Strana 1
ARCHIV ČESKÝ V ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAWSKE. Z ARCHIVŮW DOMÁCÍCH I CIZÍCH SEBRAL A WYDAL FRANTIŠEK PALACKY, HISTORIOGRAF PP. STAWÜW KRÁLOWSTWÍ ČESKÉHO, WÝBOR A JEDNATEL SPOLEČNOSTI ČESKÉHO MUSEUM, ŘÁDNÝ AUD A SEKRETÁŘ KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK, AUD KRÁL. BAWORSKÉ AKADEMIE NAUK WE. MNICHOWĚ, UHERSKÉ UČENÉ SPOLEČNOSTI W PEŠTI, SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI PRO WLASTENSKAU OSWĚTU WE WRATISLAWI, LUŽICKÉ SPOLEČNOSTI NAUK WE ZHOŘELCI, JEDNOTY PRO DĚJINY ZEMĚ BRANDENBURSKÉ W BERLINĚ 9c. DÍL DRUHY. W PRAZE, 1842. W KOMMISSI U KRONBERGRA I RIWNÁČE.

Strana 2

Strana 3
A. VII. DOPISY PANA ALŠE HOLICKÉHO ZE ŠTERNBERKA od roku 1436 do 1451. Připomenutí. Pan Aleš Holický ze Šternberka, syn někdy pana Oldřicha (již r. 1397 zemřelého) a paní Markety z Žeberka, mladší bratr Smila Holického ze Šternberka, při- pomíná se w listinách wěku swého již od r. 1409, a umřel r. 1455, 19 Mart. co nejwyšší ko- morník králowstwí Českého, ku kterémuž auřadu r. 1437, dne 28 Januar. od císaře Sigmunda jmenowán a od země přijat byl. Od r. 1420 až do smrti swé stált on mezi čelními muži národu swého, do wšech dějin těchto baurliwých časůw nad jiné hlauběji a mocněji se zaplétaje, nejprw po straně Sigmundowě, potom co prostředník mezi Sigmundem a stawy Českými, pak co přední obhájce wdowy Sigmundowy, císařowny Barbory, proti Albrechtowi Rakauskému, posléze, po smrti páne Ptačkowě (r. 1444), co hlawní podpora mladého streyce swého, pana Jiřího z Poděbrad až do roku 1450. Psaní následující, wzatá wětším dílem z Třebonského archivu, stawí nám jej také co osobního přítele páně Oldřichowa z Rosenberka, ačkoli tento w politických wěcech nejen jemu odporen, ale i hlawau protiwníkůw jeho byl. Tím důležitější jsau proto dopisy obau pánůw k sobě, odhalujíce nám mnohé posawad podtají zůstalé stránky dějin wéku onoho. K lepšímu porozumění některým rodním potahům wěděti sluší, že pan Aleš byl poruční- kem sirotkůw po panu Petrowi Konopištském ze Šternberka, kterýž r. 1420, 1 Nov. w bitwě pod Wyšehradem zahynul. Wdowa po témž panu Petrowi, paní Berchta z Krawař a z Plamlowa, byla sestra matky páně Oldřichowy z Rosenberka. Syn její, pan Zdeněk Konopištský ze Šternberka, od r. 1448 neywyšší purkrabí Pražský, byl neyprw hlawní přítel pana Jiřího z Poděbrad, potom auhlawní nepřítel jeho, jakožto krále Českého. Kunhuta ze Šternberka, dcera p. Smila, bratra páně Alšowa, byla téhož krále Jiřího prwní manželka, ale již r. 1449 zemřela. Syn páně Alšüw, pan Petr Holický ze Šternberka, umřel také před otcem swým r. 1454, pozůstawiw po sobě *

Strana 4
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1436 — 1437. wdowu, paní Annu ze Swarcenberka, a syna Petra ( 1514). Po panu Alšowi r. 1455 zůstala wdowa paní Eliška z Boskowic. (Srownej též staré zápisy rodu Šternberského, w dílu prwním, na stránce 145 a sld.) 1. Pan Aleš zwe pana Oldřicha z Rosenberka co nejpilněji do Prahy ke společnému jednání. W Praze, (15 Dcc. 1436. Z originálu w arch. Treb. *). Urozenému pánu, P. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mně zwláště milému. Služba má, urozený pane a přieteli mně zwláště milý! A dáwámť wěděti, žeťbych měl mnoho wzkazowati, ale žeť mi se to psáti nehodí. I zdáť mi sè i p. Ptakowi (sic), aby neráčil meškati swů příjezdů: nebť bychme měli s tebú před sněmem welmi o pilné wěci rozmluwiti, ježtoť nám sč psáti nehodie. Datum Pragae. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 2. Císařowá Barbora panu Alšowi ze Šternberka píše nowiny wšeliké, zwláště o císaři Sigmundowi. W Praze, 11 Aug. 1437. (Z přepisu tamže). Barbara z božie milosti Římská, Uherská a Česká králowna: urozenému Alšowi ze Šternberka, wěrnému našemu milému. Urozený wěrný náš milý! Jiných nowin nynie newiemy, jedno že nám Ciesařowa Milost již tři listy psal, že chce skoro zde býti, a žeby prwé do Plzně chtěl jeti, a pak odtad sem; a někteří prawie, žeby z Žatče chtěl sem jeti. A jakož smy služebníka swého Petra k JM" poslali, jehož tebe tajno nenie oč, tenť ještě nepřijel; a pak newiemy, dopustíli nám to, čili nic. A teďt posielámy list despo- tów, kterýž nám nynie přinesen; a w tom uzříš co nám píše. A ten despotów posel nás zprawil, žeby Cies. M' w krátce mienil do Uher jeti; a opět jiný člowěk přišel jest k nám wčera, a ten nás zprawuje, žeby Cies. M sem přijeda, nechtěl zde déle meškati, jedno za dwě neděli, a tak zde wšeho ponechaje, žeby chtěl do Uher jeti. A takéť nám Orság Michal píše, žeby brzo Cies. M do Uher chtěla. Jinýchť nowin nynie newiemy, než že pan Menhart mieni k Cies. M“ jeti; a jedni nás zprawují, žeby jemu Cies M některaké zbožie dal; a druzí nás zprawují, žeby jemu poručeno mělo býti, aby jeho náš syn poslušen měl býti. Tyto nowiny tak wšecky slyšímy, ale toho ještě w jistotě nic newiemy. Dán w Praze, w neděli po s. Wawřinci, anno domini oc. XXXVII oc. *) Psaní toto připojeno bylo ku psaní p. Arnošta z Wlašimě téhož dne w téže wěci ku p. Oldřichowi danému, jenž w archivu Třebonském se nachází, jakož i wětší částka wšech dopisů těchto.

Strana 5
A. VII. Dopiy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438. 5 3. Aleš ze Šternberka a Hynce Ptaček z Pirkšteina píší panu Oldřichowi z Rosenberka o jednání w krajich, o upokojení Bedřicha ze Strážnice, o sjezdu krajském do Chrudími uloženém a j. w. Na Dobřejowicích, 18 Januar. 1438. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rožemberka, přieteli našemu milému bd. Službu swú wzkazujem, urozený pane a přieteli milý! A wěděti dáwám, že swa se sjela dnes spolu, a těch wěcí swa se zprawowala, kterak jeden w jed- niech krajiech jedná a druhý w druhých. A dále pane wěz, že já Hynce sjiežděl sem se s Bedřichem a s jinými u Hory; a tu sem Bedřicha na tom zuostawil, aby wálky přestal a pokoj měl, a tak že má i zaručiti příměřie. I dal sem to i zpráw- ciem do Prahy wěděti, budeli se jim zdáti to konati. A dále položil sem sněm w Chrudími tuto středu kraji Chrudimskému, Hradeckému i Čáslawskému: a s druhé strany také bude w Klatowách sněm položen. A tu se bude k tomu jednati, na čem jest w Praze zuostáno; ač se bude tak držeti, jakož jest zuostáno a swoleno, nadějemť se buohdá, žeť to také přijmů. Pakliť se bude pane jinák jednati, shle- dáš, žeť z toho nic dobrého newynde. Nebť nás tak zprawují, žebyste jej tak chtěli wésti bez skonánie těch umluw, kteréž sú se w Praze staly; a kdyžbyste jej uwedli, žebyste chtěli jednati, jakožby se wem zdálo. W tom se lidé opatrují i opatřie, to pane shledáš. A wěz, žeť jest nám z Uber dáno wěděti, žeť Její M twrdě wězie, a bez dlenie šacowati ji chtiec: toť by již ze smluw wyšlo. Přieteli milý, přičiň se k tomu což móžeš: neb pójdeliť tak, nebudůť se tomu lidé díwati, anit se déle dadie na tajdinciech držeti. A protoť tyto wěci dáwáme wèděti, jako přieteli swému, staloliťby se kdy co, aťby tobě pamatno bylo. Dán na Dobřejo- wicích, w sobotu den s. Prisky. Aleš ze Šternberka. Hynce z Pirkšteina. 4. Pan Aleš ze Šternberka oswědčuje se p. Oldřichowi z Rosenberka, že on ani p. Ptaček nejsau příčinau bauřek okolo Prahy wzniklých; že Pražských námluw držeti se chce; o zjímání konšelůw w Praze; o sjezdu Chrudimském; aby král Albrecht císařowé Barbory neutiskowal oc. Na Křiwokláte, 1 Febr. 1438. (Z orig. Treb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Služba má urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, žeby byl zpra- wen, žeby bůřky byly okolo Prahy, a žebychme pan Ptaček a já těch bůřek pří-

Strana 6
6 čina byli: ktožť tě toho zprawuje, tenť w hrdlo lže, jako z kurwy syn zrádný; nebť jest netajné w této zemi, že jswa wa hrdel i statkuow nasazowala pro dobré a řádné země této, a nikdy w jiném nalezena nejswa, aniž nalezeni budem. A wieš pane dobře, na čem sme se ustanowili w Praze i rozjeli; toť my tak držeti i konati míníme, a námi to sníti nemá pro ižádné wěci, kromě lečby kniežetem Rakůským sešlo, tuťby JM' sám sobě winen byl, ale ne my JM“, nebť my se těch umluw, kteréž sú se w Praze staly, pustiti nemieníme. A jestli žeťby nám nebyly držány a tak konány, musilibychme ku pomoci wzieti, ktožby nám toho pomáhati chtěl a slúžiti k tomu, abychme wždy těch umluw Pražských odtištěni nebyli ižádnů mocí. A dále mi píšeš, aťbych psal nowiny. Wědětiť dáwám, žeť jsú w Praze konšele zjímali, Welwara, Hedwiku, Smolaře a jiných drahnè podlé toho; a ty sú wen z města wyslali, jedni prawie že na Žebrák, a druzí že na Karlštyn. A také mě zprawují, žeby se obec z toho búřila, a prawiece, že se jest tomu městu toho nikdy nepřiházelo, by kteří jich špoluměštěné jměli jinam wydáni býti k tresktání. A takéť nowiny wěděti dáwám, že ti, kteříž sú se na sněm byli sjeli do Chrudímè, někteří ustanowili sú sobě sněm jiný w prwní neděli w puostě, a z toho sněmu mají po krále Polského poslati, aby přijel nemeškaje a cožby mohl najsilnějie; neb jest on k nim swé poselstwie udělal, žeby přijeti chtěl, když jemu wzkáží. Protož zdáliť se, obešli knieže Rakúské, chceliť sobě s naší zemí konati, ať koná a ne- mešká; a nebudeliť rychle konati, žeť zmešká. A také milý pane, zdáloby mi se, by psal kniežeti Rakúskému, aby paní naši králowú ostawil při těch umluwách, kteréž sú se w Praze staly, a mimo to J'M" netiskl; neb jestliže mimo to J'M uta- dinkuje neb utiskne, spojíť se nás mnoho s těmi, kteříž proti JM“ mienie býti s králem Polským, ježtobychme toho sic pro ižádné wěci neučinili, než proto, kdyžby J'M' mimo umluwy Pražské utištěna neb utadinkowána byla. A wždyť pane wěřím, že těchto wěcí, kteréžť píši, na mě neproneseš, neb wieš, žeť já před tebú nic netajím, a wšeckoť zjewuji, jako tomu, jemuž welmi wěřím. A takéť wě- děti dáwám, žeť jest pan Ptaček Širnočka panoši swého byl poslal do Prahy, a žej byl zjednal s knězem Bedřichem a s jeho rotú Pražanóm přímiřie do s. Jiřie, a oni sú ho přijieti nechtěli; a toť mi se zle libi, proto že Bedrichowi nenie co bráti, a Pražanóm jest, a tudy se země hubiti bude. A dáleť tebe prosím, ktožť- bykoliwěk o nás co zlého mluwil, newěř a odmlůwaj; nebť my w jiném nebudewa nalezena, než jakožť teď swrchu píši. A také wieš, žes tyto řeči w Praze prwé odemne slýchal, a tak sem se s tebú rozjel. A máš shledati, nezkazíliť sobě Ra- kúský sám těmi běhy, kteřížt jsú swrchupsáni, žeť náma zkázy mieti nebude; né budemeť jemu radše slúžiti a pomáhati, ačť nás žádati bude, nežlibychme proti A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438.

Strana 7
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438. JM“ byli. A prosímť, cožby nowin wěděl, daj mi wěděti. Dat. Hradek, sabbato ante purificationem S. Mariae virginis. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 5. Týž opět témuž: aby král Albrecht nemeškal jednati s Čechy, nechceliť zmeškati; že maje w poselstwi k němu jeti pan Aleš, boji se bezžiwotí od něho oc. Na Křiwoklátě, 6 Febr, 1438. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Služba má urozený pane a přieteli milý! Wědětiť dáwám, že má býti sněm některých měst w témdni, a druhý prwní neděli w puostě; i bojímť se, žeť ti sně- mowé nejsú pro Rakúského lepšie. Protož zdáliť se, obešli jej, ať nemešká při- blížiti se, chceliť nezmeškati. Nebť slyším z Prahy nowiny, že kdyžby w Uhřiech zjednal řád, tepruw by mienil přiblížiti se, aby jeho poslowé od země České dojeli- A jestližeť tak dlúho dlíti bude, bojímť se, žeť zmešká, ježtoť to potom těžce po- stihne anebo snad nikdá. Neb wieš pane dobře, jak pán náš, dobré paměti, zmeškal jest, ježto jest toho potom do swé smrti nemohl postihnúti. A wieš pane dobre, žeť jest pán náš w Uhřiech také zmatkuow odumřel. A budeliť knieže Rakúské chtieti je wšecky srownati nynie, bojímť se, že dlúho do Čech nepřijede. Takéť wěděti dáwám, jak sú mi jistí wzkázali, ti ježto sú byli při našeho pána smrti dobré paměti, že jest JM' prawil před kniežetem Rakúským, by byl JM' déle žiw pobyl, že mě jest mienil...*) o hrdlo připrawiti, a že jest přikázal kniežeti Rakůskému, tu w Znojmě, když by mne mocen byl, aby mě o hrdlo připrawil; a knieže Rakůské že jest jemu to slíbil učiniti, kdyžby mne mocen byl, aby mne o hrdlo připrawil. A toť sem wystřežen od jistých lidí, ježtoť sú při tom byli; a cožť by mi se bylo stalo, staloťby mi se newinně. Protož milý pane, wěda takowý běh, wèřímť že to opatříš, kdyžť pojedu w poselstwie, abych mohl bezpečně přijeti. A také wieš pane, žeť sem prawil w Praze ještě, žeť jest Kašpar Šlik též prawil panu Men- hartowi a panu Haškowi, a muoj že jest jeden při tom stál, ale oni sú newèděli, by muoj byl. Protož milý pane, prosímť, raď mi k takowým běhóm, nebť já k tobě mimo jiné swé přátely útočiště mám. Neb neměllitbych bezpečen býti, lépiť bych byl doma zuostana. A na tytoť wěci prosím rady i odpowědi; a wždyť prosím, *) Zde w originálu jedno slowo chybi.

Strana 8
8 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438. aby těch wěcí, kteréžť já tobě píši, dále žádnému neprawil. Dat. in castro Hradek, fer. V die S. Dorotheae. Aleš z Šternberka, odjinud z Holic. 6. Týž opět témuž: horlí proti králi Albrechtowi, dowěděw se, žeby prý on chtěl císařo- wau Barboru o její zámky a poklady připrawiti. Na Křiwoklátě, m. Febr, 1438. (Z Březanowa rodopisu w rkp.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rožmberka, přieteli mému milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Wědětiť dáwám, že wčera u wečer přijel služebník muoj z Uher, a ten mne jest zprawil, že Rakůský nemínilby sě přiblížiti, dokadžby s králownú konce neměl; a poslal jest po ni, aby byla k němu do Budína přiwezena, a tu že by ji chtel utisknůti o jejie zámky i poklady. A wieš dobře pane, že sme wšickni zuostali w jednotě w Praze, aby JeM byla prázdna bez útiskuow i šacunku. A tutoť sč to již nedrži, nebť on J'M' welmi tiskne, uptaw sě toho, že jest tak zde ustanoweno. A zprawují jej toho někteří z této země, že když ji utiskne aneb jakžkoliwěk prázdna bude, že w Čechách zmatku jmieti nebude. Ale jáť tobě pane ještě prawím, budeliť JeM' w čem utištěna, a nám to zdržáno nebude, což jest w Praze umluweno, žeť on nebude kralowati pokojně w Čechách, lečť nám mnohým hrdla i statky pobeře, čehožť bohu doufám, že toho nebude moci dowesti, žeť také příčin najdem, že sě jeho lekati nebudem. Protož milý pane, rozuměje tomu, že z utiskuow Jejie M“ měloby také zlé pojíti, obešli Šamburského a Walseho šwagra swého, ať sě k tomu přičinie o to, by ti utiskowé nešli. Než máliť býti jednáno o Její M“, aťby bylo tak jednáno, jakož jest w Praze zespolka swoleno. Pakliť bude jinák jednáno, budeť sobě Rakůský winen, ale žádný jemu; nebť by sám sobě zmatek udělal. A jestližeť sě brzce nepřiblíží, abychom s ním w konec uhodili a s ním sě shledali ti, kteříž sme ot země wy- dáni: wěz žeť jiný do země uweden bude, a we jméno král Polský; nebť má po- selstwí swá u některých zde w Čechách. A jestližeť wtrhne král Polský, a Její M' uti- štěna bude mimo umluwy Pražské, wěz žeť nás mnoho s ním zuostane. Protož milý pane, wěda ty wěci, opatř je některak, aťby nedošlo takowé zlé a takowé roztrženie na nás. A také ať pospíší shledati sě s těmi posly, kteříž jsú od země wydáni: neb nepospíšíliť, wěz w jistotě pane, žeť zmešká, žeť sě jiný wteče. A cožť ja tobě píši, wěřímť že to budeš w tajnosti mieti. A takéť tebe prosím, wišli co nowého, daj mi wěděti. Datum in castro Hradek, feria II. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic.

Strana 9
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka od r. 1438. 9 7. Týž opět témuž: aby král Albrecht císařowé Barbory neutiskowal, ale k umluwám Praž- ským stál, chceli kdy w Čechách panowati. Na Křiwoklátě, 12 Febr. 1438. (Z rkp. Březan.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rožemberka, příteli milému. Služba má, urozený pane a příteli milý! Wědětiť dáwám, že jest řeč obecně na Rakúského dwoře, jak ty pane a jiní páni obeslali ste Rakúského, aby on krá- lowů přiwedl sobě k užitku šacunkem, neb jakž by mohl; aby se neobracowal na naše ustawenie w Praze spolu, že skrze to zde zmatkuow jmieti nebude. Jestli pane že ste to učinili, welmi ste nešlechetně učinili nad JiM“ i nad králowstwím tiemto, i sami nad swými sliby, i nad Rakúským, že ste ho ponukli k takému nešlechetnému skutku, přes umluwy, kteréž sme spolu w Praze udèlali. Neb prawie tudiež na Rakúského dwoře, že, by wašeho ponučenie nebylo, žeby on ji nesměl tisknúti ani šacowati, ani jí tak miziti až do nemoci. A jistě pane, učinilili ste to, welmi ste nešlechetně nad ním učinili. Nebť bohu doufáme, dokonáliť on ten skutek, žeť panowati w Čechách nebude. Neb pane pomněte, jak ste nám slíbili na sněmu, a tys prwní, jenžs slibowal, nebudeliť nám držáno, jakož sě již nedrží, žeť z toho jiné nepójde, než mordowé mezi námi a zkáza země. A ta zkáza by wámi byla, ale ne námi, pro nezdrženie wašich slibuow. Protož milý pane, přičiň se, ať to takowé zlé nepřijde na nás i naši zemi. Datum in castro Hradek ſeria IV post Scholasticae. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 8. Týž paní Berchtě ze Šternberka, roz. z Krawař, aby syna swého (Zdeňka ze Šternberka) od pana z Rosenberka nazpět powolala. Na Ratajích, 20 Sept. 1438. (Z rkp. Březan.) Urozené paní, paní Perchtě z Krawař, newěstě mé milé. Službu swů wzkazuji, urozená paní a newěsto milá! Wědětiť dáwám, že o to welmi hrubě mluwi wšichni z naší strany, že syn twój a strýc mój jest s Rožmberským; a wzdy sě chystají, chtiec na wašem zboží bráti, a počítajíc jej za nepřietele. I zdáloť by mi se, aby jej domuo wzela, ač chcešli to zbožie w po- koji zachowati; nébrž aby toho jinak nečinila. Nebť má wuole k tomu nenie, byť on tam byl. A jestliže jeho domuow newezme se, tehdyť se bojím, žeť toho A. С. II. 2

Strana 10
10 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438. zbožie záhuby nebudu moci stawowati. Datum w Rataj, sabbato in vigilia S. Mat- thaei Apostoli et evangelistae. Aleš ze Šternberka a z Holic. 9. Týž opět téže paní napomíná, aby syna swého domůw wzala. Na Ratajích, 22 Sept. 1438. (Z orig. Treb.) Urozené paní, paní Perchtě z Krawař, newěstě mé milé! Službu swů wzkazuji, urozená paní a newěsto milá! Jakož mi píšeš, žet jest pan z Rosenberka psal i prawil, žeby to má wuole byla, že jest syn twuoj s ním: toť jest prawda, žeť jest semnů o to mluwil, ale jáť sem jemu wždy prawil, žetby najlépi doma byl. A jakož píšeš, že sem já i s panem Ptačkem wzkázal, aby u pokoji byla, a že chcme zjednati s swé strany, aby tebe také u pokoji nechali: wěz, žeť se přičiněwa oba což najwiec móžeme, aťby nepřekáželi; a bo- jimť se, jestliže syna swého a strýce mého newezmeš domuow, žeť tomu dokonce nic neučiníme, bychomť tu záhubu stawili. Protožť radim, aby jej wždy domuow wzela. Dat. in Rataj, fer. II die S. Mauritii. Aleš ze Šternberka a z Holic. 10. Týž panu Oldřichowi z Rosenberka horliwě píše, že na pozwání do Prahy k jednání přijeti nedbal. Na Křiwcklátě, 14 Nov. 1439. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rožmberka, příteli milému. Služba má, urozený pane, příteli milý! Psalť sem napřed, dokudž sem ne- wěděl o smrti Rakúského, aby přijel do Prahy, chtě s tebů rozmluwiti o wěci potřebné. Odepsals mi, když domuow přijedu, aťbych dal wěděti. A když sem zwěděl o smrti Rakúského, poslalť sem k tobě Janka richtáře z Benešowa, wždy žádaje twé příjezdy do Prahy; a zdá mi sě, pro twé lepší, i země této. I roz- umiemť já, že ty ani swého dobrého dbáš, ani země této, poněwadžs nepřijel; než toliko bojím sě, že ty hledíš swé wuole a zkaženie země této, jakož o tobě lidé mnohokrát mluwie; a jiného nehledíš, než aby dowedl swé wuole. Milý pane, pusť od té swé wuole, neb mi sě zdá, že nic nedowedeš, ačť jest na mysli. Pakli od nie nepustíš, bojímť sě, žeť tebu tohoto králowstwie zkaženie pójde. Nebť mnozí lidé za to mají, že prwní swáda o knieže Rakúské jest tebů. A protož milý

Strana 11
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1439. 11 pane, ať toto zlé tebú již jest stawowáno, aby ono prwni přikryto bylo. A budešli chtieti obecného dobrého hleděti, doufámť bohu, že w tom swé dobré i této země zjednáš, a mnoho pomocníkuow budeš jmieti, a tobě z toho čest pójde. A neměj mi za zlé, že tak tobě píši; nebť mi jest žel lenosti twé a nedbanliwosti. Protož milý pane, ještěť radím, aby bez meškánie přijel do Prahy, chcešli této země do- brému a swému poctiwému: pakli nepřijdeš, budeš toho pykati. Datum in castro Hradek, sabbato proximo post Bricti, anno oc. XXXIX. 11. Pan Oldřich z Rosenberka odpowídá na předešlé psaní, že we Hradci Jindřichowě s p. Ptačkem o sněm se umluwil. Na Krumlowě, 20 Nov. 1439. (Z konceptu w Třeb.) Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý! Psaní twému sem porozumèl. Tajno tebe nebuď, žeť sem nynie w Hradci byl se panem Ptačkem a s jinými pány, kteříž tu byli. Tu sme se swolili o obecní sněm w České zemi, od této neděle najprw příští w třech neděléch, abychme my w Praze, a waše strana byla w Mělníce. Tuť bohdá také budu, a o wšeckny wěci s tebú šíře rozmluwím, než by se po listech psáti hodilo. A také jest mi diwno psaní twé wedle běhu, jakož spolu jsme o wšecko. Buoh wzdy řeď, což by twého i této země dobrého bylo. Datum Krumlow, fer. VI post Elisabeth, anno oc. XXXIX. Oldrich z Rosenberka. 12. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka: že sněmu dlauhý rok položen; též omlauwá swau předešlau horliwost. Na Křiwoklátě, 24 Nov. 1439. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o sněmu, zdá mi se, že ste mu dlúhý rok položili; neb se země welmi hubí. A byť se hubilo w Německých zemiech, ale ne w Čechách, toťby neškodilo, byť se sněm do roka odtáhl. A dále rozumiem w twém listu, žeť jest nelibo mé psanie. Wieš pane dobře, žeť sem Janka richtáře z Benešowa k tobě poslal, a žádaje se s tebú namluwiti dobře před sněmem; a buoh wie, že nic o jiné, než o twé dobre a poctiwé a země našie. Neb to buoh wie, žeťbych tobě přál mimo jiné cti zde 2 *

Strana 12
12 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1440. w zemi. A poněwadžs mi to k horšiemu obrátil, budu mlčeti, a snad tiem nespěš- nější konec w zemi bude. Dat. in Hradek, fer. III ante Katharinae. Aleš ze Šternberka. 13. Pan Aleš témuž pánu, že jeho pře s panem Zajimačem sauditi se ostýchá; též aby mu poslal spis dílčí mezi nim a p. Zdeňkem ze Šternberka. Na Křiwoklátě, 24 Febr. 1440. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych mezi tebú a Zajimačem konal: wěziž milý pane, žeť já toho dobře konati neumiem, a zwláště proto, že se bojím, že bych tobě některde přísahu w tom naleznúti musil, a já bych jie tobè nalezati nechtěl, lečby twá wuole byla, pro ten kus, že ty prawiš, žes newěděl, by Zajimač na poli byl, kdyžs swé lidi z Benešowa najprwé na pole wyslal; i bojím se, že to newědomě, jakož prawíš, zprawowati by musil, poněwadž jest Zajimač byl s též strany, jakož i ty pane. Dále jakož mi píšeš, že Zdeněk o swé dluhy uhodí: takéť se naději, žeť já o swé uhozi. A dáleť dáwám wěděti, že list rozdielný, kterýž jest mezi mnú a Zdeňkem, nenie mi poslán, ani spis jeho; i newiem, mnoholi platu má k Šternberku čili málo, aneb kde je wše ten plat, i newiem se čim zprawuje. I prosimť milý pane, rač mi kázati poslati ten spis, nebť by jej měli mieti twoji písaři; neb kdyžť bych toho spisu neměl, mělťbych skrze to weliký zmatek, a newědělbych, co jest mého ani kde. A nemajíliť ho twoji písaři, ale rač psáti na Konopiště, ať mi jej pošlí. A milý pane, slyšíšli odkud které nowiny, daj mi je wěděti. A také což jest twé wuole w tom kusu, cožť se tuto pana Zajimače dotýče, to mi rač dáti wěděti. Dat. Hradek fer. IV post dominicam Reminiscere. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 14. Pan Oldřich z Rosenberka panu Alšowi: že s p. Menhartem a s Pražany sněm zemi na boži tělo (26 Mai) uložil, k němuž i hrabě Cilský přijeti má; aby p. Aleš zášti swého až do sněmu téhož odložil oc. Na Krumlowě, 1 Mai. 1440. (Z konceptu Třeb.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní twému sem sroz- uměl; a jakož píšeš, že-tě tobě Cilský psal do s. Jana, Králowé M mi též psala

Strana 13
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1440. 13 do s. Jana nebo do božieho tèla, a pan Menhart i Pražené swolili na boži tèlo a já také; a wšecky wěci sem sobě též pokládal jakož ty dotýčeš w swém tomto psaní, a zwláště sem toto před se wzal, abych učinil a potom za to se nestyděl. Neb sám srozuměti móžeš, bych nynie do Prahy byl jel, že je nelze jedním koněm dreilink wína uwezti. Dále jakož dotýčeš, žeť úroky beru, a že nelze než s nimi zajíti, a prose pomoci mé oc. Buoh to wie, žeťbych rád pomohl, jakožto přieteli mému milému: než mněť jest nynie nelze žádnými lidmi pomoci odsawad, pro diwné wěci, kteréž se psáti nehodí, než kdyžť se shledáme, ustně zprawím. Než mnětby se zdálo, aby wždy nepočínal až do tohoto sněmu, poněwadž tu Cilský býti má; a také sem jej prwé obeslal, i nynie také, ještěť žádné odpowědi od něho nemám; a w tom času by mi se posel wrátil. Neb zlehka k tomu sněmu sám přijede, jako Králowé M píše. Tuťbychme o wšeckny wěci lehčeji uhodili, než sice, jakož sám tomu srozuměti muožeš. Jestli pak žeby tu nic konečného jíti nemohlo, což- bych pak tobě jakožto přieteli swému milému raden a pomocen mohl býti, toťbych rád učinil. Dat. Krumlow, dominico die Jacobi et Philippi annorum oc. XL. Oldřich z Rosenberka. (Duška). Také jakož píšeš o p. Zajimačowi, a dotýčeš, že móžem pamato- wati zapsání oc. Jáť pamatuji, jedinéť sem tě obeslal, poněwadž tento sněm prodlen jest, a já k tomu času nebudu wedle swolení a prodlení toho sněmu, a také ubr- mana swého nesnadně w této mieře do Prahy wyjednati mohu, a zjednaje, kdyžby sám tam nebyl w Praze, newiem coby to platno bylo: i prosímť tebe, milý přie- teli, aby mezi námi týmž obyčejem, jakož obecní sněm prodlen jest, také prodlení učinil. A když bohdá o tomto sněmu o božím těle bude, hotow jsem učiniti jakož sem zaručil: nebť bohdá wždy tam budu bezelsti. A což-tě úmysla twého w tom, daj mi bez meškáni wèdčti po tomto poslu. 15. Pan Aleš panu Oldřichowi: lituje přilišného odtahowání sněmu, a odpírá se, že co roz- sudí nemůže déle prodlaužiti příměři paně Oldřichowa se Zajimačem. W Praze, 5 Mai, 1410. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Jakožs mi poslal kněžny Rakúské přiepis, a takés mi psal o sněmu odtiežení, a také mi píšeš o Zajimačowi, těm wěcem sem wšem porozuměl. Račiž wěděti, že odtiežení sněmu welmi se zle lidem libí, a žeť ho pro nic neodtiehnu, nebť se wšech stran jedu w hromadu,

Strana 14
14 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka od r. 1441. a pane, pro odtiežení tobě weliků winu dáwají a panu Menhartowi a Staroměst- ským, a křik jest obecný, že wy to pro swé zwláštní wěci a užitky jednáte, a nedbáte, staň se zemi jakž staň, leda wy swú wuoli wywedli. Né prawi obecně, že wy na tu stranu, kteříž sú wám protiwni byli za kněze Albrechta Rakůského, chcete dlubní přiwesti na jich hlawu. A to je wše skrze to, že sněm se odtahuje; neb lidé prawí, že skrze wás. A o jiných bych já dworné powěsti nedbal, žeby byla: ale což tebe dotkne, tuť mně je žel s prawů wěrů, jakožto pána a přietele, žeby měl w čem pomlůwán býti. Protož milý pane, rozoměje tomu, že skrze od- tahowání sněmu muožeš upadnúti lidem w ohyzdu a w mrzkost, nerač se toho dopúštěti, a rač zachowati raději od lidí dobré slowo a lásku, a rač pospiešiti s swů příjezdů na sněm. A když na sněm přijedeš, budeliť potřebie proč odtáh- núti sněmu, jedno ať se to z jedné wuole děje; spiešeť w to uhozeno bude, a budeť bez nechuti tobě ode wší země. A jakož žádáš, aťbych odtáhl příměřie se panem Zajimačem, týmž během, jakoť sem prwé učinil: račiž wěděti, žeť já toho nemohu učiniti. Nebť mě Zajimač obsielá, abych mezi wámi konec udělal, a prawě, že sem prwé wám příměřie odtáhl, a nemaje k tomu práwa ani moci, než že sem to učinil tobě ku pomoci. A cožbych já mohl pro tě udělati, toťbych já rád udělal, jako pro pána, to což mi jest bez hanby. Dat. Pragae, ipso die ascensionis Domini. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 16. Týž, témuž: o p. Menhartowě jednání, o swé nesnázi s paní Berchtau ze Šternberka oc. Bez místa, 18 Scpt. 1441. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Služba má urozený pane, přieteli zwláště milý! A prosímť, wiešli, co pan Menhart tam tak dlúho jedná, daj mi to wěděti. Dále jakož onehdy si odepsal, že paní Perchta prawí, žeby mne nikoli nemienila hněwati: byť to chtěla učiniti, drželaťby mi umluwy a zápisy tebu mezi námi wydané; pro jejiežto nezdržení já weliké swé dobré meškám a k škodám mě připrawuje. A mámli s ní dobře býti, jedně ať mi drží umluwy, a newymlúwá se tiem; byť mi kto zmeškal, jáť wiem kterak s tiem mám naložiti. Ale ať mne její lidé a úředníci nemeškají, brániec mi dělati. A tak pane w jistotě wěz, nebudeliť mi umluw držeti, sáhnuť ji na wšecko což drží. Také pane mnohokrát sem psáwal o listu, kterýžť sem swěřil, i ještět wždy doufám, že mi jej wrátíš; neb pane, bychť já ten list měl, těchtoť bych zmatków nemèl od ni. Dat. fer. II post Lamperti. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic.

Strana 15
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1441. 15 17. Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 25 Scpt. 1441. (Z konceptu Třeb.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi píšeš o panu Menhartowi, aťbych dal wěděti: psalť sem před tiem snad třetí den jakož posel twój přišel, a listy do Prahy, i twój, poslal domowníku swému, aťby tobě jeho dále dodal, o těch wšech wěcech, i o těch, kteříž nynie wládnú w Rakúsiech, ježto se po tom budeš moci zprawiti. Dále jakož mi píšeš o mé tetě, wěz cele, žeť jiného na nie nemohu rozuměti, než žeť wšecko chce učiniti wedle umluw, a od tohoť jest nikdá nebyla. A dále jakož píšeš, žeby se chtěl uwázati w to, což ena drží: tohoť potřebie nenie, poněwadž chce učiniti wedle těch umluw. A wšak teď skuoro sněm bude, ježto se bohdá spolu sjedem: tu s tebú o wšecky wěci rozmluwím, a což budu moci, rád se přičiniti chci, aby w dobrý konec mezi wámi uhozeno bylo. A o tom listu, jakož mi píšeš, wšak sem prwé o to psal, [a sám dobře rozuměti móžeš, žeť platen nenie]*), jakož pak bohdá na tom roce o to i o wšecky jiné wěci spolu rozmluwíme. Nebbych mezi wámi rád pěkně chtěl uho- diti; neb tě i ji mám za swé zwláště dobré přátely, a rádbych tak jednal, aby spolu dobře byli. Dat. Krumlow, fer. II post Mauritii, anno oc. XLI. Oldřich z Rosenberka. 18. Pan Aleš panu Oldřichowi: že nedbá o Rakausích, ale o Čechách, že přijede k p. Oldři- chowi na Zwíkow, že syn jeho od knížat Mišenských propuštěn bude 21 Oct. oc. Bez místa, 21 Sept. 1441. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Služba má urozený pane a přieteli mně zwláště milý! Jakož mi píšeš o an- waltiech a o Rakúské zemi: milý přieteli! netakť se welmi starám o ně, jakožbych rád řád w zemi našie widěl; neb muožeš pane rozoměti, žetby nám toho weliké potřebie bylo. Dále pane, jakož dotýčeš, žeby mne rád widěl: budeliť mne po- třebie, daj mi wěděti něco napřed, kdyžby na Zwiekow přijel, atbych se jinam nezamluwil; toť rád k twé žádosti učiním a tam bych přijel. A jakož píšeš o Při- *) Slowa w záworkách položená [-] tohoto i následujících psaní p. Oldřichowých w půwodním konceptu opět wymazána jsau.

Strana 16
16 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1441 —1442. bikowi a o Lopatowi: pro boha, staw mezi nimi, což muožeš. A o synu mém rač wěděti žeť sú mě kniežata ubezpečili, žeť má konečně na jedenácte tisíc děwic prázden býti. Jinýchť nowin psáti newiem. Dat. fer. V, in die beati Matthaei apo- stoli et evangelistae. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 19. Týž opět témuž o překážkách, kteréž jemu od paní Berchty ze Šternberka w dělání rybníka přicházejí. Na Křiwoklátě, 9 Nov. 1441. (Z rkp. Březan.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rožmberka, přieteli mému milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! A jakožs mi w Praze prawil, že mi již paní Perchta nehájí rybníka dělati mezi Holici a mezi Rowní: i račiž wěděti, žeť mi jest nynie poselstwie přišlo, žeť mi wzdy hájí a nedadí toho rybníka dělati. A buoh wie, že bych já paní Perchty na ničemž nechtěl hněwati, ani jí co neli- bého psáti. Protož milý pane, rač s ní o to mluwiti, i k tomu se přičiniti, ať mi nenie hájeno dělati toho rybníka; a paní ať pošle úředníka swého, aneb kohožť chce, tam do toho kraje, a kdyžť chce, jediné abych já wěděl kdy. A jáť i hned chci swého také tam do Holic poslati, a tu ji miesto toho w Rowni, cožby ten rybník měl zatopiti, chci i hned proti tomu tolikéž swého sstúpiti, a to jí dále ujistiti, tak jakž ty mi pane kážeš. A ona ať mi zase též swé ujistí, aťbych potom o tom zmatku nemèl. Takeť prosím, jak se Rysowi tam děje, daj mi to wěděti, w jeho běziech. Data Hradek, feria V ante festum beati Martini episcopi. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 20. Pan Aleš panu Oldřichowi: o přištím sjezdu s pány Rakauskými ke dni sw. Michala, o práwich, kteráž pan Meinhart z Hradce na Karlšteině nalezl, o kněžně Lucen- burské, ana ku p. Alšowi poselstwi učinila oc. Na Křiwoklátě, 15 Sept. 1442. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! A wědětiť dáwám, žeť mě jest p. Ptaček obeslal, wěděti mi dáwaje, jak nynie den s. Michala jmělby ten sněm jíti před sě, náš se pány Rakúskými. Protož milý přieteli, jestliže tu budeš, jehožť mi sě zdá aby byl, přičin sě k konci. Neb wěz, nebudeliť rychlý konec, žeť bude

Strana 17
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1442. 17 zle welmi, ježtožť mi sě toho wypisowati nehodí, jakť ty wěci wiem; a wěz, žet sě již welmi zle počíná. A dáleť wěděti dáwám, jak p. Meinhart nalezl někaká práwa na Karlštyně, ježtož je jest ciesař Karel ustanowil, že ktožby wzal w zápise od kterého kdy krále Hluboků, Zwiekow, Přimdu, Bezdězi, Kladsko a Loket, Hrádek, a tak podlé toho mnoho jiných zámkuow, kteříž jsú w králowstwi Českém, že každý měl hrdlo, zbožie i čest propadnůti. Né brž na tom sú sě spolu ustano- wili, kdyžby král w zemi byl, a mohli k tomu přijíti, aby takowého každého, ktožby z těch zámkuow který zámek držel, o hrdlo, o čest i o zbožie připrawili. A toho jich ustanowenie sě jest nezatajilo, než proneseno od jistých lidí, ježtož sú w té radě byli; a tak někteří znamenití přijeli sú ke mně, a prosili sú mne, abych jim řekl a slíbil, a že oni mně také chtie slíbiti, aby nikoli král do země dopuštěn nebyl, lečby prwé zámci wyplaceni byli. A kdyžť sú semnú o to mluwili, tehdyť sem jim toho odporen nebyl, a lekaje se hrdla, cti i zbožie ztráty; neb já z těch zámkuow také jeden mám. A wěz milý přieteli, že-tě toto wěc jistá; a protoť ji tobě píši, budešli na sněmu w Znojmě, aby sě wěděl jak w tom jmieti, aby sě nepodmluwil mimo tuto wěc. Neb wěz, žeť toho lidé jinák neproměnie, než jakžť já tobě píši; né w jistotě wěz, žeť snáz mřieti na tom budů, nežť by to proměnili; a wěz, žeť jest těch drahně spolu. A když tento list přečteš, wèřímť, že jej ihned ztrháš, a neswěříš toho ižádnému: nebť by mně to bylo ke škodě, byť tato wěc odemne wyšla. A dáleť wěděti dáwám, že kněžna Liemburská poslala jest ke mně tajně, a prawieci, žeby byla prawá dědička králowstwie Českého, a prosieci, aby nebyla zapomenuta ani opuštěna; nébrž tak rozomiem, žeby chtěla sama přijeti a napomínati. Jestližeť přijede, tutě strašné zmatku, byť sě k ní mnozí newrhli; ač ne proto, aby pod ni slušeli, ale aby w zemi roztrženie udělali. Protož pro boha jednajte, ať konec bude. A byť pak sama nepřijela, jedno ať by poselstwie učinila, tehdy wěz žeť weliké roztrženie bude w té zemi. Datum Hradek, sabbato die post Crucis S. Exaltationem. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 21. Pan Oldřich z Rosenberka odpowídá na předešlé psaní. Bez místa, 21 Scpt. 1442. (Z konceptu Třeb.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli mój zwláště milý! A jakož mi píšeš o tom sněmu oc. Jáť sem o tom nic newěděl, ani mě kto takowě o to obeslal; než nynie nedáwno mi p. Ptaček psal, dáwaje mi na wèdomi, že jej p. Meinhart obeslal, že ten sněm předsě pójde. I odepsal sem jemu též k tomu, po- něwadž sem o tom takowě newèděl, že sem se k tomu nepřiprawil, a že již tu A. Č. II. 3

Strana 18
18 býti nemohu: než když on tu bude, a co učiní, to je práwě tak dobře, jakožbych já tam byl. Neb wieš, že je přietel náš dobrý, a wšeckny naše běhy wie, a rozum dobrý má: i móžem se dobře w tom ubezpečiti, žeť sě w ničemž nepředá, ježtoby bylo proti nám a této zemi. Neb mi šwagr mój wzkázal po mém poslu, kteréhož sem nynie tam měl, že někteří sú wydáni k tomu sněmu z pánuow z Rakůs. Pak Králowá má jakožto w tuto neděli rokowati w Ostřehomě s králem Polským. I ne- zdať mi se, byť ona zase k tomu času býti mohla; a také bez krále Římského mi se nezdá, by tu weliké wěci jednány byly. Dále jakož dotýčeš o těch práwiech ciesaře Karla dobré paměti: wědíť dobře, kterak jest o těch práwiech a ustano- weních, že je ciesař Karel ty práwa odwolal, a k tomu listy dal, že moci žádné nemají. Dále jakož dotýčeš, žeby se někteří smluwili, chtiece nás o zbožie, hrdlo i čest připrawiti: ptaj se na to s pilností, kteřížby to byli, abychom na obecniem sněmu uměli na to pomysliti, ktožby nám takowů jámu kopal, aby spieše než my w tu jámu upadl. A mněťby se zdálo, aby nechwátal žádným zawazowáním; nebby nynie w dobré mieře mohl se s někým zawázati, ježtoť by potom toho žel bylo. Dále jakož dotýčeš o kněžně Lucelburské oc. I owšem jest kmenu Českého: ale mněť se nezdá, byť ona sobě co prospěla takowým napomínáním. Než k čemužby ona koli sprawedliwa byla wedle řádu, tohoťbych JejíM“ chtěl rád přieti, jakožto paní na mě laskawé, a cožby bylo nám a naší zemi bez škody. Datum fer. VI in die Matthaei, annorum oc. XLII. A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1442. 22. Pan Aleš a p. Hanuš z Kolowrat p. Oldřichowi z Rosenberka nelibě to nesau, že pro- dlení sněmu až do oktávu nowého léta n. př. žádal *). Bez místa, 6 Nov. 1442. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli našemu milému. Služba naše, urozený pane a přieteli milý! Odpisuješ nám, že k sněmu na den s. Alžběty uloženému nebudeš moci přijeti pro swé potřeby do Prahy, než odkládáš do ochtábu nowého léta, a to jest od sněmu dobře sedm nedělí. Jistě pane rač wěděti, žeť se nám to odkládání welmi zle líbí; a chcešli to práwě před- se wzieti, že najpilnější potřebie jest zemské a obecní dobré jednati; neb to jedna- jíce, tu swé dobré také najdem a zachowati budem moci; a to opustiece a nedba- jíce, swé dobré opustiti i ztratiti muožem. A muožeš pane pamatowati, kdyžs chtěl z Prahy odjeti z najposlednějšieho sněmu minulého, řekls, na čem se zespolka *) Srownej nahoře »sněmowní wěci České«, w dílu I, na str. 273—275.

Strana 19
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka r. 1445. 19 ustanowíme, že od toho býti nikoli nechceš, a tebú že nemá nic obecnieho do- brého sníti. Na kterémžto sněmu po twém odjezdu zespolka woleny sú osoby jmenowité, aby mohli sněm wšemu králowstwi Českému uložiti, kdyžby se jim slušné a hodné zdálo a widělo. A z takowého jednosworného swolenie od těch osob tento sněm na den s. Alžběty uložen a již široce ohlášen jest. A wieš také pane, že na každém sněmu tak sme se ustanowowali, a nikdy sme se nerozjiežděli, leč sme prwé wěděli a o jiný sněm se swolili. A mineli a nedójdeli tento sněm, pomysl na to, kto již potom moc bude mieti walný sněm uložiti? a kdy se brž sjedeme, bychom se jednosworně o to swolili? A mnozíť to rádi kúpí, aby sně- muow se ctí prázdni mohli býti, ježto když sme se jednosworně o sněmy swolo- wali, nemohli sú jich odepřieti. Protož milý pane, netoliko proto, ale pro mnohé zlé, což z toho pójde, prosímeť, aby nikoli nepochybil k tomu sněmu býti: to dobře wěda, žeť tebe mnozí w této zemi hleděti a twé příjezdy čekati budů, jež- toby tudy tento sněm snad nedošel, a roztrženie, kteréžby se stalo, toby tobě při- psáno bylo; jehožť tobě dobře na to sluší pomysliti, aby se toho nedopustil, neb- bychom tobě toho nerádi přáli, by to na tobě pane mělo zuostati. Odpowědi psané žádáme. Dat. fer. III ante festum S. Martini. Aleš ze Šternberka oc. a Hanuš z Kolowrat. 23. Pan Aleš napomíná p. Oldřicha z Rosenberka, aby uwozowáním krále Řimského do Čech zmatkůw nemnožil oc. Bez místa, 10 Apr. 1445. (Z rkp. Březan.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Wědětiť dáwám, že o tobě obecně powěst jde, že ty chceš jeti po krále Římského, a jeho sem do země uwesti. Milý přieteli, ač jestli to tak, mohlby se dobře na to rozpomínati, že když král Římský, knieže Rakúský, byl sem uweden do země ne z jedné wuole, že ste jemu ani zemi jeho uwedením nic dobrého nezjednali, než rozdělenie w zemi byli ste uwedli, a jistá čáka zkázy země této pro to byla. Pak jestliže krále Římského uwedeš, w jistotě rač wěděti, že opět tiem nic dobrého nezjednáš, než tolikéž, nýbrž strach, hóře nežli prwé. A o tom pane nepochybuj. A pakli poň pojedeš a jeho nepřiwedeš, tak jakož prawi, ostawíš po sobě slowo neužitečné, a takowůto památku, žes rád chtěl zemi roztržení zjednati, o to osobně pracuje, ale žes toho dowesti nemohl. Protož milý přieteli, mášli penieze a práci naložiti, na- lož je někde na obecné dobré: neb slušněji by tobě bylo to jednati, což by z jedné wuole bylo, a ku pokoji služilo. A píšiť toto tobě, pane, to wie milý buoh, z wiery; 3 *

Strana 20
20 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka od r. 1445. nebť sě bojím, žeť by to tobě nikoli ku poctiwému nepřišlo, ježto bych já tobě toho nerád přál, jako přieteli zwláště milému, toho mi úplně rač wěřiti. Také jakož pane tebe tajno nenie, kteraká se jest mně i synu mému příhoda stala w Praze za waším šleitem; pro niž sem žádal tudiež od wás oprawenie, ale to mi se ne- mohlo státi. Protož, milý přieteli, poněwadžs také jeden oprawce, a při tom slibu také twá pečet jest: wěřímť, že se w tom skutečně okážeš, aťby mně i synu mému ještě bez dlenie opraweno bylo; jestližebychom se potom sjiežděti měli, abychom sobě wěřiti mohli, a našim sjezdóm aby potom toto neoprawenie na překážce ne- bylo. Datum sabbato post conductum paschae. Aleš ze Šternberka. 24. Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psani; též nowiny o Armaniacích oc. Na Krumlowě, h. d. (Z rkp. Březan.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! A jakož . . . mně píšeš, wystřiehaje mne, tohoť jsem welmi wděčen od tebe, jakožto od přietele swého zwláště milého. Než wěz, kdotě koli takowé wěci na tě wznášel, že je neprawě na tě wznášel. Než jestližebych do Rakůs, neb k Krá- lowě M“ o swů potřebu wyjel, jakož sem i jindy činil, protoť bohdá nemiením jinák učiniti, než jakož na dobrého člowěka slušie. Dále, jakož dotýčeš o oprawce, milý přieteli! obešliž jiné, kteříž také oprawce jsú, a což já se také k tomu mám přičiniti, toť také rád učiním. Nowiny: král Římský byl w Salepurce, a již zase sjel doluow do Wiedně. Tu jest sněm walně položen, od tohoto úterého w tém dni. A Armeniaci wyjeli ze Šwáb a z těch měst; ale wšudy sú w těch městech i zámciech zákazy udělali; krom Mumpelkart zámek a město, kteréž jest Wittmber- ského, tenť ještě držie. Pak ještě nemohu wěděti, takéli odtud pojedú, či nic. Datum Krumlow, anno XLV. 25. Pan Aleš panu Janowi Jiskrowi z Brandysa piše, zpráw z Uher od něho žádaje. Bez místa a roku *), w mèsíci Aug. »Panu Jiskrowi.« Službu swů wzkazuji, urozený pane a synu milý! Wždycky bych o twém zdrawí a o ščestí rád slyšal, srdečně a s prawů wěrů toho tobě přeje, a tak buoh daj. Synu milý! prosím tebe což wieš o nowinách o králi Polském, aneboli o králi *) Přípis psaní tohoto zachowal se w archivu Třeboňském mezi psaními roku 1445; i zdá se náležeti k r. 1445 anebo 1444.

Strana 21
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1446. 21 Ladislawowi, jaký běh jest mezi JM“ a mezi Uhry, ježtoby tobě neškodno bylo, daj mi o tom wěděti, i o jiných běziech; toto wěda, žetbych já i s přátely swými toho dietěte dobré rádi widěli, a odporni nebyli, byť jemu ti na překazu nebyli, ježto sě jeho stranů nazýwají. Datum feria quinta post Mariae Nivis. Aleš ze Šternberka. 26. Oldřich z Rosenberka panu Alšowi ze Šternberka píše, kterak s králem Fridrichem o wě- cech na Zwikowě namluwených jednal; též že opět pan Ilburk Loketským překáží oc. We Wídni, 17 Apr. 1446. (Z konceptu Třeb.) Urozenému pánu, panu Alšowi z Šternberka, přieteli mému dobrému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sme ondy na Zwiekowě byli, mluwil sem o ty wěci s KwM“ i s jinými s pilností; a KM' i jiní dobří lidé se welmi pěkně w tom mají; a nadějiť se bohdá, že ty wěci wšeckny dobře pójdú, ježtoť se tak široce o tom psáti nehodí. Než pošliž ke mně Skurow- ského, neb někoho jiného, ježto jemu welmi dobře wěříš, ten mě bohdá od dneška neb konečně odzajtří w témdni na Krumlowě nalezne, neb odsawad zajtra ráno wy- jedu; po tom já tě wšech těch běhów široce a rozumně zprawím, ježto se po ních dobře budeš moci richtowati. Takéť wěděti dáwám, že w té mieře, jakž sem zde, přišlo KM“ poselstwie od pana Mathesa páně Kašparowa kancléře bratra, žeby pan Ilburk opět Loketským překážeti chtěl. Tu jest KM se mnú mluwil a pilně prosil, abych se přičinil, cožbych mohl s jinými dobrými přátely, aby ty wěci w dobré obráceny byly. I prosím tebe, milý přieteli, poněwadž se pan Kašpar kancléř a pan Mathes bratr jeho k rownému podáwají, aby se také k tomu při- činil, jakož já i pan Kašpar tobě toho úplně wěříme, aby ty wěci w příměřie neb w jiné dobré uwedeny byly. Nebby skrze takowé uložení swáruow ještě nám i této zemi mnoho dobrého přijíti mohlo, a k tomuť pan Kašpar dobře móž slúžiti, a rád to učiní, jakož tě pak toho dobře zprawím. Dat. Wiennae in die paschae, annorum oc. XLVI. Oldrich z Rosenberka. 27. Aleš ze Šternberka p. Oldřichowi z Rosenberka: že pro krátkost času a pro sjezd Plzenský nemohl obeslati p. Alše z Žeberka ke sjezdu do Pelhřimowa. Bez místa, 4 Jun. 1446. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi píšeš, abych p. Alše z Žeberka s sebú přiwedl do Pelhřimowa: toť bych rád učinil; ale

Strana 22
22 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1446. jestiť na Risenberce, ježto toho jest krátký čas jeho obeslati. A také by nadarmo bylo; neb wiem, že oni o té chwíle také mají sněm w Plzni, na němž sú sobě slíbili pode ctí a pod wěrů býti. A protoť sem milý přieteli twému poslu nedal k němu nadarmo dojíti. Než jáť dáli buch sám budu; lečby mě nemoc ukrutná zašla. Datum in vigilia Pentecostes. Aleš ze Šternberka. 28. Pan Aleš panu Oldřichowi obšírně píše o panu Abršpachowi, o umluwách Uherských, o poselstwí páně Rabšteinowu pro přiznání se ku papeži Eugeniowi, o swé nesnázi s p. Jencem z Janowic a z Petrspurka oc. Bez místa, 21 Jul. 1446. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mně zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi píšeš o p. Abršpacha: i měltbych sè nynie w brzké chwili shledati s p. Jiříkem Podě- bradským, s nímžto o to pilně rozmluwím, nebť jest p. Jiříkowi blízký přietel; a k žádosti twé pane wěrně rád sě k tomu, což uměti budu, přičiním, jako pro přietele milého; i také o to, což se tebe pane a úředníków aneb lidí twých a Tá- borských dotýče. Než zdá mi sě milý přieteli, aby také o to obeslal p. Jiříka, wěda to, že on jest jako za najstaršieho od nás wolen, i Táborští sú též k němu swolili. Jakož mi také pane píšeš, že súsedé twoji wždy do Rakús berů, a lidem weliků škodu činie: muožeš pane wěděti, byť se s námi Rakušené srownali, měliť- by od nás pomoc ale ne nepřiezeň; jehož sě toho bez našie wuole děje. A wěz milý přieteli, jakož mi píšeš za nowiny, že král Ladslaw má Uhróm wydán býti do Prešpurka, žeť mi sě to welmi zle líbí: neb wieš pane, že my bez pána w zemi býti nikoli nemóžem, a jemu bychme rádi, podlé našich smluw w Pelhřimowě uči- něných. I powaž toho milý pane, budeli také swolenie a wydánie s dobrým toho dietěte. Dále, jakož mi pane píšeš o Rabšteinowu poselstwí od krále Římského o těch listech, abychom je též jako i wy zdělali a wydali; i neposlals mi pane přípisu takowých listów, snad z zapomenutie někakého: než Rabštein mi jest poslal jakýs přípis o takowý běh, žádaje odemne takowému listu. I wěřiž toho úplně milý přieteli, cožbych měl učiniti k dobrému užitku i ku poctiwému koruny i krá- lowstwie našeho, žetbych byl k tomu chtiw i hotow ale neodporen učiniti: ale jistě milý přieteli, tento běh zdá sě mně nám k weliké hanbě i potupě, listy na sě dělati takowé, jakobychom z poslušenstwie toho otce swatého byli wystúpili; a já newiem, bychom my kdy co proti němu učinili: a nynie podlé přípisu Rab- šteinowa mně poslaného, samibychom na sě wyznali, že to učiniti musíme. A ta- kowé mušenie nerozumím, by nám bez hanby a bez weliké potupy bylo; i také

Strana 23
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka r. 1446. 23 pro jiné příčiny, jimžby mohl prawě srozuměti, kdyžbych měl a mohl o to s tebů osobně přieteli milý mluwiti. Protož milý pane, dobréby mně sě zdálo, aby wy- dáním takowých listów zwláštních mohlo býti protieženo a změněno i ponecháno až do sněmu. Neb nepochybuji, což zespolka a z jedné wuole učiníme, že tiem wiece swého i obecného dobrého a poctiwého zjednáme i najdeme, powážiece toho *) . . . . . . bylo učiniti neb nechati, nežli . . . . . to během . . . . . Také milý pane a přieteli, welmit děkuji z toho, co mi píšeš o Jencowi z Petrspurka. I wěděti dáwám, milý přieteli, žeť mi sě jest i synu mému a služebníkóm našim od něho přeweliká křiwda stala w prawém zapsaném křestianském příměří, za jeho ctí a wěrů; že jaw jakéhos lotra, kteréhož sů u něho stawili pro zlodějstwo, a jsa se mnú we zlé wuoli, i nawedl jej na to sliby swými i připrawil k tomu mučením, aby takowé lžiwé wěci na mě i na syna mého i na naše služebníky prawil. I obe- slal k tomu města, a kohož mu se jest zdálo, ježto jest měl zpráwa p. Zajiece a Jakúbka obeslati, anebo jim jej wydati, jakožto oprawcem našim; a tudyby byla prawda i křiwda shledána. A tak po mučení toho lotra sepsal, což mu sě zdálo, i zawolal k tomu města některá, i četl jim to a toho lotra otázal, ználi sě k tomu: a on jsa naweden a za to maje, že jemu to zdrží, což sú jemu Jenec a úředníci slíbili, i seznal se k tomu ke wšemu před městy, co sú s listu napsawše četli. A w tom, když jej wedli na poprawu, a dobří a múdří lidé jej pamatowali, jimžto sě to widělo nepodobné ku prawdě, i počal odwoláwati. A tu ihned úředníci okrikli mistra, aby nemeškal a pospiešil, nedadúce do konce odwolati, aniž již mohl pro bolest. Než někteří služebníci moji toho sú sě již uptali na některých z měst, ježto sú při tom stáli, že jest ten lotr řekl: »probóh, pomněte sě, a wy nekum- štujete (sic); wšak ste mi slibili hrdlí a bezžiwotie nečiniti, jedno oči wylúpiti, a protoť sem já mluwil, co a jakž ste mi kázali a mě nawedli.« Protož milý přie- teli, prawilliť jest to Jenec jinak před tebú, (nechci réci, jakoby na to slušelo), smyšlenýť jest sobě k hanbě klam prawil, jakož sě pak dáli buoh časem swým tobě i wšie země neutají; toto milý přieteli wěda, žeť již toho neprawi, ale za toť sem já přijieti nechtěl. A prosímť, slyšalliby o tom které pane řeči, žeby komu psal anebo mluwil Jenec, daj mi to wěděti; wiemť že toho zjewně psáti ani mlu- witi nesmie, než kradmo. A nepochybujiť já milý pane a přieteli, že ty toho na mě ani na syna mého neuwěříš, ale odmlúwati ráčíš, jakožbych já přieteli milý též učinil, ktožby tobě a synóm twým křiwě a bez winy na čest sáhl. Neb to milý buch wie, žeť já ani syn moj ani služebníci naši o takowém neslušném běhu skutkem ani radú nic newieme. Datum fer. V ante Magdalenae. Aleš ze Šternberka. *) Chyby ty z porušeného již originálu pocházejí.

Strana 24
24 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1446. 29. Pana Oldřicha z Rosenberka odpowěd na předešlé psani. Na Krumlowě, 27 Jul. 1446. (Z koncepta Třeb.) »Panu Alšowi.« Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! A jakož mi nynie píšeš široce w swém listu, tomuť sem srozuměl. A najprwé na mé psanie odpisuješ o p. Abršpachowi, že o to chceš se p. Jiříkem s pilnosti mluwiti oc. Milý přieteli! Já tobě toho úplně wěřím, jakožto přieteli; neb to buoh wie, žeť- bych já jemu ani žádnému nerád w ničemž scesten chtěl býti, než každému bych chtěl od sebe rowné učiniti; jakož ste pak odemne w Pelhřimowě ústně slyšeli, a potom tobě o to šíře psal sem. A p. Jiříkowi, Širokému purkrabí jeho sem také psal, neb p. Jiříka doma nebylo; a poněwadž již doma jest, chciť jej o to ihned, a také o páně Rabšteinowo poselstwí obeslati. Neb sám tomu móžeš rozuměti, měllibych w súdu státi wedlé řádu zemského, a tuto se s ním umlůwati, žeby nebylo to podobné; než nechť mě z súdu propustí, chciť jemu rád rowné od sebe učiniti po dobrých lidech; aneb w súdu stoj do řádu, a mocí na mě nesahaj. Dále jakož dotýčeš o Němcích, kdyžby se s námi srownali oc. Milý přieteli! jáť jinému nerozumiem, než že ti, kterýmž se škoda děje, žeby rádi obecnému dobrému; a protoby mi se wždy zdálo, aby w této mieře ty wěci staweny byly; mám za to úplně, žeby nám w těch we wšech našich smluwených wěcech tiem lépe šlo. Dále jakož píšeš o ten běh, kterýž se dotýče Otce swatého, a že sem ondy přiepisu listu toho neposlal oc. Milý přieteli! prosím tebe, neměj mi w tom za zlé. Nebt sem měl o Plawenského i o jiné pilné wěci mnoho činiti tehdáž, že tudy zapo- menuť jest. A také mám za to, že si o tom běhu Plawenského dáwno wěděl: i jest mi diwno, že si mi o něm nic newzkázal ani psal. A tedť ten přiepis po- sielám, jakož sem já s jinými pány takowý list udělal a pečeti přiwěsili. Pak milý přieteli, jakož kladeš, žeby w tom přiepisu, kterýž ti p. Rabštein poslal, srozuměl, žeby to bylo k našie hanbě a ku potupě: milý přieteli, jáť tomu rozuměti ne- mohu, by to jaká naše hanba neb potupa byla; než toliko wšeckno naše dobré a poctiwé. A poněwadž sem sám pečet swů přiwěsil s jinými pány, mohuť tobě také též raditi, aby učinil, jakožto přieteli; a jakožť sem pak prwé šíře o tom psal. Neb ta wěc protažena nemóž býti, jakož ty pane píšeš, poněwadž wšichni křestiané otce swatého wyznáwati budů za prawého papeže nepochybeného na den s. Jil í najprw příštího; a když se již z toho roku rozjedů, mám za to, žeby nebylo po- tom přiznání naše welmi užitečné, jakož sám tomu také rozuměti muožeš, jakož- bych tě toho šíře zprawil, kdyžbychom spolu mohli rozmluwiti. Dále jakož píšeš

Strana 25
A. VII. Dopisy p. Alšc Holického ze Šternberka r. 1418. 25 o swú wěc se panem Jencem: milý přieteli, byť mi p. Jenec byl psal, bylťbych ihned toho listu přiepis poslal. Než wzkázal mi po mém jednom služebníku, kterýž o swé wěci tu w kraji byl; a to což mi wzkázal, toť sem tobě psal jakožto přie- teli, ježtoťbych nerád nic zlého o tobě ani synu twém slyšel. A rád jsem tomu, že si mi ty wěci tak široce wypsal, abych se w tom uměl mieti, jakožto ku přie- teli, jestližebych co dále slyšel, neb mi co psáno bylo. A rádbych, by ta pře na jednom listu byla položena, abych ji mohl ukázati, kdežby toho potřebie bylo; ježto s těmito kusy, kteréž w listu stojie, nehodí se wšem tak ukázati. A tohoť žádám odpowědi po tomto poslu. Datum Krumlow, ſer. IV post Jacobi, anno oc. XLVI. Oldřich z Rosenberka. 30. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka píše o poselstwí, we kterémž p. Oldřich do Rakaus jeti má, též o wálce, kterauž jednota Poděbradská proti Mišenskému knížeti chystá, a o bezpráwí, kteréž se p. Ilburkowi stalo. Bez místa, 9 Aug. 1448. (Z crig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přicteli zwláště milý! Jakožs mi po- slal list kardinálów, tomuť sem srozuměl. Dále píšeš pane o mé jiezdě do Wiedně: i wieš milý přicteli, žeť sem tobě to prwé prawil, že já nepojedu nikoli; a kterakús mi na to odpowěd dal, žeť se jest i tobě pane zdálo, abych nejezdil. Také mi píšeš, žeť sú twoji služebníci jedno p. Zdeňka z Postupic a p. Diwiše z Košmberka jmenowali k té jiezdě, žádaje na mně wěděti, ktoby měl wiec jeti od těch krajiew. Jistě milý přieteli, žeť toho newiem; nebť jest to p. Jiříkowi poručeno, tenť by je měl wyprawiti. Než wiem, že sme často osobně i listowně prosili p. Přibíka, já i p. Jiřík, aby jel, a my dwa chtěli sme jemu ztrawu dáti; i nechtěl jest jeti. Pak milý pane a přieteli! na toběť jest posla přieliš dosti. Jakož pak wieš milý pane, že nic jiného nemá býti jednáno, než podlé smlůwy Pelhřimowské sepsané a zapečetěné, a podlé slibu, kterýž sme sobě učinili společně wšichni na rathůze w Praze o sněmu najposléz minulém. A bohadle milý přieteli, chtělliby kto co mimo to přičiniti anebo ujieti, nedopúštěj toho nikoli; nebť to w zemi zde nebude přijato ani držáno. O přiwedení kardinála do země píšeš mi, žeby tě pomlůwali. Neslyšalť sem o tom milý přieteli nic, aniž co o tom wiem; a ktožby to koli učinil, bezpotřebné jest to jemu. Neb to wieme wšichni, žes to učinil pro weliku potřebu a pro obecní dobré země této, k prosbě a k žádosti wší země. I nemáť tebe kto w tom proč pomlůwati, ale twé pilné práce wždy wděčni raději býti A. С. II.

Strana 26
26 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1448. máme. Wiece mi pane píšeš mezi jinými řečmi o pole. Jistě pane, žeť sě to pole z weliké nůze a z potřeby děje, a zwláště pro trojí wěc: jedna, že Starší Mišenský dobyl jest na služebníku a na přieteli našem Hoierswerd; a když sě jest JM' búřil a k obehnání chystal, zwěděw to p. Jiřík, i(hned) jest obeslal JM, služe- bníka swého a přietele našeho ke wšemu rownému a sprawedliwému podáwaje; přes to jest wždy dobyt. A p. Jiříkowi sě zdá, že jest na JM nižádné péče ne- měl. A také pane, že opět jeden zámek od koruny JM' jest odtrhl, k ujmě a k hanbě koruně i nám wšem. Druhá wěc jest tato: že nemaje k synu mému nižádné winy, swéwolně JM jemu jest odpowěděl; a když bylo o sněmu w Praze, mluwil sem s maršalkem JM“, chtě to ještě w lepší uwesti, jediné aby JM' synu mému dal list, že naň ani na jeho poddané nemá péče mieti, a že syn mój JM“ též má zase učiniti. Nemohlo to býti, a učiniti toho nechtěl; než w tom byl osadil nějaku horu, a syn mój dobyw jí i wypálil stawenie. Pak nynie opět ji zasč osazuje; a ta hora jest na králowstwí, pět mil od Bečowa; ježto jest to osazenie ke škodě wší naší zemi. Pak třetie wěc tato jest: že pane široce jest wědomo zde i wšudy po jiných zemiech, že nešlechetně a zrádně p. Ilburkowi wzat jest Loket a to zbožie. I z powinnosti widúce tak neskryté bezprawie, kteréž sě p. Ilburkowi stalo a děje od mnoha let, řekli sú jemu přietelé jeho a mnoho do- brých lidí jiných, jimžto jest bezprawie takowého líto, že jemu chtí pomoci, a déle sě tomu nedíwati. A pak milý pane a přieteli, jakož dotýčeš o p. Kašparowi, i ty sám muožeš wěděti, žeť jest těch podáwání mnoho i rokuow bylo, a na taidin- cích počali, též na taidincích nechali, a přietel náš wždy jest bez swého. Daj buoh milý přieteli, aby sě welmi dobře měl i s swými dětmi. Dán w pátek před s. Wawřincem; a dnes mi jest tepruw list twôj dodán. Aleš ze Šternberka. 31. Pan Aleš témuž panu Oldřichowi: aby přičinil se o stawení wálky s Karlšteinu počaté proti pánům jednoty Poděbradské; též aby na sněm stawům uložený přijeti nemeškal. Bez místa, 22 Oct. 1448. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Wiem žeť tebe tajno nenie o této wálce, kteráž se děje s Karlštaina od pana Oldřicha Hradeckého a od některých jeho pomocníków proti panu Jiříkowi Poděbradskému a proti panu Zdeňkowi strýci mému; a ačkoli panu Jiříkowi a panu Zdeňkowi odtud dosti málo

Strana 27
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1448. 27 a těžce již uškoditi mohů, že podál od Karlštaina lidé jich jsú odsazeni: ale jiní chudí lidé okolní i králowstwie toho hubí se bezpotřebně. A já hned, jakž sem zwěděl počátek takowé wálky, až do sie chwíle několikrát sem psal i slal na Karl- štain, chtěw se k tomu rád přičiniti, zdabych mohl to w dobrotiwé stánie a u pří- měřie uwesti; a zwláště proto, poněwadž sněm blízký před sebů máme. Nemohl sem milý přieteli w tom nic prospěti, neb z Karlštaina dáwána mi jest odpowěd, wymlůwajíce se panem Oldřichem. Protož milý přieteli, zdá mi se, že jest tobě to slušno, aby pana Oldřicha obeslal a k tomu se přičinil, aby některak dobrotiwé stánie neb příměřie bylo mezi nimi zjednáno, a na sněmu aby byl pan Oldřich. Neb ty wěci snáze i podobněji sněmem nynic uloženým mohú dobrý konec wzieti a wywedeny býti, nežli těmito wálkami. A pakliby to na sněmu nemohlo mezi nimi srownáno býti, wšak jim wálka neuteče i po sněmu. Také milý přieteli, ne- prodléwaj na sněm přijeti, aťby se jedněm druhých nestesklo sčekati, jakož jindy býwalo. Nebť jest nám toho weliké potřebie, abychom obecného dobrého jednati nemeškali. A milý pane, kohož muožeš a wieš, priweď, aťby na sněm jeli. Neb nepojdeli tento sněm předse, bojím se milý přieteli, žeť zle w této zemi bude. A zwieš, žeť lidé nebudú dlubně na hlawy čakati. Dat. feria tertia post festum XI millium virginum. Aleš ze Šternberka. 32. Pana Oldřicha z Rosenberka odpowěd na předešlé psaní. Na Kramlowě, 28 Oct. 1448. (Z konceptu Třeb.) Panu Alšowi ze Šternberka. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi nynie široce píšeš, že mě tajno nenie o té wálce oc., tomuť sem srozuměl; o téžť mi jest pan Jiřík po Wlačickém wzkázal a potom i psal. I dáwámť wěděti, že pan Oldřich i pan Jan Hradeččí zde u mne byli, s nimižto sem široce mluwil, chtě rád ty wěci k dobrému miestu přiwesti. Tuť sú mi odpowěděli, že se jim to stalo, ježto se jim státi nemělo, že jim otec a strýc jich jat a úřadu králowského zbawen, a žeby jim žádný dobrý člowěk za dobré neměl, byť měli takowů měrů w které stánie wkročiti, majíce otce a strýce u wèzeni newinně; a wšak že se chtie rádi s přátely a s dobrými lidmi potázati, a mně na to odpowěd dáti. A na to poslal sem nynie Kokota služebníka swého ku panu Jiříkowi i k tobè; i prosimt tebe, aby se přičinil, aby mi ten nemeškawě zase wyprawen byl, abych já se s jinými pány a přátely také nemeškaje otsawad wyprawiti mohl. A jakož dotýčeš o dlubně: milý přieteli, jest nám wšem welmi blízka, jediné warujme se, aby nám * 4

Strana 28
28 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. w hlawu nedala! Jakož tě toho bohdá šíře zprawím, když se shledáme. A těcht sem wšech wěcí k upokojení pilen; a cožbych se koli mohl k obecnému dobrému přičiniti, toťbych rád učinil, jakož sem se wždy přičíněl. Dat. Krumlow, fer. II in die Simonis et Judae annorum oc. XLVIII. Oldřich z Rosenberka. 33. Pan Aleš panu Oldřichowi obšírně píše o při syna swého Petra s p. Krušinau, též o wšech různicech w zemi po wzetí Prahy skrze pana Jiřího z Poděbrad wzniklých. Bez místa, 20 Febr. 1449. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Z twého od- pisowanie, jakož mi odpisuješ na mé psaní, toto w tom nalezám: že Petra syna mého počátkem proti p. Krušinowi winna činíš, i přes to, že porozuměls milý přieteli prwé z listuow mých i syna mého, proč jest ten Kašpar z Kolsen jat a dobyt; kteréhožto syn muoj za swého zrádci i swých lidí lúpežníka, ježto se jest k němu a od něho mnoho lúpežuow a škod dálo jim, jal a dosáhl jest. A kterak p. Krušina prawi, že jest jeho služebnik: ano jest netajné, že jest ten Kašpar z Kolsen man k Lokti, a pán jeho Mates Šlik o nèho stojí, a k synu mému o něho slal jest, jako o swého mana; a prwé nežli jeho dosáhl jest syn muoj, Matesowi Šlikowi, jakožto pánu jeho, také p. Krušinowi i jiným psal jest, dáwaje jim wěděti, že jemu déle takowé zrady a lúpežuow i stanowišť, které sú se k němu od něho dály, trpěti nechce; a w tom že jest jeho dosáhl syn muoj; a prawí, že to wše chce prowesti slušně tú jistinú i listy, kteréž jest na jeho twrzi nalezl a wzal. Pak podáwám toho na tě, milý přieteli, daj mi tomu rozuměti: odpierášl: nám té poprawy, kteráž nám přislušie w zemi nad neřádnými lidmi? Nebť já jiného newiem, než že mně i synu mému, též jako i jiným pánuom zemským, po- prawa nad neřádnými lidmi příslušie. A staloliby se co od syna mého Kašparowi z Kolsen, tak jakož jeho s jistinami dosáhl jest, zpraw mè toho milý pane, bylliby aneb jestli syn muoj p. Krušinowi aneb komu z toho powinen odpowiedati? A maje poprawu, i tohoto mě milý přieteli zpraw, ktožby neřádné lidi zastáwal, začby takowého měli mieti w této zemi? Wšak přes to přesewšechno, jakož wieš pane, i jiným dobrým lidem široce jest to swědomo, že se jest syn muoj napřed přede wšemi na tě podáwal, chtěw mocně zaručiti, wěda že ty milý přieteli lépe nežli jiní práwuom a sprawedliwosti rozumieš. Ale že jest toho p. Krušina přijieti nechtěl; než zdálo se jemu rozkazowati synu mému po králowsku; ježto wieš

Strana 29
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 29 pane, žeť to jemu nepříslušie. A pakliby jemu syn muoj co winowat byl, neb učinil co jemu, wšakť já jemu za syna swého nejsem powinen odpowiedati; neb to wieš, přieteli milý, že syn otcowa břemene neponese, ani otec synowa. Pročež tehda p. Krušina jal jest mana mého, a jakž mě zprawují, i umořil, a já jemu sem nic neučinil, a také mi jest na mana mého nic nežalowal, než jemu i jiným mým manuom tehdáž službu swú psal jest. A tak wěda pane, že ne já nad ním, ale on nademnů swuoj počátek jest učinil, muožeš wěděti, žes mi neslušně odepřel a odpieráš proti němu pomoci, wmietaje mi w to syna mého bèhy, s nimiž sem já nic neměl činiti. A dotýčeš pane, kterak sme sobě řekli, aby jeden bez druhého rady nic neučinil oc. Při tom rčení a slibu, kteréž sme sobě učinili, wieš milý přieteli, žeť sem já sám nebyl, ale byloť jest nás wiece přitom, ježtoť každý z nás muož býti upamatowán, ačby se který chtěl zapomenůti. A by pak pane tak se stalo rčenie a slib mezi námi, jakož ty wypisuješ: tehdyť sem já p. Krušinowi nic neučinil bez twé rady ani stwů radů; než když se jest mně od něho stalo, tehdyt sem rady a pomoci od tebe žádal, a takéť sem i tomu rčení a slibu dosti učinil, kteréž ty wyznáwáš. Ale newiem milý přieteli, proč sem od tebe podlé našeho rčenie a slibu dobře wážného rady a pomoci nenalezl, ježtobych já tobě toho, milý přicteli, pro nižádnú wěc neučinil. Ale miesto rady a pomoci twé nalezl sem, že syna mého proti p. Krušinowi winna činíš, a synem mým mně wycházieš, ano jest syna mého běh zwláštní, a muoj také zwláštní; a dáliť jemu kto z čeho winu, sámt za sč odpowěd dá, poněwadž léta má. Protož milý přieteli, doufámť já tobě, že se prawě we rčení a w slibu pamatowati budeš, kteréžs mi učinil pode ctí a wěrů, atby nebylo potřebie nás jiným pamatowati, kteříž sú přitom byli, a s námi w tom rčení jsú; a kdež mi se bezprawie děje neb dáloby se, buď od p. Krušiny nebo jinde, že mi pomuožeš, jsa powinen podlé rčenie swého, a že mi to rozumně wěděti dáš, mámli se na to ubezpečiti. Jinákť bych tebe milý přieteli z takowého rčenic a slibu twého upomínati musil, nemoha toho nechati. Pane, odpisuješ mi také, že jiného nemieníš, než abychom krále přirozeného měli oc. Mieníšli to dietě, a máš jeho za přirozeného krále, milý přieteli, kam sme jeho w ty chwíle byli děli, když sme byli wolili jednosworně kněze Albrechta Baworského? a tys milý přieteli prwní hlas k tomu dal. A pročs tehdy milý přieteli smlúwu Pelhři- mowsků pečetí swů potwrdil, a swolil k tomu zápisu, kterýž swědčí, nebudeli nám to dietě w roce wydáno, že jiného sobě krále woliti máme? W listu také mierném, při němž pane také pečet twá jest, najde sě, kterak sě ty wěci zdwihují zasè, co jest nebožtík král Římský, kněz Albrecht Rakúský, otec tohoto dietěte, škod- ného w této zemi byl zpósobil, nebo komu co dal. A při těch při wšech wěcech pane twé swolenic jest. Protož milý přieteli, wěda že máš umřieti, pomysl na to pro swé děti, kterakby jich odumřel, při panuli čili bez pána lépe, a w pokojili

Strana 30
30 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka od r. 1449. čili w nepokoji; neb těžcetby oni z toho uhodili, z čehož ty umieš a muožeš uho- diti. O odpowědi od krále Římského píšeš pane, že jest dobrá, byšte byli jediné tomu poselstwí dosti učinili oc. Jestli dobrá odpowěd, milý přieteli, neměliby dobrým wěcem odtahowé se dieti, ano jest byl tomu wší zemi obecní sněm na určený čas položen, i tebú pane. A pomněti muožeš pane, kteraké sme sobě sliby učinili na najposlednějším sněmu w Praze držalém. Dotýčeš pane, žeť se nezdá, by w této mieře lidé rádi jeli do Prahy k sněmu. Komuťby se chtělo konci, a obecnie dobré rádby widěl, i do Prahy pod hodnými jistotami gleituow jeltby. Neb se jest to také prwé přiházelo, žes ty milý přieteli bez gleituow do Prahy jezdil, i jiní mnozí k sněmóm, a mnozí také gleituow potřebujíce, když jim glei- towé hodní dáni byli, jezdili sú tam na sněmy, k jednánie obecného dobrého. I newiem já, pročby se též nynie nemohlo státi, ktožbykoli gleituow potřebowali, kdyžby jim hodní gleitowé dáni byli. Neb to pane pamatuji, že ste to město Prahu pokládali najpříležitější a najhodnější k sněmuom, wšem k koruně České přísluše- jícím. Píšeš pane také, že i já na tom sjezdu w Plzni budu. Newiem proč; po- něwadž toliko pro p. Jiříka a pro p. Oldřicha z Hradce ten sjezd tu jest položen; ano jest této zemi i nám wšem mnohem wiece potřebie jiného, než toliko páně Jiříkowu a páně Oldřichowu wěc jednati. I owšem, kdež bude mieti jednáno býti obecnie dobré, a sněm obecní wšem obarem (sic) že bude smluwen a položen, aby wšechny škodné wěci zemi této byly od každého napraweny sněmem, ježto se w tom zawierá i páně Jiříkuow i páně Oldřichuow běh, tuť já chci rád milý přieteli přijeti, a k tomu rád pro obecnie dobré jako kdy dřiewe slúžiti dáli buoh wěrně a upřiemě. A takéť sem to milý přieteli prwé psal, žeť se p. Jiřík i s swými pomocníky wždy podáwal k tomu, a ještě wždy netajně podáwá, ježto se to mnoho dobrým lidem znamenitým widí hodné a sprawedliwé, aby sněm walný dojíti mohl čím spieš, tím raději žeby to widěl; a to rozpisuje, že jest i do Strakonic na wáš sjezd psal, kterak jest tobě pane w Pelhřimowě žádost jich powědiena, aby se přičinil a k tomu wedl, aby sněm obecní dojíti mohl; a tu což se chwály božie a obecného dobrého, pána a krále i řádu země této dotýče, aby tu jednáno bylo, a nesnáze wšelikteraké wzniklé aby sněmem urownány byly ku pokoji a k opra- weni wšeho, cožkoli a od kohožkoli stalo se jest anebo děje se této zemi škod- ného. Jistě pane zdá se mně i jiným dobrým lidem, jenžby rádi obecnie dobré a pokoj w této zemi widěli, žeby tu bylo miesto nalezeno a dáno wšemu dobrému a konec wšemu zlému, i také stranným záštím. Nynie položili ste sjezd do Plzně pro ty stranné běhy. Diwně sobě to lidé přemietají a toho se lekají, že srowna- jíce strany a smluwiece, proto wždy že snad obecnie dobré poostawite na protahy. A znáš pane lidi w této zemi; by pak p. Jiřík s p. Oldřichem smluwen byl, nehned w této zemi wšechny nesnáze miesto wezmů, ježto sněmem obecním mohů k miestu

Strana 31
A. VII. Dopisy p. Alše Holickéo ze Sternberka r. 1449. 31 a k konci býti přiwedeny. Ano opět nynie pohřiechu srozumiewám z psaní twého, kteréž se stalo od tebe mnohým w této zemi o smrti páně Menhartowě, žeby maje rok, třetí den umřel se zlými znameními, i jiná haněnie, ježto to p. Jiříka došlo jest, a zasě z páně Jiříkowa odpisowánie, že jest strach opět, by mezi wámi zwláštní proto nechut a nesnáze newznikla ke zlému, a na překazu obecniemu dobrému. Jsemť milý přieteli w dluziech; a buoh mi toho swědek, že bych chtěl některým stem kopami wiece dlužen býti, by byl takowými nepotřebnými dotkli- wými haněními neukwapil. Neb to wieš milý přieteli, čím wiece a hlůbe lidé zna- menití w této zemi w nechuti a puotky zajdú, tiem tieže a nesnadněji býwají srownáni; ježto jest to wše ke škodě obecniemu dobrému. I nemohuť se tomu milý přicteli nadiwiti, kterakť se jest tobě to událo učiniti, tak jakžťjá tě netepruw milý přieteli w twé mudrosti znám. Datum fer. quinta ante festum S. Petri cathedrali. Aleš ze Šternberka. (Duška.) A také milý přieteli, jakož mi píšeš o wýstraze Hrádku, žes mi wzkázal cos wěděl, ale nepíšeš mi po kom: i rádbych wěděl, kto jest mě w tom zmeškal, ano mi o málo nešlo. Milý pane, wystřiehám tě jako přietele swého milého, jakož s Kolína pálé p. Jiříkowi a jiným w této zemi, ježto jest to nekře- sťanský běh, žeť sú mi prawili w jistotě, že sú sě zjewně a netajně chlubili tiem a chlubie na Kolíně, že to činie twým náwodem a ponuknutím twým, a to nad hlas po krčmách. O milý přieteli, wěř mi toho, žeť tobě takowé zlé powěsti nepřeji. Takéť milý přieteli wěděti dáwám, že dějí mi se wždy škody od Karl- štainských, že mým chudým lidem berú i lidem služebníków mých na cestách, i služebníky mé a holomkuow mých několiko sú mi zjímali; a já na ně nižádné péče nemám; než několiko jich wsí p. Jiřík pro mě a bezewšech holduow k mě prosbě před swů wší stranů jest ubezpečil; pak zlýmť mi se zase oplacují. A což jim o to píši na Karlštain, že na ně nižádné péče nemám, nic mi to platno nenie. Prosímť milý přieteli, přičiň se k tomu, aťby mi to opraweno bylo, a wiece mi se nedálo; pomnè na swé rčenie i na swuoj slib, kdež mi se bezprawie dèje a bude sě dieti, a ktožby chtěl semnú swů wuoli mieti, že mi máš milý přieteli býti raden a pomocen. A na to úmysla twého odpowědi prosím. 34. Pan Oldřich z Rosenberka na předešlé psaní obšírnau odpowěd dáwá. Na Krumlowě, 15 Mart. 1449. (Z konceplu Třeb.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi nynie o záští p. Petra syna twého s p. Krušinů píšeš, žebych syna twého swým psaním

Strana 32
32 A. VII. Dopisy p. Holického ze Šternberka r. 1449. proti p. Krušinowi winna činil oc. Milý přieteli! Jáť sem tobě to psal jakožto přieteli, ižádného w tom winna nečině; nebť toho obyčeje nejmám, bychť koho po jedné řeči winna činil. Než k tomu sem sě k twé libosti i pro syna také twého mezi ním a p. Krušinů listmi i jinák přičíněl, aby to, což mezi nimi jest, w lepšie bylo uwedeno. Přitom také píšeš, mé zpráwy o poprawě žádaje. Milý přieteli! slýchal sem jakž sem žiw, žeť sú páni ze Šternberka starodáwní páni w Če- chách, a že práw též jako jiní páni wedle řádu země této i popraw požíwati mají. Pak o rčení a slibu, i o tom také, že jich wiece přitom bylo, když sme to sobě činili, jakož píšeš, oc. žes pomoci mé wedle toho nenalezl: milý prieteli, wedle toho což si mi psal, zdá mi sě, žeť sem w tom radil i pomáhal, i k tomu sě jakož swrchu dotčeno jest přičíněl, aby ty wěci w dobré byly uwedeny. Neb si mi w listech nepsal, kterakéby pomoci žádal. A to což sem činil, učinil sem jakožto wás obú přietel, chtě wždy rád mezi wámi pokoji. Dále pak na mé prwnic psanie o králi přirozeném píšeš, přitom kněze Albrechta Baworského, smluw Pel- hřimowských i mierného listu dotýkaje oc. Milý přieteli, cožť sem koli o to s tebů mluwiewal, prwé téžť sem psal; a takéť sem sě rád spojeními i wěcmi jinými wždycky když sem mohl, k upokojenie země této přičíněl. Kterak sč pak to ruší, za toť mám, že tomu wšemu dobře rozumieš. Také se toho sám zde w Čechách i jinde zeptati muožeš z řečí obecných, co nám a zemi této jest příslušného. Pak o odpowědi krále Římského, jakož píšeš, žeby sě neměli wěcem dobrým odtahowé dieti oc. I owšem žeť jest odpowěd dobrá: ale kterak sú sě protahowé tomu dáli a dějí sč ještě, za toť mám, že tomu milý přieteli dobře móžeš rozuměti, a žeť mi se o tom psáti tak široce nehodí, jakožťbych sám o to s tebu rozmluwil osobně. Dále o mé i jiných pánów do Prahy jiezdě oc. široce píšeš. Jezdiliť sme i owšem do Prahy w tom běhu a po tom času, w čemž jest Praha ciesařem slawné paměti, a potom i králem Albrechtem pozuostawena byla; poněwadž sč to pak jinák změnilo, jakož sám widíš, nám sě tak již tam jezditi nehodi, pro rozličné wěci, kterýchž širokost wypsati nemohu, wěda bezpochyby, že těm wšem wěcem také dobře rozumieš. Dotýčeš také o tom sjezdu do Plzně složeném, žeby ten tolik pro p. Oldřicha z Hradce a p. Jiříka byl položen oc. Milý přieteli, widíš dobře, že tú wěcí, kteráž mezi nimi jest, mnohými běhy, kteříž sě netoliko jich, ale wšeho tohoto dotýčí králowstwie, hnuto jest; a skrze wěci takowé mnohokrát sě přiházie, že obecnému wšeho králowstwie dobrému býwají na překážku. I zdá mi sě, kdyžby tyto wěci, poněwadž jsú mezi nimi tak zašly, byly prwé uklizeny, žeby i obecních tohoto králowstwí wěcí potom, a snad i s těmi hned, bylo snáze porownati. Píšeš také o páně Jiříkowu podáwanie oc. Sám tomu rozuměti móžeš, čeho sě w tom lidé obáwají, a proč. Než byloliby těchto wěcí, jakož swrchu dotčeno jest, co porownáno, jakož sě tomu naději; bez jichžto zjednánie a srow

Strana 33
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 33 nánie někakého ztěžka wěci obecné země této mohů býti jednány: jáťbych se rád, jakož sem wždy prwé činil, cožby bylo chwály božie napřed, řádu, pokoje a obecného země této i nás wšech dobrého, k tomu přičinil. Také pane píšeš o mém psanie a dotkliwém haněnie páně Jiříkowu oc. Wèziž, že jsa zprawen od mých přátel i jiných mnoha dobrých lidí, kterak p. Jiřík o mně mluwil jest i rozpi- sowal: já pak tiem winen nejsa, newěděl sem jinák než tomu odepříti, nechtě w tom zuostati, z čehož mě jest winil bohdá newinně. Přitom také dotýčeš o smrti páně Menharta dobré paměti oc. Buoh to wie, žeť sem toho we zlém úmysle nepsal; než slyše ty i jiných pohřiechu mnoho wěcí od p. Oldřicha, syna p. Men- harta nadřečeného, i od jiných mnoho dobrých lidí, kteréž sě o p. Jiříkowi obecně hlásie, mněť jich jest, toť buoh wie, welmi žel; wěda, že ty wěci k ničemuž ne- powedů dobrému. Než to, čehož w swém listu dolýčeš, proto sem některým psal, aby to wědúce, i p. Jiřík, přičinili sě, zdaliby ty wěci tak zašlé, wněeč lepšicho byly ještě uwedeny. Píšeš také diwě sě tomu, kterak mi sě jest to učiniti událo oc. Jinů měrů sem toho nic, než jakož swrchu dotčeno jest, neučinil. Ale jáť sč tomu nadiwiti nemohu, že maje w p. Jiříkowi naději tak weliku, wedle té dobré wuole, kteráž mezi mnú a jim byla jest, i rčenie a slibu mně učiněného, že on řeči, psanie a wěci takowé proti mně činí bohdá neduowodné, kteréžto řádně dálibuch wždy s sebe swesti miením. Neb dobří lidé zde w zemi i jinde dobře wědie, že sem swů wěc wždycky jinák nic než prawě wedl w zemi této, a wedu i podnes. Pak w dušce o wýstraze jakož píšeš oc. Wšak wieš, žeť sem toho diel dobrý po Skulrowském wzkázal; a takéť mi sě nehodí toho wšeho tak naze zjewowati, obáwaje sč w tom, by to některak sobě někto položil jinák než jest; jakož mi sě to tato léta mnoho přiházelo, a ještě i nynie přiházie. Při témž mě také milý přieteli wystřicháš, žeby se na Kolíně pochlubowali, žebych já po- nukowal ku pálení oc. Wěziž to w jistotě, že neřku p. Jiříkowi, ale ižádnému jinému nikdy sen páliti jakž sem žiw newzkázal. Z téť wýstrahy welmi děkuji, jako přieteli dobrému, a w tomť sě miením bohdá tak opatřiti, žeť to dobří lidé shledají, že tiem winen nejsem. Dotýčeš také o škodě, kterážť sě s Karlštainu děje. Tohoť nerád slyším, že sě ty wěci mezi wámi ději; chciť o to hned p. Oldři- cha obeslati Hradeckého, aby to, což jest mezi wámi, w lepšie bylo uwedeno. Pak čemužkoli od něho porozumiem, toť dám po swém poslu wěděti. Prosímť tebe také, poslu tomuto za zlé neměj z tak dlúhého zasě nawrácenie. Nebť to wina jeho, jakož sem porozuměl, nenie, že jest, sem jda, šel na Plzeň; a já také nynic mnohými wěcmi jsa zaneprázdněn, jej spěšnějie nemohl sem wyprawiti. Dal. Krumnaw, sabbato ante dominicam qua canitur Oculi mei, anno domini oc. XLIX. A. Č. II. 5

Strana 34
34 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 35. Aleš ze Šternberka panu Oldřichowi z Rosenberka zdání swé píše, kterakby zápisowé dle umluw Hradeckých zníti měli; a stěžuje si na to, co Racek z Janowic proti p. Burianowi z Guttenšteina i p. Jindřich z Kolowrat proti němu předsewzali. Bez místa, 24 Apr. 1449. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rozemberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Přiepis, kterýžs mi poslal, po němžby měli listowé hlawní děláni býti na příměřie a na zdrženie wýpowědi, zohledal sem; w němžto smlúwa, kteráž se jest w Hradci stala, po kusu jest wsazena, a některá slowa jinák znějí, nežli w smlúwě položeno; i bojím se, bychom snad tiem některé jednotníky stran ze smlúwy newyňali. Ale abychom nižádného tůže ani slaběji nezawázali a smlúwu tu snad w jiný rozum neuwedli, tak po kusu píšíce, najlépe mi se zdálo a zdá, aby takto ta smlůwa napřed slowo od slowa w hlawních listech stála napsána, a naposledy těch pánnow záwazek, totiž páně Jiřikuow a páně Oldřichuow také podlé smlůwy, i podlé obyčeje země České; tak aby každý z nich, p. Jiřík i p. Oldřich a jich rukojmě, slíbili a stáli w rukojemstwie pod základem jmenowaným peněžitým, za wšechny jich služebníky a lidi poddané, i za ty pomocníky, kteříž sú koli pro kterého z nich a podlé něho druhému odpowěděli a w tom zašli. Nebť jest to pane, jakož wěděti muožeš, prawe a obyčejné w této zemi, kdež se tací zápisowé na příměřie dělají; a jakožť jest jednomu, takéžť bude druhému. I posielámť přiepis twój zase, a přitom také swój na miesto srownaný; račiž každé straně jeden wydati, aťby mohli do prawého času listy hlawní zdělati a dokonati. A jakož milý přieteli wieš, že tam hlasitě o to mluweno jest we Hradci, kterak pan Racek z. Risenberka odpowěděl jest panu Burianowi ponuknutím a náwodem páně Krušinowým, chtě sám toho useděti, žeby wystřelil p. Racka k wálce proti p. Burianowi: milý přieteli! wždy se k tomu dle té smlúwy nedáwno učiněné přičiň, aťby to staweno bylo, a p. Racek aťby rowné učinil i přijal, jakož se k tomu p. Burian podáwá po dobrých lidech nestranných, a též i z jednoty našie p. Buriana k tomu podáwáme. A nebudeli to přijato, ne- mohlibychom proti utisku p. Buriana podlé jednoty našie opustiti; ale i p. Krušiny by se to neminulo, tak jakožs pane slyšal we Hradci, že netajné jest, žeby on pana Racka na to šikowal, a jemu spíží i jinými potřebami k tomu pomáhaje. Takéť posielám přípisy, co mi p. Jiřík píše, co mu se jest stalo a děje w tejto smlúwě a w příměřie. Milý pane, rač to opatřiti, aťby se smlůwě té dosti stalo; pamatuje na to, kteraks ty s synem swým a s jinými dobrými lidmi nám welmi wysoce a my

Strana 35
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka r. 1449. 35 wám též slíbili, abychom proto i pána boha nehněwali, a sami se w posměch lidem i po cizích zemích nedali, kdyžbychom sobě nikdy nic nezdrželi, což spolu smlu- wíme; a wieš milý přieteli, žeť jest to bohu welmi nelibé. Neb také pane w tejto smlůwě již i w tomto příměřie ten Kolowrat Libštainský jeda na rok, kterýž jemu byl položen se p. Hanušem strýcem jeho na Libochowice, i potka se w sobotu minulú s jedním mým služebníkem, urozeným člowěkem, an jede od swých přátel zase; toho mi jme a slibem zawieže, aby mu se postawil, když jemu dá tři nebo čtyři dni napřed wěděti. Milý přieteli! w Hradcit sem prawil, žeť mi nic nezdrží, a tys mi řekl, že zdrží. Jestiť pane wáš zápisník, jakož ste se w Strakonicích spolu zapsali. Protož prosím pane, rač to opatřiti dle této smlúwy mně zdrženie, podlé slibuow pane tebú, synem twým a jinými dobrými lidmi podlé wás učině- ných, ať mi mého služebníka propustí, a smlúwa ať mi jest držána. Anebo nechtěl- liby toho učiniti, wèřímť jako pánu a přieteli milému, abyšte jeho tehdy z zápisu wašeho wywrhli; a tak wida milý přieteli, že mi od něho swéwolně bezprawie se dálo a děje, že mi naň hned pomuožeš, dle těch slibuow, kteréž sme sobě w Praze slíbili a řekli, bez dalšieho upomínánie. A ať mi jest to opraweno od něho, že mne jest welmi nectně, dálibuoh křiwě a newinně nad hlas haněl na Libochowicích, jakož mi to pan Zajiec psal, ježto již před ním měl sem a mělbych mieti pokoj skutkem i řečí dle smlúwy našie. A jestliže jeho z jednoty a z zápisu wašeho wywržete, doufámť já milému bohu, že pane s twů pomocí a jiných swých do- brých přátel, bujnosti jeho zkrotím. Než milý přieteli, nabrals na se w jednotu swů přieliš nedržebných lidí, a jich nedrženie pane wše tobě připisují a připiso- wati budů. I potřebieť jest milý přieteli tobě o to péči mieti, aby ode wšech jednoty twé ta smlúwa držána a zachowána byla. A na to na wšechno, i na každý kus swrchupsaný, odpowědi rozumné, milý prieteli, prosim. Datum ſer. V post festum S. Georgii. Aleš ze Šternberka. 36. Pan Aleš témuž panu Oldřichowi, opět o dokonání zápisůw na příměří obau jednot w Čechách, též o panu Jindřichowi z Kolowrat a jeho záští proti pánům jednoty Poděbradské. Bez místa, 18 Mai 1449. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Přiepis kterýžs mi poslal na příměřie, w sobotu wčera tepruw po obědě jest mi přinesen; a wieš milý přieteli, žes na tom semnú zuostal, a řekls oběma stranoma přepisy ty wydati. Jižť sem já také k žádosti twé pane ten přiepis p. Jiříkowi poslal; a posel mój 5 *

Strana 36
36 jeliž druhý den ku p. Jiříkowi bude moci dojeti na Poděbrady, a doma jeho tu najde, nebo nic; a potom, jakož sám pane rozoměti muožeš, jedno již pèt dni k toho listu konání p. Jiřík bude mieti, i na miesto w smlůwách jmenowané po- slati a jej položiti. I nenieť to milý přieteli dobře, že se jest tiem přiepisem ta- kowé prodlenie stalo: neb nebudeli moci p. Jiřík na ten den listu dokonalého po- ložiti, an k tomu drahnè pečetí musí mieti, psalť sem prwé pane, že to jeho wina nebude, nežli twá. A jakož mi píšeš pane o Jindřichowi Kolowratowi, kterakť jest psal, že sem já a moji jeho haněli w Slaném: křiwduť mi pane na tom činí, bychť já jeho haněl kterým slowem, ani který mój mým wědomím. A poněwadž sem sám na něho žalowal a žaluji, wždy oprawenie žádaje pro to hanční, jakož mě jest na Libochowicích hanèl newinnè a křiwè: warowalt sem se toho a na to pamèt sem měl, aby on neměl co w prawdě žalowati, a jedno za druhé aby nebylo sra- žowáno, ale mně oprawowáno, a to pane we čtyřech neděléch podlé smlúwy w Hradci učiněné; a podnes toho očekáwám. Toto sem slyšal, když p. Jiřík zwěděl, jakož jest Kolowrat člowěka mého zmučil a k tomu připrawiti chtěl, aby to o nás prawil, což jest sobě byl na lístku na nás Kolowrat sepsal a smyslil, a že se to také dotýče jeho p. Jiříka, žeby mělo přitom býti páně Jiříkowých z Berůna na sestdesáte: tehdy žádal jest p. Jiřík na tom mém zmučeném člowěku, aby jemu powěděl, kterak se jest jemu stalo od Kolowrata, a chtěw to p. Jiřík proto zwě- děti, aby uměl o to s haitmanem Berúnským a s staršími mluwiti, a prawè jim, jestližeby to učinili, žeby je chtěl z toho tresktati, jakožby na takowé slušalo; a z toho sú se wšichni omlúwali, jako newinní, i pan Jiřík. A tak jest to ten mój člowěk zmučený před p. Jiříkem k jeho žádosti rozpráwěl beze wšeho haněnie, a na tom zawřel, že z toho milému bohu žaluje. Takéť sem pane já po té straně nestál, kady jest Kolowrat z města jel, a o tom kydání s wajci sem nic newèděl, aniž wiem by to kto učinil. Ale jakož píšeš pane, kterak se Kolowrat zná k za- mordowání Přechowu a o tom nočním lúpeži a wýboji, žádaje wěděti, kterakby to mělo opraweno býti: tohoť pane žádám, ať mi jest to opraweno i mým od něho podlé řádu země, jakož takowý mord a lúpež noční i wýboj z práwa má oprawo- wáno býti; a též pane i ten wýboj noční we Hradkowèwsi, jakož sem z toho ža- lowal a prwé pane i tobě o tom psal; a to od žalob došlých we čtyřech neděléch, podlé wykázánie smlúwy Hradecké. A tohoť jako přieteli swému douſám i wěřím, že mi tebú pane to schazeti nebude. Neb pane pišeš mi, že Kolowrat s wámi w té smlúwě a w příměřie stojí; tehdy ste mi za něho slíbili, a powinni jste mi tu oprawu přiwesti w času w tom, jakož smlúwa w HIradci udělaná ukazuje. Pro niež žádám a prosím pane konečné odpowědi twé. Dat. dominico Rogationum. Aleš ze Šternberka. A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka od r. 1449.

Strana 37
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 37 37. Pan Aleš témuž panu Oldřichowi: o sjezdu čtyr ubrmanůw králowstwí do Wlašími k oprawě wěcí přečiněných uloženém, a o nesnázech swých s p. Jindřichem z Kolowrat. Bez místa, 3 Jul. 1449. (Z crig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi od- pisuješ o tom sjezdu, kterýž má býti u Wlašími w neděli příští, dotýkaje přitom, žes ty pane nikdá k tomu neswolil, bychom my měli tobě roky klásti, kdy a kam- bychom my chtěli, aby pane jel, kamž a když my kážeme: kdyžby sobé pane chtěl wzieti a wážiti psanie mé a Močihubowo tak, jakž jest samo w sobě, máš s to rozumu dosti, žeť sme my to neučinili tobě pane rozkazujíce, neb to pane wieme já i Močihub w jistotě, žeť my tobě pane tak málo muožem rozkazowati, jako ty nám. Milý přieteli, powažiž toho již, žes toho psanie mohl nepotřebného zacho- wati na jiného, ježtoby winen byl. Než to miesto, kteréž jest tobě pane i nám k sjezdu pro potřebu weliků, jakož móž wědieno býti, položeno i den jmenowán, stalo se jest z hodných příčin; i k tomu hlediece pane, že napřed nám čtyřem ubrmanóm jest najpříležitější, a ještě tobě pane blíže nežli mně, a potom také i těm, jenž sů žaloby swé na nás wznesli pro nezdrženie smluw i příměřic; kte- réžto wěci námi ubrmany a naším ohlédáním i rozkázáním mělyby a mohly sú býti napraweny. A poněwadž se tobě pane nezdá býti, wida toho potřebu weliků, jež- toby to obecnému dobrému welice slůžilo, kdyžby s obů stranů lidé podlé smluw i příměřie zapsaného i zaručeného byli zachowáni: protoť já pane wždy dálibóh budu, a podlé twé wuole radějiť tobě toho přeji, žeť tebú a waší stranú sejde, nežli mnů a Močihubem. Než nezdáloliť se jest pane tobě w tom pracowati o to, tak jakož na nás na ubrmaních sjezd i rozkázánie záleží dřiewe sněmu Jichlaw- ského, jedno ohledaj pane smlúwy: mnohemť jest bylo lépe pane tobě se w to neuwazowati a w ubrmanstwie se nepodwoliti. A ač se tobě pane dobře zdá sa- mému těch wěcí oprawu do sněmu Jiehlawského nechati, welmit se pane toho lekám, že ti, jimžto se smlúwa a příměřie nezdržela jest a nedrží se, žeť toho do sněmu Jiehlawského tak nenechají. A newiem já pane, dadieli se lidé pak na sněmu súditi, nebudeli jim toto prwé opraweno. Což pak z toho dále a dále horšicho pojde, bóh napřed i také lidé budú wěděti, kým to jde a po . . .*) zdá mi se pane i nepochybuji, že jest najsprawedliwější i najupřiemnější wěc do lidí sobě odporných, smlúwami a zápisy, kteréž je upokojie, zprawowati se a jim dosti *) Chyba w originálu.

Strana 38
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 38 učiniti. A také pane toto muožeš dobře wěděti, žeť w Jiehlawi s jinými mnohými wážnými a pilnými běhy dosti budem mieti činiti, ježtoby tyto wěci o něm na překážku mohly býti a byly. A jakož dále píšeš pane o Jindřichowi Libštainském, že jest Racka purkrabi swého kázal stieti, a přitom dotýčeš pane, že jest práwo i obyčej hlawa za hlawu: pane, on Libstainský wie, proč jest Racka stieti kázal. Jáť sem toho nežádal, ale žádal sem, aby Racek byl postawen w Jiehlawi o sněmu před čtyřmi ubrmany. A já jiného newiem podlé zpráwy lidské, než že proto jest jeho stieti kázal, boje se aby na něho prawdy neprawil o tom nočniem mordu a lúpeži, kterak se jest to s jeho wolí a wědomím i rozkázaním stalo, i mnohé jiné zlosti mým chudým lidem. A Racek jest při tom mordu nebyl, a utrpěl: a ti, ktož sú to skutkem učinili, ty i podnes u sebe Libštainský chowá, s nimi se pěstuje. I zdáť mi se to jistě milý přieteli diwné a nowé práwo i nowý obyčej, newinnů hlawu za newinnů. Takéť tebe tieži milý pane, kdyžby ty deset nebo wiece zlo- dějów a mordéřów zjímal, ani tobě jednoho člowěka zabili a zamordowali a oblúpili společně, a ti žeby prawili, že sú to něčím rozkázáním učinili, tolikoby chtěl nad rozkazatelem pomsty hleděti a tyto skutečníky pustiti, aneboli nad jedniem toliko z nich pomstiti, totiž hlawu za hlawu, a jiné wšechny pustiti? Toho mne pane rač zprawiti. A nalezášli mi tu oprawu, nejsemť jie powinen přijieti od tebe, aniž přijímám; nebť mě učí smlúwa w Hradci udělaná, kto a kolik oprawci mohú mi oprawu o to i o jiné rozkázati přijieti; a tomuťbych se pane jistě nenadál. A jakož pak pane dotýčeš dále, že lidem bráním jíti na Libštain po to, což jim pobráno jest: a já pane bráním, a měl sem tu naději, pane, žeby ty mi sám k tomu neradil, byť měli po to choditi, nebť sú tam moji lidé toho nenosili. A nerozumiemť tomu, byť s tiem i s hrdly swými před lúpežníky a před mordéři zase domów uhodili. Než budeliť přineseno domów lidem mým w celosti to zase, což jim pobráno jest, kázalť sem jim wzieti. Jakož také opět dotýčeš pane o Psíka, a píšeš, poněwadž cheme, aby nám lidé sprawedliwé učinili, abychme lidem též také zase učinili: wěz pane, žeť se mne o Psíka nic nedotýče; a také mne pane newinně a nepo- třebně pamatuješ tiem, abych zase lidem sprawedliwé činil; nebť bohdá činím, jako kto. A milý přieteli, we snách sem se takowému psaní dotkliwemu od tebe nenadál. A wěda dobře, ačkoli syn mój nad zlodějem a lúpežníkem silničným má poprawu, wšak tobě pane i jiným ubrmanóm nejednú dal jest wěděti, že jeho před čtyřmi ubrmany chce w Jiehlawě postawiti; a nezdá mi se pane sprawedliwé ani hodné, by syn mój měl nebo powinowat byl zloděje a lúpežníka swého i jiných lidi Kolowratowi wydáwati, leč z rozkázánie wšech čtyř ubrmanów. Jakož přieteli milý píšeš o penězích, žeťbych je proti twé wóli držel, tohoť sem já newěděl;

Strana 39
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 39 a pak cožť se mne dotkne, milý přieteli, neměj o to péče. Dán we čtwrtek před s. Prokopem českým dědicem. Aleš ze Šternberka. 38. Pan Aleš ze Šternberka a Oldřich Močihub z Kralowic domlauwajíce p. Oldřichowi z Ro- senberka o to, že do Wlašími nepřišel, wolají ho zase do Německého Brodu k oprawě wěcí přečiněných. Na Wlašími, 8 Jul. 1449. (Z orig. Treb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému a pánu mně přiezniwému. Službu naši wzkazujem, urozený pane a přieteli zwláště milý a přiezniwý! Nynie u Wlašími přemnoho žalob položeno a ukázáno jest o těch, jimžto se smlůwa w Hradci udělaná i příměřie zapsané a zaručené, jakož oni prawie, nezdržána jest a nedrží se; žádajíce i napomínajíce opět z oprawy w času w smlúwě Hradecké položeném. I wieš milý pane, že my dwa bez wás dwú ubrmanuow té moci nemáme, těch wěcí k miestu lidem rozsůditi, ačkoli srozuměli sme, že jest toho weliké po- třebie bylo. I musili sme jich tiem odbyti, že my dwa sama té moci nemáme; než powèděli sme jim, že ještě cheme pane tebe obeslati, jakož za to i prosime, poněwadž se jest ta oprawa tiemto sjezdem u Wlašími nemohla státi, ale aby ráčil pane býti bez proměny i s p. Arnoštem Lestkowcem tu neděli po s. Jakubu apo- štolu božím welikým w Německém Brodě, a tu aby ty wěci dřiewe sněmu Jihlaw- ského srownány byly námi; neb na sněmu, jakož pane muožeš rozuměti, dosti jiných pilných wěcí budem mieti jednati. A ráčíšli to již tak pane i s Lestkowcem udělati, račiž tehdy to dáti nám wěděti bez meškání, aťbychom těm wšem, kohož se dotýče s strany páně Jiříkowy také kázali býti na ten den a na témž miestě s winami i s duowody; a ty pane také rač opatřiti, aťby též s strany páně Oldři- chowy z Hradce byli. A budelit komu gleituow potřebie do Německého Brodu, a jeho žádati bude, jediné rač dáti záhe wěděti, nepochybujemť, žeť to bude opa- třeno. Než pro milý buoh, milý pane, nerač sobě toho lehce wážiti; neb to milý buoh wie, žeť sme wěrně krotili i krotíme, aby bylo potrpieno již do toho našeho sjezdu. A nestaneli se tu miesto a konec dřiewe toho času, jakož sněm položen jest, welmi se bojíme i lekáme, žeť lidé budú welmi rozpačiti na ten sněm jeti; nebť netajně mluwí prawice, poněwadž se nám w malých wěcech a na počátku smlúwy a přímiřie nedrží, i nad to nám dále u wětších wěcech nebudú držány. Račiž pane toho powážiti, co sme tehdy dobrého neb upřémného w Hradci zjednali našimi těžkými pracemi i welikými náklady. Ale máme plnú naději, že toho

Strana 40
40 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. neráčíš odporen býti, znamenaje tak mnoho zlého, coby z toho mohlo pojíti této zemi i obywatelóm jejím; ježtoť se to i nás wšech dotýče. Na to pane prosíme úmysla wašeho spèšné odpowědi. Dat. Wlašim, ſer. secunda post diem b. Procopii. Aleš ze Šternberka a Oldřich z Kralowic. 39. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka: o wolení osob, ku králi Rímskému jeti mají- cích, o p. Mikulášowi z Lobkowic, jenž k oběma jednotám byl přiznal se, a w dušce důtka o odtahowání opraw, jímž p. Oldřich se winí. Bez místa, 27 Nev. 1449. (Z orig. Treb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Wzkázals mi po Dúpowcowi, žádaje abych poslal napsány ty jisté, kteřížby z nás měli jeti ku králi Římskému, aby těm gleitowé zjednáni a dáni byli oc. Milý přieteli! wšak muožeš sám tomu rozoměti i wěděti, žeť to na mně nenie, bychť já je sám mohl a měl wydáwati, ktožby jeti měli, a bychom sě nynie měli o to sjeti, že to býti nemuož, poněwadž to má tajně přiwedeno a zwědieno býti, co bude w tom krále Římského úmysl. Protož milý přieteli, když ty se wrátíš zasě a mě a p. Jiříka zprawíš, s čím zasě přijedeš, a budeli pak toho potřebie, tepruw my sněm sobě udělajíce, k té jiezdě osoby budů moci woleny a jmenowány býti. Ale jáť toho, přieteli milý, sám udělati nemohu, bychť koho nynie jmenowal a na psaní dal. A také milý přieteli, jakož na mě i na syna mého Nikolaj žaluje: cožť koli na nás žaluje, shledáť sč to, žeť nám na tom krátko činí a křiwě na nás žaluje. A bychomť my jemu pak co byli winowati, jehož bohdá w ničemž nejsme, neměltby on proto milý přicteli tobě žalowati na nás; wěda dobře, kterak jest pod swů ctí a wěrú mně zwláště a p. Jiříkowi také zwláště slibowal w naši jednotu, z kteréžto pro- puštěn nebude. A táž naše jednota ukazuje, ačby který z naší jednoty druhému co učinil a prowinil, žeby měl to na p. Jiříka wznesti a po p. Jiříkowi oprawu přijieti. Ale nenieť diw, žeť sè on nad swú ctí a werú tak lehce zapomanul jest: neb wieš pane dáwní příslowie, žeť z bláta muškát nebude. A wšakť jemu o tom jeho cti a wiery zapomanuti smlčáno nebude. Datum fer. quinta ante festum S. Andreae apostoli. Aleš ze Šternberka. (Duška.) A milý pane, přewelmi mně se to zle líbí, že sč oprawa těch přečiněných wěci odtahuje, a my widíme že toho wždy wiece přibýwá, a času k jednání toho nám wždy ubýwá, až snad i příměřie wyjde. Ale mnú ani mým

Strana 41
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka r. 1449. 41 spoluoprawci to nejde: než netajněť pane prawie, že tebú to scházie a twým spo- luoprawcí. A jakožs mi milý přieteli poslal welmi mnoho přiepisuow listuow ža- lobných na naši stranu: ty wěci jsau mezi stranami na při, a jest puol řečí, jakožto jedné strany; a na to musí druhá strana odpory swé učiniti, a má ještě námi sú- zeno býti. Ale totoť sě pane lidem diwné i nesprawedliwé zdá, že sě to nedrží od wašie strany, což již jest námi súzeno, i wšemi čtyřmi oprawcemi a wýpowědi naší potwrzeno i wypowědieno, jakožto o wězních a o jich šacunku, ježto sč to pane zřetedlně a z úmysla děje prawého. A kteraks o to pane mnohokrát obsielán, a že jim to nic platno nemuož býti, a šacunku waše strana wždy přes to mieti chtí: z tohoť sobě milý přieteli lidé mnohá domněnie do tebe berů. Jistě milý přieteli, mělby na to pomysliti, aby to dle sprawedlnosti a uprémnosti jinák šlo a opatřeno bylo, nežli do sie chwíle oc. 40. Paně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlcwè, 6 Dcc. 1449. (Z koneeptu Třeb.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi nynie píšeš o tom, jakožť sem po Důpowcowi wzkázal, aby mi poslal na psaní ty jisté, kteřížby z wás jeti měli ku králi Římskému oc., přitom dotýče, že to na tobě nenie, by ty je sám mohl a měl wydáwati, ktožby jeti měli oc. Milý přieteli, jakžkoli, jižť já wždy wedle toho, jakož w Jihlawi na tom spolu zuostali sme i rozjeli sč, w neděli dálibuoh nynie příští ku KM“ králi Římskému pojedu, a ty wěci což naj- lépe uměti a moci budu najspieše, pro obecné země této upokojenie i nás wšech dobré, jakož sem kdy prwé činil, jednati budu se wší pilnosti. A jedněť sě pak zase dálibuoh we zdrawí wrátím, což tam koli zjednám, toť wás tajno nebude; a dáleť já sě k sněmu a jednání dalšiemu opět přičiním s snažností. Pak o p. Mi- kulášowi z Lobkowic jakož dotýčeš oc., tak příkrého psaní mezi wámi welmi nerád slyším. Neb i on také těm wěcem řeči má dobře odporné. Ale radšebych, aby ty wěci mezi wámi některak šly pěknějie. Dále w dušce o oprawách jakož píšeš, žeť sč odtahowání wěcí přečiněných nelíbí, proto zwláště, že toho wždy wiece přibýwá, a času k jednání toho nám wždy že ubýwá oc. a to že tebú ani twým spoluoprawcí nejde, ale netajně žeby prawili, žeby to mnů a mým scházelo spolu- oprawcí: milý přieteli! wšak to sám najlépe wieš, i jiní lidé dobří obecně w zemi této wědie, kde a kterak i w Jihlawi k tomu sě přičíněl sem i přičiňuji; a že sem toho jinák w této mieře a lépe, wedle toho jakož sem wám hned řekl w Jihlawi, pro swatbu jednati nemohl, jakož pak to i Dúpowec twój služebnik zde jsa widěl A. С. II. 6

Strana 42
42 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1450. zřetedlně. A již jakož sem w Jihlawi řekl a swrchu sě také píše, ku KM“ jeti nezmeškám. I milý přieteli, mělliby kto, jenž mi snad nic nepřeje dobrého, to čímž winen nejsem ani mój spoluoprawce, k mé weliké práci a nákladóm připiso- wati, wěřímť že toho odmluwíš, wěda zajisté lépe nežli kto jiný, že toho nenie, a mně že na tom každý takowý krátko činí a weliků před bohem křiwdu. Dále o welmi mnoho přiepisiech žalobných kteréžť sem poslal jakož píšeš, toť i owšem do našeho spolusjezdu a rozsúzenie tak již státi musí; ačkoli i z našie strany mno- hým lidem též diwné zdá sě a nesprawedliwé, jako straně wašie, že sě jim ne- držie od wašie strany také wěci súzené i naší wýpowědí stwrzené. Také kdyžkoli proč, jakožto ubrman a oprawce jeden, od tebe neb od koho jiného byl sem obeslán, hned každého obsielal sem a k tomu sě přičíněl, kohož sě co dotklo. I nezdáť mi sě, by kto proč domněnie mieti měl do mne které, jehož ty při konci w swé dušce dotýčeš. A jedněť se pak zasě wrátím, hned tě o náš spolusjezd obeslati nezmeškám. Když pak pospolu budem, shledáš to pane w skutku i jiní dobří lidé, žeť já tiem čímž mě winie winen nejsem, než žebych prostě rád jako kdy, aby sě každému wedle jeho dálo sprawedlnosti. Datum Krumnaw, sabbato ipso die S. Nicolai, anno domini oc. XLIX. (Duška.) Wěz také, žeť mě jest opět nynie p. Oldřich z Hradce obeslal, žaluje mi na W. Zmrzlíka wašeho spolujednotníka, že sě k němu a od něho jemu a služebníkóm škody dějí weliké; zwláště že nynie Němec někaký služebník Zmrz- líków s jinými tři koně a pancéř wzal jest Janowi z Wrabie služebníku páně Oldři- chowu; pro kterýžto wzatek i základu seznánie žádá. Protož milý pane, wida tak zřetedlná přečiňowánie a duowodná i weliké škody, kteréž sč ději od strany wašie, wěřímť že sě k tomu přičiníš, ať sě takowé wěci nedějí; wěda zajisté, žeť já zde přewelmi mnohé wěci zdržuji a stawuji. 41. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka omlauwá swé obmeškání we příjezdu k němu. Bez místa, 28 Fcbr. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Něcoť sem gleity opozděn a obmeškán; a protoť již nebudu moci, milý přieteli, prwé dojeti tebe, než w úterý bohdá k obědu. A také milý přieteli! wždy já nemohu od Jindřicha Buštěweského, i w jeho gleitowním listu, bez utrhánie býti; ježtoby mi se to nemělo w gleitu a w příměřie dieti. A byť se nedotýkalo tak mnoho obecnieho

Strana 43
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1450. 43 dobrého, pro takowé jeho utrhánie nejeltbych. Dat. sabbato ante dominicam Re- miniscere, tempore vespertino. Aleš ze Šternberka. 42. Pan Aleš témuž pánu stížně píše o pomluwách, kteréž od služebníkůw páně Oldřicho- wých na něho jdau. Na Koncpišti, 10 Mart. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Zprawil mne jest pan Zdeněk ze Šternberka strýc mój, kterakú sú řeč jemu prawili služebnici jeho, prawiece že sú tůž řeč slyšeli pane od twých služebníków, žebych já králi nechtěl nikoli, lečby mi Hrádek k dědictwie zapsal; wiece tíž služebníci twoji pane prawiece, že to mluwie a mluwiti mají z twé wuole a z twého rozkázanie. Ale wieť to milý buoh, žeť sem já na to nepomyslil; a také ty milý přieteli, ani nižádný člowěk toho jest odemne neslyšal nikdy. I jest mi to přewelmi diwné, byloliby to tak; a já se tomu nenadál, by mi se to bez winy a w také nynější mieře mělo dieti. Protož milý přieteli, prosímť, daj mi to rozomně wěděti, jestli to z twé wuole a z twého rozkázanie, jakož tak služebníci twoji pane prawie. A nenieliť pane z twé wuole a z twého rozkázanie, pomstímliť pak toho kterak nad těmi služebníky twými, doufámť jako přieteli swému milému, že mi w tom za zlé mieti neráčíš. Neb takowá řeč chýli se pane k zhyzdění mne dobrým lidem křiwě, a mně dobře k weliké žalosti, ježto já za to mám, milý přieteli, že i tobě toho měloby líto býti. A protoť pane wěřím, že w tom těch služebníkuow swých za- stáwati nebudeš proti mně, a že mi toho odpowěd ráčíš dáti. Neb neměllibych pane od tebe na to odpowědi, muožeš milý přieteli tomu rozoměti, žeťbych tehdy tomu wěřiti musil, co sú twoji služebníci pane služebníkóm strýce mého prawili. Dat. Konopišt, feria tertia post dominicam Oculi. Aleš ze Šternberka. 43. Pan Aleš témuž pánu, druhým psaním téhož dne daným, zpráwu o příměří s knížetem Mišenským odkládá do swého přijetí do Prahy. Na Konopišti, 10 Mart. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! O tom příměřie s Mišenským a o jiných některých wěcech měltbych dáti tobě pane odpowěd: ale 6 *

Strana 44
44 tohoť prwé učiniti nemohu, byť co jistého psáti mohl; než z Prahy dámť na ty wèci pane do Plzně odpowěd. Dat. Konopišt, ſeria tertia ante diem b. Gregorii. Aleš ze Šternberka. A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1450. 44. Pan Aleš témuž pánu opět o jednání příměří s knížetem Mišenským, a w dušce o ško- dách, které s hradu Peršteina se dějí. W Praze, 13 Mart. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane, přieteli zwláště milý! O tom příměřie s Mišenským, jakožs pane semnu mluwil, wedle toho já sem mluwil s panem Jiříkem, a on dále s Pražany, s Žateckými, s Lůnskými, s Slanskými i s jinými městy: i poručil jest to pan Jiřík panu Wáclawowi Cardowi, Žateckým a Lůnským; budeli se chtieti Mišenskému příměřie, když ti obesláni budů o to, jimžto jest pan Jiřík poručil, na tom sme zuostali, aby oni wedle moci jim dané učinili, cožkoli bude podobného. A milý pane, jdi ku koncóm, dokudž tomu čas máme, aťby nezminul. Dat. Pragae, fer. sexta ante dominicam Laetare. Aleš ze Šternberka. (Duška.) Pane, když sem přijel z Prahy domuow, zwěděl sem, že Němci s Perštajna sjewše, spálili sú we čtwrtek welmi dobrú wes Heřmanowi Sirotkowi, služebníku páně Jiříkowu, a mým lidem něco sú pobrali. I widíš pane, ačbychom rádi pokoji, žeť jeho nemuožem mieti. Než wieme to, žeby se nám to s toho zámku nemohlo dieti bez pomoci a bez fedrunku Nikolajowa, nebť na tom hradě spíže nemají, než což jim ot Nikolaje, fedrunkem a pomocí jeho přicházie. 45. Pan Aleš témuž panu Oldřichowi zpráwu dáwá, kterak ho pomluwy dříwe psané (č. 42) došly, a opět pana Mikuláše z Lobkowic dotýká. Bez místa, 15 Mart. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli mně zwláště milý! O tom pomlúwanie, o němžť sem psal, p. Zdeněk mi jest to prawil, že sú to prawili jeho služebníkóm twoji pane služebníci; i chciť se na to ptáti, kto a kteří sú to učinili. A o tom příměřie s Mišenským a s Glúchowským dalť sem milý přieteli po swém

Strana 45
A. VII. Dopisy p. Alšc Holického ze Šternberka r. 1450. 45 poslu odpowěd. Pak o Nikolajowi píšeš pane, že jest s wámi w jednotě: wšakť jest to netajné, žeť jest Nikolaj mně zwláště a p. Jiříkowi zwláště nám w naši jednotu sě zawázal slibem swým, a tudy jest zasě města Kadaně dosáhl. I to jest netajné, že jest Nikolaj s Mišenským sč w příměřie proti nám zapsal, kteréž již wyšlo jest. A pak wieš milý přieteli, že jest k tomu mluweno od nás, muožli nám to od něho opraweno býti, žeť my rowného a sprawedliwého běhati nebudem. Datum dominico Laetare. Aleš ze Šternberka. 46. Petr ze Šternberka, syn páně Alšůw, otci swému zpráwu dáwá o dobyti Gerowa skrze České wojsko. Na poli u Gerewa, 15 Oct. 1450. (Z kepie w arch. Třebon.) Urozenému pánu, p. Alšowi ze Šternberka, pánu a otci mému milému. Urozený pane, pane a otče mój milý! Milosti Twé služba má poddaná wždy hotowá. A TM“ dáwám wěděti, že bohu milému děkujíc se wší naší čeledí dobře se máme. A od té chwíle, jakž sem TM“ psal, přitáhli sme před město Gerow, a k němu sme dnes we čtwrtek před s. Hawlem šturmowali, i přes hlawu dobyli; a w něm sme jali p. Gerowského mladého, p. Hanuše z Donína a z Awrbachu, hrabi Wiléma z Olemundu, hrabi Hanuše z Kirchperku, Kunce z Kafunku a mnoho jiných na miestě, a na pólčtwrta nebo na čtyřista koní jiezdných sme tu wzali. Ale dobře hrubý a těžký šturm sme tu měli; a wšak w prawdě rač wěděti, žet sú nám z našeho Českého wojska wiece patnácti u toho šturmu nezabili. Než swého milého a dobrého přietele a otce mého, pana Dobeše z Radyně, tu sem ztratil, a Jaroslaw z Ejstebna služebník pánè Burianów také tu jest sšel, a twój pane komorník Heřman, a ižádný jiný; a bohu milému děkujíc, málo jest zraněných a neškodně. To sobě nynie mějte za nowiny k utěšení. A starý Mišenský sebraw se, chtěl Gerow to město retowati; i táhnem hned na něho, zdaby se chtěl s námi bíti. Prostež za nás pána boha, ať nám ráčí, přijdeliť na bitwu, ščestie a wítěz- stwie popřieti a dáti. Než na tom městě Gerowě jeho najbrannější a najčelnější sú lidé jemu zjímáni a zbiti, ježto sú jeho wálky jemu wedli. A jiných nowin nynie TM“ psáti neumiem, aniž co wiem; než že wzajtra také krále Římského radda mají a chtie k nám přijeti a mezi námi taidinkowati. Dán na poli u Gerowa, we čtwrtek před s. Hawlem. Petr ze Šternberka.

Strana 46
46 A. VII. Dopisy p. Holického ze Šternberka r. 1451. 47. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka zpráwu dáwá, že pan Jiří z Poděbrad kupuje Kladsko. Bez místa, 29 Sept. 1451. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Wědětiť dá- wám za jisto, žeť pan Jiřík kupuje Kladsko, a jižť jest téměř jako strženo. Pro milý buoh, milý pane, obešli pana Krušinu, a ruš to jakž muožeš, rozuměje tomu, že tiemto nynějším během mnoho zlého mohloby se skrze to státi. A prosím milý pane, rač s tiem mlčeti, by to odemne wyšlo. Dat. fer. IV ipso die beati Michaelis archangeli. Aleš ze Šternberka.

Strana 47
C. V. WÝPISY ZE STARÝCH DESK ZEMSKÝCH od roku 1391 do 1456. Zbírka prwní. Připomenutí. Wědemo jest, že nejstarší České desky zemské wšecky r. 1541 ne- štastnau náhodau zhořay, aniž se z nich co w criginálu zachránilo. Cekoli nám tedy z desk zemských staršího pozůstáwá, jen we wýpisech před r. 1541 náhodau učiněných a zachowaných záleží. Jest pak toho we wšelikých archivech a rukopisech českých desti mnoho. Desky zemské ode XIII století až po r. 1497 auředné nazwíce jazykem latinským wcdeny býwaly: že wšah mnohem dříwe wkládaní listin také česky psaných se přijímalo, tomu za důkaz slauží i následujíci tyto wýpisy, w nichž jen o saukromých wěcech se jedná. Později podáme také wýpisky starých nálezůw u sauda zemského, z nichž wyswitati bude, že i při zákonodarstwí, pro lepší určůest a srozumůclnost, již od počátku XV stolctí w deskách zemských jazyku domácího užíwáno bylo. 1. Pan Jindřich starý Berka z Dubé wšecky syny swé dědicky poděluje. 1 Mart. 1391. (DD. XX. 116. XXI, 35, 96.) Secundo Wenceslai J. 10. Já Jindřich Berka, řečený z Dubé, odděluji swé syny, Hynka najstaršieho řečeného Dubský, a Jindřicha po něm najstaršieho, a Jindřicha řečeného Berka, ty tři bratry dřéweřečené, prwé je odděluji Jablonským zbožiem, najprwé město

Strana 48
48 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských od r. 1391—1456. Jablonné, a k tomu Česká wes a Markwartice wes, což tu maji, a Suchá wes což tu maji, Postřelna wes což tu maji, i s poplužiem, s dworem, i s tiem což k tomu příslušie, nic nepoostawujíc, a Kněžice wes což tu maji, Petrowice wes což tu maji, Hermanice wes což tu maji, s mlýny se wšemi což k tomu slušeji, s řekami, s po- toky, s rybníky, s lukami, i se clem, s lesy, s horami, s pastwami i se wši woli i s plným panstwiem, i se wšemi užitky, ižádných po sobě neostawujíc; a k tomu hrad řečený Milštein, a městečko Cwikow a wes Cwikow, a Kunratice wes i s twrzi a s poplužiem, a k tomu Lindawy swrchnie i dolejnie, a Grina wes, Krazhart wes, Margental wes, a k tomu pustý Margental, Lichtemwaldy oba swrchni i dolejní, wes Krumpach s mlýny se wšemi což k tomu příslušie, se wšemi rybníky, s řekami, s potoky, s lukami, s lesy i s horami, s pastwami i se wši zwoli, což k tomu slušie, i s plným panstwím, se wšemi užitky, ižádných nepoostawujíc, než to zbožie Jablonské i Milšteinské se wším prawým i plným panstwím, nic nepoostawujíc, i s kostelním podáním, kteráž jsú w tom panstwie we wšem. A to my třie bratřie dřéweřečení, Hynek řečený Dubský, Jindřich, a Jindřich řečený Berka mlazší, při- jímámy jisté zbožie od swého otce i od swých bratří jiných za prawý rozdiel. O wěno panie, že to má pán starý řečený z Dubé držeti do swého žiwota beze wšie překážky. Pakliby buoh pána i panie neuchowal, tehdy tito třie bratrie, Hynek řečený Dubský, Jindřich, a Jindřich řečený Berka mlazší, mají se w Kuro- wodské zbožie uwázati k swému rozdielu; a oni jiná bratřie, Wáclaw, Janek, Jin- dřich Ilawáč a Jindřich najmlazší mají, se uwázati w to zbožie, což k Dubskému zboží slušie, to což panie wèno obsáhlo. Pakliby bylo to zbožic, což k Dubskému zboží příslušie, lepšie než Kurowodské zbožie, tehdy Wáclaw, Janek, Hlawáč, Jin- dřich mlazší, těmto třem bratřím, Hynkowi řečenému Dubský, Jindřichowi, a Jin- dřichowi řečenému Berka, mají přidati po tom rozdielu penězmi, nebo zbožím, po přátelské radě. Pakliby bylo Kurowodské zbožie lepšie než to zbožie, což k tomu zbožie příslušie, to což panie wěno obsáhlo: tehdy tito třie bratřie, Hynek Dubský, Jindřich a Jindřich Berka mlazší mají, těmto bratróm swým, Wáclawowi, Janowi, Jindřichowi Hlawáčowi a Jindřichowi mlazšicmu, přidati po tom rozdielu penězmi nebo zbožím, po přátelské radě, k tomu zbožie, jakož k Dubskému zbožie slušie. A jiné zbožie wšecko, ižádného nepoostawujíc, což k Húsce příslušie, i hrad řečený Húska, i Dubské zbožie wšecko, i Hrádecké zbožie wšecko i s Ilrádkem, i Mil- čanské zbožie, Fridlanské, i město Dubá, a k tomu wšecko zbožie, ižádného ne- poostawujíc, to dostalo se za prawý rozdiel Jindřichowi z Dubé řečenému Berka starý, Wáclawowi a Janowi a Jindřichowi řečenému Hlawáč a Jindrichowi najmlaz- šiemu, synóm jeho z Dubé řečeným, s mlýny se wšemi což k tomu slušejí, i s po- plužimi se wšemi, což k tomu slušeji, i s twrzmi se wšemi, s rybníky, s řekami, s potoky, s lukami, s lesy, s horami i s pastwami i se wši wolí, s plným panstwím

Strana 49
C. V. Výpisy ze starých desk zemských r. 1396. 49 i se wšemi užitky, ižádných nepoostawujíc, než se wším plným panstwim i se wšemi podáními kostelními, které jsú w tom panstwie we wšem. A přiznali se, že ten rozdiel suobú stranů dobrowolně přijímají; a na tom mají wěčně dosti mieti, a jeden druhého z rozdielu nenapomínati, ani práwem, ani skutkem; neb jsú sebe již tiem skutkem úplně dielni. Actum anno domini MCCCLXXXXI, ſeria IV post domi- nicam Oculi. 2. Pan Půta starši z Častolowic wěno snachy swé, kněžny Anny z Oswětina, přewodi na hrady swé Skuhrow i Richenberk s jich příslušenstwím. 1396, 2 Juni (DD. XX, 164.) Primo Nicolai T. 29. Puota z Častolowic starší přiznal se před úředníky Pražskými, že paní Annu, ženu Puoty mladšicho syna swého, s jejím se wším wěnem, totižto se dwěma tisí- coma a s puol osmem stem kop gr. pražských, ježto měla na dědinách we Sku- hrowě, tak jakožto we dskách zemských plnějie záleží, na jiné na swé dědiny, na ten jistý Skuhrow hrad a na město před hradem i na ta na wšecka sbožie, což k tomu hradu i k městu i wsi neb užitków příslušie, kterýmž sě koli jménem jmenují, na Richmberk hrad i na to na wše, což k tomu hradu sbožie neb wesnic a užitków příslušie, kterýmžto sě koli jménem jmenují, na město Solnici s tú se wší zwolí i se sbožím, což k tomu městu příslušie, s dědinú, lukami, s dwory po- plužními i s kmetcími, i se wšemi wesnicemi, kteréžkoli mají jméno, s rybníky, s mlýny, potoky, s lesy, s řekami i s tú se wší zwolí i s panstwím celým, což k dřéweřečeným sbožím příslušie, i se wšemi puožitky, buďte zjewni nebo tajni, kterýmižkoli jmény mohú jmenowáni býti, nic na tom sobě newymieňujíc ani sobě co poostawujíc, než úplně, jakož on jest se panem Bočkem ode pana Jana z Mezi- řiečie kúpili, a potom naň na samého spadlo, jakož jest pan Wznata ze Skuhrowa držel; pakliby co odešlo, aby jic paní Anně nawráceno bylo, kromě té wesky i platu, což jest na té wesce, ježto pan Jan z Meziřiečie za Wznatinu duši dal, přewedl jest i přewodí, a jie těch dědin, těch hraduow, měst i wšeho sbožie dřé- weřečeného ku prawé wěnné zástawě postůpil w těch penězích, totižto we dwú tisíc a puol osmě stě kop; pod takú wýmluwů, ačby syna jeho Puoty dřéweřeče- ného buch neuchowal, prwé nežli panie Anny ženy jeho dřéweřečené, tehda když- bykoliwěk on Puota nebo jeho budůcí nebo poručník dřéweřečené panie dřéwe- jmenowané penieze, dwa tisíce a puol osma sta kop, dali a položili w Kladště, a jie prowodili bezelsti do Nisy: tehda beze wšie přiekazy i beze wšie pře paní Anna dřéweřečená má swé penieze wzieti dřéweřečené, a hraduow, měst i wšeho sbožie A. Č. II.

Strana 50
50 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1115. dréweřečeného jemu Puotě i jeho budúcím mocně sstůpiti bez přiekazy; a ona to se panem Hynáčkem z Wismburka a se panem Jetřichem z Janowic i z Náchoda a se panem Hynkem řečeným Hlawáč z Třebochowic a se panem Štěpanem z Opočna dobrowolně přijala a dřewní wklad wěnný propustila dobrowolně. Actum feria VI post festum corporis Christi A. D. MCCCLXXXXVI. 3. Pře mezi paní Jitkau z Meziříčí a panem Jindřichem Čerwenohorským z Dubé o wěno *). R. 1407 — 1415. (DD. XXI, 41.) In Nigro citationum. Jitka de Meziriečie conqueritur super Hynkonem ibidem et de Čerwenéhory et de Abrspachu, quia se intromisit sine jure et tenet ejus dotalem obligatam here- ditatem in Mezirieči et in Kralowèlhotě, villas integras, curias rusticales cum censu, agris, pratis et omni libertate ad eas pertinente ; in qua hereditate habet 500 marcas argenti dotalis, quia ei hoc argentum dotavit Hynko de Trebochowic maritus ejus quondam dictus, quando pro eo tradita fuit et ipse sibi eam duxit in uxorem, et super hoc habet testes. Juxta: Impositio sabbato in octava S. Georgii (30 Apr. 1407). Terna citatio. Juxta: Camerarius Prech, terminus sabbato quatuor temporum pentecostes (21 Mai 1407). Secundus camerarius Jacobus, citavit feria V ante Bonifacii (2 Jun. 1407), terminus in crastino Margarethae (14 Jul. 1407). Tertius camerarius Jan Opršal, terminus in vigilia Bartholomaei (23 Aug. 1407). Ibi (i. e. die 23 Aug. 1407) citatus non astitit, sed literam excusatoriam misit; terminus cum ea memorare , monere, in crastino Hieronymi (1 Oct. 1407); relatio omnium beneficiariorum. Ibi terminus ad idem monere fer. VI quatuor temporum adventus (16 Dec. 1407). Ibi terminus ad idem monere fer. VI quatuor temporum quadragesimae (9 Mart. 1408). Ibi (i. e. die 9 Mart. 1408) de mandato DD. Baronum domini Bočko de Po- diebrad, protonotarius tabularum, Andreas de Duba, Puota de Skâly, Johannes de Wilhartic et de Novadomo, Racko de Sswamberg, cum minoribus beneficiariis judi- cantes stánie et nestánie, auditis pracsentibus tabulis, mandaverunt mitti pro citato. Qui veniens habuit defensionem, sicut prius, per literam, quod propter capitales inimicitias D. Regis in termino citationis stare non potuit; et hoc vult probare, *) Podáwáme tuto auplné wedení pře, dle starého způsobu, za příklad, kterak ono w deskách zemských zapisowáno býwalo, ačkoli nazwíce latinské jest.

Strana 51
C. V. WVýpisy ze starých desk zemských r. 1415. 51 sicut sibi domini invenient, fer. VI quator temporum pentecostes (8 Jun. 1408); dicens etiam, quia actrix citat pro dote, jež jest propustila per tabulas; ad quas se refert. Et statim constituit commissarium Nicolaum de Castro Pragensi, si eum contingeret abesse, cum memoria na presúzenie de praemissis ad fer. VI quatuor temp. pente- costes, ut praefertur. Ibi (i. e. die 8 Jun. 1408) domini Bočko de Podiebrad, protonotarius tabu- larum, Hynko Berka de Hoenstein, Johannes de Sswihow, Jaroslaus de Hermanni civitate, Henik de Stiepanic, Hynko Zajiec de Pihle et Racko de Sswamberg, de mandato DD. Baronum cum minoribus beneficiariis judicantes zmatkones et stánie a nestánie, auditis tabulis et defensione dicti Hynkonis citati, invenerunt pro jure, quod Hynko citatus super defensione sua, qua defendit se, quod propter inimicitias D. Regis in termino citationis stare non potuit, quod Hynko citatus debet pro- ducere septem testes wladykones habentes liberas hereditates, et imponere eos in crastino Margarethae (14 Jul. 1408) ad tabulas; ex quibus tres electi debent jurare in crastino Ilieronymi (1 Oct.) super dicta defensione, prout fuerint informati, cum errore; et si procedent, tunc actrix proponat contra eum suam querelam; sin autem, tunc fiat quod est justum. Ibi (14 Jul. 1408) Hynko testes imposuit, videlicet Wyskonem de Weselice, Johannem de Dřewice, Johannem de Obiedowic, Johannem de Wyžnowa, Kunatum de Přepich, Joh. de Zbiti, Johannem de Wyžnowa minori. Ibi (1 Oct.) terminus ad concordiam vel idem jurare cum sex testibus qui sunt producti, et cum septimo ad producendum fer. V quatuor temporum adventus (20 Dec.) sine prima; quia septimus fuit in servitio Regis. Ibi (20 Dec. 1408) Hynko citatus nec solus nec cum testibus ad jurandum astiterunt, sed portata est litera D. Regis in haec verba: »Wenceslaus dei gratia Romanorum rex semper Augustus et Bohemiae rex, nobilibus úrednikouibus et bene- ficiariis tabularum terrae regni nostri Bohemiae, fidelibus nostris dilectis, gratiam regiam et omne bonum. Fideles dilecti! Quia nobilis Hynko de Ebrspach, fidelis noster dilectus, in servitiis nostris pro praesenti constitutus, coram vobis in proximis quatuor temporibus non potest quomodolibet comparere: idcirco fidelitati vestrae seriose praecipimus et mandamus omnino volentes, quatenus causam suam usque ad futura immediate post hoc sequentia quatuortempora (27 Febr. 1409) debeatis differre et modis omnibus prorogare, aliter non facturi nostro regio sub favore. Etiam scire velitis, quod Johannes de Wyžnowa, fidelis noster dilectus, qui prae- fato Hynkoni debuit testari coram vobis in praeteritis quatuor temporibus, non potuit propter nostra servitia comparere; propter quod volumus, ut hujusmodi (non) comparitio pracfatis Hynkoni et Johanni non debeat aliquod praejudicium irrogare. Dat. Wratislaviae, die quinta Decembris, regnorum nostrorum anno 7 *

Strana 52
52 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1415. Bohemiae XIVI, Romanorum vero XXXIII (1408). Ad mandatum D. Regis: Jacobus canonicus Pragensis.« Super quo ipsa D. Jitka actrix petivit in capella a bene- ficiariis recipi memoriales; et beneficiarii responderunt ei, quia non sunt ausi reci- pere propter literam D. Regis et ejus mandatum. Ad relationem omnium bene- liciariorum. Terminus ad idem de mandato D. Regis fer. V quatuortemporum quadragesimae (28 Febr. 1409). Ibi (28 Febr. 1109) actrix ex una et citatus Hynko parte ex altera super omnibus causis, litibus, controversiis, damnis, impensis, citationibus, et quidquid est inter eos in hanc diem, nihil penitus post se dimittendo, nec excipiendo, po- renter se admiserunt arbitrio, actrix Ješkonis Rothstein purgravii Pragensis, vel si illum habere non posset, tunc alterius quem poterit habere, et citatus Vikerii de Myslina, vel si illum etiam habere non possel, tunc alterius quem potest habere; quicquid mandabunt et pronuntiabunt, ratum et gratum tenere debent, sub poena amissionis causae praesentis, pro jure obtento, inducto et plene deducto, super quam partem arbitri inobedientiam faterentur; ita si super actricem, quod perdat causam suam in toto, pro qua amplius numquam citare poterit; si vero super ci- tatum, quod ipse etiam perdat causam suam praesentem, pro qua ipsum citat. Terminus conducendi arbitros hodie facto prandio coram beneficiariis Pragensibus, donec sedebunt, sub eadem poena; terminus terminandi, quando arbitri poterint et terminum dabunt, et sine restitutione partium ad jura. Si vero ipsi arbitri per se terminare non possent, tunc debent se tázati cum baronibus vel beneficiariis vel cum quocunque voluerint; et quicquid se utiežic pronuntiabunt, hoc partes tenere debent sub dicta poena et sine restitutione partium ad jura, a tak že se jim nebudú moci kázati držeti ku práwuom nižádným kusem et sub dicta pocna; sed etiam et juramenta inter eos debent praeterire et omnino minúti, sub dicta poena. Qui se arbitri de dicto arbitrio intromiserunt. Ibi, videlicet anno domini MCCCCX fer. V post Iieronymi (2 Oct. 1410), Ješko Rothstein et Viker de Myšlina, potentes arbitri, in pleno judicio, de consilio et inventione dominorum baronum, quod potaz DD. Baronum exportavit Ulricus de Novadomo, pronuntiaverunt et mandaverunt sub poena praefata in haec verba: že Hynek de Abrspachu debet nalezti wèno jejie, kteréž má we dskách w Morawské zemi, na prwniem sněmu panském kterýž bude, a toho má swědomie přinesti wýpis; pakliby jemu wýpisu nedali, ale listy na swědomie toho wěna přede pány České země na súd pod tiem základem. Actum coram DD. Baronibus qui tunc judicio praesiderunt, qui in majoribus tabulis sunt conscripti. Relatio omnium beneficia- riorum. Visa per Rackonem commissarium actricis. Item anno domini MCCCCXIII, fer. V post Sophiae, (1413, 18 Mai) Ješko Rotstein et Wikeř, arbitri praedicti, pro uno homine fatentur inobedientiam super

Strana 53
C. V. Výpisy ze starých desk zemských r. 1415. 53 Hynkonem citatum ex eo, quod non fecit id quod facere debuit juxta pronuntia- tionem, et fuit obeslán per camerarium Pragensem et per Hynkonem de Čerwene- hory fratrem ejus ad certum terminum, ut faceret satis pronuntiationi, quod hucus- que non fecit. Item an. Dom. MCCCCXIII fer. III ante Viti, camerarius Ctiborius fuit apud Hynkonem citatum in monitione. Item anno Dom. MCCCCXIV, fer. V ante festum S. Wenceslai Andreas dictus Hlubečko, beneficiarius subcamerarii, cum camerario Ctiborio ex parte totius beneficii induxerunt Jitkam super hereditates citati in Meziřiečí et in Kralowě Lhotè villas integras, curias rusticales cum censu, agris, pratis et omni libertate ad ea pertinente, in V“ Marcis argenti dotalis, obtentis ut praemittitur pleno jure. Relatio corumdem. Item a. D. MCCCCXIV, fer. VI in octava omnium Sanctorum, actrix cum camerario Prihoda dominata est in hereditatibus citati in inductione contentis, ob- tentis et inductis pleno jure. Relatio ejusdem camerarii. Litera data ad purgravium. Item a. D. MCCCCXV, ſer. V in octava corporis Christi, Hynko de Abrs- pachu in praesenti causa fecit suos potentes commissarios, Hynkonem de Čerwené- hory fratrem suum et Bohunkonem de Praga, ambos in solidum, ut omnia loco sui dictam causam tangentia facere possent, sicut ipsemet facere posset. In viridi majorum obligationum tempore regis Wenceslai, F. 17 *) Jitka, relicta olim Herhardi de Kunstat, protestata est coram beneficiariis Pragensibus, se teneri quingentas sexagenas grossorum Procopio de Talmberg, solvendas quando eis carere nollet. In casu si non solveret, tunc ipse cum solo camerario Pragensi poterit se intromittere de hereditatibus suis dotalibus obligatis in Meziřiečí et in Kralowě Lhotě villis, curiis rusticalibus cum censu, agris, pratis et omni libertate ad ea pertinente, ita et in eo jure, sicut sola habet et prout ad easdem post adjudicationem DD. Baronum per beneficiarios Pragenses est inducta, easque tenere, acquirere, vendere, alienare, obligare et facere de eis quidquid placet in dicta summa cum impensis etc. Actum anno Dom. MCCCCXVIII, ſer. III post Jacobi. *) Přidáwáme zápis tento, na další důkaz, kteraký konec ta pře měla.

Strana 54
54 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1422. 4. Hájek z Hodětína zapisuje Wilémowi z Prostého a Bernartowi z Byšic platy dědičné w Olešné a w Daměnicích. 1422, 21 Fcbr. (DD. XX, 69.) Já Hájek z Hodětína, purkrabie na Zwiekowě, i s swými erby, wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi lidmi, ktož jej uzřie, nebo čtúce uslyšie, že jakož sem byl peněz zajal pro potřeby králowy, pána swého milostiwého, u pana Pušky dobré paměti, tu sem byl za ty penieze zastawil w rukojemstwie slowutné panoše Wiléma z Prostého a Bernarta z Byšic podlé jiných rukojmí; tu sem jich z toho rukojemstwie odwaditi nemohl, než oni sú sč sami swými penězi odwadili. A já sem jim i jich erbóm na tom dal, i mocí tohoto listu dáwám i dědičně po- stupuji, puol dewáta lana w Olešné w té wsi, ježto leží pod Načeracem, na lidech usedlých, kteříž platí a platiti mají platu ročnieho s lanu do roka sedmdesát gr., z těch lanów jeden lan platí bez dwů sedmdesát gr. a mlýn dwadceti gr., a w Da- měnicích w té wsi tři lany, kteříž platí také a platiti mají platu ročnicho každý s lanu do roka kopu a pět gr., na tom wšem sbožie, jakož mi sě dědičně a spra- wedliwě dostalo po smrti nebožce paní Jitky sestry mé, a Dluhomilowé někdy řečené, se wším plným panstwím i se wšemi plnými požitky; sobě já tu ani swým erbóm nižádného práwa nezuostawuji, než tak aby oni swrchupsaní Wilém a Ber- nart i jejich erbowé mohli to prwépsané sbožie prodati, dáti, zastawiti a učiniti jako s swým wlastním dědictwím. A ten swrchupsaný plat, což jeho muož býti, dal sem jim kopu platu po desieti kopách gr. na jich dielech; a jestližeby co wiece mimo tyto swrchupsané penieze za to rukojemstwie zuostalo, to mi mají nawrátiti; pakliby se co nedostalo, to jim mám i slibuji dodati bez jich beze wšie škody. A to prwépsané sbožie mám jim zprawowati i čisto učiniti před kře- sťany i před židy, před sirotky i před wěny, před swětskými i před duchowními, tak jakož práwo a obyčej jest w zemi České, a to jim i jich erbóm wložiti a we- psati ku prawému dědictwie na prwnie suché dni nebo na druhé nebo konečně na třetí, když budú dsky zemské u Praze otewřieny; pakli jiné práwo kteréžkoli- wěk w této České zemi byloby, žeby desky zemské byly zrušeny, ale týmž práwem jim mám i slibuji zprawowati swými náklady a bez jich wšie škody. A ktožby tento list měl s swrchu psaného Wiléma neb Bernarta dobrú wolí, ten má i mieti bude tůž plnú moc i též plné práwo ke wšem wěcem w tomto listu psaným, jakož oni sami. A toho wšeho pro lepšie swědomie, jistost i potwrzenie, swú sem wlastní pečet k tomuto listu přiwěsil s swú dobrú wolí i s swým dobrým wědomím, a na swědomie k mé prosbě pan Hašek ze Zwieřetic, pan Jindřich z Dubé a Jindřich

Strana 55
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1422. 55 Žakowec z Lažan, Přibík z Borowice, Petřík Swatomír z Důdlek (sic) a Kunrat Jedlice z Petrowic, swé jsú pečeti přiwěsili podlé mne k tomuto listu. Jenž jest dán na Zwiekowě, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta dwamezcietmého léta, tu sobotu před s. Matějem. (Intabulata MCCCCLIV, feria sexta quatuortempo- rum quadragesimae). 5. Fridauš z Hory Kutny zapisuje Janowi Chotauňowi z Nestějowa 1000 � na dědinách swých. 1422, 26 Jul. (DD. XX, 21.) Já Fridúš ot hory Kutny wyznáwám tiemto listem wšem wuobec, kdež čten neb slyšán bude, že s swú dobrú wolí a s přátelsků radů zapsal sem a mocí za- pisuji listu tohoto tisíc kop gr. na swém dědictwie, ze jména na wsi na Bojma- nech, na Horkách na wsi, Druhonicích na dworu, statečnému rytieři panu Janowi Chotúňowi z Nestějewa, i jeho dědícóm, se wším plným panstwím i k tomu příslu- šenstwím, s lukami, s lesy, s luhy, s dědinami ornými i neornými, s řeků, s potoky, s potočinami, a k tomu i s podacím kostelním w tej wsi w Bojmanech, sobě ani komu jinému tu práwa kterého nepozuostawuje ani zwláštenstwie, krom swrchu- psanému Chotúňowi a dědicóm jeho, a to ku prawému panstwie a dědictwie jemu i jeho budúcím, k dáni, k prodání, k jmění neb s tiem učiněnie, jakžby se jemu zdálo, jako swým wlastním dědictwím; a toho sem jemu postúpil a mocna jej toho učinil dobrowolně, a mám jemu to i slibuji swú dobrú wěrů křesťansků we dsky zemské wložiti za sweho zdrawého žiwota, a zapsati řádem a obyčejem zemè Českej na prwé, na druhé, na třetie, a konečně na čtwrté suché dni, kdyžby najprw dsky zemské byly otewřieny; pakliby dsky zemské w té chwili nebyly otewřieny, ale jemu to zprawiti a očistiti tiem řádem a obyčejem, jakož páni, rytieři, panoše a obce země České swá dědictwie sobě budú zapisowati a na ně jistotu činiti. Pak- liby mě swrchupsaného jistce prwé buoh smrti neuchowal, nežlibych to dokonal, ale dáwám tomuto zápisu plnú moc i plné práwo, aby tak byl jemu platen, a takú moc měl, jakoby to zapsáno měl we dskách zemských řádem a obyčejem již jme- nowaným; a prosím pánuow úředníkuow, kteřížby ty časy byli u desk zemských, aby to swrchupsané dědictwie kladli již psanému panu Chotúňowi neb dèdicuom jeho we dsky zemské, kdyžby on nebo jeho dědicowé toho tiemto listem požádali. Tomu na swědomie a pro lepšie jistotu swú wlastnie pečet přiwěsil sem k tomuto listu, a připrosil sem urozených, statečných a slowutných pana Haška z Walšteina, pana Chwala z Říčan, Witka z Žehušic, Marše z Stakorce a Tomáška z Wiece- milic, že jsú wedle mne swé wlastnie pečeti na swědomie k tomuto listu přiwěsili. Dán a psán na Horách Kutnách, léta od narozenie syna božieho, tisíc čtyrysta

Strana 56
56 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1423. dwamezcietmého, tu neděli po swatém Jakubě. (Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum sabbato ante Scholasticae anno D. MCCCCLIV.) 6. Racek Chlumčanský z Přestawlk zapisuje wěno snaše swé Margretě, podlé wýpowědi Wolkmara Hada z Paběnic. 1423, 15 Jun. (DD. XX, 135.) Já Racek ze Přestawlk, seděním w Chlumčanech, wyznáwám tiemto listem wšem obecně, ktož jej uzřie a nebo čtúce slyšeti budú, že sem na urozeného pa- noši Wolkmara řečeného Had z Paběnic o ty wěci, které jsú mezi mnú a mezi paní Margretů newěstů mů, Janowů z Přestawlk, mocně přišel o to wěno, kteréž jest měla na popluží u Přestawlciech; tu jest wyřekl swrchupsaný Welwar (sic), že jí anebo tomu, ktožby měl též práwo s její dobrú wolí, šest kop gr. platu sstúpil, a to rozdielně na swatý Jiří tři kopy gr. platu, a na sw. Hawel tři, na swých lidech i bratrowých, jménem na Wáclawowi řečený Chrstačka, na Reho- řowi, na Wáclawowi řečený Král, na Michalowi řečený Chudoba a na Ondřejowi řečený Nowáček tu u Přestawlciech; kterýchžto lidí ona má anebo ten, ktožby měl též práwo s její dobrů woli, požíwati, a úrok swrchupsaný s nich bráti. A já Racek swrchupsaný nemám jí na tom překážeti, a mnú nemá jí ani tomu, ktožby měl jejie práwo zapsáno, nic sníti w této mieře, do desk ohledánie. Byloliby, žeby ona wiece měla nežli šedesát kop gr. wěna, toho ji mám polepšiti a doplniti; pak- liby bylo méně, tehdy ji má to ujato býti, ale wždy tak, aby ona swé úplně měla, a to má ohledáno býti swrchupsaným Wolkmarem z Pabènic, bylliby žiw; pakliby jeho buoh neuchowal, ale jiným dobrým urozeným panoší w tomto kraji. A ty swrchupsané wěci já Racek swrchupsaný slibuji pode ctí a pod wěrů držeti, a k tomu sem na swědomie prosil swrchupsaného Wolkmara z Baběnic a Jana z Talmberka seděním w dolejší Lukawici a Wiléma z Přechowic, že jsú se mnú swé pečeti k tomuto listu přiwěsili na swědomie. Jenž jest dán léta od narozenie božieho tisíciého čtyrstého třímezcietmého, ten den na sw. Wita. 7. Rytíři Lopatští ze Hrádku postupují Iwanowi z Nečtin wsi Kozího k wěnné zástawě. 1424, 8 Mai. (DD. XX, 166.) Primo Wenceslai Andreae B. 2. Já Maršík s Hrádku, Jan a Habart s Hrádku seděním na Lopatě, wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čtůc slyšeti budú, že jsme sstúpili

Strana 57
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1424. 57 a moci tohoto listu sstupujem, wsi Kozieho we stu kopách gr. dobrých střiebrných rázu starého Pražského a desieti kop gr. platu ročnieho na lidech usedlých té wsi, k milostiwé wěnné zástawě, urozenému panoši Iwanowi z Nečtin seděním na Bubně, i tomu každému, ktožby tento list jměl s jeho dobrů wolí; a ten jistý swrchupsaný plat slibujem oswoboditi a očistiti, a w zemské dsky wložiti i zprawiti před každým žiwým člowěkem, k milostiwé wěnné zástawě, wedle obyčeje a řádu země této; a to máme a slibujem beze wšie lsti učiniti prwnie suchy dni po dánie listu tohoto najprw příštie, nebo druhy suchy dni, anebo konečně třetie suchy dni, čtwrtých nečekajiec. A my Jan z Paběnic seděním w Nalžowách, Stibor z Chřenowic se- děním w Karberce, Protiwa z Swojšína, rukojmě i zpráwce za swrchupsané jistce, slibujeme za ně i s nimi jednostajně nerozdielně mocí listu tohoto i naší dobrů wěrů křesťanskú, ruků owšem společnů a nerozdielnú, že ten swrchupsaný plat urozenému Iwanowi z Nečtin seděním na Bubně i tomu každému, ktožby tento list jměl s jeho dobrú wolí, máme wložiti w zemské dsky k milostiwé wěnné zá- stawě, a to zprawiti i wšeckno učiniti, což swrchupsáno stojí, beze wšie odpory. Paklibychom toho neučinili, tehdy my rukojmě i jistci swrchupsani, když budem od wěřitelów našich napomenuti, jeden druhého nečekaje, ani sě nebytím druhých wymlúwaje, ihned druhý den každý z nás s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma máme wjeti a wléci w obyčejné leženie země České, anebo miesto sebe moci bude každý z nás panoši řádu rytieřského poslati w to leženie do Střiebra neb do Rokycan, z těch dwů měst do jednoho nám jmenowaného, w dóm ctného hospo- dáře, kteráž nám bude od našich wěřiteluow ukázána (sič). Tu to leženie wedle řádu a obyčeje země České slibujeme držeti a plniti, a z něho na ižádné práwo newyjiežděti ani kterak wyniknúti, doněwadžbychom našim wěřícím swrchupsaným nadepsaného platu we dsky zemské newložili a nezprawili, i wšech těch škod, kteréžby naši wěřící kolwěk pro naše neplněnie wzeli, jezdice, tráwiec, šelíc, aneb kterakžby koliwěk jinak wzešly, ježtoby ty škody jeden z našich wěříciech práwem bez zmatku mohl pokázati, nesplnili a nezaplatili úplně a w cele penězi hotowými: nebo takowé škody mají naše býti ale ne jich. A umřelliby který z nás w tom času, jehož toho pane bože nedaj, tehdy my žiwi zuostali slibujem tak dobrého jiného i tak mowitého toho umrlého miesto, u měsicci ote dne jeho smrti pořád čtúc, k nám postawiti, a list tento obnowiti bez jich wšelikteraké škody, kolikrát toho bude potřebie, pod ležením swrchupsaným. Také přimlúwaliliby nám co naši wěřiccí, nebo láli pro naše neplněnie a nekonánie, nemáme jim odmlúwati, než wšudy znáti, žeť jsú oni práwi, a my proti nim křiwi. Paklibychom co proti tomu učinili, tobychom učinili proti swé cti a wieře. A tomu wšemu ku pewnosti a pro lepšie jistotu pečeti naše wlastnie s naší dobrú wolí i s plným přiznáním k tomuto listu jsme přiwěsili. Jenž jest dán Anno Dom. MCCCC vicesimo quarto A. Č. II. 8

Strana 58
58 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1425. in die S. Stanislai. (Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum A. D. MCCCCLIV, f. II in die Hieronymi.) 8. Marketa wdowa z Třebína postupuje Sigmundowi Klaricowi, richtáři Budějowskému, platu swého w Třebíně. 1425, 24 Aug. (DD. XX, 144.) My Mikuláš řečený Zajiec z Waldeka, Jan z Risenburka, Bužek z Rowného, tu doba purkrabie na Krumlowě, Beneš z Komařic, Jan Růbík z IIlawatec, Maršík z Hůzné, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že přišedši před nás osobně slowútná paní Markléta, někdy řečená Franciškowá z Tře- bína, wzdala dobrowolně wšecko swé práwo, což má tu w Třebíně na platu, na lesiech, na rybníciech, lukách i dědinach orných i neorných i na tom na wšem, což k tomu příslušie, tak úplně, jakož jest sama držala, slowútnému Sigmundowi Klaric, richtářowi w Budějiowicích, a wšem dětem jeho; a to wyznánie proto jest před námi učinila paní Markléta předepsaná, že desky zemské s úředníky desk zemských pro rozličné neřády tu doba w zemi České nebyly sú na miestě, aniž jest we dsky zemské mohlo tu dobu kladeno býti; a slíbila jest paní Markléta častopsaná, bylyliby kdy dsky zemské za jejieho zdrawie otewřieny, že předepsa- nému Sigmundowi a dětem jeho wšecko wzdánie swé napředpsané před námi uči- něné chce deskami zemskými utwrditi wedle řádu a obyčeje této země České. Tomu wšemu na swědomie my wšichni napředpsaní swé wlastnie pečeti s dobrým naším wědomiem k prosbě a požádanie paní Markléty předepsané přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božicho tisícieho čtyřstého pětmezcietmého, ten pátek na sw. Bartoloměje. (Intabulata de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum A. D. MCCCCLIV.) 9. Lidéř z Radkowic manželce swé Alžbětě ze Sešlic zapisuje po swé smrti wšecko jmění swé. 1425, 30 Oct. (DD. XX, 94.) Quarto Matthiae A. 22. Já Lidéř z Radkowic wyznáwám tiemto listem před každým člowěkem tak plně a práwě, jakožbych sě u desk zemských před úředníky Pražskými a dwor- skými wyznal, že s dobrým rozmyslem, swobodně a dobrowolně dal sem a wzdal, a mocí tohoto listu dáwám a wzdáwám po swé smrti poctiwé panie Alžbětě z Sešlic,

Strana 59
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1429. 59 manželce swej milej, wšecko sbožie swé mowité i nemowité, kdežby to koliwěk mohlo nalezeno anebo jmenowáno (býti), nic nepozuostawuje, a zwláště ze jména w Mod- řanech na těch lidech deset kop gr. platu ročnieho a komornieho, také na Wilé- mowi a na jeho bratru u Weleticiech šest kop gr. ročnieho platu a komornieho, odkazuji mocně a wzdáwám; dále to práwo, kteréž s nadepsanů panie Alžbětů na Roztokách ze spolka máme, jie mocně wzdáwám a porůčím; také duom swuoj w Praze protiw dworu králowu mezi domy Hajkowým a Chalupowým na starém městě ležící wzdáwám mocně k jmènie, k drženie a k dědičnému požíwání; kte- rážto sbožie wšecka swrchupsaná i s jich příslušenstwím i s platy nadepsanými chci i slibuji nadepsané panie Alžbětě manželce swé, dědicóm její i budúcím, we dsky zemské wložiti a zapsati wedle řádu, obyčeje a práwa země České, a to na prwé, na druhé anebo konečně na třetie suché dni, kdyžto dsky zemské w swém řádu a w swé moci budú, s tiem se wším práwem i s plnú swobodú, jakož sem sám držal a požíwal, anebo tiem řádem a obyčejem zapsati a utwrditi, kterýž řád a obyčej země Česká sobě miesto desk zemských za práwo uloží a ustanowí, a jeho páni, rytieři, zemané a panoše požíwati budů obecně. Pakliby dsky země České w swé moci a w swém řádu za mého zdrawého žiwota nebyly, ani který řád a obyčej miesto takowého zapisowánie desk zemských byl w zemi České uložen a ustanowen: tehdy chci i žádám, aby tento list a zápis plnů moc měl, obdržal i za- chowal, tak úplně a cele, jakožby byl we dsky zemské podlé obyčeje a práwa zemského od úředníków Pražských a dworských se wší opatrností a ohradú, kteráž má při tom zuobyčeje i z práwa zachowána býti, zapsán a wložen. Pakliby swrchu- psaná panie Alžběta prwé nežli já umřela, tehdy aby tento list a zápis ižádné neměl wiece moci. Tomu na swědecstwic a lepší jistotu pečet jsem swú wlastní, pečeti také urozených, statečných a slowútných pana Bohuslawa z Šwamberka, Woksy z Waldšteina, pánuow purgmistra a konšeluow starého města Pražského, Wiléma z Postupic, Walkůna z Adlaru, Jošta z Želče a Oldřicha kněze z Chrastu k mé prosbě jsú přiwěšeny k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého a pětmezcietmého, w úterý přede wšemi swatými. 10. Unka z Přestawlk zapisuje dluh 3000 na swém zboží Dobraňowi z Kochowic a Waň- kowi Kawalcowi z Lipoltic. 1429, 25 Mart. (DD. XX, 57.) Já Unka z Přestawlk wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož tento list uzřie aneb čtúc slyšeti budů, že s dobrým rozmyslem a zdrawým žiwotem 8 *

Strana 60
60 i s radů přátel swých zapsal sem a mocí tohoto listu zapisuji tři tisíce kop. gr. dobrých střiebrných rázu Pražského, na sbožie swém dolepsaném: najprwé na Pře- stawlcích na twrzi, na popluží i na lidech platných, na řekách, na mlýně, na lukách, na lesiech, w Košičkách na dworu poplužním, i na lidech platných, i na řekách, na lukách, na lesiech i na tom na wšem, což k tomu příslušie, w Mlékosrbiech na dworu poplužním, na lidech na platných, na lukách, na řekách i na lesiech, i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a we wsi w Karanici na lidech platných, w Chudeřicích na lidech platných, w Staréwuodě na lidech platných i s kostelním podacím, w Luhu na kostelním podání a na wsi Piesku na lidech platných, na řekách, na lukách, na mlýně, na lesiech i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a na horách, w Nuticiech a w Litkowě na lidech platných, na lesiech, na potocích i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a na tom na wšem, což kde mám aneb mieti budu, slowútným panošem Dobraňowi z Kochowic a Waňkowi Kawalcowi z Lipoltic, přátelóm swým wěrným i milým. A já swrchupsaný Unka chtělbych jim rád ten swrchupsaný dluh tři lisíce kop gr. w zemské dsky řádně wložiti na swrchupsaném zbožie; a poňowadž desk zemských w naší České zemi řádně otew- rieno nenie, tehda jim ten swrchupsaný dluh tiemto listem zapisuji a zapsal sem takéž prawě a tiem wšiem obyčejem, jakobych jim řádně w zemské dsky wložil a zapsal, tak aby oni swrchupsaní přietelé moji, Dobran z Kochowic a Waněk Kawalec z Lipoltic, mohli to swrchupsané sbožie tiemto listem zapsané dáti, pro- dati, zapsati a nebo smèniti i wšelikterak k swému požitku požíwati, jakžby sě najlép zdálo; a na to jim žádným práwem žádný sáhnúti nemá aniž móž, ani mé dcery, neb sem jich již odbyl jako otec swých dětí za swého zdrawého žiwota, totižto Margrety Berančtiné, Mandaleny Prockowé a Cachny Kawalcowě. A pak- liby swrchupsaní Dobran z Kochowic a Waněk Kawalec z Lipoltic prwé zemřeli nežli swrchupsaný Unka, tehdy jemu tu milost činíme swrchupsanému Unkowi, že ten zápis propuštieme, a tento list žádné moci dále nemá. A toho na swèdomie i lepší jistotu swú wlastní pečet swým dobrým wědomiem a s dobrým rozmyslem k tomuto listu sem přiwěsil; a pro lepšie jistotu swrchupsaného zápisu prosil sem statečných rytieřów, pana Diwiše z Miletinka a pana Jana bratra jeho odtudž z Mi- letínka, pana Matěje Holce z Nemošic, pana Bohunka z Košic, a slowutných panoší Jana z Wyšehněwic, Jana Twaroha z Klamoše, Petra z Bukowky, Kunše z Kře- čowa, Mikše Kotlowce z Měnína, Wlachně z Slatiňan a Epika z Krucmburka, aby také podlé mne na swědomie swé pečeti k tomuto listu přiwěsili. A my Diwiš z Miletínka, Wančk z Miletínka, Matěj Holec z Nemošic, Bohuněk z Košic, Jan z Wyšehněwic, Jan Twaroh z Klamoše, Petr z Bukowky, Kuneš z Krečowa, Mikes Kotlowec z Měnína, Wlacheň z Slatiňan, Epik z Krucmburka, wyznáwámy týmž listem, že swrchupsaný Unka z Přestawlk prosil nás, abychom podlé něho na C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1429.

Strana 61
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1430. 61 swědomie tohoto zápisu swrchupsaného pečeti swé k tomuto listu přiwěsili. A toho wšeho na swědomie a lepší jistotu my swrchupsaní Diwiš z Miletínka, Waněk z Mi- letínka, Matěj Holec z Nemošic, Bohuněk z Košic, Jan z Wyšehněwic, Jan Twaroh z Klamoše, Petr z Bukowky, Kuneš z Křečowa, Mikeš Kotlowec z Měnína, Wlacheň ze Slatiňan, Epik z Krucmburka, ku prosbě swrchupsaného Unky z Přestawlk, s naším dobrým rozmyslem i s naším dobrým wědomím swé jsme wlastnie pečeti přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Přestawlciech, léta od narozenie syna božieho po tisíci po čtyřech stech létech, léta bez jednoho třidcátého, den zwě- stowánie matky božie té slawné panny. 11. Bratří z Bechlína dwůr swůj w Libkowicích k dědictwi zapisují Kunatowi z Bílkowic a Přibíkowi z Lejen. (Srown. Arch. Česk. I, 428.) 1430, 5 Dec. (DD. XX, 40.) Secundo Johannis Dupowecz, C. 29. Janek, Waněk a Budiwoj, bratřie wlastni z Bechlína, dobré pamèti Sigmundowi synowé, wyznáwámy tiemto listem my wšickni třie za jeden člowěk obecně před každým, ktož tento list uzřie anebo čtůce uslyšie, že znamenawše mnohé nesnáze a nebezpečenstwie w zemi této, a widúce, že řádowé a práwa nejdú, a dsky zemské otewřieny nejsů, kterýmiž sú sobě páni, rytieři, panoše zapisowali a utwrzowali, i znamenawše, že toho dojíti nemuožem, a nechtiece statku swého w zmatciech nechati a zuostawiti, ačby pán buoh nás neuchowal, jehož pane bože ostřez: i za- psali smy a zapisujem mocně, úplně, jednostajně dwuor náš dědický s poplužím, s lukami, s lesy, s platem i s úroky, i s winici w Libkowicích, i s tiem, což mámy anebo mieti budem, slowútnému panoši Kunatowi z Bielkowic seděním w Počieplech, a Petříkowi z Lejen seděním w Jieštěrpech, i jich dědicóm a budúcím; a jestližeby z nich který umřel, aby na druhého spadlo a na jich dědice po našic smrti, aby nadepsaní naši přietelé mohli to mieti, držeti, požíwati, zastawiti, směniti i prodati, a s tiem se wším učiniti, jakožby sě jím zdálo, a we dsky zemské wložiti sobě i komužby sě jim zdálo, jakobychom my sě osobně před úředníky seznali; než toto sobě znamenitě wymieňujíc, jestližeby pán buoh dřiewe neuchowal swrchu- psaných našich přátel, totiž Kunata a Petříka, nežli nás wšech, aby tento náš zápis dále žádné moci neměl. A toho wšeho na potwrzenie swé smy pečeti k tomuto listu přiwěsili, a pro lepšie swědomie prosili smy urozených pánuow, pana Jindřicha Berky z Dubé odjinud z Hůsky, a pana Chwala Berky z Dubé odjinud z Kuřích- wod, a slowútných panoší Beneše z Wrbna seděním w Bukwi, a Litolta z Krupé

Strana 62
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1431. 62 a Mikuláše z Chuderowa a Mikuláše Rúsa z Wražkowa, aby swé pečeti wedle nás k tomuto listu přiwěsili k našie prosbě na swědomie k wěcem swrchupsaným; a proti tomu našemu zapsání nemámy mluwiti, ani z nás ižádný přietel, a odmlúwati. A ktožby tento list měl neb mieti bude s dobrú wolí swrchupsaných našich přátel, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné práwo k tomu listu i k tomu ke wšemu, což na tomto listu psáno stojí, jakož oni sami mají. Jenž jest dán a psán ot narozenie syna božieho po tisíci po čtyřistech let třidcátého léta, w úterý po swětiem Ondřeji apoštolu božiem. 12. Beneš Košík z Lomnice manželce swé Kateřině z Bergowa 300 fl na zboží swém k wěnné zástawě postupuje. 1431, 13 Dec. (DD. XX, 64.) Já Beneš Košík z Lomnice wyznáwám tiemto listem zjewně přede wšemi, ktož jej uzřie čísti aneb čtúc uslyšie, že sem na městě na Rožďalowicích, na wsi na Podoli, na Lhotě na dwú pluhú role s lukami i s pastwami i s řekami, na Lhot- ském a na Třebowském na těch rybnících, na lesiech na Lhotě, se wší zwolí a panstwím, což k tomu příslušie, nic newymieňuje ani pozuostawuje, urozené panie Kateřině z Bergowa, manželce swej milej, tři sta kop gr. wènowal sem, a jie tu to wěno ukázal, a toho platu i s tiem se wším sbožiem swrchujmenowaným jie jsem ku prawej wěnnej zástawě w těch penězích postúpil tak, jestližeby mě přebyla, aby to dědicstwo swrchupsané měla, držala, jeho požíwala, prodala, zapsala, zasta- wila a učinila z něho, cožby sě jie líbilo, jako z swého wlastnieho, w témž práwě wěnném, jakož sama má, beze wšie mých dědiców překážky, dokudžby jie nebo tomu, ktožby to práwo od nie měl, od mých dědiców nebylo dáno tří set kop gr. peněz hotowých. A my Beneš, swrchupsaný jistec, Mikuláš z Walšteina seděním na Bradlci, Heník z Walšteina seděním na Wranowě, Waněk z Jenšteina seděním na Něstějce, Jan z Walšteina seděním na Štěpanicích, Bohuše z Kowaně seděním na Fricšteině, Alexander z Drahoraze seděním w Cholynicích, rukojmě jeho, s ním a zaň slibujíc wšichni naší dobrú, čistů a křesťanskú wěrů, beze wšie zlé lsti, ruků společní a nerozdielnú, tak aby sě žádný z nás w tom slibu od druhých nedělil ani se swým dielem kterakkoli děliti mohl, že já swrchupsaný Beneš Košík a moji dědicowé i my rukojmě mámy, slibujem i dlužni jsmy swrchupsané wěno tři sta kop gr. na již jmenowaném dědicstwí jie panie Kateřině we dsky zemské wložiti a wepsati wedle řádu a práwa země této z staradáwna drženého, kdyžbykoli řád sě dál zemanóm jiným obecně dskami zemskými, od najprwnějšieho kladenie we dsky zemské, kteréžby sě počalo a dálo, na prwé, na druhé a konečně na třetie

Strana 63
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1431. 63 suché dni pořád zběhlé, zprawiti jie ten plat a to sbožie wedle řádu a práwa zemského před každým člowěkem práwem zemským. Pakliby dsky zemské pohy- nuly a kterak zkaženy byly, ale tiem řádem a utwrzením, kterýmžby sobě zemené twrdili, ujistiti a utwrditi mámy i slibujem po ty troje suché dni pořád zběhlé beze wšeho dálšieho prodlenie, a to pod základem tří set kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského. Paklibychom toho neučinili po ty troje suchédni, a we dsky zemské sč které kladenie dálo zemanóm, anebo ačby dsky pohynuly, a které jiné twrzenie bylo obecně miesto desk, a my toho wěna jie newepsali a neutwrdili: tehda ihned my jistec i rukojmě, kdyžbychom napomanuti byli od swrchupsané našie wèřície listem neb poslem, každý sám swým žiwotem s jedním pacholkem a se dwěma koňoma, jeden druhého nečekaje, ani se nebytím doma druhého wymlúwaje, mámy, slibujem i dlužni smy wlehnúti do Prahy nebo do Žitawy z těch dwú měst do jednoho do hospody ctného hospodáře, kteráž nám od našie wěřície bude ukázána a jmenowána, a nebo každý z nás miesto sebe panoši řádu rytieřského každého s jedním pacholkem a se dwěma koňoma w to leženie bude moci poslati, a tu obyčejné leženie plniti a zachowati tak dlůho, dokudžbychom našie wèřície toho wloženie we dsky zemské newložili, anebo bylyliby dsky zkaženy, ale tiem řádem a utwrzením, kterýžby sobě obecně zemené této země twrdili a jistili, neutwrdili a neujistili, anebo tří sel kop gr. wěnných jie nedali a nesplnili penězi hotowými. A kdyžby od napomanutie minulo čtrnáste dní pořád zběhlých, ležmy my nebo neležmy, a my ještě we dsky wloženie ani utwrzenie neučinili tak, jakož swrchu- psáno stojí, anebo nedali a nesplnili tří set kop gr. wěnných, jie nedali a neoplnili penězi hotowými: dáwámy našie wěřície swrchupsané tiemto listem plnú moc i plné práwo, těch tři sta kop gr. wěnných wzieti a dobyti mezi křesťany a židy na naší wšech společní škodu; a my přes to wždy to leženie mámy plniti a zachowati, a z něho na ižádné práwo newyjiežděti, ani kterým kusem a obyčejem wyniknúti, lečbychom prwé našie wěřície swrchupsané to jisté wěno we dsky zemské wložili neb utwrdili, tak jakož swrchupsáno stojí, anebo již jmenowaného základu tří set kop gr. i se wšemi škodami, kteréžby pro to newloženie aneb naše neplněnie buďto jiezdami, ztrawami neb sláním anebo kterakkoli wzeli, ježtoby je dobrým swědomím pokázati mohla, dali a splnili penězi hotowými, úplně a docela. A ne- uchowalliby pán buoh kterého z nás, tociž jistce nebo rukojmi, tehda my žiwi zuostalí mámy, slibujem i dlužni smy jiného tak dobrého a mowitého na miesto toho umrlého w jednom měsieci pořád sběhlém od smrti toho umrlého počítajíc k sobě přistawiti s uobnowením listu tohoto w táž slowa, kolikrátby bylo toho potřebie, pod ležením swrchupsaným. A ktožby tento list s našie wěřície swrchu- psanů s dobrú wolí měl, ten má i jmieti bude též plné práwo k tomuto ke wšemu, což tento list swědčí, jakožto ona sama panie Kateřina wěřície naše, s túto wýmluwů

Strana 64
64 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1434. w listě přičiněnů: jestližeby pán buoh neuchowal panie Kateřiny manželky mé prwé nežli mne Beneše, tehda tento list dále k žádnému ižádné moci mieti nemá. A toho na potwrzenie, pro lepšie pewnost i jistotu, swé smy pečeti wlastní naším prawým wědomím i s přiznáním ku pečetem k tomuto listu přiwěsili smy. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho po tisíce po čtyřech stech létech třidcá- tého prwého, w ten čtwrtek na sw. Lucii. 13. Alžběta ze Sešlic wšecko zboží swé zapisuje manželu swému panu Záwišowi z Waldšteina. 1434, 1 Jun. (DD. XX, 94.) Secundo Johannis Dúpowecz, A. 26. Já Alžběta z Sešlic, manželka páně Záwišowa z Waldšteina, patřeci k těmto časóm wálečným, w nichž sú pohřiechu wznikli a powstali mnozí neřádowé, a ne- mohůci dojieti a požiti desk zemských, jimiž sě jest dřiewe řád w této zemi dál a puo- sobil chudému i bohatému, a jestližeby mne pán buoh neuchowal, wěna a sbožie swého mně od pána boha pójčeného nechtějíci po sobě na zmatcích a swářiech zuostawiti, wyznáwám tiemto listem zjewně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtůce uslyšie, že s dobrým rozmyslem a dobrowolně sbožie a dědiny swé wlastnic a dědičné w Sešlicích, s dworem poplužním, s platem na lidech úročních a kmetcích tudiež, s dě- dinami, s lukami, s rybníky a podacím kostelním s polowicí, i se wší zwolí a s plným panstwim, tak jakož sem od nebožce Mikše z Sešlic otce swého kúpila a zaplatila, a jakož mám řádně we dskách zemských wloženo a zapsáno, a k tomu na Mod- řanech puol jedenádsty kopy platu ročnieho holého a wěčného, dáwám úplně a mocně, i postupuji urozenému panu Záwišowi z Waldšteina muži swému ku pra- wému dědictwie, k jmění, k držení, ku požíwání, wládání, zastawení, zapsánie a k učiněnie s tiem se wším, cožby sč jemu libilo, jakožto s swým wlastním a dě- dickým beze wšie překážky, a k tomu šest kop platu w Třebyšicích, we Strhařowě tři kopy platu. A jestližeby kdy řád byl w této zemi jakožto dřiewe, a dsky zemské byly otewřieny, a dálo sě w ně kladenie obecně zemanóm této země: tehdy mám a chci swrchupsanému panu Záwišowi muži swému napřed jmenowaná sbožie, dědiny i platy we dsky zemské wložiti a zapsati podlé řádu a obyčeje zemského, a to na prwé, na druhé a konečně na třetie suché dni pořád zběhlé, kdyžby dsky zemské byly otewřieny, a dělo se w ně obecně kladenie zemenóm této země. Pakliby dsky zemské kterak pohynuly aneb zkaženy byly, a který jiný řád byl w této zemi miesto desk wyzdwižen, oňžby sč wšichni páni, rytieři a zemané země této jednostajně swolili: tehdy tiem řádem a twrzením chci ujistiti, utwrditi

Strana 65
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1436. 65 a zapsati. Pakliby toho wšeho nebylo, totiž desk zemských ani kterého jiného řádu miesto desk, a mne pán buoh w tom neuchowal: tehdy tento list a toto mé zapsánie aby bylo w časiech budúcích takowé moci, pewnosti a twrdosti, jakožby dskami zemskými s přiznáním před úředníky desk zemských se wší ohradů a opatrností při tom z řádu a z práwa z starodáwna držaného bylo utwrzeno a zapsáno. A toho wšeho na potwrzenie a jistotu pečet má wlastnie mým prawým wědomím přiwěšena jest k tomuto listu, a k mé snažné prosbě, pro dálšie a širšie swědomie, pečeti urozených pánuw pana Alše z Dubé seděním na Jenšteině, pana Alše ze Šterm- berka odjinud z Holic, múdrých a opatrných pánuow purgmistruow a konseluow starého a nowého měst Pražských, statečného rytieře pana Wiléma z Postupic odjinud z Hrádku, a slowútných panoší Matěje z Dubce a Zdenka z Postupic při- wěšeny jsú k témuž listu. Jenž dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyr- stého třidcátého čtwrtého, ten úterý po hodu těla božieho. (Praesens litera inta- bulata est secundo Johannis Dupowecz A. 26. de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum feria II ante Luciae Anno oc. LIII.) 13. Zdena z Bělušowic dceři swé Dorotě po smrti swé wšecko swé zboží dědičně zapisuje. 1436, 4 Jul. (DD. XX, 96.) Secundo Johannis Dúpowecz C. 10. Já Zdena wdowa z Bělušowic seděním u Winařiech, manželka někdy řeče- ného Jiry Kowáče z Kowáče, wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej čtůce slyšeti budů, že jakož mám list od swého muže nebožtíka Jíry Kowáče z Kowáče, kterýžto list mně swědčí od něho na sto kop gr. wěna mého sprawe- dliwého po jeho smrti, i také na poručstwie těch wšech dětí, kteréž jest se mnú měl, i swých dědin i swého wšeho sbožie, což mám nebo mieti budu tu we wsi Winařiech i jinde kdežkoliwěk, jakož ten list na již psané wěno mé a poručstwie šíře a zjewnějie wypisuje, a při kterémžto listu již jmenowaném jsú na swèdomie přiwěšeny pečeti urozených pánuow pana Čeňka z Weselé řečeného z Wartmberka a pana Jindřicha staršieho z Wartmberka seděním na Walšteinè, Jana z Jenšteina seděním na Skále, Mikuláše z Waldšteina: to já již psaná Zdena z Bělušowic swrchu- jmenowané wěno mé tu u Winařiech řádně obdržané po smrti již jmenowaného muže mého dáwám a zapisuji i to práwo, kteréžbych tu Winařiech měla i jinde mocí tohoto listu dceři swé Dorotě z Bělušowic, a to po mé smrti, tak aby ona již psaného wěna tu Winařiech mého po mé smrti mocna byla držeti, požíwati i dáti, zastawiti, prodati a obrátiti w swuoj požitek, jakžby sě jie zdálo, jako swé 9 A. Č. II.

Strana 66
66 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1439. wlastnie wěno ode mne jie dané, i to wšechno práwo mé bez příkazy a bez odpor- nosti každého žiwého člowěka, a k témuž práwu, jakož sem sama držala. A také já swrchupsaná Zdena z Bělušowic toto znamenitě w tomto listě wýmienku činím, jestližeby již psané Doroty dcery mé prwé pán buoh smrti neuchowal, tak žeby prwé umřela nežli já již psaná Zdena z Bělušowic: tehdy aby tento list žádné moci neměl k upomínání, ani jiný kto žiwý muož upomienati, než aby mně wrácen byl w mú moc. A tomu wšemu na swědomie a na potwrzenie a pro lepšie jistotu, což w tomto listu swrchu psáno stojí, swú jsem pečet k tomuto listu přiwěsila, a k tomu sem také připrosila urozených pánuow, pana Otty z Bergowa seděním na Troskách, pana Petra z Wartmberka seděním na Zwieřeticích, a slowútných panoší pana Haléře z Jičiněwsi, Čeňka z Janowic, Onše z Hlušce. A my wšichni w tomto listě swrchupsaní, k snažné prosbě již psané panie Zdeny z Bělušowic, swé wlastnie pečeti z našeho jistého wědomie k tomuto listu přiwěsili jsmy na swědomie toho wšeho, což w tomto listu swrchupsáno jest. Jenž dán a psán léta od narozenie syna božieho po tisieci létech po čtyřistech létech třidcátého šestého, w pondělí na swatého Prokopa. (Intabulata de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum feria IV in die Dorotheae A. oc. LIV.) 15. Jan Flaška z Pardubic jistým pánům Českým zapisuje 10,000 �P dluhu na hradě swém Richenburce a příslušenstwí jeho. 1439, 7 Jul. (DD. XX, 159.) Secundo Johannis Dúpowec L. 5. Já Jan Flaška z Pardubic wyznáwám tiemto listem obecně před wšemi, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s zdrawým žiwotem dobrowolně a rozmyslně a s swých přátel radů zapsal sem a moci tohoto listu zapisuji, nemoha ke dskám dojíti pro nebezpečnost a pro nepokoj a búře wzniklé w zemi, po swé smrti w dluhu sprawedliwém dole psaném, urozeným pánóm panu Menhartowi z Hradce, panu Hynkowi Krušinowi z Lichtenburka seděním na Kum- burce, panu Jiříkowi z Kunštatu a s Poděbrad, panu Janowi z Mochowa a z Rožďa- lowic, Arnoštowi z Humpolce, dluhu jistého a sprawedliwého na Richmburce na hradě i což k tomu příslušie, se wším panstwím a práwem, nic sobě nepozuo- stawuje, tak jakož otec mój dobré paměti držal, deset tisíc kop gr. dobrých střie- brných rázu Pražského. A protož já Jan Flaška swrchupsaný mám a slibuji swrchu- psaným pánóm sbožie ta swrchupsaná se wším panstwím a práwem, což k tomu příslušie, w tom dluhu sprawedliwém, w desieti tisíci kopách, tak jakož swrchu-

Strana 67
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1439. 67 psáno stojí, we dsky zemské wložiti, zapsati a očistiti na prwé suché dni, na druhé, na třetie a konečně na čtwrté suché dni pořád sběhlé, tak jakož země Česká za práwo má aneb mieti bude. A pakliby desk nebylo, a jiný který řád w zemi miesto desk uložen byl, tehdy mám i slibuji swrchupsaným pánóm tiem řádem ta sbožie swrchupsaná utwrditi a ujistiti na ty časy, jakož swrchupsáno stojí, tak aby mohli swrchupsaní páni ta sbožie swrchupsaná i s tiem se wším, jakož swrchupsáno jest, prodati, smèniti, dáti, držeti, zastawiti a jakž se k jich wuoli a k libosti bude zdáti, obrátiti, ale wždy s takúto znamenitů wýmienků, že swrchupsaní páni té žádné moci nemají, aniž mieti mají, lečby mne Jana Flašky často jmenowaného pán buch smrti neuchowal, jinak před tiem žádného práwa nemají; také jestližeby mne pán buch w tom smrti neuchowal, tak žebych desk zemských dojíti nemohl, jehož pane bože nedopúštěj, tehdy tomu chci, aby tento list a zápis w též plné moci k wěčnosti ostal, jakobych to dskami zemskými jim zapsal a potwrdil podlé práwa, řádu a obyčeje země České. Tomu wšemu na swědomie pro lepšie potwr- zenie já Jan Flaška swrchupsaný swú sem wlastní pečet s swú dobrú wolí i s swým dobrým rozmyslem a wědomím k tomuto listu dal přiwěsiti, a k lepšiemu swědomí a k mé prosbě urozený pán Jindřich z Wartmberka odjinud z Walšteina a slowůtni panoše Otík z Labúně, Jan Stéblo z Lomnice, Zdeňata z Kopidlna, Wlaštěk z Oděrad, Pokoj z Kunwalda, Waněk Rezek z Mlékosrb, Příbek Naklo z Bystřice, Příbek z Lúnic swé pečeti podlé mne přiwěsili na potwrzenie k tomuto listu. Jenž jest psán léta od narozenie syna božieho MCCCC a XXXIX léta, ten úterý po swětiem Prokopě dědici Českém. (Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum f. V in die Sigismundi, A. D. MCCCCLIV.) 16. Kateřina z Bergowa list swůj wěnní na 300 dobrau wolí postupuje nowému manželu swému Janowi z Radowesic. 1439, 22 Jun. (DD. XX, 65.) Já Kateřina z Bergowa, dřiewe manželka dobré paměti urozeného pana Beneše Košíka z Lomnice, a již manželka slowútného panoše Jana Zlého Kněze z Radowesic, wyznáwám tiemto listem přede wšemi lidmi nynějšiemi i budúciemi, kteříž jej čísti aneb čtůce slyšeti budů, že jakož sem měla list hlawní na parga- meně s wisutými pečetmi od swrchupsaného pana Beneše, kterýž mně swědčí na tři sta kop grošów wěna mého na Rožďalowském sbožie zapsaného, w němž jest jistcem swrchupsaný pan Beneš a rukojmě s ním a zaň urození páni pan Mikoláš z Walšteina seděním na Bradlci, pan Heník z Walšteina seděním na Wranowě, pan 9 *

Strana 68
68 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1443. Waněk z Jenšteina seděním na Nístějce, pan Jan z Walšteina seděním na Štěpa- nicích, pan Bohuše z Kowaně seděním na Fričteině a statečný rytieř pan Alexander z Drahorazi seděním w Cholyniciech, aby mi to wěno mé we dsky zemské wložili a zprawili, tak jakož týž hlawní list šíře wypisuje a swědčí; i já swrchupsaná Ka- teřina ten list na swé wěno dala sem a mocí tohoto listu dáwám s dobrým roz- myslem a s swú plnů swobodnů a dobrů wolí, nic sobě, ani swým dětem ani přá- telóm na tom nepozuostawuje ani wymieňuje, swrchupsanému Janowi Zlému Knězi, manželu swému milému, aby on toho požíwal, směniti, zastawiti, prodati mohl bez wšelikteraké překážky mé i mých dětí i mých wšech přátel k témuž práwu, jakož sem sama držala, a týž list hlawní swědčí. A toho wšeho na potwrzenie, pew- nost i lepšie jistotu pečet swú wlastnie k tomuto listu jsem přiwěsila, a pro širšie swědomie prosila sem urozených pánuow pana Heníka z Walšteina seděním na Wranowě, pana Waňka z Pecky, pana Jana z Walšteina a ze Smřiečny, a slowút- ných panoší Waňka Paldry z Wařin seděním w Klokoči a Alše z Paseky seděním w Újezdě, aby pečeti swé wedle mé k témuž listu přiwěsili. A my swrchupsaní pro- šení, Heník, Waněk, Jan, Wanek, Paldra a Aleš známy sě, že k snažné prosbě urozené swrchupsané panie Kateřiny pečeti naše wlastnie s naším jistým wědomím i přiznáním na swědomie toho, což tento list swědčí, přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest psán léta od narozenie syna božieho po čtrnásti stech třidcátého dewá- tého, den swatých deset tisíc rytieruow božich mučedlnikuow. 17. Prokop z Hořiněwsi Janowi z Wyhnanic po swé smrti zapisuje 1000� na swém zboží. 1443, 7 Jun. (DD. XX, 151.) Secundo Johannis Dúpowecz C. 28. Já Prokop z Hořiněwsi wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budů, že s dobrým rozmyslem, s zdrawým žiwotem, do- browolně a rozmyslně, a swých dobrých přátel radů, zapsal sem a mocí tohoto listu zapisuji po swé smrti slowútnému panoši Janowi z Wyhnanic, strýci swému, a dědicóm jeho budúcím, dluhu jistého a prawého a sprawedliwého tisíce kop gr. střiebrných dobrých rázu Pražského na swém wlastniem dědicstwí w Hořiněwsi na twrzi, na dworu, na popluží, na lukách, na rybnících, na hájích, na lesiech, na platu, na dwořiech kmetcích, s kostelním podáním i na tom na wšem, což k tomu příslušie, kromě wěna páně Elščina newěsty mé wymieňujíc, i na Želkowicích na platu a na dwořiech kmetcích i na tom na wšem, což k Hořiněwsi a k Želkowiciem příslušie, kterýmbykoliwěk jménem mohlo jmenowáno býti, tak jakož sem já to

Strana 69
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1444. 69 držel dědicky a požíwal, se wším plným práwem a panstwím i se wši zwoli. A protož já Prokop nadepsaný mám a slibuji swrchupsanému Janowi strýci mému a jeho budúcím sbožie to swrchupsané se wším panstwím a práwem, jakož nahoře psáno stojí, w tom dluhu sprawedliwém již jmenowaném we dsky zemské wložiti, zapsati a zprawiti a očistiti na prwé, na druhé, na třetie aneb konečně na čtwrté suché dni pořád sběhlé, tak jakož země Česká za práwo má nebo mieti bude. A pakliby desk nebylo, a jiný který řád w zemi České miesto desk uložen byl, tehdy mám i slibuji swrchupsanému Janowi, strýci swému, a budúcím jeho tiem řádem to sbožie nahoře jmenowané utwrditi a zprawiti a ujistiti na ty časy, jakož swrchupsáno stojí, tak aby mohli to sbožie swrchupsané i s tiem se wším, jakož swrchupsáno stojí, prodati, směniti, držeti, dědicky zastawiti, a jakž sě koliwěk k jich wuoli a libosti bude zdáti, obrátiti. A také jestližeby mne pán buoh w tom smrti neuchowal, tak žebych desk zemských dojíti nemohl, jehož pane bože nedo- půštěj, tehda tomu chci, aby tento list a zápis w též plné moci k wěčnosti ostal, jakožbych to dskami zemskými řádně potwrdil, podlé práwa, řádu a obyčeje země České. Tomu wšemu na swědomie a pro lepšie potwrzenie já Prokop swrchu- psaný swú sem wlastní pečet s swů dobrú wolí a swým dobrým rozmyslem a wě- domím k tomuto listu dal přiwěsiti; a k lepšiemu swědomí a k mé snažné prosbě urození páni pan Hašek z Walšteina seděním na Welíši, pan Hynek Krušina z Lichten- burka seděním na Kladště, pan Waněk z Pecky a slowútní panoše Petr z Tošnowa a Léwa z Cierkwice pečeti swé podlé mne k prosbě mé přiwěsili na potwrzenie k tomuto listu. Jenž jest psán léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista čty- řidcátého třetieho w pátek před hodem swatého ducha. (De mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum praesens litera intabulata est, ut supra, Anno oc. LIV, feria III ante Valentini.) 18. Barbora z Přehořowa Oldřichowi z Hedčan w dluhu 50 � zapisuje swé popluži po swé smrti. 1444, 22 Aug. (DD. XX, 147.) Já Barbora z Přehořowa wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktožby jej čtli nebo čtúce slyšeli, že sem dlužna prawého a sprawedliwého dluhu padesát kop gr. dobrých stříbrných rázu starého Pražského urozenému panoši Oldřichowi z Hedčan seděním w Ležkách i jeho dědicóm a budúcím i tomu každému, ktožby tento list s jeho dobrů wolí měl, w kterémžto dluhu jemu dala, postúpila i zapsala sem po swé smrti i moci listu tohoto zapisuji popluží swé s dworem poplužním i s lukami, s lesy, s potoky, s pastwišti i s tiem se wšiem, což k tomu popluží

Strana 70
70 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1445. příslušie, tak jakož sem sama držela a požíwala, sobě ani žádnému jinému tu ižádného práwa ani zwláštnosti nepozuostawujíc; a swrchupsaný Oldříšek nebo jeho budúcí budú moci w témž dluze to nadepsané poplužie prodati, zastawiti i změniti w témž práwě, jakož sem jemu zapsala. A tomu na swědomie swú sem wlastní pečet k tomuto listu přitisknúti kázala, a pro dalšie swědomie prosila sem uroze- ných pánuow, pana Buriana z Gutšteina seděním na Rabšteině, pana Jetřicha z Frum- šteina, pana Jana a pana Mikuláše bratřie z Gutšteina, a urozených panoší Jana Calty z Kamenné hory, Příbrama z Račína a Mikuláše z Kračína, že sú swé pečeti podlé mé sobě bez škody k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán a psán léta po narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého čtyřidcátého čtwrtého, tu sobotu před sw. Bartolomějem. 19. Ofka z Malowic wšecko wěno swé od muže prwnějšího zapisuje panu Petrowi Mrackému z Dubé manželu swému. 1445, 26 Fobr. (DD. XX, 169.) Secundo Johannis Dúpowecz Q. 10. Já Ofka z Malowic, manželka páně Petrowa z Dubé seděním na Mrači, wy- znáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie anebo čtůce uslyšie, že sem dobrowolně a s dobrým rozmyslem a s radů přátel swých a jsůci zdráwa a sebe mocna, zapsala sem mocí listu tohoto a mocně zapisují wěno swé wšecko, kteréž mám od pana Zdeňka Medka starého z Waldeka a z Týnce, dobré paměti manžela mého prwnějšieho, wes Chrašťany, dwory kmetcie s platem a dwuor po- plužní s poplužím, s dědinami, s robotami, s rybníkem tu we wsi a s druhým rybnikem pode wsi, s potoky, s lukami, s lesy, s pastwištěmi i s tiem se wším, což k tomu sbožie příslušie, jakýmižbykoliwěk jmény mohly jmenowány a nazwány býti, i s tú se wší zwolí, jakožto mně plnějie dsky zemské swědčie, nic sobě tu na tom nepozuostawujíc, urozenému panu Petrowi z Dubé seděním na Mrači, man- želi mému milému, i jeho dědicóm budúcím k jmění, držení, požíwání, prodání, zapsání, směnění, zastawení a k učinění z toho wěna, cožby sč jemu líbilo a za podobné zdálo, jakožto z swého wlastnieho beze wšie překážky. A kdyžbych na- pomenuta byla od swrchupsaného pana Petra, tehdy mám a slibuji jemu tento list a zápis na wěnné práwo we dsky zemské wložiti, ujistiti, utwrditi a wepsati wedlé řádu a práwa této země České. A jestližeby mne pán buoh neuchowal w tom, a já ještě swrchupsanému panu Petrowi a jeho dědicóm budúcím toho zápisu a wěna we dsky zemské newložila, tak jakož obyčej a práwo w České zemi jest: tehda tomuto chci, aby tento zápis plnú moc měl, obdržal a zachowal swrchu- psanému panu Petrowi i jeho dědicóm budúcím to wše, což tento list w sobě drží,

Strana 71
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1451. 71 a nač swědčí, jakožbych jemu se wší opatrností i ohradů před úředníky stojeci Pražskými we dsky zemské wložila a zapsala. A ktožby tento list měl s swrchu- psaného pana Petra manžela mého s jeho dobrú wolí, ten má i mieti bude túž plnů moc i též plné práwo k tomu ke wšemu, což mi we dsky wloženo a tento list w sobě drží, a nač swědčí, jakožto on sám pan Petr častopsaný. A toho mého zápisu na potwrzenie a pro lepší jistotu a pewnost swú sem wlastní pečet při- wěsila k tomuto listu, a prosila sem urozených pánów pana Zdeňka ze Šternberka seděním na Konopišti, pana Beneše z Dubé seděním na Kozlí, pana Kunše z Dubé seděním na Kostelci, pana Ondřeje z Dubé seděním w Peclinowě, a slowútného panoše Jana z Bynic, aby podlé mne k tomuto listu a zápisu na swèdomie swé pečeti přiwěsili. Jenž jest dán a psán na Mrači, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyrstého čtyřidcátého pátého, ten pátek po sw. Matěji apoštolu božiem. (Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum ſ. V ante Margarethae A. D. MCCCCLIV.) 20. Poručenstwí od Petra z Třešic na smrtedlné posteli učiněné. 1451, 19 Mart. (DD. XX, 125.) Pamět poručstwic, kteréž já Petr z Třešic na smrtedlné posteli leže činím. Najprwé tobě, pane šwagře milý, wšecken statek swuoj dědicskay mowitý i nemo- witý, kterýmžkoliwek jménem muož jmenowán býti, a napřed twrz Třešice s dworem poplužním a tu celú wes, s mlýnem, s dědinami, s lukami, s lesy, s rybníky i se wšemi jinými požitky, což k té twrzi přísluší, w Berunicích čtyři kopy platu s jich příslušenstwím, na panu Mrzákowi puol desáty kopy gr., na panu Purkartowi z Kně- žic osm kop gr. a XX gr. dluhu za plod, na Hertwikowi ze Mnětic osmnádste kop gr. za plod, na Šwábowi z Libišan tří kop gr. a XX gr., na Karlowi bratru twém tři kopy gr. na Jirowi přieteli mém tři kopy gr. bez dwadcieti gr. za kuoň, na Hrochowi z Týnce tři kopy gr., na Šimkowi z Přelúče jednu kopu gr., to wšecko mocně porúčiem a dáwám; a prosím tebe milý pane šwagře, aby tiem statkem, což moci budeš, za mú duši činil, a zwláště co jsem komu dlužen, aby z toho statku bylo jim zaplaceno. A totoť jsem dlužen, ježtoť pamatuji: najprwé wěno manželce mej milej, což sě dostane mi dáti protiw padesáti kopám; neb wieš, že jsem ještě toho, což mi jest jmenowáno po mej, nic newzal; sestrám mým wydaj po čtyřidceti kopách, a prosímť milý pane šwagře, cožby mohl jich dobrého zjednati, nezapomínaj jich; Machna aťby měla proti tomu wèno ujištěno, a o druhej jakžť se najlép zdá, tak její wěc opatř a zjednaj. Heřmanskému teď přieteli mému za službu i s tiem, což mi jest puojčil, třidceti kop. gr. a tři kopy

Strana 72
72 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1451. gr. a XI gr., Mikulášowi krajčiemu z Hradce za sukno tři kopy gr. a XXIV gr., Beneškowi Wěchtíkowi 21/2 kopy gr. bez pěti gr., Jakúbkowi písaři kopu gr. a XIV gr., Zlomkowi šewci kopu gr. a IV gr. Hlužejowi mladšiemu XXIV gr. Remi- šowi padesáte gr. Matúšowi za železo XXV gr., sirotkóm Wawrowým dětem kopu gr. Michálkowi z Hradištka 11/2 kopy gr. a IX gr. Jakubowi řezníku z Kratonoh kopu gr., maléři Waničkowi za pawézu XXX gr., Kasalskému VII kop gr., Štěpá- nowi mzdy zadržalé XXX gr., mlynářowi z Trešic XIII gr., kowářóm jednomu, ježto s uoné strany wsi Kratonoh, IV gr. a druhému II gr. a IV penieze, Mandě babě III gr., Wyčákowi IV gr., Swatošowi kowáři z Hradce IV gr., Janowi Kulha- wému mlatci dáwnieho dluhu XXX gr. a něco obilí, Kubátowi VII gr., Šartochowu sirotku kopu gr. a XV gr. Welwarowi z Kolína LXX, Huodě děwce IV gr. a ně- které wěci a plátna něco. A milý pane šwagře, prosímť také Jirowi mému přieteli, jakožť jest Matiáš strýc muoj dal panu Milotowi z Klamoše za náš dluh jeho pe- nieze, wzem od pana Alše Holického, jakožs ty je wyupomínal, šedesáte kop gr., ať sú jemu také z toho mého statku zasě nawráceny; a Matiášowi prosímť také, poněwadžť jest on ke mně wěrně učinil, a já jemu wedle smlúwy dluh šedesáte kop gr. ujistil, tu jistotu mi zasě wrátil, aťbych jemu také wěrně a prawě učinil, bylalitby jeho wuole, wezmi jej tu k sobě, a dochowaj jej smrti poctiwě. Paklitby nechtěl, ale wěřímť že jemu z toho statku nedopustíš byť nůzi trpěl, i ještě po jeho smrti té jeho ženy nezapomínaj, jakožť sem já jemu to slíbil; nebo wešken statek swuoj, což tu měl, i swé mateře a bratří, k našemu statku jest přiložil, a přirozený najbližší přítel mi jest krom sestr mých wlastních. A milý pane šwagře, zapomanullitbych ještě co, ježtoby byl dluh sprawedliwý, wěřímť, že toho na mé duši nenecháš. A twuoj dluh i pana Karla bratra twého, a to cožť sem měl o ty přiekopy jistotu učiniti, toť již wšecko w twej moci bude. A této čeledi cožt býti má, za toť prosím aby jim o mzdu učinil. Tomuto knězi kaž dáti několik grošiw. To stalo sě jest léta po narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého pade- sátého prwého, druhý pátek u postě, na twrzi Třešicích, w přítomnosti Jiříka swrchu- psaného, kněze Sigmunda faráře z Kratonoh, Jana Heřmanského. 21. Dorota z Bělušowic zápisy swé na zboží wšeliká dobrau wolí postupuje Zdeňkowi z Winar a Petrowi z Plotišt. 1451, 15 Jun. (DD. XX, 95.) Secundo Johannis Dupowecz, C. 10. Já Duora z Bělušowic a z Winar, manželka dobré paměti Waňka Kawalce z Lipoltic, wyznáwám tiemto listem přede wšemi, ktož jej čísti anebo čtůce slyšeti

Strana 73
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1451. 73 budů, že s mým dobrým rozmyslem a dobrowolně dala sem i dáwám swů plnů moc mů dobrů wolí k těm ke wšem listuom, kteréž mám na Winary, a to slo- wútným panošem, Zdeňkowi z Winar, seděním w menších Hlušciech, a Petrowi z Plotišt, seděním u wětších Hlušciech, tak aby k těm listuom měli plnú moc i práwo, načež swědčí, s mú dobrů wolí, takéž jakož já napředpsaná Dorota; a jmenowitě k těm listuom: Najprwé k tomu listu, kterýž swědčí na Winary, na sto kop gr. wèna dobré paměti mé mateři panie Zdeně z Bělušowic, i na wšecko poručenstwie na Winary, a to od nebožce Jíra starého Kowáče z Winar, u kteréhož listu jsú pečeti na swědomie dobré paměti urozených pánuow, pana Čeňka z Weselé a z Wartm- berka, pana Jindřicha z Wartmberka a z Walštýna, urozeného pana Jana z Jenšteina a z Skal a pana Mikuláše z Walšteina; také druhý list jim dáwám, ježto mám od nebožky mateře, kterýmžto listem mi zapsala wěno swé a dala, i wšecko práwo k čemužby kde měla, jakož w tom listu šíře a zjewně sě wypisuje, při němž jsú pečeti urozených pánuow, pana Outy z Bergowa, pana Petra z Zwieřetic, slowútných panoší Jana Haléře z Jičiněwsi, Čeňka z Janowic, Onše z Hlušec; také k třetiemu listu dobrů wóli dáwám, ježto swědčí na padesát kop gr. u dobré paměti Wawřince i jeho syna Hertwika ze Mnětic jim dluhu splněného jich sprawedliwého, kterýž dluh tu měli na Winařích, ježto dali w rukojemstwie za nebožtíka Jíru Kowáče z Winar, u kteréhož jsú pečeti na swědomie urozeného pána, pana Otty z Bergowa, seděním na Chlumci, statečného rytieře dobré paměti pana Matěje Holce z Nemošic, slowátných panoší Hertwika ze Mnětic, Sigmunda Angela z Ronowce; item také k čtwrtému listu, a jest kwitancí, a swědčí na třidceti kop gr. od panie Anny z Ujkowic, kterak jest jejie dluh sprawedliwý wěna splněn od Wawřince ze Mnětic, a to za nebožce Jíru Kowáče starého z Winar, u kteréžto kwitancí jsú pečeti na swědomie slowútné panie Anny z Ujkowic a slowútných panoší Zbyňka Kabáta z Ujkowic bratra jejieho, pana Jana Semečky z Semčic, Epíka z Klenice, seděním w Ledčiech, a Heřmana z Břešťan; item také k tomu listu dáwám dobrú wuoli, kterýžto swědčí také na dobrú wuoli od panie Anny ze Hrtyni na tu umluwu, kterůžto jest učinil Jan Kowáč semnú swrchupsanú Dorotú o swé drženie w Wina- řiech, a u toho listu jsú pečeti na swědomie urozeného pána, pana Arnošta z Ká- cowa seděniem na Črnčicích, a statečného rytieře pana Jana z Weselice, a slowút- ných panoší Prokopa z Dohalic, Beneše z Tečwína; item také k tomu listu dáwám já napředpsaná Dorota dobrú swů wuoli, kterýž swědčí mně swrchupsané Dorotě na třidceti kop gr. od panie Anny Protiwowé, ježto sem já jie oplnila dluh jejie sprawedliwý, ježto jest w tom swém dluhu držala krčmu i s dědinů od nebožce Jíry Kowáče jie stůpenů, u kteréhož listu jsů pečeti na swědomie slowútných panoší Hynka z Chotěwic, Záwiše z Sekyřic, Jiry Opata z Báně a z Maličína, Frid- mana z Slibowic a Janka staršieho Dománka z Berunic. A já swrchupsaná Dorota A. Č. II. 10

Strana 74
74 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1456. k těm ke wšem listuom dáwám swů dobrú wuoli již psaným Zdeňkowi z Winar a Petrowi z Plotišt, aby měli k těm ke wšem listuom plnú moc i plné práwo, aby je sobě k užitku obrátili, jakžby uměli, jakožto já podlé těch umluw mezi námi s uobú stranů sjednaných, jakož list umluwní lépe to okazuje. A toho na swědomie swů jsem pečet wlastní wědomě a dobrowolně k tomuto listu přiwěsila, a k tomu pro lepšie a širšie swědomie prosila sem osobně urozených pánuow, pana Beneše a pana Haška bratřie z Walšteina seděním na Welíši, a slowútných panoší Jana Oděrada z Sekyřic, Příbíka ze Žlunic, Appolona z Křiwan, Jaroše z Slúpna, aby swé pečeti přiwěsili k tomuto listu; a oni sú to učinili k mé prosbě. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého prwého, w ten úterý na letnice na den swatého Wita. (Ista litera intabulata est ad man- datum dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum ſeria IV in die Dorotheae; anno oc. LIV.) 22. Přibík z Klenowého a Jan z Rabšteina mocně wypowídají we při o hrad Buben. 1456, 10 Mart. (DD. XXI, 69.) In flaveo minorum obligationum, X. 21. Jan z Wolšteina, Přech z Kunratic, Jitka z Hrádku a Jitka dcera jejie z Nečtin i z Bubna s jedné, a Jan z Gutšteina a . . . . (sic) s strany druhé, přiznali se před úředníky Pražskými, že Přibíkem z Klenowého a Janem starším z Rabšteina, z jich na ně dobrowolného powolenie, pod pokutů ztracenie pře, kteráž mezi nimi běží, a pode ctí a wěrú tak jsú smluweni; kteřížto ubrmané poradiwše se se pány na plném súdě, rozkázali a wypowěděli mezi stranami nadepsanými w tato slowa: My swrchupsaní Přibík a Jan Rabštein mocní jich ubrmané tak wypowie- dáme, jakož se wdole wypisuje: Najprwé to práwo, kteréž Jan a Mikuláš bratřie z Gutšteina mají od Jana Wolšteina dskami zemskými zapsáno na Bubně hradu, i na tom na wšem což k tomu zboží příslušie, jakož dsky šíře ukazují, mají jemu Wolšteinowi we dsky zemské wložiti; a zawadililiby co w swém držení, to mají oswoboditi a očistiti, jakož země za práwo má. It. Králewo práwo, kteréž on Jan z Gutšteina wyslůžil na hradě Bubně i na tom na wšem zboží, jakožto na Wochowě a na Kuoziem, to má jemu wzdáti a toho postúpiti, aby mohl práwa dowesti na miesto, i odpor propustiti, kterýž učinil proti wènu panie Heřmanowé. It. Hradu Bubna i se wším jeho příslušenstwím aby jemu Wolšteinowi po- stúpil konečně tu neděli před sw. Tiburcí najprw příštím.

Strana 75
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1456. 75 It. Což jest koli potřeb hradowých, kteréž je tu nalezl po Wilémowi z Nečtin, těch aby tu nechal a ostawil, a na hradu aby z úmysla nižádných boření na sta- wení nedopúštěl. A kdyžby byl hrad Buben tak sstúpen, jakož se swrchu píše, jemu Janowi Wolšteinowi, že on Jan Wolštein nemá ruky wěrné zawřieti proti paní Jitce z Nečtin, než jí s tiem práwě a wěrně učiniti o wšecky wěci. It. Nadepsaný Wolštein swrchupsaným bratróm má dáti sto kop gr. peněz hotowých dwa dni před stúpením hradu nadepsaného, a to w Nowém Plzni. A také on Jan Wolštein má udělati list s rukojměmi nadepsaným bratróm na dwě stě kop gr., kterýchžto plněnie má býti sto kop gr. na sw. Hawla najprw příštieho, a sto kop gr. o nowém létě inhed potom zbèhlém. It. Jižpsaný Wolštein má swrchupsaného Jana z Gutšteina z póhonu pro- pustiti, a we dsky sobě klásti, prwé než z Prahy wyjedu. It. Obilé což on Jan z Gutšteina lidem pójčil, aby jemu lidé to oplatili a dali do sw. Bartoloměje nynie příštieho, a do Trpiest aby swezli. It. Také Jan Wolštein, Přech z Kunratic, paní Jitka staršie z Hrádku, i mladšie Jitka z Nečtin žena Přechowa, nadepsané Jana a Mikuláše bratří, ani jich rukojmí, z základu a z žádných wěcí, cožby sobě ku pomoci wymysliti mohli, o to o wšecko, což se koliwěk hradu Bubna a toho zbožie neb kterých jiných wěcí dotýče, nic nepozuostawujíc, (aby) nenapomínali ani winili, sami skrze se ani skrze koho jiného wěčně, w žádné mieře jim škodné. It. S obú stranú aby se ty osoby přiznaly k tomuto zápisu, kterýmž je miesto ostaweno, jakožto Jitka z Nečtin a Mikuláš, z Gutšteina; ona Jitka konečně do suchých dní letničních najprw příštích, a Mikuláš, když najprwéby do země přijel, a to we čtyřech nedělích pořád zběhlých ote dne jeho příjezdy, pod swrchupsanů pokutů. It. Listy, kteréž se této pře dotýčí, kteréž mezi sebú mají s obú stranů, ty aby sobě wrátili před úředníky, když sobě we dsky klásti budů. Act. anno domini MCCCCLVI, fer. IV post translationem S. Wenceslai. 10 *

Strana 76
D. IV. ŘÁD PRÁWA ZEMSKÉHO, LATINĚ I ČESKY. ád práwa zemského w Čechách, kterýž tuto čtenárstwu latině i česky podáwáme, cb- jewuje nám auplně a žiwé celý způsob, kterak we XIV stolctí w Cechách pře obecné i hrdelní u nejwyššího saudu zemského wedeny býwaly (Processordnung). Jest i on, jako podaná od nás we prwním dílu Archivu tohoto, Kniha starého pána z Rosenberka, spis muže jen saukromého, aniž kdy zákonnau platnost do sebe měl: a wšak, líčíc nám nejen obyčeje saudní, alebrž i mnohé zá- sady práwní, kterých tchdáž u saudu zemského šetříwáno, náleží jistě k nejdůležitějším památkám práwnictwí středowěkého, jak we Slowanstwu, tak i w Ewropě wůbec. Scpsán byl nejprw latině, mczi r. 1348 a 1355, a tudíž lé doby, když práwě Karel IV w Cechách swé zákony (Majestas Carolina) do země uwesti usilowal. Že před r. 1348 spis ten nepowstal, dokazuje zmínka w něm (č. 53 a 68) činěná o zrušených již, ač nedáwno teprw, sau- dech božjch, železu a wodě; o kterýchž wědomo jest, že až po r. 1348 moc swau w Čechách pro- wozowali. Překlad český do pozdějších let sahá, i teprw po Karla IV smrti zhotowen jest, an se w něm (č. 23) císař tento již co nebožtík připomíná. O rukopisech, we kterých se nám Rád práwa zemského zachowal, obšírnau zpráwu dáwá p. W. Hanka we swém »Přehledu pramenůw práwních w Čechách,« tištěném mczi pojednáními král. České společnosti nauk r. 1841 a 1842 (V, 2, str. 151—171.) Jsaut pak následující. I. Pro text latinský: 1) A — w rukopisu od r. 1360, u desk dworských králowstwí Českého, — ze kteréhož we prwním dílu Archivu tohoto »Kniha starého pána z Rosenberka« wydána jest, a jehožto popsání tamže na str. 448 se nachází; přepis, ačkoli téměř sauwěký, předce již na mnohých místech chybný, wynecháwaje tytýž jednotliwá slowa w textu potřebná, klada obyčejně quia na místě quod, i jiných prohřeškůw se dopauštěje, kteří dole pod textem udáni budau. 2) B3 — w rukopisu král. weřejné biblioteky Pražské (XVII. E. 4) od r. asi 1418, na listu 19—42. 3) B4 — w rkp. též biblioteky (I. G. 18) na listu 1—26, z též doby, jako předešlý.

Strana 77
D. IV. Řád práwa zemského. 77 4) B6 — w rkp. téže biblioteky (XVII. E. 17) od r. 1415, na listu N- O4. Text jeho mezi nejzpráwnější náleží, ačkoli příliš běžně psán jest. 5) P — w rukopisu pergamenowém magistratu Pražského, z prwní polowice XV století, na listu 57—73. 6) P2 — w rukopisu papírowém téhož magistrátu, z druhé polowice XV století, na l. 278—297. II. Pro text český: 1) B — w rkp. weřejné bibliotcky Pražské (XVII, F. 49.) 2) B2 — w rkp. téže biblioteky (XVII, C. 22). w rkp. knížcte Kolloredo w Praze. 3) C — w rkp. knížete Fürstenberka w Praze. 4) F — 5) H — w rkp. Hořowském hrabat z Wrbna. 6) M — w rkp. Českého Muscum N° 684. 7) M3 — w nápodobném, tamže N° 685. 8) N — u rytíře z Neuberka w Praze, rkp. jeho prwní. 9) N2 — tamtéž, rukopis druhý od r. 1473. P — w rkp. Pražském, témže co nahoře, na listu 43—57. 10) 11) P2 — w nápodobném, jako nahoře, na l. 254—271. 12) T — w rkp. archiva Třebenského (B, 2). 13) T2 — w nápodobném rkp. (B, 6.) 14) T3 — nápodobné w rkp. od r. 1486 (B, 3). Rukepiscwé textu českého wšichni pocházejí z XV století, a mnozí z nich již při Knize starého pána z Roscnberka popsáni jsau. Nejzpráwnější mezi nimi jewí se býli P, t. j. Pražský rukopis porgamenowý. Srcwnáwajíce rukopisy wšecky mezi sebau, zpozorowali sme brzy trcjí rozdílné spisu to- hoto textowání čili recensí, a sice dwojí latinské a jedno české. A) Prwní recensí latinská jewí se w pepsaných nahoře rukopisech A, B3, B4 a B6. Děli se cd druhé nejprw a nejwíce jiným pořádkem paragrafůw swých, potom pak dwojením textu čísl 11—51, kterážto nejprwé hned s počátku, a podruhé (s malau wc slowích proměnau) cpět u prostřed spisu slojí. Počíná zajisté recensí tato slowy: »Si quis in pracsentia regis aut in judicio pleno« čtc. (č. 41) a jde pořádkem až do slow: »debet expugnari per terrigenas«, (č.51), načež hned (č. 95) »Casus. Petrus spoliavit Johannem in via pacis« ctc. následuje až po č. 100: »prout eis vidcbitur cxpedirc«; pak stojí (č. 84—93 a 92) od slow »Si quis pater aliquem in judicio« až do »in talibus faccre consueverunt.« Potom teprw přichází text čísel 1—40 »Si quis pro capite fratris« až po »sicut vidua pracscripta«; po nichžto nawracuje se opèt č. 41—51 již s počátku postawené, a potom č. 52—72, pak 94, a posléze teprw č. 73—83, kdežto slowy »snos testes producere non tenctura, celý spis se končí. B) Druhá recensí latinská jest ta, kterauž tuto w tisku podáwáme, a jewí se jen w rkp. P. Wyznačujc se zwláště lepším pořádkem paragrafůw, ale w textu snáší se s recensí prwní, leda že lytýž porušena se býti spatřuje. C) Třetí recensí jest překlad český spisu tohoto, jenž originál swůj nikoli doslowně ne- tlumočí, ale tu zkracuje, tu rozšiřuje, tu i dokonce na opak mění, ačkoli pořádku wůbec téhož se

Strana 78
78 drží, který we druhé recensí panuje; wýminku činí jen číslo 92 a 93, kteréž jiným pořádkem a naskrze w opačný smysl položeno jest, — na důkaz, že jisté poměry práwní již i we XIV století se dosti walně měnily. W ohledu tomto srownání obau textůw, zde ponejprw wedle sebe stojících, pro skaumatele starých práw našich i zajímawé i poučné bude. Wydán jest tento řád práwa zemského ponejprw p. Ondř. Kucharskim we Waršawé r. 1838, w jeho zbírce »Antiquissima monumenta juris Slovenici«, a sice latině na str. 426—474, česky na str. 388—425. Kdo si na tom záležeti dá, aby s jeho wydáním naše srownal: pozná hned, že zwláště text latinský mnohých opraw z rukopisůw potřebowal i obdržel. Naproti tomu srownáním rukopisůw českého textu nezískawše nic, než známost několika chyb opisowatelských, uznali sme za dobré, položiti text nejlepší (P) za základ, a jen tam, kde i tento patrně chyb- ným se býti ukazuje, oprawiti jej pomocí pramenůw ostatních. D. IV. Ordo judicii terrac. ORDO JUDICII TERRAE. ŘÁD PRÁWA ZEMSKÉHIO. 1. 1. Kdyžby kto chtěl z hlawy bratra swého Si quis pro capite fratris 1), vel alte- neb jiného přictele koho pohnati k zem- rius amici, citare voluerit ad terrae judi- skému súdu, tento řád jmá zachowati: cium, hunc processum habere debet: pri- mo, quando ipse frater vel amicus 2) ejus najprwé, když jest ten jeho přietel zabit, occisus est, tunc idem actor ad praesen- jmá ten den pomnieti, a přijda před tiam 3) beneficiariorum, vicecamerarii 4) úředníky Pražské, tocižto před najwyš- šieho komorníka a před jiné úředníky, et vicejudicis, sicut citius posset vel po- kterýchž móž dojíti, we dwú neděli ot test, accedat 5), et semper infra duas septimanas eandem interfectionem et ip- zabitie toho přietele, i jmá jim opowě- sum caput eis notificet, dicens: »domini, dieti a purkrabi Pražskému, a řka takto: »Páni, račte slyšeti, opowiedám Waší audite, quia talis amicus meus occisus est Milosti, že tento přietel mój (pojmenuje in via pacis; vobis notifico illius caput occisi, et peto, ut detis mihi bedal- jej, a otkud jest byl) jest zabit na po- lum 6) terrae, qui hoc caput conspiciat.« kojné cestě ot toho (pojmenuje toho, kte- Quo bedallo recepto, ostendat ei illum rýž jej zabil a otkudž jest); opowiedám wám hlawu jeho, a proši, dajte mi ko- occisum, et vulnera ejus, vestemque ejus cruentatam; et eandem vestem totam, in morníka, aťby tu hlawu opatřil.« Tu po- jma komorníka, jmá jemu ukázati toho qua ipse occisus est, idem bedallus pro se recipere debet et habere, et eandem cru- zabitého, a rány jeho a růcho zekrwa- 1) A. P. fratris sui. 2) A. vel alius amicus. 3) A. actor accedens adpraes. 4) P. vice- camerarii et alios, sicut sciri potest, et semper. 5) A. vel potest, et semper. 6) B3, 4, 6: bidellum (tak wždy).

Strana 79
Rad práwa zemského. entatam vestem reservare debet, ipsam tempore judicii, quando requisitus fuerit, ostensurus. Sed si!) cautus esse vult actor, ipsum bedalum ad praesentiam beneficiariorum ipsorum ducat, ut coram eis ea, quae vidit, recognoscat, ac vestem cruentatam ostendat, et hoc in terrae tabulis consignari ?) procuret; diem et annum, quo ?) haec facta sunt, ponendo. Quia si medio tempore idem bedallus de- cederet, vel eum habere non posset, aut deperderet vestem eandem, tunc tempore judicii easdem tabulas in testimonium hujus rei producet. 2. Quo facto idem actor, quandocun- que citare voluerit, petet dari sibi be- dallum, qui citabit occisorem eundem. Quo habito, ipsum bedallum, reum, que- rimoniam pro ipso capite, et aliam que- rimoniam pro pecunia capitali, pro qua ipsum capul aestimat, cum termino dua- rum septimanarum, vel ampliori, sicut *) competit, in terrae tabulis praesigna- hit ). Et notandum, quod 5) in terrae judicio nunquam unus actor contra unum citatum duas querelas potest simul pro- ponere et easdem prosequi, nisi in prae- senti casu. Eodem vero termino veniente, ipse actor citationem eandem procurabit publicari coram beneficiariis, et specia- liter coram vicepurgravio Pragensi vel ?) 79 wené jeho, w kterémž jest zabit; a to wšechno růcho jmá sobě ten komorník wzieti i zachowati, aby je mohl w südé ukazati. Ale chceli ten, jenżto pohoni, bezpečen býti: přiweď toho komorníka před úředníky, ať wyzná před nimi, což ohledal jest, a růcho krwawé ať pokáže. A to we dsky zemské kaž popsati, den a léto, kdy sč to stalo , a jméno toho komorníka, kterýž jest wyznal, znamenati kaž. Neb kdyžby ten komorník sšel dřie- we súdu, aneb žeby jeho jmieti nemohl, neb žeby to růcho krwawé utraceno bylo, aby před sůdem ty dsky ukázal a čísti kázal; to bude mocno, jakoby ten ko- morník wyznal před súdem. 2. Potom, kdyžby chtěl pohnati, jmá prositi, aby jemu dán byl komorník, jenž- toby pohnal wraha jeho. Kteryżto kdyż poZene, jmá wyswedüiti, kdyZ ten den přijde, k kteremuż jest pohnal; a to jmi we dsky napsáno byt. Tu pak ten den w hodinu dewátů, tociž o poledni, ten jenžto pohoní, jmá opowědieti úředníkóm a purkrabi Pražskému, Ze stojí k prw- niemu póhonu, a ika: »Opowiedám sč Wast Milosti, Ze sem pohnal wraha swého, jenž jest zabil mého bratra, (pojmenuje jménem oba), a to chci wésti přede pány s plným práwem, i z hlawy, i'z pe- něz, w čemž tu hlawu pokládám.« A ihned dobuda řečníka, i jmá we dsky käzati wložiti obě žalobě. Tu znamenaj, že 1) P. sed etsi. ?) P. inscribi et consignari. ?) A. quia. P. quando. *) P. si com- petit. 9%) 4. praesignet. °) 4. quia. 7) 4. et. 

Strana 80
so vices suas gerente. Deinde hora nona idem actor per se coram ipsis benefi- ciariis et vicepurgravio se repraesenta- bit dicens: »domini, repraesento me tali hora !) coram vobis in causa capitis et pecuniae capitalis, pro quibus citavi ta- lem reum, qui occidit fratrem meum ta- lem, et volo prosequi easdem causas ju- stitia mediante.« 9. Et iterum hora vesperarum coram eisdem praedicta explicando se reprae- sentabit ; item die altera et die tertia statim post ipsum terminum sequentibus hora prima vel tertia et .hora nona ac vesperarum hora se repraesentabit coram eisdem, causas praedictas explicando. Et sciendum, quod in causa capitis constitui non debet procurator nec eliam litigare. Quibus diebus duobus lapsis, die tertia ulüima repraesentatione facla, idem actor alium bedallum recipiet ad citandum, et eundem cum termino secunde ad tabulas inponet, Quo termino secundo veniente, omnia praemissa faciet, sicut fecit in primo. Quibus peractis, iterum bedallum, qui in primo fuit ?) termino, vel alium loco ejus recipiat, et eum cum termino tertio et ulüimo ponat ad tabulas. Quo veniente termino, citatione pronunciata, si eadem die judicium non fuerit, idem actor re- praesentabit se per omnia eo modo, prout fecit in terminis prioribus praedictis, et ipse citatus in tertio termino ante horam nonam debet se repraesentare. 1) A. me horam coram. ?) 4. fuerit. D. IV. Ordo judici terrae. w zemském sůdě jeden na jednoho nikdy nemóże dwu Zalobü wésti, jediné o hla- wu, jakož jest již znamenáno. 3. Tu pak w hodinu nešporní opět sů jmá opowědieti úředníkóm a purkrabí Pražskému, týmiž slowy, jako dřiewe ; potom druhý a třetí den po tom roku takéZ sé jmá opowédieti w téZ hodiny, jakoz sé prwy den opowiedal. Po tech třech dnech wezme jiného: komorníka, aby jej pohnal k druhému roku; a to we dsky kiże napsati. A když ten rok druhy pride, wsiecky ty opowédi jmà učiniti, jako na prwniem roce učinil. A ihned k třetiemu a posledniemu roku wezme tćhoż komornika, jakti-te byl na prwniem roku, nebo jiného. A když ten třetí rok přijde, opět sč jmá opo- wiedati w též hodiny, jako na prwniem a na druhém roce. 

Strana 81
Řád práwa zemského. 4. Si autem in ipso tertio ct ultimo termino camerarius summus, judex, nota- riusque cum baronibus terrae pleno ju- dicio praesederint, tunc stans actor ante scamna judicii, advocatum et consilium sibi dari a judice postulabit. Quibus ob- tentis et impetratis, praehabitoque con- silio, idem advocatus proponet dicens: »domine judex, iste actor (eum et locum unde est nominando) qui citavit talem de tali loco talis amici sui pro capite, quem ipse occidit sine jure in via pacis, peli- vit me, ut ejus verbum dicerem, si est de favore vestro.« Quo respondente, quia favet: tunc. idem advocatus dicet: »do- mine judex! ante omnia eidem actori, qui tales causas proponere intendit contra suum talem adversarium , nominatim et sigillatim declarando excipio et munio jus prolocutoris, quod pertinet ad causam praesentem, et Lolum jus suum; eL peto, ut ei baro (detur), qui ipsum actorem informet, in quo loco et in qua parte coram vobis stare debeat; item ut ei dentur duo, qui ei ct mihi ad aures su- surrare. debeaut, et. eum ac me de his, quae ad jus suum in causa praesenti va- leant, informare; quia ipse actor non est ad praesens ilà bonae memoriae ct ratio- nis, ob. dolorem quem habet propter ami- cum suum, quem amisil; item idem actor petit et ego peto nomine ejus, ut possit et debeat habere medietatem. baronum, quam elegerit, ad. consilium suum, et to- Liens. abire de isto loco ad sua consilia et iterum redire ad locum suum, quotiens sibi fuerit opportunum. Item excipio eidem, А. С. М. 81 4. Tu ten pohnany na tretiem roce jmá státi; a kdyžby najwyšší komorník a sudí a písař najwyšší s jinými pány šlechtici již seděli na sůdě: tehdy ten, jenžto po- honi, stoje před šranky, jmá sobě pro- ‘siti teënika, a ten jemu jmá dán býti. Tu pak ten iećnik, ulieże se s nim, i bude Zalowati:' a-rka: »pane sudi, tento mne prosí (pojmenuje jej), abych jeho slowo wedl: přeješli jemu toho i mně?« a když sudí dí: »přeji«, tehdy ten řečník jmà jemu präwo ohraditi, jakZ" umie па): lépe, a jmá prosili, aby jemu pán byl wydán z panów, jiZto sedie na südé, a ten jej jmä nauëiti, na které straně jmá státí přede pány, tociž na prawej. Potom jmá prosili, aby jim byla dána dwa piny, kterażbysta jmóla jim raditi a w ucho żeptali, což k jich práwu slusi, uciece je; neb ten pówod, jenżto pohoni, pro we- liku żalost, że jemu prietel zabit, nemóż dobré paměti jmieti. Potom jmä żicci: »prosi ten pówod, a jà jeho jménem prosím, abychom jméli polowici panów k swej radě a ku potazu, aby s námi mohli otstüpiti, kdyžby nám jich třeba bylo, kteréZbychom wywolili; wiece mie- nim jemu i sobé, abych mohl jeho Zalobu 11 

Strana 82
82 D. IV. ut valeam !) ejus querimoniam coram vobis proponere et eum juxta informationera baronis inter scamna inducere, et omnes alios judiciales actus ?) facere, tamquam verus advocatus, quae ad causam ipsius praesentem requiruntur. Item excipio ei- dem et jus suum munio in hac parte, ut si ego eum in aliquo de praemissis ne- gligerem, ut ipse dicere valeat, non esse verbum suum, et tunc per me iterum vel alium advocatum de ipsa negligentia se valeat emendare; et generaliter aliud omne jus prolocutorium, quod ad causam prae- sentem pertinet, excipio eidem, et peto domine judex, ut detis hoc super baro- nem, qui de consilio aliorum baronum hoc pro jure inveniat et pronuntiet, si ipsum jus prolucotorium eidem actori suf- ficienter sit exceptum seu munitum.« Qui judex baronem dare debet, qui eum, in quo loco stare debeat, de consilio alio- rum baronum informabit, videlicet in parte dextra; et etiam dicet, quod ipsum jus prolucotorium sufficienter munivit; vel si non bene munivit, tunc dicet: »ea, quae excipis, his uteris, et si aliqua adhuc excipere vis, facere debes.« 5. Tunc ipse citatus similiter proluco- torem impetrare debet, qui prolocutor dicet: »domine judex! iste, qui est per talem actorem pro capite tali huc cita- tus, volens suam ostendere innocentiam coram vobis, petivit ut verbum ejus pro- 1) 4, valerem. ?) P. casus. Ordo Judi terrae. podlé nauéenie panského proialowati, a jej do sranków wésti, a wsecka práwa konati, což k tomu súdu přísluší; a když- bych jej w čem zameškal, neb na kte- rem slow& pochybil, aby mohl řieci: »nenie to mé slowo«, a mnů nebo jiným řečníkem mohl sč oprawiti; a obecně wšecko jiné práwo jeho i mé jemu mie- nim i sobě, což k tejto pfi prawem pii- sluší; a prosím pane sudí, aby toho po- dal na pány, jestli práwa dosti ohraze- nie, jako sem ohradil jemu i sobě, ať to ráčí wynesti.« A kdyZ sudi die a pani naleznů, což si wymienil jemu i sobě s práwem, toho jmite pożili: a ihned jmó jemu pin wydźn býti, aby jej na- učil, utieže sč: s jinými pány, kde jma státi w šranciech, tociž na prawé straně, a jestližeby co ještě newymienil nebo neohradil, móZe dobre ohraditi, potieZe sé s tím pánem. 5. Tu pak pohnany, staneli k stidu, jma sobě také řečníka prositi, a ten jemu jmá dán býti. Tehdy ten řečník jma řieci, pojmenuje jej jménem: »tento ot- tudto, pane sudí, mne prosi, abych jeho slowo wedl, přeješli jemu toho i mně?« 

Strana 83
Řád práwa zemského. ponerem, si est ad hoc favor vester.« Quo dicente, quod sit: excipiet ei omne jus prolocutoris, et petet informari, in quo loco et in qua parte stare debeat, et alia petet omnia et excipiet sigillatim et no- minatim, quae petivit et excepit !) advo- catus partis adversae. Quia si aliqua de praemissis sigillatim non peteret, sed di- ceret, ego eadem peto, quae ipse peti- vit, non nominando: tunc defendente et protestante de hoc ipso actore, eisdem non expressis in judicio uti non deberet ipse reus. Quibus peractis, baro datus per judicem, in quo loco et in qua parte stare debeat, videlicet in sinistra, eundem ci- tatum informabit, et si bene vel male ex- cepit et munivit ipsum jus prolocutoris dicet, prout dixit advocato actoris. 6. Quibus hinc inde propositis atque dictis, advocatus actoris dicet: »domine judex! quaero a vobis, si possum queri- moniam islus actoris proponere, et per hoc hosti ejus cum eo appropinquare, non replicando nec repetendo jus prolocutoris per me prius exceptum et expressum; et peto, detis super ?) baronem, qui hoc in- veniat, si hoc fieri potest sine praejudicio juris actoris ejusdem.« Qui baro ad hoc datus dicere debet, quia potest. Tunc idem advocatus dicet: »domine judex! pla- ceat audire, quia Henricus de tali loco conqueritur super Petrum de tali loco, quia occidit Johanem fratrem ejus carna- 83 a kdyZ sudi dié »pte)i« tehdy řečník jmá jemu práwo ohraditi, i pána prositi, aby jej naučil, na které straně jmá státi, a wseho präwa ohrazenie jmä učiniti, jako jest druhé strany řečník učinil, wšecko zwläst& wymienije. Tu jemu jmá pán také dán býti, aby jej naučil, na které straně jmá státi, tociž na lewej. A když jemu wšecko práwo ohradí, a sudí jemu die: »což si s práwem wymienil, toho jmáš požíwati«. 6. A když obě straně proti sobě sta- neta: tehda řečník pówodów jmá iieci : »pane sudi! jiZli mohu Zalobu wésti?« pojmenuje toho pówoda. A když sudí dié »jiže: tehdy ten řečník jmá řiecí: »páni! račtež slyšeti na též práwo ohra- zenie: tento ottudto žaluje na tohoto ot- tudto (pojmenuje oba), že jest. zabil bratra jeho, (pojmenuje jeho, otkud jest byl) 1) P. guac petit et excipit. ?) P. mihi. 11* 

Strana 84
84 lem, de tali loco quondam dictum, sine jure in via pacis; quod si hoc negaret, hoc in eum probare vult cum vita sua super vitam ejus, sicut eum barones et jus terrae informabunt.« T. Et tunc prolocutor citati similiter petet ac requiret a judice, si ei loqui liceat, sine replicatione ampliori praedicti juris prolocutoris. Deinde idem prolocu- tor citati quaeret ab actore, quando prae- dicta occisio facta sit? 8. Tunc advocatus actoris, deliberatione facta, ibi statim dicere tenebitur !), quia tali anno, et die tali proxima ante vel post festum tale. 9. Deinde idem prolocutor citati quae- ret, si hoc sit beneficiariis notificatum. Quibus respondentibus, quod sit notifica- tum, idem prolocutor quaeret, si ipse actor habeat bedallum retro se, qui con- spexit illud caput, pro quo quaestio sit. Tunc actor eundem bedallum statim de- bet habere juxta se, et producere eun- dem, ut ille referat, quia fuit in conspec- tione ilius capitis tali die et tali anno, comcordando in eo cum dicto actoris com- petenter ?), et idem bedallus debet ibi exhibere vestem cruentatam, quam circa illud caput in signum hujus rei recepit, ut dictum est supra. Si vero actor ipse 1) 4. tenetur. ?) P. consequenter. D. IV. Ordo judicii terrae. ma pokojné cestě bezprawné ; paklitby toho přel, chce nai ukázati swym 2iwo- tem na jeho žiwot, jakž jemu páni za práwo wynesů.« 7. Tehda řečník pohnaného jmá řieci: »pane sudí, přeješli otpowěď učiniti na též práwo ohrazenie?« A kdyZ sudi die »přeji« : tehda rečník pohnaného jmá olá- zati: »kdy sé to zabitie stalo?« 8. Tehda řečník pówodów jmàá tieci: tohoto léta, tento den, pojmenuje kdy sé je to stalo, po kterém neb pred kte- rym swátkem. 9. Potom fečník pohnaného jmá otá- zati: jestli to ütednikôm opowiedáno? A když úřednici wyznají, že jest: tehda řečník pohnaného jmá otázati pówoda: jmáli komorníka, jenžto tu hlawu opa- trowal? Tu komorník jmá wyznati, co jest widčl, a rúcho krwawé pokázati. 

Strana 85
Řád práwa zemského. eundem bedallum non habet cum veste praedicta, tune procuret tabulas legi super articulo praedicto, et tantumdem !) tabu- lae valebunt in eo casu, sicut ipse be- dallus fateretur. 10. Hiis praemissis ipse reus mandabit legi tabulas, volens audire querimoniam de tabulis. Et si ipsae tabulae discordant a querimonia per partem adversam propo- sita, tunc declarare tenentur eandem dis- cordiam; et si ita fuerit et beneficiarii dicent idem, quia discordant: tunc ipse citatus absolvetur ab instantia actoris. Si vero non fuerit hujusmodi discordia facta, vel si *) fuerit declarata: tunc idem citatus ad querimoniam respondebit, aut eam omnino, si est innocens, negando, aut si culpabilis est, dicet: »quidquid in eo feci, hoc feci per initium ejus, de- fendendo vitam meam; et hoc volo pro- bare, quemadmodum jus terrae et baro- nes me informabunt.« 11. Et si tune barones invenient, quod pro eo duellare debent: tunc ammodo eis- dem litigantibus ad consilia nec alias re- cedere licebit. "Tunc advocatus actoris dicet: »domine judex! iste actor petit, ut detur sibi baro, qui eum informet, qualiter hosti suo hic citato appropin- quare debeat, et quomodo scampna in- gredi debeat, quo pede ante et quo post 1) 4. tandem. ?) 4. si non. 85 Pakliby toho komornika nebylo, ani toho rücha: tehda pówod jmá dsky pokázati a když pokáže, tehda na tom jmá dosti býti, jakoby komorníka i růcho pokázal. 10. Tu pak řečník pohnaného jmá požá- dati, aby žalobu slyšal z desk. A budůli sé dsky sZalobü ieénikowuü děliti, Ze to úředníci shledají: tehda pohnany prázden jmà byü póhonu i té winy. Pakliby sé dsky se Zalobü nedělily , a to úředníci shledali: tehdy jmá otpowčědieti, anebo newinen sé k spráwé a k newiné zdwi- haje, anebo sé poznaje, Ze jest to musil učiniti, bráně sě jeho násilí, a bráně ži- wota swého, a to chce pokázati, jakž jemu práwo a páni naleznú. 11. A když páni potaz naleznú a wy- nesü, Ze by jméli o to sédati a Ziwotem pokázati: tehdy obě straně již nejmáta nikam w radu otstůpati. Tehdy řečník pówodów jmá iieci: pane sudí! tento ottudto prosi, aby jemu dán byl pán, jenžby jej naučil, kterak jmá k swému wrahu přistůpiti, a kterak jmá w šranky wjiti, kterü nohü napřed, a kterů po- 

Strana 86
86 gressum facere debeat, quod genu flec- tere et quod tenere recte !) coram vobis, et in quo loco debeat qua manu et quam plicam recipere et tenere, et quo modo dicere, ante quam cum hoste suo ipsam plicam percutiat, et qualiter ac quotiens cum ipsa plica percutiet, et postea quam diu ibi flexo genu manere et quando sur- gere debeat, et quando licitum sit ei ex- ire de scampnis eisdem.« 12. Deinde prolocutor ipsius citati dicet: »domine judex! iste citatus suam innocen- tiam (ostendere) cupiens coram vobis, petit ut ei baro detur, qui eum instruat, qua- liter et quando ipsa scamna ingredi de- beat«, et petat etiam omnia?) quae ad jus suum pertinent, sigillatim, quae pe- tivit actoris prolocutor. 13. Tunc baro datus actori, omnibus au- dientibus, dicet actori: »audi! guia guan- do tibi mandabitur, scamna intrare de- bes, pede tuo dextro ante et pede sini- stro post gradiendo; item flectere debes genu dextrum et non sinistrum ; item pli- cam partis tuae dextrae in manum tuam dextram recipies et tenebis, non percu- tiendo, donec inventum et mandatum tibi fuerit, quando percutere debeas.« 14. Deinde baro datus citato, dicet simi- liter audientibus omnibus: »audi! quod !) P, tenetur rectum. ?) 4. omnino. D. IV. Ordo judicii terrae. tom, a na kterém jmá koleně pokleknuüti před wámi, a w kterém miestě, a kterů ruků jmá klín swé sukně držeti, a kte- rak jmá řieci dřiewe nežby tím klínem swého wraha udeřil, a kolikrát jmá ude- řiti, a dokuď jmá klečeti, a kdy jmá po- wstati, a kdyby jmël z srankôw wystüpiti. 12. Potom řečník pohnaného jmá řieci: tento pohnaný, (pojmenuje jej), chce swů newinu pokázati, i prosí, pane sudí, aby jemu byl dán pán, jenžtoby jej naučil, kterakby jměl wstůpiti w šranky, i těž učiniti, jako jest prwní řečník prosil. 13. Tehdy ten pán, jenžto jest wydán pówodu, jmá nad hlas říieci: »slyšiž! kdyžť käZi do Sranköw wstüpiti, jmäs prawıı nohů napřed kročiti a lewů potom; a když před pány přijdeš, jmáš na prawém koleně pokleknůti, i máš prawü rukü s prawe strany za klin sukni wzieti, i jmás drZeti, dokudZ nekäZi páni tim klínem swého wraha uderiti.« 14. Potom pán, kterýž bude wydán po- hnanému, jmá nad hlas řieci: »slyš! kdyžt 

Strana 87
Jiád práwa zemského. quando mandabitur tibi, intrabis scamna, pede tuo sinistro ante et dextro post gra- diendo, flectesque genu sinistrum et non dextrum, plicamque partis tuae sinistrae in manum tuam sinistram recipiens tene- bis, et non percuties nec surges abinde, donec tibi fuerit mandatum.« 15. Tunc prolocutor actoris quaeret, si jam licet actori scampna ingredi, sicut est jam informatus. Tunc baro dicet, quod ingrediatur. Deinde quaeret similiter pro- locutor citati, dicens, ex quo actor jam intravit, an licet etiam citato ingredi scamna eadem. Tunc baro dicet quod etiam ingrediatur. Demum advocatus acto- ris quaeret, si liceat jam actori flectere genu suum; et baro dicet, quod sic. Tunc prolocutor citati similiter quaeret, (an) citato liceat etiam flectere genu; et baro similiter dicere debet, quia licet. Et tunc ea, quae per ipsos barones mandata ac inventa sunt, ipsi litigantes mox facere debent. Deinde advocatus actoris quaeret, si liceat actori plicam suam ad manum recipere; et citati prolocutor hoc idem similiter quaeret. 16. Et postquam plicas ipsas jam tenue- rint, tunc advocatus actoris petet dari sibi baronem, qui ipsum actorem instruat, qualiter dicere debeat, antequam cum plica percutiet; et pars adversa similiter petet, ut ad idem faciendum baro sibi detur. 87 káZi w Sranky wstüpiti, jmáš lewů nohů napřed wkroéiti a prawü potom; a když přijdeš přede pány, jmás na lewé koleno pokleknúti i jmáš sč ujieti lewů ruků za klín s lewé strany; držiž a nebij, ani wstá- waj, dokudž nebude kázáno.« 15. Tehdy řečník pówodów otieže, a řka: »pane sudi! jizli móze pówod wstüpiti wiranky?« Tehdy sudí dié: »wstup !a A když přijde přede pány, a klekne, i klín sukně s prawé strany w prawů ruků wezme: tehdy řečník pohnaného takéž otieże, a ika: »pane sudi! poniawadź pówod jiż jest w śranciech, jižli móže pohnany takć w śranky wstupiti?« A kdyż sudi dić: »jiż;« a kdyż již na swé miesto s lewé strany prijde, a na lewé koleno poklekne, a s lewé strany klín suknč wlewü ruku wezme, 2e jiZ oba hotowa budeta: 16. Tehdy řečník pówodów Zàádati bude pána, aby jej naučil, kterak jmá rieci, dřiewe nežby klínem udeřil swého wraha. A řečník také pohnaného bude prositi pána, aby jej naučil, kterak jmá řieci, dřiewe než swým klínem proti pówo- dowi udeří. 

Strana 88
17. Et sic baro datus dicet actori: »tu dices ad citatum: audi Petre! tu es verus meus hostis, quia occidisti Johannem fra- trem. meum carnalem quondam de tali loco, in via pacis sine jure, et hoc volo probare in te cum vita mea super vitam tuam, prout me jus terrae et barones in- formabunt.« 18. Deinde baro citati dicet ad ipsum citatum: »tu dices sic actori: audi tu Ilenrice ! de quo me inculpas, quod oc- cidissem Johannem fratrem tuum carna- lem quondam de tali loco sine jure in via pacis, in eo non sum tibi culpabilis; et. hoc volo probare, sicut mihi jus (terrae) et. barones. invenerint.« 19. Si vero culpabilis est, prout ad que- rimoniam respondit, tunc dicere debet: »quidquid feci, hoc per ejus initium feci, defendendo vitam meam« etc. Et tunc statim ipsas plicas insimul percutere de- bent, ter tangendo directe ipsas plicas eum manibus. Uterque ipsorum litigan- lium caveat, ne tardet aut dubitet manum el plicam alterius percutiendo, quia di- recle se tangere debent; et si aliquis ex eis in eo crraret, perderet ipsam cau- sam. Quo facto advocatus actoris quae- ret a judice, si liceat actori jam surgere et de scamnis exire? D. IV. Ordo judici terrae. 17. Tu pán daný pówodowi nad hlas dič : »takto jmáš rieci: ty Petre (nebo kterak jemu jméno dějí) slys! prawímt, Zes mój wrah, neb si zabil Jana (neb kterak jemu jméno ději) bratra mého wlastnieho od- tudto (pojmenuje), na pokojné cestě bez- prawně; a to chci pokäzati mÿm Ziwo- tem na twój Ziwot, jakz mé práwo zem- ské a pani nauëie.« 18. Tehdy pin wydany polmanému nad hlas dié: »ty jmas ricci k powodowi: slys Jene neb Jakube! jakoZ mi winu dawas, bych já zabil bratra twého Petra nebo Wáclawa někdy řečeného ottud, na po- kojné cestě bezprawné: tiem jsem tobě newinen, a to chci pokázati mým žiwo- tem na twój żiwot, jakż mi prawo zem- ské a pàni nalezni.« 19. Tu jmáta zaručili, aby sě bila o ži- woty; a jmá jíma deň a miesto ukázáno býti, jakož jest obytej a prawo, kdeZ pani naleznü. Pakli jest proti žalobě poznal sé, a řka: »to sem musil učiniti pro jeho počátek, bráně swého Ziwola:« tehdy ibned kliny w hromadu tiikrat udeiiti jmäta; a oba budta pilna, abysta upriemo udeřila proti sobě, by sč žádný nechybil. A kdyzby pani sl:ledli, na kterémiby seslo, żeby práwé neuderil : tenby swü pri ztatil. Ale kdyżby oba práwě udeřila, zeby pàni pochwálili: tehdy reénik pówodów jmà sudicho otazati: jizli powod moz wstati a zśranków wyjili? 

Strana 89
Řád práwa zemského. 20. Et hoc idem baro invenire debet, quia jam licet. Et similiter prolocutor citati facere debet. 21. Tunc judex eis terminum ad juran- dum contra se et ad duellandum debet assignare. 22. Quo termino veniente, actor prius jurabit in cruce, prout informatus fuerit; et si jurando non processerit, tunc per- det ipsam causam capitis. Si vero pro- cedet, tunc citatus similiter jurare debet pro sua innocentia, sicut fuerit informa- tus; eL si processerit in juramento, tunc duellare debent statim sine armis, solum- modo in tunicis et in caligis, cum clypeis et gladiis aptis in circulo eis ad hoc de- putato, sicut talium requirit consuetudo. 23. Si autem idem citatus jurando non processerit, et ter jussus se non emenda- verit, (sicut semel hoc factum fuit in fa- vorem partis, ut audivi) tunc perdet caput ipso facto. Sed multos audivi dicere con- tra hoc, quod per errorem juramenti ?) non meretur quis ipso facto decollari, sed causam sive litem ipsam mox perdet, et 89 20. Tehdy ten pán, jenzto mu wydán k naučení, jmá jemu fieci: »wyjdi, jit je čas.« A takéž řečník pohnaného jmá otázati, jižli móž wstáli a zšranków wyjíti; tu pán jemu wydany jmá tieci: »wyjdi.« 21. Tu sudí jmá jim rok polożiti, a mie- sto ukázati, kde jmáta proti sobě přisa- hati a potom sě biti. 22. A když ten rok přijde, tehda pówod, hotow jsa k bitwě, jmá napřed přisieci, jakž jemu páni rotu wydadie. A kdyžby tu přísahu zmátl, tehdyby swů při ztratil. Pakliby prisahaje prosel: tehdy pohnany, hotow jsa také k bitwé, jmà prisahati za swü newinu. Pakliby přísahu zmátl, teh- dyby tu pii i Ziwot ztratil. A pakliby prošel: tehdy sé ihned jmáta biti bez odénie, jedno w sukniech a w nohawi- ciech, s mećmi a za Stity, w àranciech jim priprawenych, jako jest obyéej. 23. Tuto znamenaj, Ze za staradáwna ten- to řád byl jest, kdyžby pohnaný přísahu zmátl, a po třetí sě neoprawil, žeby ztra- til i pri i hlawu, Proti tomu z priezni páni sů byli nalezli jednomu za neboZce Ciesaře, že pro tu přísahu nejmá ihned sťat býti, ale že jest swů při ztratil, a ten pówod jmá získanů jmieti. Ale mie- A. juramentum. Z. celý tento článek zmateně podáwá. 1) A. C. II. 12 

Strana 90
90 ipse actor contra ipsum procedet, sicut reguirit ordo juris. Et nota glossulam, et eandem invenerunt barones pro jure, guod si ipse citatus jurando non proces- serit, tunc statim captivari debet et apud purgravium Pragensem detineri in car- cere perpetuo. Si autem amicus ipsius purgravii fuerit, tunc servabitur in car- ceribus, ubi domino regi et baronibus vi- debitur expedire !). Si autem rex et ba- rones cognoverint eum fore innocentem, tunc dimitti debet; aut (si) ipse actor et ejus amici pro eo supplicaverint regi et baronibus ut dimitteretur, tunc talis di- mitti debet. 24. Si autem ex ipsis litigantibus duel- lare non praesumens, recedere voluerit : antequam circulum ingressus est, petet consilium sibi dari cum purchravio Pra- gensi; qui purchravius eum cum omni securitate conducere a castro Pragensi per tria milliaia debet, ita quod ipse conductus evadere valeat manus inimici. 25. Si autem circulum ingressi duellare coeperint, et aliquis ex eis fessus pau- sare voluerit: petet falangam inter se et ádversarium poni, et sic pausabit ad ho- ram; quam falangam duo beneficiarii, vi- cecamerarius et vicejudex, tenere et pe- tenti exhibere debent in instanti per ires vices. D. IV. Ordo judici terrac. sto stétie tento pohnany jmá dàn byu do wééného žaláře, aby jeho purkrabie Pražský chowal až do smrti, jakož na wézné slusie; a pakliby purkrabie Praz- sky byl jeho přietel přirozený, tehdá jmá dán býti do jiné wazby, kdežby sě krá- lowi a pánóm zemským zdálo, a tu jmá chowán býti, jakož na wězně slušie, do- kudžby král a páni zemští jeho newiny neoptali úplně, aneb dokudžťby ten pö- wod a jeho prietelé jemu té winy neot- pustili, a zaň krále a pánów neprosili, aby byl propuštčn. 24. A kdyžby z tů obů nesměl sč který biti: dříewe než w šranky wejde, jmá prositi pánów, aby jemu potaz dali s pur- krabí Pražským; kterýžto purkrabie jmá jej bezpečné prowodili tři míle ot hradu Pražského, tak aby mohl uteci před ná- silim swých nepřátel. 25. Ale kdyžby již wšranky oba wešla, a počala sč bíti, a kdyžby některý z nich ustal, jmá žádati otpočinulie, a w tom jmá uslyšán býti. | Tu purkrabie Pražský jmá mezi ně wložiti sochor, aby přes ten žádný na druhého nesahal az za hodinu; kterýžto sochor dwa úředníky, tocižto ko- mornik asudi hotow jmäta drZeti; a kte- rýžby jeho žádal, aby hotow byl až do třetice k otpočinutí, a wždy za hodinu. 1) P. přidáwá: tam diu, donec ipsi regi et baronibus de cjus innocentia constiterit, aut ipse actor et amici ejus supplicaverint, ut dimitteretur. 

Strana 91
Řád práwa zemského. 26. Et qui alium superaverit, eundem decapitare manu propria debet, et caput inter pedes projicere, et super eum duos denarios offerre; nisi aliud de favore re- gis fuerit ordinatum. Quo decapitato, flexo genu regi et beneficiariis regratiari debet de justitia !). 27. Ceterum si ipse citatus in aliquo. terminorum praedictorum non comparu- erit, aut litigando vel duellando causam eandem perdiderit quoquo modo: tunc actori pro jure dari debet pro ipso ca- pite et pecunia capitali praedicta, et ipse dabit memoriales. Et tandem quando- cunque voluerit idem actor, petet dari sibi bedallum, qui ipsum citatum mone- bit, ut infra sex septimanas continuas a die monitionis pro capite ipso et pro pecunia capitali eadem concordet. Qui- bus septimanis lapsis, alium bedallum ad idem faciendum recipiet; et iterum ter- tium bedallum recipiet, ut moneat ipsum 1) P. duos denarios super eum offe- rendo /eprw na konci élánku klade. 91 26. A kdyiby jeden druhého přemohl: tehdy jej jmá swů ruků stieti, a hlawu jemu mezi nohy wložiti; lečby s králowú woli a s panským powolením bylo mezi nimi lepšie zjednáno. A kdyżby jej stal, a hlawu mezi nohy wložil, tehdy jmá po- kleknůti na jednom koleně a poděkowati králi a pánóm z prawého práwa, a dwa haléře naň wložiti, a těmi jej oférowati. A tak switézi nad nim a práwo obdrží wtěj při. A to jemu jmá we dsky wniti, aby toho žádný piietel nemstil.. Pakliby kto toho mstil, tenby ztratil žiwot i zbo- žie, k Králowě Milosti i ke wšem pánóm, a nikdyby on ani jeho děti nejměliby prá- wa zemského użiwati "). 27. Tuto znamenaj, když pak ten po- hnaný nesměl práwa dostáti, nebo který rok zmeškal, k súdu nebo k bitwčě: tehdy ihned tomu pówodu jmá býti dáno za práwo stané, a on dà památné. Tu pak kdyż koli chce pówod, z té hlawy i z téch peněz hlawnich, jmá wzieti komornika, aby napomanul pohnaného, aby sé s nim smluwil w żesti nedelech. A kdyż těch šest neděl mine, a on sć s nim nesmluwi, jmá to we dsky wložiti, a jiného komor- nika poslati, aby sé s ním smluwil opět w sesti nedèléch. A když druhých šest nedèl miné, a on sè snim nesmluwi, opět to jmà we dsky wloZiti, a wzieti tretieho !) P. wyzwati. 12* 

Strana 92
92 citatum pro concordia infra sex septima- nas, ut supra. Et haec monitio per ipsos bedallos fieri debet in domicilio ipsius citati, et per fora debet proclamari. 28. Quibus monitionibus factis, et octo- decim septimanis elapsis, ipse actor per beneficiarium unum et bedallum super hereditatem ipsius citati more solito in pecunia capitali praedicta induci debet, et beneficium tantumdem; et deinde ipse actor in ipsa hereditate inducta ! cum bedallo, juxta consuetudinem juris, sicut alias praemissum est, poterit dominari ; et post hoc eadem hereditas taxari de- bet hereditarie ipsi actori pro pecunia capitali eadem et beneficio tantumdem. 29. Quibus monitionibus praemissis, et ipsis octodecim septimanis transactis, idem actor, ubicunque eundem citatum repe- rerit, capere et interficere potest, cum auxilio cujuscunque; et sic interfectum, übiis ejus perforatis, ligatumque per pe- des ejus ad caudam equi, in nullo eo penitus spoliato, ad poprawam Pragen- sem justitiariam vel patibulum deducet, hoc beneficiariis Pragensibus notificando, et bedallo terrae ostendendo eundem. ?) P. in ipsam hereditatem inductus. D. IV. Ordo judici terrae. komorntka, aby jej opét napomanul, aby sé s nim smluwil w šesti neděléch w po- slednich. A to napominänie komornici jmají učiniti w jeho domu před čeledí, a trhem prowolati w móstć, k kterćmuż naj- bliż piisedi. 28. A když těch osmnádste nedělí mine, a to we dsky bude znamenáno: tehda ten pówod má wzieti jednobo úředníka a jednoho komorníka, a ti jej maji wzwésli na dědiny pohnaného, jakož jest obyčej. A ihned ten pówod s jedním komorníkem bude panowati na těch dědinách, jakož jest obyčej. A když opanuje, a to we dsky bude znamenáno: tehdy tomu pó- wodu mó dan býti úředník, aby jemu ot- hâdal dèdin pohnaného w tèch penèzich hlawnich, a úřadu tolikéz. 29. Pak když sč to wše dokoná, a po- hnany nesmluwi sé s pówodem i s úřed- niky: tehdy ten pówod, kdeżby koliwek nalezl pohnaného, má.jej jiéti nebo za- biti, a prokole jemu stehně, i má jej k ocasu koňskému za nohy přiwázati, nic s ného rücha neswláce, i wléci jej pod Pražsků šibenici. I má to opowčdieti úředníkóm, a komorníka wzicti, aby jej ohlédal. A když to komorník wyzná, má to we dsky wložiti, a žádný toho nemá mstiti. 

Strana 93
Bid práwa zemského. 30. Circa quod notandum est, quod idem citatus, condempnatus jam in causa ca- pitis, circa uxorem suam propriam et legitimam , cum per ejus brachia am- plexatus fuerit vel fimbria ejus tectus, capi, interfici vel molestari aliqualiter per ipsum actorem nec per quempiam alium non debet. Quidam vero dicunt, quod étiam circa sepulchrum beati Wenceslai in ecclesia Pragensi, et coram regina Boemiae, si fuerit inventus, ob reveren- tiam ipsorum, idein citatus non debet etiam perturbari quoquo modo. 31. Et sciendum est: si praedictus actor contra aliquem alium praeter interfecto- rem pro capitali pecunia agere voluerit, omnem processum judicii ipse actor et citatus habere debent, qui est conscrip- tus supra in causa capitis praedicta, prae- ter quod ipsi ambo litigantes suos za- stupcie, i. e. commissarios suos ad duel- landum, si quis eorum voluerit, habere potest; qui duellabunt cum baculis et clypeis tantum se mutuo verberantes. 32. Si quis vero, annos legitimos aetatis suae. nondum babens, aliquem pro.capite patris sui, vel matris, vel alterius amici sui propinqui citare voluerit, in ipsa causa procedendo semper nominet et scribat se esse orphanum; et advocatus ipsius or- phani, quando litigabit, in judicio exci- piet et muniet ipsi actori jus orphanile. 93 30. Tuto znamenaj, Ze ten pohnany, kdyz- by byl u swé ženy oddané nalezen, a ona jej objala, a nebo swým růchem při- kryla, že ot nie nemá wzat býti, ani které žalosti trpěti. A také, kdyžby byl u hro- bu swatého Wáclawa w PraZském ko- stele, a nebo pred králowu Ceskü, také tu nemá wzat býti, ale pokoje požití, 31. A znamenaj, že o hlawu ani pówod ani pohnaný nemóž ižádného poručníka učiniti miesto sebe. Ale kdyżby pówod koho jiného z hlawnich penéz pohnal, nežli toho, jenžto jest jeho prietele za- bil: wšecen týž řád w südé máta jmieti, jakož jest swrchu popsán; jediné kterýž chce z nich, nebo oba móžeta poručníka mieli, a miesto sebe k bitwé wydati; i máta sě bíti kyji a za štíty, až jeden dru- hého i přemóž, a tak při obdrží. 32. Wiece, kdyžby kto let nemaje, z hla- wy otcowy neb kterého jiného přietele chtěl koho pohoniti: má sě we dsky si- rotkem psáti, a řečník jeho má jemu si- rotéóie práwo ohraditi. Pakliby toho ne- učinil: tehdy pohnany má otázati, jestli to jeho slowo, coZ jest jeho reénik obra- dil. A kdyzby rekl, jest: tehdy pohnany, 

Strana 94
94 Quod si non faceret, tunc citatus requi- rens ab actore, si ejus verbum sit, quod dixit ejus advocatus contra eum, dicet ad beneficiarios: »procedit ecce contra me in causa capitis tamquam vir et aeta- tem virilem habens, non jus orphanile excipiens, nec nominans orphanum ipsum; unde si procedetur amplius in causa hac, non debet uti jure orphanili, nec pro- cedere contra me sicut orphanus, sed tamquam vir aetatem habens.« Et hoc sibi per barones inveniri debet, ut pro eo careat jure orphanili. 33. Si vero per ipsum advocatum suum ipse actor sit munitus : tempore, quo scamna judicii intrare et plicas percutere debet cum citato, pro eodem orphano amicus suus quicunque intrare poterit et proce- dere in causa usque ad duellum. Eo vero duellare debente, idem amicus, vel alius quicumque, de manu orphani gla- dium et clypeum recipere potest, et pro eodem orphano contra suum adversarium licite duellare. 34. Notandum: si par parem in genere pro capite ad judicium citaverit, duellare cum gladiis et clypeis debent. Si autem minus nobilis, sive wladyka, alium magni- fice nobilem, id est slechticzonem magni- ficum, pro «eapite citaverit, et si idem citatus, antequam ad querimoniam respon- dit, nolens duellare, excipit jus suum 1) P. meëmi. D. IV. Ordo judici terrae. oswédée to ürednikóm, mà Heci: »Pane sudi! jdeť proti mně práwem jako muž, protož semnů má konati jako muž, ale ne jako sirotek, nebť jest jemu neohra- dil prawa sirotéieho.« Tu jemu páni maji nalezti, Ze nemà uziwati sirotéieho práwa. 33. A pakliby jemu ohradil prawo sirot- čie, tehdy kdyby měl wstůpiti do šranków, a klín wruku wzičti i udeřiti proti po- hnanému: tehdy móž kterýžkoli přietel jeho wstópiti a zań sud wósti aż do bitwy. A kdyžby sč měl bíti, tehdy ten sirotek má státi před šranky, meč a štít drže, a ten prietel má ten meč a štít wzieti z jeho rukü, i biti sé zai s jeho wrahem aż do skonánie, jakoZ swrchu psáno jest (kdež dwa prsty ukazujeta). 94. Když rowný rowného podlé uroze- nie, tociZto pán późna, wlädyka wlädyku z hlawy pohoni, wšeho téhož řádu, jako swrchu psán jest, máta požíwati, i máta se bíti s meči?) i se 3uty. A pakliby nižší wyssieho, tociZ wládyka šlechtice, pohnal z hlawy: kdy2by ten pohnany ohra- dil swé prawo pred Zalobü, driewe nezby 

Strana 95
Řád práwa zemského. 95 muniendo et dicendo: »si in causa hac naň žaloba wyšla, aneb jemu jeho řečník procedetur ulterius, ut uti debeam jure to wymienil, ařka: »kdyžby přišlo na bi- tie, bítiť sě s ním nechce, nebť jest niž- meo, quia cum actore ispo, tamquam šieho uroženie, nežli on«: tehdy ten po- minore me in genere, duellare non de- beo:« tunc idem citatus, suam innocen- hnaný swů newinu má pokázati přísahú na kříži sám sedm se zmatkem; a když- tiam purgando, metseptimus jurare debet. by wšickni prošli, má prázden býti; a Si vero hoc non excepit, nec munivit in pakliby jediný zmátl, tehda tu při ztratí. hoc jus suum, antequam ad querimoniam respondit, ut praedicitur: tunc tenetur Ale kdyžby sobě toho práwa newymienil cum actore duellare, nobilitate sua quam- před žalobů, má sě s ním bíti, ač i jest vis magniſica non obstante. pówod menšieho urozenie; a ta bitwa má jíti týmž řádem, jako swrchu psáno stojí. 35. 35. A pakliby wýše urozený menšieho Si vero ipse nobilis magnifice minus sebe pohnal z hlawy, a kdyžby nechtěl nobilem, vel alium quemcunque inferio- bíti sě s swým wrahem: tehdy má jemu rem se, pro capite citaverit, et nolens řečník wymieniti před žalobú jeho uro- duellare cum citato, excipiet jus suae no- zenie; tehda má sám sedm přisahati na bilitatis praescriptum, cupiens ut ipse ci- kříži, jako swrchu psáno jest. A pakliby tatus contra eum metseptimus se expur- pohnaný nechtěl přisahati, boje sě, by get: et si ipse citatus consentire nolu- erit, oportebit ipsum actorem duellare nezmátl přísahy: má žádati bitwy s pó- wodem, a pówod sě s ním musi bíti, cum citato eodem, non obstante excep- anebo jej propustiti; nebo nesmili se bíti tione et munitione praedicta; quia si non praesumit cum minore duellare, nec eum s níže urozeným, také jeho nemá pohoniti. citare debebat. 36. 36. Item si civis aut rusticus aliquem nobilem pro capite citaverit, et si idem citatus ante querimoniam, nolens duellare, suae nobilitatis jus, ut praemissum est, muniverit: tunc metseptimus contra eun- dem actorem tenetur se purgare. Kdyžby měštěnín nebo sedlák kte- rého šlechtice nebo wládyku pohnal z hla- wy, a kdyžby pohnaný swé práwo ohra- dil a wymienil před žalobú, že se s ním bíti nechce: sám sedm má přisahati na kříži, jako swrchu psáno jest. 37. 37. Si autem civis rusticum pro capite A pakliby měštěnín sedláka pohnal: citaverit: duellare debent simul, quia in máta sě biti kyji a s štíty welikými, neb

Strana 96
96 eodem ordine sunt constituti. Et juxta antiqua jura cum baculis et clypeis par- vis, quos hastiferi deferunt, duellabant; nunc autem duellare debent cum gladiis et magnis clypeis, sicut superius est praemissum. 38. Item si mulier, habens maritum suum legitimum, aliquem pro capite citaverit: idem citatus contra eandem metseptimus se purgabit per juramentum. 39. Si vero domicella, quae non renuntia- vit!) ducere maritum , aliquem pro ca- pite citaverit: jure eodem debet uti or- phanili, pro ut est expressum supra. 40. Item si vidua aliquem, parem in ge- nere sibi, pro capite mariti sui vel alte- rius amici citaverit: duellare tenetur cum citato taliter: si vir idem citatus fuerit, tunc idem vir in fovea usque ad cingu- lum cum gladio et clypeo magno locari debet, et in eadem fovea ambiens, se debet defensare, actrice ipsa cum gladio etiam et clypeo consimili contra eum di- micante, ea de circulo ad hoc ei depu- tato nullatenus exeunte. Si autem domi- cella octodecim annorum senex, quae re- nuntiavit marito ?), pro capite aliquem D. IV. Ordo judici terrae. jsta oba jednoho řádu chlapského; a to jest ot staradáwna ustaweno, Ze k téj bitwé nemáta meéów uZiwati. 38. Kdyzby Zena, majic swého muže, koho z hlawy pohonila: tehda pohnany má swü newinu pokázati na kriZi prisahaje sám sedmý, jako swrchu psáno jest. 39. Pakliby panna, ježto sč muže otpo- wédéla, koho z hlawy pohnala: ta mà uzi- wati práwa sirotéieho, aby jeji prietel kteryZkoliwék mohl süd wésti aZ do bitwy s jejím wrahem týmž řádem, jako swrchu psáno stojí. 40. A pakliby wdowa koho sobě rowného w urozeni pohnala z hlawy muzowy neb kterého swého prietele: má tiem rádem proti pohnanému jíti, jakti muZ. Pak kdyz sé snim bude mieli biti, tehdy ten pohnany má w dole wykopaném státi aZ po pás s mečem a se štítem welikym, a w tom dole obraceti sč, jakž móže, a brániti sč jí. A ona má také býti s me- čem ase štítem wšranciech w okrůhlých k tomu připrawených. A on z dolu, ani ona ze Sraüków nemá wyniti, dokudžby jeden druhého nepremohl. Pakliby z nich který wyšel, tenby swé práwo ztratil. A panna w osmnádsti létech, nebo starší, JJ P. quae renuntiavit; tak i překladatel, ale chybné, % P. renuntiavit matrimonio. 

Strana 97
Řad práwa zemského. citaverit: eodem jure potiri debet, sicut vidua praescripta. 41. Nota. Si quis in praesentia regis, aut in judicio !) pleno coram beneficiariis Pra- gensibus, suo proprio initio aliquem oc- ciderit, et ibi statim fuerit vel postea deprehensus: tunc statim decapitari de- bet, sed res et hereditates suas perdere ipso facto non debet. Si vero idem in- terfector abinde evaserit, et hoc idem D. Rex vel beneficiarii Pragenses dixerint, et super juramentum eorum receperint, eis plenarie id constare, videlicet quia talis id crimen commisit: tunc pro tali capite interfecto nulla citatio fieri debet; sed talis, qui pro eodem capite agere vel citare debebat, contra ipsum inter- fectorem procedat usque ad ipsius mor- lem, tamquam contra devictum in causa capitis obtenta, per omnia eo processu et modo, prout in tractatu de capite est expressum. Et pro tali capite inter ipsos actorem et reum concordari non debet sine speciali consensu D. Regis, aut, eo absente, sine consensu capitanei. 42. Item si major in genere contra mino- rem pro capite citatus in judicio, per se vel per testes suos jurando ?) non pro- cesserit: talis citatus non perdet caput suum ipso facto, sed pro capite inter- fecti satisfacere debet actori juxta ad- inventionem seu taxationem beneficiario- 97 kdyżby chtóla tak s swym wrahem biti sé, téhoZ mi prawa pożiwati. 41. Kdyžby kto před králem nebo před súdem plným swým počátkem koho zabil, bylliby tu popaden, má ihned sťat býti, ale dědiny a zbožie jeho nemá ztraceno býti. A pakliby ten wrah tu nebyl po- paden, a ottud utekl: kdyžby král Český nebo úředníci Pražští na swů přísahu wzali, že sů to widěli, ježto jej zabil: o tu hlawu nemá žádný póhon býti, ale ten, jenžto má o tu hlawu práwo státi, má to wyznánie we dsky wložiti, a na jeho dědiny i naň má práwo wésti plným řádem, jako swrchu psáno jest, jakoby naň plným sůdem dowedl. A otu hlawu mezi nimi nemóž smlůwa býti, bez krá- lowy wóle anebo jeho hofmistra. 42. KdyZby kto wyssieho rádu neb rodu ot niżsieho byl pohnán z hlawy, a na pri- saze sám nebo který pomocník zmátl: ten nemá sťat býti, ale má tu hlawu slo- žiti podlé šacowánie a nálezu: úředníków 1) B 3, 4, 6, consilio pleno coram judicio. ?) B 3, juramento. 4. C.. 13 

Strana 98
98 rum Pragensium, videlicet ) summi ca- merarii, judicis, purchravii Pragensis et notarii terrae; qui beneficiarii de con- silio baronum terrae taxabunt illud caput juxta eorum juramenta. Si vero ipsi bene- ficiarii in eo non possent in unum con- venire, sed divisi fuerint in partes plures: tunc dominus rex vel ejus capitaneus regni, ad quam cunque partem accesserit, ejusdem partis dicto et taxationi stari debet. 43. Item si in praesentia regis aut coram judicio Pragensi par pari in genere ala- pam dederit: tunc statim idem percussus eidem perculienti cum suo palmo ?) unam alapam ad utramque maxillam et cum pu- gno ad nasum unam plagam dare debet. $i vero magnifice nobilis, i. e. àlechtic, wladykoni vel alicui civi alapam dederit: idem percutiens duas alapas et unam per- cussionem ad nasum ab eodem percusso, ut praemissum est, debet sustinere. 44. Si vero wladyka slechticzoni aut civis wladykoni vel slechticzoni alapam dare praesumserit: tunc eidem percutienti ma- nus mox debet amputari, et deinde inter eosdem percutientem et percussum cautio sufficiens ponatur, quod de cetero se non debeant pro eo perturbare. 45. Si autem rusticus, i. e. chlap, ali- quem ex praedictis superioribus se ala- ? B 3. vice. ?) B 3. pugno. D. IV. Ordo judicii terrae. Pražských, tociž najwyssicho komornika, sudieho , písaře a purkrabie Pražského ; kteřížto wšickni s panskú radú maji hlawu tu šacowati podlé swých přísah. A pak- liby sě oto smluwiti nemohli: tehdy pan král nebo jeho hofmistr má je přeslyšeli; a kteréjž straně piiwoli, toho mi po- slušna býti druhá strana, a na tom má ostati. 43. Kdyžby rowný rownému podlé uro- zenie před králem neb před plným sů- dem dal poliček, a s tiem popaden byl: tehdy ten, jemužto dán poliček, má jemu dáti zasč dwa, w každé líce jeden, a pěstí w nos. Pakliby wčtší nižšiemu dal, to- ciž šlechtic wládyce, neb wládyka chla- pu: tehdy takéž mu má dáti zasć dwa, a pčstí w nos. 44. Ale kdyžby nižší wyššiemu dal, to- ciž wládyka šlechtici, nebo mésténin a sedlák wládyce, poliček, a tu popaden byl: má jemu uťata ruka býti, a potom máta zaručiti, aby žádný pomsty nehledal. 45. Ale když chlap wládyce nebo šlech- tici smél poliček dáti, a tu popaden byl: 

Strana 99
Řád práwa zemského. pizaverit: tunc idem alapizatus de eodem rustico facere debet, prout sibi videbitur melius expedire. 46. Si autem quispiam suo proprio initio coram rege aut beneficio Pragensi alium gladio aut cultello non lethaliter vulnera- verit: tunc eidem percutienti manus illa, qua percussit, mox debet amputari. Si vero ab eodem vulnere idem mortuus fuerit: tunc idem vulnerans !) sustinere debet ea, quae superius de talibus inter- fectoribus" sunt expressa. 47. Si quis autem coram rege aut coram beneficio alium percutiens, ut est dictum, abinde evaserit, et infra sex septimanas a die ipsius excessus poenas. jam dictas noluerit ?) sustinere: tunc infra alias sex septimanas in omnibus provinciis per fora denuntiari debet bannitus pro tali ex- cessu; ita quod eundem bannitum nullus homirium ad coronam regni Boemiae per- tinens cujuscunque status, praeeminentiae vel conditionis fuerit, sive sit rex, sive marchio, archiepiscopus vel episcopus, aut alius princeps regni, aut baro, talem ban- nitun non debeant aliqualiter conser- vare? Si autem aliquis eundem serva- verit, ipsum ignorans fore bannitum: tunc idem, postquam super eo monitus fuerit, eundem infra sex septimanas a se dimittat. Si vero talis servans eundem bannitum contumaciter de cetero servare voluerit: 99 má jemu i s hrdlem na milost otsüzen býti, aby z něho učinil, což sč jemu líbí. 46. Kdyžby kto před králem nebo před plným sůúdem mečem nebo nožem dru- hého do krwe ranil, buď nižší nebo wyšší : tehdy hned má jemu ruka uťata býti. Pakliby ten ranénj ot téj rány umřel: tehdy ten, ktoZ jest jej ranil, má téZ trpéti, jakoZ jest swrchu psáno o wraZedlniciech. 41. Kdyžby ten, jenžto koho zabil nebo ranil před králem nebo před plným sú- dem, ottud utekl: má po wšech krajích we wšech městech prowolán býti s tů winú, aby jeho ižádný élowék, ktoZ pod korunu Českú sluší, nechowal, buď mar- krabč, arcibiskup neb pán, aneb jiný kterýžkoliwčk člowčk, až do šesti neděl. Pakliby kto newéda té winy do ného, jej přijal, má napomanut býti, aby jeho otbyl w druhých šesti neděléch. A když- by jej přes to napomanutie chowal: kdy- 1) P. B 3. vulneratus. ?) B 3. 4. voluerit. 9) B 4. 6. aliqu. acceptare vel fovere. B 3 accept. vel ferre. 13% 

Strana 100
100 tunc idem pro inimieo et pro hoste pu- blico ipsius regis et totius terrae debet reputari et haberi, et. contra eundem per ipsum regem. et omnes terrigenas pro- cedatur, tamquam contra hostem et pu- blicum inimicum procedi est consuetum; hDereditatesque ipsius assignari debent ei- dem, qui injuriam passus est eandem, per ipsum tenendae et habendae, donec sibi de injuria hujusmodi fuerit satisfactum. 48. Si vero ipse bannitus in castro aut civitate regali sine voluntate regia serva- tus fuerit: tunc contra talem civitatem, aut purchravium ipsius castri per baro- nes terrae et omnes terrigenas proceda- tur tamquam contra alios terrigenas ini- micos, in bonis ipsius civitatis et castri res mobiles tantummodo pro eorum ex- pensis recipiendo tam diu, donec ipsum bannitum a se duxerint dimittendum. He- reditatesque ipsius civitatis et castri, si expugnatae fuerint, ad ipsum regem per- tinere debebunt; purchravii vero praedicti hereditates propriae ad illum, qui injuriam passus est, ut praemittitur, devolventur, nisi idem purchravius poenas praedictas solus obedienter voluerit sustinere. 49. Si quis vero de hoc accusatus dixerit, se eundem non servasse: hoc a die ejus- dem accusationis infra VI septimanas co- ram rege aut beneficio Pragensi debet ostendere, et se purgare per proprium juramentum sine cespitatione qualibet. D. IV. Ordo judicii terrae. by těch šest nedělí minulo, má takéž prowolán býti, že jest ztracenec proti králi i proti wšie zemi; a má k němu pomsta býti s pomoci wšie obce, a dě- diny jeho wšecky, cožby jich jměl, mají tomu bitému přisúzeny býti, aby je držal a jich poziwal, dokudiby mu s& dosti neodestalo. 48. Pakliby ten ztracenec na hradé, neb w mésté kterém králowé, pres to pro- wolàánie zachowàn byl, bez králewy wóle: tehdy proti tomu hradu a purkrabi, neb proti tomu městu, mají páni se wší obcí wstáti, jako proti zewným nepřátelóm, a jich nábytky kté potřebě a k nákladóm brati tak dliho, dokudiby toho wypo- wédnika jim newydali. A pakliby toho hradu neb toho města mocí dobyli: Če- skému králi jich dědiny mají postúpeny býti; ale dčdiny toho purkrabie, kteréžby wlastnie byly, tomu rančnému mají při- súzeny býti, aby je držal, dokudžby mu sč dosti neodestalo. 49. Pakliby kto obžalowán byl, by jej chowal, a on sè k tomu neznal: swü ne- winu má pokázati před králem, neb pied úředníky Pražskými , w šesti neděléch, sám jedno za to přísáhna bez zmatku. 

Strana 101
Rad prawa zemského. 50. Si autem ipse rex eundem bannitum servare volerit: tunc terrigenae ipsum regem rogare debent, ut ipsum tenere non debeat nec tueri, sed potius eos circa haec statuta debeat conservare. In eo ipse rex debet eos exaudire; et si eos non exaudiret, tunc primo civitatem (zc) vel castrum, ubi talis servatur, debet ex- pugnari per terrigenas. 51. Alii etiam dicunt, quod si rex nolu- erit eos exaudire: tunc ipsi terrigenae in negotiis suis eidem regi astare non de- bent, nec obligantur tam diu, quousque eundem duxerit dimittendum a se. Si quis vero dominorum eidem regi tunc appo- neret !) in aliquo vel juvaret: tunc talis reputari iniquus homo debet ab omnibus terrigenis supradictis, et haberi similiter tamquam hostis. Et similiter in causis factis per rapi- nam, furtum, sublationem censuum, pro- cedetur per omnia, ut superius est ex- pressum. 52. Item casus: Petrus quidam, nocturno tempore veniens ad dómum Henrici, ean- dem domum violenter excussit, res ejus omnes asportando. Et si idem Henricus talem causam judicialiter prosequi volu- erit, procedat in hunc modum. Primo, quia eo nocturno tempore excussionis de- 1) P. opponeret. 101 50. Pakliby král Český toho ztracence chtěl chowati: tehdy wšichni zemeně mají jeho prositi, aby jich práwa nerušil, a on je má uslyseti. Pakliby jich neusly- šal: tehdy wšecka obec toho hradu neb toho města, kdežby chowán byl, má do- býwati; a když dobudü, maji k tomu ztra- cenci pomstu učiniti a nábytky pobrati. Než dědiny wždycky k králowstwi mají ostati. 51. Druhý obyčej jest: kdyžby jich král nechtěl uslyšeti, tehdy wšichni zemené nemají jemu služby ani: žádného řádu či- niti, dokudžby toho ztracence chowal a jim jeho newydal. A pakliby který pán tomu králi přes to službu neb který řád ukazowal, anebo jej sám chowal, anebo jiného ztracence neb zloděje přes otsů- zenie panské chowal: má z země wypo- wědien býti, a swé dědiny aby rozpro- dal we třech létech, a jich obce i práwa byl otsüzen. A mají jej wšickni, ktož k České koruně slušejí, za swého nepřie- tele jmieti. 52. Kdyzby kto z násilé noénieho koho chtěl pohoniti, má tento řád zachowati: kdyz mu sé to násilé déje, má suüsédy 

Strana 102
102 D. IV. Ordo judicii terrae. bet clamare, ut vicini audiant violentiam, quae sibi infertur; deinde id ipsum eis- dem vicinis notificare non obmittat; tan- dem infra duas septimanas hoc benefi- ciariis significet, et ab eis, ad conspicien- dum illam excussionem et inquirendum de ipsa a vicinitate, bedallum terrae im- ploret. Et eodem bedallo sic recepto, ostendat domum suam excussam, ostia- que ejus et cistas ac alias res confractas, et pennas de plumalibus dispersas, et alia, si quae ibi sunt perpetrata; convocatis- que vicinis, eorum testimonium super prae- missis imploret, ut haec recognoscant co- ram bedallo eodem. Quo facto, bedallum alium ad citandum recipiat, et reum cum apta querimonia, vel signo ejus, pro quo citare intendit, nec non ipsum bedallum, cum termino quatuor septimanarum mi- nime vel maxime sex septimanarum, im- ponere ad tabulas nullatenus obmittat. Qui bedallus per se et solus, si idem reus residet in Pragensi districtu, cita- bit; si autem in alia provincia residen- tiam habuerit, cum alio bedallo czudae illius districtus, in domicilio ipsius, et in civitate vel oppido proximis, die et hora forensi, convocato populo, ut praemissum est supra, citabunt. obapolně přiúpěti, aneb je přiwolati, a jim to oswědčiti. Potom we dwú neděli má komorníka wzieti, aby sě toho optal, a má jemu ukázati dóm wybitý, dwéře nebo truhly, nebo jiné domowité wěci, na kterýchž sě jest jemu škoda stala. I má přiwesti ty súsědy předeň, aby wy- znali před ním, že jsů k tomu násilí w noci přiwoláni. A když wyznají, a ten komor- ník to wyzná před úředníky: má to we dsky wložiti, a jiného komorníka na pó- hon wzieti, aby jej pohnal; a ten ko- morník má toho pohnati w jeho domu před čeledi, a trhem ten póhon prowo- lati w najbližšiem městě. 53. 53. Quo termino veniente, citatione ipsa consueto modo pronuntiata, idem actor querimoniam suam proponet; citatus vero, si praesens fuerit, per se vel per com- missarium suum, id est per procurato- rem suum, de concilio petito prius et praehabito, dicet contra, quid sibi vide- A když ten rok přijde a póhon swěd- čen bude: tehdy pówod žalobu má pro- westi z toho násilé. A staneli pohnaný,

Strana 103
Rad prawa zemského. bitur expedire. Et si per dicta sua non valebit actorem evadere, tunc quaeret ab actore, quando eadem excussio sit com- missa? ipseque actor tenetur dicere annum et diem, quando sit facta. Deinde quae- ret, si idem actor habeat retro se be- dallum, qui illam excussionem conspexit, et de eadem inquisivit? qui eundem be- dallum statim debet producere et juxta se habere; et idem bedallus, sicut vidit et a vicinis audivit, et quando sit factum, debet confiteri. Et si idem bedallus dis- crepaverit in ipsa sua confessione, di- cendo alium diem vel annum, quam quae dixit actor, interrogatus de praedictis: tunc mox idem actor perdit causam ean- dem. Et si non discrepaverint: tunc ci- tatus quaeret, si eadem excussio benefi- ciariis fuerit notificata? et eis responden- tibus, quod sit: tunc legi tabulas man- dabit. Quibus perlectis, si non discre- paverit tenor earum a querimonia propo- sita, ad ulteriora procedetur eo modo per omnia,sicut superius est expressum; ex quo ferrum candens abolitum est, quod prius post juramenta partium in causis talibus per ipsum citatum vel ejus za- stupnikum ad majorem purgationem recipi debebat. Et hoc credo, quod illud jus recipiendi candens ferrum, plus fuit insti- tutum propter terrorem et poenam, quam propter aliquam tentationem Dei, ut a talibus excussionibus eo perterriti facilius cessarent. b4. Item si aliquis, animalia sua depas- cendo, alteri in hereditate ejus dampnum 103 má otázati, kdy sé jest stalo, a pówod má powédieti, kterého léta a ktery den. Tu pohnany má otázati, máli komorníka, jenZto to opatrowal: a ten pówod ihned ma mieti komornika pedlé sebe, aby jemu wyznal, co jest widel, a co sé jest ot süsédów uptal A uhodili komornik w téZ: tehdy pohnany káze sobé dsky éisti; a srownáli sé Zaloba se dskami a s tiem komornikem, tehdy mà swétle rozeziené Zelezo pred pohnanym polo- Zeno byti, aby na ném dwa háky polozil, a phisáhl za swü newinu. A to jest usta- weno pro strach, aby s& nasilé tiem méné dálo, bojiece sé horkého Zeleza. A kdyżby nezdrżal prstów na tom Zeleze, dokudżby ptisahy nedokonal: tehdyby tu pii ztratil i hrdlo. Ale kdyżby komor- nik jinak swédéil, neZliby péwod zalo- wal, aneb sé dsky délily s Zalobü: tehdy pohnany má toho prazden byti. 54. Kdyzby kto swój dobytek pasa, komu na jeho dédiné obilé spásl nebo ztlaéil: 

Strana 104
104 fecerit, conculcando blada sua: tunc idem talem causam judicialiter prosequendo, utatur hoc processu. Primo idipsum be- neficiariis significabit; deinde petet be- dallum, qui eandem conculcationem et damna conspiciat, et ea, quae viderit, tempore suo coram beneficiariis recognos- cat. Quo bedallo recepto, ostendat ei hereditatem, in qua praedicta damna sunt commissa; deinde alium recipiat bedal- lum ad citandum, et eundem cum reo, querimonia et termino competenti huic negotio, ad tabulas imponat. Tandem tempore judicii, quo querimonia propo- nitur, actor tenetur juxta se habere et producere illum bedallum, qui conspexit damnum praedictum , ut ea, quae et quando vidit, ibi statim recognoscat. 55. Et simili modo procedetur in causis, quae per succisionem silvae, arborum Íructiferum (sic), pratorum, vel capturam piscium fuerint factae. Si vero citatus dixerit: »domine judex! peto nuntios, ut mihi et parti adversae dentur, qui videant, in qua hereditate et ubi haec sint facta, de quibus hic querulatur:« tunc idem ju- dex ipsos nuntios, hoc est bedallos, utri- que parti unum, non debet denegare; eis terminum certum, in quo cum ipsis nun- tiis per se, vel per commissarios suos ad haec specialiter constitutos, in eadem he- reditate, ubi damnum commissum exstitit, de quo quaestio vertitur, peremptorie de- beant comparere, aliumque terminum as- signabit eisdem, ut cum eisdem nuntiis coram eo compareant, et referant iidem D. IV. Ordo Judicü terrae. tehdy ten, chceli z toho pohoniti, má tento tád zachowati. Najprwé tu škodu mà ürednikóm Prazskym opowédieti, a komorníka wzieti, a jemu tu škodu uká- zati. Potom mà wzieti komorníka jiného na póhon, a to we dsky wloziti. A kdyZ rok prijde, a on Zalobu prowede, mà mieti podlé sebe toho komornika, jenZto opa- trowal, aby jemu hotow byl k seznáni. A kdyZ sé nebudü dsky déliti s Zalobu, tehda pohnany má sé jemu zprawiti na kriZi se zmatkem, a mà mieti jinà dwa, ježto máta swobodné dědiny, aby očistila jeho přísahu. 55. Kdyžby kto pro štěpy, pro lůky, pro lowenie ryb, neb lesu srubánie, chtěl koho pohoniti, má napřed úředníkóm PraZskym opowédieti, a komornika wzieti na ohledánie. Potom jinym komornikem pohnati, a to wsecko we dsky wloZiti. A když rok přijde, má žalobu prowesti, a komornika za sobü mieti k wyznáni, jakož swrchu psáno jest. A kdyzby Za- lobu prowedl, a pohnaný žádal úředníka na ohledánie, tehdy jemu sudí má dáti komornika, a pówodu druhého, abysta spolu jela a ohledala, kdy a na které 

Strana 105
Řád práwa zemského. nuntii, quae per ipsas partes in ipsa he- reditate gesta fuerint sive dicta. Qui nuntii nominatim, et commissarii, si constituti fuerint, cum ipsis terminis in terrae ta- bulis debent plenius consignari. r 56. Termino vero primo, in quo esse debent in hereditate, veniente, ipse actor vel ejus procurator capucium, pallium, gladium et quodlibet vestimentum usque ad cingulum, a se deponens, non residens in equo, sed peditando, (quia si ea non deponeret aut equo praesideret, praedicta non deposita et ejus equus ad nuntios sive bedallos eosdem ipso facto pertine- rent), adversarioque suo et ejus bedallo praesentibus, intrans calcansque suis pe- dibus super hereditatem illam, in qua damnum commissum est, dicet: »nuntii, audite, quod iste citatus, (nominando eum), mihi dampnum intulit per conculcationem bladi vel succisionem arborum vel silvae etc. Et hoc damni habeo pro tali pe- cunia;« prout in querimonia fuerit ex- pressum. 51. Tunc citatus, deponens а se simi- liter praedicta, cum suo bedallo assistens, ingrediensgue super eandem hereditatem, si sua est, dicel: »audite bedalli! haec hereditas est mea«, allegans jus suum per titulum, quod habet ad eandem; ad- Jiciens: »audite nuntii! quod hunc acto- A C. IT. 105 dědině ta škoda stala sě; a mà jima rok poloZiti, kdy sé máta wrátiti a wyznati. A kdyzby sé wrátila, a coZ bysta wyznala, to má wšecko we dsky popsáno býti. 56. Tuto znamenaj: kdyžby ten den při- šel, ježto máta ohledowati tu škodu ta komorníky: tehdy ten pówod, nebo jeho poručník, na tom miestě má jich doča- kati na koni. A kdyžby je uzřel, má s koně ssiesti, a má s sebe kuklu snieti a meč otložiti, plášť i jiné růcho s sebe swléci aZ po pás. Pakliby toho neuči- nil, tehdy ten kóň, meč, i to rúcho, w čemžby jej zastihli na koni, má spad- núti na komorníky ty. A kdyżby jich dočakal obnaže sč, a pohnaný, neb jeho poručník tu stál: tehdy má wstúpč nohú prawú na tu dědinu řieci: »poslowé slyšte, že tento (ukáže naň prstem, a pojmenuje jej a otkudž jest) tuto mi škodu učinil, (pojmenuje), obilé spásl, neb štěpy otřásl, neb ryby wylowil, neb les srübal, na éemZby mu sč škoda stala; a ty škody mám ot něho za sto neb za dwě neb wiece hriwen stiiebra«, jakZ jest summa w žalobě. 57. Tehdy pohnany takéZ sé má obna- Ziti, a ot sebe wsecko otloZe, mà na iż dědinu wstüpiti lewü nohü, a mà iieci: slyste poslowé, tato dédina jest má a ne jeho, ač má k ní které práwo, toho dotýkaje práwa; a tohoto pówoda wzdá- 14 

Strana 106
106 rem do sive trado, quod vulgariter wdá- wám úředníkóm Pražským we třech stech waju dicitur, Leneficio Pragensi in tre- penězích. centis denariis." D. IV. Ordo judicii terrae. 58. 58. Tehdy pówod má řieci: slyšte ko- Et tunc ipse actor similiter dicere debet; »et ego eundem citatum do et morníci! jáť sem jej pohnal, jáť jej wzdá- trado similiter in trecentis denariis.« Et wám úředníkóm Pražským we třech stech iterum ipse citatus dicet: »et ego ipsum peněziech. Druhé pohnaný má řieci: a já wzdáwám jej w šesti stech peněziech; adversarium trado in sexcentis denariis;" et ipse actor dicet iterato: »et ego eum a pówod druhé die: a já jej wzdáwám trado etiam in sexcentis denariis.« De- w šesti stech penězích. Třetie pohnaný die: a já jej wzdáwám w dewieti stech inde citatus dicet: »et ego trado eum in penězích; a pówod také třetie die: a noningentis denariis;« et ipse etiam actor jáť jej také wzdáwám w dewieti stech dicet: »et ego eum trado similiter in noningentis denariis.« Tunc ultimo ipse penězích. Tu čtwrté a posledně pohnaný citatus dicet: »et ego eum trado w ohřeb ;« má řieci: a jáť jej dáwám na ohřeb; a pówod takéž die: jáť jej také wzdáwám et similiter actor dicet. Vel aliter etiam lieri potest traditio seu wdáwanie, cum na ohřeb. aliquis ex litigantibus dicit: »ego dono adversarium meum beneficio in trecentis denariis;" et ipse adversarius: »et ego eum etiam dono in sexcentis denariis;“ et ipse iterum donat in noningentis de- nariis ; et alter econtra tradit in XII cen- tenariis; et ille iterum; et ultimo dicere debet: »et ego dono ipsum in ohreb;« et ipse eundem similiter tradet in ohreb. 59. 59. Quid autem ohřeb dicatur? Quidam dixerunt, quod si ille taliter traditus be- Tuto znamenaj, že to wzdáwánie má oswědčeno býti úředníkóm toho kraje; a ti úředníci mají to wznésti na úředníky na Pražské, a cožby jim bylo swědomo o téj při a o těch dědinách, pod swů přísahů mají powědieti; a úředníci Pražští podlé jich wyznánie mají tu při rozsúditi. Tuto pilně znamenaj, co jest to ohřeb:

Strana 107
Řád práwa zemského. 107 neficio in suo jure defecerit, privandus jedni prawie, že kterýby propadl a při swú sit rebus et capite, tanquam vivus sepul- ztratil před úředníky Pražskými, má ot- súzen býti hrdla i zbožie, jakoby byl již tus; quia ohřeb in vulgari sonat tamquam circumsepultus. Alii vero dicunt, quod pohřeben; neb ohřeb česky wzní jako ohreb dicatur ille terminus, quem in tali pohřeb. Druzí prawie, že ohřeb jest rok položený státi před úředníky, a ktožby jej traditione juris non licet transgredi. Tertii vero dicunt, quod ohreb (est) aequivalens zameškal, jiné winy nemá, než aby ztratil et consimilis pecunia, quae in praedictis hrdlo i zbožie; protož jeho neslušie ižád- nému zameškati. Třetí prawie, že ohřeb omnibus traditionibus (est) expressa. jest summa těch peněz, w kterýchž sč wzdáwají úředníkóm až do dwanádsti set. 60. 60. Unde his ita praehabitis, partes eae- dem cum ipsis nuntiis in termino suo co- ram judice comparere debent, pro ipsis pecuniis in eisdem traditionibus expressis et nominatis cum beneficiariis plenius con- cordantes. Deinde nuntii ipsi ea, quae in ipsa hereditate gesta sunt atque dicta, coram summo camerario, judice et no- tario et aliis beneficiariis et baronibus fatebuntur. Et tunc judex, auditis nun- tiorum dictis, ad probandum allegationes partium hinc inde factas cum testibus, de quibus dicetur infra, terminum assi- gnabit. Et si aliqua partium deſecerit, vel in termino non comparuerit: tunc illa pars parti adversae in ipsa causa, ac etiam in totali pecunia expressa quotienscunque in traditione praedicta, ipso facto con- demnatur, et datur parti eidem trium- phanti pro jure, et ipsa dat memoriales. In aliisque articulis ad ipsam causam ob- tentam necessariis, videlicet monitione, in- ductione, dominatione et taxatione, pro- cedetur per omnia, sicut superius in causa de spolio et aliis est expressum. Circa Protož ten rok má jim položen býti pod hrdlem i pod zbožím, aby se smlu- wili s úředníky o ty penieze, jakož se w nich wzdáwají; a kterýžby sè nesmlu- wil, neb na tom roce nestál, tenby ztra- til hrdlo i zbožie. A kdyžby sě oba 14*

Strana 108
D. IV. Ordo judici terrac. 108 quod tamen notandum est, si ex praedictis smluwila, tehdy ti poslowé, jižto sú byli na to opatrowánie wydáni, to což sú sly- aliquis, videlicet actor vel reus, in prae- šeli a widěli, mají powědieti wplně; a scripto termino, in quo comparent in he- úředníci Pražští wětší, což za práwo wy- reditate, dixerit, quod illam hereditatem nesů a kterémuž dadie za získané, na emit apud talem pro tanta pecuniae quan- tom má ostati, a on dá památné, i má titate, et annos hereditarios nondum ex- sobě dowesti řád, tociž umluwu w zwod, tenuit, sed disbrigatores ejusdem certos až do ohledánie. habet, »et ideo traditiones hujusmodi nolo facere, sed ipsos disbrigatores constituam, qui hoc mihi debent disbrigare:« hoc non obstante, ipse adversarius ejus in ipsis traditionibus procedere non obmittat, ne videatur non praesumere de jure suo; alias succumberet in causa eadem, nisi inter partes ipsas de consensu eorum ali- ter ſuerit ordinatum. Item notandum, quod quando in beneficiis provincialibus in ta- libus traditionibus devenitur ad punctum illarum probationum pro hereditatibus, in quibus fiunt hujusmodi traditiones: tunc tales probationes ad beneficiarios Pra- genses cum ipsius causae informatione deducuntur, et ibi coram eis terminan- tur; et postquam terminatae illae proba- tiones fuerint, ad ipsos beneficiarios pro- vinciales per executionem juris terminan- do finaliter deducuntur et transmittuntur. 61. 61. Item si aliquis alium convenire in Kdyžby komu úroci byli wzebráni, peněžní neb obilní, neb kteříž koliwěk ligura judicii voluerit, quia ei census suos denariales vel alios sine jure sustulit in jiní, na jeho dědinách, tento řád má za- hereditate sua, sic procedet: primo noti- chowati. Najprwé má opowědieti úřed- ficabit beneficiariis damnum illud; deinde níkóm Pražským, a komorníka wzieti na citatum, querimoniam, bedallum et termi- uptánie. A kdyžby sě toho uptal, a před úředníky wyznal, má to we dsky wložiti, num more praescripto imponet ad tabu- las; et tempore judicii, cum proponitur a jiného komorníka wzieti, aby toho po- querimonia, si citatus voluerit nuntios hnal, ktož jest jemu winen. A když bude

Strana 109
Řád práwa zemského. 109 super hereditatem, in qua ipsi census na žalobě, žádáli pohnaný poslów na situati sunt, poterit postulare; facturus optánie, mají jemu wydáni býti, a týž řád učiniti až do ohřebu, jakož swrchu cum eisdem, prout superius in proximo capitulo est expressum. psáno stojí. 62. 62. Item si quis alterius arbores frncti- feras, quae šcepy dicuntnr 1), succiderit, vel apes subtraxerit, aut eas quocunque modo destruxerit, vel etiam equatias, quae swerepice dicuntur, interfecerit, vel aurum subtraxerit, effodendo de terra, vel quo- cunquemodo in eisdem rebus damnum fecerit, vel manum aut pedem, vel digi- tum aut aliud membrum absciderit, seu mutilaverit eum, vel mendam fecerit in aliquo praedictorum; et si idem, cui in- juria illata fuerit hujusmodi, judicialiter prosequi injuriam voluerit, hunc ordinem judicii habere debet: quia id damnum beneficiariis notificabit, et bedallum ad conspiciendum illud damnum habebit; de- inde alium bedallum ad citandum obtine- bit; deinde ipsum bedallum cum reo, querimonia et termino duarum septimana- rum minime, vel sex septimanarum maxi- me, ad terrae tabulas imponet. Quo ve- niente termino, ipsam citationem pronun- tiabit, et alium bedallum obtinens, cum alio termino consimili, ad tabulas una cum procuratore, quem sibi constituerit, inpo- net; et eodem termino secundo veniente, iterum citatione pronuntiata, alius tertius bedallus ad citandum recipitur, et cum tertio termino consimili in tabulis consi- gnatur. Circa quod notandum: si contra Kdyžby kto komu škodu učinil na štěpiech, na wčelách, na sweřepiciech, na zlatu, na chromotě, nebo w twář jej posěkl ohyzdně, a on z toho chtěl po- honiti: najprwé tu škodu má úředníkóm Pražským opowědieti, a komorníka wzieti na opatřenie. A když komorník to wy- zná, a to we dsky bude wloženo: má wzieti druhého komorníka, aby jej pohnal k prwniemu roku. A když ten póhon bude swědčen, móž sobě poručníka uči- niti; a ten poručník, nebo on sám, má wzieti druhého komorníka, aby jej k dru- hému roku pohnal, a potom třetieho, jakož swrchu psáno stojí, až do žaloby. 1) Quae ščepy dicuntur — chybí w P.

Strana 110
110 primam citationem nulla exceptio valida opponatur, quae ipso facto eandem cita- tionem destrueret: tunc contra secundam et tertiam legitime factam nulla exceptio ſieri debet. Si autem exceptio legitime probata fuerit contra secundam vel ter- tiam citationem: tunc illa citatio, quae reprobata fuerit, amittetur, alia, quae pro- cessit, nullatenus cassata; sed citabitur aliter, ut citationes ipsae omnes tres com- pleantur. Cetera fiant, ut in causis aliis praedictis. D. IV. Ordo judicii terrac. 63. 63. Cum autem per citatum fuerint nar- A kdyžby pohnaný zdwihl se k ne- rata 1), prout narrantur, negata: tunc wině: tehdy pówod 1) sám nebo kohožby actor per se vel suum substitutum ad miesto sebe w žalobě jmenowal, má na- před přisieci proti pohnanému, že jest hoc, quem nominavit in querimonia, ju- rabit contra citatum, quod id damnum jemu tu škodu učinil; a kdyžby přisa- ci intulit, prout fuerit informatus. Et si haje zmátl, tehdy pohnaný má prázden jurando processerit, tunc citatus per se býti. Pakliby přisahaje prošel, tehdy po- hnaný má za newinu přisieci; a kdyžby jurabit econtra, quia innocens est: et si processerit jurando, tune juxta se habere prošel, má za sobu jmieti šest swědków, debet sex idoneos viros, qui jurabunt, kteříž mají na swobodných dědinách; a ti quod juramentum ipsius citati verum ex- mají přisahati, že jest jeho přísaha prawá titit et non falsum; et si etiam proces- ale ne křiwá. A kdyžby nižádný nezmátl, serint in juramento, tunc citatus mox ab- tehdy má póhonu prázden býti. soluitur ab instantia ipsius actoris. 64. 64. Circa quod notandum, si praedicta Tuto znamenaj, kdyžby bylo o chro- mutilatio manifesta non fuerit, sed dubium motu, a nebylo ještě poznáno, jestli chro- sit de eadem, si sit mutilatio ipsius mem- mota, či nenic: tehdy nemá ta pře ot- bri vel non: tunc pro tali dubia mutila- súzena býti až do roka; a po roce má tione agi in judicio non potest, donec ohledán býti. A budeli chromota, mají 1) A. variata. 1) P. póhon.

Strana 111
Řád práwa zemského. unus annus labatur; co vero anno lapso, cum apparuerit manifeste mutilatio, tunc agetur pro eadem. 65. Si quis vero alium verberaverit, aut vulneraverit quoquomodo, plagas lividas aut sanguineas apertas ci faciendo: pro eisdem plagis una citatio tantummodo fieri debet, et solus actor jurabit, quia solus dolorem sustinuit, et nominabit quot pla- gae sint ei illatae vel factae. Et si vi- cerit in causa, tunc pro qualibet plaga ei V grossi pro satisfactione dari debent. 66. Item casus. Petrus quidam intromi- sit se de hereditate Henrici sine jure; qui Wenricus, agens in judicio, sic pro- cedet. Primo citationem trinam, de qua supra dictum est, praemittet, et querimo- niam suam ad tabulas terrae inponet; deinde coram judice praesente et. praesi- dente, summo camerario ct notario terrae, judicio ceterisque beneficiariis Pragensi- bus et baronibus terrae, quorum nume- rus septenarius aut major esse debet; et si ante responsionem querelae citatus nun- tios postulaverit sibi dari, ut illam here- ditatem, de qua fit quaestio, videant, sibi non debent denegari. Et procedetur in termino ad hoc dapuiato in traditioni- bus, quod wdawanie dicitur, ut superius est praemissum. Si autem idem citatus de ipsorum baronum terrae consilio, quorum 111 jej otsüditi za chromotu; pakli nebude, ale má prázden býti. 65. A chceli jej, neb koho jiného, z té rány pohnati, aneb ktozkoliwék koho z ran nechromých kdyžby chtěl pohnau: o ty má byu jediny póhon, a Zaloba prosta z jedné rány neb ze dwů, neb ze tří, neb cožby jich jmenowal w žalobě. A za ty rány pówod má napřed přísabati, Ze mu jest je učinil; a zmátlliby přísahu, tehdy pohnany má prázden býti ; pakli projde, tehdy pohnany má prisieci za newinu, a projdeli, bude prázden; pakli zmete, mà dáti za kaZdü ránu pét groiów. 66. Kdyzby kto komu dědiny držal, a on jej chtěl pohoniti: beze wšech opo- wédi mà jej trikrát pohnati, a kaZdy pô- hon we dsky wloziti. A když póhon třetí bude swédéen: tehdy pohnany, Zádili úředníka, aby ohledal ty dědiny, z kte- rýchž jest pohnán, má jemu dán býti; pakli nežádá, neb to zamešká, tehdy před 

Strana 112
112 ipse citatus medietatem et actor aliam medietatem habere debent, respondendo, negabit narrata: tunc pars utraque coram tabulis quaelibet novem testes nomina- bit, parte alia praesente; et si voluerit pars, contra quam nominantur testes, eo instanti cum nominantur et ad tabulas con- scribuntur, de ipso numero novenario duos poterit removere, et sic septem ad tabu- las ponentur. Si autem hoc fuerit per- missum aut neglectum, quod ipse septe- narius numerus ipsorum testium conscri- batur, amplius non licebit aliquem ex eis rejicere vel etiam amovere. Circa quod notandum, quod iidem testes esse debent idonei et bonae famae, de thoro legitimo, et nobiles seu wladyky, et suas proprias hereditates, non regales, et cer- tas residentias habentes; et quod de illo septenario numero conscripto, si non plu- res, tunc quatuor saltim in eadem pro- vincia residentiam habeant, in qua sita est illa hereditas, pro qua litigatur. Prae- terea ipsae partes, cum eisdem conscrip- tis testibus, in termino ad jurandum eis per judicem assignato, in castro Pragensi ante capellam ad hoc depulatam coram beneficiariis Pragensibus, hora qua ad pri- mam pulsatur, se debent repraeseutare, et nominatim se significare infra pulsum eundem. 61. Quo facto, cessatoque pulsu eodem, unaquaeque pars testes suos, stantes ante capellam, parte alia stante in capella, pro- ducet ad nominationem et vocationem no- tarii, et inducet ad capellam. Eisque sic D. IV. Ordo judwu terrae. Żalobń ma żadati polowici panów, kleiiż w südé sedie, a pówod druhü polowici k swej radě; a ti jim mají k jich radě wydäni byti. A když pówod žalobu pro- wede, má mieti dewét swédków k zemi usedlých, jižto maji swobodné dèdiny, sobé ku pomoci; a z téch maji byti tiie z toho kraje, ježto ty dědiny záležie, nebo jich wiece. Tehdy pohnaný má otw:ci dwa z tech dewieti, kteráž chce, a sedm jich má ostati k swèdectwi; pakli to zmešká do žaloby, tehdy po žalobě ne- móz iZádného z nich otwrci. A ti swédci, bud jich dewét nebo sedm, mají hotowi wšickni býti ku přísaze, a do kaply před úředníky mají opowèdieni bÿti, a uwe- deni w tu hodinu, ježto ku prime zwo- nie, driewe než přestanů zwonénie. 61. Tu pohnany, chceli na tech swed- ciech dosti mieti, ma dočakati jich pří- sahy, a z nich ze wšech tri zwoliti, jiZto 

Strana 113
Řád práwa zemského. 113 productis, de ipsis testibus per adversam mají přisahati. Pakli chce proti pówodu i proti jeho swědkóm, móž také jmieti swých partem tres, qui jurare debeant, eligun- tur, et sic electi in tabulis consignantur. sedm swědków, jižtoby z nich tři proti pówodu i proti jeho swědkóm měli při- Deinde jurabunt testes actoris, unusquis- sieci; a kdyžby který swědek pówodów ne- que per se, prout ter 1) fuerit informa- bo pohnaného swů přísahu zmátl, nebo ho- tus; et si omnes processerint, tunc jura- bunt similiter testes partis citatae. dinu primy zameškal, tenby swú při ztratil. 68. 68. Et si omnes jurando processerint, quid ultra faciendum sit, hoc ignoro; quia prius citatus super aquam mittebatur, quod jam abolitum est, et quid juris sit pro eo, per barones nondum est inventum. Et si actor vicerit in causa ipsa, tunc monitione praemissa, post duas septima- nas per beneficiarios, videlicet vicecame- rarium cum bedallo terrae, induci debet hereditarie super hereditatem eandem in jure obtentam. Et post eandem inductio- nem, idem actor, vel ejus heredes, cum camerario sive bedallo in ipsa hereditate poterit et debebit dominari; postea fac- turus de hereditate ipsa, sicut de re pro- pria, sicut ei videbitur expedire. Et notandum, quod omnes causae pro hereditatibus, pro capite, mutilationibus, raptu, et pro damnis aut debitis et pla- gis magnis, quae se extendunt ultra sum- mam centum marcarum argenti, coram judice, praesente summo camerario, no- tario et baronibus septem, debent per- tractari; minoresque causas, extendentes se usque ad centum marcas, ipse judex cum notario et baronibus sine ipso summo camerario potest per se judicare ; ipseque Pakliby oboji prošli, tehdy pówod má do wody břiesti, a pohnaný za ním, tři kročeje wzdálí. A kdyžby pówod utonul w těch třech kročejích před ním, tehdy pohnaný má sě wrátiti, a toho newinen býti. Pakli pówod přebrde, tehdy pohnaný má za ním břísti; a pře- brdeli také, tehdy jest jeho prázden; pakli utone, tehdy ty dědiny i žiwot ztratí. 1) A. tibi. A. Č. II. 15

Strana 114
D. IV. Ordo judicii terrae. 114 camerarius summus sine ipso judice ju- dicare non valet per se nec pro obulo. Ceterum minores benefiiciarii, videlicet vicecamerarius, vicejudex et vicenotarius, cum aliis beneficiariis et terrigenis, cau- sas minores, videlicet ad summam decem marcarum argenti minus uno lotone se extendes vel infra, videlicet pro damnis, debitis, vadiis et plagis tantummodo pos- sunt judicare. In capellam vero postquam pervenerint cum eorum juribus litigantes, pro quocunque majori negotio fuerit, iidem minores beneficiarii judicare possunt, et culpabilem aut contumacem in causis et pro causis omnibus praedictis totaliter condempnare ; coram quibus etiam bene- ficiariis minoribus notificationes damno- rum, capitis, mutilationibus, vulneribus, raptus et cujuslibet alterius facti, nec non citationum pronuntiationes, juramenta, si- gnificationes seu repraesentationes et alii actus judiciales quicunque possunt et de- bent lieri, et eorum relationi simplici in talibus est credendum. Et si quis dicto eorum voluerit contraire, idem tenetur se ad talionem obligare, et iidem bene- ficiarii omnes simul tanquam unus homo in eadem causa litigantes stare debent. 69. 69. Tuto znamenaj: kdyžby kto dědiny Item si aliquis hereditatem alterius ad eum jure affinitatis pertinentem, puta u čieho bratra neb prietele kúpil, ježto- by ten bratr nebo přietel byl jemu po apud patrem vel fratrem aut patruum vel otci, to jest po meči, ale ne po materi, alium amicum suum, qui est de paterna to jest po wřeteně, a kdyžby ten přie- et non de materna linea procedens, emerit pro aliqua pecuniae quantitate, et si ille tel, jenžto jest po meči, chtèl tu dědinu affinis eandem hereditatem obtinere volu- obdržeti: tehdy má trój póhon učiniti erit infra annum et diem, quae dies sex před rokem a přede dnem, a ty penieze,

Strana 115
Řád práwa zemského. 115 septimanas dicitur continere: pro eadem za něž jest prodána ta dědina, úřední- hereditate citare, vel saltim bedallum ad kóm Pražským má položiti. A když po- hnaný chce přijieti penieze, má jemu citandum debet recipere, et eundem cum dědin postúpiti, a úředníci mají jemu pe- querimonia more solito tabulis consignare, nieze wydati; a kdyžby sě jediného groše tresque citationes facere, et in termino nedostalo, nebo který groš byl měděný quolibet pecuniam totam, pro qua ipsa aneb falešný, tehdy pohnaný má ostati hereditas vendita est, coram beneficiariis při dědinách kúpených, a penězi úřed- demonstrare, protestando, quod eandem pecuniam paratus est dare eidem citato, níci Pražští mají sě rozděliti podlé swého řádu. Pakli přijme penieze, žádného ne- et per hoc hereditatem suam affinem ob- wywrha, tehdy jest jej práwě ssul, a má tinere. Et similiter faciet coram judice, jemu těch dědin postúpiti. stans ante tribunal judicii. Et si ipse ci- tatus, allegans pro se aliquid, videlicet quod habet disbrigatores hereditatis ejus- dem, aut quod ipsa hereditas ad actorem non pertinet ex eo, quia ille, qui ei ipsam vendidit, in directa paterna linea non est ejus affinis, vel aliquid aliud simile, vel etiam tacens staret, requisitusque ter, ipsam noluerit recipere pecuniam: tunc idem actor mox eandem pecuniam pro- jicere et assignare debet beneficiariis Pra- gensibus, per eos inter se distribuendam. Si autem ipse citatus eandem pecuniam receperit, cedendo liti: tunc ipsa pecunia coram ipsis beneficiariis numerari debet; et si unus grossus vel plures defuerint de numero, quem ipse in querimonia no- tavit: tunc statim ipse actor in causa suc- cumbet eadem. Si autem non receperit pecuniam, ut est dictum, tunc ad proba- tiones procedendum est cum testibus, ut in proximo supra capitulo est expressum. 70. 70. Circa quod sciendum est, si aliquis A kdyžby kto dědiny trhem nebo směnú přijal w swů moc, a rok a den hereditatem aliquam per modum et titu- lum emptionis, donationis, permutationis držal, a žádný naň nesáhl: tehdy po tom 15*

Strana 116
116 D. IV. vel successionis, aut alium modum guem- cunque fuerit assecutus, et is eandem per unum annum integrum et diem, de qua supra diclum est, pacifice tenuerit et praescripserit sine interruptione juridica: amplius pro eadem hereditate jure affi- nitatis citari non debet. Et si a die as- secutionis hereditatis ipsius eam per trien- nium et sex septimanas continuas absque juris impedimento tenuerit: ad nullius in- stantiam pro eadem hereditate de cetero debet citari; et si citatus fuerit, non te- netur respondere citanti. 71. Similiter si quis hereditatem suam alicui in pecunia obligatam redimere vo- luerit, sic faciet: trinam cilationem prac- millet, et pecuniam ipsam, in qua ipsa obligata extitit hereditas, exhibendo ac- tori, si cam recipere voluerit et sibi he- reditatem resignare; in aliis processurus, prout superius est expressum. 72. Item si quis, habens partem heredi- tatum aliquam, fratrem vel alium paren- tem suum pro portione sua aliarum he- reditatum. patrimonialium citare voluerit: ante omnia partem suam praedictam, quam possidet, ad communitatem ipsius citati et suam exhibere debet, et tunc pro aliis omnibus divisionem aequalem postulare. 73. Item si aliguis, uxorem habens legi- timam, ipse aut ipsa uxor citare aliquem Ordo judici terrae. roce žádný prietel nemóZ jeho ssüti. A pakliby tii léta a osmnádste nedélt ty dědiny držal, nemá jeho žádný z nich pohoniti příwuzenstwim, neb jest již léta zemského řádu wydržal. 71. Takéž kdyžby kto swú dědinu komu w penězích zastawil, a chteél zase wy- platiti, má to učiniti do tří let a do osmnádsle nedělí, a má jej trojím po- honem pfihnati ku penězóm. A pakli zamešká tři: léta a osmuádste neděl, tehdy již z těch dědin nemóž pohoniti, neb jest léta propustil. 72. Kdyžby kto z dielu sweho dědice stwie chtěl pohoniti bratra nebo strýce, nebo swého piietele: najprwé před pó- honem wsecko swé, cozby mél na de- dinách nebo na nábytciech, mà úřední- Кот Pražským opowědieti, a to wšecko k rozdielu má poloZiti neb piiloZiti; toZ toho prietele trojim póhonem pohnati k rozdielu: ato má učiniti nepropüsteje let, jakož swrchu psáno stojí. 13. Kdyżby kto, pojma ženu, chtěl on nebo ona pohoniti z wéna, jeZtoby to 

Strana 117
Řád prúwa zemského. pro hereditate dotali obligata, aut pro ipsa dote, si se extendit ultra decem mar- cas, ad judicium voluerit, et ea prosequi justilia mediante: trinam citationem prae- mittet, et oblato ac pronuntiato libello, si citatus dixerit, se esse immunem, tunc actor, si habet tabulas pro intentione sua probanda, easdem allegare et producere debet; si vero ipsas non habet tabulas, tunc eas non debet allegare, sed testes idoneos nuptiales novem nominare debet, et septem ex eis ponere ad tabulas, ut praedictum est. Notandum quod testes nuptiales dicuntur ad differentiam illorum testium, de quibus dictum est supra, qui in provincia residentiam suam habere debent, ubi hereditas situata est, de qua litigatur. Et pars alia similibus testibus nuptialibus uti debet. 14. Iterum notandum, quod tabulae in omnibus causis loco testium producuntur, et eisdem productis omnino statur, nisi defectuosae in aliquo fuerint, contra quas tunc exciperetur. l De Ceterum notabile, quod uxor habens maritum, eo vivcnle potest agere in ju- dicio pro dote sua, et pro vulneribus, et pro capite aut pro mutilatione corporis sui, et pro hereditatibus suis, quas suo marito in dote vel aliter non subjugavit; 117 weno wyse než deset kop záležalo podlé jeho dědicstwie: tehdy má trój póhon učiniti, a když žalobu prowede, máli we dskách práwo dédicské, mà sé desk do- loZiti; pakli nemá we dskách, tehdy mà mieti dewét swédków, jizto maji swo- bodné dédiny. Tu pohnany, chceli, móż dwa swédky zawrci, a sedm jich pówod má we dsky wloZiti, aby z nich najméü tři byli z toho kraje; a ti mají do kaply wedeni býti, a týmž řádem přisahati, ja- kož swrchu psáno stojí; a pchnany, chceli, iaké móZe swédky wésti proti swédkóm pówodowym. 14. Tuto znamenaj, Ze we wsech piech, ktoZ mà dsky, žádní swědci proti: dskám moci nemají, lečby kto proti úředníkóm chtěl dowesti, Ze jsů dsky falšowány; a ten dówod má býti, jakž páni naleznů, ale wždy pod hrdlem smrti ohniwé, jakož na falešníka slušie. 75. Tuto znamenaj, že každá pani, kte- ráž má muže sweho Ziweho, ze sweho wěna dědicského, z hlawy swého přietele, a z chromoty těla swého, nebo z ran kr- wawých, móž každého pohoniti, ktožby jéi tiem winen byl: ale ze škod peněž- nych nemóż iZádného pohoniti, a jie samé z téhož žádný nemóž pohoniti; lečby měla 

Strana 118
118 eademgue uxor nulli contra eam agenti tenetur respondere , nisi pro hereditate illa, quam non subjugavit. 76. Item notandum, si aliquis heredita- tem dotalem obligatam vel hereditariam uxoris suae alicui vendiderit, aut aliena- verit quoquo modo: eadem uxor per se vel per aliquem amicum suum infra tres annos a die alienationis ipsius et sex sep- timanas defendere debet, et dicere, se habere in ea hereditate talem dotem, et citare debet ter hereditatis ipsius pos- sessorem, et hoc in tabulas consignare, et ibi cessare ab actione, donec maritus ejus suum diem clauserit extremum. Tunc eo mortuo, ipsa uxor in causa eadem po- terit procedere, (exceptione actoris facta, quia praescripsit, vel alia qualibet, non obstante), ipsam causam in eo puncto, quo dimiserat, resumendo. 11. Item sciendum, si alicui in heredi- tate sua in limitibus sive metis suis ali- qua damna quocunque modo inferuntur, et si is voluerit sine citatione, procedet in hunc modum: ea, quae fiunt, signifi- cabit beneficiariis Pragensibus, et petet bedallum, qui vicinis ipsius hereditatis, ubi damna fiunt, dicet, ut cessare debe- ant ab illatione eorundem damnorum, alias idem agens ea, quae sibi inferuntur, dam- na hujusmodi beneficio tradet seu dona- bit. Et hoc idem in civitatibus et oppi- dis proxime adjacentibus die et hora fo- rensi, convocato populo, publicabit, De- D. IV. Ordo judicii terrae. swé zwláštnie dědiny, ježto jich žádnému nezapsala, a sama je držala, z těch móž ji każdy pohnati, komużby winna byla. 16. A wiece znamenaj, kdyžby která pani dédinu swü wénnü, zástawnü nebo dé- dicků, swému muži zapsala, a ten muž ty dědiny komu prodal: tehdy ta pani do tří let a do osmnádsti neděl móž ot- por klásti, ale nemóż jich dobywati Zäd- ným práwem, dokudž jeji muž žiw. A kdyżby jeji muż umiel diiewe než ona, móż z nich pohonili tymż řádem, jako swrchu psáno jest. 11. Kdyžby kto komu w jeho meziech škodu činil na jeho dědinách pastwů do- bytka swého, nebo zZzetim obilé, nebo zsekánim tráwy: tehdy ten, komuz sé škoda děje, přede wším póhonem mà ty skody opowódieti úředníkóm Pražským, a má wzieti komorníka na ohledänie. A když ten komorník tam přijde, má: wšem sůsědóm jeho zapowčdieti, aby těch mezi w pokoji nechali, a kól má wteknůti a zawiti je; i má to trhem prowoláno býti w najblizaiem mésté od téch dédin w trhowý 

Strana 119
Řád práwa zemského. inde alium recipiet bedallum, et exspec- tabit ac temptabit, si committentur prae- dicta: tune idem actor illos homines, vel animalia damna inferentia, vel fustes, qui pali dicuntur, si ibi fuerint, aut sepes in damnum, unumquodque illorum in tre- centis denariis beneficiariis Pragensibus tradet, Quo facto ipsi beneficiarii eisdem litigantibus terminum ad probandum de intentionibus suis assignabunt, processuri in ea causa, prout postulat ordo juris. 18. Item notandum, si alicui in judicio objicitur, quod aliqua damna quomodo- cunque per quempiam illata ab eodem inferente susceperit, et de hiis utatur pro quacunque pecuniae quantitate, vel etiam si ea damna commisisse et fecisse man- daverit: idem accusatus taliter manu pro- pria solus et non cum aliquibus testibus, sicut fuerit informatus, per juramentum se purgabit Quod juramentum, id est rota, prius fiebat integraliter, prout querimo- nia continebat: nunc autem jurat per hunc modum, dicendo: »super eo juro, de quo me talis actor inculpat, quod damnum sibi per talem illatum suscepis- sem et uterer, vel hoc fecisse mandave- rim, de hoc innocens sum; sic me Deus adjuvet« etc. 19. Item si aliquis consul terrae pro damnis, per furtum, rapinam, spolium per ipsum factis quoquomodo, in causam fuerit tractus: tunc talis consul in judicio, post- quam contra eum querimonia in tabulis 119 den. Potom má wzieti jiného komor- nika, aby strehl, zdaby koho zastihl, an přes to zawitie na těch meziech škodu čini, sám sobů nebo poslem, nebo swym dobytkem. A kdyžby na koho ten ko- mornik wyznal, má to we dsky wložiti, a má jej trojím póhonem pohnati, a wósti naň wzdáwanie, počna ot tří set peněz, až do ohřebu, jakož swrchu psáno jest. 78. Kdyžby kto komu škodu učinil, nebo kázal učiniti, nebo ot koho tu škodu při- jal, tehdy pówod má jedním póhonem jej pohnati; a když póhon bude swědčen, má žalowati z toho, co jemu škodi; a pohnaný uslyše žalobu, má sč zprawiti sám swü rukü pred úředníky menšími w kaple na kříži, tůž rotů, jakož žaloba we dsky bude wložena. A má jej písař po třikrát naučiti ; a kdyžby pochybil, má sé oprawiti také po trikrát. Pakliby sé neoprawil, tehdyby ztratil tu pri. 19. Kdyžby kto chtěl konšela zemského pohoniti, tehdy před póhnem má ten pó- hon opowédieti ürednikóm PraZskym, a potom komorníka wzieti, aby jej pohnal, aten póhon mà we dsky wloziti. A kdyz 

Strana 120
120 lecta fuerit, debet dicere, guia consul est, et negata querimonia, jus consulum ad expurgandum se petet. Jus autem con- sulum est, ut de hujusmodi querimonia per se ipsum, digitos suos contra pla- gam orientalem erigens, jurabit de inno- centia sua, et duo consules, undecunque sint, facient idem, ipsum purgantes, et jurabunt super eorum consulatum , cum uina emendatione, prout fuerint informati. Si vero praedictus citatus non diceret se esse consulem, aut mon peteret jus consulum praedictum , tempore judicii praedicto, aut conveniretur, quia census alicujus sustulit sine jure, aut ligna vel prata succiderit, vel blada conculcaverit per animalia sua, vel aliquid simile: tunc talis consul se purgare tenetur de prae- missis sicut alii terrigenae, prout supe- rius continetur. Si autem idem consul pro damnis per eum factis per excussionem, vel per ignem , accusatus fuerit: tunc pro tali causa metseptimus cum consulibus se purgabit. Si vero pro damnis per alium facilis, sed per eum susceptis in usum suum, aut per mandatum suum factis quo- quomodo: pro talibus causis ipsemet so- lus jurabit, recipiendo, quod innocens sit, super suum consulatum. Sed pro here- ditatibus et debitis omnibus idem consul non jure consulum, sed jure aliorum ter- rigenarum, cum suis testibus se purgabit. 80. Si quis vero aliquem poprawczonem, videlicet justitiarium, pro damnis prae- diclis per eum perpetratis citaverit: talis D. IV. Ordo judici terrace. jej poZene, má to oswédéiti konselóm piiseZnym w mésté, kteréZ najblize prilezt. A když póhon swědčen bude, má naň žalowáno býti, jako na jiného zeměnína. A kdyżby mól piisahati, a branil sé kon- šelstwim: tehda má zdwihnüti dwa prsty proti slunci na wychod slunce, a mó miet dwa konsely okolo sebe s obu strand, i má přisahati bez kiiże, a rka: »na tom přísahám, Ze jsem tiem newinen, coZ na mě Jan žaluje; tak mi bóh pomdhaj, i má přísaha konšelská, ježto sem ji učinil králowi i wšem zemanóm, když sem kon- żelstwie piijimal. A tato dwa konšely mâta jej ocistiti swû ptisahü, fküce takto: »což jest Petr přísahal, ta jest přísaha prawá, ale ne kriwà, to my bérem na swü přísahu konšelsků, ježto smy ji činili, když smy králi a obci přisahali.« 80. A kdyžby který poprawce byl po- hnán, téhož práwa mà poZiwati jako kon- 

Strana 121
Řád práwa zemského. 121 justitiarius, purgando se, habere debet šel, i má mieti podlé sebe dwa jiná po- juxta se alium justitiarium suum provin- prawce. ciae suae; aut si eundem ob quamcun- que causam habere non valebit, tunc duos consules ejusdem suae provinciae secum constituat, qui jurabunt sine cruce, vide- licet citatus super suum justitiariatum, et ipsi consules super eorum consulatum recipiendo, quod innocens sit ac immunis ipse accusatus. Si vero ille justitiarius pro eo, quod usus fuerit, aut illud damnum facere man- daverit, in judicio fuerit conventus: tunc pro eadem causa per se ipsum manu pro- pria et sine cruce se purgabit, quod in- nocens sit, super justitiariatum suum re- cipiendo; dicendo: »recipio super jura- mentum meum, quod regi praestiti, quan- do officium justitiariatus assumpsi.« 81. 81. A kdyžby kto kterého panoši kon- Cum in judicio alicui objicitur, quod šela zemského nebo poprawcewa pohnal, aliquod damnum sive crimen commisit, a kdyžby naň žaloba prošla, a on řekl, et ipse reus defendet, dicens, quod illud že jest to učinil kázaním pána swého, crimen si commisi, hoc feci de mandato et tempore talis justitiarii, qui tunc tem- pojmenuje toho konšela neb toho po- prawci, a kdyžby měl swů newinu po- poris fuit talis provinciae justitiarius, et kázati, a rok jemu dán byl: má dobyti eo tempore servivi eidem; et si tunc ipse reus in termino sibi dato eundem justi- k tomu roku swého pána, nebo listu jeho, i má býti prázden toho bez přísahy. tiarium vel ejus literam super eo in te- Pakliby ten jeho pán umřel, a on po- stimonium produxerit, ab instantia ipsius actoris liber erit. Si vero justitiarius mor- tom pohnán byl: tehdy má mieti sedm swědków, kteřížto zaň mají přisieci proti tuus fuerit, tunc id per testes probare tenetur, quod non fecit aliter, praeter slunci bez zmatku, že jest jim to swě- mandatum suum, eo tempore, quo ipse domo, žej' to učinil kázaním pána swého. A téhož práwa mají panoše užíwati kaž- fuit justitiarius provinciae praedictae. Si autem actor contradixerit: tunc tenetur dého úředníka wyššího, když jemu to testes suos meliores nominare et produ- ten úředník sezná; pakliby umřel, tehdy 16 A. Č. II.

Strana 122
122 cere eosdem, ultra in eadem causa pro- má takéž swědky sě očistiti, jakož swrchu cedendo cum testibus, ut superius est psáno jest. praelibatum. Et similiter fieri debet, cum aliquis de mandato alicujus czudae vel beneficii damnum alii committit sive facit. Si ei hoc objicitur, talis reus similiter se de- fendel et dicet, se hoc fecisse de man- dato beneficiariorum talis czudae, et pro testimonio debet producere ipsos bene- ficiarios, vel tabulas ipsorum, in quibus causa contingens ipsum negotium est ex- pressa; quo facto absolvi debet ab in- stantia actoris. Si vero producere non posset eadem, ob aliquam causam legiti- mam, ex tunc id per testes idoneos po- terit comprobare. Et si actor in eo no- luerit contentari, tenebitur producere suos testes, dicens eos esse meliores, in causa processurus eadem, prout exigit ordo juris. D. IV. Ordo judicii terrae. 82. 82. Item si quis alium pro vadio fide- jussorio, debito dotali, aut alio debito quocunque, se ultra decem marcarum ar- genti summam extendente, in judicio con- venerit: is trina citatione praemissa que- ruletur, et si per citatum querimonia fuerit negata, tunc ipse actor et citatus eorum quilibet novem testes nominare et septem ad tabulas ponere et in capella tres eli- gere ad jurandum debet, prout superius est expressum. Kdyžby kto z rukojemstwie nebo z základu, a nebo z dluhu wěnného, jež- toby ten dluh byl nebo ten základ přes desèt kop, chtěl koho pohoniti, má uči- niti trój póhon; a kdyžby žaloba prošla, má mieti sedm swědków, a ty we dsky wložiti; i mají za to tři prisahati w kaple, a čtyři popřisieci, jakož swrchu psáno jest. 83. 83. Si vero tale debitum pro decem mar- Pakliby ten dluh jedno byl s desieti kop, tehdy má mieti jedno tři swědky, cis argenti minus lotone fuerit aestima- tum: tunc pro hujusmodi debito quae- a jeden má z nich přisieci, a dwa po-

Strana 123
Řád práwa zemského. 123 stione mota, tantummodo quatuor testes idonei per partem quamlibet nominari, et tres ex eis ad tabulas poni debent in capella. Nota: his tribus inductis unus ex eis eligitur, qui jurabit pro parte una, et secundus testis pro parte secunda; et si ambo testes ipsi electi jurando pro- cesserint, tunc citatus habere debet duos homines idoneos, qui jurabunt, quod ju- ramentum quod testis suus contra acto- rem juravit, verum est et non falsum etc. Praeterea sciendum, quod quilibet actor, quando proponit querimoniam suam, tene- tur dicere, quod ad intentionem suam probandam habet probos testes; et tunc citatus dicet, si voluerit: »et ego volo de tuis testibus contentari, et per eos perdere vel lucrari;« et tunc de hoc pro- testationem faciens suos testes producere non tenetur. Et similiter ipse citatus, quando negat querimoniam, dicere debet, quia habet testes, quod innocens est, me- liores; et si tunc actor voluerit, dicet: »ex quo tu dicis habere te testes meliores meis, et ego volo de tuis testibus con- tentari similiter;« et tunc facta protesta- tione, suos testes producere non tenetur. přisieci. A kdyžby pohnaný řekl, že chce na těch swědciech dosti mieti, tehdy těmi swědky má získati nebo ztratiti; pakli nechce, ale móže swé swědky proti jeho swědkóm týmž řádem klásti we dsky, i do kaply prowesti, jako swrchu psáno stojí. A kteréhož swědkowé pro- jdú, ten swů při zíště oc. 84. 84. Si quis pater aliquem in judicio con- venire voluerit pro eo, quod filiam ejus virginem rapuit: is terna citatione et aliis notificationibus praemissis, in judicio que- relam suam proponet. Et si tunc cita- tus dixerit, quia eandem filiam de ejus consensu et bona voluntate recepit, et »hoc volo probare, sicut mihi jus terrae invenerit:« tunc tenetur plebanum, vel Kdyžby kto koho pro dceru chtěl pohoniti: má trój póhon učiniti, a před póhonem opowědieti úředníkóm, a pó- hony we dsky klásti. A kdyžby žaloba prošla, řeklliby pohnaný, že jest její wolí wzal ji: tehdy má přiwesti před súd toho kněze, kterýž je oddáwal, a ten kněz má přisieci na knihách na swatém čtení, aby prawdu powěděl pánóm a úředníkóm, 16 *

Strana 124
121 D. IV. ejus vicarium, qui eos copulavit, produ- cere in testem; qui juratus super evan- gelio dicet veritatem, si affuerit consen- sus filiae ejusdem, quando eos copulavit. Et si pater dixerit: »adhuc non credo eam consensisse, sed peto, quod statua- tur eadem rapta coram vobis, ut ab ea ipsa audiatis, si ejus affuerit consensus:« tunc eadem de jure statui debet infra sex septimanas, et locari in claustro ad sanctum Georgium in castro Pragensi apud moniales, ut exspectet ibi judicium pri- mum. Ín quo judicio stans inter scamna, interrogata de praemissis, si confessa fue- rit, se eum voluntarie recepisse in mari- tum: tunc pater eidem filiae et ejus ma- rilo citato praedicto mox capita manu propria debet amputare. Si vero ipsa ne- gaverit, dicens in eum non consensisse: tunc ipsamet caput amputabit suo ma- rito eidem. Si vero ipse citatus in ter- mino non comparuerit: tunc contra eun- dem tamquam pro capite obtento pro- cedetur. 85. Verum si rapta eadem fuerit vidua, et tempore judicii, si ipse citatus dixerit de ejus consensu eam recepisse: tunc eandem statuere debet coram beneficiariis majoribus; qui beneficiarii assignare ei debent terminum duorum dierum, ut de- liberet et dicat, si in eum tanquam in maritum consenserit, et si eandem cum voluntate ejus recepit. Et si tunc post duos dies praedictos eadem dixerit in eum consensisse: tunc idem citatus ab- solvitur ab actione actoris; quia licitum Ordo Judicii terrae. když jest jej oddáwal, bylali jest wóle jejie či nebyla. A coz ten knéz powie, to páni úředníci maji w swé radé zacho- wati. Tehdy otec její má pánów pro- siti, aby jeho dcera z práwa byla posta- wena přede pány; a páni mají nalezti, že to má býti, i mají tu jistů dceru dáti do kláštera k swatému Jiří: na hradě Pražském, i mà byü chowána mezi jep- üskami aZ do südu, za šest neděl. A kdyZby prwy süd byl, tehda má tázàna býti w &rahcich. A dieli, Ze jest s její wolí, tehda má i s mužem dána býti otci tomu, a on jima oběma má swůú rukü hlawy stieti; pakliby rekla, ze jest bez jejie wóle, tehdy ta panna mà tomu mui swü ruká hlawu stieti. A pakliby ten muž pohnany k südu sé nepostawil: tehdy má týž řád naň jíti, jako na wraZedlnika z hlawy, jakož swrchu psáno jest. 85. Kdyžby kto komu dceru unesl wdo- wu, a otec chtěl z toho pohoniti, bez opowédi má trój póhon uciniti. A kdyzby žaloba prošla, a pohnaný řekl, že jest to učinil s jeji woli: tehda ta wdowa má pfed pány üredniky postawena byti, aby powěděla, jestli, éili nenie s její woli; a má toho mieti rozmysilenie aZ do tretieho dne. A kdyby ten třetí den řekla, že jest ji wzal s její woli: tehdy pohnany má prázden býti; neb jest wdowám swo- bodno muže pojieti, kterýž sč jim libi; 

Strana 125
Rad práwa zemského. est viduis ducere maritos, guos volunt. Et eandem raptam idem citatus habere tenetur pro uxore: sed dotem ipse et ipsa perdidit eo facto, ita guod eandem in parentibus repetere non debet. 86. Si vero ipsa rapta se non consen- sisse dixerit, et quod sit sine ejus volun- tate: tunc statim eidem rapienti citato ipsamet caput tenetur amputare, et re- dire ad dotem suam. Si vero ipse cita- tus in terminis non comparens , aut per alium modum causam perdiderit eandem: tunc procedetur sicut contra eum, qui caput amisit. 87. Praeterea si quis pro capite suspensi, decollati, cremati aut aliter quomodolibet sine jure interempti, agere in judicio vo- luerit: ante omnia illud caput beneficiariis significabit; deinde eisdem beneficiariis datis CCC denariis, cum bedallo sibi ad hoc dato eum suspensum abscidet, vel decollatum tollet, aut cremati pulveres congregabit, infra duas septimanas a die quo interemplio ipsa est perpetrata. Si vero illud corpus sic mortuum sit omnino occultatum et absconsum: tunc coram eodem bedallo de hoc protestetur, quia corpus invenire non potuit; et tunc in causa procedat, prout ibi de capite est praemissum. 88. Item si qua mulier aliquem citare voluerit, quia eam oppressit: tunc cum 125 a on ji sobé mà za Zenu mieti. Ale wéno jejie jest ztraceno, Ze ani on, ani ona nemohü na otci toho wéna doby- wali, letby co milosti wyprosili. 86 Pakliby řekla, že ji wzal bez jejie wóle: tehdy ten muž má jéi wydán býti, aby jemu swü rukü hlawu sťala, a wrá- tila sě k otci k swému wénu. Pakliby ten pohnany nedostál: tehdy má proti němu týž řád býti, jako proti wražedl- niku, jakož swrchu psáno jest. 87. Kdyžby kto koho z hlawy oběšeného, sťatého, upáleného, nebo jenžto zšel bez- prawně, chtěl pohoniti: najprwé tu hlawu má opowědieti úředníkóm Pražským , a dáti tři sta peněz opowědného. A má jemu dźn byti komornik, aby toho obě- šeného uřezal, nebo sťatého zdwihl, nebo upáleného kosti zhořalé a prach shrabal. A to má učiniti dříewe dwu nedělí ot jeho smrli. Pakliby to tělo bylo kde ukryto, žeby jeho nenalezl: tehdy ten komorník má sě uptati, kdy jest sě jemu smrt stala; a když ten komorník to wy- zná před úředníky, má to we dsky wlo- žiti, a tepruw pohoniti týmž řádem, jako z hlawy zabitého. 88. Kdyžby která žena nebo panna chtěla koho z násilé pohoniti, tehdy ta jistá 

Strana 126
126 D. IV. opprimitur, vel jam oppressa est, clama- re debet super vicinos, et eorum testi- monium super eo implorare. Deinde no- tificans beneficiariis, bedallum recipiet, qui peplum pollutum videbit, et inquiret ab eisdem vicinis, ubi et quando sit op- pressa, et si clamaverit tempore oppres- sionis; ostendetque eadem mulier peplum vel alium pannum distractum et pollutum lempore judicii, in signum suae oppres- sionis. Deinde procedet in causa, sicut pro capite est praedictum vel declaratur. 89. Item si quis equum vel aliud animal suum, aut aliam rem quamcunque deper- ditam quoquomodo, apud alium repertam, voluerit arrestare: tunc eadem arrestatio cum bedallo terrae fieri debet. Qui be- dallus ejusdem equi vel animalis auricu- lam praecidet, et partem ejus apud se retinebit; et similiter signabit rem, quam arrestat. Tunc terminum competentem eisdem partibus assignabit, ut coram vice- judice in ipso termino debeant compa- rere, super ipsa arrestatione tractaturae; et tunc in ipso termino pars jurans po- net digitos suos super caput ipsius ani- 1) L. kep. Kucharsk. edit. krp. Ordo judicii terrae. w ten éas, kdyz sé jéi bude násilé dieti, mà üpéti na susedy. Pakliby se żadne- ho dowolati nemohla: ale ihned ten den, nebo tu noc, když jéi kapsu ') zděře, má plaéiec opowédieti dwéma süsédoma obapolnyma okolo toho domu, kdez sé jei nasilć dalo. Pakliby bylo w lest nebo na poli, a Zádného sé dowolati nemohla: tehdy w najbližšíe wsi neb městě ot toho lesu, má úp učiniti , a swé násilé opo- wédieti ürednikóm, a Zàdati komornika na uptànie od téch süséd; a má jemu ukázati krwawu kosilku neb zedrany 3loj- řík, nebo jiné šátky, kteréžto ten komor- ník má zachowati na znamenie jejieho ná- silé. A když ten komorník wyzná, co sé jest optal, a to znamenie ukáže: má to we dsky wlożeno byli, a potom ma trój póhon učiniti, jako z hlawy, týmž řádem jakož swrchu psáno jest. 89. Kdyžby kto komu kóň nebo jiné do- bytče bezprawně držal, nebo u zloděje küpil, a on jej z toho chtel pohoniti, tento fad má zachowati: má ürednikóm opo- wédieti, Ze jest swé dobytée optal, a má prositi komornika, aby mu byl wydán na ohledanie toho dobytéete. Kteryżto ko- morník má jemu wydán býti na ohledá- nie i na póhon. A když to dobytče ohledż, mi jemu kus ucha urezati i za- chowati, a rok jima oběma položiti, aby stala pied úředníky. A kdyż ten rok přijde, tehdy ten, ktož sě jímá, má po- ložiti dwa prsty na čele neb na hlawě 

Strana 127
Had préwa zemského. malis, vel super rem arrestatam, et jura- bit, prout fuerit informata. Et quae pars victa fuerit, eadem crimine sive solu- tione ), quae pro eo vicejudici debetur, ipso facto condempnatur. 90. Notandum, cum aliquis archiepisco- pum pro hereditate aut pro debito here- ditatem contingente, puta quia heredita- tem emit et pecuniam pro ea non per- solvit, citare ad judicium terrae voluerit: bunc processum, qui sequitur, habere de- bet. Accedens ad praesentiam beneficia- riorum et baronum in pleno judicio, pro- ponet coram eis, quia dominus archie- piscopus ei in talibus obligatur debitis, aut quia se de tali hereditate sua sine jure intromisit; et petet a summo came- rario et judice, ut sibi detur unus baro terrae, qui citet archiepiscopum eundem. Qui baro ipsum archiepiscopum citare debet in faciem in curia sua in Praga; et si eum domi non invenerit, tunc idem baro citationem ipsam domestico aut pro- curatori suo ibidem intimabit. Deinde 127 toho dobytéete, a ptisieci, Ze jest jeho, jakoż mu bude rota wydána, A projdeli, mi jemu to dobytée wráceno bjti, a on mà dáti tti sta penéz ürednikóm. Pakli neprojde, Ze zmète piisahu, tehdy ztrati tri sta peuéz, i to dobytée. À ten jistÿ, u kohoZ sé jest jal, chceli, má prisieci, Ze jest jeho; a projdeli, dada tti sta pe- néz ürednikóm, i pojme to dobytée, a obdrżi je sobé; pakli neprojde, tehdy ztratí tfi sta penèz i to dobytée; a to dobytée má spadnüti prawem na sudie- ho, ale peniezi maji rozdéleni byti mezi üredniky. 90. Kdyżby kto chtèl pohoniti arcibi- skupa k südu zemskému: nemóZz jeho z jiného pohoniti, neZli z dedin a nebo z dluhu za dédiny. A tento rád mà za- chowati: kdyż раю! вейй w plném südé s üredniky, pristüpé pred né, mà jim opowédieti, Ze knéz arcibiskup. drZi jeho dédiny bezprawné, aneb Ze jest jemu dluZen za dediny; i má prositi najwyż- sieho komornika i sudieho, aby jemu wy- dali pána zemského slechtice, aby jej pohnal KteryZto pán mó jemu wydan byti, a má jej pohnati w jeho dwore w Praze; a nenalezlliby jeho doma, má ten póhon powédieti jeho domowniku neb Safáfowi. Potom pówod mó wzieti ko- mornika, aby jej pohnal jako jiného ze- menína na tech dedinśch , kteróż jemu drżi, nebo jest jemu dluzen za né, a tu 1) 4. eadem et in jure sive solutione, B. 3, 6, eadem crimine sive solutione, P. 4, eadem termino sive solut. 

Strana 128
128 idem actor ipsum archiepiscopum, si alias habet residentiam, per bedallum terrae, sicut alium terrigenam, in ejus domicilio ubi sedet vel residet, et in ecclesia Pra- gensi citabit, contra eundem judicialiter processurus, sicut contra alium terrige- nam, ut superius continetur. 91. Si quis abbatem citare voluerit pro hereditate, vel debito hereditatem con- üngente: tunc citare debet ipsum abba- tem, priorem, clavigerum, et totum con- ventum suum citare debet per bedallum in monasterio eorum, et deinde in here- ditate, pro qua lis est, et etiam in oppidis et civitalibus, ut est dictum. Item ab- batissam similiter cum priorissa, custrice, et toto conventu, citare debet in mona- sterio earundem. Item canonicus vel ple- banus alicujus ecclesiae citari debent in domiciliis et ecclesiis eorum, et etiam in hereditatibus eorum, et in civitatibus ac oppidis, ut supra. Item civis citandus in ejus domici- lio, et in civitate qua residet, in foro populo convocato, id ipsum judici et duo- bus juratis ipsius civitatis significando. Notandum, quod praedicti archiepis- copus, episcopus, abbas, abbatissa, prae- lati, canonici, plebani et alii quilibet cle- rici et scolares et cives, ad judicium terrae citantur pro hereditatibus et debito he- reditatem contingente; et si praedicti vel aliqui eorum in hujusmodi causis pro he- reditatibus convicti fuerint, tunc per ipso- rum adversarios pro censibus in eisdem hereditatibus sublatis et aliis damnis ab D. IV. Ordo judici terrae. kdež dworem sedi; a ten póhon mà opo- wédieti komornikóm w PraZském kostele. A když pak pohnán bude, má byti süzen jako jiný zemenin o ty dédiny, z kterychz jest pohnàn; ale ze 3kod ani z jinych dlu- hów nemá býti pohoněn kzemskému südu. 91. Kdyžby kto z dědin nebo z dluhu dědinného chtěl kterého duchowntho kne- ze neb jeptisku pohoniti, beze wiie opo- wédi má jej pohnati PraZskym komor- nikem w klášteře před jeho konventem, a faráře neb kanownika w kostele pred osadü we mài. A mají sůzení býti týmž řádem, jako jiní zemeniné; ale wždy pó- hon má býti opowědien na těch dědi- nách, o kteréž mají sůzení býti. Ale žádný kněz, ani mnich, ani jeptiška, z ji- ných wěcí než o dědiny nemají: býti sů- zeni zemskym südem; ale kdyZby kto na nich ty dédiny wysüdil, z üroków zadr- Zanjch a z nákladów na to učiněných móz ge pohoniti k südu zemskému. 

Strana 129
Řád práwa zemského. inde factis poterunt in judicio terrae eo- dem conveniri. 92.*) Item omnes homines civium et ali- orum clericorum, residentes in villis ubi- cunque, pro omnibus causis ad czudam terrae citari debent, et respondere in judicio terrae, ac purgare se et alios actus judiciales facere, quemadmodum alii terrigenae in talibus facere consueverunt 93. Item homines in terra residentes prae- dictorum dominorum archiepiscopi et ab- batum vel monasteriorum, si quis citare voluerit: ante omnia petat coram ipsis dominis, aut eorum procuratoribus ad hoc deputatis, ut eis de ipsis hominibus suis faciant justitiam, et si id facere noluerint aut denegaverint quoquomodo, tunc tales homines ad judicium terrae citari debent, et purgabunt se sicut alii terrigenae jure terrae, Si autem iidem domini eorum dixerint coram beneficiariis, quia justi- tiam de ipsis hominibus parati sunt fa- cere unicuique: tunc talis causa remitti- tur ad curiam ipsorum dominorum, si habent in Praga; si autem non habent, tunc in hospitio ipsorum in Praga causa hujusmodi, praesente uno de beneficiariis, secundum jus terrae pertractatur. Et si citatus victus fuerit in causa ipsa, tunc idem debet solvere actori intra duas septi- manas a termino, in quo fuit condem- natus; alioquin beneficiarii justitiam fina- liter exsequentur. Circa quod actor debet 129 92. Tuto znamenaj, 2e lidi osedlÿch arci- biskupowych, ani klášterských, žádný ne- má k súdu zemskému pohoniti, lečby jim jich wladaři doma nechtěli prawdy učiniti. Pakliby kto pohnal, a ürednici klástersti nebo arcibiskupowi nebránili toho, tehdy ti lidé maji süzeni byti, jako jini zemeniné. 93. A pakliby úředníci arcibiskupowi řekli, že chtie prawdy na ně udati: tehdy ten pówod, ktožby je pohnal, má žádati úřed- níka Pražského, aby na tom südé seděl podlé drednikéw klästerskÿch nebo arci- biskupowych, a ten jemu má dán býti. A cožby tu wysúdil, toho konec má mieti we dwü nedèli. Pakliby jemu co sešlo, tehdy móZ je pohoniti k zemskému südu. À chceli pówod bezpeóen byti, tehdy wsecky roky, které2by s nimi mél, má we dsky klásti, aby nebyl strZen ot swého práwa. 1) W textu Gísel 92 a 93 wiickni rukopisowé latinsti srownáwaji se mezi sebau do- slowné; ale od českých děli se nejen tím, že číslo 93 před 92 kladau, nýbrž i tim, £e český text čísla 92 opak latinskému wypowidá. A. C. U. 17 

Strana 130
130 D. IV. Ordo judicii terrac. esse cautus, et ponet terminos omnes sibi datos, et etiam jus suum, si obtinu- erit, ad terrae tabulas ponet, ut hoc be- neficiarii videntes, ipsum facilius promo- veant in jure suo. 94. Item nota, quia ab antiqua consue- tudine regni Boemiae tentum est, quod nullus archiepiscopus, episcopus, abbas, prior, praepositus, decanus, neque aliquis secularis vel religiosus clericus, heredi- tatem sive bona aliqua immobilia in ipso regno non debeant sine consensu regis aliqualiter a quovis homine, neque a rege vel marchione aut alio principe compa- rare k zadušiu, nec eis datas hereditates vel in testamento legatas aut obligatas suscipere debent vel susceptas obtinere. In eo tamen ipsam consuetudinem miti- gare, et gratiam in eo eis facere volen- tes, volumus, ut si quis ex personis prae- dictis aliquas hereditates aliquo modo praedicto assecutus fuerit, vel infra duos annos a die assecutionis continuos debet vendere alicui de terrigenis nostris, qui de eisdem hereditatibus nobis et regno nostro valeat deservire. Si vero hoc fac- tum non ſuerit: tunc idem, qui vendidit, vel testatus fuerit aut donaverit, vel ejus amicus proximus, de eisdem hereditati- bus se intromittet. Si vero iidem non fecerint: tunc nos de ipsis hereditatibus intromittere nos debemus, de eisdem dis- ponentes, prout videbitur expedire. Znamenaj zápowěd ciesaře neb krále Českého, k níž sú páni zemští i wšickni zemeníné přiwolili, a ta má držána býti ote wšie obce: tociž, aby nižádný arci- biskup, opat, abatyše, ani kněz, neměli kupowati w České zemi ot žádného člo- wěka žádných dědin, ani daných přijí- mati, buďto z přiezni nebo z zádušie bez králowy wóle. Pakliby kto kúpil nebo přijal ot kteréhož koliwěk člowěka, ne- má jich držeti, ani jich požiwati nic dále, jedno za dwě létě; a po dwů letů má je prodati jinému zemenínu, jenžto by mohl zaslúžiti koruně Českéj a pomocen býti proti nepřátelóm. Pakliby toho ne- učinil, tehdy ty dědiny mají na krále spadnúti. 94. 95. Casus. Petrus spoliavit Johannem in Kdyžby kto koho na cestě oblúpil, via pacis sine jure, et recepit vestes, a on z toho chtèl pohoniti, tento řád má 95.

Strana 131
Řád práwa zemského. 131 promtos denarios et equos suos, qui se zachowati: najprwé po tom lúpeži dřiewé extendunt in valore ad X marcas argenti dwú nedělí, neb posledně we dwů neděli, minus uno lotone. Unde si idem Johan- má ten lůpež opowědieti úředníkóm Praž- nes ipsam causam in figura judicii pro- ským, tociž najwyššímu komorníku a su- diemu, a řka takto: »na téjto cestě na sequi voluerit, utatur hoc processu, ut sequitur: primo illud damnum, quod sibi pokojněj oblúpen sem, a toho mám škodu weliků; toť wám opowiedám, žeť myslím illatum est, infra duas septimanas a die z toho pohoniti.« A má to we dsky zna- illati damni per spolium, beneficiariis czudae, ad quam citare intendit, videlicet menati, které léto, který deň jest olúpen. vicecamerario et vicejudici, significare procuret, sic dicendo: »domini! mihi dam- num spoliationis illatum est, pro quo ci- tare intendo; vobis significo, ut tempore suo, quo vos super eo requisitos habuero, id mihi recognoscere velitis.« 96. 96. Hoc facto, apud illum, qui distri- buit minores camerarios sive bedallos terrae, ipsum bedallum petat et recipiat ad citandum, et eundem, quem citare vo- luerit, cum querimonia integra, vel signo ipsius querimoniae, cum ipso bedallo et termino quatuor septimanarum, vel ultra usque ad sex septimanas tantum, ad terrae tabulas imponat. Tunc idem bedallus, si ipse citatus residet in provincia Pragensi, per se et solus, ante horam nonam vel nonae citabit. Si vero in alia provincia residet: tunc cum bedallo terrae illius provinciae, in qua ipse citatus residet, ambo simul venientes ad domicilium suum, eo vocato ad se, si domi fuerit, vel si non fuerit, tunc coram familia ejus, cita- bunt, dicentes ut compareat in Praga co- ram beneficiariis Pragensibus in praedicto termino hora consueta, id est ante meri- diem, praedicto actori ad objecta respon- Potom má komorníka prositi, aby pohnal toho lúpežníka, kterýž má pohnán býti. A ten komorník má jej pohnati před čeledí, ač by ho doma nebylo; a ten póhon má opowědieti w najblížším městě, lid swolaje trhem, a má to oswěd- čiti dwěma konšeloma w tom městě. 17*

Strana 132
132 D. IV. Ordo judicii terrac. surus. Similiter facient in civitate vel oppido proxime adjacenti, ubi ipse cita- tus vel sui homines ferum visitare con- sueverunt, in foro publice populo con- vocato; id ipsum etiam judici et duobus juratis ejusdem loci significando, et eorum testimonium super eo, si opus fuerit, im- plorando. 97. 97. Quo termino veniente, iidem bedalli, tenentes baculos in manibus, citationem eandem coram beneficiariis pronuntiabunt, dicentes, ipsum citatum ad instantiam ipsius actoris ad diem hodiernam citavisse. Tunc idem actor coram subcamerario, vi- cejudice et notario, ceterisque beneficia- riis omnibus, querimoniam suam per se vel advocatum suum proponet. Qui cita- tus, si praesens fuerit, consilio petito vel prachabito, dicet, quidquid ei videbitur, contra causam eandem; et si evadere per ipsa sua dicta non poterit, tunc quaeret ab actore, quando illud damnum sit com- missum? qui actor tenetur ei dicere an- num et diem certum, quando id sit fac- tum. Deinde quaeret a beneficiariis, scili- cet a vicecamerario et vicejudice tantum, si id damnum infra certum tempus eis exstiterit notificatum? et si hoc ipsi fate- buntur, esse factum, deinde idem citatus dicet: »legantur tabulae.« Tunc notarius tabulas leget: et si discrepaverit tabula- rum tenor in una dictione vel pluribus dictionibus, et idem citatus hoc allega- verit, tunc statim amissa causa actoris re- putabitur eadem. Si vero in nullo ipsa querimonia a tabulis discrepabit: tune A když žaloba projde, staneli po- hnaný, má otázati, jestli to úředníkóm opowědieno w jistém času do dwů ne- dělí. A když to úředníci wyznají, že jest: tehdy pohnaný má žádati, aby dsky čteny byly. A budůli sč w kterém slowě dsky děliti s žalobů, tehdy má prázden póhonu býti; pakliby sě nedělily dsky s žalobů,

Strana 133
Řád práwa zemského. 133 idem citatus aut confitebitur se esse cul- tehdy má otpowèdieti, že jest newinen. A má jim rok položen býti ku přísaze, pabilem, aut totaliter negabit. Deinde eis- aby sě oba opowěděla na ten rok, když dem partibus terminus ad jurandum as- budů zwoniti k primě. A kterýžby sě ne- signatur, in quo termino ipsae partes in- opowěděl, tenby swú při ztratil; pakliby- fra tempus, quo ad primam horam pulsa- tur, in castro Pragensi coram ipsis be- šta sě oba opowěděla, tehdy wejdůc do neficiariis se significando nominando com- kaply, má pówod napřed přisahati, nebo parebunt. Finito vero pulsu eodem, ca- jiný zaň, kohožby na žalobě jmenowal; pellam ad hoc deputatam ingredientur ; a zmátlliby přísahu, tehdy pohnaný bude et tunc idem actor per se vel per alium, prázden; pakliby prošel, tehdy pohnaný quem circa ipsam suam querimoniam ad má sám třetí přísahati: sám za newinu, a dwa zachowalá zemeníny, ježto máta na hoc nominavit, prout per vicejudicem vel alium ad hoc deputatum ter informatus dědinách, za očistu. A kdyžby wšickni prošli a nezmátli přísahy, tehdy pohnaný ſuerit, jurabit, super crucem ponendo di- gitos suos; et si primo vel secundo ju- má prázden býti; pakliby který zmátl, rando non processerit, vel de cruce le- nebo pohnaný nestál, tehdy pówodu má vaverit manum suam, tunc dicetur eidem dáno býti za práwo stané. »emenda te;« et si se non emendaverit, tunc causam eandem perdidit ipso facto. Si autem processerit: tunc citatus simi- liter jurare debet; et si processerit in ipso juramento, tunc idem citatus duos alios idoneos viros ducet, et eos ad ta- bulas imponere debet 1), qui jurabunt, quilibet eorum per se, prout informatus fuerit, dicendo sic: »quidquid ipse cita- tus juravit, hoc est juramentum verum et non falsum; sic me Deus adjuvet et omnes sancti.« Et si processerint: tunc idem citatus absolvetur a causa ipso facto. Si vero non processerint, vel ipse citatus non comparuerit in aliquo terminorum praedictorum, vel alio modo perdiderit causam eandem quocunque modo: tunc eidem actori datur pro jure obtento, et ipse dat memoriales. 1) A. et cos ad tabulas non ponendo habere debet.

Strana 134
134 98. Postea idem actor, quandocunque vo- luerit, non illum, qui in citatione fuit, sed alium bedallum petet et mittet, ut mo- neret cilatum, quatenus cum eo concor- det super praemissa obtenta causa. Quod si non fecerit: ex tunc idem aclor per beneficiarium Pragensem unum ad id de- putatum, et per unum bedallum terrae, non illum, qui in monitione fuerit, sed per alium, super hereditatem illius citati induci debet; videlicet pro praedictis de- cem marcis minus lotone, sibi de reddi- tibus, quos idem citatus habet in here- ditate sua, 1'/, marcas argenti annue, et beneficio tantumdem, census assignando. Si vero redditus certi inventi ibi non fuerint: tunc de hereditate sua ad aratu- ram !) pertinente cum curia et aliis per- linentiis suis ad sufficientiam praedictae pecuniae titulo obligationis verae debebit assignari. Praeterea iidem beneficiarius et bedallus dicent incolis hereditatis, super qua fit inductio: »significamus vobis, quia talis actor contra hunc citatum obtinuit jus suum, et pro eo hanc facimus induc- tionem; unde auctoritate officii nostri vo- bis mandamus, quatenus vos eidem actori mox repraesentetis, et tamquam vero do- mino vestro cum omnibus juribus pare- atis, aut infra duas septimanas a die ho- dierno alias cum bonis et rebus vestris vos vias trahatis.« 99. Quod si non feceritis: tunc lapsis duabus septimanis praedictis, praefatus 7) B. 4, aratrum. D. IV. Ordo judicii terrac. 98. Pak po dwů nedělí pohnanému má dati umluwu, aby sé s nim smluwil. A kdyżby st s nim nesmluwil: tehdy mi jemu dan býti úředník, aby jej mocna učinil jeho dódin w tój summě peněz, jakoż jest pohonil z nich, a ürednikóm tolikéZ. A to ma opowedieno byti okol- ním súsčdóm jeho, že jej mocna činí jeho práwem i swým úřadem těch wšech užitków i lidí, což k těm dědinám slusie; a kteřížby lidé: nechtěli jeho přijetí: za swého pána, mají sě: wystěhowati, a brati sě preč do dwů nedělí. 99, A kdyzby minule dwé neděli, tehdy pówod s jedním komorníkem má pa těch 

Strana 135
Řád práwa zemského. actor cum bedallo codem, gui fuit in in- ductione, (pro eo, quia idem scit melius, ubi induxit, vel cum alio bedallo sibi a beneficio dato, in eadem inducta heredi- tate poterit licite dominari, equos, pecora et pecudes tantummodo recipiendo pro culpis et censibus, expensis suis et im- pensis; et horum sic receptorum medie- tas beneficiariis debet, et alia medietas !) ad ipsum actorem pertinebit. Et sic juxta antiquam consuetudinem post duas septi- manas semper poterat fieri dominatio ea- dem: nunc autem fíit tantum per duas vices in anno, bedallis tamen mutatis. 100. Quo anno lapso, eidem actori, vel eo non exstante, suis heredibus, heredi- tas praedicta per beneficiarium, videlicet vicecamerarium cum bedallo, eadem he- reditas hereditarie taxari debet, et bene- ficiarii tantummodo pro ipsis X marcis unam marcam tantum annui census. Post eandemque taxationem ipse actor vel sui heredes cum camerario adhuc semel de- bebit, ut praedictum est, dominari; post hoc vero de ipsa hereditate idem actor et beneficiarii disponent, tanquam de re propria prout eis videbitur expedire. 1) B. 3—6, medietas fieri pro actore. vices in anno. 135 dédinách panowati, koné a dobytek bera na téch dédinách w swych nákladiech; a což wezme, toho má dáti prawü polowici úředníkóm, a sobě druhů polowici za- chowati. À to panowánie móZ dwakrát učiniti, tociž dwě neděli po swětěm Jiří, a dwě neděli po swětěm Hawle. 100. A kdyžby ten rok minul a šest ne- děl: tehdy jemu má othádáno býti těch dědin za jeho summu peněz w žalobě poloZenych, poéitajic za deset hriwen jednu hriwnu platu uüroénieho. A když jemu dáno bude, tehdy ještě po dwů ne- deli s jedniem komornikem má to othà- danie opanowati, À kdyZby pohnany do tů dwů nedělí s ním sé nesmluwil i s úřed- níky, tehdy z těch dědin móž učiniti což chce, jako z swych wlastnich dědických. Dominatio autem eadem flt tantum per duas 

Strana 136
A. VIII. PSANI PANA WILÉMA z PERNŠTEINA od r. 1520 a 1521. Polowice druhá. (Srown. dil I, str. 69—137.) 91. Panu Ladislawowi ze Šternberka, nejw. kancléři král. Českého: napomíná ho, aby zpletkům we králowstwí Českém wzešlým, zwláště o dluhy králowské, konec učiniti hleděl. W Pardubicích, 1520, 2 Sept. S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Přálbych Wám zdrawí i jiného wšeho dobrého, i se paní J' M" manželkau Waši. Račte wěděti, že já k lékaři aumysl mám neprodléwaje jeti: neb na mne jakási nemoc přišla, kteráž mi jak sem žiw nebyla, i neradbych toho zanedbal. Ač nemoci swé předse mám, pro ty bych byl nejel. Můj milý pane bratře! mého tohoto psaní, kteréž Wám píši, z jinéť příčiny toho nečiním, než pokudž můj rozum při mně jest, píši jako tomu příteli, kteréhož bych w prawdě tak rád dobré widěl a poctiwé, w žiwnosti i po smrti, jako sám swé. Neníli rozumné — mezi Wámi a mnau, poněwadž sobě wěříme —, není nic škodného, co jeden druhému wedle swého rozumu píše, když jedné upřímě píše, a wěrně píše. A to toto: Wezměte před se wšecky způsoby, které sau se dály od těch slaw krále nebožtíka, a od těch zámků kupowání od těch pánů Kukšteinůw: tu hned přitom počátkowé zpletkuw w tomto králowstwí, sprawedliwosti lidské hned se ukraco- walo, a zwláště při práwích a při dskách; a toho neubýwalo a neubýwá, nébrž znamenitě přibýwá. K tomu w lidech newěra a neláska ta se rozmáhá, že málo se toho může najíti, aby jeden druhému mohl wěřiti upřímně.

Strana 137
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 137 Pak rač na to pomysliti, když sme do Budína jezdili k nebožtíkowi králi o dluhy, o počty, co jest se dálo, toho já chci přitom nechati; Wám jest to lépe wědomo nežli mně, a zwláště což se počtůw dotýče. Pak jak jest o ty dluhy diwně jednáno, a mnozí zápisowé při sněmích jak jsau změněni byli, a k čemu jsau přiwedeni: ježto rozumným lidem, kteříž nejsau swědomi zdejších lidí a zdejších způsobů, musí k dosti welikému podiwení býti. Též při těch berních, kteréž jsau za nebožtíka krále swolowány i brány, toho chci také přitom nechati; to Wám jest také wědomo, jak ty wěci swé konce braly až do dnešního dne. Pak již nyní při tomto našem králi, též jací zápisowé, jaká práwa wedeni, jací koncowé tomu se dějí, to wíte, a jaké škody sami na se hanebné škaredé uwo- díme, a wšecko se to trpí, při dskách jací pořádowé, k jakému užitku já neznám, než že berau od bohatých i od chudých, od wdow i od sirotkůw, a konce žádného. Připsáno tomuto králi, statek jeho očistiti: pak jak se čistí, já nerozumím, než jakž slyším, že se dluhůw wíce připisuje; a to wše na zemi chtěliby wecpati, ježto toho tak newěřím, by země powinowata byla. Statkowé králowští wěřitelům postaupeni jsau: co z nich se užitečného pů- sobí z toho postaupení, bych řekl králi, — králi do toho nic není. Neb jest králi připsáno, že mu má jeho statek očištěn býti, a to jest mu připsáno wíc než jednau, nebožtíkowi i tomuto; a užitku já z toho postaupení neznám jiného, než kdož jim wládnau. Bojím se, že wèřitelé málo rozkazují, a málo se s jejich radau činí, a malý užitek z toho mají; než s čí radau činí, w lidechť jest toho dosti husto; takli jest čili není, toho já newím. Přitom počty, kteříž by měli děláni býti zemi od těch, kdož sau k sobě přijímali a wydáwali, hned za nebožtíka krále, když sau se ty spletky počaly, já netuším, by je ještě kdo dělal. Též hned počna za nebožtíka krále až do tohoto krále, i za tohoto krále, znamenité summy při podkomořích, jako při Rendlowi, i při tomto které sau zů- staly, též při minemeistrowi, tu jistě malá wěc není, a při tomto podkomořím jistě také malá není, a při mnohých auřednících, a tak ježto by to mohli lidé wšecko wyhledati, wšecko tak stojí, též i při městech. Pak račtež na ty wěci pomysliti, takowi skutkowé a takowé opatrnosti! K howadům bych jich ještě nesměl přirownati. Pak w těch spletcích nebožtík král umřel, a tento král rowně w týchž splet- cích jest a ještě w horších. W tomto králowstwi nic nekraluje, než toliko že jest král; a skrze naši neswornost, a k tomu skrze naše hanebné spletky ani w Uherském nic sobě nemůž dobrého zjednati, ani učiniti. Ale by náš způsob w tomto králowstwí dobře stál, i náš pán w Uherském králowstwí mohlby také dobře státi s naší pomocí. A. Č. II. 18

Strana 138
138 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. Pak můj milý pane bratře! ač znám, že ty wšecky wěci lépe wíte a znáte nežli já, a lépe jim rozumíte, ale z příčiny Wám té píši a oznamuji: budauli jaké různice, aby se ráčil w tom rozumně zachowati, a při swém pánu se držeti, a to co jest sprawedliwého pánu našemu i každému, aby se tak dálo wedlé skutkůw každého; a již aby náš pán mohl konec míti i my wšickni w tomto králowstwí o ty spletky, aby nás již wíce neškrábali, a při těch práwích a dskách obyčej prwní aby se zachowal, jestližeby se komu co přečinilo proti práwu, aby se naprawilo. Neb aby mělo sprawedliwě wyhledáno býti, a sprawedliwě rozwáženo, jakožto býti musí, a dokadž toho koliwěk nebude, by mělo se nač pomáhati: k tomu já jeden raditi nebudu žádnému, ani sám toho také učiním, dokudž o ty wěci konec konečný se nestane, a práwa na swém konci sprawedliwém nestanau. Co jest tu dluhů na zemi přibylo, co sau dáwali za ty dluhy, kterýmž říkají králowští, ježto jest to i proti sněmownímu zápisu! Mohlťby někdo nalezen býti, co o ty dluhy malau péči má, neb králowstwí drží a užíwají, někdo ho snad wíce užíwá, než jistiny dal! Bych měl psáti, co znám na tom zlého a škodného, mnoho bych musil Wám psáti. Rač mysliti na cestu na nějakau, kudy by o to a jak konec spěšný býti mohl; já také což budu rozuměti, toliko s Waší osobau rád rozmluwím. Nediwejmy se již wíce škodě pána tohoto a záhubě této země, a našim příliš welikým posmě- chům! Ježto wídámy zřetedlně, že lidé dwornými křtalty užíwají tohoto králow- stwí, a mrzutě, hanebně w některých místech se krade. Prostě jsme slepí! Teď Wám také posílám přípis listu, kterýž mi král před wčerejskem poslal. Můj způsob, pán bůh zná, k takowým wěcem již nemůž slaužiti: ale wšak proto JM“ k wůli rád to učiním, jedné buduli moci. By mnau pak nic jiného nebylo zjednáno, jakož málo může býti, ale wždy pohledím na swého pána, dáli mi to pán bůh. Můj milý pane bratře! Prosím, nehleďte k řeči ani k postawám, w kterýchž byste dokonalého skutku nenalezali, prawímť na swau wíru, že je Wám toho po- třeba! Neb tyto časy lidé umějí pěknau řeč dáti, a přátelská slowa, a pod tím ne waše, ale swé obmýšlejí. Ex Pardubic, dominico post S. Aegidii 1520. (N. 87). 92. P. Wáclawowi Bezdružickému z Kolowrat na Košátkách, sudímu dworskému král. Českého: o téže wěci. W Prostějowě, 1520, 1 Oct. »Přípis artikule, z listu pánu Košáteckému psaného.« Což se těch wěcí dotýče, o kteréž mi w ceduli píšete: můj milý pane kmotře! nowé wěci jsau nastaly od lidí k lidem u wíře, kteráž by měla býti upřímá,

Strana 139
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 139 ale jest příliš již chytrá. A tak wšickni obyčejowé w tom králowstwí w jiný jsau se způsob změnili, i při práwě a při těch auřadech; čímž chudé wdowy, chudí sirotci, i jiní wšickni, měliby pod bázní státi a sprawedliwosti užíwati, ale užiwajíť toho, k auřadům, kdež co mají to wydají, a jak, tomu já nerozumím. A proto k žádné sprawedlnosti přijíti nemohau, ale ne wšickni. Kým to koliwek jde, šeredná a hanebná wěc jde w tomto králowstwi; kdež skrz takowau wěc blíže jest k skáze než k čemu k jinému. Nebudeliť božské milosti, pomstíť toho milý bůh. Pak milý pane kmotře! bych já se měl již těmto nynějším obyčejům učiti, jistě nebudu; než při swém pánu stojím, a stanu bohdá, pokudž mého hrdla i statku stáwá. Jak se náš pán opatruje w tomto králowstwí, a to což jemu sprawedliwě přísluší, nenechá toho pán bůh bez pomsty! Ex Prostějow, fer. II post Michaelis. (Nro. 89). 93. Panu Janowi Bornemissowi z Březenic, hrabi Prešpurskému: poraučí jemu mladšího syna swého Jana, dwořícího u krále Ludwíka I. W Prostèjowe, 1520, 4 Oct. S. s. w. wysoce urozený pane, pane a příteli můj milý! WM“ bych přál zdrawi i wšeho jiného. Zprawil mne Jan syn můj, že má na WM“ dobrého přítele, i mne také že přátelsky připomínáte: z toho já WM“ děkuji, a syny swé rád k tomu chci wésti, aby Wám wším přátelstwím toho zasluhowali; a já také, starý jsa, rád pro WM' wšecko chci učiniti, w čemž byste mne jedné chtěli potřebowati, a (já) mohl učiniti. Než za to prosím, budeteli to znáti, že synowé moji upřímě a wěrně pána swého se drží, a jemu slauží, swého pod tím nehledajíce, než dobrého pána swého: račte při pánu jejich pánem a přítelem jejich býti. Pakli byšte jináče poznali, ani se, aneb z nich který, tak nezachowají: ba prosím, nerci abyšte se přimlauwati měli, ale přimlúwejte se k tomu, ať jim toho neráčí trpěti, jestližeby co činili, ježto by wěrní a poddaní pánu swému činiti nemèli. Milý pane a příteli! Pána našeho k tomu rač wésti, ať se žádného řečmi nezprawuje ani trošly; než kdož mluwí co, aby toho skutkem dokazowal, což mluwí, že jest tak. Neb jistě, zle se w Čechách děje, a bojím se toho, že ten, kdož zle činí, že proto přítele při králi JM“ najde, tak dobře jako ten, kdož dobře činí. Králiť jest, neníť na tom dosti, že jest králem, nebudeliť kralowati mocně, což JM“ králowstwí jest, JM' jméno míti bude, a jiní budau činiti, což budau chtíti. Na nebožtíku králi měl jsem pána milostiwého, a dosti jsem s JM“ o to hadrunkůw míwal, až i do swád: ale prostě, přirození JM“ nemohlo toho na sobě 18 *

Strana 140
140 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. míti. Uchowejž pán bůh wšemohaucí tohoto pána toho způsobu! Třeba JM“ jiný způsob hned w swé mladosti před se wzíti k swým poddaným, a prostě k nám ke wšem. Také JM“ list píši: prosím že ho ráčíš JM“ dodati; a co JM“ píši, přípis Wám toho posílám 1). Ex Prostějow die S. Francisci. (Nro. 90). 94. Otíkowi a Janowi bratřím Řikowským: aby poddaným páně swéwolně škody nečinili. We Hranicích, 25 Oct. Služba má, urozené wládyky, pane Wotíku a pane Jane, přátelé milí! Otci Wašemu sem rád dobře činil, kdež sem mohl, i Wám bych též rád dobře činil. Ale lidé moji Byněwšti zprawili sau mne, kterak jim škody činíte, a po obiléch jim jezdíte, a když Wám co o to dějí, ještě biti chcete; jakož Ty pane Jane, člo- wěka mého jednoho z Byněwa chtěl si Bíti, a swau wůli si s ním měl, i psys naň štwal, a snad by jej byl i zabil, by mohl. Pak já Wás žádám, abyšte Wy lidem mým škody nečinili, a nad nimi swé wůle neprowozowali; neb nerci Wám, ale by bylo kníže Říšské některé, nechtěl bych se tomu díwati, aby měl swau wůli s mými lidmi míti. A protož abyšte to wěděli, já Wám to tímto listem oznamuji, že sem já auředníku swému i lidem swým to rozkázal, chtělilibyšte jim jakau křiwdu činiti, aby se bránili. Pak wěru jestližeby oni spokogeni býti nemohli, a bránili se, máť by to wina nebyla; aneb bylliby kdo zabit, já bych tím winen nechtěl býti; neb sem auředníku to prostě rozkázal, aby té wěci nedopauštěl, i wšem jiným lidem to powěděl, a toho bránil. Též se Wám opowídám, abyšte o tom wèděli; neb auředník můj již dwakrát Wám o to psal. Pak já bych rád, abyšte té swé wůle na někoho na jiného chowali než na mne; neb jí jistě neprowedete, budeli pán bůh ráčiti. Ex Hranic, fer. V ante S. Simonis et Judae. (Nro. 93). 95. Panu Jarolímowi Barskému: aby poddaným páně pastew na obecných polích nebránil. We Hranicích, 27 Oct. Pane Jarolíme, příteli milý! Lidé moji ze Lhoty přišli sau ke mně, žalujíc mi, kterak jim welké nátisky děláš, což se pastew dotýče na Kladnisku, ježto jim w tom nikdá překáženo není za mne od žádného pána, než wolně jest paseno 1) Psaní toto postawili sme již nahoře pod číslem 5. wiz Archivu díl I, str. 74.

Strana 141
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 141 wždycky s obau stranau; a tak mám za to, že od pěti pánůw, jakž já pomním a jsem na tom zboží, žádné nejmenší o to nesnáze nebylo. Prosím Tebe, milý pane Barský, znajíce Wy mne k sobě wšelijak, žebych Wám se rád zachowal i pro Wás činil, že takowých wěcí zanecháš, a čehož jsau lidé mojí za jiných pánůw užíwali, že jim w tom překážky činiti nebudeš; nebbych já jich nemohl opustiti, a také se já Tobě z toho nedám wywesti, leč mne práwem wywedeš. Můžli bez toho býti, prosím ať jest. Odpowěd mi dej. Ex Hranic, sabbato ante Simonis et Judae 1520. (Nro. 94). 96. Témuž, o téže wěci. W Lipníku, 29 Oct. Pane Jarolíme, příteli milý! Můžeš mi w prawdě wěřiti, zaumyslně, žetbych nic nerád protiwenstwí sebau učinil Tobě, než wšecko rád možné udělal bych pro Tě. Pak sám to u sebe rozsuď, poněwadž lidé moji toho užíwají, jakž sem já Helfenštein kaupil, bez překážky wšech, tak jakžť sem napsal. Pak Ty mi píšeš, že jest ten statek tak zastawen: a co je mně do té zá- stawy, byť někdo zastawil, aby Ty mi swobodně kráwy měl pobrati u Lipníka, protolibych já měl na tom přestati? Než mášli Ty k komu oč hleděti, poněwadž jest ta wěc w zástawě, toho Ty wůli máš; pak chceli ten, číž to jest dědictwí, také ke mně o to hleděti, wšak sem mu ku práwu usedlý, každému budu rád práw. Než dělajíli oni jaké škody Tobě, jakož píšeš, milý pane Jarolíme, w tomť má wůle není, a chci kázati auředníku hned, aby se s Tebau shledal, a dějeli se, aby se nedálo, a budeli se díti, aby byli trestáni, tak čehožby zaslaužili hodně, a Tobě škoda Twá aby naprawena byla. Neb jistě wěř mi, nerci aťbych sám zaumyslně křiwdu činil, ale nerádť bych toho dopustil, aťby jí jiný činil, pokudž bych mohl. Ex Lipník, fer. II post Simo- nis et Judac. (Nro. 95). 97. Kazimírowi knížeti Těšinskému: žádá na něm nowin o wálce krále Polského s Němci. We Hranicích, 10 Nov. »Přípis listu knězi Kazkowi, Těšínskému knížeti.« Oswicené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji. WM“ bych přál wšeho dobrého, i s knězem Wáclawem JM“, synem Waším.

Strana 142
142 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. Ne z wšetečnosti ani z žádosti, chtě mnoho nowin wěděti, WM" toto píši, než z upřímé lásky k králi JM“ Polskému, kteréhožbych wšecko dobré rád widěl wěrně jako kdo. Prosím WM“, račte mi oznámiti, co je WM“ možného, jak JM“ wěci jsau, aneb stojí, k čemu ta wěc jde. Což se Němcůw dotýče, zwláštní přízeň, jaká má zachowána býti k nim od jazyku našeho, to je WM“ lépe wědomo nežli mně, toho nechám při tom. Než prosím, možné wěci o králi JM“ i o Němcích, račte mi oznámiti; a což není možného, toho nežádám. A prosím, že mi ráčíte oznámiti, jestli WM“ možné, mnoholi jest Němcůw, a kdo jest s nimi, a dobylili jsau Němci kterého zámku králi aneb komu jinému? Ex Hranic, sabbato ante Martini. (N. 96). 98. Panu Poštackému: o nesnázech mezi lidmi páně a jím wzešlých. We Hranicích, 10 Nov. Pane Poštacký, příteli milý! W prawdě mi můžeš wěřiti, nerci Tobě zwláštně, ale žádnému člowěku z aumyslu nechtěl bych, aby se křiwda dělala, napřed ode mne, ani od mých auředníků. Ale milý pane Poštacký, jistě poctiwá wěc jest, kdež můž člowěk bez saudůw býti, i pobožná. Pak že chceš býti u mne w sobotu, já Tě rád uzřím, a že na mně chceš přestati: není potřebí, milý pane Poštacký, přestáwati na mně, než přestaňme oboji na sprawedliwosti; jáť sedláků nesaudím, aniž umím, než jistě křiwdy já žádnými pěknými řečmi pomáhati nebudu lidem swým. Purkraběť již dá sám také odpowěd; neb malau by radost měl z těch sau- důw nepotřebných, kdyby již na to musilo přijíti. Ale mnauť bych nerád aby přišlo. Ex Hranic sabbato ante Martini. (N. 97). 99. Panu Janowi Kunowi z Kunstatu: odpírá jemu swé přímluwy k jednáni jeho w Uhřích. We Hranicích, 11 Nov. S. s. W. u. p. p. a příteli můj milý! Přál bych Wám dobrého. Jakž ste mi wzkázali po panu Viktorínowi Žerotinském, žádajíc mne, abych Wám dal pří- mluwčí list k biskupu Pětikostelskému, a druhý k biskupu Wacowskému, o jednání, w kterémž máte jeti od země:

Strana 143
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 143 Wzkázal sem Wám, že čekám syna k sobě, a chci zwěděti oč nejprwé; i powědíno mi jest od jiných i od něho, že ten artikul w něm jest, aby král JM“ nám našich swobod potwrdil w této zemi pod Uherskau pečetí. Pak milý pane a příteli! nerci bych o to se měl přimlúwati, než prawím, že k tomu neswoluji; a to oznámím knězi biskupowi, panu hejtmanowi, i jiným, že wůle má žádná k tomu není. Neb abyšte wěděli, že w Čechách na tom jest zůstáno i zapsáno, že žád- ných listůw pod Uherskau pečetí do králowstwí Českého bráti se nemá, poněwadž w králowstwí Českém i w těchto zemích k němu příslušejících jest jiná pečet, kteráž slowe Česká. Druhé: pomyslte na to, co my máme činiti s Uhry o prwní zápisy, kdež oni chtí k Morawě a k Slézsku sprawedliwost míti. Pak již bychmy tímto to twrdili; a to je bohdá wěc jistá, že k tomu žádné sprawedliwosti nemají. Pak bych já chtěl takowé wěci jaká příčina býti, nedej mi toho milý pán bůh, ani abych k tomu měl raditi! Než kdož k tomu koliwěk radí, každý wěz jak radí; než já bohdá k té radě po žádném nepřistaupím. Než swobody waše aby twrzeny byly pod pečetí Českau, proti tomu já nejsem, a budu k tomu rád pomáhati, což mohu, wedle země. Než na takowé poselstwí, by chtěli co z mých peněz dáwati, aneb od jakých listůw platiti, k tomu já nepřistaupím; a o to bych chtěl k zemi to mluwiti, že mi se to nedrží, na čem jsme spolu zůstali. Než by Waše potřeba jaká byla, nerci přimlúwati se, ale i sám dělati, což bych mohl, udělal bych rád pro Wás. Ex Hranic, in die S. Martini. (N. 98). 100. Stanislawowi Turzowi, biskupu Olomúckému: horlí proti aumyslu některých, privilegie krá- lowská do Morawy pod Uherskau pečeti bráti. We Hranicích, 11 Nov. »Přípis listu knězi biskupowi Morawskému JM“; a w táž slowa pánu hejt- manowi Morawskému.« Důstojný w boze otče a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! Službu swau WM“ wzkazuji. WM“ bych přál wšeho dobrého. Zprawen jsem, že na tomto sněmu ráčili ste zjednati w Prostějowě, aby někteří z pánůw a z rytířstwa jeli k králi JM“, a to o ten artikul jeden, aby ráčil našich swobod potwrditi pod Uherskau pečetí. Můj milý kněze biskupe! rač sobě tu wěc rozwážiti, maudráli jest čili ne- maudrá, na naše swobody bráti list pod Uherskau pečeti do koruny České ode

Strana 144
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 144 zemí k ní příslušejících, prwé majíce s Uhry dosti těžké pře, což se zápisů na Morawě a na Slezsku dotýče. Pak již takowým potwrzením Uherským rowně jako bychme prwní smlúwy twrdili, že je držeti máme, ježto powinowati bohdá nejsme! A také w Čechách jest na tom zůstáno a zapsáno, že takowých listů pod Uherskau pečetí bráti se nemá, pakliby brány byly, že se jich držeti nemá. Pak já se WM“ opowídám, že w tom wůle má není, a k tomu já neswoluji; a prosím peníze ty, kteréž sau mé, kteréž sem dal, k kterýmž já práwo mám tak dobře jako kdo, a wíc sem jich dal nežli kdo, aby na žádné poselstwi dáwány nebyly, ani na žádné wýplaty listů. Než swobody twrditi pod Českau pečetí, když nám se stane, nejsem proti ničemu, a pomohu rád což mohu, a učiním wedle země wšecko. Než na to z těch peněz, kteréž sau mně zawázány tak dobře jako jinému, a dal sem jich wíce než jiný, aby dáno bylo na to poselstwi, aneb na jaké listy, jistě žebych chtěl o to k zemi mluwiti, že se nedrží to, načem sme zůstali, a o swé bych jistě mluwil. Ex Hranic, dominico die S. Martini 1520. (N. 99). 101. »Pánům a rytířstwu markrabswí Morawského, kteříž sau w Brně na posudku:« w téže wěci. Wc Hranicích, 13 Nov. S. s. w. urození páni, páni urození a stateční rytíři, urozené wládyky, kteříž nyní na tomto posudku jste w Brně! Došla mne řeč, žebyšte ráčili k králi posel- stwí wyprawiti, aneb wyprawili, aby naše swobody i také lantfrid, Uherskau pečeti twrzeno bylo: milí páni, poněwadž králowstwí České jest rozdílné s králowstwím Uherským, a králowstwí České swau pečet má, pod kterauž naše swobody jsau od prwních císařůw a králůw nadané, a skrze předky naše dobyté, pak bychme měli dáti Uherskau pečetí swé swobody twrditi, a Česká pečet jest před rukama, bylaby to wěc welmi nepořádná. K tomu, jaká jest pře mezi králowstwím Uherským a zeměmi těmito? pak slušili to potwrzení odtud bráti, poněwadž oni chtí míti sprawedliwost k těmto zemím? některým sluší to rozwážiti! Než má wůle jest k tomu nebyla a není, aniž já toho potwrzení za dostatečné kladu, by pak bylo dnes zjednáno, než kladu je na potomní časy k welikým . . . . . 1). Pak já se WMtm wšem opowídám, že má wůle k tomu není, a k tomu já neswoluji. Neb jest to i w králowstwí Českém zapsáno, že pod tauž pečetí se do těchto zemí nemají bráti takowé wěci. 1) Zde uříznuto kus lístku w rukopisu.

Strana 145
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 145 Pak peníze, kteréž sem já dal z statku swého, kteréž sau swěřeny těm, kdož je při sobě mají, za to já prosím, aby bez mé wůle žádnému dáwány nebyly, a zwláště na takowá poselstwí, kteráž já znám škodná této zemi i sobě, a protož já toho bohdá příčina býti nechci. Pakliby se dáwaly bez mého wědomí, jábych se o to musil k zemi domlúwati, že se toho nedrží, jak sau ty peníze swěřeny, o swau wěc. Než ráčiteli jednati, aby naše swobody pod Českau pečetí twrzeny byly, tomu sem já rád, a wedle WM“ rád wšecko učiním, což učiniti mám při takowé wěci; neb se tu nedotýče, páni milí, jedné osoby, ale dotýče se wší země. Jedna osoba každá můž sobě jednati pod Uherskau pečetí a třeba i pod Franskau, mně do toho nic není, než přeji toho každému, kdož zná co swého dobrého. Ex Hranic, fer. III post S. Martini 1520. (N. 100). 102. Opět biskupowi Olomúckému, w téže wěci. We Hranicích, 15 Nov. Důstojný w boze otče a pane, pane přízniwý, a příteli můj milý! WM“ s. s. W., a přálbych WM“ wšeho dobrého. Co je se kdy jednalo dobrého této zemi, nikdá jsem toho rušitel nebyl, než wždycky jsem k tomu wěrně pomáhal a jednáwal, tak mnoho jako kdo jeden w tomto wěku. Neprotiwím se já nic poselstwi, kteréž Wy ráčíte učiniti, o wěci ty, kteréž sau této zemi potřebné, a neodmlauwám proti tomu nic. Než tak jakž jsem zprawen, žeby měli jednati o to, aby naše swobody měly potwrzowány býti pod Uherskau pečetí této zemi, držím za to, (ač jest tak, že je o to jednáno, aneb s tím wysláno), že je neřádné to jednání, a škodné na potomní časy této zemi, a prawím tak: než bych k tomu chtěl swau wůli dáti, aneb k tomu raditi, žebych radši k tomu chtěl swoliti, aby wálka byla. Jednau jsem se WM“ opowídal, a ještě druhé se opowídám, že k tomu má wůle není, aniž k tomu jednání swoluji, což se swobod našich dotýče, aby se Uher- skau pečetí měly twrditi. A nemá země té moci, aby měla o to swolowati, čehož nikdý slýcháno není, a kterážby wěc nemohla než ke wšemu zlému přijíti této zemi. A nedej mi toho milý bůh, aby po mé smrti to mělo rčeno býti, že jsem já k tomu swolowal! Kněže milý! snad se mne tak mnoho dotýče, jako koho w té zemi: pak chceli kdo takowé wěci jednati, aneb k tomu swolowati, na mne se žádný neswoluj. Než jednati, aby byly potwrzeny Českau pečetí, ba wšecko rád wedle země udělám. A když walný sněm bude položen, nechci wěřiti, aby lidé ti, kdož chtí A. Č. II. 19

Strana 146
146 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1520. obmýšleti této země dobré, aby k tomu měli swolowati, což jest našeho zlého i našich potomků; a když k tomu přijde, wšak se najdau lidé, ježto wíce mají w této zemi, nežli ti, kterýmž se snad zdá, že je to dobře, že na jejich rozum nebudau spoléhati w tom artikuli. Pakliby se to předse zjednalo, ba jáť se chci w tom opowědieti, do krá lowstwí Českého i do knížetstwí Slezkého, že w tom má wůle není, aniž jsem k tomu swolowal, a jiných nás wíce w tom se opowědí. A račte mi jistě wěřiti, půjdelit to tak předse, že w této zemi z toho nic dobrého nebude. Ex Hranic, fer. V post Martini. (Nro. 101). 103. Panu Poštackému: přimlauwá se, aby mu člowěka wězeného na swobodu propustil. Wt Hranicích, 22 Nov. Pane Poštacký, příteli můj milý! Jistě mi wěř, že na jiném nejsem, než pro Tě činiti w Twých potřebách to wšecko, což jedné mně možného jest; a nerci takowého chlapa, ale aby jich bylo X i wíce, a aby mi každý byl winen stem i dwěma, smělť bych je k wůli propustiti, a to i jiné pro Tě učiniti. Pak, bych mu neřekl již jednák tři neděle, že jej wyjednám, aby se na to bezpečil, jistě bych Tě o to nestaral. I zapomněl jsem s Tebau mluwiti, a nerád- bych lhářem byl, nerci bohatému, ale ani chudému: protož Wás prosím že mi jej propustíte; a což se těch wěcí dotýče, z kterýchž ho winite, budeli co spra- wedliwého, pošli já k Wám auředníka některý den, aby o to srownáno bylo. A buďte tím jisti, že žádnému wíce nepřiřknu, dokud jsem žiw, abych jej měl wy- jednáwati cizího člowěka. Již té wěci newažte sobě proti mně: shledáte to, že toho na mně neztratíte, Wy ani Waše děti. Jedné mi jest o to přirčení, o chlapat mi nic není. Ex Hranic, feria V post praesentationem beatae virginis. (N. 102). 104. Kazimírowi knížeti Těšinskému: o wěcech Polských. We Hranicích, 23 Nov. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji; WM“ bych přál w prawdě wšeho dobrého. Těch nowin nerád slyším, a páni Poláci ne wšeho pýchau prowedau, a těm toho nechtí příti, kteřížby králi JM“ i jim mohli prospěšni býti; tak řeči jdau, já toho newim. Můj milý kníže! jistě mi rač WM wěřiti, že JM“K' w čemžbych jedné uměl aneb mohl co dobrého zjednati, žeť bych to tak rád udèlal, jako kdo. Ale ode

Strana 147
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1520. 147 mne jest to již odešlo; nerci jezditi, ale již ani choditi nemohu, a bojím se toho, abych tak již snad i dnůw swých nedokonal. Buď wůle páně! Než sem jsem před morem ujel; také nikam nemohu, ani choditi dobře bez pomoci. Ale jistě rád, což mohu w lidech tím hýbati, buď skrz mluwení aneb psaní, mnauť nemá sjíti, a udělám to wěrně rád, coby JM“ k dobrému bylo. Ale WM“ tajno není, že já na žádných sněmích ani w žádných radách ne- býwám již od chwile, ani w Čechách, a w Morawě pak nad to. Listy WM“ zase posílám. Ex Hranic, fer. VI die S. Clementis. (N. 103). 105. Panu Hawlowi Zwířetickému: o rukojemstwí, kterýmž jemu zawázán jest. We Hranicích, 23 Nov. S. s. W. u. p. p. příteli můj milý! Přálbych Wám dobrého. Jakož mi píšete o rukojemstwi za pana Haška: píši já jemu list, a Wojtěchowi sem napsal, aby jemu jej poslal. Pak já se nemohu z ničehož wymlauwati, abych neměl od sebe učiniti, což jest sprawedliwého wedle zřízení zemského. Ex Hranic, fer. VI die S. Clementis. (Nro. 104). 106. Panu Haškowi Zwiřetickému: o témže rukojemstwi. We Hranicích, 23 Nov. S. s. W. u. p. p. a bratře můj milý! Přálbych Wám wšeho dobrého. Pan Hawel strýc Wáš mne z tuha napomíná, kdež sem mu za Wás rukojmí. Pak jistě zle děláte; neb i toho dotýče, kterak ste předkládali, že jest mnoho jeho dobrého na tom prodaji Bydžowa, a že se té wěci tak dosti neděje. Mně se zajisté zle libí Waše protahowání; a znáte sami, že nemůž to nikterak (budeteli prodlé- wati) k dobrému konci přijíti. Pak milý pane bratře, račte opatřiti! Neb znáte sami, že sem já proti rozumu lidskému slíbil, nechtě abyšte Wy jaké zmatky měli; jakož i dnes jistě, což možného mně jest, pro Wás rád učiním. Ex Hranic, fer. VI die S. Clementis, 1520. (N. 105). 107. Panu Dobšowi Černohorskému: w příčině pobrání owcí poddanému páně, jenž mýto byl prohnal. We Hranicích, 22 Nov. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Pán bůhť zná, žeť sem jiného aumyslu neměl, než wšecko přátelstwí s Wámi i sausedstwi zachowati. Ale poněwadž Wámi 19 *

Strana 148
148 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1520. se ti počátkowé stali, bez příčiny ode mne i od syna mého Wám dané: kterak my tomu wíme učiniti, než každému powoliti toho, kdož čeho na nás hledá, ač jistě nerádi? Neb sudte se sami. On Wám psal, abyšte lidi o to wydali: k tomu jste přistaupiti nechtěli. Psal Wám, žádaje o owce, abyšte je člowičku nebožátku wrátili: jakau jste odpowěd dali, ta jest před rukama. Pak já otci Wašemu jsem k tomu mýtu dopomohl, a by mne nebylo, neměli byšte ho; pak jaká odplata! Milý pane! můžeteli srownati, myť jsme tomu rádi: pakli nemůžete, téhož se nadějte. Jaká je to wěc, tak chudému člowíčku pobrati a snísti ty owce! Pak wrátíteli je, já jsem tomu rád, a wděčen toho budu, a též bych zase učinil: pakli newrátíte, já nemohu proti tomu nic mluwiti, poněwadž je mýto prohnal, musím toho při tom nechati. Což se pak té stáwky dotýče: syna k sobě čekám každý den. Pak kdež s ním rozmluwím o to, dám Wám odpowěd po swém poslu; neb on to zprawuje. Ex Hranic, fer. V die S. Caeciliae. (N. 106). 108. Panu Kolencowi starému: důtka za newděčnost a odepření pomoci žádané. We Hranicích, 29 Nov. Pane Kolenče milý! Můžeš pomnieti na má dobrodiní, kterážť jsem činil, ale od Tebe jsem jich zase neshledáwal; wšakž proto i toť jsem byl učinil, aby Ty byl mohl wedlé nás žiwnost miti. Wšeckoť to krátko bylo; než šalapáš se po swětě, kudyť se zdá, hledaje swého lepšího. Pak by je našel, jáť bych Tobě toho přál. Také půjčilť jsem sta zlatých, i podnes jsi mi jich neoplatil. Kdež píšeš, že máš we mně naději: ba neměj hned žádné; poněwadž naše dobrodiní prwé wděčno nebylo, již ho od nás také míti nebudeš, pokudž jsi žiw. Neb bychť mèl wšecko wypsati, jaké si Ty nám posměchy činil, i dceři mé na Krumlowě, ježto jsem to wšecko byl mimo se pustil, byloby mnoho psáti. Ale již nechci míti s Tebau wíce nic činiti, a Tebe chci prázden býti. Ex Hranic, ſer. V in vigilia S. Andreae. (N. 107). 109. Kazimírowi knížeti Těšinskému: že pro zmatky w Čechách powstalé we wěcech krále Pol- ského nic zjednati nemůže. We Hranicích, 29 Nev. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji; WM“ bych přál wšeho dobrého.

Strana 149
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 149 Psaní, kteréž ste mi ráčili učiniti, což se krále Polského JM“ dotýče, též psaní měl sem po WM“ psaní, kteréž JM' píše mně a Wojtěchowi synu mému w jednom listu, kteréž jest někdy dáwno dáno před čtwrtí léta, a teprau jest mi dodáno. Ale já hned sem Běškowce služebníka swého poslal do Čech k těm lidem ze wšech stawůw, kteréž sem wěděl, že na nich něco jest. Když do Čech přijel, nalezl, a města na pole wytrhla, a obehnali tu jednoho zemanína Wranowského, a dobyli a twrz zbořili. A odtud táhli a obehnali Petra Sudu na Janowicích; toho dobýwají, a jest služebník páně kancléřůw. A pán kancléř ten se také zbírá, a leží od nich dwě míle, a má na IVM anebo wíc; pak co z toho bude, toho newím. Pak račtež to rozwážiti, jaké jest jednání o takowé wěci, o kteréž ste mi psali! Já w prawdě prawím, žebych jednák tak bezpečen byl na Tureckém pomezí, a spíš bezpečnější; než jedné člowěk nyní na to mysliti má, aby zámkůw uchowal a hrdla swého. W Morawě také různice poněkud mezi městy jest a panským a rytířským stawem: ale wšak proto není tak zašlá welmi. Pak král pán náš s tau radau, kterauž JM se nyní zprawuje, strach jest aby toho králowstwi nezawedl, anebo na něco jiného aby newyšlo. Neb račte mysliti, odkud se Šweycaři začali? bych chtěl wíce psáti, račte se dále swým rozumem zprawowati. Než pán bůhť mé swědomí zná, JM“ králi Polskému že bych tak rád wše- likým obyčejem JM“ k dobrému, žebych chtěl tak rád učiniti jednáním, i sebe w ničem wedle jiných nelituje: pak račtež na tento způsob nyní pomysliti, co můž býti aneb nemůž! A toto mi se zdá: by náš král co chtěl jednati bez swé přítomnosti w těchto roztržkách šeredných a škodných, že nic nezjedná. Pro bůh, račte JM“ raditi: chceliť w Uhřích mocně kralowati, ať Českého králowstwí neopauští a nedá se mu šeredně zkaziti. A prodlili se, newím weč wejde; snadby JM' chtěl jednati, ano bude pozdě. Pro ten mor mohltby JM dobře swau wěc jednati, byť chtěl, a ta- kowé mrzuté, šeredné a sobě příliš škodné wěci zastawiti. A skrze kteréžby osoby JM“ přišly aneb jdau, takowé aby ráčil trestati, tak aby se na potomní časy jiní o takowé wěci nesměli pokaušeti. A k takowému jednání aby z swých zemí měl JM', aby slyšeli, rozwažowali, a což sprawedliwého jest, aby každého při tom ne- chali, a křiwda žádnému aby se nestala. Než cožť se dlí, zle se dlí tomu pánu. Kněže milý, píši Wám důwěrně! Neb bych, pán bůh zná, toho pána rád dobré widěl. A také já za swé psaní, kteráž komu píši, nic se nestarám, by je wšickni pak widěli, buď WM“ aneb komu jinému.

Strana 150
150 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. Kněže milý, můjť jest již čas krátký. Wedle času a let rowně tolikož račte o sobě držeti; nemnohoť jeden před druhým uteče. Račtež na to mysliti, jaká připomínání po nás budau, co dobrého za našeho wěku w tomto králowstwi jest zjednáno, a co našim dětem po nás zůstane! Kdožť na to pomní, aby po smrti žiw byl mezi lidmi w dobrém připomínání, máme za to pána boha prositi. Pakli we zlém s tohoto swěta sejdem, již bojim se toho, po nás nebudau rozwažowati, kdož jest křiw aneb práw, než wšickni budem spolu trpěti, když wěk mine. Ex Hranic, feria V ante Andreae 1520. (N. 108). 110. Témuž knížeti: o člowěka páně Benešowského, o jehožto wydání se žádá. We Hranicích, 29 Nov. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji; WM“ bych přál štěstí i wšeho dobrého. Jakož mi ráčíte psáti o pána Tworkowského, a o sirotka páně Benešow- ského, jaká jest to wěc, WM“ oznamuji: že sem nic já newěděl, než bez mé pří- tomnosti přišel na Pardubice chlap jakýsi, kteréhož přijali do kuchyně; jakož já o takowých služebnících nemnoho žádám wěděti. Potom sem teď přijel na Hranice, a pan Benešowský také tu byl přijel. I přišel ke mně kuchmistr můj; mluwil se mnau, žeby ten jistý chtěl preč jíti, a to proto, že je utekl od pana Benešowského. A já na cestě jsa, i powěděl sem mu, aby mu gleit dán byl až do s. Jiří, že já káži o to s panem Benešowským mluwiti; i dán mu jest gleit do s. Jiří. I posílal sem ku panu Benešowskému Běškowce služebníka swého, aby s nim mluwil, že jest w mé kuchyni; prose ho, aby jej z toho propustil, co jest proti němu udělal: pakliby ho nechtěl propustiti, že sem já mu gleit dal, a že já ho chowati nebudu proti němu. Wzkázal mi zase, že on udělá mně k wuli, jakž já chci; než toliko, že jest jej wyjednal od nějakého pana Wolfa Tworkowského, kterýž jest umřel. Již já pak takowým křtaltům nerozumím! Jáť sem bez mau- drostí Leze wšech panu Benešowskému wzkázal, a od něho také slowa jeho za to přijal, jakož sama w sobě byla. Pak pokudž sem já mu gleit dal, ten já mu zachowám. Než můj milý kněže, kýt mi jest čert do chlapa? Než porozumějte jedné tomu způsobu: propustil jej aby na řemesle byl; pak jaký způsob toto před se berau, já ho nechci wykládati, než oni nechť jej sobě wykládají, a zwláště pan Benešowský!

Strana 151
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 151 Jistě já panu Benešowskému wedle toho způsobu, by jich mých chtělo X i XX podeň, žebych já mu je propustil byl, tak jakž sem já slyšel od něho k sobě mluwiti. Pak můj milý kněže! hned bych já za chlapa nedal groše k swé potřebě, jistě mi račte wěřiti; než takowého způsobu nenadálbych se. Ale jiný kraj, a jiný obyčej. Než když mu gleit wyjde, již ho wic chowati nedám. Ex Hranic, feria V ante Andreae, 1520. Cedulc do teho listu. Kněže milý! abyšte sobě toho mysliti neráčili, abych já toho chlapa potře- bowal: já ho nic nepotřebuji, než toliko že sem jemu gleit dal; pak proto chcelit on k nim dobrowolně hned jíti, jáť mu toho rád přeji. Než jáť ho chowati ne- budu, jedné co mu gleit wyjde, jedné abych tomu dosti učinil; neb sem to i panu Benešowskému powěděl. (N. 109). 111. Panu Petrowi z Žerotína: aby bratra swého pana Viktorina k lepšímu způsobu při kaupi statku Kameneckého nawedl. Wt Hranicích, 9 Dcc. S. s. w. u. p. p. šwagře můj milý! Přálbych Wám, abyšte se dobře měli, a zdráwi byli. Teď Wám posílám list, kterýž mi Čeple píše, což se pana Viktorina dotýče, bratra Wašeho, o tu zástawu Kamence. Pak w prawdě prawím, panu Viktorinowi cti i statku bych přál, a mohllibych w čem, i rád pomáhal; znaje to, že jste Wy s ním dobře i wěrně, toho jsem swědom, mimo jiné bratry Waše. Pak ať sobě rozwáží to, že máme pána boha nad sebau, kterýž wšecko wi a widí: pak takowý kup, o kterýž on s Čaplí námluwu má, u pána boha nemůž býti, než příliš za nepořádný, a u lidí nemůž býti chwalitebný. A jistě třeba statku každému dobýwati s welikau bázní pána boha, ač chce čeho požiti. Pak mněť se zdá, chceliť mu se toho statku, že jest mu jej daleko lépe dokaupiti, chceli býti před pánem bohem bez hříchu, a u lidí bez pomluweni. Pak z jinéť příčiny nepíši, než z té, žebych panu Viktorinowi, pán bůh zná, wšeho dobrého přál. Neb znám, že ste Wy se w něj dali mimo jiné lidi, tak jakž ste mi prawili, a snad i swé syny k témuž wedete. Pak zdáli se Wám s ním o to mluwiti, toho již wůli máte: pakli se Wám nezdá mluwiti, to Wy také máte w swé wůli. Ex Hranic, dominico post concep- tionis beatae virginis, 1520. (N. 110).

Strana 152
152 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1520. 112. Panu Janowi Bornemissowi z Březenic, hrabi Prešpurskému: aby krále Ludwíka k wětši naproti swým poddaným oprawdowosti nawodil. We Hranicích, 10 Dec. S. s. W. wysoce u. p. p. a příteli můj milý! WM“ bych přál wšeho dobrého, i skutkem bych to učinil rád na každém místě. WM“ posílám přípis, co ještě králi JM“ jednau píši1). W prawděť to činím pro swau powinnost, znaje se na tom času již, wedle let swých, že můj konec blízký jest; neb nad rozum můj pán bůh wšemohaucí se mnau swau milost dělá. Pak milý pane, jistě třeba jest se králi opatrowati, a maudře to rozwažo- wati, a na lidská psaní aneb rady we wšem nespoléhati, leč můž JM' z toho swé dobré poznati, že jest tak skutkem což se radí neb píše. Ale bojím se, pod těmi radami aneb psaními mohloby se treſiti, že JM“ dobré ukazujíce, že pod tím snad swé dobré wíce obmýšlejí, aneb swých přátel. Nehneliť sebau JM za mládi k swému panowání a k mocnému rozkazowání i trestání, a w tom se JM' tak zastará: malau radost bude míti w těch králowstwích, a ona zkažena budau, nebudeli božské mi- losti. Neb kdež se již roty působí, majíce pána swého, již tu není žádné čáky k dobrému, ani k lásce ku pánu swému. Pak zdáli se WM“ ten list králi JM“ dodati, to jest při Wás; pakli se WM“ nezdá, račte jej ztrhati. Jáť těch psaní již mám aumysl nechati; neb bych newím co psal, jáť jiného psáti neumím, než což sem teď dwakrát napsal. Než jistě, než bych tomu pánu w čem poddanosti sprawedliwé neměl za- chowati, žebych radší chtěl umříti; a též by můj syn který měl to učiniti, buď w mé žiwnosti, aneb po mé smrti, tolikéž bych mu přál. Na psaní na má, ani na jiná, ať se JM' neráčí obracowati, ani na rady, než na skutky, a k těm hleděti, a wedle těch lidem odplacowati. Ex Hranic, fer. II ante Luciae. (N. 111). 113. Biskupowi Wacowskému: děkuje za lásku Janowi synu páně prokazowanau. We Hranicích, 10 Dec. Důstojný w boze otče a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! Službu swau WM“ wzkazuji; WM“ bych přál štěstí i wšeho dobrého. Jan syn můj ten mi jest prawil, kterak ráčíte se k němu laskawě a přá- telsky zachowáwati: z toho já WM“, jako ten, nemaje známosti s WM“, welice dě- 1) Wiz čislo 6 w archivu tomto, dílu I, str. 75.

Strana 153
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 153 kuji, a rád zasluhowati budu na každém místě, kdyžby toho WM“ kde potřeba byla. A swé syny k témuž powedu, aby WM“ wšecko činili možné i rádi slaužili. I já také wedle času toho, jakýž jest již můj, kdež blízko konec jesť, WM“ rád slaužiti chci, a to činiti, cožby WM“ k dobrému a k poctiwému býti mohlo kde na kterém místě; tím račte jisti býti. Ex Hranic, fer. II. ante Luciae. (N. 112). 114. Panu Krištofowi Třebowskému: opět o Jiříkowi Tulihowi, že ho propustiti nemůže (srow. č. 31, 35 a 66.) We Hranicích, 15 Dec. S. s. w. u. p. p. kmotře a příteli můj milý! Přálbych Wám abyšte se dobře měli. Jistě každau možnau wěc pro Wás rád činiti chci, buduli od Wás k sobě též shledáwati. Než což se toho Tulihy dotýče, wšak mi to možné není učiniti na tento čas, abych jej propustil nikterakž. Což mi možného není, proč toho na mně máte žádati? Než znám se k tomu, že jsem Wám řekl, abyšte toho ponechali na tento čas: i udělejtež tak. Také mi při tom píšete, že sem Wám prawil, že jest se mi w auřadě dobře zachowáwal: prawil sem Wám, že já ho w auřad nepotřebuji, že ho proto w wě- zení nedržím, že sem na něm nic w auřadu takowého neshledal, než že jest pilen byl. Než po auřadu již mnoho se jiných wěcí nachází dosti škodných. Že by jej Rajecký měl lotrem nazýwati; toho já newím, jaké on lotrowstwi na něj wí: než to wím, že má pode mnau otce dobrého člowěka zachowalého, i máteř také dobrau. Nikdá to při mně nebylo, bych jaké lidi na rukojemstwích měl aneb na slibích, aneb služebníky; a ještě není a nebude bohdá. Než jistě nedotýče se malé wěci ale weliké, a poněkud i cti znamenitých dobrých lidí i chudých. Jaké sau cedule wycházely a metány i přibíjeny! Ježto, budeliť ta wěc pohotowě k průwodu, nebudeť Tulihy tajno od těch, kohož se dotýče. Ex Hranic, sabbato post Luciae 1520. (N. 114). 115. Knížatům Kazimírowi Těšinskému a Fridrichowi Lehnickému: ostrá odpowěd, že přátel swých opustiti nemíní. We Hranicích, 15 Dec. »Přípis listu knězi Kazkowi Těšínskému oc. a knězi Fridrichowi Lehni- ckému a Březskému oc.« Oswícená knížata a páni, páni přízniwí a přátelé moji milí! Službu swau WMtem wzkazuji; WMtem bych přál wšeho dobrého. A. Č. II. 20

Strana 154
154 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. O tu wěc, o kterauž mi ráčíte psáti: jistě nejsem ten člowěk, bych komu nepřál toho, čehož mu pán bůh přeje; bych já měl zaumyslně co proti WMm před se bráti, toho při mně není. Než zná WM“ dobře, že lidé přátely mají, w potřebu jejich jsauce jim po- winni wedle nich státi i raditi. Pak jestližeby se přítele toho dotklo, s kterýmž bych já byl w tom přátelstwí, ježto bych byl powinowat jemu to učiniti: w tom byšte mi za zlé míti nemohli. Ale jistě z aumysla žeťbych proti WMm nerád nic učinil. Ex Hranic, sabbato post Luciae. (N. 115). 116. Panu Dobšowi Černohorskému: pohrůžčivé psaní za přičinau nowé stáwky nad lidmi páně (srown. č. 107.) We Hranicích, 14 Dec. S. s. w. u. p. p. příteli milý! Na Waše psaní, které ste mi psali, psal sem Wám, že Wám dám po swém poslu odpowěd. Pak zeptaw se na tu wěc, což se té stáwky dotýče, takli se bylo stalo, jakž ste psali: ale poněwadž ste Wy zase člowěka mého stawili, jakým pořádem, to se najde. Pak pro takowau swau wůli, kterauž Wy z aumysla proti nám okazujete, snadné jest na tento čas to činiti; poněwadž u lantfridu pečet mám a práwo jde, musím na to pamatowati. Neb nikdá mnau w této zemi nic se jiného neobmýšlelo, než řád a sprawedliwost aby swůj průchod mohla míti. Než dopustilliby pán bůh, a jiný čas tomu byl, aby člowěk mohl tím zase se odplacowati, ktoby mu co činil nepřátelského, jestližeby pán bůh ráčil, poznalibyšte to, žeť by se tak stalo. Ale na tento čas zachowám to, čemuž sem zawázán. Ex Hranic, fer. VI die S. Nicasii 1520. (N. 116). Psani od r. 1521. 117. Kazimírowi knížeti Těšinskému: že králi Polskému z Čech, pro neřády tam nyní panující, pomoc činiti se nemůže. We Hranicích, 1521, 2 Januar. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji, a WM“ bych přál wšeho dobrého. Králi JM“ Polskému dejž pán bůh, aby se JM“ tak wedlo, jakž by sobě JM' winšowati ráčil! Toho bych JM“ přál, pán bůh zná, wěrně. Pomoc z králowstwi Českého jistěť by na mně nesešla, jednáním i skutkem, ale prwé sem WM“ napsal, jaký řád při wšech wěcech w králowstwi Českém jest;

Strana 155
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 155 škaredší a horší býti nemůž nad ten, jestliže ho milý wšemohaucí pán bůh nezmění. Neb neznám by se co obmýšlelo mezi mnohými lidmi jiného, než hanby aby jedni druhým dělali řečí i skutky. Pak jistě mi rač wěřiti, nepřijedeli král JM brzo, neopatříli swých wěcí jakožto dědic, a nenahledneli w takowé nezpůsoby, maje při sobě rady z zemí swých i krále Polského JM“, potom aby pozdě nebylo! A jistě i w Uherském králowstwi nemůž JM tak dobře panowati, nezřídíli sobě tohoto králowstwí. A naprosto z Uher posly aneb listy w tomto králowstwi nic JM nezjedná, než spíše spletky a zmatky než jaký užitek. Teď WM“ list krále Polského JM“ zase posílám, a WM“ welmi dèkuji. Ex Hranic fer. IV post circumcisionem domini 1521. Cedule do toho listu. List, kterýž ste mi WM s knězem Fridrichem JM“ ráčili psáti, u mne jest diwný, a z WM“ není. Pak jestliže se kdo do koho domýšlí něčeho neupřímého, an mu k tomu jak je žiw příčiny nedal, není dobře. (N. 117). 118. Panu Artlebowi z Boskowic, hejtmanu markrabstwí Morawského: o berni na splacení zámku Znojemského swolené. We Hranicích, 3 Januar. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám, byšte se dobře měli a zdráwi byli. Berni, kterauž sme dali, w prawdě prawím, že sem já ji dal pro osobu Waši, a pro nic pro jiného: sic bych ji nedal. Ta jest wěc wšecka panu Adamowi wèdoma; na tom dosti. Milý pane hejtmane! račte na tom býti, aby se již o tu berni konec stal na tomto sněmu, jakož já o to list píši do sněmu, panskému a rytířskému stawům; pakli města také dadí, též jim swědčí jako i jiným. Neb milý pane hejtmane, poněwadž sme se s Wámi spříznili krwí swau: já na jiném nejsem, i synům swým též prawím, což můžem Wám kde aneb kterak dobrého učiniti přátelstwím swým, ten jest aumysl můj k Wám se zachowati. Ač jest Morawa dosti neweliká země, ale wšak mohlby se w ní snad proto lotr také najíti we wšech stawích: tím se zprawujte, a lidi znejte ne po řeči, ale po skut- cích. Ex Hranic, fer. V post circumcisionem domini 1521. 20 *

Strana 156
156 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 119. Pánům a rytířstwu na sněmu do Olomúce: o téže berni. We Hranicích, 3 Januar. S. s. w. u. páni, urození a stateční rytíři, urozené wládyky, páni přátelé moji milí! Berni, kterauž sme dali, z kteréž berně hrad Znojemský jest wyplacen, a k tomu bylo něco dluhů zemských, odtud také jest zpraweno: k tomu sem swolil. Pak já prosím, abyšte ráčili na tomto sněmu počet přijíti, co té berně zbýwá, mimo to, co jest dáno. Pakli jest kdo nedal čeho, aby dal; a co jí wší summy bude, aby o tom wšickni wěděli, tak dobře chudý jako bohatý, a bohatý jako chudý, poněwadž wšickni dali. Neb se tu též chudého dotýče rowně jako nejbohatšího w tom, co jest dal. A tau berní aby se nehýbalo na žádnau wymyšlenau wěc, leč s wůlí wšech obywatelůw. A jestliže páni města jsau dali, neb dadí, též jim má náležeti rowně, jako jednomu stawu s námi spolu w tom. Pakliby jinák bylo, a bez obecné wůle měly komu ty peníze dáwány býti aneb wydáwány: tak prawím, že já k tomu ne- swoluji, ani wůle dáwám; než ať se to děje též s chudých wůlí rowně jako boha- tých. A neměloliby se tak díti, tehdy lépe jest, aby každému jeho zase dáno bylo, což zůstalo mimo zaplacení toho zámku a těch dluhůw, cožby na koho přišlo wedle berně daní. Bych já pak w zemi nebyl, proto já bez sebe poručím, budeli pán bůh ráčiti, kdo na mém místě bude míti k tomu wůli dáti: a co ten udělá, jako bych já udèlal. Ex Hranic, fer. V post circumcisionem domini anno 1521. (N. 126). 120. Kazimírowi knížeti Těšinskému: děkuje za nowiny z Polska; též o Češích a Slezácích. We Hranicích, 12 Januar. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji, WM“ bych přál wšeho dobrého. WM“ welmi děkuji, že ráčíte té práce sobě pro mne newážiti, a takowau wěc že jste mi ráčili oznámiti. JM“K', pán bůh zná, žebych wšeho dobrého rád přál. Ráčili jste mi w swém psaní prwním toto slowo napsati: že »Čechowé prwé se Slezákům posmíwali.« Není rozumná wěc, jsauce jedna koruna, aby se sobě měli posmíwati. Jáť jsem sebau jist, nerci jedné zemi, ale jednomu člowěku, zau- myslně nerád bych se posmíwal; a toho bych se také rád uwarowal, aby mi se

Strana 157
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 157 lidé bez mého prowinění neposmíwali w tom, w čemžbych křiw nebyl. Ex Hranic, sabbato ante octavam epiphaniae. (Nro. 119). 121. Pani Zampachowé, paní Elšce z Zastřízl a na Hluku: že jí swědkem býti nemůže. We Hranicích, 13 Januar. S. s. w. u. paní, paní milá! W prawdě prawím, bych čeho swědom byl, žebych powěděl pro kažkdého: ale já Wašich wěcí nikdá jak žiw nic jsem swědom nebyl, a nejsem, protož newím Wám co swědčiti. Ex Hranic, dominica octavae epiphaniae domini. (Nro. 120). 122. »Přípis listu panu Jiříkowi Ausowskému, na to psaní, kdež pánu psal, že mu na JM“ opat Welehradský dal XI drailinků wína, kteréž mu z Němčic by mělo se dáwati:« S. s. w. u. p. p. příteli můj milý! Což je Wám opat dal, chowejte dobře, abyšte neztratili. Půhonůw, ani ničeho jiného, nebrání se Wám; což Wám se při tom koliwèk zdá predse wziti, toho wuli máte. Ex Hranic, ſer. V Antonii festo. (17 Januar). 123. Panu Artlebowi z Boskowic, hejtmanu Morawskému: o listu swém králi Ludwikowi psaném, a o jednání s proboštem Kaunickým. W Prostèjowě, 1 Febr. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám, abyšte se dobře měli a zdráwi byli. List, kterýž jsem králi napsal a Wám jej poslal, i přípis toho listu jsem Wám poslal: i zdá mi se, že sem jej spletečně napsal, a ne do konce aby mému psaní uměl rozuměti. Pak teď jiný list píši králi, a Wám jej posílám, a přitom přípis, jaký jest sám w sobě, také Wám posílám. Než jedné list, kterýž budete psáti od sebe i od jiných, račte tak psáti, ať se ne we wšem s mým psaním srownáwá. Tomuto listu dobře bude moci král wyrozuměti, i jiní, kdož jej budau čísti, kterýž nyní píši; já proto žádného zwláštně nic nedotýkám. Můj milý pane hejtmane! Jistě, cožť mohu Wám k wůli a k dobrému činiti swau přátelskau službau, budu rád. Prwní list prosím rač ztrhati.

Strana 158
158 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. Jan syn můj mluwil s Wámi o probošta Kaunického, o nějakau pustinu, kdež máme aumysl rybník dělati, žeby jí nám potřebí bylo, kdež můžem sobě ryb- níka mnoho přičiniti, a jemu jest bez škody. Neb nemá tu nic, než nějaký plat od lidí za pastwu, a my jemu chcem dáti wodu na jeho rybník, kdež on jí nemá; ježto jest jemu užitečnější ta woda, než těch několik míst. A k tomu chcem jemu rádi ty užitky, kteréž z toho místa má, zaplatiti, pokudž by se Wám zdálo za spra- wedliwé. A w prawdě nežádám, abyšte s jakau jeho křiwdau aneb ujmau měli mi jaké přátelstwí tu učiniti: než radši mně ujměte, a jemu wíce učiňte. Prosím, že ráčíš o to péči míti. Ale nerač naň welmi o to kwapiti, nebť jest welmi dworný člowěk, a k tomu welmi wrtký. Prosím, že té práce pro mne sobě neráčiš wážiti a s pilnosti to jednati. Ex Prostèjow, fer. VI ante purificationem beatae virginis. (Nro. 122). 124. Ludwíkowi I Uherskému a Českému králi: píše o berni na splacení hradu Znojemského swolené, a napomíná krále, aby ku prospěchu moci swé králowské prohlédal. W Prostějowě, 1 Febr. Nejjasnější králi a pane, pane můj milostiwý! WKM“ službu swau poddanau wzkazuji, a WM“ bych wěrně přál zdrawí a dlauhého panowání, jako pánu swému. Poselstwí toto, kteréž ste ráčili učiniti, což se Znojemského hradu dotýče, že k odpowědi některých není přistaupeno, kterauž WM“ jsau dali: w prawdě račte mi wěřiti, že jest toho pan hejtman učiniti nemohl, chtělli se tak zachowati, jak hejtmanu přísluší se zachowati. Neb nebylo jich páté části, a ti, kteříž byli, i ti ještě byli w rozdílu, že odpowědi dáti nechtěli bez jiných; a jiného není žádáno, než jedné odtahu. Neb můž WM rozuměti, my sme swé peníze na ten zámek dáwali. Pak mohloli je bez nás k čemu swolowáno býti, ježto nás paternásob wíce jest z pánůw a z rytířstwa, a já jeden dal sem tak mnoho, jako ti, kteříž sau tu sami swolowali z pánůw a z rytířstwa. Ale lidé se domýšlejí, a k tomu jest podobné, že snad někdo při WM“ je- dnaje, a WM“ Waše dobré ukazuje, a pod tím jinému obmýšlí, a to to, aby ten zámek držel od WM“. I tak se lidem zdá, že wíce pro toho, komu se to obmýšli, to se dalo, nežli pro WM“ dobré. Neb coby mohlo tu býti WM“ dobrého? prostě nebyloby nic, kdybyšte jej dali komu WM' držeti, než to, žeby slaul WM“ zámek, a užitku byšte žádného neměli, než ten by měl, kdoby na něm byl. A ten zámek, milostiwý králi, můž lehce chowán býti, malým nákladem. Neb nemá tu auředník co zprawowati, nemaje k tomu žádných lidí, (ana jest k tomu jediná wéska), než zámek toliko opatrowati, a zámek jest w městě.

Strana 159
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 159 Než mně by se zdálo, abyšte ráčili poručiti některým osobám, aby w to nahlédli, toliko dwěma, dosti jest, kteříž jsau toho swědomi, aby člowěka dobrého zjednali chudého, aby WM“ zámku hleděl na to, co mu ukazowáno bude, a ostatek důchodůw aby WM“ do komory šlo; a co jich hned těch důchodůw bude, abyšte WM o tom wěděti ráčili, co jich má wycházeti každý rok WM“. Račte, milý králi, na tom špatném zámku swau wěc počíti říditi sobě k užitku, ne lidem. Budauli to lidé znáti, že to ráčíte před se bráti, s chutí budau se o WM“ wěci starati, cožby WM“ sprawedliwě náleželo. Paklibyšte ráčili to lidem w ruce strkati, a sami nic nemieti nežli slowo, že ste toho pánem: wšak jste pán náš i našich zámkůw! a co jest to WM“ platno, že my toho užiwáme, a WM' nic? A též byšte i swého neužíwali! Pak již tím pořádem, což WM“ koliwěk w králowstwí Českém a w těch zemích w ruce půjde Wašeho, račte wěděti, co máte bráti, aby WM“ auředníci neoddělowali, čímby chtěli: než WM“ račte auředníky oddělowati, aby na tom dosti měli, co jim ráčíte ukazowati, a dále aby nesahali. Jistě WM“ jest toho třeba, abyšte ne wšecko z lidí činiti ráčili, což WM“ kdo powí, přijda k WM“, a dobré Waše ukazuje WM“, a pod tím jiné můž obmýšleti. Než račte sami na swé wěci myslíwati, a jim se učiti, a což jest WM“ k užitku, toho se držeti. Neb čemuž WM z mladosti ráčíte se naučiti, to se bude WM“ k starosti hoditi. Než já WM" radím, toho zámku jináč neračte dáti držeti, než jakž sem WM“ napřed napsal; a račte již na tom zámku počíti, ráčiteli užitky míti. Což se pak toho zámku dotýče, co sme za něj dali, já krátce od WM“ nic nežádám, abyšte mi co zase nawracowati ráčili; než přeji toho i jiného wšeho WM“, jako swému milostiwému pánu rád. A za jiné nemám, než že ti wšickni, páni i rytířstwo, též učiní, že od WM“ za to nic žádati nebudau, kteříž sau tu nebyli, i ti kteříž sau byli, ježto k tomu swolowati nechtěli, a nemohli sprawedliwě bez nás. Než ti swolowali, ježto dosti málo dali. Pak pro WM"li dobré, čili kdo snad podtím swého dobrého hledaje, toho já při tom necháwám. Což se WM“ příjezdu do Čech dotýče, milý pane, račte pospíšiti příjezdem swým; jistěť jest toho weliká a nemůž býti wětší potřeba, neráčíteli toho králow- stwí hanebně zkaženého míti, ježtoby se i w Uherském králowstwí mohlo zle hoditi na budaucí časy, i WM“ dětem, jestliže je WM“ milý pán bůh dá. Psaním ani poselstwím nic nezjednáte, tím račte jisti býti. A račte s sebau rady míti z swých zemí, též i krále Polského JM“ dostatečné k tomu jednání w králowstwí Českém, tohoť WM“ jistě třeba bude, ráčíteli swau wěc dobře zjednati. A dobrým račte dobrým odplacowati, a těm kdožby činili jináč než dobře, také račte jim tak od- placowati wedle skutkůw jich.

Strana 160
160 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. Což se pak listůw wydáwání dotýče z kanceláře Uherské i České, wedle mého zdání jistě sau WM“ nyní škodní wydáwati, dokudž práwě w swé panowáni newejdete w tomto králowstwi a w těchto zemích. Jáť WM“ píši upřímně, nic swého w tom nežádaje, než pán búhť zná, WM“ bych dobré rád widěl; neb wím co se děje, že se dobře neděje při WM“ wěcech. Jáť ležím zde u lékaře nemocen welmi jsa, ježto newím, co semnau pán bůh učiniti ráčí, a také čas můj jest. Pak jestliže mne milý bůh wzíti ráčí, račte tím jisti býti a tomu wěřiti, a jiného se nedoptáte, než žeť sem králi otci WM“ wěrně slaužil a prawě; a WM“ jistě wěrně upřímě jako swému pánu přeji, čehož má poddaný wěrný pánu swému příti. Bych o službě co chtěl psáti, znám že služba má dosti špatná můž již býti wedle wèku mého. Ex Prostějow, ſer. VI ante purificationem beatae virginis 1521. (Nro. 123). 125. Panu Janowi Bornemissowi z Březenic: o jednání Olomúckém pro zplacení zámku Znojemského. W Prostèjowè, 5 Febr. Wysoce urozený a mnoho mocný pane, pane a příteli můj milý! Službu swau wzkazuji; WM“ bych přál zdrawí i wšeho dobrého. Jáť se pohříchu na swém zdrawí dobře nemám, než zde u lékaře ležím; pak newím, co semnau pán bůh w té nemoci udělá. Jednání toto, které jest se nyní w Olomůci dálo, bojím se, že jest se wíce pro někoho jiného dobré dálo, než pro králowské, chtíce snad někomu k tomu zámku dopomoci, aby jej držel. A kdo takowé wěci působí, ač zde o to lidé mluwi kdo jest, ale já o to chci pokoj míti. Než píši já králi JM“ list, i zdání swé o ten zámek, jestliže ho ráčí poží- wati co, ježto tomu porozumíte. Než dáliť jej sice držeti komu bez takowého opatření a hned wyměření, co má králi odtud jíti, a co on má užíwati: jistěť ho král nic užíwati nebude. Wšak tu hrdého třeba není, než chudého; neb tu nemá co opotrowati, než zámku hleděti. A tak král w Českém králowstwí, aneb w těchto zemích, přijdauli JM“ w ruce jací zámkowé a užitkowé, tak ať je ráči držeti, a tak o ně jednati, chceli jich užíwati. Neb dáliť je k prosbám držeti lidem: wšeť jest jedno, jakoby jich neměl. Což se pana hejtmana dotýče, že jest on k tomu swoliti nechtěl po někte- rých křiku: au, wšak rač mi toho wèřiti, že jest on toho učiniti nemohl. Neb jest jemu od nás ode wšech swěřeno, a od měst mu nic swěřeno není, než toliko od panského a od rytířského stawů. A by jinak učinil, wšak by nesprawedliwě

Strana 161
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 161 učinil, a mohlo by k němu o to od nás mluweno býti. Neb jest nás pětkrát wíce, kteříž sme o tom nic newěděli, a jeden z nás wíce dal, nežli wšickni. Můj milý pane a příteli! Pán bůhť wí, žeť píši pro krále JM', mněť na tom nic není. Neb bych tomu pánu dobrého přál; pod dobrým králowským budauť lidé, žeť jiného dobrého budau hleděti aneb swého. Mému psaní, kteréž králi píši, prosím, rač dobře wyrozuměti; pro seť nepíši. Jáť newím, jak pán bůh semnau w této mé nemoci učiní; nemám se dobře. Ex Prostèjow, fer. IlI ante Dorotheae 1521. (Nro. 124). 126. Panu hejtmanowi Morawskému: posílá mu list předešlý. W Prostèjowè, 5 Febr. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych oc. Natom již dosti buď za- kazowání mezi námi, poněwadž sme sobě uwěřili. Teď Wám posílám přípis listu, jejž panu Bornemissowi píši, též i list, kterýž mu píši, Wám teď posílám: kažtež mu ho dodati. Ex Prostějow, fer. III Agathae. (Nro. 125). 127. Panu Adamowi Polickému: důwěrné psaní o způsobu wěcí obecných na Morawě. W Prostèjowě, 10 Febr. Pane Adame, můj milý příteli! Přálť bych jistě dobrého. Wěřímť, žes mi uwěřil: a také jist tím buď, žeť sem já Tobě uwěřil. Nezdáloť mi se odpowědi dáti po páně hejtmanowu poslu, než teď po swém poslu dáwám odpowěd. Hned Janowa jízda mi se tam nelíbi. Neb není proč tak w náhle, a také jaké bezpečenstwi! A jest k tomu nemocen, tak mi psal z Hranic. Což se této wěci dotýče, která jest se stala w Olomúci: jistě já jí nerád widím. Neb wedle mého zdání za dwau wěků pod práwem, aby se měla takowá wěc státi, že jest se nestala, téměř proti nejznamenitějším pánům a rystířstwu. Biskupť jest jistě chybil brodu. Wíš dobře, žeť sem prawil, a několikrát s Tebau mluwil, abyšte se spřáhli w hromadu, což Wás můž nejwíce býti. A již se k tomu čas sám ukázal, že jest toho třeba, a welmi třeba. A ta wěc nemá lehce před se brata býti, než na míře na nějaké to postawiti, aby se pod tím způsobem nějaká wětší wěc nezdwihla, ježto by snad mohlo někomu jíti o jeho hrdlo i o jeho statek pod takowým zpu- sobem, od nèkolika osob aby to zawřiti měli. A k tomu, oniliť jsau swěřowali 21 A. Č. II.

Strana 162
162 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1521. hradu Znojemského pánu hejtmanowi? Wšak sme wšickni swěřowali, kteříž sme jej wyplacowali. Pak toho já při tom necháwám na tento čas. Což se pak dotýče těch listůw, kteréž sau zjednali pod Uherskau pečetí: wšak jest to wěc hned zřetedlná, weč by tato země uwedena byla! A darmo je zjednali, škaredá wěc se začala, a prostě jaksi z něma po tmě. Změníť ji pán bůh bohdá! K tomu aby rytířstwo od pánůw odpuštění bralo: w to já nic nesahám, jestli že nic se tu nedotýče swobod rytířstwa. Wy o tom máte wěděti, mně na tom nic nezáleží. Příliš hlaupě se jednalo, a příliš srozumitedlně. Můj milý pane Adame! Spřažte se spolu se pány nyní, což Wás můž býti nejwětší počet; a spražte se tak, abyšte to lotrowstwí zkaziti mohli, jakož jistě zkazíte. Pan Markwart Wálecký, tenť jest také tam, ale z prawého nerozumu, mně se tak zdá; protož mu uši natři i ode mne, ať jest jich hned prázden. Než což se Znojemského hradu dotýče, o to již žádné různice není: než w jiném ať jest jich prázden. Což se řeči páně hejtmanowy dotýče o nás a o krále: neumím tomu roz- uměti. Neb jistě jest již lidem rozuměti s welikau opatrností. A také to spříznění wíc se Tobě k wůli dálo, nežli komu; a by bylo co jeho zlého na tom, jistě mně se zdá, že múž se to rozwesti. Pro nás ať sobě zle nedělá. Též sem k berni swolil Tobě k wůli, a prawilť sem, že ta berně z těžka přijde k čemu užitečnému. Co se pak pana Kuny dotýče, mně se nezdá, by on to mluwil. Toběť píši, udělejž takto: pod welkým swěřením, kteréž může nejwětší býti, piš mu list, mlu- willi jest k komu ta slowa, kterážs mi napsal, což se krále a nás dotýče, ať by to dal znáti otewřeně, a že Ty to také zachowáš, aby o to žádné péče neměl. A tuto cedulku prosta aby ji ztrhal; neb což píšeš, že pro něj píšeš. A by měl pak na koni wyprawiti, wypraw. A coť za odpowěd dá, prosím Tebe, hned mi to pošli na Pardubice. Neb já aumysl mám odsud wyjeti, budeli pán bůh ráčiti, konečně od zítřka přes týden, t. j. prwní pondělí w půstě. Neb jest toho třeba, zkaušeti lidí, jsauli z boha, ne hned k řečem přistupowati. Králowská láska a neláska při nynějším času rownau wáhu mají, když člo- wěk jest sebau jist, že nic nečiní, coby jeho dobré powěsti mělo škodného býti. Ale proto, kterýž mně list teď nedáwno přinesen, posílámť ho přípis slowo od slowa; a k tomu podpis, kterýž mi jest král udělal swau wlastní rukau, také slowo od slowa, tak jakž w listu stojí, posílámť. Ale u mne wše to nic není. Když se s Janem shledáte, o ty o wšecky wěci již spolu rozmluwte, a lidi w hromadu strůjte, tohoť jest třeba. A budeli míti býti sněm, tu wšickni úhrňkem aby na něm byli. A buduli já moci, neodpírám, abych i já nebyl. Pakli bych nemohl býti, ale wždy na swém místě wyprawím: nebuduli moci Wojtècha, ale někoho jiného.

Strana 163
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcna r. 1521. 163 Což se mého shledání s Tebau dotýče: jistě z potřeby musím jeti. A když koliwek budeš chtíti, já se s Tebau shledám: bych měl tu do Bystřice sjeti, neb na Pernštein. Což se mého zdrawí dotýče, děkuje pánu bohu, lépe se mám; ale wšakž tak proto, jak znáš wěk můj. A posla tohoto mi hned wypraw, ještě ať mne za- stane zde. Ex Prostějow, dominica die Scholasticae anno oc. 21. Cedule do toho listu. Také mi jest praweno, že někteří mluwili, aby ta wěc byla odložena, že pana Adama tu není také. A Wilém Prusinowský že jest měl réci: na něm-liž, na panu Adamowi sněm záleží? — Toho se pak uptáš, takli jest, čili není; jakož jest tak, — poraučím Tě pánu bohu! (Nro. 127). 128. Panu Přemkowi Prusinowskému: propauští jeho ze služby swé. W Prostèjowě, 15 Febr. Pane Přemku, příteli milý! Došla mne řeč, že nyní na tomto sněmu w Olo- múci, kterýž jest byl, ti kteříž sau na něm byli, a kteříž sme nebyli, a někteří snad i kteříž sau byli, newelmi sme wzácni byli některým. Pak došlo jest mne, žeby měl mluwiti k té řeči, když poselstwí dál kněz biskup, aby rytířstwo od pánůw odpuštění brali, kteříž sau se pánům přikazowali, a krále za pána měli, a žes Ty řekl, jmenuje mne, žes u mne, a že lehce můžeš odpuštění wzíti. Nebyloť třeba takowých slow, lehkosti nedotýkaje. Jest swobodná wůle Twá, neb já sem Tě nikdá nelehčil, a také bych nerád widěl, atbych welmi za- lehkého Tobě jmín měl býti, aneb komu jinému. Znám já to sám, že jest pocti- wěji krále pána za pána míti, poněwadž jest wšech nás pán dědičný. Pak tomu já se nic neprotiwím, ani co Tobě toho za zlé mám, ani žadnému jinému, než Tobě i každému toho rád přeji. A nerci nepříti, ale i přímluwu k JM“ učiniti za toho, kterýžby u JM“ chtěl býti, a kdo mne žádal, kterýž mně jest dobrowolně slaužil do wule swé, ač sme wšickni u JM“ jakožto u pána swého dědičného. A w prawdě prawím, že každého radši mám za dobrého přítele, kterýž mi jest do- browolně slaužil a upřímně, nežli za služebníka, kterýž mne pánem swým jmenuje. Wšak já to znám, že sme wšickni služebníci krále JM“ a poddaní. Ale wšak proto z panského i z rytířského stawu, w Čechách i w Morawě, mnoho mne za pána sobě berauce, mně slauží. Kdež já to wděčně od nich při- 21*

Strana 164
164 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. jímám, a za dobré přátely je mám; znaje to proto, že sau králowští poddaní, též jako i já, a za to je mám a držím. Toho já již přitom necháwám. Než mně lidem rozuměti při nynějším času jest již těžké. Ale wšak pán bůh mne w tom opatruj, za to prosím, jestliže já sprostně a nerozumně newím lidem rozuměti. Ale wyswobodí mne pán bůh od každého z každé neupřímnosti, tu wíru k jeho swaté milosti mám, ačby ji kdo o mně smýšlel bez mého prowinění. Ex Prostèjow, fer. VI post Valentini. 129. Panu Burianowi Weletinskému: o wěcech Morawských dowěrné napomínání. W Prostèjowè, 12 Fcbr. Pane Buriane, příteli milý! Přálťbych, aby se dobře měl. Různice tyto, kteréž jsau se počaly od těch některých, kteříž jsau se sjeli, já neumím chwáliti, pro budaucí zlé tomuto markrabstwí. Ale uchowáť toho pán bůh, a ten bohdá za swé skutky swau odplatu wezme. Ale wšak slyšel jsem o Tobě, žes proto w tom se měl, nechwále toho, což jistě dobrého není i u mne. Přejiť toho. Pak listy, kteréž jsau zjednány pod Uherskau pečeti, kdež se swobod našich dotýče, kteréž máme pod pečetí Českau od císařů i od králůw, Českých i Uher- ských, a pod Uherskau pečetí žádných listů ani potwrzení nemáme. A by to bý- walo, proč by i ještě nebylo? Ale když je nikdá nebýwalo, ani se múž treſiti. A k tomu jsau rozepře mnohé o tu wěc, kdež já prawím welikau škodu býti tomuto markrabstwí na takowých, kdež se to rozumem bude moci ukázati. Pak jestliže můžeš znáti, že jest škodné tomuto markrabstwí, stůj při tom jako jeden z obywatelů. Jáť bohdá stojím, stanu, a k tomu nepřistaupím pro žád- ného chytrost ani strach: Toběť to oznamuji. A poněwadžs obywatel zemský, wediž lidi k tomu, což může rozumem ukázáno býti, že jest škodné tomuto mar- krabstwí, ať toho brání, a radši w čas, nežli po času. Jáť bohdá, nežbych k tomu přistaupil, radši bych to podstaupiti chtěl, ježto by dobře obtižné bylo; a by ta země to měla po mé smrti mluwiti, žeby w to uwedena byla, cožby jí mělo po- tomně škodného býti, a že jsem já také k tomu přistupowal. Ex Prostějow fer. III. 130. Hejtmanowi markrabstwí Morawského: o wýplatě Opawy, a o různicích w Morawě skrze listy pod Úherskau pečetí zjednané powstalých. W Prostèjowě, 13 Fobr. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám, abyšte se dobře měli.

Strana 165
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1521. 165 Onehdá jsem Wám dostatečné odpowědi na Waše psaní nedal, zajisté ne- dostatek při zdrawí mém to jest učinil. Což se Opawy dotýče, newíme jaký má zápis 1). Než to já wím, že je rukojemstwi Uhrům zastawil, zapsaw se, i uručil s Opawau, jak se má zachowati. Pak toho já se bojím, aby peníze dadauce, Opawa předse při Uhřích nezůstala. Druhé, peníze ty roztrhnauce, král do země přijede: nač jej chcete cho- wati? Já neumím tomu wyrozuměti, aby dobře bylo. Ale wšak načemžkoliwěk zůstanete s Janem synem mým spolu, má ke wšemu dobrá wůle jest o tu wěc. Než což se těch peněz berňowých dotýče, by se to neprodléwalo hned jedné hodiny, dobře by bylo, ať počet udělají wšickni, sjedauce se w Olomauci, kteříž jsau k tomu woleni. A Janowi synu jsem já řekl, aby také byl, ač wolen není. A to proto tím pospíšiti, aby před sněmem penězi shromážděny byly a za- pečetěny těmi, ktož budau počet přijímati a peníze, a na rathauze aby položeny byly; neb na sněmě byloby o to mnoho křiků o ty autraty. Wy můžete z toho wybyti, ukážíce na mne a na jiné, kteřížbychom tam nebyli, že bez nás toho uči- niti nemůžete, jakož nemůžete. Co se pak těchto různic dotýče, můj milý pane hejtmane, třeba jest lidi se ujistiti nejwětším počtem, netoliko w této wěci, ale i o jiné, přišloliby kdy co w této zemi, abychme bez sebe nedělali. A to w obecních wěcech, kteréžby spra- wedliwé byly; poněwadž oni takowými wěcmi jdau, ježto se nyní toliko peněz dotýče, ale potom by se mohlo snad někomu hrdla dotýkati! Slušíť to jistě za času opatřiti, a při takowých sněmích, na nich opatrně swé wěci jednati. Neb je se jistě takowá wěc nestala za paměti lidské, ne za jednoho wěku, ale za II i za III, a snad jakž práwa w Morawě založena jsau. Což se těch listů dotýče Uherských, tu hned lidi na tom twrďte, ať k nim lidé žádným obyčejem hned nikterakž neswolují, než což mohau nejwíc proti nim mluwiti, ať mluwi. Buriana Weletinského tu máte hned jednoho, a zwláště proti Wilémowi Prusinowskému, a Oldřicha Březnického druhého zjednejte, ten umí také dosti mluwiti, — neb na toho člowěka musí řeči i swádau wystřeleni býti lidé,— a kohož koliwěk můžete. Janť syn jest jich zde w tomto kautě drahně zjednal, i manowé někteří bi- skupowi nechtí wedlé něho státi, neb jim o to píše. Já také, kteréž listy na sněm psáti budu, ty já Wám pane hejtmane a Ja- nowi synu pošli, i přípisy jich. Budeli se Wám zdáti jich dodati, aneb jiné na- psati, mějte toho wůli; Jan syn pečet má, zapečetí. 1) Bezpochyby rozumí se tu Kazimír kníže Těšinský, jenž tehdáž Opawu w zástawě držel.

Strana 166
166 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. Sněm, na kterýby způsob měl položen býti, Jan Wás toho zprawí, co je mého zdání. Neb jinak byšte ho ztěžka dowedli; neb ho tito brániti budau skrze Uhry. Mějtež se dobře, a tímto psaním Wás žehnám. Ex Prostějow, fer. IV cinerum. 131. Panu Petrowi z Žerotína: důwěrné naříkání nad obecnými zmatky, kteří se w Morawě počali. W Prostèjowé, 16 Febr. S. s. W. u. p. p. šwagře můj milý! Jistě mi wěřte, žeť bych Wám dobrého přál, a newěřím by kdo wíc nade mne, a ledwa tolikož, ač je kdo. Nemoci jistěť bych Wám tak nerád přál, jako komu, aneb jako kdo z lidí; bylť bych Wás rád widěl. Neb w prawdě prawím, kdož nyní upřímně druhého za upřímého poznáwá aneb drži, můž se s nim rád shledati a pomluwiti i pokwasiti. Neb toho příliš řídko jest, a čím dál, wždycky řídče pohříchu tyto časy tak se nalezá. Změň to pane bože, jestli wůle twá, a dej lepší w lidech aumysl, jedněm proti druhým! a zwláště mezi těmi, kdož k komu pěkně mluwí, aby pod tím swého lotrowstwi ne- chali a neobmýšleli! Což se mne k Wám dotýče, jistěť jsem ten, žeť jsem Wáš upřímý a wěrný přítel, a tauž naději we Wás mám, a w tom nic nepochybuji o Wás k sobě, že též jste ke mně. A tímto listem Wás žehnám. Neb já již do Čech jedu, ač bude pán bůh ráčiti, upřímo na Pardubice. Pakliby tu mřeli — jakož jest dosti podobné, poněwadž ještě tu nemřeli, a wšudy wůkol mrau, a teprw počínají — pojedu upřímo do Prahy, a tam pobudu, budeli pán bůh ráčiti. Ač mnoho w Čechách lotrowských způsobůw od chwile se začalo, ale ještě tak prudce lotrowského žádného pod sprawedlností a pod práwem jsem nenalezl, jako je se zde začalo w této zemi Morawské, a jistě je weliký. A na tom lidé jsau, což rozumím, aby se z nich jiné neupřímnosti rodily. Jistě, můj milý pane šwagře, třeba se opatrowati! Au, škaredýť jsau talec na nás wyrazili těmi Uher- skými listy, kteréž jsau nyní přinesli, ač na ně práwě chceš pomysliti, a jim wy- rozuměti, nač se ztahují. Tenť je na nás práwě z hnoje wylezl, kdož o takowé wěci se pokauší. Netřebať Wám do Morawy Rendle, již jej máte w Morawě. Jistě máte se před čím opatrowati! U mněť jest škodnější než Rendl, a k tomu rozumu žádného nemaje, než jedné pýchu. A před takowau wšetečností při způsobu ny- nějším jistě jest třeba i hrdel opatrowati, při takowých sněmích. Neb tím způso- bem Rendl se jest jak žiw o to nepokusil, oč se jest tento pokusil.

Strana 167
A. VIII. Psani p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 167 A k tomu panský staw, kdyby rozumu chtěl užíwati, mělby nač pomysliti, co proti němu se působí. A to to, aby ode pánůw rytířstwo wšecko odpuštění bralo. Co se dále pod tím můž mysliti o panském stawu, málo sobě toho rozwažují. O rytiřstwo, aby odpuštění wzalo, já bych sobě to za wětší užitek kladl i za lepší, než by u mne bylo. Ale pane, jiné pod tím musí býti. Slušeloby na takowého o wšecky bídy mysliti, které mohau jmenowány býti, aby za swé skutky swau odplatu wzal. Mějtež se dobře, a poručme ty wěci wšecky pánu bohu, a opatrujme se. Pán buh sprawedliwého nikdá neopustil, ta jest wíra má. A jistě pánům jest toho třeba, aby se opatrowali již, poněwadž jest to na ně wyniklo, ježto nikdá toho nebylo, ani za krále Matiáše, ani před králem Matiášem, ani paměti lidské jest. Ex Prostèjow, sabbato post festum S. Valentini. 132. Prostějowským: aby Fajtlowi židowi w městě swém sprawedliwosti dopomáhali. W Prostèjowě, 16 Febr. Wilém z Pernšteina a na Helfenšteině. Prostějowští wěrní milí! Oznamuji Wám, že Fajtl žid můj zprawil mne, kterak mnoho sprawedlnosti swé maje, nemůž k nim docházeti, kdež znamenitého statku swého lidem jest rozwěřil. I prosil mne jest, cožby Wám příslušelo, a před Wás přišlo, že mu sprawedliwosti jeho budete dopomáhati, pokudž byšte znali, že jest sprawedliwé. A já Wám přikazuji, že tak učiníte. Neb já Fajtle žida w jiném neznám do ty chwíle, než že lidem netoliko mým, ale i cizím dobře činí swými penězi, a zwláště mým. A jistě, by pro něj nebylo a pro jeho osobu, žebych já zde žádných židůw netrpěl, ani jim bytu zde přál. Než což činím, pro něj činím. Datum Prostějow, sabbato post festum S. Valentini, 1520. 133. Panu Oldřichowi Březnickému: děkuje mu, že o zachowání swazku Morawy s Čechami tak wěrně se zasadil. W Prostijowe, 17 Febr. Pane Oldřiše, příteli milý! Přáltbych dobrého wšeho. Zpráwa mne došla, kteraks Ty se zasadil a mluwil, kdež jsau pod Uherskau pečeti listy zjednali na swobody na některé, že naše swobody a našich předku, kterýchž jsau krew swau proléwajíc dobýwali, neswědčí pod Uheřskými pečetmi; ale pod Českau; ani po- twrzení na ně žádného pod Uherskau pečetí není, než pod Českau. Pak já Tobe welmi dèkuji, žes ten, že jazyk swůj a wlast swau miluješ, a k takowé wěci spletečné že přistaupiti nechceš. A já bohdá na témž jsem, proti

Strana 168
168 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. tomu mluwiti, a k tomu neswoliti, žádnému k wůli a pro žádného strach. A nedej mi toho milý pán bůh, aby to po mé smrti mělo mluweno býti, že jsem já k tomu swolowal zde w této zemi. A tim pane Oldriše ode mne jist bud: mohulit kde na kterém místě co dobrého k Twé poctiwosti učiniti aneb jináč, ji tě udělám rád; a wěř tomu do konce, w možné wěci w každé, že na mně toho přítele máš míti. Ex Prostèjow, dominico Invocavit me. 134. Panu Hanušowi Haugwicowi z Biskupic: o jakési rozepři we příčině obapolných statkůw jejich. W Jewičkách, 18 Fcbr. S. s. w. u. p. p. šwagře milý! Přálbych Wám také wšeho dobrého. Kdyby někdo Waše držel tisíc let, a Wy zechtěli swému, snadbyšte toho nepustili, jestliže by lidé sprawedlnost uznali, že jest. Pak listowé Waši sprawedlnost a Wašich lidí rozeznají, a naši také. Wšak mi jistě můžete wěřiti, Wám jako tomu, kterémuž sem se wždycky hleděl i za- chowati i wšecko činiti, a někdy snad i w potřebné wěci, nejsem na jiném, abych Wás sobě z aumysla tratil, než w prawdě rád zachowal, i přátelstwi okazowal, i synům Wašim; ač pan Lacek rozumím, že jemu jest něco proti mysli do mne. Ale w prawdě nejsem winen; nerci takowau špatnau wěc, ale desetkrát wětší směl bych já proň učiniti, a to potom pozná. Což se pak statkůw našich dotýče, zůstaň každý při swé sprawedliwosti: Wy našeho nežádejte, a já Wašeho také a Waších dětí. Než můžemli co sobě napomáhati k dobrému, jistě rád udělám, jedné ať též zase shledáwám. Na auředníka mi nežalujte. Neb znáte sami, že proto auředníka mám, aby mého opatrowal; pakliby jináč činil, učinilbych já jemu tak, jakžby zaslaužil. Ex Jewiček, fer. II ante festum S. Petri in cathedra. 135. Panu Hanikéřowi starému: o nowých spletcích skrze jakéhosi Lakše. W Pardubicích, 23 Febr. Pane Hanikéři, příteli milý! Opět mi se tam spletkowé ději o jakéhosi Lakše, o kteréhož si Ty mi psal, aby se jemu roku přidalo pod těmi rukojměmi, jakož list. Twůj před rukama jest. Pak opět mi roku s těmi rukojměmi odkládají. Neb já sem to na Twé psaní udělal: prosím Tebe opatř to. Neb wíš dobře, že já w Twau potřebu bych rád Tobě wždycky přítelem se ukázal, jakož snad by ještě i toho Tobě mohla potřeba býti.

Strana 169
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 169 Pak syn Twůj, ten kázaw také wěřiti, musil jsem na jakési roky přijíti XXXI1/2 ſ. A potom mi píše, by on měl swé dáwati, žeby za jeho službu jemu zle se stalo. Pak jaká je to služba jeho! s takowau službau by mi malý užitek byl, než má škoda, a o swé peníze bych já přišel. Ale již jsem já radši tu škodu k sobě přijal, abych na ty roky bral. Ex Pardubic, sabbato post festum S. Petri in cathedra, 1521. 136. Panu Wáclawowi Loreckému z Elkauše: pohrůžčiwé psaní we při jeho s uhliři u Zdechowic. W Pardubicích, 2 Mart. Pane Lorecký, příteli milý! Na otce Twého jsem byl wěrně laskaw, i Tobě bych rád dobrého přál. Pak jak Ty Zdechowice držíš, na to já se nic newyptá- wám, než Tobě jest třeba o tom wěděti. Což se uhléřů dotýče, bych já Tobě co chtěl přiříkati proti jejich práwu a řádu, toho já nemohu učiniti, nébrž i w sprawedlnosti jejich jábych jich nemohl opustiti. Než by Ty chtěl naše lidi chuditi, sedě na Zdechowicech (mně se zdá) dosti krátce, jistě se já jeden toho nedopustím. Než budešli srownáwati, já jsem tomu rád; nebudešli, čehož budeš hledati, to najdeš jistě. Z aumyslať bych nerád nic proti Tobě udèlal. Ex Pardubic, sabbato ante Oculi. 137. P. Wáclawowi Andělowi z Ronowce: důtkliwé psaní, w příčině swády o role u Přelaučí (srown. č. 79.) W Pardubicích, 6 Mart. Pane Wáclawe Anděle, příteli milý! Auředníci moji k Tobě jezdili, s Tebau mluwili, psáwali, ažť teď auředník můj Pardubský opět Tobě psal, což se rolí těch dotýče od Přelaučí, kterýchž si užíwal. Jakaus mu odpowěd dal, to přitom stůj- Prosím Tebe, nech se mnau takowých wěcí! To, cožť sem byl udělal panu Morašickému Andělowi k wůli, a pro Tè, — poněwadžs Ty to zwrhl, komu k wùli, to jest mně dobře wědomo, ježto snad ne wždy by se mohlo trefiti, že tak má býti, jakž ten smýšlí — Pak milý pane Wáclawe, nech takowých wěcí semnau! Píšeš, že newíš, pokud sau ty rolí: i již já se o to budu starati, budeli pán bůh ráčiti, abych se wyptal, pokud jsau; a swé držeti chci, a swého užíwati. Pakli Ty na ně budeš chtíti posílati, a mocí na nich dělati: mocíť já se brániti budu, pokudž budu moci, a pán bůh mi toho příti bude. A tímtoť se psaním opowídám. A tímto jist buď, ani na prosby, ani na žádnau wymyšlenau wěc já jich Tobě, dokudž sem žiw, držeti nedám, a radši bych Přelaučí neměl, nežť bych je A. С. II. 22

Strana 170
170 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. držeti dal. Neb sem to pánu bohu přisáhl, a toho bohdá nezměním; a než bych to učinil, radši bych widěl, aby se Prelauči i s tau rolí propadlo. Ze mne jest to nepřišlo. Pakliť se zdá, že jsem co winen, wšak máš práwo a řád před sebau: kaž- dému učiním wšecko rád, což sprawedliwě mám učiniti, jako ten, kterýž pod práwem jsem. Ještě já o jiné rolí také s Tebau činiti mám od jiných kruntů; časem jiným také Tebe to tajno nebude. Ex Pardubic, fer. IV ante dominicam Laetare 1521. 138. Panu Zdeňkowi Kostkowi z Postupic: w příčině jakéhosi jednání w saukromých wěcech. W Pardubicích, 8 Mart. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám dobrého. Já jsem se do té cedule nepodepsal, a to z té příčiny, neb jsem já ty wěci wšecky na Wojtěcha syna swého wložil. Pak já za jiné nemám, než že jím w tom žádná různice ne- bude, a že on také učiní, což bude míti učiniti; neb za to mám, že jest již také doma. Také jsem já wzkázal panu Slawatowi Košumberskému a pánu Janowskému starému aumysl můj po pánu Přibkowi. Dobrého nic bohdá mnau rušeno nebude, než rád k dobrému pomáhati budu: to poznáte. A za jiné já tohoto jednání nepokládám, než za dobré; jedné již aby se ta wěc jednala k lepší podstatě. Ex Pardubic, fer. VI ante dominicam Laetare Jerusalem. 139. Panu Krupému: o propuštění člowěka páně, kteréhož byl uručil (srown. č. 70.) W Pardubicích, 11 Mart. Pane Krupý, příteli milý! Posílaní, psaní mnoho sem činil o chlapa jakéhosi a o jeho sprawedlnosti: nikdá kruntowní wěci neuměl jsem od Tebe dosáhnauti, než wždys jej prawil býti, že jest Twüj; a mne také zprawuji, že je muj. Pak, by byl i Twůj, zdá mi se, žebych toho hoden od Tebe byl, žeby oň proti mně nemluwil. Neb w prawdě by mých X chtělo pod Tě, a Ty mne požádal: bez wy- mluwení bych tak udělal, žebych jich nedržel, a Tobě jich přál. Ale Ty proto wůli máš učiniti pro mne neb nechati, co se zdá, a já též zase. Ale poněwadž jest wždy o to rozepře mezi námi, mělliby ten člowěk ne- božátko w swém hynauti, a mnau w tom zaweden býti, nedej mi toho pán búh! Anižť ho znám, aniž sem ho widěl jakž sem žiw.

Strana 171
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 171 Pak chci já k tomu seslati dolůw w témdni, buduli moci, Běškowce, neb kohož budu moci: wol sobě dobré lidi, kohožkoliwěk chceš, a kohož woliti budeš, já na nich chci přestati, nechžť toho ohlédají. Pak jestli Twůj, buď Twůj: a také jestli můj, buď můj. Pak prosim Tebe, že to přijmeš ode mne. Pakliby toho ode mne přijato nebylo: i již by to musila býti swáwůle, a mně by to také trpěliwé nemohlo býti. Neb mi nic není o toho člowěka, ale jest mi o to, aby on mnau zaweden nebyl. Ex Pardubic, fer. II ante Gregorii. 140. Panu Jaroslawowi z Šellenberka, nejw. komorníku králowstwí Českého: žádá wýpisu z desk zemských o prodeji Žampachu panu Krušinowi skrze p. Buriana Trčku z Lipy a Lipnice. W Pardubicích, 15 Mart. S. s. W. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám w prawdě zdrawí i wšeho dobrého. Prosím Wás welmi, že to pro mne učiníte, a že do Prahy pošlete, a wýpis mi kážete dáti, kterak pan Burian Trčka Humpolcem zprawuje panu Krušinowi Žampach; jakož Wám teď ceduli posílám, kterauž se budete moci zprawiti, kterauž pan Krušina píše Zahrádkowi. A já což budu míti dáti od toho, ač mi auředníci dadí wéděti, dám rád. A tohoto posla, prosím, zdržte u sebe, a pošlete mi po něm. A již se té práce odwažte pro mne, a toho posla do Prahy. Neb jest mně toho jistě třeba, s panem Burianem Trčkau jinak wůkol jíti, než s Wámi a s panem Zajimačem, což se jednání o zboží dotýče. Neb bojím se, že jemu jest pan Kru- šina welmi hlaup. A já také, w čemž byšte mne potřebowali, rád pro Wás udělám. Ex Pardubic, fer. VI ante dominicam Judica 1521. 141. P. Diwišowi Žehušickému z Nestajowa: aby panu Loreckému proti uhlířům nepomáhal. W Pardubicích, 16 Mart. Urozený a statečný pane Diwiši, příteli můj milý! Přálťbych jistě dobrého. Widěl sem psaní, kteréž píšeš Hanikéřowi člowěku mému, žeby proti uhlé- řům Loreckého opustiti nechtěl oc. Pak já Tebe žádám, že w tom, cožby bylo škodného, netoliko uhléřům, ale také i mně na čemžby škoda nemalá byla, Loreckého zastáwati nebudeš, než radši jej od toho odwedeš, cožby on předse bral, ježto by to proti jejich práwům a 22 *

Strana 172
172 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. řádům bylo. Nebbych já jim jejich swobod a práw hájiti nemohl, pokudž jim sprawedliwě náleží. Neb milý pane Žehušický, není škoda uhléřům, ale jest škoda na lesích mně a na clech weliká, ježto on dosti wšetečné wěci, mně se zdá, před se bere. Pak já, bůh wí, bych rád widěl, aby toho nebylo. Než můžešli to srownati, já bych rád. Než byť mu to uhléři chtěli trpěti, já bych mu toho trpěti nemohl. Ex Pardubic, sabbato ante dominicam Judica 1521. 142. Panu Wáclawowi Košáteckému z Kolowrat: tauží mu o stawu obecných wěci w králowstwí Českém. W Pardubicích, 18 Mart. S. s. w. u. p. p kmotře a příteli můj milý! Jistě mi rač také wěřiti, žeť bych Wám dobrého přál; a dokonce také wěřím, nic nepochybuje, že mi také přejete. Napomínání toto, kteréž mi ráčíš činiti, není toliko přátelské, ale jest i otcow- ské; kdež já za welký wděk i za užitečnau wěc je sobě od Wás přijímám, a děkuji, a wíce děkowati nemohu. Což se neswornosti w této zemi dotýče, pán bůh zná, nerci skutkem, ale ani myšlením nejsem toho žádná příčina. Ale ty neswornosti odnikud jsau se ne- zarodily a nezrůstly, nežli z lakomstwí přílišného; hledajíce lidé, aby k statkům přicházeli, na nic se nerozmýšlejí, než aby měli, nic na králowské dobré ani na obecné nemyslí. A přitom toho hledajíce, wždy sobě nějakau rotu zjednali, pod tím aby swé wěci prowodili. Změniž to pán bůh wšemohaucí, a rač naprawiti z nás každého! zwláště w těch nedostatcích, kteříž sau proti obecnímu dobrému, a k zkáze tomuto králowstwí. A jistě mi rač wěřiti, tak jakž lidé swé obmýšlejí a nic jiného, nechžť jest jaké chce jednání, nebudau lidé z toho wywedeni: leč král, maje lidi a rady roz- umné při sobě a nestranné, w každau wěc nahlédne, která se dála a děje až do síž chwíle, a ty wěci wedlé sprawedlnosti rownati ráči a naprawowati. Jinak to nemůž býti nikterakž srownáno wedle zdání mého. Jakož já jiné wíry nemám, pokudž mi jest wědomo, než že meškati král nebude příjezdem; Wy račte toho proto tak nechati. Co se osoby mé dotýče, můj milý pane kmotře! kdybych jaký užitek já sebau znal tomuto králowstwi, rač tím jist býti, nerci jednati pomoci, ale pro dobré tohoto králowstwi a pro poctiwé, směl bych se toho odwážiti, a i krew swau wedle zřízené wěci odwážil bych se proliti wedle jiných. A cožkoliwèk

Strana 173
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 173 nyníčko ti sjezdowé jsau, já se bojím, že spíše se w nich spletkůw přičiní, než co jiného zjedná. Pán z Rosenberka jest maudrý pán: pomáhejž mu pán bůh, aby on w to uměl treſiti, já bych mu toho přál. Než o sobě neumím já toho smysliti tímto způsobem bez krále a bez rad k tomu zřízených. Než toto o sobě smyslím, že by mnau ten užitek byl podobný ku páně Smečenského auřadu nyní zprawowání. A žaluji Wám, můj milý pane kmotře! nemám se wždy dobře na swém zdrawí. A čas jest toho také. Mějtež se dobře! Ex Pardubic, fer. II post domi- nicam Judica 1521. Cedule do toho listu. Což se přátelstwí dotýče synůw mých k Wám, rač tím jist býti, a na to se bezpečiti, žeť je k tomu powedu a přiwedu, žeť Wám budau službau swau přátelskau přátelstwí ukazowati, jakožto pánu staršímu. Neb to od Wás známy k sobě, že ste náš celý přítel. Můj milý pane kmotře! wíno by Wám poslali dáwno, ale nemohau pro cesty. Ale jistě mi wěřte, žeť jest kyselé. Než letní wíno dobré bude; a jinéhoť sám nemám žádného, než to kteréž mi se urodilo, a dosti málo. 143. Panu Zdeňkowi Trčkowi z Lipy a Lipnice: radí mu powolnu býti we při s p. Kafuňkem. W Pardubicích, 18 Mart. U. p. a příteli můj milý! Dobrého bych Wám jistě přál. W tomto napřed se omlauwám, že pro žádného nepíši, ani žádnému k wůli bych psal, tím buďte jisti, Wám což by bylo proti mysli: než z příčiny z té píši, že neznám užitečné wěci Waší, než spíše škodnau. Ale nic Wy se na mé psaní neobracujte, než učiňte což se Wám koliwěk líbí a zdá. Nebť já wšeho na swém smyslu nezawa- zuji, nébrž welmi málo; než powinnost přátelská mne k tomu přiwedla. Což se Kafuňka toho dotýče, před rokem jste mu měli peníze dáti, a těm wýběrčím ste připowěděli listem swým. Pak rozwažte sobě to, k škodě se napřed připrawíte, a 200 gr. dáte. Pak wíce jest posměch od těch, kdož Wám do- brého nepřejí, nežli ta škoda. A on wezme na Wás zatykač; pak jaká to poctiwost? Můj milý pane Zdeňku! w prawé prawdě, žeť wěrným aumyslem píši; Wy učiňte což se Wám pak koliwěk líbí. On nebožec maje lidem platiti, sprawedliwě mu toho nemůžte za zlé míti.

Strana 174
174 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. Druhé prosím, též mi za zlé nemějte, což se pana Janowského dotýče, a toho wylámaní sklepu: rač o to řeči nechati před lidmi; a radši, budeteli mu chtíti co mluwiti, a Wám bude užitečná wěc, budete mu mluwiti wůči. Než jistě takowých řečí, což já rozumím, žeby bez půhonůw nebylo. Můj milý pane Zdeňku, uwarujte se toho! Neb půhonowé někteří lidi k leh- kosti připrawují, a to k takowé, že špatnější jim potom w oči wytkne, a oni za nic neodbýwají. Jakož těch lidí dosti wíte, že se jim to přiházelo pro nerozumné řeči. Pak, bych já uměl mlčeti, což mi se zdá, že jest Waše škodné, nebylbych Wáš upřímý přítel. Ale máte přátely a swůj rozum napřed; na mé psaní nic se neobracujte, a učiňte, což se Wám líbí. Psaní Wám toto k žádné škodě není. Ex Pardubic, fer. II post dominicam Judica. Pan Wilém z Pernšteina umřel na zámku swém na Pardubicích dne 8 Apr. 1521. Památka jeho w městě Pardubicích, kterémuž hojná dobrodiní činil, až podnes w požehnání jest.

Strana 175
E. II. REGISTRA ZÁPISŮW KRÁLOWSKÝCH I OBECNÝCH, roku 1454. Pokračowáni. (Wiz Archivu tohoto díl I, str. 493—546.) 274. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Janowi Kralow- cowi z Kralowic twrz Tatce řečenů proboštstwí Wyšehradského, se dworem po- plužním a dědinami k němu příslušnými, wes tudíž s lidmi a s dědinami jich, Wrbčany wes arcibiskupstwí Pražského se dworem také poplužním a dědinami jeho i lidí tudíž bydlejících, s úroky, požitky, poplatky, což k tomu přísluší, nic newyměňujíce, w 850 � gr., a do Uher mèl jeti jednau, a tam puol léta na swuoj náklad slúžiti, a lidí neobtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; datum w Praze, l. 1436, w úterý po 11,000 děwic. Ten w registřich nalezen. Ten list okázal Jan z Chwalowic jménem sirotkuow již praweného Jana Kralowce i swým jménem, jakožto poručník listem učíněný, kterýžto list poručný také okázal. 275. List s majestátem krále Wáclawa, jenž swědčí Henzlínowi z Zárowa, měštěnínu Starého Města Pražského, na 1400 � gr. zapsaných na klášteřích na Chotěšowském 528 �, na Teplé 220 �, na Plaském 220 �, na Swatoprokopském 210 �P, a na Skalickém 30 , aby na dwa roky po polowici splnili z berně krá- lowské, jakož týž list šíře swědčí; datum Pragae a. d. 1395, die 1 Septembris. Ten list okázal Jan z Cholpic, a wedle toho list smluwný a společní Jana Zarow- ského s Wáclawem Štuk z Cholpic.

Strana 176
176 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 276. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje dil wsi Lidic kostela sw. Anny, a jednoho krajčího we wsi Zájezd kostela sw. Benedikta, Townek jménem, kostela Břewnického (sic) s lukau a úročníky we wsi Kowářow kostela Wyšehradského, se wšemi puožitky a plným panstwím, a úrok 6 I?, kterýž Petr z Libochowic do Prahy oltářníku sw. Ducha platiti má, témuž Petrowi z Libocho- wic, diel za obranu a zachowání, a diel w 78 � za službu, kterauž měl učiniti s šesti oděnci jízdnými puol léta, jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědči; datum w Litoměřicích, o narození božiem l. 1420. Ten list okázal Jan z Hlazowic, a wedle toho práwo od Petra z Libochonic jeho otci ke zbožím jeho i listuom swědčící. 277. List s majestátem císaře Sigmunda, kterýž swědčí Oldřichowi z Kra- lowic na 160 � gr. učteného za službu a za škody na Wyšehradě, a že list na starý dluh wrátil, protož jemu a jeho dědicuom zapisuje wsi Loket a Snět kanow- nictwí Wyšehradského, s úroky, poplatky, užitky, lesy, luhy, lukami, poplužími, potoky, rybníky i se wšemi jinými příslušnostmi w swrchupsaných 160 � gr., a lidí nemají obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Telči l. 1437, we čtwrtek před sw. Kateřinau. Ten list okázal Petřík z Snětu a wedle toho naň list dobré wuole jemu swědčící od Woldřicha z Kralowic, což sě Snětu dotýče. 278. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Pešowi z Sedlčan a jeho dědicnom i budaucím na wsi na Krňanech kláštera Ostrowského, na Smi- lowičkách, Cerewnici (sic), na Březnice malé, děkanstwí a proboštstwí i arcibiskup- stwí k Týnu arcibiskupowu na Wltawě 60 � gr., a že ty sumy komoře králowské příslušné wydáwati mají z toho držení, a lidí neobtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze, 1. 1437, w tu středu před hromnicemi. Ten w ragstrách nalezen, ale nesrownáwá se w některých slowích, a ta slowa zdá se že jsú oprawowaná, ačkoli jednostajnú rukau. Ten list okázal Kašpar jménem ženy swé Duory, kteráž byla prwé Pešíkowa a swým; ale prawí, že nemají od Peše dobré wuole, než toliko ty listy hlawní. 279. List s pečeti císaře Sigmunda, w němž zapisuje Pešowi z Sedlčan a jeho dědicuom i budaucím na wsi Třemošné kláštera Milewského s úroky, poplatky oc. 20 � gr., jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Praze l. 1437, w sobotu den 10,000 rytířůw. Toho jsme w registřich nenalezli; a také týž Kašpar okázal jménem ženy swé Duory a swým, a též že nemají od Peše dobré wuole. 280. List s majestátem ciesaře Sigmunda, swědčící Jiříkowi z Dubé a z Wismburka za to, že jest dřewní listy wrátil Janowi z Opočna, swědčicé na Žleby,

Strana 177
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 177 Lichtmburk, Drobowice oc. za to témuž Jiříkowi zapisuje 13,000 � gr. přewede- ných na Drobowice, na Žleby, na Wilštein, na Chotěboř mèsto i na wše, což k těm hraduom přísluší, a jeho erbuom; a že ti zámkowé králuom Českým, neb kteréžby koli poslali, mají otewřeni býti a swobodni a bez jich škody; a kdyžby křižowníci Pruští twrz Drobowice wyplatiti chtěli s wuolí králowskau, tehdy Jiřík a jeho erbowé wezmauce od nich 4,000, mají postůpiti jim, jakož týž list šíře swědčí, bez wýstrahy; datum w Praze léta 1436, w středu po sw. Michalu. Ten w registřich nalezen srownaný. 281. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž Jiříkowi z Wismburka, jsa jím upamatowán, kterak Jan Opočenský wrátil listy na dluhy, jenž měli jemu zjednati poručenstwi sirotkuow někdy Jana z Telče, a to nedošlo, ani za to dosti učiněno, za ten dluh a za ty listy přidáwá a připisuje témuž Jiříkowi a jeho erbuom i budúcím k dřewnímu zápisu na Drobowice wydanému k té sumě 2000 � gr., jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Praze 1437, w pondělí den sw. jede- náct tisíc panen. Ten w registřích nalezen. Ta dwa listy okázána od Ješka se Žlebuow, a wedle toho list dobré wuole na ta dwa zápisy od Jiříka z Dubé a z Wismburka, swědčící Hynkowi a Janowi z Dubé a z Třebochowic. 282. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Waňkowi řeče- nému Rak z Nebielowa, richtáři ty časy starého města Pražského, a jeho dětem a dědicuom, dwuor Tryskowice kláštera Strahowského, s dědinami k němu příslušnými, lukami, rybníky a se wšemi práwy oc. we 200 � gr., s wýstrahau puol léta, a když by jim potom bylo dáno 200 gr.; jakož sú se w pusté uwázali, mají swrchek wšecken, nábytek, obilé, píci i osení i což by tu měli, sobě poberauc, a ryby z rybní- kuow wylowic, postúpiti, jakož týž list síře swědčí; jehož datum w Praze l. 1037 (sic), w středu den sw. Linharta. Ten list okázal Wáclaw mladý Carda, a wedle toho na ten list dobrau wuoli listowni od Waňka Raka z Nebielowa swědčící prodáním Wáclawowi z Petrowic seděním na Úšti, a Wáclawowi synu jeho odtudž. 283. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Matiášowi z Chlum- čan Smolnici wes kněží Růdnických w 700 � gr., a lidí nemá obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; datum w Praze 1. 1436, w pondělí po sw. Šimoniši a Judè. 284. List s menši pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Pochwalow křižowníkuow kostela matky boží u mostu, a Smolnice i Brloh kláštera Růdnického, se wšemi příslušenstwími, s plným panstwím, Parcifalowi a Lotowi z Winařic bratřím, diel za obranu a zachowáni toho zboží, a diel we 250 gr. za službu se 20 koňmi 26 neděl w zachowání hradu Pražského činiti majíce, jakož tayž list jim i jich 23 A. Č. II.

Strana 178
178 E. II. Registra zápisůw r. 1454. dědicuom šíře swědčí, kterýž měl wětší pečetí, kdyžby přinesen byl, potwrzen býti; datum jeho w Berauně, na hod ss. Šimona a Judy l. 1420. Ten list okázal nám Smolík, a wedle toho list od Plichty z Žirotína, w němž ten list s těmi wesnicemi a práwy poraučí dobrowolně témuž Martinowi Radickému řečenému Smolík Starého Města Pražského od Oháněk, jakož týž list to okazuje i jiných drahně zá- wazkuow w sobě zawierá. Ale od Parcifala my jsme dobré wuole newiděli, jakož se o ní w Plichtowě listu dotayče. 285. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Petrowi z Za- chrašťan a jeho erbuom wes Nepolisy kláštera Swatojiřského s úroky, požitky, práwy a příslušnostmi wšelijakými, kteréž k té wsi příslušejí, we 400 � gr. s wýstrahau čtwrt léta; lidí chudých nemají obtěžowati, aby komoře králowské ty sumy oby- čejné wydáwali, nemá na žádného mocí sahati, ani swéwolně bůřiti, a wěrně po- máhati má, jakoz týž list šíře swrchu swědčí; datum w Praze, den s. Matauše l. 1436. Ten list Mikuláš z Zachrašťan okázal. 286. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž swědčí, kterak Přibík z Zasanic propowěděl, že wes Králowa Lhota maje zápisnau, prodal Buškowi řeče- nému Sekyrka z Sedčic za 100 � gr., žádaje powolení králowského, a že ten zápis, kterýž na to měl, wrátil; i zapisuje tůž wes Králowu Lhotu témuž Buškowi a dědicuom jeho, aby tu wes s úroky, dědinami, lukami i se wším příslušenstwím držal a požíwal, dokud by jemu již powěděných 100 � gr. nebylo dáno; také jemu přeje, aby jemu wodu tudíž tekaucí k užitku rybníkuow udělaných, i kteréžby udělal znowu, přes pole sedlákuow a súseduow swých wedl, wšak bez škody wšech; jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Praze 1. 1437, w pátek den s. Františka. 287. List s menši pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Zbyslaw, Rohozec, Kúnice, kláštera Sedleckého, se wšemi požitky oc. a zwláště s rybníky, lesy, s plným panstwím, pro obranu a zachowání toho zboží, a diel we 400 � gr., Ondřejowi richtáři a Wáclawowi Finder z Čáslawě, jimžto ty peníze dlužen byl, jakož týž list jim i jich dědicuom šíře swědčí; jehož datum na Horách Kutnách, den s. Barbory l. 1420. Ten list okázal Ondřej richtář z Čáslawě. 288. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící urozenému Heníkowi z Walšteina a s Skal, na twrz Šestajowice s dworem poplužním a wsi křižowni- kuow Zderazských, s úroky, poplatky, užitky i wšemi práwy a příslušnostmi, za- psané we 300 gr., ýstraha puol léta, lidí nemají obtěžowati, a aby sumy wy- dáwali, a mocí nemají na žádného sahati, jakož týž list šíře swědčí; datum w Praze, I. 1437, den přenešení s. Wáclawa. Nalezen w reystřich. Ten list okázal Jan Hřel, a wedle toho list, jemuž Henik ten majestát se wším práwem prodáwá.

Strana 179
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 179 289. List s majestátem krále Sigmunda, w němž zapisuje hrad Haunstain s jeho příslušnostmi Štěpanowi Kobrshan a jeho manželce a dědicuom jeho we 400 �, kterýž prwé má we 200 � zapsán, jakož týž list šíře swědčí, kterak má otewřien býti ku potřebě oc. datum w Normberce 1. 1422, w neděli ante nativitatem Mariae. Ten jest okázal Jindřich z Wajdy, a wedle toho list dobré wuole jemu swědčíci na ten majestát od Wiléma z Ilburka; ale od Štěpana my jsme dobré wuole newiděli. 290. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje práwo preben- dářuow, oltářníkuow a kanowníkuow kostela Pražského, kteréž jim přísluší we wsech Martinèwes, Hrlew, Nížebohy, Dušníky, Saky, a wes Jarpic kláštera Zbra- slawského, s plným panstwím a příslušenstwím, Wáclawowi a Janowi bratřím z Ra- činěwsi, diel za obranu a zachowání toho zboží, a diel we 260 gr. za služby jich se 20 koňmi od s. Martina až do ochtábu s. Jiří w chowání města Slaného učiniti majících, a za 30 gr. za žold zadržalý služeb jich na hradě Pražském učiněných, a za škody w Slaném wzaté zuostalých, jakož týž list šíře swědčí i jich dědicuom, kterýž měl wětší pečetí potwrzen býti; datum Welwar, den s. Martina l. 1420. 291. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje wsi, jenž swědčí Ješkowi z Roztok i jeho dědicuom a budaucím, na dwuor w Horušanech křižowní- kuow Zderazských, s dědinami, poplužími, s robotami, rybníky i jinými přísluš- nostmi, kromě platu peněžitého úročního, Podčeply wes jeptišek Swatojiřských, i s tím platem, kterýž odtawad kněžím Kartauským placen jest, w Radimi ty lidi, jenž k swatému Jiří příslušejí na hradě Pražském, a Welenec malý kanowníkuow hradu Pražského a kostela Boleslawského, s úroky, poplatky oc. w 300 zapsané; wýstraha rok plný napřed; a cožby na stawení naložil, má jemu to s sumau wrá- ceno býti, cožby swědomím pokázal, a lidí nemá obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; datum l. 1436, w středu před s. Waclawem. Ten w rajstřích srownán. Ten list okázal Tečenský jménem sirotkuow Ješkowých z Roztok. 292. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Želčin ka- nowníkuow Wyšehradských a Wepřec kanowníkuow Pražských, se wšemi jich užitky, s plným panstwím, Štěpanowi z Hlazowic, diel za obranu a zachowání toho zboží, a diel w 52 gr. za službu se čtyrmi koňmi 26 neděl činiti majíce w cho- wání města Slaného, jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědčí, jenž měl wětší pečetí potwrzen býti; datum w Litoměřicích, na hod s. Tomáše apoštola l. 1420. Ten list okázal Janek z Hlazowic. 293. List s menší pečetí krále Sigmunda, jenž zapisuje diel wsi Dwržkow řečené kanowníkuow kostela Pražského se wšemi užitky, s plným panstwím, Jindři- 23 *

Strana 180
180 E. II. Registra zápisůw r. 1454. chowi z Měcholup, diel za obranu a zachowáni té wsi, a diel za 52 �? gr. za služby se 4 koňmi 26 neděl činiti majíce, jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědčí; datum w Litoměřicích, druhý den po narození božím l. 1420. Ten měl wětší pečetí potwrzen býti. 294. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Hanušowi ze Lhoty 3 � gr. platu we Zbinicích mansionářstwí Wyšehradského, se wšemi což k tomu přísluší, we 30 gr., i jeho dědicuom a budaucím, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Benešowě l. 1437, w pondelí den s. Martina. Není w registřích nalezen. 295. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje urozenému Jin- dřichowi ze Stráže, na sumě a na úroku w městě Brodě Českém do králowy ko- mory příslušném, na 30 � gr. platu ročního 300 � gr., jakož týž list jemu i jeho dědicuom budaucím šíře swědčí; jehož datum w Znojmě l. 1437, w pátek den s. Mikuláše. Ten list okázali Brodští měšťané, a wedle toho listu dobrú wuoli na ten list jim i jich obci swědčicí od Jindřicha ze Stráže. 296. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Janowi Tuškowi, jeho dětem i dědicuom budaucím, w zástawu na dwuor poplužní s dědinami k němu pří- slušnými i lidmi w Přestupími arcibiskupstwi Pražského, a w Břežanech wes pro- boštstwí Wyšehradského, s lidmi, dwory, dědinami, jich úroky, poplatky oc. nápraw- níky neboli služebníky a službami jich k úřadu a k purkrabstwí Brodskému wysa- zenými oc. w 300 gr.; wýstraha rok napřed, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze l. 1437, w sobotu po s. Lukáši. Ten w registřich nalezen. 297. List s menší pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wes řečenau Chleby mansionářstwí kostela s. Wáclawa na hradě Pražském, se wšemi užitky oc. (Petrowi) Šwábowi z Hawraně, diel za obranu a zachowání toho, a diel za 78 � za služby, kteréž s 6 koňmi puol léta činiti měl; item za 32 � gr. za služby dáwno učiněné, jakož týž list šíře swědčí jemu a jeho dědicuom; datum w Berauně, den s. Šimona a Judy 1. 1420. Ten měl wětší pečeti potwrzen býti. Ten list okázali Nimburští a wedle toho naň dobrau wuoli od Jana Šwába, syna Petrowa, jim swědčicí i jich obci. 298. List s majestátem ciesaře Sigmunda, kterýž swědčí Diwišowi Bořkowi z Miletínka, jakož jemu zuostal za list wěnný od něho wyplacený, jenž na Chlumec swědčil, na 100 � a druhé 100 � za jeho škody a službu, w tom jemu zapisuje

Strana 181
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 181 Stradún wes kláštera Zbraslawského, s úroky, poplatky, užitky a lidmi, i se wším což k tomu přísluší, k wýplatě bez dlenie, jakož týž list šíře swědčí. Ten list okázal Waněk z Miletínka, a Soběslaw z Miletínka přiznal se jemu osobně k dobré wuoli, srownal se s registry. 299. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Waňkowi z Mi- letínka a jeho erbuom wsi Sedleckého opatstwí, jménem Tajnec městečko, Winaře, Bělušice, Kojice, Šelmice, Chrčice, Kralowany a Lhotu, s rybníky, s lesy a s háji a úroky, požitky a práwy wšelijakými, w 1000 , wýstraha čtwrt léta, a lidí ne- měli obtěžowati, aby sumy wydáwali, jakož týž list šíře swědči; datum w Praze den s. Matůše l. 1436. Ten se s registry srownal. 300. List s menší pečetí krále Sigmunda, kterýž swědčí Hynkowi Hlawá- čowi z Dubé seděním na Lipém, na 2500 � gr., w nichž jemu a jeho dědicuom zapsal hajtmanstwie Lužnické k držení se wšemi puožitky, dokudžby jim těch 25 ſ (sic) nebylo dáno; a s tím má krále poslušen býti, a zámkowé ku potřebě otew- řeni býti, kteréžto prwé byli wyplatili týž Hynek a Hanuš Polenck od Hanuše z Tur- kowa we 4000 m, z nichžto témuž Hynkowi těch 2500 m zuostal, a za jiné dosti učinil; léna podati muož bez škody králowy s wědomím krále oc. jakož týž list šíře to wypisuje; datum w Čáslawi, w sobotu ante dominicam Laetare l. 1421. 301. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Janowi Pardu- sowi z Wratkowa a jeho erbuom wšecka zboží opatstwi Podlažického w 2500 f gr., s rybníky, s lesy, s háji a práwy wšelijakými oc. do šesti let, a potom wýstraha čtwrt léta; lidí neměli obtěžowati, aby sumy wydáwali, nemá na žádného mocí sahati, a z toho wěrně slůžiti a pomáhati proti nepřáteluom, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze den s. Matůše 1. 1436. Ten se s registry srownal. 302. List s menší pečetí krále Sigmunda, kterýž swědčí Hynkowi Hlawá- čowi z Dubé na 600 � gr. zapsaných na Žitawě, na Gerlici a na Budišíně, i jeho erbuom, aby to držal, dokudžby jemu těch 600 � gr. nebylo dáno; a ten zápis muož dáti každému člowěku kromě kniežat, jakož týž list šíře swědčí; datum na Horách Kutnách I. oc. 20, w pátek před narozením matky boží. Ten se s registry srownal. 303. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje wes Palček opata Břewnowského se wšemi puožitky, s plným panstwím, Hořešowcowi, diel za obranu a zachowání té wsi, a diel za 78 � gr. za služby jeho s šesti oděnci jízd-

Strana 182
182 E. II. Registra zápisůw r. 1454. nými za 36 neděl w Slaném učiniti majíce, jakož týž list jemu i jeho dědicuom šíře swědčí; datum w Litoměřicích, den s. Tuomy apoštola l. 1420. Toho jsme w registřích nenalezli, a měl wětší pečeti potwrzen bayti. 304. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Prokopowi a Janowi bratřím z Hořešowic 50 gr. témuž Prokopowi Plzenskými zuostalých, na lidech jmenowitých, jim i jich dědicuom, w Čeradicích na Martinowi Hoch řečeném, na Šimonowi, na Wawřincowi, na Matějowi mlynáři, na Pawlowi, na Žichowi, na Klimentowi a na Srbowi, s úroky, poplatky, s požitky, k wayplatě bez wýstrahy, a těch lidí neměli obtěžowati mimo sprawedliwé poplatky, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1437, w sobotu před s. Janem křtitelem. Ten se srownal s registry. 305. List s majestátem ciesaře Karla, w němž přikazuje a swů wuoli dáwá Witowi řečenému Hedwábnay, aby hrad Karšperk stawěl pro obranu země České, a jemu porauči k oprawě klášter Nepomuk, Swatokorunský i jiné kláštery oc. a přikazuje Prachatickým i jiným obywateluom země České, aby w tom stawení témuž Witowi nepřekáželi, ale pomocni byli, jakož týž list síře swědčí; datum Pragae a. d. 1356. 306. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Johannesowi lan- krabi z Leutnperku 9775 zlatých uherských a českých, a z nich jemu úrok platiti má 977 zlatých, jenž činí 270 gr., a to zlatý počítajíc po 17 gr., a w tom jemu zapisuje hrad Karšperk, a k tomu zapisuje 23 � gr. platu k těmuž hradu příslušného, a odkazuje na Sušických 60 berně, kterůž každý rok dáwají; item 100 � a 24 � od richty z Milejowic; jakož týž list šíře swědčí; datum Pragae a. d. 1379, w středu před s. Šimonem a Judau. 307. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Habartowi Her- tenberkarowi, jeho erbuom a budaucím, dwě kopě platu ročního od zlaté Hory w Raichensteinu, a k tomu swau wuoli dáwá, jakož lankrabě zastawil hrad Kašperk w těch swrchupsaných zlatých, i s tím platem, jakož týž list šíře swědčí; datum in Mendico, l. 1405, w středu před matkau boží na nebesa wzeti. 308. Item list, w němž Jan lantkrabě z Leutuperka zastawuje hrad Kašperk, i k tomu wšecky listy, kteréž má od císaře Karla a Wáclawa krále, i nač ti listowé swědčí, Habartowi Hertenberkarowi i jeho budaucím, jakož týž list swědčí; datum 1. 1402, den s. Tomáše. 309. Item list téhož lantkrabě, w němž zwláštní dluh zapisuje Hertember- gerowi, a jeho dědicuom budaucím, na hrad Kašperk, k prwní sumě 360 zlatých uherských, jakož týž list swědčí; datum 1. 1405.

Strana 183
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 183 310. Item list s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje hrad Kašperk Petrowi ze Swojšína, a jeho budaucím a dèdicuom, w tom dluhu, jakož byl Her- tembergerowi zapsán od lantkrabě z Leutmperka, jmenowitě we dwau tisíci a w šesti stech � gr., a k tomu 70 � gr. úroka ročního na městu Sušice, ježto Henrik Kolman a Wáclaw bratr jeho a Wilém Dornšteiner prwé na Sušicích mèli, w 700 fl, jakož týž list dále swědčí; datum Pragae 1. 1411, w pátek před swatau Martů. 311. Item list s majestátem krále Wáclawa, w němž powolení dáwá (Petrowi) ze Swojšína hrad Kašperk wyplatiti od Habarta Hertembergera w tom dluhu, jakož lantkrabě z Leutemperka jemu dlužen byl ty peníze i plat, i wše což ti listowé dřewní swědčí, jmenowitě 2100 � gr. a dwě kopě platu od zlaté Hory každý týden, to jemu Petrowi ze Swojšína a jeho erbuom a budaucím na Kašperku za- pisuje, a k tomu powolení dáwá, aby 200 na hradu stawení pronaložil; a w tomto zápisu nedotayče těch 700 m, jenž se Kolmana s bratrem oc. w prwním listu do- týče; datum toho listu w Praze 1. 1411, w sobotu před kwětnau nedělí. Jan z Lobkowic pokládá odpor proti Petrowi ze Swojšína, že naň wedle těch zápisuow mocí sáhl, na Milewské richtářstwí práwa nesečkaw a bez práwa, a že jest toho učiniti neměl. 312. List s menší pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Dèdibaby, Dušníky probošstwí Pražského, Wšestudy téhož probošta a kanowníkuow řeholních z Kostomlat, a we wsi Weltrus šest úročníkuow kostela Pražského, se wšemi po- žitky a s plným panstwím, Léwowi z Dèdibab a Wilémowi z Klučowa, diel za obranu a zachowání, a diel za 208 � gr. za služby jich s šestnácti oděnci jízdnými od božího narození za 26 neděl w Slaném učiniti mající, i jich dědicuom budaucím, jakož týž list šíře swědčí, jenž měl wětší pečetí potwrzen býti; datum w Litomě- řicích, na hod narození božího swrchupsaný l. 1430 (sic). Ten Léwa jest umřel, a nenawiděli jsme jeho práwa, by komu swědčily na jeho polowici. 313. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Jakubowi z Řitky wsi kláštera Ostrowského, jménem Slúp, dwuor a pluh role i s těmi člowěkoma tudíž, Hozdnici, Dawel městečko i s mlýnem, Bojanowice, Snašičin, we 200 P, z nichžto jest 100 , na něžto prwé na tom zápis mèl, 40 � za škody učtené, a ostatek za službu, ježto za čtyry léta se dwěma koňoma k hradu Karštainu usta- wičně slúžiti měl, a lidí aby neobtěžowal, jakož týž list swědčí, jehož datum w Praze, léta 1436, w úterý po hodu 11000 děwic. Není nalezen. 314. List s majestátem ciesaře Sigmunda se zdáweným, w němž zapisuje Waňkowi Larwowi z Owence, za službu, kterauž s čtyrmi koňmi, s tolikéž osobami,

Strana 184
184 E. II. Registra zápisůw r. 1454. od dání listu tohoto až do swatého Wáclawa ustawičně činiti mèl, dwuor jeptišek swatojiřských w Owenci, s pluhem dědiny, i se wším což k němu přísluší, we 100 � gr. s wýstrahau čtwrt léta, jakož týž list to swědči, jehož datum w Praze 1. 1437, w sobotu po s. Lucii. Ten se s registry srownal. Ten list okázali Lukáš a Mařík měštěné z Prahy, a wedle toho naň list dobré wuole jim swědčící od Waňka Larwy, s pečetí na swědomí Jana z Kra- lowic podpurkrabie a Matěje Smolaře a Daniele měštěninuow; a prawí Lukáš a Mařík, že jest tu službu Waněk wyplnil. 315. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Bohuňkowi z Olbramowic i jeho dědicuom i budaucím wes kanowníkuow hradu Pražského Ptice řečenů, s úroky, poplatky oc. a jednoho člowěka jménem Kubína z Holonoh, kláštera Strahowského, s úroky i se wšemi poplatky, w 158 gr.; lidí neměl obtě- žowati, jakož týž list bez wýstrahy swědčí; jehož datum jest w Praze 1. 1437, w pátek po s. Dorotě. Nalezen w registrách. Ten list okázala Margreta z Drnowa, a wedle toho naň list dobré wuole jest, swědčící od Bohuňka z Olbramowic. 316. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž Benedowi z Nečtin a jeho dědicuom i budaucím za některá zboží od něho wyplacená, Křiwsúdow twrz a mě- stečko oc. zapisuje za tu twrz Břežany kláštera Zbraslawského a wes, se dworem i poplužími, s rybníky, lesy, lukami, potoky, řekami, a k tomu wsi téhož kláštera jménem Zwelí, Ohrobec a Lhotu, s úroky, poplatky a se wšemi práwy oc. i summu a berni we 1200 � gr., s wýstrahau rok napřed; nemají těch lidí mimo spra- wedliwé poplatky obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1436, w sobotu před swatau Kateřinau. Ten se s registry srownal. Ten list okázán od synuow Benedowých. 317. List smajestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Mikulášowi z Chotče we wsi klášteruow Kartúského a Strahowského, jménem Hlubočrpiech, 4 � platu ročního we 40 � gr., za něžto měl slúžiti dwě létě ustawičně k Karšteinu s jedním koněm, a neměl těch lidí obtěžowati oc. wýstrahy není, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1436, w úterý po 11000 děwic. Není nalezen w registrách. Ten list okázal Jan z Tuhance, Mikulášuow syn, a wedle toho dwě wuoli, jednu od Mikuláše z Chotče na ten majestát swědčící Janowi Zdichowi z Kunratic a Anně manželce jeho; druhá wuole na to od Anny ze Šwihowa, wdowy po Janowi Zdichowi z Kunratic, swědčíci Mikulášowi z Tuhance a Katruši jeho manželce i jich dědicuom i budaucím. 318. Pawel a Bohuslaw synowé Wawřincowi, okázali list s přítištěnau pe- četí císaře Sigmunda posilací, swědčící Wawřincowi řečenému Toniš měštěninu Pražskému, jemuž puojčuje, aby winici kláštera Kartauského, kteréž jest w držení,

Strana 185
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 185 na Zlechowě proti kostelu ležící, dotud dokudžby králem Českým a preláty i pány králowstwi Českého to jinák nebylo opatřeno a zjednáno (sic); datum a. d. 1437, den s. Alexie. 319. Waněk Mostský okázal nám list kněze Jana opata i wšeho konventa kláštera Zbraslawského, kterýž jemu a jeho manželce i dětem swědčí na twrziště w Neumětelech, na 100 � gr. w zástawu, jakož týž list šíře swědčí. Toto má w paměti býti toliko, neb není dluh. 320. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Hájkowi z Hodě- tina a jeho dědicuom hrad Piesek se wším příslušenstwím w 500 , a na městě 50 gr. berně králowské, aby tím lépe mohl hradu chowati, a toho aby žádnému cizozemci ani knížeti, ani pánu, ani nepříteli králowskému neprodáwal, ani zasta- wowal, než Pražskému zeměnínu, jakož list swědčí; dán 1. 1419, w středu po s. Jakubu. Ten list okázala Kateřina z Hodětina. 321. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Waňkowi a Jan- kowi z Odic Swrčowice dwuor i se wsi, a Kostomlatky wes kanownictwi Wyše- hradského, we 200 gr. s wýstrahau puol léta, jakož týž list šíře swědči; jehož datum w Praze 1. 1437, den s. Linharta. 322. List s malau pečietkau krále Sigmunda Uherského a Českého wladaře, swědčící Wáclawowi z Wartmberka řečenému z Blankšteina, na 500 � dluhu, w kteréž se jemu za jeho zasluhowání zawazuje, a slibuje dáti od s. Hawla tehda po dání listu tohoto najprw příštího w roce pořád zběhlém, jakož týž list swědčí; jehož datum jest w Praze, w středu před s. Jiří, 1. 1402. Ten list okázal Jan Blankštein, ježto králem nebyl w Čechách král Sigmund. 323. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Hanušowi z Rychnowa puškáři oc. jakož byl dal jemu jistá zboží w králowstwi Uherském w jmenowité sumě zapsal, kterýchžto jest zase postaupil, za to jemu a jeho dědicuom i budau- cím postupuje twrze Libenice řečené, s dworem, s poplužím k němu příslušnými, se wsí tudíž, s lidmi, s dědinami jich, s úroky, poplatky, potoky, lukami, lesy, háji, rybníky oc. i se wším příslušenstwím; a k tomu wsi kláštera Sedleckého, jménem Dolany, Šestary a Bielany, s úroky oc. zapisuje na tom 2400 zlatých uherských k wýplatě, s wýstrahau rok napřed, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze l. 1437, w pondělí po božím křtění. Ten se s registry srownal. Ten jest dluh králowstwi Uherského. Ten list okázal Pawel Libenický z Zaluňowa, a wedle toho list dobré wuole na ten list od Hanuše z Rych- nowa a Kašpara syna jeho, swědčící Hynkowi a Pawlowi bratřím z Zaluňowa. A. Č. II. 24

Strana 186
186 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 324. List s menší pečetí cisaře Sigmunda, w němž Hynkowi z Zaluňowa a jeho bratřím wlastním zapisuje na wsech kněžských, Poličanech s mlaynem, na Rowném, na Bramburcích, na Bílejowě, na Týništi a na Peckách dwů člowěků 100 , s wýstrahú rok napřed; zuostaweno, že komoře králowské ty sumy wedle práwa předkuow mají wydáwati, cožby z toho zboží sprawedliwé bylo, a že těch lidí nemají obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze, w sobotu den ss. Petra a Pawla I. 1437. Toho jsme w registrách nenalezli. 325. List s majestátem krále Wáclawa, a jiných na swědomí osmi pečetmi, jakožto Konrada arcibiskupa oc. w kterémžto listu král Wáclaw přijal počet od Petra z Swojšína, minemistra na horách Kutnách, a Mikuláše z Egerberku, najwyš- šího písaře na horách Kutnách, a z toho počtu je kwituje, a po počtu jim zuo- stáwá a jich erbuom 8705 hřiwen a 24 g., a ty jim slibuje (slowem) swým krá- lowským za se i za swé budaucí krále České zaplatiti bez jich škody, jakož týž list šíře swědčí, tak že již za to dosti učiněno bude; jehož datum na Točníku, 1. 1412, den s. Alžběty. Ten list okázal Wáclaw z Swojšína. 326. List s majestátem krále Wáclawa, a s jinými třinácti pečetmi na swědomí, jakož Oldřicha z Rosemberka oc., w kterémžto listu král Wáclaw přijal počet od Petra z Swojšina minemaistra, a z toho počtu jej kwituje, a po počtu jemu zuostáwá 5547 hřiwen a 29 g., kteréž mimo počet na potřebách králow- ských wydal, a ty jemu a jeho erbuom slibuje zaplatiti bez jich škody, jakož týž list šíře swědči; jehož datum a. d. 1419, feria II ante Urbani. 327. List s majestátem krále Wáclawa, w němž od Petra z Swojšína minc- maistra z příjmuow z mince a užitkuow od neděle adventní l. p. 1404, až do neděle Dominus fortitudo l. p. 1406, to jest we dwau letau, počet přijal jest a z něho jej kwitowal; na kterémžto počtu zuostal jemu 1183 � gr. a ty jemu a jeho dědicuom slibuje králowským slowem zaplatiti bez škody, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1407, den šestý měsíce března. Tento list měl najprw okázán býti před prwníma dwěma; pak my w celosti newíme, wešlyli jsú ty sumy z jednoho listu do druhého, neb w žádném listu nedotýče se w po- slednicm, by w prwních počtech bylo co zuostaweno, jakož na to listy prwni mají, než tak jsme my rajstrowali, jakž jsau nám jeden po druhém okazowáni; a w posledních listech nečiní se zmienky o dluzích zuostalých w prwních listech. 328. List císaře Karla čtwrtého s majestátem, swědčící urozenému Hyncí- kowi Pflug, a dědicuom i budúcím jeho, na hrad Orlík s přiewozem a clem na řece, s wesnicemi, rolími, lesy oc. i se wšemi příslušnostmi, k manstwí rytířskému,

Strana 187
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 187 a ku potřebě králowské má ten hrad otewřín býti u wálkách, a po skonání wálek Hyncíkowi a jeho dědicuom wrácen býti, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Budišíně 1. 1369, XVIII kalendas Novembris. 329. List s majestátem krále Wáclawa, swědčíci Petrowi z Swojšína a jeho dědicuom wlastním na hrad Orlík, s přiewozem, clem i se wším přislušenstwím, kte- rýžto kůpil u Ondřeje Hulera, seděním na Nečtinách, že k tomu trhu král Wáclaw swau wuoli dáwá, a toho potwrzuje, a k tomu dwau wsi Hlinic a Zalužan znowu přikaupených, aby týž Petr s swými dědici ten hrad držal, tak jakož jsau Ondřej dříwe řečený a prwé Sigmund bratr jeho držali k manstwí, a tak aby ten hrad byl ku potřebě králowské otewřen, a ten aby prodati mohli též k manstwi oc. jakož týž list šíře swědčí; datum w Praze, léta 1408, den desátý Čerwna. 330. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Janowi a Wáclawowi bratřím Zmrzlíkuom ze Swojšína, na zboží Tochowské kláštera Ostrowského, zboží Rožmitálské arcibiskupstwí Pražského, a zboží Kostelecké kláštera Břewniowského, s poplužími, rybníky, platy oc. i se wšemi což k tomu přísluší, zapsané we 2000 � gr. a lidí nemají obtěžowati, aby sumy obyčejné wydáwali, a nemají mocí sahati na žádného, a proti swéwolným pomáhati; wýstraha čtwrt léta; jakož list šíře swědčí. Datum w Praze, 1. 1436, den s. Matauše. Ten se s regstry srownal. 331. List s majestátem krále Karla, w němž Hugowi z Dornšteina, hof- mistru panie Blanky sestry (sic) Karlowy, zapisuje wes Myščice w puol druhém stu kopách gr., jakož týž list jemu i jeho dědicuom budaucím šíře swědčí; jehož datum w Praze, l. 1348, VI idus Julii. My newíme, kterým práwem tu wes Wáclaw Zmrzlík drží. 332. List s majestátem krále Wáclawa, swědčící, jakož Petrowi z Swojšína, minemaistru na horách Kutnách, na počtech jeho skrze něho najposléz učiněných, w jisté a znamenité sumě, (sic) na to škod nepočítaje, a cožby na opraweni twrze naložil a swědomím okázal a jedním úředníkem, kterýžby od krále k tomu byl poslán, to jemu k té sumě má přičteno býti, jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1413, den 29 Října. Tuto se počtuow, a netoliko jednoho počtu dotýče, a tuto se za ty sumy zuostalé dosti čini, kromě jednoho listu, kterýž jest dán po tomto s tímto znamením 333. List s majestátem krále Wáclawa, swědčící, jakož Hyncík Pflug hra- dem swým Orlík, kterýžto měl od krále w manstwí, směnil jest s Sigmundem Huler za hrad jeho Boršengrün, že k tomu král Wáclaw swau wuoli dáwá, a Sigmundowi Huler toho potwrzuje tak s těmi wýmluwami, jakož týž list šíře swědčí. Datum Pragae, 1. 1411, den 6 Listopadu. 24 *

Strana 188
188 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 334. List s majestátem krále Sigmunda, swědčící Purkartowi z Kolowrat a Kobíkowi bratru jeho na 820 , že má za to rok slúžiti, dokudžby wálka trwala, se 30 koňmi, pakliby wálka stála, že by co nedoslaužil, to na sumě má sníti; a druhých 400, že jest zaslaužil, a na to počet učiněn. Dat. a. d. 1422, w sobotu ante nativitatem Mariae. Ten se s registry srownal. Ten list okázal Jan z Kolowrat a z Bezdružic. Také okázal tři listy s menší pečeti krále Sigmunda záškodnie, jeden latinský swědčíci Purkartowi a Janowi bratřím z Kolowrat, dat. a. d. 1422, w sobotu před narozením panny Marie; třetí list český týmž swědčí, a. d. 1425, w pátek před s. Maří Magdal. 335. List s majestátem krále Sigmunda, w němž potwrzuje listu krále Wá- clawa, kterýž jest w tom listu wepsán, jenž swědčí Baworowi z Šwamberka na berni králowskau na městě Stříbře zapsanau k wybierání na každý rok 120 � gr. roz- dielně, we dwanácti stech � gr., jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědčí, jehož datum jest l. 1423, w úterý po s. Jiří. Ten se s registry srownal. Ten list okázal Jindřich Bawor z Šwamberka. 336. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Mikulášowi, Zbyňkowi a Hynkowi synuom Běty wdowy po nebožci Zbyňkowi z Kresic, na stawení Onomyské wsi arcibiskupstwí Pražského, s úroky, poplatky, užitky oc. we 200 � gr. jakož jim prwé byl Malešow zapsán oc. a těchto 200 � mají na onom zápisu sníti, jenž swědčí na Malešow, a Malešow jim toliko zuostane w 800, a lidí neměli obtěžo- wati, jakož týž list šíře swědčí, jehož dat. 1. 1436, ten ponděli po hodu početí panny Marie. Ten se s registry srownal. Ten list okázali Jan z Sútic a Kuneš z Dubé jménem sirotkuow Kerského, a prawie, že to muož swědomím prowedeno býti, že jest Zbyněk ten list dal Kerskému osobní dobrau wuoli. 337. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Barboře císa- řowně Římské, Uherské, České králowé, manželce swé, hrad Potštýn oc. we 1400 ſ, kterýžto wyplatila k sobě, a w tom aby jej držela, a žádný aby je zplatiti nemohl, leč by samému císaři bylo potřebí, dokudžby žiwa byla, a po smrti její, kdož ten list míti bude od nie, budauci králowé Čeští budau moci splatiti, jakož list šíře swědčí. Dat. a. d. 1437, fer. VI post pascha. Ten list okázal Jan z Sútic jménem swým a sirotka Hyncowa Ptačkowa z Pirkšteina, a prawí, že jej měl týž Hynce Ptaček od cisařowé z její dobré wuole; ale té jsme my ne- widěli. 338. List s menší pečetí krále Sigmunda, swědčící na Radlice, wes kostela Pražského, se wším příslušenstwím, Prokopowi a Rudoltowi z Žišowa, díl pro za- chowání té wsi, a díl za 64 � gr. na tom zapsaných, aby sobě wyberauc pro-

Strana 189
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 189 pustili, jakož list šíře swědčí; dat. w Čáslawě, fer. IV post dominicam Laetare, a. d. 1421. Ten list okázal Jan z Sútic jménem swaym a sirotka Rudoltowa. 339. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčíci Janowi Rečkowi z Ledeč, měštěnínu starého města Pražského, a dědicuom jeho i budaucím, na wes Michel se dworem a s dědinami poplužnými i s kmetcími, úroky, lesy, lukami oc. s mlýnem, winicemi, zahradami, se wším příslušenstwím a panstwím, we 400 gr., wýstraha puol léta, a to muož dáti, zastawiti, a lidí neobtěžowati, jakož list šíře swědčí, jehož datum w ponděli po narození matky boží l. 1436. Ten se s registry srownal. Ten list okázali mistři z kollege Rečkowy, a prawi, že mají dobrau wuoli na ten list s kšaftem. 340. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící opatowi Rackowi (klá- štera) Tepleckého a jeho budaucím na 1000 gr., jimž je slibuje slowem krá- lowským zaplatiti na hod narození božího tehdáž příštího, aneb těm, kdož by ten list měli s jich dobrú wuolí, zwláště Zbyňkowi z Kocowa a Petrowi Čičowec. Dat. Ratisponae, a. d. 1434, in festo s. Michaelis. Ten list okázal Jindřich z Horušan jménem opata Tepleckého. 341. List s menší pečetí krále Sigmunda podáwenů, swědčící urozeným Bohuslawowi a Krušinowi bratřím z Šwamberka, jimžto 4500 � gr. a jich dèdicóm za jich zadržalay žold a škody, jakož s Bohuslawem na to počet skutečně měli, a 600 � gr., kteréž jsau na městě Launském mieti sě prawili, a to jest w sumě 5200 P, wšecka a wšeliká zboží opatstwí kláštera Nepomuckého, totiž města, mě- stečka, wsi, dwory, se wšemi užitky příslušnými, na zemích orných i neorných, na mlýniech, rybnících oc. nic odtud newyjímajíc, co k témuž opatstwí přísluší, s úroky, požitky, kteří k komoře králowské z toho kláštera na každé léto wycházeti mají, jménem zástawy zastawil jest k držení, dokudžby jim 5200 � gr. nebylo zapla- ceno; a ty lidi měli při práwích a swobodách a starých obyčejích zachowati, jakož jest je opat držel a zachowal, a osm mnichuo řádu řečeného kláštera chowati dlužni jsau, a jim slušnau potřebu dáwati bez nesnáze, jakož list šíře swědčí; jehož dat. na Horách Kutnách, fer. V ante Bartholomaei a. 1420. Toho jsme w registrách nenalezli. 342. List s majestátem krále Wáclawa, w němž Bohuslawowi z Šwamberka samému, aby swé škody w službě wzaté nahraditi a potom w službách užitečněji mohl pracowati, na klášteřích Kladrubském a Nepomuckém 1200 ukazuje, aby on Bohuslaw, když zápis berní, kterýž oswicený Arnošt wéwoda Baworský má, wy- držán bude neb wyjde, jenž se na hod swatého Martina tehdáž příštího po roce přihodí, počna, od opata a konventa kláštera Kladrubského 200 a od Nepomuckého

Strana 190
190 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 200 z sum berňowých králowských tehdy uložených a uložiti majících na časy zwyklé, a tak dále druhé i třetí léta se následujíce, ažby 1200 � gr. přijali, wy- bierati má; a kdožby ten list měl s jeho dobrau wuolí, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum jest w Praze, 1. 1419 den 4 Unora. Šest set z tohoto listu jest přijato do prwního listu. Račte porozuměti, mohloli jest již ostatek w té míře či wice wybráno býti, kdyžby z toho počet učiněn byl, ano mělo we třech létech wybráno býti. 343. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zboží křižownikuow, Ma- nětina řečené, se wšemi duochody sprawedliwými i se wšemi příslušnostmi, uro- zenému Bohuslawowi z Šwamberka, diel pro zachowání toho zboží, a díl w 1000 gr. za služby jeho zapsal, i jeho dědicuom, jakož list šíře swědčí, jehož datum w Berauně, na hod swatých Šimona a Judy l. 1420. Není w registrách. 344. List téhož krále Sigmunda s menší pečeti, w němž městečko Maně- tina křížowníkuow domu špitálského oc. se wšemi wesnicemi, dwory, lesy, lukami, mlýny, wodami i jinými wšemi užitky, Hynkowi Krušinowi z Šwamberka a jeho dědicuom w 700 � gr., kteréž jemu k wyplacení hradu téhož Šwamberka od rukú Husuowských (sic) na pomoc dáti slíbil, a jemu je dlužen, a we 300 �? gr. jemu za žold dosud zadržalý a škody wzaté zuostáwá, dále w 1000 gr. odkázaných za žold, za něžto 100 koní žoldnéřuow dobře spuosobených na hradě swém pro jeho obranu, a aby týmž Husuom každé dni rozbroje aneb swáry činil, chowati má do roka a slúžiti k rozkázání hajtmana králowského, jakož týž list šíře swědčí. Dat. w Budině, w neděli po s. Wawřinci 1. 1425. Není w registrách. 345. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž činí smlůwu s Krušinau z Šwamberka, aby chowal 40 koní a s nimi celý rok slaužil k rozkázaní hajtmana králowského; za to se jemu do roka má dostati 2840 zlatých rýnských, zlatý po- čítajíc po 18 gr.; a jestliže by wálka přestala, žeby roku nedoslaužil, to jemu má na žoldu sraženo býti; a to jemu slibuje na tři roky rozdielně splniti, jakož týž list šíře swědčí; jehož dat. w Normberce 1. 1422, u vigilii narození matky boží. Nenalezli jsme toho w registrách; ten neswědčí dědicuom. 346. List s menší pečetí téhož krále Sigmunda, swědčící Krušinowi z Šwam- berka, že s ním na to zuostal král, aby 40 koní chowal a s nimi slaužil k rozká- zaní hajtmana oc. za 12 měsícuow, a za to se jemu dostane 1960 zlatých rýn- ských, zlatý po 18 groších, a ty jemu slibuje dáti na dwa roky w tom listu po- ložená, a jestližeby co nedoslaužil, má jemu to na sumě sraženo býti, jakož list šíře swědčí. Dat. w Normberce 1. 1422, w pátek po narození matky boží. Ten w registřích nalezen.

Strana 191
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 191 347. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž Žateckým těch zboží mni- chowských, w jichž sú držení byli do té chwíle, totiž Wrůtek, Staňkowice, Pod- bořany a Libešowice, popřál jest a dal k držení prostému, bez sumy zápisné, dotud dokudžby jim o nich jiné nebylo rozkázáno, jakož list šíře swědčí, jehož datum I. 1436, w pátek den s. Matauše. Ten není w registrách nalezen. Ten list okázali Žatečtí, a wedle toho na papíře s přitištěnau pečetí list císaře Sigmunda, w němž richtářuom, konšeluom i wšem sauseduom w Podbořanech a w Libešowicích přikazuje, aby s úroky a poplatky swými i poslušenstwimi konečně k Žateckým hleděli a k žádnému jinému, a že jest podkomořie úrok swatohawelský stawil do rozsúzení pří mezi Burianem a Žateckými, jakož týž list šíře swědčí. Dat. w Praze, w úterý po s. Šimonu a Judowi, let králowstwi etc. (sic). Prawí Žatečtí, že drží Wrůtek a Staňkowice, a Podbořan a Libošowic nedrží, a že je drží Burian. 348. List s majestátem císaře Karla, w němžto se wypisuje, jakož jest uro- zenému Pawlowi z Jenšteina, králowské komory písaři, kterýž již dluh těla zaplatil, we 2000 � za jisté dluhy, jehož dále jiným dlužníkuom zawadil, dlužen jest zuostal, a potom jeho synuom i jich dědicum tu sumu na úrocích a požitcích z židuow do komory králowé přicházejících zapisuje, k wybierání té sumy 2000 , jakož list šíře swědčí; jehož datum in Cubito, an. 1376, pridie nonas Januarii. Ten list okázali Jan a Jindřich bratří z Jenštaina a z Skal, a swědčí do wybrání sumy, a čas dáwný; kterak jest to, že tak w dlúhé chwili není wybráno? 349. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje les řečený Lind- wold u Lubany (sic) we 300 � gr. k wýplatě Hanušowi z Milhaimu a Niklowi z Cedlic, jima toliko, jakož list swědčí, jehož datum na Žebráce l. 1421 (sic), w středu po welicé noci. Ten list okázal Čeněk z Klinšteina, ale dobré sme wuole newiděli; a neswědčí dě- dicuom ani budaucím, než toliko těma dwěma. 350. List s majestátem krále Sigmunda, w němž Galhotowi z Hořowic a jeho bratruom a Bohuňkowi jeho strýci, za služby a škody, jakož se napřed w tom listu wypisuje, 1000 � gr. přidáwá dluhu, kterýž mají na Rabštain od krále Wá- clawa, a to i jich dědicuom na ten hrad Rabstain zapisuje, aby w tom drželi, do- kudž by jim prwní dluh i těch 1000 gr. nebylo dáno, jakož list šíře swědčí; jehož dat. 1. 1424, in Čapel insula prope Budam, octava die mensis Augusti. Ten se s registry srownal. Ten list okázán jménem sirotkuow Wilémowých z Šumburka. 351. List s majestátem krále Wáclawa, w němž Benešowi z Hořowic, pur- krabí na Rabšteině, a Bohunkowi jeho bratru, a jich dědicum, za služby a škody wzaté zapisuje na berních králowých na klášteru Plaském puol druhého sta ſ gr., kteréž jest dáwno do wuole králowské toliko držal, nyní znowu každé léto k wy-

Strana 192
192 E. II. Registra zápisůw r. 1454 zdwihání ukazuje a zapisuje tak dlauho, dokudžby jim 800 � gr. nebyloby splněno, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum Pragae, an. 1419, die 26 Julii. Týchž jménem ten list okázán, ale před tím Častolor z Hořowic proti těm listuom odpierá, že nemají k nim práwa, kdož je okázali, a že on má k nim práwo. 352. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž smlúwu učiniwše s uro- zeným Wilémem z Hasenburka, postaupil jemu Chomútowa a Blatné twrzi se wšemi požitky, a jemu slibuje slowem králowským zdržeti a naň nesahati oc. tak dlúho, dokudžby od něho a od jeho budaucích swých základuow hotowými penězmi ne- wyplatili, kteréž jemu zastawili we 3000 � gr. jakož list šíře swèdčí. Dat. w poli před Prahau, 1. 1420, den ss. Petra a Pawla. 353. List s majestátem krále Wáclawa, w němž urozenému Mikulášowi z Hasenburka dáwá polowici cla na městě Mostském, a po něm urozenému Wilé- mowi z Hasenburka jeho strayci, dědicuom i budaucím jich, k držení k wýplatě w 500 � gr. jakož list swědči; jehož dat. Aldemburk, an. 1386, die 1 m. Maji. 354. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje 100� berně krá- lowské na klášteře Doksanském w těch 1000m, jakož za richtářstwí starého města Pražského ostal urozenému Oldřichowi Zajíci z Hasenburka a dědicuom jeho, a to muož w témž prodati oc. jakož list šíře swědčí. Datum Pragac, anno dom. 1413, fer. VI ante festum pentecosten. 355. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje clo na malé straně u wšech bran urozenému Oldrichowi Zajícowi, a jeho erbuom i budaucím, we 2000 � gr jakož jemu za richtářstwí w starém městě Pražském zuostáno, aby to držali, dokudžby jim dwa tisíceP nebylo dáno, jakož list šíře swědčí. Datum Pragae, a. d. 1413, fer. V ante festum pentecosten. 356. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž Janowi řečenému Go- zowec z Rakowic a Přibíkowi z Zasanic, a jich dèdicuom, dwě wsi jménem Talín a Wayšowice w kraji Plzenském s úroky oc. we 200 � gr. zapisuje k držení, do- kudž by jim 200 � gr. nebylo dáno, jakož list šíře swědčí. Datum w Nuremberce, a. 1431, in die S. Augustini. Ten list není w registrách nalezen, a nestojí w něm grošuow Pražských. Ten list okázal Marquart z Rakowic od sebe i od Přibíka z Zasanic. 357. List s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí Hanušowi z Bibr- šteina, aby sobě hrad a město Sumrfeld wyplatil w 500, a k tomu jemu na tom přizapisuje 700 � gr. aby toho suma byla 1200 � gr. a w tom aby to držal, dokudžby jemu a jeho erbuom ta suma 1200 � gr. nebyla dána, a ten hrad má králi ku potřebě otewřín býti, jakož týž list šíře swědčí. Dat. Pragae, a. d. 1411, in die conceptionis b. Mariae virginis.

Strana 193
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 193 358. List s menší pečetí krále Sigmunda, swědčící, jakož jest král Wáclaw zapsal Hanušowi staršímu z Bibrštaina 1200 � na hradu a na městě Sumrfeldu, k té sumě připisuje král Sigmund Hanušowi a Oldřichowi z Bibrštaina i jich erbuom 1000 gr. na týž hrad a město k držení, dokudžby jim sumy swrchupsané nebyly dány, jakož týž list swědčí. Dat. w Čáslawi, a. d. 1420, fer. VI post Augustini. Ten se s registry srownal. Ty dwa listy Wáclaw z Bibrštaina okázal jménem swým a bratruow swých. 359. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž Parcifalowi z Prostiboře, že jest hotowých 300 m puojčil, a nad to jemu 200 za služby i za škody učtené jest zuostáno, jemu a jeho dědicuom zapisuje wsi kláštera Doksanského, Černoč a Kmetiněwes, s lidmi, dwory kmetcími a s dědinami jich, úroky, poplatky, ospy oc. w těch 500 gr. a lidí nemá obtěžowati, jakož list šíře swědčí. Dat. w Praze 1. 1436, w úterý po 11000 děwic. Ten se s registry srownal. Ten list okázali Wilém z Pětipes, Alexander z Prostě- boře bratr Parcifaluow, a wedle toho list kšaftowní od Habarta z Prostiboře, seděním na Winařicích, w němž mezi jinými odkázaními takto stojí: »majestát odkazuji strýci swému Alexandrowi, a Wilémowi Pětipeskému ujci swému, pakliby pan buoh kterého z nich ne- uchowal, aby na druhého spadlo.« Ten Alexander okázal list smluwný s Wilémem Pěti- peským, že jemu nemá na tom Pětipeský překážeti, a že již Alexander má to práwo. 360. List s majestátem krále Wáclawa, w němž Mikulášowi z Okoře, naj- wyššiemu písaři desk zemských, za dluh, jímž jemu na počtech zuostal, zapisuje na 68 gr. úroka dědičného na měšťanech a obywatelích města Budějowic každé léto dlužných, 700 � gr., jakož list šíře swèdčí. Dat. Pragae, an. 1413, die 28 Octobris. 361. Druhý list téhož krále Wáclawa, w němž Budějowským přikazuje, aby témuž Mikulášowi z Okoře a jeho dědicuom platili a wydáwali tak, wedle zá- pisu a listu, kterýž na to wydal Mikulášowi a jeho dědicuom budaucím. Dat. a. d. 1413, die penult. Octobris. 362. List téhož krále Wáclawa, swědčící, že sú wšecky wěci Mikuláše swrchupsaného spadly na Jindřicha z Lažan podlé smlúwy jich, protož témuž Jin- dřichowi a jeho dědicuom dříwe řečené úroky w Budějowicích zapisuje w 700" gr. w dřewních listech wypsaných, jakož list šíře swědčí. Dat. Pragae, a. d. 1418, die 14 Junii. 363. List s menší pečetí krále Albrechta, w němž dáwá powolení Budě- jowským, aby k sobě wyplatili ty listy na nich zapsané, od Jana z Lažan seděním na Bechyni, kteréž byly jeho otci Jindřichowi z Lažan w 700 � gr. a ty aby sobě srazili na sumách králowských i na jiných položených, ač by na jiná města bylo A. Č. II. 25

Strana 194
194 E. II. Registra zápisůw r. 1454. položených, až do wybrání 700 � gr. a potom ještě jeden rok aby sobě wybrali 68 � gr. na opraweni města. Dat. Pragae, a. d. 1438, den sw. Štěpána. 364. List s majestátem krále Wáclawa, swědčící Margretě Hanušowé, zlat- níka králowského, a dětem její Prokopowi a Witowi, na 250 �P gr. dluhu zuosta- lého za jeho práci a dílo, kteréž po wšecka léta wedl jest týž Hanuš, a ty jim a jich dědicuom i erbuom slibuje slowem králowským zaplatiti, jakož týž list šíře káže, a. 1411, fer. V post purificationis. Ten list Prokop zlatník z Prahy okázal. 365. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Zachařowi z Řenec dwuor starau winici řečený pod Kaňkem kláštera Sedleckého, a Pucery dwuor i wes kláštera Swatoprokopského, s dědinami poplužnými i kmetcími, s úroky, po- platky, požitky oc. we 200 � gr. jakož list šíře swědčí, jehož datum w Praze l. 1437, w středu před hromnicemi. Ten se s registry srownal. 366. Zdeněk z Lukawce jménem Bohuslawa Šwamberka okázal nám list krále Sigmunda, w němž Henrichowi z Plawna potwrzuje listuow hamfestuow na jeho swobody a práwa mocí řískú, kteréžto měl jest od předkuow císařuow a králuow říských na swá zboží, jakož list šíře swědčí. Dat. w Luntenburce a. d. 1427, in festo visitationis b. M. V. 367. Lidé ze dworuow, příslušející k richtě k úřadu do Chba, ukázali nám list s majestátem krále Sigmunda, jménem Langepruk a jiní w témž listu položení dworowé, w kterémžto listu jim i jich budúcím potwrzuje a je k tomu wysazuje znowu, jakož od staradáwna byli wysazeni, aby wozili drwa k úřadu foitstwí Cheb- ského, a mimo to aby na ně nebylo saháno, a aby s jednoho přítele na druhého najbližšího spadlo, ačby kdo po sobě synuow neb dcer dědicuow nepozuostawil, jakož týž list šíře swědčí. 1426. 368. Beneš z Kolowrat okázal list s majestátem císaře Karla IV, w němž urozenému Albrechtowi z Kolowrat puojčuje a přeje, aby les nebo háj řečený w Boru pod újezdem Žateckým a u jeho twrze Ročowa položený, k swým potře- bám a užitkuom sekati mohl a z kořen klúčiti neb planiti, a tudiež městečko znowu učiniti, jakož list šiře swèdči. Dat. Pragae, 1. 1352, kalendas Julii. 369. Druhý list Františka opata a konventa kláštera Postoloprtského, swědčící Albrechtowi staršímu z Kolowrat, na prodání křowin řečených na Tobolce, jakož w swých mezích záleží, o nichž se široce wypisuje a swědčí. 370. Třetí list s menší pečetí krále Sigmunda záškodní, swědčící Herbor- towi z Kolowrat, Alšowi z Března. Dat. 1420, w sobotu před božím wstaupením.

Strana 195
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 195 371. Jorig Hertemberger a Hans Tautt okázali nám list s menší pečeti krále Sigmunda, w němž dáwá Benešowi Hertembergerowi a Bohuslawowi řečenému Tautt, a jich dědicuom, spolek s Habardem a Dorotau sirotky někdy Habarda Her- tembergeře, seděním na Mašťowě, na wšem jeho zboží, to což muož z práwa dáti, aby zprawowali do let sirotčích, neumenšujíce jim toho ale přispořujíce, pakliby let nedojdůc zemřeli, aby to zboží na již jmenowané Bendu a Bohuslawa a jich dědice spadlo, jakož list šíře swědčí. Dat. 1423, fer. IV post conversionem Pauli. 372. Mikuláš z Nalžow, seděním we Swojšíně, okázal nám list kněze Martina opata a konventa kláštera Kladrubského s rukojměmi, swědčící na prodání 12 fl- platu ročního Hanušowi Wildowi, Kače manželce jeho a Hrzkowi strýci jeho, a kdož by ten list měl s jich dobrau wuoli, za 120 � gr. na jich kmetiech we wsi w Ko- zolupích, jakož list šíře swědčí. Dat. 1429, den sw. Tiburcí. 373. Druhý list téhož Martina opata a konventa kláštera Kladrubského, swědčící Mikulášowi z Lobkowic oc. a kdožby ten list jeho jménem měl, na 100 l gr. a za to jemu olowo klásti mají u hory Kutnách, centnéř po 42 gr. od dání listu tohoto až do sw. Jiří a dwě neděle po tom. Dat. 1418, w pátek před nowým létem. 374. K tomu okázal list s dobrau wuolí od Jana řečeného Koník z Dluhé wsi, swědčící Petrowi a Mikulášowi bratřím z Nalžow, seděním na Swojšíně, jakož týž list šíře swědčí. Dat. 1443, fer. Il post Galli. Ale dobré wuole od Mikuláše z Lobkowic neb od Jana Popela, jakož Koník we swé dobré wuoli dotýče, že jej má s jeho dobrau wolí, to jsme my newiděli. 375. Elška Brunclíkowa z Prahy okázala list s majestátem krále Wáclawa, w němž dáwá powolení Wáclawowi a Petrowi měštěnínuom z Mosta, jakož jsau byli rukojměmi králi Wáclawowi za Jakuba Bleignera, aby zboží jeho měli prodati a tím se wywaditi, jakož list šíře swědčí. Dat. 1397, in vigilia Joh. Bapt. 376. Ouk z Boršic okázal list abatyše a konventa kláštera swatého Jiří na hradě Pražském, swědčíci Wilémowi z Bohušic, domowníku hradu Pražského, a kdožby list měl jeho jménem, na 10 � gr. dluhu, a slíbili splniti na sw. Jiří neb we dwau nedělí po tom, jakož list swědčí. Dat. 1416 salus populi. A wedle toho list dobré wuole od Lidmily z Bohušic swědčící Otíkowi z Boršic. 377. Wáclaw z Bibršteina okázal nám dwa listy Hanuše Polenska hejtmana na Křinci, a Heřmana z Polence, a Folce z Torkow, w němž zapisuji Wáclawowi z Bibrštaina, bratřím a jich dědicuom, 20 peněz, na penězích, na obilí, na wsech jménem Morglerstorfě oc. jakož list šíře swědčí. Dat. 1432, sabbato ante Simonis et Judae. Tak prawí Wáclaw Bibrštain, když se bude král počítati s Polenským, co jest tuto zapsal, že jemu to má na sumě sníti. 25.*

Strana 196
196 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 378. Jaroš Porybný z Prahy, jménem osady swato-Michalské w starém městě Pražském, okázal nám list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Albrechtowi de Greifsfelt, jakož Jan Blejer a Jan apatekář, sestřenec jeho Blejruow, měštěné Pražští, 12 � gr. úroka ročnieho we wsi Čejticích od Ctibora Drštky za peníze kúpiwše, měli jsú je k oltáři sw. Trojice a tří králuow w kostele swatomíchalském w starém městě Pražském nedáwno udělanému dáti a poručiti, chtěliliby: toho král Wáclaw potwrzuje, a práwo podaci témuž Albrechtowi a dědicuom jeho při- winuje. Dat. a. d. 1490 (sic) die 30 mensis Januarii. 379. Druhý list téhož Wáclawa, w němž dáwá powolení knězi Bernartowi faráři swato-Michalskému w starém městě Pražském, aby mohl kúpiti 50 � gr. platu ročního na dědinách swobodných a nemanských k témuž kostelu sw. Michala, a to král Wáclaw potwrzuje, jakož list šíře swedčí. Dat. 1401, die prima Junii. 380. Třetí list krále Wáclawa, w němž knězi Bernartowi, faráři swato-Mi- chalskému a tomu kostelu, hamfeštuo a listuow, úrokuo, duochoduow, požitkuow od kterýchžkoli osob daných, potwrzuje, jakož list šíře swědčí. Dat. 1397, die penultima Aprilis. 381. Týž Jaroš Porybný okázal list Wáclawa z Michalowic, mistra zákona swatého Jana Jerozolymitánského, i wšeho konventa domu Strakonického, w němž prodal zadní stranu winice swato-Mařské, ležící za zdí a ohradú Malostransků, Matějowi Porybnému, měštěnínu starého města Pražského, Barboře ženě jeho i Je- ronymowi synu jich, do jich tři žiwotuow, jakož list šíře swědčí. Dat. a. 1445, ten pátek po swátosti. 382. Mikuláš z Nalžow okázal list Martina opata kláštera Kladrubského, swědčící Hanušowi řečenému Wild, a manželce jeho Katerinè, i tomu kdož by ten list mèl s jich dobau wuolí, na 120 ſ gr. a w tom zastawili wes Kozolupy, a že na to chtí wuoli králowskú zjednati. Dat. 1429, den sw. Ondřeje. A prawí že má ženu dědičku listu toho. 383. Jménem Jindřicha z Dubé a z Lipého, a jménem sirotkuow Wilé- mowých z Šumburka, okázán list s menší pečetí krále Sigmunda, w němž dáwá w společné manstwí hrady Kostomlaty a Howerswerd, se wším příslušenstwím a panstwím, Albrechtowi a Henrichowi bratřím z Dubé a strýci jich Janowi, a dě- dicuom jich, a listy, kteréž od předkuow králuow Českých měli na to, ty jim po- twrzuje a obnowuje, jakož list šíře swědčí, jehož dat. w Čáslawi 1420, w sobotu před swatým Jiljím. 384. Druhý list s majestátem císaře Sigmunda, w němž dáwá powolení Jin- dřichowi Berkowi z Dubé, seděním na Milšteině, a Henrichowi Berkowi z Dubé,

Strana 197
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 197 seděním na Howerswerdě, ke spolku oc. a jim toho potwrzuje, jakož list šíře swědčí; jehož datum u Wismburku w Uhřích 1436, fer. V post Antonii. 385. Jakub Kramář z Německého Brodu okázal nám dwa listy s horničí pečetí konšeluow přísežných města Hory Kutny, wyznáwací jeden, kterak před nimi w plné radě Wenclaw Roll, spoluměštěnin, a Wenclaw z Lošan, poručníci někdy Caňkowi z Hořan, dětí a jich zboží, prodali a wzdali na dwoře a dědictwí w Hořanech w Kolínském kraji, kterýžto byl Caňkuow, 5 gr. platu ročního wěčného Wáclawowi Jorigowi také jich spolu měštěnínu, Anně manželce jeho, a komužby oni toho popřáli, za 50 gr. oc. Druhý list wyznáwací, kterak před nimi Mikuláš z Lošan, jich spoluměštěnín, prodal a wzdal na swém dwoře w Ho- řanech, kterýž byl Caňkuow, jeho otce, 3 platu ročního Anně někdy Wáclawowě Jorigowě ženě i její erbuom, za 30 � gr. anno 1420; a prwního datum 1404. 386. Petr šafář z Prahy okázal list s městskau pečetí Hory Kutny, i kon- šeluow, wyznáwací, kterak před nimi Bernart Grober řečený, jich spoluměštěnín, prodáwá 10 gr. platu na swém zboží w Konařowicích, w kraji Kolínském, Wen- clawowi Jorigowi, také jich spoluměštěnínu, a jeho erbuom i budaucím, za 100 gr. jakož list swědčí; anno 1390 pentecosten. 387. Jana z Prahy okázala list kněze Františka opata a konventa kláštera Ostrowského, s rukojměmi, kterýž swědčí na 200 dluhu Petrowi kramáři z Prahy a Janě ženě jeho, kteréž jim měli splniti dwě neděle po sw. Hawle, jakož list šíře swědčí. Dat. anno 1420, we čtwrtek na sw. Pawla na wiru obráceni. 388. Machna Tožicowa okázala nám list, w němž Sofia králowna Česká dala spolek Nickowi z Buku, otci swrchupsané Machny, s dětmi s Mikšowými z Buku, manstwí Trutnowského, a to dáwá Nickowi i jeho dědicuom mužského neb ženského pohlawí. A prawí swrchupsaná Machna, že jsau ty děti Mikšowy zemřely, že ona po swém otci Nickowi zuostala toho práwa dědička. 389. Erhart písař z Sušice, jménem Sigmunda bratra swého, a Janek z Sušice, okázali nám list krále Wáclawa, swědčící na powolení prodaje domu někdy Tro- jana richtáře a dwora na Pátku w Sušici Wenclawowi Ulesowi a jeho dědicuom budaucím, a to aby mohli prodati neb jinak s tiem učiniti, jakož list šíře swědčí. Dat. 1392. A prawí, že jsú toho dědicowé kaupením. 390. Čeněk z Klinštaina okázal listy dole psané: jeden krále Wáclawa, w němž dáwa Hanušowi Renkéřowi a jeho erbuom pod manstwí každé léto pár jeden nohawic na zboží, jenž slowe Sibnieich, se wšemi jeho příslušnostmi, jakož

Strana 198
198 E. II. Registra zápisůw r. 1454. s súdy wyššími i nižšími, jakož jest někdy kněžna Swidnická držala, a to aby prodati mohli oc. Dat. toho listu w Praze I. 1385, w neděli prwní w postě. 391. Druhý list téhož krále Wáclawa, w němž poddáwá městečko Hyers- werd w manstwi se wším příslušenstwím oc. jakož list šíře swědčí. Dat. na Hrádku, l. 1384, w pátek před sw. Filipem Jakubem. 392. Třetí list téhož krále Wáclawa, w němž dáwá pod manstwí puol dwora a jeden forberk s lesy, lukami, platy, mlýny, súdy oc. ležícími we wsi ře- čené Epswixdorf, jenž bylo Gryslawowo, urozenému Heřmanowi z Chustníka, hait- manu w Králowě Hradci, Anshelmowi a Předborowi bratřím z Ronowa, i jich dě- dicuom. Dat. Pragae 1. 1395, w neděli před hromnicemi. 393. Čtwrtý list téhož krále Wáclawa, w němž dáwá duom w Žitawě na přiekopě ležící, Anshelmowi z Ronowa i dědicuom jeho, jakož list šíře swědčí. Dat. Pragae 1394, feria III ante Gregorii. 394. Pátý list téhož krále Wáclawa, w němž zapisuje pod léno richtu we wsi Rychnowě se wšemi práwy, s podáním kostela tudíž, Anshelmowi a Před- borowi bratřím z Ronowa, a jich dědicuom i budaucím. Dat. na Žebráce l. 1389, w středu po wšech swatých. 395. Bernart z Čáslawě okázal nám tyto listy: jeden, w němž Ondřej richtář, Jekl, Pertolt a jiní přísežní města Čáslawě, prodali na wšecknu obec téhož města 10 � gr. wěčného ročního úroka Hyklowi hamermeistru za 100 � gr., jakož list swědčí. Datum 1394, den matky boží na hromnice. 396. Druhý list, w němž swědčí Mates Wetešník a jiní konšelé města Čáslawského, wyznáwací, kterak před nimi Ondřej z Bučic, spoluměštěnín, dwuor swuoj a dědiny s oné strany rybníka, jich zprawowati nemoha, prosil jich, aby oni to zprawowali a prodali; a ten mají prodati Hyklowi hamernikowi a jeho bu- daucím za 730 gr. od něho přijatých. Dat. anno 1402, w pátek po hromnicích. 397. Třetí lisť, w němž Ondřej richtář, Holmbrecht Kolínský, i jiní kon- šelé města Čáslawě, prodali na wší obci 15 � gr. platu wěčného ročního Hyklowi hamerníkowi za 150 � gr. léta 1418. 398. List kněze Jakuba opata a konventa kláštera Sedleckého, w němž zapisují 12 � platu ročního k wýplatě na wsi řečené Kotowice panně Alžbětě a jejie poručníkuom Baltazarowi a Wilémowi Šikowi a Wáclawowi z Swatopole, we 120 , jakož list swědčí. Dat. 1415, sabbato ante Lactare. 399. Lwík a Marquart z Ulic okázali nám tyto listy: jeden kněze Petra probošta, Anny prewory oc. i wšeho konventa kláštera Chotěšowského, na 200 fl gr.

Strana 199
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 199 urozené Anně z Frimšteina někdy manželce Lwíkowě z Ulic, a Janowi staršímu i Janowi mladšiemu bratřím z Ulic, w nichžto postupují wsí Hanowa, Wrbice, Zhořce k wýplatě oc. Dat. anno 1431. 400. Druhý list kněze Martina opata i konventa kláštera Kladrubského, w němž zapisují Bušowi z Erpuzic, jeho manželce Bonuši i dětem, wes jménem Plezon (?) se wším příslušenstwím, kromě dwau náprawníkuow, k wýplatě w 50 f?; to jest list Markwartuow z Hrádku, jehož datum anno 1424, w pondělí masopustni. 401. Týž Lwík okázal list kněze Petra probošta a konventa Chotěšow- ského, w němž prodáwaji Luho twrz i s poplužími oc. Janowi staršímu a Janowi mladšiemu z Ulic bratřím, za 600 gr. a ten ke dskám swědčí, ale powolení krá- lowa newiděli jsme. Datum toho listu anno 1431, w neděli po hromnicích. 402. Regina z Nosli, bydlem w Praze, okázala list s menší pečetí krále Sigmunda, swědčící Sigmundowi z Malobratřic na spolek s syny Řehoře Čeňka z Prahy, na twrzi Hostowicích. Dat. 1423. 403. Bernart z Čáslawě, jménem bratra swého Sigmunda z Waidhofa, okázal šest listuow s Čáslawského města pečeti, jeden w němž na sobě podáwají a na wší obci 10 �P platu Samsonowi spoluměštěnínu za 100 � gr. Datum 1403. 404. Druhý, w němž prodali Samsonowi 5 platu za 50 � gr. Dat. 1393. 405. Třetí, w němž před nimi Andres jich richtář jistec a Wáclaw Finder a Niklas Kronidl oc. zapsali 60 � dluhu na swém wšem zboži, a plniti mèli we čtyrech létech. Datum 1414. 406. Čtwrtý, w němž prodali na sobě 12 � platu Samsonowi za 120 ſ gr. 1390. 407. Pátý, w němž před nimi Paul Gros prodal dwuor swuoj před branau Hradeckau Samsonowi. Datum 1415. 408. Šestý, w němž před nimi Wáclaw Finder prodal swuoj duom w Čá- slawě, jenž prwé byl synuow Pauluow, Samsonowi 1418. 409. Také okázal list pod městskau pečetí Jihlawskau, wyznáwací, kterak před nimi Magdalena wdowa po Samsonowi, wšecka wzdala swá zboží a jmènie, kteráž měla po swém muži Samsonowi, kterýmby koli jménem mohla jmenowána býti, buď w městě Čáslawi, neb před městem, Sigmundowi z Waidhofa, zeti swému. Datum 1426, w neděli Assumptionis. 410. Jan a Jindřich bratří z Jenštaina okázali nám list arcibiskupa, swěd- čící Pawlowi z Jenšteina písaři komory králowské králowstwí Českého, na oltář

Strana 200
200 E. II. Registra zápisůw r. 1454. swaté Margarety w kostele swatého Haštala w Praze, k řiezení udělaný a jistými užitky nadaný oc. Datum anno dom. 1368, die II Octobris. 411. Wáclaw Slowanský okázal list kněze Hawla opata i konventa kláštera Slowanského, swědčící na 40 zlatých uherských Wáclawowi z Miletínka, s nichž mají na každý den swatého Hawla 1 � gr. platiti. Dat. 1446. 412. Bohuslaw ze Šwamberka mladý okázal list s menší pečetí krále Sig- munda záškodní, swědčíci Bohuslawowi ze Šwamberka, že jemu slibuje wšecky škody nahraditi a dosti učiniti za ně, kteréž byl wzal od nepřátel, když lid měli přiwesti k wojsku králowskému. Dat. 1420, najbližši fer. II post s. Marci. 413. Druhý list záškodní, swědčící Bohuslawowi ze Šwamberka, že jemu za jeho škody, kteréž byl wzal, chce dosti učiniti, jakož list šíře swědčí. Datum w Cáslawi, a. d. 1420, fer. II post Bartholomaei. 414. Item list s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí Henrichowi z Plawna, aby swá zboží manská, buďto hrady, městečka, wsi, buďto w zemi České, neb wně, nic newynímajíc, kteráž má od krále Českého, aneb míti bude, pod léno mohl dáti, za swé žiwnosti nebo na smrti, neb směniti, komužby se jemu zdálo, kromě kniežat a duchowních lidí; a to aby pewno bylo, jakoby osobně dskami dworskými zapsal, wšak bez škody králowy služby i každého člowèka škody. Dat. na Točníku, 1412, w neděli po sw. Alžbětě. 415. Item list s majestátem krále Wáclawa, jímž dáwá pod manstwí Hen- richowi z Plawna a jeho dědicuom dwuor řečený Rozmeussel w kragi Loketském ležící, jenž přísluší k manstwí k koruně České, s šestnácti sedlišti, se wším příslu- šenstwím, bez škody jiným na jich práwích, a bez škody swé služby, k dědičnému držení pod manstwí, jakož list šíře swědčí. Dat. 1400, in kathedra Petri. 416. Item list s majestátem císaře Karla, swědčící Boršowi z Rismburka na zbožie wyšší a nižší Žandowy, se wším příslušenstwím, kteréžto jemu a jeho prawým dědicuom pod léno dáwá. Dat. 1370, in die s. Valentini. 417. ltem list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Hyncíkowi Pluhowi, že jemu odpůštie postawiti obydlé na hoře Kunigswerd ležící u Boršengrýna, a to aby on a jeho dědicowé držali bezewší překážky; a ten má hrad ku potřebám králowským otewřen býti. Dat. 1398, in vigilia s. Trinitatis. 418. Item list s majestátem císaře Karla, w němž z milosti dáwá Boršowi z Rismburka, aby zboře městečko swé Žandow, miesto toho ustawil před twrzi swau Boršengrýn město znowu, a tu twrz aby dělal, zdi, plánky, příkopy oc. a w tom městě aby měli trh každý týden w úterý we wšech swobodách, jako jiná

Strana 201
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 201 města a městečka, bez škody jiným městuom a městečkuom, jenž by týž den trhy měli okolo, a popravu mají míti, jakož list šíře swědčí. Dat. an. dom. 1374, w so- botu po s. kříže powýšení. 419. Item list s majestátem krále Wáclawa, jenž dáwá powolení Sigmun- dowi Hulerowi, aby směnil s Hyncíkem Pluhem o twrz Orlík s příslušenstwím a o Boršengrýn, jakož týž list šíře swědčí. Datum Pragae, a. d. 1395, in die Martini. 420. List krále Wáclawa s majestátem, w němž dáwá milost Hyncíkowi a jeho erbuom, aby jeho lidé a podsedci, příslušející k jeho twrzi Boršengrýn, žádné pomoci berně, zemské berně ani jiných položení, nedáwali wěčně; za to mají z toho zboží s desíti koňmi slúžiti, kolikkrát toho potřebí bude, na králowy náklady a škody oc. Dat. an. 1396, in die Silvestri. 421. Wacek Dobešowský okázal dwa listy Opatowská, jeden opata Petra a konventa kláštera Sedleckého, w němž zapisuji Prokopowi Eldreis a Francowi Eldreis jeho bratru a dědicuom, 24 gr. na každý týden na swých mlýniech, jenž leží u nowého Kolína w Hrobiech, a pod Kamení a pode zdí města, za 200 � gr. k wýplate. Datum anno 1408. 422. Druhý list okázal Jakuba opata a konventa téhož kláštera Sedleckého, w němž týmž Prokopowi a Francowi zapisují na každý týden 12 gr. na jich wsi Chotusicích oc. we 200 � gr. Dat. anno 1411. 423. Barbora Gruberowa od Hory okázala list vidimus pod Horských pří- sežných pečetí, w němž Wáclaw opat a konvent kláštera Sedleckého (zapisuje Henzlinowi měštěnínu nowého Kolína 15 gr. úroka na třech mlýních u Kolína totiž Hroby a jiných dwů, za 120 gr. Datum a. d. 1362. A nepíše se na tayden neb na některý čas, než toliko 15 gr. úroka. 421. Hawel z Senného trhu okázal list s pečetí Žofky králowny České, swědčící Zdeňkowi a manželce jeho a dětem i budaucím, na duom řečený mar- štale, na přiekopě bližším před hradem Pražským. Dat. anno dom. 1404. 425. Jan z Bezdružic okázal nám tyto listy: jeden krále Sigmunda, s menší pečetí, Janowi Kobíkowi z Kolowrat a jeho dědicuom swědčící, na práwa nápadní na krále spadlé na Bratrkowicích twrzi, se wsí Nabdín a wsí Drchlawá, Skála a Ugezdec, jim dané dědicky. Dat. a. d. 1423, fer. VI post Nicolai. 426. Druhý list s menší pečetí téhož krále Sigmunda, swědčící Purkartowi a Janowi bratřím z Kolowrat a jich dědicuom, na práwo nápadní na krále spadlé na zboží Prokopa ze Skály, a wèno Doroty jeho wdowy a dcery Janowy z Laun, na wsech Skalách a malých Hořešowiciech a na Telciech, po smrti téhož Prokopa a Doroty jeho manželky. Dat. a. d. 1423, fer. III post Pentecosten. A. Č. II. 26

Strana 202
202 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 427. Item list Dawida Rosenfelda a Jana Fulbrechta wyznáwací, že jsú dlužni 400 zlatých králi Sigmundowi, a ty jeho rozkázaním mají dáti Purkartowi z Kolowrat a jeho erbuom, na roky rozdílné w tom listu položené. Dat. a d. 1425. A nato dali 29 zl. uherských a 6 g.; to znamenáno na tom listu zewnitř. 428. Jindřich Bawor ze Šwamberka okázal list s menší pečetí krále Sig- munda, w němž dáwá Baworowi ze Šwamberka a dědicuom jeho zboží Jirowo a Drudele (sic) synuow Lantowých, ježto kacieře nazýwá, totiž Hlazowice s přísluš- nostmi. Dat. a. d. 1422, fer. IV ante Laurentii. 429. Jan z Sútic a Kuneš Rozkoš z Dubé, jménem sirotkuow Kerského, okázali nám list s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Mikulášowi Sokolowi z Lamberka i jeho dědicuom, na práwo králowské na wsi Březowé, na dwoře tudíž s poplužími, rybníky, lesy, potoky i se wším jiným příslušenstwím, po smrti Ber- narta Kreber, horníka od Hory, dané bez pohoršeni každého člowěka na jeho práwu; a kdožby měl list s dobrau wuolí oc. Dat. 1. 1437, w pondělí před sw. Alžbětau. Není w registřích. A wedle toho list dobré wuole na ten majestát, od Mikuláše Lamberka swědčíci Ondřejowi a Římowi, seděním na Pálenicích. 430. Jan z Benešowa okázal nám dwa listy, jeden s majestátem krále Wá- clawa, w němž Jakubowi Benešauer potwrzuje trhu, jakož mu Frana Hauer, mě- štěnín starého města Pražského, prodal masné krámy a lawice chlebné s úroky jich w městě Slaném, a toho potwrzuje i dědicuom Jakubowým, jakož list šíře swědčí. Dat. a. d. 1396, die 19 Marcii. 431. Druhý list s majestátem téhož krále Wáclawa, swèdčíci Jakubowi Benešauer z Brázdiny, a dědicuom i budaucím jeho, jakož jest richtářstwi w Slaném se wšemi užitky i příslušnostmi kaupil od Humperta a Margrety jeho manželky, že jemu toho a jeho dědicuom potwrzuje a powolení dáwá. Dat. a. d. 1300 (sic) die IV Junii. 432. Bořiwoj z Lochowic a Jan Anjel z Obřiestwi okázali nám list kněze Jiříka probošta kostela Pražského a Purkarta z Janowic bratří, w němž s powolením krále Wáclawa a podlé listu swědčení menšího města Pražského a dědicuom jeho, kteříž mají na purgmistrowi apatekáři měštěnínu welikého města Pražského a dě- dicuom jeho, kteříž mají na purgmistrowi a konšelech i wší obci menšieho města Pražského (sic) jakož list šíře swědčí. Dat. jeho 1. 1418, w sobotu před s. Dorotau. 433. List krále Wáclawa, powolující Ludwikowi na kaupení těch 15 fl. platu, jakož list šíře swědčí, an. dom. 1410, die III Martii. Ale toho zápisu konšeluow a obce menšieho města Pražského my jsme newiděli.

Strana 203
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 203 434 Martin Smolík Radický okázal nám list s menší pečetí císaře Sig- munda, w němž Hanušowi ze Mnichowa, i jeho dědicuom i budaucím, práwo swé nápadní ke dworu w Dlažkowicích, a k dědinám, platu i ke wšemu což k tomu přísluší, po smrti Jana řečeného někdy Pizda, dáwá dědicky a k wěčnosti. Dat. a. d. 1437, fer. VI post Pascha. A prawí, že jemu byl strayc Hanuš ze Mnichowa Smolíkowi, ale dobré wuole nemá na to od Hanuše; a nedrži toho, drží to Kerunk. 435. Wáclaw z Swejšína okázal list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Sigmundowi z Orlíku, podkomořímu králowstwi Českého, w němž z milosti powolení dáwá ke clu na řece pod Orlíkem, aby od každého únoru (sic, čti woru) bral II peníze, a od splawu mlynářuom tudíž pod Orlíkem 2 gr., jakož od staradáwna bylo dáwáno. Dat. a. d. 1400, die 24 Decembris mensis. 436. Také okázal list s majestátem císaře Karla, a s jinými osmi pečetmi, swědčící Předwojowi děkanu kostela Pražského, a k tomu kdož by tím listem wládl, na les řečený Černý háj, s křowinami řečenými Lom, témuž lesu příležícími u Tě- chařowic, Prielubsko, Bletice oc. wsi, jakož týž list šíře swědčí; jehož dat. 1. 1346. 437. List s majestátem krále Wáclawa, swědčící Petrowi z Swejšína, minc- meistru, jakož jemu král Wáclaw twrz Březnici dal a we dsky zemské wepsal, k tomu jej kwituje ze wšech dluhuow židowských, kteréžkoli miení na něm míti, a jej toho prázdna činí, i jeho dědice i budaucí, na wšem jeho panstwí; jakož týž list šíře swědčí. Datum l. 1415. 438. Item list s pečetí Jana z Lestkowa, podkomoří králowstwí Českého, wyznáwající, kterak jest we školách a ulici židowské, k žádosti Petra z Swejšína, biřicowým hlasem wolati kázal, mělliby který žid listy pod ležením na zboží twrze a města Březnice, aby se s nimi we 14 dnech okázal, a kterýby toho neučinil, aby potom moci neměli. Dat. a. d. 1416. 439. Jan z Žatče, jménem Martina Paldry, okázali nám dwa listy: jeden s majestátem císaře Sigmunda, w němž Martinowi řečenému Paldra z města Žatče dáwá sedm čtwrtí dědin, k konšelu (kostelu?) někdy w Staňkowicích bez králowského powolení kaupených, a skrze to králowské komoře příslušných, témuž Martinowi i jeho dětem i dědicuom budaucím k wěčnosti dědicky, bez práwa pohoršení jiných, jakož týž list swědčí. Dat. l. 1437, w ponděli po sw. Jiljí. 440. Druhý list téhož císaře, s přitištěním pečetí, w němž témuž Martinowi Paldrowi dáwá a jeho dětem ty úroky zadržalé, s dědin již jmenowaných dáwati obwyklé, i kterýž jde neb potom jíti má, aby to na swuoj užitek obracowali. Anno 1437, w středu po sw. Jeronymu. 26 *

Strana 204
204 E. II. Registra zápisůw r. 1451. 441. Jan z Blankšteina jménem sirotkuow Chwalowých z Kuřích Wod okázal nám tyto listy: list s majestátem krále Wáclawa druhého, swědčící Hynkowi z Dubé na město Kuřiewody, s wesnicemi, s polmi oc. i se wším příslušenstwím, jemuž to a jeho dědicuom dáwá práwem dědičným k wěčnému držení, jakož týž list šíře swědčí. Dat. a. d. 1297, V kal. Octobris. Druhý list s majestátem téhož krále Wáclawa, témuž a na tož, a w táž swědectwí swědčící téhož listu i týž den. 442. Třetí list krále Karla, na též swědčící, témuž Hynkowi a Jindřichowi Berkowi z Dubé bratřím, i jich dědicuom. 443. Jiřík Glaubick swým a swých bratří jménem okázal list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Petrowi z Gansku a Henzlowi z Glaubick, na richtářstwí we wikpildu w Budišinské zemi k manstwi. 444. Jan Anjel z Obřistwí a Bořiwoj z Lochowic okázali list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Mikulášowi z Okoře na zboží a dědictwi, totiž les Chrbiny, kterýž někdy ke zboží k Litowicem příslušal, kterýž kaupil u Wáclawa z Kozmic a Mikuláše Parcifala, k tomu kúpení král Wáclaw dáwá jemu a jeho dědicuom swé powolení, jakož list swědčí. Dat. 1413, den 18 Října. 445. Anežka Donínská okázala list opata a konventa kláštera Sedleckého, jenž swědčí na 30 platu wěčného dědičného Hanušowi Pieskowi od Hory a jeho budaucím dèdicuom. Dat. a. d. 1414 in die Laurentii. A ten plat jemu zapsal na nowém Dwoře. 446. Druhý list powolení krále Wáclawa Hanuškowi Pieskowi, ten plat kúpiti na nowém dwoře u opata a konventa kláštera Sedleckého. Dal. a. 1416. 447. ltem list Jetřicha opata a konventa kláštera Sedleckého, swědčíci Wáclawowi Wilmanowi měštěnínu na Horách Kutnách, i jeho dědicuom budaucím, na 300 dluhu, a slibujíc jemu zaplatiti na sw. Jiří tehdáž najprw příštieho; pak- liby toho neučinili, tehdy chtí platiti se wšeho zboží swého, a jmenowitě z Týnce, 30 � platu. Anno 1390. 448. Item list Wáclawa opata a konventa kláštera Sedleckého, swědčící na prodání 20 k platu Wáclawowi Wilmanowi od Hory a jeho dědicuom, na nowé wsi za 200 � gr. Dat. a. d. 1394. 449. Item list s Čáslawskau pečeti, wyznáwající, kterak před nimi Niklas Šutwor wyznal, že jest prodal na swém dwoře kaupeném od Wáclawa syna To- biášowa od Hory, a na druhém dwoře ležícím s druhé strany rybníka, 10 �k platu za 100 gr. a na domu w Čáslawi Wáclawowi. Dat. 1405.

Strana 205
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 205 450. Item list Jakuba opata a kláštera i konventa Sedleckého, swědčící prodáním na 10 � platu na mlýniech a na zboží w Hrobiech a pod Kamenem a pod městem Kolínem na Labi, Křištanowi zlatníkowi u Hory a Anně jeho man- želce i jich dètem a budaucím. Dat. a. d. 1414. 451. Item list krále Wáclawa, w němž powoluje Petrowi Pieskowi, aby mohl swé dáti, komuž chce. Dat. 1397. 452. Štengl od Hory okázal list s pečetí krále Albrechta, w němž dáwá powolení Margretě wdowě někdy Konrada Naza z Hory Kutny, aby swé mohla dáti komuž chce, duchownímu neb swětskému. Dat. a. d. 1439, in festo sancti Matthaei. 453. Týž Štengl okázal list, w němž se zapisuje Andres richtář z Čáslawě, a Oršila jeho manželka s swými dědici, že jsau dlužni 230 zlatých Mikulášowi z Tonwaldu, a Dorotě jeho manželce i jich obú dědicuom, jakož týž list to šíře okazuje. Dat. a. d. 1429. 454. Martin z Podolšan, seděním na Malé straně, jmenem swým a Doroty manželky jeho, okázal list wyznáwací swědomí kněze Petra miesto probošta i jiných bratří kláštera Zderazského, že jest kněz Bernart probošt jich s přiwolením krále Wáclawa prodal Hanuškowi synu Jana Mezřieckého a Doroty manželky jeho do jich dwau žiwotuow wes téhož kláštera Hostice s plným panstwím. 455. Mikuláš Kolínský a Hanuš z Jihlawi okázali list přísežných z Hory Kutny, wyznáwající, kterak jsau poručníci Hanuše a Kláry Erclowic erckauferowých dětí ukázali 10 (platu na Nebowidech Martinowi Rotlebowi a jeho budaucím, jakož dluhy platil za jich otce. Dat. a. d. 1380, in die Elizabeth. 456. Týž okázal list opata Dětřicha i konventa kláštera Sedleckého, swěd- čící Dorotě Haislprenarowé a jejie budaucím, na 20 � platu na wsi Kotowice w kraji Čáslawském zapsaného we 200 � prodaného k wěčnosti, jakož týž list šíře swědčí; a jestližeby sedláci kterého úroku nedali na časy určené, tehdy na každau kopu 7 � pokuty přijíti má. Dat. a. d. 1386, fer. III post Martini. 457. Také okázal list Jakuba opata a wšeho konventa kláštera Sedleckého, swědčící Čeňkowi řečenému Čirt z Heřmanowa městce, a jeho manželce Alžbětě, a dědicuom jich wlastním, na nowý dwuor, a na swém jiném na wšem zboží na 10 � gr. platu we 100 � zapsaného k wěčnosti. 458. Týž Mikuláš Kolínskay okázal list s Kolínskau pečetí, w němž na sobě zapisují puol čtwrty � gr. platu ročního za 35 � gr. Wawřincowi z Bielé, aneb tomu ktožby ten list mèl, a také jeho dèdicuom. Dat. a. d. 1386. A také k tomu listu se připowěděl Hanušek od Hory.

Strana 206
206 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 459. Týž Mikuláš okázal list přísežných nowého Kolína, s městskú pečeti, swědčíci Mikulášowi Graupner a jeho dèdicuom, na 6 gr. úroka na domu Fran- tiškowě Reser, spolumèštěninu jich, i na jeho wše zboží. Dat. a. d. 1385. 460. Jakub Wšerub okázal list Dětřicha opata a konventa kláštera Se- dleckého, swědčící Fridrúšowi Gmel richtáři od Hory, a jeho dědicuom budaucím, na 12 � platu oc. na dwoře w Přítěžie za 120 � prodaného k wýpla č. Dat. an. dom. 1387. Dobré wuole, prawí, že netřeba. 461. Pertolt řečník s Malé Strany okázal list císaře Karla, swědčící Micha- lowi Donatowi, synu podkomořiemu, na dwa krámy masná, aby mohl ustawiti wedle jiných krámuow na Malé straně, a ty jemu a jeho dědicuom i budaucím swobodí ode wšech daní, poplatkuow. 462. Hynek z Walšteina okázal nám list s menší pečetí krále Albrechta, Kašparowi Šlikowi z Holiče a Haškowi z Walšteina swědčící, jimž dáwá hrad Richm- burk, kterýž někdy (byl) Flaškuow z Richmburka, a po jeho smrti spadl na krále; item Hradištko hrad a sedění, kterýž také na krále spadl, se wšemi jich příslu šenstwími oc. jakož týž list šíře swědči. Dat. w Peštu u Budína, l. 1439, den s. Kalixta. 463. Druhý list okázal s majestátem krále Wáclawa, s pečetí Jana Gerli- ckého wajwody, swědčící urozenému Čeňkowi z Weselé a jeho dědicuom, na 6000 � gr. kteréžto Jan a Oldřich z Bibrštaina na jisté roky králi platiti mèli. jakož na to jich listowé dáni jsau králi oc. Dat. Burgleins, a. d. 1384, XVI kal. Aprilis. 464. Třetí list s majestátem krále Albrechta, w němž dáwá Kašparowi Šlikowi z Holiče a Haškowi z Walšteina wšecko práwo swé nápadní po urozené Sigmundowě někdy z Děčína manželce, ke wšemu k tomu, k čemuž ona práwo měla, buďto na wěnách jejích, na městech, hradích oc., to dáwá dědicky k wěčnosti, jakož týž list šíře swědčí. Dat. a. d. 1439, tu neděli po sw. Lampertu. 465. Čtwrtý list krále Wáclawa s majestátem, w němž zapisuje Haškowi z Walšteina 100 gr. na sumách berně králowské, kterauž dáwali každý rok opat a konvent kláštera Opatowického, aby Hašek již psaný na každý swatý Martin po 50 � wybieral a zdwihal z těch sum, toliko do žiwota swého, konventu přikazuje wydáwati, jakož týž list šíře swědčí. Dat. a. d. 1419, den 18 Čerwna. Prawí synowé Haškowi, že jsau jemu ty sumy newydáwány podle toho zápisu, že jsau mnoho zadržány. 466. Pátý list okázal Stanislawa přewora a wšeho konventa kláštera w Hájku u Trčky bliž od Litomyšle, w němž se wyznáwají dlužni býti urozenému Čeňkowi z Wartenberka, jinák z Weselé, a jeho dèdicuom i budaucím, 120 � gr z niežto

Strana 207
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 207 se w rukojemstwí za ty peníze zawázal, a ty jemu slíbili we 3 létech, a w tom okázali pro jistotu 25 �? platu na wsech Trojowice a Zájezdec, do splnění té sumy konečného. 467. Jan z Bergowa okázal list s malitkau pečietkau Sigmunda krále Uher- ského, s rukojmiemi (Jan Michalec z Michalowic, Puota z Častolowic oc.), swědčící na dluh 800 �k, urozeným mužuom Benešowi Silnému z Dubé a knězi Janowi bi- skupowi Litomyšlskému, Otě staršímu z Bergowa, Jetřichowi z Náchodu odjinud z Janowic, a ty peníze slibují zaplatiti ten den na swatau králownu, ježto nyní přijde, na poslední, ježto před s. Wáclawem býwá, pod ležením, jakož list šíře swědčí. Dat. 1. 1402, ten pondělí w daušky po sw. Duchu. 468. Jan z Tuhance okázal nám tyto listy: jeden císaře Karla, swědčící Jindřichowi Škopek z Dubé, ačby umřel bez dědicuow mužského pohlawí, ježtoby jeho zboží mělo na krále spadnúti, aby mohl to dáti komuž chce, kromě duchow- ních osob. Dat. a. d. 1377. 469. Druhý list krále Wáclawa, témuž Jindřichowi na též swědčící. Dat. a. d. 1377, die XV mensis Aprilis. 470. Třetí list krále Wáclawa Alšowi Škopkowi z Dubé, aby mohl swé dáti komuž chce, kromě osob duchowních, a. d. 1417, die X Junii. 471. Item čtwrtý list Marquartuow z Wartemberka, swědčící přeworowi a konventu kláštera matky boží na 30 gr. na duom swobodný na Malé straně u brány k hradu Pražskému proti Wltawě k wayplatě. 472. List pátý krále Wáclawa, téhož listu Marquartowi potwrzující. Datum jeho an. 1413, den 20 Čerwence. 473. Item list s pečetí Malostranských měštěnínuow a konšeluow přísež- ných, w němž k napomenutí krále Wáclawa dáwají obecné a jednostajné powolení Alšowi Škopkowi z Dubé k dielu dna (sic) a k tomu přidáwají to k tomu domu welikému za klášterem s. Tómy na Malé straně. 474. Item list sedmý Malostranských s pečetí, w němž wyznáwají, že jest ten duom wždy byl swobodný odewšech daní, obtiežení, hlásek oc. Dat. a. d. 1304 (sic), VII kal. Septembris. 475. Smil z Bozkowa jménem swým okázal listy: jeden Arnolta opata i konventa kláštera Nepomuckého s rukojmiemi, swědčící na dluh 270 � gr. Janowi z Řisutě, a ty jemu slíbili dáti s úrokem na s. Hawel tehdyž příští pod ležením. Dat. léta 1416.

Strana 208
208 E. II. Registra zápisůw r. 1454 476. Item list Wilémuow z Košumberka, kwitující Jana z Řisutě z jeho dielu, jakož byl rukojmí wedle jiných za Arnolta opata i konventa kláštera Ne- pomuckého za 100 m. 477. Item list kněze Arnolta opata i konventa kláštera Nepomuckého s ru- kojmiemi, swědčící na 180 � dluhu Oldřichowi z Řisutě a Janowi synu jeho z Risutè, a z toho mají platiti Oldřichowi z Řisutě do žiwota 18 � platu, a po jeho smrti tomu, kdožby ten list mèl s jeho dobrau wuoli, mají dáti těch 180 � gr. toliko, a jiné wěci w tom listu položené mají minauti. Dat. léta 1424. 478. Item list Aleny z Řisutě, w němž Smilowi muži swému dáwá swé wšecky listy na práwo, buďto na peníze, na platy, nebo na zboží. A prawí, že táž Alena má k těm listuom právo dskami zapsané. 479. Kateřina z Hodětína okázala list probošta a konventa kláštera Chotě- šowského, swědčící Hájkowi z Hodětína, podkomořiemu Morawskému, na 450 f gr. za dwě summě předky swými zadržalé, a ty zaplatiti slíbili na dwa roky w tom listu položená. Dat. a. d. 1418, in festo conceptionis virginis Mariae. 480. Mareš ze Dworuow, jménem sirotkuow Waňkowých Kočkowých ze Skály, okázal nám list s majestátem krále Sigmunda, kterýž swědčí Janowi Kočkowi ze Skály na dwa lány dědiny a dwa podsedky w Skále, w Budějowicích puol lánu, w Štěščicích tři lány, kteréžto on Jan držal. Item jeden lán dědiny w Budějo- wicích s příslušenstwím jeho, po smrti Petra řečeného Markus na krále spadlý, w prawú náprawu témuž Janowi Kočkowi a jeho dědicuom i budaucím dané; a aby mohli ženám swým do žiwotuow jich na tom wěno utwrzowati tak, aby práwa manského králi nic na tom neubylo. Item tudíž témuž Janowi dáwá spolek s Annau z Milenowic, jeho příbuznau, na dwů lánú role tudíž w Milenowicích, a její poru- čenstwí jemu dáwá, aby se w tom jménem poručníka uwázal a řiedil, aby jie ne- ubýwalo (než) raději přibýwalo, a po smrti jejie aby to na Jana Kočku a dědice jeho připadlo. Item na lauce, (ježto) k hradu Piesku příslušie, zapisuje 100 � gr. aby tu lauku držal, dokudžby jemu 100 nebylo dáno. Item w řece Blánici lowy i w lese, a les ku paliwu i staweni sekati; a ten se list srownal s registry oc. 30°. 481. Druhý list, w němž témuž Kočkowi a jeho dědicuom budaucím za- pisuje 100 � gr. na richtě w Skále, w Buděšowicích a Račicích, a na jednom lánu swobodném tudiež, na dwau krčmau, na 40 strichuow owsa, a wýnos (?) téhož rich- tářstwí do wyplacení, oc. 31. Také se s registry srownal. (Dokončení bude následowati.

Strana 209
B. IV. SNĚMOWNÍ WĚCI ČESKÉ od r. 1446 do 1452. (Pokračowáni: srownej díl I, str. 245—296.) A. Jednáni na sněmu walném o S. Martině r. 1446 1). 1. Instrukci od Stawůw králowstwí Českého ze sněmu daná pp. Jindřichowi ze Stráže a Přibíkowi z Klenowa, poslům ku králi Fridrichowi Římskému. (Z rkp. Šternb. 2) str. 69—76). »Poselstwie k králi Římskému.« Najprwé službu ode wšech pánów, rytieřów, zeman, měst a tak ode wšeho králowstwie buď JM“ powědieno, ozdobiece to, jakž poslowé k tomu wydaní uměti budú najlépe. Potom mají ohraditi zemi i nás wšech, a zwláště ty pány a dobré lidi, kteříž jsů před chwilí některé wěci s JM“ o zpráwu země byli namluwili, že odpowěd JM“ tak dlúho nenie dána, prosiece, aby JM' neráčila w tom za zlé mieti, že jest to šlo z jistých a dobře hodných příčin, neb WM wie, i téměř zemí okolních wšem lidem jest známo, kterak naše králowstwie w rozličné a těžké nejednoty a nezpó- 1) K snadnějšímu porozuměni aktám těmto srownati se dá wyprawowání podané w Časopisu Česk. Museum na r. 1827, swazku III, str. 45 a 46. 2) Rukopis Šternberský,zde připomínaný, jest pod nápisem »Liber generosi domím Alšonis de Sternberg, in quo continentur compactata et congregationes regnicolarum regni Bohemiac ctc.« (w archivu Třebonském a w Českém Museum) půwodní zbírka důležitějších akt weřej- ných we králowstwí Českém, kterauž někdy pan Aleš Holický ze Šternberka, nejw. komorník zemský († 1455), pro sebe sepsati dal. A. Č. II. 27

Strana 210
210 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. soby jest tak zašlo pohřiechu, ježto nenie o tom potřebie široce wyprawowati. A jakžkoli rozličnými obyčeji pracowali sme o to, se wšech stran rad i zpuosobów těch wyhledajíc, kudyby ta země w řád a pokoj wešla: wšak pro jisté příčiny w tom přicházelé nemohla jest w té chwíli odpowěd WM“ dána býti, až když WM' po pánu Haškowi swů dobrú wuoli nám wzkázala, powolujíce, abychom sami sobě zemi zřiedili jedním zpráwcí, nebo jich wiece, jakžby se nám zdálo, že plnů k tomu wuoli WM dáwá. Tehdy úmysl WM“a wuoli takowú wědůc, i welmi toho wděčni jsúc, tiem pilněji wšecky wěci sme před sě (brali), a sněmów několik o to wšie země měwše, již teď na tomto sněmu nynějším wšichni páni, rytieři, zemané a města, i jiné dobré lidi k té koruně příslušné swolawše, ustanowili sme se i s nimi jednostajně na wěcech konečných takowých a tak, jakož teď bude WM" po- wědieno. Dále toto WM' rač wěděti, že wšecko králowstwie, i také s těmi dobrými lidmi k králowstwi příslušnými, jakož již wypowědieno jest, na sněmu nynějším obecném a walném spolu sebranými, wážiwše mezi sebú s welikými pilnostmi ty wšecky puotky, wálky, nejednoty, záhuby a mnoho zlého, kteréž se jest pohřiechu léta předešlá dálo, i mysléce i měřiece k tomu, aby netoliko w zemi to zlé pře- stalo, ale abychom se i to králowstwie budúcně také z téhož, co na nás jest, wy- střiehli: takž jiné cesty k jich úmyslu bližšie newědůce, poručili jsú nám wšichni jednosworně a jedním hlasem, i na to nás teď k WM“ poslali, žeť společně wšichni prosie i žádají, aby WM ráčila tomu králowstwie a jim i nám wšem krále Ladi- slawa, strýce wašeho, za krále a za pána wydati. Nenieť úmysl jich, atby snad w řeči a w hlasu toliko pánem té země a jich byl, ale již i w skutku aby sobě JM' korunowali, podlé práw a obyčejuow té země starodáwních. Neb toto rač WM wěděti, žeť tiem obyčejem a tiem kusem zwláště to králowstwie, bohu dě- kujiec, w mier a jednotu jest wešlo, ježto ktož byli w nepřiezních, ti již přietelé jsú, ktož w ruozniciech, ti již w jednotě, a ktož sě dělili, již jsú w swornosti. Pak Twá M i každý muož tomu šíře rozoměti, nežť my tuto prawíme, jestli žeťby se to dlilo, ano tiem ta země, jakož již řekli jsme, w swornost a jednotu i poklid jest uwedena, a tak žádosti jich nebyly uslyšány: strach, byť potom králowstwie to mnohem k horšiemu nepřišlo, nežli dřiewe; a mohloby to WM“ i téměř wšem zemiem okolním škodno býti. Protož wěřieť WM“, že pro wýstrahu budůcieho zlého, kteréžby z našich roztrženie pojíti mohlo, i také pro tak mnoho dobrého, kteréž z našich jednot a dobrých úmysluow, netoliko tomu králowstwie, ale i wšem zemiem okolním pošloby, ráčí WM', jakožto král Římský, jemužto zwláštnie péče říše swaté býti má a zwláště koruny naší, jakožto přednieho téměř údu též říše swaté, k tomu dobrému té země úmyslu raden býti i pomocen, a tiem spíše krále nám Ladislawa wydati, abychom korunowáním JM“ w jednotě a swornosti pracně již uwedené tiem se lép utwrditi a zlého wystrieci mohli.

Strana 211
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. 211 Item, jestližeby Králowa M' tázala, na který běh a zpuosob mělby nám král Ladislaw wydán býti: k tomu poslowé mají takowú odpowěď dáti: Jižť jsme WM" powěděli, kterak země wšecka i s těmi dobrými lidmi, k ní přislušnými, po tako- wých ruoznicech a nepřiezních i neswornostech w jednotu prawů od mnohých ne- nadálů skrze práce a snažnosti dobrých lidí šťastně bohdá jest wešla. Na tu jed- notu i swornost, ježto ruoznic nenie již bohu děkujíc ižádných, krále žádáme, aby pod JM“ jiné země již okolnie, k tomuto králowstwí příslušné, kteréž onde i onde pro naše neswornosti pomocí rozličných sobě hledaly jsú, již aspoň krále u nás podlé starodáwních práw a obyčejuow majíce, zase w hromadu se, jakožto k swej hlawě, hrnuli a tu se přiwinuli i zuostali, jakož učiniti mají z práwa. Pak byloliby od Králowy M“ k té odpowědi snad řečeno, žeby ještě jiných k tomu zpuosobuow bylo potřebí, utykajíce na to snad a řkůce, čím král má žiw býti, ano králowstwie mnoho jest zastaweno a zapsáno? Tehdy dále takto buď odpowèdieno: Nenieť, jakož WM' snad zprawují, wše zastaweno; nebť města, w nichžto králowa komora jest, nejsú zapsána, a dílť i jiných zboží weliký swoboden jest, a k tomu poklad a klénot země najwyšší, hory zlaté i střiebrné dobře hojné, jimižto králowstwie naše nad jiné země jest obdarowáno, ježtoť to wše ku králowě ruce přijde; a pak nad to, aby žádný se nenadál, byť to králi našemu budúciemu ně- kterak snad nákladně a s těžkostí jíti mělo, sami sebe w našem wlastním dědicstwi ujmůc, ku pomoci králowstwie, i také krále a pána našeho, swolili jsme se wšichni společně a jednostajně, že jeden úrok každý z nás, jenž platy na zemi jakéžkoli máme, chceme dáti, a to dobrowolně, ne z práwa; ježtoť summa, to každý rozuo- měti muož, nemalá bude sebrána, aby z toho některé wěci JM“ užitečnějšie byly wyplaceny, a dwuor jeho mohl, jakož na krále slušie, naweden a zřiezen a zdržán býti. A na to jsme již o zpráwci toho králowstwie, podlé wuole od WM“ nám wzkázané a daně, se swolili, aby w řádu a w panowání králowu země až do let JM“ stála, k němužto páni i jiní dobří lidé winúti se budú, jakožto ku pánu swému, a jeho jménem i mocí wšecky wěci králowstwí potřebné a užitečné budů jednány; a k tomu také i jiné země, ku králowstwí příslušné, JM ku pomoci bude jmieti; a jestliže by týž zpráwce s radů swů, a země, čemu snad nemohli učiniti, utečem se k WM“, jakžto králi Římskému a hlawě říše swaté, jejježto také jeden úd jsme, a jakžto k strýci krále Ladislawa i poručníku, wěřiece WM“, že nám ráčíte radni býti a pomocni. Takéť pamatujem a máme za to, žeť i WM' o tom wie, kterak mezi námi a pány Rakůskými, w poselstwí k zemi našie učiněném, býwaly jsú takowé řeči a zmienky, že jedné ruce samé takowú tiež zdwíhati jest nesnadno, než kdyžby jedna ruka druhé pomáhala, žeby tak bylo každé břiemě lehčejšie nésti. Protož myť, jakžto jednů ruků, zdwihnúti již chcem, a na to i swolili jsme se o tu daň, jakož 27*

Strana 212
212 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. jsme powěděli dřiewe, ježtoť nebude toho málo. Račiž WM také se přičiniti, ať druhá ruka pro lepšie těch zemí také s námi zdwihne, týmž během a takůž dani, naši takowú hotowost k dobrému widúce. Poslowé pak na tom nějaký čas postojiec, což již napřed jest powědieno, a wždy tak w té žádosti potrwajíc, aby ráčil krále Ladislawa nám wydati, což najspieše muože býti, a srozomějíli, žeby tomu swoliti ráčil a již řekl, že to učiniti miení: tehdy poslowé mají k času i k miestu jistému mluwiti, kde a kdyby to mělo býti, a to pod pečetí KM“ nebo rady jeho i swými sepsati, aby to již tak šlo. Pakliby konečně srozoměli, žeby nám JM“ wždy wydati neráčil, tehdy najposléz takto mají powědieti od země JM“: Poněwadž WM krále Ladislawa nám a té koruně za pána wždy wydati neráčí, zpósoby naše k tomu i úmysly widůce tak poctiwé a hodné, i netoliko našemu králowstwí, ale říši swaté i domu wašemu užitečné, ježtoť pilností swých, i prací i nákladuow zwláštních dědictwi našich nelitujem, ne z práwa, ale dobro- wolně se podwolujíc, ježto se jest to z králuow a pánów té koruny nikdy nestalo ižádnému: tak nám jest poručeno powědieti WM“ i kázáno, žeť wšecko to krá- lowstwie již miení otci swatému, králóm okolním a korferstóm, i jiným knie- žatóm a dobrým lidem, což najdále moci budem, oswědčiti a oznámiti wšecky tyto žádosti na WM od země wznešené, i také zpuosoby k tomu zjednané, a kterak ty wěci wšecky WM“ sešly jsú, ale ne námi; a potom litost nad sebú i nad tiem králowstwím tak dluho osiřalým a od WM“ zanedbaným majíce, i w té sirobě déle toho trpěti nemohúc, a tak dřewními příhodami budůcích se škod netoliko nám, ale snad i okolním zemiem přihoditi se mohúcích, wystřiehajíce, musíme již i chcem to králowstwie s boží pomocí i sami se tak opatřiti, abychom déle bez krále nebyli a bez pána; aby wšichni widěli, že z hodných potřeb a příčin, pro té země sirobu to činíme. A to WM rač wèděti, což tuto dáli jsme od zemè i dèjeme, že to prawíme a mluwíme jednostajně a z jednoho úmysla ode wšech. 2. Pamět, s čím pp. Klenowský a Jindřich Strážský ku králi Římskému posláni byli. Z. kopie archivu Třebonského.) »Poselstwie ku Králowě Milosti.« 1) It. Najprwé KM“ službu powědieti. 2) It. JM“ omluwiti se o poselstwí k Otci swatému. 3) It. Omluwiti to, že JM“ tak dlúho žádné odpowědi nedali.

Strana 213
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. 213 4) It. Prositi JM“ o sjezd se pány k rozmluwení na konečnů wěc o krále Ladislawa; a aby JM k tomu měl kohož ráčí, aby ty wěci bez protahowání k konci přiwedeny byly. 5) It. Byloliby srozumieno, žeby JM' dále protáhnúti chtěl než w tom času, jakož w Pelhřimowě uloženo jest. 6) It. O gleity pánuom od krále, od Pasowského, Šaumburského a Wal- seckého, od města Wiedně, do tisíc koní. 7) It. Miesto u Wiedni k sjezdu. 8) It. Na který čas což najkratše muož zjednáno býti, aby se ten sjezd stal 1). 3. Jednání wšech tří stawůw na sněmu Swatomartinském, o ustanowení zpráwce w krá- lowstwi Českém, o arcibiskupa a t. d. (Z rkp. Šternb. str. 77—86.) a) Hlas stawu panského. »O zpráwci takto:« Zpráwce, kterýž bude zespolka ustanowen, tenť má na miestě králowě býti a miesto králowo držeti, aby wšecky úřady zemské, dworské i obecné zpra- wowal, podlé práw a řáduow té země staradáwních, jakžto král; ale rada jemu, w kolikoby se osobách zemi zdálo, z pánów, zeman i z měst, buď přidána, k nimžto zpráwce tak se mieti má, aby bez jich wědomie a rady nic nečinil, ale wšecko s jich radú; a wšecky wěci, i s tú radú sobě pridanú, aby tak wedl a jednal, jakož jemu bude swěřeno a poručeno ode wšie země jednostajně, bez wšelikých útiskuow, wěrně, pilně a snažně; tak wšak, aby proto každý při swých práwiech a swobodách starodáwních, i také při smluwách a listech a zápisech Ciesařowy M“, i dřewních králuow a kniežat Českých, tak jak komu swědčie, zuostawen a zachowán byl. Ten také zpráwce má mieti moc, ode wšie země sobě danů, wšecky úřady ku králowu opatření příslušné s tú radů opatřiti, a ty osobami, kteréžby jemu se a jeho radě kterého úřadu hodny zdály, osaditi, podle práw a řáduow té země starodáwních. Item, týž zpráwce má mieti moc, we wšecka se práwa k komoře králowské z staradáwna příslušná uwázati, úředníky sobě zdělati k wyptání těch práw, i také kněžských zboží, kteráby nebyla zapsána, aby k sobě to wše obrátil; a každý, jenžby wiece držal, než jeho zápisowé a práwa swědčie, aby to zpráwci tak usa- 1) Cedule w archivu Třebonském, na kteréž pamět tato zachowala se, má rukau sauwěkého písaře Rosenberského nápis: »Karta, s čim Klenowský a p. Jindřich Strážský ku králi jeli.«

Strana 214
214 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. zenému bez zmatku i otporu hned postúpil. A ten takowý zpráwce, tak jakž již dotčeno, zespolka wolený a usazený, nemá w té zpráwě déle trwati, než za dwě léta; a po dwú létů má hned, sněm wšeho králowstwie do Prahy zobsílaje, zpráwu swů i wšecku moc a úřad před sím od země sobě danů a daný, zemi postúpiti a wzdáti i položiti konečně, bez odporu i bez zmatku; se wším tiem, cožby swo- lením země k sobě přiwinul, aby s ničímž neměl činiti wiec, cožby se té zpráwy dotklo, lečby jej znowa země zespolka zase zwolila a usadila na to miesto. Pakliby koho jiného zpráwcí a radů země učinila, nemá tomu nikoli odporen býti, ale podlé jiných pánuow a zeman wšecken řád a zpuosob w králowstwi zespolka zjednaný podniknůti. Item, k súdu zemskému zemané mají z sebe wydati osoby jisté, podlé zpuosobu a počtu s ciesařem, dobré paměti, zjednaného, a jakož nás ciesař zuo- stawil jest. O arcibiskupa. W tom podlé smluw a spisuow Pelhřimowských již páni sami račte osoby ty wydati, kteréž tu wěc k miestu mají skutečnému wésti, i také posly ty, kteříž to poselstwie jménem wšie země na se mají wzieti, a ztrawa i jiné wěci k tomu potřebné, aby byly opatřeny, kde to má wzato býti; a ti, ktož na to budů wydáni k těch wěcí konání, již pečeti, listy i wšecky jiné wěci k té cestě potřebné jim wyjednajte, a k času, ku kterémuž by se jim s radů múdrých lidí zdálo, na cestu je wyprawte. b) »Zdánie pánuow zeman.« O tomto kusu, jakož stojí, že jsme se swolili my i s jinými zeměmi k koruně příslušnými jednostajně oc. račte nám powědieti, wieteli to ode wšech zemí k koruně příslušejících, jižli w tom we wšem tak s námi zuostanů? Item, o úroce, jakož jsme prwé swoliwše sě i WM“ powěděli, tak na tom zuostáwáme a tak učiniti chcem, že když to na miestě zwieme, že krále mieti budem, k úroku swolujem k wyplacenie králowstwie wedle prwnieho swolenie. Item, o radě k zpráwci tak se nám zdá, aby jemu bylo přidáno k radě šest pánuow a šest zeman, páni z sebe těch pánów šest wybeřte a zemané šest. ltem, o súdu zemském takto se nám zdá, a swolujem pro lepšie, aby tolikéž osob zeman sedalo při súdu, jakož za ciesaře Sigmunda slawné paměti, tak wšak bez pohoršenie swých práw a swobod, a to do dwú letú. Toto k tomu pričinieme, aby ti, kteříž sedí, také panské nálezy wynášeli se pány. Item o arcibiskupa takto se nám zdá: když poselstwie k KM“ bude, aby s ním o to rozmluwili a JM“ prosili, aby se ráčil k tomu skutečně přičiniti o do- wedeni arcibiskupa.

Strana 215
B. IV. Sněmowni wěci České r. 1446. 215 Item, o odúmrtech, kteréž jsú w této mieře staly se až do nynějšíeho času, zemané prosie zespolka, aby ty odúmrti na krále nespadaly, w to abychom s WM“ zespolka nahledli. Item, o dskách prosíme, aby zespolka w to nahledieno bylo, nebť se nám zdá, žeť jsme w nich obtieženi; a dsky aby lépe opatřeny byly. Item, jakož jest dotčeno, odkudby měl zpráwce i s radů mieti potřeby, takto se nám zdá: najprwé wšecky puožitky, kteříž k KM“ příslušejí w králowstwi Českém, na kteréž zápisuow nenie, aby zpráwce s radů swů k sobě přijal. Item, s zboží klášterských summy aby jemu dáwány byly, kteréž jest ciesař pozuostawil w swých majestátiech, aby wydáwáno bylo k jeho komoře. Item, s měst summy a úroky sprawedliwé aby jemu wydáwali. Tatoť by se nám cesta zdála, kteříž držie kteréžkoli zápisy ciesařowy, aby drželi kopu platu po deseti kopách, pokudžby zápis jeho ukázal, ježtoby w prawdě za tu summu dosti bylo, a ostatek aby zpráwce s radů požíwal a na zemské dobré obracowal, podlé rady jemu přidané, a zwláště ktož kteréžkoli drží zbožie krá- lowská neboli komory jeho bez zápisów. Pakli WM lepší cestu wydá, to chceme rádi slyšeti i k tomu slúžiti, aby ta počatá wěc mohla k dobrému konci přijíti. c) Města. Žatečtí, Lúnští, Slanští, Hradečtí, Nimburk, Klatowští, Čáslawští, Kúřimští, Brodšti, Sušičtí. Páni! Jakož wčera WM' spis úmyslów swých před nás položila a napsala: toho jsú obce naše tak široce před sebú neměly, ježtobychom my poslowé o tom co od nich rozkázáno měli, zwláště o zpráwci, by měl jako král býti. Protož WM“ prosíme, račte nám těch spisów přepis dáti, abychom to wšecko na swé obce uměli wznésti, a o to se šíře tázati. Neb WM o králi široce položila, a o arci- biskupa welmi úzce, jako k nekonci. Potom od Hradeckých dole psané sepsánie podáno jest. Úmysl náš jest i wšie obce naší tento: jakož jest w sněmu Pelhřimowském zuostawena cesta k zdra- wějšie radě, takto se widí obci naší rada užitečnější a zdrawější, aby božské a duchownie wěci napřed šly a konány byly, a zwláště o arcibiskupa, aby napřed swěcen byl wedle listu mierného a kompaktát s ciesařem Sigmundem dobré pa- měti, jakož jsú se staly úmluwy, ježto k listu miernému wšichni páni, rytieři, pa- noše a zemané téměř wšie země swé wlastnie pečeti k tomuto listu přiwěsili jsú. Neb nepuojdůli božské a duchownie wěci napřed, swětské wěci nikoli nebudú moci státi. Jakož psáno jest, při králi nebo bez krále, o jeho potwrzení a swěcení spo- lečně abychom stáli, a když to projde napřed o jeho poswècenie a potwrzenie, my

Strana 216
216 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. a obec naše proti tomu bychom nebyli wedle jiných pánów, rytieřów, zeman a měst, toho dietěte Ladislawa, nebo jiného za pána přijieti, kdyžby z jedné wuole ode wšie země České zřiezenými, s hodnými a slušnými ohradami za krále bylo přijato. Item, o zpráwcích jakož zmienka jest, nebylliby král wydán do času urče- ného, ale aby zpráwce miesto něho zemi zprawowali a pod ně aby poslušenstwím bylo podstůpeno: i zdá se nám i obci naší dosti neznámé, by zpráwce měli na města králowská summy klásti, nebo jimi wlásti, ježto to na krále slušie budú- cieho, kteréhožbychom z jedné wuole do země za krále přijali. A také my a obec naše na JM“ žádalibychom, aby nám našich práw a swobod potwrditi ráčil, kteréž od staradáwna od ciesařów a od králów i od kniežat mámy; a také práw a swobod od krále nemajíc, nezdá nám se bychom JM za pána při- jali, lečby nám jich prwé potwrdil, jakož se nám i jiným obcem od předkuow našich dálo. A také, jestližeby pečeti našie požádali, abychom k tomu pečet swů přitiskli: i muož WM tomu porozuměti, žeť nám to nenie slušné, kromě ku po- twrzenie arcibiskupa woleného wedle jiných obcí nebylibychom odporni z hodných příčin. Neb jsme my pečet swů zawázali wedle jiných dobrých lidí rytieřských kraje našeho i jiných tří krajów nám přísedících k lantfridu, jakož se to w Čáslawi na sněmu dálo, ježto WM to dobře pamatuje, že ten lantfrid má do budúcieho pána zespolka woleného státi a trwati a při pánu ještě woleném za čtwrt léta. I nezdá se nám a obci naší jinak dále zawazowati nám poslóm od obce našie, kteréž od nich přikázanie máme, neb tyto wěci, kteréž se oznamují WM“, jsúce města králowská, k budúcím časóm hlediece, bojíme se, bychom pod jiného nepod- nikli, ježtobychom měli hanbu i škodu od krále z jedné wuole přijatého. My poslowé, což WM“ tuto oznamujem z přikázanie obce našie, wěříme WM“, že nám w tom za zlé neráčite mieti. Úmysl měst Pražských. Jako w spisu o zpráwci jest položeno, že miesto králowo držeti má, tak aby wšecky úřady podlé práw a řáduow této země zprawowal, jakžto král oc. Našeť města, páni, jsú rozličnými swobodami jinačeji obdařena, téměř od počátka jich wysazenie, nežli jiná; neb w jiných městech úředníci králowi sadili jsú úřady swými časy podlé práw a řáduow každého města, ale w našich městech nikdy jest úřaduow na KM a k jeho opatřenie příslušných jiný nižádný nesadil, než král této země korunowaný sám osobně; né, by dědičný a zde rodilý králowic byl, i léta měl úplně došlá, ještě by saditi u nás úřadów moci ani práwa neměl, lečby koru- nowán byl podlé této země řádu. A takť podlé těch práw, jakž ižádný jiný práwa k sazení zde úřaduow nemá, než král, rada w těchto městech trwá po králi osakši (síc) krále budúcieho čekajíce.

Strana 217
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. 217 Protož k zpráwciť zespolka usazenému a wolenému podlé jiných swolujem: než bychomť jemu tak a tolik zawázani měli býti, jako králi, tuť bychom, zdá se nám, z swobod swých byli wywedeni. Ježto, poněwadž každý chtělby swobod swých podlé swého řádu a stawu požiti, wěříme WM“, že nám budete téhož příti. Protoť my k opatření zpráwce, ku potřebám poslów ku KM“, i také o arcibiskupa, rádi se, což móžeme, wedle země přičiníme. Pak jakož se tudiež píše, aby wšecky puožitky, kteříž ku KM“ příslušejí, na kteréž zápisów nenie, zpráwce s radú swů k sobě přijal oc. Cožťkoli my bez zá- pisuow držalibychom wně i na zemi, ježtoby nebylo w městech našich, o tomť, cožt jiní obecně učinie, proti tomu také nejsme; než cožby užitków takowých bylo w městech našich, w nichžto jsme ciesařem a po smrti JM“ za krále Albrechta i po něm též w drženie swém podnes máme, tohoť také požiti mienime, WM“ wěřiec, že nám toho k ničemuž scestnému wážiti neráčíte. Neb každý rozoměti móž, žeť naše města nejsú w takowých bohatstwích, jako dřiew, a tolikoť těmi požitky po- třeby téměř wšecky městské opatrujem; ježto bychomť toho neměli, nejednú by obce naše byly tak obtieženy, žeť mnozí rozličné musili podstúpiti nedostatky; a takéť ještě častokrát námi i wšie země potřeby bývaly jsů jednány. A cožť wně na zemi kromě měst a zádušních zboží držíme, w nichžto jsme ciesařem zastřeni, na wšecka majestát od JM“ řádný máme. 4. Psaní ode sněmu Swatomartinského ku papeži Eugeniowi IV, w sauwěkém překladu z latiny. (Z rkp. Křižown. str. 178). W Praze, 1446, 14 Dec. Najswětějšiemu w Kristu otci, pánu a knězi Eugeniowi, najwyššiemu Liskupu Římskému, swatých Petra a Pawla jedinému a nepochybnému náměstku: hrabě, mohutní šlechtici, páni korúhewní, wladaři, rytieři, slowútní zemené, súdce, konšelé, obce a wladaři měst a zpráwce, i wšecka obec králowstwie Českého, nynie na obecniem sněmu téhož králowstwie spolu a w jedno sebraní, pokorné a nábožné poddánie ku pocelowanie noh blahoslawených. Najswětější otče! z listuow Swatosti Waší, kteříž z chutnosti otcowské wuoni wydáwají, ježto některým z nás nedáwno ráčila jest Swatost Waše opět psáti, weliké ukázanie milostí otcowských přijeli sme, kteréžto k nám máte bez našeho zaslú- ženie, hotowa se nám ukazujíce ke wšem wěcem učinění, cožkoliwek s bohem muože býti, ježto slušie k stawu a rozmnožení cti a duostojenstwie králowstwie našeho. Z tohože, štědrosti tak weliké kochajíce se plnosti, jiežto nemuožem wy- děkowati: my Oldřich z Rosenberka, Meinhart oc. také města králowstwie napřed dotčeného, na Horách Kutnách, Žateč, Hradec oc. i jiní šlechtici, páni, rytieři, A. Č. II. 28

Strana 218
218 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. zemené i jiná města na tom obecním sněmu sebraní, králowstwie České wyzna- menáwajíce, s nábožnú prosbů a plnů pečliwostí poslali sme a poslati umyslili k Waší Swatosti jednú žádostí a jedniem úmyslem posly wolené, totiž poctiwého muže Petra z Mladenowic, swobodného uměnie mistra, faráře S. Michala wětšieho města Pražského a kollegiata kolleje králowy; urozeného a statečného Jana z Pa- cowa, řečeného Malowec, seděním w Borotíně; slowůtného Matiáše z Chlumčan, měštěnína wětšieho města Pražského a sudieho dworu měst králowských po král. Českém a mnohé opatrnosti muže Martina řečeného Kučka z Hory Kutny, hofmistra hor stříbrných doluow králowstwie našeho, a naše upřímě milé, wěrností a jasností zaslúžené, nám w skutku zachowalé, úmysluow našich a králowstwie našeho úplně zprawené, znamenitě wšak o poslušenstwie WS“ a Stolici apošt. ode wšeho krá- lowstwie našeho wěrně a skutečně kteréž má učiněno býti, a na swěcenie a po- twrzenie poctiwého mistra Jana z Rokycan za arcibiskupa Pražského kostela ode wšeho králowstwie jednosworně přijatého a od nás požádaného skrze waše otcow- stwie šťastnému dokonánie, tak také pro konečné dokonánie nynie namluwených wěcí WS“ blahoslawené moci prosíme pokorně, aby we wšech těch wěcech těm našim posluom a každému z nich WSť ráčila wěřiti, jakobychom před WS“ stojíce w wlastniech osobách mluwili; a žádostem a prosbám jich, né i owšem w prawdě našim, kteréž S“ Waší, jakož i předsím poddáwali sme se, i nynie pokorně pod- dáwáme se i budúcně hotowi bez přestánie poddanie upřímné, srdcem milowanie a sláwy wašie wěčné zwelebenie: doufajíce S“ Waší Otcowské, že co jiným z luona otcowské dobrotiwosti a stolice apoštolské štědře dáwá, že toho od S“ Wašeho Otcowstwie dosiehnemy. Staly sú sě tyto wěci na sněmu obecniem wšeho krá- lowstwie Českého, w přeslawném městě Pražském při hodu S. Martina držalém, léta božieho MCCCCXLVI, dne XIV měsíce prosince, pod zawěšením pečetí našich. B. Z akt sněmu o sw. Stanislawu r. 1447. 5. Psaní pana Hynka Krušiny ze Šwamberka ke sněmu, w příčině pp. Buriana z Gut- tenšteina i Jindřicha (z Kolowrat?) (Z orig. arch. Třebonského). W Plzni, 1447, 2 Mai. Urozeným pánóm, p. Oldřichowi z Rosenberka, p. Menhartowi z Hradce, p. Jiříkowi z Kunstatu, p. Alšowi z Šternberka, p. Zbyňkowi z Hasemburka, p. Zajíeci z Kosti, p. Hanušowi z Kolowrat, p. Haškowi z Waldšteina, p. Janowi z Hradce, p. Ja- nowi z Smiřic i jiným pánóm na sněmu w Praze sebraným, přátelóm mým milým. Službu swú wzkazuji wám, urození páni a přietelé milí! Tajno wás nebuď, kterak sem nynie rokowal s. p. Burianem před p. z Rozemberka, a tu jest o ně-

Strana 219
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. 219 které wěci mezi námi wýpowěd učinil, a o pana Jindřicha pozuostawil, aby před wámi a před jinými pány nynie na sněmu w Praze s plnů mocí pan Jindřich s swé strany a Střiebrští s druhé strany (byli), a cožbyste mezi nimi wypowěděli, na tom aby suobů stranů přestali. Protož páni a přietelé milí! wěřím wám, že se k tomu skutečně přičiníte, aťby již pan Jindřich přietel mój mohl o to konec mieti wedle swé sprawedlnosti; neb to wiete, kterak ste jemu z prwních sněmów psali, i mně, aťby před wámi byl, a že mu se má sprawedliwé státi od Střiebrských. I wěřímť wám, že se k tomu přičiníte, aťby to w horšie newešlo. Datum in Nova Plzna, in die S. Sigismundi martyris gloriosi oc. Hynek Krušina z Šwamberka, hajtman Chebského kraje. C. Jednáni na sněmu w Jindřichowě Hradci r. 1447, Sept. a Oct. 6. Prokop z Rabšteina a Jiří Kainacher, poslowé od krále Fridricha ke Stawům Českým, žádají o gleit pro sebe, ku přijetí do Jindřichowa Hradce. (Z orig. arch. Třebon.) W Rabci, 1447, 20 Sept. Urozeným pánóm, p. Oldřichowi z Rosenberka, p. Menhartowi z Hradce, p. Jiříkowi z Poděbrad, p. Alšowi z Šternberka, p. Zbyňkowi Zajieci, p. Hanušowi z Kolowrat, p. Janowi z Smiřic, p. Mikulášowi Trčkowi, p. Janowi Hertwikowi, p. Jakubowi z Wřesowic, i wšem jiným pánóm, hauptmanóm i poslóm od zeman i od měst nynie w Hradci sebraným, pánóm a přátelóm. Službu swů wzkazujem, urození páni, stateční a opatrní, Waše Milosti! Dá- wáme WM“ weděti, že KM Římský, pán náš milostiwý, srozuměw, že ste rok do Hradce položili den S. Matůše, poslal nás k WM“, abychom něco úmyslu JJ“ na wás wznesli, dřéwe nežlibyste se dolów do Wiedně k JM“ odtad hnuli. I prosime WM“, abyste nám ráčili gleit swój bezpečný, přijeti, tu býti i odjeti dáti, a to listem, a po tomto poslu nám jej poslati; a my k WM“ bez meškánie přijedem. Datum Rapcz, in vigilia beati Matthaei Apostoli et Evangelistae, anno oc. XLVII. Prokop z Rabšteina a Jorg Kanacher. 7. Pamět o jednání p. Prokopa z Rabšteina a Jiřího Kainachera se Stawy Českými. (Z kopie w arch. Třebon.) W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept. Prokop Rabštein a Jiřík Kanacher dáli sú poselstwie pod listem wěřicím od krále Římského ku pánóm, rytieřóm, zemanóm a městóm králowstwie Českého, 28 *

Strana 220
220 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. kteříž sú se byli sjeli do Jindřichowa Hradce: najprwé: že KM' wzkázal jest wám swé pozdrawenie, milost a wše dobré. Dále že JM' slyšel jest o sjezdu neb o sněmu, kterýž má býti w Hradci, a proto jest JM' wyprawil k wám nás posly swé s tiemto poselstwím, že JM' srozu- miewá, že z toho sněmu Hradeckého k JM“ chcete jeti do Wiedně k roku, kterýž jest wám položen na den sw. Michala s takowým úmyslem a s žádostí, aby JM' wám krále Ladislawa strýce swého do wašie země wydati ráčil za krále a za pána. A jestližeby takowý úmysl wáš byl, a žebyste s takowú žádostí k JM“ jeti mienili, prawí JM', žeby tehdy nákladowé i ta práce waše nadarmo byla. Neb králowá Alžběta slawné paměti mátě krále Ladislawowa, jdúci na onen swět, poručila jest i swěřila na najwyššie krále Ladislawa syna swého JM“, jakožto strýci JM“ a po- ručníku, a že s králem Ladslawem i korunu Uhersků JM“ jest přinesla, takowě, aby král Římský JM' krále Ladslawa nikoli newydáwal nižádnému do jeho let došlých a rozumných; a že móžete rozuměti, že přes to nenie hodné ani slušné JM“, by měl wám neb komu jinému krále Ladslawa wydati do jeho let rozumných. Jakož jest pak též JM' wám powěděl přede čtyrmi lety, když ste byli k JM“ o to do Wiedně přijeli od země s plnů mocí. A také, že král Ladslaw má wiece zemí, a Uhří že také JM žádají, a že KM' král Římský též jest Uhróm powěděl. Než když král Ladslaw doroste a swých let rozumných dojde, kam se pak JM' bude chtieti obrátiti, to bude moci učiniti. Ale wieteli jakú jinú cestu, ježtoby tato země pod nějakými zpráwami w řádu mohla státi, a postawena býti do jeho let rozumných, tomu že král Římský JM chce raditi a pomoci a na to tento rok s wámi držeti. A s tiem, k otázce pánów, Rabštein řekl, že nemají co wiece mluwiti od JM“. A když sú se byli páni, rytieři, zemané i města po obědě sešli: tehda pan z Rosenberka powěděl jest pánóm, že s ním mluwil Rabštein, žádaje, aby je před se pustili, žeby ještě měli něco mluwiti. I mluwil jest takto, řka: zdaliby někto mému poselstwí, kteréž sem dnes dál s spoluposlem swým od KM“, a mé řeči prawě nesrozuměl, ale aby nebylo přičiněno ani ujato, proto ještě chci to obnowiti, a zwláště o posledním kusu: že KM tohoto roku konečně neodpowiedá, než že JM těm poslóm, jakožto p. Jindřichowi Strážskému a p. Přibíkowi Klenowskému, kteříž byli od králowstwie Českého k JM“ posláni, nesrozuměl jest, a že sú JM“ nedáli posel- stwí o tom, by měl král Ladslaw wám wydán býti; a tohoto roku že JM' konečně neodpowiedá: než jmáteli a bylyliby jaké jiné cesty nežli tato, ježtoby tato země pod nějakými zpráwami a zpósoby mohla w řádu státi do let krále Ladislawowých rozumných, k tomu že JM' chce raditi i pomoci, a tento rok s wámi držeti.

Strana 221
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. 221 8. Druhé poselstwí od Stawůw král. Českého ku králi Fridrichowi po sjezdu w Jindři- chowě Hradci učiněné. (Z rkp. Šternb. str. 87—91.) W Jindřichowè Hradci, 1447, m. Sept. »Druhé poselstwie k králi Římskému.« Welebnosti Waši již nenie tajno, od poslów wšeho králowstwie Českého před malú chwilí k WM“ wyslaných, jmenowitě pana Jindřicha ze Stráže a pana Přibíka Klenowského, kterak my i wšecka obec koruny České na sněmu obecniem a walném, při hodu swatého Martina nynie minulého, wšichni společně se a jedno- stajně jedniem úmyslem i wolí ustanowiwše, žádali jsme po týchž posléch, pod listy našimi wěřicími, s WM“ sjezdu o wěci nám a zemi naší potřebné, a zwláště k rozmluwení o krále Ladislawa, strýce wašeho, žádost naši i země naší chtiec i majíc na WM wznésti, aby nám jej za krále a za pána našeho dáti; jakož We- lebnost Waše těch wěcí plněji a šíře jest zprawena posly našimi wýše jmenowa- nými, i w memorálu odpowědí wašich týmž poslóm od rady WM“ daném dosti znamenitě to dotčeno jest a napsáno. Ku kterémužto sjezdu WM' swoliwše, den k tomu jistý a jmenowitý swatého Michala, a miesto we Widni, sami jste položili, i waše gleity s pečetí waší králowskú, a jiné s pečetmi kněze biskupa Pasowského, pánów Rakůských, města Wídně i jiných dobrých lidí nám jste poslali; ježto my i wšecka země naše welice bywše utěšeni, neměli jsme za jiné, než žeby to ku konci dobrému a jistému mělo jíti. Neb jsme WM“ po týchž posléch našich zřie- zenie wzkázali, že s koncem i s mocí plnú ke dni a miestu od WM“ nám polože- nému jeti mieníme, i cesty a zpósoby takowé poctiwé bohdá a hodné byli jsme před se wzali ku přijetí krále Ladislawa, ježtoby JM' byla dobře mohl zde kralo- wati i dwuor JM" jako slušie státi; jakož i WM' o swatém Michalu měla jest plněji zprawena toho býti. A máme za to, žeby i země okolnie úmyslów našich a zpó- sobów takowých by nepohyzdili, ale za poctiwé by nám chwálili a za dobré. Na to pak již teď jsme wyjeli, k miestu a k konci to wésti s boží pomocí, a radú i příčinů WM“ chtějíce. Waše pak M poslala k nám, a my již na té cestě w Hradci, posly swé, pana Prokopa z Rabšteina a pana Jürga Kanachera, kteřížto pod listy WM“ wěřicími dáli nám poselstwie jménem waším, mezi jinými řečmi, kterýchžto ukracujem, žeby WM“ po našich posléch nesrozoměla, by na tom sjezdu wámi nám položeném i w kleitiech wašich dotčeném, mělo o krále Ladislawa mlu- weno býti, dotekše, jestližeby naše tato jiezda k WM“ o to býti měla, abychom wěděli, že WM nikoli nám do let rozomných wydati ho neráčí, a kterak, jelili- bychom, WM se bojí, žeby práce naše i nákladowé byli nadarmo: než kdyžby

Strana 222
222 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. k letóm k rozomným přišel, že má také králowstwie Uherské i jiné země, a bude se moci obrátiti, kam bude chtieti. I zdáť se nám, žeť se to chýlí k nekonci dobře k dalšiemu, než kdy jindy; i to nám také dworno jest, kterakby WM' po našich posléch prwé prawených neměla byla tomu rozoměti, ano nám w tom po- selstwí nic nebylo jest pilnějšieho i w memorálu týmž poslóm od waší rady daném, o kterémž swrchu zmienka jest, znamenitě takto jest napsáno: »Item, aby páni Čeští zjednali, což budú najlép moci, aby z Čech k Uhróm nejeli proti JM“ a králi Ladislawowi i jich zemiem, a ti, kteřížby již byli w Uhriech, aby byli odwoláni; neb poněwadž Čechowé se již smluwili o krále Ladislawa, nenie slušné, aby proti němu a na jeho škodu jeli« oc. Račiž WM wěděti, žeť to poselstwie waše nás welmi jest zarmútilo, neproto, že jsme náklady nemalé pro čest waši a krále La- dislawa i také w naději této zemi poctiwého a dobrého učinili: ale wiec proto, že se nám zdá, že jest nám to i wší zemi našie weliký diel k hanbě i k škodě, že jsme tiem waším poselstwím od toho sjezdu s dobrým WM“ i naším rozmyslem před dluhým časem swoleného, kterémužto WM' sama den i miesto s potazem i s radů dobře rozmyslnů jest položila, na cestě k němu jedúc, odwoláni, widúce WM, že úmysl náš s plnú mocí byl jest jeti k wám a s jistým koncem. Protož, poněwadž WM' nás jest tak od toho sjezdu beze wšech příčin sluš- ných, a my již na cestě, odstrčila, wzkázawši, že nám do jeho let dáti nikoli ho neráčíte, zpósoby naše k tomu i úmysly widúce tak poctiwé a hodné, i netoliko našemu králowstwi, ale říši swaté i domu wašemu užitečné, ježto pilností našich a prací i nákladuow zwláštních dědičných našich byli bychom nelitowali, ne z práwa, ale dobrowolně se podwoléc, ježto se jest to z králów i pánów té koruně nikdy nestalo ižádnému: račiž WM wěděti, žeť páni, rytieři, zemané, města i wšecko králowstwie mienie již Otci swatému, kardinálóm, králom okolním a korſerštóm, i jiným kniežatóm a dobrým lidem, i wšie říši, což najdál moci budem, oswědčiti a oznámiti wšecky tyto wěci, úmysly a žádosti naše, zpósoby k tomu zjednané, sje- zduow skládánie, i také toto naše s cesty zase nawrácenic, aby wšem dobrým zemiem i krajinám známo bylo, kterak to wšecko WM“ sešlo jest a scházie, ale ne námi. A potom lítost nad sebú i nad tiem králowstwím tak dluho osiřalým a od WM“ zanedbaným majíce, w té sirobě po tak welikých a dlúhých i wšem okolním zemiem wědomých puotkách, déle toho trpěti nemohúc ani chtiece, a tak dřéw- ními příhodami budúcích se škod, netoliko nám, ale snad i okolním zemiem při- hoditi se mohúcích wystříhajíce, musíme již i chcem toho králowstwie i sami se tak s boží pomocí opatřiti, abychom déle bez krále nebyli a bez pána. Zdáť se nám, w tak těžkých a dáwných puotkách a nesnáziech, let krále Ladislawa w ta- kowých wěcech dluho čekati; a srozomějíť Otec swatý, kardinálowé, králowé,

Strana 223
B. IV. Sněmownt wěci České r. 1447. 223 kniežata a jiní dobří lidé i země okolnie, že pro hodné příčiny a z prawé nůze swého i té země zlého, kteréžby se říše swaté, snad i jiných zemí okolních do- tknuti mohlo, wiec dopustiti se nechtějíc, musíme to učiniti, a žeť WM“ wšecko to jde, i dále pójde, (ale wždy ne námi) oc. 9. Pamět daná poslům ku králi Fridrichowi wyslaným, co ku papežskému Legatowi mluwiti maji. (Rkp. Šternb. p. 91, 92.) W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept. »O legatowi pamèt.« Paměť poslów knězi Legatowi, týmž poslóm daná. Najprwé pozdrawenie ode wšeho králowstwie a přiwítánie ochotné a žádostiwé, jako sami se domysliti muožete. Item položiti JM“ před oči běh ten wešken s Králowu M“: totiž swolenie wšeho králowstwie jednostajně k králi Ladislawowi, poselstwie k JM“ po panu Jin- dřichowi Strážském a panu Přibíkowi Klenowském, odpowěď od JM“ danú, potom miesto od JM“ nám jmenowané a položené k sjezdu, gleitów na to poslánie, i také toto naše s cesty zase od toho sjezdu odwedenie, i odpowěď nynějšie odsawad králi danů. Potom powědieti wděčnost i radost ode wší koruny, dobré otce swatého k nám, radost také i utěšenie weliké wšemu králowstwie našemu z kněze legata příjezdu, skrze kteréžto naději plnů máme i wšeho dobrého, nás wšech i toho králowstwie, tak jakož nám otcem swatým wzkázáno, že JM kněz legat ku konání těch wěcí jest k nám wyslán. A konečně prositi, aby již přijezdem swým k nám meškati neráčil, pro chwálu boží napřed, a podlé toho ke cti otci swatému i wšie říši, a nám i wšemu králowstwí našemu k sčastnému bohdá prospěchu a užitku, a sobě ku odplatě bohdá wěčné. 10. Odpowěd krále Fridricha Římského poslům z králowstwí Českého daná. (Ze sau- wěkého překladu w arch. Třebon.) We Widni, 1447, 7 Oct. Odpowěd naše krále Římského Fridricha po wše časy rozmnožitele říše, kniežete Rakúského oc. na poselstwie dálé ode wšeho králowstwie Českého, daná pod naší pečetí u Wiedni, tu sobotu před S. Kolmanem, anno domini oc. XLVII. Jakož ste najprw ústně, a potom wypsané ode wšeho králowstwí Českého poselstwie na nás wznesli, w němžto dotýkáte, kterak že poselstwie naše, kteréž

Strana 224
224 B. IV. Sněmowní wèci České r. 1447. skrze Prokopa z Rabšteina a Jurga Kanachera pánóm wšeho králowstwí Českého w Hradci sebraným, kteříž na cestě již byli sú k roku uloženému, a na den S. Mi- chala nynie minulého sem do Wiedně přijeti chtějícím, učinili sme, že sme ty pány Českého králowstwie na tej cestě k zase zpět nawrácení připrawili, z kteréhožto nawrácení jsú welmi zamůceni, protože sme jim wzkázali, že jim krále Ladslawa wydati nechcem do jeho let rozumných; řkůce, že počestné a hodné cesty před- sewzali sú, kteréžto netoliko tomu králowstwí Českému, ale wšic říši i domu Raků- skému by byly užitečny; a již že mienie wšecky takowé wěci, úmysly, předse- wzetie a zpósoby k takowým wěcem, řádné sjezdy i jich zase nawrácenie od roku téhož uloženého, otci swatému papeži, kardinálóm, jiným také okolním králóm, kur- ferstóm i jiným kniežatóm a dobrým lidem žalowati, aby wšem dobrým lidem, zemiem i panstwu známo bylo, že jsú ty wšecky wěci námi ale ne jimi zrušeny; a že musie takowú sirobu po tak dlúhých časech králowstwi Českého a sami se opatřiti, aby již bez krále a pána nebyli. A takéť se jim zdá w tak dlúzích ne- snázech let krále Ladslawa dluho čekati; jakož ste nám pak to šíře napsawše, ce- duli zapečetěnů dali. Na to jest odpowěd naše, kterak že páni a města wšeho králowstwie Če- ského před několika lety od sebe poselstwie zde u nás měli sú s plnú mocí, a nám to oznámili, že sú našeho milého strýce krále Ladslawa sobě za krále přijali a za pána, a žádali sobě ho wydati. Ku kteréžto jich žádosti jim námi té chwíle jakožto i nynie jest odpowědieno. Po kteréžto odpowědi tíž wyslaní dále žádali sú, abychom se w poručenstwí krále Ladslawa a wladařstwí králowstwí Českého uwázali. To sme pak k jich prosbě a pro jiné příčiny hodné učinili, a jim toho list náš zapečetěný dali. I nejsme pak jimi do sie chwile jakožto poručník mocný w ničemž požádáni, než toliko že poselstwie opět swé u nás w Neuburce mèli sú, žádajíce roku aneb našeho s nimi sjetie; kterýžto rok k jich žádosti námi jim ulo- žen byl na den S. Michala nynie minulého. I porozuměli sme od poslów, kteříž w Neuburce s námi byli, žeby týž rok neboli sjezd o krále Ladslawa měl držán býti: a wšak tomu konečně od nich nesrozuměli sme, by oni mienili žádati aneb chtěli, aby jim král Ladslaw byl wydán; aniž sme se toho nadáli, by oni toho, poněwadž jim to prwé námi zawrženo jest, požádali; než nynie w nowě sme toho tepruw rozumně zpraweni. Neb bylilibychom od poslów wšeho králowstwi Českého w Neuburce tomu porozuměli, bylibychom jim hned odpowěd na to učinili, že jim krále Ladslawa nechcem wydati; jakož pak to prwé jiným, kteříž zde u Wiedni u nás proto byli sú, odpowěděli sme. Než jakž sme toho zpraweni w jistotě, wy- prawili sme Prokopa z Rabšteina a Jurga Kanachera k Českým pánóm, kteříž se w Hradci Jindřichowě byli sjeli; jimžto sme poručili na pány České wznésti, by- loliby to tak, žeby páni Čeští toho žádati chtěli, aby wěděli, kterak že nám krá-

Strana 225
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. 225 lowá Alžběta dobré paměti syna swého krále Ladslawa jakožto přieteli najbližšiemu a poručníku i s korunú tudiež Uhersků dala jest a k wěrné ruce poručila; které- hožto až do sie chwíle wěrně chowali sme a podnes chowáme. Jakož pak každý rozuměti móže, že téhož krále Ladslawa do jeho let rozumných z ruků našich ni- kterak slušně wydati nemohlibychom aniž chcem; jakož sme pak též pánóm Uher- ským na mnohých sněmiech, když sú téhož žádali, odpowěděli konečně, jim pří- činy předepsané oznámiwše. A takéťby ti páni králowstwí Českého, kteříž před několika léty w znamenitém poselstwí u Wiedni byli sú, dobře měli pamatowati, že jim to wšecko dobře rozumně jest wypraweno, že nám nenie slušné strýce našeho tak wydati; a dobře wědie, že wiec než jednu zemi má; než jedinéť swých let dojde rozumných, že se bude JM' moci z swých zemi w kterůž bude chtieti obrátiti; a k tomu jemu radni chcem býti a pomocni, jakožto strýci našemu. A to jim proto oznamujem, aby se uměli potom zprawowati; také aby snad potom ne- řekli, že sme jim toho za času wěděti nedali, prwé nežli sú k roku uloženému dojeli. Než jestližeby krom té žádosti které cesty jiné měli před sebú, kteréžby byly ke cti a užitku králowstwie Českého, a kterakby též králowstwie najslušnějie a najlépe mohlo zpósobeno a dobrú zpráwů ustanoweno býti k upokojení: k tomu bychom rádi chtěli radni býti a pomocni, cožbychom koli s bohem a se ctí učiniti mohli; a že sme rádi ten rok námi uložený držeti a s nimi o to rozmluwiti chtěli. Protož se těm panóm z toho našeho poselstwí netřeba smucowati; neb my strýce swého krále Ladslawa wedle položenie wěcí předepsaných ižádnému slušně wydati nemóžem, než sami jej přátelsky a počestně, jakož slušie, chceme chowati do jeho let rozumných; potom pak on w kterúžkoli z swých zemí bude chtieti, se bude moci uwázati, a k tomu jemu rádi chcem radni býti a pomocni, jakožto našemu strýci. Než k rozmluwení o řády a zpráwu králowstwie Českého i ku upokojení zemí obojích nikdy odporni ale wždy hotowi byli sme i ještě chcem o to rokowati, na miestě určeném s nimi se sjedúce, aby wždy proto příčiny ižádné mieti nemohli, ani co proti krále Ladslawowě a domu Rakůského sprawedlnosti starodáwně před- sewzieti mohli. A nadějem se také, že oni sobě nad to nižádného jiného krále ani pána nepřijmú, ale že krále Ladslawowých let rozumných dočekají, wedle toho, jakož pak on prawý přirozený král jest králowstwí Českého od swého děda a otce i mateře; a on také i jinak wedle zápisów mezi zemiemi učiněných k tomu má sprawedlnost. A kdež to také před Otce swatého papeže, kardinály, krále, kur- firsty a kniežata přijde, tomu se nadějem, že odpor dobrý učiníme. A wšak nám se zdá, žeby toho nebylo potřebie na koho wznášeti, nahlednúce w ty sprawedl- nosti od dáwna přišlých krále Ladslawa i domów také obojích Českého i Rakú- ského. A také páni Čeští nepotřebují sobě takowého našeho poselstwí předepsa- ného k hanbě ani obtiežení kterému předkládati, neb se jest to pro lepšie stalo. A. С. I. 29

Strana 226
226 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. Neb cožbychom jim i témuž králowstwí s bohem a se ctí ještě k užitku a k upo- kojení obojích zemí předsewzieti a obmysliti mohli, toho jsme hotowi, jakož sme pak i wždy byli učinili, tak aby tiem a proto námi nedostatek nebyl ižádný, aniž bude, aby ty wěci wšecky k dobrému přiwedeny mohly býti. Jestli pak žeby se jim zdálo, žeby tiem byli obtieženi: tehdy sme hotowi pro ty wěci před nadepsa- ného otce swatého papeže i před kollej jeho kardinálów aneboli před korfursty přijíti do dobrotiwého aneboli práwem zjednánie. 11. Fridrich král Římský p. Oldřichowi z Rosenberka oznamuje, co poslům Českým odpowěděl. (Ze sauwěkého překladu w arch. Třebon.) We Wídni, 1447, 9 Oct. Fridrich z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, knieže w Rakúsech a w Štyrště oc. Urozený nám zwláště milý! Wědětiť dáwáme, že urození Zdeněk ze Štern- berka, Jindřich ze Stráže, Zdeněk Kostka a Mikuláš Ceisperk nynie u nás byli sú, a některé wěci od králowstwie Českého na nás wznesli a dáli; na něžto my jim odpowěděli sme, jakož pak w tejto ceduli w tomto našem listu zawřené srozumieš. To tobě oznamujem, a to sme některým jiným také psali, proto aby ti i jiní wšelici rozuměli, co my w těch wěcech před se béřem, že toho našemu milému strýci králi Ladslawowi powinni jsme a dlužni, a to také pro lepšie činíme. Také což sme témuž králowstwi Českému ke cti, užitku a upokojení do sie chwile učiniti mohli, k tomu sme wždycky byli příchylni, a to i ještě rádi chceme učiniti, tak aby námi w tom žádný nebyl nedostatek. Protož žádáme, aby takowů naši dobrů wuoli w těch wěcech jiným také oznámil; na tom nám zwláštní libost ukážeš. Dán u Wiedni, ten ponděli před S. Kolmanem, anno domini oc. XLVII, našeho králow- stwie w osmém létè. Commissio D. Regis in consilio. Urozenému nám zwláště milému Oldřichowi z Rosenberka. 12. Oldřich z Rosenberka Henrichowi ze Sobětic zpráwu dáwá o tom, co na sněmu w Jindřichowě Hradci jednáno bylo. (Z půwodn. konceptu w arch. Třeb.) Na Krumlowě, 1447, 9 Oct. Henrichowi ze Sobětic na Týně. Služba naše tobě, Henrichu milý! Když sme se nynie do Hradce Jindři- chowa sjeli, tu přeslyšewše poselstwi od Otce swatého, kterýž welmi ochotně nám

Strana 227
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. 227 wšem wzkázal, že chce kardinála swého sem poslati, a což bude moci této našie země k dobrému učiniti, že to J. Sw. chce rád učiniti. A KM wzkázal nám, jestli- žebychme k JM“ o wydání krále Ladislawa jeti chtěli, že jeho dřéwe swých let wydati nemuože; neb jiné země, jakožto Uherskú a Rakůsků také má; když bohdá k letóm přijde, že se muož obrátiti, kamž JM' ráčiti bude. Na to poselstwí nezdálo se nám wšem dolów sjeti, než ještě poslali sme k JM“ pana Zdeňka, pana Jana Hradeckého, Bohuše z Postupic a Ceisperka. Pak což ti nám zase přinesů, o to budem sněm mieti po wánociech w Praze; a tu přeslyšiece to poselstwí, na tom sněmu dále o wšeckny potřebné wěci mluwiti budem. A jakož píšeš o Tómowi: jestližeby jej kdo tu w kraji ucítil a mohl k němu přijíti, welikůby nám libost na tom učinil; neb sme i s Bechyňkú o též také mluwili. Dat. Krumlow, fer. II post Francisci, anno oc. XLVII. Oldřich z Rosenberka. D. Na sněmu Pražském prwním r. 1448. 13. Odpowěd od Stawůw Českých poslům krále Fridrichowým na sněmu daná. (Z kopie w arch. Třebon.) W Praze, 1418, s počátku m. Mart. Najprwé KM“ králi Římskému z pozdrawenie milostiwého my i wšecken sněm děkujem, welice od JM“ wděčni toho jsúc, jakžto od pána milostiwého. Jakož, páni, jménem i rozkázaním JM pod listy wěřicími k nám a k této koruně České poselstwie wám poručené dáli ste, široce práw a sprawedlností krále Ladslawowých JM“ k tomuto králowstwi, jakož ste prawili, po příbuzenstwí a před- ciech JM“ i po starých zápisiech mezi tiemto králowstwím a domem Rakůským příslušeti majících dotýčíce, podlé toho mezi jinými řečmi swými zmienku také učiniwše i o poselstwí ku KM“ od této země učiněném, w kterémžto JM ku pilné žádosti našie, jakož ste dotkli, poručenstwie tohoto králowstwie na se přijala jest, i listy swými toho potwrdila oc. žádajíc, aby jiný pán ižádný mimo krále Ladslawa proti sprawedlnostem a práwóm JM“ nebyl sem přijímán oc. Ježto sami ty wšecky řeči, páni, lépe pamatujete, aniž se nám zdá potřebie, pro dlúhost a jiných pilných wěcí wážnost, jimž sami rozumiete, by wám ty wšecky řeči doplna opětowány měly býti. Teďť wám, páni, wěci známé a swědomé, při nichžto, jakož se nadějeme, býwali ste, ku paměti přiwodíme, kterak široce to známo jest, že poselstwie častá a dobře znamenitá ku KM“ od této koruny býwala sú, w nichžto prací i nákladów rozličných nelitujíc, žádáno býwalo, by KM' ráčila se přičiniti, aby toto králowstwie 29 *

Strana 228
228 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. dlúhá léta we mnohých pohřiechu nebezpečnostech a záhubách trwalé, mohlo w klid a pokoj uwedeno býti: nikdy sme w tom rad ani pomocí w těch mierách od JM“ neměli ižádných. Pak když JM poručenstwie to přijala, kteréhož ste dotkli, od té doby řiedili sme se, ač i s welikými nesnázemi a škodami, tak že, jakž pánu bohu libo, wždy mnohá záštie, nepřiezni a swéwolnosti w této zemi potuchla sú a potuchly, ježto máme za to, že i w swých zemiech o tom slýcháte, i také sami diel widíte; ne tak ani tiem úmyslem, by to poručenstwie bylo kterak odmietáno, ale wždy očekáwajíc, zdaby KM' ráčila se také k tomu přičiniti některak skutečně; a o to i sjezdów s JM“ žádali sme. Wždy JM' wymlúwala se, ono potřebami ko- stelními, ono sjezdy s kniežaty, korferšty a jinými, i rozličně jinak, jakž se JM“ zdálo, až do poselstwie páně Haškowa, w němžto JM“ úmysl a powolenie pod listy JM“ také wěřicími nám a této zemi wzkázán jest byl a wzkázáno, abychom toto králowstwie sami zřiedili zpráwcemi dwěma nebo kolikažby se zdálo, jmenowaw až do dwa- nácti, že JM' nám k tomu plnú wuoli dáwá, a raden i pomocen toho ráčí býti. Teprw my s wolf JM“ w sjezdu a sebrání našem tiem skrownějšiem jisté wěci této zemi potřebné namluwiwše, potom na weliký a obecní sněm wšeho králow- stwie sme wznesli, a tu se wšichni jednostajně ustanowiwše, i zpuosoby, cesty a prostředky wzewše před se takowé, jimižto zdá se nám, že najspieše a najsnáze tato země ku pokoji a swornosti mělaby přiwedena býti, a ještě wždy bez JM“ nic učiniti nechtěwše, wyslali sme k JM“ p. Jindřicha Strážského a p. Přibíka Klenow- ského, sjezdu s JM“ žádajíce, kdežto s plnú mocí wšeho králowstwie přijdůc, měli sme i chtěli s weliků bohdá ctí JM“ a krále Ladslawa, i také s tohoto králowstwie a domu Rakůského i jiných okolních zemí znamenitým prospěchem a užitkem, ty wěci k šťastnému konci přiwesti, rady se JM“ a pomoci předtiem wzkazowané nadějíce. Po kterýchžto posléch našich JM' nám den i miesto k sjezdu jest položila, i gleity znamenité jest poslala, jakož sami to dobře wiete; a protoť my tiem krat- čejie tuto wšecky ty wěci opakujem, neb wy páni sami toho diel weliký swědomi ste. Né wzkázala nám JM po swrchupsaných p. Jindřichowi a p. Přibíkowi, že to, což sme ty časy před se wzali, JM welmi ráda slyší a wesela tiem jest, i raden toho nám a pomocen ráčí býti, a toho sjezdu nám položeného, by pak wšecka země Uherská měla býti ztracena, že nikoli zmeškati neráčí. Když sme pak ke dni a miestu od KM“ nám položenému jeli, plnů měwše naději, že s šťastným koncem a se wším se dobrým zase nawrátíme, potkali nás poslowé JM“ p. Rabštein a p. Kainachar, dějíce k nám poselstwí od JM“ pod listy wěřicími, že krále Ladslawa nikoli do let JM“ rozumných wydati nám neráčí. Podlé toho, kdyžby král Ladslaw let swých došel, ještě nás i tu JM' naděje našie odra-

Strana 229
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 229 zila, wzkázawši, že také jiné země má, a že let dojda, bude se moci obrátiti, kamž ráčí, a JM' že chce toho raden a pomocen býti. Takž my z toho poselstwie JM“, kterýmž nás, o praciech a nákladiech ne- prawiec, z cesty, k weliké našie i této koruny hanbě, zase JM' jest nawrátila, a od sjezdu nám položeného, i gleity JM“ potwrzeného, lehce některak odstrčila, srozu- měwše, že i let krále Ladslawowých dočekajíc, ještě sme wždy naděje zbaweni, tak jakž to JM“ poselstwie wzní; a tak widůce se w takowé lehkosti i w takém zanetbání položeni, wzkázali sme JM“ po p. Zdeňkowi z Šternberka a p. Jindřichowi Strážském, i po jiných dobrých lidech s nimi wyslaných, úmysl náš i wšie země této, tak jakž nam z sněmu obecního bylo poručeno, že bez krále býti nemuožem aniž chcem, abychom po tak welikých a dlúhých záhubách a nepokojích nedohy- nuli dokonce. A totéž, tak jakž se dálo a děje se, oswědčili sme i již i oswěd- čujem králóm, kniežatóm i zemiem okolním; ježto ač se KM“, jakož ste powěděli, nezdá toho potřebie, ale nám toho potřebie jest, aby wšichni rozuměli a wěděli, že námi nescházelo jest nic, a že z prawé nůze, nechtiec horších wěcí se dopustiti a konečně dohynúti, rady ani pomoci odnikudž nemajíc, musíme tak učiniti jakož muožem a pána sobě wzieti. Poněwadž na to nám přišlo jest, že ze dwého nám jedno jest woliti, to jest nebo dokonce býti zkaženu, anebo pána mieti. Protož páni a přietelé naši milí! prosímeť, račte KM“ powědieti naši službu, a JM“ za to welmi prositi, poněwadž jest JM' nás toho tak ráčila zbawiti, zname- nawši dobře úmysl náš i pilnost ke wšemu dobrému, a téměř od swých nás wrat odstrčila, wšie naděje nás konečně odraziwši: ať neráčí nám a této opuštěné siré zemi w tom překážeti, ale ať ráčí službu naši zachowati, budemli moci skrze ně- koho jiného s boží pomocí swé poctiwé a dobré opatřiti a naprawiti. Nemuožemt bez pána déle býti, aniž chcem; nebť nám toho weliké jest potřebie, jakož i sami tomu lép než my muožem wymluwiti, rozumiete. 14. Oswědčowání Stawůw králowstwí Českého weřejné na krále Fridricha učiněné, w sauwěkém překladu z latiny. (Z rkp. Šternb. str. 93—100). W Praze, 1448, 3 Mart. »Oswědčowánie na krále Římského.« Najjasnější knieže a pane, pane najmilostiwější! Hotowé a nelené u wšeli- kých libostech poslúženie, s poctiwostí hodnů a slušnů. Přewelmi řiedko bez zna- menité osoby statkuow škody každá země swého přirozeného zbawena býti widěna jest pána, aniž mníme, by kdy obecné dobré prospiewalo, kteréžby jedniem knie- žetem, práw a sprawedlnosti weřejemi w panowání wešlým, i radami zprawowaným,

Strana 230
230 B. IV. Sněmowni wěci České r. 1448. nebylo zprawowáno; a to wše tak wěcí dáwno přiházelých příklady, jakžto rozo- muow pewných dówody, jedině že krátce mluwiti chcem, snadně by mohlo uká- záno býti. Ale co tuto jest potřebie starých běhuow příhody přiwoditi, a nebo snad rozličností rozumów umieněný zámysl súžiti, a takowými wěcmi mateři tak pilnú a tak mnohým lidem známů zaměstknati? ano našeho králowstwie tohoto mnohé pohřiechu a nešťastné příhody, kteréžto skrze krále a kniežete i pána na- šeho osiřenie od dlúhých časów, jehož žalostiwě připomínáme, trwalé, dosawad trpíme, w dalekých také zawznělo jest krajinách; kterýchžto diel i okolnie země jsú okusily, a my pak wnitřními domácími a ustawnými bywše trápeni wálkami, nade wšecky jiné bezčislnými tak lidí, jako zboží škodami, pohřiechu, poznali jsme skutečně. Ale když pod časem najpowýšenější knieže a pán, pan Fridrich, Římský král najslawnější, skrze Welebnosti swé jisté a znamenité posly, nás po najposled- nějším králów našich pánu jest obeslal, i žádostí swých nám podal za najjasněj- šieho kněze a pána Ladislawa, krále Uherského a wýwodstwieRakúského dědice oc. strýce swého, práwo i sprawedlnost Jasnosti Jeho širokými řečmi wyprawuje, žeby JM“ k tomuto králowstwi mělo příslušeti, abychom JM za krále a za pána našeho přijali a se w těch wěcech ochotni ukázali a dobrowolni: takž tehdy my minulými asponě chtiec kázati se příhodami, myslili jsme, a tak nákladów jakžto prací neli- towawše nikoli, wšemi jsme usilowali pilnostmi, že s pomoci božieho milosrdenstwie udidla již pokoj rušícím jsme odjali, a dále se wystřiehajíc, aby skrze netbánie naše pokrocených snad wálek opět nezanítily se pochodně, a tak horšie wěci prw- ních, jehož bože nedaj, newznikly; znamenajíce také, že čím pocestný člowěk w poblúzení cesty wiece se obierá, tiem k zamieněnému cíli bez pochyby zpozdi- leji přicházie: rozmyslnů o těch wěcech společnů w obecném wšeho králowstwie sebrání jměwše radu, jednosworně wšech swolením k najjasnějšiemu kniežeti a pánu Ladislawowi swrchupsanému hlasy naše přidali jsme, a po několikokrát naj- powýšenějšieho kniežete a pána, pana Fridricha, Římského krále prwé dotčeného, jehožto Welebnost tak z powinnosti swého najpowýšenějšieho duostojenstwie, tak pro příbuznost, kterůž jest najjasnějšiemu králi Ladislawowi strýci swému přiro- zena, jakžto pro súsedstwie také a blízkosti, kterůž k nám přísedí, nadáli jsme se, že nám a králowstwí našemu, jakžto swaté říše znamenitému údu, mělaby naj- lépe raditi; jednak po dobrých a znamenitých lidí osobách, jednak po zwláštních posléch našich, jednak také skrze několika sjezduow rozmlúwánie, též Welebnosti prosili jsme i čímž mohli jsme pilněji žádali, aby to wolenie JM k našemu a toho králowstwie prospěchu, netoliko nám samiem, ale také říši swaté a jiným národóm, zemiem i jazykóm welmi, jakož jest nadějno, pohodlnému, k konci ráčila podob- nému přiwesti. A wšak ta wěc s bezčislnými králowstwie našeho škodami pro- dléwána jest do této chwíle, tak až my, jsúce prsmi té koruny wychowáni a zkr-

Strana 231
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 231 meni, a swobodami i rozličnými, jakž každému z nás božská milost popřieti jest ráčila, ctmi ozdobeni, ne jakožto cizí, ale wlastní přirození a dědiční téhož krá- lowstwí synowé, pilnost hodně bedliwú o to nesúce, aby nepohojené již nemoci neduh škodliwější, jehož buoh nedaj, wiece se neobnowowal a zlých úmyslów snad ostřejšie nepowstala ukrutnost, ale pokoj, jehož w tom swětě nic dražšieho nenie, tomuto králowstwí šťastně byl přiweden, a den ote dne k lepšiemu našemu rostl a plodil se i žádostné přijímal rozmnoženie, k najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Fridrichowi, Římskému králi swrchupsanému, znamenité jsme poselstwie poslali, z wnitřka srdcí našich žádajíc, aby nám den a miesto k rozmluwenie i k dokonánie toho wolenie, o němž swrchu zmienka jest, Welebnost Jeho ráčila položiti milo- stiwě, ku kterémužto plné wšeho králowstwie poručenstwie i moc majíce, že bez pochyby přijedem, po týchž poslech našich wzkázali jsme. K tomu Jeho Weleb- nost dobrotiwě jest swolila, a den sjezdu na hod sw. Michala w nowě minulého položila, i miesto we Wiedni jmenowala, slíbiwši, by pak země Uherská mèla býti ztracena, že toho dne nikoli zmeškati nemiení; a na to nám i gleitowé tak Jeho Welebnosti, jakožto duostojného w Kristu otce a kněze biskupa Pasowského, a jiných znamenitých urozených lidí, i také města Wiedně, pečetmi potwrzení wisu- tými, bezpečné nám skrze Welebnosti Jeho kniežetstwa a země příjezdy twrdiece i odjezdy, po týchž poslech našich byli jsú posláni. My pak takowými wiece než wěřeno býti muož odpowědí králowských utěšeni bywše nowinami, zpósoby a cesty tak slušné, poctiwé i tak hodné dobrowolně sami jsme wymyslili, ne z práwa neb obyčeje nikakého w takowém běhu kdy býwalého, ale wlastním hnutím a swo- bodnů nás wšech wolí, panstwí, jměnie i dědičných wlastních nákladów hotowi bywše nelitowati, jimižto krále woleného dwuor naweden i králowstwie byloby dobře zprawowáno mohlo býti. Ale když k tomu sjezdu od Jeho Welebnosti nám jakž již dotčeno položenému, pokoje a dobrého jsúc žádostiwi, we mnohém a we- likém předních a starších králowstwie našeho počtu, w naději žádostí našich obdr- ženie, wyjeli jsme: potkali jsú nás, na poly téměř cesty, statečný rytieř pan Prokop z Rabšteina a pan Jürg Konacher, Welebnosti krále Římského poslowé, a úřad swého poselstwie jménem králowým pod listy Jeho Welebnosti wèřicími, w neděli po swatém Matůši evangelistu, takto jsú nám dáli: »jestližeby ten byl náš úmysl, krále Ladislawa častopsaného sobě a králowstwí našemu žádati za pána, že Weleb- nost najpowýšenějšíeho kniežete krále Římského bojí se, bychom nákladów i praci nenaložili na darmo; neb Jeho Welebnost strýce swého žádnému z ruků nemiení wydati, doniž by swých nedošel rozomných let;« toto k tomu přidawše, že »JM' wiece zemí má, a kdy let dospělých duojde, bude se moci obrátiti do kteréž ráčí, a Králowa M král Římský chce toho raden i pomocen býti.« To my uslyšewše, odpowěďmi tak pochybnými welmi zděšeni jsúc a zamúceni, a tak naděje žádostí

Strana 232
232 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. našich konečně zbaweni, ne tak mnoho útrat, nákladów a prací břemena, jakžto hanby w tom nám učiněné nečest sobě wážiece, musili jsme se žalostiece zase nawrátiti; než wšak z toho miesta, na němžto nás poselstwie králowo jest zastihlo, znamenité opět poselstwie k Jeho Králowské Welebnosti jsme wyslali, aby JM“ wšeho králowstwí našeho úmysl sworný a jednostajný byl powědien, krátce prawiece w tomto smyslu: poněwadž Jeho Welebnost jest od sjezdu, s opatrným umu i rady swé rozmyšlením nám položeného, již téměř wratóm jeho nás přiblížené jest od- strčila, a ten, a my na poly cesty, odwolala, i nad škodami králowstwie našeho lítosti nemajíc nižádné, krále Ladislawa, strýce swého, nám za pána dáti jest ode- přela, že my po mnohých a těžkých záhub rozličných příhodách, budúcích také sami se i to králowstwie wystřiehajíc nebezpečenstwie, ne z wšetečnosti ani které potupy, ale z samé prawé nůze, abychom nedohynuli ani zkaženi byli dokonce, bez krále býti déle již nechceme, aniž muožem, ale tak o králi, jakžto zemi našie jiných potřebách musíme powědieti, čímž najužitečněji móžem. Protož Wašic najjasnějšie Welebnosti wšecky tyto wěci, kteréž již wypsány jsú, a kteréž také wýmluwněj- šieho i dalšieho potřebowalyby wyloženie, přiwesti umienili jsme k známosti, po- korně prosiece a snažně, aby šíře, nežli se tuto klade, wšecky wěci wáhů pra- woty rozwážíc, a potřeby i nebezpečnosti králowstwie našeho swětleji poznajíc, Welebnost Waše w paměti swé ráčila mieti, že od ižádných se cest prawdy a sprawedlnosti nechýléce, dáwnými přieliš pohřiechu wálek a záhub trápeni jsúce bůřemi, i wětším jakž najdále muožem odolati žádajíce, aby se nám w poslednie wěci prwních snad horšie wpadnůti skrze nedbanliwost nepřihodilo, a neboli bez krále těžká hrozných puotek břemena podniknúti, a tak prawú k tomu jsúc nází připuzeni, ze dwého již nám jest jedno wybrati, to jest, anebo krále sobě wezmúc, pokoje a uklidu wšemi sílami hleděti, anebo zpuštěnie králowstwie našeho a bez- čislná nebezpečenstwie, tak říši swaté jako i jiným zemiem škodná, trpěti, kte- rýmžby potom s těžkostí bylo odoláno. Jehož sobě krále a králowstwí našem hod- ného radše wzieti jsme umienili; Welebnosti Wašie čímž muožem snažněji pro- siece, ačby kteraké jiné powěsti od kohožkoli WM“ došly, aby ráčila Welebnost Waše, jisté prawdy jsúci tuto duowodem zprawena, poznati, žeť z nůze hodných příčin a potřeb welikých to činíme. Datum dominica, qua cantatur Laetare, anno domini M oc. XLVIII.

Strana 233
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 233 E. Z akt walného sněmu Swatojirského w Praze r. 1448. 15. Wšeliké zpráwy poslůw králowstwí Českého ze sněmu Swatomartinského r. 1447 do Říma wyslaných, o potwrzení arcibiskupa w Čechách. (Z rkp. Křižown. str. 181 sl., Brazy- dynowa na 1. 325 a 326, a Wid. c. k. bibl. Hist. prof. 1083, list 95—99). (Přednešeny na sněmu r. 1448, 20 Máje. a. »Poslowé od králowstwí Českého ku papeži wyslaní tak jsú powěděli a napsati kázali:« Slyšeli sme na cestě, jedůc do Říma, a tak jsmy zpraweni od Prokopa Rab- štaina, že to nepodobné jest, by byl Rokycan arcibiskupem; a tak že páni Čeští neprawě činí proti swé cti, že po wás jinak prawí, a jinak píší tajně w swých listech; a proto majíť sě zač styděti. Item, Prokop Rabštain řekl, že ktož bude arcibiskupem, wydá kletbu na ty, kteříž drží zádušie, a nedá jim kněžím posluho- wati swátostmi a jinými potřebami spasitedlnými, jinak musí zase wrátiti zádušie. ltem, že to arcibiskupstwie 1), pro tak dlúhý čas, jakož práwa káží, spadlo jest na papeže. Item, kteraké jest Rokycanowo wolenie? kdež máte listy od kapitoly Pražské? Owšem mluweno jest k někomu, aby se w to arcibiskupstwie uwázal. ltem, král Římský s kapitolú Pražsků podal již toho arcibiskupstwie někomu jinému, ježto toho papež Mikuláš potwrdí. Item, když sme přijeli do Říma, žádali sme od papeže zjewného slyšenie přede wším kněžstwem: i nemohli sme toho od něho jmieti, než že jsme puštěni toliko před něho před papeže a před kardinály. Item tento legat 2) jest prwé wydán do Čech a do těchto zemí, než smy do Říma přijeli. Item, praweno nám w Římě od znamenitých osob, že s námi newěrně a neupřímě se ukládá: a dali nám toho znamenie, ježto sme tak shledali, že to tak jest. Item, zapowèdieno w Římě, aby kněží naší strany neswětili. Item, praweno jest před papežem, že ti, kteříž přijímají krew boží, jest jich málo, a nejsú tří spolu wěrně. Henrich doktor řečený Kalteisen, mistr sw. paláce, takto k nám mluwil: Mnohoť jest křiwolakého w České zemi; musilby k tomu býti Wlach, aneb někto múdrý jiného jazyka, aby to naprawili. Protož proste za to papeže, ať wám tako- wého dá. Nebť jest k tomu Eugenius mèřil, aby ten kalich u waši zemi stawil. ltem řekl ten doktor, že papež muož změniti swaté čtenie, a také muož swatému 1) W jiných rkp. »to zádušie arcibiskupské.« 2) Kněz Jan z Karvajal, kardinál cirkwe Římské, jenž tehdáž od 1 máje do 23 r. 1448 w Praze se zdržowal. A. Č. II. 30

Strana 234
234 B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1448. čtenie jiný rozuom dáti časem a místem. Item ten doktor řekl, že přijímati tělo božie pod jednů zpuosobů aneb pode dwěma, nenie přikázanie boží. Item wšak wám neposwětí Rokycany, leč toho kalicha ustúpíte. Item, ať Rokycana sám jest před papežem přítomen; bylť jest hlawa wšech bluduow w Basilii; takli jest ještě, ať se z těch wěcí wywede a očistí. Item, radějiby byl Eugenius dal sobě mozk z hlawy wyliti aneb papežstwí zbýti s tiemto nynějším papežem Mikulášem, nežliby Rokycanu swětil; wšakby blúdil, by jeho swětil, a já bych chtěl také na tom umřieti. Item Almania a Germania, to jest země Německé, mají wás za bludné, a wždy k tomu hledie, aby na wás to kacieřstwie opraweno bylo. Item byli sú již někteří před wámi, a již jiných čekámy ještě, že ten list wáš nenie ode wší země, kteréhož ste podali papeži s jeho kardinály; a budete proto spáleni. Item, wšak wyznáwáte nepochybeného biskupa, musíte jeho poslúchati. Item zdali chcete k Felixowi a k koncilium? Od něho nic newezmete, neb sám nic nemá; což wám ten dá? Protož radímť wám, proste papeže za arcibiskupa, a přijměte toho, kte- réhožť papež wám dá. Item, kdoby tomu nerozuměl, kteří oň stojí, o toho Roky- canu, jediné ti, kteří jsú z jeho šibalstwa, a kteří drží kostelní zboží, ježtoby on jim z toho nic neřekl. Item, nežby papež Rokycany potwrdil, radějšicby se wa- šeho poslušenstwie zbawil i wašich duší spasenie. Než dieliť Rokycana poslušen- stwic a we wšech wěcech státi bude naučenie papežowu, budet potwrzen; jinak bude w klatbě, i s těmi, ktož se jeho přídrží. ltem kardinál sw. Angela do Čech wyslaný 1) takto k nám posluom mluwil: Opusťte ten kalich a sjednajte se s kostelem Římským; wšak dokawadž se nesjed- náte, wždy Němci budú wřieti a papeže popůzeti, a nikdy nebudete mieti pokoje. Wšakť přijde ten čas, že toho kalicha musíte nechati. Item, přijedu k wám já a naučím wás wieře, a zwláště Tábory. Item ať Rokycana nechá toho kalicha, budeť arcibiskupem, a duojdeť kteréhož bude chtieti duostojenstwie. Item, o tom Roky- canowi wluwi k nám mnohé wěci; nechť jest zkušen, když já k wám přijedu. ltem mluwil k nám ten kardinál, ktožby wěřil Krista nebýti bohem a člowěkem, a papež držal tak anebo kostel Římský: tehdy ten nezhřešilby, ale bylby proto spasen. Item mnozí želejí těch kompaktat mezi wámi učiněných: ale musilo to býti pro pokoj toho času. Item týž kardinál přiwedl nám báseň k duowodu swému, a řka, že lidé jedni zmokli wšickni od deště, a zmokše i zbláznili sú se, kromě jediného; a ten když wšel mezi ony, a jsa trhán od nich a rwán, a nežliby sám můdr zuostal, radějšie wyšel na dešť, aby s nimi bláznem byl, nežliby tak od nich trpěl. Též i wy učiňte s tú swú při o kalichu. 1) T. j. tentýž kardinál Jan z Karvajal.

Strana 235
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 235 Item kardinál sw. Petra takto mluwil: Kdyžby Rokycana neblúdil, hodilby se nade wšecky jiné k tomu arcibiskupstwi. b. »Odpowěd papežowa posluom na žádost králowstwie Českého.« Jakož nám z wašeho wyprawowání od králowstwie wašeho Českého, i jiných před wámi, žádá králowstwie waše opatřeno býti zpráwcí a otcem duchowniem: toho jest wždy žádala stolice tato, i podnes my s swými najpoctiwějšími kardinály mámy péči o to; ale že to králowstwie nenie do konce upokojeno, a arcibiskup čímby žiw byl nenie opatřen, ani ten kostel; a kterak jest to králowstwie u wieře křesťanské, to jest hlawy Krista a jeho těla, nepochybeného sw. Stolice Římské papeže s jeho kardinály, jenž ktož se jí nepřídrží a neposluchá, nebo jest pochy- bující, protiwník, odřezanec aneb kacieř, a tak ižádný bez ní nemuož spasen býti: protož já i s swými najpoctiwějšími kardinály uložil sem poslati kardinála sw. Angela s plnů mocí, jenž jest čest weliká tomu králowstwie, kamž se ten wysílá, aby spatřil stranu druhú, wieru toho králowstwie a wieru arcibiskupa woleného, a čímby měl žiw býti, a tak wešken ten kostel opatřil. A tu moc bude jmieti od nás zpuosobiti, jakž najlépe jemu bude se zdáti, a pastýře té zemi bude moci zje- dnati naší mocí. C. »Oswědčenie posluow králowstwie Českého před papežem a jeho kardi- nály, skrze kněze Jakuba.« Najmilostiwější otče, i také najpoctiwější otcowé! Tito páni poslowé weleb- ného králowstwie Českého prosí wašeho otcowstwie i duostojenstwie, i také já pokorný služebník wáš pokornú žádostí prosím, aby waše otcowská poctiwost tichú duší a trpěliwů nás slyšeti ráčili. Ej Waše Swatost z našeho wyprawowánie a listuow podánie dobře srozuměti mohla, že králowstwie naše chtělo se spojiti s apo- štolským náměstkem, jakožto jiní králowé, kniežata, wejwody, hrabě činí, kdyžby wšak mohlo to obdržeti, co jiná králowstwic a země obecným práwem obdržují od Stolice apoštolské. A poněwadž se to nezdá Waší Milosti učiniti: oswědčujeme před wšemohúcím bohem a jeho matků milů, po wše časy pannů neporušenú, i před blahoslawenými apoštoly Petrem a Pawlem, i jinými wšemi swatými, i přede wším množstwím nebeských duchuow, před Waším Duostojenstwiem i Wašimi kar- dinály, i také přede wšemi křesťany oswědčowati chcmy: že oddělenie králowstwie našeho Českého od kostela Římského nebude námi ani naší wolí, ale waším tiště- ním nás od sebe. Protož nůzí jsúce připuzeni, a z potřeby, též králowstwie musiti bude sobě opatřiti swým časem pastýře a zpráwce duší křesťanských, tak aby 30 *

Strana 236
236 z daru božieho wiera křesťanská nehynula w králowstwi Českém, protože wy jemu neráčíte biskupa poswětiti a potwrditi. Jestliže nůzí jsúc připuzeni, o některé wěci se též králowstwie pokusí, ačkoli prawé i dobré i w písmě založené, ale neoby- čejné a těchto časów newedené, jistým nedostatkem jsúc přitiščeni: najwyšší buoh swědek bude, že to z přinucenie učinie, a lidí takowá wěc potom tajna nebude. B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. d. Papež sám se seznal před námi posly, že rozdáwá krew boží laikuom, a to činí z úřadu, neb naň tak slušie, a tak jest jemu ustaweno, aby tak rozdáwal. It. řekl papež: znám to, že prwotnie cierkew sw. tak jest pod obojí zpósobů dá- wala, a kteří sú toho neproměnili, jako Řekowé, dopustila jim toho církew Řím- ská; ale kteříž sú to opustili s Římským kostelem pro nebezpečnost, jakož sw. Tomáš de Aquino prawí, a nawracují se k tomu, hřešé smrtedlně a blúdie; jinakby byli wšichni zatraceni, ktož pod jednů zpósobú přijímali. Ale nemóž poblúditi crkew sw. Římská, ale ti blúdie, ktož se od nie odtrhují. A když waši kněžie řékali, že jest toliko pod jednú zpósobú jako pode dwěma, wšakby toho lidé ne- wážili a přijímaliby pod jednú zpósobú. Protož prosím wás, milí poslowé, přičiňte se k tomu swů pilností, jakž swých duší spasenie milujete, ať se to králowstwie sjedná s Římským kostelem; a tudy budú mieti pokoj, a jinak nic. K tomu řečeno od poslów: wšak Magnus Albertus i jiní sw. doktorowé píší, že jsú zwláštní darowé krwe božie, a tak sú za nich rozdáwali. Odpowěděl k tomu papež: to jest za nich bylo, ale již to crkew sw. Římská složila. Item řečeno papežowi od poslów: wšak ste tak s tiem kalichem přijali k sobě Řeky; a my také máme kompaktata s koncilium Basilejským za dobré paměti Eugenia; pro- síme pro pána boha, přejte nám těch umluw požiti. K tomu papež nic neřekl. ltem řečeno papežowi: kaceřují Rokycanu a ty kteříž stojie pro kalich. Odpowěděl papež: zle a nemúdře činie; byť bylo kacéřstwie, bylbych já nerozdáwal, a byšte se byli přihodili k tomu, jako sem rozdáwal, bylbych wám rád podal. Item řečeno papežowi: kterak má těm lidem wěřeno býti, kteříž teď po wás listy psali, a již nám proti tomu jinak píší? K tomu řekl: činie to z křehkosti swé, a jsú jako Petr, ježto pro bázeň zapřel boha, neb se wás bojie, a jini jako Kaifáš z ducha sw. a ne z swé wuole; ano my někdy jiné mluwíme, a jiné w srdci máme. O Bedřichowi jest k nám poslóm mnoho zlého mluweno w Římě i na cestě, ježto jest k weliké hanbě tomu wšemu králowstwie též, i o jiných neřádných kněžích. Amen.

Strana 237
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 237 F. Jednání na sjezdu podobojich w Kutné Hoře o sw. Janě r. 1448 (na němž strana Poděbradská k jednotě se zawázala.) 16. »Artikulowé, kteréž Jarohněw a Kokot od pana Oldřicha z Rosenberka panu Jiří- kowi z Poděbrad na sněmu u Hory oznámiti měli.« (Z půwodn. konceptu w arch. Třebon.) Item. Najprwé powiete nowiny p. Jiříkowi, že mi kardinál psal, že se z Wiedni hnul ten úterý před S. Vitem, a jede do Budína, a že tu Uhří silně leží, čekajíce jeho, a že má w tom dobrú naději, že bohdá w ty wěci mezi králem a nimi w dobré uhozeno bude. It. Také mi kardinál psal, že se Otci Swatému dobře a šťastně wede w jeho wěcech kostela Římského; a že mu král Arragonský welmi nakládá a pomocen jest w jeho wěcech. lt. Když sme z Prahy jeli s kardinálem, byl král Římský w Celli u matky božie; a tu mu přišlo poselstwie, že jemu hajtman w Krainu a w Štyrště sešel. Tu jest tam jel, jiného hajtmana dèlaje; a když to zjedná, nemeškaje bude w Wiedni, tak jakož jsem já zprawen. A páni Rakúští mají nynie býti a rok mieti w Křemži s jinými preláty a zemany. It. Powězte p. Jiříkowi o tohoto Chlewce, a proste jeho, ať jemu píše a přičini se, aby Chlewec pokoj mèl, tak jakož sem jemu prwé psal; a jáť se také prwé chci rád přičiniti, aby p. Krušina w pokoji byl, lečby jeho wždy w pokoji nenechal a on se z nůze musel brániti. It. Také porozumiewám, když jediné král do Wiedni přijede, že nám rok položen bude o sw. Bartoloměji a (před) sw. Wáclawem. Protož milý pane! muo- žešli sám tu býti, welmiť bych rád, by to mohlo býti. Pakli to býti nemóže, ale mluw a jednaj k tomu, aby někteří dobří lidé k té jiezdě wypraweni byli; ježto- bychme tam ty wěci z jednéstajné wuole mohli jednati, cožť jest obecného dobrého, a také na čemž sme zuostali a zapsali. Neb muožeš dobře rozuměti, žeť ty wěci tu k konci musejí jíti. »Artikulowé, kteréž Jarohněw s Kokotem ku p. Jiříkowi i také sněmu u Hory nynie sebranému« (sic) (Psáno písařem Rosenberským.) 17. Stawowé na sjezdu Horském sebraní pánům Pražským stížnost swau na některé kněží Pražské oznamují. (Z kopie arch. Třeb.) Na Kutné Hoře, 1448, 2 Jul. Službu swú wzkazujem, opatrní páni a přietelé milí! Z té dobré wuole, že ste pro chwálu boží a obecné dobré swé mistry a súsedy na sněm do Hory wy-

Strana 238
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 238 slali, wám i wšie obci wašie děkujem. Tu což jest zjednáno, máme zato, že přede- psaní mistři a poslowé waši toho wás zprawie. Na kterýžto již psaný sněm tíž mistři waši sjednánie, kteréž se w městech wašich po wýjezdě legatowě stalo, do Hory přinesli: ježto jsú tiem dobří lidé obweseleni, že pán buoh ráčil wám dáti w to uhoditi. Z toho bohdá muož nám wšem i tomuto králowstwi mnoho dobrého přijíti, když to zjednánie waše budete tak držeti a twrditi, jakož ste počali. Zwláště těm mistróm neb kněžím i jiným, kteříž proti wšem smluwám našim i slibuom, a najwiec kompaktatóm, učinili sú o wašich městech, nedáte swobody; nebť jsú roz- hřešenie brali od legata, že jsú tèlo a krew boží pod obojí zpósobu rozdáwali; a skrze to lidi obecné od té prawdy swodie. Jmenowitě zpraweni jsme w jistotě, že mistr Papúšek z Týna, kněz Wáclaw od sw. Hawla, kněz Skála od sw. Mikuláše, kněz Duchek od Matky božie z Lůže, a jakož slyšíme, i kněžie se Zderazu to uči- nili sú. A dřiewe w těch kosteléch podáwáno jest pod obojí zpósobú: oni pak proti kompaktatóm pod jednú zpósobů rozdáwali sú. Shledáwáme také w mno- hých kusiech božské krwe a kalicha přijímanie úhlawně nepřátely ty kněžie, kteříž sě kapitolů nazýwají; jedno, že pod jednů zpósobů na hradě Pražském rozdáwali, tu kdež mělo podlé kompaktat pod obojí zpósobú býti rozdáwáno; druhé, žáky k swěcení na knězstwo zpósobowali a jim na to listy dáwali, kteříž podáwají pod jednů zpósobú, ale žákóm chtějícím podáwati pod obojí zpósobů na přiekazu mno- hými obyčeji jich swěcení byli; třetie, k žádosti wšie země pečeti swé o arcibi- skupa woleného do Říma ku papeži přiložiti nechtěli oc. Protož milí přietelé! ta- kowé příčiny welmi škodné, kteréž sú oboji učinili k ujmě kompaktat i ku potupě a hanbě wšie země, znamenajíce, wěřímeť, že wám toho žel bude, a jich ke škodě a hanbě tomuto králowstwi u wašich městech a pod sebú trpěti nebudete ani pře- chowáwati; w tom swým slibóm i swolowání obecniemu wšie země dosti učiniece. A což se M. Papúška dotýče, mluwili sme přísně s p. Matějem Dubcem, kterýž toho kostela u Matky božie w Týně podacie má, žádajíce, aby jeho tu netrpěl, ale jinému podal, podlé řádu na to miesto, jenžby kompaktata držal a jich nerušil. Wám také jako přátelóm swým doufajíce, že toho nikterakž odporní nebudete, a na swrchupsaná miesta kosteluow u wašich městech kněžie řádné, ježtoby zacho- wáwali kompaktata, zjednáte. Neb jestlibyste předepsané kněžie i jiné tudiež trpěli, strach, by se nedomniewali lidé, žeby oni to s waší wolí činili. Toho odpowědi wašie žádáme listem waším po tomto poslu. Datum ſer. III, ipsa die visitationis Mariae virginis gloriosae, annorum domini oc. XLVIII. Jiřík z Kunstatu odjinud z Poděbrad, Jan z Rúsinowa, Čáslawského, Jan z Sútic, Kúřimského, Bohuše z Postupic, Chrudimského, Jetřich z Miletínka, Hradeckého, krajów hauptmané, i jiní páni, rytieři, zemané a města, na sněmu u Hory o swětiem Janě křtiteli božiem spolu sebraní.

Strana 239
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 239 18. Páni Pražští odpowěd dáwají na psaní předešlé. (Z kopie arch. Třebon.) W Praze, 1448, 15 Jul. Službuť swů wzkazujem. Waše Milosti, urození, stateční, slowútní a opatrní páni a přietelé milí! Jakož WM nám psala, wděčnost ukazujíc wyslánie našeho k sněmu nynie w nowě u Hory bylému oc. Toť sme páni a přietelé milí, rádi učinili, a jakož wždycky, též i nynie chtělibychom, což na nás jest, obecnému do- brému wždy rádi slůžiti, sebe w tom nelitujíc, což najdále muožem. Dále pak o jistých mistřiech, farářích a kněžích našich dotýčete, rozličnými kusy je winiece. Rozumieme z listu wašeho, že wás tajno již nenie zjednánie naše a ustanowenie s kněžími našimi, poněwadž je chwálíte, a jiné dobré lidi tiem obweseleny pra- wiece, máte naději též jako i my, žeby to nám i wšemu králowstwí mohlo k lep- šiemu přijíti oc. Od počátku prawd božských zjewenie stáli sme w nich, pánu bohu děkujíc, i stojíme wždy upřiemně, i státi a trwati, pomoci jeho swaté milosti úfajíce, bez pohnutie mieníme, doniž nám w tomto swětě žiwnosti ráčí přieti; silnú bohdá wieru majíce, že nám z toho najlepšie dobré přijde, to jest milost božie, hřiechuow odpuštěnie i spasenie wěčné. Aniž také ještě widíme, byť i mistři i kněžie ti, o nichžto swrchu zmienka jest, nebo jiní, z toho našeho pojednánie a srownánie co wynikli. A wšak přes to, po listu wašeho ohledaní, wšech zawolali sme před sě, a list wáš jim čísti kázali, i sami k nim mluwili dobře příkře, aby z kompaktat a z našeho sjednánie swrchupsaného nikoli newynikali, že toho pro nic trpěti nechceme ižádnému. Tu opět swolili sě též ke wšemu jako dřiewe, prawiece, že pod obojí zpósobu tělo a krew boží jakož dřiew dáwali, též i nynie dáwají a dáwati chtie, a že o žádném rozhřešowání ani swození od prawdy ne- wědie nic, i pod pokuty sě zamlúwajíc, byloliby to na ně ukázáno; pakliby shle- dáni byli w čem, ježtoby neměli učiniti, prawie, žeby wše oprawiti chtěli řádně. Kapitola také prawie, že w swých řádiech starodáwních, w kteréžto zasě i Cies. M“ sla vné paměti jsú uwedeni, w těch trwají, wniweč jiného sě, což na ně ne- slušie, nepletúce; a že ižádného jsú od přijímanie pod obojí zpósobů neotwodili nikdy, ani psaním nebo kterým jiným obyčejem na přiekazu swěcení žákowstwa kdy byli sú; prawiece, žeby chtěli i utrpěti, ačby okázáno bylo na ně to duowodně. Protož WM“, páni a přietelé milí! i wšie země nenie tajno, žeť w našich městech od počátka, pánu bohu děkujíc, prawdy božie s prwnimi w zemi prostranstwie wždy a swobodu měly sú a mají; a od těch tak náš jest úmysl, že nás úfáme pánu bohu ani kněžie, ani žádný jiný neotwede do smrti. Prawillitby wám kto jinak, ufáme WM“, že wěřiti nebudete. Neb poněwadžť jest nám a této zemi u welikých nesnáziech pán buoh toho dowesti tak ráčil pomoci, že o tom kusu

Strana 240
240 zwláště o přijímaní těla a krwe božie pod obojí zpósobů podlé jiných wěcí již i kompaktata z moci papežowy a koncilium máme, jimižto jsme w řád a w jednotu s jinými křesťany, i w pokoj s zeměmi okolními uwedeni: nad to sě již s boží pomocí toho nespustíme, péče na odpor slušný, ani na která hostinská naučenie nemajíce. Kněžie také naše chcem k zachowání kompaktat držeti, a chtělliťby nám to w našich městech kto rušiti, trpienoť mu nebude, a shledaltby takowý každý, žeťby prospěchu w tom newzal, ale žetby wiece w tom swého zlého nalezl než dobrého. Datum feria II, ipsa die divisionis Apostolorum. B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. (Mezi listiny předešlau a následující padá datum ztečení Wyšehradu a wzetí Prahy, i jetí pana Menharta ze Hradce mocí brannau, skrze pana Jiřího z Podèbrad a jednotníky jeho, dne 3 Sept. 1448, o němž obšírné wyprawowání wiz we Časo- pisu Českého Museum na r. 1827, swazku III, str. 53—58.) G. Poselstwi České we Widni r. 1448. 19. Relaci o poselstwí skrze p. Oldřicha Rosenberského a Jana Šwihowského od krá- lowstwí Českého králi Fridrichowi učiněném. We Widni, 1448, 6 Sept. Poselstwie, kteréž jest pan Rozmberský a pan Jan Šwihowský dál jmé- nem wšeho králowstwie Českého ku Králowě M“ králi totiž Římskému, w pátek před matky boží narozenie, anno etc. XLVIII. Najjasnější králi a pane milostiwý! WM“ wzkázali páni, rytieři, zemané i obec králowstwie Českého službu swú. Žádajíc na WM“, wedle sjezduow a poselstwie, kteréž jsú s WM“ mèli, ježto jsme i my při některých wěcech také byli, aby ještě WM krále Ladislawa ráčil wydati za pána, wedle těch žádostí, jako dále WM“ jest wědomo. Dále kázali jsů WM“ powědieti, jestli žeby to WM neráčil učiniti a krále Ladislawa wydati, žeť by bez pána a krále déle býti nemohli, než žeby na to chtěli pomysliti, aby pána měli a krále. A na to složili jsú sobě rok o swatém Šimoniši a Judy do Prahy, jestli žeby tuto konce nebylo, žeby sobě pána a krále mienili zjednati. I prosíme WM“ ode wšie koruny, aby WM' tu wěc ráčil před se wzieti mi- lostiwě, pro dobré toho králowstwie, krále Ladislawa, také i domu WM“ Rakúského. Item, když jsú již to poselstwie páni zdáli, pan Rozmberský mluwil s Krá- lowů M“ a prosil JM“, aby se ráčil přičiniti a mluwiti s kardinálem, aby JM' také

Strana 241
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 241 dobrotiwů dal odpowěd o kompaktatiech, jakož se pak JM' w Praze welmi pěkně k tomu podáwal. Item, na to Králowa M' dal odpowěď skrze pana Kašpara, že JM tomu posel- stwie srozoměl, a welmi wděčen jest toho pozdrawenie od wás pánuow; a na to poselstwie chce pomysliti a potom s wámi páni dále pomluwiti i odpowěď dáti. 20. Zdání od p. Oldřicha z Rosenberka přednešené, co a jakby král Fridrich na po- selstwí České odpowědíti měl. (Ze dwojího půwodního konceptu w arch. Třebon.) We Widni, 1448, m. Sept. Item, když pány žádali, aby jim cesta byla wydána oc., odpowěděl pán, žeby se jemu zdálo, aby Král. M na to pomyslil a poctiwů odpowěd jim na jich dání učinil, aby tam panuom i obci příjemno bylo. Item, dále, aby nám Král. M' prwní wěci připomenul, kterak JM' nám list swój dal oc. a na ty wěci odpowědi čekal oc. Item, a wšak ačkoli ty wěci ještě konány nejsú, tak jakož umluweno bylo, že chce JM což najspieš bude moci, buďto do polúletie, neb konečně od tohoto S. Michala w roce s králem Ladislawem na určené miesto do Čech přijeti, do Bu- dějowic Českých neb jinam, maje gleit a bezpečenstwí oc. a tu se poraditi oc. nač a kterakby krále Ladislawa měl wydati oc. Item, aby w té mieře páni Čeští sobě pokoj a řád w zemi zjednali; a jestli- žeby toho do toho času učiniti nemohli, žeby se JM i k tomu přičiniti chtěl na tom roce, cožby s bohem a se ctí učiniti mohl oc. Item o kompaktáta, že je kardinál za to měl, by byli chtěli mistry wyslati k tomuto sněmu, a potom očekati tohoto poselstwí zase wrácení k tomu sněmu k S. Simonis a Judae, že jim chtěl podobnů a slušnú odpowěd dáti. A poněwadž toho neučinili a jiné předsewzeli, jakž slyší že jsú Prahy dobyli, a dobré kněží, kteříž stáli w poslušenstwi cierkwe swaté, wyhnali, i nezdá se JM“ aniž umie jiné odpowědi na to dáti, než že chce k otci swatému jieti a JS“ to oznámiti; a cožby se koli ještě k dobrému té země uměl přimlůwati, žeby to rád učinil. 21. »Odpowěď Rozmberskému a Šwihowskému od krále Římského, anno etc. XLVIII w středu po matky božie narozenie daná na jich poselstwie.« (Z rkp. Šternb. p.103—106.) We Wídni, 1448, 11 Sept. Urození nám zwláště milí! Jakož před sím od pánów, rytieřów, panoší a obci králowstwie Českého na nás wznesli jste, že jich žádost jest, abychom my A. Č. I. 31

Strana 242
242 B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1448. jim našeho milého strýce krále Ladislawa wydali za pána, a jestli že bychom my toho učiniti nechtěli a krále Ladislawa jim wydati nechtěli, žeby již déle bez pána a krále býti nemohli, než žeby na to chtěli pomysliti, aby krále měli a pána, a že jsú sobě nato také již rok do Prahy položili na den swatého Šimoniše a Judy, jestli žeby zde o to konce neměli, žeby sobě již pána a krále zjednati mienili; a nad to wy nás prosíte, abychom tu wěc před se wzali milostiwě, pro téhož krá- lowstwie, krále také Ladislawa i domu našeho dobré, jakož jste nám pak též po- selstwie napsawše dali. Na něžto my wám wěděti dáwáme, wedle toho, jakož pak před sím na sněmě w Praze, kdežto najpoctiwější otec kardinál legat, rada také naše byli jsú, zuostali na tom, a našim za odpowěď jest dáno konečně, žeby páni Čeští chtěli ku obeslání legatowu od pánów, rytieřstwa i měst swé k nám wyslati oc. Poně- wadž pak wy již tak přišli jste, wždy jsme tomu doufali, žeby tiž páni odpowědi našie čekali, a ižádných wěcí takých nowotných, jimižto jsme porozoměli, nezačí- nali. To se pak opèt wedle toho, jakož k nám poselstwi přišlo jest, nestalo, že někteří páni lantfridowé i jiní, w takých již námluwných taidinciech prawú se mocí wyzdwihše, města Pražská dobywše, k sobě priwinuli, a pana Menharta z Hradce tudíž jali, ježto se to nám zdá welmi neznámo, neb by hnutie a moci takowé ne- bylo potřebie, aniž se to w takých dobrotiwých taidinciech mělo dieti. Pak jakž se to koli stalo, takúto wám dáwáme odpowěď: poněwadž ta wěc tak zašla, proto aby již dále a snad w horšie nerostla, než ještě w dobré byla radše uwedena, wedle toho, jakož dobře wiete, že král Ladislaw wáš prawý a erbowní pán jest, a úmysl náš wždycky byl a ještě jest, že podwolujem dle krále Ladislawa i také pro wšecky nynie minulé a potřebné wěci rok a den sobě uložiec držeti s králowstwím Českým na slušném miestě, ku kterémužto bychom my i s našimi slušně přijíti mohli; kdežto my pak s nimi o wšecky wěci takowé po- třebné rozmlůwati mieníme a w těch wěcech učiniti, což tu wedle rady najdem, ježto bychom to s bohem a se ctí učiniti mohli. Item, s legatem jsme také k waši žádosti mluwili o wěci duchownie, a ten nám již odpowědel jest, též také wám Rozmberskému a Šwihowskému, jakož pak wy to dobře dále powiete. Wšak nad to, jestli žeby témuž králowstwie bylo wděk, proto aby wždy w tom dobrú wuoli naši lépe seznati mohli, že jim k libosti chcem naše znamenité a poctiwé poselstwie k otci swatému papeži učiniti, s nímžto králowstwie České swé také poselstwie wyslati muože, a při Jeho Swatosti ty wěci také k lepšiemu wésti, kteřížto pak na den určený také zase přijeti mohú; a aby ten den k tomu tiem prostranněji byl jmenowán, cožby najspieš býti mohl beze lsti, wšak takowý, aby od swatého Michala nynie příštieho do roka nikterak odtažen nebyl; a že to

Strana 243
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 243 králowstwie wedle toho muož znamenati, že we wšech jeho wěcech chtiwi jsme, a že námi nic sníti nemá, cožby bylo ke cti téhož králowstwie a dobrému; nébrž zdá se nám, žeby tomu slušně měli nasledowati, neb my to činíme tak, jakož králi Římskému příslušie, jehožto i říše swaté králowstwie České úd jeden jest zname- nitý, a to také dobře hodné jest a božské, aby strýc náš král Ladislaw při swém dědicstwie a sprawedlnosti i také my a duom tudiež náš Rakůský při našich sta- rodáwních znamenitých a ujištěných zuostali zápisiech. Item, aby nad to wšecky wěci zhladili nowotnie, a každého při tom zuo- stawili, duchownie i swětské, w týchž mierách, jakož jsú byli prwé, a také aby pan Menhart i jiní wězni wšelicí byli prosti. Item, cožby úmysla panského bylo w těch wěcech, aby nám to dali wěděti, abychom my to wèdúce, wedle toho se uměli zprawowati. 22. Kardinála Jana z Karvajal odpowěd týmže poslům Českým učiněná. (Z rkp. Šternb. p. 107—8.) We Widni, 1448, 11 Sept. Odpowěď od kardinála daná w Wiedni urozeným pánóm, panu Oldřichowi z Rozmberka a panu Janowi ze Šwihowa, poslóm slawného králowstwie Českého, w středu po slawné panny Marie matky božie narozenie, let božiech XLVIII, w ta- káto slowa: Welební a urození páni, slawného králowstwí Českého poslowé! žádali jste jménem téhož králowstwie a prosili jste s weliků snažností, nedáwno minulých dní w Praze wěci nám předložené našeho poselstwie úřadem stwrditi, k nimžto takto odpowiedáme: když před sím w Praze byli jsme na obecním téhož králowstwie sjezdu, osobně žádali jsme a s weliků prosili i o to stáli jsme pilností, aby což najwiec osob býti muože znamenitých stawu obojieho sem přijeli, kteřížtoby zpra- wili nás a s námi mluwili o rozličných wěcech potřebných ku pewnému dobrému a jednoswornému zjednání těch wěcí, kterýchžto též králowstwie žádá. Pro kte- réžto zjednánie potřebie weliké bylo jest některých osob duchowních, s nimižto přepilně o některé běhy mělo býti rozjímáno. Poněwadž pak oni wedle toho, jakož jsme se nadáli, nepřijeli jsú, a powěsti také jdů, že běhowé někteří dosti těžcí w témž králowstwí znowa jsú začati, i také w markrabstwi Morawském, zwláště pak proti ctihodnému w Kristu otci knězi biskupowi Olomůckému a kněžstwu jemu poručenému i kostelu, prosbám a žádostem téhož králowstwie dosti protiw- ným, o nichž se nám nynie nezdá dále mluwiti, ale s tiem, kteréž měli jsme tak w králowstwie jsúce, jakož od wás naučením, po newelmi dlúhém času k nohám 31 *

Strana 244
244 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. najswětějšíeho pána a otce našeho papeže přiblížiti se mieníme, prosby a žádosti waše na Jeho Swatost wznésti chtiece; a maje pak Jeho Swatost w tom zpráwu, bez pochyby tehdy týž otec náš najswětější papež předepsaný z powinnosti úřadu papežského jemu dané ty wěci aby učinil pečowati bude, kteréž budů k chwále božie, ke cti také a dobrému téhož králowstwie slawného. Protož wás prosíme wšech a každého zwláště, téhož králowstwie a markrabstwic přebýwatelów, i také skrze střewa milosrdenstwie pána našeho Jezu Krista snažněji napomínáme, aby pokoj držali křesťanský a zachowali, jakož powinni jsú a slíbili. Přestaňte také od wěcí nowotních a bojów škodliwých, tak w králowstwi, jako w markrabstwi předřečených; my pak zajisté chceme a slibujem u najswětějšícho otce našeho předřečeného i wšady, týchž králowstwí a markrabstwí čest, jednotu, užitek a pokoj, wší silú naší jednati, jakož pak též slawné králowstwic, když w Praze byli jsme, od nás žádalo jest. H. Weřejná akta w bezwládi Českem r. 1449. 23. Půwodní zápis jednoty Strakonické, kterýmž se někteří páni a stawowé Čeští proti jednotě Poděbradské wespolek zawázali. (Z orig. arch. Třeb. i zrkp. Křižown. str. 192— 196.) We Strakonicích, 1449, 8 Febr. We jméno božie, amen. My Oldřich a Jindřich syn jeho z Rožmberka, Wá- claw z Michalowic, Hynek Krušina z Šwamberka hauptman té chwile kraje Cheb- ského, Jan z Šwamberka, Jan z Rismberka odjinud z Skály, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce, Jindřich z Kolowrat, kněz Bedřich ze Strážnice, a Jan z Lobkowic, i jiní páni, rytieři, zemané i města králowstwi Českého nynie w Strakonicích na sněm sebraní: wyznáwáme tiemto listem wšady a přede wšemi, kdež a před nimižto čten neboli čtúc slyšán bude: že widúce a znamenajíc mnohé a přieliš škodné králow- stwí tohoto Českého záhuby, a zwláště to, co sě jest před chwilí newelmi dáwnů stalo a děje i podnes, totiž wpadení do měst Pražských, jetie urozeného pána, p. Menharta z Hradce, nébrž že skrze to wězenie již pohřiechu i hrdlo ztratil jest: i to také, že kompaktaty, mierným listem, smluwú Pelhřimowsků i jinými wšelikými země této zápisy a zpuosoby, ačkoli s weliků nesnází, pracemi a náklady, i nás wšech pilnostmi zjednanými, jimižto země tato w poklid byla uwedena, hnuto jest, proti řádóm, práwóm i swobodám králowstwí tohoto Českého; a tak litost nad sebú srdečnú, jakožto té země a koruny synowé přirození toho majíce, a chtiece rádi wšickni společně s pomocí boží k tomu se jakož jsme powinni přičiniti, aby králowstwí toto České do konce, i my tudiež wšichni, nebyli zkaženi, než ty wěci

Strana 245
B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1449. 245 ještě tak pohřiechu šeredně začaté w dobré byly radše uwedeny: ustanowili sme a swolili se wšichni jednosworně i swolujem pod zawázaním a umluwami takowými: Najprwé wšichni společně z swornosti a jednoty nás wšech chceme, swo- lujem i tak sě jednostajně twrdíme, abychom wšichni napřed sami w sobě a mezi sebů pokoj a jednotu měli, drželi a zachowali, i kdežby toho koli bylo potřebie, sobě wěrně a prawě dopomáhali na toho, ktožby proti nám neb kterému z jednoty našie a obecnému země této České dobrému chtěl swéwolně na zkázu býti i záhubu. Item jestližeby nám kto neb kterému z jednoty našie z čeho winu dal, máme a chcem sě i každého z nás k rownému podadúce, rowné od sebe buďto práwem, neb po dobrých lidech učiniti, a to též zase od každého týmž obyčejem přijieti. Pakliby nás neb kterého z jednoty našie rowné potkati nemohlo, a kto swú wuoli s námi neb kterým z nás mieti chtěl, proti takowým neb takowému sobě mámy a chcem, tak jakož sě swrchupíše, s boží pomocí radni býti a pomocni, w tom statków ani hrdel swých nelitujíce. Jestli pak žeby se snad která ruoznice, záštie neboli nechat od kohožkoli kterému w této jednotě našie stala, o to sobě každý takowý má pána neb zemenína jednoho z též jednoty woliti, aby oni ty neb toho, mezi kýmžby se ta ruoznice dála, o to rozdělili. Pakliby sě oni o koho smluwiti nemohli: ale kohož jim koli urození páni, p. Oldřich a p. Jindřich z Rožemberka neb jeden z nich, bud jednoho neb dwa, z panów neb z zeman, jmenowati budú za rozdielce, aby přitom, jakžby ten nebo ti jmenowaní rozdělili, s potazem pánów nadepsaných z Rožmberka, aneb kohožby se jim zdálo jiného radů, bylo konečně zuostáno. A ti sč také, kohož jmenowati budů, k jich rozkázaní mocnému a nás wšech jednostajnému swolení w to mají uwázati, a to k konci, což jich rozum najdále stačiti muože, bez zbawowání wésti miestnému. Item byloliby, žeby sě kto z tohoto našeho jednostajného zápisu a swolení chtěl proti komu wytrhnúti swéwolně, a wálku neboli kterú jinů nesnáz počieti a ji wésti, takowému nejsme ani býti chcem zawázáni, takowé jeho swéwolnosti po- máhati. Pakliby snad kto, již nynie w této jednotě jsa s námi zawázán, a toho záwazku, spojenie i zápisu kterým obyčejem držeti nechtěl potomně, ani nám spo- lečného nás wšech swolení již dotčeného pomáhati proti utiskóm: ten sě napřed sám cti swé a wiery odsuzuje, a my pak sobě proti takowému každému jedno- sworně máme pomáhati, a každého takowého k tomu, aby záwazek tento, k němuž jest swolil a zapsal sč, držal w celosti připrawiti. Toto také pro obecnie země této České napřed, i nás tudiež wšech dobré, přidáwáme znamenitě, ktožbykoli chtěl k nám w tento záwazek, umluwu i zuostánie wstúpiti, ježtoby jméno jeho w tomto listu nebylo wepsáno: ti nebo ten každý list swój otewřený přiznáwací na pergaméně s swú pečetí wisutů w moc urozených pánów, p. Oldřicha a Jindřicha z Rozemberka nadepsaných, kdež a u nichžto list

Strana 246
246 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. tento lehne, má položiti. To když učiní, má tak mocno býti a pewno, jakožby jeho jméno w tomto bylo listu wepsáno, a pečet jeho tudiež přiwěšena; toho také wšeho, což w tomto listu jest napsáno, tak úplně, jako který z nás, má býti účasten. Item také na to wšichni sě swoliwše zuostali sme, jestli žeby kto z této jednoty a záwazku našeho mocí od koho tištěn byl a útisk který trpěl, mají jemu páni z Rožmberka často jmenowaní, kdyžby toho požádal, přiepis tohoto našeho záwazku a spojenie s swými pečetmi oběma anebo z nich kteréhožkoli jednú za- pečetěný dáti, jímžby mohl jiné pány, jenž w tom stojíme a státi chcem, sobě ku pomoci napomenůti. A ten přiepis tak zpósobený rowně tůž moc mieti má a bude, jako list tento hlawní. A tento náš záwazek spojenie i zápis trwati má do těch wěcí a pří wšech skonání a jich k miestnému konci přiwedenie, i potom ještě nad to do roka úplně a najprw pořád zběhlého. Protož my wšickni swrchupsaní, jichž jména jsú na- psána, a také ti jichžto listowé přiznawacie budú položeni, měrů a na miestě, jakož sě swrchupíše, slibujem společně a každý z nás zwláště pod najwyšším základem, pode ctí a wěrů naší křesťansků, sobě tak radni býti a pomocni, i ty wšecky kusy, artikule a články, i každý z nich zwláště, jakož sě swrchu slowo od slowa píší, ctně, wěrně, prawě a upřiemě křesťansky zdržeti a w skutku zachowati bez zru- šenie wšelikého. Na pamět a zdrženie toho my wšichni swrchupsaní pečeti naše wlastnie listu tomuto sme přiwěsili. Jenž jest dán a psán na sněmu wýše pra- weném w Strakonicích, léta po nar. syna bož. po tisíci po čtyrech stech čtyřidcá- tého, w sobotu po swětě Dorotě panny a mučedlnice božie. Formule listu přiznáwacího k jednotě Strakonické. Já N. oc. wyznáwám tiemto listem předewšemi, ktož jej uzří nebo čtůc slyšeti budú: tak jakož urození, stateční, slowútní a opatrní páni, rytieři, panoše i města, znamenawše bůřky a záhuby w zemi této wzniklé, sjeli se w Strakonicích, a tu zespolka na tom zuostawše zapsali se, aby se k tomu přičinili, aby takowé wěci w dobré uwedeny byly, tak jakož hlawní list mezi nimi na to učiněný swědčí; a prosili mne, abych wedle nich w tom zápisu stál a byl: a já znamenaw hodné a poctiwé jich žádanie, kteréž se k obecnému dobrému a k upokojenie této země chýlí, slíbil sem, a mocí tohoto listu slibuji wedle swrchupsaných pánuow, rytie- řuow, panoší, zeman i měst w takowém zápisu státi, a jej i každý kus w něm zwláště položený držeti, tak jakož hlawní list swědčí a ukazuje, pod tůž pokutů, jakož we hlawním listu jest položena. Toho wšeho na lepší jistotu a pewnost kázal sem swů wlastní pečet s swým dobrým wědomím k tomu listu přiwěsiti, jenž jest dán a psán oc.

Strana 247
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 247 24. Pan Jiří z Poděbrad p. Janowi z Dubé a z Kostelce zprávu dáwá, proč na sjezdu w Pelhřimowě nic nezjednáno, též o příčině smrti páně Menhartowy oc. (Z kopie arch. Třeb.) Na Podébradech, 1449, 19 Febr. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Když sem sě nedáwno sjiežděl s p. z Rosenberka w Pelhřimowě, tu také p. Oldrich z Hradce byl. Mezi mnohými řečmi žádal sem od sebe i od swých přátel na p. z Rosenberka, aby sě přičinil a k tomu wedl, aby sněm obecní, kterýž ke dni swatého Šimoniše a Judy ode wšie země položen, před sě šel, aby to poselstwie, w kterémž ku králi Řím- skému jezdil, na zemi wznesl, a což sě chwály božie, obecného dobrého, pána a krále i řádu země této dotýče, aby to jednáno bylo, a nesnáze wzniklé sněmem jednány byly ku pokoji. To nemohlo jest ode mne i od mých přátel přijato býti, jakož některým z pánów, zeman i měst, kteříž byli při tom za prostředek, známo jest, že sme sč k rownému podáwali; i tobě také milý přieteli oznamuji, doufaje, že to w paměti mieti budeš. Také p. Oldřichowi z Hradce podáwáno jest spra- wedliwého: neb žádal sem i s přátely swými, aby on s otcem swým i my byli na sněmu obecném swrchupsaném, a skrze rozeznánie sněmu aneb po těch, kteréžby sněm od sebe wydal, p. Menhart s synem swým učinil zemi sprawedliwé, což uči- niti má; a dále z čehožbych já i přietelé moji jim winu dali, aby nám z toho práwi byli, a též zasě, z čehožby oni nám winu dali, tudiež na sněmu chtěli sme jim práwi býti; nébrž že sme přes to podáwanie i podlé rady těch prostředków, kteříž při tom byli, chtěli učiniti, jakož oni to dobře wědie oc. Ale p. Oldřichowi z Hradce nezdálo sě toho přijieti swéwolně, ježto móž shledáno býti w prawdě, že jemu s jeho pomocníky, kteříž jemu zjewně i tajně pomáhají, chce sě radějšie záhuby země této, nežliby rowné přijal i zasě od sebe učinil; a toliko hánliwým rozpiso- wáním a nedówodným chce práw doma býti; ale před dobrými lidmi státi nesmie. Také to, což sem já s swými přátely p. Oldřichowi z Hradce podáwal, zdálo se rowné těm, kteříž byli při tom prostředkem; a wěříme jim, že to seznají, když nám toho potřebie bude, a řekli sú nám to seznati. Tomu milý přieteli rozuměje, žeť jest mé i mých přátel rowné swrchupsané podáwanie, a kterak přes to p. Oldři- chowi s jeho pomocníky chce sě swé wóle požíwati, usilujíce wšemi obyčeji mě i s mými přátely o wšecky sprawedlnosti naše duchownie i swětské utisknúti, doufámť že to w paměti bude. Neb my pánu bohu ufajíce a sprawedlnosti, brá- niti sě mieníme jich swéwolnosti, a tobě jakožto přieteli milému a milujíciemu obecné dobré tohoto králowstwie úplně wěřiece, že nám proti jich swéwolnosti raden i pomocen budeš; a jestližeby tě kto jináče toho zprawowal, než sě tuto

Strana 248
248 B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1449. wypisuje, že tomu nikoli neuwěříš; neb móž býti dowedeno, žeť jinak nenie. Do- cházie mne také, kterak někteří w Strakonicích na sjezdu i jinde mne pomlúwali i dobrým lidem rozpisují, žeby p. Menhart otráwen byl. Tenť najlépe wie, jemuž najskrytějšie tajnosti zjewny jsú, žeť křiwdu mluwí, ktož to koliwěk prawí; i také dobří lidé, jichž příčinů p. Menhartowi rok dán, kteří sú přitom byli, wědie, zwláště p. Zbyněk Zajiec, p. Jan Smiřický, p. Arnošt Leskowec a p. Jan z Hrádku i jiní, kterakúť jest nemoc měl, od niež jest z dopuštěnie božieho umřel. To wěda w prawdě, cožť píši w tomto listu, wěřímť dle sprawedlnosti, že takowým řečem křiwým, kteréž prawdy w sobě nemají, ale z záwisti a z nepřiezni zlých lidí kla- mawě pocházejí, wěřiti nebudeš. Neb ti hanby mé i škody wšemi úkladnými oby- čeji hledie: ale doufánie plné mám w pánu bohu, že jeho moc nesmierná jim w těch bezprawích i jiných prospěchu neráčí dáti, anižť budů moci přikryti swými křiwými řečmi těch běhów, kteréž jednají, swých užitków hlediece k umdlení a zkáze obecného dobrého tohoto králowstwie. Dán na Poděbradech, w středu po S. Valentinu, let božich oc. XLIX. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad. 25. Oswědčowání pana Jiřího z Poděbrad weřejné proti pánům jednoty Strakonické. (Z kopie arch. Třebon.) Na Podčbradech, 1419, 1 Mart. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Nowého Plzně, i jiným poslóm z měst na sněm do Plzně wyslaným, přátelóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé milí! Rozpisowánie wám i jiným páně z Rosimberka, i také p. Oldřicha Hradeckého, swů při líčíce, k tomu wedú, aby čímž sami winni, na mě i na mé přátely secpali, a dobrým lidem w této zemi neprawě a křiwě nás zhyzdiece, prostranněji swú wuoli toliko k užitku swému a k zkáze a k umdlení obecného dobrého tohoto králowstwie dowesti mohli. Za kterážto jich křiwá rozpisowánie a neduowodné řeči, kdyžťby přišlo k duowodu před dobré lidi, ufám bohu, že se budů mieti zač styděti. Neb podlé mého prw- nieho některým z wás dobrým lidem oswědčowanie, každý zdrawého rozumu po- žíwaje rozeznati muože, když powáží prawě, k čemuž sme se w Pelhřimowě po- dáwali, že se mně a přátelóm mým chce toho konce, na němž záleží obecné dobré králowstwie tohoto, ale ne panu z Rosimberka s jeho pomocníky. Poněwadž w těchto záštiech chwály božie, obecného dobrého, pána a krále i řáduow země této, podlé kompaktat, mierného listu, Pelhřimowských smluw a toho poselstwie, kteréž ku králi Římskému nedáwno bylo wysláno, i těch zemských klenotuow, kterýchž jest panu

Strana 249
B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1449. 249 Menhartowi swěřeno, najwiec se dotýče, žádali sme, aby takowé weliké wěci sně- mem obecným nepokůtně byly jednány; i také což jest na naši čest neprawě sa- ženo, jakož nás mazali i ještě newinně maží, chtěli sme zřetedlně z toho práwi býti, jakožto newinní, tu kdež najwiec dobrých lidí býwá. Nikoli nemohlo nás to potkati. Nébrž jakož oni rozpisují, že chtěli na dobrých lidech přestati, tak aby we čtyrech neděléch stal se konec, i tuť práwi nezuostanú: neb sme my i toho podáwali, netoliko we čtyrech neděléch, ale by to mohlo býti w témdni, žebychom rádi to widěli. Ale oni toho podawše, potom to zawrhli, když řekl pan z Rosim- berka, že tepruw pan Oldřich ze Hradce, poradě se s přátely, we čtyrech neděléch na to chce odpowěd dáti; a té odpowědi jest i w tom času nedal. Toť panem Zbyňkem Zajiecem, panem Janem Smiřickým i jinými dobrými lidmi, kteříž sú při tom prawými prostředky byli, dowedeno w prawdě býti muož. Milí přietelé! po- wažte toho, našeliť jest rownějšie a konečnějšie podáwanie, čili oni nekonečného podáwajíc, swů winu na nás uwesti chtie. A muožte rozuměti, že ty wěci netoliko nám i wám, ale i wšemu tomuto králowstwí najpotřebnějšie, strannými sněmy, kteréž pan z Rosemberka pokládá, nemohú tak spěšně k konci dobrému, jehož jest této zemi weliké potřebie, přiwedeny býti, ale sněmem obecným, proto že wšech dotýčie, aby napřed obecné a potom stranné wěci jednány byly a rownány. Oni pak rozumějíce, žeby na sněmu obecném práwi nezuostali, jakožby jim tu bylo mluweno, co zlého a přieliš škodného w této zemi jimi šlo i ještě jde, tak žeby se měli zač styděti, líbí se jim lépe o zemské wěci potutelně smlůwati, ježto mně i přátelóm mým nenie příslušné zemských wěcí prosuzowati. A teď opět křiwů řeč w Strakonicích sobě složili, žeby pan Menhart otráwen byl. Jižť sem wám prwé psal, žeť mi křiwdu na tom weliků činie, ježto to buoh wie i dobří lidé wědie. Také jakož pan z Rosimberka wám i jiným rozpisuje, žeby se rád k obec- nému dobrému a k upokojení země této přičinil: ale skutečná příčina jeho opak okazuje. Jakož se jest to tak na sněmu w Pelhřimowě očitě shledalo, že pokládaw se za prostředek, wšemi obyčeji rušil to, k čemuž sú se ti dobří lidé, o nichžt sem wám prwé psal, jsúce prawým prostředkem, slušně přimlůwali. Teď pak nynie Beneda ze Šťahlaw i někteří z Kolína prawili před dobrými lidmi, že pan z Rosem- berka a p. Oldřich Hradecký psali jim nejednů, aby w těchto krajích pálili; a že oni páléce, ještě méně činie, nežli jest jim rozkázáno. Porozumějtež tomu, tako- wýmli ponukowáním ku pálení mají obecné dobré a upokojenie w této zemi při- westi. Diwnéby bylo, by takowého jich staránie o obecné dobré pánu bohu se nezželilo! Protož znamenajíce jich nekonečné taidinky, a má a přátel mých spra- wedliwá podáwánie, wěřímť wám w celosti, jakožto dobrým lidem, milujícím obecné dobré tohoto králowstwie, že těm potworným jich psaním wěřiti nebudete, ani se kterak nawesti dáte, w takowých bezprawích, jimiž oni zisków swých hlediece, A. Č. II. 32

Strana 250
250 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. obecné dobré, w němž waše také i wšech této země přebýwačów záleží, umdliti a zkaziti proti bohu a sprawedlnosti usilují, byšte jim měli pomáhati: ale je na- wedete, aťby rowná podáwánie má i přátel mých přijali. Nebť my o to stojíme, aťby se od nich zemi prawě stalo, od sebe chtiec sněmem obecným, neb kohožby sněm wydal, rowné učiniti i zase přijieti. Pakliť přes to bude chtieti swé wuole požíwati se mnú i s mými přátely: my pánu bohu úfajíce a sprawedlnosti, radějšie jich swéwolnosti s božskú pomocí brániti se mieníme, hrdel i statkuow powážiece, nežlibychom o wšecky sprawedlnosti duchownie i swětské, kteréž se netoliko wás neb nás, ale wšie země dotýčí, úkladnými jich obyčeji měli býti utištěni, wám wěřiece, že proti jich swéwolnosti nám radni i pomocni budete. Nebo nepo- chybně doufám wšemohúciemu, žeť jich neupřiemnostem božská moc neráčí pro- spěchu dáti. Také dotýčete, žeby se wám zdálo, abych na sněm do Plzně jel, a žebyšte se chtěli přičiniti, žeby dosti bezpečstwie zjednáno mi bylo: tohoť jsem wděčen od wás, jakožto od přátel swých milých, a učinilťbych to k žádosti wašie, bychť rozuměl, žeby ten sněm o obecné wěci složen byl. Nebť se zdá mně a přátelóm mým, s kterýmiž sem se nedáwno u Hory sjiežděl, žeby tam naše dare- mná jiezda byla, poněwadž toliko o stranné wěci ten sjezd jest položen, tak jakož z páně z Rosimberka listów rozum okazuje. Než poslánoť jest ku panu z Rosim- berka, aťby gleit dán byl těm, kteréž od sebe do Plzně wyšlem, atby tu na tom sjezdu zprawili a oznámili, k čemuž sme se podáwali i ještě podáwámy, a že my hotowi jsme k obecnému dobrému slúžiti bez prótahów, ne jako oni, ježto obec- ným dobrým z dáwných časów i nynie komužkoliwèk k wuoli pro swé zwláštnie zisky protahují. Doufámť wám úplně, jakožto lidem sprawedliwým, že na tom sněmu tu tento list zjewně kážete čísti, a přičiníte se, aby rowné ode mne a od mých přátel přijali i od sebe nám učinili, a obecné dobré aby bylo jednáno bez meškánie. Dat. na Poděbradech, w prwní sobotu w postě, let božích etc. XLIX. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad. 26. »Smlúwa Hradecká a Pelhřimowská.« (Z rkp. Šternb. p. 113—121.) We Hradci Jindrichowè, 1449, 10 Apr. We jméno boha milého sčastně, amen. Jakož urození páni a rytieřstwo i zemané také i města králowstwie Českého, sjewše se s jedné strany do města Jin- dřichowa Hradce někteří, a s druhé strany w městě Pelhřimowě někteří, o wálky a nesnáze a záštie wzniklé mezi urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad a jeho pomocníky s jedné strany, a panem Oldřichem s druhé strany, i o jiné wšecky, kteříž jsú podlé stran nadepsaných w to záštie wnikli a zašli, a

Strana 251
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 251 přijewše některé osoby dole jmenowané od pánów, rytieřów, zeman a měst z Pel- hřimowa wyslaní do Hradce s plnu mocí, tyto dole psané wěci smluwili a srow- nali jsú oboji jednosworně: Najprwé takto smluweno jest o záštie, kteráž jsú wznikla kterak koliwěk mezi pány nadepsanými, panem Jiříkem z Kunstatu i jeho přátely, pomocníky, slu- žebníky a jeho jednotů i lidmi poddanými s strany jedné, a p. Oldřichem z Hradce i jeho přátely, pomocníky, služebníky a jeho jednotů i lidmi poddanými s strany druhé, že strany již jmenowané obojí wolili jsú sobě a mezi sebú wydali čtyry osoby, ze jména urozené pány, pana Oldřicha z Rozmberka, pana Alše ze Štern- berka, a slowútné panoše, pana Arnošta z Leskowce a pana Oldricha z Kralowic, a na nich jsú mocně přestali, tak aby se toho nikoli zbawiti nemohli a nemaji, o wšechna záštie mezi nimi wzniklá, plnú moc jim dawše, aby se ti čtyřie mocni ubrmané a rozdielce tázali s kýmž koliwěk jim se zdáti bude na sněmu níže jme- nowaném, anebo w tom roce dole položeném, kdež se jim zdáti bude; a utiežice se mezi stranami nadepsanými, wýpowěd aby učinili na tom sněmu. Pakliby tu beze lsti wýpowěd se státi nemohla, ale konečně w roce pořád zběhlém ode dne swatého Jiří najprw příštieho. A na to sobě listy na pergameně s wisutými pe- četmi a řádnými rukojmiemi udělati mají pod základy pokutami, jakž se strany swolé, a w listu hlawniem příměrném jmenowáni a napsáni budú; pakliby se o to smluwiti nemohli, totiž o základy a o pokuty, ale jakž jim ti čtyřie swrchupsaní páni ubrmané jich rozkáží a přiepisy wydadie. A ty listy dokonalé a celé aby položili w šesti neděléch od neděle welikonočnie pořád zběhlých, u pana Arnošta Leskowce na Humpolci. Item též strany swrchupsané pře swé a winy proti sobě mají položiti po- psané s obů stranů od weliké noci we čtyřech neděléch pořád zběhlých, nebo prwé, na Wlašími w moc Oldřicha z Kralowic nadepsaného; a potom tudiež také na Wlašími opět we čtyřech neděléch odpory swé položiti maji; a na odpory pak dále strana straně nemá odporuow klásti, neb tak jest wedle řádu zemského. A tu každá strana má na ty swrchupsané časy po ty pře i odpory poslati, a jim mají wydány býti. A na takowú smlúwu již mají strany napřed dotčené wstúpiti w prawé kře- sťanské příměřie, pan Jiřík, což se Morawy dotkne, a pan Kolda a Šoff w středu po neděli welikonočnie, a jiní wšichni ten úterý před tiem najprw příští, od wý- chodu slunce během swým přirozeným, obojí páni se wšemi jich pomocníky, slu- žebníky i jich jednotami a lidmi poddanými; a to příměřie má trwati wěrně a křesťansky držáno býti mezi nimi od tohoto swatého Jiřie najprwé příštieho až do roka pořád zběhlého, a ten den celý až do západu slunce během swým přiroze- ným. A jestližeby se co w tom příměři a w tom roce co přihodilo mezi stranami 32 *

Strana 252
252 B. IV. Sněmcwní wěci České r. 1449. swrchupsanými, a žeby která strana nezdržela nadepsaného příměřie wěrně a práwě, ti nebo ten, ktožby to zrušil, mají to oprawiti w jednom měsieci pořád zběhlém ode dne toho, kdyžby nadepsaných čtyř ubrmanów ta žaloba došla, jakožby které straně ti čtyřie ubrmané rozkázali, a to beze wšeho prodlenie dalšicho. A wšak proto to příměřie má wždy w swé moci státi a trwati wěrně a křesťansky beze wšeho přerušenie, do wyjitie plného roku pořád zběhlého od času napřed psaného. ltem jestližeby se pak kto wytrhl z těch obú stranů a z jich jednoty, a co ktomu neprawě učinil: tehda ten nebo ti mají to ihned oprawiti we čtyřech ne- děléch po žalobě pořád zběhlých, beze wšeho prodlenie, wedle rozkázanie panów ubrmanów nahoře psaných. Pakliby toho neučinili a ta strana jeho k tomu nepři- prawila, aneb připrawiti nechtěla: tehda táž jeho strana má se jeho zbawiti a naň wyznati, že jest neprawě a nešlechetně učinil; a druhá strana muož jeho k oprawě připrawiti wšemi obyčeji, bez překazy a pomoci té strany jednoty, při kteréž jest byl, aby to wěrně šlo a upřiemě. A dále také jest smluweno i swoleno obostranně, že wšichni wězňowé, kteříž jsú w tom záští swrchupsaném a w této wálce zjímáni, mají rok mieti do wýpo- wědi ubrmanské, takowý: komuž bude swěřeno od strany které, to buď při jich wóli; a komu se jim nezdá swěřiti, ten se wyruč na podobný základ. A nemohli- liby se smluwiti o základ, jakožby který z wězňów měl wyručen býti, ale jakž Arnošt Leskowec a Oldřich z Kralowic kteréhož wězně wyručiti a dáti káží, na tom aby bylo přestáno. A kterakž pak swrchupsaní čtyřie ubrmané společně o wšecky wězně, aneb o kterého koliw, stranám rozkáží co, to aby se tak stalo. Nébrž také o šacuňky wězňów i o holdy s obú stranů kteréžkoliwěk, ježtoby na to listy měli, anebo jinák rukojmě za to měli, ti také mají státi w ubrmanské moci; a což oni koliwěk rozkáží, na tom má býti přestáno. A jiní wšichni holdy. kteřížby wzati nebyli, mají zase s obú stranů propuštěni býti; kromě o lidi k hradu swatého Wáclawa příslušejície, na tom jest přestáno, aby pan Oldřích na těch lidech hold wzal tak mnoho, jakožby bylo polowice úroka swatojirského. Item, dále jest umluweno, jestližeby kto z nadepsaných čtyř ubrmanów na koho z stran napřed dotčených žalowal, aneb oni na koho: tehda w tej mieře, až do skonánie té pře, nemá súditi té pře, kterážby se jeho samého dotýkala, než k rozsúzenie té pře mají swrchupsaní třie ubrmané jiného čtwrtého ubrmana k sobě wzieti z swé strany, a ten nemá jiného súditi, nežli tu při toliko, což se toho ubrmana dotkne; ale cožby jiných pří dotklo, to má prwní ubrman súditi. A to wše má státi, což swrchu psáno jest, w listech hlawních, kteréž sobě na zdrženie wýpowědi ubrmanské strany mají zdělati, spolu i na příměřie, pod pokutami a pod základy jakož dotčeno jest. I také tento artikul, jestližeby z těch čtyř pánów ubrmanów kterého buoh neuchowal, jehož pane bože rač ostřieci: tehdy ten zuo-

Strana 253
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 253 stalý, od kteréž strany wydaný a wolený, má moc jiného ubrmana k sobě woliti a přijieti z swej strany, a ten má tůž moc mieti podlé jiných ty wěci říditi a jed- nati, jako ten kterýžby umřel. Dále také tudiež we Hradci tiž páni a osoby z Pelhřimowa do Hradce wy- slaní s těmi pány, rytieři, zemany a městy králowstwie Českého, kteříž jsú se w Hradci byli sjeli, wšichni společně a jednosworně smluwili jsú sněm walný a obecný wšemu králowstwí Českému do města Jiehlawi, w týden po sw. Jakubu welikém apoštolu božiem najprwé příštiem. A k tomu sněmu krále Římského mají obeslati, a JM“ dáti wěděti wedle toho, jakož JM' pánóm Českým psala jest, sněmu žádaje; a také preláty duchownie, pány, rytieřstwo i města markrabstwie Moraw- ského; a také též preláty duchownie a oswiecená kniežata Slezká, rytieřstwo i města; i jiní wšichni páni, rytieři, panoše i města, jenž k králowstwí Českému pří- slušejí, aby k tomu sněmu obesláni a prošeni byli, aby ráčili býti pro obecné do- bré a poctiwé králowstwie tohoto našeho, jakož jest toho pilné potřebie tomuto králowstwí, abychom z božieho smilowánie a pomoci pána a krále mèli, wedle starých práw tohoto králowstwie wysazených, jenž jest bez krále tak nikdy dlúho nebylo, a wedle zápisów a smluw mezi námi učiněných za ciesaře Sigmunda krále Českého slawné paměti, i také po něm, jenž jsú se staly w naší zemi České. A na tom sněmu aby ohledáno bylo, ktožby z těch smluw wywinul, aby naprawili, jakž ti čtyřie wydaní nadepsaní a wolení ubrmanowé rozkáží; tak wšak wždy, aby ty wšechny smlůwy zachowány a zdržány byly, kteréž jsú se staly, a wiece potom aby z nich nebylo wywinuto. A ten sněm má býti prowolán po městech Českých, a najprwé zde w Jindřichowě Hradci; a z toho sněmu nemáme se rozjiežděti nikoli, než swů pilnost k tomu přičiniti, abychom krále měli a pána, i zemi také zřiedili. Také což by se stalo aneb ještě dálo k hanbě a k škodě této zemi od kohožkoli, aby w to pilně nahleděno bylo, a na tom sněmu aby bylo opraweno. Na tom také sněmu nemá prwé nic jednáno býti, než o záštie mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem a mezi pomocníky jich s obú stranů; a dokonajíce to s boží pomocí, potom tehdy inhed o krále a o země zřiezenie má jednáno býti, tak jakož swrchu dotčeno jest. A k tomu sněmu obě straně žádajíc gleitów, mají býti dáni gleitowé takowi, jakož pan Zbyněk Zajiec a pan Jan Smiřický wydali jsú byli mezi pánem z Rozmberka s panem Jiříkem z Kunstatu, když jest měl před chwilí pan z Rozm- berka k sněmu do Prahy jeti. Item jestli žeby kto beze lsti z pomocníków stran swrchupsaných k tomu sněmu jeti nemohl: ale aby swú plnů moc poslal aneb přieteli swému některému swů dobrů wuoli dal k jednání wěcí tu potřebných. ltem také strana straně má pomocníky swé ze jména napsané dáti; a pan Jiřík pomocníky swé napsané aby poslal panu Oldřichowi do Hradce, od weliko-

Strana 254
254 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. nočnie neděle we třech neděléch, a pan Oldřich swé pomocníky panu Jiříkowi na Poděbrady w tuž chwili. A tyto wšechny artikule w tejto smlúwě položené a napsané, i tuto wšechnu smlůwu, s strany páně Jiříkowy tito páni, rytieři, zemané a města z Pelhřimowa do Hradce wyslani, totiž pan Aleš ze Šternberka, pan Hašek z Waldšteina, pan Fridrich z Donína, Oldřich z Kralowic, Bořek ze Hrádku, Epík z Krucenburka, Jan Pražák z města Tábora a Waněk Smažil z města Lún, jménem wšic jednoty jich, a s strany páně Oldřichowy, páni, rytieři, zemané i města, kteříž jsú se w Hradci sjeli, jménem wšie jednoty jich, totiž pan Oldřich z Rozmberka, pan Jindřich z Rozm- berka syn jeho, pan Oldrich ze Hradce, pan Jan z Ustie, pan Kuneš Rozkoš z Dubé. kněz Bedřich ze Strážnice, pan Anošt z Leskowce a Janek ze Hrádku, rukú dáním ústně sobě slíbili s obú stranů zdržeti a w skutku wěrně a prawě bez proměny a bez pochybenie zachowati, pode ctí a pod wěrů. A na swědomie toho pečeti nadepsaných pánów dwů ze čtyř ubrmanów, páně Oldřichowa z Rozmberka a páně Alšowa ze Šternberka, jich kázaním a wědomím, přitištěny jsú k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisíc čtyrstého čtyřidcátého dewá- tého, w Jindřichowě Hradci, ten čtwrtek před welikonocí. 27. Formule přiznáwací ke smlauwě Hradecké a Pelhřimowské. (Z rkp. Šternb. p. 122—124). Bez místa, r. 1449, m. Apr. A já swrchupsaný Oldřich ze Hradce wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že smlúwu již swrchu w tomto listu napsanů w celosti wšichnu, jakž sama w sobě swědčí, a každý artikul a článek w té smlúwě, i to příměřie křesťanské sepsané a umluwené, jakož táž smlúwa šíře ukazuje; také wýpowěd těch čtyř pánów ubrmanów, ze jména w té smlúwě na- psaných a jmenowaných, dokonce w celosti wšichni prawě, skutečně a nepochybně, kterúžkoli wýpowěď učinie a wypowědie mezi mnú a nadepsaným panem Jiříkem, anebo mezi těmi, jenžby pololožili pře a winy swé podlé nadepsané smlúwy proti mně: to a tak wšechno, jakož se we swrchupsané smlúwě i teď w tomto listu wy- pisuje, já nadepsaný Oldřich ze Hradce s swými se wšemi služebníky a lidmi pod- danými, jimžto mám a mohu přikázati, a za ty za wšechny swé pomocníky, kteříž jsú podlé mne aneb pro mne panu Jiříkowi a jeho pomocníkóm odpoweděli a w tom pro mě zašli, dobrowolně slíbil jsem a mocí tohoto listu slibuji často jmenowanému panu Jiříkowi z Kunstatu a z Poděbrad, jeho také pomocníkóm, služebníkóm a lidem poddaným, i těm wšem, ktož jsú koli podlé něho a pro něho se mnú a s mými pomocníky zašli a mně a mým pomocníkóm odpowěděli, wěrně, prawě a křesťansky

Strana 255
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 255 beze wší lsti zdržeti a w skutku zachowati, naplniti i učiniti wšechno podlé wy- kázanie smlúwy swrchupsané a podlé wzněnie wýpowědi, kteráž se stane; a to pod mú dobrů ctí a wěrů křesťanskú, jako dobrý člowěk. A my a. b. c. d. e. oc. (až do dwanácti) rukojmě za swrchupsaného pana Oldřicha jistce našeho, za zdrženie wšech swrchupsaných wěcí slíbili jsme a mocí listu tohoto jednostajně ruků spo- leční a nerozdielnů wšichni slibujem, pod základem deset tisíc kop gr., jestližeby nadepsaný pan Oldřich anebo jeho pomocníci odpowědní zašlí, aneb služebníci a lidé poddaní jich, čehožkoli w tomto listu popsaného, buďto smlúwy, příměřie aneb wýpowědi ubrmanské, nezdržal aneb nezdrželi, a podlé smlúwy swrchupsané wykázanie neoprawil neb neoprawili, tak žeby pro takowé nezdrženie neb neopra- wenie na pana Oldřicha, jistce našeho swrchupsaného, ti čtyřie páni ubrmané swr- chujmenowaní základ seznali jednosworně: tehdy my swrchupsaní rukojmě, základ tak seznaný swrchupsaný, totiž deset tisíc kop groš. máme a slibujem dáti, splniti a zaplatiti nadepsanému panu Jiříkowi wěřiteli našemu hotowými penězi, totiž neb zlatými dobrými Uherskými, také groši dobrými, také i penězi dobrými obecně w zemi bernými, we dwú měsiecí po ubrmanském seznánie najprwé pořád zbě- hlých bez poručenie a odtahowánie dalšieho oc. 28. »Zpráwa posluow od pana zpráwce do Mosta poslaných, rokowat o při mezi mar- krabí Mišenským a týmž p. zpráwcem.« (Zkopie arch. Třeb.) Bez roku a místa (podobně z r. 1449.) Když sme nynie byli přijeli do Mosta, rokowat s markrabí Mišenským a s jeho raddů, mnoho nám méně podáwáno na počátku, nežli když sme rokowali we Chbě. A po mnoho řečech mezi námi prošlých, markrabě Albrecht Bramburský a mar- krabě mladý Mišenský mluwili s námi, abychom jim powěděli konečně, na čemby chtěl pan zpráwce přestati s přátely swými, že toho nechtie Mišenskému druhé straně powědieti, než sami od sebe chtěliby oné straně toho podati, i wěrně se k tomu přičiniti, zdaby k tomu přiwesti mohli. Takž i powěděli sme jim, že k menšie summě my swoliti nemuožem, než aby za wězně bylo 30,000 zlatých dáno, za Hoerswerd 10,000 zl. a k tomu základ za wězně, kteříž sú se nepostawili, ježto za ně pan Gerowský slíbil; a pan Doninský za swé dědictwie chtěl 10,000 zl mieti. Tehdy markrabie oba s onú stranú rozmluwiwše, potom nám powěděli, že jíti nikoli to nemuože, než tak sami od sebe mluwili, žeby se chtěli k tomu při- činiti, by pak i swým doložiti mèli, aby 30,000 zl. za wšecko bylo dáno, a ten základ za wězně nepostawené k tomu. Toho pak dlůho my sme odmlůwali, chtiece rádí wiec přitáhnůti, i o to několikrát do Lůn sme ku pánóm z sebe wysielali, wždy se o ty wěci trúc, až sme jim byli pólpáta tisíce ulewili. Potom kniežata s námi opět mluwili, prawiec k swé wieře a k swé cti i pod přísahú, že wýše

Strana 256
256 B IV. Sněmowní wěci České r. 1449. toho zwésti nemohú, než k tej summě, jakož sami od sebe podáwali dřiewe, a že k tomu swých ještě po tisíci zlatých jemu na pomoc přidati musie, welice prosiec nás, abychom z sebe jednoho a zwláště Mokrowúského ku pánu wyslali i prosili JM“, aby to pro jich službu učinil a na té summě přestal, široce wyprawujíc, kterak mnoho z toho puojde těm zemiem s obú stranů, a zwláště pánu a přátelóm jeho čest weliká i užitek. A když sme wuoli páně i jeho přátel zwěděli, prwé sme jim podali, že k jich prosbě těch padesáti tisícuow prwé powěděných póldwanácta tisíce zlatých ulewujem, žádajíc by se ráčili přičiniti, aby k té summě od nich podané pólčtwrta tisíce zlatých bylo přidáno; pakli to býti nemuož, ale ku příměří Jeh M“ podanému že pán s swými přátely swoluje za dwě létě pod tú wýmienků, aby dwa měsiece napřed w tom času wěděti bylo dáti. Tu sta oba markrabic welmi se pánu zakazowali, slibujíce, že chtie k jeho cti a k dobrému, když jich požádá, těch pólčtwrta tisíce každý z nich naložiti a utratiti. A my takowé jich zakazowánie a podáwánie slyšiec, swolili sme k tej summě, ježto sú kniežata welmi toho radostni a wděčni byli, a hned sme šli té smlúwy spisowat. A najprwé mír křesťanský mezi markrabí a pánem i jednotú jeho na tyto kusy dolepsané: za wězně 16,000 zl., a k tomu základ za nepostawené propadený; za Hoerswerd 10,000 zl.; panu Doninskému 4000 zl. A když to bylo ujištěno, tehdy wězňowé aby wšichni byli s obú stranů propuštěni a prázdni, základowé jimi propadeni i listowé aby wráceni byli a propuštěni. Pak o ty wěci, což se koruny dotýče, aby do pána budúcieho krále Českého tak stálo; pakliby se králowstwí z obecného sněmu zdálo o ty wěci winu dáti markrabí Mišenskému, mělby jim z toho práw býti tu, kdežby toho práwo a řád byl. O Osek a o Duchcow, jakož pan Jirik práwa na to staná má, též aby jemu markrabie práw byl. Pan Jiřík aby mar- krabí Mišenskému list zpráwný od sirotkuow páně Wilémowých dětí na Hoers- werd učinil, léno k králowstwi Českému w tom wymieňuje. A ten mír aby trwati a státi mohl mezi markrabí s jeho zemiemi a panem Jiříkem s jeho jednotú, aby wšecka přerušenie příměřie pominula, aby wiec ižádný wálek nepočínal, než měl- liby kto z jednoty páně Jiříkowy k markrabí neb k jeho komužkoliwěk kterů winu, aby na tom práwě přestal, kterémužby ten zawázán byl, a konec a miesto aby mu učiněno bylo po žalowání w šesti neděléch a we třech dnech, a zase též od pana Jiříka a jednoty jeho aby se stalo. A když sme to wše sepsali, tehdy potom markrabí Mišenskému někaké no- winy přišly, že Lúnští a Žatečtí wáleti nechtie, ani panu Jiříkowi wiec pomáhati, ale že chtie smlůwu neb příměřie mieti do budúcieho pána; a také někto jemu powěděl markrabí Mišenskému, že pán Jiřík s Morawskú zemí wálku jistů má, aby se ho toto léto nebál, byl mohl naň táhnúti; toho wšeho sme spraweni jistotně. A tak té smlůwy, ku kteréž prwé se byl swolil, nechtěl držeti nic, najprwé prawě,

Strana 257
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 257 že zlatých mieti nemuož, ale že chce tu summu umluwenú swými penězi platiti; druhé, že wězňowé páně Jakubowi šacowali se w třinácte set kop, ten šacunk také chce wzieti, a Lůnšti že mu tisíc kop propadli základu, ten také chce mieti; třetie, že té wýmienky w listu páně Jiříkowu na zpráwu nechce přijieti, a že i tak smlúwy konati nemuož, leč prwé na swé zemany wznese, budeli jich wuole, žeby toho odpowěd chtěl dáti na S. Bartoloměje. Markrabie oba, to jest Mišenský mladší a kněz Albrecht Bramburský, to uslyšewše, byli teskliwi tiem a hněwiwi, a řekli, že to chtie seznati, když toho požádáme, že jest byla jeho starého Mišenského i jeho raddy wuole ke wšemu, což sú s námi umluwili i sepsali. 29. Stawowé Čeští na sněmu Pražském sebraní ohlašují králi Fridrichowi sjezd swůj wšeobecný, uložený do Jihlawi, týden po sw. Jakubu n. př. (Z kopie archivu Třebon.) W Praze, 1449, 10 Jun. Serenissimo principi et domino D. Friderico Romanorum Regi semper Augusto, Austriae, Styriae, Carinthiae et Carniolae duci, comiti Tyrolis oc. domino gloriosissimo. Najjasnější knieže a pane, králi najwelebnější! WJ“ služba naše napřed. Welebnost Waše před některými chwilemi listy swé byla jest do králowstwie to- hoto poslala, sjezd nám s Waši Wysostí aneb s raddu její w Znojmě na den a čas w týchž listech jmenowaný pokládajíce. Ku kterémužto času a dni pro neprázdni a potřeby rozličné téhož králowstwí, i pro mnohé jiné příčiny w zemi tehdáž zašlé, nikoli sme beze lsti nemohli býti. Než již Welebnosti Wašie, máme za to, nenie tajno, kterak z jednostajného wšech pánuow, rytieřów, zeman i měst králowstwie tohoto swolenie, sněm obecný a walný wšie země týden po sw. Jakubu n. př. máme w Jihlawě bohdá mieti. Protož jestližeby J. W. ráčila také raddu swů k témuž sněmu i času poslati, bylibychom toho wděčni. Úmysl bohdá upřiemný k tomu wždy majíce, cožby sě cti, řádu, pokoje a dobrého této siré koruny dotýkalo, wší snažností jakž najdále muožem a powinni jsme, podlé práw a swobod našich slúžiti: jakož sme, což na nás bylo, wždycky to činili, a též i ještě s boží pomocí činiti mieníme. Dán w úterý po hodu S. Trojice, léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého čtyřidcátého dewátého. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Jiřík z Dubé a z Wisen- burka, Zdeněk ze Šternberka, Jindřich z Dubé a z Lipého, Jindřich z Mi- chalowic, Jan z Rúsinowa Čáslawského, Jan z Sútic Kúřimského, Zdeněk z Postupic Chrudimského krajów hajtmané, Mikuláš z Lipy seděním na Lip- nici, purkmistři, konšelé i obec Starého, Nowého a Menšieho měst Praž- ských, i jiní páni, rytieři, zemané a města nynie na sněmu w Praze sebraní. 33 A. Č. II.

Strana 258
258 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. I. Některá akta welikého sněmu Jihlawského r. 1449, po S. Jakubě. 30. Jan z Cimburka, hejtman markrabstwí Morawského, omlauwá se, že pro náhlé ztečení Rejhradu skrze Ješka Swojanowského, do Jihlawy na sněm přijeti nemůže. (Z orig. arch. Třebon.) W Brně, 1449, 26 Jul. Urozeným pánuom, panu Oldřichowi z Rosenberka a panu Oldřichowi ze Hradce, přátelóm mým milým. Službu swů wzkazuji Wám, urození páni, přietelé milí! Jakož mezi WM“ a některými jinými pány rok a sněm do města Jiehlawy pro obecnie zemské dobré a upokojenie nynie složen jest: k tomu roku a sněmu také s některými pány pojel sem byl, chtiec tu rádi býti. A w tom pak pan Ješek Swojanowský Rejhrad klášter markrabiny komory swéwolně a beze wší winy ztekl jest a osadil. Z kterejžto příčiny k tomu sněmu nemohli sme před se jeti; nebo s pomocí boží k tomu sě přičiniti mieníme, aby tu pan Ješek neoseděl. A poněwadž pak osobně tam býti nemuožeme: prosím zwláštní pilností Wás, jakožto pánuow a přátel swých, wážiec čest swů i země naší, abyste ráčili pokojně, řádně a slušně o potřebné wěci mlu- witi, a tak s swej strany opatřiti, aby Wám i zemi této ke škodě i k hanbě nic widieno owšem nebylo; wěře Wám úplně, že s swej strany tak se w tom mieti ráčíte. Dat. Brunnae, sabbato post festum Jacobi apostoli. Jan z Cimburka oc. hejtman markrabstwie Morawského. 31. Jindřich z Lipého pánům Českým na sněmu w Jihlawě sebraným oswědčuje se proti témuž Ješkowi Swojanowskému z Boskowic. (Z orig. arch. Třeb.) Na Krumlowě Mor. 1449, 5 Aug. Urozeným pánóm, p. Oldřichowi z Rosenberka, p. Wáclawowi Michalcowi z Michalowic, p. Oldřichowi z Hradce a jiným pánóm, rytieřóm, panoším, kteříž sú se sjeli nynie tu w Jihlawě, přátelóm mým milým. Urození páni, stateční a slowútní, přietelé milí! Službu swú WM“ wzkazuji. Jakož Ješek z Boskowic a z Swojanowa WM“ oswědčuje na bratra mého na pana Pertolta oc. a dotýkaje cti, žeby nad ním zrádně učinil: milí páni a přietelé! swě- domáť jest wěc, žeť sú naši předkowé ani bratr muoj nad žádným neprawě neu- činili, aniž jest kdy slýcháno. Než cožť Ješek Swojanowský bratru mému učinil,

Strana 259
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 259 klášter jeho, kterýž w jeho drženie i w oprawě jest, ztekl a úředníka jeho i slu- žebníky na něm jal: bratr muoj naň žádné péče neměl, aniž jest kdy nám odpo- wěděl, ani jeho pomocníci. A w tom pobral mi jest mým chudým lidem prwé, než mi odpowěděl; a pobraw mi we čtwrtek, teprw potom w neděli odpowědné mi listy poslal. A to WM' dáli buoh shledá, když toho čas bude, kterakť jest Ješek nad bratrem mým i nade mnú učinil; a to se nám z kraje Chrudimského děje. I protož WM“ prosím, jakožto pánów a přátel swých milých, což swéwolně Ješek Swojanowský proti nám počaw i činí, nemaje k nám winy žádné ani k této zemi, že nám ráčíte radni a pomocni býti proti takowému i tudiež pomocníkóm jeho. Nebť sme my wedle úřadu i swobod našich jakožto přirození k koruně slůžili i slúžiti mieníme, a nenie shledáno, bychom co neprawě kdy nad tů korunú učinili, aniž dálibuoh shledáno bude. Dán na Krumlowě, w úterý den Matky boží sněžné. Jindřich z Lipého. 32. Niklas z Polenska žaluje stawům Českým na Fridricha markrabi Brandenburského, že s přízní některých pánůw Českých w zemi Lužickau mocně se uwázal. (Z orig. arch. Třeb.) We Wratislawi, 1449, 29 Jul. Najpoctiwěším a poctiwým w Kristu otcuom, urozeným, statečným, slowút- ným, můdrým a opatrným, biskupuom, prelátuom, pánóm, rytieřuom, panošem i wšem městóm králowstwie Českého, kteříž nynie w Jihlawě na sněmu jsú: já Niklas z Polen, rytieř a hajtman země Lužické, službu swů poddanů a dobrowolnů se wší hodnů a slušnú poctiwosti wzkazuji: dáwaje na wědomie a žaluje W M� na oswiecené knieže a pána, p. Fridricha markrabie Bramburského a purkrabi Norm- berského, že se jest uwázal a zmocnil wšetečně a kwaltně w ten kraj Lužický, nemaje k tomu nižádného práwa, a mě od slawných pamětí ciesaře Sigmunda a krále Albrechta hajtmana prawého nad tú zemí ustanoweného odtud odstrčil jest, a město Libina tak řečené, to jest přinutil, že sú se jemu musili i jeho erbuom holdowati, proti řádu a obyčeji, ježto toho pamětníkuow nenie, by kto na ně kdy mocí sahal, a netoliko by s nich holdy bral, ale že sú jemu musili i jeho erbuom přisahati a slibowati člowěčenstwie, tak aby jemu i jeho erbuow poslušni byli a krále Ladislawa i té koruny České konečně se odřekli, aby nikdy k Jeho Wel“ ani k té koruně nižádného zřenie neměli. Potom náš milostiwý wšech pán, p. Fridrich Římský oc. král, jako jeden najbližší a najpřirozenější poručník našeho přirozeného a najbližšieho krále a pána p. Ladislawa, pána toho kraje Lužického, k té zemi psal jest, napomínaje pány, zemany i města z prawého poddánie a zapsánie, kteréž sú slawné paměti ciesařowi Sigmundowi a králi Albrechtowi učinili, aby podlé majestatu 33 *

Strana 260
260 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. a swobod, kteréž zřejmě okazují, na žádné knieže huďto na duchownie neb swětské, se neobracowali, ani se koho jiného přídrželi. To jest nic platno nebylo; přes to přese wšecko ten markrabě již jmenowaný drží ty lidi i tu krajinu Lužicků swé- wolně a kwaltně, jako jeden hledaje pána našeho přirozeného i té koruny České škody i hanby. To wšecko WMem na to markrabě již jmenowané túžim, jako hajt- man a wladař od wás a od mého milostiwého pána p. krále Ladislawa w té zemi ustawený, že ten markrabě nad waším i nad mým pánem a králem, i na té koruně České učinil jest, a nepřestáwá činiti, bez wšie winy i bez práwa. A prwé mně hajtman, jakož WM“ tajno nenie, když sem psal i ústně žalowal, tři hrady w té zemi odjal, a tak proti listuom i pečetem swým, kteréž já od něho mám, jest učinil, kterýmžto hraduom jména jsú Teypc, Chotěbuz a Peycen. Protož WM“ prosím, abyšte mi radni a pomocni ráčili býti, abych já k tomu wladařstwí té země mohl zase přijíti a ji tu přiwesti, kdež s práwem přislušeti má. A tomu markrabí račte psáti, aby on wám i mému přirozenému pánu, králi Ladislawowi, té země postúpil. A jestližeby týž markrabě měl s waším i s mým pánem aneb semnú co činiti podlé práwa, hotow jsem jako jeden hajtman před WMti a před tú korunů Česků státi a se w tom dáti ohledati a od Wch M“ rady užiti. Dále také žaluji WMem na p. Fridricha z Donína, žeť jest byl přijel do kraje Lužického, a zjewné poselstwie zjednal, a znesl jest na pány, rytieře, zemany i na jiné obywatele té země, od pá- nuow Českých i od té koruny, bez kredencie i bez listuow, prawě, aby se ta země markrabě Fridricha přídržela, a žeby ta koruna Česká i wšichni obywatelé zemè České nic newěděli o králi Ladislawowi, a to poselstwie žeby jemu poručeno bylo a rozkázáno od p. Jiříka z Poděbrad a od p. Alše ze Šternberka tak jednati ode wšie země České k zemi Lužické. Milostiwi milí páni! jáť newěřím takowých wěcí na WM“, ani na p. Jiříka, ani na p. Alše, nébrž odmlúwal sem toho až do wašich osob, že WM' takowého poselstwie nekázala jednati, ale že ten Doninský jezdě obchodí se lžiwými nowinami; neb se to wašich ctí dotýče, a také to podobné nenie, by WM' krále a pána swého přirozeného zapřela. Také WM“ wěděti dáwám, že častopsaný markrabě Legnici té koruně České odtrhnúti chtěl a sobě přiwesti: toho jest náš najmilostiwější pán oc. Římský král skrze swé Welebnosti poselstwie zbránil. I wdyť milostiwi mili páni! Wch M“ prosím a wěřím, že WM radna a po- mocna bude wašemu a mému pánu, králi Ladislawowi, proti tomu markrabí i proti těm pánóm, zemanóm i městom té země Lužické, aby se oni přídrželi toho, cožby jich poctiwého a řádného bylo, jakož s práwem dlužni jsú a učiniti mají, to mar- krabě lstiwé opustiece. Na to od Weh M“ odpowědi milostiwé a pomocné žádám po témž poslu. Dat. Wratislawiae, fer. III ante vincula S. Petri, anno etc. XLIX.

Strana 261
B. IV. Sněmowni wěci České r. 1449. 261 33. Stawowé Čeští žádají Fridricha markrabi Brandenburského, aby co foit země Lu- žické k nikomu jinému, než ku koruně a korunowanému králi Českému, zření swé měl. (Z rkp. Šternb. p. 145—46.) Formule, bez místa i roku (bezpochyby r. 1449, ze sněmu Jihlawského.) »List od pánów Českých k markrabi Brandburskému, aby země Lužické žádnému nepostupowal, ani dal wyplatiti oc.« Oswiecenému a wysoce urozenému kniežeti a pánu, panu Fridrichowi markrabi Brandburskému a purkrabi Normberskému oc. pánu nám přiezniwému a milému: my A. B. C. oc. službu naši welmi powolnú napřed wzkazujeme. Pane nám přiezniwý! Jakož prwé W. Kniežecie M“ psali jsme o Lužicků zemi, jenž k koruně České a k Čechóm příslušie z práwa a nižádnému jinému, i také po urozeném pánu Fridrichowi purkrabi z Donína, pánu na Wildšteině, po našem zwláště milém přieteli, wzkázali jsme, prosiece, aby WM té země Lužické nižádnému neráčili sstupowati, ani dáti wyplatiti, kromě toliko jediné koruně České: též wždy ještě WM“ služebně prosíme, tak jakož již ta země WM sobě jsů za foita wzali a přijali w jich úzkostech, a WM na té zemi práwo to od dětí Hanuše z Polencka kúpila jest, kteréž jsú měli zapsané na té zemi, aby WM té země ne- ráčila nižádnému sstupowati ani dáti wyplatiti jinému, než králi našemu Českému korunowanému budúciemu, když nám jeho pán buoh wšemohúcí dá a popřeje mieti. Anebo, žeby toho páni Čeští, rytieřstwo a města země České, jednosworně na WM“ požádali: tehdy nepochybujem, že WM' přijme penieze swé a summu za waše práwo, kteréž jest WM' kúpila od dětí Hanuše z Polencka podlé wykázánie krá- lowského zapsání oc. a že té země králi našemu korunowanému, anebo těm jakož swrchu dotčeno jest, zase sstúpíte w plnú moc, beze wšech wýmluw, w to nic ne- umietajíc, a také bez přiwětšenie summy. A na to WM“ předepsanů zemi Lužicků jakožto foitu té země porúčieme a snažnú pilností prosíme, aby WM té země ráčil býti obránce a obhájce proti každému tak dlůho, až by koruna naše Česká w tač kowé summě to zase od WM“ mohla wyplatiti, tak jakož wýše dotčeno jest. A nepochybujem také, WM we wšech těch wěcech o tu zemi bude se k koruně České a k nám prawě mieti. Budeli pak kto koli, a jmenowitě Mišenský, mocí a útiskem a z pychu proti práwu a sprawedliwosti na WM' a na tu zemi proto sa- hati chtieti wálkami: proti takowým a takowému nemienieme my WM“ a té zem- opustiti, podlé našeho moženje beze lsti. Také, jakož zpraweni jsme od přede- psaného přietele našeho, pana Fridricha z Donína w jistotě, kterak jsú welicí zmat- kowé powstali a pošli byli w zemi Lužické, wše skrze ty Polencky a jiné náwodce, ježto skrze to země ta mohlaby byla býti odtržena a odjíti od koruny České, by

Strana 262
262 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. bylo WM“ rady, pomoci a příčiny nebylo: z toho WM“ přewelice děkujem, a toho Waší M“ zwláště welmi rádi a powolně zasluhowati chceme, jakožto pánu nám přiezniwému. Datum oc. 34. »List od pánów Českých do Lužické země:« aby páni Lužičané k nikomu jinému než ku koruně České zření neměli. (Z rkp. Šternb. p. 147—50.) Formule, jako předešlé číslo. My A. B. C. D. oc. ctihodným a duostojným prelátóm a duchowním lidem, také urozeným pánóm, statečným rytieřóm, slowůtným panošem a zemanóm, opa- trným městóm i manóm země Lužické, k koruně naší České příslušným, přátelóm našim milým, službu naši přátelsků wzkazujeme. Přišlo jest před nás, a zwláštně jsme toho zpraweni, že byli jste těžkým wálkám a nesnázem poddáni, skrze mladé Polencky a skrze Nikla Polencka rytieře, ježto jest on to i jiného wiece proti koruně nehodně a neslušně učinil, podlé toho, čím jest byl a jest koruně naší dlužen a powinen i zawázán, jakož tomu sami dobře rozuměti muožete; a také skrze ta znamenitá poselstwie od krále Římského i od krále Ladslawa oc. k wám nedáwno učiněná. Takowých obtiežení wěrně nám jest lito; neb také zpraweni jsme od urozeného p. Fridricha purkrabi z Donina, pána na Wildšteině, od našeho zwlášť milého přietele a obywatele w zemi České, že ste wy takowým poselstwím k wám učiněným z moci aneb z mocnosti předepsaného krále Římského a krále Ladslawa oc. měli býti přewedeni a odkázáni a obráceni k sta- rému Mišenskému, kterýžto wždycky i s swými předky našie koruně i nám mnoho zlého a protiwného jsú činili, i podnes, kde by mohli koruně naší a nám co haneb- ného a škodného, rádby učinil; nepochybujíce, že i wy to sami dobře wiete, a tomu dobře rozumiete. I wěděti móžete, že předjmenowaný král Římský, ani král La- dislaw JM', sprawedliwé moci ani práwa k tomu nemají, by to učiniti mohli: po- něwadž wy JM“m, ani nižádnému jinému, podlé starodáwních země a koruny naší práw, swobod a wysazení, přísahami dědičnými i sliby dlužni a powinni i zawázáni nejste a nemáte býti, než toliko jediné koruně naší České a králi Českému koru- nowanému, když již toho mieti budem; a wšak ještě ten korunowaný Český král, ani nižádný potomní král, nižádné sprawedliwé moci ani práwa nemá k tomu, by měl nebo mohl tůž zemi Lužickú a wás komužkoli odkázati a odciziti, od koruny naší zawaditi, bez wuole pánów Českých; jakož jest wás toho wšeho šíře a zwlá- štněji předepsaný pan Fridrich z Donína, přietel náš milý, pamatowal, opakowal, zprawil, i od koruny naší i od nás ode wšech napomanul. A co jest k wám w té mieře dál, to jest učinil plným slowem naším. 1 plná wuole naše jest, a welice wám z toho děkujem, že jste to dobrotiwě od něho přijali, a k koruně i k nám že jste se prawě w tom měli a zachowali, a že též ještě i potom učiníte, jako ctní,

Strana 263
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 263 dobří lidé; a toho od wás nepochybujem. Než welmi jest nám diwno a neznámo do některých, ze jména od Kokriceruow, z Drakowa a od těch z Štutenhaimeru, i od jiných jenž se to dotýče, kteříž se miení od země jinam wrci a odtrhnúti; jehož jim toho wždy nedowěříme, by to proti koruně a proti nám učinili. I napomie- náme je tiemto listem, těmi sliby a přísahami, jimižto předci jich i oni koruně České powinni a zawázáni jsú i zapsáni, aby při koruně České a při zemi zuostali; prosiece wás wšech jiných, aby jste je na to nawedli, aby jinák nečinili. Také milí přietelé! jakož w wašich úzkostech pána nám přízniwého, markrabi Fridricha z Bramburk oc. za foita země Lužické přijali jste a sobě wzali, pro obranu a ob- hajowání wás i země, to my rádi slyšíme, a wás i tu zemi JM“ porúčieme, jakož také i JM“ o tom psali jsme, prosiece i žádajiece od wás, aby jste se JM“ přidrželi i poslušni byli, jakožto foita swého, tak dlúho, až by král Český korunowaný, kte- réhož mieti budem, anebo my páni Čeští, rytieřstwo a města jednosworně wás wyplatili bychom od JM“ takowú summú; a to práwo, kteréž jest JM na té zemi kúpila, aby té summy nic nepřibýwalo beze lsti, a zwláště proto, neb JM i s swými bratřími králi Českému budůciemu korunowanému, nám pánóm Českým, rytieřstwu i městóm země České, zapsati se mají a chtie, summu nadepsanú peněžitů bez přiwětšenie a bez wšelikterakých wěcí w to wmietání zase přijieti a wzieti, kdyžby toho na JMtech, tak jakož se swrchu píše, bylo požádáno a napomenuto; a nade- psané země Lužické i wás zase swobodny wšech slibuow JMtm učiněných propustiti králi budúciemu korunowanému anebo nám pánóm Českým, rytieřstwu i městuom z jednoswornosti požádajíciem, jakož pak takowé zapsání šíře w sobě i swětleji ukáže; w takowém wždy wšak rozumu a úmysle, aby jste wy a země Lužická od koruny České a od nás nikoli neodešli a odtrženi nebo odcizeni nemohli býti a nebyli; zwláště milí přietelé toto pamatujíce a wědúce, že těm napřed dotčeným dědičným wašim přísahám, slibóm i cti swé dosti učiníte a slušně zachowáte, ježto bohdá w tom budúcí časy té země Lužické i sami swé dobré najdete a znamenati muožete. Datum oc. 35. Poselstwí od krále Fridricha stawům Českým w Jihlawě na sněmu sebraným skrze Prokopa z Rabšteina i Heidenricha Truksesa wykonané. (Z kopie arch. Třebon. a z rkp. Šternb. p. 125—126.) W Jihlawě, 1449, 26 Aug. a) (Podlé překladu w archivu Třebonském.) Let božích oc. XLIX, w úterý po S. Bartoloměji, pan Prokop z Rabšteina a Haidenreich Drukses oc. raddy Králowy M“, krále totiž Římského, jsúce od JM“ wy- sláni, dáli sú pod wěřicím listem poselstwie w jistbě na rathauze, ku pánuom, ry- tieřuom, panošem i z měst posluom králowstwie Českého na sněm sebraným takto:

Strana 264
264 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. Najprw Kr. M' král Římský wzkázal jest Wám a wzkazuje wšem pozdra- wenie, milost swu a wše dobré. Jakož před chwilí po upadení do měst Pražských a jetie pana Menharta dobré paměti, a po mnohých záhubách chudých lidí, pány některé země této zna- menitějšie i zemany JM' obeslal jest k sněmu, miesto jim w Znojmě, a den w druhú neděli w puostě jmenuje; a tam JM některé lidi znamenité z swé raddy poslati chtěl jest, i sám se tu někde přiblížiti; proto zwláště, aby ty wěci wněweč lep- šieho byly uwedeny: na to JM' podnes odpowědi nemá ižádné, než těch wěcí tak nechal jest, jakž samy w sobě jsú. Potom pak po sněmu w Hradci držalém, někteří páni králowstwií tohoto, totiž pan Jiřík z Kunstatu a Poděbrad, pan Aleš ze Šternberka, pan Zdeněk ze Štern- berka, pan Mikuláš Trčka, také i hauptmané krajów země této někteří, města Praž- ská i jiní, JM' společně listem obeslali jsú, wěděti dáwajíc, že sněm obecný a walný wšie země w osmý den po S. Jakubu zde w Jihlawě mietiby měli; a k tomu sněmu i času témuž, jestližeby JM' ráčil, aby raddu swů poslal: ale w témž listu nepoložili sú, coby na tom sněmu mělo býti jednáno; kterýžto list po datum w něm položeném w několika neděléch teprw dán jest JM“. A teď již JM' pana Druksasa a mě poslal jesti k Wašie M“, žádaje, abyste ty wěci země této, kteréž před sebú máte, tak konali a k tomu wedli wedle spra- wedlnosti, cožby země této a koruny České dobrého, slušného, řádného bylo a užitečného; a že také JM' w tom zpříčin, o nichž w této mieře nenie potřebie tolik wyprawowati, rád což má a muože, chce fedrowati, a raden k tomu býti i pomocen. Odpowěd naše. Najprwé poděkowali sme JM“, že jesti ráčil raddu swú mezi nás wyslati. Item, potom sme dali odpowěd raddě JM“, že chcem časem swým JM“ po swých posléch na to dáti odpowěd. b) (Totéž poselstwí, podlé překladu w rukopisu Šternberském.) Poselstwie krále Římského k pánóm Českým o uloženie sněmu obecnému oc. Jakož luoni pro wpadenie w Prahu a pro jetie dobré paměti pana Menharta mnohé ruoznice, búřky a záhuby staly jsú se nad chudými lidmi w této zemi: KM' maje nad tiem lítost, i položil jest sněm do Znojma druhú neděli w postě, a k tomu obeslal jest znamenitějšie pány a zemany i města, chtě rád ty nesnáze w dobrý konec a podobný uwesti; a k tomu JM' chtěl znamenitů radu poslati i sám se přiblížiti; a na to JM žádné odpowědi neměl jest až do sé chwíle, a tak jest té wěci nechal, tak jakož se w sobě má. Až tepruw nedáwno pan Jiřík Po- děbradský s panem Alšem Šternberským, s panem Zdeňkem Šternberským, s panem Mikulášem Trčků, s hajtmany některých krajów, a Praha město, poslali jsú k JM“, že

Strana 265
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 265 wšie obci země České uložen jest sněm do Jiehlawy, osm dní po swatém Jakubě; a ten list přišel do Wiedně po datum několik neděl, ježto JM' byl odjel do Štyrska, a nenie w tom listu psáno, očby ten sněm měl býti. A proto wždy JM teď poslal jest mne a pána Druksese swého hauptmana k wám, a žádaje, aby ste wedle spra- wedlnosti w řád této země uhodili, a že JM' k tomu ferdrunkem i jinými běhy, což má a muož, chce pomocen býti, což najdále bude moci, jakož JM“ z mnohých příčin dobře příslušie a příleží. 36. Nowiny České, co se dálo w Čechách mezi oběma stranami, před sněmem Jihlaw- ským i po něm; (psané jménem Oldřicha z Rosenberka, lat. i česky). (Z kopie arch. Třeb.) Bez místa, 1449, m. Sept. Notantur quaedam gesta hujus regni; novitates circa hoc. Najprw, že purkmistr a radda i wšecka obec města Jihlawského, když sè jest den jmenowitý, oktáw S. Jakuba apoštola wětšieho, sněmu w Hradci Jindři- chowě do Jihlawy uloženého přibližowal, k nám swé učinili sú poselstwí; prosiece, abychom wždy najméně týmždnem prwé, než jiní páni strany odporné, tam přijeli; řkůce, že táž strana gleitu od nich a hospod w městě jich na XII set koní žádali sú; toto nám znamenitě připowěděwše, jestližebychom my tam tak, jakož sě swrchu- píše, týmždnem prwé aneb najméně čtyřmi dni nepřijeli, a který z pánów strany odporné tam přijel, žeby ižádného do města pustiti nemienili. A skrze to že se bojie, by nesnáze nowé prwnich snad horšie nepowstaly. Item při témž také času p. Aleš ze Šternberka a Oldřich řečený Močihub z Kralowic, ubrmané od strany odporné smluwů w Hradci Jindřichowě udělanů wydaní, nás také obeslali sú welmi pilně, příčiny nám některé předkládajíce, aby- chom sě we Wlašími městě jich strany s nimi sjeli pro ty wěci, kteréž w příměří a smlúwě w Hradci udělané jsú přečiněny, w některý nás běh jiný a k swé wuoli chtiece přiwesti, nám toho den jmenowitý w tu neděli před S. Jakubem jmeno- wawše. To sme jim hned odwrhli, takowé se lsti jim chtiece wystřieci; řkúce, že rok již do Jihlawy uložený blízek a téměř již přede dweřmi jest. ltem widúce, že do Wlašími nechcem, w Brodě Německém nám miesto jiné jmenowawše, chtěli sú, abychom o též s nimi tam rokowali: i to jim také jest námi pro příčiny swrchupsané odwrženo. Item potom jedúc k sněmu do Jihlawy, a přijewše do Brodu Německého, dále jeti nechtěli sú, žádajíc toho, aby najprw ty wěci w příměří, jakož sě swrchu- píše, přečiněné, byly srownány přede wšemi jinými wěcmi. My pak ačkoli nerádi, jim k tomu swolili sme; proto zwláště, aby námi a stranů naší roztrku nebylo ižádného, a nesnáze aby snad wětšie prwních nepowstaly w zemi České. A. С. II. 34

Strana 266
266 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. Item při témž také táž strana odporná žádala jest, aby jich kněžie w městě Jihlawském o sněmu swobodu w kázaní a w rozdáwaní těla a krwe božie i České mše spiewani mèli. To jim jest hned zawrženo, aniž toho jim dopustiti chtèli sme. Než tak dlúho mluwili sú a o to sem i tam jezdiece pracowali, že sme jim k tomu toliko swolili, aby p. Jiřík sám jediného toliko kněze měl tu w Jihlawi, a ten aby jemu, ač nechceli bez toho býti, w hospodě mlče beze wšech spiewání a bez zwoněnie tajně odslúžil a bez křików welikých. Ale w kostele jemu služiti pro nic nedali sme. Item potom teprw we čtwrtek po oktáwu S. Jakuba páni strany odporné do Jihlawy na sněm přijeli sú. Tu my pak čtyřie ubrmané smluwů Hradecků od obú stranů wydaní, my Oldřich z Rožemberka a Arnošt z Leskowce s strany našie, a p. Aleš ze Šternberka a Močihub s strany odporné, wzemše ty wěci přečiněné před sě, jednali sme a wýpowědi činili, tak že mezi jednáním těch wěcí mnohým sme běhóm jich a téměř wšem srozuměli, nač a kterak jdú, nás a stranu naši wždy k swé wuoli připrawiti chtiece, jehož milý bože rač ostřieci. Nébrž wždy w těch we wšech swých přech tuze jsú stáli přewelmi a wždy odtahowali nás, tam wždy přeležeti chtiece a tiem utisknúti. A wšak se jim wždy prwé nežli nám stesklo, tak že k tomu mluwili jsú, aby ty wěci wšecky, o kteréž sě jest wýpowěd stala, i jiné o kteréž ještě wýpowědi nenie učiněno, schowány byly a zapečetěny. A nám toho moc jest dána, kdyžbychom ubrmanóm jiným den jmenujíce, rok a miesto uložili k tomu, aby wýpowěd byla učiněna, tam i na to miesto ubrmané jiní při- jeti mají. A na tom se z sněmu Jihlawského obojí rozjeli sme. Item když ponajprw snad dwě neděle w Jihlawi byli sme, tu KM' král Římský p. Prokopa Rabšteinského a druhého s ním rytieře Haidenricha Druksesa mezi nás s některými wěcmi wyslal jest. A my pak JM“ na to poselstwie po swých po- sléch řekli sme dáti odpowěd, nébrž i rokowati s JM“. A takého roku uloženie nám moc také dána jest s KM“ umluwiti. ltem nynie tomu porozuměl sem, že p. Jiřík s jinými jich strany pány, w Praze jsúce, k tomu mluwie a ku poli sě strojie, chtiece ty, kteříž w jich kraji jsú, a k nám sě w této mieře přiwinuli, utisknúti a k swé wuoli připrawiti. A nám nenie lze, aniž jinak učiniti muožem, než sè také ku poli strojíme, tomu chtiece s boží pomocí odepřieti. Ale toho wždy očekáwáme, abychom snad a strana naše, což nás ještě wěrných jest křesťanów, skrze nedostatek weliký k hanbě, i wšecko křesťanstwo k škodě nepřišlo nenabyté. Ale bychom jediné doklad a pomoc měli některaků, jiež očekáwáme, boha milého na pomoc wezmůce, s radů lidi dobrých té newěře a straně odpornie dobře bychom chtěli odepřieti. A k tomu se wždy strojíme, že bohdá jinak učiniti nechceme, než jako dobří křesťané, kteříž od wiery křesťanské z lúna swaté cierkwe nikdy newystúpili sme, ani bohdá wystúpíme.

Strana 267
[B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 267 Item táž strana odporná tajně swé poselstwie miewá častokrát u KM“ krále Římského, u kniežat korfirštów i také u jiných kniežat i Říských měst, kdežkoli wědie, nás wždy jim pod tajdinky a pěknými řečmi lstiwě zhyzditi chtiece; usilu- jíce také w tom bez přestánie, kterakby nás a stranu naši sobě podrobili a k swé wuoli připrawili. Ale ufámeť milému bohu, jediné budeliť že sě Otec swatý k tomu, jakož sě nadějem, přičiní, že ty wěci dálibóh wšecky dobře pójdů. Item p. Jiskra před chwili porazil jest znamenitě Huniad Januše, zpráwci králowstwie Uherského. Item w nowě týž Jiskra Pangracowi porazil pět set koní; a dobře sě témuž Jiskrowi wede prewelmi. Item mezi kniežaty, korfiršty a městy Řískými wálky nynie a záhuby jdú přeweliké, pálením zwlášť i také obyčeji jinými. Tak že klášterów welmi mnoho města Říská kniežatóm i měst wypáliwše dobyli sú, a kniežata městóm též. A ne- budeliť w to Otcem swatým aneb někým dobrým jiným nahleděno, aneb welikého božieho smilowánie, buoh wie kteraký ta wěc wezme konec. Neb sě již powěsti rozšiřují, žeby i Armeniaci někomu měli z stran na pomoc přiblížiti sè. K. Sjezd jednoty Strakonicke w Plzni r. 1450, 15 Mart. 37. Pana Jiřího z Poděbrad wěřicí list pro posly swé na sjezd Plzenský. (Z orig. arch. Třebon.) W Praze, 1450, 13 Mart. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad: urozeným, statečným, slowútným a opatrným pánuom, rytieřóm, zemanuom i městom w Plzni na sjezdu nynie sebraným. Službu swů wzkazuji wám, kteří jste semnú w dobré wuoli, a posielám k wám urozeného pana Jana Caltu z Kamennéhory, šwagra swého milého, a slowút- ného panoši Heřmana ze Zhorce, služebníka swého. Cožť oni ode mne s wámi w tomto poselstwi mluwiti budú, abyšte jim toho úplně uwěřili, jakožto mně sa- mému. Dán w Praze, w pátek po S. Řehoři, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého padesátého. (L. S.) 38. Oswědčowání p. Caltowo od p. Jiříka z Poděbrad na sjezdu Plzenském učiněne. (Z kopie arch. Třebon.) W Plzni, 1450, 15 Mart. Wám páni, rytieři, zemané a města, i wšem dobrým lidem na tomto sjezdu nynie sebraným, pan Jiřík z Kunstatu, pán náš, kázal jest powědieti, a wzkazuje službu swů, ktož jste s ním a jeho přátely w dobré wuoli. 34 *

Strana 268
268 B. IV. Sněmowní wèci České r. 1450. Podlé toho Waší Milosti, páni, a též i wám přietelé milí, oznamuje a wěděti dáwá, ač kteří newiete, že páni ubrmané JM“ i také druhé straně rok jsú položili w Pelhřimowě w neděli prówodní najprw příští. A tak slyšaw pán náš, pan Jiřík, kterak mnozí lidé po zpráwě nejisté některých, široce po krajích, a zwláště w tomto kraji Plzenském, mluwili jsů, majíce zato, jakož i jistě snad někteří mají, by JM' byl příčina těch nesnází w této mieře w zemi wzniklých, a žeby JM' byl toho snad i někaký počátek: protožteď pánu našemu, jakož sme již powěděli, i straně druhé, rok, tak sě naděje, w Pelhřimowě na to jest položen, žeť tu bohdá shledáno býti má, ktoť čím winen i také newinen jest. Prosíť wšech na tomto sjezdu společně, i každého zwláště, a žádá pánuow, rytieřów, zeman i měst, aby také ráčili při tom býti a byli w Pelhřimowě k tomu dni, jakož sme řekli dřéwe. Žádáť pán náš, a welmiť by to rád widěl, by přitom bylo dobrých lidí, cožby najwiece býti mohlo. Tu bohdá srozomiete a zwiete, wy i jiní dobří lidé, práwěli jest o JM“ to šířeno či nepráwě, a ktoť wšech nesnází těch byl a jest příčina, neb kto také w tom ne- winně jest pomlúwán. Nebť pán náš i do jich domuow některé o též chce obe- slati, a wždy hleděti toho, cožby dobrých lidí mohlo najwiece, by bylo podobné i z jiných zemí, při tom býti; aby asponě wěděli, kým jest a kterak to šlo, neb kterakby se měli potom, budeli potřebie, k tomu přimlúwati a k čemu přičiniti, nejistými sě powěstmi klátiti nedadúce. Každýť sám od sebe muož tomu rozuměti, žeť našemu pánu wálek a nesnázi žádných potřebie nenie. Jestiť, wieme, těch JM“ záhub a zlého této země tak lito, jako komu; newyměňujemť ižádného. Pakliby kto při tom býti nechtěl, aneb sě komu nezdálo, a potom snad wždy ještě řečí a pomlůwaní o pánu našem takowých nepozuostal: teďť my od pána oswědčujem, i sami byste rozoměli, žeťby takowý rád pánu i ji . . . 1) škodil, poněwadž by neuptalé prawdy wěděti nechtěje . . . . . wšetečně tak utrhal. Dáleť slyší pán náš, žebyste s markrabí Mišenským w swazky někaké chtěli wjíti. Wie to každý z wás, že markrabě Mišenský starodáwný země této jest ne- přietel; ježto kdež jest kdy mohl ke škodě nebo k hanbě tomuto králowstwí co učiniti, nad jiné cizozemce wždy hleděl toho beze wšie litosti, a radost toho měl i chlúbu. Zwláště pak w této mieře nepřietel našeho pána jest zjewný, a mnoho dobrým lidem již to známo jest, i bude ještě bohdá šíř oznámeno, co a kterak jest nad služebníkem jeho panem Šumburkem přes wšecka rowná podáwanie učinil, i nad jeho sirotky, ježto náš pán to široce muož prowesti. I wěříť wám páni, a též i wám přietelé, že toho nikoli neučiníte, byste takowěmu jeho w té mieře, i jeho wšech přátel, a tohoto wšeho králowstwie dáwnému nepřieteli, měli ke škodě našeho pána, markrabí již powěděnému ku posile, i k záhubě země wcházeti s ním 1) Chyba w originálu; tak i doleji.

Strana 269
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 269 w které swazky. Tklotby sě to mnoho jiných, a potom nadleh strach, byť i sa- mých wás nedotklo. Zwláštěť pak Twů M', pane z Rožemberka, pán náš pamatuje mírem tiem, kterýž se jest luoni znamenitě stal w Jihlawě mezi wáma. Stallitby sě ten swazek, tak jakož jest slyšeti, i my sme již teď powěděli, rozomělťby pán náš i wěděl, že Twá M mír ten swéwolně chtělby rušiti, a sobě tudy swéwolných dobýwati sním i s jeho přátely nesnází. Protož prosíť Twé M“ pán náš, že toho neráčíš udělati, a s jeho nepřietelem swazków takowých ke škodě země této činiti, přes pána na- šeho široké a zjewné podáwanie, kteréž jeho od markrabie Mišenského potkati ne- mohlo. Toť na Twú M pán náš wznášie a k paměti přiwodí. L. Sněm w Pelhřimowě r. 1450, 12—23 Apr. 39. Šlechta knížetstwi Swídnického a Jaworského prosí pánůw Českých na sněmu Pel- hřimowském sebraných, aby nad pokojem w zemi jich zjednaným ochrannau ruku drželi. (Z orig. arch. Třebon.) We Swidnici, 1450, 10 Apr. Urozeným, statečným, slowůtným a opatrným, panu Oldřichowi z Rosen- berka, panu Jiřikowi z Poděbrad, panu Oldřichowi z Hradce, panu Haškowi z Wal- šteina, i jiným pánuom, rytieřóm, panošem a městuom koruny České, nynie spolu na sněm w Pelhřimowě sebraným, zwláštním přáteluom a pánuom přiezniwým. Služba naše napřed, urození, stateční, slowútní a opatrní páni, přietelé zwláštní a přieznitelé milí! Jakož pak wiete, kterak my w jednotě a smlůwě s lantfridem a kra- jem Hradeckým jsme, wedle wykázanie listuow mezi námi obostranně na to daných: a jakož také panem Jetřichem hauptmanem a raddú téhož kraje Hradeckého opět do- brotiwé stánie a příměřic s Welflem, Šimerků a Jenikem i jinými jich pomocníky až do S. Jiřie n. př. smluweno, jim toho den a rok aby byl uložen, kterýžto nám nynie listowně složen a odwolán jest: poněwadž pak my také úd jeden jsme znamenitý koruny České, prosímeť wás s zwláštní pilností, w tom a k tomu aby pomocni byli a tak přičinili sě, aby nám smlúwa takowá, wedle zápisuow wykázanie, lépe a jistěje byla držána, nežli od některých držána jest, a silnice aby také swobodny byly a pokojny, tak aby země obojie i města w mír, jednotu a w pokoj byly uwedeny, jakož pak toho plnů k wám naději máme. A když pak to dobrotiwé stánie a příměřie s Welflem, Jeníkem a Šimerků i jinými jich pomocníky na den S. Jiřie n. př. wyšloby: tehdy na prostranný čas uloženo, a nám také den jmenowitý aby byl oznámen, gleito- wáni také abychom byli k tomu, a w čas určený, totiž šest neděl napřed, aby

Strana 270
270 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. nám bylo dáno wěděti, tak abychom my urozeného pana Hanuše z Koldic haupt- mana, kterýžto někdy w jiných běziech daleko od nás, jakž po smrti uroz. pana Albrechta dobré paměti strýce jeho a miesto něho s strany našic za ubrmana wywolen jest, jej abychom k tomu obeslati a přitom mieti mohli. Potom tehdy wedle zněnie zaručené smlůwy a toho zápisu, kterážkoli strana winna bylaby wedle žalob a odporuow, rádi to chceme dáti rozeznati; a našíť stranů dálibuoh ižádná rownost nemá scházeti. W práci také waší, jižto pro pokoj, jednotu a lepšie wedete, prosíme, sobě nestyšťte: nebť toho wám rádi chceme zasluhowati. Také jesti Welll nynie w nowě městu Landshutu králowskému a nám příslušejícímu psal hroze, a je k holduom dáwaní připrawiti miení, ačkoli ještě dobrotiwé stánie a příměřie jest newyšlo. Prosíme, aby to také nebylo dopuštěno, ale radši staweno waší příčinů; a tohoť také wám chcem zasluhowati. Na to wašie dobrotiwé od- powědi po tomto poslu prosíme. Dán we Swídnicí, w pátek po hodech weliko- nočních, pod Typrantowů Raybnic podhauptmanowů a města Swidnice pečetmi, let božich etc. quinquagesimo. Typrant Reybnic podhauptman kniežetstwie Swídnického a Jaworského, a přísežní našie jednoty etc. 40. Pana Jiřího z Poděbrad manifest proti pánům jednoty Strakonické. (Z kopie arch. Třebon.) W Praze, 1150, 30 Apr. Duostojnýmu bozě otcem, a urozeným, statečným, slowútným a opatrným oc. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, swým i wšie jednoty našie jmény, službu swú wzkazuji, ku paměti wašie tiemto listem přiwodě: jakož netajné jest, kterak před chwili Oldřich ze Hradce swéwolně mně jest odpowěděl, a nepotřebně wálku proti mně byl začal, i jiné k tomu nawedl, wěda dobře mé i mých přátel rowné a spra- wedliwé podáwanie, že sme chtěli skutečně rowné od sebe učiniti i přijicti, po obecniem sněmu, anebo kohožby nám sněm obecní za súdce wydal, kterýž byl uložen wší zemi do Prahy o swětiem Šimoniši a Judě. Rok tomu minul; z čehožby nám koliwěk byla wina dána, to od nás přijato nenie, ale od strany nám odporné z úmysla a z swé wuole wálka ta jimi začatá proti nám wedena jest k záhubě chudiny tak dlúho, až již přišlo k té smlůwě, kteráž se jest stala w Jindřichowě Hradci, kdežto bylo také přímiřie smluweno a zaručeno do roka takowé, že sme suobú stranů zřetedlně a welmi znamenitě swolili a zapsali na čtyřie ubrmany a oprawce, zejména na p. Oldřicha z Rosmberka, na p. Alše ze Šternberka, na Ar- nošta z Leskowce, a na Oldřicha Močihuba z Kralowic, dawše jim plnú moc o wše-

Strana 271
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 271 likteraké pře a winy nás srownati a mezi námi wýpowěd udělati, na najdalšie a konečně do sw. Jiřie nynie nedáwno minulého, anebo na ten den. A na to ti páni a čtyřie ubrmanie přikázali jsů nám obojim býti w Pelhřimowě w tu neděli o prowodě, jakož jest nedáwno minula, a to pod základem peněžitým a pod po- kutami we smluwním a přímiřném listu jmenowanými; jakož o tom wýpowěd wšech čtyř ubrmanuow, kterůž jsú jednosworně w Jihlawě udělali, a nám pod jich pe- četmi napsanú wydali, šíře ukazuje. I jest to wědomé a dobře jisté, že sme my i naše dwa ubrmany a oprawce od nás a s našie strany wydaní na ten den w neděli prowodní neobmeškali w Pelhřimowě býti, jakož ti, chtiece i powinni jsúce smlu- wám a wýpowědi Jihlawské i přikázaní ubrmanskému dosti učiniti, konečného konce se nadějíce do dne S. Jiřie wýše praweného, nebo na ten den. Ale Oldrich ze Hradce, ani ubrmané strany jeho, na ten den w neděli prowodni netbali neb nechtěli sú do Pelhřimowa přijeti, a nepřijeli sú, jeliž p. z Rozmberka tepruw w úterý přijew, po Oldřicha z Hradce posielal jest. A z toho jiného nemuož býti shledáno, než že sě jim konce a pokoje nechtělo. A to sě w prawdě najde z do- lepsaných duowoduow. Neb když po mnohém a dlúhém rokowání a taidinkowání od ubrmanuow s strany našie wydaných, ubrmané od strany nám odporné wydaní byli sú otázáni až do několikrát, muožli sě tu w Pelhřimowě těm wšem wěcem konec státi? pamatujíce je listem a zápisem smluwním, že sú powinni mezi námi stranami konečný konec a wýpowěd učiniti; a ubrmané strany našie měli sú úmysl a chtěli sú tu mezi námi konečný konec a wýpowed hned udělati: ale p. z Rozm- berka před dobrými lidmi dal jest tu odpowěd, že tu nikoli konce býti a státi sč nemuože; a netbaje i na to, kterak sè jest wedle listu smluwnieho wykázanie do- browolně podwolil a zawázal, wedle jiných ubrmanów, do S. Jiřie již minulého bez zbawenie konec a wýpowěd mezi námi udělati. Pak my ještě přes to i s swými ubrmany k tomu sme se podáwali, buď dwě, tři nebo čtyři neděle i dále, abychom sě wždy nerozjeli, než tu sě konce doležali, chtiece rádi obecnie dobré widěti a pokoj země této. Toho opět p. z Rozmberka nechtěl učiniti, prawiw, že má hned do Lince k sestře jeti. A slyšewše to p. Zbyněk Zajiec a p. Jan Smiřický i jiní dobří lidé, přičíněli i přimlúwali sú sě, a jednali pilně, i smluwili sú mezi námi opět přímiřie dalšie od S. Ducha až do roka. A na to boha chwáléc, a upokojení se radujíce, již kázali sú we zwony zwoniti, trubačóm trůbiti, lidem to oznámiti a w bohu sč radowati; neb w určeném času wedle námluwy tehdáž w Pelhřimowě znowu udělané měl se jest konečný konec o ty wšechny wěci mezi námi státi; i miesto bylo jmenowáno a smluweno, kde a kdy sme sě suobú stranú měli sjeti ku konci; a když jest namluweno a rokowáno o miesto, tu jest p. z Rozmberka powěděl, že na tom sjezdu, který sú měli w puostě w Plzni, ustanowili sú sě a na tom rozjeli sč, aby jinam k sjezdu a k sněmu neswolowal nikoli, než do Jihlawy

Strana 272
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 272 nebo do Budějowic, anebo do Plzně. A na tom jest sě drahně dlůho držal, nikam jinam swoliti nechtě. I teď sě opět nalezá prawý a jistý duowod toho, že strana Oldřichowa z Hradce i s ním i s jich ubrmany neměli jsú hned nižádného úmysla, ani chtiece, aby ty wěci mezi námi ku konci přiwedli a přiwesti chtěli w Pelhři- mowě; poněwadž, jakož sě tu rozumem lehkým a snadným každý domakati muož, swolowali jsú sě w Plzni w puostě o miesto ku potomniemu sjezdu neb sněmu k srownání těch záští mezi námi, a měwše i powinni bywše tu w Pelhřimowě ko- nečný konec a wýpowěd mezi námi udělati o swětiem Jiří minulém; wědůce ubr- mané, že potom wiece moci nižádné nemají, wedle wykázanie smluwnieho listu. A námi ani ubrmany našimi nic jest nescházelo a nesešlo; jakož pak to časem swým w prawdě bude moci býti okázáno a širšími zpráwami dowedeno. A což pak z toho muož jiného rozumieno býti a wědieno, než že sú Oldřich ze Hradce s swú stranů nepatřili konce, alebrž zřetedlně nekonce sú hleděli a roztrženic; a to sú napo- sledy wždy okázali. Neb když sme již suobů stranů zasě k smlúwě a ku přímiří dalšiemu byli přiwedeni na konec a k uklidu pokojnému, a k ohlášení také lidu již zwoněno i trůbeno bylo: potom pak nazajtřie ráno uwrhli sú nám w to Němce cizozemce, zejména markrabí Fridricha Mišenského; kterýžto Mišenský i s předky swými koruny a králowstwie Českého starodáwní zhůbce a nepřietelé byli jsů, a nynie pak od drahné chwíle náš a jednoty našie zjewný a odpowědný nepřietel jest. I chtěli sú a stáli sú o to, abychme my s tím Mišenským w též přímiřie a w túž smlůwu jako i s nimi nerozdielně wstúpili. A tu sme tepruw zwěděli, že sú sě s našimi nepřátely k záhubě zemské spojili. Přes to přese wšechno naše poselstwie, kteréž sme učinili ku p. z Rožmberka i do Plzně k nim na sněm jich listowně i po dobrých, urozených a znamenitých osobách, dáwajíce jim wěděti, že zpraweni jsme, žeby sě chtěli s takowým naším nepřietelem zjewně odpowědným spojiti; žádajíce i upomínajíce, aby toho nečinili, dle našie smlůwy i přímiřie za- psaného, a dle jiných slušných wěcí, kteréž jsú mezi námi některými zwláště w Ji- hlawě sě staly, a jmenowitě mír mezi mnů a p. z Rozmberka: nic sú sč na to neobrátili. Ježto i tu jeden opět prawý a jistý duowod jest toho, že sů ku konci neměřili jiti a konati w Pelhřimowě o S. Jiří, wedle wykázanie smluwnieho listu a podwolenie ubrmanského. Neb by byli měli žádost a úmysl ku konci jíti w tom času, dokud sú ubrmané moc měli wedle wykázanie smlúwy: tehdy by sobě Mi- šenského nepřietele našeho ani jiných na nás nejednali, a s nimi sě proti nám nespojowali, k roztržení a k nepokoji takowému, jakož jej wšichni pohřiechu před sebú widíme. Neb jest w prwních smlúwách ani w přímiřích Mišenský s nimi ani oni s ním nebýwali; nébrž nižádná zmienka nikdy jest prwé o Mišenském w tom sě nedála. A wšak i w tom sme my se měli a okázali, přieliš k jich wuoli sě pře- dáwajíce, jako ti, jenžby pokoj raději nežli nepokoj widěli. A proto sme wšak

Strana 273
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 273 wždy i s Mišenským ku přímiří swolili do jiného jmenowitého času, nežli s stranů nám odpornů. Neb by ty wěci a to obé spolu, pře Mišenského i nás obů stran, na jednom roce obtiežné a nemožné bylo jednati, tomu každý muože rozuměti. A widúce nás i w tom opět powlowné, z toho sú nám pak podali a na nás žádali toho, jestližebychom s Mišenským na tom uloženém roku miesto a konec wzali a měli, tehdy abychom proti němu potom do jmenowitého a do určeného času ne- býwali, ani na nèho pomáhali. Odpowed jest naše byla na to, že nejsme tak swé- wolni, kdyžbychom již konec a miesto měli s tím Mišenským, bychom swéwolně na něm jakých nesnází hleděti chtěli; než bychme jim takowým během, jakož sú na nás žádali, zawázali, nejsme jim toho powinni. Neb takowé zawázanie netoliko swobodným, ale wězňóm a přemoženým lidem jest přieliš obtiežné, a nám pak i nad to welmi neslušné a nehodné; a mybychom tehdy do toho určeného času, ačby sě zemi České, nebo kterým přáteluom našim od Mišenského sě dálo jaké bezprawie, nemohli jim nic ku pomoci ani platni býti. Toho sú strana nám od- porná opustiti a oblewiti nikoli nechtěli, skrze to k roztrku konečnému wedúce, jakož jsú i to přiwedli. A nám sě jest to zdálo i zdá neprawé, neslušné a ne- hodné jim k tomu swoliti a zawázánu býti. A tak pro ten kus, jenž sě dotýče cizozemce Němce, dáwnicho nepřietele a zhůbce koruny a králowstwie Českého, a našeho odpowědného nepřietele, stalo sě jest roztrženie a nepokoj w této zemi, dáli buch ne mnú, ani jednotú naší, ani ubrmany dwěma od nás wydanými; jakož to již každý, kohož tato zpráwa dojde, muož očitě wěděti a lehkým a prostým rozumem dosáhnúti, žeť sme my tiem zlým, kteréž sě jest počalo a dále pohřiechu puojde, bohdá newinni, a wěrně jest nám líto toho; doufajíce každému dobrému, že nám takowého zlého litowati pomohú, a to w swé paměti mieti budú. A wy- šlaliby kteraká jiná řeč nebo psanie tomuto odporná od kohožkoliwěk, abyste sě wěřením swým k odporné zpráwě nechtěli a nerodili přichýliti. Nebť jest toho bohu milému a dobrým lidem swědomo, žeť sú sě tyto wěci teď popsané w prawdě tak dály a staly; a muož to wšechno i wiece, ježto jest tuto pro dlúhost písma opuštěno, dálibuoh časem swým širšími zpráwami býti dowedeno a prowedeno. Také smluwní list we Hradci udělaný swědčí, staloliby sě a přečinilo komužkoli z našich stran co w přímiři umluweném a zaručeném, že má to opraweno býti wedle rozkázanie swrchupsaných panuow čtyř ubrmanuow společnieho a jednoswor- ného, we čtyrech neděléch od prožalowanie. Wieme a jisti jsme tiem, že jest to dwěma našimi ubrmany nescházelo ani sešlo; a jedni bez druhých neměli sú moci kázati oprawowati. A na to nám přemnohá přečiněnie dály sú sě od strany odporné; a rowně též, jakož i wýpowěd, takéž i oprawenie sě nám nestalo. Neb tiem wždy jest odtahowáno na takowý nekonec, o němž swrchu prawí a jistí duo- wodowé jsú wypsáni. Nébrž wýpowěd opět w Jihlawě wšemi čtyřmi ubrmany A. Č. II. 35

Strana 274
274 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. mezi námi udělaná, a pečetmi jich i listem potwrzená, téměř w ničemž nám zdržána nenie. A cožkoli sě w té wýpowědi wypowiedá a přikazuje, to sě wypowiedá pod základem a pod pokutami we smlůwě Hradecké popsanými. A pro nezdrženie té wýpowědi Jihlawské z základu peněžitého rukojmě upomínati mieníme a chceme; i o pokuty listem a zápisem smluwním budem sě dáli buoh zprawowati. A to wšechno tiemto psaním já Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad od sebe a od našie jednoty s powolením wšech nás oswědčuji každému, komuž sě udá koli toto se- psánie čísti nebo čtúce slyšeli; aby bylo wěděno, že to začaté zlé w této zemi námi nejde, a že my s našie strany tiem winni nejsme, to buoh wie; než což- bychom koli přes to k upokojení tohoto králowstwie a k přiwedení řádu mohli a budem moci poslúžiti a platni býti, chcem w tom po wše časy dálibuoh neleniwí skutečníci shledáni býti i nalezeni. Dán w Praze, we čtwrtek před hodem swa- tých apoštolów Filipa a Jakuba, let božích etc. padesátého. M. Sjezd na Wildšteině r. 1450, 9—11 Jun. 41. Zápis na smlauwu Wildšteinskau se strany jednoty Strakonické učiněný. (Z rkp. Šternb. p. 151—63.) Na hradě Wildštcině, 1450, 11 Jun. »Smlúwa Wildšteinská.« We jméno wšemohúcieho boha milého šťastně, amen. My Oldřich a Jin- dřich syn jeho z Rosenberka, Jan a Oldrich ze Hradce, Wáclaw z Michalowic, Hynek Krušina ze Šwamberka, Wilém mladši z Risenberka, Děpolt z Risenberka, Jindřich z Kolowral, Jan z Lobkowic, i jiní páni, rytieři, panoše, zemané a města jednoty našie, wyznáwáme tiemto listem zjewně předewšemi lidmi, že sme učinili swolenie a konečnů smlúwu o záštie, nechut a nesnáze, kteréž sú byly anebo wznikly, i přitom o jiné kusy a artikule tuto dole wypsané, s urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad, p. Alšem ze Šternberka, p. Zdeňkem ze Šternberka, najwyšším purkrabí Pražským, p. Jindřichem ze Stráže, p. Petrem ze Šternberka, p. Jindřichem z Michalowic, p. Janem Zajimačem z Kunstatu, p. Wi- lémem z Ilburka, se p. Janem z Růsinowa, Čáslawského, p. Janem z Sútic Kúřim- ského, p. Zdeňkem z Postupic Chrudimskéko krajów hauptmany, s p. Mikulášem z Lipy a na Lipnici, se p. Soběslawem z Miletínka, Janem Malowcem z Pacowa a z Borotína, Janem z Kostelce a z Leštna, Janem Pardusem z Wratkowa a Wá- clawem Cardú z Petrowic, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jed- noty jich, i s jich wšemi jednotníky, služebníky a poddanými, takowýmto obyčejem,

Strana 275
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 275 že sme wydali mezi sebú za ubrmany a za smluwce urozené pány p. Jindřicha z Rosenberka a p. Wiléma mladšieho z Risenberka a z Rabie s strany swé, a s strany druhé wydáni jsú tito urození páni, p. Zdenek ze Šternberka, najwyšši purkrabie Pražský, a p. Zdeněk z Postupic, Chrudimského kraje hauptman, k jed- nání a rozsúzení mocnému bez zbawenie těch wšech wěcí mezi námi a druhú stranů wzniklých a zašlých, o kteréž sme sobě prwé před prwními pány ubrmany w Pelhřimowě winu dáwali, i o kteréž sě nynie zašlé winiti budem. A jestližeby sě swrchupsaní páni ubrmané oč w těch wěcech dělili, snad smluwiti nemohúce, tehdy toho má urozený pán, p. Zbyněk Zajiec z Hasenburka, mocný a najwyšší ubrman i rozdielce býti; a což on koliwěk mezi námi swrchupsanými stranami wypowie a rozkáže, buď o který koliwek kus, na tom máme přestati a tak učiniti. A k jednání i konání těch wěcí, o něž sě winiti budeme, swolili sme sě k roku a k sjezdu do města Pelhřimowa konečně na den sw. panny Markrety, po dání listu tohoto nynie najprw příštie. Kteřížto swrchupsaní spolu ubrmané sami, ne- bolito sám najwyšší, o ty wšechny wěci mezi stranami tudiež w Pelhřimowě, ne- rozjieždějíc sě, konečnů smlůwu a wýpowěd we třech neděléch ote dne sw. panny Markrety pořád zběhlých počítajíc, mají učiniti beze wšech dalších odtahuow a prodléwánie. Pakliby swrchupsaný najwyšší ubrman nemohl těch wěcí mezi námi k konci a k smlůwě sám přiwesti, anebo žeby se neuwázal: tehdy my čtyřie na- depsaní wydaní ubrmané máme, chceme i slibujem pode ctí a wěrú naší mezi na- depsanými stranami tu w Pelhřimowě w tom času wýše praweném, nerozjieždějic sě, konečný konec a smlúwu s pomocí boží a radů dobrých lidí nestranných, kteříž tu w Pelhřimowě budů, ježtobychme jich zespolka k radě žádali, wždy bez zba- wenie učiniti. A jestližeby kterého z ubrmanów pán buoh w tom času dřiewe těch wěcí skonánie neuchowal, jehož pane bože ostřez: tehdy my strana toho umrlého muožeme a máme jiného ubrmana na miesto toho mrtwého wydati a po- stawiti, a ten týmž záwazkem má sě též zawázati, jakožto prwní, k dokonání těch wšech wěcí. Item toto jest wymluweno: jestližeby sě kterého z nás ubrmanów která pře co dotýkala, ten sebe nemá sám súditi, než na miesto swé má jiného o tu swů při postawiti, cožby sě jeho samého dotýkalo; a když ta jeho pře konec wezme, tehdy k spolu swým ubrmanóm na miesto swé zasě wstup. A k tomu roku a sjezdu máme sč suobů stranů gleitowati obyčejem takowým, jakož sme se teď poslední sjezd do Pelhřimowa byli gleitowali. Dále sme sč swolili a ustanowili, aby smlúwy, zápisowé, totižto kompaktata, list mierný i smlúwy Pelhřimowské zapečetěné, i jiní zápisowé mezi námi oba- polně učinění, byli držáni a w swé moci zuostali. Pakliby kým držáni nebyli, aby na sněmu obecniem dolepsaném napraweni byli. O kterýto sněm obecní wšeho králowstwic Českého takto sme sě swolili a ustanowili, abychom na den sw. panny 35 *

Strana 276
276 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. Kateřiny nynie najprw po dání listu tohoto příštie my wšichni nahořepsaní na sněmu w Praze sami osobně konečně byli, bez dalších odtahuow a prodléwaní, i jiné pány, rytieře, zemany, panoše a města k tomu, aby na ten sněm přijeli, wésti a zuobsélati; a ten sněm máme po městech a panstwích našich my nahoře psaní kázati oznámiti a prowolati ihned po tom rozjezdu z Pelhřimowa, aby to wšichni wědúce, toho sněmu pro obecné dobré neobmeškáwali. Jestli pak žebych já swr- chupsaný Oldřich z Rožmberka pro kterů příčinu bezelstnů na tom sněmu sám osobně býti nemohl, ale já Jindřich z Rozmberka nadepsaný s plnú mocí od pána otce swého nadepsaného na ten sněm do Prahy přijeti mám; a nemohlliby také kto jiný z nás nadepsaných beze lsti na tom sněmu často psaném býti, ten má od sebe k tomu sněmu do Prahy s plnu sw mocí dobrého člowěka urozeného, list jemu wěřicí pod swú pečetí dada, poslati, a což se tu na tom sněmu zjedná, w tom zuostati. K kterémužto sněmu do Prahy ktožby gleitu žádal, má jemu dán býti bezpečný gleit, přijeti i odjeti týmž během, jakož jest dán do Pelhřimowa býwal. Item jakož jest některá roznice mezi námi a druhú stranů o markrabí Frid- richa starého Mišenského byla, takto jsme zuostali: že my téhož markrabí Mišen- ského w toto příměřie wdolepsané podlé sebe, ani w tyto smlúwy nepřijímáme, a proti nadepsané straně my jemu nemáme ničímž pomáhati w tomto příměří, ani naše jednota swými lidmi, ani swým grošem. ltem toto také umluweno: ktožby komu z nás z čeho winu dáti chtěl, ten aby swé pře napíše, jemu do jeho domu pod swú pečetí, a pod druhú pečetí do- brého urozeného člowěka tak zapečetěné konečně we třech neděléch pořád zbě- hlých, od nynějšieho ochtábu Těla božieho počítajíc, poslal, a na ty pře odpory učině ten, komuž se wina dáwá, pře i odpory aby s sebú do Pelhřimowa k tomu roku před swrchu psané pány ubrmany přinesl a položil, aneb s plnů mocí je poslal i položil miesto sebe. A ktožby z jednoty našie w tomto listu smluwném nebyl ze jména napsán, a pečet jeho při tom listu hlawním nebyla: ten každý swuoj list přiznawací pod swú pečetí, podlé formy čtyř pánów ubrmanów swrchupsaných wydané, mají uči- niti, a w moc pana Zdeňka ze Šternberka neb úředníka jeho na Konopišti položiti we třech neděléch, od nynějšíeho ochtábu Tèla božieho počítajíc. Pakliby ktokoli z jednoty našie přiznati sě, tak jakož swrchupsáno stojí, nedbal, w tom swé wuole chtě požíwati: tomu my jeho swéwolnosti nemáme zjewně ani tajně pomáhati, nébrž ani jeho kterak zastáwati, ale takowého neb takowých máme se zbawiti a odřezati. Item co se wězňów dotýče suobú stranů zjímaných, ti aby wšichni rok až do S. Jiřie po dání listu tohoto měli. Pakliby kteří seděli, buďte wyrukowáni, tak jakož se prwé wyrukowali; a což jest nynie w těchto odpowědech zjímaných

Strana 277
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 277 wězňów, i ti aby w podobný základ dáni byli, a sedláci w pět kop gr. nebo níže. A dále což se holduow a šacunków newzatých dotýče, též aby ti také bráni až do S. Jiřie nebyli. A již na tyto na wšecky kusy a umluwy nahoře psané, my wšichni dřiewe psaní, s našimi se wšemi jednotníky, kteříž se k tomu obyčejem swrchupsaným přiznají, i s našimi služebníky i lidmi poddanými, wstůpili sme, a mocí listu tohoto wstupujem, w prawé a nepřerušitedlné křesťanské přiměřie, až do dne S. Jiřie po dání listu tohoto najprw příštieho, i ten den celý na S. Jiřie až do západu slunce během swým přirozeným, s swrchupsanými pány, jich jednotníky, kteříž se k tomu během nahoře wypsaným přiznají, i s jich se wšemi služebníky a lidmi poddanými, tak, že w pondělí na S. Wita najprw příštieho, když slunce zajde, hned s dole- psanými zámky a s zbožími k nim příslušejícími máme w příměří nadepsané proti sobě suobú stranů wstúpiti, s Prahů a s hradem Pražským, Poděbrady, Konopi- štěm, s panem Jindřichem Strážským a jeho zámky, s panem Jindřichem z Micha- lowic a jeho zámky w Boleslawště i s služebníky, s Hrádkem Křiwoklátem, Týřo- wem, Bečowem, klášterem S. Prokopa, s hrady Ratajemi, páně Zdeňkowými Kost- kowými zámky, kteréž w Kúřimště má, s páně Hertwikowými a páně Mikulášo- wými Trčkowými zámky, i s Polnú, a se wšemi jednotníky a pomocníky krajów Kúřimského a Čáslawského; také s hradem Borotínem a Pacowem, se panem Jin- dřichem z Lipého, panem Wilémem z Ilburka, s panem Zajiecem Budyňským, s Lešt- nem, s panem Wáclawem Cardú (s panem Janem Pardusem) se panem Petrem a panem Wáclawem Zmrzlíky ze Swejšína i s jich mateří, s Žatčem, Lúny, Slaným, Perúnem, Klatowy, Pieskem, Wodňany. Také se wšemi páně z Rosenberka zámky, s panem Hynkem Krušinú ze Šwamberka, i s jeho zámky, s panem Wáclawem z Michalowic a s Jindřichowým Hradcem a s Karlšteinem, s hradem Rabie, (Kolí- nem nad Labem), s páně Jindřichowými Kolowratowými zámky, Libšteinem, Bu- štěwsí i s jinými jeho posádkami, s Nikolajem a Glauchowským i s jich zámky, s Hasenšteinem, Kadani, Peršteinem, s Nowým Plzněm, a Českými Budějowici a s Týnem nad Wltawů, a s zbožími k swrchupsaným zámkóm příslušejícími; a ty wšecky, což jest s strany a jednoty našie, my nahořepsaní máme nemeškajíc obe- slati, aby spolu w příměřie na čas swrchupsaný konečně wstúpili. Item což se dotýče pana Jana z Peršteina, pana Smila Bietowského, pana Zdeňka Sádeckého, pana Procka z Kunstatu, Třebowé, Litic, Bozkowic, Bielkowa, pana Mrzáka z Mi- letínka s Kuněticků Horú i s jinými jeho zámky a služebníky, s Hradcem nad Labem, Swojší, Jaromiří, Dworem, Skálami i se wšemi jednotníky krajów Chru- dimského a Hradeckého, také s Litomyšlem i s Brandeisem, a z druhé strany, což se dotýká pana Jana a pana Oldřicha ze Hradce, pana Wáclawa Hechta z Rosic, dana Ozora a pana Jana Koldy s jich zámky, ti wšichni mají spolu w příměřie

Strana 278
278 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. křesťanské w tu středu po S. Wítu najprw příštiem, když slunce za horu zajde, konečně a bez fortele wstúpiti; a ty wšecky, což jest jich z strany a jednoty našie, my nahoře psaní máme bez wšeho meškánie obeslati, aby jináč nečinili. Item wymieněno jest, což se dotýče Glauchowského a hradu Peršteina, chceli w tomto příměřie a w smluwách s hradem Peršteinem zuostati, to buď při něm; pakliby zuostati nechtěl, tehdy Mikuláš z Lobkowic nemá jeho samého ani čeledi jeho ižádným zjewným ani tajným ferdrunkem, konečně ižádnú špíží ani kterů potřebů jemu ku pomoci, wozbami, nošením z města Kadaně, z předměstie, z městeček ani ze zboží swých ferdrowati, ani dopustiti kupowati, anižto jeho, chtělliby s kým proti nadepsané straně swú wuoli wésti ke škodě, w nižádné mieře nikdiež pře- chowáwati, ani stawuow dopustiti na swých zbožích jmiewati. A pakliby to bylo shledáno neb optáno neboli seznáno těma dwěma na to wydanýma, anebo dobrými lidmi bylo před nimi seznáno, ježtoby ta dwa toho pochwálila, že jemu od Mikuláše z Lobkowic swrchupsaného takowí nadepsaní fedrunci činěni byliby: tehdy proto my se máme Mikuláše z Lobkowic nadepsaného konečně zbawiti a odřezati, a jemu ničímž proti straně nadepsané slibujem nepomáhati. Kteréžto příměřie swr- chupsané a wšechny kusy i každý zwláště w tomto listu swrchu i dole wypsané, i wýpowěd a rozkázanie swrchupsaných pánów ubrmanów, máme i slibujem pod najwyšším základem cti a wiery našie ztracení wěrně a křesťansky jako dobří lidé upřiemně beze wšeho přerušenie i beze wšech zlých lstí skutečně zdržeti a w ce- losti doplna zachowati. Toto jest také přitom znamenitě wymluweno: jestližeby kto, ufaje tomu příměřie, lúpil a kradl na silnicech neb kdežkoliwěk, neboli pálil denně nebo nočně, a s jistinu duowodnů byl zastižen neb popaden kdežkoliwěk, buď číž buď, tomu se má státi práwo, jakož na zloděje neb na žháře slušie, a to nemá tomuto příměřie škodno ani záwadno býti. A my Oldřich a Jindřich syn jeho z Rožmberka, Jan a Oldřich ze Hradce oc. jistci a rukojmě swrchupsaní, wšichni jednostajně pod základem desieti tisíc kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského slibujem, jestližebychom my nadepsaní nebo naši jednotníci aneb služebníci a lidé poddaní čehožkoli w tomto listu popsaného, buďto smlúwy, příměřie, aneb wýpo- wědi ubrmanské nedržal aneb nedržali, tak žeby pro takowě nezdrženie na nás swrchupsané čtyřie ubrmanowé swrchupsaní základ seznali jednosworně, neb naj- wyšší pan ubrman swrchupsaný seznalby, ačby se oni čtyřie o to smluwiti jedno- stajně nemohli: tehdy my swrchupsaní jistci i rukojmě základ tak seznaný deset tisíc kop gr. dobrých střiebrných rázu swrchupsaného máme a slibujem dáti, splniti a zaplatiti nadepsaným pánóm wěřitelóm našim hotowými penězy, neb zlatými do- brými uherskými, we dwů měsíci po ubrmanském seznání pořád zběhlých, bez pomčenie a odtahowanie dalšieho. A jestližebychom tak toho neučinili a peněz základu sprawedliwě propadeného a seznaného na rok již jmenowaný nezaplatili

Strana 279
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 279 wěřitelóm našim nahoře psaným: tehdy hned máme a slibujem nazajtřie po napo- menutí, kteřížbychomkoli napomenuti byli od wěřitelów našich swrchupsaných, aneb od jednoho z nich, listem, ustně nebo poslem, každý z nás sám osobně, jeden druhého nečekaje, ani se druhým wymlúwaje, s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma wjeti a w obyčejné leženie země této České wlehnůti do Prahy neb do Hradce nad Labem, z těch měst do jednoho, w duom ctného hospodáře nám od swrchupsaných našich wěřitelów ukázaného, a tu prawé a obyčejné země České leženie plniti máme, z něho žádným obyčejem newynikajíc; aneb každý z nás miesto sebe bude moci w to leženie panoši řádu rytieřského poslati, též s jedniem pa- cholkem a se dwěma koňoma. A kdyžby čtrnácte dní od napomenutie minulo pořád počítajíc, ležme my neb neležme, a peněz ještě základních sprawedliwě propadených a seznaných nesplnili wěřitelóm našim častopsaným: tehdy jim tiemto listem dáwáme plnů moc a celé práwo, aby ty jisté penieze tak propadené na naši wšech škodu společní a nerozdielnú wzali w křesťanech nebo w židech. A z toho leženie na nižádné práwo nemáme wyjiežděti, ani kterak wyniknúti, dokudž- bychom wšech těch peněz swrchupsaných úplně a docela swrchupsaným wěřitelóm našim nesplnili i se wšemi škodami, kteréžbykoli swrchupsaní naši wěřitelé skrze to neplněnie naše wzali, ježtoby je dobrým swědomím, bez přísah a wěrowánie, pokázati mohli. Umřelliby kto z nás swrchupsaných jistcuow a rukojmí w tomto času, jehož pane bože rač ostřieci, tehdy my žiwi zuostalí slibujem k sobě jiného w týž slib přistawiti miesto toho umrlého, tak dobrého a mowitého, w jednom měsíci pořád zběhlém, i list tento také w táž zase slowa obnowiti, kolikrátby toho bylo potřebie, pod pokutú leženie swrchupsaného. A ktožbykoli tento list měl s dobrů wuolí wěřitelów našich swrchupsaných, aneb s wětší stranů z nich, ten má i mieti bude tuž moc i plné práwo k tomu ke wšemu, což tento list swědčí, jakožto oni sami wěřitelé naši swrchupsaní. A jestližeby nám pro naše neplněnie swrchupsaní naši wèřitelé láli neb přimlúwali, nemáme jim w tom od- mlúwati, než wšudy znáti, že oni jsú prawi a my proti nim křiwi. Toho na pew- nost i na potwrzenie a na zdrženie, my wšichni nahořepsaní jistci i rukojmě pečeti swé wlastnie s naším wědomím i přiznáním dali sme přiwěsiti k tomuto listu do- browolně. Jenž jest dán a psán na hradě Wildšteině, we čtwrtek před swatým Wítem, aneb na ochtáb těla Božieho, let božích etc. padesátého. 42. List přiznawací ku příměří a ke smlauwě Wildšteinské se strany Poděbradské. (Z orig. arch. Třebon.) Na Wildšteině, 1450, 11 Jun. My Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Zdeněk ze Štern- beřka, najwyšší purkrabě Pražský, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan z Rúsinowa Čáslaw-

Strana 280
280 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. ského, Jan z Sútic Kúřimského a Zdeněk z Postupic Chrudimského krajów hajt- mané, a Mikuláš z Lipy a na Lipnici, známo činíme tiemto listem zjewně přede- wšemi lidmi, že sme slíbili, a mocí listu tohoto pod naší ctí a wěrů slibujem, list hlawní na pergameně s dobrými rukojměmi a wisutými pečetmi na smlúwy a na příměřie nynie mezi námi a urozenými pány, panem Oldřichem a Jindřichem z Rožm- berka, p. Janem a p. Oldrřichem ze Hradce, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati, podlé přípisu slowo od slowa pod pečetmi některých z nás suobů stranů wydaného na nynějšie naše smlúwy i na příměřie, skrze nás suobů stranů umluweného a sepsaného; a ten list práwě a řádně dokonaný a celý, od tohoto ochtábu Těla božieho we třech neděléch pořád zběhlých počítajíc, máme a powinni jsme bez zmatku a beze wšech fortelów w moc p. Jindřicha z Rožmberka aneb purkrabie jeho na hradě Zwiekowě položiti. A dále slíbili sme, a mocí listu tohoto též pod naší ctí a wěrů slibujem, že to příměřie křesťanské, kteréž jest mezi námi a swrchupsanými pány nám od- pornými namluweno, a w přípisiech od nás ubrmanów zapečetěných wypsáno, má do dokonánie a do dánie již psaným stranám listów hlawních, ctně, wěrně a kře- sťansky, beze wšie lsti držáno i zachowáno býti od nás swrchupsaných i od našich odewšech jednotníków, pomocníków, služebníków i lidí poddaných. Pakliby sě co w tom příměřie swrchupsaném od nás neb od kohožkoli jednoty našie stalo dřé- wepsaným panuom aneb komu z jich jednoty, neb služebníków a lidí poddaných: tehdy jak nám čtyří ubrmané, p. Jindřich z Rozmberka, p. Zdeněk ze Šternberka, p. Wilém mladší z Rizmberka a p. Zdeněk z Postupic rozkáží na tom sjezdu, kterýž w Pelhřimowě o S. Margaretě najprw příštie býti jmá, mámy to i slibujem w skutku oprawiti, nikam sě odtud nerozjíždějíce. Také mámy a powinni jsme zjednati to swými poselstwími ku panu Janowi z Pernšteina, ku p. Smilowi z Bie- towa, a ku p. Zdeňkowi Sádeckému, aby každý z nich listem pod swů pečetí do Telče p. Janowi Hradeckému nebo úředníku jeho dal wěděti konečně w ten pátek po swětým Wítě, chtieli čili nechtie státi podlé nás we swrchupsaném příměřie a w umluwách. Toho wšeho na zdrženie a potwrzenie pečeti naše wlastnie s naším wědomím i s přiznáním přitištěny jsú dobrowolně k tomuto listu. Jenž dán a psán na Wildšteině, let božích tisíc čtyřista padesátého, we čtwrtek přede S. Witem, to jest na ochtáb Těla božieho. 43. List přiznawací ku příměří a ke smlauwě Wildšteinské od několika pánůw jednoty Strakonické. (Z rkp. Šternb. p. 164—7.) Na Wildštciné, 1450, 11 Jun. My Jindřich z Rozmberka, Jan ze Hradce, Oldřich ze Hradce, Děpolt z Rizm- berka, Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, Henrich z Sobětic, Puota z Utěšic a Jan

Strana 281
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 281 z Lobkowic, známo činíme tiemto listem zjewně přede wšemi lidmi, že jsme slibili a mocí listu tohoto pod naší cti a wěrů slibujem, list hlawní na pargameně s do- brými rukojmiemi a wisutými pečeťmi na smlúwy a na příměřie nynie mezi námi a urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad, panem Alšem ze Štern- berka, panem Zdeňkem ze Šternberka, najwyšším purkrabí Pražským, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati, podlé přiepisu slowo od slowa pod pečetmi některých z nás z obú stranů wyda- ného na nynějšíe naše smlúwy i na příměřie skrze nás z obú stranů umluweného a sepsaného; a ten list práwě a řádně dokonaný a celý od tohoto ochtába těla božieho we třech neděléch pořád zběhlých počítajíc máme a powinni jsme bez zmatku a beze wšech forteluow w moc pana Zdeňka ze Šternberka neb purkrabi jeho na hradě Konopišti položiti. A dále slíbili jsme a mocí listu tohoto též pod naší ctí a wěrů slibujem, že toto příměřie křesťanské, kteréž jest mezi námi s swr- chupsanými pány nám odpornými namluweno a w přiepisiech od nás ubrmanów zapečetěných wypsáno, má do konánie a do dánie již psaným stranám listuow hlawních, ctně, wěrně a křesťansky zdržáno beze wšie lsti i zachowáno býti od nás swrchupsaných i od našich ode wšech jednotníków, pomocníkow, služebníków i lidí poddaných. Pakliby se co w tom příměřie swrchupsaném od nás od kohož- koli z jednoty našie stalo dřiewe psaným pánóm, aneb komu z jich jednoty, neb služebníków a lidí poddaných: tehdy jakž nám čtyřie ubrmané, pan Jindřich z Rozm- berka, pan Zdenek ze Šternberka, pan Wilém mladši z Rizmberka a pan Zdenèk z Postupic rozkáží na tom sjezdu, kterýž w Pelhřimowě o swětie Margretě naj- prwé příštic býti má, máme to i slibujem w skutku oprawiti, nikam se odtuď ne- rozjieždějíc. Také máme i powinni jsme zjednati to swými poselstwími ku panu Wáclawowi Wewerskému, ku panu Ozorowi, ku panu Janowi Koldowi a k Miku- lášowi z Lobkowic, aby každý z nich listem pod swů pečetí, pan Wáclaw a pan Ozor na Bozkowice, a pan Jan Kolda na Kuněticku Horu panu Mrzákowi neb tudiež úředníku jeho, a Mikuláš z Lobkowic na Hrádek Křiwoklát dali wěděti konečně ten pátek po swětiem Wítě, chtieli či nechtie státi podlé nás we swr- chupsaném příměřie a w umluwách; a též pana Jindřicha Kolowrata a kněze Bed- řicha nemeškajíc obeslati máme, aby pan Jindřich na Hrádek Křiwoklát a kněz Bedřich na Poděbrady w úterý najprw příští každý z nich dal wěděti, stojíli podlé nás w dřiewe psaném příměřie a w umluwách, čili nestojí. Toho wšeho na zdr- ženie a na potwrzenie pečeti naše wlastnie přitištěny jsú s naším wědomím i s při- znáním dobrowolně k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Wildšteině, let bo- žích tisíc čtyři sta padesátého, ten čtwrtek před swatým Wítem, to jest na ochtáb těla božieho. A. Č. II. 36

Strana 282
282 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 44. Forma listu přiznawacího ke smlauwě Wildšteinské od měst. (Z rkp. Šternb. p. 163—4.) My purgmistr a rada i wšecka obec města N. známo činíme tiemto listem zjewně přede wšemi lidmi, že jakož urození páni, pan Jiřík z Kunstatu a z Podě- brad, pan Aleš ze Šternberka oc. i jiní páni, rytieři, zemané i města jednoty jich s jedné, a pan Oldřich z Rozmberka s panem Jindřichem synem swým, i jiní páni, rytieři, zemané a města jich jednoty s strany druhé, proti sobě polem ležiec, smlúwu mezi sebú o zjednánie pokoje učinili, přišedše i zaručiwše na čtyry pány ubrmany i na pátého najwyššieho, tak jakož hlawní list na ty smlůwy i na pří- měřie i na zdrženie mezi nimi swědčí a wykazuje. Ty wšecky smlúwy i příměřie, a každý kus zwláště, w tom hlawniem listu popsány, oblibujem a přijímáme, sli- bujíce je tiemto listem swú dobrů a čistů wěrů křesťansků wěrně a prawě zdržeti i w skutku bez přerušenie zachowati, pod pokutami we hlawniem listu wypsanými, tak úplně, jakož bychom ze jména w něm byli napsáni a pečet města našeho k němu byla přiwěšena. Toho wšeho na zdrženie a na potwrzenie, pečet naše wlastnie, dobrowolné přitištěna jest k tomuto listu. Jenž jest dán etc. 45. Dwě cedule, popis jednotníkůw Poděbradských i Strakonických obsahujíci. (Z orig. arch. Třebon.) Bez místa i roku (1450, m. Jun.) A. Jednota Poděbradská. Jiřík z Kunstatu, se wšemi swými zámky i služebníky; také Kralowú Česků nynější i Jejie M“ zámky, i wšecko, což od Jejie M“ jsem w držení, w swé obraně jmám, a toho nepustím. Jiřík z Dubé a z Wismburka. Jan z Rúsinowa, hauptman kraje Čáslawského Mikuláš z Lipy a na Lipnici. Mikuláš a Jindřich z Ledče (alibi z Sedlce.) Beneš z Mokrowús. Města: Hora, Čáslaw. Zdenèk ze Šternberka. Jindřich ze Stráže. Jan Zajimač z Kunstatu. Jan z Sútic, hauptman kraje Kúřimského.

Strana 283
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 283 Bohuněk z Klinštaina. Jan z Kostelce a z Leštna. Města: Kúřím, Brod Český. Jan z Potštaina a z Žampachu. Ješek z Bozkowic a z Swojanowa. Zdeněk z Postupic, hauptman kraje Chrudimského. Jan Pardus z Wratkowa. Čeněk, Jan a Waněk bratřie z Šárowa. Města: Mýto Wysoké, Chrudím, Polička. Jan z Bergowa. Jetřich Mrzák z Miletínka, kauptman kraje Hradeckého. Města: Hradec nad Labem, Jaromiř, Dwuor. A netoliko ti swrchupsaní, ale každý kraj z dřéwepsaných, totiž Čáslawský, Kúřimský, Chrudimský a Hradecký jsú w témž, kromě některých, kteříž jsú se swéwolně z lantfridu wytrhli. Z Morawy: Jan z Pernšteina. Zdeněk z Walšteina a z Rukštaina. Z kraje Boleslawského: Jindřich z Michalowic. Heřman ze Zwieřetic. Heník z Walšteina. Bohuše z Kowaně a z Fričtaina. Záwiše z Klinstaina. Purkart Kamaret. Města: Nimburk, Miletínek. Praha, totiž tři města, Staré, Nowé i Malá Strana; a hrad Pražský s Hradčany. Z Zápražie: Aleš ze Šternberka. Petr ze Šternberka. Burian z Gutšteina, s městy Střiebrem a Tachowem. Wilém z Rizmberka a ze Šwihowa. Fridrich z Donína. Jan z Gutšteina. Wilém z Ilburka. Přibík z Klenowého. Jan Calta z Kamennie Hory. Dobeš z Radyně. Města: Klatowy. Berůn. Petr a Wáclaw bratřie Zmrzlíci ze Sweyšína. Jan Malowec z Borotína. Mikuláš Winterberský. Města: Piesek. Wodňany. Hanuš z Koldic. Jindřich z Dubé a z Lipého. Jan mladší z Wartenberka a z Děčína. Wilém z Šumburka. Jan z Wartmberka a z Blanšteina. Mikuláš z Lobkowic a z Hasenšteina. 36*

Strana 284
284 B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1450. Ti wšichni předepsaní jsme spolu w jednotách w zápisiech i w lantfridech; a w témž jsú wšichni naši zámci, města, hradowé, zbožie i drženie naše, i wšichni naši služebníci a poddaní, swětští i duchowní. B. Jednota Strakonická. Oldřich z Rosenberka. Jindřich z Rosenberka. Wáclaw z Michalowic. Hynek Krušina ze Šwamberka. Jan ze Šwamberka. Jan z Rismberka a ze Skály. (Již miesto toho jest Wilém mladší syn jeho.) Jan ze Hradce. Oldřich ze Hradce. Jindřich z Kolowrat. Kněz Bedřich ze Strážnice. Jan z Lobkowic. Mikuláš z Lobkowic. Fridrich z Šumburka a z Glawchowa. Henrich Starši z Wejdowa. Aleš z Šumburka. Město: Kadaň. Jan Ozor z Bozkowic. a Wáclaw Hecht z Rosic. Jan Kolda z Žampachu. Kuneš Rozkoš z Dubé, seděnim na Kostelci. Blankenštein, Šuoff. Tito jsú w listu hlawniem, w Strakonicích udělaném. Tito we zwláštniem listu přiznawaciem. Také we zwláštniem listu. Města: Budějowice a Plzeň. Pan Hanuš z Kolowrat. Pan Bernart z Cimburka. N. Akta sněmu Pelhřimowského r. 1450, 13 Jul.—3 Aug. 46. Wýpowěd na sjezdu w Pelhřimowě o pokoj w zemi učiněná; ustanowen sněm obecní ke dni sw. Kateřiny w Praze oc. (Z rkp. Šternb. p. 167—170.) W Pelhřimowě, 1450, 3 Aug. Wýpowěď w Pelhřimowě o swaté Margrethy učiněná oc. L°. We jméno swaté a nerozdielné trojice, amen. My Jindřich z Rozmberka, Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Zbyněk z Hazmburka, Zdeněk ze Šternberka, Jan

Strana 285
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 285 ze Hradce, Oldřich ze Hradce, Jan z Pernšteina, Petr ze Šternberka, Jan Zajimač z Kunstatu, Jindřich ze Stráže, Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, Zdeněk z Rukšteina, Mikuláš z Lipy a na Lipnici, Jan ze Sútic, Zdeněk z Postupic, Jan z Bergowa, Wilém ze Zwieřetic, Oldřich z Kralowic, Jan z Kralowic, Jan Malowec z Pacowa, Beneš z Mokrowús, Jan Rús z Čemin, Puota z Utěšic a Jan z Kocowa: známo činíme wšem wuobec tiemto listem, že jsme tak z jedné wuole zuostali a konečně se jednostajně ustanowujem a sjednáwáme, tak jakož jsú smířeni urození páni, pan Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad a pan Oldřich ze Hradce, jim i přitom také jich pomocnikóm, služebníkóm i poddaným, i jiným wšem této země pánóm, rytieřům, panošem, městóm, prawý mír a pokoj křesťanský wypowiedáme, w tom také aby žádná pole ani které wálky wyzdwihány nebyly, ani jedni na druhé mocí sahali žádným obyčejem konečně do sněmu uloženého wšie této země, kterýžto na den swaté Kateřiny najprw přiští má býti w Praze držán; a tu spolu jsúce na tom sněmu, máme to předse wzieti a k tomu má mluweno býti takowě wždy, aby žádnú příčinů nebyla pole wyzdwižena do času již jmenowaného i potom, lečby to bylo s wolí těch, ktožby k tomu wydáni byli ze spolka toho sněmu; kromě té příčiny, ačby toho potřebie bylo do toho sněmu již jménowaného aneb potom, žeby chtěli pole mieti proti markrabi Mišenskému, ale to wšak aby bylo bez škody a záhuby země této, což najdále moci bude. Tak, jestližeby kteří z swé wuole, dřiewe toho sněmu, kterým krajem této země chtěli se wytrhnúti, a hubiec zemi w tom wuole swé požíwati, aneboli tohoto mieru a těchto smluw nedržeti, těm a takowým má odpieráno býti wšemi obyčeji, jakožby na takowé slušalo. Dále jsme takto ze spolka zuostali o wězně, a to jest zwláště rozkázáno z ubrmanské moci, kteří jsú koli w této wálce zjímáni až do tohoto času, aby wšickni rok měli do sw. Jiřie bez upomínánie, a dále což by urození páni pan Jindřich z Rozmberka, pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka, pan Zdeněk ze Štern- berka, pan Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, pan Zdeněk z Postupic a pan Jan ze Smiřic rozkáži, na tom aby bylo přestáno; neb již psaní páni mají moc je propustiti, aneb w tom jich pozdržeti, dokudžby se jim zdálo. A též šacunkowé wšichni, buďte zaručené aneb kterak koli jinak slíbené, nemají žádným s žádných wězňów bráni býti ani napomínáni, bez wuole pánów již jmenowaných. Také jestli- žeby kteří wězňowé propadli který základ peněžitý pro nepostawenie neb usty slíbenie, ten od těch žádný nemá brán býti bez wuole již psaných pánów. Dále také, kteráž jsů zbožie dobyta a odjata w těchto wálkách, jmenowitě tato, jakožto páně Wilémowa mladšieho z Rizmberka a z Rabie, což se dotýče Nowého Hradu a Kunratic, i wšeho, což k tomu přísluší wedle jeho zápisu, a twrz páně Petrowa ze Šternberka jménem Permesgrün, i což k nie příslušie, jakož jest Nikolaj na něm dobyl, a zbožie Kunšowa Rozkošowa, a twrz Lobkowice, i

Strana 286
286 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. wše což k tomu přísluší, i také což jest na Chlewcowi dobyto: i již o ty wězně i o ta zbožie mají swrchupsaní páni toho wšeho mocni býti, a ty wěci na sněmu w Praze nynie najprwé příštiem jednati, wedle smluw na Wildštaině i nynie zde učiněných. A kterakkoli o ty wšecky wěci spolu zuostanúc wypowědie, to má od toho každého, kohožby se to dotýkalo, w celosti držáno býti. Pakliby se ti čtyřie páni již psaní ubrmané prwé od stran wydaní nemohli smluwiti: ale kterak- by jim tato dwa páni, pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka a pan Jan ze Smiřic roz- kázali neb radu wydali, tak mají bez odporu wypowědieti. Kromě o tu wěc, což se dotýče pana Alše ze Šternberka a pana Wiléma mladšího z Rizmberka a z Rabie, o Nowý Hrad a Kunratice, i to což k tomu přísluší, to pak jakž by pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka a pan Přibík z Klenowého prwé psaným čtyřem pánóm ubr- manóm rozkázali, ačby se oč dèlili, tak mají mezi nimi wypowědieti. Pakliby se pánów ubrmanów již psaných w tom kusu pře kterak dotýkala, má na jeho miesto k tomu jiný wydán býti. Také holdowé, kteři jsú w těch wálkách a záštie holdowáni, ti mají s obú stranů wšichni propuštěni a prázdni býti. Také jakož urození páni, pan Jindřich z Rozmberka, a pan Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, a pan Zdenek ze Šternberka a pan Zdenek z Postupic, ubrmané od stran wolení, jakožto od pana Jiříka z Kunstatu s jedné, a od pana Oldřicha ze Hradce s druhé strany, a jich wší jednoty obú stranů, wzali na se ty wěci, jakož dále týchž stran w umluwních listech se wykazují: o tom jsme zuostali za jeden člowek, a k tomu jsme swoliwše radili i rozkázali, aby bez jich ctí úrazu mohly ty wěci jimi jednány býti, buďto na sněmu Pražském nynie naj- prwé příštiem, anebo jinů chwilí kterůžkoli, sobě toho čas položiti, w tom aby sobě i jiným, kohožby se to dotýkalo, mohli dosti učiniti w takowé chwili; neb jsme to shledali skutečně, že jsú tomu při tomto sněmu Pelhřimowském beze lsti nic učiniti nemohli. A těch wšech wěcí na sdrženie a na swědomie, my wšichni swrchujmeno- waní pečeti naše wlastní dobrowolně a jistým naším wědomím kázali jsme přidá- witi. Datum feria secunda ante festum Mariae Nivis, annorum oc. quinquagesimo. 47. »List smluwní mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem učiněný w Pelhřimowě o swětie Margrety, Anno etc. quinquagesimo.« (Z rkp. Šternb. p. 171—172.) W Pelhřimowe, 1450, 3 Aug. My Jindřich z Rozmberka, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Jan z Lichtmburka a z Bietowa, Zdeněk ze Šternberka, Wilém mladši z Rizmberka a z Rabie, a Zdenek

Strana 287
B. IV. Snemowní wěci České r. 1450. 287 z Postupic, ubrmané od stran wolení a mezi nimi přátelskú smluwú mocně wy- daní, jakožto mezi urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad s jedné, a panem Oldřichem ze Hradce s strany druhé: Najprwé moci boží práwý a křesťanský mír mezi nimi činíme, aby swoji dobří přietelé byli, a práwě křesťansky sobě to držali. Dále, tak jakož pan Oldřich ze Hradce winil jest pana Jiříka z Kunstatu z některých kusów, jakož o tom jeho pře winní a psanie šíře wykazuje; a též zase, jakož jest pan Jiřík z Kunstatu pana Menharta nebožtíka a pana Oldřicha syna jeho winil z některých kusów, jakož také jeho pře winní a psanie šíře wy- kazuje: protož takto se nám jednostajně zdá, a teď z moci swé ubrmanské wy- powiedáme, že těmi haněními, kterýmiž jest haněl pan Oldřich pana Jiříka, neměl jest haněti ani přátel jeho, a též zase pan Jiřík neměl jest haněti pana Menharta nebožtíka, ani pana Oldřicha syna jeho, anižto přátel jich těmi haněními, kterýmiž jest je haněl; neb se nám tak zdá, že těmi wěcmi proti sobě obě straně winni nejsú. Toho na swědomie swé jsme pečeti kázali přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán w Pelhřimowě, léta po narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého pade- sátého, ten pondělí po swatém Petru z okow wypuštěnie. O. Akta welikého sněmu swato-kateřinského w Praze r. 1450, 25 Nov.—1451, 6 Jan. 48. Zápis welikého sněmu w Praze o sw. Kateřině (25 Nov. 1450) počatého a až do počátku 1. 1451 prodlauženého. (Z rkp. Šternb. p. 173—188.) W Praze, r. 1451, 6 Jan. »O sněmu na sw. Kateřinu tato se jest stala wýpowěď od pánuow ubr- manuow, anno oc. LI°.« My Jindřich z Rozmberka, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Zdeněk ze Štern- berka a z Konopiště, najwyšši purkrabie Pražský, Jan ze Smiřic, Wilém z Rizm- berka a z Rabí, a Zdeněk z Postupic, hauptman kraje Chrudimského, mocní ubr- mané a přátelští rozdielce mezi urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Po- děbrad s jedné a panem Oldřichem ze Hradce s strany druhé, i mezi jich také obú pomocníky, služebníky a poddanými, wolení a wydaní: wyznáwáme tiemto listem oc. že jakož podlé smluw, mezi nimi na Wildšteině učiněných, obě straně s jich přátely, pomocníky, služebníky i poddanými při hodu swaté Margrety nynie minulém jsú pánu bohu děkujíc w Pelhřimowě křesťansky smířeni, kdežto u wý- powědi při témž mieru učiněnie znamenitě jest položeno a wyřčeno, což jest pan Oldřich winil pana Jiříka z Kunstatu, anebo zase pan Jiřík pana Menharta dobré

Strana 288
288 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. paměti a pana Oldřicha syna jeho, z některých kusuow, jakož pře jich s obú stranů wypsané šíře o tom wykazují, že těmi haněními neměli jsú se haněti, aniž těmi wěcmi proti sobě byli jsú winni, i jiné wěci, záštie, nepřiezni i jakážkoli pře- činěnie mezi týmiž stranami a jich obú přátely, pomocníky, jednotníky, služebníky i poddanými, měly jsú také podlé umluw nahoře dotčených tudiež w Pelhřimowě srownány a skonány, neboli srownána a skonána býti: ale že to státi se jest ne- mohlo beze lsti, ježto i zřetedlně to a skutečně jest shledáno: odloženo bylo i jest z jednostajného obojich swolenie, i také s radů těch dobrých lidí nestranných, kteréž byli o to k sobě přijali podlé Wildšteinské smlúwy, aby ty wěci na sněmu obecniem wšeho králowstwic nynie při hodu swaté Kateřiny w Praze držalém, nebo jinú chwilí, kterúžbychom sobě my položili, ježtobychom sobě i jiným, jichžby se to dotýkalo, w tom času dosti mohli učiniti, námi byly jednány. Protož my nadepsaní ubrmané, chtějíce rádi a úmysl wždy majíc, stranám již praweným i to- muto králowstwí tak zašlému, což najdále stačiti muožem, poslúžiti, aby lidé po takowých puotkách, nepřiezniech i záhubách w lásku, přiezeň, swornost a jednotu wšem potřebnú a užitečnú s pomocí boží jsúc uwedeni, mohli w pokoji spolu šťastně obýwati a tiem pilněji i snáze z jedné wuole sobě k tomu raditi i pomá- hati, jakžto wěrní a přirození koruny synowé, cožby ke cti a chwále božic bylo, i k obecnému wšeho králowstwie dobrému: jakž z té moci na nás, jakož již wy- psáno jest, w tom s obú stran dobrowolně a mocně zawěšené, aby naše péče w tom a bedliwost byla wždy poznána, wšichni společně a za jeden člowěk, naj- prwé túto naší wýpowědí, pod základy a pokutami w dřewních listech smluwních s obů stranú zapsanými, míru toho křesťanského w Pelhřimowě, jakož na hoře přimieněno, wyřčeného, we jméno božie potwrzujem; též jakož prwé známo jest, i ještě wyznáwajíc, že jsú strany se tak haněti neměli, ani tèmi wècmi, jimiž sebe s obú stranů dotýkali, byli jsú proti sobě winni. A podlé toho wypowiedáme, aby wšeliká haněnie w tom záští s obú stranů kterakžkoli prošlá, buďto řečná, neb listownie, od stran samých nebo jich pomocníkuow a služebníkuow, i jiná pomluwenie, nepřiezni, kyselosti a nelibosti jakžkoli netoliko mezi panem Jiříkem z Kunstatu a panem Oldřichem ze Hradce, ale mezi wšemi pro ně a podlé nich jakžkoli w tej wálce až do této doby zašlými, nic newymieňujíc ani pozuostawujíc, aby pominula wšecka a pominuly wšecky, i z srdcí s obú stranú wěrně a upřiemě byla a byly wypuštěna a wypuštěny; tak aby strana straně, ani žádný z nich jeden druhému ničímž toho zlým nespomínala a nespomínal, aniž wěčně kdy zdwihala nebo zdwihal ke škodě, k nelibosti, ku pomstě, ani které hanbě. Item, jakož pan Jiřík obwiněn jest Janem Popelem ze Hluboké, žeby mu se za příměřím a w umluwách w jeho twrz w Lobkowice uwázal: toho jsme my nepoznali, ani poznáwáme, by w tom pan Jiřík co proti příměří a proti umluwám

Strana 289
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 289 učinil; než učinil jest w tom záští, jako nepřieteli swému řádně. I wypowiedáme o tom, wždy k swornosti a pokoji hlediec, a rozkazujem, aby týž pan Jiřík twrze Lobkowic, se wším což k ní příslušie, we čtyřech neděléch od této naší wýpo- wědi pořád čtúc, Popelowi, neb komužby on poručil, w jeho moc zase wrátil a skutečně postůpil. Item, o twrz Chlewcowu o Bezděkow, kteréž jest pan Krušina ze Šwam- berka dobyl s přátely swými, tak wypowiedáme: aby týž pan Krušina synu Chlew- cowu, neb komuž on poruči, twrze jeho již jmenowané, tak jakž nynie jest, i s příslušnostmi, on i jeho služebníci, nebo jiní ktožby z té jednoty páně z Rozm- berka a páně Oldřichowy co toho držali, ježto k tomu příslušie, postůpil a po- stúpili, a jemu zase wrátil a wrátili we čtyřech neděléch konečně od této naší wýpowědi pořád čtůce. Item, o Pergmesgrünu twrzi, kteréž panu Petrowi ze Šternberka Nikolaj z Hassenšteina w tom záští dobyl jest, wyřiekáme, aby též twrze, ač zbořené, wšak tak jakž nynie jest, i se wším což k tomu příslušie, Nikolaj též we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi panu Petrowi, neb komuž on poručí, w jeho moc postúpil. Item, jakož Bolehošč twrz jest Hluožkowi nawrácena pod wýmluwú takowú, k niežto týž Hluožek slibem jest zawázán, aby jie když bude napomenut postúpil: o tom wypowiedáme i rozkazujem, aby týž Hluožek toho slibu prázden byl a z něho propuštěn, a při tej twrzi i se zbožím k ní příslušným aby zase jako dřiew zuostal. Item, o Kostelci hradu i o zboží na panu Kunšowi Rozkošowi dobytém, kterážto zbožie ti páni a jiní dobří lidé, jenž hradu dobýwali, mezi se rozdělili jsú, tak wypowiedáme: aby za ten hrad i za wšecka zbožie k tomu hradu pří- slušná, buďto dědičná panu Kunšowi s hradem prodaná, neb od něho potom při- kúpená, nebo wěny splacená, i zápisy králowskými, ciesařowými, nebo listy jinými od něho osáhlá, ježtoby se těch zboží w tom záští jemu odjatých dotýkalo, tíž páni a jiní dobří lidé, jenž ta zbožie držie, aby dali panu Kunšowi polšestnádcta sta kop g. dobrých peněz střiebrných w zemi České obecně berných, a to jemu zaplatili na roky tuto položené rozdielně: to jest na sw. Jiřie po této naší wýpo- wědi najprwé příštieho, aneb we čtyřech neděléch potom, pólčtwrta sta kop gr.; na sw. Hawla i hned potom budúcieho, aneb konečně we čtyřech neděléch potom, šest set kop gr.; a na sw. Jiřie potom opěti přijíti majícieho, neb také we čty- řech neděléch potom, ostatních a posledních šest set kop gr.; a to aby jemu listy obecními, jakož na penieze slušie, s rukojměmi pod ležením ujistili, tak jakž pan Žbyněk z Hazmburka a pan Smiřický pochwálé. Pan Kuneš pak zase týmž pánóm a dobrým lidem ta zbožie mají(cím,) kterážby z těch zboží ke dskám zemským A. Č. II. 37

Strana 290
290 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. slušala, ta aby jim, neb kohožby se z nich dotýkalo, w též dsky zemské wložil, a kterážby ke dworským dskám slušala, ta klaď we dworské i se zpráwú, tak jakož země za práwo má; na kterážby pak zbožie toho drženie zápisy nebo listy jakéž- koli měl, ty aby jim, neb kohožby se z nich podlé drženie těch zbožie dotýkalo, wydal, dobrú jim wuoli na ně s swů i jinými podlé toho wisutými panskými pe- četmi na swědomie učině a dada, jakož w zemi řád a obyčej jest. Než toto zna- menitě přitom z jednostajné wšech nás wuole přidali jsme w tom a přidáwáme, že pět nedělí panu Kunšowi od této naší wýpowědi pořád čtůc k rozmyslu pozuo- stawili jsme a pozuostawujem, aby wuoli měl, chceli tuto naši wýpowěď a penieze námi jemu za ta wšecka zbožie a práwa jeho wyřčené přijieti, takowě, neučinilli by toho, že proto základu on ani jeho strana nepropadne. Pakliby mu se zdálo to tak přijieti a učiniti, jakož jsme wyřkli, tehdy aby to panu Zdeňkowi ze Štern- berka dal w tom času na Konopiště wěděti listem swým otewřeným, pod swú a jiných dwů urozených člowěków na swědomie pečetmi; a od času wěděti dánie potom w šesti neděléch týž pan Zdeněk i s jinými, jichž se to dotýče, pana Kunše do Prahy gleitujte bezpečnè, a tu mèjte listy na penieze hotowy, i Kuneš také s sebú zápisy a listy swé, o nichžto swrchu zmienka jest, tu přines, i s dobrú wolí k nim takowú, jakož již nahoře jest wypsáno, aby jim we dsky zemské i dwor- ské, což podlé této wýpowědi klásti má, kladl; a listy s obú stranů tu sobě wy- dajte, a tak mezi sebú konajte, jakož se swrchu píše. A když sobě wšecky ty wěci dokonají, tehdy pan Zdeněk s jinými z swé strany, jichž se to dotýče, aby panu Kunšowi pruowod bezpečný před jednotů swů s listy i s penězi, dadieli mu které, zjednali až na Karlštein. Bylaliby pak mezi nimi která nesnáz o brání peněz, w tom což od pana Zbyňka z Hazmburka jeden a od pana Smiřického druhý k tomu wydaní pochwálé, to aby bez odporu bylo bráno. Item wypowiedáme, aby Pawlowi dřewniemu purkmistru Nowoměstskému domy jeho, a k čemuž práwo má neb okáže knihami městskými nebo listy a zá- pisy, ježto mu po dobytí Prahy jest odjato bylo, we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi pořád čtúc, neb komuž on poručí, w jeho zase moc wráceno a postúpeno konečně, a to, nebylliby zase do města přijat, aby swobodně mohl dáti, zastawiti, najieti, prodati, i s tiem což chce, nebo chtieti bude, jakžto s swým učiniti, bez wšeliké překážky; a prodalliby komu neb chtěl prodati co, aby trhu jemu nehájili, ani zbraňowali neb odmlúwali, ani peněz hindrowali nebo hindro- wati dopůštěli obyčejem žádným. Pakliby jemu se kto nač táhl, chtě snad práwo k tomu lepšie mieti, než on, to aby panem Janem ze Smiřic a panem Zdeňkem z Postupic ohlédáno bylo a tak učiněno, jakž oni společně rozkáží. Item, což jest koli pan Jan dobré paměti Rabský držal, práwo k tomu maje, a po dobyti Prahy jemu odjato, ježto pan Wilém již syn jeho k tomu práwo

Strana 291
B. IV. Sněmowní wèci České r. 1451. 291 má, to aby jemu pány Pražany, neb ktož to držie, we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi bylo wráceno a postúpeno: kromě zbožie Konratického, o kteréžto jiné již s tiem, kohož se dotýče, má miesto. Item, jakož kněz Bedřich a Kolinští winí Jana Širokého z nějakého platu, kterýžby, jakož oni prawie, měl jim platiti z Pašiněwsi, a on je zase také z jiného platu na někakém dwoře Kolinských: zdá se nám, že jsú ty wěci před těmito wál- kami a záštími mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem wzniklými zašly, a tak by to nebyl náš súd. Pakli to před námi tu a na těch miestech i w ten čas, jakož doleji se pokládá, bude prowedeno, žeby ty wěci w těchto mierách zašly: tehdy i to také bohdá wedle sprawedlnosti ohledáme. Jehož zdáli se jim přátely mezi sebú o to wydati, a jimi w té chwili býti smluwenu, naše k tomu jest dobrá wuole. ltem o to, což jest mezi panem z Rozmberka a Wodňanskými, tak wypo- wiedáme, aby pán s swé strany jednoho neb dwa, a Wodňanští tolikéž, přietele wydali, a ty swedli ten masopust, neb konečně prwnie neděli w postě; a jakž je ti srownají podlé těch zápisuow, kteréž mezi sebú mají, tak oboji na tom přestaňte. ltem, což jest opět mezi Budějowskými a Wodňanskými, rozkazujem, aby o to na týchž přáteléch a dobrých lidech přestali, a ti w též také chwili konajte mezi nimi. Pakliby smluwiti jich nemohli, ale buďte strany w ten čas a na těch miestech nížepsaných před námi, žeť tu mají bohdá podlé sprawedlnosti poděleny o to býti. A w tej mieře jestliže jsú co sobě stawili, to aby s obú stranů bylo propuštěno, a wšech nesnází a newoli mezi nimi až do konečného rozsúzenie přestáno. Item ktožby koli také podlé kraje, w němž přísedí, byw s jinými w lant- fridu, i přiwinul se w tom záští k některé z stran swrchupsaných, a tak i nepřie- telem toho kraje byl: tak o tom wypowiedáme, jakož i na počátku této wýpowědi wyřkli jsme, aby to wšecko (bylo) prostě a upřiemě pominuto a z srdcí wypuštěno, tak aby lantfrid, ani krajané, ani také žádný z nich, takowému nižádnému ničímž toho zlým nezpomínal wěčně, ani jemu k hanbě kdy neb ke škodě toho zdwihal. ltem, wězňowé ti páně Krušinowi ze Šwamberka služebníci, kteříž při tom a s těmi rotami byli jsú, kdyžto kramářóm a jiným obchodníkom i řemeslníkóm z Prahy i odjinad, ježto jeli do Klatow k jarmarku, jest pobráno, pro nèžto týž pan Krušina obwiněn jest, tak wypowiedáme i rozkazujem: aby o to pan Šwamberk Krušina o sněmu najprw w Praze budúciem, tu w Praze, pakliby ten sněm kterak zminul, tehdy w Benešowě neb na Konopišti o swatém Michalu najprwé příštiem byl osobně, anebo s plnú mocí swú poslal pod listem odewřeným s pečetí swů, a Kostenpira úředníka swého z Zelené Hory tudiež před námi postawil, i s těmi čtyřmi pacholky, kteréž byl týž Kostenpir, jakož sám prawil, k těm rotám poslal, i také s těma dwěma, o nichžto týž Kostenpir prawil, že při tom byli jsú bez 37*

Strana 292
292 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. jeho wuole, kteréž i na rukojmiech má. Pakliby pan Krušina tu chwili a na těch miestech před námi nebyl, ani moc jeho a úředníka swého weyš jmenowaného i s těmi pacholky nepostawil, aneb oni toho, což jim kážeme neučinili: tehdy roz- kazujem tak, aby pan Krušina sám na jich miestě to wšecko oprawil, i skutkem učinil a naplnil, cožkoli námi byloby jim kázáno. Item wypowiedáme a rozkazujem, aby pan Břeněk také před námi w ten čas a na těch miestech swrchudotčených a wespod jmenowaných stál osobně. Item, o wězniech těch, kteříž od Žateckých a Lůnských w Udlicích jsú zjí- máni, ježto Nikolaj z Hasenšteina prawí, že jsú i tehdáž byli, když jímáni, jeho přikázaní služebníci, a Žatečtí s Lúnskými prawie, že jsú služebníci markrabě Mi- šenského: wypowiedáme a rozkazujem, aby we čtyřech neděléch od této naší wý- powědi z wězenie toho byli propuštěni a prázdni, a jiné wšecky wěci aby mezi nimi pominuly, tak aby od žádné strany proti druhé nikdy žádným obyčejem ne- byly wiec zdwihány. Item, o Něprowi, kteréhož pan Zdenek ze Šternberka wèzenim winí, již jsme se my panem Zdeňkem ujistili, že má o něm wšech pomlúwání a řečí nepo- ctiwých nechati, a nemá na něho w té mieře, ani na jeho služebníky, Něpr péče mieti; a zase Něpr také uruč témuž panu Zdeňkowi, aby jemu a jeho služebníkóm i lidem neškodil obyčejem žádným. Než rozkazujem túto wýpowědí, aby o sněmu w Praze najprwé budúciem, nebo w Benešowě, aneb na Konopišti, w čas napřed uložený, před námi stáli, že tu chcem podlé duowoduow a swědomí obostranných to bohdá rozeznati podlé sprawedlnosti. Jiní pak wšichni wèzňowé páně Jiříkowi a páně Oldřichowi i jiní, kteřížby koli w tom záští s obú stran zjímaní, rytieřští lidé i obecní, tak wypowiedáme i rozkazujem, aby byli we čtyřech neděléch, od této naší wýpowědi pořád čtúc, ko- nečně propuštěni a wězenie swého prázdni; a listowé wšichni na šacunky s obú stranů zdělaní, buď rok plněnie minut, anebo nic, a buď také na ty listy ležáno nebo neležáno, ti aby wšem wězňóm, na něžto swědčí, w týchž čtyřech neděléch byli konečně a bez otporu wráceni i bez zmatku; a wzatoli od koho na který list co, to tak stuoj do našeho dalšieho rozsúzenie; ale wiece nikoli nebud bráno. Item ktož jsú se winili a winí, jichžto pře nám dány jsú popsány, ježto se jim bez odpowědi, neboli w mieru a w příměřie, neb w kterých jiných umluwách tohoto záštie, škody rozličné bráním, pálením, jímáním, šacowáním i jinými obyčeji dály: toho w tej mieře a tak w náhle srownati nemohúc, aby se wždy nic neu- krátilo ižádnému, ale aby wiece s dobrým uptáním i rozmyslem nahlednuto bylo podlé sprawedlnosti, to wšecko s tůž plnú moci na nás jednosworně s obú stran zawěšenů, i pod týmiž základy a pokutami, do sněmu najprwé w Praze budúcieho, tudiež do Prahy, pakliby sněm kterak pominul, tehdy do swatého Michala, kterýž

Strana 293
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 293 najprw přijíti má, do Benešowa, neboli na Konopiště konečně odkládáme, podlé moci a wuole nám w Pelhřimowě k tomu zuostawené ode wšech jednohlasně, aby- chom totiž w Praze na sněmu dřiew dotčeném nebo jinů chwilí, kteříž bychom čas my položili, to jednati mohli. I přikazujem wšem takowým, jenž jsú takowými běhy se winili a winie, jakož jsme již dotkli, aby každý z těch sám osobně, tak žalobce, jako ten, ktož jest obžalowán, stál před námi, neb jiného dobrého člowèka rytieřského s plnů mocí swů, pod listem wěřicím s swů i jiných dobrých lidí na swědomi pečetmi, k sněmu w Praze najprwé budúciemu poslal w tém dni ode dne, kterýž sněm bude jmenowán, konečně; a žádný aby neodjiežděl do sko- nánie swé pře, aneb do našeho rozkázánie jiného. Pakliby ten sněm kterak zmi- nul, tehdy do Benešowa, aneb na Konopiště s duowody swými, kteréž každý mieti muož k swé pře neb odporu dolíčení, ten den na swatého Michala; že tu pře i odpory s duowody každého wyslyšiec, chcem s boží pomocí o ty wěci konec uči- niti, a podlé win i duowoduow každého oprawy podobné, aneb cožby se nám k tomu zdálo potřebie, wyřéci a wynesti. Jestli pak žeby kto swéwolně před námi k swé při neb odporu nestál, ani s swú mocí tak a tu i na ten čas poslal, jakož se swrchu píše, a skrze to snad podlé naší wýpowědi tehdáž wyřčené co přijieti a učiniti neb oprawiti netbal: proto strana té jednoty základu nepropadne, ale má a powinna bude takowého připrawiti k tomu, obyčeji kterýmiž najlépe muož, aby od rozkázánie našeho konečně w desieti neděléch učinil a skutečně naplnil i oprawil, tak jakž tu bude mu rozkázáno. Pakliby se i toho nestalo, to jest, žeby takowý nebyl k tomu tak, jakož již wypsáno jest, připrawen, tehdy ta strana, z jejiežto jednoty takowý by neposlušný byl, w šesti neděléch potom aby sama učinila i oprawila, což onomu byloby námi wyřčeno a kázáno. A zwláště z čehož jsú pan Dětřich z Miletínka s krajem Hradeckým winili pana Koldu, a on je zase, jakož jsú to na nás zarukowali s obú stranů: o tom též rozkazujem, aby oboji na těch miestech i na ty časy byli, aneb swú moc po- slali před námi; a což tuto wypowiedáme i ještě wypowieme, to aby sobě pod základy mezi nimi uručenými držali obostranně. Item ktožby koli k sněmu nebo k sjezdu swrchupsanému gleitu žádali, buďte strany, wězňowé neb kteří takowé pře mající, má jim gleit bezpečný dán býti pod tú a takowů wýmienků, postihlliby koho súd náš a weypowěď naše w čem, z toho žádný gleitem aby newycházel, ani se jím bránil, aniž chcem by komu proti súdu našemu neboli wýpowědi naší gleit pomocen a platen byl. ltem o těch tisící zlatých od Chebských panu Jiříkowi slíbených dáti, z nichž- to pan Krušina ze Šwamberka po swém služebníku winu jest témuž panu Jiříkowi dáwal, o kteréžto pan Jindřich z Rozmberka se panem Wilémem Rabským držala sta při, k tomu táhnúc, aby to pominulo, takto jsme se wšichni ustanowili: po-

Strana 294
294 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. něwadž jsú Chebští listu přiznáwacího k jednotě pána z Rozmberka a pana Oldřicha ze Hradce jako jiní nepoložili, a k těm zlatým se tak swolili, i potom z žádného útisku netůžiwše, přede wším sněmem panu Jiříkowi s jinými jeho přátely z toho dèkowali, že s nimi naloženo milostiwě: jakož jsú se swolili, tak učiňte. Tyto pak wšecky wěci námi tuto již wypowěděné, buďto o mieru drženi, o zboží napřed jmenowaných postupowání, o wězňów propuštění, neb o čemž koli jiném, tak jakž každý kus w sobě zawřien již a wypsán jest, tak z jedné wšech nás wuole i úmysla rozkazujem, aby od každého, což se koho dotýče, byly při- jaty, naplněny a skutečně dokonány. Pakliby na komkoli, jenž těmito našimi wý- powěďmi k čemu jest zawázán, co sešlo: aby ta strana, z jejiežto jednoty takowý by byl, to oprawila, zastala i skutečně naplnila tak wcele a úplně, jakoby onen, jemuž jest rozkázáno, měl učiniti, bez wymlúwánie i odporu wšelikého. Item, jestližebychom tuto kterých pří, jichžto nám popisowé jsú dáni, po- zapomenuli, a tak jich wypowěděti obmeškali, to nebude ke škodě ižádnému, ale o sněmu najprw w Praze budúciem, neboli na miestech wýš položených, strany, jichžby se dotýkalo, před námi buďte, tuť má také to podlé sprawedlnosti jed- náno býti. Na potwrzenie wšech wěcí tuto wypowěděných my wšichni ubrmané nade- psaní pečeti naše wlastnie dali jsme i kázali přitisknúti. Kteréžto wýpowědi staly jsú se w středu na hod křtěnie syna božieho, léta jeho narozenie tisíc čtyři sta padesát a jedno. 49. Weřejné prowolání za příčinau pokoje a řádu w zemi, ze sněmu swatokateřinského učiněné. (Z rkp. Šternb. p. 189—190.) W Praze, 1451, 6 Januar. »Jednosworné sjednánie pánów o sněmu w Praze na sw. Kateřinu.« In disgressione autem congregationis ejusdem, ut regnum ipsum tranquilli- tatis et pacis amoenitate gaudere valeat atque possit, in punctis et articulis infra scriptis omnes unanimiter resederunt, eaque et eos in omnium audientia publica legi mandaverunt, quibus omnes et singuli consenserunt, nemine penitus discrepante, voce quoque praeconia proclamari per civitates et dominia jusserunt. Najprwé silnice wšecky aby šly prostranně a swobodně. ltem lúpežuow a krádežuow, wýbojów a pálení denních a nočních, aby bylo konečně wšech přestáno. Pakliby kto w takowém zlém účinku zastižen byl neb uswědčen, nad takowým i nad každým, jenžby ho zastáwal, má býti mstěno podlé popraw starodáwních.

Strana 295
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 295 Item, sáhlliby kto také, ježto jemu to wedle poprawy příslušie, na kterého zločince, kterýžby po tomto našem již swolenie nynějšíem co učinil, a někto snad toho mstíti chtěl a tomu se protiwiti: na takowého, ktožby se tomu protiwil, aby pomohli sobě wšichni; a cožby koli na takowém bylo dobyto, toho aby byl wěčně prázden. Item falšowé každí aby owšem byli přestáni; neb nad takowými dieti se má starodáwná poprawa bez milosti. Item zlodějów krčemních i jiných wšelikých aby žádný nepřechowáwal, ani stawuow u sebe jim dopúštěl, žeť nad takowými bude mstěno nad jich ferdrowníky i pomocníky. Item ktožby koliwěk, řád a práwo opowrha, na koho záhubú sáhl, aby jeho žádný u sebe nechowal, ani trpěl, ani zastáwal, ale aby psancem byl po wšech městech. Pakliby jeho kto chowal, trpěl neb zastáwal, aby sám w témž byl a takowým aby žádný gleit pomocen nebyl. 50. Instrukcí poslům ku králi Fridrichowi wyslaným od sněmu swato -kateřinského wydaná 1). (Z rkp. Šternb. p. 191—203.) W Praze, 1451, 6 Januar. »Poselstwie ku králi Římskému od králowstwie na sněmu w Praze na sw. Kateřinu wydané z jednosworné wuole wšech pánów i zeman.« Najprwé služba ode wšech pánów, rytierów, zeman i měst, a také ode wšeho králowstwie buď JM“ powědiena, ozdobiece to, jakž poslowé k tomu wydani uměti budů najlépe. Dále takto buď mluweno: WM dobře wie, i téměř zemí okolních wšem lidem jest známo, kterak naše králowstwie w rozličné a těžké nejednoty a nezpuo- soby tak zašlo jest pohřiechu, ježto nenie o tom potřebie široce wyprawowati. A kakžkoli rozličnými obyčeji pracowali jsme o to, se wšech stran zpuosobuow těch wyhledujíc, kudyby ta země w řád a pokoj wešla: wšak pro jisté překážky a příčiny w tom přiházelé nemohlo se jesť w tej mieře státi, až když WM' po panu Haškowi pod listy wěřicími swů dobrú wuoli nám wzkázala, powolujíce, aby- chom sami zemi zřiedili jediném zpráwcí, nebo jich wiece, jakžby se nám zdálo, že plnú k tomu wuoli WM dáwá. Tehdy úmysl WM“ a wuoli takowú wědúce, 1) W prwní částce instrukcí této opětují se nazwíce tatáž slowa, která již r. 1446 na sněmu swatomartinském wydána byla. Wiz nahoře na str. 209 násl.

Strana 296
296 B. IV. Sněmowní wèci České r. 1451. i welmi toho wděčni jsúc, tiem pilněji wšecky wěci wzali jsme před se, a sně- mów o to několik wšie země jmèwše, již teď na tomto sněmu nynějšiem wšichni páni, rytieři, zemané a města ustanowili jsme se jednostajně na wěcech konečných takowých a tak, jakož teď bude WM“ powědieno. Račiž WM wěděti, že wšecko králowstwie, tak jakož powědieno, na sněmu obecniem a walném společně sebrané, wážiwše mezi sebú s welikými pilnostmi ty wšecky puotky, wálky, nejednoty, záhuby i mnoho zlého, které se jest pohřiechu léta předešlá dálo, a mysléce i měřiece k tomu, aby netoliko w zemi to zlé pře- stalo, ale abychom se i to králowstwie budúcně také téhož, což na nás jest, wy- střiehli: takž jiné cesty k tomu úmyslu bližšie newědůce, poručili jsů nám wšichni jednosworně a jedniem hlasem, i na to nás teď k WM“ poslali, žeť společně wšichni prosie i žádají, aby WM' ráčila tomu králowstwí a jim i nám wšem krále Ladi- slawa, strýce wašeho, za krále a za pána wydati. Nenieť úmysl jich, aťby snad w řeči a w hlasu toliko pánem té země a jich byl, ale již i w skutku aby sobě JM' korunowali, podlé práw a obyčejów té země starodáwních. Neb to rač WM' wè- děti, žeť tiem obyčejem a tiem kusem zwláštně to králowstwie, bohu dèkujíc, w mier a jednotu jest wešlo, ježto ktož byli w nepřiezniech, ti již přietelé jsú, ktož v ruo- zniciech, ti již w jednotě, a ktož se dělili, již jsú we swornosti. Pak Twá M' i každý šíře muož tomu rozuměti, nežť my tuto prawíme, jestližeby se to dlilo, ano tiem ta země, jakož již řekli jsme, we swornost a jednotu i poklid jest uwedena, a tak žádosti jich nebyly uslyšány: strach, byť potom králowstwie to mnohem k horšiemu nepřišlo, nežli dřiewe; a mohloby to WM“ i téměř wšem zemiem okolním škodno býti. Protož wěřieť WM“, že pro wýstrahu budúcieho zlého, kteréžby z našich roztržení pojíti mohlo, i také pro tak mnoho dobrého, kteréž z našich jednot a dobrých úmysluow, netoliko tomu králowstwí, ale i wšem zemiem okolním pošloby, ráčí WM, jakožto král Římský, jemužto zwláštnic péče říše swaté býti má, a zwláště koruny naší, jakožto přednieho téměř údu též říše swaté, k tomu dobrému té země úmyslu raden býti i pomocen, a tiem spieše krále nám Ladislawa wydati, abychom korunowáním JM“ w jednotě a we swornosti pracně již uwedené tiem se lép utwrditi a zlého wystrieci mohli. Item, jestližeby KM tázala, na který běh a zpuosob mělby nám král La- dislaw wydán býti? k tomu poslowé mají takowú odpowěď dáti: Již jsme WM“ po- wěděli, kterak země wšecka po takowých róznicech a nepřiezniech i nesworno- stech w jednotu prawů od mnohých nenadálů skrze práce a snažnosti dobrých lidí šťastně bohdá jest wešla; na tuť jednotu i swornost, ježtoť róznic není již bohu děkujíc ižádných, krále žádáme, aby pod JM“ jiné země již okolnie k tomu krá- lowstwi příslušné, kteréž onde i onde pro neswornosti naše pomocí rozličných sobě hledaly jsú, již asponě krále u nás podlé starodáwních práw a obyčejów

Strana 297
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 297 majíce, zase w hromadu se, jakžto k swé hlawě, hrnuly, a tu se přiwinuly i zuo- staly, jakož učiniti mají z práwa. Pak byloliby od KM“ k té odpowědi snad řečeno, žeby ještě jiných zpuoso- buow k tomu bylo potřebie, utykaje na to snad a řka, čím král má žiw býti, ano králowstwie mnoho jest zastaweno a zapsáno? Tehdy takto dále buď odpowědieno: Nenieť tak, jakož WM snad zprawují, wše zastaweno; neb města, w nichžto krá- lowa komora jest, nejsů zapsána, a dielť i jiných zboží weliký swoboden jest; a k tomu poklad a klénot země najwyšší, hory zlaté i střiebrné dobře hojné, jimižto králowstwie naše nad jiné země jest obdarowáno, ježtoť wše ku králowě ruce přijde; a pak nad to, aby žádný se nenadál, byť to králi našemu budúciemu ně- kterak snad nákladně a s těžkostí jíti mělo, ježtě jsme k tomu i o jiný zpuosob se swolili, sami sebe w našem wlastniem dědictwí a držení ujmúc, ku pomoci králowstwie i také krále a pána našeho společně wšichni a jednostajně, že jeden úrok každý z nás, jenž platy na zemi jakéžkoli máme, chceme dáti, i dědinnici mají se k témuž přičiniti, když králem jisti budem, a to dobrowolně, ne z práwa; ježtoť summa toho, každý rozoměti muož, nemalá bude sebrána, aby z toho ně- které wěci JM“ užitečnějšie byly wyplaceny, a dwuor jeho mohl tak, jakž na krále slušie, naweden a zřiezen i držán býti. A na to jsme se již i o zpráwu toho krá- lowstwie, podlé wuole od WM“ nám wzkázané a dané swolili, že úředníci i jiné osoby, s jichžto radů mají ty i jiné wěci w zemi býti řiezeny pod panowáním krá- lowým až do let JM“, k němužto páni i jiní dobří lidé winůti se budů jakžto ku pánu swému, a jeho jménem i mocí wšecky wěci králowstwí potřebné a užitečné budů jednány, a k tomu také i jiné země ku králowstwí příslušné JM ku pomoci bude mieti; a jestližeby zpráwce s radů swů a země čemu snad nemohli učiniti, utečem se k WM“, jakžto k králi Římskému a hlawě říše swaté, jejiežto také jeden úd jsme, a jakožto k strýci krále Ladislawa i poručníku, wěřiece WM“, že nám ráčíte radni býti a pomocni. Takéť pamatujem a máme za to, žeť i WM' o tom wie, kterak mezi námi a pány Rakůskými w poselstwí k zemi naší činěném býwaly jsú takowé řeči a zmienky, že jedné ruce samé takowú tiež zdwihati jest nesnadno, ale kdyby jedna druhé pomohla, žeby tak bylo každé břiemě lehčejše nésti. Protož myť jako jednů ruků zdwihnúti již chcem, a na to i swolili jsme se o tu daň tiem obyčejem, jakož jsme powěděli dřiewe; ježtoť nebude toho málo. Račiž WM se také přičiniti, at druhá ruka pro lepší těch zemí také s námi zdwihne, naši takowú hotowost k do- brému widůce. Poslowé pak na tom někaký čas postojiec, což již napřed jest powědieno, a wždy tak w té žádosti potrwajíc, aby ráčil krále Ladislawa nám wydati, čím najspieš muože býti, srozumějíli, žeby tomu swoliti ráčil, a již řekl, že to učiniti 38 A. Č. II.

Strana 298
298 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. miení: tehdy poslowé mají k času a miestu jistému mluwiti, kde a kdyby to mělo býti a to pod pečetí KM“ nebo rady jeho i swými sepsati, aby to již tak šlo. A hned artikulowé a žádosti od země swolené buďte KM“ podáni, jakož se teď hned píší: Najprwé o ty čtyři artikule, o něž se jest tato země zasadila, i smlúwa se o to stala s koncilium Basilejským, a kompaktáta sepsána mezi týmž zborem Basi- lejským a králowstwím tiemto i markrabstwím Morawským, kteréžto držíme a držeti mieníme: abychom w tom byli zachowáni; a jestližeby nás chtěl od toho kto tisknúti, aby nás w tom JM' hájila a bránila, abychom od toho tištěni nebyli. Item jakož Ciesařowa M' slawné paměti pán náš zapsal se jest nám a zemi w některé wěci, zwláště ježto to zápisowé jeho s majestátem JM“ zemi daní šíře ukazují a swědčí: w ty wšecky wěci aby se nám tento též zapsal a je dowedl k miestu, i o arcibiskupa woleného; a chtělliby nás od toho kto tisknúti, aby nás w tom jakžto pán náš hájil a bránil před každým. Zwláště pak o arcibiskupu WM rač wěděti, že CM' slawné paměti pán náš, ku pilné a snažné žádosti wšie země našie, wolenie to arcibiskupa, kteréž JMu jakžto králi Českému jest příslušalo, dal jest a postúpil toho času nám a zemi takowě, ktožby koli námi a zemí k témuž arcibiskupstwí byl wolen, že JM dal nám k tomu swú plnu moc i wuoli. A tak my wuoli w tom i moc JM“ majíc listem potwrzenu, wolili jsme poctiwého muže mistra Jana z Rokycan wšecka země společně a jedno- stajně, a CM toho našeho wolenie zwláštním opět listem s majestátem jest potwr- dil, slíbiw žádného jiného arcibiskupa w králowstwi našem nemieti, než jej až do jeho smrti. Protož i toho žádáme od WM“, aby se nám o tom kusu král Ladi- slaw k dowedení a dokonání jeho swěcenie též jako CM' zapsal, i WM" také pro- síme, aby jste, když toho čas příhodný uzříme, waše posly ráčili poslati a přičiniti se tu, kdežby najplatněji a najužitečněji zdálo se, aby nám swěcen byl, a myť swé posly podlé WM“ také pošlem. Neb tomu wšichni rozumíme, že tiem obyčejem a skrze to snadněji a lépe i spěšněji bude moci w jednotu a swornost i w řád králowstwie naše uwedeno a w tom i zachowáno býti, nežli jinak; a také neby- loliby toho, strach, žeby králowstwie w takowé ruoznice a nejednoty mohlo přijíti, jako driew, neb w horšie; ježto by to i králi našemu, i také nám a králowstwie ke škodě mohlo býti. Item o práwa a swobody této koruny, aby JM' ráčila každý staw we swém řádu a swobodě zachowati a držeti, jakož bylo jest od staradáwna, a též i práwa zemská aby JM' ráčila zachowati a držeti, jakož jsú byla a šla od staradáwna. Item, wšecky dluhy a zápisy w této zemi slawné paměti ciesaře Karla, krále Wáclawa i ciesaře Sigmunda, kteréž JM“ zapisowali, buďto na králowstwi, nebo na

Strana 299
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 299 duchowenstwí, ježtoby s jich wědomím a wolí wyšli, ty aby ráčil držeti a každého při nich zachowati, jakož swědčie. Item o odúmrtí, kteréžby w České zemi od smrti ciesaře Sigmunda, pána našeho, až do krále nynějšicho korunowánie na král spadly, ježto dědicowé zemřeli, dluhy na tom zapsawše a rukojmě zastawiwše listy, nebo jinými obyčeji, anebo také we dsky to klásti jměwše, a rukojmě by w tom hynuli neb hynúti měli, aneb snad jistec i rukojmě zemřeli, ježto skrze to we dsky jest kladeno nemohlo býti: za to prosíme, aby král ty odúmrtí tak na JM' spadlé mimo se ráčil pustiti a pro- pustil. Pakliby co rukojmě takowých zboží po smrti jistce listem dosti chtiec učiniti we dsky kladli, tomu aby JM' wuoli dal a toho potwrdil, jakoby se od dědice kladlo. Také umřelliby kto w tej chwili, swého zbožie nikterakž neopatřiw, aby to na najbližšieho přietele buď mužského neb ženského pohlawie připadlo plným prá- wem, lečby kto práwo lepšie prowedl a okázal. Item dalliby kto, neb poručil w tej mieře swé dědictwie na zemi listem s pečetmi komužkoli, buď za zdrawého žiwota neb w nemocné posteli: to aby mocno bylo a we dsky řádně potom wešlo bez králowy překážky, lečby komu prwé s dobrým bylo swědomím kterak zawázáno a zapsáno. A komuž jsú co páni o sněmiech obecních we dsky zemské nebo dworské klásti swolili, anebo zbožie swá dáti, k tomu KM' aby také ráčil swú wuoli dáti a tiem jinak nehýbati. Item cožby koli sum a úroków králowských w městech, neboli také sum králowských na klášteřiech od smrti ciesaře Sigmunda až do nynějšíeho krále ko- runowánie bylo zadržáno, ježtoby jinam nebyly zapsány, ty aby ráčil propustiti a kwitowati, aby z nich potom nebylo upomínáno. Item, wšecky jiné země, nebo zámky, ježto jsú od země této České odtr- ženy, aby JM o ně státi a jich dobyti zase ráčil. Item kniežata Slezská, i jiné země a města, kteréž k koruně České příslu- šejí, aby je ráčil při jich swobodách a práwiech držeti a zuostawiti, a jich brániti před každým. Item prosíme, aby JM' ráčila Horu opatřiti a wyzdwihnúti, a to pro swé a této koruny i jiných zemí dobré, poctiwé a užitečné. Item JM' kteréž úřady nebo zámky w této zemi má, aby neráčil na ty saditi jiných, nežli Čechy, kteříž se JM“ líbiti budú a zdáti. Item, cožby této koruny dotýkalo, aby JM ráčila ty wšecky wěci činiti s radu Čechuow země této. Item, jestližeby JM pro které swé potřeby, nebo jiné příčiny, kdy z země odjeti ráčil, prosíme, aby tu zemi pro wšecky zmatky ráčil opatřiti podlé rady 38 *

Strana 300
300 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. pánuow a zeman Českých, a země neporúčeti cizozemcóm, ale Čechóm, komužby se JM“ s radů panskú a zeman zdálo. Pakliby poslowé konečně srozoměli, žeby nám krále Ladislawa wydati wždy neráčil: tehdy najposléz takto mají powědieti od země JM“. Poněwadž WM' krále Ladislawa nám a této koruně za pána wydati wždy neráčí, zpuosoby naše k tomu i úmysly widúce tak poctiwé a hodné, i netoliko našemu králowstwi, ale říši swaté i domu wašemu užitečné, ježtoť pilností swých a prací i nákladuow zwláštních dědictwí našich nelitujem, ne z práwa, ale dobro- wolně se podwolujíc, ježto se jest to z králów této koruny nikdy nestalo ižádnému: takť nám jest poručeno powědieti WM“ i kázáno, žeť wšecko to králowstwie již miení otci swatému, králóm okolním, korferštóm, i jiným kniežatóm a dobrým lidem, i wšie říši, což najdále moci budem, oswědčiti wšecky tyto žádosti na WM od země wznešené, i také zpuosoby k tomu zjednané, a kterak ty wěci wšecky WM“ sešly jsú, ale ne námi; a potom lítost nad sebú i nad tiem králow- stwím tak osiřalým a od WM“ zanetbalým, majíce, i w té sirobě déle ho trpěti nemohúc, a tak dřewními příhodami budúcích se škod netoliko nám, ale snad i okolním zemiem přihoditi se mohúcích, wystřiehajíce, musíme již i chcem to krá- lowstwi s boží pomocí i sami se tak opatřiti, abychom déle bez krále nebyli a bez pána; aby wšichni widěli, že z hodných přičin, pro té země weliku sirobu, to činíme. A to WM“ rač wěděti, cožť tuto dáli jsme k WM“ od země i dějeme, že to prawíme a mluwíme jednostajně a z jednoho úmysla ode wšech. Podlé toho wšecky wěci k tomu poselstwi potřebné tak, jakož již psáno jest, zawřewše, swolenie opět wšeho králowstwie o sněmu potom budúciem takto jest čteno a prohlášeno, jakož se tuto píše: Jakož podlé smluw na Wildšteině učiněných bylo jest swoleno a jedno- stajně zuostáno, ktožby zde na tomto sněmu nynějšíem osobně býti nemohl, aby pod listem wěřicím jiného člowěka urozeného s plnú mocí swů poslal: tak také ustanowili jsme se i ustanowujem, aby na sněmu potom budúciem w Praze, kterýž bude uložen, wšichni byli, anebo s mocí swú pod listy wěřicími poslali, podlé těch smluw Wildšteinských, ku přijatí a držení wšech wěcí, kteréž tuto budú zjednány. Tudiež také dána jest moc, ten sněm budúcí složiti, panu z Rozmberka a panu Jiříkowi z Kunstatu, kdyžby se jim zdálo. Poslowé také ku KM“ k králi Římskému tito jsů wydáni:

Strana 301
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 301 Z pánuow: Oldřich z Rozmberka s synem swým panem Jindřichem, Aleš ze Šternberka, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Zdeněk ze Šternberka, najwyššie purkrabie Pražský, Oldřich anebo pan Jan ze Hradce, Wáclaw z Michalowic a ze Strakonic, Hašek z Waldšteina, Hanuš z Kolowrat. Z zeman: Jan ze Smiřic, Jakub ze Wřesowic, Jan Čabelický ze Sútic, Soběslaw Mrzák z Miletínka, Zdeněk Kostka z Postupic, Arnošt z Leskowce, Beneš z Mo- krowůs. P. Poselstwi ku králi Fridrichowi r. 1451. 51. Zpráwa o poselstwi od stawůw králowstwí Českého ku králi Fridrichowi w Nowém Městě za Wídni o S. Rehoři r. 1451 konaném. (Z rkp. Šternb. p. 205—10.) (W Nowém městě, 1451, 23 Mart. a 26 Mart.) »Toto jest poselstwie se dálo w Nowém-Městě, ten úterý před zwěsto- wánie matky Božie, k králi Římskému, anno etc. quinquagesimo primo.« Najoswiecenější knieže, králi a pane přiezniwý! Waše KM dobře wie, i téměř zemí okolních wšem lidem jest známo, kterak naše králowstwie w rozličné a těžké nejednoty a nezpuosoby tak zašlo jest pohřiechu, ježto nenie o tom potřebie široce wyprawowati. A kakžkoli rozličnými obyčeji pracowali jsme o to, se wšech stran zpuosobuow těch wyhledujíc, kudyby ta země w řád a pokoj wešla: wšak pro jisté překážky a příčiny w tom přiházelé nemohlo se jest w tej mieře státi, až když WM“ po panu Haškowi pod listy wěřicími swú dobrú wuoli nám wzkázala, powo- lujíce, abychom sami zemi zřiedili jedniem zpráwcí neb jich wiece, jakžby se nám zdálo, že plnú k tomu wuoli WM' dáwá. Tehdy úmysl WM' a wuoli takowú wědúce, i welmi toho wděčni jsúc, tiem pilněji wšecky wěci wzali jsme předse, a sněmów o to několik wšie země jměwše, již teď na tomto sněmu nynějšiem wšichni páni, rytieři, zemané a města ustanowili jsme se jednostajně na wěcech konečných takowých a tak, jakož teď bude WM" powědieno. Račiž WM wěděti, že wšecko králowstwie, tak jakož powědieno, na sněmu obecním a walném společně sebrané, wážiwše mezi sebú s welikými pilnostmi ty wšecky puotky, wálky, nejednoty, záhuby i mnoho zlého, kteréž se jest pohřiechu léta předešlá dálo, a mysléce i měřiece k tomu, aby netoliko w zemi to zlé pře- stalo, ale abychom se i to králowstwie budúcně také téhož, co na nás, wystriehli,

Strana 302
302 B. IV. Sněmowní wèci České r. 1451. a poněwadž se u WM“ najbližší cestu toho naleznúti w této mieře nadějem, po- ručili jsú nám wšichni jednosworně a jedniem hlasem, i na to nás teď k WM“ po- slali, žeť společně wšichni prosie i žádají, aby WM ráčila tomu králowstwí a jim i nám wšem krále Ladislawa, strýce wašeho, za krále a za pána wydati. Neniet úmysl jich, aťby snad w řeči a w hlasu toliko pánem té země a jich byl, ale již i w skutku, aby sobě JM' korunowali, podlé práw a obyčejów té země starodáw- ních. Neb to WM rač wěděti, žeť tiem obyčejem a tiem kusem zwláštně to krá- lowstwie bohu děkujíc w mír a jednotu jest wešlo, ježto ktož byli w nepriezniech, ti již přietelé jsú, ktož w ruozniciech, ti již w jednotě, a ktož se dělili, již jsú we swornosti. Pak Twá M' i každý šíře muož tomu rozuměti, nežť my tuto prawíme, jestližeby se to dlelo, ano tiem ta země, jakož již řekli jsme, we swornost a jed- notu i poklid jest uwedena, a tak žádosti jich nebyly uslyšány: strach, byť potom králowstwie to mnohem k horšiemu neprišlo, nežli driewe; a mohloby to WM“ téměř wšem zemiem okolním škodno býti. Protožť wěřie WM“, že pro wýstrahu budúcieho zlého, kteréžby z našich roztržení pojíti mohlo, i také pro tak mnoho dobrého, kteréž z našich jednot a dobrých úmyslów netoliko tomu králowstwí, ale i wšem zemiem okolním, pošloby, ráčí WM jakžto král Římský, jemužto zwláštnie péče říše swaté býti má, a zwláště koruny našie, jakžto přednieho téměř údu též říše swaté, k tomu dobrému té země úmyslu raden býti i pomocen, a tiem spieše krále nám Ladislawa wydati, abychom korunowáním JM“ w jednotě a swornosti pracně již uwedené tiem se lép utwrditi a zlého wystřieci mohli. Tato dwa artikule dáli se w pátek po zwěstowánie matky božie dole psani. Najoswiecenějšie knieže, králi a pane přiezniwý! Ačby bylo WM“ powě- dieno, žeby to králowstwie wšechno bylo rozzastaweno a zapsáno, žádajíce zwèděti, čím pak král Ladislaw mělby při nás žiw býti? Nenicť tak, jakož WM snad zpra- wují, wše zastaweno; neb města, w nichžto králowa komora jsú, nejsú zapsána, a dielť i jiných zboží weliký swoboden jest, a k tomu poklad a klénot země naj- wyšší, hory zlaté i střiebrné dobře hojné, jimižto králowstwie naše nad jiné země jest obdarowáno; ježto wše ku králowě ruce přijde. A pak nadto, aby žádný se nenadál, byť to králi našemu budúciemu některak snad nákladně a s těžkostí jíti mělo, ještě jsme k tomu i o jiný zpuosob se swolili, sami sebe w našem wlastniem dědictwie a držení ujmúc, ku pomoci králowstwie i také krále a pána našeho spo- lečně wšichni a jednostajně, že jeden úrok každý z nás, jenž platy na zemi jakéž- koli máme, chceme dáti, i dědinníci mají se k témuž přičiniti, když králem jisti budem, a to dobrowolně, ne z práwa; ježto summa toho každý rozoměti muož nemalá bude sebrána, aby z toho některé wěci JM“ užitečnějšie byly wyplaceny

Strana 303
B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1451. 303 a dwuor jeho mohl tak, jakž na krále slušie, naweden a zřiezen i držán býti. A na to jsme se již i o zpráwu toho králowst vie podlé wuole od WM“ nám wzká- zané a dané swolili, že úředníci a jiné osoby, s jichžto radú mají ty i jiné wěci w zemi býti řiezeny, pod panowáním králowým, až do let JM“; k němužto páni i jiní dobří lidé winúti se budú, jakžto ku pánu swému, a jeho jménem i mocí wšecky wěci králowstwí potřebné a užitečné budů jednány; a k tomu také i jiné země, ku králowstwi příslušné, JM ku pomoci bude mieti. A jestližeby zpráwce s radů swů a země čemu snad nemohli učiniti, utečem se k WM“, jakžto králi Římskému a hlawě říše swaté, jejiežto také jeden úd jsme, a jakožto k strýci krále Ladi- slawa i poručníku, wěřiece WM“, že nám ráčíte radni býti a pomocni. Takéť pamatujem a máme za to, žeť i WM' o tom wie, kterak mezi námi a pány Rakúskými w poselstwi k zemi našie činěném býwaly jsú takowé řeči a zmienky, že jedné ruce samé takowú tiež zdwihati jest nesnadno, ale kdyby jedna druhé pomáhala, žeby tak bylo každé břiemě lehčejšie nésti. Protož myť jako jednú ruků zdwihnúti již chcem, a na to i swolili jsme se o tu daň tiem oby- čejem, jakož jsme powěděli dřiewe, ježtoť nebude toho málo. Račiž WM se také přičiniti, ať druhá ruka pro lepšie těch zemí také s námi zdwihne, naši takowů hotowost k dobrému widúce. Q. Akta sněmu Benešowského r. 1451. 52. Instrukcí daná poslům krále Fridricha do král. Českého na sněm den sw. Kiliana (8 Jul.) poslaným. (Sauwěký překlad z němčiny, z rkp. Šternb. p. 213—215.) »Memoriale datum a D. Rege Romanorum consiliariis in legatione ad ba- rones regni Bohemiae super dieta generali in festo Kiliani habita in Benešow.« »Poselstwic, když poslowé na sw. Kiliana najprw příštieho od najmilosti- wějšíeho pána našeho krále Římského na rok pojedů do Prahy, kteréž na pány zemské, rytieře, zemany a města králowstwie Českého od JK"M“ wznesti mají.« Najprwé mají jim na KM“ wěřicí list, jenž na ně wzní, od JM“ pozdrawenie a wšecko dobré slowy hodnými powědieti. Potom mají powědieti: jakož sú na sw. Řehoře již minulého posly swé u na- šeho pána u krále Římského w Nowém Městě měli, a žádali sú krále Ladislawa, a wydali sě, že w králowstwí Českém swornost dobrů a řád zřiediti chtie, ježtoby tady králi Ladislawowi některé potřebnější neb pilnější wěci měly býti wyplaceny, a jeho králowský dwuor, jakož na krále sluší, mohl naweden, zřiezen a držán býti oc. Na to buď mluweno, že král Ladslaw Jeho KM“ strýc jest JM“ odpuoští

Strana 304
304 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. schwáleném a starodáwném (sic) domu Rakúského, jakožto najstaršiemu zpráwci a kniežeti w Rakúséch a jeho najbližšiemu přieteli, skrze jeho mateř k wěrné ruce dán a poručen; jehožto pak JM až do siech časuow wěrně jest chowal, a JM' rád jest slyšal, a jest toho wděčen a libí sě jemu dobře, jakož sú w swém poselstwie wydali, w králowstwie swornost a řád zřiedili neb udèlali, skrze to králi Ladislawowi některá wěc potřebnější neb pilnější bylaby wyplacena a JM“ dwuor, jakož na krále sluší, mohlby naweden, zřiezen a držán býti oc. Zdá sč JM“ dobré, aby w tom pilnost swů učinili, ježtoby skrze to král Ladslaw, w času létech jeho staw nebo byt swuoj králowský poctiwý nebo schwálený u nich mieti mohl. To chce JKM' proti nim milostiwě wážiti aneb rozeznati, a w tom sč mieti, strýce swého krále Ladslawa na to wésti, aby i on to jim i jich dětem milostiwě zpomínal a w dobrém nezapomanul; neb sú oni krále Ladslawowu mladost dobře widěli, a wedlé toho rozoměti mohú, že on bez zřiezenie nebo opatřenie takowého swuoj byt králowský a dřiewe swých let králowstwie zprawowati nemohlby wedle potřebnosti. Než JM“ wuole i úmysl wždycky byl a ještě jest, aby JM“ strýc král Ladslaw w krá- lowstwie Českém jako král panowal, jakožto také dobře hodné jest, a miení jeho také k tomu wésti i fedrowati, kdyžto letmi zřiezením a opatřením takowým, jakož prwé jest obsieženo, bude dokonáno a napraweno. Neb oni tomu wèřiti mají, co JM' králowstwie Českému i cti a užitku, jakožto král Římský a poručník strýce swého, přitáhnúti mohlby, k tomu že jest byl wždycky powolen, i ještě jest, aby skrze to ty wěci w králowstwi Českém k dobrému a poctiwému bytu byly přiwe- deny. A JM K. wěří jim, také žádá i prosí, aby takowúto JM“ odpowěd w dobrotě přijali a lepší obrátili. 53. M. Eneáše Sylvia řeč ke stawům Českým na sněmu Benešowském učiněná a od Prokopa z Rabšteina do češtiny přeložená. (Z originálu, wlastní rukau Prokopa z Rabšteina psaného, w arch. Třebonském, a z rkp. Šternb. p. 217—223.) (W Benešowě, r. 1451, m. Jul.) Mluwiti maje před množstwím zboru wašeho, slawní páni, urození a mužie najmúdřejší! žádného z písma swatého slušnějšícho nenalezám slowa, na němžbych wěcí, kteréž mluwiti mám, základy založil, nežli ona Izaiáše proroka, když jest řekl: »knieže, kteréž jsú hodné wěci kniežete, mysliti bude.« Protož wyprawo- wati maje ty wěci, kteréž Jasnost Králowská těmto přístojícím towařišóm mým a mně přikázala jest, co jiného diem, nežli »knieže, kteréž wěci hodné jsů kniežete, mysliti bude.« Ale co jest kniežeti hodnějšieho nežli pokoj, jehož jméno, jakož die Cicero, sladké jest, a wěc ta tak utěšena, tak spasitedlná! I myslí knieže ty

Strana 305
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 305 wěci, kteréž hodné jsú kniežete; neb ty wěci, kteréž pokoje jsú, myslí, a je roz- siewati wšady po zemiech i národech žádá. Zwláště wšak, aby toto najslowút- nějšie a někdy najskwělejšie České králowstwie z dobrého pokoje radowalo sě, žádá; kteréžto jest najmilejšieho strýce jeho, najjasn. krále Ladislawa prawé dě- dictwie, sprawedliwý nápad, dlužné otcowstwie, budúcie odpočíwanie a stolice slawná. Protož my posláni jsuce o wěci, kteréž ku pokoji jsú, malitko slow o po- koji prwé učiníme, potom poselstwie nám poručené wylíčíme. Pokoj, jakož písma swatá učie, trojím obyčejem sě béře: jest pokoj najlepší, pokoj zlý, pokoj dobrý. Najlepší pokoj jest, jehož požíwají w nebi blahoslawení a na zemi srownani owšem jsúce s woli boží; a tento pokoj boží jest, jenž jakož prawí učitel pohanský S. Pawel, přesahá weškeren smysl, kterýžto dobré wuole lidem, když se narodil Pán, angelé zwěstowali. Pokoj zlý jest, když sě spiknů we spolek zlí, we hřiešiech sobě powolujíce; o tom die prorok Dawid: horlil sem na neprawé, pokoj hřiešných wida. Ale ten zajisté a w prawdě nemuož pokojem nazwán býti, ale spiknutie, šibalstwo, kacieřstwo; neboť nenie pokoj nemilostiwým, jakož die skrze Izaiáše hospodin; a w Ezechieli psáno jest: sklamali sú lid muoj, řkůce pokoj, pokoj, a nenie pokoj. Třetím obyčejem pokoj dobrý jest, kterýž mužie křesťanští bez swazku neprawostí dobrému zřiezenie města a užitečnému králowstwie zprawowánie sami mezi sebú umlúwají; a o tom die král Dawid: hledaj pokoje a pilně následuj jeho. A nenie dosti jeho hledati, jakož k Rustikowi mnichu píše S. Jeroným, ale utiekajícíeho wší pilností stihati. A pěkně stihánie pokoje přikazuje sě, aby ne lehkým hnutím srdce, ale wšie mysli horliwostí aby- chom pokoje hledali. A ne darmo; nebo mnozi jsú užitkowé pokoje: nenie bázni, jest douſánie, bezpečnost, okrasa, bohatstwie, upokojenie, dělají sě dědiny, hostinští kupci přicházejí, wzděláwají sě stawenie, swatby sě činie, množie sě lidé, jest ná- boženstwie, jest zákonów, jest wšeliké ctnosti miesto. Kteréžto wšecky wěci krát- kými slowy zawřel Izaiáš, řka: i sede lid muoj w pèknosti pokoje, w doufalém přebýwání, w bohatém odpočíwání. Již tolik o pokoji buď powědieno, kterýžto Král. Welebnost proto množí, nebo wěc jest kniežete hodna; král náš, jakož Izaiáš přikazuje, kteréž jsú wěci hodné kniežete, myslí. Již pak nynie k wyprawowánie poselstwie králowského s waším powolením přistupme. Poselstwie k králowstwie nám přikázané, urození páni! tam sě chýlí, aby- chom k těm wěcem odpowěd dali, kteréžto znamenití poslowé waši při hodu S. Ře- hoře před Král. Wýsostí w Nowém městě Rakůském wyprawili sú a prosili. Protož hotowi budeme, a coby k těm wěcem i žádostem králowstwie wašeho knieže od- powěděl, krátkými slowy wyprawíme. Protož račte pilně a wděčnými úmysly wy- slyšeti ty wěci, kteréž jménem králowským prawiti máme. Neb střiezliwá slowa budú a s rownosti i poctiwosti ozdobena. A. Č. II. 39

Strana 306
306 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. Poselstwie našeho tři jsú stránky: w prwnie stránce držie sě ty wěci, kteréž poslowé waši před Wýsostí Králowskú prawili sú, těch wěcí pochwálenie; w druhé stránce odpowěd k prosbě wašie bude dána, sprawedliwými najičena rozumy; w třetie stránce, kterýby byl úmysl králowský k wám a k králowstwí wašemu, krátce bude wypraweno. Přistupmež tehdy krátce ku prwnie stránce. Poslowé waši, kteříž k Král. Wýsosti sú došli, dwě wěci jsú jednali. Najprwé prosili, aby najjasn, krále Ladislawa do tohoto jeho králowstwie wydati ráčil; druhé podali, že dobrú jednotu a zřiezenie učiniti byste chtěli, skrze něžby mnohé užitečné wěci témuž králi La- dislawowi wyplaceny byly, aby jeho dwuor wedle králowské welebnosti a slawnosti počieti, řéditi i konati sě mohl. Chwálí w tom Král. Jasnost waši dobrú žádost, že jakožto wěrní a najmilejší poddaní swého pána widěti a spolu žiwi býti žádáte, hodné jemu poslušenstwie a poctiwost učiniti chtějíce. Jestiť to lidí sprawedliwých a silných mužów, aby žádného času, ižádnů příčinů, žádnými wěcmi odpornými od wěrnosti pána swého přirozeného mohli odcizeni býti. I slyšela jest přeutěšeně Král. Welebnost, a jest jemu wděčno a líbezno, aby, jakož sú waši poslowé podali jednoty a zřiezenie w tomto králowstwie, skutečnú pilností učinili, aby strýc jeho, kdyžby k letóm přišel, staw swuoj králowský chwalitebně mohl mieti. A to ne- toliko on král Římský chce wám milostiwě spomínati, ale také i strýce swého k tomu nabádati i napomínati, aby na wěrnosti waše a ustawičnosti pamětliw jsa, toho wám i synóm wašim milostmi hodnými a dobrodiením králowským, jakož na wysoku krew sluší, odplacowal. Máte prwnieho poručenie stranu. Již druhú slyšte, w niežto odpowěd Král. Wýsosti k prosbě wašie sě zawierá. K tomu prawíme, že najurozenější král Ladislaw jsa ještě dietětem, wedle chwalebného a starodáwného zachowánie welebného domu Rakúského, Král. Wýsosti jakožto staršiemu zpráwci kniežeti Rakúskému a najbližšiemu přieteli, matků jeho k wěrné ruce dán i poručen jest, jehožto až dosawad wěrně jest chowal, a jakož na králowsků krew sluší, štědře wychowati a naučiti byl jest pilen. A poněwadž on král Ladislaw u wěku ještě mladém jest, jakož i poslowé waši sú widěli, znamenati muožte, že on nemaje zpráwy stawu swého před lety swými, jenž zpráwce potřebuje, kralowati a užitečně tohoto králowstwie řéditi nemohlby. Ale že Král. Jasnost žádostem wašim což najdále muože powoliti žádá, jest jeho wuole, i úmysl jeho wždy byl jest, aby strýc jeho král Ladislaw w tomto králowstwi panowal a s wámi milostiwě a sprawedliwě žiw byl a w otcowské dědictwie wstúpil, jakož wedle božského i lidského práwa jest slušné; mieníť jeho wší snažností i pilnosti k tomu nawesti, kdyžby potřeba k tomu potřebná zjednána byla a čas letóm wyšel. Ale již přistupme k poslednie stránce; kterážto ačkoliwčk krátká jest, ale wšak toliko má rozumuow jako i slow, a jest lásky i dobrowolenstwie plná. A takto prawíme: cožkoli Král. Wýsost tomuto powýšenému Českému králowstwí

Strana 307
B. IV. Sněmowni wèci České r. 1451. 307 poctiwého a užitečného, jakožto Římský král a poručník strýce swého, dáti nebo zjednati muože, k tomu wždycky byla i jest dobrowolna, hotowa, líbezna, aby wěci králowstwie tohoto k dobrému a poctiwému stawu byly přiwedeny; wašemu wáž- nému a dospělému súdu doufaje, že tuto naši odpowěd dobrotiwým a najlepším rozumem přijmete. Protož wy wysoce urození páni i jiní mužie múdří, pilně patřte a znamenajte, i toho pilni buďte, aby opatřenie poctiwé a potřebné králi wašemu zjednáno bylo; a jenž ste již let bez mála dwanácte bez přítomnosti jeho byli, pozdržte ještě něco málo; přijměte wděčně odpowěd králowsků, kterýž tolik činí, což se ctí muož učiniti; čekajte trpěliwě ostatku času, nebo brzo běžie léta a míjie, i zklamáwá běžný wěk. Kteréžto wěci budeteli wážiti wšecky a Král. We- lebnosti úmyslu poslúchati, budete řiediti sčastně toto králowstwie, a dobrý pokoj mieti budete moci w tomto žiwotě, a w druhém blahoslawenie wěčného zaslúžite. Jehož wás i nás účastny učiň milost božská. Amen. 54. Notule stawůw Českých poslům krále Fridrichowým o tři kusy podaná; a odpowěd týchže poslůw na ně. (Z rkp. Šternb. p. 225—26.) Páni tyto kusy dolepsané wybrawše z poselstwi a odpowědi swrchupsané, i podali je poslóm KM“ aby je zprawili těch kusów, jakož se píší: Prwý kus: Jakož w ceduli, w niežto Waše Duostojnost a Milost poselstwie waše dala jest nám napsané, dotčeno jest, že sme již let bez mála dwanácte bez přítomnosti krále Ladislawowy byli, abychme ještě něco málo pozdrželi oc. Z po- třeby weliké prosíme od Wašie Duost. a M“ zpraweni býti na jisto, nerozumějíce a newědůce do které chwíle to slowo »něco málo« miení sě, abychom sě mohli tiem zprawowati. Druhý: Také ač již bylby tomu jmenowán určený den a jmenowitý čas, jakáby tehdy měla býti toho jistota učiněna, aby na ten určený den a na čas, jenžby nám jmenowán byl, tak sě stalo bez pochybenie. Třetí: Dále Wašemu Duostojenstwie a WM“ opakujeme, kterak sú někteří poslowé z Rakůs na sněmiech našich s námi a k nám mluwiewali před některů chwilí, že jedné ruce samé takowú tiež jest zdwihati nesnadno, ale kdyžby jedna druhé pomáhala, žeby tak bylo každé břiemě lehčejší zdwihnúti; neb i to také na KM na krále Římského od poslów země České naším jménem a wolí w Nowém městě wznešeno a požádáno jest. A na to nám odpowěd nižádná dána nenie. Odpowěd týchž poslów na kusy swrchupsané. Prwní kus o došlých let krále Ladislawowých: na ten kus takto WM“ od- powiedáme, že máme zato, že WM' wie, který obyčej jest domu Rakúského, do 39 *

Strana 308
308 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. kterého času starší kniežata mladší w swém zprawowánie a poručenstwí drží, že nám nenie potřebie wás toho zprawowati. Na druhý kus, totiž té jistoty oc. My zde nemuožem od JM“ žádné jistoty wám powědieti, aniž sě nám zdá, by toho potřebie bylo. Neb rozumiete milí páni, že když sě již ten čas dokoná, že najjasn. král Ladislaw došlých swých let a swo- bodný pán, pod JM“ moci nebude, než sám sebú wládnúti bude a raddu mieti bude. By pak JM' jej kterak zawazowal, toťby sě JM“ nehodilo, jakož sami tomu rozumiete; než jakož i w ceduli máte, též ještě od JM“ wám prawíme, že když ten čas přijde, že JM' chce jeho k tomu wésti, raditi i pomoci, aby najprwé do tohoto králowstwie jel a w něm panowal. A dobrá naděje jest, že JM' král Ladi- slaw jeho w tom uposlechne. Na třeti kus: Jakož ste mili páni powěděli, že před některú chwilí někteří poslowé z Rakůs s wámi mluwiewali o tom zdwihánie obú rukú oc. Nám w tom od JM" prostě nic poručeno nenie, aniž co o tom wieme. 55. Odpowěd od stawůw Českých daná králi Fridrichowi na poselstwí od něho w Be- nešowě wykonané. (Z rkp. Šternb. p. 227—29.) »Toto na odpowěd, kterůž jest KM dal po swých posléch na to posel- stwie, kteréž sú dáli JM“ od země České poslowé w Nowém Městě o S. Rehoři.« Najprwé, že KM“ z laskawého a přiezniwého pozdrawenie nám po těchto posléch wzkázaného, jako pánu milostiwému, s pokorů děkujem. Dále jakož již JM“ odpowěd skrze tyto JM“ posly na naše poselstwie k JM“ do Nowého Města učiněné jest dána a ohlášena, kteréžto odpowědi wšecka země Česká radostně jest očekáwala, těšiece se tomu, že w té odpowědi ot JM“ čekané w prosbě a w žádosti našie uslyšáni, a konec o krále Ladislawa že mieti budeme; ale ta naděje nám již nepřišla jest, a to sě chýlí ke zlému a ke škodě České země, jakož o tom JM“ šíře w našem poselstwí powědieno jest i napsáno, co w takowém od- tahowání králowstwi škodného jest. Neb my chtějíce sobě rádi krále Ladislawa za pána a za krále wzieti, a budeli nám wydán JM, žebychme chtěli netoliko zemi ale i dwuor JM“ zřéditi, tiem obyčejem, jakož jest o tom šíře položeno w tom po- selstwi k JM“ ot nás učiněném, a země tato že nikoli bez pána a krále státi ne- muože a nebude moci, jestliže se w tom wedle potřeby neopatříme, sněm wšemu králowstwí a sobě ještě položiece, i vždyť ještě JM“ snažně prosíme wšecka země, aby JM ráčil sě dobrotiwě rozmysliti, a nás w žádosti našie i w poselstwi k JM“ do Nowého Města učiněné uslyšeti a učiniti pro dobré a poctiwé krále Ladislawa a

Strana 309
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 309 koruny České; a nám toho ještě aby ráčil dáti milostiwů odpowěd, ač nemuoželi býti prwé, ale konečně do S. Wáclawa. Jakož také JM nám wzkazuje dobrú wuoli, a cožby JM“ ke cti a dobrému této koruny mohl přitáhnůti, že jest JM wždycky byl a jest k tomu powolen: z toho JM“ my jako pánu milostiwému děkujeme. Ale w tom jest došlo a do- cházie, kterak JM' některé wěci k koruně České příslušejícé od též koruny odtr- huje a rozpisuje, a raddu i posly swé šle, jakožto o šesti Měst, o kniežetstwie Lehnické, chýle to k markrabi Fridrichowi Mišenskému staršiemu, také clo we Wra- tislawi a clo knězi Wlodkowi we wsi řečené Quaric, jenž nás zprawují, žeby w nowě bylo zamyšleno ke škodě koruny České, i jiné wěci k koruně České pří- slušející: i prosíme JM za to, aby toho činiti nám neráčil, wěda JM', že toho z práwa nemá činiti; a tiem lepší naději mělibychom k té dobré wuoli, kterůž JM' nám wzkazuje. Také jakož sme mluwili s JM“ o p. Zajimače, kteříž sme byli přijeli do Nowého Města, JM“ radda přišla k nám a odpowěd nám takowúto od JM“ prawili, že JM' nám chce tehdáž také na to odpowěd dáti, když zemi o jiné wěci od JM“ odpowěd bude dána: i prosíme JM“ wšichni, aby sě JM' ráčil milostiwě w tom okázati, aťby p. Zajimač o to miesto měl; a že nám JM' také na to odpowěd mi- lostiwů ráčí dáti. R. Sněm Pražský o sw. Jiří r. 1452. 56. Smlauwa a zápis, kterak jest wolen za zpráwci králowstwí Českého pan Jiříj z Po- děbrad, a k němu dwanácte přidaných k radě. (Z rkp. Šternb. p. 235—44, též z rkp. Lob- kowsk. 1. 377—78.) W Praze, 1452, 27 Apr. We jméno Otce i Syna i Ducha swatého. Amen. My Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, najwyšší komorník desk zemských, Zdeněk ze Štern- berka, najwyšší purkrabie Pražský, Jindřich z Lipé, najwyšší maršalek králowstwie Českého, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Hašek z Waldšteina a z Welíše, Hynek Kru- šina z Lichtemburka, Hanuš z Koldic, Zdeněk z Rožmitála, Jindřich ze Stráže, Jin- dřich Berka z Dubé a z Lipého, Jindřich z Michalowic, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan ze Šwamberka, Jan a Oldřich bratřie z Hazmburka a z Kosti, Hynek z Náchoda a z Črwenéhory, Jenec z Janowic a z Petršpurka, Burian z Gutšteina, Jaroslaw Plichta z Žirotína, Jan Blankštein z Wartmberka, Dětřich z Janowic a ze Chlumce, Wenc z Donína a z Graffsteina, Fridrich z Donína, Albrecht z Kolowrat a z Kra-

Strana 310
310 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1452. kowce, Jindřich a Beneš bratřie z Kolowrat a z Libšteina, Albrecht Berka z Dubé a z Tolšteina, Jindřich z Kolowrat a z Žehrowic, Boreš z Oseka, Jan z Rúsinowa hauptman kraje Čáslawského, Wilém z Wartenberka a ze Zwieretic, Wilém z Ilburka, Jan ze Smiřic, Ješek z Koldic, Mikuláš Trčka z Lipy, Beneš z Kolowrat a z Ro- čowa, Jan ze Sútic hauptman kraje Kúřimského, Zdeněk z Postupic hauptman kraje Chrudimského, Ješek z Boskowic a ze Swojanowa, Jan z Náchoda a z Abrs- pachu, Bohuněk z Klinšteina, Jindřich Berka z Dubé a z Kostelce, Soběslaw z Mi- letínka, Lwík z Rožmitála, Jan z Bergowa, Jakub ze Wresowic hauptman kraje Ža- teckého, Ješek z Dubé a ze Žlebuow, Beneš z Wartmberka a z Zákupie, Jan Ma- lowec z Pacowa, Wáclaw Zmrzlík ze Swejšína a z Orlíka, Štěpanowec z Wrtba a z Waldeka, Čeněk z Klinšteina, Jan Calta z Kamenniehory a z Rabšteina, Mikuláš Berka z Dubé a z Lemberka, Mikuláš z Jenšteina a z Niestějky, Heinc Dax seděním na Hamršteině, Mikuláš z Lobkowic a z Hasenšteina, Diwiš z Košmberka, Jan z Mo- chowa, Arnošt z Černčic, Jan Pardus z Wratkowa a z Richmburka, Sigmund Bolo- chowec z Pušperka a z Říčan, Jan z Rabšteina, Beneš Mokrowúský z Hustiřan, purk- mistři a raddy i obce Starého, Nowého a Menšieho měst Pražských, Wáclaw starší i mladší z Petrowic, Jan ze Wřesowic a z Chomútowa, Purkart Kamarét z Žirownice, Mates z Záhořie, Matěj z Dubce, Zbyněk ze Soběšína, Wanek z Wrabie, Jan z Če- čelic a z Tečeněwsi, Waněk ze Sulewic, Purkart z Kopidlna a z Kněžic, Jan Baštský z Lerojid a ze Chwatěrub, Jan ze Sulewic, Zdeněk Lučenský z Kopidlna, Aleš z We- ležic a z Brocna, Bořiwoj z Lochowic a z Okoře, Bušek ze Sulewic a z Košťálowa, Jan ze Stezowa seděním w Hostýni, Předbor z Repnic a ze Mníška, Jan z Kunwaldu a z Dražic, Častolor z Hořowic, a Ctibor ze Swojkowa a z Kačice; též také města, jakožto Hora, Hradec nad Labem, Litoměřice, Žatec, Lúny, Slaný, Čáslaw, Kůřím, Nimburk, Klatowy, Brod Český, Piesek, Wodňany, Sušice a Ústie nad Labem, s obcemi našimi; a tak wšichni wuobec páni, rytieři, zemané i jiní lidé obecní králowstwie Českého, nynie w Starém Městě Pražském na sněmu sebraní: Wyznáwáme tiemto listem obecně wšady a předewšemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúc slyšán bude: že ačkoli častokrát a mnohými obyčeji pokúšieno sč jest o zřiezenie pokoje a jednoty i swornosti králowstwie wýš jmenowaného a koruny té České, již od chwilí pohřiechu nemalých osiřalé a welice zašlé, a wždy to pro hřiechy snad naše, neb jakžkoli z dopuštěnie božieho, miesta konečného jest nedošlo; wšak proto milosti a pomoci božské ufajíc, z litosti přirozené, jakžto wěrní též koruny údowé a synowé, w pracech a nákladech i pečliwostech našich neustáwajíc, snažně wždy usilowali sme a usilujem, aby náš upřiemný buohdá úmysl k chwále a užitku obecného dobrého i wšech nás k miestu a k konci sčastně byl přiweden prospěšnému; wědúce, že pán buch častokrát chwilí a časem lidu swému podlé jich žádosti toho popřiewá, čehož sě lid nejednů wtipem swým a rozumem

Strana 311
B. IV. Sněmowní Cwěci eské r. 1452. 311 nedomýšlé. Tak že z daru jeho swaté milosti wšichni společně a z jednostajné wšech nás wuole, tak páni, rytieři, zemané, jakžto i města, wyzdwihli sme a wolili, i mocí tohoto zápisu a té wuole společné wyzdwihujem sobě a wolíme za zpráwci mocného a prawého w témž králowstwí Českém urozeného pána, pana Jiříka z Kun- statu a z Poděbrad; přidáwajíce k němu urozené, statečné, slowútné a opatrné lidi a pány, pana Alše ze Šternberka, pana Zdeňka ze Šternberka, pana Zbyňka Zajiece z Hazmburka, pana Jindřicha z Michalowic, pana Jana ze Smiřic, pana Mikuláše Trčku z Lipy, pana Jana ze Sútic, pana Zdeňka Kostku z Postupic, pana Jakuba z Wřesowic; a z měst Waňka z Kněžmostu, řečeného Walečowský, a Bartoše Ptáčka ze Slaného. Moc témuž panu Jiříkowi zpráwci i s těmi k němu wolenými a při- danými tu a takowú dáwajíc, aby pan zpráwce s nimi a oni se panem zpráwci wšecko králowstwie řiedili a zprawowali podlé práw, řáduow a swobod starodáw- ních koruny České, a podlé swěřenie jim otewšie obce téhož králowstwie swěře- ného, jakž se jim najlépe a najužitečnějie bude zdáti: úřady a súdy aby osazowali, práwa každému dopomáhali, chudému i bohatému prawdu a sprawedlnost bez při- jímanie osob činili, útiskuow a bezprawí, lúpežuow silničných, wálek swéwolných neb jakýchžkoli útokuow neřádných žádnému zdwihati a činiti wiec nedopúštěli, kacieřstwa zjewná, bludy, falše, lúpeže, pálenie a jiné wšecky neřády stawowali, a tak zemi krotili a lidi obywatele téhož králowstwie se wšemi k témuž králowstwi příslušnými w pokoj a jednotu i swornost, což najdále mohú a moci budú, wedli; abychom těmi a takowými počátky w pokoj a řád wniknúce, tiem snáze a spieše krále i arcibiskupa, a tak hlawu swětskú i duchowní s boží pomocí mohli mieti. Ale že těmi kompaktáty a smlúwami mezi swatým zborem Basilejským pod mocí Eugenia slawné paměti papeže a mezi králowstwím Českým i markrabstwím Mo- rawským učiněnými, kteréžto skrze lagaty a posly znamenité od téhož zboru Basi- lejského s plnú mocí a poručenstwím, psanů i psaným, pod wisutů bullů zboru již powěděného, na to a k tomu zwláštně do těchto zemí wyslané, jsú smluweny, konány, sepsány i zapečetěny zřetedlně, toto králowstwie samo w sobě i také s ze- měmi okolnými z mnohých těžkých wálek i nesnází w poklid a mír, jakž pánu bohu libo, jest uwedeno, kterýchžto kompaktát nedržením, tak jakž pohřiechu od některých nedržeti sě počínají, strach, nebyloliby záhe k tomu přihleděno, by těžšie wálky a škodnějšie nezdwihly sč nežli dřiewe: protož z té společné a jednostajné wuole, takowých sě příhod wystřiehajíc, my wšichni swrchupsaní poručili sme to mocně a porúčieme, a moc plnů dali sme i dáwáme panu zpráwcowi a těm pa- nóm k němu přidaným, aby táž kompaktáta před sě wezmúc, w čemžbykoli a kým- koli nebyla držána a zachowáwána, přikázali držeti a zachowáwati, a neposlušné k držení a zachowáwaní týchž kompaktát obyčeji kterýmiž sě jim najlépe zdá nebo zdáti bude, připrawowati; a w tom žádný z nás takowého neb takowých, jenžby

Strana 312
312 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1452. kompaktát podlé jich rozkázanie držeti nechtěl a nechtěli, slibujem a mámy ne- wymlúwati ani zastáwati obyčejem žádným, ale k rozkázaní pana zpráwce a jemu přidaných, statky našimi i žiwoty wěrně radni i pomocni býti. Též také smlúwy s Ciesařowů Milostí učiněné a zjednané, zápisowé od JMilosti wyšlí, i také jiní listowé, jakožto list mierný umluwy Pelhřimowské, neboli jiné, chceme i tak swo- lujem, aby držáni byli a zachowáni. Wšecky pak úřady, platy, zbožie, summy klášterské a městské, i jiné každé puožitky a práwa, k ruce a komoře králowské příslušné a příslušná, kromě otúmrtí a sum zadržalých, tak jsme swolili a swo- lujem, a moc i wuoli dali sme a dáwáme, aby pan zpráwce s jinými pány k němu přidanými k sobě obrátili, na to zemi řiedili a pokojili, a tiem, cožby obecného dobrého bylo, jednali. Jichžto my wšichni slibujem a máme i chcem wěrně a upřiemně býti poslušni, a proti neposlušným statky i žiwoty buďto doma jsúc nebo i polem, jakžby pan zpráwce s těmi k sobě přidanými wzkázal a jim zdálo sè, radni býti i pomocni bez odporu wšelikého. Také kdyžby pan zpráwce k sobě pány, kteříž jemu přidáni jsú, pro kterúkoli potřebu obeslal, a wšichni by pro některé snad příčiny býti nemohli: pan zpráwce s těmi, kteříž při něm budú, cožkoli učinie aneb komu rozkáží, to má pewno býti a mocno tak w cele a prawè, jakoby při tom byli wšichni. Než bylaliby toho potřeba obecná takowá, žeby slušalo a hodné bylo wšem těm, jenž ku panu zpráwcowi jsú přidáni, býti, a přihodil sě očkoli jaký rozdiel mezi nimi: tehdy cožby sě w takowém běhu wětší straně se panem zpráwcí zdálo, k tomu aby jednostajně bylo swoleno ode- wšech. Toto také přiměňujem, jestližeby ktokoli jaký rozum jinačejší o kterých- koli wěcech, jichž w tomto listu a zápisu jest dotčeno, w sobě chtěl bráti, w tom což p. zpráwce s těmi pány k němu přidanými rozkáží a který rozum wydadie, tak aby každým bylo přijato i rozumieno, a jinak tiem nikoli nehýbáno. Ktožby koli také pánem zpráwcí buď o při a potřebu jakúžkoli, neb o winu a žalobu jsa obeslán, před ním a před pány k němu přidanými státi a jich nálezu i súdu a rozkázaní obwyknůti snad nechtěl, neb tak oprawiti a učiniti i toho podniknúti, jakž a cožby jemu týmž panem zpráwcí a jinými pány k němu přidanými bylo kázáno: ten a takowý každý má k tomu býti připrawen obyčejem, kterýmž se najpodobnějie p. zpráwcowi a jemu přidaným bude zdáti. A zdálliby se také i pan zpráwce, neb který z panuow k němu přidaných komu co powinen: má také též jako jiný a po týchž pániech každému práw býti. Tento pak řád a zpuosob tuto wypsaný má státi a trwati w králowstwi Českém bez proměny a wšelikého pohnutie za plné dwě létě, od sw. Ducha po dání tohoto listu najprwé příštieho pořád čtúce. A ktožkoli na tomto sněmu a při těchto smlúwách i swolowání osobně nenie, a tak přiznati sě hned k wěcem tuto wypsaným a swoleným nemuože: tak zuostáwáme wšichni jednostajně, i prodlenie

Strana 313
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1452. 313 toho takowé klademe, aby každý do hodu Matky božie na nebewzetie najprwé pří- štieho konečně listem swým otewřeným, s přidáním pečeti swé, sě přiznal, a ten takowý list w Praze w Starém městě k ruce páně zpráwcowě položil na rathúze. Neučinilliby toho kto, a chtěl nebo chtěli tomu kterak býti otporen a otporni, proti takowému a takowým chceme i máme sě mieti tak, jako proti rušitelóm obecného dobrého. Jehož wěříme každému, jemuž dobré milo jest, že proti tomu ni koli nebude, načemž tuto ku pokoji a jednotě i k obecnému dobrému wšeho králowstwie jest zuostáno. A by pak i pečeti které z těch, jenž tuto zejména psáni jsú, k tomuto listu kterýmkoli obyčejem nedošly: protož wšecky wěci w něm zapsané w swé moci a pewnosti bez umenšenie a wady wšeliké mají tak zuostati, aby jich rušiti neboli proti nim odpierati neslušalo ižádnému. Na potwrzenie a pewnost i zdrženie wšech wěcí swrchupsaných, my páni, rytieři a zemané pečeti naše wlastnie a přirozené, a města pečeti měst našich, wědomě a dobrowolně dali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého druhého, ten čtwr- tek po sw. Jiří. A. Č. II. 40

Strana 314
C. VI. NEJSTARŠÍ ZÁPISY HRADECKÉ od r. 1384 do 1404. Mistiny, kteréž tuto wlastenskému čtenárstwu podáwáme, wzaty jsau wšecky z originálůw swých, jenž w archivu wysokorodných hrabat Cernínůw z Chudenic w Jindřichowě Hradci se cho- wají. Cena jejich, ač obsahem samým neskrowná, wšak wíce we stáří jich se hledati musí. Prwní zajisté dwé čísla, od r. 1384, jsau (mimo wýpis z desk dworských od téhož léta, w díluI na str. 390 podaný) ty nejstarší nám posawad známé listiny, kteréžto, bywše půwodně českým jazykem sepsány, nám w originálu swém až podnes dochowány jsau. Ználi kdo ještě starší (a wšak jen prawé criginály), oznámením jich i literatuře české poslauží, i nám welikau libost prekáže. 1. Oldřich ze Hradce přiznáwá se k dílu tomu, který při dělení o statek otcowský sbratrem Janem jemu se dostal. Bez místa, 1384, 13 Sept. Já Olřich syn páně Olřichów ze Hradce wyznáwám wšem, ež sem swů dobrů wolí dal woliti diel bratru swému Janowi, kterýž jemu libo; a ten jest wolil dwuor Ratibořský se wšiem tiem, což jest k němu připsáno, jakžto w tom listě stojí dielném, ježto sě on w něm mně zapisuje. Já pak Olřich wyznáwaji, ež se mně dostal dwuor Křížków swrchní na hořejší straně w Ratiboři, na kterémž dwoře i s jinými dwuorci kmecími (sic) i s mlýncem platie dewět kop a jeden groš, podlé něhožto jest rybníček w mém diele; Nowý dwuor před Hradcem, s dědinú, s lu- kami, a zwláště s luků ježto slowe Glaspach, a s lukú, ježto slowe Lodheřowská lůka, a s puol šestem lánem lesu, ježto slowe Březina, podlé nowého dworu blíž od Hradce, a s jednú čtwrtí lesu, ježto slowe u Klády, a se třmí lány lesu, ježto slowů Skrýchowské březiny; což jest wiece přese tři lány, to sě jest mému bratru

Strana 315
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1384. 315 Janowi dostalo; a w Skrýchowě dwě kopě bez desieti grošów plata; a ten dwuor, ježto Jeníkowi stojí w zástawě, ten mám wyplatiti swými penězi, když budu moci. Ale Jan hájný w Skrýchowě ten sě mému bratru Janowi dostal. Mlýn s řeků w Skrýchowě i staw tudiež, rybník ježto slowe Drahýška i s potokem, i s druhým potokem, ježto slowe Grylpach. A w Plawště dewět kop a patnácte grošów plata, a w Řečici dewět kop a dwadceti grošów plata; les s dworem, ježto slowe Nowý dwuor, stodolu sennů, polowici lúky u hamru u Strážského na hořejšie straně, ale dolejšie strana lůky polowice ta se jest dostala mému bratru Janowi. Pak odtuď jdúce podlé lesu až do cesty Stájické, a ta cesta Stájická jest na mezi, jdúce tú cestů do Bechowy klády upřiemo; pak skrze Črnči jdůce upřiemo přes Dědí- kowo bláto až do řeky do Wčelnice; řeků nahoru Wčelnicí okolo lesu až do No- wého dworu. Ten les wešken mně Olřichowi sě jest dostal, a toho jest wymě- řeno pět a šedesát lánów, i se dwěma zahradama wčelnýma, jedna jest podlé sto- doly, a druhá pod Hatínem, i k tomu s třetí wčelní zahradů, ježto slowe Drdá- kowa, i se dwěma jitroma lesu i s tú dědinů. Pak rybník na Holnej, toho sem já měl polowici a mój bratr Jan polowici; jehož polowici bratra mého Jana kúpil sem u něho za tři sta kop pod takú smluwů, že ten rybník bude moci topiti wýše na má dwa lány a na mého bratra také dwa lány, a ješče pól čtwrta lána lesu podlé toho rybníka náma ostane nedielného; ten máme rozděliti, jakž páni Petr a Jan z Rozmberka nám rozkáží, nebo jich jeden. Byloliby, žeby ten rybník dále na mého bratra dědinu nebo les mohl topiti: tehdy mám jemu odměnu dáti mému bratru, jakž dřéwe řečení páni káží, nebo jich jeden. Dřéwe řečených tři sta kop, ježto sem mému bratru Janowi za rybník dlužen, to mám najprwé jej wyprawiti ze wšech otcowých dluhów w židech i w křesťanech, w kterýchž sě zná, na ty na wšecky roky, kteryž sú těm jistým dluhóm dány, a jako on platiti ty jisté dluhy má. Paklibych nedal na který rok kterých peněz, tehdy ty wšecky škody, kteréžby přišly na ten dluh, mají býti mé, ale ne mého bratra Jana; a z těch ze wšech dluhow slibuji jej wyprawiti bez jeho wšie škody. A což zóstane z těch tří set kop mimo jeho dluhy, to mu mám dáti hotowými penězi polowici na swa- tého Martina, a polowici na středopostie; a to mám zaručiti dobrými lidmi i listmi pewnými utwrditi, jakž páni z Rozmberka káží. A máme we wšech rybniciech ryby děliti, i penieze, cožby nám přišlo za ryby; a ten rybník Holenský máme inhed po swatej králowně posledněj, a má do konce spuštěn býti do wánoc i wy- lowen. Bylliby také kto co našemu otci dlužen, toho máme spolu dobýwati, a když dobudem, tehdy máme mezi se rowně rozděliti. Pakliby kto také práwem kterých dluhów na nás dobýwal, těch máme za otce spolu wšech odbýwati. A to wšecko, což jest mezi námi nedielno, to máme rozděliti, jakž páni z Rozmberka káží a když přikáží. A to smy sobě slibili pode třmi sty kopami a pod ctí a pod 40*

Strana 316
316 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1384. wěrů poslušni býti, a wšeckny wěci, nic po sobě neostawujíc, kteréž sú mezi námi nebo ještě býti mají on ten diel, we wšem jich puslušnu býti. Kdyžbych toho neučinil, a oni na mě wyznali neposlušenstwie: tehdy mám inhed tři sta kop základa propasti a ty inhed hotowými penězi zaplatiti od toho dne, jakžby na mě wyznáno bylo, we dwú neděli; a proti tomu abych nemohl jmieti žádné pře, ani žádného práwa. Paklibych toho neučinil, tehdy páni dřéwe řečení z Rozmberka mají plnů moc w mé zbožie uwázati a prodati i zastawiti w jistině i w škodách podlé swé wóle. A na lepšie potwrzenie těch wěcí swů pečet sem přiwěsil k to- muto listu, s pečetmi k mej prosbě jedno na swědectwie toho wšeho urozených pánów, páně Jindřichowů z Rozmberka, páně Heřmanowů ze Hradce a páně Jindři- chowú také ze Hradce. Dán list ot božieho narozenie po tisíc po třech stech osmde- sátého čtwrtého, w úterý před powýšením swatého kříže. (Wisí 4 pečeti neporušené.) 2. Jan ze Hradce přiznáwá se k dílu tomu, který jemu při dělení s bratrem Oldři- chem o statek otcowský se dostal. Bez místa, 1384, 13 Sept. Já Jan páně Oldřichów syn ze Hradce wyznáwám wšem, že sem sě rozdělil s swým bratrem wlastním Oldřichem také ze Hradce, skrze naše milé pány a přá- tely naše, pana Petra a pana Jana z Rozmberka, tak že mně sě dostalo woliti s powolením bratra mého. I wolil sem dwór poplužní w Ratiboři se wšiem což k tomu slušie, tociž sedm kop plata a patnádste grošów a tři peníze tudiež w Ra- tiboři; opět w Plesi pět kop a dwanácte grošów plata, jeden lán lesu, a lúku tudiež w Plesiech; w Plasnej puol kopy a dwa groše platu; we Mnichu kopa platu; w Ce- miři šest kop platu s kostelním podáním a se dwěma rybníkoma i se wším což k tomu slušie, s hájným Skrýchowským, ježto puol kopy platí, a s březinami Skrý- chowskými, těch jest deset lánów i s Peklem luků; rybník w Hatíně i s haltéřem; w Řečici w městci puol desáty kopy bez dwů groší platu, s dworem Ratibořským a s lukami i se wším, což k tomu slušie dworu, a s polowici lůky u hamru Stráž- ského na dolejší straně. Meze jsú, jdúce na cestu, ježto slowe Stájická, až do Bechowy klády skrze Črnče, přes Dědíkowo bláto až do řeky Wčelnice, řeků dolów až do potoka ježto slowe Holna; a ten potok jest na mezi mezi lesy Reči- ckými a mezi Ratibořskými; tiem potokem nahoru, až do meze ježto slušie k ryb- níku Holenskému; a toho lesu jest, i s lesem ježto slowe Kornice, pět a šedesát lánów, se dwěma zahradama wčelnýma, jedna u Hostíka, a druhá pustá, a s třetí zahradú ježto slowe u Jana. O rybníce na Holnej ja dřéwe řečený Jan wyznáwaji wšem, že sem toho rybníka jměl polowici a mój bratr Oldřich druhú polowici, a

Strana 317
C. VI. Nejstarší zápisy Hradccké r. 1384. 317 že sem po rozdiele swú polowici rybníka prodal bratru swému Oldřichowi za tři sta kop grošów Pražských střiebrných; a ty penieze má dáti za mé dluhy w židech i w křesťanech, ježto jsem za mého otce i sám za sè dlužen, a kteréž já ukáži a znáti budu, ty on má platiti za mě; a což bude wiece peněz než ti dluzi, ty mi má dáti polowici na swatého Martina a polowici na středopostie; to mi má zaručiti a listy dobrými utwrditi, jakž páni Petr a Jan z Rozmberka káží; a nynie mámy ten rybník do swatého Martina spustiti, a ryby i penieze spolu děliti. A také bratr mój Oldřich bude moci ten rybník dále topiti na swé dwa lány a na mé druhá dwa lány, a ješče ostane puol čtwrta lána lesu podlé toho rybníka; a to mámy rozděliti, jakž páni káží z Rozmberka; byloliby, žeby ten rybník mohl dále topiti na mé lesy neb na mú dědinu, tehdy mój bratr Oldřich má mi odměnu dáti, jako páni z Rozmberka káží. Bylliby kto také otci našemu co dlužen, toho mámy spolu dobýwati, a spolu děliti, cožbychom dobyli: pakliby kto co na nás dobyl otcowých dluhów práwem, a my se tomu nemohli obrániti, toho mámy spolu upla- cowati i zaplatiti. A což jest pak ješče nedielno mezi námi, to mámy rozděliti, když páni z Rozmberka káži a kakžkoliwěk oni káží. A to smy sobě slíbili pode třmi sty kopami a pod wěrů a pode ctí poslušni býti o wšeckny wěci, nic po sobě neostawujíc, kteréž jsú mezi námi nebo ješče býti mají, o ten diel, we wšem jich poslušnu býti. Kdežbych toho neučinil, a oni na mě wyznali neposlušenstwie: tehdy mám inhed tři sta kop základa propasti, a ty inhed hotowými penězi zaplatiti, od toho dne, jakžby na mě wyznáno bylo, we dwú nedělí. Paklibych toho neučinil, tehdy páni dřéwe řečení z Rozmberka mají plnú moc w mé zbožie sě uwázati a prodati a zastawiti w jistině i w škodách, podlé swé wóle; a proti tomu abych nemohl jmieti ižádné pře ani žádného práwa. A na lepšie potwrzenie těch wěcí swú pečet sem přiwěsil k tomuto listu, s pečetmi k mej prosbě jedné na swě- dectwie toho wšeho urozených pánów, páně Jindřichowú z Rozmberka, páně Heř- manowů ze Hradce a páně Jindřichowú také ze Hradce. Dán list od božieho na- rozenie léta po tisíc tří set osmdesátého čtwrtého, w úterý před powýšením swa- tého Kříže. (Wisí 4 pečeti neporušené.) 3. Oldřich ze Hradce a Přibík ze Stráže slibují zdržeti a splniti wýpowěd, kterau Jan z Rosenberka, Jindřich ze Stráže a Sezema z Austí, co mocní rozdílce mezi nimi a mezi Petrem a Janem ze Stráže, o statek a hrad Strážský oc. učinili, W Budějowicích, 1388, 6 Nov. My Oldřich ze Hradce a Přibík ze Stráže wšem nynějším i budúcím wyzná- wáme tiemto listem, ktož jej slyšeti nebo čísti budů, že sme prosili urozených

Strana 318
318 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1388. pánów, pana Jana z Rozenberka, pana Jindřicha ze Hradce a pana Sazemy z Ustie, aby sě we wšecky žaloby, nechuti i pře mezi námi s jedné strany a mezi pány Petrem a Janem bratří ze Stráže s druhé strany do nynějšícho času jsúcie, mocně uwázali. Kteřížto páni skrze našich obojich prosbu we wšecky žaloby, pře i ne- chuti, kteréžto do nynějšíeho času mezi námi suobú stranú jsú byly, mocně, moc- ným ubrmanstwím sů sě uwázali, a my na ně toho mocně sme přišli. Protož swrchupsaných ubrmanów ubrmanské wypowěděnie těmito slowy sě píše: My Jan, Jindřich a Sazema, swrchupsani ubrmanowé, najprwé wypowiedáme o hradu wz Stráži, i o tom, což jest tu na hradě Petrem a Janem bratři ze Stráže wzato Oldřichowi ze Hradce a Přibíkowi ze Stráže, aby Petr a Jan bratry ze Stráže toho puol hradu wz Stráži, jakož jest před Petrowým a Janowým uwázaní Přibík držal, w Přibíkowu moc takéž postůpila se wším s tiem, což jest Petr a Jan tu na hradě zastúpil, ježto jest Přibíkowo bylo. Také wšecko zbožie Přibíkowo, w kte- réžto sě jest ten čas Petr uwázal Přibíkowi, Petrem má nawráceno býti. Také což sú Oldřichowa ze Hradce tu na hradě na Stráži swrchupsani Petr a Jan wzali, to jemu mají wšecko nawrátiti úplně. A bylaliby oč pře, ežby Přibík i Oldřich Petrowi a Janowi z wěčšie dáwali winu, nežby sě oni znali, to jim mají Petr i Jan zprawiti na kříži bez zmatku, ež jest wiece w jich moc newešlo, ani toho co mají, ani wědie, by to jich čeleď nebo jich moc měla. Tehdy wrátiec což mají, a ukážíc čehož sú newzali ani mají, od Přibíka i od Oldřicha i odewšech, ktožby je o tu wěc nařkli, potom wiec mají prosti býti, anebo pro newrácenie zpraweni býti týmž zprawením, jakož jest swrchupsáno. Také wypowiedáme, což jest pod základem mezi swrchu psanými Oldřichem a Přibíkem s jedné strany, Petrem a Janem s druhé strany wypowědieno, a listy nebo sliby bez listów twrzeno, ti listowé i potwrzeni slibowé wšickni mají minúti, a jestli kterému člowěku co wzato, a jménem tomu richtářowi, jemužto jest Při- bik wzal neb mèl wzieti: wzalli je Přibik, tehdy Pribik nahraď; pakli je newzaw má wzieti, ale propusť což jest měl wzieti. Neb nám wšem swrchupsaným ubr- manóm, i jiným urozeným pánóm, rytieřóm i panošem, kteřížto sú při nás byli, se zdálo, ežby nebylo podobné mezi tak blízkými přátely, když každý swé zase tiem swrchupsaným během jmieti bude, by který základ měl brán býti. Také wypowiedáme, jakož jest panem Oldřichem z Rozenberka wypowědieno mezi swrchupsanými Petrem a Janem, a mezi Pribíkem a Janem bratrem jeho ze Stráže a Oldřichem ze Hradce, jelikož sě jeho práwa dotýče některým listem ježtoj jest wrácen, aby Petr a Jan bratřie swrchupojmenowaná puol wsi řečené Kletce a podacie kostelnieho wz Stráži s tiem se wším, což farář tudiež jsúcí drží, nebo což k podací slušie, Přibíkowi postúpila. A o řeku to sobě zachowáwáme, ježto swrchupsaní Oldřich a Přibík wedů, by pan Oldřich z Rozenberka byl kázal

Strana 319
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1388. 319 připostúpiti té řeky se wsí řečenů Kletce a s podacím kostelním, na tom chceme sè wzeptati, a nebudeli moci pan Oldrich z Rozenberka pamatowati, nebo ežby pro božie přepuštěnie nemohl toho do hromnic nynie příštích wynesti, tehdy chceme sami o to wyřieci tůž mocí, jakož jiné swrchupsané wěci wyřiekáme. Také s druhé strany, cožby bylo Petrowi a Janowi i jich čeledi nebo jich lidem, Přibíkem ze Stráže i Oldřichem ze Hradce nebo jich mocí wzato, to Přibík a Oldřich jim mají na- wrátiti. Neb jest to námi swrchupsanými ubrmany wyneseno a wypowědieno, aby w tyž mieře na ten rok, kterýž my Jindřich a Sazema swrchupsaná ubrmany po- ložiwa nebo dawa, jakož jest swrchu wypowèdieno, cožby Přibík a Oldřich přeli, ež sú newzali w tu dobu, ježto sú twrze na Petrowi a na Janowi bratru jeho do- byli, to mají ukázati swrchupsaným zprawením; a cožby znali, ež sú wzali, to mají wrátiti. Také wypowiedáme i nalezáme, ež Oldřich a Přibík Petrowi i Janowi ze Stráže nejmáta odpowiedati o to práwo neb o ten trh, ježto jest Petr kúpil od panie Elsterberské: než chceli Petr, napomínaj tu paní neb toho, od kohož je kúpil, aby jemu ty záwady wywedli. Také wypowiedáme, ež ty wšecky wěci, kusowé, wypowěděnie i wšecky záwady až do dnešnieho dne mezi nimi s obú stranů jsúcie mají minúti, a we dsky mají wložiti, ež nemají těch wěcí, ani těch záwad i nechutí dřiewe wypowěděných ižádným práwem ani ižádnů řečí, ani w které nechuti obnowowati. A to we dsky kladenie mají učiniti na suché dni před wánocemi nynie příštie; pakliby bezelsti nemohli oboji nebo která strana, ale na druhé suché dni ihned příštie konečně k wložení we dsky zemské suobú stranů mají sě wždy uprázdniti, a od desk oboji spolu zaplatiti jménem pod tisícem kop grošiew Pražských střiebrných peněz základu. Také wypowiedáme o ty dluhy, ježto Petr Strážský počítá, by za Přibíkowa otce a zaň za samého Přibíka byl wydal, ež to zbožie, což jest Petrowi na těch dluziech bylo dáno od Přibíka, i jiné rukojmě, ježto stáli za Přibíkowa otce wru- kojemstwí, přiwolili sě toho, aby Petr tiem Přibíkowým zbožím najprwé sě od- wadil, a cožby ostalo nad to, to mělo mezi wšecky rukojmě rozděleno býti. A Petr prawi, ež je to zpeněžil i prodal, a o to počet učinil, ež jemu nestačilo to zbožie, ež musil swého přiložiti a za ně swých dwě stě kop wlastních grošiew dáti. A druhá strana proti tomu mluwí a prawiec, že jest panem Oldřichem z Rozenberka wyneseno i dokonáno, ež wšecko to mělo minúti, i ten list také k tomu, ježto sú měli od Přibíka i od jeho otce, a ten sú wrátili jemu, a pan Oldřich Rozemberský i za list i za ty za wšecky wěci mezi nimi jsúcie Petrowi přikázal, aby puol wsi jménem w Kletci, a což k tej polúwsi zpráwně příslušie, a celého podacie wz Stráži s tiem se wším, což k tomu podací slušie, Přibíkowi postúpil. To my dřéwe ře- čení jich ubrmanowé zachowáwáme w swej moci, neb sme toho nemohli tak brzo

Strana 320
320 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1388. dojíti, kteráby strana prawější při držala; a když dojdem toho, ježtobychom mohli sličně a sprawedliwě wynesti a wypowědieti, túž mocí, jakož jiné wěci již sme wypowěděli, pod swrchupsaným základem wypowieme. Také wypowiedáme, že Oldřich, Přibík, Petr a Jan z swrchupsaného základu nejmají sebe upomínati, jelibych já swrchupsaný Jan wyznal, ež je ten základ pro- paden. A to wyznánie mám učiniti se páně Jindřichowů a Sazeminů swrchupsanů ubrmanů radů. Pakliby mne nynie řečeného Jana z Rozenberka buch neuchowal: tehdy swrchupsaný pan Jindřich se páně Sazeminů radů o propadenie swrchupsaného základu má wyznati. Paklibychwa oba já Jan a Jindřich swrchupsaná ubrmany sešla: tehdy pan Sazema sám propadenie swrchupsaného základu má wyznati na nepo- slušnú stranu. Též neuchowalliby buoh kterého, pana Jindřicha nebo pana Sazema (sic) prwé než mne swrchupsaného Jana z Rozemberka, tehdy já Jan s tiem, kte- rýž zustane (sic), mám sě tázati. A nebo božím přepuštěním, ežby oba Jindřich a Sazema sešla: tehdy já Jan z Rozemberka mám sám ten základ, ež jest propaden, na neposlušnů stranu wyznati. Také neuchowalliby mne Jana z Rozemberka buoh prwé nežby to mezi swrchupsanými Oldřichem, Přibíkem, Petrem a Janem, cožby mělo býti wypowědieno, wypowědieno nebylo: tehdy swrchupsaný pan Jindřich se páně Sazeminů radů mezi nimi, a božím přepuštěním sšelliby pan Jindřich po mně Janowi z Rozemberka, tehdy pan Sazema sám ostatečnie wěci, kteréžto mezi nimi nejsú ještě wypowědieny, jakož tento list swědčí, má wypowědieti. Také což- by bylo bez příměřie bráno nebo uškozeno suobú stranů, to má wšecko minůti, i jiné wšecky škody mají minúti, kromě toho, jakož jest swrchu wypowědieno i napsáno, ježto mají wracowati, ježto jest páně Oldřichowým z Rozemberka wypo- wěděním i naším wyneseno a wypowědieno. Také byloliby bezelsti, ežby která strana k prwním suchým dnuom nemohla we dsky wložiti těchto swrchupsaných wšech wěcí, tehdy má druze straně tým dnem napřed dáti wěděti. A když wende we dsky ta wšecka swrchupsaná smlúwa, tehdy mají tyto listy minůti a wráceni býti; než spisy těch listów pro pamět obojie strana má chowati. Také wypowiedáme pod swrchupsaným základem, aby swoji dobří přietelé byli a w prawý mír wstúpili, a wiec sobě dřewních wěcí we zlosti nezdwihali. Také wypowiedáme, bylaliby která róznice mezi swrchupsanými Oldřichem, Přibíkem, Petrem a Janem, žeby s sebú přietelsky nechtěli býti, a druh druhu chtěl nebo myslil uškoditi: tehdy jménem ten, ktožby mienil druhu uškoditi, tým dnem napřed swým otwořitým listem po urozeném a osedlém poslu, druhému, komuž miení uškoditi, má odpowědieti. Najposled wypowiedáme pod swrchupsaným základem, aby swrchupsaní Old- řich ze Hradce, Přibík, Petr a Jan ze Stráže suobů stranů našeho nynějšího a swr- chupsaného wypowědění nám ničímž zlým nezpomínali ani zdwihali.

Strana 321
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1388. 321 Kteréžto wšecky swrchu pojmenowané a psané wěci swrchupsanými ubrmany mezi Petrem a Janem ze Stráže a mezi námi mocným ubrmanstwím wypowěděné my swrchu pojmenowaní Oldřich a Přibík naší dobrů wěrů beze wšie zlé lsti a pod základem tisíc kop grošiew střiebrných Pražského rázu na páně Janowo z Rozm- berka, a neuchowalliby buoh pana Jana, ale na swrchupsanu ubrmanu wyznánie, jakož jest swrchupsáno, zdržeti a plniti slibujem. Paklibychom, jehožto bože nedaj, těch swrchupsaných wěcí nebo kterého kusu z nich nedrželi, a swrchupsaný pan Jan z Rozenberka, a sšelliby pan Jan, a swrchupsaný pan Jindřich, a sšelliby pan Jindřich, a swrchupsaný pan Sazema pro nezdrženie wěcí swrchupsaných dřiewe řečený základ na nás wyznal: tehdy po jeho wyznání my swrchupsaní Oldřich a Přibík, a my Ondřej řečený Zásmuk z Wlčetína, Oldřich řečený Noha z Krchleb, Herman Domaslawów bratr z Studené a Jan řečený Lutina z Wlkšic, rukojmě jich, we čtyřiech neděléch od páně Janowa z Rozenberka, a neuchowalliby buoh pana Jana, ale páně Jindřichowa ze Hradce, a sšelliby pan Jindřich, ale páně Sazemina z Ústie wyznánie počítajících, wšickni společně naší dobrů a křesťansků wěrů, beze wšie zlé lsti a nerozdielnů ruků, swrchupsaným Petrowi a Janowi ze Stráže, straně poslušnie, swrchupsaných tisíc kop základu hotowými penězi dáti a zaplatiti sli- bujem a máme. Paklibychom toho neučinili, tehdy kteřížtokoliwek třie z nás swr- chupsanými Petrem nebo Janem nebo jich jistým poslem budem napomenuti, ti každý z nás se dwěma koňoma a s jedniem pacholkem ihned nazajtřie jeden na druha neukazuje ani sè druh druhem omlúwaje, beze wšeho prodlenie do mèsta do Budějewic k ctnému hospodářowi od dřiewe řečených Petra a Jana nám uká- zanému w prawé a wuobyklé w České zemi leženie máme wjieti, odtud nikam newyjieždějíc na ižádné prawe (sic), jeliž tisíce kop swrchupsaného základu hoto- wými penězi Petrowi a Janowi ze Stráže úplně zaplatíme. A po dwů nedělí, ležme nebo neležme, swrchupsaný Petr i Jan wedle toho listu moc mají plnú těch tisíc kop grošiew Pražských w židech nebo w křesťanech na nás na wšech škodu wzieti; a my, kteříž w to leženie wjedem, to před sě máme konati tak dlúho, jeliž těch tisíce kop swrchupsaného základu se wšemi škodami, kteréžto škody pro nezaplacenie těch tisíc kop swrchupsaní Petr a Jan kterakžtokoliwèk wezmú, a kteréžto škody, ež sú je wzeli, na kříži práwem bez zmatku ukáží, jim Petrowi a Janowi úplně zaplatíme. Na kteréžto zředlné swědectwie a potwrzenie wšech swrchupsaných wěcí, pečeti naše s naším jistým wěděním a s dobrým powolením k tomuto listu sme přiwěsili. Tyto swrchupsané smlúwy a tento list dán jest léta od božieho naro- zenie tisíc tři sta osmdesát osmého léta; dály sú sě a wypowiedány w Buděje- wicích, den swatého Linharta. (Pečetí přiwěšeno šest, z nichž čtwrtá i pátá již trochu porušeny jsau.) A. Č. II. 11

Strana 322
322 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1389. 4. Oldřich ze Hradce přiznáwá se ku porownání o statek w Rečici oc. mezi ním a bratrem jeho Janem skrze auředníky jich učiněnému. Bez místa, 1389, 7 Nev. Já Oldřich ze Hradce wyznáwám tiemto listem těm wšem, ktož jej uslyší čtúc nebo čísti budú, ež sem s mým bratrem Janem o wšecky wěci, kteréžto jsú mezi námi záwadny byly, přišli suobů stranů na naše úředníky, jménem Michala Dútu z Olešné a Oldřicha řečeného Babku z Kwasejowic, a k tomu na Jindřicha z Radhostowic w tu dobu purkrabí Krumlowského, a Chwala ze Kdèšic, aby ti jistí podlé swého swědomie ty jisté wěci zrownali a zjednali, jakžby se jim naj- prawěje zdálo; a očby sě sami nemohli sjednati w jednotu, ež sem se toho já přiwolil na urozeného pana Sazemu z Ústie, přietele našeho milého. A to, cožby zjednali, a očby sě nemohůc sjednati na nynie jmenowaného pana Sazemu wznesli a panem Sazemú to wynešeno bylo: to wšecko jich a páně Sazemino wypowěděnie i každé zwláště w dole na tomto listě psaným slibem slibuji, dlužen jsem i mám wyplně zdržeti a splniti až do konce. Protož ti swrchu jmenowaní, Michal, Ol- dřich, Jindřich a Chwal, mezi mnú a Janem mým bratrem sú wypowěděli, aby o tej puoltřetie kopě platu w Rečici, w