, netoliko smrt potupuje, alebrž na ni žádostiwě čekaje; řeklby že jest druhý Kato. O muže wěčné lidské paměti hodného! Nechwálím ani nezastáwám, jestliže co proti nařízení a řá- dům církewním smyslil; diwím se jeho učení, mnohých wěci známosti, wýmluwnosti, libé a ozdobné řeči, a opatrným bystrým odpowědem. Ale bojím se, že ty wšecky dobré wěci k zahynutí jeho od přirození mu propůjčeny a dány byly. Potom dwa dni mu propůjčili k rozmyšlení, zdaby pokání činiti chtěl. Mnozí ho nawštěwowali muží slawní a učení, aby ho od smyslu a předsewzetí jeho odwedli. Mezi jinými i kardinál Florentský k němu šel, aby ho na prawau cestu zase přiwedl. Ale když neustupně bludy swé zastáwal a od nich upustiti nechtěl, odsauzen byl od sněmu duchowního za kacíře a ohněm spálen. Wesele a ochotně k smrti swé šel, nelekaje se ani ohně, ani muk, ani ohawné smrti se boje. Žádný nikda z oněch Stoiku tak stálau myslí a spokojeným srdcem smrti nepodstaupil, jako on ji žádostiw byl. Když přišel na místo poprawy a smrti swé, sám se z šatů swých swlékl, a padw na ko- lena modlil se před kolem, k němuž i nahý přiwázán byl mokrými prowazy a řetě- zem; potom obložili ho dříwím ne drobným ale obhraubným až do prsů mezi dříwi slámy nakladše. Jakž dříwi hořeti počalo, začal zpíwati píseň, kterauž mu sotwa oheň a dým přetrhl. Tím způsobem muž znamenitý a slawný zahynul. Díwal sem sem se na skonání jeho, jak se s ním dálo, wšecko sem spatřil; buďto že z newěry, aneb pro neústupnost toho zaslaužil, w prawdě ze školy filosofské smrt toho člowěka wypsatiby mohl. Dlauhauť sem píseň zpíwal, maje k tomu nazbyt chwíle. Nebo neměw co jiného dělati, aspoň něco dělati sem chtěl, a wypsati tobě wěc nemnoho rozdílnau od starých historií. Ani zajisté onen Mucius tak směle a tak srdnatě newložil na

Strana 203
w Čechách i w Morawě r. 1417. 203 oheň ruky swé, aby ji spálil, ani Sokrates s tak dobrau a weselau myslí jedu ne- wypil, jako tento Jeronym ochotně oheň podstaupil. Ale o tom dosti; odpusť slo- wům mým, jestliže jsau příliš mnohá, nicméně ta wěc delšího a obširnějšího obsahu potřebowala; ale já nechtěl sem býti příliš žwawý. Měj se dobře, můj nejmilejší Leonarde! Dán w Konstancí, 30 dne měsíce máje, kteréhožto dne M. Jeronym pro kacířstwí upálen, léta páně 1416. 11. M. Jan Kardinal rektor a universita Pražská weřejným zápisem schwalují přijímání swátosti těla a krwe páně pod obojí způsobau. W Praze, 1417, 10 Mart. (Z orig. arch. Trebon.) Wšem wóbec wěrným křesťanóm i každému zwláště: Jan Kardinal, mistr sedmera uměnie a w práwiech bakalář, a wešken zbor mistrský slawné obce učenie Pražshého, pozdrawenie a ku poznání prawdy ustawičně se přidržeti, a w milém božiem poslúžení horliwě a žádostiwě usilowati. Poněwadž mnohých wěrných kře- sťanów, netoliko pánów a šlechticów, ale i jiných stawów lidi častými prosbami jsme pilně napomínáni, abychom jim o welebné swátosti těla a krwe božie našeho wyznánie plnú jistotu učinili, móžli ta swátost pod obým zpósobem ote wšech wěr- ných křesťanów podlé zákona we čtení od spasitele našeho wydaného, jakožto k spa- sení užitečna, podobně přijímána býti, a také slušieli kněží jim jie podáwati. Ale že k těm wěcem táhnůti, kteréž swých bližních spasenie rozmáhají, každý welice jest zawázán, a wšak ti k tomu pilnějie a zwláště jsú powinni, jenž k obecné ostraze proto jsú nad jiné powýšeni, aby obecné nehody z nebezpečenstwie wystřiehali, kte réž z netbaliwosti powýšených někomu by se mohly přihoditi: protož my, jakož jsme podlé úřadu mistrského z práwa zawázáni, nic wšetečně anebo neústupně proti swaté obecné apoštolské a Římské cierkwi nejistiec, ani které nowiny uwoditi zamý- šlejíc, ale wěrné a swaté oswědčenie předkládajíc, jedné toliko o té wieře, kteráž w nás jest, každému žádajíciemu hotowi jsúc zpráwu dáti, k jich podobným a po- ctiwým prosbám jsúc přichýleni, aby wěrní křesťané strachy a protiwenstwím nebyli roztrženi, a mezi spasitedlnými wěcmi se newiklali, a abychom my pro stud a bázeň swobodného wyznánie prawdy, ze zrazowánie prawdy twrdě nebyli tresktáni, anebo abychom nebyli ohromeni příslowím mudrcowým, jenž die: „pro swój žiwot nestyď se powědieti prawdy“; a zwláště poněwadž také, jakož prawie že nynější Konstanský zbor ten obyčej přijímánie pod obým zpósobem jistí, že od Krista jest ustawen, a že on jest tak dáwal, a také že w prwnie cierkwi swaté obecně a dlúhý čas jest tak činěno: protož tiem swobodnějie my jim opatrně a s dobrým rozmyslem odpo- wiedajíc, wěrně wyznáwáme: že spasitel náš w člowěčenstwí ještě smrtedlném na 26 *

Strana 204
204 B. V. Akta weřejná i sněmowní zemi přebýwaje, chtě jíti s tohoto swěta k otci připrawowat nám země slíbené krá- lowstwie, wšecka podobenstwie a figury zákonnie dokonaw, mezi jinými spasitedl- nými wěcmi najposléze swého rozkázanie zákon wydáwaje, jakožto swého milosti- wého umučenie památné znamenie k prospěchu našie wiery a skutków dobrých pro dosieženie země slíbené králowstwie, aby ustáwajíc nezhynuli, tohoto nowého weli- konočnieho beránka a duchownie manny wážnú a přediwnú swátost milostiwě jest ustawil, dáwaje ji z swé obdařitedlné štědroty wšem wěrným křesťanóm, netoliko pod jednú zpósobú, ač podlé našie wiery celý Kristus jest pod jednů i druhú zpó- sobú; a wšak pro celost a plnost nasycenie swé welebné wečeře a rozmnoženie našeho zaslúženie, pod obým zpósobem chleba a wina miestem a časem podobným ji dáwaje ku přijímání, a pod pokutů nejměnie žiwota a nebeského králowstwie swým zawěrowáním je zawazuje, připudil jest je k dóstojnému požíwání, a přikazu- jícím slowem swým učedlníkóm řekl jest, aby ji služebně rozdáwali, aby tak smrt boží, dokadž Kristus nepřijde, ustawně byla zwěstowána; jakož to jest w mnohých miestech swatého čtenie zjewně a na wěčnů pamět popsáno, a ote wšech jednak swatých doktorów, a zwláště starých, w tom se tak sjednáwajících, že nižádného strachu nenie z otpornosti, oznámeno jest a přetwrdými duowody jest utwrzeno. A protož ač jsú kteří wěrní křesťané, ježto se chtie učiti w prawých a užitečných wěcech, a w spasitedlných wěcech chtějíli prospěti, a w počestných rozkoš mieti, a žádajíli také kteří obžiwujícieho lékarstwie pro wypuzenie nemocné křehkosti lid- ské, a ač žádají horliwým srdcem pamatowati božieho wtělenie, na swětě přebý- wanie a jeho spasitedlného umučenie, a s ním s chutí žádajíli trpěti, anebo nechtieli kteří konečně odděleni býti od božského žiwota a králowstwie nebeského: zajisté těch wšech skrze milosrdenstwie Jesu Krista welice prosíme, aby k této obžiwujície swátosti dwojie zpósoby a jedné wiery přepilně chtiwě a žádostiwě mimo wšecko jiné k tomu samému dobrému přijímaní a požíwaní snažně se utiekali; w kterémžto dobrém wšecka duchownie sytost a wšecka zwláštnost milosti a wiery rozmnoženie se wšiem tiem, w čemž se duše blahoslawně kochá, a což nesmrtedlnost dáwaje powyšuje, z wysokosti rady múdrosti božské přediwně jsú zawřeny, a člowěčiemu rozumu nedomyslně jsú sebrány. A aby k utiekání a přijímaní častějic se ze wšech mocí, jakž najstatečnějie mohú, což jest na nich, wždycky připrawowali, zkúšeli a zpósobowali, a tú blahoslawenů a spasitedlnú prací ne tak těžků jakožto rozkošnů, ani tak užitečnú jakož šťastnú, pilně a usilně w tom dobrém nawykajíc se rozmá- hali, aby tak tiem spasitedlným manny nebeské pokrmem a opojitedlným z skály, jenž jest Kristus, tekúcím nápojem jsúc nasyceni, božského žiwota, země slíbené mohliby sčastně sobě zaslúžiti a dojíti. Ale ač ot našich předków nebo od těch, ježto s námi ještě w tomto času jsú, netoliko od nemocných ale i od zdrawých, z jich hlúposti anebo z sprostnosti toto Kristowo ustawenie nebylo zachowáno, ne

Strana 205
w Cechách i w Morawě r. 1419. 205 boli z nuznosti, nemoci, anebo z jiné příhody nikoli opatrně a podobně nemohloby zachowáno býti, to jim móž pro jich hlúpost a sprostnost od pána boha milosrdně odpuštěno býti. Jestli pak že tomuto přeswatému Kristowu ustawení a našemu wèr- nému wyznání kterékoliwek lidské by se protiwilo ustawenie, kteréž ještě nikdiež w swatém písmě nenie nalezeno, aniž kdy potom, jakož doufáme, přijde, anebo kte- réžkoliwěk moci od tohoto dobrého odtrhujície strašliwá hróza, né bychom pak i my potom, jehož bože nedaj, anebo by angel s nebe ot již řečené jisté prawdy kte- rým učením aneb zjewnú neb tajnů lstí chtěli koho od toho odwesti, poněwadžby to jiné bylo naučenie, nežli jest nám náš přikazatel Jesus Kristus wydal a ustawil, činil a učil, jenž jest tuto přeswatů obět učil a rozmnožil: tehda lidského nálezu a naučenie toho jakožto neprawého a prawdě čtenie swatého owšem odporného nikoli nemá poslúcháno býti; ale té prawdy od Krista wydané každý radějie se má při- držeti, kteráž wšecka jiných přikázanie přesahá, a kteréž také každý otporný obyčej neb nálezek lidský má ustúpiti a pominůti. Dán w Praze, léta od narozenie bo- žieho tisícieho čtyřstého a sedmnáctého, den desátý měsiece března, w plném swo- lání mistrském, pod pečetí učenie obecného. 12. Obec na Bzí hoře sebraná swoláwá Čechy wšecky ke schůzce ku Křížkům před Ládwým na den 30 Sept. n. př. Na Bzí hoře, 1419, 17 Sept. (Z rkp. c. k. dworské bibliotéky N°. 4937, fol. 209.) My obec na Bzie hoře sebraná, w naději ducha Ježíše Krista shromážděná, w neděli po S. Ludmile nynie: wšem wěrným božím milým s námi spasenie, po- koje, jednoty, lásky a prawdy u wieře neporušené w Ježíši Kristu až do smrti žá- dajíce: najmilejší! oznamujem tiemto listem obecně wšem, že naše na hory a na pole scházenie nenie pro jiné, jedné pro swobodné slyšenie zpráwy wěrné spasitedlné w zákoně božiem založené a swátosti najdóstojnějšie božské těla a krwe pána na- šeho spasitele Ježíše Krista potřebné přijímanie, na památku jeho umučenie a našeho wykúpenie, a na posilenie, zachowánie a potwrzenie w žiwotě spasitedlném. Z toho žádajíce na milém pánu bohu wšickni jednú wolí, abychom byli jednoho zákonu, jedné wiery, jednoho srdce a jedné duše; aby w nás najprwé wšecko zlé a škodné duší bylo zkaženo, a wšecko dobré bylo zděláno; a také abychme poznawše již chytré a škodné zawedenie našich duší, od falešných proroków pokrytých proti zá- konu božiemu od antikrista uwedených, abychom se jich warowali a pilně střiehli, aby nás wiece již nepokládali a nezawodili od wiery prawé staré pana Ježíše a apo- štolské; již zjewně widúce ohawnost weliků stojící na swatém miestě, jakž jest pro- rokowáno od Daniele proroka; posměch a rúhánie, potlačenie a zawrženie wšie

Strana 206
206 B. V. Akta weřejná i sněmowní prawdy božie a přeweliké zwelebenie wšie zlosti antikristské pokrytské, pod jmé- nem swátosti a dobrotiwosti. A komu se toho nemá zželiti! kto nemá toho lito- wati, lkáti a plakati a ku pánu bohu wolati s syny Israelskými w Egyptu: neb oni lkajíce wolali jsú, a hlas jich wstúpil jest k bohu, a uslyšel jest pláč jich, a spome- nul na slib swój, který učinil jest Abrahamowi, Isákowi a Jakubowi, a whlédl jest na ně a wyswobodil je. O kterak Judit a Hester ty swaté ženy modlily se pánu bohu za wyswobozenie lidu swého, a uslyšány jsú! O kterak Matatiáš umieraje, syny swé napomínal k statečnému zachowání slowa božieho a k obecnému dobrému, takto jim řka: O synowé, nynie horliwi milowníci buďte zákona, a dajte žiwoty waše za swědectwie otców wašich, a pomněte na jich skutky, kteréžť sú činili w swém po- kolení; a wezmete sláwu welikú a jméno wěčné, jakžto Abraham, Josef, Finees, Jo- sue, Kalef, Dawid král, Eliáš prorok, Ananiáš, Asariáš, Misael, Daniel a mnoho ji- ných, wěřiec pánu bohu, wyswobozeni jsú z rozličných pokušení. A tak myslte po národiech a pokoleních, že wšickni, kteříž sú w boha úfali, nikdy sú nepohynuli. A od řečí člowěka hřiešného nelekajte se: neb dnesť se zdwihne, a zajtra nalezen nebude, obrátě se w zemi swú, a myšlenie jeho zahyne. A proto milí synowé po- silněte se, a mužsky sobě čiňte w zákoně: neb když učiníte, co je wám w zákoně přikázáno od pána boha wašeho, w tom slawní budete shledáni. A protož, najmi- lejší! žádámy a prosíme wás pro pána boha a waše spasenie, aby s námi se wšemi w sobotu na den S. Jeronyma jednostajně ráno se sešli a sebrali u Křížków na úlehléch na Benešowské silnici na té hoře za Ládwým ku Praze jedúc, k jednotě božské o swobodu zákona božieho a prospěch spasitelný a počestné dobré wšeho králowstwie: aby úrazowé a pohoršenie zjewná a rozdielowé byli staweni a kaženi s pomocí pána boha, krále, pánów, rytieřów a panoší, i wšic obce křesťanské. Dán na Hoře, w neděli po S. Ludmile oc. 13. Artikulowé, podáwaní od obce králowstwí Českého králi Sigmundowi před jeho při- jetím do země. Bez datum, r. 1419. (Z rkp. c. k. dworské bibliotéky tamže.) Artikulowé tito podáni buďte králi našemu nowému, pánu milostiwemu. Najprwé: Aby KM dal swobodu zákonu božiemu a slowu jeho, a zwláště o přijímání těla božieho a krwe božie wšemu lidu křesťanskému, jakož dobré pa- měti bratr jeho král Wáclaw tu swobodu byl jest propustil. It. Aby jakož král Wáclaw wyznáwal jest, že to přijímanie božie krwe jest boží zákon, aby též nižádný toho kusu nekaceřowal ani haněl, ale aby kněžie spolu slúžili, a lid obecný spolu ke mši chodili; a ktožby to rušil, aby nebyl trpien w městě.

Strana 207
w Cechách i w Morawě r. 1419. 207 It. Aby bylo psáno papeži od KM“ a od pánow, od zeman i od arcibiskupa a kapituly a otewšie obce, aby pro boží krew králewstwie nebylo haněno, ale aby ten kus byl dopuštěn, anebo aby papež dopustil odwolánie k budúciemu koncilium. It. Aby nižádný kněz na úřadě swětském posazen nebýwal nikdiež po krá- lowstwí Českém. lt. Aby kněžie práwem swětským, zbožím a platy a lidmi newládli, ale od swětských lidí potřebu podlé zákona božieho jměli. lt. Aby prodáwanie swatokupecké za swátosti kostelnie a za listy šacowánie we dwoře arcibiskupowě a jinde po kosteléch od kněží sě nedály tajně ani zjewně. It. Aby mistr Hus a mistr Jeronym od nižádného w zemi nebyli kaceřowáni, neb jinak bude swár mezi lidmi; a ti kteříž sú co přisahali proti těm, jenž je jme- nuji Wiklefy neb Husy, aby práwem na ně dowodili pod túž pokutů, aneb aby ha- něti přestali; jinak aby w městě nebyli trpieni. It. Aby wypowědění králem Wáclawem z země neb z města nebyli zasě na- wracowáni. It. Aby cizozemci swětští neb duchowní w nižádné úřady neb dóstojenstwie neb obroky zemské nebyli dopuštěni: a zwláště aby po městech Němci nebyli po- sazeni na úřad, kdežby Čechowé mohli a uměli wlásti; a aby súdowé a žaloby w ja- zyku Českém po Čechách se dály, a Čechowé aby prwnie hlasy wšudy po králew- stwí a po městech jměli. It. Aby póhonowé wen z země nižádného ani swětského ani duchownieho nebyli dopuštěni. lt. Aby bully a processowé od dwora papežowa na obroky a na stawenie služby, aneb jiní wšelikací listowé, aby w zemi nebyli dopuštěni, dokudžby jich KM“ se pány a s raddů swů nedopustil. lt. Aby hodní na swěcenie byli dopuštěni bez swatokupectwie a bez w nowě zamyšlených přísah a odřezowánie; takéž aby mistrowánie študentóm swobodné bylo propuštěno. It. Aby KM' propustil súdy zemské sirotkóm, wdowám a jiným zemanóm; a to ceněnie a šacowánie při wkládání a wykládání a ohlédaní desk a jiné neřády aby ráčil stawiti s raddú pansků. It. Aby KM odúmrtí po zemi neráčil bráti, kromě těch, kdeby kto bez rozkázanie co otemřel a jenžby nižádného nejměl příbuzného. It. Aby pokladowé králowstwie Českého, poněwadž jsů od dáwna pro obecné dobré jazyku a králowstwie Českého shromažďowáni a zachowáni, aby nebyli hýbáni a utracowáni, leč na zemské dobré a počestné a s raddů pansků.

Strana 208
208 B. V. Akta weřejná i sněmcwní Tito jsú artikulowé od obce: It. Aby ty wěci, kteréž sú sě w nowě od obce staly w městě, aby od KM" nebyly zlým spomínány. It. Aby hampeys a newěstky a kuběny a jiné zlé proti pánu bohu a obci škodliwé nebyly w městě ustawowány. It. Aby židowé wšady po králowstwí na nižádný základ peněz nepójčeli, leč- by ten základ prwé přísežným na to usazeným byl okázán; nebo tak krádežowé a lúpežowé po zemi k židóm by útoku neměli, a takby zahynuli. It. Aby čtenie a epištoly w jazyku Českém čísti neb spiewati po kosteléch řádně nebylo překáženo. lt. Jestli, neb zdáli sě, aby kde w králowstwí byl který blud proti wieře, aby mistrowé na ohlédanie toho byli wydáni; a ti kteřížby narčeni byli, aby byli slyšeni a naučeni a zpraweni z písma swatého; a kteřížby naučenie nechtěli wzieti, aby nad těmi bylo pomstěno řádně. It. Aby KM těch wšech kusów a usúzenie pochwálila a potwrdila, což sú konšelé učinili a přikázali po smrti krále Wáclawa, ježto jest pro dobré obecné této země neb tohoto města, a ježto nejsú proti cti KM“ a jeho práwu. It. Aby KM zemské swobody, práwa, i tudiež městská, ráčil držeti a jich po- twrditi swými listy. It. Aby KM na tyto kusy ráčil swój majestát dáti, a jich tiem potwrditi ráčil pro boži zákon a pokoj a jednotu tohoto králowstwie a města Pražského. 14. Pan Oldřich z Rosenberka wstupuje w zápis, kterýž páni Čeští s owdowělau krá- lownau Sofií učinili, k hájení zemského řádu. Bez datum, od r. 1419. (Koncept arch. Třebon.) My Oldřich z Rosemberka wyznáwáme tiemto listem každému, ktož jej čísti nebo čtúc slyšeti bude: jakož sú se urození páni Čeněk z Wartemberka, purkrabie Pražský, Jan Michalec z Michalowic, Aleš řečený Škopek z Dubé, Jindřich z War- temberka, purkrabie Hradecký, a Viktorin z Kunstata odjinud z Poděbrad, zapsali najjasnějšie kněžně a paní, paní Sofií králowé České a sami sobě, aby Je M“ i sami sobě pomocni byli proti tomu každému, ktožby na J M' nebo na ně mocí a bez- práwně, proti práwu a řádu zemskému, sahal nebo sahati chtěl, jakož to w jistém jich zápisném listu lépe a swětlejie slowo ot slowa psáno stojí: tak sme my také wedle těch nahořepsaných pánów w ten jistý jmenowaný zápis wstúpili a mocí to- hoto listu wstupujeme, a slíbili sme i moci tohoto listu slibujeme, pod naší ctí a pod naší wěrů, ten jistý zápis úplně a docela držeti a plniti we wšech kusiech a

Strana 209
w Čechách i w Morawě r. 1420. 209 artikuléch, jakož w tom jistém jmenowaném zápisném listu psáno stojí, kdyžbychom koliwěk anebo kolikrátbychom koliwěk o to JM“ listem nebo poslem napomenuti byli. Paklibychom toho zápisu neplnili nebo nezdrželi, tehda sme ihned propadli základ, tociž naši čest a naši wieru. A protož na swědomie a na potwrzenie toho já sem pečet swú kázal přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán w Praze oc. (sic) 15. Prowolání k obcem Pražským jménem krále Sigmunda, králowny Sofie i pánůw Če- ských učiněné, aby bauřek w městě nezdwihali oc. Bez datum, s počátku r. 1420. (Z přepisu Pelclowa na Děčíně.) Páni, konšelé i wšeckna obec! Račte slyšeti poselstwie krále Sigmundowo, na- šeho i wašeho pána milostiwého, kteréžto jest milostiwě a dobrotiwě učinil Králowé M“, pánóm úředníkóm i wám městom, po posléch prwních, druhých i konečně třetích. Najprwé tak, že JM wzkázal, aby k Králowé M zřeli a J M“ poslušni byli wšickni páni úředníci i města a J'M“ radni byli a pomocni nepokoje a bůře stawo- wati až do příjezdy JM“; a tak JM' wzkázala, že pány, zemany i města i obec této země ráči při práwích, swobodách a jich řádu je zachowati. A protož Králowé M, sezřewši búře, kteréž ot wašeho města i jiných měst, ježto k wám hledie, najwiece se dějí, se pány sě utázawši a ustanowiwši, wám při- kazuje slowem pána našeho, abyšte ty bůře po dnešní den stawili, a zwláště koste- lów a klášterów bořenie, obrazuow a oltářuow bitie, neřádných zboruow a zbieránie bez wuole a wědomie našeho nečiniec, i jiných wěcí, kteréžby neřádné byly, stawu- jíce, jich přestali. Wiece J M' i se pány přikazuje, abyšte opaty, mnichy a jeptišky w jich klá- štery zasè nawrátili, a měšťany, kteří sú z wašeho města pro některé utištěnie mu- sili wyjíti, abyšte je také zasě nawrátili a jim wšem nepřekáželi, než s nimi u po- koji byli až do příjezdy pána našeho i wašeho milostiwého. A wiece, že Králowé M' i páni wás od přijímanie pod oběma zpósoboma netisknú, nebť toho přikázanie od pána swého i wašeho nemají, než tak Je M' i se pány přikazuje, abyšte nižádného moci nepřitiskali, než ktož milost má, ten přistúpaj. Nebť jest JM' tak wzkázala, že když dálibuoh přijede, ty kusy wážiti miení s biskupy, s preláty, s mistry, s kniežaty, s pány i s wámi městy; a to což řádného bude podlé rady a naučenie, při tom milostiwě ostawiti. Takéť J M' přikazuje, abyšte JM“ w jeho úřady nesahali, totižto w unkelty, w richtářstwie, we cla, až do JM“ přijezdy. A to wše, jakož ste již slyšeli, Králewé M i se pány slowem pána našeho milostiwého wám přikazují, abyšte to učinili. Paklibyšte toho neučinili, tehdy wèzte, A. Č. III. 27

Strana 210
210 B. V. Akta weřejná i sněmowní že Králewé M i se pány přikázaním pána swého milostiwého mienie i chtie sě k to- mu tak přičiniti, že to učiniti musíte. Nebť jest to přikázanie KM“, aby Králewé M s radú pansků, by wšecky poklady i wšecky klenoty, což jich JM w této zem má, na to naložiti měla, a tu bůři wždy až do přijezdy JM“ stawila. I wiece JM wzkázala, jestližeby to stačiti nemohlo, žeby JM i z Uher přičiniti chtěla, aby to wždy staweno bylo. A protož ještěť toho žádáme, abyšte swého pána w tom za- chowali, a JM“ k wětším nákladóm nepřiprawowali. A toho nám ihned odpowěd dajte; kteří chtie králowo poslušenstwie učiniti, ty nám dajte wěděti, nesmějíli zjewně, ale tajně. A bohadle! pamatujte, kterak ste sě mezi sebú zapsali, abyšte sobě pomocni byli, cožby ctné a dobré KM“ pána našeho milostiwého, tudiež i této země bylo. To pamatujíc opatřtež, ačť jest to ctné a dobré pána našeho i této země, že JM“ takú bůři w zemi činíte a poslušenstwie jeho nedržíte, kostely a kláštery bořiec, opaty, mnichy, jeptišky z klášteruow wyhánějíc a biskupa woliti chtiec, zbory a zbieránie neřádné bez wědomie a wuole našie činiec, a tak JM k nákladóm bezpotřebným připrawujíc, že JM a my přikázaním JM“ pro búře a neposlušenstwie waše jeho poklady a klénoty na to, abychom to upokojili a stawili, naložiti musíme; ježtož JM" ty poklady i klénoty podlé rady panské na ctné a dobré swé a této koruny mie- nila naložiti. 16. Páni Čeští a Pražané rozpisují ke wšem Čechům a Morawanům příčiny, pro které král Sigmund Uherský nemá za krále Českého jmín ani přijímán býti. W Praze, 1420, 20 Apr. (Kopic arch. Třebon.) Urozeným, statečným, slowútným, múdrým a opatrným pánóm, rytieřóm, pa- nošem, měštanóm i wšie obci králewstwic Českého i markrabstwie Morawského, kte- říž tento list uzřie neb čtúce uslyšie: my Čeněk z Wartemberka, najwyšší purkrabie koruny a králowstwie Českého, Oldřich z Rosemberka i jiní páni, Praha město, ry- tieři, panoše i jiná města se wšemi, jenž o swobodu zákona božieho stojie a o obecné dobré jazyka Českého: Službu swů wzkazujem, a napomínáme wás wšech i každého zwláště tú wěrů, kterůž ste koruně a králewstwí Českému powinni: abyšte najjasnějšiemu kniežeti a pánu, p. Sigmundowi Římskému králi wždy rozmnožiteli a Uherskému oc. králi pod- dáni nebyli a w něho neslušali, ani jeho poslúchali jakožto krále Českého, ani jeho úředníków. Nebo to dobře wiete, žeť JM' nenie ještě pány Českými za krále wo- len, ani k Českému králowstwí korunowán: ale králowstwie a jazyku Českého jest weliký a ukrutný nepřietel; jakož tomu móžete rozuměti skrze tyto kusy:

Strana 211
w Čechách i w Morawě r. 1420. 211 Najprwé, že jest najohawnější potupú wšem křesťanóm nás potupil a zhaněl, a to kacieřstwím, a dáliboh bez winy; a zwláště pro přijímánie welebné swátosti těla a krwe božie, kteréžto přijímánie pánem bohem jest wydáno, w jeho swatém čtení zjewně jest položeno, doktory swatými potwrzeno a cierkwí swatú prwní dr- žáno. K tomu také legatowi swému k weliké potupě a hanbě koruně a jazyku Če- skému kříž wydati kázal, jakožto na kacieře, proti wšemu řádu a práwu křesťan- skému. A člowěka w naději boží dobrého a newinného u Wratislawi w koruně České koňmi usmýkati a upáliti kázal; a nic pro jiné, jediné pro krwe božie při- jímánie; a to wše k weliké hanbě jazyku Českému i ku potupě. Horníkóm také přikázal, kteréhožby koli Čecha ku přijímání božie krwe příchylného dosáhli, aby stínali a do šachty metali; jichžto již několikonádcet set Čechów i duchownicho i swětského stawu newinně jest w šachty wmetáno, k hanbě a weliké škodě jazyka Českého. Welebné markrabstwie Bramburské, kteréhožto slawné paměti Karel ciesař pán náš milostiwý s předky našimi s welikými náklady a krwe prolitím jest dobyl, nemaje k tomu ižádného práwa ani moci, preč dal od koruny České. Marky staré křižowníkóm Pruským jest zastawil. Biskupstwie Morawské člowěku neřádnému a hánci welikému jazyka Českého, proti práwóm a swobodám zemským, pro listy pa- pežské jest podal, tudy chtě korunu Česků z jejich swobod wywesti. Wratislaw město slawné koruny České welice jest zahubil, lidi w něm stínaje, a jim statky jich k záhubě koruny otjímaje. S knězem Hanušem synem Klemowým, kterýž jest weliký nepřietel, zhůbce, bezprawce i lůpežník koruny České, zapsal se jest. A k zna- menité hanbě a potupě koruně a jazyku Českému mistra Jana Hus slawné paměti před sborem Konstanským za swým gleitem upáliti a bohdá bez winy kázal. Kte- réžto wšecky wěci, a mnohé jiné, wedl jest a ještě wede k hanbě a ku potupě a k nenabyté záhubě koruně, králowstwí a jazyku Českému. A které je to srdce Če- ského jazyku tak twrdé, jemužby sě tak weliké ukrutnosti a nemilosti nesželilo! Protož milí přictelé! z těchto kusów móžte rozuměti a znamenati, žeť JM' jiného nemiení, než České králowstwie a korunu, a zwláště jazyk Český potupně a ukrutně wypleti a zahladiti. I ufáme wám, jako wěrným Čechom, že w také nůzi té koruně České a tomu králowstwí radni a pomocni budete, jakož ste to dřiewe i wy i waši předkowé, wěrní Čechowé, činili. Paklibyšte wždy mimo toto naše napomenutie k také záhubě Českého jazyka a králowstwie JM“ poslušni byli, a w nèho slušeli jako w krále Českého: tehdy podlé práw koruny a králowstwie tohoto propadlibyšte čest i hrdla i zbožie waše, wiery swé přirozené jazyku swému Českému i koruně nedržiece. Jehož máme za to, že jste tak s to múdří, wěrní a opatrní, že sě toho nedopustíte: ale což w těch kusiech mieníte, máme za to, že sě w tom jako wěrní Čechowé skutečně ukážete, na dokázanie té wiery a lásky k jazyku a králowstwí Českému. Také wám wěděti dáwáme, žeť my o nic jiného nestojíme, než najprwé o přijímanie těla a 27*

Strana 212
212 B. V. Akta weřejná i sněmowní krwe božie pod oběma zpósoboma wšemu lidu obecnému; druhé, o kázanie řádné a swobodné slowa božieho; třetie, aby kněžie nám tak příkladně žiwi byli, jakožto jest pan Kristus přikázal a jeho apoštolé, a po nich swatí otcowé ustawili; a čtwrté, o obecné dobré králowstwie a jazyka našeho Českého, a o očištěnie zlé a křiwé powěsti králowstwie a jazyka Českého. A jestližeby co při těch kusiech neřádného bylo, toho my nechceme ani mieníme držeti ani brániti neústupně: ale w tom we wšem chcem rady a zpráwy a naučenie z písma swatého poslušni býti. Psán na hradě Pražském, léta božieho tisícicho čtyřstého a dwadcátého, tu sobotu před S. Jiřím. 17. Wášniwý manifest Pražanůw podobojích do krajůw Českých wyslaný, aby k obraně národu swého proti křižowníkům powstali a pomáhali. W Praze, r. 1420, b. d. (Z rukopisu 4557 c. k. dworské bibliotéky.) Hotowý úmysl k waší libosti, s žádostí wšeho dobrého. Opatrní mužie a přietelé wěrně milí! Ačkoli když milost božie s námi dobrotiwějie a laskawějie byla jest a k swé milosti a cti pilnějie táhla jest a wolala, nic sme w našem srdci jiného neměli tak milostiwého a tak hodného, než to, abychme božské wóle pilně poslú- chali a wší swú mocí drželi a wedli wieru a zákon řádu křesťanského, a wšemi swými mocmi abychme slúžili pánu našemu Jesu Kristu; a ačkoli k tomu ke wšemu mnohú péčí sme sě starali: a wšak nesčastná zlost starého nepřietele, kteráž wždy se dobrým wěcem protiwi a o to stojí, aby swatý úmysl zkazila a na chybenie na- klonila, ta jest papeže a zbor Kostnický proti nám a králowstwí Českému ukrutně zbudila. Kterýžto zbor, ačkoli na naši těžků křiwdu mnohokrát proti nám pokůšel jest swých zlostí, a aby wěrné wyplel z králowstwie, mnohé lsti kowal jest; a to pro nic pro jiné, než pro tu prawdu boží přijímanie těla a krwe Kristowy pod obo- jím zpósobem ode wšech wěrných křesťanów, mnohé je nám a těžké učinil bezpra- wie. Ale již najposléz ta cierkew, ne jakžto mátě, ale jako macecha, a jakžto naj- ukrutnějšie hadice to, co je ze zlořečené powěsti počala, zlořečený plod wylila jest již a urodila, a wešken jed smrtedlný na nás wylila, když je na družebnú neděli u Wratislawi zjewně kříž ukrutný proti wšem wěrným našeho králowstwie krwa- wými wyzdwihla rukami, a porušenými usty a rty jedowatými prowolala; a to pro- nic pro jiné, než pro tu prawdu boží swrchuřečenů, a tož nižádného řádu božieho i lidského nezachowawši, totiž ani napomenuwši nás, ani pohnawši, ani slyšenie žád- ného dawši, než toliko k samému hanebnému narčení, pro kteréž najnewinnější Kri- stus a jeho najčistší swětí měliby potupeni býti, a to pro omluwy lidí zlostných. A na to jest ten zbor s papežem nepřátely naše přirozené Němce okolnie wšudy proti nám k nesprawedliwému boji powolal, a lžiwými je příwětiwě odpustky od

Strana 213
w Čechách i w Morawě r. 1420. 213 muk i od hřiechów wyzwal a zbúřil. Kteříž, by žádné příčiny neměli, a wšak na náš jazyk wždy se zlostnie; a jako sú našemu jazyku učinili w Rýnu, w Míšni, w Pru- sech, a jej wyhnali, takéž nám mienie učiniti a obsesti miesta wyhnanców. O zlosti, o wiece nežli zlosti! i kto je, ježto to znamená, a na ni se nerozhněwá? kto na to hledí a neslzí? A kto je králowstwí wěrný, ježto se proto nezamůtí, protože plná lži knězská neprawost netoliko toto zlaté a najzkřesťanilejšie králowstwie miení hni- sem nakwasiti, ale i nesmrtedlnú prawdu boží, kteráž má samého boha rozmnožitele a hajitele, w nás uhasiti. Proti kteréž prawdě ten kříž pána Ježíše, neoděný, pln trpěliwosti a dobroty božie, kterýž neumie bojów strojiti, ani oděnie ani střel, a kterýž my wždycky ctíme a ctíti budeme, ti mužie, od jichž oči wšecka sprawedli- wost wypowědiena jest, k odění zbuzují, an sě jako nemilostiwým odpierá a odjímá; a to činie na wšeho králowstwie poraženie a hanbu a wěčné zmazánie. A protož přátelé najmilejší a králowstwí Českému najwěrnější! wašie opatr- nosti wzkazujeme, kteráž wši sprawedliwosti wždycky miluje swój jazyk welebiti, a hotowa jest wšem jeho protiwníkóm se proň zprotiwiti, a wás napomínáme i wzbu- zujeme celým srdcem i srdečnú žalostí, kteréž do sie doby nemohli sme již tajiti, a náramně prosíme, aťby se tak weliká zlost naším mlčením nerozmohla a pod časem aby w horšie nezrostla: aby wy jakožto stateční rytieři, rozpomenúce se na udatné otce naše Čechy staré, za swoji wlast milowníky horliwé, i chtěli se proti tomu zlému postawiti, a s námi a s obojí obcí welikého města starého i nowého Pražského, jenž sme se na to mezi sebú sjednali a za jeden člowěk umluwili a na tom zcela ostali, státi a radú i pomocemi se postawiti proti každému člowěku, kterýžby chtěl ten zlořečený kříž w skutce wésti a konati; abychme tak mohli najzkřesťani- lejšie králowstwie od také křiwdy a utištěnie našeho jazyku zprostiti a wyswoboditi, a to s pomocí pána boha wšemohúcieho, jehož při wedeme, a s pomocí slawného swatého Wáclawa, dědice našeho. A na toho dokonánie konečné račte dwa neb jich wiece staršie z rady a z obce wašie k nám na c. (sic) den skutečně wyslati; to wědůc, že to wšem wám i nám od našich náměstków, synów, a synów našich sy- nów má k weliké chwále a cti přijíti a k welebnému dobroděčenstwí, a také na weliký prospěch a užitek wšie wlasti našie a králowstwie Českého. Dán oc. (sic). 18. Prohlášení weřejné čtyr artikulůw Pražských. Bez dat. (r. 1420, 3 Jul.) (Z několikera starých rukopisůw.) Wšem wuobec a každému křesťanu zwláště buď to swědomo i oznámeno, že obec Česká a w naději boží wěrní křesťané stojie a s boží pomocí státi mienie wším swým statkem i žiwotem i smrtí, jakož najdéle budú moci, proti každému žiwému

Strana 214
214 B. V. Akta weřejná i sněmowní jim w tom odpornému, nic o jiné se neposazujíc a wydáwajíc, než o tyto kusy čtyry křesťanské a w nowém zákoně přikázané od pana Jesu Krista: Najprwé: aby slowo božie po králowstwí Českém swobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zwěstowáno a kázáno, jakož spasitel náš přikazuje (Mat. 28 a Marci 16): jdúc po wšem swětě, kažte čtenie wšemu stwoření člowěckému; neb podlé swatého Pawla (II Timothei, 2): slowo božie nenie zawázáno, ale die (IIde Thess. 3): modlte se, aby slowo boži běžalo a oswědčowalo se. Také die (I Cor. 14): děkuji bohu mému, že wšech wás jazykem mluwím, a wy jazyky mluwiti ne- roďte zapowiedati, neb die Christus: což wám prawím we tmě, prawte na swětle, a co w ucho slyšíte, prawte neb kažte nad střechami. Druhé: aby welebná swátost těla a krwe božie pod oběma spósobama chleba a wína wšem wěrným křesťanuom, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, swobodně byla dáwána, podlé ustawenie a přikázánie spasitele (Math. 26, Marci 14, Lucac 22) jenž die: wezměte a jezte, toť jest tělo mé, a píte z toho wšichni, toť jest krew má nowého poručenstwie, jenž za mnohé wylita bude; a tu přikazuje apoštolóm řka: to čiňte; a wýklad (glossa interlimaris) die: to jest, wezměte a jiným dáwajte na mé zpomínánie; a Johannis 6 spasitel wšecky křesťany zawazuje ku přijímaní této swátosti pod smrtí duše, jenž jest hřiech smrtedlný, takto řka: amen, amen prawím wám, nebudeteli jiesti těla syna člowěka a píti jeho krwe, nebudete mieti žiwota w sobě; kdo jie mé tělo a pije mů krew, má žiwot wěčný, nebo tělo mé jest jistě pokrm a krew má jest jistě nápoj; ktož tehda jie tělo mé a pije mú krew, we mně přebýwá a já w něm Též S. Pawel die (I Cor. 11): ale zkus sám sebe člowěk, a tak z chleba toho jez a z kalicha pij. A žeť miení o poswátném a ustném jedění a pití, i die potom: nebo kdož jie a pije nedóstojně, súd sobě jie a pije. Ei w tom že die nedóstojně, miení o poswátném jedent a pití; nebo nižádný nemuož nedó- stojně jiesti a píti, kdož toliko duší a neposwátně jie a pije. A k témuž jsú práwa a řeholy cierkwe swaté (de Concil. distinctione III : comperimus) a kanon sboru Kar- thaginenského (XXVI, quaest. Is qui,) a sw. Rehoř w kázaní welikonočním (de Con- cil. distinctione Il, quid sit), a sw. Augustin (eadem distinctione, dum frangitur, et capitulo : quia passus); a sw. Jeronym mluwě na Sofoniáše proroka (I quaest I: sacerdotes); a sw. Dionysius (libro de ecclesiastica hierarchia, cap° de Eukaristia); a sw. Cyprian mučedlník (epistola XXXVII de lapsis); a sw. Ambrož (de Conc. distinct. II, hujus sacramenti); a Origenes (XVI Omelia super Numeri); a sw. Augustin (libro primo de symbolo, et in sermone quadragesimali, qui incipit: praedicaturus vobis, jenž tu dáwá potom znáti Manichejské kacieře, kteříž prawie, že jedúc pod spósobú chlebnů i nechtie krwe božie z kalicha píti); a Fulgentius (libro de divinis officiis); a Remi- gius (super I Cor. XI°); a sw. Tomáš z Aquinie (super IV sententiarum quaest. XLVIII, et parte III, quaest. LXXVII, et quaest. LXXIII articulo II, et quaest. LXXXII° arti-

Strana 215
w Čechách i w Morawě r. 1420. 215 culo III°); a Innocentius papež (libro de sacramentis, et in summa sua cap. XXXIX); a Paschasius (libro de sacramentis cap. X et XVI et XX) a Lyra (super illo Proverb. IX: venite, comedite panem meum, et super I' Cor. XI); a Wilhelm de monte Lauduno (in suo sacramentali); a Albert weliký, Rezenský biskup (in tractatu de officio missae) a mnoho jiných swatých a doktoruow jest na tento kus swědkuow, jichž písmo jest tuto opuštěno pro krátkost. A kdož newěří, ten je přečti. Třetí, že mnozí kněžie a mnišie swětským práwem panují nad welikým zbo- žím tělesným, proti přikázaní Kristowu a na přiekazu swému úřadu knězskému a k weliké škodě pánóm stawu swětského: aby takowým kněžím to neřádné panowá- nie odjato a staweno bylo, a aby podlé čtenie nám příkladně žiwi byli a nawedeni byli k stawu Kristowu a apoštolskému. Nebo psáno jest we čtení (Mat. X): a za- wolaw Kristus dwanáct učedlníkuow swých, poslal je, přikazuje jim a řka: neroďte wládnúti střiebrem, ani zlatem, ani penězmi w měšcích wašich"; a (Mat. XX) die: „kniežata pohanská panují jiným, a kdož moc mají nad jinými, jich slowú dobro- dějci: ale wy ne tak, ale kdož jest z wás wětší, buď jako najmenší, a kdož jesti wuodcí, buď jako slúha“; a též die jinde (Marci X). K témuž die sw. Petr (I, kap. 5): „nepanujíc w žákowstwu, ale z úmysla jsúc příklad stádu“; též sw. Pawel Timo- teowi biskupu (I, kap. 6) die: „majíc pokrm a to jímžbychom se odieli, mějmež na tom dosti"; a I Corinth. IV die: „následowníci moji buďte bratřie, jako já Kristuow“; a (Filipen. III): „následowníci moji buďte a pozorujte těch, kteříž tak chodie, jakož máte zpósob náš.“ Ale zpósob apoštolský tento bieše, jenž die sw. Petr (Actorum III): „zlato a střiebro nepříslušie ke mně“. K témuž jest písmo (Numeri XVIII): řekl jest pán k Aronowi w zemi jich: ničímž nebudete wládnúti, ani budete mieti dielu mezi nimi; já diel twój a dědictwie twé prostřed synuow Israëlských“. Též psáno jest Levitici XXV, Numeri XXVI, Deuteron. X et XII et XIV et XVIII, Josuae XII, I Pa- ralipomenon VI, et Josuae XIV et XVIII et XXI, a Ezechielis XLIV die pan buoh: „nebude kněžím dědictwie, já jsem jich dědictwie a wladařstwie; nedajte jim w Israeli, nebo jsem já jich wladařstwie"; a sw. Pawel die (primo Timothei ultimo): „ale ty člowěče boží těchto wěcí utiekaj“, totiž bohatým býti a požitky časné wybierati; nebo tu die wýklad obecný: „nic nenie tak ostré ani tak škodliwé, jakožto muž duchowni, a ten najwiece, jenž wysoké miesto drží, když jest pilen zbožie tohoto swěta, nebo ne toliko sám sobě, ale wšem jiným škodí, jimž odporný zpósob dáwá sw. Pawel, řka: „toho utiekaj“; a k témuž jest sw. Jeronym, Ambrož, Augustin, (jakož jest psáno in canon. XII, quaest. 1, cap. clerici, et capitulis sequentibus; et extra libro III, ti- tulo de vita et honestate clericorum, cap. fraternitatem); a též die S. Bernhard ku papeži Eugeniowi, a mnoho jiného jest k témuž swědectwie z píma swatého. Čtwrté, aby wšichni hřiechowé smrtedlní a zwláště zjewní a jiní neřádowé zákonu božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, w kaž-

Strana 216
216 dém stawu byli stawowáni a kaženi, a zlá a křiwá powěst o tejto zemi aby wyči- štěna byla, a tak aby se obecné dobré dálo králowstwí a jazyku Českému. Nebo kdož ty hřiechy činie, jakož die sw. Pawel, hodni jsú smrti, netoliko jenž je činie, ale i ti, jenž jim k tomu swolují. Jakožto w obecném lidu jsú smilstwa, obžerstwa, zlodějstwie, wraždy, lži, lsti, křiwé přísahy, čáry, řemesla a obchodowé lstiwí a ško- dliwi, lakomí požitkowé, lichwy a jiné zlé jim podobné; ale w žákowstwu, jakož jsú kacieřstwa swatokupecká a wymoženie peněz ode krstu, od biřmowánie, od zpowèdi, od swátosti těla božieho a swatého oleje, od oddáwánie, a ceny za třidceti mši a jiné mše zádušnie, vigilie, neb jiné modlitby úročnie a zakúpené neb zakázané, za pohřeb, za spiewánie kostelnie, neb zwoněnie, od swècenie kněži, kosteluow, kapel, oltářuow, hřbitowów, za odpustky, za biskupstwie, arcipřištstwie, proboštstwie, dě- kanstwie, farářstwie, a za každé oltářstwie, za směny, za bully a jiné také listy, a za wšelikaké obroky a duostojenstwie, a za každé ceny za jiné duchownie wěci a jiné bezčíslné zlosti a kacieřstwa, jenž z těchto wycházejí a poškwrňují swatů cier- kew; takéž i jiné neprawosti a hřiechowé, jakož sú pýcha, lakomstwie, cizoložstwie, kuběnářstwie a jiné nečistoty, hněwowé, záwisti, swárowé a zlostní póhonowé a sú- dowé, platuow, ofěr, peněz a jiných statkuow na kostely a stawenie pokryté žebrá- nie, a falešnými sliby a obešlů řečí na lidech sprostných wymoženie a oklamánie; a wšecky takowé jiné zlosti a hřiechy, kteréžto každý wěrný křesťan powinen jest jako dábla otce jich nenáwiděti a jim se protiwiti a je tupiti a kaziti, každý podlé powolánie swého. Pakliby kdo co zlého, bludného, hanebného aneb nečistého o nás psal, nebo prawil a na nás cpal, žádáme a prosíme, aby takému nebylo wěřeno, jakožto tomu, jenž z nepřiezni a nelásky křiwdu mluwí, a jako křiwému a falešnému swědku. Nebo to před pánem bohem i přede wším swětem směle wyznáwáme: že dálibuoh w srdci našem jiného úmysla nenie, než wší naší mocí, silú i statkem jest slúžiti a slíbiti se pánu Jesu Kristu, a jeho zákon a přikázanie wésti a plniti, jakož na každého dobrého křesťana slušie, a o tyto čtyři kusy, jenž záležie pod přikázaním božím, pilně státi, a wšemu zlému, protiwnému i každému, kdožby nás od toho dobrého nutil a pudil, musíme podlé zákona božieho a prawdy jeho odporni býti, a podlé našeho powolánie proti takému násilí musíme prawdy i sebe brániti rukú swětskú; a jestližeby kakým wýtržkem někoho z našeho množstwie co se zlého stalo, wyzná- wáme, že to nenie naše wuole, nebo dálibuoh stojíme proti každému smrtedlnému hřiechu; a zdáli se, žeby komu od nás stala se která škoda, to se stane neb pro přeweliků nůzi, neb jakožto božiemu a našemu nepřieteli, kdyžto zákona božieho a sebe hájiti musíme jeho násili a ukrutenstwí. A nade wšeckno wyznáwáme, že zdáli se komu do nás co zlého, hotowi jsme polepšiti a we wšem zpráwu a naučenie z písma swatého srdečně přijieti. B. V. Akta weřejná i sněmowní

Strana 217
w Čechách i w Morawě r. 1420. 217 19. Obec Pražská wšecka zboží a statky měšťan z Prahy uteklých a obci newěrných k obci potahuje. W Praze, 1420, 26 Jul. (Z knih saudních města Pražského.) Chwála buď na wýsosti pánu bohu wšemohúciemu z těch ze wšech swětlých užitečných a spasitedlných prawd božích, kteréž jest nám z swé milosti ráčil zjewiti z zákona swého swatého, a zwláště o welebnú swátost těla jeho swatého a krwe jeho swaté; o kteréžto božie prawdy, a zwláště o tu welebnú swátost těla a krwe božie, stalo sě swolenie wšie weliké obce, proti každému žiwému člowěku hájiti a brániti zákona božieho do těch statkuow a do smrti; a to dobrowolně slíbiwše pánu bohu a zdwihše prsty. Tu někteři učiniwše ten slib, utekli pryč ot domuow a ot jiných statkuow, w najwětší nůzi, w obležení města; a tu sú zrazowali obec a leželi polem proti městu. Protož obec weliká znamenawši nezdrženie slibu a newěru těch uteklých, sebrawši sě w hromadu, uwázala sě w ty domy otbèhlé, u winnice, u for- berky i we wšelikaké takowé jiné statky a zbožie dědičně, jakožto prawý pán a dědic sprawedliwý a nápadný takowých domuow i wšelikakého jiného takowého zbožic otběhlého; a na tom jest konečně ostala, aby domowé těch wšech, kteříž sú z města wyběhli, z městských kněh byli wymazáni, a aby wepsáni byli w městské knichy těm, kteříž sú je u obce kúpili; a obec zprawuje takowé domy wedle práwa městského. Actum feria sexta post diem S. Jacobi apostoli, anno domini MCCCCXX°. Thomassko judex, Laurentius Claudus magister civium, assesso- res, Beness de Gradu et Paulus Kabath cingulator consules oc. 20. Pražané žalují wšem wůbec Čechům na ukrutnost od krále Sigmunda proti Čechům prokázanau. W Praze, 1420, 5 Nov. (Z kroniky Wawř. z Březowé.) Žádost wšeho dobrého wám, přietelé milí! Žalujemť wám na Sigmunda, Uher- ského, ač hodné jest řieci, krále: kterýžto zapomněw se nad urozením swým, pří- klad dobroty a milostiwosti swých wšech předków ot sebe zapudiw, i oddal se jest na ukrutnost neslýchanů; jižto této koruně králowstwie Českého ukazuje pálením, panen i paní ohawným násilém, lidí i dietek mordowáním, i wšelikakú jinú bezpraw- ností. A to konečně a lstiwě pod hájením kostela Římského ukládaje, kříž krwawý, w řádu křesťanském nikdy nezaložený, sobě ot papeže bezpráwně na nás wydaný ku pomoci bera, kudyžby jazyk Český ot něho najohawnější potupů a kacieřstwím po wšem swětu newinně zhaněný zhladiti mohl, a cizozemce w této zemi zwelebiti, A. Č. III. 28

Strana 218
218 B. V. Akta weřejná i sněmowní a miesta Čechuow wyhnaných jimi osaditi. Jakož jest to znamenitě den Wšech Swatých před Wyšehradem ukázal, pány, rytieře a panoše jazyka Českého, jim zrádci nadáwaw, i napřed je šikowal, a jich retowati nechtě aneb nesměje a moha, wiece než do pěti set najčelnějších o hrdla jest připrawil. Jichžto zawedenie s prawú wěrů litujíce želéme, jakožto Čechuow nám přirozených, a k umdlení našeho jazyka Českého jeho nawedením poražených. Němcuow a Uhruow, našeho jazyka najukrut- nějších nepřátel, lituje, a je mimo Čechy předkládaje, wždy k tomu konci jednaje, aby Čechowé sami se s obú stranú zmordujíce umdleni byli, a tudy snáze jím s po- mocí Němców a Uhruow umdleni shlazeni byli. Jakož jest to nad hlas z ust pro- kletých toho krále slýcháno, když jest řekl, žeby za to Uhersků zemi dáti chtěl, by w České zemi Čecha nebylo ižádného. Protož milí přietelé! wásť ještě z lásky a slitowánie napomínáme, abyšte se sami nad sebú slitujíc a nad jazykem swým přirozeným, kterýžť ten ukrutník w ha- nebném narčení ostawiti miení a shladiti: i k tomu se wedle nás přičinili, jemu dále jeho ukrutnosti k wašemu welikému pohanění a k shlazení konečnému nepomáhajíce. Aťby zákon boží we wšech prawdách spasitedlných a písmem swatým duowodných swobodu měl bez utlačowánie, o kteréž ten král s swými pomocníky se zasazuje, nás ot spasenie našeho chtě otraziti a k swé wieře kacieřské w Konstancii ohlášené přiwesti a k zatracení připrawiti, ižádné zpráwy ani kterého slyšenie častokrát na něm žádaného nám dáti nechtěl. A jestližebyšte wždy jemu nákladní býti chtěli, jeho očitá ukrutenstwie a záhubu widúce přielišnů a bezpráwnú této země: tehdy- bychom za to měli, žebyšte i wy o shlazenie jazyka stáli Českého. I musilibychom se proti wám tak opatřiti s pomocí boží, jako proti Ložím a jazyka našeho zjewným nepřátelóm. Dán w úterý po Wšech Swatých. 21. Bludní artikulowé, kteří od některých kněží strany Táborské wedeni byli 1j. Bez dat. (na konci r. 1420.) (Z rkp. arch. Třebon.) Articuli et errores Taboritarum. Najprwé, že tohoto našeho času bude skonánie wěku, to jest wšeho zlého wyplenie na tomto swětě. It. také, že již tento čas nenie čas milosti a smilowánie, ani milosrdenstwie nad zlými lidmi, zákonu božiemu otpornými. It. již tento čas jest čas pomsty a odplaty nad zlými lidmi mečem aneb 1) Dle zpráwy M. Wawřince z Březowé čteni jsau artikulowé tito latině a česky dne 10 Dec. 1420 w domě páně Zmrzlíkowě w Praze na sjezdu obojí strany.

Strana 219
w Čechách i w Morawě r. 1420. 219 ohněm, tak že wšichni protiwníci zákona božieho mají zbiti býti mečem neb ohněm, neb jinak usmrceni býti. It. tento čas již pán Kristus w smilowání a w tichosti nemá následowán býti nad zlými lidmi, a ktoby lidi k tomu wedl, tenby je swodil: ale w horliwosti a w spra- wedliwé odplatě má již následowán býti. It. i swětští i duchowní lidé powinni jsú rukú swých w krwi zlých po- swècowati. I. ten jest zlořečený, ktož swému meči zabraňuje krwe proléwati tělesné božích nepřátel. It. božím nepřátelóm již má wšecko zbožie odjato býti aneb spáleno aneb zkaženo. It. w tento čas ktožkoli slyši toto slowo Kristowo, tehdy ktož w židowstwie jsú, na hory utiekajte; a (kto) newyjdú z měst a ze wsí a z ohrad na hory tělesné neb na Tábor, ten každý hřeší smrtedlně. It. ten každý, ktož na hory newyjde, zahyne s městy, wesmi a s ohradami ot božie rány. It. ižádný tento čas nemóž spasen býti, ani sě ot božích ran zachowati, než na horách. It. tento čas pomsty wšechna města, wsi, i ohrady mají již od dobrých lidí uprázněny býti a zpuštěny. It. již potom zpuštění nižádný dobrý w ně nikdy newejde. It. po tom zpuštění Praha jako weliký Babylon se wšemi městy, wesmi i ohradami již má spálena a zkažena býti. It. bratří Táborští tento čas pomsty jsů boží andělowé, posláni, aby z měst, wsi a ohrad dobré na hory wywedli, jako Lota ze Sodomy. It. bratřie Táboršti tento čas pomsty jsů boží zástupowé, posláni, aby wy- mietali wšechna pohoršenie a zlosti z Kristowa králowstwie, a zlé z prostředka do- brých a z cierkwe swaté. It. bratřie Táborští mají pomsty a rány činiti mečem i ohněm nad božími nepřátely a nade wšemi městy, wesmi a ohradami. It. bratřie Táborští jsú to tělo, o němž jest řečeno: kdekoli tělo bude, tu- diež sberů sě i orlice. It. o těch bratří jest toto napsáno: každé miesto, jenž noha waše šlapati bude, waše bude; nebo proto jsú málo opustili, aby mnoho nabrali. It. kterýkoli pán, panoše, měštěnín neb sedlák napomanut by byl ot bratří Táborských, aby jim byl pomocen w těchto čtyřech kusiech: najprw u wyswobození každé prawdy, druhé w množení chwály božie, třetie w jednání spasení lidského, a čtwrté w zkažení hřiechów, a nechtěl toho učiniti: aby ot nich každý taký jako sa- 28 *

Strana 220
220 B. V. Akta weřejná i sněmowní tan a drak byl potřen a zabit, a wšechno jeho zbožie aby ot bratří těch bylo po- bráno aneb zkaženo; a též aby každému městu, wsi neb ohradě učiněno ot nich bylo. It. ktožkoli takému jich nepřieteli dáwal úroky neb kakú pomoc neb přiezeň by ukázal, aby též na těle i na zboží ot nich měl zahuben býti. It. každý kostel, kapla neb oltář po pánu bohu na čest ze jména kterému swatému ustawený, má jako modloslužebný zkažen neb wypálen býti. It. každý duom farářský, kanowničí, kaplanský a kterýkoli knězský jim ku bydlu otdaný, a wšecko jiné nadánie knězské, má již zkaženo neb wypáleno býti. It. tento čas pomsty toliko pět měst ostane, w nichž lidé toliko spaseni budů, jenž sě k nim uteků, a wšechna jiná města, wsi a ohrady i se wšemi, jenž w nich přebýwají, mají zkaženi býti aneb wypáleni jako Sodoma. It. jakož na Hradišti neb na Táboře není nic mé a nic twé, než wšecko w obec rowně mají: takéž wšem wšecko wždycky má w obec býti, a nižádný nemá nic zwláště mieti; jinak ktož co má zwláště, ten hřeší smrtedlně. It. z manželów druh ot druha bez wóle jeho má na hory otjíti, aneb do těch pět měst má utéci, i děti i wše jiné opustě. It. dlužníci utekůc na hory neb do pět měst již řečených, budú prosti již ot placenie dluhu. It. již nynie tento čas skonánie wěku, jenž den pomsty slowe, přišel jest tajně Kristus jako zloděj, aby skrze sě neb skrze angely již řečené wybojowal dóm ot- porný, a konec jemu učinil, smrtí pomsty mečem neb ohněm, a zwláště ohněm; neb jako někdy potopů wodnú swět jest obnowen, též tento čas wšecek swět má ohněm tělesným obnowen býti; a protož wšecka města, wsi a ohrady mají spáleny býti. It. již nynie skonánie wěku Kristus tělesně w swé osobě s nebe stúpí, jehož každé oko uzří, aby králowstwí zde na zemi přijal, a učině weliků wečeři choti swé cierkwi swaté zde na tělesných horách, jako král stúpě mezi hodující, wšecky jenž růcha swatebnieho nebudú mieti se wšemi jinými zlými, jenž budú kromě hor, wywrże w zewnitřnie temnosti. It. w tuto dobu Kristus tělesně přijda, wšecka pohoršenie z swého králow- stwie wywrže, a wšecky jenž činie zlost. A w to králowstwie nic poskwrněného nedopustí, ani jenž činí lež neb ohawnost; a také cierkew swú postawi zde na zemi w wětší chwále a sláwě, než jest kdy byla prwnie cierkew swatá. It, když tak ten čas Kristus w oblaciech a u welebnosti i s anděly přijde, tehda ti, jenž jsů w Kristu již zemřeli, wstanůc z mrtwých, prwní s ním přijdů sú- dit žiwých i mrtwých zlých. A potom kteříž w tu dobu ještě žiwi tělesně zastáni budú, ti w těle ještě w oblaky a w powětřie w pótku Kristowi wytrženi budú; a to sě stane w skoře, w několiko létech. A toho mnozí žiwí dočakají, a uzřie swaté, jenž zemřewše wstanů z mrtwých; a mezi nimi uzřie mistra Husi.

Strana 221
w Cechách i w Morawě r. 1420. 221 It. již nemá nižádný král na zemi wolen býti, neb sám Kristus již má kralowati. It. w tu dobu ti, jenž žiwi zóstanu, budu přiwedeni w staw newinnosti, jako Adam a Enoch a Eliáš w ráji, a nebudú nikdy lačněti ani žiezniti, ani které bolesti budú mieti tělesné neb duchowné, ani již budú kto trpěti kterého protiwenstwie. It. w tu dobu ti, jenž žiwi ostanů, budú w swatém a w čistém manželstwi zde na zemi na horách syny a wnuky tělesné ploditi. It. w ten čas manželowé budú ploditi děti bez hřiechu prworozeného, a man- želky budú roditi bez bolesti a bez zamúcenie. It. někteří prawie, že w ten čas ženy budú počínati a roditi bez poznánie mužského, jako swatá Maria panna. It. w ten čas, protože nebude hřiechu prworozeného, a že synowé budú sě roditi w milosti boží, i nebude již potřebie, aby sě krstili z núze. It. poňawadž w ten čas nebude zde na swětě nižádného pohoršenie, ani hřie- chu, aniž bude již potřebie přijímati swátost těla a krwe boží; neb nowým anděl- ským obyčejem paseni budú ne na památku umučenie pána Krista, jakož jest nám nynie přikázal, ale na zpomínanie wítèzstwie pána Krista. It. w ten čas sami dobři ostanu bezewšie bolesti a utrpenie, ani jeden dru- hého bude co učiti, ani knih neb písma, ani bible bude potřebie, neb zákon boží bude na srdci každému napsán a múdrost swětská wšecka zhyne. It. w ten čas w mnohých kusiech přestane a skoná sě nowý zákon. lt. w ten čas nebude nižádného na zemi kralowánie neb panowánie, ani pod- dánie, a wšichni úrokowé a dani přestanú, ani jeden druhého bude k čemu nutiti, neb wšichni budů rowní bratřie a sestry. It. dietě od dobrých rodičów urozené nenie zawázáno ke krstu wodnému, neb w břiše dobré matky ducha swatého přijímá, z dóstojného přijímánie mateře těla a krwe božie. It. dětem ze zlých rodičów narozeným ani křest ani jiné swátosti jim k spa- seni prospiewaji, neb zlost a zatracenie ot nich zatrhaji. It. děťátku křest k spasení neprospiewá, nebudeli jemu dána swátost těla a krwe pána Krista. It. dietky s obyčejným zaklínáním ani s kmotrstwem ani u wodě poswěcené knězem, a k tomu zachowané w kostele, nemají krstěny býti, ale kdežkoli a kterúž- koli čistů wodů sě komu líbí. It. nižádné křizmo, ani swatý olej, ani woda ke krstu ani k kropeni, mají poswěceny býti, ani mají w kosteléch neb jinde zachowáwány býti. It. zpowědí ku kněžím poswátných nejsú lidé hřiešní powinni zachowáwati, neb dost jest, když se hřiešný pánu bohu samému na swé mysli zpowiedá.

Strana 222
222 B. V. Akta weřejná i sněmowní It. nižádný kněz, w smrtedlném hřiechu jsa, aneb w kacierstwi kterémkoli, neposwěcuje swátosti těla a krwe boží pána Krista, ani krstie, ani hřiechów otpů- štie. A protož někteří pušky a kalich, w nichž takých kněží swátost býwá, druzí berů a lámají k swému požitku, a swátost wymietají, newěřiec by u těch kněží byla swátost. It. že od takých kněží nižádná swátost nemá wzata býti, ani u jich mší má kto býti, neb jsú zlořečeni ot pána boha. It. Judáš nejedl jest ani pil poswátně těla a krwe pána Krista na jeho we- čeři poslední. It. mohú lidé wiece než jednú, ale kolikrát sě libí každý den, přijímati po- swátně tělo a krew pána Krista. It. nižádné ustawenie lidské, ani swatých který nálezek, jakož jsú hodiny, řád na mši a w jiné službě božie, křižowánie, libánie míru, ornatowé, poswěcowánie oleje, wody, soli, kalichów, wína, chleba a jiných wěcí, holení brad a pleší, kadění, kropení, žehnánie, ani jiní lidští nálezkowé, nemají držáni býti, jakožto nálezkowé Antikristowi. It. každý kněz, jenž s pleší a bez brady aneb w ornátě mši slůží, jest ta newěstka okrášlená, o níž jest psáno w apokalypsi swatého Jana. It. každá také mše má pohrzena býti, ale w obecném růše chodiciem, a kdež- koli, wše jiné opustiec, než slowa poswěcujície řkúce, jakožto Kristus jest řekl, tak a nejinak má mše slúžena býti. It. ktož w ornátě slúží, již nenie w tu dobu knězem, a tak neposwěcuje, ale jest pokrytec a nadarmo sě modlí; též i ten, jenž to chwálí, jest také pokrytec a marně sě modlí. It. swátost těla a krwe božie slowy hlasitými a jazykem lida obecného pro ty, jenž u mše jsú, má poswěcena býti. It. ta swátost těla a krwe božie nemá pozdwihána býti, ani do druhého dne pro přijímánie zachowána. It. nemá mše latině ani jiným jazykem zpiewána neb čtena býti, než jazykem lidu obecného. It. mšálowé kniehy zpiewané latinské, viatikowé a jiné hodinné kniehy, orná- towé, komže, monstrancie stříbrné a zlaté, i taciž kalichowé, pásowé střiebrní neb zlati, růcho kropené neb krumpowané, stříhané neb malowané, neb drahé, ty wěci nemají býti, a protož kaženy a rušeny mají býti. It. lépe jest, že laikowé z ornátów w sukněch a kabátcích chodie, než by kněžie w nich mše slúžili. It. nižádní swati w nebi po Kristowi nic nám neprospiewají swú modlitbu.

Strana 223
w Čechách i w Morawě r. 1420. 223 It. nemá nižádný žádati ani prositi a wolati k swatým, jenž jsú w nebeské wlasti, za kterékoli pomoci, ani aby za nás orodowali před pánem bohem, neb by to byla modloslužba. It. nemáme se postiti k hodóm lidí swatých, ani jich dni swětiti, ani ze jména jich jim ke cti kostelów stawěti, ani oltářów, neb jest to modloslužba. It. swatých kostí a jich ostatków nemáme w kosteléch ze jména jich cho- wati, ani jich w pocty mieti pro jich swatú památku. It. po smrti tělesné duše křesťanské nemají již miesta ani času k očištění swému, ani oheň očistcowý má držán býti. It. daremné a blázniwé jest, za duše mrtwých se modliti, postiti, neb almužny činiti, a tak mše zádušnie a vigilie nemají býti. It. postowé XL dní, suchých dní, páteční a jiné vigilie, jako Antikristské ná- lezky, nemají držáni býti, ale ty dni každý má maso jiesti, aneb co se jemu zdá za podobné. It. kajícím nemají uloženi býti postowé, neb almužny, neb modlitby, ani co jiného, než aby šel a wiece nehřešil. It. nižádný den nemá swěcen býti neděláním tělesným, než samý den nedělní. It. nic nemá wěřeno ani držáno býti ot křesťanów, což nenie w biblí zjewně wyřčeno a napsáno. It. kromě bible nižádné písmo doktorów swatých neb kakýchkoli mistrów a mudrców nemá ani čteno ani učeno ani ohlašowáno býti, neb jsú lidé, jenž jsú poblúditi mohli. It. ktož sě učí w sedmeře umění, aneb mistrowstwie w nich přijme, aneb se mistrem w nich dopustí nazýwati, ten jest zpohanilý, marný a hřeší smrtedlně proti čtení pána Krista. li. kněžie nemají nižádných platów mieti, ani dědin, ani dobytka, ani koňów, ani dworów, ani domów, w nichžby bydleli, ani co časného, ačby jim i z almužny bylo dáno a ačby i swětským práwem a panowáním těch wěcí držeti nechtěli. lt. kněžie nejsúc biskupowé mohú, když se jim libí, sobě jednoho kněze bi- skupa woliti a učiniti, a ten muož jiné žáky neb laiky na knězstwie swètiti. It. w jednom kostele neb w jedné osadě, ač jest tu i mnoho kněží, neslušic wiec mší slůžiti, nežli jedinu. It. když jest tak jedna mše, jiní kněžie mohú dobře w několiko létech mše neslúžiti, ale mezi laiky božie tělo a krew přijímati. It. pro tu jednu mši nenie potřebie kostelów, neb muož, když kto chce, kromě kostela slúžiti; pakli jest kostel, ale nemá w něm wiece než jeden oltář pro tu jednu mši býti. It. mše pod jménem matky božie, aneb jiného po ní swatého, nemá slůžena býti.

Strana 224
224 B. V. Akta weřejná i sněmowní It. ktož jest při slúženie mše, a nepřijímá poswátně těla a krwe božie, ten nemá řékati: otče náš, jenž jsi w nebesích oc.; neb by lhal, řka: chléb náš we- zdajší daj nám dnes; ani ten móž w prawdě řéci, by byl u mši. It. nižádní manželowé nejsů powinni sobě platiti dluhu manželského. It. nižádného podobenstwie nebeských ani zemských wěcí, ani kterého obrazu nižádný nemá dělati, ani mieti, ani má jeho w které pocty mieti, neb by to byla modloslužba. It. obraz sw. Jana na dukátu, neb sw. Ladislawa na zlatém Uherském, neb podobenstwie točenice na Českém, neb obraz lwowý na groši střiebrném, muož dě- lán býti, i w měšcích a tobolkách bez zkázy chowán býti, neb na korúhwi neb pe- četi obraz lwa, orla, beránka, husi, neb podobenstwie koruny neb kalicha dobře býti. It. nižádnému křesťanu masa zadušením umrtweného, z něhož krew nenie wytočena, neslušie jiesti pro zápowěd apoštolskú. It. žádnému neslušie krwe jiesti, ani jelit se krwi jiesti. It. w swátosti na oltáři pod zpósobem chleba nenie než samo tělo Kristowo suché bez krwe a bez duše, ani jest tu tělo spojeno s božstwím; nebbychom tělo se krwi tu jedli proti božímu přikázaní. It. w kalichu na oltáři pod zpósobem wína nenie tu jiného, než krew sama bez těla, bez duše i bez božstwie spojeného; neb jinakbychom krew s masem při- jímali proti přikázaní božiemu. It. protož nemá wěřeno býti, by w swátosti těla Kristowa neb w swátosti krwe jeho, by tu byl prawý a plný buoh a člowěk. A protož nemá sě tu klaněti a klekati jako prawému pánu bohu; neb kto sě tu tak klanie, ten modloslúži. It. jiní prawie, že nenie nižádné swátosti těla a krwe pána Krista, neb pod zpósobem chleba na oltáři nenie tu těla Kristowa, ani pod zpósobem wína jest tu krew jeho, než jest sprostný chléb a sprostné wíno, kteréž na pamět pána Krista jedúc a pijíc, jeho tělo a krew toliko duchowně ale ne poswátně přijímáme. It. netoliko w zpósobu chleba a wina, ale w každé krmi a w piti, jako we hráchu neb w krupách, neb w jiném mase, též w piwě neb we wodě, tèlo a krew pána Krista, každý wěrný křesťan duchowně, ale ne poswátně, na pamět jeho přijímá. It. protož nemá zpósoba chleba neb wína na oltáři wystawena býti, ani se tu kto klaněti, ani wěřiti, jako by tu byl pán Kristus prawý buch a prawý člowěk, neb by to bylo modloslužba. A protož někteří s oltářuow jsú smietali naši welebnú swátost těla a krwe pána Krista, a nohami ji tlačili. It. nenie nižádného stawu knězského, ježto by na samý ten staw slušalo že- hnati neb dobrořečiti swátost těla a krwe pána Krista; nebo každý křesťan móž do- brořečiti každů krmi neb pitie, aby tu přijímal tělo a krew pána Krista duchowně, ale ne poswátně.

Strana 225
w Čechách i w Morawě r. 1421. 225 It. nenie potřebie kostelów ani oltářów k tomu žehnání neb dobrořečení, nebo muož to tak dobře býti w každém domu a u každého stolu a od každého křesťana, i na obědě i na wečeři, jako w kostele na oltáři. Finis errorum Taboritarum. Již kněžie Táborští toto držie: Prwé, že w swátosti na oltáři týž chléb zóstáwá po poswěcení, jako před poswěcením. It. že ten chléb neproměňuje se w tělo božie, ani wino w krew boží. It. w té swátosti nenie celý Kristus prawý buoh a prawý člowěk swým tě- lem a swů podstatů přirozenů, kterú se narodil z Marie panny, a kterú sedí na prawici boží, ani tu jest žiw Kristus. 22. Oldřich z Rosenberka prohlašuje wůbec, že od krále Sigmuuda i od něho čtyrem artikulům Pražským swoboda se dáwá. Na Krumlowě, 1421, 25 Apr. (Orig. arch. Třebon.) Wšem pánóm, rytieřóm, panošem, měščanóm i wšelikakým lidem obecným, kdežby se we jméno božie shledali, já Oldřich z Rosenberka dáwám wěděti: žeť ty čtyry kusy, o kteréž jsú Pražené a jiní dobří lidé stáli, KM propustil do řádného slyšenie; i já také těm čtyrem kusóm dáwám swobodu na swém panstwi, do toho dalšieho řádného slyšenie. Pakliby kto na tom nechtěl přestati, a zemi chtěl dále hubiti, a které dále neřády wésti: tehdy wšem ufám dobrým lidem, že sě k tomu přičinie, aby ty neřády stawowány byli; a mně a jiným wšem, ktožby obecné dobré této země milowali, pomocni budete. Dán na Krumlowě, ten pátek na S. Marka, léta božieho oc. XXlmo. 23. Král Sigmund wšem stawům a obcem králowstwí Českého na sněm sebraným posel- stwi swé wzkazuje. W Trenčíně, 1421, 27 Mai. (Z kroniky Wawř. z Březowé.) My Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král: wzkazujem wšem pánóm, rytieřóm, panošem, městom i wšie obci králowstwie našeho Českého náš úmysl, a dáwajíce wám wěděti, že sme srozuměli, žeby měl sněm panský a obecní nynie w Čechách býti: a protož sme urozené, Alše ze Šternberka, alias z Holic, a Puotu z Častolowic, raddu naši a wěrné milé k wám wyjednali, aby naše poselstwie tu k wám dáli. Žá- 29 A. Č. III.

Strana 226
226 B. V. Akta weřejná i sněmowní dajíce na wás, jakož sme to dřiewe často ot wás žádali, abyšte k tomu radili a po- mohli, aby ta země při řádu sprawedliwém a u pokoji mohla zóstati, a z nepocti- wého narčenie wyjíti. A zwláště proti těm, kteřížby nás chtěli ot našeho dědictwie tisknůti; nebo jste nám toho powinni, jakožto pánu swému: neb to buoh wie, že nám té záhuby žel, která se děje této zemi. A protož sme wždy prodlili, a ještě prodléwáme, nechtiece rádi widěti, aby ta koruna dokonce od cizozemcuow zahu- bena byla. Pak o ty čtyři kusy, jako ste s námi častokrát mluwili a wzkazowali, žádajíce ot nás, abychom wám toho pomocni byli, abyšte o to mohli řádné slyšenie mieti: jenž sme k tomu wám wždycky swolowali, né i sami sme wám toho často podáwali, a ještě wám toho podáwáme; a což sprawedliwé jest podlé pána boha, při tom každý má ostawen býti. A w té mieře aby obě straně u pokoji byle, jedna na druhú nikoli nesahajíc, ani jie tisknúc. Neb skrze to příslowie zlé té země muože poctiwě očištěno býti. A zdáloliby sě komu, žeby námi kteří neřádowé w té zemi byli, jehož nám sě nezdá: chcem to rádi oprawiti, i dáti sě nawesti, aby námi wždy ižádný neřád nebyl. A přes to wšichni wiete, že sme wždycky ještě za dobré pa- měti bratra našeho milého krále Wáclawa o té země dobré stáli, aby při řádu ostala, a každý podlé swého řádu aby při sprawedliwém ostal; a na to sme nemálo nalo- žili, a o to weliků práci měli. Pakliby kto toho, což podáwáme i což ste sami žá- dali, wždy přijieti nechtěli, než wždy tu zemi k dalšie záhubě a hanbě wésti chtěli, nebo nás ot našeho králowstwie Českého tisknúti chtěli: tehdybychom toho již dále držeti ani dlíti nemohli, než musilibychme wšechny přátely naše i wšecky země okol- nie na pomoc wzieti, a w to tak sáhnúti, abychme wždy ty neřády, kteříž se té zemi dějí, stawili, a nás ot našeho sprawedliwého králowstwie tisknúti nedali. A to pohřiechu bez záhuby té země konečnie i bez wašie i wašich budúcích hanby nena- byté nebude moci býti. Jakož wás toho wšeho i jiných wěcí našeho úmysla swr- chupsaný Aleš a Puota plnějie mají zprawiti. Protož ot wás žádáme, což takowě k wám naším jménem dieti budů, abyšte jim neb jich jednomu, ačby tu druhý ne- mohl býti, toho úplně swěřili, jako nám samiem. Dán w Trenčíně, léta ot naro- zenie božieho M'CCCCXXI, ten úterý po božiem tèle post Urbani, králowstwie na- šeho XXXV°. Ad mandatum domini regis: Michael canonicus Pragensis. 24. Zápis welikého sněmu Čáslawského, proti králi Sigmundowi oc. W Čáslawi, 1421, 7 Jun. (Z rkp. knížat Lobkowských.) My purkmistři, konšelé i obce Welikého a Nowého měst Pražských; Konrad, boží milostí arcibiskup kostela Pražského a papežské stolice legat; Oldřich z Rožm-

Strana 227
w Čechách i w Morawě r. 1421. 227 berka, Čeněk z Wartemberka, odjinud z Weselé, Jindřich Berka z Dubé, seděním na Hůsce, Oldřich ze Hradce, Hynek Krušina z Lichtemburka, Aleš Škopek z Dubé, odjinud z Dražic, Jan z Ralska, Mikeš z Žampachu, Jindřich z Wartemberka, Vik- torin a Jindřich z Kunstatu, Heřman a Jan z Lancštejna, odjinud z Borotína, Jan z Lichtemburka, řečený Krušina, Jindřich Lacenbok z Chlumu, Wáclaw ze Zwie- řetic, Arnošt z Richemburka, Jan z Chlumu, seděním na Pihli, Waněk z Jencšteina, Mikuláš Šlechta z Waldšteina, Mikuláš z Mochowa, Zdeněk Medek z Týnce, Jan Žižka z Trocnowa, Zbyněk z Buchowa, Chwal z Machowic, Jan Roháč z Dubé, zpráwce lidu a měst Táborských, Petr ze Swojšína, minemeister na Horách, Janek ze Smilkowa, Mikuláš z Barchowa, Oneš z Měkowic, Milota z Chřenowic, Jindřich z Boharyně, Jan Košík z Lomnice, Markwart z Soběšína, Wlachen ze Slatiny, Pro- kop z Talmberka, Jan Kyjata z Zásady, Zdeněk z Lipky, Markwart z Chwalonic, Jan z Markwartic, Diwóček z Kladrub, Jan z Rúdnice, Dobran z Kochowic, Zdeněk z Lewina, Mikšík z Ulibic, Uzík z Bašnic, Jan Lemberk, Straník z Kopidlna, Jan Ohnieštko ze Smidar, Jan Biskupec z Třebowětic, Pawlík z Hoříněwsi, Procek z Tře- bnúšewsi, s jinými pány, rytieři, panošemi, městy i obcemi, k zákonu božiemu a k nám přichylnými: wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: že znamenawše mnohé, rozličné a weliké nesnáze, bůře, záhuby, pá- lenie, násilé i jiné rozličné neřády w králowstwi našem Českém wzniklé pro neswor- nost wuole, rozumu a žádosti ku prawdám swětle písmem swatým ohlášeným, žá- dajíce wší naší pilností, jakožto dlužni jsme, ty neřády w řád, a ty bůře w klid a we swornost uwesti, a tady obecné dobré téhož králowstwie naprawiti a upewniti, učiniwše a swolawše sněm obecný České země, wšichni wespolek za jeden člowek na tom sněmu sě ustanowiwše, w takúto smlúwu a w jednotu wnikli sme a wstú- pili, i mocí tohoto listu wnikujem a wstupujem: Najprwé, abychom těchto prawd božských dolepsaných swornů myslí a wší naší snažností hájili a bránili proti každému člowěku, jenžby nám na nich anebo na které z nich kterýmžkoliwěk obyčejem překážeti a škoditi mienil, a od nich nás mocí tisknúti chtěl; a je sami osobně s swými poddanými držeti a skutečně wésti (máme), lečbychom lépe písmem swatým zpraweni byli, kterémužby písmu mistři Pražští a kněžie odolati písmem swatým nikoli nemohli. Kterýchžto prawd rozum těmito slowy takto položen jest a oznámen: Najprwé: aby slowo božie po králowstwí Českém swobodně bez překazy od křesťanských kněžie bylo zwěstowáno a kázáno. Druhé: aby welebná swátost těla a krwe pána našeho Jesu Krista pod obě- ma spósoboma chleba a wína wšem wěrným křesťanóm starým i mladým swobodně byla rozdáwána, podlé jeho ustanowenie a přikázanie. 29

Strana 228
228 B. V. Akta weřejná i sněmowní Třetie: že mnozí kněží a mnišie swětským řádem panují nad welikým zbožím tělesným proti Kristowu přikázaní a na překazu swému kněžskému úřadu a k we- liké škodě stawu swětského, aby takowým kněžím to neřádné panowánie odjato a staweno bylo, a aby podlé čtenie nám příkladně žiwi byli k stawu Kristowu a apoštolskému. Čtwrté: aby wšichni hřiechowé zjewní smrtedlní, a jiní neřádowé zákonu božiemu odporní, řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, w každém stawu byli stawowáni a kázáni, a zlá a křiwá powěst o této zemi České aby oči- štěna byla, tak aby sě obecné dobré králowstwie a jazyku Českému dálo. Páté: abychom krále Sigmunda Uherského, jímž sme a jeho pomocníky naj- wiece zawedeni, i wšecko králowstwie České jeho bezprawím a ukrutenstwím škod- liwosti došlo přeweliké, za krále ani za pána dědičného koruny České, jiež sě jest tů nehodnosti sám znehodnil, nikoli nepřijímali ani jměli, dokudž nás a jeho žiwosti najdále stáwati bude; lečby pán buoh ráčil, a wuole i hlas najprwé byli k tomu slawného města Pražského, pánuow Českých, obce Táborské, rytieřuow, panoší, měst i jiných obcí Českých, kteříž a kteréž sú již přistůpili a ještě přistúpie ku prawdám artikuluow swrchupsaných: neb jest ten král zjewný tupitel těch prawd swatých častopsaných, písmem swatým jasně dolíčených, a wrah cti i osob jazyku Českého. Pakliby kteří páni a zemané, města nebo obce kterékoli, od jiných sě pánuow nebo zemanuow wytrhnůce ku prawdám božím příchylných, tomu králi nákladni a po- mocni byli, buďto radú nebo skutkem, bez swolenie obce Pražské, pánuow, zema- nuow i obcí jiných swrchupsaných, a to na ně dowedeno bylo dobrým swědomím, a jsúce napomenuti posly nebo listy jistými, toho hned skutečně neodpadli: tehdy aby ten nebo ti w pokutu dolepsanu upadli. Šesté, sme sě společně a jednostajně swolili, a wywolili z sebe mužuow mů- drých, stálých a wěrných dwaceti: Oldřicha z Rozmberka, Čeňka z Wartemberka od- jinud z Weselé, Oldřicha ze Hradce, Hynka Krušinu z Lichtemburka a Jindřicha Berku z Dubé z pánuow; Jana z Kněžewsi, Lideře z Radkowic, Pawlíka, Jana Char- wáta z pánuow Pražských a obce; Jana Žižku z Trocnowa, Zbyňka z Buchowa, Janka ze Smilkowa, Mikuláše z Barchowa, Milotu ze Chřenowic, Onše z Mèkowic, Jindřicha z Boharyně, Francu z Rosentála, Wacka z Žatče, Matěje Pražáka ze Hradce na Labi, Petra Hostic z Kúřímě, k zpráwě, k zřiezení a k wšelikaké zpósobě ko- runy a králowstwie Českého. Kterýmžto úředníkóm, zpráwcím a wladařóm wšem wespolek dali sme, a moci tohoto listu dáwáme, plnú moc a práwo k zřiezení, ku poklidu a k wšelikému země České upokojení i ukrocení wšech potržek a neswor- ností, i neřáduow wšelikakých k stawowání mezi obcemi i osobami w králowstwie Českém wzniklých anebo wznikujících. Slibujíce dobrú naší wěrů, bezewšie zlé lsti, cožbykoli napředpsaní wladaři a zpráwce společně a jednostajně, anebo k čemužby

Strana 229
w Čechách i w Morawě r. 1421. 229 sě s obů stranů wětší diel obapolně swolili, přistůpili, sjednali a wyřkli, anebo nám wšem neb komu z nás co přikázali, to my wšecko wěrně bez meškánie přijíti, uči- niti, splniti a poslušni býti máme; a zwláště w tom, kdyžbychme wšichni anebo ně- kteří z nás od těch úředníkuow anebo zpráwci napomenuti byli ku pomoci a obraně země aneb jiné krajině: tehdy slibujem osobně se wší swů pomocí wzhóru býti, a tu, kdež nám rozkáží, sě postawiti a jich rozkázanie naplniti. A tiem každý z nás jest powinen, lečby která hodná příčina w tom překazila, kterážby od těch wlada- řuow přijata byla. Ale wždy moc naše, kteráž muož od nás jmiena býti, aby wy- slána a wyprawena byla. Také jest znamenitě swoleno, že ačby kto nechtěl k této umluwè a k artikuluom spasitedlným swrchupsaným přistúpiti, ten nebo ti k tomu mají připuzeni býti, a jej nebo je za naše nepřátely mieti, podlé nálezu swrchupsa- ných wladařuow. Dále jest společně swoleno, že neuchowalliby buoh kterého w tom času z těchto wladařuow, aneb žeby některý z nich obci sě nelíbil, tehda táž obec, z kterejž jest ten wladař, bude moci na jeho miesto jiného hodného tak mowitého woliti a postawiti. Také ti úředníci swrchupsaní mají w swých nesnazšiech wěcech, kterýchžby sami rozděliti podlé zákona božieho nemohli neb neuměli, dwů duchowní, totiž mistra Jana Přibrama a kněze Jana kazatele mezi sě powolati, a jich dobrú a řádnů zpráwu slyšeti, a každému řád a sprawedlnost učiniti. Dále také znamenitě jest toto přičiněno, aby ti jistí wladaři a zpráwce moc swrchowanů od nás jim spo- lečně danů toliko do sw. Wáclawa nynie najprw příštieho měli a nic dále; lečby- chom w tom času krále pánem bohem došli, tehdy každý staw swrchupsaný při swých řádiech a swobodách má ostati; tak aby čtyřie artikulowé spasitedlní swrchu- psaní w tom byli od každého stawu zachowáni, lečby na to znowa wšech nás zwláštnie a jednostajné swolenie ustanoweno bylo od pánuow a obcí swrchupsaných. Také jest společně swoleno, aby byl uložen společní sněm wšech kněží star- ších po králowstwí Českém, kteříž lid zákonem božím zprawují, a tu aby knězem arcibiskupem, mistry a kněžími byl wešken řád kostelní ustanowen, neřádóm a wý- tržkám wšelikakým ku poražení a zkažení. Pod kterýžto řád kostelní wšeckno kněž- stwo i žákowstwo w králowstwi Českém jednostajně a sworně má podniknúti a pod- stúpiti; a jestližeby sč který kněz wytrhl a z řádu wystúpil, chtě jinak wésti neb kázati, ten ode pánuow a obcí nikoli pro swé wýtržky nemá trpen býti, než ihned má odeslán býti k úředníkóm arcibiskupowým. Také toto jest znamenitè přidáno a ustanoweno i swoleno, že wšichni páni, rytieři, panoše i obce, kteříž w tomto listě nejsú jmenowáni a popsáni, a kteříž po- tom ku prawdám božím a k nám chtieti budú přistupowati, ti wšichni we wšechny kusy w tomto listu hlawniem uložené podniknúti mají a podstúpiti, listy swými s pe- četmi wisutými ku potwrzení se ku pokutám w tomto listu uloženým zawázati, tak jakoby jich jména křestná w tomto listu úplně byla sepsána a jmenowána. Slibu-

Strana 230
230 B. V. Akta weřejná i sněmowní jice wšechny kusy w umluwě swrchupsané položené i každý z nich wésti, držeti a skutečně zachowati úplně a docela, pod ztracením cti a wiery našich, kteréž se tiemto listem bezewšeho na nás wyznánie odsuzujem, a aby zbožie i statkowé naši na obecné dobré připadli, jakoby w zemských dskách byli zapsáni, a pod wěčným wypowěděním z králowstwie Českého, jestližebychom na čem, jehož bože nedaj, který kus přestůpili swrchupsaný, a toho oprawiti wedle nálezu wládařuow napřed- psaných nechtěli, a to na nás očitě hodným a řádným nálezem aneb swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno. A tomu wšemu na potwrzenie a lepšie jistotu pečeti sme naše wlastnie s naším dobrým wědomím k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán w Čáslawi, na obecném sněmu, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřista w jedenmezcietmém létě, tu sobotu post Marcelli. 25. Stížní artikulowé proti králi Sigmundowi ze sněmu Čáslawského wydani. Bez datum, r. 1421, m. Jun. (Z kroniky Wawř. z Březowé.) Najjasnějšie knieže a králi! Jakož Waše Milost w swém listě jest položila, byliliby kteří neřádowé Waší Milostí, žebyšte je chtěli oprawiti w králowstwi a w ko- runě České: titoť jsú neřádowé dolepsaní a křiwda. Prwní neřád: že WM mistra Jana Husi pod swým gleitem dopustila upáliti, na hanbu a potupu wšemu Českému jazyku. Druhé: wšichni rozdělenci a potupní kacieři ot cierkwe swaté měli plnú swobodu w Konstanském zboru: a WM' množe wždy hanbu Českú, dopustila dru- hého mistra Jeronyma upáliti proti papežskému a wašemu gleitu w swém křesťan- stwi a mieru. Třetie: že WM dopustila otsůzenie na Česků zemi, že jsú Čechowé ot toho zboru Konstanského za kacieře otsůzeni; a na to kříž nebo kruciatu papežskú wy- dali, aby Čechy i jiné křesťanstwo wšechno jakožto kacieřstwo potupili, wypleli a zhladili. Čtwrté: WM ten kříž w městě Wratislawi kázala prowolati a ohlásiti, wše- mu jazyku Českému k weliké hanbě a k škodě králowstwi Českému. Páté: WM wšech zemí okolních a kniežat tiem křížem a kaceřowáním kři- wým proti jazyku Českému zbudila a zbúřila; a potom sama je uwedla do králow- stwie Českého. Šesté: ta kniežata a cizozemci Twú M“ a wedením zemi Českú pálili, hubili a lúpili, wěrné Čechy duchownie i swětské, muže i ženy i dietky pálili, pannám a paniem násilé činili.

Strana 231
w Čechách i w Morawě r. 1421. 231 Sedmé: měštěnína Pražského, Krásu řečeného, u Wratislawi pro přijímanie těla a krwe božie kázala koňmi wláčiti, potom upáliti, k hanbě a potupě jazyku Českému. Osmé: mnohé měštěniny Wratislawské WM kázala stínati, pro winy slawné paměti králem Wáclawem odpuštěné; a druhé wyhnala a šacowala, k weliké škodě a hanbě České. Dewáté: TM zemi Bramburskú ot země České ottrhla, kterůž ciesař Karel slawné paměti s weliků prací a s pokladem země České zjednal a dobyl; a k tomu Marky staré zastawila, k weliké škodě a umdlení králowstwie Českého, bez powo- lenie panského a obecnieho. Desáté: korunu Českého králowstwie, k weliké hanbě a potupě králowstwie Českého, bezewšeho powolenie obecného, panského, města Pražského, rytieřského, panošského i jiné wšie obce České, wywezl z králowstwie proti wšemu řádu a mimo swuoj slib. Jedenácté: swátost Římsků, kteréžto slawné paměti ciesař Karel s weliků snažností a s náklady welikými a s krwe prolitim předkuow našich ke cti králow- stwí dobyl, neřádně ku potupnosti země wywezls, bezewšeho obecného powolenie. Dwanácté: klénoty rozličné, kterýchž naši předci dobyli a zjednali ke cti bohu a k chwále našim dědicóm swatým a ku pokladu králowstwi Českému; ty klénoty w Pražském kostele i na hradě Karlšteině, a což i jiných klášteruow tu bylo sne- šeno, a též w Morawě: ty wšecky klénoty pobral, utratil a z země wywezl, k ne- smierné škodě a k umdlení a potupě králowstwi Českému. Třinácté: dsky zemské bez obecného powolenie schowal jsi, a penieze u desk w Čechách i w Morawě chudých sirotkuow i wdow i jiných dobrých lidí proti řádu a práwu zemskému prodal i pobral. Čtrnácté: ze swobod a práw našich, w kteréž země Česká i Morawská jest usazena, a (od) předkuow jeho králuow a kniežat Českých jest zachowána, wšecky stawy utiskl a wywedl. Protož to wšecko swrchupsané pohaněnie a kaceřowánie a potupenie nekře- sťanské, i ti swrchupsaní neřádowé WM“ jsú šli, a jdú Waší moci až do dnešnieho dne. A žádné země okolnie nesmèlyby sè o to pokusiti, co se jest dálo, aneb co sě ještě děje králowstwí Českému a markrabstwí Morawskému. A protož žádámeť, aby je Twá M' ráčila oprawiti: Najprwé: aby ta haněnie a potupenie swrchupsaná stawil, a králowstwie České a markrabstwie Morawské z nich wywedl. Item: aby země ty swrchupsané, kteréž bez powolenie panského, města Praž- ského, rytieřského a panošského i wšie obce České, ot koruny České otjal, aby ráčil to zasě nawrátiti koruně České.

Strana 232
232 B. V. Akta weřejná i sněmowní Item: aby korunu a swátost řísků, klénoty swrchupsané a dsky zemské zase wrátil, a listy, kteréžs na králowstwie w Karlšteině i jinde pobral, kteréžto jsú buďto na. swobodu, i jiné řády ke cti a k koruně České. Item: aby ráčil země okolnie, kterýchž si na nás popudil a zbůřil bez winy, a zwláště ty, kteréž pod korunu Česků slušejí, stawiti a ukojiti, aby wiece králow- stwie a markrabstwie swrchupsaná nebyla hubena, a krew wěrných křesťanuow ne- byla proléwána. Také rač wěděti úmysl náš a ustawenie nás wšech, na kterémž sme sě ko- nečně swolili, sjednali a ostawili, o ty čtyry kusy: najprwé o přijímanie těla bo- žieho a krwe božie pod obojí zpósobú lidu obecnému; druhé kázanie swobodné slowa božieho řádem ot řádných kněží; třetie o neřádném přielišném nadání stawu duchownieho; čtwrté o potupení zjewných smrtedlných hřiechów: že ty kusy držeti mieníme a chcme do zpráwy lepšie písmem swatým, ač muož býti. Také chcme ostati při našich řádiech, práwiech a swobodách, jakož jest králowstwie České a markrabstwie Morawské ot staradáwna ot králuow a kniežat wysazeno a ot našich předkuow držáno. 26. Odpowěd krále Sigmundowa na stížné artikuly sněmu Českého. Bez datum r. 1421. (Z kroniky Wawř. z Březowé.) Sigmund z božie milosti oc. král, po wšecky oc. wám wšem pánóm, rytieřóm, panošem, Pražanóm a obcem králowstwie našeho Českého, dáwáme wěděti: Jakož nám winu dáwáte w mnohých kusiech, a zwláště o upálenie mistra Jana Husi a Jeronyma, také dotýkajíce kacieřstwie, haněnie i odsuzowánie země České; tiem my winni nejsme, nebť jest to námi nesešlo aniž ještě jde, cožby bylo k hanbě koruny našie České; neb swědomo jest, že jsme my přede wšiem zborem Konstanským za bratra našeho dobré paměti wěrně a statečně odmlúwali, a proto jsme měli proti- wenstwie a haněnie tu w Konstancí weliké; aniž jest země kdy Česká odsuzowána, než ti, kteřížby kacieřstwa držali a wedli. I také dnes bóhdá námi ižádná záhuba ani haněnie té zemi jest, než těmi wěčná záhuba i hanba té koruny jde, kteříž jsú kláštery a kostely bořili dělané ke cti pánu bohu, tělo boží tu wyjmúc a jiné swá- tosti ohawně tlačiece, panny, kněze, mnichy a jiné duchownie lidi, rytieře, panoše a jiné dobré křesťany, ženy, muže ukrutně páléce a mordujiece, obrazy sekajiece a města rušie a opúštějie a wypalujie, zemi tak napořád hubiec; a ti neřádi zjewní a nekřesťanští kusowé zbuzujie a zbúřili jsú kniežata okolnie i jiné dolejšie i sic wšecko křesťanstwie proti té zemi, ale ne my; nebby byl skutek welmi nepodobný a porokowánie hodný, bychme my z našie wuole naše dědictwie a králowstwie w taků hanbu z záhubu připrawili; než té záhuby i hanby, kteráž sě ustawně děje,

Strana 233
w Čechách i w Morawě r. 1421. 233 bez našie příčiny, jest nám bohdá wěrně žel. Pak jakož nám winu dáwáte o ko- runě a o swátosti, to sme wzeli a schowali, ne ke škodě České zemi, ale proto, aby hanebně ty wěci nebyly zbořeny, zkaženy a zrušeny a zatraceny k nenabytie koruny, jakož jest to dobře na jiné swátosti od wás některých i od wašich okázáno. Dsky zemské ty sme s panským powoleniem wzěli, ani jsú je s swými pečetmi zape- četili, když jsů je měli pryč wzieti. A ty wšecky wěci a jiné, kteréž byste wěděli, w čembychom byli winni shledáni, a šliliby ti neřádowé námi, to ať páni a kniežata koruny té České ohledajie, a my to chcem rádi oprawiti podlé kniežecieho a pan- ského naučenie, i odčiniti chcem, a wy též učiňte, což jest neřáduow a záhub wámi přišlo aneb jde, abyšte to tak učinili, jakož kniežata a páni té koruny najdú a roz- kážie. Jakož nám píšete, že ste sě konečně ustanowili a sjednali, že chcete ty čtyři kusy držeti, kteréž píšete, do lepšie zpráwy písmem swatým: na to tak odpowiedáme, že sme wám toho nikdy neodpierali, než wždy swolowali i podáwali slyšenie a zprá- wu lepšie písmem swatým, na ty kusy i na jiné, kteříž jsú proti cierkwi swaté; a nikdy námi to nescházelo, i wždy jsme hotowi wám slyšenie dáti, zpráwu a nauče- nie lepšie, jedné ať wámi to nescházie a země ta nehyne. Jakož nám píšete, že chcete při swých práwiech a řádiech zuostati, jako waši předci: wězte, žeť jest náš úmysl nikdy nebyl, aniž ještě jest, bychme wás chtěli z řáduow aneb práw a swo- bod wywoditi neb je kterak rušiti, než každého při jeho řádu ostawiti i swobodě, a my bychme radějše přičinili nežli odčinili a jich ujeli; než opatřte wy, kto wás z wašich práw a swobod wywodí a práwa ruši, myli čili wy sami; a to shledáte, w čiech zápisiech, kteréž máte mezi sebú, i w kútiech kteréž činiete, sami swá práwa rušiec i swobody. Také slyšíme, že ste obrazy zbili w kostele Pražském, a na tom ste ostali, a(by) ten hrad a kostel obořen byl, kterýž jest ke cti a k chwále pánu bohu ustawen a swatým dědicóm; protož pro pána boha, nečiňte toho ani dopúštějte, by to bylo bořeno; že jste již jednu stolici obořili té koruny na Wyšehradě i kostely, k weliké hanbě té koruně, a obořieteli druhú, tehdy wězte, že skrze to dokonce zbůřiete na se wšechno křesťanstwo, i nás také, pro tak nekřesťanské účinky, a těch zlých narčených skutkuow prwniech dokonce na tu zemi potwrdite i na se, a se i tu korunu k wětšie hanbě i potupě připrawíte; neb wiete, žeť jest hlawa té ko- runy, a že tu ležie swatý Wáclaw i jiní dědicowé swatí, i ciesař dobré a swaté pa- měti otec náš, i s jinými králi a kniežaty té koruny. A probuoh smilujte se sami nad sebů a nad zemí, a nedajte té země wiece hubiti a našich měst a služebníkuow našich dále, a přistupte ještě k sprawedliwosti, jako sme wám dřiewe psali, a stawte ty neřády, ať se wiece nedějí proti pánu bohu a proti wšemu řádu cierkwe swaté a proti nám, a my wám rádi w tom chcme pomocni býti; paklibyste toho neučinili, tehdy potom, ačbychom rádi, nebudem moci tomu co učiniti, než na to přijde, že ta země dokonce musí zahynůti. Datum oc. A. Č. III. 30

Strana 234
234 B. V. Akta weřejná i sněmowní 27. Zápis walného sněmu Brněnského stawůw Morawských proti Husitům. W Brně, 1421, 17 Nov. (Kopie arch. Trebon.) My Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král; a my Jan z tejž milosti biskup Olomucký; Přemek také z božie milosti knieže a pán Opawský; a my Wilém z Pern- štaina, hajtman markrabstwie Morawského, Jan hrabě z Hardeka purkrabie Majdburský, Jan z Lomnice, Petr z Krawař odjinud ze Strážnice, Beneš z Krawař odjinud z Krum- nowa, Hartneid z Lichtenšteina odjinud z Nikolspurka, Jindřich z Lipé odjinud z Tem- pelštaina, Smil z Bietowa, Sulík z Konice, Waněk z Boskowic odjinud z Černej Hory, Jan z Boskowic odjinud z Brandýsa, Boček z Kunstata odjinud z Podèbrad, Aleš z Kunstata, Smil z Kunstata, Jiřík ze Šternberka odjinud z Lukowa, Jan mladší z Bos- kowic, Jan a Štefan z Lichtenburka odjinud z Cornštaina, Jiřík z Bietowa, Jan z Cim- burka odjinud z Towačowa, Jošt Hecht z Rosic, Jan z Krawař odjinud z Jičína, Art- leb z Drahotúš, Dobeš z Meziřiečie odjinud z Popowic, Boček z Kunstata odjinud z Opatowic, Jimram, Zbyněk a Oldřich bratřie z Důbrawice, Heralt ze Sowince, Pro- cek z Wilmberka, Procek z Kunstata odjinud z Lysic, Smil z Důbrawice, Čeněk z Budžowic, Hynek z Ronowa odjinud z Letowic, Jindřich z Walšteina odjinud ze Sád- ku, Matěj z Cimburka, Jan a Miroslaw bratřie z Cimburka odjinud ze Sehradic, Sti- bor z Cimburka odjinud z Křídla, Hlawáč z Ronowa, Čeněk z Ronowa, Heník mladší z Walšteina, Jan ze Sowince odjinud ze Pnowic, Wok z Holšteina, Pawel ze Sowince, Heralt z Kunstata odjinud z Lešnice, Milota z Tworkowa, Heralt z Kunstata seděním w Pornicích, Smil a Kuna bratřie z Kunstata, Wáclaw z Myslibořic seděním na Žda- nicích, Črnín z Drahotúš, Mikuláš z Lamberka a Mikuláš z Mochowa: wyznáwáme tiemto listem, že sme pro naše duše spasenie, pro obecné dobré, pro pokoj zemský a pro řád země Morawské, kterýž jest w mnohých wěcech drahně byl potuchl, a také pro chudinu této země, kteráž jest mnoho zámutków až do této chwíle měla, se wšichni swrchupsaní smluwili, a takýto řád zpósobili mocí tohoto listu, jakož duole psáno stojí: Najprwé, že sme se ustanowili, aby prowoláno bylo w městech KM“, kněze biskupowých i panských markrabstwie Morawského, aby ti wšickni páni, rytieři i pa- noše, měščené i obecní lidé i duchowní, kteříž ty čtyry kusy, neboli jiné bludné wěci wedli, wedú a držie proti církwi swatej, ku pokání a k rozhřešeni přišli do Olomůce, do Brna, do Znojma neb do Opawy, ktož kterým najblíž příleží, a tu po- kánie a rozhřešenie přijali od těch kněží, kteříž k tomu posazeni budů podlé řádu Římského kostela; kromě těch, kteříž sú se zjewně o ty kusy proti kostelu swatému a KM“ posadili, ti roku ani prodlenie nižádného nemají, lečby zwláště s KM“ k umluwě

Strana 235
w Čechách i w Morawě r. 1421. 235 přišli. Pakliby z těch řádów wšech swrchupsaných kto k zpowědi, ku pokání a k roz- hřešení w tom času swrchupsaném nepřišli: tehdy my wšichni swrchupsaní máme i slibujem na ně sáhnůti, na jich hrdla i zbožie, a nad nimi pomstiti, aby se takowí neřádowé a neposlušenstwie od nich w našie zemi wiece nedálo. It. Jestližeby kdy kto w zemi Morawské se zdwihl proti ustawenie cierkwe swaté a kostela Řimského, neboli žeby držal písmo potupené od cierkwe swaté a kostela Římského, a zwláště ty čtyři kusy, kteříž sú byli wznikli: protiw těm my wšickni mámy i slibujem sobě pomoci, a toho brániti i utlačiti konečně, a nad tiem anebo nad těmi pomstiti nad jich hrdly i zbožím, aby potom ti neřádowé mezi námi newznikli, kolikrátby toho potřebie bylo. Také sme se dále ustanowili i smluwili, i lantfrid zjednali pro řád a pro- pokoj zemský, aby wšichni w markrabstwí Morawském usedlí duchowní i swětšči, při práwích, při řádu, při pokoji při sprawedliwém, i při swobodách swých ostali, a také aby duchowní swětským w jich práwa nesahali, a též aby zase swětščí du- chowním w jich práwa nesahali, než aby každý při swých práwiech, swobodách a při swém duostojenstwí ostali, jakožto od staradáwna jest wysazeno a zřiezeno; a také aby každý práwa hleděl, tu kde neb kam kterému práwu slušie. Pakliby komu co wen z země škodilo, to aby wznesl na KM, na kněze biskupa, na hajtmany a na pány Morawské, aby se jemu stalo rowné. Pakliby se jemu státi rowné nemohlo po tom našem obeslání, tehda jemu KM', starosta, biskup i páni Morawščí pomoci i raditi mají, aby se jemu rowné stalo. A což ten potom wen z země učiní, tiem lantfridu neruší. Pakliby kto přes to překážel a které wálky činil, anebo kterů mocí w zemi jímal nebo bral, nebo čie bezpráwně dobyl, a nechtěl na práwě dosti mieti: aby jemu to bylo za bezpráwie položeno a KM', starosta se wšemi pány, mají k němu poprawiti jako k bezpráwníku a jakti k zemskémů zhúbci. Také má woláno býti po wšech městech zde Morawských, králowých, bisku- powých i také panských, kdežby kterého nalezli, ježtoby zemi lúpil nebo hubil nebo které bezprawie na silnici komužkoliwěk učinil, buď duchowniemu nebo swètskému, aby k němu popraweno bylo jako k zemskému zhůbci. Také byloliby kde w zemi bráno, aby toho braného žádný nekupowal, ani w městech ani we wsech. Pakliby co kto kúpil, aby to wrátil zase darmo, a k tomu aby pán jeho k němu poprawil. Také ktožby byli, ježtoby leželi w městech nebo we wsech, nemajíce pánów swých zde w zemi Morawskej, a hledali snad lidského neščestie, aby ti stawowáni a jímáni byli jako zlí lidé. Také ktožby přechowáwal ty ježto w zemi škody činie, a byl KM“ nebo jeho starostů neboli pány Morawskými obeslán, aby ty jisté zhůbce sta- wil. Pakliby toho neučinil, tehda bylliby pán nebo wládyka, aby panského nebo wládyčieho řádu neměl, a práwo swé panské nebo wládyčie aby ztratil, a wiece práwa žádného neměl, a k tomu aby k němu popraweno bylo, jakti ke zlému. 30 *

Strana 236
236 B. V. Akta weřejná i sněmcwní A zwlášče aby wšechny silnice byly swobodny, a aby chudý i bohatý jimi mohl jeti i jíti, bez škody swé potřeby jednati, tak aby žádný pro žádnů nepřiezeň na nich nepřekážel. Pakliby kto na nich komu překážel, aby jemu to bylo za zlodějstwo položeno i k němu popraweno. It. také lúpilliby kto a bral komu lúpežem na cestě nebo jinde kdežkoliwěk zde w zemi, a pokřik po něm byl neboli nebyl, kamžby se koliwěk ten obrátil, na které hrady, twrze nebo města s tiem lúpežem, anebo s tiem cožby wzal, kdežby- koliwèk nalezen byl, bud jeden nebo jich wiece: tu mají požádati ti, jichž jest to, aby bylo wen wydáno, to což jest wzato, a těm aby bylo wráceno čiež jest; a ti ktož jsú to učinili, mají zjímáni býti, a má nad nimi popraweno býti, tu kdež budú nalezeni, jakž na zlé sluší. Než chtěliliby úředníci králowi neboli starostini je mu- čiti, aby se wiece zlých doptali, má jim toho přieti ten, ktožby byl toho hradu, města nebo twrze pán. Pakliby ten jistý, jehožby hrad, město nebo twrze byla, ne- chtěl jeho ani toho což pobráno jest wydati, ani nad tiem zlým poprawiti, ani jich dáti mučiti: ten má i hned psán i wywolán býti, a má nad ním jako nad zlým člowěkem popraweno býti. It. také budeli ztracen který hrad, město nebo twrze kterakžkoliwčk, buďto KM“, starostin, biskupuow nebo panský anebo kterého koliwěk zemenína zde w Mo- rawě: tehdy ihned KM, starosta, biskup, nechtěliliby tu sami býti, ale mají poslati swé úředníky a swů moc, a páni wšichni ježto jich pečeti jsú při tomto listu, mají k tomu hradu přiléci, k městu nebo twrzi, anebo swú pomoc poslati, a jeho dobý- wati králowým nákladem a ztrawů lidsků a koňsků obyčejnů, budeli jich k tomu KM' potřebowati, a odtud nikam nemají odjiežděti, jeližby dřéwe dobyli, neb do- kudžby se KM“ nebo jeho starostě a pánom za podobné zdálo. A když toho do- budů, tehda má postúpeno býti tomu, čiež jest. Také lúpilliby kto s swého hradu, města nebo twrze, anebo lúpežníków také přechowáwal: tehdy KM, starosta, biskup, nechtěliliby tu sami býti, ale mají poslati swé úředníky a swů moc; a páni jenž jsú psaní w tomto listu, jakož jest dřéwe řečeno, mají přiléci inhed bez dlenie k tomu hradu, městu nebo twrzi, anebo swú moc poslati; a tu pánóm, lidem jejich i koňóm má KM ztrawu dáti i potřebu oby- čejnů, budeli jich KM k tomu potřebowati, a odtuď nikam neodjeti, jeližby dřéwe dobyli toho, anebo dokudžby se KM“, starostě a pánóm za podobné zdálo. A když ten hrad, město nebo twrze dobyto bude, má na KM' spadnúti, a ten z toho hradu, města nebo twrze móž učiniti což ráčí, jako pán země Morawskej. Pakliby ten hrad nebo město, aneb twrze, manstwie králowo bylo nebo biskupowo, nebo jiného pána z těch, ježto jsú jich pečeti při tomto listu: tehda KM má pánóm i jejich lidem i koňóm potřebu a ztrawu obyčejnú dáti, budeli jich KM k tomu potřebowati, a tej potřeby ježto k dobýwaní slušie dobyti; a když podlé toho běhu, jakož swrchu-

Strana 237
w Čechách i w Morawě r. 1421. 237 psáno jest, hradu, města nebo tej twrze dobudů, tehda má KM' tomu postúpiti, jehož manstwie jest bylo. It. Bylliby který pán, rytieř nebo panoše, ježtoby zde w zemi usedl, ježtoby s KM“, biskupem aneb s starostú a se pány w tomto zápisu nechtěl státi, ani toho ustawenie držeti, a přes to chtěl proti těmto zápisóm w zemi co škoditi a které zmatky činiti: ten nemá žádného práwa panského jmieti, aniž se páni mají jeho jí- mati, ale má beze cti býti, a kdežby jeho dosiehli, tu mají k němu poprawiti jako ke zlému, a to což má, w to se má KM' nebo jeho starosta uwázati. Také wšichni swrchupsaní mámy a slibujem dobrú wěrů ten swrchupsaný lantfrid do pěti let ot dánie tohoto lista držeti, a k tomu, aby wěrně držán byl, pomáhati we wšech kusiech, jakož se swrchupíše. A jestližeby z nás swrchupsaných kterého pečet nedošla, buďto jednoho neboli wiece k tomuto listu: tiem tento lant- frid w žádnej wěci nemá zrušen býti, než má w swej plnej moci ostati, jakoby wšech pečeti přiwěšeny byly. Také bylliby který pán, jehož jméno w tomto listu posa- zeno nenie, ježtoby swú pečet potom k tomuto lantfridu chtěl přiwěsiti: to má tak mocno býti, jakoby nynie přiwěšena byla, a jakoby práwě jeho jméno napsáno bylo. A těch wšech swrchupsaných wěcí na potwrzenie pečeti naše s wědomím naším přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán w Brně, léta po božiem narození tisícieho čtrstého a potom w jedenmezcietmém létě, ten pondělí před S. Alžbětů, léta králowstwi našich Sigmunda swrchupsaného Uherského oc. w XXXV, Římského w XII a Českého w druhém létě. 28. Kněz Wilém žaluje na mistry a kněží Pražské po stětí kněze Jana. Bez datum (w Praze, 1422, m. Mart.) (Z rkp. Křižownick.) Před bohem milým i před wámi wyznáwám i oswědčuji, že těmito žalobami kněze Jakuba Betlemského i s pomocníky jeho nemiením k bezžiwoti anebo k ujmě kterého úda na jich těle přiwesti: ale míním jim jich zlosti před očima položiti, zdaliby poznajíce swé zlé, kteréž spáchali, byli hnuti k prawému pokání před bohem i před wěrnů obcí, jakožto toho máme žádati. Tyto jsú winy Jakúbkowy, Přibramowy, Englišowy, Martinowy Wolyni, Kři- štanowy, Prokopa Plzenského, Martina Pražského, Kardinálowy, Rokycanowy a jiných wšech jich pomocníkuow, kněží i žákuow. Najprwé: že přes tento celý rok trápili sú wěrné panny a wdowy i man- želky, kněží wěrné i súsedy, sužujíce, hanějíce a lžiwě pikhartujíce, až sú druhé wěrné bratry zpikhartowawše i k smrti přiwedli.

Strana 238
238 B. V. Akta weřejná i sněmowní Item, kdyžkoliwěk byli sú dobří a wěrní zpráwce a úředníci a súdci a hajt- manowé ustaweni, tehda Jakůbek kněz Betlemský i s jinými spáti nemohli, sem i tam běhajíce, radiece se, kterakby je s úřadu strčili, a strčíce wěrné, i nešlechetné zrádce zákona božieho i wěrných wsazowali. A to sú tak dlúho wedli, až sú wěrným bratróm z swěta pomohli. A buoh wie, co sú učiniti mienili, anebo co ještě miení. Item řekl i s jinými u weliké obci, a to w knihy kázal zapsati: ktobykoliwek kněží Táborské zastáwal, aby bylo k jeho statku i k hrdlu hledieno. A tak odsú- zenie nad mnohými wěrnými učinil. Item proti dobrým súdcóm a wěrným zpráwcóm města popudil nešlechetných zrádcí zákona božieho i wěrných lidí. A na tom dosti neměl, i jal se s processí mocně rathúzu a pečeti dobýwati. Item dřéwe s swrchupsanými pomocníky skowal list lžiwý a falešný a lstiwý na potupu zákona božieho i wěrných. A ten list chwálil jest a welebil w swých kázaních, i s swými kazateli twrdil a řekl jest i s jinými, že ktobykoliwek proti to- mu listu mluwil, my chcem jeho hájiti, neb jest z zákona božieho ten list potwr- zený. A když se jest swaté paměti kněz Jan a kněz Prokop Táborský tomu listu zprotiwili, řkúce, ten list jest lžiwý, lstiwý w mnohých artikuléch a škodliwý zákonu božiemu i wěrným, a že má oprawen býti: tehda oni s Přibramem a s jinými smáli sú se tomu a polepšiti nechtěli, až sú i meč krwawý tiem listem na hrdlo wěrných přiwedli. Item w tu sobotu před jich stětím žalowal před těmi zrádnými konšely na rathůze na kněží Nowého města, řka, že činie rozdiel w lidu a k bůřem káží; a to řekl těm krwawým súdcóm: „o ste přieliš wlažní a nedbanliwí! přičiňte pilnost, abyšte to stawili.“ A tudy jich popudil na newinné. Item řekl knězi Janowi swaté paměti: „ty jsi winen wšemi těmi bůřemi a tiemto wšiem krwe prolitiem; a zawedl si Česku a Morawsku zemi.“ Item buďte wšickni kněží swoláni, kteří se kněze Jakuba Betlemského pří- drží, a buďte otázáni, co oni o smrti těchto bratří smysli. Item buďte otázáni, proč o smrti těchto wěrných bratruow mlčie, a proč jich newinné smrti nepotwrzují wěrných křesťanuow k stálosti a opatrnosti, aby se opa- trowali, widúce tyto zrady; čili jsú oni jich smrtí winni? A buď jim před oči před- loženo, kterak jsú w tu chwíli usta otewřeli, když sú newěrného zrádci Sádlo stěli, aneb když sú newěrné zrádce na rathúz wsázeli. Item sprawedliwost boží žádá, aby ten súd na kněze Jakuba Betlemského i na jeho spomocníky spadl, kterýž jest on s swými pomocníky na wěrné wydal, aby nižádný kněz w zlém domnění a kněz krwawý neměl swobody w slúžení ani w ká- zaní, lečby se prwé před obcí wyčistil a zjewné pokání činil. A žeť on s swými

Strana 239
w Čechách z w Morawě r. 1422. 239 pomocníky jest kněz w zlém domnění a krwawý: protož aby neslúžil ani kázal i s jinými swými, leč se z toho wywede a zjewné pokánie učini. Tieži wás, milá Obci! kněz Jan swaté paměti, a ti bratří kteříž s ním stínáni, bylili jsú pánu bohu a wám wěrni a pomocni we wšech prawdách poznalých, od počátku až do smrti? 29. Sigmund kníže Litewský, co zpráwce zemský w Čechách, obsílá p. Oldřicha z Ro- senberka k sobě. Bcz místa, 1422, 21 Mai. (Orig. arch. Třebon.) Sigmund boží milosti knieže Litewské, od najoswiecenějšieho kniežete a pána, p. Alexandra jinak Witolda boží milosti kněze welikého Litewského, krále Českého požádaného, ku obraně a wyswobození zákona božieho a upokojení a zřiezení země České wydaný, pány zemskými, pány Praženy, rytieři, panošemi, městy i wšemi ob- cemi k zákonu božiemu příchylnými úplně a bez zmatku i s swornosti přijatý: uro- zenému pánu Oldřichowi z Rozenberka wzkazujem přiezeň a lásku naši i wše do- bré; žádajíce, aby se wiece zákonu božiemu neprotiwil, a prawdám božím písmem swatým jasně dolíčeným odporen nebyl a jich neúžil, země pána a strýce našeho, kněze welikého swrchupsaného, nehubě: ale aby sám osobně anebo plnů moc swů k Letnicem nynie příštím k nám wydal a wyslal do Prahy, anebo kdežbychom w ta doby byli. Tobě i wšem twým k nám wyslaným gleit a bezpečenstwie ode wšech, na kohožby péči měl, i od nás chceme zjednati, aby mohl přijeti i odjeti bezewšie škody se wšemi twými. Pakliby toho neučinil, tehdybychom wěděli, že swů wuoli chceš mieti, a žeť jest milá záhuba země této, k ničemuž rownému přistúpiti ne- mieně: ježtobychom o to s pomocí boží pomysliti chtěli s radú pánuow zemských, pánuow Pražan, rytieřuow, panoší, měst i jiných obcí k zákonu božiemu příchylných, kterakbychom to mohli stawiti, aby swoboda zákona božieho nebyla utištěna, a země koruny králowstwie Českého hubena dále nebyla; na to odpowědi twé konečné žá- dajíce. Datum quinta feria, ipso die domini Ascensionis, anno oc. XxII°. 30. Jan Žižka z Trocnowa a Táborští přijímají knížete Sigmunda za zpráwce země České. Bez místa, 1422, 11 Jun. (Z rkp. města Pražsk.) We čtwrtek po sw. Trojici bratr Žižka, Chwal, Buchowec i jini zpráwce lidu Táborského obyčejem dolepsaným Kněze Milost jsů přijeli: S boží pomocí, amen. Račtež slyšeti, páni a bratřie! že my s bratřími Tá- borskými, Domažlice, Klatowy, Sušice, Piesek, i jiní páni, rytieři, panoše i jiné obce,

Strana 240
240 B. V. Akta weřejná i sněmowní Prachatice a Horažděwice, kteréžto dobrowolně k nám hledie, ke mně, k Chwalowi, k Buchowcowi, a nám sebe swěřili, Kněze Milost sme přijeli za pomocníka a za zpráwci najwyššieho této země. I chcme JM“ rádi poslúchati, we wšech řádných wěcech pomocni a radni býti wěrně buohdá; i wás také prosíme wšech, abyšte wšichni wespolek po dnešní den wěrně wšecky nechuti, hněwy, kyselosti, kteréžto ste mezi sebú jakž jste žiwi, od roka nebo nynie měli, konečně odpustili, tak abyšte mohli sprawedliwě páteř pěti, a řkúce: „odpusť nám naše winy, jakožť i my od- púštieme.“ A jestliže toho neučiníte, a budete chtieti které búře neb které lži a swáry, rotiece se mezi obcemi, wésti po dnešní den: tehdy my s boží pomocí, s Kněze Milostí, s pány konšely i jinými pány, rytieři, panošemi i se wšemi wěrnými obcemi, chcme sě k tomu přičiniti a mstíti, buď ktož buď, ižádné osoby newynímajíc. Sli- bujeteli nám toho pomocni býti? A ktožby měli s kým co činiti, buďto o zbožie nebo o jiné wěci, abyšte bez rocenie, bez zbieranie byli před purkmistry, před kon- šely, a před richtáři řádně každý s swů pří. A staršie swé, jakožto purkmistry, konšely obecné a richtáře, aby w čest měli, a milowali sě za jeden člowěk. A tak pán buch bude s námi i jeho swatá milost, a prospěch nám dá ke wšemu dobrému. 31. Zápis welikého sněmu swatohawelského w Praze, jímžto předešlý (neznámý) sněm Kolinský se potwrzuje, mocní zpráwcowé země České s obau stran se ustanowují oc. W Praze, 1423, 1 Nov. (Z rkp. privil. města Pražského.) We jméno božie, amen. My Konrad boží milostí arcibiskup kostela Pražského a papežské stolice legat, Jan starší z Michalowic, Čeněk z Wartenberka jinak z We- selé, Aleš z Dubé seděním na Úšči, Jindřich Berka z Dubé seděním na Húsce, Al- brecht z Dubé seděním na Kostomlatech, Smil ze Šternberka seděním na Zaječicích, Aleš ze Šternberka seděním na Týřowě, Jan Puška z Kunstatu seděním na Kosto- mlatech, Jan z Opočna, Hašek z Walšteina, Puota z Častolowic, Mikuláš z Hasen- burka seděním na Budyni, Hynek Krušina z Šwamberka, Hynek z Kolšteina jinak z Walšteina, Fridrich z Kolowrat, Hynek Krušina z Lichtenburka, Jan mladší z Mi- chalowic, Heřman z Lanšteina jinak z Borotína, Hanuš z Koldic seděním na Krupce, Zdeněk Medek z Waldeka seděním na Týnci, Wáclaw, Markwart, Petr a Beneš bra- třie ze Zwieřetic, Wok z Walšteina řečený Woksa, Plichta z Žirotína, oc. purkmistři, konšelé a obce měst Pražských, Diwiš z Miletínka, Wilém z Postupic seděním na Hrádku, Bohuněk z Hořowic seděním na Rabšteině, Jan ze Smiřic, Zdeněk z Drščky, Hlas z Kamenice, Duc z Wařin purkrabie na Nečtinách, Petr z Chrastu oc. i jiní páni, rytieři, panoše, města i obce země České, na obecném sněmu města Pražského we jméno božie sebraní, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce

Strana 241
w Čechách i w Morawě r. 1423. 241 uslyšie: že znamenawše mnohé rozličné weliké nesnáze, bůře, záhuby, pálenie, ná- silé, bezprawie i jiné rozličné neřády králowstwí Českému škodliwé i ohyzdné, a w něm zwyklé pro neswornost wuole a rozumu ku prawdám božským w zemi našie z dáwna ohlášeným, žádajíce wší naší pilnosti, z přirozené našie powinnosti, ty ne- řády w řád, bůře w poklid a swornost uwesti, a tady obecné dobré téhož králow- stwie naprawiti a upewniti, učiniwše a swolawše sněm obecný České země wšichni wespolek a za jeden člowěk w městě hlawniem Pražském swrchupsaném, tak že po mnohých sněmiech častokrát námi dřiewe držaných w konečný mír a w upokojenie sworné a w jednotu wšie swornosti, jiežby tato země bohdá newinně zhyzděná a neprawě narčená, od takowých neřádných powěstí, ohyzd a narčenie najpoctiwějie mohla očištěna a wywedena býti, chtiece uhoditi, a dalších záhub a škodliwosti sě nedopůštěti, w takowúto smlůwu a jednotu wnikli sme a wstúpili, i mocí tohoto listu wnikujíce i wstupujíce: Najprwé: umluw sněmu w Kolíně námi společně před tiemto sněmem Praž- ským učiněného potwrzujíce, slyšenie řádné, poctiwé, swobodné a bezpečné beze- wšeho utištěnie, na ty kusy prawd božiech, těm kteříž sú sě o ně z nás zasadili a toho slyšenie z dáwna žádali, pod jistými gleity wedle zápisuow gleitowních mezi námi učiněných, kteříž jim od nás pánów druhé strany mají zjednáni býti, před sě abychom wedli a jeho neopůštěli; tak aby to slyšenie řádné a poctiwé, bezpečné a neutištěné, w Brně městě markrabstwie Morawského na Nowé léto nynie najprwé příštie anebo o středopostí tehdy příštieho, z těch dwú roků jmenowaných na jed- nom, má držáno i přijato i jednáno býti, měsiec napřed těch dwů roków jmenowa- ných, anebo mezi těmi dwěma rokoma na určený den nám čtyři neděle napřed wěděti dadúc, listy gleitownie swrchupsané w táž slowa neb w týž rozum, jakož jest wydáno na rathauze města Pražského welikého, položiece, pány, Praženy, rytieře, pa- noše, města, mistry a kněze k tomu slyšení s jinými osobami jich, wydané w Kolíně na Labi, w moc a obranu naši wěrnú my Jan starší z Michalowic, Čeněk z War- tenberka, Aleš z Šternberka, Mikuláš z Hasenburka seděním na Kosti, Fridrich z Ko- lowrat, s jinými pány k nám příchylnými, máme a slibujeme přijeti a je swými ži- woty do Brna města swrchupsaného, i zasě na též miesto do Kolína nad Labem, dokonaj sè to slyšenie anebo nedokonaj w Brně uložené, kdyžbykoli toho na nás požádali, wěrně prowoditi wedle listów gleitowních. Na kterémžto slyšení ty prawdy swaté mezi námi ohlášené aby mohly býti swobodně wyznány a písmem swatým stálejším dolíčeny a dokázány, páni obojie strany, k těm prawdám swatým příchylní i jim odporní, přijmúce sobě z měst, rytieřów i panoší, každá strana zwláště kohož ráčí, a to toliko z našich zemí České a Morawské, máme a mají býti a přiseděti, a dówodów stálejšieho písma swatého kteráž strana powede, máme a mají pochwáliti jednostajně podlé swého řádu, a na tom má přestati, a s obú stranů máme k tomu 31 A. Č. III.

Strana 242
242 B. V. Akta weřejná i sněmowní přistúpiti, to držeti, twrditi a wedle pochwálenie hájiti i brániti. A kdyžby to sly- šenie tak prowedeno bylo, jakož swrchupsáno stojí: tehdy o jiné swětské wěci ktož- bykoliwěk z České i Morawské zemí které osobě z nás anebo my komu z druhé strany winu kterů dali, toho pány, rytieři i z měst z našie strany i z druhé strany k tomu přijatými společně mají mocni býti, jakož swrchupsáno stojí, a na nich s obú stranů má přestati. A jestližeby kterých wěcí tu w Brně nedokonali: tehdy tíž páni, rytieři, panoše i z měst obú dwů stranů mají moc rok na jiné miesto, kamžby sě jim zapodobné zdálo, odložiti, smluwiece sě jednostajně. Item: že sme společně wywolili sobě a wywolujem mocí této našie umluwy, urozené pány strany jedné: Jana staršieho z Michalowic, Čeňka z Wartenberka, Oldřicha z Rosenberka, Alše ze Šternberka, Hynka řečeného Hlawáč z Lipého, Fri- dricha z Kolowrat; a strany druhé: Haška z Walšteina, Heřmana z Borotína, Hynka z Kolšteina, Hynka Krušinu z Lichtenburka, Diwiše Bořka z Miletínka a Jana ze Smiřic, za mocné zpráwce a hauptmany země této wšie České; jim plnú moc a práwo dáwajíce, tu zemi i nás wšech zprawowati, zřiediti a wšecky wěci jednati, cožby bylo k upokojení a w řád uwedení nám této zemi potřebného a užitečného. Kterýchžto zpráwcí i hauptmanów máme i slibujem poslušni býti, a k nim wěrné zřenie mieti, cožby sě upokojenie této země a dobrého obecnieho dotýkalo; a zwláště w tom, kdyžbychom s obú stranů od nich společně, anebo ode dwú, neboli od wiece z nich, ku pomoci a k obraně země našie, ktožbykoliwek ji hubiti, neřády wésti a w ní bůřiti chtěl, byli obesláni, našimi náklady wlastními wěrně a statečně sami osobně se wší swú mocí pomáhati máme a na ty zhůbce wzhóru býti, kamžby nám od zpráwcí a hauptmanów swrchupsaných bylo přikázáno. A tiem každý z nás jest zawázán a powinen; lečby která hodná příčina w tom překážela, kterážby od těch zpráwcí anebo od jednoho z nich přijata byla: ale wždy moc naše, kteráž móž od nás jmiena býti, aby wyslána a wyprawena byla podlé každého z nás jměnie, a wedle těch zpráwcí i hauptmanów rozkázanie a uloženie. Item také znamenitě jest swoleno i uloženo, jestližeby kto nechtěl k této umluwě našie proti zhůbciem země této přistúpiti a neřádów pomoci stawowati, ten anebo ti má anebo mají k tomu připuzeni býti, a jej nebo je za naše nepřátely mieti, a podlé rozkázanie zpráwcí swrchupsaných k tomu je připrawiti. Také jestližeby která zbožie na těch, kteřížby s námi w těchto umluwách býti nechtěli a na zhůbce zemské pomáhati odpierali, anebo na kterých jiných našich nepřieteléch dobyta byla, ta na obec- né dobré mají obrácena býti, podlé rozkázanie zpráwcí a hauptmanów swrchupsaných. Dále jest také swoleno a ustanoweno, jestližeby neuchowal pán buoh koho z těch zpráwcí nebo hauptmanów dřiewe jmenowaných, anebo žeby některý z nich swé sě obci nelíbil: tehdy ta obec, z kteréž jest zpráwce nebo hauptman wolen, móže a bude moci na jeho miesto jiného téhož řádu postawiti.

Strana 243
w Cechách i w Morawě r. 1423. 243 Item jest znamenitě wymieněno, aby wšecka zbožie pánów, rytieřów, panoší a měst, wynímajíce měšťany wyšlé, wlastnie a dědičná, w těch wálkách s obú stranů dobytá a odjatá, w těchto umluwách we dwů nedělí od dánie tohoto listu úmluw- ného bez dalšieho pomčenie byla postupena a k wěrné ruce člowěka hodného té strany, o něhožby sě smluwili, anebo pod wyručením hodným a podobným těch zámków wedle zápisuow mezi stranami o ty zámky a zbožie učiněných. Pakliby který ústrk mezi nimi byl, to mají mezi nimi hauptmané a zpráwce ohledati, a na jich wyrčení s obú stranů mají přestati, a twrzí i zámków wypálených i zbořených s obů stranů w těch umluwách neoprawujíce, a zdělaných po wyjiti těch umluw i w tom času a nastupowání nerušiece. Paklibychom w příměří mezi námi uloženém u konečnú smlúwu newstůpili a konečně sě neumluwili: tehdy na Dušky po Wšech Swatých před wyjitím příměřie ti zámkowé i ta jistá zbožie wlastnie a dědičná zasě těm, ktožby kterých w této mieře před těmito našimi umluwami w držení byl anebo byli, mají s obú stranů tak, jakož swrchupsáno stojí, bez odpornosti wšelikteraké a bezelsti zasě postúpena býti, wedle wyručenie a slibów i zápisów mezi námi dále učiněných. Item jest znamenitě wymieněno a s obú stranů swoleno, jestližeby kteří ústr- kowé mezi námi anebo mezi kterými z nás wznikli o která zbožie kněžská anebo králowstwie, o to na zpráwciech mají jednostajně přestati; a na čemžby těmi jedno- stajně anebo wětší stranú zuostaweni byli, tomu obwyknúti mají bezewšie odpornosti. Item jestližeby kto z nás sě na která zbožie anebo zápisy, kněžská, mni- chowská anebo králowstwie dědičně nebo dožiwotně táhl kterými listy majestáto- wými krále Wáclawa slawné paměti anebo listy arcibiskupa, biskupów, anebo jiných prelátów, konventów, kapitol, klášterów a kostelów w zemi našie za času krále Wá- clawa paměti slawné swrchupsaného řádně wyšlými a obdrženými, toho tiež zpráwce swrchupsaní mají mocni býti; a kteréžby listy při moci zóstawili aneb nezóstawili, proti tomu ižádný odpierati nemá. Item jest také s obú stranů swoleno, že wězňowé s obú stranů mají rok mieti, a bezewšeho upomínánie i šacowánie w pokoji státi do wyjiti příměřie mezi námi s obú stranů uloženého. Pakliby kto swým wězňóm swěřiti nechtěl, ten je na hodné rukojmě dáti má do času swrchupsaného wedle rozkázanie dwů hauptmanú s obú stranů w tom kraji přísedících. Item jestližeby kto z nás w těch umluwách anebo pro tu umluwu kde jat byl, o toho zproštěnie společně a wěrně waší i naší pilností státi máme, kudyby- chom je z té wazby wyswoboditi a zprostiti mohli. Item jestližeby w těch umluwách našich který hrad, twrz nebo město komu z nás nebo z našich ztečen, aneb kterakkoliwěk úkladně dobyt anebo obehnán byl: tehdy inhed bez meškánie wšichni společně zhóru býti máme, sobě stále a wěrně 31 *

Strana 244
244 B. V. Akta weřejná i sněmowní pomáhati proti takowým úkladóm, jeden druhého nečakaje, kdyžby to nás došlo a o to byli obesláni. A zwláště byloliby které potřebie městu Pražskému hlawniemu proti kterým jich ukladačóm, a jimi byli obesláni a požádáni, tehdy wšeho nechajíce jim ku pomoci se wší naší mocí hotowi býti máme bezewšeho prodléwanie i omluw wšelikterakých, aby to město hlawnie w celosti a w swé moci bylo zachowáno a při swém řádu zuostaweno. Item aby tato země pro rozličnost mincí před chwilí zniklých dále zahubena a zklamána nebyla, swolili sme a mocí tohoto listu zápisného swolujem společně jednostajně, chtiece, aby pro obecné dobré a zasě oprawenie i zwelebenie této země České, groš a peniez jednostajný Horský rázu Pražského, dobrý střiebrný a za spra- wedliwý shledaný, s řádnú přísadů diela nynějšieho, i kterýž před časy za slawné paměti krále Wáclawa i po jeho smrti sprawedliwý a střiebrný dělán jest a obecně brán. A aby od každého za wšelikteraků kúpi bez odpornosti po wšech trziech a obchodech byl brán jednostajně: my wšichni páni, rytieři, panoše i města napřed je sami od swých poddaných za úroky i za jiné poplatky berúce, k témuž je braní peněz tak připrawiti slibujem i po trziech hlasem biřicowým prowolati kážemy; ta- kowý na to řád ustanowiece, aby po wšech městech a trziech někteří přísežní, na penězích a na groších sprawedliwých sě znajíce, wydáni byli pro lidi sprostné, ačby sě kto neznal, ale aby dojda k přísežným k tomu wydaným, a podlé jich rozezná- nie a kázanie takowý groš a peniez bral bezewšie odpornosti; a ktožby toho učiniti nechtěl, aby k tomu byl připrawen pod některú hodnú pokutů, w každém městě i městečku na to uloženů. A jestližeby kto bez řádné přísady měděné groše anebo penieze mezi dobré wmiesil bezelsti, takowému ti penězi mají přestřiháni býti ohle- dači a úředníky na to sazenými; pakli to z úmysla které penieze měděné nebo olo- wěné nebo které jiné, ježby w sobě žádné přísady neměli, wměšowalby mezi dobré, a to naň hodným dówodem shledáno: nad takowým aby pomstěno bylo hodnú pomstů, jakožto na pokladače záleží. A jestližeby kto kde jinde w kterémkoliwěk miestě mimo Horu od staradáwna wysazenú groše nebo penieze kowal nebo dělal na škodu a na záhubu této země: proti takowému slibujeme wší naší mocí společně sě postawiti, k jeho hrdlu i statku hlediece, jakožto k falešníku peněz a škódci země této a obecného dobrého. Item jest umluweno a swoleno, ktožbykoliwěk na nás wšecky, anebo na ně- kterého z nás, ježto w této smluwě zápisu s námi jest anebo potom bude, bezprawím nebo mocí kterakkoliwek sahal: tehda my wšichni se wši naší moci inhed, jeden druhého nečakaje, máme a slibujem našimi žiwoty a s našimi lidmi k obeslání haupt- manów dwú anebo wiec na takowé bezprawce sáhnůti a wzhóru býti bez meškánie. Item také pro uwarowánie budúcie drahoty a zpuštěnie země našie chcme, aby wšecky silnice od staradáwna obyčejné z jiných zemí i w našie byly odewřeny

Strana 245
w Čechách i w Morawě r. 1423. 245 a swobodny, tak aby kupci a obchodníci bez překazy wšelikteraké swé kúpě mohli jednati a wésti. Pakliby kto na swobodných silnicech lúpil a překážel, na takowého máme sobě pomoci a sáhnúti tak, jakož na zjewného lúpežníka a škódci této země záleží. Také toto jest znamenitě přidáno, ustaweno i swoleno, že wšichni páni, ry- tieři, panoše i obce země České, kteříž w tomto listu nejsú jmenowáni a popsáni, a kteříž po této našie smlůwě k těmto našim umluwám a ku příměří a k nám budú chtieti přistupowati, ti wšichni we wšecky kusy w tomto listu hlawniem uložené a sepsané mají podniknúti a podstúpiti, listy swými s pečetmi wisutými ku potwrzení a ku pokutám sě w tomto listu uloženým zawázati, tak aby ti, ktož jsú w zemi we třech neděléch, a ktož jsú z země we třech měsieciech odedne prowolánie těchto umluw w Praze i po krajinách učiněného a ohlášeného počítajíc, konečně učiniti a přistúpiti mají. A těm my wšecko w tomto zápisu sepsané držeti máme, jakoby jména jich křestná w tomto listu byla úplně popsána a pečeti jich přiwěšeny byly. Item také jest znamenitě wymieněno, jestližeby páni, rytieři, panoše, města a obce markrabstwie Morawského s obú stranú mezi sebú listy umluwnie w táž slowa učinice k nám přistúpiti chtěli: tehdy my jim a oni nám máme sobě s obú stranů radni i pomocni býti. Slibujíce naší dobrů wěrů bezewšie zlé lsti společně a jednostajně wšichny kusy w této umluwě položené a sepsané i každý z nich wěrně wésti a držeti i skutečně zachowati úplně a docela. Paklibychom na čem přestúpili anebo nedrželi, anebo kto z nás přestúpil a nedržal, (jehož pane bože nedaj), a toho wedle nálezu zpráwcí a hauptmanuow swrchupsaných anebo wětšie strany obapolně oprawiti nechtěli anebo nechtěl, a to naň anebo na ně očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno: tehdy každý z těch přestupujících a nedržících čest, wieru a práwo řádu swého bezewšeho naň wyznánie jest ztratil a propadl, a zboží takowých i statkowé jich jim odjati mají býti a na obecné dobré připadnůti, jakoby w zemských dskách bylo zapsáno, a k tomu z země České wěčně mají nebo má wypowěděni býti bezewšeho prodléwánie. A k tomu my, ktožbychom umluwu tuto swrchupsanu drželi, na takowé na nedržície máme a slibujem sobě wěrně a společně pomáhati a je k tomu připrawiti, kterýmižkoli obyčeji budeme moci. A tyto wšecky umluwy swrchupsané mezi námi učiněné mají mezi námi též trwati do Swatého Martina w rok, jakožto i příměřie, a nic déle. Anno domini M°CCCC�XXIII°, in die Omnium Sanctorum. 32. Strana Táborská w Čechách wstupuje w příměří s p. Oldřichem z Rosenberka i se stranau jeho až do S. Hawla n. př. Bez místa, 1424, 10 Sept. (Orig. arch. Třebon.) My Chwal z Machowic, Zbyněk z Buchowa zpráwce obcí Táborských, Bohu-

Strana 246
246 B. V. Akta weřejná i sněmowní slaw z Šwamberka, Heřman z Lanštaina otjinud z Borotína seděním na Střele, Petr z Swejšína seděním na Orlíku, Jan Smilek z Křemže otjinud z Husi, Mikuláš Sokol z Lamberka, Jan Kosoř z Malowic, Beneš z Dubného, města Hradiště, Piesek a Pra- chatice, wyznáwáme tiemto listem před každým člowěkem, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budů, že sme wstúpili i wstupujem w prawé a upřémé přímiřie křesťanské, ot dánie listu tohoto do S. Hawla najprwé příštieho a ten den celý, s urozenými pány, p. Oldřichem z Rosemberka, Wilémem z Potenštaina, Janem z Risemburka, Drhú z Dolan a Milostů poručnicí sirotków i wšeho zbožie Teleckého, a slowútnými Hájkem z Hodětína purkrabí ze Zwiekowa, Kunatem z Sulejowic seděním na Win- terberce, Buškem z Čudic hajtmanem z Hluboké, Zdeslawem z Hertwikowa hajtma- nem na Bechyni, Buškem z Rowného purkrabí na Krumlowě, Matějem Wišní z Wietřně purkrabí z Welešína, s urozeným pánem Janem z Rožmitála seděním na Blatné, s oběma hrady na Rosemberce a s hradem Wítkowým Kamenem, i s jinými jich hrady, twrzemi, hajtmany a purkrabiemi. Za kteréžto příměřie my wšichni nade- psaní jednostajně slibujem pode ctí a pod wěrů, a pod základem osm tisíc kop gro- šiew dobrých střiebrných rázu Pražského, za sě i za wšecky swé wlastnie i poddané, že to přimiřie wěřitelóm našim swrchupsaným i jich wšem bude zdržáno a zacho- wáno bez přerušenie wěrně, ctně a křesťansky, jakož jest swrchu psáno. Pakli, jehož bože nedaj, žeby swrchupsaným wěřitelóm našim anebo komu z nich i kte- rému jich w tom času nadepsaném která sě škoda stala na žiwotech nebo na stat- ciech nebo kterakkoli jinak proti příměří tomuto nadepsanému ot nás otewšech swrchupsaných anebo ot kterého z nás nebo z našich, a to hodně pokázáno bylo: tehdy my swrchupsaní wšichni bezewšie otpory máme i slibujem sáhnúti na ty i na toho, od kokož anebo od kterýchžby sě proti přímiři tomuto stalo, a k toho i k těch hrdlu a sboží sáhnúti, a je k tomu wždy připrawiti, aby sě to wěřitelóm našim na- depsaným otestalo, i odčiněno i nawráceno i otbyto bylo ihned w jednom měsieci pořád počítajíc od toho času, kterýžby sě wěřitelóm našim častopsaným škoda ne- boli příhoda jiná proti příměří tomuto stala. Paklibychom toho neučinili: tehdy my wšichni nadepsaní pro přerušenie toho přímiřie a pro neodčiněnie, jakož jest swrchu psáno, bezewšeho na nás seznánie, ztratili sme swú čest a wieru, a k tomu k wěřitelóm našim nadepsaným propadli sme osm tisíców grošiew stříbrných do- brých rázu Pražského základu swrchupsaného. Kteréžto penieze wěřitelóm našim častopsaným plniti jmáme i slibujem dobrú naší wěrů, ruků nedielnú, ihned we dwů měsiecí pořád počítajíc po přerušení přímiřie swrchupsaného. Paklibychom toho neučinili a základu prwépsaného wěřitelóm našim na čas swrchupsaný nesplnili: tehdy ihned my rukojmě již jmenowaní, kdyžbychom ot wěřitelów našich listem neboli poslem byli upomenuti, jeden na druhého neukazuje ani sč wěcí kterú wymlúwaje, ale bezewšie otpory, každý z nás s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma má wjeti

Strana 247
w Cechách i w Morawě r. 1424. 247 do města Krumlowa neb do Třeboně k hospodáři do ctné hospody, tu kdež nám ot wěřitelów našich nadepsaných bude ukázáno; anebo miesto sebe každý z nás w to leženie bude moci wložiti panoši řádu rytieřského, také s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma; a tu máme prawé leženie držeti řádem a obyčejem této České země; a odtud z toho leženie nemóžem na nižádné práwo wyjeti ani wyníti, doniž- bychom wěřitelóm našim peněz swrchupsaných úplně nezaplatili i s škodami. A kdyžby minulo čtrnádcete dní otedne napomenutie, ležme my neb neležme, tehdy my ru- kojmě wšichni jmenowaní dáwáme tiemto listem plnú moc i práwo wěřitelóm našim již nadepsaným těch peněz swrchupsaných optati, dobyti a wzieti w křesťanech i w židech kdežkoli w České zemi, na naši wšech škodu. A kdež jich oni koli optají, dobudú a wezmú, na tom miestě my slibujem je zastúpiti sami sebú aneboli našimi dobrými základy aneb jistými rukojměmi w těch penězích i we wšech škodách, kte- réžby škody wěřitelé naši častopsaní wzeli pro naše neplněnie, jiezdami, poselstwím, napomínáním, nebo kterakkoliwěk jinak, ježtoby ty škody wěřitelé naši častopsani dobrým swědomím pokázali; ty wšechny škody mají naše býti, ale nic wěřitelów našich nadepsaných. A z těch ze wšech škod slibujem wyprawiti wěřitele naše na- depsané bezewšie jich škody. A když budem k ležení napomenuti my rukojmě swrchupsaní, tehdy otewšie strany wěřitelów našich nadepsaných máme gleitowáni býti, abychme bezpečně w swrchupsaných městech mohli ležeti a plniti. A jestližeby který z nás rukojmí nadepsaných w tom času umřel: tehdy my žiwi zóstalí slibu- jem jiného tak dobrého a tak bohatého k sobě w to rukojemstwie přistawiti na miesto toho rukojmě umrlého ihned w jednom měsieci pořád počítajíc od smrti toho umrlého, s obnowením listu tohoto w táž slowa, kolikrátžby toho potřebie bylo, pod pokutu leženie swrchupsaného; a ktožby tento list měl s dobrú wolí wèřitelów na- šich nadepsaných, ten má také práwo plné ke wšemu tomu, což jest psáno w tomto listu, jakožto wěřitelé naši nadepsaní. A také my jistci a rukojmě swrchupsaní wšichni jednostajně přijímáme k sobě w toto přímiřé křesťanské slowůtné Jana Žižku z Kalicha, Benedu z Křiwsúdowa, Zdeňka z Lukawce, Kamareta z Žirownice, paní Annu z Frimburka, Lomnici, Přibíka z Klenowého, Jana z Pajreka, Protiwu z Lomče, a opatrné purkmistry, konšely i obce měst Klatow a Sušice. A slibujem za ně za wšecky k wěřitelóm našim nadepsaným, pode ctí a pod wěrů a pod základem peněz swrchupsaných, že to přímiřie nadepsané wěřitelóm našim nadepsaným úplně zdržie a zachowají, wěrně, ctně a křesťansky, se wšemi swými, jakož jest swrchupsáno. A také jestližeby kto aneb kteří wedle wěřitelów našich nadepsaných chtěl nebo chtěli w tomto přímiří s námi státi se wšemi nadepsanými, ten i ti mají w toto příměřie přijati býti, když nám urozený pán Oldřich z Rosemberka, Wilém z Poten- šteina a Jan z Risemburka listem otewřeným na Piesek dadúc wěděti pod pečetmi swými a pod základem w tomto listu položeným, za ně sě přiznají. A jestližebychom

Strana 248
248 B. V. Akta weřejná i sněmowní co mluwili proti wěřitelóm našim nadepsaným, kdyžby nám pro přerušenie a ne- zdrženie příměřie swrchupsaného anebo pro neplněnie, jakož tento list swědčí, láli a přimlůwali: tobychme učinili proti swé cti a wieře, a nám žádné práwo proti nim a proti listu tomuto nemá spomocno býti. A tomu wšemu na swědomie a wětší jistotu pečeti swé wlastnie s naším wědomím a přiznáním dobrowolně přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyrmezcietmého, tu neděli po narození matky božie. 33. Umluwy Zdické o upokojení a očištění země z nářku, uložení nowého sněmu oc. Bez datum, we Zdicích, 1424, m. Oct. 1) (Kopie a formule porušená arch. Třebon.) My páni, rytieři, panoše, města i obce, we jméno božie na sněmu obecním we Zdicích sebraní, wyznáwáme tiemto listem oc. že znamenawše mnohé rozličné a weliké nesnáze, bůře, záhuby i jiné rozličné neřády králowstwí Českému škodliwé, ohyzdné, a w něm kterakkoliwěk wzniklé, žádajíce wší naší zdrawého rozumu pil- ností a wážnú opatrností, a z přirozené našie powinnosti jsúce dlužni, ty jisté ne- řády w řád, bůře w swornost, wálky w poklid uwesti, a tuto zemi Česků z nároku křiwého očistiti, a tady chwálu boží zwelebiti a rozploditi, obecné dobré téhož krá- lowstwie Českého naprawiti, upewniti i utwrditi: sněm obecní na středokraty we Zdicích mezi Berúnem a Žebrákem učiniwše, wšichni wespolek k tomu patřiece, ku- dyby tato koruna Česká bohdá newinně zhyzděná a narčená bezpráwně, od tako- wých neřádných powěstí i ohyzd i nárokuow najpoctiwěji mohla očiščena býti, a také dalších záhub a škodliwostí mezi sebú w této zemi České dopustiti nechtiece, w takowúto umluwu a smlúwu na témž sněmu s urozenými pány A. B. C. oc. s druhé strany wnikli sme a wstúpili, a mocí tohoto listu wnikujem a wstupujem: Najprwé, že sme sněm obecní wšie České zemi umluwili w městě Kúřímě na středupostie, ježto nynie najprw přijde; na kterémžto sněmu ohlášenie a slyšenie swobodné, pokojné, bezpečné, bez podstrkuow, bez hanènie i bez wšelikakého uti- štěnie má býti, a těm kusóm, o kteréž se druhá strana zapřela jest, písmem swatým odpieráno má býti před těmi wšemi obcemi. K kterémužto sněmu a k tomu ohlá- šení i slyšení s swů stranú, s pány, rytieři, panošemi i městy, s mistry, kněžími i s obecními lidmi máme i slibujem státi, a těm kusóm druhé strany skrze swé mi- stry a kněží zjewně písmem swatým zákona božieho máme odpierati proti mistróm a kněžím odpórciem druhé strany; tak, že čtenie swaté a zákon boží toho ohlá- šenie a slyšenie i odpieránie má rozdielce býti. 1) Srown. Archivu toho dil I, stránku 19—20.

Strana 249
w Čechách i w Morawě r. 1424. 249 Dále také k takowému ohlášení a slyšení i odpierání s strany naší má wy- dáno býti osob bohobojných, múdrých a rozumných padesáte, z pánów, rytieřów, panoší, měst i obci rowným počtem; a druhá strana také padesáte osob bohoboj- ných a rozumných z pánów, rytieřów, panoší, měst i obcí týmž během a rowným počtem má wydati. A ti wšichni společně při tom ohlášení a slyšení mají přiseděti, a wážně s pilností poslůchati, a dówody i odpory obojie strany znamenati a wážiti, a dówoduow stálejších písma swatého wedle zákona božieho a čtenie swatého mají, kteráž strana powede, pochwáliti; a kteréhožby písma swatého a dówodów stálej- ších zákona božieho těch sto posluchačów na to od obú stranů wywolených po- chwálili jednostajně anebo wětšie strana z nich, na tom mají obě straně přestati; a k tomu písmu swatému a k dówodóm stálejším tak pochwáleným máme i slibujem beze wšech wýmluw i odpierání přistúpiti jednostajně, a to skutečně wésti, přijieti, twrditi, hájiti i brániti proti každému žiwému člowěku, ktožby nás od toho dobrého a pochwáleného tisknůti chtěl. A jestližeby těch sto posluchačów společně w po- chwálení w kterém kusu stálejších dówodów písma swatého se dělili, a smluwiti a swoliti se nemohli: tehda těch padesáte s naši strany maji z sebe čtrmezcietma osob wywoliti a wybrati, osm z pánów, osm z rytieřów a panoší, a osm z měst, a druhá strana tolikéž a týmž během i obyčejem. A těch bez dwů padesáte s obú stranú tak wybraných mají a budú mieti plnu moc, dówoduow stálejších z písma swatého zákona božieho pochwáliti; a kterýchž dówodów písma swatého stálejších pochwálé jednostajně anebo wětšie strana z nich, to máme i slibujem pod základem dolepsa- ným s obů stranů přijieti, držeti, wésti, a skutečně činiti i brániti, tak jakož swrchu- psáno stojí. Dále že při tom sněmu toho ohlášenie a slyšenie nemá býti žádných ústr kuow a žádné jiné wěci, ani kterých hanění a upomínání, ani listów lácích a hani- wých nemá bito ani metáno býti, ani které jiné wěci při tom sněmu před tiem ohlášením a slyšením ani w tom nemají jednány býti, dokudž ti kusowé druhé strany miesta konečného, tak jakož nahoře psáno, nebudú mieti. Dále když ty božské wěci konec a miesto wezmú, tehda o jiné swětské a časné wěci, a zwláště o ta zbožie dědičná, w těchto wálkách s obú stranů odjatá anebo oholdowaná, i wýsluhy, kteréžby řádné byly podlé běhu této země, má mlu- weno býti a konáno lidmi s obů stranů k tomu wydanými, a na těch máme a sli- bujem přestati o takowé wěci. Dále že k tomu sněmu ohlášení a slyšení pány, rytieře, panoše, města i obce, doktory, mistry i kněží, Čechy i cizozemce, kterýchž strana druhá potřebowati bude máme a slibujem gleitowati, a list gleitowní šest neděl před tiem sněmem w starém městě Pražském na rathaus w moc purkmistrowu a konšelsků položiti. A. Č. III. 32

Strana 250
250 B. V. Akta weřejná i sněmowní Dále že wšecka zbožie dobytá a holdowaná i jiná kterážkoliwěk, kterýchž sú s obů stranů před těmito umluwami w držení byli a požíwali, že ještě s obů stranů takowých zboží mají w držení býti, a jich týmiž řády a obyčeji požíwati, jakož sú před těmito umluwami požíwali, až do S. Jiřie najprw příštieho, úroky nynějšie swatohawelské na zbožích takowých holdowaných, na lidech, wedle milosti, tak jakož jest před těmito umluwami obyčej byl wybierati, wybierajíce. A jestližeby kteří lidé z které wesnice pro nedostatky a chudobu úroków swatohawelských dáti nemohli anebo nechtěli, na takowé lidi od ižádné strany ižádným obyčejem ukrut- ným, jakžto pálením a neřádným bráním pro nedánie úroków nemá saháno býti, než má jim toliko dobytek zajat býti, a po zajetí hned zase takowým lidem má do- bytek na rukojmích propuštěn býti do čtyř neděl, a w těch čtyřech neděléch mají úroku ti lidé dobyti, a tomu od kohož sú wyručili dáti. A ten, jehož jsú lidé, má býti obeslán, že těm lidem pro nedánie úrokuow ten dobytek se zajímá. Dále, aby wšichni úrokowé swatojirští, kterékoliwěk straně holdowaní, buďto knězští nebo dědiční, aby takowi úrokowé od obojie strany prwé nebyli na lidech wybieráni, jeliž ten den na S. Jiřie, tak jakož obyčej ty jisté úroky od staradáwna byl wybierati. Dále aby kniežata Mišenská w tomto příměří proti nám ani proti této zemi ižádné pomoci lidem jiezdným nebo pěším nedáwali, ani kterými jinými wěcmi ne- přátel našich nefurdrowali, jestližeby podlé nás w příměři wstúpiti chtěli. Dále že proti cizozemcóm, i proti těm, ktožby tyto umluwy rušiti chtěl, těch wšech lidí druhá strana sobě ku potřebě požíwati móž a je zbierati, kterýchž sú prwé před těmito umluwami požíwali; a jiní lidé naši, kteřížby dobrowolně jim ku pomoci proti takowým nepřátelóm jeti nebo jíti chtěli, toho jim od strany našie nemá bráněno býti. Také dále jest wymluweno, kdyžby druhá strana k obraně zemské proti cizo- zemcóm wojensky táhli, že mohú sobě potřeby kúpiti a k jedení bráti, kromě wozów špižowánie a stád zajímánie; a pro takowé potřeby jimi twrze ani města nemají do- býwána býti. Také kněžie, kteříž sú před těmito umluwami w swém obydlí a u swých far nebyli, aby i w těchto umluwách ještě nebýwali, a kteříž sú byli, aby na tom miestě zóstali. Desátkuow dále na lidech aby newybierali a jich nenapomínali, ale jich páni i holdowníci s těmi desátky učiňte, jakž se jim bude widěti za podobné. Také kněžie mohů a mají mieti plnů swobodu z posádky na posádku, z mě- sta do města, ze wsi do wsi, jíti a jeti bez překážky, nekážíc. Také dále lidé obojieho stawu w službě božie a na kázanie, kamž se jim libiti

Strana 251
w Čechách i w Morawě r. 1424. 251 bude, mají swobodu plnú mieti choditi i jezditi, a toho od jich pánów nemá brá- něno býti. Dále, jestližeby která posádka nebo který zámek w České zemi z našie strany w těchto našich umluwách, od ohlášenie těchto umluw mezi námi dokonaných we čtyrech neděléch, konečně státi nechtěl, nebo je chtěl rušiti a swů wuoli proti těmto umluwám mieti: takowého máme k tomu připrawiti a jej obehnati, a straně druhé máme na takowého buřiče dwa tisíc branného jiezdného i pěšieho ku pomoci k do- býwání dáti a wyslati. Pakliby který zámek takowý, jenžby w těch umluwách státi nechtěl, na pomezí byl, a druhá strana jej obehnala a retunku potřebowali, tehda my swé zámky osadiece, walně každý s swú mocí máme jim ku pomoci táhnůti; kte- růžto pomoc we dwů neděli od napomenutie, kdyžby toho potřebie bylo, máme jim wyprawiti. Dále kdyžbychom na tom poli spolu byli, tu nemáme žádných podstrków ani haněnie ani růháni proti sobě činiti, ani kterých neřáduow, jakožto kostek, lánie, newěstek a piesní oplzlých nemáme dopúštěti. A jestližeby se kto takowých wěcí dopustil, k takowému hauptmané mají učiniti, a to bez meškánie oprawiti. Také u kteréhožby takowého zámku ležáno bylo, že we dwů milí okolo toho zámku pomoc od lidí po dwadceti groších s lánu má učiněna býti těm, jenžby tu leželi, jedně straně polowici, a druzě straně druhů polowici, a w tom dále lidem neškodiec. A jestližeby se to leženie prodlilo, a ta pomoc stačiti nemohla, ale wedle swolenie starších tudiež dále aby sazeno bylo obyčejem swrchupsaným. Twrzi ani hraduow zbořených, ani zámkuow wypálených, těch oprawowat ne- máme. A také kteřížby hradowé w těchto wálkách dobyti byli, ti aby nebyli bo- řeni; a nowých hraduow dělati nemáme, ale začati mohú býti děláni. Dále wšichni neřádowé, jakožto strahowánie, lúpežowé i bezprawie wšelikte- raká i jímánie aby přestala; než ktoby s kým co činiti měl, aby hledal jeho řádem a práwem w našie i w jich straně. Dále poprawa sprawedliwá má býti prowolána, propuštěna i wedena takowú wýmluwů, kdyžby který neb kteří byli od strany k našie straně zjímáni, že máme dáti wěděti na ten zámek, z kteréhožby byli ti zjímaní, aby při tom byli pro swě- domie, a w tom zlí aby mezi námi swobody neměli. A také posádky nepřátelské aby nebyly ižádným kusem firdrowány. Také sme se swolili, abychom my z swé strany wydali osm, a druhá strana osm k ohledání a ku oprawení těch wěcí, kteréžby se škodné staly w příměří; a ti mají toho mocni býti a to konati. 32*

Strana 252
252 B. V. Akta weřejná i sněmowní 34. Strana Táborská w Čechách podwoluje se pod mocný rozsudek wolených oprawcůw we při se stranau Pražskau. Bez dat. r. 1425. (Z rkp. Brazydynowa na Děčíně.) My Jan Roháč z Dubé, Aleš z Žeberka, Jan Hwězda z Wiecemilic a Kuneš z Bělowic, se pány, rytieři, zemany, panošemi, městy i obcemi Táborskými, Oreb- skými i wšelijakými osobami k zákonu božímu a k nám příchylnými: wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, kdož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že sme o ta záštie, kteráž sú mezi námi a naší wší stranů s jedné, a múdrými opatrnými purkmistry a konšely i wší obcí Starého, Nowého i menšieho měst Pražských, i jinými pány, ze- many, rytieři, panošemi, městy i obcemi k zákonu božiemu a k nim příchylnými s strany druhé, po míru slawném na Špitálském poli učiněném wstala a wznikla, ubrmany mocné, ze jména pana Bohuslawa ze Šwamberka, Mikše Koziehlawu z Pně- tluk, Wiléma z Postupic, Zbyňka z Buchowa, Jana ze Smiřic, Šimona od Bielého Lwa, Matiáše ze Chlumčan, Jiru Knihaře z Nowého Města, Jana Rečka, Wáclawa Temlíka z Žatče, Mikuláše z Padařowa a Kristana z Lún wywolili, a mocí tohoto listu wywolujem, wedle těch žádosti, kteréž sú obce Pražských měst na nás a my zase na jich obce wznesli žádostiwě; slibujíce dobrú naší wěrů křesťansků, beze wšie zlé lsti, swrchupsaných ubrmanuow se wší stranů naší we wšem poslúchati a jich wýpowěd, kterúž z moci swé ubrmanské za jeden člowěk se smluwiece a swolice učiní a wyřknů, we wšech artikuléch držeti a w celosti zachowati bez wšeliktera- kého přerušenie. Paklibychom na čem swrchupsaných ubrmanuow wýpowěd pře- stúpili nebo přerušili, anebo kdo z naší strany přestúpil a přerušil, čehož pane bože rač ostřieci, a my od toho, nad nímž bylo přerušeno, napomenuti byli k oprawení a dostiučinění: tehda we dwů nedělí pořád zběhlů po napomenutí máme se k tomu okázati a odčiniti. Paklibychom se sami w tom neukázali a neodčinili, a dále k swe- dení oprawcí a wyznawačuow napomenuti byli: tehda w druhů neděli ihned pořád zběhlů máme urozené pány Heřmana z Lantšteina odjinud z Borotina, a druhá strana swrchupsaná Smila ze Štermberka odjinud z Holic, jenž sů k seznání základu pro- padeného wydáni, na swuoj groš na Konopiště připrawiti a přiwesti, a wedle těch pánuow jednostajného seznánie a rozkázanie máme odčiniti skutečně. Paklibychom neučinili, čehož bože nedaj: tehda se známe, že sme čest a wieru ztratili, a pade- sáte tisíców kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského propadli; nad to ještě nade wšecko tomu dobrowolně tímto listem swolujíce, aby nám pro naše nezdrženie w časích budúcích w nižádných wěcech, jakožto lidem bezectným, nebylo wěřeno od hodného. Paklibychom swého seznawače a zpráwce swrchupsaného, obesláni jsúce, tak jakož nadepsáno stojí, k tomu času a miestu postáwiti nedbali, a o to nás

Strana 253
w Čechách i w Morawě r. 1425. 253 druhá strana w Praze, w Žatči, we Hradci, na Hradišti anebo na Piesku listy swými zjewně obžalowala: tehda beze wšeho seznánie základ hned we třech neděléch po obžalowání plniti máme i slibujem, lečby toho našeho seznawače a zpráwci nemoc aneb jiná hodná příčina wymlůwala; ale wždy jiného nestranného tak hodného řádu rytieřského k tomu seznání a opraweni w tom času, jakož swrchupsáno stojí, máme postawiti. Kterúžto wýpowěd swrchupsaní ubrmané mezi námi učiněnů, a již slowo od slowa pod swými wlastními pečetmi wisutými popsanů, každé straně wydati mají. A my Hlawáč z Dubé, Hyncík z Holštaina, Beneš z Boskowic, Mikuláš z Lamberka, Chwal z Machowic, Janek z Bezdědic, Milota z Chřenowic, Jan z Sobětic, Sigmund z Třeběwlic, Strachota z Kralowic, Jan Kosor z Malowic, Otík z Ježow, Zdeněk z Po- stupic, Jaroslaw z Bukowiny, Bolek z Drahotina, Kamaret z Žirownice, Bohuslaw z Wlčieho, Wlček z Minic, Protiwa z Frimburka, Mikuláš z Ledče, Wáclaw z Mar- šowic, Přibík z Hórky a purkmistři, konšelé i obce z měst Čáslawě a z Kúřimě, ru- kojmě jich a za ně, slibujem tímto listem dobrú naší wěrů, beze wšie zlé lsti, ruků společnú a nerozdielnů, tak aby se nižádný z nás jeden od druhého w tom slibu nedělil ani se děliti mohl, že to wšecko, což nadepsaní ubrmanowé společně a jed- nostajně wyřknů a wypowědie, swrchupsaní páni, rytieři, panoše, města, obce i jich pomocníci zdržie a w celosti zachowají nynie i w časech budúcích. Pakliby čeho w čem a na čem té wýpowědi ubrmanské nezdrželi anebo přestúpili, čehož pane bože rač ostřieci, a to na ně nebo na něho na některého z nich od swrchupsaných seznawačów a oprawci jednostajně a společně bylo seznáno, tak jakož swrchupsáno stojí: tehdy my rukojmě swrchupsaní zespolka wyznáwáme, že sme padesáte tisie- ców kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského jménem základu sprawedliwě pro- padeného straně druhé swrchupsané ztratili a propadli; kterýžto základ sprawedliwě propadený slibujeme swů dobrů wěrů we čtyrech neděléch, ode dne propadenie pořád počítajíc, dáti a splniti straně druhé nadepsané penězi hotowými beze wšeho dalšieho prodléwánie a wymlúwánie wšelikterakého, nic sobě ku pomoci proti listu tomuto, ježtoby straně druhé ke škodě jíti mohlo, neberúce. Paklibychom peněz základných swrchupsaných sprawedliwě propadených swrchupsaným wěřitelóm našim, tak jakož nadepsáno stoji, nesplnili a nezaplatili, anebo zaplatiti nedbali: tehda k obeslání swrchupsaných wěřitelów našich každý z nás rukojmi swrchupsaných, i také měst nadepsaných, jenž sme w rukojemstwi, po šesti osobách z konšeluow máme i slibujem tímto listem we dwů neděli pořád od obeslánie počítajíc zběhlých, w jich moc a wězenie se dáti a postawiti beze wšeho odpieránie, tu kdež nám miesto bezpečné w straně zákonu božímu přichylné od našich wěřiteluow bude uká- záno, tak jakobychom od nich na poli wojensky pod korúhwí byli zjímáni; z kte- réhožto wězenie a jich moci žádný z nás nemá aniž bude moci wyjeti, ani kterak- koliwěk prázdni býti, lečbychom dřiewe našim wěřitelóm swrchupsaným we wšech

Strana 254
254 B. V. Akta weřejná i sněmowní kusiech, což nám od nadepsaných Heřmana z Lantštaina a Smila ze Štermberka k se- znání základu propadeného a k oprawě wydaných bude nalezeno a rozkázáno, dosti učinili w celosti a úplně. A jestližeby polowice z nás rukojmí swrchupsaných ze- mřelo a z tohoto swěta sešlo, čehož bože nedaj: tehda my z druhé polowice žiwi zuostali slibujem jiné tak jisté a mowité miesto těch zemřelých k nám přistawiti w měsieci od času těch zemřelých počítajíce, s obnowením listu tohoto, kolikrátž toho potřebie bude, pod pokutami swrchupsanými. A toho wšeho, což swrchu psáno stojí, na jistotu a potwrzenie, my jistci i rukojmě nadepsaní pečeti swé wlastnic s dobrým wědomím i s přiznáwaním přiwěsili sme k tomuto listu. 35. Forma zápisu na příměří učiněného mezi stranau krále Sigmundowau w Čechách a mezi knížetem Sigmundem Korybutem i stranau podobojí. Bez datum r. 1425. (Z rkp. Brazydynowa.) My Hanuš z Kolowrat, seděním na Krašowě, w držení hradów Žebráka a Toč- níka, Fridrich z Kolowrat, seděním na Libštaině, Jan Hanowec ze Šwamberka sedě- ním na Třebli, Bohuněk z Šumburka seděním na Štědrém Hrádku, Ondřej z Slatiny seděním na Králowci, Habart z Adlar seděním na Řebříce, Ondřej Hewler seděním na Hořowicech, Zdeslaw Tluxa z Buřenic purkrabie na Karlštaině, Záwiše z Jimlína, Růs ze Swinie, haitmané na Hrádku, Petr Kapún ze Smiřic, purkrabie na Týřowě, Jan z Lestkowa seděním na Waldece, Zdeněk z Rožmitála seděním na Zbiroze, Lwik z Rowného, Jan Študent z Tachlowic, Jan z Waldeka seděním na Třebotowě, Mikeš Poledne z Lidic, Matěj Brus z Kowářowa, Bužek z Tmaně seděním w Hudlicích, Hospřid z Hostiwice, Předbor z Radýšina, Nikl Rýbnic, jistci i rukojmě, i se wšemi swými služebníky, s hrady, s twrzemi i posádkami, jichžto my w držení jsme: wy- znáwáme tiemto listem wšem, kdož jej uzřie nebo čtůce uslyšie, že sme swobodně a dobrowolně w prawé a křesťanské příměřie wnikli a wstúpili, a mocí tohoto listu wnikujem a wstupujem, s oswieceným kniežetem a pánem, panem Sigmundem, kně- zem Litowským, a najduostojnějším knězem Konradem z boží pomoci arcibiskupem Pražským, s múdrými a opatrnými purkmistry, konšely a obcemi měst Pražských, i se wšemi obcemi Táborskými, Orebskými a městy, s pány, rytieři, panošemi k zá- konu božímu a k nim přichylnými, i se wšemi, kdožby pro ně učiniti chtěli nebo nechati beze lsti. Kteréžto příměřie slibujem dobrú naší wěrů beze wšie zlé lsti za se i za naše wšecky služebníky držeti a zachowati od sw. Hawla nynie minulého až do S. Hawla w rok příštieho, a ten den celý až do západu slunečného, pode ctí a pod wěrů a pod ztracením šesti tisieców kop gr. dobrých střiebrných rázu Praž- ského. A jestližeby se nám w tom příměří státi nezdálo, tehdy máme jim osm

Strana 255
w Čechách i w Morawě r. 1425. 255 nedělí napřed po slowůtném panoši a dobře usedlém w zemi této wěděti dáti do Prahy na rathús. Pakliby kdo z nás nebo z našich w tom příměří wytrhl a komu proti příměří z druhé strany swrchupsané překazil anebo uškodil: takowého my máme a slibujem k tomu připrawiti a nawesti we dwů nedělí od napomenutie, aby se tomu, komužby bylo uškozeno, skutečně odestalo. A jestližeby se neodestalo, tehdy wedle rozkázanie urozených pánuow Smila ze Šternberka a Heřmana z Boro- tína, k seznání základuow propadení wydaných, má se odestati a odčiniti. Pakliby ten neb ti odčiniti nechtěli, tehdy na toho i na ty společně wšickni straně druhé pomáhati máme, aby se jim o to rowné a sprawedliwé stalo. Pakliby se wše to nestalo, a to námi, jak swrchu psáno stojí, sešlo, a na nás to swrchupsanými sezna- wači a zpráwcemi seznáno bylo: tehda wyznáwáme, že sme čest a wieru ztratili, a 6000 kop grošów dobrých střiebrných rázu Pražského propadli, a plniti máme w mě- sieci swrchupsaném pořád zběhlém našim wěřitelóm hotowými penězi bezewšeho prodlenie; tyto kusy spasitedlné wespod psané mezi sebu znamenitě wymluwiwše: Najprwé, aby kněžie dobří křesťanšti, k zákonu božiemu příchylní, z strany Pražské, Táborské a Orebské, z jich měst neb posádek k nám na zbožie našeho drženie kamžkoli přišlí, plnů swobodu měli a dobrowolnost slowo božie kázati a zá- konu božímu učiti, tělo a krew pána našeho Jesu Krista pod obojí spósobů rozdá- wati, a jiné wěci spasitedlné a užitečné wšemi obyčeji z písma swatého wésti, jed- nati a skutečně činiti, bez wšelijakých překážek a bez úrazów žiwotów jich i wšech těch, kteřížby od nich slowa božieho poslúchali a swého spasenie hleděli, tudiež i jich statków, toho křesťanského příměřie wšickni wespolek užíwati majiece. Dále abychom ižádných hřiechuow smrtedlných zjewných, jakožto cizolož- stwie, smilstwie, kostkářstwie, newěstek, tancuow, frejuow i jiných proti pánu bohu neřáduow, na našich kdekoli posádkách, což na nás jest, beze lsti nikoli nedopúštěli, ani takowých mezi sebú netrpěli, což muožem najdále. Pakliby kterak z našeho netbánie kde na našich posádkách a zboží od swrchupsané strany kteří hřešíci a neřádowé byli shledáni, a těch stawowati nedbali: tehdy swrchupsaná strana má moc a muož ty hřiechy a neřády stawowati, a takowé lidi neřádné w moc wezmúc, trestati wedle prowiněnie, bez úrazu příměřie swrchupsaného. Toto znamenitě při- dawše, jestližeby kdy swrchupsaná strana na naše kdežkoli zbožie a posádky s moci táhla, tehdy mohú sobě od jiedla a od pitie i koňóm obrok bráti a wzieti wedle nůze a potřebnosti, bez zajímánie dobytka, pálenie, wězňuow jímánie a beze wšeli- kterakých lúpežów a kořistí, w tom tomu příměří neuškodiece; ani také máme lidem nám poddaným a našim proti cizozemcóm brániti na wojnu jeti. Také jest- ližeby kteří anebo který z našich hraduow, twrzi nebo posádek s námi w tomto příměří nechtěl a nechtěli státi, anebo s našich hraduow, twrzí i posádek chtěli pryč jeti: tehdy jim toho anebo ty popsány máme dáti. A jestližebychom to pří-

Strana 256
256 B. V. Akta weřejná i sněmowní měřie w kterých kusiech, jako swrchu stojí psáno, přerušili anebo w čem přestůpili, anebo na ty, kdožby se z nás wytrhli, pomáhati nechtèli, čehož bože nedaj, a to na nás od swrchupsaných pánuow Smila ze Šternberka a Heřmana z Borotína jed- nostajně bylo seznáno: tehdy se známe, že sme 6000 kop grošuow swrchupsaných jménem základu sprawedliwě propadeného propadli, kteréžto penieze základné tak propadené my A, B, C, D, E oc. rukojmě jich a za ně, slibujem dobrů naší wěrů, beze wšie zlé lsti, we dwú měsící od času seznánie swrchujmenowaného dáti, plniti a zaplatiti, bez dalšieho porownánie, penězi hotowými. Paklibychom toho neučinili, a těch základných sprawedliwě propadených swrchupsaných peněz na rok dřiewe jmenowaný nezaplatili a nesplnili: tehdy máme i slibujem naší wěrú, beze wšie zlé lsti, ruků společnů a nerozdielnú, kteřížbychom od našich wěřiteluow swrchupsaných napomenuti byli listem nebo poslem, w prawé a obyčejné leženie s padesáti koňmi we welikém městě Pražském we ctnú hospodu tu, kdež nám od našich wěřiteluow swrchupsaných ukázáno bude, wlehnůti, anebo padesáti panoší rytieřského řádu, každý z nich s jedným pacholkem a se dwěma koňmi, w to leženie miesto sebe budeme moci postawiti, jeden druhého nečekaje, ani se druh druhým wymlúwaje. A kdyžby od napomenutie minuly pořád dwě neděle, a my ležme neb neležme, a peněz hlawních swrchupsaných základu sprawedliwě propadeného našim wěřiteluom swrchupsaným nesplnili a nezaplatili: tehda dáwáme jim tiemto listem plnú moc i plné práwo, aby ty jisté penieze základu sprawedliwě propadeného na naši wšech společnú škodu w křesťanech i židech dobyli a wzali, tak wždy, abychom leželi, a z toho leženie na ižádné práwo newyjeli ani wyšli, lečbychom dřiewe našim wěři- teluom swrchupsaným úplně dali a zaplatili ty swrchupsané hlawnie penieze základu sprawedliwě propadeného i se wšemi škodami, kteréžby koliwěk pro nesplněnie těch hlawních peněz základu swrchupsaného wzali, ježtoby je dobrým swědomím pokázati mohli. A jestližeby kdo neb kteří ze swrchupsaných měst nebo z posádek w zlodějstwí neb na lúpeži silničném anebo we wýboji nočniem, anebo jenžby lidem robotným na poli nebo doma překáželi, byli zjímáni: takowi odkudžby se řekli býti, na to miesto aneb posádku máme obeslati, aby k tomu wyslali a při pokúšení byli Tomu na swědomie a lepšie jistotu pečeti sme naše wlastní s naším dobrým wědo- mím přiwěsili k tomuto listu. Jenž dán etc. 36. Rytíři a města strany Táborské posílají Pražanům zápis sjezdu swého Píseckého. W Písku, 1426, 6 Febr. (Z rkp. města Pražsk.) Múdrým a opatrným purkmistróm, konšelóm i obci welikého, nowého a menšieho měst Pražských, nám w boze milým. Službu swú hotowú napřed předsieláme, s upřiemnú žádostí wšeho dobrého

Strana 257
w Čechách i w Morawě r. 1426. 257 a spasitedlného. Páni a bratřie nám w boze milí! Jakož na tom znamenitém a slaw- ném sněmu u wás w Praze pán buch pro naše i jiné lidí hřiechy moci zřiezené swětské i jiných řáduow křesťanských k pozdwižení nedopustil jest wyzdwihnúti; a my znamenajíce, že ač časem jedniem které wěci dobré a bohu libé jíti nemohú, wšak neslušie wždy jinými časy o dobré přestati pracowati do božieho nad námi wšech smilowánie; a jakož wám jest i mnoho jiným dobrým lidem na tom sněmu u wás oznámeno, kterak my w krajích swých umienili sme sněm swuoj mieti, kterýžto sme den S. Doroty nynie minulé w městě Piesku měli. Na němž sme s boží pomocí pilně a snažně patřili a pracowali, kterakby čest a chwála božie byla zwelebena, a lidé jedni druhé w swornost a w swatů jednotu w lásce bratrské mohli uwoditi, a w počatém dobrém w té při swaté zákona božieho zachowáni wšichni společně býti. I učinili sme jednostajně swolenie, kteréž wám w tomto listu za- wřené i také Kněze Milosti a mistróm zwláště posieláme; wás žádostiwě prosiece, jestližeby co w tom našem swolení scestného proti wieře aneb obecnému dobrému uznamenali, že nás toho wystřežete, jakožbychom my wám chtěli též učiniti bezpo- chybenie; zdaliby pán buoh wšemohúci tudy ráčil dáti některý swuoj dobrý a sobě libý počátek křesťanského sjednánie, a některaké popokojenie a poklizenie, k utěšení wšech wěrných křesťanów, ježto sú sě zasadili w této zemi napřed o swé spasenie a oswobozenie zákona božieho. A na toť žádajíce prosíme waší odpowědi listem waším. Dán na sněmu našem obecném w městě Piesku, tu středu den S. Doroty, léta oc. XXVI, pod pečetí obecnu, kteréž we při zákona božieho wšichni společně požíwáme. Chwal z Machowic zpráwce kraje oc. Aleš z Žeberka, Petr a Jan bratřie ze Swejšína řečení Zmrzlíci, Jan řečený Smil z Křemže, Přibík z Klenowého, Matiáš z Chlumčan, i jiní zemané a kra- jené oc. města Piesek, Klatowy, Sušice, Domažlice, Prachatice, i jiní na tom sněmu sebraní. Léta od narozenie syna božieho MCCCCXXVI, w tu středu den sw. Doroty, w městě Piesku byl jest sněm pánuow, rytieřuow, panoší, zeman a měst již jme- nowaných napřed, pro chwálu a čest boží, a pro obecné dobré této země králow- stwie Českého. Na němžto stala sú sě swolenie dole popsaná: Najprw tu při i ty čtyři artikule, o něž sú sě na počátku s jinými mnohými dobrými lidmi zasadili, i wšecky jiné božie prawdy k lidskému spasení potřebné, ty twrditi, hájiti a brániti mienie s boží pomocí a chtie, napřed čtením pána Krista a jeho zákonem i písmy swatých doktorów prwotnie cierkwe swaté. Dále o slyšenie řádné, poctiwé, pokojné a křesťanské wedle čtenie a zákona božieho mienie a chtie se wšemi wěrnými k zákonu božiemu příchylnými společně A. Č. III. 33

Strana 258
258 B. V. Akta weřejná i sněmowní státi, jakož sú na počátku o ně stáli, hotowi bywše tu při a ty prawdy swaté, i ještě wždy jsúce a k témuž sě podáwajíce, čtením Kristowým a zákonem jeho swa- tým i doktorów swatých písmy okázati a prowesti, bezewšech bojów tělesných, ná- silé, ukrutenstwie, obtiežení neřádných i útiskuow wšelikterakých, jestliže je kdy w této zemi České to moci bude potkati, a w tom swé wuole nemienie požíwati, wšem i každému to oswědčujíce. Potom tu při zákona božieho a ty artikule napředpsané s boží napřed i s jiných dobrých a wěrných lidí pomocí wedle naučenie čtenie pana Krista a jeho apoštolów i jiného písma doktorów swatých mienie řádně a křesťansky je držeti a wésti, jakož najdále budú moci a pán buch jim z swé swaté milosti toho pojči a popřeje. Také ktožby jich násilím, ukrutenstwím i jinými útisky wšelikterakými pře- stali utiskowati, a jim i těm wšem, ktožby s nimi w tom dobrém odpočíwali a zuo- stáwali, nebo chtěli odpočíwati a zóstati, wiece nechtěli překážeti ani překáželi, a kdyžby swobodu tomu dobrému po swých zboží a poddaných dali a toho wiece ne- kaceřowali ani tupili, sami hřiechów zjewných nechajíce a po swých držení je sta- wujíce, a země brániti i jiných neřáduow stawowati pomáhali, a o slyšenie řádné swrchupsané s nimi stáli a pracowali: takowé mienie w duchu tichém a pokorném snášeti, trpěti a zachowati a za ně sě modliti, aby pán buoh dal jim té pře swaté poznánie; a takowým nemienie překážeti ani škoditi nepodobným obyčejem ižádným. Item boje řádného a křesťanského z zákona čtenie swatého shledaného a za- loženého mienie požíwati, ne z swé wuole ale z núze, kdyžby je od swrchupsaného dobrého kto násilím chtěl tisknúti, a kdyžby od toho tištěnie jiným ižádným lehčej- ším obyčejem nemohl odwrácen býti. Ale bojów neřádných a nekřesťanských a w písmě zákona nowého nezaložených mienie a chtie sě wystřiehati a jich nechtie pomáhati ižádnému. Item moci zřiezené swětské hotowi jsú poddáni býti wedle zákona božieho, kterážby byla řádně wyzdwižena a k niežby swú wuoli přidali; k takowé chtie hle- děti wším hodným poslušenstwím. Item kteřížby koliwěk řádi křesťanští a prospěšní we wšech stawiech w zemi České byli wyzdwiženi wedle boha, ty chtie držeti a zachowati, a prwních řádów řádných a poctiwých křesťanských nemienie ani chtie rušiti. Item země České řádně pomocni chtie býti od cizozemców i od jiných ne- řádných násilníków a zhůbcí, ježto proti bohu i wieře jsú, hájiti a brániti do swých statków i žiwotów ztracenie řádem swrchupsaným. Item s swým krajem w tom swolení jiným krajóm a městóm, kteřížby w témž dobrém napředpsaném odpočíwali a zóstáwali, nebo chtěli odpočíwati a zóstati, chtie

Strana 259
w Čechách i w Morawě r. 1426. 259 zawázáni býti řádem již řečeným jim pomáhati, když jim toho dobrého zasě chtieti budú pomocni býti. Item těm, kteřížby co zjewně proti čtení swatému neustupně wedli, a proti řádu božskému a křesťanskému i proti obecnému dobrému stáli, nemienie jim w tom nakládati ani sě s nimi w těch wěcech spojowati, ale jim w takowých úmyslech, což na nich jest, odpierati. Pakliby kteří swětští nebo duchowní, neb jedna kterákoliwěk osoba křesťan- ská, w tomto našem swolení swrchupsaném co takowého znamenala, ježtoby proti wieře aneb proti obecnému dobrému této země králowstwie Českého bylo, a nás řádně a křesťansky z zákona božieho naučili a zprawili, nebo naučila a zprawila: zpráwu a rozum zdrawější a lepší hotowi jsme přijieti, a cožby bylo nehodného, to oprawiti milostiwě bez pochybenie. „Haec litera nec non articuli praescripti registrati et inserti sunt de mandato Communitatis Magnae, anno domini MCCCCXXVI, die dominico dominicae Invocavit, tempore regiminis Jacobi Ferratoris." 37. Zápis pánůw kraje Plzenského o hájení sebe proti Husitům. Bez místa, 1426, 28 Oct. (Kopie arch. Trebon.) My Hynek Krušina ze Šwamberka, zpráwce kraje Plzenského, Henrich z Plawna, hofrichtéř říše, pán na Kunswartě, Henrich z Elsterberka, Wilém z Risenberka od- jinud ze Skály, Purkart a Jan bratřie z Kolowrat seděním na Bezdružicích, Zdeněk z Drštky purkrabie na Týně Horšowském, Burian a Jan bratřie z Gutštýna, Wilém z Nečtin seděním na Komberce, Iwan z Bubna, Jindřich z Metelska purkrabie na Tachowě, Jindřich z Jiwian purkrabie na Přimdě, Jan Štěpanowec z Wrtba, Sezema z Kocowa, Bušek Calta z Kamennéhory, města Plzeň a Tachow: Oznamujem před každým žiwým člowěkem, ktož tento list uzřie anebo čtúc uslyšie, že sme znamenali weliké ukrutnosti, mordy, pálenie a rozličné bezprawie beze wšie milosti w zemi České, a zwláště w kraji našem Plzenském, od ukrutných kacéřów a nepřátel wšeho křesťanstwie; i učinili sme takowúto umluwu: Najprwé, aby ižádný z nás swrchupsaných sobě s nepřátely cérkwe swaté, KM“ pána našeho dědičného, wšeho křesťanstwie, tudiež i našiemi nepřátely, umluw ižádných ini příměřie nečinil ani měl; a wšak takto, jestližebychom co w tom KM“ pána našeho milostiwého počestného, toho kraje tudiež i swého dobrého, příměřím a umlu- wami mohli zjednati, to abychom wšickni jednostajně učinili, jeden druhého po sobě nepoostawuje. 33 *

Strana 260
260 B. V. Akta weřejná i sněmowní Také aby ižádný z nás swým lidem nedopúštěl, by holdy nepřátelóm dáwali, ani od nepřátelských lidí sami přijímali, než je hubili stále a statečně až do toho wšeho což máme, swých hrdel w tom ižádnú měrů nelitujíce. Pakliby kto holdy dáwal, buďto jeden člowěk, nebo dwa, aneb celá wes, ježtoby řádně dowedeno bylo: to aby nad nimi bylo pomštěno zřetedlně skrze pána jich, podlé rozkázanie zpráwce swrchupsaného a raddy k němu w tom listu wydané. Pakliby pán jeho nebo jich toho nepomstil nebo pomstiti nechtěl: tehdy my wšichni swrchupsaní máme na toho pána i na jeho lidi sáhnúti, a toho pomstiti jakožto nad nepřátely. Také jest umluweno, abychom wšichni jednostajně swých chudých lidí brá- nili polem, tak aby žádný pro nárok doma sedě druhému jeho lidem neuškodil ani pobral; také abychom silničných lúpežów nedopůštěli a nočních wýbojów bránili. Pakliby na koho skutek takowý byl doweden, toho abychom wšichni nad nim jedno- stajně mstili bezewšie milosti. Také dále jest umluweno, aby každý z nás, buď pán neb panoše, man nebo město, podlé swého statku a jměnie, jeden druhému ku pomoci byl zhóru beze- wšeho wymlúwánie. Opět jest zjednáno a umluweno, jestližeby kto z nás swrchupsaných, anebo z těch, ktoby swój list přiznawací k těmto wěcem swrchupsaným pod swů pečetí k tomuto listu hlawniemu položil, buď pán nebo panoše, man nebo městský, nebo ktož, od nepřátel poražen nebo jat byl, toho wšichni jednostajně máme wězněm nepřátelským jemu rowným wyprawiti z wězenie bezewšeho wymlúwánie. A také sme umluwili, aby žádný z nás jeden na druhého mocí nesahal, buď pán neb panoše, neb ktožkoliwěk, než aby byli ohledáni od zpráwce swrchupsaného a raddy jeho, a na nich dosti měli. Dále sme umluwili, jestližeby kterého z nás swrchupsaných potřebie bylo, tomu abychme wšichni jednostajně pomohli, a inhed bez meškánie s jezdnými i spě- šími wzhóru byli. Také jestližeby kto z jiného kraje na kterého z nás swrchupsaných sáhl mocí a bezpráwně, proti takowému máme sobě wšichni pomoci wedle rozkázanie zpráwce a raddy jemu přidané. Také cožby od nás swrchupsaných w kraji nepřátelóm wzato bylo, to aby z země nebylo hnáno, dodáno ani prodáno, než w kraji zuostalo. Také jest umluweno a zjednáno, jestližeby kto z nás jednoho anebo dwa wiece kleitowal s powolením zpráwce našeho swrchupsaného, ten má gleit úplně a cele od nás zdržán býti bez přerušenie odewšech, jakožby od nás ode wšech swr- chupsaných byl nebo byli gleitowáni. Pakliby kto z nás takowý gleit zrušil kterak koliwěk, to aby opraweno bylo podlé rozkázanie zpráwce našeho a raddy k němu wydané.

Strana 261
w Čechách i w Morawě r. 1426. 261 Také dále jest umluweno, aby jich swrchupsaných nepřátel našich žádný ne- firdrowal, ani se za nepřátelské zbožie přimlúwal, ani za swé lidi, kteřížby jim po- třeby, buďto obilé, suol anebo jiného cožkoliwěk wezli, a w tom kde na cestách k nim swrchupsaným nepřátelóm znamenitých byli naloženi. Také smluweno jest, jestližeby kto ten byl, ježto nám w tom proti nepřá- telóm swrchupsaným nechtěl pomáhati, a listu swého k těmto umluwám přiznawa- jícieho pod swů pečetí k tomuto listu hlawniemu nepoložil, a k těm ke wšem ku- sóm swrchupsaným se skutečně neukázal: na toho máme sobě wšichni jednostajně pomáhati, a jeho za nepřietele jmieti. Také sme swolili wšichni jednostajně, slibujíce urozeného pána p. Krušinu zpráwce našeho swrchupsaného i raddy podepsané k němu přidané we wšem po- slušni býti, když a kolikrátby nám kázal proti nepřátelóm wzhóru býti, bezewšie wýmluwy, se wši swú mocí, jiezdnými i pěšími, ktož pro starost i pro mladost budú moci jíti, buďto se wšemi, nebo polowicí aneb třetinu, tak jakžby nám on swrchu- psaný pán p. Krušina zpráwce náš rozkázal; a za to aby žádný z nás s swých lidí peněz ani daruow nebral, než jim chutně jíti kázal podlé rozkázanie swrchupsaného. Také my wšichni swrchupsaní přidáwáme k radě urozenému pánu p. Kruši- nowi, swrchupsanému zpráwci našemu, urozeného pana Purkarta z Kolowrat seděním na Bezdružicích, Buriana z Gutštýna, Jindřicha z Jiwian purkrabi na Přimdě, Jana z Wrtba řečeného Štěpanowec, s jichžto radú urozený pán p. Krušina (má) činiti a jednati ty wšecky wěci swrchupsané. A to wšecko, což swrchupsáno stojí, slibujeme my sobě wšichni swrchupsaní pode ctí a pod naší wěrů dobrú křesťanskú cele, úplně a stále, bezewšie zlé lsti a odpory držeti, tak jakož swrchupsáno stojí. Toho wšeho na potwrzenie a lepší ji- stotu wšichni swrchupsaní swé sme wlastnie pečeti s dobrým naším powolením k to- muto listu přiwěsili. Jenž jest dán anno domini M°CCCCXXVI, in die Simonis et Judae apostolorum. 38. Artikulowé prohlášení w Praze pro zachowání swornosti a pokoje. Bez datum, r. 1427, konec m. Apr. (Z rkp. kapituly Pražské. D, 51.) „Anno domini MCCCCXXVII tempore Jakubkonis articuli, quando magistr fuerunt banniti de Praga.“ Poněwadž každá obec jednotú a sworností roste a mocnie, a dwojením a róz- nicí w sobě mdlé a hyne: protož my purkmistři, konšelé, hauptmané a starší, spai třiwše dřiewní róznici a někaké roztrženie w našem městě, jenž z neswornosti kněžské zwláště pocházelo pro některaké jisté příčiny: i usadili jsme na to lidi hodné du-

Strana 262
262 B. V. Akta weřejná i sněmowní chownic i swětské, aby oni bedliwé rady snažnú opatrností obyčej hodný nalezli, jímž- by ty příčiny, swády a róznice odlúčeny byly, netoliko nynie, ale i w budúciech ča- siech, a tak byly w swornost a jednotu chwalnú uwedeny, a tady i lid města našeho snáze byl sjednán s božskú pomocí; a jim sě zdá tento obyčej hodný a podobný: Najprwé, aby wšichni kněžie, kteříž jsú s námi a chtie ostati, aneb kteříž nejsú a chtěliby s námi přebýwati, tyto wěci dole psané i z nich každý wěrně a docela zachowáwali w skutku: Prwá: úředníka, kteréhož jsú nad sě wywolili kněžie města našeho, wěrně a stále aby poslušni byli we wšech wěcech počestných a spa- sitedlných, kteréž mohů shledány býti z rady neb přikázanie pána našeho Ježíše Krista, a k němu sě na wšaký týden na určené miesto i hodinu jím uložené, kdyžby toho potřebie bylo, wšickni scházeli, jeho spasitedlná napomínánie i přikázanie sly- šeli, jimižby swuoj úřad kněžský i lid poručený tiem statečnějie zprawowali. Druhé, aby ižádný kněz w hospodě swětské nebydlil, ani strawy měl, než při některém faráři wedle rozkázanie swého wyššieho, aby jakož kněžie stawem od swětských jsú odděleni, též i bydlem odlúčeni byli, lečby wyšší k tomu přiwolil pro hodné příčiny. Třetie, aby ty čtyry spasitedlné prawdy, o něž sě toto město s mnohými obcemi chwalně zasadily, usty i skutky wěrně, statečně a stále wedli, šířili i wele- bili, wedle wlastnosti úřadu swého. Čtwrté, aby obyčeje kostelnie, kteréž jsú w těchto časiech z jistých příčin opustili s jednostajným potazem i wolí wší obce naší i mnohých jiných obcí k zá- konu božiemu příchylných, ani slowem, ani skutkem newyzdwihali, leč s jednostaj- ným swolením wšech kněží a wšie obce tohoto města. Pátá, aby ižádný nepřijímal, ani držal, ani welebil wyznánie nowého wiery, ač tak slušie ji nazwati, o welebné swátosti těla a krwe božie, o niež byla róznice mezi duchowními i swětskými této obci škodná; neb jest od počátka křesťanstwie neslýchané, nowě wymyšlené a tak zlé domněné; jest také nesnadné i nerozumné, a tak neužitečné, nébrž škodné lidu křesťanskému; než při té, w té i na té wieře aby zuostal a tu welebil, kterůž jest nám pán Kristus ostawil a jeho wěrní učedlníci a swatí učitelé prwé cierkwe swaté, že w swátosti oltářnie widomé, kterúžto sám Kristus, jeho učedlníci i jiní swětí w prawdě chlebem nazýwají, jest diwným před smysla i rozumu našeho očima skrytým obyčejem prawé tělo pána našeho Ježíše Krista, kteréžto přijato jest z panny Marie, umřelo na kříži, z mrtwých zkříšeno, a sedí na prawici boha otce wšemohúcieho. A mimo to wyznánie prawé, dostatečné a spasitedlné, nemá býti ižádný puzen ani tištěn, ani mocí ani práwem k jinému kakžkoli širšiemu neb wyššiemu neb wtipnějšiemu od prwních starých swatých ne- obyčejnému wyznáwání o té spasitedlné a welebné swátosti, aby nepřestúpil mezí,

Strana 263
w Čechách i w Morawě r. 1427. 263 kteréž jsú uložili otcowé naši swatí. Protož, ktožby sě tomu protiwil, tenby sě pánu bohu protiwil i wšem swatým, i nám tudiež jich slúhám, ačkoli nehodným. Šestá, ať ižádný netupí ani hanie úřadu užitečně a řádně w tomto městě ustaweného k trestání zjewných hřiechuow, ani kterým obyčejem stojí o jeho slo- ženie až do lepšieho řádu a zjednánie; nebby takowý proti swému spasení stál, aby zlosti swobodú rostly a ctnosti wšecky pohynuly. Sedmá, ižádný nemá hyzditi ani tajně ani zjewně, žeby kněz pro lidu obec- ného náboženstwie a spasenie četl neb zpiewal na mši epištolu i čtenie w našem přirozeném jazyku Českém, aneb co jiného lidu užitečného wedle opatrnosti a zjed- nánie zpráwce kněžského a jeho rady, aby jednota i w službě boží od kněží byla zachowána. Osmá, že pro neopatrné a bezumé kaceřowánie některých osob mnohé swády i róznice tomuto městu škodné wznikly jsú: protož aby též wěci w našem městě newznikly a škody horšie neuwedly, chcme a přikazujeme, jestližeby komu sě zdálo líčiti a wésti na někoho kacieřstwie neb na písmo neb řeči jeho: ten dřiewe než to komu ohlásí, má najprwé před zpráwci kněží města našeho a rádcemi jeho to ozná- miti, wydáwaje sě k duowodu; a jakýž jemu obyčej bude od nich wydán, tiem wed to i dowoď a jinak nic, pod pokutami dole psanými. Dewátá, že někteří wšeteční, usilujíce pro swuoj zisk usprawedlniti nadánie knězské během swětským od swětského stawu proti božiemu ustanowení, prawiti se nestydie, že kteřížkoli swětští drží zbožie od knězstwa prwé držaná, pro hřiechy jich neustupné jim odjatá, jsú swatokrádci, kterýmkoli obyčejem je držie, (k hanbě weliké této obce, i wšech jiných obcí k zákonu božiemu přiechylných, na potupu také swaté paměti mistra Jana Husi, kterýžto kázal i psal, i swatým písmem jasně dowodil, že zbožie od swětských kněži nadaná mohú býti odjata pro jich obyčejné a nawyklé prohřešenie, a že to nadánie jest proti božiemu ustanowení; a čtwrtá prawda, o niž jsme sě zasadili, swědčí, že kněžie nemají panowánie mieti swětského, než majíce pokrmy a oděw, na tom dosti mieti, neb jakož die apoštol, kteříž chtie bohati býti w tomto swětě, upadají w osídla dáblowa oc.) Ačkoli ktož lakomě aneb jinak neřádně k swému a pro swuoj zisk je držie, nemají w tom wymlúwáni býti. Desátá, že někteří soběwolní a tajní prawd božských nepřietelé kázali jsú a skrytě mnohé nawodili ku plnému poslušenstwí papežowu, chtiec tady papežské straně sě slíbiti, prawdy božské, o něž jsme sě zasadili, poraziti; nebby to z toho poslušenstwie ihned wyšlo, poňadž on papež zapowěděl lidu obecnému kalich boží přijímati, brání i těch prawd ohlašowati, brání také zbožie a panstwie kněží odji- mati, tehdybychom jeho w tom poslúchali, a nebrání zjewným ženkám hřiešným po městech býti křesťanských: protož ta pomlůwánie tajná i zjewná zapowiedáme pod pokutami dolepsanými.

Strana 264
264 B. V. Akta weřejná i sněmowní Jedenáctá, že někteří utrhají obci této i kněži, že jsú přepustili některé klá- štery i kostely zbořiti. Toť utrhánie tajné i zjewné zapowiedáme pod pokutami do- lepsanými; neb jest to přepuštěno, ne tak aby šlo na potupu boží nebo jeho swa- tých aneb které swátosti kostelnie, ale pro wýstrahu wětšieho zlého w této obci w ta doby příštieho z nedopuštěnie toho. A ktožbykoli k tomuto nálezu neb usta- wení, každému dielu jeho, nechtěl přiwoliti ani jeho zachowati: ten jestli w městě, nemá w městě trpěn býti; pakli kromě města, nemá býti přijat do něho, leč slíbí je wěrně a stále zachowati, a jemu sě slowem ani skutkem neprotiwiti. Dwanácté, aby wšickni kněžie města našeho sworně a jednostajně wyznáwali zjewně na kázaní před lidmi, když toho potřebie bude, wieru obecnú křesťansků o sedmeře swátosti kostelnie i o jiných kusiech křesťanských, w nichžto druzí po- chybují neb nedokonale wěřie. 39. Stawowé Čeští obojí strany činí umluwu mezi sebau o sjezd na Žebráce o wánocech n. př., o příměří oc. Bez datum, r. 1427, asi m. Sept. (Z rkp. kapit. Pražské. O, 37.) „Infrascripta obligatio est realiter facta de anno domini MCCCCXXVII in aestate, post recessum Electorum et aliorum principum de campo propter terrorem Taboritarum et Hussitarum.“ We jméno božie amen. My Hynek Krušina ze Šwamberka, Jan z Risenberka odjinud ze Skály, Aleš ze Šternberka odjinud z Holic, Hanuš z Kolowrat seděním na Krašowě, Zdeněk z Rožmitála seděním na Zbiroze, Zdeslaw Tluxa z Buřenic pur- krabie na Karlštaině, Wilém z Nečtin seděním na Kornberce, Burian z Gutštaina, Zdeněk z Drštky purkrabie na Týně, Jan z Wrtba řečený Štěpanowec, Bušek Calta z Kamennéhory, Jan z Paběnic řečený Hrabiše, Habart ze Hrádku seděním na Lo- patě, Lwík z Jiwian purkrabie na Přimdě, Jan z Lestkowa seděním na Waldce, Lwik z Rowného, Iwan z Bubna, Jindřich ze Sedlce purkrabie na Radyni, Bohuslaw z Chlumu, Jan starší i mladší bratřie z Ulic, Wilém z Přiechowic, Wilém z Netunic, Dúc z Wařin, Záwiše z Jimlína, Sezema a Hynek bratřie z Kocowa, Protiwa ze Swej- šína, Jindřich ze Šwamberka, Petr a Pawel bratřie Ebrswini, Hrdoň z Dubňan sedě- ním na Krakowci, Oldřich ze Slawic, Habart z Adlar, purkmistr a radda města No- wého Plzně: Wyznáwáme tiemto listem předewšemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budů, že sme učinili, a mocí tohoto listu činíme, umluwu s slowútnými: Jaroslawem z Bu- kowiny, s Janem Blehem z Těšnice, s Welkem z Březnice, s Janem z Kralowic, haupt- many, s knězem Prokopem i s jinými staršími wojska Táborského a Sirotěieho; a

Strana 265
w Čechách i w Morawě r. 1427. 265 s urozenými pány, Meinhartem ze Hradce, Benešem z Kolowrat, Mikulášem z Lant- šteina; a s statečnými a slowútnými Chwalem z Machowic a s Přibíkem z Klenowého seděním na Střiebře, Petrem a Janem bratří ze Swejšína seděním na Orlíku, Alšem z Žeberka, Jindřichem Hlawáčem z Dubé, Janem Koldú z Žampachu, Janem Žampa- chem z Potenšteina, s Benešem z Mokrowús, Janem z Rúpowa, Olfartem z Jawora, Bohuslawem z Wlčieho, Jakubem Kroměšínem z Březowic, Lwíkem ze Slawic řeče- ným Wšerubec, Františkem z Kotwice, Jaroslawem z Trocnowa, Jiříkem z Waldeka, Sigmundem z Třebolowic, Mikulášem Zásmukem, Petříkem z Luhowa, Janem Sudlici z Běstwiny, Čeňkem z Šárowa, Jakubem Čeňkem z Malešowa, Buškem ze Smolotyl, hauptmanem na Tachowě; a s opatrnými, múdrými, purkmistrem a konšely i obcemi měst Klatow, Domažlic, Sušice, Piesku, Prachatic, Horaždějowic, takowúto: že na den narozenie syna božieho najprw příštieho máme sě sjeti my swrchupsani páni, panoše, zemené, město Plzeň kraje Plzenského do Žebráka; a swrchupsaní haupt- mané a obce Táborské a Sirotčie, i páni, panoše, města jich strany do Berůna. A tu sě sjedúce, máme swé mistry a kněží a některé ze starších na Žebráce hradu postawiti; a oni swrchupsaní hauptmané obce Táborské, Sirotčie, páni, panoše, města, také swé mistry a kněží tudiež na Žebráce hradě s některými staršími, kteříž sě jim zdáti budů hodní k tomu, mají postawiti; a to když jim dáme žiwý základ za ty, kteréž nám z mistrów, kněží a starších swěřie, a na našem je hradě na Žebráce postawie, do Berúna w jich moc, kteřížby sě jim zdáli, z našich wybrati, wždy dwa za jeden, kromě těch, bez nichžby to slyšenie nemohlo býti A tu když se sjedú, mají spolu o ty wěci, o kteréž smy rozdielni mezi sebú, bra- trsky z písma swatého mluwiti, zdaliby s pomocí pána boha wšemohúcieho mohli sè sami sjednati a mezi námi tyto swáry a krwe proléwanie stawiti. A na čemžby tu spolu jsúce se jednostajně sjednali, to slibujem bezewšie otpory přijieti a to sku- tečně wésti, a budeli potřebie, i brániti proti každému žiwému člowěku toho tupiti chtějíciemu, s pomocí pána boha wšemohúcieho. Pakliby sě ty osoby s obé strany wydané na čem nemohly sjednati, jehož pane bože rač ostřieci: tehdy my swrchu- psaní slibujem to, což nám mistři a kněžie, i jiní, kteříž k tomu budú wydáni, a kteříž budů na swrchupsaném miestě s námi swedeni, dowedli písmem zákona bo- žieho starého neb nowého, přijieti. Pakliby sě komu zdálo z nás, žeby dówod, kte- rýmžby dowodili, nebyl w prawém rozumu powěděn: tehdy mají nám k tomu do- westi doktory prwotnie cérkwe swaté i jinými doktory swatými, kteříby písmem swým nebyli otporni písmu zákona božieho starého neb nowého. A cožkoliwěk bude o ta záštie, kteráž jsú mezi námi, tiem trojím písmem, zákonem starým anebo nowým anebo doktory prwotnie cérkwe swaté i jinými doktory swatými, kteřížby písmem swým nebyli otporni písmu zákona božieho starého neb nowého, nebo de- kretem dowedeno: to wšecko slibujem přijieti s těmi mistry i knězi tu swedenými A. Č. III. 34

Strana 266
266 B. V. Akta weřejná i sněmowní kteříž budú, i s swými poddanými, a to skutečně wésti; a proti těm, kteřížby to chtěli tupiti, . . . chceme pomoci brániti a hájiti s pomocí boží až do těch hrdel; a to pod základem najwyšším cti a wiery našie, a pod ztracením wšech statków i úřadów swých, a pod wyhnáním z země České. A dále také umluwu sme učinili: chtělliby kto neb kteří swrchupsaných hauptmanów a obcí Táborských a Sirotčích, i pánów a měst jich strany, w též umluwy s námi wstúpiti, že máme jej neb je přijieti bezewšie otpory, a to takto: aby nám list na sě učinil, zapisuje sě nám k tomu, jakož jsú swrchupsaní haupt- mané, obce Táborské, Sirotčie, i páni, panoše, města jich strany nám sě zapsali; a když nám ten list dá nebo dadie s wisutými pečetmi: tehdy je slibujem w též umluwy přijieti, a jemu také týž list, kterýž sme swrchupsaným hauptmanóm, ob- ciem Táborským i Sirotčiem, i pánóm, panošem, městom z jich strany učinili, také na sě w táž slowa učiniti s pečetmi wisutými. Dále také hlediece k tomu dobrému, kteréž w naději božie (w) sněmu má sě státi, příměřie sme mezi sebú učinili až do sw. Jiřie nynie najprw příštieho; kteréžto příměřie s swými se wšemi služebníky slibujem sobě křesťansky zdržeti, pod základy swrchupsanými, toho přidáwajíc: jestližeby sě kteří z toho wytrhli a je přerušili, aby odčinili podlé sprawedlnosti, a podlé nálezu těchto oprawcí: uroze- ných pánów, pana Hanuše z Kolowrat, seděním na Krašowě, a pana Beneše z Ko- lowrat, seděním na Ročowě, od nás s obů stranů wydaných. A jestližeby kto buďto s hradu, s města neb s twrze wedle nálezu a oprawcí neodčinil druhé straně: ten aby čest a wieru ztratil neb propadl, a k tomu aby zbawen byl wšech swých stat- ków mowitých i nemowitých i wšech swých úřadów, a z země wyhnán byl; a obě dwě straně, kdežby takowého přewěděly nebo jeho stawily, a jeho k odčinění, cožby bylo naň seznáno, přiwedli pod týmiž pokutami jakožto toho příměřie státi 1), tehda pán toho služebníka má to druhé straně listem swým dáti wěděti na najbližší jich posádku týden napřed; a w tom týdni nemá druhé straně škoditi, ani od nich na sě péči mieti. Také kněžie s obú stranú aby měli bezpečenstwie od obú stranú jeti neb jíti z posádky na posádku; a zwláště ti, kteřížby jeli k tomu sněmu, nebo o to pracowali. Také sme swolili obě straně, aby silnice byly swobodny, a ižádný na nich nepřekážel. Pakliby kto překážel a s tiem popaden (byl), nad tiem mají pomstiti wedle zákona božieho a winy jeho. Toto ještě přidáwáme: byliliby kteří kteréhožkoliwěk stawu, rytieřského, kněžského neb robotného w této zemi České, jehož pane bože rač ostřieci, ježtoby sě wolně wytrhnúc, nechtěli přijjeti buďto té wýpowědi, kterážby sě stala od mi- 1) Zde w starém přepisu něco patrně chybí.

Strana 267
w Čechách i w Morawě r. 1428. 267 strów a od kněží, kteřížto mají swedeni býti jednostajně, anebo těch dówodów, kteřížby byli jim dowedeni obyčejem swrchupsaným, anebo někto z nich přijieti ne- chtěl: proto ti, kteříž sú strany jeho neb jich, nemají swé wiery křesťanské a cti a jiných základów swrchupsaných ztratiti. Ale (ktoby) těm, kteříž to což swrchu- psáno stojí přijmů, sobě pomoci na takowého swéwolníka nechtěl: takowýby také pro to nepomoženie podlé swé moci, swú wieru křesťansků a čest a jiné základy swrchupsané ztratil. A ta pomoc aby šla podlé každého řádu a stawu. Kteréžto wšecky wěci swrchupsané my swrchupsaní každý z nás slibujem ctně pod základy swrchupsanými zdržeti s pomocí boží bezewšeho přerušenie. A to- mu na swědomie a pro zdrženie swrchupsaných wěcí, pečeti naše wlastnie s naší dobrú wolí i s přiznáním k tomuto listu sme přiwěsili. Datum etc. Anno domini M'CCCC°XXVII. 40. Zápis na příměří mezi pány strany králowské w Čechách a mezi Domažlickými oc. uzawřené. Bcz místa, 1428, 25 Nov. (Orig. arch. Domažlic.) My Fridrich a Hanuš bratřie z Kolowrat, seděním na Libštýně a na Kra- šowě, Burian a Jan bratřie z Gutštýna, seděním na Bielé, Wilém z Nečtin seděním na Komberce, Bušek Calta z Kamennéhory, seděním na Rabštýně, Jan Štěpanowec z Wrtba, Iwan z Nečtin, seděním na Bubně, Ctibor z Wolštýna, seděním w Hostůni, Jan z Frumštýna, Pawel Ebrswin seděním na Nekměři, wyznáwáme tiemto listem wšem obecně, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: že sme wstúpili a mocí listu tohoto wstupujem w prawé a křesťanské příměřie s urozenými panošemi s Janem z Bezdědic, řečeným Řitka, hauptmanem na Domažlicích, a s Olfartem z Jawora, hauptmanem na Wilštýně, i s jich se wšemi služebníky i poddanými, ot dánie listu tohoto až do sw. Jiřie nynie najprwé příštieho, a ten den celý až do západu slunce swým během přirozeným; a w to swrchupsané příměřie přijímáme k sobě swé wšecky služebníky a poddané. Kteréžto příměřie slibujeme napřed sami za sě i za swé služebníky a poddane wěrně pode ctí a pod wěrů křesťansky zdržeti a zachowati, a k tomu pod základem třmi tisíci kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského; paklibychom co proti tomu příměří učinili aneb naši služebníci, jehož pane bože nedaj: tehdy to jmáme oprawiti pod swrchupsaným základem, jakž urozený panoše (Zdeněk) z Drštky, purkrabie na Týně Horšowském, a Jan z Bezdědic, hauptman na Domažlicích, řkú a káží. A to jmáme a slibujeme učiniti we čtyřech neděléch od wýpowědi swrchu- psaných oprawcí. Paklibychom toho wšeho neučinili, cožby nám od swrchupsaných oprawcí bylo rozkázáno: tehdy sme swrchupsaný základ tři tisíce kop grošuow pro- padli našim wěřícím swrchupsaným; kterýžto základ swrchupsaný jmáme a slibujem we čtyřech neděléch od seznánie swrchupsaných oprawci pořád čtúce w městě w Do- 34*

Strana 268
268 B. V. Akta weřejná i sněmowní mažlicích swrchupsaným našim wěřícím plniti bez odpory wšelikteraky, kdežby nám ukázáno bylo u ctného hospodáře našimi wěřícími aneboli swrchupsanými opraw- cemi, tak jakož základnie práwo w České zemi běží. Pakliby nám naši wěřící wý- šepsaní pro naše neplněnie přimlůwali anebo láli: tehdy jsme my proti nim křiwi a oni proti nám prawi. A ktožby jeli ku plnění našim wěřícím do swrchupsaného města do Domažlic, jmají bezpečně gleitowáni býti s těmi se wšemi, ktožby s nimi jeli, aby mohli bezpečně přijeti a zase odjeti na swá obydla. Zjewně jest wymlu- weno, kdyžby swetého (sic) Jiřie minulo, že proto wždy jmáme w příměří a foredu křesťanském státi pod swrchupsaným základem, doněwadžbychom našim wěřícím ne- boli oni nám nedali šest neděl napřed wěděti pořád počítajíc, my jim do Domažlic a oni nám na Bielů, listy swými anebo rytieřským člowěkem. A také jest wymlu- weno, že w tom příměří nejmáme z holduow a z toho drženie, kteréž sme prwé drželi, wystúpiti, a toho dále na ty lidi nejmáme přičiniti, ani jich k kterým robo- tám tisknúti. A to wšecko, což swrchupsáno stojí, slibujem pode ctí a pod wěrú a křesťansky zdržeti. A pro lepšie swědomie i jistost sme swé wlastnie pečeti při- tiskli k tomuto listu s naší dobrú wólí i s přiznáním. Jenž jest dán léta po naro- zení syna božieho tisícieho čtyřstého a osmmezcietmého, ten čtwrtek den sw. Kate- říny panny dóstojné oc. 41. Artikulowé kněží Pražských o zachowáwaní řádůw církewních oc. Bez datum r. 1428 neb 1429. (Z rkp. arch. Třebon.) Mistrowé a kněžie Pražští a kněžie Nowoměstští toto spolu jednostajně drží, wyznáwají w skutku, zachowati chtie a proti každému, ktožby tomu odporen byl, s boží pomocí wedle swého řádu a powolánie brániti chtie a hájiti mienie, a kně- žím, jenžby těchto řáduow w dole položených newedli, w swých kosteléch ani kázati ani slúžiti dopustiti nechtie. Najprwé držíme a wěříme a k témuž wšecky křesťany napomínáme, aby wě- řili a držali, že Kristus jest prawý buch a prawý člowěk w swátosti widomé těla božieho, swým wlastním přirozením a podstatů jeho přirozeného bytu, tú kterúž jest wzal z panny Marie, a kterúž sedí w nebi na prawici otce; jemuž w té swátosti poctiwost modlením, klaněním, klekáním, swětla pálením a jiných poctiwostí okazo- wáním, má sě dieti. It. wěříme a držíme, že sedmera swátost jest kostelnie, tociž: křest, biřmo- wánie, pokánie, swátost těla a krwe božie, knězstwo, manželstwo, olej swatý, jenž z wiery křesťanské jsú potřebná a spasitedlná duší lékarstwie a odewšech křesťa- nuow mají držána a welebena býti.

Strana 269
w Čechách z w Morawě r. 1428. 269 It. držíme, že swátost krstu obyčejem cierkwe swaté s kmotry, s modlitbami i s řečmi obyčejnými, s křizmem a olejem poswěceným a s trojím pohřiežením neboli wlitím wody swacené, a s jinými řády obyčejnými má wedena býti, a to když po- dobně časem a miestem mohú ty wěci zachowány býti. lt. držíme k lékařstwí dušem, jenž w hřiechy padaly jsú a padají, a káti se chtějí: zpowědi ústné knězi řádnému a zpósobilému mají činěny býti, a lékařstwie spasitedlná, jako postowé, almužny a modlitby a jiní dobří skutkowé za hřiechy ka- jícím wzkládáni mají býti. It. wěříme a držíme, že swátost poslednie oleje kladenie na nemocné, jenž žádají wedle řádu a obyčeje cierkwe swaté, má býti wedena a kladena; a my na- pomínáme wšecky, i potom chceme napomínati, aby, když w nemoc těžkú upadnů, té swátosti neopomietali, aniž kterak tupili; neb tupitelé té a jiných swátostí měliby trestkáni býti wedle obyčeje uloženie a řádu kostelnieho. It. wěříme a držíme, že desatero božie přikázanie a jiní kusowé zákona bo- žieho mají odewšech křesťanuow pod zatracením zachowáni býti w rozumu prawém ducha swatého a w rozumu swatých, kteříž se s duchem swatým sjednáwají, zwláště hlediece k matce a mistryni wšech nás cierkwi swaté prwnie duchem swatým zpra- wowané, k jejím skutkóm a zachowáním. It. držáno má býti a zachowáno, že w zahubení winných lidí nemá zákon starý we wšech swých wěcech súdných přiwázen a nasledowán býti, aniž zahubenie člowěka od koho w swé při wlastnie aneb z swé pomsty má wedeno býti, aniž na koho má zahubenie jíti, jedno, ktoby jinak nikoli nemohl naprawen býti, aniž kdy jinak, jedné kdyžby náramná nůze a potřeba toho byla, a zákon nowý toho dopů- štěl, a skrze moci zřiezené potwrzowal to, wšak ještě aby z welikého slitowánie a s powahami šestnácti kusów lásky, kteréž klade sw. Pawel k Korintóm, bylo zacho- wáno, a zpráwa ona zákona přirozeného: což sobě nechceš rozomně, to jinému nečiň. It. wěřeno má býti a držáno, že wěci cizie od kterakkoli sprawedliwých bě- hem obecným netoliko nemají lakomě brány býti, ale aniž mají žádány býti, aniž škodliwě dotýkány, a lid křesťanský na swých statciech útisku nemá trpěti, wedle naučenie swatého Pawla: zlé wěci nemají činěny býti, aby dobré wyšly. lt. wěříme a z písma shledáwajíce držíme, že swětí w nebesích křesťanóm zde wěrným swými prosbami a laskawými pomocmi wedle jich zpósoby spomáhají, jichž křesťané mohú hodně žádati i prositi za pomoc i přímluwu, přitom wšak po- ctiwosti, kteráž na samého boha slušie, na ně newznášejíce, ale tú měrů, jakož sluší k swatým sě mieti, k nim se majíce; a cožkoli neřádného by bylo zřízenie k swa- tým a nad mieru žádanie, to zamietajíce. It. držíme a z mnohých písem shledáwajíce i swatým, jenž se w písmiech zá- kona božieho základem (sic) wěříme, že dušem z těla wyšlým miesta očistce po tomto

Strana 270
270 žiwotě jest zpósobeno, jenž doplna zde jsú dosti za hřiechy nečinily, a potom tam sě čistiece spaseny budú, a že wěrní křesťané zde w tomto žiwotě pro swazek lásky a ducha mohů a mají posty a modlitbami, almužnami a swatými skutky milostiwě spomáhati, přitom wšak opowrhúce a hyzdiece wšecko lakomstwie, zisky kněžské neřádné a wšeliké swatokupectwie, kteréž někdy kněžie lakomí a swatokupečtí né i podnes jednáchu a ještě jednají. It. držíme a zachowati wěrně mieníme, že řád a obyčej na mši a nespořiech i při jiné službě boží w znameních a růše obyčejném jest řádný a podobný, jakož na mši jest humerál, alba, štola, mappula, pás a ornát obyčejem cierkwe swaté zjed- naný, kterýžto řád bez znamenité nůze a příčiny hodné a weliké na mši i při jiných službách božích od swatých ku poctiwosti a k chwále boží zjednaných a zpósobilých od kněží Kristowých nemá opuštěn býti, ale w skutku držán a zachowán. It. na nás kněží že toto slušie, aby což se jest jednů líbilo, a zwláště řád- ného a dobrého, aby sě i potom líbilo; jestliže slyšenie řádné jest jistě bezpečné, neúkladné a wedle opatrnosti lidské, což najdéle mohů ohraditi při swatů i osoby k tomu wydané, nás bude moci potkati, my mieníme k němu swoliti, jedno proto, abychom, což sme častokrát žádali, toho, přijdeli k nám, nepomietali a sebe w po- směch i pohoršenie nedali; druhé, že obecnie roztržky w wieře a jiné wěci těžké w duchowenstwi spletené obecnými sněmy křesťanskými konec jsú braly, zdaliby tudiež i našim nesnázem milý pán buch konec učiniti ráčil. It. při těchto kusích neb artikulech nynie popsaných božské wěci za božské, lidské za lidské wěci jmieny buďte; jestliže při těch wěcech, kde jsú lidské w těchto artikulech, událoby sě nám potom smyslu lepšieho dojíti nežli nynie máme, toho nechcem opowrci, ale přijieti pro spasenie našeho lidu nám poddaného, tak wšak, aby prwé nic nezměňowali, jediné aby najdřiew wuobec wšem, mistróm tociž a kně- žím obojieho města Pražského a těm, kteříž jsú při smlúwě byli a w té umluwě jich se přídržie, jim powěděli a na ně wznesli, a skrze ty což bude zespolka uloženo, aby držali. B. V. Akta weřejná i sněmowni w Čechách i w Morawě r. 1428.

Strana 271
C. VIII. ZÁPISY ROZLIČNÝCH OSOB, od r. 1398 do 1428. Zbírka prwní. 1. Prokop markrabě Morawský a zpráwce zemský w Čechách ke dskám zemským i dwor- ským o učiněném rozsudku písemnau zpráwu dáwá. W Praze, 1398, 13 Jun. (DD. XIV, 126.) Prokop, z božie milosti markrabě Morawský: wám úředníkóm Pražským zem- ského úřada i dworského od desk dáwámy wěděti, že o tu při mezi knězem Ješkem proboštem ode Wšech Swatých, a Zachařem ze Stowic, purkrabí na Zwiekowě, o hrad Kostelec a což Chwalowa zbožie bylo ze Rzawého, o to smy králowým ká- zaním je rozsúdili panským nalezením a s diekem jich obú stranů, tak že což zwo- dów nebo ustaných práw kterých póhonow, buď o škody neb o to jisté zbožie, to jmá wšecko mezi nimi s obú stranú minúti, a ten hrad Kostelec i se wším Chwa- lowým zbožím to jmá knězi Ješkowi swrchupsanému a Mikšowi z Sešlic ostati, a Zachar swrchupsaný ani jeho erbowé nejmají k tomu ižádného práwa, a slibují po- dectí a pod wěrů, a rukojmě pod pěti stem kop, poslušenstwie swrchupsaného wy- rčenie trpěti. A toť my wyznáwámy a žádámy, abyste podlé tohoto listu w obojí dsky znamenali, a jiná jich wšecka práwa pohonná a zdržaná wymazali. A na swě- domie toho swrchupsaného swú smy pečet přitiskli. Dán w Praze, ten čtwrtek w ochtáb božieho těla, léta od narozenie božieho tisíc tří set dewadesátého osmého léta. 2. Hynek z Kunstatu (příjmím Suchý Čert) dáwá gleit a bezpečenstwí před posádkau Znojemskau wšem wincéřům a jich dělníkům we winohradech. We Znojmě, 1402, 29 Apr. (Orig. arch. Třebon.) Já Hynek z Kunina města, pán na Rabštaině a hauptman w Znojmi: wyzná-

Strana 272
272 C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1402. wám tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej slyšie neb budú čísti: že sem dal i dáwám swój prawý křesťanský gleit i swé wěrné bezpečenstwie těm winohradóm, ežto ctní a slowútní panoše Jindřich z Lutowé a Ješek z Kunzoka w Tasowicích mají, i jejich wincieróm i dělníkóm; a slibuji jim swú dobrú wěrú bezelsti, já sám za se, za swé wšecky služebníky i pomocníky, i za ty za wšecky, ktož pro mě chtie učiniti nebo nechati, aby mohli swobodně na těch winohradech dělati, to wino se- brati i wézti kamž chtie k swé potřebě; a nemají na mě, ani na markrabiny po- sádky, ani na mé ižádné péče mieti. Dat. w Znojmi, sabbato post festum S. Georgii, anno domini M'CCCCH°. 3. Jošt markrabě Jindřichowi z Rosenberka swědčí o wýpowědi p. Janem Krušinau mocně učiněné w rozepři mezi Raubíkem a Wáchau. W Praze, 1406, 6 Oct. (Orig. arch. Trebon.) Jošt z božie milosti markrabě Bramburský a Morawský, urozenému pánu Jin- dřichowi z Rosenberka swú přiezeň i wšecko dobré. Urozený pane, milý přieteli! Dáwámeť wěděti o tu při, ježto jest byla mezi Bernhardem Rúbíkem s jedné strany, a Wáchú a jeho s druhé strany, jakož sta toho oba byla přišla na urozeného pána Jana Krušinu pod pěti sty kopami gro- šuow: tu se jest on pan Jan Krušina o to s námi i s jinými pány tázal, a wyřekl mezi nimi. Dán w Praze, w tu středu po S. Francisku, anno domini M'CCCCVI°. (L.S.) De mandato D. Marchionis: Stephanus. 4. Zbyněk arcibiskup Pražský dáwá ke dskám swědectwí w rozepři mezi Oldřichem Zajícem z Hasenburka a mezi Přibíkem a Baštínem. W Raudnici, 1407, 10 Mai. (DD. XIV, 233.) My Zbyněk z božie milosti Pražského kostela arcibiskup, a papežské stolice legat: wyznáwámy tiemto listem, jakož jest Králowa M' Přibíkowi a Baštinowi, pa- nošem swým, bratra našeho Oldřichowy dědiny w Dubanech za odúmrt dala, a oni se w to uwázali, a towařiše bratra našeho, bez něho, toho jistého Přibíka a Baštína zjímali: tuť jest Králowa M proto na bratra našeho horlila, a pak naposledy nám a podkomořiemu poručila, abychom najprwé kázali bratru swému ty towařiše pro- pustiti, a ohledati to, jestližeby ty dědiny jakožto odmrt na Králowu M' sprawedliwě spadly, aby jim na tom bratr náš nepřekážel; pakliby na Králowu M' nespadly a bratr náš k tomu sprawedliw byl, a to dskami zemskými pokázal, aby oni jeho také

Strana 273
C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1407. 273 s pokojem nechali. Tuť jsú oni w tej mieře a w našie umluwě na bratra našeho žalowali před pány, a my se toho nikdy nezbawili. Dán w Rúdnici, léta od naro- zenie božieho čtyřideteset (sic) sedmého, w úterý po S. Stanislawě. 5. Swědectwi p. Jana Krušiny z Lichtenburka w téže wěci. (W Praze,) 1407, b. d. (DD. XIV, tamže.) Já Jan Krušina z Lichtenburka, hofmistr krále Římského a Českého, wyzná- wám tiemto listem před každým, že o tej při, jakož jest mezi Oldřichem Zajiecem z Hasenburka a mezi Přibíkem a Baštínem a jich towařiši, že jest Králowa M' po- ručil to mocně knězi Zbynkowi arcibiskupu Pražskému a Konradowi podkomořiemu swému, tak jakž jich listowé lépe swědčie a wyprawují. A to mi jest swědomo, a při tom sem byl. Dán léta od narozenie božieho tisic čtyřista sedmého. 6. Jan z Austí a na Kamenici swědčí o dáwné cestě ke skladu solnímu w Prachaticích. Na Kamenici, 1410, 23 Mai. (Liber memorab. Prachatic.) „Swědomí proti Píseckým wedená, že formané wšickni, k skladu solnímu Prachatickému jezdice, nebyli powinni na Písek jezditi, kromě z kraje Podbrdského.“ My Jan z Ústie, seděním na Kamenici, wyznáwáme tiemto listem wuobec, ktož jej uzří nebo čtúcí slyšeti bude, že sme se uptali na swých starých panošech i na- šeho města Ústie starých lidech, i na starých kupcích, ježto sú od staradáwna s kúpí wuokol šli, že jest dřiewe na Písku od staradáwna žádného skladu nebylo, a ktož sú koliwek pro kúpi nebo pro suol z našeho města Ústie, i z Týna, i z jiných měst okolních i wsi z našeho kraje jeli do Prachatic, ti sú jezdili zase na Wodňany, anebo kudyž se jim najblíž zdálo; i také kteříž sú dělali s solí nebo s jinú kúpí k Hoře, tiť sú tak tudy jezdili beze wšech překážek; kromě těch měst a wsí, kteréž ku Podbrdí slušejí, tiť sú na Piesek jezdili a tu suol bráwali. A také mně jest to swědomo, jak jsem já zde pánem w Ústí, že ještě za mne moji wozowé i mých lidí dělali sú pro suol i pro jinú kúpi do Prachatic těmi silnicemi; i k tomu také jiných lidí kúpě a wozowé šli sú skrze mé město a těmi silnicemi, a já sem je wídal. A pro wětší jistotu toho pečet wlastní kázal sem přitisknúti k tomuto listu. Dán na Kamenici, w pátek po božím těle, léta božieho po čtrnácti stech desátého. (Po- dobné swědectwi wydali také Bechynští a Mikuláš Hrůza z Welhlaw.) A. Č. III. 35

Strana 274
274 C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1410. 7. Prosba o práwní naučení w rozepři o dědictwi. Od nejmenowaného asi r. 1410 psaná. (Rkp. Třebon. C. 5.) Služba má napřed, páni a přietelé milí! Taká sě wěc stala: že člowěk jeden z našie wsi tudiež kúpil tři čtwrti dědiny sobě a swé ženě manželské a swým bu- dúcím, ježtož to leží w purkrechtniem práwě. Tu sta spolu měla děťátko s tú jistú ženú manželsků. Potom po některém času neuchowal buch té jisté jeho manželky; tu otec ten jistý ostal s tiem jistým děťátkem w tom zboží. A potom po některém čase neuchowal buoh otce; tu ostal ten sirotek w swém dědictwi. Potom také buoh neuchowal toho sirotka. Tu sě přiswědčile dwě tetě k tomu jistému zboží: jedna teta byla polůsestřie otci toho sirotka z jedné mateře, ale jiného otce; a druhá teta byla jest polúsestřie mateři toho sirotka otcem, ale jiné mateře. A tu chce mieti jedna teta, ježto jest otcem tomu sirotku, lepšie práwo k tomu zboží, než ta teta po mateři, tak jakž znají kmetie, že jest kúpil potom swým budůcím. Protož prosím, račte nás naučiti z plného práwa, kteráby k tomu měla lepšie práwo mieti: tali teta po otci, či po mateři, či coby toho práwa bylo; za toť prosím Wašie Milosti (sic). 8. Přední páni Morawští swědčí p. Jindřichowi z Rosenberka o tom, co mezi Budě- jowskými a jím r. 1394 jednáno bylo. We Wídni, 1411, 18 Mart. (Kopie arch. Třebon.) Já Smil z Bietowa, a já Albrecht z Puchaim, a já Bernart z Lichtenšteina, a a já Petr z Krawař, a já Wáclaw z Cimburka: wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: že sme slyšeli, že když král Wáclaw stawen byl pro některé wěci skrze přátely swé a kniežata a pány České i rytieře i panoše, že w tu doba některá města lekajíce se za ty zámky i za swé statky, i poddaly sú se pod těžkými pokutami a záwazky, i člowěčenstwie prawé a wěrnost slíbily proti wšelikakému člowěku. A tak w tu doba ležal pan Jindřich z Rosen- berka s pomocí kniežete Rakúského i s jinými přátely swými s Čechy i s Němci s rytieři i s panošemi z Čech i Rakůs i odjinawad, kteréž je sobě tu doba ku po- moci mohl mieti, a chtiece Budějowské připrawiti, aby se též poddali a zawázali i zapsali, jakožto některá města učinila, ježto jich zápisy jmá. A když jim toho po- dali, před nimi ležiec, tehdy oni ohledawše zápis, i zdál se jim twrdý, i žádali, aby od nich odtrhli. A dali jim rok rozmyšlenie na tu wěc; a když jim to nemohlo jíti, tehdy potom žádali za puol léta, potom za čtwrt léta; a když widěli že nechtie

Strana 275
C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1411. 275 od nich bez konečné umluwy odtrhnúti: tehdy znamenajíce swů záhubu a škodu weliků i toho města, kteráž se jim dála okolo města na jich forberciech i na jiných dwořích, na jich wsech a chudých lidech i jiných poddaných a k městu přisluše- jících: tehdy sú se dali w taidinky, a takúto umluwu učinili, jakož tuto slowo od slowa se wypisuje: My purkmistr, konšelé i starší z obce nám k radě přidaní, i wšecka obec města Budiewického, wyznáwáme tiemto listem wšem ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú: že sme se umluwili s uroz. pánem p. Jindřichem z Rosenberka i s jeho jed- notníky a pomocníky, a slibujem, že (sic) po odtrženie od města w měsieci pořád zbě- hlém wydati dwa z pánów a dwa z zeman, cožbychom koli učinili proti uroz. panu Jindřichowi z Rosenberka i proti jeho wšem pomocníkóm, kteříž jsú tu jemu ku po- moci poslali a spolujednotníkóm jeho; a jestližeby ti páni a zemané w ruoznici byli, tehdy najwyšší ubrman duostojný biskup kněz Jan biskup Litomyský: a což a jakž ten mezi námi jakožto najwyšší ubrman učiní, to slibujem zdržeti a zachowati pod týmiž pokutami, jakožto jest město Wodňanské se jemu zapsalo. Protož wyznáwáme, když sú se ty umluwy dály, že sme my u wojště tu před městem byli, ne tu wojensky ležiece, než přijewše po swé některé potřeby; a pak tak jakož jest uroz. pán Jindřich z Rosenberka přietel náš milý poslal k nám služeb- níka swého Wojtěcha z Kraselowa, žádaje od sebe i od markrabě Jošta i od těch wšech kteříž sú w jednotě a w zápisu byli, abychom jemu swědomie dali těch umluw, při kterýchž sme byli, a tůže nám toho, že Budiewičtí wýmluwy w tom mají a jemu nedrží i těm wšem dobrým lidem, kteříž sú tu byli s ním a jemu ku pomoci, a ježto sú s ním w jednotě; a zprawil nás, že ten rok, kterýž měl u Budějowicích držán býti, že KM je obeslal, aby dali wěděti panu z Rosenberka i těm, ktožby měli s ním na roce býti, aby se k tomu roku nepřiprawowali, že JM' nemóž k tomu roku po- slati pro některé příčiny hodné, ježto swým časem pan z Rosenberka i jeho jed- notníci a pomocníci zpraweni budů, a také že sú již ty IV neděle dáwno wyšly, a wedle těch umluw, při kterýchž sme byli před Budějowici, jemu i s jeho jednotníky a pomocníky žádného konce neučinili. A my k jeho prosbě dali sme jemu swě- domie těch wěcí, při kterýchž sme byli, co je nám swědomo tu před Budiewici, jakožto pak w našem listu swrchupsáno stojí. Dán u Wiedni, léta božieho MCCCCXI, ten den na středoposti. 9. Dominik kanowník Litomyšlský w téže wěci swědectwí wydáwá. We Switawách, 1411, 9 Dec. (Kopie arch. Třebon.) Já Dominik kanowník Litomyský wyznáwám tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že w tu dobu byl sem w kanceláři KM“ krále 35 *

Strana 276
276 C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1411. Wáclawa, krále Římského a Českého oc. pána mého milostiwého, a byl sem po JM“ zuostal z rozkázaní JM“, když jest JM' do Říše táhl, wedle najjasn. kniežete a pána Jana bratra JM“, markrabě Bramburského, a wedle najpoctiwějšieho otce w pánu bohu Wolframa arcibiskupa Pražského oc. i jiných k nim přidaných k zprawowánie a k zřízení koruně České na miestě KM“ až do nawrácenie zase JM“ do země. A tu jest přišla žaloba před Jich Milost, žalujiece na Budějowické; a to sú rozsúdili wedle při a wedle dobrých swědomie je konečně a miestně se panem Jindřichem z Ro- senberka i služebníky i poddanými jeho, a s jinými zemany a služebníky KM“; tak jakož té wýpowědi pan z Rosenberka listy má. A tu sú i hned chtěli list ten jich starý zkaziti a list nowý té wýpowědi udělati pod KM“ pečetí a proto, aby se Bu- dějowičtí nenawracowali zasě tiem dřewním listem ani na pana z Rosenberka ani na jeho ani na jiné zemany a králowy služebníky. Neb jest tu dowedeno na ně od pana z Rosenberka i od jiných zeman a od králowých služebníków, že přes dřewní wýpowědi a přes umluwy, když swuoj čas widěli, že sú nikdy nezdrželi a wždy leckakés wěci počínali, ježtoť sú proti panu z Rosenberka i proti pánuom a zema- nuom i proti swobodám wšie koruně České; a jakož se je pak o to wšecka země welmi búřila. A oni prosili sú, a řkúce, že KM' bohdá skuro zasě w zemi bude; a když JM bude w zemi, aby JM' sám přítomně ráčil ten list proměniti. A tak proto, když sú JM“ posli přijeli, a prawiec, že JM' skuro bude w zemi, tehdy sú tak do JM“ necháni. A pak potom ty wšecky wěci několikrát sú opět zrušili; jakožto najpoctiwějšie otec kněz Jan biskup Litomyský, pán mój milostiwý, konečnů wýpo- wěd činí, aby dále nemohli již takowých zmatkuow wiece činiti. A toto co sem swrchupsal, i nyní při čem jsem, také swú ruků jsem popsal k swědomie panu z Rosenberka i těm dobrým lidem, a prstenem a signetem swým sem zapečetil. Psán w Switawách, léta od narozenie božieho tisiec čtyřstého jedenáctého, tu středu před S. Lucií. 10. Hynek z Ronowa a z Letowic propuštěn jsa z wězení, slibuje nemstiti se na páních z Kunstatu. We Wyškowě, 1412, 6 Dec. (Orig. arch. Trebon.) Já Hynek z Ronowa, odjinad z Letowic, wyznáwám tímto listem každému, ktož jej uzří nebo čísti slyšeti bude: že jakož mě urozený pan Erhart z Kunstatu jal, a hrad i zbožie mé odjal s swými přátely i pomocníky a služebníky swými: tak já Hynek swrchupsaný slibuji pod wěrů a pode ctí i pod přísahú jemu panu Er- hartowi swrchupsanému a urozeným pánóm Erhartowi z Kunstatu odjinad ze Skal, Janowi z Boskowic odjinad z Brandýsa a Erhartowi Pušce z Kunstatu, ani jejich přá-

Strana 277
C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1412. 277 telóm i pomocníkóm, ani jejich služebnikóm, ani nikomému ktož sú podlé nich zašli, o ty wěci, což mi se jest stalo od nich, ničím zlým skutkem ani radú ani kterým práwem buď duchowním neb swětským, dokudž jsem žiw nespomínati. Paklibych to jim neb jich přátelóm, nebli jich pomocníkóm anebo služebníkóm čím zlým spo- mínal, kterakžkoli radú nebo skutkem, a byl uswědčen, žebych toho nezdržel, jakož swrchu psáno stojí: tehdy znám tímto listem, že sem čest a wíru ztratil. A jestli- žeby urozený Čeněk z Ronowa bratr muoj wlastní kdy se panem Erhartem nebo s jeho přátely nebli s jich služebníky i pomocníky který ustrk učinil, neb kterú řeč měl o ty wěci, že k tomu mej wuole nenie, ani má býti, ani jemu mám, i slibuji w tej wěci nepomáhati. A toho na swědomí a jistost swú sem wlastní pečet kázal s swým swědomím přiwěsiti k tomuto listu. A pro lepšie swědomí tejto wěci při- prosil sem urozených panuow strýcuow a přátel mých, Hynce a Hanuše bratři wlast- ních z Lipé, Jana z Lichtemburka odjinad z Bietowa, Petra z Krawař odjinad z Stráž- nice, Albrechta a Předbora bratří wlastních z Cimburka, že sú swé wlastní pečeti s swým wědomím tejto wěci swrchupsané na swědomí přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán u Wýškowě, ten den S. Mikuláše, léta po narození syna božieho tisíc čty- řista dwanáctého. 11. Jan Kyjata ze Zásady jménem králowny Sofie wstupuje w příměří s panem Hynkem Krušinau z Lichtenburka. W Praze, 1414, 9 Jun. (Orig. arch. Třebon.) Já Jan Kyjata ze Zásady wyznáwám zjewně tiemto listem wšem, ktož jej čísti anebo slyšeti budú, že sem slíbil a tiemto listem slibuji za najjasnější kněžnu a paní, paní Sofii králewnu Českú, paní mú milostiwú, že jest wstúpila a wstupuje w prawé křesťanské příměřie s urozeným pánem Hynkem Krušinů z Lichtemburka i s jeho se wšemi služebníky i pomocníky i s těmi se wšemi, ktož sú podlé něho nynie w této wálce anebo pro něho zašli, od dnešnieho dne až do středy ježto najprw přijde, a ten den celý až do slunečného západu. A to příměřie já swrchupsaný Jan ze Zá- sady slíbil sem a slibuji swú dobrú a čistů wěrů, beze wšie zlé lsti, a pode ctí a pod wěrú, a pod základem dwů tisíce kop grošiew, najprwé za swrchupsanu naj- jasn. kněžnu Sofii králowú Českú, paní mú milostiwú, i za její za wšecky služebníky i pomocníky, i za ty za wšecky, ktož sú podlé J M“ w této wálce anebo pro ni zašli, že to swrchupsané příměřie wěrně a křesťansky bezelsti zdržáno bude i beze wšeho porušenie, pod takowúto umluwú, že swrchupsaná kněžna a králewá Česká o wšechny winy, pře, záwady i nechuti, kteréž jest měla anebo má s swrchupsaným p. Hynkem Krušinů, na duostojném w boze otci a knězi, knězi Konradowi arcibiskupu

Strana 278
278 C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1414. Pražském, a na urozeném pánu Čeňkowi z Wartemberka najwyšším purkrabí Praž- ském, dosti má a mieti bude. A tu swrchupsanů umluwu, tociž příměřie i poslu- šenstwie, já swrchupsaný Jan Kyjata ze Zásady slibuji ujistiti i zaručiti, tak jakž se swrchupsaným ubrmanóm zdáti bude, w Praze nynie těchto dní swrchupsaných. Pak- liby ta umluwa příměřie, dalšie ujiščenie a poslušenstwie, jakož swrchu psáno stojí, Králowé Milostí swrchupsané, anebo jejími služebníky nebo pomocníky, neboli těmi ktož sú podlé J M“ neb pro J M' zašli w této wálce, kterak rušeno neb nezdržáno bylo, jehož bože nedaj, a to swrchupsaní ubrmané seznali: tehdy já swrchupsaný Jan ze Zásady wyznáwám na se, že sem ztratil základu swrchupsaného swú wieru a swú čest a dwa tisíce kop grošiew stříbrných rázu Pražského; a těch dwa tisíce kop grošiew Pražského rázu slíbil sem a slibuji tiemto listem swrchupsanému p. Hyn- kowi Krušině dáti a zaplatiti po seznánie swrchupsaných ubrmanów we čtyréch ne- děléch hotowými penězi beze wšeho prodlenie, neb tomu, ktožby tento list s jeho dobrú Hynkowů Krušinowů wolí měl. Paklibych těch peněz nesplnil swým wěři- telóm, jako swrchu psáno stojí: tehda slibuji a mám poslati pět panoší rytieřského řádu s pěti pacholky a s desieti koňmi do města do Prahy do hospody od nich uká- zané, a tu ležeti mají obyčejným ležením, podlé obyčeje země České a listu obec- ného, dokudžby jistina i s škodami zaplaceny nebyly. A tomu na potwrzenie swú sem pečet swým dobrým swědomím přitiskl; a k mé prosbě urození páni Herart z Kunstatu, Morawský hauptman, a Wáclaw ze Zwieřetic k swědomí swé pečeti k to- muto listu sú přitiskli. Jenž jest dán w Praze, tu sobotu po božiem těle, léta od narozenie božieho tisíc čtyrstého čtrnáctého léta. (Hynek Krušina z Lichtemburka wstupuje w příměří s králem Wáclawem od d. 1. až do středy n. př., pod tauže umluwau, jako nahoře psaný list swědčí; titíž oprawci a swědkowé. D. w Praze, tu sobotu po božím těle, 1414. Orig. tamže.) 12. Mikuláš Zajíc z Hasenburka a na Kosti wstupuje w příměří s p. Ottau z Bergowa a na Troskách. Bez místa, 1414, 17 Oct. (Orig. arch. Třebon.) Já Mikuláš Zajiec z Hasenburka, seděním na Kosti, wyznáwám tiemto listem wšem, ktož jej čísti budú nebo čtúce uslyšie, že sem wstúpil a moci tohoto listu wstupuji w prawé křesťanské příměřie s urozeným pánem Ottů z Bergowa seděním na Troskách, i s jeho se wšemi přátely, služebníky i pomocníky, ktož pro něho chtějí činiti neb nechati. A to příměřie slibuji za se i za wšecky swé přátely, slu- žebníky i pomocníky, ktož pro mě chtějí učiniti neb nechati, pode ctí a pod wěrů

Strana 279
C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1414. 279 zdržeti od dnešnieho dne od wýchoda slunce až do té neděle, ježto po dánie listu tohoto najprw přijde, a ten celý den do západu slunečnieho. A jestližeby to swr- chupsané příměřie mnú nebo mů stranů bylo kterakžkoliwěk rušeno a nezdržáno, a to na mě urozený pán Čeněk z Weselé jinak z Wartenberka, najwyšší purkrabie Pražský, wyznal: tehda wyznáwám, že sem základ swrchupsaný, čest a wieru, pro- padl a ztratil. Tomu wšemu na jistost i potwrzenie swú sem pečet s mým dobrým wědomím a s mú dobrú wolí k tomuto listu přitiskl. Jenž jest dán léta od naro- zenie syna božieho tisícieho čtyrstého čtrnádctého, tu středu prwni po S. Hawle. 13. Páni z Risenburka neb Oseka a na Přimdě wstupují w příměří s králem Wáclawem a s arcibiskupem Pražským. Na Přimdě, 1416, 18 Jun. (Orig. arch. Třebon.) My Boreš z Oseka starší, řečený Hrabě, a Boreš mlazší tudiež z Oseka, se- děním na Přimdě, a Bohuše z Štědré, toho času purkrabie na Přimdě, wyznáwáme tiemto listem wšem ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú: že sme wstúpili, a mocí tohoto listu wstupujeme u prawé a křesťanské příměřie s přenajjasnějším kniežetem, králem Wáclawem Římským a Českým, a s knězem Kunradem arcibiskupem Praž- ským, i s jich se wšemi služebníky i pomocníky. Kteréžto příměřie mezi námi má státi od danie tohoto listu až do S. Jakuba najprw příštieho, a ten den celý až slunce za horu zajde swým během, bezelsti. A to jisté příměřie my swrchupsaní slibujem držeti pode cti a pod wěrů. A jestližeby z KM“ který anebo z mých (sic) w tom příměří co přerušil, jehož bože nedaj, a oni nebo jich který nechtěl jej toho zba- witi: tehda má to k roku přiwedeno býti před urozeného pána p. Čeňka, a cožby ten wypowěděl a učinil, toho má poslušno býti, jakožto mocného ubrmana. A také bylliby kto jat s KM“ anebo s kněze Kunradowy arcibiskupa Pražského (strany), ten má dán býti swrchupsanému pánu, p. Čeňkowi w jeho moc; a ten se má uptati winy i newiny, a pomstiti jakožto sprawedliwý poprawce. A to my swrchupsani slibujeme držeti, což swrchu psáno stojí, sami za se i za wšechny naše, i za ty za wšechny, ktožby pro ny chtěli učiniti nebo nechati, pod pokutú swrchupsanu. A pro lepšie swědomie swé sme pečeti k tomuto listu přitiskli, a připrosili sme k sobě slowútných panoší Petra Widláka z Nahošic a Jana řečeného Stádo z Štědré, že sú swé pečeti také podlé nás přitiskli na swědomie k tomuto listu. Jenž jest dán na Přimdě, léta od narozenie božieho tisíc čtyřista šestnádctého léta, we čtwrtek na božie tělo.

Strana 280
280 C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1420. 14. Heitmané Táborští a obec Písecká wstupují w příměří s panem Oldřichem z Rosenberka. Bez místa, 1420, 18 Nov. (Orig. arch. Třebon.) My Jan řečený Žižka z Trocnowa, Chwal z Machowic, Zbyněk z Buchowa, Pawlík z Mužic i obec Piesecká, jistci: tiemto listem obecně wyznáwáme přede wšemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, že sme wstúpili a wstupujem mocí tohoto listu u prawé křesťanské příměřie až do masopusta, a ten den w úterý celý, s uro- zeným pánem Oldřichem z Rozmberka i s jeho se wšemi. A to jisté příměřie sli- bujeme jemu zdržeti naší dobrú wěrů křesťanskú, i s našimi se wšemi obcemi, a pod základem deset tisícuow kop grošów dobrých střiebrných rázu Pražského. A my swrchupsaní jistci i rukojmě i hajtmané z Pieska města, richtář, burgmistr, konšelé i wšecka obec toho města, podlé nich i za ně společně jednú rukú nerozdielnú sli- bujem ty umluwy swrchupsané pod deseti tisíci držeti, ale že swrchupsaný urozený pán Oldřich z Rozmberka má nám držeti tyto čtyry kusy na wšem swém panstwí: aby slowo božie swobodu mělo; druhé, aby tělo božie a krew jeho swatá byla dá- wána wšem wěrným, osob newynímajíc; třetie, aby knězská nadánie byla rušena; čtwrté, hřiechy smrtedlné na wšem zboží aby stawowal což móž najdál, a to pod základem swrchupsaným. Paklibychom nezdrželi příměřie swrchupsaného, jehožto bože nedaj: tehdy máme i slibujem základ swrchupsaný ot napomanutie w měsíci splniti na Krumlowě neb na Nowém hradě, kdež nám naši wěřitelowé ukáží. Pak- libychom základu swrchupsaného w měsíci nesplnili, tehdy jim dáwáme plnú moc swrchupsaným, urozenému pánu Oldřichowi z Rozmberka neb jeho purkrabiem, aby mohli napřed nám i našim wšem láti, přimlúwati, stawowati, jimati, šacowati tak dluho, dokudžbychom jim swrchupsaného základa newyplnili. A k tomu ke wšemu na potwrzenie swé sme pečeti k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán léta ot narozenie božieho tisícieho čtyřstého a dwůdcátého, ten pondělí oktaw swatého Martina. 15. Opat i konvent kláštera Opatowského přiznáwají se ke dluhu 3000, kterýž král Sigmund na klášteře jich zapsal pp. Půtowi z Častolowic a Alšowi Holickému ze Šternberka. W Opatowicích, 1420, 5 Dec. (Orig. arch. Pardubic.) My Jan z pójčenie milosti božie opat w Opatowicích, kněz Wěněk přewor, kněz Jan subpřewor, kněz Hawel farář ze Ždanic, kněz Wojtěch farář z Osic, kněz Tomáš farář z Dřieče, i wšecka jiná knězi a bratřie toho konventa a kláštera Opa- towického, zákona S. Benedikta, i naši náměstci a po nás budúcí naši: wyznáwáme

Strana 281
C. VIII. Zápisy rozličných cseb r. 1420. 281 tiemto listem zewně a obecně předewšemi ktož jej čísti anebo čtúce slyšeti budú: že najjasnějšie knieže a pán, pan Sigmund Rímský král wždy rozmnožitel říše, král Uherský a Český král, pán náš milostiwý, znamenaw statečnů a snažnú službu od urozených pánuow, pana Puoty z Častolowic a pana Alše ze Šternberka odjinud z Holic, i dal jim i jich budůcím tři tisíce kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského na našem klášteře na Opatowicích i na tom na wšem zboží, což k tomu našemu klášteru přileží aneb přislušie. A my swrchupsaný Jan w ty časy opal i wešken konvent i naši budúcí, slibujem jim swrchupsaným urozeným pánuom i jich budůcím s těch tří tisícuow kop grošuow úrok platiti a dáwati tři sta kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského. Ale to rozdielně, na S. Jiřie puol druhého sta kop, ježto nynie najprwé má přijíti, a na S. Hawla puol druhého sta kop gro- šuow, ježto potom inhed má přijíti: a tak na každé léto máme i slibujem jim i jich budúcím dáwati a platiti w plně až do cela na ty roky bez pomčenie hotowými penězi dotud, dokudžby král Sigmund a pán náš milostiwý nebo král budúcí swr- chupsaným urozeným pánuom i jich budúcím, těch swrchupsaných tří tisíców kop grošuow hotowými penězi úplně a docela nezaplatil a nedal. A jestližebychom my swrchupsaní opat i wešken konvent těch peněz úročných puol druhého sta kop grošuow našim wěřiteluom i jich budúcím na ty roky, totiž na S. Jiřie nebo na S. Hawla, nedali a penězi hotowými nezaplatili, jehož bože nedaj: tehdy jim swrchu- psaným pánuom i jich budůcím dáwáme tiemto listem plnů moc i plné práwo, ty penieze wzieti w křesťanech nebo w židech na naši na wšech škodu, a naše lidi kteréž máme a k našemu klášteru přislušejí, nebo ještě mieti budem, nebo naši bu- důcí mieti budú, mají moc je jímati, stawowati w městech hrazených i w nehraze- ných, we wsech i na cestách, i jim zajímati, i také se w lidi i we wsi i we dwory i w dědiny mohú se a mají uwázati dotud, dokudby swých zadržených úrokuow ne- wybrali w plně až docela i se wšemi škodami, kteréžby wzeli a je ukázati mohli dobrým swědomím. A my proti tomu nemáme mluwiti ani otpierati: paklibychom co mluwili, to bychom učinili proti swé cti i proti swému zápisu. A ktožby tento list měl s našich wěřiteluow nebo s jich budůcími dobrú wolí: tomu dáwáme túž moc plnú i plné práwo, což tento list swědčí. A toho wšeho na swědomie a pro- lepší jistotu i pewnost plnů a dokonalú, my wšichni swrchupsaní s naším dobrým rozmyslem a wolí naší wědomě swé pečeti u wosk wdáwené, tociž opatowu i konventskú toho našeho konventa a kláštera Opatowského, dali sme přiwěsiti na utwrzenie tomuto listu. Jenž jest psán a učiněn léta narozenie syna božieho tisíc čtyři sta we dwacátem létě, ten čtwrtek před S. Mikulášem. A. Č. III. 36

Strana 282
282 C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1423. 16. Ctibor z Cimburka a na Drahotauši přiznáwá se k smlauwě, kterau páni Morawští mezi ním a králem Sigmundem učinili. Na Drahotauši, 1423, 13 Mai. (Orig. arch. Třeben.) Já Ctibor z Cimburka odjinad z Drahotúš, wyznáwám tiemto listem přede- wšemi, ktož jej uzřie neb čtůc slyšeti budů, že duostojný w boze otec, kněz Jan biskup Olomůcký, a urození páni Petr z Krawař hauptman, Wáclaw z Dubé odjinud z Leštna a jiní páni markrabstwie Morawského, kteříž w ten čas před hradem Na- měščem leželi, smlúwu konečnů podlé žádanie mého učinili mezi najjasnějším kní- žetem a pánem p. Sigmundem Římským králem, rozmnožitelem říše, Uherským, Če- ským a Dalmatským oc. králem s jednej strany, a mezi mnú s druhej strany, tiemto během: najprwé, že mám podlé KM“ swrchupsaného, podlé biskupa, p. Petra haup- mana, pánuow Morawských i podlé země tejto wždy wěrně býti, státi a pomáhati k obecnému zemskému dobrému, kolikrátžby to potřebie bylo, s swým hradem Dra- hotúšem, sám i s swými služebníky protiw každému člowěku, kromě samého bratra p. Jana Towačowského. Také jej bratra swého p. Jana, služebníkuow ani pomocni- kuow jeho, nemám na swój hrad Drahotúš půščeti, přechowáwati, fedrowati, ani radů ani skutkem w ničem pomocen býti, doniž s KM“ swrchupsaným w poctiwý a w podobný konec neuhodí konečně. Také mám s biskupowů, s haupmanowů a pánuow swrchupsaných radú a pomocí milosti králowy swrchupsaného hledati, což najspíše budu moci, což sem protiw JM“ učinil, aby semnú naložiti milostiwě ráčil, jakžto milostiwý král. K tomu také wšichny wězně, kteříž mi slíbili usty neb listy, i wšichna zbožie nebli wsi holdowané, kteréž mi sč k hradu Drahotúši holdowaly, čížkoliwěk jsú, propustiti a wrátiti mám, a ty propuščiem, wracuji i stupuji moci tohoto listu. Protož já swrchupsaný Ctibor slibuji pode ctí a pod wěrů wšichny smlůwy swrchupsané ctně, wěrně, práwě a nerušitedlně zdržeti a úplně zachowati, tak jakož napřed psáno stojí. Paklibych na čem nezdržel, tehdy sem protiw swej cti i wieře učinil. Na potwrzení toho wšeho swů wlastní pečet s mým wědomím a swú dobrú wolí přiwěsil sem k tomuto listu; a pro lepší jistotu připrosil sem uro- zených pánuow, p. Jana z Boskowic odjinud z Brandýsa, p. Jiříka ze Šternberka odjinad z Lukowa, p. Jana z Cimburka odjinad ze Slawičína, p. Ctibora z Cimburka odjinad z Křídla, p. Jana z Boskowic odjinad z Lúky, p. Beneše z Boskowic odji- nad z Černejhory, swých přátel milých, že sú také pečeti swé podlé mne přiwěsili na swědomie k tomuto listu. Jenž dán jest na Drahotúši, den Ducha S., léta na- rozenie syna božieho tisíc čtyřista třimezcietmého.

Strana 283
C. VIII. Zápisy rozličných oscb r. 1423. 283 17. Wok z Waldšteina manželce swé Elšce z Ríčan wesnice některé zapisuje práwem dědičným. Bcz místa, 1423, 21 Oct. (DD. XXV, 231.) Já Wok z Waldšteina wyznáwám tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že takúto milost učinil sem s swú milú manželků se panie Elšků Oldřichowů dcerů z Uhlišt odjinud z Říčan, že jakož sem jie dřiewe byl wěnowal kop sto na swých wsech dědičných we Wolawci, w Lůčkách a w Lestkowě, též wsi dáwám jie s plným práwem dědičným i s jiným se wším což mám aneb mieti budu, kdyžby pán buoh neuchowal, aby má manželka dřéwe řečená mohla z toho zbožie učiniti cožby chtěla; a kdyžby mne buoh neuchowal, že tomuto listu dáwám plnů moc, jakobych jie we dsky zemské wložil, tiem obyčejem. A pro potwrzenie toho listu, a pro lepšie swědomie swú sem wlastnie pečet přiwěsil k tomuto listu s dobrým rozmyslem a zdrawým žiwotem, a pro wyššie swědomie toho prosil sem urozených pánów, urozeného pana Čeňka z Wartenberka odjinud z Weselé, uroz. pana Jindřicha z Wartenberka seděním na Walšteině, uroz. pana Haška z Wald- šteina, minemeistra na Horách, uroz. pana Alše z Dubé seděním na Jenšteinč, a uroz. pana Jana Pušky z Kunstatu seděním na Kostomlatech, aby podlé mne swé pečeti přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta naroz. syna bož. po tisíci po čtyřech stech třimezcietmého, ten čtwrtek jedenácte tisíc panen swatých. 18. Bětka z Nebřehowic swědčí bratrowi swému o jeho kaupení dworu poplužního w Nebřehowicích. W Strakenicích, 1426, 18 Dcc. (Orig. arch. Třeben.) Já Bětka někdy manželka Střiežkowa z Nebřehowic, wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej čísti nebo čtúc slyšeti budú, že jest u mne Oldřich Kocka z Miloněwic seděním w Družeticích, bratr mój, kúpil dwór poplužní w Nebře- howicích s tiem se wším což k němu přislušie, i zaplatil, kromě toho platu, což jest Nebřehowicích na těch lidech, a w Slatině jednu kopu platu ročnieho rozdielně, pól kopy plata na S. Jiří, a pól kopy plata na S. Hawel. A ten dwór swrchupsaný poplužní bratr mój i s tiem platem předepsaným we dskách zemských má. A tomu na swědomie prosila sem urozeného pána, pana Wáclawa z Michalowic seděním na Strakonicích, a slowútných panoší Jana Koce z Dobrše, tehdáž purkrabie Strakoni- ckého, Janka z Dlúhéwsi odjinud ze Lhoty, Buška z Komonice a Zibřida ze Srdowa, že sú na swědomie pečeti swé přiwěsili. Dán w Strakonicích, léta od naroz. bož. 36*

Strana 284
284 C. VIII. Zápisy rozličných osob r. 1428. po čtrnácti stech létech léta dwadcátého šestého, tu středu před S. Tomú. (Pečeti wisutých jest pět, z nichž druhá i třetí mají tentýž erb, t. kolečko.) 19. Heitmané a starší wojska Táborského gleitují k sobě pana Oldřicha z Rosenberka před Bechyni na týden se 100 osobami. U Bechynè, 1428, 27 Sept. (Orig. arch. Trebon.) My Jaroslaw z Bukowiny, Jan Bleh z Tèšnice, Mareš Kršňák hauptmané, páni, rytieři, panoše, kněz Prokop i jiní starší obcí Táborské polnie a domácí, Kla- towské, Piesecké, Sušické, Prachatské, Domažlické oc. polem pro jméno božie spo- lečně nynie u Bechyně pracující: wyznáwáme listem tiemto předewšemi, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že jsme gleitowali a mocí tohoto listu gleitujeme urozeného pána Oldřicha z Rosenberka se sto koňmi a tolikéž osobami, počítajíc od prwnieho až do poslednieho; tak aby se mohl s námi bezpečně sjeti i zase odjeti bez úrazu i wšelikakého pohoršenie hrdel i statków. A ten gleit má a bude mieti i ti wšickni, ktož s ním pojedú, od dánie lista tohoto až do téhodne, a ten den poslední celý až do záštie slunečného. Kterýžto gleit slibujem sami za se, za služebníky i po- mocníky naše i za wšicku stranu naši cně a řádně zdržeti a zachowati bezewšie zlé lsti a přerušenie wšelikakého. A toho na swědomie pečet obce Táborské polnie, jiežto nynie wšickni užíwáme, kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Jenž dán u Be- chyně w pondělí před S. Wáclawem léta oc. XXVIII°. (Pečet má uprostřed kalich, a nad ním hostii; okolo nich swítek dwaučárný; pak nápis: „peczet — obcze — thaborske —".)

Strana 285
A. XII. PŠANÍ ROZLIČNÝCH OSOB, od r. 1396 do 1440. 1. Jindřich z Rosenberka, nejw. purkrabí Pražský, králi Wáclawowi k wěrné poddanosti se oswědčuje, i slibuje na místo Diwiše podpurkrabí ustanowiti jiného. Bez datum (r. 1396.) (Orig. arch. Trebon.) Serenissimo principi ac domino, D. Wenceslao Romanorum regi semper Augusto et Boemiae regi, suo domino metuendissimo et gratioso. Twej Milosti služba má wždy napřed, wěrná, ustawičná! Králi milý, hospodo milá! Jakož jsem nynie wnowě Milosti Twej psal mým listem, téhož listu přiepis kázal jsem přečísti knězi biskupowi Lubuskému; a což jsem Twé Milosti psal na tom listu, téžť sem i knězi patriarchowi psal, i před ním sem to prawil, i knězi bi- skupowi Lubuskému mluwil. A toť wždy prawi, i před mnohými Twými, jakož jsem jednů Twé Milosti slíbil, ež wěrně s tiem chci učiniti Twej Milosti a držeti, tak jako wěrný purkrabie a dobrý slúha swému pánu jmá učiniti, jakož sem wšecko plněji dřewním listem wypsal Twé Milosti; takéť kněz biskup Lubuský wšeho toho Twů Milost dobře zprawí. A o tom, jakož se Twej Milosti Diwiš, mój podpur- krabie, nehodí a nelíbi k tomu úřadu: chci rád jiného wydati a poslati, ježto bohdá Twé Milosti a k tomu úřadu bude hodný. Henricus de Rosembergh castri Pragensis burgravius.

Strana 286
286 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1396. 2. Erhart z Kunstatu markrabi Joštowi zpráwu dáwá o swém jednání s bratrem jeho markrabí Prokopem. W Modřicích, bez roku, m. Mai. (Orig. arch. gubern. Česk.) Serenissimo principi ac domino Jodoco, marchioni et domino Moraviac, domino suo gratioso. Oswiecené knieže, pane mój milostiwý! Jakož mi TM' wzkázala, abych za příměřie slíbil za čtyry neděle, a jiné pány obeslal, aby také slíbili: toť sem inhed učinil, a powěděl sem jemu a panu Hanušowi, že to wšecko, cos Ty mi rozkázal, že to chci učiniti, že Tebú ani mnú nic nescházie. A bratr Twój sč rozhněwal a lál welmi a řka: měst z swé moci nechci žádnému sstupowati, a zádušie wšecko chci držeti, wšecko, jakož sem sě w ně uwázal, a na to z swé moci chci swým liduom dáwati potřebu, a těch požíwati a žiwiti se z nich. A jáť sem tak řekl, žes Ty mně wzkázal, že je tak smluweno, žeby wšecka zádušie měla w pokoji státi, a Ty pane Hanuši mělby to zjednati s markrabí Prokopem; an mi odpowěděl a řka: „Já k tomu nemohu nic učiniti, když markrabie Prokop nechce.“ A jáť sem Bohunka přijal k sobě, a mluwil sem se panem Hanušem a řka: pane Hanuši! mně je wzkázáno, žeby Ty to měl zjednati, tak jakož mi Bohunek od markrabí prawi; a také to pomni, že to markrabí ani námi nescházie než wámi, a to chci markrabi wzkázati. A on mi řekl, že také chce králi prawiti, žeby markrabie Prokop chtěl wšecko učimniti, co mu král po mně wzkázal, žeby chtěl zaručiti příměřie za čtyry neděle, a žeby chtěl ku králi jieti, a král je mně kázal, abych příměřie učinil, jako dřéwe býwalo, za čtyři neděle, ale nekázal je mně to král, abych to wymlúwal, aby markrabie Prokop zá- dušie postúpil, než Baworský mně to řekl abych to zjednal mohuli, a markrabie byl také řekl, žeby nemienil, lečby záduší w pokoji bylo; a jábych to rád byl zjednal k markrabině libosti, bych byl mohl, a když sem nemohl, tehdy jsem učinil, co mi král kázal, a to jemu powiem. Takéť jsem bratra Twého tázal a řka: „Chcešli k králi jieti, já chci s Tebú jieti; a pane Hanuši slyš to, že to učiniti chci“ — a ját jsem otázal, „chcešli jieti?“ — on řekl: „pane Hanuši, jáť dobře swój čas wědě, když jieti mám“, — než mně je řekl samému tajně: „jáť nechci jieti, lečbych welmi dobrý kleit měl od krále, a také newiem pročbych k němu jel, — nebť newědě nic dobrého na tej jiezdě, a toho sě doprawiti nechci, by mě hrdlowal, a také tomu rozumiem, žeby mi král raději wzal než dal, a také slyším, že mě chce zbawiti mého dědictwie Morawské zemi, proto sě nic dobrého od něho nenaději“; — tak žeť já nerozumiem, jako já od něho slyším, by jej kdo mohl naprawiti, by do Čech jel ku králi. A wěz žeť je pan Hanuš nic nezjednal, a jáť sem jiného příměřie učiniti nesměl, ani za- ručiti, než jaks mi wzkázal, a bratr Twój ten mi prawil, žes Ty mluwil s Witkem

Strana 287
A. XII. Psaní rozličných osob r. 1407. 287 z Turowic, žeby sč Ty najraději sám s swým bratrem smluwil, a on mi řekl: „když on sč chce se mnú sám smluwiti, jáť také chci rád sě s ním sám smluwiti, a tak- bych sě s ním chtěl smluwiti, jako ste wy w Krumlowě smluwili, neb jako Puška w Brně smluwil, pakli chce nowú smlúwu učiniti, teď jsem také rád; a to wše což smluwím, to chci držeti“ — než zaručiti nechce, ani pod kterým základem slíbiti — a „chceli bratr mój, najradějiť sem tomu, aby nás naši páni smluwili.“ Datum Medric, in die Ascensionis Domini. Erhart z Kunina města. 3. Král Wáclaw panu Jindřichowi z Rosenberka: aby nemeškaje přijel k ostatním pá- nům do Prahy. W Praze, 1407, 8 Apr. (Orig. arch. Trebon.) Wáclaw z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše a Český král. Urozený pane milý! Jakož jsme dřéwe ot Tebe žádali, aby k nám přijel, též i nynie žádáme a prosíme Tebe, aby bez meškánie k nám do Prahy přijel; neboť některé pilné wěci o zemské užitečné a dobré mámy jednati, kteréž chcme Tobě zje- witi, když k nám přijedeš. Protož nedli ani meškaj tiem; neboť Litomyšlský biskup i jiní páni jsů již w Praze, jakož jsú byli od nás obesláni. A na tom nám zwláštní líbost ukážeš. Jestli pak, jehož se nám nezdá, žeby sám swým žiwotem býti ne- mohl: tehdy žádámy aby swů raddu s plnú swú mocí k nám poslal, aby o wšecky wěci, a zwláštně o zemskú berni plnú moc měli s námi rozmluwiti. A toho jinak nečiň, jakož zwláštně Tobě ufámy. Dán w Praze ten čtwrtek před swátostí, krá- lewstwi našich Českého XLIIII° a Římského XXXI° léta. Ad mandatum D. regis W. patriarcha Ant. Cancell. Urozenému Jindřichowi z Rosenberka našemu wèrnému milému. 4. Jan Smrčka (ze Mnichu), purkrabí Přibenický, zpráwu dáwá D. Janowi Kbelowi, ge- nerálnímu vikariowi arcibiskupskému, o smlauwě mezi Přibíkem ze Lhoty a farářem Zebin- ským pro hlawu (wraždu) učiněné. W Austí nad Lužnicí, 1407, 13 Nov. (Z akt konsistor.) Reverendo magistro Johanni dicto Kbel, decretorum doctori, vicario in spi- ritualibus curiae archiepiscopalis. Jan řečený Smrčka, purkrabie na Přibinicích. Služba má napřed TM“ kněže milý! Dáwámť na wědomie, žeť se takáto smlúwa stala mezi knězem Přibíkem, fa-

Strana 288
28 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1407. rářem z Zebína a mezi Přibkem ze Lhoty, že se Přibík má zapsati knězi Přibkowi a knězi Ubaldinowi a Janowi Bubnowi z Leštny, aby pút učinil do Říma do letnic nynie ježto jmá přijíti. A wiece dřéweřečený Přibík má se zapsati knězi Přibíkowi a dřéwe jmenowaným jeho přátelóm, a do pětinácet let uptalliby se přietele, žeby on Přibík které zbuožie měl, aby na ubrmany wznesli, jménem na Witu ze Rzawého a na Jana řečeného Smrčka, purkrabi z Přibenic, a ti aby plnú moc měli mezi kně- zem a Přibíkem ze Lhoty wyřeci to, coby on swrchupsaný Přibík s toho statku měl za hlawu učiniti. Pakliby toho neučinil, ale aby byl w kletbě arcibiskupowě, ačby to naň ubrmané swrchupsaní wyznali. Pakliby dřéweřečení ubermané sešli dřéwe nežby se toto skonalo, tehdy swrchupsaní kněz Přibík anebo jeho přátelé swrchu- psaní budů mieti plnú moc jiné woliti ubrmany. Scriptum in Usk supra Luznicz, anno dom. MCCCCVII, die S. Brictii confessoris. 5. Král Wáclaw Budějowským oznamuje, že Mikulášowi z Husi odpustiw, jej a towaryše jeho na milost přijal. (»Litera ex parte Mikulašonis de Prachatic gratialis.«) W Praze, bez r. (asi 1408) m. Oct. (Orig. arch. Budějow.) Wáclaw z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel Říše a Český král. Wěrní milí! Neb jsme Mikulášowi z Husi, Wilémowi Skynakowi, Benešowi z Sedlce, Prokopowi z Dubného, Přibíkowi ze Lhoty, Kunšowi z Dlúhéwsi, Janowi Stebnakowi, Hynkowi, Janowi Letowskému a Dětřichowi z Nebřehowic a wšem jiným, kteříž jsú u Wás psáni a s nimi i pro ně zašli w té mieře milostiwě jich winu i newinu odpustili: protož Wám přikazujem přísně, chtiec tak mieti, abyšte o ty wěci jim wěky wěkoma žádným zlým ani kterú nechutí nespomínali w žádné mieře: než ty wšechny wěci i nechuti aby byly minuté a zhlazené beze lsti. Jejné zdaby sě čeho jiného neřádu potom kdy dopustili, aby to na nás znešeno bylo. Nečiníce jinak, pod naší milostí. Dán w Praze, ten úterý před S. Šimonišem a Judy, krá- Ad relationem Johannis de Smilkow lewstwie našich oc. Johannes Weilburg decretorum doctor. Magistro civium et juratis consulibus civitatis Budweis fidelibus nostris dilectis. 6. Auřadowé městští w Žatči, Mostu, Kadani a Launech, přimlauwají se u krále Wáclawa za Jana Pětipeského z Egerberka, kommendora w Chomautowě, kteréhož zemský jeho w Če- chách s auřadu křiwě ssadil. Bez místa, 1408, 21 Dec. (Ze sauwěkého překladu w archivu Kraloweckém w Prusích.) Najwyššiemu a najoswiecenějšiemu kniežeti a pánu, p. Wáclawowi z božie

Strana 289
A. XII. Psaní rozličných csob r. 1408. 289 milosti Římskému králi wždy rozmnožiteli a Českému králi: konšelé, přísežní raddy z Žatče, Mosta, Kadaně, Lún, města Waše kraje Žateckého, učinky služeb plné s plným a wěrným poslušenstwím wzkazujem. Najmilostiwější a dědičný pane náš! Rač wěděti, že slowútný Jan z Eger- berku jinde z Pětipes, zákonník zákona křižowníków Německých blahoslawené matky božie, kterýž kommendorem w Chomútowě byl jest, muž wýborný a statečný, žalo- stiwě a zjewně žaluje a prawí, a také o tom w našem kraji zjewná a obecná řeč již jest, kterak jeho p. Oldřich z Ústie Sazimina na Lužnici, zemský w Čechách i w Morawě téhož zákona, w příslowie těžkého a welikého pohaněnie uwedl a wtrhl jest, a kterakby snažně usilowal jeho dobré slowo a čest uraziti, a urazilby tak welmi, že ani prawdy rozeznaw ani sprawedlnosti srozuměw, jeho s úřadu w Cho- můtowě ssadil jest a do Morawy poslal, a někakého kněze na jeho miesto posadil jest; a ač ten kněz w sobě jest a bylby počestný, múdrý, rozumný, wšak se bojímy, aby od Mišňan i od jiných kterýchžkoliwěk nepřátel našich nebyl lehce wážen a za ženu jmien. Také prawi těžce a protiwně dřieweřečený zemský, že týž Jan k wděč- nosti Wašie Welebnosti a purkrabiem Wašim i městóm k libosti, častým zbieráním welikého a mnohého lidu, zbožie w Chomútowě opustilby a zahubil rozličnú škodú; a také prawě, by on s naší radů a ponúcením i s pomocí o ssazenie zemského s jeho úřadu stál. A na tom na wšem nám welikú křiwdu a bezprawie činí; neboť také wěci nejsú našeho obyčeje. Ale my opak a jinak srozuměwše, owšem před jasností Wašie Welebnosti prawdy oswědčením prawým oswědčujem, že dřieweřečený kom- mendor Jan pro obranu a k rozmnožení užitka zákona, také o wše dobré wšeho kraje stál jest wěrně, směle a užitečně každé chwile. Nebo jakož nynie podlé krá- lowého přikázaní Wašeho wšickni tak duchowní, jako swětští, kraje toho (na) Kunigstein wstáti měli sme1), purkrabie Janowi kommendorowi dřieweřečenému pilně Waším ká- zaním sú kázali, aťby anebo sto koní w jiezdu a w sebrání zástupa wedl, anebo dwě stě w Chomútowě k užitku WM“ obrokem chowal. Kterýž wšak Jan kom- mendor cestů opatrnosti, také wedle přijímání wladařów wojska Wašeho, wroný (?) lid wedl jest 2), počestně wšak a dobře připrawený. A když posly jeho Janowi kom- mendorowi z Míšně byli přišli, prawíce by se lid tam zbieral, a ten by chtěl hory 3) a zbožie zákonské ojeti a podstúpiti a wešken kraj nepřátelsky zamůtiti: tomu sroz- uměw kommendor, sto jiezdných z přátel do Chomútowa přijeti zpósobil jest i z sú- sedów, čekaje příjezdy nepřátelské obrániti. A Míšené srozuměwše, že se tak byli w Chomútowě sjeli, nepřijeli sú; a tak jiezdní inhed z Chomútowa se zase rozjeli pro obranu kraje zákona toho; wšak zemský toho jest byl newděčen a protiwen. 1) Latinský orginál di: versus Kunigestein consurgere debuimus. 2) Latině: juxta contentationem capitaneorum exercitus — moderatam gentem. 3) Lat. montana. A. Č. III. 37

Strana 290
290 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1410. A také žeby Jan kommendor radů a powolením naším o ssazenie zemského stál, o tom o wšem zajisté nám nic není swědomo; také wše swé dni w našem sebrání i w našich radách nikdá jest nebyl. Protož zjewno jest, že z protiwného hněwu zemského tyto wěci pocházejí. I známo jest každému, ktož známost má o Janowi, žeby se dobře hodil ke wšem úřadóm zákona toho i těm krajinám, nebo jest muž statečný, hodný a smělý, ačby byla Waše Milost k tomu a přiezeň swrchních toho zákona. Dán list pod našich swrchujmenowaných měst pečetmi, XXI die mensis Decembris, anno domini M'CCCC-VIII°. 7. Jan Drha z Dolan panu Oldřichowi ze Hradce w hádce o čest důtkliwau odpowěd dáwá. Na Krumlowě, 1410, 8 Febr. (Orig. arh. Trebon.) Tobě pane Oldřiše ze Hradce, já Jan Drha z Dolan wěděti dáwám. Píšeš mi, bychť Tobě z roków wycházel: Ty piš, cožt se Tobě zdá. Než jáť sem Tobě proti twým listóm psal, w nichžs mne i mých předków dotýkal, a mé cti dotýkaje, w tom Tobě rok dáwaje: z toho Ty newycházej, jáť z něho wycházeti nemiením. Budešli tu, máš wše shledati to, cožť jsem dřiewe psal, umenšenoť nemá býti; pakli tu nebudeš, uslyšíš wše, budelit co mluweno aneb nic. A jakož mi píšeš, hroze mi proto, ežť odmlůwám a swé cti Tobě bráním, ježtos mi newinně na ni sáhl: hróz takowých Tobě netřeba, hroz tomu, ktožť jest zlý a zle činil jest. Jáť se buohdá toho nebojím, nebť sem jakžť jsem žiw k swému panošstwi tak dobře činil, jako Ty k swému panstwí, ježtoť to tak dobří wědie, jakos Ty. Pakli přes to o mně co mluwiti budeš, wěz to jistě, ežť odmluweno má býti. Datum in Krumnaw, sab- bato ante Invocavit dominicam, anno oc. decimo. (L.S.) 8. Krále Wáclawowo psaní latinské o složení berně swolené, a páně Jindřichowa z Ro- senberka odpowěd na to česká. W Praze etc. 1410, m. Oct. (Orig. arch. Třebon.) Wenceslaus Dei gratia Romanorum rex semper Augustus et Boemiae rex. Fidelis dilecte! Fidelitatem Tuam studiosissime requirimus et hortamur, vo- lentes, quatenus mox visis praesentibus tricentas sexagenas grossorum Pragensium, quas nobis ad cameram nostram regalem occasione bernae generalis praesentis no- mine pactorum dare et solvere es astrictus, honorabili Jacobo plebano Veronensi, de- voto nostro dilecto, nomine nostro, sine renitentia qualibet dare et praesentare quo-

Strana 291
A. XII. Psaní rozličných osob r. 1410. 291 modolibet non obmittas. Datum Pragae, die V“ Octobris, regnorum nostrorum anno Boemiae XLVIII°, Romanorum vero XXXVt. Ad mandatum D. Regis: Jacobus decanus Wyšegradensis. Nobili Henrico de Rosemberg, fideli nostro dilecto. Metuendissimo principi et domino, D. Wenceslao dei gratia Romanorum regi semper Augusto et Boemiae regi, domino suo gratiosissimo. Služba má napřed Twé Milosti, králi žádný! Jakož mi TM' psala wečas, abych tři sta kop berny položil u kněze Jakuba faráře Berúnského, kaplana Wašeho: rač TM pamatowati, že jsem berny dřéwe wždy kladl a položil u podkomořieho Wašeho. A také rač TM' upamatowati sě, že sme s jinými pány k berni powolili TM“, aby tú berní země byla upokojena a k obecnému dobrému naložena. A já TM“ dřéwe psal, že sě na Třemšíně sbierají i oprawují, a sahají s toho hradu na Wáš klášter Nepomucký, a chtiece i jiným w zemi překážeti. Protož rač TM záhe to opatřiti a k tomu učiniti, a tú berní tak naložiti, jakož jsme k ní přiwolili. A k tomu já TM“ swú berní nic meškati nebudu. Datum oc. 9. Král Wáclaw Jindřichowi z Rosenberka píše, kterak s berní swolenau nakládáno, znowu jeho upomínaje. W Praze, 1410, 17 Oct. (Orig. arch. Trebon.) Wáclaw z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše a Český král. Wěrný milý! Listu Twému jsme dobře srozuměli. A jakož nám píšeš, aby- chom sě upamatowali, že jsi Ty s jinými pány k berni zemské nám powolil, aby tú jistú berní byla země upokojena a k obecnému dobrému naložena; a také že jsi ty nám dřéwe psal, žeby sč na Třemšíně sbierali a oprawowali a sahali s toho hradu na náš klášter Nepomucký: o toť jest nám opat Nepomucký a úředníci jeho nikdy newzkázali ani psali; a také o ižádné búři a nepokoji nynie w zemi newieme. A tú berní jsme, děkujíc bohu, zámky podepsané, ježto jsú sě s nich škody zemi dály, wyprawili: najprw Lichtenberk hrad, Rataje hrad, Tachow hrad a Lomnici hrad. Protož žádáme od tebe, aby tři sta kop berny úkolu swého u kněze Jakuba faráře Berúnského, kaplana našeho a písaře komorného, bez prodlenie položil, jakožť tak zwlášče doufáme. A byloliby, žeby z dřieweřečeného hradu Třemšína klášteru našemu Nepomuckému bylo škozeno, daj nám to wěděti; a my chcme swým žiwotem a s če- ledí swů sě na zbožie naše Lomnické položiti, a ottawad kláštera našeho Nepomuckého 37 *

Strana 292
292 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1410. brániti. A toho wšeho swrchupsaného nám swú odpowěd bez meškánie daj, ať sè po tom umieme držeti. Dán w Praze, ten pátek p. S. Hawle oc. Ad mandatum D. Regis: Jacobus decanus Wyšegradensis. Nobili Henrico de Rosemberg, fideli nostro dilecto. 10. Odpowěd páně Jindřichowa z Rosenberka na předešlé psaní. Bez datum, (r. 1410, m. Oct.) (Koncept arch. Třebon.) Responsum ad literam D. Regis, quae est de dato tali: dán w Praze ten pátek po S. Hawle anno X. Oswiecený knieže, králi žádný i pane milostiwý! Službu mú rač wěděti na- před TM. A jakož mi TM' wečas píše o berni zemskú, že tú berní TM hrady Lichtenburk, Rataje, Tachow a Lomnice wyplatila, toť jsem s prawú wěrú rád slyšal, že jí TM' tak k swému počestnému i k zemskému dobrému naložila. A já také Twů M' swým úkolem, o němž mi TM' psala, nic meškati nebudu, aniž TM' tiem hněwati nemiením, a zwláště poněwadž ižádných bůří ani nepokojów nynie w zemi TM' newie. Protož TM“ prosím, aby sobě neráčila k nechuti přijieti, žeť jsem úkola swého ješče neposlal; neb jsem ješče berni nedal wzieti na swém zboži, pro úrok který jsem mosil na panoše swé obrátiti, abych také jimi TM“ hotow byl poslúžiti wedle jiných pánów, ačby toho potřebie bylo. Jakož TM posel mój, kteréhož pošli s wěřicím listem k TM“, úplně zprawí. U kohož mi pak TM' káže po mém posle úkol swoj položiti tři sta kop, toho meškati nebudu. 11. Zbyněk arcibiskup Pražský králi Wáclawowi stížnost weda za příčinau wýstupkůw strany Husowy w Praze, oznamuje odjezd swůj ku králi Sigmundowi do Uher. Na Litomyšli, 1411, 5 Sept. (Kopie w arch. Třebon.) Najoswiecenějšie knieže, mój najmilostiwější pane! Jakož TM' wie, kterak jsem s TM“ byl pojednán: tuť jsem po té umluwě jednak pět nedělí w Praze ležal a we liků ztrawu držal, stoje o to wší silú, i prose za to raddy TM“ i jiných, abych mohl mieti u TM“ slyšenie, abych mohl s TM“ jakožto s swým milostiwým pánem o swé nedostatky rozmluwiti. Tu přijew najprwé do Prahy a byw jedinu před TM“, po- tom jsem nikdy w těch pěti neděléch nemohl wyprositi, by mě TM ráčila kdy sly- šeti, až jsem preč i odjel. Než moji protiwníci mají wždy u TM“ slyšenie, když jim jest koli toho třeba. A tak mi ta umluwa netoliko nenie konána, ale jest mi

Strana 293
A. XII. Psaní rozličných osob r. 1411. 293 dolepsanými i mnohými jinými kusy rušena. Neb již po té umluwě druzí kněžie zjewně wedů a kážie bludy a porúhanie proti swaté cierkwi. It. druzí zpowiedají bezděky w kosteléch, prawiece že jmají tůž moc jako papež. It. když nynie z mého přikázanie jednoho kněze, ježto mnoho zlosti činil, s jednú jeptišků stwrzenů a ve- lowanů, s níž jest dwě létě po swětě běhal, sú wezli spolu do mého žaláře: tiť sú wzeti tu w městě w Praze, a nejsú mi dáni do žaláře. It. ač kterého duchownieho pro který neřád před se poženu, tu sberúce se s některými z TM“ čeledi i s jinými w odění a s samostřely, i chtie se tak s hrdostí a brannú ruků stawěti, abych proti nim swého řádu nemohl wésti, jakož se jest od Pražského probošta nynie stalo. It. nynie welmi šeredné a nepočestné listy na mě jsú bity i metány; a toho jsem tůžil TM“, a k tomu se nic nestalo. It. některým mistróm, prelátóm a kněžím po- žitky jsů staweny, některým winnice jsů pobrány, druhým jest w jich dwořiech wše obilé wymláceno. It. farář od S. Mikuláše jest hanebně jímán, ale bez winy, a po- bráno mu, což jest byl do domu zase nanesl; jiní mnozí jsú z země wypowědieni. A to se wše po té umluwě stalo, protože jsú w poslušenstwi podlé mne stáli. A wšak jsú s obú stranů wšecky nechuti odpuštěny měly býti. It. mnozí kněžie nejsú ještě k swému zbožie a k obrokóm nawráceni. It. kázal mi TM psáti listy otci swatému, i také jiné listy na se dáti o kletby, že sú ti nezhřešili, kteříž w inter- diktu sú slůžili; a kdyžbych to byl učinil, toby proti mé duši i proti mé cti bylo. It. což jsem koli o to stál, aby kletí swatých mši neslúžili, nekázali i nezpowiedali, nemohl jsem nikudyž na to zwésti. Také řiedký den, což jsem tu w Praze byl, by moji protiwníci na mě před TM“ některakých falešných klamów newznesli. I wy- bijeli jsú listy falešné, prawiece by to byl papežów interdikt na wšicku zemi, a pra- wiece bych já je wybíjel aneb kázal wybíjeti; a TM wěříci jim, častokrát se na mě búřila, i mě o to horliwě obsielala. A toho jsem se nemohl nikdy domluwiti, by co bylo toho na mě dowedeno, aneb by co kterým bylo učiněno. Tak že jsem musil prawú núzí, nejsa w tom bezpečen, preč odjeti, a wida že jsem žádného konce nemohl jmieti; ano w těch we wšech umluwách bylo umluweno, i TM' sama mi řekla, že mě ráčíš při duchowniem řádu ostawiti, jakož jest za nebožce ciesaře otce TM“ bylo, abych mohl zase duchowenstwie w řád sjednati. Račiž pak TM' z swr- chupsaných kusów widěti, jdeliť mi tak, jakož jest za ciesaře sčastné paměti bylo. A když TM toho neráčí stawiti, musímť k bratru TM“ do Uher jeti, a JM“ túžiti na nè, od nichž mi se a mému duchowenstwi násilé děje, a prositi JM“, aby se ráčil před TM“ přimluwiti, aby jim TM toho neráčila na mě a na mé žákowstwo přepúščeti. A wždyť prosím TM“, aby se ješče ráčil milostiwě rozpomenůti, a mě s mým žákowstwem při duchowniem řádu ostawiti, a ráčil kázati, což jest kostelóm a kněžím pobráno, zase nawrátiti, a neráčil přepustiti duchowenstwie wiece hubiti, než ráčila mój a mého žákowstwa milostiwý obránce býti, aťbych mohl i s swým

Strana 294
294 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1411. žákowstwem za TM tiem snažnějie pána boha prositi, a toho TM“ tiem robotněje zasluhowati po wše časy. Dán na Litomyšli den sw. Viktorina. Serenitatis Vrae humilis capellanus Sbynko Pragensis ecclesiae archiepiscopus, apostolicae sedis legatus. 12. Pan Jindřich z Rosenberka Janowi richtáři Třebonskému o zawření panen i bab ka- jících w Třeboni poručení dáwá. Bez místa, 1411, 16 Nov. (Orig. arch. Trebon.) Henricus de Rosenbergh. Richtáři Třebonský! Přikazujem pilně, aby hned jakž tento list opatříš, za- wolal před se panen i bab těch kajících, ježto jsú w tom zawřenie, o němž jsme již mnohokrát psali i rozkázali; i tázal wšech pořád, líbíli sě jim, aby ty dwéře byly zawřeny. A duojdešli toho, žeby se wětšie straně líbilo to jisté zawřenie, tehdy pod milostí přikazujem, aby to tak obmyslil, aby to bylo tak, jak sme dřéwe psali; neb sám wieš, že i mezi zákonníky wětšie strana wždy napřed táhne. Komužby sě pak to nelíbilo, ale prodaj neb wzdaj, kterak se jemu neb ji bude líbiti: nebť nechcem, abychme o to byli wiece staráni. A také jsme tomu srozuměli, že sě i jiným a wětšie straně líbí, ježto tu přebýwají, aby bylo zawřieno. Dat. Othmari anno XI°. Provido Johanni judici in Třebon, fideli nostro dilecto. 13. Krále Wáclawowa instrukci pro p. Spěše posla králowského k jednání s p. Jindři- chem z Rosenberka. W Praze, 1412, 24 Mart. (Orig. arch. Třebon.) Wenceslaus dei gratia Romanorum rex semper Augustus et Boemiae rex: nobili Henrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto, gratiam regiam et omne bonum. Fidelis dilecte! Mittimus ad te Spiessonem familiarem nostrum fidelem dilec- tum, praesentium ostensorem, de et super certis intentionibus nostris tibi referen- dis distinctius informatum: desiderantes ac fidelitatem tuam studiosius requirentes, quatenus praefato Spiessoni in his, quae tibi hac vice nostro retulerit nomine, fidem velis adhibere creditivam per omnia tamquam nobis. Datum Pragae die XXIV Martii, regnorum nostrorum anno Boemiae XLIXe, Romanorum vero XXXVI°. Ad mandatum D. Regis: Johannes de Bamberg.

Strana 295
A. XII. Psaní rozličných osob r. 1412. 295 Primo. Najprwé má od KM“ se panem z Rosenberka mluweno býti, aby KM“ ja- kožto pánu swému a hlawě této České země proti těm wšem, ježto se búřie w zemi a berů, lúpie na silniciech, násilé a bezprawie činie w tom kraji Plzenském, pomohl jakožto pán zemský a poprawce; neb JM“ s boží a panskú pomocí mieni i chce hned s těchto hod k tomu učiniti a toho mstíti a stawiti, aby se toho bezprawie w zemi wiece nedálo, a netoliko w tom kraji, ale i w každém jiném. Také KM“ slyší, žeby ti jistí zli a nečistí lidé prawili a mluwili, že to což činie zlého a bezprawie w tom kraji neb w jiném w kterémkoli w Čechách, žeby to činili z rozkázanie a poručenie JM“. Tuť JM' prawí, žeť na tom JM“ krátko či- nie, ktožť to koliwěk prawie. Ale jižť jest JM' dáwno swá města i kláštery obe- slala a s nimi se ustanowila o to; i také pány obsielá, aby JM“ pomohli toho wésti stawiti. Neb JM' hned s hod, tak jakož se swrchupíše, miení i chce s boží a pan- skú pomocí tak k tomu a w tom skutečně učiniti a ukázati, že jemu zli a nečistí lidé mili nejsú, jedno dobří a wše dobré a počestné této země. 14. Král Wáclaw p. Čeňkowi z Wartenberka, nejw. purkrabímu, nařizuje o twrzi Dubném, násilně wzaté. W Praze, 1414, 11 Jul. (Orig. arch. Třebon.) Wáclaw z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše a Český král. Urozený wěrný milý! Túžili sú nám Jan Hazumka z Prosieči a Marquard Zboh z Pobipes, naši wèrní mili, kterak jim sú Beneš z Dubného, Chwal z Jaronic a Bužek z Machowic w twrz w Dubné, a což k tomu přislušie, beze wšeho práwa wpadli, a w tu se uwázali, držíce ji až do sie chwíle. Protož jest úmysl náš a chcme, aby se ty k tomu přičinil, a jménem naším jim toho zbožie postůpiti kázal w jich moc, jakož sú je dřiewe drželi; a majíli které práwo k tomu zbožie, postú- piece toho, jakož sú w to bez řádu wpadli, aby toho hledali řádem zemským před pány, nebo před námi a naší radú, jenž jim má dosti prawdy udáno býti, a nám w zemi přes to búře nečinili. Nečiniec jinak, jakož tobě toho zwláště dobře wěříme i doufáme. Dán w Praze, tu středu před S. Marketů, králewstwí našich Českého we dwů a padesátém a Římského we dewátém a třidcétém létech. Per D. Conradum archiepiscopum Pragensem: Johannes Weilburg, decretorum doctor. Nobili Čenkoni de Wartemberg, castri nostri Pragensis burgravio, fideli nostro dilecto.

Strana 296
296 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1415. 15. Nowiny o welikém zboru Konstanském, do Čech poslané. W Konstancí, 1415, 9 Mart. (Z rkp. česk. Museum.) „Novitates missae de Constantia per unum doctorem.“ Pán buch z swého milosrdenstwie tak ráčil sněm cierkwe swaté zwelebiti, že se jie poddáwá wšecko křesťanstwo, i mnoho zemí také pohanských. Jakožto země Litwanská i Samajitská měly sú zde slawné poselstwie, žádajíce, aby někteří byli odsud wysláni do těch zemí, a w nich biskupstwie, kostely i jiné řády wedle obyčeje wiery křesťanské ustawili. Také tu neděli Oculi jměli sme poselstwie od ciesaře Řeckého, rytieře jednoho, kterýžto také pracuje o sjednánie Řeków a kře- sťanów. Také z těch, kteří sú byli pod poslušenstwím toho, jenž sě nazýwal Bene- diktem papežem, čakáme poselstwie. Ale že sú země přieliš daleké a u welikém množstwí mienie sem přijíti, jakožto doktor jeden posel krále Arragonského nám zde zwěstowal, a tak nemním, by sě wšickni sem sjeli dřéwe letnic. A k tomu času také krále Arragonského čakáme, a nadějem sě úplně, když sě sjedú, že s pomocí boží tu blahoslawenů jednotu cierkwe swaté w krátce šťastně dokonají, wšemu kře- sťanstwí k radosti i k utěšení welikému. Datum sabbato ante Laetare an. M'CCCCXV. 16. Jan biskup Litomyšlský králi Wáclawowi zpráwy dáwá o zboru Konstanském, o upá- lení M. Jana Husa, o M. Jeronymowi oc. W Konstancii, 1415, 11 Jul. (Ze starých rkpp.) Najjasnější knieže, králi žádný a pane mój milostiwý! Prosím TM“, rač mi TM“ za zlé nejmieti, žeť sem TM“ do té doby nepsal běhuow zdejších; nebť sem nic jistého a konečného psáti neuměl. Nebť sú sě wšecky wěci měnily až do pří- jezdy uroz. pana Karla z Malatesty, a ten přijew s plnú mocí od Rehoře papeže, i wzdal jeho práwo před koncilium a před KM“ den S. Prokopa. Tak jej koncilium se wším jeho poslušenstwím přijalo, a kardinálem učiněn a přijat i s jinými swými kardinály w zbor kardinálský. A Benedikt tenť také wzdáti miení swú při, a již čeká s králem Arragonským KM“, kterýž na každý den tam pojede; tak že dáli buch bez pochybenie čákno jest jednoty; nebť wšichni králowé i kniežata duchownie i swětská swé posly zde mají s plnú mocí, a přistúpili sú k koncilium, a podlé nich státi chtie k jednotě a k řádu křesťanskému. A nynieť mienie usesti na zřiezení wšech duchowních řáduow, aby takých neřáduow mezi duchowními wiece nebylo. Takéť sú w tuto sobotu odsůdili mistra Hus i s jeho učením i s Wiklefowým, tak že jest upálen i s knihami swými; a Jeronyma toho nynie pokúšeji, a kterak s tiem

Strana 297
A. XII. Psaní rozličných osob r. 1415. 297 skonají, toť sě TM“ neutají. A kdyžť jest w těch wěcech TM“ často dotýkáno, žeby TM’ s Husi držela: tuť jsem s mistrem Nazem, s mistrem Sčepanem i s M. Kuncem odpieral, tak jako sem od TM" slyšal: a toho sú welmi wděčni byli, jakož to TM" brzo w těch listech shledá, kteříž tam od koncilium posláni budů. A welmi TM' do- bře a opatrně učinila, že TM o ty wěci sem nic nepsala, jako druzí páni z Čech i z Morawy, ježto jim to welmi we zlé obracují. Protož milý králi! rač TM w těch wěcech dále opatřiti, a ty bludy potupené již utlačiti a tak sě w tom ukázati, aby to shledali, že TM' toho nedrží a TM“ to nejde; w tom TM' wše swé dobré a po- čestné shledá. A rač sě TM již některak toho milostiwě rozmysliti a učiniti swé poselstwie listy nebo počestnými posly k tomuto koncilium k jednotě wiery kře- sťanské, jako jiní králi: neb sě tomu zde welmi diwie, že od TM“ žádného posel- stwie nenie do té doby; nebo nynie TM k najlepšiemu času je pošle. Také slyším, žeť je mnoho TM“ praweno tam o mně, že já proti TM“ i proti zemi zde wedu. Rač tomu newěřiti: má to TM' shledati dáli buoh, žeť sem TM“ zde ke cti i zemi. Neb dáliť buoh, brzo sě miením k TM“ wyprawiti a TM' o wšech wěcech zprawiti; ježto TM' dáli buoh, jiného na mně neshledá, než jakož na swém wěrném kaplanu a služebníku až do té smrti. A byloliby, žeby mi kto tam překaziti a hubiti chtěl to chudé zádušie: rač toho TM nepřipúštěti, dokudž mne TM' nepřeslyší. Neb sě dáli buch ze wšech wěcí počestně wywesti chci před TM“ i před pány, ktožby mi z čeho winu dal. Takéť TM“ posielám přiepisy krále Aragunského, w kterých TM“ shledá, kterak KM“ píše o té jednotě, žeť ta dálibuoh bez pochybenie pójde Wšemohůci pán buoh rač TM“ pozdrawiti na dlúhé časy k utěšení wšem swým wěrným. Scriptum Constantiae, fer. V“ proxima ante festum S. Margarethae, anno oc. XV°. Ser. V'e humilis capellanus Johannes episcopus Luthomysslensis. 17. M. Jeronym Pražský panu Lackowi z Krawař a jiným pánům píše o upálení M. Jana Husa, i swědčí, že sprawedliwé bylo. W Konstancii, 1415, 12 Sept. (Z rkp. kartus. Dolan. 1) Služba má napřed, urozený pane milý a dobrodějce mój zwláštní! Dáwám TM“ na wèdomie, žeť sem žiw a zdráw w Konstanci. A slyším, žeby drahná búře byla i w Čechách i w Morawě pro smrt mistra Husowu, jakoby byl křiwě odsúzen a kwaltem upálen. Protož totoť z dobrej wóle píši, jako swému pánu, aby wèděl k čemu sě přičiniti; protož tiemto písmem prosím, nejímaj sě toho, aby sě kde o to zastawowal, jakoby mu sě křiwda stala. Učiněnoť jest při něm mým wědomím, cožť 1) Tištěno již psaní toto w Dobrowského Geschichte der böhm. Literatur 1818, str. 404. A. Č. III. 38

Strana 298
298 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1415. jest mělo učiněno býti. A nemni pane, bychť toho z nůze psal, aneb bychť pro který strach jeho odpadl. Hruběť sem držán u wězení, a mnohoť jest se mnú we- likých mistrów pracowalo, a nemohliť jsú mnú hnúti z úmysla toho. A mnělť jsem též, byť sě jemu křiwda dála. A kdyžť jsú mi dány byly ty kusy jeho k ohledání, pro kteréžto jest potupen, ohledaw je welmi pilně a rozmítaw w rozumu i sem i tam ne s jedním mistrem, úplně sem to shledl, že z těch kusuow někteří jsú kacířšči, někteří bludní, a jiní zpósobiwi k pohoršení a škodliwí. Ale ješče jsem wždy některak pochybowal, nejmaje za to, by jeho nebožčíka ti kusowé byli, ale nadál jsem sě, žeby urubkowé byli řečí jeho a utonkowé, kteřížby smysl jeho změnili. I počal sem státi pilně o wlastní knihy jeho; i dalo mi k ohledánie koncilium jeho wlastní rukú psané. A tak s mistry písma swatého welebnými ty kusy, pro kteréž upálen jest, srownal sem a přirownáwal k knihám jeho wlastní rukú psaným, a nalezl sem ty wšeckerny kusy tak úplně a w těch smyslech státi w knihách jeho. A protož nemohuť řéci jinak sprawedliwě, než žeť jest nebožčíček mnohé kusy psal bludné a škodliwé; a já, který sem byl přítel jeho i swými usty obránce cti jeho na wše strany, shledaw toho, bluduow těch nechciť obránce býti, jakoť sem také dobrowolně wyznal předewším zborem w širších slowích. A nynie mnoho činiti maje, nemohlť sem psáti tak široce: ale mám za to, žeť bohdá skoro swé běhy široce spíši, i pošli Milosti Twé. A s tiem sě Twé lásce porúčiem. Psáno mú wlastní rukú, w Konstanci, ten čtwrtek najbližší po dni narozenie matky božie. 18. Král Wáclaw obsílá k sobě p. Čeňka z Wartenberka, ku přeslyšení poselstwí Jana biskupa Litomyšlského. W Praze, 1415, 31 Oct. (Orig. arch. Třebon.) Wáclaw z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše a Český král. Urozený wěrný milý! Psali sme dóstojnému Janowi biskupu Litomyšlskému gleit, jakož jest od nás žádal swým listem a poselstwím, kteréhož tobě listu přiepis posieláme w tomto listu zawřeném. Protož žádáme na twé wěrnosti, aby wšech wěcí nechaje, pro obecné této zemi dobré a naše užitečné k nám bez meškánie přijel, a den S. Martina najspieš příštieho u nás byl, a to jeho poselstwie s jinými pány našimi wěrnými přeslyšal; neb twé přítomné osoby zwláště k tomu potřebujem. Nečiniece jinak, jakož tobě toho zwláště dobře wěříme i doufáme. Dán w Praze, ten čtwrtek na wečer wšech swatých, králewstwie našich oc. (sic). Ad relationem Johannis subcamerarii : Johannes Weilburg decretorum doctor. Nobili Czenkoni de Wartenberg, castri nostri Pragensis burggravio, fideli nostro dilecto.

Strana 299
A. XII. Psaní rozličných osob r. 1415. 299 19. Král Sigmund pánům Českým i Morawským strany Římské zpráwy od sebe dáwá, i děkuje jim za to, že s králem Wáclawem zapsali se zůstati při církwi Římské 1). W Paříži, 1416, 21 Mart. (Z rkp. česk. Museum.) My Sigmund z božie milosti král Uherský a Římský oc. wzkazujem dóstojným Kunratowi arcibiskupowi Pražskému a Janowi Lutomyšlskému, radě, a urozeným wšem těm pánóm w Čechách i w Morawě, kteří sú sě podlé kostela swatého zapsali, wěrným našim milým, pozdrawenie naše a milost králowskú i wše dobré. Dóstojní i urození a wěrní milí! Mníme že wás tajno nenie, kterak robotně a pracně s na- šeho žiwota welikým nebezpečenstwím a s welikým nákladem sme již drahně časów o zjednánie kostela swatého jednoty pracowali, a ještě pracujeme a chceme dále pra- cowati, a to s boží pomocí dokonáme. A také wieme, že sě wás již dobře doneslo, k kterakému zjednání sme tu wěc kostelní již přiwedli, tak že bez pochybenie jed- notu swatého kostela budem mieti. A také sme dobře znamenali, že wšemu křesťan- stwí jest welmi potřebie, abychom ta dwa krále Franského a Englického smluwili; a to bohdá brzo zjednámy, tak že anebo je úplně smluwíme, aneb dlúhé příměřie mezi nimi učiníme; neb tiem také lépe a twrze kostel swatý stane. A poněwadž slyšeli sme, že ste sě dobrým rozmyslem zawázali a zapsali, že při kostelu swatém s přenajjasnějším kniežetem pánem Wáclawem, králem Českým oc. bratrem naším milým a při nás chcete ostati: z tohoť wám zwláště děkujem. A dáwámeť wám wěděti, že my také s kostelem swatým chceme ostati a jeho stawu wěrně brániti, dokud nás stáwá. A od toho úmysla nás bohdá ižádný neodwede. A též bratra našeho wěrné Milosti úplně wěříme i ufáme, že i s námi podlé kostela swatého ostane; neb chcem sě bohdá toho řádu držeti, kterýž sú nám děd, otec a naši milí předkowé po sobě zuostawili. Protož od wás žádáme, aby ste wěrně, jakož ste se wěrně zawázali a zapsali, při kostelu swatém, při swrchupsanému bratru našem milém a při nás ostali, jakož wám zwláště wěříme i ufáme. Na tom i nám zwláště dobré a službu učiníte. Dán w Paříži, den swatého Benedikta, léta králowstwie našeho Uherského XXIX a Římského w šestém létě, léta od narozenie božieho M'CCCCXVI. 20. M. Mařík Rwačka napomíná paní Elšky, wdowy po p. Jindřichowi z Rosenberka, aby od přijímání pod obojí odstaupila. Bez místa, 1418, 21 Mai. (Z téhož rkp.) „Litera directa D. Elscae viduae Henrici de Rosenberg a M. Mauritio Rwaczka.“ Modlitba wěrná napřed, dóstojná paní a sluho božie! Jako jedu, tak přijí- 1) Jiné psaní téhož dne pánům strany Husowy z Paříže poslané tištěno jest již nahoře w dilu I, str. 6. 38 *

Strana 300
300 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1418. mánie z kalicha sě waruj. Jablko w ráji dobré bylo w sobě, ale pro zápowěd jed bylo. Drž zápowěd cierkwe swaté a starých předków obyčeje swaté, a w tom budeš spasena. Psal sem o tom (řádu) cierkwe kostelnie, a to máte písmo papežem po- twrzeno i ciesařem, a toho sě držte. Polož sobě z kalicha přijímánie z nebe tako odlúčenie, jako Ewě z ráje. Wěř tak silně radě kostelnie, jako božské, a nowého nálezu střez sě jako jedu, kterým tělo božie z kalichu dábelsky radie přijímati lidé. Sama zápowěd z nehříchu hřiech i peklo činí; stój w starém poslušenstwí, a nebuď Ewů. Srozuměj, coť píši: lépeť jest umřieti, než z kalichu přijímati. Nadějiť se skoro, žeť budu psáti jiné. Stój bezpečně dokonce a sebú nehýbaj, neboť na tobě mnoho leží, jako na slůpu. Na samé ženě panně Marii wiera byla zachowána, když wšichni apoštolé byli sě pronewěřili; pomniž na též. A tento list mů ruků psaný wšem ukaž. A s tiem tomu drahému tělu poručena buď. Psáno w . . . . 1), w so- botu před swatú trojicí, anno domini 1418. Kaplan mistr Mařík. 21. Nejmenowaný (kněz Prokop Holý?) zpráwu dáwá příteli na Morawě o prospěchu bratří w bojowání w Čechách, i s wýstrahau, jakby w Morawě konati se mělo 2). Bez datum (1421, konec Apr.) (Kopie arch. Trebon.) Milost božie rač býti s námi se wšemi, amen. Bratře milý w boze! Wědětiť dáwám o nowinách, žeť sě bratróm našim dobře wede, a žeť sú dobyli Brodu, Kúřima, Skalici klášter wypálili, Kolína, Hory i Čáslawi, a Sedlec klášter wypálili, a Wilémow i Drobowice i S. Prokopa také mají; a Nimburk i Klučow také sě jim dal, a s Opatowic před nimi sjeli, a Diwiš klášter wypálil. A zemané, rytieři a panoše tu sě s nimi umlúwají a zapisují, aby s nimi byli, a krále aby neměli za král. A p. Čeněk w Kolíně tu středu na S. Jiřie s nimi rokowal; a tu na něm žádali, aby sě napřed pokořil pánu bohu a obci, a aby sě zapsal podlé nich a podlé obce, aby s nimi byl do toho hrdla i do toho což má, a krále aby nikdá za swého pána neměl. A o to sě jest s nimi rozstrčil, že toho učiniti nechtěl. A potom když sě jest Hora dala, tehda inhed poslal zemany, že chce k těm ke wšem kusóm přistúpiti: a oni sú jemu wzkázali, že jemu toho tak nechtie wěřiti, než aby sě w tom skutečně ukázal, a wytrhl na pole s swú se wši mocí a dobýwal měst. A také wěz, žeť když Žleby mieti budú, žeť inhed mienie trhnůti k Chrudími a do Hradecka. Jinémuť nerozumiem, než že kudyž potáhnů, žeť dluho nebudú dobýwati. Nebť jsú lidé welmi omámeni a zstrašeni, žet wezde 1) Jméno nečitedlné w rukopisu; snad »w Ulmě«. 2) Na přepisu psaní toho w Tře- boni stojí rukau páně Oldřichowau z Rosenberka doloženo jméno »Prokop Holý.«

Strana 301
A. XII. Psaní rozličných osob r. 1418. 301 dáwati budú; neb w žádném naděje nemají. A zajisté wěz, žeť inhed bez meškánie odtud mienie do Morawy trhnúti dwěma wojskoma, jednú stranů Žižka, a druhú stranů Pražené se pány. Protož milý přieteli, bez meškánie waž sě toho poselstwie pro dobré, a obešli pány kteréž ty wieš, a zwlášče přátely naše, jakož ty dobře wieš, a přiepis jim tohoto listu pošli. Ale nepiš, by to odemne psáno bylo, než tak jim raď, ačť chtějí swému wšemu dobrému i tej země, tudiež ať sě wšickni páni sjedů a ustanowie sě za jeden člowěk, i se wší obcí rytieřskú i sedlskú, a zwlášče o ty čtyři kusy, že ty chtie držeti řádně a jim se neprotiwiti. A kdyžko liwěk uslyšie, žeby sě již k Morawě hnuli, aby pro nic nedočekali aby jim w zemi wtrhli, než aby proti nim wšickni wyjeli a tajdinkowali s nimi, aby jim země ne- hubili, že chtie ke wšemu dobrému a spasitedlnému přistúpiti, a zwlášče k těm čty- řem kusóm řádně aby to wedeno bylo. A také ať o to najpilnějie mluweno bude, abychom wždy krále a pána měli w zemi našie. A jestližeť o to tuze mluweno ne- bude, tehda wěz, že pána mieti nebudem za našiej paměti. Neb tomu dobře roz- umiem, žeť oni k tomu jdú, jediné žeť toho ješče prohlásiti a zjewiti nesmějí, bojiec sě, by lidé srozumějíc tomu, by od nich neodstúpili. Protož o toť sě jest třeba pilně wsaditi, a za jeden člowěk wšickni se ustanowiec pilně a tuze o to státi, aby- chom wždy pána w zemi měli, a tiem nedliti. A jakžť jednostajně páni i zemané o to pilně a tuze mluwiti budú, takť oni proti tomu nebudú smieti odmlúwati. Nebť jsem toho dobře swědom, neb w jich radách také býwám. Protož třebať jest pilně rozmluwiti a ustanowiti o ty wšecky kusy, kteříž swrchupsáni jsú. 22. Jan Žížka z Kalichu posílá k obci města Třebonského posla swého s listem wěřicím. U Německého Brodu, bez datum. (1422, 10 Jan?) (Orig. arch. Trebon.) Pán buoh wšemohúcí rač býti s wámi i s námi swú swatú milostí. Bratřie w pánu bohu! Jan Žižka z hradu Kalichu, zpráwce obcí České země příchylných a plnících zákona buožieho w naději buoží: richtáři, purgmistru, konšelóm i obci města Třebonského. Posielám k wám Rybku z Lužnice, ukazatele listu tohoto, swých úmy slów zpraweného; i žádámť abyste jemu wěřili, což bude s wámi mluwiti, nenie w tejto mieře, jako bych já sám s wámi mluwil osobně. Dán list nenie w sobotu u Ně- meckého Brodu na poli. 23. Týž Jan Žižka přimlauwá se u Domažlických za wdowu páně Gutsteinowu 1). Bez datum. (Orig. arch. Domažlick.) Pozdrawenie wám od boha otce a pána našeho Jesu Krista, jenž sě jest dal 1) Tištěno jest toto psaní již w Dobrowského Gesch. d. böhm. Literatur, 1818, str. 406.

Strana 302
302 A. XII. Psaní rozličných osob r. 1423. za naše hřiechy, a netoliko za nás, ale za wešken swět, aby nás z tohoto swěta zlostného wyswobodil, jemuž jest čest a chwála na wěky wěków amen. Žádost wšeho dobrého, w pánu bohu bratřie mili! A wědětiť wám dáwám, žeť mě jest zprawila nebožce Gutštajnowa žena ze Dworce, že jest dala schowati peřiny a šatstwie swé tu u wás Šprochowi. Protož wás prosím, abyšte jí to propustili, což jest jejieho. Jan Žižka z Kalichu, zpráwce lidu Táborského w naději boží. Hejtmanóm i wšie obci města Domažlického buď tento list dán. 24. Týž Jan Žižka Bartošowi a Bernartowi z menšího Tábora zpráwy dáwá, wolaje bratří na středu po welikonoci k Německému Brodu. Na Wilémowě, (1423) 26 Mart. (Orig. w Českém Muscum.) Milost ducha swatého račiž přebýwati s wámi i s námi, a oswietiti srdce i rozumy naše k wuoli synu wšemohúciemu! Bratřie w pánu bohu najmilejšie! Dáwám wám wěděti, žeť sem nynie na Wilémowě, a žádám wás některého, abyšte ke mně přijeli jeden z wás, abychom spolu rozmluwili o poctiwé a líbezné našeho pána boha wšemohúcieho. A takéť wám wěděti dáwám, žeť sem s Táborským(i) zóstal za jeden člowěk, a poddali sú sě dobrowolně mne poslušni býti, jakožto kdy; i kázalť sem pole sbierati, a počeliť sú. I také posielám do wašich měst, aťby wšeckni wěrní byli nynie s weliky noci w středu neb konečně we čtwrtek u Brodu Německého, abychom sě pokáli tu kdež sme zhřešili, a tu zóstali podlé rady božie za jeden člowěk, a podlé jeho zákona swatého a rady chudých i bohatých, w prawdách otce našeho pána wšemohúcieho, proti newěrným pokrywačém domácím i cizozemciem. Takéť wěděti wám dáwám, žeť jest knieže wyjelo pryč z země. A příměřie aby se panem Čeňkem nečinili, lečbyšte měli i s jinými súsedy okolo sebe. A o ty wěci bohdá rozmluwíme. Datum in Wilémow, feria sexta post Annuntiationem Mariae Jan Žižka z Kalichu. virginis gloriosae. Slowútným, statečným bratři w naději božie, Bartošowi, Bernartowi z men- šieho Tábora na Walečowě buď dán. 25. Purkmistr Hradecký a kněz Ambrož wýstrahu dáwají Janowi Žižkowi o člowěku k za- wraždění jeho we wojště najatém. W Králowé Hradcí, (1423,) 24 Nov. (Z rkp. Brazydyn. na Děčíně.) Pán buch wšemohúcí rač býti s tebú, se wšemi bratřiemi wěrnými, i s námi hřiešnými, swů swatú milostí i pomocí. Bratře Žižko, i bratřie naši najmilejši! Wèz

Strana 303
A. XI. Psaní rzličných osob r. 1423. 303 žeť sme jednoho Opočenských strany jali wězně dosti znamenitého, kterýž jesti nás za jisté zprawil, že již jeden jest s tebú u wojště, kterýž tě má zamordowati; a za to má ještě třidceti kop gr. wzieti, a již deset kop hotowých wzal. Pak toho ji- stého mordéře zná Pawel s černú hlawů kadeřawů, tohot