Strana 1
ARCHIV ČESKÝ V ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAWSKE. Z ARCHIVŮW DOMÁCÍCH I CIZÍCH SEBRAL A WYDAL FRANTIŠEK PALACKY, HISTORIOGRAF PP. STAWÜW KRÁLOWSTWÍ ČESKÉHO, WÝBOR A JEDNATEL SPOLEČNOSTI ČESKÉHO MUSEUM, ŘÁDNÝ AUD A SEKRETÁŘ KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK, AUD KRÁL. BAWORSKÉ AKADEMIE NAUK WE. MNICHOWĚ, UHERSKÉ UČENÉ SPOLEČNOSTI W PEŠTI, SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI PRO WLASTENSKAU OSWĚTU WE WRATISLAWI, LUŽICKÉ SPOLEČNOSTI NAUK WE ZHOŘELCI, JEDNOTY PRO DĚJINY ZEMĚ BRANDENBURSKÉ W BERLINĚ 9c. DÍL DRUHY. W PRAZE, 1842. W KOMMISSI U KRONBERGRA I RIWNÁČE.

Strana 2

Strana 3
A. VII. DOPISY PANA ALŠE HOLICKÉHO ZE ŠTERNBERKA od roku 1436 do 1451. Připomenutí. Pan Aleš Holický ze Šternberka, syn někdy pana Oldřicha (již r. 1397 zemřelého) a paní Markety z Žeberka, mladší bratr Smila Holického ze Šternberka, při- pomíná se w listinách wěku swého již od r. 1409, a umřel r. 1455, 19 Mart. co nejwyšší ko- morník králowstwí Českého, ku kterémuž auřadu r. 1437, dne 28 Januar. od císaře Sigmunda jmenowán a od země přijat byl. Od r. 1420 až do smrti swé stált on mezi čelními muži národu swého, do wšech dějin těchto baurliwých časůw nad jiné hlauběji a mocněji se zaplétaje, nejprw po straně Sigmundowě, potom co prostředník mezi Sigmundem a stawy Českými, pak co přední obhájce wdowy Sigmundowy, císařowny Barbory, proti Albrechtowi Rakauskému, posléze, po smrti páne Ptačkowě (r. 1444), co hlawní podpora mladého streyce swého, pana Jiřího z Poděbrad až do roku 1450. Psaní následující, wzatá wětším dílem z Třebonského archivu, stawí nám jej také co osobního přítele páně Oldřichowa z Rosenberka, ačkoli tento w politických wěcech nejen jemu odporen, ale i hlawau protiwníkůw jeho byl. Tím důležitější jsau proto dopisy obau pánůw k sobě, odhalujíce nám mnohé posawad podtají zůstalé stránky dějin wéku onoho. K lepšímu porozumění některým rodním potahům wěděti sluší, že pan Aleš byl poruční- kem sirotkůw po panu Petrowi Konopištském ze Šternberka, kterýž r. 1420, 1 Nov. w bitwě pod Wyšehradem zahynul. Wdowa po témž panu Petrowi, paní Berchta z Krawař a z Plamlowa, byla sestra matky páně Oldřichowy z Rosenberka. Syn její, pan Zdeněk Konopištský ze Šternberka, od r. 1448 neywyšší purkrabí Pražský, byl neyprw hlawní přítel pana Jiřího z Poděbrad, potom auhlawní nepřítel jeho, jakožto krále Českého. Kunhuta ze Šternberka, dcera p. Smila, bratra páně Alšowa, byla téhož krále Jiřího prwní manželka, ale již r. 1449 zemřela. Syn páně Alšüw, pan Petr Holický ze Šternberka, umřel také před otcem swým r. 1454, pozůstawiw po sobě *

Strana 4
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1436 — 1437. wdowu, paní Annu ze Swarcenberka, a syna Petra ( 1514). Po panu Alšowi r. 1455 zůstala wdowa paní Eliška z Boskowic. (Srownej též staré zápisy rodu Šternberského, w dílu prwním, na stránce 145 a sld.) 1. Pan Aleš zwe pana Oldřicha z Rosenberka co nejpilněji do Prahy ke společnému jednání. W Praze, (15 Dcc. 1436. Z originálu w arch. Treb. *). Urozenému pánu, P. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mně zwláště milému. Služba má, urozený pane a přieteli mně zwláště milý! A dáwámť wěděti, žeťbych měl mnoho wzkazowati, ale žeť mi se to psáti nehodí. I zdáť mi sè i p. Ptakowi (sic), aby neráčil meškati swů příjezdů: nebť bychme měli s tebú před sněmem welmi o pilné wěci rozmluwiti, ježtoť nám sč psáti nehodie. Datum Pragae. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 2. Císařowá Barbora panu Alšowi ze Šternberka píše nowiny wšeliké, zwláště o císaři Sigmundowi. W Praze, 11 Aug. 1437. (Z přepisu tamže). Barbara z božie milosti Římská, Uherská a Česká králowna: urozenému Alšowi ze Šternberka, wěrnému našemu milému. Urozený wěrný náš milý! Jiných nowin nynie newiemy, jedno že nám Ciesařowa Milost již tři listy psal, že chce skoro zde býti, a žeby prwé do Plzně chtěl jeti, a pak odtad sem; a někteří prawie, žeby z Žatče chtěl sem jeti. A jakož smy služebníka swého Petra k JM" poslali, jehož tebe tajno nenie oč, tenť ještě nepřijel; a pak newiemy, dopustíli nám to, čili nic. A teďt posielámy list despo- tów, kterýž nám nynie přinesen; a w tom uzříš co nám píše. A ten despotów posel nás zprawil, žeby Cies. M' w krátce mienil do Uher jeti; a opět jiný člowěk přišel jest k nám wčera, a ten nás zprawuje, žeby Cies. M sem přijeda, nechtěl zde déle meškati, jedno za dwě neděli, a tak zde wšeho ponechaje, žeby chtěl do Uher jeti. A takéť nám Orság Michal píše, žeby brzo Cies. M do Uher chtěla. Jinýchť nowin nynie newiemy, než že pan Menhart mieni k Cies. M“ jeti; a jedni nás zprawují, žeby jemu Cies M některaké zbožie dal; a druzí nás zprawují, žeby jemu poručeno mělo býti, aby jeho náš syn poslušen měl býti. Tyto nowiny tak wšecky slyšímy, ale toho ještě w jistotě nic newiemy. Dán w Praze, w neděli po s. Wawřinci, anno domini oc. XXXVII oc. *) Psaní toto připojeno bylo ku psaní p. Arnošta z Wlašimě téhož dne w téže wěci ku p. Oldřichowi danému, jenž w archivu Třebonském se nachází, jakož i wětší částka wšech dopisů těchto.

Strana 5
A. VII. Dopiy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438. 5 3. Aleš ze Šternberka a Hynce Ptaček z Pirkšteina píší panu Oldřichowi z Rosenberka o jednání w krajich, o upokojení Bedřicha ze Strážnice, o sjezdu krajském do Chrudími uloženém a j. w. Na Dobřejowicích, 18 Januar. 1438. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rožemberka, přieteli našemu milému bd. Službu swú wzkazujem, urozený pane a přieteli milý! A wěděti dáwám, že swa se sjela dnes spolu, a těch wěcí swa se zprawowala, kterak jeden w jed- niech krajiech jedná a druhý w druhých. A dále pane wěz, že já Hynce sjiežděl sem se s Bedřichem a s jinými u Hory; a tu sem Bedřicha na tom zuostawil, aby wálky přestal a pokoj měl, a tak že má i zaručiti příměřie. I dal sem to i zpráw- ciem do Prahy wěděti, budeli se jim zdáti to konati. A dále položil sem sněm w Chrudími tuto středu kraji Chrudimskému, Hradeckému i Čáslawskému: a s druhé strany také bude w Klatowách sněm položen. A tu se bude k tomu jednati, na čem jest w Praze zuostáno; ač se bude tak držeti, jakož jest zuostáno a swoleno, nadějemť se buohdá, žeť to také přijmů. Pakliť se bude pane jinák jednati, shle- dáš, žeť z toho nic dobrého newynde. Nebť nás tak zprawují, žebyste jej tak chtěli wésti bez skonánie těch umluw, kteréž sú se w Praze staly; a kdyžbyste jej uwedli, žebyste chtěli jednati, jakožby se wem zdálo. W tom se lidé opatrují i opatřie, to pane shledáš. A wěz, žeť jest nám z Uber dáno wěděti, žeť Její M twrdě wězie, a bez dlenie šacowati ji chtiec: toť by již ze smluw wyšlo. Přieteli milý, přičiň se k tomu což móžeš: neb pójdeliť tak, nebudůť se tomu lidé díwati, anit se déle dadie na tajdinciech držeti. A protoť tyto wěci dáwáme wèděti, jako přieteli swému, staloliťby se kdy co, aťby tobě pamatno bylo. Dán na Dobřejo- wicích, w sobotu den s. Prisky. Aleš ze Šternberka. Hynce z Pirkšteina. 4. Pan Aleš ze Šternberka oswědčuje se p. Oldřichowi z Rosenberka, že on ani p. Ptaček nejsau příčinau bauřek okolo Prahy wzniklých; že Pražských námluw držeti se chce; o zjímání konšelůw w Praze; o sjezdu Chrudimském; aby král Albrecht císařowé Barbory neutiskowal oc. Na Křiwokláte, 1 Febr. 1438. (Z orig. Treb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Služba má urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, žeby byl zpra- wen, žeby bůřky byly okolo Prahy, a žebychme pan Ptaček a já těch bůřek pří-

Strana 6
6 čina byli: ktožť tě toho zprawuje, tenť w hrdlo lže, jako z kurwy syn zrádný; nebť jest netajné w této zemi, že jswa wa hrdel i statkuow nasazowala pro dobré a řádné země této, a nikdy w jiném nalezena nejswa, aniž nalezeni budem. A wieš pane dobře, na čem sme se ustanowili w Praze i rozjeli; toť my tak držeti i konati míníme, a námi to sníti nemá pro ižádné wěci, kromě lečby kniežetem Rakůským sešlo, tuťby JM' sám sobě winen byl, ale ne my JM“, nebť my se těch umluw, kteréž sú se w Praze staly, pustiti nemieníme. A jestli žeťby nám nebyly držány a tak konány, musilibychme ku pomoci wzieti, ktožby nám toho pomáhati chtěl a slúžiti k tomu, abychme wždy těch umluw Pražských odtištěni nebyli ižádnů mocí. A dále mi píšeš, aťbych psal nowiny. Wědětiť dáwám, žeť jsú w Praze konšele zjímali, Welwara, Hedwiku, Smolaře a jiných drahnè podlé toho; a ty sú wen z města wyslali, jedni prawie že na Žebrák, a druzí že na Karlštyn. A také mě zprawují, žeby se obec z toho búřila, a prawiece, že se jest tomu městu toho nikdy nepřiházelo, by kteří jich špoluměštěné jměli jinam wydáni býti k tresktání. A takéť nowiny wěděti dáwám, že ti, kteříž sú se na sněm byli sjeli do Chrudímè, někteří ustanowili sú sobě sněm jiný w prwní neděli w puostě, a z toho sněmu mají po krále Polského poslati, aby přijel nemeškaje a cožby mohl najsilnějie; neb jest on k nim swé poselstwie udělal, žeby přijeti chtěl, když jemu wzkáží. Protož zdáliť se, obešli knieže Rakúské, chceliť sobě s naší zemí konati, ať koná a ne- mešká; a nebudeliť rychle konati, žeť zmešká. A také milý pane, zdáloby mi se, by psal kniežeti Rakúskému, aby paní naši králowú ostawil při těch umluwách, kteréž sú se w Praze staly, a mimo to J'M" netiskl; neb jestliže mimo to J'M uta- dinkuje neb utiskne, spojíť se nás mnoho s těmi, kteříž proti JM“ mienie býti s králem Polským, ježtobychme toho sic pro ižádné wěci neučinili, než proto, kdyžby J'M' mimo umluwy Pražské utištěna neb utadinkowána byla. A wždyť pane wěřím, že těchto wěcí, kteréžť píši, na mě neproneseš, neb wieš, žeť já před tebú nic netajím, a wšeckoť zjewuji, jako tomu, jemuž welmi wěřím. A takéť wě- děti dáwám, žeť jest pan Ptaček Širnočka panoši swého byl poslal do Prahy, a žej byl zjednal s knězem Bedřichem a s jeho rotú Pražanóm přímiřie do s. Jiřie, a oni sú ho přijieti nechtěli; a toť mi se zle libi, proto že Bedrichowi nenie co bráti, a Pražanóm jest, a tudy se země hubiti bude. A dáleť tebe prosím, ktožť- bykoliwěk o nás co zlého mluwil, newěř a odmlůwaj; nebť my w jiném nebudewa nalezena, než jakožť teď swrchu píši. A také wieš, žes tyto řeči w Praze prwé odemne slýchal, a tak sem se s tebú rozjel. A máš shledati, nezkazíliť sobě Ra- kúský sám těmi běhy, kteřížt jsú swrchupsáni, žeť náma zkázy mieti nebude; né budemeť jemu radše slúžiti a pomáhati, ačť nás žádati bude, nežlibychme proti A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438.

Strana 7
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438. JM“ byli. A prosímť, cožby nowin wěděl, daj mi wěděti. Dat. Hradek, sabbato ante purificationem S. Mariae virginis. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 5. Týž opět témuž: aby král Albrecht nemeškal jednati s Čechy, nechceliť zmeškati; že maje w poselstwi k němu jeti pan Aleš, boji se bezžiwotí od něho oc. Na Křiwoklátě, 6 Febr, 1438. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Služba má urozený pane a přieteli milý! Wědětiť dáwám, že má býti sněm některých měst w témdni, a druhý prwní neděli w puostě; i bojímť se, žeť ti sně- mowé nejsú pro Rakúského lepšie. Protož zdáliť se, obešli jej, ať nemešká při- blížiti se, chceliť nezmeškati. Nebť slyším z Prahy nowiny, že kdyžby w Uhřiech zjednal řád, tepruw by mienil přiblížiti se, aby jeho poslowé od země České dojeli- A jestližeť tak dlúho dlíti bude, bojímť se, žeť zmešká, ježtoť to potom těžce po- stihne anebo snad nikdá. Neb wieš pane dobře, jak pán náš, dobré paměti, zmeškal jest, ježto jest toho potom do swé smrti nemohl postihnúti. A wieš pane dobre, žeť jest pán náš w Uhřiech také zmatkuow odumřel. A budeliť knieže Rakúské chtieti je wšecky srownati nynie, bojímť se, že dlúho do Čech nepřijede. Takéť wěděti dáwám, jak sú mi jistí wzkázali, ti ježto sú byli při našeho pána smrti dobré paměti, že jest JM' prawil před kniežetem Rakúským, by byl JM' déle žiw pobyl, že mě jest mienil...*) o hrdlo připrawiti, a že jest přikázal kniežeti Rakůskému, tu w Znojmě, když by mne mocen byl, aby mě o hrdlo připrawil; a knieže Rakůské že jest jemu to slíbil učiniti, kdyžby mne mocen byl, aby mne o hrdlo připrawil. A toť sem wystřežen od jistých lidí, ježtoť sú při tom byli; a cožť by mi se bylo stalo, staloťby mi se newinně. Protož milý pane, wěda takowý běh, wèřímť že to opatříš, kdyžť pojedu w poselstwie, abych mohl bezpečně přijeti. A také wieš pane, žeť sem prawil w Praze ještě, žeť jest Kašpar Šlik též prawil panu Men- hartowi a panu Haškowi, a muoj že jest jeden při tom stál, ale oni sú newèděli, by muoj byl. Protož milý pane, prosímť, raď mi k takowým běhóm, nebť já k tobě mimo jiné swé přátely útočiště mám. Neb neměllitbych bezpečen býti, lépiť bych byl doma zuostana. A na tytoť wěci prosím rady i odpowědi; a wždyť prosím, *) Zde w originálu jedno slowo chybi.

Strana 8
8 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438. aby těch wěcí, kteréžť já tobě píši, dále žádnému neprawil. Dat. in castro Hradek, fer. V die S. Dorotheae. Aleš z Šternberka, odjinud z Holic. 6. Týž opět témuž: horlí proti králi Albrechtowi, dowěděw se, žeby prý on chtěl císařo- wau Barboru o její zámky a poklady připrawiti. Na Křiwoklátě, m. Febr, 1438. (Z Březanowa rodopisu w rkp.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rožmberka, přieteli mému milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Wědětiť dáwám, že wčera u wečer přijel služebník muoj z Uher, a ten mne jest zprawil, že Rakůský nemínilby sě přiblížiti, dokadžby s králownú konce neměl; a poslal jest po ni, aby byla k němu do Budína přiwezena, a tu že by ji chtel utisknůti o jejie zámky i poklady. A wieš dobře pane, že sme wšickni zuostali w jednotě w Praze, aby JeM byla prázdna bez útiskuow i šacunku. A tutoť sč to již nedrži, nebť on J'M' welmi tiskne, uptaw sě toho, že jest tak zde ustanoweno. A zprawují jej toho někteří z této země, že když ji utiskne aneb jakžkoliwěk prázdna bude, že w Čechách zmatku jmieti nebude. Ale jáť tobě pane ještě prawím, budeliť JeM' w čem utištěna, a nám to zdržáno nebude, což jest w Praze umluweno, žeť on nebude kralowati pokojně w Čechách, lečť nám mnohým hrdla i statky pobeře, čehožť bohu doufám, že toho nebude moci dowesti, žeť také příčin najdem, že sě jeho lekati nebudem. Protož milý pane, rozuměje tomu, že z utiskuow Jejie M“ měloby také zlé pojíti, obešli Šamburského a Walseho šwagra swého, ať sě k tomu přičinie o to, by ti utiskowé nešli. Než máliť býti jednáno o Její M“, aťby bylo tak jednáno, jakož jest w Praze zespolka swoleno. Pakliť bude jinák jednáno, budeť sobě Rakůský winen, ale žádný jemu; nebť by sám sobě zmatek udělal. A jestližeť sě brzce nepřiblíží, abychom s ním w konec uhodili a s ním sě shledali ti, kteříž sme ot země wy- dáni: wěz žeť jiný do země uweden bude, a we jméno král Polský; nebť má po- selstwí swá u některých zde w Čechách. A jestližeť wtrhne král Polský, a Její M' uti- štěna bude mimo umluwy Pražské, wěz žeť nás mnoho s ním zuostane. Protož milý pane, wěda ty wěci, opatř je některak, aťby nedošlo takowé zlé a takowé roztrženie na nás. A také ať pospíší shledati sě s těmi posly, kteříž jsú od země wydáni: neb nepospíšíliť, wěz w jistotě pane, žeť zmešká, žeť sě jiný wteče. A cožť ja tobě píši, wěřímť že to budeš w tajnosti mieti. A takéť tebe prosím, wišli co nowého, daj mi wěděti. Datum in castro Hradek, feria II. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic.

Strana 9
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka od r. 1438. 9 7. Týž opět témuž: aby král Albrecht císařowé Barbory neutiskowal, ale k umluwám Praž- ským stál, chceli kdy w Čechách panowati. Na Křiwoklátě, 12 Febr. 1438. (Z rkp. Březan.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rožemberka, příteli milému. Služba má, urozený pane a příteli milý! Wědětiť dáwám, že jest řeč obecně na Rakúského dwoře, jak ty pane a jiní páni obeslali ste Rakúského, aby on krá- lowů přiwedl sobě k užitku šacunkem, neb jakž by mohl; aby se neobracowal na naše ustawenie w Praze spolu, že skrze to zde zmatkuow jmieti nebude. Jestli pane že ste to učinili, welmi ste nešlechetně učinili nad JiM“ i nad králowstwím tiemto, i sami nad swými sliby, i nad Rakúským, že ste ho ponukli k takému nešlechetnému skutku, přes umluwy, kteréž sme spolu w Praze udèlali. Neb prawie tudiež na Rakúského dwoře, že, by wašeho ponučenie nebylo, žeby on ji nesměl tisknúti ani šacowati, ani jí tak miziti až do nemoci. A jistě pane, učinilili ste to, welmi ste nešlechetně nad ním učinili. Nebť bohu doufáme, dokonáliť on ten skutek, žeť panowati w Čechách nebude. Neb pane pomněte, jak ste nám slíbili na sněmu, a tys prwní, jenžs slibowal, nebudeliť nám držáno, jakož sě již nedrží, žeť z toho jiné nepójde, než mordowé mezi námi a zkáza země. A ta zkáza by wámi byla, ale ne námi, pro nezdrženie wašich slibuow. Protož milý pane, přičiň se, ať to takowé zlé nepřijde na nás i naši zemi. Datum in castro Hradek ſeria IV post Scholasticae. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 8. Týž paní Berchtě ze Šternberka, roz. z Krawař, aby syna swého (Zdeňka ze Šternberka) od pana z Rosenberka nazpět powolala. Na Ratajích, 20 Sept. 1438. (Z rkp. Březan.) Urozené paní, paní Perchtě z Krawař, newěstě mé milé. Službu swů wzkazuji, urozená paní a newěsto milá! Wědětiť dáwám, že o to welmi hrubě mluwi wšichni z naší strany, že syn twój a strýc mój jest s Rožmberským; a wzdy sě chystají, chtiec na wašem zboží bráti, a počítajíc jej za nepřietele. I zdáloť by mi se, aby jej domuo wzela, ač chcešli to zbožie w po- koji zachowati; nébrž aby toho jinak nečinila. Nebť má wuole k tomu nenie, byť on tam byl. A jestliže jeho domuow newezme se, tehdyť se bojím, žeť toho A. С. II. 2

Strana 10
10 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1438. zbožie záhuby nebudu moci stawowati. Datum w Rataj, sabbato in vigilia S. Mat- thaei Apostoli et evangelistae. Aleš ze Šternberka a z Holic. 9. Týž opět téže paní napomíná, aby syna swého domůw wzala. Na Ratajích, 22 Sept. 1438. (Z orig. Treb.) Urozené paní, paní Perchtě z Krawař, newěstě mé milé! Službu swů wzkazuji, urozená paní a newěsto milá! Jakož mi píšeš, žet jest pan z Rosenberka psal i prawil, žeby to má wuole byla, že jest syn twuoj s ním: toť jest prawda, žeť jest semnů o to mluwil, ale jáť sem jemu wždy prawil, žetby najlépi doma byl. A jakož píšeš, že sem já i s panem Ptačkem wzkázal, aby u pokoji byla, a že chcme zjednati s swé strany, aby tebe také u pokoji nechali: wěz, žeť se přičiněwa oba což najwiec móžeme, aťby nepřekáželi; a bo- jimť se, jestliže syna swého a strýce mého newezmeš domuow, žeť tomu dokonce nic neučiníme, bychomť tu záhubu stawili. Protožť radim, aby jej wždy domuow wzela. Dat. in Rataj, fer. II die S. Mauritii. Aleš ze Šternberka a z Holic. 10. Týž panu Oldřichowi z Rosenberka horliwě píše, že na pozwání do Prahy k jednání přijeti nedbal. Na Křiwcklátě, 14 Nov. 1439. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rožmberka, příteli milému. Služba má, urozený pane, příteli milý! Psalť sem napřed, dokudž sem ne- wěděl o smrti Rakúského, aby přijel do Prahy, chtě s tebů rozmluwiti o wěci potřebné. Odepsals mi, když domuow přijedu, aťbych dal wěděti. A když sem zwěděl o smrti Rakúského, poslalť sem k tobě Janka richtáře z Benešowa, wždy žádaje twé příjezdy do Prahy; a zdá mi sě, pro twé lepší, i země této. I roz- umiemť já, že ty ani swého dobrého dbáš, ani země této, poněwadžs nepřijel; než toliko bojím sě, že ty hledíš swé wuole a zkaženie země této, jakož o tobě lidé mnohokrát mluwie; a jiného nehledíš, než aby dowedl swé wuole. Milý pane, pusť od té swé wuole, neb mi sě zdá, že nic nedowedeš, ačť jest na mysli. Pakli od nie nepustíš, bojímť sě, žeť tebu tohoto králowstwie zkaženie pójde. Nebť mnozí lidé za to mají, že prwní swáda o knieže Rakúské jest tebů. A protož milý

Strana 11
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1439. 11 pane, ať toto zlé tebú již jest stawowáno, aby ono prwni přikryto bylo. A budešli chtieti obecného dobrého hleděti, doufámť bohu, že w tom swé dobré i této země zjednáš, a mnoho pomocníkuow budeš jmieti, a tobě z toho čest pójde. A neměj mi za zlé, že tak tobě píši; nebť mi jest žel lenosti twé a nedbanliwosti. Protož milý pane, ještěť radím, aby bez meškánie přijel do Prahy, chcešli této země do- brému a swému poctiwému: pakli nepřijdeš, budeš toho pykati. Datum in castro Hradek, sabbato proximo post Bricti, anno oc. XXXIX. 11. Pan Oldřich z Rosenberka odpowídá na předešlé psaní, že we Hradci Jindřichowě s p. Ptačkem o sněm se umluwil. Na Krumlowě, 20 Nov. 1439. (Z konceptu w Třeb.) Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane a přieteli milý! Psaní twému sem porozumèl. Tajno tebe nebuď, žeť sem nynie w Hradci byl se panem Ptačkem a s jinými pány, kteříž tu byli. Tu sme se swolili o obecní sněm w České zemi, od této neděle najprw příští w třech neděléch, abychme my w Praze, a waše strana byla w Mělníce. Tuť bohdá také budu, a o wšeckny wěci s tebú šíře rozmluwím, než by se po listech psáti hodilo. A také jest mi diwno psaní twé wedle běhu, jakož spolu jsme o wšecko. Buoh wzdy řeď, což by twého i této země dobrého bylo. Datum Krumlow, fer. VI post Elisabeth, anno oc. XXXIX. Oldrich z Rosenberka. 12. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka: že sněmu dlauhý rok položen; též omlauwá swau předešlau horliwost. Na Křiwoklátě, 24 Nov. 1439. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o sněmu, zdá mi se, že ste mu dlúhý rok položili; neb se země welmi hubí. A byť se hubilo w Německých zemiech, ale ne w Čechách, toťby neškodilo, byť se sněm do roka odtáhl. A dále rozumiem w twém listu, žeť jest nelibo mé psanie. Wieš pane dobře, žeť sem Janka richtáře z Benešowa k tobě poslal, a žádaje se s tebú namluwiti dobře před sněmem; a buoh wie, že nic o jiné, než o twé dobre a poctiwé a země našie. Neb to buoh wie, žeťbych tobě přál mimo jiné cti zde 2 *

Strana 12
12 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1440. w zemi. A poněwadžs mi to k horšiemu obrátil, budu mlčeti, a snad tiem nespěš- nější konec w zemi bude. Dat. in Hradek, fer. III ante Katharinae. Aleš ze Šternberka. 13. Pan Aleš témuž pánu, že jeho pře s panem Zajimačem sauditi se ostýchá; též aby mu poslal spis dílčí mezi nim a p. Zdeňkem ze Šternberka. Na Křiwoklátě, 24 Febr. 1440. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych mezi tebú a Zajimačem konal: wěziž milý pane, žeť já toho dobře konati neumiem, a zwláště proto, že se bojím, že bych tobě některde přísahu w tom naleznúti musil, a já bych jie tobè nalezati nechtěl, lečby twá wuole byla, pro ten kus, že ty prawiš, žes newěděl, by Zajimač na poli byl, kdyžs swé lidi z Benešowa najprwé na pole wyslal; i bojím se, že to newědomě, jakož prawíš, zprawowati by musil, poněwadž jest Zajimač byl s též strany, jakož i ty pane. Dále jakož mi píšeš, že Zdeněk o swé dluhy uhodí: takéť se naději, žeť já o swé uhozi. A dáleť dáwám wěděti, že list rozdielný, kterýž jest mezi mnú a Zdeňkem, nenie mi poslán, ani spis jeho; i newiem, mnoholi platu má k Šternberku čili málo, aneb kde je wše ten plat, i newiem se čim zprawuje. I prosimť milý pane, rač mi kázati poslati ten spis, nebť by jej měli mieti twoji písaři; neb kdyžť bych toho spisu neměl, mělťbych skrze to weliký zmatek, a newědělbych, co jest mého ani kde. A nemajíliť ho twoji písaři, ale rač psáti na Konopiště, ať mi jej pošlí. A milý pane, slyšíšli odkud které nowiny, daj mi je wěděti. A také což jest twé wuole w tom kusu, cožť se tuto pana Zajimače dotýče, to mi rač dáti wěděti. Dat. Hradek fer. IV post dominicam Reminiscere. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 14. Pan Oldřich z Rosenberka panu Alšowi: že s p. Menhartem a s Pražany sněm zemi na boži tělo (26 Mai) uložil, k němuž i hrabě Cilský přijeti má; aby p. Aleš zášti swého až do sněmu téhož odložil oc. Na Krumlowě, 1 Mai. 1440. (Z konceptu Třeb.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní twému sem sroz- uměl; a jakož píšeš, že-tě tobě Cilský psal do s. Jana, Králowé M mi též psala

Strana 13
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1440. 13 do s. Jana nebo do božieho tèla, a pan Menhart i Pražené swolili na boži tèlo a já také; a wšecky wěci sem sobě též pokládal jakož ty dotýčeš w swém tomto psaní, a zwláště sem toto před se wzal, abych učinil a potom za to se nestyděl. Neb sám srozuměti móžeš, bych nynie do Prahy byl jel, že je nelze jedním koněm dreilink wína uwezti. Dále jakož dotýčeš, žeť úroky beru, a že nelze než s nimi zajíti, a prose pomoci mé oc. Buoh to wie, žeťbych rád pomohl, jakožto přieteli mému milému: než mněť jest nynie nelze žádnými lidmi pomoci odsawad, pro diwné wěci, kteréž se psáti nehodí, než kdyžť se shledáme, ustně zprawím. Než mnětby se zdálo, aby wždy nepočínal až do tohoto sněmu, poněwadž tu Cilský býti má; a také sem jej prwé obeslal, i nynie také, ještěť žádné odpowědi od něho nemám; a w tom času by mi se posel wrátil. Neb zlehka k tomu sněmu sám přijede, jako Králowé M píše. Tuťbychme o wšeckny wěci lehčeji uhodili, než sice, jakož sám tomu srozuměti muožeš. Jestli pak žeby tu nic konečného jíti nemohlo, což- bych pak tobě jakožto přieteli swému milému raden a pomocen mohl býti, toťbych rád učinil. Dat. Krumlow, dominico die Jacobi et Philippi annorum oc. XL. Oldřich z Rosenberka. (Duška). Také jakož píšeš o p. Zajimačowi, a dotýčeš, že móžem pamato- wati zapsání oc. Jáť pamatuji, jedinéť sem tě obeslal, poněwadž tento sněm prodlen jest, a já k tomu času nebudu wedle swolení a prodlení toho sněmu, a také ubr- mana swého nesnadně w této mieře do Prahy wyjednati mohu, a zjednaje, kdyžby sám tam nebyl w Praze, newiem coby to platno bylo: i prosímť tebe, milý přie- teli, aby mezi námi týmž obyčejem, jakož obecní sněm prodlen jest, také prodlení učinil. A když bohdá o tomto sněmu o božím těle bude, hotow jsem učiniti jakož sem zaručil: nebť bohdá wždy tam budu bezelsti. A což-tě úmysla twého w tom, daj mi bez meškáni wèdčti po tomto poslu. 15. Pan Aleš panu Oldřichowi: lituje přilišného odtahowání sněmu, a odpírá se, že co roz- sudí nemůže déle prodlaužiti příměři paně Oldřichowa se Zajimačem. W Praze, 5 Mai, 1410. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! Jakožs mi poslal kněžny Rakúské přiepis, a takés mi psal o sněmu odtiežení, a také mi píšeš o Zajimačowi, těm wěcem sem wšem porozuměl. Račiž wěděti, že odtiežení sněmu welmi se zle lidem libí, a žeť ho pro nic neodtiehnu, nebť se wšech stran jedu w hromadu,

Strana 14
14 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka od r. 1441. a pane, pro odtiežení tobě weliků winu dáwají a panu Menhartowi a Staroměst- ským, a křik jest obecný, že wy to pro swé zwláštní wěci a užitky jednáte, a nedbáte, staň se zemi jakž staň, leda wy swú wuoli wywedli. Né prawi obecně, že wy na tu stranu, kteříž sú wám protiwni byli za kněze Albrechta Rakůského, chcete dlubní přiwesti na jich hlawu. A to je wše skrze to, že sněm se odtahuje; neb lidé prawí, že skrze wás. A o jiných bych já dworné powěsti nedbal, žeby byla: ale což tebe dotkne, tuť mně je žel s prawů wěrů, jakožto pána a přietele, žeby měl w čem pomlůwán býti. Protož milý pane, rozoměje tomu, že skrze od- tahowání sněmu muožeš upadnúti lidem w ohyzdu a w mrzkost, nerač se toho dopúštěti, a rač zachowati raději od lidí dobré slowo a lásku, a rač pospiešiti s swů příjezdů na sněm. A když na sněm přijedeš, budeliť potřebie proč odtáh- núti sněmu, jedno ať se to z jedné wuole děje; spiešeť w to uhozeno bude, a budeť bez nechuti tobě ode wší země. A jakož žádáš, aťbych odtáhl příměřie se panem Zajimačem, týmž během, jakoť sem prwé učinil: račiž wěděti, žeť já toho nemohu učiniti. Nebť mě Zajimač obsielá, abych mezi wámi konec udělal, a prawě, že sem prwé wám příměřie odtáhl, a nemaje k tomu práwa ani moci, než že sem to učinil tobě ku pomoci. A cožbych já mohl pro tě udělati, toťbych já rád udělal, jako pro pána, to což mi jest bez hanby. Dat. Pragae, ipso die ascensionis Domini. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 16. Týž, témuž: o p. Menhartowě jednání, o swé nesnázi s paní Berchtau ze Šternberka oc. Bez místa, 18 Scpt. 1441. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Služba má urozený pane, přieteli zwláště milý! A prosímť, wiešli, co pan Menhart tam tak dlúho jedná, daj mi to wěděti. Dále jakož onehdy si odepsal, že paní Perchta prawí, žeby mne nikoli nemienila hněwati: byť to chtěla učiniti, drželaťby mi umluwy a zápisy tebu mezi námi wydané; pro jejiežto nezdržení já weliké swé dobré meškám a k škodám mě připrawuje. A mámli s ní dobře býti, jedně ať mi drží umluwy, a newymlúwá se tiem; byť mi kto zmeškal, jáť wiem kterak s tiem mám naložiti. Ale ať mne její lidé a úředníci nemeškají, brániec mi dělati. A tak pane w jistotě wěz, nebudeliť mi umluw držeti, sáhnuť ji na wšecko což drží. Také pane mnohokrát sem psáwal o listu, kterýžť sem swěřil, i ještět wždy doufám, že mi jej wrátíš; neb pane, bychť já ten list měl, těchtoť bych zmatków nemèl od ni. Dat. fer. II post Lamperti. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic.

Strana 15
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1441. 15 17. Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 25 Scpt. 1441. (Z konceptu Třeb.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi píšeš o panu Menhartowi, aťbych dal wěděti: psalť sem před tiem snad třetí den jakož posel twój přišel, a listy do Prahy, i twój, poslal domowníku swému, aťby tobě jeho dále dodal, o těch wšech wěcech, i o těch, kteříž nynie wládnú w Rakúsiech, ježto se po tom budeš moci zprawiti. Dále jakož mi píšeš o mé tetě, wěz cele, žeť jiného na nie nemohu rozuměti, než žeť wšecko chce učiniti wedle umluw, a od tohoť jest nikdá nebyla. A dále jakož píšeš, žeby se chtěl uwázati w to, což ena drží: tohoť potřebie nenie, poněwadž chce učiniti wedle těch umluw. A wšak teď skuoro sněm bude, ježto se bohdá spolu sjedem: tu s tebú o wšecky wěci rozmluwím, a což budu moci, rád se přičiniti chci, aby w dobrý konec mezi wámi uhozeno bylo. A o tom listu, jakož mi píšeš, wšak sem prwé o to psal, [a sám dobře rozuměti móžeš, žeť platen nenie]*), jakož pak bohdá na tom roce o to i o wšecky jiné wěci spolu rozmluwíme. Nebbych mezi wámi rád pěkně chtěl uho- diti; neb tě i ji mám za swé zwláště dobré přátely, a rádbych tak jednal, aby spolu dobře byli. Dat. Krumlow, fer. II post Mauritii, anno oc. XLI. Oldřich z Rosenberka. 18. Pan Aleš panu Oldřichowi: že nedbá o Rakausích, ale o Čechách, že přijede k p. Oldři- chowi na Zwíkow, že syn jeho od knížat Mišenských propuštěn bude 21 Oct. oc. Bez místa, 21 Sept. 1441. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Služba má urozený pane a přieteli mně zwláště milý! Jakož mi píšeš o an- waltiech a o Rakúské zemi: milý přieteli! netakť se welmi starám o ně, jakožbych rád řád w zemi našie widěl; neb muožeš pane rozoměti, žetby nám toho weliké potřebie bylo. Dále pane, jakož dotýčeš, žeby mne rád widěl: budeliť mne po- třebie, daj mi wěděti něco napřed, kdyžby na Zwiekow přijel, atbych se jinam nezamluwil; toť rád k twé žádosti učiním a tam bych přijel. A jakož píšeš o Při- *) Slowa w záworkách položená [-] tohoto i následujících psaní p. Oldřichowých w půwodním konceptu opět wymazána jsau.

Strana 16
16 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1441 —1442. bikowi a o Lopatowi: pro boha, staw mezi nimi, což muožeš. A o synu mém rač wěděti žeť sú mě kniežata ubezpečili, žeť má konečně na jedenácte tisíc děwic prázden býti. Jinýchť nowin psáti newiem. Dat. fer. V, in die beati Matthaei apo- stoli et evangelistae. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 19. Týž opět témuž o překážkách, kteréž jemu od paní Berchty ze Šternberka w dělání rybníka přicházejí. Na Křiwoklátě, 9 Nov. 1441. (Z rkp. Březan.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rožmberka, přieteli mému milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! A jakožs mi w Praze prawil, že mi již paní Perchta nehájí rybníka dělati mezi Holici a mezi Rowní: i račiž wěděti, žeť mi jest nynie poselstwie přišlo, žeť mi wzdy hájí a nedadí toho rybníka dělati. A buoh wie, že bych já paní Perchty na ničemž nechtěl hněwati, ani jí co neli- bého psáti. Protož milý pane, rač s ní o to mluwiti, i k tomu se přičiniti, ať mi nenie hájeno dělati toho rybníka; a paní ať pošle úředníka swého, aneb kohožť chce, tam do toho kraje, a kdyžť chce, jediné abych já wěděl kdy. A jáť i hned chci swého také tam do Holic poslati, a tu ji miesto toho w Rowni, cožby ten rybník měl zatopiti, chci i hned proti tomu tolikéž swého sstúpiti, a to jí dále ujistiti, tak jakž ty mi pane kážeš. A ona ať mi zase též swé ujistí, aťbych potom o tom zmatku nemèl. Takeť prosím, jak se Rysowi tam děje, daj mi to wěděti, w jeho běziech. Data Hradek, feria V ante festum beati Martini episcopi. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 20. Pan Aleš panu Oldřichowi: o přištím sjezdu s pány Rakauskými ke dni sw. Michala, o práwich, kteráž pan Meinhart z Hradce na Karlšteině nalezl, o kněžně Lucen- burské, ana ku p. Alšowi poselstwi učinila oc. Na Křiwoklátě, 15 Sept. 1442. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli milému. Služba má, urozený pane a přieteli milý! A wědětiť dáwám, žeť mě jest p. Ptaček obeslal, wěděti mi dáwaje, jak nynie den s. Michala jmělby ten sněm jíti před sě, náš se pány Rakúskými. Protož milý přieteli, jestliže tu budeš, jehožť mi sě zdá aby byl, přičin sě k konci. Neb wěz, nebudeliť rychlý konec, žeť bude

Strana 17
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1442. 17 zle welmi, ježtožť mi sě toho wypisowati nehodí, jakť ty wěci wiem; a wěz, žet sě již welmi zle počíná. A dáleť wěděti dáwám, jak p. Meinhart nalezl někaká práwa na Karlštyně, ježtož je jest ciesař Karel ustanowil, že ktožby wzal w zápise od kterého kdy krále Hluboků, Zwiekow, Přimdu, Bezdězi, Kladsko a Loket, Hrádek, a tak podlé toho mnoho jiných zámkuow, kteříž jsú w králowstwi Českém, že každý měl hrdlo, zbožie i čest propadnůti. Né brž na tom sú sě spolu ustano- wili, kdyžby král w zemi byl, a mohli k tomu přijíti, aby takowého každého, ktožby z těch zámkuow který zámek držel, o hrdlo, o čest i o zbožie připrawili. A toho jich ustanowenie sě jest nezatajilo, než proneseno od jistých lidí, ježtož sú w té radě byli; a tak někteří znamenití přijeli sú ke mně, a prosili sú mne, abych jim řekl a slíbil, a že oni mně také chtie slíbiti, aby nikoli král do země dopuštěn nebyl, lečby prwé zámci wyplaceni byli. A kdyžť sú semnú o to mluwili, tehdyť sem jim toho odporen nebyl, a lekaje se hrdla, cti i zbožie ztráty; neb já z těch zámkuow také jeden mám. A wěz milý přieteli, že-tě toto wěc jistá; a protoť ji tobě píši, budešli na sněmu w Znojmě, aby sě wěděl jak w tom jmieti, aby sě nepodmluwil mimo tuto wěc. Neb wěz, žeť toho lidé jinák neproměnie, než jakžť já tobě píši; né w jistotě wěz, žeť snáz mřieti na tom budů, nežť by to proměnili; a wěz, žeť jest těch drahně spolu. A když tento list přečteš, wèřímť, že jej ihned ztrháš, a neswěříš toho ižádnému: nebť by mně to bylo ke škodě, byť tato wěc odemne wyšla. A dáleť wěděti dáwám, že kněžna Liemburská poslala jest ke mně tajně, a prawieci, žeby byla prawá dědička králowstwie Českého, a prosieci, aby nebyla zapomenuta ani opuštěna; nébrž tak rozomiem, žeby chtěla sama přijeti a napomínati. Jestližeť přijede, tutě strašné zmatku, byť sě k ní mnozí newrhli; ač ne proto, aby pod ni slušeli, ale aby w zemi roztrženie udělali. Protož pro boha jednajte, ať konec bude. A byť pak sama nepřijela, jedno ať by poselstwie učinila, tehdy wěz žeť weliké roztrženie bude w té zemi. Datum Hradek, sabbato die post Crucis S. Exaltationem. Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic. 21. Pan Oldřich z Rosenberka odpowídá na předešlé psaní. Bez místa, 21 Scpt. 1442. (Z konceptu Třeb.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli mój zwláště milý! A jakož mi píšeš o tom sněmu oc. Jáť sem o tom nic newěděl, ani mě kto takowě o to obeslal; než nynie nedáwno mi p. Ptaček psal, dáwaje mi na wèdomi, že jej p. Meinhart obeslal, že ten sněm předsě pójde. I odepsal sem jemu též k tomu, po- něwadž sem o tom takowě newèděl, že sem se k tomu nepřiprawil, a že již tu A. Č. II. 3

Strana 18
18 býti nemohu: než když on tu bude, a co učiní, to je práwě tak dobře, jakožbych já tam byl. Neb wieš, že je přietel náš dobrý, a wšeckny naše běhy wie, a rozum dobrý má: i móžem se dobře w tom ubezpečiti, žeť sě w ničemž nepředá, ježtoby bylo proti nám a této zemi. Neb mi šwagr mój wzkázal po mém poslu, kteréhož sem nynie tam měl, že někteří sú wydáni k tomu sněmu z pánuow z Rakůs. Pak Králowá má jakožto w tuto neděli rokowati w Ostřehomě s králem Polským. I ne- zdať mi se, byť ona zase k tomu času býti mohla; a také bez krále Římského mi se nezdá, by tu weliké wěci jednány byly. Dále jakož dotýčeš o těch práwiech ciesaře Karla dobré paměti: wědíť dobře, kterak jest o těch práwiech a ustano- weních, že je ciesař Karel ty práwa odwolal, a k tomu listy dal, že moci žádné nemají. Dále jakož dotýčeš, žeby se někteří smluwili, chtiece nás o zbožie, hrdlo i čest připrawiti: ptaj se na to s pilností, kteřížby to byli, abychom na obecniem sněmu uměli na to pomysliti, ktožby nám takowů jámu kopal, aby spieše než my w tu jámu upadl. A mněťby se zdálo, aby nechwátal žádným zawazowáním; nebby nynie w dobré mieře mohl se s někým zawázati, ježtoť by potom toho žel bylo. Dále jakož dotýčeš o kněžně Lucelburské oc. I owšem jest kmenu Českého: ale mněť se nezdá, byť ona sobě co prospěla takowým napomínáním. Než k čemužby ona koli sprawedliwa byla wedle řádu, tohoťbych JejíM“ chtěl rád přieti, jakožto paní na mě laskawé, a cožby bylo nám a naší zemi bez škody. Datum fer. VI in die Matthaei, annorum oc. XLII. A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1442. 22. Pan Aleš a p. Hanuš z Kolowrat p. Oldřichowi z Rosenberka nelibě to nesau, že pro- dlení sněmu až do oktávu nowého léta n. př. žádal *). Bez místa, 6 Nov. 1442. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli našemu milému. Služba naše, urozený pane a přieteli milý! Odpisuješ nám, že k sněmu na den s. Alžběty uloženému nebudeš moci přijeti pro swé potřeby do Prahy, než odkládáš do ochtábu nowého léta, a to jest od sněmu dobře sedm nedělí. Jistě pane rač wěděti, žeť se nám to odkládání welmi zle líbí; a chcešli to práwě před- se wzieti, že najpilnější potřebie jest zemské a obecní dobré jednati; neb to jedna- jíce, tu swé dobré také najdem a zachowati budem moci; a to opustiece a nedba- jíce, swé dobré opustiti i ztratiti muožem. A muožeš pane pamatowati, kdyžs chtěl z Prahy odjeti z najposlednějšieho sněmu minulého, řekls, na čem se zespolka *) Srownej nahoře »sněmowní wěci České«, w dílu I, na str. 273—275.

Strana 19
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka r. 1445. 19 ustanowíme, že od toho býti nikoli nechceš, a tebú že nemá nic obecnieho do- brého sníti. Na kterémžto sněmu po twém odjezdu zespolka woleny sú osoby jmenowité, aby mohli sněm wšemu králowstwi Českému uložiti, kdyžby se jim slušné a hodné zdálo a widělo. A z takowého jednosworného swolenie od těch osob tento sněm na den s. Alžběty uložen a již široce ohlášen jest. A wieš také pane, že na každém sněmu tak sme se ustanowowali, a nikdy sme se nerozjiežděli, leč sme prwé wěděli a o jiný sněm se swolili. A mineli a nedójdeli tento sněm, pomysl na to, kto již potom moc bude mieti walný sněm uložiti? a kdy se brž sjedeme, bychom se jednosworně o to swolili? A mnozíť to rádi kúpí, aby sně- muow se ctí prázdni mohli býti, ježto když sme se jednosworně o sněmy swolo- wali, nemohli sú jich odepřieti. Protož milý pane, netoliko proto, ale pro mnohé zlé, což z toho pójde, prosímeť, aby nikoli nepochybil k tomu sněmu býti: to dobře wěda, žeť tebe mnozí w této zemi hleděti a twé příjezdy čekati budů, jež- toby tudy tento sněm snad nedošel, a roztrženie, kteréžby se stalo, toby tobě při- psáno bylo; jehožť tobě dobře na to sluší pomysliti, aby se toho nedopustil, neb- bychom tobě toho nerádi přáli, by to na tobě pane mělo zuostati. Odpowědi psané žádáme. Dat. fer. III ante festum S. Martini. Aleš ze Šternberka oc. a Hanuš z Kolowrat. 23. Pan Aleš napomíná p. Oldřicha z Rosenberka, aby uwozowáním krále Řimského do Čech zmatkůw nemnožil oc. Bez místa, 10 Apr. 1445. (Z rkp. Březan.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Wědětiť dáwám, že o tobě obecně powěst jde, že ty chceš jeti po krále Římského, a jeho sem do země uwesti. Milý přieteli, ač jestli to tak, mohlby se dobře na to rozpomínati, že když král Římský, knieže Rakúský, byl sem uweden do země ne z jedné wuole, že ste jemu ani zemi jeho uwedením nic dobrého nezjednali, než rozdělenie w zemi byli ste uwedli, a jistá čáka zkázy země této pro to byla. Pak jestliže krále Římského uwedeš, w jistotě rač wěděti, že opět tiem nic dobrého nezjednáš, než tolikéž, nýbrž strach, hóře nežli prwé. A o tom pane nepochybuj. A pakli poň pojedeš a jeho nepřiwedeš, tak jakož prawi, ostawíš po sobě slowo neužitečné, a takowůto památku, žes rád chtěl zemi roztržení zjednati, o to osobně pracuje, ale žes toho dowesti nemohl. Protož milý přieteli, mášli penieze a práci naložiti, na- lož je někde na obecné dobré: neb slušněji by tobě bylo to jednati, což by z jedné wuole bylo, a ku pokoji služilo. A píšiť toto tobě, pane, to wie milý buoh, z wiery; 3 *

Strana 20
20 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka od r. 1445. nebť sě bojím, žeť by to tobě nikoli ku poctiwému nepřišlo, ježto bych já tobě toho nerád přál, jako přieteli zwláště milému, toho mi úplně rač wěřiti. Také jakož pane tebe tajno nenie, kteraká se jest mně i synu mému příhoda stala w Praze za waším šleitem; pro niž sem žádal tudiež od wás oprawenie, ale to mi se ne- mohlo státi. Protož, milý přieteli, poněwadžs také jeden oprawce, a při tom slibu také twá pečet jest: wěřímť, že se w tom skutečně okážeš, aťby mně i synu mému ještě bez dlenie opraweno bylo; jestližebychom se potom sjiežděti měli, abychom sobě wěřiti mohli, a našim sjezdóm aby potom toto neoprawenie na překážce ne- bylo. Datum sabbato post conductum paschae. Aleš ze Šternberka. 24. Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psani; též nowiny o Armaniacích oc. Na Krumlowě, h. d. (Z rkp. Březan.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! A jakož . . . mně píšeš, wystřiehaje mne, tohoť jsem welmi wděčen od tebe, jakožto od přietele swého zwláště milého. Než wěz, kdotě koli takowé wěci na tě wznášel, že je neprawě na tě wznášel. Než jestližebych do Rakůs, neb k Krá- lowě M“ o swů potřebu wyjel, jakož sem i jindy činil, protoť bohdá nemiením jinák učiniti, než jakož na dobrého člowěka slušie. Dále, jakož dotýčeš o oprawce, milý přieteli! obešliž jiné, kteříž také oprawce jsú, a což já se také k tomu mám přičiniti, toť také rád učiním. Nowiny: král Římský byl w Salepurce, a již zase sjel doluow do Wiedně. Tu jest sněm walně položen, od tohoto úterého w tém dni. A Armeniaci wyjeli ze Šwáb a z těch měst; ale wšudy sú w těch městech i zámciech zákazy udělali; krom Mumpelkart zámek a město, kteréž jest Wittmber- ského, tenť ještě držie. Pak ještě nemohu wěděti, takéli odtud pojedú, či nic. Datum Krumlow, anno XLV. 25. Pan Aleš panu Janowi Jiskrowi z Brandysa piše, zpráw z Uher od něho žádaje. Bez místa a roku *), w mèsíci Aug. »Panu Jiskrowi.« Službu swů wzkazuji, urozený pane a synu milý! Wždycky bych o twém zdrawí a o ščestí rád slyšal, srdečně a s prawů wěrů toho tobě přeje, a tak buoh daj. Synu milý! prosím tebe což wieš o nowinách o králi Polském, aneboli o králi *) Přípis psaní tohoto zachowal se w archivu Třeboňském mezi psaními roku 1445; i zdá se náležeti k r. 1445 anebo 1444.

Strana 21
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1446. 21 Ladislawowi, jaký běh jest mezi JM“ a mezi Uhry, ježtoby tobě neškodno bylo, daj mi o tom wěděti, i o jiných běziech; toto wěda, žetbych já i s přátely swými toho dietěte dobré rádi widěli, a odporni nebyli, byť jemu ti na překazu nebyli, ježto sě jeho stranů nazýwají. Datum feria quinta post Mariae Nivis. Aleš ze Šternberka. 26. Oldřich z Rosenberka panu Alšowi ze Šternberka píše, kterak s králem Fridrichem o wě- cech na Zwikowě namluwených jednal; též že opět pan Ilburk Loketským překáží oc. We Wídni, 17 Apr. 1446. (Z konceptu Třeb.) Urozenému pánu, panu Alšowi z Šternberka, přieteli mému dobrému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sme ondy na Zwiekowě byli, mluwil sem o ty wěci s KwM“ i s jinými s pilností; a KM' i jiní dobří lidé se welmi pěkně w tom mají; a nadějiť se bohdá, že ty wěci wšeckny dobře pójdú, ježtoť se tak široce o tom psáti nehodí. Než pošliž ke mně Skurow- ského, neb někoho jiného, ježto jemu welmi dobře wěříš, ten mě bohdá od dneška neb konečně odzajtří w témdni na Krumlowě nalezne, neb odsawad zajtra ráno wy- jedu; po tom já tě wšech těch běhów široce a rozumně zprawím, ježto se po ních dobře budeš moci richtowati. Takéť wěděti dáwám, že w té mieře, jakž sem zde, přišlo KM“ poselstwie od pana Mathesa páně Kašparowa kancléře bratra, žeby pan Ilburk opět Loketským překážeti chtěl. Tu jest KM se mnú mluwil a pilně prosil, abych se přičinil, cožbych mohl s jinými dobrými přátely, aby ty wěci w dobré obráceny byly. I prosím tebe, milý přieteli, poněwadž se pan Kašpar kancléř a pan Mathes bratr jeho k rownému podáwají, aby se také k tomu při- činil, jakož já i pan Kašpar tobě toho úplně wěříme, aby ty wěci w příměřie neb w jiné dobré uwedeny byly. Nebby skrze takowé uložení swáruow ještě nám i této zemi mnoho dobrého přijíti mohlo, a k tomuť pan Kašpar dobře móž slúžiti, a rád to učiní, jakož tě pak toho dobře zprawím. Dat. Wiennae in die paschae, annorum oc. XLVI. Oldrich z Rosenberka. 27. Aleš ze Šternberka p. Oldřichowi z Rosenberka: že pro krátkost času a pro sjezd Plzenský nemohl obeslati p. Alše z Žeberka ke sjezdu do Pelhřimowa. Bez místa, 4 Jun. 1446. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi píšeš, abych p. Alše z Žeberka s sebú přiwedl do Pelhřimowa: toť bych rád učinil; ale

Strana 22
22 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1446. jestiť na Risenberce, ježto toho jest krátký čas jeho obeslati. A také by nadarmo bylo; neb wiem, že oni o té chwíle také mají sněm w Plzni, na němž sú sobě slíbili pode ctí a pod wěrů býti. A protoť sem milý přieteli twému poslu nedal k němu nadarmo dojíti. Než jáť dáli buch sám budu; lečby mě nemoc ukrutná zašla. Datum in vigilia Pentecostes. Aleš ze Šternberka. 28. Pan Aleš panu Oldřichowi obšírně píše o panu Abršpachowi, o umluwách Uherských, o poselstwí páně Rabšteinowu pro přiznání se ku papeži Eugeniowi, o swé nesnázi s p. Jencem z Janowic a z Petrspurka oc. Bez místa, 21 Jul. 1446. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mně zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi píšeš o p. Abršpacha: i měltbych sè nynie w brzké chwili shledati s p. Jiříkem Podě- bradským, s nímžto o to pilně rozmluwím, nebť jest p. Jiříkowi blízký přietel; a k žádosti twé pane wěrně rád sě k tomu, což uměti budu, přičiním, jako pro přietele milého; i také o to, což se tebe pane a úředníków aneb lidí twých a Tá- borských dotýče. Než zdá mi sě milý přieteli, aby také o to obeslal p. Jiříka, wěda to, že on jest jako za najstaršieho od nás wolen, i Táborští sú též k němu swolili. Jakož mi také pane píšeš, že súsedé twoji wždy do Rakús berů, a lidem weliků škodu činie: muožeš pane wěděti, byť se s námi Rakušené srownali, měliť- by od nás pomoc ale ne nepřiezeň; jehož sě toho bez našie wuole děje. A wěz milý přieteli, jakož mi píšeš za nowiny, že král Ladslaw má Uhróm wydán býti do Prešpurka, žeť mi sě to welmi zle líbí: neb wieš pane, že my bez pána w zemi býti nikoli nemóžem, a jemu bychme rádi, podlé našich smluw w Pelhřimowě uči- něných. I powaž toho milý pane, budeli také swolenie a wydánie s dobrým toho dietěte. Dále, jakož mi pane píšeš o Rabšteinowu poselstwí od krále Římského o těch listech, abychom je též jako i wy zdělali a wydali; i neposlals mi pane přípisu takowých listów, snad z zapomenutie někakého: než Rabštein mi jest poslal jakýs přípis o takowý běh, žádaje odemne takowému listu. I wěřiž toho úplně milý přieteli, cožbych měl učiniti k dobrému užitku i ku poctiwému koruny i krá- lowstwie našeho, žetbych byl k tomu chtiw i hotow ale neodporen učiniti: ale jistě milý přieteli, tento běh zdá sě mně nám k weliké hanbě i potupě, listy na sě dělati takowé, jakobychom z poslušenstwie toho otce swatého byli wystúpili; a já newiem, bychom my kdy co proti němu učinili: a nynie podlé přípisu Rab- šteinowa mně poslaného, samibychom na sě wyznali, že to učiniti musíme. A ta- kowé mušenie nerozumím, by nám bez hanby a bez weliké potupy bylo; i také

Strana 23
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka r. 1446. 23 pro jiné příčiny, jimžby mohl prawě srozuměti, kdyžbych měl a mohl o to s tebů osobně přieteli milý mluwiti. Protož milý pane, dobréby mně sě zdálo, aby wy- dáním takowých listów zwláštních mohlo býti protieženo a změněno i ponecháno až do sněmu. Neb nepochybuji, což zespolka a z jedné wuole učiníme, že tiem wiece swého i obecného dobrého a poctiwého zjednáme i najdeme, powážiece toho *) . . . . . . bylo učiniti neb nechati, nežli . . . . . to během . . . . . Také milý pane a přieteli, welmit děkuji z toho, co mi píšeš o Jencowi z Petrspurka. I wěděti dáwám, milý přieteli, žeť mi sě jest i synu mému a služebníkóm našim od něho přeweliká křiwda stala w prawém zapsaném křestianském příměří, za jeho ctí a wěrů; že jaw jakéhos lotra, kteréhož sů u něho stawili pro zlodějstwo, a jsa se mnú we zlé wuoli, i nawedl jej na to sliby swými i připrawil k tomu mučením, aby takowé lžiwé wěci na mě i na syna mého i na naše služebníky prawil. I obe- slal k tomu města, a kohož mu se jest zdálo, ježto jest měl zpráwa p. Zajiece a Jakúbka obeslati, anebo jim jej wydati, jakožto oprawcem našim; a tudyby byla prawda i křiwda shledána. A tak po mučení toho lotra sepsal, což mu sě zdálo, i zawolal k tomu města některá, i četl jim to a toho lotra otázal, ználi sě k tomu: a on jsa naweden a za to maje, že jemu to zdrží, což sú jemu Jenec a úředníci slíbili, i seznal se k tomu ke wšemu před městy, co sú s listu napsawše četli. A w tom, když jej wedli na poprawu, a dobří a múdří lidé jej pamatowali, jimžto sě to widělo nepodobné ku prawdě, i počal odwoláwati. A tu ihned úředníci okrikli mistra, aby nemeškal a pospiešil, nedadúce do konce odwolati, aniž již mohl pro bolest. Než někteří služebníci moji toho sú sě již uptali na některých z měst, ježto sú při tom stáli, že jest ten lotr řekl: »probóh, pomněte sě, a wy nekum- štujete (sic); wšak ste mi slibili hrdlí a bezžiwotie nečiniti, jedno oči wylúpiti, a protoť sem já mluwil, co a jakž ste mi kázali a mě nawedli.« Protož milý přie- teli, prawilliť jest to Jenec jinak před tebú, (nechci réci, jakoby na to slušelo), smyšlenýť jest sobě k hanbě klam prawil, jakož sě pak dáli buoh časem swým tobě i wšie země neutají; toto milý přieteli wěda, žeť již toho neprawi, ale za toť sem já přijieti nechtěl. A prosímť, slyšalliby o tom které pane řeči, žeby komu psal anebo mluwil Jenec, daj mi to wěděti; wiemť že toho zjewně psáti ani mlu- witi nesmie, než kradmo. A nepochybujiť já milý pane a přieteli, že ty toho na mě ani na syna mého neuwěříš, ale odmlúwati ráčíš, jakožbych já přieteli milý též učinil, ktožby tobě a synóm twým křiwě a bez winy na čest sáhl. Neb to milý buch wie, žeť já ani syn moj ani služebníci naši o takowém neslušném běhu skutkem ani radú nic newieme. Datum fer. V ante Magdalenae. Aleš ze Šternberka. *) Chyby ty z porušeného již originálu pocházejí.

Strana 24
24 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1446. 29. Pana Oldřicha z Rosenberka odpowěd na předešlé psani. Na Krumlowě, 27 Jul. 1446. (Z koncepta Třeb.) »Panu Alšowi.« Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! A jakož mi nynie píšeš široce w swém listu, tomuť sem srozuměl. A najprwé na mé psanie odpisuješ o p. Abršpachowi, že o to chceš se p. Jiříkem s pilnosti mluwiti oc. Milý přieteli! Já tobě toho úplně wěřím, jakožto přieteli; neb to buoh wie, žeť- bych já jemu ani žádnému nerád w ničemž scesten chtěl býti, než každému bych chtěl od sebe rowné učiniti; jakož ste pak odemne w Pelhřimowě ústně slyšeli, a potom tobě o to šíře psal sem. A p. Jiříkowi, Širokému purkrabí jeho sem také psal, neb p. Jiříka doma nebylo; a poněwadž již doma jest, chciť jej o to ihned, a také o páně Rabšteinowo poselstwí obeslati. Neb sám tomu móžeš rozuměti, měllibych w súdu státi wedlé řádu zemského, a tuto se s ním umlůwati, žeby nebylo to podobné; než nechť mě z súdu propustí, chciť jemu rád rowné od sebe učiniti po dobrých lidech; aneb w súdu stoj do řádu, a mocí na mě nesahaj. Dále jakož dotýčeš o Němcích, kdyžby se s námi srownali oc. Milý přieteli! jáť jinému nerozumiem, než že ti, kterýmž se škoda děje, žeby rádi obecnému dobrému; a protoby mi se wždy zdálo, aby w této mieře ty wěci staweny byly; mám za to úplně, žeby nám w těch we wšech našich smluwených wěcech tiem lépe šlo. Dále jakož píšeš o ten běh, kterýž se dotýče Otce swatého, a že sem ondy přiepisu listu toho neposlal oc. Milý přieteli! prosím tebe, neměj mi w tom za zlé. Nebt sem měl o Plawenského i o jiné pilné wěci mnoho činiti tehdáž, že tudy zapo- menuť jest. A také mám za to, že si o tom běhu Plawenského dáwno wěděl: i jest mi diwno, že si mi o něm nic newzkázal ani psal. A tedť ten přiepis po- sielám, jakož sem já s jinými pány takowý list udělal a pečeti přiwěsili. Pak milý přieteli, jakož kladeš, žeby w tom přiepisu, kterýž ti p. Rabštein poslal, srozuměl, žeby to bylo k našie hanbě a ku potupě: milý přieteli, jáť tomu rozuměti ne- mohu, by to jaká naše hanba neb potupa byla; než toliko wšeckno naše dobré a poctiwé. A poněwadž sem sám pečet swů přiwěsil s jinými pány, mohuť tobě také též raditi, aby učinil, jakožto přieteli; a jakožť sem pak prwé šíře o tom psal. Neb ta wěc protažena nemóž býti, jakož ty pane píšeš, poněwadž wšichni křestiané otce swatého wyznáwati budů za prawého papeže nepochybeného na den s. Jil í najprw příštího; a když se již z toho roku rozjedů, mám za to, žeby nebylo po- tom přiznání naše welmi užitečné, jakož sám tomu také rozuměti muožeš, jakož- bych tě toho šíře zprawil, kdyžbychom spolu mohli rozmluwiti. Dále jakož píšeš

Strana 25
A. VII. Dopisy p. Alšc Holického ze Šternberka r. 1418. 25 o swú wěc se panem Jencem: milý přieteli, byť mi p. Jenec byl psal, bylťbych ihned toho listu přiepis poslal. Než wzkázal mi po mém jednom služebníku, kterýž o swé wěci tu w kraji byl; a to což mi wzkázal, toť sem tobě psal jakožto přie- teli, ježtoťbych nerád nic zlého o tobě ani synu twém slyšel. A rád jsem tomu, že si mi ty wěci tak široce wypsal, abych se w tom uměl mieti, jakožto ku přie- teli, jestližebych co dále slyšel, neb mi co psáno bylo. A rádbych, by ta pře na jednom listu byla položena, abych ji mohl ukázati, kdežby toho potřebie bylo; ježto s těmito kusy, kteréž w listu stojie, nehodí se wšem tak ukázati. A tohoť žádám odpowědi po tomto poslu. Datum Krumlow, ſer. IV post Jacobi, anno oc. XLVI. Oldřich z Rosenberka. 30. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka píše o poselstwí, we kterémž p. Oldřich do Rakaus jeti má, též o wálce, kterauž jednota Poděbradská proti Mišenskému knížeti chystá, a o bezpráwí, kteréž se p. Ilburkowi stalo. Bez místa, 9 Aug. 1448. (Z crig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přicteli zwláště milý! Jakožs mi po- slal list kardinálów, tomuť sem srozuměl. Dále píšeš pane o mé jiezdě do Wiedně: i wieš milý přicteli, žeť sem tobě to prwé prawil, že já nepojedu nikoli; a kterakús mi na to odpowěd dal, žeť se jest i tobě pane zdálo, abych nejezdil. Také mi píšeš, žeť sú twoji služebníci jedno p. Zdeňka z Postupic a p. Diwiše z Košmberka jmenowali k té jiezdě, žádaje na mně wěděti, ktoby měl wiec jeti od těch krajiew. Jistě milý přieteli, žeť toho newiem; nebť jest to p. Jiříkowi poručeno, tenť by je měl wyprawiti. Než wiem, že sme často osobně i listowně prosili p. Přibíka, já i p. Jiřík, aby jel, a my dwa chtěli sme jemu ztrawu dáti; i nechtěl jest jeti. Pak milý pane a přieteli! na toběť jest posla přieliš dosti. Jakož pak wieš milý pane, že nic jiného nemá býti jednáno, než podlé smlůwy Pelhřimowské sepsané a zapečetěné, a podlé slibu, kterýž sme sobě učinili společně wšichni na rathůze w Praze o sněmu najposléz minulém. A bohadle milý přieteli, chtělliby kto co mimo to přičiniti anebo ujieti, nedopúštěj toho nikoli; nebť to w zemi zde nebude přijato ani držáno. O přiwedení kardinála do země píšeš mi, žeby tě pomlůwali. Neslyšalť sem o tom milý přieteli nic, aniž co o tom wiem; a ktožby to koli učinil, bezpotřebné jest to jemu. Neb to wieme wšichni, žes to učinil pro weliku potřebu a pro obecní dobré země této, k prosbě a k žádosti wší země. I nemáť tebe kto w tom proč pomlůwati, ale twé pilné práce wždy wděčni raději býti A. С. II.

Strana 26
26 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1448. máme. Wiece mi pane píšeš mezi jinými řečmi o pole. Jistě pane, žeť sě to pole z weliké nůze a z potřeby děje, a zwláště pro trojí wěc: jedna, že Starší Mišenský dobyl jest na služebníku a na přieteli našem Hoierswerd; a když sě jest JM' búřil a k obehnání chystal, zwěděw to p. Jiřík, i(hned) jest obeslal JM, služe- bníka swého a přietele našeho ke wšemu rownému a sprawedliwému podáwaje; přes to jest wždy dobyt. A p. Jiříkowi sě zdá, že jest na JM nižádné péče ne- měl. A také pane, že opět jeden zámek od koruny JM' jest odtrhl, k ujmě a k hanbě koruně i nám wšem. Druhá wěc jest tato: že nemaje k synu mému nižádné winy, swéwolně JM jemu jest odpowěděl; a když bylo o sněmu w Praze, mluwil sem s maršalkem JM“, chtě to ještě w lepší uwesti, jediné aby JM' synu mému dal list, že naň ani na jeho poddané nemá péče mieti, a že syn mój JM“ též má zase učiniti. Nemohlo to býti, a učiniti toho nechtěl; než w tom byl osadil nějaku horu, a syn mój dobyw jí i wypálil stawenie. Pak nynie opět ji zasč osazuje; a ta hora jest na králowstwí, pět mil od Bečowa; ježto jest to osazenie ke škodě wší naší zemi. Pak třetie wěc tato jest: že pane široce jest wědomo zde i wšudy po jiných zemiech, že nešlechetně a zrádně p. Ilburkowi wzat jest Loket a to zbožie. I z powinnosti widúce tak neskryté bezprawie, kteréž sě p. Ilburkowi stalo a děje od mnoha let, řekli sú jemu přietelé jeho a mnoho do- brých lidí jiných, jimžto jest bezprawie takowého líto, že jemu chtí pomoci, a déle sě tomu nedíwati. A pak milý pane a přieteli, jakož dotýčeš o p. Kašparowi, i ty sám muožeš wěděti, žeť jest těch podáwání mnoho i rokuow bylo, a na taidin- cích počali, též na taidincích nechali, a přietel náš wždy jest bez swého. Daj buoh milý přieteli, aby sě welmi dobře měl i s swými dětmi. Dán w pátek před s. Wawřincem; a dnes mi jest tepruw list twôj dodán. Aleš ze Šternberka. 31. Pan Aleš témuž panu Oldřichowi: aby přičinil se o stawení wálky s Karlšteinu počaté proti pánům jednoty Poděbradské; též aby na sněm stawům uložený přijeti nemeškal. Bez místa, 22 Oct. 1448. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Wiem žeť tebe tajno nenie o této wálce, kteráž se děje s Karlštaina od pana Oldřicha Hradeckého a od některých jeho pomocníków proti panu Jiříkowi Poděbradskému a proti panu Zdeňkowi strýci mému; a ačkoli panu Jiříkowi a panu Zdeňkowi odtud dosti málo

Strana 27
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1448. 27 a těžce již uškoditi mohů, že podál od Karlštaina lidé jich jsú odsazeni: ale jiní chudí lidé okolní i králowstwie toho hubí se bezpotřebně. A já hned, jakž sem zwěděl počátek takowé wálky, až do sie chwíle několikrát sem psal i slal na Karl- štain, chtěw se k tomu rád přičiniti, zdabych mohl to w dobrotiwé stánie a u pří- měřie uwesti; a zwláště proto, poněwadž sněm blízký před sebů máme. Nemohl sem milý přieteli w tom nic prospěti, neb z Karlštaina dáwána mi jest odpowěd, wymlůwajíce se panem Oldřichem. Protož milý přieteli, zdá mi se, že jest tobě to slušno, aby pana Oldřicha obeslal a k tomu se přičinil, aby některak dobrotiwé stánie neb příměřie bylo mezi nimi zjednáno, a na sněmu aby byl pan Oldřich. Neb ty wěci snáze i podobněji sněmem nynic uloženým mohú dobrý konec wzieti a wywedeny býti, nežli těmito wálkami. A pakliby to na sněmu nemohlo mezi nimi srownáno býti, wšak jim wálka neuteče i po sněmu. Také milý přieteli, ne- prodléwaj na sněm přijeti, aťby se jedněm druhých nestesklo sčekati, jakož jindy býwalo. Nebť jest nám toho weliké potřebie, abychom obecného dobrého jednati nemeškali. A milý pane, kohož muožeš a wieš, priweď, aťby na sněm jeli. Neb nepojdeli tento sněm předse, bojím se milý přieteli, žeť zle w této zemi bude. A zwieš, žeť lidé nebudú dlubně na hlawy čakati. Dat. feria tertia post festum XI millium virginum. Aleš ze Šternberka. 32. Pana Oldřicha z Rosenberka odpowěd na předešlé psaní. Na Kramlowě, 28 Oct. 1448. (Z konceptu Třeb.) Panu Alšowi ze Šternberka. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi nynie široce píšeš, že mě tajno nenie o té wálce oc., tomuť sem srozuměl; o téžť mi jest pan Jiřík po Wlačickém wzkázal a potom i psal. I dáwámť wěděti, že pan Oldřich i pan Jan Hradeččí zde u mne byli, s nimižto sem široce mluwil, chtě rád ty wěci k dobrému miestu přiwesti. Tuť sú mi odpowěděli, že se jim to stalo, ježto se jim státi nemělo, že jim otec a strýc jich jat a úřadu králowského zbawen, a žeby jim žádný dobrý člowěk za dobré neměl, byť měli takowů měrů w které stánie wkročiti, majíce otce a strýce u wèzeni newinně; a wšak že se chtie rádi s přátely a s dobrými lidmi potázati, a mně na to odpowěd dáti. A na to poslal sem nynie Kokota služebníka swého ku panu Jiříkowi i k tobè; i prosimt tebe, aby se přičinil, aby mi ten nemeškawě zase wyprawen byl, abych já se s jinými pány a přátely také nemeškaje otsawad wyprawiti mohl. A jakož dotýčeš o dlubně: milý přieteli, jest nám wšem welmi blízka, jediné warujme se, aby nám * 4

Strana 28
28 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. w hlawu nedala! Jakož tě toho bohdá šíře zprawím, když se shledáme. A těcht sem wšech wěcí k upokojení pilen; a cožbych se koli mohl k obecnému dobrému přičiniti, toťbych rád učinil, jakož sem se wždy přičíněl. Dat. Krumlow, fer. II in die Simonis et Judae annorum oc. XLVIII. Oldřich z Rosenberka. 33. Pan Aleš panu Oldřichowi obšírně píše o při syna swého Petra s p. Krušinau, též o wšech různicech w zemi po wzetí Prahy skrze pana Jiřího z Poděbrad wzniklých. Bez místa, 20 Febr. 1449. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Z twého od- pisowanie, jakož mi odpisuješ na mé psaní, toto w tom nalezám: že Petra syna mého počátkem proti p. Krušinowi winna činíš, i přes to, že porozuměls milý přieteli prwé z listuow mých i syna mého, proč jest ten Kašpar z Kolsen jat a dobyt; kteréhožto syn muoj za swého zrádci i swých lidí lúpežníka, ježto se jest k němu a od něho mnoho lúpežuow a škod dálo jim, jal a dosáhl jest. A kterak p. Krušina prawi, že jest jeho služebnik: ano jest netajné, že jest ten Kašpar z Kolsen man k Lokti, a pán jeho Mates Šlik o nèho stojí, a k synu mému o něho slal jest, jako o swého mana; a prwé nežli jeho dosáhl jest syn muoj, Matesowi Šlikowi, jakožto pánu jeho, také p. Krušinowi i jiným psal jest, dáwaje jim wěděti, že jemu déle takowé zrady a lúpežuow i stanowišť, které sú se k němu od něho dály, trpěti nechce; a w tom že jest jeho dosáhl syn muoj; a prawí, že to wše chce prowesti slušně tú jistinú i listy, kteréž jest na jeho twrzi nalezl a wzal. Pak podáwám toho na tě, milý přieteli, daj mi tomu rozuměti: odpierášl: nám té poprawy, kteráž nám přislušie w zemi nad neřádnými lidmi? Nebť já jiného newiem, než že mně i synu mému, též jako i jiným pánuom zemským, po- prawa nad neřádnými lidmi příslušie. A staloliby se co od syna mého Kašparowi z Kolsen, tak jakož jeho s jistinami dosáhl jest, zpraw mè toho milý pane, bylliby aneb jestli syn muoj p. Krušinowi aneb komu z toho powinen odpowiedati? A maje poprawu, i tohoto mě milý přieteli zpraw, ktožby neřádné lidi zastáwal, začby takowého měli mieti w této zemi? Wšak přes to přesewšechno, jakož wieš pane, i jiným dobrým lidem široce jest to swědomo, že se jest syn muoj napřed přede wšemi na tě podáwal, chtěw mocně zaručiti, wěda že ty milý přieteli lépe nežli jiní práwuom a sprawedliwosti rozumieš. Ale že jest toho p. Krušina přijieti nechtěl; než zdálo se jemu rozkazowati synu mému po králowsku; ježto wieš

Strana 29
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 29 pane, žeť to jemu nepříslušie. A pakliby jemu syn muoj co winowat byl, neb učinil co jemu, wšakť já jemu za syna swého nejsem powinen odpowiedati; neb to wieš, přieteli milý, že syn otcowa břemene neponese, ani otec synowa. Pročež tehda p. Krušina jal jest mana mého, a jakž mě zprawují, i umořil, a já jemu sem nic neučinil, a také mi jest na mana mého nic nežalowal, než jemu i jiným mým manuom tehdáž službu swú psal jest. A tak wěda pane, že ne já nad ním, ale on nademnů swuoj počátek jest učinil, muožeš wěděti, žes mi neslušně odepřel a odpieráš proti němu pomoci, wmietaje mi w to syna mého bèhy, s nimiž sem já nic neměl činiti. A dotýčeš pane, kterak sme sobě řekli, aby jeden bez druhého rady nic neučinil oc. Při tom rčení a slibu, kteréž sme sobě učinili, wieš milý přieteli, žeť sem já sám nebyl, ale byloť jest nás wiece přitom, ježtoť každý z nás muož býti upamatowán, ačby se který chtěl zapomenůti. A by pak pane tak se stalo rčenie a slib mezi námi, jakož ty wypisuješ: tehdyť sem já p. Krušinowi nic neučinil bez twé rady ani stwů radů; než když se jest mně od něho stalo, tehdyt sem rady a pomoci od tebe žádal, a takéť sem i tomu rčení a slibu dosti učinil, kteréž ty wyznáwáš. Ale newiem milý přieteli, proč sem od tebe podlé našeho rčenie a slibu dobře wážného rady a pomoci nenalezl, ježtobych já tobě toho, milý přicteli, pro nižádnú wěc neučinil. Ale miesto rady a pomoci twé nalezl sem, že syna mého proti p. Krušinowi winna činíš, a synem mým mně wycházieš, ano jest syna mého běh zwláštní, a muoj také zwláštní; a dáliť jemu kto z čeho winu, sámt za sč odpowěd dá, poněwadž léta má. Protož milý přieteli, doufámť já tobě, že se prawě we rčení a w slibu pamatowati budeš, kteréžs mi učinil pode ctí a wěrů, atby nebylo potřebie nás jiným pamatowati, kteříž sú přitom byli, a s námi w tom rčení jsú; a kdež mi se bezprawie děje neb dáloby se, buď od p. Krušiny nebo jinde, že mi pomuožeš, jsa powinen podlé rčenie swého, a že mi to rozumně wěděti dáš, mámli se na to ubezpečiti. Jinákť bych tebe milý přieteli z takowého rčenic a slibu twého upomínati musil, nemoha toho nechati. Pane, odpisuješ mi také, že jiného nemieníš, než abychom krále přirozeného měli oc. Mieníšli to dietě, a máš jeho za přirozeného krále, milý přieteli, kam sme jeho w ty chwíle byli děli, když sme byli wolili jednosworně kněze Albrechta Baworského? a tys milý přieteli prwní hlas k tomu dal. A pročs tehdy milý přieteli smlúwu Pelhři- mowsků pečetí swů potwrdil, a swolil k tomu zápisu, kterýž swědčí, nebudeli nám to dietě w roce wydáno, že jiného sobě krále woliti máme? W listu také mierném, při němž pane také pečet twá jest, najde sě, kterak sě ty wěci zdwihují zasè, co jest nebožtík král Římský, kněz Albrecht Rakúský, otec tohoto dietěte, škod- ného w této zemi byl zpósobil, nebo komu co dal. A při těch při wšech wěcech pane twé swolenic jest. Protož milý přieteli, wěda že máš umřieti, pomysl na to pro swé děti, kterakby jich odumřel, při panuli čili bez pána lépe, a w pokojili

Strana 30
30 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka od r. 1449. čili w nepokoji; neb těžcetby oni z toho uhodili, z čehož ty umieš a muožeš uho- diti. O odpowědi od krále Římského píšeš pane, že jest dobrá, byšte byli jediné tomu poselstwí dosti učinili oc. Jestli dobrá odpowěd, milý přieteli, neměliby dobrým wěcem odtahowé se dieti, ano jest byl tomu wší zemi obecní sněm na určený čas položen, i tebú pane. A pomněti muožeš pane, kteraké sme sobě sliby učinili na najposlednějším sněmu w Praze držalém. Dotýčeš pane, žeť se nezdá, by w této mieře lidé rádi jeli do Prahy k sněmu. Komuťby se chtělo konci, a obecnie dobré rádby widěl, i do Prahy pod hodnými jistotami gleituow jeltby. Neb se jest to také prwé přiházelo, žes ty milý přieteli bez gleituow do Prahy jezdil, i jiní mnozí k sněmóm, a mnozí také gleituow potřebujíce, když jim glei- towé hodní dáni byli, jezdili sú tam na sněmy, k jednánie obecného dobrého. I newiem já, pročby se též nynie nemohlo státi, ktožbykoli gleituow potřebowali, kdyžby jim hodní gleitowé dáni byli. Neb to pane pamatuji, že ste to město Prahu pokládali najpříležitější a najhodnější k sněmuom, wšem k koruně České přísluše- jícím. Píšeš pane také, že i já na tom sjezdu w Plzni budu. Newiem proč; po- něwadž toliko pro p. Jiříka a pro p. Oldřicha z Hradce ten sjezd tu jest položen; ano jest této zemi i nám wšem mnohem wiece potřebie jiného, než toliko páně Jiříkowu a páně Oldřichowu wěc jednati. I owšem, kdež bude mieti jednáno býti obecnie dobré, a sněm obecní wšem obarem (sic) že bude smluwen a položen, aby wšechny škodné wěci zemi této byly od každého napraweny sněmem, ježto se w tom zawierá i páně Jiříkuow i páně Oldřichuow běh, tuť já chci rád milý přieteli přijeti, a k tomu rád pro obecnie dobré jako kdy dřiewe slúžiti dáli buoh wěrně a upřiemě. A takéť sem to milý přieteli prwé psal, žeť se p. Jiřík i s swými pomocníky wždy podáwal k tomu, a ještě wždy netajně podáwá, ježto se to mnoho dobrým lidem znamenitým widí hodné a sprawedliwé, aby sněm walný dojíti mohl čím spieš, tím raději žeby to widěl; a to rozpisuje, že jest i do Strakonic na wáš sjezd psal, kterak jest tobě pane w Pelhřimowě žádost jich powědiena, aby se přičinil a k tomu wedl, aby sněm obecní dojíti mohl; a tu což se chwály božie a obecného dobrého, pána a krále i řádu země této dotýče, aby tu jednáno bylo, a nesnáze wšelikteraké wzniklé aby sněmem urownány byly ku pokoji a k opra- weni wšeho, cožkoli a od kohožkoli stalo se jest anebo děje se této zemi škod- ného. Jistě pane zdá se mně i jiným dobrým lidem, jenžby rádi obecnie dobré a pokoj w této zemi widěli, žeby tu bylo miesto nalezeno a dáno wšemu dobrému a konec wšemu zlému, i také stranným záštím. Nynie položili ste sjezd do Plzně pro ty stranné běhy. Diwně sobě to lidé přemietají a toho se lekají, že srowna- jíce strany a smluwiece, proto wždy že snad obecnie dobré poostawite na protahy. A znáš pane lidi w této zemi; by pak p. Jiřík s p. Oldřichem smluwen byl, nehned w této zemi wšechny nesnáze miesto wezmů, ježto sněmem obecním mohů k miestu

Strana 31
A. VII. Dopisy p. Alše Holickéo ze Sternberka r. 1449. 31 a k konci býti přiwedeny. Ano opět nynie pohřiechu srozumiewám z psaní twého, kteréž se stalo od tebe mnohým w této zemi o smrti páně Menhartowě, žeby maje rok, třetí den umřel se zlými znameními, i jiná haněnie, ježto to p. Jiříka došlo jest, a zasě z páně Jiříkowa odpisowánie, že jest strach opět, by mezi wámi zwláštní proto nechut a nesnáze newznikla ke zlému, a na překazu obecniemu dobrému. Jsemť milý přieteli w dluziech; a buoh mi toho swědek, že bych chtěl některým stem kopami wiece dlužen býti, by byl takowými nepotřebnými dotkli- wými haněními neukwapil. Neb to wieš milý přieteli, čím wiece a hlůbe lidé zna- menití w této zemi w nechuti a puotky zajdú, tiem tieže a nesnadněji býwají srownáni; ježto jest to wše ke škodě obecniemu dobrému. I nemohuť se tomu milý přicteli nadiwiti, kterakť se jest tobě to událo učiniti, tak jakžťjá tě netepruw milý přieteli w twé mudrosti znám. Datum fer. quinta ante festum S. Petri cathedrali. Aleš ze Šternberka. (Duška.) A také milý přieteli, jakož mi píšeš o wýstraze Hrádku, žes mi wzkázal cos wěděl, ale nepíšeš mi po kom: i rádbych wěděl, kto jest mě w tom zmeškal, ano mi o málo nešlo. Milý pane, wystřiehám tě jako přietele swého milého, jakož s Kolína pálé p. Jiříkowi a jiným w této zemi, ježto jest to nekře- sťanský běh, žeť sú mi prawili w jistotě, že sú sě zjewně a netajně chlubili tiem a chlubie na Kolíně, že to činie twým náwodem a ponuknutím twým, a to nad hlas po krčmách. O milý přieteli, wěř mi toho, žeť tobě takowé zlé powěsti nepřeji. Takéť milý přieteli wěděti dáwám, že dějí mi se wždy škody od Karl- štainských, že mým chudým lidem berú i lidem služebníków mých na cestách, i služebníky mé a holomkuow mých několiko sú mi zjímali; a já na ně nižádné péče nemám; než několiko jich wsí p. Jiřík pro mě a bezewšech holduow k mě prosbě před swů wší stranů jest ubezpečil; pak zlýmť mi se zase oplacují. A což jim o to píši na Karlštain, že na ně nižádné péče nemám, nic mi to platno nenie. Prosímť milý přieteli, přičiň se k tomu, aťby mi to opraweno bylo, a wiece mi se nedálo; pomnè na swé rčenie i na swuoj slib, kdež mi se bezprawie dèje a bude sě dieti, a ktožby chtěl semnú swů wuoli mieti, že mi máš milý přieteli býti raden a pomocen. A na to úmysla twého odpowědi prosím. 34. Pan Oldřich z Rosenberka na předešlé psaní obšírnau odpowěd dáwá. Na Krumlowě, 15 Mart. 1449. (Z konceplu Třeb.) Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi nynie o záští p. Petra syna twého s p. Krušinů píšeš, žebych syna twého swým psaním

Strana 32
32 A. VII. Dopisy p. Holického ze Šternberka r. 1449. proti p. Krušinowi winna činil oc. Milý přieteli! Jáť sem tobě to psal jakožto přieteli, ižádného w tom winna nečině; nebť toho obyčeje nejmám, bychť koho po jedné řeči winna činil. Než k tomu sem sě k twé libosti i pro syna také twého mezi ním a p. Krušinů listmi i jinák přičíněl, aby to, což mezi nimi jest, w lepšie bylo uwedeno. Přitom také píšeš, mé zpráwy o poprawě žádaje. Milý přieteli! slýchal sem jakž sem žiw, žeť sú páni ze Šternberka starodáwní páni w Če- chách, a že práw též jako jiní páni wedle řádu země této i popraw požíwati mají. Pak o rčení a slibu, i o tom také, že jich wiece přitom bylo, když sme to sobě činili, jakož píšeš, oc. žes pomoci mé wedle toho nenalezl: milý prieteli, wedle toho což si mi psal, zdá mi sě, žeť sem w tom radil i pomáhal, i k tomu sě jakož swrchu dotčeno jest přičíněl, aby ty wěci w dobré byly uwedeny. Neb si mi w listech nepsal, kterakéby pomoci žádal. A to což sem činil, učinil sem jakožto wás obú přietel, chtě wždy rád mezi wámi pokoji. Dále pak na mé prwnic psanie o králi přirozeném píšeš, přitom kněze Albrechta Baworského, smluw Pel- hřimowských i mierného listu dotýkaje oc. Milý přieteli, cožť sem koli o to s tebů mluwiewal, prwé téžť sem psal; a takéť sem sě rád spojeními i wěcmi jinými wždycky když sem mohl, k upokojenie země této přičíněl. Kterak sč pak to ruší, za toť mám, že tomu wšemu dobře rozumieš. Také se toho sám zde w Čechách i jinde zeptati muožeš z řečí obecných, co nám a zemi této jest příslušného. Pak o odpowědi krále Římského, jakož píšeš, žeby sě neměli wěcem dobrým odtahowé dieti oc. I owšem žeť jest odpowěd dobrá: ale kterak sú sě protahowé tomu dáli a dějí sč ještě, za toť mám, že tomu milý přieteli dobře móžeš rozuměti, a žeť mi se o tom psáti tak široce nehodí, jakožťbych sám o to s tebu rozmluwil osobně. Dále o mé i jiných pánów do Prahy jiezdě oc. široce píšeš. Jezdiliť sme i owšem do Prahy w tom běhu a po tom času, w čemž jest Praha ciesařem slawné paměti, a potom i králem Albrechtem pozuostawena byla; poněwadž sč to pak jinák změnilo, jakož sám widíš, nám sě tak již tam jezditi nehodi, pro rozličné wěci, kterýchž širokost wypsati nemohu, wěda bezpochyby, že těm wšem wěcem také dobře rozumieš. Dotýčeš také o tom sjezdu do Plzně složeném, žeby ten tolik pro p. Oldřicha z Hradce a p. Jiříka byl položen oc. Milý přieteli, widíš dobře, že tú wěcí, kteráž mezi nimi jest, mnohými běhy, kteříž sě netoliko jich, ale wšeho tohoto dotýčí králowstwie, hnuto jest; a skrze wěci takowé mnohokrát sě přiházie, že obecnému wšeho králowstwie dobrému býwají na překážku. I zdá mi sě, kdyžby tyto wěci, poněwadž jsú mezi nimi tak zašly, byly prwé uklizeny, žeby i obecních tohoto králowstwí wěcí potom, a snad i s těmi hned, bylo snáze porownati. Píšeš také o páně Jiříkowu podáwanie oc. Sám tomu rozuměti móžeš, čeho sě w tom lidé obáwají, a proč. Než byloliby těchto wěcí, jakož swrchu dotčeno jest, co porownáno, jakož sě tomu naději; bez jichžto zjednánie a srow

Strana 33
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 33 nánie někakého ztěžka wěci obecné země této mohů býti jednány: jáťbych se rád, jakož sem wždy prwé činil, cožby bylo chwály božie napřed, řádu, pokoje a obecného země této i nás wšech dobrého, k tomu přičinil. Také pane píšeš o mém psanie a dotkliwém haněnie páně Jiříkowu oc. Wèziž, že jsa zprawen od mých přátel i jiných mnoha dobrých lidí, kterak p. Jiřík o mně mluwil jest i rozpi- sowal: já pak tiem winen nejsa, newěděl sem jinák než tomu odepříti, nechtě w tom zuostati, z čehož mě jest winil bohdá newinně. Přitom také dotýčeš o smrti páně Menharta dobré paměti oc. Buoh to wie, žeť sem toho we zlém úmysle nepsal; než slyše ty i jiných pohřiechu mnoho wěcí od p. Oldřicha, syna p. Men- harta nadřečeného, i od jiných mnoho dobrých lidí, kteréž sě o p. Jiříkowi obecně hlásie, mněť jich jest, toť buoh wie, welmi žel; wěda, že ty wěci k ničemuž ne- powedů dobrému. Než to, čehož w swém listu dolýčeš, proto sem některým psal, aby to wědúce, i p. Jiřík, přičinili sě, zdaliby ty wěci tak zašlé, wněeč lepšicho byly ještě uwedeny. Píšeš také diwě sě tomu, kterak mi sě jest to učiniti událo oc. Jinů měrů sem toho nic, než jakož swrchu dotčeno jest, neučinil. Ale jáť sč tomu nadiwiti nemohu, že maje w p. Jiříkowi naději tak weliku, wedle té dobré wuole, kteráž mezi mnú a jim byla jest, i rčenie a slibu mně učiněného, že on řeči, psanie a wěci takowé proti mně činí bohdá neduowodné, kteréžto řádně dálibuch wždy s sebe swesti miením. Neb dobří lidé zde w zemi i jinde dobře wědie, že sem swů wěc wždycky jinák nic než prawě wedl w zemi této, a wedu i podnes. Pak w dušce o wýstraze jakož píšeš oc. Wšak wieš, žeť sem toho diel dobrý po Skulrowském wzkázal; a takéť mi sě nehodí toho wšeho tak naze zjewowati, obáwaje sč w tom, by to některak sobě někto položil jinák než jest; jakož mi sě to tato léta mnoho přiházelo, a ještě i nynie přiházie. Při témž mě také milý přieteli wystřicháš, žeby se na Kolíně pochlubowali, žebych já po- nukowal ku pálení oc. Wěziž to w jistotě, že neřku p. Jiříkowi, ale ižádnému jinému nikdy sen páliti jakž sem žiw newzkázal. Z téť wýstrahy welmi děkuji, jako přieteli dobrému, a w tomť sě miením bohdá tak opatřiti, žeť to dobří lidé shledají, že tiem winen nejsem. Dotýčeš také o škodě, kterážť sě s Karlštainu děje. Tohoť nerád slyším, že sě ty wěci mezi wámi ději; chciť o to hned p. Oldři- cha obeslati Hradeckého, aby to, což jest mezi wámi, w lepšie bylo uwedeno. Pak čemužkoli od něho porozumiem, toť dám po swém poslu wěděti. Prosímť tebe také, poslu tomuto za zlé neměj z tak dlúhého zasě nawrácenie. Nebť to wina jeho, jakož sem porozuměl, nenie, že jest, sem jda, šel na Plzeň; a já také nynic mnohými wěcmi jsa zaneprázdněn, jej spěšnějie nemohl sem wyprawiti. Dal. Krumnaw, sabbato ante dominicam qua canitur Oculi mei, anno domini oc. XLIX. A. Č. II. 5

Strana 34
34 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 35. Aleš ze Šternberka panu Oldřichowi z Rosenberka zdání swé píše, kterakby zápisowé dle umluw Hradeckých zníti měli; a stěžuje si na to, co Racek z Janowic proti p. Burianowi z Guttenšteina i p. Jindřich z Kolowrat proti němu předsewzali. Bez místa, 24 Apr. 1449. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rozemberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Přiepis, kterýžs mi poslal, po němžby měli listowé hlawní děláni býti na příměřie a na zdrženie wýpowědi, zohledal sem; w němžto smlúwa, kteráž se jest w Hradci stala, po kusu jest wsazena, a některá slowa jinák znějí, nežli w smlúwě položeno; i bojím se, bychom snad tiem některé jednotníky stran ze smlúwy newyňali. Ale abychom nižádného tůže ani slaběji nezawázali a smlúwu tu snad w jiný rozum neuwedli, tak po kusu píšíce, najlépe mi se zdálo a zdá, aby takto ta smlůwa napřed slowo od slowa w hlawních listech stála napsána, a naposledy těch pánnow záwazek, totiž páně Jiřikuow a páně Oldřichuow také podlé smlůwy, i podlé obyčeje země České; tak aby každý z nich, p. Jiřík i p. Oldřich a jich rukojmě, slíbili a stáli w rukojemstwie pod základem jmenowaným peněžitým, za wšechny jich služebníky a lidi poddané, i za ty pomocníky, kteříž sú koli pro kterého z nich a podlé něho druhému odpowěděli a w tom zašli. Nebť jest to pane, jakož wěděti muožeš, prawe a obyčejné w této zemi, kdež se tací zápisowé na příměřie dělají; a jakožť jest jednomu, takéžť bude druhému. I posielámť přiepis twój zase, a přitom také swój na miesto srownaný; račiž každé straně jeden wydati, aťby mohli do prawého času listy hlawní zdělati a dokonati. A jakož milý přieteli wieš, že tam hlasitě o to mluweno jest we Hradci, kterak pan Racek z. Risenberka odpowěděl jest panu Burianowi ponuknutím a náwodem páně Krušinowým, chtě sám toho useděti, žeby wystřelil p. Racka k wálce proti p. Burianowi: milý přieteli! wždy se k tomu dle té smlúwy nedáwno učiněné přičiň, aťby to staweno bylo, a p. Racek aťby rowné učinil i přijal, jakož se k tomu p. Burian podáwá po dobrých lidech nestranných, a též i z jednoty našie p. Buriana k tomu podáwáme. A nebudeli to přijato, ne- mohlibychom proti utisku p. Buriana podlé jednoty našie opustiti; ale i p. Krušiny by se to neminulo, tak jakožs pane slyšal we Hradci, že netajné jest, žeby on pana Racka na to šikowal, a jemu spíží i jinými potřebami k tomu pomáhaje. Takéť posielám přípisy, co mi p. Jiřík píše, co mu se jest stalo a děje w tejto smlúwě a w příměřie. Milý pane, rač to opatřiti, aťby se smlůwě té dosti stalo; pamatuje na to, kteraks ty s synem swým a s jinými dobrými lidmi nám welmi wysoce a my

Strana 35
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka r. 1449. 35 wám též slíbili, abychom proto i pána boha nehněwali, a sami se w posměch lidem i po cizích zemích nedali, kdyžbychom sobě nikdy nic nezdrželi, což spolu smlu- wíme; a wieš milý přieteli, žeť jest to bohu welmi nelibé. Neb také pane w tejto smlůwě již i w tomto příměřie ten Kolowrat Libštainský jeda na rok, kterýž jemu byl položen se p. Hanušem strýcem jeho na Libochowice, i potka se w sobotu minulú s jedním mým služebníkem, urozeným člowěkem, an jede od swých přátel zase; toho mi jme a slibem zawieže, aby mu se postawil, když jemu dá tři nebo čtyři dni napřed wěděti. Milý přieteli! w Hradcit sem prawil, žeť mi nic nezdrží, a tys mi řekl, že zdrží. Jestiť pane wáš zápisník, jakož ste se w Strakonicích spolu zapsali. Protož prosím pane, rač to opatřiti dle této smlúwy mně zdrženie, podlé slibuow pane tebú, synem twým a jinými dobrými lidmi podlé wás učině- ných, ať mi mého služebníka propustí, a smlúwa ať mi jest držána. Anebo nechtěl- liby toho učiniti, wèřímť jako pánu a přieteli milému, abyšte jeho tehdy z zápisu wašeho wywrhli; a tak wida milý přieteli, že mi od něho swéwolně bezprawie se dálo a děje, že mi naň hned pomuožeš, dle těch slibuow, kteréž sme sobě w Praze slíbili a řekli, bez dalšieho upomínánie. A ať mi jest to opraweno od něho, že mne jest welmi nectně, dálibuoh křiwě a newinně nad hlas haněl na Libochowicích, jakož mi to pan Zajiec psal, ježto již před ním měl sem a mělbych mieti pokoj skutkem i řečí dle smlúwy našie. A jestliže jeho z jednoty a z zápisu wašeho wywržete, doufámť já milému bohu, že pane s twů pomocí a jiných swých do- brých přátel, bujnosti jeho zkrotím. Než milý přieteli, nabrals na se w jednotu swů přieliš nedržebných lidí, a jich nedrženie pane wše tobě připisují a připiso- wati budů. I potřebieť jest milý přieteli tobě o to péči mieti, aby ode wšech jednoty twé ta smlúwa držána a zachowána byla. A na to na wšechno, i na každý kus swrchupsaný, odpowědi rozumné, milý prieteli, prosim. Datum ſer. V post festum S. Georgii. Aleš ze Šternberka. 36. Pan Aleš témuž panu Oldřichowi, opět o dokonání zápisůw na příměří obau jednot w Čechách, též o panu Jindřichowi z Kolowrat a jeho záští proti pánům jednoty Poděbradské. Bez místa, 18 Mai 1449. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Přiepis kterýžs mi poslal na příměřie, w sobotu wčera tepruw po obědě jest mi přinesen; a wieš milý přieteli, žes na tom semnú zuostal, a řekls oběma stranoma přepisy ty wydati. Jižť sem já také k žádosti twé pane ten přiepis p. Jiříkowi poslal; a posel mój 5 *

Strana 36
36 jeliž druhý den ku p. Jiříkowi bude moci dojeti na Poděbrady, a doma jeho tu najde, nebo nic; a potom, jakož sám pane rozoměti muožeš, jedno již pèt dni k toho listu konání p. Jiřík bude mieti, i na miesto w smlůwách jmenowané po- slati a jej položiti. I nenieť to milý přieteli dobře, že se jest tiem přiepisem ta- kowé prodlenie stalo: neb nebudeli moci p. Jiřík na ten den listu dokonalého po- ložiti, an k tomu drahnè pečetí musí mieti, psalť sem prwé pane, že to jeho wina nebude, nežli twá. A jakož mi píšeš pane o Jindřichowi Kolowratowi, kterakť jest psal, že sem já a moji jeho haněli w Slaném: křiwduť mi pane na tom činí, bychť já jeho haněl kterým slowem, ani který mój mým wědomím. A poněwadž sem sám na něho žalowal a žaluji, wždy oprawenie žádaje pro to hanční, jakož mě jest na Libochowicích hanèl newinnè a křiwè: warowalt sem se toho a na to pamèt sem měl, aby on neměl co w prawdě žalowati, a jedno za druhé aby nebylo sra- žowáno, ale mně oprawowáno, a to pane we čtyřech neděléch podlé smlúwy w Hradci učiněné; a podnes toho očekáwám. Toto sem slyšal, když p. Jiřík zwěděl, jakož jest Kolowrat člowěka mého zmučil a k tomu připrawiti chtěl, aby to o nás prawil, což jest sobě byl na lístku na nás Kolowrat sepsal a smyslil, a že se to také dotýče jeho p. Jiříka, žeby mělo přitom býti páně Jiříkowých z Berůna na sestdesáte: tehdy žádal jest p. Jiřík na tom mém zmučeném člowěku, aby jemu powěděl, kterak se jest jemu stalo od Kolowrata, a chtěw to p. Jiřík proto zwě- děti, aby uměl o to s haitmanem Berúnským a s staršími mluwiti, a prawè jim, jestližeby to učinili, žeby je chtěl z toho tresktati, jakožby na takowé slušalo; a z toho sú se wšichni omlúwali, jako newinní, i pan Jiřík. A tak jest to ten mój člowěk zmučený před p. Jiříkem k jeho žádosti rozpráwěl beze wšeho haněnie, a na tom zawřel, že z toho milému bohu žaluje. Takéť sem pane já po té straně nestál, kady jest Kolowrat z města jel, a o tom kydání s wajci sem nic newèděl, aniž wiem by to kto učinil. Ale jakož píšeš pane, kterak se Kolowrat zná k za- mordowání Přechowu a o tom nočním lúpeži a wýboji, žádaje wěděti, kterakby to mělo opraweno býti: tohoť pane žádám, ať mi jest to opraweno i mým od něho podlé řádu země, jakož takowý mord a lúpež noční i wýboj z práwa má oprawo- wáno býti; a též pane i ten wýboj noční we Hradkowèwsi, jakož sem z toho ža- lowal a prwé pane i tobě o tom psal; a to od žalob došlých we čtyřech neděléch, podlé wykázánie smlúwy Hradecké. A tohoť jako přieteli swému douſám i wěřím, že mi tebú pane to schazeti nebude. Neb pane pišeš mi, že Kolowrat s wámi w té smlúwě a w příměřie stojí; tehdy ste mi za něho slíbili, a powinni jste mi tu oprawu přiwesti w času w tom, jakož smlúwa w HIradci udělaná ukazuje. Pro niež žádám a prosím pane konečné odpowědi twé. Dat. dominico Rogationum. Aleš ze Šternberka. A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka od r. 1449.

Strana 37
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 37 37. Pan Aleš témuž panu Oldřichowi: o sjezdu čtyr ubrmanůw králowstwí do Wlašími k oprawě wěcí přečiněných uloženém, a o nesnázech swých s p. Jindřichem z Kolowrat. Bez místa, 3 Jul. 1449. (Z crig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi od- pisuješ o tom sjezdu, kterýž má býti u Wlašími w neděli příští, dotýkaje přitom, žes ty pane nikdá k tomu neswolil, bychom my měli tobě roky klásti, kdy a kam- bychom my chtěli, aby pane jel, kamž a když my kážeme: kdyžby sobé pane chtěl wzieti a wážiti psanie mé a Močihubowo tak, jakž jest samo w sobě, máš s to rozumu dosti, žeť sme my to neučinili tobě pane rozkazujíce, neb to pane wieme já i Močihub w jistotě, žeť my tobě pane tak málo muožem rozkazowati, jako ty nám. Milý přieteli, powažiž toho již, žes toho psanie mohl nepotřebného zacho- wati na jiného, ježtoby winen byl. Než to miesto, kteréž jest tobě pane i nám k sjezdu pro potřebu weliků, jakož móž wědieno býti, položeno i den jmenowán, stalo se jest z hodných příčin; i k tomu hlediece pane, že napřed nám čtyřem ubrmanóm jest najpříležitější, a ještě tobě pane blíže nežli mně, a potom také i těm, jenž sů žaloby swé na nás wznesli pro nezdrženie smluw i příměřic; kte- réžto wěci námi ubrmany a naším ohlédáním i rozkázáním mělyby a mohly sú býti napraweny. A poněwadž se tobě pane nezdá býti, wida toho potřebu weliků, jež- toby to obecnému dobrému welice slůžilo, kdyžby s obů stranů lidé podlé smluw i příměřie zapsaného i zaručeného byli zachowáni: protoť já pane wždy dálibóh budu, a podlé twé wuole radějiť tobě toho přeji, žeť tebú a waší stranú sejde, nežli mnů a Močihubem. Než nezdáloliť se jest pane tobě w tom pracowati o to, tak jakož na nás na ubrmaních sjezd i rozkázánie záleží dřiewe sněmu Jichlaw- ského, jedno ohledaj pane smlúwy: mnohemť jest bylo lépe pane tobě se w to neuwazowati a w ubrmanstwie se nepodwoliti. A ač se tobě pane dobře zdá sa- mému těch wěcí oprawu do sněmu Jiehlawského nechati, welmit se pane toho lekám, že ti, jimžto se smlúwa a příměřie nezdržela jest a nedrží se, žeť toho do sněmu Jiehlawského tak nenechají. A newiem já pane, dadieli se lidé pak na sněmu súditi, nebudeli jim toto prwé opraweno. Což pak z toho dále a dále horšicho pojde, bóh napřed i také lidé budú wěděti, kým to jde a po . . .*) zdá mi se pane i nepochybuji, že jest najsprawedliwější i najupřiemnější wěc do lidí sobě odporných, smlúwami a zápisy, kteréž je upokojie, zprawowati se a jim dosti *) Chyba w originálu.

Strana 38
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 38 učiniti. A také pane toto muožeš dobře wěděti, žeť w Jiehlawi s jinými mnohými wážnými a pilnými běhy dosti budem mieti činiti, ježtoby tyto wěci o něm na překážku mohly býti a byly. A jakož dále píšeš pane o Jindřichowi Libštainském, že jest Racka purkrabi swého kázal stieti, a přitom dotýčeš pane, že jest práwo i obyčej hlawa za hlawu: pane, on Libstainský wie, proč jest Racka stieti kázal. Jáť sem toho nežádal, ale žádal sem, aby Racek byl postawen w Jiehlawi o sněmu před čtyřmi ubrmany. A já jiného newiem podlé zpráwy lidské, než že proto jest jeho stieti kázal, boje se aby na něho prawdy neprawil o tom nočniem mordu a lúpeži, kterak se jest to s jeho wolí a wědomím i rozkázaním stalo, i mnohé jiné zlosti mým chudým lidem. A Racek jest při tom mordu nebyl, a utrpěl: a ti, ktož sú to skutkem učinili, ty i podnes u sebe Libštainský chowá, s nimi se pěstuje. I zdáť mi se to jistě milý přieteli diwné a nowé práwo i nowý obyčej, newinnů hlawu za newinnů. Takéť tebe tieži milý pane, kdyžby ty deset nebo wiece zlo- dějów a mordéřów zjímal, ani tobě jednoho člowěka zabili a zamordowali a oblúpili společně, a ti žeby prawili, že sú to něčím rozkázáním učinili, tolikoby chtěl nad rozkazatelem pomsty hleděti a tyto skutečníky pustiti, aneboli nad jedniem toliko z nich pomstiti, totiž hlawu za hlawu, a jiné wšechny pustiti? Toho mne pane rač zprawiti. A nalezášli mi tu oprawu, nejsemť jie powinen přijieti od tebe, aniž přijímám; nebť mě učí smlúwa w Hradci udělaná, kto a kolik oprawci mohú mi oprawu o to i o jiné rozkázati přijieti; a tomuťbych se pane jistě nenadál. A jakož pak pane dotýčeš dále, že lidem bráním jíti na Libštain po to, což jim pobráno jest: a já pane bráním, a měl sem tu naději, pane, žeby ty mi sám k tomu neradil, byť měli po to choditi, nebť sú tam moji lidé toho nenosili. A nerozumiemť tomu, byť s tiem i s hrdly swými před lúpežníky a před mordéři zase domów uhodili. Než budeliť přineseno domów lidem mým w celosti to zase, což jim pobráno jest, kázalť sem jim wzieti. Jakož také opět dotýčeš pane o Psíka, a píšeš, poněwadž cheme, aby nám lidé sprawedliwé učinili, abychme lidem též také zase učinili: wěz pane, žeť se mne o Psíka nic nedotýče; a také mne pane newinně a nepo- třebně pamatuješ tiem, abych zase lidem sprawedliwé činil; nebť bohdá činím, jako kto. A milý přieteli, we snách sem se takowému psaní dotkliwemu od tebe nenadál. A wěda dobře, ačkoli syn mój nad zlodějem a lúpežníkem silničným má poprawu, wšak tobě pane i jiným ubrmanóm nejednú dal jest wěděti, že jeho před čtyřmi ubrmany chce w Jiehlawě postawiti; a nezdá mi se pane sprawedliwé ani hodné, by syn mój měl nebo powinowat byl zloděje a lúpežníka swého i jiných lidi Kolowratowi wydáwati, leč z rozkázánie wšech čtyř ubrmanów. Jakož přieteli milý píšeš o penězích, žeťbych je proti twé wóli držel, tohoť sem já newěděl;

Strana 39
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. 39 a pak cožť se mne dotkne, milý přieteli, neměj o to péče. Dán we čtwrtek před s. Prokopem českým dědicem. Aleš ze Šternberka. 38. Pan Aleš ze Šternberka a Oldřich Močihub z Kralowic domlauwajíce p. Oldřichowi z Ro- senberka o to, že do Wlašími nepřišel, wolají ho zase do Německého Brodu k oprawě wěcí přečiněných. Na Wlašími, 8 Jul. 1449. (Z orig. Treb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému a pánu mně přiezniwému. Službu naši wzkazujem, urozený pane a přieteli zwláště milý a přiezniwý! Nynie u Wlašími přemnoho žalob položeno a ukázáno jest o těch, jimžto se smlůwa w Hradci udělaná i příměřie zapsané a zaručené, jakož oni prawie, nezdržána jest a nedrží se; žádajíce i napomínajíce opět z oprawy w času w smlúwě Hradecké položeném. I wieš milý pane, že my dwa bez wás dwú ubrmanuow té moci nemáme, těch wěcí k miestu lidem rozsůditi, ačkoli srozuměli sme, že jest toho weliké po- třebie bylo. I musili sme jich tiem odbyti, že my dwa sama té moci nemáme; než powèděli sme jim, že ještě cheme pane tebe obeslati, jakož za to i prosime, poněwadž se jest ta oprawa tiemto sjezdem u Wlašími nemohla státi, ale aby ráčil pane býti bez proměny i s p. Arnoštem Lestkowcem tu neděli po s. Jakubu apo- štolu božím welikým w Německém Brodě, a tu aby ty wěci dřiewe sněmu Jihlaw- ského srownány byly námi; neb na sněmu, jakož pane muožeš rozuměti, dosti jiných pilných wěcí budem mieti jednati. A ráčíšli to již tak pane i s Lestkowcem udělati, račiž tehdy to dáti nám wěděti bez meškání, aťbychom těm wšem, kohož se dotýče s strany páně Jiříkowy také kázali býti na ten den a na témž miestě s winami i s duowody; a ty pane také rač opatřiti, aťby též s strany páně Oldři- chowy z Hradce byli. A budelit komu gleituow potřebie do Německého Brodu, a jeho žádati bude, jediné rač dáti záhe wěděti, nepochybujemť, žeť to bude opa- třeno. Než pro milý buoh, milý pane, nerač sobě toho lehce wážiti; neb to milý buoh wie, žeť sme wěrně krotili i krotíme, aby bylo potrpieno již do toho našeho sjezdu. A nestaneli se tu miesto a konec dřiewe toho času, jakož sněm položen jest, welmi se bojíme i lekáme, žeť lidé budú welmi rozpačiti na ten sněm jeti; nebť netajně mluwí prawice, poněwadž se nám w malých wěcech a na počátku smlúwy a přímiřie nedrží, i nad to nám dále u wětších wěcech nebudú držány. Račiž pane toho powážiti, co sme tehdy dobrého neb upřémného w Hradci zjednali našimi těžkými pracemi i welikými náklady. Ale máme plnú naději, že toho

Strana 40
40 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1449. neráčíš odporen býti, znamenaje tak mnoho zlého, coby z toho mohlo pojíti této zemi i obywatelóm jejím; ježtoť se to i nás wšech dotýče. Na to pane prosíme úmysla wašeho spèšné odpowědi. Dat. Wlašim, ſer. secunda post diem b. Procopii. Aleš ze Šternberka a Oldřich z Kralowic. 39. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka: o wolení osob, ku králi Rímskému jeti mají- cích, o p. Mikulášowi z Lobkowic, jenž k oběma jednotám byl přiznal se, a w dušce důtka o odtahowání opraw, jímž p. Oldřich se winí. Bez místa, 27 Nev. 1449. (Z orig. Treb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Wzkázals mi po Dúpowcowi, žádaje abych poslal napsány ty jisté, kteřížby z nás měli jeti ku králi Římskému, aby těm gleitowé zjednáni a dáni byli oc. Milý přieteli! wšak muožeš sám tomu rozoměti i wěděti, žeť to na mně nenie, bychť já je sám mohl a měl wydáwati, ktožby jeti měli, a bychom sě nynie měli o to sjeti, že to býti nemuož, poněwadž to má tajně přiwedeno a zwědieno býti, co bude w tom krále Římského úmysl. Protož milý přieteli, když ty se wrátíš zasě a mě a p. Jiříka zprawíš, s čím zasě přijedeš, a budeli pak toho potřebie, tepruw my sněm sobě udělajíce, k té jiezdě osoby budů moci woleny a jmenowány býti. Ale jáť toho, přieteli milý, sám udělati nemohu, bychť koho nynie jmenowal a na psaní dal. A také milý přieteli, jakož na mě i na syna mého Nikolaj žaluje: cožť koli na nás žaluje, shledáť sč to, žeť nám na tom krátko činí a křiwě na nás žaluje. A bychomť my jemu pak co byli winowati, jehož bohdá w ničemž nejsme, neměltby on proto milý přicteli tobě žalowati na nás; wěda dobře, kterak jest pod swů ctí a wěrú mně zwláště a p. Jiříkowi také zwláště slibowal w naši jednotu, z kteréžto pro- puštěn nebude. A táž naše jednota ukazuje, ačby který z naší jednoty druhému co učinil a prowinil, žeby měl to na p. Jiříka wznesti a po p. Jiříkowi oprawu přijieti. Ale nenieť diw, žeť sè on nad swú ctí a werú tak lehce zapomanul jest: neb wieš pane dáwní příslowie, žeť z bláta muškát nebude. A wšakť jemu o tom jeho cti a wiery zapomanuti smlčáno nebude. Datum fer. quinta ante festum S. Andreae apostoli. Aleš ze Šternberka. (Duška.) A milý pane, přewelmi mně se to zle líbí, že sč oprawa těch přečiněných wěci odtahuje, a my widíme že toho wždy wiece přibýwá, a času k jednání toho nám wždy ubýwá, až snad i příměřie wyjde. Ale mnú ani mým

Strana 41
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Sternberka r. 1449. 41 spoluoprawci to nejde: než netajněť pane prawie, že tebú to scházie a twým spo- luoprawcí. A jakožs mi milý přieteli poslal welmi mnoho přiepisuow listuow ža- lobných na naši stranu: ty wěci jsau mezi stranami na při, a jest puol řečí, jakožto jedné strany; a na to musí druhá strana odpory swé učiniti, a má ještě námi sú- zeno býti. Ale totoť sě pane lidem diwné i nesprawedliwé zdá, že sě to nedrží od wašie strany, což již jest námi súzeno, i wšemi čtyřmi oprawcemi a wýpowědi naší potwrzeno i wypowědieno, jakožto o wězních a o jich šacunku, ježto sč to pane zřetedlně a z úmysla děje prawého. A kteraks o to pane mnohokrát obsielán, a že jim to nic platno nemuož býti, a šacunku waše strana wždy přes to mieti chtí: z tohoť sobě milý přieteli lidé mnohá domněnie do tebe berů. Jistě milý přieteli, mělby na to pomysliti, aby to dle sprawedlnosti a uprémnosti jinák šlo a opatřeno bylo, nežli do sie chwíle oc. 40. Paně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlcwè, 6 Dcc. 1449. (Z koneeptu Třeb.) Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Jakož mi nynie píšeš o tom, jakožť sem po Důpowcowi wzkázal, aby mi poslal na psaní ty jisté, kteřížby z wás jeti měli ku králi Římskému oc., přitom dotýče, že to na tobě nenie, by ty je sám mohl a měl wydáwati, ktožby jeti měli oc. Milý přieteli, jakžkoli, jižť já wždy wedle toho, jakož w Jihlawi na tom spolu zuostali sme i rozjeli sč, w neděli dálibuoh nynie příští ku KM“ králi Římskému pojedu, a ty wěci což naj- lépe uměti a moci budu najspieše, pro obecné země této upokojenie i nás wšech dobré, jakož sem kdy prwé činil, jednati budu se wší pilnosti. A jedněť sě pak zase dálibuoh we zdrawí wrátím, což tam koli zjednám, toť wás tajno nebude; a dáleť já sě k sněmu a jednání dalšiemu opět přičiním s snažností. Pak o p. Mi- kulášowi z Lobkowic jakož dotýčeš oc., tak příkrého psaní mezi wámi welmi nerád slyším. Neb i on také těm wěcem řeči má dobře odporné. Ale radšebych, aby ty wěci mezi wámi některak šly pěknějie. Dále w dušce o oprawách jakož píšeš, žeť sč odtahowání wěcí přečiněných nelíbí, proto zwláště, že toho wždy wiece přibýwá, a času k jednání toho nám wždy že ubýwá oc. a to že tebú ani twým spoluoprawcí nejde, ale netajně žeby prawili, žeby to mnů a mým scházelo spolu- oprawcí: milý přieteli! wšak to sám najlépe wieš, i jiní lidé dobří obecně w zemi této wědie, kde a kterak i w Jihlawi k tomu sě přičíněl sem i přičiňuji; a že sem toho jinák w této mieře a lépe, wedle toho jakož sem wám hned řekl w Jihlawi, pro swatbu jednati nemohl, jakož pak to i Dúpowec twój služebnik zde jsa widěl A. С. II. 6

Strana 42
42 A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1450. zřetedlně. A již jakož sem w Jihlawi řekl a swrchu sě také píše, ku KM“ jeti nezmeškám. I milý přieteli, mělliby kto, jenž mi snad nic nepřeje dobrého, to čímž winen nejsem ani mój spoluoprawce, k mé weliké práci a nákladóm připiso- wati, wěřímť že toho odmluwíš, wěda zajisté lépe nežli kto jiný, že toho nenie, a mně že na tom každý takowý krátko činí a weliků před bohem křiwdu. Dále o welmi mnoho přiepisiech žalobných kteréžť sem poslal jakož píšeš, toť i owšem do našeho spolusjezdu a rozsúzenie tak již státi musí; ačkoli i z našie strany mno- hým lidem též diwné zdá sě a nesprawedliwé, jako straně wašie, že sě jim ne- držie od wašie strany také wěci súzené i naší wýpowědí stwrzené. Také kdyžkoli proč, jakožto ubrman a oprawce jeden, od tebe neb od koho jiného byl sem obeslán, hned každého obsielal sem a k tomu sě přičíněl, kohož sě co dotklo. I nezdáť mi sě, by kto proč domněnie mieti měl do mne které, jehož ty při konci w swé dušce dotýčeš. A jedněť se pak zasě wrátím, hned tě o náš spolusjezd obeslati nezmeškám. Když pak pospolu budem, shledáš to pane w skutku i jiní dobří lidé, žeť já tiem čímž mě winie winen nejsem, než žebych prostě rád jako kdy, aby sě každému wedle jeho dálo sprawedlnosti. Datum Krumnaw, sabbato ipso die S. Nicolai, anno domini oc. XLIX. (Duška.) Wěz také, žeť mě jest opět nynie p. Oldřich z Hradce obeslal, žaluje mi na W. Zmrzlíka wašeho spolujednotníka, že sě k němu a od něho jemu a služebníkóm škody dějí weliké; zwláště že nynie Němec někaký služebník Zmrz- líków s jinými tři koně a pancéř wzal jest Janowi z Wrabie služebníku páně Oldři- chowu; pro kterýžto wzatek i základu seznánie žádá. Protož milý pane, wida tak zřetedlná přečiňowánie a duowodná i weliké škody, kteréž sč ději od strany wašie, wěřímť že sě k tomu přičiníš, ať sě takowé wěci nedějí; wěda zajisté, žeť já zde přewelmi mnohé wěci zdržuji a stawuji. 41. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka omlauwá swé obmeškání we příjezdu k němu. Bez místa, 28 Fcbr. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Něcoť sem gleity opozděn a obmeškán; a protoť již nebudu moci, milý přieteli, prwé dojeti tebe, než w úterý bohdá k obědu. A také milý přieteli! wždy já nemohu od Jindřicha Buštěweského, i w jeho gleitowním listu, bez utrhánie býti; ježtoby mi se to nemělo w gleitu a w příměřie dieti. A byť se nedotýkalo tak mnoho obecnieho

Strana 43
A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1450. 43 dobrého, pro takowé jeho utrhánie nejeltbych. Dat. sabbato ante dominicam Re- miniscere, tempore vespertino. Aleš ze Šternberka. 42. Pan Aleš témuž pánu stížně píše o pomluwách, kteréž od služebníkůw páně Oldřicho- wých na něho jdau. Na Koncpišti, 10 Mart. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Zprawil mne jest pan Zdeněk ze Šternberka strýc mój, kterakú sú řeč jemu prawili služebnici jeho, prawiece že sú tůž řeč slyšeli pane od twých služebníków, žebych já králi nechtěl nikoli, lečby mi Hrádek k dědictwie zapsal; wiece tíž služebníci twoji pane prawiece, že to mluwie a mluwiti mají z twé wuole a z twého rozkázanie. Ale wieť to milý buoh, žeť sem já na to nepomyslil; a také ty milý přieteli, ani nižádný člowěk toho jest odemne neslyšal nikdy. I jest mi to přewelmi diwné, byloliby to tak; a já se tomu nenadál, by mi se to bez winy a w také nynější mieře mělo dieti. Protož milý přieteli, prosímť, daj mi to rozomně wěděti, jestli to z twé wuole a z twého rozkázanie, jakož tak služebníci twoji pane prawie. A nenieliť pane z twé wuole a z twého rozkázanie, pomstímliť pak toho kterak nad těmi služebníky twými, doufámť jako přieteli swému milému, že mi w tom za zlé mieti neráčíš. Neb takowá řeč chýli se pane k zhyzdění mne dobrým lidem křiwě, a mně dobře k weliké žalosti, ježto já za to mám, milý přieteli, že i tobě toho měloby líto býti. A protoť pane wěřím, že w tom těch služebníkuow swých za- stáwati nebudeš proti mně, a že mi toho odpowěd ráčíš dáti. Neb neměllibych pane od tebe na to odpowědi, muožeš milý přieteli tomu rozoměti, žeťbych tehdy tomu wěřiti musil, co sú twoji služebníci pane služebníkóm strýce mého prawili. Dat. Konopišt, feria tertia post dominicam Oculi. Aleš ze Šternberka. 43. Pan Aleš témuž pánu, druhým psaním téhož dne daným, zpráwu o příměří s knížetem Mišenským odkládá do swého přijetí do Prahy. Na Konopišti, 10 Mart. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! O tom příměřie s Mišenským a o jiných některých wěcech měltbych dáti tobě pane odpowěd: ale 6 *

Strana 44
44 tohoť prwé učiniti nemohu, byť co jistého psáti mohl; než z Prahy dámť na ty wèci pane do Plzně odpowěd. Dat. Konopišt, ſeria tertia ante diem b. Gregorii. Aleš ze Šternberka. A. VII. Dopisy p. Alše Holického ze Šternberka r. 1450. 44. Pan Aleš témuž pánu opět o jednání příměří s knížetem Mišenským, a w dušce o ško- dách, které s hradu Peršteina se dějí. W Praze, 13 Mart. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swů wzkazuji, urozený pane, přieteli zwláště milý! O tom příměřie s Mišenským, jakožs pane semnu mluwil, wedle toho já sem mluwil s panem Jiříkem, a on dále s Pražany, s Žateckými, s Lůnskými, s Slanskými i s jinými městy: i poručil jest to pan Jiřík panu Wáclawowi Cardowi, Žateckým a Lůnským; budeli se chtieti Mišenskému příměřie, když ti obesláni budů o to, jimžto jest pan Jiřík poručil, na tom sme zuostali, aby oni wedle moci jim dané učinili, cožkoli bude podobného. A milý pane, jdi ku koncóm, dokudž tomu čas máme, aťby nezminul. Dat. Pragae, fer. sexta ante dominicam Laetare. Aleš ze Šternberka. (Duška.) Pane, když sem přijel z Prahy domuow, zwěděl sem, že Němci s Perštajna sjewše, spálili sú we čtwrtek welmi dobrú wes Heřmanowi Sirotkowi, služebníku páně Jiříkowu, a mým lidem něco sú pobrali. I widíš pane, ačbychom rádi pokoji, žeť jeho nemuožem mieti. Než wieme to, žeby se nám to s toho zámku nemohlo dieti bez pomoci a bez fedrunku Nikolajowa, nebť na tom hradě spíže nemají, než což jim ot Nikolaje, fedrunkem a pomocí jeho přicházie. 45. Pan Aleš témuž panu Oldřichowi zpráwu dáwá, kterak ho pomluwy dříwe psané (č. 42) došly, a opět pana Mikuláše z Lobkowic dotýká. Bez místa, 15 Mart. 1450. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli mně zwláště milý! O tom pomlúwanie, o němžť sem psal, p. Zdeněk mi jest to prawil, že sú to prawili jeho služebníkóm twoji pane služebníci; i chciť se na to ptáti, kto a kteří sú to učinili. A o tom příměřie s Mišenským a s Glúchowským dalť sem milý přieteli po swém

Strana 45
A. VII. Dopisy p. Alšc Holického ze Šternberka r. 1450. 45 poslu odpowěd. Pak o Nikolajowi píšeš pane, že jest s wámi w jednotě: wšakť jest to netajné, žeť jest Nikolaj mně zwláště a p. Jiříkowi zwláště nám w naši jednotu sě zawázal slibem swým, a tudy jest zasě města Kadaně dosáhl. I to jest netajné, že jest Nikolaj s Mišenským sč w příměřie proti nám zapsal, kteréž již wyšlo jest. A pak wieš milý přieteli, že jest k tomu mluweno od nás, muožli nám to od něho opraweno býti, žeť my rowného a sprawedliwého běhati nebudem. Datum dominico Laetare. Aleš ze Šternberka. 46. Petr ze Šternberka, syn páně Alšůw, otci swému zpráwu dáwá o dobyti Gerowa skrze České wojsko. Na poli u Gerewa, 15 Oct. 1450. (Z kepie w arch. Třebon.) Urozenému pánu, p. Alšowi ze Šternberka, pánu a otci mému milému. Urozený pane, pane a otče mój milý! Milosti Twé služba má poddaná wždy hotowá. A TM“ dáwám wěděti, že bohu milému děkujíc se wší naší čeledí dobře se máme. A od té chwíle, jakž sem TM“ psal, přitáhli sme před město Gerow, a k němu sme dnes we čtwrtek před s. Hawlem šturmowali, i přes hlawu dobyli; a w něm sme jali p. Gerowského mladého, p. Hanuše z Donína a z Awrbachu, hrabi Wiléma z Olemundu, hrabi Hanuše z Kirchperku, Kunce z Kafunku a mnoho jiných na miestě, a na pólčtwrta nebo na čtyřista koní jiezdných sme tu wzali. Ale dobře hrubý a těžký šturm sme tu měli; a wšak w prawdě rač wěděti, žet sú nám z našeho Českého wojska wiece patnácti u toho šturmu nezabili. Než swého milého a dobrého přietele a otce mého, pana Dobeše z Radyně, tu sem ztratil, a Jaroslaw z Ejstebna služebník pánè Burianów také tu jest sšel, a twój pane komorník Heřman, a ižádný jiný; a bohu milému děkujíc, málo jest zraněných a neškodně. To sobě nynie mějte za nowiny k utěšení. A starý Mišenský sebraw se, chtěl Gerow to město retowati; i táhnem hned na něho, zdaby se chtěl s námi bíti. Prostež za nás pána boha, ať nám ráčí, přijdeliť na bitwu, ščestie a wítěz- stwie popřieti a dáti. Než na tom městě Gerowě jeho najbrannější a najčelnější sú lidé jemu zjímáni a zbiti, ježto sú jeho wálky jemu wedli. A jiných nowin nynie TM“ psáti neumiem, aniž co wiem; než že wzajtra také krále Římského radda mají a chtie k nám přijeti a mezi námi taidinkowati. Dán na poli u Gerowa, we čtwrtek před s. Hawlem. Petr ze Šternberka.

Strana 46
46 A. VII. Dopisy p. Holického ze Šternberka r. 1451. 47. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka zpráwu dáwá, že pan Jiří z Poděbrad kupuje Kladsko. Bez místa, 29 Sept. 1451. (Z orig. Třeb.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, přieteli mému zwláště milému. Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli zwláště milý! Wědětiť dá- wám za jisto, žeť pan Jiřík kupuje Kladsko, a jižť jest téměř jako strženo. Pro milý buoh, milý pane, obešli pana Krušinu, a ruš to jakž muožeš, rozuměje tomu, že tiemto nynějším během mnoho zlého mohloby se skrze to státi. A prosím milý pane, rač s tiem mlčeti, by to odemne wyšlo. Dat. fer. IV ipso die beati Michaelis archangeli. Aleš ze Šternberka.

Strana 47
C. V. WÝPISY ZE STARÝCH DESK ZEMSKÝCH od roku 1391 do 1456. Zbírka prwní. Připomenutí. Wědemo jest, že nejstarší České desky zemské wšecky r. 1541 ne- štastnau náhodau zhořay, aniž se z nich co w criginálu zachránilo. Cekoli nám tedy z desk zemských staršího pozůstáwá, jen we wýpisech před r. 1541 náhodau učiněných a zachowaných záleží. Jest pak toho we wšelikých archivech a rukopisech českých desti mnoho. Desky zemské ode XIII století až po r. 1497 auředné nazwíce jazykem latinským wcdeny býwaly: že wšah mnohem dříwe wkládaní listin také česky psaných se přijímalo, tomu za důkaz slauží i následujíci tyto wýpisy, w nichž jen o saukromých wěcech se jedná. Později podáme také wýpisky starých nálezůw u sauda zemského, z nichž wyswitati bude, že i při zákonodarstwí, pro lepší určůest a srozumůclnost, již od počátku XV stolctí w deskách zemských jazyku domácího užíwáno bylo. 1. Pan Jindřich starý Berka z Dubé wšecky syny swé dědicky poděluje. 1 Mart. 1391. (DD. XX. 116. XXI, 35, 96.) Secundo Wenceslai J. 10. Já Jindřich Berka, řečený z Dubé, odděluji swé syny, Hynka najstaršieho řečeného Dubský, a Jindřicha po něm najstaršieho, a Jindřicha řečeného Berka, ty tři bratry dřéweřečené, prwé je odděluji Jablonským zbožiem, najprwé město

Strana 48
48 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských od r. 1391—1456. Jablonné, a k tomu Česká wes a Markwartice wes, což tu maji, a Suchá wes což tu maji, Postřelna wes což tu maji, i s poplužiem, s dworem, i s tiem což k tomu příslušie, nic nepoostawujíc, a Kněžice wes což tu maji, Petrowice wes což tu maji, Hermanice wes což tu maji, s mlýny se wšemi což k tomu slušeji, s řekami, s po- toky, s rybníky, s lukami, i se clem, s lesy, s horami, s pastwami i se wši woli i s plným panstwiem, i se wšemi užitky, ižádných po sobě neostawujíc; a k tomu hrad řečený Milštein, a městečko Cwikow a wes Cwikow, a Kunratice wes i s twrzi a s poplužiem, a k tomu Lindawy swrchnie i dolejnie, a Grina wes, Krazhart wes, Margental wes, a k tomu pustý Margental, Lichtemwaldy oba swrchni i dolejní, wes Krumpach s mlýny se wšemi což k tomu příslušie, se wšemi rybníky, s řekami, s potoky, s lukami, s lesy i s horami, s pastwami i se wši zwoli, což k tomu slušie, i s plným panstwím, se wšemi užitky, ižádných nepoostawujíc, než to zbožie Jablonské i Milšteinské se wším prawým i plným panstwím, nic nepoostawujíc, i s kostelním podáním, kteráž jsú w tom panstwie we wšem. A to my třie bratřie dřéweřečení, Hynek řečený Dubský, Jindřich, a Jindřich řečený Berka mlazší, při- jímámy jisté zbožie od swého otce i od swých bratří jiných za prawý rozdiel. O wěno panie, že to má pán starý řečený z Dubé držeti do swého žiwota beze wšie překážky. Pakliby buoh pána i panie neuchowal, tehdy tito třie bratrie, Hynek řečený Dubský, Jindřich, a Jindřich řečený Berka mlazší, mají se w Kuro- wodské zbožie uwázati k swému rozdielu; a oni jiná bratřie, Wáclaw, Janek, Jin- dřich Ilawáč a Jindřich najmlazší mají, se uwázati w to zbožie, což k Dubskému zboží slušie, to což panie wèno obsáhlo. Pakliby bylo to zbožic, což k Dubskému zboží příslušie, lepšie než Kurowodské zbožie, tehdy Wáclaw, Janek, Hlawáč, Jin- dřich mlazší, těmto třem bratřím, Hynkowi řečenému Dubský, Jindřichowi, a Jin- dřichowi řečenému Berka, mají přidati po tom rozdielu penězmi, nebo zbožím, po přátelské radě. Pakliby bylo Kurowodské zbožie lepšie než to zbožie, což k tomu zbožie příslušie, to což panie wěno obsáhlo: tehdy tito třie bratřie, Hynek Dubský, Jindřich a Jindřich Berka mlazší mají, těmto bratróm swým, Wáclawowi, Janowi, Jindřichowi Hlawáčowi a Jindřichowi mlazšicmu, přidati po tom rozdielu penězmi nebo zbožím, po přátelské radě, k tomu zbožie, jakož k Dubskému zbožie slušie. A jiné zbožie wšecko, ižádného nepoostawujíc, což k Húsce příslušie, i hrad řečený Húska, i Dubské zbožie wšecko, i Hrádecké zbožie wšecko i s Ilrádkem, i Mil- čanské zbožie, Fridlanské, i město Dubá, a k tomu wšecko zbožie, ižádného ne- poostawujíc, to dostalo se za prawý rozdiel Jindřichowi z Dubé řečenému Berka starý, Wáclawowi a Janowi a Jindřichowi řečenému Hlawáč a Jindrichowi najmlaz- šiemu, synóm jeho z Dubé řečeným, s mlýny se wšemi což k tomu slušejí, i s po- plužimi se wšemi, což k tomu slušeji, i s twrzmi se wšemi, s rybníky, s řekami, s potoky, s lukami, s lesy, s horami i s pastwami i se wši wolí, s plným panstwím

Strana 49
C. V. Výpisy ze starých desk zemských r. 1396. 49 i se wšemi užitky, ižádných nepoostawujíc, než se wším plným panstwim i se wšemi podáními kostelními, které jsú w tom panstwie we wšem. A přiznali se, že ten rozdiel suobú stranů dobrowolně přijímají; a na tom mají wěčně dosti mieti, a jeden druhého z rozdielu nenapomínati, ani práwem, ani skutkem; neb jsú sebe již tiem skutkem úplně dielni. Actum anno domini MCCCLXXXXI, ſeria IV post domi- nicam Oculi. 2. Pan Půta starši z Častolowic wěno snachy swé, kněžny Anny z Oswětina, přewodi na hrady swé Skuhrow i Richenberk s jich příslušenstwím. 1396, 2 Juni (DD. XX, 164.) Primo Nicolai T. 29. Puota z Častolowic starší přiznal se před úředníky Pražskými, že paní Annu, ženu Puoty mladšicho syna swého, s jejím se wším wěnem, totižto se dwěma tisí- coma a s puol osmem stem kop gr. pražských, ježto měla na dědinách we Sku- hrowě, tak jakožto we dskách zemských plnějie záleží, na jiné na swé dědiny, na ten jistý Skuhrow hrad a na město před hradem i na ta na wšecka sbožie, což k tomu hradu i k městu i wsi neb užitków příslušie, kterýmž sě koli jménem jmenují, na Richmberk hrad i na to na wše, což k tomu hradu sbožie neb wesnic a užitków příslušie, kterýmžto sě koli jménem jmenují, na město Solnici s tú se wší zwolí i se sbožím, což k tomu městu příslušie, s dědinú, lukami, s dwory po- plužními i s kmetcími, i se wšemi wesnicemi, kteréžkoli mají jméno, s rybníky, s mlýny, potoky, s lesy, s řekami i s tú se wší zwolí i s panstwím celým, což k dřéweřečeným sbožím příslušie, i se wšemi puožitky, buďte zjewni nebo tajni, kterýmižkoli jmény mohú jmenowáni býti, nic na tom sobě newymieňujíc ani sobě co poostawujíc, než úplně, jakož on jest se panem Bočkem ode pana Jana z Mezi- řiečie kúpili, a potom naň na samého spadlo, jakož jest pan Wznata ze Skuhrowa držel; pakliby co odešlo, aby jic paní Anně nawráceno bylo, kromě té wesky i platu, což jest na té wesce, ježto pan Jan z Meziřiečie za Wznatinu duši dal, přewedl jest i přewodí, a jie těch dědin, těch hraduow, měst i wšeho sbožie dřé- weřečeného ku prawé wěnné zástawě postůpil w těch penězích, totižto we dwú tisíc a puol osmě stě kop; pod takú wýmluwů, ačby syna jeho Puoty dřéweřeče- ného buch neuchowal, prwé nežli panie Anny ženy jeho dřéweřečené, tehda když- bykoliwěk on Puota nebo jeho budůcí nebo poručník dřéweřečené panie dřéwe- jmenowané penieze, dwa tisíce a puol osma sta kop, dali a položili w Kladště, a jie prowodili bezelsti do Nisy: tehda beze wšie přiekazy i beze wšie pře paní Anna dřéweřečená má swé penieze wzieti dřéweřečené, a hraduow, měst i wšeho sbožie A. Č. II.

Strana 50
50 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1115. dréweřečeného jemu Puotě i jeho budúcím mocně sstůpiti bez přiekazy; a ona to se panem Hynáčkem z Wismburka a se panem Jetřichem z Janowic i z Náchoda a se panem Hynkem řečeným Hlawáč z Třebochowic a se panem Štěpanem z Opočna dobrowolně přijala a dřewní wklad wěnný propustila dobrowolně. Actum feria VI post festum corporis Christi A. D. MCCCLXXXXVI. 3. Pře mezi paní Jitkau z Meziříčí a panem Jindřichem Čerwenohorským z Dubé o wěno *). R. 1407 — 1415. (DD. XXI, 41.) In Nigro citationum. Jitka de Meziriečie conqueritur super Hynkonem ibidem et de Čerwenéhory et de Abrspachu, quia se intromisit sine jure et tenet ejus dotalem obligatam here- ditatem in Mezirieči et in Kralowèlhotě, villas integras, curias rusticales cum censu, agris, pratis et omni libertate ad eas pertinente ; in qua hereditate habet 500 marcas argenti dotalis, quia ei hoc argentum dotavit Hynko de Trebochowic maritus ejus quondam dictus, quando pro eo tradita fuit et ipse sibi eam duxit in uxorem, et super hoc habet testes. Juxta: Impositio sabbato in octava S. Georgii (30 Apr. 1407). Terna citatio. Juxta: Camerarius Prech, terminus sabbato quatuor temporum pentecostes (21 Mai 1407). Secundus camerarius Jacobus, citavit feria V ante Bonifacii (2 Jun. 1407), terminus in crastino Margarethae (14 Jul. 1407). Tertius camerarius Jan Opršal, terminus in vigilia Bartholomaei (23 Aug. 1407). Ibi (i. e. die 23 Aug. 1407) citatus non astitit, sed literam excusatoriam misit; terminus cum ea memorare , monere, in crastino Hieronymi (1 Oct. 1407); relatio omnium beneficiariorum. Ibi terminus ad idem monere fer. VI quatuor temporum adventus (16 Dec. 1407). Ibi terminus ad idem monere fer. VI quatuor temporum quadragesimae (9 Mart. 1408). Ibi (i. e. die 9 Mart. 1408) de mandato DD. Baronum domini Bočko de Po- diebrad, protonotarius tabularum, Andreas de Duba, Puota de Skâly, Johannes de Wilhartic et de Novadomo, Racko de Sswamberg, cum minoribus beneficiariis judi- cantes stánie et nestánie, auditis pracsentibus tabulis, mandaverunt mitti pro citato. Qui veniens habuit defensionem, sicut prius, per literam, quod propter capitales inimicitias D. Regis in termino citationis stare non potuit; et hoc vult probare, *) Podáwáme tuto auplné wedení pře, dle starého způsobu, za příklad, kterak ono w deskách zemských zapisowáno býwalo, ačkoli nazwíce latinské jest.

Strana 51
C. V. WVýpisy ze starých desk zemských r. 1415. 51 sicut sibi domini invenient, fer. VI quator temporum pentecostes (8 Jun. 1408); dicens etiam, quia actrix citat pro dote, jež jest propustila per tabulas; ad quas se refert. Et statim constituit commissarium Nicolaum de Castro Pragensi, si eum contingeret abesse, cum memoria na presúzenie de praemissis ad fer. VI quatuor temp. pente- costes, ut praefertur. Ibi (i. e. die 8 Jun. 1408) domini Bočko de Podiebrad, protonotarius tabu- larum, Hynko Berka de Hoenstein, Johannes de Sswihow, Jaroslaus de Hermanni civitate, Henik de Stiepanic, Hynko Zajiec de Pihle et Racko de Sswamberg, de mandato DD. Baronum cum minoribus beneficiariis judicantes zmatkones et stánie a nestánie, auditis tabulis et defensione dicti Hynkonis citati, invenerunt pro jure, quod Hynko citatus super defensione sua, qua defendit se, quod propter inimicitias D. Regis in termino citationis stare non potuit, quod Hynko citatus debet pro- ducere septem testes wladykones habentes liberas hereditates, et imponere eos in crastino Margarethae (14 Jul. 1408) ad tabulas; ex quibus tres electi debent jurare in crastino Ilieronymi (1 Oct.) super dicta defensione, prout fuerint informati, cum errore; et si procedent, tunc actrix proponat contra eum suam querelam; sin autem, tunc fiat quod est justum. Ibi (14 Jul. 1408) Hynko testes imposuit, videlicet Wyskonem de Weselice, Johannem de Dřewice, Johannem de Obiedowic, Johannem de Wyžnowa, Kunatum de Přepich, Joh. de Zbiti, Johannem de Wyžnowa minori. Ibi (1 Oct.) terminus ad concordiam vel idem jurare cum sex testibus qui sunt producti, et cum septimo ad producendum fer. V quatuor temporum adventus (20 Dec.) sine prima; quia septimus fuit in servitio Regis. Ibi (20 Dec. 1408) Hynko citatus nec solus nec cum testibus ad jurandum astiterunt, sed portata est litera D. Regis in haec verba: »Wenceslaus dei gratia Romanorum rex semper Augustus et Bohemiae rex, nobilibus úrednikouibus et bene- ficiariis tabularum terrae regni nostri Bohemiae, fidelibus nostris dilectis, gratiam regiam et omne bonum. Fideles dilecti! Quia nobilis Hynko de Ebrspach, fidelis noster dilectus, in servitiis nostris pro praesenti constitutus, coram vobis in proximis quatuor temporibus non potest quomodolibet comparere: idcirco fidelitati vestrae seriose praecipimus et mandamus omnino volentes, quatenus causam suam usque ad futura immediate post hoc sequentia quatuortempora (27 Febr. 1409) debeatis differre et modis omnibus prorogare, aliter non facturi nostro regio sub favore. Etiam scire velitis, quod Johannes de Wyžnowa, fidelis noster dilectus, qui prae- fato Hynkoni debuit testari coram vobis in praeteritis quatuor temporibus, non potuit propter nostra servitia comparere; propter quod volumus, ut hujusmodi (non) comparitio pracfatis Hynkoni et Johanni non debeat aliquod praejudicium irrogare. Dat. Wratislaviae, die quinta Decembris, regnorum nostrorum anno 7 *

Strana 52
52 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1415. Bohemiae XIVI, Romanorum vero XXXIII (1408). Ad mandatum D. Regis: Jacobus canonicus Pragensis.« Super quo ipsa D. Jitka actrix petivit in capella a bene- ficiariis recipi memoriales; et beneficiarii responderunt ei, quia non sunt ausi reci- pere propter literam D. Regis et ejus mandatum. Ad relationem omnium bene- liciariorum. Terminus ad idem de mandato D. Regis fer. V quatuortemporum quadragesimae (28 Febr. 1409). Ibi (28 Febr. 1109) actrix ex una et citatus Hynko parte ex altera super omnibus causis, litibus, controversiis, damnis, impensis, citationibus, et quidquid est inter eos in hanc diem, nihil penitus post se dimittendo, nec excipiendo, po- renter se admiserunt arbitrio, actrix Ješkonis Rothstein purgravii Pragensis, vel si illum habere non posset, tunc alterius quem poterit habere, et citatus Vikerii de Myslina, vel si illum etiam habere non possel, tunc alterius quem potest habere; quicquid mandabunt et pronuntiabunt, ratum et gratum tenere debent, sub poena amissionis causae praesentis, pro jure obtento, inducto et plene deducto, super quam partem arbitri inobedientiam faterentur; ita si super actricem, quod perdat causam suam in toto, pro qua amplius numquam citare poterit; si vero super ci- tatum, quod ipse etiam perdat causam suam praesentem, pro qua ipsum citat. Terminus conducendi arbitros hodie facto prandio coram beneficiariis Pragensibus, donec sedebunt, sub eadem poena; terminus terminandi, quando arbitri poterint et terminum dabunt, et sine restitutione partium ad jura. Si vero ipsi arbitri per se terminare non possent, tunc debent se tázati cum baronibus vel beneficiariis vel cum quocunque voluerint; et quicquid se utiežic pronuntiabunt, hoc partes tenere debent sub dicta poena et sine restitutione partium ad jura, a tak že se jim nebudú moci kázati držeti ku práwuom nižádným kusem et sub dicta pocna; sed etiam et juramenta inter eos debent praeterire et omnino minúti, sub dicta poena. Qui se arbitri de dicto arbitrio intromiserunt. Ibi, videlicet anno domini MCCCCX fer. V post Iieronymi (2 Oct. 1410), Ješko Rothstein et Viker de Myšlina, potentes arbitri, in pleno judicio, de consilio et inventione dominorum baronum, quod potaz DD. Baronum exportavit Ulricus de Novadomo, pronuntiaverunt et mandaverunt sub poena praefata in haec verba: že Hynek de Abrspachu debet nalezti wèno jejie, kteréž má we dskách w Morawské zemi, na prwniem sněmu panském kterýž bude, a toho má swědomie přinesti wýpis; pakliby jemu wýpisu nedali, ale listy na swědomie toho wěna přede pány České země na súd pod tiem základem. Actum coram DD. Baronibus qui tunc judicio praesiderunt, qui in majoribus tabulis sunt conscripti. Relatio omnium beneficia- riorum. Visa per Rackonem commissarium actricis. Item anno domini MCCCCXIII, fer. V post Sophiae, (1413, 18 Mai) Ješko Rotstein et Wikeř, arbitri praedicti, pro uno homine fatentur inobedientiam super

Strana 53
C. V. Výpisy ze starých desk zemských r. 1415. 53 Hynkonem citatum ex eo, quod non fecit id quod facere debuit juxta pronuntia- tionem, et fuit obeslán per camerarium Pragensem et per Hynkonem de Čerwene- hory fratrem ejus ad certum terminum, ut faceret satis pronuntiationi, quod hucus- que non fecit. Item an. Dom. MCCCCXIII fer. III ante Viti, camerarius Ctiborius fuit apud Hynkonem citatum in monitione. Item anno Dom. MCCCCXIV, fer. V ante festum S. Wenceslai Andreas dictus Hlubečko, beneficiarius subcamerarii, cum camerario Ctiborio ex parte totius beneficii induxerunt Jitkam super hereditates citati in Meziřiečí et in Kralowě Lhotè villas integras, curias rusticales cum censu, agris, pratis et omni libertate ad ea pertinente, in V“ Marcis argenti dotalis, obtentis ut praemittitur pleno jure. Relatio corumdem. Item a. D. MCCCCXIV, fer. VI in octava omnium Sanctorum, actrix cum camerario Prihoda dominata est in hereditatibus citati in inductione contentis, ob- tentis et inductis pleno jure. Relatio ejusdem camerarii. Litera data ad purgravium. Item a. D. MCCCCXV, ſer. V in octava corporis Christi, Hynko de Abrs- pachu in praesenti causa fecit suos potentes commissarios, Hynkonem de Čerwené- hory fratrem suum et Bohunkonem de Praga, ambos in solidum, ut omnia loco sui dictam causam tangentia facere possent, sicut ipsemet facere posset. In viridi majorum obligationum tempore regis Wenceslai, F. 17 *) Jitka, relicta olim Herhardi de Kunstat, protestata est coram beneficiariis Pragensibus, se teneri quingentas sexagenas grossorum Procopio de Talmberg, solvendas quando eis carere nollet. In casu si non solveret, tunc ipse cum solo camerario Pragensi poterit se intromittere de hereditatibus suis dotalibus obligatis in Meziřiečí et in Kralowě Lhotě villis, curiis rusticalibus cum censu, agris, pratis et omni libertate ad ea pertinente, ita et in eo jure, sicut sola habet et prout ad easdem post adjudicationem DD. Baronum per beneficiarios Pragenses est inducta, easque tenere, acquirere, vendere, alienare, obligare et facere de eis quidquid placet in dicta summa cum impensis etc. Actum anno Dom. MCCCCXVIII, ſer. III post Jacobi. *) Přidáwáme zápis tento, na další důkaz, kteraký konec ta pře měla.

Strana 54
54 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1422. 4. Hájek z Hodětína zapisuje Wilémowi z Prostého a Bernartowi z Byšic platy dědičné w Olešné a w Daměnicích. 1422, 21 Fcbr. (DD. XX, 69.) Já Hájek z Hodětína, purkrabie na Zwiekowě, i s swými erby, wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi lidmi, ktož jej uzřie, nebo čtúce uslyšie, že jakož sem byl peněz zajal pro potřeby králowy, pána swého milostiwého, u pana Pušky dobré paměti, tu sem byl za ty penieze zastawil w rukojemstwie slowutné panoše Wiléma z Prostého a Bernarta z Byšic podlé jiných rukojmí; tu sem jich z toho rukojemstwie odwaditi nemohl, než oni sú sč sami swými penězi odwadili. A já sem jim i jich erbóm na tom dal, i mocí tohoto listu dáwám i dědičně po- stupuji, puol dewáta lana w Olešné w té wsi, ježto leží pod Načeracem, na lidech usedlých, kteříž platí a platiti mají platu ročnieho s lanu do roka sedmdesát gr., z těch lanów jeden lan platí bez dwů sedmdesát gr. a mlýn dwadceti gr., a w Da- měnicích w té wsi tři lany, kteříž platí také a platiti mají platu ročnicho každý s lanu do roka kopu a pět gr., na tom wšem sbožie, jakož mi sě dědičně a spra- wedliwě dostalo po smrti nebožce paní Jitky sestry mé, a Dluhomilowé někdy řečené, se wším plným panstwím i se wšemi plnými požitky; sobě já tu ani swým erbóm nižádného práwa nezuostawuji, než tak aby oni swrchupsaní Wilém a Ber- nart i jejich erbowé mohli to prwépsané sbožie prodati, dáti, zastawiti a učiniti jako s swým wlastním dědictwím. A ten swrchupsaný plat, což jeho muož býti, dal sem jim kopu platu po desieti kopách gr. na jich dielech; a jestližeby co wiece mimo tyto swrchupsané penieze za to rukojemstwie zuostalo, to mi mají nawrátiti; pakliby se co nedostalo, to jim mám i slibuji dodati bez jich beze wšie škody. A to prwépsané sbožie mám jim zprawowati i čisto učiniti před kře- sťany i před židy, před sirotky i před wěny, před swětskými i před duchowními, tak jakož práwo a obyčej jest w zemi České, a to jim i jich erbóm wložiti a we- psati ku prawému dědictwie na prwnie suché dni nebo na druhé nebo konečně na třetí, když budú dsky zemské u Praze otewřieny; pakli jiné práwo kteréžkoli- wěk w této České zemi byloby, žeby desky zemské byly zrušeny, ale týmž práwem jim mám i slibuji zprawowati swými náklady a bez jich wšie škody. A ktožby tento list měl s swrchu psaného Wiléma neb Bernarta dobrú wolí, ten má i mieti bude tůž plnú moc i též plné práwo ke wšem wěcem w tomto listu psaným, jakož oni sami. A toho wšeho pro lepšie swědomie, jistost i potwrzenie, swú sem wlastní pečet k tomuto listu přiwěsil s swú dobrú wolí i s swým dobrým wědomím, a na swědomie k mé prosbě pan Hašek ze Zwieřetic, pan Jindřich z Dubé a Jindřich

Strana 55
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1422. 55 Žakowec z Lažan, Přibík z Borowice, Petřík Swatomír z Důdlek (sic) a Kunrat Jedlice z Petrowic, swé jsú pečeti přiwěsili podlé mne k tomuto listu. Jenž jest dán na Zwiekowě, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta dwamezcietmého léta, tu sobotu před s. Matějem. (Intabulata MCCCCLIV, feria sexta quatuortempo- rum quadragesimae). 5. Fridauš z Hory Kutny zapisuje Janowi Chotauňowi z Nestějowa 1000 � na dědinách swých. 1422, 26 Jul. (DD. XX, 21.) Já Fridúš ot hory Kutny wyznáwám tiemto listem wšem wuobec, kdež čten neb slyšán bude, že s swú dobrú wolí a s přátelsků radů zapsal sem a mocí za- pisuji listu tohoto tisíc kop gr. na swém dědictwie, ze jména na wsi na Bojma- nech, na Horkách na wsi, Druhonicích na dworu, statečnému rytieři panu Janowi Chotúňowi z Nestějewa, i jeho dědícóm, se wším plným panstwím i k tomu příslu- šenstwím, s lukami, s lesy, s luhy, s dědinami ornými i neornými, s řeků, s potoky, s potočinami, a k tomu i s podacím kostelním w tej wsi w Bojmanech, sobě ani komu jinému tu práwa kterého nepozuostawuje ani zwláštenstwie, krom swrchu- psanému Chotúňowi a dědicóm jeho, a to ku prawému panstwie a dědictwie jemu i jeho budúcím, k dáni, k prodání, k jmění neb s tiem učiněnie, jakžby se jemu zdálo, jako swým wlastním dědictwím; a toho sem jemu postúpil a mocna jej toho učinil dobrowolně, a mám jemu to i slibuji swú dobrú wěrů křesťansků we dsky zemské wložiti za sweho zdrawého žiwota, a zapsati řádem a obyčejem zemè Českej na prwé, na druhé, na třetie, a konečně na čtwrté suché dni, kdyžby najprw dsky zemské byly otewřieny; pakliby dsky zemské w té chwili nebyly otewřieny, ale jemu to zprawiti a očistiti tiem řádem a obyčejem, jakož páni, rytieři, panoše a obce země České swá dědictwie sobě budú zapisowati a na ně jistotu činiti. Pak- liby mě swrchupsaného jistce prwé buoh smrti neuchowal, nežlibych to dokonal, ale dáwám tomuto zápisu plnú moc i plné práwo, aby tak byl jemu platen, a takú moc měl, jakoby to zapsáno měl we dskách zemských řádem a obyčejem již jme- nowaným; a prosím pánuow úředníkuow, kteřížby ty časy byli u desk zemských, aby to swrchupsané dědictwie kladli již psanému panu Chotúňowi neb dèdicuom jeho we dsky zemské, kdyžby on nebo jeho dědicowé toho tiemto listem požádali. Tomu na swědomie a pro lepšie jistotu swú wlastnie pečet přiwěsil sem k tomuto listu, a připrosil sem urozených, statečných a slowutných pana Haška z Walšteina, pana Chwala z Říčan, Witka z Žehušic, Marše z Stakorce a Tomáška z Wiece- milic, že jsú wedle mne swé wlastnie pečeti na swědomie k tomuto listu přiwěsili. Dán a psán na Horách Kutnách, léta od narozenie syna božieho, tisíc čtyrysta

Strana 56
56 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1423. dwamezcietmého, tu neděli po swatém Jakubě. (Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum sabbato ante Scholasticae anno D. MCCCCLIV.) 6. Racek Chlumčanský z Přestawlk zapisuje wěno snaše swé Margretě, podlé wýpowědi Wolkmara Hada z Paběnic. 1423, 15 Jun. (DD. XX, 135.) Já Racek ze Přestawlk, seděním w Chlumčanech, wyznáwám tiemto listem wšem obecně, ktož jej uzřie a nebo čtúce slyšeti budú, že sem na urozeného pa- noši Wolkmara řečeného Had z Paběnic o ty wěci, které jsú mezi mnú a mezi paní Margretů newěstů mů, Janowů z Přestawlk, mocně přišel o to wěno, kteréž jest měla na popluží u Přestawlciech; tu jest wyřekl swrchupsaný Welwar (sic), že jí anebo tomu, ktožby měl též práwo s její dobrú wolí, šest kop gr. platu sstúpil, a to rozdielně na swatý Jiří tři kopy gr. platu, a na sw. Hawel tři, na swých lidech i bratrowých, jménem na Wáclawowi řečený Chrstačka, na Reho- řowi, na Wáclawowi řečený Král, na Michalowi řečený Chudoba a na Ondřejowi řečený Nowáček tu u Přestawlciech; kterýchžto lidí ona má anebo ten, ktožby měl též práwo s její dobrů woli, požíwati, a úrok swrchupsaný s nich bráti. A já Racek swrchupsaný nemám jí na tom překážeti, a mnú nemá jí ani tomu, ktožby měl jejie práwo zapsáno, nic sníti w této mieře, do desk ohledánie. Byloliby, žeby ona wiece měla nežli šedesát kop gr. wěna, toho ji mám polepšiti a doplniti; pak- liby bylo méně, tehdy ji má to ujato býti, ale wždy tak, aby ona swé úplně měla, a to má ohledáno býti swrchupsaným Wolkmarem z Pabènic, bylliby žiw; pakliby jeho buoh neuchowal, ale jiným dobrým urozeným panoší w tomto kraji. A ty swrchupsané wěci já Racek swrchupsaný slibuji pode ctí a pod wěrů držeti, a k tomu sem na swědomie prosil swrchupsaného Wolkmara z Baběnic a Jana z Talmberka seděním w dolejší Lukawici a Wiléma z Přechowic, že jsú se mnú swé pečeti k tomuto listu přiwěsili na swědomie. Jenž jest dán léta od narozenie božieho tisíciého čtyrstého třímezcietmého, ten den na sw. Wita. 7. Rytíři Lopatští ze Hrádku postupují Iwanowi z Nečtin wsi Kozího k wěnné zástawě. 1424, 8 Mai. (DD. XX, 166.) Primo Wenceslai Andreae B. 2. Já Maršík s Hrádku, Jan a Habart s Hrádku seděním na Lopatě, wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čtůc slyšeti budú, že jsme sstúpili

Strana 57
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1424. 57 a moci tohoto listu sstupujem, wsi Kozieho we stu kopách gr. dobrých střiebrných rázu starého Pražského a desieti kop gr. platu ročnieho na lidech usedlých té wsi, k milostiwé wěnné zástawě, urozenému panoši Iwanowi z Nečtin seděním na Bubně, i tomu každému, ktožby tento list jměl s jeho dobrů wolí; a ten jistý swrchupsaný plat slibujem oswoboditi a očistiti, a w zemské dsky wložiti i zprawiti před každým žiwým člowěkem, k milostiwé wěnné zástawě, wedle obyčeje a řádu země této; a to máme a slibujem beze wšie lsti učiniti prwnie suchy dni po dánie listu tohoto najprw příštie, nebo druhy suchy dni, anebo konečně třetie suchy dni, čtwrtých nečekajiec. A my Jan z Paběnic seděním w Nalžowách, Stibor z Chřenowic se- děním w Karberce, Protiwa z Swojšína, rukojmě i zpráwce za swrchupsané jistce, slibujeme za ně i s nimi jednostajně nerozdielně mocí listu tohoto i naší dobrů wěrů křesťanskú, ruků owšem společnů a nerozdielnú, že ten swrchupsaný plat urozenému Iwanowi z Nečtin seděním na Bubně i tomu každému, ktožby tento list jměl s jeho dobrú wolí, máme wložiti w zemské dsky k milostiwé wěnné zá- stawě, a to zprawiti i wšeckno učiniti, což swrchupsáno stojí, beze wšie odpory. Paklibychom toho neučinili, tehdy my rukojmě i jistci swrchupsani, když budem od wěřitelów našich napomenuti, jeden druhého nečekaje, ani sě nebytím druhých wymlúwaje, ihned druhý den každý z nás s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma máme wjeti a wléci w obyčejné leženie země České, anebo miesto sebe moci bude každý z nás panoši řádu rytieřského poslati w to leženie do Střiebra neb do Rokycan, z těch dwů měst do jednoho nám jmenowaného, w dóm ctného hospo- dáře, kteráž nám bude od našich wěřiteluow ukázána (sič). Tu to leženie wedle řádu a obyčeje země České slibujeme držeti a plniti, a z něho na ižádné práwo newyjiežděti ani kterak wyniknúti, doněwadžbychom našim wěřícím swrchupsaným nadepsaného platu we dsky zemské newložili a nezprawili, i wšech těch škod, kteréžby naši wěřící kolwěk pro naše neplněnie wzeli, jezdice, tráwiec, šelíc, aneb kterakžby koliwěk jinak wzešly, ježtoby ty škody jeden z našich wěříciech práwem bez zmatku mohl pokázati, nesplnili a nezaplatili úplně a w cele penězi hotowými: nebo takowé škody mají naše býti ale ne jich. A umřelliby který z nás w tom času, jehož toho pane bože nedaj, tehdy my žiwi zuostali slibujem tak dobrého jiného i tak mowitého toho umrlého miesto, u měsicci ote dne jeho smrti pořád čtúc, k nám postawiti, a list tento obnowiti bez jich wšelikteraké škody, kolikrát toho bude potřebie, pod ležením swrchupsaným. Také přimlúwaliliby nám co naši wěřiccí, nebo láli pro naše neplněnie a nekonánie, nemáme jim odmlúwati, než wšudy znáti, žeť jsú oni práwi, a my proti nim křiwi. Paklibychom co proti tomu učinili, tobychom učinili proti swé cti a wieře. A tomu wšemu ku pewnosti a pro lepšie jistotu pečeti naše wlastnie s naší dobrú wolí i s plným přiznáním k tomuto listu jsme přiwěsili. Jenž jest dán Anno Dom. MCCCC vicesimo quarto A. Č. II. 8

Strana 58
58 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1425. in die S. Stanislai. (Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum A. D. MCCCCLIV, f. II in die Hieronymi.) 8. Marketa wdowa z Třebína postupuje Sigmundowi Klaricowi, richtáři Budějowskému, platu swého w Třebíně. 1425, 24 Aug. (DD. XX, 144.) My Mikuláš řečený Zajiec z Waldeka, Jan z Risenburka, Bužek z Rowného, tu doba purkrabie na Krumlowě, Beneš z Komařic, Jan Růbík z IIlawatec, Maršík z Hůzné, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že přišedši před nás osobně slowútná paní Markléta, někdy řečená Franciškowá z Tře- bína, wzdala dobrowolně wšecko swé práwo, což má tu w Třebíně na platu, na lesiech, na rybníciech, lukách i dědinach orných i neorných i na tom na wšem, což k tomu příslušie, tak úplně, jakož jest sama držala, slowútnému Sigmundowi Klaric, richtářowi w Budějiowicích, a wšem dětem jeho; a to wyznánie proto jest před námi učinila paní Markléta předepsaná, že desky zemské s úředníky desk zemských pro rozličné neřády tu doba w zemi České nebyly sú na miestě, aniž jest we dsky zemské mohlo tu dobu kladeno býti; a slíbila jest paní Markléta častopsaná, bylyliby kdy dsky zemské za jejieho zdrawie otewřieny, že předepsa- nému Sigmundowi a dětem jeho wšecko wzdánie swé napředpsané před námi uči- něné chce deskami zemskými utwrditi wedle řádu a obyčeje této země České. Tomu wšemu na swědomie my wšichni napředpsaní swé wlastnie pečeti s dobrým naším wědomiem k prosbě a požádanie paní Markléty předepsané přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božicho tisícieho čtyřstého pětmezcietmého, ten pátek na sw. Bartoloměje. (Intabulata de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum A. D. MCCCCLIV.) 9. Lidéř z Radkowic manželce swé Alžbětě ze Sešlic zapisuje po swé smrti wšecko jmění swé. 1425, 30 Oct. (DD. XX, 94.) Quarto Matthiae A. 22. Já Lidéř z Radkowic wyznáwám tiemto listem před každým člowěkem tak plně a práwě, jakožbych sě u desk zemských před úředníky Pražskými a dwor- skými wyznal, že s dobrým rozmyslem, swobodně a dobrowolně dal sem a wzdal, a mocí tohoto listu dáwám a wzdáwám po swé smrti poctiwé panie Alžbětě z Sešlic,

Strana 59
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1429. 59 manželce swej milej, wšecko sbožie swé mowité i nemowité, kdežby to koliwěk mohlo nalezeno anebo jmenowáno (býti), nic nepozuostawuje, a zwláště ze jména w Mod- řanech na těch lidech deset kop gr. platu ročnieho a komornieho, také na Wilé- mowi a na jeho bratru u Weleticiech šest kop gr. ročnieho platu a komornieho, odkazuji mocně a wzdáwám; dále to práwo, kteréž s nadepsanů panie Alžbětů na Roztokách ze spolka máme, jie mocně wzdáwám a porůčím; také duom swuoj w Praze protiw dworu králowu mezi domy Hajkowým a Chalupowým na starém městě ležící wzdáwám mocně k jmènie, k drženie a k dědičnému požíwání; kte- rážto sbožie wšecka swrchupsaná i s jich příslušenstwím i s platy nadepsanými chci i slibuji nadepsané panie Alžbětě manželce swé, dědicóm její i budúcím, we dsky zemské wložiti a zapsati wedle řádu, obyčeje a práwa země České, a to na prwé, na druhé anebo konečně na třetie suché dni, kdyžto dsky zemské w swém řádu a w swé moci budú, s tiem se wším práwem i s plnú swobodú, jakož sem sám držal a požíwal, anebo tiem řádem a obyčejem zapsati a utwrditi, kterýž řád a obyčej země Česká sobě miesto desk zemských za práwo uloží a ustanowí, a jeho páni, rytieři, zemané a panoše požíwati budů obecně. Pakliby dsky země České w swé moci a w swém řádu za mého zdrawého žiwota nebyly, ani který řád a obyčej miesto takowého zapisowánie desk zemských byl w zemi České uložen a ustanowen: tehdy chci i žádám, aby tento list a zápis plnů moc měl, obdržal i za- chowal, tak úplně a cele, jakožby byl we dsky zemské podlé obyčeje a práwa zemského od úředníków Pražských a dworských se wší opatrností a ohradú, kteráž má při tom zuobyčeje i z práwa zachowána býti, zapsán a wložen. Pakliby swrchu- psaná panie Alžběta prwé nežli já umřela, tehdy aby tento list a zápis ižádné neměl wiece moci. Tomu na swědecstwic a lepší jistotu pečet jsem swú wlastní, pečeti také urozených, statečných a slowútných pana Bohuslawa z Šwamberka, Woksy z Waldšteina, pánuow purgmistra a konšeluow starého města Pražského, Wiléma z Postupic, Walkůna z Adlaru, Jošta z Želče a Oldřicha kněze z Chrastu k mé prosbě jsú přiwěšeny k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého a pětmezcietmého, w úterý přede wšemi swatými. 10. Unka z Přestawlk zapisuje dluh 3000 na swém zboží Dobraňowi z Kochowic a Waň- kowi Kawalcowi z Lipoltic. 1429, 25 Mart. (DD. XX, 57.) Já Unka z Přestawlk wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož tento list uzřie aneb čtúc slyšeti budů, že s dobrým rozmyslem a zdrawým žiwotem 8 *

Strana 60
60 i s radů přátel swých zapsal sem a mocí tohoto listu zapisuji tři tisíce kop. gr. dobrých střiebrných rázu Pražského, na sbožie swém dolepsaném: najprwé na Pře- stawlcích na twrzi, na popluží i na lidech platných, na řekách, na mlýně, na lukách, na lesiech, w Košičkách na dworu poplužním, i na lidech platných, i na řekách, na lukách, na lesiech i na tom na wšem, což k tomu příslušie, w Mlékosrbiech na dworu poplužním, na lidech na platných, na lukách, na řekách i na lesiech, i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a we wsi w Karanici na lidech platných, w Chudeřicích na lidech platných, w Staréwuodě na lidech platných i s kostelním podacím, w Luhu na kostelním podání a na wsi Piesku na lidech platných, na řekách, na lukách, na mlýně, na lesiech i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a na horách, w Nuticiech a w Litkowě na lidech platných, na lesiech, na potocích i na tom na wšem, což k tomu příslušie, a na tom na wšem, což kde mám aneb mieti budu, slowútným panošem Dobraňowi z Kochowic a Waňkowi Kawalcowi z Lipoltic, přátelóm swým wěrným i milým. A já swrchupsaný Unka chtělbych jim rád ten swrchupsaný dluh tři lisíce kop gr. w zemské dsky řádně wložiti na swrchupsaném zbožie; a poňowadž desk zemských w naší České zemi řádně otew- rieno nenie, tehda jim ten swrchupsaný dluh tiemto listem zapisuji a zapsal sem takéž prawě a tiem wšiem obyčejem, jakobych jim řádně w zemské dsky wložil a zapsal, tak aby oni swrchupsaní přietelé moji, Dobran z Kochowic a Waněk Kawalec z Lipoltic, mohli to swrchupsané sbožie tiemto listem zapsané dáti, pro- dati, zapsati a nebo smèniti i wšelikterak k swému požitku požíwati, jakžby sě najlép zdálo; a na to jim žádným práwem žádný sáhnúti nemá aniž móž, ani mé dcery, neb sem jich již odbyl jako otec swých dětí za swého zdrawého žiwota, totižto Margrety Berančtiné, Mandaleny Prockowé a Cachny Kawalcowě. A pak- liby swrchupsaní Dobran z Kochowic a Waněk Kawalec z Lipoltic prwé zemřeli nežli swrchupsaný Unka, tehdy jemu tu milost činíme swrchupsanému Unkowi, že ten zápis propuštieme, a tento list žádné moci dále nemá. A toho na swèdomie i lepší jistotu swú wlastní pečet swým dobrým wědomiem a s dobrým rozmyslem k tomuto listu sem přiwěsil; a pro lepšie jistotu swrchupsaného zápisu prosil sem statečných rytieřów, pana Diwiše z Miletinka a pana Jana bratra jeho odtudž z Mi- letínka, pana Matěje Holce z Nemošic, pana Bohunka z Košic, a slowutných panoší Jana z Wyšehněwic, Jana Twaroha z Klamoše, Petra z Bukowky, Kunše z Kře- čowa, Mikše Kotlowce z Měnína, Wlachně z Slatiňan a Epika z Krucmburka, aby také podlé mne na swědomie swé pečeti k tomuto listu přiwěsili. A my Diwiš z Miletínka, Wančk z Miletínka, Matěj Holec z Nemošic, Bohuněk z Košic, Jan z Wyšehněwic, Jan Twaroh z Klamoše, Petr z Bukowky, Kuneš z Krečowa, Mikes Kotlowec z Měnína, Wlacheň z Slatiňan, Epik z Krucmburka, wyznáwámy týmž listem, že swrchupsaný Unka z Přestawlk prosil nás, abychom podlé něho na C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1429.

Strana 61
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1430. 61 swědomie tohoto zápisu swrchupsaného pečeti swé k tomuto listu přiwěsili. A toho wšeho na swědomie a lepší jistotu my swrchupsaní Diwiš z Miletínka, Waněk z Mi- letínka, Matěj Holec z Nemošic, Bohuněk z Košic, Jan z Wyšehněwic, Jan Twaroh z Klamoše, Petr z Bukowky, Kuneš z Křečowa, Mikeš Kotlowec z Měnína, Wlacheň ze Slatiňan, Epik z Krucmburka, ku prosbě swrchupsaného Unky z Přestawlk, s naším dobrým rozmyslem i s naším dobrým wědomím swé jsme wlastnie pečeti přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Přestawlciech, léta od narozenie syna božieho po tisíci po čtyřech stech létech, léta bez jednoho třidcátého, den zwě- stowánie matky božie té slawné panny. 11. Bratří z Bechlína dwůr swůj w Libkowicích k dědictwi zapisují Kunatowi z Bílkowic a Přibíkowi z Lejen. (Srown. Arch. Česk. I, 428.) 1430, 5 Dec. (DD. XX, 40.) Secundo Johannis Dupowecz, C. 29. Janek, Waněk a Budiwoj, bratřie wlastni z Bechlína, dobré pamèti Sigmundowi synowé, wyznáwámy tiemto listem my wšickni třie za jeden člowěk obecně před každým, ktož tento list uzřie anebo čtůce uslyšie, že znamenawše mnohé nesnáze a nebezpečenstwie w zemi této, a widúce, že řádowé a práwa nejdú, a dsky zemské otewřieny nejsů, kterýmiž sú sobě páni, rytieři, panoše zapisowali a utwrzowali, i znamenawše, že toho dojíti nemuožem, a nechtiece statku swého w zmatciech nechati a zuostawiti, ačby pán buoh nás neuchowal, jehož pane bože ostřez: i za- psali smy a zapisujem mocně, úplně, jednostajně dwuor náš dědický s poplužím, s lukami, s lesy, s platem i s úroky, i s winici w Libkowicích, i s tiem, což mámy anebo mieti budem, slowútnému panoši Kunatowi z Bielkowic seděním w Počieplech, a Petříkowi z Lejen seděním w Jieštěrpech, i jich dědicóm a budúcím; a jestližeby z nich který umřel, aby na druhého spadlo a na jich dědice po našic smrti, aby nadepsaní naši přietelé mohli to mieti, držeti, požíwati, zastawiti, směniti i prodati, a s tiem se wším učiniti, jakožby sě jím zdálo, a we dsky zemské wložiti sobě i komužby sě jim zdálo, jakobychom my sě osobně před úředníky seznali; než toto sobě znamenitě wymieňujíc, jestližeby pán buoh dřiewe neuchowal swrchu- psaných našich přátel, totiž Kunata a Petříka, nežli nás wšech, aby tento náš zápis dále žádné moci neměl. A toho wšeho na potwrzenie swé smy pečeti k tomuto listu přiwěsili, a pro lepšie swědomie prosili smy urozených pánuow, pana Jindřicha Berky z Dubé odjinud z Hůsky, a pana Chwala Berky z Dubé odjinud z Kuřích- wod, a slowútných panoší Beneše z Wrbna seděním w Bukwi, a Litolta z Krupé

Strana 62
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1431. 62 a Mikuláše z Chuderowa a Mikuláše Rúsa z Wražkowa, aby swé pečeti wedle nás k tomuto listu přiwěsili k našie prosbě na swědomie k wěcem swrchupsaným; a proti tomu našemu zapsání nemámy mluwiti, ani z nás ižádný přietel, a odmlúwati. A ktožby tento list měl neb mieti bude s dobrú wolí swrchupsaných našich přátel, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné práwo k tomu listu i k tomu ke wšemu, což na tomto listu psáno stojí, jakož oni sami mají. Jenž jest dán a psán ot narozenie syna božieho po tisíci po čtyřistech let třidcátého léta, w úterý po swětiem Ondřeji apoštolu božiem. 12. Beneš Košík z Lomnice manželce swé Kateřině z Bergowa 300 fl na zboží swém k wěnné zástawě postupuje. 1431, 13 Dec. (DD. XX, 64.) Já Beneš Košík z Lomnice wyznáwám tiemto listem zjewně přede wšemi, ktož jej uzřie čísti aneb čtúc uslyšie, že sem na městě na Rožďalowicích, na wsi na Podoli, na Lhotě na dwú pluhú role s lukami i s pastwami i s řekami, na Lhot- ském a na Třebowském na těch rybnících, na lesiech na Lhotě, se wší zwolí a panstwím, což k tomu příslušie, nic newymieňuje ani pozuostawuje, urozené panie Kateřině z Bergowa, manželce swej milej, tři sta kop gr. wènowal sem, a jie tu to wěno ukázal, a toho platu i s tiem se wším sbožiem swrchujmenowaným jie jsem ku prawej wěnnej zástawě w těch penězích postúpil tak, jestližeby mě přebyla, aby to dědicstwo swrchupsané měla, držala, jeho požíwala, prodala, zapsala, zasta- wila a učinila z něho, cožby sě jie líbilo, jako z swého wlastnieho, w témž práwě wěnném, jakož sama má, beze wšie mých dědiców překážky, dokudžby jie nebo tomu, ktožby to práwo od nie měl, od mých dědiców nebylo dáno tří set kop gr. peněz hotowých. A my Beneš, swrchupsaný jistec, Mikuláš z Walšteina seděním na Bradlci, Heník z Walšteina seděním na Wranowě, Waněk z Jenšteina seděním na Něstějce, Jan z Walšteina seděním na Štěpanicích, Bohuše z Kowaně seděním na Fricšteině, Alexander z Drahoraze seděním w Cholynicích, rukojmě jeho, s ním a zaň slibujíc wšichni naší dobrú, čistů a křesťanskú wěrů, beze wšie zlé lsti, ruků společní a nerozdielnú, tak aby sě žádný z nás w tom slibu od druhých nedělil ani se swým dielem kterakkoli děliti mohl, že já swrchupsaný Beneš Košík a moji dědicowé i my rukojmě mámy, slibujem i dlužni jsmy swrchupsané wěno tři sta kop gr. na již jmenowaném dědicstwí jie panie Kateřině we dsky zemské wložiti a wepsati wedle řádu a práwa země této z staradáwna drženého, kdyžbykoli řád sě dál zemanóm jiným obecně dskami zemskými, od najprwnějšieho kladenie we dsky zemské, kteréžby sě počalo a dálo, na prwé, na druhé a konečně na třetie

Strana 63
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1431. 63 suché dni pořád zběhlé, zprawiti jie ten plat a to sbožie wedle řádu a práwa zemského před každým člowěkem práwem zemským. Pakliby dsky zemské pohy- nuly a kterak zkaženy byly, ale tiem řádem a utwrzením, kterýmžby sobě zemené twrdili, ujistiti a utwrditi mámy i slibujem po ty troje suché dni pořád zběhlé beze wšeho dálšieho prodlenie, a to pod základem tří set kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského. Paklibychom toho neučinili po ty troje suchédni, a we dsky zemské sč které kladenie dálo zemanóm, anebo ačby dsky pohynuly, a které jiné twrzenie bylo obecně miesto desk, a my toho wěna jie newepsali a neutwrdili: tehda ihned my jistec i rukojmě, kdyžbychom napomanuti byli od swrchupsané našie wèřície listem neb poslem, každý sám swým žiwotem s jedním pacholkem a se dwěma koňoma, jeden druhého nečekaje, ani se nebytím doma druhého wymlúwaje, mámy, slibujem i dlužni smy wlehnúti do Prahy nebo do Žitawy z těch dwú měst do jednoho do hospody ctného hospodáře, kteráž nám od našie wěřície bude ukázána a jmenowána, a nebo každý z nás miesto sebe panoši řádu rytieřského každého s jedním pacholkem a se dwěma koňoma w to leženie bude moci poslati, a tu obyčejné leženie plniti a zachowati tak dlůho, dokudžbychom našie wèřície toho wloženie we dsky zemské newložili, anebo bylyliby dsky zkaženy, ale tiem řádem a utwrzením, kterýžby sobě obecně zemené této země twrdili a jistili, neutwrdili a neujistili, anebo tří sel kop gr. wěnných jie nedali a nesplnili penězi hotowými. A kdyžby od napomanutie minulo čtrnáste dní pořád zběhlých, ležmy my nebo neležmy, a my ještě we dsky wloženie ani utwrzenie neučinili tak, jakož swrchu- psáno stojí, anebo nedali a nesplnili tří set kop gr. wěnných, jie nedali a neoplnili penězi hotowými: dáwámy našie wěřície swrchupsané tiemto listem plnú moc i plné práwo, těch tři sta kop gr. wěnných wzieti a dobyti mezi křesťany a židy na naší wšech společní škodu; a my přes to wždy to leženie mámy plniti a zachowati, a z něho na ižádné práwo newyjiežděti, ani kterým kusem a obyčejem wyniknúti, lečbychom prwé našie wěřície swrchupsané to jisté wěno we dsky zemské wložili neb utwrdili, tak jakož swrchupsáno stojí, anebo již jmenowaného základu tří set kop gr. i se wšemi škodami, kteréžby pro to newloženie aneb naše neplněnie buďto jiezdami, ztrawami neb sláním anebo kterakkoli wzeli, ježtoby je dobrým swědomím pokázati mohla, dali a splnili penězi hotowými, úplně a docela. A ne- uchowalliby pán buoh kterého z nás, tociž jistce nebo rukojmi, tehda my žiwi zuostalí mámy, slibujem i dlužni smy jiného tak dobrého a mowitého na miesto toho umrlého w jednom měsieci pořád sběhlém od smrti toho umrlého počítajíc k sobě přistawiti s uobnowením listu tohoto w táž slowa, kolikrátby bylo toho potřebie, pod ležením swrchupsaným. A ktožby tento list s našie wěřície swrchu- psanů s dobrú wolí měl, ten má i jmieti bude též plné práwo k tomuto ke wšemu, což tento list swědčí, jakožto ona sama panie Kateřina wěřície naše, s túto wýmluwů

Strana 64
64 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1434. w listě přičiněnů: jestližeby pán buoh neuchowal panie Kateřiny manželky mé prwé nežli mne Beneše, tehda tento list dále k žádnému ižádné moci mieti nemá. A toho na potwrzenie, pro lepšie pewnost i jistotu, swé smy pečeti wlastní naším prawým wědomím i s přiznáním ku pečetem k tomuto listu přiwěsili smy. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho po tisíce po čtyřech stech létech třidcá- tého prwého, w ten čtwrtek na sw. Lucii. 13. Alžběta ze Sešlic wšecko zboží swé zapisuje manželu swému panu Záwišowi z Waldšteina. 1434, 1 Jun. (DD. XX, 94.) Secundo Johannis Dúpowecz, A. 26. Já Alžběta z Sešlic, manželka páně Záwišowa z Waldšteina, patřeci k těmto časóm wálečným, w nichž sú pohřiechu wznikli a powstali mnozí neřádowé, a ne- mohůci dojieti a požiti desk zemských, jimiž sě jest dřiewe řád w této zemi dál a puo- sobil chudému i bohatému, a jestližeby mne pán buoh neuchowal, wěna a sbožie swého mně od pána boha pójčeného nechtějíci po sobě na zmatcích a swářiech zuostawiti, wyznáwám tiemto listem zjewně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtůce uslyšie, že s dobrým rozmyslem a dobrowolně sbožie a dědiny swé wlastnic a dědičné w Sešlicích, s dworem poplužním, s platem na lidech úročních a kmetcích tudiež, s dě- dinami, s lukami, s rybníky a podacím kostelním s polowicí, i se wší zwolí a s plným panstwim, tak jakož sem od nebožce Mikše z Sešlic otce swého kúpila a zaplatila, a jakož mám řádně we dskách zemských wloženo a zapsáno, a k tomu na Mod- řanech puol jedenádsty kopy platu ročnieho holého a wěčného, dáwám úplně a mocně, i postupuji urozenému panu Záwišowi z Waldšteina muži swému ku pra- wému dědictwie, k jmění, k držení, ku požíwání, wládání, zastawení, zapsánie a k učiněnie s tiem se wším, cožby sč jemu libilo, jakožto s swým wlastním a dě- dickým beze wšie překážky, a k tomu šest kop platu w Třebyšicích, we Strhařowě tři kopy platu. A jestližeby kdy řád byl w této zemi jakožto dřiewe, a dsky zemské byly otewřieny, a dálo sě w ně kladenie obecně zemanóm této země: tehdy mám a chci swrchupsanému panu Záwišowi muži swému napřed jmenowaná sbožie, dědiny i platy we dsky zemské wložiti a zapsati podlé řádu a obyčeje zemského, a to na prwé, na druhé a konečně na třetie suché dni pořád zběhlé, kdyžby dsky zemské byly otewřieny, a dělo se w ně obecně kladenie zemenóm této země. Pakliby dsky zemské kterak pohynuly aneb zkaženy byly, a který jiný řád byl w této zemi miesto desk wyzdwižen, oňžby sč wšichni páni, rytieři a zemané země této jednostajně swolili: tehdy tiem řádem a twrzením chci ujistiti, utwrditi

Strana 65
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1436. 65 a zapsati. Pakliby toho wšeho nebylo, totiž desk zemských ani kterého jiného řádu miesto desk, a mne pán buoh w tom neuchowal: tehdy tento list a toto mé zapsánie aby bylo w časiech budúcích takowé moci, pewnosti a twrdosti, jakožby dskami zemskými s přiznáním před úředníky desk zemských se wší ohradů a opatrností při tom z řádu a z práwa z starodáwna držaného bylo utwrzeno a zapsáno. A toho wšeho na potwrzenie a jistotu pečet má wlastnie mým prawým wědomím přiwěšena jest k tomuto listu, a k mé snažné prosbě, pro dálšie a širšie swědomie, pečeti urozených pánuw pana Alše z Dubé seděním na Jenšteině, pana Alše ze Šterm- berka odjinud z Holic, múdrých a opatrných pánuow purgmistruow a konseluow starého a nowého měst Pražských, statečného rytieře pana Wiléma z Postupic odjinud z Hrádku, a slowútných panoší Matěje z Dubce a Zdenka z Postupic při- wěšeny jsú k témuž listu. Jenž dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyr- stého třidcátého čtwrtého, ten úterý po hodu těla božieho. (Praesens litera inta- bulata est secundo Johannis Dupowecz A. 26. de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum feria II ante Luciae Anno oc. LIII.) 13. Zdena z Bělušowic dceři swé Dorotě po smrti swé wšecko swé zboží dědičně zapisuje. 1436, 4 Jul. (DD. XX, 96.) Secundo Johannis Dúpowecz C. 10. Já Zdena wdowa z Bělušowic seděním u Winařiech, manželka někdy řeče- ného Jiry Kowáče z Kowáče, wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej čtůce slyšeti budů, že jakož mám list od swého muže nebožtíka Jíry Kowáče z Kowáče, kterýžto list mně swědčí od něho na sto kop gr. wěna mého sprawe- dliwého po jeho smrti, i také na poručstwie těch wšech dětí, kteréž jest se mnú měl, i swých dědin i swého wšeho sbožie, což mám nebo mieti budu tu we wsi Winařiech i jinde kdežkoliwěk, jakož ten list na již psané wěno mé a poručstwie šíře a zjewnějie wypisuje, a při kterémžto listu již jmenowaném jsú na swèdomie přiwěšeny pečeti urozených pánuow pana Čeňka z Weselé řečeného z Wartmberka a pana Jindřicha staršieho z Wartmberka seděním na Walšteinè, Jana z Jenšteina seděním na Skále, Mikuláše z Waldšteina: to já již psaná Zdena z Bělušowic swrchu- jmenowané wěno mé tu u Winařiech řádně obdržané po smrti již jmenowaného muže mého dáwám a zapisuji i to práwo, kteréžbych tu Winařiech měla i jinde mocí tohoto listu dceři swé Dorotě z Bělušowic, a to po mé smrti, tak aby ona již psaného wěna tu Winařiech mého po mé smrti mocna byla držeti, požíwati i dáti, zastawiti, prodati a obrátiti w swuoj požitek, jakžby sě jie zdálo, jako swé 9 A. Č. II.

Strana 66
66 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1439. wlastnie wěno ode mne jie dané, i to wšechno práwo mé bez příkazy a bez odpor- nosti každého žiwého člowěka, a k témuž práwu, jakož sem sama držala. A také já swrchupsaná Zdena z Bělušowic toto znamenitě w tomto listě wýmienku činím, jestližeby již psané Doroty dcery mé prwé pán buoh smrti neuchowal, tak žeby prwé umřela nežli já již psaná Zdena z Bělušowic: tehdy aby tento list žádné moci neměl k upomínání, ani jiný kto žiwý muož upomienati, než aby mně wrácen byl w mú moc. A tomu wšemu na swědomie a na potwrzenie a pro lepšie jistotu, což w tomto listu swrchu psáno stojí, swú jsem pečet k tomuto listu přiwěsila, a k tomu sem také připrosila urozených pánuow, pana Otty z Bergowa seděním na Troskách, pana Petra z Wartmberka seděním na Zwieřeticích, a slowútných panoší pana Haléře z Jičiněwsi, Čeňka z Janowic, Onše z Hlušce. A my wšichni w tomto listě swrchupsaní, k snažné prosbě již psané panie Zdeny z Bělušowic, swé wlastnie pečeti z našeho jistého wědomie k tomuto listu přiwěsili jsmy na swědomie toho wšeho, což w tomto listu swrchupsáno jest. Jenž dán a psán léta od narozenie syna božieho po tisieci létech po čtyřistech létech třidcátého šestého, w pondělí na swatého Prokopa. (Intabulata de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum feria IV in die Dorotheae A. oc. LIV.) 15. Jan Flaška z Pardubic jistým pánům Českým zapisuje 10,000 �P dluhu na hradě swém Richenburce a příslušenstwí jeho. 1439, 7 Jul. (DD. XX, 159.) Secundo Johannis Dúpowec L. 5. Já Jan Flaška z Pardubic wyznáwám tiemto listem obecně před wšemi, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s zdrawým žiwotem dobrowolně a rozmyslně a s swých přátel radů zapsal sem a moci tohoto listu zapisuji, nemoha ke dskám dojíti pro nebezpečnost a pro nepokoj a búře wzniklé w zemi, po swé smrti w dluhu sprawedliwém dole psaném, urozeným pánóm panu Menhartowi z Hradce, panu Hynkowi Krušinowi z Lichtenburka seděním na Kum- burce, panu Jiříkowi z Kunštatu a s Poděbrad, panu Janowi z Mochowa a z Rožďa- lowic, Arnoštowi z Humpolce, dluhu jistého a sprawedliwého na Richmburce na hradě i což k tomu příslušie, se wším panstwím a práwem, nic sobě nepozuo- stawuje, tak jakož otec mój dobré paměti držal, deset tisíc kop gr. dobrých střie- brných rázu Pražského. A protož já Jan Flaška swrchupsaný mám a slibuji swrchu- psaným pánóm sbožie ta swrchupsaná se wším panstwím a práwem, což k tomu příslušie, w tom dluhu sprawedliwém, w desieti tisíci kopách, tak jakož swrchu-

Strana 67
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1439. 67 psáno stojí, we dsky zemské wložiti, zapsati a očistiti na prwé suché dni, na druhé, na třetie a konečně na čtwrté suché dni pořád sběhlé, tak jakož země Česká za práwo má aneb mieti bude. A pakliby desk nebylo, a jiný který řád w zemi miesto desk uložen byl, tehdy mám i slibuji swrchupsaným pánóm tiem řádem ta sbožie swrchupsaná utwrditi a ujistiti na ty časy, jakož swrchupsáno stojí, tak aby mohli swrchupsaní páni ta sbožie swrchupsaná i s tiem se wším, jakož swrchupsáno jest, prodati, smèniti, dáti, držeti, zastawiti a jakž se k jich wuoli a k libosti bude zdáti, obrátiti, ale wždy s takúto znamenitů wýmienků, že swrchupsaní páni té žádné moci nemají, aniž mieti mají, lečby mne Jana Flašky často jmenowaného pán buch smrti neuchowal, jinak před tiem žádného práwa nemají; také jestližeby mne pán buch w tom smrti neuchowal, tak žebych desk zemských dojíti nemohl, jehož pane bože nedopúštěj, tehdy tomu chci, aby tento list a zápis w též plné moci k wěčnosti ostal, jakobych to dskami zemskými jim zapsal a potwrdil podlé práwa, řádu a obyčeje země České. Tomu wšemu na swědomie pro lepšie potwr- zenie já Jan Flaška swrchupsaný swú sem wlastní pečet s swú dobrú wolí i s swým dobrým rozmyslem a wědomím k tomuto listu dal přiwěsiti, a k lepšiemu swědomí a k mé prosbě urozený pán Jindřich z Wartmberka odjinud z Walšteina a slowůtni panoše Otík z Labúně, Jan Stéblo z Lomnice, Zdeňata z Kopidlna, Wlaštěk z Oděrad, Pokoj z Kunwalda, Waněk Rezek z Mlékosrb, Příbek Naklo z Bystřice, Příbek z Lúnic swé pečeti podlé mne přiwěsili na potwrzenie k tomuto listu. Jenž jest psán léta od narozenie syna božieho MCCCC a XXXIX léta, ten úterý po swětiem Prokopě dědici Českém. (Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum f. V in die Sigismundi, A. D. MCCCCLIV.) 16. Kateřina z Bergowa list swůj wěnní na 300 dobrau wolí postupuje nowému manželu swému Janowi z Radowesic. 1439, 22 Jun. (DD. XX, 65.) Já Kateřina z Bergowa, dřiewe manželka dobré paměti urozeného pana Beneše Košíka z Lomnice, a již manželka slowútného panoše Jana Zlého Kněze z Radowesic, wyznáwám tiemto listem přede wšemi lidmi nynějšiemi i budúciemi, kteříž jej čísti aneb čtůce slyšeti budů, že jakož sem měla list hlawní na parga- meně s wisutými pečetmi od swrchupsaného pana Beneše, kterýž mně swědčí na tři sta kop grošów wěna mého na Rožďalowském sbožie zapsaného, w němž jest jistcem swrchupsaný pan Beneš a rukojmě s ním a zaň urození páni pan Mikoláš z Walšteina seděním na Bradlci, pan Heník z Walšteina seděním na Wranowě, pan 9 *

Strana 68
68 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1443. Waněk z Jenšteina seděním na Nístějce, pan Jan z Walšteina seděním na Štěpa- nicích, pan Bohuše z Kowaně seděním na Fričteině a statečný rytieř pan Alexander z Drahorazi seděním w Cholyniciech, aby mi to wěno mé we dsky zemské wložili a zprawili, tak jakož týž hlawní list šíře wypisuje a swědčí; i já swrchupsaná Ka- teřina ten list na swé wěno dala sem a mocí tohoto listu dáwám s dobrým roz- myslem a s swú plnů swobodnů a dobrů wolí, nic sobě, ani swým dětem ani přá- telóm na tom nepozuostawuje ani wymieňuje, swrchupsanému Janowi Zlému Knězi, manželu swému milému, aby on toho požíwal, směniti, zastawiti, prodati mohl bez wšelikteraké překážky mé i mých dětí i mých wšech přátel k témuž práwu, jakož sem sama držala, a týž list hlawní swědčí. A toho wšeho na potwrzenie, pew- nost i lepšie jistotu pečet swú wlastnie k tomuto listu jsem přiwěsila, a pro širšie swědomie prosila sem urozených pánuow pana Heníka z Walšteina seděním na Wranowě, pana Waňka z Pecky, pana Jana z Walšteina a ze Smřiečny, a slowút- ných panoší Waňka Paldry z Wařin seděním w Klokoči a Alše z Paseky seděním w Újezdě, aby pečeti swé wedle mé k témuž listu přiwěsili. A my swrchupsaní pro- šení, Heník, Waněk, Jan, Wanek, Paldra a Aleš známy sě, že k snažné prosbě urozené swrchupsané panie Kateřiny pečeti naše wlastnie s naším jistým wědomím i přiznáním na swědomie toho, což tento list swědčí, přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest psán léta od narozenie syna božieho po čtrnásti stech třidcátého dewá- tého, den swatých deset tisíc rytieruow božich mučedlnikuow. 17. Prokop z Hořiněwsi Janowi z Wyhnanic po swé smrti zapisuje 1000� na swém zboží. 1443, 7 Jun. (DD. XX, 151.) Secundo Johannis Dúpowecz C. 28. Já Prokop z Hořiněwsi wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej čísti neb čtúc slyšeti budů, že s dobrým rozmyslem, s zdrawým žiwotem, do- browolně a rozmyslně, a swých dobrých přátel radů, zapsal sem a mocí tohoto listu zapisuji po swé smrti slowútnému panoši Janowi z Wyhnanic, strýci swému, a dědicóm jeho budúcím, dluhu jistého a prawého a sprawedliwého tisíce kop gr. střiebrných dobrých rázu Pražského na swém wlastniem dědicstwí w Hořiněwsi na twrzi, na dworu, na popluží, na lukách, na rybnících, na hájích, na lesiech, na platu, na dwořiech kmetcích, s kostelním podáním i na tom na wšem, což k tomu příslušie, kromě wěna páně Elščina newěsty mé wymieňujíc, i na Želkowicích na platu a na dwořiech kmetcích i na tom na wšem, což k Hořiněwsi a k Želkowiciem příslušie, kterýmbykoliwěk jménem mohlo jmenowáno býti, tak jakož sem já to

Strana 69
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1444. 69 držel dědicky a požíwal, se wším plným práwem a panstwím i se wši zwoli. A protož já Prokop nadepsaný mám a slibuji swrchupsanému Janowi strýci mému a jeho budúcím sbožie to swrchupsané se wším panstwím a práwem, jakož nahoře psáno stojí, w tom dluhu sprawedliwém již jmenowaném we dsky zemské wložiti, zapsati a zprawiti a očistiti na prwé, na druhé, na třetie aneb konečně na čtwrté suché dni pořád sběhlé, tak jakož země Česká za práwo má nebo mieti bude. A pakliby desk nebylo, a jiný který řád w zemi České miesto desk uložen byl, tehdy mám i slibuji swrchupsanému Janowi, strýci swému, a budúcím jeho tiem řádem to sbožie nahoře jmenowané utwrditi a zprawiti a ujistiti na ty časy, jakož swrchupsáno stojí, tak aby mohli to sbožie swrchupsané i s tiem se wším, jakož swrchupsáno stojí, prodati, směniti, držeti, dědicky zastawiti, a jakž sě koliwěk k jich wuoli a libosti bude zdáti, obrátiti. A také jestližeby mne pán buoh w tom smrti neuchowal, tak žebych desk zemských dojíti nemohl, jehož pane bože nedo- půštěj, tehda tomu chci, aby tento list a zápis w též plné moci k wěčnosti ostal, jakožbych to dskami zemskými řádně potwrdil, podlé práwa, řádu a obyčeje země České. Tomu wšemu na swědomie a pro lepšie potwrzenie já Prokop swrchu- psaný swú sem wlastní pečet s swů dobrú wolí a swým dobrým rozmyslem a wě- domím k tomuto listu dal přiwěsiti; a k lepšiemu swědomí a k mé snažné prosbě urození páni pan Hašek z Walšteina seděním na Welíši, pan Hynek Krušina z Lichten- burka seděním na Kladště, pan Waněk z Pecky a slowútní panoše Petr z Tošnowa a Léwa z Cierkwice pečeti swé podlé mne k prosbě mé přiwěsili na potwrzenie k tomuto listu. Jenž jest psán léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista čty- řidcátého třetieho w pátek před hodem swatého ducha. (De mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum praesens litera intabulata est, ut supra, Anno oc. LIV, feria III ante Valentini.) 18. Barbora z Přehořowa Oldřichowi z Hedčan w dluhu 50 � zapisuje swé popluži po swé smrti. 1444, 22 Aug. (DD. XX, 147.) Já Barbora z Přehořowa wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktožby jej čtli nebo čtúce slyšeli, že sem dlužna prawého a sprawedliwého dluhu padesát kop gr. dobrých stříbrných rázu starého Pražského urozenému panoši Oldřichowi z Hedčan seděním w Ležkách i jeho dědicóm a budúcím i tomu každému, ktožby tento list s jeho dobrů wolí měl, w kterémžto dluhu jemu dala, postúpila i zapsala sem po swé smrti i moci listu tohoto zapisuji popluží swé s dworem poplužním i s lukami, s lesy, s potoky, s pastwišti i s tiem se wšiem, což k tomu popluží

Strana 70
70 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1445. příslušie, tak jakož sem sama držela a požíwala, sobě ani žádnému jinému tu ižádného práwa ani zwláštnosti nepozuostawujíc; a swrchupsaný Oldříšek nebo jeho budúcí budú moci w témž dluze to nadepsané poplužie prodati, zastawiti i změniti w témž práwě, jakož sem jemu zapsala. A tomu na swědomie swú sem wlastní pečet k tomuto listu přitisknúti kázala, a pro dalšie swědomie prosila sem uroze- ných pánuow, pana Buriana z Gutšteina seděním na Rabšteině, pana Jetřicha z Frum- šteina, pana Jana a pana Mikuláše bratřie z Gutšteina, a urozených panoší Jana Calty z Kamenné hory, Příbrama z Račína a Mikuláše z Kračína, že sú swé pečeti podlé mé sobě bez škody k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán a psán léta po narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého čtyřidcátého čtwrtého, tu sobotu před sw. Bartolomějem. 19. Ofka z Malowic wšecko wěno swé od muže prwnějšího zapisuje panu Petrowi Mrackému z Dubé manželu swému. 1445, 26 Fobr. (DD. XX, 169.) Secundo Johannis Dúpowecz Q. 10. Já Ofka z Malowic, manželka páně Petrowa z Dubé seděním na Mrači, wy- znáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie anebo čtůce uslyšie, že sem dobrowolně a s dobrým rozmyslem a s radů přátel swých a jsůci zdráwa a sebe mocna, zapsala sem mocí listu tohoto a mocně zapisují wěno swé wšecko, kteréž mám od pana Zdeňka Medka starého z Waldeka a z Týnce, dobré paměti manžela mého prwnějšieho, wes Chrašťany, dwory kmetcie s platem a dwuor po- plužní s poplužím, s dědinami, s robotami, s rybníkem tu we wsi a s druhým rybnikem pode wsi, s potoky, s lukami, s lesy, s pastwištěmi i s tiem se wším, což k tomu sbožie příslušie, jakýmižbykoliwěk jmény mohly jmenowány a nazwány býti, i s tú se wší zwolí, jakožto mně plnějie dsky zemské swědčie, nic sobě tu na tom nepozuostawujíc, urozenému panu Petrowi z Dubé seděním na Mrači, man- želi mému milému, i jeho dědicóm budúcím k jmění, držení, požíwání, prodání, zapsání, směnění, zastawení a k učinění z toho wěna, cožby sč jemu líbilo a za podobné zdálo, jakožto z swého wlastnieho beze wšie překážky. A kdyžbych na- pomenuta byla od swrchupsaného pana Petra, tehdy mám a slibuji jemu tento list a zápis na wěnné práwo we dsky zemské wložiti, ujistiti, utwrditi a wepsati wedlé řádu a práwa této země České. A jestližeby mne pán buoh neuchowal w tom, a já ještě swrchupsanému panu Petrowi a jeho dědicóm budúcím toho zápisu a wěna we dsky zemské newložila, tak jakož obyčej a práwo w České zemi jest: tehda tomuto chci, aby tento zápis plnú moc měl, obdržal a zachowal swrchu- psanému panu Petrowi i jeho dědicóm budúcím to wše, což tento list w sobě drží,

Strana 71
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1451. 71 a nač swědčí, jakožbych jemu se wší opatrností i ohradů před úředníky stojeci Pražskými we dsky zemské wložila a zapsala. A ktožby tento list měl s swrchu- psaného pana Petra manžela mého s jeho dobrú wolí, ten má i mieti bude túž plnů moc i též plné práwo k tomu ke wšemu, což mi we dsky wloženo a tento list w sobě drží, a nač swědčí, jakožto on sám pan Petr častopsaný. A toho mého zápisu na potwrzenie a pro lepší jistotu a pewnost swú sem wlastní pečet při- wěsila k tomuto listu, a prosila sem urozených pánów pana Zdeňka ze Šternberka seděním na Konopišti, pana Beneše z Dubé seděním na Kozlí, pana Kunše z Dubé seděním na Kostelci, pana Ondřeje z Dubé seděním w Peclinowě, a slowútného panoše Jana z Bynic, aby podlé mne k tomuto listu a zápisu na swèdomie swé pečeti přiwěsili. Jenž jest dán a psán na Mrači, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyrstého čtyřidcátého pátého, ten pátek po sw. Matěji apoštolu božiem. (Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum ſ. V ante Margarethae A. D. MCCCCLIV.) 20. Poručenstwí od Petra z Třešic na smrtedlné posteli učiněné. 1451, 19 Mart. (DD. XX, 125.) Pamět poručstwic, kteréž já Petr z Třešic na smrtedlné posteli leže činím. Najprwé tobě, pane šwagře milý, wšecken statek swuoj dědicskay mowitý i nemo- witý, kterýmžkoliwek jménem muož jmenowán býti, a napřed twrz Třešice s dworem poplužním a tu celú wes, s mlýnem, s dědinami, s lukami, s lesy, s rybníky i se wšemi jinými požitky, což k té twrzi přísluší, w Berunicích čtyři kopy platu s jich příslušenstwím, na panu Mrzákowi puol desáty kopy gr., na panu Purkartowi z Kně- žic osm kop gr. a XX gr. dluhu za plod, na Hertwikowi ze Mnětic osmnádste kop gr. za plod, na Šwábowi z Libišan tří kop gr. a XX gr., na Karlowi bratru twém tři kopy gr. na Jirowi přieteli mém tři kopy gr. bez dwadcieti gr. za kuoň, na Hrochowi z Týnce tři kopy gr., na Šimkowi z Přelúče jednu kopu gr., to wšecko mocně porúčiem a dáwám; a prosím tebe milý pane šwagře, aby tiem statkem, což moci budeš, za mú duši činil, a zwláště co jsem komu dlužen, aby z toho statku bylo jim zaplaceno. A totoť jsem dlužen, ježtoť pamatuji: najprwé wěno manželce mej milej, což sě dostane mi dáti protiw padesáti kopám; neb wieš, že jsem ještě toho, což mi jest jmenowáno po mej, nic newzal; sestrám mým wydaj po čtyřidceti kopách, a prosímť milý pane šwagře, cožby mohl jich dobrého zjednati, nezapomínaj jich; Machna aťby měla proti tomu wèno ujištěno, a o druhej jakžť se najlép zdá, tak její wěc opatř a zjednaj. Heřmanskému teď přieteli mému za službu i s tiem, což mi jest puojčil, třidceti kop. gr. a tři kopy

Strana 72
72 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1451. gr. a XI gr., Mikulášowi krajčiemu z Hradce za sukno tři kopy gr. a XXIV gr., Beneškowi Wěchtíkowi 21/2 kopy gr. bez pěti gr., Jakúbkowi písaři kopu gr. a XIV gr., Zlomkowi šewci kopu gr. a IV gr. Hlužejowi mladšiemu XXIV gr. Remi- šowi padesáte gr. Matúšowi za železo XXV gr., sirotkóm Wawrowým dětem kopu gr. Michálkowi z Hradištka 11/2 kopy gr. a IX gr. Jakubowi řezníku z Kratonoh kopu gr., maléři Waničkowi za pawézu XXX gr., Kasalskému VII kop gr., Štěpá- nowi mzdy zadržalé XXX gr., mlynářowi z Trešic XIII gr., kowářóm jednomu, ježto s uoné strany wsi Kratonoh, IV gr. a druhému II gr. a IV penieze, Mandě babě III gr., Wyčákowi IV gr., Swatošowi kowáři z Hradce IV gr., Janowi Kulha- wému mlatci dáwnieho dluhu XXX gr. a něco obilí, Kubátowi VII gr., Šartochowu sirotku kopu gr. a XV gr. Welwarowi z Kolína LXX, Huodě děwce IV gr. a ně- které wěci a plátna něco. A milý pane šwagře, prosímť také Jirowi mému přieteli, jakožť jest Matiáš strýc muoj dal panu Milotowi z Klamoše za náš dluh jeho pe- nieze, wzem od pana Alše Holického, jakožs ty je wyupomínal, šedesáte kop gr., ať sú jemu také z toho mého statku zasě nawráceny; a Matiášowi prosímť také, poněwadžť jest on ke mně wěrně učinil, a já jemu wedle smlúwy dluh šedesáte kop gr. ujistil, tu jistotu mi zasě wrátil, aťbych jemu také wěrně a prawě učinil, bylalitby jeho wuole, wezmi jej tu k sobě, a dochowaj jej smrti poctiwě. Paklitby nechtěl, ale wěřímť že jemu z toho statku nedopustíš byť nůzi trpěl, i ještě po jeho smrti té jeho ženy nezapomínaj, jakožť sem já jemu to slíbil; nebo wešken statek swuoj, což tu měl, i swé mateře a bratří, k našemu statku jest přiložil, a přirozený najbližší přítel mi jest krom sestr mých wlastních. A milý pane šwagře, zapomanullitbych ještě co, ježtoby byl dluh sprawedliwý, wěřímť, že toho na mé duši nenecháš. A twuoj dluh i pana Karla bratra twého, a to cožť sem měl o ty přiekopy jistotu učiniti, toť již wšecko w twej moci bude. A této čeledi cožt býti má, za toť prosím aby jim o mzdu učinil. Tomuto knězi kaž dáti několik grošiw. To stalo sě jest léta po narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého pade- sátého prwého, druhý pátek u postě, na twrzi Třešicích, w přítomnosti Jiříka swrchu- psaného, kněze Sigmunda faráře z Kratonoh, Jana Heřmanského. 21. Dorota z Bělušowic zápisy swé na zboží wšeliká dobrau wolí postupuje Zdeňkowi z Winar a Petrowi z Plotišt. 1451, 15 Jun. (DD. XX, 95.) Secundo Johannis Dupowecz, C. 10. Já Duora z Bělušowic a z Winar, manželka dobré paměti Waňka Kawalce z Lipoltic, wyznáwám tiemto listem přede wšemi, ktož jej čísti anebo čtůce slyšeti

Strana 73
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1451. 73 budů, že s mým dobrým rozmyslem a dobrowolně dala sem i dáwám swů plnů moc mů dobrů wolí k těm ke wšem listuom, kteréž mám na Winary, a to slo- wútným panošem, Zdeňkowi z Winar, seděním w menších Hlušciech, a Petrowi z Plotišt, seděním u wětších Hlušciech, tak aby k těm listuom měli plnú moc i práwo, načež swědčí, s mú dobrů wolí, takéž jakož já napředpsaná Dorota; a jmenowitě k těm listuom: Najprwé k tomu listu, kterýž swědčí na Winary, na sto kop gr. wèna dobré paměti mé mateři panie Zdeně z Bělušowic, i na wšecko poručenstwie na Winary, a to od nebožce Jíra starého Kowáče z Winar, u kteréhož listu jsú pečeti na swědomie dobré paměti urozených pánuow, pana Čeňka z Weselé a z Wartm- berka, pana Jindřicha z Wartmberka a z Walštýna, urozeného pana Jana z Jenšteina a z Skal a pana Mikuláše z Walšteina; také druhý list jim dáwám, ježto mám od nebožky mateře, kterýmžto listem mi zapsala wěno swé a dala, i wšecko práwo k čemužby kde měla, jakož w tom listu šíře a zjewně sě wypisuje, při němž jsú pečeti urozených pánuow, pana Outy z Bergowa, pana Petra z Zwieřetic, slowútných panoší Jana Haléře z Jičiněwsi, Čeňka z Janowic, Onše z Hlušec; také k třetiemu listu dobrů wóli dáwám, ježto swědčí na padesát kop gr. u dobré paměti Wawřince i jeho syna Hertwika ze Mnětic jim dluhu splněného jich sprawedliwého, kterýž dluh tu měli na Winařích, ježto dali w rukojemstwie za nebožtíka Jíru Kowáče z Winar, u kteréhož jsú pečeti na swědomie urozeného pána, pana Otty z Bergowa, seděním na Chlumci, statečného rytieře dobré paměti pana Matěje Holce z Nemošic, slowátných panoší Hertwika ze Mnětic, Sigmunda Angela z Ronowce; item také k čtwrtému listu, a jest kwitancí, a swědčí na třidceti kop gr. od panie Anny z Ujkowic, kterak jest jejie dluh sprawedliwý wěna splněn od Wawřince ze Mnětic, a to za nebožce Jíru Kowáče starého z Winar, u kteréžto kwitancí jsú pečeti na swědomie slowútné panie Anny z Ujkowic a slowútných panoší Zbyňka Kabáta z Ujkowic bratra jejieho, pana Jana Semečky z Semčic, Epíka z Klenice, seděním w Ledčiech, a Heřmana z Břešťan; item také k tomu listu dáwám dobrú wuoli, kterýžto swědčí také na dobrú wuoli od panie Anny ze Hrtyni na tu umluwu, kterůžto jest učinil Jan Kowáč semnú swrchupsanú Dorotú o swé drženie w Wina- řiech, a u toho listu jsú pečeti na swědomie urozeného pána, pana Arnošta z Ká- cowa seděniem na Črnčicích, a statečného rytieře pana Jana z Weselice, a slowút- ných panoší Prokopa z Dohalic, Beneše z Tečwína; item také k tomu listu dáwám já napředpsaná Dorota dobrú swů wuoli, kterýž swědčí mně swrchupsané Dorotě na třidceti kop gr. od panie Anny Protiwowé, ježto sem já jie oplnila dluh jejie sprawedliwý, ježto jest w tom swém dluhu držala krčmu i s dědinů od nebožce Jíry Kowáče jie stůpenů, u kteréhož listu jsů pečeti na swědomie slowútných panoší Hynka z Chotěwic, Záwiše z Sekyřic, Jiry Opata z Báně a z Maličína, Frid- mana z Slibowic a Janka staršieho Dománka z Berunic. A já swrchupsaná Dorota A. Č. II. 10

Strana 74
74 C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1456. k těm ke wšem listuom dáwám swů dobrú wuoli již psaným Zdeňkowi z Winar a Petrowi z Plotišt, aby měli k těm ke wšem listuom plnú moc i plné práwo, aby je sobě k užitku obrátili, jakžby uměli, jakožto já podlé těch umluw mezi námi s uobú stranů sjednaných, jakož list umluwní lépe to okazuje. A toho na swědomie swů jsem pečet wlastní wědomě a dobrowolně k tomuto listu přiwěsila, a k tomu pro lepšie a širšie swědomie prosila sem osobně urozených pánuow, pana Beneše a pana Haška bratřie z Walšteina seděním na Welíši, a slowútných panoší Jana Oděrada z Sekyřic, Příbíka ze Žlunic, Appolona z Křiwan, Jaroše z Slúpna, aby swé pečeti přiwěsili k tomuto listu; a oni sú to učinili k mé prosbě. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého prwého, w ten úterý na letnice na den swatého Wita. (Ista litera intabulata est ad man- datum dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum. Actum ſeria IV in die Dorotheae; anno oc. LIV.) 22. Přibík z Klenowého a Jan z Rabšteina mocně wypowídají we při o hrad Buben. 1456, 10 Mart. (DD. XXI, 69.) In flaveo minorum obligationum, X. 21. Jan z Wolšteina, Přech z Kunratic, Jitka z Hrádku a Jitka dcera jejie z Nečtin i z Bubna s jedné, a Jan z Gutšteina a . . . . (sic) s strany druhé, přiznali se před úředníky Pražskými, že Přibíkem z Klenowého a Janem starším z Rabšteina, z jich na ně dobrowolného powolenie, pod pokutů ztracenie pře, kteráž mezi nimi běží, a pode ctí a wěrú tak jsú smluweni; kteřížto ubrmané poradiwše se se pány na plném súdě, rozkázali a wypowěděli mezi stranami nadepsanými w tato slowa: My swrchupsaní Přibík a Jan Rabštein mocní jich ubrmané tak wypowie- dáme, jakož se wdole wypisuje: Najprwé to práwo, kteréž Jan a Mikuláš bratřie z Gutšteina mají od Jana Wolšteina dskami zemskými zapsáno na Bubně hradu, i na tom na wšem což k tomu zboží příslušie, jakož dsky šíře ukazují, mají jemu Wolšteinowi we dsky zemské wložiti; a zawadililiby co w swém držení, to mají oswoboditi a očistiti, jakož země za práwo má. It. Králewo práwo, kteréž on Jan z Gutšteina wyslůžil na hradě Bubně i na tom na wšem zboží, jakožto na Wochowě a na Kuoziem, to má jemu wzdáti a toho postúpiti, aby mohl práwa dowesti na miesto, i odpor propustiti, kterýž učinil proti wènu panie Heřmanowé. It. Hradu Bubna i se wším jeho příslušenstwím aby jemu Wolšteinowi po- stúpil konečně tu neděli před sw. Tiburcí najprw příštím.

Strana 75
C. V. Wýpisy ze starých desk zemských r. 1456. 75 It. Což jest koli potřeb hradowých, kteréž je tu nalezl po Wilémowi z Nečtin, těch aby tu nechal a ostawil, a na hradu aby z úmysla nižádných boření na sta- wení nedopúštěl. A kdyžby byl hrad Buben tak sstúpen, jakož se swrchu píše, jemu Janowi Wolšteinowi, že on Jan Wolštein nemá ruky wěrné zawřieti proti paní Jitce z Nečtin, než jí s tiem práwě a wěrně učiniti o wšecky wěci. It. Nadepsaný Wolštein swrchupsaným bratróm má dáti sto kop gr. peněz hotowých dwa dni před stúpením hradu nadepsaného, a to w Nowém Plzni. A také on Jan Wolštein má udělati list s rukojměmi nadepsaným bratróm na dwě stě kop gr., kterýchžto plněnie má býti sto kop gr. na sw. Hawla najprw příštieho, a sto kop gr. o nowém létě inhed potom zbèhlém. It. Jižpsaný Wolštein má swrchupsaného Jana z Gutšteina z póhonu pro- pustiti, a we dsky sobě klásti, prwé než z Prahy wyjedu. It. Obilé což on Jan z Gutšteina lidem pójčil, aby jemu lidé to oplatili a dali do sw. Bartoloměje nynie příštieho, a do Trpiest aby swezli. It. Také Jan Wolštein, Přech z Kunratic, paní Jitka staršie z Hrádku, i mladšie Jitka z Nečtin žena Přechowa, nadepsané Jana a Mikuláše bratří, ani jich rukojmí, z základu a z žádných wěcí, cožby sobě ku pomoci wymysliti mohli, o to o wšecko, což se koliwěk hradu Bubna a toho zbožie neb kterých jiných wěcí dotýče, nic nepozuostawujíc, (aby) nenapomínali ani winili, sami skrze se ani skrze koho jiného wěčně, w žádné mieře jim škodné. It. S obú stranú aby se ty osoby přiznaly k tomuto zápisu, kterýmž je miesto ostaweno, jakožto Jitka z Nečtin a Mikuláš, z Gutšteina; ona Jitka konečně do suchých dní letničních najprw příštích, a Mikuláš, když najprwéby do země přijel, a to we čtyřech nedělích pořád zběhlých ote dne jeho příjezdy, pod swrchupsanů pokutů. It. Listy, kteréž se této pře dotýčí, kteréž mezi sebú mají s obú stranů, ty aby sobě wrátili před úředníky, když sobě we dsky klásti budů. Act. anno domini MCCCCLVI, fer. IV post translationem S. Wenceslai. 10 *

Strana 76
D. IV. ŘÁD PRÁWA ZEMSKÉHO, LATINĚ I ČESKY. ád práwa zemského w Čechách, kterýž tuto čtenárstwu latině i česky podáwáme, cb- jewuje nám auplně a žiwé celý způsob, kterak we XIV stolctí w Cechách pře obecné i hrdelní u nejwyššího saudu zemského wedeny býwaly (Processordnung). Jest i on, jako podaná od nás we prwním dílu Archivu tohoto, Kniha starého pána z Rosenberka, spis muže jen saukromého, aniž kdy zákonnau platnost do sebe měl: a wšak, líčíc nám nejen obyčeje saudní, alebrž i mnohé zá- sady práwní, kterých tchdáž u saudu zemského šetříwáno, náleží jistě k nejdůležitějším památkám práwnictwí středowěkého, jak we Slowanstwu, tak i w Ewropě wůbec. Scpsán byl nejprw latině, mczi r. 1348 a 1355, a tudíž lé doby, když práwě Karel IV w Cechách swé zákony (Majestas Carolina) do země uwesti usilowal. Že před r. 1348 spis ten nepowstal, dokazuje zmínka w něm (č. 53 a 68) činěná o zrušených již, ač nedáwno teprw, sau- dech božjch, železu a wodě; o kterýchž wědomo jest, že až po r. 1348 moc swau w Čechách pro- wozowali. Překlad český do pozdějších let sahá, i teprw po Karla IV smrti zhotowen jest, an se w něm (č. 23) císař tento již co nebožtík připomíná. O rukopisech, we kterých se nám Rád práwa zemského zachowal, obšírnau zpráwu dáwá p. W. Hanka we swém »Přehledu pramenůw práwních w Čechách,« tištěném mczi pojednáními král. České společnosti nauk r. 1841 a 1842 (V, 2, str. 151—171.) Jsaut pak následující. I. Pro text latinský: 1) A — w rukopisu od r. 1360, u desk dworských králowstwí Českého, — ze kteréhož we prwním dílu Archivu tohoto »Kniha starého pána z Rosenberka« wydána jest, a jehožto popsání tamže na str. 448 se nachází; přepis, ačkoli téměř sauwěký, předce již na mnohých místech chybný, wynecháwaje tytýž jednotliwá slowa w textu potřebná, klada obyčejně quia na místě quod, i jiných prohřeškůw se dopauštěje, kteří dole pod textem udáni budau. 2) B3 — w rukopisu král. weřejné biblioteky Pražské (XVII. E. 4) od r. asi 1418, na listu 19—42. 3) B4 — w rkp. též biblioteky (I. G. 18) na listu 1—26, z též doby, jako předešlý.

Strana 77
D. IV. Řád práwa zemského. 77 4) B6 — w rkp. téže biblioteky (XVII. E. 17) od r. 1415, na listu N- O4. Text jeho mezi nejzpráwnější náleží, ačkoli příliš běžně psán jest. 5) P — w rukopisu pergamenowém magistratu Pražského, z prwní polowice XV století, na listu 57—73. 6) P2 — w rukopisu papírowém téhož magistrátu, z druhé polowice XV století, na l. 278—297. II. Pro text český: 1) B — w rkp. weřejné bibliotcky Pražské (XVII, F. 49.) 2) B2 — w rkp. téže biblioteky (XVII, C. 22). w rkp. knížcte Kolloredo w Praze. 3) C — w rkp. knížete Fürstenberka w Praze. 4) F — 5) H — w rkp. Hořowském hrabat z Wrbna. 6) M — w rkp. Českého Muscum N° 684. 7) M3 — w nápodobném, tamže N° 685. 8) N — u rytíře z Neuberka w Praze, rkp. jeho prwní. 9) N2 — tamtéž, rukopis druhý od r. 1473. P — w rkp. Pražském, témže co nahoře, na listu 43—57. 10) 11) P2 — w nápodobném, jako nahoře, na l. 254—271. 12) T — w rkp. archiva Třebenského (B, 2). 13) T2 — w nápodobném rkp. (B, 6.) 14) T3 — nápodobné w rkp. od r. 1486 (B, 3). Rukepiscwé textu českého wšichni pocházejí z XV století, a mnozí z nich již při Knize starého pána z Roscnberka popsáni jsau. Nejzpráwnější mezi nimi jewí se býli P, t. j. Pražský rukopis porgamenowý. Srcwnáwajíce rukopisy wšecky mezi sebau, zpozorowali sme brzy trcjí rozdílné spisu to- hoto textowání čili recensí, a sice dwojí latinské a jedno české. A) Prwní recensí latinská jewí se w pepsaných nahoře rukopisech A, B3, B4 a B6. Děli se cd druhé nejprw a nejwíce jiným pořádkem paragrafůw swých, potom pak dwojením textu čísl 11—51, kterážto nejprwé hned s počátku, a podruhé (s malau wc slowích proměnau) cpět u prostřed spisu slojí. Počíná zajisté recensí tato slowy: »Si quis in pracsentia regis aut in judicio pleno« čtc. (č. 41) a jde pořádkem až do slow: »debet expugnari per terrigenas«, (č.51), načež hned (č. 95) »Casus. Petrus spoliavit Johannem in via pacis« ctc. následuje až po č. 100: »prout eis vidcbitur cxpedirc«; pak stojí (č. 84—93 a 92) od slow »Si quis pater aliquem in judicio« až do »in talibus faccre consueverunt.« Potom teprw přichází text čísel 1—40 »Si quis pro capite fratris« až po »sicut vidua pracscripta«; po nichžto nawracuje se opèt č. 41—51 již s počátku postawené, a potom č. 52—72, pak 94, a posléze teprw č. 73—83, kdežto slowy »snos testes producere non tenctura, celý spis se končí. B) Druhá recensí latinská jest ta, kterauž tuto w tisku podáwáme, a jewí se jen w rkp. P. Wyznačujc se zwláště lepším pořádkem paragrafůw, ale w textu snáší se s recensí prwní, leda že lytýž porušena se býti spatřuje. C) Třetí recensí jest překlad český spisu tohoto, jenž originál swůj nikoli doslowně ne- tlumočí, ale tu zkracuje, tu rozšiřuje, tu i dokonce na opak mění, ačkoli pořádku wůbec téhož se

Strana 78
78 drží, který we druhé recensí panuje; wýminku činí jen číslo 92 a 93, kteréž jiným pořádkem a naskrze w opačný smysl položeno jest, — na důkaz, že jisté poměry práwní již i we XIV století se dosti walně měnily. W ohledu tomto srownání obau textůw, zde ponejprw wedle sebe stojících, pro skaumatele starých práw našich i zajímawé i poučné bude. Wydán jest tento řád práwa zemského ponejprw p. Ondř. Kucharskim we Waršawé r. 1838, w jeho zbírce »Antiquissima monumenta juris Slovenici«, a sice latině na str. 426—474, česky na str. 388—425. Kdo si na tom záležeti dá, aby s jeho wydáním naše srownal: pozná hned, že zwláště text latinský mnohých opraw z rukopisůw potřebowal i obdržel. Naproti tomu srownáním rukopisůw českého textu nezískawše nic, než známost několika chyb opisowatelských, uznali sme za dobré, položiti text nejlepší (P) za základ, a jen tam, kde i tento patrně chyb- ným se býti ukazuje, oprawiti jej pomocí pramenůw ostatních. D. IV. Ordo judicii terrac. ORDO JUDICII TERRAE. ŘÁD PRÁWA ZEMSKÉHIO. 1. 1. Kdyžby kto chtěl z hlawy bratra swého Si quis pro capite fratris 1), vel alte- neb jiného přictele koho pohnati k zem- rius amici, citare voluerit ad terrae judi- skému súdu, tento řád jmá zachowati: cium, hunc processum habere debet: pri- mo, quando ipse frater vel amicus 2) ejus najprwé, když jest ten jeho přietel zabit, occisus est, tunc idem actor ad praesen- jmá ten den pomnieti, a přijda před tiam 3) beneficiariorum, vicecamerarii 4) úředníky Pražské, tocižto před najwyš- šieho komorníka a před jiné úředníky, et vicejudicis, sicut citius posset vel po- kterýchž móž dojíti, we dwú neděli ot test, accedat 5), et semper infra duas septimanas eandem interfectionem et ip- zabitie toho přietele, i jmá jim opowě- sum caput eis notificet, dicens: »domini, dieti a purkrabi Pražskému, a řka takto: »Páni, račte slyšeti, opowiedám Waší audite, quia talis amicus meus occisus est Milosti, že tento přietel mój (pojmenuje in via pacis; vobis notifico illius caput occisi, et peto, ut detis mihi bedal- jej, a otkud jest byl) jest zabit na po- lum 6) terrae, qui hoc caput conspiciat.« kojné cestě ot toho (pojmenuje toho, kte- Quo bedallo recepto, ostendat ei illum rýž jej zabil a otkudž jest); opowiedám wám hlawu jeho, a proši, dajte mi ko- occisum, et vulnera ejus, vestemque ejus cruentatam; et eandem vestem totam, in morníka, aťby tu hlawu opatřil.« Tu po- jma komorníka, jmá jemu ukázati toho qua ipse occisus est, idem bedallus pro se recipere debet et habere, et eandem cru- zabitého, a rány jeho a růcho zekrwa- 1) A. P. fratris sui. 2) A. vel alius amicus. 3) A. actor accedens adpraes. 4) P. vice- camerarii et alios, sicut sciri potest, et semper. 5) A. vel potest, et semper. 6) B3, 4, 6: bidellum (tak wždy).

Strana 79
Rad práwa zemského. entatam vestem reservare debet, ipsam tempore judicii, quando requisitus fuerit, ostensurus. Sed si!) cautus esse vult actor, ipsum bedalum ad praesentiam beneficiariorum ipsorum ducat, ut coram eis ea, quae vidit, recognoscat, ac vestem cruentatam ostendat, et hoc in terrae tabulis consignari ?) procuret; diem et annum, quo ?) haec facta sunt, ponendo. Quia si medio tempore idem bedallus de- cederet, vel eum habere non posset, aut deperderet vestem eandem, tunc tempore judicii easdem tabulas in testimonium hujus rei producet. 2. Quo facto idem actor, quandocun- que citare voluerit, petet dari sibi be- dallum, qui citabit occisorem eundem. Quo habito, ipsum bedallum, reum, que- rimoniam pro ipso capite, et aliam que- rimoniam pro pecunia capitali, pro qua ipsum capul aestimat, cum termino dua- rum septimanarum, vel ampliori, sicut *) competit, in terrae tabulis praesigna- hit ). Et notandum, quod 5) in terrae judicio nunquam unus actor contra unum citatum duas querelas potest simul pro- ponere et easdem prosequi, nisi in prae- senti casu. Eodem vero termino veniente, ipse actor citationem eandem procurabit publicari coram beneficiariis, et specia- liter coram vicepurgravio Pragensi vel ?) 79 wené jeho, w kterémž jest zabit; a to wšechno růcho jmá sobě ten komorník wzieti i zachowati, aby je mohl w südé ukazati. Ale chceli ten, jenżto pohoni, bezpečen býti: přiweď toho komorníka před úředníky, ať wyzná před nimi, což ohledal jest, a růcho krwawé ať pokáže. A to we dsky zemské kaž popsati, den a léto, kdy sč to stalo , a jméno toho komorníka, kterýž jest wyznal, znamenati kaž. Neb kdyžby ten komorník sšel dřie- we súdu, aneb žeby jeho jmieti nemohl, neb žeby to růcho krwawé utraceno bylo, aby před sůdem ty dsky ukázal a čísti kázal; to bude mocno, jakoby ten ko- morník wyznal před súdem. 2. Potom, kdyžby chtěl pohnati, jmá prositi, aby jemu dán byl komorník, jenž- toby pohnal wraha jeho. Kteryżto kdyż poZene, jmá wyswedüiti, kdyZ ten den přijde, k kteremuż jest pohnal; a to jmi we dsky napsáno byt. Tu pak ten den w hodinu dewátů, tociž o poledni, ten jenžto pohoní, jmá opowědieti úředníkóm a purkrabi Pražskému, Ze stojí k prw- niemu póhonu, a ika: »Opowiedám sč Wast Milosti, Ze sem pohnal wraha swého, jenž jest zabil mého bratra, (pojmenuje jménem oba), a to chci wésti přede pány s plným práwem, i z hlawy, i'z pe- něz, w čemž tu hlawu pokládám.« A ihned dobuda řečníka, i jmá we dsky käzati wložiti obě žalobě. Tu znamenaj, že 1) P. sed etsi. ?) P. inscribi et consignari. ?) A. quia. P. quando. *) P. si com- petit. 9%) 4. praesignet. °) 4. quia. 7) 4. et. 

Strana 80
so vices suas gerente. Deinde hora nona idem actor per se coram ipsis benefi- ciariis et vicepurgravio se repraesenta- bit dicens: »domini, repraesento me tali hora !) coram vobis in causa capitis et pecuniae capitalis, pro quibus citavi ta- lem reum, qui occidit fratrem meum ta- lem, et volo prosequi easdem causas ju- stitia mediante.« 9. Et iterum hora vesperarum coram eisdem praedicta explicando se reprae- sentabit ; item die altera et die tertia statim post ipsum terminum sequentibus hora prima vel tertia et .hora nona ac vesperarum hora se repraesentabit coram eisdem, causas praedictas explicando. Et sciendum, quod in causa capitis constitui non debet procurator nec eliam litigare. Quibus diebus duobus lapsis, die tertia ulüima repraesentatione facla, idem actor alium bedallum recipiet ad citandum, et eundem cum termino secunde ad tabulas inponet, Quo termino secundo veniente, omnia praemissa faciet, sicut fecit in primo. Quibus peractis, iterum bedallum, qui in primo fuit ?) termino, vel alium loco ejus recipiat, et eum cum termino tertio et ulüimo ponat ad tabulas. Quo veniente termino, citatione pronunciata, si eadem die judicium non fuerit, idem actor re- praesentabit se per omnia eo modo, prout fecit in terminis prioribus praedictis, et ipse citatus in tertio termino ante horam nonam debet se repraesentare. 1) A. me horam coram. ?) 4. fuerit. D. IV. Ordo judici terrae. w zemském sůdě jeden na jednoho nikdy nemóże dwu Zalobü wésti, jediné o hla- wu, jakož jest již znamenáno. 3. Tu pak w hodinu nešporní opět sů jmá opowědieti úředníkóm a purkrabí Pražskému, týmiž slowy, jako dřiewe ; potom druhý a třetí den po tom roku takéZ sé jmá opowédieti w téZ hodiny, jakoz sé prwy den opowiedal. Po tech třech dnech wezme jiného: komorníka, aby jej pohnal k druhému roku; a to we dsky kiże napsati. A když ten rok druhy pride, wsiecky ty opowédi jmà učiniti, jako na prwniem roce učinil. A ihned k třetiemu a posledniemu roku wezme tćhoż komornika, jakti-te byl na prwniem roku, nebo jiného. A když ten třetí rok přijde, opět sč jmá opo- wiedati w též hodiny, jako na prwniem a na druhém roce. 

Strana 81
Řád práwa zemského. 4. Si autem in ipso tertio ct ultimo termino camerarius summus, judex, nota- riusque cum baronibus terrae pleno ju- dicio praesederint, tunc stans actor ante scamna judicii, advocatum et consilium sibi dari a judice postulabit. Quibus ob- tentis et impetratis, praehabitoque con- silio, idem advocatus proponet dicens: »domine judex, iste actor (eum et locum unde est nominando) qui citavit talem de tali loco talis amici sui pro capite, quem ipse occidit sine jure in via pacis, peli- vit me, ut ejus verbum dicerem, si est de favore vestro.« Quo respondente, quia favet: tunc. idem advocatus dicet: »do- mine judex! ante omnia eidem actori, qui tales causas proponere intendit contra suum talem adversarium , nominatim et sigillatim declarando excipio et munio jus prolocutoris, quod pertinet ad causam praesentem, et Lolum jus suum; eL peto, ut ei baro (detur), qui ipsum actorem informet, in quo loco et in qua parte coram vobis stare debeat; item ut ei dentur duo, qui ei ct mihi ad aures su- surrare. debeaut, et. eum ac me de his, quae ad jus suum in causa praesenti va- leant, informare; quia ipse actor non est ad praesens ilà bonae memoriae ct ratio- nis, ob. dolorem quem habet propter ami- cum suum, quem amisil; item idem actor petit et ego peto nomine ejus, ut possit et debeat habere medietatem. baronum, quam elegerit, ad. consilium suum, et to- Liens. abire de isto loco ad sua consilia et iterum redire ad locum suum, quotiens sibi fuerit opportunum. Item excipio eidem, А. С. М. 81 4. Tu ten pohnany na tretiem roce jmá státi; a kdyžby najwyšší komorník a sudí a písař najwyšší s jinými pány šlechtici již seděli na sůdě: tehdy ten, jenžto po- honi, stoje před šranky, jmá sobě pro- ‘siti teënika, a ten jemu jmá dán býti. Tu pak ten iećnik, ulieże se s nim, i bude Zalowati:' a-rka: »pane sudi, tento mne prosí (pojmenuje jej), abych jeho slowo wedl: přeješli jemu toho i mně?« a když sudí dí: »přeji«, tehdy ten řečník jmà jemu präwo ohraditi, jakZ" umie па): lépe, a jmá prosili, aby jemu pán byl wydán z panów, jiZto sedie na südé, a ten jej jmä nauëiti, na které straně jmá státí přede pány, tociž na prawej. Potom jmá prosili, aby jim byla dána dwa piny, kterażbysta jmóla jim raditi a w ucho żeptali, což k jich práwu slusi, uciece je; neb ten pówod, jenżto pohoni, pro we- liku żalost, że jemu prietel zabit, nemóż dobré paměti jmieti. Potom jmä żicci: »prosi ten pówod, a jà jeho jménem prosím, abychom jméli polowici panów k swej radě a ku potazu, aby s námi mohli otstüpiti, kdyžby nám jich třeba bylo, kteréZbychom wywolili; wiece mie- nim jemu i sobé, abych mohl jeho Zalobu 11 

Strana 82
82 D. IV. ut valeam !) ejus querimoniam coram vobis proponere et eum juxta informationera baronis inter scamna inducere, et omnes alios judiciales actus ?) facere, tamquam verus advocatus, quae ad causam ipsius praesentem requiruntur. Item excipio ei- dem et jus suum munio in hac parte, ut si ego eum in aliquo de praemissis ne- gligerem, ut ipse dicere valeat, non esse verbum suum, et tunc per me iterum vel alium advocatum de ipsa negligentia se valeat emendare; et generaliter aliud omne jus prolocutorium, quod ad causam prae- sentem pertinet, excipio eidem, et peto domine judex, ut detis hoc super baro- nem, qui de consilio aliorum baronum hoc pro jure inveniat et pronuntiet, si ipsum jus prolucotorium eidem actori suf- ficienter sit exceptum seu munitum.« Qui judex baronem dare debet, qui eum, in quo loco stare debeat, de consilio alio- rum baronum informabit, videlicet in parte dextra; et etiam dicet, quod ipsum jus prolucotorium sufficienter munivit; vel si non bene munivit, tunc dicet: »ea, quae excipis, his uteris, et si aliqua adhuc excipere vis, facere debes.« 5. Tunc ipse citatus similiter proluco- torem impetrare debet, qui prolocutor dicet: »domine judex! iste, qui est per talem actorem pro capite tali huc cita- tus, volens suam ostendere innocentiam coram vobis, petivit ut verbum ejus pro- 1) 4, valerem. ?) P. casus. Ordo Judi terrae. podlé nauéenie panského proialowati, a jej do sranków wésti, a wsecka práwa konati, což k tomu súdu přísluší; a když- bych jej w čem zameškal, neb na kte- rem slow& pochybil, aby mohl řieci: »nenie to mé slowo«, a mnů nebo jiným řečníkem mohl sč oprawiti; a obecně wšecko jiné práwo jeho i mé jemu mie- nim i sobě, což k tejto pfi prawem pii- sluší; a prosím pane sudí, aby toho po- dal na pány, jestli práwa dosti ohraze- nie, jako sem ohradil jemu i sobě, ať to ráčí wynesti.« A kdyZ sudi die a pani naleznů, což si wymienil jemu i sobě s práwem, toho jmite pożili: a ihned jmó jemu pin wydźn býti, aby jej na- učil, utieže sč: s jinými pány, kde jma státi w šranciech, tociž na prawé straně, a jestližeby co ještě newymienil nebo neohradil, móZe dobre ohraditi, potieZe sé s tím pánem. 5. Tu pak pohnany, staneli k stidu, jma sobě také řečníka prositi, a ten jemu jmá dán býti. Tehdy ten řečník jma řieci, pojmenuje jej jménem: »tento ot- tudto, pane sudí, mne prosi, abych jeho slowo wedl, přeješli jemu toho i mně?« 

Strana 83
Řád práwa zemského. ponerem, si est ad hoc favor vester.« Quo dicente, quod sit: excipiet ei omne jus prolocutoris, et petet informari, in quo loco et in qua parte stare debeat, et alia petet omnia et excipiet sigillatim et no- minatim, quae petivit et excepit !) advo- catus partis adversae. Quia si aliqua de praemissis sigillatim non peteret, sed di- ceret, ego eadem peto, quae ipse peti- vit, non nominando: tunc defendente et protestante de hoc ipso actore, eisdem non expressis in judicio uti non deberet ipse reus. Quibus peractis, baro datus per judicem, in quo loco et in qua parte stare debeat, videlicet in sinistra, eundem ci- tatum informabit, et si bene vel male ex- cepit et munivit ipsum jus prolocutoris dicet, prout dixit advocato actoris. 6. Quibus hinc inde propositis atque dictis, advocatus actoris dicet: »domine judex! quaero a vobis, si possum queri- moniam islus actoris proponere, et per hoc hosti ejus cum eo appropinquare, non replicando nec repetendo jus prolocutoris per me prius exceptum et expressum; et peto, detis super ?) baronem, qui hoc in- veniat, si hoc fieri potest sine praejudicio juris actoris ejusdem.« Qui baro ad hoc datus dicere debet, quia potest. Tunc idem advocatus dicet: »domine judex! pla- ceat audire, quia Henricus de tali loco conqueritur super Petrum de tali loco, quia occidit Johanem fratrem ejus carna- 83 a kdyZ sudi dié »pte)i« tehdy řečník jmá jemu práwo ohraditi, i pána prositi, aby jej naučil, na které straně jmá státi, a wseho präwa ohrazenie jmä učiniti, jako jest druhé strany řečník učinil, wšecko zwläst& wymienije. Tu jemu jmá pán také dán býti, aby jej naučil, na které straně jmá státi, tociž na lewej. A když jemu wšecko práwo ohradí, a sudí jemu die: »což si s práwem wymienil, toho jmáš požíwati«. 6. A když obě straně proti sobě sta- neta: tehda řečník pówodów jmá iieci : »pane sudi! jiZli mohu Zalobu wésti?« pojmenuje toho pówoda. A když sudí dié »jiže: tehdy ten řečník jmá řiecí: »páni! račtež slyšeti na též práwo ohra- zenie: tento ottudto žaluje na tohoto ot- tudto (pojmenuje oba), že jest. zabil bratra jeho, (pojmenuje jeho, otkud jest byl) 1) P. guac petit et excipit. ?) P. mihi. 11* 

Strana 84
84 lem, de tali loco quondam dictum, sine jure in via pacis; quod si hoc negaret, hoc in eum probare vult cum vita sua super vitam ejus, sicut eum barones et jus terrae informabunt.« T. Et tunc prolocutor citati similiter petet ac requiret a judice, si ei loqui liceat, sine replicatione ampliori praedicti juris prolocutoris. Deinde idem prolocu- tor citati quaeret ab actore, quando prae- dicta occisio facta sit? 8. Tunc advocatus actoris, deliberatione facta, ibi statim dicere tenebitur !), quia tali anno, et die tali proxima ante vel post festum tale. 9. Deinde idem prolocutor citati quae- ret, si hoc sit beneficiariis notificatum. Quibus respondentibus, quod sit notifica- tum, idem prolocutor quaeret, si ipse actor habeat bedallum retro se, qui con- spexit illud caput, pro quo quaestio sit. Tunc actor eundem bedallum statim de- bet habere juxta se, et producere eun- dem, ut ille referat, quia fuit in conspec- tione ilius capitis tali die et tali anno, comcordando in eo cum dicto actoris com- petenter ?), et idem bedallus debet ibi exhibere vestem cruentatam, quam circa illud caput in signum hujus rei recepit, ut dictum est supra. Si vero actor ipse 1) 4. tenetur. ?) P. consequenter. D. IV. Ordo judicii terrae. ma pokojné cestě bezprawné ; paklitby toho přel, chce nai ukázati swym 2iwo- tem na jeho žiwot, jakž jemu páni za práwo wynesů.« 7. Tehda řečník pohnaného jmá řieci: »pane sudí, přeješli otpowěď učiniti na též práwo ohrazenie?« A kdyZ sudi die »přeji« : tehda rečník pohnaného jmá olá- zati: »kdy sé to zabitie stalo?« 8. Tehda řečník pówodów jmàá tieci: tohoto léta, tento den, pojmenuje kdy sé je to stalo, po kterém neb pred kte- rym swátkem. 9. Potom fečník pohnaného jmá otá- zati: jestli to ütednikôm opowiedáno? A když úřednici wyznají, že jest: tehda řečník pohnaného jmá otázati pówoda: jmáli komorníka, jenžto tu hlawu opa- trowal? Tu komorník jmá wyznati, co jest widčl, a rúcho krwawé pokázati. 

Strana 85
Řád práwa zemského. eundem bedallum non habet cum veste praedicta, tune procuret tabulas legi super articulo praedicto, et tantumdem !) tabu- lae valebunt in eo casu, sicut ipse be- dallus fateretur. 10. Hiis praemissis ipse reus mandabit legi tabulas, volens audire querimoniam de tabulis. Et si ipsae tabulae discordant a querimonia per partem adversam propo- sita, tunc declarare tenentur eandem dis- cordiam; et si ita fuerit et beneficiarii dicent idem, quia discordant: tunc ipse citatus absolvetur ab instantia actoris. Si vero non fuerit hujusmodi discordia facta, vel si *) fuerit declarata: tunc idem citatus ad querimoniam respondebit, aut eam omnino, si est innocens, negando, aut si culpabilis est, dicet: »quidquid in eo feci, hoc feci per initium ejus, de- fendendo vitam meam; et hoc volo pro- bare, quemadmodum jus terrae et baro- nes me informabunt.« 11. Et si tune barones invenient, quod pro eo duellare debent: tunc ammodo eis- dem litigantibus ad consilia nec alias re- cedere licebit. "Tunc advocatus actoris dicet: »domine judex! iste actor petit, ut detur sibi baro, qui eum informet, qualiter hosti suo hic citato appropin- quare debeat, et quomodo scampna in- gredi debeat, quo pede ante et quo post 1) 4. tandem. ?) 4. si non. 85 Pakliby toho komornika nebylo, ani toho rücha: tehda pówod jmá dsky pokázati a když pokáže, tehda na tom jmá dosti býti, jakoby komorníka i růcho pokázal. 10. Tu pak řečník pohnaného jmá požá- dati, aby žalobu slyšal z desk. A budůli sé dsky sZalobü ieénikowuü děliti, Ze to úředníci shledají: tehda pohnany prázden jmà byü póhonu i té winy. Pakliby sé dsky se Zalobü nedělily , a to úředníci shledali: tehdy jmá otpowčědieti, anebo newinen sé k spráwé a k newiné zdwi- haje, anebo sé poznaje, Ze jest to musil učiniti, bráně sě jeho násilí, a bráně ži- wota swého, a to chce pokázati, jakž jemu práwo a páni naleznú. 11. A když páni potaz naleznú a wy- nesü, Ze by jméli o to sédati a Ziwotem pokázati: tehdy obě straně již nejmáta nikam w radu otstůpati. Tehdy řečník pówodów jmá iieci: pane sudí! tento ottudto prosi, aby jemu dán byl pán, jenžby jej naučil, kterak jmá k swému wrahu přistůpiti, a kterak jmá w šranky wjiti, kterü nohü napřed, a kterů po- 

Strana 86
86 gressum facere debeat, quod genu flec- tere et quod tenere recte !) coram vobis, et in quo loco debeat qua manu et quam plicam recipere et tenere, et quo modo dicere, ante quam cum hoste suo ipsam plicam percutiat, et qualiter ac quotiens cum ipsa plica percutiet, et postea quam diu ibi flexo genu manere et quando sur- gere debeat, et quando licitum sit ei ex- ire de scampnis eisdem.« 12. Deinde prolocutor ipsius citati dicet: »domine judex! iste citatus suam innocen- tiam (ostendere) cupiens coram vobis, petit ut ei baro detur, qui eum instruat, qua- liter et quando ipsa scamna ingredi de- beat«, et petat etiam omnia?) quae ad jus suum pertinent, sigillatim, quae pe- tivit actoris prolocutor. 13. Tunc baro datus actori, omnibus au- dientibus, dicet actori: »audi! guia guan- do tibi mandabitur, scamna intrare de- bes, pede tuo dextro ante et pede sini- stro post gradiendo; item flectere debes genu dextrum et non sinistrum ; item pli- cam partis tuae dextrae in manum tuam dextram recipies et tenebis, non percu- tiendo, donec inventum et mandatum tibi fuerit, quando percutere debeas.« 14. Deinde baro datus citato, dicet simi- liter audientibus omnibus: »audi! quod !) P, tenetur rectum. ?) 4. omnino. D. IV. Ordo judicii terrae. tom, a na kterém jmá koleně pokleknuüti před wámi, a w kterém miestě, a kterů ruků jmá klín swé sukně držeti, a kte- rak jmá řieci dřiewe nežby tím klínem swého wraha udeřil, a kolikrát jmá ude- řiti, a dokuď jmá klečeti, a kdy jmá po- wstati, a kdyby jmël z srankôw wystüpiti. 12. Potom řečník pohnaného jmá řieci: tento pohnaný, (pojmenuje jej), chce swů newinu pokázati, i prosí, pane sudí, aby jemu byl dán pán, jenžtoby jej naučil, kterakby jměl wstůpiti w šranky, i těž učiniti, jako jest prwní řečník prosil. 13. Tehdy ten pán, jenžto jest wydán pówodu, jmá nad hlas říieci: »slyšiž! kdyžť käZi do Sranköw wstüpiti, jmäs prawıı nohů napřed kročiti a lewů potom; a když před pány přijdeš, jmáš na prawém koleně pokleknůti, i máš prawü rukü s prawe strany za klin sukni wzieti, i jmás drZeti, dokudZ nekäZi páni tim klínem swého wraha uderiti.« 14. Potom pán, kterýž bude wydán po- hnanému, jmá nad hlas řieci: »slyš! kdyžt 

Strana 87
Jiád práwa zemského. quando mandabitur tibi, intrabis scamna, pede tuo sinistro ante et dextro post gra- diendo, flectesque genu sinistrum et non dextrum, plicamque partis tuae sinistrae in manum tuam sinistram recipiens tene- bis, et non percuties nec surges abinde, donec tibi fuerit mandatum.« 15. Tunc prolocutor actoris quaeret, si jam licet actori scampna ingredi, sicut est jam informatus. Tunc baro dicet, quod ingrediatur. Deinde quaeret similiter pro- locutor citati, dicens, ex quo actor jam intravit, an licet etiam citato ingredi scamna eadem. Tunc baro dicet quod etiam ingrediatur. Demum advocatus acto- ris quaeret, si liceat jam actori flectere genu suum; et baro dicet, quod sic. Tunc prolocutor citati similiter quaeret, (an) citato liceat etiam flectere genu; et baro similiter dicere debet, quia licet. Et tunc ea, quae per ipsos barones mandata ac inventa sunt, ipsi litigantes mox facere debent. Deinde advocatus actoris quaeret, si liceat actori plicam suam ad manum recipere; et citati prolocutor hoc idem similiter quaeret. 16. Et postquam plicas ipsas jam tenue- rint, tunc advocatus actoris petet dari sibi baronem, qui ipsum actorem instruat, qualiter dicere debeat, antequam cum plica percutiet; et pars adversa similiter petet, ut ad idem faciendum baro sibi detur. 87 káZi w Sranky wstüpiti, jmáš lewů nohů napřed wkroéiti a prawü potom; a když přijdeš přede pány, jmás na lewé koleno pokleknúti i jmáš sč ujieti lewů ruků za klín s lewé strany; držiž a nebij, ani wstá- waj, dokudž nebude kázáno.« 15. Tehdy řečník pówodów otieže, a řka: »pane sudi! jizli móze pówod wstüpiti wiranky?« Tehdy sudí dié: »wstup !a A když přijde přede pány, a klekne, i klín sukně s prawé strany w prawů ruků wezme: tehdy řečník pohnaného takéž otieże, a ika: »pane sudi! poniawadź pówod jiż jest w śranciech, jižli móže pohnany takć w śranky wstupiti?« A kdyż sudi dić: »jiż;« a kdyż již na swé miesto s lewé strany prijde, a na lewé koleno poklekne, a s lewé strany klín suknč wlewü ruku wezme, 2e jiZ oba hotowa budeta: 16. Tehdy řečník pówodów Zàádati bude pána, aby jej naučil, kterak jmá rieci, dřiewe nežby klínem udeřil swého wraha. A řečník také pohnaného bude prositi pána, aby jej naučil, kterak jmá řieci, dřiewe než swým klínem proti pówo- dowi udeří. 

Strana 88
17. Et sic baro datus dicet actori: »tu dices ad citatum: audi Petre! tu es verus meus hostis, quia occidisti Johannem fra- trem. meum carnalem quondam de tali loco, in via pacis sine jure, et hoc volo probare in te cum vita mea super vitam tuam, prout me jus terrae et barones in- formabunt.« 18. Deinde baro citati dicet ad ipsum citatum: »tu dices sic actori: audi tu Ilenrice ! de quo me inculpas, quod oc- cidissem Johannem fratrem tuum carna- lem quondam de tali loco sine jure in via pacis, in eo non sum tibi culpabilis; et. hoc volo probare, sicut mihi jus (terrae) et. barones. invenerint.« 19. Si vero culpabilis est, prout ad que- rimoniam respondit, tunc dicere debet: »quidquid feci, hoc per ejus initium feci, defendendo vitam meam« etc. Et tunc statim ipsas plicas insimul percutere de- bent, ter tangendo directe ipsas plicas eum manibus. Uterque ipsorum litigan- lium caveat, ne tardet aut dubitet manum el plicam alterius percutiendo, quia di- recle se tangere debent; et si aliquis ex eis in eo crraret, perderet ipsam cau- sam. Quo facto advocatus actoris quae- ret a judice, si liceat actori jam surgere et de scamnis exire? D. IV. Ordo judici terrae. 17. Tu pán daný pówodowi nad hlas dič : »takto jmáš rieci: ty Petre (nebo kterak jemu jméno dějí) slys! prawímt, Zes mój wrah, neb si zabil Jana (neb kterak jemu jméno ději) bratra mého wlastnieho od- tudto (pojmenuje), na pokojné cestě bez- prawně; a to chci pokäzati mÿm Ziwo- tem na twój Ziwot, jakz mé práwo zem- ské a pani nauëie.« 18. Tehdy pin wydany polmanému nad hlas dié: »ty jmas ricci k powodowi: slys Jene neb Jakube! jakoZ mi winu dawas, bych já zabil bratra twého Petra nebo Wáclawa někdy řečeného ottud, na po- kojné cestě bezprawné: tiem jsem tobě newinen, a to chci pokázati mým žiwo- tem na twój żiwot, jakż mi prawo zem- ské a pàni nalezni.« 19. Tu jmáta zaručili, aby sě bila o ži- woty; a jmá jíma deň a miesto ukázáno býti, jakož jest obytej a prawo, kdeZ pani naleznü. Pakli jest proti žalobě poznal sé, a řka: »to sem musil učiniti pro jeho počátek, bráně swého Ziwola:« tehdy ibned kliny w hromadu tiikrat udeiiti jmäta; a oba budta pilna, abysta upriemo udeřila proti sobě, by sč žádný nechybil. A kdyzby pani sl:ledli, na kterémiby seslo, żeby práwé neuderil : tenby swü pri ztatil. Ale kdyżby oba práwě udeřila, zeby pàni pochwálili: tehdy reénik pówodów jmà sudicho otazati: jizli powod moz wstati a zśranków wyjili? 

Strana 89
Řád práwa zemského. 20. Et hoc idem baro invenire debet, quia jam licet. Et similiter prolocutor citati facere debet. 21. Tunc judex eis terminum ad juran- dum contra se et ad duellandum debet assignare. 22. Quo termino veniente, actor prius jurabit in cruce, prout informatus fuerit; et si jurando non processerit, tunc per- det ipsam causam capitis. Si vero pro- cedet, tunc citatus similiter jurare debet pro sua innocentia, sicut fuerit informa- tus; eL si processerit in juramento, tunc duellare debent statim sine armis, solum- modo in tunicis et in caligis, cum clypeis et gladiis aptis in circulo eis ad hoc de- putato, sicut talium requirit consuetudo. 23. Si autem idem citatus jurando non processerit, et ter jussus se non emenda- verit, (sicut semel hoc factum fuit in fa- vorem partis, ut audivi) tunc perdet caput ipso facto. Sed multos audivi dicere con- tra hoc, quod per errorem juramenti ?) non meretur quis ipso facto decollari, sed causam sive litem ipsam mox perdet, et 89 20. Tehdy ten pán, jenzto mu wydán k naučení, jmá jemu fieci: »wyjdi, jit je čas.« A takéž řečník pohnaného jmá otázati, jižli móž wstáli a zšranków wyjíti; tu pán jemu wydany jmá tieci: »wyjdi.« 21. Tu sudí jmá jim rok polożiti, a mie- sto ukázati, kde jmáta proti sobě přisa- hati a potom sě biti. 22. A když ten rok přijde, tehda pówod, hotow jsa k bitwě, jmá napřed přisieci, jakž jemu páni rotu wydadie. A kdyžby tu přísahu zmátl, tehdyby swů při ztratil. Pakliby prisahaje prosel: tehdy pohnany, hotow jsa také k bitwé, jmà prisahati za swü newinu. Pakliby přísahu zmátl, teh- dyby tu pii i Ziwot ztratil. A pakliby prošel: tehdy sé ihned jmáta biti bez odénie, jedno w sukniech a w nohawi- ciech, s mećmi a za Stity, w àranciech jim priprawenych, jako jest obyéej. 23. Tuto znamenaj, Ze za staradáwna ten- to řád byl jest, kdyžby pohnaný přísahu zmátl, a po třetí sě neoprawil, žeby ztra- til i pri i hlawu, Proti tomu z priezni páni sů byli nalezli jednomu za neboZce Ciesaře, že pro tu přísahu nejmá ihned sťat býti, ale že jest swů při ztratil, a ten pówod jmá získanů jmieti. Ale mie- A. juramentum. Z. celý tento článek zmateně podáwá. 1) A. C. II. 12 

Strana 90
90 ipse actor contra ipsum procedet, sicut reguirit ordo juris. Et nota glossulam, et eandem invenerunt barones pro jure, guod si ipse citatus jurando non proces- serit, tunc statim captivari debet et apud purgravium Pragensem detineri in car- cere perpetuo. Si autem amicus ipsius purgravii fuerit, tunc servabitur in car- ceribus, ubi domino regi et baronibus vi- debitur expedire !). Si autem rex et ba- rones cognoverint eum fore innocentem, tunc dimitti debet; aut (si) ipse actor et ejus amici pro eo supplicaverint regi et baronibus ut dimitteretur, tunc talis di- mitti debet. 24. Si autem ex ipsis litigantibus duel- lare non praesumens, recedere voluerit : antequam circulum ingressus est, petet consilium sibi dari cum purchravio Pra- gensi; qui purchravius eum cum omni securitate conducere a castro Pragensi per tria milliaia debet, ita quod ipse conductus evadere valeat manus inimici. 25. Si autem circulum ingressi duellare coeperint, et aliquis ex eis fessus pau- sare voluerit: petet falangam inter se et ádversarium poni, et sic pausabit ad ho- ram; quam falangam duo beneficiarii, vi- cecamerarius et vicejudex, tenere et pe- tenti exhibere debent in instanti per ires vices. D. IV. Ordo judici terrac. sto stétie tento pohnany jmá dàn byu do wééného žaláře, aby jeho purkrabie Pražský chowal až do smrti, jakož na wézné slusie; a pakliby purkrabie Praz- sky byl jeho přietel přirozený, tehdá jmá dán býti do jiné wazby, kdežby sě krá- lowi a pánóm zemským zdálo, a tu jmá chowán býti, jakož na wězně slušie, do- kudžby král a páni zemští jeho newiny neoptali úplně, aneb dokudžťby ten pö- wod a jeho prietelé jemu té winy neot- pustili, a zaň krále a pánów neprosili, aby byl propuštčn. 24. A kdyžby z tů obů nesměl sč který biti: dříewe než w šranky wejde, jmá prositi pánów, aby jemu potaz dali s pur- krabí Pražským; kterýžto purkrabie jmá jej bezpečné prowodili tři míle ot hradu Pražského, tak aby mohl uteci před ná- silim swých nepřátel. 25. Ale kdyžby již wšranky oba wešla, a počala sč bíti, a kdyžby některý z nich ustal, jmá žádati otpočinulie, a w tom jmá uslyšán býti. | Tu purkrabie Pražský jmá mezi ně wložiti sochor, aby přes ten žádný na druhého nesahal az za hodinu; kterýžto sochor dwa úředníky, tocižto ko- mornik asudi hotow jmäta drZeti; a kte- rýžby jeho žádal, aby hotow byl až do třetice k otpočinutí, a wždy za hodinu. 1) P. přidáwá: tam diu, donec ipsi regi et baronibus de cjus innocentia constiterit, aut ipse actor et amici ejus supplicaverint, ut dimitteretur. 

Strana 91
Řád práwa zemského. 26. Et qui alium superaverit, eundem decapitare manu propria debet, et caput inter pedes projicere, et super eum duos denarios offerre; nisi aliud de favore re- gis fuerit ordinatum. Quo decapitato, flexo genu regi et beneficiariis regratiari debet de justitia !). 27. Ceterum si ipse citatus in aliquo. terminorum praedictorum non comparu- erit, aut litigando vel duellando causam eandem perdiderit quoquo modo: tunc actori pro jure dari debet pro ipso ca- pite et pecunia capitali praedicta, et ipse dabit memoriales. Et tandem quando- cunque voluerit idem actor, petet dari sibi bedallum, qui ipsum citatum mone- bit, ut infra sex septimanas continuas a die monitionis pro capite ipso et pro pecunia capitali eadem concordet. Qui- bus septimanis lapsis, alium bedallum ad idem faciendum recipiet; et iterum ter- tium bedallum recipiet, ut moneat ipsum 1) P. duos denarios super eum offe- rendo /eprw na konci élánku klade. 91 26. A kdyiby jeden druhého přemohl: tehdy jej jmá swů ruků stieti, a hlawu jemu mezi nohy wložiti; lečby s králowú woli a s panským powolením bylo mezi nimi lepšie zjednáno. A kdyżby jej stal, a hlawu mezi nohy wložil, tehdy jmá po- kleknůti na jednom koleně a poděkowati králi a pánóm z prawého práwa, a dwa haléře naň wložiti, a těmi jej oférowati. A tak switézi nad nim a práwo obdrží wtěj při. A to jemu jmá we dsky wniti, aby toho žádný piietel nemstil.. Pakliby kto toho mstil, tenby ztratil žiwot i zbo- žie, k Králowě Milosti i ke wšem pánóm, a nikdyby on ani jeho děti nejměliby prá- wa zemského użiwati "). 27. Tuto znamenaj, když pak ten po- hnaný nesměl práwa dostáti, nebo který rok zmeškal, k súdu nebo k bitwčě: tehdy ihned tomu pówodu jmá býti dáno za práwo stané, a on dà památné. Tu pak kdyż koli chce pówod, z té hlawy i z téch peněz hlawnich, jmá wzieti komornika, aby napomanul pohnaného, aby sé s nim smluwil w żesti nedelech. A kdyż těch šest neděl mine, a on sć s nim nesmluwi, jmá to we dsky wložiti, a jiného komor- nika poslati, aby sé s ním smluwil opět w sesti nedèléch. A když druhých šest nedèl miné, a on sè snim nesmluwi, opět to jmà we dsky wloZiti, a wzieti tretieho !) P. wyzwati. 12* 

Strana 92
92 citatum pro concordia infra sex septima- nas, ut supra. Et haec monitio per ipsos bedallos fieri debet in domicilio ipsius citati, et per fora debet proclamari. 28. Quibus monitionibus factis, et octo- decim septimanis elapsis, ipse actor per beneficiarium unum et bedallum super hereditatem ipsius citati more solito in pecunia capitali praedicta induci debet, et beneficium tantumdem; et deinde ipse actor in ipsa hereditate inducta ! cum bedallo, juxta consuetudinem juris, sicut alias praemissum est, poterit dominari ; et post hoc eadem hereditas taxari de- bet hereditarie ipsi actori pro pecunia capitali eadem et beneficio tantumdem. 29. Quibus monitionibus praemissis, et ipsis octodecim septimanis transactis, idem actor, ubicunque eundem citatum repe- rerit, capere et interficere potest, cum auxilio cujuscunque; et sic interfectum, übiis ejus perforatis, ligatumque per pe- des ejus ad caudam equi, in nullo eo penitus spoliato, ad poprawam Pragen- sem justitiariam vel patibulum deducet, hoc beneficiariis Pragensibus notificando, et bedallo terrae ostendendo eundem. ?) P. in ipsam hereditatem inductus. D. IV. Ordo judici terrae. komorntka, aby jej opét napomanul, aby sé s nim smluwil w šesti neděléch w po- slednich. A to napominänie komornici jmají učiniti w jeho domu před čeledí, a trhem prowolati w móstć, k kterćmuż naj- bliż piisedi. 28. A když těch osmnádste nedělí mine, a to we dsky bude znamenáno: tehda ten pówod má wzieti jednobo úředníka a jednoho komorníka, a ti jej maji wzwésli na dědiny pohnaného, jakož jest obyčej. A ihned ten pówod s jedním komorníkem bude panowati na těch dědinách, jakož jest obyčej. A když opanuje, a to we dsky bude znamenáno: tehdy tomu pó- wodu mó dan býti úředník, aby jemu ot- hâdal dèdin pohnaného w tèch penèzich hlawnich, a úřadu tolikéz. 29. Pak když sč to wše dokoná, a po- hnany nesmluwi sé s pówodem i s úřed- niky: tehdy ten pówod, kdeżby koliwek nalezl pohnaného, má.jej jiéti nebo za- biti, a prokole jemu stehně, i má jej k ocasu koňskému za nohy přiwázati, nic s ného rücha neswláce, i wléci jej pod Pražsků šibenici. I má to opowčdieti úředníkóm, a komorníka wzicti, aby jej ohlédal. A když to komorník wyzná, má to we dsky wložiti, a žádný toho nemá mstiti. 

Strana 93
Bid práwa zemského. 30. Circa quod notandum est, quod idem citatus, condempnatus jam in causa ca- pitis, circa uxorem suam propriam et legitimam , cum per ejus brachia am- plexatus fuerit vel fimbria ejus tectus, capi, interfici vel molestari aliqualiter per ipsum actorem nec per quempiam alium non debet. Quidam vero dicunt, quod étiam circa sepulchrum beati Wenceslai in ecclesia Pragensi, et coram regina Boemiae, si fuerit inventus, ob reveren- tiam ipsorum, idein citatus non debet etiam perturbari quoquo modo. 31. Et sciendum est: si praedictus actor contra aliquem alium praeter interfecto- rem pro capitali pecunia agere voluerit, omnem processum judicii ipse actor et citatus habere debent, qui est conscrip- tus supra in causa capitis praedicta, prae- ter quod ipsi ambo litigantes suos za- stupcie, i. e. commissarios suos ad duel- landum, si quis eorum voluerit, habere potest; qui duellabunt cum baculis et clypeis tantum se mutuo verberantes. 32. Si quis vero, annos legitimos aetatis suae. nondum babens, aliquem pro.capite patris sui, vel matris, vel alterius amici sui propinqui citare voluerit, in ipsa causa procedendo semper nominet et scribat se esse orphanum; et advocatus ipsius or- phani, quando litigabit, in judicio exci- piet et muniet ipsi actori jus orphanile. 93 30. Tuto znamenaj, Ze ten pohnany, kdyz- by byl u swé ženy oddané nalezen, a ona jej objala, a nebo swým růchem při- kryla, že ot nie nemá wzat býti, ani které žalosti trpěti. A také, kdyžby byl u hro- bu swatého Wáclawa w PraZském ko- stele, a nebo pred králowu Ceskü, také tu nemá wzat býti, ale pokoje požití, 31. A znamenaj, že o hlawu ani pówod ani pohnaný nemóž ižádného poručníka učiniti miesto sebe. Ale kdyżby pówod koho jiného z hlawnich penéz pohnal, nežli toho, jenžto jest jeho prietele za- bil: wšecen týž řád w südé máta jmieti, jakož jest swrchu popsán; jediné kterýž chce z nich, nebo oba móžeta poručníka mieli, a miesto sebe k bitwé wydati; i máta sě bíti kyji a za štíty, až jeden dru- hého i přemóž, a tak při obdrží. 32. Wiece, kdyžby kto let nemaje, z hla- wy otcowy neb kterého jiného přietele chtěl koho pohoniti: má sě we dsky si- rotkem psáti, a řečník jeho má jemu si- rotéóie práwo ohraditi. Pakliby toho ne- učinil: tehdy pohnany má otázati, jestli to jeho slowo, coZ jest jeho reénik obra- dil. A kdyzby rekl, jest: tehdy pohnany, 

Strana 94
94 Quod si non faceret, tunc citatus requi- rens ab actore, si ejus verbum sit, quod dixit ejus advocatus contra eum, dicet ad beneficiarios: »procedit ecce contra me in causa capitis tamquam vir et aeta- tem virilem habens, non jus orphanile excipiens, nec nominans orphanum ipsum; unde si procedetur amplius in causa hac, non debet uti jure orphanili, nec pro- cedere contra me sicut orphanus, sed tamquam vir aetatem habens.« Et hoc sibi per barones inveniri debet, ut pro eo careat jure orphanili. 33. Si vero per ipsum advocatum suum ipse actor sit munitus : tempore, quo scamna judicii intrare et plicas percutere debet cum citato, pro eodem orphano amicus suus quicunque intrare poterit et proce- dere in causa usque ad duellum. Eo vero duellare debente, idem amicus, vel alius quicumque, de manu orphani gla- dium et clypeum recipere potest, et pro eodem orphano contra suum adversarium licite duellare. 34. Notandum: si par parem in genere pro capite ad judicium citaverit, duellare cum gladiis et clypeis debent. Si autem minus nobilis, sive wladyka, alium magni- fice nobilem, id est slechticzonem magni- ficum, pro «eapite citaverit, et si idem citatus, antequam ad querimoniam respon- dit, nolens duellare, excipit jus suum 1) P. meëmi. D. IV. Ordo judici terrae. oswédée to ürednikóm, mà Heci: »Pane sudi! jdeť proti mně práwem jako muž, protož semnů má konati jako muž, ale ne jako sirotek, nebť jest jemu neohra- dil prawa sirotéieho.« Tu jemu páni maji nalezti, Ze nemà uziwati sirotéieho práwa. 33. A pakliby jemu ohradil prawo sirot- čie, tehdy kdyby měl wstůpiti do šranków, a klín wruku wzičti i udeřiti proti po- hnanému: tehdy móž kterýžkoli přietel jeho wstópiti a zań sud wósti aż do bitwy. A kdyžby sč měl bíti, tehdy ten sirotek má státi před šranky, meč a štít drže, a ten prietel má ten meč a štít wzieti z jeho rukü, i biti sé zai s jeho wrahem aż do skonánie, jakoZ swrchu psáno jest (kdež dwa prsty ukazujeta). 94. Když rowný rowného podlé uroze- nie, tociZto pán późna, wlädyka wlädyku z hlawy pohoni, wšeho téhož řádu, jako swrchu psán jest, máta požíwati, i máta se bíti s meči?) i se 3uty. A pakliby nižší wyssieho, tociZ wládyka šlechtice, pohnal z hlawy: kdy2by ten pohnany ohra- dil swé prawo pred Zalobü, driewe nezby 

Strana 95
Řád práwa zemského. 95 muniendo et dicendo: »si in causa hac naň žaloba wyšla, aneb jemu jeho řečník procedetur ulterius, ut uti debeam jure to wymienil, ařka: »kdyžby přišlo na bi- tie, bítiť sě s ním nechce, nebť jest niž- meo, quia cum actore ispo, tamquam šieho uroženie, nežli on«: tehdy ten po- minore me in genere, duellare non de- beo:« tunc idem citatus, suam innocen- hnaný swů newinu má pokázati přísahú na kříži sám sedm se zmatkem; a když- tiam purgando, metseptimus jurare debet. by wšickni prošli, má prázden býti; a Si vero hoc non excepit, nec munivit in pakliby jediný zmátl, tehda tu při ztratí. hoc jus suum, antequam ad querimoniam respondit, ut praedicitur: tunc tenetur Ale kdyžby sobě toho práwa newymienil cum actore duellare, nobilitate sua quam- před žalobů, má sě s ním bíti, ač i jest vis magniſica non obstante. pówod menšieho urozenie; a ta bitwa má jíti týmž řádem, jako swrchu psáno stojí. 35. 35. A pakliby wýše urozený menšieho Si vero ipse nobilis magnifice minus sebe pohnal z hlawy, a kdyžby nechtěl nobilem, vel alium quemcunque inferio- bíti sě s swým wrahem: tehdy má jemu rem se, pro capite citaverit, et nolens řečník wymieniti před žalobú jeho uro- duellare cum citato, excipiet jus suae no- zenie; tehda má sám sedm přisahati na bilitatis praescriptum, cupiens ut ipse ci- kříži, jako swrchu psáno jest. A pakliby tatus contra eum metseptimus se expur- pohnaný nechtěl přisahati, boje sě, by get: et si ipse citatus consentire nolu- erit, oportebit ipsum actorem duellare nezmátl přísahy: má žádati bitwy s pó- wodem, a pówod sě s ním musi bíti, cum citato eodem, non obstante excep- anebo jej propustiti; nebo nesmili se bíti tione et munitione praedicta; quia si non praesumit cum minore duellare, nec eum s níže urozeným, také jeho nemá pohoniti. citare debebat. 36. 36. Item si civis aut rusticus aliquem nobilem pro capite citaverit, et si idem citatus ante querimoniam, nolens duellare, suae nobilitatis jus, ut praemissum est, muniverit: tunc metseptimus contra eun- dem actorem tenetur se purgare. Kdyžby měštěnín nebo sedlák kte- rého šlechtice nebo wládyku pohnal z hla- wy, a kdyžby pohnaný swé práwo ohra- dil a wymienil před žalobú, že se s ním bíti nechce: sám sedm má přisahati na kříži, jako swrchu psáno jest. 37. 37. Si autem civis rusticum pro capite A pakliby měštěnín sedláka pohnal: citaverit: duellare debent simul, quia in máta sě biti kyji a s štíty welikými, neb

Strana 96
96 eodem ordine sunt constituti. Et juxta antiqua jura cum baculis et clypeis par- vis, quos hastiferi deferunt, duellabant; nunc autem duellare debent cum gladiis et magnis clypeis, sicut superius est praemissum. 38. Item si mulier, habens maritum suum legitimum, aliquem pro capite citaverit: idem citatus contra eandem metseptimus se purgabit per juramentum. 39. Si vero domicella, quae non renuntia- vit!) ducere maritum , aliquem pro ca- pite citaverit: jure eodem debet uti or- phanili, pro ut est expressum supra. 40. Item si vidua aliquem, parem in ge- nere sibi, pro capite mariti sui vel alte- rius amici citaverit: duellare tenetur cum citato taliter: si vir idem citatus fuerit, tunc idem vir in fovea usque ad cingu- lum cum gladio et clypeo magno locari debet, et in eadem fovea ambiens, se debet defensare, actrice ipsa cum gladio etiam et clypeo consimili contra eum di- micante, ea de circulo ad hoc ei depu- tato nullatenus exeunte. Si autem domi- cella octodecim annorum senex, quae re- nuntiavit marito ?), pro capite aliquem D. IV. Ordo judici terrae. jsta oba jednoho řádu chlapského; a to jest ot staradáwna ustaweno, Ze k téj bitwé nemáta meéów uZiwati. 38. Kdyzby Zena, majic swého muže, koho z hlawy pohonila: tehda pohnany má swü newinu pokázati na kriZi prisahaje sám sedmý, jako swrchu psáno jest. 39. Pakliby panna, ježto sč muže otpo- wédéla, koho z hlawy pohnala: ta mà uzi- wati práwa sirotéieho, aby jeji prietel kteryZkoliwék mohl süd wésti aZ do bitwy s jejím wrahem týmž řádem, jako swrchu psáno stojí. 40. A pakliby wdowa koho sobě rowného w urozeni pohnala z hlawy muzowy neb kterého swého prietele: má tiem rádem proti pohnanému jíti, jakti muZ. Pak kdyz sé snim bude mieli biti, tehdy ten pohnany má w dole wykopaném státi aZ po pás s mečem a se štítem welikym, a w tom dole obraceti sč, jakž móže, a brániti sč jí. A ona má také býti s me- čem ase štítem wšranciech w okrůhlých k tomu připrawených. A on z dolu, ani ona ze Sraüków nemá wyniti, dokudžby jeden druhého nepremohl. Pakliby z nich který wyšel, tenby swé práwo ztratil. A panna w osmnádsti létech, nebo starší, JJ P. quae renuntiavit; tak i překladatel, ale chybné, % P. renuntiavit matrimonio. 

Strana 97
Řad práwa zemského. citaverit: eodem jure potiri debet, sicut vidua praescripta. 41. Nota. Si quis in praesentia regis, aut in judicio !) pleno coram beneficiariis Pra- gensibus, suo proprio initio aliquem oc- ciderit, et ibi statim fuerit vel postea deprehensus: tunc statim decapitari de- bet, sed res et hereditates suas perdere ipso facto non debet. Si vero idem in- terfector abinde evaserit, et hoc idem D. Rex vel beneficiarii Pragenses dixerint, et super juramentum eorum receperint, eis plenarie id constare, videlicet quia talis id crimen commisit: tunc pro tali capite interfecto nulla citatio fieri debet; sed talis, qui pro eodem capite agere vel citare debebat, contra ipsum inter- fectorem procedat usque ad ipsius mor- lem, tamquam contra devictum in causa capitis obtenta, per omnia eo processu et modo, prout in tractatu de capite est expressum. Et pro tali capite inter ipsos actorem et reum concordari non debet sine speciali consensu D. Regis, aut, eo absente, sine consensu capitanei. 42. Item si major in genere contra mino- rem pro capite citatus in judicio, per se vel per testes suos jurando ?) non pro- cesserit: talis citatus non perdet caput suum ipso facto, sed pro capite inter- fecti satisfacere debet actori juxta ad- inventionem seu taxationem beneficiario- 97 kdyżby chtóla tak s swym wrahem biti sé, téhoZ mi prawa pożiwati. 41. Kdyžby kto před králem nebo před súdem plným swým počátkem koho zabil, bylliby tu popaden, má ihned sťat býti, ale dědiny a zbožie jeho nemá ztraceno býti. A pakliby ten wrah tu nebyl po- paden, a ottud utekl: kdyžby král Český nebo úředníci Pražští na swů přísahu wzali, že sů to widěli, ježto jej zabil: o tu hlawu nemá žádný póhon býti, ale ten, jenžto má o tu hlawu práwo státi, má to wyznánie we dsky wložiti, a na jeho dědiny i naň má práwo wésti plným řádem, jako swrchu psáno jest, jakoby naň plným sůdem dowedl. A otu hlawu mezi nimi nemóž smlůwa býti, bez krá- lowy wóle anebo jeho hofmistra. 42. KdyZby kto wyssieho rádu neb rodu ot niżsieho byl pohnán z hlawy, a na pri- saze sám nebo který pomocník zmátl: ten nemá sťat býti, ale má tu hlawu slo- žiti podlé šacowánie a nálezu: úředníków 1) B 3, 4, 6, consilio pleno coram judicio. ?) B 3, juramento. 4. C.. 13 

Strana 98
98 rum Pragensium, videlicet ) summi ca- merarii, judicis, purchravii Pragensis et notarii terrae; qui beneficiarii de con- silio baronum terrae taxabunt illud caput juxta eorum juramenta. Si vero ipsi bene- ficiarii in eo non possent in unum con- venire, sed divisi fuerint in partes plures: tunc dominus rex vel ejus capitaneus regni, ad quam cunque partem accesserit, ejusdem partis dicto et taxationi stari debet. 43. Item si in praesentia regis aut coram judicio Pragensi par pari in genere ala- pam dederit: tunc statim idem percussus eidem perculienti cum suo palmo ?) unam alapam ad utramque maxillam et cum pu- gno ad nasum unam plagam dare debet. $i vero magnifice nobilis, i. e. àlechtic, wladykoni vel alicui civi alapam dederit: idem percutiens duas alapas et unam per- cussionem ad nasum ab eodem percusso, ut praemissum est, debet sustinere. 44. Si vero wladyka slechticzoni aut civis wladykoni vel slechticzoni alapam dare praesumserit: tunc eidem percutienti ma- nus mox debet amputari, et deinde inter eosdem percutientem et percussum cautio sufficiens ponatur, quod de cetero se non debeant pro eo perturbare. 45. Si autem rusticus, i. e. chlap, ali- quem ex praedictis superioribus se ala- ? B 3. vice. ?) B 3. pugno. D. IV. Ordo judicii terrae. Pražských, tociž najwyssicho komornika, sudieho , písaře a purkrabie Pražského ; kteřížto wšickni s panskú radú maji hlawu tu šacowati podlé swých přísah. A pak- liby sě oto smluwiti nemohli: tehdy pan král nebo jeho hofmistr má je přeslyšeli; a kteréjž straně piiwoli, toho mi po- slušna býti druhá strana, a na tom má ostati. 43. Kdyžby rowný rownému podlé uro- zenie před králem neb před plným sů- dem dal poliček, a s tiem popaden byl: tehdy ten, jemužto dán poliček, má jemu dáti zasč dwa, w každé líce jeden, a pěstí w nos. Pakliby wčtší nižšiemu dal, to- ciž šlechtic wládyce, neb wládyka chla- pu: tehdy takéž mu má dáti zasć dwa, a pčstí w nos. 44. Ale kdyžby nižší wyššiemu dal, to- ciž wládyka šlechtici, nebo mésténin a sedlák wládyce, poliček, a tu popaden byl: má jemu uťata ruka býti, a potom máta zaručiti, aby žádný pomsty nehledal. 45. Ale když chlap wládyce nebo šlech- tici smél poliček dáti, a tu popaden byl: 

Strana 99
Řád práwa zemského. pizaverit: tunc idem alapizatus de eodem rustico facere debet, prout sibi videbitur melius expedire. 46. Si autem quispiam suo proprio initio coram rege aut beneficio Pragensi alium gladio aut cultello non lethaliter vulnera- verit: tunc eidem percutienti manus illa, qua percussit, mox debet amputari. Si vero ab eodem vulnere idem mortuus fuerit: tunc idem vulnerans !) sustinere debet ea, quae superius de talibus inter- fectoribus" sunt expressa. 47. Si quis autem coram rege aut coram beneficio alium percutiens, ut est dictum, abinde evaserit, et infra sex septimanas a die ipsius excessus poenas. jam dictas noluerit ?) sustinere: tunc infra alias sex septimanas in omnibus provinciis per fora denuntiari debet bannitus pro tali ex- cessu; ita quod eundem bannitum nullus homirium ad coronam regni Boemiae per- tinens cujuscunque status, praeeminentiae vel conditionis fuerit, sive sit rex, sive marchio, archiepiscopus vel episcopus, aut alius princeps regni, aut baro, talem ban- nitun non debeant aliqualiter conser- vare? Si autem aliquis eundem serva- verit, ipsum ignorans fore bannitum: tunc idem, postquam super eo monitus fuerit, eundem infra sex septimanas a se dimittat. Si vero talis servans eundem bannitum contumaciter de cetero servare voluerit: 99 má jemu i s hrdlem na milost otsüzen býti, aby z něho učinil, což sč jemu líbí. 46. Kdyžby kto před králem nebo před plným sůúdem mečem nebo nožem dru- hého do krwe ranil, buď nižší nebo wyšší : tehdy hned má jemu ruka uťata býti. Pakliby ten ranénj ot téj rány umřel: tehdy ten, ktoZ jest jej ranil, má téZ trpéti, jakoZ jest swrchu psáno o wraZedlniciech. 41. Kdyžby ten, jenžto koho zabil nebo ranil před králem nebo před plným sú- dem, ottud utekl: má po wšech krajích we wšech městech prowolán býti s tů winú, aby jeho ižádný élowék, ktoZ pod korunu Českú sluší, nechowal, buď mar- krabč, arcibiskup neb pán, aneb jiný kterýžkoliwčk člowčk, až do šesti neděl. Pakliby kto newéda té winy do ného, jej přijal, má napomanut býti, aby jeho otbyl w druhých šesti neděléch. A když- by jej přes to napomanutie chowal: kdy- 1) P. B 3. vulneratus. ?) B 3. 4. voluerit. 9) B 4. 6. aliqu. acceptare vel fovere. B 3 accept. vel ferre. 13% 

Strana 100
100 tunc idem pro inimieo et pro hoste pu- blico ipsius regis et totius terrae debet reputari et haberi, et. contra eundem per ipsum regem. et omnes terrigenas pro- cedatur, tamquam contra hostem et pu- blicum inimicum procedi est consuetum; hDereditatesque ipsius assignari debent ei- dem, qui injuriam passus est eandem, per ipsum tenendae et habendae, donec sibi de injuria hujusmodi fuerit satisfactum. 48. Si vero ipse bannitus in castro aut civitate regali sine voluntate regia serva- tus fuerit: tunc contra talem civitatem, aut purchravium ipsius castri per baro- nes terrae et omnes terrigenas proceda- tur tamquam contra alios terrigenas ini- micos, in bonis ipsius civitatis et castri res mobiles tantummodo pro eorum ex- pensis recipiendo tam diu, donec ipsum bannitum a se duxerint dimittendum. He- reditatesque ipsius civitatis et castri, si expugnatae fuerint, ad ipsum regem per- tinere debebunt; purchravii vero praedicti hereditates propriae ad illum, qui injuriam passus est, ut praemittitur, devolventur, nisi idem purchravius poenas praedictas solus obedienter voluerit sustinere. 49. Si quis vero de hoc accusatus dixerit, se eundem non servasse: hoc a die ejus- dem accusationis infra VI septimanas co- ram rege aut beneficio Pragensi debet ostendere, et se purgare per proprium juramentum sine cespitatione qualibet. D. IV. Ordo judicii terrae. by těch šest nedělí minulo, má takéž prowolán býti, že jest ztracenec proti králi i proti wšie zemi; a má k němu pomsta býti s pomoci wšie obce, a dě- diny jeho wšecky, cožby jich jměl, mají tomu bitému přisúzeny býti, aby je držal a jich poziwal, dokudiby mu s& dosti neodestalo. 48. Pakliby ten ztracenec na hradé, neb w mésté kterém králowé, pres to pro- wolàánie zachowàn byl, bez králewy wóle: tehdy proti tomu hradu a purkrabi, neb proti tomu městu, mají páni se wší obcí wstáti, jako proti zewným nepřátelóm, a jich nábytky kté potřebě a k nákladóm brati tak dliho, dokudiby toho wypo- wédnika jim newydali. A pakliby toho hradu neb toho města mocí dobyli: Če- skému králi jich dědiny mají postúpeny býti; ale dčdiny toho purkrabie, kteréžby wlastnie byly, tomu rančnému mají při- súzeny býti, aby je držal, dokudžby mu sč dosti neodestalo. 49. Pakliby kto obžalowán byl, by jej chowal, a on sè k tomu neznal: swü ne- winu má pokázati před králem, neb pied úředníky Pražskými , w šesti neděléch, sám jedno za to přísáhna bez zmatku. 

Strana 101
Rad prawa zemského. 50. Si autem ipse rex eundem bannitum servare volerit: tunc terrigenae ipsum regem rogare debent, ut ipsum tenere non debeat nec tueri, sed potius eos circa haec statuta debeat conservare. In eo ipse rex debet eos exaudire; et si eos non exaudiret, tunc primo civitatem (zc) vel castrum, ubi talis servatur, debet ex- pugnari per terrigenas. 51. Alii etiam dicunt, quod si rex nolu- erit eos exaudire: tunc ipsi terrigenae in negotiis suis eidem regi astare non de- bent, nec obligantur tam diu, quousque eundem duxerit dimittendum a se. Si quis vero dominorum eidem regi tunc appo- neret !) in aliquo vel juvaret: tunc talis reputari iniquus homo debet ab omnibus terrigenis supradictis, et haberi similiter tamquam hostis. Et similiter in causis factis per rapi- nam, furtum, sublationem censuum, pro- cedetur per omnia, ut superius est ex- pressum. 52. Item casus: Petrus quidam, nocturno tempore veniens ad dómum Henrici, ean- dem domum violenter excussit, res ejus omnes asportando. Et si idem Henricus talem causam judicialiter prosequi volu- erit, procedat in hunc modum. Primo, quia eo nocturno tempore excussionis de- 1) P. opponeret. 101 50. Pakliby král Český toho ztracence chtěl chowati: tehdy wšichni zemeně mají jeho prositi, aby jich práwa nerušil, a on je má uslyseti. Pakliby jich neusly- šal: tehdy wšecka obec toho hradu neb toho města, kdežby chowán byl, má do- býwati; a když dobudü, maji k tomu ztra- cenci pomstu učiniti a nábytky pobrati. Než dědiny wždycky k králowstwi mají ostati. 51. Druhý obyčej jest: kdyžby jich král nechtěl uslyšeti, tehdy wšichni zemené nemají jemu služby ani: žádného řádu či- niti, dokudžby toho ztracence chowal a jim jeho newydal. A pakliby který pán tomu králi přes to službu neb který řád ukazowal, anebo jej sám chowal, anebo jiného ztracence neb zloděje přes otsů- zenie panské chowal: má z země wypo- wědien býti, a swé dědiny aby rozpro- dal we třech létech, a jich obce i práwa byl otsüzen. A mají jej wšickni, ktož k České koruně slušejí, za swého nepřie- tele jmieti. 52. Kdyzby kto z násilé noénieho koho chtěl pohoniti, má tento řád zachowati: kdyz mu sé to násilé déje, má suüsédy 

Strana 102
102 D. IV. Ordo judicii terrae. bet clamare, ut vicini audiant violentiam, quae sibi infertur; deinde id ipsum eis- dem vicinis notificare non obmittat; tan- dem infra duas septimanas hoc benefi- ciariis significet, et ab eis, ad conspicien- dum illam excussionem et inquirendum de ipsa a vicinitate, bedallum terrae im- ploret. Et eodem bedallo sic recepto, ostendat domum suam excussam, ostia- que ejus et cistas ac alias res confractas, et pennas de plumalibus dispersas, et alia, si quae ibi sunt perpetrata; convocatis- que vicinis, eorum testimonium super prae- missis imploret, ut haec recognoscant co- ram bedallo eodem. Quo facto, bedallum alium ad citandum recipiat, et reum cum apta querimonia, vel signo ejus, pro quo citare intendit, nec non ipsum bedallum, cum termino quatuor septimanarum mi- nime vel maxime sex septimanarum, im- ponere ad tabulas nullatenus obmittat. Qui bedallus per se et solus, si idem reus residet in Pragensi districtu, cita- bit; si autem in alia provincia residen- tiam habuerit, cum alio bedallo czudae illius districtus, in domicilio ipsius, et in civitate vel oppido proximis, die et hora forensi, convocato populo, ut praemissum est supra, citabunt. obapolně přiúpěti, aneb je přiwolati, a jim to oswědčiti. Potom we dwú neděli má komorníka wzieti, aby sě toho optal, a má jemu ukázati dóm wybitý, dwéře nebo truhly, nebo jiné domowité wěci, na kterýchž sě jest jemu škoda stala. I má přiwesti ty súsědy předeň, aby wy- znali před ním, že jsů k tomu násilí w noci přiwoláni. A když wyznají, a ten komor- ník to wyzná před úředníky: má to we dsky wložiti, a jiného komorníka na pó- hon wzieti, aby jej pohnal; a ten ko- morník má toho pohnati w jeho domu před čeledi, a trhem ten póhon prowo- lati w najbližšiem městě. 53. 53. Quo termino veniente, citatione ipsa consueto modo pronuntiata, idem actor querimoniam suam proponet; citatus vero, si praesens fuerit, per se vel per com- missarium suum, id est per procurato- rem suum, de concilio petito prius et praehabito, dicet contra, quid sibi vide- A když ten rok přijde a póhon swěd- čen bude: tehdy pówod žalobu má pro- westi z toho násilé. A staneli pohnaný,

Strana 103
Rad prawa zemského. bitur expedire. Et si per dicta sua non valebit actorem evadere, tunc quaeret ab actore, quando eadem excussio sit com- missa? ipseque actor tenetur dicere annum et diem, quando sit facta. Deinde quae- ret, si idem actor habeat retro se be- dallum, qui illam excussionem conspexit, et de eadem inquisivit? qui eundem be- dallum statim debet producere et juxta se habere; et idem bedallus, sicut vidit et a vicinis audivit, et quando sit factum, debet confiteri. Et si idem bedallus dis- crepaverit in ipsa sua confessione, di- cendo alium diem vel annum, quam quae dixit actor, interrogatus de praedictis: tunc mox idem actor perdit causam ean- dem. Et si non discrepaverint: tunc ci- tatus quaeret, si eadem excussio benefi- ciariis fuerit notificata? et eis responden- tibus, quod sit: tunc legi tabulas man- dabit. Quibus perlectis, si non discre- paverit tenor earum a querimonia propo- sita, ad ulteriora procedetur eo modo per omnia,sicut superius est expressum; ex quo ferrum candens abolitum est, quod prius post juramenta partium in causis talibus per ipsum citatum vel ejus za- stupnikum ad majorem purgationem recipi debebat. Et hoc credo, quod illud jus recipiendi candens ferrum, plus fuit insti- tutum propter terrorem et poenam, quam propter aliquam tentationem Dei, ut a talibus excussionibus eo perterriti facilius cessarent. b4. Item si aliquis, animalia sua depas- cendo, alteri in hereditate ejus dampnum 103 má otázati, kdy sé jest stalo, a pówod má powédieti, kterého léta a ktery den. Tu pohnany má otázati, máli komorníka, jenZto to opatrowal: a ten pówod ihned ma mieti komornika pedlé sebe, aby jemu wyznal, co jest widel, a co sé jest ot süsédów uptal A uhodili komornik w téZ: tehdy pohnany káze sobé dsky éisti; a srownáli sé Zaloba se dskami a s tiem komornikem, tehdy mà swétle rozeziené Zelezo pred pohnanym polo- Zeno byti, aby na ném dwa háky polozil, a phisáhl za swü newinu. A to jest usta- weno pro strach, aby s& nasilé tiem méné dálo, bojiece sé horkého Zeleza. A kdyżby nezdrżal prstów na tom Zeleze, dokudżby ptisahy nedokonal: tehdyby tu pii ztratil i hrdlo. Ale kdyżby komor- nik jinak swédéil, neZliby péwod zalo- wal, aneb sé dsky délily s Zalobü: tehdy pohnany má toho prazden byti. 54. Kdyzby kto swój dobytek pasa, komu na jeho dédiné obilé spásl nebo ztlaéil: 

Strana 104
104 fecerit, conculcando blada sua: tunc idem talem causam judicialiter prosequendo, utatur hoc processu. Primo idipsum be- neficiariis significabit; deinde petet be- dallum, qui eandem conculcationem et damna conspiciat, et ea, quae viderit, tempore suo coram beneficiariis recognos- cat. Quo bedallo recepto, ostendat ei hereditatem, in qua praedicta damna sunt commissa; deinde alium recipiat bedal- lum ad citandum, et eundem cum reo, querimonia et termino competenti huic negotio, ad tabulas imponat. Tandem tempore judicii, quo querimonia propo- nitur, actor tenetur juxta se habere et producere illum bedallum, qui conspexit damnum praedictum , ut ea, quae et quando vidit, ibi statim recognoscat. 55. Et simili modo procedetur in causis, quae per succisionem silvae, arborum Íructiferum (sic), pratorum, vel capturam piscium fuerint factae. Si vero citatus dixerit: »domine judex! peto nuntios, ut mihi et parti adversae dentur, qui videant, in qua hereditate et ubi haec sint facta, de quibus hic querulatur:« tunc idem ju- dex ipsos nuntios, hoc est bedallos, utri- que parti unum, non debet denegare; eis terminum certum, in quo cum ipsis nun- tiis per se, vel per commissarios suos ad haec specialiter constitutos, in eadem he- reditate, ubi damnum commissum exstitit, de quo quaestio vertitur, peremptorie de- beant comparere, aliumque terminum as- signabit eisdem, ut cum eisdem nuntiis coram eo compareant, et referant iidem D. IV. Ordo Judicü terrae. tehdy ten, chceli z toho pohoniti, má tento tád zachowati. Najprwé tu škodu mà ürednikóm Prazskym opowédieti, a komorníka wzieti, a jemu tu škodu uká- zati. Potom mà wzieti komorníka jiného na póhon, a to we dsky wloziti. A kdyZ rok prijde, a on Zalobu prowede, mà mieti podlé sebe toho komornika, jenZto opa- trowal, aby jemu hotow byl k seznáni. A kdyZ sé nebudü dsky déliti s Zalobu, tehda pohnany má sé jemu zprawiti na kriZi se zmatkem, a mà mieti jinà dwa, ježto máta swobodné dědiny, aby očistila jeho přísahu. 55. Kdyžby kto pro štěpy, pro lůky, pro lowenie ryb, neb lesu srubánie, chtěl koho pohoniti, má napřed úředníkóm PraZskym opowédieti, a komornika wzieti na ohledánie. Potom jinym komornikem pohnati, a to wsecko we dsky wloZiti. A když rok přijde, má žalobu prowesti, a komornika za sobü mieti k wyznáni, jakož swrchu psáno jest. A kdyzby Za- lobu prowedl, a pohnaný žádal úředníka na ohledánie, tehdy jemu sudí má dáti komornika, a pówodu druhého, abysta spolu jela a ohledala, kdy a na které 

Strana 105
Řád práwa zemského. nuntii, quae per ipsas partes in ipsa he- reditate gesta fuerint sive dicta. Qui nuntii nominatim, et commissarii, si constituti fuerint, cum ipsis terminis in terrae ta- bulis debent plenius consignari. r 56. Termino vero primo, in quo esse debent in hereditate, veniente, ipse actor vel ejus procurator capucium, pallium, gladium et quodlibet vestimentum usque ad cingulum, a se deponens, non residens in equo, sed peditando, (quia si ea non deponeret aut equo praesideret, praedicta non deposita et ejus equus ad nuntios sive bedallos eosdem ipso facto pertine- rent), adversarioque suo et ejus bedallo praesentibus, intrans calcansque suis pe- dibus super hereditatem illam, in qua damnum commissum est, dicet: »nuntii, audite, quod iste citatus, (nominando eum), mihi dampnum intulit per conculcationem bladi vel succisionem arborum vel silvae etc. Et hoc damni habeo pro tali pe- cunia;« prout in querimonia fuerit ex- pressum. 51. Tunc citatus, deponens а se simi- liter praedicta, cum suo bedallo assistens, ingrediensgue super eandem hereditatem, si sua est, dicel: »audite bedalli! haec hereditas est mea«, allegans jus suum per titulum, quod habet ad eandem; ad- Jiciens: »audite nuntii! quod hunc acto- A C. IT. 105 dědině ta škoda stala sě; a mà jima rok poloZiti, kdy sé máta wrátiti a wyznati. A kdyzby sé wrátila, a coZ bysta wyznala, to má wšecko we dsky popsáno býti. 56. Tuto znamenaj: kdyžby ten den při- šel, ježto máta ohledowati tu škodu ta komorníky: tehdy ten pówod, nebo jeho poručník, na tom miestě má jich doča- kati na koni. A kdyžby je uzřel, má s koně ssiesti, a má s sebe kuklu snieti a meč otložiti, plášť i jiné růcho s sebe swléci aZ po pás. Pakliby toho neuči- nil, tehdy ten kóň, meč, i to rúcho, w čemžby jej zastihli na koni, má spad- núti na komorníky ty. A kdyżby jich dočakal obnaže sč, a pohnaný, neb jeho poručník tu stál: tehdy má wstúpč nohú prawú na tu dědinu řieci: »poslowé slyšte, že tento (ukáže naň prstem, a pojmenuje jej a otkudž jest) tuto mi škodu učinil, (pojmenuje), obilé spásl, neb štěpy otřásl, neb ryby wylowil, neb les srübal, na éemZby mu sč škoda stala; a ty škody mám ot něho za sto neb za dwě neb wiece hriwen stiiebra«, jakZ jest summa w žalobě. 57. Tehdy pohnany takéZ sé má obna- Ziti, a ot sebe wsecko otloZe, mà na iż dědinu wstüpiti lewü nohü, a mà iieci: slyste poslowé, tato dédina jest má a ne jeho, ač má k ní které práwo, toho dotýkaje práwa; a tohoto pówoda wzdá- 14 

Strana 106
106 rem do sive trado, quod vulgariter wdá- wám úředníkóm Pražským we třech stech waju dicitur, Leneficio Pragensi in tre- penězích. centis denariis." D. IV. Ordo judicii terrae. 58. 58. Tehdy pówod má řieci: slyšte ko- Et tunc ipse actor similiter dicere debet; »et ego eundem citatum do et morníci! jáť sem jej pohnal, jáť jej wzdá- trado similiter in trecentis denariis.« Et wám úředníkóm Pražským we třech stech iterum ipse citatus dicet: »et ego ipsum peněziech. Druhé pohnaný má řieci: a já wzdáwám jej w šesti stech peněziech; adversarium trado in sexcentis denariis;" et ipse actor dicet iterato: »et ego eum a pówod druhé die: a já jej wzdáwám trado etiam in sexcentis denariis.« De- w šesti stech penězích. Třetie pohnaný die: a já jej wzdáwám w dewieti stech inde citatus dicet: »et ego trado eum in penězích; a pówod také třetie die: a noningentis denariis;« et ipse etiam actor jáť jej také wzdáwám w dewieti stech dicet: »et ego eum trado similiter in noningentis denariis.« Tunc ultimo ipse penězích. Tu čtwrté a posledně pohnaný citatus dicet: »et ego eum trado w ohřeb ;« má řieci: a jáť jej dáwám na ohřeb; a pówod takéž die: jáť jej také wzdáwám et similiter actor dicet. Vel aliter etiam lieri potest traditio seu wdáwanie, cum na ohřeb. aliquis ex litigantibus dicit: »ego dono adversarium meum beneficio in trecentis denariis;" et ipse adversarius: »et ego eum etiam dono in sexcentis denariis;“ et ipse iterum donat in noningentis de- nariis ; et alter econtra tradit in XII cen- tenariis; et ille iterum; et ultimo dicere debet: »et ego dono ipsum in ohreb;« et ipse eundem similiter tradet in ohreb. 59. 59. Quid autem ohřeb dicatur? Quidam dixerunt, quod si ille taliter traditus be- Tuto znamenaj, že to wzdáwánie má oswědčeno býti úředníkóm toho kraje; a ti úředníci mají to wznésti na úředníky na Pražské, a cožby jim bylo swědomo o téj při a o těch dědinách, pod swů přísahů mají powědieti; a úředníci Pražští podlé jich wyznánie mají tu při rozsúditi. Tuto pilně znamenaj, co jest to ohřeb:

Strana 107
Řád práwa zemského. 107 neficio in suo jure defecerit, privandus jedni prawie, že kterýby propadl a při swú sit rebus et capite, tanquam vivus sepul- ztratil před úředníky Pražskými, má ot- súzen býti hrdla i zbožie, jakoby byl již tus; quia ohřeb in vulgari sonat tamquam circumsepultus. Alii vero dicunt, quod pohřeben; neb ohřeb česky wzní jako ohreb dicatur ille terminus, quem in tali pohřeb. Druzí prawie, že ohřeb jest rok položený státi před úředníky, a ktožby jej traditione juris non licet transgredi. Tertii vero dicunt, quod ohreb (est) aequivalens zameškal, jiné winy nemá, než aby ztratil et consimilis pecunia, quae in praedictis hrdlo i zbožie; protož jeho neslušie ižád- nému zameškati. Třetí prawie, že ohřeb omnibus traditionibus (est) expressa. jest summa těch peněz, w kterýchž sč wzdáwají úředníkóm až do dwanádsti set. 60. 60. Unde his ita praehabitis, partes eae- dem cum ipsis nuntiis in termino suo co- ram judice comparere debent, pro ipsis pecuniis in eisdem traditionibus expressis et nominatis cum beneficiariis plenius con- cordantes. Deinde nuntii ipsi ea, quae in ipsa hereditate gesta sunt atque dicta, coram summo camerario, judice et no- tario et aliis beneficiariis et baronibus fatebuntur. Et tunc judex, auditis nun- tiorum dictis, ad probandum allegationes partium hinc inde factas cum testibus, de quibus dicetur infra, terminum assi- gnabit. Et si aliqua partium deſecerit, vel in termino non comparuerit: tunc illa pars parti adversae in ipsa causa, ac etiam in totali pecunia expressa quotienscunque in traditione praedicta, ipso facto con- demnatur, et datur parti eidem trium- phanti pro jure, et ipsa dat memoriales. In aliisque articulis ad ipsam causam ob- tentam necessariis, videlicet monitione, in- ductione, dominatione et taxatione, pro- cedetur per omnia, sicut superius in causa de spolio et aliis est expressum. Circa Protož ten rok má jim položen býti pod hrdlem i pod zbožím, aby se smlu- wili s úředníky o ty penieze, jakož se w nich wzdáwají; a kterýžby sè nesmlu- wil, neb na tom roce nestál, tenby ztra- til hrdlo i zbožie. A kdyžby sě oba 14*

Strana 108
D. IV. Ordo judici terrac. 108 quod tamen notandum est, si ex praedictis smluwila, tehdy ti poslowé, jižto sú byli na to opatrowánie wydáni, to což sú sly- aliquis, videlicet actor vel reus, in prae- šeli a widěli, mají powědieti wplně; a scripto termino, in quo comparent in he- úředníci Pražští wětší, což za práwo wy- reditate, dixerit, quod illam hereditatem nesů a kterémuž dadie za získané, na emit apud talem pro tanta pecuniae quan- tom má ostati, a on dá památné, i má titate, et annos hereditarios nondum ex- sobě dowesti řád, tociž umluwu w zwod, tenuit, sed disbrigatores ejusdem certos až do ohledánie. habet, »et ideo traditiones hujusmodi nolo facere, sed ipsos disbrigatores constituam, qui hoc mihi debent disbrigare:« hoc non obstante, ipse adversarius ejus in ipsis traditionibus procedere non obmittat, ne videatur non praesumere de jure suo; alias succumberet in causa eadem, nisi inter partes ipsas de consensu eorum ali- ter ſuerit ordinatum. Item notandum, quod quando in beneficiis provincialibus in ta- libus traditionibus devenitur ad punctum illarum probationum pro hereditatibus, in quibus fiunt hujusmodi traditiones: tunc tales probationes ad beneficiarios Pra- genses cum ipsius causae informatione deducuntur, et ibi coram eis terminan- tur; et postquam terminatae illae proba- tiones fuerint, ad ipsos beneficiarios pro- vinciales per executionem juris terminan- do finaliter deducuntur et transmittuntur. 61. 61. Item si aliquis alium convenire in Kdyžby komu úroci byli wzebráni, peněžní neb obilní, neb kteříž koliwěk ligura judicii voluerit, quia ei census suos denariales vel alios sine jure sustulit in jiní, na jeho dědinách, tento řád má za- hereditate sua, sic procedet: primo noti- chowati. Najprwé má opowědieti úřed- ficabit beneficiariis damnum illud; deinde níkóm Pražským, a komorníka wzieti na citatum, querimoniam, bedallum et termi- uptánie. A kdyžby sě toho uptal, a před úředníky wyznal, má to we dsky wložiti, num more praescripto imponet ad tabu- las; et tempore judicii, cum proponitur a jiného komorníka wzieti, aby toho po- querimonia, si citatus voluerit nuntios hnal, ktož jest jemu winen. A když bude

Strana 109
Řád práwa zemského. 109 super hereditatem, in qua ipsi census na žalobě, žádáli pohnaný poslów na situati sunt, poterit postulare; facturus optánie, mají jemu wydáni býti, a týž řád učiniti až do ohřebu, jakož swrchu cum eisdem, prout superius in proximo capitulo est expressum. psáno stojí. 62. 62. Item si quis alterius arbores frncti- feras, quae šcepy dicuntnr 1), succiderit, vel apes subtraxerit, aut eas quocunque modo destruxerit, vel etiam equatias, quae swerepice dicuntur, interfecerit, vel aurum subtraxerit, effodendo de terra, vel quo- cunquemodo in eisdem rebus damnum fecerit, vel manum aut pedem, vel digi- tum aut aliud membrum absciderit, seu mutilaverit eum, vel mendam fecerit in aliquo praedictorum; et si idem, cui in- juria illata fuerit hujusmodi, judicialiter prosequi injuriam voluerit, hunc ordinem judicii habere debet: quia id damnum beneficiariis notificabit, et bedallum ad conspiciendum illud damnum habebit; de- inde alium bedallum ad citandum obtine- bit; deinde ipsum bedallum cum reo, querimonia et termino duarum septimana- rum minime, vel sex septimanarum maxi- me, ad terrae tabulas imponet. Quo ve- niente termino, ipsam citationem pronun- tiabit, et alium bedallum obtinens, cum alio termino consimili, ad tabulas una cum procuratore, quem sibi constituerit, inpo- net; et eodem termino secundo veniente, iterum citatione pronuntiata, alius tertius bedallus ad citandum recipitur, et cum tertio termino consimili in tabulis consi- gnatur. Circa quod notandum: si contra Kdyžby kto komu škodu učinil na štěpiech, na wčelách, na sweřepiciech, na zlatu, na chromotě, nebo w twář jej posěkl ohyzdně, a on z toho chtěl po- honiti: najprwé tu škodu má úředníkóm Pražským opowědieti, a komorníka wzieti na opatřenie. A když komorník to wy- zná, a to we dsky bude wloženo: má wzieti druhého komorníka, aby jej pohnal k prwniemu roku. A když ten póhon bude swědčen, móž sobě poručníka uči- niti; a ten poručník, nebo on sám, má wzieti druhého komorníka, aby jej k dru- hému roku pohnal, a potom třetieho, jakož swrchu psáno stojí, až do žaloby. 1) Quae ščepy dicuntur — chybí w P.

Strana 110
110 primam citationem nulla exceptio valida opponatur, quae ipso facto eandem cita- tionem destrueret: tunc contra secundam et tertiam legitime factam nulla exceptio ſieri debet. Si autem exceptio legitime probata fuerit contra secundam vel ter- tiam citationem: tunc illa citatio, quae reprobata fuerit, amittetur, alia, quae pro- cessit, nullatenus cassata; sed citabitur aliter, ut citationes ipsae omnes tres com- pleantur. Cetera fiant, ut in causis aliis praedictis. D. IV. Ordo judicii terrac. 63. 63. Cum autem per citatum fuerint nar- A kdyžby pohnaný zdwihl se k ne- rata 1), prout narrantur, negata: tunc wině: tehdy pówod 1) sám nebo kohožby actor per se vel suum substitutum ad miesto sebe w žalobě jmenowal, má na- před přisieci proti pohnanému, že jest hoc, quem nominavit in querimonia, ju- rabit contra citatum, quod id damnum jemu tu škodu učinil; a kdyžby přisa- ci intulit, prout fuerit informatus. Et si haje zmátl, tehdy pohnaný má prázden jurando processerit, tunc citatus per se býti. Pakliby přisahaje prošel, tehdy po- hnaný má za newinu přisieci; a kdyžby jurabit econtra, quia innocens est: et si processerit jurando, tune juxta se habere prošel, má za sobu jmieti šest swědków, debet sex idoneos viros, qui jurabunt, kteříž mají na swobodných dědinách; a ti quod juramentum ipsius citati verum ex- mají přisahati, že jest jeho přísaha prawá titit et non falsum; et si etiam proces- ale ne křiwá. A kdyžby nižádný nezmátl, serint in juramento, tunc citatus mox ab- tehdy má póhonu prázden býti. soluitur ab instantia ipsius actoris. 64. 64. Circa quod notandum, si praedicta Tuto znamenaj, kdyžby bylo o chro- mutilatio manifesta non fuerit, sed dubium motu, a nebylo ještě poznáno, jestli chro- sit de eadem, si sit mutilatio ipsius mem- mota, či nenic: tehdy nemá ta pře ot- bri vel non: tunc pro tali dubia mutila- súzena býti až do roka; a po roce má tione agi in judicio non potest, donec ohledán býti. A budeli chromota, mají 1) A. variata. 1) P. póhon.

Strana 111
Řád práwa zemského. unus annus labatur; co vero anno lapso, cum apparuerit manifeste mutilatio, tunc agetur pro eadem. 65. Si quis vero alium verberaverit, aut vulneraverit quoquomodo, plagas lividas aut sanguineas apertas ci faciendo: pro eisdem plagis una citatio tantummodo fieri debet, et solus actor jurabit, quia solus dolorem sustinuit, et nominabit quot pla- gae sint ei illatae vel factae. Et si vi- cerit in causa, tunc pro qualibet plaga ei V grossi pro satisfactione dari debent. 66. Item casus. Petrus quidam intromi- sit se de hereditate Henrici sine jure; qui Wenricus, agens in judicio, sic pro- cedet. Primo citationem trinam, de qua supra dictum est, praemittet, et querimo- niam suam ad tabulas terrae inponet; deinde coram judice praesente et. praesi- dente, summo camerario ct notario terrae, judicio ceterisque beneficiariis Pragensi- bus et baronibus terrae, quorum nume- rus septenarius aut major esse debet; et si ante responsionem querelae citatus nun- tios postulaverit sibi dari, ut illam here- ditatem, de qua fit quaestio, videant, sibi non debent denegari. Et procedetur in termino ad hoc dapuiato in traditioni- bus, quod wdawanie dicitur, ut superius est praemissum. Si autem idem citatus de ipsorum baronum terrae consilio, quorum 111 jej otsüditi za chromotu; pakli nebude, ale má prázden býti. 65. A chceli jej, neb koho jiného, z té rány pohnati, aneb ktozkoliwék koho z ran nechromých kdyžby chtěl pohnau: o ty má byu jediny póhon, a Zaloba prosta z jedné rány neb ze dwů, neb ze tří, neb cožby jich jmenowal w žalobě. A za ty rány pówod má napřed přísabati, Ze mu jest je učinil; a zmátlliby přísahu, tehdy pohnany má prázden býti ; pakli projde, tehdy pohnany má prisieci za newinu, a projdeli, bude prázden; pakli zmete, mà dáti za kaZdü ránu pét groiów. 66. Kdyzby kto komu dědiny držal, a on jej chtěl pohoniti: beze wšech opo- wédi mà jej trikrát pohnati, a kaZdy pô- hon we dsky wloziti. A když póhon třetí bude swédéen: tehdy pohnany, Zádili úředníka, aby ohledal ty dědiny, z kte- rýchž jest pohnán, má jemu dán býti; pakli nežádá, neb to zamešká, tehdy před 

Strana 112
112 ipse citatus medietatem et actor aliam medietatem habere debent, respondendo, negabit narrata: tunc pars utraque coram tabulis quaelibet novem testes nomina- bit, parte alia praesente; et si voluerit pars, contra quam nominantur testes, eo instanti cum nominantur et ad tabulas con- scribuntur, de ipso numero novenario duos poterit removere, et sic septem ad tabu- las ponentur. Si autem hoc fuerit per- missum aut neglectum, quod ipse septe- narius numerus ipsorum testium conscri- batur, amplius non licebit aliquem ex eis rejicere vel etiam amovere. Circa quod notandum, quod iidem testes esse debent idonei et bonae famae, de thoro legitimo, et nobiles seu wladyky, et suas proprias hereditates, non regales, et cer- tas residentias habentes; et quod de illo septenario numero conscripto, si non plu- res, tunc quatuor saltim in eadem pro- vincia residentiam habeant, in qua sita est illa hereditas, pro qua litigatur. Prae- terea ipsae partes, cum eisdem conscrip- tis testibus, in termino ad jurandum eis per judicem assignato, in castro Pragensi ante capellam ad hoc depulatam coram beneficiariis Pragensibus, hora qua ad pri- mam pulsatur, se debent repraeseutare, et nominatim se significare infra pulsum eundem. 61. Quo facto, cessatoque pulsu eodem, unaquaeque pars testes suos, stantes ante capellam, parte alia stante in capella, pro- ducet ad nominationem et vocationem no- tarii, et inducet ad capellam. Eisque sic D. IV. Ordo judwu terrae. Żalobń ma żadati polowici panów, kleiiż w südé sedie, a pówod druhü polowici k swej radě; a ti jim mají k jich radě wydäni byti. A když pówod žalobu pro- wede, má mieti dewét swédków k zemi usedlých, jižto maji swobodné dèdiny, sobé ku pomoci; a z téch maji byti tiie z toho kraje, ježto ty dědiny záležie, nebo jich wiece. Tehdy pohnaný má otw:ci dwa z tech dewieti, kteráž chce, a sedm jich má ostati k swèdectwi; pakli to zmešká do žaloby, tehdy po žalobě ne- móz iZádného z nich otwrci. A ti swédci, bud jich dewét nebo sedm, mají hotowi wšickni býti ku přísaze, a do kaply před úředníky mají opowèdieni bÿti, a uwe- deni w tu hodinu, ježto ku prime zwo- nie, driewe než přestanů zwonénie. 61. Tu pohnany, chceli na tech swed- ciech dosti mieti, ma dočakati jich pří- sahy, a z nich ze wšech tri zwoliti, jiZto 

Strana 113
Řád práwa zemského. 113 productis, de ipsis testibus per adversam mají přisahati. Pakli chce proti pówodu i proti jeho swědkóm, móž také jmieti swých partem tres, qui jurare debeant, eligun- tur, et sic electi in tabulis consignantur. sedm swědków, jižtoby z nich tři proti pówodu i proti jeho swědkóm měli při- Deinde jurabunt testes actoris, unusquis- sieci; a kdyžby který swědek pówodów ne- que per se, prout ter 1) fuerit informa- bo pohnaného swů přísahu zmátl, nebo ho- tus; et si omnes processerint, tunc jura- bunt similiter testes partis citatae. dinu primy zameškal, tenby swú při ztratil. 68. 68. Et si omnes jurando processerint, quid ultra faciendum sit, hoc ignoro; quia prius citatus super aquam mittebatur, quod jam abolitum est, et quid juris sit pro eo, per barones nondum est inventum. Et si actor vicerit in causa ipsa, tunc monitione praemissa, post duas septima- nas per beneficiarios, videlicet vicecame- rarium cum bedallo terrae, induci debet hereditarie super hereditatem eandem in jure obtentam. Et post eandem inductio- nem, idem actor, vel ejus heredes, cum camerario sive bedallo in ipsa hereditate poterit et debebit dominari; postea fac- turus de hereditate ipsa, sicut de re pro- pria, sicut ei videbitur expedire. Et notandum, quod omnes causae pro hereditatibus, pro capite, mutilationibus, raptu, et pro damnis aut debitis et pla- gis magnis, quae se extendunt ultra sum- mam centum marcarum argenti, coram judice, praesente summo camerario, no- tario et baronibus septem, debent per- tractari; minoresque causas, extendentes se usque ad centum marcas, ipse judex cum notario et baronibus sine ipso summo camerario potest per se judicare ; ipseque Pakliby oboji prošli, tehdy pówod má do wody břiesti, a pohnaný za ním, tři kročeje wzdálí. A kdyžby pówod utonul w těch třech kročejích před ním, tehdy pohnaný má sě wrátiti, a toho newinen býti. Pakli pówod přebrde, tehdy pohnaný má za ním břísti; a pře- brdeli také, tehdy jest jeho prázden; pakli utone, tehdy ty dědiny i žiwot ztratí. 1) A. tibi. A. Č. II. 15

Strana 114
D. IV. Ordo judicii terrae. 114 camerarius summus sine ipso judice ju- dicare non valet per se nec pro obulo. Ceterum minores benefiiciarii, videlicet vicecamerarius, vicejudex et vicenotarius, cum aliis beneficiariis et terrigenis, cau- sas minores, videlicet ad summam decem marcarum argenti minus uno lotone se extendes vel infra, videlicet pro damnis, debitis, vadiis et plagis tantummodo pos- sunt judicare. In capellam vero postquam pervenerint cum eorum juribus litigantes, pro quocunque majori negotio fuerit, iidem minores beneficiarii judicare possunt, et culpabilem aut contumacem in causis et pro causis omnibus praedictis totaliter condempnare ; coram quibus etiam bene- ficiariis minoribus notificationes damno- rum, capitis, mutilationibus, vulneribus, raptus et cujuslibet alterius facti, nec non citationum pronuntiationes, juramenta, si- gnificationes seu repraesentationes et alii actus judiciales quicunque possunt et de- bent lieri, et eorum relationi simplici in talibus est credendum. Et si quis dicto eorum voluerit contraire, idem tenetur se ad talionem obligare, et iidem bene- ficiarii omnes simul tanquam unus homo in eadem causa litigantes stare debent. 69. 69. Tuto znamenaj: kdyžby kto dědiny Item si aliquis hereditatem alterius ad eum jure affinitatis pertinentem, puta u čieho bratra neb prietele kúpil, ježto- by ten bratr nebo přietel byl jemu po apud patrem vel fratrem aut patruum vel otci, to jest po meči, ale ne po materi, alium amicum suum, qui est de paterna to jest po wřeteně, a kdyžby ten přie- et non de materna linea procedens, emerit pro aliqua pecuniae quantitate, et si ille tel, jenžto jest po meči, chtèl tu dědinu affinis eandem hereditatem obtinere volu- obdržeti: tehdy má trój póhon učiniti erit infra annum et diem, quae dies sex před rokem a přede dnem, a ty penieze,

Strana 115
Řád práwa zemského. 115 septimanas dicitur continere: pro eadem za něž jest prodána ta dědina, úřední- hereditate citare, vel saltim bedallum ad kóm Pražským má položiti. A když po- hnaný chce přijieti penieze, má jemu citandum debet recipere, et eundem cum dědin postúpiti, a úředníci mají jemu pe- querimonia more solito tabulis consignare, nieze wydati; a kdyžby sě jediného groše tresque citationes facere, et in termino nedostalo, nebo který groš byl měděný quolibet pecuniam totam, pro qua ipsa aneb falešný, tehdy pohnaný má ostati hereditas vendita est, coram beneficiariis při dědinách kúpených, a penězi úřed- demonstrare, protestando, quod eandem pecuniam paratus est dare eidem citato, níci Pražští mají sě rozděliti podlé swého řádu. Pakli přijme penieze, žádného ne- et per hoc hereditatem suam affinem ob- wywrha, tehdy jest jej práwě ssul, a má tinere. Et similiter faciet coram judice, jemu těch dědin postúpiti. stans ante tribunal judicii. Et si ipse ci- tatus, allegans pro se aliquid, videlicet quod habet disbrigatores hereditatis ejus- dem, aut quod ipsa hereditas ad actorem non pertinet ex eo, quia ille, qui ei ipsam vendidit, in directa paterna linea non est ejus affinis, vel aliquid aliud simile, vel etiam tacens staret, requisitusque ter, ipsam noluerit recipere pecuniam: tunc idem actor mox eandem pecuniam pro- jicere et assignare debet beneficiariis Pra- gensibus, per eos inter se distribuendam. Si autem ipse citatus eandem pecuniam receperit, cedendo liti: tunc ipsa pecunia coram ipsis beneficiariis numerari debet; et si unus grossus vel plures defuerint de numero, quem ipse in querimonia no- tavit: tunc statim ipse actor in causa suc- cumbet eadem. Si autem non receperit pecuniam, ut est dictum, tunc ad proba- tiones procedendum est cum testibus, ut in proximo supra capitulo est expressum. 70. 70. Circa quod sciendum est, si aliquis A kdyžby kto dědiny trhem nebo směnú přijal w swů moc, a rok a den hereditatem aliquam per modum et titu- lum emptionis, donationis, permutationis držal, a žádný naň nesáhl: tehdy po tom 15*

Strana 116
116 D. IV. vel successionis, aut alium modum guem- cunque fuerit assecutus, et is eandem per unum annum integrum et diem, de qua supra diclum est, pacifice tenuerit et praescripserit sine interruptione juridica: amplius pro eadem hereditate jure affi- nitatis citari non debet. Et si a die as- secutionis hereditatis ipsius eam per trien- nium et sex septimanas continuas absque juris impedimento tenuerit: ad nullius in- stantiam pro eadem hereditate de cetero debet citari; et si citatus fuerit, non te- netur respondere citanti. 71. Similiter si quis hereditatem suam alicui in pecunia obligatam redimere vo- luerit, sic faciet: trinam cilationem prac- millet, et pecuniam ipsam, in qua ipsa obligata extitit hereditas, exhibendo ac- tori, si cam recipere voluerit et sibi he- reditatem resignare; in aliis processurus, prout superius est expressum. 72. Item si quis, habens partem heredi- tatum aliquam, fratrem vel alium paren- tem suum pro portione sua aliarum he- reditatum. patrimonialium citare voluerit: ante omnia partem suam praedictam, quam possidet, ad communitatem ipsius citati et suam exhibere debet, et tunc pro aliis omnibus divisionem aequalem postulare. 73. Item si aliguis, uxorem habens legi- timam, ipse aut ipsa uxor citare aliquem Ordo judici terrae. roce žádný prietel nemóZ jeho ssüti. A pakliby tii léta a osmnádste nedélt ty dědiny držal, nemá jeho žádný z nich pohoniti příwuzenstwim, neb jest již léta zemského řádu wydržal. 71. Takéž kdyžby kto swú dědinu komu w penězích zastawil, a chteél zase wy- platiti, má to učiniti do tří let a do osmnádsle nedělí, a má jej trojím po- honem pfihnati ku penězóm. A pakli zamešká tři: léta a osmuádste neděl, tehdy již z těch dědin nemóž pohoniti, neb jest léta propustil. 72. Kdyžby kto z dielu sweho dědice stwie chtěl pohoniti bratra nebo strýce, nebo swého piietele: najprwé před pó- honem wsecko swé, cozby mél na de- dinách nebo na nábytciech, mà úřední- Кот Pražským opowědieti, a to wšecko k rozdielu má poloZiti neb piiloZiti; toZ toho prietele trojim póhonem pohnati k rozdielu: ato má učiniti nepropüsteje let, jakož swrchu psáno stojí. 13. Kdyżby kto, pojma ženu, chtěl on nebo ona pohoniti z wéna, jeZtoby to 

Strana 117
Řád prúwa zemského. pro hereditate dotali obligata, aut pro ipsa dote, si se extendit ultra decem mar- cas, ad judicium voluerit, et ea prosequi justilia mediante: trinam citationem prae- mittet, et oblato ac pronuntiato libello, si citatus dixerit, se esse immunem, tunc actor, si habet tabulas pro intentione sua probanda, easdem allegare et producere debet; si vero ipsas non habet tabulas, tunc eas non debet allegare, sed testes idoneos nuptiales novem nominare debet, et septem ex eis ponere ad tabulas, ut praedictum est. Notandum quod testes nuptiales dicuntur ad differentiam illorum testium, de quibus dictum est supra, qui in provincia residentiam suam habere debent, ubi hereditas situata est, de qua litigatur. Et pars alia similibus testibus nuptialibus uti debet. 14. Iterum notandum, quod tabulae in omnibus causis loco testium producuntur, et eisdem productis omnino statur, nisi defectuosae in aliquo fuerint, contra quas tunc exciperetur. l De Ceterum notabile, quod uxor habens maritum, eo vivcnle potest agere in ju- dicio pro dote sua, et pro vulneribus, et pro capite aut pro mutilatione corporis sui, et pro hereditatibus suis, quas suo marito in dote vel aliter non subjugavit; 117 weno wyse než deset kop záležalo podlé jeho dědicstwie: tehdy má trój póhon učiniti, a když žalobu prowede, máli we dskách práwo dédicské, mà sé desk do- loZiti; pakli nemá we dskách, tehdy mà mieti dewét swédków, jizto maji swo- bodné dédiny. Tu pohnany, chceli, móż dwa swédky zawrci, a sedm jich pówod má we dsky wloZiti, aby z nich najméü tři byli z toho kraje; a ti mají do kaply wedeni býti, a týmž řádem přisahati, ja- kož swrchu psáno stojí; a pchnany, chceli, iaké móZe swédky wésti proti swédkóm pówodowym. 14. Tuto znamenaj, Ze we wsech piech, ktoZ mà dsky, žádní swědci proti: dskám moci nemají, lečby kto proti úředníkóm chtěl dowesti, Ze jsů dsky falšowány; a ten dówod má býti, jakž páni naleznů, ale wždy pod hrdlem smrti ohniwé, jakož na falešníka slušie. 75. Tuto znamenaj, že každá pani, kte- ráž má muže sweho Ziweho, ze sweho wěna dědicského, z hlawy swého přietele, a z chromoty těla swého, nebo z ran kr- wawých, móž každého pohoniti, ktožby jéi tiem winen byl: ale ze škod peněž- nych nemóż iZádného pohoniti, a jie samé z téhož žádný nemóž pohoniti; lečby měla 

Strana 118
118 eademgue uxor nulli contra eam agenti tenetur respondere , nisi pro hereditate illa, quam non subjugavit. 76. Item notandum, si aliquis heredita- tem dotalem obligatam vel hereditariam uxoris suae alicui vendiderit, aut aliena- verit quoquo modo: eadem uxor per se vel per aliquem amicum suum infra tres annos a die alienationis ipsius et sex sep- timanas defendere debet, et dicere, se habere in ea hereditate talem dotem, et citare debet ter hereditatis ipsius pos- sessorem, et hoc in tabulas consignare, et ibi cessare ab actione, donec maritus ejus suum diem clauserit extremum. Tunc eo mortuo, ipsa uxor in causa eadem po- terit procedere, (exceptione actoris facta, quia praescripsit, vel alia qualibet, non obstante), ipsam causam in eo puncto, quo dimiserat, resumendo. 11. Item sciendum, si alicui in heredi- tate sua in limitibus sive metis suis ali- qua damna quocunque modo inferuntur, et si is voluerit sine citatione, procedet in hunc modum: ea, quae fiunt, signifi- cabit beneficiariis Pragensibus, et petet bedallum, qui vicinis ipsius hereditatis, ubi damna fiunt, dicet, ut cessare debe- ant ab illatione eorundem damnorum, alias idem agens ea, quae sibi inferuntur, dam- na hujusmodi beneficio tradet seu dona- bit. Et hoc idem in civitatibus et oppi- dis proxime adjacentibus die et hora fo- rensi, convocato populo, publicabit, De- D. IV. Ordo judicii terrae. swé zwláštnie dědiny, ježto jich žádnému nezapsala, a sama je držala, z těch móž ji każdy pohnati, komużby winna byla. 16. A wiece znamenaj, kdyžby která pani dédinu swü wénnü, zástawnü nebo dé- dicků, swému muži zapsala, a ten muž ty dědiny komu prodal: tehdy ta pani do tří let a do osmnádsti neděl móž ot- por klásti, ale nemóż jich dobywati Zäd- ným práwem, dokudž jeji muž žiw. A kdyżby jeji muż umiel diiewe než ona, móż z nich pohonili tymż řádem, jako swrchu psáno jest. 11. Kdyžby kto komu w jeho meziech škodu činil na jeho dědinách pastwů do- bytka swého, nebo zZzetim obilé, nebo zsekánim tráwy: tehdy ten, komuz sé škoda děje, přede wším póhonem mà ty skody opowódieti úředníkóm Pražským, a má wzieti komorníka na ohledänie. A když ten komorník tam přijde, má: wšem sůsědóm jeho zapowčdieti, aby těch mezi w pokoji nechali, a kól má wteknůti a zawiti je; i má to trhem prowoláno býti w najblizaiem mésté od téch dédin w trhowý 

Strana 119
Řád práwa zemského. inde alium recipiet bedallum, et exspec- tabit ac temptabit, si committentur prae- dicta: tune idem actor illos homines, vel animalia damna inferentia, vel fustes, qui pali dicuntur, si ibi fuerint, aut sepes in damnum, unumquodque illorum in tre- centis denariis beneficiariis Pragensibus tradet, Quo facto ipsi beneficiarii eisdem litigantibus terminum ad probandum de intentionibus suis assignabunt, processuri in ea causa, prout postulat ordo juris. 18. Item notandum, si alicui in judicio objicitur, quod aliqua damna quomodo- cunque per quempiam illata ab eodem inferente susceperit, et de hiis utatur pro quacunque pecuniae quantitate, vel etiam si ea damna commisisse et fecisse man- daverit: idem accusatus taliter manu pro- pria solus et non cum aliquibus testibus, sicut fuerit informatus, per juramentum se purgabit Quod juramentum, id est rota, prius fiebat integraliter, prout querimo- nia continebat: nunc autem jurat per hunc modum, dicendo: »super eo juro, de quo me talis actor inculpat, quod damnum sibi per talem illatum suscepis- sem et uterer, vel hoc fecisse mandave- rim, de hoc innocens sum; sic me Deus adjuvet« etc. 19. Item si aliquis consul terrae pro damnis, per furtum, rapinam, spolium per ipsum factis quoquomodo, in causam fuerit tractus: tunc talis consul in judicio, post- quam contra eum querimonia in tabulis 119 den. Potom má wzieti jiného komor- nika, aby strehl, zdaby koho zastihl, an přes to zawitie na těch meziech škodu čini, sám sobů nebo poslem, nebo swym dobytkem. A kdyžby na koho ten ko- mornik wyznal, má to we dsky wložiti, a má jej trojím póhonem pohnati, a wósti naň wzdáwanie, počna ot tří set peněz, až do ohřebu, jakož swrchu psáno jest. 78. Kdyžby kto komu škodu učinil, nebo kázal učiniti, nebo ot koho tu škodu při- jal, tehdy pówod má jedním póhonem jej pohnati; a když póhon bude swědčen, má žalowati z toho, co jemu škodi; a pohnaný uslyše žalobu, má sč zprawiti sám swü rukü pred úředníky menšími w kaple na kříži, tůž rotů, jakož žaloba we dsky bude wložena. A má jej písař po třikrát naučiti ; a kdyžby pochybil, má sé oprawiti také po trikrát. Pakliby sé neoprawil, tehdyby ztratil tu pri. 19. Kdyžby kto chtěl konšela zemského pohoniti, tehdy před póhnem má ten pó- hon opowédieti ürednikóm PraZskym, a potom komorníka wzieti, aby jej pohnal, aten póhon mà we dsky wloziti. A kdyz 

Strana 120
120 lecta fuerit, debet dicere, guia consul est, et negata querimonia, jus consulum ad expurgandum se petet. Jus autem con- sulum est, ut de hujusmodi querimonia per se ipsum, digitos suos contra pla- gam orientalem erigens, jurabit de inno- centia sua, et duo consules, undecunque sint, facient idem, ipsum purgantes, et jurabunt super eorum consulatum , cum uina emendatione, prout fuerint informati. Si vero praedictus citatus non diceret se esse consulem, aut mon peteret jus consulum praedictum , tempore judicii praedicto, aut conveniretur, quia census alicujus sustulit sine jure, aut ligna vel prata succiderit, vel blada conculcaverit per animalia sua, vel aliquid simile: tunc talis consul se purgare tenetur de prae- missis sicut alii terrigenae, prout supe- rius continetur. Si autem idem consul pro damnis per eum factis per excussionem, vel per ignem , accusatus fuerit: tunc pro tali causa metseptimus cum consulibus se purgabit. Si vero pro damnis per alium facilis, sed per eum susceptis in usum suum, aut per mandatum suum factis quo- quomodo: pro talibus causis ipsemet so- lus jurabit, recipiendo, quod innocens sit, super suum consulatum. Sed pro here- ditatibus et debitis omnibus idem consul non jure consulum, sed jure aliorum ter- rigenarum, cum suis testibus se purgabit. 80. Si quis vero aliquem poprawczonem, videlicet justitiarium, pro damnis prae- diclis per eum perpetratis citaverit: talis D. IV. Ordo judici terrace. jej poZene, má to oswédéiti konselóm piiseZnym w mésté, kteréZ najblize prilezt. A když póhon swědčen bude, má naň žalowáno býti, jako na jiného zeměnína. A kdyżby mól piisahati, a branil sé kon- šelstwim: tehda má zdwihnüti dwa prsty proti slunci na wychod slunce, a mó miet dwa konsely okolo sebe s obu strand, i má přisahati bez kiiże, a rka: »na tom přísahám, Ze jsem tiem newinen, coZ na mě Jan žaluje; tak mi bóh pomdhaj, i má přísaha konšelská, ježto sem ji učinil králowi i wšem zemanóm, když sem kon- żelstwie piijimal. A tato dwa konšely mâta jej ocistiti swû ptisahü, fküce takto: »což jest Petr přísahal, ta jest přísaha prawá, ale ne kriwà, to my bérem na swü přísahu konšelsků, ježto smy ji činili, když smy králi a obci přisahali.« 80. A kdyžby který poprawce byl po- hnán, téhož práwa mà poZiwati jako kon- 

Strana 121
Řád práwa zemského. 121 justitiarius, purgando se, habere debet šel, i má mieti podlé sebe dwa jiná po- juxta se alium justitiarium suum provin- prawce. ciae suae; aut si eundem ob quamcun- que causam habere non valebit, tunc duos consules ejusdem suae provinciae secum constituat, qui jurabunt sine cruce, vide- licet citatus super suum justitiariatum, et ipsi consules super eorum consulatum recipiendo, quod innocens sit ac immunis ipse accusatus. Si vero ille justitiarius pro eo, quod usus fuerit, aut illud damnum facere man- daverit, in judicio fuerit conventus: tunc pro eadem causa per se ipsum manu pro- pria et sine cruce se purgabit, quod in- nocens sit, super justitiariatum suum re- cipiendo; dicendo: »recipio super jura- mentum meum, quod regi praestiti, quan- do officium justitiariatus assumpsi.« 81. 81. A kdyžby kto kterého panoši kon- Cum in judicio alicui objicitur, quod šela zemského nebo poprawcewa pohnal, aliquod damnum sive crimen commisit, a kdyžby naň žaloba prošla, a on řekl, et ipse reus defendet, dicens, quod illud že jest to učinil kázaním pána swého, crimen si commisi, hoc feci de mandato et tempore talis justitiarii, qui tunc tem- pojmenuje toho konšela neb toho po- prawci, a kdyžby měl swů newinu po- poris fuit talis provinciae justitiarius, et kázati, a rok jemu dán byl: má dobyti eo tempore servivi eidem; et si tunc ipse reus in termino sibi dato eundem justi- k tomu roku swého pána, nebo listu jeho, i má býti prázden toho bez přísahy. tiarium vel ejus literam super eo in te- Pakliby ten jeho pán umřel, a on po- stimonium produxerit, ab instantia ipsius actoris liber erit. Si vero justitiarius mor- tom pohnán byl: tehdy má mieti sedm swědków, kteřížto zaň mají přisieci proti tuus fuerit, tunc id per testes probare tenetur, quod non fecit aliter, praeter slunci bez zmatku, že jest jim to swě- mandatum suum, eo tempore, quo ipse domo, žej' to učinil kázaním pána swého. A téhož práwa mají panoše užíwati kaž- fuit justitiarius provinciae praedictae. Si autem actor contradixerit: tunc tenetur dého úředníka wyššího, když jemu to testes suos meliores nominare et produ- ten úředník sezná; pakliby umřel, tehdy 16 A. Č. II.

Strana 122
122 cere eosdem, ultra in eadem causa pro- má takéž swědky sě očistiti, jakož swrchu cedendo cum testibus, ut superius est psáno jest. praelibatum. Et similiter fieri debet, cum aliquis de mandato alicujus czudae vel beneficii damnum alii committit sive facit. Si ei hoc objicitur, talis reus similiter se de- fendel et dicet, se hoc fecisse de man- dato beneficiariorum talis czudae, et pro testimonio debet producere ipsos bene- ficiarios, vel tabulas ipsorum, in quibus causa contingens ipsum negotium est ex- pressa; quo facto absolvi debet ab in- stantia actoris. Si vero producere non posset eadem, ob aliquam causam legiti- mam, ex tunc id per testes idoneos po- terit comprobare. Et si actor in eo no- luerit contentari, tenebitur producere suos testes, dicens eos esse meliores, in causa processurus eadem, prout exigit ordo juris. D. IV. Ordo judicii terrae. 82. 82. Item si quis alium pro vadio fide- jussorio, debito dotali, aut alio debito quocunque, se ultra decem marcarum ar- genti summam extendente, in judicio con- venerit: is trina citatione praemissa que- ruletur, et si per citatum querimonia fuerit negata, tunc ipse actor et citatus eorum quilibet novem testes nominare et septem ad tabulas ponere et in capella tres eli- gere ad jurandum debet, prout superius est expressum. Kdyžby kto z rukojemstwie nebo z základu, a nebo z dluhu wěnného, jež- toby ten dluh byl nebo ten základ přes desèt kop, chtěl koho pohoniti, má uči- niti trój póhon; a kdyžby žaloba prošla, má mieti sedm swědków, a ty we dsky wložiti; i mají za to tři prisahati w kaple, a čtyři popřisieci, jakož swrchu psáno jest. 83. 83. Si vero tale debitum pro decem mar- Pakliby ten dluh jedno byl s desieti kop, tehdy má mieti jedno tři swědky, cis argenti minus lotone fuerit aestima- tum: tunc pro hujusmodi debito quae- a jeden má z nich přisieci, a dwa po-

Strana 123
Řád práwa zemského. 123 stione mota, tantummodo quatuor testes idonei per partem quamlibet nominari, et tres ex eis ad tabulas poni debent in capella. Nota: his tribus inductis unus ex eis eligitur, qui jurabit pro parte una, et secundus testis pro parte secunda; et si ambo testes ipsi electi jurando pro- cesserint, tunc citatus habere debet duos homines idoneos, qui jurabunt, quod ju- ramentum quod testis suus contra acto- rem juravit, verum est et non falsum etc. Praeterea sciendum, quod quilibet actor, quando proponit querimoniam suam, tene- tur dicere, quod ad intentionem suam probandam habet probos testes; et tunc citatus dicet, si voluerit: »et ego volo de tuis testibus contentari, et per eos perdere vel lucrari;« et tunc de hoc pro- testationem faciens suos testes producere non tenetur. Et similiter ipse citatus, quando negat querimoniam, dicere debet, quia habet testes, quod innocens est, me- liores; et si tunc actor voluerit, dicet: »ex quo tu dicis habere te testes meliores meis, et ego volo de tuis testibus con- tentari similiter;« et tunc facta protesta- tione, suos testes producere non tenetur. přisieci. A kdyžby pohnaný řekl, že chce na těch swědciech dosti mieti, tehdy těmi swědky má získati nebo ztratiti; pakli nechce, ale móže swé swědky proti jeho swědkóm týmž řádem klásti we dsky, i do kaply prowesti, jako swrchu psáno stojí. A kteréhož swědkowé pro- jdú, ten swů při zíště oc. 84. 84. Si quis pater aliquem in judicio con- venire voluerit pro eo, quod filiam ejus virginem rapuit: is terna citatione et aliis notificationibus praemissis, in judicio que- relam suam proponet. Et si tunc cita- tus dixerit, quia eandem filiam de ejus consensu et bona voluntate recepit, et »hoc volo probare, sicut mihi jus terrae invenerit:« tunc tenetur plebanum, vel Kdyžby kto koho pro dceru chtěl pohoniti: má trój póhon učiniti, a před póhonem opowědieti úředníkóm, a pó- hony we dsky klásti. A kdyžby žaloba prošla, řeklliby pohnaný, že jest její wolí wzal ji: tehdy má přiwesti před súd toho kněze, kterýž je oddáwal, a ten kněz má přisieci na knihách na swatém čtení, aby prawdu powěděl pánóm a úředníkóm, 16 *

Strana 124
121 D. IV. ejus vicarium, qui eos copulavit, produ- cere in testem; qui juratus super evan- gelio dicet veritatem, si affuerit consen- sus filiae ejusdem, quando eos copulavit. Et si pater dixerit: »adhuc non credo eam consensisse, sed peto, quod statua- tur eadem rapta coram vobis, ut ab ea ipsa audiatis, si ejus affuerit consensus:« tunc eadem de jure statui debet infra sex septimanas, et locari in claustro ad sanctum Georgium in castro Pragensi apud moniales, ut exspectet ibi judicium pri- mum. Ín quo judicio stans inter scamna, interrogata de praemissis, si confessa fue- rit, se eum voluntarie recepisse in mari- tum: tunc pater eidem filiae et ejus ma- rilo citato praedicto mox capita manu propria debet amputare. Si vero ipsa ne- gaverit, dicens in eum non consensisse: tunc ipsamet caput amputabit suo ma- rito eidem. Si vero ipse citatus in ter- mino non comparuerit: tunc contra eun- dem tamquam pro capite obtento pro- cedetur. 85. Verum si rapta eadem fuerit vidua, et tempore judicii, si ipse citatus dixerit de ejus consensu eam recepisse: tunc eandem statuere debet coram beneficiariis majoribus; qui beneficiarii assignare ei debent terminum duorum dierum, ut de- liberet et dicat, si in eum tanquam in maritum consenserit, et si eandem cum voluntate ejus recepit. Et si tunc post duos dies praedictos eadem dixerit in eum consensisse: tunc idem citatus ab- solvitur ab actione actoris; quia licitum Ordo Judicii terrae. když jest jej oddáwal, bylali jest wóle jejie či nebyla. A coz ten knéz powie, to páni úředníci maji w swé radé zacho- wati. Tehdy otec její má pánów pro- siti, aby jeho dcera z práwa byla posta- wena přede pány; a páni mají nalezti, že to má býti, i mají tu jistů dceru dáti do kláštera k swatému Jiří: na hradě Pražském, i mà byü chowána mezi jep- üskami aZ do südu, za šest neděl. A kdyZby prwy süd byl, tehda má tázàna býti w &rahcich. A dieli, Ze jest s její wolí, tehda má i s mužem dána býti otci tomu, a on jima oběma má swůú rukü hlawy stieti; pakliby rekla, ze jest bez jejie wóle, tehdy ta panna mà tomu mui swü ruká hlawu stieti. A pakliby ten muž pohnany k südu sé nepostawil: tehdy má týž řád naň jíti, jako na wraZedlnika z hlawy, jakož swrchu psáno jest. 85. Kdyžby kto komu dceru unesl wdo- wu, a otec chtěl z toho pohoniti, bez opowédi má trój póhon uciniti. A kdyzby žaloba prošla, a pohnaný řekl, že jest to učinil s jeji woli: tehda ta wdowa má pfed pány üredniky postawena byti, aby powěděla, jestli, éili nenie s její woli; a má toho mieti rozmysilenie aZ do tretieho dne. A kdyby ten třetí den řekla, že jest ji wzal s její woli: tehdy pohnany má prázden býti; neb jest wdowám swo- bodno muže pojieti, kterýž sč jim libi; 

Strana 125
Rad práwa zemského. est viduis ducere maritos, guos volunt. Et eandem raptam idem citatus habere tenetur pro uxore: sed dotem ipse et ipsa perdidit eo facto, ita guod eandem in parentibus repetere non debet. 86. Si vero ipsa rapta se non consen- sisse dixerit, et quod sit sine ejus volun- tate: tunc statim eidem rapienti citato ipsamet caput tenetur amputare, et re- dire ad dotem suam. Si vero ipse cita- tus in terminis non comparens , aut per alium modum causam perdiderit eandem: tunc procedetur sicut contra eum, qui caput amisit. 87. Praeterea si quis pro capite suspensi, decollati, cremati aut aliter quomodolibet sine jure interempti, agere in judicio vo- luerit: ante omnia illud caput beneficiariis significabit; deinde eisdem beneficiariis datis CCC denariis, cum bedallo sibi ad hoc dato eum suspensum abscidet, vel decollatum tollet, aut cremati pulveres congregabit, infra duas septimanas a die quo interemplio ipsa est perpetrata. Si vero illud corpus sic mortuum sit omnino occultatum et absconsum: tunc coram eodem bedallo de hoc protestetur, quia corpus invenire non potuit; et tunc in causa procedat, prout ibi de capite est praemissum. 88. Item si qua mulier aliquem citare voluerit, quia eam oppressit: tunc cum 125 a on ji sobé mà za Zenu mieti. Ale wéno jejie jest ztraceno, Ze ani on, ani ona nemohü na otci toho wéna doby- wali, letby co milosti wyprosili. 86 Pakliby řekla, že ji wzal bez jejie wóle: tehdy ten muž má jéi wydán býti, aby jemu swü rukü hlawu sťala, a wrá- tila sě k otci k swému wénu. Pakliby ten pohnany nedostál: tehdy má proti němu týž řád býti, jako proti wražedl- niku, jakož swrchu psáno jest. 87. Kdyžby kto koho z hlawy oběšeného, sťatého, upáleného, nebo jenžto zšel bez- prawně, chtěl pohoniti: najprwé tu hlawu má opowědieti úředníkóm Pražským , a dáti tři sta peněz opowědného. A má jemu dźn byti komornik, aby toho obě- šeného uřezal, nebo sťatého zdwihl, nebo upáleného kosti zhořalé a prach shrabal. A to má učiniti dříewe dwu nedělí ot jeho smrli. Pakliby to tělo bylo kde ukryto, žeby jeho nenalezl: tehdy ten komorník má sě uptati, kdy jest sě jemu smrt stala; a když ten komorník to wy- zná před úředníky, má to we dsky wlo- žiti, a tepruw pohoniti týmž řádem, jako z hlawy zabitého. 88. Kdyžby která žena nebo panna chtěla koho z násilé pohoniti, tehdy ta jistá 

Strana 126
126 D. IV. opprimitur, vel jam oppressa est, clama- re debet super vicinos, et eorum testi- monium super eo implorare. Deinde no- tificans beneficiariis, bedallum recipiet, qui peplum pollutum videbit, et inquiret ab eisdem vicinis, ubi et quando sit op- pressa, et si clamaverit tempore oppres- sionis; ostendetque eadem mulier peplum vel alium pannum distractum et pollutum lempore judicii, in signum suae oppres- sionis. Deinde procedet in causa, sicut pro capite est praedictum vel declaratur. 89. Item si quis equum vel aliud animal suum, aut aliam rem quamcunque deper- ditam quoquomodo, apud alium repertam, voluerit arrestare: tunc eadem arrestatio cum bedallo terrae fieri debet. Qui be- dallus ejusdem equi vel animalis auricu- lam praecidet, et partem ejus apud se retinebit; et similiter signabit rem, quam arrestat. Tunc terminum competentem eisdem partibus assignabit, ut coram vice- judice in ipso termino debeant compa- rere, super ipsa arrestatione tractaturae; et tunc in ipso termino pars jurans po- net digitos suos super caput ipsius ani- 1) L. kep. Kucharsk. edit. krp. Ordo judicii terrae. w ten éas, kdyz sé jéi bude násilé dieti, mà üpéti na susedy. Pakliby se żadne- ho dowolati nemohla: ale ihned ten den, nebo tu noc, když jéi kapsu ') zděře, má plaéiec opowédieti dwéma süsédoma obapolnyma okolo toho domu, kdez sé jei nasilć dalo. Pakliby bylo w lest nebo na poli, a Zádného sé dowolati nemohla: tehdy w najbližšíe wsi neb městě ot toho lesu, má úp učiniti , a swé násilé opo- wédieti ürednikóm, a Zàdati komornika na uptànie od téch süséd; a má jemu ukázati krwawu kosilku neb zedrany 3loj- řík, nebo jiné šátky, kteréžto ten komor- ník má zachowati na znamenie jejieho ná- silé. A když ten komorník wyzná, co sé jest optal, a to znamenie ukáže: má to we dsky wlożeno byli, a potom ma trój póhon učiniti, jako z hlawy, týmž řádem jakož swrchu psáno jest. 89. Kdyžby kto komu kóň nebo jiné do- bytče bezprawně držal, nebo u zloděje küpil, a on jej z toho chtel pohoniti, tento fad má zachowati: má ürednikóm opo- wédieti, Ze jest swé dobytée optal, a má prositi komornika, aby mu byl wydán na ohledanie toho dobytéete. Kteryżto ko- morník má jemu wydán býti na ohledá- nie i na póhon. A když to dobytče ohledż, mi jemu kus ucha urezati i za- chowati, a rok jima oběma položiti, aby stala pied úředníky. A kdyż ten rok přijde, tehdy ten, ktož sě jímá, má po- ložiti dwa prsty na čele neb na hlawě 

Strana 127
Had préwa zemského. malis, vel super rem arrestatam, et jura- bit, prout fuerit informata. Et quae pars victa fuerit, eadem crimine sive solu- tione ), quae pro eo vicejudici debetur, ipso facto condempnatur. 90. Notandum, cum aliquis archiepisco- pum pro hereditate aut pro debito here- ditatem contingente, puta quia heredita- tem emit et pecuniam pro ea non per- solvit, citare ad judicium terrae voluerit: bunc processum, qui sequitur, habere de- bet. Accedens ad praesentiam beneficia- riorum et baronum in pleno judicio, pro- ponet coram eis, quia dominus archie- piscopus ei in talibus obligatur debitis, aut quia se de tali hereditate sua sine jure intromisit; et petet a summo came- rario et judice, ut sibi detur unus baro terrae, qui citet archiepiscopum eundem. Qui baro ipsum archiepiscopum citare debet in faciem in curia sua in Praga; et si eum domi non invenerit, tunc idem baro citationem ipsam domestico aut pro- curatori suo ibidem intimabit. Deinde 127 toho dobytéete, a ptisieci, Ze jest jeho, jakoż mu bude rota wydána, A projdeli, mi jemu to dobytée wráceno bjti, a on mà dáti tti sta penéz ürednikóm. Pakli neprojde, Ze zmète piisahu, tehdy ztrati tri sta peuéz, i to dobytée. À ten jistÿ, u kohoZ sé jest jal, chceli, má prisieci, Ze jest jeho; a projdeli, dada tti sta pe- néz ürednikóm, i pojme to dobytée, a obdrżi je sobé; pakli neprojde, tehdy ztratí tfi sta penèz i to dobytée; a to dobytée má spadnüti prawem na sudie- ho, ale peniezi maji rozdéleni byti mezi üredniky. 90. Kdyżby kto chtèl pohoniti arcibi- skupa k südu zemskému: nemóZz jeho z jiného pohoniti, neZli z dedin a nebo z dluhu za dédiny. A tento rád mà za- chowati: kdyż раю! вейй w plném südé s üredniky, pristüpé pred né, mà jim opowédieti, Ze knéz arcibiskup. drZi jeho dédiny bezprawné, aneb Ze jest jemu dluZen za dediny; i má prositi najwyż- sieho komornika i sudieho, aby jemu wy- dali pána zemského slechtice, aby jej pohnal KteryZto pán mó jemu wydan byti, a má jej pohnati w jeho dwore w Praze; a nenalezlliby jeho doma, má ten póhon powédieti jeho domowniku neb Safáfowi. Potom pówod mó wzieti ko- mornika, aby jej pohnal jako jiného ze- menína na tech dedinśch , kteróż jemu drżi, nebo jest jemu dluzen za né, a tu 1) 4. eadem et in jure sive solutione, B. 3, 6, eadem crimine sive solutione, P. 4, eadem termino sive solut. 

Strana 128
128 idem actor ipsum archiepiscopum, si alias habet residentiam, per bedallum terrae, sicut alium terrigenam, in ejus domicilio ubi sedet vel residet, et in ecclesia Pra- gensi citabit, contra eundem judicialiter processurus, sicut contra alium terrige- nam, ut superius continetur. 91. Si quis abbatem citare voluerit pro hereditate, vel debito hereditatem con- üngente: tunc citare debet ipsum abba- tem, priorem, clavigerum, et totum con- ventum suum citare debet per bedallum in monasterio eorum, et deinde in here- ditate, pro qua lis est, et etiam in oppidis et civitalibus, ut est dictum. Item ab- batissam similiter cum priorissa, custrice, et toto conventu, citare debet in mona- sterio earundem. Item canonicus vel ple- banus alicujus ecclesiae citari debent in domiciliis et ecclesiis eorum, et etiam in hereditatibus eorum, et in civitatibus ac oppidis, ut supra. Item civis citandus in ejus domici- lio, et in civitate qua residet, in foro populo convocato, id ipsum judici et duo- bus juratis ipsius civitatis significando. Notandum, quod praedicti archiepis- copus, episcopus, abbas, abbatissa, prae- lati, canonici, plebani et alii quilibet cle- rici et scolares et cives, ad judicium terrae citantur pro hereditatibus et debito he- reditatem contingente; et si praedicti vel aliqui eorum in hujusmodi causis pro he- reditatibus convicti fuerint, tunc per ipso- rum adversarios pro censibus in eisdem hereditatibus sublatis et aliis damnis ab D. IV. Ordo judici terrae. kdež dworem sedi; a ten póhon mà opo- wédieti komornikóm w PraZském kostele. A když pak pohnán bude, má byti süzen jako jiný zemenin o ty dédiny, z kterychz jest pohnàn; ale ze 3kod ani z jinych dlu- hów nemá býti pohoněn kzemskému südu. 91. Kdyžby kto z dědin nebo z dluhu dědinného chtěl kterého duchowntho kne- ze neb jeptisku pohoniti, beze wiie opo- wédi má jej pohnati PraZskym komor- nikem w klášteře před jeho konventem, a faráře neb kanownika w kostele pred osadü we mài. A mají sůzení býti týmž řádem, jako jiní zemeniné; ale wždy pó- hon má býti opowědien na těch dědi- nách, o kteréž mají sůzení býti. Ale žádný kněz, ani mnich, ani jeptiška, z ji- ných wěcí než o dědiny nemají: býti sů- zeni zemskym südem; ale kdyZby kto na nich ty dédiny wysüdil, z üroków zadr- Zanjch a z nákladów na to učiněných móz ge pohoniti k südu zemskému. 

Strana 129
Řád práwa zemského. inde factis poterunt in judicio terrae eo- dem conveniri. 92.*) Item omnes homines civium et ali- orum clericorum, residentes in villis ubi- cunque, pro omnibus causis ad czudam terrae citari debent, et respondere in judicio terrae, ac purgare se et alios actus judiciales facere, quemadmodum alii terrigenae in talibus facere consueverunt 93. Item homines in terra residentes prae- dictorum dominorum archiepiscopi et ab- batum vel monasteriorum, si quis citare voluerit: ante omnia petat coram ipsis dominis, aut eorum procuratoribus ad hoc deputatis, ut eis de ipsis hominibus suis faciant justitiam, et si id facere noluerint aut denegaverint quoquomodo, tunc tales homines ad judicium terrae citari debent, et purgabunt se sicut alii terrigenae jure terrae, Si autem iidem domini eorum dixerint coram beneficiariis, quia justi- tiam de ipsis hominibus parati sunt fa- cere unicuique: tunc talis causa remitti- tur ad curiam ipsorum dominorum, si habent in Praga; si autem non habent, tunc in hospitio ipsorum in Praga causa hujusmodi, praesente uno de beneficiariis, secundum jus terrae pertractatur. Et si citatus victus fuerit in causa ipsa, tunc idem debet solvere actori intra duas septi- manas a termino, in quo fuit condem- natus; alioquin beneficiarii justitiam fina- liter exsequentur. Circa quod actor debet 129 92. Tuto znamenaj, 2e lidi osedlÿch arci- biskupowych, ani klášterských, žádný ne- má k súdu zemskému pohoniti, lečby jim jich wladaři doma nechtěli prawdy učiniti. Pakliby kto pohnal, a ürednici klástersti nebo arcibiskupowi nebránili toho, tehdy ti lidé maji süzeni byti, jako jini zemeniné. 93. A pakliby úředníci arcibiskupowi řekli, že chtie prawdy na ně udati: tehdy ten pówod, ktožby je pohnal, má žádati úřed- níka Pražského, aby na tom südé seděl podlé drednikéw klästerskÿch nebo arci- biskupowych, a ten jemu má dán býti. A cožby tu wysúdil, toho konec má mieti we dwü nedèli. Pakliby jemu co sešlo, tehdy móZ je pohoniti k zemskému südu. À chceli pówod bezpeóen byti, tehdy wsecky roky, které2by s nimi mél, má we dsky klásti, aby nebyl strZen ot swého práwa. 1) W textu Gísel 92 a 93 wiickni rukopisowé latinsti srownáwaji se mezi sebau do- slowné; ale od českých děli se nejen tím, že číslo 93 před 92 kladau, nýbrž i tim, £e český text čísla 92 opak latinskému wypowidá. A. C. U. 17 

Strana 130
130 D. IV. Ordo judicii terrac. esse cautus, et ponet terminos omnes sibi datos, et etiam jus suum, si obtinu- erit, ad terrae tabulas ponet, ut hoc be- neficiarii videntes, ipsum facilius promo- veant in jure suo. 94. Item nota, quia ab antiqua consue- tudine regni Boemiae tentum est, quod nullus archiepiscopus, episcopus, abbas, prior, praepositus, decanus, neque aliquis secularis vel religiosus clericus, heredi- tatem sive bona aliqua immobilia in ipso regno non debeant sine consensu regis aliqualiter a quovis homine, neque a rege vel marchione aut alio principe compa- rare k zadušiu, nec eis datas hereditates vel in testamento legatas aut obligatas suscipere debent vel susceptas obtinere. In eo tamen ipsam consuetudinem miti- gare, et gratiam in eo eis facere volen- tes, volumus, ut si quis ex personis prae- dictis aliquas hereditates aliquo modo praedicto assecutus fuerit, vel infra duos annos a die assecutionis continuos debet vendere alicui de terrigenis nostris, qui de eisdem hereditatibus nobis et regno nostro valeat deservire. Si vero hoc fac- tum non ſuerit: tunc idem, qui vendidit, vel testatus fuerit aut donaverit, vel ejus amicus proximus, de eisdem hereditati- bus se intromittet. Si vero iidem non fecerint: tunc nos de ipsis hereditatibus intromittere nos debemus, de eisdem dis- ponentes, prout videbitur expedire. Znamenaj zápowěd ciesaře neb krále Českého, k níž sú páni zemští i wšickni zemeníné přiwolili, a ta má držána býti ote wšie obce: tociž, aby nižádný arci- biskup, opat, abatyše, ani kněz, neměli kupowati w České zemi ot žádného člo- wěka žádných dědin, ani daných přijí- mati, buďto z přiezni nebo z zádušie bez králowy wóle. Pakliby kto kúpil nebo přijal ot kteréhož koliwěk člowěka, ne- má jich držeti, ani jich požiwati nic dále, jedno za dwě létě; a po dwů letů má je prodati jinému zemenínu, jenžto by mohl zaslúžiti koruně Českéj a pomocen býti proti nepřátelóm. Pakliby toho ne- učinil, tehdy ty dědiny mají na krále spadnúti. 94. 95. Casus. Petrus spoliavit Johannem in Kdyžby kto koho na cestě oblúpil, via pacis sine jure, et recepit vestes, a on z toho chtèl pohoniti, tento řád má 95.

Strana 131
Řád práwa zemského. 131 promtos denarios et equos suos, qui se zachowati: najprwé po tom lúpeži dřiewé extendunt in valore ad X marcas argenti dwú nedělí, neb posledně we dwů neděli, minus uno lotone. Unde si idem Johan- má ten lůpež opowědieti úředníkóm Praž- nes ipsam causam in figura judicii pro- ským, tociž najwyššímu komorníku a su- diemu, a řka takto: »na téjto cestě na sequi voluerit, utatur hoc processu, ut sequitur: primo illud damnum, quod sibi pokojněj oblúpen sem, a toho mám škodu weliků; toť wám opowiedám, žeť myslím illatum est, infra duas septimanas a die z toho pohoniti.« A má to we dsky zna- illati damni per spolium, beneficiariis czudae, ad quam citare intendit, videlicet menati, které léto, který deň jest olúpen. vicecamerario et vicejudici, significare procuret, sic dicendo: »domini! mihi dam- num spoliationis illatum est, pro quo ci- tare intendo; vobis significo, ut tempore suo, quo vos super eo requisitos habuero, id mihi recognoscere velitis.« 96. 96. Hoc facto, apud illum, qui distri- buit minores camerarios sive bedallos terrae, ipsum bedallum petat et recipiat ad citandum, et eundem, quem citare vo- luerit, cum querimonia integra, vel signo ipsius querimoniae, cum ipso bedallo et termino quatuor septimanarum, vel ultra usque ad sex septimanas tantum, ad terrae tabulas imponat. Tunc idem bedallus, si ipse citatus residet in provincia Pragensi, per se et solus, ante horam nonam vel nonae citabit. Si vero in alia provincia residet: tunc cum bedallo terrae illius provinciae, in qua ipse citatus residet, ambo simul venientes ad domicilium suum, eo vocato ad se, si domi fuerit, vel si non fuerit, tunc coram familia ejus, cita- bunt, dicentes ut compareat in Praga co- ram beneficiariis Pragensibus in praedicto termino hora consueta, id est ante meri- diem, praedicto actori ad objecta respon- Potom má komorníka prositi, aby pohnal toho lúpežníka, kterýž má pohnán býti. A ten komorník má jej pohnati před čeledí, ač by ho doma nebylo; a ten póhon má opowědieti w najblížším městě, lid swolaje trhem, a má to oswěd- čiti dwěma konšeloma w tom městě. 17*

Strana 132
132 D. IV. Ordo judicii terrac. surus. Similiter facient in civitate vel oppido proxime adjacenti, ubi ipse cita- tus vel sui homines ferum visitare con- sueverunt, in foro publice populo con- vocato; id ipsum etiam judici et duobus juratis ejusdem loci significando, et eorum testimonium super eo, si opus fuerit, im- plorando. 97. 97. Quo termino veniente, iidem bedalli, tenentes baculos in manibus, citationem eandem coram beneficiariis pronuntiabunt, dicentes, ipsum citatum ad instantiam ipsius actoris ad diem hodiernam citavisse. Tunc idem actor coram subcamerario, vi- cejudice et notario, ceterisque beneficia- riis omnibus, querimoniam suam per se vel advocatum suum proponet. Qui cita- tus, si praesens fuerit, consilio petito vel prachabito, dicet, quidquid ei videbitur, contra causam eandem; et si evadere per ipsa sua dicta non poterit, tunc quaeret ab actore, quando illud damnum sit com- missum? qui actor tenetur ei dicere an- num et diem certum, quando id sit fac- tum. Deinde quaeret a beneficiariis, scili- cet a vicecamerario et vicejudice tantum, si id damnum infra certum tempus eis exstiterit notificatum? et si hoc ipsi fate- buntur, esse factum, deinde idem citatus dicet: »legantur tabulae.« Tunc notarius tabulas leget: et si discrepaverit tabula- rum tenor in una dictione vel pluribus dictionibus, et idem citatus hoc allega- verit, tunc statim amissa causa actoris re- putabitur eadem. Si vero in nullo ipsa querimonia a tabulis discrepabit: tune A když žaloba projde, staneli po- hnaný, má otázati, jestli to úředníkóm opowědieno w jistém času do dwů ne- dělí. A když to úředníci wyznají, že jest: tehdy pohnaný má žádati, aby dsky čteny byly. A budůli sč w kterém slowě dsky děliti s žalobů, tehdy má prázden póhonu býti; pakliby sě nedělily dsky s žalobů,

Strana 133
Řád práwa zemského. 133 idem citatus aut confitebitur se esse cul- tehdy má otpowèdieti, že jest newinen. A má jim rok položen býti ku přísaze, pabilem, aut totaliter negabit. Deinde eis- aby sě oba opowěděla na ten rok, když dem partibus terminus ad jurandum as- budů zwoniti k primě. A kterýžby sě ne- signatur, in quo termino ipsae partes in- opowěděl, tenby swú při ztratil; pakliby- fra tempus, quo ad primam horam pulsa- tur, in castro Pragensi coram ipsis be- šta sě oba opowěděla, tehdy wejdůc do neficiariis se significando nominando com- kaply, má pówod napřed přisahati, nebo parebunt. Finito vero pulsu eodem, ca- jiný zaň, kohožby na žalobě jmenowal; pellam ad hoc deputatam ingredientur ; a zmátlliby přísahu, tehdy pohnaný bude et tunc idem actor per se vel per alium, prázden; pakliby prošel, tehdy pohnaný quem circa ipsam suam querimoniam ad má sám třetí přísahati: sám za newinu, a dwa zachowalá zemeníny, ježto máta na hoc nominavit, prout per vicejudicem vel alium ad hoc deputatum ter informatus dědinách, za očistu. A kdyžby wšickni prošli a nezmátli přísahy, tehdy pohnaný ſuerit, jurabit, super crucem ponendo di- gitos suos; et si primo vel secundo ju- má prázden býti; pakliby který zmátl, rando non processerit, vel de cruce le- nebo pohnaný nestál, tehdy pówodu má vaverit manum suam, tunc dicetur eidem dáno býti za práwo stané. »emenda te;« et si se non emendaverit, tunc causam eandem perdidit ipso facto. Si autem processerit: tunc citatus simi- liter jurare debet; et si processerit in ipso juramento, tunc idem citatus duos alios idoneos viros ducet, et eos ad ta- bulas imponere debet 1), qui jurabunt, quilibet eorum per se, prout informatus fuerit, dicendo sic: »quidquid ipse cita- tus juravit, hoc est juramentum verum et non falsum; sic me Deus adjuvet et omnes sancti.« Et si processerint: tunc idem citatus absolvetur a causa ipso facto. Si vero non processerint, vel ipse citatus non comparuerit in aliquo terminorum praedictorum, vel alio modo perdiderit causam eandem quocunque modo: tunc eidem actori datur pro jure obtento, et ipse dat memoriales. 1) A. et cos ad tabulas non ponendo habere debet.

Strana 134
134 98. Postea idem actor, quandocunque vo- luerit, non illum, qui in citatione fuit, sed alium bedallum petet et mittet, ut mo- neret cilatum, quatenus cum eo concor- det super praemissa obtenta causa. Quod si non fecerit: ex tunc idem aclor per beneficiarium Pragensem unum ad id de- putatum, et per unum bedallum terrae, non illum, qui in monitione fuerit, sed per alium, super hereditatem illius citati induci debet; videlicet pro praedictis de- cem marcis minus lotone, sibi de reddi- tibus, quos idem citatus habet in here- ditate sua, 1'/, marcas argenti annue, et beneficio tantumdem, census assignando. Si vero redditus certi inventi ibi non fuerint: tunc de hereditate sua ad aratu- ram !) pertinente cum curia et aliis per- linentiis suis ad sufficientiam praedictae pecuniae titulo obligationis verae debebit assignari. Praeterea iidem beneficiarius et bedallus dicent incolis hereditatis, super qua fit inductio: »significamus vobis, quia talis actor contra hunc citatum obtinuit jus suum, et pro eo hanc facimus induc- tionem; unde auctoritate officii nostri vo- bis mandamus, quatenus vos eidem actori mox repraesentetis, et tamquam vero do- mino vestro cum omnibus juribus pare- atis, aut infra duas septimanas a die ho- dierno alias cum bonis et rebus vestris vos vias trahatis.« 99. Quod si non feceritis: tunc lapsis duabus septimanis praedictis, praefatus 7) B. 4, aratrum. D. IV. Ordo judicii terrac. 98. Pak po dwů nedělí pohnanému má dati umluwu, aby sé s nim smluwil. A kdyżby st s nim nesmluwil: tehdy mi jemu dan býti úředník, aby jej mocna učinil jeho dódin w tój summě peněz, jakoż jest pohonil z nich, a ürednikóm tolikéZ. A to ma opowedieno byti okol- ním súsčdóm jeho, že jej mocna činí jeho práwem i swým úřadem těch wšech užitków i lidí, což k těm dědinám slusie; a kteřížby lidé: nechtěli jeho přijetí: za swého pána, mají sě: wystěhowati, a brati sě preč do dwů nedělí. 99, A kdyzby minule dwé neděli, tehdy pówod s jedním komorníkem má pa těch 

Strana 135
Řád práwa zemského. actor cum bedallo codem, gui fuit in in- ductione, (pro eo, quia idem scit melius, ubi induxit, vel cum alio bedallo sibi a beneficio dato, in eadem inducta heredi- tate poterit licite dominari, equos, pecora et pecudes tantummodo recipiendo pro culpis et censibus, expensis suis et im- pensis; et horum sic receptorum medie- tas beneficiariis debet, et alia medietas !) ad ipsum actorem pertinebit. Et sic juxta antiquam consuetudinem post duas septi- manas semper poterat fieri dominatio ea- dem: nunc autem fíit tantum per duas vices in anno, bedallis tamen mutatis. 100. Quo anno lapso, eidem actori, vel eo non exstante, suis heredibus, heredi- tas praedicta per beneficiarium, videlicet vicecamerarium cum bedallo, eadem he- reditas hereditarie taxari debet, et bene- ficiarii tantummodo pro ipsis X marcis unam marcam tantum annui census. Post eandemque taxationem ipse actor vel sui heredes cum camerario adhuc semel de- bebit, ut praedictum est, dominari; post hoc vero de ipsa hereditate idem actor et beneficiarii disponent, tanquam de re propria prout eis videbitur expedire. 1) B. 3—6, medietas fieri pro actore. vices in anno. 135 dédinách panowati, koné a dobytek bera na téch dédinách w swych nákladiech; a což wezme, toho má dáti prawü polowici úředníkóm, a sobě druhů polowici za- chowati. À to panowánie móZ dwakrát učiniti, tociž dwě neděli po swětěm Jiří, a dwě neděli po swětěm Hawle. 100. A kdyžby ten rok minul a šest ne- děl: tehdy jemu má othádáno býti těch dědin za jeho summu peněz w žalobě poloZenych, poéitajic za deset hriwen jednu hriwnu platu uüroénieho. A když jemu dáno bude, tehdy ještě po dwů ne- deli s jedniem komornikem má to othà- danie opanowati, À kdyZby pohnany do tů dwů nedělí s ním sé nesmluwil i s úřed- níky, tehdy z těch dědin móž učiniti což chce, jako z swych wlastnich dědických. Dominatio autem eadem flt tantum per duas 

Strana 136
A. VIII. PSANI PANA WILÉMA z PERNŠTEINA od r. 1520 a 1521. Polowice druhá. (Srown. dil I, str. 69—137.) 91. Panu Ladislawowi ze Šternberka, nejw. kancléři král. Českého: napomíná ho, aby zpletkům we králowstwí Českém wzešlým, zwláště o dluhy králowské, konec učiniti hleděl. W Pardubicích, 1520, 2 Sept. S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Přálbych Wám zdrawí i jiného wšeho dobrého, i se paní J' M" manželkau Waši. Račte wěděti, že já k lékaři aumysl mám neprodléwaje jeti: neb na mne jakási nemoc přišla, kteráž mi jak sem žiw nebyla, i neradbych toho zanedbal. Ač nemoci swé předse mám, pro ty bych byl nejel. Můj milý pane bratře! mého tohoto psaní, kteréž Wám píši, z jinéť příčiny toho nečiním, než pokudž můj rozum při mně jest, píši jako tomu příteli, kteréhož bych w prawdě tak rád dobré widěl a poctiwé, w žiwnosti i po smrti, jako sám swé. Neníli rozumné — mezi Wámi a mnau, poněwadž sobě wěříme —, není nic škodného, co jeden druhému wedle swého rozumu píše, když jedné upřímě píše, a wěrně píše. A to toto: Wezměte před se wšecky způsoby, které sau se dály od těch slaw krále nebožtíka, a od těch zámků kupowání od těch pánů Kukšteinůw: tu hned přitom počátkowé zpletkuw w tomto králowstwí, sprawedliwosti lidské hned se ukraco- walo, a zwláště při práwích a při dskách; a toho neubýwalo a neubýwá, nébrž znamenitě přibýwá. K tomu w lidech newěra a neláska ta se rozmáhá, že málo se toho může najíti, aby jeden druhému mohl wěřiti upřímně.

Strana 137
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 137 Pak rač na to pomysliti, když sme do Budína jezdili k nebožtíkowi králi o dluhy, o počty, co jest se dálo, toho já chci přitom nechati; Wám jest to lépe wědomo nežli mně, a zwláště což se počtůw dotýče. Pak jak jest o ty dluhy diwně jednáno, a mnozí zápisowé při sněmích jak jsau změněni byli, a k čemu jsau přiwedeni: ježto rozumným lidem, kteříž nejsau swědomi zdejších lidí a zdejších způsobů, musí k dosti welikému podiwení býti. Též při těch berních, kteréž jsau za nebožtíka krále swolowány i brány, toho chci také přitom nechati; to Wám jest také wědomo, jak ty wěci swé konce braly až do dnešního dne. Pak již nyní při tomto našem králi, též jací zápisowé, jaká práwa wedeni, jací koncowé tomu se dějí, to wíte, a jaké škody sami na se hanebné škaredé uwo- díme, a wšecko se to trpí, při dskách jací pořádowé, k jakému užitku já neznám, než že berau od bohatých i od chudých, od wdow i od sirotkůw, a konce žádného. Připsáno tomuto králi, statek jeho očistiti: pak jak se čistí, já nerozumím, než jakž slyším, že se dluhůw wíce připisuje; a to wše na zemi chtěliby wecpati, ježto toho tak newěřím, by země powinowata byla. Statkowé králowští wěřitelům postaupeni jsau: co z nich se užitečného pů- sobí z toho postaupení, bych řekl králi, — králi do toho nic není. Neb jest králi připsáno, že mu má jeho statek očištěn býti, a to jest mu připsáno wíc než jednau, nebožtíkowi i tomuto; a užitku já z toho postaupení neznám jiného, než kdož jim wládnau. Bojím se, že wèřitelé málo rozkazují, a málo se s jejich radau činí, a malý užitek z toho mají; než s čí radau činí, w lidechť jest toho dosti husto; takli jest čili není, toho já newím. Přitom počty, kteříž by měli děláni býti zemi od těch, kdož sau k sobě přijímali a wydáwali, hned za nebožtíka krále, když sau se ty spletky počaly, já netuším, by je ještě kdo dělal. Též hned počna za nebožtíka krále až do tohoto krále, i za tohoto krále, znamenité summy při podkomořích, jako při Rendlowi, i při tomto které sau zů- staly, též při minemeistrowi, tu jistě malá wěc není, a při tomto podkomořím jistě také malá není, a při mnohých auřednících, a tak ježto by to mohli lidé wšecko wyhledati, wšecko tak stojí, též i při městech. Pak račtež na ty wěci pomysliti, takowi skutkowé a takowé opatrnosti! K howadům bych jich ještě nesměl přirownati. Pak w těch spletcích nebožtík král umřel, a tento král rowně w týchž splet- cích jest a ještě w horších. W tomto králowstwi nic nekraluje, než toliko že jest král; a skrze naši neswornost, a k tomu skrze naše hanebné spletky ani w Uherském nic sobě nemůž dobrého zjednati, ani učiniti. Ale by náš způsob w tomto králowstwí dobře stál, i náš pán w Uherském králowstwí mohlby také dobře státi s naší pomocí. A. Č. II. 18

Strana 138
138 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. Pak můj milý pane bratře! ač znám, že ty wšecky wěci lépe wíte a znáte nežli já, a lépe jim rozumíte, ale z příčiny Wám té píši a oznamuji: budauli jaké různice, aby se ráčil w tom rozumně zachowati, a při swém pánu se držeti, a to co jest sprawedliwého pánu našemu i každému, aby se tak dálo wedlé skutkůw každého; a již aby náš pán mohl konec míti i my wšickni w tomto králowstwí o ty spletky, aby nás již wíce neškrábali, a při těch práwích a dskách obyčej prwní aby se zachowal, jestližeby se komu co přečinilo proti práwu, aby se naprawilo. Neb aby mělo sprawedliwě wyhledáno býti, a sprawedliwě rozwáženo, jakožto býti musí, a dokadž toho koliwěk nebude, by mělo se nač pomáhati: k tomu já jeden raditi nebudu žádnému, ani sám toho také učiním, dokudž o ty wěci konec konečný se nestane, a práwa na swém konci sprawedliwém nestanau. Co jest tu dluhů na zemi přibylo, co sau dáwali za ty dluhy, kterýmž říkají králowští, ježto jest to i proti sněmownímu zápisu! Mohlťby někdo nalezen býti, co o ty dluhy malau péči má, neb králowstwí drží a užíwají, někdo ho snad wíce užíwá, než jistiny dal! Bych měl psáti, co znám na tom zlého a škodného, mnoho bych musil Wám psáti. Rač mysliti na cestu na nějakau, kudy by o to a jak konec spěšný býti mohl; já také což budu rozuměti, toliko s Waší osobau rád rozmluwím. Nediwejmy se již wíce škodě pána tohoto a záhubě této země, a našim příliš welikým posmě- chům! Ježto wídámy zřetedlně, že lidé dwornými křtalty užíwají tohoto králow- stwí, a mrzutě, hanebně w některých místech se krade. Prostě jsme slepí! Teď Wám také posílám přípis listu, kterýž mi král před wčerejskem poslal. Můj způsob, pán bůh zná, k takowým wěcem již nemůž slaužiti: ale wšak proto JM“ k wůli rád to učiním, jedné buduli moci. By mnau pak nic jiného nebylo zjednáno, jakož málo může býti, ale wždy pohledím na swého pána, dáli mi to pán bůh. Můj milý pane bratře! Prosím, nehleďte k řeči ani k postawám, w kterýchž byste dokonalého skutku nenalezali, prawímť na swau wíru, že je Wám toho po- třeba! Neb tyto časy lidé umějí pěknau řeč dáti, a přátelská slowa, a pod tím ne waše, ale swé obmýšlejí. Ex Pardubic, dominico post S. Aegidii 1520. (N. 87). 92. P. Wáclawowi Bezdružickému z Kolowrat na Košátkách, sudímu dworskému král. Českého: o téže wěci. W Prostějowě, 1520, 1 Oct. »Přípis artikule, z listu pánu Košáteckému psaného.« Což se těch wěcí dotýče, o kteréž mi w ceduli píšete: můj milý pane kmotře! nowé wěci jsau nastaly od lidí k lidem u wíře, kteráž by měla býti upřímá,

Strana 139
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 139 ale jest příliš již chytrá. A tak wšickni obyčejowé w tom králowstwí w jiný jsau se způsob změnili, i při práwě a při těch auřadech; čímž chudé wdowy, chudí sirotci, i jiní wšickni, měliby pod bázní státi a sprawedliwosti užíwati, ale užiwajíť toho, k auřadům, kdež co mají to wydají, a jak, tomu já nerozumím. A proto k žádné sprawedlnosti přijíti nemohau, ale ne wšickni. Kým to koliwek jde, šeredná a hanebná wěc jde w tomto králowstwi; kdež skrz takowau wěc blíže jest k skáze než k čemu k jinému. Nebudeliť božské milosti, pomstíť toho milý bůh. Pak milý pane kmotře! bych já se měl již těmto nynějším obyčejům učiti, jistě nebudu; než při swém pánu stojím, a stanu bohdá, pokudž mého hrdla i statku stáwá. Jak se náš pán opatruje w tomto králowstwí, a to což jemu sprawedliwě přísluší, nenechá toho pán bůh bez pomsty! Ex Prostějow, fer. II post Michaelis. (Nro. 89). 93. Panu Janowi Bornemissowi z Březenic, hrabi Prešpurskému: poraučí jemu mladšího syna swého Jana, dwořícího u krále Ludwíka I. W Prostèjowe, 1520, 4 Oct. S. s. w. wysoce urozený pane, pane a příteli můj milý! WM“ bych přál zdrawi i wšeho jiného. Zprawil mne Jan syn můj, že má na WM“ dobrého přítele, i mne také že přátelsky připomínáte: z toho já WM“ děkuji, a syny swé rád k tomu chci wésti, aby Wám wším přátelstwím toho zasluhowali; a já také, starý jsa, rád pro WM' wšecko chci učiniti, w čemž byste mne jedné chtěli potřebowati, a (já) mohl učiniti. Než za to prosím, budeteli to znáti, že synowé moji upřímě a wěrně pána swého se drží, a jemu slauží, swého pod tím nehledajíce, než dobrého pána swého: račte při pánu jejich pánem a přítelem jejich býti. Pakli byšte jináče poznali, ani se, aneb z nich který, tak nezachowají: ba prosím, nerci abyšte se přimlauwati měli, ale přimlúwejte se k tomu, ať jim toho neráčí trpěti, jestližeby co činili, ježto by wěrní a poddaní pánu swému činiti nemèli. Milý pane a příteli! Pána našeho k tomu rač wésti, ať se žádného řečmi nezprawuje ani trošly; než kdož mluwí co, aby toho skutkem dokazowal, což mluwí, že jest tak. Neb jistě, zle se w Čechách děje, a bojím se toho, že ten, kdož zle činí, že proto přítele při králi JM“ najde, tak dobře jako ten, kdož dobře činí. Králiť jest, neníť na tom dosti, že jest králem, nebudeliť kralowati mocně, což JM“ králowstwí jest, JM' jméno míti bude, a jiní budau činiti, což budau chtíti. Na nebožtíku králi měl jsem pána milostiwého, a dosti jsem s JM“ o to hadrunkůw míwal, až i do swád: ale prostě, přirození JM“ nemohlo toho na sobě 18 *

Strana 140
140 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. míti. Uchowejž pán bůh wšemohaucí tohoto pána toho způsobu! Třeba JM“ jiný způsob hned w swé mladosti před se wzíti k swým poddaným, a prostě k nám ke wšem. Také JM“ list píši: prosím že ho ráčíš JM“ dodati; a co JM“ píši, přípis Wám toho posílám 1). Ex Prostějow die S. Francisci. (Nro. 90). 94. Otíkowi a Janowi bratřím Řikowským: aby poddaným páně swéwolně škody nečinili. We Hranicích, 25 Oct. Služba má, urozené wládyky, pane Wotíku a pane Jane, přátelé milí! Otci Wašemu sem rád dobře činil, kdež sem mohl, i Wám bych též rád dobře činil. Ale lidé moji Byněwšti zprawili sau mne, kterak jim škody činíte, a po obiléch jim jezdíte, a když Wám co o to dějí, ještě biti chcete; jakož Ty pane Jane, člo- wěka mého jednoho z Byněwa chtěl si Bíti, a swau wůli si s ním měl, i psys naň štwal, a snad by jej byl i zabil, by mohl. Pak já Wás žádám, abyšte Wy lidem mým škody nečinili, a nad nimi swé wůle neprowozowali; neb nerci Wám, ale by bylo kníže Říšské některé, nechtěl bych se tomu díwati, aby měl swau wůli s mými lidmi míti. A protož abyšte to wěděli, já Wám to tímto listem oznamuji, že sem já auředníku swému i lidem swým to rozkázal, chtělilibyšte jim jakau křiwdu činiti, aby se bránili. Pak wěru jestližeby oni spokogeni býti nemohli, a bránili se, máť by to wina nebyla; aneb bylliby kdo zabit, já bych tím winen nechtěl býti; neb sem auředníku to prostě rozkázal, aby té wěci nedopauštěl, i wšem jiným lidem to powěděl, a toho bránil. Též se Wám opowídám, abyšte o tom wèděli; neb auředník můj již dwakrát Wám o to psal. Pak já bych rád, abyšte té swé wůle na někoho na jiného chowali než na mne; neb jí jistě neprowedete, budeli pán bůh ráčiti. Ex Hranic, fer. V ante S. Simonis et Judae. (Nro. 93). 95. Panu Jarolímowi Barskému: aby poddaným páně pastew na obecných polích nebránil. We Hranicích, 27 Oct. Pane Jarolíme, příteli milý! Lidé moji ze Lhoty přišli sau ke mně, žalujíc mi, kterak jim welké nátisky děláš, což se pastew dotýče na Kladnisku, ježto jim w tom nikdá překáženo není za mne od žádného pána, než wolně jest paseno 1) Psaní toto postawili sme již nahoře pod číslem 5. wiz Archivu díl I, str. 74.

Strana 141
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 141 wždycky s obau stranau; a tak mám za to, že od pěti pánůw, jakž já pomním a jsem na tom zboží, žádné nejmenší o to nesnáze nebylo. Prosím Tebe, milý pane Barský, znajíce Wy mne k sobě wšelijak, žebych Wám se rád zachowal i pro Wás činil, že takowých wěcí zanecháš, a čehož jsau lidé mojí za jiných pánůw užíwali, že jim w tom překážky činiti nebudeš; nebbych já jich nemohl opustiti, a také se já Tobě z toho nedám wywesti, leč mne práwem wywedeš. Můžli bez toho býti, prosím ať jest. Odpowěd mi dej. Ex Hranic, sabbato ante Simonis et Judae 1520. (Nro. 94). 96. Témuž, o téže wěci. W Lipníku, 29 Oct. Pane Jarolíme, příteli milý! Můžeš mi w prawdě wěřiti, zaumyslně, žetbych nic nerád protiwenstwí sebau učinil Tobě, než wšecko rád možné udělal bych pro Tě. Pak sám to u sebe rozsuď, poněwadž lidé moji toho užíwají, jakž sem já Helfenštein kaupil, bez překážky wšech, tak jakžť sem napsal. Pak Ty mi píšeš, že jest ten statek tak zastawen: a co je mně do té zá- stawy, byť někdo zastawil, aby Ty mi swobodně kráwy měl pobrati u Lipníka, protolibych já měl na tom přestati? Než mášli Ty k komu oč hleděti, poněwadž jest ta wěc w zástawě, toho Ty wůli máš; pak chceli ten, číž to jest dědictwí, také ke mně o to hleděti, wšak sem mu ku práwu usedlý, každému budu rád práw. Než dělajíli oni jaké škody Tobě, jakož píšeš, milý pane Jarolíme, w tomť má wůle není, a chci kázati auředníku hned, aby se s Tebau shledal, a dějeli se, aby se nedálo, a budeli se díti, aby byli trestáni, tak čehožby zaslaužili hodně, a Tobě škoda Twá aby naprawena byla. Neb jistě wěř mi, nerci aťbych sám zaumyslně křiwdu činil, ale nerádť bych toho dopustil, aťby jí jiný činil, pokudž bych mohl. Ex Lipník, fer. II post Simo- nis et Judac. (Nro. 95). 97. Kazimírowi knížeti Těšinskému: žádá na něm nowin o wálce krále Polského s Němci. We Hranicích, 10 Nov. »Přípis listu knězi Kazkowi, Těšínskému knížeti.« Oswicené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji. WM“ bych přál wšeho dobrého, i s knězem Wáclawem JM“, synem Waším.

Strana 142
142 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. Ne z wšetečnosti ani z žádosti, chtě mnoho nowin wěděti, WM" toto píši, než z upřímé lásky k králi JM“ Polskému, kteréhožbych wšecko dobré rád widěl wěrně jako kdo. Prosím WM“, račte mi oznámiti, co je WM“ možného, jak JM“ wěci jsau, aneb stojí, k čemu ta wěc jde. Což se Němcůw dotýče, zwláštní přízeň, jaká má zachowána býti k nim od jazyku našeho, to je WM“ lépe wědomo nežli mně, toho nechám při tom. Než prosím, možné wěci o králi JM“ i o Němcích, račte mi oznámiti; a což není možného, toho nežádám. A prosím, že mi ráčíte oznámiti, jestli WM“ možné, mnoholi jest Němcůw, a kdo jest s nimi, a dobylili jsau Němci kterého zámku králi aneb komu jinému? Ex Hranic, sabbato ante Martini. (N. 96). 98. Panu Poštackému: o nesnázech mezi lidmi páně a jím wzešlých. We Hranicích, 10 Nov. Pane Poštacký, příteli milý! W prawdě mi můžeš wěřiti, nerci Tobě zwláštně, ale žádnému člowěku z aumyslu nechtěl bych, aby se křiwda dělala, napřed ode mne, ani od mých auředníků. Ale milý pane Poštacký, jistě poctiwá wěc jest, kdež můž člowěk bez saudůw býti, i pobožná. Pak že chceš býti u mne w sobotu, já Tě rád uzřím, a že na mně chceš přestati: není potřebí, milý pane Poštacký, přestáwati na mně, než přestaňme oboji na sprawedliwosti; jáť sedláků nesaudím, aniž umím, než jistě křiwdy já žádnými pěknými řečmi pomáhati nebudu lidem swým. Purkraběť již dá sám také odpowěd; neb malau by radost měl z těch sau- důw nepotřebných, kdyby již na to musilo přijíti. Ale mnauť bych nerád aby přišlo. Ex Hranic sabbato ante Martini. (N. 97). 99. Panu Janowi Kunowi z Kunstatu: odpírá jemu swé přímluwy k jednáni jeho w Uhřích. We Hranicích, 11 Nov. S. s. W. u. p. p. a příteli můj milý! Přál bych Wám dobrého. Jakž ste mi wzkázali po panu Viktorínowi Žerotinském, žádajíc mne, abych Wám dal pří- mluwčí list k biskupu Pětikostelskému, a druhý k biskupu Wacowskému, o jednání, w kterémž máte jeti od země:

Strana 143
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 143 Wzkázal sem Wám, že čekám syna k sobě, a chci zwěděti oč nejprwé; i powědíno mi jest od jiných i od něho, že ten artikul w něm jest, aby král JM“ nám našich swobod potwrdil w této zemi pod Uherskau pečetí. Pak milý pane a příteli! nerci bych o to se měl přimlúwati, než prawím, že k tomu neswoluji; a to oznámím knězi biskupowi, panu hejtmanowi, i jiným, že wůle má žádná k tomu není. Neb abyšte wěděli, že w Čechách na tom jest zůstáno i zapsáno, že žád- ných listůw pod Uherskau pečetí do králowstwí Českého bráti se nemá, poněwadž w králowstwí Českém i w těchto zemích k němu příslušejících jest jiná pečet, kteráž slowe Česká. Druhé: pomyslte na to, co my máme činiti s Uhry o prwní zápisy, kdež oni chtí k Morawě a k Slézsku sprawedliwost míti. Pak již bychmy tímto to twrdili; a to je bohdá wěc jistá, že k tomu žádné sprawedliwosti nemají. Pak bych já chtěl takowé wěci jaká příčina býti, nedej mi toho milý pán bůh, ani abych k tomu měl raditi! Než kdož k tomu koliwěk radí, každý wěz jak radí; než já bohdá k té radě po žádném nepřistaupím. Než swobody waše aby twrzeny byly pod pečetí Českau, proti tomu já nejsem, a budu k tomu rád pomáhati, což mohu, wedle země. Než na takowé poselstwí, by chtěli co z mých peněz dáwati, aneb od jakých listůw platiti, k tomu já nepřistaupím; a o to bych chtěl k zemi to mluwiti, že mi se to nedrží, na čem jsme spolu zůstali. Než by Waše potřeba jaká byla, nerci přimlúwati se, ale i sám dělati, což bych mohl, udělal bych rád pro Wás. Ex Hranic, in die S. Martini. (N. 98). 100. Stanislawowi Turzowi, biskupu Olomúckému: horlí proti aumyslu některých, privilegie krá- lowská do Morawy pod Uherskau pečeti bráti. We Hranicích, 11 Nov. »Přípis listu knězi biskupowi Morawskému JM“; a w táž slowa pánu hejt- manowi Morawskému.« Důstojný w boze otče a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! Službu swau WM“ wzkazuji. WM“ bych přál wšeho dobrého. Zprawen jsem, že na tomto sněmu ráčili ste zjednati w Prostějowě, aby někteří z pánůw a z rytířstwa jeli k králi JM“, a to o ten artikul jeden, aby ráčil našich swobod potwrditi pod Uherskau pečetí. Můj milý kněze biskupe! rač sobě tu wěc rozwážiti, maudráli jest čili ne- maudrá, na naše swobody bráti list pod Uherskau pečeti do koruny České ode

Strana 144
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 144 zemí k ní příslušejících, prwé majíce s Uhry dosti těžké pře, což se zápisů na Morawě a na Slezsku dotýče. Pak již takowým potwrzením Uherským rowně jako bychme prwní smlúwy twrdili, že je držeti máme, ježto powinowati bohdá nejsme! A také w Čechách jest na tom zůstáno a zapsáno, že takowých listů pod Uherskau pečetí bráti se nemá, pakliby brány byly, že se jich držeti nemá. Pak já se WM“ opowídám, že w tom wůle má není, a k tomu já neswoluji; a prosím peníze ty, kteréž sau mé, kteréž sem dal, k kterýmž já práwo mám tak dobře jako kdo, a wíc sem jich dal nežli kdo, aby na žádné poselstwi dáwány nebyly, ani na žádné wýplaty listů. Než swobody twrditi pod Českau pečetí, když nám se stane, nejsem proti ničemu, a pomohu rád což mohu, a učiním wedle země wšecko. Než na to z těch peněz, kteréž sau mně zawázány tak dobře jako jinému, a dal sem jich wíce než jiný, aby dáno bylo na to poselstwi, aneb na jaké listy, jistě žebych chtěl o to k zemi mluwiti, že se nedrží to, načem sme zůstali, a o swé bych jistě mluwil. Ex Hranic, dominico die S. Martini 1520. (N. 99). 101. »Pánům a rytířstwu markrabswí Morawského, kteříž sau w Brně na posudku:« w téže wěci. Wc Hranicích, 13 Nov. S. s. w. urození páni, páni urození a stateční rytíři, urozené wládyky, kteříž nyní na tomto posudku jste w Brně! Došla mne řeč, žebyšte ráčili k králi posel- stwí wyprawiti, aneb wyprawili, aby naše swobody i také lantfrid, Uherskau pečeti twrzeno bylo: milí páni, poněwadž králowstwí České jest rozdílné s králowstwím Uherským, a králowstwí České swau pečet má, pod kterauž naše swobody jsau od prwních císařůw a králůw nadané, a skrze předky naše dobyté, pak bychme měli dáti Uherskau pečetí swé swobody twrditi, a Česká pečet jest před rukama, bylaby to wěc welmi nepořádná. K tomu, jaká jest pře mezi králowstwím Uherským a zeměmi těmito? pak slušili to potwrzení odtud bráti, poněwadž oni chtí míti sprawedliwost k těmto zemím? některým sluší to rozwážiti! Než má wůle jest k tomu nebyla a není, aniž já toho potwrzení za dostatečné kladu, by pak bylo dnes zjednáno, než kladu je na potomní časy k welikým . . . . . 1). Pak já se WMtm wšem opowídám, že má wůle k tomu není, a k tomu já neswoluji. Neb jest to i w králowstwí Českém zapsáno, že pod tauž pečetí se do těchto zemí nemají bráti takowé wěci. 1) Zde uříznuto kus lístku w rukopisu.

Strana 145
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 145 Pak peníze, kteréž sem já dal z statku swého, kteréž sau swěřeny těm, kdož je při sobě mají, za to já prosím, aby bez mé wůle žádnému dáwány nebyly, a zwláště na takowá poselstwí, kteráž já znám škodná této zemi i sobě, a protož já toho bohdá příčina býti nechci. Pakliby se dáwaly bez mého wědomí, jábych se o to musil k zemi domlúwati, že se toho nedrží, jak sau ty peníze swěřeny, o swau wěc. Než ráčiteli jednati, aby naše swobody pod Českau pečetí twrzeny byly, tomu sem já rád, a wedle WM“ rád wšecko učiním, což učiniti mám při takowé wěci; neb se tu nedotýče, páni milí, jedné osoby, ale dotýče se wší země. Jedna osoba každá můž sobě jednati pod Uherskau pečetí a třeba i pod Franskau, mně do toho nic není, než přeji toho každému, kdož zná co swého dobrého. Ex Hranic, fer. III post S. Martini 1520. (N. 100). 102. Opět biskupowi Olomúckému, w téže wěci. We Hranicích, 15 Nov. Důstojný w boze otče a pane, pane přízniwý, a příteli můj milý! WM“ s. s. W., a přálbych WM“ wšeho dobrého. Co je se kdy jednalo dobrého této zemi, nikdá jsem toho rušitel nebyl, než wždycky jsem k tomu wěrně pomáhal a jednáwal, tak mnoho jako kdo jeden w tomto wěku. Neprotiwím se já nic poselstwi, kteréž Wy ráčíte učiniti, o wěci ty, kteréž sau této zemi potřebné, a neodmlauwám proti tomu nic. Než tak jakž jsem zprawen, žeby měli jednati o to, aby naše swobody měly potwrzowány býti pod Uherskau pečetí této zemi, držím za to, (ač jest tak, že je o to jednáno, aneb s tím wysláno), že je neřádné to jednání, a škodné na potomní časy této zemi, a prawím tak: než bych k tomu chtěl swau wůli dáti, aneb k tomu raditi, žebych radši k tomu chtěl swoliti, aby wálka byla. Jednau jsem se WM“ opowídal, a ještě druhé se opowídám, že k tomu má wůle není, aniž k tomu jednání swoluji, což se swobod našich dotýče, aby se Uher- skau pečetí měly twrditi. A nemá země té moci, aby měla o to swolowati, čehož nikdý slýcháno není, a kterážby wěc nemohla než ke wšemu zlému přijíti této zemi. A nedej mi toho milý bůh, aby po mé smrti to mělo rčeno býti, že jsem já k tomu swolowal! Kněže milý! snad se mne tak mnoho dotýče, jako koho w té zemi: pak chceli kdo takowé wěci jednati, aneb k tomu swolowati, na mne se žádný neswoluj. Než jednati, aby byly potwrzeny Českau pečetí, ba wšecko rád wedle země udělám. A když walný sněm bude položen, nechci wěřiti, aby lidé ti, kdož chtí A. Č. II. 19

Strana 146
146 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1520. obmýšleti této země dobré, aby k tomu měli swolowati, což jest našeho zlého i našich potomků; a když k tomu přijde, wšak se najdau lidé, ježto wíce mají w této zemi, nežli ti, kterýmž se snad zdá, že je to dobře, že na jejich rozum nebudau spoléhati w tom artikuli. Pakliby se to předse zjednalo, ba jáť se chci w tom opowědieti, do krá lowstwí Českého i do knížetstwí Slezkého, že w tom má wůle není, aniž jsem k tomu swolowal, a jiných nás wíce w tom se opowědí. A račte mi jistě wěřiti, půjdelit to tak předse, že w této zemi z toho nic dobrého nebude. Ex Hranic, fer. V post Martini. (Nro. 101). 103. Panu Poštackému: přimlauwá se, aby mu člowěka wězeného na swobodu propustil. Wt Hranicích, 22 Nov. Pane Poštacký, příteli můj milý! Jistě mi wěř, že na jiném nejsem, než pro Tě činiti w Twých potřebách to wšecko, což jedné mně možného jest; a nerci takowého chlapa, ale aby jich bylo X i wíce, a aby mi každý byl winen stem i dwěma, smělť bych je k wůli propustiti, a to i jiné pro Tě učiniti. Pak, bych mu neřekl již jednák tři neděle, že jej wyjednám, aby se na to bezpečil, jistě bych Tě o to nestaral. I zapomněl jsem s Tebau mluwiti, a nerád- bych lhářem byl, nerci bohatému, ale ani chudému: protož Wás prosím že mi jej propustíte; a což se těch wěcí dotýče, z kterýchž ho winite, budeli co spra- wedliwého, pošli já k Wám auředníka některý den, aby o to srownáno bylo. A buďte tím jisti, že žádnému wíce nepřiřknu, dokud jsem žiw, abych jej měl wy- jednáwati cizího člowěka. Již té wěci newažte sobě proti mně: shledáte to, že toho na mně neztratíte, Wy ani Waše děti. Jedné mi jest o to přirčení, o chlapat mi nic není. Ex Hranic, feria V post praesentationem beatae virginis. (N. 102). 104. Kazimírowi knížeti Těšinskému: o wěcech Polských. We Hranicích, 23 Nov. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji; WM“ bych přál w prawdě wšeho dobrého. Těch nowin nerád slyším, a páni Poláci ne wšeho pýchau prowedau, a těm toho nechtí příti, kteřížby králi JM“ i jim mohli prospěšni býti; tak řeči jdau, já toho newim. Můj milý kníže! jistě mi rač WM wěřiti, že JM“K' w čemžbych jedné uměl aneb mohl co dobrého zjednati, žeť bych to tak rád udèlal, jako kdo. Ale ode

Strana 147
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1520. 147 mne jest to již odešlo; nerci jezditi, ale již ani choditi nemohu, a bojím se toho, abych tak již snad i dnůw swých nedokonal. Buď wůle páně! Než sem jsem před morem ujel; také nikam nemohu, ani choditi dobře bez pomoci. Ale jistě rád, což mohu w lidech tím hýbati, buď skrz mluwení aneb psaní, mnauť nemá sjíti, a udělám to wěrně rád, coby JM“ k dobrému bylo. Ale WM“ tajno není, že já na žádných sněmích ani w žádných radách ne- býwám již od chwile, ani w Čechách, a w Morawě pak nad to. Listy WM“ zase posílám. Ex Hranic, fer. VI die S. Clementis. (N. 103). 105. Panu Hawlowi Zwířetickému: o rukojemstwí, kterýmž jemu zawázán jest. We Hranicích, 23 Nov. S. s. W. u. p. p. příteli můj milý! Přálbych Wám dobrého. Jakož mi píšete o rukojemstwi za pana Haška: píši já jemu list, a Wojtěchowi sem napsal, aby jemu jej poslal. Pak já se nemohu z ničehož wymlauwati, abych neměl od sebe učiniti, což jest sprawedliwého wedle zřízení zemského. Ex Hranic, fer. VI die S. Clementis. (Nro. 104). 106. Panu Haškowi Zwiřetickému: o témže rukojemstwi. We Hranicích, 23 Nov. S. s. W. u. p. p. a bratře můj milý! Přálbych Wám wšeho dobrého. Pan Hawel strýc Wáš mne z tuha napomíná, kdež sem mu za Wás rukojmí. Pak jistě zle děláte; neb i toho dotýče, kterak ste předkládali, že jest mnoho jeho dobrého na tom prodaji Bydžowa, a že se té wěci tak dosti neděje. Mně se zajisté zle libí Waše protahowání; a znáte sami, že nemůž to nikterak (budeteli prodlé- wati) k dobrému konci přijíti. Pak milý pane bratře, račte opatřiti! Neb znáte sami, že sem já proti rozumu lidskému slíbil, nechtě abyšte Wy jaké zmatky měli; jakož i dnes jistě, což možného mně jest, pro Wás rád učiním. Ex Hranic, fer. VI die S. Clementis, 1520. (N. 105). 107. Panu Dobšowi Černohorskému: w příčině pobrání owcí poddanému páně, jenž mýto byl prohnal. We Hranicích, 22 Nov. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Pán bůhť zná, žeť sem jiného aumyslu neměl, než wšecko přátelstwí s Wámi i sausedstwi zachowati. Ale poněwadž Wámi 19 *

Strana 148
148 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1520. se ti počátkowé stali, bez příčiny ode mne i od syna mého Wám dané: kterak my tomu wíme učiniti, než každému powoliti toho, kdož čeho na nás hledá, ač jistě nerádi? Neb sudte se sami. On Wám psal, abyšte lidi o to wydali: k tomu jste přistaupiti nechtěli. Psal Wám, žádaje o owce, abyšte je člowičku nebožátku wrátili: jakau jste odpowěd dali, ta jest před rukama. Pak já otci Wašemu jsem k tomu mýtu dopomohl, a by mne nebylo, neměli byšte ho; pak jaká odplata! Milý pane! můžeteli srownati, myť jsme tomu rádi: pakli nemůžete, téhož se nadějte. Jaká je to wěc, tak chudému člowíčku pobrati a snísti ty owce! Pak wrátíteli je, já jsem tomu rád, a wděčen toho budu, a též bych zase učinil: pakli newrátíte, já nemohu proti tomu nic mluwiti, poněwadž je mýto prohnal, musím toho při tom nechati. Což se pak té stáwky dotýče: syna k sobě čekám každý den. Pak kdež s ním rozmluwím o to, dám Wám odpowěd po swém poslu; neb on to zprawuje. Ex Hranic, fer. V die S. Caeciliae. (N. 106). 108. Panu Kolencowi starému: důtka za newděčnost a odepření pomoci žádané. We Hranicích, 29 Nov. Pane Kolenče milý! Můžeš pomnieti na má dobrodiní, kterážť jsem činil, ale od Tebe jsem jich zase neshledáwal; wšakž proto i toť jsem byl učinil, aby Ty byl mohl wedlé nás žiwnost miti. Wšeckoť to krátko bylo; než šalapáš se po swětě, kudyť se zdá, hledaje swého lepšího. Pak by je našel, jáť bych Tobě toho přál. Také půjčilť jsem sta zlatých, i podnes jsi mi jich neoplatil. Kdež píšeš, že máš we mně naději: ba neměj hned žádné; poněwadž naše dobrodiní prwé wděčno nebylo, již ho od nás také míti nebudeš, pokudž jsi žiw. Neb bychť mèl wšecko wypsati, jaké si Ty nám posměchy činil, i dceři mé na Krumlowě, ježto jsem to wšecko byl mimo se pustil, byloby mnoho psáti. Ale již nechci míti s Tebau wíce nic činiti, a Tebe chci prázden býti. Ex Hranic, ſer. V in vigilia S. Andreae. (N. 107). 109. Kazimírowi knížeti Těšinskému: že pro zmatky w Čechách powstalé we wěcech krále Pol- ského nic zjednati nemůže. We Hranicích, 29 Nev. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji; WM“ bych přál wšeho dobrého.

Strana 149
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 149 Psaní, kteréž ste mi ráčili učiniti, což se krále Polského JM“ dotýče, též psaní měl sem po WM“ psaní, kteréž JM' píše mně a Wojtěchowi synu mému w jednom listu, kteréž jest někdy dáwno dáno před čtwrtí léta, a teprau jest mi dodáno. Ale já hned sem Běškowce služebníka swého poslal do Čech k těm lidem ze wšech stawůw, kteréž sem wěděl, že na nich něco jest. Když do Čech přijel, nalezl, a města na pole wytrhla, a obehnali tu jednoho zemanína Wranowského, a dobyli a twrz zbořili. A odtud táhli a obehnali Petra Sudu na Janowicích; toho dobýwají, a jest služebník páně kancléřůw. A pán kancléř ten se také zbírá, a leží od nich dwě míle, a má na IVM anebo wíc; pak co z toho bude, toho newím. Pak račtež to rozwážiti, jaké jest jednání o takowé wěci, o kteréž ste mi psali! Já w prawdě prawím, žebych jednák tak bezpečen byl na Tureckém pomezí, a spíš bezpečnější; než jedné člowěk nyní na to mysliti má, aby zámkůw uchowal a hrdla swého. W Morawě také různice poněkud mezi městy jest a panským a rytířským stawem: ale wšak proto není tak zašlá welmi. Pak král pán náš s tau radau, kterauž JM se nyní zprawuje, strach jest aby toho králowstwi nezawedl, anebo na něco jiného aby newyšlo. Neb račte mysliti, odkud se Šweycaři začali? bych chtěl wíce psáti, račte se dále swým rozumem zprawowati. Než pán bůhť mé swědomí zná, JM“ králi Polskému že bych tak rád wše- likým obyčejem JM“ k dobrému, žebych chtěl tak rád učiniti jednáním, i sebe w ničem wedle jiných nelituje: pak račtež na tento způsob nyní pomysliti, co můž býti aneb nemůž! A toto mi se zdá: by náš král co chtěl jednati bez swé přítomnosti w těchto roztržkách šeredných a škodných, že nic nezjedná. Pro bůh, račte JM“ raditi: chceliť w Uhřích mocně kralowati, ať Českého králowstwí neopauští a nedá se mu šeredně zkaziti. A prodlili se, newím weč wejde; snadby JM' chtěl jednati, ano bude pozdě. Pro ten mor mohltby JM dobře swau wěc jednati, byť chtěl, a ta- kowé mrzuté, šeredné a sobě příliš škodné wěci zastawiti. A skrze kteréžby osoby JM“ přišly aneb jdau, takowé aby ráčil trestati, tak aby se na potomní časy jiní o takowé wěci nesměli pokaušeti. A k takowému jednání aby z swých zemí měl JM', aby slyšeli, rozwažowali, a což sprawedliwého jest, aby každého při tom ne- chali, a křiwda žádnému aby se nestala. Než cožť se dlí, zle se dlí tomu pánu. Kněže milý, píši Wám důwěrně! Neb bych, pán bůh zná, toho pána rád dobré widěl. A také já za swé psaní, kteráž komu píši, nic se nestarám, by je wšickni pak widěli, buď WM“ aneb komu jinému.

Strana 150
150 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. Kněže milý, můjť jest již čas krátký. Wedle času a let rowně tolikož račte o sobě držeti; nemnohoť jeden před druhým uteče. Račtež na to mysliti, jaká připomínání po nás budau, co dobrého za našeho wěku w tomto králowstwi jest zjednáno, a co našim dětem po nás zůstane! Kdožť na to pomní, aby po smrti žiw byl mezi lidmi w dobrém připomínání, máme za to pána boha prositi. Pakli we zlém s tohoto swěta sejdem, již bojim se toho, po nás nebudau rozwažowati, kdož jest křiw aneb práw, než wšickni budem spolu trpěti, když wěk mine. Ex Hranic, feria V ante Andreae 1520. (N. 108). 110. Témuž knížeti: o člowěka páně Benešowského, o jehožto wydání se žádá. We Hranicích, 29 Nov. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji; WM“ bych přál štěstí i wšeho dobrého. Jakož mi ráčíte psáti o pána Tworkowského, a o sirotka páně Benešow- ského, jaká jest to wěc, WM“ oznamuji: že sem nic já newěděl, než bez mé pří- tomnosti přišel na Pardubice chlap jakýsi, kteréhož přijali do kuchyně; jakož já o takowých služebnících nemnoho žádám wěděti. Potom sem teď přijel na Hranice, a pan Benešowský také tu byl přijel. I přišel ke mně kuchmistr můj; mluwil se mnau, žeby ten jistý chtěl preč jíti, a to proto, že je utekl od pana Benešowského. A já na cestě jsa, i powěděl sem mu, aby mu gleit dán byl až do s. Jiří, že já káži o to s panem Benešowským mluwiti; i dán mu jest gleit do s. Jiří. I posílal sem ku panu Benešowskému Běškowce služebníka swého, aby s nim mluwil, že jest w mé kuchyni; prose ho, aby jej z toho propustil, co jest proti němu udělal: pakliby ho nechtěl propustiti, že sem já mu gleit dal, a že já ho chowati nebudu proti němu. Wzkázal mi zase, že on udělá mně k wuli, jakž já chci; než toliko, že jest jej wyjednal od nějakého pana Wolfa Tworkowského, kterýž jest umřel. Již já pak takowým křtaltům nerozumím! Jáť sem bez mau- drostí Leze wšech panu Benešowskému wzkázal, a od něho také slowa jeho za to přijal, jakož sama w sobě byla. Pak pokudž sem já mu gleit dal, ten já mu zachowám. Než můj milý kněže, kýt mi jest čert do chlapa? Než porozumějte jedné tomu způsobu: propustil jej aby na řemesle byl; pak jaký způsob toto před se berau, já ho nechci wykládati, než oni nechť jej sobě wykládají, a zwláště pan Benešowský!

Strana 151
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 151 Jistě já panu Benešowskému wedle toho způsobu, by jich mých chtělo X i XX podeň, žebych já mu je propustil byl, tak jakž sem já slyšel od něho k sobě mluwiti. Pak můj milý kněže! hned bych já za chlapa nedal groše k swé potřebě, jistě mi račte wěřiti; než takowého způsobu nenadálbych se. Ale jiný kraj, a jiný obyčej. Než když mu gleit wyjde, již ho wic chowati nedám. Ex Hranic, feria V ante Andreae, 1520. Cedulc do teho listu. Kněže milý! abyšte sobě toho mysliti neráčili, abych já toho chlapa potře- bowal: já ho nic nepotřebuji, než toliko že sem jemu gleit dal; pak proto chcelit on k nim dobrowolně hned jíti, jáť mu toho rád přeji. Než jáť ho chowati ne- budu, jedné co mu gleit wyjde, jedné abych tomu dosti učinil; neb sem to i panu Benešowskému powěděl. (N. 109). 111. Panu Petrowi z Žerotína: aby bratra swého pana Viktorina k lepšímu způsobu při kaupi statku Kameneckého nawedl. Wt Hranicích, 9 Dcc. S. s. w. u. p. p. šwagře můj milý! Přálbych Wám, abyšte se dobře měli, a zdráwi byli. Teď Wám posílám list, kterýž mi Čeple píše, což se pana Viktorina dotýče, bratra Wašeho, o tu zástawu Kamence. Pak w prawdě prawím, panu Viktorinowi cti i statku bych přál, a mohllibych w čem, i rád pomáhal; znaje to, že jste Wy s ním dobře i wěrně, toho jsem swědom, mimo jiné bratry Waše. Pak ať sobě rozwáží to, že máme pána boha nad sebau, kterýž wšecko wi a widí: pak takowý kup, o kterýž on s Čaplí námluwu má, u pána boha nemůž býti, než příliš za nepořádný, a u lidí nemůž býti chwalitebný. A jistě třeba statku každému dobýwati s welikau bázní pána boha, ač chce čeho požiti. Pak mněť se zdá, chceliť mu se toho statku, že jest mu jej daleko lépe dokaupiti, chceli býti před pánem bohem bez hříchu, a u lidí bez pomluweni. Pak z jinéť příčiny nepíši, než z té, žebych panu Viktorinowi, pán bůh zná, wšeho dobrého přál. Neb znám, že ste Wy se w něj dali mimo jiné lidi, tak jakž ste mi prawili, a snad i swé syny k témuž wedete. Pak zdáli se Wám s ním o to mluwiti, toho již wůli máte: pakli se Wám nezdá mluwiti, to Wy také máte w swé wůli. Ex Hranic, dominico post concep- tionis beatae virginis, 1520. (N. 110).

Strana 152
152 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1520. 112. Panu Janowi Bornemissowi z Březenic, hrabi Prešpurskému: aby krále Ludwíka k wětši naproti swým poddaným oprawdowosti nawodil. We Hranicích, 10 Dec. S. s. W. wysoce u. p. p. a příteli můj milý! WM“ bych přál wšeho dobrého, i skutkem bych to učinil rád na každém místě. WM“ posílám přípis, co ještě králi JM“ jednau píši1). W prawděť to činím pro swau powinnost, znaje se na tom času již, wedle let swých, že můj konec blízký jest; neb nad rozum můj pán bůh wšemohaucí se mnau swau milost dělá. Pak milý pane, jistě třeba jest se králi opatrowati, a maudře to rozwažo- wati, a na lidská psaní aneb rady we wšem nespoléhati, leč můž JM' z toho swé dobré poznati, že jest tak skutkem což se radí neb píše. Ale bojím se, pod těmi radami aneb psaními mohloby se treſiti, že JM“ dobré ukazujíce, že pod tím snad swé dobré wíce obmýšlejí, aneb swých přátel. Nehneliť sebau JM za mládi k swému panowání a k mocnému rozkazowání i trestání, a w tom se JM' tak zastará: malau radost bude míti w těch králowstwích, a ona zkažena budau, nebudeli božské mi- losti. Neb kdež se již roty působí, majíce pána swého, již tu není žádné čáky k dobrému, ani k lásce ku pánu swému. Pak zdáli se WM“ ten list králi JM“ dodati, to jest při Wás; pakli se WM“ nezdá, račte jej ztrhati. Jáť těch psaní již mám aumysl nechati; neb bych newím co psal, jáť jiného psáti neumím, než což sem teď dwakrát napsal. Než jistě, než bych tomu pánu w čem poddanosti sprawedliwé neměl za- chowati, žebych radší chtěl umříti; a též by můj syn který měl to učiniti, buď w mé žiwnosti, aneb po mé smrti, tolikéž bych mu přál. Na psaní na má, ani na jiná, ať se JM' neráčí obracowati, ani na rady, než na skutky, a k těm hleděti, a wedle těch lidem odplacowati. Ex Hranic, fer. II ante Luciae. (N. 111). 113. Biskupowi Wacowskému: děkuje za lásku Janowi synu páně prokazowanau. We Hranicích, 10 Dec. Důstojný w boze otče a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! Službu swau WM“ wzkazuji; WM“ bych přál štěstí i wšeho dobrého. Jan syn můj ten mi jest prawil, kterak ráčíte se k němu laskawě a přá- telsky zachowáwati: z toho já WM“, jako ten, nemaje známosti s WM“, welice dě- 1) Wiz čislo 6 w archivu tomto, dílu I, str. 75.

Strana 153
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 153 kuji, a rád zasluhowati budu na každém místě, kdyžby toho WM“ kde potřeba byla. A swé syny k témuž powedu, aby WM“ wšecko činili možné i rádi slaužili. I já také wedle času toho, jakýž jest již můj, kdež blízko konec jesť, WM“ rád slaužiti chci, a to činiti, cožby WM“ k dobrému a k poctiwému býti mohlo kde na kterém místě; tím račte jisti býti. Ex Hranic, fer. II. ante Luciae. (N. 112). 114. Panu Krištofowi Třebowskému: opět o Jiříkowi Tulihowi, že ho propustiti nemůže (srow. č. 31, 35 a 66.) We Hranicích, 15 Dec. S. s. w. u. p. p. kmotře a příteli můj milý! Přálbych Wám abyšte se dobře měli. Jistě každau možnau wěc pro Wás rád činiti chci, buduli od Wás k sobě též shledáwati. Než což se toho Tulihy dotýče, wšak mi to možné není učiniti na tento čas, abych jej propustil nikterakž. Což mi možného není, proč toho na mně máte žádati? Než znám se k tomu, že jsem Wám řekl, abyšte toho ponechali na tento čas: i udělejtež tak. Také mi při tom píšete, že sem Wám prawil, že jest se mi w auřadě dobře zachowáwal: prawil sem Wám, že já ho w auřad nepotřebuji, že ho proto w wě- zení nedržím, že sem na něm nic w auřadu takowého neshledal, než že jest pilen byl. Než po auřadu již mnoho se jiných wěcí nachází dosti škodných. Že by jej Rajecký měl lotrem nazýwati; toho já newím, jaké on lotrowstwi na něj wí: než to wím, že má pode mnau otce dobrého člowěka zachowalého, i máteř také dobrau. Nikdá to při mně nebylo, bych jaké lidi na rukojemstwích měl aneb na slibích, aneb služebníky; a ještě není a nebude bohdá. Než jistě nedotýče se malé wěci ale weliké, a poněkud i cti znamenitých dobrých lidí i chudých. Jaké sau cedule wycházely a metány i přibíjeny! Ježto, budeliť ta wěc pohotowě k průwodu, nebudeť Tulihy tajno od těch, kohož se dotýče. Ex Hranic, sabbato post Luciae 1520. (N. 114). 115. Knížatům Kazimírowi Těšinskému a Fridrichowi Lehnickému: ostrá odpowěd, že přátel swých opustiti nemíní. We Hranicích, 15 Dec. »Přípis listu knězi Kazkowi Těšínskému oc. a knězi Fridrichowi Lehni- ckému a Březskému oc.« Oswícená knížata a páni, páni přízniwí a přátelé moji milí! Službu swau WMtem wzkazuji; WMtem bych přál wšeho dobrého. A. Č. II. 20

Strana 154
154 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. O tu wěc, o kterauž mi ráčíte psáti: jistě nejsem ten člowěk, bych komu nepřál toho, čehož mu pán bůh přeje; bych já měl zaumyslně co proti WMm před se bráti, toho při mně není. Než zná WM“ dobře, že lidé přátely mají, w potřebu jejich jsauce jim po- winni wedle nich státi i raditi. Pak jestližeby se přítele toho dotklo, s kterýmž bych já byl w tom přátelstwí, ježto bych byl powinowat jemu to učiniti: w tom byšte mi za zlé míti nemohli. Ale jistě z aumysla žeťbych proti WMm nerád nic učinil. Ex Hranic, sabbato post Luciae. (N. 115). 116. Panu Dobšowi Černohorskému: pohrůžčivé psaní za přičinau nowé stáwky nad lidmi páně (srown. č. 107.) We Hranicích, 14 Dec. S. s. w. u. p. p. příteli milý! Na Waše psaní, které ste mi psali, psal sem Wám, že Wám dám po swém poslu odpowěd. Pak zeptaw se na tu wěc, což se té stáwky dotýče, takli se bylo stalo, jakž ste psali: ale poněwadž ste Wy zase člowěka mého stawili, jakým pořádem, to se najde. Pak pro takowau swau wůli, kterauž Wy z aumysla proti nám okazujete, snadné jest na tento čas to činiti; poněwadž u lantfridu pečet mám a práwo jde, musím na to pamatowati. Neb nikdá mnau w této zemi nic se jiného neobmýšlelo, než řád a sprawedliwost aby swůj průchod mohla míti. Než dopustilliby pán bůh, a jiný čas tomu byl, aby člowěk mohl tím zase se odplacowati, ktoby mu co činil nepřátelského, jestližeby pán bůh ráčil, poznalibyšte to, žeť by se tak stalo. Ale na tento čas zachowám to, čemuž sem zawázán. Ex Hranic, fer. VI die S. Nicasii 1520. (N. 116). Psani od r. 1521. 117. Kazimírowi knížeti Těšinskému: že králi Polskému z Čech, pro neřády tam nyní panující, pomoc činiti se nemůže. We Hranicích, 1521, 2 Januar. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji, a WM“ bych přál wšeho dobrého. Králi JM“ Polskému dejž pán bůh, aby se JM“ tak wedlo, jakž by sobě JM' winšowati ráčil! Toho bych JM“ přál, pán bůh zná, wěrně. Pomoc z králowstwi Českého jistěť by na mně nesešla, jednáním i skutkem, ale prwé sem WM“ napsal, jaký řád při wšech wěcech w králowstwi Českém jest;

Strana 155
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 155 škaredší a horší býti nemůž nad ten, jestliže ho milý wšemohaucí pán bůh nezmění. Neb neznám by se co obmýšlelo mezi mnohými lidmi jiného, než hanby aby jedni druhým dělali řečí i skutky. Pak jistě mi rač wěřiti, nepřijedeli král JM brzo, neopatříli swých wěcí jakožto dědic, a nenahledneli w takowé nezpůsoby, maje při sobě rady z zemí swých i krále Polského JM“, potom aby pozdě nebylo! A jistě i w Uherském králowstwi nemůž JM tak dobře panowati, nezřídíli sobě tohoto králowstwí. A naprosto z Uher posly aneb listy w tomto králowstwi nic JM nezjedná, než spíše spletky a zmatky než jaký užitek. Teď WM“ list krále Polského JM“ zase posílám, a WM“ welmi dèkuji. Ex Hranic fer. IV post circumcisionem domini 1521. Cedule do toho listu. List, kterýž ste mi WM s knězem Fridrichem JM“ ráčili psáti, u mne jest diwný, a z WM“ není. Pak jestliže se kdo do koho domýšlí něčeho neupřímého, an mu k tomu jak je žiw příčiny nedal, není dobře. (N. 117). 118. Panu Artlebowi z Boskowic, hejtmanu markrabstwí Morawského: o berni na splacení zámku Znojemského swolené. We Hranicích, 3 Januar. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám, byšte se dobře měli a zdráwi byli. Berni, kterauž sme dali, w prawdě prawím, že sem já ji dal pro osobu Waši, a pro nic pro jiného: sic bych ji nedal. Ta jest wěc wšecka panu Adamowi wèdoma; na tom dosti. Milý pane hejtmane! račte na tom býti, aby se již o tu berni konec stal na tomto sněmu, jakož já o to list píši do sněmu, panskému a rytířskému stawům; pakli města také dadí, též jim swědčí jako i jiným. Neb milý pane hejtmane, poněwadž sme se s Wámi spříznili krwí swau: já na jiném nejsem, i synům swým též prawím, což můžem Wám kde aneb kterak dobrého učiniti přátelstwím swým, ten jest aumysl můj k Wám se zachowati. Ač jest Morawa dosti neweliká země, ale wšak mohlby se w ní snad proto lotr také najíti we wšech stawích: tím se zprawujte, a lidi znejte ne po řeči, ale po skut- cích. Ex Hranic, fer. V post circumcisionem domini 1521. 20 *

Strana 156
156 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 119. Pánům a rytířstwu na sněmu do Olomúce: o téže berni. We Hranicích, 3 Januar. S. s. w. u. páni, urození a stateční rytíři, urozené wládyky, páni přátelé moji milí! Berni, kterauž sme dali, z kteréž berně hrad Znojemský jest wyplacen, a k tomu bylo něco dluhů zemských, odtud také jest zpraweno: k tomu sem swolil. Pak já prosím, abyšte ráčili na tomto sněmu počet přijíti, co té berně zbýwá, mimo to, co jest dáno. Pakli jest kdo nedal čeho, aby dal; a co jí wší summy bude, aby o tom wšickni wěděli, tak dobře chudý jako bohatý, a bohatý jako chudý, poněwadž wšickni dali. Neb se tu též chudého dotýče rowně jako nejbohatšího w tom, co jest dal. A tau berní aby se nehýbalo na žádnau wymyšlenau wěc, leč s wůlí wšech obywatelůw. A jestliže páni města jsau dali, neb dadí, též jim má náležeti rowně, jako jednomu stawu s námi spolu w tom. Pakliby jinák bylo, a bez obecné wůle měly komu ty peníze dáwány býti aneb wydáwány: tak prawím, že já k tomu ne- swoluji, ani wůle dáwám; než ať se to děje též s chudých wůlí rowně jako boha- tých. A neměloliby se tak díti, tehdy lépe jest, aby každému jeho zase dáno bylo, což zůstalo mimo zaplacení toho zámku a těch dluhůw, cožby na koho přišlo wedle berně daní. Bych já pak w zemi nebyl, proto já bez sebe poručím, budeli pán bůh ráčiti, kdo na mém místě bude míti k tomu wůli dáti: a co ten udělá, jako bych já udèlal. Ex Hranic, fer. V post circumcisionem domini anno 1521. (N. 126). 120. Kazimírowi knížeti Těšinskému: děkuje za nowiny z Polska; též o Češích a Slezácích. We Hranicích, 12 Januar. Oswícené kníže a pane, pane přízniwý a příteli můj milý! WM“ službu swau wzkazuji, WM“ bych přál wšeho dobrého. WM“ welmi děkuji, že ráčíte té práce sobě pro mne newážiti, a takowau wěc že jste mi ráčili oznámiti. JM“K', pán bůh zná, žebych wšeho dobrého rád přál. Ráčili jste mi w swém psaní prwním toto slowo napsati: že »Čechowé prwé se Slezákům posmíwali.« Není rozumná wěc, jsauce jedna koruna, aby se sobě měli posmíwati. Jáť jsem sebau jist, nerci jedné zemi, ale jednomu člowěku, zau- myslně nerád bych se posmíwal; a toho bych se také rád uwarowal, aby mi se

Strana 157
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 157 lidé bez mého prowinění neposmíwali w tom, w čemžbych křiw nebyl. Ex Hranic, sabbato ante octavam epiphaniae. (Nro. 119). 121. Pani Zampachowé, paní Elšce z Zastřízl a na Hluku: že jí swědkem býti nemůže. We Hranicích, 13 Januar. S. s. w. u. paní, paní milá! W prawdě prawím, bych čeho swědom byl, žebych powěděl pro kažkdého: ale já Wašich wěcí nikdá jak žiw nic jsem swědom nebyl, a nejsem, protož newím Wám co swědčiti. Ex Hranic, dominica octavae epiphaniae domini. (Nro. 120). 122. »Přípis listu panu Jiříkowi Ausowskému, na to psaní, kdež pánu psal, že mu na JM“ opat Welehradský dal XI drailinků wína, kteréž mu z Němčic by mělo se dáwati:« S. s. w. u. p. p. příteli můj milý! Což je Wám opat dal, chowejte dobře, abyšte neztratili. Půhonůw, ani ničeho jiného, nebrání se Wám; což Wám se při tom koliwèk zdá predse wziti, toho wuli máte. Ex Hranic, ſer. V Antonii festo. (17 Januar). 123. Panu Artlebowi z Boskowic, hejtmanu Morawskému: o listu swém králi Ludwikowi psaném, a o jednání s proboštem Kaunickým. W Prostèjowě, 1 Febr. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám, abyšte se dobře měli a zdráwi byli. List, kterýž jsem králi napsal a Wám jej poslal, i přípis toho listu jsem Wám poslal: i zdá mi se, že sem jej spletečně napsal, a ne do konce aby mému psaní uměl rozuměti. Pak teď jiný list píši králi, a Wám jej posílám, a přitom přípis, jaký jest sám w sobě, také Wám posílám. Než jedné list, kterýž budete psáti od sebe i od jiných, račte tak psáti, ať se ne we wšem s mým psaním srownáwá. Tomuto listu dobře bude moci král wyrozuměti, i jiní, kdož jej budau čísti, kterýž nyní píši; já proto žádného zwláštně nic nedotýkám. Můj milý pane hejtmane! Jistě, cožť mohu Wám k wůli a k dobrému činiti swau přátelskau službau, budu rád. Prwní list prosím rač ztrhati.

Strana 158
158 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. Jan syn můj mluwil s Wámi o probošta Kaunického, o nějakau pustinu, kdež máme aumysl rybník dělati, žeby jí nám potřebí bylo, kdež můžem sobě ryb- níka mnoho přičiniti, a jemu jest bez škody. Neb nemá tu nic, než nějaký plat od lidí za pastwu, a my jemu chcem dáti wodu na jeho rybník, kdež on jí nemá; ježto jest jemu užitečnější ta woda, než těch několik míst. A k tomu chcem jemu rádi ty užitky, kteréž z toho místa má, zaplatiti, pokudž by se Wám zdálo za spra- wedliwé. A w prawdě nežádám, abyšte s jakau jeho křiwdau aneb ujmau měli mi jaké přátelstwí tu učiniti: než radši mně ujměte, a jemu wíce učiňte. Prosím, že ráčíš o to péči míti. Ale nerač naň welmi o to kwapiti, nebť jest welmi dworný člowěk, a k tomu welmi wrtký. Prosím, že té práce pro mne sobě neráčiš wážiti a s pilnosti to jednati. Ex Prostèjow, fer. VI ante purificationem beatae virginis. (Nro. 122). 124. Ludwíkowi I Uherskému a Českému králi: píše o berni na splacení hradu Znojemského swolené, a napomíná krále, aby ku prospěchu moci swé králowské prohlédal. W Prostějowě, 1 Febr. Nejjasnější králi a pane, pane můj milostiwý! WKM“ službu swau poddanau wzkazuji, a WM“ bych wěrně přál zdrawí a dlauhého panowání, jako pánu swému. Poselstwí toto, kteréž ste ráčili učiniti, což se Znojemského hradu dotýče, že k odpowědi některých není přistaupeno, kterauž WM“ jsau dali: w prawdě račte mi wěřiti, že jest toho pan hejtman učiniti nemohl, chtělli se tak zachowati, jak hejtmanu přísluší se zachowati. Neb nebylo jich páté části, a ti, kteříž byli, i ti ještě byli w rozdílu, že odpowědi dáti nechtěli bez jiných; a jiného není žádáno, než jedné odtahu. Neb můž WM rozuměti, my sme swé peníze na ten zámek dáwali. Pak mohloli je bez nás k čemu swolowáno býti, ježto nás paternásob wíce jest z pánůw a z rytířstwa, a já jeden dal sem tak mnoho, jako ti, kteříž sau tu sami swolowali z pánůw a z rytířstwa. Ale lidé se domýšlejí, a k tomu jest podobné, že snad někdo při WM“ je- dnaje, a WM“ Waše dobré ukazuje, a pod tím jinému obmýšlí, a to to, aby ten zámek držel od WM“. I tak se lidem zdá, že wíce pro toho, komu se to obmýšli, to se dalo, nežli pro WM“ dobré. Neb coby mohlo tu býti WM“ dobrého? prostě nebyloby nic, kdybyšte jej dali komu WM' držeti, než to, žeby slaul WM“ zámek, a užitku byšte žádného neměli, než ten by měl, kdoby na něm byl. A ten zámek, milostiwý králi, můž lehce chowán býti, malým nákladem. Neb nemá tu auředník co zprawowati, nemaje k tomu žádných lidí, (ana jest k tomu jediná wéska), než zámek toliko opatrowati, a zámek jest w městě.

Strana 159
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 159 Než mně by se zdálo, abyšte ráčili poručiti některým osobám, aby w to nahlédli, toliko dwěma, dosti jest, kteříž jsau toho swědomi, aby člowěka dobrého zjednali chudého, aby WM“ zámku hleděl na to, co mu ukazowáno bude, a ostatek důchodůw aby WM“ do komory šlo; a co jich hned těch důchodůw bude, abyšte WM o tom wěděti ráčili, co jich má wycházeti každý rok WM“. Račte, milý králi, na tom špatném zámku swau wěc počíti říditi sobě k užitku, ne lidem. Budauli to lidé znáti, že to ráčíte před se bráti, s chutí budau se o WM“ wěci starati, cožby WM“ sprawedliwě náleželo. Paklibyšte ráčili to lidem w ruce strkati, a sami nic nemieti nežli slowo, že ste toho pánem: wšak jste pán náš i našich zámkůw! a co jest to WM“ platno, že my toho užiwáme, a WM' nic? A též byšte i swého neužíwali! Pak již tím pořádem, což WM“ koliwěk w králowstwí Českém a w těch zemích w ruce půjde Wašeho, račte wěděti, co máte bráti, aby WM“ auředníci neoddělowali, čímby chtěli: než WM“ račte auředníky oddělowati, aby na tom dosti měli, co jim ráčíte ukazowati, a dále aby nesahali. Jistě WM“ jest toho třeba, abyšte ne wšecko z lidí činiti ráčili, což WM“ kdo powí, přijda k WM“, a dobré Waše ukazuje WM“, a pod tím jiné můž obmýšleti. Než račte sami na swé wěci myslíwati, a jim se učiti, a což jest WM“ k užitku, toho se držeti. Neb čemuž WM z mladosti ráčíte se naučiti, to se bude WM“ k starosti hoditi. Než já WM" radím, toho zámku jináč neračte dáti držeti, než jakž sem WM“ napřed napsal; a račte již na tom zámku počíti, ráčiteli užitky míti. Což se pak toho zámku dotýče, co sme za něj dali, já krátce od WM“ nic nežádám, abyšte mi co zase nawracowati ráčili; než přeji toho i jiného wšeho WM“, jako swému milostiwému pánu rád. A za jiné nemám, než že ti wšickni, páni i rytířstwo, též učiní, že od WM“ za to nic žádati nebudau, kteříž sau tu nebyli, i ti kteříž sau byli, ježto k tomu swolowati nechtěli, a nemohli sprawedliwě bez nás. Než ti swolowali, ježto dosti málo dali. Pak pro WM"li dobré, čili kdo snad podtím swého dobrého hledaje, toho já při tom necháwám. Což se WM“ příjezdu do Čech dotýče, milý pane, račte pospíšiti příjezdem swým; jistěť jest toho weliká a nemůž býti wětší potřeba, neráčíteli toho králow- stwí hanebně zkaženého míti, ježtoby se i w Uherském králowstwí mohlo zle hoditi na budaucí časy, i WM“ dětem, jestliže je WM“ milý pán bůh dá. Psaním ani poselstwím nic nezjednáte, tím račte jisti býti. A račte s sebau rady míti z swých zemí, též i krále Polského JM“ dostatečné k tomu jednání w králowstwí Českém, tohoť WM“ jistě třeba bude, ráčíteli swau wěc dobře zjednati. A dobrým račte dobrým odplacowati, a těm kdožby činili jináč než dobře, také račte jim tak od- placowati wedle skutkůw jich.

Strana 160
160 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. Což se pak listůw wydáwání dotýče z kanceláře Uherské i České, wedle mého zdání jistě sau WM“ nyní škodní wydáwati, dokudž práwě w swé panowáni newejdete w tomto králowstwi a w těchto zemích. Jáť WM“ píši upřímně, nic swého w tom nežádaje, než pán búhť zná, WM“ bych dobré rád widěl; neb wím co se děje, že se dobře neděje při WM“ wěcech. Jáť ležím zde u lékaře nemocen welmi jsa, ježto newím, co semnau pán bůh učiniti ráčí, a také čas můj jest. Pak jestliže mne milý bůh wzíti ráčí, račte tím jisti býti a tomu wěřiti, a jiného se nedoptáte, než žeť sem králi otci WM“ wěrně slaužil a prawě; a WM“ jistě wěrně upřímě jako swému pánu přeji, čehož má poddaný wěrný pánu swému příti. Bych o službě co chtěl psáti, znám že služba má dosti špatná můž již býti wedle wèku mého. Ex Prostějow, ſer. VI ante purificationem beatae virginis 1521. (Nro. 123). 125. Panu Janowi Bornemissowi z Březenic: o jednání Olomúckém pro zplacení zámku Znojemského. W Prostèjowè, 5 Febr. Wysoce urozený a mnoho mocný pane, pane a příteli můj milý! Službu swau wzkazuji; WM“ bych přál zdrawí i wšeho dobrého. Jáť se pohříchu na swém zdrawí dobře nemám, než zde u lékaře ležím; pak newím, co semnau pán bůh w té nemoci udělá. Jednání toto, které jest se nyní w Olomůci dálo, bojím se, že jest se wíce pro někoho jiného dobré dálo, než pro králowské, chtíce snad někomu k tomu zámku dopomoci, aby jej držel. A kdo takowé wěci působí, ač zde o to lidé mluwi kdo jest, ale já o to chci pokoj míti. Než píši já králi JM“ list, i zdání swé o ten zámek, jestliže ho ráčí poží- wati co, ježto tomu porozumíte. Než dáliť jej sice držeti komu bez takowého opatření a hned wyměření, co má králi odtud jíti, a co on má užíwati: jistěť ho král nic užíwati nebude. Wšak tu hrdého třeba není, než chudého; neb tu nemá co opotrowati, než zámku hleděti. A tak král w Českém králowstwí, aneb w těchto zemích, přijdauli JM“ w ruce jací zámkowé a užitkowé, tak ať je ráči držeti, a tak o ně jednati, chceli jich užíwati. Neb dáliť je k prosbám držeti lidem: wšeť jest jedno, jakoby jich neměl. Což se pana hejtmana dotýče, že jest on k tomu swoliti nechtěl po někte- rých křiku: au, wšak rač mi toho wèřiti, že jest on toho učiniti nemohl. Neb jest jemu od nás ode wšech swěřeno, a od měst mu nic swěřeno není, než toliko od panského a od rytířského stawů. A by jinak učinil, wšak by nesprawedliwě

Strana 161
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 161 učinil, a mohlo by k němu o to od nás mluweno býti. Neb jest nás pětkrát wíce, kteříž sme o tom nic newěděli, a jeden z nás wíce dal, nežli wšickni. Můj milý pane a příteli! Pán bůhť wí, žeť píši pro krále JM', mněť na tom nic není. Neb bych tomu pánu dobrého přál; pod dobrým králowským budauť lidé, žeť jiného dobrého budau hleděti aneb swého. Mému psaní, kteréž králi píši, prosím, rač dobře wyrozuměti; pro seť nepíši. Jáť newím, jak pán bůh semnau w této mé nemoci učiní; nemám se dobře. Ex Prostèjow, fer. IlI ante Dorotheae 1521. (Nro. 124). 126. Panu hejtmanowi Morawskému: posílá mu list předešlý. W Prostèjowè, 5 Febr. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych oc. Natom již dosti buď za- kazowání mezi námi, poněwadž sme sobě uwěřili. Teď Wám posílám přípis listu, jejž panu Bornemissowi píši, též i list, kterýž mu píši, Wám teď posílám: kažtež mu ho dodati. Ex Prostějow, fer. III Agathae. (Nro. 125). 127. Panu Adamowi Polickému: důwěrné psaní o způsobu wěcí obecných na Morawě. W Prostèjowě, 10 Febr. Pane Adame, můj milý příteli! Přálť bych jistě dobrého. Wěřímť, žes mi uwěřil: a také jist tím buď, žeť sem já Tobě uwěřil. Nezdáloť mi se odpowědi dáti po páně hejtmanowu poslu, než teď po swém poslu dáwám odpowěd. Hned Janowa jízda mi se tam nelíbi. Neb není proč tak w náhle, a také jaké bezpečenstwi! A jest k tomu nemocen, tak mi psal z Hranic. Což se této wěci dotýče, která jest se stala w Olomúci: jistě já jí nerád widím. Neb wedle mého zdání za dwau wěků pod práwem, aby se měla takowá wěc státi, že jest se nestala, téměř proti nejznamenitějším pánům a rystířstwu. Biskupť jest jistě chybil brodu. Wíš dobře, žeť sem prawil, a několikrát s Tebau mluwil, abyšte se spřáhli w hromadu, což Wás můž nejwíce býti. A již se k tomu čas sám ukázal, že jest toho třeba, a welmi třeba. A ta wěc nemá lehce před se brata býti, než na míře na nějaké to postawiti, aby se pod tím způsobem nějaká wětší wěc nezdwihla, ježto by snad mohlo někomu jíti o jeho hrdlo i o jeho statek pod takowým zpu- sobem, od nèkolika osob aby to zawřiti měli. A k tomu, oniliť jsau swěřowali 21 A. Č. II.

Strana 162
162 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1521. hradu Znojemského pánu hejtmanowi? Wšak sme wšickni swěřowali, kteříž sme jej wyplacowali. Pak toho já při tom necháwám na tento čas. Což se pak dotýče těch listůw, kteréž sau zjednali pod Uherskau pečetí: wšak jest to wěc hned zřetedlná, weč by tato země uwedena byla! A darmo je zjednali, škaredá wěc se začala, a prostě jaksi z něma po tmě. Změníť ji pán bůh bohdá! K tomu aby rytířstwo od pánůw odpuštění bralo: w to já nic nesahám, jestli že nic se tu nedotýče swobod rytířstwa. Wy o tom máte wěděti, mně na tom nic nezáleží. Příliš hlaupě se jednalo, a příliš srozumitedlně. Můj milý pane Adame! Spřažte se spolu se pány nyní, což Wás můž býti nejwětší počet; a spražte se tak, abyšte to lotrowstwí zkaziti mohli, jakož jistě zkazíte. Pan Markwart Wálecký, tenť jest také tam, ale z prawého nerozumu, mně se tak zdá; protož mu uši natři i ode mne, ať jest jich hned prázden. Než což se Znojemského hradu dotýče, o to již žádné různice není: než w jiném ať jest jich prázden. Což se řeči páně hejtmanowy dotýče o nás a o krále: neumím tomu roz- uměti. Neb jistě jest již lidem rozuměti s welikau opatrností. A také to spříznění wíc se Tobě k wůli dálo, nežli komu; a by bylo co jeho zlého na tom, jistě mně se zdá, že múž se to rozwesti. Pro nás ať sobě zle nedělá. Též sem k berni swolil Tobě k wůli, a prawilť sem, že ta berně z těžka přijde k čemu užitečnému. Co se pak pana Kuny dotýče, mně se nezdá, by on to mluwil. Toběť píši, udělejž takto: pod welkým swěřením, kteréž může nejwětší býti, piš mu list, mlu- willi jest k komu ta slowa, kterážs mi napsal, což se krále a nás dotýče, ať by to dal znáti otewřeně, a že Ty to také zachowáš, aby o to žádné péče neměl. A tuto cedulku prosta aby ji ztrhal; neb což píšeš, že pro něj píšeš. A by měl pak na koni wyprawiti, wypraw. A coť za odpowěd dá, prosím Tebe, hned mi to pošli na Pardubice. Neb já aumysl mám odsud wyjeti, budeli pán bůh ráčiti, konečně od zítřka přes týden, t. j. prwní pondělí w půstě. Neb jest toho třeba, zkaušeti lidí, jsauli z boha, ne hned k řečem přistupowati. Králowská láska a neláska při nynějším času rownau wáhu mají, když člo- wěk jest sebau jist, že nic nečiní, coby jeho dobré powěsti mělo škodného býti. Ale proto, kterýž mně list teď nedáwno přinesen, posílámť ho přípis slowo od slowa; a k tomu podpis, kterýž mi jest král udělal swau wlastní rukau, také slowo od slowa, tak jakž w listu stojí, posílámť. Ale u mne wše to nic není. Když se s Janem shledáte, o ty o wšecky wěci již spolu rozmluwte, a lidi w hromadu strůjte, tohoť jest třeba. A budeli míti býti sněm, tu wšickni úhrňkem aby na něm byli. A buduli já moci, neodpírám, abych i já nebyl. Pakli bych nemohl býti, ale wždy na swém místě wyprawím: nebuduli moci Wojtècha, ale někoho jiného.

Strana 163
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcna r. 1521. 163 Což se mého shledání s Tebau dotýče: jistě z potřeby musím jeti. A když koliwek budeš chtíti, já se s Tebau shledám: bych měl tu do Bystřice sjeti, neb na Pernštein. Což se mého zdrawí dotýče, děkuje pánu bohu, lépe se mám; ale wšakž tak proto, jak znáš wěk můj. A posla tohoto mi hned wypraw, ještě ať mne za- stane zde. Ex Prostějow, dominica die Scholasticae anno oc. 21. Cedule do toho listu. Také mi jest praweno, že někteří mluwili, aby ta wěc byla odložena, že pana Adama tu není také. A Wilém Prusinowský že jest měl réci: na něm-liž, na panu Adamowi sněm záleží? — Toho se pak uptáš, takli jest, čili není; jakož jest tak, — poraučím Tě pánu bohu! (Nro. 127). 128. Panu Přemkowi Prusinowskému: propauští jeho ze služby swé. W Prostèjowě, 15 Febr. Pane Přemku, příteli milý! Došla mne řeč, že nyní na tomto sněmu w Olo- múci, kterýž jest byl, ti kteříž sau na něm byli, a kteříž sme nebyli, a někteří snad i kteříž sau byli, newelmi sme wzácni byli některým. Pak došlo jest mne, žeby měl mluwiti k té řeči, když poselstwí dál kněz biskup, aby rytířstwo od pánůw odpuštění brali, kteříž sau se pánům přikazowali, a krále za pána měli, a žes Ty řekl, jmenuje mne, žes u mne, a že lehce můžeš odpuštění wzíti. Nebyloť třeba takowých slow, lehkosti nedotýkaje. Jest swobodná wůle Twá, neb já sem Tě nikdá nelehčil, a také bych nerád widěl, atbych welmi za- lehkého Tobě jmín měl býti, aneb komu jinému. Znám já to sám, že jest pocti- wěji krále pána za pána míti, poněwadž jest wšech nás pán dědičný. Pak tomu já se nic neprotiwím, ani co Tobě toho za zlé mám, ani žadnému jinému, než Tobě i každému toho rád přeji. A nerci nepříti, ale i přímluwu k JM“ učiniti za toho, kterýžby u JM“ chtěl býti, a kdo mne žádal, kterýž mně jest dobrowolně slaužil do wule swé, ač sme wšickni u JM“ jakožto u pána swého dědičného. A w prawdě prawím, že každého radši mám za dobrého přítele, kterýž mi jest do- browolně slaužil a upřímně, nežli za služebníka, kterýž mne pánem swým jmenuje. Wšak já to znám, že sme wšickni služebníci krále JM“ a poddaní. Ale wšak proto z panského i z rytířského stawu, w Čechách i w Morawě, mnoho mne za pána sobě berauce, mně slauží. Kdež já to wděčně od nich při- 21*

Strana 164
164 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. jímám, a za dobré přátely je mám; znaje to proto, že sau králowští poddaní, též jako i já, a za to je mám a držím. Toho já již přitom necháwám. Než mně lidem rozuměti při nynějším času jest již těžké. Ale wšak pán bůh mne w tom opatruj, za to prosím, jestliže já sprostně a nerozumně newím lidem rozuměti. Ale wyswobodí mne pán bůh od každého z každé neupřímnosti, tu wíru k jeho swaté milosti mám, ačby ji kdo o mně smýšlel bez mého prowinění. Ex Prostèjow, fer. VI post Valentini. 129. Panu Burianowi Weletinskému: o wěcech Morawských dowěrné napomínání. W Prostèjowè, 12 Fcbr. Pane Buriane, příteli milý! Přálťbych, aby se dobře měl. Různice tyto, kteréž jsau se počaly od těch některých, kteříž jsau se sjeli, já neumím chwáliti, pro budaucí zlé tomuto markrabstwí. Ale uchowáť toho pán bůh, a ten bohdá za swé skutky swau odplatu wezme. Ale wšak slyšel jsem o Tobě, žes proto w tom se měl, nechwále toho, což jistě dobrého není i u mne. Přejiť toho. Pak listy, kteréž jsau zjednány pod Uherskau pečeti, kdež se swobod našich dotýče, kteréž máme pod pečetí Českau od císařů i od králůw, Českých i Uher- ských, a pod Uherskau pečetí žádných listů ani potwrzení nemáme. A by to bý- walo, proč by i ještě nebylo? Ale když je nikdá nebýwalo, ani se múž treſiti. A k tomu jsau rozepře mnohé o tu wěc, kdež já prawím welikau škodu býti tomuto markrabstwí na takowých, kdež se to rozumem bude moci ukázati. Pak jestliže můžeš znáti, že jest škodné tomuto markrabstwí, stůj při tom jako jeden z obywatelů. Jáť bohdá stojím, stanu, a k tomu nepřistaupím pro žád- ného chytrost ani strach: Toběť to oznamuji. A poněwadžs obywatel zemský, wediž lidi k tomu, což může rozumem ukázáno býti, že jest škodné tomuto mar- krabstwí, ať toho brání, a radši w čas, nežli po času. Jáť bohdá, nežbych k tomu přistaupil, radši bych to podstaupiti chtěl, ježto by dobře obtižné bylo; a by ta země to měla po mé smrti mluwiti, žeby w to uwedena byla, cožby jí mělo po- tomně škodného býti, a že jsem já také k tomu přistupowal. Ex Prostějow fer. III. 130. Hejtmanowi markrabstwí Morawského: o wýplatě Opawy, a o různicích w Morawě skrze listy pod Úherskau pečetí zjednané powstalých. W Prostèjowě, 13 Fobr. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám, abyšte se dobře měli.

Strana 165
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštcina r. 1521. 165 Onehdá jsem Wám dostatečné odpowědi na Waše psaní nedal, zajisté ne- dostatek při zdrawí mém to jest učinil. Což se Opawy dotýče, newíme jaký má zápis 1). Než to já wím, že je rukojemstwi Uhrům zastawil, zapsaw se, i uručil s Opawau, jak se má zachowati. Pak toho já se bojím, aby peníze dadauce, Opawa předse při Uhřích nezůstala. Druhé, peníze ty roztrhnauce, král do země přijede: nač jej chcete cho- wati? Já neumím tomu wyrozuměti, aby dobře bylo. Ale wšak načemžkoliwěk zůstanete s Janem synem mým spolu, má ke wšemu dobrá wůle jest o tu wěc. Než což se těch peněz berňowých dotýče, by se to neprodléwalo hned jedné hodiny, dobře by bylo, ať počet udělají wšickni, sjedauce se w Olomauci, kteříž jsau k tomu woleni. A Janowi synu jsem já řekl, aby také byl, ač wolen není. A to proto tím pospíšiti, aby před sněmem penězi shromážděny byly a za- pečetěny těmi, ktož budau počet přijímati a peníze, a na rathauze aby položeny byly; neb na sněmě byloby o to mnoho křiků o ty autraty. Wy můžete z toho wybyti, ukážíce na mne a na jiné, kteřížbychom tam nebyli, že bez nás toho uči- niti nemůžete, jakož nemůžete. Co se pak těchto různic dotýče, můj milý pane hejtmane, třeba jest lidi se ujistiti nejwětším počtem, netoliko w této wěci, ale i o jiné, přišloliby kdy co w této zemi, abychme bez sebe nedělali. A to w obecních wěcech, kteréžby spra- wedliwé byly; poněwadž oni takowými wěcmi jdau, ježto se nyní toliko peněz dotýče, ale potom by se mohlo snad někomu hrdla dotýkati! Slušíť to jistě za času opatřiti, a při takowých sněmích, na nich opatrně swé wěci jednati. Neb je se jistě takowá wěc nestala za paměti lidské, ne za jednoho wěku, ale za II i za III, a snad jakž práwa w Morawě založena jsau. Což se těch listů dotýče Uherských, tu hned lidi na tom twrďte, ať k nim lidé žádným obyčejem hned nikterakž neswolují, než což mohau nejwíc proti nim mluwiti, ať mluwi. Buriana Weletinského tu máte hned jednoho, a zwláště proti Wilémowi Prusinowskému, a Oldřicha Březnického druhého zjednejte, ten umí také dosti mluwiti, — neb na toho člowěka musí řeči i swádau wystřeleni býti lidé,— a kohož koliwěk můžete. Janť syn jest jich zde w tomto kautě drahně zjednal, i manowé někteří bi- skupowi nechtí wedlé něho státi, neb jim o to píše. Já také, kteréž listy na sněm psáti budu, ty já Wám pane hejtmane a Ja- nowi synu pošli, i přípisy jich. Budeli se Wám zdáti jich dodati, aneb jiné na- psati, mějte toho wůli; Jan syn pečet má, zapečetí. 1) Bezpochyby rozumí se tu Kazimír kníže Těšinský, jenž tehdáž Opawu w zástawě držel.

Strana 166
166 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. Sněm, na kterýby způsob měl položen býti, Jan Wás toho zprawí, co je mého zdání. Neb jinak byšte ho ztěžka dowedli; neb ho tito brániti budau skrze Uhry. Mějtež se dobře, a tímto psaním Wás žehnám. Ex Prostějow, fer. IV cinerum. 131. Panu Petrowi z Žerotína: důwěrné naříkání nad obecnými zmatky, kteří se w Morawě počali. W Prostèjowé, 16 Febr. S. s. W. u. p. p. šwagře můj milý! Jistě mi wěřte, žeť bych Wám dobrého přál, a newěřím by kdo wíc nade mne, a ledwa tolikož, ač je kdo. Nemoci jistěť bych Wám tak nerád přál, jako komu, aneb jako kdo z lidí; bylť bych Wás rád widěl. Neb w prawdě prawím, kdož nyní upřímně druhého za upřímého poznáwá aneb drži, můž se s nim rád shledati a pomluwiti i pokwasiti. Neb toho příliš řídko jest, a čím dál, wždycky řídče pohříchu tyto časy tak se nalezá. Změň to pane bože, jestli wůle twá, a dej lepší w lidech aumysl, jedněm proti druhým! a zwláště mezi těmi, kdož k komu pěkně mluwí, aby pod tím swého lotrowstwi ne- chali a neobmýšleli! Což se mne k Wám dotýče, jistěť jsem ten, žeť jsem Wáš upřímý a wěrný přítel, a tauž naději we Wás mám, a w tom nic nepochybuji o Wás k sobě, že též jste ke mně. A tímto listem Wás žehnám. Neb já již do Čech jedu, ač bude pán bůh ráčiti, upřímo na Pardubice. Pakliby tu mřeli — jakož jest dosti podobné, poněwadž ještě tu nemřeli, a wšudy wůkol mrau, a teprw počínají — pojedu upřímo do Prahy, a tam pobudu, budeli pán bůh ráčiti. Ač mnoho w Čechách lotrowských způsobůw od chwile se začalo, ale ještě tak prudce lotrowského žádného pod sprawedlností a pod práwem jsem nenalezl, jako je se zde začalo w této zemi Morawské, a jistě je weliký. A na tom lidé jsau, což rozumím, aby se z nich jiné neupřímnosti rodily. Jistě, můj milý pane šwagře, třeba se opatrowati! Au, škaredýť jsau talec na nás wyrazili těmi Uher- skými listy, kteréž jsau nyní přinesli, ač na ně práwě chceš pomysliti, a jim wy- rozuměti, nač se ztahují. Tenť je na nás práwě z hnoje wylezl, kdož o takowé wěci se pokauší. Netřebať Wám do Morawy Rendle, již jej máte w Morawě. Jistě máte se před čím opatrowati! U mněť jest škodnější než Rendl, a k tomu rozumu žádného nemaje, než jedné pýchu. A před takowau wšetečností při způsobu ny- nějším jistě jest třeba i hrdel opatrowati, při takowých sněmích. Neb tím způso- bem Rendl se jest jak žiw o to nepokusil, oč se jest tento pokusil.

Strana 167
A. VIII. Psani p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 167 A k tomu panský staw, kdyby rozumu chtěl užíwati, mělby nač pomysliti, co proti němu se působí. A to to, aby ode pánůw rytířstwo wšecko odpuštění bralo. Co se dále pod tím můž mysliti o panském stawu, málo sobě toho rozwažují. O rytiřstwo, aby odpuštění wzalo, já bych sobě to za wětší užitek kladl i za lepší, než by u mne bylo. Ale pane, jiné pod tím musí býti. Slušeloby na takowého o wšecky bídy mysliti, které mohau jmenowány býti, aby za swé skutky swau odplatu wzal. Mějtež se dobře, a poručme ty wěci wšecky pánu bohu, a opatrujme se. Pán buh sprawedliwého nikdá neopustil, ta jest wíra má. A jistě pánům jest toho třeba, aby se opatrowali již, poněwadž jest to na ně wyniklo, ježto nikdá toho nebylo, ani za krále Matiáše, ani před králem Matiášem, ani paměti lidské jest. Ex Prostèjow, sabbato post festum S. Valentini. 132. Prostějowským: aby Fajtlowi židowi w městě swém sprawedliwosti dopomáhali. W Prostèjowě, 16 Febr. Wilém z Pernšteina a na Helfenšteině. Prostějowští wěrní milí! Oznamuji Wám, že Fajtl žid můj zprawil mne, kterak mnoho sprawedlnosti swé maje, nemůž k nim docházeti, kdež znamenitého statku swého lidem jest rozwěřil. I prosil mne jest, cožby Wám příslušelo, a před Wás přišlo, že mu sprawedliwosti jeho budete dopomáhati, pokudž byšte znali, že jest sprawedliwé. A já Wám přikazuji, že tak učiníte. Neb já Fajtle žida w jiném neznám do ty chwíle, než že lidem netoliko mým, ale i cizím dobře činí swými penězi, a zwláště mým. A jistě, by pro něj nebylo a pro jeho osobu, žebych já zde žádných židůw netrpěl, ani jim bytu zde přál. Než což činím, pro něj činím. Datum Prostějow, sabbato post festum S. Valentini, 1520. 133. Panu Oldřichowi Březnickému: děkuje mu, že o zachowání swazku Morawy s Čechami tak wěrně se zasadil. W Prostijowe, 17 Febr. Pane Oldřiše, příteli milý! Přáltbych dobrého wšeho. Zpráwa mne došla, kteraks Ty se zasadil a mluwil, kdež jsau pod Uherskau pečeti listy zjednali na swobody na některé, že naše swobody a našich předku, kterýchž jsau krew swau proléwajíc dobýwali, neswědčí pod Uheřskými pečetmi; ale pod Českau; ani po- twrzení na ně žádného pod Uherskau pečetí není, než pod Českau. Pak já Tobe welmi dèkuji, žes ten, že jazyk swůj a wlast swau miluješ, a k takowé wěci spletečné že přistaupiti nechceš. A já bohdá na témž jsem, proti

Strana 168
168 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. tomu mluwiti, a k tomu neswoliti, žádnému k wůli a pro žádného strach. A nedej mi toho milý pán bůh, aby to po mé smrti mělo mluweno býti, že jsem já k tomu swolowal zde w této zemi. A tim pane Oldriše ode mne jist bud: mohulit kde na kterém místě co dobrého k Twé poctiwosti učiniti aneb jináč, ji tě udělám rád; a wěř tomu do konce, w možné wěci w každé, že na mně toho přítele máš míti. Ex Prostèjow, dominico Invocavit me. 134. Panu Hanušowi Haugwicowi z Biskupic: o jakési rozepři we příčině obapolných statkůw jejich. W Jewičkách, 18 Fcbr. S. s. w. u. p. p. šwagře milý! Přálbych Wám také wšeho dobrého. Kdyby někdo Waše držel tisíc let, a Wy zechtěli swému, snadbyšte toho nepustili, jestliže by lidé sprawedlnost uznali, že jest. Pak listowé Waši sprawedlnost a Wašich lidí rozeznají, a naši také. Wšak mi jistě můžete wěřiti, Wám jako tomu, kterémuž sem se wždycky hleděl i za- chowati i wšecko činiti, a někdy snad i w potřebné wěci, nejsem na jiném, abych Wás sobě z aumysla tratil, než w prawdě rád zachowal, i přátelstwi okazowal, i synům Wašim; ač pan Lacek rozumím, že jemu jest něco proti mysli do mne. Ale w prawdě nejsem winen; nerci takowau špatnau wěc, ale desetkrát wětší směl bych já proň učiniti, a to potom pozná. Což se pak statkůw našich dotýče, zůstaň každý při swé sprawedliwosti: Wy našeho nežádejte, a já Wašeho také a Waších dětí. Než můžemli co sobě napomáhati k dobrému, jistě rád udělám, jedné ať též zase shledáwám. Na auředníka mi nežalujte. Neb znáte sami, že proto auředníka mám, aby mého opatrowal; pakliby jináč činil, učinilbych já jemu tak, jakžby zaslaužil. Ex Jewiček, fer. II ante festum S. Petri in cathedra. 135. Panu Hanikéřowi starému: o nowých spletcích skrze jakéhosi Lakše. W Pardubicích, 23 Febr. Pane Hanikéři, příteli milý! Opět mi se tam spletkowé ději o jakéhosi Lakše, o kteréhož si Ty mi psal, aby se jemu roku přidalo pod těmi rukojměmi, jakož list. Twůj před rukama jest. Pak opět mi roku s těmi rukojměmi odkládají. Neb já sem to na Twé psaní udělal: prosím Tebe opatř to. Neb wíš dobře, že já w Twau potřebu bych rád Tobě wždycky přítelem se ukázal, jakož snad by ještě i toho Tobě mohla potřeba býti.

Strana 169
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 169 Pak syn Twůj, ten kázaw také wěřiti, musil jsem na jakési roky přijíti XXXI1/2 ſ. A potom mi píše, by on měl swé dáwati, žeby za jeho službu jemu zle se stalo. Pak jaká je to služba jeho! s takowau službau by mi malý užitek byl, než má škoda, a o swé peníze bych já přišel. Ale již jsem já radši tu škodu k sobě přijal, abych na ty roky bral. Ex Pardubic, sabbato post festum S. Petri in cathedra, 1521. 136. Panu Wáclawowi Loreckému z Elkauše: pohrůžčiwé psaní we při jeho s uhliři u Zdechowic. W Pardubicích, 2 Mart. Pane Lorecký, příteli milý! Na otce Twého jsem byl wěrně laskaw, i Tobě bych rád dobrého přál. Pak jak Ty Zdechowice držíš, na to já se nic newyptá- wám, než Tobě jest třeba o tom wěděti. Což se uhléřů dotýče, bych já Tobě co chtěl přiříkati proti jejich práwu a řádu, toho já nemohu učiniti, nébrž i w sprawedlnosti jejich jábych jich nemohl opustiti. Než by Ty chtěl naše lidi chuditi, sedě na Zdechowicech (mně se zdá) dosti krátce, jistě se já jeden toho nedopustím. Než budešli srownáwati, já jsem tomu rád; nebudešli, čehož budeš hledati, to najdeš jistě. Z aumyslať bych nerád nic proti Tobě udèlal. Ex Pardubic, sabbato ante Oculi. 137. P. Wáclawowi Andělowi z Ronowce: důtkliwé psaní, w příčině swády o role u Přelaučí (srown. č. 79.) W Pardubicích, 6 Mart. Pane Wáclawe Anděle, příteli milý! Auředníci moji k Tobě jezdili, s Tebau mluwili, psáwali, ažť teď auředník můj Pardubský opět Tobě psal, což se rolí těch dotýče od Přelaučí, kterýchž si užíwal. Jakaus mu odpowěd dal, to přitom stůj- Prosím Tebe, nech se mnau takowých wěcí! To, cožť sem byl udělal panu Morašickému Andělowi k wůli, a pro Tè, — poněwadžs Ty to zwrhl, komu k wùli, to jest mně dobře wědomo, ježto snad ne wždy by se mohlo trefiti, že tak má býti, jakž ten smýšlí — Pak milý pane Wáclawe, nech takowých wěcí semnau! Píšeš, že newíš, pokud sau ty rolí: i již já se o to budu starati, budeli pán bůh ráčiti, abych se wyptal, pokud jsau; a swé držeti chci, a swého užíwati. Pakli Ty na ně budeš chtíti posílati, a mocí na nich dělati: mocíť já se brániti budu, pokudž budu moci, a pán bůh mi toho příti bude. A tímtoť se psaním opowídám. A tímto jist buď, ani na prosby, ani na žádnau wymyšlenau wěc já jich Tobě, dokudž sem žiw, držeti nedám, a radši bych Přelaučí neměl, nežť bych je A. С. II. 22

Strana 170
170 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. držeti dal. Neb sem to pánu bohu přisáhl, a toho bohdá nezměním; a než bych to učinil, radši bych widěl, aby se Prelauči i s tau rolí propadlo. Ze mne jest to nepřišlo. Pakliť se zdá, že jsem co winen, wšak máš práwo a řád před sebau: kaž- dému učiním wšecko rád, což sprawedliwě mám učiniti, jako ten, kterýž pod práwem jsem. Ještě já o jiné rolí také s Tebau činiti mám od jiných kruntů; časem jiným také Tebe to tajno nebude. Ex Pardubic, fer. IV ante dominicam Laetare 1521. 138. Panu Zdeňkowi Kostkowi z Postupic: w příčině jakéhosi jednání w saukromých wěcech. W Pardubicích, 8 Mart. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám dobrého. Já jsem se do té cedule nepodepsal, a to z té příčiny, neb jsem já ty wěci wšecky na Wojtěcha syna swého wložil. Pak já za jiné nemám, než že jím w tom žádná různice ne- bude, a že on také učiní, což bude míti učiniti; neb za to mám, že jest již také doma. Také jsem já wzkázal panu Slawatowi Košumberskému a pánu Janowskému starému aumysl můj po pánu Přibkowi. Dobrého nic bohdá mnau rušeno nebude, než rád k dobrému pomáhati budu: to poznáte. A za jiné já tohoto jednání nepokládám, než za dobré; jedné již aby se ta wěc jednala k lepší podstatě. Ex Pardubic, fer. VI ante dominicam Laetare Jerusalem. 139. Panu Krupému: o propuštění člowěka páně, kteréhož byl uručil (srown. č. 70.) W Pardubicích, 11 Mart. Pane Krupý, příteli milý! Posílaní, psaní mnoho sem činil o chlapa jakéhosi a o jeho sprawedlnosti: nikdá kruntowní wěci neuměl jsem od Tebe dosáhnauti, než wždys jej prawil býti, že jest Twüj; a mne také zprawuji, že je muj. Pak, by byl i Twůj, zdá mi se, žebych toho hoden od Tebe byl, žeby oň proti mně nemluwil. Neb w prawdě by mých X chtělo pod Tě, a Ty mne požádal: bez wy- mluwení bych tak udělal, žebych jich nedržel, a Tobě jich přál. Ale Ty proto wůli máš učiniti pro mne neb nechati, co se zdá, a já též zase. Ale poněwadž jest wždy o to rozepře mezi námi, mělliby ten člowěk ne- božátko w swém hynauti, a mnau w tom zaweden býti, nedej mi toho pán búh! Anižť ho znám, aniž sem ho widěl jakž sem žiw.

Strana 171
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 171 Pak chci já k tomu seslati dolůw w témdni, buduli moci, Běškowce, neb kohož budu moci: wol sobě dobré lidi, kohožkoliwěk chceš, a kohož woliti budeš, já na nich chci přestati, nechžť toho ohlédají. Pak jestli Twůj, buď Twůj: a také jestli můj, buď můj. Pak prosim Tebe, že to přijmeš ode mne. Pakliby toho ode mne přijato nebylo: i již by to musila býti swáwůle, a mně by to také trpěliwé nemohlo býti. Neb mi nic není o toho člowěka, ale jest mi o to, aby on mnau zaweden nebyl. Ex Pardubic, fer. II ante Gregorii. 140. Panu Jaroslawowi z Šellenberka, nejw. komorníku králowstwí Českého: žádá wýpisu z desk zemských o prodeji Žampachu panu Krušinowi skrze p. Buriana Trčku z Lipy a Lipnice. W Pardubicích, 15 Mart. S. s. W. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych Wám w prawdě zdrawí i wšeho dobrého. Prosím Wás welmi, že to pro mne učiníte, a že do Prahy pošlete, a wýpis mi kážete dáti, kterak pan Burian Trčka Humpolcem zprawuje panu Krušinowi Žampach; jakož Wám teď ceduli posílám, kterauž se budete moci zprawiti, kterauž pan Krušina píše Zahrádkowi. A já což budu míti dáti od toho, ač mi auředníci dadí wéděti, dám rád. A tohoto posla, prosím, zdržte u sebe, a pošlete mi po něm. A již se té práce odwažte pro mne, a toho posla do Prahy. Neb jest mně toho jistě třeba, s panem Burianem Trčkau jinak wůkol jíti, než s Wámi a s panem Zajimačem, což se jednání o zboží dotýče. Neb bojím se, že jemu jest pan Kru- šina welmi hlaup. A já také, w čemž byšte mne potřebowali, rád pro Wás udělám. Ex Pardubic, fer. VI ante dominicam Judica 1521. 141. P. Diwišowi Žehušickému z Nestajowa: aby panu Loreckému proti uhlířům nepomáhal. W Pardubicích, 16 Mart. Urozený a statečný pane Diwiši, příteli můj milý! Přálťbych jistě dobrého. Widěl sem psaní, kteréž píšeš Hanikéřowi člowěku mému, žeby proti uhlé- řům Loreckého opustiti nechtěl oc. Pak já Tebe žádám, že w tom, cožby bylo škodného, netoliko uhléřům, ale také i mně na čemžby škoda nemalá byla, Loreckého zastáwati nebudeš, než radši jej od toho odwedeš, cožby on předse bral, ježto by to proti jejich práwům a 22 *

Strana 172
172 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. řádům bylo. Nebbych já jim jejich swobod a práw hájiti nemohl, pokudž jim sprawedliwě náleží. Neb milý pane Žehušický, není škoda uhléřům, ale jest škoda na lesích mně a na clech weliká, ježto on dosti wšetečné wěci, mně se zdá, před se bere. Pak já, bůh wí, bych rád widěl, aby toho nebylo. Než můžešli to srownati, já bych rád. Než byť mu to uhléři chtěli trpěti, já bych mu toho trpěti nemohl. Ex Pardubic, sabbato ante dominicam Judica 1521. 142. Panu Wáclawowi Košáteckému z Kolowrat: tauží mu o stawu obecných wěci w králowstwí Českém. W Pardubicích, 18 Mart. S. s. w. u. p. p kmotře a příteli můj milý! Jistě mi rač také wěřiti, žeť bych Wám dobrého přál; a dokonce také wěřím, nic nepochybuje, že mi také přejete. Napomínání toto, kteréž mi ráčíš činiti, není toliko přátelské, ale jest i otcow- ské; kdež já za welký wděk i za užitečnau wěc je sobě od Wás přijímám, a děkuji, a wíce děkowati nemohu. Což se neswornosti w této zemi dotýče, pán bůh zná, nerci skutkem, ale ani myšlením nejsem toho žádná příčina. Ale ty neswornosti odnikud jsau se ne- zarodily a nezrůstly, nežli z lakomstwí přílišného; hledajíce lidé, aby k statkům přicházeli, na nic se nerozmýšlejí, než aby měli, nic na králowské dobré ani na obecné nemyslí. A přitom toho hledajíce, wždy sobě nějakau rotu zjednali, pod tím aby swé wěci prowodili. Změniž to pán bůh wšemohaucí, a rač naprawiti z nás každého! zwláště w těch nedostatcích, kteříž sau proti obecnímu dobrému, a k zkáze tomuto králowstwí. A jistě mi rač wěřiti, tak jakž lidé swé obmýšlejí a nic jiného, nechžť jest jaké chce jednání, nebudau lidé z toho wywedeni: leč král, maje lidi a rady roz- umné při sobě a nestranné, w každau wěc nahlédne, která se dála a děje až do síž chwíle, a ty wěci wedlé sprawedlnosti rownati ráči a naprawowati. Jinak to nemůž býti nikterakž srownáno wedle zdání mého. Jakož já jiné wíry nemám, pokudž mi jest wědomo, než že meškati král nebude příjezdem; Wy račte toho proto tak nechati. Co se osoby mé dotýče, můj milý pane kmotře! kdybych jaký užitek já sebau znal tomuto králowstwi, rač tím jist býti, nerci jednati pomoci, ale pro dobré tohoto králowstwi a pro poctiwé, směl bych se toho odwážiti, a i krew swau wedle zřízené wěci odwážil bych se proliti wedle jiných. A cožkoliwèk

Strana 173
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. 173 nyníčko ti sjezdowé jsau, já se bojím, že spíše se w nich spletkůw přičiní, než co jiného zjedná. Pán z Rosenberka jest maudrý pán: pomáhejž mu pán bůh, aby on w to uměl treſiti, já bych mu toho přál. Než o sobě neumím já toho smysliti tímto způsobem bez krále a bez rad k tomu zřízených. Než toto o sobě smyslím, že by mnau ten užitek byl podobný ku páně Smečenského auřadu nyní zprawowání. A žaluji Wám, můj milý pane kmotře! nemám se wždy dobře na swém zdrawí. A čas jest toho také. Mějtež se dobře! Ex Pardubic, fer. II post domi- nicam Judica 1521. Cedule do toho listu. Což se přátelstwí dotýče synůw mých k Wám, rač tím jist býti, a na to se bezpečiti, žeť je k tomu powedu a přiwedu, žeť Wám budau službau swau přátelskau přátelstwí ukazowati, jakožto pánu staršímu. Neb to od Wás známy k sobě, že ste náš celý přítel. Můj milý pane kmotře! wíno by Wám poslali dáwno, ale nemohau pro cesty. Ale jistě mi wěřte, žeť jest kyselé. Než letní wíno dobré bude; a jinéhoť sám nemám žádného, než to kteréž mi se urodilo, a dosti málo. 143. Panu Zdeňkowi Trčkowi z Lipy a Lipnice: radí mu powolnu býti we při s p. Kafuňkem. W Pardubicích, 18 Mart. U. p. a příteli můj milý! Dobrého bych Wám jistě přál. W tomto napřed se omlauwám, že pro žádného nepíši, ani žádnému k wůli bych psal, tím buďte jisti, Wám což by bylo proti mysli: než z příčiny z té píši, že neznám užitečné wěci Waší, než spíše škodnau. Ale nic Wy se na mé psaní neobracujte, než učiňte což se Wám koliwěk líbí a zdá. Nebť já wšeho na swém smyslu nezawa- zuji, nébrž welmi málo; než powinnost přátelská mne k tomu přiwedla. Což se Kafuňka toho dotýče, před rokem jste mu měli peníze dáti, a těm wýběrčím ste připowěděli listem swým. Pak rozwažte sobě to, k škodě se napřed připrawíte, a 200 gr. dáte. Pak wíce jest posměch od těch, kdož Wám do- brého nepřejí, nežli ta škoda. A on wezme na Wás zatykač; pak jaká to poctiwost? Můj milý pane Zdeňku! w prawé prawdě, žeť wěrným aumyslem píši; Wy učiňte což se Wám pak koliwěk líbí. On nebožec maje lidem platiti, sprawedliwě mu toho nemůžte za zlé míti.

Strana 174
174 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1521. Druhé prosím, též mi za zlé nemějte, což se pana Janowského dotýče, a toho wylámaní sklepu: rač o to řeči nechati před lidmi; a radši, budeteli mu chtíti co mluwiti, a Wám bude užitečná wěc, budete mu mluwiti wůči. Než jistě takowých řečí, což já rozumím, žeby bez půhonůw nebylo. Můj milý pane Zdeňku, uwarujte se toho! Neb půhonowé někteří lidi k leh- kosti připrawují, a to k takowé, že špatnější jim potom w oči wytkne, a oni za nic neodbýwají. Jakož těch lidí dosti wíte, že se jim to přiházelo pro nerozumné řeči. Pak, bych já uměl mlčeti, což mi se zdá, že jest Waše škodné, nebylbych Wáš upřímý přítel. Ale máte přátely a swůj rozum napřed; na mé psaní nic se neobracujte, a učiňte, což se Wám líbí. Psaní Wám toto k žádné škodě není. Ex Pardubic, fer. II post dominicam Judica. Pan Wilém z Pernšteina umřel na zámku swém na Pardubicích dne 8 Apr. 1521. Památka jeho w městě Pardubicích, kterémuž hojná dobrodiní činil, až podnes w požehnání jest.

Strana 175
E. II. REGISTRA ZÁPISŮW KRÁLOWSKÝCH I OBECNÝCH, roku 1454. Pokračowáni. (Wiz Archivu tohoto díl I, str. 493—546.) 274. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Janowi Kralow- cowi z Kralowic twrz Tatce řečenů proboštstwí Wyšehradského, se dworem po- plužním a dědinami k němu příslušnými, wes tudíž s lidmi a s dědinami jich, Wrbčany wes arcibiskupstwí Pražského se dworem také poplužním a dědinami jeho i lidí tudíž bydlejících, s úroky, požitky, poplatky, což k tomu přísluší, nic newyměňujíce, w 850 � gr., a do Uher mèl jeti jednau, a tam puol léta na swuoj náklad slúžiti, a lidí neobtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; datum w Praze, l. 1436, w úterý po 11,000 děwic. Ten w registřich nalezen. Ten list okázal Jan z Chwalowic jménem sirotkuow již praweného Jana Kralowce i swým jménem, jakožto poručník listem učíněný, kterýžto list poručný také okázal. 275. List s majestátem krále Wáclawa, jenž swědčí Henzlínowi z Zárowa, měštěnínu Starého Města Pražského, na 1400 � gr. zapsaných na klášteřích na Chotěšowském 528 �, na Teplé 220 �, na Plaském 220 �, na Swatoprokopském 210 �P, a na Skalickém 30 , aby na dwa roky po polowici splnili z berně krá- lowské, jakož týž list šíře swědčí; datum Pragae a. d. 1395, die 1 Septembris. Ten list okázal Jan z Cholpic, a wedle toho list smluwný a společní Jana Zarow- ského s Wáclawem Štuk z Cholpic.

Strana 176
176 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 276. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje dil wsi Lidic kostela sw. Anny, a jednoho krajčího we wsi Zájezd kostela sw. Benedikta, Townek jménem, kostela Břewnického (sic) s lukau a úročníky we wsi Kowářow kostela Wyšehradského, se wšemi puožitky a plným panstwím, a úrok 6 I?, kterýž Petr z Libochowic do Prahy oltářníku sw. Ducha platiti má, témuž Petrowi z Libocho- wic, diel za obranu a zachowání, a diel w 78 � za službu, kterauž měl učiniti s šesti oděnci jízdnými puol léta, jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědči; datum w Litoměřicích, o narození božiem l. 1420. Ten list okázal Jan z Hlazowic, a wedle toho práwo od Petra z Libochonic jeho otci ke zbožím jeho i listuom swědčící. 277. List s majestátem císaře Sigmunda, kterýž swědčí Oldřichowi z Kra- lowic na 160 � gr. učteného za službu a za škody na Wyšehradě, a že list na starý dluh wrátil, protož jemu a jeho dědicuom zapisuje wsi Loket a Snět kanow- nictwí Wyšehradského, s úroky, poplatky, užitky, lesy, luhy, lukami, poplužími, potoky, rybníky i se wšemi jinými příslušnostmi w swrchupsaných 160 � gr., a lidí nemají obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Telči l. 1437, we čtwrtek před sw. Kateřinau. Ten list okázal Petřík z Snětu a wedle toho naň list dobré wuole jemu swědčící od Woldřicha z Kralowic, což sě Snětu dotýče. 278. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Pešowi z Sedlčan a jeho dědicnom i budaucím na wsi na Krňanech kláštera Ostrowského, na Smi- lowičkách, Cerewnici (sic), na Březnice malé, děkanstwí a proboštstwí i arcibiskup- stwí k Týnu arcibiskupowu na Wltawě 60 � gr., a že ty sumy komoře králowské příslušné wydáwati mají z toho držení, a lidí neobtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze, 1. 1437, w tu středu před hromnicemi. Ten w ragstrách nalezen, ale nesrownáwá se w některých slowích, a ta slowa zdá se že jsú oprawowaná, ačkoli jednostajnú rukau. Ten list okázal Kašpar jménem ženy swé Duory, kteráž byla prwé Pešíkowa a swým; ale prawí, že nemají od Peše dobré wuole, než toliko ty listy hlawní. 279. List s pečeti císaře Sigmunda, w němž zapisuje Pešowi z Sedlčan a jeho dědicuom i budaucím na wsi Třemošné kláštera Milewského s úroky, poplatky oc. 20 � gr., jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Praze l. 1437, w sobotu den 10,000 rytířůw. Toho jsme w registřich nenalezli; a také týž Kašpar okázal jménem ženy swé Duory a swým, a též že nemají od Peše dobré wuole. 280. List s majestátem ciesaře Sigmunda, swědčící Jiříkowi z Dubé a z Wismburka za to, že jest dřewní listy wrátil Janowi z Opočna, swědčicé na Žleby,

Strana 177
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 177 Lichtmburk, Drobowice oc. za to témuž Jiříkowi zapisuje 13,000 � gr. přewede- ných na Drobowice, na Žleby, na Wilštein, na Chotěboř mèsto i na wše, což k těm hraduom přísluší, a jeho erbuom; a že ti zámkowé králuom Českým, neb kteréžby koli poslali, mají otewřeni býti a swobodni a bez jich škody; a kdyžby křižowníci Pruští twrz Drobowice wyplatiti chtěli s wuolí králowskau, tehdy Jiřík a jeho erbowé wezmauce od nich 4,000, mají postůpiti jim, jakož týž list šíře swědčí, bez wýstrahy; datum w Praze léta 1436, w středu po sw. Michalu. Ten w registřich nalezen srownaný. 281. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž Jiříkowi z Wismburka, jsa jím upamatowán, kterak Jan Opočenský wrátil listy na dluhy, jenž měli jemu zjednati poručenstwi sirotkuow někdy Jana z Telče, a to nedošlo, ani za to dosti učiněno, za ten dluh a za ty listy přidáwá a připisuje témuž Jiříkowi a jeho erbuom i budúcím k dřewnímu zápisu na Drobowice wydanému k té sumě 2000 � gr., jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Praze 1437, w pondělí den sw. jede- náct tisíc panen. Ten w registřích nalezen. Ta dwa listy okázána od Ješka se Žlebuow, a wedle toho list dobré wuole na ta dwa zápisy od Jiříka z Dubé a z Wismburka, swědčící Hynkowi a Janowi z Dubé a z Třebochowic. 282. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Waňkowi řeče- nému Rak z Nebielowa, richtáři ty časy starého města Pražského, a jeho dětem a dědicuom, dwuor Tryskowice kláštera Strahowského, s dědinami k němu příslušnými, lukami, rybníky a se wšemi práwy oc. we 200 � gr., s wýstrahau puol léta, a když by jim potom bylo dáno 200 gr.; jakož sú se w pusté uwázali, mají swrchek wšecken, nábytek, obilé, píci i osení i což by tu měli, sobě poberauc, a ryby z rybní- kuow wylowic, postúpiti, jakož týž list síře swědčí; jehož datum w Praze l. 1037 (sic), w středu den sw. Linharta. Ten list okázal Wáclaw mladý Carda, a wedle toho na ten list dobrau wuoli listowni od Waňka Raka z Nebielowa swědčící prodáním Wáclawowi z Petrowic seděním na Úšti, a Wáclawowi synu jeho odtudž. 283. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Matiášowi z Chlum- čan Smolnici wes kněží Růdnických w 700 � gr., a lidí nemá obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; datum w Praze 1. 1436, w pondělí po sw. Šimoniši a Judè. 284. List s menši pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Pochwalow křižowníkuow kostela matky boží u mostu, a Smolnice i Brloh kláštera Růdnického, se wšemi příslušenstwími, s plným panstwím, Parcifalowi a Lotowi z Winařic bratřím, diel za obranu a zachowáni toho zboží, a diel we 250 gr. za službu se 20 koňmi 26 neděl w zachowání hradu Pražského činiti majíce, jakož tayž list jim i jich 23 A. Č. II.

Strana 178
178 E. II. Registra zápisůw r. 1454. dědicuom šíře swědčí, kterýž měl wětší pečetí, kdyžby přinesen byl, potwrzen býti; datum jeho w Berauně, na hod ss. Šimona a Judy l. 1420. Ten list okázal nám Smolík, a wedle toho list od Plichty z Žirotína, w němž ten list s těmi wesnicemi a práwy poraučí dobrowolně témuž Martinowi Radickému řečenému Smolík Starého Města Pražského od Oháněk, jakož týž list to okazuje i jiných drahně zá- wazkuow w sobě zawierá. Ale od Parcifala my jsme dobré wuole newiděli, jakož se o ní w Plichtowě listu dotayče. 285. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Petrowi z Za- chrašťan a jeho erbuom wes Nepolisy kláštera Swatojiřského s úroky, požitky, práwy a příslušnostmi wšelijakými, kteréž k té wsi příslušejí, we 400 � gr. s wýstrahau čtwrt léta; lidí chudých nemají obtěžowati, aby komoře králowské ty sumy oby- čejné wydáwali, nemá na žádného mocí sahati, ani swéwolně bůřiti, a wěrně po- máhati má, jakoz týž list šíře swrchu swědčí; datum w Praze, den s. Matauše l. 1436. Ten list Mikuláš z Zachrašťan okázal. 286. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž swědčí, kterak Přibík z Zasanic propowěděl, že wes Králowa Lhota maje zápisnau, prodal Buškowi řeče- nému Sekyrka z Sedčic za 100 � gr., žádaje powolení králowského, a že ten zápis, kterýž na to měl, wrátil; i zapisuje tůž wes Králowu Lhotu témuž Buškowi a dědicuom jeho, aby tu wes s úroky, dědinami, lukami i se wším příslušenstwím držal a požíwal, dokud by jemu již powěděných 100 � gr. nebylo dáno; také jemu přeje, aby jemu wodu tudíž tekaucí k užitku rybníkuow udělaných, i kteréžby udělal znowu, přes pole sedlákuow a súseduow swých wedl, wšak bez škody wšech; jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Praze 1. 1437, w pátek den s. Františka. 287. List s menši pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Zbyslaw, Rohozec, Kúnice, kláštera Sedleckého, se wšemi požitky oc. a zwláště s rybníky, lesy, s plným panstwím, pro obranu a zachowání toho zboží, a diel we 400 � gr., Ondřejowi richtáři a Wáclawowi Finder z Čáslawě, jimžto ty peníze dlužen byl, jakož týž list jim i jich dědicuom šíře swědčí; jehož datum na Horách Kutnách, den s. Barbory l. 1420. Ten list okázal Ondřej richtář z Čáslawě. 288. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící urozenému Heníkowi z Walšteina a s Skal, na twrz Šestajowice s dworem poplužním a wsi křižowni- kuow Zderazských, s úroky, poplatky, užitky i wšemi práwy a příslušnostmi, za- psané we 300 gr., ýstraha puol léta, lidí nemají obtěžowati, a aby sumy wy- dáwali, a mocí nemají na žádného sahati, jakož týž list šíře swědčí; datum w Praze, I. 1437, den přenešení s. Wáclawa. Nalezen w reystřich. Ten list okázal Jan Hřel, a wedle toho list, jemuž Henik ten majestát se wším práwem prodáwá.

Strana 179
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 179 289. List s majestátem krále Sigmunda, w němž zapisuje hrad Haunstain s jeho příslušnostmi Štěpanowi Kobrshan a jeho manželce a dědicuom jeho we 400 �, kterýž prwé má we 200 � zapsán, jakož týž list šíře swědčí, kterak má otewřien býti ku potřebě oc. datum w Normberce 1. 1422, w neděli ante nativitatem Mariae. Ten jest okázal Jindřich z Wajdy, a wedle toho list dobré wuole jemu swědčíci na ten majestát od Wiléma z Ilburka; ale od Štěpana my jsme dobré wuole newiděli. 290. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje práwo preben- dářuow, oltářníkuow a kanowníkuow kostela Pražského, kteréž jim přísluší we wsech Martinèwes, Hrlew, Nížebohy, Dušníky, Saky, a wes Jarpic kláštera Zbra- slawského, s plným panstwím a příslušenstwím, Wáclawowi a Janowi bratřím z Ra- činěwsi, diel za obranu a zachowání toho zboží, a diel we 260 gr. za služby jich se 20 koňmi od s. Martina až do ochtábu s. Jiří w chowání města Slaného učiniti majících, a za 30 gr. za žold zadržalý služeb jich na hradě Pražském učiněných, a za škody w Slaném wzaté zuostalých, jakož týž list šíře swědčí i jich dědicuom, kterýž měl wětší pečetí potwrzen býti; datum Welwar, den s. Martina l. 1420. 291. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje wsi, jenž swědčí Ješkowi z Roztok i jeho dědicuom a budaucím, na dwuor w Horušanech křižowní- kuow Zderazských, s dědinami, poplužími, s robotami, rybníky i jinými přísluš- nostmi, kromě platu peněžitého úročního, Podčeply wes jeptišek Swatojiřských, i s tím platem, kterýž odtawad kněžím Kartauským placen jest, w Radimi ty lidi, jenž k swatému Jiří příslušejí na hradě Pražském, a Welenec malý kanowníkuow hradu Pražského a kostela Boleslawského, s úroky, poplatky oc. w 300 zapsané; wýstraha rok plný napřed; a cožby na stawení naložil, má jemu to s sumau wrá- ceno býti, cožby swědomím pokázal, a lidí nemá obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; datum l. 1436, w středu před s. Waclawem. Ten w rajstřích srownán. Ten list okázal Tečenský jménem sirotkuow Ješkowých z Roztok. 292. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Želčin ka- nowníkuow Wyšehradských a Wepřec kanowníkuow Pražských, se wšemi jich užitky, s plným panstwím, Štěpanowi z Hlazowic, diel za obranu a zachowání toho zboží, a diel w 52 gr. za službu se čtyrmi koňmi 26 neděl činiti majíce w cho- wání města Slaného, jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědčí, jenž měl wětší pečetí potwrzen býti; datum w Litoměřicích, na hod s. Tomáše apoštola l. 1420. Ten list okázal Janek z Hlazowic. 293. List s menší pečetí krále Sigmunda, jenž zapisuje diel wsi Dwržkow řečené kanowníkuow kostela Pražského se wšemi užitky, s plným panstwím, Jindři- 23 *

Strana 180
180 E. II. Registra zápisůw r. 1454. chowi z Měcholup, diel za obranu a zachowáni té wsi, a diel za 52 �? gr. za služby se 4 koňmi 26 neděl činiti majíce, jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědčí; datum w Litoměřicích, druhý den po narození božím l. 1420. Ten měl wětší pečetí potwrzen býti. 294. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Hanušowi ze Lhoty 3 � gr. platu we Zbinicích mansionářstwí Wyšehradského, se wšemi což k tomu přísluší, we 30 gr., i jeho dědicuom a budaucím, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum w Benešowě l. 1437, w pondelí den s. Martina. Není w registřích nalezen. 295. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje urozenému Jin- dřichowi ze Stráže, na sumě a na úroku w městě Brodě Českém do králowy ko- mory příslušném, na 30 � gr. platu ročního 300 � gr., jakož týž list jemu i jeho dědicuom budaucím šíře swědčí; jehož datum w Znojmě l. 1437, w pátek den s. Mikuláše. Ten list okázali Brodští měšťané, a wedle toho listu dobrú wuoli na ten list jim i jich obci swědčicí od Jindřicha ze Stráže. 296. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Janowi Tuškowi, jeho dětem i dědicuom budaucím, w zástawu na dwuor poplužní s dědinami k němu pří- slušnými i lidmi w Přestupími arcibiskupstwi Pražského, a w Břežanech wes pro- boštstwí Wyšehradského, s lidmi, dwory, dědinami, jich úroky, poplatky oc. nápraw- níky neboli služebníky a službami jich k úřadu a k purkrabstwí Brodskému wysa- zenými oc. w 300 gr.; wýstraha rok napřed, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze l. 1437, w sobotu po s. Lukáši. Ten w registřich nalezen. 297. List s menší pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wes řečenau Chleby mansionářstwí kostela s. Wáclawa na hradě Pražském, se wšemi užitky oc. (Petrowi) Šwábowi z Hawraně, diel za obranu a zachowání toho, a diel za 78 � za služby, kteréž s 6 koňmi puol léta činiti měl; item za 32 � gr. za služby dáwno učiněné, jakož týž list šíře swědčí jemu a jeho dědicuom; datum w Berauně, den s. Šimona a Judy 1. 1420. Ten měl wětší pečeti potwrzen býti. Ten list okázali Nimburští a wedle toho naň dobrau wuoli od Jana Šwába, syna Petrowa, jim swědčicí i jich obci. 298. List s majestátem ciesaře Sigmunda, kterýž swědčí Diwišowi Bořkowi z Miletínka, jakož jemu zuostal za list wěnný od něho wyplacený, jenž na Chlumec swědčil, na 100 � a druhé 100 � za jeho škody a službu, w tom jemu zapisuje

Strana 181
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 181 Stradún wes kláštera Zbraslawského, s úroky, poplatky, užitky a lidmi, i se wším což k tomu přísluší, k wýplatě bez dlenie, jakož týž list šíře swědčí. Ten list okázal Waněk z Miletínka, a Soběslaw z Miletínka přiznal se jemu osobně k dobré wuoli, srownal se s registry. 299. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Waňkowi z Mi- letínka a jeho erbuom wsi Sedleckého opatstwí, jménem Tajnec městečko, Winaře, Bělušice, Kojice, Šelmice, Chrčice, Kralowany a Lhotu, s rybníky, s lesy a s háji a úroky, požitky a práwy wšelijakými, w 1000 , wýstraha čtwrt léta, a lidí ne- měli obtěžowati, aby sumy wydáwali, jakož týž list šíře swědči; datum w Praze den s. Matůše l. 1436. Ten se s registry srownal. 300. List s menší pečetí krále Sigmunda, kterýž swědčí Hynkowi Hlawá- čowi z Dubé seděním na Lipém, na 2500 � gr., w nichž jemu a jeho dědicuom zapsal hajtmanstwie Lužnické k držení se wšemi puožitky, dokudžby jim těch 25 ſ (sic) nebylo dáno; a s tím má krále poslušen býti, a zámkowé ku potřebě otew- řeni býti, kteréžto prwé byli wyplatili týž Hynek a Hanuš Polenck od Hanuše z Tur- kowa we 4000 m, z nichžto témuž Hynkowi těch 2500 m zuostal, a za jiné dosti učinil; léna podati muož bez škody králowy s wědomím krále oc. jakož týž list šíře to wypisuje; datum w Čáslawi, w sobotu ante dominicam Laetare l. 1421. 301. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Janowi Pardu- sowi z Wratkowa a jeho erbuom wšecka zboží opatstwi Podlažického w 2500 f gr., s rybníky, s lesy, s háji a práwy wšelijakými oc. do šesti let, a potom wýstraha čtwrt léta; lidí neměli obtěžowati, aby sumy wydáwali, nemá na žádného mocí sahati, a z toho wěrně slůžiti a pomáhati proti nepřáteluom, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze den s. Matůše 1. 1436. Ten se s registry srownal. 302. List s menší pečetí krále Sigmunda, kterýž swědčí Hynkowi Hlawá- čowi z Dubé na 600 � gr. zapsaných na Žitawě, na Gerlici a na Budišíně, i jeho erbuom, aby to držal, dokudžby jemu těch 600 � gr. nebylo dáno; a ten zápis muož dáti každému člowěku kromě kniežat, jakož týž list šíře swědčí; datum na Horách Kutnách I. oc. 20, w pátek před narozením matky boží. Ten se s registry srownal. 303. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje wes Palček opata Břewnowského se wšemi puožitky, s plným panstwím, Hořešowcowi, diel za obranu a zachowání té wsi, a diel za 78 � gr. za služby jeho s šesti oděnci jízd-

Strana 182
182 E. II. Registra zápisůw r. 1454. nými za 36 neděl w Slaném učiniti majíce, jakož týž list jemu i jeho dědicuom šíře swědčí; datum w Litoměřicích, den s. Tuomy apoštola l. 1420. Toho jsme w registřích nenalezli, a měl wětší pečeti potwrzen bayti. 304. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Prokopowi a Janowi bratřím z Hořešowic 50 gr. témuž Prokopowi Plzenskými zuostalých, na lidech jmenowitých, jim i jich dědicuom, w Čeradicích na Martinowi Hoch řečeném, na Šimonowi, na Wawřincowi, na Matějowi mlynáři, na Pawlowi, na Žichowi, na Klimentowi a na Srbowi, s úroky, poplatky, s požitky, k wayplatě bez wýstrahy, a těch lidí neměli obtěžowati mimo sprawedliwé poplatky, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1437, w sobotu před s. Janem křtitelem. Ten se srownal s registry. 305. List s majestátem ciesaře Karla, w němž přikazuje a swů wuoli dáwá Witowi řečenému Hedwábnay, aby hrad Karšperk stawěl pro obranu země České, a jemu porauči k oprawě klášter Nepomuk, Swatokorunský i jiné kláštery oc. a přikazuje Prachatickým i jiným obywateluom země České, aby w tom stawení témuž Witowi nepřekáželi, ale pomocni byli, jakož týž list síře swědčí; datum Pragae a. d. 1356. 306. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Johannesowi lan- krabi z Leutnperku 9775 zlatých uherských a českých, a z nich jemu úrok platiti má 977 zlatých, jenž činí 270 gr., a to zlatý počítajíc po 17 gr., a w tom jemu zapisuje hrad Karšperk, a k tomu zapisuje 23 � gr. platu k těmuž hradu příslušného, a odkazuje na Sušických 60 berně, kterůž každý rok dáwají; item 100 � a 24 � od richty z Milejowic; jakož týž list šíře swědčí; datum Pragae a. d. 1379, w středu před s. Šimonem a Judau. 307. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Habartowi Her- tenberkarowi, jeho erbuom a budaucím, dwě kopě platu ročního od zlaté Hory w Raichensteinu, a k tomu swau wuoli dáwá, jakož lankrabě zastawil hrad Kašperk w těch swrchupsaných zlatých, i s tím platem, jakož týž list šíře swědčí; datum in Mendico, l. 1405, w středu před matkau boží na nebesa wzeti. 308. Item list, w němž Jan lantkrabě z Leutuperka zastawuje hrad Kašperk, i k tomu wšecky listy, kteréž má od císaře Karla a Wáclawa krále, i nač ti listowé swědčí, Habartowi Hertenberkarowi i jeho budaucím, jakož týž list swědčí; datum 1. 1402, den s. Tomáše. 309. Item list téhož lantkrabě, w němž zwláštní dluh zapisuje Hertember- gerowi, a jeho dědicuom budaucím, na hrad Kašperk, k prwní sumě 360 zlatých uherských, jakož týž list swědčí; datum 1. 1405.

Strana 183
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 183 310. Item list s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje hrad Kašperk Petrowi ze Swojšína, a jeho budaucím a dèdicuom, w tom dluhu, jakož byl Her- tembergerowi zapsán od lantkrabě z Leutmperka, jmenowitě we dwau tisíci a w šesti stech � gr., a k tomu 70 � gr. úroka ročního na městu Sušice, ježto Henrik Kolman a Wáclaw bratr jeho a Wilém Dornšteiner prwé na Sušicích mèli, w 700 fl, jakož týž list dále swědčí; datum Pragae 1. 1411, w pátek před swatau Martů. 311. Item list s majestátem krále Wáclawa, w němž powolení dáwá (Petrowi) ze Swojšína hrad Kašperk wyplatiti od Habarta Hertembergera w tom dluhu, jakož lantkrabě z Leutemperka jemu dlužen byl ty peníze i plat, i wše což ti listowé dřewní swědčí, jmenowitě 2100 � gr. a dwě kopě platu od zlaté Hory každý týden, to jemu Petrowi ze Swojšína a jeho erbuom a budaucím na Kašperku za- pisuje, a k tomu powolení dáwá, aby 200 na hradu stawení pronaložil; a w tomto zápisu nedotayče těch 700 m, jenž se Kolmana s bratrem oc. w prwním listu do- týče; datum toho listu w Praze 1. 1411, w sobotu před kwětnau nedělí. Jan z Lobkowic pokládá odpor proti Petrowi ze Swojšína, že naň wedle těch zápisuow mocí sáhl, na Milewské richtářstwí práwa nesečkaw a bez práwa, a že jest toho učiniti neměl. 312. List s menší pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Dèdibaby, Dušníky probošstwí Pražského, Wšestudy téhož probošta a kanowníkuow řeholních z Kostomlat, a we wsi Weltrus šest úročníkuow kostela Pražského, se wšemi po- žitky a s plným panstwím, Léwowi z Dèdibab a Wilémowi z Klučowa, diel za obranu a zachowání, a diel za 208 � gr. za služby jich s šestnácti oděnci jízdnými od božího narození za 26 neděl w Slaném učiniti mající, i jich dědicuom budaucím, jakož týž list šíře swědčí, jenž měl wětší pečetí potwrzen býti; datum w Litomě- řicích, na hod narození božího swrchupsaný l. 1430 (sic). Ten Léwa jest umřel, a nenawiděli jsme jeho práwa, by komu swědčily na jeho polowici. 313. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Jakubowi z Řitky wsi kláštera Ostrowského, jménem Slúp, dwuor a pluh role i s těmi člowěkoma tudíž, Hozdnici, Dawel městečko i s mlýnem, Bojanowice, Snašičin, we 200 P, z nichžto jest 100 , na něžto prwé na tom zápis mèl, 40 � za škody učtené, a ostatek za službu, ježto za čtyry léta se dwěma koňoma k hradu Karštainu usta- wičně slúžiti měl, a lidí aby neobtěžowal, jakož týž list swědčí, jehož datum w Praze, léta 1436, w úterý po hodu 11000 děwic. Není nalezen. 314. List s majestátem ciesaře Sigmunda se zdáweným, w němž zapisuje Waňkowi Larwowi z Owence, za službu, kterauž s čtyrmi koňmi, s tolikéž osobami,

Strana 184
184 E. II. Registra zápisůw r. 1454. od dání listu tohoto až do swatého Wáclawa ustawičně činiti mèl, dwuor jeptišek swatojiřských w Owenci, s pluhem dědiny, i se wším což k němu přísluší, we 100 � gr. s wýstrahau čtwrt léta, jakož týž list to swědči, jehož datum w Praze 1. 1437, w sobotu po s. Lucii. Ten se s registry srownal. Ten list okázali Lukáš a Mařík měštěné z Prahy, a wedle toho naň list dobré wuole jim swědčící od Waňka Larwy, s pečetí na swědomí Jana z Kra- lowic podpurkrabie a Matěje Smolaře a Daniele měštěninuow; a prawí Lukáš a Mařík, že jest tu službu Waněk wyplnil. 315. List s majestátem ciesaře Sigmunda, w němž zapisuje Bohuňkowi z Olbramowic i jeho dědicuom i budaucím wes kanowníkuow hradu Pražského Ptice řečenů, s úroky, poplatky oc. a jednoho člowěka jménem Kubína z Holonoh, kláštera Strahowského, s úroky i se wšemi poplatky, w 158 gr.; lidí neměl obtě- žowati, jakož týž list bez wýstrahy swědčí; jehož datum jest w Praze 1. 1437, w pátek po s. Dorotě. Nalezen w registrách. Ten list okázala Margreta z Drnowa, a wedle toho naň list dobré wuole jest, swědčící od Bohuňka z Olbramowic. 316. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž Benedowi z Nečtin a jeho dědicuom i budaucím za některá zboží od něho wyplacená, Křiwsúdow twrz a mě- stečko oc. zapisuje za tu twrz Břežany kláštera Zbraslawského a wes, se dworem i poplužími, s rybníky, lesy, lukami, potoky, řekami, a k tomu wsi téhož kláštera jménem Zwelí, Ohrobec a Lhotu, s úroky, poplatky a se wšemi práwy oc. i summu a berni we 1200 � gr., s wýstrahau rok napřed; nemají těch lidí mimo spra- wedliwé poplatky obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1436, w sobotu před swatau Kateřinau. Ten se s registry srownal. Ten list okázán od synuow Benedowých. 317. List smajestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Mikulášowi z Chotče we wsi klášteruow Kartúského a Strahowského, jménem Hlubočrpiech, 4 � platu ročního we 40 � gr., za něžto měl slúžiti dwě létě ustawičně k Karšteinu s jedním koněm, a neměl těch lidí obtěžowati oc. wýstrahy není, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1436, w úterý po 11000 děwic. Není nalezen w registrách. Ten list okázal Jan z Tuhance, Mikulášuow syn, a wedle toho dwě wuoli, jednu od Mikuláše z Chotče na ten majestát swědčící Janowi Zdichowi z Kunratic a Anně manželce jeho; druhá wuole na to od Anny ze Šwihowa, wdowy po Janowi Zdichowi z Kunratic, swědčíci Mikulášowi z Tuhance a Katruši jeho manželce i jich dědicuom i budaucím. 318. Pawel a Bohuslaw synowé Wawřincowi, okázali list s přítištěnau pe- četí císaře Sigmunda posilací, swědčící Wawřincowi řečenému Toniš měštěninu Pražskému, jemuž puojčuje, aby winici kláštera Kartauského, kteréž jest w držení,

Strana 185
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 185 na Zlechowě proti kostelu ležící, dotud dokudžby králem Českým a preláty i pány králowstwi Českého to jinák nebylo opatřeno a zjednáno (sic); datum a. d. 1437, den s. Alexie. 319. Waněk Mostský okázal nám list kněze Jana opata i wšeho konventa kláštera Zbraslawského, kterýž jemu a jeho manželce i dětem swědčí na twrziště w Neumětelech, na 100 � gr. w zástawu, jakož týž list šíře swědčí. Toto má w paměti býti toliko, neb není dluh. 320. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Hájkowi z Hodě- tina a jeho dědicuom hrad Piesek se wším příslušenstwím w 500 , a na městě 50 gr. berně králowské, aby tím lépe mohl hradu chowati, a toho aby žádnému cizozemci ani knížeti, ani pánu, ani nepříteli králowskému neprodáwal, ani zasta- wowal, než Pražskému zeměnínu, jakož list swědčí; dán 1. 1419, w středu po s. Jakubu. Ten list okázala Kateřina z Hodětina. 321. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Waňkowi a Jan- kowi z Odic Swrčowice dwuor i se wsi, a Kostomlatky wes kanownictwi Wyše- hradského, we 200 gr. s wýstrahau puol léta, jakož týž list šíře swědči; jehož datum w Praze 1. 1437, den s. Linharta. 322. List s malau pečietkau krále Sigmunda Uherského a Českého wladaře, swědčící Wáclawowi z Wartmberka řečenému z Blankšteina, na 500 � dluhu, w kteréž se jemu za jeho zasluhowání zawazuje, a slibuje dáti od s. Hawla tehda po dání listu tohoto najprw příštího w roce pořád zběhlém, jakož týž list swědčí; jehož datum jest w Praze, w středu před s. Jiří, 1. 1402. Ten list okázal Jan Blankštein, ježto králem nebyl w Čechách král Sigmund. 323. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Hanušowi z Rychnowa puškáři oc. jakož byl dal jemu jistá zboží w králowstwi Uherském w jmenowité sumě zapsal, kterýchžto jest zase postaupil, za to jemu a jeho dědicuom i budau- cím postupuje twrze Libenice řečené, s dworem, s poplužím k němu příslušnými, se wsí tudíž, s lidmi, s dědinami jich, s úroky, poplatky, potoky, lukami, lesy, háji, rybníky oc. i se wším příslušenstwím; a k tomu wsi kláštera Sedleckého, jménem Dolany, Šestary a Bielany, s úroky oc. zapisuje na tom 2400 zlatých uherských k wýplatě, s wýstrahau rok napřed, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze l. 1437, w pondělí po božím křtění. Ten se s registry srownal. Ten jest dluh králowstwi Uherského. Ten list okázal Pawel Libenický z Zaluňowa, a wedle toho list dobré wuole na ten list od Hanuše z Rych- nowa a Kašpara syna jeho, swědčící Hynkowi a Pawlowi bratřím z Zaluňowa. A. Č. II. 24

Strana 186
186 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 324. List s menší pečetí cisaře Sigmunda, w němž Hynkowi z Zaluňowa a jeho bratřím wlastním zapisuje na wsech kněžských, Poličanech s mlaynem, na Rowném, na Bramburcích, na Bílejowě, na Týništi a na Peckách dwů člowěků 100 , s wýstrahú rok napřed; zuostaweno, že komoře králowské ty sumy wedle práwa předkuow mají wydáwati, cožby z toho zboží sprawedliwé bylo, a že těch lidí nemají obtěžowati, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze, w sobotu den ss. Petra a Pawla I. 1437. Toho jsme w registrách nenalezli. 325. List s majestátem krále Wáclawa, a jiných na swědomí osmi pečetmi, jakožto Konrada arcibiskupa oc. w kterémžto listu král Wáclaw přijal počet od Petra z Swojšína, minemistra na horách Kutnách, a Mikuláše z Egerberku, najwyš- šího písaře na horách Kutnách, a z toho počtu je kwituje, a po počtu jim zuo- stáwá a jich erbuom 8705 hřiwen a 24 g., a ty jim slibuje (slowem) swým krá- lowským za se i za swé budaucí krále České zaplatiti bez jich škody, jakož týž list šíře swědčí, tak že již za to dosti učiněno bude; jehož datum na Točníku, 1. 1412, den s. Alžběty. Ten list okázal Wáclaw z Swojšína. 326. List s majestátem krále Wáclawa, a s jinými třinácti pečetmi na swědomí, jakož Oldřicha z Rosemberka oc., w kterémžto listu král Wáclaw přijal počet od Petra z Swojšina minemaistra, a z toho počtu jej kwituje, a po počtu jemu zuostáwá 5547 hřiwen a 29 g., kteréž mimo počet na potřebách králow- ských wydal, a ty jemu a jeho erbuom slibuje zaplatiti bez jich škody, jakož týž list šíře swědči; jehož datum a. d. 1419, feria II ante Urbani. 327. List s majestátem krále Wáclawa, w němž od Petra z Swojšína minc- maistra z příjmuow z mince a užitkuow od neděle adventní l. p. 1404, až do neděle Dominus fortitudo l. p. 1406, to jest we dwau letau, počet přijal jest a z něho jej kwitowal; na kterémžto počtu zuostal jemu 1183 � gr. a ty jemu a jeho dědicuom slibuje králowským slowem zaplatiti bez škody, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1407, den šestý měsíce března. Tento list měl najprw okázán býti před prwníma dwěma; pak my w celosti newíme, wešlyli jsú ty sumy z jednoho listu do druhého, neb w žádném listu nedotýče se w po- slednicm, by w prwních počtech bylo co zuostaweno, jakož na to listy prwni mají, než tak jsme my rajstrowali, jakž jsau nám jeden po druhém okazowáni; a w posledních listech nečiní se zmienky o dluzích zuostalých w prwních listech. 328. List císaře Karla čtwrtého s majestátem, swědčící urozenému Hyncí- kowi Pflug, a dědicuom i budúcím jeho, na hrad Orlík s přiewozem a clem na řece, s wesnicemi, rolími, lesy oc. i se wšemi příslušnostmi, k manstwí rytířskému,

Strana 187
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 187 a ku potřebě králowské má ten hrad otewřín býti u wálkách, a po skonání wálek Hyncíkowi a jeho dědicuom wrácen býti, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Budišíně 1. 1369, XVIII kalendas Novembris. 329. List s majestátem krále Wáclawa, swědčíci Petrowi z Swojšína a jeho dědicuom wlastním na hrad Orlík, s přiewozem, clem i se wším přislušenstwím, kte- rýžto kůpil u Ondřeje Hulera, seděním na Nečtinách, že k tomu trhu král Wáclaw swau wuoli dáwá, a toho potwrzuje, a k tomu dwau wsi Hlinic a Zalužan znowu přikaupených, aby týž Petr s swými dědici ten hrad držal, tak jakož jsau Ondřej dříwe řečený a prwé Sigmund bratr jeho držali k manstwí, a tak aby ten hrad byl ku potřebě králowské otewřen, a ten aby prodati mohli též k manstwi oc. jakož týž list šíře swědčí; datum w Praze, léta 1408, den desátý Čerwna. 330. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Janowi a Wáclawowi bratřím Zmrzlíkuom ze Swojšína, na zboží Tochowské kláštera Ostrowského, zboží Rožmitálské arcibiskupstwí Pražského, a zboží Kostelecké kláštera Břewniowského, s poplužími, rybníky, platy oc. i se wšemi což k tomu přísluší, zapsané we 2000 � gr. a lidí nemají obtěžowati, aby sumy obyčejné wydáwali, a nemají mocí sahati na žádného, a proti swéwolným pomáhati; wýstraha čtwrt léta; jakož list šíře swědčí. Datum w Praze, 1. 1436, den s. Matauše. Ten se s regstry srownal. 331. List s majestátem krále Karla, w němž Hugowi z Dornšteina, hof- mistru panie Blanky sestry (sic) Karlowy, zapisuje wes Myščice w puol druhém stu kopách gr., jakož týž list jemu i jeho dědicuom budaucím šíře swědčí; jehož datum w Praze, l. 1348, VI idus Julii. My newíme, kterým práwem tu wes Wáclaw Zmrzlík drží. 332. List s majestátem krále Wáclawa, swědčící, jakož Petrowi z Swojšína, minemaistru na horách Kutnách, na počtech jeho skrze něho najposléz učiněných, w jisté a znamenité sumě, (sic) na to škod nepočítaje, a cožby na opraweni twrze naložil a swědomím okázal a jedním úředníkem, kterýžby od krále k tomu byl poslán, to jemu k té sumě má přičteno býti, jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1413, den 29 Října. Tuto se počtuow, a netoliko jednoho počtu dotýče, a tuto se za ty sumy zuostalé dosti čini, kromě jednoho listu, kterýž jest dán po tomto s tímto znamením 333. List s majestátem krále Wáclawa, swědčící, jakož Hyncík Pflug hra- dem swým Orlík, kterýžto měl od krále w manstwí, směnil jest s Sigmundem Huler za hrad jeho Boršengrün, že k tomu král Wáclaw swau wuoli dáwá, a Sigmundowi Huler toho potwrzuje tak s těmi wýmluwami, jakož týž list šíře swědčí. Datum Pragae, 1. 1411, den 6 Listopadu. 24 *

Strana 188
188 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 334. List s majestátem krále Sigmunda, swědčící Purkartowi z Kolowrat a Kobíkowi bratru jeho na 820 , že má za to rok slúžiti, dokudžby wálka trwala, se 30 koňmi, pakliby wálka stála, že by co nedoslaužil, to na sumě má sníti; a druhých 400, že jest zaslaužil, a na to počet učiněn. Dat. a. d. 1422, w sobotu ante nativitatem Mariae. Ten se s registry srownal. Ten list okázal Jan z Kolowrat a z Bezdružic. Také okázal tři listy s menší pečeti krále Sigmunda záškodnie, jeden latinský swědčíci Purkartowi a Janowi bratřím z Kolowrat, dat. a. d. 1422, w sobotu před narozením panny Marie; třetí list český týmž swědčí, a. d. 1425, w pátek před s. Maří Magdal. 335. List s majestátem krále Sigmunda, w němž potwrzuje listu krále Wá- clawa, kterýž jest w tom listu wepsán, jenž swědčí Baworowi z Šwamberka na berni králowskau na městě Stříbře zapsanau k wybierání na každý rok 120 � gr. roz- dielně, we dwanácti stech � gr., jakož týž list jemu a jeho dědicuom šíře swědčí, jehož datum jest l. 1423, w úterý po s. Jiří. Ten se s registry srownal. Ten list okázal Jindřich Bawor z Šwamberka. 336. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Mikulášowi, Zbyňkowi a Hynkowi synuom Běty wdowy po nebožci Zbyňkowi z Kresic, na stawení Onomyské wsi arcibiskupstwí Pražského, s úroky, poplatky, užitky oc. we 200 � gr. jakož jim prwé byl Malešow zapsán oc. a těchto 200 � mají na onom zápisu sníti, jenž swědčí na Malešow, a Malešow jim toliko zuostane w 800, a lidí neměli obtěžo- wati, jakož týž list šíře swědčí, jehož dat. 1. 1436, ten ponděli po hodu početí panny Marie. Ten se s registry srownal. Ten list okázali Jan z Sútic a Kuneš z Dubé jménem sirotkuow Kerského, a prawie, že to muož swědomím prowedeno býti, že jest Zbyněk ten list dal Kerskému osobní dobrau wuoli. 337. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Barboře císa- řowně Římské, Uherské, České králowé, manželce swé, hrad Potštýn oc. we 1400 ſ, kterýžto wyplatila k sobě, a w tom aby jej držela, a žádný aby je zplatiti nemohl, leč by samému císaři bylo potřebí, dokudžby žiwa byla, a po smrti její, kdož ten list míti bude od nie, budauci králowé Čeští budau moci splatiti, jakož list šíře swědčí. Dat. a. d. 1437, fer. VI post pascha. Ten list okázal Jan z Sútic jménem swým a sirotka Hyncowa Ptačkowa z Pirkšteina, a prawí, že jej měl týž Hynce Ptaček od cisařowé z její dobré wuole; ale té jsme my ne- widěli. 338. List s menší pečetí krále Sigmunda, swědčící na Radlice, wes kostela Pražského, se wším příslušenstwím, Prokopowi a Rudoltowi z Žišowa, díl pro za- chowání té wsi, a díl za 64 � gr. na tom zapsaných, aby sobě wyberauc pro-

Strana 189
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 189 pustili, jakož list šíře swědčí; dat. w Čáslawě, fer. IV post dominicam Laetare, a. d. 1421. Ten list okázal Jan z Sútic jménem swaym a sirotka Rudoltowa. 339. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčíci Janowi Rečkowi z Ledeč, měštěnínu starého města Pražského, a dědicuom jeho i budaucím, na wes Michel se dworem a s dědinami poplužnými i s kmetcími, úroky, lesy, lukami oc. s mlýnem, winicemi, zahradami, se wším příslušenstwím a panstwím, we 400 gr., wýstraha puol léta, a to muož dáti, zastawiti, a lidí neobtěžowati, jakož list šíře swědčí, jehož datum w ponděli po narození matky boží l. 1436. Ten se s registry srownal. Ten list okázali mistři z kollege Rečkowy, a prawi, že mají dobrau wuoli na ten list s kšaftem. 340. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící opatowi Rackowi (klá- štera) Tepleckého a jeho budaucím na 1000 gr., jimž je slibuje slowem krá- lowským zaplatiti na hod narození božího tehdáž příštího, aneb těm, kdož by ten list měli s jich dobrú wuolí, zwláště Zbyňkowi z Kocowa a Petrowi Čičowec. Dat. Ratisponae, a. d. 1434, in festo s. Michaelis. Ten list okázal Jindřich z Horušan jménem opata Tepleckého. 341. List s menší pečetí krále Sigmunda podáwenů, swědčící urozeným Bohuslawowi a Krušinowi bratřím z Šwamberka, jimžto 4500 � gr. a jich dèdicóm za jich zadržalay žold a škody, jakož s Bohuslawem na to počet skutečně měli, a 600 � gr., kteréž jsau na městě Launském mieti sě prawili, a to jest w sumě 5200 P, wšecka a wšeliká zboží opatstwí kláštera Nepomuckého, totiž města, mě- stečka, wsi, dwory, se wšemi užitky příslušnými, na zemích orných i neorných, na mlýniech, rybnících oc. nic odtud newyjímajíc, co k témuž opatstwí přísluší, s úroky, požitky, kteří k komoře králowské z toho kláštera na každé léto wycházeti mají, jménem zástawy zastawil jest k držení, dokudžby jim 5200 � gr. nebylo zapla- ceno; a ty lidi měli při práwích a swobodách a starých obyčejích zachowati, jakož jest je opat držel a zachowal, a osm mnichuo řádu řečeného kláštera chowati dlužni jsau, a jim slušnau potřebu dáwati bez nesnáze, jakož list šíře swědčí; jehož dat. na Horách Kutnách, fer. V ante Bartholomaei a. 1420. Toho jsme w registrách nenalezli. 342. List s majestátem krále Wáclawa, w němž Bohuslawowi z Šwamberka samému, aby swé škody w službě wzaté nahraditi a potom w službách užitečněji mohl pracowati, na klášteřích Kladrubském a Nepomuckém 1200 ukazuje, aby on Bohuslaw, když zápis berní, kterýž oswicený Arnošt wéwoda Baworský má, wy- držán bude neb wyjde, jenž se na hod swatého Martina tehdáž příštího po roce přihodí, počna, od opata a konventa kláštera Kladrubského 200 a od Nepomuckého

Strana 190
190 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 200 z sum berňowých králowských tehdy uložených a uložiti majících na časy zwyklé, a tak dále druhé i třetí léta se následujíce, ažby 1200 � gr. přijali, wy- bierati má; a kdožby ten list měl s jeho dobrau wuolí, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum jest w Praze, 1. 1419 den 4 Unora. Šest set z tohoto listu jest přijato do prwního listu. Račte porozuměti, mohloli jest již ostatek w té míře či wice wybráno býti, kdyžby z toho počet učiněn byl, ano mělo we třech létech wybráno býti. 343. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zboží křižownikuow, Ma- nětina řečené, se wšemi duochody sprawedliwými i se wšemi příslušnostmi, uro- zenému Bohuslawowi z Šwamberka, diel pro zachowání toho zboží, a díl w 1000 gr. za služby jeho zapsal, i jeho dědicuom, jakož list šíře swědčí, jehož datum w Berauně, na hod swatých Šimona a Judy l. 1420. Není w registrách. 344. List téhož krále Sigmunda s menší pečeti, w němž městečko Maně- tina křížowníkuow domu špitálského oc. se wšemi wesnicemi, dwory, lesy, lukami, mlýny, wodami i jinými wšemi užitky, Hynkowi Krušinowi z Šwamberka a jeho dědicuom w 700 � gr., kteréž jemu k wyplacení hradu téhož Šwamberka od rukú Husuowských (sic) na pomoc dáti slíbil, a jemu je dlužen, a we 300 �? gr. jemu za žold dosud zadržalý a škody wzaté zuostáwá, dále w 1000 gr. odkázaných za žold, za něžto 100 koní žoldnéřuow dobře spuosobených na hradě swém pro jeho obranu, a aby týmž Husuom každé dni rozbroje aneb swáry činil, chowati má do roka a slúžiti k rozkázání hajtmana králowského, jakož týž list šíře swědčí. Dat. w Budině, w neděli po s. Wawřinci 1. 1425. Není w registrách. 345. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž činí smlůwu s Krušinau z Šwamberka, aby chowal 40 koní a s nimi celý rok slaužil k rozkázaní hajtmana králowského; za to se jemu do roka má dostati 2840 zlatých rýnských, zlatý po- čítajíc po 18 gr.; a jestliže by wálka přestala, žeby roku nedoslaužil, to jemu má na žoldu sraženo býti; a to jemu slibuje na tři roky rozdielně splniti, jakož týž list šíře swědčí; jehož dat. w Normberce 1. 1422, u vigilii narození matky boží. Nenalezli jsme toho w registrách; ten neswědčí dědicuom. 346. List s menší pečetí téhož krále Sigmunda, swědčící Krušinowi z Šwam- berka, že s ním na to zuostal král, aby 40 koní chowal a s nimi slaužil k rozká- zaní hajtmana oc. za 12 měsícuow, a za to se jemu dostane 1960 zlatých rýn- ských, zlatý po 18 groších, a ty jemu slibuje dáti na dwa roky w tom listu po- ložená, a jestližeby co nedoslaužil, má jemu to na sumě sraženo býti, jakož list šíře swědčí. Dat. w Normberce 1. 1422, w pátek po narození matky boží. Ten w registřích nalezen.

Strana 191
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 191 347. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž Žateckým těch zboží mni- chowských, w jichž sú držení byli do té chwíle, totiž Wrůtek, Staňkowice, Pod- bořany a Libešowice, popřál jest a dal k držení prostému, bez sumy zápisné, dotud dokudžby jim o nich jiné nebylo rozkázáno, jakož list šíře swědčí, jehož datum I. 1436, w pátek den s. Matauše. Ten není w registrách nalezen. Ten list okázali Žatečtí, a wedle toho na papíře s přitištěnau pečetí list císaře Sigmunda, w němž richtářuom, konšeluom i wšem sauseduom w Podbořanech a w Libešowicích přikazuje, aby s úroky a poplatky swými i poslušenstwimi konečně k Žateckým hleděli a k žádnému jinému, a že jest podkomořie úrok swatohawelský stawil do rozsúzení pří mezi Burianem a Žateckými, jakož týž list šíře swědčí. Dat. w Praze, w úterý po s. Šimonu a Judowi, let králowstwi etc. (sic). Prawí Žatečtí, že drží Wrůtek a Staňkowice, a Podbořan a Libošowic nedrží, a že je drží Burian. 348. List s majestátem císaře Karla, w němžto se wypisuje, jakož jest uro- zenému Pawlowi z Jenšteina, králowské komory písaři, kterýž již dluh těla zaplatil, we 2000 � za jisté dluhy, jehož dále jiným dlužníkuom zawadil, dlužen jest zuostal, a potom jeho synuom i jich dědicum tu sumu na úrocích a požitcích z židuow do komory králowé přicházejících zapisuje, k wybierání té sumy 2000 , jakož list šíře swědčí; jehož datum in Cubito, an. 1376, pridie nonas Januarii. Ten list okázali Jan a Jindřich bratří z Jenštaina a z Skal, a swědčí do wybrání sumy, a čas dáwný; kterak jest to, že tak w dlúhé chwili není wybráno? 349. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje les řečený Lind- wold u Lubany (sic) we 300 � gr. k wýplatě Hanušowi z Milhaimu a Niklowi z Cedlic, jima toliko, jakož list swědčí, jehož datum na Žebráce l. 1421 (sic), w středu po welicé noci. Ten list okázal Čeněk z Klinšteina, ale dobré sme wuole newiděli; a neswědčí dě- dicuom ani budaucím, než toliko těma dwěma. 350. List s majestátem krále Sigmunda, w němž Galhotowi z Hořowic a jeho bratruom a Bohuňkowi jeho strýci, za služby a škody, jakož se napřed w tom listu wypisuje, 1000 � gr. přidáwá dluhu, kterýž mají na Rabštain od krále Wá- clawa, a to i jich dědicuom na ten hrad Rabstain zapisuje, aby w tom drželi, do- kudž by jim prwní dluh i těch 1000 gr. nebylo dáno, jakož list šíře swědčí; jehož dat. 1. 1424, in Čapel insula prope Budam, octava die mensis Augusti. Ten se s registry srownal. Ten list okázán jménem sirotkuow Wilémowých z Šumburka. 351. List s majestátem krále Wáclawa, w němž Benešowi z Hořowic, pur- krabí na Rabšteině, a Bohunkowi jeho bratru, a jich dědicum, za služby a škody wzaté zapisuje na berních králowých na klášteru Plaském puol druhého sta ſ gr., kteréž jest dáwno do wuole králowské toliko držal, nyní znowu každé léto k wy-

Strana 192
192 E. II. Registra zápisůw r. 1454 zdwihání ukazuje a zapisuje tak dlauho, dokudžby jim 800 � gr. nebyloby splněno, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum Pragae, an. 1419, die 26 Julii. Týchž jménem ten list okázán, ale před tím Častolor z Hořowic proti těm listuom odpierá, že nemají k nim práwa, kdož je okázali, a že on má k nim práwo. 352. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž smlúwu učiniwše s uro- zeným Wilémem z Hasenburka, postaupil jemu Chomútowa a Blatné twrzi se wšemi požitky, a jemu slibuje slowem králowským zdržeti a naň nesahati oc. tak dlúho, dokudžby od něho a od jeho budaucích swých základuow hotowými penězmi ne- wyplatili, kteréž jemu zastawili we 3000 � gr. jakož list šíře swèdčí. Dat. w poli před Prahau, 1. 1420, den ss. Petra a Pawla. 353. List s majestátem krále Wáclawa, w němž urozenému Mikulášowi z Hasenburka dáwá polowici cla na městě Mostském, a po něm urozenému Wilé- mowi z Hasenburka jeho strayci, dědicuom i budaucím jich, k držení k wýplatě w 500 � gr. jakož list swědči; jehož dat. Aldemburk, an. 1386, die 1 m. Maji. 354. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje 100� berně krá- lowské na klášteře Doksanském w těch 1000m, jakož za richtářstwí starého města Pražského ostal urozenému Oldřichowi Zajíci z Hasenburka a dědicuom jeho, a to muož w témž prodati oc. jakož list šíře swědčí. Datum Pragac, anno dom. 1413, fer. VI ante festum pentecosten. 355. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje clo na malé straně u wšech bran urozenému Oldrichowi Zajícowi, a jeho erbuom i budaucím, we 2000 � gr jakož jemu za richtářstwí w starém městě Pražském zuostáno, aby to držali, dokudžby jim dwa tisíceP nebylo dáno, jakož list šíře swědčí. Datum Pragae, a. d. 1413, fer. V ante festum pentecosten. 356. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž Janowi řečenému Go- zowec z Rakowic a Přibíkowi z Zasanic, a jich dèdicuom, dwě wsi jménem Talín a Wayšowice w kraji Plzenském s úroky oc. we 200 � gr. zapisuje k držení, do- kudž by jim 200 � gr. nebylo dáno, jakož list šíře swědčí. Datum w Nuremberce, a. 1431, in die S. Augustini. Ten list není w registrách nalezen, a nestojí w něm grošuow Pražských. Ten list okázal Marquart z Rakowic od sebe i od Přibíka z Zasanic. 357. List s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí Hanušowi z Bibr- šteina, aby sobě hrad a město Sumrfeld wyplatil w 500, a k tomu jemu na tom přizapisuje 700 � gr. aby toho suma byla 1200 � gr. a w tom aby to držal, dokudžby jemu a jeho erbuom ta suma 1200 � gr. nebyla dána, a ten hrad má králi ku potřebě otewřín býti, jakož týž list šíře swědčí. Dat. Pragae, a. d. 1411, in die conceptionis b. Mariae virginis.

Strana 193
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 193 358. List s menší pečetí krále Sigmunda, swědčící, jakož jest král Wáclaw zapsal Hanušowi staršímu z Bibrštaina 1200 � na hradu a na městě Sumrfeldu, k té sumě připisuje král Sigmund Hanušowi a Oldřichowi z Bibrštaina i jich erbuom 1000 gr. na týž hrad a město k držení, dokudžby jim sumy swrchupsané nebyly dány, jakož týž list swědčí. Dat. w Čáslawi, a. d. 1420, fer. VI post Augustini. Ten se s registry srownal. Ty dwa listy Wáclaw z Bibrštaina okázal jménem swým a bratruow swých. 359. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž Parcifalowi z Prostiboře, že jest hotowých 300 m puojčil, a nad to jemu 200 za služby i za škody učtené jest zuostáno, jemu a jeho dědicuom zapisuje wsi kláštera Doksanského, Černoč a Kmetiněwes, s lidmi, dwory kmetcími a s dědinami jich, úroky, poplatky, ospy oc. w těch 500 gr. a lidí nemá obtěžowati, jakož list šíře swědčí. Dat. w Praze 1. 1436, w úterý po 11000 děwic. Ten se s registry srownal. Ten list okázali Wilém z Pětipes, Alexander z Prostě- boře bratr Parcifaluow, a wedle toho list kšaftowní od Habarta z Prostiboře, seděním na Winařicích, w němž mezi jinými odkázaními takto stojí: »majestát odkazuji strýci swému Alexandrowi, a Wilémowi Pětipeskému ujci swému, pakliby pan buoh kterého z nich ne- uchowal, aby na druhého spadlo.« Ten Alexander okázal list smluwný s Wilémem Pěti- peským, že jemu nemá na tom Pětipeský překážeti, a že již Alexander má to práwo. 360. List s majestátem krále Wáclawa, w němž Mikulášowi z Okoře, naj- wyššiemu písaři desk zemských, za dluh, jímž jemu na počtech zuostal, zapisuje na 68 gr. úroka dědičného na měšťanech a obywatelích města Budějowic každé léto dlužných, 700 � gr., jakož list šíře swèdčí. Dat. Pragae, an. 1413, die 28 Octobris. 361. Druhý list téhož krále Wáclawa, w němž Budějowským přikazuje, aby témuž Mikulášowi z Okoře a jeho dědicuom platili a wydáwali tak, wedle zá- pisu a listu, kterýž na to wydal Mikulášowi a jeho dědicuom budaucím. Dat. a. d. 1413, die penult. Octobris. 362. List téhož krále Wáclawa, swědčící, že sú wšecky wěci Mikuláše swrchupsaného spadly na Jindřicha z Lažan podlé smlúwy jich, protož témuž Jin- dřichowi a jeho dědicuom dříwe řečené úroky w Budějowicích zapisuje w 700" gr. w dřewních listech wypsaných, jakož list šíře swědčí. Dat. Pragae, a. d. 1418, die 14 Junii. 363. List s menší pečetí krále Albrechta, w němž dáwá powolení Budě- jowským, aby k sobě wyplatili ty listy na nich zapsané, od Jana z Lažan seděním na Bechyni, kteréž byly jeho otci Jindřichowi z Lažan w 700 � gr. a ty aby sobě srazili na sumách králowských i na jiných položených, ač by na jiná města bylo A. Č. II. 25

Strana 194
194 E. II. Registra zápisůw r. 1454. položených, až do wybrání 700 � gr. a potom ještě jeden rok aby sobě wybrali 68 � gr. na opraweni města. Dat. Pragae, a. d. 1438, den sw. Štěpána. 364. List s majestátem krále Wáclawa, swědčící Margretě Hanušowé, zlat- níka králowského, a dětem její Prokopowi a Witowi, na 250 �P gr. dluhu zuosta- lého za jeho práci a dílo, kteréž po wšecka léta wedl jest týž Hanuš, a ty jim a jich dědicuom i erbuom slibuje slowem králowským zaplatiti, jakož týž list šíře káže, a. 1411, fer. V post purificationis. Ten list Prokop zlatník z Prahy okázal. 365. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Zachařowi z Řenec dwuor starau winici řečený pod Kaňkem kláštera Sedleckého, a Pucery dwuor i wes kláštera Swatoprokopského, s dědinami poplužnými i kmetcími, s úroky, po- platky, požitky oc. we 200 � gr. jakož list šíře swědčí, jehož datum w Praze l. 1437, w středu před hromnicemi. Ten se s registry srownal. 366. Zdeněk z Lukawce jménem Bohuslawa Šwamberka okázal nám list krále Sigmunda, w němž Henrichowi z Plawna potwrzuje listuow hamfestuow na jeho swobody a práwa mocí řískú, kteréžto měl jest od předkuow císařuow a králuow říských na swá zboží, jakož list šíře swědčí. Dat. w Luntenburce a. d. 1427, in festo visitationis b. M. V. 367. Lidé ze dworuow, příslušející k richtě k úřadu do Chba, ukázali nám list s majestátem krále Sigmunda, jménem Langepruk a jiní w témž listu položení dworowé, w kterémžto listu jim i jich budúcím potwrzuje a je k tomu wysazuje znowu, jakož od staradáwna byli wysazeni, aby wozili drwa k úřadu foitstwí Cheb- ského, a mimo to aby na ně nebylo saháno, a aby s jednoho přítele na druhého najbližšího spadlo, ačby kdo po sobě synuow neb dcer dědicuow nepozuostawil, jakož týž list šíře swědčí. 1426. 368. Beneš z Kolowrat okázal list s majestátem císaře Karla IV, w němž urozenému Albrechtowi z Kolowrat puojčuje a přeje, aby les nebo háj řečený w Boru pod újezdem Žateckým a u jeho twrze Ročowa položený, k swým potře- bám a užitkuom sekati mohl a z kořen klúčiti neb planiti, a tudiež městečko znowu učiniti, jakož list šiře swèdči. Dat. Pragae, 1. 1352, kalendas Julii. 369. Druhý list Františka opata a konventa kláštera Postoloprtského, swědčící Albrechtowi staršímu z Kolowrat, na prodání křowin řečených na Tobolce, jakož w swých mezích záleží, o nichž se široce wypisuje a swědčí. 370. Třetí list s menší pečetí krále Sigmunda záškodní, swědčící Herbor- towi z Kolowrat, Alšowi z Března. Dat. 1420, w sobotu před božím wstaupením.

Strana 195
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 195 371. Jorig Hertemberger a Hans Tautt okázali nám list s menší pečeti krále Sigmunda, w němž dáwá Benešowi Hertembergerowi a Bohuslawowi řečenému Tautt, a jich dědicuom, spolek s Habardem a Dorotau sirotky někdy Habarda Her- tembergeře, seděním na Mašťowě, na wšem jeho zboží, to což muož z práwa dáti, aby zprawowali do let sirotčích, neumenšujíce jim toho ale přispořujíce, pakliby let nedojdůc zemřeli, aby to zboží na již jmenowané Bendu a Bohuslawa a jich dědice spadlo, jakož list šíře swědčí. Dat. 1423, fer. IV post conversionem Pauli. 372. Mikuláš z Nalžow, seděním we Swojšíně, okázal nám list kněze Martina opata a konventa kláštera Kladrubského s rukojměmi, swědčící na prodání 12 fl- platu ročního Hanušowi Wildowi, Kače manželce jeho a Hrzkowi strýci jeho, a kdož by ten list měl s jich dobrau wuoli, za 120 � gr. na jich kmetiech we wsi w Ko- zolupích, jakož list šíře swědčí. Dat. 1429, den sw. Tiburcí. 373. Druhý list téhož Martina opata a konventa kláštera Kladrubského, swědčící Mikulášowi z Lobkowic oc. a kdožby ten list jeho jménem měl, na 100 l gr. a za to jemu olowo klásti mají u hory Kutnách, centnéř po 42 gr. od dání listu tohoto až do sw. Jiří a dwě neděle po tom. Dat. 1418, w pátek před nowým létem. 374. K tomu okázal list s dobrau wuolí od Jana řečeného Koník z Dluhé wsi, swědčící Petrowi a Mikulášowi bratřím z Nalžow, seděním na Swojšíně, jakož týž list šíře swědčí. Dat. 1443, fer. Il post Galli. Ale dobré wuole od Mikuláše z Lobkowic neb od Jana Popela, jakož Koník we swé dobré wuoli dotýče, že jej má s jeho dobrau wolí, to jsme my newiděli. 375. Elška Brunclíkowa z Prahy okázala list s majestátem krále Wáclawa, w němž dáwá powolení Wáclawowi a Petrowi měštěnínuom z Mosta, jakož jsau byli rukojměmi králi Wáclawowi za Jakuba Bleignera, aby zboží jeho měli prodati a tím se wywaditi, jakož list šíře swědčí. Dat. 1397, in vigilia Joh. Bapt. 376. Ouk z Boršic okázal list abatyše a konventa kláštera swatého Jiří na hradě Pražském, swědčíci Wilémowi z Bohušic, domowníku hradu Pražského, a kdožby list měl jeho jménem, na 10 � gr. dluhu, a slíbili splniti na sw. Jiří neb we dwau nedělí po tom, jakož list swědčí. Dat. 1416 salus populi. A wedle toho list dobré wuole od Lidmily z Bohušic swědčící Otíkowi z Boršic. 377. Wáclaw z Bibršteina okázal nám dwa listy Hanuše Polenska hejtmana na Křinci, a Heřmana z Polence, a Folce z Torkow, w němž zapisuji Wáclawowi z Bibrštaina, bratřím a jich dědicuom, 20 peněz, na penězích, na obilí, na wsech jménem Morglerstorfě oc. jakož list šíře swědčí. Dat. 1432, sabbato ante Simonis et Judae. Tak prawí Wáclaw Bibrštain, když se bude král počítati s Polenským, co jest tuto zapsal, že jemu to má na sumě sníti. 25.*

Strana 196
196 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 378. Jaroš Porybný z Prahy, jménem osady swato-Michalské w starém městě Pražském, okázal nám list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Albrechtowi de Greifsfelt, jakož Jan Blejer a Jan apatekář, sestřenec jeho Blejruow, měštěné Pražští, 12 � gr. úroka ročnieho we wsi Čejticích od Ctibora Drštky za peníze kúpiwše, měli jsú je k oltáři sw. Trojice a tří králuow w kostele swatomíchalském w starém městě Pražském nedáwno udělanému dáti a poručiti, chtěliliby: toho král Wáclaw potwrzuje, a práwo podaci témuž Albrechtowi a dědicuom jeho při- winuje. Dat. a. d. 1490 (sic) die 30 mensis Januarii. 379. Druhý list téhož Wáclawa, w němž dáwá powolení knězi Bernartowi faráři swato-Michalskému w starém městě Pražském, aby mohl kúpiti 50 � gr. platu ročního na dědinách swobodných a nemanských k témuž kostelu sw. Michala, a to král Wáclaw potwrzuje, jakož list šíře swedčí. Dat. 1401, die prima Junii. 380. Třetí list krále Wáclawa, w němž knězi Bernartowi, faráři swato-Mi- chalskému a tomu kostelu, hamfeštuo a listuow, úrokuo, duochoduow, požitkuow od kterýchžkoli osob daných, potwrzuje, jakož list šíře swědčí. Dat. 1397, die penultima Aprilis. 381. Týž Jaroš Porybný okázal list Wáclawa z Michalowic, mistra zákona swatého Jana Jerozolymitánského, i wšeho konventa domu Strakonického, w němž prodal zadní stranu winice swato-Mařské, ležící za zdí a ohradú Malostransků, Matějowi Porybnému, měštěnínu starého města Pražského, Barboře ženě jeho i Je- ronymowi synu jich, do jich tři žiwotuow, jakož list šíře swědčí. Dat. a. 1445, ten pátek po swátosti. 382. Mikuláš z Nalžow okázal list Martina opata kláštera Kladrubského, swědčící Hanušowi řečenému Wild, a manželce jeho Katerinè, i tomu kdož by ten list mèl s jich dobau wuolí, na 120 ſ gr. a w tom zastawili wes Kozolupy, a že na to chtí wuoli králowskú zjednati. Dat. 1429, den sw. Ondřeje. A prawí že má ženu dědičku listu toho. 383. Jménem Jindřicha z Dubé a z Lipého, a jménem sirotkuow Wilé- mowých z Šumburka, okázán list s menší pečetí krále Sigmunda, w němž dáwá w společné manstwí hrady Kostomlaty a Howerswerd, se wším příslušenstwím a panstwím, Albrechtowi a Henrichowi bratřím z Dubé a strýci jich Janowi, a dě- dicuom jich, a listy, kteréž od předkuow králuow Českých měli na to, ty jim po- twrzuje a obnowuje, jakož list šíře swědčí, jehož dat. w Čáslawi 1420, w sobotu před swatým Jiljím. 384. Druhý list s majestátem císaře Sigmunda, w němž dáwá powolení Jin- dřichowi Berkowi z Dubé, seděním na Milšteině, a Henrichowi Berkowi z Dubé,

Strana 197
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 197 seděním na Howerswerdě, ke spolku oc. a jim toho potwrzuje, jakož list šíře swědčí; jehož datum u Wismburku w Uhřích 1436, fer. V post Antonii. 385. Jakub Kramář z Německého Brodu okázal nám dwa listy s horničí pečetí konšeluow přísežných města Hory Kutny, wyznáwací jeden, kterak před nimi w plné radě Wenclaw Roll, spoluměštěnin, a Wenclaw z Lošan, poručníci někdy Caňkowi z Hořan, dětí a jich zboží, prodali a wzdali na dwoře a dědictwí w Hořanech w Kolínském kraji, kterýžto byl Caňkuow, 5 gr. platu ročního wěčného Wáclawowi Jorigowi také jich spolu měštěnínu, Anně manželce jeho, a komužby oni toho popřáli, za 50 gr. oc. Druhý list wyznáwací, kterak před nimi Mikuláš z Lošan, jich spoluměštěnín, prodal a wzdal na swém dwoře w Ho- řanech, kterýž byl Caňkuow, jeho otce, 3 platu ročního Anně někdy Wáclawowě Jorigowě ženě i její erbuom, za 30 � gr. anno 1420; a prwního datum 1404. 386. Petr šafář z Prahy okázal list s městskau pečetí Hory Kutny, i kon- šeluow, wyznáwací, kterak před nimi Bernart Grober řečený, jich spoluměštěnín, prodáwá 10 gr. platu na swém zboží w Konařowicích, w kraji Kolínském, Wen- clawowi Jorigowi, také jich spoluměštěnínu, a jeho erbuom i budaucím, za 100 gr. jakož list swědčí; anno 1390 pentecosten. 387. Jana z Prahy okázala list kněze Františka opata a konventa kláštera Ostrowského, s rukojměmi, kterýž swědčí na 200 dluhu Petrowi kramáři z Prahy a Janě ženě jeho, kteréž jim měli splniti dwě neděle po sw. Hawle, jakož list šíře swědčí. Dat. anno 1420, we čtwrtek na sw. Pawla na wiru obráceni. 388. Machna Tožicowa okázala nám list, w němž Sofia králowna Česká dala spolek Nickowi z Buku, otci swrchupsané Machny, s dětmi s Mikšowými z Buku, manstwí Trutnowského, a to dáwá Nickowi i jeho dědicuom mužského neb ženského pohlawí. A prawí swrchupsaná Machna, že jsau ty děti Mikšowy zemřely, že ona po swém otci Nickowi zuostala toho práwa dědička. 389. Erhart písař z Sušice, jménem Sigmunda bratra swého, a Janek z Sušice, okázali nám list krále Wáclawa, swědčící na powolení prodaje domu někdy Tro- jana richtáře a dwora na Pátku w Sušici Wenclawowi Ulesowi a jeho dědicuom budaucím, a to aby mohli prodati neb jinak s tiem učiniti, jakož list šíře swědčí. Dat. 1392. A prawí, že jsú toho dědicowé kaupením. 390. Čeněk z Klinštaina okázal listy dole psané: jeden krále Wáclawa, w němž dáwa Hanušowi Renkéřowi a jeho erbuom pod manstwí každé léto pár jeden nohawic na zboží, jenž slowe Sibnieich, se wšemi jeho příslušnostmi, jakož

Strana 198
198 E. II. Registra zápisůw r. 1454. s súdy wyššími i nižšími, jakož jest někdy kněžna Swidnická držala, a to aby prodati mohli oc. Dat. toho listu w Praze I. 1385, w neděli prwní w postě. 391. Druhý list téhož krále Wáclawa, w němž poddáwá městečko Hyers- werd w manstwi se wším příslušenstwím oc. jakož list šíře swědčí. Dat. na Hrádku, l. 1384, w pátek před sw. Filipem Jakubem. 392. Třetí list téhož krále Wáclawa, w němž dáwá pod manstwí puol dwora a jeden forberk s lesy, lukami, platy, mlýny, súdy oc. ležícími we wsi ře- čené Epswixdorf, jenž bylo Gryslawowo, urozenému Heřmanowi z Chustníka, hait- manu w Králowě Hradci, Anshelmowi a Předborowi bratřím z Ronowa, i jich dě- dicuom. Dat. Pragae 1. 1395, w neděli před hromnicemi. 393. Čtwrtý list téhož krále Wáclawa, w němž dáwá duom w Žitawě na přiekopě ležící, Anshelmowi z Ronowa i dědicuom jeho, jakož list šíře swědčí. Dat. Pragae 1394, feria III ante Gregorii. 394. Pátý list téhož krále Wáclawa, w němž zapisuje pod léno richtu we wsi Rychnowě se wšemi práwy, s podáním kostela tudíž, Anshelmowi a Před- borowi bratřím z Ronowa, a jich dědicuom i budaucím. Dat. na Žebráce l. 1389, w středu po wšech swatých. 395. Bernart z Čáslawě okázal nám tyto listy: jeden, w němž Ondřej richtář, Jekl, Pertolt a jiní přísežní města Čáslawě, prodali na wšecknu obec téhož města 10 � gr. wěčného ročního úroka Hyklowi hamermeistru za 100 � gr., jakož list swědčí. Datum 1394, den matky boží na hromnice. 396. Druhý list, w němž swědčí Mates Wetešník a jiní konšelé města Čáslawského, wyznáwací, kterak před nimi Ondřej z Bučic, spoluměštěnín, dwuor swuoj a dědiny s oné strany rybníka, jich zprawowati nemoha, prosil jich, aby oni to zprawowali a prodali; a ten mají prodati Hyklowi hamernikowi a jeho bu- daucím za 730 gr. od něho přijatých. Dat. anno 1402, w pátek po hromnicích. 397. Třetí lisť, w němž Ondřej richtář, Holmbrecht Kolínský, i jiní kon- šelé města Čáslawě, prodali na wší obci 15 � gr. platu wěčného ročního Hyklowi hamerníkowi za 150 � gr. léta 1418. 398. List kněze Jakuba opata a konventa kláštera Sedleckého, w němž zapisují 12 � platu ročního k wýplatě na wsi řečené Kotowice panně Alžbětě a jejie poručníkuom Baltazarowi a Wilémowi Šikowi a Wáclawowi z Swatopole, we 120 , jakož list swědčí. Dat. 1415, sabbato ante Lactare. 399. Lwík a Marquart z Ulic okázali nám tyto listy: jeden kněze Petra probošta, Anny prewory oc. i wšeho konventa kláštera Chotěšowského, na 200 fl gr.

Strana 199
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 199 urozené Anně z Frimšteina někdy manželce Lwíkowě z Ulic, a Janowi staršímu i Janowi mladšiemu bratřím z Ulic, w nichžto postupují wsí Hanowa, Wrbice, Zhořce k wýplatě oc. Dat. anno 1431. 400. Druhý list kněze Martina opata i konventa kláštera Kladrubského, w němž zapisují Bušowi z Erpuzic, jeho manželce Bonuši i dětem, wes jménem Plezon (?) se wším příslušenstwím, kromě dwau náprawníkuow, k wýplatě w 50 f?; to jest list Markwartuow z Hrádku, jehož datum anno 1424, w pondělí masopustni. 401. Týž Lwík okázal list kněze Petra probošta a konventa Chotěšow- ského, w němž prodáwaji Luho twrz i s poplužími oc. Janowi staršímu a Janowi mladšiemu z Ulic bratřím, za 600 gr. a ten ke dskám swědčí, ale powolení krá- lowa newiděli jsme. Datum toho listu anno 1431, w neděli po hromnicích. 402. Regina z Nosli, bydlem w Praze, okázala list s menší pečetí krále Sigmunda, swědčící Sigmundowi z Malobratřic na spolek s syny Řehoře Čeňka z Prahy, na twrzi Hostowicích. Dat. 1423. 403. Bernart z Čáslawě, jménem bratra swého Sigmunda z Waidhofa, okázal šest listuow s Čáslawského města pečeti, jeden w němž na sobě podáwají a na wší obci 10 �P platu Samsonowi spoluměštěnínu za 100 � gr. Datum 1403. 404. Druhý, w němž prodali Samsonowi 5 platu za 50 � gr. Dat. 1393. 405. Třetí, w němž před nimi Andres jich richtář jistec a Wáclaw Finder a Niklas Kronidl oc. zapsali 60 � dluhu na swém wšem zboži, a plniti mèli we čtyrech létech. Datum 1414. 406. Čtwrtý, w němž prodali na sobě 12 � platu Samsonowi za 120 ſ gr. 1390. 407. Pátý, w němž před nimi Paul Gros prodal dwuor swuoj před branau Hradeckau Samsonowi. Datum 1415. 408. Šestý, w němž před nimi Wáclaw Finder prodal swuoj duom w Čá- slawě, jenž prwé byl synuow Pauluow, Samsonowi 1418. 409. Také okázal list pod městskau pečetí Jihlawskau, wyznáwací, kterak před nimi Magdalena wdowa po Samsonowi, wšecka wzdala swá zboží a jmènie, kteráž měla po swém muži Samsonowi, kterýmby koli jménem mohla jmenowána býti, buď w městě Čáslawi, neb před městem, Sigmundowi z Waidhofa, zeti swému. Datum 1426, w neděli Assumptionis. 410. Jan a Jindřich bratří z Jenštaina okázali nám list arcibiskupa, swěd- čící Pawlowi z Jenšteina písaři komory králowské králowstwí Českého, na oltář

Strana 200
200 E. II. Registra zápisůw r. 1454. swaté Margarety w kostele swatého Haštala w Praze, k řiezení udělaný a jistými užitky nadaný oc. Datum anno dom. 1368, die II Octobris. 411. Wáclaw Slowanský okázal list kněze Hawla opata i konventa kláštera Slowanského, swědčící na 40 zlatých uherských Wáclawowi z Miletínka, s nichž mají na každý den swatého Hawla 1 � gr. platiti. Dat. 1446. 412. Bohuslaw ze Šwamberka mladý okázal list s menší pečetí krále Sig- munda záškodní, swědčíci Bohuslawowi ze Šwamberka, že jemu slibuje wšecky škody nahraditi a dosti učiniti za ně, kteréž byl wzal od nepřátel, když lid měli přiwesti k wojsku králowskému. Dat. 1420, najbližši fer. II post s. Marci. 413. Druhý list záškodní, swědčící Bohuslawowi ze Šwamberka, že jemu za jeho škody, kteréž byl wzal, chce dosti učiniti, jakož list šíře swědčí. Datum w Cáslawi, a. d. 1420, fer. II post Bartholomaei. 414. Item list s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí Henrichowi z Plawna, aby swá zboží manská, buďto hrady, městečka, wsi, buďto w zemi České, neb wně, nic newynímajíc, kteráž má od krále Českého, aneb míti bude, pod léno mohl dáti, za swé žiwnosti nebo na smrti, neb směniti, komužby se jemu zdálo, kromě kniežat a duchowních lidí; a to aby pewno bylo, jakoby osobně dskami dworskými zapsal, wšak bez škody králowy služby i každého člowèka škody. Dat. na Točníku, 1412, w neděli po sw. Alžbětě. 415. Item list s majestátem krále Wáclawa, jímž dáwá pod manstwí Hen- richowi z Plawna a jeho dědicuom dwuor řečený Rozmeussel w kragi Loketském ležící, jenž přísluší k manstwí k koruně České, s šestnácti sedlišti, se wším příslu- šenstwím, bez škody jiným na jich práwích, a bez škody swé služby, k dědičnému držení pod manstwí, jakož list šíře swědčí. Dat. 1400, in kathedra Petri. 416. Item list s majestátem císaře Karla, swědčící Boršowi z Rismburka na zbožie wyšší a nižší Žandowy, se wším příslušenstwím, kteréžto jemu a jeho prawým dědicuom pod léno dáwá. Dat. 1370, in die s. Valentini. 417. ltem list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Hyncíkowi Pluhowi, že jemu odpůštie postawiti obydlé na hoře Kunigswerd ležící u Boršengrýna, a to aby on a jeho dědicowé držali bezewší překážky; a ten má hrad ku potřebám králowským otewřen býti. Dat. 1398, in vigilia s. Trinitatis. 418. Item list s majestátem císaře Karla, w němž z milosti dáwá Boršowi z Rismburka, aby zboře městečko swé Žandow, miesto toho ustawil před twrzi swau Boršengrýn město znowu, a tu twrz aby dělal, zdi, plánky, příkopy oc. a w tom městě aby měli trh každý týden w úterý we wšech swobodách, jako jiná

Strana 201
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 201 města a městečka, bez škody jiným městuom a městečkuom, jenž by týž den trhy měli okolo, a popravu mají míti, jakož list šíře swědčí. Dat. an. dom. 1374, w so- botu po s. kříže powýšení. 419. Item list s majestátem krále Wáclawa, jenž dáwá powolení Sigmun- dowi Hulerowi, aby směnil s Hyncíkem Pluhem o twrz Orlík s příslušenstwím a o Boršengrýn, jakož týž list šíře swědčí. Datum Pragae, a. d. 1395, in die Martini. 420. List krále Wáclawa s majestátem, w němž dáwá milost Hyncíkowi a jeho erbuom, aby jeho lidé a podsedci, příslušející k jeho twrzi Boršengrýn, žádné pomoci berně, zemské berně ani jiných položení, nedáwali wěčně; za to mají z toho zboží s desíti koňmi slúžiti, kolikkrát toho potřebí bude, na králowy náklady a škody oc. Dat. an. 1396, in die Silvestri. 421. Wacek Dobešowský okázal dwa listy Opatowská, jeden opata Petra a konventa kláštera Sedleckého, w němž zapisuji Prokopowi Eldreis a Francowi Eldreis jeho bratru a dědicuom, 24 gr. na každý týden na swých mlýniech, jenž leží u nowého Kolína w Hrobiech, a pod Kamení a pode zdí města, za 200 � gr. k wýplate. Datum anno 1408. 422. Druhý list okázal Jakuba opata a konventa téhož kláštera Sedleckého, w němž týmž Prokopowi a Francowi zapisují na každý týden 12 gr. na jich wsi Chotusicích oc. we 200 � gr. Dat. anno 1411. 423. Barbora Gruberowa od Hory okázala list vidimus pod Horských pří- sežných pečetí, w němž Wáclaw opat a konvent kláštera Sedleckého (zapisuje Henzlinowi měštěnínu nowého Kolína 15 gr. úroka na třech mlýních u Kolína totiž Hroby a jiných dwů, za 120 gr. Datum a. d. 1362. A nepíše se na tayden neb na některý čas, než toliko 15 gr. úroka. 421. Hawel z Senného trhu okázal list s pečetí Žofky králowny České, swědčící Zdeňkowi a manželce jeho a dětem i budaucím, na duom řečený mar- štale, na přiekopě bližším před hradem Pražským. Dat. anno dom. 1404. 425. Jan z Bezdružic okázal nám tyto listy: jeden krále Sigmunda, s menší pečetí, Janowi Kobíkowi z Kolowrat a jeho dědicuom swědčící, na práwa nápadní na krále spadlé na Bratrkowicích twrzi, se wsí Nabdín a wsí Drchlawá, Skála a Ugezdec, jim dané dědicky. Dat. a. d. 1423, fer. VI post Nicolai. 426. Druhý list s menší pečetí téhož krále Sigmunda, swědčící Purkartowi a Janowi bratřím z Kolowrat a jich dědicuom, na práwo nápadní na krále spadlé na zboží Prokopa ze Skály, a wèno Doroty jeho wdowy a dcery Janowy z Laun, na wsech Skalách a malých Hořešowiciech a na Telciech, po smrti téhož Prokopa a Doroty jeho manželky. Dat. a. d. 1423, fer. III post Pentecosten. A. Č. II. 26

Strana 202
202 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 427. Item list Dawida Rosenfelda a Jana Fulbrechta wyznáwací, že jsú dlužni 400 zlatých králi Sigmundowi, a ty jeho rozkázaním mají dáti Purkartowi z Kolowrat a jeho erbuom, na roky rozdílné w tom listu položené. Dat. a d. 1425. A nato dali 29 zl. uherských a 6 g.; to znamenáno na tom listu zewnitř. 428. Jindřich Bawor ze Šwamberka okázal list s menší pečetí krále Sig- munda, w němž dáwá Baworowi ze Šwamberka a dědicuom jeho zboží Jirowo a Drudele (sic) synuow Lantowých, ježto kacieře nazýwá, totiž Hlazowice s přísluš- nostmi. Dat. a. d. 1422, fer. IV ante Laurentii. 429. Jan z Sútic a Kuneš Rozkoš z Dubé, jménem sirotkuow Kerského, okázali nám list s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Mikulášowi Sokolowi z Lamberka i jeho dědicuom, na práwo králowské na wsi Březowé, na dwoře tudíž s poplužími, rybníky, lesy, potoky i se wším jiným příslušenstwím, po smrti Ber- narta Kreber, horníka od Hory, dané bez pohoršeni každého člowěka na jeho práwu; a kdožby měl list s dobrau wuolí oc. Dat. 1. 1437, w pondělí před sw. Alžbětau. Není w registřích. A wedle toho list dobré wuole na ten majestát, od Mikuláše Lamberka swědčíci Ondřejowi a Římowi, seděním na Pálenicích. 430. Jan z Benešowa okázal nám dwa listy, jeden s majestátem krále Wá- clawa, w němž Jakubowi Benešauer potwrzuje trhu, jakož mu Frana Hauer, mě- štěnín starého města Pražského, prodal masné krámy a lawice chlebné s úroky jich w městě Slaném, a toho potwrzuje i dědicuom Jakubowým, jakož list šíře swědčí. Dat. a. d. 1396, die 19 Marcii. 431. Druhý list s majestátem téhož krále Wáclawa, swèdčíci Jakubowi Benešauer z Brázdiny, a dědicuom i budaucím jeho, jakož jest richtářstwi w Slaném se wšemi užitky i příslušnostmi kaupil od Humperta a Margrety jeho manželky, že jemu toho a jeho dědicuom potwrzuje a powolení dáwá. Dat. a. d. 1300 (sic) die IV Junii. 432. Bořiwoj z Lochowic a Jan Anjel z Obřiestwi okázali nám list kněze Jiříka probošta kostela Pražského a Purkarta z Janowic bratří, w němž s powolením krále Wáclawa a podlé listu swědčení menšího města Pražského a dědicuom jeho, kteříž mají na purgmistrowi apatekáři měštěnínu welikého města Pražského a dě- dicuom jeho, kteříž mají na purgmistrowi a konšelech i wší obci menšieho města Pražského (sic) jakož list šíře swědčí. Dat. jeho 1. 1418, w sobotu před s. Dorotau. 433. List krále Wáclawa, powolující Ludwikowi na kaupení těch 15 fl. platu, jakož list šíře swědčí, an. dom. 1410, die III Martii. Ale toho zápisu konšeluow a obce menšieho města Pražského my jsme newiděli.

Strana 203
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 203 434 Martin Smolík Radický okázal nám list s menší pečetí císaře Sig- munda, w němž Hanušowi ze Mnichowa, i jeho dědicuom i budaucím, práwo swé nápadní ke dworu w Dlažkowicích, a k dědinám, platu i ke wšemu což k tomu přísluší, po smrti Jana řečeného někdy Pizda, dáwá dědicky a k wěčnosti. Dat. a. d. 1437, fer. VI post Pascha. A prawí, že jemu byl strayc Hanuš ze Mnichowa Smolíkowi, ale dobré wuole nemá na to od Hanuše; a nedrži toho, drží to Kerunk. 435. Wáclaw z Swejšína okázal list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Sigmundowi z Orlíku, podkomořímu králowstwi Českého, w němž z milosti powolení dáwá ke clu na řece pod Orlíkem, aby od každého únoru (sic, čti woru) bral II peníze, a od splawu mlynářuom tudíž pod Orlíkem 2 gr., jakož od staradáwna bylo dáwáno. Dat. a. d. 1400, die 24 Decembris mensis. 436. Také okázal list s majestátem císaře Karla, a s jinými osmi pečetmi, swědčící Předwojowi děkanu kostela Pražského, a k tomu kdož by tím listem wládl, na les řečený Černý háj, s křowinami řečenými Lom, témuž lesu příležícími u Tě- chařowic, Prielubsko, Bletice oc. wsi, jakož týž list šíře swědčí; jehož dat. 1. 1346. 437. List s majestátem krále Wáclawa, swědčící Petrowi z Swejšína, minc- meistru, jakož jemu král Wáclaw twrz Březnici dal a we dsky zemské wepsal, k tomu jej kwituje ze wšech dluhuow židowských, kteréžkoli miení na něm míti, a jej toho prázdna činí, i jeho dědice i budaucí, na wšem jeho panstwí; jakož týž list šíře swědčí. Datum l. 1415. 438. Item list s pečetí Jana z Lestkowa, podkomoří králowstwí Českého, wyznáwající, kterak jest we školách a ulici židowské, k žádosti Petra z Swejšína, biřicowým hlasem wolati kázal, mělliby který žid listy pod ležením na zboží twrze a města Březnice, aby se s nimi we 14 dnech okázal, a kterýby toho neučinil, aby potom moci neměli. Dat. a. d. 1416. 439. Jan z Žatče, jménem Martina Paldry, okázali nám dwa listy: jeden s majestátem císaře Sigmunda, w němž Martinowi řečenému Paldra z města Žatče dáwá sedm čtwrtí dědin, k konšelu (kostelu?) někdy w Staňkowicích bez králowského powolení kaupených, a skrze to králowské komoře příslušných, témuž Martinowi i jeho dětem i dědicuom budaucím k wěčnosti dědicky, bez práwa pohoršení jiných, jakož týž list swědčí. Dat. l. 1437, w ponděli po sw. Jiljí. 440. Druhý list téhož císaře, s přitištěním pečetí, w němž témuž Martinowi Paldrowi dáwá a jeho dětem ty úroky zadržalé, s dědin již jmenowaných dáwati obwyklé, i kterýž jde neb potom jíti má, aby to na swuoj užitek obracowali. Anno 1437, w středu po sw. Jeronymu. 26 *

Strana 204
204 E. II. Registra zápisůw r. 1451. 441. Jan z Blankšteina jménem sirotkuow Chwalowých z Kuřích Wod okázal nám tyto listy: list s majestátem krále Wáclawa druhého, swědčící Hynkowi z Dubé na město Kuřiewody, s wesnicemi, s polmi oc. i se wším příslušenstwím, jemuž to a jeho dědicuom dáwá práwem dědičným k wěčnému držení, jakož týž list šíře swědčí. Dat. a. d. 1297, V kal. Octobris. Druhý list s majestátem téhož krále Wáclawa, témuž a na tož, a w táž swědectwí swědčící téhož listu i týž den. 442. Třetí list krále Karla, na též swědčící, témuž Hynkowi a Jindřichowi Berkowi z Dubé bratřím, i jich dědicuom. 443. Jiřík Glaubick swým a swých bratří jménem okázal list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Petrowi z Gansku a Henzlowi z Glaubick, na richtářstwí we wikpildu w Budišinské zemi k manstwi. 444. Jan Anjel z Obřistwí a Bořiwoj z Lochowic okázali list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Mikulášowi z Okoře na zboží a dědictwi, totiž les Chrbiny, kterýž někdy ke zboží k Litowicem příslušal, kterýž kaupil u Wáclawa z Kozmic a Mikuláše Parcifala, k tomu kúpení král Wáclaw dáwá jemu a jeho dědicuom swé powolení, jakož list swědčí. Dat. 1413, den 18 Října. 445. Anežka Donínská okázala list opata a konventa kláštera Sedleckého, jenž swědčí na 30 platu wěčného dědičného Hanušowi Pieskowi od Hory a jeho budaucím dèdicuom. Dat. a. d. 1414 in die Laurentii. A ten plat jemu zapsal na nowém Dwoře. 446. Druhý list powolení krále Wáclawa Hanuškowi Pieskowi, ten plat kúpiti na nowém dwoře u opata a konventa kláštera Sedleckého. Dal. a. 1416. 447. ltem list Jetřicha opata a konventa kláštera Sedleckého, swědčíci Wáclawowi Wilmanowi měštěnínu na Horách Kutnách, i jeho dědicuom budaucím, na 300 dluhu, a slibujíc jemu zaplatiti na sw. Jiří tehdáž najprw příštieho; pak- liby toho neučinili, tehdy chtí platiti se wšeho zboží swého, a jmenowitě z Týnce, 30 � platu. Anno 1390. 448. Item list Wáclawa opata a konventa kláštera Sedleckého, swědčící na prodání 20 k platu Wáclawowi Wilmanowi od Hory a jeho dědicuom, na nowé wsi za 200 � gr. Dat. a. d. 1394. 449. Item list s Čáslawskau pečeti, wyznáwající, kterak před nimi Niklas Šutwor wyznal, že jest prodal na swém dwoře kaupeném od Wáclawa syna To- biášowa od Hory, a na druhém dwoře ležícím s druhé strany rybníka, 10 �k platu za 100 gr. a na domu w Čáslawi Wáclawowi. Dat. 1405.

Strana 205
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 205 450. Item list Jakuba opata a kláštera i konventa Sedleckého, swědčící prodáním na 10 � platu na mlýniech a na zboží w Hrobiech a pod Kamenem a pod městem Kolínem na Labi, Křištanowi zlatníkowi u Hory a Anně jeho man- želce i jich dètem a budaucím. Dat. a. d. 1414. 451. Item list krále Wáclawa, w němž powoluje Petrowi Pieskowi, aby mohl swé dáti, komuž chce. Dat. 1397. 452. Štengl od Hory okázal list s pečetí krále Albrechta, w němž dáwá powolení Margretě wdowě někdy Konrada Naza z Hory Kutny, aby swé mohla dáti komuž chce, duchownímu neb swětskému. Dat. a. d. 1439, in festo sancti Matthaei. 453. Týž Štengl okázal list, w němž se zapisuje Andres richtář z Čáslawě, a Oršila jeho manželka s swými dědici, že jsau dlužni 230 zlatých Mikulášowi z Tonwaldu, a Dorotě jeho manželce i jich obú dědicuom, jakož týž list to šíře okazuje. Dat. a. d. 1429. 454. Martin z Podolšan, seděním na Malé straně, jmenem swým a Doroty manželky jeho, okázal list wyznáwací swědomí kněze Petra miesto probošta i jiných bratří kláštera Zderazského, že jest kněz Bernart probošt jich s přiwolením krále Wáclawa prodal Hanuškowi synu Jana Mezřieckého a Doroty manželky jeho do jich dwau žiwotuow wes téhož kláštera Hostice s plným panstwím. 455. Mikuláš Kolínský a Hanuš z Jihlawi okázali list přísežných z Hory Kutny, wyznáwající, kterak jsau poručníci Hanuše a Kláry Erclowic erckauferowých dětí ukázali 10 (platu na Nebowidech Martinowi Rotlebowi a jeho budaucím, jakož dluhy platil za jich otce. Dat. a. d. 1380, in die Elizabeth. 456. Týž okázal list opata Dětřicha i konventa kláštera Sedleckého, swěd- čící Dorotě Haislprenarowé a jejie budaucím, na 20 � platu na wsi Kotowice w kraji Čáslawském zapsaného we 200 � prodaného k wěčnosti, jakož týž list šíře swědčí; a jestližeby sedláci kterého úroku nedali na časy určené, tehdy na každau kopu 7 � pokuty přijíti má. Dat. a. d. 1386, fer. III post Martini. 457. Také okázal list Jakuba opata a wšeho konventa kláštera Sedleckého, swědčící Čeňkowi řečenému Čirt z Heřmanowa městce, a jeho manželce Alžbětě, a dědicuom jich wlastním, na nowý dwuor, a na swém jiném na wšem zboží na 10 � gr. platu we 100 � zapsaného k wěčnosti. 458. Týž Mikuláš Kolínskay okázal list s Kolínskau pečetí, w němž na sobě zapisují puol čtwrty � gr. platu ročního za 35 � gr. Wawřincowi z Bielé, aneb tomu ktožby ten list mèl, a také jeho dèdicuom. Dat. a. d. 1386. A také k tomu listu se připowěděl Hanušek od Hory.

Strana 206
206 E. II. Registra zápisůw r. 1454. 459. Týž Mikuláš okázal list přísežných nowého Kolína, s městskú pečeti, swědčíci Mikulášowi Graupner a jeho dèdicuom, na 6 gr. úroka na domu Fran- tiškowě Reser, spolumèštěninu jich, i na jeho wše zboží. Dat. a. d. 1385. 460. Jakub Wšerub okázal list Dětřicha opata a konventa kláštera Se- dleckého, swědčící Fridrúšowi Gmel richtáři od Hory, a jeho dědicuom budaucím, na 12 � platu oc. na dwoře w Přítěžie za 120 � prodaného k wýpla č. Dat. an. dom. 1387. Dobré wuole, prawí, že netřeba. 461. Pertolt řečník s Malé Strany okázal list císaře Karla, swědčící Micha- lowi Donatowi, synu podkomořiemu, na dwa krámy masná, aby mohl ustawiti wedle jiných krámuow na Malé straně, a ty jemu a jeho dědicuom i budaucím swobodí ode wšech daní, poplatkuow. 462. Hynek z Walšteina okázal nám list s menší pečetí krále Albrechta, Kašparowi Šlikowi z Holiče a Haškowi z Walšteina swědčící, jimž dáwá hrad Richm- burk, kterýž někdy (byl) Flaškuow z Richmburka, a po jeho smrti spadl na krále; item Hradištko hrad a sedění, kterýž také na krále spadl, se wšemi jich příslu šenstwími oc. jakož týž list šíře swědči. Dat. w Peštu u Budína, l. 1439, den s. Kalixta. 463. Druhý list okázal s majestátem krále Wáclawa, s pečetí Jana Gerli- ckého wajwody, swědčící urozenému Čeňkowi z Weselé a jeho dědicuom, na 6000 � gr. kteréžto Jan a Oldřich z Bibrštaina na jisté roky králi platiti mèli. jakož na to jich listowé dáni jsau králi oc. Dat. Burgleins, a. d. 1384, XVI kal. Aprilis. 464. Třetí list s majestátem krále Albrechta, w němž dáwá Kašparowi Šlikowi z Holiče a Haškowi z Walšteina wšecko práwo swé nápadní po urozené Sigmundowě někdy z Děčína manželce, ke wšemu k tomu, k čemuž ona práwo měla, buďto na wěnách jejích, na městech, hradích oc., to dáwá dědicky k wěčnosti, jakož týž list šíře swědčí. Dat. a. d. 1439, tu neděli po sw. Lampertu. 465. Čtwrtý list krále Wáclawa s majestátem, w němž zapisuje Haškowi z Walšteina 100 gr. na sumách berně králowské, kterauž dáwali každý rok opat a konvent kláštera Opatowického, aby Hašek již psaný na každý swatý Martin po 50 � wybieral a zdwihal z těch sum, toliko do žiwota swého, konventu přikazuje wydáwati, jakož týž list šíře swědčí. Dat. a. d. 1419, den 18 Čerwna. Prawí synowé Haškowi, že jsau jemu ty sumy newydáwány podle toho zápisu, že jsau mnoho zadržány. 466. Pátý list okázal Stanislawa přewora a wšeho konventa kláštera w Hájku u Trčky bliž od Litomyšle, w němž se wyznáwají dlužni býti urozenému Čeňkowi z Wartenberka, jinák z Weselé, a jeho dèdicuom i budaucím, 120 � gr z niežto

Strana 207
E. II. Registra zápisůw r. 1454. 207 se w rukojemstwí za ty peníze zawázal, a ty jemu slíbili we 3 létech, a w tom okázali pro jistotu 25 �? platu na wsech Trojowice a Zájezdec, do splnění té sumy konečného. 467. Jan z Bergowa okázal list s malitkau pečietkau Sigmunda krále Uher- ského, s rukojmiemi (Jan Michalec z Michalowic, Puota z Častolowic oc.), swědčící na dluh 800 �k, urozeným mužuom Benešowi Silnému z Dubé a knězi Janowi bi- skupowi Litomyšlskému, Otě staršímu z Bergowa, Jetřichowi z Náchodu odjinud z Janowic, a ty peníze slibují zaplatiti ten den na swatau králownu, ježto nyní přijde, na poslední, ježto před s. Wáclawem býwá, pod ležením, jakož list šíře swědčí. Dat. 1. 1402, ten pondělí w daušky po sw. Duchu. 468. Jan z Tuhance okázal nám tyto listy: jeden císaře Karla, swědčící Jindřichowi Škopek z Dubé, ačby umřel bez dědicuow mužského pohlawí, ježtoby jeho zboží mělo na krále spadnúti, aby mohl to dáti komuž chce, kromě duchow- ních osob. Dat. a. d. 1377. 469. Druhý list krále Wáclawa, témuž Jindřichowi na též swědčící. Dat. a. d. 1377, die XV mensis Aprilis. 470. Třetí list krále Wáclawa Alšowi Škopkowi z Dubé, aby mohl swé dáti komuž chce, kromě osob duchowních, a. d. 1417, die X Junii. 471. Item čtwrtý list Marquartuow z Wartemberka, swědčící přeworowi a konventu kláštera matky boží na 30 gr. na duom swobodný na Malé straně u brány k hradu Pražskému proti Wltawě k wayplatě. 472. List pátý krále Wáclawa, téhož listu Marquartowi potwrzující. Datum jeho an. 1413, den 20 Čerwence. 473. Item list s pečetí Malostranských měštěnínuow a konšeluow přísež- ných, w němž k napomenutí krále Wáclawa dáwají obecné a jednostajné powolení Alšowi Škopkowi z Dubé k dielu dna (sic) a k tomu přidáwají to k tomu domu welikému za klášterem s. Tómy na Malé straně. 474. Item list sedmý Malostranských s pečetí, w němž wyznáwají, že jest ten duom wždy byl swobodný odewšech daní, obtiežení, hlásek oc. Dat. a. d. 1304 (sic), VII kal. Septembris. 475. Smil z Bozkowa jménem swým okázal listy: jeden Arnolta opata i konventa kláštera Nepomuckého s rukojmiemi, swědčící na dluh 270 � gr. Janowi z Řisutě, a ty jemu slíbili dáti s úrokem na s. Hawel tehdyž příští pod ležením. Dat. léta 1416.

Strana 208
208 E. II. Registra zápisůw r. 1454 476. Item list Wilémuow z Košumberka, kwitující Jana z Řisutě z jeho dielu, jakož byl rukojmí wedle jiných za Arnolta opata i konventa kláštera Ne- pomuckého za 100 m. 477. Item list kněze Arnolta opata i konventa kláštera Nepomuckého s ru- kojmiemi, swědčící na 180 � dluhu Oldřichowi z Řisutě a Janowi synu jeho z Risutè, a z toho mají platiti Oldřichowi z Řisutě do žiwota 18 � platu, a po jeho smrti tomu, kdožby ten list mèl s jeho dobrau wuoli, mají dáti těch 180 � gr. toliko, a jiné wěci w tom listu položené mají minauti. Dat. léta 1424. 478. Item list Aleny z Řisutě, w němž Smilowi muži swému dáwá swé wšecky listy na práwo, buďto na peníze, na platy, nebo na zboží. A prawí, že táž Alena má k těm listuom právo dskami zapsané. 479. Kateřina z Hodětína okázala list probošta a konventa kláštera Chotě- šowského, swědčící Hájkowi z Hodětína, podkomořiemu Morawskému, na 450 f gr. za dwě summě předky swými zadržalé, a ty zaplatiti slíbili na dwa roky w tom listu položená. Dat. a. d. 1418, in festo conceptionis virginis Mariae. 480. Mareš ze Dworuow, jménem sirotkuow Waňkowých Kočkowých ze Skály, okázal nám list s majestátem krále Sigmunda, kterýž swědčí Janowi Kočkowi ze Skály na dwa lány dědiny a dwa podsedky w Skále, w Budějowicích puol lánu, w Štěščicích tři lány, kteréžto on Jan držal. Item jeden lán dědiny w Budějo- wicích s příslušenstwím jeho, po smrti Petra řečeného Markus na krále spadlý, w prawú náprawu témuž Janowi Kočkowi a jeho dědicuom i budaucím dané; a aby mohli ženám swým do žiwotuow jich na tom wěno utwrzowati tak, aby práwa manského králi nic na tom neubylo. Item tudíž témuž Janowi dáwá spolek s Annau z Milenowic, jeho příbuznau, na dwů lánú role tudíž w Milenowicích, a její poru- čenstwí jemu dáwá, aby se w tom jménem poručníka uwázal a řiedil, aby jie ne- ubýwalo (než) raději přibýwalo, a po smrti jejie aby to na Jana Kočku a dědice jeho připadlo. Item na lauce, (ježto) k hradu Piesku příslušie, zapisuje 100 � gr. aby tu lauku držal, dokudžby jemu 100 nebylo dáno. Item w řece Blánici lowy i w lese, a les ku paliwu i staweni sekati; a ten se list srownal s registry oc. 30°. 481. Druhý list, w němž témuž Kočkowi a jeho dědicuom budaucím za- pisuje 100 � gr. na richtě w Skále, w Buděšowicích a Račicích, a na jednom lánu swobodném tudiež, na dwau krčmau, na 40 strichuow owsa, a wýnos (?) téhož rich- tářstwí do wyplacení, oc. 31. Také se s registry srownal. (Dokončení bude následowati.

Strana 209
B. IV. SNĚMOWNÍ WĚCI ČESKÉ od r. 1446 do 1452. (Pokračowáni: srownej díl I, str. 245—296.) A. Jednáni na sněmu walném o S. Martině r. 1446 1). 1. Instrukci od Stawůw králowstwí Českého ze sněmu daná pp. Jindřichowi ze Stráže a Přibíkowi z Klenowa, poslům ku králi Fridrichowi Římskému. (Z rkp. Šternb. 2) str. 69—76). »Poselstwie k králi Římskému.« Najprwé službu ode wšech pánów, rytieřów, zeman, měst a tak ode wšeho králowstwie buď JM“ powědieno, ozdobiece to, jakž poslowé k tomu wydaní uměti budú najlépe. Potom mají ohraditi zemi i nás wšech, a zwláště ty pány a dobré lidi, kteříž jsů před chwilí některé wěci s JM“ o zpráwu země byli namluwili, že odpowěd JM“ tak dlúho nenie dána, prosiece, aby JM' neráčila w tom za zlé mieti, že jest to šlo z jistých a dobře hodných příčin, neb WM wie, i téměř zemí okolních wšem lidem jest známo, kterak naše králowstwie w rozličné a těžké nejednoty a nezpó- 1) K snadnějšímu porozuměni aktám těmto srownati se dá wyprawowání podané w Časopisu Česk. Museum na r. 1827, swazku III, str. 45 a 46. 2) Rukopis Šternberský,zde připomínaný, jest pod nápisem »Liber generosi domím Alšonis de Sternberg, in quo continentur compactata et congregationes regnicolarum regni Bohemiac ctc.« (w archivu Třebonském a w Českém Museum) půwodní zbírka důležitějších akt weřej- ných we králowstwí Českém, kterauž někdy pan Aleš Holický ze Šternberka, nejw. komorník zemský († 1455), pro sebe sepsati dal. A. Č. II. 27

Strana 210
210 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. soby jest tak zašlo pohřiechu, ježto nenie o tom potřebie široce wyprawowati. A jakžkoli rozličnými obyčeji pracowali sme o to, se wšech stran rad i zpuosobów těch wyhledajíc, kudyby ta země w řád a pokoj wešla: wšak pro jisté příčiny w tom přicházelé nemohla jest w té chwíli odpowěd WM“ dána býti, až když WM' po pánu Haškowi swů dobrú wuoli nám wzkázala, powolujíce, abychom sami sobě zemi zřiedili jedním zpráwcí, nebo jich wiece, jakžby se nám zdálo, že plnů k tomu wuoli WM dáwá. Tehdy úmysl WM“a wuoli takowú wědůc, i welmi toho wděčni jsúc, tiem pilněji wšecky wěci sme před sě (brali), a sněmów několik o to wšie země měwše, již teď na tomto sněmu nynějším wšichni páni, rytieři, zemané a města, i jiné dobré lidi k té koruně příslušné swolawše, ustanowili sme se i s nimi jednostajně na wěcech konečných takowých a tak, jakož teď bude WM" po- wědieno. Dále toto WM' rač wěděti, že wšecko králowstwie, i také s těmi dobrými lidmi k králowstwi příslušnými, jakož již wypowědieno jest, na sněmu nynějším obecném a walném spolu sebranými, wážiwše mezi sebú s welikými pilnostmi ty wšecky puotky, wálky, nejednoty, záhuby a mnoho zlého, kteréž se jest pohřiechu léta předešlá dálo, i mysléce i měřiece k tomu, aby netoliko w zemi to zlé pře- stalo, ale abychom se i to králowstwie budúcně také z téhož, co na nás jest, wy- střiehli: takž jiné cesty k jich úmyslu bližšie newědůce, poručili jsú nám wšichni jednosworně a jedním hlasem, i na to nás teď k WM“ poslali, žeť společně wšichni prosie i žádají, aby WM ráčila tomu králowstwie a jim i nám wšem krále Ladi- slawa, strýce wašeho, za krále a za pána wydati. Nenieť úmysl jich, atby snad w řeči a w hlasu toliko pánem té země a jich byl, ale již i w skutku aby sobě JM' korunowali, podlé práw a obyčejuow té země starodáwních. Neb toto rač WM wěděti, žeť tiem obyčejem a tiem kusem zwláště to králowstwie, bohu dě- kujiec, w mier a jednotu jest wešlo, ježto ktož byli w nepřiezních, ti již přietelé jsú, ktož w ruozniciech, ti již w jednotě, a ktož sě dělili, již jsú w swornosti. Pak Twá M i každý muož tomu šíře rozoměti, nežť my tuto prawíme, jestli žeťby se to dlilo, ano tiem ta země, jakož již řekli jsme, w swornost a jednotu i poklid jest uwedena, a tak žádosti jich nebyly uslyšány: strach, byť potom králowstwie to mnohem k horšiemu nepřišlo, nežli dřiewe; a mohloby to WM“ i téměř wšem zemiem okolním škodno býti. Protož wěřieť WM“, že pro wýstrahu budůcieho zlého, kteréžby z našich roztrženie pojíti mohlo, i také pro tak mnoho dobrého, kteréž z našich jednot a dobrých úmysluow, netoliko tomu králowstwie, ale i wšem zemiem okolním pošloby, ráčí WM', jakožto král Římský, jemužto zwláštnie péče říše swaté býti má a zwláště koruny naší, jakožto přednieho téměř údu též říše swaté, k tomu dobrému té země úmyslu raden býti i pomocen, a tiem spíše krále nám Ladislawa wydati, abychom korunowáním JM“ w jednotě a swornosti pracně již uwedené tiem se lép utwrditi a zlého wystrieci mohli.

Strana 211
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. 211 Item, jestližeby Králowa M' tázala, na který běh a zpuosob mělby nám král Ladislaw wydán býti: k tomu poslowé mají takowú odpowěď dáti: Jižť jsme WM" powěděli, kterak země wšecka i s těmi dobrými lidmi, k ní přislušnými, po tako- wých ruoznicech a nepřiezních i neswornostech w jednotu prawů od mnohých ne- nadálů skrze práce a snažnosti dobrých lidí šťastně bohdá jest wešla. Na tu jed- notu i swornost, ježto ruoznic nenie již bohu děkujíc ižádných, krále žádáme, aby pod JM“ jiné země již okolnie, k tomuto králowstwí příslušné, kteréž onde i onde pro naše neswornosti pomocí rozličných sobě hledaly jsú, již aspoň krále u nás podlé starodáwních práw a obyčejuow majíce, zase w hromadu se, jakožto k swej hlawě, hrnuli a tu se přiwinuli i zuostali, jakož učiniti mají z práwa. Pak byloliby od Králowy M“ k té odpowědi snad řečeno, žeby ještě jiných k tomu zpuosobuow bylo potřebí, utykajíce na to snad a řkůce, čím král má žiw býti, ano králowstwie mnoho jest zastaweno a zapsáno? Tehdy dále takto buď odpowèdieno: Nenieť, jakož WM' snad zprawují, wše zastaweno; nebť města, w nichžto králowa komora jest, nejsú zapsána, a dílť i jiných zboží weliký swoboden jest, a k tomu poklad a klénot země najwyšší, hory zlaté i střiebrné dobře hojné, jimižto králowstwie naše nad jiné země jest obdarowáno, ježtoť to wše ku králowě ruce přijde; a pak nad to, aby žádný se nenadál, byť to králi našemu budúciemu ně- kterak snad nákladně a s těžkostí jíti mělo, sami sebe w našem wlastním dědicstwi ujmůc, ku pomoci králowstwie, i také krále a pána našeho, swolili jsme se wšichni společně a jednostajně, že jeden úrok každý z nás, jenž platy na zemi jakéžkoli máme, chceme dáti, a to dobrowolně, ne z práwa; ježtoť summa, to každý rozuo- měti muož, nemalá bude sebrána, aby z toho některé wěci JM“ užitečnějšie byly wyplaceny, a dwuor jeho mohl, jakož na krále slušie, naweden a zřiezen a zdržán býti. A na to jsme již o zpráwci toho králowstwie, podlé wuole od WM“ nám wzkázané a daně, se swolili, aby w řádu a w panowání králowu země až do let JM“ stála, k němužto páni i jiní dobří lidé winúti se budú, jakožto ku pánu swému, a jeho jménem i mocí wšecky wěci králowstwí potřebné a užitečné budů jednány; a k tomu také i jiné země, ku králowstwí příslušné, JM ku pomoci bude jmieti; a jestliže by týž zpráwce s radů swů, a země, čemu snad nemohli učiniti, utečem se k WM“, jakžto králi Římskému a hlawě říše swaté, jejježto také jeden úd jsme, a jakžto k strýci krále Ladislawa i poručníku, wěřiece WM“, že nám ráčíte radni býti a pomocni. Takéť pamatujem a máme za to, žeť i WM' o tom wie, kterak mezi námi a pány Rakůskými, w poselstwí k zemi našie učiněném, býwaly jsú takowé řeči a zmienky, že jedné ruce samé takowú tiež zdwíhati jest nesnadno, než kdyžby jedna ruka druhé pomáhala, žeby tak bylo každé břiemě lehčejšie nésti. Protož myť, jakžto jednů ruků, zdwihnúti již chcem, a na to i swolili jsme se o tu daň, jakož 27*

Strana 212
212 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. jsme powěděli dřiewe, ježtoť nebude toho málo. Račiž WM také se přičiniti, ať druhá ruka pro lepšie těch zemí také s námi zdwihne, týmž během a takůž dani, naši takowú hotowost k dobrému widúce. Poslowé pak na tom nějaký čas postojiec, což již napřed jest powědieno, a wždy tak w té žádosti potrwajíc, aby ráčil krále Ladislawa nám wydati, což najspieše muože býti, a srozomějíli, žeby tomu swoliti ráčil a již řekl, že to učiniti miení: tehdy poslowé mají k času i k miestu jistému mluwiti, kde a kdyby to mělo býti, a to pod pečetí KM“ nebo rady jeho i swými sepsati, aby to již tak šlo. Pakliby konečně srozoměli, žeby nám JM“ wždy wydati neráčil, tehdy najposléz takto mají powědieti od země JM“: Poněwadž WM krále Ladislawa nám a té koruně za pána wždy wydati neráčí, zpósoby naše k tomu i úmysly widůce tak poctiwé a hodné, i netoliko našemu králowstwí, ale říši swaté i domu wašemu užitečné, ježtoť pilností swých, i prací i nákladuow zwláštních dědictwi našich nelitujem, ne z práwa, ale dobro- wolně se podwolujíc, ježto se jest to z králuow a pánów té koruny nikdy nestalo ižádnému: tak nám jest poručeno powědieti WM“ i kázáno, žeť wšecko to krá- lowstwie již miení otci swatému, králóm okolním a korferstóm, i jiným knie- žatóm a dobrým lidem, což najdále moci budem, oswědčiti a oznámiti wšecky tyto žádosti na WM od země wznešené, i také zpuosoby k tomu zjednané, a kterak ty wěci wšecky WM“ sešly jsú, ale ne námi; a potom litost nad sebú i nad tiem králowstwím tak dluho osiřalým a od WM“ zanedbaným majíce, i w té sirobě déle toho trpěti nemohúc, a tak dřewními příhodami budůcích se škod netoliko nám, ale snad i okolním zemiem přihoditi se mohúcích, wystřiehajíce, musíme již i chcem to králowstwie s boží pomocí i sami se tak opatřiti, abychom déle bez krále nebyli a bez pána; aby wšichni widěli, že z hodných potřeb a příčin, pro té země sirobu to činíme. A to WM rač wèděti, což tuto dáli jsme od zemè i dèjeme, že to prawíme a mluwíme jednostajně a z jednoho úmysla ode wšech. 2. Pamět, s čím pp. Klenowský a Jindřich Strážský ku králi Římskému posláni byli. Z. kopie archivu Třebonského.) »Poselstwie ku Králowě Milosti.« 1) It. Najprwé KM“ službu powědieti. 2) It. JM“ omluwiti se o poselstwí k Otci swatému. 3) It. Omluwiti to, že JM“ tak dlúho žádné odpowědi nedali.

Strana 213
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. 213 4) It. Prositi JM“ o sjezd se pány k rozmluwení na konečnů wěc o krále Ladislawa; a aby JM k tomu měl kohož ráčí, aby ty wěci bez protahowání k konci přiwedeny byly. 5) It. Byloliby srozumieno, žeby JM' dále protáhnúti chtěl než w tom času, jakož w Pelhřimowě uloženo jest. 6) It. O gleity pánuom od krále, od Pasowského, Šaumburského a Wal- seckého, od města Wiedně, do tisíc koní. 7) It. Miesto u Wiedni k sjezdu. 8) It. Na který čas což najkratše muož zjednáno býti, aby se ten sjezd stal 1). 3. Jednání wšech tří stawůw na sněmu Swatomartinském, o ustanowení zpráwce w krá- lowstwi Českém, o arcibiskupa a t. d. (Z rkp. Šternb. str. 77—86.) a) Hlas stawu panského. »O zpráwci takto:« Zpráwce, kterýž bude zespolka ustanowen, tenť má na miestě králowě býti a miesto králowo držeti, aby wšecky úřady zemské, dworské i obecné zpra- wowal, podlé práw a řáduow té země staradáwních, jakžto král; ale rada jemu, w kolikoby se osobách zemi zdálo, z pánów, zeman i z měst, buď přidána, k nimžto zpráwce tak se mieti má, aby bez jich wědomie a rady nic nečinil, ale wšecko s jich radú; a wšecky wěci, i s tú radú sobě pridanú, aby tak wedl a jednal, jakož jemu bude swěřeno a poručeno ode wšie země jednostajně, bez wšelikých útiskuow, wěrně, pilně a snažně; tak wšak, aby proto každý při swých práwiech a swobodách starodáwních, i také při smluwách a listech a zápisech Ciesařowy M“, i dřewních králuow a kniežat Českých, tak jak komu swědčie, zuostawen a zachowán byl. Ten také zpráwce má mieti moc, ode wšie země sobě danů, wšecky úřady ku králowu opatření příslušné s tú radů opatřiti, a ty osobami, kteréžby jemu se a jeho radě kterého úřadu hodny zdály, osaditi, podle práw a řáduow té země starodáwních. Item, týž zpráwce má mieti moc, we wšecka se práwa k komoře králowské z staradáwna příslušná uwázati, úředníky sobě zdělati k wyptání těch práw, i také kněžských zboží, kteráby nebyla zapsána, aby k sobě to wše obrátil; a každý, jenžby wiece držal, než jeho zápisowé a práwa swědčie, aby to zpráwci tak usa- 1) Cedule w archivu Třebonském, na kteréž pamět tato zachowala se, má rukau sauwěkého písaře Rosenberského nápis: »Karta, s čim Klenowský a p. Jindřich Strážský ku králi jeli.«

Strana 214
214 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. zenému bez zmatku i otporu hned postúpil. A ten takowý zpráwce, tak jakž již dotčeno, zespolka wolený a usazený, nemá w té zpráwě déle trwati, než za dwě léta; a po dwú létů má hned, sněm wšeho králowstwie do Prahy zobsílaje, zpráwu swů i wšecku moc a úřad před sím od země sobě danů a daný, zemi postúpiti a wzdáti i položiti konečně, bez odporu i bez zmatku; se wším tiem, cožby swo- lením země k sobě přiwinul, aby s ničímž neměl činiti wiec, cožby se té zpráwy dotklo, lečby jej znowa země zespolka zase zwolila a usadila na to miesto. Pakliby koho jiného zpráwcí a radů země učinila, nemá tomu nikoli odporen býti, ale podlé jiných pánuow a zeman wšecken řád a zpuosob w králowstwi zespolka zjednaný podniknůti. Item, k súdu zemskému zemané mají z sebe wydati osoby jisté, podlé zpuosobu a počtu s ciesařem, dobré paměti, zjednaného, a jakož nás ciesař zuo- stawil jest. O arcibiskupa. W tom podlé smluw a spisuow Pelhřimowských již páni sami račte osoby ty wydati, kteréž tu wěc k miestu mají skutečnému wésti, i také posly ty, kteříž to poselstwie jménem wšie země na se mají wzieti, a ztrawa i jiné wěci k tomu potřebné, aby byly opatřeny, kde to má wzato býti; a ti, ktož na to budů wydáni k těch wěcí konání, již pečeti, listy i wšecky jiné wěci k té cestě potřebné jim wyjednajte, a k času, ku kterémuž by se jim s radů múdrých lidí zdálo, na cestu je wyprawte. b) »Zdánie pánuow zeman.« O tomto kusu, jakož stojí, že jsme se swolili my i s jinými zeměmi k koruně příslušnými jednostajně oc. račte nám powědieti, wieteli to ode wšech zemí k koruně příslušejících, jižli w tom we wšem tak s námi zuostanů? Item, o úroce, jakož jsme prwé swoliwše sě i WM“ powěděli, tak na tom zuostáwáme a tak učiniti chcem, že když to na miestě zwieme, že krále mieti budem, k úroku swolujem k wyplacenie králowstwie wedle prwnieho swolenie. Item, o radě k zpráwci tak se nám zdá, aby jemu bylo přidáno k radě šest pánuow a šest zeman, páni z sebe těch pánów šest wybeřte a zemané šest. ltem, o súdu zemském takto se nám zdá, a swolujem pro lepšie, aby tolikéž osob zeman sedalo při súdu, jakož za ciesaře Sigmunda slawné paměti, tak wšak bez pohoršenie swých práw a swobod, a to do dwú letú. Toto k tomu pričinieme, aby ti, kteříž sedí, také panské nálezy wynášeli se pány. Item o arcibiskupa takto se nám zdá: když poselstwie k KM“ bude, aby s ním o to rozmluwili a JM“ prosili, aby se ráčil k tomu skutečně přičiniti o do- wedeni arcibiskupa.

Strana 215
B. IV. Sněmowni wěci České r. 1446. 215 Item, o odúmrtech, kteréž jsú w této mieře staly se až do nynějšíeho času, zemané prosie zespolka, aby ty odúmrti na krále nespadaly, w to abychom s WM“ zespolka nahledli. Item, o dskách prosíme, aby zespolka w to nahledieno bylo, nebť se nám zdá, žeť jsme w nich obtieženi; a dsky aby lépe opatřeny byly. Item, jakož jest dotčeno, odkudby měl zpráwce i s radů mieti potřeby, takto se nám zdá: najprwé wšecky puožitky, kteříž k KM“ příslušejí w králowstwi Českém, na kteréž zápisuow nenie, aby zpráwce s radů swů k sobě přijal. Item, s zboží klášterských summy aby jemu dáwány byly, kteréž jest ciesař pozuostawil w swých majestátiech, aby wydáwáno bylo k jeho komoře. Item, s měst summy a úroky sprawedliwé aby jemu wydáwali. Tatoť by se nám cesta zdála, kteříž držie kteréžkoli zápisy ciesařowy, aby drželi kopu platu po deseti kopách, pokudžby zápis jeho ukázal, ježtoby w prawdě za tu summu dosti bylo, a ostatek aby zpráwce s radů požíwal a na zemské dobré obracowal, podlé rady jemu přidané, a zwláště ktož kteréžkoli drží zbožie krá- lowská neboli komory jeho bez zápisów. Pakli WM lepší cestu wydá, to chceme rádi slyšeti i k tomu slúžiti, aby ta počatá wěc mohla k dobrému konci přijíti. c) Města. Žatečtí, Lúnští, Slanští, Hradečtí, Nimburk, Klatowští, Čáslawští, Kúřimští, Brodšti, Sušičtí. Páni! Jakož wčera WM' spis úmyslów swých před nás položila a napsala: toho jsú obce naše tak široce před sebú neměly, ježtobychom my poslowé o tom co od nich rozkázáno měli, zwláště o zpráwci, by měl jako král býti. Protož WM“ prosíme, račte nám těch spisów přepis dáti, abychom to wšecko na swé obce uměli wznésti, a o to se šíře tázati. Neb WM o králi široce položila, a o arci- biskupa welmi úzce, jako k nekonci. Potom od Hradeckých dole psané sepsánie podáno jest. Úmysl náš jest i wšie obce naší tento: jakož jest w sněmu Pelhřimowském zuostawena cesta k zdra- wějšie radě, takto se widí obci naší rada užitečnější a zdrawější, aby božské a duchownie wěci napřed šly a konány byly, a zwláště o arcibiskupa, aby napřed swěcen byl wedle listu mierného a kompaktát s ciesařem Sigmundem dobré pa- měti, jakož jsú se staly úmluwy, ježto k listu miernému wšichni páni, rytieři, pa- noše a zemané téměř wšie země swé wlastnie pečeti k tomuto listu přiwěsili jsú. Neb nepuojdůli božské a duchownie wěci napřed, swětské wěci nikoli nebudú moci státi. Jakož psáno jest, při králi nebo bez krále, o jeho potwrzení a swěcení spo- lečně abychom stáli, a když to projde napřed o jeho poswècenie a potwrzenie, my

Strana 216
216 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. a obec naše proti tomu bychom nebyli wedle jiných pánów, rytieřów, zeman a měst, toho dietěte Ladislawa, nebo jiného za pána přijieti, kdyžby z jedné wuole ode wšie země České zřiezenými, s hodnými a slušnými ohradami za krále bylo přijato. Item, o zpráwcích jakož zmienka jest, nebylliby král wydán do času urče- ného, ale aby zpráwce miesto něho zemi zprawowali a pod ně aby poslušenstwím bylo podstůpeno: i zdá se nám i obci naší dosti neznámé, by zpráwce měli na města králowská summy klásti, nebo jimi wlásti, ježto to na krále slušie budú- cieho, kteréhožbychom z jedné wuole do země za krále přijali. A také my a obec naše na JM“ žádalibychom, aby nám našich práw a swobod potwrditi ráčil, kteréž od staradáwna od ciesařów a od králów i od kniežat mámy; a také práw a swobod od krále nemajíc, nezdá nám se bychom JM za pána při- jali, lečby nám jich prwé potwrdil, jakož se nám i jiným obcem od předkuow našich dálo. A také, jestližeby pečeti našie požádali, abychom k tomu pečet swů přitiskli: i muož WM tomu porozuměti, žeť nám to nenie slušné, kromě ku po- twrzenie arcibiskupa woleného wedle jiných obcí nebylibychom odporni z hodných příčin. Neb jsme my pečet swů zawázali wedle jiných dobrých lidí rytieřských kraje našeho i jiných tří krajów nám přísedících k lantfridu, jakož se to w Čáslawi na sněmu dálo, ježto WM to dobře pamatuje, že ten lantfrid má do budúcieho pána zespolka woleného státi a trwati a při pánu ještě woleném za čtwrt léta. I nezdá se nám a obci naší jinak dále zawazowati nám poslóm od obce našie, kteréž od nich přikázanie máme, neb tyto wěci, kteréž se oznamují WM“, jsúce města králowská, k budúcím časóm hlediece, bojíme se, bychom pod jiného nepod- nikli, ježtobychom měli hanbu i škodu od krále z jedné wuole přijatého. My poslowé, což WM“ tuto oznamujem z přikázanie obce našie, wěříme WM“, že nám w tom za zlé neráčite mieti. Úmysl měst Pražských. Jako w spisu o zpráwci jest položeno, že miesto králowo držeti má, tak aby wšecky úřady podlé práw a řáduow této země zprawowal, jakžto král oc. Našeť města, páni, jsú rozličnými swobodami jinačeji obdařena, téměř od počátka jich wysazenie, nežli jiná; neb w jiných městech úředníci králowi sadili jsú úřady swými časy podlé práw a řáduow každého města, ale w našich městech nikdy jest úřaduow na KM a k jeho opatřenie příslušných jiný nižádný nesadil, než král této země korunowaný sám osobně; né, by dědičný a zde rodilý králowic byl, i léta měl úplně došlá, ještě by saditi u nás úřadów moci ani práwa neměl, lečby koru- nowán byl podlé této země řádu. A takť podlé těch práw, jakž ižádný jiný práwa k sazení zde úřaduow nemá, než král, rada w těchto městech trwá po králi osakši (síc) krále budúcieho čekajíce.

Strana 217
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. 217 Protož k zpráwciť zespolka usazenému a wolenému podlé jiných swolujem: než bychomť jemu tak a tolik zawázani měli býti, jako králi, tuť bychom, zdá se nám, z swobod swých byli wywedeni. Ježto, poněwadž každý chtělby swobod swých podlé swého řádu a stawu požiti, wěříme WM“, že nám budete téhož příti. Protoť my k opatření zpráwce, ku potřebám poslów ku KM“, i také o arcibiskupa, rádi se, což móžeme, wedle země přičiníme. Pak jakož se tudiež píše, aby wšecky puožitky, kteříž ku KM“ příslušejí, na kteréž zápisów nenie, zpráwce s radú swů k sobě přijal oc. Cožťkoli my bez zá- pisuow držalibychom wně i na zemi, ježtoby nebylo w městech našich, o tomť, cožt jiní obecně učinie, proti tomu také nejsme; než cožby užitków takowých bylo w městech našich, w nichžto jsme ciesařem a po smrti JM“ za krále Albrechta i po něm též w drženie swém podnes máme, tohoť také požiti mienime, WM“ wěřiec, že nám toho k ničemuž scestnému wážiti neráčíte. Neb každý rozoměti móž, žeť naše města nejsú w takowých bohatstwích, jako dřiew, a tolikoť těmi požitky po- třeby téměř wšecky městské opatrujem; ježto bychomť toho neměli, nejednú by obce naše byly tak obtieženy, žeť mnozí rozličné musili podstúpiti nedostatky; a takéť ještě častokrát námi i wšie země potřeby bývaly jsů jednány. A cožť wně na zemi kromě měst a zádušních zboží držíme, w nichžto jsme ciesařem zastřeni, na wšecka majestát od JM“ řádný máme. 4. Psaní ode sněmu Swatomartinského ku papeži Eugeniowi IV, w sauwěkém překladu z latiny. (Z rkp. Křižown. str. 178). W Praze, 1446, 14 Dec. Najswětějšiemu w Kristu otci, pánu a knězi Eugeniowi, najwyššiemu Liskupu Římskému, swatých Petra a Pawla jedinému a nepochybnému náměstku: hrabě, mohutní šlechtici, páni korúhewní, wladaři, rytieři, slowútní zemené, súdce, konšelé, obce a wladaři měst a zpráwce, i wšecka obec králowstwie Českého, nynie na obecniem sněmu téhož králowstwie spolu a w jedno sebraní, pokorné a nábožné poddánie ku pocelowanie noh blahoslawených. Najswětější otče! z listuow Swatosti Waší, kteříž z chutnosti otcowské wuoni wydáwají, ježto některým z nás nedáwno ráčila jest Swatost Waše opět psáti, weliké ukázanie milostí otcowských přijeli sme, kteréžto k nám máte bez našeho zaslú- ženie, hotowa se nám ukazujíce ke wšem wěcem učinění, cožkoliwek s bohem muože býti, ježto slušie k stawu a rozmnožení cti a duostojenstwie králowstwie našeho. Z tohože, štědrosti tak weliké kochajíce se plnosti, jiežto nemuožem wy- děkowati: my Oldřich z Rosenberka, Meinhart oc. také města králowstwie napřed dotčeného, na Horách Kutnách, Žateč, Hradec oc. i jiní šlechtici, páni, rytieři, A. Č. II. 28

Strana 218
218 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1446. zemené i jiná města na tom obecním sněmu sebraní, králowstwie České wyzna- menáwajíce, s nábožnú prosbů a plnů pečliwostí poslali sme a poslati umyslili k Waší Swatosti jednú žádostí a jedniem úmyslem posly wolené, totiž poctiwého muže Petra z Mladenowic, swobodného uměnie mistra, faráře S. Michala wětšieho města Pražského a kollegiata kolleje králowy; urozeného a statečného Jana z Pa- cowa, řečeného Malowec, seděním w Borotíně; slowůtného Matiáše z Chlumčan, měštěnína wětšieho města Pražského a sudieho dworu měst králowských po král. Českém a mnohé opatrnosti muže Martina řečeného Kučka z Hory Kutny, hofmistra hor stříbrných doluow králowstwie našeho, a naše upřímě milé, wěrností a jasností zaslúžené, nám w skutku zachowalé, úmysluow našich a králowstwie našeho úplně zprawené, znamenitě wšak o poslušenstwie WS“ a Stolici apošt. ode wšeho krá- lowstwie našeho wěrně a skutečně kteréž má učiněno býti, a na swěcenie a po- twrzenie poctiwého mistra Jana z Rokycan za arcibiskupa Pražského kostela ode wšeho králowstwie jednosworně přijatého a od nás požádaného skrze waše otcow- stwie šťastnému dokonánie, tak také pro konečné dokonánie nynie namluwených wěcí WS“ blahoslawené moci prosíme pokorně, aby we wšech těch wěcech těm našim posluom a každému z nich WSť ráčila wěřiti, jakobychom před WS“ stojíce w wlastniech osobách mluwili; a žádostem a prosbám jich, né i owšem w prawdě našim, kteréž S“ Waší, jakož i předsím poddáwali sme se, i nynie pokorně pod- dáwáme se i budúcně hotowi bez přestánie poddanie upřímné, srdcem milowanie a sláwy wašie wěčné zwelebenie: doufajíce S“ Waší Otcowské, že co jiným z luona otcowské dobrotiwosti a stolice apoštolské štědře dáwá, že toho od S“ Wašeho Otcowstwie dosiehnemy. Staly sú sě tyto wěci na sněmu obecniem wšeho krá- lowstwie Českého, w přeslawném městě Pražském při hodu S. Martina držalém, léta božieho MCCCCXLVI, dne XIV měsíce prosince, pod zawěšením pečetí našich. B. Z akt sněmu o sw. Stanislawu r. 1447. 5. Psaní pana Hynka Krušiny ze Šwamberka ke sněmu, w příčině pp. Buriana z Gut- tenšteina i Jindřicha (z Kolowrat?) (Z orig. arch. Třebonského). W Plzni, 1447, 2 Mai. Urozeným pánóm, p. Oldřichowi z Rosenberka, p. Menhartowi z Hradce, p. Jiříkowi z Kunstatu, p. Alšowi z Šternberka, p. Zbyňkowi z Hasemburka, p. Zajíeci z Kosti, p. Hanušowi z Kolowrat, p. Haškowi z Waldšteina, p. Janowi z Hradce, p. Ja- nowi z Smiřic i jiným pánóm na sněmu w Praze sebraným, přátelóm mým milým. Službu swú wzkazuji wám, urození páni a přietelé milí! Tajno wás nebuď, kterak sem nynie rokowal s. p. Burianem před p. z Rozemberka, a tu jest o ně-

Strana 219
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. 219 které wěci mezi námi wýpowěd učinil, a o pana Jindřicha pozuostawil, aby před wámi a před jinými pány nynie na sněmu w Praze s plnů mocí pan Jindřich s swé strany a Střiebrští s druhé strany (byli), a cožbyste mezi nimi wypowěděli, na tom aby suobů stranů přestali. Protož páni a přietelé milí! wěřím wám, že se k tomu skutečně přičiníte, aťby již pan Jindřich přietel mój mohl o to konec mieti wedle swé sprawedlnosti; neb to wiete, kterak ste jemu z prwních sněmów psali, i mně, aťby před wámi byl, a že mu se má sprawedliwé státi od Střiebrských. I wěřímť wám, že se k tomu přičiníte, aťby to w horšie newešlo. Datum in Nova Plzna, in die S. Sigismundi martyris gloriosi oc. Hynek Krušina z Šwamberka, hajtman Chebského kraje. C. Jednáni na sněmu w Jindřichowě Hradci r. 1447, Sept. a Oct. 6. Prokop z Rabšteina a Jiří Kainacher, poslowé od krále Fridricha ke Stawům Českým, žádají o gleit pro sebe, ku přijetí do Jindřichowa Hradce. (Z orig. arch. Třebon.) W Rabci, 1447, 20 Sept. Urozeným pánóm, p. Oldřichowi z Rosenberka, p. Menhartowi z Hradce, p. Jiříkowi z Poděbrad, p. Alšowi z Šternberka, p. Zbyňkowi Zajieci, p. Hanušowi z Kolowrat, p. Janowi z Smiřic, p. Mikulášowi Trčkowi, p. Janowi Hertwikowi, p. Jakubowi z Wřesowic, i wšem jiným pánóm, hauptmanóm i poslóm od zeman i od měst nynie w Hradci sebraným, pánóm a přátelóm. Službu swů wzkazujem, urození páni, stateční a opatrní, Waše Milosti! Dá- wáme WM“ weděti, že KM Římský, pán náš milostiwý, srozuměw, že ste rok do Hradce položili den S. Matůše, poslal nás k WM“, abychom něco úmyslu JJ“ na wás wznesli, dřéwe nežlibyste se dolów do Wiedně k JM“ odtad hnuli. I prosime WM“, abyste nám ráčili gleit swój bezpečný, přijeti, tu býti i odjeti dáti, a to listem, a po tomto poslu nám jej poslati; a my k WM“ bez meškánie přijedem. Datum Rapcz, in vigilia beati Matthaei Apostoli et Evangelistae, anno oc. XLVII. Prokop z Rabšteina a Jorg Kanacher. 7. Pamět o jednání p. Prokopa z Rabšteina a Jiřího Kainachera se Stawy Českými. (Z kopie w arch. Třebon.) W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept. Prokop Rabštein a Jiřík Kanacher dáli sú poselstwie pod listem wěřicím od krále Římského ku pánóm, rytieřóm, zemanóm a městóm králowstwie Českého, 28 *

Strana 220
220 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. kteříž sú se byli sjeli do Jindřichowa Hradce: najprwé: že KM' wzkázal jest wám swé pozdrawenie, milost a wše dobré. Dále že JM' slyšel jest o sjezdu neb o sněmu, kterýž má býti w Hradci, a proto jest JM' wyprawil k wám nás posly swé s tiemto poselstwím, že JM' srozu- miewá, že z toho sněmu Hradeckého k JM“ chcete jeti do Wiedně k roku, kterýž jest wám položen na den sw. Michala s takowým úmyslem a s žádostí, aby JM' wám krále Ladislawa strýce swého do wašie země wydati ráčil za krále a za pána. A jestližeby takowý úmysl wáš byl, a žebyste s takowú žádostí k JM“ jeti mienili, prawí JM', žeby tehdy nákladowé i ta práce waše nadarmo byla. Neb králowá Alžběta slawné paměti mátě krále Ladislawowa, jdúci na onen swět, poručila jest i swěřila na najwyššie krále Ladislawa syna swého JM“, jakožto strýci JM“ a po- ručníku, a že s králem Ladslawem i korunu Uhersků JM“ jest přinesla, takowě, aby král Římský JM' krále Ladslawa nikoli newydáwal nižádnému do jeho let došlých a rozumných; a že móžete rozuměti, že přes to nenie hodné ani slušné JM“, by měl wám neb komu jinému krále Ladslawa wydati do jeho let rozumných. Jakož jest pak též JM' wám powěděl přede čtyrmi lety, když ste byli k JM“ o to do Wiedně přijeli od země s plnů mocí. A také, že král Ladslaw má wiece zemí, a Uhří že také JM žádají, a že KM' král Římský též jest Uhróm powěděl. Než když král Ladslaw doroste a swých let rozumných dojde, kam se pak JM' bude chtieti obrátiti, to bude moci učiniti. Ale wieteli jakú jinú cestu, ježtoby tato země pod nějakými zpráwami w řádu mohla státi, a postawena býti do jeho let rozumných, tomu že král Římský JM chce raditi a pomoci a na to tento rok s wámi držeti. A s tiem, k otázce pánów, Rabštein řekl, že nemají co wiece mluwiti od JM“. A když sú se byli páni, rytieři, zemané i města po obědě sešli: tehda pan z Rosenberka powěděl jest pánóm, že s ním mluwil Rabštein, žádaje, aby je před se pustili, žeby ještě měli něco mluwiti. I mluwil jest takto, řka: zdaliby někto mému poselstwí, kteréž sem dnes dál s spoluposlem swým od KM“, a mé řeči prawě nesrozuměl, ale aby nebylo přičiněno ani ujato, proto ještě chci to obnowiti, a zwláště o posledním kusu: že KM tohoto roku konečně neodpowiedá, než že JM těm poslóm, jakožto p. Jindřichowi Strážskému a p. Přibíkowi Klenowskému, kteříž byli od králowstwie Českého k JM“ posláni, nesrozuměl jest, a že sú JM“ nedáli posel- stwí o tom, by měl král Ladslaw wám wydán býti; a tohoto roku že JM' konečně neodpowiedá: než jmáteli a bylyliby jaké jiné cesty nežli tato, ježtoby tato země pod nějakými zpráwami a zpósoby mohla w řádu státi do let krále Ladislawowých rozumných, k tomu že JM' chce raditi i pomoci, a tento rok s wámi držeti.

Strana 221
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. 221 8. Druhé poselstwí od Stawůw král. Českého ku králi Fridrichowi po sjezdu w Jindři- chowě Hradci učiněné. (Z rkp. Šternb. str. 87—91.) W Jindřichowè Hradci, 1447, m. Sept. »Druhé poselstwie k králi Římskému.« Welebnosti Waši již nenie tajno, od poslów wšeho králowstwie Českého před malú chwilí k WM“ wyslaných, jmenowitě pana Jindřicha ze Stráže a pana Přibíka Klenowského, kterak my i wšecka obec koruny České na sněmu obecniem a walném, při hodu swatého Martina nynie minulého, wšichni společně se a jedno- stajně jedniem úmyslem i wolí ustanowiwše, žádali jsme po týchž posléch, pod listy našimi wěřicími, s WM“ sjezdu o wěci nám a zemi naší potřebné, a zwláště k rozmluwení o krále Ladislawa, strýce wašeho, žádost naši i země naší chtiec i majíc na WM wznésti, aby nám jej za krále a za pána našeho dáti; jakož We- lebnost Waše těch wěcí plněji a šíře jest zprawena posly našimi wýše jmenowa- nými, i w memorálu odpowědí wašich týmž poslóm od rady WM“ daném dosti znamenitě to dotčeno jest a napsáno. Ku kterémužto sjezdu WM' swoliwše, den k tomu jistý a jmenowitý swatého Michala, a miesto we Widni, sami jste položili, i waše gleity s pečetí waší králowskú, a jiné s pečetmi kněze biskupa Pasowského, pánów Rakůských, města Wídně i jiných dobrých lidí nám jste poslali; ježto my i wšecka země naše welice bywše utěšeni, neměli jsme za jiné, než žeby to ku konci dobrému a jistému mělo jíti. Neb jsme WM“ po týchž posléch našich zřie- zenie wzkázali, že s koncem i s mocí plnú ke dni a miestu od WM“ nám polože- nému jeti mieníme, i cesty a zpósoby takowé poctiwé bohdá a hodné byli jsme před se wzali ku přijetí krále Ladislawa, ježtoby JM' byla dobře mohl zde kralo- wati i dwuor JM" jako slušie státi; jakož i WM' o swatém Michalu měla jest plněji zprawena toho býti. A máme za to, žeby i země okolnie úmyslów našich a zpó- sobów takowých by nepohyzdili, ale za poctiwé by nám chwálili a za dobré. Na to pak již teď jsme wyjeli, k miestu a k konci to wésti s boží pomocí, a radú i příčinů WM“ chtějíce. Waše pak M poslala k nám, a my již na té cestě w Hradci, posly swé, pana Prokopa z Rabšteina a pana Jürga Kanachera, kteřížto pod listy WM“ wěřicími dáli nám poselstwie jménem waším, mezi jinými řečmi, kterýchžto ukracujem, žeby WM“ po našich posléch nesrozoměla, by na tom sjezdu wámi nám položeném i w kleitiech wašich dotčeném, mělo o krále Ladislawa mlu- weno býti, dotekše, jestližeby naše tato jiezda k WM“ o to býti měla, abychom wěděli, že WM nikoli nám do let rozomných wydati ho neráčí, a kterak, jelili- bychom, WM se bojí, žeby práce naše i nákladowé byli nadarmo: než kdyžby

Strana 222
222 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. k letóm k rozomným přišel, že má také králowstwie Uherské i jiné země, a bude se moci obrátiti, kam bude chtieti. I zdáť se nám, žeť se to chýlí k nekonci dobře k dalšiemu, než kdy jindy; i to nám také dworno jest, kterakby WM' po našich posléch prwé prawených neměla byla tomu rozoměti, ano nám w tom po- selstwí nic nebylo jest pilnějšieho i w memorálu týmž poslóm od waší rady daném, o kterémž swrchu zmienka jest, znamenitě takto jest napsáno: »Item, aby páni Čeští zjednali, což budú najlép moci, aby z Čech k Uhróm nejeli proti JM“ a králi Ladislawowi i jich zemiem, a ti, kteřížby již byli w Uhriech, aby byli odwoláni; neb poněwadž Čechowé se již smluwili o krále Ladislawa, nenie slušné, aby proti němu a na jeho škodu jeli« oc. Račiž WM wěděti, žeť to poselstwie waše nás welmi jest zarmútilo, neproto, že jsme náklady nemalé pro čest waši a krále La- dislawa i také w naději této zemi poctiwého a dobrého učinili: ale wiec proto, že se nám zdá, že jest nám to i wší zemi našie weliký diel k hanbě i k škodě, že jsme tiem waším poselstwím od toho sjezdu s dobrým WM“ i naším rozmyslem před dluhým časem swoleného, kterémužto WM' sama den i miesto s potazem i s radů dobře rozmyslnů jest položila, na cestě k němu jedúc, odwoláni, widúce WM, že úmysl náš s plnú mocí byl jest jeti k wám a s jistým koncem. Protož, poněwadž WM' nás jest tak od toho sjezdu beze wšech příčin sluš- ných, a my již na cestě, odstrčila, wzkázawši, že nám do jeho let dáti nikoli ho neráčíte, zpósoby naše k tomu i úmysly widúce tak poctiwé a hodné, i netoliko našemu králowstwi, ale říši swaté i domu wašemu užitečné, ježto pilností našich a prací i nákladuow zwláštních dědičných našich byli bychom nelitowali, ne z práwa, ale dobrowolně se podwoléc, ježto se jest to z králów i pánów té koruně nikdy nestalo ižádnému: račiž WM wěděti, žeť páni, rytieři, zemané, města i wšecko králowstwie mienie již Otci swatému, kardinálóm, králom okolním a korſerštóm, i jiným kniežatóm a dobrým lidem, i wšie říši, což najdál moci budem, oswědčiti a oznámiti wšecky tyto wěci, úmysly a žádosti naše, zpósoby k tomu zjednané, sje- zduow skládánie, i také toto naše s cesty zase nawrácenic, aby wšem dobrým zemiem i krajinám známo bylo, kterak to wšecko WM“ sešlo jest a scházie, ale ne námi. A potom lítost nad sebú i nad tiem králowstwím tak dluho osiřalým a od WM“ zanedbaným majíce, w té sirobě po tak welikých a dlúhých i wšem okolním zemiem wědomých puotkách, déle toho trpěti nemohúc ani chtiece, a tak dřéw- ními příhodami budúcích se škod, netoliko nám, ale snad i okolním zemiem při- hoditi se mohúcích wystříhajíce, musíme již i chcem toho králowstwie i sami se tak s boží pomocí opatřiti, abychom déle bez krále nebyli a bez pána. Zdáť se nám, w tak těžkých a dáwných puotkách a nesnáziech, let krále Ladislawa w ta- kowých wěcech dluho čekati; a srozomějíť Otec swatý, kardinálowé, králowé,

Strana 223
B. IV. Sněmownt wěci České r. 1447. 223 kniežata a jiní dobří lidé i země okolnie, že pro hodné příčiny a z prawé nůze swého i té země zlého, kteréžby se říše swaté, snad i jiných zemí okolních do- tknuti mohlo, wiec dopustiti se nechtějíc, musíme to učiniti, a žeť WM“ wšecko to jde, i dále pójde, (ale wždy ne námi) oc. 9. Pamět daná poslům ku králi Fridrichowi wyslaným, co ku papežskému Legatowi mluwiti maji. (Rkp. Šternb. p. 91, 92.) W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept. »O legatowi pamèt.« Paměť poslów knězi Legatowi, týmž poslóm daná. Najprwé pozdrawenie ode wšeho králowstwie a přiwítánie ochotné a žádostiwé, jako sami se domysliti muožete. Item položiti JM“ před oči běh ten wešken s Králowu M“: totiž swolenie wšeho králowstwie jednostajně k králi Ladislawowi, poselstwie k JM“ po panu Jin- dřichowi Strážském a panu Přibíkowi Klenowském, odpowěď od JM“ danú, potom miesto od JM“ nám jmenowané a položené k sjezdu, gleitów na to poslánie, i také toto naše s cesty zase od toho sjezdu odwedenie, i odpowěď nynějšie odsawad králi danů. Potom powědieti wděčnost i radost ode wší koruny, dobré otce swatého k nám, radost také i utěšenie weliké wšemu králowstwie našemu z kněze legata příjezdu, skrze kteréžto naději plnů máme i wšeho dobrého, nás wšech i toho králowstwie, tak jakož nám otcem swatým wzkázáno, že JM kněz legat ku konání těch wěcí jest k nám wyslán. A konečně prositi, aby již přijezdem swým k nám meškati neráčil, pro chwálu boží napřed, a podlé toho ke cti otci swatému i wšie říši, a nám i wšemu králowstwí našemu k sčastnému bohdá prospěchu a užitku, a sobě ku odplatě bohdá wěčné. 10. Odpowěd krále Fridricha Římského poslům z králowstwí Českého daná. (Ze sau- wěkého překladu w arch. Třebon.) We Widni, 1447, 7 Oct. Odpowěd naše krále Římského Fridricha po wše časy rozmnožitele říše, kniežete Rakúského oc. na poselstwie dálé ode wšeho králowstwie Českého, daná pod naší pečetí u Wiedni, tu sobotu před S. Kolmanem, anno domini oc. XLVII. Jakož ste najprw ústně, a potom wypsané ode wšeho králowstwí Českého poselstwie na nás wznesli, w němžto dotýkáte, kterak že poselstwie naše, kteréž

Strana 224
224 B. IV. Sněmowní wèci České r. 1447. skrze Prokopa z Rabšteina a Jurga Kanachera pánóm wšeho králowstwí Českého w Hradci sebraným, kteříž na cestě již byli sú k roku uloženému, a na den S. Mi- chala nynie minulého sem do Wiedně přijeti chtějícím, učinili sme, že sme ty pány Českého králowstwie na tej cestě k zase zpět nawrácení připrawili, z kteréhožto nawrácení jsú welmi zamůceni, protože sme jim wzkázali, že jim krále Ladslawa wydati nechcem do jeho let rozumných; řkůce, že počestné a hodné cesty před- sewzali sú, kteréžto netoliko tomu králowstwí Českému, ale wšic říši i domu Raků- skému by byly užitečny; a již že mienie wšecky takowé wěci, úmysly, předse- wzetie a zpósoby k takowým wěcem, řádné sjezdy i jich zase nawrácenie od roku téhož uloženého, otci swatému papeži, kardinálóm, jiným také okolním králóm, kur- ferstóm i jiným kniežatóm a dobrým lidem žalowati, aby wšem dobrým lidem, zemiem i panstwu známo bylo, že jsú ty wšecky wěci námi ale ne jimi zrušeny; a že musie takowú sirobu po tak dlúhých časech králowstwi Českého a sami se opatřiti, aby již bez krále a pána nebyli. A takéť se jim zdá w tak dlúzích ne- snázech let krále Ladslawa dluho čekati; jakož ste nám pak to šíře napsawše, ce- duli zapečetěnů dali. Na to jest odpowěd naše, kterak že páni a města wšeho králowstwie Če- ského před několika lety od sebe poselstwie zde u nás měli sú s plnú mocí, a nám to oznámili, že sú našeho milého strýce krále Ladslawa sobě za krále přijali a za pána, a žádali sobě ho wydati. Ku kteréžto jich žádosti jim námi té chwíle jakožto i nynie jest odpowědieno. Po kteréžto odpowědi tíž wyslaní dále žádali sú, abychom se w poručenstwí krále Ladslawa a wladařstwí králowstwí Českého uwázali. To sme pak k jich prosbě a pro jiné příčiny hodné učinili, a jim toho list náš zapečetěný dali. I nejsme pak jimi do sie chwile jakožto poručník mocný w ničemž požádáni, než toliko že poselstwie opět swé u nás w Neuburce mèli sú, žádajíce roku aneb našeho s nimi sjetie; kterýžto rok k jich žádosti námi jim ulo- žen byl na den S. Michala nynie minulého. I porozuměli sme od poslów, kteříž w Neuburce s námi byli, žeby týž rok neboli sjezd o krále Ladslawa měl držán býti: a wšak tomu konečně od nich nesrozuměli sme, by oni mienili žádati aneb chtěli, aby jim král Ladslaw byl wydán; aniž sme se toho nadáli, by oni toho, poněwadž jim to prwé námi zawrženo jest, požádali; než nynie w nowě sme toho tepruw rozumně zpraweni. Neb bylilibychom od poslów wšeho králowstwi Českého w Neuburce tomu porozuměli, bylibychom jim hned odpowěd na to učinili, že jim krále Ladslawa nechcem wydati; jakož pak to prwé jiným, kteříž zde u Wiedni u nás proto byli sú, odpowěděli sme. Než jakž sme toho zpraweni w jistotě, wy- prawili sme Prokopa z Rabšteina a Jurga Kanachera k Českým pánóm, kteříž se w Hradci Jindřichowě byli sjeli; jimžto sme poručili na pány České wznésti, by- loliby to tak, žeby páni Čeští toho žádati chtěli, aby wěděli, kterak že nám krá-

Strana 225
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. 225 lowá Alžběta dobré paměti syna swého krále Ladslawa jakožto přieteli najbližšiemu a poručníku i s korunú tudiež Uhersků dala jest a k wěrné ruce poručila; které- hožto až do sie chwíle wěrně chowali sme a podnes chowáme. Jakož pak každý rozuměti móže, že téhož krále Ladslawa do jeho let rozumných z ruků našich ni- kterak slušně wydati nemohlibychom aniž chcem; jakož sme pak též pánóm Uher- ským na mnohých sněmiech, když sú téhož žádali, odpowěděli konečně, jim pří- činy předepsané oznámiwše. A takéťby ti páni králowstwí Českého, kteříž před několika léty w znamenitém poselstwí u Wiedni byli sú, dobře měli pamatowati, že jim to wšecko dobře rozumně jest wypraweno, že nám nenie slušné strýce našeho tak wydati; a dobře wědie, že wiec než jednu zemi má; než jedinéť swých let dojde rozumných, že se bude JM' moci z swých zemi w kterůž bude chtieti obrátiti; a k tomu jemu radni chcem býti a pomocni, jakožto strýci našemu. A to jim proto oznamujem, aby se uměli potom zprawowati; také aby snad potom ne- řekli, že sme jim toho za času wěděti nedali, prwé nežli sú k roku uloženému dojeli. Než jestližeby krom té žádosti které cesty jiné měli před sebú, kteréžby byly ke cti a užitku králowstwie Českého, a kterakby též králowstwie najslušnějie a najlépe mohlo zpósobeno a dobrú zpráwů ustanoweno býti k upokojení: k tomu bychom rádi chtěli radni býti a pomocni, cožbychom koli s bohem a se ctí učiniti mohli; a že sme rádi ten rok námi uložený držeti a s nimi o to rozmluwiti chtěli. Protož se těm panóm z toho našeho poselstwí netřeba smucowati; neb my strýce swého krále Ladslawa wedle položenie wěcí předepsaných ižádnému slušně wydati nemóžem, než sami jej přátelsky a počestně, jakož slušie, chceme chowati do jeho let rozumných; potom pak on w kterúžkoli z swých zemí bude chtieti, se bude moci uwázati, a k tomu jemu rádi chcem radni býti a pomocni, jakožto našemu strýci. Než k rozmluwení o řády a zpráwu králowstwie Českého i ku upokojení zemí obojích nikdy odporni ale wždy hotowi byli sme i ještě chcem o to rokowati, na miestě určeném s nimi se sjedúce, aby wždy proto příčiny ižádné mieti nemohli, ani co proti krále Ladslawowě a domu Rakůského sprawedlnosti starodáwně před- sewzieti mohli. A nadějem se také, že oni sobě nad to nižádného jiného krále ani pána nepřijmú, ale že krále Ladslawowých let rozumných dočekají, wedle toho, jakož pak on prawý přirozený král jest králowstwí Českého od swého děda a otce i mateře; a on také i jinak wedle zápisów mezi zemiemi učiněných k tomu má sprawedlnost. A kdež to také před Otce swatého papeže, kardinály, krále, kur- firsty a kniežata přijde, tomu se nadějem, že odpor dobrý učiníme. A wšak nám se zdá, žeby toho nebylo potřebie na koho wznášeti, nahlednúce w ty sprawedl- nosti od dáwna přišlých krále Ladslawa i domów také obojích Českého i Rakú- ského. A také páni Čeští nepotřebují sobě takowého našeho poselstwí předepsa- ného k hanbě ani obtiežení kterému předkládati, neb se jest to pro lepšie stalo. A. С. I. 29

Strana 226
226 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. Neb cožbychom jim i témuž králowstwí s bohem a se ctí ještě k užitku a k upo- kojení obojích zemí předsewzieti a obmysliti mohli, toho jsme hotowi, jakož sme pak i wždy byli učinili, tak aby tiem a proto námi nedostatek nebyl ižádný, aniž bude, aby ty wěci wšecky k dobrému přiwedeny mohly býti. Jestli pak žeby se jim zdálo, žeby tiem byli obtieženi: tehdy sme hotowi pro ty wěci před nadepsa- ného otce swatého papeže i před kollej jeho kardinálów aneboli před korfursty přijíti do dobrotiwého aneboli práwem zjednánie. 11. Fridrich král Římský p. Oldřichowi z Rosenberka oznamuje, co poslům Českým odpowěděl. (Ze sauwěkého překladu w arch. Třebon.) We Wídni, 1447, 9 Oct. Fridrich z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, knieže w Rakúsech a w Štyrště oc. Urozený nám zwláště milý! Wědětiť dáwáme, že urození Zdeněk ze Štern- berka, Jindřich ze Stráže, Zdeněk Kostka a Mikuláš Ceisperk nynie u nás byli sú, a některé wěci od králowstwie Českého na nás wznesli a dáli; na něžto my jim odpowěděli sme, jakož pak w tejto ceduli w tomto našem listu zawřené srozumieš. To tobě oznamujem, a to sme některým jiným také psali, proto aby ti i jiní wšelici rozuměli, co my w těch wěcech před se béřem, že toho našemu milému strýci králi Ladslawowi powinni jsme a dlužni, a to také pro lepšie činíme. Také což sme témuž králowstwi Českému ke cti, užitku a upokojení do sie chwile učiniti mohli, k tomu sme wždycky byli příchylni, a to i ještě rádi chceme učiniti, tak aby námi w tom žádný nebyl nedostatek. Protož žádáme, aby takowů naši dobrů wuoli w těch wěcech jiným také oznámil; na tom nám zwláštní libost ukážeš. Dán u Wiedni, ten ponděli před S. Kolmanem, anno domini oc. XLVII, našeho králow- stwie w osmém létè. Commissio D. Regis in consilio. Urozenému nám zwláště milému Oldřichowi z Rosenberka. 12. Oldřich z Rosenberka Henrichowi ze Sobětic zpráwu dáwá o tom, co na sněmu w Jindřichowě Hradci jednáno bylo. (Z půwodn. konceptu w arch. Třeb.) Na Krumlowě, 1447, 9 Oct. Henrichowi ze Sobětic na Týně. Služba naše tobě, Henrichu milý! Když sme se nynie do Hradce Jindři- chowa sjeli, tu přeslyšewše poselstwi od Otce swatého, kterýž welmi ochotně nám

Strana 227
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1447. 227 wšem wzkázal, že chce kardinála swého sem poslati, a což bude moci této našie země k dobrému učiniti, že to J. Sw. chce rád učiniti. A KM wzkázal nám, jestli- žebychme k JM“ o wydání krále Ladislawa jeti chtěli, že jeho dřéwe swých let wydati nemuože; neb jiné země, jakožto Uherskú a Rakůsků také má; když bohdá k letóm přijde, že se muož obrátiti, kamž JM' ráčiti bude. Na to poselstwí nezdálo se nám wšem dolów sjeti, než ještě poslali sme k JM“ pana Zdeňka, pana Jana Hradeckého, Bohuše z Postupic a Ceisperka. Pak což ti nám zase přinesů, o to budem sněm mieti po wánociech w Praze; a tu přeslyšiece to poselstwí, na tom sněmu dále o wšeckny potřebné wěci mluwiti budem. A jakož píšeš o Tómowi: jestližeby jej kdo tu w kraji ucítil a mohl k němu přijíti, welikůby nám libost na tom učinil; neb sme i s Bechyňkú o též také mluwili. Dat. Krumlow, fer. II post Francisci, anno oc. XLVII. Oldřich z Rosenberka. D. Na sněmu Pražském prwním r. 1448. 13. Odpowěd od Stawůw Českých poslům krále Fridrichowým na sněmu daná. (Z kopie w arch. Třebon.) W Praze, 1418, s počátku m. Mart. Najprwé KM“ králi Římskému z pozdrawenie milostiwého my i wšecken sněm děkujem, welice od JM“ wděčni toho jsúc, jakžto od pána milostiwého. Jakož, páni, jménem i rozkázaním JM pod listy wěřicími k nám a k této koruně České poselstwie wám poručené dáli ste, široce práw a sprawedlností krále Ladslawowých JM“ k tomuto králowstwi, jakož ste prawili, po příbuzenstwí a před- ciech JM“ i po starých zápisiech mezi tiemto králowstwím a domem Rakůským příslušeti majících dotýčíce, podlé toho mezi jinými řečmi swými zmienku také učiniwše i o poselstwí ku KM“ od této země učiněném, w kterémžto JM ku pilné žádosti našie, jakož ste dotkli, poručenstwie tohoto králowstwie na se přijala jest, i listy swými toho potwrdila oc. žádajíc, aby jiný pán ižádný mimo krále Ladslawa proti sprawedlnostem a práwóm JM“ nebyl sem přijímán oc. Ježto sami ty wšecky řeči, páni, lépe pamatujete, aniž se nám zdá potřebie, pro dlúhost a jiných pilných wěcí wážnost, jimž sami rozumiete, by wám ty wšecky řeči doplna opětowány měly býti. Teďť wám, páni, wěci známé a swědomé, při nichžto, jakož se nadějeme, býwali ste, ku paměti přiwodíme, kterak široce to známo jest, že poselstwie častá a dobře znamenitá ku KM“ od této koruny býwala sú, w nichžto prací i nákladów rozličných nelitujíc, žádáno býwalo, by KM' ráčila se přičiniti, aby toto králowstwie 29 *

Strana 228
228 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. dlúhá léta we mnohých pohřiechu nebezpečnostech a záhubách trwalé, mohlo w klid a pokoj uwedeno býti: nikdy sme w tom rad ani pomocí w těch mierách od JM“ neměli ižádných. Pak když JM poručenstwie to přijala, kteréhož ste dotkli, od té doby řiedili sme se, ač i s welikými nesnázemi a škodami, tak že, jakž pánu bohu libo, wždy mnohá záštie, nepřiezni a swéwolnosti w této zemi potuchla sú a potuchly, ježto máme za to, že i w swých zemiech o tom slýcháte, i také sami diel widíte; ne tak ani tiem úmyslem, by to poručenstwie bylo kterak odmietáno, ale wždy očekáwajíc, zdaby KM' ráčila se také k tomu přičiniti některak skutečně; a o to i sjezdów s JM“ žádali sme. Wždy JM' wymlúwala se, ono potřebami ko- stelními, ono sjezdy s kniežaty, korferšty a jinými, i rozličně jinak, jakž se JM“ zdálo, až do poselstwie páně Haškowa, w němžto JM“ úmysl a powolenie pod listy JM“ také wěřicími nám a této zemi wzkázán jest byl a wzkázáno, abychom toto králowstwie sami zřiedili zpráwcemi dwěma nebo kolikažby se zdálo, jmenowaw až do dwa- nácti, že JM' nám k tomu plnú wuoli dáwá, a raden i pomocen toho ráčí býti. Teprw my s wolf JM“ w sjezdu a sebrání našem tiem skrownějšiem jisté wěci této zemi potřebné namluwiwše, potom na weliký a obecní sněm wšeho králow- stwie sme wznesli, a tu se wšichni jednostajně ustanowiwše, i zpuosoby, cesty a prostředky wzewše před se takowé, jimižto zdá se nám, že najspieše a najsnáze tato země ku pokoji a swornosti mělaby přiwedena býti, a ještě wždy bez JM“ nic učiniti nechtěwše, wyslali sme k JM“ p. Jindřicha Strážského a p. Přibíka Klenow- ského, sjezdu s JM“ žádajíce, kdežto s plnú mocí wšeho králowstwie přijdůc, měli sme i chtěli s weliků bohdá ctí JM“ a krále Ladslawa, i také s tohoto králowstwie a domu Rakůského i jiných okolních zemí znamenitým prospěchem a užitkem, ty wěci k šťastnému konci přiwesti, rady se JM“ a pomoci předtiem wzkazowané nadějíce. Po kterýchžto posléch našich JM' nám den i miesto k sjezdu jest položila, i gleity znamenité jest poslala, jakož sami to dobře wiete; a protoť my tiem krat- čejie tuto wšecky ty wěci opakujem, neb wy páni sami toho diel weliký swědomi ste. Né wzkázala nám JM po swrchupsaných p. Jindřichowi a p. Přibíkowi, že to, což sme ty časy před se wzali, JM welmi ráda slyší a wesela tiem jest, i raden toho nám a pomocen ráčí býti, a toho sjezdu nám položeného, by pak wšecka země Uherská měla býti ztracena, že nikoli zmeškati neráčí. Když sme pak ke dni a miestu od KM“ nám položenému jeli, plnů měwše naději, že s šťastným koncem a se wším se dobrým zase nawrátíme, potkali nás poslowé JM“ p. Rabštein a p. Kainachar, dějíce k nám poselstwí od JM“ pod listy wěřicími, že krále Ladslawa nikoli do let JM“ rozumných wydati nám neráčí. Podlé toho, kdyžby král Ladslaw let swých došel, ještě nás i tu JM' naděje našie odra-

Strana 229
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 229 zila, wzkázawši, že také jiné země má, a že let dojda, bude se moci obrátiti, kamž ráčí, a JM' že chce toho raden a pomocen býti. Takž my z toho poselstwie JM“, kterýmž nás, o praciech a nákladiech ne- prawiec, z cesty, k weliké našie i této koruny hanbě, zase JM' jest nawrátila, a od sjezdu nám položeného, i gleity JM“ potwrzeného, lehce některak odstrčila, srozu- měwše, že i let krále Ladslawowých dočekajíc, ještě sme wždy naděje zbaweni, tak jakž to JM“ poselstwie wzní; a tak widůce se w takowé lehkosti i w takém zanetbání položeni, wzkázali sme JM“ po p. Zdeňkowi z Šternberka a p. Jindřichowi Strážském, i po jiných dobrých lidech s nimi wyslaných, úmysl náš i wšie země této, tak jakž nam z sněmu obecního bylo poručeno, že bez krále býti nemuožem aniž chcem, abychom po tak welikých a dlúhých záhubách a nepokojích nedohy- nuli dokonce. A totéž, tak jakž se dálo a děje se, oswědčili sme i již i oswěd- čujem králóm, kniežatóm i zemiem okolním; ježto ač se KM“, jakož ste powěděli, nezdá toho potřebie, ale nám toho potřebie jest, aby wšichni rozuměli a wěděli, že námi nescházelo jest nic, a že z prawé nůze, nechtiec horších wěcí se dopustiti a konečně dohynúti, rady ani pomoci odnikudž nemajíc, musíme tak učiniti jakož muožem a pána sobě wzieti. Poněwadž na to nám přišlo jest, že ze dwého nám jedno jest woliti, to jest nebo dokonce býti zkaženu, anebo pána mieti. Protož páni a přietelé naši milí! prosímeť, račte KM“ powědieti naši službu, a JM“ za to welmi prositi, poněwadž jest JM' nás toho tak ráčila zbawiti, zname- nawši dobře úmysl náš i pilnost ke wšemu dobrému, a téměř od swých nás wrat odstrčila, wšie naděje nás konečně odraziwši: ať neráčí nám a této opuštěné siré zemi w tom překážeti, ale ať ráčí službu naši zachowati, budemli moci skrze ně- koho jiného s boží pomocí swé poctiwé a dobré opatřiti a naprawiti. Nemuožemt bez pána déle býti, aniž chcem; nebť nám toho weliké jest potřebie, jakož i sami tomu lép než my muožem wymluwiti, rozumiete. 14. Oswědčowání Stawůw králowstwí Českého weřejné na krále Fridricha učiněné, w sauwěkém překladu z latiny. (Z rkp. Šternb. str. 93—100). W Praze, 1448, 3 Mart. »Oswědčowánie na krále Římského.« Najjasnější knieže a pane, pane najmilostiwější! Hotowé a nelené u wšeli- kých libostech poslúženie, s poctiwostí hodnů a slušnů. Přewelmi řiedko bez zna- menité osoby statkuow škody každá země swého přirozeného zbawena býti widěna jest pána, aniž mníme, by kdy obecné dobré prospiewalo, kteréžby jedniem knie- žetem, práw a sprawedlnosti weřejemi w panowání wešlým, i radami zprawowaným,

Strana 230
230 B. IV. Sněmowni wěci České r. 1448. nebylo zprawowáno; a to wše tak wěcí dáwno přiházelých příklady, jakžto rozo- muow pewných dówody, jedině že krátce mluwiti chcem, snadně by mohlo uká- záno býti. Ale co tuto jest potřebie starých běhuow příhody přiwoditi, a nebo snad rozličností rozumów umieněný zámysl súžiti, a takowými wěcmi mateři tak pilnú a tak mnohým lidem známů zaměstknati? ano našeho králowstwie tohoto mnohé pohřiechu a nešťastné příhody, kteréžto skrze krále a kniežete i pána na- šeho osiřenie od dlúhých časów, jehož žalostiwě připomínáme, trwalé, dosawad trpíme, w dalekých také zawznělo jest krajinách; kterýchžto diel i okolnie země jsú okusily, a my pak wnitřními domácími a ustawnými bywše trápeni wálkami, nade wšecky jiné bezčislnými tak lidí, jako zboží škodami, pohřiechu, poznali jsme skutečně. Ale když pod časem najpowýšenější knieže a pán, pan Fridrich, Římský král najslawnější, skrze Welebnosti swé jisté a znamenité posly, nás po najposled- nějším králów našich pánu jest obeslal, i žádostí swých nám podal za najjasněj- šieho kněze a pána Ladislawa, krále Uherského a wýwodstwieRakúského dědice oc. strýce swého, práwo i sprawedlnost Jasnosti Jeho širokými řečmi wyprawuje, žeby JM“ k tomuto králowstwi mělo příslušeti, abychom JM za krále a za pána našeho přijali a se w těch wěcech ochotni ukázali a dobrowolni: takž tehdy my minulými asponě chtiec kázati se příhodami, myslili jsme, a tak nákladów jakžto prací neli- towawše nikoli, wšemi jsme usilowali pilnostmi, že s pomoci božieho milosrdenstwie udidla již pokoj rušícím jsme odjali, a dále se wystřiehajíc, aby skrze netbánie naše pokrocených snad wálek opět nezanítily se pochodně, a tak horšie wěci prw- ních, jehož bože nedaj, newznikly; znamenajíce také, že čím pocestný člowěk w poblúzení cesty wiece se obierá, tiem k zamieněnému cíli bez pochyby zpozdi- leji přicházie: rozmyslnů o těch wěcech společnů w obecném wšeho králowstwie sebrání jměwše radu, jednosworně wšech swolením k najjasnějšiemu kniežeti a pánu Ladislawowi swrchupsanému hlasy naše přidali jsme, a po několikokrát naj- powýšenějšieho kniežete a pána, pana Fridricha, Římského krále prwé dotčeného, jehožto Welebnost tak z powinnosti swého najpowýšenějšieho duostojenstwie, tak pro příbuznost, kterůž jest najjasnějšiemu králi Ladislawowi strýci swému přiro- zena, jakžto pro súsedstwie také a blízkosti, kterůž k nám přísedí, nadáli jsme se, že nám a králowstwí našemu, jakžto swaté říše znamenitému údu, mělaby naj- lépe raditi; jednak po dobrých a znamenitých lidí osobách, jednak po zwláštních posléch našich, jednak také skrze několika sjezduow rozmlúwánie, též Welebnosti prosili jsme i čímž mohli jsme pilněji žádali, aby to wolenie JM k našemu a toho králowstwie prospěchu, netoliko nám samiem, ale také říši swaté a jiným národóm, zemiem i jazykóm welmi, jakož jest nadějno, pohodlnému, k konci ráčila podob- nému přiwesti. A wšak ta wěc s bezčislnými králowstwie našeho škodami pro- dléwána jest do této chwíle, tak až my, jsúce prsmi té koruny wychowáni a zkr-

Strana 231
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 231 meni, a swobodami i rozličnými, jakž každému z nás božská milost popřieti jest ráčila, ctmi ozdobeni, ne jakožto cizí, ale wlastní přirození a dědiční téhož krá- lowstwí synowé, pilnost hodně bedliwú o to nesúce, aby nepohojené již nemoci neduh škodliwější, jehož buoh nedaj, wiece se neobnowowal a zlých úmyslów snad ostřejšie nepowstala ukrutnost, ale pokoj, jehož w tom swětě nic dražšieho nenie, tomuto králowstwí šťastně byl přiweden, a den ote dne k lepšiemu našemu rostl a plodil se i žádostné přijímal rozmnoženie, k najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Fridrichowi, Římskému králi swrchupsanému, znamenité jsme poselstwie poslali, z wnitřka srdcí našich žádajíc, aby nám den a miesto k rozmluwenie i k dokonánie toho wolenie, o němž swrchu zmienka jest, Welebnost Jeho ráčila položiti milo- stiwě, ku kterémužto plné wšeho králowstwie poručenstwie i moc majíce, že bez pochyby přijedem, po týchž poslech našich wzkázali jsme. K tomu Jeho Weleb- nost dobrotiwě jest swolila, a den sjezdu na hod sw. Michala w nowě minulého položila, i miesto we Wiedni jmenowala, slíbiwši, by pak země Uherská mèla býti ztracena, že toho dne nikoli zmeškati nemiení; a na to nám i gleitowé tak Jeho Welebnosti, jakožto duostojného w Kristu otce a kněze biskupa Pasowského, a jiných znamenitých urozených lidí, i také města Wiedně, pečetmi potwrzení wisu- tými, bezpečné nám skrze Welebnosti Jeho kniežetstwa a země příjezdy twrdiece i odjezdy, po týchž poslech našich byli jsú posláni. My pak takowými wiece než wěřeno býti muož odpowědí králowských utěšeni bywše nowinami, zpósoby a cesty tak slušné, poctiwé i tak hodné dobrowolně sami jsme wymyslili, ne z práwa neb obyčeje nikakého w takowém běhu kdy býwalého, ale wlastním hnutím a swo- bodnů nás wšech wolí, panstwí, jměnie i dědičných wlastních nákladów hotowi bywše nelitowati, jimižto krále woleného dwuor naweden i králowstwie byloby dobře zprawowáno mohlo býti. Ale když k tomu sjezdu od Jeho Welebnosti nám jakž již dotčeno položenému, pokoje a dobrého jsúc žádostiwi, we mnohém a we- likém předních a starších králowstwie našeho počtu, w naději žádostí našich obdr- ženie, wyjeli jsme: potkali jsú nás, na poly téměř cesty, statečný rytieř pan Prokop z Rabšteina a pan Jürg Konacher, Welebnosti krále Římského poslowé, a úřad swého poselstwie jménem králowým pod listy Jeho Welebnosti wèřicími, w neděli po swatém Matůši evangelistu, takto jsú nám dáli: »jestližeby ten byl náš úmysl, krále Ladislawa častopsaného sobě a králowstwí našemu žádati za pána, že Weleb- nost najpowýšenějšíeho kniežete krále Římského bojí se, bychom nákladów i praci nenaložili na darmo; neb Jeho Welebnost strýce swého žádnému z ruků nemiení wydati, doniž by swých nedošel rozomných let;« toto k tomu přidawše, že »JM' wiece zemí má, a kdy let dospělých duojde, bude se moci obrátiti do kteréž ráčí, a Králowa M král Římský chce toho raden i pomocen býti.« To my uslyšewše, odpowěďmi tak pochybnými welmi zděšeni jsúc a zamúceni, a tak naděje žádostí

Strana 232
232 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. našich konečně zbaweni, ne tak mnoho útrat, nákladów a prací břemena, jakžto hanby w tom nám učiněné nečest sobě wážiece, musili jsme se žalostiece zase nawrátiti; než wšak z toho miesta, na němžto nás poselstwie králowo jest zastihlo, znamenité opět poselstwie k Jeho Králowské Welebnosti jsme wyslali, aby JM“ wšeho králowstwí našeho úmysl sworný a jednostajný byl powědien, krátce prawiece w tomto smyslu: poněwadž Jeho Welebnost jest od sjezdu, s opatrným umu i rady swé rozmyšlením nám položeného, již téměř wratóm jeho nás přiblížené jest od- strčila, a ten, a my na poly cesty, odwolala, i nad škodami králowstwie našeho lítosti nemajíc nižádné, krále Ladislawa, strýce swého, nám za pána dáti jest ode- přela, že my po mnohých a těžkých záhub rozličných příhodách, budúcích také sami se i to králowstwie wystřiehajíc nebezpečenstwie, ne z wšetečnosti ani které potupy, ale z samé prawé nůze, abychom nedohynuli ani zkaženi byli dokonce, bez krále býti déle již nechceme, aniž muožem, ale tak o králi, jakžto zemi našie jiných potřebách musíme powědieti, čímž najužitečněji móžem. Protož Wašic najjasnějšie Welebnosti wšecky tyto wěci, kteréž již wypsány jsú, a kteréž také wýmluwněj- šieho i dalšieho potřebowalyby wyloženie, přiwesti umienili jsme k známosti, po- korně prosiece a snažně, aby šíře, nežli se tuto klade, wšecky wěci wáhů pra- woty rozwážíc, a potřeby i nebezpečnosti králowstwie našeho swětleji poznajíc, Welebnost Waše w paměti swé ráčila mieti, že od ižádných se cest prawdy a sprawedlnosti nechýléce, dáwnými přieliš pohřiechu wálek a záhub trápeni jsúce bůřemi, i wětším jakž najdále muožem odolati žádajíce, aby se nám w poslednie wěci prwních snad horšie wpadnůti skrze nedbanliwost nepřihodilo, a neboli bez krále těžká hrozných puotek břemena podniknúti, a tak prawú k tomu jsúc nází připuzeni, ze dwého již nám jest jedno wybrati, to jest, anebo krále sobě wezmúc, pokoje a uklidu wšemi sílami hleděti, anebo zpuštěnie králowstwie našeho a bez- čislná nebezpečenstwie, tak říši swaté jako i jiným zemiem škodná, trpěti, kte- rýmžby potom s těžkostí bylo odoláno. Jehož sobě krále a králowstwí našem hod- ného radše wzieti jsme umienili; Welebnosti Wašie čímž muožem snažněji pro- siece, ačby kteraké jiné powěsti od kohožkoli WM“ došly, aby ráčila Welebnost Waše, jisté prawdy jsúci tuto duowodem zprawena, poznati, žeť z nůze hodných příčin a potřeb welikých to činíme. Datum dominica, qua cantatur Laetare, anno domini M oc. XLVIII.

Strana 233
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 233 E. Z akt walného sněmu Swatojirského w Praze r. 1448. 15. Wšeliké zpráwy poslůw králowstwí Českého ze sněmu Swatomartinského r. 1447 do Říma wyslaných, o potwrzení arcibiskupa w Čechách. (Z rkp. Křižown. str. 181 sl., Brazy- dynowa na 1. 325 a 326, a Wid. c. k. bibl. Hist. prof. 1083, list 95—99). (Přednešeny na sněmu r. 1448, 20 Máje. a. »Poslowé od králowstwí Českého ku papeži wyslaní tak jsú powěděli a napsati kázali:« Slyšeli sme na cestě, jedůc do Říma, a tak jsmy zpraweni od Prokopa Rab- štaina, že to nepodobné jest, by byl Rokycan arcibiskupem; a tak že páni Čeští neprawě činí proti swé cti, že po wás jinak prawí, a jinak píší tajně w swých listech; a proto majíť sě zač styděti. Item, Prokop Rabštain řekl, že ktož bude arcibiskupem, wydá kletbu na ty, kteříž drží zádušie, a nedá jim kněžím posluho- wati swátostmi a jinými potřebami spasitedlnými, jinak musí zase wrátiti zádušie. ltem, že to arcibiskupstwie 1), pro tak dlúhý čas, jakož práwa káží, spadlo jest na papeže. Item, kteraké jest Rokycanowo wolenie? kdež máte listy od kapitoly Pražské? Owšem mluweno jest k někomu, aby se w to arcibiskupstwie uwázal. ltem, král Římský s kapitolú Pražsků podal již toho arcibiskupstwie někomu jinému, ježto toho papež Mikuláš potwrdí. Item, když sme přijeli do Říma, žádali sme od papeže zjewného slyšenie přede wším kněžstwem: i nemohli sme toho od něho jmieti, než že jsme puštěni toliko před něho před papeže a před kardinály. Item tento legat 2) jest prwé wydán do Čech a do těchto zemí, než smy do Říma přijeli. Item, praweno nám w Římě od znamenitých osob, že s námi newěrně a neupřímě se ukládá: a dali nám toho znamenie, ježto sme tak shledali, že to tak jest. Item, zapowèdieno w Římě, aby kněží naší strany neswětili. Item, praweno jest před papežem, že ti, kteříž přijímají krew boží, jest jich málo, a nejsú tří spolu wěrně. Henrich doktor řečený Kalteisen, mistr sw. paláce, takto k nám mluwil: Mnohoť jest křiwolakého w České zemi; musilby k tomu býti Wlach, aneb někto múdrý jiného jazyka, aby to naprawili. Protož proste za to papeže, ať wám tako- wého dá. Nebť jest k tomu Eugenius mèřil, aby ten kalich u waši zemi stawil. ltem řekl ten doktor, že papež muož změniti swaté čtenie, a také muož swatému 1) W jiných rkp. »to zádušie arcibiskupské.« 2) Kněz Jan z Karvajal, kardinál cirkwe Římské, jenž tehdáž od 1 máje do 23 r. 1448 w Praze se zdržowal. A. Č. II. 30

Strana 234
234 B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1448. čtenie jiný rozuom dáti časem a místem. Item ten doktor řekl, že přijímati tělo božie pod jednů zpuosobů aneb pode dwěma, nenie přikázanie boží. Item wšak wám neposwětí Rokycany, leč toho kalicha ustúpíte. Item, ať Rokycana sám jest před papežem přítomen; bylť jest hlawa wšech bluduow w Basilii; takli jest ještě, ať se z těch wěcí wywede a očistí. Item, radějiby byl Eugenius dal sobě mozk z hlawy wyliti aneb papežstwí zbýti s tiemto nynějším papežem Mikulášem, nežliby Rokycanu swětil; wšakby blúdil, by jeho swětil, a já bych chtěl také na tom umřieti. Item Almania a Germania, to jest země Německé, mají wás za bludné, a wždy k tomu hledie, aby na wás to kacieřstwie opraweno bylo. Item byli sú již někteří před wámi, a již jiných čekámy ještě, že ten list wáš nenie ode wší země, kteréhož ste podali papeži s jeho kardinály; a budete proto spáleni. Item, wšak wyznáwáte nepochybeného biskupa, musíte jeho poslúchati. Item zdali chcete k Felixowi a k koncilium? Od něho nic newezmete, neb sám nic nemá; což wám ten dá? Protož radímť wám, proste papeže za arcibiskupa, a přijměte toho, kte- réhožť papež wám dá. Item, kdoby tomu nerozuměl, kteří oň stojí, o toho Roky- canu, jediné ti, kteří jsú z jeho šibalstwa, a kteří drží kostelní zboží, ježtoby on jim z toho nic neřekl. Item, nežby papež Rokycany potwrdil, radějšicby se wa- šeho poslušenstwie zbawil i wašich duší spasenie. Než dieliť Rokycana poslušen- stwic a we wšech wěcech státi bude naučenie papežowu, budet potwrzen; jinak bude w klatbě, i s těmi, ktož se jeho přídrží. ltem kardinál sw. Angela do Čech wyslaný 1) takto k nám posluom mluwil: Opusťte ten kalich a sjednajte se s kostelem Římským; wšak dokawadž se nesjed- náte, wždy Němci budú wřieti a papeže popůzeti, a nikdy nebudete mieti pokoje. Wšakť přijde ten čas, že toho kalicha musíte nechati. Item, přijedu k wám já a naučím wás wieře, a zwláště Tábory. Item ať Rokycana nechá toho kalicha, budeť arcibiskupem, a duojdeť kteréhož bude chtieti duostojenstwie. Item, o tom Roky- canowi wluwi k nám mnohé wěci; nechť jest zkušen, když já k wám přijedu. ltem mluwil k nám ten kardinál, ktožby wěřil Krista nebýti bohem a člowěkem, a papež držal tak anebo kostel Římský: tehdy ten nezhřešilby, ale bylby proto spasen. Item mnozí želejí těch kompaktat mezi wámi učiněných: ale musilo to býti pro pokoj toho času. Item týž kardinál přiwedl nám báseň k duowodu swému, a řka, že lidé jedni zmokli wšickni od deště, a zmokše i zbláznili sú se, kromě jediného; a ten když wšel mezi ony, a jsa trhán od nich a rwán, a nežliby sám můdr zuostal, radějšie wyšel na dešť, aby s nimi bláznem byl, nežliby tak od nich trpěl. Též i wy učiňte s tú swú při o kalichu. 1) T. j. tentýž kardinál Jan z Karvajal.

Strana 235
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 235 Item kardinál sw. Petra takto mluwil: Kdyžby Rokycana neblúdil, hodilby se nade wšecky jiné k tomu arcibiskupstwi. b. »Odpowěd papežowa posluom na žádost králowstwie Českého.« Jakož nám z wašeho wyprawowání od králowstwie wašeho Českého, i jiných před wámi, žádá králowstwie waše opatřeno býti zpráwcí a otcem duchowniem: toho jest wždy žádala stolice tato, i podnes my s swými najpoctiwějšími kardinály mámy péči o to; ale že to králowstwie nenie do konce upokojeno, a arcibiskup čímby žiw byl nenie opatřen, ani ten kostel; a kterak jest to králowstwie u wieře křesťanské, to jest hlawy Krista a jeho těla, nepochybeného sw. Stolice Římské papeže s jeho kardinály, jenž ktož se jí nepřídrží a neposluchá, nebo jest pochy- bující, protiwník, odřezanec aneb kacieř, a tak ižádný bez ní nemuož spasen býti: protož já i s swými najpoctiwějšími kardinály uložil sem poslati kardinála sw. Angela s plnů mocí, jenž jest čest weliká tomu králowstwie, kamž se ten wysílá, aby spatřil stranu druhú, wieru toho králowstwie a wieru arcibiskupa woleného, a čímby měl žiw býti, a tak wešken ten kostel opatřil. A tu moc bude jmieti od nás zpuosobiti, jakž najlépe jemu bude se zdáti, a pastýře té zemi bude moci zje- dnati naší mocí. C. »Oswědčenie posluow králowstwie Českého před papežem a jeho kardi- nály, skrze kněze Jakuba.« Najmilostiwější otče, i také najpoctiwější otcowé! Tito páni poslowé weleb- ného králowstwie Českého prosí wašeho otcowstwie i duostojenstwie, i také já pokorný služebník wáš pokornú žádostí prosím, aby waše otcowská poctiwost tichú duší a trpěliwů nás slyšeti ráčili. Ej Waše Swatost z našeho wyprawowánie a listuow podánie dobře srozuměti mohla, že králowstwie naše chtělo se spojiti s apo- štolským náměstkem, jakožto jiní králowé, kniežata, wejwody, hrabě činí, kdyžby wšak mohlo to obdržeti, co jiná králowstwic a země obecným práwem obdržují od Stolice apoštolské. A poněwadž se to nezdá Waší Milosti učiniti: oswědčujeme před wšemohúcím bohem a jeho matků milů, po wše časy pannů neporušenú, i před blahoslawenými apoštoly Petrem a Pawlem, i jinými wšemi swatými, i přede wším množstwím nebeských duchuow, před Waším Duostojenstwiem i Wašimi kar- dinály, i také přede wšemi křesťany oswědčowati chcmy: že oddělenie králowstwie našeho Českého od kostela Římského nebude námi ani naší wolí, ale waším tiště- ním nás od sebe. Protož nůzí jsúce připuzeni, a z potřeby, též králowstwie musiti bude sobě opatřiti swým časem pastýře a zpráwce duší křesťanských, tak aby 30 *

Strana 236
236 z daru božieho wiera křesťanská nehynula w králowstwi Českém, protože wy jemu neráčíte biskupa poswětiti a potwrditi. Jestliže nůzí jsúc připuzeni, o některé wěci se též králowstwie pokusí, ačkoli prawé i dobré i w písmě založené, ale neoby- čejné a těchto časów newedené, jistým nedostatkem jsúc přitiščeni: najwyšší buoh swědek bude, že to z přinucenie učinie, a lidí takowá wěc potom tajna nebude. B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. d. Papež sám se seznal před námi posly, že rozdáwá krew boží laikuom, a to činí z úřadu, neb naň tak slušie, a tak jest jemu ustaweno, aby tak rozdáwal. It. řekl papež: znám to, že prwotnie cierkew sw. tak jest pod obojí zpósobů dá- wala, a kteří sú toho neproměnili, jako Řekowé, dopustila jim toho církew Řím- ská; ale kteříž sú to opustili s Římským kostelem pro nebezpečnost, jakož sw. Tomáš de Aquino prawí, a nawracují se k tomu, hřešé smrtedlně a blúdie; jinakby byli wšichni zatraceni, ktož pod jednů zpósobú přijímali. Ale nemóž poblúditi crkew sw. Římská, ale ti blúdie, ktož se od nie odtrhují. A když waši kněžie řékali, že jest toliko pod jednú zpósobú jako pode dwěma, wšakby toho lidé ne- wážili a přijímaliby pod jednú zpósobú. Protož prosím wás, milí poslowé, přičiňte se k tomu swů pilností, jakž swých duší spasenie milujete, ať se to králowstwie sjedná s Římským kostelem; a tudy budú mieti pokoj, a jinak nic. K tomu řečeno od poslów: wšak Magnus Albertus i jiní sw. doktorowé píší, že jsú zwláštní darowé krwe božie, a tak sú za nich rozdáwali. Odpowěděl k tomu papež: to jest za nich bylo, ale již to crkew sw. Římská složila. Item řečeno papežowi od poslów: wšak ste tak s tiem kalichem přijali k sobě Řeky; a my také máme kompaktata s koncilium Basilejským za dobré paměti Eugenia; pro- síme pro pána boha, přejte nám těch umluw požiti. K tomu papež nic neřekl. ltem řečeno papežowi: kaceřují Rokycanu a ty kteříž stojie pro kalich. Odpowěděl papež: zle a nemúdře činie; byť bylo kacéřstwie, bylbych já nerozdáwal, a byšte se byli přihodili k tomu, jako sem rozdáwal, bylbych wám rád podal. Item řečeno papežowi: kterak má těm lidem wěřeno býti, kteříž teď po wás listy psali, a již nám proti tomu jinak píší? K tomu řekl: činie to z křehkosti swé, a jsú jako Petr, ježto pro bázeň zapřel boha, neb se wás bojie, a jini jako Kaifáš z ducha sw. a ne z swé wuole; ano my někdy jiné mluwíme, a jiné w srdci máme. O Bedřichowi jest k nám poslóm mnoho zlého mluweno w Římě i na cestě, ježto jest k weliké hanbě tomu wšemu králowstwie též, i o jiných neřádných kněžích. Amen.

Strana 237
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 237 F. Jednání na sjezdu podobojich w Kutné Hoře o sw. Janě r. 1448 (na němž strana Poděbradská k jednotě se zawázala.) 16. »Artikulowé, kteréž Jarohněw a Kokot od pana Oldřicha z Rosenberka panu Jiří- kowi z Poděbrad na sněmu u Hory oznámiti měli.« (Z půwodn. konceptu w arch. Třebon.) Item. Najprwé powiete nowiny p. Jiříkowi, že mi kardinál psal, že se z Wiedni hnul ten úterý před S. Vitem, a jede do Budína, a že tu Uhří silně leží, čekajíce jeho, a že má w tom dobrú naději, že bohdá w ty wěci mezi králem a nimi w dobré uhozeno bude. It. Také mi kardinál psal, že se Otci Swatému dobře a šťastně wede w jeho wěcech kostela Římského; a že mu král Arragonský welmi nakládá a pomocen jest w jeho wěcech. lt. Když sme z Prahy jeli s kardinálem, byl král Římský w Celli u matky božie; a tu mu přišlo poselstwie, že jemu hajtman w Krainu a w Štyrště sešel. Tu jest tam jel, jiného hajtmana dèlaje; a když to zjedná, nemeškaje bude w Wiedni, tak jakož jsem já zprawen. A páni Rakúští mají nynie býti a rok mieti w Křemži s jinými preláty a zemany. It. Powězte p. Jiříkowi o tohoto Chlewce, a proste jeho, ať jemu píše a přičini se, aby Chlewec pokoj mèl, tak jakož sem jemu prwé psal; a jáť se také prwé chci rád přičiniti, aby p. Krušina w pokoji byl, lečby jeho wždy w pokoji nenechal a on se z nůze musel brániti. It. Také porozumiewám, když jediné král do Wiedni přijede, že nám rok položen bude o sw. Bartoloměji a (před) sw. Wáclawem. Protož milý pane! muo- žešli sám tu býti, welmiť bych rád, by to mohlo býti. Pakli to býti nemóže, ale mluw a jednaj k tomu, aby někteří dobří lidé k té jiezdě wypraweni byli; ježto- bychme tam ty wěci z jednéstajné wuole mohli jednati, cožť jest obecného dobrého, a také na čemž sme zuostali a zapsali. Neb muožeš dobře rozuměti, žeť ty wěci tu k konci musejí jíti. »Artikulowé, kteréž Jarohněw s Kokotem ku p. Jiříkowi i také sněmu u Hory nynie sebranému« (sic) (Psáno písařem Rosenberským.) 17. Stawowé na sjezdu Horském sebraní pánům Pražským stížnost swau na některé kněží Pražské oznamují. (Z kopie arch. Třeb.) Na Kutné Hoře, 1448, 2 Jul. Službu swú wzkazujem, opatrní páni a přietelé milí! Z té dobré wuole, že ste pro chwálu boží a obecné dobré swé mistry a súsedy na sněm do Hory wy-

Strana 238
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 238 slali, wám i wšie obci wašie děkujem. Tu což jest zjednáno, máme zato, že přede- psaní mistři a poslowé waši toho wás zprawie. Na kterýžto již psaný sněm tíž mistři waši sjednánie, kteréž se w městech wašich po wýjezdě legatowě stalo, do Hory přinesli: ježto jsú tiem dobří lidé obweseleni, že pán buoh ráčil wám dáti w to uhoditi. Z toho bohdá muož nám wšem i tomuto králowstwi mnoho dobrého přijíti, když to zjednánie waše budete tak držeti a twrditi, jakož ste počali. Zwláště těm mistróm neb kněžím i jiným, kteříž proti wšem smluwám našim i slibuom, a najwiec kompaktatóm, učinili sú o wašich městech, nedáte swobody; nebť jsú roz- hřešenie brali od legata, že jsú tèlo a krew boží pod obojí zpósobu rozdáwali; a skrze to lidi obecné od té prawdy swodie. Jmenowitě zpraweni jsme w jistotě, že mistr Papúšek z Týna, kněz Wáclaw od sw. Hawla, kněz Skála od sw. Mikuláše, kněz Duchek od Matky božie z Lůže, a jakož slyšíme, i kněžie se Zderazu to uči- nili sú. A dřiewe w těch kosteléch podáwáno jest pod obojí zpósobú: oni pak proti kompaktatóm pod jednú zpósobů rozdáwali sú. Shledáwáme také w mno- hých kusiech božské krwe a kalicha přijímanie úhlawně nepřátely ty kněžie, kteříž sě kapitolů nazýwají; jedno, že pod jednů zpósobů na hradě Pražském rozdáwali, tu kdež mělo podlé kompaktat pod obojí zpósobú býti rozdáwáno; druhé, žáky k swěcení na knězstwo zpósobowali a jim na to listy dáwali, kteříž podáwají pod jednů zpósobú, ale žákóm chtějícím podáwati pod obojí zpósobů na přiekazu mno- hými obyčeji jich swěcení byli; třetie, k žádosti wšie země pečeti swé o arcibi- skupa woleného do Říma ku papeži přiložiti nechtěli oc. Protož milí přietelé! ta- kowé příčiny welmi škodné, kteréž sú oboji učinili k ujmě kompaktat i ku potupě a hanbě wšie země, znamenajíce, wěřímeť, že wám toho žel bude, a jich ke škodě a hanbě tomuto králowstwi u wašich městech a pod sebú trpěti nebudete ani pře- chowáwati; w tom swým slibóm i swolowání obecniemu wšie země dosti učiniece. A což se M. Papúška dotýče, mluwili sme přísně s p. Matějem Dubcem, kterýž toho kostela u Matky božie w Týně podacie má, žádajíce, aby jeho tu netrpěl, ale jinému podal, podlé řádu na to miesto, jenžby kompaktata držal a jich nerušil. Wám také jako přátelóm swým doufajíce, že toho nikterakž odporní nebudete, a na swrchupsaná miesta kosteluow u wašich městech kněžie řádné, ježtoby zacho- wáwali kompaktata, zjednáte. Neb jestlibyste předepsané kněžie i jiné tudiež trpěli, strach, by se nedomniewali lidé, žeby oni to s waší wolí činili. Toho odpowědi wašie žádáme listem waším po tomto poslu. Datum ſer. III, ipsa die visitationis Mariae virginis gloriosae, annorum domini oc. XLVIII. Jiřík z Kunstatu odjinud z Poděbrad, Jan z Rúsinowa, Čáslawského, Jan z Sútic, Kúřimského, Bohuše z Postupic, Chrudimského, Jetřich z Miletínka, Hradeckého, krajów hauptmané, i jiní páni, rytieři, zemané a města, na sněmu u Hory o swětiem Janě křtiteli božiem spolu sebraní.

Strana 239
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 239 18. Páni Pražští odpowěd dáwají na psaní předešlé. (Z kopie arch. Třebon.) W Praze, 1448, 15 Jul. Službuť swů wzkazujem. Waše Milosti, urození, stateční, slowútní a opatrní páni a přietelé milí! Jakož WM nám psala, wděčnost ukazujíc wyslánie našeho k sněmu nynie w nowě u Hory bylému oc. Toť sme páni a přietelé milí, rádi učinili, a jakož wždycky, též i nynie chtělibychom, což na nás jest, obecnému do- brému wždy rádi slůžiti, sebe w tom nelitujíc, což najdále muožem. Dále pak o jistých mistřiech, farářích a kněžích našich dotýčete, rozličnými kusy je winiece. Rozumieme z listu wašeho, že wás tajno již nenie zjednánie naše a ustanowenie s kněžími našimi, poněwadž je chwálíte, a jiné dobré lidi tiem obweseleny pra- wiece, máte naději též jako i my, žeby to nám i wšemu králowstwí mohlo k lep- šiemu přijíti oc. Od počátku prawd božských zjewenie stáli sme w nich, pánu bohu děkujíc, i stojíme wždy upřiemně, i státi a trwati, pomoci jeho swaté milosti úfajíce, bez pohnutie mieníme, doniž nám w tomto swětě žiwnosti ráčí přieti; silnú bohdá wieru majíce, že nám z toho najlepšie dobré přijde, to jest milost božie, hřiechuow odpuštěnie i spasenie wěčné. Aniž také ještě widíme, byť i mistři i kněžie ti, o nichžto swrchu zmienka jest, nebo jiní, z toho našeho pojednánie a srownánie co wynikli. A wšak přes to, po listu wašeho ohledaní, wšech zawolali sme před sě, a list wáš jim čísti kázali, i sami k nim mluwili dobře příkře, aby z kompaktat a z našeho sjednánie swrchupsaného nikoli newynikali, že toho pro nic trpěti nechceme ižádnému. Tu opět swolili sě též ke wšemu jako dřiewe, prawiece, že pod obojí zpósobu tělo a krew boží jakož dřiew dáwali, též i nynie dáwají a dáwati chtie, a že o žádném rozhřešowání ani swození od prawdy ne- wědie nic, i pod pokuty sě zamlúwajíc, byloliby to na ně ukázáno; pakliby shle- dáni byli w čem, ježtoby neměli učiniti, prawie, žeby wše oprawiti chtěli řádně. Kapitola také prawie, že w swých řádiech starodáwních, w kteréžto zasě i Cies. M“ sla vné paměti jsú uwedeni, w těch trwají, wniweč jiného sě, což na ně ne- slušie, nepletúce; a že ižádného jsú od přijímanie pod obojí zpósobů neotwodili nikdy, ani psaním nebo kterým jiným obyčejem na přiekazu swěcení žákowstwa kdy byli sú; prawiece, žeby chtěli i utrpěti, ačby okázáno bylo na ně to duowodně. Protož WM“, páni a přietelé milí! i wšie země nenie tajno, žeť w našich městech od počátka, pánu bohu děkujíc, prawdy božie s prwnimi w zemi prostranstwie wždy a swobodu měly sú a mají; a od těch tak náš jest úmysl, že nás úfáme pánu bohu ani kněžie, ani žádný jiný neotwede do smrti. Prawillitby wám kto jinak, ufáme WM“, že wěřiti nebudete. Neb poněwadžť jest nám a této zemi u welikých nesnáziech pán buoh toho dowesti tak ráčil pomoci, že o tom kusu

Strana 240
240 zwláště o přijímaní těla a krwe božie pod obojí zpósobů podlé jiných wěcí již i kompaktata z moci papežowy a koncilium máme, jimižto jsme w řád a w jednotu s jinými křesťany, i w pokoj s zeměmi okolními uwedeni: nad to sě již s boží pomocí toho nespustíme, péče na odpor slušný, ani na která hostinská naučenie nemajíce. Kněžie také naše chcem k zachowání kompaktat držeti, a chtělliťby nám to w našich městech kto rušiti, trpienoť mu nebude, a shledaltby takowý každý, žeťby prospěchu w tom newzal, ale žetby wiece w tom swého zlého nalezl než dobrého. Datum feria II, ipsa die divisionis Apostolorum. B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. (Mezi listiny předešlau a následující padá datum ztečení Wyšehradu a wzetí Prahy, i jetí pana Menharta ze Hradce mocí brannau, skrze pana Jiřího z Podèbrad a jednotníky jeho, dne 3 Sept. 1448, o němž obšírné wyprawowání wiz we Časo- pisu Českého Museum na r. 1827, swazku III, str. 53—58.) G. Poselstwi České we Widni r. 1448. 19. Relaci o poselstwí skrze p. Oldřicha Rosenberského a Jana Šwihowského od krá- lowstwí Českého králi Fridrichowi učiněném. We Widni, 1448, 6 Sept. Poselstwie, kteréž jest pan Rozmberský a pan Jan Šwihowský dál jmé- nem wšeho králowstwie Českého ku Králowě M“ králi totiž Římskému, w pátek před matky boží narozenie, anno etc. XLVIII. Najjasnější králi a pane milostiwý! WM“ wzkázali páni, rytieři, zemané i obec králowstwie Českého službu swú. Žádajíc na WM“, wedle sjezduow a poselstwie, kteréž jsú s WM“ mèli, ježto jsme i my při některých wěcech také byli, aby ještě WM krále Ladislawa ráčil wydati za pána, wedle těch žádostí, jako dále WM“ jest wědomo. Dále kázali jsů WM“ powědieti, jestli žeby to WM neráčil učiniti a krále Ladislawa wydati, žeť by bez pána a krále déle býti nemohli, než žeby na to chtěli pomysliti, aby pána měli a krále. A na to složili jsú sobě rok o swatém Šimoniši a Judy do Prahy, jestli žeby tuto konce nebylo, žeby sobě pána a krále mienili zjednati. I prosíme WM“ ode wšie koruny, aby WM' tu wěc ráčil před se wzieti mi- lostiwě, pro dobré toho králowstwie, krále Ladislawa, také i domu WM“ Rakúského. Item, když jsú již to poselstwie páni zdáli, pan Rozmberský mluwil s Krá- lowů M“ a prosil JM“, aby se ráčil přičiniti a mluwiti s kardinálem, aby JM' také

Strana 241
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 241 dobrotiwů dal odpowěd o kompaktatiech, jakož se pak JM' w Praze welmi pěkně k tomu podáwal. Item, na to Králowa M' dal odpowěď skrze pana Kašpara, že JM tomu posel- stwie srozoměl, a welmi wděčen jest toho pozdrawenie od wás pánuow; a na to poselstwie chce pomysliti a potom s wámi páni dále pomluwiti i odpowěď dáti. 20. Zdání od p. Oldřicha z Rosenberka přednešené, co a jakby král Fridrich na po- selstwí České odpowědíti měl. (Ze dwojího půwodního konceptu w arch. Třebon.) We Widni, 1448, m. Sept. Item, když pány žádali, aby jim cesta byla wydána oc., odpowěděl pán, žeby se jemu zdálo, aby Král. M na to pomyslil a poctiwů odpowěd jim na jich dání učinil, aby tam panuom i obci příjemno bylo. Item, dále, aby nám Král. M' prwní wěci připomenul, kterak JM' nám list swój dal oc. a na ty wěci odpowědi čekal oc. Item, a wšak ačkoli ty wěci ještě konány nejsú, tak jakož umluweno bylo, že chce JM což najspieš bude moci, buďto do polúletie, neb konečně od tohoto S. Michala w roce s králem Ladislawem na určené miesto do Čech přijeti, do Bu- dějowic Českých neb jinam, maje gleit a bezpečenstwí oc. a tu se poraditi oc. nač a kterakby krále Ladislawa měl wydati oc. Item, aby w té mieře páni Čeští sobě pokoj a řád w zemi zjednali; a jestli- žeby toho do toho času učiniti nemohli, žeby se JM i k tomu přičiniti chtěl na tom roce, cožby s bohem a se ctí učiniti mohl oc. Item o kompaktáta, že je kardinál za to měl, by byli chtěli mistry wyslati k tomuto sněmu, a potom očekati tohoto poselstwí zase wrácení k tomu sněmu k S. Simonis a Judae, že jim chtěl podobnů a slušnú odpowěd dáti. A poněwadž toho neučinili a jiné předsewzeli, jakž slyší že jsú Prahy dobyli, a dobré kněží, kteříž stáli w poslušenstwi cierkwe swaté, wyhnali, i nezdá se JM“ aniž umie jiné odpowědi na to dáti, než že chce k otci swatému jieti a JS“ to oznámiti; a cožby se koli ještě k dobrému té země uměl přimlůwati, žeby to rád učinil. 21. »Odpowěď Rozmberskému a Šwihowskému od krále Římského, anno etc. XLVIII w středu po matky božie narozenie daná na jich poselstwie.« (Z rkp. Šternb. p.103—106.) We Wídni, 1448, 11 Sept. Urození nám zwláště milí! Jakož před sím od pánów, rytieřów, panoší a obci králowstwie Českého na nás wznesli jste, že jich žádost jest, abychom my A. Č. I. 31

Strana 242
242 B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1448. jim našeho milého strýce krále Ladislawa wydali za pána, a jestli že bychom my toho učiniti nechtěli a krále Ladislawa jim wydati nechtěli, žeby již déle bez pána a krále býti nemohli, než žeby na to chtěli pomysliti, aby krále měli a pána, a že jsú sobě nato také již rok do Prahy položili na den swatého Šimoniše a Judy, jestli žeby zde o to konce neměli, žeby sobě již pána a krále zjednati mienili; a nad to wy nás prosíte, abychom tu wěc před se wzali milostiwě, pro téhož krá- lowstwie, krále také Ladislawa i domu našeho dobré, jakož jste nám pak též po- selstwie napsawše dali. Na něžto my wám wěděti dáwáme, wedle toho, jakož pak před sím na sněmě w Praze, kdežto najpoctiwější otec kardinál legat, rada také naše byli jsú, zuostali na tom, a našim za odpowěď jest dáno konečně, žeby páni Čeští chtěli ku obeslání legatowu od pánów, rytieřstwa i měst swé k nám wyslati oc. Poně- wadž pak wy již tak přišli jste, wždy jsme tomu doufali, žeby tiž páni odpowědi našie čekali, a ižádných wěcí takých nowotných, jimižto jsme porozoměli, nezačí- nali. To se pak opèt wedle toho, jakož k nám poselstwi přišlo jest, nestalo, že někteří páni lantfridowé i jiní, w takých již námluwných taidinciech prawú se mocí wyzdwihše, města Pražská dobywše, k sobě priwinuli, a pana Menharta z Hradce tudíž jali, ježto se to nám zdá welmi neznámo, neb by hnutie a moci takowé ne- bylo potřebie, aniž se to w takých dobrotiwých taidinciech mělo dieti. Pak jakž se to koli stalo, takúto wám dáwáme odpowěď: poněwadž ta wěc tak zašla, proto aby již dále a snad w horšie nerostla, než ještě w dobré byla radše uwedena, wedle toho, jakož dobře wiete, že král Ladislaw wáš prawý a erbowní pán jest, a úmysl náš wždycky byl a ještě jest, že podwolujem dle krále Ladislawa i také pro wšecky nynie minulé a potřebné wěci rok a den sobě uložiec držeti s králowstwím Českým na slušném miestě, ku kterémužto bychom my i s našimi slušně přijíti mohli; kdežto my pak s nimi o wšecky wěci takowé po- třebné rozmlůwati mieníme a w těch wěcech učiniti, což tu wedle rady najdem, ježto bychom to s bohem a se ctí učiniti mohli. Item, s legatem jsme také k waši žádosti mluwili o wěci duchownie, a ten nám již odpowědel jest, též také wám Rozmberskému a Šwihowskému, jakož pak wy to dobře dále powiete. Wšak nad to, jestli žeby témuž králowstwie bylo wděk, proto aby wždy w tom dobrú wuoli naši lépe seznati mohli, že jim k libosti chcem naše znamenité a poctiwé poselstwie k otci swatému papeži učiniti, s nímžto králowstwie České swé také poselstwie wyslati muože, a při Jeho Swatosti ty wěci také k lepšiemu wésti, kteřížto pak na den určený také zase přijeti mohú; a aby ten den k tomu tiem prostranněji byl jmenowán, cožby najspieš býti mohl beze lsti, wšak takowý, aby od swatého Michala nynie příštieho do roka nikterak odtažen nebyl; a že to

Strana 243
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 243 králowstwie wedle toho muož znamenati, že we wšech jeho wěcech chtiwi jsme, a že námi nic sníti nemá, cožby bylo ke cti téhož králowstwie a dobrému; nébrž zdá se nám, žeby tomu slušně měli nasledowati, neb my to činíme tak, jakož králi Římskému příslušie, jehožto i říše swaté králowstwie České úd jeden jest zname- nitý, a to také dobře hodné jest a božské, aby strýc náš král Ladislaw při swém dědicstwie a sprawedlnosti i také my a duom tudiež náš Rakůský při našich sta- rodáwních znamenitých a ujištěných zuostali zápisiech. Item, aby nad to wšecky wěci zhladili nowotnie, a každého při tom zuo- stawili, duchownie i swětské, w týchž mierách, jakož jsú byli prwé, a také aby pan Menhart i jiní wězni wšelicí byli prosti. Item, cožby úmysla panského bylo w těch wěcech, aby nám to dali wěděti, abychom my to wèdúce, wedle toho se uměli zprawowati. 22. Kardinála Jana z Karvajal odpowěd týmže poslům Českým učiněná. (Z rkp. Šternb. p. 107—8.) We Widni, 1448, 11 Sept. Odpowěď od kardinála daná w Wiedni urozeným pánóm, panu Oldřichowi z Rozmberka a panu Janowi ze Šwihowa, poslóm slawného králowstwie Českého, w středu po slawné panny Marie matky božie narozenie, let božiech XLVIII, w ta- káto slowa: Welební a urození páni, slawného králowstwí Českého poslowé! žádali jste jménem téhož králowstwie a prosili jste s weliků snažností, nedáwno minulých dní w Praze wěci nám předložené našeho poselstwie úřadem stwrditi, k nimžto takto odpowiedáme: když před sím w Praze byli jsme na obecním téhož králowstwie sjezdu, osobně žádali jsme a s weliků prosili i o to stáli jsme pilností, aby což najwiec osob býti muože znamenitých stawu obojieho sem přijeli, kteřížtoby zpra- wili nás a s námi mluwili o rozličných wěcech potřebných ku pewnému dobrému a jednoswornému zjednání těch wěcí, kterýchžto též králowstwie žádá. Pro kte- réžto zjednánie potřebie weliké bylo jest některých osob duchowních, s nimižto přepilně o některé běhy mělo býti rozjímáno. Poněwadž pak oni wedle toho, jakož jsme se nadáli, nepřijeli jsú, a powěsti také jdů, že běhowé někteří dosti těžcí w témž králowstwí znowa jsú začati, i také w markrabstwi Morawském, zwláště pak proti ctihodnému w Kristu otci knězi biskupowi Olomůckému a kněžstwu jemu poručenému i kostelu, prosbám a žádostem téhož králowstwie dosti protiw- ným, o nichž se nám nynie nezdá dále mluwiti, ale s tiem, kteréž měli jsme tak w králowstwie jsúce, jakož od wás naučením, po newelmi dlúhém času k nohám 31 *

Strana 244
244 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. najswětějšíeho pána a otce našeho papeže přiblížiti se mieníme, prosby a žádosti waše na Jeho Swatost wznésti chtiece; a maje pak Jeho Swatost w tom zpráwu, bez pochyby tehdy týž otec náš najswětější papež předepsaný z powinnosti úřadu papežského jemu dané ty wěci aby učinil pečowati bude, kteréž budů k chwále božie, ke cti také a dobrému téhož králowstwie slawného. Protož wás prosíme wšech a každého zwláště, téhož králowstwie a markrabstwic přebýwatelów, i také skrze střewa milosrdenstwie pána našeho Jezu Krista snažněji napomínáme, aby pokoj držali křesťanský a zachowali, jakož powinni jsú a slíbili. Přestaňte také od wěcí nowotních a bojów škodliwých, tak w králowstwi, jako w markrabstwi předřečených; my pak zajisté chceme a slibujem u najswětějšícho otce našeho předřečeného i wšady, týchž králowstwí a markrabstwí čest, jednotu, užitek a pokoj, wší silú naší jednati, jakož pak též slawné králowstwic, když w Praze byli jsme, od nás žádalo jest. H. Weřejná akta w bezwládi Českem r. 1449. 23. Půwodní zápis jednoty Strakonické, kterýmž se někteří páni a stawowé Čeští proti jednotě Poděbradské wespolek zawázali. (Z orig. arch. Třeb. i zrkp. Křižown. str. 192— 196.) We Strakonicích, 1449, 8 Febr. We jméno božie, amen. My Oldřich a Jindřich syn jeho z Rožmberka, Wá- claw z Michalowic, Hynek Krušina z Šwamberka hauptman té chwile kraje Cheb- ského, Jan z Šwamberka, Jan z Rismberka odjinud z Skály, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce, Jindřich z Kolowrat, kněz Bedřich ze Strážnice, a Jan z Lobkowic, i jiní páni, rytieři, zemané i města králowstwi Českého nynie w Strakonicích na sněm sebraní: wyznáwáme tiemto listem wšady a přede wšemi, kdež a před nimižto čten neboli čtúc slyšán bude: že widúce a znamenajíc mnohé a přieliš škodné králow- stwí tohoto Českého záhuby, a zwláště to, co sě jest před chwilí newelmi dáwnů stalo a děje i podnes, totiž wpadení do měst Pražských, jetie urozeného pána, p. Menharta z Hradce, nébrž že skrze to wězenie již pohřiechu i hrdlo ztratil jest: i to také, že kompaktaty, mierným listem, smluwú Pelhřimowsků i jinými wšelikými země této zápisy a zpuosoby, ačkoli s weliků nesnází, pracemi a náklady, i nás wšech pilnostmi zjednanými, jimižto země tato w poklid byla uwedena, hnuto jest, proti řádóm, práwóm i swobodám králowstwí tohoto Českého; a tak litost nad sebú srdečnú, jakožto té země a koruny synowé přirození toho majíce, a chtiece rádi wšickni společně s pomocí boží k tomu se jakož jsme powinni přičiniti, aby králowstwí toto České do konce, i my tudiež wšichni, nebyli zkaženi, než ty wěci

Strana 245
B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1449. 245 ještě tak pohřiechu šeredně začaté w dobré byly radše uwedeny: ustanowili sme a swolili se wšichni jednosworně i swolujem pod zawázaním a umluwami takowými: Najprwé wšichni společně z swornosti a jednoty nás wšech chceme, swo- lujem i tak sě jednostajně twrdíme, abychom wšichni napřed sami w sobě a mezi sebů pokoj a jednotu měli, drželi a zachowali, i kdežby toho koli bylo potřebie, sobě wěrně a prawě dopomáhali na toho, ktožby proti nám neb kterému z jednoty našie a obecnému země této České dobrému chtěl swéwolně na zkázu býti i záhubu. Item jestližeby nám kto neb kterému z jednoty našie z čeho winu dal, máme a chcem sě i každého z nás k rownému podadúce, rowné od sebe buďto práwem, neb po dobrých lidech učiniti, a to též zase od každého týmž obyčejem přijieti. Pakliby nás neb kterého z jednoty našie rowné potkati nemohlo, a kto swú wuoli s námi neb kterým z nás mieti chtěl, proti takowým neb takowému sobě mámy a chcem, tak jakož sě swrchupíše, s boží pomocí radni býti a pomocni, w tom statków ani hrdel swých nelitujíce. Jestli pak žeby se snad která ruoznice, záštie neboli nechat od kohožkoli kterému w této jednotě našie stala, o to sobě každý takowý má pána neb zemenína jednoho z též jednoty woliti, aby oni ty neb toho, mezi kýmžby se ta ruoznice dála, o to rozdělili. Pakliby sě oni o koho smluwiti nemohli: ale kohož jim koli urození páni, p. Oldřich a p. Jindřich z Rožemberka neb jeden z nich, bud jednoho neb dwa, z panów neb z zeman, jmenowati budú za rozdielce, aby přitom, jakžby ten nebo ti jmenowaní rozdělili, s potazem pánów nadepsaných z Rožmberka, aneb kohožby se jim zdálo jiného radů, bylo konečně zuostáno. A ti sč také, kohož jmenowati budů, k jich rozkázaní mocnému a nás wšech jednostajnému swolení w to mají uwázati, a to k konci, což jich rozum najdále stačiti muože, bez zbawowání wésti miestnému. Item byloliby, žeby sě kto z tohoto našeho jednostajného zápisu a swolení chtěl proti komu wytrhnúti swéwolně, a wálku neboli kterú jinů nesnáz počieti a ji wésti, takowému nejsme ani býti chcem zawázáni, takowé jeho swéwolnosti po- máhati. Pakliby snad kto, již nynie w této jednotě jsa s námi zawázán, a toho záwazku, spojenie i zápisu kterým obyčejem držeti nechtěl potomně, ani nám spo- lečného nás wšech swolení již dotčeného pomáhati proti utiskóm: ten sě napřed sám cti swé a wiery odsuzuje, a my pak sobě proti takowému každému jedno- sworně máme pomáhati, a každého takowého k tomu, aby záwazek tento, k němuž jest swolil a zapsal sč, držal w celosti připrawiti. Toto také pro obecnie země této České napřed, i nás tudiež wšech dobré, přidáwáme znamenitě, ktožbykoli chtěl k nám w tento záwazek, umluwu i zuostánie wstúpiti, ježtoby jméno jeho w tomto listu nebylo wepsáno: ti nebo ten každý list swój otewřený přiznáwací na pergaméně s swú pečetí wisutů w moc urozených pánów, p. Oldřicha a Jindřicha z Rozemberka nadepsaných, kdež a u nichžto list

Strana 246
246 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. tento lehne, má položiti. To když učiní, má tak mocno býti a pewno, jakožby jeho jméno w tomto bylo listu wepsáno, a pečet jeho tudiež přiwěšena; toho také wšeho, což w tomto listu jest napsáno, tak úplně, jako který z nás, má býti účasten. Item také na to wšichni sě swoliwše zuostali sme, jestli žeby kto z této jednoty a záwazku našeho mocí od koho tištěn byl a útisk který trpěl, mají jemu páni z Rožmberka často jmenowaní, kdyžby toho požádal, přiepis tohoto našeho záwazku a spojenie s swými pečetmi oběma anebo z nich kteréhožkoli jednú za- pečetěný dáti, jímžby mohl jiné pány, jenž w tom stojíme a státi chcem, sobě ku pomoci napomenůti. A ten přiepis tak zpósobený rowně tůž moc mieti má a bude, jako list tento hlawní. A tento náš záwazek spojenie i zápis trwati má do těch wěcí a pří wšech skonání a jich k miestnému konci přiwedenie, i potom ještě nad to do roka úplně a najprw pořád zběhlého. Protož my wšickni swrchupsaní, jichž jména jsú na- psána, a také ti jichžto listowé přiznawacie budú položeni, měrů a na miestě, jakož sě swrchupíše, slibujem společně a každý z nás zwláště pod najwyšším základem, pode ctí a wěrů naší křesťansků, sobě tak radni býti a pomocni, i ty wšecky kusy, artikule a články, i každý z nich zwláště, jakož sě swrchu slowo od slowa píší, ctně, wěrně, prawě a upřiemě křesťansky zdržeti a w skutku zachowati bez zru- šenie wšelikého. Na pamět a zdrženie toho my wšichni swrchupsaní pečeti naše wlastnie listu tomuto sme přiwěsili. Jenž jest dán a psán na sněmu wýše pra- weném w Strakonicích, léta po nar. syna bož. po tisíci po čtyrech stech čtyřidcá- tého, w sobotu po swětě Dorotě panny a mučedlnice božie. Formule listu přiznáwacího k jednotě Strakonické. Já N. oc. wyznáwám tiemto listem předewšemi, ktož jej uzří nebo čtůc slyšeti budú: tak jakož urození, stateční, slowútní a opatrní páni, rytieři, panoše i města, znamenawše bůřky a záhuby w zemi této wzniklé, sjeli se w Strakonicích, a tu zespolka na tom zuostawše zapsali se, aby se k tomu přičinili, aby takowé wěci w dobré uwedeny byly, tak jakož hlawní list mezi nimi na to učiněný swědčí; a prosili mne, abych wedle nich w tom zápisu stál a byl: a já znamenaw hodné a poctiwé jich žádanie, kteréž se k obecnému dobrému a k upokojenie této země chýlí, slíbil sem, a mocí tohoto listu slibuji wedle swrchupsaných pánuow, rytie- řuow, panoší, zeman i měst w takowém zápisu státi, a jej i každý kus w něm zwláště položený držeti, tak jakož hlawní list swědčí a ukazuje, pod tůž pokutů, jakož we hlawním listu jest položena. Toho wšeho na lepší jistotu a pewnost kázal sem swů wlastní pečet s swým dobrým wědomím k tomu listu přiwěsiti, jenž jest dán a psán oc.

Strana 247
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 247 24. Pan Jiří z Poděbrad p. Janowi z Dubé a z Kostelce zprávu dáwá, proč na sjezdu w Pelhřimowě nic nezjednáno, též o příčině smrti páně Menhartowy oc. (Z kopie arch. Třeb.) Na Podébradech, 1449, 19 Febr. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Když sem sě nedáwno sjiežděl s p. z Rosenberka w Pelhřimowě, tu také p. Oldrich z Hradce byl. Mezi mnohými řečmi žádal sem od sebe i od swých přátel na p. z Rosenberka, aby sě přičinil a k tomu wedl, aby sněm obecní, kterýž ke dni swatého Šimoniše a Judy ode wšie země položen, před sě šel, aby to poselstwie, w kterémž ku králi Řím- skému jezdil, na zemi wznesl, a což sě chwály božie, obecného dobrého, pána a krále i řádu země této dotýče, aby to jednáno bylo, a nesnáze wzniklé sněmem jednány byly ku pokoji. To nemohlo jest ode mne i od mých přátel přijato býti, jakož některým z pánów, zeman i měst, kteříž byli při tom za prostředek, známo jest, že sme sč k rownému podáwali; i tobě také milý přieteli oznamuji, doufaje, že to w paměti mieti budeš. Také p. Oldřichowi z Hradce podáwáno jest spra- wedliwého: neb žádal sem i s přátely swými, aby on s otcem swým i my byli na sněmu obecném swrchupsaném, a skrze rozeznánie sněmu aneb po těch, kteréžby sněm od sebe wydal, p. Menhart s synem swým učinil zemi sprawedliwé, což uči- niti má; a dále z čehožbych já i přietelé moji jim winu dali, aby nám z toho práwi byli, a též zasě, z čehožby oni nám winu dali, tudiež na sněmu chtěli sme jim práwi býti; nébrž že sme přes to podáwanie i podlé rady těch prostředków, kteříž při tom byli, chtěli učiniti, jakož oni to dobře wědie oc. Ale p. Oldřichowi z Hradce nezdálo sě toho přijieti swéwolně, ježto móž shledáno býti w prawdě, že jemu s jeho pomocníky, kteříž jemu zjewně i tajně pomáhají, chce sě radějšie záhuby země této, nežliby rowné přijal i zasě od sebe učinil; a toliko hánliwým rozpiso- wáním a nedówodným chce práw doma býti; ale před dobrými lidmi státi nesmie. Také to, což sem já s swými přátely p. Oldřichowi z Hradce podáwal, zdálo se rowné těm, kteříž byli při tom prostředkem; a wěříme jim, že to seznají, když nám toho potřebie bude, a řekli sú nám to seznati. Tomu milý přieteli rozuměje, žeť jest mé i mých přátel rowné swrchupsané podáwanie, a kterak přes to p. Oldři- chowi s jeho pomocníky chce sě swé wóle požíwati, usilujíce wšemi obyčeji mě i s mými přátely o wšecky sprawedlnosti naše duchownie i swětské utisknúti, doufámť že to w paměti bude. Neb my pánu bohu ufajíce a sprawedlnosti, brá- niti sě mieníme jich swéwolnosti, a tobě jakožto přieteli milému a milujíciemu obecné dobré tohoto králowstwie úplně wěřiece, že nám proti jich swéwolnosti raden i pomocen budeš; a jestližeby tě kto jináče toho zprawowal, než sě tuto

Strana 248
248 B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1449. wypisuje, že tomu nikoli neuwěříš; neb móž býti dowedeno, žeť jinak nenie. Do- cházie mne také, kterak někteří w Strakonicích na sjezdu i jinde mne pomlúwali i dobrým lidem rozpisují, žeby p. Menhart otráwen byl. Tenť najlépe wie, jemuž najskrytějšie tajnosti zjewny jsú, žeť křiwdu mluwí, ktož to koliwěk prawí; i také dobří lidé, jichž příčinů p. Menhartowi rok dán, kteří sú přitom byli, wědie, zwláště p. Zbyněk Zajiec, p. Jan Smiřický, p. Arnošt Leskowec a p. Jan z Hrádku i jiní, kterakúť jest nemoc měl, od niež jest z dopuštěnie božieho umřel. To wěda w prawdě, cožť píši w tomto listu, wěřímť dle sprawedlnosti, že takowým řečem křiwým, kteréž prawdy w sobě nemají, ale z záwisti a z nepřiezni zlých lidí kla- mawě pocházejí, wěřiti nebudeš. Neb ti hanby mé i škody wšemi úkladnými oby- čeji hledie: ale doufánie plné mám w pánu bohu, že jeho moc nesmierná jim w těch bezprawích i jiných prospěchu neráčí dáti, anižť budů moci přikryti swými křiwými řečmi těch běhów, kteréž jednají, swých užitków hlediece k umdlení a zkáze obecného dobrého tohoto králowstwie. Dán na Poděbradech, w středu po S. Valentinu, let božich oc. XLIX. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad. 25. Oswědčowání pana Jiřího z Poděbrad weřejné proti pánům jednoty Strakonické. (Z kopie arch. Třebon.) Na Podčbradech, 1419, 1 Mart. Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Nowého Plzně, i jiným poslóm z měst na sněm do Plzně wyslaným, přátelóm milým. Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé milí! Rozpisowánie wám i jiným páně z Rosimberka, i také p. Oldřicha Hradeckého, swů při líčíce, k tomu wedú, aby čímž sami winni, na mě i na mé přátely secpali, a dobrým lidem w této zemi neprawě a křiwě nás zhyzdiece, prostranněji swú wuoli toliko k užitku swému a k zkáze a k umdlení obecného dobrého tohoto králowstwie dowesti mohli. Za kterážto jich křiwá rozpisowánie a neduowodné řeči, kdyžťby přišlo k duowodu před dobré lidi, ufám bohu, že se budů mieti zač styděti. Neb podlé mého prw- nieho některým z wás dobrým lidem oswědčowanie, každý zdrawého rozumu po- žíwaje rozeznati muože, když powáží prawě, k čemuž sme se w Pelhřimowě po- dáwali, že se mně a přátelóm mým chce toho konce, na němž záleží obecné dobré králowstwie tohoto, ale ne panu z Rosimberka s jeho pomocníky. Poněwadž w těchto záštiech chwály božie, obecného dobrého, pána a krále i řáduow země této, podlé kompaktat, mierného listu, Pelhřimowských smluw a toho poselstwie, kteréž ku králi Římskému nedáwno bylo wysláno, i těch zemských klenotuow, kterýchž jest panu

Strana 249
B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1449. 249 Menhartowi swěřeno, najwiec se dotýče, žádali sme, aby takowé weliké wěci sně- mem obecným nepokůtně byly jednány; i také což jest na naši čest neprawě sa- ženo, jakož nás mazali i ještě newinně maží, chtěli sme zřetedlně z toho práwi býti, jakožto newinní, tu kdež najwiec dobrých lidí býwá. Nikoli nemohlo nás to potkati. Nébrž jakož oni rozpisují, že chtěli na dobrých lidech přestati, tak aby we čtyrech neděléch stal se konec, i tuť práwi nezuostanú: neb sme my i toho podáwali, netoliko we čtyrech neděléch, ale by to mohlo býti w témdni, žebychom rádi to widěli. Ale oni toho podawše, potom to zawrhli, když řekl pan z Rosim- berka, že tepruw pan Oldřich ze Hradce, poradě se s přátely, we čtyrech neděléch na to chce odpowěd dáti; a té odpowědi jest i w tom času nedal. Toť panem Zbyňkem Zajiecem, panem Janem Smiřickým i jinými dobrými lidmi, kteříž sú při tom prawými prostředky byli, dowedeno w prawdě býti muož. Milí přietelé! po- wažte toho, našeliť jest rownějšie a konečnějšie podáwanie, čili oni nekonečného podáwajíc, swů winu na nás uwesti chtie. A muožte rozuměti, že ty wěci netoliko nám i wám, ale i wšemu tomuto králowstwí najpotřebnějšie, strannými sněmy, kteréž pan z Rosemberka pokládá, nemohú tak spěšně k konci dobrému, jehož jest této zemi weliké potřebie, přiwedeny býti, ale sněmem obecným, proto že wšech dotýčie, aby napřed obecné a potom stranné wěci jednány byly a rownány. Oni pak rozumějíce, žeby na sněmu obecném práwi nezuostali, jakožby jim tu bylo mluweno, co zlého a přieliš škodného w této zemi jimi šlo i ještě jde, tak žeby se měli zač styděti, líbí se jim lépe o zemské wěci potutelně smlůwati, ježto mně i přátelóm mým nenie příslušné zemských wěcí prosuzowati. A teď opět křiwů řeč w Strakonicích sobě složili, žeby pan Menhart otráwen byl. Jižť sem wám prwé psal, žeť mi křiwdu na tom weliků činie, ježto to buoh wie i dobří lidé wědie. Také jakož pan z Rosimberka wám i jiným rozpisuje, žeby se rád k obec- nému dobrému a k upokojení země této přičinil: ale skutečná příčina jeho opak okazuje. Jakož se jest to tak na sněmu w Pelhřimowě očitě shledalo, že pokládaw se za prostředek, wšemi obyčeji rušil to, k čemuž sú se ti dobří lidé, o nichžt sem wám prwé psal, jsúce prawým prostředkem, slušně přimlůwali. Teď pak nynie Beneda ze Šťahlaw i někteří z Kolína prawili před dobrými lidmi, že pan z Rosem- berka a p. Oldřich Hradecký psali jim nejednů, aby w těchto krajích pálili; a že oni páléce, ještě méně činie, nežli jest jim rozkázáno. Porozumějtež tomu, tako- wýmli ponukowáním ku pálení mají obecné dobré a upokojenie w této zemi při- westi. Diwnéby bylo, by takowého jich staránie o obecné dobré pánu bohu se nezželilo! Protož znamenajíce jich nekonečné taidinky, a má a přátel mých spra- wedliwá podáwánie, wěřímť wám w celosti, jakožto dobrým lidem, milujícím obecné dobré tohoto králowstwie, že těm potworným jich psaním wěřiti nebudete, ani se kterak nawesti dáte, w takowých bezprawích, jimiž oni zisków swých hlediece, A. Č. II. 32

Strana 250
250 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. obecné dobré, w němž waše také i wšech této země přebýwačów záleží, umdliti a zkaziti proti bohu a sprawedlnosti usilují, byšte jim měli pomáhati: ale je na- wedete, aťby rowná podáwánie má i přátel mých přijali. Nebť my o to stojíme, aťby se od nich zemi prawě stalo, od sebe chtiec sněmem obecným, neb kohožby sněm wydal, rowné učiniti i zase přijieti. Pakliť přes to bude chtieti swé wuole požíwati se mnú i s mými přátely: my pánu bohu úfajíce a sprawedlnosti, radějšie jich swéwolnosti s božskú pomocí brániti se mieníme, hrdel i statkuow powážiece, nežlibychom o wšecky sprawedlnosti duchownie i swětské, kteréž se netoliko wás neb nás, ale wšie země dotýčí, úkladnými jich obyčeji měli býti utištěni, wám wěřiece, že proti jich swéwolnosti nám radni i pomocni budete. Nebo nepo- chybně doufám wšemohúciemu, žeť jich neupřiemnostem božská moc neráčí pro- spěchu dáti. Také dotýčete, žeby se wám zdálo, abych na sněm do Plzně jel, a žebyšte se chtěli přičiniti, žeby dosti bezpečstwie zjednáno mi bylo: tohoť jsem wděčen od wás, jakožto od přátel swých milých, a učinilťbych to k žádosti wašie, bychť rozuměl, žeby ten sněm o obecné wěci složen byl. Nebť se zdá mně a přátelóm mým, s kterýmiž sem se nedáwno u Hory sjiežděl, žeby tam naše dare- mná jiezda byla, poněwadž toliko o stranné wěci ten sjezd jest položen, tak jakož z páně z Rosimberka listów rozum okazuje. Než poslánoť jest ku panu z Rosim- berka, aťby gleit dán byl těm, kteréž od sebe do Plzně wyšlem, atby tu na tom sjezdu zprawili a oznámili, k čemuž sme se podáwali i ještě podáwámy, a že my hotowi jsme k obecnému dobrému slúžiti bez prótahów, ne jako oni, ježto obec- ným dobrým z dáwných časów i nynie komužkoliwèk k wuoli pro swé zwláštnie zisky protahují. Doufámť wám úplně, jakožto lidem sprawedliwým, že na tom sněmu tu tento list zjewně kážete čísti, a přičiníte se, aby rowné ode mne a od mých přátel přijali i od sebe nám učinili, a obecné dobré aby bylo jednáno bez meškánie. Dat. na Poděbradech, w prwní sobotu w postě, let božích etc. XLIX. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad. 26. »Smlúwa Hradecká a Pelhřimowská.« (Z rkp. Šternb. p. 113—121.) We Hradci Jindrichowè, 1449, 10 Apr. We jméno boha milého sčastně, amen. Jakož urození páni a rytieřstwo i zemané také i města králowstwie Českého, sjewše se s jedné strany do města Jin- dřichowa Hradce někteří, a s druhé strany w městě Pelhřimowě někteří, o wálky a nesnáze a záštie wzniklé mezi urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad a jeho pomocníky s jedné strany, a panem Oldřichem s druhé strany, i o jiné wšecky, kteříž jsú podlé stran nadepsaných w to záštie wnikli a zašli, a

Strana 251
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 251 přijewše některé osoby dole jmenowané od pánów, rytieřów, zeman a měst z Pel- hřimowa wyslaní do Hradce s plnu mocí, tyto dole psané wěci smluwili a srow- nali jsú oboji jednosworně: Najprwé takto smluweno jest o záštie, kteráž jsú wznikla kterak koliwěk mezi pány nadepsanými, panem Jiříkem z Kunstatu i jeho přátely, pomocníky, slu- žebníky a jeho jednotů i lidmi poddanými s strany jedné, a p. Oldřichem z Hradce i jeho přátely, pomocníky, služebníky a jeho jednotů i lidmi poddanými s strany druhé, že strany již jmenowané obojí wolili jsú sobě a mezi sebú wydali čtyry osoby, ze jména urozené pány, pana Oldřicha z Rozmberka, pana Alše ze Štern- berka, a slowútné panoše, pana Arnošta z Leskowce a pana Oldricha z Kralowic, a na nich jsú mocně přestali, tak aby se toho nikoli zbawiti nemohli a nemaji, o wšechna záštie mezi nimi wzniklá, plnú moc jim dawše, aby se ti čtyřie mocni ubrmané a rozdielce tázali s kýmž koliwěk jim se zdáti bude na sněmu níže jme- nowaném, anebo w tom roce dole položeném, kdež se jim zdáti bude; a utiežice se mezi stranami nadepsanými, wýpowěd aby učinili na tom sněmu. Pakliby tu beze lsti wýpowěd se státi nemohla, ale konečně w roce pořád zběhlém ode dne swatého Jiří najprw příštieho. A na to sobě listy na pergameně s wisutými pe- četmi a řádnými rukojmiemi udělati mají pod základy pokutami, jakž se strany swolé, a w listu hlawniem příměrném jmenowáni a napsáni budú; pakliby se o to smluwiti nemohli, totiž o základy a o pokuty, ale jakž jim ti čtyřie swrchupsaní páni ubrmané jich rozkáží a přiepisy wydadie. A ty listy dokonalé a celé aby položili w šesti neděléch od neděle welikonočnie pořád zběhlých, u pana Arnošta Leskowce na Humpolci. Item též strany swrchupsané pře swé a winy proti sobě mají položiti po- psané s obů stranů od weliké noci we čtyřech neděléch pořád zběhlých, nebo prwé, na Wlašími w moc Oldřicha z Kralowic nadepsaného; a potom tudiež také na Wlašími opět we čtyřech neděléch odpory swé položiti maji; a na odpory pak dále strana straně nemá odporuow klásti, neb tak jest wedle řádu zemského. A tu každá strana má na ty swrchupsané časy po ty pře i odpory poslati, a jim mají wydány býti. A na takowú smlúwu již mají strany napřed dotčené wstúpiti w prawé kře- sťanské příměřie, pan Jiřík, což se Morawy dotkne, a pan Kolda a Šoff w středu po neděli welikonočnie, a jiní wšichni ten úterý před tiem najprw příští, od wý- chodu slunce během swým přirozeným, obojí páni se wšemi jich pomocníky, slu- žebníky i jich jednotami a lidmi poddanými; a to příměřie má trwati wěrně a křesťansky držáno býti mezi nimi od tohoto swatého Jiřie najprwé příštieho až do roka pořád zběhlého, a ten den celý až do západu slunce během swým přiroze- ným. A jestližeby se co w tom příměři a w tom roce co přihodilo mezi stranami 32 *

Strana 252
252 B. IV. Sněmcwní wěci České r. 1449. swrchupsanými, a žeby která strana nezdržela nadepsaného příměřie wěrně a práwě, ti nebo ten, ktožby to zrušil, mají to oprawiti w jednom měsieci pořád zběhlém ode dne toho, kdyžby nadepsaných čtyř ubrmanów ta žaloba došla, jakožby které straně ti čtyřie ubrmané rozkázali, a to beze wšeho prodlenie dalšicho. A wšak proto to příměřie má wždy w swé moci státi a trwati wěrně a křesťansky beze wšeho přerušenie, do wyjitie plného roku pořád zběhlého od času napřed psaného. ltem jestližeby se pak kto wytrhl z těch obú stranů a z jich jednoty, a co ktomu neprawě učinil: tehda ten nebo ti mají to ihned oprawiti we čtyřech ne- děléch po žalobě pořád zběhlých, beze wšeho prodlenie, wedle rozkázanie panów ubrmanów nahoře psaných. Pakliby toho neučinili a ta strana jeho k tomu nepři- prawila, aneb připrawiti nechtěla: tehda táž jeho strana má se jeho zbawiti a naň wyznati, že jest neprawě a nešlechetně učinil; a druhá strana muož jeho k oprawě připrawiti wšemi obyčeji, bez překazy a pomoci té strany jednoty, při kteréž jest byl, aby to wěrně šlo a upřiemě. A dále také jest smluweno i swoleno obostranně, že wšichni wězňowé, kteříž jsú w tom záští swrchupsaném a w této wálce zjímáni, mají rok mieti do wýpo- wědi ubrmanské, takowý: komuž bude swěřeno od strany které, to buď při jich wóli; a komu se jim nezdá swěřiti, ten se wyruč na podobný základ. A nemohli- liby se smluwiti o základ, jakožby který z wězňów měl wyručen býti, ale jakž Arnošt Leskowec a Oldřich z Kralowic kteréhož wězně wyručiti a dáti káží, na tom aby bylo přestáno. A kterakž pak swrchupsaní čtyřie ubrmané společně o wšecky wězně, aneb o kterého koliw, stranám rozkáží co, to aby se tak stalo. Nébrž také o šacuňky wězňów i o holdy s obú stranů kteréžkoliwěk, ježtoby na to listy měli, anebo jinák rukojmě za to měli, ti také mají státi w ubrmanské moci; a což oni koliwěk rozkáží, na tom má býti přestáno. A jiní wšichni holdy. kteřížby wzati nebyli, mají zase s obú stranů propuštěni býti; kromě o lidi k hradu swatého Wáclawa příslušejície, na tom jest přestáno, aby pan Oldřích na těch lidech hold wzal tak mnoho, jakožby bylo polowice úroka swatojirského. Item, dále jest umluweno, jestližeby kto z nadepsaných čtyř ubrmanów na koho z stran napřed dotčených žalowal, aneb oni na koho: tehda w tej mieře, až do skonánie té pře, nemá súditi té pře, kterážby se jeho samého dotýkala, než k rozsúzenie té pře mají swrchupsaní třie ubrmané jiného čtwrtého ubrmana k sobě wzieti z swé strany, a ten nemá jiného súditi, nežli tu při toliko, což se toho ubrmana dotkne; ale cožby jiných pří dotklo, to má prwní ubrman súditi. A to wše má státi, což swrchu psáno jest, w listech hlawních, kteréž sobě na zdrženie wýpowědi ubrmanské strany mají zdělati, spolu i na příměřie, pod pokutami a pod základy jakož dotčeno jest. I také tento artikul, jestližeby z těch čtyř pánów ubrmanów kterého buoh neuchowal, jehož pane bože rač ostřieci: tehdy ten zuo-

Strana 253
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 253 stalý, od kteréž strany wydaný a wolený, má moc jiného ubrmana k sobě woliti a přijieti z swej strany, a ten má tůž moc mieti podlé jiných ty wěci říditi a jed- nati, jako ten kterýžby umřel. Dále také tudiež we Hradci tiž páni a osoby z Pelhřimowa do Hradce wy- slaní s těmi pány, rytieři, zemany a městy králowstwie Českého, kteříž jsú se w Hradci byli sjeli, wšichni společně a jednosworně smluwili jsú sněm walný a obecný wšemu králowstwí Českému do města Jiehlawi, w týden po sw. Jakubu welikém apoštolu božiem najprwé příštiem. A k tomu sněmu krále Římského mají obeslati, a JM“ dáti wěděti wedle toho, jakož JM' pánóm Českým psala jest, sněmu žádaje; a také preláty duchownie, pány, rytieřstwo i města markrabstwie Moraw- ského; a také též preláty duchownie a oswiecená kniežata Slezká, rytieřstwo i města; i jiní wšichni páni, rytieři, panoše i města, jenž k králowstwí Českému pří- slušejí, aby k tomu sněmu obesláni a prošeni byli, aby ráčili býti pro obecné do- bré a poctiwé králowstwie tohoto našeho, jakož jest toho pilné potřebie tomuto králowstwí, abychom z božieho smilowánie a pomoci pána a krále mèli, wedle starých práw tohoto králowstwie wysazených, jenž jest bez krále tak nikdy dlúho nebylo, a wedle zápisów a smluw mezi námi učiněných za ciesaře Sigmunda krále Českého slawné paměti, i také po něm, jenž jsú se staly w naší zemi České. A na tom sněmu aby ohledáno bylo, ktožby z těch smluw wywinul, aby naprawili, jakž ti čtyřie wydaní nadepsaní a wolení ubrmanowé rozkáží; tak wšak wždy, aby ty wšechny smlůwy zachowány a zdržány byly, kteréž jsú se staly, a wiece potom aby z nich nebylo wywinuto. A ten sněm má býti prowolán po městech Českých, a najprwé zde w Jindřichowě Hradci; a z toho sněmu nemáme se rozjiežděti nikoli, než swů pilnost k tomu přičiniti, abychom krále měli a pána, i zemi také zřiedili. Také což by se stalo aneb ještě dálo k hanbě a k škodě této zemi od kohožkoli, aby w to pilně nahleděno bylo, a na tom sněmu aby bylo opraweno. Na tom také sněmu nemá prwé nic jednáno býti, než o záštie mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem a mezi pomocníky jich s obú stranů; a dokonajíce to s boží pomocí, potom tehdy inhed o krále a o země zřiezenie má jednáno býti, tak jakož swrchu dotčeno jest. A k tomu sněmu obě straně žádajíc gleitów, mají býti dáni gleitowé takowi, jakož pan Zbyněk Zajiec a pan Jan Smiřický wydali jsú byli mezi pánem z Rozmberka s panem Jiříkem z Kunstatu, když jest měl před chwilí pan z Rozm- berka k sněmu do Prahy jeti. Item jestli žeby kto beze lsti z pomocníków stran swrchupsaných k tomu sněmu jeti nemohl: ale aby swú plnů moc poslal aneb přieteli swému některému swů dobrů wuoli dal k jednání wěcí tu potřebných. ltem také strana straně má pomocníky swé ze jména napsané dáti; a pan Jiřík pomocníky swé napsané aby poslal panu Oldřichowi do Hradce, od weliko-

Strana 254
254 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. nočnie neděle we třech neděléch, a pan Oldřich swé pomocníky panu Jiříkowi na Poděbrady w tuž chwili. A tyto wšechny artikule w tejto smlúwě položené a napsané, i tuto wšechnu smlůwu, s strany páně Jiříkowy tito páni, rytieři, zemané a města z Pelhřimowa do Hradce wyslani, totiž pan Aleš ze Šternberka, pan Hašek z Waldšteina, pan Fridrich z Donína, Oldřich z Kralowic, Bořek ze Hrádku, Epík z Krucenburka, Jan Pražák z města Tábora a Waněk Smažil z města Lún, jménem wšic jednoty jich, a s strany páně Oldřichowy, páni, rytieři, zemané i města, kteříž jsú se w Hradci sjeli, jménem wšie jednoty jich, totiž pan Oldřich z Rozmberka, pan Jindřich z Rozm- berka syn jeho, pan Oldrich ze Hradce, pan Jan z Ustie, pan Kuneš Rozkoš z Dubé. kněz Bedřich ze Strážnice, pan Anošt z Leskowce a Janek ze Hrádku, rukú dáním ústně sobě slíbili s obú stranů zdržeti a w skutku wěrně a prawě bez proměny a bez pochybenie zachowati, pode ctí a pod wěrů. A na swědomie toho pečeti nadepsaných pánów dwů ze čtyř ubrmanów, páně Oldřichowa z Rozmberka a páně Alšowa ze Šternberka, jich kázaním a wědomím, přitištěny jsú k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisíc čtyrstého čtyřidcátého dewá- tého, w Jindřichowě Hradci, ten čtwrtek před welikonocí. 27. Formule přiznáwací ke smlauwě Hradecké a Pelhřimowské. (Z rkp. Šternb. p. 122—124). Bez místa, r. 1449, m. Apr. A já swrchupsaný Oldřich ze Hradce wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že smlúwu již swrchu w tomto listu napsanů w celosti wšichnu, jakž sama w sobě swědčí, a každý artikul a článek w té smlúwě, i to příměřie křesťanské sepsané a umluwené, jakož táž smlúwa šíře ukazuje; také wýpowěd těch čtyř pánów ubrmanów, ze jména w té smlúwě na- psaných a jmenowaných, dokonce w celosti wšichni prawě, skutečně a nepochybně, kterúžkoli wýpowěď učinie a wypowědie mezi mnú a nadepsaným panem Jiříkem, anebo mezi těmi, jenžby pololožili pře a winy swé podlé nadepsané smlúwy proti mně: to a tak wšechno, jakož se we swrchupsané smlúwě i teď w tomto listu wy- pisuje, já nadepsaný Oldřich ze Hradce s swými se wšemi služebníky a lidmi pod- danými, jimžto mám a mohu přikázati, a za ty za wšechny swé pomocníky, kteříž jsú podlé mne aneb pro mne panu Jiříkowi a jeho pomocníkóm odpoweděli a w tom pro mě zašli, dobrowolně slíbil jsem a mocí tohoto listu slibuji často jmenowanému panu Jiříkowi z Kunstatu a z Poděbrad, jeho také pomocníkóm, služebníkóm a lidem poddaným, i těm wšem, ktož jsú koli podlé něho a pro něho se mnú a s mými pomocníky zašli a mně a mým pomocníkóm odpowěděli, wěrně, prawě a křesťansky

Strana 255
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 255 beze wší lsti zdržeti a w skutku zachowati, naplniti i učiniti wšechno podlé wy- kázanie smlúwy swrchupsané a podlé wzněnie wýpowědi, kteráž se stane; a to pod mú dobrů ctí a wěrů křesťanskú, jako dobrý člowěk. A my a. b. c. d. e. oc. (až do dwanácti) rukojmě za swrchupsaného pana Oldřicha jistce našeho, za zdrženie wšech swrchupsaných wěcí slíbili jsme a mocí listu tohoto jednostajně ruků spo- leční a nerozdielnů wšichni slibujem, pod základem deset tisíc kop gr., jestližeby nadepsaný pan Oldřich anebo jeho pomocníci odpowědní zašlí, aneb služebníci a lidé poddaní jich, čehožkoli w tomto listu popsaného, buďto smlúwy, příměřie aneb wýpowědi ubrmanské, nezdržal aneb nezdrželi, a podlé smlúwy swrchupsané wykázanie neoprawil neb neoprawili, tak žeby pro takowé nezdrženie neb neopra- wenie na pana Oldřicha, jistce našeho swrchupsaného, ti čtyřie páni ubrmané swr- chujmenowaní základ seznali jednosworně: tehdy my swrchupsaní rukojmě, základ tak seznaný swrchupsaný, totiž deset tisíc kop groš. máme a slibujem dáti, splniti a zaplatiti nadepsanému panu Jiříkowi wěřiteli našemu hotowými penězi, totiž neb zlatými dobrými Uherskými, také groši dobrými, také i penězi dobrými obecně w zemi bernými, we dwú měsiecí po ubrmanském seznánie najprwé pořád zbě- hlých bez poručenie a odtahowánie dalšieho oc. 28. »Zpráwa posluow od pana zpráwce do Mosta poslaných, rokowat o při mezi mar- krabí Mišenským a týmž p. zpráwcem.« (Zkopie arch. Třeb.) Bez roku a místa (podobně z r. 1449.) Když sme nynie byli přijeli do Mosta, rokowat s markrabí Mišenským a s jeho raddů, mnoho nám méně podáwáno na počátku, nežli když sme rokowali we Chbě. A po mnoho řečech mezi námi prošlých, markrabě Albrecht Bramburský a mar- krabě mladý Mišenský mluwili s námi, abychom jim powěděli konečně, na čemby chtěl pan zpráwce přestati s přátely swými, že toho nechtie Mišenskému druhé straně powědieti, než sami od sebe chtěliby oné straně toho podati, i wěrně se k tomu přičiniti, zdaby k tomu přiwesti mohli. Takž i powěděli sme jim, že k menšie summě my swoliti nemuožem, než aby za wězně bylo 30,000 zlatých dáno, za Hoerswerd 10,000 zl. a k tomu základ za wězně, kteříž sú se nepostawili, ježto za ně pan Gerowský slíbil; a pan Doninský za swé dědictwie chtěl 10,000 zl mieti. Tehdy markrabie oba s onú stranú rozmluwiwše, potom nám powěděli, že jíti nikoli to nemuože, než tak sami od sebe mluwili, žeby se chtěli k tomu při- činiti, by pak i swým doložiti mèli, aby 30,000 zl. za wšecko bylo dáno, a ten základ za wězně nepostawené k tomu. Toho pak dlůho my sme odmlůwali, chtiece rádí wiec přitáhnůti, i o to několikrát do Lůn sme ku pánóm z sebe wysielali, wždy se o ty wěci trúc, až sme jim byli pólpáta tisíce ulewili. Potom kniežata s námi opět mluwili, prawiec k swé wieře a k swé cti i pod přísahú, že wýše

Strana 256
256 B IV. Sněmowní wěci České r. 1449. toho zwésti nemohú, než k tej summě, jakož sami od sebe podáwali dřiewe, a že k tomu swých ještě po tisíci zlatých jemu na pomoc přidati musie, welice prosiec nás, abychom z sebe jednoho a zwláště Mokrowúského ku pánu wyslali i prosili JM“, aby to pro jich službu učinil a na té summě přestal, široce wyprawujíc, kterak mnoho z toho puojde těm zemiem s obú stranů, a zwláště pánu a přátelóm jeho čest weliká i užitek. A když sme wuoli páně i jeho přátel zwěděli, prwé sme jim podali, že k jich prosbě těch padesáti tisícuow prwé powěděných póldwanácta tisíce zlatých ulewujem, žádajíc by se ráčili přičiniti, aby k té summě od nich podané pólčtwrta tisíce zlatých bylo přidáno; pakli to býti nemuož, ale ku příměří Jeh M“ podanému že pán s swými přátely swoluje za dwě létě pod tú wýmienků, aby dwa měsiece napřed w tom času wěděti bylo dáti. Tu sta oba markrabic welmi se pánu zakazowali, slibujíce, že chtie k jeho cti a k dobrému, když jich požádá, těch pólčtwrta tisíce každý z nich naložiti a utratiti. A my takowé jich zakazowánie a podáwánie slyšiec, swolili sme k tej summě, ježto sú kniežata welmi toho radostni a wděčni byli, a hned sme šli té smlúwy spisowat. A najprwé mír křesťanský mezi markrabí a pánem i jednotú jeho na tyto kusy dolepsané: za wězně 16,000 zl., a k tomu základ za nepostawené propadený; za Hoerswerd 10,000 zl.; panu Doninskému 4000 zl. A když to bylo ujištěno, tehdy wězňowé aby wšichni byli s obú stranů propuštěni a prázdni, základowé jimi propadeni i listowé aby wráceni byli a propuštěni. Pak o ty wěci, což se koruny dotýče, aby do pána budúcieho krále Českého tak stálo; pakliby se králowstwí z obecného sněmu zdálo o ty wěci winu dáti markrabí Mišenskému, mělby jim z toho práw býti tu, kdežby toho práwo a řád byl. O Osek a o Duchcow, jakož pan Jirik práwa na to staná má, též aby jemu markrabie práw byl. Pan Jiřík aby mar- krabí Mišenskému list zpráwný od sirotkuow páně Wilémowých dětí na Hoers- werd učinil, léno k králowstwi Českému w tom wymieňuje. A ten mír aby trwati a státi mohl mezi markrabí s jeho zemiemi a panem Jiříkem s jeho jednotú, aby wšecka přerušenie příměřie pominula, aby wiec ižádný wálek nepočínal, než měl- liby kto z jednoty páně Jiříkowy k markrabí neb k jeho komužkoliwěk kterů winu, aby na tom práwě přestal, kterémužby ten zawázán byl, a konec a miesto aby mu učiněno bylo po žalowání w šesti neděléch a we třech dnech, a zase též od pana Jiříka a jednoty jeho aby se stalo. A když sme to wše sepsali, tehdy potom markrabí Mišenskému někaké no- winy přišly, že Lúnští a Žatečtí wáleti nechtie, ani panu Jiříkowi wiec pomáhati, ale že chtie smlůwu neb příměřie mieti do budúcieho pána; a také někto jemu powěděl markrabí Mišenskému, že pán Jiřík s Morawskú zemí wálku jistů má, aby se ho toto léto nebál, byl mohl naň táhnúti; toho wšeho sme spraweni jistotně. A tak té smlůwy, ku kteréž prwé se byl swolil, nechtěl držeti nic, najprwé prawě,

Strana 257
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 257 že zlatých mieti nemuož, ale že chce tu summu umluwenú swými penězi platiti; druhé, že wězňowé páně Jakubowi šacowali se w třinácte set kop, ten šacunk také chce wzieti, a Lůnšti že mu tisíc kop propadli základu, ten také chce mieti; třetie, že té wýmienky w listu páně Jiříkowu na zpráwu nechce přijieti, a že i tak smlúwy konati nemuož, leč prwé na swé zemany wznese, budeli jich wuole, žeby toho odpowěd chtěl dáti na S. Bartoloměje. Markrabie oba, to jest Mišenský mladší a kněz Albrecht Bramburský, to uslyšewše, byli teskliwi tiem a hněwiwi, a řekli, že to chtie seznati, když toho požádáme, že jest byla jeho starého Mišenského i jeho raddy wuole ke wšemu, což sú s námi umluwili i sepsali. 29. Stawowé Čeští na sněmu Pražském sebraní ohlašují králi Fridrichowi sjezd swůj wšeobecný, uložený do Jihlawi, týden po sw. Jakubu n. př. (Z kopie archivu Třebon.) W Praze, 1449, 10 Jun. Serenissimo principi et domino D. Friderico Romanorum Regi semper Augusto, Austriae, Styriae, Carinthiae et Carniolae duci, comiti Tyrolis oc. domino gloriosissimo. Najjasnější knieže a pane, králi najwelebnější! WJ“ služba naše napřed. Welebnost Waše před některými chwilemi listy swé byla jest do králowstwie to- hoto poslala, sjezd nám s Waši Wysostí aneb s raddu její w Znojmě na den a čas w týchž listech jmenowaný pokládajíce. Ku kterémužto času a dni pro neprázdni a potřeby rozličné téhož králowstwí, i pro mnohé jiné příčiny w zemi tehdáž zašlé, nikoli sme beze lsti nemohli býti. Než již Welebnosti Wašie, máme za to, nenie tajno, kterak z jednostajného wšech pánuow, rytieřów, zeman i měst králowstwie tohoto swolenie, sněm obecný a walný wšie země týden po sw. Jakubu n. př. máme w Jihlawě bohdá mieti. Protož jestližeby J. W. ráčila také raddu swů k témuž sněmu i času poslati, bylibychom toho wděčni. Úmysl bohdá upřiemný k tomu wždy majíce, cožby sě cti, řádu, pokoje a dobrého této siré koruny dotýkalo, wší snažností jakž najdále muožem a powinni jsme, podlé práw a swobod našich slúžiti: jakož sme, což na nás bylo, wždycky to činili, a též i ještě s boží pomocí činiti mieníme. Dán w úterý po hodu S. Trojice, léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého čtyřidcátého dewátého. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Jiřík z Dubé a z Wisen- burka, Zdeněk ze Šternberka, Jindřich z Dubé a z Lipého, Jindřich z Mi- chalowic, Jan z Rúsinowa Čáslawského, Jan z Sútic Kúřimského, Zdeněk z Postupic Chrudimského krajów hajtmané, Mikuláš z Lipy seděním na Lip- nici, purkmistři, konšelé i obec Starého, Nowého a Menšieho měst Praž- ských, i jiní páni, rytieři, zemané a města nynie na sněmu w Praze sebraní. 33 A. Č. II.

Strana 258
258 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. I. Některá akta welikého sněmu Jihlawského r. 1449, po S. Jakubě. 30. Jan z Cimburka, hejtman markrabstwí Morawského, omlauwá se, že pro náhlé ztečení Rejhradu skrze Ješka Swojanowského, do Jihlawy na sněm přijeti nemůže. (Z orig. arch. Třebon.) W Brně, 1449, 26 Jul. Urozeným pánuom, panu Oldřichowi z Rosenberka a panu Oldřichowi ze Hradce, přátelóm mým milým. Službu swů wzkazuji Wám, urození páni, přietelé milí! Jakož mezi WM“ a některými jinými pány rok a sněm do města Jiehlawy pro obecnie zemské dobré a upokojenie nynie složen jest: k tomu roku a sněmu také s některými pány pojel sem byl, chtiec tu rádi býti. A w tom pak pan Ješek Swojanowský Rejhrad klášter markrabiny komory swéwolně a beze wší winy ztekl jest a osadil. Z kterejžto příčiny k tomu sněmu nemohli sme před se jeti; nebo s pomocí boží k tomu sě přičiniti mieníme, aby tu pan Ješek neoseděl. A poněwadž pak osobně tam býti nemuožeme: prosím zwláštní pilností Wás, jakožto pánuow a přátel swých, wážiec čest swů i země naší, abyste ráčili pokojně, řádně a slušně o potřebné wěci mlu- witi, a tak s swej strany opatřiti, aby Wám i zemi této ke škodě i k hanbě nic widieno owšem nebylo; wěře Wám úplně, že s swej strany tak se w tom mieti ráčíte. Dat. Brunnae, sabbato post festum Jacobi apostoli. Jan z Cimburka oc. hejtman markrabstwie Morawského. 31. Jindřich z Lipého pánům Českým na sněmu w Jihlawě sebraným oswědčuje se proti témuž Ješkowi Swojanowskému z Boskowic. (Z orig. arch. Třeb.) Na Krumlowě Mor. 1449, 5 Aug. Urozeným pánóm, p. Oldřichowi z Rosenberka, p. Wáclawowi Michalcowi z Michalowic, p. Oldřichowi z Hradce a jiným pánóm, rytieřóm, panoším, kteříž sú se sjeli nynie tu w Jihlawě, přátelóm mým milým. Urození páni, stateční a slowútní, přietelé milí! Službu swú WM“ wzkazuji. Jakož Ješek z Boskowic a z Swojanowa WM“ oswědčuje na bratra mého na pana Pertolta oc. a dotýkaje cti, žeby nad ním zrádně učinil: milí páni a přietelé! swě- domáť jest wěc, žeť sú naši předkowé ani bratr muoj nad žádným neprawě neu- činili, aniž jest kdy slýcháno. Než cožť Ješek Swojanowský bratru mému učinil,

Strana 259
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 259 klášter jeho, kterýž w jeho drženie i w oprawě jest, ztekl a úředníka jeho i slu- žebníky na něm jal: bratr muoj naň žádné péče neměl, aniž jest kdy nám odpo- wěděl, ani jeho pomocníci. A w tom pobral mi jest mým chudým lidem prwé, než mi odpowěděl; a pobraw mi we čtwrtek, teprw potom w neděli odpowědné mi listy poslal. A to WM' dáli buoh shledá, když toho čas bude, kterakť jest Ješek nad bratrem mým i nade mnú učinil; a to se nám z kraje Chrudimského děje. I protož WM“ prosím, jakožto pánów a přátel swých milých, což swéwolně Ješek Swojanowský proti nám počaw i činí, nemaje k nám winy žádné ani k této zemi, že nám ráčíte radni a pomocni býti proti takowému i tudiež pomocníkóm jeho. Nebť sme my wedle úřadu i swobod našich jakožto přirození k koruně slůžili i slúžiti mieníme, a nenie shledáno, bychom co neprawě kdy nad tů korunú učinili, aniž dálibuoh shledáno bude. Dán na Krumlowě, w úterý den Matky boží sněžné. Jindřich z Lipého. 32. Niklas z Polenska žaluje stawům Českým na Fridricha markrabi Brandenburského, že s přízní některých pánůw Českých w zemi Lužickau mocně se uwázal. (Z orig. arch. Třeb.) We Wratislawi, 1449, 29 Jul. Najpoctiwěším a poctiwým w Kristu otcuom, urozeným, statečným, slowút- ným, můdrým a opatrným, biskupuom, prelátuom, pánóm, rytieřuom, panošem i wšem městóm králowstwie Českého, kteříž nynie w Jihlawě na sněmu jsú: já Niklas z Polen, rytieř a hajtman země Lužické, službu swů poddanů a dobrowolnů se wší hodnů a slušnú poctiwosti wzkazuji: dáwaje na wědomie a žaluje W M� na oswiecené knieže a pána, p. Fridricha markrabie Bramburského a purkrabi Norm- berského, že se jest uwázal a zmocnil wšetečně a kwaltně w ten kraj Lužický, nemaje k tomu nižádného práwa, a mě od slawných pamětí ciesaře Sigmunda a krále Albrechta hajtmana prawého nad tú zemí ustanoweného odtud odstrčil jest, a město Libina tak řečené, to jest přinutil, že sú se jemu musili i jeho erbuom holdowati, proti řádu a obyčeji, ježto toho pamětníkuow nenie, by kto na ně kdy mocí sahal, a netoliko by s nich holdy bral, ale že sú jemu musili i jeho erbuom přisahati a slibowati člowěčenstwie, tak aby jemu i jeho erbuow poslušni byli a krále Ladislawa i té koruny České konečně se odřekli, aby nikdy k Jeho Wel“ ani k té koruně nižádného zřenie neměli. Potom náš milostiwý wšech pán, p. Fridrich Římský oc. král, jako jeden najbližší a najpřirozenější poručník našeho přirozeného a najbližšieho krále a pána p. Ladislawa, pána toho kraje Lužického, k té zemi psal jest, napomínaje pány, zemany i města z prawého poddánie a zapsánie, kteréž sú slawné paměti ciesařowi Sigmundowi a králi Albrechtowi učinili, aby podlé majestatu 33 *

Strana 260
260 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. a swobod, kteréž zřejmě okazují, na žádné knieže huďto na duchownie neb swětské, se neobracowali, ani se koho jiného přídrželi. To jest nic platno nebylo; přes to přese wšecko ten markrabě již jmenowaný drží ty lidi i tu krajinu Lužicků swé- wolně a kwaltně, jako jeden hledaje pána našeho přirozeného i té koruny České škody i hanby. To wšecko WMem na to markrabě již jmenowané túžim, jako hajt- man a wladař od wás a od mého milostiwého pána p. krále Ladislawa w té zemi ustawený, že ten markrabě nad waším i nad mým pánem a králem, i na té koruně České učinil jest, a nepřestáwá činiti, bez wšie winy i bez práwa. A prwé mně hajtman, jakož WM“ tajno nenie, když sem psal i ústně žalowal, tři hrady w té zemi odjal, a tak proti listuom i pečetem swým, kteréž já od něho mám, jest učinil, kterýmžto hraduom jména jsú Teypc, Chotěbuz a Peycen. Protož WM“ prosím, abyšte mi radni a pomocni ráčili býti, abych já k tomu wladařstwí té země mohl zase přijíti a ji tu přiwesti, kdež s práwem přislušeti má. A tomu markrabí račte psáti, aby on wám i mému přirozenému pánu, králi Ladislawowi, té země postúpil. A jestližeby týž markrabě měl s waším i s mým pánem aneb semnú co činiti podlé práwa, hotow jsem jako jeden hajtman před WMti a před tú korunů Česků státi a se w tom dáti ohledati a od Wch M“ rady užiti. Dále také žaluji WMem na p. Fridricha z Donína, žeť jest byl přijel do kraje Lužického, a zjewné poselstwie zjednal, a znesl jest na pány, rytieře, zemany i na jiné obywatele té země, od pá- nuow Českých i od té koruny, bez kredencie i bez listuow, prawě, aby se ta země markrabě Fridricha přídržela, a žeby ta koruna Česká i wšichni obywatelé zemè České nic newěděli o králi Ladislawowi, a to poselstwie žeby jemu poručeno bylo a rozkázáno od p. Jiříka z Poděbrad a od p. Alše ze Šternberka tak jednati ode wšie země České k zemi Lužické. Milostiwi milí páni! jáť newěřím takowých wěcí na WM“, ani na p. Jiříka, ani na p. Alše, nébrž odmlúwal sem toho až do wašich osob, že WM' takowého poselstwie nekázala jednati, ale že ten Doninský jezdě obchodí se lžiwými nowinami; neb se to wašich ctí dotýče, a také to podobné nenie, by WM' krále a pána swého přirozeného zapřela. Také WM“ wěděti dáwám, že častopsaný markrabě Legnici té koruně České odtrhnúti chtěl a sobě přiwesti: toho jest náš najmilostiwější pán oc. Římský král skrze swé Welebnosti poselstwie zbránil. I wdyť milostiwi mili páni! Wch M“ prosím a wěřím, že WM radna a po- mocna bude wašemu a mému pánu, králi Ladislawowi, proti tomu markrabí i proti těm pánóm, zemanóm i městom té země Lužické, aby se oni přídrželi toho, cožby jich poctiwého a řádného bylo, jakož s práwem dlužni jsú a učiniti mají, to mar- krabě lstiwé opustiece. Na to od Weh M“ odpowědi milostiwé a pomocné žádám po témž poslu. Dat. Wratislawiae, fer. III ante vincula S. Petri, anno etc. XLIX.

Strana 261
B. IV. Sněmowni wěci České r. 1449. 261 33. Stawowé Čeští žádají Fridricha markrabi Brandenburského, aby co foit země Lu- žické k nikomu jinému, než ku koruně a korunowanému králi Českému, zření swé měl. (Z rkp. Šternb. p. 145—46.) Formule, bez místa i roku (bezpochyby r. 1449, ze sněmu Jihlawského.) »List od pánów Českých k markrabi Brandburskému, aby země Lužické žádnému nepostupowal, ani dal wyplatiti oc.« Oswiecenému a wysoce urozenému kniežeti a pánu, panu Fridrichowi markrabi Brandburskému a purkrabi Normberskému oc. pánu nám přiezniwému a milému: my A. B. C. oc. službu naši welmi powolnú napřed wzkazujeme. Pane nám přiezniwý! Jakož prwé W. Kniežecie M“ psali jsme o Lužicků zemi, jenž k koruně České a k Čechóm příslušie z práwa a nižádnému jinému, i také po urozeném pánu Fridrichowi purkrabi z Donína, pánu na Wildšteině, po našem zwláště milém přieteli, wzkázali jsme, prosiece, aby WM té země Lužické nižádnému neráčili sstupowati, ani dáti wyplatiti, kromě toliko jediné koruně České: též wždy ještě WM“ služebně prosíme, tak jakož již ta země WM sobě jsů za foita wzali a přijali w jich úzkostech, a WM na té zemi práwo to od dětí Hanuše z Polencka kúpila jest, kteréž jsú měli zapsané na té zemi, aby WM té země ne- ráčila nižádnému sstupowati ani dáti wyplatiti jinému, než králi našemu Českému korunowanému budúciemu, když nám jeho pán buoh wšemohúcí dá a popřeje mieti. Anebo, žeby toho páni Čeští, rytieřstwo a města země České, jednosworně na WM“ požádali: tehdy nepochybujem, že WM' přijme penieze swé a summu za waše práwo, kteréž jest WM' kúpila od dětí Hanuše z Polencka podlé wykázánie krá- lowského zapsání oc. a že té země králi našemu korunowanému, anebo těm jakož swrchu dotčeno jest, zase sstúpíte w plnú moc, beze wšech wýmluw, w to nic ne- umietajíc, a také bez přiwětšenie summy. A na to WM“ předepsanů zemi Lužicků jakožto foitu té země porúčieme a snažnú pilností prosíme, aby WM té země ráčil býti obránce a obhájce proti každému tak dlůho, až by koruna naše Česká w tač kowé summě to zase od WM“ mohla wyplatiti, tak jakož wýše dotčeno jest. A nepochybujem také, WM we wšech těch wěcech o tu zemi bude se k koruně České a k nám prawě mieti. Budeli pak kto koli, a jmenowitě Mišenský, mocí a útiskem a z pychu proti práwu a sprawedliwosti na WM' a na tu zemi proto sa- hati chtieti wálkami: proti takowým a takowému nemienieme my WM“ a té zem- opustiti, podlé našeho moženje beze lsti. Také, jakož zpraweni jsme od přede- psaného přietele našeho, pana Fridricha z Donína w jistotě, kterak jsú welicí zmat- kowé powstali a pošli byli w zemi Lužické, wše skrze ty Polencky a jiné náwodce, ježto skrze to země ta mohlaby byla býti odtržena a odjíti od koruny České, by

Strana 262
262 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. bylo WM“ rady, pomoci a příčiny nebylo: z toho WM“ přewelice děkujem, a toho Waší M“ zwláště welmi rádi a powolně zasluhowati chceme, jakožto pánu nám přiezniwému. Datum oc. 34. »List od pánów Českých do Lužické země:« aby páni Lužičané k nikomu jinému než ku koruně České zření neměli. (Z rkp. Šternb. p. 147—50.) Formule, jako předešlé číslo. My A. B. C. D. oc. ctihodným a duostojným prelátóm a duchowním lidem, také urozeným pánóm, statečným rytieřóm, slowůtným panošem a zemanóm, opa- trným městóm i manóm země Lužické, k koruně naší České příslušným, přátelóm našim milým, službu naši přátelsků wzkazujeme. Přišlo jest před nás, a zwláštně jsme toho zpraweni, že byli jste těžkým wálkám a nesnázem poddáni, skrze mladé Polencky a skrze Nikla Polencka rytieře, ježto jest on to i jiného wiece proti koruně nehodně a neslušně učinil, podlé toho, čím jest byl a jest koruně naší dlužen a powinen i zawázán, jakož tomu sami dobře rozuměti muožete; a také skrze ta znamenitá poselstwie od krále Římského i od krále Ladslawa oc. k wám nedáwno učiněná. Takowých obtiežení wěrně nám jest lito; neb také zpraweni jsme od urozeného p. Fridricha purkrabi z Donina, pána na Wildšteině, od našeho zwlášť milého přietele a obywatele w zemi České, že ste wy takowým poselstwím k wám učiněným z moci aneb z mocnosti předepsaného krále Římského a krále Ladslawa oc. měli býti přewedeni a odkázáni a obráceni k sta- rému Mišenskému, kterýžto wždycky i s swými předky našie koruně i nám mnoho zlého a protiwného jsú činili, i podnes, kde by mohli koruně naší a nám co haneb- ného a škodného, rádby učinil; nepochybujíce, že i wy to sami dobře wiete, a tomu dobře rozumiete. I wěděti móžete, že předjmenowaný král Římský, ani král La- dislaw JM', sprawedliwé moci ani práwa k tomu nemají, by to učiniti mohli: po- něwadž wy JM“m, ani nižádnému jinému, podlé starodáwních země a koruny naší práw, swobod a wysazení, přísahami dědičnými i sliby dlužni a powinni i zawázáni nejste a nemáte býti, než toliko jediné koruně naší České a králi Českému koru- nowanému, když již toho mieti budem; a wšak ještě ten korunowaný Český král, ani nižádný potomní král, nižádné sprawedliwé moci ani práwa nemá k tomu, by měl nebo mohl tůž zemi Lužickú a wás komužkoli odkázati a odciziti, od koruny naší zawaditi, bez wuole pánów Českých; jakož jest wás toho wšeho šíře a zwlá- štněji předepsaný pan Fridrich z Donína, přietel náš milý, pamatowal, opakowal, zprawil, i od koruny naší i od nás ode wšech napomanul. A co jest k wám w té mieře dál, to jest učinil plným slowem naším. 1 plná wuole naše jest, a welice wám z toho děkujem, že jste to dobrotiwě od něho přijali, a k koruně i k nám že jste se prawě w tom měli a zachowali, a že též ještě i potom učiníte, jako ctní,

Strana 263
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 263 dobří lidé; a toho od wás nepochybujem. Než welmi jest nám diwno a neznámo do některých, ze jména od Kokriceruow, z Drakowa a od těch z Štutenhaimeru, i od jiných jenž se to dotýče, kteříž se miení od země jinam wrci a odtrhnúti; jehož jim toho wždy nedowěříme, by to proti koruně a proti nám učinili. I napomie- náme je tiemto listem, těmi sliby a přísahami, jimižto předci jich i oni koruně České powinni a zawázáni jsú i zapsáni, aby při koruně České a při zemi zuostali; prosiece wás wšech jiných, aby jste je na to nawedli, aby jinák nečinili. Také milí přietelé! jakož w wašich úzkostech pána nám přízniwého, markrabi Fridricha z Bramburk oc. za foita země Lužické přijali jste a sobě wzali, pro obranu a ob- hajowání wás i země, to my rádi slyšíme, a wás i tu zemi JM“ porúčieme, jakož také i JM“ o tom psali jsme, prosiece i žádajiece od wás, aby jste se JM“ přidrželi i poslušni byli, jakožto foita swého, tak dlúho, až by král Český korunowaný, kte- réhož mieti budem, anebo my páni Čeští, rytieřstwo a města jednosworně wás wyplatili bychom od JM“ takowú summú; a to práwo, kteréž jest JM na té zemi kúpila, aby té summy nic nepřibýwalo beze lsti, a zwláště proto, neb JM i s swými bratřími králi Českému budůciemu korunowanému, nám pánóm Českým, rytieřstwu i městóm země České, zapsati se mají a chtie, summu nadepsanú peněžitů bez přiwětšenie a bez wšelikterakých wěcí w to wmietání zase přijieti a wzieti, kdyžby toho na JMtech, tak jakož se swrchu píše, bylo požádáno a napomenuto; a nade- psané země Lužické i wás zase swobodny wšech slibuow JMtm učiněných propustiti králi budúciemu korunowanému anebo nám pánóm Českým, rytieřstwu i městuom z jednoswornosti požádajíciem, jakož pak takowé zapsání šíře w sobě i swětleji ukáže; w takowém wždy wšak rozumu a úmysle, aby jste wy a země Lužická od koruny České a od nás nikoli neodešli a odtrženi nebo odcizeni nemohli býti a nebyli; zwláště milí přietelé toto pamatujíce a wědúce, že těm napřed dotčeným dědičným wašim přísahám, slibóm i cti swé dosti učiníte a slušně zachowáte, ježto bohdá w tom budúcí časy té země Lužické i sami swé dobré najdete a znamenati muožete. Datum oc. 35. Poselstwí od krále Fridricha stawům Českým w Jihlawě na sněmu sebraným skrze Prokopa z Rabšteina i Heidenricha Truksesa wykonané. (Z kopie arch. Třebon. a z rkp. Šternb. p. 125—126.) W Jihlawě, 1449, 26 Aug. a) (Podlé překladu w archivu Třebonském.) Let božích oc. XLIX, w úterý po S. Bartoloměji, pan Prokop z Rabšteina a Haidenreich Drukses oc. raddy Králowy M“, krále totiž Římského, jsúce od JM“ wy- sláni, dáli sú pod wěřicím listem poselstwie w jistbě na rathauze, ku pánuom, ry- tieřuom, panošem i z měst posluom králowstwie Českého na sněm sebraným takto:

Strana 264
264 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. Najprw Kr. M' král Římský wzkázal jest Wám a wzkazuje wšem pozdra- wenie, milost swu a wše dobré. Jakož před chwilí po upadení do měst Pražských a jetie pana Menharta dobré paměti, a po mnohých záhubách chudých lidí, pány některé země této zna- menitějšie i zemany JM' obeslal jest k sněmu, miesto jim w Znojmě, a den w druhú neděli w puostě jmenuje; a tam JM některé lidi znamenité z swé raddy poslati chtěl jest, i sám se tu někde přiblížiti; proto zwláště, aby ty wěci wněweč lep- šieho byly uwedeny: na to JM' podnes odpowědi nemá ižádné, než těch wěcí tak nechal jest, jakž samy w sobě jsú. Potom pak po sněmu w Hradci držalém, někteří páni králowstwií tohoto, totiž pan Jiřík z Kunstatu a Poděbrad, pan Aleš ze Šternberka, pan Zdeněk ze Štern- berka, pan Mikuláš Trčka, také i hauptmané krajów země této někteří, města Praž- ská i jiní, JM' společně listem obeslali jsú, wěděti dáwajíc, že sněm obecný a walný wšie země w osmý den po S. Jakubu zde w Jihlawě mietiby měli; a k tomu sněmu i času témuž, jestližeby JM' ráčil, aby raddu swů poslal: ale w témž listu nepoložili sú, coby na tom sněmu mělo býti jednáno; kterýžto list po datum w něm položeném w několika neděléch teprw dán jest JM“. A teď již JM' pana Druksasa a mě poslal jesti k Wašie M“, žádaje, abyste ty wěci země této, kteréž před sebú máte, tak konali a k tomu wedli wedle spra- wedlnosti, cožby země této a koruny České dobrého, slušného, řádného bylo a užitečného; a že také JM' w tom zpříčin, o nichž w této mieře nenie potřebie tolik wyprawowati, rád což má a muože, chce fedrowati, a raden k tomu býti i pomocen. Odpowěd naše. Najprwé poděkowali sme JM“, že jesti ráčil raddu swú mezi nás wyslati. Item, potom sme dali odpowěd raddě JM“, že chcem časem swým JM“ po swých posléch na to dáti odpowěd. b) (Totéž poselstwí, podlé překladu w rukopisu Šternberském.) Poselstwie krále Římského k pánóm Českým o uloženie sněmu obecnému oc. Jakož luoni pro wpadenie w Prahu a pro jetie dobré paměti pana Menharta mnohé ruoznice, búřky a záhuby staly jsú se nad chudými lidmi w této zemi: KM' maje nad tiem lítost, i položil jest sněm do Znojma druhú neděli w postě, a k tomu obeslal jest znamenitějšie pány a zemany i města, chtě rád ty nesnáze w dobrý konec a podobný uwesti; a k tomu JM' chtěl znamenitů radu poslati i sám se přiblížiti; a na to JM žádné odpowědi neměl jest až do sé chwíle, a tak jest té wěci nechal, tak jakož se w sobě má. Až tepruw nedáwno pan Jiřík Po- děbradský s panem Alšem Šternberským, s panem Zdeňkem Šternberským, s panem Mikulášem Trčků, s hajtmany některých krajów, a Praha město, poslali jsú k JM“, že

Strana 265
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1448. 265 wšie obci země České uložen jest sněm do Jiehlawy, osm dní po swatém Jakubě; a ten list přišel do Wiedně po datum několik neděl, ježto JM' byl odjel do Štyrska, a nenie w tom listu psáno, očby ten sněm měl býti. A proto wždy JM teď poslal jest mne a pána Druksese swého hauptmana k wám, a žádaje, aby ste wedle spra- wedlnosti w řád této země uhodili, a že JM' k tomu ferdrunkem i jinými běhy, což má a muož, chce pomocen býti, což najdále bude moci, jakož JM“ z mnohých příčin dobře příslušie a příleží. 36. Nowiny České, co se dálo w Čechách mezi oběma stranami, před sněmem Jihlaw- ským i po něm; (psané jménem Oldřicha z Rosenberka, lat. i česky). (Z kopie arch. Třeb.) Bez místa, 1449, m. Sept. Notantur quaedam gesta hujus regni; novitates circa hoc. Najprw, že purkmistr a radda i wšecka obec města Jihlawského, když sè jest den jmenowitý, oktáw S. Jakuba apoštola wětšieho, sněmu w Hradci Jindři- chowě do Jihlawy uloženého přibližowal, k nám swé učinili sú poselstwí; prosiece, abychom wždy najméně týmždnem prwé, než jiní páni strany odporné, tam přijeli; řkůce, že táž strana gleitu od nich a hospod w městě jich na XII set koní žádali sú; toto nám znamenitě připowěděwše, jestližebychom my tam tak, jakož sě swrchu- píše, týmždnem prwé aneb najméně čtyřmi dni nepřijeli, a který z pánów strany odporné tam přijel, žeby ižádného do města pustiti nemienili. A skrze to že se bojie, by nesnáze nowé prwnich snad horšie nepowstaly. Item při témž také času p. Aleš ze Šternberka a Oldřich řečený Močihub z Kralowic, ubrmané od strany odporné smluwů w Hradci Jindřichowě udělanů wydaní, nás také obeslali sú welmi pilně, příčiny nám některé předkládajíce, aby- chom sě we Wlašími městě jich strany s nimi sjeli pro ty wěci, kteréž w příměří a smlúwě w Hradci udělané jsú přečiněny, w některý nás běh jiný a k swé wuoli chtiece přiwesti, nám toho den jmenowitý w tu neděli před S. Jakubem jmeno- wawše. To sme jim hned odwrhli, takowé se lsti jim chtiece wystřieci; řkúce, že rok již do Jihlawy uložený blízek a téměř již přede dweřmi jest. ltem widúce, že do Wlašími nechcem, w Brodě Německém nám miesto jiné jmenowawše, chtěli sú, abychom o též s nimi tam rokowali: i to jim také jest námi pro příčiny swrchupsané odwrženo. Item potom jedúc k sněmu do Jihlawy, a přijewše do Brodu Německého, dále jeti nechtěli sú, žádajíc toho, aby najprw ty wěci w příměří, jakož sě swrchu- píše, přečiněné, byly srownány přede wšemi jinými wěcmi. My pak ačkoli nerádi, jim k tomu swolili sme; proto zwláště, aby námi a stranů naší roztrku nebylo ižádného, a nesnáze aby snad wětšie prwních nepowstaly w zemi České. A. С. II. 34

Strana 266
266 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. Item při témž také táž strana odporná žádala jest, aby jich kněžie w městě Jihlawském o sněmu swobodu w kázaní a w rozdáwaní těla a krwe božie i České mše spiewani mèli. To jim jest hned zawrženo, aniž toho jim dopustiti chtèli sme. Než tak dlúho mluwili sú a o to sem i tam jezdiece pracowali, že sme jim k tomu toliko swolili, aby p. Jiřík sám jediného toliko kněze měl tu w Jihlawi, a ten aby jemu, ač nechceli bez toho býti, w hospodě mlče beze wšech spiewání a bez zwoněnie tajně odslúžil a bez křików welikých. Ale w kostele jemu služiti pro nic nedali sme. Item potom teprw we čtwrtek po oktáwu S. Jakuba páni strany odporné do Jihlawy na sněm přijeli sú. Tu my pak čtyřie ubrmané smluwů Hradecků od obú stranů wydaní, my Oldřich z Rožemberka a Arnošt z Leskowce s strany našie, a p. Aleš ze Šternberka a Močihub s strany odporné, wzemše ty wěci přečiněné před sě, jednali sme a wýpowědi činili, tak že mezi jednáním těch wěcí mnohým sme běhóm jich a téměř wšem srozuměli, nač a kterak jdú, nás a stranu naši wždy k swé wuoli připrawiti chtiece, jehož milý bože rač ostřieci. Nébrž wždy w těch we wšech swých přech tuze jsú stáli přewelmi a wždy odtahowali nás, tam wždy přeležeti chtiece a tiem utisknúti. A wšak se jim wždy prwé nežli nám stesklo, tak že k tomu mluwili jsú, aby ty wěci wšecky, o kteréž sě jest wýpowěd stala, i jiné o kteréž ještě wýpowědi nenie učiněno, schowány byly a zapečetěny. A nám toho moc jest dána, kdyžbychom ubrmanóm jiným den jmenujíce, rok a miesto uložili k tomu, aby wýpowěd byla učiněna, tam i na to miesto ubrmané jiní při- jeti mají. A na tom se z sněmu Jihlawského obojí rozjeli sme. Item když ponajprw snad dwě neděle w Jihlawi byli sme, tu KM' král Římský p. Prokopa Rabšteinského a druhého s ním rytieře Haidenricha Druksesa mezi nás s některými wěcmi wyslal jest. A my pak JM“ na to poselstwie po swých po- sléch řekli sme dáti odpowěd, nébrž i rokowati s JM“. A takého roku uloženie nám moc také dána jest s KM“ umluwiti. ltem nynie tomu porozuměl sem, že p. Jiřík s jinými jich strany pány, w Praze jsúce, k tomu mluwie a ku poli sě strojie, chtiece ty, kteříž w jich kraji jsú, a k nám sě w této mieře přiwinuli, utisknúti a k swé wuoli připrawiti. A nám nenie lze, aniž jinak učiniti muožem, než sè také ku poli strojíme, tomu chtiece s boží pomocí odepřieti. Ale toho wždy očekáwáme, abychom snad a strana naše, což nás ještě wěrných jest křesťanów, skrze nedostatek weliký k hanbě, i wšecko křesťanstwo k škodě nepřišlo nenabyté. Ale bychom jediné doklad a pomoc měli některaků, jiež očekáwáme, boha milého na pomoc wezmůce, s radů lidi dobrých té newěře a straně odpornie dobře bychom chtěli odepřieti. A k tomu se wždy strojíme, že bohdá jinak učiniti nechceme, než jako dobří křesťané, kteříž od wiery křesťanské z lúna swaté cierkwe nikdy newystúpili sme, ani bohdá wystúpíme.

Strana 267
[B. IV. Sněmowní wěci České r. 1449. 267 Item táž strana odporná tajně swé poselstwie miewá častokrát u KM“ krále Římského, u kniežat korfirštów i také u jiných kniežat i Říských měst, kdežkoli wědie, nás wždy jim pod tajdinky a pěknými řečmi lstiwě zhyzditi chtiece; usilu- jíce také w tom bez přestánie, kterakby nás a stranu naši sobě podrobili a k swé wuoli připrawili. Ale ufámeť milému bohu, jediné budeliť že sě Otec swatý k tomu, jakož sě nadějem, přičiní, že ty wěci dálibóh wšecky dobře pójdů. Item p. Jiskra před chwili porazil jest znamenitě Huniad Januše, zpráwci králowstwie Uherského. Item w nowě týž Jiskra Pangracowi porazil pět set koní; a dobře sě témuž Jiskrowi wede prewelmi. Item mezi kniežaty, korfiršty a městy Řískými wálky nynie a záhuby jdú přeweliké, pálením zwlášť i také obyčeji jinými. Tak že klášterów welmi mnoho města Říská kniežatóm i měst wypáliwše dobyli sú, a kniežata městóm též. A ne- budeliť w to Otcem swatým aneb někým dobrým jiným nahleděno, aneb welikého božieho smilowánie, buoh wie kteraký ta wěc wezme konec. Neb sě již powěsti rozšiřují, žeby i Armeniaci někomu měli z stran na pomoc přiblížiti sè. K. Sjezd jednoty Strakonicke w Plzni r. 1450, 15 Mart. 37. Pana Jiřího z Poděbrad wěřicí list pro posly swé na sjezd Plzenský. (Z orig. arch. Třebon.) W Praze, 1450, 13 Mart. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad: urozeným, statečným, slowútným a opatrným pánuom, rytieřóm, zemanuom i městom w Plzni na sjezdu nynie sebraným. Službu swů wzkazuji wám, kteří jste semnú w dobré wuoli, a posielám k wám urozeného pana Jana Caltu z Kamennéhory, šwagra swého milého, a slowút- ného panoši Heřmana ze Zhorce, služebníka swého. Cožť oni ode mne s wámi w tomto poselstwi mluwiti budú, abyšte jim toho úplně uwěřili, jakožto mně sa- mému. Dán w Praze, w pátek po S. Řehoři, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého padesátého. (L. S.) 38. Oswědčowání p. Caltowo od p. Jiříka z Poděbrad na sjezdu Plzenském učiněne. (Z kopie arch. Třebon.) W Plzni, 1450, 15 Mart. Wám páni, rytieři, zemané a města, i wšem dobrým lidem na tomto sjezdu nynie sebraným, pan Jiřík z Kunstatu, pán náš, kázal jest powědieti, a wzkazuje službu swů, ktož jste s ním a jeho přátely w dobré wuoli. 34 *

Strana 268
268 B. IV. Sněmowní wèci České r. 1450. Podlé toho Waší Milosti, páni, a též i wám přietelé milí, oznamuje a wěděti dáwá, ač kteří newiete, že páni ubrmané JM“ i také druhé straně rok jsú položili w Pelhřimowě w neděli prówodní najprw příští. A tak slyšaw pán náš, pan Jiřík, kterak mnozí lidé po zpráwě nejisté některých, široce po krajích, a zwláště w tomto kraji Plzenském, mluwili jsů, majíce zato, jakož i jistě snad někteří mají, by JM' byl příčina těch nesnází w této mieře w zemi wzniklých, a žeby JM' byl toho snad i někaký počátek: protožteď pánu našemu, jakož sme již powěděli, i straně druhé, rok, tak sě naděje, w Pelhřimowě na to jest položen, žeť tu bohdá shledáno býti má, ktoť čím winen i také newinen jest. Prosíť wšech na tomto sjezdu společně, i každého zwláště, a žádá pánuow, rytieřów, zeman i měst, aby také ráčili při tom býti a byli w Pelhřimowě k tomu dni, jakož sme řekli dřéwe. Žádáť pán náš, a welmiť by to rád widěl, by přitom bylo dobrých lidí, cožby najwiece býti mohlo. Tu bohdá srozomiete a zwiete, wy i jiní dobří lidé, práwěli jest o JM“ to šířeno či nepráwě, a ktoť wšech nesnází těch byl a jest příčina, neb kto také w tom ne- winně jest pomlúwán. Nebť pán náš i do jich domuow některé o též chce obe- slati, a wždy hleděti toho, cožby dobrých lidí mohlo najwiece, by bylo podobné i z jiných zemí, při tom býti; aby asponě wěděli, kým jest a kterak to šlo, neb kterakby se měli potom, budeli potřebie, k tomu přimlúwati a k čemu přičiniti, nejistými sě powěstmi klátiti nedadúce. Každýť sám od sebe muož tomu rozuměti, žeť našemu pánu wálek a nesnázi žádných potřebie nenie. Jestiť, wieme, těch JM“ záhub a zlého této země tak lito, jako komu; newyměňujemť ižádného. Pakliby kto při tom býti nechtěl, aneb sě komu nezdálo, a potom snad wždy ještě řečí a pomlůwaní o pánu našem takowých nepozuostal: teďť my od pána oswědčujem, i sami byste rozoměli, žeťby takowý rád pánu i ji . . . 1) škodil, poněwadž by neuptalé prawdy wěděti nechtěje . . . . . wšetečně tak utrhal. Dáleť slyší pán náš, žebyste s markrabí Mišenským w swazky někaké chtěli wjíti. Wie to každý z wás, že markrabě Mišenský starodáwný země této jest ne- přietel; ježto kdež jest kdy mohl ke škodě nebo k hanbě tomuto králowstwí co učiniti, nad jiné cizozemce wždy hleděl toho beze wšie litosti, a radost toho měl i chlúbu. Zwláště pak w této mieře nepřietel našeho pána jest zjewný, a mnoho dobrým lidem již to známo jest, i bude ještě bohdá šíř oznámeno, co a kterak jest nad služebníkem jeho panem Šumburkem přes wšecka rowná podáwanie učinil, i nad jeho sirotky, ježto náš pán to široce muož prowesti. I wěříť wám páni, a též i wám přietelé, že toho nikoli neučiníte, byste takowěmu jeho w té mieře, i jeho wšech přátel, a tohoto wšeho králowstwie dáwnému nepřieteli, měli ke škodě našeho pána, markrabí již powěděnému ku posile, i k záhubě země wcházeti s ním 1) Chyba w originálu; tak i doleji.

Strana 269
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 269 w které swazky. Tklotby sě to mnoho jiných, a potom nadleh strach, byť i sa- mých wás nedotklo. Zwláštěť pak Twů M', pane z Rožemberka, pán náš pamatuje mírem tiem, kterýž se jest luoni znamenitě stal w Jihlawě mezi wáma. Stallitby sě ten swazek, tak jakož jest slyšeti, i my sme již teď powěděli, rozomělťby pán náš i wěděl, že Twá M mír ten swéwolně chtělby rušiti, a sobě tudy swéwolných dobýwati sním i s jeho přátely nesnází. Protož prosíť Twé M“ pán náš, že toho neráčíš udělati, a s jeho nepřietelem swazków takowých ke škodě země této činiti, přes pána na- šeho široké a zjewné podáwanie, kteréž jeho od markrabie Mišenského potkati ne- mohlo. Toť na Twú M pán náš wznášie a k paměti přiwodí. L. Sněm w Pelhřimowě r. 1450, 12—23 Apr. 39. Šlechta knížetstwi Swídnického a Jaworského prosí pánůw Českých na sněmu Pel- hřimowském sebraných, aby nad pokojem w zemi jich zjednaným ochrannau ruku drželi. (Z orig. arch. Třebon.) We Swidnici, 1450, 10 Apr. Urozeným, statečným, slowůtným a opatrným, panu Oldřichowi z Rosen- berka, panu Jiřikowi z Poděbrad, panu Oldřichowi z Hradce, panu Haškowi z Wal- šteina, i jiným pánuom, rytieřóm, panošem a městuom koruny České, nynie spolu na sněm w Pelhřimowě sebraným, zwláštním přáteluom a pánuom přiezniwým. Služba naše napřed, urození, stateční, slowútní a opatrní páni, přietelé zwláštní a přieznitelé milí! Jakož pak wiete, kterak my w jednotě a smlůwě s lantfridem a kra- jem Hradeckým jsme, wedle wykázanie listuow mezi námi obostranně na to daných: a jakož také panem Jetřichem hauptmanem a raddú téhož kraje Hradeckého opět do- brotiwé stánie a příměřic s Welflem, Šimerků a Jenikem i jinými jich pomocníky až do S. Jiřie n. př. smluweno, jim toho den a rok aby byl uložen, kterýžto nám nynie listowně složen a odwolán jest: poněwadž pak my také úd jeden jsme znamenitý koruny České, prosímeť wás s zwláštní pilností, w tom a k tomu aby pomocni byli a tak přičinili sě, aby nám smlúwa takowá, wedle zápisuow wykázanie, lépe a jistěje byla držána, nežli od některých držána jest, a silnice aby také swobodny byly a pokojny, tak aby země obojie i města w mír, jednotu a w pokoj byly uwedeny, jakož pak toho plnů k wám naději máme. A když pak to dobrotiwé stánie a příměřie s Welflem, Jeníkem a Šimerků i jinými jich pomocníky na den S. Jiřie n. př. wyšloby: tehdy na prostranný čas uloženo, a nám také den jmenowitý aby byl oznámen, gleito- wáni také abychom byli k tomu, a w čas určený, totiž šest neděl napřed, aby

Strana 270
270 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. nám bylo dáno wěděti, tak abychom my urozeného pana Hanuše z Koldic haupt- mana, kterýžto někdy w jiných běziech daleko od nás, jakž po smrti uroz. pana Albrechta dobré paměti strýce jeho a miesto něho s strany našic za ubrmana wywolen jest, jej abychom k tomu obeslati a přitom mieti mohli. Potom tehdy wedle zněnie zaručené smlůwy a toho zápisu, kterážkoli strana winna bylaby wedle žalob a odporuow, rádi to chceme dáti rozeznati; a našíť stranů dálibuoh ižádná rownost nemá scházeti. W práci také waší, jižto pro pokoj, jednotu a lepšie wedete, prosíme, sobě nestyšťte: nebť toho wám rádi chceme zasluhowati. Také jesti Welll nynie w nowě městu Landshutu králowskému a nám příslušejícímu psal hroze, a je k holduom dáwaní připrawiti miení, ačkoli ještě dobrotiwé stánie a příměřie jest newyšlo. Prosíme, aby to také nebylo dopuštěno, ale radši staweno waší příčinů; a tohoť také wám chcem zasluhowati. Na to wašie dobrotiwé od- powědi po tomto poslu prosíme. Dán we Swídnicí, w pátek po hodech weliko- nočních, pod Typrantowů Raybnic podhauptmanowů a města Swidnice pečetmi, let božich etc. quinquagesimo. Typrant Reybnic podhauptman kniežetstwie Swídnického a Jaworského, a přísežní našie jednoty etc. 40. Pana Jiřího z Poděbrad manifest proti pánům jednoty Strakonické. (Z kopie arch. Třebon.) W Praze, 1150, 30 Apr. Duostojnýmu bozě otcem, a urozeným, statečným, slowútným a opatrným oc. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, swým i wšie jednoty našie jmény, službu swú wzkazuji, ku paměti wašie tiemto listem přiwodě: jakož netajné jest, kterak před chwili Oldřich ze Hradce swéwolně mně jest odpowěděl, a nepotřebně wálku proti mně byl začal, i jiné k tomu nawedl, wěda dobře mé i mých přátel rowné a spra- wedliwé podáwanie, že sme chtěli skutečně rowné od sebe učiniti i přijicti, po obecniem sněmu, anebo kohožby nám sněm obecní za súdce wydal, kterýž byl uložen wší zemi do Prahy o swětiem Šimoniši a Judě. Rok tomu minul; z čehožby nám koliwěk byla wina dána, to od nás přijato nenie, ale od strany nám odporné z úmysla a z swé wuole wálka ta jimi začatá proti nám wedena jest k záhubě chudiny tak dlúho, až již přišlo k té smlůwě, kteráž se jest stala w Jindřichowě Hradci, kdežto bylo také přímiřie smluweno a zaručeno do roka takowé, že sme suobú stranů zřetedlně a welmi znamenitě swolili a zapsali na čtyřie ubrmany a oprawce, zejména na p. Oldřicha z Rosmberka, na p. Alše ze Šternberka, na Ar- nošta z Leskowce, a na Oldřicha Močihuba z Kralowic, dawše jim plnú moc o wše-

Strana 271
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 271 likteraké pře a winy nás srownati a mezi námi wýpowěd udělati, na najdalšie a konečně do sw. Jiřie nynie nedáwno minulého, anebo na ten den. A na to ti páni a čtyřie ubrmanie přikázali jsů nám obojim býti w Pelhřimowě w tu neděli o prowodě, jakož jest nedáwno minula, a to pod základem peněžitým a pod po- kutami we smluwním a přímiřném listu jmenowanými; jakož o tom wýpowěd wšech čtyř ubrmanuow, kterůž jsú jednosworně w Jihlawě udělali, a nám pod jich pe- četmi napsanú wydali, šíře ukazuje. I jest to wědomé a dobře jisté, že sme my i naše dwa ubrmany a oprawce od nás a s našie strany wydaní na ten den w neděli prowodní neobmeškali w Pelhřimowě býti, jakož ti, chtiece i powinni jsúce smlu- wám a wýpowědi Jihlawské i přikázaní ubrmanskému dosti učiniti, konečného konce se nadějíce do dne S. Jiřie wýše praweného, nebo na ten den. Ale Oldrich ze Hradce, ani ubrmané strany jeho, na ten den w neděli prowodni netbali neb nechtěli sú do Pelhřimowa přijeti, a nepřijeli sú, jeliž p. z Rozmberka tepruw w úterý přijew, po Oldřicha z Hradce posielal jest. A z toho jiného nemuož býti shledáno, než že sě jim konce a pokoje nechtělo. A to sě w prawdě najde z do- lepsaných duowoduow. Neb když po mnohém a dlúhém rokowání a taidinkowání od ubrmanuow s strany našie wydaných, ubrmané od strany nám odporné wydaní byli sú otázáni až do několikrát, muožli sě tu w Pelhřimowě těm wšem wěcem konec státi? pamatujíce je listem a zápisem smluwním, že sú powinni mezi námi stranami konečný konec a wýpowěd učiniti; a ubrmané strany našie měli sú úmysl a chtěli sú tu mezi námi konečný konec a wýpowed hned udělati: ale p. z Rozm- berka před dobrými lidmi dal jest tu odpowěd, že tu nikoli konce býti a státi sč nemuože; a netbaje i na to, kterak sè jest wedle listu smluwnieho wykázanie do- browolně podwolil a zawázal, wedle jiných ubrmanów, do S. Jiřie již minulého bez zbawenie konec a wýpowěd mezi námi udělati. Pak my ještě přes to i s swými ubrmany k tomu sme se podáwali, buď dwě, tři nebo čtyři neděle i dále, abychom sě wždy nerozjeli, než tu sě konce doležali, chtiece rádi obecnie dobré widěti a pokoj země této. Toho opět p. z Rozmberka nechtěl učiniti, prawiw, že má hned do Lince k sestře jeti. A slyšewše to p. Zbyněk Zajiec a p. Jan Smiřický i jiní dobří lidé, přičíněli i přimlúwali sú sě, a jednali pilně, i smluwili sú mezi námi opět přímiřie dalšie od S. Ducha až do roka. A na to boha chwáléc, a upokojení se radujíce, již kázali sú we zwony zwoniti, trubačóm trůbiti, lidem to oznámiti a w bohu sč radowati; neb w určeném času wedle námluwy tehdáž w Pelhřimowě znowu udělané měl se jest konečný konec o ty wšechny wěci mezi námi státi; i miesto bylo jmenowáno a smluweno, kde a kdy sme sě suobú stranú měli sjeti ku konci; a když jest namluweno a rokowáno o miesto, tu jest p. z Rozmberka powěděl, že na tom sjezdu, který sú měli w puostě w Plzni, ustanowili sú sě a na tom rozjeli sč, aby jinam k sjezdu a k sněmu neswolowal nikoli, než do Jihlawy

Strana 272
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 272 nebo do Budějowic, anebo do Plzně. A na tom jest sě drahně dlůho držal, nikam jinam swoliti nechtě. I teď sě opět nalezá prawý a jistý duowod toho, že strana Oldřichowa z Hradce i s ním i s jich ubrmany neměli jsú hned nižádného úmysla, ani chtiece, aby ty wěci mezi námi ku konci přiwedli a přiwesti chtěli w Pelhři- mowě; poněwadž, jakož sě tu rozumem lehkým a snadným každý domakati muož, swolowali jsú sě w Plzni w puostě o miesto ku potomniemu sjezdu neb sněmu k srownání těch záští mezi námi, a měwše i powinni bywše tu w Pelhřimowě ko- nečný konec a wýpowěd mezi námi udělati o swětiem Jiří minulém; wědůce ubr- mané, že potom wiece moci nižádné nemají, wedle wykázanie smluwnieho listu. A námi ani ubrmany našimi nic jest nescházelo a nesešlo; jakož pak to časem swým w prawdě bude moci býti okázáno a širšími zpráwami dowedeno. A což pak z toho muož jiného rozumieno býti a wědieno, než že sú Oldřich ze Hradce s swú stranů nepatřili konce, alebrž zřetedlně nekonce sú hleděli a roztrženic; a to sú napo- sledy wždy okázali. Neb když sme již suobů stranů zasě k smlúwě a ku přímiří dalšiemu byli přiwedeni na konec a k uklidu pokojnému, a k ohlášení také lidu již zwoněno i trůbeno bylo: potom pak nazajtřie ráno uwrhli sú nám w to Němce cizozemce, zejména markrabí Fridricha Mišenského; kterýžto Mišenský i s předky swými koruny a králowstwie Českého starodáwní zhůbce a nepřietelé byli jsů, a nynie pak od drahné chwíle náš a jednoty našie zjewný a odpowědný nepřietel jest. I chtěli sú a stáli sú o to, abychme my s tím Mišenským w též přímiřie a w túž smlůwu jako i s nimi nerozdielně wstúpili. A tu sme tepruw zwěděli, že sú sě s našimi nepřátely k záhubě zemské spojili. Přes to přese wšechno naše poselstwie, kteréž sme učinili ku p. z Rožmberka i do Plzně k nim na sněm jich listowně i po dobrých, urozených a znamenitých osobách, dáwajíce jim wěděti, že zpraweni jsme, žeby sě chtěli s takowým naším nepřietelem zjewně odpowědným spojiti; žádajíce i upomínajíce, aby toho nečinili, dle našie smlůwy i přímiřie za- psaného, a dle jiných slušných wěcí, kteréž jsú mezi námi některými zwláště w Ji- hlawě sě staly, a jmenowitě mír mezi mnů a p. z Rozmberka: nic sú sč na to neobrátili. Ježto i tu jeden opět prawý a jistý duowod jest toho, že sů ku konci neměřili jiti a konati w Pelhřimowě o S. Jiří, wedle wykázanie smluwnieho listu a podwolenie ubrmanského. Neb by byli měli žádost a úmysl ku konci jíti w tom času, dokud sú ubrmané moc měli wedle wykázanie smlúwy: tehdy by sobě Mi- šenského nepřietele našeho ani jiných na nás nejednali, a s nimi sě proti nám nespojowali, k roztržení a k nepokoji takowému, jakož jej wšichni pohřiechu před sebú widíme. Neb jest w prwních smlúwách ani w přímiřích Mišenský s nimi ani oni s ním nebýwali; nébrž nižádná zmienka nikdy jest prwé o Mišenském w tom sě nedála. A wšak i w tom sme my se měli a okázali, přieliš k jich wuoli sě pře- dáwajíce, jako ti, jenžby pokoj raději nežli nepokoj widěli. A proto sme wšak

Strana 273
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 273 wždy i s Mišenským ku přímiří swolili do jiného jmenowitého času, nežli s stranů nám odpornů. Neb by ty wěci a to obé spolu, pře Mišenského i nás obů stran, na jednom roce obtiežné a nemožné bylo jednati, tomu každý muože rozuměti. A widúce nás i w tom opět powlowné, z toho sú nám pak podali a na nás žádali toho, jestližebychom s Mišenským na tom uloženém roku miesto a konec wzali a měli, tehdy abychom proti němu potom do jmenowitého a do určeného času ne- býwali, ani na nèho pomáhali. Odpowed jest naše byla na to, že nejsme tak swé- wolni, kdyžbychom již konec a miesto měli s tím Mišenským, bychom swéwolně na něm jakých nesnází hleděti chtěli; než bychme jim takowým během, jakož sú na nás žádali, zawázali, nejsme jim toho powinni. Neb takowé zawázanie netoliko swobodným, ale wězňóm a přemoženým lidem jest přieliš obtiežné, a nám pak i nad to welmi neslušné a nehodné; a mybychom tehdy do toho určeného času, ačby sě zemi České, nebo kterým přáteluom našim od Mišenského sě dálo jaké bezprawie, nemohli jim nic ku pomoci ani platni býti. Toho sú strana nám od- porná opustiti a oblewiti nikoli nechtěli, skrze to k roztrku konečnému wedúce, jakož jsú i to přiwedli. A nám sě jest to zdálo i zdá neprawé, neslušné a ne- hodné jim k tomu swoliti a zawázánu býti. A tak pro ten kus, jenž sě dotýče cizozemce Němce, dáwnicho nepřietele a zhůbce koruny a králowstwie Českého, a našeho odpowědného nepřietele, stalo sě jest roztrženie a nepokoj w této zemi, dáli buch ne mnú, ani jednotú naší, ani ubrmany dwěma od nás wydanými; jakož to již každý, kohož tato zpráwa dojde, muož očitě wěděti a lehkým a prostým rozumem dosáhnúti, žeť sme my tiem zlým, kteréž sě jest počalo a dále pohřiechu puojde, bohdá newinni, a wěrně jest nám líto toho; doufajíce každému dobrému, že nám takowého zlého litowati pomohú, a to w swé paměti mieti budú. A wy- šlaliby kteraká jiná řeč nebo psanie tomuto odporná od kohožkoliwěk, abyste sě wěřením swým k odporné zpráwě nechtěli a nerodili přichýliti. Nebť jest toho bohu milému a dobrým lidem swědomo, žeť sú sě tyto wěci teď popsané w prawdě tak dály a staly; a muož to wšechno i wiece, ježto jest tuto pro dlúhost písma opuštěno, dálibuoh časem swým širšími zpráwami býti dowedeno a prowedeno. Také smluwní list we Hradci udělaný swědčí, staloliby sě a přečinilo komužkoli z našich stran co w přímiři umluweném a zaručeném, že má to opraweno býti wedle rozkázanie swrchupsaných panuow čtyř ubrmanuow společnieho a jednoswor- ného, we čtyrech neděléch od prožalowanie. Wieme a jisti jsme tiem, že jest to dwěma našimi ubrmany nescházelo ani sešlo; a jedni bez druhých neměli sú moci kázati oprawowati. A na to nám přemnohá přečiněnie dály sú sě od strany odporné; a rowně též, jakož i wýpowěd, takéž i oprawenie sě nám nestalo. Neb tiem wždy jest odtahowáno na takowý nekonec, o němž swrchu prawí a jistí duo- wodowé jsú wypsáni. Nébrž wýpowěd opět w Jihlawě wšemi čtyřmi ubrmany A. Č. II. 35

Strana 274
274 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. mezi námi udělaná, a pečetmi jich i listem potwrzená, téměř w ničemž nám zdržána nenie. A cožkoli sě w té wýpowědi wypowiedá a přikazuje, to sě wypowiedá pod základem a pod pokutami we smlůwě Hradecké popsanými. A pro nezdrženie té wýpowědi Jihlawské z základu peněžitého rukojmě upomínati mieníme a chceme; i o pokuty listem a zápisem smluwním budem sě dáli buoh zprawowati. A to wšechno tiemto psaním já Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad od sebe a od našie jednoty s powolením wšech nás oswědčuji každému, komuž sě udá koli toto se- psánie čísti nebo čtúce slyšeli; aby bylo wěděno, že to začaté zlé w této zemi námi nejde, a že my s našie strany tiem winni nejsme, to buoh wie; než což- bychom koli přes to k upokojení tohoto králowstwie a k přiwedení řádu mohli a budem moci poslúžiti a platni býti, chcem w tom po wše časy dálibuoh neleniwí skutečníci shledáni býti i nalezeni. Dán w Praze, we čtwrtek před hodem swa- tých apoštolów Filipa a Jakuba, let božích etc. padesátého. M. Sjezd na Wildšteině r. 1450, 9—11 Jun. 41. Zápis na smlauwu Wildšteinskau se strany jednoty Strakonické učiněný. (Z rkp. Šternb. p. 151—63.) Na hradě Wildštcině, 1450, 11 Jun. »Smlúwa Wildšteinská.« We jméno wšemohúcieho boha milého šťastně, amen. My Oldřich a Jin- dřich syn jeho z Rosenberka, Jan a Oldrich ze Hradce, Wáclaw z Michalowic, Hynek Krušina ze Šwamberka, Wilém mladši z Risenberka, Děpolt z Risenberka, Jindřich z Kolowral, Jan z Lobkowic, i jiní páni, rytieři, panoše, zemané a města jednoty našie, wyznáwáme tiemto listem zjewně předewšemi lidmi, že sme učinili swolenie a konečnů smlúwu o záštie, nechut a nesnáze, kteréž sú byly anebo wznikly, i přitom o jiné kusy a artikule tuto dole wypsané, s urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad, p. Alšem ze Šternberka, p. Zdeňkem ze Šternberka, najwyšším purkrabí Pražským, p. Jindřichem ze Stráže, p. Petrem ze Šternberka, p. Jindřichem z Michalowic, p. Janem Zajimačem z Kunstatu, p. Wi- lémem z Ilburka, se p. Janem z Růsinowa, Čáslawského, p. Janem z Sútic Kúřim- ského, p. Zdeňkem z Postupic Chrudimskéko krajów hauptmany, s p. Mikulášem z Lipy a na Lipnici, se p. Soběslawem z Miletínka, Janem Malowcem z Pacowa a z Borotína, Janem z Kostelce a z Leštna, Janem Pardusem z Wratkowa a Wá- clawem Cardú z Petrowic, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jed- noty jich, i s jich wšemi jednotníky, služebníky a poddanými, takowýmto obyčejem,

Strana 275
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 275 že sme wydali mezi sebú za ubrmany a za smluwce urozené pány p. Jindřicha z Rosenberka a p. Wiléma mladšieho z Risenberka a z Rabie s strany swé, a s strany druhé wydáni jsú tito urození páni, p. Zdenek ze Šternberka, najwyšši purkrabie Pražský, a p. Zdeněk z Postupic, Chrudimského kraje hauptman, k jed- nání a rozsúzení mocnému bez zbawenie těch wšech wěcí mezi námi a druhú stranů wzniklých a zašlých, o kteréž sme sobě prwé před prwními pány ubrmany w Pelhřimowě winu dáwali, i o kteréž sě nynie zašlé winiti budem. A jestližeby sě swrchupsaní páni ubrmané oč w těch wěcech dělili, snad smluwiti nemohúce, tehdy toho má urozený pán, p. Zbyněk Zajiec z Hasenburka, mocný a najwyšší ubrman i rozdielce býti; a což on koliwěk mezi námi swrchupsanými stranami wypowie a rozkáže, buď o který koliwek kus, na tom máme přestati a tak učiniti. A k jednání i konání těch wěcí, o něž sě winiti budeme, swolili sme sě k roku a k sjezdu do města Pelhřimowa konečně na den sw. panny Markrety, po dání listu tohoto nynie najprw příštie. Kteřížto swrchupsaní spolu ubrmané sami, ne- bolito sám najwyšší, o ty wšechny wěci mezi stranami tudiež w Pelhřimowě, ne- rozjieždějíc sě, konečnů smlůwu a wýpowěd we třech neděléch ote dne sw. panny Markrety pořád zběhlých počítajíc, mají učiniti beze wšech dalších odtahuow a prodléwánie. Pakliby swrchupsaný najwyšší ubrman nemohl těch wěcí mezi námi k konci a k smlůwě sám přiwesti, anebo žeby se neuwázal: tehdy my čtyřie na- depsaní wydaní ubrmané máme, chceme i slibujem pode ctí a wěrú naší mezi na- depsanými stranami tu w Pelhřimowě w tom času wýše praweném, nerozjieždějic sě, konečný konec a smlúwu s pomocí boží a radů dobrých lidí nestranných, kteříž tu w Pelhřimowě budů, ježtobychme jich zespolka k radě žádali, wždy bez zba- wenie učiniti. A jestližeby kterého z ubrmanów pán buoh w tom času dřiewe těch wěcí skonánie neuchowal, jehož pane bože ostřez: tehdy my strana toho umrlého muožeme a máme jiného ubrmana na miesto toho mrtwého wydati a po- stawiti, a ten týmž záwazkem má sě též zawázati, jakožto prwní, k dokonání těch wšech wěcí. Item toto jest wymluweno: jestližeby sě kterého z nás ubrmanów která pře co dotýkala, ten sebe nemá sám súditi, než na miesto swé má jiného o tu swů při postawiti, cožby sě jeho samého dotýkalo; a když ta jeho pře konec wezme, tehdy k spolu swým ubrmanóm na miesto swé zasě wstup. A k tomu roku a sjezdu máme sč suobů stranů gleitowati obyčejem takowým, jakož sme se teď poslední sjezd do Pelhřimowa byli gleitowali. Dále sme sč swolili a ustanowili, aby smlúwy, zápisowé, totižto kompaktata, list mierný i smlúwy Pelhřimowské zapečetěné, i jiní zápisowé mezi námi oba- polně učinění, byli držáni a w swé moci zuostali. Pakliby kým držáni nebyli, aby na sněmu obecniem dolepsaném napraweni byli. O kterýto sněm obecní wšeho králowstwic Českého takto sme sě swolili a ustanowili, abychom na den sw. panny 35 *

Strana 276
276 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. Kateřiny nynie najprw po dání listu tohoto příštie my wšichni nahořepsaní na sněmu w Praze sami osobně konečně byli, bez dalších odtahuow a prodléwaní, i jiné pány, rytieře, zemany, panoše a města k tomu, aby na ten sněm přijeli, wésti a zuobsélati; a ten sněm máme po městech a panstwích našich my nahoře psaní kázati oznámiti a prowolati ihned po tom rozjezdu z Pelhřimowa, aby to wšichni wědúce, toho sněmu pro obecné dobré neobmeškáwali. Jestli pak žebych já swr- chupsaný Oldřich z Rožmberka pro kterů příčinu bezelstnů na tom sněmu sám osobně býti nemohl, ale já Jindřich z Rozmberka nadepsaný s plnú mocí od pána otce swého nadepsaného na ten sněm do Prahy přijeti mám; a nemohlliby také kto jiný z nás nadepsaných beze lsti na tom sněmu často psaném býti, ten má od sebe k tomu sněmu do Prahy s plnu sw mocí dobrého člowěka urozeného, list jemu wěřicí pod swú pečetí dada, poslati, a což se tu na tom sněmu zjedná, w tom zuostati. K kterémužto sněmu do Prahy ktožby gleitu žádal, má jemu dán býti bezpečný gleit, přijeti i odjeti týmž během, jakož jest dán do Pelhřimowa býwal. Item jakož jest některá roznice mezi námi a druhú stranů o markrabí Frid- richa starého Mišenského byla, takto jsme zuostali: že my téhož markrabí Mišen- ského w toto příměřie wdolepsané podlé sebe, ani w tyto smlúwy nepřijímáme, a proti nadepsané straně my jemu nemáme ničímž pomáhati w tomto příměří, ani naše jednota swými lidmi, ani swým grošem. ltem toto také umluweno: ktožby komu z nás z čeho winu dáti chtěl, ten aby swé pře napíše, jemu do jeho domu pod swú pečetí, a pod druhú pečetí do- brého urozeného člowěka tak zapečetěné konečně we třech neděléch pořád zbě- hlých, od nynějšieho ochtábu Těla božieho počítajíc, poslal, a na ty pře odpory učině ten, komuž se wina dáwá, pře i odpory aby s sebú do Pelhřimowa k tomu roku před swrchu psané pány ubrmany přinesl a položil, aneb s plnů mocí je poslal i položil miesto sebe. A ktožby z jednoty našie w tomto listu smluwném nebyl ze jména napsán, a pečet jeho při tom listu hlawním nebyla: ten každý swuoj list přiznawací pod swú pečetí, podlé formy čtyř pánów ubrmanów swrchupsaných wydané, mají uči- niti, a w moc pana Zdeňka ze Šternberka neb úředníka jeho na Konopišti položiti we třech neděléch, od nynějšíeho ochtábu Tèla božieho počítajíc. Pakliby ktokoli z jednoty našie přiznati sě, tak jakož swrchupsáno stojí, nedbal, w tom swé wuole chtě požíwati: tomu my jeho swéwolnosti nemáme zjewně ani tajně pomáhati, nébrž ani jeho kterak zastáwati, ale takowého neb takowých máme se zbawiti a odřezati. Item co se wězňów dotýče suobú stranů zjímaných, ti aby wšichni rok až do S. Jiřie po dání listu tohoto měli. Pakliby kteří seděli, buďte wyrukowáni, tak jakož se prwé wyrukowali; a což jest nynie w těchto odpowědech zjímaných

Strana 277
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 277 wězňów, i ti aby w podobný základ dáni byli, a sedláci w pět kop gr. nebo níže. A dále což se holduow a šacunków newzatých dotýče, též aby ti také bráni až do S. Jiřie nebyli. A již na tyto na wšecky kusy a umluwy nahoře psané, my wšichni dřiewe psaní, s našimi se wšemi jednotníky, kteříž se k tomu obyčejem swrchupsaným přiznají, i s našimi služebníky i lidmi poddanými, wstůpili sme, a mocí listu tohoto wstupujem, w prawé a nepřerušitedlné křesťanské přiměřie, až do dne S. Jiřie po dání listu tohoto najprw příštieho, i ten den celý na S. Jiřie až do západu slunce během swým přirozeným, s swrchupsanými pány, jich jednotníky, kteříž se k tomu během nahoře wypsaným přiznají, i s jich se wšemi služebníky a lidmi poddanými, tak, že w pondělí na S. Wita najprw příštieho, když slunce zajde, hned s dole- psanými zámky a s zbožími k nim příslušejícími máme w příměří nadepsané proti sobě suobú stranů wstúpiti, s Prahů a s hradem Pražským, Poděbrady, Konopi- štěm, s panem Jindřichem Strážským a jeho zámky, s panem Jindřichem z Micha- lowic a jeho zámky w Boleslawště i s služebníky, s Hrádkem Křiwoklátem, Týřo- wem, Bečowem, klášterem S. Prokopa, s hrady Ratajemi, páně Zdeňkowými Kost- kowými zámky, kteréž w Kúřimště má, s páně Hertwikowými a páně Mikulášo- wými Trčkowými zámky, i s Polnú, a se wšemi jednotníky a pomocníky krajów Kúřimského a Čáslawského; také s hradem Borotínem a Pacowem, se panem Jin- dřichem z Lipého, panem Wilémem z Ilburka, s panem Zajiecem Budyňským, s Lešt- nem, s panem Wáclawem Cardú (s panem Janem Pardusem) se panem Petrem a panem Wáclawem Zmrzlíky ze Swejšína i s jich mateří, s Žatčem, Lúny, Slaným, Perúnem, Klatowy, Pieskem, Wodňany. Také se wšemi páně z Rosenberka zámky, s panem Hynkem Krušinú ze Šwamberka, i s jeho zámky, s panem Wáclawem z Michalowic a s Jindřichowým Hradcem a s Karlšteinem, s hradem Rabie, (Kolí- nem nad Labem), s páně Jindřichowými Kolowratowými zámky, Libšteinem, Bu- štěwsí i s jinými jeho posádkami, s Nikolajem a Glauchowským i s jich zámky, s Hasenšteinem, Kadani, Peršteinem, s Nowým Plzněm, a Českými Budějowici a s Týnem nad Wltawů, a s zbožími k swrchupsaným zámkóm příslušejícími; a ty wšecky, což jest s strany a jednoty našie, my nahořepsaní máme nemeškajíc obe- slati, aby spolu w příměřie na čas swrchupsaný konečně wstúpili. Item což se dotýče pana Jana z Peršteina, pana Smila Bietowského, pana Zdeňka Sádeckého, pana Procka z Kunstatu, Třebowé, Litic, Bozkowic, Bielkowa, pana Mrzáka z Mi- letínka s Kuněticků Horú i s jinými jeho zámky a služebníky, s Hradcem nad Labem, Swojší, Jaromiří, Dworem, Skálami i se wšemi jednotníky krajów Chru- dimského a Hradeckého, také s Litomyšlem i s Brandeisem, a z druhé strany, což se dotýká pana Jana a pana Oldřicha ze Hradce, pana Wáclawa Hechta z Rosic, dana Ozora a pana Jana Koldy s jich zámky, ti wšichni mají spolu w příměřie

Strana 278
278 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. křesťanské w tu středu po S. Wítu najprw příštiem, když slunce za horu zajde, konečně a bez fortele wstúpiti; a ty wšecky, což jest jich z strany a jednoty našie, my nahoře psaní máme bez wšeho meškánie obeslati, aby jináč nečinili. Item wymieněno jest, což se dotýče Glauchowského a hradu Peršteina, chceli w tomto příměřie a w smluwách s hradem Peršteinem zuostati, to buď při něm; pakliby zuostati nechtěl, tehdy Mikuláš z Lobkowic nemá jeho samého ani čeledi jeho ižádným zjewným ani tajným ferdrunkem, konečně ižádnú špíží ani kterů potřebů jemu ku pomoci, wozbami, nošením z města Kadaně, z předměstie, z městeček ani ze zboží swých ferdrowati, ani dopustiti kupowati, anižto jeho, chtělliby s kým proti nadepsané straně swú wuoli wésti ke škodě, w nižádné mieře nikdiež pře- chowáwati, ani stawuow dopustiti na swých zbožích jmiewati. A pakliby to bylo shledáno neb optáno neboli seznáno těma dwěma na to wydanýma, anebo dobrými lidmi bylo před nimi seznáno, ježtoby ta dwa toho pochwálila, že jemu od Mikuláše z Lobkowic swrchupsaného takowí nadepsaní fedrunci činěni byliby: tehdy proto my se máme Mikuláše z Lobkowic nadepsaného konečně zbawiti a odřezati, a jemu ničímž proti straně nadepsané slibujem nepomáhati. Kteréžto příměřie swr- chupsané a wšechny kusy i každý zwláště w tomto listu swrchu i dole wypsané, i wýpowěd a rozkázanie swrchupsaných pánów ubrmanów, máme i slibujem pod najwyšším základem cti a wiery našie ztracení wěrně a křesťansky jako dobří lidé upřiemně beze wšeho přerušenie i beze wšech zlých lstí skutečně zdržeti a w ce- losti doplna zachowati. Toto jest také přitom znamenitě wymluweno: jestližeby kto, ufaje tomu příměřie, lúpil a kradl na silnicech neb kdežkoliwěk, neboli pálil denně nebo nočně, a s jistinu duowodnů byl zastižen neb popaden kdežkoliwěk, buď číž buď, tomu se má státi práwo, jakož na zloděje neb na žháře slušie, a to nemá tomuto příměřie škodno ani záwadno býti. A my Oldřich a Jindřich syn jeho z Rožmberka, Jan a Oldřich ze Hradce oc. jistci a rukojmě swrchupsaní, wšichni jednostajně pod základem desieti tisíc kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského slibujem, jestližebychom my nadepsaní nebo naši jednotníci aneb služebníci a lidé poddaní čehožkoli w tomto listu popsaného, buďto smlúwy, příměřie, aneb wýpo- wědi ubrmanské nedržal aneb nedržali, tak žeby pro takowě nezdrženie na nás swrchupsané čtyřie ubrmanowé swrchupsaní základ seznali jednosworně, neb naj- wyšší pan ubrman swrchupsaný seznalby, ačby se oni čtyřie o to smluwiti jedno- stajně nemohli: tehdy my swrchupsaní jistci i rukojmě základ tak seznaný deset tisíc kop gr. dobrých střiebrných rázu swrchupsaného máme a slibujem dáti, splniti a zaplatiti nadepsaným pánóm wěřitelóm našim hotowými penězy, neb zlatými do- brými uherskými, we dwů měsíci po ubrmanském seznání pořád zběhlých, bez pomčenie a odtahowanie dalšieho. A jestližebychom tak toho neučinili a peněz základu sprawedliwě propadeného a seznaného na rok již jmenowaný nezaplatili

Strana 279
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 279 wěřitelóm našim nahoře psaným: tehdy hned máme a slibujem nazajtřie po napo- menutí, kteřížbychomkoli napomenuti byli od wěřitelów našich swrchupsaných, aneb od jednoho z nich, listem, ustně nebo poslem, každý z nás sám osobně, jeden druhého nečekaje, ani se druhým wymlúwaje, s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma wjeti a w obyčejné leženie země této České wlehnůti do Prahy neb do Hradce nad Labem, z těch měst do jednoho, w duom ctného hospodáře nám od swrchupsaných našich wěřitelów ukázaného, a tu prawé a obyčejné země České leženie plniti máme, z něho žádným obyčejem newynikajíc; aneb každý z nás miesto sebe bude moci w to leženie panoši řádu rytieřského poslati, též s jedniem pa- cholkem a se dwěma koňoma. A kdyžby čtrnácte dní od napomenutie minulo pořád počítajíc, ležme my neb neležme, a peněz ještě základních sprawedliwě propadených a seznaných nesplnili wěřitelóm našim častopsaným: tehdy jim tiemto listem dáwáme plnů moc a celé práwo, aby ty jisté penieze tak propadené na naši wšech škodu společní a nerozdielnú wzali w křesťanech nebo w židech. A z toho leženie na nižádné práwo nemáme wyjiežděti, ani kterak wyniknúti, dokudž- bychom wšech těch peněz swrchupsaných úplně a docela swrchupsaným wěřitelóm našim nesplnili i se wšemi škodami, kteréžbykoli swrchupsaní naši wěřitelé skrze to neplněnie naše wzali, ježtoby je dobrým swědomím, bez přísah a wěrowánie, pokázati mohli. Umřelliby kto z nás swrchupsaných jistcuow a rukojmí w tomto času, jehož pane bože rač ostřieci, tehdy my žiwi zuostalí slibujem k sobě jiného w týž slib přistawiti miesto toho umrlého, tak dobrého a mowitého, w jednom měsíci pořád zběhlém, i list tento také w táž zase slowa obnowiti, kolikrátby toho bylo potřebie, pod pokutú leženie swrchupsaného. A ktožbykoli tento list měl s dobrů wuolí wěřitelów našich swrchupsaných, aneb s wětší stranů z nich, ten má i mieti bude tuž moc i plné práwo k tomu ke wšemu, což tento list swědčí, jakožto oni sami wěřitelé naši swrchupsaní. A jestližeby nám pro naše neplněnie swrchupsaní naši wèřitelé láli neb přimlúwali, nemáme jim w tom od- mlúwati, než wšudy znáti, že oni jsú prawi a my proti nim křiwi. Toho na pew- nost i na potwrzenie a na zdrženie, my wšichni nahořepsaní jistci i rukojmě pečeti swé wlastnie s naším wědomím i přiznáním dali sme přiwěsiti k tomuto listu do- browolně. Jenž jest dán a psán na hradě Wildšteině, we čtwrtek před swatým Wítem, aneb na ochtáb těla Božieho, let božích etc. padesátého. 42. List přiznawací ku příměří a ke smlauwě Wildšteinské se strany Poděbradské. (Z orig. arch. Třebon.) Na Wildšteině, 1450, 11 Jun. My Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Zdeněk ze Štern- beřka, najwyšší purkrabě Pražský, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan z Rúsinowa Čáslaw-

Strana 280
280 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. ského, Jan z Sútic Kúřimského a Zdeněk z Postupic Chrudimského krajów hajt- mané, a Mikuláš z Lipy a na Lipnici, známo činíme tiemto listem zjewně přede- wšemi lidmi, že sme slíbili, a mocí listu tohoto pod naší ctí a wěrů slibujem, list hlawní na pergameně s dobrými rukojměmi a wisutými pečetmi na smlúwy a na příměřie nynie mezi námi a urozenými pány, panem Oldřichem a Jindřichem z Rožm- berka, p. Janem a p. Oldrřichem ze Hradce, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati, podlé přípisu slowo od slowa pod pečetmi některých z nás suobů stranů wydaného na nynějšie naše smlúwy i na příměřie, skrze nás suobů stranů umluweného a sepsaného; a ten list práwě a řádně dokonaný a celý, od tohoto ochtábu Těla božieho we třech neděléch pořád zběhlých počítajíc, máme a powinni jsme bez zmatku a beze wšech fortelów w moc p. Jindřicha z Rožmberka aneb purkrabie jeho na hradě Zwiekowě položiti. A dále slíbili sme, a mocí listu tohoto též pod naší ctí a wěrů slibujem, že to příměřie křesťanské, kteréž jest mezi námi a swrchupsanými pány nám od- pornými namluweno, a w přípisiech od nás ubrmanów zapečetěných wypsáno, má do dokonánie a do dánie již psaným stranám listów hlawních, ctně, wěrně a kře- sťansky, beze wšie lsti držáno i zachowáno býti od nás swrchupsaných i od našich odewšech jednotníków, pomocníków, služebníków i lidí poddaných. Pakliby sě co w tom příměřie swrchupsaném od nás neb od kohožkoli jednoty našie stalo dřé- wepsaným panuom aneb komu z jich jednoty, neb služebníków a lidí poddaných: tehdy jak nám čtyří ubrmané, p. Jindřich z Rozmberka, p. Zdeněk ze Šternberka, p. Wilém mladší z Rizmberka a p. Zdeněk z Postupic rozkáží na tom sjezdu, kterýž w Pelhřimowě o S. Margaretě najprw příštie býti jmá, mámy to i slibujem w skutku oprawiti, nikam sě odtud nerozjíždějíce. Také mámy a powinni jsme zjednati to swými poselstwími ku panu Janowi z Pernšteina, ku p. Smilowi z Bie- towa, a ku p. Zdeňkowi Sádeckému, aby každý z nich listem pod swů pečetí do Telče p. Janowi Hradeckému nebo úředníku jeho dal wěděti konečně w ten pátek po swětým Wítě, chtieli čili nechtie státi podlé nás we swrchupsaném příměřie a w umluwách. Toho wšeho na zdrženie a potwrzenie pečeti naše wlastnie s naším wědomím i s přiznáním přitištěny jsú dobrowolně k tomuto listu. Jenž dán a psán na Wildšteině, let božích tisíc čtyřista padesátého, we čtwrtek přede S. Witem, to jest na ochtáb Těla božieho. 43. List přiznawací ku příměří a ke smlauwě Wildšteinské od několika pánůw jednoty Strakonické. (Z rkp. Šternb. p. 164—7.) Na Wildštciné, 1450, 11 Jun. My Jindřich z Rozmberka, Jan ze Hradce, Oldřich ze Hradce, Děpolt z Rizm- berka, Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, Henrich z Sobětic, Puota z Utěšic a Jan

Strana 281
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 281 z Lobkowic, známo činíme tiemto listem zjewně přede wšemi lidmi, že jsme slibili a mocí listu tohoto pod naší cti a wěrů slibujem, list hlawní na pargameně s do- brými rukojmiemi a wisutými pečeťmi na smlúwy a na příměřie nynie mezi námi a urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad, panem Alšem ze Štern- berka, panem Zdeňkem ze Šternberka, najwyšším purkrabí Pražským, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati, podlé přiepisu slowo od slowa pod pečetmi některých z nás z obú stranů wyda- ného na nynějšíe naše smlúwy i na příměřie skrze nás z obú stranů umluweného a sepsaného; a ten list práwě a řádně dokonaný a celý od tohoto ochtába těla božieho we třech neděléch pořád zběhlých počítajíc máme a powinni jsme bez zmatku a beze wšech forteluow w moc pana Zdeňka ze Šternberka neb purkrabi jeho na hradě Konopišti položiti. A dále slíbili jsme a mocí listu tohoto též pod naší ctí a wěrů slibujem, že toto příměřie křesťanské, kteréž jest mezi námi s swr- chupsanými pány nám odpornými namluweno a w přiepisiech od nás ubrmanów zapečetěných wypsáno, má do konánie a do dánie již psaným stranám listuow hlawních, ctně, wěrně a křesťansky zdržáno beze wšie lsti i zachowáno býti od nás swrchupsaných i od našich ode wšech jednotníków, pomocníkow, služebníków i lidí poddaných. Pakliby se co w tom příměřie swrchupsaném od nás od kohož- koli z jednoty našie stalo dřiewe psaným pánóm, aneb komu z jich jednoty, neb služebníków a lidí poddaných: tehdy jakž nám čtyřie ubrmané, pan Jindřich z Rozm- berka, pan Zdenek ze Šternberka, pan Wilém mladši z Rizmberka a pan Zdenèk z Postupic rozkáží na tom sjezdu, kterýž w Pelhřimowě o swětie Margretě naj- prwé příštic býti má, máme to i slibujem w skutku oprawiti, nikam se odtuď ne- rozjieždějíc. Také máme i powinni jsme zjednati to swými poselstwími ku panu Wáclawowi Wewerskému, ku panu Ozorowi, ku panu Janowi Koldowi a k Miku- lášowi z Lobkowic, aby každý z nich listem pod swů pečetí, pan Wáclaw a pan Ozor na Bozkowice, a pan Jan Kolda na Kuněticku Horu panu Mrzákowi neb tudiež úředníku jeho, a Mikuláš z Lobkowic na Hrádek Křiwoklát dali wěděti konečně ten pátek po swětiem Wítě, chtieli či nechtie státi podlé nás we swr- chupsaném příměřie a w umluwách; a též pana Jindřicha Kolowrata a kněze Bed- řicha nemeškajíc obeslati máme, aby pan Jindřich na Hrádek Křiwoklát a kněz Bedřich na Poděbrady w úterý najprw příští každý z nich dal wěděti, stojíli podlé nás w dřiewe psaném příměřie a w umluwách, čili nestojí. Toho wšeho na zdr- ženie a na potwrzenie pečeti naše wlastnie přitištěny jsú s naším wědomím i s při- znáním dobrowolně k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Wildšteině, let bo- žích tisíc čtyři sta padesátého, ten čtwrtek před swatým Wítem, to jest na ochtáb těla božieho. A. Č. II. 36

Strana 282
282 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 44. Forma listu přiznawacího ke smlauwě Wildšteinské od měst. (Z rkp. Šternb. p. 163—4.) My purgmistr a rada i wšecka obec města N. známo činíme tiemto listem zjewně přede wšemi lidmi, že jakož urození páni, pan Jiřík z Kunstatu a z Podě- brad, pan Aleš ze Šternberka oc. i jiní páni, rytieři, zemané i města jednoty jich s jedné, a pan Oldřich z Rozmberka s panem Jindřichem synem swým, i jiní páni, rytieři, zemané a města jich jednoty s strany druhé, proti sobě polem ležiec, smlúwu mezi sebú o zjednánie pokoje učinili, přišedše i zaručiwše na čtyry pány ubrmany i na pátého najwyššieho, tak jakož hlawní list na ty smlůwy i na pří- měřie i na zdrženie mezi nimi swědčí a wykazuje. Ty wšecky smlúwy i příměřie, a každý kus zwláště, w tom hlawniem listu popsány, oblibujem a přijímáme, sli- bujíce je tiemto listem swú dobrů a čistů wěrů křesťansků wěrně a prawě zdržeti i w skutku bez přerušenie zachowati, pod pokutami we hlawniem listu wypsanými, tak úplně, jakož bychom ze jména w něm byli napsáni a pečet města našeho k němu byla přiwěšena. Toho wšeho na zdrženie a na potwrzenie, pečet naše wlastnie, dobrowolné přitištěna jest k tomuto listu. Jenž jest dán etc. 45. Dwě cedule, popis jednotníkůw Poděbradských i Strakonických obsahujíci. (Z orig. arch. Třebon.) Bez místa i roku (1450, m. Jun.) A. Jednota Poděbradská. Jiřík z Kunstatu, se wšemi swými zámky i služebníky; také Kralowú Česků nynější i Jejie M“ zámky, i wšecko, což od Jejie M“ jsem w držení, w swé obraně jmám, a toho nepustím. Jiřík z Dubé a z Wismburka. Jan z Rúsinowa, hauptman kraje Čáslawského Mikuláš z Lipy a na Lipnici. Mikuláš a Jindřich z Ledče (alibi z Sedlce.) Beneš z Mokrowús. Města: Hora, Čáslaw. Zdenèk ze Šternberka. Jindřich ze Stráže. Jan Zajimač z Kunstatu. Jan z Sútic, hauptman kraje Kúřimského.

Strana 283
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 283 Bohuněk z Klinštaina. Jan z Kostelce a z Leštna. Města: Kúřím, Brod Český. Jan z Potštaina a z Žampachu. Ješek z Bozkowic a z Swojanowa. Zdeněk z Postupic, hauptman kraje Chrudimského. Jan Pardus z Wratkowa. Čeněk, Jan a Waněk bratřie z Šárowa. Města: Mýto Wysoké, Chrudím, Polička. Jan z Bergowa. Jetřich Mrzák z Miletínka, kauptman kraje Hradeckého. Města: Hradec nad Labem, Jaromiř, Dwuor. A netoliko ti swrchupsaní, ale každý kraj z dřéwepsaných, totiž Čáslawský, Kúřimský, Chrudimský a Hradecký jsú w témž, kromě některých, kteříž jsú se swéwolně z lantfridu wytrhli. Z Morawy: Jan z Pernšteina. Zdeněk z Walšteina a z Rukštaina. Z kraje Boleslawského: Jindřich z Michalowic. Heřman ze Zwieřetic. Heník z Walšteina. Bohuše z Kowaně a z Fričtaina. Záwiše z Klinstaina. Purkart Kamaret. Města: Nimburk, Miletínek. Praha, totiž tři města, Staré, Nowé i Malá Strana; a hrad Pražský s Hradčany. Z Zápražie: Aleš ze Šternberka. Petr ze Šternberka. Burian z Gutšteina, s městy Střiebrem a Tachowem. Wilém z Rizmberka a ze Šwihowa. Fridrich z Donína. Jan z Gutšteina. Wilém z Ilburka. Přibík z Klenowého. Jan Calta z Kamennie Hory. Dobeš z Radyně. Města: Klatowy. Berůn. Petr a Wáclaw bratřie Zmrzlíci ze Sweyšína. Jan Malowec z Borotína. Mikuláš Winterberský. Města: Piesek. Wodňany. Hanuš z Koldic. Jindřich z Dubé a z Lipého. Jan mladší z Wartenberka a z Děčína. Wilém z Šumburka. Jan z Wartmberka a z Blanšteina. Mikuláš z Lobkowic a z Hasenšteina. 36*

Strana 284
284 B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1450. Ti wšichni předepsaní jsme spolu w jednotách w zápisiech i w lantfridech; a w témž jsú wšichni naši zámci, města, hradowé, zbožie i drženie naše, i wšichni naši služebníci a poddaní, swětští i duchowní. B. Jednota Strakonická. Oldřich z Rosenberka. Jindřich z Rosenberka. Wáclaw z Michalowic. Hynek Krušina ze Šwamberka. Jan ze Šwamberka. Jan z Rismberka a ze Skály. (Již miesto toho jest Wilém mladší syn jeho.) Jan ze Hradce. Oldřich ze Hradce. Jindřich z Kolowrat. Kněz Bedřich ze Strážnice. Jan z Lobkowic. Mikuláš z Lobkowic. Fridrich z Šumburka a z Glawchowa. Henrich Starši z Wejdowa. Aleš z Šumburka. Město: Kadaň. Jan Ozor z Bozkowic. a Wáclaw Hecht z Rosic. Jan Kolda z Žampachu. Kuneš Rozkoš z Dubé, seděnim na Kostelci. Blankenštein, Šuoff. Tito jsú w listu hlawniem, w Strakonicích udělaném. Tito we zwláštniem listu přiznawaciem. Také we zwláštniem listu. Města: Budějowice a Plzeň. Pan Hanuš z Kolowrat. Pan Bernart z Cimburka. N. Akta sněmu Pelhřimowského r. 1450, 13 Jul.—3 Aug. 46. Wýpowěd na sjezdu w Pelhřimowě o pokoj w zemi učiněná; ustanowen sněm obecní ke dni sw. Kateřiny w Praze oc. (Z rkp. Šternb. p. 167—170.) W Pelhřimowě, 1450, 3 Aug. Wýpowěď w Pelhřimowě o swaté Margrethy učiněná oc. L°. We jméno swaté a nerozdielné trojice, amen. My Jindřich z Rozmberka, Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Zbyněk z Hazmburka, Zdeněk ze Šternberka, Jan

Strana 285
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. 285 ze Hradce, Oldřich ze Hradce, Jan z Pernšteina, Petr ze Šternberka, Jan Zajimač z Kunstatu, Jindřich ze Stráže, Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, Zdeněk z Rukšteina, Mikuláš z Lipy a na Lipnici, Jan ze Sútic, Zdeněk z Postupic, Jan z Bergowa, Wilém ze Zwieřetic, Oldřich z Kralowic, Jan z Kralowic, Jan Malowec z Pacowa, Beneš z Mokrowús, Jan Rús z Čemin, Puota z Utěšic a Jan z Kocowa: známo činíme wšem wuobec tiemto listem, že jsme tak z jedné wuole zuostali a konečně se jednostajně ustanowujem a sjednáwáme, tak jakož jsú smířeni urození páni, pan Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad a pan Oldřich ze Hradce, jim i přitom také jich pomocnikóm, služebníkóm i poddaným, i jiným wšem této země pánóm, rytieřům, panošem, městóm, prawý mír a pokoj křesťanský wypowiedáme, w tom také aby žádná pole ani které wálky wyzdwihány nebyly, ani jedni na druhé mocí sahali žádným obyčejem konečně do sněmu uloženého wšie této země, kterýžto na den swaté Kateřiny najprw přiští má býti w Praze držán; a tu spolu jsúce na tom sněmu, máme to předse wzieti a k tomu má mluweno býti takowě wždy, aby žádnú příčinů nebyla pole wyzdwižena do času již jmenowaného i potom, lečby to bylo s wolí těch, ktožby k tomu wydáni byli ze spolka toho sněmu; kromě té příčiny, ačby toho potřebie bylo do toho sněmu již jménowaného aneb potom, žeby chtěli pole mieti proti markrabi Mišenskému, ale to wšak aby bylo bez škody a záhuby země této, což najdále moci bude. Tak, jestližeby kteří z swé wuole, dřiewe toho sněmu, kterým krajem této země chtěli se wytrhnúti, a hubiec zemi w tom wuole swé požíwati, aneboli tohoto mieru a těchto smluw nedržeti, těm a takowým má odpieráno býti wšemi obyčeji, jakožby na takowé slušalo. Dále jsme takto ze spolka zuostali o wězně, a to jest zwláště rozkázáno z ubrmanské moci, kteří jsú koli w této wálce zjímáni až do tohoto času, aby wšickni rok měli do sw. Jiřie bez upomínánie, a dále což by urození páni pan Jindřich z Rozmberka, pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka, pan Zdeněk ze Štern- berka, pan Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, pan Zdeněk z Postupic a pan Jan ze Smiřic rozkáži, na tom aby bylo přestáno; neb již psaní páni mají moc je propustiti, aneb w tom jich pozdržeti, dokudžby se jim zdálo. A též šacunkowé wšichni, buďte zaručené aneb kterak koli jinak slíbené, nemají žádným s žádných wězňów bráni býti ani napomínáni, bez wuole pánów již jmenowaných. Také jestli- žeby kteří wězňowé propadli který základ peněžitý pro nepostawenie neb usty slíbenie, ten od těch žádný nemá brán býti bez wuole již psaných pánów. Dále také, kteráž jsů zbožie dobyta a odjata w těchto wálkách, jmenowitě tato, jakožto páně Wilémowa mladšieho z Rizmberka a z Rabie, což se dotýče Nowého Hradu a Kunratic, i wšeho, což k tomu přísluší wedle jeho zápisu, a twrz páně Petrowa ze Šternberka jménem Permesgrün, i což k nie příslušie, jakož jest Nikolaj na něm dobyl, a zbožie Kunšowa Rozkošowa, a twrz Lobkowice, i

Strana 286
286 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1450. wše což k tomu přísluší, i také což jest na Chlewcowi dobyto: i již o ty wězně i o ta zbožie mají swrchupsaní páni toho wšeho mocni býti, a ty wěci na sněmu w Praze nynie najprwé příštiem jednati, wedle smluw na Wildštaině i nynie zde učiněných. A kterakkoli o ty wšecky wěci spolu zuostanúc wypowědie, to má od toho každého, kohožby se to dotýkalo, w celosti držáno býti. Pakliby se ti čtyřie páni již psaní ubrmané prwé od stran wydaní nemohli smluwiti: ale kterak- by jim tato dwa páni, pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka a pan Jan ze Smiřic roz- kázali neb radu wydali, tak mají bez odporu wypowědieti. Kromě o tu wěc, což se dotýče pana Alše ze Šternberka a pana Wiléma mladšího z Rizmberka a z Rabie, o Nowý Hrad a Kunratice, i to což k tomu přísluší, to pak jakž by pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka a pan Přibík z Klenowého prwé psaným čtyřem pánóm ubr- manóm rozkázali, ačby se oč dèlili, tak mají mezi nimi wypowědieti. Pakliby se pánów ubrmanów již psaných w tom kusu pře kterak dotýkala, má na jeho miesto k tomu jiný wydán býti. Také holdowé, kteři jsú w těch wálkách a záštie holdowáni, ti mají s obú stranů wšichni propuštěni a prázdni býti. Také jakož urození páni, pan Jindřich z Rozmberka, a pan Wilém mladší z Rizmberka a z Rabie, a pan Zdenek ze Šternberka a pan Zdenek z Postupic, ubrmané od stran wolení, jakožto od pana Jiříka z Kunstatu s jedné, a od pana Oldřicha ze Hradce s druhé strany, a jich wší jednoty obú stranů, wzali na se ty wěci, jakož dále týchž stran w umluwních listech se wykazují: o tom jsme zuostali za jeden člowek, a k tomu jsme swoliwše radili i rozkázali, aby bez jich ctí úrazu mohly ty wěci jimi jednány býti, buďto na sněmu Pražském nynie naj- prwé příštiem, anebo jinů chwilí kterůžkoli, sobě toho čas položiti, w tom aby sobě i jiným, kohožby se to dotýkalo, mohli dosti učiniti w takowé chwili; neb jsme to shledali skutečně, že jsú tomu při tomto sněmu Pelhřimowském beze lsti nic učiniti nemohli. A těch wšech wěcí na sdrženie a na swědomie, my wšichni swrchujmeno- waní pečeti naše wlastní dobrowolně a jistým naším wědomím kázali jsme přidá- witi. Datum feria secunda ante festum Mariae Nivis, annorum oc. quinquagesimo. 47. »List smluwní mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem učiněný w Pelhřimowě o swětie Margrety, Anno etc. quinquagesimo.« (Z rkp. Šternb. p. 171—172.) W Pelhřimowe, 1450, 3 Aug. My Jindřich z Rozmberka, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Jan z Lichtmburka a z Bietowa, Zdeněk ze Šternberka, Wilém mladši z Rizmberka a z Rabie, a Zdenek

Strana 287
B. IV. Snemowní wěci České r. 1450. 287 z Postupic, ubrmané od stran wolení a mezi nimi přátelskú smluwú mocně wy- daní, jakožto mezi urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad s jedné, a panem Oldřichem ze Hradce s strany druhé: Najprwé moci boží práwý a křesťanský mír mezi nimi činíme, aby swoji dobří přietelé byli, a práwě křesťansky sobě to držali. Dále, tak jakož pan Oldřich ze Hradce winil jest pana Jiříka z Kunstatu z některých kusów, jakož o tom jeho pře winní a psanie šíře wykazuje; a též zase, jakož jest pan Jiřík z Kunstatu pana Menharta nebožtíka a pana Oldřicha syna jeho winil z některých kusów, jakož také jeho pře winní a psanie šíře wy- kazuje: protož takto se nám jednostajně zdá, a teď z moci swé ubrmanské wy- powiedáme, že těmi haněními, kterýmiž jest haněl pan Oldřich pana Jiříka, neměl jest haněti ani přátel jeho, a též zase pan Jiřík neměl jest haněti pana Menharta nebožtíka, ani pana Oldřicha syna jeho, anižto přátel jich těmi haněními, kterýmiž jest je haněl; neb se nám tak zdá, že těmi wěcmi proti sobě obě straně winni nejsú. Toho na swědomie swé jsme pečeti kázali přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán w Pelhřimowě, léta po narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého pade- sátého, ten pondělí po swatém Petru z okow wypuštěnie. O. Akta welikého sněmu swato-kateřinského w Praze r. 1450, 25 Nov.—1451, 6 Jan. 48. Zápis welikého sněmu w Praze o sw. Kateřině (25 Nov. 1450) počatého a až do počátku 1. 1451 prodlauženého. (Z rkp. Šternb. p. 173—188.) W Praze, r. 1451, 6 Jan. »O sněmu na sw. Kateřinu tato se jest stala wýpowěď od pánuow ubr- manuow, anno oc. LI°.« My Jindřich z Rozmberka, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Zdeněk ze Štern- berka a z Konopiště, najwyšši purkrabie Pražský, Jan ze Smiřic, Wilém z Rizm- berka a z Rabí, a Zdeněk z Postupic, hauptman kraje Chrudimského, mocní ubr- mané a přátelští rozdielce mezi urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Po- děbrad s jedné a panem Oldřichem ze Hradce s strany druhé, i mezi jich také obú pomocníky, služebníky a poddanými, wolení a wydaní: wyznáwáme tiemto listem oc. že jakož podlé smluw, mezi nimi na Wildšteině učiněných, obě straně s jich přátely, pomocníky, služebníky i poddanými při hodu swaté Margrety nynie minulém jsú pánu bohu děkujíc w Pelhřimowě křesťansky smířeni, kdežto u wý- powědi při témž mieru učiněnie znamenitě jest položeno a wyřčeno, což jest pan Oldřich winil pana Jiříka z Kunstatu, anebo zase pan Jiřík pana Menharta dobré

Strana 288
288 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. paměti a pana Oldřicha syna jeho, z některých kusuow, jakož pře jich s obú stranů wypsané šíře o tom wykazují, že těmi haněními neměli jsú se haněti, aniž těmi wěcmi proti sobě byli jsú winni, i jiné wěci, záštie, nepřiezni i jakážkoli pře- činěnie mezi týmiž stranami a jich obú přátely, pomocníky, jednotníky, služebníky i poddanými, měly jsú také podlé umluw nahoře dotčených tudiež w Pelhřimowě srownány a skonány, neboli srownána a skonána býti: ale že to státi se jest ne- mohlo beze lsti, ježto i zřetedlně to a skutečně jest shledáno: odloženo bylo i jest z jednostajného obojich swolenie, i také s radů těch dobrých lidí nestranných, kteréž byli o to k sobě přijali podlé Wildšteinské smlúwy, aby ty wěci na sněmu obecniem wšeho králowstwic nynie při hodu swaté Kateřiny w Praze držalém, nebo jinú chwilí, kterúžbychom sobě my položili, ježtobychom sobě i jiným, jichžby se to dotýkalo, w tom času dosti mohli učiniti, námi byly jednány. Protož my nadepsaní ubrmané, chtějíce rádi a úmysl wždy majíc, stranám již praweným i to- muto králowstwí tak zašlému, což najdále stačiti muožem, poslúžiti, aby lidé po takowých puotkách, nepřiezniech i záhubách w lásku, přiezeň, swornost a jednotu wšem potřebnú a užitečnú s pomocí boží jsúc uwedeni, mohli w pokoji spolu šťastně obýwati a tiem pilněji i snáze z jedné wuole sobě k tomu raditi i pomá- hati, jakžto wěrní a přirození koruny synowé, cožby ke cti a chwále božic bylo, i k obecnému wšeho králowstwie dobrému: jakž z té moci na nás, jakož již wy- psáno jest, w tom s obú stran dobrowolně a mocně zawěšené, aby naše péče w tom a bedliwost byla wždy poznána, wšichni společně a za jeden člowěk, naj- prwé túto naší wýpowědí, pod základy a pokutami w dřewních listech smluwních s obů stranú zapsanými, míru toho křesťanského w Pelhřimowě, jakož na hoře přimieněno, wyřčeného, we jméno božie potwrzujem; též jakož prwé známo jest, i ještě wyznáwajíc, že jsú strany se tak haněti neměli, ani tèmi wècmi, jimiž sebe s obú stranů dotýkali, byli jsú proti sobě winni. A podlé toho wypowiedáme, aby wšeliká haněnie w tom záští s obú stranů kterakžkoli prošlá, buďto řečná, neb listownie, od stran samých nebo jich pomocníkuow a služebníkuow, i jiná pomluwenie, nepřiezni, kyselosti a nelibosti jakžkoli netoliko mezi panem Jiříkem z Kunstatu a panem Oldřichem ze Hradce, ale mezi wšemi pro ně a podlé nich jakžkoli w tej wálce až do této doby zašlými, nic newymieňujíc ani pozuostawujíc, aby pominula wšecka a pominuly wšecky, i z srdcí s obú stranú wěrně a upřiemě byla a byly wypuštěna a wypuštěny; tak aby strana straně, ani žádný z nich jeden druhému ničímž toho zlým nespomínala a nespomínal, aniž wěčně kdy zdwihala nebo zdwihal ke škodě, k nelibosti, ku pomstě, ani které hanbě. Item, jakož pan Jiřík obwiněn jest Janem Popelem ze Hluboké, žeby mu se za příměřím a w umluwách w jeho twrz w Lobkowice uwázal: toho jsme my nepoznali, ani poznáwáme, by w tom pan Jiřík co proti příměří a proti umluwám

Strana 289
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 289 učinil; než učinil jest w tom záští, jako nepřieteli swému řádně. I wypowiedáme o tom, wždy k swornosti a pokoji hlediec, a rozkazujem, aby týž pan Jiřík twrze Lobkowic, se wším což k ní příslušie, we čtyřech neděléch od této naší wýpo- wědi pořád čtúc, Popelowi, neb komužby on poručil, w jeho moc zase wrátil a skutečně postůpil. Item, o twrz Chlewcowu o Bezděkow, kteréž jest pan Krušina ze Šwam- berka dobyl s přátely swými, tak wypowiedáme: aby týž pan Krušina synu Chlew- cowu, neb komuž on poruči, twrze jeho již jmenowané, tak jakž nynie jest, i s příslušnostmi, on i jeho služebníci, nebo jiní ktožby z té jednoty páně z Rozm- berka a páně Oldřichowy co toho držali, ježto k tomu příslušie, postůpil a po- stúpili, a jemu zase wrátil a wrátili we čtyřech neděléch konečně od této naší wýpowědi pořád čtůce. Item, o Pergmesgrünu twrzi, kteréž panu Petrowi ze Šternberka Nikolaj z Hassenšteina w tom záští dobyl jest, wyřiekáme, aby též twrze, ač zbořené, wšak tak jakž nynie jest, i se wším což k tomu příslušie, Nikolaj též we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi panu Petrowi, neb komuž on poručí, w jeho moc postúpil. Item, jakož Bolehošč twrz jest Hluožkowi nawrácena pod wýmluwú takowú, k niežto týž Hluožek slibem jest zawázán, aby jie když bude napomenut postúpil: o tom wypowiedáme i rozkazujem, aby týž Hluožek toho slibu prázden byl a z něho propuštěn, a při tej twrzi i se zbožím k ní příslušným aby zase jako dřiew zuostal. Item, o Kostelci hradu i o zboží na panu Kunšowi Rozkošowi dobytém, kterážto zbožie ti páni a jiní dobří lidé, jenž hradu dobýwali, mezi se rozdělili jsú, tak wypowiedáme: aby za ten hrad i za wšecka zbožie k tomu hradu pří- slušná, buďto dědičná panu Kunšowi s hradem prodaná, neb od něho potom při- kúpená, nebo wěny splacená, i zápisy králowskými, ciesařowými, nebo listy jinými od něho osáhlá, ježtoby se těch zboží w tom záští jemu odjatých dotýkalo, tíž páni a jiní dobří lidé, jenž ta zbožie držie, aby dali panu Kunšowi polšestnádcta sta kop g. dobrých peněz střiebrných w zemi České obecně berných, a to jemu zaplatili na roky tuto položené rozdielně: to jest na sw. Jiřie po této naší wýpo- wědi najprwé příštieho, aneb we čtyřech neděléch potom, pólčtwrta sta kop gr.; na sw. Hawla i hned potom budúcieho, aneb konečně we čtyřech neděléch potom, šest set kop gr.; a na sw. Jiřie potom opěti přijíti majícieho, neb také we čty- řech neděléch potom, ostatních a posledních šest set kop gr.; a to aby jemu listy obecními, jakož na penieze slušie, s rukojměmi pod ležením ujistili, tak jakž pan Žbyněk z Hazmburka a pan Smiřický pochwálé. Pan Kuneš pak zase týmž pánóm a dobrým lidem ta zbožie mají(cím,) kterážby z těch zboží ke dskám zemským A. Č. II. 37

Strana 290
290 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. slušala, ta aby jim, neb kohožby se z nich dotýkalo, w též dsky zemské wložil, a kterážby ke dworským dskám slušala, ta klaď we dworské i se zpráwú, tak jakož země za práwo má; na kterážby pak zbožie toho drženie zápisy nebo listy jakéž- koli měl, ty aby jim, neb kohožby se z nich podlé drženie těch zbožie dotýkalo, wydal, dobrú jim wuoli na ně s swů i jinými podlé toho wisutými panskými pe- četmi na swědomie učině a dada, jakož w zemi řád a obyčej jest. Než toto zna- menitě přitom z jednostajné wšech nás wuole přidali jsme w tom a přidáwáme, že pět nedělí panu Kunšowi od této naší wýpowědi pořád čtůc k rozmyslu pozuo- stawili jsme a pozuostawujem, aby wuoli měl, chceli tuto naši wýpowěď a penieze námi jemu za ta wšecka zbožie a práwa jeho wyřčené přijieti, takowě, neučinilli by toho, že proto základu on ani jeho strana nepropadne. Pakliby mu se zdálo to tak přijieti a učiniti, jakož jsme wyřkli, tehdy aby to panu Zdeňkowi ze Štern- berka dal w tom času na Konopiště wěděti listem swým otewřeným, pod swú a jiných dwů urozených člowěków na swědomie pečetmi; a od času wěděti dánie potom w šesti neděléch týž pan Zdeněk i s jinými, jichž se to dotýče, pana Kunše do Prahy gleitujte bezpečnè, a tu mèjte listy na penieze hotowy, i Kuneš také s sebú zápisy a listy swé, o nichžto swrchu zmienka jest, tu přines, i s dobrú wolí k nim takowú, jakož již nahoře jest wypsáno, aby jim we dsky zemské i dwor- ské, což podlé této wýpowědi klásti má, kladl; a listy s obú stranů tu sobě wy- dajte, a tak mezi sebú konajte, jakož se swrchu píše. A když sobě wšecky ty wěci dokonají, tehdy pan Zdeněk s jinými z swé strany, jichž se to dotýče, aby panu Kunšowi pruowod bezpečný před jednotů swů s listy i s penězi, dadieli mu které, zjednali až na Karlštein. Bylaliby pak mezi nimi která nesnáz o brání peněz, w tom což od pana Zbyňka z Hazmburka jeden a od pana Smiřického druhý k tomu wydaní pochwálé, to aby bez odporu bylo bráno. Item wypowiedáme, aby Pawlowi dřewniemu purkmistru Nowoměstskému domy jeho, a k čemuž práwo má neb okáže knihami městskými nebo listy a zá- pisy, ježto mu po dobytí Prahy jest odjato bylo, we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi pořád čtúc, neb komuž on poručí, w jeho zase moc wráceno a postúpeno konečně, a to, nebylliby zase do města přijat, aby swobodně mohl dáti, zastawiti, najieti, prodati, i s tiem což chce, nebo chtieti bude, jakžto s swým učiniti, bez wšeliké překážky; a prodalliby komu neb chtěl prodati co, aby trhu jemu nehájili, ani zbraňowali neb odmlúwali, ani peněz hindrowali nebo hindro- wati dopůštěli obyčejem žádným. Pakliby jemu se kto nač táhl, chtě snad práwo k tomu lepšie mieti, než on, to aby panem Janem ze Smiřic a panem Zdeňkem z Postupic ohlédáno bylo a tak učiněno, jakž oni společně rozkáží. Item, což jest koli pan Jan dobré paměti Rabský držal, práwo k tomu maje, a po dobyti Prahy jemu odjato, ježto pan Wilém již syn jeho k tomu práwo

Strana 291
B. IV. Sněmowní wèci České r. 1451. 291 má, to aby jemu pány Pražany, neb ktož to držie, we čtyřech neděléch od této naší wýpowědi bylo wráceno a postúpeno: kromě zbožie Konratického, o kteréžto jiné již s tiem, kohož se dotýče, má miesto. Item, jakož kněz Bedřich a Kolinští winí Jana Širokého z nějakého platu, kterýžby, jakož oni prawie, měl jim platiti z Pašiněwsi, a on je zase také z jiného platu na někakém dwoře Kolinských: zdá se nám, že jsú ty wěci před těmito wál- kami a záštími mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem wzniklými zašly, a tak by to nebyl náš súd. Pakli to před námi tu a na těch miestech i w ten čas, jakož doleji se pokládá, bude prowedeno, žeby ty wěci w těchto mierách zašly: tehdy i to také bohdá wedle sprawedlnosti ohledáme. Jehož zdáli se jim přátely mezi sebú o to wydati, a jimi w té chwili býti smluwenu, naše k tomu jest dobrá wuole. ltem o to, což jest mezi panem z Rozmberka a Wodňanskými, tak wypo- wiedáme, aby pán s swé strany jednoho neb dwa, a Wodňanští tolikéž, přietele wydali, a ty swedli ten masopust, neb konečně prwnie neděli w postě; a jakž je ti srownají podlé těch zápisuow, kteréž mezi sebú mají, tak oboji na tom přestaňte. ltem, což jest opět mezi Budějowskými a Wodňanskými, rozkazujem, aby o to na týchž přáteléch a dobrých lidech přestali, a ti w též také chwili konajte mezi nimi. Pakliby smluwiti jich nemohli, ale buďte strany w ten čas a na těch miestech nížepsaných před námi, žeť tu mají bohdá podlé sprawedlnosti poděleny o to býti. A w tej mieře jestliže jsú co sobě stawili, to aby s obú stranů bylo propuštěno, a wšech nesnází a newoli mezi nimi až do konečného rozsúzenie přestáno. Item ktožby koli také podlé kraje, w němž přísedí, byw s jinými w lant- fridu, i přiwinul se w tom záští k některé z stran swrchupsaných, a tak i nepřie- telem toho kraje byl: tak o tom wypowiedáme, jakož i na počátku této wýpowědi wyřkli jsme, aby to wšecko (bylo) prostě a upřiemě pominuto a z srdcí wypuštěno, tak aby lantfrid, ani krajané, ani také žádný z nich, takowému nižádnému ničímž toho zlým nezpomínal wěčně, ani jemu k hanbě kdy neb ke škodě toho zdwihal. ltem, wězňowé ti páně Krušinowi ze Šwamberka služebníci, kteříž při tom a s těmi rotami byli jsú, kdyžto kramářóm a jiným obchodníkom i řemeslníkóm z Prahy i odjinad, ježto jeli do Klatow k jarmarku, jest pobráno, pro nèžto týž pan Krušina obwiněn jest, tak wypowiedáme i rozkazujem: aby o to pan Šwamberk Krušina o sněmu najprw w Praze budúciem, tu w Praze, pakliby ten sněm kterak zminul, tehdy w Benešowě neb na Konopišti o swatém Michalu najprwé příštiem byl osobně, anebo s plnú mocí swú poslal pod listem odewřeným s pečetí swů, a Kostenpira úředníka swého z Zelené Hory tudiež před námi postawil, i s těmi čtyřmi pacholky, kteréž byl týž Kostenpir, jakož sám prawil, k těm rotám poslal, i také s těma dwěma, o nichžto týž Kostenpir prawil, že při tom byli jsú bez 37*

Strana 292
292 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. jeho wuole, kteréž i na rukojmiech má. Pakliby pan Krušina tu chwili a na těch miestech před námi nebyl, ani moc jeho a úředníka swého weyš jmenowaného i s těmi pacholky nepostawil, aneb oni toho, což jim kážeme neučinili: tehdy roz- kazujem tak, aby pan Krušina sám na jich miestě to wšecko oprawil, i skutkem učinil a naplnil, cožkoli námi byloby jim kázáno. Item wypowiedáme a rozkazujem, aby pan Břeněk také před námi w ten čas a na těch miestech swrchudotčených a wespod jmenowaných stál osobně. Item, o wězniech těch, kteříž od Žateckých a Lůnských w Udlicích jsú zjí- máni, ježto Nikolaj z Hasenšteina prawí, že jsú i tehdáž byli, když jímáni, jeho přikázaní služebníci, a Žatečtí s Lúnskými prawie, že jsú služebníci markrabě Mi- šenského: wypowiedáme a rozkazujem, aby we čtyřech neděléch od této naší wý- powědi z wězenie toho byli propuštěni a prázdni, a jiné wšecky wěci aby mezi nimi pominuly, tak aby od žádné strany proti druhé nikdy žádným obyčejem ne- byly wiec zdwihány. Item, o Něprowi, kteréhož pan Zdenek ze Šternberka wèzenim winí, již jsme se my panem Zdeňkem ujistili, že má o něm wšech pomlúwání a řečí nepo- ctiwých nechati, a nemá na něho w té mieře, ani na jeho služebníky, Něpr péče mieti; a zase Něpr také uruč témuž panu Zdeňkowi, aby jemu a jeho služebníkóm i lidem neškodil obyčejem žádným. Než rozkazujem túto wýpowědí, aby o sněmu w Praze najprwé budúciem, nebo w Benešowě, aneb na Konopišti, w čas napřed uložený, před námi stáli, že tu chcem podlé duowoduow a swědomí obostranných to bohdá rozeznati podlé sprawedlnosti. Jiní pak wšichni wèzňowé páně Jiříkowi a páně Oldřichowi i jiní, kteřížby koli w tom záští s obú stran zjímaní, rytieřští lidé i obecní, tak wypowiedáme i rozkazujem, aby byli we čtyřech neděléch, od této naší wýpowědi pořád čtúc, ko- nečně propuštěni a wězenie swého prázdni; a listowé wšichni na šacunky s obú stranů zdělaní, buď rok plněnie minut, anebo nic, a buď také na ty listy ležáno nebo neležáno, ti aby wšem wězňóm, na něžto swědčí, w týchž čtyřech neděléch byli konečně a bez otporu wráceni i bez zmatku; a wzatoli od koho na který list co, to tak stuoj do našeho dalšieho rozsúzenie; ale wiece nikoli nebud bráno. Item ktož jsú se winili a winí, jichžto pře nám dány jsú popsány, ježto se jim bez odpowědi, neboli w mieru a w příměřie, neb w kterých jiných umluwách tohoto záštie, škody rozličné bráním, pálením, jímáním, šacowáním i jinými obyčeji dály: toho w tej mieře a tak w náhle srownati nemohúc, aby se wždy nic neu- krátilo ižádnému, ale aby wiece s dobrým uptáním i rozmyslem nahlednuto bylo podlé sprawedlnosti, to wšecko s tůž plnú moci na nás jednosworně s obú stran zawěšenů, i pod týmiž základy a pokutami, do sněmu najprwé w Praze budúcieho, tudiež do Prahy, pakliby sněm kterak pominul, tehdy do swatého Michala, kterýž

Strana 293
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 293 najprw přijíti má, do Benešowa, neboli na Konopiště konečně odkládáme, podlé moci a wuole nám w Pelhřimowě k tomu zuostawené ode wšech jednohlasně, aby- chom totiž w Praze na sněmu dřiew dotčeném nebo jinů chwilí, kteříž bychom čas my položili, to jednati mohli. I přikazujem wšem takowým, jenž jsú takowými běhy se winili a winie, jakož jsme již dotkli, aby každý z těch sám osobně, tak žalobce, jako ten, ktož jest obžalowán, stál před námi, neb jiného dobrého člowèka rytieřského s plnů mocí swů, pod listem wěřicím s swů i jiných dobrých lidí na swědomi pečetmi, k sněmu w Praze najprwé budúciemu poslal w tém dni ode dne, kterýž sněm bude jmenowán, konečně; a žádný aby neodjiežděl do sko- nánie swé pře, aneb do našeho rozkázánie jiného. Pakliby ten sněm kterak zmi- nul, tehdy do Benešowa, aneb na Konopiště s duowody swými, kteréž každý mieti muož k swé pře neb odporu dolíčení, ten den na swatého Michala; že tu pře i odpory s duowody každého wyslyšiec, chcem s boží pomocí o ty wěci konec uči- niti, a podlé win i duowoduow každého oprawy podobné, aneb cožby se nám k tomu zdálo potřebie, wyřéci a wynesti. Jestli pak žeby kto swéwolně před námi k swé při neb odporu nestál, ani s swú mocí tak a tu i na ten čas poslal, jakož se swrchu píše, a skrze to snad podlé naší wýpowědi tehdáž wyřčené co přijieti a učiniti neb oprawiti netbal: proto strana té jednoty základu nepropadne, ale má a powinna bude takowého připrawiti k tomu, obyčeji kterýmiž najlépe muož, aby od rozkázánie našeho konečně w desieti neděléch učinil a skutečně naplnil i oprawil, tak jakž tu bude mu rozkázáno. Pakliby se i toho nestalo, to jest, žeby takowý nebyl k tomu tak, jakož již wypsáno jest, připrawen, tehdy ta strana, z jejiežto jednoty takowý by neposlušný byl, w šesti neděléch potom aby sama učinila i oprawila, což onomu byloby námi wyřčeno a kázáno. A zwláště z čehož jsú pan Dětřich z Miletínka s krajem Hradeckým winili pana Koldu, a on je zase, jakož jsú to na nás zarukowali s obú stranů: o tom též rozkazujem, aby oboji na těch miestech i na ty časy byli, aneb swú moc po- slali před námi; a což tuto wypowiedáme i ještě wypowieme, to aby sobě pod základy mezi nimi uručenými držali obostranně. Item ktožby koli k sněmu nebo k sjezdu swrchupsanému gleitu žádali, buďte strany, wězňowé neb kteří takowé pře mající, má jim gleit bezpečný dán býti pod tú a takowů wýmienků, postihlliby koho súd náš a weypowěď naše w čem, z toho žádný gleitem aby newycházel, ani se jím bránil, aniž chcem by komu proti súdu našemu neboli wýpowědi naší gleit pomocen a platen byl. ltem o těch tisící zlatých od Chebských panu Jiříkowi slíbených dáti, z nichž- to pan Krušina ze Šwamberka po swém služebníku winu jest témuž panu Jiříkowi dáwal, o kteréžto pan Jindřich z Rozmberka se panem Wilémem Rabským držala sta při, k tomu táhnúc, aby to pominulo, takto jsme se wšichni ustanowili: po-

Strana 294
294 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. něwadž jsú Chebští listu přiznáwacího k jednotě pána z Rozmberka a pana Oldřicha ze Hradce jako jiní nepoložili, a k těm zlatým se tak swolili, i potom z žádného útisku netůžiwše, přede wším sněmem panu Jiříkowi s jinými jeho přátely z toho dèkowali, že s nimi naloženo milostiwě: jakož jsú se swolili, tak učiňte. Tyto pak wšecky wěci námi tuto již wypowěděné, buďto o mieru drženi, o zboží napřed jmenowaných postupowání, o wězňów propuštění, neb o čemž koli jiném, tak jakž každý kus w sobě zawřien již a wypsán jest, tak z jedné wšech nás wuole i úmysla rozkazujem, aby od každého, což se koho dotýče, byly při- jaty, naplněny a skutečně dokonány. Pakliby na komkoli, jenž těmito našimi wý- powěďmi k čemu jest zawázán, co sešlo: aby ta strana, z jejiežto jednoty takowý by byl, to oprawila, zastala i skutečně naplnila tak wcele a úplně, jakoby onen, jemuž jest rozkázáno, měl učiniti, bez wymlúwánie i odporu wšelikého. Item, jestližebychom tuto kterých pří, jichžto nám popisowé jsú dáni, po- zapomenuli, a tak jich wypowěděti obmeškali, to nebude ke škodě ižádnému, ale o sněmu najprw w Praze budúciem, neboli na miestech wýš položených, strany, jichžby se dotýkalo, před námi buďte, tuť má také to podlé sprawedlnosti jed- náno býti. Na potwrzenie wšech wěcí tuto wypowěděných my wšichni ubrmané nade- psaní pečeti naše wlastnie dali jsme i kázali přitisknúti. Kteréžto wýpowědi staly jsú se w středu na hod křtěnie syna božieho, léta jeho narozenie tisíc čtyři sta padesát a jedno. 49. Weřejné prowolání za příčinau pokoje a řádu w zemi, ze sněmu swatokateřinského učiněné. (Z rkp. Šternb. p. 189—190.) W Praze, 1451, 6 Januar. »Jednosworné sjednánie pánów o sněmu w Praze na sw. Kateřinu.« In disgressione autem congregationis ejusdem, ut regnum ipsum tranquilli- tatis et pacis amoenitate gaudere valeat atque possit, in punctis et articulis infra scriptis omnes unanimiter resederunt, eaque et eos in omnium audientia publica legi mandaverunt, quibus omnes et singuli consenserunt, nemine penitus discrepante, voce quoque praeconia proclamari per civitates et dominia jusserunt. Najprwé silnice wšecky aby šly prostranně a swobodně. ltem lúpežuow a krádežuow, wýbojów a pálení denních a nočních, aby bylo konečně wšech přestáno. Pakliby kto w takowém zlém účinku zastižen byl neb uswědčen, nad takowým i nad každým, jenžby ho zastáwal, má býti mstěno podlé popraw starodáwních.

Strana 295
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 295 Item, sáhlliby kto také, ježto jemu to wedle poprawy příslušie, na kterého zločince, kterýžby po tomto našem již swolenie nynějšíem co učinil, a někto snad toho mstíti chtěl a tomu se protiwiti: na takowého, ktožby se tomu protiwil, aby pomohli sobě wšichni; a cožby koli na takowém bylo dobyto, toho aby byl wěčně prázden. Item falšowé každí aby owšem byli přestáni; neb nad takowými dieti se má starodáwná poprawa bez milosti. Item zlodějów krčemních i jiných wšelikých aby žádný nepřechowáwal, ani stawuow u sebe jim dopúštěl, žeť nad takowými bude mstěno nad jich ferdrowníky i pomocníky. Item ktožby koliwěk, řád a práwo opowrha, na koho záhubú sáhl, aby jeho žádný u sebe nechowal, ani trpěl, ani zastáwal, ale aby psancem byl po wšech městech. Pakliby jeho kto chowal, trpěl neb zastáwal, aby sám w témž byl a takowým aby žádný gleit pomocen nebyl. 50. Instrukcí poslům ku králi Fridrichowi wyslaným od sněmu swato -kateřinského wydaná 1). (Z rkp. Šternb. p. 191—203.) W Praze, 1451, 6 Januar. »Poselstwie ku králi Římskému od králowstwie na sněmu w Praze na sw. Kateřinu wydané z jednosworné wuole wšech pánów i zeman.« Najprwé služba ode wšech pánów, rytierów, zeman i měst, a také ode wšeho králowstwie buď JM“ powědiena, ozdobiece to, jakž poslowé k tomu wydani uměti budů najlépe. Dále takto buď mluweno: WM dobře wie, i téměř zemí okolních wšem lidem jest známo, kterak naše králowstwie w rozličné a těžké nejednoty a nezpuo- soby tak zašlo jest pohřiechu, ježto nenie o tom potřebie široce wyprawowati. A kakžkoli rozličnými obyčeji pracowali jsme o to, se wšech stran zpuosobuow těch wyhledujíc, kudyby ta země w řád a pokoj wešla: wšak pro jisté překážky a příčiny w tom přiházelé nemohlo se jesť w tej mieře státi, až když WM' po panu Haškowi pod listy wěřicími swů dobrú wuoli nám wzkázala, powolujíce, aby- chom sami zemi zřiedili jediném zpráwcí, nebo jich wiece, jakžby se nám zdálo, že plnú k tomu wuoli WM dáwá. Tehdy úmysl WM“ a wuoli takowú wědúce, 1) W prwní částce instrukcí této opětují se nazwíce tatáž slowa, která již r. 1446 na sněmu swatomartinském wydána byla. Wiz nahoře na str. 209 násl.

Strana 296
296 B. IV. Sněmowní wèci České r. 1451. i welmi toho wděčni jsúc, tiem pilněji wšecky wěci wzali jsme před se, a sně- mów o to několik wšie země jmèwše, již teď na tomto sněmu nynějšiem wšichni páni, rytieři, zemané a města ustanowili jsme se jednostajně na wěcech konečných takowých a tak, jakož teď bude WM“ powědieno. Račiž WM wěděti, že wšecko králowstwie, tak jakož powědieno, na sněmu obecniem a walném společně sebrané, wážiwše mezi sebú s welikými pilnostmi ty wšecky puotky, wálky, nejednoty, záhuby i mnoho zlého, které se jest pohřiechu léta předešlá dálo, a mysléce i měřiece k tomu, aby netoliko w zemi to zlé pře- stalo, ale abychom se i to králowstwie budúcně také téhož, což na nás jest, wy- střiehli: takž jiné cesty k tomu úmyslu bližšie newědůce, poručili jsů nám wšichni jednosworně a jedniem hlasem, i na to nás teď k WM“ poslali, žeť společně wšichni prosie i žádají, aby WM' ráčila tomu králowstwí a jim i nám wšem krále Ladi- slawa, strýce wašeho, za krále a za pána wydati. Nenieť úmysl jich, aťby snad w řeči a w hlasu toliko pánem té země a jich byl, ale již i w skutku aby sobě JM' korunowali, podlé práw a obyčejów té země starodáwních. Neb to rač WM' wè- děti, žeť tiem obyčejem a tiem kusem zwláštně to králowstwie, bohu dèkujíc, w mier a jednotu jest wešlo, ježto ktož byli w nepřiezniech, ti již přietelé jsú, ktož v ruo- zniciech, ti již w jednotě, a ktož se dělili, již jsú we swornosti. Pak Twá M' i každý šíře muož tomu rozuměti, nežť my tuto prawíme, jestližeby se to dlilo, ano tiem ta země, jakož již řekli jsme, we swornost a jednotu i poklid jest uwedena, a tak žádosti jich nebyly uslyšány: strach, byť potom králowstwie to mnohem k horšiemu nepřišlo, nežli dřiewe; a mohloby to WM“ i téměř wšem zemiem okolním škodno býti. Protož wěřieť WM“, že pro wýstrahu budúcieho zlého, kteréžby z našich roztržení pojíti mohlo, i také pro tak mnoho dobrého, kteréž z našich jednot a dobrých úmysluow, netoliko tomu králowstwí, ale i wšem zemiem okolním pošloby, ráčí WM, jakožto král Římský, jemužto zwláštnic péče říše swaté býti má, a zwláště koruny naší, jakožto přednieho téměř údu též říše swaté, k tomu dobrému té země úmyslu raden býti i pomocen, a tiem spieše krále nám Ladislawa wydati, abychom korunowáním JM“ w jednotě a we swornosti pracně již uwedené tiem se lép utwrditi a zlého wystrieci mohli. Item, jestližeby KM tázala, na který běh a zpuosob mělby nám král La- dislaw wydán býti? k tomu poslowé mají takowú odpowěď dáti: Již jsme WM“ po- wěděli, kterak země wšecka po takowých róznicech a nepřiezniech i nesworno- stech w jednotu prawů od mnohých nenadálů skrze práce a snažnosti dobrých lidí šťastně bohdá jest wešla; na tuť jednotu i swornost, ježtoť róznic není již bohu děkujíc ižádných, krále žádáme, aby pod JM“ jiné země již okolnie k tomu krá- lowstwi příslušné, kteréž onde i onde pro neswornosti naše pomocí rozličných sobě hledaly jsú, již asponě krále u nás podlé starodáwních práw a obyčejów

Strana 297
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 297 majíce, zase w hromadu se, jakžto k swé hlawě, hrnuly, a tu se přiwinuly i zuo- staly, jakož učiniti mají z práwa. Pak byloliby od KM“ k té odpowědi snad řečeno, žeby ještě jiných zpuoso- buow k tomu bylo potřebie, utykaje na to snad a řka, čím král má žiw býti, ano králowstwie mnoho jest zastaweno a zapsáno? Tehdy takto dále buď odpowědieno: Nenieť tak, jakož WM snad zprawují, wše zastaweno; neb města, w nichžto krá- lowa komora jest, nejsů zapsána, a dielť i jiných zboží weliký swoboden jest; a k tomu poklad a klénot země najwyšší, hory zlaté i střiebrné dobře hojné, jimižto králowstwie naše nad jiné země jest obdarowáno, ježtoť wše ku králowě ruce přijde; a pak nad to, aby žádný se nenadál, byť to králi našemu budúciemu ně- kterak snad nákladně a s těžkostí jíti mělo, ježtě jsme k tomu i o jiný zpuosob se swolili, sami sebe w našem wlastniem dědictwí a držení ujmúc, ku pomoci králowstwie i také krále a pána našeho společně wšichni a jednostajně, že jeden úrok každý z nás, jenž platy na zemi jakéžkoli máme, chceme dáti, i dědinnici mají se k témuž přičiniti, když králem jisti budem, a to dobrowolně, ne z práwa; ježtoť summa toho, každý rozoměti muož, nemalá bude sebrána, aby z toho ně- které wěci JM“ užitečnějšie byly wyplaceny, a dwuor jeho mohl tak, jakž na krále slušie, naweden a zřiezen i držán býti. A na to jsme se již i o zpráwu toho krá- lowstwie, podlé wuole od WM“ nám wzkázané a dané swolili, že úředníci i jiné osoby, s jichžto radů mají ty i jiné wěci w zemi býti řiezeny pod panowáním krá- lowým až do let JM“, k němužto páni i jiní dobří lidé winůti se budů jakžto ku pánu swému, a jeho jménem i mocí wšecky wěci králowstwí potřebné a užitečné budů jednány, a k tomu také i jiné země ku králowstwí příslušné JM ku pomoci bude mieti; a jestližeby zpráwce s radů swů a země čemu snad nemohli učiniti, utečem se k WM“, jakžto k králi Římskému a hlawě říše swaté, jejiežto také jeden úd jsme, a jakožto k strýci krále Ladislawa i poručníku, wěřiece WM“, že nám ráčíte radni býti a pomocni. Takéť pamatujem a máme za to, žeť i WM' o tom wie, kterak mezi námi a pány Rakůskými w poselstwí k zemi naší činěném býwaly jsú takowé řeči a zmienky, že jedné ruce samé takowú tiež zdwihati jest nesnadno, ale kdyby jedna druhé pomohla, žeby tak bylo každé břiemě lehčejše nésti. Protož myť jako jednů ruků zdwihnúti již chcem, a na to i swolili jsme se o tu daň tiem obyčejem, jakož jsme powěděli dřiewe; ježtoť nebude toho málo. Račiž WM se také přičiniti, at druhá ruka pro lepší těch zemí také s námi zdwihne, naši takowú hotowost k do- brému widůce. Poslowé pak na tom někaký čas postojiec, což již napřed jest powědieno, a wždy tak w té žádosti potrwajíc, aby ráčil krále Ladislawa nám wydati, čím najspieš muože býti, srozumějíli, žeby tomu swoliti ráčil, a již řekl, že to učiniti 38 A. Č. II.

Strana 298
298 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. miení: tehdy poslowé mají k času a miestu jistému mluwiti, kde a kdyby to mělo býti a to pod pečetí KM“ nebo rady jeho i swými sepsati, aby to již tak šlo. A hned artikulowé a žádosti od země swolené buďte KM“ podáni, jakož se teď hned píší: Najprwé o ty čtyři artikule, o něž se jest tato země zasadila, i smlúwa se o to stala s koncilium Basilejským, a kompaktáta sepsána mezi týmž zborem Basi- lejským a králowstwím tiemto i markrabstwím Morawským, kteréžto držíme a držeti mieníme: abychom w tom byli zachowáni; a jestližeby nás chtěl od toho kto tisknúti, aby nás w tom JM' hájila a bránila, abychom od toho tištěni nebyli. Item jakož Ciesařowa M' slawné paměti pán náš zapsal se jest nám a zemi w některé wěci, zwláště ježto to zápisowé jeho s majestátem JM“ zemi daní šíře ukazují a swědčí: w ty wšecky wěci aby se nám tento též zapsal a je dowedl k miestu, i o arcibiskupa woleného; a chtělliby nás od toho kto tisknúti, aby nás w tom jakžto pán náš hájil a bránil před každým. Zwláště pak o arcibiskupu WM rač wěděti, že CM' slawné paměti pán náš, ku pilné a snažné žádosti wšie země našie, wolenie to arcibiskupa, kteréž JMu jakžto králi Českému jest příslušalo, dal jest a postúpil toho času nám a zemi takowě, ktožby koli námi a zemí k témuž arcibiskupstwí byl wolen, že JM dal nám k tomu swú plnu moc i wuoli. A tak my wuoli w tom i moc JM“ majíc listem potwrzenu, wolili jsme poctiwého muže mistra Jana z Rokycan wšecka země společně a jedno- stajně, a CM toho našeho wolenie zwláštním opět listem s majestátem jest potwr- dil, slíbiw žádného jiného arcibiskupa w králowstwi našem nemieti, než jej až do jeho smrti. Protož i toho žádáme od WM“, aby se nám o tom kusu král Ladi- slaw k dowedení a dokonání jeho swěcenie též jako CM' zapsal, i WM" také pro- síme, aby jste, když toho čas příhodný uzříme, waše posly ráčili poslati a přičiniti se tu, kdežby najplatněji a najužitečněji zdálo se, aby nám swěcen byl, a myť swé posly podlé WM“ také pošlem. Neb tomu wšichni rozumíme, že tiem obyčejem a skrze to snadněji a lépe i spěšněji bude moci w jednotu a swornost i w řád králowstwie naše uwedeno a w tom i zachowáno býti, nežli jinak; a také neby- loliby toho, strach, žeby králowstwie w takowé ruoznice a nejednoty mohlo přijíti, jako driew, neb w horšie; ježto by to i králi našemu, i také nám a králowstwie ke škodě mohlo býti. Item o práwa a swobody této koruny, aby JM' ráčila každý staw we swém řádu a swobodě zachowati a držeti, jakož bylo jest od staradáwna, a též i práwa zemská aby JM' ráčila zachowati a držeti, jakož jsú byla a šla od staradáwna. Item, wšecky dluhy a zápisy w této zemi slawné paměti ciesaře Karla, krále Wáclawa i ciesaře Sigmunda, kteréž JM“ zapisowali, buďto na králowstwi, nebo na

Strana 299
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 299 duchowenstwí, ježtoby s jich wědomím a wolí wyšli, ty aby ráčil držeti a každého při nich zachowati, jakož swědčie. Item o odúmrtí, kteréžby w České zemi od smrti ciesaře Sigmunda, pána našeho, až do krále nynějšicho korunowánie na král spadly, ježto dědicowé zemřeli, dluhy na tom zapsawše a rukojmě zastawiwše listy, nebo jinými obyčeji, anebo také we dsky to klásti jměwše, a rukojmě by w tom hynuli neb hynúti měli, aneb snad jistec i rukojmě zemřeli, ježto skrze to we dsky jest kladeno nemohlo býti: za to prosíme, aby král ty odúmrtí tak na JM' spadlé mimo se ráčil pustiti a pro- pustil. Pakliby co rukojmě takowých zboží po smrti jistce listem dosti chtiec učiniti we dsky kladli, tomu aby JM' wuoli dal a toho potwrdil, jakoby se od dědice kladlo. Také umřelliby kto w tej chwili, swého zbožie nikterakž neopatřiw, aby to na najbližšieho přietele buď mužského neb ženského pohlawie připadlo plným prá- wem, lečby kto práwo lepšie prowedl a okázal. Item dalliby kto, neb poručil w tej mieře swé dědictwie na zemi listem s pečetmi komužkoli, buď za zdrawého žiwota neb w nemocné posteli: to aby mocno bylo a we dsky řádně potom wešlo bez králowy překážky, lečby komu prwé s dobrým bylo swědomím kterak zawázáno a zapsáno. A komuž jsú co páni o sněmiech obecních we dsky zemské nebo dworské klásti swolili, anebo zbožie swá dáti, k tomu KM' aby také ráčil swú wuoli dáti a tiem jinak nehýbati. Item cožby koli sum a úroków králowských w městech, neboli také sum králowských na klášteřiech od smrti ciesaře Sigmunda až do nynějšíeho krále ko- runowánie bylo zadržáno, ježtoby jinam nebyly zapsány, ty aby ráčil propustiti a kwitowati, aby z nich potom nebylo upomínáno. Item, wšecky jiné země, nebo zámky, ježto jsú od země této České odtr- ženy, aby JM o ně státi a jich dobyti zase ráčil. Item kniežata Slezská, i jiné země a města, kteréž k koruně České příslu- šejí, aby je ráčil při jich swobodách a práwiech držeti a zuostawiti, a jich brániti před každým. Item prosíme, aby JM' ráčila Horu opatřiti a wyzdwihnúti, a to pro swé a této koruny i jiných zemí dobré, poctiwé a užitečné. Item JM' kteréž úřady nebo zámky w této zemi má, aby neráčil na ty saditi jiných, nežli Čechy, kteříž se JM“ líbiti budú a zdáti. Item, cožby této koruny dotýkalo, aby JM ráčila ty wšecky wěci činiti s radu Čechuow země této. Item, jestližeby JM pro které swé potřeby, nebo jiné příčiny, kdy z země odjeti ráčil, prosíme, aby tu zemi pro wšecky zmatky ráčil opatřiti podlé rady 38 *

Strana 300
300 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. pánuow a zeman Českých, a země neporúčeti cizozemcóm, ale Čechóm, komužby se JM“ s radů panskú a zeman zdálo. Pakliby poslowé konečně srozoměli, žeby nám krále Ladislawa wydati wždy neráčil: tehdy najposléz takto mají powědieti od země JM“. Poněwadž WM' krále Ladislawa nám a této koruně za pána wydati wždy neráčí, zpuosoby naše k tomu i úmysly widúce tak poctiwé a hodné, i netoliko našemu králowstwi, ale říši swaté i domu wašemu užitečné, ježtoť pilností swých a prací i nákladuow zwláštních dědictwí našich nelitujem, ne z práwa, ale dobro- wolně se podwolujíc, ježto se jest to z králów této koruny nikdy nestalo ižádnému: takť nám jest poručeno powědieti WM“ i kázáno, žeť wšecko to králowstwie již miení otci swatému, králóm okolním, korferštóm, i jiným kniežatóm a dobrým lidem, i wšie říši, což najdále moci budem, oswědčiti wšecky tyto žádosti na WM od země wznešené, i také zpuosoby k tomu zjednané, a kterak ty wěci wšecky WM“ sešly jsú, ale ne námi; a potom lítost nad sebú i nad tiem králow- stwím tak osiřalým a od WM“ zanetbalým, majíce, i w té sirobě déle ho trpěti nemohúc, a tak dřewními příhodami budúcích se škod netoliko nám, ale snad i okolním zemiem přihoditi se mohúcích, wystřiehajíce, musíme již i chcem to krá- lowstwi s boží pomocí i sami se tak opatřiti, abychom déle bez krále nebyli a bez pána; aby wšichni widěli, že z hodných přičin, pro té země weliku sirobu, to činíme. A to WM“ rač wěděti, cožť tuto dáli jsme k WM“ od země i dějeme, že to prawíme a mluwíme jednostajně a z jednoho úmysla ode wšech. Podlé toho wšecky wěci k tomu poselstwi potřebné tak, jakož již psáno jest, zawřewše, swolenie opět wšeho králowstwie o sněmu potom budúciem takto jest čteno a prohlášeno, jakož se tuto píše: Jakož podlé smluw na Wildšteině učiněných bylo jest swoleno a jedno- stajně zuostáno, ktožby zde na tomto sněmu nynějšíem osobně býti nemohl, aby pod listem wěřicím jiného člowěka urozeného s plnú mocí swů poslal: tak také ustanowili jsme se i ustanowujem, aby na sněmu potom budúciem w Praze, kterýž bude uložen, wšichni byli, anebo s mocí swú pod listy wěřicími poslali, podlé těch smluw Wildšteinských, ku přijatí a držení wšech wěcí, kteréž tuto budú zjednány. Tudiež také dána jest moc, ten sněm budúcí složiti, panu z Rozmberka a panu Jiříkowi z Kunstatu, kdyžby se jim zdálo. Poslowé také ku KM“ k králi Římskému tito jsů wydáni:

Strana 301
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 301 Z pánuow: Oldřich z Rozmberka s synem swým panem Jindřichem, Aleš ze Šternberka, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Zdeněk ze Šternberka, najwyššie purkrabie Pražský, Oldřich anebo pan Jan ze Hradce, Wáclaw z Michalowic a ze Strakonic, Hašek z Waldšteina, Hanuš z Kolowrat. Z zeman: Jan ze Smiřic, Jakub ze Wřesowic, Jan Čabelický ze Sútic, Soběslaw Mrzák z Miletínka, Zdeněk Kostka z Postupic, Arnošt z Leskowce, Beneš z Mo- krowůs. P. Poselstwi ku králi Fridrichowi r. 1451. 51. Zpráwa o poselstwi od stawůw králowstwí Českého ku králi Fridrichowi w Nowém Městě za Wídni o S. Rehoři r. 1451 konaném. (Z rkp. Šternb. p. 205—10.) (W Nowém městě, 1451, 23 Mart. a 26 Mart.) »Toto jest poselstwie se dálo w Nowém-Městě, ten úterý před zwěsto- wánie matky Božie, k králi Římskému, anno etc. quinquagesimo primo.« Najoswiecenější knieže, králi a pane přiezniwý! Waše KM dobře wie, i téměř zemí okolních wšem lidem jest známo, kterak naše králowstwie w rozličné a těžké nejednoty a nezpuosoby tak zašlo jest pohřiechu, ježto nenie o tom potřebie široce wyprawowati. A kakžkoli rozličnými obyčeji pracowali jsme o to, se wšech stran zpuosobuow těch wyhledujíc, kudyby ta země w řád a pokoj wešla: wšak pro jisté překážky a příčiny w tom přiházelé nemohlo se jest w tej mieře státi, až když WM“ po panu Haškowi pod listy wěřicími swú dobrú wuoli nám wzkázala, powo- lujíce, abychom sami zemi zřiedili jedniem zpráwcí neb jich wiece, jakžby se nám zdálo, že plnú k tomu wuoli WM' dáwá. Tehdy úmysl WM' a wuoli takowú wědúce, i welmi toho wděčni jsúc, tiem pilněji wšecky wěci wzali jsme předse, a sněmów o to několik wšie země jměwše, již teď na tomto sněmu nynějšiem wšichni páni, rytieři, zemané a města ustanowili jsme se jednostajně na wěcech konečných takowých a tak, jakož teď bude WM" powědieno. Račiž WM wěděti, že wšecko králowstwie, tak jakož powědieno, na sněmu obecním a walném společně sebrané, wážiwše mezi sebú s welikými pilnostmi ty wšecky puotky, wálky, nejednoty, záhuby i mnoho zlého, kteréž se jest pohřiechu léta předešlá dálo, a mysléce i měřiece k tomu, aby netoliko w zemi to zlé pře- stalo, ale abychom se i to králowstwie budúcně také téhož, co na nás, wystriehli,

Strana 302
302 B. IV. Sněmowní wèci České r. 1451. a poněwadž se u WM“ najbližší cestu toho naleznúti w této mieře nadějem, po- ručili jsú nám wšichni jednosworně a jedniem hlasem, i na to nás teď k WM“ po- slali, žeť společně wšichni prosie i žádají, aby WM ráčila tomu králowstwí a jim i nám wšem krále Ladislawa, strýce wašeho, za krále a za pána wydati. Neniet úmysl jich, aťby snad w řeči a w hlasu toliko pánem té země a jich byl, ale již i w skutku, aby sobě JM' korunowali, podlé práw a obyčejów té země starodáw- ních. Neb to WM rač wěděti, žeť tiem obyčejem a tiem kusem zwláštně to krá- lowstwie bohu děkujíc w mír a jednotu jest wešlo, ježto ktož byli w nepriezniech, ti již přietelé jsú, ktož w ruozniciech, ti již w jednotě, a ktož se dělili, již jsú we swornosti. Pak Twá M' i každý šíře muož tomu rozuměti, nežť my tuto prawíme, jestližeby se to dlelo, ano tiem ta země, jakož již řekli jsme, we swornost a jed- notu i poklid jest uwedena, a tak žádosti jich nebyly uslyšány: strach, byť potom králowstwie to mnohem k horšiemu neprišlo, nežli driewe; a mohloby to WM“ téměř wšem zemiem okolním škodno býti. Protožť wěřie WM“, že pro wýstrahu budúcieho zlého, kteréžby z našich roztržení pojíti mohlo, i také pro tak mnoho dobrého, kteréž z našich jednot a dobrých úmyslów netoliko tomu králowstwí, ale i wšem zemiem okolním, pošloby, ráčí WM jakžto král Římský, jemužto zwláštnie péče říše swaté býti má, a zwláště koruny našie, jakžto přednieho téměř údu též říše swaté, k tomu dobrému té země úmyslu raden býti i pomocen, a tiem spieše krále nám Ladislawa wydati, abychom korunowáním JM“ w jednotě a swornosti pracně již uwedené tiem se lép utwrditi a zlého wystřieci mohli. Tato dwa artikule dáli se w pátek po zwěstowánie matky božie dole psani. Najoswiecenějšie knieže, králi a pane přiezniwý! Ačby bylo WM“ powě- dieno, žeby to králowstwie wšechno bylo rozzastaweno a zapsáno, žádajíce zwèděti, čím pak král Ladislaw mělby při nás žiw býti? Nenicť tak, jakož WM snad zpra- wují, wše zastaweno; neb města, w nichžto králowa komora jsú, nejsú zapsána, a dielť i jiných zboží weliký swoboden jest, a k tomu poklad a klénot země naj- wyšší, hory zlaté i střiebrné dobře hojné, jimižto králowstwie naše nad jiné země jest obdarowáno; ježto wše ku králowě ruce přijde. A pak nadto, aby žádný se nenadál, byť to králi našemu budúciemu některak snad nákladně a s těžkostí jíti mělo, ještě jsme k tomu i o jiný zpuosob se swolili, sami sebe w našem wlastniem dědictwie a držení ujmúc, ku pomoci králowstwie i také krále a pána našeho spo- lečně wšichni a jednostajně, že jeden úrok každý z nás, jenž platy na zemi jakéž- koli máme, chceme dáti, i dědinníci mají se k témuž přičiniti, když králem jisti budem, a to dobrowolně, ne z práwa; ježto summa toho každý rozoměti muož nemalá bude sebrána, aby z toho některé wěci JM“ užitečnějšie byly wyplaceny

Strana 303
B. IV. Sněmowní wěci Ceské r. 1451. 303 a dwuor jeho mohl tak, jakž na krále slušie, naweden a zřiezen i držán býti. A na to jsme se již i o zpráwu toho králowst vie podlé wuole od WM“ nám wzká- zané a dané swolili, že úředníci a jiné osoby, s jichžto radú mají ty i jiné wěci w zemi býti řiezeny, pod panowáním králowým, až do let JM“; k němužto páni i jiní dobří lidé winúti se budú, jakžto ku pánu swému, a jeho jménem i mocí wšecky wěci králowstwí potřebné a užitečné budů jednány; a k tomu také i jiné země, ku králowstwi příslušné, JM ku pomoci bude mieti. A jestližeby zpráwce s radů swů a země čemu snad nemohli učiniti, utečem se k WM“, jakžto králi Římskému a hlawě říše swaté, jejiežto také jeden úd jsme, a jakožto k strýci krále Ladi- slawa i poručníku, wěřiece WM“, že nám ráčíte radni býti a pomocni. Takéť pamatujem a máme za to, žeť i WM' o tom wie, kterak mezi námi a pány Rakúskými w poselstwi k zemi našie činěném býwaly jsú takowé řeči a zmienky, že jedné ruce samé takowú tiež zdwihati jest nesnadno, ale kdyby jedna druhé pomáhala, žeby tak bylo každé břiemě lehčejšie nésti. Protož myť jako jednú ruků zdwihnúti již chcem, a na to i swolili jsme se o tu daň tiem oby- čejem, jakož jsme powěděli dřiewe, ježtoť nebude toho málo. Račiž WM se také přičiniti, ať druhá ruka pro lepšie těch zemí také s námi zdwihne, naši takowů hotowost k dobrému widúce. Q. Akta sněmu Benešowského r. 1451. 52. Instrukcí daná poslům krále Fridricha do král. Českého na sněm den sw. Kiliana (8 Jul.) poslaným. (Sauwěký překlad z němčiny, z rkp. Šternb. p. 213—215.) »Memoriale datum a D. Rege Romanorum consiliariis in legatione ad ba- rones regni Bohemiae super dieta generali in festo Kiliani habita in Benešow.« »Poselstwic, když poslowé na sw. Kiliana najprw příštieho od najmilosti- wějšíeho pána našeho krále Římského na rok pojedů do Prahy, kteréž na pány zemské, rytieře, zemany a města králowstwie Českého od JK"M“ wznesti mají.« Najprwé mají jim na KM“ wěřicí list, jenž na ně wzní, od JM“ pozdrawenie a wšecko dobré slowy hodnými powědieti. Potom mají powědieti: jakož sú na sw. Řehoře již minulého posly swé u na- šeho pána u krále Římského w Nowém Městě měli, a žádali sú krále Ladislawa, a wydali sě, že w králowstwí Českém swornost dobrů a řád zřiediti chtie, ježtoby tady králi Ladislawowi některé potřebnější neb pilnější wěci měly býti wyplaceny, a jeho králowský dwuor, jakož na krále sluší, mohl naweden, zřiezen a držán býti oc. Na to buď mluweno, že král Ladslaw Jeho KM“ strýc jest JM“ odpuoští

Strana 304
304 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. schwáleném a starodáwném (sic) domu Rakúského, jakožto najstaršiemu zpráwci a kniežeti w Rakúséch a jeho najbližšiemu přieteli, skrze jeho mateř k wěrné ruce dán a poručen; jehožto pak JM až do siech časuow wěrně jest chowal, a JM' rád jest slyšal, a jest toho wděčen a libí sě jemu dobře, jakož sú w swém poselstwie wydali, w králowstwie swornost a řád zřiedili neb udèlali, skrze to králi Ladislawowi některá wěc potřebnější neb pilnější bylaby wyplacena a JM“ dwuor, jakož na krále sluší, mohlby naweden, zřiezen a držán býti oc. Zdá sč JM“ dobré, aby w tom pilnost swů učinili, ježtoby skrze to král Ladslaw, w času létech jeho staw nebo byt swuoj králowský poctiwý nebo schwálený u nich mieti mohl. To chce JKM' proti nim milostiwě wážiti aneb rozeznati, a w tom sč mieti, strýce swého krále Ladslawa na to wésti, aby i on to jim i jich dětem milostiwě zpomínal a w dobrém nezapomanul; neb sú oni krále Ladslawowu mladost dobře widěli, a wedlé toho rozoměti mohú, že on bez zřiezenie nebo opatřenie takowého swuoj byt králowský a dřiewe swých let králowstwie zprawowati nemohlby wedle potřebnosti. Než JM“ wuole i úmysl wždycky byl a ještě jest, aby JM“ strýc král Ladslaw w krá- lowstwie Českém jako král panowal, jakožto také dobře hodné jest, a miení jeho také k tomu wésti i fedrowati, kdyžto letmi zřiezením a opatřením takowým, jakož prwé jest obsieženo, bude dokonáno a napraweno. Neb oni tomu wèřiti mají, co JM' králowstwie Českému i cti a užitku, jakožto král Římský a poručník strýce swého, přitáhnúti mohlby, k tomu že jest byl wždycky powolen, i ještě jest, aby skrze to ty wěci w králowstwi Českém k dobrému a poctiwému bytu byly přiwe- deny. A JM K. wěří jim, také žádá i prosí, aby takowúto JM“ odpowěd w dobrotě přijali a lepší obrátili. 53. M. Eneáše Sylvia řeč ke stawům Českým na sněmu Benešowském učiněná a od Prokopa z Rabšteina do češtiny přeložená. (Z originálu, wlastní rukau Prokopa z Rabšteina psaného, w arch. Třebonském, a z rkp. Šternb. p. 217—223.) (W Benešowě, r. 1451, m. Jul.) Mluwiti maje před množstwím zboru wašeho, slawní páni, urození a mužie najmúdřejší! žádného z písma swatého slušnějšícho nenalezám slowa, na němžbych wěcí, kteréž mluwiti mám, základy založil, nežli ona Izaiáše proroka, když jest řekl: »knieže, kteréž jsú hodné wěci kniežete, mysliti bude.« Protož wyprawo- wati maje ty wěci, kteréž Jasnost Králowská těmto přístojícím towařišóm mým a mně přikázala jest, co jiného diem, nežli »knieže, kteréž wěci hodné jsů kniežete, mysliti bude.« Ale co jest kniežeti hodnějšieho nežli pokoj, jehož jméno, jakož die Cicero, sladké jest, a wěc ta tak utěšena, tak spasitedlná! I myslí knieže ty

Strana 305
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 305 wěci, kteréž hodné jsú kniežete; neb ty wěci, kteréž pokoje jsú, myslí, a je roz- siewati wšady po zemiech i národech žádá. Zwláště wšak, aby toto najslowút- nějšie a někdy najskwělejšie České králowstwie z dobrého pokoje radowalo sě, žádá; kteréžto jest najmilejšieho strýce jeho, najjasn. krále Ladislawa prawé dě- dictwie, sprawedliwý nápad, dlužné otcowstwie, budúcie odpočíwanie a stolice slawná. Protož my posláni jsuce o wěci, kteréž ku pokoji jsú, malitko slow o po- koji prwé učiníme, potom poselstwie nám poručené wylíčíme. Pokoj, jakož písma swatá učie, trojím obyčejem sě béře: jest pokoj najlepší, pokoj zlý, pokoj dobrý. Najlepší pokoj jest, jehož požíwají w nebi blahoslawení a na zemi srownani owšem jsúce s woli boží; a tento pokoj boží jest, jenž jakož prawí učitel pohanský S. Pawel, přesahá weškeren smysl, kterýžto dobré wuole lidem, když se narodil Pán, angelé zwěstowali. Pokoj zlý jest, když sě spiknů we spolek zlí, we hřiešiech sobě powolujíce; o tom die prorok Dawid: horlil sem na neprawé, pokoj hřiešných wida. Ale ten zajisté a w prawdě nemuož pokojem nazwán býti, ale spiknutie, šibalstwo, kacieřstwo; neboť nenie pokoj nemilostiwým, jakož die skrze Izaiáše hospodin; a w Ezechieli psáno jest: sklamali sú lid muoj, řkůce pokoj, pokoj, a nenie pokoj. Třetím obyčejem pokoj dobrý jest, kterýž mužie křesťanští bez swazku neprawostí dobrému zřiezenie města a užitečnému králowstwie zprawowánie sami mezi sebú umlúwají; a o tom die král Dawid: hledaj pokoje a pilně následuj jeho. A nenie dosti jeho hledati, jakož k Rustikowi mnichu píše S. Jeroným, ale utiekajícíeho wší pilností stihati. A pěkně stihánie pokoje přikazuje sě, aby ne lehkým hnutím srdce, ale wšie mysli horliwostí aby- chom pokoje hledali. A ne darmo; nebo mnozi jsú užitkowé pokoje: nenie bázni, jest douſánie, bezpečnost, okrasa, bohatstwie, upokojenie, dělají sě dědiny, hostinští kupci přicházejí, wzděláwají sě stawenie, swatby sě činie, množie sě lidé, jest ná- boženstwie, jest zákonów, jest wšeliké ctnosti miesto. Kteréžto wšecky wěci krát- kými slowy zawřel Izaiáš, řka: i sede lid muoj w pèknosti pokoje, w doufalém přebýwání, w bohatém odpočíwání. Již tolik o pokoji buď powědieno, kterýžto Král. Welebnost proto množí, nebo wěc jest kniežete hodna; král náš, jakož Izaiáš přikazuje, kteréž jsú wěci hodné kniežete, myslí. Již pak nynie k wyprawowánie poselstwie králowského s waším powolením přistupme. Poselstwie k králowstwie nám přikázané, urození páni! tam sě chýlí, aby- chom k těm wěcem odpowěd dali, kteréžto znamenití poslowé waši při hodu S. Ře- hoře před Král. Wýsostí w Nowém městě Rakůském wyprawili sú a prosili. Protož hotowi budeme, a coby k těm wěcem i žádostem králowstwie wašeho knieže od- powěděl, krátkými slowy wyprawíme. Protož račte pilně a wděčnými úmysly wy- slyšeti ty wěci, kteréž jménem králowským prawiti máme. Neb střiezliwá slowa budú a s rownosti i poctiwosti ozdobena. A. Č. II. 39

Strana 306
306 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. Poselstwie našeho tři jsú stránky: w prwnie stránce držie sě ty wěci, kteréž poslowé waši před Wýsostí Králowskú prawili sú, těch wěcí pochwálenie; w druhé stránce odpowěd k prosbě wašie bude dána, sprawedliwými najičena rozumy; w třetie stránce, kterýby byl úmysl králowský k wám a k králowstwí wašemu, krátce bude wypraweno. Přistupmež tehdy krátce ku prwnie stránce. Poslowé waši, kteříž k Král. Wýsosti sú došli, dwě wěci jsú jednali. Najprwé prosili, aby najjasn, krále Ladislawa do tohoto jeho králowstwie wydati ráčil; druhé podali, že dobrú jednotu a zřiezenie učiniti byste chtěli, skrze něžby mnohé užitečné wěci témuž králi La- dislawowi wyplaceny byly, aby jeho dwuor wedle králowské welebnosti a slawnosti počieti, řéditi i konati sě mohl. Chwálí w tom Král. Jasnost waši dobrú žádost, že jakožto wěrní a najmilejší poddaní swého pána widěti a spolu žiwi býti žádáte, hodné jemu poslušenstwie a poctiwost učiniti chtějíce. Jestiť to lidí sprawedliwých a silných mužów, aby žádného času, ižádnů příčinů, žádnými wěcmi odpornými od wěrnosti pána swého přirozeného mohli odcizeni býti. I slyšela jest přeutěšeně Král. Welebnost, a jest jemu wděčno a líbezno, aby, jakož sú waši poslowé podali jednoty a zřiezenie w tomto králowstwie, skutečnú pilností učinili, aby strýc jeho, kdyžby k letóm přišel, staw swuoj králowský chwalitebně mohl mieti. A to ne- toliko on král Římský chce wám milostiwě spomínati, ale také i strýce swého k tomu nabádati i napomínati, aby na wěrnosti waše a ustawičnosti pamětliw jsa, toho wám i synóm wašim milostmi hodnými a dobrodiením králowským, jakož na wysoku krew sluší, odplacowal. Máte prwnieho poručenie stranu. Již druhú slyšte, w niežto odpowěd Král. Wýsosti k prosbě wašie sě zawierá. K tomu prawíme, že najurozenější král Ladislaw jsa ještě dietětem, wedle chwalebného a starodáwného zachowánie welebného domu Rakúského, Král. Wýsosti jakožto staršiemu zpráwci kniežeti Rakúskému a najbližšiemu přieteli, matků jeho k wěrné ruce dán i poručen jest, jehožto až dosawad wěrně jest chowal, a jakož na králowsků krew sluší, štědře wychowati a naučiti byl jest pilen. A poněwadž on král Ladislaw u wěku ještě mladém jest, jakož i poslowé waši sú widěli, znamenati muožte, že on nemaje zpráwy stawu swého před lety swými, jenž zpráwce potřebuje, kralowati a užitečně tohoto králowstwie řéditi nemohlby. Ale že Král. Jasnost žádostem wašim což najdále muože powoliti žádá, jest jeho wuole, i úmysl jeho wždy byl jest, aby strýc jeho král Ladislaw w tomto králowstwi panowal a s wámi milostiwě a sprawedliwě žiw byl a w otcowské dědictwie wstúpil, jakož wedle božského i lidského práwa jest slušné; mieníť jeho wší snažností i pilnosti k tomu nawesti, kdyžby potřeba k tomu potřebná zjednána byla a čas letóm wyšel. Ale již přistupme k poslednie stránce; kterážto ačkoliwčk krátká jest, ale wšak toliko má rozumuow jako i slow, a jest lásky i dobrowolenstwie plná. A takto prawíme: cožkoli Král. Wýsost tomuto powýšenému Českému králowstwí

Strana 307
B. IV. Sněmowni wèci České r. 1451. 307 poctiwého a užitečného, jakožto Římský král a poručník strýce swého, dáti nebo zjednati muože, k tomu wždycky byla i jest dobrowolna, hotowa, líbezna, aby wěci králowstwie tohoto k dobrému a poctiwému stawu byly přiwedeny; wašemu wáž- nému a dospělému súdu doufaje, že tuto naši odpowěd dobrotiwým a najlepším rozumem přijmete. Protož wy wysoce urození páni i jiní mužie múdří, pilně patřte a znamenajte, i toho pilni buďte, aby opatřenie poctiwé a potřebné králi wašemu zjednáno bylo; a jenž ste již let bez mála dwanácte bez přítomnosti jeho byli, pozdržte ještě něco málo; přijměte wděčně odpowěd králowsků, kterýž tolik činí, což se ctí muož učiniti; čekajte trpěliwě ostatku času, nebo brzo běžie léta a míjie, i zklamáwá běžný wěk. Kteréžto wěci budeteli wážiti wšecky a Král. We- lebnosti úmyslu poslúchati, budete řiediti sčastně toto králowstwie, a dobrý pokoj mieti budete moci w tomto žiwotě, a w druhém blahoslawenie wěčného zaslúžite. Jehož wás i nás účastny učiň milost božská. Amen. 54. Notule stawůw Českých poslům krále Fridrichowým o tři kusy podaná; a odpowěd týchže poslůw na ně. (Z rkp. Šternb. p. 225—26.) Páni tyto kusy dolepsané wybrawše z poselstwi a odpowědi swrchupsané, i podali je poslóm KM“ aby je zprawili těch kusów, jakož se píší: Prwý kus: Jakož w ceduli, w niežto Waše Duostojnost a Milost poselstwie waše dala jest nám napsané, dotčeno jest, že sme již let bez mála dwanácte bez přítomnosti krále Ladislawowy byli, abychme ještě něco málo pozdrželi oc. Z po- třeby weliké prosíme od Wašie Duost. a M“ zpraweni býti na jisto, nerozumějíce a newědůce do které chwíle to slowo »něco málo« miení sě, abychom sě mohli tiem zprawowati. Druhý: Také ač již bylby tomu jmenowán určený den a jmenowitý čas, jakáby tehdy měla býti toho jistota učiněna, aby na ten určený den a na čas, jenžby nám jmenowán byl, tak sě stalo bez pochybenie. Třetí: Dále Wašemu Duostojenstwie a WM“ opakujeme, kterak sú někteří poslowé z Rakůs na sněmiech našich s námi a k nám mluwiewali před některů chwilí, že jedné ruce samé takowú tiež jest zdwihati nesnadno, ale kdyžby jedna druhé pomáhala, žeby tak bylo každé břiemě lehčejší zdwihnúti; neb i to také na KM na krále Římského od poslów země České naším jménem a wolí w Nowém městě wznešeno a požádáno jest. A na to nám odpowěd nižádná dána nenie. Odpowěd týchž poslów na kusy swrchupsané. Prwní kus o došlých let krále Ladislawowých: na ten kus takto WM“ od- powiedáme, že máme zato, že WM' wie, který obyčej jest domu Rakúského, do 39 *

Strana 308
308 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. kterého času starší kniežata mladší w swém zprawowánie a poručenstwí drží, že nám nenie potřebie wás toho zprawowati. Na druhý kus, totiž té jistoty oc. My zde nemuožem od JM“ žádné jistoty wám powědieti, aniž sě nám zdá, by toho potřebie bylo. Neb rozumiete milí páni, že když sě již ten čas dokoná, že najjasn. král Ladislaw došlých swých let a swo- bodný pán, pod JM“ moci nebude, než sám sebú wládnúti bude a raddu mieti bude. By pak JM' jej kterak zawazowal, toťby sě JM“ nehodilo, jakož sami tomu rozumiete; než jakož i w ceduli máte, též ještě od JM“ wám prawíme, že když ten čas přijde, že JM' chce jeho k tomu wésti, raditi i pomoci, aby najprwé do tohoto králowstwie jel a w něm panowal. A dobrá naděje jest, že JM' král Ladi- slaw jeho w tom uposlechne. Na třeti kus: Jakož ste mili páni powěděli, že před některú chwilí někteří poslowé z Rakůs s wámi mluwiewali o tom zdwihánie obú rukú oc. Nám w tom od JM" prostě nic poručeno nenie, aniž co o tom wieme. 55. Odpowěd od stawůw Českých daná králi Fridrichowi na poselstwí od něho w Be- nešowě wykonané. (Z rkp. Šternb. p. 227—29.) »Toto na odpowěd, kterůž jest KM dal po swých posléch na to posel- stwie, kteréž sú dáli JM“ od země České poslowé w Nowém Městě o S. Rehoři.« Najprwé, že KM“ z laskawého a přiezniwého pozdrawenie nám po těchto posléch wzkázaného, jako pánu milostiwému, s pokorů děkujem. Dále jakož již JM“ odpowěd skrze tyto JM“ posly na naše poselstwie k JM“ do Nowého Města učiněné jest dána a ohlášena, kteréžto odpowědi wšecka země Česká radostně jest očekáwala, těšiece se tomu, že w té odpowědi ot JM“ čekané w prosbě a w žádosti našie uslyšáni, a konec o krále Ladislawa že mieti budeme; ale ta naděje nám již nepřišla jest, a to sě chýlí ke zlému a ke škodě České země, jakož o tom JM“ šíře w našem poselstwí powědieno jest i napsáno, co w takowém od- tahowání králowstwi škodného jest. Neb my chtějíce sobě rádi krále Ladislawa za pána a za krále wzieti, a budeli nám wydán JM, žebychme chtěli netoliko zemi ale i dwuor JM“ zřéditi, tiem obyčejem, jakož jest o tom šíře položeno w tom po- selstwi k JM“ ot nás učiněném, a země tato že nikoli bez pána a krále státi ne- muože a nebude moci, jestliže se w tom wedle potřeby neopatříme, sněm wšemu králowstwí a sobě ještě položiece, i vždyť ještě JM“ snažně prosíme wšecka země, aby JM ráčil sě dobrotiwě rozmysliti, a nás w žádosti našie i w poselstwi k JM“ do Nowého Města učiněné uslyšeti a učiniti pro dobré a poctiwé krále Ladislawa a

Strana 309
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1451. 309 koruny České; a nám toho ještě aby ráčil dáti milostiwů odpowěd, ač nemuoželi býti prwé, ale konečně do S. Wáclawa. Jakož také JM nám wzkazuje dobrú wuoli, a cožby JM“ ke cti a dobrému této koruny mohl přitáhnůti, že jest JM wždycky byl a jest k tomu powolen: z toho JM“ my jako pánu milostiwému děkujeme. Ale w tom jest došlo a do- cházie, kterak JM' některé wěci k koruně České příslušejícé od též koruny odtr- huje a rozpisuje, a raddu i posly swé šle, jakožto o šesti Měst, o kniežetstwie Lehnické, chýle to k markrabi Fridrichowi Mišenskému staršiemu, také clo we Wra- tislawi a clo knězi Wlodkowi we wsi řečené Quaric, jenž nás zprawují, žeby w nowě bylo zamyšleno ke škodě koruny České, i jiné wěci k koruně České pří- slušející: i prosíme JM za to, aby toho činiti nám neráčil, wěda JM', že toho z práwa nemá činiti; a tiem lepší naději mělibychom k té dobré wuoli, kterůž JM' nám wzkazuje. Také jakož sme mluwili s JM“ o p. Zajimače, kteříž sme byli přijeli do Nowého Města, JM“ radda přišla k nám a odpowěd nám takowúto od JM“ prawili, že JM' nám chce tehdáž také na to odpowěd dáti, když zemi o jiné wěci od JM“ odpowěd bude dána: i prosíme JM“ wšichni, aby sě JM' ráčil milostiwě w tom okázati, aťby p. Zajimač o to miesto měl; a že nám JM' také na to odpowěd mi- lostiwů ráčí dáti. R. Sněm Pražský o sw. Jiří r. 1452. 56. Smlauwa a zápis, kterak jest wolen za zpráwci králowstwí Českého pan Jiříj z Po- děbrad, a k němu dwanácte přidaných k radě. (Z rkp. Šternb. p. 235—44, též z rkp. Lob- kowsk. 1. 377—78.) W Praze, 1452, 27 Apr. We jméno Otce i Syna i Ducha swatého. Amen. My Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, najwyšší komorník desk zemských, Zdeněk ze Štern- berka, najwyšší purkrabie Pražský, Jindřich z Lipé, najwyšší maršalek králowstwie Českého, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Hašek z Waldšteina a z Welíše, Hynek Kru- šina z Lichtemburka, Hanuš z Koldic, Zdeněk z Rožmitála, Jindřich ze Stráže, Jin- dřich Berka z Dubé a z Lipého, Jindřich z Michalowic, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan ze Šwamberka, Jan a Oldřich bratřie z Hazmburka a z Kosti, Hynek z Náchoda a z Črwenéhory, Jenec z Janowic a z Petršpurka, Burian z Gutšteina, Jaroslaw Plichta z Žirotína, Jan Blankštein z Wartmberka, Dětřich z Janowic a ze Chlumce, Wenc z Donína a z Graffsteina, Fridrich z Donína, Albrecht z Kolowrat a z Kra-

Strana 310
310 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1452. kowce, Jindřich a Beneš bratřie z Kolowrat a z Libšteina, Albrecht Berka z Dubé a z Tolšteina, Jindřich z Kolowrat a z Žehrowic, Boreš z Oseka, Jan z Rúsinowa hauptman kraje Čáslawského, Wilém z Wartenberka a ze Zwieretic, Wilém z Ilburka, Jan ze Smiřic, Ješek z Koldic, Mikuláš Trčka z Lipy, Beneš z Kolowrat a z Ro- čowa, Jan ze Sútic hauptman kraje Kúřimského, Zdeněk z Postupic hauptman kraje Chrudimského, Ješek z Boskowic a ze Swojanowa, Jan z Náchoda a z Abrs- pachu, Bohuněk z Klinšteina, Jindřich Berka z Dubé a z Kostelce, Soběslaw z Mi- letínka, Lwík z Rožmitála, Jan z Bergowa, Jakub ze Wresowic hauptman kraje Ža- teckého, Ješek z Dubé a ze Žlebuow, Beneš z Wartmberka a z Zákupie, Jan Ma- lowec z Pacowa, Wáclaw Zmrzlík ze Swejšína a z Orlíka, Štěpanowec z Wrtba a z Waldeka, Čeněk z Klinšteina, Jan Calta z Kamenniehory a z Rabšteina, Mikuláš Berka z Dubé a z Lemberka, Mikuláš z Jenšteina a z Niestějky, Heinc Dax seděním na Hamršteině, Mikuláš z Lobkowic a z Hasenšteina, Diwiš z Košmberka, Jan z Mo- chowa, Arnošt z Černčic, Jan Pardus z Wratkowa a z Richmburka, Sigmund Bolo- chowec z Pušperka a z Říčan, Jan z Rabšteina, Beneš Mokrowúský z Hustiřan, purk- mistři a raddy i obce Starého, Nowého a Menšieho měst Pražských, Wáclaw starší i mladší z Petrowic, Jan ze Wřesowic a z Chomútowa, Purkart Kamarét z Žirownice, Mates z Záhořie, Matěj z Dubce, Zbyněk ze Soběšína, Wanek z Wrabie, Jan z Če- čelic a z Tečeněwsi, Waněk ze Sulewic, Purkart z Kopidlna a z Kněžic, Jan Baštský z Lerojid a ze Chwatěrub, Jan ze Sulewic, Zdeněk Lučenský z Kopidlna, Aleš z We- ležic a z Brocna, Bořiwoj z Lochowic a z Okoře, Bušek ze Sulewic a z Košťálowa, Jan ze Stezowa seděním w Hostýni, Předbor z Repnic a ze Mníška, Jan z Kunwaldu a z Dražic, Častolor z Hořowic, a Ctibor ze Swojkowa a z Kačice; též také města, jakožto Hora, Hradec nad Labem, Litoměřice, Žatec, Lúny, Slaný, Čáslaw, Kůřím, Nimburk, Klatowy, Brod Český, Piesek, Wodňany, Sušice a Ústie nad Labem, s obcemi našimi; a tak wšichni wuobec páni, rytieři, zemané i jiní lidé obecní králowstwie Českého, nynie w Starém Městě Pražském na sněmu sebraní: Wyznáwáme tiemto listem obecně wšady a předewšemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúc slyšán bude: že ačkoli častokrát a mnohými obyčeji pokúšieno sč jest o zřiezenie pokoje a jednoty i swornosti králowstwie wýš jmenowaného a koruny té České, již od chwilí pohřiechu nemalých osiřalé a welice zašlé, a wždy to pro hřiechy snad naše, neb jakžkoli z dopuštěnie božieho, miesta konečného jest nedošlo; wšak proto milosti a pomoci božské ufajíc, z litosti přirozené, jakžto wěrní též koruny údowé a synowé, w pracech a nákladech i pečliwostech našich neustáwajíc, snažně wždy usilowali sme a usilujem, aby náš upřiemný buohdá úmysl k chwále a užitku obecného dobrého i wšech nás k miestu a k konci sčastně byl přiweden prospěšnému; wědúce, že pán buch častokrát chwilí a časem lidu swému podlé jich žádosti toho popřiewá, čehož sě lid nejednů wtipem swým a rozumem

Strana 311
B. IV. Sněmowní Cwěci eské r. 1452. 311 nedomýšlé. Tak že z daru jeho swaté milosti wšichni společně a z jednostajné wšech nás wuole, tak páni, rytieři, zemané, jakžto i města, wyzdwihli sme a wolili, i mocí tohoto zápisu a té wuole společné wyzdwihujem sobě a wolíme za zpráwci mocného a prawého w témž králowstwí Českém urozeného pána, pana Jiříka z Kun- statu a z Poděbrad; přidáwajíce k němu urozené, statečné, slowútné a opatrné lidi a pány, pana Alše ze Šternberka, pana Zdeňka ze Šternberka, pana Zbyňka Zajiece z Hazmburka, pana Jindřicha z Michalowic, pana Jana ze Smiřic, pana Mikuláše Trčku z Lipy, pana Jana ze Sútic, pana Zdeňka Kostku z Postupic, pana Jakuba z Wřesowic; a z měst Waňka z Kněžmostu, řečeného Walečowský, a Bartoše Ptáčka ze Slaného. Moc témuž panu Jiříkowi zpráwci i s těmi k němu wolenými a při- danými tu a takowú dáwajíc, aby pan zpráwce s nimi a oni se panem zpráwci wšecko králowstwie řiedili a zprawowali podlé práw, řáduow a swobod starodáw- ních koruny České, a podlé swěřenie jim otewšie obce téhož králowstwie swěře- ného, jakž se jim najlépe a najužitečnějie bude zdáti: úřady a súdy aby osazowali, práwa každému dopomáhali, chudému i bohatému prawdu a sprawedlnost bez při- jímanie osob činili, útiskuow a bezprawí, lúpežuow silničných, wálek swéwolných neb jakýchžkoli útokuow neřádných žádnému zdwihati a činiti wiec nedopúštěli, kacieřstwa zjewná, bludy, falše, lúpeže, pálenie a jiné wšecky neřády stawowali, a tak zemi krotili a lidi obywatele téhož králowstwie se wšemi k témuž králowstwi příslušnými w pokoj a jednotu i swornost, což najdále mohú a moci budú, wedli; abychom těmi a takowými počátky w pokoj a řád wniknúce, tiem snáze a spieše krále i arcibiskupa, a tak hlawu swětskú i duchowní s boží pomocí mohli mieti. Ale že těmi kompaktáty a smlúwami mezi swatým zborem Basilejským pod mocí Eugenia slawné paměti papeže a mezi králowstwím Českým i markrabstwím Mo- rawským učiněnými, kteréžto skrze lagaty a posly znamenité od téhož zboru Basi- lejského s plnú mocí a poručenstwím, psanů i psaným, pod wisutů bullů zboru již powěděného, na to a k tomu zwláštně do těchto zemí wyslané, jsú smluweny, konány, sepsány i zapečetěny zřetedlně, toto králowstwie samo w sobě i také s ze- měmi okolnými z mnohých těžkých wálek i nesnází w poklid a mír, jakž pánu bohu libo, jest uwedeno, kterýchžto kompaktát nedržením, tak jakž pohřiechu od některých nedržeti sě počínají, strach, nebyloliby záhe k tomu přihleděno, by těžšie wálky a škodnějšie nezdwihly sč nežli dřiewe: protož z té společné a jednostajné wuole, takowých sě příhod wystřiehajíc, my wšichni swrchupsaní poručili sme to mocně a porúčieme, a moc plnů dali sme i dáwáme panu zpráwcowi a těm pa- nóm k němu přidaným, aby táž kompaktáta před sě wezmúc, w čemžbykoli a kým- koli nebyla držána a zachowáwána, přikázali držeti a zachowáwati, a neposlušné k držení a zachowáwaní týchž kompaktát obyčeji kterýmiž sě jim najlépe zdá nebo zdáti bude, připrawowati; a w tom žádný z nás takowého neb takowých, jenžby

Strana 312
312 B. IV. Sněmowní wěci České r. 1452. kompaktát podlé jich rozkázanie držeti nechtěl a nechtěli, slibujem a mámy ne- wymlúwati ani zastáwati obyčejem žádným, ale k rozkázaní pana zpráwce a jemu přidaných, statky našimi i žiwoty wěrně radni i pomocni býti. Též také smlúwy s Ciesařowů Milostí učiněné a zjednané, zápisowé od JMilosti wyšlí, i také jiní listowé, jakožto list mierný umluwy Pelhřimowské, neboli jiné, chceme i tak swo- lujem, aby držáni byli a zachowáni. Wšecky pak úřady, platy, zbožie, summy klášterské a městské, i jiné každé puožitky a práwa, k ruce a komoře králowské příslušné a příslušná, kromě otúmrtí a sum zadržalých, tak jsme swolili a swo- lujem, a moc i wuoli dali sme a dáwáme, aby pan zpráwce s jinými pány k němu přidanými k sobě obrátili, na to zemi řiedili a pokojili, a tiem, cožby obecného dobrého bylo, jednali. Jichžto my wšichni slibujem a máme i chcem wěrně a upřiemně býti poslušni, a proti neposlušným statky i žiwoty buďto doma jsúc nebo i polem, jakžby pan zpráwce s těmi k sobě přidanými wzkázal a jim zdálo sè, radni býti i pomocni bez odporu wšelikého. Také kdyžby pan zpráwce k sobě pány, kteříž jemu přidáni jsú, pro kterúkoli potřebu obeslal, a wšichni by pro některé snad příčiny býti nemohli: pan zpráwce s těmi, kteříž při něm budú, cožkoli učinie aneb komu rozkáží, to má pewno býti a mocno tak w cele a prawè, jakoby při tom byli wšichni. Než bylaliby toho potřeba obecná takowá, žeby slušalo a hodné bylo wšem těm, jenž ku panu zpráwcowi jsú přidáni, býti, a přihodil sě očkoli jaký rozdiel mezi nimi: tehdy cožby sě w takowém běhu wětší straně se panem zpráwcí zdálo, k tomu aby jednostajně bylo swoleno ode- wšech. Toto také přiměňujem, jestližeby ktokoli jaký rozum jinačejší o kterých- koli wěcech, jichž w tomto listu a zápisu jest dotčeno, w sobě chtěl bráti, w tom což p. zpráwce s těmi pány k němu přidanými rozkáží a který rozum wydadie, tak aby každým bylo přijato i rozumieno, a jinak tiem nikoli nehýbáno. Ktožby koli také pánem zpráwcí buď o při a potřebu jakúžkoli, neb o winu a žalobu jsa obeslán, před ním a před pány k němu přidanými státi a jich nálezu i súdu a rozkázaní obwyknůti snad nechtěl, neb tak oprawiti a učiniti i toho podniknúti, jakž a cožby jemu týmž panem zpráwcí a jinými pány k němu přidanými bylo kázáno: ten a takowý každý má k tomu býti připrawen obyčejem, kterýmž se najpodobnějie p. zpráwcowi a jemu přidaným bude zdáti. A zdálliby se také i pan zpráwce, neb který z panuow k němu přidaných komu co powinen: má také též jako jiný a po týchž pániech každému práw býti. Tento pak řád a zpuosob tuto wypsaný má státi a trwati w králowstwi Českém bez proměny a wšelikého pohnutie za plné dwě létě, od sw. Ducha po dání tohoto listu najprwé příštieho pořád čtúce. A ktožkoli na tomto sněmu a při těchto smlúwách i swolowání osobně nenie, a tak přiznati sě hned k wěcem tuto wypsaným a swoleným nemuože: tak zuostáwáme wšichni jednostajně, i prodlenie

Strana 313
B. IV. Sněmowní wěci České r. 1452. 313 toho takowé klademe, aby každý do hodu Matky božie na nebewzetie najprwé pří- štieho konečně listem swým otewřeným, s přidáním pečeti swé, sě přiznal, a ten takowý list w Praze w Starém městě k ruce páně zpráwcowě položil na rathúze. Neučinilliby toho kto, a chtěl nebo chtěli tomu kterak býti otporen a otporni, proti takowému a takowým chceme i máme sě mieti tak, jako proti rušitelóm obecného dobrého. Jehož wěříme každému, jemuž dobré milo jest, že proti tomu ni koli nebude, načemž tuto ku pokoji a jednotě i k obecnému dobrému wšeho králowstwie jest zuostáno. A by pak i pečeti které z těch, jenž tuto zejména psáni jsú, k tomuto listu kterýmkoli obyčejem nedošly: protož wšecky wěci w něm zapsané w swé moci a pewnosti bez umenšenie a wady wšeliké mají tak zuostati, aby jich rušiti neboli proti nim odpierati neslušalo ižádnému. Na potwrzenie a pewnost i zdrženie wšech wěcí swrchupsaných, my páni, rytieři a zemané pečeti naše wlastnie a přirozené, a města pečeti měst našich, wědomě a dobrowolně dali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého druhého, ten čtwr- tek po sw. Jiří. A. Č. II. 40

Strana 314
C. VI. NEJSTARŠÍ ZÁPISY HRADECKÉ od r. 1384 do 1404. Mistiny, kteréž tuto wlastenskému čtenárstwu podáwáme, wzaty jsau wšecky z originálůw swých, jenž w archivu wysokorodných hrabat Cernínůw z Chudenic w Jindřichowě Hradci se cho- wají. Cena jejich, ač obsahem samým neskrowná, wšak wíce we stáří jich se hledati musí. Prwní zajisté dwé čísla, od r. 1384, jsau (mimo wýpis z desk dworských od téhož léta, w díluI na str. 390 podaný) ty nejstarší nám posawad známé listiny, kteréžto, bywše půwodně českým jazykem sepsány, nám w originálu swém až podnes dochowány jsau. Ználi kdo ještě starší (a wšak jen prawé criginály), oznámením jich i literatuře české poslauží, i nám welikau libost prekáže. 1. Oldřich ze Hradce přiznáwá se k dílu tomu, který při dělení o statek otcowský sbratrem Janem jemu se dostal. Bez místa, 1384, 13 Sept. Já Olřich syn páně Olřichów ze Hradce wyznáwám wšem, ež sem swů dobrů wolí dal woliti diel bratru swému Janowi, kterýž jemu libo; a ten jest wolil dwuor Ratibořský se wšiem tiem, což jest k němu připsáno, jakžto w tom listě stojí dielném, ježto sě on w něm mně zapisuje. Já pak Olřich wyznáwaji, ež se mně dostal dwuor Křížków swrchní na hořejší straně w Ratiboři, na kterémž dwoře i s jinými dwuorci kmecími (sic) i s mlýncem platie dewět kop a jeden groš, podlé něhožto jest rybníček w mém diele; Nowý dwuor před Hradcem, s dědinú, s lu- kami, a zwláště s luků ježto slowe Glaspach, a s lukú, ježto slowe Lodheřowská lůka, a s puol šestem lánem lesu, ježto slowe Březina, podlé nowého dworu blíž od Hradce, a s jednú čtwrtí lesu, ježto slowe u Klády, a se třmí lány lesu, ježto slowů Skrýchowské březiny; což jest wiece přese tři lány, to sě jest mému bratru

Strana 315
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1384. 315 Janowi dostalo; a w Skrýchowě dwě kopě bez desieti grošów plata; a ten dwuor, ježto Jeníkowi stojí w zástawě, ten mám wyplatiti swými penězi, když budu moci. Ale Jan hájný w Skrýchowě ten sě mému bratru Janowi dostal. Mlýn s řeků w Skrýchowě i staw tudiež, rybník ježto slowe Drahýška i s potokem, i s druhým potokem, ježto slowe Grylpach. A w Plawště dewět kop a patnácte grošów plata, a w Řečici dewět kop a dwadceti grošów plata; les s dworem, ježto slowe Nowý dwuor, stodolu sennů, polowici lúky u hamru u Strážského na hořejšie straně, ale dolejšie strana lůky polowice ta se jest dostala mému bratru Janowi. Pak odtuď jdúce podlé lesu až do cesty Stájické, a ta cesta Stájická jest na mezi, jdúce tú cestů do Bechowy klády upřiemo; pak skrze Črnči jdůce upřiemo přes Dědí- kowo bláto až do řeky do Wčelnice; řeků nahoru Wčelnicí okolo lesu až do No- wého dworu. Ten les wešken mně Olřichowi sě jest dostal, a toho jest wymě- řeno pět a šedesát lánów, i se dwěma zahradama wčelnýma, jedna jest podlé sto- doly, a druhá pod Hatínem, i k tomu s třetí wčelní zahradů, ježto slowe Drdá- kowa, i se dwěma jitroma lesu i s tú dědinů. Pak rybník na Holnej, toho sem já měl polowici a mój bratr Jan polowici; jehož polowici bratra mého Jana kúpil sem u něho za tři sta kop pod takú smluwů, že ten rybník bude moci topiti wýše na má dwa lány a na mého bratra také dwa lány, a ješče pól čtwrta lána lesu podlé toho rybníka náma ostane nedielného; ten máme rozděliti, jakž páni Petr a Jan z Rozmberka nám rozkáží, nebo jich jeden. Byloliby, žeby ten rybník dále na mého bratra dědinu nebo les mohl topiti: tehdy mám jemu odměnu dáti mému bratru, jakž dřéwe řečení páni káží, nebo jich jeden. Dřéwe řečených tři sta kop, ježto sem mému bratru Janowi za rybník dlužen, to mám najprwé jej wyprawiti ze wšech otcowých dluhów w židech i w křesťanech, w kterýchž sě zná, na ty na wšecky roky, kteryž sú těm jistým dluhóm dány, a jako on platiti ty jisté dluhy má. Paklibych nedal na který rok kterých peněz, tehdy ty wšecky škody, kteréžby přišly na ten dluh, mají býti mé, ale ne mého bratra Jana; a z těch ze wšech dluhow slibuji jej wyprawiti bez jeho wšie škody. A což zóstane z těch tří set kop mimo jeho dluhy, to mu mám dáti hotowými penězi polowici na swa- tého Martina, a polowici na středopostie; a to mám zaručiti dobrými lidmi i listmi pewnými utwrditi, jakž páni z Rozmberka káží. A máme we wšech rybniciech ryby děliti, i penieze, cožby nám přišlo za ryby; a ten rybník Holenský máme inhed po swatej králowně posledněj, a má do konce spuštěn býti do wánoc i wy- lowen. Bylliby také kto co našemu otci dlužen, toho máme spolu dobýwati, a když dobudem, tehdy máme mezi se rowně rozděliti. Pakliby kto také práwem kterých dluhów na nás dobýwal, těch máme za otce spolu wšech odbýwati. A to wšecko, což jest mezi námi nedielno, to máme rozděliti, jakž páni z Rozmberka káží a když přikáží. A to smy sobě slibili pode třmi sty kopami a pod ctí a pod 40*

Strana 316
316 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1384. wěrů poslušni býti, a wšeckny wěci, nic po sobě neostawujíc, kteréž sú mezi námi nebo ještě býti mají on ten diel, we wšem jich puslušnu býti. Kdyžbych toho neučinil, a oni na mě wyznali neposlušenstwie: tehdy mám inhed tři sta kop základa propasti a ty inhed hotowými penězi zaplatiti od toho dne, jakžby na mě wyznáno bylo, we dwú neděli; a proti tomu abych nemohl jmieti žádné pře, ani žádného práwa. Paklibych toho neučinil, tehdy páni dřéwe řečení z Rozmberka mají plnů moc w mé zbožie uwázati a prodati i zastawiti w jistině i w škodách podlé swé wóle. A na lepšie potwrzenie těch wěcí swů pečet sem přiwěsil k to- muto listu, s pečetmi k mej prosbě jedno na swědectwie toho wšeho urozených pánów, páně Jindřichowů z Rozmberka, páně Heřmanowů ze Hradce a páně Jindři- chowú také ze Hradce. Dán list ot božieho narozenie po tisíc po třech stech osmde- sátého čtwrtého, w úterý před powýšením swatého kříže. (Wisí 4 pečeti neporušené.) 2. Jan ze Hradce přiznáwá se k dílu tomu, který jemu při dělení s bratrem Oldři- chem o statek otcowský se dostal. Bez místa, 1384, 13 Sept. Já Jan páně Oldřichów syn ze Hradce wyznáwám wšem, že sem sě rozdělil s swým bratrem wlastním Oldřichem také ze Hradce, skrze naše milé pány a přá- tely naše, pana Petra a pana Jana z Rozmberka, tak že mně sě dostalo woliti s powolením bratra mého. I wolil sem dwór poplužní w Ratiboři se wšiem což k tomu slušie, tociž sedm kop plata a patnádste grošów a tři peníze tudiež w Ra- tiboři; opět w Plesi pět kop a dwanácte grošów plata, jeden lán lesu, a lúku tudiež w Plesiech; w Plasnej puol kopy a dwa groše platu; we Mnichu kopa platu; w Ce- miři šest kop platu s kostelním podáním a se dwěma rybníkoma i se wším což k tomu slušie, s hájným Skrýchowským, ježto puol kopy platí, a s březinami Skrý- chowskými, těch jest deset lánów i s Peklem luků; rybník w Hatíně i s haltéřem; w Řečici w městci puol desáty kopy bez dwů groší platu, s dworem Ratibořským a s lukami i se wším, což k tomu slušie dworu, a s polowici lůky u hamru Stráž- ského na dolejší straně. Meze jsú, jdúce na cestu, ježto slowe Stájická, až do Bechowy klády skrze Črnče, přes Dědíkowo bláto až do řeky Wčelnice, řeků dolów až do potoka ježto slowe Holna; a ten potok jest na mezi mezi lesy Reči- ckými a mezi Ratibořskými; tiem potokem nahoru, až do meze ježto slušie k ryb- níku Holenskému; a toho lesu jest, i s lesem ježto slowe Kornice, pět a šedesát lánów, se dwěma zahradama wčelnýma, jedna u Hostíka, a druhá pustá, a s třetí zahradú ježto slowe u Jana. O rybníce na Holnej ja dřéwe řečený Jan wyznáwaji wšem, že sem toho rybníka jměl polowici a mój bratr Oldřich druhú polowici, a

Strana 317
C. VI. Nejstarší zápisy Hradccké r. 1384. 317 že sem po rozdiele swú polowici rybníka prodal bratru swému Oldřichowi za tři sta kop grošów Pražských střiebrných; a ty penieze má dáti za mé dluhy w židech i w křesťanech, ježto jsem za mého otce i sám za sè dlužen, a kteréž já ukáži a znáti budu, ty on má platiti za mě; a což bude wiece peněz než ti dluzi, ty mi má dáti polowici na swatého Martina a polowici na středopostie; to mi má zaručiti a listy dobrými utwrditi, jakž páni Petr a Jan z Rozmberka káží; a nynie mámy ten rybník do swatého Martina spustiti, a ryby i penieze spolu děliti. A také bratr mój Oldřich bude moci ten rybník dále topiti na swé dwa lány a na mé druhá dwa lány, a ješče ostane puol čtwrta lána lesu podlé toho rybníka; a to mámy rozděliti, jakž páni káží z Rozmberka; byloliby, žeby ten rybník mohl dále topiti na mé lesy neb na mú dědinu, tehdy mój bratr Oldřich má mi odměnu dáti, jako páni z Rozmberka káží. Bylliby kto také otci našemu co dlužen, toho mámy spolu dobýwati, a spolu děliti, cožbychom dobyli: pakliby kto co na nás dobyl otcowých dluhów práwem, a my se tomu nemohli obrániti, toho mámy spolu upla- cowati i zaplatiti. A což jest pak ješče nedielno mezi námi, to mámy rozděliti, když páni z Rozmberka káži a kakžkoliwěk oni káží. A to smy sobě slíbili pode třmi sty kopami a pod wěrů a pode ctí poslušni býti o wšeckny wěci, nic po sobě neostawujíc, kteréž jsú mezi námi nebo ješče býti mají, o ten diel, we wšem jich poslušnu býti. Kdežbych toho neučinil, a oni na mě wyznali neposlušenstwie: tehdy mám inhed tři sta kop základa propasti, a ty inhed hotowými penězi zaplatiti, od toho dne, jakžby na mě wyznáno bylo, we dwú nedělí. Paklibych toho neučinil, tehdy páni dřéwe řečení z Rozmberka mají plnú moc w mé zbožie sě uwázati a prodati a zastawiti w jistině i w škodách, podlé swé wóle; a proti tomu abych nemohl jmieti ižádné pře ani žádného práwa. A na lepšie potwrzenie těch wěcí swú pečet sem přiwěsil k tomuto listu, s pečetmi k mej prosbě jedné na swě- dectwie toho wšeho urozených pánów, páně Jindřichowú z Rozmberka, páně Heř- manowů ze Hradce a páně Jindřichowú také ze Hradce. Dán list od božieho na- rozenie léta po tisíc tří set osmdesátého čtwrtého, w úterý před powýšením swa- tého Kříže. (Wisí 4 pečeti neporušené.) 3. Oldřich ze Hradce a Přibík ze Stráže slibují zdržeti a splniti wýpowěd, kterau Jan z Rosenberka, Jindřich ze Stráže a Sezema z Austí, co mocní rozdílce mezi nimi a mezi Petrem a Janem ze Stráže, o statek a hrad Strážský oc. učinili, W Budějowicích, 1388, 6 Nov. My Oldřich ze Hradce a Přibík ze Stráže wšem nynějším i budúcím wyzná- wáme tiemto listem, ktož jej slyšeti nebo čísti budů, že sme prosili urozených

Strana 318
318 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1388. pánów, pana Jana z Rozenberka, pana Jindřicha ze Hradce a pana Sazemy z Ustie, aby sě we wšecky žaloby, nechuti i pře mezi námi s jedné strany a mezi pány Petrem a Janem bratří ze Stráže s druhé strany do nynějšícho času jsúcie, mocně uwázali. Kteřížto páni skrze našich obojich prosbu we wšecky žaloby, pře i ne- chuti, kteréžto do nynějšíeho času mezi námi suobú stranú jsú byly, mocně, moc- ným ubrmanstwím sů sě uwázali, a my na ně toho mocně sme přišli. Protož swrchupsaných ubrmanów ubrmanské wypowěděnie těmito slowy sě píše: My Jan, Jindřich a Sazema, swrchupsani ubrmanowé, najprwé wypowiedáme o hradu wz Stráži, i o tom, což jest tu na hradě Petrem a Janem bratři ze Stráže wzato Oldřichowi ze Hradce a Přibíkowi ze Stráže, aby Petr a Jan bratry ze Stráže toho puol hradu wz Stráži, jakož jest před Petrowým a Janowým uwázaní Přibík držal, w Přibíkowu moc takéž postůpila se wším s tiem, což jest Petr a Jan tu na hradě zastúpil, ježto jest Přibíkowo bylo. Také wšecko zbožie Přibíkowo, w kte- réžto sě jest ten čas Petr uwázal Přibíkowi, Petrem má nawráceno býti. Také což sú Oldřichowa ze Hradce tu na hradě na Stráži swrchupsani Petr a Jan wzali, to jemu mají wšecko nawrátiti úplně. A bylaliby oč pře, ežby Přibík i Oldřich Petrowi a Janowi z wěčšie dáwali winu, nežby sě oni znali, to jim mají Petr i Jan zprawiti na kříži bez zmatku, ež jest wiece w jich moc newešlo, ani toho co mají, ani wědie, by to jich čeleď nebo jich moc měla. Tehdy wrátiec což mají, a ukážíc čehož sú newzali ani mají, od Přibíka i od Oldřicha i odewšech, ktožby je o tu wěc nařkli, potom wiec mají prosti býti, anebo pro newrácenie zpraweni býti týmž zprawením, jakož jest swrchupsáno. Také wypowiedáme, což jest pod základem mezi swrchu psanými Oldřichem a Přibíkem s jedné strany, Petrem a Janem s druhé strany wypowědieno, a listy nebo sliby bez listów twrzeno, ti listowé i potwrzeni slibowé wšickni mají minúti, a jestli kterému člowěku co wzato, a jménem tomu richtářowi, jemužto jest Při- bik wzal neb mèl wzieti: wzalli je Přibik, tehdy Pribik nahraď; pakli je newzaw má wzieti, ale propusť což jest měl wzieti. Neb nám wšem swrchupsaným ubr- manóm, i jiným urozeným pánóm, rytieřóm i panošem, kteřížto sú při nás byli, se zdálo, ežby nebylo podobné mezi tak blízkými přátely, když každý swé zase tiem swrchupsaným během jmieti bude, by který základ měl brán býti. Také wypowiedáme, jakož jest panem Oldřichem z Rozenberka wypowědieno mezi swrchupsanými Petrem a Janem, a mezi Pribíkem a Janem bratrem jeho ze Stráže a Oldřichem ze Hradce, jelikož sě jeho práwa dotýče některým listem ježtoj jest wrácen, aby Petr a Jan bratřie swrchupojmenowaná puol wsi řečené Kletce a podacie kostelnieho wz Stráži s tiem se wším, což farář tudiež jsúcí drží, nebo což k podací slušie, Přibíkowi postúpila. A o řeku to sobě zachowáwáme, ježto swrchupsaní Oldřich a Přibík wedů, by pan Oldřich z Rozenberka byl kázal

Strana 319
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1388. 319 připostúpiti té řeky se wsí řečenů Kletce a s podacím kostelním, na tom chceme sè wzeptati, a nebudeli moci pan Oldrich z Rozenberka pamatowati, nebo ežby pro božie přepuštěnie nemohl toho do hromnic nynie příštích wynesti, tehdy chceme sami o to wyřieci tůž mocí, jakož jiné swrchupsané wěci wyřiekáme. Také s druhé strany, cožby bylo Petrowi a Janowi i jich čeledi nebo jich lidem, Přibíkem ze Stráže i Oldřichem ze Hradce nebo jich mocí wzato, to Přibík a Oldřich jim mají na- wrátiti. Neb jest to námi swrchupsanými ubrmany wyneseno a wypowědieno, aby w tyž mieře na ten rok, kterýž my Jindřich a Sazema swrchupsaná ubrmany po- ložiwa nebo dawa, jakož jest swrchu wypowèdieno, cožby Přibík a Oldřich přeli, ež sú newzali w tu dobu, ježto sú twrze na Petrowi a na Janowi bratru jeho do- byli, to mají ukázati swrchupsaným zprawením; a cožby znali, ež sú wzali, to mají wrátiti. Také wypowiedáme i nalezáme, ež Oldřich a Přibík Petrowi i Janowi ze Stráže nejmáta odpowiedati o to práwo neb o ten trh, ježto jest Petr kúpil od panie Elsterberské: než chceli Petr, napomínaj tu paní neb toho, od kohož je kúpil, aby jemu ty záwady wywedli. Také wypowiedáme, ež ty wšecky wěci, kusowé, wypowěděnie i wšecky záwady až do dnešnieho dne mezi nimi s obú stranů jsúcie mají minúti, a we dsky mají wložiti, ež nemají těch wěcí, ani těch záwad i nechutí dřiewe wypowěděných ižádným práwem ani ižádnů řečí, ani w které nechuti obnowowati. A to we dsky kladenie mají učiniti na suché dni před wánocemi nynie příštie; pakliby bezelsti nemohli oboji nebo která strana, ale na druhé suché dni ihned příštie konečně k wložení we dsky zemské suobú stranů mají sě wždy uprázdniti, a od desk oboji spolu zaplatiti jménem pod tisícem kop grošiew Pražských střiebrných peněz základu. Také wypowiedáme o ty dluhy, ježto Petr Strážský počítá, by za Přibíkowa otce a zaň za samého Přibíka byl wydal, ež to zbožie, což jest Petrowi na těch dluziech bylo dáno od Přibíka, i jiné rukojmě, ježto stáli za Přibíkowa otce wru- kojemstwí, přiwolili sě toho, aby Petr tiem Přibíkowým zbožím najprwé sě od- wadil, a cožby ostalo nad to, to mělo mezi wšecky rukojmě rozděleno býti. A Petr prawi, ež je to zpeněžil i prodal, a o to počet učinil, ež jemu nestačilo to zbožie, ež musil swého přiložiti a za ně swých dwě stě kop wlastních grošiew dáti. A druhá strana proti tomu mluwí a prawiec, že jest panem Oldřichem z Rozenberka wyneseno i dokonáno, ež wšecko to mělo minúti, i ten list také k tomu, ježto sú měli od Přibíka i od jeho otce, a ten sú wrátili jemu, a pan Oldřich Rozemberský i za list i za ty za wšecky wěci mezi nimi jsúcie Petrowi přikázal, aby puol wsi jménem w Kletci, a což k tej polúwsi zpráwně příslušie, a celého podacie wz Stráži s tiem se wším, což k tomu podací slušie, Přibíkowi postúpil. To my dřéwe ře- čení jich ubrmanowé zachowáwáme w swej moci, neb sme toho nemohli tak brzo

Strana 320
320 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1388. dojíti, kteráby strana prawější při držala; a když dojdem toho, ježtobychom mohli sličně a sprawedliwě wynesti a wypowědieti, túž mocí, jakož jiné wěci již sme wypowěděli, pod swrchupsaným základem wypowieme. Také wypowiedáme, že Oldřich, Přibík, Petr a Jan z swrchupsaného základu nejmají sebe upomínati, jelibych já swrchupsaný Jan wyznal, ež je ten základ pro- paden. A to wyznánie mám učiniti se páně Jindřichowů a Sazeminů swrchupsanů ubrmanů radů. Pakliby mne nynie řečeného Jana z Rozenberka buch neuchowal: tehdy swrchupsaný pan Jindřich se páně Sazeminů radů o propadenie swrchupsaného základu má wyznati. Paklibychwa oba já Jan a Jindřich swrchupsaná ubrmany sešla: tehdy pan Sazema sám propadenie swrchupsaného základu má wyznati na nepo- slušnú stranu. Též neuchowalliby buoh kterého, pana Jindřicha nebo pana Sazema (sic) prwé než mne swrchupsaného Jana z Rozemberka, tehdy já Jan s tiem, kte- rýž zustane (sic), mám sě tázati. A nebo božím přepuštěním, ežby oba Jindřich a Sazema sešla: tehdy já Jan z Rozemberka mám sám ten základ, ež jest propaden, na neposlušnů stranu wyznati. Také neuchowalliby mne Jana z Rozemberka buoh prwé nežby to mezi swrchupsanými Oldřichem, Přibíkem, Petrem a Janem, cožby mělo býti wypowědieno, wypowědieno nebylo: tehdy swrchupsaný pan Jindřich se páně Sazeminů radů mezi nimi, a božím přepuštěním sšelliby pan Jindřich po mně Janowi z Rozemberka, tehdy pan Sazema sám ostatečnie wěci, kteréžto mezi nimi nejsú ještě wypowědieny, jakož tento list swědčí, má wypowědieti. Také což- by bylo bez příměřie bráno nebo uškozeno suobú stranů, to má wšecko minůti, i jiné wšecky škody mají minúti, kromě toho, jakož jest swrchu wypowědieno i napsáno, ježto mají wracowati, ježto jest páně Oldřichowým z Rozemberka wypo- wěděním i naším wyneseno a wypowědieno. Také byloliby bezelsti, ežby která strana k prwním suchým dnuom nemohla we dsky wložiti těchto swrchupsaných wšech wěcí, tehdy má druze straně tým dnem napřed dáti wěděti. A když wende we dsky ta wšecka swrchupsaná smlúwa, tehdy mají tyto listy minůti a wráceni býti; než spisy těch listów pro pamět obojie strana má chowati. Také wypowiedáme pod swrchupsaným základem, aby swoji dobří přietelé byli a w prawý mír wstúpili, a wiec sobě dřewních wěcí we zlosti nezdwihali. Také wypowiedáme, bylaliby která róznice mezi swrchupsanými Oldřichem, Přibíkem, Petrem a Janem, žeby s sebú přietelsky nechtěli býti, a druh druhu chtěl nebo myslil uškoditi: tehdy jménem ten, ktožby mienil druhu uškoditi, tým dnem napřed swým otwořitým listem po urozeném a osedlém poslu, druhému, komuž miení uškoditi, má odpowědieti. Najposled wypowiedáme pod swrchupsaným základem, aby swrchupsaní Old- řich ze Hradce, Přibík, Petr a Jan ze Stráže suobů stranů našeho nynějšího a swr- chupsaného wypowědění nám ničímž zlým nezpomínali ani zdwihali.

Strana 321
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1388. 321 Kteréžto wšecky swrchu pojmenowané a psané wěci swrchupsanými ubrmany mezi Petrem a Janem ze Stráže a mezi námi mocným ubrmanstwím wypowěděné my swrchu pojmenowaní Oldřich a Přibík naší dobrů wěrů beze wšie zlé lsti a pod základem tisíc kop grošiew střiebrných Pražského rázu na páně Janowo z Rozm- berka, a neuchowalliby buoh pana Jana, ale na swrchupsanu ubrmanu wyznánie, jakož jest swrchupsáno, zdržeti a plniti slibujem. Paklibychom, jehožto bože nedaj, těch swrchupsaných wěcí nebo kterého kusu z nich nedrželi, a swrchupsaný pan Jan z Rozenberka, a sšelliby pan Jan, a swrchupsaný pan Jindřich, a sšelliby pan Jindřich, a swrchupsaný pan Sazema pro nezdrženie wěcí swrchupsaných dřiewe řečený základ na nás wyznal: tehdy po jeho wyznání my swrchupsaní Oldřich a Přibík, a my Ondřej řečený Zásmuk z Wlčetína, Oldřich řečený Noha z Krchleb, Herman Domaslawów bratr z Studené a Jan řečený Lutina z Wlkšic, rukojmě jich, we čtyřiech neděléch od páně Janowa z Rozenberka, a neuchowalliby buoh pana Jana, ale páně Jindřichowa ze Hradce, a sšelliby pan Jindřich, ale páně Sazemina z Ústie wyznánie počítajících, wšickni společně naší dobrů a křesťansků wěrů, beze wšie zlé lsti a nerozdielnů ruků, swrchupsaným Petrowi a Janowi ze Stráže, straně poslušnie, swrchupsaných tisíc kop základu hotowými penězi dáti a zaplatiti sli- bujem a máme. Paklibychom toho neučinili, tehdy kteřížtokoliwek třie z nás swr- chupsanými Petrem nebo Janem nebo jich jistým poslem budem napomenuti, ti každý z nás se dwěma koňoma a s jedniem pacholkem ihned nazajtřie jeden na druha neukazuje ani sè druh druhem omlúwaje, beze wšeho prodlenie do mèsta do Budějewic k ctnému hospodářowi od dřiewe řečených Petra a Jana nám uká- zanému w prawé a wuobyklé w České zemi leženie máme wjieti, odtud nikam newyjieždějíc na ižádné prawe (sic), jeliž tisíce kop swrchupsaného základu hoto- wými penězi Petrowi a Janowi ze Stráže úplně zaplatíme. A po dwů nedělí, ležme nebo neležme, swrchupsaný Petr i Jan wedle toho listu moc mají plnú těch tisíc kop grošiew Pražských w židech nebo w křesťanech na nás na wšech škodu wzieti; a my, kteříž w to leženie wjedem, to před sě máme konati tak dlúho, jeliž těch tisíce kop swrchupsaného základu se wšemi škodami, kteréžto škody pro nezaplacenie těch tisíc kop swrchupsaní Petr a Jan kterakžtokoliwèk wezmú, a kteréžto škody, ež sú je wzeli, na kříži práwem bez zmatku ukáží, jim Petrowi a Janowi úplně zaplatíme. Na kteréžto zředlné swědectwie a potwrzenie wšech swrchupsaných wěcí, pečeti naše s naším jistým wěděním a s dobrým powolením k tomuto listu sme přiwěsili. Tyto swrchupsané smlúwy a tento list dán jest léta od božieho naro- zenie tisíc tři sta osmdesát osmého léta; dály sú sě a wypowiedány w Buděje- wicích, den swatého Linharta. (Pečetí přiwěšeno šest, z nichž čtwrtá i pátá již trochu porušeny jsau.) A. Č. II. 11

Strana 322
322 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1389. 4. Oldřich ze Hradce přiznáwá se ku porownání o statek w Rečici oc. mezi ním a bratrem jeho Janem skrze auředníky jich učiněnému. Bez místa, 1389, 7 Nev. Já Oldřich ze Hradce wyznáwám tiemto listem těm wšem, ktož jej uslyší čtúc nebo čísti budú, ež sem s mým bratrem Janem o wšecky wěci, kteréžto jsú mezi námi záwadny byly, přišli suobů stranů na naše úředníky, jménem Michala Dútu z Olešné a Oldřicha řečeného Babku z Kwasejowic, a k tomu na Jindřicha z Radhostowic w tu dobu purkrabí Krumlowského, a Chwala ze Kdèšic, aby ti jistí podlé swého swědomie ty jisté wěci zrownali a zjednali, jakžby se jim naj- prawěje zdálo; a očby sě sami nemohli sjednati w jednotu, ež sem se toho já přiwolil na urozeného pana Sazemu z Ústie, přietele našeho milého. A to, cožby zjednali, a očby sě nemohůc sjednati na nynie jmenowaného pana Sazemu wznesli a panem Sazemú to wynešeno bylo: to wšecko jich a páně Sazemino wypowěděnie i každé zwláště w dole na tomto listě psaným slibem slibuji, dlužen jsem i mám wyplně zdržeti a splniti až do konce. Protož ti swrchu jmenowaní, Michal, Ol- dřich, Jindřich a Chwal, mezi mnú a Janem mým bratrem sú wypowěděli, aby o tej puoltřetie kopě platu w Rečici, w nižto jest Jan bratr mój chtěl diel jmieti. a ježto sem já Jana bratra swého upomínal, by on některé úroky mé w Řečici wzebral, a ježto sem já w jednom láně lesu a w lúce w Plesech s ním chtěl diel jmieti, to wšecko tré jich wypowěděním mezi námi jest minulo. Také o hamru, kterýžto sem já postawil na bratra mého dědině pod Holenským rybníkem, ten má tak státi od Holenského rybníka dolów, takowě, abych já puol lána Ratibořského lesu opět od Holenského rybníka dolów jměl, a druhého puol lánu na druzě straně na Rečickém Jana bratra mého lesu, i (s) stawem, kterýžto ten jistý hamr topí. A to aby byl měřen ten jistý lán s tiem městištěm, na němžto hamr stojí, i stiem jenžto woda topí, tak ež toho wšeho spolu, lesu, městiště i toho což woda topí, jedno za jeden lán má býti. Také chtělliby Jan bratr mój z dola mého hamru co stawěti anebo sobě k užitku přiwesti, aby to dlí na horu k mému hamru podlé wody takowě, aby mého shořejšíeho hamru woda nepodtopila, bylo měřeno od toho miesta, kdežby Jan bratr mój sobě hamr postawil, nebo pilu, nebo staw, pakliby nepostawil, ale aby bylo měřeno od toho miesta, kdežby ten jistý jeho hamr měl postawen býti, tak aby jměl mého Řečického lesu nahoru puol lána. Také aby oba hamry k sobě cesty jměla, přes čížby sě koliwěk les nebo dědinu dostalo. Také o rybníku nad Dědíkowým blátem Jana bratra mého, tu já Janowi bratru mému z Hatinského potoka do toho jeho rybníka wody jmám přieti i přeji takowě, když mój rybník wody pln bude a tu jistů wodu Jan bratr mój od té

Strana 323
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1389. 323 cesty, kterážto jde od Witkowých luk k Řečici do toho swého rybníka má wésti. Než ten jistý rybníček, kterýžto Jan bratr mój pro wedenie té wody na mém učiní, ten má mój býti, a ta woda z toho rybníčka tekůcie Jana bratra mého má býti. A kdyžby mně do mého rybníka wody bylo třeba, tehdy já ji do něho mohu pojieti. Také cožby ten Janów bratra mého rybník u Dědíkowa blata mého boru zatopil, toho já jemu mám přieti i přeji. Také o ty čtři (sic) lány lesu, kteřížto jsú našie matky byli, ježto jest o ně mezi námi pře byla, těch já dwa lány od rybníka Holenského mně najblíže příležície dlí nahoru, a Jan bratr mój druhá dwa lány k jeho wsi k Stajci a k těm té wsi polóm najblíž příležicie dlí nahoru má jmieti. Také mlýnec pod Ratibořem ležící, a tu lúku i roličku, o nižto jest mezi námi pře byla, k tomu jistému mlýnci já mám jmieti, a Jan bratr mój má jmieti porostliny s sie strany Řečické cesty, ježto jde skrze Tisowice, aby ty jisté po- rostliny k Jana bratra mého dworu příslušely. Také les řečený Babky ten se jest Janowi bratru mému dostal. Také o rybníce Hatinském to což sě jest měrů stalo od nebožce pana Oldřicha otce našeho, jakž sú meze učiněny, tak wa oba těm jistým lidem z Pojsky jmáwa dědinami oddati. Paklibych já dědinami nejměl od- dati, ale Jan bratr mój oddaj těm lidem, jimžto jest zatopeno, dědinu Stajicků; a já za swů polowici, jakožbychto měl oddati, hotowé penieze, jakž ta dědina w Stajicích platí, Janu bratru swému po oddání těch dědin w desieti nedělích jmám dáti, podlé swrchujmenowaných Michalowa a Oldřichowa wypowěděnie, a nad to, očby sě ona dwojila nebo smluwiti nemohla, toho jistého dwojenie driewe řečený pan Sazema ywerman má býti. A když ty jisté penieze za to jisté těch dědin oddánie Janowi bratru mému dám: tedy on mně, ež sem jemu ty penieze zaplatil i dal, a ež jsem jeho prázden, quitprief pod swú pečetí beze wšeho pro- dlenie má dáti. Také, poněwadž sú sě swrchujmenowaní Michal, Oldřich, Jindřich a Chwal o pře mezi námi jsúcie na tomto listě wdole psané dwojili, tu já, tudiež i bratr mój, dobrowolně sme sě přiwolili na swrchu řečeného pana Sazemu. Tu jest on mezi námi takowě wypowěděl, ež za tu čtwrtů čest, kterůžto já na lázně w Řečici w purkrecht jměl sem, Jan bratr mój dwě kopě grošów mně jest dal takowě, ež tě jistě dwě kopě na tom dluhu, w němžto sem já jemu byl powinen, jemu sta sešle. Také pan Sazema jest wypowěděl, ež ti wšickni kteřížtokoliwěk listi, kteréžto já na Jana bratra swého do dnešnieho dne jmèl sem nebo mám, wěčně ižádné moci ani twrdosti nemají jmieti, než umrly býti. Protož ta wšecka swrchu na tomto listě psaná swrchumenowaných ywermanów i páně Sazemina wy- powěděnie i smlúwy, já swrchupsaný Oldřich mú dobrů a křesťansků wěrů i pode ctí slíbuji, dlužen sem i mám wplně zdržeti a splniti, a w tom hole ižádných zmat- ków, ani řečí, ni skutky, ni kterýmikoliwěk súdy nebo práwy nečiniti. Na kteréžto wěčné potwrzenie a zewnů jistost pečet swú s mým jistým wěděním a dobrowolným 41 *

Strana 324
324 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1389. powolením, k ní sě přiznaw, k tomuto listu sem přiwěsil; a pro wèšic (sic) swědectwie skrze mú prosbu swrchujmenowaný pan Sazema a dřieweřečení ywermani Michal, Oldřich, Jindřich a Chwal, pečetí swé wlastnie, než jedno na swědectwie, jim bez škody, k tomuto listu jsú přiwěsili. Dán a psán tento list od božieho narozenie tisíc tři sta osmdesát dewátého léta, tu neděli po swatém Linhartu inhed a najprw příští. (Přiwěšeno pečetí šestero dobře zachowaných.) 5. Jindřich z Rosenberka čini směnu s p. Janem ze Hradce a paní Kateřinau z Wil- hartic o polowici zboží Wilhartického proti polowici zboží Čečowického a Petrowického. Bez místa, r. 1395, 6 Jul. Já Jindřich z Rozmberka wyznáwám tiemto listem wšem, že s dobrým roz- myslem a swých přátel radů učinil sem směnu o zbožie Wilhartické. A najprwé o puol hradu Wilhartice, s poplužím před hradem celým, s lesem řečeným Borek, s lesem řečeným Lúčowý, s lesem řečeným Březowá, s lesem řečeným Chrasty a Stráně podlé Nemilkowa, s řekú ježto pod hrad teče, počínající sě od toho miesta, ježto Skalka slowe pod Kolincem až dotawad, dokud nahoru stojí, a k tomu co jie k zboží příslušie, se wšemi mlýny, což jich jest na tej řece ustaweno, se dwěma rybníkoma nad hradem, s puol městem řečeným Wilhartice, s podacím pól kostelním tudiež, i se wšemi užitky, což jich k tomu městu příslušie, w tom sobě nic hole nezóstawuje ižádného práwa, také se dwěma kopama a s wěrdunkem w Tedražicích platu, proti polowici Čečowického zbožie a Petrowického zbožie a proti mlýnu w úlehléch, kromě toho, což stará Wilhartická na tom mlýnu drží u wěně, a proti nowému rybníku nad borem, i proti lesóm, což k těm zbožím jich slušie, a proti tomu, což jest k tej polowici položeno. Protož já Jindřich z Rozmberka již jme- nowaný jistec, a podlé mne rukojmě mé, Břeněk ze Skály, Přibík ze Žimuntic a Woj- těch z Kraselowa, slibuji, a takéž my wšickni swrchupsaní rukojmě s ním se pa- nem Jindřichem z Rozmberka a zaň jednostajně nerozdielnů rukú wšickni společně dobrů čistů naší wěrů beze lsti slibujem Janowi ze Hradce a paní Kateřině z Wil- hartic i jich dědicóm swrchupsané zbožie a dědiny we dsky zemské wložiti a dobré zpráwce postawiti a tak oswoboditi, jakž země za práwo má. A to máme i slibili sme učiniti na suché dni najprw příštie: paklibychom beze lsti nemohli, ale na druhé; a nemohlilibychme na druhé, ale konečně na třetie beze lsti. Paklibychom toho neučinili, jehož bóh nedaj, tehdy inhed my wšickni swrchupsani, kdyžbychom byli upomenuti, beze wšie odpory i omluwy mámy i slíbili sme wjeti do města do Hradce ku poctiwému hospodáři, kterýžby nám byl ukázán, u prawé a obyklé le-

Strana 325
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1395 325 ženie, každý z nás s pacholkem i se dwěma koňoma, než my Jindřich a Břeněk již jmenowaní móžem miesto sebe poslati rytíře nebo panoši s toliko koňmi i pa- cholky. A kdyžbychom leželi od upomenutie čtrnácte dní: tehdy swrchupsaní mají plnú moc, ležme my nebo neležme, ty wšecky škody, cožby jich pro naše nespl- něnie wzěli, ježtoby mohli na kříži práwem bez zmatku ukázati, wzieti mezi židy nebo křesťany, na naši na wšech škodu. A my na ižádné práwo z dřéweřečeného leženie nemáme wyjíti, ažbychom dřéwe řečené dědiny jakž jest swrchupsáno, we dsky wložili, a wšecky škody hotowými penězi zaplatili. A ktožby tento list měl s jich dobrú wolí, ten má též práwo jako oni. A na pewnějšie potwrzenie těch wšech wěcí swrchupsaných swé pečeti s naším dobrým swědomím přiwěsili sme k tomuto listu, léta od božieho narozenie tisícieho tří stého dewadesátého pátého, w ten úterý po swatém Prokopu. (Wisi čtwero pečetí neporušených.) 6. Jan starší ze Hradce slibuje neprotiwiti se tomu, coby bratru jeho wlastnímu panu Oldřichowi strýc jejich pan Heřman ze Hradce zboží dal a we dsky wložil. Bez místa, 1399, 9 Mart. Já Jan starší ze Hradce wyznáwám obecně tiemto listem wšem, ktož je čísti budů neb čtúc uslyšie, ež jsem umluwen swými přátely a swým milým strý- cem panem Hermanem ze Hradce, ež byloliby to, žeby pan Heřman strýc mój milý z toho zbožie, ježto jest mně a Oldřichowi, mému wlastniemu bratru, we dsky w Praze wložil buďto dědinami, nebo swrchním zbožím, co dal Oldřichowi ze Hradce bratru mému wlastniemu, na tom já Jan starší swrchuřečený ze Hradce Oldrichowi bratru swému swrchupsanému dobrú wěrů slibuji a pod najwyšším základem pode ctí a pod wěrů a pod tů pří, očby se mezi námi wstrčilo, nepřekážeti ani skutkem ani radú, ani w to kterú pří wpadati, než budeli toho jemu potřebie, z desk w Praze wyložiti, i we dsky wložiti, a s tiem tak prawě a wěrně učiniti, jakž páně Heřma- nów list na rozkázanie učiněný swědčiti bude neb rozkáže nebo káže. A tomuto listu na potwrzenie a na lepší jistotu já Jan ze Hradce často řečený swým dobrým rozmyslem a wědomím swů sem pečet přiwěsil k tomuto listu; a k mej pilné prosbě přietelé moji, Jan mlazší ze Hradce, Jan starší z Ústie a Jan ze Stráže, na swé- dectwie swé jsú pečeti přiwěsili k tomuto listu. A kdyžby koho ze swèdków swr- chupsaných buch neuchowal, jehož buoh nedaj, tehdy aby jeho pečet k tomuto listu přiwěšená tak úplně a práwě swědčila, jako on sám, kdyžby žiw ostal. A my swědci swrchupsaní s naším dobrým swědomím i wěděním swé sme pečeti přiwěsili jedno na swědectwie k tomuto listu. Jenž jest dán w neděli na středo-

Strana 326
326 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1399. postie, ježto slowe Laetare, léta od božieho narozenie tisíce tři sta dewadesátého dewátého. (Pečeti přiwěšené čtyři již nazwíce porušené.) 7. Petr Geusar z Wesce prodáwá panu Janowi mladšímu ze Hradce wes swau Wesce u Počátek, a slibuje ji zprawiti podlé práwa. We Hradci, 1399, 20 Febr. Já Petr Geusar z Wesce wyznáwám obecně wšem, jenž tento list uzřie nebo uslyšie čtúc, ež sem z swé dobré wuole a s dobrým rozmyslem i s dobrú radú swých přátel mé wlastnie zbožie, to jest celů wes řečenů Wesce podlé Počátek se wším platem i s dworem, poplužím i se wšemi rybníky i potoky i s lesy, s chrastmi, s lukami, s rolí ornú i neornú, i s tiem se wším, což k tomu příslušie, nic sobě tu nezuostawuje, urozenému panu Janowi mladšiemu ze Hradce i jeho er- buom prodal sem za dewadesát kop grošuow Pražského rázu; a ty sú mi již ho- towými penězi zpraweny. Pro něžto já Petr Geusar dřéweřečený napřední pro- dawce slibuji, a nad to my Albrecht z Lichtenburka, pán na Bietowě, Mikšík z Plen- kowic, Wáclaw řečený Opalka z Přespa, Waník z Radotic seděním w Dešowě, ru- kojmě jeho i zpráwce toho zbožie podlé něho i za něho, slibujem wšitkni společnú ruků nerozdielnú, dobrú wěrú beze lsti, dřéweřečenému panu Janowi ze Hradce a jeho erbuom to jisté zbožie swrchupsané, i což k tomu příslušie, před každým člo- wěkem zprawiti, a jménem před wěnem, před sirotky, před židy i před křesťany, jako země Morawská za práwo má, a na prwní sněm we dsky wložiti, anebo beze- lsti na druhém. Paklibychom my to jisté zbožie swrchupsané dřéweřečenému pánu Janowi a jeho erbuom nezprawili ani we dsky wložili: tehdy my swrchujmenowani jistec i rukojmě po jich upomenutí w měsieci máme i powinni sme těch dewade- sát kop dřéweřečených i s třetínů wýše penězi hotowými řečenému pánu Janowi i jeho erbuom splniti a zaplatiti. Paklibychom toho neučinili, tehdy inhed dwa z nás . . . (násl. formule o wležení do Telče) . . . A ktožby sě z nás tomuto listu protiwil řeči nebo skutkem, ten učiní proti swé wieře. A této wěci na lepšie jistost a potwrzenie pečeti naše wlastnie k tomuto sme listu přiwěsili, s naším swědomím i s naší dobrú woli. Jenž jest dán we Hradci, ten čtwrtek před sw. Petra nastolowániem, léta božieho tisíce tří set dewadesátého dewátého. (Pět pečetí dobře zachowaných přiwěšeno.)

Strana 327
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1400. 327 8. Jan starší ze Hradce, seděním na Wilharticích, panu Janowi mladšímu ze Hradce, jenž mu zboží swé w Čechách, Hradec i Počátky, byl we dsky zemské k wěrné ruce wložil, slibuje to zboží zase z desk propustiti, kdyžby kázal. Bez místa, 1400, 16 Mart. Já Jan starší ze Hradce, seděním na Wilharticích, wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, ež urozený pán Jan mlazší ze Hradce, bratr mój milý, swěřil mi nad jiné přátely zbožie swé wšechno, což jeho w Čechách má, Hradec s těmi wesmi i s tiem se wším, což k tomu příslušie, a Počátky i ty wsi s tiem se wším, což k tomu příslušie, we dsky zemské mi wloži k wěrné ruce: pro něžto já Jan starší swrchupsaný slibuji dřéweřečenému bratru swému pode ctí a pod wěrů a pod šesti tisíci kopami základu grošów střiebrných rázu Pražského, šedesát grošów w kopu čtůce, když mi koliwěk káže on napřed- psaný bratr mój to swrchupsané zbožie z desk zemských propustiti, ež jemu to propustiti mám wšechno anebo což on káže, beze wšie pře a beze wšech od- porów. A my Jindřich z Rozemberka, Boček z Kuninamèsta pán z Poděbrad, Jan z Michalowic, Jaroslaw z Dobrušky, Oldřich ze Hradce, Petr ze Stráže, Jan z Her- staina, Jan z Rauspruka, Jan z Leskowic, rukojmě jeho Janowi staršieho ze Hradce, slibujem s ním i zaň, pod swrchupsaným základem propadenie, tocižto pod šesti tisíci kopami, nepropustilliby z desk, tak jakož jest swrchupsáno; kterýžto základ propadený w měsieci plniti máme a slibujem penězi hotowými. A wiece já Jan starší ze Hradce swrchupsaný podwolil sem se dřéweřečenému bratru swému mi- lému, Janowi mlajšiemu ze Hradce, i slibuji, cožby on koliwěk za zdrawého žiwota, nemocen jsa, aneb na smrtedlné posteli, z toho napřed psaného zbožie, komužkoli- wěk rozkázal, málo aneb mnoho až do poslednějšieho groše, cožby to zbožie snésti mohlo, dáti a splniti pod těmi roky, jakož w listech na jeho rozkázanie učiněných státi bude; a jménem wšechny dluhy, kteřížbykoliwěk a komužkoliwěk by byli napřed zaplaceni, zaplatiti, dokudž toho zbožie stáwá. A to wšechno slibuji pod wěrů a pode ctí a pod dřéweřečeným základem zdržeti a wyplniti tak úplně, jakož sě swrchupíše, swrchupsanému panu Janowi mlajšiemu bratru swému, a potom k wěrnej ruce urozenému panu Litoltowi z Lichtenburka, pánu na Bietowě, a také k rukám napředpsaného bratra mého úředníkóm, Janowi z Hodic purkrabí z Ro- senstaina, Sudíkowi z Božtěchowa purkrabí z Telče, knězi Blažkowi farářowi ze Sla- wonic, Ondráčkowi z Wlčetína, Bohunkowi z Maršowa purkrabi ze Hradce, Miku- lášowi z Rinharce a Wáclawowi z Maryže, a tak k rukám těch úředníków, ježto toho času w těch úředech budú. Slibuji také já swrchupsaný Jan starší ze Hradce pod tiem základem, jakož jest swrchupsán, dřéweřečeným úředníkóm w jich úřadu

Strana 328
328 C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1400. a w jich wladení na ničem nepřekážeti skutkem ani radú, ani žádným slowem ne- chutným, než jim raději raditi i pomáhati, což najlépe budu moci, ani jich napo- mínati o stúpenie těch zámków, dokudžbych neučinil toho wšeho, což jest swrchu- psáno. A my dřéweřečení rukojmě jeho slibujem naší dobrů wěrů bezewšie zlé lsti oc. (slib na zdržení a záwazek k ležení obyčejnému do Telče násled.) . . . A na lepšie potwrzenie a bezpečenstwie toho wšeho, což jest swrchupsáno, pečeti naše wlastnie s naším dobrým swědomím k tomuto listu jsú přiwěšeny, sub anno domini M. CCCCm feria tertia post. S. Gregorii papae. (Z pečetí 10. přiwěšených dewátá chybí a šestá porušena, ostatní celé jsau.) 9. Záwazek nemsty Janka z Tisowého a Pechy z Wolyně, wězňůw od pana Jana mlad- šiho ze Hradce propuštěných. Bez místa i roku a dne (okolo r. 1400). My Janek z Tisowého a Pecha z Wolyně wyznáwám(e) tiemto listem obecně wšem nynějším i potom wěčně budúcím: jakož sme sprawedliwě byli wèzeni uro- zeného pána, pana Jana mlazšieho ze Hradce, pro naše zawiněnie, tak jemu swr- chupsanému pánu i jeho erbuom slíbili sme, i tiemto listem slibujem, pod wěrů a pode ctí a pod najwyšším práwem, t. j. pod hrdlem, ež proti nim ani proti jich žádnému chudému i bohatému swětskému i duchowniemu ani proti jich zboží žá- dnému, kteréž nynie maji aneb potom mietí budú, nemáme žádnú ěcí, skutkem ani radú, ani žádnů wěcí nechutnů wěčně býti. A nad to já swrchupsaný Janek z Tisowého za swrchupsaného towaryše swého za Pechu z Wolyně swrchupsanému panu Janowi a jeho erbuom slibuji pod základem swrchupsaným, ež to wše což jest swrchupsáno s jeho strany i s mé bude na wšem wěčně zdržáno. Pakliby na čem nebylo zdržáno, tak ežbychom proti napředpsanému panu Janowi ze Hradce, aneb proti jeho erbuom aneb proti jich komu swětskému aneb duchowniemu, aneb proti jich kterému zboží kdy co protiwného učinili, buď skutkem aneb radú, jehož buoh nedaj, a to bylo na nás ukázáno na poli člowěkem jedniem a w městě aneb we wsi dwěma člowěkoma aneb třmi: tehdy inhed my swrchupsaní Janek a Pecha propadli sme swú wieru a čest, a ihned po tom účinku odsuzujem se sami ctí i hrdel jakžto odsůzení lidé, tak kdežbychom popadeni byli, aby s námi učinili jakžto s odsůzenými lidmi podlé swé wuole. A pro potwrzenie a lepší jistost toho wšeho swrchupsaného já swrchupsaný Janek z Tisowého za napřed psaného to- waryše swého i sám za se swú pečet wlastní přiwěsil sem k tomuto listu; a pro lepšie swědomie prosila sma oba zespolka urozených pánuow, pana Jana mlazšieho z Ústie seděním na Kamenici a pana Petra ze Stráže, a slowútných

Strana 329
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké r. 1404. 329 panoší Sudíka z Božtěchowa a Wintieře z Kádowa, ež sú swé pečeti podlé mé přiwěsili k tomuto listu. Datum et actum etc.(sic) (Wisi pečetí pět neporušených.) 10. Lacek z Krawař a Jiřík z Lichtenburka prodáwají panu Oldřichowi ze Hradce hrady Bilkow a Šternberk (u Telče). W Telči, 1404, 15 Nov. Já Lacek z Krawař pán na Helfenšteině, a já Jiřík z Lichtemburka pán na Bietowě, wyznáwámy tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzří neb čtúce uslyší, že smy s dobrým rozmyslem a tehdy, ježto sme to dobře a sprawedliwě mohli uči- niti, takowě, že jakož nebožčík pan Heřman zbožie, tociž Bielkow hrad a hrad Šternberk, ježto blíž Telče leží, i s jich příslušenstwím, wložil we dsky panu Ja- nowi dobrej paměti z Krawař jinde z Krumlowa, a swej dceři panie Elšce a jich dětóm, tak to jisté zbožie, swrchupsané hrady Bielkow a Šternberk s jich příslu- šenstwiem, a to práwo, což paní Elška ze Hradce a Benešek sirotek, syn nebožce páně Januow, we dskách jmají ode pana Heřmana podlé posledního rozkazání ne- božce páně Heřmanowa, a to wše práwo, ježto podlé wyrčenie urozeného pana Jindřicha z Rosenberka to zbožie swrchupsané po smrti sirotkowě Beneškowě na pana Oldřicha a na pana Jana starší pány ze Hradce a na jich erby spasti mělo, prodali smy i mocí tohoto listu prodáwámy urozenému panu Oldřichowi ze Hradce a jeho erbuom, a to zbožie Bielkow hrad a hrad Šternberk swrchupsané slibili smy a mocí tohoto listu slibujem na prwním neb na druhém panském seňmu, kdyžby zemské dsky w Brně byly otewřeny, panie Elšce ze Hradce a sirotkowi Beneškowi z desk wyložiti a wypsati, a urozenému panu Oldřichowi ze Hradce a jeho erbóm we dsky wložiti. A protož my Lacek a Jiřík swrchupsaní prwní jistci, a my Petr z Krawař, pán z Plumlowa, Litolt z Lichtemburka, pán na Bie- towě, Albrecht ze Šternberka jinde z Lukowa, a Albrecht z Lichtenburka jinde z Bietowa, rukojmě a spoluslibce za ně za pány Lacka a Jiříka, my s nimi a oni s námi, slibujem wšichni naší dobrú wěrů beze lsti, rukú spolní a nerozdielně, swrchupsanému panu Oldrichowi a jeho erbóm, aby bylo to zbožie swrchupsané, jakož sě napřed jmenuje, we dsky wloženo. Paklibychom toho neučinili, jehož buoh nedaj, tehda kteřížby z nás rukojmí . . . oc. (násl. formule o wložení do Hradce oby- čejná) . . . A ktožby list tento s swrchupsaného pana Oldřicha a jeho erbów dobrú wolí jměl, ten jmá i jmieti bude plné práwo ke wšem wěcem swrchupsaným, jako oni sami. A na swědomie toho a jistost lepší pečeti swé wlastnie s naší dobrů wolí k tomuto listu sme přiwěsili. Jenž jest dán w Telči, w tu sobotu po sw. Mar- tinu, léta od božieho narozenie tisíce čtyři sta čtwrtého. (Wisí 6 pečetí dobře za- chowaných.) A. Č. II. 42

Strana 330
D. V. WÝPISKY PRÁWNÍ A SAUDNÍ ZE STARÝCH DESK ZEMSKÝCH KRÁLOWSTWÍ ČESKÉHO. Zbírka prwni. líbené nahoře (II, 47) wýpisky počínáme wydáwati we článku následujícím. Z nich zwláště zpytatelé práwních starožitností Českých rádi, protože s důkladem, se dowědí, kdy jaké proměny we práwním zákonodárstwí u nás se zběhly, a kteří i jakowí zákonowé nowí každého wěku na nejwyšším saudu zemském králowstwí našeho wynášeni byli. Jen to litowati jest, že wýpisky takowé ne w auplnějším počtu se zachowaly. Nacházíme je we wšelikých rukopisech práwních, ze starých desk zemských wypsané, nestejného i obsahu i způsobu. Aučel zajisté wy- pisowatelůw dwojí byl: a) zaznamenati rody a osoby panské, kteří kdy na saudu zemském sedá- wali; a b) poznati nálezy zákonné, čili takowé, kterýchž napotom co zákonůw šetřiti se mělo. Celá zajisté: práwní saustawa we starých Čechách půwodně z jednotliwých takowýchto nálezůw utwořila se; jakož toho nejstarší zřízení zemské, r. 1500 za krále Wladislawa II tiskem na swětlo wyšlé, zřejmý důkaz dáwá. O rukopisech, we kterých tito nálezowé starého saudu zemského zachowali se, zpráwa se najde we wyšlém roku tohoto (1842) w aktách král. České Společnosti Nauk »Rozboru staročeské literatury«, a sice w p. Hankowě »Přehledu pramenůw práwních w Čechách« na str. 154—171. Wážnější mezi nimi jsau následující: 1) Talmberský rukopis w Českém Museum (N. 160) na pap. we welikém folio, 445 listůw, psán, jakož z obsahu sauditi jest, pro pana Jindřicha ze Hradce, nejwyššího purkrabi Pražského, w létech 1503—1506, krásněji nežli zpráwněji. Kniha tato w sobě obsahuje sklad nejbohatší, jak listin pro tehdejší zpráwu zemskau důležitých wůbec, tak i zwláště nálezůw saudu zemského; tito wšak wypsáni jsau w ní ne z desk zemských bezprostředně, ale ze starších tohe způsobu a ne wždy pilných zbírek. Protož cena jejich tu nestejná jest. 2) Hořowický rukopis druhý, obsahem swým Talmberskému podobný, ač později a ne tak čistě psaný, na papíře we folio 576 listůw.

Strana 331
ze starých desk zemských králowstwí Českého. r. 1287. 331 3) Třebonský na papíře we folio, listůw 470, psán r. 1486, nebezchybně, aniž půwodné z desk samých wybrán, ale předce důležitý jest, nezměněný text wůbec podáwaje. 4) Wídenský, tamější c. k. dworské bibliotheky pod čílem 3483 (nekdy Ambrasianus 406, potom Juris civilis 220), papírowý we 4, listůw 80, psán okolo l. 1495 (w p. Hankowě přehledu se nepřipomíná). Nejzpráwnější jest ze wšech rukopisůw, a jak se zdá, z desk samých neprostředně wypsaný, ale nebohatý, počínaje od Primo Zdíslai B. 45 a sahaje až do knih památ- ných roku 1494. (Jiný rukopis tamže, pod číslem 5106 (někdy Ambrasianus 398, potom Juris civilis 52), listů 101 we folio, náležewší někdy panu Wojtěchowi ze Wřesowic, méně zpráwný jest, ačkoli bohatší. Balbin podáwá (w Rieggerowých Materialien, XI, 68 sl.) wýpisky z obau Widen- ských rukopisůw; my tohoto posledního užiti sme nemohli.) 5) Musejní, w Ceském Museum pod číslem 768 chowaný, listůw 258 na papíře we 4, asi od r. 1504; nazwíce s Třebonským se snáší. Tyto jsau hlawní prameny, ze kterýchžto dílo naše dohromady sebráno jest. Kromě nich ještě zření měli sme ke Zřízení zemskému r. 1500 tištěnému, a ke dskám zemským po zhoření r. 1541 obnoweným; do kterýchžto pramenůw nálezowé někteří staří auředné wopsáni byli. Jestliže kde i jiných pomocí užito (jakožto wýpisůw Hodějowských, neb Ondřejowých z Dubé), to na místě wždy se oznámí. S počátku byl aumysl náš, newydati než ty nálezy, kteří půwodně již jazykem českým nejen wynešeni, ale i zapsáni byli. Ale poněwadž auřední jazyk u desk zemských až do r. 1495 wzdy byl latinský, do něhož jen pro lepší wěcí určitost a srozumitelnost již we XIV století jednot- liwá slowa, ba i celé sady a wýpowědi české míchati se počaly: nemohše my nálezůw latinských s wětšt neb menší přísadau českau přísné od sebe děliti; widauce také, že starší rukopisy mnohé nálezy w půwodní míchané řeči podáwají, jež we mladších již w auplném českém překladu na- cházíme; zpozorowawše konečně, že mnohých nálezůw již, leč we překladu českém, wíce nestáwá: musili sme posléze k wydání wůbec wšech posawad známých nejstarších nálezůw, a to w pořádku chronologickém, odhodlati se. Tím nadějeme se, že i zpytatelům starožitností našich práwních nejlépe poslauženo bude. A wšak starali sme se, aby nálezowé, kterýchž již we půwodní jejich formě nezbýwá, w tisku menším písmem od ostatních se dělili. Na počátku postawili sme, týmže menším písmem, také několik čísel, kterými jen k dů- kazu stáři a wěku, jak desk zemských wůbec a jistých kwaternůw zwláště, tak i jmenowitě rodůw panských, jenž někdy na saudu zemském sedáwali, se prohlédá. Přiměšují se zajisté wýpisowé takowéto wíce neb méně we wšech rukopisech, bywše staročeským rodům XVIho stolett welice důle- žiti, jakožto hlawní znamení starožitného stawu panského, jehožto audowé až do XV stoleti sami jediní na nejwyšším saudu zemském »w lawicích« sedati mohli. Připomenauti wšak musíme, že ten byl starodáwní obyčej, že ne wšickni na saudu seděwší páni při každém nálezu zapisowáni byli, ale jen wětšina těch, kteří nález takowý spolu stanowili; na menšinu, jestli kdy která nálezu tomu na odpor smýšlela, ohledu w zápisu nebráno. 42*

Strana 332
332 D. V. W'jpishy prawni a saudni WYPISY Z NEJSTARŠÍCH DESK ZEMSKÝCH. 1. 1287. E tabulis regni. antiquissimis apud Hodejovinum 1). Ann. 1287. Assessores judicii: Hogerus summus camerarius, Radozlaus notarius terrae, 'Ihomas de Zabéhlic vicecamerarius, Nicolaus vicejudex, Ratmirus de Krasikow, Albertus de Seberka, Habart de Zirotina, Poto de Mseneho, Miloslaus de Klenoveho, Peregrinus de Rado- nic, Jaroslaus de Sternberg, sententiarunt. Hcdij. Balb. 9. 1291. E tabulis regni. Anno 129[ assessores: Joannes praepo- situs WySehradensis, Wok de Borovia, Budilow de Chotiriny, Petrus de Cheynow et Tyna, Ol- ricus praepositus Pragensis, Benesius burgra- vius Pragensis, Boreá$ de Osek, Henricus et Botz (?) de Borku et Husenec, Heralt de Hrad- ku, Nicolaus filius Potonis de Mšeneho, Odo- len de Chys, Drslaus de Chudö&nic, Dietrich de Ustie, Jaroslaus filius Olrici Leporis de Waldek, Zawisius filius Johannis de Polna, Bawarus de Strakonic burgravius de Zwiekow alias de Klinberg, Henricus de Rosenberg, Zdislaus etc. (sic) Hodéj. Balb. 3. Anno 1295 sederunt in judicio: Albertus summus camerarius, Sezema judex, Bartholo- maeus notarius, Tobias de Beneżow Pragensis episcopus, Witko de Rosenberg, Zdiko (?) de Janowie et Winterberg, Sudek subcamera- rius, Zdislaus vicejudex. Hodej. Balb. 4. Anno 1297 assessores judicii: Benešius de Wartenberg, Hermanus de Jestiebicho, Andreas de Kosowahora vel de Duba, Hen- ricus de Rosenberg supr. camerarius, Benes de Wartenberg prius camerarius, postea bur- gravius Pragensis, Joannes notarius terrae, Bertholdus commendator S. Mariae claustri in pede pontis Pragensis, Dietrich, Borita de Peruce, Habardus de Zirotin, Hynek de Duba, Andreas de Duba burgravius in Ponte, Wilhelmus de Talmberg, Burkardus de Win. terberg burgravius Pragensis, Sezema de Ko- lowrat (sic) et de Prohonic. JJedéj. Balb. 5. 1292. Z desk zemských. Anno domini MCCXCII tento puohon naj- des na kwaternu malém pod takowym zna- menim: A „Anka de Lubkowic conqueritur super Ludek, quia raptam compressit et violavit virginitatem ejus, multis plagis (eam) afficiens, VI apertis et XII lividis.« Talmb, 33". 6. 1320, 23 Febr. Primo Zdislar, A. 5. Hynek Berka de Dube protestatus est coram beneficiariis, quia commutavit hereditates suas in Velezicich, curiam araturae et quidquid habet ibi, cum agris, silvis, pratis et qualibet libertate ad ipsa pertinente, cum Jindiich de Osmechowa, 1) Wýpisky tyto nejstarší (č. 1—4) zachowaly se nám skrze pana Jana staršího z Hodějowa, místosudího král. Česk. od r. 1537, w Boh. Balbini Miscellan. liber curalis, cap. IX, ap. Riegger, Materialien, XI. pag. 66 sq. Skoda, ze nejsau bezchybné! 

Strana 333
ze starých desk zemských králowstwí Českého r. 1281—1320. pro hereditatibus Kokorin, curia araturae et quidquid habet ibi, jure hereditario, et sibi mutuo de eisdem condescende- runt; debet etiam unus alteri jure terrae per terminum a quolibet disbrigare. Ac- tum anno domini millesimo tricentesimo vigesimo, sabbato quatuor temporum qua- dragesimae, coram Alberto de Lubés&ic camerario, Ulrico de ftiéano sudario, Joanne notario, ceterisque Pragensibus benefici- ariis et baronibus Hynkone Berka, By- čeno de Račiněwsi , Alberto de Kryr, Plichta de Roźdialowic. DZ. 77, 7. 28. 1. »Počínají se nálezowé Českého krále Jana slepého.« (Talmb.) 1320. Febr. Primo Zdislat A, 2. 3. Barones inter Wok de Krawar, Plichta de Adlar, Plichta de Rozdialowic, Albertus de Kryr. Ibidem, juxta donationem, coram Alberto, Ulrico, Joanne notario praedictis, et baroni- bus Henrico de Lipa, Petro de Rosenberg, Wilhelmo de Landstein, Hynkone dicto Berka de Dube, Henrico de Lichtenburg, Bieóislao de Risenberg, Buskone de Bor, Byéeno de Winařec. Talmb. 30a. Hor. 45. 8. 1320, 4 Apr. Primo Zdíslai, A. 6. Jan de Eberhartic vendidit Henrico de Tojslawic hereditatem suam in Ebrharticich VI laneos pro XL marcis. Actum fer. VI post pascae ann, 1320. DZ. 250, C. 23. 9. 1320. 4 Oct. Primo Zdislat, A. 19. Inter dominam Hedwikam etc. coram do- 333 minis: Henrico de Lipa capitaneo regni Bo- hemiae, Alberto de Libésic camerario, Ulrico de Bicano judice, Johanne notario, ceterisque beneficiariis Pragensibus et baronibus, Hyn- kone de Duba dicto Berka, Benesio de Mi- chalowic, Petro de Rosenberg et Wilhelmo de Landstein, anno domini M. CCC. XXO9, sab- bato post Hieronymi. Zalmb. 30a. 10. 1320. Primo Zdisłai, A. 93. (Juzta.) Rex mandavit istam protestatio- nem delere, quia inventum fuit et est per barones terrae et juris peritos, videlicet Mag. Ulricum de Pabénic scholasticum Pragensem et Mag. Thomam archidiaconum, et alios juris peritos et etiam viros religiosos, in judicio facto coram D. Rege, quod ista donatio vi- gorem non habuit, pro eo quod Piibizlaus de Březně fuit clericus ordinatus, videlicet subdiaconus; ideo ipse Clarae nihil dotare potuit Nuntius ad tabulas item eodem die in crastino Hieronymi D. Henricus de Lipa, capitaneus regni Bohemiae. Et barones ad- invenerunt, quod nullus debet impedire do- minam Janofetam. Ta/mb. 30a. 11. 1321, 6 Jan. Primo Zdislai, A, 27. In causa, quae vertebatur inter Wilhel- mum de Strakonic et Hynkonem dictum Hla- wać anno domini MCCCXXI$, in Epiphania Domini, coram Alberto de Libésic camerario, Ulrico de Rióano judice, Johanne notario ceterisque Pragensibus beneficiariis et baro- nibus, Hynkone dicto Berka de Dube, Hen- rico de Lichtenburg, Ulrico dicto Phlug sub- camerario, Hynkone de Pardubic milite, Se- zema de Herstein, Eodem libro A, 7. ubi Jindiich de Je- żowa(?) barones, inter quos Beneda de Swej- sin. Talmb. 30ab. Balb. etc. 

Strana 334
3341 12. 1321. Primo Zdıslai, A... Inter dominum Břetislaum de Risenberg oc. anno ac. (sic) coram D. Johanne praepo- sito Wyšehradensi, cancellario regni Bohe- miae, D. Henrico de Vilnow, Alberto de Li- bésic camerario, Ulrico de Řičano judice, Johanne notario ceterisque Pragensibus bene- ficiariis, et baronibus etc. (ut supra). Ibidem in tabulis statim: coram Alberto de Libésic camerario, Ulrico de Řičano ju- dice, Joanne notario ceterisque Pragensibus beneficiariis et baronibus D. Henrico de Lipa capitaneo regni Bohemiae, Alberto de Kryr et Byéeno de Winarec. Talmb. 30b. 13. 1321. Primo Zdislai, A. 28. Dobeś de Tasowa oc. coram Alberto de Libé&ic camerario, Ulrico de Ritano judice, Joanne notario, ceterisque Pragensibus bene- ficiariis et baronibus, Hynkone Berka dicto de Duba purgravio Pragensi, Buskone de Bor, Byéeno de Winafec. Ta/mb. 30b. 14. 1321. Primo Zdislai, A. 35. Je&ek filius Zwéstonis oc. coram Alberto de Libésic camerario, Ulrico de Éióano (ju- dice) Johanne notario et baronibus dominis Henrico de Lipa, Henrico de Lichtenburg, Bernardo de Cimburg. Talmb. 305. 15. 1321, 12 Jun. Primo Zdislai, A. 36. Jan z boží milosti král Český přiznal se jest před úředníky Pražskými, že když jest učinil žalobu a uwázal se jest we clo, totiž w stráž s lesem strážným i k tomu přísluše- jícím, kteréžto držal jest Jindřich z Borku D. V. MWýpisky práwní a saudni s bratřími swými, zprawen jsa pan král skrze pány swé, kteřížto w súdě na to seděli, že Jindřich swrchudotčený s bratřími swými jsú sprawedliwi w této při: i dopustil jest jim státi a trwati dědičně při řečeném cle, i cozby koli k tomu příslušalo se wší zwolí; a na to Jindřich s bratřími swými dali sú memoriales, coram Alberto de Liběšic camerario, Ulrico de Ridano judice, Joanne notario ceterisque Pragensibus beneficiariis et baronibus, Hen- rico de Lipa, Petro de Rosenberg, Wilhelmo de Landstein, Henrico de Lichtenburg, Byčeno de Winafec. Actum anno domini MCCCXXI?, feria VIta quatuor temporum pentecostes. Talmb. 30b. 16. 1321, 13 Jun. Primo Zdislai, A. 49. Nos Johannes dci gratia Bohemiae et Poloniae rex, Lucemburgensis comes mar- chiaegue Budissinensis dominus, notum faci- mus tenore praesentium universis oc. videa- tur processus ibidem. Actum anno domini MCCCXXI, sabbato quatuor temporum pen- tecostes, coram Alberto de Lubé&ic camera- rio, Ulrico de Rióano judice, Johanne notario ceterisque Pragensibus beneficiariis et baro- nibus, Heimanno dicto Berka de Duba pur- gravio Pragensi, et baronibus, Henrico seniore de Lipa, summo 1narssalco regni Bohemiae, Petro de Rosenberg, Wilhelmo de Landstein, Benesio de Wartenberg, Ilenrico de Lichten- burg, Henrico juniore de Lipa, Ulrico dicto Phlug subcamerario, Ulrico de Mendico, By- Geno de Racinawes. 7almb. 30b, 31a. 17. Primo Zdislai, B. 45. Marca sexaginta quatuor grossos Pra- genses valet, ubi Johannes rex oc. (sir) Talmb. 31a. 

Strana 335
ze starých desk zemských królowstwi Ceského r. 1321—1387. 18. Primo Zdislai, B. 41. Johannes dei gratia rex Bohemiae protestatus est ibidem et tabulis terrae studiose mandavit annotari: quod Marga- retham orphanam, filiam Prockonis de Slawosowa quondam dicti, postquam ibi- dem pater ejus mortuus esset, non re- lictis post se aliis suis pueris, sed tan- tum ipsam filiam, permisit eam gratiose uti eo jure, quod barones terrae invene- runt et de ipsius regis pleno statuerunt consensu, quod quaelibet filia moriente patre et non relinquente post se filios, gaudere debet de successione omnium bonorum et hereditatum patris, quo filius, eo jure oc. (sic) Talnb. 31". 19. 1324, 22 Dec. Primo Zdislai, C. 39. Páni na saudu zemském, w sobotu su- chých dní adventních r. 1324: Petr z Rosen- berka komornik, Oldřich z Říčan sudi,... (sic) pisař, a jiní úředníci a páni : Hynek Berka purkrabí Pražský, Wilém z Lanšteina, Bleh ze Střely, Byčen z Winařec a jiní. DZ, 111, A. 1. 20. Primo Zdislai, E. 44. (Balb. C, 43). Johannes rex dedit ad burgraviatum Pra- gensem bona. (wid. diploma dd. 1320, nono kal. Jun.) Talmb. 31b. (sq.) 335 © Anno domini MCCCXXV krdl Jan dáwá powoleni Prazskému mééténinu jedno- mu ktrhu: w knihách, na kterjch£ jest groá měděný, pod swrchupsanym najdeš znamení m, a tak se počíná: Nos Joannes dei gratia ete, Talmb. 32a. It. w týchž knihách najdeš nález krále Jana při takowém znamení (j, a počíná se: Anno domini MCCCXXXVII'. It. najdeš tento list w guaternu při ta- kowém znameni O, Dominus Johannes rex Boemiae oc. (vid. dipl. dd. 1315, x kal. Dec.) Talmb. 32ał. Johannes oc. Boh. et Pol. rex oc. dilectis fidelibus suis Petro de Rosenberg oc. (vid. dipl. dd. T¥ebid, 1312, Ill non. Mai.) Talmb. 325. It. anno domini MCCCXXXVII król Jan se pány na plném saudu udělali nález wuobec, což se probošta Doksanského a lidí jeho do- týče, a Woldřich Pluh ze Hradce (sic) ten na- lez wynesl. Talmb. 32b. It. na druhém guaterně najdeš list krále Jana pod tímto znamením Oplt It. na témž guaterně najdeš. Pražanuom s powolením králowským kladeno pfi tako- wém znamení (7 Talmb. 33a. 21. 1305 (?) Primo Zdislai, H. 17. Hedwika de Suche dala wénné práwo swé w Suché anno domini millesimo trecentesimo quinto (sic), in crastino sancti Hieronymi. DZ. 251, B. 24. 252, A4. 25 !). 29. 1337. Secundo Zdislai A. 30. Anno MCCCXXXVII nominantur : Joannes 1) Tento krátký wýpis powažowán posawad od některých zpytatelůw za jediný platný důkaz, (jelikož nynějšími dskami zemskými dotwrzený), že dsky zemské České dřiwe se po- čaly nežli r. 1320. A wšak podlé místa, odkud wzat, domýšleti se jest, že tu chyba jest we pfepisu, a żeby slauti mólo roku 1335, jelikoż Zdislawowy knihy prwni pod literau H 17 práwě do toho léta padaly. 

Strana 336
336 episcopus, Bertholdus Wysehradensis prae- positus ae regni Boemiae cancellarius, Petrus de Rosenberg supremus camerarius, Hynko dictus Berka purgravius Pragensis, Ulricus Phlug terrae judex, Wenceslaus de Warten- berg pincerna, Wilhelmus de Landstein, Zdi- slaus de Sternberg, Zawisius de Ujezdec, Hynko de Nachod et Joannes de Wartenberg. Secundo Zdisłać B. 1. adduntur ad prio- res: terrae notarius Stephanus, Joannes de Michelsberg, Andreas de Dube, Wilhelmus de Strakonic, Albertus de Seeberg, Jenczo judex curiae regalis. In eodem libro leguntur: Ouo Bergow de Bielina, Jesko de Wesele, Hynko de Skaly et Wilhelmus de Skaly, Zbynko Zajic filius Wilhelmi de Waldek, Zbynko de Hasenburg. Balb. 13. 23. 1337, 1 Oct. Secundo Zdisłai, B, 18. Páni na saudu zemském r. 1337, ten den po S. Jeronymu: Petr z Rosenberka nejw. komornik, Oldiich Pluh sudí, Štěpan zemský písař a jiní úředníci a páni: Hynek z Dubé purkrabie Pražský, Záwiše z Újezdce, Zdeněk ze Šternberka, Albrecht z Kryr, Jan z Micha- lowic, Zbyněk z Luběšic, Wilém ze Skály, Hynek z Náchoda, Jenec z Krumburku (sic) sudí dworu králowa. DZ. Il, D. 4. 24. 1337, 18 Jun. Secundo Zdislat, D. 25. Páni na saudu zemském r. 1337, tu středu po S. Trojici ; Král Jan na místě komorníka zemského (protože pře týkala se pana Petra z Rosenberka nejw. komorníka), Oldřich Pluh sudí a jiní páni a úředníci: Pertolt z Lipe, probošt Wyšehradský, kancléř a podkomoří král. Českého, Wilém z Landštema, Záwiše z Ujezdce, Zdeslaw ze Šternberka, Jindiich z Lichtenburka, Hynek z Náchoda, Jan z Mi- chelperku (sic), Wilém ze Skály, Ondřej D. V. Wypisky prawni a saudni z Dubé, Hynek ze Zlebôw, Wilém ze Stra- konic a jini. DZ. 1l, D. 5. 25. 1340, 10 Jun. Secundo Zdisła, E. 10. Páni na saudu zemském r. 1340 w sobotu o suchých dnech letničných: Petr z Rosen- berka, hajtman králowstwie Českého a najw. komorník, Oldřich Pluh sudí, Jindřich pro- bošt Mělnický písař zemský, a jiní úředníci apäni: Hynek Berka z Dubé, purkrabie Praže ský, Wilém z Landšteina, Záwiše z Ujezdce, Zdeslaw ze Šternberka, Oldřich ze Hradce, Albrecht z Kryr, Jenec sudí dworu králow- ského w Čechách ajini. DZ. II, D. 4. 26. 1340. Secundo Zdislai, Z. 25 (?). Anno MCCCXL: Petrus de Rozemberg capitaneus regni et Jenczo judex curiae re- galis, Hynko de Dube burgravius Pragensis, Zawi$ de Ujezdce, Zdeslaus de Sternberg, Ulricus de Nova domo, Wilhelmus de Skaly, Dobeś de Kamenice. Balb, 13—4. 27. 1343. 6 Jun. (Secundo Zdislai . .) Anno domini M. CCC. quadragesimo tertio, feria VI quatuor temporum pen- tecostes, praesidentibus in judicio in ca- stro Pragensi, videl. D. Karolo primo- genito regis Boemiae, marchione Mora- viae, tunc rectore geuerali regni Boemiae praedicti, et dominis Petro de Rozenberg summo camerario, Andrea de Duba judice, Henrico praeposito Pragensi notario terrae, ceterisque Pragensibus beneficiariis et ba- ronibus, Pertoldo de Lipa praeposito Wy- Segradensis ecclesiae, cancellario regni 

Strana 337
ze starých desk zemských králowstwé Českého r. 1331—1345. Boemiae, Hynkone de Duba purgravio Pragensi, Wilhelmo de Landstein, Zde- slao de Sternberg, Sbinkone de Hazm- burg princerna, Wilhelmo de Strakonic, Wilhelmo de Skaly, Zbynkone de Lube- šic, Alberto de Kryr, Jencone de Grum- berch judice curiae regiae, ceterisque ba- ronibus terrae, per quosdam cives Pra- genses litigatum fuit, quod homines Cru- ciferorum hospitalis in pede pontis in Praga, coram eis conventi, respondere deberent jure terrae; ipsis Cruciferis con- tradicentibus, quod non aliter respondere deberent, nisi secundum quod in eorum privilegiis et terrae tabulis plenius con- tinetur. Tunc praedicti D. Karolus, bene- ficiarii et barones, auditis et diligenter perspectis ipsis privilegiis et tabulis, in- venerunt constantissime pro jure: quod de cetero et perpetuo sic homines eorum, ut in ipsis privilegiis et tabulis contine- tur, respondere deberent, et nullo um- quam tempore in hoc articulo et in omni- bus aliis articulis per quemcunque ho- minum contra ipsos Cruciferos et hospi- lale eorum nibil in contrarium deberet penitus attentari; et si quid attentatum fuerit quandocunque per quemcunque, in judicio sive extra judicium, hoc statim abjici debet et semper irritum reputari, propter gratiosissima et specialissima ip- sorum privilegia, ob pietatem et favorem infirmorum ac debilium ejusdem hospi- talis a pluribus principibus terrae Boe- miae eis prae ceteris specialius concessa. DZ. VI, B. 29. 337 28. 1345, 17 Dec. Secundo Zdislai, K. 16. Kdyż mezi Ditrichem z Manic puowo- dem s jedné, a Jenišem a Bětau mnohokrát poháněnými s strany druhé, o dédictwi w Man- ticich, dworu poplużniho s jednim podsed- kem, řeč zpuosobem saudu byla jest, tu ku pruowodu řečí jeho Ditricha dsky zemské byly sů čteny w tato slowa: Diwiš z Mančic přiznal se před úředníky Pražskými, že jest dal dědictwí swé w Mančicích, což tu měl, s dědinami, lukami i se wší zwolí k tomu pří- slużejici, Heimanowi z Mančic, bratra swého strýci a dědicuom jeho, wšak tak, jestližeby on Diwiš dědicuow řádně pošlých nemaje i umřel; stalo se léta božího MCCCXVI, u vi- gilii na nebe wzeti panny Marie, před Petrem z Rosenberka komorníkem, Oldřichem z Ři- čan sudím, Petrem písařem, i před jinými Pražskými úředníky a pány. Ale od pana krále bylo tomu na odpor powédino, ze to zapsání moci žádné jest míti nemohlo pro příčinu tu, kteráž jest přidána a kteráž prá- wem jest zawrżena, totiż vjestližeby bez dě- dicuow řádně pošlých umřela sc. Ale páni dolepsani na ten jmenowany artikul rozmy. šlení wzawše pilné; nalezli za präwo, Ze pro takowé ne wedle práwa do desk zemských wlożeni tóż dśdictwi w Mančicich, pro kteréž rüznice mezi řečenými stranami, jakož jest powédino, byla jest, na pana krále práwem příslušným pro ten účinek jest připadlo; a od pana krále dali památné. Stalo: se léta MCCCXLV, w sobotu o suchych dnech ad- ventnich, před panem Karlem markrabí Mo- rawskym, tehdä% zpräwci krälowstwi Českého, Petrem z Rosenberka najwyšším komorníkem a jinými pány zemskými, Andrea de Duba judice, Henrico praeposito Pragensi notario terrae, ceterisque Pragensibus beneficiariis, et baronibus, Wilhelmo de Landstein, Wil- helmo de Strakonic, Johanne de Michalowic, Wilhelmo de Skaly, Jolianne de Wesele, Al. 13 

Strana 338
338 berto de Kryr, Hynkone de Wlašimě, Dobe- sio de Kamenice, Hynkone de Walstein, — de Grumkrag (sic) judice curiae regalis, et coram alis baronibus terrae. Ta/mb. 36a. 29. 1348, 17 Mart. Tertio Zdislui, B. 11. Léta boziho MCCCXLVIII, w pondélí naj- prwé příští po suchých dnech postních, páni nalezli za práwo a neroztrženě na wěčnost ustanowili, aby žádného práwa pohoršení ne- bolito škody ztoho žádnému nebylo, ani býti má, jestližeby kdo na dédictwi swém, kteréz- by skrze obdarowáni, küpeni, zapsání, neb společně s jinými neb s jiným, neb ktera- kýmkoli obyčejem držel we třech létech po- řád zběhlých a šesti nedělích ote dne dobytí neb držení toho dědictwi, že má toho dr- žení užiti proti jakémuzkoli práwu wedeni. Talmb. 36ab. 30. 1348, 11 Mart. Tertio Zdislai, B, 1i. Leta boziho MCCCXLVIII, prwní pondělí o suchych dnech postnich, na saudu sedicim z panuo, pana Jośta z Rosenberka najwyśżiho komornika, Ondfeje z Dube sudiho, Jindiicha probošta Pražského písaře zemského, i jiných úředníkuow Pražských, a z panuo Wiléma z Landštaina, Hynka mladšího Berky z Dubé purkrabie Pražského, Jana z Weselé, Jana z Michalowic, Wańka z Wartenberka, Geńka z Lipnice, Wiléma ze Strakonic, Beneše z Dě- čína, Wiléma ze Skály, Hynka z Walšteina, Zbyňka z Liběšic, Tasa ze Skuhrowa, Albrechta z Kryr, Zbyňka z Hasenburka, a jiných pá- nuo zemských, najpřewýšenčjší pan Karel, Římský a Český král, skrze posla swého Rej- munda z Kostomlat, tehdáž místo sudího dworu králowského držícího, na omyl neb pochybnost, totiž takowúto: jestliže ten puo- wod, kdożby syna dihożkoliwćk nedilneho:od otce swého, ani také stawem manželským spo- D. V. MWýpisky práwní a saudní jeného, ku práwu zemskému pohnal, a on žeby neodpowidal, ancb swéwolně nestál, má památné na swe práwo dáti proti takowému pohnanému, aneb nic: swrchupsaným pánuom rozwážiti a za práwo nalezti rozkázati ráčil; kteřížto páni, wážiwše mezi sebů takowú po- chybnost, s pilnů wáznosti, i nalezli za prá- wo a na wěčnů trwaliwost ustanowili, totiż že takowý každý syn manželstwim nespojený a nedílný od otce swého ku puohonu od kohožkoliwěk a pro kteraukoliwěk wěc aneb při k saudu zemskému byl pohnán aneb za- wolán, odtud dokawadžby od otce swého od- dělen aneb řádně manželstwem spojen ne- byl, nemá žádnému w saudu odpowidati, ani také kdo jemu odpowidati bude. 7a/mb. 36b. 91. 1348. Eodem libro, B. 11. Páni nalezli wuobec za práwo na wéünost bez pohnutí, aby žádný na swych dédinách ujmy žádné neměl, ani swému práwu co po- horšil, ježtoby naň přišlo aneb připadlo po příteli neb společníku, aneb zápisem , bud jakýmkoli nápadem, kdyby po nápadu těch dödin w třech létech a osmnácti neděléch pořád zběhlých na nich nepanowal komor- níkem Pražským; a ten nesprawedliwý nález aneb zwyklost zlá, ježto se jest při těch wě- cech zachowáwala, takowé panowáni kázali sü páni w niweó obrátiti, a to neproménné ustanowiwse, Ze takowé panowáni od té chwile žádné moci míti nemá; než při tomto jest znamenitě wyminěno, krom dědin, kteréžby se súdem obdržely, kdoby na nich po třech létech a osmnácti nedéléch panowáni neudi- nil, bude jemu to se ikodü a práwu jeho ku pohoršení. 32. 1351, 17 Mart. (Tertio Zdislai . . ) Anno MCCCLI, die XVI kal. Aprilis prae- sederunt judicio: D. Karolus Romanorum et 

Strana 339
ze starých desk zemských králowstwé Českého r. 1348—1360. Boemiae rex, D. Joannes marchio Moraviae, Jost (de Rosenberch) summus camerarius, Hynek dictus Berka de Duba purgravius Pra- gensis, Andreas de Duba judex, Stephanus canonicus Pragensis notarius terrae et ceteri Pragenses beneficiarii et barones, Wilhelmus de Landstein, Wanko de Wartenberch, Joan- nes de Wessels dictus de Wartenberch, Cenko de Lipa, Joannes de Michelsperch, Rus de Lutic, Hynko de Sleben, Henricus de Nova- domo, Joannes de Zlenic, Jaroslaus de Stern- berch et Wilhelmus de Skala. DZ. V1, D. 26. 33. 1351, 11 Jun. (Tertio Zdisłai . . .) Anno domini MCCCLI, sabbato quatuor temporum pentecostes, praesederunt judicio: D. Karolus Romanorum et Boemiae rex, Jost de Rozemberch summus camerarius, Andreas de Duba judex, Stephanus canonicus Pra- gensis notarius terrae et ceteri beneficiarii, Wilhelmus de Lantstein purchravius Pragen- sis, Johannes de Wesele, Wanko et Beneš de Wartenberch, Wilhelmus de Strakonic, Johannes de Zlenic, Jaroslaus de Sternberch, Wilhelmus de Skaly, Bohuslaus de Krasikow, Tas de Skuhrowa, Rus de Lutic subcamera- rius et Ditricus Śpałek de Kostomlat judex curiae regalis, et ali barones terrae. DD. I, 108. 84. 1353. Tertio Zdislai, H. 21. Dominus Menhardus filius Ulrici de Nova- domo, electus episcopus Tridenicensis, pro- testatus est coram serenissimo rege Karolo, że se odříká wšeho swého dilu, anno domini MCCCLIII*. 7almb. 31a. 35. 1355, 4 Oct. Tertio Zdislai, M. 19. Anno domini MCCCLV, die dominico post Hieronymi, praesederunt judicio: Johannes 339 de Wesele summus camerarius, Andreas de Duba judex, Stephanus canonicus Pragensis notarius terrae et ceteri beneficiarii et baro- nes: Wilhelmus de Landstein purchravius Pra- gensis, Wanko de Wartenberch, Petrus et Jost fratres de Rosemberch, Henricus de Leuchtenburch, Hynko Berka de Duha, Be- ned de Dédin, Bohuslaus de Krasikow, Jaro- slaus de Sternberch, Wanko de Duba et alii. DD. I, 108. Balb. 14. 36. 1356, 1 Oct, (Primo Prisnakonis? . . .) Anno domini MCCCLVI, sequenti die post Hieronymi, praesederunt judicio: Cenèk de Lipa summus camerarius, Andreas de Duba judex, Stephanus canonicus Pragensis nota- rius terrae, Jesko de Wesele purchravius Pra- gensis, Wilhelmus praepositus WySegradensis, Petrus de Rosemberch, Benes de Dé&cin, Wil- helmus de Strakonic, Jaroslaus de Sternberch, Wanko de Duba, Zdenko de Sternberch judex curiae regalis, Herbordus de Janowic. DD. I, 84. 37. C. 1360. Primo Prisnakonis, L. 18. Jindřich ze Hradce, mocný otcowský po- ručník sirotkuow' někdy Jindřicha z Černína, přiznal se před úředníky Prazskÿmi, ze dè- dictwi tychż sirotkuow w Černě (sic), dwuor popluzni jeden, dwory kmetcí dwa, mlyn. w Chotidlsku čtyři dworowé kmetci, w Pod- hoti jeden dwuor kmetcí, s dédinami, lukami, lesy, rybníky, potoky, sady, chmelnicemi i sc wším což k tomu přísluší, i s wšelijaků zwolí k tomu příslušející, prodal Haškowi z Lem- berka fecenému ze Zwiietic a jeho dédicuom, za tři sta kop gr. peněz Pražských, a seznal se jest, že jest tu summu peněz wšicku od něho přijal, a jemu toho dědictví dědicky postüpil. Zprawiti mâ tak, jakž země za práwo má. faimb. 3a. 413 * 

Strana 340
340 38. C. 1365. Secundo Dacic, 4. 6. Najjasnéjsí kníže a pán, Karel Římský císař wždycky rozmnožitel, a Český král, roz- kázal w zemské dsky wložiti, že páni země České nalezli za práwo, že kdožby koli člo- wéka zabil, ten wražedník z toho mordu aneb z hlawy na swém práwě neb saudu, k které- muž přísedí, a ne na jiném, totiž zemenin w zemském, man na manském, měštěnín na městském, naříkán neb winěn býti má. Talmb. 31a, 39. 1365. (Secundo Dacic? . . .) Anno MCCCLXV in quatuor temporibus nuntii regis et baronum ad tabulas: Burg. bardus comes praepositus Wysehradensis, Boršo de Osek, Andreas de Dube, Bočko de Poděbrad, Jodocus de Rosemberg. Ibidem(?) B, 6 sedet in judicio Karolus imperator et rex, Bene$ de Wartenberg su- premus camerarius, Andreas de Duba supre- mus judex, Stephanus notarius regni, Je&ko de Wartenberg burgravius Pragensis, Bor&o de Osek judex curiae regalis, Boóko de Po- débrad, Joannes de Zlenic, Zdenko et Jaro- slaus de Sternberg, Wok et Joannes de Ro- senberg, Ulricus et Henricus de Novadomo, Buško de Litic, Gallus de Zwieretic, Diepolt et Brenko de Risenberg, Jesko de Herstein, Wanko de Duba, Beneä de Wlasim, Jaroslaus de Bfeznic, ceterique barones et kmetones judicio praesidentes. Baíb. T4, T5. 40. C. 1971. Primo Ulrici, D. 15. Najjasnéjsí kníže a pán, pan Karel, roz- kázal wšem úředníkuom Pražským mocně a přísně, aby žádných sirotkuow k spolkuom nepřipůštěli, jediné aby je prwé opatřili aneb na né osobné pohledéli. Ta/mb. 31a. D. V. Wyÿpisky práuni a saudni 41. 13718, 1 Oct. Secundo Ulrici, O. 9. Anno domini MCCCLXXVIII, feria sexta post Hieronymi, nobiles domini et barones regni Bohemiae invenerunt pro jure, quod quicunque in curia protono- tarii regni Boemiae, qui nunc est vel pro tempore fuerit, culiellum vel gladium evaginaverit seu extraxerit, quod illi de- bet manus dextra amputari; si autem ali- quem usque ad eflusionem sanguinis vul. neraverit, capite debet plecti seu truncari. Hi namque sunt barones, qui tunc temporis praesiderunt in judicio, videlicet Bohuslaus de Swamberg supr. camerarius regni Bohemiae, Andreas de Duba supre mus judex regni Bohemiae, Stephanus protonotarius regni Boh., Joannes de Wartenberg purgravius Pragensis, Jaro- slaus et Zdenko fratres de Sternberg, Gallus de Zwieretic, Petrus et Johannes el Ulricus de Rosenberg, Bawor de Stra- konic, et alii barones plures eidem ju- dicio praesidentes, 7a/mb. 31l*. (it. 31*.) DZ. Ш, А. 1. 42. C. 1318. (Secundo Ulrici . . ) Serenissimus princeps et dominus, D. Karolus Romanorum imperator et Bo- hemiae rex, ordinavi!, disposuit et man- davit, quod barones regni Bohemiae prac- sideant, prout hoc ab antiqua consuetu- dine est tentum et observatum. Si autem aliqui judicio vel judiciis regni Bohemiae nollent seu non possent praesidere, tunc beneficiarii Pragenses cum baronibus, qui 

Strana 341
ze starých desk zemských królowstwi Českého r. 1365—1381. tunc judicio seu judiciis interfuerint, justi- tiam faciant. In casu autem, ubi nullus baronum judicio interesse vellet seu posset, tunc ipsi beneficiarii Pragenses per se ni- hilominus justitiam facere debent et te- nentur, uno nullatenus obmisso. Nuntius fuit ad tabulas ex (parte)prae- fati D. Karoli Petrus de Kosti dictus de Wartenberg, magister curiae imperialis. Actum anno ut supra. 7ałmb. 37". 43. 1380. Primo Procopi, B. 5. Nalezli wuobec za práwo: jestližeby koho puobon doma nezastihl a on z země byl, že má obeslán býti od toho, kdož na jeho statku sedí, k osmnácti neděluom, a to wždy k šesti ašesti až po tříkrát, aby k swému práwu stál, Pakliby se těch osmnácte nedělí trefilo před kterými suchými dni, který týden wiece, tehdy on, kdyby na ty suché dní stál po těch osm- nácli nedéléch, kdyzby páni saudili, Ze proto swé pfe neztratilby, nez nestálliby tu po těch osmnácti nedéléch pti téch suchych dnech, tehdy swü při ztrati, lečby kde byl w obe- hnání neb na poli s panem swým proti ne- přátelóm, a žeby beze lsti z toho pole od swého pána jeti nemohl, a nebo žeby někde byl, ježtoby ten, kdož na jeho statku sedí, po posléch se jeho doptati nemohl. A jestližeby toho pohnaného ten který artikul nahoře dotčený zašel, protoby swe pie pro ten puo- hon neztratil; než kterýbykoli kus nahoře jmenowany prawil, Zej mu ku prekázce byl, ze musel jej podlé práwa prowesti neb jej přísahů zprawiti, když přijde ke swému pó- honu. Otom rozsudek Primo Procopii B, V. Z. 2. 1500, str. 45 sł. 44. 1380, 10 Oct. Primo Procopii, C. 12. Domini barones, videlicet Andreas 311 de Duba et ceteri, in causa quae verte- batur inter Procopium de Sobétic, pro tunc vicenotarium tabularum regni Bo- hemiae ex una, et Claram de Sobetic, relictam olim Henrici de Sobétic, patrui ipsius Procopii, et Henricum de Plzna fratrem. dictae Clarae parte ex altera, ratione commissionis orphanorum quonu- dam Henrici de Sobétic, patrui germani Procopii: invenerunt pro jure, et Ulricus de Nova domo dominorum inventionem exportavit: quod praedictus Procopius pro eo, quia est frater patruelis germanus dictorum orphanorum Henrici per lineam con- sauguinitatis, est eLesse debet de jure directus eL legitimus lutor et pater commissionis, et nullus alter; et simi- liter orphanorum Kunsonis fratris sui patruelis esse tutor debet eodem jure consanguineilatis. Et statim idem Pro- copius eosdem orphanos in veram sus- cepit unionem. Actum anno domini MCCCLXXX, feria quarta post octavam Hieronymi. 7amb. 43*. 45. 1381, 9 Mart. (Primo Procopii . . ) Anno domini MCCCLXXXI, sabbato qua- tuor temporum quadragesimae, barones pleno judicio praesidentes: Henricus de Duba dictus Skopek, camerarius supremus, Andreas de Duba judex regni Bohemiae supremus, Ste- phanus protonotarius regni, Jaroslaus de Sternberg judex curiae regalis, Zdenko de Konopiśt dictus de Sternberg, Borżo de Ri- semburg, Purchardus et Jenczo fratres de Janowic, Wilhelmus de Hasenburg, Bienko de Skaly, Hynko et Sezema fratres de Usiie, 

Strana 342
342 Ratmir de Swamberk, Pota de Castolowic, Hynko juvenis dictus Berka de Lipa, Hensli- nus dictus Turkowec de Smidar, Albertus de Kolowrat et alii. DD. XIII, 92, 94. 46. 1381. 23 Dec. Primo Procopii, M. 24. Domini barones regni Bohemiae in pleno judicio, in causa quam gerebat Mar- garetha orphana de Oslowic contra Zden- konem de Řehnic, qui habuit unionem datam a rege cum eadem in hereditati- bus in Oslowic et Ptylowé: quod ex quo ipsa Margaretha maritum habet et annos legitimos, quod illa unio nihil sibi nocere debet neque potest, quia rex tantum contra jus suum dare potuit, sed in praejudicium ejusdem orphanae non potuit dare; et ideo ipse Zdenko nullum jus habet et sui here- des ad hereditates praedictas. Actum anno domini MCCCLXXXT?, feria secunda ante Nativitatem Christi. Tam. 43°. 47. 1382, 28 Mai. (Primo Procopii . . .) Anno domini MCCCLXXXII, feria IV qua- tuor temporum pentecostes, praesidebant ju- dicio: D. Jodocus marchio Moraviae, pro tunc capitaneus regni Bohemiae, Andreas de Duba supremus judex, Henricus Skopek de Duba supremus camerarius, Benesius de Chus- nik protonotarius regni, Bfenko de Skaly, Ratmir de Swamberk, Albertus de Sternberg, Albertus de Kolowrat, Petrus de Kost, Hens- lin de Turgow, Poto de Turgow, Johannes de Michelsperk, Wilhelmus de Lanstein; Otto de Bergow, Sezema de Ustie et alii. DD. XIII, 94. D. V. Wipisky prówni a saudni 48. 1382. Primo Procopii, O. 30. In causa, quae fuit inter Merklinum Stach et Jeskonem de Wysehorewic, D. Barones super disbrigatione invenerunt, et Zdenko de Konopi3t dominorum potaz exportavit: si imbrigatio est zaàla illas hereditates per Jeskonem praedictum, ex tunc Jei- ko secundum tabulas disbriget Merk- lino; si vero imbrigatio est zašla per alium quam ipsum, ex tunc Jeàko de. bet esse liber a disbrigatione. 77e). 394°. (Talmb. extr. 42—93). 49. 1383, 14 Febr. Primo Procopü, S. 1. Anno MCCCLXXXIII, sabbato quatuor temporum quadragessimae, praesidebant ju- dicio: Henricus de Duba dictus Skopek ca- merarius regni Bohemiae supremus, Andreas de Duba zudarius regni supremus, Benes dictus Chusnik protonotarius terrae, Benei de Duba dictus Skopek judex curiae regalis, Johannes de Rosenberg, Zdenko de Konopiit dictus de Sternberg, Ilawel de Zwieřetic, Břenko de Skaly, Ratmir de Krasikowa, Wil- helmus de Hasenburg, Petrus de Kosti, Beneš de Duba, Hynko de Lipa dictus Berka, Beneš de Březnice , Henricus de Novadomo, Jan dictus Michalec, Albertus dictus Kolowrat et alii quam plures. DD. XIII, 29. 50. 1383, 14 Febr. Primo Procopii, S. 1. Sabbato quatuor temp. quadragesimae a. d; MCCCLXXXIII? Lipoldus de Osek, beneficiarius praepositi Wysegradensis, 

Strana 343
ze starých desk zemských krälowstwi Ceského r. 1381—1383. qui fuit pridem in IV tpp. adventus pro- xime transactis per D. Barones in pleno judicio datus scrutator et indagator, utrum « « « (sic) sit usedly et habeat heredita- tes liberas, recognovit coram D. Baroni- bus in pleno judicio, quod scrutatus (est) et veridice inquisivit, quod idem testis prius tactus est usedlj et habens here- ditates liberas ac valens pro testimonio hereditatum. Et iidem D. Barones inve- nerunt pro jure, quod idem testis est minus juste levatus a jure, et quod eadem causa debet habere processum et lucrata est in toto contra D. Regem. Wilhelmus de Hazmburg dominorum consilium ex- portavit. Et eidem Nicolao de Petrowic, qui testem praedictum duxit, datum est pro jure obtento. Dedit memoriales. 77e. 394". Talmb. extr. 42°. 44. bl. 1383, 14 Febr. Primo Procopii, S. 2. Sabbato IV tpp. XL""" D. Barones in pleno judicio cum inclyto principe Pro- copio juniori marchione Moraviae, pro iunc capitaneo regni Boemiae, in causa quam habuit D. Rex Wenceslaus et Pur- kardus de Janowic nomine suo super hereditatibus et villa Seslic cum Bartho- lomaeo Stuk cive Pragensi, qui easdem hereditates vendiderat Francisco Kame- reri civi Pragensi, et dicebat D, Rex se (et Purkardus praedictus nomine suo) ha- bere jus ad easdem hereditates post Le- wam quondam de Luterbach pro eo, quia solus D. Johannes Cantor quondam de- canus S. Apollinaris vendidit easdem he- 343 reditates omnes, et habuit eas cum prae- dicto Lewa in tabulis, invenerunt pro jure: Ex quo simul habent forum in tabulis terrae, quod ex tunc unus superstes, ut puta D. Johannes praedictus, ven- dere potuit, et uno mortuo in alium hereditas legitime est devoluta; et ideo D. Rex et post eum Purkardus pradictus nullum jus habent ad heredi- tates praedictas in Seàlic post Lewam praedictum, sed Bartholomaeus praedic- tus et post eum Franciscus praedictus qui ab eo emit, sunt justi et sprawe- dliwi; et ideo per D. Barones datum est ipsis pro jure obtento. Dederunt memo- riales. Et solus D. Marchio dominorum con- silium exportavit, praesentibus D. Baro- nibus, primo beneficiariis Pragensibus, Procopio juniori marchione Moraviae, Ul- rico de Nova domo, Wilhelmo de Hazm- burg, Purkardo de Janowic, Ratmiro de Swamberg, Zdenkone de Konopisce, Al- berto de Sternberg, Johanne de Micha- lowic, Zdeslao de Sternberg, Hynkone Berka de Lipa, Henrico et Henrico fra- tribus de Nova domo, Hermanno de ibi- dem, Haskone de Zwieretic, Cenkone de Lipa, Marquardo, Petro de Kosti et aliis quam pluribus in judicio praesidentibus. Actum a. d. MCCCLXXXIII. 7reb. 391". Talmb. 42*. Mus. 193*. 52. 1383, 15 Mai. Primo Procopii, S. 19. In 1V temporibus pentecosten anno MCCC?LXXXIII? feria sexta, Johannes 

Strana 344
344 de DraZic proclamatus est et institutus coram D. Baronibus in pleno judicio verus et legitimus protonotarius regni Bohemiae tabulis, et praestitit juramentum de fide referenda, coram D, Andrea de Duba supr. judice et Henrico Skopek supr. camera- rio regni Boh., Gallo de Zwieretic, Ulrico de Nova domo, Petro et Marquardo fra- tribus de Kosti, Wilhelmo de Hazmburg, Zdenkone, Jaroslao, Marquardo, Alberto, Zdeslao de Sternberg, Gallo de Zwieretic juniore, Jeskone ibidem, Plichta nigro de Zirotin, Rackone de Swamberg, Hynkone Berka de Lipe, Hynkone de Üstie, Pur- kardo de Janowic et aliis multis, qui in eodem judicio praesederunt. Et iidem D. Barones invenerunt et exportaverunt: ut D. Johannes protonotarius praedictus cum aliis beneficiariis Pragensibus mi- noribus stánie et nestánie et alias intri- cationes seu zmatky indifferenter omnes semper audire debeant, et possint finem hominibus imponere secundum antiquam consuetudinem jure regni Bohemiae, Jt. invenerunt et exportaverunt: quod omnes illi nobiles et domini, qui descendunt et descenderunt a progenie baronum, et specialiter ipsi barones, qui judicio regni Bohemiae praesident, non debent citari ad judicia vel bene- ficia minorum beneficiariorum, excluso dumtaxat Pragensi. It. invenerunt pro jure: quod unio vel spolek non potest fieri alibi, nisi coram D. Rege, de ipsius D. V. JFjpisky práwnt a. saudnt consensu, vel coram D. Baronibus in pleno judicio, sed nullo foro potest esse aliqua unio. Et has inventiones omnes D. Barones mandaverunt intabulare singulariter D. Jo- hanni de Drazic protonotario prius dicto. Actum quo supra. 7reb. 394". Talmb. extr. 42. Nalezli wuobec za práwo, že ti páni z pan- ského stawu, kteří: sedají: w saudu zemském, nemají pohánéni býti před menší: úředníky, než toliko z lidí newydánie neb o čeledina, podlé swolenie obecnieho 1), o to pohánčění býti mohů; jakož o tom nález primo Pro- copii S. XIX. Nalezli wuobec za práwo, že spolek ne- muož býti jinde, než před pánem králem s jeho powolením, aneb před pány na plném saudu, ale žádným trhem nemuož býti žádný spolek. A ty nálezy kázali páni we dsky zemské wložiti zwláště panu Janowi z Dražic najwyššiemu písaři: primo Procopii S. XIX. Z. z. 1500, str. 159. 53. 1383, 2 Oct. Primo Procopu, U, 13. Anno domini millesimo trecentesimo octuagesimo tertio, fer. VI" post Hiero- nymi, coram dominis baronibus in pleno judicio curiensi tunc praesidentibus, per Benesium de Libésic dictum Skopek cu- riae regalis judicem, nomine et vice D. Regis Wenceslai Bohemiae, datum fuit super dominos barones: quando duo vel tres aut plures sunt in foro uno et ta- bulis, qui aliomodo omni via sunt divisi, illo foro et tabulis utrum possunt esse 1) Widěti jest, že přídawek tento o lidí newydání a o &eledína we půwodním ná- lezu se nečte. 

Strana 345
ze starých desk zemských králowstwi Ceského r. 1383. indivisi seu spol¢iti se et unionem habere? Et domini barones mox invenerunt pro jure, et Johannes de Rosemberg consi- lium dominorum exportavit: quod ex quo alias sunt divisi, videlicet quod non ha- bent unionem neque tabulis coram baro- nibus, neque ex gratia D. Regis vel con- sanguineitate alias pifbuzenstwim, quod foro illo indivisi esse non possunt et illis tabulis, sed quod semper pars illius de- functi sine heredibus seu successoribus legitime venire debet in ipsum D. Regem; ita quod statim proclamatione facta se- cundum cursum curiae regalis, divisor a beneficiariis Pragensibus ad vicejudicem curiae regalis dari debet et dividere par- tem. defuncti pro D. Rege, et residuum pro vivo vel vivis. Et hujusmodi suam inventionem mox D. Barones mandave- runt ad terrae tabulas imponi propter memoriam sempiteruam. Praesentibus DD. Baronibus: Andrea de Duba supremo ju- dice, Henrico de Libesic pro tunc su- premo camerario, Johanne de Drazic pro- tonotario tabularum, Johanne de Rosis, Zdenkone, Alberto, Jaroslao de Sternberg, Benesio et Cenkone fratribus de Weseli dictis de Wartmberg, Hynkone de Ustie, Ulrico de Novadomo, Gallo de Zwieretic, Je&kone ibidem, Smilone, Ulrico de Holic, Sezema de Ustie, Benesio et Henrico fra- tribus de Březnice, Sdenkone de Roi- mital, Wilhelno de Hasmburg, et aliis multis baronibus, qui in eodem judicio praesederunt. Anuo domini MCCCLXXXIII, fer. VI* post Hieronymi. DD. XXV. fol. alt. Treb. 396%. Talnb. extr. 42%. A. C. UI. 345 b4. 1383. 3 Oct. Primo Procepüi, U. 16. In causa quam habuit D. Rex Wen- ceslaus Bohemiae, et nomine ipsius D. Regis Barwiko et Marsiko Kunat familia- res ipsius, super proclamatione bonorum in villa Konic relictorum post mortem quondam Jeskonis Rotl civis Pragensis, D. Barones auditis proclamatione et in- ductione ac tabulis curiae regalis super eisdem, et auditis tabulis hereditatum regni Bohemiae, quas Johannes de Wida protonotarius majoris civitatis Prag. pro se ex parte sua produxit, invenerunt inter easdem partes pro jure, et eas taliter jure diviserunt, et Johannes de Rozmberg dominorum consilium exportavit: Quod bona dicti Jeskonis Rotl, (uae post mortem suam reliquit, videl. tres curias rusticales in eadem villa Konic, XXI gr. censum solventes, ad D. Regem debent pertinere; quarum unam habet rusticus Pecha et solvit VII gr., ct se- cundam tenet Dabin rusticus et solvit VII gr. census, tertiam curiam tenet Klima rusticus el solvit VII gr. census. Prae- fato Johanni, et suis heredibus ac suc- cessoribus, praedicti D. Barones in prae- dicta villa Konic XIV sexagenas census annui et perpetui sententialiter et difli- nitive ac juste adjudicaverunt, ex eo, quia ipse Johannes eundem censum circa prac- dictum Jeàkonem Rotl quatuor annis ante mortem suam se emisse et persolvisse per tabulas regni Bohemiae in via pro- bationis rite et rationabiliter demonstra- vit: videl. super tribus curiis rusticalibus 44 

Strana 346
316 D. V. in dicta villa Konic, medium alterum la- neum agrorum habentibus, cum agris, pra- tis et omni libertate ad ca pertinente, llIsexx. gr. census, et super hereditati- bus Jandae et Janonis fratris sui ibidem in Konic, curia araturae, curiis rusticali- bus et toto quidquid ibi habuerunt, cum agris, pratis, silvis et omni libertate ad ea pertinente, Vl ff gr. annui, et super curia araturae. Nachwalonis ibidem, simi- liter cum agris, praüs et omni libertate ad ea pertinente, V (f gr. census, et toto dumtaxat censu annuo nudo et perpetuo; sic quod ipse Johannes, heredes et suc- cessores sui, dietum censum XIV IP er. ex praefata inventione DD. Baronum de- bent percipere et levare a praefatis ho- minibus censualibus et ipsorum succes- soribus, dictarum hereditatum possessori- bus, illumque censum ipsi homines sol- vere debent praefato Johanni, heredibus et successoribus suis hic in Praga, ut puta medietatem illius in octava S. Galli nunc proximi et aliam medietatem in oc- tava S. Georgii deinde sequenti, et de- inceps annis et terminis deinde sequen- tibus singulis perpetue et in aevum, et per amplius eundem censum habere de- bent sine impedimento quolibet hereditarie possidere. Et super eo ipse Johannes pro se et pro suis heredibus et successoribus dedit memoriales, et datum est sibi pro jure obtento. Ad relationem omnium be- neficiariorum, anno dom. MCCCLXXXIII, sabbato post Hieronymi, coram DD. Baro- nibus pleno judicio praesidentibus. 77e. 398—399. Mus. 195%. 7almb. 43%. W'jpisky prawni a saudné r 55. 1384, m. Jun. Primo Procopů, U. 26. Domini barones omnes in pleno ju- dicio in IV temp. pentec. anno domini MCCCLXXXHIT? invenerunt pro jure, et Sdenko de Stermberg dominorum con- silium exportavit: ubicunque D. Rex jure aliquas here- ditates contingeret, quod semper em- ptori disbrigatores disbrigare tenentur secundum continentiam tabularum regni Dohemiae absque omni ditlicultate. Actum coram D. Daronibus in pleno ju- dicio, praesidente Andrea judice, lIenrico Skopek, Johanne protonotario, Sdenkone de Stermberg, Purkardo de Janowic, Gallo de Zwieretic, Wilhelmo de Hazmburg et aliis multis. Ad relationem omnium be- neficiariorum. Zreb. 387'. Mus. 181%. Talmb. eatr. 43'. 56. 1385, 12 Mart. Primo IVenceslai, F. 3. Causa quae vertitur inter dominos ca- nonicos ecclesiae Pragensis, et Henricum de Kokowic ac disbrigatores dictorum dominorum canonicorum bonorum de Cista, videlicet Bawarum de Wserub, a quo bona emerat Henricus de Rabstein ipsis in disbrigatione uxoris et sui do- talitii dicti Kokowconis ; et idem Henri- cus eadem bona vendiderat Puotae de Gutstein, quem Puotam penes alios dis- brigatores domini canonici praedicti im- pugnaverunt, sic per dominos benefici- arios de illo consilio et assensu ambarum partium est ordinatum: 

Strana 347
ze starých desk zemských králowstwí Českého r. 1384—1386. 347 Quod praedictus Henricus Kokowec cum suo dotalitio expediri debet per dictos disbrigatores canonicorum, sic quod domini canonici et ipsorum hereditas omnino libera esse debet et quieta, et Petrus de Rabstein, cujus pater bona in Wserub emerat a Baworko disbri- gatore dictorum canonicorum, pro dam- nis et impensis ipsis dominis canonicis debet dare et solvere decem sexagenas grossorum in medio jejunii nunc pro- ximi, et Kokowconi pro parte ipsius portionis in suo dotalitio dare debet et solvere triginta duas sexagenas gr. in die S. Georgii nunc proximi, et viginti sexag. gr. quas Puota de Gutstein pro eo solvit, sibi reddere debet in die trinitatis terminis proximis. Item Ješko de Čijewic pro portione sua dare de- bet et solvere similiter triginta duas sexag. gr. praedicto Kokowconi in die pentecosten terminis proximis, et do- minis canonicis et ipsorum impensis et damnis dare debet et solvere similiter decem sexagenas in die Urbani termi- nis proximis. Item vidua de Dolanek, si ipsam Plichta newypří de suo do- talitio, tune debet solvere tantumdem, sicut Ješko, per omnia; sin vero non, iterum de novo beneficiarii debent illius facti esse potentes; ita tamen, quod praedictus Petrus de Rabstein in sua portione ducere debet super bona et hereditates Baworii de Wšerub, primo ibi in Wserub super totum, quidquid ibi habet; et si ibi deficeret, tunc debet ducere super hereditates alias ipsius Bawori advitales, aut alias ubicunque quidquid de suis inveniretur hereditati- bus. Actum anno dom. M'CCC'LXXXV°, die dominico qua cantatur Laetare. Trebon. 399b. Mus. 196°. Talmb. 44a. 57. 1385. Primo Wenceslai, J. 9. Nalezli wuobec za práwo páni na plném saudu: Omyl we dskách jestližeby se stal beze lsti, že páni jich milost a wládyky to budau moci naprawiti na plném saudu, jakož prwé býwalo. Primo Wenceslai J. 9. Z. z. 1500, str. 14. 58. 1386. Primo Wenceslai, L. 24. Wenceslaus rex ademit XXXII Il gr. cen- sus annui ex co, quod intabulatio facta est pro certis personis tantummodo ecclesiac, et non pro ccclesia, et quod consensus ad hoc regiae majestatis non fuit, nec nuntius secundum consuctudinem regni. Talmb. 44b. 59. 1386, Eodem libre, L. 26. Nález o tom, že jedna wdowa dala letóm wdowským projíti, ano práwa jdú; i z té pří- činy ztratila jest práwo swé wěnné, i z toho dali Hynkowi za práwo. ibid. 60. 1386, 22 Dec. (Primc Wenceslai . . . Anno MCCCLXXXVI, sabbato quatuor temporum adventus, pracsederunt judicio: Jodocus marchio Moraviac, Přemko dux Te- šinensis, Henricus de Duba dictus Škopek camerarius supremus, Andreas de Duba su- premus zudarius, Kunadus dictus Kapleř de Sulewic protonotarius terrac, Petrus de Kosti, Zdenko de Konopist dictus de Sternberg, Wanko de Potenstein, Ratmir de Krasikowa, 44 *

Strana 348
348 Hermannus de Hradce, Henricus dictus Berka de Duba et Hynko dictus Berka de ibidem, Břenko de Skaly, gui consilium dominorum exportavit, Albertus de Sternberg, Albertus de Kolowrat, Purcardus de Janowic, Čenko de Wesele, Otto de Bergow, Wilhelmus de Hasenburg, Henricus de Hradce, Jenczo et Thcodricus fratres de Janowic, Plichta de Zirotin et alii quam plures fide digni (sic). DD. XIII, 35. 61. 1387, 2 Mart. (Primo Wenceslai .. .) Sabbato quatuor temporum quadrage- simae anno MCCCLXXXVII praesederunt ju- dicio: Henricus dictus Skopek de Duba, ca- merarius supremus, Andreas de Duba zuda- rius supremus, Kunadus Kaplef protonota- rius terrae, Benes de Duba dictus Skopek judex curiae regalis, Zdenko de Konopi&ó, Ratmir de Swamberg, Wilhelmus de Hasen- burg, Bienko de Skaly, Albertus de Stern- berg, Albertus de Kolowrat, Borso junior, Busko de Swamberg, Jenczo de Janowic, Ilen- ricus de Březnice et alii quam plures. DD. NUI, 33. 62. 1387. Primo Wenceslai, Q. 9. (Juzta.) Wedle pfewodu wéna, kdez Wa- něk z Dubé ženě wěno přewodí léta božího 1432, toto opraweni na létu stalo se jest ten ctwrtek pred sw. Ilawlem panskym rozkaza- nim a nálezem z plného saudu, proto že jest se stal omyl písařem, že maje napsati léta LXXXVII, i napsal byl leta LXXXVIII. A to opraweni stalo se z rady panuow mnohych i zeman k tomu saudu piiwolanych w raddu. Talmb. 44*, 63. 1388, m. Febr. (Primo Wenceslai . . .) Barones judicio praesidentes anno do- D. V. MWýpsky prawni a saudni mini MCCCLXXXVIII, quatuor temporum qua- dragesimae: Procopius marchio Moraviae, An- dreas de Duba supremus judex, Henricus Skopek de Duba supremus camerarius, Kon- radus Kapleř de Sulewic protonotarius, Wil. helmus Zajíc, Marquardus de Kosti, Jan Pikna de Pirkenstein, Henricus de Rosenberg, Her- manus, Ulricus et Jan de Novadomo, Sezema de Ustie, Jan de Zampachu, Plichta de Zi- rotin, Konradus de Lnaf, Henricus de Bfez- nice, Bienko de Skala, Purkhardus de Jano- wic, Zdenko de Rożmital, Hynko Berka de Duba, Ratmir de Swambery, Albertus deStern- berg, Zdeslaus de Sternberg, Cenko de We- sele, ceterique domini barones. 7'a/mb. 304). Balb. 69. 64. 1388, «m. Febr. (Primo Wenceslai . . .) Anno domini MCCCLXXXVIII, quatuor temporum quadragesimae, barones judicio praesidentes: Andreas de Duba supremus judex, Henricus de Duba supremus camera- rius, Konradus Kaplef de Sulewic protono- tarius, Oua Bergow de Bielina purgravius Pragensis, Albertus Kolowrat de Kornhaus, Wilhelmus de Hasenburg, Jan Plichta de Zi- rotin et ceteri domini barones. 7«lmb, 3040. Balb. 69, 10. 65. 1388. 23 Mai. (Primo Wenceslai . . .) Anno domini MCCCLXXXVIII, sabbato quatuor temporum pentecostes , barones ju- dicio praesidentes: Ilenricus de Duba dictus Skopek supremus camerarius, Andreas de Duba zudarius supremus, Kunadus Kaplei protonotarius terrae, Otto de Bergow, Wil- helmus de Hazemburg, Ratmir de Swamberg, Bienko de Skaly, Albertus de Kolowrat, Pur- chardus et Theodricus fratres de Janowic, Ulricus de Grecz (sic), Zdenko de Séepanic, 

Strana 349
ze starých desk zemských králowstwť Českého r. 1381—1389. Henslinus et Pota fratres de Turgow, Hynačko de Wisemburg, Henricus de Březnice, Kuna- dus de Elnař, et alii quam plures. DD. XIII, 241. 66. 1388. (Primo Wenceslai . . ) Anno MCCCLXXXVIII domini judicio praesidentes : Andreas de Dube supremus judex, Henricus de Duba supremus camera- rius, Konradus Kapleí de Sulewic protono- tarius, Joannes de Pirkstein, Otto Bergow de Bielina burgravius Pragensis, Albertus Ko- lowrat de Kornhaus, Wilhelmus de Hasen- burg, Joannes de Lichtenburg, Biíenko de Skala, Zdenko de Rożmital, Joannes de Zam- pach, Plichta de Żirotin, Konradus de Lnaf, Ratmir et Busko de Swamberg burgravius Wyśchradensis, Purkhardus, Jenczo et Theo- dericus de Janowic, Hynaëck de Wisemburg, Boëkn de Podébrad, Petrus de Kosti, Ulri- cus et Joannes de Novadomo, Joannes et Sezema fratres de Ustiec, Ilenricus de Biez- nice, Joannes de Basté, ceterique barones. Balb. T5. 61. 1389, 14 Mart. Secundo Wenceslat, A. 8. Domini barones in pleno judicio, in causa quae vertebatur inter Hyncikonem Pluh de Orlik ex una et Plichtam de Zi- rotin parte ex altera, super hereditatibus relictis post mortem Smilonis de Kowané olim dicti, videl. in Drahomy3l et Kowañ ac Wzteklina et aliis, ubicunque eas post se dereliquit, auditis partibus hinc inde, pro jure invenerunt, et Ratimir de Swam- berg dominorum consilium exportavit: quod Hynciko de Orlik praedictus se- cundum continentiam suae unionis et tabularum, quas pro se habuit, est ju- 349 stior et propinquior ad omnes heredi- tates praedictas et alias, quaecunque sunt per dictum Smilonem ipso de- functo derelictae , quam aliquis alter, exclusa dumtaxat sola dote uxoris suae Annae, quae debet circa suam dotem secundum tenorem tabularum libere remanere. It. invenerunt: quod nullae aliae memoriae, praeter tabulas, debent admitti. Actum an. dom. MCCCLXXXIX, dominica secunda in jejunio, praesentibus dominis baronibus Andrea de Duba supremo ju- dice, Henrico deDube dicto Skopek supr. camerario, Kunado Kapler de Sulewic protonotario tabularum terrae, Ratmiro de Swamberg et ceteris DD. Baronibus, qui in eodem judicio praesiderunt. 77e. 394—905. Mus. 190*. Talmb. 44”. (boh.) 68. 1389. Secundo Wenceslai, A. 8. Domini barones in pleno judicio, in causa vertente inter priorissam et con- ventum sanctimonialium monasterii S. Ka- tharinae in Nova civitate Pragensi ex una, et Henslinum Hauer civem Novae civi- tatis. Pragensis, Hanuàium coquum D. Regis et quosdam ipsorum adjutores parte ab altera, super 26 ff gr. census annui in praedicta civitate Pragensi et alibi, prout hoc plenius in literis expressatur; quos census Valentinus Krkaé praedictae Novae civitatis olim concivis, qui fuit procurator dictarum sanctimonialium, prae- dictae priorissae et conventui ac mona- 

Strana 350
350 sterio legitime donaverat animae suae pro remedio salutari: partibus praedictis hinc inde perauditis, nec non gratias et literas munimentaque dictarum sanctimonialium a D. Karolo divae recordationis Roman. lmp. semper Augusto et Boh. rege pro parte ipsarum conspicientes, et lileris te- stamentalibus aliisque de pleno consilio juratorum dictae Novae civitatis Pragensis pro parte Haueri ostensis, narrationibus- que diversis, quas pro se hinc inde pro- duxerunt, clare intellectis, pro jure in- venerunt, el Albertus Kolowrat domino- rum consilium exportavit: Quod dicti census debeant perpetuis temporibus circa praedictas priorissam et conventum ac monasterium pacifice permanere hereditarie et quiete; ipsas- que virgines et monasterium ab impe- titione dictorum Haueri et aliorum quo- rum intererat, totaliter absolveruut, dantes et decernentes pro jure obtento et plene deducto ipsas virgines et mo- nasterium circa pacificam possessionem debere remanere perpetue et heredi- tarie, ut praedicitur, census antedicti. Quorum nomine Benesius Ptacek de Dworce, ipsarum in hac parte commis- sarius, et Habardus praepositus mona- sterii ejusdem pro dominis beneficiariis ad perpetuam rei memoriam dederunt. Treb. 391—8. Talmb. 44—45. 69. 1389, 1 Oct. Sccundo Wenceslas, B. 91. Anno MCCCLXXXIX, feria sexta in cra- stino Hieronymi, praesederunt judicio: An- dreas de Duba, supremus judex regni Boe- D. V. Wipisky préwni a saudni miae, Henricus Skopek de Dube supremus camerarius, Kunadus Kapler de Sulewic pro- tonotarius tabularum terrae, Otto Bergow de Bielina purgravius Pragensis, Albertus de Ko- lowrat, Jan Pikna de Lichtenburg, Wilhelmus Zajiec de IIasenburg, Nicolaus Zajiec de Bu- dyni, Ratmir de Swamberg, Buiko ibidem, Henricus de Rosenberg, Zdenko de lozmital, Purkart ct Jenczo dc Janowic, Bfenko de Skala, Ilenricus de Bicznice, Wilhelmus de Zwiefetic, Petrus de Kosti, Petrus de Wesele et alii. DZ. VT, H. 28. 10. 1389, 17 Dec. Secundo JJ «nceslac, D. 10. Anno MCCCLXXXIX, feria sexta quatuor temporum adventus, praesederunt judicio : Andreas de Duba, supremus judex regni Boe- miae, lenricus de Dube supremus camera- rius, Kunadus Kapler tabularum terrae pro- tonolarius, Otto Bergow de Bielina purgra- vius Pragensis, Albertus Kolowrat de Korn- haus, Wilhelmus de Hasenburg, Bienko de Skala, Purkardus, Jenczo et Theodricus de Janowic, Joannes ct Sezema de Ustic, Zdenko de Rozmital, Joannes de Lichtenburg, Boèko de Podébrad, Ulricus de Novadonio, Wilhel- mus de Landstein, Ratmir de Poriccie, Busko de Swamberg, Joannes de Michalowic, Wil- helmus de Zwieietic ct alii. DZ. #7, 11. 28. 71. 1389, 18 Dec. Secundo Wenceslas, D. 14. In causa quae vertebatur coram DD. Baronibus ex speciali mandato et commis- sione Ser" principis et domini D. Wen- ceslai Roman. semper Augusti ct Boh. regis, inter Jarkonem de Walstein ex una et Kaënam relictam olim Zdenkonis fratris sui ibidem parte ex alia, DD. Barones in pleno judicio, visis tabulis et unionis 

Strana 351
ze starých desk zemských kralowstwi Českého r. 1389—1391. dicti Jarkonis cum Zdenkone, et dotalitii dictae Kaénae, quas omnes ipse Jarko coram DD. Daronibus ostendit, invene- runt pro jure, et Albertus Kolowrat do- minorum consilium exportavit: Quod ex quo Zdenko Kaénae uxori suae dotavit in hereditatibus in unione con- tentis absque consensu fratris. sui Jar- konis antedicti: quod medietas ejusdem dotalitii concernens portionem Jarkonis libera esse debet a dotalitio Kaénae integra et soluta; pro eo vero, quia tunc temporis Kaéna ante barones per- sonaliter non astitit, neque citata fuit, DD. Barones ipsam ad ostendendum jus suum citari 1nandaverunt. Praesen- tibus baronibus in eodem judicio con- tentis. Anno domini M^CCC"LXXXIX?, sabbato qualuor temporum adventus. 7reb. 400% Talnb. 45*. 12. 1391, 11 Febr. Sccundo Wenceslai, H. 96. Domini barones in pleno judicio prae- sidentes, auditis tabulis Petri Smelcer et suorum disbrigatorum, secundum tabulas invenerunL pro jure, et Purkardus de Ja- nowic dominorum consilium exportavit: Quod ex quo Smelcer annis duranti- bus jure est in hereditatibus impedi- tus et jus suum duxit super suos dis- brigatores, quod debet eo uui, et jus suum procedere secundum tenorem ta- bularum super suos disbrigatores; et Niclinus de Kniezewes cum suis coem- 1) Talmb. regnum impeditum. 351 toribus similiter, quod jus suum ducat super suum principalem, et si ibi de- ficeret, tunc super disbrigatores se- cundum tabulas terrae, pro eo, quia est regni impedimentum !), et anni in eo non possunt sic in brevi pertransire. Actum anno dom. MCCCLXXXX primo. fer. VI^ quatuor temporum quadragesimae. Trebon. 396°. sq. Talmb. 45*, 73. 1391, 17 Febr. Sccundo Wenceslas, H. 21. Anno MCCCXCI, feria sexta quatuor tem- porum quadragesimae, praesederunt judicio : Andreas de Duba supremus judex regni Boc- miae, lfenricus de Duba supremus camera- rius, Kunat Kapler de Sulewic protonotarius tabularum terrae, Tiema de Litwinow vicc- purgravius castri Pragensis, Theodricus et Purkardus de Janowic, Cenko de Wesele, Stephanus de Opočna, Ulricus de Holic, Al- bertus Kolowrat de Kornhaus, Ilenricus de Novadomo, Ulricus ibidem, Theodricus de Richnow, Botko de Podébrad, Albertus de Sternberg, Puota de Turgow, Zdenko de Stépanic, Petrus de Kost. DZ, VI, H, 21. 74. 1391, 18—19 Mar. Sccundo Wenceslai, K. 13. In causa, quae fuit coram D. Pro- copio marchione Moraviae et coram do- minis baronibus in pleno judicio praesi- dentibus ac coram beneficiariis Pragen- sibus inter D. Piibam relictam Siiborii de Fusperk et Otikonem de Crhowic ac suas sorores, quarum intererat, super he- reditatüibus in Unéwic, domini barones 

Strana 352
352 auditis tabulis ipsorum, videlicet Otikonis et suorum sociorum, in quibus se dicta Priba obligaverat, quod non obligavit aliud nisi suas hereditates dotales obligatas, et visis tabulis dotalitii ipsius, quod dicta villa Unéwic non est in dotalitio, domini barones invenerunt pro jure, et solus marchio dominorum potaz exportavit: Quod si ipsa Priba docebit tabulis, quod Ctibor post dotem dictam emit villam, ex tunc debet habere quietem in dicta villa secundum praescriptionem, quam sibi filii sui fecerunt, et debet eam in eadem purgravius castri Pragensis de- fensare. Actum anno dom, MCCCLXXXXI?, feria V et VÍ quatuor temporum pentecostes, coram dominis baronibus in pleno judicio praesidentibus, D. Procopio marchione Moraviae, Andrea de Duba supremo ju- dice, Henrico de Duba supremo came- rario, Kunado de Sulewic protonotario, Boékone de Podébrad, Henrico de Nova domo et Ulrico de Novadomo, Henrico de Honstein, Hynkone de Lipa dicto Berce, Zdenkone de RoZmital, Ratmiro de Po- riecie, Henrico de Bieznice, Kunrado de Lnar, Wilhelmo de Lantstein, Johanne de Michalowic, Johanne de Zampach, Ste. phano de Opoéen, Ulrico de Holic, Al- berto de Sternberg et aliis multis, qui in eodem judicio praesiderunt. Zrebon. 397%. Talmb. 45". 75. 1391, 2 Oct. Sccundo Wenceslas, L. 19. Anno MCCCLXXXXI, feria secunda post Hieronymi, praesederunt judicio: Procopius D. V. Wipwky priwni a saudni marchio Moraviae, pro tunc capitaneus regni Boemiae, Joannes dux Gorlicensis, Andreas de Duba supremus judex regni Boemiae, Henricus de Duba supremus camerarius, Ku- nadus Kapler de Sulewic supremus notarius, Henricus de Rosenberg, Henricus, Ulricus et Joannnes fratres de Novadomo, Ratmir de Swamberg, Otta Bergow de Bielina supremus burgravius Pragensis, Purkard Strnad de Ja- nowic, Ulricus de Novadomo, Racko et Busko de Swamberg, Henricus de Bieznice, Zdenko de Rozmital, Joannes dictus Michalec de Mi- chalowic, Pota de Turgow, Henslinus de Tur- gow, Benes de Libésic et alii multi. DZ, VI, H. 28. 76. 1391, m, Dec. Primo Nicolai, A, 4. Domini barones, Johannes dux Gorli- censis, Procopius marchio pro tunc capita- neus regni Bohemiae, Henricus de Duba supr. camerarius regni Bohemiae, Andreas de Dube supr. judex terrae Bohemiae, Kunadus Kapler protonotarius Lerrae regni Bohemiae, Otta Bergow de Bielina purgravius castri Pragen- sis, Johannes de Michelsperg, Puota de Ca- stolowic, Ilenricus de Komburg, Ratmir de Swamberg, Theodoricus et Jenczo de Jano- wie, Bocko de Podébrad, Wanko de Dube, Busko de Swamberg, Stephanus de Opoéna, Hynko Berka de Lipcho, Hermanus Chustnik, Henslinus Turgow, et alii barones judicio praesidentes. 7rcbon. A00ab. Tull. 52a. 17. 1391, 23 Dec. (Primo Nicolai . . .) Anno MCCCXCI, sabbato quatuor tem- porum adventus, praesederunt judicio: Jo- hannes dux Gorlicensis, Procopius marchio Moraviae, Andreas de Duba supremus judex, Henricus Skopek supremus camerarius, Otto Bergow de Bielina, Ratmir de Swamberg, Bíenko de Skaly, Purkardus et Theodricus 

Strana 353
ze starÿch desk zemskych kralowstwi Cesktho r. 1391 —1392. de Janowic, Albertus de Sternberg, Busko de Swamberg, Konradus de Elnar, Henricus de Koldenburg, Janko de Dééin, Arnušt de Schomburg, et alii quam plures. DD. XZIL, 9. 18. 1391, 23 Dec. Primo Nicolai, À. 8. In causa vertente inter Elskam re- lictam Hynkonis Berka ex una, et Hyn- konem dictum Berka de Honstaina parte ab altera, super dotalitio ipsius D. Elscae, domini pleno judicio praesidentes, auditis tabulis praedictae D. El5cae et defensione praedicti Hynkonis, in. praesentia Procopii marchionis Moraviae et inclyti principis Johannis ducis Gorlicensis, invenerunt pro jure et D. Ratimir de Porieéie dictus Swamberg dominorum consilium expor- tavit: quod Dr. Klicae praedictae praedictus Hynko debet cedere LXXV (f! gr, census eum hominibus, secundum continentiam tabularum ipsius, sicuti posset ille cen- sus in toto percipi; et illos homines de- bet possidere, ipsosque judicare, emen- dasque ab eis recipere; et illi homines debent habere libertates, sicuti prius habuerunt, et alias res et wóle; et super hoc literae debent fieri, sicuti ei D. Elicae tabulae testantur, excepta steura seu berna regali, quam Hynko praedictus in praedictis hominibus more solito recipere debet. Actum anno dom. MCCCLXXXXI?, sab- bato quatuor temporum adventus, prae- sentibus dominis baronibus supradictis. Mus. 197% Trebon. 400*.. Tabnb. 52°. A. Ć. IL 353 19. 1392. Primo Nicolai, B. 1. Barones judicio praesidentes: Henricus Skopek supremus camerarius terrae regni Bo- hemiae, Andreas de Duba judex terrae, Kuna- dus Kapler protonotarius tabularum terrae regni Bohemiae, Ratmir Swamberk de Kra- sikow, Bienko de Skala, Bosko de Podóbrad, Johannes de Michalowic, Janko de Déëin, Mikula$ Zajiec de Hasenburg, Albertus de Stermberg, Albertus de Konopist, Purkardus de Janowic, Henslinus de Turgow, et aliis multis eodem judicio praesidentibus (5i. Mus. 194b. Trebon, 398b. Talmb. 52a. 80. 1392, 9 Mart. Ibidem, B. 9. In causa vertente inter Sobèhrdo- nem de Nechwalic ex una, et Marquar- dum de Técharowic super orphano olim Lidonis de Stareho Sedla parte ab altera, domini auditis partibus utrisque invene- runt pro jure, et D. Ratmir de Swamberg dominorum potaz exportavit: Ex quo Sobéhrdo est pater commis- sarius et tutor orphani praedicti tabulis terrae: ex tunc est justus ad orphanum praedictum. Et etiam | ipse Sobéhrd potuit vendere et alienare hereditates praedicti orphani, cuicunque sibi pla- ceret; etiamque praedictum orphanum ipse Sobeéhrd amplius coram dominis baronibus in judicio statuere non de- bet nec tenetur, nisi sit ad hoc jure terrestri compulsus; et super eo de- derunt sibi pro jure obtento. Dedit memoriales, praesentibus dominis 45 

Strana 354
354 baronibus Actum sabbato quatuor tem- porum quadragesimae. 77eb. 398" Mus. 195% Zabnb. 51—2. (boh). 81. 1392, 8 Jun, (Primo Nicolai . . .) Anno MCCCXCII, sabbato quatuor tem- porum pentecostes, praesederunt judicio terrae in refectorio monasterii S. Jacobi in majori civitate Pragensi: Johannes dux Gorlicensis, Procopius marchio Moraviae, Henricus dictus Skopek supremus camerarius regni Bohemiae, Andreas de Duba supremus zudarius, Otto dictus Bergow, Johannes de Michilsperg, Pota de Castolowic, Arnudt de Somburg, Wilhel- mus de llasenburg, Hynaéek de Wisemburg, Purkardus, Theodricus et Jenczo fratres de Janowie, Albertus de Sternberg, Albertus de Konopiste dictus de Sternberg, Henricus de Rosenberg, Zdenko de Śscpanie, Stephanus de Opoóna, Boóko de Podébrad, Wilhelmus de Lan&tein, Zdeslaus de Sternberg, Herman- nus de Chusnik, Slawko de Osek, Pota et Henslinus fratres de Turgow, Hynek Berka de Hohenstein, Hynce de Lipa, Zdenko de Rozmitala, Johannes de Zampach, Albertus et Purkardus de Kornhaus dicti Kolowrati. DD. XI, 141—143. 82. 1394, 12 Jun. (Primo Nicolai . . .) Anno domini MCCCXCIV, feria sexta qua- tuor temporum pentecostes, praesederunt ju- dicio: Jodocus marchio Moraviae, Purchar- dus de Janowic judex curiae supremus, An. dreas de Duba, zudarius regni Bohemiae su- premus, Bienko de Świhow camerarius su- premus, Kunadus Kapler protonotarius tabu- larum terrae, Henricus de Rosenberg, Petrus de Kosti, Hynko Berka de Honstein, Zdenko de Rozmital, Henricus de Novadomo, Johan- nes deMichelsperg, Boóko de Podébrad, Wil- D. V. Wipisky prdwni a saudni helmus de Lanitein, Otto Bergow, Johannes de Ustie, Puota Turgowec, Ulricus et Johan- nes de Novadomo, Puota de Castolowic, Hen- ricus de Bieznice, Ilermannus de Novadomo, Wenceslaus de Wartenberg, Wilhelmus de Zwieretic, Ratmir de Swamberg, Zdenko de Séepanic , Johannes de Dééin, Ulricus de Holic et quam plures allii. DD. XIII, 45. 83. 1395.(?) Prino Nicolai, O. 2. Wáclaw král z obdarowäni swého uëinil milost Kojatowi z Dehtowa starému, patie na slużby jeho, kteréz jest óinil a dédici jeho jestë na budüci ëas Giniti by mohli, że knómu, jakożto k ćlowóku nemocnómu a piiliśni sta- rosti ztrápenému, kteryż jest nemohl osobne piijiti ke dskäm zemskÿm, jednoho z ńied- nikuo zemskÿch Prazskÿch rozkäzal poslati, kterjZto od ného o zfízeni dédictwi jeho kteréhozkoli rekognicí ke dskäm wezma, ota- kowém ziizeni u desk ucinil relací; a üi'ed- nici k tomu zfizeni Wáclawa teteného Ce- belka, iiednika królowe, rozkizali a poslali jsu skuteóné, kteryzto o zfizeni, které jest od nadepsaného Kojaty uslysal a wzal, uëi- nil relaci kc dskim, jakoż we dsky wlożeno jest. Posel na to byl jest Purkhart z Jano- wic. Talmb. sil. 84. 1395(?. Primo Nicolai, P. 11. Waclaw Rimsky a Cesky kral, z milosti swé pfiznal sc pred üfedniky Prazskymi, że w&ecky déti aneb sirotky nékdy Jana z Chod- £owa, se wSemi dédinami jich a se wiemi na- bytky, kteréz nyní maji neb potom mieti budû, mocné porucil jest a poraudi Boidiéchowi z Bélusic, tak że jest (jej) ucinil prawého a najwyśsiho otce poruënika a obranci wżech wéci swrchupsanych; a Jindficha z Bélu&ic odwolal z té piíóiny, ze nadepsany Jindfich 

Strana 355
ze starých dcsk zemských království Českého r. 1392—1397. na swobodných cestách a silnicích laupeže činil a proti krälowstwi uëinil. Posel na to byl jest Purkhart z Janowic, řečený Strnad, najwyšší purkrabic Pražský. Talmb. 510. 85. 1396.(?) Primo Nicolai, S. 1. Wenceslaus Romanorum et Bohemiae rex, de plenitudine majestatis suae, co- ram beneficiariis Pragensibus hereditatem suam, quae ad ipsum tamquam regem Bo- hemiae est legitime devoluta post mor- tem Wseslai Sindel de Nudwojowic, cu- riam araturae oc. dedit et dare potuit Miksoni Kokütek de LaZan, et ei de dic- tis hereditatibus hereditavie condescendit. Nuntius ad tabulas referens praemissa fuit Purkhardus Strnad dc Janowic, judex curiae a domino rege specialiter delega- tus. Zalmb. 52. 86. 1396, 15 Apr. Primo Nicolai, S. 20. Barones judicio praesidentes, sabbato post ostensionem reliquiarum anno domini MCCCLXXXXVI: Hynko Berka de Hoenstein, supremus judex, Wilhelmus de Lantstein supr. camerarius regni Bohemiae, Henricus de Ro- senberg supremus purgravius castri Prazensis, Smil de Richenburg dictus Flaska protono- tarius tabularum, Ota dictus Bergow de Bie- liny, Jobannes dictus Michalee de Michalo- wic, Bočko de Podèbrad, Borsiko de Osčk, Boršo junior de Osék, Brenko de Skaly, Bo- huslaus de Swamberg, Puota de Skaly, Berka senior de Dube, Racko de Swamberg, Hen- ricus de Březnice, Wenceslaus de Wartin- berg, Petrus de Kosti, Wilhelmus de Zwie- fetic, Sezema et Johannes de Ustie, Alber- tus de Konopiště, et alii domini barones, qui 355 eodem judicio praesiderunt. Trebon. 401«. Mus. 191a. Talmb. 52b. 305b. 87. 1396, 26 Mai. Primo Nicolai, T. 5. Anno domini MCCCXCVI barones judicio praesidentes feria sexta quatuor temporum pentecostes: Wilhelmus de Lantstcin, supre- mus camerarius, Hynko Berka de Hoenstein supremus judex, Smilo de Pordubic proto- notarius tabularum, Ilenricus de Rosenbers supremus burgravius Pragensis, Břenko de Skaly judex curiae regalis, Hermannus, Ilen- ricus et Ulricus de Novadomo, Johannes de Novadomo, Andreas de Duba, Petrus de Kosti, Henricus Berka de Lipeho, Ratmir dc Swamberg, Wilhelmus de Zwieietic, Sezema de Ustie, Janko de Děčina, Zdenko de Rož- mital, Henslin de Turgow, Albertus de Kono- pišt, Zdenko de Štěpanic, Henricus de Biez- nice, Boršo junior de Osek, Břenko de Stra- konic, Beneš de Leštna, Wenceslaus de War- tenberg et alii domini barones. Ta/mb. 306a. Vindob. hist. prof. 153. 88. 139, m. Mart. Secundo INicolat, B. 2. Barones judicio praesidentes: Wilhelmus de Landstein supr. camerarius, Hynko dictus Berka supr. judex, Henricus de Rosenberg supr. purgravius castri Pragensis, Smilo de Richenburg protonotarius tabularum, Bfenko de Swihow judex curiae, Henr. de Novadomo. Benesius de Libésic, Otta Bergow, Petrus de Kosti, Bočko de Podébrad, Jan Krusina, Ratmir Swamberg, Bohuslaus Swamberg, Borso senior de Osek, Henricus de Elsterberg, Zdenko de Stépanie , Stephanus de Opočna, Borso de Stédrjch, Wilhelmus de Zwieretic, Henzlinus de; Turgow, Joh. de Michalowic, ct alii plurimi DD. Parones, qui eodem judicio praesiderunt. 7reb. 395ab. Mus.190b. Talmb.53a. 45* 

Strana 356
356 89 1397, 16 Mart. Eodem libro, B. 2, In causa Purkardi dicti Strnad de Janowic ex una, et Sigismundi de Zelèe parte exaltera, super quadam obligatione et impignoratione ejusdem, DD. Barones audita propositione et querela Sigismundi praedicti, et responsione ac defensione Purkardi dicti Strnad, invenerunt pro jure, et Brenko de Skaly dominorum potaz exportavit, dicens: quod milites et clientes ac communis populus non possunt preswédéiti bene- ficiarios, ex eo, quia sunt jurati, i. e. piíseZni; sed si Sigismundus potest ha- bere memoriam antiquorum beneficia- riorum, qui tunc erant, dum camerarium postulavit, vel dominum baronem po- prawezonem vel kmetonem, qui reci- peret super suam fidem, et diceret, quia est sibi notum, quod ipse Sigis- mundus camerarium postulasset, tunc suum jus debet babere processum. Et super eo datum est ei pro jure ob- tento. Dedit memoriales. Praesentibus DD. Baronibus Wilhelmo de Landstein supr. camerario, Hynkone supr. judice, Smilone protonotario tabu- larum et ceteris superius annotatis. Actum anno domini MCCCLXXXX septimo, fer. VI quatuor temporum XL"". 77reb. 395". Mus. 191*.. Talwb. 52*. 90. 1391, Secundo Nicolai, B. 2. Nález mezi Dorotů a Elišků s jedné a iválem Wáclawem s druhé strany, o wěno D. V. Wipisky préwni a saudni jednostajně po sestrách dané. Nalezli za práwo, cožkoliwěk jest dáno po jedné sestře, tolikéž se má dáti po jiných sestrách, a osta- tek jest na Krälow& M“; a ten nález jest o hrad Wilštein mezi sestrami. Tahnb. 58a. 91. 1397. Secundo Nicolai, B. 22. Martinus de Horinéwsi, pater com- missarius orphanorum olim Marsonis de Ostrow, protestatus est coram beneficiariis Pragensibus, quod hereditatem praedic- torum orphanorum in Klamosi, villam in- tegram, curias araturarum , munitionem, curias rusticales cum censu, Hrtanow, Séitow villas integras, (excluso VI ff gr. census nudi, quas habent fratres Praedi- catorum in Grecz reginae), Liplesy villam integram, in Bystrici, in Ostrownici, in Ugezdci totum, quidquid ibi habuit, cum agris. pratis, silvis, rivis, piscinis, cum parte juris patronatus et ommi libertate ad ea pertinente, nihil ipsis ibidem re- servando, vendidit Milotae de Hrusowa pro 1100 (f gr. et fassus est, se easdem pecunias ab eo plene percepisse, et ei de dicta hereditate hereditarie conde- scendit. Disbrigare debet ipsemet, et cum eo Jobannes de Klenice, Nicolaus de Petrowicek et Jan de Chotée dictus Kule, omnes in solidum, ab omni homine, jure terrae, et specialiter a dotibus et orphanis, ut juris est terrae, Quodsi non disbrigarent: tunc Pragenses beneficiarii debent inducere ipsum ementem super hereditates disbrigatorum, ubi habent aut habebunt, in tertia parte plus pecuniae antedictae nomine poenee et impensa- 

Strana 357
ze starých desk zemských králowstwť Českého r. 1391. rum, omni absque citatione, tanquam jure obtento. Actum anno domini M.cccelxxxxvu. Talmb. 53—54. 92. 1391, 21 Dec. Secundo Nicolai, D. 18. Anno domini MCCCLXXXXVII, feria sexta quatuor temporum adventus domini, Jodocus et Procopius marchiones Moraviae, et baro- nes Wilhelmus de Landitein supremus came- rarius, Hynko de Iloenstein dictus Berka su- premus judex, Smilo de Richmburg proto- notarius tabularum, lHlenricus de Rozemberg, Bočko de Poděbrad, Břenko de Swihowa, Otta Bergow de Bieliny, Boršo scnior de Ri- senburg alias de Osek, Johannes Michalec, Racko de Swamberg, Puota de Gastolowic, Petrus de Kost, Johannes et Jaroslaus de Do- bruška, Nicolaus de Borotin, Hynko Hlawić de Nachod, Hlynko de Wismburg, Hermanus de Wartmberg, Břenko de Strakonic, Johan- nes de Herstein, Ulricus et Johannes de No- vadomo, Johannes de Zajeóic, Albertus et Zdeslaus de Sternberg, Albertus de Konopist, Purkhardus de Janowic, Ulricus de Hazm- burg, Also Skopek de Dubé, Předbor de Ro- now et alii quam plures domini et barones eidem judicio praesidentes. 7a/ímb. 52—53. Horow. 68b. Vindob. hist. prof. 153. 93. 1391, D«c. Secundo Nicolai, D. 19. Nález o Agnezku wdowu sjedné a o Wo- jíře s Ewů ženů jeho s druhé, o dédictwi w Radonicích. T nalezli za práwo, že on Wo- jíř a Ewa żena jeho jsu sprawedliwi k Rado- nicim hofejsim i k dolejsim; neb Hensik, muž někdy Agneżćin żalujici, to dódictwi, o kteróż pie jest, byl prwé je dáním zawedl, a z té příčiny jí Agnežce nemohl jest na těch dě- dinách wéna wložiti; a ztoho dáno Wojí- Fowi za prawo. Talmb. 53b. 357 94. W týchž knichdch. Nález o poručenstwí. Páni nalezli za práwo, że on kiiżownik Petr (na) poručenstwí jemu učiněné jest sprawedliw k sirotkuom i k jich dédictwi w Ejstrbich, dworu poplużnimu se dwéma popluzimi, s twrzi, s dwory kmetcimi, s iroky, s rolimi, s lukami, s lesy i se wsi zwoli k tomu pfislużejici, jakoż toho dsky ukazuji; a maji w nich on Petr i sirotkowe pokoj miti pfed Larwü. A na to dali jsu řečeným Petrowi a sirotkuom za práwo. Talmb. 53b. 95. W týchž kniehách. a) Nález o pfewedeni wéna. Nalezli za práwo, že řečená Kateřina jest sprawedliwa k dédictwi, na kteréž jest přewedena, jakož jí dsky swědčí; a na tom dali Kateřině za prawo. Talmb. 53b. | b) Nalezli wuobec za práwo: Ze wéno muož přewedeno býti s jednoho statku na druhý; ale když se to wěno přewodi, má pří- jemce býti od té ženy, kteréž se wěno pře- wodí, a ona také osobně tu býti má; a wtom se příjemce opatř, aby dosti wěna k užíwání jejiemu bylo, wedle práwa wěnného. A ten příjemce má mieti na swobodných dčdinách: pakliby dosti wěna nebylo, má ona na pří- jemcuow statek sáhnüti podlé práwa. Pakli- by i na piíjemcowu statku dosti nebylo, telidy se má zase nawrátiti, kdež jest wznesena. O tom rozsudek Secundo Nicolai. Z. z. 1500, str. 119. 96. 1397, 21 Dec. Secundo Nicolai, D. 22. In causaSmilonis de Richemburg ex una, et Johannis de Zaječic alias de Holic, patris commissarii, possessoris et tutoris orpha- norum et hereditatum olim Ulrici de Holic 

Strana 358
358 parte ab altera, de et super disbrigatione hereditatum, actione dotalitii Kačnae olim Wenceslai Krušina, domini barones audi- tis querelis, tabulis et narrationibus dicti Smilonis, et replicationibus ac defensioni- bus dicti Johannis commissarii, ipsisque parte ex utraque sane intellectis, invenerunt pro jure, et Otta Bergow dominorum con- silium exportavit: Quod ipse Johannes nomine orphano- rum dicti Ulrici debet ostendere he- reditates principales liberas et suffi- cientes et eas disbrigare. Si vero ipse Johannes hereditates principales suffi- cientes non indicaverit, aut ipsas dis- brigare nequiverit: ex tunc ipse Smilo debet reverti super hereditates orpha- norum de tanto, de quanto ibi deficeret. Et super eo dicto Smilomi dederunt pro jure obtento; dedit memoriales. Relatio omnium beneficiariorum. Actum coram dominis baronibus, a. d. MCCCLXXXXVII, fer. VI^ adventus. Mus. 194*. Treb. 398". Talnb. 53*. 97. 1398, 23 Dec. Secundo Nicolai, K, 90. Anno MCCCXCVIII barones judicio prae- sidentes feria II ante nativitatem Christi: Pro- copius marchio Moraviae, Hermannus deChust- nik supremus camerarius, Bohuslaus de Swam- berg supremus judex, Ulricus de Novadomo protonotarius tabularum, Benes de Libésic judex curiae regalis, Henricus de Novadomo purgravius Pragensis, Petrus de Kost, Hen- ricus Berka de Hüsky, Johannes de Nova- domo, Zdeslaus et Albertus de Sternberg, Ales Skopek de Duba, Hynko Hlawać de Trie- bochowic, Racko de Swamberg, Ulricus de Hasenburg, Arnestus et Also de Somburg, D. V. Wypisky prawni a saudni Theodricus et Purkardus de Janowic, Pota de Gastolowic et Wenceslaus de Décin. Talmb. 305ab. Vindob. histor. prof. 153. 98. 1399, 15 Jul. W druhjch knikdich Mikulise- wich, M, 23. Oldřich z Hasenburka s jedné a Anna z Libochowic mátě jeho s strany druhé, při- znali se před najoswicenčjším knižetem a pá- nem, králem Wáclawem Rimskym i Českým králem, i před úředníky Pražskými, že w dě- dictwi jich, kteróż mají nebo miti budd, shro- máždili sú se spolu tak, že učinční sů prawí hromadníci těch wšech wěcí swrchupsaných. Posel byl jest ke dskám Heřman z Chusníku najw. komornik, wyprawuje swrchupsané wéci od swrchupsaného pana króle zwlaśtć, wy- daný. Psáno l. b. 1399, ten úterý po hodu S. Markety. DZ. 250, L. 29. sq. 99. Secundo Nicolai. Nalez o krále Wáclawa a Habarta feóe- ného Očiwal. Nalezli za práwo, Ze on Ha- bart jest sprawedliw k dédictwi Zirotinu, podlé desk swých; z té příčiny dáno jest mu za prawo. Talnb. 53b. W týchž knichách. Nález o ztečení Tamberku. Nalezli za práwo, aby on Hawel hrad Tamberk postůpil Diwisowi podlé smliwy, a z wózcni propu- stiti (sic) a skody jemu oprawiti podlé nálezu panského. A o to se chti potazati, że jest přede pány nestál, jsa od nich obeslán; z té příčiny dáno Diwišowi za prâwo. Talmb. 336. 100. 1400. Primo Stephani, A. 29. ltem mensura siliginis taxata per IV grossos; mensura avenae per duos gros- 

Strana 359
ze starých desk zemských králowstwé Českého. r. 1398—1402. sos; duo pulli pro uno grosso; una sexa- gena ovorum pro uno grosso. Item prowazec 52 loketPragens. nebo 26 kroéejt. Item jitro neb strich drzí tri prowazce. Item míle drží 365 prowazcuow; item làn dri III ff. 12 prowazcuow. Od Cí(P. VIff; od Xí(P xxxvi gr.; od 1 (PTIT gr. IV den. (Tab. 54^. Hofow. 11*.) 101. 1402, 18 Frbr. Primo Stephani, K. 17. Anno domini MCCCCII, sabbato quatuor temporum quadragesimae, barones judicio praesidentes: Dominus Sigismundus rex Hun- gariae, Hermannus de Chustnik supremus ca- merarius, Ilynko Berka de Hoenstein supre- mus judex, Smil de Richemburg protonota- rius tabularum, D. Wolframus archiepiscopus Pragensis, D. Johannes episcopus Olomucen- sis, D. Johannes episcopus Lutomyilensis, Racko de Swamberg, Boóko de Poděbrad, Purkardus de Janowic, Henricus de Lacenbok, Henricus de Nachod, Otta de Bergow senior, Zdeslaus de Sternberg, Johannes de Micha- lowic, Henricus senior Berka de Husky, Wi- lém de Zwiefetic, Johannes de Fridemburg, Jaroslaus de Zlehéw, Also Skopek de Dube, Henricus et Ulricus de Novadomo, Pota de Castolowic, Theodricus de Nachod, Benes Fortis de Dubé, Also de Sumburk, Johannes de Swamberg, Hynko Zajiec de Pihle, Tas de Boskowic, Johannes de Wartenberg, Her- bordus de Kolowrat, Albertus de Konopišt, Joha-nes de Wlašim, Beneš de Děčina, Ni- colaus de Zbraslawic, Henricus de Warten- berg, Henricus Berka junior, Janko de Wi- semburg, Johannes Boček de Poděbrad, Hyn- 359 ko de Wisemburg, Henricus Škopek de Dube aliique muiü. Talmb. 306ab. Vienn. hist. prof. 153. etc. 102. 1402, 18 Febr.(25 Febr,) Primo Stcphani, K. 18. Barones, videlicet Brenko deSwihow, Boéko de Podébrad, Zdeslaus de Stern- berg residens in Zajecic, Henricus de Kosemberg, ab aliis dominis baronibus deputati, venientes ad tabulas, pronun- tiaverunt inventiones baronum, quae in- ventiones factae sunt in monasterio S. Jacobi anno dom. MCCCCII, sabbato ante dominicam Oculi: !) Najprwé, Ze pani nalezli, aby wolano bylo we wšech městech i w krajinách, aby wsichni, ktoZ jsů přirození zemené země České, byli wsichni w zemi, ktož slůžie proti koruně České, o Swátosti přede pány; a wiece aby ižádný neslůžil ke škodě proti této zemi a koruně, ani ji wiece hubil. Pakliby ktoZkoliwek ne- přijeli k tomu času, neb ji dále hubili a proti nie slůžili: tehdy aby každý ztratil swé dědictwie i wšecken swój nápad, kteryżbykoliwek w Českéj koruně měl, buď u otce, u bratří, u strýców, po dskách anebo kterakkoliwěk. A ty dědiny i ty nápady má král dáti a obrátiti podlé pan- ské rady, jakožto otsůzené, na zemské dobré. Pakliby wždy slůžili proti koruně, anebo koruně škodili přes ten čas: tehdy každý otsůzen jest prawa wšeho, cti, jako psanec za zemského škódci a zloděje. !) Rukopisowé zde kladau: rw sobotu o suchÿch dnech postnicha (18 Febr.), listiny pak krále Wáclawowy wšecky »sabbato ante dominicam Oculi« (25 Febr.) 

Strana 360
360 Také sů páni nalezli, že ižádný élo- wëk w Ceskéj korunè, buď pán, rytieř, panoše, města nebo člowěk kteréhožko- Jiwěk řádu, nejmá přijietí ižádného takého zemského zhůbce a škódce. Ktozby pres nález panský swrchupsaný učinil, w swé twrze a přiebytky přijal: ani mà s ním obeowati, ani Jemu iZádnü wéci nakládati. Pakliby kto přes to přijal neb pomáhal: tehdy každý ten jest otsůzen zbožie na Králowu Milost, tak jakož jest swrchu- psáno, a práwa nejmä mieti s ižádným, a má býti jakožto psanec, kdyžby po- prawce toho kraje trie páni přísežní naň wyswédéili a wyznali. Pakliby sé o to ü trie páni delili: tehdy na kterüzby wèt- Sie strana swédéila, na tom mà ostati. O poprawé páni prawie, byloliby, zeby na koho bylo dowedeno poprawcemi a konšely toho kraje: tehdy má sě nad takými poprawa státi, a práwa ižádného nejmá mieti, jakoZ swrchupsáno stojí. A nad kýmž sě poprawa děje, nejmá ot po- prawci zbožie to hubeno býti ani bráno, než oděnie jeho a jiezdné koně a což s kata jest dosti, ale wiec nic. Akdyzby nemohli takého nikde chytiti, tehdy po mésieci má taky wywolàn byti w méstech po krajiech, jakoZ práwo staré jest. Také páni nalezli, aby wšecka bránie moci, wšecko násilé, otpowědi, stráže i wšecky nátisky stály a minuly w Českéj koruně, buď otpowedi neb meotpowédi. Pakliby kto proti tomu učinil, tehdy jest D. V. MWýpisky práwní a saudní otsüzen zbožié na Králowu Milost, jakož jest swrchupsáno, a žádného práwa proti žádnému nejmá mieti, a má býti jakožto psanec; než každý aby sebe hleděli zem- ským práwem, jakožto starý obyčej jest. Takéž, páni prawie, ježto strahují proti panskému nálezu, lůpežowé na sil- niciech, nàsilé, wybojowé a jimanie, kte- réZto se déji, twrzi stiekanie a osazo- wánie, příjmy a zlodéjów chowánie proti panskému nálezu; a proto sě ižádná po- msta a poprawa neděje. (Ondř. z Dubé Wýklad. R. Wenceslai dipl. dd. 1405.) Vienn. 3483, fol. 4*. Talnb. 54". A tito páni při tom byli: král Sigmund Uherský, Heřman Chustník komorník, Hynek Berka z Honèteina sudi, Smil z Richmburka, najwyšší písař desk zemských, kněz Wolbram arcibiskup Pražský, kněžie Jan Olomucký a Jan Litomyšlský biskupowé, Racek ze Šwam- berka, Boček z Poděbrad, Purkart z Janowic, Jindřich Lacembok, Jindřich z Náchoda, Otta Bergow starý, Zdeslaw ze Šternberka, Jan z Michalowic, Jindřich starší Berka z Hüsky, Wilém ze Zwieřetic, Jan z Fridmburka, Jaro- slaw ze Žlebów, Aleš Škopek z Dubé, Jin- dřich a Oldřich ze Hradce, Pôta z Castolo- wic, Jetřich z Náchoda, Beneš Silný z Dubé. Aleš z Šumburka, Jan ze Swamberka, Hynek Zajiec z Pihle, Tas z Boskowic, Jan z Wartm- berka, Herbort z Kolowrat, Albrecht z Ko- nopiště, Jan z Wlašími, Beneš z Děčína, Mi- kuláš ze Zbraslawic Kolowrat, Jindřich z War- tenberka 1), Wáclaw z Wartenberka, Jan Bo- ček z Poděbrad, Ilynek z Čerwené Hory, a Jindrich z Dubé, i jini mnozi pâni na tom sûdè byli. 1) Latinské zäpisy, srownäwajice se we jmenäch wsech s tímto: českým až posud, kladau napotom tyto pàny: »Henricus Berka junior, Janko de Wismburg, Johannes Boček dePodébrad, Hynko de Wismburg, Henricus Skopek deDube aliique multi.« Wiz óíslo 101. 

Strana 361
ze starých desk zemských králowstwé Českého r. 1402—1404. 103. 1402. Průno Stephani, K. 18. Nález o tom, kdez jest Habart byl pur- krabi Pražským skrze list obranní uweden z rozkázání panského, a přes to jest pohnán: nalezli za práwo o při s králem Wáclawem a s Habartem, oŽirotín a o prwní nález pan- ský, kterýž se jest byl dáwno o to stal: tu páni nahledše w týž prwní nález swuoj, i w list obranní ku purkrabí Pražskému po- slaný, kterýmžto listem jest uweden w sku- tečné držení, že týž Habart má zuostati při prwním nálezu panském a při uwedení wjeho dědictwi w Žirotín skrze purkrabí Pražského; a pakli má pán král proti Habartowi o již dotóeny Zirotín co mluwiti, hled jeho prá- wem podlé řádu; i dali Habartowi za práwo. Talmb. 54b. 104. 1402. Primo Stephani, K. 18. Nález o jednoho manželku i o jeho dě- dictwi. Nalezli za práwo, Ze on Jan má zuo- stati pfi prwnim nálezu panském, a jest k swé Zené sprawedliw i ke wáemu dédictwi jeho zeny, a má byti w né uweden listem obrannim od úřadu skrze purkrabí Pražského; i dáno Janowi jest za prawo. Talmb. 54—55. Eodem libro. Wéna najdeš, kdež králowé wěnují, císař Karel a král Wáclaw při panské přítomnosti ac. 105. 1402. Primo Stephani, K. 19. Po panském nálezu zwod Agnežky ze Se- zemic na dědiny, kteréž jí panským nálezem přisauzeny, i smluwú Prokopa markrabí pří- řčeny; nalezli za práwo, jakož jest jedmi na- depsaným Kateřině s Agnežků to wěno při- sauzeno, wedle listu králowského, aby mohly s ním učiniti, což se jim líbí: i ještě se jim A. C. I. 361 wedle prwniho nälezu za präwo däwä. Talmb, 54b. 106. 1404, 23 Febr. Primo Maurità, A. 1. Anno domini MCCCCIIII barones judicio praesidentes sabbato quatuor temporum qua- dragesimae: serenissimus princeps et domi- nus, D. Wenceslaus Romanorum et Boemiae rex; D. Zbynko archiepiscopus Pragensis, Joannes Kruisina supremus burgravius Pra- gensis, Alo Skopek de Dube supremus ca- merarius, Hynko Berka de Honstein supre- mus judex, Bočko de Poděbrad, Břenko se- nior de Šwihow, Racko de Swamberg, Beneš de Libé&sic, Johannes de Kosti, Zdeslaus de Sternberg, Johannes de Novadomo junior, Ulricus de Hasenburg, Albertus de Sternberg, Johannes de Wesele et de Wartenberg, Jo- hannes de Holic, Hynko de TRebochowic, Cenko de Wartenberg, Henricus Berka de Jablonnych, Henricus de Wartenberg, Also de Kolowrat, Smil de Libomysle, Wilém Zajiec z Pihle, Theodricus de Nachod et Janowic, Purkhardus de Bezdruzic. 74/mb. 301a. Vienn. hist. prof. 153. Balb. 79. 107. 1404. Primo Mauritii... Johannes filius Pelhrimów de Ko- pytce, habens annos aetatis legitimae, licet mutus, adductus fuit ad praesentiam dominorum baronum ad plenum judicium. Ibi domini barones, eo viso et amicis intellectis, invenerunt pro jure, et Drenko de Swihow dominorum potaz wynesl: quod idem Johannes, cum habet annos aetatis debitae, potest de hereditatibus suis hereditariis, quas habet post patrem suum praedictum , disponere, prout sibi placet, et unio super hereditatibus suis 46 

Strana 362
362 data per dominum Wenceslaum Roma- norum et Bohemiae regem Tamikoni non debet obstare, nec ei in aliquo nocere. Ibidem statim in eodem judicio, post hu- jusmodi inventionem et coram eisdem do- minis baronibus, Johannes, filius Pelhri- monis de Kopytce, protestatus est coram dominis baronibus in pleno judicio supra scriptis et beneficiariis Pragensibus, cer- tis signis hoc annuendo et demonstrando, quod hereditatem suam in Kopytci etc. vendidit. Za/mb. 55". 108. 1404, m. Mai. Primo Mauritii, B. 5. It. D. Barones generaliter invene- runt pro jure, et Racko de Swamberg dominorum potaz exportavit: quod nullus hominum, non habens he- reditates, potest aliquem terrigenam pro damnis, quae se extendunt ultra summam decem marcarum argenti ci- tare, neque ab aliis jus suscipere; nisi aliquis esset, cui violenter essent he- reditates ablatae, tunc is poterit citare sicut alii terrigenae hereditates habentes. Actum coram D. Baronibus, Sbynkone archiepiscopo Prag., Johanne Krusina de Lichtenburg Pragensi purgravio, Alsone Skopek supremo camerario, Hynkone Derka de Hohstein supr. judice, Bočkone de Podébrad protonotario tabularum, Bien- kone de Swihow judice curiae regalis, Rackone de Swamberg, Henrico Skopek de Egerberg, Hynkone de Pihle, Nicolao de Hazmburg, Hynkone Hlawaé de Li- peho, Herbordo de Kolowrat et de Ro- čow, et alii plures barones /5/c) eodem ju- D. V. Wypisky prawni a saudni dicio praesidentes. Actum quatuor (tem- porum) pentecostes in publico. Zreb. 387" Mus, 181°. Talmb. 56* (boh.) et 55 109. 1404, m. Mai. Primo Mauriti, B. 5. Barones judicio pracsidentes anno dom. MCCCCIIHI, quatuor temporum pentecosten: D. Zbynko archiepiscopus Pragensis, Johan- nes Kruáina de Lichtenburg burgravius Pra- gensis, Aláo Skopek supremus camerarius, Hynko Berka de Ilonstein supremus judex, Boóko de Podébrad protonotarius tabularum, Brenko de Swihow judex curiae regalis, Racko de Swamberg, Albertus de Konopist, Joannes de Swamberg, Henricus Skopek de Egerberg, Hynko de Pihle, Nicolaus de Hasenburg, Hynko Hlawaé de Lipeho, Herbordus Kolo- wrat de Roduw, Henricus Slawatsky de Mše- neho, Wilem de Hasenbarg. ZTalmb. 307ab. Balb. 80. 110. 1404, m. Mat. Primo Mauruü, D. 5. Anno domini MCCCCIIIL . .... In causa Johannis de Herstein cum Frid- rico de ..... (sic) super donatione regia, quam fecit eidem Fridrico de he- reditatibus in Prudici, domini barones in- venerunt pro jure, et Brenko dominorum potaz exportavil: Quia Johannes, qui est extra terram, de- bet habere hojemstwie primo ad sex septimanas, deinde alias sex, et iterum tertio ad sex, infra quas decem et octo septimanas debet se ad jus suum sta- tuere et jus suum allegare, vel si non potest per se, tunc unum cum pote- state plena loco sui transmittere, qui pro eo faciat id, quod jus exigit et 

Strana 363
ze starých desk zemských hrálowstwé Českého r. 1404. requirit; alioquin perdat jus suum he- reditatibus in eisdem. »Actum coram baronibus ante in primo folio« (sic). Trebon. 395°. Mus. 191. Talmb. 56*. Jest tu nález o hojemstwi: w té pii Jana s Herstainem, coz se obdarowáni králowského dotýče, páni nalezli, že má Her&tain hojem- stwi míti, a to proto, ze jest wně z země, do šesti neděl; a do třetích šesti neděl aby k swému práwu stál skrze se samého, anebo skrze jiného. A pakliby w tom času nestál, pli swü zirati. Talmb, 43a. 111. 1404, 21 Mai. Primo Mauritii, B. 5. In causa Margarethae, quam habet cum orphano olim Smilonis de Richm- burg, domini barones pamatowawse se priori inventione, quae fuit facta in prae- sentia ipsius dominae et tutorum orpha- norum olim Ulrici de Holic, et qui tunc praesentes fuerunt, invenerunt pro jure, et Racko de Swamberg dominorum potaz exportavit: quod dicti orphani Smilonis de Richmburg et eorum tutores propter indisbrigationem hereditatum et dotalitii olim Kaénae de Richmburg debent du- cere jus super hereditates principalis, vi- delicet olim Cenkonis de Weselé, et no- minaliter super castro Trosky et quidquid ad hoc pertinet, quae bona et heredita- tes ipsa domina Margaretha ibidem desi- gnavit coram dominis baronibus, quia hoc est de jure, quod super principali semper prius debet duci, et si in principali quid deficeret, tune super disbrigatores et eo- rum hereditates; et ipsa Margaretha su- per eo dedit memoriales. Actum coram 363 dominis baronibus, anno domini 1404, feria IV quatuor temporum in penteco- sten. Zalmb. 55*. Eodem libro. Barones invenerunt, quia hoc est pro jure, quod super principali semper prius debet duci, et si in principali quid deficeret, tunc super disbrigatores et eorum heredi- tates. Zalmb. 56% 112. 1404, 26 Dec. Primo Mauriti, E. 13. Barones judicio praesidentes anno MCCCCHII?, sabbato quatuor temp. ad- ventus domini: D. Sbynko archiep. Prag., Johannes de Lichtenburg dictus Krušina purgravius Prag., Aleš de Dube et de Dra- žic supr. camerarius, Hynko Berka de Hoenstein supr. judex, Bočko de Podě- brad protonotarius tabularum, Břenko de Swihow curiae regalis judex, Benešius de Chusnik, Ulricus et Johannes de Nova domo, Albertus et Zdeslaus de Sternberg, Čenko de Wartmberg et de Wesele, Pe- trus de Wartmberg et de Déwin, Hen- ricus de Wartmberg et de Walstein, Wil- helmus de Zwieretic, Ulricus et Wilh. de Hazmburg, Puota de Skaly, Hynko Hla- wat de Lipeho, Hynko Berka de Husky, Joh. de Wisemburg, Hynko de Tiebo- chowic, Hynko de Crwenéhory, Hynko de Abrspachu, Hynko Berka de Milstein, Racko et Joh. de Swamberg, Johannes de Kosti, Bočko junior de Poděbrad, Ja- roslaus de Dobrušky, Wenceslaus de Dube et de Leštna, Johannes de Holic, Hynko de Pihle, Theodoricus de Nachod, Jence de Petrspurg, Johannes de Jano- 46* 

Strana 364
364 wic, Předbor de Žandow, Albertus et Her- bordus de Kolowrat, Henr. de Elsterberg, Benešius de Krčína, Johannes de Roth- stein, Wenc. et Henricus de Dube, Pau- lus de Winterberg: pani na plném suds, slySewse poselstwie od Kral. Milosti po panu Janowi Krušině purkrabí Pražském, a po Sigmundowi podkomoří krilowstwi Českého, jedno- slajné nalezli, a Břeněk ze Świhowa panský potaz wynesl: Najprw, o Zirotiné, aby diéwni nilezowé pansti pred sé šli, a aby Ži- rotina bylo postüpeno od Kral. Milosti těm, jimž nálezy swědčie, aneb komuž dále dsky swědčic. Také nalezli, aby wšickní jiní ná- lezowé panští, ježto sě dřéwe stali, před sě šli, a aby Králowa Milost ráčil zjed- nati swymi úředníky a wladaři, aby wždy před sě šli, tak jakž je bylo dřéwe za ciesaře za jeho otce. Také nalezli, aby bylo prowoláno w městech králowých, a to aby pod- komořie králów zjednal i kázal w krá- lowých městech, aby ižádný člowěk ani zemenin kteréhožkoli řádu nepři- jimal ani kupowal iZádnych wéci wál- kami anebo lapkowánim branych, ani zájmów a plenów, pod ztracením hrdla i zboZie; a tak aby mésta králowa, pri- jmůc k sobě poprawce těch krajów, aby sé toho uptajice, toho poprawowali. Actum coram eisdem baronibus. 7reboz. 387". Mus. 181—182. Talmb. 56*. (boh. extr.) 55°. Vienn. 3483, 1*. sq. (Dipl. R. Wenceslai dd. 1405.) D. V. Wipisky prówni a saudni 113. 1404, m. Dec. Primo Mauritii, E. 15. Beneficiarii majores, videlicet Also de Duba supr. camerarius, Hynko Berka de Hoenstein supr. judex, Bocko de Po- débrad protonotarius tabularum, cum mi- noribus beneficiariis , in causa quae est inter Annam, relictam Jirikonis de Mate- fow, et Wilhelmum de OstruZna, ex sub- missione ambarum partium, invenerunt: Quod Anna debet manere circa tabulas dotalitii sui, sicut ei in tabulis contine- iur; et illud quod est per maritum Giri- konem dictae Annae post dotem emptum et jus hereditarium ex donatione regia, hoc debet apud Wilhelmum remanere, et ad hoc est justus. Actum anno domini MCCCCIIIT?, quatuor temporum adventus. Treb. 391%. Maus. 186%. Talmb. 57°, 114. 1406. Primo Mauriti, P. 11. Nález o tom, kdež král žaluje na Hanuše z Lipého a na Erharta z Poděbrad, jako na zhübce zemské, pánuom na saudé sedicim: jakoz prwé páni nalezli o takowych zhibcich zemských, že ti nilezowć maji piedse jiti a drżani byti, jakož w sobě znějí ; a kdož nyní obeslán, aby přede pány stáli, a zwláště Hanuš Lipsky. Talmb, 58a. 1 1 5. 1406, T Mart. Primo Mauritii, P. 12. Barones judicio praesidentes: D, Sbyuko archiep. Prag., Also dictus Skopek de Dube et de Dražic supr. camerarius, Hynko Berka de Hoenstein supr. judex, 

Strana 365
ze starých desk zemských králowstwí Českého r. 1404—1406. Bočko de Poděbrad protonotarius tabu- larum, Joh. dictus Krušina de Lichtenburg purgravius Prag., Břenko de Šwihow judex curiae regalis, Henricus de Nova domo prior S. Joh. Hierosol. in pede pontis Prag., Andreas de Duba, Johannes de Nova domo et de Wilhartic, Puota de Skaly, Johannes de Kosti, Ulricus Zajiec de Hazmburg, Racko de Šwamberg, Čenko de Wesele et de Wartmberg, Heinricus dictus Škopek, Docko junior de Podébrad, Henik de Stépanic, Hynko de Pihle, Hen- ricus de Nestejky et de Walstein, Sdenko de RoZmital, Henricus Berka de Husky, Waňko Berka de Dube, Boršo hrabě de Lutic, Johannes junior de Novadomo, Jo- hannes Ptaëek de Polne, Cenko de Ro- now, Paulus de Stara, Henricus de El- sterberg. Actum dominico Reminiscere: ibi ba- rones praefati, auditis literis missis Ha- nusii de Lipeho et de Rataj et Erhardi de Kunstat et de Bechyně, na nichž sč podáwají na jisté pány, sobě je woléce: invenerunt pro jure, et Zdenko de Rož- mital dominorum consilium exportavit: že ižádný nemá sobě pánów woliti, po- něwadž jest pinów dosti s sud. Actum coram dominis baronibus supra dictis. 7reb. 388*. Mus.182*. Talmb. 56", (extr.) 55°, 116. 1406. Primo Mauri, P. 19. Páni nalezli, a Břeněk ze Šwihowa na plném saudu od pana Wáclawa krále wznesl na pány jménem králowským, žádaje aby, jakož nález jich panský swědčí, že zboží někdy Jana Zaule, kteréž jsů na pana krále pro zloděj- 365 stwo jeho Jana Zaule sprawedliwě připadly, aby s jich radů a powolením též zboží dáti mohl. Kteréžto páni rozwážiwše, jednomyslně k tomu swolili jsú a swú wuoli dali, aby táž zboží mohl dáti, komužkoli JM" Králowské libiloby se. Na kterúžto wěc týž Břenčěk od pénuow Jich M“ byl jest relatorem ke dskäm. Talmb. 560. 1 1 7. 1406, T Mart. Primo Mauritii, P. 13. ]n causa Eulaliae, relictae olim Chwa- lonis de Kostelce, ex una, et Philippum dictum Laut de Kostelce parte ex altera, domini barones auditis tabulis traductio- nis D. Euleliae, et narrationibus et re- sponsione dicti Philippi Laut, ac litera regia, per quam vult, quod dicta bona in Kostelec redeant ad omagium, sicut fuerunt ab antiquo omagialia, invenerunt pro jure, et Brenko de Swihow domino- rum consilium exportavit: Quod in hereditatibus omagialibus po- test esse dotalitium cum consensu D. Regis, bez jeho präwa pohorsenie; sed D. Rex non potest wyswoboditi he- reditates omagiales sine baronum con- silio et consensu. Et super eo datum D. Regi et dicto Philippo pro jure. Actum anno domini MCCCCVI, dominico Reminiscere, coram dominis baronibus ante P. 12. Ibi etiam statim dicti domini inve- nerunt pro jure et praefatus Bfenko do- minorum potaz exporlavit: Quod praefata D. Eulelia non debet perdere dotem suam, sed ex quo est traducta super hereditates omagiales tamquam super liberas, quod debet re- 

Strana 366
366 dire super susceplorem suum Marquar- dum de Pofesin; et si quid by na ném nepostihla, quod revertatur ad dotem priorem, de qua est traducta. Et de- derunt ei beneficiarium, ut. inducat eam super susceptorem, et si quid defice- ret, super dotem antiquam, ut prae- fertur. Actum coram dominis baronibus supra- dictis. Zreb. 395*. sq. Mus. 191*. W té při, kteráž jest mezi Eulelií wdowü nékdy Chwalowü z Kostelce s jedné, a Fili- pem řečeným Laut z Kostelce s strany druhé, páni slyšewše dsky přewodu řečené Eulelie, a pře líčení a odpowědi řečeného Filipa Lauta, i také list králowský, kterýžto ukazuje, aby řečená zboží w Kostelci nawrácena byla k manstwi, jakož byla od starodáwna man- ská: i nalezli za práwo, a Břeněk ze Šwihowa panský potaz wynesl, že na dědinách man- skych muoz byti wéno s powolením pána krále, bez jeho práwa pohoršení, ale pán král nemuož wyswoboditi dědictwí manského bez panské rady a powolení; a na to dali jsü panu krili a jmenowanému Filipowi za prawo; dali památné. Také tu hned jmenowaní páni nalezli za práwo, a prwé jmenowaný Břeněk panský po- taz wynesl, Ze často jmenowaná pani Eulalia nema ztratiti wéna swého, ale ponéwadi jest piewedena na dědiny manské, jakožto ne- swobodné, že se má nawrátiti na příjemci swého Markwarta z Pořešína, a jestližeby co na ném nepostihla, aby se nawrátila k wénu prwnimu, z kteréhoz wywedena jest. T dali jst jí úředníka, aby wedl ji na příjemci ; a jestližeby se tu co nedostalo, tehdy aby se wedla na wěno staré, jakož swrchu powč- dino jest. Ta/mb. 56b. D. V. Wiypisky prawni a saudni 118. 1406. Primo Mauri, P. 217. Wáclaw z boží milosti Římský a Český král, z plnosti moci swé a milosti zwláštní a z přízně, s powolením a radů pana Jošta, markrabi Morawského, pana Wiclawa patri- archy Antiocenského, probosta Wyschrad- ského, Zbyňka arcibiskupa Pražského, Alše z Dubé, řečeného Škopek, najwyššího komor- nika, Hynka Berkv z Honiteina, najwyššího sudiho, Bočka z Poděbrad, najwyššího písaře desk zemských, Břeňka ze Swihowa, sudiho dworu králowa, Ondřeje z Dubé, Albrechta z Dubé, Jana, ze Ilradce a z Wilhartic, Jin- dřicha ze Hradce, přewora křižownikuow swa- tého Jana Jerosolimitánského u mostu Praz- ského, Jindřicha z Dubé, řečeného Škopek, Alše z Kumburka, Čeňka řečeného Weselský zWartmberka, Woldiicha z Ilazmburka, Ilynka z Cerwené-hory, Mikuláše z Hazmburka, Ilynka z Pihle, odpustil a powolil urozenému Jano- wi mladšímu ze Hradce, aby on wšecka zboží swá a dědictwí, hrady, města, městečka, wes- nice, dwory poplužní, dwory kmetci s pla- tem, w králowstwi našem Českém ležící, w kte- rýchžkoli mistech leží a jakýmiby zwláštními jmény mohly jmenowány býti, kteráž: nyní drží, neb jmíti bude, aneb držeti bude s boží pomocí na buddci čas, mohl dáti, obdařiti, odkázati od nich, zpuosobiti kSaftem, neb jinak, kterakkoli by se mu libilo, za zdra- wého žiwota, neb na smrtedlné posteli, jakož swrchu jemu dal jest listem pod pečeti ma- jestatem, kieryz w sobé plnéji zní, a Ze ten nebo ti, kteříž takowý list jeho: obdarowáni anob zřízení mělby aneb měliby, plné práwo k takowému zbozi, jakozto obdarowáni a od- odkázání ukazowati bude: a ten list majestátu dskami zemskymi slowo od slowa wepsin by byl bez w3elikych překážek us anoweni a obyčejuow králowstwi Českého. Posel na to byl jest ke dskám Boček z Poděbrad, naj- wyšši písař desk, wyprawuje nadepsané wéci 

Strana 367
ze starých desk zemských králowstwí Českého r. 1406—1408. od nadepsanych: pána krále, markrabi a od jiných swrchupsaných pánuow zwláště jsa wyslaný. Talmb. 56—51. 119. 1408, 10 Mar. Secundo Mauritii, O. 11. a. In causa Agnescae et Elscae filiarum Gastonis de Dééin, cum Jankone de Dééin, domini barones audita querela actricis et replicatione Blazkonis, qui replicavit pro Jankone, quia dictae dominae ad primam feriam quintam non astiterunt, quod illa citatio praeteriit: invenerunt pro jure, et Andreas de Duba dominorum consilium exportavit: Quod ex quo utraque pars ad juramen- tum in Lermino statuto non astitit, quod actrices citent de novo. Actum anno dom. MCCCCVIII?, sabbato IV temp. NL"*, baronibus infra scriptis praesidentibus : Sbynko archiep. Prag., Alio de Dube et de DraZic dictus Skopek supr. camerarius, Hynko Berka de Hoenstein supr. judex, Doóko de Poděbrad protonot. tabularum, Lacko de Krawar supr. pur- grav. Prag., Albertus de Koldic judex curiae regalis, Ulricus Zajiec de Hasen- burg, Andreas de Duba, Joh. de Micha- lowic, Ulricus de Novadomo, Johannes de Novadomo et de Wilhartic, Henricus Derka de Husky, Wilém Zajiec de Hasen- burg, Albertus crucifer de Dube et de Libeiic, Joh. de Swihow, Jaroslaus de Opoéna, Henricus de Walsteina et de Wartenberg, Cenko de Wesele, Albertus de Konopist, Wilhelmus de Zwieietic, Petrus de Déwin, Johannes de RoZmital, 367 Racko de Swamberg, Hynko Hlawaé de Lipeho, Henricus de Ust Skopek, Wen- ceslaus de Duba et de Lestna, Boócko junior de Poděbrad, Hynko et Henricus filii Hynkonis Berka de Hoenstein, Hynko de Pihle, Albertus de Grafstein, Albertus et Herbordus de Kolowrat, et alii plures barones dicto judicio praesidentes. 77e. 391*— 392". Mus.186^—1871*. Tabab. 51^. b. In causa Euleliae relictae olim Chwa- lonis de Kostelce, et Philippi dicti Laut ibidem de Kostelce, DD. Barones audita querela actricis ipsius Euleliae, quia citat pro damno, et Bohunkone commissario citati, quem dixit esse in servitio D. Re- gis et ad sepulchrum Domini: invenerunt pro jure et Wilhelmus de Zwieretic do- minorum potaz exportavit: quod ex quo citatum citatio in terra apprehendit, quod jus actricis debet procedere. Actum coram DD. Baronibus supradictis. Mus. 181*. Talmb. 51—8. C. In causa Johannis de Prietoéna, dicti Kobyla, cum Jaroiio de Opoóéen, quem idem Johannes citat pro hereditatibus in Opoéen, DD. Barones, auditis utriusque partis tabulis, et narrationibus earum, in- venerunt pro jure, et Johannes de Wil- hartic et de Novadomo dominorum con- silium exportavit: quod nullus homo potest preswédéiti desk; et ideo Jarosio pro hereditati- bus in Opoéen, pro quibus Johannes 

Strana 368
368 eum citavit, cum solus consensit ad forum et est disbrigator pro eisdem, dederunt pro jure, quia debet in eis pacem habere perpetuam. Et ipse dedit memoriales. Actum ut supra, coram DD. Baronibus praedictis. Mus, 187° Talmb. 57°, d. In causa Jaroslai de Hermanni civitate cum Johanne Michalec o kmetstwie, do- mini barones audito Johanne Michalec, qui fuit per Jaroslaum citatus et allegavit se esse kmetonem, et quod indebite esset citatus in hac causa et in omnibus aliis causis, qui allegant et dicunt se esse kme- tones, invenerunt pro jure, et Ulricus de Novadomo dominorum potaz exportavit: že kmeti učinění pání mají býti poho- néni komorniky, kromé tii kmetów, totiž purkrabie Pražského, komorníka najwyssieho a sudieho najwyssieho; a ty kto chce pohoniti, aby je pohonil w lawiciech pánem príseZnym poprawcl. Aclum coram baronibus praedictis. Jus. 18%" Talnb. 57° (boh.) e. In causa Katherinae de Kostomlat cum llerbordo de Roéow, DD. Barones audita querela D. Katherinae actricis, et ejus dote cum additione tabulis, et ejus obligatione, per quam habet mille sexa- genas grossorum debiti inKostomlat, prout tabulae sonant et declarant, et Herbordo citato, et narrationibus ex utraque parte auditis, invenerunt pro jure, et Ulricus de Novadomo dominorum consilium ex- portavit: D. V. Wipisky prawni a saudni quod ex quo obligatio non est dimissa de tabulis a newymazán zápis, mà moc; a dědic, ponèwadZ je byl w drienie dédin a mocen swého, Ze mohl wéno- wati ženě swé i přidati, ač: sů i zá- pisowé, a on neodpieral tomu za času, et pro eo Katherinae dederunt pro jure ob- tento. Dedit memoriales. Actum coram ba- ronibus quibus supra. Mus.187*. Talmb. 58°. Secundo Mauricii, O. 11. Páni wuobec za práwo nalezli, kdyzby stranám obojím byl rok položen do kaply ku piisaze, a obadwa k tomu roku slozenému nestáli, tehda ten, kdož žaluje, muož znowu pohnati, chceli; a také, kohož puohon doma zastihne, by pak na pit do Rima anebo pána swého jel w poselstwi, žalobníku má práwo předse jíti; a také desk žádný přeswědčiti nemuož. Zalmb. 58a. 120. 1408. Zodem libro. In causa ubi Eulalia citat Philippum Laut de Kostelce, ibi citatus contulit li- teram domini regis in haec verba: Wen- ceslaus Dei gratia Romanorum rex sem- per Augustus et Bohemiae rex etc. no- bilibus beneficiariis et baronibus regni nostri Bohemiae, fidelibus dilectis, grauam regiam et omne bonum. Fideles dilecti! A vestris credimus non excidisse me- moriis, qualiter olim vos et ceteri regni nostri Bohemiae barones in causa, quae inter famosum Philippum Laut de Ko- stelec, officialem nostrum dilectum , ex una, et dilectam nobis Euleliam, relic- tam olim Chwalonis de Rzaweho, parte vertente ab altera, juxta inventionem sen 

Strana 369
ze starÿch desk zemskÿch lrälowstwi Českého r. 1408— 1409. sentenliam fecisse dignoscimini, per quam castrum Kostelec et cetera bona ad hoc pertinentia, tanquam feudalia, ipsi Lau- loni adjudicastis, quibus olim Chwalo de lzaweho, maritus dietae Euleliae, dotare tanquam in liberis non potuit, jure regio obsistente, ipsaque Eulelia cum dote sua, secundum vestram et aliorum. baronum sententiam, a4 hereditates quondam Mar- quardi de Poieśm sui susceptoris debet nabere recursum, prout jam actu per heneficiarios Pragenses est legitime in- ducta. Et quia nunc, praetermisso jure suo, conílata quadam occasione, praefa- tum Lautonem pro damnis praeteritis co- ram vobis et pro excessiva limina cita- vit, Fidelitati Vestrae praecipimus et man- damus, volentes, quatenus hujusmodi cau- sam, quae hereditates nostras feudales concernil, nequaquam audire debeatis, sed si ipsa Eulalia aliqua damna se perce- pisse praetendit, super eo requirat sus- ceptorem suum et ipsius in hereditati- bus successores. Secus si factum foret, nostras feudales hereditates non admit- tentes per quempiam judicari, nisi per eos, per quos de jure fuerint judicandae; aliter in praemissis (non facturi), prout favorem nostrum regium volueritis con- servare. Datum Mendici, die X Decem- bris. Ad mandatum domini regis: Jaco- bus canonicus Pragensis. Et ipse Laut petiit coram beneficiariis, ne judicaretur, quia habet hereditates homagiales. Ter- minus cum hoc ad barones feria VI. Talmb. 58^. 369 121. 1408. Secundo Mauritii, P. 19. Nález o wěno jedné wdowy. Páni nalezli za práwo, Ze ona Ewa jest sprawedliwa k swé- mu wénu podlé desk; a dán jest list k pur- krabi Prazskému, aby ji uwedl u wéno její podle desk jejich, a uwedenń aby obhajowal. Talmb. 58a. 122. 1408, (m. Dec.?) Tertio Wnceslai, A. 19. Barones judicio praesidentes anno dow. MCCCCVIIL: Wenceslaus patriarcha praepo- situs Wysehradensis, D. Konradus subcame- rarius, Alio Skopek de Dube supremus ca- merarius, Hynko de Honstein supremus judex, Boéko de Podébrad, Albertus de Koldic ju- dex curiae, et ceteri, qui supra (sic). Talmb. 908b. Balb. 83. 123. 1408. Tertio Wenceslai, A. 19. Nález o tom, kdežto poruónici sirotei nařekli dédiny jistcowy podlé práwa. Tu páni slyšewše Arnošta z Richmburka s jedné, a Alše z Holic a Marketu s druhé, i nalezli za práwo, a Racek ze Šwamberka panský potaz wynesl: poněwadž on Smil Flaška, po- ruénici sirotkuow (sic), nesahli jsau na dédiny jistcowy ukazané, jakoż jest präwo, ze on Ales z Holic s bratry swymi i Marketa w dě- dictwi maji od Arnosta pokoj miti; a dáno ji za präwo. Talmb. 45b. sq. 124. 1409. Eodem libro et folio, Nález o tom, že muž muož ženy swé wéno zapsati poněwadž jest žiw sc. Tu páni slyšewše žalobu paní Žofie, králowny České, a Jana Kyjaty, poručníka jejiho, s jedné, a Bohuňka poručníka Jitky s druhé, i nalezli 41 

Strana 370
370 D. V. za práwo: že se jim to zdá w jich práwich, ie wéno swé zeny muo zapsati, dokudz jest žiw; léta sc. M.CCCCVIII. Talnb. 46a. 125. 1409. Tertio Wenceslai, B. 7. Nález ospolečníku aneb o nápad po králi. Tu páni na plném súdě slyšewše spolčení dskami Hynka z Třebechowic, a trh dskami Hynka Hlawáče, a dsky zápisné, kterýžto zápis jest učinil on Hlawáč Krušinowi a Sigmundowi z Chocně, a také zápis, kterýž jest udělal Sig- mund Pikna, a když jest byl klétóm spra- wedliwým přišel, prwé než jest zápis udělal nowý Krušinowi, a dříwe sstůpení Hynkowa Krušinowa nadepsanému Sigmundowi, dědici již dotčeného dědictwi, i tudiž jeho držení bez odporu (sic). I nalezli za práwo, a Wol- dřich ze Hradce panský potaz wynesl: po- něwadž jest on Sigmund Pikna k swým dě- dinám w Chocni přišel a což ktomu přísluši, a to beze wšech odporuow do swe smrti držel, a toho dědictwi žádnému jest neza- psal: i zté příčiny ty dědiny nadepsané sprawedliwě jsú připadly na krále. Talmb. 46a. 126. 1409. Tertio Wenceslai, B. 22, Jest nález o spolku s sirotky sc. Páni wyšší: úřednici na plném súdu, Aleš Škopek z Dubé s jinymi pány na saudé sedicimi, we při mezi Herbortem z Ročowa s jedné, a Alšem z Pozdně a Kunkau manželkau jeho s druhé, a to o spolčení Herborta, tu kdež jest jej král spolčil s sirotky někdy Rinarda, nalezli za práwo, a Čeněk z Weselé panský potaz wynesl: ponéwadz Kunka dcera Rinar- dowa w panenstwi jest osiřela, majíc bratra mladšího, a potom skrze její krewné přátely dána jest Alšowi za manželku, tehdy jestli- žeby bratr jeji umřel prwé nežliby k létuom swym sprawedliwým přišel, tehdy ona Kunka Wipisky präwni a saudni jest sprawedliwá dědička toho wšeho statku po otci swém zuostalého, a on Herbort tim spolèenim krälowskÿm a dänim nemá ji Kunce ptekázeti w téch dédictwich, nebo ona jiz jest k rozumným létuom přišla, jakož pak i list králowský swědčí: »spoléeni do let roz- umnÿch sirotéich;« a on Ales mà piiwesti strýce dříwe řečených sirotkuow o suchých dnech postních před pány, aby to opatřili, jestli ona Kunka, žena Alšowa, slušně opa- třena wěnem, a také aby sirotkuom statku jich neubýwalo, ale přibýwalo do lét sirot- čích. Stalo se léta boziho MCCCCIX. 7a/mb. 46ab. 127. 1409, t Jun. Tertio JFenceslat, G. 25. Barones judicio praesidentes: Sbyn- ko archiep. Prag., Conradus episc. Olo- mucensis, Lacko de Krawar supr. pur- gravius Prag. et magister curiae regalis, Alio de Drazic supr. camerarius, Berka de Hoensteina supr. judex, Johannes de Michalowic protonotarius tabularum, Àn- dreas de Duba, Albertus de Konopiit, Wilhelmus de Zwieretic, Ulricus de Hazm- burg, Johannes de Herstein, Cenko de Wesele, Johannes de Swihow, Johannes de Wilhartic et de Novadomo, Henricus de Potstein dictus Lacembok, Henik de Stépanie, Henricus de Walstein, Benesius de Winarec et de Wartmberg , Zdislaus de Zwieretic , Sigismundus de Chocné et de Lichtenburg, Hynko Hlawaé de Li- peho, Puota de Castolowie, Sigismundus de Dééina, Wilhelmus Zajiec de Waldeka, Wilhelmus de Wartmberg et de Zákupie, Smilo de Holic, Racko de Swamberg: actum anno dom, MCCCC"IX?, sabbato post 1V temp. pentecosten, barones in 

Strana 371
ze starých desk zemských králowstwí Českého r. 1409. causis omnium arrestationum in jure terrae quarumcunque personarum per literas D. Regis vel nuntios ipsius invenerunt, et Andreas de Duba dominorum potaz ex- portavit: ut jura omnia arrestata habeent pro- cessum secundum jus et consuetudi- nem antiquitus servalam. Actum, ut supra. Treb. 388*. Talmb. 47". (incorr.) e£ 47*. Mus. 182—183. Talmb. corr. 49*. 128. 1409. Tertio JFenceslat, G. 25. Barones in causa Rohaéonis juve- nis super bonis in Chotiàan, et. super de- letione, quae in majoribus tabulis conti- netur, invenerunt, et Wilhelmus de Zwie- řetic et Johannes de Swihow dominorum consilium exportavit: Quod forum illud in suo vigore per- maneat, et illa deletio, quae facta est ad mandatum D. Regis, nullius vigoris, et specialiter ex eo, quod nullus ba- ronum fuit nuntius ex parte D. Regis ad tabulas more solito, quare debeat illud forum deleri. Actum coram DD. Baronibus suprascriptis terio Wenceslai G. 25. Zrebon. 896". Mus. 192*. Talmb. 49*. (boh.) 129. 1409, 2 Oct. Tertio Wenceslai, J. 11. Barones judicio praesidentes : Sbynko archiep. Prag. apost. Sedis Legatus, Con- radus episc. Olomuc., Alio Skopek de Dražic supr. camerarius regni Bohemiae, Hynko Berka de Hoenstein supr. zuda- 371 rius regni Bohemiae, Johannes de Mi- chalowic protonotarius terrae regni Bo- hemiae, Andreas de Duba, Ulricus de Novadomo, Puota de Skaly, Ulricus de Hazmburg, Johannes de Swihow, Bocko de Podébrad, Hynko Hlawaé de Lipa, Henik de Stepanic, Petrus de Wartmberg, Cenko de Wesele, Johannes de Herstei- na, Wilhelmus de Zwieretic, Henricus de Wartmberg, Johannes de Wilhartic, Jo- hannes de Rozental, Sigismundus de Lich- tenburg et de Chocné, Wilhelmus de Hasenburg, Hynko Krusina de Lichten- burg, Wilhelmus Zajiec de Waldeka, Ni- colaus de Hasenburg, Henricus de Elster- berg, Johannes de Wlasim, Hynko de Abrspachu et de Crwenehory et Racko de Swamberg. Actum fer. IV post Hie- ronymi anno MCCCCIX?: barones inve- nerunt communiter: quod nullus hominum pro damnis po- test citare pro majori quam habet, nisi alicui hereditates suae hereditariae es- sent per violentiam ablatae et teneren- tur sibi per potentiam; is poterit ci- lare pro tanto, quantum suae heredi- tates valerent, et non plus. Xx Ulieus de Novadomo dominorum ba- ronum potaz exportavit Actum coram baronibus praescriptis. 7reboz. 388—389. Mus. 183*. Talmb. 46—41. it, 41*. 130. 1409, 2 Oct. Tertio Wenceslai, J. 11. Barones in causa Hyncikonis, filii Hynkonis dicti Pluh, cum Herbordo Ko- lowrat et Beneàio dicto Crt de Hotowic 47* 

Strana 372
in hereditatibus dicti Hyncikonis heredi- taris in Drahomyàl et in. Wztekluych, auditis partibus et narrationibus eorum, invenerunt et Ulricus de Novadomo do- minorum potaz exportavit: quod ex quo Hyneiko orphanus prae- dictus annos legitimae aetatis non ha- buit, et fuit extra terram et regnum Bohemiae, et ejus otéím et ejus mater co učinili proti zemi, Ze on sirotek w tom nemá hynúti, sed ipsius heredi- tates hereditariae sibi debent restitui sine aliqua difficultate. Si vero habe- rent vel babent aliquid oté4m suus vel mater sua in terra Bohemiae sub co- rona regni, hoc est legitime devolu- tum ad D. Regem, secundum inventio- nem dominorum prius factam; et hoc D, Rex potest dare podlé panské rady na zemské dobré, tak jakoz prwní pan- sky nàález swédéi. Et super eo Hyn- cikoni dederunt pro jure, et ipse de- dit memoriales. Relatio omnium bene- fieiariorum. Actum coram baronibus praedictis anno dom. MCCCCIX?, fer. IV post Hieronymi. Treb, 393*. Mus. 188-89. Talmb. AS". (boh.) 131. 1410, Tertio JWenceslat, IN. 2. Nález o tom, kdež dcera matku swú pče- byla nedílnú, a statek jest po mateti její na králi wyprosen. W té pči Slawibora Wrše s jedné a Alše z Pakonic s druhé, o nápad k dédictwi t w Pakonicích, i o to, coz k tomu prislusí, i téch komuz plati a kdoZ ta zbozi we dskách maji: nalezli za práwo a Wilém ze Zwíčetic panský potaz wynesl: po- néwadz ond pani Wrazka, žena Heršteinowa, D. V. Mjpisky práwnt a saudnt matku swü Ofku jest pfebyla nedilnu, a po- ruénici toho sirotka dédiny w Pakonicich a w Chwalenicich prodali, a saukupowé leta zemská pokojné wydrzeli, z té piíóiny tu. král, ani Zádny jiny práwa zádného nemá dánim králowskym ; z té piíciny dali Wrazce za práwo proti pánu králi. 7Zz/nb. 46b. 132. 1410, 16 Mar. Tertio W'enceslat, N. 15. Barones judicio praesidentes: Alio Skopek de Duba et de DraZic supr. ca- merarius, Hlynko Berka. de Honstein supr. judex etNicolaus de Praga et de Wožice protonotarius tabularum, Albertus de Kol- dic judex curiae regalis, Andreas de Duba, Ulricus de Novadomo, Johannes Michalec, Albertus de Konopist, Henricus de Biez- nice, Henik de Stépanic, Ilenricus de Elsterberg, Jaroslaus de Opoéna, Johan- nes de Fridemburg, Cenko de Wesele, Petrus de Wartenberg, Wilhelmus deZwie- retic, Racko de Swamberg, Sigismundus de Déóin, et Johannes de Hermani civi- tate et de Opoéen; actum fer. VI qua- tuor temp. pentecosles: barones com- muniter invenerunt in pleno judicio, et :D. Ulricus de Novadomo dominorum potaz exportavil : Quod ilii extractus de tabulis in vim compulsoriae nulli hominum debent dari: sed legantur eis tabulae, qui de- siderant et volunt audire, sicut aliis terrigenis communibus regni Bohemiae. Actum ut supra. Z7reb. 389*. Mus. 183'. Talnb. 4'*, 

Strana 373
ze starých desk zemských králowstwí Českého r. 1410. 133. 1410, 15 Marc. Tırtio Wenceslat, N. 15. Barones in causa Bočkonis de Podě- brad ex una et Johannem Zdechowec ex alia invenerunt, et Ulricus de Novadomo dominorum consilium exportavit : quod nullus ex beneficiariis majoribus !) potest citare quemquam, nisi prius ter evocaret parlem adversam ad praesen- tian baronum; et ibi Johanni Zdechowec praedicto de- derunt terminum ad docendum suam cap- tivilatem, quo tempore perdidit ad Boé- konem, et hoc debet docere tesümonio in crastino Margarethae, et per illos in- tegros terminos, quousque beneficiarii sedebunt. Et ibidem statim coram baronibus D. Johannes episcopus Litomyslensis, Jo- hannes Michalec de Michalowic, Joh. de Opoéen, Joh. de Fridenburg, Striezko de Koloděj, Uhan de Tiebesic, Witko de Tu- néchod, Joh. de Srnojed, Petrus de Boric, Michael Skala de Němčic, Joh. Lidher de Mikulowic, Beneš Brazda de Srbec, Girik Kromésíin de Brezowic, Joh. de Hrüsinowa et Petrus de Radhošť recognoverunt, quod eis constat, quod tunc temporis, quando in eo est jus obtentum per Bockonem, adhuc fuit in captivitate lapkonum. Ac- tum anno dom, MCCCCX?, fer. V* qua- tuor temporum pentecostes. 7reb. 393*. Mus. 189*. Talmb. 495. 373 134. 1410, 15 Mar. Tertio Wenceslai, N. 15, Páni na plném saudu, wté při mezi Ka- teřinů z Přítočna s jedné a Maruškau z Pnětluk s strany druhé, jakož jest zajímala pro plat na dédictwi w Pnětlucích, nalezli, a pan Wol- dřich ze Hradce panský potaz wynesl: že wši- ckni páni staří i mladí: w jednotu nalezli, že jakož pán král stawil nadepsané Kateřiny práwa její pro platy w Pnětlucích a jinde, a potom týž král wzaw dobré rozmyšlení a po- radiw se, ajsa lépe zprawen, nawrátil jí k prá- wu jejímu, aby mohla pozZiti desk swych, jakoz jí swědžši, a ona Kateřina nedawši létuom pro- jii po staweni práwa swého, sáhla jest a za- jimala na dédictwi w Pnétlucich w platich swych, ze má podlé swych desk zuostati a práwa, a ona Maruška má požití swých zpráwcií, a zpráwce se nemají léty brániti, nebo bylo jest práwo staweno králem ; a protož dali jsú jí Kateřině za práwo stané a ona dala pa- matné. Stalo se we čtwrtek o suchých dnech letničných, léta božího MCCCCX% Talmb. 49a. 135. 1410. Tertio Wenceslai, O. 10. Nález o tom, že úředníci newložili we dsky, proto že jim jich práwa k úřadu ne- dala. W té pri Markety z Jankowa, páni na plném súdě nalezli za práwo, a Ratnmir ze Swamberka panský potaz wynesl: poněwadž úřednici jí Marketě na III a na xx gr. úroku wénného w Jankowicich s dwory kmetcimi pro neplaceni práw jich we dsky newepsali, že to jí Marketě nemá býti na překážku, ale má ji wydáwán býti, a má komorníkem w ten úrok uwedena býti; z té příčiny: dáno jí za práwo. Talmb. 46b. 1) »majoribusa Treb. Talmb. »minoribus« Mus. 

Strana 374
374 136, 1410, 1 Ocr. (Tertio Wenceslai . . .) Anno MCCCCX, feria quarta in die Re- migii, barones judicio praesidentes: Hynko Berka de Hoenstein supremus judex, Alio Skopek de Drazic supremus camerarius, Ni- colaus de Wozic protonotarius tabularum, Zbynko archiepiscopus Pragensis, Johannes episcopus Lutomyilensis, Andreas de Duba, Boéko de Podébrad, Ulricus de Novadomo, Johannes de Michalowic, Ulricus de Hasen- burg, Albertus Koldic de Bieliny supremus judex curiae regalis, Albertus de Konopiát, Nicolaus de Hasenburg, Wilhelmus de Zwie- etic, Johannes de Wilhartic, Henik de Sté- panic, Henricus Lacembok de Chlum, Hen- ricus de Bfeznic, Hynko de Trebechowic, Beneš de Wartenberg, Smil de Holic et Hen- ricus Elsterberg de Plane, DD, XIV. 137. 1410, 2 Oct. Tertio Wenceslai, O. 2. a. Barones judicio praesidentes: Sbynko archiepiscopus Pragensis, Johannes epis- copus Litomys3lensis, Lacko de Krawar supr. purgravius Pragensis, Alio Skopek de Duba et de Dražic supr. camerarius Hynko Berka de Honstein supr. judex et Nicolaus de Wozic protonotarius tabula- rum terrae, Andreas de Duba, Albertus de Koldic judex curiae regalis, Ulricus de Novadomo, Johannes de Michalowic, Ulricus et Nicolaus fratres de Hasenburg, Bočko de Poděbrad, Čenko de Warten- berg, Wilhelmus de Zwieřetic, Albertus de Konopišt, Johannes de Wilhartic, Henik de Štěpanic, Henricus de Březnice, Henri- cus Lacembok de Chlumu, Hynko de Tře- D. V. Wýpisky práwní a saudní bochowic, Beneš de Wartenberk et de Wi- nařec, Racko de Swamberg, Smil de Ho- lic et Henricus de Elsterberg vel Plane: Actum fer. V* post festum S. Hie- ronymi: barones communiter invenerunt, et Wilhelmus de Zwieretic dominorum potaz exportavit: Že každý, kdož pohoní koho z wiece nežli sám má, chceli póhon wésti před sč, má zaručili do té sumy, což wys jest, nežli má; pakliby nezaručil, tehda práwa nemá jemu dopomoženo býti, lečby ten byl zahuben ot toho, kohož poboni, to ma bez zarucenie pied sé jíti. Actum coram praedictis D. Baronibus. b. Barones communiter invenerunt, et Ulricus de Novadomo dominorum potaz exportavit: Sostiižeby hio nařek) druhého chlap- stwem, a řekl jemu »chlape«, a on sč z toho wywedl coram magislro curiae vel před maršalkem, vel ačby sě kto powolil, coram purgravio Pragensi, rá- dem jakž země za práwo má: tehda když sě wywede, tu inhed coram ma- gistro curiae vel maršalco vel purgra- vio Pragensi má jemu réci, »Zes sel- hal«, a ten jemu má to smléeti; a coz- by na to naložil, wywodě se z tech škod, móž jeho pohoniti před pány a před úředníky. Pakliby nemel na de- dinách, tehda magister curiae, vel mar- Saleus vel purgravius Prag. mà jej sta- witi a jej drZeti a wezeti, aZ sé tomu dosti stane za jeho skody, juxta in- 

Strana 375
ze starých desk zemských královstwí Českého. r. 1410. ventionem et mandatum magistri cu- riae, vel maršalci vel purgravii Prag. Actum ut supra. Zreb. 389”. Mus. 183, 184. Tabnb. 48*. (boh.) 4. 47". Penn. 3483, 9'*. Z. z. str. 25. 138. 1410. Tertio Wenceslar, O. 10. Nález otom, kdežto mużi a manżelce jeho, jim zespolka a nerozdílně, trh swědčí: nález mezi Machničků a Mikulášem, manželem je- jím. Nalezli za práwo, poněwadž trh swědčí Mikulášowi a Machně, manželce jeho, že on Mikuláš nemohl zawaditi dílu manželky swé, než toliko dil swuoj a nic wice; a méla(li) jest ona některý díl od řečeného Mikuláše wěna na již řečených dědinách, a wěno její zápis předešlo, wtom on Jaroš nemá jí pře- kázet. Idáno jí za práwo. Páni na tom saudé tito jsau seděli: Aleš Škopek z Dubé, najwyšší komorník, Hynek Berka z Hoensteina, naj- wyśsi sudi, Mikuláš z Wožice , písař, Lacek z Krawař, purkrabie Pražský, Ondřej z Dubé, Jindřich Lacembok, Albrecht z Liběšic oc. Talmb. 49b. Z. z. 118. sl. 139. 1410. Eodem libro, Q. 10. Jest tu nalez o rukojemstwi. W tć pii Miksika z Chrüsténic s jedne a Woldiicha z Jindfichowa Ilradce s druhé, o list a o le- žení, w němžto Woldřich jest za krále Uher- ského Sigmunda rukojmě jemu Mikšikowi s ji- nými jeho rukojmémi w témz listu: páni na plném saudu nalezli za práwo, a Čeněk z We- selé panský potaz wynesl: poněwadž řečený úředník Woldřich z Ilory -Kutny to prowedl, że jemu Mikulasowi 200 IP dal, aby ty penize na dil jeho Woldiichu wzal, a pakliby jich w dile jeho wzíti nechtél, tehdy aby těch 200 (f zase jemu Woldiichowi dal a swym listem, kterýž má, aby napomínal rukojmě 375 swé; a jestližeby král měl co s Woldřichem činiti o již jmenowané peníze, o to on kněmu hled; z toho dano Oldiichowi za prawo. Talmb. 50a. 140. 1410, 90 Dec. Tertio JWenceslat, R. 11,12. A. Barones judicio praesidentes: Lacko de Krawar supr. burgravius Pragensis et magister curiae regalis, Alšo Škopek de Dube et de Dražic supr. camerarius, Hyn- ko Berka de Hoenstein supr. judex, et Nicolaus de Wožice protonotarius terrae tabularum, Albertus de Koldic judex cu- riae regalis, Andreas de Duba, Ulricus de Novadomo, Johannes de Michaluwic, Wilh. de Zwieretic, Cenko de Warten- berg, Nicol. de Hasenburg, Johannes de Novadomo et de Wilhartic, Albertus de Konopist, Hynko de Trebochowic, Ulricus de Hasenburg, Henricus de Elsterberg et de Plane, Nicolaus Zampach de Poten- stein, Johannes de Świhow, Smil de Ho- lic, Ratmir de Swamberg, Sigmundus de Dééin, Petrus de Stráze, Hermannus de Borotin, Henik de Stépanic et Bawor de Zinkow: Actum anno MCCCCX?, sabbato IV temp. adventus Domini: barones in pleno judicio invenerunt, et Johannes de Mi- chalowic dominorum consilium exportavit: Tak jakož jest na pány wznešeno, kte- rýžby pán gleit měl, vel aliguis com- munis terrigena vel homo, před mocí i před práwem, že na toho nemá býti žalowáno, ani on na jiné, a jemu ižádná otpowěd nemá býti; a páni w tom gleitu 

Strana 376
376 nic nalezati nechtie, ne2 si possunt se partes dobrotiwé smluwiti, to pani radi widie. Actum ut supra. B. Item nalezli: Ponówadź Sigmund Pikna k swym dédinàm bez odporuow prisel sprawedliwé, a do smrti držal, a těch dále nezawadil, že po jeho smrti ty wšecky dědiny jeho na Králowu Milost st sprawedliwé pripadly; a na to sü dali králi za práwo, a on dal memo- riales. Zrebon. 390*. Mus. 184—185. Talmb. 41". et 48°. Vienn. 3483, fol. 9", 141. 1410, 20 Dec. Tertio Wenceslui, R. 12. Páni na plném saudu, slyšíce od úřed- níkuo Pražských wětších i menšich, že Boček z Poděbrad před najjasnějším knížetem a pá- nem, panem Wáclawem, Římským a Českým králem, žalowal jest na úředníky Pražské, že se jemu nemuož práwa státi, a že jeho od jeho prawdy mocí a wýmazem z desk tisknau, a Krälowa M* jej obeslal Jindřichem z Dubé, Škopkem řečeným, a Janem z Chotěmic, hajt- wanem Swidnickým, a gleit jemu bezpečný dal, aby byl tu sobotu na suché dni adventní před pány na saudu, že jemu chce dosti praw- dy k swým úředníkuom podlé panského ná- lezu učiniti; a tudíž na saudě třikrát woláno naň přede pány, aby přístaupil, a máli oč s úřadem činiti, aby smluwil, ze se jemu má dosti prawdy státi: a úřad tudiž stál před pany, čekaje a hotow jsa jeho odpowédi dosti uëiniti a odbyti jeho podlé panského nálezu, a těch řečí se a žalob zprawiti, což jest na ně před KM“ mluwil; a poněwadž jest Boček tiikrite wolan, pied pány tu nestál, tehdy pàni nalezli jsá a pan Wilém ze Zwiietic D. V. JWjpisky prawni a saudni panský potaz wynesl, aby Boček byl obcslán ještě ode wšecb pánuow listem pod úředničí pečetí s jich jmény, jakoby jich pečeti byly, aby na suché dni postní, ježto nyní: přijdů, stál před pány a wedl to, což jest před KM“ na úředníky mluwil. Pakliby nebyl a nestál, tehdy což tu páni naleznü, to se ma stáli. Stalo se w sobotu adventní, anno do- mini M.CCCCX. Talmb. 48). 142. 1411, 5 Jun. Quarto Winceslai, C. 16. Barones judicio feria VI" quatuor temporum pentecosten praesidentes: Wen- ceslaus dei gratia Romanorum rex seum- per Augustus et Bohemiae rex, Also Sko- pek de Dube et de Dražic supr. camera- rius, Hynko Berka de Hoenstein supr. judex et Nicolaus de Wozice protonota- rius terrae tabularum, Andreas de Duba, Ulricus de Nova domo, Zdeslaus de Stern- berg, Docko de Podébrad, Wilhelmus de Zwieretic, Nicolaus de Zampach, Petrus de Déwin et de Wartenberg, Smil de Holic, Nicol. de Hasenburg, Hynko de Abrspach, Ilenr. de Wartenberg et Wal- stein, Hynko Krusina de Opočna, Johan- nes de Wilhartic et de Nova domo, Hynko de Trebochowic, Wilhelmus de Swihow, Ulricus de Ustie, Albertus de Grafsteina et Also de Holic: barones communiter invenerunt, et consilium baronum expor- taverunt Zdeslaus de Sternberg, Bolko de Podèbrad et Ulricus de Novadomo: Quod quicunque o zemskü wec aliquem by pohnal ad jus spirituale, ze sü sé pani na tom ustawili i nalezli, Ze to nemá býti, a že ürednici králowi s pur- krabí Pražským maji to stawili moci 

Strana 377
ze starých desk zemských krilowstwi Ceskiho r. 1410—1419. krilowu. A ktożby pohnal, ancbo ktoż by ten súd před sč směl wzieti: tomu sè úředníci králowi s purkrabí mají wjeho obroky a wzbozie uwázati, a ty tak dlüho drzeti, aZ by sé pohna- nému za škody i za näklady dusti ode- stalo. Pakliby ten, ktožby pohonil, nic neměl: tehdy purkrabí Pražským a úřed- niky králowskymi maji jej jieti a jej wèzcti a drzeli na Krälowu Milost a na panský nález. A též má se tomu státi, ktozby postüpenie pře učinil. Neb KM* tomu chce a páni, aby o zemsků wéc pied nimi mél süd byti, a o duchownie před arcibiskupem, jakož bylo ot sta- vadáwna. A to jest prowoláno nahoře na bradě i dole: w městě. Actum coram baronibus praedictis, anno MCCCCXI1" feria sexta quatuor tempo- rum pentecostes, 7reb. 390". Mus. 185". Talmb. 50*. et 50". 7 ern. 3488, fol. 11*. 143. 1111, m. Jun. Quarto. JW'enceslat, C. 17. Barones invenerunt super repulsis, et Wilem de Zwieretic dominorum potaz exportavit : Quod adhuc illi repulsores debent obe- slàni byti komornikem, ut concordent cum D. Rege et DD. Beneficiariis, (infra) hinc et in crastinum llieronymi pro- xime venturum, et in illis terminis. Si vero non concordarent, tune D. Rex cum DD. Beneliciariis debent facere et pomstiti in illis secundum inventionem DD. Baronum prius factam. Actum uL supra, coram baronibus supra- Zl. €. M. 377 507. dictis. Zrebo». 390—391. Mus. 185*, Talmb. 144. 1411, m. Jun. Quarto Wenceslai, C. 20, Páni wte při mezi pani Zofii, Rimskü a Ceská krülownü s jedné, a Janem Kruiinü z Lichtmburka a z Opočna s strany: druhé, o Albrechtice a což k tomu přísluší, nalezli. aBoček z Poděbrad a Wilém ze Zwieřetic pan- ský potaz wynesli: poněwadž dsky wénné na- depsané paní Žofie krälowé jsúů starsi, neżli list neb majestát Jana Krušiny, že dsky mají ostati proti listu, a že list desk přeswědčití nemuože. Stalo se přede pány o suchých dnech letničných, léta boziho MCCCCNI- Talmb. 50b. 145. 1412, 27 Febr. Quarto Wenccslai, G. 15. Barones Also Skopek de Dube et de Dražic supr. camerarius, Hynko Berka de Hoenstein supr. judex, et Nicolaus de Eger- berg protonotarius tabularum terrae, An- dreas de Duba, Johannes de Michalowic, Ulricus de Novadomo, Johannes de Nova- domo, Zdeslaus et Albertus de Sternber;;, Wilhelmus de Zwieretic, Cenko de War- tenberg et de Wesele, Ulricus deHasen- burg, Hynko de Tiebochowic, Joh. de Swihow, Joh. de Hersteina, et alii plures barones, in ipsorum consilio memorati inventionis ipsorum dudum factae inter Smilonem Flaskam et Arnestum filium ejus ex una, et Smilonem et Alsonem fratres. et Margaretham matrem ipsorum de Holic parte ex altera, super heredi- talibus in Rowni, quod ipse Smil Flaska et Arnestus filius ejus praedicti jus, quod- cunque duxerunt propter indisbrigationem 18 

Strana 378
378 contra dictos fratres de Holic et eorum hereditates inRowni perdiderunt et nullum jus habuerunt, invenerunt pro jure dictis fratribus et matri eorum de Holic, et Bocko de Poděbrad dominorum consilium ex- portavit: quod ex quo dictus Flaska et Arnestus filius ejus jus suum in dictis heredita- tibus in Rowni perdiderunt, ex tunc quidquid Matthiae Raiskitll de Praga in eisdem hereditatibus in Rowni ad tabulas imposuerunt, hoc nullius vigo- ris debet esse et momenü, et quod dictus Matthias pro impignoratione in dictis hereditatibus in Rowni facta dictis fratribus et matri eorum de Holic de- bet satisfacere, prout juris est terrae, et jus suum secundum tabulas prose- qui, si scit ubi, absque tamen dicto- rum fratrum de Holic et matris eorum damno. Actum anno domini MCCCCXII, sabbato IV temp. XL"*, 7reb. 393'. Mus. 188*. Talmb. 51%, 146. 1412. Quarto Wenceslai, J. 1. Henricus de Rozmberg pueros committit Cenkoni de Wartmberk et Johanni de Nova domo , filio Henrici de Nova-domo, ct Hen- rico de Plumlow, anno domini MCCCCXII. Talmb. 50a. 147. 1413. Quarto Wenceslai, N. 20. Ibi in pleno judicio coram dominis be- neficiariis Pragensibus, judice curiae regalis et baronibus supra scriptis, Johannes de No- vadomo, burgravius Pragensis, nomine et vice D. V. JFjpisky práwnt a saudni serenissimi principis et domini D. Wenceslai Romanorum regis semper Augusti et Bohe- miae regis, statuit Arnestum de Sumburg li- berum a captivitate et solutum. Qui Arne- stus ibidem staum, existens liber ab hujus modi captivitate, recognovit coram praedictis dominis bencficiariis et baronibus benevole: quod cum domino rege supra scripto, ra- tione castri Pernstein et hereditatum ad dic- tum castrum spectantium, neque pro aliqua alia re, se sûditi nechce, než přišel jest a piichodi mocnć na KM* , cożkoli s ním Ar- nostem a knëmu o ten hrad a o to zboží i o jiné o wšecky wčci učiní, że má i sli- buje na tom dosti jmíti on i jeho budici, a nemá s królem, ani s jelo budńcimi króli Českými, nic činiti práwem ani skutkem wěčně. Pakliby co práwem nebo skutkem wedl, tehdy jemu nemá nizádné práwo pomocno býti; pakli řečí, na tom jemu nemá wěřeno býti. Talmb. 500. 51a. 148. 1413. Fodem libro, N. 20. Barones in pleno judicio, auditis ta- bulis dotalitii Annae relictae olim An- dreae de Zlenic, invenerunt pro jure, et Henik de Stepanic, Johannes de 1lerstein, dominorum consilium exportaverunt: quod ipsa Anna juxta suas tabulas dotalitii debet manere, et burgravius debet eam super eandem dotem inducere, et contra Puotam de Castolowic et Annam princi- pem matrem ejus defensare, et quidquid census el minutorum sibi Annae in ejus viduitate est receptum, hoc sibi per dic- tos Puotam et matrem ejus Annam de- bet restitui; et super eo dederunt ei pro jure obtento, et ipsa dedit memorialas. Talnb. 51*. 

Strana 379
ze starÿch desk zemských królowstwi Ceskiho r. 1412—1414. 149. 14114. Primo Matthiae, G. 14. A. Barones judicio praesidentes: Con- radus archiepiscopus Pragensis, Alšo dic- tus Škopek de Dube supr. camerarius, Hynko Berka de Hoensteina supr. judex, Čenko de Wartenberg et de Wesele pur- gravius Pragensis, Nicolaus de Okoř pro- tonotarius tabularum, Boéko de Poděbrad, Johannes Michalec, Jolannes de Nova- domo, Johannes de Fridemburg, Wilem de Zwieictic, Ulricus Zajiec de Hazmburg, Johannes de Swihow et de Rabic, Johan- nes de Novadomo et de Wilhartic, Hen- ricus de Plana et de Elsterberg, Bawor de Zinkow, Racko de Swamberg, Henri- cus Škopek de Dube, Smil de Holic, Petrus de Sternberg, Wilhelmus de Šwihow, Ulri- cus de Ustie, Johannes de RoZmital, Her- mannus de Borotin, Petrus de Welis, Her- bordus de Roëow: barones communiter invenerunt, et Ulricus de Hasenburg dic- tus Zajiec dominorum potaz exportavit: Quod juramentum non sit aliud, nisi istud, coram beneficiariis in hoc regno Bohemiae: »Na tom přísahám, jímž mě Kujal wini w tóto žalobě, tiem jsem jemu nicimż newinen; tak mi buoh pomáhaj i wàickni swéti!a A změteli, ztrat; pakli nic, ale buoh jemu pomohl. Actum coram dominis baronibus praedictis. b. Barones super quodam homine muto invenerunt, et Wilém de Zwieretic do- minorum potaz exporlavit: 379 že poněwadž jest ten jistý bohem po- ražen, a má rozum přirozený, a umie rozkázati kýwáním rozumně, že muož klásti dědiny swé komuž chce we dsky, Actum coram dominis baronibus prae- dictis. 7reb. 391*. Mus. 185 —186. Tabu. 58° sq. 150. 1414, 2 Oct. Primo Matthiae, G. 15 Barones communiter invenerunt, el Boéko de Podébrad et Ulricus Zajiec de Hasenburg dominorum potaz exporta- verunt: Quodsi alicui D. Rex dederit aliquam devolutionem, quod is cui datum fuerit, debet proclamare in propinquiori civi- tate a diclis bonis ubi jacent, et re- cipiendo camerarium Pragensem, debet inümare ili, qui dicta bona tenet et possidet; et si solus non fuerit domi, unc ipsius procuratori aut familiae, et notificare hoc vicinis duobus vel ui- bus, quia talia bona sunt proclamata: veniat et defendat, si quis habet jus melius quam D. Rex. Actum coram D. Baronibus supradictis. anno dom. 1414, fer. tertia post Hiero- nymi. Zreb. 391%. Mus. 186%. Tahnb. 59". Z. z. 175. 151. 1414, m. Oct. Primo Matthiae, G. 15. W té při mezi pannami z Hradčan z domu Kapléřowa, na súzení o některé dědictwí u desk dworskych, mohüli se odwolati na pan- sky súd wyšší a na nález: i nalezli, a Jan ze Ilradce a z Wilhartic panský potaz wynesl, že se odwolati mohü na wyšší panský súd a nalez. 7almb. 59a, 48 * 

Strana 380
380 D. V. 152. 1437, 28 Jan. Ouarto Matthiac, A. 2. »Temporibus Sigismundi Imperatoris.« Anno domini MCCCCXXXVII, fer. se- cunda ante Puriíicat. Mariae, ser""* prin- ceps et dominus, D. Sigismundus Rom. hup. semper Augustus, Hungariae, Bo- hemiae, Dalmatiae, Croatiae rex oc. fecit el constituit beneficiarios Pragenses ma- jores et minores apud tabulas terrae, vi- delicet D. Alsonem de Sternberg et de Holic supremum camerarium, D. Nicolaum Zajiec de Hasenburg et de Kosti supr. judicem, Alionem de Risenburg protono- tarium; ad quae beneficia et officia sunt de consensu dominorum baronum in IV temporibus XL"* proximis voce publica proclamati et priwolàáni coram terrigenis. Kt infrascripta gesta terrigenarum acta sunt et conscripta per me Matthiam de Chrenow, vicenotarium tabularum terrae, tempore ipsorum officii. Domini Barones invenerunt in pleno judicio, et Petrus de Zwieretic et Hynko de Crwenéhory dominorum gestum ex- portaverunt: Tak jakož jest na tom zuostáno na obecném sněmu, w kollegi in festo S. Wenceslai nunc praeterito, Ciesařowů Milostí a pánem p. Sigmundem Českým králem, pány, rytieři, panošemi, zemany, městy, aby wšecka zbožie mocí wzatá a odjatá byla nawräcena, holdowé wsichni aby byli präzdni, sacuñkowé newzati aby brání nebyli: že lo ustanowenie a pro- wolänie jest mocné a má před sě jít. A ktož jest to přestůpil, anebo toho neuči- Wipisky práwni a saudni nil, aby to okázal pred Cies. M" a pied pány wlawiciech na suché dni postnie nynie najprw prise, proc jest to usta- wenie a prowolánie prestüpil; a ktoZ se z toho řádně před pány newywede, ten trp, což páni najdů. Item o wézeniech, pro quibus locu- tus est coram ser"^ principe et domino D. Sigismundo oc. et dominis baronibus Diwiàius de Miletinka, videlicet pro Ab- solone de Chrié et Johanne Manda de Zbyslawě, kteříž jsů nařčení falšem a sta- weni pro listowý faleš na práwo purkrabí Pražským, aby na rukojmě dáni byli: do- mini in pleno judicio invenerunt, et Petrus de Zwietetic et Zbynko Zajiec de Hasen- burg dominorum cosilium exportaverunt: Ze takowi wézhowé pro takowé naióenie nemají dání býti na rukojmě, než posta- weni maji byti k südu pred pány, Actum ut supra. Item o ty listy, kterčž sů sobě w této zemi páni, rytieti, panoše a zemané w těch časiech nepokojných, dokudž desk zemských nebylo w swém řádu, dělali, a swé zbožie a platy prodáwali a zapi- sowali do wloženie we dsky zemské: domini in pleno judicio invenerut pro jure: Ze takowi listowé a zäpisowé, kte- HiZ jsû fadné a s wèdomim panskÿm, ry- tierskym neb panosskym pod jich pecetmi psáni aneb déláni,2e takowi listowé moc mají, na nichž jsuü jistcowé ziwi, aby sobe ty listy a zápisy we dsky zemské kladli wedle řádu a práwa země této, počnůc od tchoto éasu na prwé, na druhé, na třetie, a konečně na étwrté suché dni pořád zběhlé sc. Pakliby jistci pomřeli ac. 

Strana 381
ze starých desk zemských králowství Českého r. 1431. (sic) Trel. 401*. Mus. 170. Vienn. 3488, fol. 23% sq. Talmb. 2". 153. 1431, 29 Jan. Quarto Matthiae, A. 3. Domini barones in pleno judicio inve- nerunt o prísahu, kterakà mà byti obecne zemanóm zemé této, et Petrus de Zwie- tetic et Hanusius Kolowrat dominorum consilium exportaverunt: že přísaha ta krátká, jakož jest byla prwé pány uloZena a ustawena, aby ta šla pred sé se zmatkem, jakoz staré práwo jest, a jménem tato: »na tom přísahám, jimz mà Petr wini w této Zalobé, tiem jsem jemu niéimZ newi- nen; tak mi buoh pomáhaj i wsichni swéti!« Pakliby kto takowy byl, Zeby chtěl přísahu uéiniti, kriw jsa, a úřed- niky by to shledáno bylo, žeby křiwě ku přísaze šel: že úředníky takowý má od prisahy zdwiZen byti, a dán u wazbu ku purkrabí Pražskému, a má býti po- stawen před pány na südé, a tu pansky nález trpěti. Actum coram dominis baronibus praedic- tis, anno dom. MCCCCXXXVI, fer. II ante purificationem S. Mariae. 7%eb. 401, Vienn. 3483. Talmb. 72°. Mus. 170% 154. 1437, m. Jan. Quarto Matthiae, A. 3. Serenissimus princeps et dominus, D. Sigismundus Rom. lmp. et Boh. rex, cum dominis baronibus in pleno judicio residentibus invenerunt, et Ulricus de Ro- senberg et Petrus de Michalowic domi- norum consilium exportaverunt: 381 Aby nálezowé prwni panití, jakoZ je uslyšíte čteny, moc měli. It. o ohni w této zemi, aby žádný swéwolně nepůštěl. lt. o silnice, aby šly, jakož od sta- radáwna byly, a ižádný aby na nich ne- překážel. It. cla a mýta powýšená a přičíněná znowu aby minula, a cla aby byla wedle starého obyčeje brána, jich nepowyšujíc. It. o minci, aby nebyla w této zemi jinde dělána, než u Hory, budto na zlu- tých, na grosich, na peniezich, neb na haléřích. It. nowi hradowé a twrze aby ne- byli dělání, a kteříž hradowé a twrze jst pro jisté příčiny zboření, aby dělání a oprawowáni nebyli zase bez wuole naj- jasn. knieZete a pána p. Sigmunda Cies. M“ krále Českého a zemské. A ti nàálezowé wsichni, tito i prwni, aby byli držání pod pokutami w prwnich nálezích popsanými. Actum coram dominis baronibus, ut supra. Trebon. 401°, Fienn. 3483. Tulmb. 12". Mus. 170% 155. 1431. Quarto Matthiae, A. 5. Domini barones in pleno judicio: 'l'al. jakoZ Ciesarowa Milost pan Sigmund Ce- sky kral se pany zjednali si a osadili úřad plný u desk zemských, a prowoláno jest, Ze prawa propusteji zemska, aby pied se šla wšem zemanuom wuobec: nalezli st, Ze ktoZkoliwek potřebuje komorníka k wedení práwa a řádu zemského, na póhony i ua jiné wèci wsechny wedle 

Strana 382
382 D. V. desk zemských, že jemu má wydán býti; a přes to aby ižádný jeden na druhého moci nesahal, nez hledèl tiem präwem, jakož jest usazeno a z staradáwna drZáno. Actum anno dom. MCCCCXXXVIL Vienn. 3483. Talmb. 12—T8. 156. 1427, 20 Febr. Quarto Matthiae, A. 6. Domini in pleno judicio, audita que- vela Alsonis de Sternberg contra Johan- nem Manda, kterak jest falesnÿm listem jeho zbozie prodal, et etiam auditis omni- bus responsionibus dicti Johannis, inve- nerunt pro jure, et Albertus de Koldic el Petrus de Zwieretic dominorum con- silium exportaverunt: Ze ten list, kterym jest Jan Manda prodal zbožie páně Alšowo Kunšowi synu Wodčradowu, jest falešný, a Janek wéda to od Absolona, Ze jest list wywazeny, a ktomu sé jest seznal, że jest Janowi prawil, że jest ten list wy- wazeny ; a ponewadź jest piny nalezeno, že jest to list falešný, nalezli sů páni, že sů oni téhož hodni, jako falešníci. Actum fer. IV^ quatuor temporum qua- dragesimae coram dominis baronibus. 77e. 402. Zalmb. 73°. (boh.) Mus. 170—1. 157. 1437, m. Febr. Quarto Matthiae, A. 6. In causa Johannis de Üstie ex una, el Johannis Zajimaé parte ex alia, domini barones iu pleno judicio, auditis partibus et ipsorum narrationibus ac tabulis ex utraque parte, pro jure invenerunt, et Jaroslaus Plichta de Zirotin et Nicolaus Wypisky prawni a saudni de Lantstein alias de Dorotin, dominorum consilium exportaverunt: Ze panie Anna Zajimaéowa, mater Johannis Zajimaé, owdo- wèwsi i wdalase za jiného muže, za Old- iicha z Ustie, Że se jest tudy oddělila od prwních dětí, kteréž jest měla s Zajima- čem; a chtělali jest swé wěno dětem dáti aneb zapsati, to jest mela uéiniti wedle řádu a práwa zemského. A poněwadž se jest to nestalo, a wéna swého rádem zem- skym nezawadila, Ze jest jejie weno na Králowu Milost Českého pripadlo. Et statim. ibidem Johannes de Ustie tichne sè kräle Sigmunda Ceského listem a dá- nim na wèno pani Anny wdowy někdy Oldiichowy z Ustie. Domini invenerunt pro jure, et dicti Jaroslaus Plichta et Nicolaus de Lantstein et de Borotin do- minorum consilium exportaverint: Że po- newadź w listu kralowu wina jejicho ne- dotýče dánie, že jest k tomu wónu Krż- lowa M' Český sprawedliw, a swrchu- psanÿ Jan k dédictwi. Actum ut supra, coram dominis baronibus. Jus. 111*. Talmb. 13". (boh.) 158. 1437. Quarte Matthiar, A. 9. In causa Hanuskonis Piesek de Mon- tibus Kutnis ex una, et Petri de Abrs- pach parte ex altera super hereditatibus in Trebèlic, quas tenuit et occupaviL prae- fatus Petrus Hanuskoni Pieiek, domini barones in pleno judicio, auditis tabulis Hanuskonis Piesek, na kteréZ sé táhl a dskami pokäzal, že jest je kúpil a za- platil od Konrada Naza od llory, a on 

Strana 383
ze starých desk zemských krälowstwi Ceskeho r. 1431. Petr proti dskam žádného odporu neuči. nil: invenerunt pro jure, et Zbynko de Hazmburg Zajiec, et Jaroslaus Plichta de Zirotin, dominorum consilium exportave- runt: Ze nadepsany Petr mà postüpiti dé- din in Trebeticich twrze, dworu popluż- nieho , wsi, dworuow kmetcich s platem a se wsim pfislużenstwim, coż k tomu pii- sluší, jakož jemu toho dsky zemské swed- čie, Hanuškowi Pieškowi anebo komuż by on poručil, od dnešnieho dne we čty- rech neděléch pořád zběhlých, a w těch čtyřech neděléch má sč wybrati a wystě- howati s tiem, což tu swého swrchku má, i rybniky wylowé; pakliby w té chwili wseho swrchku odwezti nemohl, ale má tu jednoho swého pri tom ostawiti k tomu wystéhowáni od dnesnicho due aż do swa- tého Jirie, aby to mohl, coz swrchupsáno stojí, odwezti, a w t6 miere do toho stů- penie na twrzi a na dworu popluZniem nemá ižádného bořenie činiti, ani které skody, ani ürokuow swatojirskych bráti. Actum ut supra, coram dominis baronibus praedictis. Załmb, '15*. Treb. 40%. Mus. 1:1—2. 159. 1437. Quarto Matthiae, A. 9. In causa Margarethae de Donin et de Řewničow ex una, et Benesii de Ko- lowrat parte ex altera, domini barones in pleno judicio, auditis partibus amba- bus et tabulis obligationum dicti Beneiii et literis, invenerunt pro jure et Petrus de Zwieretic et Zbynko de Hazmburg do- minorum consilium exportaverunt: Ze tak jakoż jest pan Ilerbort z Kolowrat i pan 383 Beneš syn jeho uwizali se bez práwa a drżeli wes panny Markety Řewničow, aby jí té wsi se wżim piislużenstwim postúpil od dneinieho dne we dwú neděli pořád zbehlü, z té wsi ürokuow, ani kterych poplatkuow a puożitkuow swatojiiskych nebera; a list ten 2idowsky, w kterćmż js panna Margreta a pan Herbort jistci, i ten list Praźskych konieluow, kteryż swedéí na swédomie wyprawenie listu Zidowského, aby ji pan Beneš ihned wrätil, a zápisy, kterýmž jest zápisem dskami zemskými panna Margreta swěřila dedin Řewničowských otci páně Bene- šowu, aby jí ten zápis pan Beneš w tém- dni porád zběhlém propustil beze wsi omluwy; kromě salalliby kto prawem zemským na swrchupsaného Beneše a na jeho dědiny pro nezpräwu tiidceti kop grošuow platu dožiwotnieho, že jej panna Margreta má zastůpiti a wywaditi bez &kody; a coZ jest pan Hefbort a pan Beneš syn jeho ürokuow nebo poplatkuow ji- ných na té wsi Řewničowě a s těch lidí w těch létech, což sů drželi, wybrali, že sú se tiem mohli dobie wywadili; a | jiné wěci wšecky, záštie, škody, náklady po dnešní den stalé, ty maji mezi nimi s obü stranü minüti. Actum ut supra, co- ram dominis baronibus. 77»e&). 402— 3. Mus. 112*. Talnb. "i9". 160. 1431. Quarto Matthiae, A. 10. In causa Annae relictae Petri de Ko- nojed ex una, et Johannis de Konojed et de Zlenic parte ex altera, super do- 

Strana 384
384 D. V. talitio suo, domini barones in pleno ju- dicio, auditis partibus et tabulis praedictae Annae et responsione Johannis, Ze nemá pri proti wénu jejiemu, ponéwadz sü spo- leenici priwolili k tomu wénu: invene- runt pro jure, et Jaroslaus Plichta deZi- rotin et Nicolaus de Lantstein et de Bo- rotin dominorum consilium exportaverunt : aby Janek ji pani Annè jejieho wèna po- stüpil od dneinieho dne we dwü nedeli porád zbeéhlü s twrzi i s wesnicemi, jakoZ jejie dsky swedéie; a jakoZ jemu winu dáwá, ze ji näbytky pobral, aby o ty nà- bytky byli pred üredniky PraZskymi men- Simi od dneinieho dne poéítajic we éty- rech nedéléch porád zbéhlych s swédo- mim, jestlixzeby ona wywedla lepiie swe- domie nezli Jan, aby jie to oprawil podlé desk jejiech a podlé üredniéieho rozká- zunie. Pakliby on wywedl lepsie swè- domie nezli ona, o ty nábytky, ze Jich jest newzal, tehdy mâ toho präzden bÿti. A borenie na twrzi i we dwofe aby Zädného ueéinil, a ürokuow a poplatkuow jinych swatojiiskych nynie pristich na lidech aby nehral; a to jsü panie dali za práwo. Actum coram dominis baronibus praedictis. Treb. 403. Mus. 172—3. Tabnb. 15°. 161. 1431. Quarto Matthiae, A. 11. In causa Elscae Sudradkowé ex una et Johannis Capek parte ex altera, domini barones auditis partibus in pleno judicio et litera dominae Elscae, qua litera Jo- hannes de Warümberg Ralsko obligavit hereditates suas, et responsione Johannis Woipisky präwni a saudni Capek, invenerunt pro jure, et Jaroslaus Plichta de Zirotin et Nicolaus de Lant- Stein et de Borotin dominorum consilium exportaverunt: ze ponèwadà list panie Elsky jest starsi nez trh Capkuow a jeho dèdiny, aby ona hledéla k dédinám Ral- skowym, tak jakoZ list jeji swèdéi, a Ca- pek ji toho hájiti nemá, neZ hled k swym zástupcuom, a pani Elska o druhy list, kteryZ má s rukojmiemi na wéno, aby toho hledéla práwem nma swych rukoj- miech a dédinàch jistcowych. Actum ut supra coram dominis baronibus supra dictis. Treb. 403^. Mus. 113*. Tabu. 74 —5. 162. 1431. Quarto Matthiae, A, 14. In causa Margarethae de Smeüna, quae dáwá winu Wenceslao Myska de Hrádku, Wilemo de Neétin, Alberto de Bieskowic, Ze sû ji jejie penieze pobrali dwé stè a deset kop grosuow na hrade Prazském u swatého Jitie u knèze a u pauny, a oni prawie, Ze té Zeny neznaji aniZ sû ji co wzali, a ona rekla: pone- wadZ mi ptite, zprawteZ mi to; a oni chtèli, aby ona swèdomim dowedla; domini ba- rones invenerunt pro jure, et Petrus de Zwieietic et Jaroslaus Pliehta de Zirotin dominorum consilium exportaverunt: aby oni zprawili newinu swü, jakoZ prwé, na krizi wedle práwa zemského; a ta pii- saha mà byti tu. stiedu po prowode pred üredniky. Actum etc. reb. 403—4. Mus. 173" Talub. i5". 

Strana 385
ze starých desk zemských krâlowstwi Českého r. 1431. 163. 1437, 28 Febr. Quarto Matthiae, 4. 11. In causa Alsonis de Sternberg ex una, et Georgii de Wisemburg parte ex altera, o dédiny a zbozie Frimburské se wším piislusenstwim, jakoZ jest toho pan Ales před pány zápis okázal dskami zemskými, tak jakož jest pan Aleš žalowal na pana Jiříka, že mu se jest uwázal a drží zbožie jeho hrad Frimburg se wším zbožím, což k tomu hradu přísluší, přes panský nález, jakož jest to prowoláno, a na tyto suché (dni) měl jest okázati swé práwo před pány; a on učinil proti tomu odporu ta- kowü, že jest nemohl mieti swych praw k tomu, a poslem swym, kteréhoZ jest poslal po ta práwa, omýlen jest, že mu jich jest nepřinesl, a také prawil, že se jest jemu mocí neuwazal: pani nalezli na plném südé, a Petr z Michalowic a Hanuš z Kolowrat pansky potaz wynesli, Ze páni dáwaji panu Jirikowi prodlenie do su- chjch dní letničních nynie najprwé pti- Stich, aby byl s swymi práwy pred pàny a je okázal. Pakliby nebyl a swych ne- okázal práw, tehda páni dáwají panu Al- šowi za práwo o dědiny w zápise jme- nowané. Actum fer. V ante Oculi, co- ram dominis baronibus. Trebon. 404". Mus. 113—4. Talmb. 76°. 164. 1437, 1 Mart. Quarto Matthiae, A. 18. In causa Zbynkonis Zajiec de Hazm- burg ex una, et cives minoris civitatis Pragensis parte ex altera: tak jakoZ pan Zbyněk okázal list s majestátem na clo 4. С. Ц. 385 na Malé straně, a žalowal na měšťany, a Ciesařowa M' král Český podal pana Zbyň- ka s tiem listem na pany, a pani usly- šewše list s majestátem na to clo, a Ze druhé strany, měšťan z Malé strany, při tom nebylo, i kázali páni jim dati rok po komorniku, aby stáli k dnešniemu dni, totižto w pátek po druhé neděli w postě, před pány, a odpowěděli: tu páni usly- šewše list majestátu páně Zbyňkowa na clo, že jest řádný list, a strana: druhá při tom nebyla, kázali páni komorníkóm obeslati mčšťany, aby jemu toho cla po- stúpili na Malé stranč, podlé jeho maje- státu. Pakliby které práwo lepšie měli, aby byli s těmi práwy w pátek po druhé neděli, a ukázali je před pány. Tu sú oni stáli před pány, a žádného práwa neokázali, než prawili, že máme swá práwa od staradáwna, od starých králuow země této, a Ciesaťowa M* král nynëjsie po- twrdil nám našich práw, i chcem býti před JM", a coZ JM* rozkáZe, Ze to chtie uéiniti: páni nalezli za práwo, a Jaroslaw Plichta z Žirotina a Mikuláš z Lantsteina i z Borotina panskÿ potaz wynesli: že ponéwadz Ciesafowa M‘ kräl Český podal jich na pány, nalezli sû Zbyñkowi za práwo o to clo, aby jemu jeho postů- pili. Et super eo dederunt ei pro jure obtento. Actum ut supra, coram domi- nis baronibus. Zrebon. 404°. Mus. 174" Talmb. '16*. 1 65. 1431. Quarto Matthiae, A. 20. In causa Euphemiae relictae Adae de Podwinie, et puerorum ipsius, cum Wan- 49 

Strana 386
366 kone et Sigismundo filiis Johannis Bra- datý, domini in pleno judicio: tak jakož jest bylo prowoláno obecně, ktož komu se uwázal jest w dědiny a wzbožie wtěch něpokojných časiech, nemaje práwa, aby toho postůpil, a ktož by proti tomu uči- nil a nepostůpil, aby byl před pány na tyto suché dni postnie a powěděl, proč jest jich prowolánie a jich nález přestů- pil; a ponéwadZ sü nestáli pred pány a neokázali práwa swého, a paní Eufemia s détmi swymi okázala, Ze má práwo k těm dèdinäm uPodwinie a w Popowiciech za- psané dskami zemskými řádně spolky: páni sů nalezli a Petr ze Zwieretic pari- sky potaz wynesl, aby ji panie Eufemii a jejiem dětem ihned bylo jich zbožie swrchupsaného bez zmatku sstůpeno, ktož- koli drží ony, nebo Alexij; nebo kto jiný. Actum coram dominis baronibus in pleno judicio, quibus supra. Zreb, 405°. Mus, 174—5. Talmb. 167. 166. 1437. Quarto Matthiac, A. 25. In causa Johannis de Smilkow et de Kostelce ex una, Katherinae et aliarum omnium virginum de Hradéano de domo olim Kaplerissae parte ex altera, super hereditatibus in Wesci villa, et quidquid ad hoc pertinet, domini barones in pleno judicio auditis partibus et eorum narra- tionibus et literis majestatum et tabulis ex utraque parte, et prioribus inventio- nibus per dominos barones factis super dictis hereditatibus in Wesci, invenerunt pro jure et Hanusius de Kolowrat et Ni- D. V. Wipisky préwni a saudni colaus de Lantstein et de Borotin domi- norum consilium exportaverunt: tak jakož sû prwé päni nalezli, że KM' manstwie nemóż swoboditi bez panského powo- lenie, laké i nynie páni nalezají, ze KM* dědin we Wesci, ježtož jest podlé jiného manstwie k Kostelci na Sàázawé manstwim zawázáno od staradáwna, Ze ta wes Wesce se wsim piislusenstwim mó pri Jankowi Sadlowi a pii tom manstwi Kosteleckóm ostati wèéné; a pani dale nalezli, aby panny mohly sáhnůli pro nezprawu téch dédin na swé zpráwce podlé desk swych, a to jest jim obojím dáno za práwo. Actum coram dominis baronibus in pleno judicio, quibus supra. Treb. 405". Mus. 175% Zalmb. 13%. 167. 1431, 6 Mart. Quarto Matthiae, A. 25. In causa Procopii Jidásek ex una et Hanuiii de Kolowrat parte ex altera, super censu triginta sexagenarum census aunui nudi perpetui, quem habet ibidem Procopius in hereditatibus monasterii Pla- sensis, in Kralowic oppido et tribus villis ad hoc pertinentibus, domini barones in pleno judicio, auditis partibus et ipsorum testimoniis et literis ex utraque parte, a také uslyšewše list. dróweiećentho Pro- kopa, kterýž má od opata i konventu kláštera Plasského, a list swědomie pana Wiléma Zajiece, kteryż wyznäwä w tom listu, ze slawné paměti král Wáclaw Cesky dal k tomu prodání a kůpení toho platu swé milostiwé powolenie, a o to jest byl swrchupsaný pan Wilém Zajiec 

Strana 387
ze starých desk zemských králowstwť Českého r. 1431. ke dskám od JM“ poslán, a také usly- šewše list swédomie úředníków menších desk zemských, že těch tridceti kop platu na swrchupsaném zboží kláštera Plasského jest jemu Prokopowi s powolením králo- wým we dsky zemské wložen a wepsán, a odpor páně Hanušuow slyšewše, že má od Ciesařowy M" list s majestátem na swrchupsané zbožie Plasské; a poněwadž jest Prokopuow trh a kúpenie staršie spo- wolením swrchupsaným, nežli list s ma- jestátem páně Hanušów, nalezli sů za práwo a pan Hynek z Čerwené hory a pan Jaroslaw Plichta z Żirotina pansky potaz wynesli, że swrchupsany Prokop m4 ostati pii swrchupsanćm platu wedle swych listuow, a pan Hanuš jemu toho hájiti ne- má. Actum an. dom. M%CCc?XXXVII?, fer. IMIE post Oculi. Zrebon. 405*. Mus. 175*. Talmb. 76”. 168. 1431, 26 Febr. Juxta obligationem, ubi Maršo de Braskow obligavit in majoribus obligatio- num Beneàio de Wrbna, et Beneiius ulte- rius etc. Ibi pueri praedicti Beneiii pe- tverunt camerarium a dominis super in- tromissione hereditatum in Braskow. Juxta eandem obligationem, quae testatur patri eorum, invenerunt pro jure, et Jaroslaus Plichta de Zirotin et Hanusius de Kolo- wrat dominorum consilium exportaverunt: že jakož stoji zápis Benešowi z Wrbna, aby sě mohl komorníkem uwázati podlé zápisu, a toho uwázanie učiniti nemohl w těchto nepokojích, neb desk nebylo: že to sirotkóm Benešowým škoditi nemá, 387 že má jim komorník wydán býti na uwá- zánie podlé jich desk. Anno domini M*CCCC?XXXVII?, feria III post Remi- niscere, praesentibus dominis baronibus in pleno judicio, videlicet serenissimo principe domino domino Sigismundo Ro- manorum imperatore et Bohemiae rege, Alsone de Sternberg supremo camerario, Nicolao de Kosti supremo judice, Alione de Risemburg protonotario tabularum, Menhardo de Novadomo supremo pur- gravio castri Pragensis, Ulrico de Rosem- berg, Alberto de Koldic etc. (videantur juxta obligationem in tabulis omnes qui judicio praesiderunt, dempto uno, vide- licet Georgio de Kunstat, quia tunc tem- poris non interfuit) item Hanusio de Ko- lowrat, Nicolao de Borotin, Jaroslao Plichta de Zirotin, Johanne de StráZe, et famo- sis clientibus Unka de Neustupowa, Sli- borio de Wolfstein, Alone Hurt de Pozd- nie, Zawisio de Jimlina, Wilhelmo Chrt de Zahrádky , Nicolao de Ledée, Petro de Plesu et Matthia Holec de Nemoiic, hi omnes interfuerunt. Treb. 4. c. Mus. 176%. 169. 1437, 8 Mart. Quarto Matthiae, A. 27. Serenissimus princeps et dominus, D. Sigismundus Roman. Imp. et Bohe- miae rex, cum dominis baronibus in pleno judicio, ustanowili a za prawo nalezli, et Petrus de Zwieretic et Jaroslaus Plichta de Zirotin dominorum consilium expor- taverunt: O wsecky listy, że mnoho jest li- stuow starych i nowych w tóto zemi: 49 * 

Strana 388
388 ktoZbykoli takowé listy měli až do dneš- nieho dne, aby byli s nimi pred purkrabi Pražským, a purkrabie Pražský aby je slysal a südil, jakož od staradáwna bylo práwo; a ktož by koliwěk po dnešnie den měl které listy na penieze, aby jimi upo- minal, nepropüstéje let od roku plněnie. Pakliby kto neupominal, a propustil tri leta a osmnacte nedel od plnónie roku na tom listu, aby takowi listowć i bu- důcí listowé dále ižádné moci neměli; a takowé upomínánie má býti oswědčeno purkmistru a konselôm w tom městě, kdež leženie swědčí. Item oleZenie, Ze má byti leZáno, ktož upomíná k listu plněnie aneb kob- nowení listu, ten nemá ležeti než sám druhý a se dwěma koňoma, aneb miesto sebe poslati takéž sama druhého a se dwema koioma, dokudZ rukojmé newleh- nů. Ale když rukojmě wlehnů, tehdy ten ktož k listu upomíná, nemá ležeti a trá- weno nemá býti wýše, než sám druhý a se dwéma koioma patnáct grosuow přes den a pres noc; a téZ ktozby rukojmé leZeli, nemaji wyse trawiti. Item oškody páni nalezli, aby byly řádně okazowány, a wýše aby škod ne- bylo počítáno a bráno přes jistinu, než jakožto jistina jest. Item dobra wuole o listy, ktefiż su do tohoto Gasu byli, aby ta byla okazo- wina před purkrabí Pražským, jakiby se jemu za podobně a za hodné zdálo, Pak- liby kto byl nalezen a shledán, jeZtoby listy neřádně dobytymi upominal, takowy aby byl kazan a trestán. Ale jiZ po tento den, ktożby komu list chtěl dáti, ten má D. V. Wypisky práwni a. saudnt dáti jemu na to list pod swů pečetí wi- sutů, a dwů neb tří pánów anebo zeman usedlých podlé sebe pečetmi na swědo- mie také wisutými. Item listowé aby byli dělání podlé obyčeje starého. Item, aby ižádný pro neplněnie pe- něz nehančl neřádnými a wymyšlenými hančními, než jakoż na penieze slużie; a ktoby jinak učinil, aby proto kázeň trpěl. A jestliZeby kto komu plniti ne- chtěl, ale hledaj jeho pràwem zemskym, ale ne mocí, jakož od staradáwna bylo. Item listowć swórowani aneb moci wzati, jeZtoby to okazano bylo, aby ta- kowi listowć byli wracowani. Anno do- mini MCCCCXXXVII, feria VI ante Lae- tare. 77eb. 406° sq. Mus. 116° sq. Talmb. 13%. Vienn. 3483. 170. 1437, 8 Mart. Quarto Matihiac, A. 21. In causa Petri de Swojsina ex una, et Hanusii de Kolowrat parte ex altera, domini auditis ambabus partibus, invene- runt pro jure et Albertus de Koldic et Jaroslaus Plichta de Zirotin dominorum consilium exportaverunt: jakoZ jest Petr Hanuse winil, że se jemu mi Hanużius zprawiti starym prawem, jako poprawce, poloże ruku na prsech swych, a mó ićci: Beru na swu přísahu, kterůž sem ku po- prawě učinil, z čeho mi je nynie Petr z Swojsina winu dal, tiem sem jemu newinen. Actum fer. VI ante Laetare. Treb. 407°, Mus. 177% Talmb. 14". (boh.) 

Strana 389
ze starých desk zemských královstwí Českého. r. 1431. 171. 1437, 11 Mart. Ouarto Matthiae, A. 29. In causa Wilemi de Jankow ex una et Johannis de Risemberg et de Rabie parte ex altera, super hereditatibus in Břežanech et aliis villis ad hoc pertinentibus, domini barones auditis literis et tabulis ex utra- que parte, invenerunt pro jure et Jaroslaus Plichta de Zirotin et Nicolaus de Lantstein et de Dorotin dominorum consilium expor- taverunt: quod praefatus Johannes debet et tenetur condescendere skutečně de here- ditatibus in BieZan et aliis villis ad hoc pertinentibus cum libertate ad ea perti- nentiis (5c), sicuU olim Nicolaus Zajiec de Waldeka tenuit, Wilhelmo praedicto, hine et quatuor septimanas continue decur- rentes, cum censibus sancti Georgii pro- ximi, nic s těch lidí nebera, ani kterých poplatkuow ; et praefatus Wilhelmus aby jemu panu Janowi platil a wydáwal úroky jeho, kteréž má na těch dědinách kůpené, počna na swatćho Jirie nynie příštieho, atak wždy platě podlé jeho desk; a když mu toho zbožie postüpi, máli k nému Wilémowi aneb k tém dédinám kterń winu, hlediZ toho práwem zemskym. Etsuper eo dederunt Wilhelmo pro jure. Actum anno etc. XXXVII, fer. II post Laetare, Treb, 401%. Mus. 171%. Talmb. TT". 172. 1431. Quarto Matthiae, A. 30. In causa dominae Katruse relictae olim Johannis Smetana ex una, et Jan- konis Calta, filii olim Buskonis, parte ex altera, o jejie wéno: páni na plném südé 389 uslyšewše listy jejie, jimiž mà wéno za- psáno na Protiwci, invenerunt pro jure et Albertus de Koldic et Jaroslaus Plichta de Zirotin dominorum consilium expor- taverunt: Ze pani Katruse wéna swého ztratiti nemá, než má jeho po£Ziwati w man- ském práwě, jakož jí zapsáno jest, bez pohoršenie práwa manského. Actum ut supra, anno domini MCCCCXXXVII. 77e). 407". sq. Mus. 171—8. Zalmb. TT". 173. 1437, 11 Oct. Quarto Matthiac, A. 30. In causa Wenceslai Warlich de Frim- burg ex una, et sicut dominus Johannes de Rabie Żalowal od sirotkuow quondam Drżkraji dicti Stoklasa parte ex altera, domini in pleno judicio, audita litera smlu- wení, při němž jest pecet pana Wáclawa Michalce ze Strakonic a pečeti rady jeho přidané ktomu, a Warlích proti: tomu táhl se na dsky, že má ktomu práwo, jakožto společník, i okázal dsky, že se jest spoléil s DrZkrajem a on s ním zase o dědiny o wšecky, kteréž mají neb mieti budů, a dále Warlich řekl před pány proti tomu listu: milí páni, móžli: ten list přeswědčiti dsky? páni uslyšewše, že při tom listu pečeti Wáclawowy Warlich ne- nie, nalezli sů za práwo, a pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka a pan Zdeněk z Rož- mitála panský potaz wynesli, že ten proti dskám moci nemá, a poněwadž jesti Wá- claw Warlich dskami spolky okázal, páni dáwaji jemu Wáclawowi za práwo. Actum anno domini MCCCCX XXVII, fer. VI ante Galli. Mus. 178*. Tab»b. T1". 

Strana 390
390 174. 1437, m. Oct. Quinto Matthiae, A, 5. In causa, jakoZ Johannes de Risemberg et de Rabie mluwil od sirotkuow někdy Držkrajowých Stoklasowych, majili wlästi swym zboZim, leta majic? a otäzän ode pánów pan Jan,kterýž jest od sirotkuow mluwil, jsüli ti sirotci pacholici éili dé- weéky, a on řekl Ze jsü déweéky, a ze pacholika nenie, a by byl pacholik maje léta, poZiwalby zbožie swého wedle pràwa země této; ale ponéwadZ sü déweéky, a Wáclaw Warlich jich stryc sprawedliwy a společník jest dskami: nalezli sů za práwo, a pan Zbyněk Zajiec z Hazmburka a pan Zdeněk z Rožmitála dominorum potaz exportaverunt: že Wáclaw Warlich má jimi wlásti w jich zboží, jakožto jich strýc a společník wedle řádu této země, a má jim sprawedliwě učiniti. | A jakož Warlich žádal na pánech, aby bylo po- wédieno, wkteré chwili majt jemu zboZie sstüpiti sirotéieho a listy s sirotky wydati: tak sů páni kázali, aby se toto stalo Wá- clawowi Warlichowi od této neděle naj- prw příštie w šesti neděléch pořád zběh- lých, kteráž neděle dostane se tu neděli po swatém Ondřeji. Actum ut supra. Talmb. 718°. Mus. 178". 175. 1437, m. Febr. Quarto Matthiae. . . . Juxta causam, ubi Petrus de Piečiny citat Castolora: ibi domini barones audita querela actoris et tabulis ipsius dotalitii, invenerunt pro jure, et Petrus de Zwietetic et Hynko de Cerwené hory dominorum D. V. Wipisky práwní a saudnt consilium exportaverunt: quod praefatus Petrus actor est justus ad hereditates in Pieéiné et alias hereditates in que- rela nominatas virtute dotalitii sui, quod habet post uxorem suam, et citatus Castolor respiciat suos disbrigatores et eorum hereditotes pro nezpráwu, ut est juris, et pro eo dederunt actori pro jure obtento. Dedit memoriales. Ibi, videli- cet feria V“ post Oculi, Castolor prae- dictus suscepit Petro actori pro inducto, dominato et taxato, et pro hereditatibus dotalibus condescendit juxta inventionem factam per dominos barones. Actum anno domini MCCCCXXXVII, quatuor tempo- rum quadragesimae. Talmb. 717’. Mus. 178—9. 176. 1431, 11 Jun. Quarto Matthiae. . . . Juxta causam, ubi Zdislaw Wlk citat o hrad Krakowec. Ibi domini barones in pleno judicio, auditis querela et tabulis ipsius actoris, sicut vendidit Andres Spa- lek Zdislao hereditates suas in querela nominatas, et audita defensa citatorum et responsione et literis eorum, quas An- dreas Spalek super bona et hereditati- bus in literis nominatis dedit, invenerunt et Petrus deZwieretic et Jaroslaus Plichta de Zirotin dominorum consilium expor- taverunt: Ze tak jakoz jest Ondiej Spa- lek dal statek swój Hrdonowi Guttowi a Jankowi bratřím, a na to jim listy zdčlal, tak jakož ti listowé mezi nimi s obů stranů ukazují a swědčie, a jakož je On- dřej Špalek wložil týž statek swój a dě- diny we dsky zemské trhem Zdislawowi 

Strana 391
ze starých desk zemských královstwí Českého r. 1431. Wlkowi, Ze ten trh moci nemá proti listóm. A dále, jakož jest Ondřej Špalek žalowal na bratři: swrchupsanů, že sů jemu nezdrželi, což listowé swědčie, to- tiž, že sů mu úrokuow LX kop. gr. ne- wydáwali, a také jakož jim jest hradu Krakowce swěřil, a on útiskem jich musil odtud doluow pěškami uteci, a potom musil jim uplatiti puol druhého sta kop grosuow za ten hrad, aby mu sstůpili, a toho jsü mu ještě sstůpili beze wšie &pi- že, a on byl jim špihowančho postůpil: páni sů to wážili takto: že poněwadž jest Ondřej Špalek takowů wieru a milost k nim ukázal, a oni jemu toho, což li- stowé swědčie, nezdrželi, ani se k němu tüZ wérü jakož on knim se ukázal: pání sů nalezli, aby Hrdoň Gutta a Janek bra- ie ty wšecky úroky zadržané dali a na- wrátili, i téch puol druhého sta kop gro- šów, kteréž jim jest dal za postüpenie hradu, a to aby jemu bylo wyplnéno a wydáno polowici na swatého Hawla nynie najprw pristieho, a druhů polowici na swalého Jirt ihned potom zbeéhlého, a na iy penieze aby jemu dělali listy s hod- nýmu rukojmiemi, a ty listy aby dokonali jemu we čtyrech neděléch pořád zběh- lých, a jemu w jeho moc je dali. Pakliby swrchupsaní bratříe toho, což swrchu- psáno stojí, učinili nemohli aneb nechtěli, ale aby jemu jeho zbožie wšeho, kteréž od něho mají, a jakož jim jest jeho po- stüpil, aby jemu postüpili zase o swetym Hawle nynie najprw piístiem, Zádnych ürokuow s toho zboZie neberüc ani kterych poplatkuow, ani twrzie boriec; a listy, kteréž mají na to zbožie, aby jemu wrá- 391 tili, a jestli že sů co sami zawadili, aby jemu to očistili. Pakliby chtěli pri tom zboží wždy zuostati, tehda dřéwe řečený Ondřej Špalek má jim to zbožie we dsky zemské wložiti, a wšecko učiniti jakož li- stowé swědčie, a oni bratříe také aby jemu ten plat šestdesáti kop grošuow we dsky zemské wložili; a potom jemu jeho ne- zdržowali. Actum a. dom. MCCCCXXXVII, feria lI[ post octavas corporis Christi. Talmb. 'i*. sq. Mus. 179—180. 171. 1437, 8 Oct. Quarto Matthiac. . Juxta causam, ubi Johannes de Lob- kowic citat Johannem de Rüpow: ibi do- mini barones in pleno judicio, auditis ta- bulis et querela actoris, et responsione citati et literis ipsius, invenerunt pro jure et Zbynko Zajiec de Hazmburg et Zdenko de RoZmital dominorum consilium exporlaverunt: že jakož Rydkéř, kterýž jest mluwil od Jana z Lobkowic, mluwil proti listóm, kteréž jest ukazowal Jan z Rüpowa pohnany, a prawe, Zeby to li- stowé byli neřádní, dotýčíc, že Nikolaj taký člowěk nikdy nebylby na se tak neřádné listy dělal, a na tu řeč tázán Jan z Lobkowic od Jana z Rüpowa, jestli jeho slowo, coz Rydkér mluwi, a on rekl, jest, a druhá strana Jan z Růpowa žádala za ručenie, jakož jest řekl, žeby listowé byli neřádní, a tázán jsa od pánów, chceli to učiniti a zaručiti jakož jest řekl, i odpowěděl, že nemám co zarukowati: poněwadž se jemu nezdálo zaručiti, by listowé byli neřádní, kteréž jest Jan z Rů- 

Strana 392
392 powa okazowal: Ze listowé Janowi z Rü- powa mají moc tak, jakož swédéie, a Jan pówod podlé swych desk má dédictwie na téch dédinách w Oplotech k wyplaté, jakoZ listowé swédóéie. Actum anno do- mini MCCCCXXXVII, feria tertia post Francisci. Treb. 409* Mus. 180*. Talmb, 78%. 178. 1427, 10 Oce. Quinto Marthiae. . . . Juxta causam, ubi Georgius de Po- débrad citat Petrum de Michalowic: Ibi domini barones in pleno judicio, audita Jifikonis querela actoris et tabulis ipsius, et responsione Petri citati et litera Jo- doci marchionis, quam ostendit coram dominis baronibus, quam habet super bonis Tüsei, domini invenerunt pro jure, et Zbynko Zajiec de Hazmburg et Jaro- slaus Plichta de Zirotin dominorum con- silium exportaverunt: ponéwadZ pan Petr Michalec má starší list, nežli dsky páně Bočkowy, na to zbožie Tůšenské, že tomu listu páni moc dáwají k zástawě, jakož D. V. Wipisky préwni a saudni ze st. desk zemskÿch král. Česk. jeho list swědčí, a pan Jiřík jest spra- wedliw kdědictwie a k wýplatě tě zá- stawy, jakož páně Petruow list swědčí ; a jakož pan Jiřík jest dotekl, že měl je- ště jiná práwa a listy na to zbožie u pana Heralta, a pohnaw pana Petra, měw to mieti, což mu jest ku potřebě ke wšemu práwu, i neokázal toho před pány: a podlé toho swědomie, kteréž sů okázali před pány, páni sü je rozsüdili, a dali panu Petrowi za práwo podlé jeho listu, jakož swědčí. Actum anno quo supra, feria V'*post Dionysii. Mus. 180*. Taïmb. 18*. 119. 1437, m. Oct. Quinto Matthiae, A. 5. Nalezli wuobec za práwo: kdyzby spo- lečníci byli dskami uóinéni, a jeden zeby umřel a dcer toliko po sobě nechal, tehdy druhý společník neb jeho synowé má jich odbýwati, jako dcer swých wlastních. Pak- liby společníci nechali dcer a žádného syna nebylo, tehdy dcery těch společníkuow rowný diel mějte w těch statciech, wedle nálezu prw- nieho. V Matthiac, A. 5. Z. z. 1500, ser. 112. 

Strana 393
C. VII. ZÁPISY KOZELSKÉ WE SLEZSKU, od r. 1480 do 1571. Následující zápisy wzali sme ze zbírky privilegii mèsta Kozlého we Slezsku, latine, ne- mecky i česky psaných, w summě 20 listin, kteréžto auřad města Opolí we Slezsku, k žádosti chce Kczelské, dne 12 Januar. 1629 pod pečetí swau městskau vidimowal, z originálůw samých je wy- psati a s nmi ještě srownati daw. Některé z těch listin, dle zpráwy auřadu Opolského, již tehdá: we stawu poněkud porušeném se nacházely, wzawše takowau zkázu »w tyto wojenské nepokojné časy, podlé učiněné lítostiwé zpráwy wyslaných z města Kozlího, jak lid nepřátelský Mansfeldsky město Kozlí byl wzal, od téhož lidu nepřátelského.« My nedbajíce obsahu listin latinských i ne- meckých, jen česky psané tuto podáwáme, za příklad, kterak we XV i XVI a XVII století jazyka Ceského we Slezsku w diplomatických potřebách užíwáno bylo. Zbírka celá nachází se w crigt- nála swém u pana Jana rytíře z Neuberka w Praze. 1. Jan Bělík z Kornic, hejtman horní Slezie, powoluje měšťanům Kozelským wysta- witi lázeň ku potřebě města, pod wýminkami. W Kozlí, 1480, 9 Sept. Já Jan Bělík z Kornic, hejtman horní Slezie oc. oznamuji tímto listem wšem wůbec, kdož jej uzří neb čtúcí slyšeti bude, že předstúpili před mě maudré opa- trnosti purgmistr a rada města Kozlího, krále JM“ poddaní, mne s pilností jsau pro- sili, abych jim toho na miestě Králowy M“ dopřel, žeby oni nad Odrau lázni wedle mostu Oderného miesto bašty budowali, městu tomuto k užitku. Tu já na miestě KM“, widiec weliký útisk města tohoto, jim jsem toho dopřel, i mocí listu tohoto potwrzuji, že na tomž miestě oni lázni budowati mají, k městskému polepšení; a té lázně požíwati mají, jako swého wlastného dědictwie, beze wšie překazy pánuow 50 A. Č. II.

Strana 394
394 C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1485. potom budaucích, i s tau lázní učiniti mohau, tak jak se jim zdáti bude. Tako- wýmto obyčejem, že starosta Kozelský nynější, neb potom budaucí, a čeleď hradská, tociž purkrabie, písař, kuchmistr, kuchař, holomci, hlásný, pekaře, wrátný, woznice i jiná čeleď hradu Kozelského, mají od lazebníka wolnau lázni jmíti, kdy se kol- wěk mýti budau; a to proto, že každý lazebník mějský má jmíti králowský les wolen ku pálení a ku potřebě lázně této, beze wšie překazy potomkůw a jejich úřadníkůw. Také w tejto lázni ubozí a žáci na každý teyden mají se wolně mýti. Též každý lazebník w jejich městské lázni má míti z práwa tři pacholky, jmeno- witě holiče, losera a sice pacholka dobrého, žeby lidi wypatrowal, aby potřebnost chudému i bohatému byla; a měšťané již potřebami lázni opatřiti mají, co k tomu slušé. Protož já Jan Bělík z Kornic, jakožto mocný hejtman knížetstwí Kozelského, swolením krále JM“, maje při sobě zemany Kozelské, s jich radau jim toho přejíc, sem potwrdil, i mocí listu tohoto potwrzuji; žeby jim ty wěci w celosti zdržány a zachowány byly beze wšeho zmatku, rozkázal (sem) swau wlastní pečet k tomuto listu zawěsiti s mým dobrým wědomím. Jenž dán a psán w Kozlí, w sobotu po narození matky boží, léta božího tisícého čtyřistého osmdesátého počítajíc. A při tom jsau byli: slowútní panoše, Jindřich Dialoš, Hynce Cornberk, Jakub Nepaský, Jakub z Kandeřína fojt Kozelský, Jindřich Krampský, Jan Šawel, Dieřek Šalecký, a Blasius Šmolka písař, kterémuž tyto wěci psáti jsau poručeny. 2. Týž Jan Bělík z Kornic potwrzuje trhu, který se stal o zboží Kobylické w zemi Kozelské, mezi Machnau Dialošowau a obcí Kozelskau. W Kozlí, 1485, 11 Febr. We jméno buoží, amen. K wěčné paměti. Já Jan Bělík z Kornic, hejtman horní Slezie oc. oznamuji tímto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzří, aneb čtúc slyšeti budú, že wystúpila přede mne slowutné poctiwosti panna Machna, dcera nebožčíka Dialoše, s přátely swými, zdráwa a mocna sebe jsúc, s radú přátel swých, nepřitisknena (sic) ani přinucena, než dobrowolně wyznala, že jest prodala, wzdala a mocí listu tohoto wzdáwá, to zbuože Kobylice, w Kozelské zemi záležícé, maudrým a opatrným purkmistrowi a radě i wšecké obci města Kozlého, k pra- wému jich dědictwí, se wším panstwím a práwem, tak jakož to zbuoží Kobylice we swých mezech a hranicech z staradáwna wysazeno a wyměřeno jest, a jakož oni to sami i předkowé jich měli, drželi a požiwali, s lidmi, s platy, s zahradami, s zahradníky, s folwerkem, s robotami, s poctami, s roli (sic) oranými i neora- nými, s lukami, s lesy, s hájmi, s chrastinami, s rybníky, s rybniščemi, s jezermi, s wodami, s řekami tekúcími i netekúcími, s mlýny, s mlýnisky, s mlýniščemi, i

Strana 395
C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1486. 395 se wšemi toho zbuoží užitky a požitky malými i welikými, jakožby tu osobliwými slowy napsáni a jmenowáni byli aneb býti mohli, ničeho sobě, erbóm ani po- tomkóm swým nepozuostawujíc; tak že swrchupsaní měšťané Kozelští, nynější i potom budúcí, to zbuožie Kobylice mají mieti, držeti, užíwati a wěčně osesti, s užitky již psanými, bez překazy wšelijaké; a také to zbuože Kobylice budú moci prodati, dáti, zastawiti, zaměniti i s tím učiniti i nechati, jako s swým wlastním dědictwím. I prosili jsú mne obapolné strany, abych jim kupu a prodaje popřel: a já, jakuožto mocný hejtman knížetstwie Kozelského, maje při sobě zemany Kozelské, i jiné dobré lidi, s jich radů, k jejich žádostiwé prosbě jsem jim takowého kupu a pro- daje popřel a potwrdil, i mocí listu tohoto potwrzuji. K němužto na swědomí a pewnost rozkázal jsem pečet swú wlastní k tomuto listu zawěsiti. Jenž dán a psán w Kozlí, w pátek před swatým Valentinem, od narození syna buožeho tisícého čtyrstého osmdesátého pátého počítajíc. A při tom jsau byli: slowútní panoše Hynce Cornberk z Jalowic, Jakub Nepaský z Mechnic, Hynce Kozub, Jiřík Petr- kowský, ty časy starosta Kozelský, Jakub z Kandeřína, fojt Kozelský, Petr Ma- nowský z Wiekšic, Wilém Borutinský, Prokop Geraltowský, Dieřek Pelka z Boři- slawic a Blasius Šmolka, jemuž tyto wěci psáti jsau poručeny. 3. Týž Jan Bělík z Kornic potwrzuje trhu, který se stal o wes Dilnici we knížetstwí Kozelském, mezi Jiříkem Tejwlem z Chřenowic a Waňkem Hoškem z Gregořowic. W Kozlí, 1486, 27 Nov. Jan Bělík z Kornic oc. hauptman horní Slezie: známo činiem tiemto listem wšem wůbec, že jest přede mne wystúpil slowútný panoše Jiřík Tajwel z Krono- wic (sic), zdráw jsauc na smysle i na rozumě, bez přinucenie, s radú přátel swých, a tu jest přede mnau prodal a wzdal k prawému dědictwi wšecko práwo swé, kteréž jměl we wsi Dielnici, w Kozelským knížetstwí záležící, slowútnému panoši Waňkowi Hoškowi z Gregořowic, erbům jeho a budaucím potomkům, se wším příslušenstwím a požitky, sedláky a obywatelmi, platmi, rolemi ornými i neornými, osedlými i pustými, polmi, lukami, pastwami, rybníky, mlýny, mlýnisky, lesy, chra- stími, chrastinami, wodami, řekami tekúcími i netekůcími, i se wším jiným příslu- šenstwím a požitky, kterými koliwěk jmény jsau jmenowáni, neb jmenowáni býti mohau, tak daleko, široko a dlúho, jakož prwé jmenowané zboží od jiných zboží wyměřeno, wysazeno a wyhraničeno jest, se wším tiem práwem a panstwím, jakož jest sám držel a měl, nic sobě tu ani erbům swým nepozůstawujíc, za půl třetího sta zlatých, kteréž hotowé a z úplna zaplacené přijal; tak že již psaný Waněk Hošek, jeho erbowé i potomci budaucí, budau moci takowé zboží již psané mieti, držeti 50*

Strana 396
396 C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1492. a toho požíwati, učiniti i nechati, prodati, zastawiti, wyměniti, dáti, wěčně obse- dèti a na swé lepšie požitečnějšie obrátiti, jakby se jim najlépe zdálo. A prosili jsau mne obapolně, abych toho kupu a prodaje jim swým swědomím listowním a pečetí swau potwrdil. I já, jakožto mocný hauptman knížetstwí Kozelského, s radů zeman Kozelských, wedle řádu starého, dobrého obyčeje, k prosbě jich, jim toho listem a pečetí swau potwrzuji; ku kterémužto na swědomie a pewnost swau jsem pečet přiwěsiti rozkázal. Datum Kozel, feria secunda ante Andreae apostoli, anno domini millesimo quadringentesimo octuagesimo sexto. A při tom jsau byli slo- wůtní panoše: Hynce Cornberk, Jakub Nepaský, Gabriel Lašota, Křištek Pelka z Bořislawic, Petr z Grudině, Johannes z Chřenowic písař. 4. Wladislaw II, král Český, městu Kozelskému w horním Slezku wšecka jeho privi- legia stará potwrzuje. W Budíně, 1492, 3 Mart. My Wladislaw z boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, markrabě Morawský, Lucemburské a Slezké kníže a Lužické markrabě: ozna- mujem tiemto listem wšem, že jsme prošeni od opatrných purgmistra a konšelůw i wší obce města Kozlího, wěrných našich milých, abychom jim práw, swobod a wýsad jich potwrditi ráčili. Ku kteréžto prosbě jsauce nakloněni, s dobrým roz- myslem a radau wěrných našich, mocí králowskau a jakožto kníže Slezské, wšech práw, swobod, a wýsad těch, kteréž od knížat a pánůw swých dědičných řádně mají, kterýchž jsau sprawedliwě užíwali, potwrdili jsme a tímto listem potwrzujem, a je nynějšé i budaucie jich při tom při wšem, což jim od týchž knížat, pánůw jich dědičných, slušně dáno a obdarowáno jest, zůstawujem milostiwě; tak aby oni těch wšech sprawedliwých obdarowání a milostí jim daných užíwali, bez naší, bu- daucích našich králůw Českých a knížat Slezských, i wšech jiných lidí wšelijaké překážky, nyní i w časech budaucích; přikazujíce hejtmanu i wšem obywatelům země Slezské, aby obywatele jmenowaného města při tom našem potwrzení drželi a zachowali, beze wšeho umenšení. Tomu na swědomí pečet naší králowskau k tomuto listu přiwěsiti jsme kázali. Dán na Budíně w sobotu před přenešením swatého Wáclawa, léta božího tisícího čtyrstého dewadesátého druhého, a králow- stwí našich Uherského druhého a Českého dwadcátého prwního léta. Ad relationem dni Johannis de Šelnberk, supremi cancellarii regni Bohemiae.

Strana 397
C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1497. 397 5. Magdalena kněžna i Mikuláš kníže Opolský zapisují obci města Kozlého we Slezsku plat roční 13 zlatých, we dluhu 150 zl. uherských, na městě swém Ratiboři, pod rukojem- stwím Ratiborských, až do splacení jistiny. W Ratiboři, 1497, 22 Jun. Z boží milosti, Magdalena a Mikuláš w Slezí, knížata Opolská, Opawská a páni Ratiborští: oznamujeme tímto listem wšem wůbec, kdož jej uzří aneb čtúce slyšeti bude, že jsme prodali na prawý widerkauf třinádct zlatých platu ročního swobodného, na ničemž nezawedeného, za půldruhého sta zlatých dobrých Uher- ských čerwených, maudré opatrnosti purgmistrowi, radě i wšej (sic) obci města Kozlího, nynějším i budaucím, a poctiwému knězi Rehořowi Gecterowi, oltářníkowi jich, oltáře matky boží a wšech swatých w Kozlí u fary, i potom budaucím oltář- níkům tohož oltáře; kterýžto plat úročný swrchupsaný ukázali jsme, zapsali a mocí tohoto listu zapisujem a ukazujem již psaným wěřitelům našim, nynějším i budau- cím, na městě našim Ratiboři, na wšeckých důchodech a platiech našich nezawe- dených, kteréžto w Ratiboři máme na lidech městských poplatných, rolníkoch i na zahradníkoch (sic), na mlýniech, na ospoch, na lesiech, na rybnicech, na wšech jiných důchodech tohož města Ratiboře, kterýmiž se koli jmény jmenují, aneb jmenowáni býti mohau, žádných newynímajíc ani pozůstawujíc. Za kterůžto summu peněz jistiny půl druhého sta zlatých a třinádcte zlatých platu ročního, my purg- mistr a rada i wšecka obec města Ratiboře, nynější i potom budaucí, rukojmě a spolu slibci, wšichni jednostejně slibujeme za swrchupsané knížata JM', pány naše milostiwé, swrchupsaným wěřitelům našim nynějším i budaucím, že takowý plat třinádete zlatých již psaným wěřitelům našim každý rok wydáwán a placen bude, a to rozdílně, totiž na wánoce pól sedma zlatého nejprw příštie, a půl sedma zla- tého na sw. Jana křtitele božího, a tak dále na každý rok od roku takowý plat wydáwati máme, tak dlúho, dokudžbychom zase toho od wěřitelí našich swrchu- psaných půl druhem stem zlatých newykúpili a w moc jich w Kozlí na rathauzi ne- dali a nepoložili, i s platem zasedělým do toho času zašlým; kterýžto plat tři- nádete zlatých slibujeme jednostajně swrchupsaným wěřitelům našim, naším nákla- dem a prací, na swau škodu, do města Kozlího w moc jich nositi a na rathauzi z úplna klásti a wydáwati. Pakližbychom toho neučinili, a kterého roku takowého platu dáti obmeškali, na den a čas již psaný: tehda swrchupsaní wěřitelé naši mají a budau moci nás rukojmě duchowním práwem napomínati a kleti tak dlúho, dokudžbychom jim takowého platu úplně a docela nezaplatili a nedali, i se wšemi škodami pro takowé neplnění kterak koliwěk wzatými; a jestližebychom se na to neobrátili, čeho bože ostřez, tehda dáwáme wěřitelům našim swrchupsaným plnů

Strana 398
C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1505. 398 moc a práwo, že nás budau moci wezde s statky našimi stawowati práwem i bez práwa i tiezati, a s těmi budau moci učiniti i nechati, jakoby na to wšechna práwa ustáli a obdrželi, jich jistině i platóm bez wšé škody. Tomu na swědomí my jistci i rukojmě swrchupsaní pečeti swé jsme k tomuto listu přiwěsiti dali. Jenž dán w Ratiboři, den swatých deset tisíc rytířůw, léta božího tisícího a čtyrstého dewa- desátého sedmého počítajíc. 6. Jan Hošek z Gregořowic prodáwá wes swau jménem Dielnici, w krajině Kozelské ležící, Mikuláši Gašowcowi z Lumíře a manželce jeho. W Ratiboři, 1505, 24 Nov. Já Jan Hošek z Gregořowic oznamuji tímto listem wšem wůbec, kdož jej uzří neb čtauce uslyšie, že jsem s dobrým swobodným rozmyslem a s radů přátel swých, dobrowolně a bez přinucenie, prodal a mocí listu tohoto prodáwám, zbožie swé jménem Dielnici, w krajině Kozelské záležící, se wším práwem, panstwím a příslušenstwím i swobodami, ničehož newynímajíc sobě ani swým erbům, nežli úplně we wšech mezách, hranicech, jakož jsem sám držel a obseděl, slowútnému panoši Mikulášowi Gašowcowi z Lomíře, a urozené poctiwosti panie Ščastné z Ful- šteina, manželce jeho wlastnie, a k wěrné ruce jeho slowútným panošem Jakubowi Gašowcowi, bratru jeho, a Křištkowi Cornberkowi z Jalowic, za tři sta a sedm- desáte zlatých dobrých Uherských, které sem již od něho pohotowě zaplaceny přijal. A protož já swrchupsaný Jan Hošek kupiteli a wěrným rukám jeho swrchupsaným, a my pořád psaní Wáclaw Šillejřowský, Martin Slawikowský, Dieslaw z Ponětic, Mikuláš z Witoslawic, Jan a Mikuláš Wroninščí, rukojmè a spuoluslibce, to swrchu- psané zbožie i se wšelijakým jeho příslušenstwím slibujeme zprawiti a wyswoboditi wedle práwa zemského, jakož země Kozelská za práwo a obyčej zachowáwá, a to rok a den od datum listu tohoto, kdožby to kolwěk práwem duchowním neb swět- ským nařekl; tehda my swrchupsaní rukojmě a zpráwce zbožie swrchupsaného sli- bujeme swau dobrú čistů wěrů, ruků společní a nerozdílnů, beze wšé zlé lsti a zmatku, to swrchupsané zbožie zprawiti a wyswoboditi tím wším obyčejem, jakož se swrchu píše. Paklibychom toho neučinili, a zboží swrchupsaného newyswobo- dili, čehož bože ostřez: tehdáž dáwáme úplnů moc a práwo kupiteli našemu a wěrným rukám jeho, že budau nás rukojmě moci napomínati wšelijakým obyčejem, jakož řád a práwo o peníze zachowáwá, a k tomu budau moci nás napomínati a a swého na nás dobýwati duchowním i swětským práwem; a kdožby tento list měl s kupitelí našich dobrú wuolí, tenž bude mieti túž moc a práwo k těm wšem artikulóm nahoře psaným, jako oni sami kupitelé naši swrchupsani. Tomu na

Strana 399
C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1506. 399 swědomie a jistotu já jistec i my rukojmě pečeti naše k tomuto listu jsme při- wěsili. Dán w Ratiboři, w pondělí před swatau Kateřinau, od narozenie syna božieho tisícího pětistého pátého léta počítajíc. 7. Wilém Šwihowský z Risenberka potwrzuje, co pán Kozelský, trh o wes Dílnici mezi Janem Hoškem ze Gregořowic a Mikulášem Gašowcem z Lumíře stalý. W Kozlí, 1506, 26 Januar. Wilém z Rizenberka a ze Šwihowa, pán na Rábí a na Kozlí oc. oznamuji tímto listem wšem wůbec, že jest wystúpil přede mě slowútný panoše Jan Tlumok ze Slawikowa, maje úplnú moc od slowútného panoše Jana Hoška z Gřegořowic, zetě swého, kdež na místě jeho nadepsaný Jan Tlumok wyznal, že jest prodal již psaný Hošek wes a dědictwí swé, i wšeckno swé wzdal jest a mocí listu tohoto wzdáwá, kteréž měl we wsi Dielnici, w Kozelském panstwí mém záležící, slowút- nému panoši Mikulášowi Gašowcowi z Lozmíře, a panie Ščastné z Fulšteina, niče- hož sobě tu ani erbům swým nepozůstawujíc, než úplně zaplaceno wzal, a toho postúpil již psanému Mikulášowi Gašowcowi a paní Ščastné z Fulšteina, manželce jeho, k prawému jich dědictwí, se wším panstwím a práwem, jakož listowé staří na to šířeji zní a ukazují, i se wším příslušenstwím, s lidmi, s obywatelmi, s platy peněžitými a nepeněžitými, s lesy, s ospy, s dwory, s robotami, s poctami, s kurmi, s rolami oranými i neoranými, s lukami, s pastwami, s pastwištěmi, s hájmi, s chrasty, s chrastinami, s rybníky, s rybniščemi, s mlýny, s mlýnisky, s mlýniskami (sic), s wo- dami, s řekami tekůcími i netekúcími, i s jinými wšechnymi wěcami (sic), žádných newynímajíc ani pozůstawujíc, kteréžby tu zwlaštními jmény jmenowány býti mohly, tak jakož to zbuožé z staradáwna w swých mezech a hranicech wyměřeno a wy- hraničeno jest; tak že již psaný Mikuláš Gašowec, paní Ščastná, manželka jeho, erbowé a potomci jich, takowé zbuožé a wes již psanú mají dědičně mieti, poží- wati, držeti, užíwati, prodati, dáti, zastawiti, zaměniti a k swému užitku a požitku obrátiti, a s tím se wšim budú moci učiniti i nechati, jako s swým wlastním dě- dictwím, a wěčně w pokoji osesti mají, beze wšé překazy mé, dědicůw a budau- cích mých pánůw Kozelských. I prosili jsau mne obapolně, abych jim toho kupu a prodaje listem swým milostiwě potwrditi ráčil. A já, jakož pán dědičný Ko- zelský, wedle řádu starého dobrého obyčeje, k prosbě jich listem swým jsem jim toho potwrdil a potwrzuji, tak aby ty wěci w celosti pewně (byly) zachowány bez porušení wšelijakého. Tomu na swědomie pečeť swů wlastní k tomuto listu dal jsem zawěsiti; jenž jest dán a psán w Kozlí, ten pondělí po swatém Pawle na

Strana 400
400 C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1511. wieru obrácenie, léta božího tisícého pětistého šestého počítajíc. A při tom jsau byli: urozený a statečný rytieř, pán Radslaw z Šebířowa na Beřkowicích, a slo- wútní panoše: Jan Tlumok ze Slawikowa, Buren Šeliha ze Ruchowa, Křístek Twar- dawa, Wáclaw Lupa z Načeslawic, Křístek Cornberk z Jalowic a Blažek Šmolka, písař mój, kterémuž tyto wěci jsau poručeny. 8. Hanuš, kníže Opolský a pán Kozelský, městu Kozlému z milosti swé nowé swo- body propůjčuje. W Kozlém, 1511, 15 Sept. We jméno boži, amen. Wšeliké wěci stálé stojí, kteréž písmem budau utwrzeny, a wysokost i ctnost wšelijakého člowěka w tom býwá poznána. Protož my Hanuš, z boží milosti w Slezi kníže Opolské, Horního Hlohowa, pán Kozelský oc. oznamujeme tímto listem wůbec wšem, kdež čten nebo čtauc slyšán bude, že jsau před nás přišli opatrné maudrosti wěrní naši milí, měšťané Kozelští, pokorně prosíc, žebychom jim swobod, weysad a sprawedlností jich, kteréž od předkůw našich mají, potwrdili. My znajíc wěc slušnau a sprawedliwau, z milosti naší knížecí, mocí listu tohoto našeho, wšech jich swobod, sprawedlností a starodáwních dobrých obyčejí potwrdili jsme, a potwrzujem wšech těch artikulůw duole psaných: Nejprw že wšické jejich statky, buďto dědičné neb na widerkauf, stálé neb hýbajícé, kteréžby w městě neb w krajině našé měli, buďto na zemanských wsech neb kdežkoli jinde, wěčně s jednoho na druhého erbowati a smírati mají na bližšé krewné přátele tak mužského, jak ženského, až do pátého pokolení; a to těm, kteří k jich městskému práwu slušejí a blízkost krewnosti slušně prowedau. Po pátém pokolení chcimy, abychom práwa našiho knížecího a wrchnosti užíwali. Také jestliby který muž neb žena tu zemřeli, a přátel tu w městě neměli, a jinde přátelé byli, nemají toho nápadku a swobody užíwati, lečby se do města Kozlího wstěhowali, podlé potwrzení knížece Konrata Jeho Lásky. Také jestliby se přihodilo kterému měštěnínu neb obywateli města Kozlího prowiniti, buďto mordeřstwím, aneb jiným krwe prolitím, aneb kterýmkoli prowině- ním, a utekl do kteréhožkoli sauseda domu, do takowého žádný za ním běhati nemá než s práwem; a takowého winného město naše kárati má podlé jich měst- ských práw. Pakliby kdožkoli za tím winným běžel a jej s brannau rukú honil, a tak od města chycen (byl), nad takowým také město sauditi má podlé městského práwa. Také, jestližeby některá bůřka našich zeman w našim městě Kozlím s oby- watelmi a měšťany powstala, a takowý kterýby búřku počal, do čéhožkoli domu

Strana 401
C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1511. 401 utekl: za takowým žádný zemanín běhati nemá. Pakližby to učinil a od měšťan byl uchycen, nad takowým naše město nic sauditi nemá; než wezma jej a jmúc, mají jeho našemu hejtmanu wydati a dáti. Pakližby zemané mezi sebau sami swádu a bůřku učinili a jeden před dru- hem do čéhožkoli domu utekl, nemají za sebau do domůw běhati. Pakližby který wbèhl a jat byl, to také hejtmanu našemu mají w moc dáti; a on jej na nás cho- wati má, a měšťané nad zemany sauditi nemají. A co by se nás, našich erbůw i zeman doteykalo, nad to žádného práwa wyslowiti nemají bez našé wůle. Pakližby zemané w práwě zemském bůrku učinili, podlé zemského práwa ujištěni a opatřeni býti mají. Také jestližeby který zemanín k měštěnínowi oč žalowati měl, na to mohau sprawedliwé ortele wyřékati podlé jich práwa městského, při kterým my je zacho- wati chceme milostiwě a wěčně. Také jestližeby který obywatel města swrchupsaného našeho jeden druhého zamordowal, aneb pro některý účinek zboží a statku swého odběžel: takowému hejtman náš wpátku činiti nemá, než to zboží má býti zachowáno do čtwrti léta neporušeně, aby on w tom milosti dosáhnůti mohl. Pakližby w čtwrti létě milosti nehledal, tehda takowé zboží na nás i erby naše přijíti a připadnúti má. Také my, naši erbowé a potomkowé žádné berně od měšťan swrchupsaných bráti nechceme, lečby weliký nedostatek a pilná potřeba ukazowala. Také jestliby kdo búřku, gwalt, mord, krádež aneb jiný wýstup učinil, kte- rýžby w krajině a w městě nebyl: to nám i erbům našim zachowáwámy. A komu my pro pokoj a užitek krajiny našej lásku a milost dáme, tomu oni také to držeti stále a cele mají. Také wšech jiných punktůw, artikulůw, swobod a obdaření, kteréž od před- kůw našich knížat Konratůw, knížat a pánůw Kozelských, mají, tímto listem naším jsme jim potwrdili a mocí tohoto listu z milosti zwláštnie potwrzujeme, zachowá- wajíc nám, také i budaucím našim pánům Kozelským, ty wšické swobody, kteréž i w prwniech listech nadepsaných knížat wyňaty jsau. Tomu na swědomí a pro lepší jistotu pečet naši knížecí k tomu listu jsme zawěsiti rozkázali. Dán w Kozlím, w pondělí po powýšení swatého kříže, léta od narození syna božího tisícého pětistého jedenáctého. Při tom jsau byli urozený a slowútný, wěrní naši milí: pan Jan z Wrbna, Lukáš Buchta, Jiřík Náwoj, Zachariáš Cebulka, Jan Bělčowský, Balcer Beč, Jan Jašinský, Peter Kokoř a Jan Střela, Chmelik z Obrowce, kterémuž ten list poručen. A. Č. II. 51

Strana 402
402 C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1521. 9. Hanuš kníže Opolský a pán Kozelský potwrzuje zřízení někdy Mikuláše Gašowce, kterýmž wes swau Dielnici auřadu města Kozelského k obrácení užitkůw jejích na záduší odkázal. W Opolí, 1521, 14 Mai. My Hanuš z boží milosti w Slezii kníže Opolské a pán Kozelský oc. ozna- mujeme tiemto listem wšem wůbec, kdež čten neb slyšán bude, že wystúpily před nás Machna a Katařina, sestry nebožtíka Mikuláše Gašowce, spolu s purgmistrem a radů města Kozlého, i wyznaly skrze slowútného Jakuba Wrochně, k té wěci jejich woleného poručníka, že nadepsaný Gašowec, bratr jejich, jsauc s dobrým a celým rozmyslem, obáwajíc se aby pán bůh w rychlosti ku počtu posledniemu bez zřézenie jeho powolati neráčil, a že jest testament a poručenstwí učinil a oddal zbožie swé a wes Dielnici w našim Kozelským kraji záležící, jmenowitě s sedláky, šoltysy, zahradníky, platy, činžmi, rolami oranými i neoranými i se wšelijakými jednými a každými užitky a požitky, jakýmižkoliwek jmény jmenowány jsau neb býti mohau, nic newynímajíc ani pozůstawujíc, tak jakž je sám měl, držel, užíwal a listy jemu na to swědčí, opatrným purgmistru a radě města Kozlího, nynějším i potom budúcím, jakožto prawým wěrným swým poručníkóm, takowým obyčejem, že oni ty wšecky platy a důchody, užitky a požitky wšelijaké s nadepsaného zboží mají chudým každý rok na sukno, boty wydáwati, a lázni zakupowati, a coby wýše zuostalo peněz, ty mají budižto na kostel, do fary, na budowání i jinšé potřeby kostelné, aneb kdeby se jim nejlépe zdálo pro buoh obrátiti. Než co se rybníkůw a slepic dotýče, toho mají nadepsaný purgmistr a rada nynější i potom budúcí za práci užíwati, a sobě k požitku obracowati, a wšakž takowé poručenstwí a záduší, jakož dotčeno, nadepsané Machna a Katařina do jejich smrti zpósobowati mají, a to každý rok wydáwati, a po jejich smrti nadepsaní měšťané teprow toho mocni býti mají. Kdež takowého zřézení a záduštwí (sic) nás pokorně za potwrděnie, žeby na wěčné časy to moc mělo, nadepsané Machna a Katařina, spolu s měšťany často jmenowanými prosily, abychom listem a pečetí naší knížecí toho potwrditi ráčili. My znaje wěc slušnau a prosbu snažnů, z milosti naší knížecé jsme to po- twrdili, a mocí listu tohoto potwrzujeme, aby takowé záduštwí na wěčné časy mocně a neporušitedlně zdržáno a zpósobowáno bylo, a wšakž službě našé knie- žecé bez škody. Tomu na swědomie pečet naši kniežecí k tomuto listu jsme za- wěsiti rozkázali. Dán w Opolí, w auterý před swatým Duchem, léta páně tisícého pětistého dwadcátého prwšého. Při tom jsau byli slowůtní wěrní naši milí Jiřík Centawský, Adam Plužnický, Olbrecht z Elhoty, Jiřík Štoš, Jiřík Skal, Jan Jasen- ský, a Jiřík Náwoj, kterému ten list poručen.

Strana 403
C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1563. 403 10. Ferdinand I, král Český, městu Kozelskému we Slezsku, ku prosbě pana z Oppers- dorfu, zástawního pána jeho, nowé znamenité swobody a milosti uděluje. W Prešpurce, 1563, 16 Sept. My Ferdinand z boží milosti wolený Římský cisař po wšecky časy rozmno- žitel říše, a Uherský a Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, infant w Hispanii, arcikníže Rakauské, markrabě Morawský, Lucenburské a Slezské kníže a Lužický markrabě: oznamujem tímto listem wšem, že jsme od urozeného Hanuše Oprštorfa z Oprštorfu, na Dubu a Fridšteině, wrchního hejtmana našeho knížetstwí Opolského a Ratiborského, wěrného milého, jménem opatrných purgmistra a konšelůw města našeho Kozlí, wěrných našich milých, zástawných poddaných jeho, poníženě pro- šeni, abychom jim tu milost učiniti ráčili, aby nyní i na budaucé wěčné časy tu w městě, na předměstí a wůkol města, židé se osazowati nemohli, a mezi nimi na škodu wší obci trpěni nebyli. Kdež wzhlédnauc my na poníženau prosbu týchž Kozelských, a znajíc slušné býti, s dobrým rozmyslem, naším jistým wědomím, mocí králowskau w Čechách, i jakožto nejwyšší kníže Slezské, týmž purgmistrům a konšelům i wší obci téhož města Kozlí, nynějším i budaucím, tuto milost jsme učiniti ráčili, a tímto listem, jako král Český a nejwyššé kníže Slezské, činíme, aby žádní židé w dotčeným městě Kozlím, na předměstí, ani okolo města, nepře- býwali, ani žádným wymyšleným způsobem, nyní i na časy budaucé, trpěni nebyli, pod jistým a skutečným trestáním naším císařským a budaucích našich, králůw Českých i najwyšších knížat Slezských. Jakož také některé osoby z stawu panského a rytířského, i jiní, domy swé a místa pustá w témž městě Kozlí mají, a ty na spustnutí městu a nemalau škodu obci oprawením a stawením zanedbáwají: ráčímy týmž purgmistru a konšelům města Kozlího z slušných příčin, a zwlášť, aby též město k zpustošení nepřišlo, powolowati a tu milost činiti: jestližeby který z těch osob, kteří tu domy a místa pustá mají, w roce pořád zběhlým po oznámení tomu každému od nadepsaného wrchního hejtmana našeho, jakož sobě od nás poručení dané má, stawiti, oprawo- wati, aneb jinému prodati nechtěl a zanedbal, aby dotčená místa pustá k obci wzíti a k swému užitku, aby město tu nepustlo, stawèti dáti mohli. A poněwadž také, jakž toho jistau zpráwu jmiti ráčímy, nadepsaný purg- mistr a konšelé, i wšecka obec města Kozlího, nemalý náklad na zpráwy mostu přes wodu Odru a bahna, kteráž okolo města jsau, činiti musejí, a mýto s wozu toliko po jedným penězi bílým od starodáwna berau: ráčímy jim z příčin weyš psaných, a z zwláštní milosti naší císařské, tuto nížeji psanau milost činiti: aby 51 *

Strana 404
404 C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1571. nyní, i na budaucí wěčné časy, takowé clo a meyto w branách aneboližto u mostu blíž města, na ten wšicek způsob, jakž opatrný purgmistr a konšelé města našeho Ratiboře, wěrní naši milí, na oprawu mostu a cest, mostní aneboližto clo a meyto swé peněžité k obci wybírají, též z úplna bráti mohli a moc měli, a takowémi penězmi a důchody, mosty, hati a cesty, kdežkoli toho okolo města na wšech stra- nách na silnicích potřeba ukazuje, oprawowati každého času dali tak, aby formané a jiní pocestní lidé w zlých cestách, bahnech a blátě netonuli, nýbrž wolně pro- jížděti mohli. Protož přikazujem wšem obywatelům a poddaným našim, ze wšech stawůw knížetstwí Slezského, nynějším i budaucím wěrným milým, abyste často psané purgmistra a konšely i wšecku obec města našeho Kozlího, nynější i budaucí, při těchto milostech a obdarowání našich, měli, drželi a neporušitedlně zachowali, žád- ných jim w tom překážek nečiníce, aniž komu jinšému činiti nedopúštějíce, pod uwarowáním hněwu a nemilosti naší cisařské, dědicůw našich a budaucích králůw Českých a nynějších knížat Slezských. Tomu na swědomí pečet naši cisařskau k tomuto listu přiwěsiti jsme roz- kázali. Dán na zámku našem Prešpurce, we čtwrtek po sw. kříže powýšení, léta božího 1563, a králowstwí našich Římského třidcátého třetího a jiných třidcátého sedmého. Ferdinandt. Joachim de Nova Domo, S. R. Bohemiae cancellarius. S. Heldt, vicecancellarius. 11. Jan z Oprštorfu wyměřuje Kozelským nowé dědiny za ty, kterých jemu k wysta- wení nowého rybníka postaupili. W Kozlí, 1571, 1 Sept. We jméno swaté a nerozdílné trojice, amen. Já Jan z Oprštorſu, swobodný pán na Dubu, Fridšteině, Horním Hlohowě a Kozlím, JMC. rada oc. wyznáwám zjewně a známo činím wšem wůbec: jakž po mnohém uwažowání a očiwitým še- tření najdeno, že pro poprawu, powýšení rentůw a důchodůw zámku Kozelského, jiný welký rybník na dobrým položení, pod tím starým Rynským rybníkem wy- stawen býti může, než že to bez zatopení některých luk, rolí a zahrad, které obywatelé Kozelští a špitál w držení jsau, býti nemuože; které, poněwadž dotčení obywatelé, tudíž i zpráwce špitále, proti odměnění a nadání jiných gruntůw, do- browolně se snesli a odstúpili, jest jmenowaný nowý rybník zámku k nemalé po-

Strana 405
C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1571. 405 prawě a užitku, jakož teď před očima položený, wystawen. Kdež já, majíce danau mocnost od JMC. pána mého nejmilostiwějšího, podlé znění listu a zápisu, který zjewně obsahuje a mně toho moc dáwá, že grunty a zwláště zahrady na powýšení důchodůw dědičně wysaditi mohu, sem připowěděl a slíbil jim jiné grunty wyděliti, a wšechné zahrady, podlé předešlého wyměření a powýšení platu, dědičně wysta- witi, a je listowně jim w dědičnost a wěčnost stwrditi: což pak nyní, poněwadž rybník wystawen a místně wykonán, tímto listem podlé nejlepšího způsobu, a jakby se mnau nejlíp a nejstáleji dáti mohlo, činím a w skutek uwozuji, wysadzuji, twrdim, a pauštím jim dotčené zahrady a odměřené grunty, jak ty ze jména osobám, w nowě spůsobeným urbárním rejistře, wšak pod wětšími platy a podatky, než prwé drželi, sepsáni jsau, kteréhož rejistru jeden wýpis při zámku zůstawen a druhý jim na rathauz dán. Takže oni ty zahrady dědičně jmíti, držeti, užíwati a požíwati, též kdy se jim zdáti a líbiti bude, dědičně prodati, zastawiti, zaměniti, dáti, k swému lepšímu a užitku přiwesti, a na swé bližšé přátelé a příbuzné, podlé znění jich starých privilegií, děditi a přicházeti mají, bez wšé překážky dědičné wrchnosti i zástawných držitelůw panstwí Kozelského. Než jestližeby dotčené zahrady a grunty zase odprodáwati chtěli, mají to každého času na zámku opowěděti, a písaři dů- chodnímu od zápisu každého jitra šest peněz malých dáwati, tak aby se widěti mohlo, kdo těch zahrad a gruntů w držení, a aby tudy platy k zámku náležité nehynuly. A kdoby se pak w roce a šesti nedělích neopowěděl a zapsati nedal, ten práwo swé tratí. Špitáli a ubohýmu záduštwí u sw. Mikuláše za městem Kozlím dáwám za těch osm jiter, které w nadepsaným rybnisce drželi, celý lán pusté roli w Rynské wsi záležící, a k tomu zahradu we wsi, na kteréž špitálné stawení k potřebě jich hospodářstwí wystawiti, a toho lánu i sedliska bez wšech platůw a podatkůw, též bez robot a obtížností wolně a swobodně, dědičně držeti, užíwati a požíwati mají, wše k lepšímu ubožstwí a chudých lidí nadepsaného špi- tále. A aby wšemohaucí pán bůh k nadepsanému rybníku lásku a požehnání swé štědřeji dáti ráčil, má každého času, kdy se rybník lowiti bude, chudým lidem téhož špitále jedna kopa prostředních kaprůw a dwa džbery džberowých ryb dáno býti, a to beze wšé wýmluwy a zadržení pánůw, neb auředníkůw Kozelských. Platy na den sw. Michala anebo mezi tím časem a swatým Martinem od wšech jiter každý zprawiti a bez umenšení řádně na zámek oddáwati powinni budau; a jestliby některý w roce pořád zběhlým od swé zahrady platu nezprawil, anebo sic takowá zahrada skrz wálky, mor a jiné nepokoje zpustla, tehda ten grunt pánu připadnúti má, s tím učiniti a nebo zase wysaditi moc jmíti bude. Kteréž zahrady a grunty, jednomu každému na jitra a pruty wyměřené, skrze urozeného pána, Matiáše Le- sotu z Steblowa, úředníka mého Kozelského, w přítomnosti některých hodných a přísežných osob, a na každů zahradu plat náležitý ustawen, a w nowý nařízený

Strana 406
406 C. VII. Zápisy Kozelské we Slezsku r. 1571. rejister uweden; zahrady pak w dole psaným poležení jsau: nejprw počnúc od hranice Dubowské pod rybníkem welkým Rynským, přicházeje ku kamenné neb dlažené hrázi, s druhé strany pod nowým welkým Wekšickým rybníkem při hra- nici Rohowské až k Odře; na druhé straně za Odrů na Kukli a w Kačinci ku hranici Pohořelské. Kteréžto zahrady, podlé dotčeného wyměření a sepsaného ur- bárného rejistru, drží a w sobě obsahují jmenowitě tři sta šedesáte sedm, i půl druhé čtwrti jiter, a wynáší na penězích sto dewadesáte čtyry zlatých, třidceti groší a tři haléři, čtauc každý zlatý po třidceti šesti grošech a groš po dwanádcti haléřech. Pakližby se potomně nad tuto weysadu a wyměření wíce zahrad a grun- tůw našlo, aneb kdekoliw wyhledalo, kteréby do toho počtu jiter, jenž tento list obsahuje, potažené aneb w tomto urbarním rejistře wystawené nebyly, aneb ob- zwláštních dědičných listůw na ně neměli: takowé wšelijaké zahrady náležitě mají bez wšé wýminky k zámku Kozelskému a mohů k tomu zámku ujaté, neb jim na wyššé platy a podatky puštěné býti, wše wěrně beze wšé lsti. Tomu pro stwr- zení a jistů pewnost, já nadepsaný zástawný pán jsem pečet swau, moci mně od JMC. dané, k tomu listu zawěsiti poručil a wlastní rukú se podepsal; k čemuž také město Kozlí swau wětší městskau pečeť za sebe a potomky swé pro jisté zdržení zawěsili. Stalo se w Kozlím, prwní den měsíce Septembris, jináč Wřesně, léta od narození pána a spasitele našeho Ježíše Krista tisícího pětistého sedmde- sátého prwního. Přitom jsau byli urozený pán, pán Jiřík z Oprštorfu, swobodný pán na Dubu, Fridšteině a Polské nowé Cerekwi, JCM. rada; Bartoloměj Wittich z Blahotic, Wáclaw Šterc z Banku, hofmistr, Balthazar Taur z Wyklína, stallmistr, a Kašpar Taur z Wyklína, úředník Slawentický, i jiné hodnowěrné osoby. Jan z Opperštorſu s. p.

Strana 407
A. IX. DOPISY PANA KAŠPARA ŠLIKA Z HOLIČE, NEJWYŠŠÍHO KANCLÉŘE ŘÍŠE NĚMECKÉ, od r. 1445 do 1448. Připomenutí. Že pan Kašpar Šlík, rodilý Čech, byl nejwyšším kancléřem Říše Německé za císaře Sigmunda i králůw Albrechta II a Fridricha IV, až do r. 1449 (we kterémž umřel), to wšem milowníkům historie známo jest. Jím počala se slawná powést rodu Slikowského, w Čechách až podnes kwotaucího, ač potomkowé ti wšickni ne od p. Kašpara, ale ode bratra jeho, p. Matauše Šlika, pocházejí. Psaní jeho podáwají předůležité zpráwy k historii onoho wěku; nacházejít se, weskrze wlastní jeho rukau psaná, w archivu knížat Swarcenberských w Třeboni. 1. Pan Kašpar Šlik z Holíče panu Oldřichowi z Rosenberka na Paumgartnerowo po- selstwí zpráwu dáwá. W Linci, 1445, 13 Apr. (Z originálu.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, pánu na mě laskawému. Urozený pane, pane na mě laskawý! Službu swú s pilností TM“ wzkazuji. A jakož mi TM“ již několikrát psala a wzkázala, abych osobně na rozmluwení k tobě přijel: rač pane wěděti, žebych to byl rád učinil, nebbych mnoho s TM“ měl roz- mluwiti. Ale nyní to býti nemohlo, neb jsem pěš, ani koní, ani čeledi při sobě mám. A také mi kněžna má 1) psala, že se mému Holiči zle wede, ano Pankrac 1) Rozumí tu pan Kašpar manželku swau Agnešku, dceru Konrada knížete Olešnic- kého we Slezích. — Holič tuto připomínaný jest známé podnes městečko a c. k. panstwí w Nitranské stolici w Uhřích. Němcům Holič slul Weisskirchen. —

Strana 408
408 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče, r. 1445. hubí a nutí, žádaje (sic), abych doluow chwátal, chcili swé zbožie zachowati. A také KM mne nyní welice potřebuje s pečetí Řísků. Protož TM' nerač toho za zlé mieti, neb úplně ufám, že w krátké chwíli spolu budem. Pak o ty wěci naše České již jest pan Rabštein poselstwie swé dál před panem Schaumberkem a panem Walseem a jinú raddú; pak proto i pro jiné wěci uložili sobě rok do Wiedně od dneška za dwě neděle, a tu powážiec ty wěci, chti TM“ o wšechny wěci odpowěd dáti, i o Tábory. Račiž za tiem se starati, aby příměřie stálo až dotud, ufám že ty wěci k konci pójdú. Pak já TM“ welice děkuji, že se o mé dobré staráš, jako mi pan Rabštein něco powěděl; mám za to, že jest TM“ něco mé wuole napsal; chci to i TM“ i twým synóm zaslúžiti, když budu koliwek moci. Pak o Armeniaky a kostelní wěci a jiné běhy zprawil jsem pana Rabšteina, aby TM“ psal; protoť třeba není, bych to nyní zde wypsal. Paumgartner pilen welmi byl swého poselstwie, ale nemohl jest na cestě spieš wyjednán býti; také sme radili, aby s tiem nechwátal, až sem k radám. I bylo tak mnohem lépe. A co nás dále potká, dám TM“ wěděti. Dán w Linci, fer. III“ post Misericordias domini etc. Kašpar z Holíče, kancléř Říský. 2. Zpráwy o wěcech Uherských, o půtce swé s p. Ilburkem za příčinau Lokte, o p. Plawenském oc. Na poli u Kyseka, 1445, 22 Juli. (Z originálu.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, pánu přiezniwému. Službu swú wzkazuji se wší snažností, urozený pane přiezniwý! Ačť pan Prokop TM“ i swým i mým jménem mnohé wěci powěděl, wšak musím TM“ psáti, co nás potom potkalo, když sme z Nowého Města wyjeli. Po několiko dnech obehnali sme Güns, a tu ležime, a ufáme, že welmi krátce je mieti budem. A w tom páni Uherští poslali k JM“, aby nechal těch polí, že wšecko po jeho wuoli má jíti; i uložili sobě rok od příští neděle do téhodne do Oedemburka, tu i král i Uhři býti mají, a ufám, že i o krále Laslawa i o wšecky wěci dobře bude. Jistě pane tak běhóm rozumiem, chceli JM', Uherská země wšecka po jeho wuoli bude. Pak od papeže a od Benátčen welmi dobré nowiny máme; dlúhotby bylo psáti; než Carvial každý den zase u nás bude. Kterak pak wšechny wěci pójdú, to TM“ wše napíši, a dlúhé listy. Wěru pane, nemóžeť se nynie psáti, ano welmi horko, wino silné a práce weliká; jako pan Paumgartner TM' dobře zprawie. Jistě pane krásné wojsko máme a rytírstwo dobré. Jakož pak KM píše TM“ o Táborské, račiž TM w tom swů snažnost ukázati; neb ještě ty wěci nyní nemohů miesto

Strana 409
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1445. 409 mieti, než když se wrátíme, tehdy ku konci pójde. Milý pane, poněwadž lidé wšudy se ku pokoji chýlí, račtež w Čechách též učiniti; o tom sem pak dosti široce s panem Prokopem mluwil. Pak o mé wěci. Najprwé děkuji TM“ z lásky, kterůž ke mně máš, a že si se staral se panem Plawanským o někaké stání s Ilburkem 1). Račiž to dále činiti, neb to jistě jest té koruně dobré; jáť od toho málo užitku mám, to wšechni wědí, a škoda má jest malá, ale králowstwie weliká. Pak Paum- gartner mně powěděl, jakož prwé někaká řeč byla mezi Plawanským a mnú o to zbožie, a že TM již s Joštem mluwila, a naděješ se, žeby to již mohlo lepší miesto mieti: z toho TM“ děkuji, že se staráš o mé wěci. Shledá to TM', že to i TM“i twým synóm to zaslůžiem. Než poručil sem panu Rabšteinowi, aby o někaké wěci s TM“ rozmluwil; pak rač mi šíře naučení dáti, kteraká wèc jest o Plawenského. Jistě pane wěz, že on dokudž jest žiw, s Saským nikdy dobře nebude, a zwlášče nyní opět w nowě mladý Plawanský u weliké nemilosti jest, že se bojím, že jemu Plawno wezme. Welmi sem chwátal s tiemto písmem, račiž to za dobré přijieti, neb já toho sám čísti neumiem. Dán na poli před Günsem, ten den S. Marie Magdaleny. Kašpar z Holiče, kancléř Říský. 3. Opět nowiny o jednání mezi Uhry a králem Fridrichem o krále Ladislawa, o pře- wedeni koncilium Basilejského oc. We Wídni, 1445, 8 Oct. (Z orig.) Urozenému a mocnému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu na mě laskawému. Službu swú wzkazuji TM“, urozený pane, pane na mě laskawý! Psal sem nedáwno wšecky zdejší běhy, dřéwe než sem do Uher jel; již pak wrátil sem sě, a přiwedl sem tyto pány: najprwé Vajda Miklóša, biskupa Wesprimského, Lasla Bána, Čech Petrowa syna, pány z Hornšteina, Franka z Dumbay, Despotowo po- selstwie; a dřéwe zde byl Ostřehomský, a někteří páni z Ložonce. Pak zde jsú také Graf Jorg z Pozinka, Bartolome a Sigmund Charwátský, Rozgoniowé, pan Jiskra a mnohá města; pak Cilský dnes přijede, a Orság Mihal mělby w neděli býti. Pak mnoho taidinkowawše, wšecko na tom ležie, že krále Laslawa jednostajně při- 1) O půtkách páně Kašparowých s p. Wilémem z Ilburka za příčinau král. hradu Lokte, — jejž někdy Sigmund cisař od Půty z Ilburka, Wilémowa otce, wywadiw, p. Ka- šparowi byl zastawil, — pozdější psaní, zwláště duška ode dne 5 Jan. 1448, místnější zpráwu dáwají. A. Č. II. 52

Strana 410
410 A. IX. Dopisy pana Kašpará Šlika z Holíče r. 1445. jímají, a žádají, aby s korunú swatů do Bělohradu weden a znowa pro obec, ježto dřéwe nepřiwolila, korunowán byl. Tu mu chtie wrátiti a sstúpiti wšech hradów a požitków jeho komoře příslušejících, a zpósobiti řád a regiment; a pak krále La- slawa i s tu korunů wrátiti JM“ králi Římskému, aby jej chowal w Prešpurce, neb u Wiedni, neb na Špilberce, kdežkoliwěk ráčí. Pak naše strana něco otpierá, ne pro králowo dobré, než že sě bojí wrácení zbožie; neb na tom konečně zóstáno jest, aby každému, buďto králi, kosteluom neb jiným wšem, wráceno bylo; a ačby král Polský neb králewá komu co zapsala w té dwojici, to wšecko otwoláwají, a po korunowání chtie tepruw z nowa dáti pod pečetí krále Laslawa, máli komu co dáno býti, a s raddů weliků. Pak král sě jedno stará o jistotu, aby jemu král a koruna wráceni byli: neb oni jistoty jiné nemají, než přísahu, listy a pečeti, a na těch se králi málo zdá, consideratis praeteritis gestis. Na tom již wšecko ležie; sic bychme měli celý konec. Budeť ješče konec w několiko dnech; pak TM“ na- píši. Pro buch, poněwadž Uhři již swému králowstwie pomáhají k jednotě, a smi- lují sě na ně, měwše jedno pět let wálku: proč sě Čechowé na swů sirú zemi slitowati nechtie, měwše již wálku snad již XXX let? Jam tempus esset nos de somno surgere, ne sic manducaremus panem doloris et tristitiae. A již méně o tom slyšíme, než kdy dřéwe. ltem koncilium Baselské přewedlo sě do Štraspurka, neb Baselští jich nemohli déle držeti, neb špíže neměli pro wálku, kterúž kněz Albrecht králów bratr s nimi wede. Již moc toho koncilium lehká bude; a zdá mi sě, že se král bude declarowati pro D. Eugenio s wětší stranú zemí německých. Paum- gartner TM“ dobře powie ty wěci o Tábořiech a jiné běhy dworské. S tiem sě TM“ porůčiem, prose aby mi TM' také ráčila pomocna a radna býti w mých wě- cech, ježto s llburkem činiti mám, který kraj Loketský welmi zahubil, bez winy, to buoh wie. Dán v Wiedni, ten pátek po S. Francisku. Kašpar z Holíče, kancléř Říský. 4. Duška od pana Kašpara Šlika ku panu Oldřichowi z Rosenberka, o rozepři swé Loketské; potom nowiny. Bez roku a místa (asi 1446, měs. Máje.) Z orig. Také milý pane, jakož TM' píše o panu Alšowi Holickém, tomu přepisu sem dobře srozuměl. A jakož on dotýká, že se pana llburka otci od Loketských mnoho zlého stalo, a že on jemu chce pomoci a mnoho dobrých lidí, a zawierá, mohloliby w to slušně uhozeno býti, žeby k tomu chtěl pomoci oc. Wšak TM' wie, že w Řezně ciesař slawné paměti s Českými pány mnohými, a TM' při tom byla, ty

Strana 411
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1446. 411 nesnáze wšechny smluwil jest, a na to jsú listy umluwené; a já ty zápisy mám, kteréž jest Ilburk na Loket měl. Také sem jemu některé penieze ot ciesaře na tu smlúwu wydal, a o ostatek má list dlužný od ciesaře; takže pan Aleš nemělby příčinu Ilburkowi na nás pomoci, neb sem jemu wiece slúžil, než Ilburk, a také bratr mój a syn jeho mají dwě sestře; mnělť sem, žeby nám měl pomoci. Ale rozumiem, žeť jest wše proto, že sem krále Albrechta stranu i s wámi wedl, a nic jiného. A jakož dotýká, mohloliby w to slušně uhozeno býti oc. Pane milý! Jáť jemu peněz nedám Ilburkowi, než práw jemu chci býti před TM“ a před jinými dobrými lidmi nestrannými, ač já s ním nic činiti nemám. Neb otec jeho pryč byl dobře tři léta před tiem, jako mně ciesař hrad zapsal; a za to mám, že i Lo- ketští to činí. Protož milý pane, poněwadž oni pro TM' ani pro sprawedliwost nic činiti nechtie, než ten kraj bez winy hubie, koruně České k weliké škodě: již se musíme s cizozemci objiti. A bratr mój, wzaw na pomoc Saského, neb i Ilburk jeho služebník jest, již k tomu zwedeno jest, že na sw. Trojici před Saským roko- wati mají. Budeli konec, chwála bohu; pakli nebude, wšak sami nebudem, byť pak i pan Aleš pomohl proti nám; a také jest zbožie korunnie a ne mé. Ale hanba i škoda, že cizozemci mají mezi poddanými koruně České súditi a taidinkowati. Protož milý pane, rač se w to ještě wsaditi a jim psáti, aby w tom pracowali, buďto příměřím neb smluwú; neb před TM“ rad chci státi a dáti se ohledati. A wěřím TM“, že to učiníš. Pak o kurfürstów poselstwie oc. Chtieť wšichni k sta- rému papeži, jestliže jim papež učiní několiko kusuow, kteréž nyní psáti se ne- hodí, ale kusy jsú dosti těžké. Wšak proto KM s nimi do Říma posielá, neb jedú ku papeži několiko z nich, a král jim chce pomoci, což bude moci; a ufámť, že ješče k dobrému pójde, ale práce k tomu musí býti. Protož rač prawiti synóm, ať se ješče do Říma nechystají, zwláště před S. Hawlem; až se poselstwie wrátí z Říma, potom TM" wšechny wèci napíši. O Jiskrowi, tenť jest již s pole strhl, neb Uhři walem na něho chtie, a již dosti mocně polem ležie. Též Rakúská země w středu po letnicéch má w Pruku na Lajtawě býti wojensky, jiezdní a pěší; a Štyrsko, Korytansko oc. a Cilský na ten den mají u Fürstenfelda býti i Salcburský i jiní. Jedů Uhři w tom každý den chtiece, aby wšechna pole strhla a aby rok w Rábu byl; newiem což ješče bude, než budelit rok, tehdy w Prešpurce bude. Také rač wěděti, že jeden z legátów pojede do Říma, a jeden u krále ostane. Pan- krac ten jest bieden, ale toto pole Uherské jej zase silí. Wypáliliť sú nyní Ka- pleřowi Kötsee a jiné wsi, a mně sú zahubili XVII wsi, wše w příměří křesťan- ském. Neumiemť TM“ psáti, co ješče z toho bude. (P.S.) Děkuji TM“ dobrých těch suzených wstruhów, též i kněžna manželka má děkuje. 52*

Strana 412
412 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holiče r. 1446. 5. O smluwách Pelhřimowských psaní stížné; též nowiny wšeliké, zwláště o panu Jiskrowi oc. W Widni, 1446, 6 Jul. (Z originálu.) Urozenému a mocnému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu na mě laskawému. Službu swú wzkazuji TM“, urozený pane milý! Jakož mi TM nyní poslala přepis těch taidinków 1), ten sem přečetl a KM“ také o tom powěděl; a tak rozu- miem, že JM toto slowo, jakož píšeš, »žeby ješče z toho mohlo něco dobrého wyjíti«, sobě wiece wáží, nežli formu toho přepisu. Neb sě JM“ a některým zle líbí o Rokycanowi; druhé sobě wážie někteří, že jest to nepodobné, jestližeby inhed král newydal krále Ladislawa, že proto bez pána býti nechcete; třetí, že sami chcete zprawowati zemi, a budeliť třeba, chcete se k JM“ uteci oc. tak aby JM' wám byla powinowata, ale wy zasě ničehož nic; a toť jest proti tomu listu a umluwám, ježto ste učinili zde když ste byli; štwrté sě také wážie najwýše, že jste w tom wšickni zapsáni, ježto toho dřéwe nebylo; a majíť někteří za to, že s tiem per indirectum et tacite jest quasi odstúpeno od této strany; páté, že diwno jest ně- kterým, že druhá strana, ač jest mnohem menší než waše, a žebyšte také měli s sebú Slesie a wšichny země okolní, wždycky wás po swé wuoli táhne, kamž chce. Wšakž kterakžkoliwek, majíť zde wždy ješče naději, že něco dobrého máte nazad, a též já také ufám. Ale kněz Carvial tenť jest in toto desperatus, a wčera ke mnè řekl: Isti tractatus mihi nihil placent, quia dicitur, quod pro confirmatione Rokyczani debet mitti ad papam, vel ad alium locum, ubi celerior illius rei posset reperiri finis oc. Per hoc intelligitur, quod volunt Basileam ad illos schismaticos; et jam ego intelligo, quod Procopius Rabenstein in legatione sua modicum pro- ficiet; quia papa non ita cito confirmaret talem hominem, nisi ipsum probasset firmum in fide. Tak já rozumiem, žeť jest zúſal in toto. Milý pane, toto wšecko já TM“ píši sub magna confidentia et secreto; račiž to při sobě mieti, a list tento ztrhati, aby mněk škodě nebyl. Pak o KM coť sem dřéwe psal, tomuť ješče jinak nerozumiem. Pak o mú wěc prosím, když sě TM“ zdáti bude, abych něco o tom wěděl a sě po tom richtowati mohl; chci to rád zaslúžiti. Pak o Bechyňkowi ne- rozumiem, bychť nyní co konečného zwěděti mohl: neb celý den s těmi wojskami sě strojíme wšudy, a s těmi poselstwími Uherskými; a také raddy zde není, než jich welmi málo. Než poslánoť jest po Pasowského, po p. z Walsee a wšichnu 1) Rozumí se tu zápis welikého sněmu Pelhřimowského ode dne 12 Jun. 1446, jenž wytištěn jest w Archivu tomto dílu I, na str. 294 sl.

Strana 413
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlíka z Holíče r. 1446. 413 raddu; ti mají ješče w témdni zde býti. Jestližeby sě TM“ zdálo, aby k nim také psal o ty wěci, aby w tom pomohli; neb já w tom chci rád pomoci a pracowati. Pak jakož TM' píše, žeby páni inhed z Pelhřimowa k některým osobám sem po- slali oc. Jistě pane, jáť o tom nic newiem, než jednú u jednoho Němce z raddy widěl sem přepis té smlúwy německy přeložený, a welmi zle, že sem tomu nemohl srozuměti; sic o tom nic newiem. O Uherských wěcech rač wěděti, že sě Jiskra s nimi smluwil; dali sú jemu čtyry hrady dědičně, a ostatek má držeti až do krá- lowých let. Wšak s tiem má také poslušen býti zpráwci; tenť jest Hunyad Jánuš, otewší země k tomu do roka wolený. Graf Jörg sě také smluwil. S Cilským nyní taidinkují; a ku králi sem posielají, chtiece krále Ladislawa a korunu: slyším že w tom mají prostředky dobré. A Jiskra bude zde skoro; et ille est praecursor, qui praeparare debet vias domini. Udělali sú již hoſmistra, maršalka a wšichny úředníky králi Ladislawowi: ale mněť to wonno nenie oc. Newiem co nyní psáti TM“ wiece; než což dále zwiem, TM“ rád napíši. A rač k tomu pomocen býti, aby sě p. Prokop cum bono responso ku králi skoro mohl wrátiti. Neb jestliže JM' w tom neoslyšíte (sic), parva spes erit de futuris. Jáť nerozumiem, byť zde mnoho tbáno bylo o zprawowání země, než proto, quod est extra tractatus priores. Pro buoh, račiž ty wěci při sobě mieti, propter me. Scriptum Viennae, fer. IIII post Procopii, per vestrum Caspar. Cancellar. oc. 6. Páně Oldřichowa z Rosenberka odpowěd na předešlé psaní, též zpráwy o swádě kněze Bedřicha ze Strážnice s Ondřejem Kerským oc. Bez datum. (Z půwodního konceptu.) Služba má tobě, pane Kašpaře milý! Jakož mi píšeš o té našie smlúwě, i o jiných wěcech, welmiť jsem toho wděčen, i toho, že je tak wážíš. Protož pošli k tobě i Karvialowi kněze Jana, faráře swého z Soběslawě, kterýž wás těch wěcí wšech šíře zprawí, proč se jest to tak stalo. Neb jakož se w tu chwili dálo, byť se ta umluwa nebyla stala, bojím se, žeby se tak bylo drželo, žeby poprawowánie nebylo třeba. Neb budelit JM' i papež ráčiti, ještě jsú w tom také cesty zuosta- weny, ježto to buohdá dobře pójde; nebť jest w té mieře jinak jíti nemohlo, jakožt wás toho kněz Jan zprawí. A takť mi se zdá, kdyžť to Caruial uslyší, žeť bude lepšie mysli, a žeť sobě nezúſá. A dále, jakož p. Prokop sem od KM“ w poselstwie de neutralitate přijel: jižť sme zde list udělali, ku kterémužť sem já pečet swú přiwěsil a p. Michalec, a p. Rabštein jede do Hradce, i dále k jiným pánóm; a jáť sem jemu listy swé dal ku pánuom, jakožto ku p. Janowi Hradeckému, ku p. Zdeň- kowi Konopištskému, i k jiným pánóm, i také k Praženóm; a tak se naději, že to

Strana 414
414 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1446. buchdá wšecko puojde, že to dokonáno bude. A ještě se buohdá o to pokusiti chci tiem obyčejem, kterýmž já wiem, že někteří s oné strany také to učinie. A také sem Jindřicha Šatawu, hauptmana swého z Prachatic, poslal do Plzenska ku panom i ke wšemu jich lantfridu, aby list w ta slowa, jakož přepis wydán jest, udělali i s preláty. Neb wšichni jednoho listu udělati nemóžem, poněwadž na sněmu nenie, a pohromadě nejsme. A také jakož p. Prokop prawí, že již k tomu čas krátký jest, neb to na najdalší w pěti neděléch dokonáno má býti: i musí to po krajích jednáno býti. A přičinilť sem se k tomu, posly i jiným, čímžť sem mohl, ježtoť jinému nerozumiem, než že to wždy buchdá dobře puojde. Dále, jakož mi píšeš o swých wěcech: wěz milý p. Kašpaře, žeť to s pilnosti jednám; než jehoť zde nynie w kraji nenie, a také mi se nezdá, bych mnoho po něm slal a jej ob- sielal; nebťby on byl tiem nesnadší. A také slyším, že on s bratrem twým jest w taidinku a o ty wěci jedná, a také chce welikému nádawku, tak jakožť sem tě prwé toho zprawowal; a w tenť bych tebe bez twé wuole nerád poddal. Protož daj mi wěděti, chcešli mu nádawek dáti, anebo kterak weliký. A přes to, jáť wždy sprwu bez nádawku powedu, budeliťto moci jíti; pakliťby to nemohlo býti, načbych na najrownějšie mohl zwésti, toť učiním. Protož aťbych já w tom twů wóli wěděl a podlé té učinil; nebť bych rád poslúžil w tom, i w čemžť bych mohl, jako swému dobrému přieteli. A jakož mi píšeš o KM“, že se tak ke mně má, tohoť jsem od JM“ welmi wděčen i také od tebe. O Bechyňkowi jakož dotýčeš, tohoť mi jest welmi žel, že se to tak dluho dlí, pro některé wěci, jakož tě pak jich kněz Jan swrchupsaný zprawí. A o Uhřích, jakož píšeš, z těchť nowin welmi děkuji, a prosím tebe, daj mi wědèti, móžešli, kterak JM dále s nimi stojí, a přijedúli poslowé z Uher, kterak JM' w tom se mieti k nim bude. I také o Polsku, i knězi Albrechtowi bratru KM“ skuoroli přijde, neb slyším, žeby již s Šwejcery smluwen byl. O tom wšem prosím daj mi wěděti po tomto poslu. A jakož píšeš, aťbych tento list trhal, atby k škodě nebyl: wěziž milý pane Kašpaře, žeť s twými listy jdu tak wókol, žeť buohdá k twé žádné hanbě ani k škodě nebudů. A také posel tento, ačkoli sprostný jest a mluwiti mnoho neumie, wšak w schowánie listów jest opatren. Nowiny dáwámť wěděti: že kněz Bedřich s Kerským swadili se, a w tom sobě weliké škody s obú stranú činili, páléce sobě i jinak wšelikterak, a tak že kněz Bedřich wzal sobě ku pomoci Hertwika i jiné z toho kraje a lantfridu, kte- rýmiž wládnů, chtě obehnati Kerského na Pabianicích, a tak na obehnánie učinil jim Kerský škodu na lidech, že zbitých a zraněných na třech woziech na Kolín wezli. A Kerský také naději w některých té strany má, že jeho neopustí, ale že jemu pomocni budů. A kněz Bedřich před obležením poslal na Tábor, aby jemu Chmelíka, pušek i jiných děl pójčili, a jedni jemu pójčiti chtěli, a druzi nedali, aniž pójčili; tak že weliká róznice mezi nimi samými na Táboře byla. A tak druzi

Strana 415
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1446. 415 s raddy i s úřadów ssazeni. I móžeš rozuměti, že dum satanas satanam ejicit, quo- modo stabit regnum ejus? žeťby dobře bylo, bychom jedno sami chtěli a tak dlúho nespali. A prosím, posla aby mi wyprawil, což móžeš najspieš. A také milý pane Kašpaře, prosim tebe, pošli mi prepisy wšech zápisów, kteréž p. Aleš na Hrádek má. Nebť já některé cesty k tomu wiem, [ježtoby jim jich šik mohl zrušen býti, a také] 1) ježtoby skrze to KM“ i také králi Ladislawowi něco dobrého z toho přijíti mohlo. 7. Zpráwu dáwá o swém jednání na sněmu Říšském we Frankfurtě pro papeže Euge- nia IV, pak o wěcech Uherských; a w dušce o swé newoli s p. Alšem Holickým ze Šternberka. We Widni, 1446, 26 Nov. (Z originálu.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka oc. pánu přiezniwému. Službu swú wzkazuji, urozený pane, pane na mě laskawý! Když sem do Lince ondy přijel, inhed sem TM“ psal, kterak sě nám tam zwedlo. Dal sem ho- spodáři swému list, ten mi slíbil inhed ten list poslati do Krumlowa; newiem do- dánli jest čili není TM“. Ale kterakžkoliwěk: dobře sě nám we Frankfurtě wedlo; a bychme nebyli přijeli ot Králowy Milosti tak mocně, jakožto markrabie von Baden a Branburský a několiko biskupów a já, bylatby ta declaratio wšeckna šla pro concilio et Felice, neb jsú sě kurfürstowé toho byli zapsali; a kdyžby sě to bylo stalo, tehdyby bylo šlo i proti králi, i proti mnohým kniežatóm. Ale homo cogitat, deus disponit. Myť jsme tak mnoho uměli, že jsme ten swazek a řetěz roztrhli, deo sint laudes; tak že ta declaratio nešla, nébrž wšecky Německé země, i Bur- gunský, wšichni jsú se sjednali s králem pro D. Eugenio, wšak cum certis condi- tionibus, aby Jeho Swatost ty také učinil; jsúť dosti lehké. A dnes jsú odjeli do Říma mistr Eneas a pan Prokop Rabštein, kteréhož jsem k tomu zjednal, neb jsem sám jíti nemohl pro tyto běhy zdejší. A dominica Laetare má býti rok w Nürn- berce, a poslowé z Říma tu mají býti a wšechna kniežata. A ufám pánu bohu, tu bude slawná declaratio pro domino Eugenio, i ot těch, kteří jsú sě zprotiwili. Také wšechna Slesie jest pro Eugenio, měliť jsú také poselstwie w Frankfurtě. Dominus Bononiensis a kněz Caruial byli zde u krále, a jeli do Říma před našimi posly, zdá mi sě, že některý z nich w Nürnberce bude na Laetare. Welmiť sě jim nelíbi o wašem arcibiskupowi, když jsú slyšali, a že jste w tom za jedno, mlu- wiliť jsú něco o tom s panem Menhartem. TM' mne nemenuje, móže ot sebe sám jej otázati mluwilli jest co o to s legáty, a o waše České běhy, mámť za to, žeť 1) Slowa w záworkách položená z půwodního konceptu opět wymazána jsau.

Strana 416
416 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holiče r. 1446. wše powědí. Et de isto satis. Pak o tyto Uherské wěci. Jistě pane, Uhři nečiní, jakož jsú králi psali, neb jest s nimi stál w taidinciech dosti dlúho, a pro jich prosbu rozpustil lid swój, a již w tom dobrotiwém taidinkowání wpadli jsú w zemi, a ležie podlé Nowého Města, a pálí náramně; také poslali několiko tisíców do Štyrska také pálit. Rakúskú zemi ješče nepálili ani škodili, nébrž psali, chtieliť s pokojem seděti, žeť jim nic nechtie překážeti; ale Rakušané jim psali, něco do- tknúce, jakoby krále opúščeti nemohli. Z tohoť sě Uhři hněwají, a bojím sě, že když sě zdwihnů, aby neškodili. Cilský a já byli jsme u nich u wojšče; oni pěkně mluwie, žeby JM“ rádi slůžili, žádajíc, aby jim krále dal a korunu, a zámky po- mezné, a Lasla Bána propustil; pakliby JM toho činiti neráčil, aby neřekli, že utiščena k tomu jest, tehdy chtí zasě domów táhnúti, a když doma budú, aby jim JM' wrátil asa tři hrady, jakožto Ráb, Güns a Pernštein; a o ostatné hrady, drahně jich jest, i o krále a korunu, aby král udělal rok až k letnicóm, že chtie rádi přijíti a o wšechny kusy sě zjednati. I nezdá sě králi a zemanóm hlawní zámky napřed wrátiti, a potom o nejistů wěc taidinkowati a nowé wálky čekati. Ale chtieli konečně o wšechny kusy konati, to sě JM“ líbí. Jedeť mezi tiem Cilský a já; KM“ sě welmi zbierá, a realiter wydáwá; a mámť za to, že tyto běhy nebudů tráti, neb skrze bitwu neb taidinky brzký konec bude. Když jsem Uhróm řekl, že Čechowé také chtie králi Laslawowi, tehda otpowěděli, »nechť jej nám král dá, pomóžem jemu proti nim i wšem jiným«. Milý pane! tyto wěci wěda, umějž ty taidinky o wašeho arcibiskupa, také o mladého krále, tak wésti, jakož toho potřebie jest, quod non fiat error pejor priore, a také divisio inter regna et provincias ; prudenti loquor, ergo tacebo. Ad praesens nihil plus possum scribere, ale cožt sě udá, toť ihned napíši. Chtěliť jsme do Prahy poselstwie učiniti, a potom jsme nechtěli, propter causas. Prosím TM“ milý pane, aby pomocen byl, aby mě Ilburk s pokojem nechal, a ten kraj koruně České tak bez winy nehubil; prosil jsem také o též pana Menharta. Rač mi také psáti, kterak sě tam wede. Ex Vienna, sab- bato post Katherinae: Twój Casp. oc. Duška. Powěděl mi pan Rabstein, že Holický jemu řekl, aby jemu ote mne služby nepowěděl, že mój přietel není, a že mi chce škoditi kdež móže; a že jsem jemu škodu učinil, a jemu nemilostiwého na ciesaři udělal, že i syn jeho skrze to jat jest. To buoh wie, že jsem jeho nepřiezni newěděl; ale poněwadž ji wiem, wšecko mi jest jedno, mohuť mu tolik škoditi, jako on mně. Buoh to wie, že jsem wědomě proti němu nikdy neučinil žádnú wěcí. Byť on byl nechal ciesařowů a Poláky, a nebyl sě swéwolně protiwil ciesaři a králi Albrechtowi, i byloby jemu dobře; neb co jsem já winen, že Saský jeho syna jal, an to hleděl, chtě JM' po- raziti. Nébrž já jsem jeho synu pomohl o roky rozličné, kterýchby sic nebyl měl nikdy. Video quod ipse vult retribuere mala pro bonis, a již píše bratru mému,

Strana 417
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1447. 417 chcili mu dosti učiniti za wšecky jeho škody, že to chce po dobrých lidech přijíti. On mní, bych mu penieze dal, jako zeti twému; nihil erit. Toť TM“ proto píši, ačby co ot něho slyšal, neb o té wěci, aby TM mú newinnost také wěděl. Buoh wie, žebych mu raději slúžil; ale poněwadž sě jemu toho nechce, a mně méně. 8. O jednání s papežem w Římě, o podáwani koruny České markrabi Albrechtowi Brandenburskému skrze některé Čechy oc. W Linci, 1447, 9 Apr. (Z originálu.) Magnifico et potenti domino, D. Ulrico de Rosenberg oc. domino mihi ſavoroso. Urozený pane, pane na mě laskawý! Službu swú wzkazuji TM“. A dáwám wěděti, že markrabě Albrecht Branburský a kněz biskup Kyemský a já, byli jsme nyní na sněmě Nürnberském, majíce za to, že naši poslowé tu také budú z Říma. Ale poněwadž papež Eugenius umřel, jakož již cele prawie, nemohli jsme dále nic jednati. Než teď posielám TM“ přepis, kterak před papežowú smrtí pánu bohu děkujíc wšichny wěci k dobrému konci přišly. A mají naši na to bully potřebné, a jedno čekají nowého papeže. Neb sú kardinálowé inhed chtěli woliti; nébrž wšudy sme po cestě slyšali, že jsú wolili Bononiensem, kterýž tuto zimu s Kar- vialem u krále v Wiedni byli, preláta znamenitého a doktora welikého. Také s kar- dinály umluwa jest, že nowowolený papež nemá korunowán býti, leč prwé wšecko to potwrdí, což nám starý dal; tak že pánu bohu ufám, že wšecko dobře bude. Pak w tom přepisu TM' srozumí, kto jsú ti, kteří sě již s KM“ deklarowali. A přes to již sme také k sobě táhli i krále Denmarského; také král Franský poslal nyní do Říma arcibiskupa Remenského a biskupa Aquenského s někaků konečnú smluwů mezi Eugeniem a Felicem: tak že Felix měl sstúpiti, a kardinálem a wěčným lega- tem w Avioně býti. A když sú poslowé byli na cestě, přišlo jim poselstwie, že již papež umřel; i wrátili se zasě ku králi swému, ale podobné jest, že král Franský s nowým papežem ty taidinky zasě počne. Jestiť prawda, že nowý papež naše posly z Čech, kteří sú nedáwno zde byli, přijme: ale ta wěc by sě mohla déle dlíti než prwé, a to neškodí. Někteří kardinálowé jsú již tak těch wěcí naučeni, že uſám pánu bohu, žeť nedadí přieliš. Již TM má wšichny kostelní wěci. A když přijedů mistr Eneáš a pan Rabstein s těmi legáty, (neb jeden má mezi Uhry a krá- lem pracowati,) tehdy opět TM“ wšichny wěci napíši. Také slyším, že starý Cilský nyní také taidinkuje mezi nimi; pane bože rač dáti, aby pokoj byl, abychme mohli do Wlach a do Říma. Neb Melanský chce krále dědice swého udělati; ač někteří prawie, že i Delfin o to snažně stojí. Toť brzo shledáme. Dále TM“ u weliké taji 53 A. Č. II.

Strana 418
418 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče, r. 1447. wěděti dáwám, že někteří páni z Čech, ale málo jich, psali markrabi Albrechtowi, chceli se w České králowstwie uwázati, že mu toho i s swými pomocníky chtí po- wolni a pomocni býti, dáwajíce mnoho troštuow. Ale markrabie jim otepsal, jim děkuje z dobré wuole, ale že on toho ani s bohem ani se ctí učiniti móže, aby mu toho za zlé neměli; také že on proti pánu ujci swému králi Laslawowi, ani proti domu Rakúskému, ani králi Římskému býti nechce; a také žeby mu to těžké břiemě bylo, a mnoho krásných a hodných příčin, ježto sě to psáti nehodí. Ale já wiem kto jsú ti, a kterak píší, a kteraká jest odpowěd. To TM“ proto píši, že ačkoli slibujete a spolu sě zapisujete, wšak wždy někteří jiné cesty hledají. A král Římský zwěda to, jakož pak jemu takowé wěci tajny nebýwají, i obáwá sě, aby tu lest nebyla. Wiem pane, že w Němcích žádný proti králi Římskému to ne- přijme; mám za to, že i w Polště tak zawázáno jest. Proto milý pane, wezmúce před sě cesty počestné, konajtež ty, neřkúce, nedáli nám král Římský krále La- dislawa, chcme jiného woliti. Wšak tu příčina nenie, aby dietě swého práwa zba- weno bylo bez jeho winy. Také wieš, že i Uhří jemu chtí. Wšak toho TM“ nepíši causa disputationis, neb wiem twój úmysl, ale proto, aby TM' i jiné mohla wésti k twé wuoli, chtěl sem to psáti; a ne darmo, neb sú někteří Waši poslowé zde některým prawili, jestliže jim král Ladslaw nebude dán a ten arcibiskup potwrzen, že má huoře býti než kdy dřéwe, a že chtí mirabilia udělati. Milý pane, buoh to wie, žebych se s tebú rád byl sjel, ale musím chwátaje ku králi, pro ty wěci kostelní a wlaské. Neb markrabě tam ostal, kněz Kyemský nemocen do Salcburka jede, a já sám musím relací činiti. A co sě TM“ zdáti bude, to mi rač také psáti; též zasě miením učiniti. Dán w Linci, ipso die resurrectionis dominicae. Kašpar kancléř oc. Slyším že kněz biskup farář Budiewický také přijel z Říma, ten snad TM“ také něco o těch bězích powie. 9. Druhé psaní téhož dne: zpráwy nowější z Říma o wolení papeže Mikuláše V, též o jednání krále Fridrichowě s Uhry. W Linci, 1447, 9 Apr. (Z originálu.) Magnifico et potenti domino, D. Ulrico de Rosemberg, domino mihi fa- voroso. Secunda. Urozený pane, pane na mě laskawý! Službu swů wzkazuji. Když sem prwní list již byl napsal, tehdy mi přišla jistá nowina o nowém papeži, že jest wolen; a kterak sě to stalo, teď posielám přepisy p. Rabsteina a mistra Eneáše, kterak

Strana 419
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1448. 419 mně z Říma píší. Čechowé sě mohú radowati: neb když Eugenius byl wolen, tehda p. Jan Šwihowský byl custos conclavis; a nyní byl p. Rabstein custos, na miestě Římského krále. A ta sě Čechóm čest děje, ježto jiným welikým poslóm jiných králów, kteří přitom byli, sě nestala. A také TM' i p. Menhard mají tiem weseli býti, že tak dobrú známenost (sic) s papežem máte, a že ste jej měli u swém stolu. Prosím TM“, račiž ty nowiny také p. Menhartowi a Pražanóm psáti, sed non omnia, pro ty wěci Rokyc. oc. tomu TM již dobře rozumie. Slyšal sem, že Felix wšudy píše a prosí, aby tomu nowému papeži nebyli poslušni, a že chce rád ku práwu státi: ale mámť za to, že neprospěje nic. Uhří byli u krále w Greci, podáwajíce sě, že w sobotu po weliké noci chtí osm najwětších z sebe pánów do Prešpurka poslati, aby JM' také osm poslal, a sám aby JM' byla w Haimburce, a tu aby bylo mluweno o wěčný mier. Král jim dal odpowěd, že sám tu býti nemóže, pro jiné také pilné wěci; ale aby ti jistí páni Uherští přijeli do Limbachu neb Güssinku, tehdy by JM' chtěla swé k nim poslati do Rakespurku neb do Fürstenfeldu, a sám chce býti w Greci. A s tiem sú Uhří zasě pryč jeli, a mají toho odpowěd dáti; bohdaj dobre bylo. Dán w Linci, ipso die dominicae Resurrectionis et felicis paschatis. Kašpar kancléř oc. 10. O swém jednání w Miláně a jiné nowiny; w dušce o Ilburkowi oc. We Widni, 1448, 5 Jan. (Z originálu.) Urozenému a mocnému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka oc. pánu na mě laskawému. Službu swú wzkazuji, urozený pane na mě laskawý! Jakož mi TM' nyní píše a žádá, abych napsal, kterak sě mám, a kterak mi sě u Wlašiech zwedlo: chtělť sem TM“ psáti odsud dáwno wšelikaké wěci, ale jsa zawolán ot KM“, musil sem to prodliti, až sem sě z Nowého Města sem wrátil, a tu sem nalezl list twój. A na to TM“ wěděti dáwám, že sě nám w Melaně dobře zwedlo, pánu bohu děkujíce, a nerozumiem jinému, než že sě poddadie JM“ a říši swaté. Chtieť holdowati a po- slušenstwie prawé JM“ učiniti; chtieť se wšie swů mocí jiezdných a pěších říši swaté wždy hotowi býti, jakož jistě weliků moc mají, a to wše swým nákladem a na jich škodu, proti Benátčenóm a wšem jiným; chtieť JM“ daň dáti otewšech měst, kteréž pod sebú mají, jako pánu swému, a orly říské i na minci na wšecka města udělati, a mnoho jiných kusów; zwlášče chtie JM“ tu korunu Melansků dáti, kdyžkoliwěk přijede. Welmiť sú nás tam ctili: ale o dwa kusy nemohli sě s námi sjednati, neb sme moci w tom žádné neměli. A proto nynie jich poslowé jedú, dwa biskupi, 53 *

Strana 420
420 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1448. dwa doktoři a dwa páni, welmi poctiwé poselstwie, zdaby sě s JM“ smluwiti mohli. A já ufám že sě to stane, i zdá mi sě, že JM tu Římsků cestu učiní na Melan, a wezme tu swú korunu Lampartskú, a dále do Říma pojede na ciesařsků. Welmiť sě Melanským dobře zwedlo; neb jsů na Benátských weliké město Placentiam přes hlawu dobyli, sakman udělali, a snad tři tisíce zjímali welikých lidí; a již okolo Brixie ležie a Kastelly dobýwají. Též jich pomocník král Arragonský na Floren- čenech leží, a již několiko měst dobyl dobrých; a wede sě tomu puntu dosti zle. Také Melanščí porazili kněze Orlianského, a wšechny ty Francúsy zjímali, a knieže Safojské také z Lampart wytiskli. Diwně sč tam jedná: než přijedeli král, wšecko po jeho wuoli pójde, i Benátčeny podmaní. A toto TM' měj za nowiny od zemi Wlaských. O Uhřiech neslyším jiného, než že přijedů sem, a wšichni uſáme, že bohdá skrze kněze kardinála dobrá smlůwa bude. A Uhři sú nynie zemi Walaskú pod sě podmanili, a jí mocni jsů i Moldawy, z toho se Poláci hněwají. Také no- winy knězi kardinálowi přišly, že Felix Safojský chce sstůpiti toho swého papež- stwie. A to šlo skrze krále Franckého: neb král jeho synu chtěl proto dceru swů zasě wzieti. A to bohdá udělá plnů jednotu w křesťanstwie. Také nerozu- miem jinému, než že kněz legat do Čech k wám přijede po tomto sněmu Uher- ském, a když zwie že sněm Wáš bude. To TM má nowiny naše obecné: již TM také mú wěc zwláštní w této zawřené cedule rač znamenati, a w tom pomoci a raditi, jakož úplně wěřím; chci to jistě wěrně zaslúžiti. Dán v Wiedni, in vi- gilia epiphaniae domini, anno oc. XLVIII. Kašpar z Holíče, kancléř Říský oc. (Cedule.) Také urozený pane na mě laskawý! TM' dáwno srozuměla to záštie, kteréž jest mezi p. Ilburkem s jedné a mnú a Loketskými s druhé strany. Buch wie, že nás newinně hubí a to zbožie králowské; neb já ničím winen nejsem, že Loketští proti jeho otci učinili. Než ciesař nebožčík, měwše ten hrad w pokojném drženic po tom wiec než tři léta, prosil mne w Řeznè, abych mu penieze na ten hrad pójčil: to sem učinil JM“ k libosti, ač nerád. A přes to JM skrze pány České, ježto TM tu také byla, jakož mi se zdá, smluwila jest starého Ilburka s Loketskými úplně o wšechny wěci, jakož pak smluwní listy ciesařské na to dané úplně swědčí. A na to starý Ilburk wydal mi listy a zápisy swé, kteréž jest měl na Loket, kte- réžto w swé moci mám. A dal Ilburkowi list majestátowý na ty jeho dluhy, kterýž má Ilburk mladý, na kterémžto dluhu jim něco zaplaceno jest, a já sem také wěnec perlowý na to jemu wydal; w kterémžto listu také jest dotčeno, zdaby které listy ješče měl na Loket, aby ty také wydal. Ty umluwy i za ciesaře i za krále Al- brechta nám držány jsú, ani sme nemyslili, by Ilburk proti takowým smluwám

Strana 421
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1448. 421 učiniti jměl. Wšak přes to, on ten kraj wždy hubil, bráním a pálením, nemaje k nám a zwlášče ke mně žádnú winu sprawedliwů. Než jakož slyším, tehda mě chce winiti ze slibu, že sem jemu slíbil, že jemu chci tak dobré panstwie zjednati ot krále, jakož jest Loket; a proto se táhne na nèkteré, snad sú to p. Zajiec a p. Krušina z Lichtenburka. Jáť o tom slibu newiem nic; neb jest to nepodobná wěc, bych měl co slíbiti, ježto sám toho nemám. Než když ta dwa pány mě za Ilburka jako za přietele swého prosili, abych mu pomohl, a také jemu odpustil, že jest na mě byl strahowal a já žádné péče naň nemám, neb sem to chtěl králi Albrechtowi žalowati, tehdy sem pro jich prosbu jemu odpustil a nežalowal, a snad sem mohl také řéci, že což já mu budu moci pomoci, že to pro ně chci rád učiniti. Jinéhoť já newiem, a přes to mohuť za to práwo učiniti s dobrým swě- domím, bohdá bez hřiechu. Protož TM znamenati móže, kakú winu ke mně má; a já proti jeho otci nic neučinil, pakli sú Loketští učinili, ale sú o to úplně smlu- weni. Jestliže jemu ciesař co dlužen byl, o to má swé majestáty, nemáť toho k nám hleděti, nežli ku králi Českému. Přes to s námi wždy wálel tak dlúho, že ta wěc umluwena jest na TM a na p. Zajiece, podlé přiepisu kterýž TM“ tuto posielám. Ilburk jest na tom roku bratru mému XII pánów jmenowal, aby z těch dwa wzal, mezi těmi TM nebyla jmenowána, a ti wšickni byli téměř jeho strany. Pak přišlo potom na to, že Ilburk podal bratru mému p. Jiříka z Poděbrad a p. Zajiece, aby z těch jednoho wzal, a druhého w koruně České z swé strany k tomu přidal. Tu bratr mój inhed jmenowal p. Zajiece z jeho strany a z našie TM', neb sme wšechna ta léta sě o ty wěci na TM podáwali. Protož milý pane, když TM' na sněmu budúciem skrze mě neb bratra mého neb naši moc plnú prošena bude, aby pro obecné dobré a mier a pokoj toho chudého kraje a pro naši službu ráčil to břiemě na sě wzieti a tu wěc rozwaditi; a tu TM' listy a jinými wěcmi lépe bude wšeho zprawena, a tak mi sě zdá, že to lehko bude TM“ konati. Budeš toho weliků chwálu a od boha odplatu mieti, neb sě nám křiwda děje. Slyším, že ote mne chce peníze mieti; těch já jemu nedám bohdá, a také jemu nic dlužen nejsem, než chcelit Loket zasě mieti, daj mi mé penieze podlé zápisu mého, a já panským rozkázaním jemu rád sstúpím. Neb já swé penieze ztratiti nemiením, neb ty penieze Cies. M' téměř wšechny rozdělila mezi některé Čechy tu w Řezně. Milý pane, rač nám w té prosbě powolen a dobrotiw býti, a nám skrze ty wěci pomoci: shledáš, že to bohdá wěrně zaslúžím. TM sě wždy proti mně zakazo- wala k mému dobrému: již to TM' w ruce má, quia amicus in necessitate pro- batur. A rač mi pane milý na to něco otepsati. Také w tom umluwném listu stojí jeden artikul, a káželi TM a p. Zajiec, abychme na wás zaručili neb mocně na wás přišli, abychme to učinili: jáť TM“ wšeho swěřím, a ufám, že TM p. Za-

Strana 422
422 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1448. jiece ke wšemu podobnému nawede. A ufám že welikého zaručenie bohdá po- třebie nebude: neb zdržím rád, což rozkážeš. 11. Odpowěd páně Oldřichowa na předešlé psaní. Na Krumlowě, 1448, 17 Jan. (Z půwodního konceptu.) Službu swú wzkazuji, pane Kašpaře milý! A jakož si mi nynie široce psal nowiny, i také o swój běh, tohoť sem welmi wděčen od tebe, a což já se budu moci k twému dobrému přičiniti, toť rád učiním, jakožto pro přietele dobrého. A proto k tobě posielám kněze Vincentia zákona minorum a Jana Paumgartneře slu- žebníka swého, ukazatele listu tohoto. A prosímť tebe, což w této mieře odemne k tobě mluwiti a dieti budů, aby jim w tom úplně uwěřil, jakož mně samému. Nebť jinému rozuměti nemohu, než žeby to welmi dobré a užitečné KM“ i tobě bylo. Datum Krumlow, fer. IV“ in die Antonii, anno etc. XLVIII. 12. Pan Kašpar Šlik opět p. Oldřichowi z Rosenberka: o odpowědi krále Fridrichowě we wěcech Českých, o nastáwající jízdě králowě do Říma, též o jednání w rozepři Loketské oc. We Wídni, 1448, 28 Jan. (Z originálu.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosemberka, pánu na mě laskawému. Urozený pane, pane na mě laskawý! Službu swů TM“ wzkazuji. A rád jsem twému zdrawie, to buoh wie, neb zde již dluho prawili, žeby TM' nemocna byla. A jakož pak dále kněz Vincenc a Paumgartner od TM“ poselstwie dáli, JM' dala jim odpowěd, jakož pak z listu jeho a také kněze legata srozumieš. Rok jistý již s Uhry sem uložen jest na Reminiscere, i trefí se práwě s waším rokem. Protož potřebie bude, abyšte wáš rok prodlili, chceteli legáta a jiná poselstwie mieti. Nowin jiných TM“ nyní psáti nemohu, než že kněz Kyemský wčera s jinými přijel z Říma ot papeže, a prawě, že wšichny wěci skrze Wlachy a u papeže hotowy jsú, jedno aby již král jel s bohem. Rádbych, by TM' pana Jindřicha wyprawil k té jiezdě. Také bratr mój pan Mathes zde byl, aby mě mohl na rok Pražský wyprawiti pro Ilburka: i nemohu nyní pro rok Uherský, a také že Melanští jedu. Prosím TM“, aby TM' pro mú wěčnů (sic) službu tu práci na se wzal a skrze ty wěci pomohl. Nejsúť těžké, a k tomu jsú sprawedliwé. Bratr mój bude u TM“ w Praze i s Loketskými, račiž jim pomocen býti. Dán u Wiedni, w pondělí post Conver- sionis Pauli. Kašpar kancléř oc.

Strana 423
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1446. 423 13. Prosí p. Oldřicha, aby se jednání proň we wěcech Loketských nezbawowal. We Wídni, 1448, 2 Mai. (Z originálu.) Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, pánu na mě laskawému. Urozený pane, pane na mě laskawý! Službu swú snažnú napřed TM“ wzka- zuji. Jakož mi nynie TM' psala, že se bojíš, že tak beze mne prospěti nebudeš w mých wěcech moci, jakož kdyžbych přitom byl oc. Rač wěděti pane, že sem we dne i w noci weliků pilnost přičinil, abych byl mohl k tomu sněmu přijeti, nébrž až sem se k tomu potom podal, že sem na mú wlastní ztrawu chtěl jeti: pro žádnů wěc sem toho nemohl obdržeti, to wie p. Neiperger i kněz kardinal. Ne proto, by mi král newěřil, než pro to biskupstwie, o kteréž nynie se mnú tai- dinkuje, kteréž ot nás nebude mieti; tak že sem musil ostati bezděky. To buoh wie, žebych nade wšecky žiwé wěci u TM“ rád byl pro welmi rozličné wěci. Proto se TM' nerozpakuj, nébrž prosim TM“, aby swú pilnost k tomu přičinil; wšak bratr mój má mú plnů moc; a tu bude také p. Neiperger. Učiňte wšickni, což najlépe budete moci, a smluwte tu wěc, jakož TM“ úplně wěřím, že toho nenecháš, pro toho kraje lepší. Poslúžíš w tom pane té koruně; neb jistě pane, jestližeby se TM toho zbawila, a žeby se wálka počala, kdyžbych již dále nemohl a Čechowé by na mě chtěli proti sprawedliwosti, musilbych takowé pomocníky sobě wzieti k těm hradóm, ježtoby potom někteří, a snad já sám, toho pykali. Nerač se toho zbawiti pane; wšakby to twá wina byla, jestližeby co zlého skrze wálku wstáti mělo. Račiž to pro mú službu učiniti, wšak se ješče TM“ i twým synóm hoditi mohu; a nezapomínaj starých služeb, i budúcích bohdá. Bratr mój TM“ bude moci leccos powědieti. Dán u Wiedni, ten den božieho wstúpeni. Kašpar z Holíče, kancléř oc. 14. O swádě, kterauž p. Kašpar měl s králem Fridrichem, o roku Čechům od krále i legata znowu jmenowaném, a pak opět o půtce pro Loket oc. W Nowém Městě za Wídní, 1448, 21 Jul. (Z orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosemberka, pánu na mě laskawému. Urozený pane, pane na mě laskawý! Službu swú TM“ wzkazuji. A diwím se, že mi TM' po tomto poslu ani prwé dlúho nic nepsala: snad TM' již nade mnú zůfala, že sem se s KM“ byl něco swadil. Toť jest pane bylo, že je nám chtěl wzieti biskupstwie, jakož sme i JM“ toho sstúpiti již swolili; a bratr mój schowá

Strana 424
424 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holiče r. 1448. sobě hrad dobrý a město, jako šest set kop platu, a JM' má jemu jiné biskupstwie zjednati. A pro který zisk JM' to biskupstwie nám wzala, toť bohdá ustně powiem. A bych se proti tomu tak nebyl posadil, nebylbych tak mnoho wytiskl. Ale již děkuje bohu mám zase milostiwého pána, a wiem že mi to bohdá nahradí; a ukázal již toho diel, ježto JM“ z toho děkuji. Jakož pak kněz legat TM“ píše, a rok Če- chóm jmenuje a sjezd s KM“ na S. Jiljie: račiž pilen býti, abyšte wždy přijeli. Neb JM" z Čech psali, že strana odporná poslati nechce, než že miení wojsko mieti, a mě a Plawanského zahubiti. Pak TM' sama wie, že na mně a bratru mém nikdy nic nescházelo rowného; chtieli nás proto hubiti, (nébrž korunu, neb to zbožie naše není,) to musíme bohu poručiti. Newezmúť nám bohdá hradów. Počátek jest na nich, nebbychme rádi pokoji: ale přestání k nám stane. Ufám bohu, že darmo newezmú; budemť pomocníky mieti. Slyšíme že to najwiec jedná Holický a jeho syn: majíť také něco ztratiti. A jsú naši súsedé. By TM mohla co k tomu pomoci a někomu psáti, zdaby to mohlo staweno býti do času, a kdyžbyšte přijeli do Wiedně, snadbychme některé dobré cesty nalezli, aby krajík ten ne tak zahynul, a snad i oni s námi. Račiž wěděti, že tu sobotu po S. Jakobu bude w Prešpurce sjezd mezi Uhry a raddů králowú; tu také kardinal bude, a ufám wždy, jakož sem ty artikule znamenal, že zjednáno bude. Pak na Pankrace JM' strojí pole mocné na S Bartoloměje, nebudeli smlúwa; Cilský bude hauptmanem. Pro buoh, chy- stajte se w Čechách tak k jednotě, zdaby to králowstwie mohlo ješče w pokoji prospěti. Račiž milý pane mne nezapomanůti, neb jsem TM“ i twým synóm hotow poslúžiti kdežkoliwěk mohu; a nezapomínaj, když bohdá přijedeš, Milewského medu a uzených wstruhuow. Dat. in Nova civitate, dominica ante Mariae Magdalenae. Kašpar z Holiče, kancléř Říský etc. 15. Psaní weřejné ku pánům Českým, w němž pan Kašpar o rozepři swé Loketské se oswědčuje. W Nowém Městě za Wídní, 1448, 25 Jul. (Z orig.) Urozený pane! Službu swů wzkazuji TM“. A jakož TM' dobře mohla sro- zuměti tomu záščí, kteréž již dáwno trwalo jest mezi Wilémem z Ilburka s jednej, a mnú a Loketským krajem s druhej strany, kterýžto kraj jmenowaný p. Wilém hubil welice, mimo tu smlúwu zapsanú, kterúž Ciesařowa M' slawnej paměti w Řezně s mnohými Českými pány, ježto přitom byli, mezi p. Puotů otcem jeho a Loket- skými utwrdila jest, a na to p. Puotowi list jeho urbehdní, penieze a jiné wěci wydány jsú; a mimo to také, že žádné slušné příčiny proti mně nemá. Neb sem

Strana 425
A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1448. 425 jemu nic newzal, ani škodil, než že Cies. M' Loket mně jako swój swobodný hrad za drahně peněz, které sem JM“ k welikým jeho potřebám požičel, zastawila. A tu také zwlášče umluweno a zapsáno bylo, že otec jeho wšechny zápisy, kteréžby měl na Loket, wydati má; jakož pak dwa listy těch zápisuow wydal jest, kteréž já mám; pakliby který zachowán byl, ten mimo tu zapsanů smlúwu moci nemá. Pak milý pane, o ty wěci častokrát rokowáno, a jest to bohdá duowodné, že na mně a na mých nikdy nic podobného nescházelo. Až najposléz sme s obú stranů opět toho přišli na urozené pány, p. Oldřicha z Rozemberka a p. Zbyňka Zajiece z Hasemburka, jakož pak w umluwách těch šiře wypsáno jest. Bratr mój p. Mathes na sněmu Pražském nedáwno minulém byl, a čekal tu panskej wýpowědi, chtěl také zaručiti dobrými urozenými a dostalými lidmi. Ale p. Wilém toho přijéti nechtěl a pryč šel, tak že opět ty wěci jím sešly a ne bratrem mým, jakožto jme- nowaným panóm ubrmanóm a mnohým dobrým lidem swědomo jest. Pak slyšal sem, že někteří páni a jiní, newědůce snad wšeho položenie těch wěcí, jedno což pan Wilém je sám zprawuje, jemu snad pomoci mienie proti tomu kraji a proti mně; jenžby to wždy nepodobné bylo, by kto ten kraj, kterýžto koruně České přísluší, tak newinně měl hubiti, mimo tu ciesařskú smlúwu, a že mnú nikdy nic nescházelo. Protož TM“ prosím snažně, aby se k tomu ráčil přičiniti, a s těmi, kteřížby snad jemu toho pomoci chtěli, mluwiti, psáti a je nawesti, aby to staweno a zbožie králowstwie hubeno nebylo. A jakož pak páni Češčí na S. Jiljie u KM" u Wiedni býti mají, jakož duostojný kněz kardinal legat papežský do Čech psal jest: račiž k tomu pomoci, aby ty wěci w někaký poklid posazeny byly. A když bohdá páni přijedů, jakož se prwé píše, chciť to před nimi slušně okázati, že jemu ničím winen nejsem, a že na mně nikdy nic nescházelo, ani sjíti má, cožby bylo podlé sprawedlnosti. A račiž w tom pilen býti; chciť to rád, kdež mohu, zaslúžiti. Neb budeli takowý počátek, bojímť se, byť dále neporostlo, jenžby mi toho žel bylo pro chudé lidi. Dán w Nowém městě, den S. Jakuba apoštola, anno do- mini oc. XLVIII. Kašpar z Holíče, kancléř Říský, purkrabě Chebský a Loketský. 16. Panu Oldřichowi z Rosenberka zpráwy a nowiny wšeliké. We Wídni, 1448, 6 Oct. (Z originálu.) Urozenému a mocnému pánu, p. Oldřichowi z Rosemberka, pánu na mě laskawému. Službu swú wzkazuji TM“, urozený pane, pane na mě laskawý! Wčera pane milý, když jest Paumgartner otjel s listy Táborskými, tehdy prinesen mi jest list A. С. II. 54

Strana 426
426 A. IX. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče r. 1448. jeden ot TM“: ale poněwadž sem po Paumgartnerowi wěci rozličné psal, netřebať jest ty opáčiti. Ještě i s Uhry konce nemáme, neb nowé suky opět wznikly sů, o kterýchž sme dřiewe newěděli, ale skoro TM“ wšecko napíši. Než o ten sjezd s stranu otpornu, ten mi se líbi. Tempus esset cessare, et in viis honestis con- cordare. TM toho bud pilna. Také ufám, že p. Prokop již u TM" jest, neb welmi skoro bude; neb mi tak psáno jest. O Táborské TM ot Paumgartnera bèhóm dobře srozumie. O mů jiezdu TM“ ješče jistotu nemohu psáti, neb slyším, že bratr mój již zaručil na ty pány obrmany, totižto na p. Buriana, Koldice, Jindřicha Kolowrata a Smiřického, a listy položil se XX rukojměmi u p. Buriana: ale Ilburk ješče nezaručil, a snad rukojmi mieti nemóže. I newiem, kterak ty wěci stojí, než čekám posla každý den a hodinu; a když to zwiem, TM“ inhed napíši jistotu. Pak tyto máme nowiny, že pan Krištof Lichtenšteiner wčera o nešpořieh umřel jest, a udělal poručníka p. Jorga Puchemeře a Peršteinského: ale poslány sú tam děti wšichny, a mámť za to, žeť na hrady puščeny budů proti Peršteinskému. Každý rád slyší tu smrt w Rakúsiech; mámť za to, že i w Čechách wětší strana toho neželé. Recommendo me vobis. Dat. Wiennae, dominica post Francisci. Kašpar z Holíče, kancléř Říský.

Strana 427
A. IX. DOPISY PANA PROKOPA z RABŠTEINA, od r. 1444 do 1448. Z archivu Třebonského. Připomenutí. Pan Prokop z Rabšteina (rodu rytířského a půwodně rozdílného cd panůw Pluhůw neboli Pflugůw z Rabšteina), slaužil na dwoře krále Fridricha IV w Rakausích, pod panem Kašparem Šlikem kancléřem, spolu se slawným onoho wěku Aeneášem Sylvíem, jenž přítelem jeho byl. Potom přešel v službu krále Ladislawa (1453), a i nástupce jeho krále Jiřího, pod nimiž auřad nejwyššího kancléře we králowstwí Českém zastáwal až do r. 1468; umřel pak r. 1472. Psaní jeho pro historii neméně důležitá jsau, nežli p. Kašparowa, a tolikéž wlastní rukau psaná w archivu Třebonském se chowají. 1. Prokop z Rabšteina pana Oldřicha z Rosenberka o tom zprawuje, čeho we wěcech Českých od krále Fridricha očekáwati lze, a wšeliké nowiny jemu píše. We Widni, 1444, 8 Mai. (Z originálu.) Spectabili et magnifico domino, D. Ulrico de Rosenberg oc. domino et promotori suo singulari. Urozený pane, mně přézniwý! Službu swů TM“ wzkazuji. Proto sem po prwniem poslu TM“ nic nepsal, neb sem wnowě byl přijel, a nemohlť sem tak w náhle nic se zeptati. Pak nynie což sem se uptal, to TM“ píši. I rač wěděti, že sem s králem o ty wěci mluwil, jakož mi TM' poručil. TM“ z dobré wuole děkuje, a prawí, že wie, že TM jeho dobrý přietel: ale byť jemu co o Českém běhu na mysl šlo, nerozumiem tomu; nébrž bojím se konečně, neopatříteli sami o sobě, že w těchto lidí naději zmeškáni bychom byli. Než pěkně mluwie, et ibi nihil. Protož rač bohadle mysliti na jinú cestu, jakožť jest i p. Jindřich syn Wáš psal; neb netoliko to, né bojím se že ani desáté aneb menšie ještě částky, byť 54*

Strana 428
428 A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1444. mnoho mělo dobrého jíti, odtudto nebude. Neb ten člowěk sobě toho nesobí, a widí že jemu nenie, i nedbá. Pak byť i žádal, jehož toho nemním, aby TM k němu tu do Ebersperku neb jinde na cestu přijel, nezdá mi se, by to učiniti měl; cožby protráwil, bez tohoby byl, radše na swé dobré a užitečnějšie ty penieze nalož. O p. Janowi Hradeckém wiem, že TM“ tajno nenie. Jáť sem mluwil pilně i p. Jindřich, aby to WM“ bylo dáno wěděti; učinieliť, to TM uzří. Pak o Tábořích, že přes Waše sem jezdie oc. nic neslyším, by kto o tom co mluwil. Pak p. Hašek ten k tomu najprw mluwil, aby se král ještě s wámi se pány sjel we Znojmě, aby aspoň někak o Českém běhu zjednal. Toho otepřel, že to pro nic býti nemóž; než kdyžby se wrátil, někdeby se chtěl s wámi na podobném miestě sjeti, a o wěci potřebné té koruny jednati. A rozumiem tomu, byšte wšichni w jednotě byli a jeho prosili, aby přijel, že těžce tomu co učiníte. Než mohloby býti na týden žeťby se wážil příjezdy do Prahy, jakož sem to od něho slyšel, ale ještě aby nic tam činiti neměl. Potom dalť jest mnoho listów wěřicích k wám i k druhé straně p. Haškowi, a to k tomuž rozumu jako sem psal. A zdá mi se cele, pane, že dosti podobná cesta wám to bude, abyšte se někde sjeli, nemóžli býti walně, ale po krajích a o sobě sami powěděli. Máteli pro jednoho wšechni zahynúti, duch swatý skrze Kaifáše toho neradí. A mieníť p. Hašek najprw tudy ku p. Ptačkowi a k Trčkowi jeti, a odtud k TM“, zdaby oni swolili k sjezdu; ale tak mi prawil, že oni p. Ptaček a jiní pro nic do Prahy nechtie jeti. Rakúští páni ti pěkně mluwie swým obyčejem, řkůc: byloby dobré, bychom w jednotě byli oc. ale by kterým swým nákladem k tomu co pomohli, tohoť pro nic neučinie. A jsú roztrženi; jedni od něho úřady držie a druzí nic; ježto w nich nenie naděje. Pak w swém otjezdu učinilť jest anwalty, ježtoby měli zemi zprawowati na jeho miestě, jakož p. Jin- dřich šíře TM“ píše. A on král miení na wšaký den jeti odsud do Nowého Města, a odtad nahoru k Nuremberku. Eč wšeckeren ztratil i s Trientem; a opčt nynie přijeli sem Ečmanowé, žádajíc kněze Sigmunda, aby jim wrácen byl i s jeho po- kladem; a bojím se, neučinili toho, že nic dobrého z toho nepójde; ale bojím se, že ho nerád tam wrátí. A on by tam welmi rád, jakož mi sám prawil: ale biskup Brixinensis Jorg, tenť jest sám umřel, a bylť jest welmi proti králi, a on to naj- wiec zbúřil. ltem s králem Polským měloby příměřie býti za dwě létě: ale bojím se, že snad král Polský toho neučiní. Neb přieliš mnoho w to příměřie zachwá- ceno, Čechy, Morawa, Slezie, Rakúsy, Štyrsko, Jiskra; a najwiec bojím se pro- Jiskru. Neb opět jednají jiezdu do Turek, a položili daň na wšicku zemi Uherskú, aby wždy dwa sedláky zlatý dali. Pak Jiskra aby také tam tu daň zbieral, a na tu daň aby žoldowán na Turky byl; anebo aby tu daň položil, a což lidi powede, žold jemu z té dani sebrané dán bude. Ale on toho nepřijel, než toho podal, že chce swoliti, aby ta daň zbierána byla w krajích jemu příležících, a kamž jemu ji

Strana 429
A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1444. 429 král Římský káže položiti, tu chce ji položiti; i nemním, by k tomu Uhři swolili. A tak mi p. Kašpar prawil, že jemu legat nynie za cele psal, že i Benátčené i jiní galie strojie s welikým nákladem; a že wdy passagium znamenité welmi na podzim zemí i mořem na Turky bude. Pane bože rač zdařiti. Item s Kymberge- rem, Raiterem, s Ankerreyterem nynie teidinkuji; za to mám, žeť toho nerozpustie, a že smluweno bude. Biskup Trierský ten u krále byl, a welmi proti starému pa- peži, a stojí s nowým. A jezdil od nowého w poselstwi do Franricha k králi a knie- žatóm Franským. A to prawí, že to učinil pro tu weliku neprawost, že Eugenius krále Aragonského w Sicilském králowstwí proti králi Reinatowi prawému potwrdil. A prwé nebylo tužšieho mezi korfürsty proti nowému, nežli on. A rozumiem tomu pane, žeť wdy bohdá na tom roku o těch papežích zjednáno bude. Kněz Albrecht ten by také jel rád s králem: ale chtělby pomoci od krále, a král se toho zdaluje. Pak newiem co bude, ale mámť za to, žeť pojede. A slalť jest swé poselstwie poctiwé do Saffoye ku papežowě 1) dceři o manželstwo; byl biskup Laventinus, mistr Hans Eych a p. Storheberger: ale ona wzela sobě čas k rozmyšlení. Král w Nowém Městě nynie udělal opatstwie Cisterciensium z toho kláštera, jako podlé hradu byli prwé Praedicatores; i jinam ty mnichy wsadil, a tuto Cistercienses, a Wolfsaurowo zbožie k tomu dal. A na jeden den dal jim ornatów, monstrancií a kalichów za sedm tisíc zlatých. Což swých najkrašších suken měl, wše zkazil a ornáty zdělal. A již wiece nežli na XL mnichów toho zákona tu má. Pak na hradě w kaple udělal XII kanowníków a probošta infulata; a po toho ztwrzenie nynie poslal do Basilie do koncilium. Šwejceři tuze stojí proti domu Rakůskému i s swým wším puntem. Pan Jindřich tak sobě pěkně a poctiwě činí, že nenie co polepšiti, a pilně dwoří; (a tak mi král řekl, že jeho welmi rád má, a chce naň laskaw býti, ježto TM' to uzří). Panu Menhartowi sem psal, aby nejezdil, že krále zde nezastane; a by pak zastal, že nemním by co platno bylo. Štyřáci řé- kají: »mit den Behmen ist nor müe vnd arlbet; ist allerpest, das mein Herr vnuer- woren sey; las ussrichten, wy sy wellen« oc. Nemnohoť se na nás ptají. Jiných nowin takowých newiem, budeliť co jiného, toť se TM“ neutají. A neměj za zlé z tohoto podlúhowatého lístku: rač mi také pak něco psáti. Datum Wiennae, feria sexta Stanislai, Anno oc. XLIV“. Per Vestrum Procopium. 1) Míníť se tu od koncilium Basilejského ustanowený protipapež Felix, jenž dříwe byl wéwodau Savojským.

Strana 430
430 A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1444. 2. Témuž: přimlauwá se za bratra swého Jana, jenž za faráře do Budějowic přijat býti žádal, a píše nowiny, zwláště o Armaniacích we Šwejcarsku. We Wídni, 1444, 13 Sept. (Z origin.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milému. Urozený pane milý! Srozoměl sem, že zmatek jest o mém bratru a tom kostelu Budějowickém, a že to měštěny jde. Diwím se tomu, že jinak shledal sem, nežli sú mi jich poslowé naději dali před synem twým p. Jindřichem. Řekli, že dokonce slíbiti nesmějí, ale že jiného newědie, než že to před se pójde; a před králem řekli, že sú TM“ slíbili, aby žádného nepřijímali, leč s waší wolí; pak uči- nilili sú to, toť se shledá. I měl sem nynie swého pacholka w Čechách; wzkázal mi bratr mój Jan, že TM' bude mi o tom psáti; i nemám ještě žádného písma od TM“ od té doby, jako TM' chtěl do Plzně jeti. Prosím, rač w tom raditi, i také králi o tom psáti, jestliže TM“ podobné se zdá. A mním, že TM' bude míti dobrý přístup toho, poněwadž král TM“ také psal, s kterým koncem Budějowické od sebe pustil. Pakliby se zdálo TM“, žeby ty práce naše daremnie byly, ale nechme toho tak; a bohdá někdy, když platnějie bude a mocno, Twú M' starati budu. Má král nynie, korſursti i kniežata, dosti činiti s Armiňky a s Delfinem krále Franského synem, neúplně jim dowěřéce, a bojiece se, aby ne uprosiec podružstwie, i ne- chtěli býti hospodáři; a s druhé strany, aby newděčnosti neokázali, poněwadž sů ku pomoci králi proti Šwejceróm přijeli. A již dwoji welmi weliku službu učinili, jeden hrad retowali a welmi walně je porazili, a Curch město říské znamenité od nich welmi obležením súžené retowáno. Pak žádá Delfin, aby jediné do měst ně- kterých přes zimu puštěn byl, a tu aby ležel; ale to dal králi wěděti, že do S. Wíta a nic dále nemóž ku pomoci králi zde ležeti, že musí zase, a také že po- lowici wojska swého do Frankrichu chce poslati, a XX tisíc aneb XXV zóstawiti s sebú, poněwadž widí, že také nůze ani potřeby pro Šwejcery nenie. Pak jiné wěci TM má mým písmem psány w páně Jindřichowě ceduli. Tato města je k sobě pustili: Altkirchen, Laufenberg, Sekingen, Walczhut, Distnhowen, Ensesheim a Curch k pěti tisícóm swolil. Páni a zemené téměř wšichni w Elzasech welmi jim powolni a služebni. Nemohu tak mnoho psáti, že wdy mním, že TM“ málo jest. Rádbych widěl, by se TM' welmi dobře měl. TM mě wdy upomíná, atbych po- dlúhowatý lístek napsal: jižťbych já od TM“ krátký za dobré přijel. Dat. Nurem- berg, dominico ante exaltationem S. Crucis, anno oc. XLIIII sub signetis. Prokop z Rabšteina.

Strana 431
A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabštcina r. 1445. 431 3. Témuž: zpráwy z Prahy, o Jakubowi ze Wřesowic, o synowi pana Alše Holického ze Šternberka i o mladém panu z Kolowrat, ohledem na jednání k upokojení země. W Praze, 1445, 31 Aug. (Z orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milému buď d. Urozený pane milý! Slyšel sem, že Karvial u TM“ byl; toť sem welmi rád slyšel, neb wiem, že TM“ s ním o welmi potřebné wěci rozmluwil. A mnoho jest pánów i dobrých lidí, žeby rádi, by legat sem poslán byl, a druzi zde se mnú mluwili, ježtoby welmi rádi, by TM' mluwil k někakému sjezdu s KM“. A zwláště p. Jakub nynie zde byw, mnoho semnů mluwil, žeby rádi, by WM' něco počel jednati, a žeby chtěli při WM“ zóstati. Ale Holického syn a Kolowrat mladý zde bywše, mnoho připomínali rok Wiedenský, a TM“ winu dáwali, žes jich pomkl pryč z Wiedně, a wdys chytře mluwil, ale k tomu, aby wdy Rímského krále sem uwedl; i o tom lízaní můtwí i o bradě zpomínali. A rozumiem tomu, že úplně zlé do- mněnie do wás oni mají. Protož milý pane, sjedešli se s nimi, considera te bene, quia tota ipsorum est contentio, quod numquam finis fiat. Také sú mluwili s purk- mistrem Pawlem, když u Pešíka jedli nynie jako v Praze byli. A prosím TM“ rač mi nowiny psáti některé o KM“, jáťbych rád skoro zase jel. Datum Pragae, feria tertia ante Aegidii, anno oc. XLV. Vester Proc. 4. Témuž opět zpráwy z Rakaus, o Uhřích, a o swádě p. Jana Hradeckého s králem Fridrichem. (Cedule necelá, bez datum, od r. 1416, m. Mai.) (P. Oldřichowi z Rosenberka.) Urozený pane milý! Posel wáš čeká odpowědi, neb král prawí, že dáti odpowědi nemóž, jeliž u Wiedni. Pak legati, tiť pojedú zase do Říma, neb po- slowé od korferstów také mají jeti do Říma. A mnim že pan Kašpar také od krále tam pojede, budůli chtieti dáti se nawesti poslowé od korferstów: pakli budú chtieti tak zóstati jako počeli, tehdy nemním, by pan Kašpar jel, než mám za to, že bude roztržení. Pak ktož tam pojedu do Říma, neproměnieli úmyslu, snad při- jedú, jako Němci řékají, »mit stinkten Hosen.« Kterak bude dokonáno, toť TM“ na- píši. Než toto rač wěděti, že legati skoro zase pojedú, ačkoli Karvial welmi se roznemohl w Nowém Městě, má duplicem tertianam, a jel zase ihned do Wiedně; podhojili se, tehdy také pojede; pakli nemocen bude, musi bezdèky zóstati. Ale Bononiensis pojede wdy, neb mi rekl, že pro nic déle nemóž zóstati. Pak zajtra bohdá odsud pojede král do Wiedně, neb rok položil raddám do Wiedně, kterak má w Uherské wěci činiti; jenž welmi pěkně wzkazují i píší, welmi se poddáwa-

Strana 432
432 A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1446. jíce, ačkoli mnoho škod stalo se králowým poddaným. A nynie byli u krále po- slowé biskup Wacowský, a Palóci Ladslaw, ode wšie země wyslaní, žádajíce sjezdu s KM“ w Rábu, a že tu má wšecka země k JM“ přijeti. Král swoliti nechtěl, než najprw aby s pole strhli, a že pak chce mieti s nimi sněm w Prešpurce; a mají dáti odpowěd do letnic králi. A přéliš pokorně se poddáwají; a že které se škody staly w Štyrsku, že se proti wóli wšie země staly, a že to má opraweno býti, jakž JM' káže. Psal sem široce bratru swému ten Uherský rok, a psal sem jemu, aby TM“ to bez meškánie poslal. I proto sem tak široce nepsal; a také, že sem chwátal do lázně do Teplice, ano mnoho pěkných napřed šlo. Wiem by TM zde byl, žeby se také nezmeškal. Pak o p. Janowi Hradeckém. Zle se jest rozšel s králem, neb odpuštěnie wzel. A žádal aby jemu král ty škody nahradil, kteréž mu se staly od Kymbergera, Rorera, Kenstra (?) a jiných. Král prawil, že se jemu zdá, že nenie powinen jemu toho platiti, neb sú byli neposlušni, a proto je kázal, z toho wyhnal, zwěsil, hrady zbořil; pakli wdy se zdá p. Janowi, že neučinil dosti, ale chce mu práwo osaditi raddů swú. Taky že o ty o jeho škody byli jeho služebníci w Znojmě na tom roce, a tu wyrčeno, že wšecky ty škody, kteréž p. Jan wzal na tom zboží což w Morawě má, že to má minúti, poněwadž král ty jisté neposlušné kázal; a že to wypowěděli ty čtyřie od obú zemi wydani. Pan Jan prawil, že on o tom nic newie, aniž poručil swým služebníkóm, by ten nález přijeli. A tak řekl, že chce se doma lépe na to zeptati, a požehnaw krále, i jel pryč. A rozumiem na něm, že miení wáleti. A dnes mi král prawil, že p. Jan Hradecký a Bietowský chtie wáleti, a welmi horliwě mluwil, prawě že po krále Albrechtowě smrti dal do Čech a do Morawy wiece nežli na sto tisíc zlatých, a že widí, že nic platno nenie, ale že musíme se též rowně »ghaien« jako prwé. Byl sem jemu dal dobrú cestu o p. Janowi; Šaumburský ten ji byl přijel, i von Kymsee biskup, ale Cel- kinger ten ji zbořil, prawě: učinili to král, tehdy ze wšech taidinków w Znojmè wystúpí. I nemohl sem jich smluwiti, že p. Jan s zlú myslí odjel. Protož to rač wěděti, žeť tak jest. A nepřiměňuj mne, nebť jest pan Jan (sic) (Ostatek chybi. 5. Jan ze Smiřic píše panu Prokopowi z Rabšteina, w poselstwí do Čech přišlému, že k žádosti jeho pečet swau na přiznání se ku papeži Eugeniowi IV i s p. Zajícem přiwěsiti ochoten jest. Na Raudnici, 1446, 16 Jul. (Z orig.) Statečnému rytieři, panu Prokopowi z Rabšteina, přieteli milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý! O tom listu 1), kterýžs nám 1) Srown. Archiv Český II, 22 sl.

Strana 433
A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1447. 433 sem poslal o priwèšenie našich k tomu pečetí, pan Rabštein bratr twuoj ku p. Za- jiecowi jest o to dojiežděl. I wěziž, žeť my od toho nejsmy, pan Zajiec a já, nébrž žeť to chcem učiniti a pečeti naše přiwěsiti k tomu listu. Než toto wèz, přieteli milý, žeť se obáwámy, by opět mezi námi w zemi někaké roztrženie ne- wzniklo proto, jakož smy se prwé dwojili až teď do sněmu, kterýž smy teď mèli w Pelhřimowě, tak že jiní řkau (sic), že my ty wěci wedem a činímy bez jich wědomie, a že kdyžby o tom wěděli, žeby také učinili, cožby bylo hodného. A skrze to bojímy se opět znowa róznice mezi námi, a žeby to mohlo ke škodě býti i tomuto našemu w Pelhřimowě swolení; ježto newiemy, wážilli jest to tak pan z Rosemberka s tebú. Protož milý přieteli, zdáť se panu Zajiecowi i mně, aby o to tiem během ještě prwé učinil poselstwie ku pánu z Rosemberka od sebe i od nás také, kterakť jest strach opět nowé róznice a škodné mezi námi, a že bude rčeno od jiných, že se to jedná bez jich wědomie, a tak jakož sem teď swrchu šíře dotekl. A také žeby prwé poslal s tiem listem ku panu Hanušowi Kolowra- towi o přiwěšenie k němu jeho pečeti. Pak přiwěsíliť pan Hanuš k tomu swú pečet nebo nepřiwěsí, myť se panem Zajiecem chcem naše přiwěsiti, jedno také dáš nám zase wěděti, kterakť se k tomu pan Hanuš zase okáže. Dat. Růdnic, sabbato post divisionem apostolorum. Jan z Smiřic. 6. Prokop z Rabšteina p. Oldřichowi z Rosenberka zpráwy dáwá z Říma, kamž od krále Fridricha poslán byl s Eneášem Sylviem, aby jménem králowým a říšským slawné přiznání učinil ku papeži Eugeniowi IV (naproti zboru Basilejskému). W Římě, 1447, 19 Febr. (Z originálu.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému přézniwému. Urozený pane milý! Přijeli sme sem do Říma wšichni poslowé spolu w sobotu post Epiphaniam; tu proti nám před Řím wyjelo mnoho prelatów, biskupów i ji- ných na několik set koní, a prowodili nás s trubači až do hospody našie, kdež mně a mistru Eneášowi dána, a potom jiní poslowé od korfurstów a jiných kniežat jeli do swých hospod. A potom dáno nám slyšenie w středu. A tu papež sám byl a collegium cardinalium, a welmi ochotně se k nám mèl i preláti. Potom do našé hospody slal, nás wítaje; a potom i poctu nám poslal, wino, kapúny, kon- fekty, obrok, swiece, že nám to až do sie chwile trwalo. Potom ihned se welmi roznemohl, a ležel trudně. Potom snad po dwů nedělí dal nám audientiam pri- vatam; a byli sme před ním, an na loži leží, a tu sme s ním mluwili. Také sem Twú M' před ním rekommendowal co sem najlép mohl, že TM wdy JS“ byl syn A. Č. II. 55

Strana 434
434 A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1447. poslušný a římského kostela, a žes nikdy od poslušenstwie a od jednoty neodstúpil, a že twú pilností králowstwie České in ejus obedientia zóstalo, a že nynie toto léto, bych TM“ byl neměl, žeby ta deklaracie z Čech nebyla se stala; a kterak sem já weliké nebezpečenstwie pro to měl, a w těch wšech že žádný mne nehájil a neswobodil, jedno TM'. Tu kardinál S. Angeli, ježto při tom byl, mnoho do- brého o TM“ prawil, a heroltowal před ním. Jeho Swatost řekl: Multa bona audivi de illo domino, et benedictus sit; tempore suo cogitabo, quod ipse non frustra pro nobis et pro hac sancta Sede laboraverit; et D. Procopi, multum debetis sibi ex parte nostri ante omnia regratiari. Milý pane, buoh wie, cot sem mohl, i tu i před kardinály, wdyť o tobě heroltuji, a co mohu najlepšieho prawím; a by mi co byl zwláštnieho poručil, rádbych také učinil: ale poněwadžs mi nic nepsal, ne- wèdèl sem lepšieho učiniti, nežli vos recommendare Sanctitati Suae, et devotionem et reverentiam ad ipsius Sanctitatem vestram referre. Ale bojím se pohřéchu, žet nám na wšaký den umře. Umřeliť, tehdy musíme my zde zóstati při wolení no- wého, jakož kardináli s námi o tom mluwie. A já snad musím miesto Césařowo zde zdržeti, et observare conclavim, a kdyžby mèl korunowán býti, kóň pod ním wésti, jakož TM' wie. Neb mluwili s námi kardinálowé někteří, abychom pro nic neod- jiežděli, a abychom conclave drželi, ježto to úřad Césařów jest. Řekli sme: Milí páni! nos non possumus aliquid defendere conclave. Dixerunt: nos bene scimus; sed si aliquam violentiam vellent nobis in electione pontificis Romani inferre, tunc vos essetis testes illius violentiae; quod tamen non speramus, quia Romani sunt ita nobiscum concordes, quod non speramus, quod aliquis sit ita potens, quod in- ferat nobis violentiam. Také král Apulský aneb Aragonský leží dobře VII neděl jedno čtyři míle od Říma, slowe Tudertum, má snad V neb VI tisíce, a chtěl rád korunowán býti na Sicilské králowstwie. Papež nechtěl, protože král Reynat má lepšie práwo k tomu, ježto tento ho wyhnal odtud; a ten čeká smrti papežowy, a rozumiem, žeby rád po swé wóli měl papeže. Ale neučiní tomu nic; neb Římené welmi naň newražejí, a prawie kardinalóm, aby péče neměli; by mèl na XX tisíc, truc mu, by na ně směl pohleděti. A tak tomu rozumiem, že nemóž býti tak zlé, by k něčemu se nehodilo. By toho krále tu nebylo, strach, by kardinali nebyli rozdèleni in electione, quia magna partialitas inter eos: ale tohoto se bojiece, bohdá spieše sworni budú. Buď pak ktož buď nowý papež, mám weliků známost s kar- dinály, a od mnohých přiezeň weliků; také seznámím se s nowým, a Twú M' také recommendabo. Wáš de Kraponica (sic) weliků k papežstwi naději má, welmi dobrý člowěk a múdrý; a mnoho sme o wás spolu mluwili. Bychť byl chtěl neřku pro- siti, ale jedno swoliti, byliťby mè ihned učinili arcibiskupem; sed ego nolui bonis respectibus, to ještě rač wěděti; potom cum DV“ conferam. Nebyloť jest dosti na

Strana 435
A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1447. 435 jednom mluwení, ale byloť jest toho mnoho. Má TM welikého přétele na kardi- nálu Bononiensi a na kardinálu S. Angeli. Jáť nemním, byť se to brzo přihodilo ani otci Wašemu, aby spolu dwa kardinály měl u sebe u oběda, jako lóni TM°. Pak kterak sme deklaracii učinili, toho mi nenie třeba psáti; Martin a kněz Jan zprawie, neb sú widěli. Prwé sme učinili deklaracii a obediencii samému papeži, an na loži leží, a kardináli stáli okolo, a my klečeli wšichni okolo lože. Potom wyšli sme ad consistorium publicum s kardinály a s preláty, ano lidí na VI tisíc. Tu čteny listy wšecky, králów, wáš panský i jiní. A takto sme řekli: Reverendissimi patres! Serenissimus et invictissimus Dominus Caesar Augustus D. Fredericus facit, restituit et praestat omnem obedientiam, reverentiam et honorem Smo in Christo patri et domino nostro D. Eugenio papae IV‘ et huic sanctae Romanae et aposto- licae sedi; concurrente secum inclyto regno Boemiae ac ceteris principibus electo- ribus et aliis principibus ecclesiasticis et secularibus; recognoscendo praefatum D. Eugenium verum, unicum et indubitatum summum pontificem et successorem beati Petri apostoli, prout hoc idem praefatus dominus Romanorum imperator et rex sua patenti litera profitetur. A tu dali sme ten list s majestátem, jakož kněz Jan přepis jeho má. A když ten přečten jedniem arcibiskupem, tehdy ihned wáš list týž arci- biskup četl, a potom kapitolní, a jiní ukázáni universitatis a z Plzenska a jiní; ale že se k wečeru chýlilo, a poslów mnoho bylo, doktorów a prelátów od korferstów a arcibiskupów, proto nečteni jiní listowé, aby tito poslowé naši towaryšé mohli swá poslušenstwie od swých pánów učiniti, a tak se dálo až do wečera. A když se dokonalo, tehdy ihned u S. Petra počeli zwoniti u weliké zwony, a po wšem Římu celů noc zwonili, ohně pálili, po wšech ulicéch trůbili, z pušek bili, jakož toho zde obyčej mají. A wšichni kardinálowé wolali, děkowali, najwiec nám Če- chom; nazajtřie celý den swětili, potom processio weliká byla ad S. Johannem La- teranensem, a tu wšichni kardinálowé a prelátowé byli, a my poslowé také. Tu byla mše krásná de Sancto Spiritu, a jeden kardinál mši slůžil, a potom kázanie krásné, a wšem děkowáno tu, najprw králi a potom jiným, jakož wše kněz Jan a Martin widěli; a nám poslóm také tu na kázanie děkowali. Také Trirskému a Ko- linskému KM' uprosil milost restitutionis, tak aby najprwé obediencii učinili, jakož toho bullu také máme. Protož milý pane, neželej swé pečeti přiwěšenie, neb z toho čest weliků si měl, když twé jméno tu ohlášeno a pečet, ježto cti wrch jest; ačkoli druzí pňowé a tetřewi u nás prawili, žeby weliká nečest a hanba zemi byla. A coť sem já měl o to tam utrhánie, posměchów a nebezpečnosti: ale měl sem zde zato dosti dieky, cti a chwály, bohu milému a S. Petru dèkuje. Neb buoh to wie, pro žádnú jinů wěc, než pro buoh a sprawedlnost a swého pána kázaním wedl sem to, což sem najlép umèl; ne pro arcibiskupstwie, jakož sú na mè smlu- wili; co pak potom bude, má to buoh w swé moci. Také rač wèděli, že mnozí 55*

Strana 436
436 A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1447. se mnú welicí o to mluwili, proč za toho člowěka 1) prosíte, et facitis talem simu- lationem, petitis el velletis non exaudiri; mala est illa simulatio, quae inducit pe- riculum animarum. Jáť sem wymluwil, jakž sem umèl, et dixi: Catholici non fa- ciunt alia occasione, et signanter D. de Rosis, nisi quia sciunt et non dubitant, quod haec sancta Sedes ita religiosa et prudens est, quae scit dare petentibus ea, quae proficua et fidei catholicae aedificatoria sunt. Potom mi nèco řekli, quod non licet ad praesens scribere, a to maximum. Mnoho zde diwných wěcí widím, a wdy TM“ to winšuji, ale pro dalekost nelze donesti. Uprosil sem bratru swému knězi probošstwie Litoměřické; prosím TM“, rač jemu raden býti a pomocen, a k tomu dispensacii, že móž wšelikaké obroky držeti swětské. A to probošstwie, ačkoli de jure patronatus regio jest, ale že fatalia transiverunt, že nepodal žádný králowým jménem, spadlo ad Sedem apostolicam. Jiných nowin wšech kněz Jan a Martin Twú M' zprawí. Datum Romae, dominica Esto mihi anno oc. XLVII. Prokop. Také rač wěděti, že wčera sme welmi rychlého posla odsud poslali k KM", ježto we dwů nedělí wdy má u krále býti, dáwajíce jemu ty dobré nowiny wěděti, že sme již deklaracii učinili, a že jest již de illa maledicta neutralitate wyšel. Neb tam ihned, když jemu to dáno bude wěděti, tehdy má též tu, kdež swým dworem bude, učiniti, a mši de Sancto Spiritu kázati zpiewati, a preláty což najwiec móž swolati; a po mši má deklaracii takůž učiniti, a těm Basilejským gleit odwolati. A my odsud máme do Nüremberka jeti na ten rok, kterýž položen k středopostí, a powědieti že sme deklaracii učinili, a že KM wšem též přikazuje, duchowním i swětským, aby w šesti měsiecích též učinili. Pakli kto přes šest měsieców neučiní deklaracie, co jeho potká, že král žádného w tom nechce zastáwati, nébrž proti těm býti, jakož z práwa exsecutor et advocatus ecclesiae jest. Neb wšem těm plná milost jest dána, ktož sú byli s Basilejskými, ktož učinie poslušenstwie w šesti mě- siecích otci swatému Eugeniowi, anebo jeho náměstku a Římské swaté stolici. Jestliť pak toto malý a krátký list, ale potomť napíši delší. A co zjednáme w Nü- remberce, když dolów bohdá pojedu po Dunaji, tehdyť TM“ z Lince něco napíši, aneb z Pasowa. P. S. Isti se hic declaraverunt, et alii promiserunt idem in Nüremberga facere : It. Dominus Rex Romanorum. It. Barones Bohemiae. It. Archiepiscopus Maguntinensis. 1) To jest za M. Rokycanu, woleného na arcibiskupstwi Pražské. Srown. archiv tento I, 296. II, 217. 233 sl.

Strana 437
A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1447. 437 lt. Fridericus marchio Brandenburgensis. It. Johannes, Albertus et Fridericus marchiones. It. Wilhelmus dux Saxoniae, marchio Misniae. It. Langravius Hassiae. It. Dux Sleswicensis. It. Archiepiscopus Maigdeburgensis. It. Archiepiscopus Salczburgensis. It. Archiepiscopus Bremensis. It. Episcopus Wratislaviensis. It. Eorundem archiepiscoporum suffraganei. Neb na biskupy, ježto slušejí pod tyto arcibiskupy, nenie tak zřetedlnost, neb ti musejí tam swú obediencií, kam jich metropolitáni jsú. 7. Prokop z Rabšteina p. Kašparowi Šlikowi zpráwu dáwá o zwoleni nowého papeže, Mikuláše V (po smrti Eugeniowě), a o swém při tom auřadu. W Římě, 1447, 7 Mart. (Z půwodního přepisu. 1) »D. Procopius Rabstein scribit D. Cancellario.« Spectabilis et magnifice domine, promotor singularissime! Nescio quid jo- cundius scribere possem, nisi quia dominus noster singularissimus, qui vos et me diligit, D. Bononiensis, est concorditer electus in papam a XVIII Cardinalibus, et papa Nicolaus Vt vocatus; deus sit benedictus! Cujus equum per frenum duxi de Minerva ad S. Petrum. Electio fuit feria II post Reminiscere; et spero quod dominica Oculi coronabitur. Ego habui magnos labores in ducendo equum et por- tando cappam papae. Postquam cardinales omnes recesserunt de camera sua, misit papa pro D. Aenea et me; ubi familiariter loquentes DN- Regem Suae S“ com- mendavimus. Qui dixit statim: Vos scitis, quantum mihi recommendatus est; et credo, quodsi D. Rex in toto mundo deberet secundum cor suum papam quaerere, quod sibi meliorem et amiciorem reperire non posset, qui regem semper sicut unus heraldus praedicavit. Ex Roma, fer. III post Reminiscere. Pánu z Rosenberka a p. Menhartowi powězte službu mú, jsúli u krále. Nezdá mi sě, by tento nowý papež Rokycana potwrdil; neb jest nelaskaw na Rokycana, a mluwil twrdá slowa. Hoc sit secretum. A wiem, že poslowé z Čech proto darmo jedú, neb zde prawie, že kacíře potwrditi nechtie. Teneantur ista valde secreta, 1) Srownej nahoře psaní p. Kašpara Šlika ku panu Oldřichowi z Rosenberka dd. 9 Apr. 1447.

Strana 438
438 A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1147. propter adversarios. Sed papa dicit: ex quo Boemi fideles illum Rokycanam no- lunt, etiam non deberent pro eo scribere; quia illa simultatio vergit in periculum animarum, et est contra honestatem. Tamen Sua Sanctitas dicit se credere, quod Boemi hoc faciant bono respectu. Cum quanto labore et maxima pressura venerimus ad S. Petrum, oretenus dicam. Nam tanta erat osculatio pedum et tantus clamor, vivat sanctus papa! quod nisi multi armati papam defendissent, cui ego cappam portavi, ambo ad mortem fuissemus contrusi. Tres domus cardinalium sunt spoliatae, videlicet de Columna, Capuani et Firmani; quia credebatur, quod unus illorum deberet eligi. Multi cre- debant multas novitates oriri post mortem papae, sed omnia per dei gratiam sunt pacifice composita. Romani legaliter se habuerunt, et patriarcha et omnia bene stant. Nos in paucis diebus habita hic conclusione, quae papae est, ad curiam regiam veniemus. Datum, ut supra. 8. Prokop z Rabšteina panu Oldřichowi z Rosenberka o nowém papeži Mikulášowi V zpráwy dáwá. W Římě, 1447, 25 Mart. (Z originálu.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milému. Urozený pane milý! Twój i náš papež welmi milý, s nímž si mnoho loni přemlůwěl, a ježto na TM' welmi laskaw, ježto jemu nenie třeba tebe poručiti, než aby TM jemu jiné porůčel, píšeť list wšemu králowstwí o swém wolení, i colle- gium cardinalium druhý, jakož po wšem křesťanstwí wšem králóm a kniežatóm i prelatóm píše, jakož toho obyčej jest. Ale byť mne nebylo zde, jistě nebylťby psán; jáť sem to ke cti zemi České zjednal; i do Prahy mistróm, i kapitule, i do Plzenska. Protož TM' bullu otewra a přečta ji, pošliž ji do Prahy neb komuť se zdáti bude, p. Menhartowi aneb p. Jiříkowi. Oniť mnoho o mně zlého mluwie a myslé: a já, kdyžkoli mohu co ke cti zjednati zemi České, to wdy rád činím. Pak TM" papež píše unum breve sub annulo piscatoris, jako sobe tajnějšiemu, a dè- kujet de declaratione, kterús pomocen byl pro D. Eugenio loni, ježto sem u TM" byl; pak de facto Rokyczanae oc. Rač wěděti, žeť z toho pro žádnú wěc nic nebude, buoh nám dal tohoto papeže; sed vobis non habent pro bono, quod petitis, et non vultis exaudiri; dicunt non esse bonam simulationem, quae vergit in periculum animarum; nebť jsú z Plzenska sem poslali tohoto kněze s listy, s mnohými pečetmi, p. Krušina a preláti, et etiam articulos contra eum, jako mi loni TM' ukazowal. Tento kněz děkan TM wšech wěcí zprawí, nebť jest při korunowání byl, a já sem ho mnohých wěcí zprawil, nebť jest člowěk dobrý; i rač jeho kázati pěšiemu poslu

Strana 439
A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1447. 439 do Hradce neb do Soběslawě prowoditi, nebť listy má kapitule, universitati i do Plzenska. Welmi mnoho ambasiatorów zde z rozličných zemí a ze wšech wlaských obcí: Florentini, Senenses, Benátčené, krále Franského, Delfína, krále Renata, krále Cyprského. A král Aragonský poslal welmi poctiwé poselstwie, i k korunowání i dnes, hrabě a pány; a učinili obediencii in consistorio publico, a lidí na několiko tisíc; a papež seděl na stolici sub infula, a potom tak krásně a dlúho mluwil, že wšichni se diwili. Legáta budem mieti ad Germaniam, a mním že cardinalem S. Angeli; ale jižť jezdí s welikým haufem, ne jako na Krumlowě byl; ale proto často téměř na wšaký wečer kollací miewáme, a na TM' wždy zpomenem, a když co jieme, tehdy on réká: tamen dominus de Rosis dicit, quando magnos pisces co- medit: ex quo deus dedit nobis ista bona, quare non comederemus oc. jako ste spolu mluwiewali. Již my na wšaký den s mistrem Eneášem odsud pojedem. TM“ se porůčiem. Cele pane mním, že božím darem tento papež nám dán, a tak weliký hluk zde u tohoto dworu, ježto diw. Býwámť u něho často, a najwiec u wečer, ježto již jiní otejdú, tehdy tepruw nás k sobě zwolá, a tu conferimus diversa. Až se shledáme spolu, též budem silně rozpráwěti. Datum Romae, in die Annuntia- tionis S. Mariae, anno oc. XLVII. Prokop. 9. Prokop z Rabšteina, wraceje se z Říma, opět další zpráwy panu Oldřichowi píše, také o poslech z králowstwí Českého do Říma jdaucích, s kterými w Rovigo se potkal. W Marburku, 1447, 2 Mai. (Z originálu.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milému. Urozený pane milý! Zjednawše wšecky wěci w Římě po wóli KM“, i wrátili sme se sem, a nalezli sme jej w Markpurce; neb tu měl rokowati s Uhry, i minul ten rok. Nowin z Říma jiných psáti newiem, než když sem bral poslednie odpu- štěnie a požehnanie od Otce swatého, tehdy mi poručil, abych pozdrawil TM“ od něho, a cožby bylo k dobrému a poctiwému wašemu, že wždy naleznete JS k sobě přézniwů, a žádá i napomíná, aby k tomu podlé swé múdrosti, kterůž tě buoh ob- dařil, aby králowstwie České w dobré cestě stálo, a bludowé i swatokrádež (miení drženie zbožie kostelnieho) aby se menšilo. Neb pane jistè wèz, žeť JS' mnoho dobrého o TM“ drží, jakož sme pak spolu často rozmlúwěli o tobě; když se bohdá shledáme, tehdy šíře o ty wěci rozmlůwěti budem. Legat ad totam Germaniam učiněn, w pondělí post Judica, D. Cardinalis S. Angeli, a ten w májowých dnech wyjede, a pojede najprwé sem ku králi, aby ty wěci Uherské mezi králem a Uhry zjednal. Také jemu i České králowstwie úplně poručeno, i wšecky německé wěci a země wšie Germanie; welmi weliká jemu moc dána, a mám za to, že i o Ro-

Strana 440
440 A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1447. kycana jemu poručeno. Neb nynie tam jedů Malowec a Kuče od Hory, a byl sem s nimi na jedné hospodě w Ruigo (sic), VI mil od Ferrarie, a wiem že jim jiná odpowěd dána nebude, než že Otec swatý swého legáta pošle a ty wěci jemu poručí, aby což dobrého bude toho králowstwie, to pósobil. Legatu sme již gleit králów poslali. Cilský měl taidinkowati mezi Uhry a králem, a Uhři nepřijeli; já mním snad proto, že wědie, že legat má přijeti, snad radějšie po legatu nežli po Cilském rokowati budú. A pak já newiem jich úmyslu, než to wiem, že papež jim dwakrát psal přísně, aby žádné wálky s králem Římským nečinili, než aby le- gátowy příjezdy čekali. Král odsud dnes jede do Petowa a do Rakenspurku, a odtud do Grece přijede. A já sem se uprosil napřed do Grece, neb mi koni welmi ustali, a twój mi welmi odychawičel, že na wšaký den umře; jediné kosti a kóže ostala. A král bude w témdni w Greci; sestru swú pošle o letnicech k muži do Elsas. Rádbych widěl, by se TM dobře měl i s swými syny. Welikú sem známost a přézeň wzel w Římě; a mním bohdá, že i KM tiem wiece mně při- chylen jest. Datum Markpurg, die Sigismundi, anno oc. XLVII. Vester Procopius. 10. Témuž dalši zpráwy we známost uwodi. We Widni, 1447, 5 Jun. (Z orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milému a přé- zniwému buď d. Urozený pane milý! Bychť TM“ nowiny psal, ty TM' wie ode p. Kašpara; než rád slyšel sem, že TM' dobře se má i se pány swými syny. A TM“ děkuji z dobré wóle a z přézni, kterůž má TM ke mně. A pak o našem papeži a oŘímu budem sobě rozpráwěti, když se shledáme. Kněze legáta našeho čekáme, ježto jest legátem per totam Germaniam cum plenissima potestate. Wašemu roku, kterýž máte mieti s KM“, daj bóh, aby dobrý konec wzal; druziť mu netušie, quia multi inter vestros non sincere procedunt. Kdyžbychom se shledali, tehdybych powèděl co wiem, ježtoby se tomu podiwil; a protož strach, že málo opět zjednáte. Já sem se uprosiw u KM“ přijel sem, abych sobě některé wěci zjednal, a také abych po té cestě Římské pootpočinul. Přijedeli skoro král, jakož se naději, dobře; pakli bude chtieti tam pobyti, ale pojedem tam zase k němu. Wětřímeť do Wlach. P. Kašpar nezdá mi se, byť nerku do Lince, ale blíže mohl jeti; protož nešel (sic) z darma TM' o jeho příjezdu. A zdá mi se, že při wašem roku nebude moci býti. Zwiemli které nowiny, TM" psáti se nebudu lenowati. Ex Vienna, die Bonifacii. Vester Procopius.

Strana 441
A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1447. 441 11. Témuž další zpráwy, zwláště o jednání některých Čechů s knížaty Mišenskými a Brandenburskými, též o p. Menhartowi we Widni. We Wídni, 1447, 25 Nov. (Z originálu.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milému. Urozený pane milý! Nowiny kteréž nynie u nás zde jsú, ty uslyší TM' na tom listu, kterýž bratru swému píši, i o těch babích řečech Ceisperkowých 1) oc. I nebylo třeba TM“ jich psáti; a proto sem nezapečetil, aby TM' četl, a přečta rač poslati bratru mému w swém listu zapečetě, aneb Pawlowi purkmistru. Pak o těch nowinách o Mišenském a Bramburském měl sem w raddě odporu, že tu rok má býti o ty škody a žold Westfalský, a že oni přišli o to na p. Jiříka, ale ne proto, by s nimi měli co von Herrschaft wegen mluwiti, neb o nich nepochybuje KM než jako o swých wěrných kniežatech a přáteléch. A já řekl: a snad také o tom w swém listu píše. List byl čten, ano jedno o té jiezdě nepřátel přes wáš grunt; já widěw to, nechal sem toho tak. O sjezdu s králem Polským nic my zde ne- wieme. O p. Menhartowi netřeba mi psáti, tam ho máš. O roku prodlení TM' se ujisť, neb sú zde odpierali, že pro žádnú wěc odtažen býti nemóž. Coť jest p. Menhart jednal s králem aneb mluwil, sámť jest s ním mluwil, i neumiem nic TM“ o tom psáti. A prawie zde, žeby v wašich městečkách otewřených léhali přes noc ti ktož zemi škodie. Odepřel sem, jestli to tak, jehož já nemním, že to proti Waší wóli jest, a také poněwadž otewřena jsú, kterak móže to od Wás brá- něno býti. TM“ se porúčiem. Zapečetímliť kdy črweným woskem, nediw se TM'; bychť práwa k tomu neměl, neučiniltbych toho. Protoť králóm a césařóm lidé slúžie, aby sobě i potomním swým ledakakýchs ctí dobýwali; dáli pak buoh zbožie k tomu, ježto ne tak stálé jest jako čest, aby jasa čest zóstala. Ex Vienna, die Prokop. Catharinae, 47. 12. Opět zpráwy, zvláště o jednání, aby papež Felix důstojenstwí swého se odřekl; pak prosba o při páně Kašparowu s Ilburkem. We Widni, 1448, 7 Jan. (Z orig.) Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberka, pánu mému milému. Urozený pane milý! Že se TM na mě tieže, kterak se mám oc. z tohoť TM“ welmi děkuji, jako pánu swému milému. Děkuje bohu, dobře se ještě mám, a rádbych také widěl, by se welmi dobře měl i s swými syny. Pak nowiny, bych 1) Srown. Archiv Český II, 233 (článek prwní). A. Č. II. 56

Strana 442
442 A. IX. Dopisy pana Prokepa z Rabšteina r. 1448. TM" psal, totby daremnie bylo, neb pan Kašpar TM" je široce píše, i Wlaské i Uherské. Než toto rač wěděti, že král Franský učinil umluvu, že Felix anebo Infelix má toho dóstojenstwie sstúpiti, a tak bohdá kostel swatý a stolice apo- štolská jsúci upokojena, lépe bude moci již pilnost učiniti, aby bludowé a kacieř- stwa z prostředu křesťanstwie wypleněna byla, nežli prwé; neb i legat jest k tomu welmi příchylen. Dále milý pane, měj TM' sobě poručenu při páně Kašparowu, ježto nad jiné w TM“ dobré doufanie má, a jest tiem wesel, že ta pře na TM' přišla. A cele pane, mněť se zdá, jakžť já pana Kašpara znám, žeťby on pro žádnú wěc nezapřel nic, cožby komu slíbil, a byť se w takowých slibiech winen čil, jakož rozumiem že jeho tiem Ilburg winiti miení, neswolilby snadně na žádného. A TM' přiwedeli to k dobrému konci, i KM“ na tom líbost učiníš, neb JM“ jest welmi žel, že on tam také nesnáze trpí; a také TM rozumie tomu dobře, že ten člowěk, budeli kteraké zřiezenie w naší zemi, welmi se nám hodí, neb jest mnohých běhów swědom, ježto pohřéchu jiných nemáme, ktoby takowých běhów swědom byl. Jakož pak tomu TM' lépe rozumie, nežlibych já psáti uměl. TM“ také se i bratra swého porúčiem. Dat. Viennae, dominico post Epiph. domini oc. 48. Prokop z Rabšteina. 13. Nowiny o jednání krále Fridrichowu s Uhry oc. We Widni, 1448, 25 Febr. (Z orig.) Pánu mému milému, p. Oldřichowi z Rosenberka. Urozený pane milý! Bychť TM“ mnoho nowin psal, těch newiem, kromě že preláti Uherští, arcibiskup a třie biskupi, Waradinský, Wacowský a Rabský, a páni Nádršpán, Palóczi Laslaw a Michal Orsák zde jsú, a taidinkují s králem před le- gátem, jenž prostředkem k smlůwě jest, na hradě: Uhři s legatem we dwú swět- nicech, a král w třetí s swů raddů. Žádají čtyř prwních artikulów, král jich od- pierá; si quo modo limitabuntur ad concordiam, deus scit. Mám za to, žeť brzo bude konec, neb oboji chwátají. Uhří sem přijeli dominica Reminiscere, král proti nim wyjel až před předměstie. Co skonáno bude, toť wám napíšem. Kněz Henrich zde; teidinkují mezi ním a králem, musíť sáhnůti až po loket do hrnce, jinak mi- losti mieti nebude, ačť wdy král jeho nynie w raddě proti Uhróm miewá. Zjed- najtež také pro buoh něco dobrého na swém sněmu, abyšte darmo peněz netrá- wili. Legat miení jeti do Čech, buď sněm neb nebuď, aby Otec swatý w klamu shledán nebyl. A odtad miení na Rýn, ad tractandum de recompensa sedi apo- stolicae facienda. Dán v Wiedni, w nedèli Oculi, 48. Vester Procopius.

Strana 443
A. IX. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina r. 1448. 443 14. Další nowiny, a omluwa ohledem na řeči, které s posly Českými do Říma jdaucími w městě Rovigo měl (Srown. akta sněmu swatojirského 1448, 20 Máje w Praze, Archiv II, 233). We Widni, 1448, 8 Aug. (Z originálu.) Pánu mému milému, panu O. z Rosenberga. Urozený pane milý! Píše mi TM', žebych TM“ zapomenul oc. TM“ já za- pomenůti nemohu, jako swého milého pána a otce a zwláštnieho dobrodějce, w němž já i s swým bratrem w Čechách najwětší naději k našemu dobrému máme. Než že sem TM“ nic nepsal tak dlúho, toť jest činilo, že sem nic nowého tak k psaní hodného newěděl, a že sem s králem we Štyrsku byl. Ihned když kardinál odjel k wám do Čech, tehdy sem ihned za králem jel, a tepruw po S. Margretè sme do Nowého Města přijeli ze Štyrska. Pak nynějších nowin o příměří s Uhry, od božieho těla, ježto přijde, do dwú let, i také kterak papež má w roce někoho poslati, aby smlúwu s králem jednal a s Uhry, i o smlůwě Pangracowě na IV tisí- cích zlatých, to wiem že kardinál Paumgartnera dosti zprawil; i netřeba mi toho psáti široce, neb Paumgartner TM' zprawí toho z ust. Pak že TM' se na mě tieže, kterak se mám, z toho TM“ děkuji. Dobře se ještě mám, a KM' se pěkně a po- ctiwě ke mně má, ježto sem toho proti JM“ ještě nezaslúžil; neb JM' mě poctiwě drží, a wiem že TM' mi toho přeje. Také milý pane srozuměl sem, že ti poslowé někaké artikule na mě čtli. Owšem shledali sme se w Lampartech w jedné ho- spodě; tu někaká hádanie byly mezi námi o tu wieru. Oni swú při welmi chwálili, a já naši; a w těch hádaních mnoho řečí proskočí, jakož TM' wie; a jáť sem se do nich nenadál, by oni to tak pilně znamenali. Pak něcoť jest prawda, a něco půhý klam, ježto sem nikdy na to nepomyslil. Než móž snad býti, že snad biskup Tristský mistr Eneas s nimi také mluwil; neb my oba s nimi sme se hádali, cho- diece okolo přékopów toho města a dlúho, až byla wečeře hotowa. TM' widí, kterakť sú mi byli změnili lonskú mú řeč, kterú sem k wám w Hradci mluwil, a křiwě po mně psali, a to ten Kuče; nenieť pak diw, žeť sú i tuto změnili. Porú- čiem se TM“, a rádbych widěl, by se dobře měl i s mladými pány i se pannami, jimž wšem službu swú wěrnu wzkazuji. Datum Viennae, ſeria quinta ante Lau- rentii martyris, anno oc. XLVIII. Prokop. Poslali sme Folkestorfera a mistra Ulricha Ridrera a maléře welmi mistrného, aby nám ženu ohledali do Portigale králowu dceru Portigalského. Také tíž do Říma jeli o některé wèci ku papeži, a odtud dále. Basilienses se rozprchali jako lipowy kliny sem i tam. Diwný a nepoctiwý konec to koncilium wzelo; pomysl na to milý pane někdy hluboce. Již po TM“ tůžím, to buoh wie, žeťbych tě s prawú wěrů rád widěl. 56*

Strana 444
E. III. REGISTRA ZÁPISŮW KRÁLOWSKÝCH I OBECNÝCH, roku 1454. Dokončeni. (Wiz Archivu díl I, str. 493—546. II, 175—208.) 482. Okazují list od Petra z Swejšína, s majestátem císaře Karla, w němž dáwá swobodu k hradu Kašperku, aby silnice swobodné šly z Pasowa do Čech, a to do roka trwalo, a cožby koli wezli, aby od toho cla nebylo bráno, kromě litého zlata a střiebra, jakož týž list swědčí. Dat. Pragae 1366. 483. Petr z Modliškowic okázal nám listy tyto: dwa krále Jana, swědčící Ctiborowi z Modliškowic a jeho dědicuom i budaucím we wsi Křepice řečené, pří- slušejíce hradu Pieseckému, se wším příslušenstwím, ku prawému manstwí a pod táž práwa, jakož jiní manowé mají; a třetí list císaře Karla, těch dwů listuow po- twrzující témuž Ctiborowi, i Chwalowi jeho bratru, i jich dědicuom. 484. Matiáš z Črnočic okázal nám list s menší pečetí krále Sigmunda, který swědčí témuž Matiášowi na wes Minice blíž od Welwar, kteráž po smrti kněžny Žofky králowny České na krále spadla. 485. Jan Čelák okázal list jemu swědčící od Jana Badrského z Obidowic, na dwuor Badry a wes Lhotu s platem, kterauž otec jeho a strýc kaupili u kněze Jana opata a konventa kláštera Hradišckého; ale toho listu téhož opata neokázali. 486. Prok (sic) z Šwamberka, jménem Henricha z Trhlína, okázal list císaře Karla, kterýž swědčí na léno hradu Ormštein Henrichowi hrabi z Trhlína. Dat. Normberk, 1. 1361, fer. VI ante Thomae, nèmecky.

Strana 445
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 445 487. Hanušek Maidl z Budějowic okázal nám dwa listy kněze Petra opata a wšeho konventa kláštera Sedleckého, jenž swědčí ta oba dwa mistru Albíkowi a dědicuom neb budaucím jeho, na wsi Kotowice a Cirkwice řečené, a na mlýny w Hrobích a w Grewer (sic) pod Kamenem bliž Kolína na Labi, jeden na 34 f. a druhý na 13 � platu ročního, s wýmluwami w nich položenými, a oba w jeden den daná a w jednu formu. A třetí list s menší pečetí krále Sigmunda, potwrzující těch dwú listuo Ja- nowi Maidlinowi z Budějowic a jeho dědicuom a budaucím, 488. Jan řečený Odolen okázal dwa listy, jeden Konrada arcibiskupa, swědčící Lewilowi řečenému Cwierner, měštěnínu starého města Pražského, na 230 gr. dluhu, kterýž jemu a Janowi z Libochowic dwě neděle po sw. Jiří tehdáž příštím splniti měli a slíbili, jakož týž list šíře swědčí. Dat. l. 1415, we čtwrtek po wšech swatých. Druhý list téhož arcibiskupa, swědčicí s rukojmiemi Janowi z Michalowic na 200 � gr. Letkowi z Cwiernerowa, pod leženim. 489. Jan z Bratronic okázal list Mikše mistra najwyššieho i wešken konvent (sic) bratří špitála swatého Františka u mostu, s rukojmiemi, swědčící na 90 dluhu Wršowi mladšiemu z Modřejowic, jemuž mèli splniti we dwau nedělí po sw. Jiří, annorum etc. Xx°. 490. Druhý list téhož opata s rukojmiemi, a jeden z nich Alberta z Mokřie rukojmě, swědčící na 321/2 � gr. sirotkuom Waňkowým z Blewic, a s nich platiti mají 3 �l gr. úroka ročnieho oc. 491. Okázána dwa listy od Hynka Krušíny z Lichtemburka: jeden s menší pečetí krále Sigmunda, w němž dáwá Půtowi z Častolowic zboží po Hynkowi z Rich- nowa na krále spadlé, proto že byl protiwníkem kostela Římského a králowým, a w tom trwaje umřel. 492. Druhý list téhož krále Sigmunda s menší pečetí, w němž témuž Puo- towi dáwá zboží po Waňkowi z Suchdola, Proti (sic) z Bieh, připadlá na krále, jako w dřewním listu; w jednom stojí »eosdemque prosequi«, a w druhém »eos- demque persequi.« 493. Mikeš z Salhauza, jménem pána swého Jindřicha z Dubé, seděním na Lipém, okázal list s menší pečetí krále Sigmunda záškodní, swědčící Hynkowi Hla- wáčowi z Dubé, kteréhožto učinil hajtmanem w Lužnické zemi, kteréžby tam škody wzal, ježtoby je pokázati mohl, ty jemu a jeho dědicuom nawrátiti má, a cožby zámkuow dobyl neb wězňuow, to se má králi dostati.

Strana 446
446 E. III. Registra zápisůw r. 1454. 494. Waněk od Zachaříka okázal nám list Františka probošta kostela w staré Boleslawi, swědčící na prodání twrze w Zepoziech (sic) s dworem poplužním, za 160 � gr. Wáclawowi z Horek a Barboře jeho manželce i jich dědicuom budůcím k wýplatě. Zmatečný list, tak sám prawí. 495. Franus Wawřinec z Hradce králowé okázal nám dwa listy: jeden Žofky abatyše i wšeho konventa kláštera Sezemického, w němž se zawazují platiti 10 � gr. úroka panně Anně jich spolusestře, jakož jim jejich mátě Kateřina mly- nářka 100 � půjčila, a to že ukazují na Chotči. Druhý list Margrety abatyše i wšeho konventa téhož kláštera, w němž též Anně powolili 2 � gr. platu Chotči. 496. Wania z Prahy okázal nám list kněze Jakuba děkana i wší kapitoly kostela sw. Petra Wyšehradského u Prahy, kterýž swědčí na prodání dwora we wsi Wršowicích ku purkrechtu, s lukami, dědinami, pastwami, chmelnicemi i s jiným příslušenstwím, Janowi řečenému Haléř a Welce jeho manželce i jich dědicuom budúcím, pod úroka puol páté kopy, jakož list šíře swědčí; a ten dwuor jest k pre- bendě mistra Zdeňka. 497. Bohuslaw z Kunwaldu, swým a Jana bratra swého jménem, okázal tato dwa listy: jeden krále Jindřicha, w němž Rudlinowi krajčímu a měštěnínu Nowého města Pražského pod hradem Pražským, a jeho dědicuom, dáwá tři lány z lesu řečeného Hostiwic, ku purkrabstwí Pražskému příslušejícího, k dědičnému a wěčnému držení, aby sobě to wyplanil a wyklúčil, jakož týž list šíře swědčí. Da- tum Pragae 1309. 498. Druhý list Anny králowé Jindřichowé, na též a témuž Rudlinowi swědčící. 499. Třetí list krále Jana, taychž dwau listú, a toho což w nich položeno, potwrzující témuž Rudlinowi. 500. Také okázal list s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí Řeho- řowi, synu Čeňkowu, měštěnínu starého města Pražského, na dwuor w Hostiwicích, na swobodu od berní, lozunkuow, dani, obtěžowání položení, jakož list šíře swědčí. 501. Také okázal nám list purkmistra a konšeluow wětšího města Praž- ského, kterak před nimi wyznal Kunc zlatník, spoluměštěnín, že Pešík a Jan bratří z Prahy od stříbrné hwězdy, poručníci sirotkuow Řehoře syna někdy Čeňkowa po- střihače, wyplatili od něho 2 � gr. platu, kterýž měl na dwoře Hostiwic řečeném Čenkowský, a že je z toho platu propúští. 502. List krále Sigmunda s majestátem, w němž zapisuje urozenému Janowi z Michalowic a jeho dědicuom hrady staré i nowé a město Bèlá, a rybník pod

Strana 447
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 447 Doksú městečkem, s městečky wšemi i wesnicemi, i se wšemi příslušnostmi w listu wypsanými, w 6000 gr., jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Prešpurce l. 1429, u vigilii swatého Šimona a Júdy. Toho jsme w registrách nenalezli. A tak ti hradowé mají otewřieni býti králi na jeho náklad, a bez škody toho, komuž zápis swědči. 503. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž urozenému Petrowi z Mi- chalowic dáwá plnau moc, aby swé wšecko zboží, mowité i nemowité, mohl dáti i poručiti komuž chce, w žiwnosti nebo na smrti, a to aby mocno bylo, jakoby dskami bylo zapsáno; jakož týž majestát swědčí. 504. List poručenstwí a dání Petra z Michalowic, swědčicí Wáclawowi z Mi- chalowic, na wšecka zboží mowitá i nemowitá, na wšecky listy oc. jakož se w témž listu šíře wypisuje. 505. Item list poručenstwí a dání Wáclawa z Michalowic, swědčící Jindři- chowi z Michalowic, na ta na wšecka zboží i na listy, jakož také w témž listu široce jest wypsáno. 506. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje urozenému Bu- rianowi z Gutšteina, a Janowi bratru jeho, wes Podwořany kláštera Postoloprtského, a wsi Wrbici a Libošice kněží Kartauských, w 1261 � gr. jakož týž list šíře swědčí, jehož dat. w Praze 1. 1426, den sw. Hawla. Neměli lidí obtěžowati. Ten se jest s registry srownal; ale hned při též formě stojí toto znamenáno: »Idem Burian praescriptionem super quibusdam villis hic contentis sonantem a Henrico Sprimberg debet exbrigare.« 507. List krále Sigmunda s menší pečetí, w němž zapisuje wsi Žižlice, Obora, Obořička, Ujezd, Rybnice, Hradištko a Sebnice, a dwuor w Nebrezinech se dwěma forberky opata z Plas, kromě lesuow, Burianowi z Gutšteina, w 600 � gr. jakož list swědčí, jehož dat. w Znojmě, w pondělí po prowodní neděli 1. 1421. Toho jsme w registrách nenalezli. 508. List s majestátem krále Sigmunda, w němž zapisuje Něprowi řečenému Duc z Wařin, a Ondřejowi z Slatiny a jich dědicuom i budúcím, 900 � gr. na hrad Nečtiny s jeho příslušnostmi, s městečky, wesnicemi, s užitky a službami, dwory oc. jakož list šíře swědčí; jehož dat. l. 1420, den 23 prosince měsíce. Také w témž listu připisuje 100 � gr. každý rok z berně na opatu z Teplé; a to w registrách nestojí. 509. Item při témž list Jana řečeného Michalec z Michalowic, Jana z War- temberka, Henricha z Elsterberka, Mikuláše Zajíce z Hazemburka a Fridricha z Ko- lowrat, w němž wyznáwají, že jest s jich radau král Sigmund ten zápis učinil a zapsal.

Strana 448
448 E. III. Registra zápisůw r. 1454. 510. Při témž také okázán jest list na papíře s pěti pečetmi, od Haranta a Lwíka bratři z Wražného, swědčící na ten zápis Zbyňkowi a Humprechtowi ne- božce Sazemowu synu z Kocowa. 511. Item list na papíře s šesti pečetmi, od Zbyňka a Humprechta z Ko- cowa na též swědčící Burianowi z Gutšteina. A také táž wuole swědčí na tento zápis s majestátem císaře Sigmunda, kterýž teď po tomto znamenán jest. 512. List s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Zbyňkowi z Kocowa na 200 � gr. k těm prwním sumám na Nečtiny zapsaným připisujících za to, že jest týž Zbyněk hrad a příkopy oprawowal, jako týž list šíře swědčí; jehož datum w Ba- zilii 1. 1434, den sw. Rehoře. Ten se s registry srownal. 513. List s menši pečeti kràle Sigmunda, jimž potwrzuje Bawuorkowi z Šwamberka trhu kúpením od opata a konventa z Plas na tři wsi, Mertník, Lity a Lomničku, jakož tayž list swědčí; jehož dat. 1. 1421, prwní den Ledna, w Li- toměřicích. 514. Také při témž okázán list kněze Gotfrida opata a konventa z Plas, w němž prodáwají wsi Mrtníky, Lity, Lomničku, Baworowi z Šwamberka, jestližeby jeho pečeti newywadili, kdež za ně s rukojemstwi stoji, aby ty wsi držal do wy- wazení, jakož tayž list okazuje. 515. Při témž okázán list papírowý s sedmi pečetmi, od Jindřicha z Šwam- berka řečeného Bawuorek, swědčící na ty zápisy na 100 � gr., na dobrau wuoli Burianowi z Gutšteina. 516. List krále Sigmunda s menši pečetí, w němž zapisuje wsi Mrtník, Lity, Lomničku a Wražný, opata z Plas, Bawuorkowi z Šwamberka, diel za zacho- wání, a díl za službu we 100 � gr., jakož tayž list okazuje; jehož datum w Lito- měřicích, den obřezání páně l. 1421. Ten měl wětší pečetí potwrzen býti; toho jsme w registrách nenalezli. 517. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Ledeč a Záluží s mleynem, opata z Plas, Burianowi z Gutšteina, diel za zachowání, a diel w 600 za služby zuostalých, jakož list šíře swědčí; jehož datum w Znojmě, w pondělí po prowodní neděli, 1. 1421. Ten w registrách nenalezen. 518. List s majestátem krále Wáclawa, jímž zapisuje 400 � gr. na wsi řečené Třemošná, probošstwí Mělnického, Petrowi z Chrastu a jeho dědicuom i

Strana 449
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 449 budaucím, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze, l. 1415, sedmý den měsíce Čerwna. Račte se na to ptáti, zapisowalli jest král Wáclaw w sumě dluhu peněžitého kněžská zboží k odcizení od nich, čili nic. 519. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje wes Třemošná řečenau, proboštstwí Mělnického, a wes Nynice kláštera z Plas, Petrowi z Chrastu, we 200 gr. jakož týž list šíře swědčí; jehož datum na Horách Kutnách, w úterý před narozením pána Krista 1. 1420. Toho jsme w registrách nenalezli; a swědčí na wes jednu prwé zapsanau králem Wáclawem. 520. Při témž okázán list Přibíka z Klenowého, w němž wyznáwá, kterák jemu Petr z Chrastu zapsal 2000 na swém zboži, a že jest dal Burianowi z Gut- štaina listy w jeho dluze, kteréž měl od krále Wáclawa a od císaře na Třemošnú, a tauž wes že jest Pribíkowi byl zapsal, a propustil ji Pribík Burianowi; ale od Petra z Chrastu my jsme žádné wuole newiděli, swědčící Přibíkowi, ani Burianowi. 521. List s menší pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje Kaznějow se dwěma rybníkoma a s jedním forberkem, Březie a Črmny opata z Plas, se wším příslušenstwím, Burianowi a Janowi bratřím z Gutšteina, diel za obranu a zacho- wání, a diel w 500 � gr. za služby, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum na Horách Kutnách, w úterý před narozením pána Krista l. 1420. Není w registrách nalezen. Páni, račte těch listuow powážiti, kteréž tuto Burian s menší pečetí okázal, prawěli jsú z králowy kancellarie wyšly, poněwadž w registrách se nenalezají, a weliké sumy w nich se zapisují na malá zboží. 522. List s menší pečetí krále Sigmunda, jímž zapisuje wes Lomany s dwo- rem kláštera z Plas, diel za obranu a zachowání, a diel za 100 � gr. za služby, Janowi z Sádku, jakož týž list šíře swědčí, jehož dat. w Litoměřicích, den obřezo- wání páně l. 1421. Ten měl wětší pečetí potwrzen býti. Ten list okázán, a při něm list dobré wuole naň od Jana Šaška z Sádku swědčí Jindřichowi a Rackowi bratřim z Mrtníka. 523. List s majestátem krále Sigmunda, w němž zapisuje Fridrichowi a Hanušowi bratřím z Kolowrat a jich erbuom 14,400 zl. rýnských, zlatý počítajíc po 18 gr., a to proto, že měl 200 koní chowati do roka; a w 7200 zl. zapisuje hrad Dobřieš, a přewozuje jim 1500 gr., kteréž jim jsú prwé na Domažlicích zapsány, na Dobřieš, jakož týž list šíře okazuje; jehož dal. w Normberce l. 1422, w sobotu před narozením matky boží. Račte páni ten list pilně znamenati, jakož se najprw zapisuje 14,400 zl. a jedině 7200 ukazuje na Dobříš, a potom přewozuje 1500 ſl, takli se ta summa najprwní trefi těch zlatých rýnských w tato dwa rozdíly? S registry se srownal ten list. A. Č. II. 57

Strana 450
450 E. III. Registra zápisůw r. 1454. 524. List s majestátem krále Sigmunda, kterýž swědčí Hanušowi z Kolo- wrat a Jindřichowi z Kolowrat synowci jeho, že jim k dřewním sumám 1200 � gr. na zboží Dobříšské připisuje, jakož týž zápis šíře swědčí, jehož dat. l. 1437, wpátek den sw. Františka. Ten se jest s registry srownal. 525. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž přiráží a přidáwá Hanu- šowi z Kolowrat, i jeho synowcowi Jindřichowi z Kolowrat, k dřewním sumám dluh w dřewních listech zapsaný 7200 zl. rýnských, 450 � gr. a 50 gr., kterýchžto 50 � dal Sigmundowi z Kotenčic; kteréžto dluhy prwé má zapsané na Točník a na Žebrák; a w tom aby hrady Točník a Žebrák, i k nim zboží příslušná, i Do- bříšské zboží, jako w jednostajné sumě držali, dokudžby jim sumy wšech dluhuow dřewními i tiemto listem zapsané dány nebyly, jakožto ten list šíře okazuje, jehož datum w Benešowè, 1. 1437, w pondèli den sw. Martina. Ten se s registry srownal. Těch 7200 zl. rýnských za služby a za škody učtené zuostaly, i list na to w Normberce wydali, kterýž wrátil; a to zapisuje w swrchupsaném listu, i to, což wice k tomu přiráží. Ale newieme, wrátil-li jest ten list na 7200 zl. 526. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Hanušowi z Ko- lowrat i jeho dědicuom 1000 gr. w zástawu na wsech Berůnských, na Wzdicích, na Črmně, na Trubině, na Baworyni, jakož týž list šíře ukazuje, jehož datum w Be- nešowě, l. 1437, den sw. Martina. Ten se s registry srownal. 527. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Hanušowi z Ko- lowrat i Jindřichowi z Kolowrat w zástawě Slapy, dwuor s poplužím, a tyto wsi: Buše, Přestawlky, Nowý dwuor, Krámy, Lečice, Malé Záhořie, Zdan kláštera Zbra- slawského, a Štěchowice městečko kláštera Strahowského, we 430 � gr., jakož dále list swědčí. Dat. 1. 1437 w Praze, w pátek den sw. Františka. Ale dobré wuole od Jindřicha z Kolowrat na žádným z těch listuow newiděli jsme. 528. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje wes Králowice i wsi Blšany, Wýrow, Bielá, Hubenow, Kačín, Swéhrdy, Brodezlech (sic), Kacerow, Dobřieč, Nynice, Jezdec, Třemošnice Malá, Třebetko, Radištko, Kázňow, Obora, kláštera z Plas; Důbrawa, Ostrý Kluk, Nelepic, Wraž, Kořizké; item wsi Potworow křižowníkuow Zderazských; item Řiezenino, Sedlice, Bukowina týchž křižownikuow, Horsedly, Dětinieky (sic) kanowníkuow Pražských, Kladrubce probošta z Brozan, Fridrichowi a Janowi z Kolowrat w 900 � gr., item 830 � gr. za službu, item w 305 � gr. za škody u Wyšehradu wzaté, jakož list swědči; jehož dat. w Boleslawi, w pondělí po sw. Brikcii 1. 1420. 529. List krále Sigmunda s menší pečetí, kterýž swědčí týmž Fridrichowi a Hanušowi z Kolowrat, na ty wšecky wsi w prwním listu wypsané, a ukazuje na

Strana 451
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 451 ten list, zapsané w 1500 � gr., a do roka měli míti 200 koní, a polem ležeti w poslušenstwí hauptmana Plzenského, jakož týž list šíře swědčí, jehož dat. w Bu- dině, po narození matky boží l. 1425. Což prwních listuow, to wše naposledy okazují, a těch jsme žádných s menší pečetí w registrách nenalezli. 530. List s menši pečeti krále Sigmunda, w němž zapisuje wsi Habrowú a Březie probošstwi Rokycanského, diel za zachowání, a diel za jistau summu peněz w jiném listu zápisném na Kladrubce swědčícím proboštstwí Mělnického, Fridri- chowi a Hanušowi z Kolowrat bratřím, jakož týž list šíře swědčí, kterýžto měl wětší pečetí císařskau potwrzen býti; jehož dat. w Litoměřicích, druhý den po obřezo- wání božím, l. 1421. Nenalezli jsme ho w registrách. 531. List s menší pečeti krále Sigmunda, w němž Fridrichowi a Hanu- šowi bratřím z Kolowrat dáwá powolení, což jsú kúpili, nebo jim zastawili neb prodali, buďto dwory, wsi, lesy, potoky, rybníky, hory, doly opat a mniši kláštera Plasského, buďto za dobré paměti krále bratra mého, krále Wáclawa, a nebo za mne Sigmunda, že mé powolení mají; a také w témž listu jim zapisuje dwuor w Nebřezinech, jakož týž list šíře swědčí. (Ten dwuor mají opat a konvent klá- štera z Plas wyplatiti.) Jehož datum w Litoměřicích, pátek před wánoci l. 1420. 532. List s menší pečetí ciesaře Sigmunda, swědčí na wes řečenau Ho- stúň, proboštstwí hradu Pražského, Hanušowi z Kolowrat, diel za zachowání a obranu, a diel w 1000 za služby učiněné a činiti majície zapsanů, jakož týž list swědčí; jehož dat. w Prešpurce 1. 1438, w neděli před hodem sw. Michála. Zdá se nám, že jest ten list po smrti císařowě udělán. Wedle toho list dobré wuole od Hanuše z Kolowrat, swědčící Burianowi z Gutšteina na ten list i na jiné, jakožto na ten list, kterýž swědčí na Přibram. 533. List s majestátem krále Sigmunda, w němž zapisuje Fridrichowi a Hanušowi bratřím z Kolowrat na sumě berně králowské na klášterstwí Plaském každé léto 300 zdwihnauti a to do wybrání 800 � gr. a nic dále, jakož týž list šíře swědčí; jehož dat. na hradě Pražském, w úterý po sw. Jakubu, den 30 měsíce Čerwna, králowstwí uherského l. 38, římského 10 a českého 1. Ale let od narození božieho není. Ten jsme jediný w registrách nalezli. Jindřich z Kolowrat, a Beneš bratr jeho z Kolowrat, připowiedají se k těm listóm, kteří swědčí Fridrichowi a Hanušowi z Kolowrat, že k nim mají práwo. 534. List krále Sigmunda s menší pečetí, w němž zapisuje wsi Mlýnec, Brawelně, Welkanowo, Lesina, Šitboř, Zamilič (?) proboštstwí z Chotěšowa a klá- štera Piwoňka, Janowi Gutštein a Matějowi Mrhlice bratřím z Otowa, we 400 � gr. 57 *

Strana 452
452 E. III. Registra zápisůw r. 1454. za službu, kterůž se 20 oděnci jízdnými, na místě kteréž by jim bylo ukázáno, učiniti měli, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Střiebře, w neděli w postě l. 1421. Toho jsme w registrách nenalezli; ten jest měl wětší pečetí potwrzen býti. 535. List s menší pečetí císaře Sigmunda, swědčící na wes Lysina řečenau Janowi řečenému Gutštein, diel za obranu, a diel w puol druhém stu kopách gr. zapsanau za služby a škody, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Litoměři- cích, na hod obřezowání páně l. 1421. Není w registrách nalezen, a měl wětší pečetí potwrzen bayti; a ta wes Lysina jest w druhém listu napřed jmenowaném napsána témuž Janowi Gutštein s jinými, ale toto jest prwní zápis. Ten list také Henrich z Otowa okázal, a prawí že jest toho dědic i druhého, neb w obú swědčí dědicuom. 536. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje urozenému Jin- dřichowi ze Stráže i jeho erbuom a dědicuom budůcím Přerow twrz se dworem a dědinami i se wsi, Mračenice dwuor také s dědinami, a k tomu wsi Wesce, Břiestie a Wykáň kláštera Břewnowského; item w Nehwizdech malých dwuor s dě- dinami, i také s lidmi a cožkoli tu jest kanownictwi sw. Wáclawa na hradě Praž- ském; Senice wes proboštstwí téhož kostela; w Černiciech pět člowěkuow, w Sedl- čaňcích obojích tři člowěky, a w Mochowě jednoho člowěka kanownictwi Wyše- hradského, s úroky oc. i se wším příslušenstwím a panstwím, w 1000 � z milosti daných, a 150 ? jimiž tu twrz wyplatil, jakož týž list šíře swědčí, a že měli sumy obyčejné komoře králowské příslušné wydáwati časy swými, a lidí neobtěžowati. Dat. w Praze, 1. 1437, w pátek den swatého Františka. Ten se s registry srownal. 537. List s menší pečetí císaře Sigmunda, w němž zapisuje urozenému Jindřichowi ze Stráže twrz Přerow, i s těmi wesnicemi k té twrzi příslušejicími, w též sumě jakož majestát swědčí, a což by na to stawení neb oprawení té twrze nebo zboží naložil, že w tom obém w jednostajném práwě to držeti má, jakož týž list šíře ukazuje. Dat. w Znojmě 1. 1437, den sw. Mikuláše. 538. List s menší pečeti krále Sigmunda, swědčí Hawlowi z Sychrowa, na 200 � zapsaných na wesniciech těchto: Stajička a Lhota opata z Slowan, a Mo- krsko a Wlčice Karthúské, se wším příslušenstwím a panstwím, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Čáslawi, fer. III post Laetare l. 1421. Ten list Lacek z Košejowic okázal, a prawí, že jemu Hawel strýc byl. 539. List s majestátem císaře Sigmunda, w němž zapisuje Jakubowi z Wře- sowic a jeho dědicuom budůcím zboží kláštera Teplického, Chomútow město a klášter křižowníkuow Pruských, Tůžím proboštstwi Milewského, Ploskowice křižow-

Strana 453
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 453 níkuow matky boží z Malé Strany, zboží Pátecké kláštera Strahowského, Želany špitálu Pražského, Rudník kláštera sw. Apolináriše, Wřešťany kostela sw. Jiljí, La- hošť a Řisuty kanownictwi sw. Wáclawa na hradě Pražském, Chuče a Liběšice proboštstwí Litoměřického, Chaberce kněží Wyšehradských a Skršín, i se wším jich příslušenstwím, w 5000 � gr. w zástawě, s příminkami, aby suma králowská obyčejná do komory králowské příslušející byla wydáwána s těch zboží, a lidí aby neobtěžowali mimo poplatky, ani nowých mayt ani cla aby newyzdwihal, a nemá w zemi s toho bůřiti, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze l. 1437, w sobotu před sw. Kateřinau. W to páni račte nahlednauti. 540. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Haškowi z Robce wes Rymany we 130 � gr., a wsi Žitenice obě s jinými wesnicemi jí příležícími w 500 gr. jakož týž list jemu Haškowi a dědicuom i budaucím jeho šíře swědčí, jehož datum w Praze 1. 1410, den 4 Čerwna. Ten list Jakaubek z Wřesowic okázal bez dobré wuole. 541. Také okázal list s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje Mikulášowi ze Wšebořic wsi Swinčice, Obrynice opata z Oseka w 78 � gr. za službu, jakož týž list jemu i jeho dědicuom šíře swědčí, jehož datum w Litoměři- cích, na hod narození božího l. 1420. Toho jsme w registrách nenalezli, a měl wětší pečetí majestátem potwrzen býti. Wedle toho okázal list dobré wuole od Waňka, Mikuláše a Janka bratří ze Wšebořic jemu Jakubowi z Wřesowic i jeho dědicuom budúcím na ten zápis swědčící; ale od toho Miku- láše ze Wšebořic, kterýž se w listu krále Sigmunda jmenuje, my jsme dobré wuole newiděli. 542. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje Záwišowi z Jim- lína a jeho dědicuom wes Hřiwčice kláštera Strahowského se wšemi požitky, diel za službu a diel w šedesáti IP, item za škody a žold zadržalý u Wyšehradu 17 � gr., jakož týž list šíře swědčí; jehož datum jest den sw. Martina l. 1420. Ten měl wětší pečetí potwrzen býti; není w registrách nalezen. Wedle toho okázal list dobré wuole od Záwiše z Jimlína Jakubowi z Wřesowic swědčící na ten zápis. 543. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Benešowi a Bo- huňkowi z Hořowic w zástawě hrad Rabštein, s městečkem a s wesnicemi, i se wším příslušenstwím, w 1600 gr.; a jestližeby král Wáclaw bez dědicuow umřel, tehdy potomní král má ten hrad od nich a od jich budůcích wyplatiti we 2000 gr., jakož týž list šíře swědčí, jehož datum we Chbě 1. 1397, we čtwrtek post nativitatis Mariae. Ten list okázal Častolor. Týž Častolor okázal list záškodní krále Sigmunda s menší pečetí, swědčící na Galhotu z Hořowic, kteréžby škody

Strana 454
454 E. III. Registra zápisůw r. 1454. wzal od nepřátel, že s ním má o to milostiwě naložiti a zaplatiti, jakož týž list síře swědčí, jehož datum w Tataus (sic), na boží wstúpení l. 1425. Ten se s registry srownal. 544. List s majestátem krále Sigmunda, w němž zapisuje Galhotowi z Ho- řowic 600 � gr. na sumě králowské, kterauž dáwá jemu mistr špitálský řádu Je- rosolymitánského s čerweným křížem do splnění sumy 600 gr., jakož týž list jemu a jeho dědicuom budaucím swědčí, jehož datum w Tatě 1. 1425, penultima die Martii. Ten se srownal s registry. Ten list také Častolor ukázal, a také swědči Bohuňkowi. 545. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje wes Kladrubce proboštstwí z Mělníka Wilémowi z Tupadl i dědicuom we 100 � g., jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Litoměřicích, w pátek po nowém létě l. 1421. Ten měl wětši pečetí potwrzen býti. Račte znamenti, jestli ta wes prwé jiným za- psána. Ten list Wáclaw z Tupadl syn Wilémuow ukázal. 546. List s menší pečetí krále Sigmunda, w němž zapisuje Rackowi a Ja- nowi z Žilowa wsi Březie a Újezdec, a mlayn Dubský, a kopu platu na krčmě w Ledcích a lúku oc. diel za zachowání a obranu, a diel we 100 � gr. kteréžto jim za službu jich w zachowání hradu Karelštýnu, od dání téhož listu až do ukro- cení a spolu sstúpení nesnází neb wálek a ruoznic w tomto králowstwí wzniklých činiti majících (sic), jakož týž list jim i dědicuom jich swědči; jehož datum w Plzni, den sw. Fabiana a Šebestiana 1. 1421. Ten list Jan z Žilowa okázal, a prawí, že jest ty wšecky služby wyřiedil. 547. Hanuš z Těšetic okázal list s majestátem krále Wáclawa, w němž za- pisuje Joanesowi ze Zwěstowic huti mezi bránami w městě Lokti w 40 � gr., aby jemu úroka každé suché dni kopa gr. byla placena, dokudžby nebylo dáno 40 f gr., jakož list šíře swědčí. Dat. Pragae, 1. 1417, ten čtwrtek po početí matky boží. Ale dobré wuole od toho Joannesa ze Zwěstowic, by komu byla dána, newiděli jsme; než strayc Joannesuow tak prawí Hanuš z Těšetic, že jest jemu to wložil we dsky dworské. 548. Jan z Děčína okázal nám tyto listy dolepsané: a) List krále Jana, swědčící Peškowi ze Skřekowa za wes Čahostic, kterauž wzal od něho, a Jindřichowi z Kamýku, na 200 gr. a 50 � gr. zapsaných na maytu w Litoměřicích a w Austí nad Labem. Dat. w Praze, XVIII kalendas Fe- bruarii an. dom. 1319. b) Druhý list krále Jana, swědčící Peškowi ze Skřekowa na Skřekow, k dě- dičnému manstwí i dědicuom budaucím. Dat. XVII kal. Febr. a. d. 1319.

Strana 455
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 455 c) Třetí list krále Jana, swědčící dětem někdy Janowým z Wartemberka, na hrad Skřekow a wes Budkow a clo w Austí nad Labem, k manstwí a službě. Dat. w Praze l. 1319, IV idus Septembris. d) List cisaře Karla, potwrzující Skřekowa k manstwí, a dworu Swádowa, Benešowi z Wartmberka a dèdicuom jeho, aby z toho slúžili. Dat. Pragae, 1. 1370, w pátek po sw. Petru a Pawlu. e) List krále Wáclawa témuž Benešowi a jeho dědicuom, potwrzující listuow, kteří jemu zhořali, na dědičné manstwí Střekowa a dworu Swádowa, jakož týž list šíře swědčí. Dat. Pragae a. d. 1370, fer. III post Petri et Pauli. ƒ) Dwa listy latinské, jeden císaře Karla a druhý krále Wáclawa, w táž slowa swědčící jako dřewní dwa, týmž a na též. g) List krále Jana, swědčící dětem někdy Janowým z Wartmberka, na úrok w Ústí na Labi a na clo w Litoměřicích, w 250 � gr. zapsané k držení, dokudž by jim ta suma nebyla dána. Dat. IIII idus Septembris a. d. 1319. 549. Mikuláš Štuksa okázal list kněze Jana opata a wšeho konventa klá- štera Zbraslawského, w němž prodáwají na sboží téhož kláštera 10 � úroka roč- ního do žiwota. Druhý list mistra Erazima i wšeho konventu bratří domu špitálského sw. Františka u mostu, swědčící na 180 gr. témuž Mikulášowi Štuksowi ze Strašnic i jeho dědicuom budaucím. 550. Kašpar, jménem ženy swé Duory a swým, okázal list s pečetí císaře Sigmunda, w němž dáwá práwo nápadní po smrti Kačky Šanowic, manželky někdy Ješkowy odtudž, ke dworu tudíž po nich zuostalém, a k dědinám i ke wšemu což k tomu přísluší, Pešowi ze Sedlčan a jeho dědicuom i budaucím. Dat. w Praze l. 1437, w středu před hromnicemi. Ta Duora byla žena Pešowa. 551. Martin Rendl okázal nám list s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí jeho otci Martinowi Rendlowi, že jemu král Wáclaw za službu a za škody zuostal 200 �P gr., a jeho týmž listem propauští z té služby manské, i berně kte- rauž činiti má s Tisowé s twrzi a se wsí, tak dlúho, dokudžby jemu a jeho dě- dicuom nebylo dáno swrchupsaných 200 m. 552. Druhý list okázal s menší pečetí krále Sigmunda, w němž Martinowi Rendlowi a jeho dědicuom dáwá wšecky úroky a požitky i wlastnost, kteréž Jan Strniště we wsi Čížice měl, proto že se učinil nepřítelem králowým ten Jan Strniště. 553. Jan z Cholpic okázal nám tyto listy: list purgmistra a konšeluow Starého Města Pražského wyznáwací, jenž slowe učtený, w němž Mikuláše ze Sárawy

Strana 456
456 E. III. Registra zápisůw r. 1454. spoluměštěnína quitují a swobodna činí, a jeho dědice i budúcí, ode wšech sbierání berní, lozunkuow i dani oc. s nim se učetše. Item list Malostranských wyznáwací, kterak před nimi Mikuláš řečený Zá- rowský žádal jich listu, a jest jemu dán, kterak Martin a Anna wdowa někdy Jana Plaira swým a dědicuow swých jménem, dwuor a twrz Hradištko prodali dřiewe- řečenému Mikulášowi a jeho dědicuom se wším příslušenstwím, i šíře což se w tom listu wypisuje. Item list s majestátem císaře Karla IV, jímž potwrzuje Frickowi komorníku a Jindřichowi wrátnému a jich dědicuom listu Malostranských, kterýž w tom listu slowo od slowa wepsán, a dotýče se dworu Hradištko bliž u wsi Hostowic. 554. Jan Sosnowec okázal nám listy Cwokowy na mlýny na kameni swědčící, jeden list konšeluow přísežných Staroměstských wyznáwací, kterak před nimi Mi- kuláš řečený Rokcaner kaupil u Františka Jakubowa Welſlina za 200 městiště, mlýny a zahrady, dům přede zdí města Pražského na Pořiečí, s příslušnostmi a užitky wšemi k nim od starodáwna příslušejícími, jakož týž list šíře swědčí. Dat. Pragae a. d. 1328, kalendas Julii. Druhý list, w němž Janek Rokycanský, seděním na Brzwech, ty mlýny swé dědičné prodáwá purgmistru a konšeluom i wší obci Starého města Pražského za 130 � gr. Třetí list, jímž tayž purgmistr a konšelé i obec města Pražského prodáwají ty mlýny Janowi Welwarowi za 100 � gr. Čtwrtý list, w němž Jan Welwar ty mlýny s těmi listy na to již dotčenými dáwá swú dobrú wuoli Janowi z Sútic. Pátý list, w němž Jan z Sútic ty mlýny prodáwá dědicky Wáclawowi Cwok řečenému i jeho dědicuom budůcím. Také okázali list, w němž Marek z Dlúhé Třiedy pergmister hor winných wyznáwá, že Jan čiešník winici z nowa štiepenú blíž lesu Libenského (sic). 555. Puota z Hlburku ukázal vidimus pod pečetí Starého Města Pražského, w němž swědčí, kterak král Sigmund urozenému Wendowi z Ilburka, seděním na Egrberku a Šenwaldě, německy za škody a za dluh 5000 uherských zl. zuostal, a slibuje témuž Wendowi a mladému Wendowi a jeho strayci Puotowi, ty zlaté splniti we třech létech pořád zběhlých, jakož týž list na to i na jiné šíře swědčí. Dat. a. d. 1426, ad vincula Petri. 556. Jan z Lobkowic okázal nám tyto listy dolepsané: a) jeden Martina Rotlew, richláře a konšeluow přísežných Nowého města Pražského, wyznáwající, kterak před nimi mistr Konrad, puškář králuow, wyznal swým a budaucích swých jménem, že Jindřichowi řečenému Naz, měštěninu Starého Města Pražského, a jeho

Strana 457
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 457 dědicuom, duom s welikau wěží a s jeho městištěm, kterýž byl starého Zajíce, mezi domem Hawlowým wozataje na rohu s jedné, a dworem wéwody Opawského s druhé strany, tím wším práwem a pořádkem, jakož sám držal, prodal jest a wzdal, jakož týž list šíře ukazuje. b) List krále Wáclawa s majestátem, swědčící na wěži někdy urozeného Zbyňka z Hazmburka se dwěma winicema, a též twrz někdy Maisnarowu se dwěma domkoma a s winicí oc. w Nowém městě Pražském proti klášteru Slowanskému, kterauž byl sobě týž král Wáclaw wykúpil, i Petrowi z Holešowa písaři kuchyn- nému swému a jeho manželce Alžbětě i jich dědicuom a budúcím ku přebýwaní a bydlení, a jim na tom 150 � zapsal, jakož týž list šíře wyswědčuje, to i jiné záwazky. c) Třetí list krále Wáclawa, kterýž swědčí Joannesowi Maistrhanowi, tak řečenému z Pomberka, na 150 � gr. na wèži s dworem proti klášteru Slowan- skému a na winici s hrádkem, která leží proti klášteru sw. Kateřiny, kteréž jsau byly Henslína Maisnara, měštěnína Starého města Pražského, jakož týž list šíře swědčí k wýplatě. d) Čtwrtý list krále Wáclawa s majestátem, kterýž swědčí témuž Johane- sowi z Pomberka a jeho dědicuom, na týž duom s wěží, zapsaný w puol druhém stu �P gr., a nad to jemu k té sumě připsal 30 , kteréžto w poselstwi na strawy naložil, jakož týž list šíře swědčí. 557. Jan z Kunwaldu okázal nám list křižowníkuow se špitálu od mosta z Starého Města Pražského, swědčíci na dluh 284 � gr. Pešíkowi z Kunwaldu, jeho dědicuom a budaucím, a w tom nemá jim platiti 20 k úroka, které jim platiti měl s mlýnuow Helmowých, jakož týž list ty wšecky záwazky šíře okazuje. Také jest okázal list konšeluow přísežných Starého města Pražského, w němž wyznáwají, kterak jsau widěli zápis w knihách jich městských zapsaný, poručenstwí, kteréž učinil Rehoř syn Čeňkuow saukeníkuow na swuoj dům, na dwuor w Hostiwicích, na 11 � gr. platu w Kněžicích, na dluhy i na jiná zboží, Pešíkowi a Jankowi, bratřím od Střiebrné hwězdy, měšťanuom Starého města Pražského. 558. Pecha z Munic okázal list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Jin- dřichowi z Černeklad na dwuor w Municích k hradu Hluboké příslušející, a jeho dědicuom budaucím; a s toho má k Hluboké s koněm a samostřelem slúžiti. 559. Waněk z Řitky okázal s menší pečetí list krále Wáclawa, kterayž swědčí Janowi řečenému Komis z Libuna i jeho dedicuom na daní hory, Psi Hora, za Knínem, s řekau Wltawau, s potokem i s její příslušnostmi, na manstwí a službu k Dobřieši, k swatosti za tři neb čtyry dni jednoho pěšího střelce. Tayž Waněk okázal list s majestátem krále Wáclawa, w němž jemu nawracuje dwa lány lesa 58 A. Č. II.

Strana 458
458 E. III. Registra zápisůw r. 1454. Chrochonto (sic) ke wsi Řitka příslušného, kteréž jemu byli úředlníci odjali, a s toho má slúžiti s jedním střelcem jiezdným k Karštainu, kolikrátby potřebí bylo a byl požádán. 560. Waněk řezník, Poláčkuow syn z Prahy, jménem poručníkuow a sirot- kuow Mikulášowých z Nimburka, okázal list císaře Karla, swědčící urozenému Ja- nowi Šwab synu Henningowu z Jikwe a jeho dědicuom, na práwo nápadní králi příslušné na Kyrněwicích na wšem dworu s příslušenstwím, Wykleky wes wšecka s kostelním podacím tudíž, w Rašewicích 4 � gr. a 40 gr. platu i šíře na jiných wesnicech tudíž jmenowaných, a to po smrti někdy urozeného Domanka z Kyrňowic, jakož týž list šíře swědčí. Datum jeho w Praze, 1. 1361. A my newíme, jsauli jiní sirotci aneb jiné osoby k tomu také sprawedliwi, neb jest list dáwní, a těch jest bylo několiko bratří. 561. Kunaš z Machowic okázal nám dwa listy s majestáty krále Wáclawa, oba dwa w jedna táž slowa swědčící we wšem se srownáwající, jedné že jeden jest desátý den měsíce Ledna, a druhay 25 den téhož měsíce Ledna. Tíž listowé jednostajně swědčí Wyšatowi a Buškowi bratřím z Machowic na směnu wsi krá- lowské Chřenowice se wšemi příslušnostmi za jich wes Žlukuow, kterážto králowě komoře jest přiwinuta, jakož ti listowé to swědčí. Dat. prwního w Budějowicích 1. 1382, die 10 Januarii. 562. Bušek ze Hřešihlaw okázal nám listy: jeden s majestátem krále Jana, jenž swědčí Konradowi Jinošowu měštěnínu Pražskému na richtu Plzenskau s její příslušnostmi, kteraužto jemu a jeho dědicuom byl neslušně odjal, a zase jemu a jeho dědicuom práwem dáwá, jakož týž list šíře swědčí. Dat. Pragae, kal. Augusti, l. 1319. Druhý list krále Jana s majestátem téhož, w němž téhož richtářstwí Plzen- ského potwrzuje Tyrmanowi Lenword, měštěnínu Kutenskému, a jeho dědicuom. Datum toho léta w Licmburku 1. 1328. Třetí list císaře Karla, kterýž téhož listu krále Jana swrchupsaného po- twrzuje Petrowi a Janowi řečeným Laimwater, a jich budůcím dědicóm, jakož týž list šíře swědčí. Datum Pragae an. dom. 1360. Čtwrtý list krále Wáclawa s majestátem, na tauž richtu w Plzni, swědčící. Jindřichowi z Dworu richtáři dědičnému města Nowého Plzně, a jemu potwrzující, jakož týž list swědčí. Pragae, a. d. 1382. Pátý list s menší pečetí krále Sigmunda, kterýmž Wáclawowi a Ondřejowi bratřím richtářuom města Nowého Plzně a poctiwé paní Regině potwrzuje wšech práw potwrzení, hamfeštuow, listuow, kteréž jsau měli předkowé jich na tauž richtu w Plzni od předkuow králuow Českých, jakož týž list šíře swědčí. Dat. l. 1425.

Strana 459
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 459 Šestý list s majestátem krále Sigmunda, w němž nadepsané Regině a jejím dětem té richty a těch práw na tu richtu potwrzuje. Dat. 1. 1426. Sedmý list též Reginy kšaftowní, w němž dáwá Ondráčkowi muži swému a Albrechtowi z Týnce. Osmý list, jímž jest Albrecht s Ondráčkem umluwen o swau polowici té richty. Dewátý list kšaftowní Ondráčka, který dáwá a porůčí dceru swau Luciji. Desátý list, w němž cisař Sigmund potwrzuje toho richtářstwie Wáclawowi a Ondřejowi bratřím richtářuom Nowé Plzně, a toho listu s menší pečetí, kterýž také swědčí Regině. Jedenáctý list, w němž Albrecht z Týnce wyznáwá, kterak se jest stala mezi ním a Ondráčkem waypowěď, o jeho polowici, Dobešem z Modřejowic a jinými. Dwanáctý list, w němž Lucia z Hodušic, jakožto dědička po swém otci On- dráčkowi zuostalá, ty wšecky listy i ta práwa k tomu richtářstwi w Nowé Plzni, dáwá Kmoškowi ze Hřešihlaw, manželu swému, jakožto týž list její i ti napřed dotčení listowé šíře okazují. 563. Beraunšti měštěné okázali nám list s majestátem císaře Sigmunda, w kterýmž jim i jich budúcím listuow jich wšech a zwláště krále Wáclawa II list, krále Jana, císaře Karla a krále Wáclawa, na jich práwa a swobody, potwrzuje, i šíře jim milost činí, a wsi některé w tom majestátu wypsané při jich městu zuostawuje; kterýmžto majestátem odpírají tomu zápisu, kterýž Burian z Gutštaina okázal na ty wsi Hanušowi z Kolowrat swědčící, že na to prwní zápisy mají; a také nám okázali list krále Jana a císaře Karla, na jich swobody swědčící. A toho majestátu datum w Praze, 1. 1437, den 20 Dubna. 564. Jakub z Berauna, jménem probošta kostela sw. Jana křtitele na Skále blíž od Berauna, okázal list s majestátem císaře Sigmunda, w němž témuž pro- boštowi, jehož některé zboží jiným osobám zapsal w jistých sumách, slibuje, dále že žádného jeho zboží nemá zapsati žádnému, pakliby zapsal, aby to žádné moci nemělo. Dat. toho listu w Praze 1. 1437, den 17 měs. Ledna. 565. Jakub z Berauna okázal nám list s majestátem krále Karla, kterýž swědčí Janušowi ze Zbečna a jeho bratřím a dědicuom jich na horu Zuřická Hora řečená, a pole řečené Piškow, i na jiné jich dědictwí, jimžto král dáwá, jakožto týž list šíře swědčí. Dat. w Praze, 1. 1350. Prawí týž Jakub, že jest jemu ten Januš byl děd. 566. Okázáni listowé Lukáše richtáře z Nimburka: jeden krále Wáclawa, kterýž swědčí Witowi řečenému Sokol, richtáři w Nimburce, a druhý na týž a téhož potwrzující, s majestátem císaře Sigmunda, swědčí Lukášowi nynějšímu richtáři 58 *

Strana 460
460 E. III. Registra zápisůw r. 1454. w Nimburce, na wykůpení a na swobodu sumy 20 �� gr. každý rok se dwau dworuow a forberkuow k sumám berně králowské přicházejících, u Nimburka po- loženaych, jakož týž list jemu Lukášowi a jeho dědicuom šíře swědčí. 567. Něper jménem synuow Rúsowých ze Hřešihlaw okázal list kněze Lwika opata a konventu kláštera Strahowského na 200 � gr., puojčených Rúsowi ze Hře- šihlaw, jemuž w nich postupují a zapisují wsi Nebušice a Ujezdec Wysoký w zá- stawu, jakož týž list šíře swědčí. 568. Jan z Lobkowic okázal nám list s majestátem krále Sigmunda, w němž Mikulášowi z Lobkowic a jeho dědicuom některých listuow opatských a klášter- ských i městských králowstwí Českého potwrzuje, jakož týž list šíře swědčí; na šnuoře majestát. Při témž okázal list kněze Jakuba opata a konventa kláštera Sedleckého, w němž prodáwají Mikulášowi z Lobkowic a jeho dědicuom 30 gr. úroka ročního wèčného na oboře jich na Horách Kutnách, i na swých na wšech dědictwích oc. Item list opata a konventu kláštera Ostrowského, w němž se wyznáwají dlužni býti králi Wáclawowi, anebo tomu, kdož by ten list jeho jménem měl, 160 ſ gr. jedné sumy králowské, a zaplatiti slibují na časy na témž listu položené. Na ten sme dobré wuole newiděli od krále Wáclawa. Item list opata a konventu kláštera Sedleckého, w němž zapisují Wácla- wowi Prennarowi měštěninu u Hory a jeho dětem a budaucím XIIII � gr. platu ročního na dwoře a na dědinách Owčárských, jakož týž list šíře swědčí, a kdožby list mèl s jich dobrú woli. A té jsme my newiděli. 569. Dluh zápis na Sedlištky. Kuba z Jewišowic okázal nám tři listy: jeden kněze Jana biskupa Litomyšlského, se dwěma pečetma, w němž prodáwá uro- zenému Michalowi z Dubu wes Sedlištky řečené, za 130 gr., s dworem dwů pluhú role, a s úrokem 12 � gr. ročního i se wším příslušenstwím a panstwím, jakož w listu se šíře píše. Druhý list s majestátem krále Wáclawa, téhož potwrzující, a držící w sobě ten list biskupuow slowo od slowa. Třetí list s majestátem cisaře Sigmunda, w němž Kubowi z Jewišowic těch dwau listuow swrchupsaných we wšech záwazcích potwrzuje, a k tomu připisuje jemu na tom 100 � gr., jichž puojčil Kuba, jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze 1. 1437, w ponděli po wšech Swatých. 570. Jan z Lobkowic okázal nám list s majestátem krále Wáclawa záškodní, swědčící Mikulášowi z Lobkowic, jenž měl hrad Blankštein obehnati králowým roz-

Strana 461
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 461 kázaním, a jiným, kdožby při témž byli s ním k tomu postaweni; a druhý list s menší pečeti krále Sigmunda záškodní, swědčící Mikulášowi z Lobkowic, jemuž slibuje za plné škody, ježto slowau poražené, jakož měl lidí přiwesti. Dat. l. 1420. 571. Procek z Tupadl okázal nám dwa listy: jeden kněze Mikuláše opata i wšeho konventu kláštera Wilemowského, swědčící Benešowi z Tupadl a Wácla- wowi synu jeho, na 100 � gr. dluhu na Bačkow, a na zboží na ty dwě wsi, jenž příleží tu blíž k Smrdowu. Druhý list, w němž Henslinus richtář z Habru prodal mlayn swuoj, k jeho richtě příslušející, Benešowi z Bačkowa a jeho dědicuom a budaucím za 11 � gr. 572. Jan Lapačka ze Sukorad okázal, jménem Janka sirotka z Ještěrb, list s jednau pečetí Konrada arcibiskupa, swědčící Janowi z Ještěrb na 300 � gr. dluhu, w nichž jemu zapsal wsi a zboží Žerčice, dwuor s poplužím, s celau wsi Kobyl- níky a s Čižowkau, a kmety s dědinami, s platy, jakož týž list to i jiné wýměnky šíře wypisuje. 573. Děpolt z Rizmberka okázal nám list krále Českého a Polského, w němž dáwá powolení apatekářowi mistru Bandinowi (k) dědictwi a zboží w Hostiwicích, úroka puol desáté s úrokem téhož dědictwi, kteréžto jest prodal Mikulášowi Hilbrantowi, na něhožto týž král Jan to dědictwí přewodí, jakož týž list šíře swědčí. Dat. idus Aprilis l. 1300 (sic). Item list Zbyňka arcibiskupa, wyznáwací, kterak kněz Miran kanownik dwuor w Hostiwicích, kterýž někdy Prokop Lešek držal, opatrnému muži Čeňkowi sukna kraječi a měštěnínu Starého města Pražského wložil w purkrechtní práwo, pod 5 gr. a 20 gr. za jistau sumu. List s majestátem krále Wáclawa, témuž Čeňkowi potwrzující toho trhu i kúpení ku purkrechtu. Item list Konrada biskupa Olomuckého i wší kapitoly kostela Mělnického, také na týž dwuor, témuž Čeňkowi w Hostiwicích ukazující, se dwěma pečetma. 574. List s majestátem krále Wáclawa, w němž zapisuje Čeňkowi postři- hači z Prahy a jeho erbuom 352 � gr. na berni na sumě na klášteru a konventu sw. Jana zákona matky boží na Malé Straně, aby sobě wybíral podlé toho, jakož oni platí, bez přetržky až do wybrání sumy swrchupsané, jakož týž list swědčí. Dat. 1. 1404. Ale dobré wuole od toho Čeňka ani jeho dědicuow my jsme newiděli na ty listy. 575. Probošt a konvent kláštera Raudnického okázali nám list s menší pečetí krále Sigmunda, w němž jim slibuje již dále zboží jich nezastawowati žádného, od- trhnúti ani od nich odciziti žádnau příčinau, pakliby se stalo skrze zmeškání a bez

Strana 462
462 E. III.. Registra zápisůw r. 1454. wědomí skrze kterážkoli uchwácení, aby to nižádné moci nemělo; nýbrž dáwá jim swobodu i wšelikau moc, tomu se protiwiti a odpierati, a těm uchwáceným listuom nepowolowati, jakož týž list šíře a znamenitěji to wyswědčuje; jehož dat. w Lito- měřicích, l. 1421, fer. IIII ante dominicam Oculi. Ten list w registrách nalezen a srownal se. 576. Hynek Krušina z Lichtmburka okázal nám list s pečetí králowé české Barbory, jemu swědčící na zboží nápadné a manstwi w Chotiwici, dwuor poplužní, dwory kmetcí s platem, kostelním podacím oc. po smrti nebožce Martina Kolin- ského, jakož týž list šíře swědčí. Item list Hynka Krušiny z Lichtmburka, swědčící na ten zápis, kterýž má na hrad a město Kladsko, i na Frankštein na hrad a na mèsto, i na ty obè zemi, i na ta wšecka zboží, kteráž k tomu má; kterýž zápis swědčí jemu na 9000 ſk, a na 600 � urozené Anně z Koldic manželce jeho we 3100 �? gr. jménem wèna, kteréž jí na tom ukazuje s wýminkami w tom listu položenými. Item list s majestátem císaře Karla IV, w němž Endrlinowi řečenému fer- suchar, minemaistru na Horách Kutnách, w 600 � gr. zapisuje richtářstwi na Ho- rách Kutnách, a jeho dědicuom, se wšemi i wšelikými pokutami, winami i práwy jinými, jakož týž list ta práwa i jiné záwazky šíře w sobě zawírá; jehož datum w Praze, 1. 1363. Dobré wuole jsme na to newiděli. 577. Jiřík z Lažan okázal nám list s majestátem krále Wáclawa: dáwá po- woleni Hyncowi z Lažan, což má od koruny České léno neb podací, aby mohl prodati neb zastawiti, komuž chce, w též práwo, aby se odtud služba koruně České dála, jakož týž list šíře swědčí. 578. Sezema z Pawlowa okázal list krále Sigmunda s menší pečetí, w němž Kunaškowi z Pawlowa otci jeho potwrzuje danie Žofky králowé České na wes Wlčice k manstwí kraji Hradeckému s desíti lány, úroky, rybníky, s lesy i s jinými pří- slušnostmi, jakož týž list šíře swědčí. 579. Bohuslaw z Dobračowic a Petřík z Semic okázali nám list s pečetí Jana markrabě z Bramburk a knížete w zemi Lužnické a Gerlické, kterýž swědčí Prokopowi Bohuslawowi z Starého Města Pražského, jehož zastawil i jiné rukojmě we 2400 � gr. k Kunce z Mochowa a jeji dětem a k Benešowi a Hermanowi bratřím z Chustníka k wěrným rukám, a slibnje jim wywazeti je oc. jakož týž list pod stawowáním šíře swědčí. 580. Item Sigmund malý robenek, syn Wáclawa Filmenuow, okázal list krále Sigmunda pod menší pečetí, w němž potwrzuje dědictwi šestnácti dworuow,

Strana 463
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 463 a tudíž sedění, Wáclawowi otci swrchupsaného Sigmunda pacholíka, a to w Sti- bořeti (sic) jemu i jeho dědicuom, jakož týž list šíře swědčí, jehož dat. l. 1431, w středu před božím tělem. 581. Okázán list německý od kněze Bedřicha, od opata Dětřicha a kon- venta kláštera Sedleckého, prodáwací wes a dwuor Lužow se wším příslušenstwím, Jakubowi Wilmanowi měštěnínu u Hory i jeho dědicuom a budaucím, jmenowitě 20 � gr. platu; pakliby tu nepostihli 20 � gr., ale na wšem zboží jich za 200 gr. k wayplatě, jakož týž šíře swědčí. 582. Ondřej z Drachowa okázal nám list s majestátem krále Wáclawa, kterýž jeho otci Bohušowi z Drachowa swědčí, na podací oltáře a kaplana matky boží ke cti oc. w kostele Pražském, i na to, což k tomu oltáři platu přísluší, jakož týž list šíře swědčí. 583. Šimonek z Jílowého okázal list kněze Františka opata a konventu kláštera Ostrowského, swědčící na 28 � gr. dluhu Jakubowi a Joštowi bratřím z Jílowého. K tomu se před námi přiznala Katruše z Jilowého, sestra Jakubowa z Jílowého, že ten list Šimonkowi dáwá swobodně. 584. Racek z Risemberka okázal nám list se třemi pečetmi od Zdeňka z Drštky purkrabie Horšowského, Zdeňka z Drštky řečeného Kolwin, Wiléma ze Ždára, jistcuow i rukojmí, swědčící na dluh 500 � gr. Janowi z Wildemfelsu a Janowi ze Ždiáru oc. a jim w tom sstúpili w Stankowách a w Holučowách wšeho zboží oc. 585. Okázán nám list jménem Tomka z Knienic od kněze Petra opata a konventa kláštera Wilemského, kterýž swědčí Benartowi z Okrúhlice a jeho dědi- cuom i budaucím na wsi Okrůhlice a Chlistow, pod purkrecht přewedeno na téhož Bernarta i jeho dědice i budaucí od Štefana oc. s wýminkami w tom listu položenými. 586. Pawel Křižan z Hrádku swým a Chmelíkowým jménem okázal dwa listy: jeden Jana opata a wšeho konventa kláštera Hradištského, swèdčicí Jakubowi řečenému Chmelík z Újezda a Hrzkowi bratru jeho a jich budaucím, na prawé dě- dictwi a swobodný purkrecht k wěčnosti, na wes Bušow, sobě panstwi pozuosta- wujíc, s wýminkami pod úrok, jakž týž list šíře swědčí; a druhý list s menší pečetí krále Sigmunda, téhož trhu a prodaje i kaupení ku purkrechtu potwrzující. 587. Mikuláš z Lobkowic okázal tři listy: jeden swědčí s krále Wáclawo- wým majestátem Mikulášowi z Újezda na duom u Hory Glecorów s wysokau wěží, jakož ten list dále swědčí, i na druhý duom, jenž leží na koňském trhu u Hory.

Strana 464
464 E. III. Registra zápisůw r. 1454. Druhý list s menší pečetí krále Sigmunda, kterýž swědčí Mikulášowi z Lob- kowic na odúmrt na duom někdy Petruow Dobringeruow u Hory, i jiné zboží jeho, kteréž má u Hory neb na zemi. Třetí list Mikulášowi z Lobkowic na zboží Ludera někdy purkrabie hradu Hasišteina, na Horky w Čáslawském kraji, i na jiné, kteréž měl a má w Čechách. 588. Jakůbek z Wřesowic okázal nám list Konrada arcibiskupa Pražského, kterýž swědčí Rytkerowi z Polenska na hrad Caisperk na 3000 � gr. i jeho dě- dicuom, a na 52 �? a 40 gr. na počtu zuostalých, jakož to list okazuje. Wedle toho okázal dobrau wuoli od Rytkéře z Polenska a od Jana a Alše synuow jeho, swědčící na ten list arcibiskupský témuž Jakubowi a jeho synu i jich dědicuom budaucím, i šíře jakož ten list w sobě zawírá, a okazuje na Tloskowice. Ale králowské powolení listu my jsme newiděli, jakož se jeho dotayče w listu Kon- radowě; aniž jsme toho widěli, by Rytkéř zjednal powolení na to od Králowy Milosti, jakož se w tom listu jeho zawazuje. 589. Lacek z Rosejowic okázal nám list s majestátem krále Wáclawa, swědčí Pawlowi z Puchník na dánie domu blíž od rybníka pode wsí Rose- kterýž jowice se čtyrmi lány rolí měřených, i šíře na wíce dánie lesów oc. A prawí Lacek, že jest Hawel byl jemu strayc. 590. Jakaubek z Wřesowic okázal list kněze Petra opata i wšeho kon- venta kláštera Milewského, swědčící Janowi Hajdanowi z Odolenowic, jeho man- želce, jich dětem a budaucím, na 49 � 17 gr. na puol šesta lánu swobodných na lidech w Kojšowicích na šest let w zástawu. Wedle toho okázal list dobré wuole na ten zápis od Mandeleny, dcery po- zuostalé po Janowi Haidanowi, Jakúbkowi z Wřesowic, i na jiné listy dwa, tuto doleji hned znamenané : jeden od kněze Petra opata i konventa kláštera Milew- ského, swědčící na dluh 30 � gr. Joštowi z Tašwic a Anně manželce jeho, roz- dílně na dwa roky splniti majících, a w tom postaupili wsi Werušic a zprawiti mají před každým i před Králowau Milostí, pod stawowáním, jímáním, hindrowáním, bráním lidí swých; ale powolení králowského my jsme na to na wše newiděli. Druhý list na ten dobré wuole od Jošta z Tašwic, swědčící Janowi Haj- danowi w Kojšicích seděním. Item list kněze Petra opata i konventa kláštera Milewského, swědčící na 40 � gr. platu ročního we wsi Třebúni s plným panstwím do šesti let, jakož týž list šíře swědčí. Druhý list od kněze Chwala, probošta zboží Tůžimského, s rukojměmi, swěd- čící na dluhu 20 � gr. Janowi řečenému Drslaw i jeho manželce.

Strana 465
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 465 Item list od Jana a Racka bratří z Třebůně a od Přiby mateře jich, swědčící na dobrau wuoli na ta dwa listy napřed dotčená Jakaubkowi z Wřesowic. 591. Od kněze Bedřicha okázán list s menší pečetí císaře Sigmunda, w němž témuž Bedřichowi dáwá swé práwo po smrti někdy Kunšowě w Kolíně, ke dworu, k pluhu role, a k domu, na krále připadlé. 592. Item list krále Wáclawa s majestátem, w němž zapisuje 3 � platu ročního na wsi Milčice u Písku, a 11/2 gr. na týchž lidech we wsi již psané, kteréž dáwali jménem berně králowské, a to w náprawu Přibíkowi ze Lhoty a dě- dicuom jeho; pakliby králowé Čeští to zase míti chtěli, aby jim bylo dáno 60 m gr., jakož týž list lépe to okazuje; jehož datum anno 1396, 13 den měsíce Unora. A ten list jest ukázal pan Heřman Sirotek od Bohuňka z Milčic. 593. Burian z Gutšteina okázal nám tyto listy dole psané: jeden Konrada arcibiskupa, jenž swědčí Petrowi z Hradiště, na 400 gr. dluhu a na 35 �P dluhu wywazeného, a 200 � gr. puojčených na Herštein. Druhý list od Konrada arcibiskupa, swědčící Petrowi z Hradiště řečenému Ebrzwin, w němž jemu přidáwá 20 � gr. platu na Taynu Horšowském. ltem list s menší pečetí krále Sigmunda, w němž těch dwau listuow arci- biskupských potwrzuje. Item list arcibiskupa Konrada, w němž slibuje Zdeňka z Drštky wywaditi ze wšech dluhuow, w kterýchž zaň stojí w rukojemstwi. Item list krále Sigmunda s menší pečetí, w němž se zapisuje, že téhož Zdeňka z Drštky slibuje wywaditi a jemu wšecky škody zaplatiti, kteréžby wzal w jeho službě; a ty škody měl w osmi dnech hajtmanu Plzenskému oznámiti, a sto koní do roka chowati. Item list dobré wuole Bernarta Ebrzwina, seděním na Hradišti, od syna Petra, arcibiskupský a králuow list, jenž se dotýčí Hernštaina a Tayna Horšowského. A prawí Burian, že má s dobrau wuolí ty listy od Walšteina, a že se k tomu sezná osobně. 594. Jan Firšic okázal nám list Konrada arcibiskupa, kterýž swědčí Janowi Firšicowi z Nabdína, na 100 � gr., a w tom zastawil 8 � platu na Straškowě, jakož týž list šíře swědčí. 595. Jan Šad z Kowače okázal list s menší pečetí, w němž dáwá swé práwo po smrti Zdichowě z Újezda na zboží tudíž w Aujezdu Janowi Černínowi z Černína, jakož týž list šíře swědčí. 596. Jan Woděrad okázal list s menší pečetí kněze Mikuláše probošta Zde- razského, swědčicí na dwořiště pusté w Sekyřicích Janowi a Otíkowi synuom Wo- děradowým ze Sekeřic, jakož list šíře swědčí. A. Č. II. 59

Strana 466
466 E. III. Registra zápisůw r. 1454. 597. Burian z Gutšteina okázal nám listy dwa; jeden s majestátem krále Wáclawa, swědčící na sumu berní králowských na Čáslawi zapsaných každé léto 100 � gr. Hanušowi z Kolowrat do králowy wuole, jakož týž list swědčí. Druhý list s městskau pečetí Čáslawskau, w kterémž se přiznáwají platiti a wydáwati témuž Hanušowi, tak jakož jest w krále Wáclawowu listu wypsáno. 598. Olbram z Kamenice okázal list od opata a konventa kláštera Chotě- šowského, jemu a Jindřichowi bratru jeho swědčící na wes Ucowo na 100 30 gr. na zástawu, jakož týž list šíře swědčí. 599. Marketa z Litoměřic okázala list se třmi pečetmi, kterýž swědčí od kněze Petra probošta i konventa kláštera Doksanského na prodáni 14 � platu po osmi kopách Anně ze Wskur, a Petrowi řečenému Bezpřem synu její, a Margaretě sestře jeho, na wšem zboží. 600. Jan Opozdil okázal nám list kněze Jana opata a konventa kláštera Kladrubského, kterýž jemu a Dorotě manželce jeho i jich dětem a budaucím na zástawu wsi pusté Malkowice se wším příslušenstwím w 31 � gr., jakož týž list šíře swědčí. Ale králowského powolení my jsme k tomu newiděli. 601. Jan Očedělský jménem swým, Katruše sestry swé, a Wiléma z Ne- tunic, okázal list krále Wáclawa s majestátem, w němž powoluje Rackowi z Pro- stiboře na manstwi wěno zapsati 400 � gr., na polowici twrze Petrowic, Rohozné oc. Alžbětě jeho manželce, jakož týž list šíře swědčí. Také okázal týchž osoby (sic) swaym jménem list pod pečetmi wisutými Jana a Wiléma bratři z Risenberka, kterak ta Alžběta swé wěno dáwá otci téhož Jana a těm již psaným rozdílně, a to wyznáwají, že to tehdáž obdařením krále Sigmunda tak pewné mělo býti, jakoby dskami bylo zapsáno, což by kdo komu dal před nimi. 602. Jaroš ze Stranowa jménem Jindřicha z Michalowic okázal nám tyto listy: list s majestátem krále Wáclawa Českého a Polského, se zlámanau pečetí, jímž jest zapsal Hynkowi z Dubé i jeho dědicuom wes městečko Mšeň. Druhý list s majestátem císaře Karla, w němž zapsal 30 gr. platu a neb 300 � gr. dědicky Hynkowi z Dubé Berkowi, na Mšeň, jakož týž list to okazuje. Item list dobré wuole prodání a dání na ty majestáty od Jindřicha starého Berky z Dubé, swědčící Janowi ze Smiřic. Item list dobré wuole a dáni od Jana ze Smiřic, swědčíci na ty listy Jin- dřichowi z Michalowic.

Strana 467
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 467 Item list s majestátem císaře Sigmunda, swědčící Petrowi z Michalowic i jeho dědicuom, na dání dědické domu w Starém městě Pražském u zeleného orla proti zlaté štice. A na ten majestát se dobré wuole shledáwají w listech napřed znamenaných, na zboží i na listy swědčících, a tuto je najdeš při tomto znamení 6 B. 603. Jaroš ze Stranowa okázal list s majestátem krále Wáclawa, na spolek swědčící Jandowi z Kocněwic, Janowi Chudíř z Jirče a Jarošowi z Pečic, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum l. 1398. 604. Jan Smetana ze Zahrádky ukázal list od pana Wáclawa Zmrzlíka, krále Sigmunda pod menši pečetí, w němž zapisuje platu 12 � dwě wsi, totiž we Wran- čicích a w Ostrowi špitála Pražského Machkowi z Důbrawy we 100 � gr. i dèdi- cuom jeho k wýplatě toliko, jehož datum jest w Plzni, na den sw. Fabiana l.b. 1421. Item na tayž swrchupsaný zápis list dobré wuole od paní Doroty z Lajska, manželky Machka w tom listu králowském jmenowaného, kterauž dobrau wuoli těmto listuom dáwá Humprechtowi z Tasnowic; item on dále opět listem pod pe- četmi swau a dobrých lidí panu Wáclawowi z Swojšína seděním na Orlíku. Dat. a. d. 1454 w sobotu po sw. Matěji. 605. Pan Aleš ze Šternberka okázal nám listy dole psané: list kněze Mi- kuláše opata a konventa kláštera Strahowského, kterýž swědčí s powolením krále Wáclawa na prodání 34 � bez osmi gr. platu ročního we wsi w Honicích Miku- lášowi Tost, měštěnínu Pražskému, a Kateřině jeho manželce, do žiwota. List krále Wáclawa téhož trhu a prodaje potwrzující. List dobré wuole od Kateřiny Tostowé, swědčíci urozenému Janowi mlad- šímu z Rabšteina purkrabí Wyšehradskému; a od Jana z Rabšteina w témž listu dáwá se práwo k těm listuom panu Alšowi ze Šternberka. 606. Witek richtář z Kolína okázal listy krále Wáclawa: jeden jenž swědčí Ondřejowi otci jeho na richtářstwí, na duom i na jiná práwa s majestátem; druhý list na manstwí a na plat na wsi Rauské u wikpildu; a k tomu jiných šest listuow s Kolínskau městskau pečetí, každý zwláště swědčící na úroky w týchž listech po- ložené, i na ty osoby swědčíce, kteréž se osoby w těch listech jmenuji. 607. Panna Anna, dcera Rackowa z Plzně, okázala list kněze Gotfrida opata a wšeho konventa kláštera Nepomuckého, kterýž jie od nich swědčí na pro- dání 8 � gr. platu ročního komorního, do jejiho žiwota. 608. Marta Adamowa dcera z Podwinie okázala nám list kněze Arnolta opata a wšeho konventa kláštera Nepomuckého, swědčící na 120 ſP gr. Eufemie někdy Adamowě měštěnína Starého města Pražského a jeho dědicuom. 59 *

Strana 468
468 E. III. Registra zápisůw r. 1454. Táž Marta okázala list s majestátem krále Wáclawa, swědčící Tomášowi a Jonatowi a jich dědicuom na duom a na městiště na hradě Pražském mezi dwěma wěžema položený. 609. Daniel z Třeboradic a Marketa z Třeboradic dcera Swachnina, swým a muže swého jménem Janka Wolka ze Wšebořic, okázala dwa listy, jeden krále Wáclawa s majestátem, a druhý s majestátem císaře Sigmunda, w němž jest ten krále Wáclawa list slowo do slowa wepsán, a swědčí ten list cisaře Sigmunda Ja- nowi řečeněmu Wolek ze Wšebořic, Swachně wdowě někdy Janowě řečeného Srnec ze Stanowic, a Margretě dceři jeho a wlastní manželce řečeného Wolka, na dwuor Mikuláše někdy Ubaldina, Pražského a Wyšehradského kosteluow kanowníka, Tře- boradice řečený, jim skrze téhož Mikuláše zastawený we 120 � gr., jakož týž list šíře swědčí k wýplatě oc. 610. Wenc z Donína okázal list, že jemu Jan z Donína strayc jeho zuostal dlužen podlé toho, jakož Wencowým poručníkem, Januow otec (sic) 14,000 � gr. u wěně 200 � gr. a toho jemu slewil 6000 f?, a w ostatku jemu zapsal dwa zámky, Grawenštein a Falkenberk se wším příslušenstwím k zástawě, jakož list swědčí. Tayž Wenc okázal list wyznawací Tiemów z Koldic, že před ním Hlawáč z Donína sstúpil hradu Poymun (sic) 1) a propustil, se wším příslušenstwim a s many, a k tomu 4000 m, kteréž měl na Grabšteinu zapsané, swrchupsanému Wencowi i jeho dèdicuom budaucím. 611. Oldřich z Byšow okázal nám list krále Wáclawa s majestátem, kterýž swědčí, že dáwá wuoli k té smlauwě, jakož se Wintieř smluwil s Ondřejem z Baru a Wítkem z Petrowa o práwo jim dané odmrtnie po Nedamírowi z Knína, na zboží Lhota blíž od Knína, jakož týž list šíře swědčí. Týž Oldřich okázal list dobré wuole na ten majestát od Marše z Wlčkowic, jemu Oldřichowi swědčící. Ale od Wintieře my jsme dobré wuole newiděli, ani toho práwa, kterak jest to měl od Wintíře z Knína. 612. Jan Lowčí z Purkarce okázal list s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí Kundowi kuchaři a jeho dědicuom i budaucím, we wsi Purkarci na lán role, a we wsi Jezmic na jeden lán s městištěm nějakého pustého mlayna pod tauž wsi a na řece Wltawě, aby sobě k užitku přiwesti a ustawiti mohl, a to k dě- dicuom pod službami w tom listu položenými, aby lesuow Purkareckých nebo tudíž příležících hájil a hájili, jakož týž list šíře swědčí. 1) Hrad ten, nyní neznámý, we starých listinách tytýž i Roimunt neb Raimund, a to tak jistě zpráwněji, se jmenuje.

Strana 469
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 469 613. Jakub Wšerub s Barborau swau ženau okázal nám tyto listy: list Jana z Lestkowa podkomořího wýpowědný mezi Barborau a Jakubem Wšerubem s jedné, a mezi Janem z Jiříkowic a Janem řečeným Cilka; list s jednau wisutau pečetí Jana Bechyně z Prahy podkomořího wýpowědní. Item téhož Jana podkomořího s wisutau pečetí druhý list wýpowědný mezi týmiž stranami. ltem list s přitištěním pečeti welikého města Pražského, téhož dotykající, na pergamenè. Item krále Wáclawa s majestátem, těch wšech listuow potwrzující, jakož ti listowé šíře to okazují. 614. Jan Opozdil. Sausedé Tayna na Wltawě okázali nám list Zbyňka arci- biskupa Pražského s jeho i také s pečetí kapitoly, kterýmž jim činí milosti, a w tom listu wypisuje i wysazuje, po čem platiti a co mají oc. jakož oc. (sic). 615. Jan Sosnowec okázal nám list od Wáclawa Cwoka, list kněze Hawla opata i konventa kláštera Slowanského, w nèmž se zapisuji wydáwati Cwokowi 7 � gr. platu do roka na těch 70 m, jakož za ně založil, když wyplatili ty lidi w Jenči, jakož týž list šíře swědčí. 616. Jaroš saukeník od Hory okázal nám list kněze Jakuba Chorber opata a konventa kláštera Sedleckého, kterýž swědčí Wáclawowi Kaufmanowi a jeho man- želce a dědicuom jeho na wes Phasindorf (Pfafindorf?) prodanau, kromě welikého dworu, s wýměnkami w tom listu položenými, jehož datum l. 1413. 617. Purkart Kamaret od dětí Bužkowých z Drahowa, od Mandaleny a od její bratra, okázal nám list krále Sigmunda, swědčící Jindřichowi a Bužkowi bratřím z Drahowa, na wes Břiteň, kteráž někdy byla Malowcowa Kosořowa. 618. Karel a Jan, synowé někdy Jana Písaře z Nimburka, okázali nám list s majestátem krále Sigmunda, kterýž swědčí témuž Janowi písaři na dání richtář- stwí w městě Nimburce, jenž bylo na krále spadlo po smrti Wita Sokola, jakož týž list šíře swědčí. 619. Jan Můchek okázal nám list kněze Petra probošta a wšeho konventa kláštera Chotěšowského, kterýž jemu swědčí na 315 � gr. na Kotowice wes dluhu wyšlého ze zápisu krále Sigmunda, kterýž swědčí Janowi Hanowcowi ze Šwamberka na 1000 � na zboží swrchupsaného kláštera, kterýžto nám zápis s menší pečetí také okázal, a prawí, že jej spolu má s jinými. A prawí Můchek, že Machna a Katruše z Plzně mají na těch zápisech s jeho dobrú wuolí 300 � rozdílně, Machna 150 fl, Katruše 52 ſ, a Engelhart ze Chba 100 fl, a to jim řekl dobrau wuolí oprawiti.

Strana 470
470 E. III. Registra zápisůw r. 1454. 620. Okázáni nám listowé od Petra Rutharta ze Swojšic, Wáclawa opata i wšeho konventa kláštera Sedleckého blíž Hory Kutny, kterýž swědčí Kanklinowi Ruthardi, měštěnínu Hory Kutny, na prodání hradu Malešow s městečkem, i na jiné šíře za 1300 m, jakož týž list to štře wyswědčuje; a jiná dwa listy císaře Karla IV, kteráž oba toho trhu a prodaje potwrzují, a w nich se k tomu powolení dáwá. 621. Zdeněk z Postupic okázal nám listy dole psané: List s majestátem krále Sigmunda, kterýž swědčí Jankowi ze Smilkowa na zboží kostela Litomyšského k držení we škodách a nákladích, kteréž jest pro zboží kostela Olomuckého (sic), a ty škody a náklady aby hodným swědomím prowedl, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum we Wratislawi I. 1420, w středu před kwětnau neděli. Ten list jest učiněn, dokudž ještě král Sigmund nebyl w Čechách korunowán. 622. List kněze Alše biskupa Litomyšlského, w němž wyznáwá, kterak jest slyšel počty od Janka ze Smilkowa seděním na Kostelci z nákladuow, kteréž učinil swými penězi, wyplacuje hrady biskupstwi Olomuckého, dluhu platě patriarchowi, a že jest ostal dlužen Jankowi 4000 , jakož týž list swědčí. List dobré wuole na ta dwa listy, swědčící Bohuslawowi z Košině od Pawla z Jenšteina. Ale těch listuow jsme my newiděli, dobré wuole od Janka ze Smilkowa a od Wá- clawa z Dubé a z Leštna, a od Jana z Opočna, kteříž jsau měli předjíti tu dobrau wuoli Pawla z Jenšteina, a měli swědčiti Janowi z Jenšteina Pawlowu otci. Item list dobré wuole od Bohuslawa z Košině Zdeňkowi z Postupic swědčíci, ten jsme také widěli. 623. Jan z Račína jménem swým a swých bratří okázal nám dwa listy, jeden krále Jana a druhý krále Karla, jenž swědčí na wysazení a swobození čtyř lánuow we wsi Březně(?) blíž od hradu Nečtin, Uldřichowi kamennému tesaři a jeho dědicuom budúcím, kteréžto lány swobodí od dání, berni položení, i ode wšech obtížení, jakož tíž listowé swědčí. 624. Jan Dubánek okázal nám dwa listy: jeden krále Wáclawa a Purkarda řečeného Strnad, komorníka komory králowy, kterýž swědčí Janowi Sokolowi a k wěrným rukám Artlebowi a Jaroslawowi bratřím z Lamberka na 300 �?, aby na úmrtech wzeli, kteréžby do králowy komory najprwé měly připadnúti. Datum listu krále Wáclawa 1. 1397, den 20 Března. A prawí Dubánek, že má k nim práwo. 625. Týž Jan Dubánek okázal list Jana biskupa Litomyšlského s rukojměmi na 81 � gr., swědčíci Wilémowi z Dolan, Juršíkowi z Mateřowa, Janowi z Něm- kowic a Wilémowi mladému z Duban, který měl dáwno plněn býti, jakož se w témž listu wypisuje.

Strana 471
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 471 626. Wilém z Netunic okázal nám list, kterýž otci jeho Wilémowi z Ne- tunic swědčí, od Arnolta opata a kláštera Nepomuckého i wšeho konventa na rybník Myšlewský, wes Střížowice, Lhotu, Malikomeri (?) Blewice městečko, Zdomyslice oc. jakož týž list šíře swědčí. 627. Týž Wilém ukázal list krále Sigmunda s přitištěnau pečetí, kterýž též zástawy opata a konventa kláštera Nepomuckého potwrzuje. 628. Prokop z Šarky okázal nám list kněze Sifrida opata a konventa klá- štera Břewnowského, kterýž swědčí na prodání 8 � gr. úroka ročního wěčného Benešowi za Michowa (sic) z komory wydáwati majícího, jakož týž list šíře swědčí, kterak týž Beneš toho úroka nižádnému prodati nemá ani odciziti. Dat. téhož listu l. 1410 oc. Týž Prokop z Sarky okázal nám list od Johanny z Žep a Lidmily dcery její odtudž, w němž jemu dáwají s dobrau wuolí ten list swrchupsaný opata a kon- venta kláštera Břewnowského. 629. Jiřík Ebrzwín ze Hradiště okázal nám list, kterýmž Gotfrid opat a konvent kláštera Plaského Pawlowi i jeho dětem i budaucím zastawují a sstupují wes řečenau Biko (sic) s polmi oranými i neoranými, s doly, s horami, s potoky, s pastwami, s úroky, s berni i se wším práwem, jakož sami drželi, we 430 , jakož týž list to wše šíře zawírá, jekož dat. 1. 1422, w neděli před hodem sw. Petra. Týž Jiřík okázal nám list s majestátem krále Sigmunda, jímž jeho otci a jemu potwrzuje téhož listu opata a konventa kláštera Plaského, a k tomu swau wuoli a powolení dáwá, jakožto w tom listu šíře se shledáwá. 630. Bušek z Tachlowic okázal nám list, kterýž jeho otci Buškowi z Tach- lowic swědčí, od Jana opata a konventa kláštera Postoloprtského s rukojměmi na 811/2 �P gr., jakož týž list šíře swědčí. 631. Jan Múček okázal nám list, kterýž jemu swědčí od purgmistra a kon- šeluow Plzenských na 16 gr. platu komorního, na sobě a na městě prodaných, i na swých náměstcích, za 160 m gr. Týž Můček okázal list s majestátem císaře Sigmunda, w němž jemu dána moc, aby swé mohl dáti komuž chce, a to aby mocno bylo, jakoby dskami zapsal. 632. Okázán nám list s majestátem císaře Sigmunda s přitištěnau pečetí, w němž dáwá Johankowi z Plzně moc, aby swé dáti mohl komuž chce a kdy chce, a to mocno aby bylo, jakoby dskami zawázal, jakož týž list šíře swědčí, kterýžto Jan Můček okázal.

Strana 472
472 E. III. Registra zápisůw r. 1454. Týž Jan Můček okázal list smluwní mezi urozeným Janem z Risenberka a z Rabie a mezi Janem Múčkem, u něhož pečeti na swědomí páně z Rozmberka a jiných dobrých lidí. 633. Rameš okázal list císaře Sigmunda s přitištěnau pečetí, w němž jemu dáwá k držení plat we Wšelisech kaply swatého Petra na Wyšehradě; a kdyby kněží nawráceni byli, že toho má Rameš postúpiti a k témuž záduší propustiti. 634. Jiřík Ebrswin ze Hradiště okázal nám listy: jeden kněze Gotfrida opata a konventa kláštera Cisternického (sic), kterýž swědčí otci jeho Pawlowi Ebrswinowi, že jej mají a slibuji wywaditi ze wšech rukojemstwi a jeho pečeť, najprwé od Wiléma z Nebilow, i jinde, kdež stojí za jich opata a konvent. Druhý list kněze Tilmanna opata a konventa Plasského, w němž wyznáwaji, kterak Pawel Ebrswin wydal za ně 300 , a ty jemu zaplatiti slibují, jakož jich list šíře swědčí. 635. Katruše z Plzně od swé dcery Anny okázala list krále Wáclawa s ma- jestátem, kterýž swědčí Mikulášowi synu Hynkowu měštěnína Plzenského, na po- twrzení trhu a kúpení w tom listu wypsaného, jakož týž list šíře swědčí. 636. Čeněk z Kolešowic ukázal list krále Sigmunduow pod majestátem, od pana Jana Šwamberka a od pana Racka z Risenberka, jenž swědčí na clo we Stří- bře welké i menší, zapsané Janowi řečenému Hanowec a jeho dědicuom k way- platě w 420 , jakož pak týž list šíře swědčí, jehož datum jest l. 1422, in vigilia nativitatis beatae Mariae. 637. Bohuslaw ze Chlumu okázal nám tři listy: prwní s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí Přibě wdowě po Janowi z Kestřan řečeném Mana, na dwuor její, předměstí Písku, kterýž jie swoboden činí wšech dání, složení, berní, pomocí, lozunkuow a wkládání, kteréž jest dříwe platila, jakož týž list šíře swědčí, jehož dat. w Praze 1. 1416, den 20 Srpna. Druhý list s majestátem císaře Sigmunda, w němž Přibě a Bohuslawowi a Janowi bratřím z Chlumu, její příbuzným, ježto ona dědice po sobě učinila, po- twrzuje toho listu krále Wáclawa, a ten dwuor znowu swoboden činí wšech wěcí w něm položených, jakož týž list císaře Sigmunda šíře swědčí, jehož dat. w Bazilii l. 1434, den sw. papeže Rehoře; a ten jsme list w registrách nalezli. Třetí list, w kterém cisař Sigmund pod majestátem dáwá Bohuslawowi z Chlumu moc plnau, aby swé wšecko zboží mowité i nemowité, kdekoli má neb miti bude, mohl dáti, odkázati, poručiti w žiwotě neb na smrti, kterýmžkoli chce osobám, a ty aby mocny byly, jakoby dskami bylo zapsáno; jakož týž list šíře swědčí; jenž dán w Ratisboni 1. 1434, na hod. sw. Michala.

Strana 473
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 473 638. Mikuláš Strýc od Hory okázal nám list kněze Mikuláše opata kláštera Wilémowského, kterýž swědčí Ondřejowi řečenému z Tratihoře, ten čas wezel- mistru na Horách Kutnách, na 60 �, w ten pátek rozeslání apoštoluow (sic). 639. Boreš z Oseku a Ješek z Koldic okázali nám listy dole psané: krále Wáclawa s majestátem, w němž zapisuje urozené Anně z Koldic, manželce někdy urozeného Borše z Risenburka, do jejího žiwota, 60 m gr. ročního platu na městu Mostu; druhý list, w němž týž král Wáclaw přikazuje purgmistru a konšeluom téhož města Mostu, aby též Anně z Koldic těch 60 gr. ročního platu wydáwali do jejího žiwota; a k tomu dwa listy krále Wáclawa, a přikazuje purgmistru a kon- šeluom Mostským, aby tak wydáwali, jakož w již dotčených listech jest wypsáno. A k tomu jsau list okázali dobré wuole od nadepsané Anny z Koldic, jim na ty listy swědčící. A prawí Boreš a Ješek, že jest 36 let těch úrokuow na ty listy od Mostských nedáwáno. 640. Také Boreš okázal nám list, když ještě nebyl králem král Sigmund, než wladařem Českým se píše; a ten list swědčí urozenému Boršowi mladšímu z Risenburka na Domažlice na 1000 gr., jakož týž list šíře swědčí; jehož datum w Praze, den matky boží zwěstowání l. b. 1403. 641. Wenc z Donína okázal nám listy s majestáty krále Wáclawa: prwní, jenž swědčí jeho bratru Benešowi z Donína na hrad a podací Bolkenhain, aby jej držal i jeho dědicowé w 500 gr., a hotow byl otewříti, kdyžby králi potřebí bylo, jakož týž list šíře to i wýplatu w sobě zawírá. Druhý list, kterýž toho prwního potwrzuje, a k tomu jemu připisuje i jeho dě- dicuom osy Hercogengešos (sic) a to co jest u wikpildu bylo, we swrchupsanych 500 m. 642. Martin Lichoceweský okázal nám list, w němž Jan z Kunwaldu, ty časy podkomoři králowstwí Českého, wyznáwá, že jest od téhož Martina přijal 200 gr. zapsaných na wsi Lichucewsi a dworu, jakož majestát šíře swědčí; a to prawí, že jest z rozkázaní cisařowa učinil. 643. Jan Wlačický z Kozojed okázal nám list kněze Mikuláše opata a kon- venta kláštera Wilémowského, kterýž swědčí na 90 � gr. paní Adličce někdy man- želce Mikšíka řečeného Tučník z Wlačic za její wěno, kteréž jí na nich ukázáno a přewedeno, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum l. 1417 w neděli den sw. Jakuba. A tak prawí Jan Wlačický, že nebyla ještě dobrá wuole nalezena, když ten list má od té paní Adliky dobrowolně daný; a toho jest okázal nám wýpis z knih Čáslawských pod jich městskau pečetí w listu zapsaný. 644. Jan ze Šwamberka okázal list, kterýž swědčí od Korandy arcibiskupa Janowi Šwamberkowi řečenému Hanowec, a Baworowi ze Šwamberka strýci jeho, A. Č. II. 60

Strana 474
474 E. III. Registra zápisůw r. 1454. na 1000 � gr., jakož týž list šíře swědčí, w němž swědkowé jsau Racek z Chrastu a Jiřík z Růdné. Datum téhož listu l. 1419, w středu před swičkami. Druhý list, kterýž swědčí od Konrada arcibiskupa s rukojměmi Janowi z Dů- powa, synu jeho (sic), a Petrowi z Swejšína oc. na přewod 30 � gr. platu u Kornu na tom zboží na jiné na swobodné, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum l. 1446 (sic) w sobotu po zwěstowání matky boží. 645. List dobré wuole, kterýž swědčí od Žofky z Wildemfelsu a Racka z Janowic na ta dwa swrchupsaná listy Konrada arcibiskupa, kteréž mají od Jana Hanowce z Šwamberka, Hynkowi Krušinowi z Šwamberka i jeho dědicuom a bu- důcím, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum l. 1445, w středu po hromnicích. 646. List, w němž Jan z Dúpowa a Wilém z Dúpowa dáwají ten list Kon- rada arcibiskupa, kterýž swědčí na přewedení 30 platu s Korna na jiné zboží, ten dáwají Janowi Hanowcowi w jeho plnú moc, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum 1. 1419, w pátek po sw. Rehoři. 647. List Hynkůw Krušiny ze Šwamberka a Bohuslawa syna jeho odtudž, kterýž swědčí, že jsú dali a wydali Janowi ze Šwamberka strýci swému listy a zá- pisy: prwní, kterýž swědčí na Rokycany w 12000 � gr. od cisaře Sigmunda Ja- nowi Malowcowi; a tyto listy, kteříž jsau napřed znamenáni, a na okázaní i na jiné list, jakož list jich na to učiněný šíře swědčí; jehož dátum l. 1451, w pondělí o letnicích. Ty nám listy swrchupsaný Jan ze Šwamberka okázal. 648. Martin řečený Maisner okázal nám list s majestátem ciesaře Sigmunda, w kterémž jemu a jeho manželce Anně přidáwá wuoli a potwrzuje toho listu, kte- rýž swědčí od mistra Ondřeje řečeného Brod Petrowi z Dušník řečenému Křiwý, na zástawu we 110 � gr., jakož týž majestát i ten list mistra Ondřeje na tom také okázaný šíře swědčí; kteréhožto majestátu dat. jest w Praze léta oc. 37, po sw. Bartoloměji, a datum toho listu mistra Ondřeje léta oc. 19, ten pátek po hromnicech. 649. List s majestátem krále Wáclawa, kterýž swědčí Valentinowi dworu králowského katedralowi a dědicuom jeho, s jeho spolu těžieři neb kwerky, na hory zlata i střiebra, a znamenitě alúnu, u wsi řečené Přílep, na zboží panuow hradu Pražského, a na jinau rudu kteréhožtokoli kowu, aby mohli dělati a hledati podlé obyčeje králowstwí Českého bez pohoršení urbury i jiných jiným práw, jakož týž list šíře swědčí, jehož datum Pragae 1. 1407, dwadcátý druhý den měsíce Března. Ten list nám okázali kwerkowé Petr Pařízek a Mikuláš Uzdář z Prahy.

Strana 475
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 475 650. Purkart z Hradiště proti bratru swému strýčenému Jiříkowi Pawlowu synu Ebrswinowu činí odpor, že zápis má, ježto jemu také swědčí, a jemu jej drží mocí. 651. Jan Malowec z Pacowa wyznal před námi takto: Jestližeby kdo to okázal, ten majestát zápis na Rokycany, aby to w paměti měli, žeť mé dobré wuole na ten majestát nemají; a okážíli co, že k tomu není má žádná wuole. 652. Petřík z Solopisk a z Kluków prawí, že Matěje Libáka zde w zemi není, i okázal nám listy na dobrau wuoli učiněné na majestát císaře Sigmunda, kterýž swědčí Mikulášowi a Hynkowi z Křešic na 200 gr. s jeho bratřími na Onomyšl wes arcibiskupstwi Pražského. Jeden list od Hynka Matějowi Libákowi swědčí. Druhý list swědčící, w němž Mikuláš z Křešic dáwá Hynkowi bratru swému plnú moc k swému práwu w již powěděném majestátu. Třetí list, w němž Jan Bušněwa (?) Matějowi Libákowi prodáwá swé práwo na Onomyšli, kteréž má k nie pokorskem(?) řádem lanfridním. 653. Jakúbek z Wřesowic Bielenský okázal nám listy cisaře Karla, krále Wáclawa, kterýž swědčí na Žlutice, na wysazení na mayto, a majestát císaře Sig- munda, kterýž jemu a jeho dědicuom toho potwrzuje, jakož ti listowé w sobě to i manstwí šíře wypisují, i jiné listy panie Elsterberkowé, pana Alše z Risenberka i pana Alše ze Štemberka, jenž také na též okazují, jakož w nich se šíře zawírá. 654. Též Jakaubek z Wřesowic okázal nám listy krále Wáclawa, kterýž swědčí na Kostomlaty, a list pana Albrechta z Dubé a z Kostomlat, kterýž Jakůb- kowi a Jankowi synu jeho i jich budůcím trhem prodaj swědčí na Kostomlaty; a list s majestátem císaře Sigmunda, w němž jim těch listuow králowských i toho trhu potwrzuje, jakož ti listowé w sobě šíře swědči. Ale od pana Hendricha nikdyž dánie nenie ženě jeho, by jí bylo zawázané, než od ní listowé swědčí, a ona prodala, a listu žádného nemá od muže swého. 655. Janek Třiznuow syn okázal nám dwa listy markrabě Joštowa, kterýž swědčí na domy jeho w Brně, w kterýchž je swobodné činí wšech úrokuow, dani položení, lozunkuow oc., jakož tíž listowé swědčí; a také okázal nám dwa listy krále Wáclawa s majestáty, kterýž potwrzuje těch listuow markrabě Jošta, jakož se w těch listech shledáwá. 656. Wáclaw Skuhrowský okázal nám list, kterýž jemu udělal Jíra Bílý na swé práwo, kteréž jemu swědčí w tom majestátu, kterýž císař Sigmund udělal Tá- borským a jich služebníkuom na tom u Podskali oc. I činí odpor proti tomu, že jemu Táborští to mocí drží ten díl, kterýž Jírowi Bílému swědčí. 657. Frana z Ajzieře okázal nám listy dwa, majestáty krále Wáclawa, 60*

Strana 476
476 E. III. Registra zápisůw r. 1454. kteříž swědčí na studnice alúnowé, kteréž leží i příleží 1) a třetí majestát, kterýž jeho otci Franowi a jeho dědicuom potwrzuje těch dwů listů a těch studnic. A tak prawí Frana, okázalliby kdo jiné listy na ty studnice těmto odporné, že chce odpírati, a že má k tomu lepší práwo. 658. Jan Harantuow syn okázal nám dwa listy, kteříž jeho otci Harantowi swědčí od kněze Jiljí opata i konventa kláštera Plasského, jeden na 10 � platu do žiwota, a druhý na 70 � gr. jakož se w těch listech shledáwá oc. 659. List Polákuow Petruow, že jest jej král odwolal pro odboj, kterýž učinil. Taklis zápisuow požíwal, jakož twuoj zápis okazuje? držišli co mimo twuoj zápis králowstwí neb duchowenstwí? jsili naříkán od koho prwním zápisem? 660. Jan Perc z Perce chtěl okázati majestát, kterýž swědčí Habartowi z Adlar na Žebřík na 7P, k němuž jeho otec Petr Perc i on prawí se miti práwo a dobrau wuoli od Habarta, ale toho majestátu nynie nemohl jest mocen býti, proto že jej má pan Burian w swé moci, ježto bylo panu Hanušowi k wěrné ruce schowati dáno. 661. Jan z Bedružího (sic) odpírá proti Jindřichowi Čéčkowi z Pakoměřic, okázalliby zápis na Bratřkowice a na Abdinu w Lausku (sic), že má k tomu lepší práwo než Čéček, a to prwním císařowým zápisem. 662. Jan Šlechta odpírá proti tomu, kdožby okázal zápis na Budynice, prawě, že jemu ze jména stojí w tom zápisu 100 �, na kteréž měl 10 úroka wybierati, že jemu to Wilém z Wurk(?) drži. 663. Machna z Nowého Plzně, dcera Mikušowa, paměť swú dáwá, přišelliby kdo s listem, kterýž swědčí Mikulášowi a Hynkowi z Plzně na 35 �P gr. na opata Kladrubského na Rubna, že toho listu nemají s dobrú wuolí Mikuláše a Hynka. 664. Marketa Kolwínowa prawí, že jest dala k wěrné ruce schowati listy na Herštein, swědčící Burianowi z Gutšteina, a jemu jich swěřila, a že jie a jejím sirotkuom jich wrátiti nechce; a Burian prawí, že jemu w tom křiwdu čini. 665. Machna z Kowářowa prawí, že list zápis králowský, kterýž swědčí na 400 � na Hrajkowice, na Lhotu, na Domašice, na Dobrošow, na Jedli, na wladyční a dwuor poplužní w Kowářowě, že ji Předbor Jan toho listu nechce wrátiti. 666. Jan z Lipence prawí, žeby chtěl rád listy okázati, i nemá jich w swé moci, jenž swědčí na Kolešow, na manstwí listy králowské, a že jemu je drží Jan Múška a Kunat z Postičan, slíbiwše jemu pode ctí a pod wěrau wydati. 1) Má se zde bezpochyby čísti: kteréž leží u Přilep.

Strana 477
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 477 667. Jíra od Heliáše okázal nám list města Plzenského, kterýž swědčí mistru Albíkowi na 10 � platu na zboží jich, a znamenitě na dwuor Jakuba Ro- kycanského za 100 � gr. zapsanému jemu a dědicuom jeho Albíkowým. 668. Jan z Lobkowic okázal, item purgmistr, konšelé i obec na Horách Kutnách wyznáwají, kterak jich spoluměšťané Wáclaw, Bartoš a Dorota jeho man- želka, přiznali se, který plat měli na Jetřicha Gruo 10 � gr., prodali jsau Miku- lášowi z Lobkowic, jakož týž list šíře swědčí. Item list Wáclawa Jistce z Hory, Ondřeje richtáře z Čáslawě a Martina z Libenic, wyznáwající, že jsau dlužni Mikulášowi z Lobkowic 70 � g., jakož týž list swědčí. 669. List s městskau pečetí Nowého Kolína nad Labem, w němž wyzná- wají, že Joannes Sexel přiznal se před nimi, že Petrowi Trupaurowi, kterýž u Hory sedí, a dědicuom i budaucím jeho, a kdož list bude míti s dobrau wuoli, 10 � gr. platu ročního platiti powinen jest. A na ty listy městské, kteříž neswědčí Mikuláše (sic) nižádny sme dobré wuole newiděli. 670. Děpolt z Risenberka okázal tyto listy dole psané: a) List měšťanuow přísežných Nowého města pod hradem Pražským, w němž wyznáwají, že Aleš řečený Oduc a Anna manželé z Hostiwic před nimi we čtyrech lawicích wyznali, swým a dědicuow swých jménem, kterak jsau prodali jedno pole dědin ke dworu popluž- nímu jich tudíž w Hostiwicích přislušející, jeden lán s pěti strichy oc. za 47 � gr. Jakubowi řečenému Čečík, měštěnínu wětšího města Pražského, Maretě jeho man- želce, a dědicuom i budaucím oc. b) Druhý list týchž přísežných, wyznáwací, kterak před nimi Čeněk po- střihač měštěnín starého města Pražského prosil, aby jemu list pod swau pečetí dali na dwuor jeho w Hostiwicech, jakož dole týž list swědčí. c) Třetí list také týchž přísežných, wyznáwací, že Jiřík spoluměštěnín jich a Margreta jeho manželka, swým a dědicuow swých jménem, dwuor swuoj w Ho- stiwicích za 250 � gr. prodali Jakubowi řečenému Čečík, měštěnínu Starého města Pražského a Maretě manželce jeho, a dědicuom i budúcím. d) Čtwrtý list konšeluow přísežných Starého města Pražského, wyznáwací, že Čeněk postřihač, jich spolupřísežný, učetl se s nimi o těch 170 , za něž dwuor w Hostiwicích kaupil, a zaplatil jim 12 , a oni jej kwituji z lozunkuow oc. jakož týž list šíře swědčí. e) Item list purgmistra a konšeluow i wší obce na Horách Kutnách, za- psala na sobě platu ročního Bernartowi Gruberowi a jeho dětem i budaucím, a kdož by list měl s jich dobrau wuoli, 3 �P platu za 30 � gr.

Strana 478
478 E. III. Registra zápisůw r. 1454. ƒ) Tiž konšelé i obec města u Hory zapsali na sobě 10 � gr. platu ročního Thomowi Alderowi, jich měštěnínu a jeho erbuom a budúcím, a kdož by list měl s dobrau wuoli, s 100 � gr. g) Tíž konšelé a obec zapisují na sobě 10 � gr. úroka ročního Jakubowi Wolgymet (sic), jeho dědicuom i budaucím, a kdožby ten list měl s jeho dobrau wuolí, jakož týž list šíře swědčí. h) Též město a obec zapsali na sobě 6 platu ročního Barboře a Margretè Prokopowým někdy Mermonowým dětem, a Haimanowi Alderowi 3 �P platu ročního, jakož týž list dále swědčí. 671. Witek Polep okázal list s městskau Kolínskau pečetí, wyznáwací, kterak před nimi Konradus Junossii a Fridericus inter Gallicos, cives Pragenses, wzemšie 6 � koláče, propustili a dali wsi swé řečené Brankowice a Michowice, poctiwým mužem Jenlino s Chezlini oc. (sic), jakož list šíře swědčí. Dat. 1315, in die s. Galli. Druhý s pečetí téhož města Kolína, wyznáwací, kterak před nimi Hana zlatník spoluměštěnín, swým a budaucích jménem, na dworu swém in Citerna, Mar- tinowi z Starého Kolína spoluměštěnínu, a dědicuom i budaucím, 5 � gr. úroka wěčného swobodného prodal. Dat. 1414 in die Vincencii. 672. Pawel Písek, pregéř od Hory, okázal list s pečetí města Hory Kutny, wyznáwací, kterak před nimi Wáclaw Spulatt(?) spoluměštěnín, swých dědicuow a budúcích wšech jménem, na dědictwi swém řečeném Omeny w kraji Čáslawském, a na swém na wšem zboží mowitém i nemowitém, 8 � gr. úroka dědičného prodal Martinowi Rotlew a jeho dědicuom i budaucím za 80 � gr., a kdož by měl ten list. Anno dom. 1377, 15 Října. 673. Jindřich Náz od Hory okázal list s horničí pečetí, wyznáwací, kterak před nimi Hanaušek Piesek wyznal, že jest prodal 20 � platu na dwoře a twrzi swé w Třebečicích, panně Kateřině dcerce Konrada Náza za 200 � gr. Datum anno 1418. Druhý list pod tauž pečetí, wyznáwací, kterak před nimi Friduš Kundl, jich richtář, prodal VIII � platu na swém dwoře a dědictwí řečeném Truhonice, a na domě swém, w němž sedí, za 80 � gr. Zeidlowi z Hradce a Kuně jeho manželce a dědicuom jeho. Datum 1388. Item list s Čáslawskau pečetí, wyznáwací, kterak prodáwají dwuor pustý zhořalý, řečený Drchows w lošiech (sic), w kraji Čáslawském, jenž byl Franuow Šleichenkaufuow, Konradowi Názowi, měštěnínu Hory Kutny a jeho dědicuom bu- daucím, za 50 � gr. Datum 1407.

Strana 479
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 479 674. Jakub Špisglos od Hory okázal list Čáslawských, wyznáwací, kterak před nimi přiznal se Mikuláš někdy Henslini, swým i dědicuow swých jménem, prodal 10 � platu na swém dworu za 100 � gr. Hammanowi řečenému Šwáb, měštěnínu Hory Kutny, a jeho dědicuom a budaucím. Dat. an. dom. 1367. Týž okázal list, w němž Znojemští wyznáwají pod městskau pečetí, kterak před nimi přiznal se Jan Feridan, že jest dlužen 60 � gr. a s těch platiti má 10 � úroka Hanušowi Špisglosowi, ženě jeho a budaucím, se dworem we Foſn- dorfě, datum 1441. Item list s Horničí pečeti Hory Kutny, wyznáwací, kterak před nimi Wen- claw Špicnogl, Henzlinuow Špicnogluow syn wyznal, že na dwoře swém a dědictwi w Křečhoři Pawlowi Mailarowi a jeho dědicuom 14 � platu za 140 �? gr. prodal k wayplatě. Dat. a. d. 1411. Item list s Horskau pečetí, w němž na sobě zapisují 30 � gr. platu Ha- nuškowi z Piesku a jeho erbuom i budaucím za 300 �P gr. Dat. 1420. Item list Dětřicha opata a konventa kláštera Sedleckého, swědčící na 10 fP. gr. platu na příwozu w Týnci na Labi, ježto se dostane na každý týden 12 gr. Jakšowi Plimlowi a jeho dědicuom. Dat. a. 1381. Táž Anežka okázala list dobré wuole jí swědčící na ty listy, kteříž se w té wuoli wypisují, od Hanuška Pieska. Item druhý list dobré wuole, swědčící též Anežce od Hanuška Pieska na Nowú wes. 675. Mistr Kunc konwář z Jihlawi okázal list pod pečetí Čáslawskau, kterak Andres richtář města jich wyznal před radau téhož města, jménem swým a dědi- cuow swých, že prodal swuoj dwuor w předměstí téhož města Hradecké brány, a k tomu šest lánuow role nad swým welikým rybníkem oc. Francowi Muškalpowi od Hory, a jeho dědicuom a budúcím, za 240 � gr. Dat. 1412. Druhý list s pečetí téhož města, wyznáwající, kterak Wenclaw Findr jmé- nem swým a swých budaucích prodal 10 platu na dworu w Týnci, jenž k témuž městu přísluší, a na dwoře w Žitenicích, Francowi Muškalpowi za 100 � gr. Dat. an. dom. 1420. 676. Andres z Jihlawi řezník okázal nám list s pečetí přísežných Čáslaw- ských, wyznáwací, kterak před nimi Ondřej a Hanuš jeho bratr a Mates Melchior a Jetl jich spolusúsed, prodali 10 � platu na dwořích, na jednom u Týnce a na druhém wedle kostela swatého Martina w Čáslawi, za 100 � gr. Margretě z Čá- slawi a dědicuom jejím, kteráž byla někdy Haile Erble, a wedle toho od té Mar-

Strana 480
480 E. III. Registra zápisůw r. 1454. grety dobré wuole pod Jihlawskau pečetí na to Ondráčkowi wnuku jejímu, kte- růžto okázal. 677. Jíra Táhlo ze Hradce Králowé okázal list s pečetí městskau konšeluow Králowé Hradce, před nimiž Matěj z Podolšan wyznal, že na dědictwi swém a dworu w ulici sw. Mikuláše w jich předměsti, a na wšem zboží swém, prodal za 33 � gr. 3 úroka ročního Wáclawowi Poličen a jeho dědicuom i budaucím. Dat. a. d. 1417. 678. Štengl od Hory okázal list, w němž město Kolín nowý na Labi za- pisují na sobě 10 platu swobodného Fridúšowi Rauswerdowi na Horách Kut- nách a jeho dědicuom za 100 � gr. Dat. a. d. 1410, fer. VI ante Margarethae. 679. Obywatelé z Bohunic, jménem swým i jiných, jichž se dotayče, oká- zali list s majestátem císaře Sigmunda, w němž týmž obywatelům z Bohunic, Ne- medic, Hostic, i jiných wsi w listu jmenowaných, potwrzuje jim jich zápisuow a listuow králowských, jakožto krále Jana, Alžběty králowny i jiných w tom listu wepsaných, a jich swobod, jakož týž list šíře swědčí. 680. Jan Zdechowec, jménem swým a bratra swého Petra, okázal list po- ručný Aničky ze Zdechowic panny w naději boží a dcery dobré paměti řečeného Zdechowce, swědčící bohobojným pannám Kateřině Wysoké od Betléma z Starého města, a Dorotě, jedné wyšší a druhé nižší, přebýwajícím w Angelowě zahradě na Nowém městě Pražském, ježto činí poručnice, jakož list její šíře swědčí, co komu okazuje. 681. Mates Gros okázal list Hornických Kutny přísežných, wyznáwací, kterak konšelé i obec wšecka zapisují Kašparowi Gros řečenému, jeho manželce a dětem i budaucím, 25 � platu na sobě w 250 gr., jakož týž list swědčí; nemělliby dědicuow, aby na najbližšího přítele spadlo. A Mates prawí, že jest ten Kašpar byl jemu strýc wlastní. Datum a. d. 1420. 682. Waněk z Odic okázal list purgmistra a konšeluow Starého města Pražského, w němž zapsali s powolením obce 100 gr. na dworu w Cwrčowicich, kteréhož někdy kněz Wítek kanowník Wyšehradský byl w držení, i na dědinách orných i neorných, Stanowi z Třebíče a Anně ze Mčel jeho manželce, i jich dě- dicuom budaucím. 683. Jan Mincíř od Hory okázal nám list s městskau pečetí konšeluow Hory Kutny, wyznáwající, kterak před nimi Wáclaw Tomel spoluměštěnín wyznal se od sebe i od swých budaucích, dlužen býti dluhu sprawedliwého Wernuškau- fowi také spoluměštěnínu, i jeho dětem neb jeho budaucím, na to dědictwí w Roj- manech i se wším, což k tomu přisluší, i na swém na wšem zboží, kdež koli měl,

Strana 481
E. III. Registra zápisůw r. 1454. 481 100 � a z nich 10 � platu ročního platiti má, jakož týž list to i šíře jiné zá- wazky wyswědčují. Druhý list Hermana z Dobřeně, Augustina z Dluhé wsi, Jana písaře mince na Horách Kutnách, wyznáwající, kterak přistúpiwše před ně Sigmund z Libenic, Mikuláš Rybář ze starého Kolína, wyznali pod přísahau, že byli při tom, když Kraidl dal tři listy Jankowi Mincerowi od Hory we 13 �, a to aby z nich učinil, cožby mu se zdálo. 684. Sausedé z Lišawy okázali nám list s majestátem krále Wáclawa, w němž jim milost tu činí, aby každý z nich swé zboží mohl poručiti, kšaftowati nebo dáti, komuž chce, w žiwnosti nebo na smrti; pakliby kdo bez kšaſtu nebo poručenstwí umřel, aby jeho zboží na najbližší přátely spadlo příbuzné po krwi, a to jich budaucím; item aby mohli swobodně na dwau wozů herinky neb jiné wěci prodajné woziti do města Cáhlowa, a odtud suol na týchž dwau wozích, neb jinde, ku prodaji. D. VI. PANA ONDREJE z DUBÉ, WÝKLAD NA PRÁWO ZEMSKÉ ČESKÉ. Připomenutí. Podáwajíce wlastenskému čtenárstwu jednu z nejdůležitějších památek staročeského práwnictwí, za potřebné uznáwáme, oznámiti je prwé, pokud možná, s osobau spiso- watelowau. Podlé swědectwí starých desk zemských, z nichžto sme nahoře (II, 332 sl.) wýpisky podali, auřad nejwyššího sudího zemského w králowstwí Českém zastáwal od r. 1343 do 1394 pan Ondřej z Dubé. Auřadowání wíce než padesátileté (jedné a téže osoby) tím méně prawdě se podobá, když powážíme, že pan Ondřej starší z Dubé, složiw r. 1394 auřad swůj, potom ještě celých 18 let žiw byl, i až do smrti swé wždy ještě saudůw zemských aučastným se činil. Nezbýwá tedy než domysliti se, že dwa po sobě páni Ondřejowé z Dubé w Čechách nejwyššími sudími byli; což tím se dotwrzuje, že we přítomném spisu pan Ondřej jen o auřadowání swém za císaře Karla IV a krále Wáclawa IV, tedy nikoli také za krále Jana (r. 1343—46) zmínku činí. K wyjasnění toho postawíme sem wýsledek dlauhého a pracného skaumaní swého we starých a posawad netištěných pramenech o rodu a osobě pana Ondřeje z Dubé. A. Č. II. 61

Strana 482
482 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé Dwa byli někdy hradowé panšti w Cechách, jenž Dubá sluli: jeden w Boleslawsku, u města Dubé (nyní Dauba), od r. 1278 připomínaný; druhý w Kauřimsku na Sázawé, panstwí nyní Komorního Hrádku, a i ten již od r. 1283 we starých listinách se jmenowáwá. Oba hra- dowé byli půwodní sídla dwau rodůw panských od sebe rozdílných: onen panůw Berkůw z Dubé, erbu Ostrwe; tento panůw Mrackých z Dubé, erbu Odřiwaus. Náš pan Ondřej z Dubé byl po- sledního rodu, po Čechách i Morawě (skrze pány z Benešowa, z Dědic, Krawař, z Daubrawice, z Choltic a t. d.) welice rozšířeného. O rodičích a bratřích jeho následující tabule poučí: Ondrej z Dubé (nejw. sudi?) † j. 1361. Alžběta . . . . . . ž. 1361. Ondřej (starší, na Zlenicích) 1361. nejw. sudí — 1394 † 1412. W Anna (wdowa 1413) Wáclaw (Waněk, na Dubé) 1361. † j. 1382. � Freidle . . 1382. Beneš (na Leštně) 1365. † j. 1396. W Marketa ze Zwiřetic (wdowa) Wanek (na Dubé) 1382. Henrich 1382. Ondřej Hašek Be- Wáclaw (na neš Leštně) 1396 (mladší) 1396 1396 1396—1420. Podlé tabule té zdá se, že ten pan Ondřej z Dubé, který před r. 1361 byl nejw. sudím w Če- chách, nebyl kdo jiný, než otec našeho spisowatele. Ijest to nemalý důkaz důwèry, u císaře Karla IV neobyčejný, že w tak důležitý zemský auřad syna po otci postawil; swědčít to wysoce jak o weli- kých darech ducha, tak i o bezauhonnosti charakteru páně Ondřejowa. Proč ale ctihodný pán a starec ten r. 1394 auřad swůj složil, to náleží do dějepisu wěku onoho, a sauwisíc s welikými bau- řemi mezi králem Wáclawem i jednotau panskau tehdáž powstalými, zde krátce líčeno býti nemůže. Pánem na Zlenicích jmenuje se pan Ondřej starší z Dubé od r. 1394 až do 1412, we kterémžto umřel. Hrad Zlenice stál někdy také na řece Sázawě, asi půl míle níže nežli Dubá. Náležely k němu, a tudíž i p. Ondřejowi poddány byly, wesnice Hradiště, Léňsedly, Hrusice, Mirošowice, Chlum, Hláska, Senohraby, Bohumily, Cukmantl a Wšešim celé, pak částky městeček Lštěně i Ondřejowa, i wesnic Udašína, Lomnice a j. w. Po smrti jeho bezdělné osobowali sobe po něm práwo (snad jen wýprosné) pan Půta z Častolowic a pan Boček starši z Poděbrad; od nich kaupil Zlenice r. 1415, s powolením králowským, rytíř Kuneš z Konojed. Paní Anně, po p. Ondřejowi pozůstalé wdowě, r. 1413 na saudu zemském wěno její proti Půtowi z Castolowic při- sauzeno jest (wiz nahoře, II, st. 378.) Důležité dílo swé sepsal pan Ondřej teprw po r. 1394, a sice okolo l. 1400, a podal je králi Wáclawowi, s přípisem neméně zajímawým, nežli spis sám. Prawí tam, že zwlášte tim ku práci swé pobuzen byl, aby (po proměnách nemalých w řádu zemském od r. 1395 wzniklých) »ta ctná paměl a zemský řád se mnú starým člowěkem neminula; nebo mním, že jest málo pánáu Českých, by pomněli, co sú jich otcowé měli za práwo.« Před r. 1402 aspoň jistě dílo to již se- psáno bylo, ano půwodně jen až k číslu 82 sahalo (naby práwo ku práwu sjednal«,) jakož i ru- kopisowé někteří, (zwláště Hořowský 2 a Pražský 1,) i obsah sám tomu naswědčují. Co dále ná- sleduje, od spisowatele mnohem později, a snad teprw r. 1411 přidáno jest, jelikož i nález jeden toho teprw roku wynešený tam se nachází. O rukopisech, we kterých Wýklad tento se čte, šířiti se nebudeme, protože w Rozboru sta- ročeské literatury, od král. České společnosti nauk r. 1842 wydaném, podrobná o nich zpráwa p. Hankau (na str. 153—174) podána jest. Přípis ku králi Wáclawowi we wětší částce rukopisů zlomený a kusý jest, počínaje teprw slowy dole wyznačenými „Hotowi jsúce« etc.

Strana 483
Přípis králi Wáclawowi IV. 483 WÝKLAD NA PRÁWO ZEMSKÉ ČESKÉ. Připis králi Wáclawowi IV. Najoswiecenějšiemu kniežeti a pánu, panu Wáclawowi, Římskému wždy roz- množiteli a Českému králi, pánu mému milostiwému i koruny České dědici přiro- zenému: já Ondřej starší z Dubé službu swů poníženů a hotowů ku poslušenstwí Twé Welebnosti wzkazuji. W tom, jakožto Twój wěrný z Twé koruny České při- rozenů wěrú poddaný, k Twé cti, a k Twému i wšie země České počestnému, i k obecnému dobrému, psal sem pamět swů, jíž sem ot swých předków i ot mno- hých starých pánów, ježto sú země České práwa milowali, slýchal, a sám, jsa mnoho let w úřadě sudieho najwyššieho, za otce Twého i za Tebe, sě naučil, wedl a držal wěrně, i s swými towařiši wěrnými, i s jinými toho času úředníky; najwiece proto, aby ta ctná pamět a zemský řád se mnú starým člowěkem neminula. Nebo mním, že jest málo pánów Českých, by pomněli, co sú jich otcowé měli za práwo; a nepomniece ani wědúce, i wedu každý k swé wóli swé mysli i zámysly w těch úřadiech, nemilostiwě groše dobýwajíce, mimo staré ustawenie. A skrze to koruna Česká na službě rytieřów a panoší najwiece, Ty na swém panstwí, obec duchow- ních i swětských na cti i na zboží, chudí i sirotci na swém dědictwi obmeškáni a práwo České na swém řádu zrušeni jsú. A na koho křik obecný, než na Tě? na koho k bohu žaloba, než na Tě? o kom zlá pamět, než o Tobě? Ty toho móžeš lehce otbyti a winen tiem nebýti, jedno přijma naučenie, učiniž swú snažnost, ko- muž úřady dáš aneb dals, a přísahu ot nich přijímáš, přikaž, ať prawdu božskú wedů, a w té prawdě i k té prawdě práwo staré obyčejné wedúce, bez zámyslu nowých práw, ať w tom groše nehledají mimo staré ustawenie, a ještě w tom usta- wení ať milost činie, a stran ať nedržie 1), hotowi jsúce každému k jeho potřebě wždycky, neb za to berů a jmají. Také kaž, ať o swů wěc sami před sě nepo- honie lidí; také jich mlazší, ať u sebe lidských poručníków nechowají, ježto pře wedů a tajně s nimi rady mají. Kaž také, twých nápadów sprawedliwých ať jsú pilni podlé práwa: kdež jsi aneb kto po tobě práw, ať sě jemu nedlí; kdež práw nejsi, ale pro Twój pokřik ať ihned konec bude powěděn Twému, aby na práwě 1) Slowy následujícími (»Hotowi jsúce« a t. d.) počíná se přípis tento kuse we wětší částce rukopisůw, jakož již nahoře připomenuto. 61 *

Strana 484
484 D. Vl. Pana Ondřeje z Dubé dosti jmiel. Taký okřik w zemském súdě owšem stawuj skrze swé úředníky. Neb kdež úředník swého pána wymlúwá, a pánem swým sebe newymlúwá, dobřeť jest; než kdež die úředník: »mnú to nenie« a pán mlčí, — zlé znamenie! Protož žes Ty slúp a swětlost wšie sprawedlnosti a pomsta wšech zlých, wystřiehaj sè toho milý! skrze swé úřady. Wšem jsi pánóm pán, wšems chytrcóm mudr, wšems bez- prawciem osídlo, wšems dobrým mil, a prawý boží dar. Prawím také, ačby Twoji úředníci přísežní ot Tebe přikázanie měli, a wezmúce, i snad toho tak newedli, jakožs Ty rozkázal, okřik jmáš, (jakož i dnes jde, o který neřád) rozkážiž swé wěrné radě, ať to ohledají a uwedú z horšieho w lepšie. Pane milý! cožť píši anebo psáti budu, tohoť sě nelekám mluwiti a hlásiti před každým člowěkem; nebť pro jiné toho nečiním, než pro Twú čest, a pro obecné České země dobré. Čtyřieť jsú úředníci ot Tebe w zemském řádu ustawení, ježto slowů naj- wyšši; neb jsú ot Tebe najwyššieho pána ustaweni, k Twému a k Twé koruně a wšie obce země České ku pokoji a ku počestnému zwoleni a jich úřadowé nadáni, aby w tom, což jim jest poručeno, Tobě napřed a potom chudému i bohatému prawdu činili, a což páni otsúdie, aneb což se lidé swolé dobrowolně, toho jim pamět poručena. To píší w knihy, ježto slowú dsky, skrze swé písaře. Ti páni ot Tebe úřady mají aneb přijímají, a Tobě přisahají wěrni býti i wšie České zemi; ot Tebe čest mají a zbožie, ot Tebe a ot obce groš určený berů za swů práci. Třie z nich mají býti páni urození: purkrabie Pražský, komorník najwyšší, sudí najwyšší; ale čtwrtý, písař najwyšší, nemá býti pán urozený, ale člowěk obecný dobře zachowalý a k tomu w tom dobře umělý. A což z těch který má bráti, a diel jich moci, dole chci psáti. Najwyšší purkrabie Pražský, neb jeho mlazší, má moc k zlým we wšíe po- prawě zemské země České sáhnůti, a zemany wšecky, kteříž sě předeň přiwolají aneb otwolají, a naň sě swolé, súditi i jednati, a pokoj zaručiti, a dále, ač bude třeba, na pány oteslati. Má také, když úřad káže a komorníka wydá, úřadu poslem swým dáti pomoc, a wěrdunk wzieti; a má jemu ot pówoda ztrawa dána býti. A kdež jest ot úřada komorník, tu nemá listu ot úřada mieti: ale kdež komorníka nenie, nechtieli wěřiti úřadu, ale wezmi list a wěrdunk jeho posel, a sám kopu. Má také purkrabie, když sůd zemský bude, stolice pánóm a seděnie zjednati, šraňky osaditi, aby tam nešel, ktož pán nenie, pánom pokoj učiniti k slyšení prawdy, řeč- níky miesty zděliti. Má miesto podlé komorníka najwyššieho na lewé straně, hól drže w ruce; panské kázanie, což z súdu wynešeno bude, činiti, a když král sede na súdě, má státi s holí, a král má na jeho miestě seděti. Má také, když a dokudž úřad wešken nebo jich mlazší sedie, býti při úřadu pro pokoj, a za to jej úřad má w podobných prosbách uslyšeti. A mají jemu na každé suché dni na propití jedno panowánie dáti, mimo jeho diel w panowáních. Má také mieti, kdež zbožie

Strana 485
Přípis králi Wáclawowi IV. 485 postupují neb z wěže wypustie, kopu grošuow swého práwa, opowědí, ran, swád nebo morduow i jiných nápaduow, a pocty na purkrabstwie, i zbožie jest swě- domie. W panský potaz na súdě nemá jíti, ani žádný úředník bez přiwolánie. Najwyšši komorník má miesto swé najwýš mezi pány na súdě. Ten má králowa práwa s práwem brániti, komorníky mlazšie má w swé moci; na toho slušejí, neb na jeho mlazšieho, podlé sudieho, opowědi bráti a památné, do kaply swědky přijímati a přísahy poslúchati, zwody na dědiny a othádánie dědin wšecko. Ot jeho starosty komorníci mají prošeni býti na póhony i na wšecky wěci, a nemá jemu wiece dáno býti ot každého, než jediný groš, buďto nač buď. Toho úřadu pán ten nemá najímati; neb jsú komorníci králem nadáni z králowstwie, a neplatie ani úroków ani berně zemské; než má jim starosta kázati na každé roky weřeji ot weřeje při úřadu býti, aby je lidé sobě zjednali k swé wóli, jakž kto móž koho. A komorník nižádný nemá ot póhonu wiece, než w jednom kraji pět grošów, w druhém deset wzieti a toho kraje komorník pět grošów; w třetiem patnácte, a w čtwrtém dwaceti, a těch krajów komorníci každý pět grošów; a každý, když swědčí póhon neb co ke dskám wyznáwá, tehdy jeden groš, jenž slowe nákrm neb nápoj. Na wšecky umluwy, zwody, panowánie, othádanie, nemá mieti wiece ko- morník, než wěrdunk od jistce, a za ztrawu groš na wyznánie, a starosta ot dánie groš. Komorníč druh nemá mieti wiece ot zwoda dědinného, nebo othádánie, buď málo nebo mnoho, než w jednom kraji pět wěrdunk, a w druhém dwakrát wiec, a ztrawu podobnú, a w třetiem třikrát wiec; a wezmeli co wiece, to mimo práwo. A na kteréžby koliwěk roky starosta wšech komorníków nepostawil beze lsti, jest králowa wina. We dsky kladenie dole powiem. Najwyšší sudi má miesto podlé komorníka, a na pány pře podáwá; a kterémuž pánu káže wstáti a se pány sě oč tázati, ten má poslušenstwie učiniti. Jeho mlazší podlé něho, towařiše, opowědné, památné, swědky do kaply přijímá, řečníky wládne; a co ot těch wěcí mají bráti, dole powiem. Ten pán w potazu súdném nebýwá, jako i jiní úředníci; sám s menším úřadem a komorníkem i s písařem do sta kop žaloby slyšeti móž; zwody, panowánie a wklady we dsky podlé jiných dwů má, a bez jeho wóle, jako bez komorníka, žádný wklad desk nemóž dojíti. Najwyšši pisař zemský dwa jmá pod sebů: písaře k wětším i k menším dskám; a s těmi nemá miesta podlé pánów na súdě, než u jich noh má dsky čísti, když práwo wezme; před pány sám čti dsky, když jeho písaři wěřiti nechtie. A proto má býti učený, a má od desk ohledánie neb wyznánie kopu bráti, a jeho písař čtyři groše; než starým práwem ot nižádné přihnané wěci před pány nemá nic bráti, a čísti má, když potřebie jest. Ot registr ohledánie neb wymazánie ne- má nic dáno býti, neb to jest písařowa práce, ježto béře čtyři groše. O bránie

Strana 486
486 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé ot desk powiem dole. Tento úředník nemá býti w nálezných 1) súdiech, jako i jiní jeho mlazší, a nemají býti w potazu úředničiem, než dsky přečtúce otsiesti, lečby byli přiwoláni, a strana kdyžby toho nebránila. Nemá také písař žádných kwaternów wkladných w swé moci mieti, aby je ohledowal bez úředníków; nebo mají pod zámky býti. Dlužen jest také písař každý stran nedržeti, súdných wěcí, ježto w súdě wèzie, sobě we dsky nepřijímati, neb jest to zwláštně wina králowa, a w žádné sě při nepřimlůwati, než seděti do otázanie jako němý; také žádného w ničemž kromě desk oswědčiti nemóž. Tito čtyřie úředníci: purkrabie, komorník, sudí, písař, nemají žádného, do- něwadž jsú úředníci, w swój úřad pohoniti před sě; nebo jinak úřadu nebudú hodni, jako strany ty; ale mají před pány po plném súdě winníky swé obžalowati, a obžalujíce prositi, aby ote pánów byli obesláni, aby každý stál a otpowiedal úředníku z čeho jemu winu dá. A když je páni jednú i druhé i třetie obešlí, a strana nestane, tehda úředníku má práwo pomoženo býti podlé panského nálezu. Prawilť jsem krátce, co má bráno býti komorníkóm ot póhonuow, ot swěd- čenie, co ot umluwy, co ot zwodu, co ot othádánie. W tom sem, to bóh wie, powěděl prawdu. A již prawi, že komorníč druh a podsudek opowědného nemají wiece bráti, než ot malých wěcí groš; a což wiece berú, toť berú proti práwu. Památného nemá wiece bráno býti z malé wěci, než čtyři groše, a ot weliké wěci, buď co buď, nic wiece přes wěrdunk; ot zwodu, buď mnoho neb málo, nemá wiec mieti po krajích mimo ztrawu, než ot prwnieho pět wèrdunk, ot druhého dwakrát tolikéž, ot třetieho třikrát, a ot čtwrtého čtyřikrát tolikéž, a nic wiece. Pakli co wiece wezme, to učiní proti práwu. Též práwě ot othádanie má býti držáno po krajích, kromě byloliby třeba měřiče, tomu pówod má zaplatiti beze škody úřada, a nic wiece; ot panowánie nemá wiece wzato býti ot úřada, jedno pět wèrdunk, kdež w dluhu nebo w zápisiech nebo w úrociech nebo w nezprá- wách panují; a kdež je ze škod, tu nemá nic úřadu dáno býti, neb úřad polowici má. Ot wkladów we dsky úřad má bráti rozličně, podlé wěcí rozličných nebo wkladow: najprwé ot trhu, buď mnoho neb málo, ot kopy groš s milosti; ot dánie, ot spolka, ot směny, buď mnoho neb málo, ot každého člowèka kopu grošów s mi- lostí; ot každého statku ot persony písařowi čtyři groše; ot ohledánie desk, bud mnoho neb málo, lečby byla přihnaná wěc přede pány, wždy kopu grošuow a písaři čtyři groše; ot toho, ktož diel dáwá nebo béře, kopu a čtyři groše; ote wšech zápisów ježto jdú kromě desk dědinných, ode sta kop grošów písařowi wždy čtyři groše a nic wiece, a přese sto kop, buď což buď, mimo pól kopy nic ne- brati než peniez; neb ten peniez nejde jiným úředníkóm k zisku, než samému 1) Rkp. nalezaných, nalezených, nálezích.

Strana 487
Wýklad na práwo zemské české. 487 písaři. Jest peniez nedáwno nalezený králowu práwu škodný, ale obci dobrý, pročež mnoho zemským dskám škodí. Malý písař nemá wiece bráti w swém we wšem úřadě, než w každém statku ot persony groš. Dsky zemské nemají nikdy býti otewřieny, než když páni sedie w plném súdě; spolkowé, dánie neb stupkowé nemají wloženi 1) býti, než w plném súdě. Chcešli křiku obecného prázden býti a ote wšie obce užitečný diek mieti, swolaje pány, kažiž jim to čísti a tak činiti, a ustanow, swé úředníky wystrče z raddy, a wynes to obci za swého zdrawie, a budeš šťasten na tèle i na duši. A chcešli slyšeti, aneb swé raddě kaž slyšeti, ukážíť mnoho w úřadě, ježtoť jest bráno za jednu kopu deset, a za deset kop sto kop, ježto sě pomstiž nad těmi, pro kohož okřik máš. A ráčišli mě slyšeti samého, ještěť chci wiece Twého uži- tečného a počestného prawiti. Pana Ondřeje z Dubé Wýklad na práwo země České. 1. Práwo zemské České jest dáwno nalezeno, ještě ot pohanstwie, a najwiece ot Přemysla oráče, a ot těch pánów, kteříž sú té chwíle byli. A toho jest jistý dówod: neb mnoho obyčejów pohanských w něm jest držáno, jako očista železem horůcím 2), aneb uwrženie na wodu. A ten obyčej stál bez přietrži, až do ciesaře Karla, a do kněze arcibiskupa Arnošta prwého Pražského; ten jest ciesař, s plnú radú arcibiskupa i wšech pánów a zeman, ten obyčej zrušil, že jedno žaloby mají w sobě tři škody mieti, a nic wiece, a pohnaný jmá samú přísahú otbyti pówoda; ale ještě to drží úřad se zmatkem. Ta přísaha má býti podlé řádu a zpósoby žalob, jakž se dole píše. 2. To zemské práwo, tak jakž jest pod Českú korunů, na tré se dělí: jedno jest, ježto upřiemo na králowu stolici hledí, jímžto jest král ot pánów zdáwna nadán, ku polepšení jeho dóstojenstwie; to jest súd dworský, ježto také swé úřed- níky a dsky má; o němžto tuto psáti nechci, neb o to nejsem tázán; a ten úřad 1) Wětší dil rkpp. má: woláni. 2) N. 2 tuto přidáwá: a to jest takto bylo, že ktož měl na koho swědčiti, ten musil na rozpálené železo dwa prsty položiti a na něm přisahati.

Strana 488
488 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé se děli ot zemského swobodného súdu, neb jinak k tomu lidi pohonie, a jinak k swobodnému, i jiní jsú obyčeji. Panským také powolením města, klášteři i roz- liční služebníci jsú rozličně ot súdu zemského wyňati, o němž o wšem tuto mlčím. Druhé práwo jest duchownie, w němž zpósob práwy duchowními pod mocí arcibi- skupowú jde; o němž tuto také mlčeti chci. 3. O zemském práwu. Ale o třetiem, tociž o zemském práwu swobodném, tuto chci psáti, že jest to práwo w swém ustawení tak bylo i býti má swobodné, že ižádný člowěk, po- čnúc ot krále až do tkačete 1), kromě napřed psaných, nemohl se toho práwa wy- dřieti neb zniknúti pro ižádnů wěc, a najwiece o dědinu swobodnů každý mohl připrawen býti práwem před pány, a na jich sůdu a nálezu dosti jmieti, tolik jedno wyjmúce swobodstwie králowo; a to swobodstwie úřad Pražský úplně wie, w čem a kterak má práwo weda, králi o kom uwěřiti. A proto slowe práwo swobodné, neb ty časy dřewnie nález panský moc měl proti člowěku každému, a byl držán2); a ktož proti práwa obyčeji otbíjejí neb othánie práwo, kdokoli to učinil, toho sú páni mstili welmi skutečně: ale tyto časy mstie jedno řečí, a skutci jsú mrtwi. Dřewnie časy, ktož před úřadem slowem neb řečí zawinil, ihned u wèži sazen byl; a ktož swů braň obnažil, ruka jemu byla uťata; ktož ranil neb skutkem udeřil, hlawa jemu na prahu, kdež práwo bylo, ihned stiata. A to ten dobrý ciesař Karel swé časy wěrně do smrti wedl. Proto bylo práwo swobodné, nebo jeho ruka swobodná bránila; ale již jest robotné, neb práwo wedúc, náklady činiec, pomoci a obrany ot práwa nemají; buď toho bohu žel a dobrým lidem! 4. O wedení práwa. Na práwu swobodném o každů wěc, buď o dědinu, o dluh, o škodu, ne- přiezeň, mord, násilé, podáwenie, únos, neb očkoli, každý člowěk jmá dosti jmieti, jiných wšech wěcí neb pomst nechaje, pod pokutú cti, wiery a wyhnánie z země, za zhůbci a za zloděje zemského, a pod ztracením swého statku wšeho i nápadu, jakožto panský obecný nález swědčí a we dskách zemských popsán jest. Ale po hřiechu již mnozí práwa nechawše, jinak swů wóli wedů. Proč to? jedno, že wina pomsty nejmá; a kdež wina lehce sejde, tuť ráda wóle zlá panuje, nad nížby wždy pomsta měla býti. 1) Někteří rkpp. ptačete, papeže oc. 2) N. 2 byl welmi ote wšech držán, i ještě má býti.

Strana 489
Wýklad na práwo zemské české. 489 5. Kde práwa hledati? Ktož pak chce swého dobyti práwem tím swobodným zemským, a z pan- ského počestného řádu newyjíti, ten má takto učiniti: o každů wěc neb nehodu, což se jemu ot jeho děje protiwníka, jdi w Praze w ten dwór, kdež dsky zemské a stolice úředníków Pražských jsů, a tu písaře nalezne, jenž ty wěci potřebné jedná, a také starostu komorničieho, jenžto je jakožto posly wšie země wydáwá. A tu podlé jich rady k swé potřebě, jakž twá prawda záleží, žádaj komorníka na pohon. Ten hned bude dán; a ty póhon wlož we dsky k roku, kterýž tobě písař powie, a pak na ten rok stój a učiň tak, jakž budeš naučen, řečníka sobě dobuda. A budeliť rok twého swědčenie jalowý, to jest kromě roków, na nichž žaloby pro- chodie: ale podlé naučenie rok sobě oprawíš k těm rokóm, w nichž žaloby jdú. A tu pak na ty roky kaž ot sebe žalowati, jakž twá pře záleží. Ale podlé pří- činy mnohých win, mnoho jest žalob jiných a jiných, a také póhonowé rozliční. To chci ihned, počna ot póhonu do swèdčenie, a ot swědčenie do žaloby, a ot žaloby do pře ztracenie aneb do přísahy, pořád psáti, podlé mého malého smysla, což sem o tom slyšal, wídal a swú ruků psal; a prosím, by mi bylo tolik wěřeno, dokudž naučenie lepšieho nebude. 6. O póhoniech. Jsú rozliční póhonowé: někteří z dědin dědických, druzí z zástawných, nebo z wěn, jiní z rozličných násilí: jakožto z mordu, z wýboje, z podáwenie panenského neb wdowiého, z únosu, ze zlata ukradenie, z kobylého pole, z welikého dluhu neb základu, i z jiných wěcí, ježto jdů k dědictwí neb ku poslúpenstwí. A ti wšickni póhoni jdú trojím póhonem, ale jinak a jinak, jakož dole psáno bude; kromě žen wdow, jimžto práwo z milosti panské jest dáno, aby jedniem póhonem z swé zá- stawy wěnné mohly pohoniti k swým dskám, ač we dskách mají; pakliby mèly sstúpením před lidmi swatebními, tehda také musie trojím póhonem pohoniti; neb opět, ačby staw swój proměnila wdowa která, a muži wložila we dsky, tehda musí muž pohoniti póhonem trojím. A ten každý trojí póhon nemá potřeby, by byl oswědčowán podsudiemu anebo komornič druhu 1), neb jiného swědectwie potře- buje. A kterak se ti třie póhonowé konati mají, to starosta komorniči má wèděti, w kterých neděléch, aneb ku kterým rokóm. Toho se jedno wystřieci, aby ižádný z těch tří póhonów póhon neměl méně k swědčení dwů nedělí a wýše šesti. A tak ot suchých dní do suchých dní úplně jmají třié zběhnúti póhonowé; a pak, kterak který jde, neb jíti má póhon, slyš dole. 1) Rkpp. někteří: komorník druhu. A. Č. II. 62

Strana 490
490 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé 7. Póhon o dědictwie. Najprwé o dědictwie ot předków přišlé buďto poslúpenstwím neb kúpením, aneb jinak kterakkoli přišlým, póhon má trój jíti, ktožby toho byl zbawen bez- práwně. Prwý rok položiti na dwě neděli k swědčení; a když ten rok mine a bude dokonán, jakž práwo pak druhý wloží, a též dokoná, a třetí wždy na suché dni potom příštie. A tu pak, ač páni súd osadie, má žaloba jíti. Ale pohnaný w těch třech póhoniech nenie dlužen státi, než na posledniem, tu kdež má dáti otpowěd žalobě; lečby, maje co činiti, poručníky swé sobě zjednal a zdělal na prwý neb na druhý rok swědčení, tiť mohú miesto pohnaného otpowěd dáti na zisk i na ztrátu. 8. Póhon o zástawy. Ale o zástawách též trojí póhon, týmž během, kromě wěn ženských, o něž jest, jakož sem napřed psal. 9. Žaloby k póhonóm. K takým póhonóm jsú práwem žaloby zjednány tak, jakž každého prawda záleží: onoho po otci nedielném, onoho po bratru, onoho po dědu, onoho po spo- lečníku, onoho po dání, onoho po kúpení, onoho po králi, že jemu ty dědiny dal i dáti mohl, obdržaw plným práwem po smrti takého a takého; a tak o wše spra- wedlnosti, jakož kto k čemu neb kterým dědinám práwo jmá. A pak po žalobách u práwě běží panský nález, jenž jmá konečně bez dalšieho otwolánie držán býti a úřadem po jich práwu dání pomocen konečně. To jest o dědictwie; ale o kúpené dědiny pohnaný jmá po žalobě hned zástupce neb zpráwce swé ač které jmá, jme- nowati, a k těm má rok jmieti 1), a těch jmá požiti podlé swých desk. 10. Póhon o hlawu a únos. Ale k těmto póhonóm také trojim, o mord, o únos, o podawenie panen neb wdow, jdú při póhoniech jiná ohrazenie neb odpowědi. Najprwé o hlawu nebo o mordu, když se ot koho stane čiemu otci, bratru, neb strýci, neb stryjčenci, neb jinému po meči 2) přieteli, když se mord stane, jest potřeba, aby ihned utel se k úřadu a ku purkrabí Pražskému, obžalowati toho skutku, a ot úřada komor- níka prositi na ohlédánie toho mordu, kdy se stal, a kterými ránami, a móžel; růcho krwawé jmieti, to okázati. A též o únos komorník má slyšeti súsedy, kde panna neb wdowa byla, bylli úp, křik nebo které dobýwánie z twrze, neb z cha- lupy, neb na cestě swobodné; a to když komorník obé sezná, tehda teprw potom 1) N. 1. 2. k sehnání na prwnie suché dni před pány komorníkem. 2) N. 2. po erbu.

Strana 491
Wýklad na práwo zemské české. 491 póhon jmá jíti trojí, jakož práwo. A když přijde swědčenie, tehda rúcho krwawé okázati před úřadem, a s ním se třikrát opowědieti, ráno, w poledne a k wečeru; a ta opowěd má býti i před úřadem, i před Pražským purkrabí; a to pówod činiti má tři dni pořád, a wždy tak. Ale o únos má ta paní unesená postawena býti před úřadem, a jejie wyznánie znamenáno ot písaře, a má hned od súdu panského dána býti k swatému Jiří abbatyši, a tu má chowána býti do panského súdu; a má ji abbatyše tak chowati, aby s ní žádný mluwiti nemohl s žádné strany. A když súd přijde, a páni sedů na súdě: tu má ta paní státi a z swého násilé žalo- wati po řečníku, a řieci, že jest jejie slowo, nález pak na panské milosti. O hlawu a o mord, též jedno krwawé růcho ukázati přede pány, aneb swědectwie komorničie. 11. O sirotku řád. Pak jestli sirotek, let nemaje: tehda prietel po meči má ot sirotka před pány štít wzieti, a též wésti, jestli třeba, pána w potaz wezma, klínem předce w klín udeře, jakož ten pán naučí. Pak nález, pomsta i dówod má státi na panské wóli. A tu se bojím psáti přes jich wóli. O podáwenie týž bèh: jedno powyk dowesti; a žalujeli ona na swého násilníka, má jemu hlawu stieti. Pakli otec žaluje pro- dceru, tehda oběma hlawu setni, když ona se sezná, že jest to učinil s jejie wolí. Ale to jest staré práwo, mohú pani ze spolka jinak nalezti. 12. O ssuti dědictwié. Pak o ssutie jest čas, rok a den zemský dán každému, ktož swé dědictwie ssůti má. A jiný nemóž ssúti, jedno strýc, bratr, stryjčenec, aneb syn dielný, aneb otec dielný, ale jiný nic. Pakliby otec prodal dědictwie poslúpné, a do roka umřel, a panna dědička ostala, a žádala swé dědictwie wyplatiti: tak s ssutiem móže jíti. I jest práwo o ssutie trojí póhon; a když prwé bude swědčenié, tehda má pówod penieze čisté mieti hotowé, a ty před úřadem okázati; a žádáli pohnaný ohledánie a čtenie jich, má se státi. Budeli w nich co zlého nalezeno, a summy podlé desk nedá: tehda pówod ztrati penieze i dědinu; penieze k úřadu a dèdinu ku pohna- nému. Pakli žádati bude pówod, mají penieze u desk položeni býti; a také žádali úřad po wyswědčení prwém položenie peněz pro swoj zisk, mají položeni býti do próščie žaloby přede pány. A nebudeli pohnaný přede pány chtieti swých peněz wzieti, a dědin pówodowi sstúpiti: tehda úřad má penieze mieti a dèdiny pówod. Ztratí také pówod penieze na ohrazenie práwa, na opowědi, na počtu. W tom se wystřieci má, aby i peněz i dědin neztratil. Ale pohnaný také ztratiti dědiny móž bez peněz, nechtěniem wzieti peněz, opowědí, ohrazeniem práwa a nestániem; ale wždy peniezi mají při úřadu ostati 1). 1) N. 1. 2. přidáwají: a dědiny při pówodu. 62 *)

Strana 492
492 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé 13. Póhon o zlato a kobylé pole. O zlato, o kobylé pole, wše póhon troji, jako o dědiny; a swědomie wésti, jakžto o dědinu s očistů. 14. Póhon o dluh a základ. Pak o dluh a základ jsú jiní póhonowé. Nebo jestli dluh nebo základ nad deset kop, buď wěnný, buď pojičený, wždy trojí póhon, a swědków třeba sedmi zachowalých lidí, a wětšie má jich strana býti z toho kraje, na kterúž dědinu pówod zří s očistů, a má weden býti w takých neděléch jako o dědiny. Pakli o deset hři- wen bez lota, tehda jeden póhon a třie swědci s očistů; kromě ačby pówod byl měštěnín králów, a žalowal ze strawy, neb krámné wěci co dotekl, tu jest swědków netřeba, než samé ot pohnaného přísahy. 15. Póhon o dluhu s listem. Opět, bylliby list na dluh: tehda obeslati ku Pražskému purkrabí, ať práwo jde jako o pečet. Neb se přizná, a plň; neb bude proti pečeti mluwiti, a wed swědky usedlé lidi zachowalé před kříž, a tu přisahů třie z nich k němu, dwa wo- lená na kříži a dwa očista. A nemajíť wše wládyky býti, ale lidé usedlí a dobře zachowalí, jižtoby měli na dědinách swobodných. Ale o dědinu mají býti swědci wládyky usedlé, bez příroka zlých wěcí, a nenájemní. 16. Póhon o škody. Ale o škody, jež jsú rozličné, a buďto jakž takž, jest jeden póhon ke čtyřem nedělém najméně a k šesti najwiece. A móž ten póhon jíti i k rokóm malým neb welikým a mezi roky; a o škody, o sto hřiwen nebo wýše, sami páni súdie. A ty škody, když o ně póhon jde, mají býti oswědčowány, tociž opowěděny komorníč druhu a podsudku prwé žalob. Ale že o škody jsú žaloby rozličné, jakož dole bude psáno, proto že jsú škody rozličné, jedny z účinka, druhé z příjmu, třetie z kázanie, a čtwrté o požár nebo o pařez, o wdánie ku Pražskému purkrabí a o ohřeb; a titoť póhonowé poslední již tyto časy nejdů. 17. Žaloba o hlawu. O hlawu takto jest žaloba: »Petr z Wřeščan žaluje na Jana z Trnowé, že jemu zabil otce jeho Petra z Kleni na mierné cestě bezpráwně, a prosí práwa.« Ale o přihlawniem dluhu, jenž jest také troji póhon, tak jest žaloba: že »Petr z Brus žaluje na Jana z Lan, že když zabil otce jeho Jana z Luk, při hlawě jeho wzal jemu pět set hřiwen striebra; přilit prosi práwa.“ 18. Žaloba z podáwenie. »Machna z Tuřieho žaluje na Hawla z Tyter, že potkaw ji na mierné cestě,

Strana 493
Wýklad na práwo zemské české. 493 poranil ji swým pyjem w jejie kep bezpráwně, a toho má dobré swědomie; neb jest přiwolala lidi tu, kdež se jí hanba stala. Swědčí A. B. C. oc.« A pohnaný o swů wěc také swědky wede. 19. Žaloba o dědiny bez desk. Jsůli dědiny dědické, a desk k nim nemá, tehda takto: »Jan z Luk žaluje na Petra z Brus, že se uwázal bezpráwně, i drží dědinu jeho poslúpnů w Tuřiem, dwór poplužní s twrzí, dědinů, lukami, lesy, potoky, rybníky, štěpnicemi, s tú se wší zwolí, což k tomu příslušie; k niežto dědině má lepšie práwo, nežli on, po Paškowi otci swém z Trnowé někdy řečeném po nedielném, a má na to swědky podobné, a prosí práwa«. 20. Žaloby o dědiny dskami. Pakli jsú dsky, že děd neb otec kůpil, a ti byli nedielni, tehda má řieci: »Petr z Bluk žaluje na Jana z Konic, že sě uwázal bezpráwně, a drží jeho dědinu w Bluku, twrz, dwór poplužní oc. (tu jmenuj, jako dřiewe), k niežto dědině má lepšie práwo, nežli on, po swém otci po nedielném, a toho sè táhne na dsky zemské, a prosí práwa.« Též po dědu, strýci, bratru, společníku každém, kteříž jsú dskami we spolek zapsáni. Též o wšecky dědiny, buďto o kobylé pole, buďto jiná kteráž koliwěk dědina otjata bez práwa. 21. Žaloba o zástawu wěnnú. »Kateřina ze Mžan žaluje na Jiru z Roztok, že sě uwázal bezpráwně a drží dědinu jejie wěnnů zástawnů w Roztokách, dwór poplužní s twrzi, oc. (tu opět jmenuj to, což jest), na němžto má sto hřiwen střiebra wěna swého, jež ji to střiebro wěnowal muž její Jan z Roztok někdy řečený, když zaň wdáwána a on ji sobě ženu pojímal. Dokládá se desk zemských, anebo ač desk nemá, ale má na to dobré lidi.« 22. Žaloba o zástawu wěnnú bez desk. Pak po téjto nebo po prwé žalobě, kdež desk nenie a swědci jdů, má jich sedm býti wládyk nenájemných, čistých ot nároków a usedlých ot dědin, wětšie strana z toho kraje, kdež ty dědiny ležie, a otjinud menšie. A ti mají ot pówoda po suchých dnech we dwů nedělí we dsky wloženi býti, a na prwé roky w primě w kaple opowědieni a postaweni, i w kaplu s ohrazeniem práwa uwedeni býti. A třie z nich wolení ot pohnaného ku přísaze, podlé wdowy, a ona napřed, a oni po nie wždy se zmatkem přisahati budů na kříži. Ale o poslúpenstwie jdů swědci proti swědkóm wše se zmatkem; a ktož změte, ten ztratí, a druhý zíště. Pakli oboji projdú, tehda niktež w ničemž; póhon mine, a wiec o tu wěc pohoniti ne-

Strana 494
494 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé móže. Pakli bude žaloba ke dskám, tehda na pániech leží podlé žaloby a desk, že páni naleznú, co se jim zdá podlé práwa zemského. 23. Žaloby ze škod, z účinka a z kázanie. Pak po těch žalobách jiné jdú žaloby ze škod, a ty jsú pro rozličné příčiny také rozličny: jedny jsú z účinka, druhé z příjma, a třetie z kázanie; a ty wšecky s jich příčinami dole stojí. 24. Žaloba z účinka. Takto jest žaloba z účinka: »Radún z Týnce žaluje na Petra z Brusów, že jemu učinil škodu swů mocí bezpráwně na jeho dědině w Brusiech, když se tu přihodil, měl jemu dáti penieze jmenowité podlé úmluwy přátelské, i nedal, a proto jest škodu wzal na rozličných základiech, na hotowých peniezech, na rozličných střieberných klenotiech, za sto hřiwen střiebra. Po tej škodě pówod, Jan ze Ptice, Petr ze Smrdowa, aneb sám, mluwili co proti tomu, prosi práwa.« 25. Žaloba z účinka s listem. Býwá také w té žalobě pówodem list s wisutými pečetmi, jakož prawda zá- leží. A když to bude w žalobě, tehda úřad otsielá strany s listem ku purkrabi Pražskému, a tu pak poználi se pohnaný ku pečeti a k slibu, tehda plniti musí, jakž purkrabie umluwí; a toho jest práwo we dwů neděli. Pakli se nezná, tehdy jděte swědci, jakož jest napřed psáno. Ale to wždy má jíti, ač se pohnaný na žalobě tak brániti bude, a práwo sobě rozumně ohradí: ale jinak, jakž na žalobě bude opowědieno a k newině položeno, tak se staň na přísahách a jinak nic; neba by se straně křiwda stala. Také w té samé žalobě z účinka mohú ty příčiny býti, jako napřed stojí: »měl mi to učiniti, neb toto« oc. Ale w jiných žalobách to ne- móže býti, jako o příjem, nebo o kázanie. Móže také w té žalobě z účinka mnoho jiných proměn býti, na něžto, když řečník chce, pro zmatek strany, móže mnoho mysliti, w tom práwa nepohoršuje. Móže také ta žaloba z účinka býti bez přísahy strany pohnané: a ta býwá, když kto na ty škody dsky má, jako kdyžby kto úroky měl na druhém we dskách, a dsky jemu neswědčily, jedno na swatý Hawel neb na swatý Jiří, a kdyžby podlé starého práwa úrok swatojiřský přeběhl, úrok swa- tého Hawla, a w tom práwem nebylo saženo, a již podlé starého práwa komorník jemu nemohl dán býti, a on pak přižena, z úroków žalowal a desk se doložil, a ty neswědčily, ani registra dánie úroka; tuby měla přísaha minůti, a dsky ostati. Také w těch žalobách z účinka móže potom slowu »bezpráwně« příčina přičiněna býti, ale w jiných nic. Jako řka: »učinil jemu škodu swú mocí bezpráwně, měl jemu jeho penieze dáti chwili jmenowitu, i nedal, a proto škodu wzal« oc. aneb jinak, jakož komu škodí. Ale w jiných to žalobách býti nemóže, neb w nich očista ne-

Strana 495
Wýklad na práwo zemské české. 495 býwá, ale w téj žalobě pohnaný přísahá, a za sebů dwa očistníky má mieti pod straceniem pře. 26. Žaloba z příjma. Druhá žaloba býwá z příjma. Z té žaloby i přísahy na kříži jsú wyňati wšickni poprawce, konšelé zemští, i ti páni, jižto poprawu mají a jsú kmetowé; tak že po tej žalobě na kříži přísahati nemají, než jedno na swé kmetstwie, kon- šelstwie swá neb na swú poprawu, dwa háky, jinak prsty, na prsy wložiec, wzieti bez zmatku; a toho jim má wěřeno býti. Ale jiní wšickni musie na kříži přísahati se zmatkem, tak jakož žaloba záleží. Tak žaloba má býti: »Ondřej z Sak žaluje na Kříže z Rudy, že když Jan z Suché učinil jemu škodu swů mocí bezpráwně na jeho dědině w Sakách, a ta škoda na koniech, na rozličných střieberných kleno- tiech a na rozličném domowitém nábytce za sto hřiwen střiebra; a on tu škodu ot něho přijem i žiwe: mluwiliť co proti tomu, prosíť práwa.« A tak jinak měniec, jakž se komu zdá podlé jeho práwa. 27. Žaloba ze škody na dědině. »Jan z Prahy žaluje na Petra z Týnce, že kázal mocí swů Janowi otnikudž učiniti jemu škodu bezpráwně na jeho dědině w Záhoří, nebo na králowě Wácla- wowě Českého dědině w Praze, když se tu byl přihodil.« A tu škodu polož, na čemž chceš, jakžť jest třeba, neb jakž twá prawda záleží. A w téj žalobě nic ne- móž zmatečného býti, lečby řečník žaluje se dskami se dělil, a strana, nebo řečník strany, žádal desk čtenie, aneb žeby škody nebyly opowědieny. 28. Uměnie w žalobách. W těch we wšech žalobách nenie jiného uměnie, než kdež jest třeba k řeč- níku se utěci, tenť swů mzdu wezma, žalobu stwoří, wždy wiece lži než prawdy; a to jest jistě z obyčeje pohanského, kdež jsú práwa nalezena k libosti, ale ne ku prawdě, a tak i dnes trají do proměny panské. 29. O položení roku k newině. Po těch po wšech žalobách, když již projdů na súdě, a k newině se položí pohnaný proti pówodowi, rok bude dán ku přísaze, na prwé malé neb weliké roky, jakž se přihodí. A na tom roce straně obě, tak dobře pohnaný, jako pówod, mají se swů opowědí postawiti u primy, ač bude, u wratech králowých na hradě, kdež úředníci menší budú; a tu se i jménem swým, i otkuď, i proti komu jménem a otkud, opowèdieti. Pakli primy nebude, ale do kaple jíti na sieň králowu, a tu státi před úředníky a před oltářem, a z práwa napomínati. A jakž tu úředníci po

Strana 496
496 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé písaři rotu podlé žaloby wydadie, tak učiniti w každém běhu. A ten bèh wiz dole podlé položenie žalob swrchupsaných. 30. O swědciech ku přísaze o dědinu. Když se kto pohoní o swé dědiny neb dědictwie, a na to jemu přijde, že má swědky wésti, jakož sem napřed psal: má jich mieti sedm wládyk usedlých a zachowalých, a ty na primě má opowědieti, každého jménem křestným a otkud; a pak po primě má s nimi jíti na králowu sieň před kaplu, a tu čakati času, když úředníci wolati káží, aby swědci byli wedeni. Tehda wezma řečníka, přistúpí před kaplu, a tu na prawé straně stane pówod a pohnaný na lewé; a řečník, když jemu písař swědky po dskách jmenowati bude, má je wésti, a ohradě práwo před wstú- peniem swědku každému, a po jednom až do wšech, a potom pówoda s ohradú uweď, a řečník s nimi. A mají swědci wstúpiti prawú nohú napřed. A když w kaple stanů, tehda strana druhá má sobě woliti tři, a ty písař hned znamenaj; a potom třie ti mají přísahati, a dwa jich přísahu očistiti, jako dole stojí psáno. 31. Když obú stranú swědci projdů. Takéž se má státi, když obě straně swědky wedeta, a jestliže oboji swědci projdú, tehda niktož z nich w ničemž. Pakli jedni swědci jdú, a ti s očistú pro- jdú, tehda získána pře; pakli neprojdů, tehda ztracena. Neb ty přísahy mají býti se zmatkem, kromě očista má býti bez zmatku. 32. Přísaha swědków o dědiny. Pak přísaha, kterůž mají činiti swědci, má wydána býti ot úředníków men- ších podlé žaloby; a ta má takáž býti, jakož žaloba stojí, tak řkůc o dědiny: »Na tom přísahám, že se jest Petr z Rudy uwázal swú mocí i drží bezpráwně dědiny Janowy z Blata w Blatě dwór poplužní s twrzí oc. s tú se wší zwolí, což k tomu příslušie; k nimž dědinám má Jan práwo lepšie nežli on, po swém otci po Petrowi z Blata někdy řečeném nedielném; tak mi bóh pomáhaj a wšichni swětí!« A též po bratru, též po materi, s kterú on chlebil až do jejie smrti. 33. O dwú očistníkú po přísahách. I hned po těch swědków přísahách mají wystúpiti dwa očistníky, a tak mají přisieci bez zmatku řkúc: »Ta přísaha, jižto Pawel z Sak přisahal, jest prawa a čista, tak mi bóh pomáhaj i wšickni swětí!« Z té řeči napřed psané každý móže ke wšem wěcem dědickým, kdež naň nápad přijíti má, i po swej mateři, s kterúž chlebil, wybrati co a kterak činiti má. A řečník, kterýž tu wěc wede, má i dlužen jest, když za to béře, stranu we wšem wěrně wystřieci i naučiti welmi pilně a snažně.

Strana 497
WVýklad na práwo zemské české. 497 34. O jiných přísahách. Pak jiné jsú přísahy w těch pohoniech, ježto ze škod jdů, a ty jsú rozličné, protože také po žalobách jdů, ježto jsú rozličné, jakož sem napřed psal. Tak jestli žaloba z účinka, tehda má pówod sám, nebo jeho poručník napřed se zmatkem přisieci, a potom pohnaný takéž se zmatkem. Ale pohnaný má za sebů dwa očist- níky mieti, i hned když jemu bóh pomóže projíti, aby je hotowy okázal a postawil bez napomínánie; i má takto přisieci sám pówod, nebo jeho poručník, kohož w konci žaloby jmenuje: »Na tom přisahám, že mi jest Jan z Krp učinil škodu swů moci bezpráwně na mej dědině w Luži, tu kdež mi měl dáti hotowé penieze, tak jakož mi slíbil, i nedal; a proto sem škodu wzal na hotowých peněziech, na střieberných klenotiech a na koniech za sto hřiwen střiebra, tiem mi jest wšim winen; tak mi bóh pomáhaj i wšickni swěti!« Přísaha swědków pówodowých: »Na tom přísahám, že Jan z Krp učinil škodu swů mocí bezpráwně Alšowi z Luže na jeho dědině w Luži, tu kdež jemu měl dati (oc. jako swrchu), tiem jest jemu wšim winen; tak mi bóh pomáhaj oc. 35. Přísaha pohnaného. Pak pohnaný, proti komuž ta přísaha stala se, ten se má otpřisieci takto řka: »Na tom přisahám, jímž mě Pawel z Luže winí, bych jemu škodu učinil swú moci bezpráwně na jeho dědině w Luži, tu kdež sem jemu měl dáti penieze jme- nowité i nedal, by on škodu wzal na hotowých peněziech (oc. jako napřed), tiem sem jemu wším newinen, tak mi bóh pomáhaj oc.« A tu hned za sebú mèj dwa očistníky, a sám ot kříže wstana, je bez napomenutie okaž, řka: »Teď swé očisty mám, hotow jsem práwu dosti učiniti.« 36. Přísaha očisty bez zmatku. »Na tom přisahám, že ta přísaha, jížto Jan z Krp přisahal proti Pawlowi z Luže, jest prawa a čista; tak mi bóh pomáhaj i wšichni swětí!« 37. Přísaha se zmatkem. Pak jest třeba každému, ktož přisahá, neb také přísahu přijímá, těch řečí, kteréž písař rotu wydáwaje mluwí, pamětliwu býti. Neb ten, ktož přísahu přijímá, dopustíli se, že w čem řečí, cknutiem, neb jinú kterůžkoli příčinů překazí, práwo swé ztratí, a práwem starým z téhož wěčně jeho pohoniti nemóž. A o škody, budeli práwem ot něho nařčen, strach mě, když úřad k swědomí má, by póhonu neztratil a přísahy požiti nemohl. 38. O práwiech staných. Práwa staná rozličně se stáwají: někdy proto, že u primy nestane, ani se nemocen položí, ani jinak ohradí, jakož jest práwo. Proto strana druhá památné A. Č. II. 63

Strana 498
498 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé dá, a on hned ztratí swů při, ktož se toho dopustil; a menší úředníci mohů za práwo dáti, buď oč koli, málo nebo mnoho. A též když přisahá na kříži w kaple, a neprojde, túž úředníci moc mají. A ta moc jest jim dáwno ot pánów dána; neb přísaha sama zprosti, neb ztratiti dá. A také, ač kto stoje u primy, i se zle opowie, ztratí swú při, a o to jesti dosti panských nálezów. A též, ač swědky wede, a jich neopowie jménem otkud a proti komu. Tak u primy býwá práwo stané. 39. Zmatkowé w práwě. Pak také w kaple, kdež přísaha býwá, opět nestániem, zmatkem přísahy, w úwodu swědków do kaply, jakž sem napřed psal o swědciech, mlčeniem a ne- řiekániem přísahy, u kříže přes páteř nepoloženiem prstów, jakž písař ukáže, a zdwiženiem prwé než úředníci káží. 40. Práwo stané rozličným během. Také práwo stané býwá na súdě, buď weliký neb malý súd, rozličným bě- hem: nestániem bez ohrady nemoci, neb z země, neb králowú službú; také býwá panským otsůzeniem o weliků wěc, o menší úředničím. 41. O zmatciech w žalobách. Také býwá zmatek w žalobě, když se řečník dělí, žaluje, s žalobů we dskách psanů, a řečník s druhé strany, otázaw se, jestli pówodowo slowo, a on die, že jest, prosí desk té žaloby čtenie, a když shledá, že se žaloba jeho se dskami dělí, tehdy ztratí pówod při swů, a pohnaný bude toho prázden. Než ježto řku, jinak pówod ztratí a jinak pohnaný, tak rozuměj, že pówod neztratí jiného takým zmatkem, jedno swój póhon ten a náklad, ale móž se oprawiti, znowa požena do třetice; ale pohnaný, když na žalobě kterýmkoli během ztratí, buďto neohrazeniem práwa, neb otpowědí bez řádu, neb jiným kterýmžkoli během, wždy při, z niež jest po- hnán, ztratí, a naň bude památné dáno. A také my úředníci to držíme, když který pówod anebo pohnaný, ot něhož žaloba jde nebo otpowěď, bez úředničieho ot- puštěnie stojí w lawiciech súdných, a řečník strany honí před úřadem: tehdy práwo ztratí. A to držie úředníci z panského náleza. 42. Práwo stané pro nezpráwu. Také býwá práwo stané z podwolenie w zápisu neb trhu pro nezpráwu, kdyžby se wěc podwolená nestala, aby práwo šlo jako w staném práwě. Tak ta práwa staná jdů, a po nich umluwa, ježto jest ot práwa. 43. O umluwě po staném práwu. Pak umluwa po staném práwu jest ot pówoda napomanutie pohnaného, jenžto

Strana 499
Wýklad na práwo zemské české. 499 jest ztratil, neb řádem súdným aneb podwoleniem; a ta umluwa prwé jíti nemá, než po dwů nedělí po staném práwě najméně. Pakli dále pówod nechá, to jest wóle a jeho práwu neškodí do tří let a osmnácte neděl, lečby smrt pohnaného neb pówoda zašla. Pakli má býti umluwa po podwolení neb po trhu, nejmá býti prwé, než když ta příčina přijde, pro nižto wésti musí a swým dskám dosti učiniti. A w té nesnadně člowěk zmate, leč ji prwé dá, nežli má býti, jakož dole powiem o těch wšech zmatciech. 44. O Zwodu. Po dwú neděli po té umluwě pak móže jiný úd práwa býti, to jest zwod. A ten zwod jest rozličný, podlé rozličných póhonów a práw staných. Také jsú zwodowé jedni, ježto upřímo jdú na komorníka, a druzí jsú, ježto jdú na sudieho a na písaře; a třetí jsú, ježto jdú na ně na wšecky tři. A o to chci ihned psáti, jakž jsem naučen. 45. Zwodowé na komorníka. Zwodowé, ježto na komorníka jdú, jsú ti obecně, ježto k dědictwí jdú, a w nich potom othádanie třeba nenie, neb komorník jest pán dědický, ot něhož práwem dobuda, každý dědictwie má mieti. A jsú ty wěci tyto: póhon o dědiny každý naň slušie, zwod o přihlawní naň slušie, neb hned po zwodu ten dlužník a mordéř má z swého dědictwie wyweden býti a pówod uweden, z kobylého pole jeho zwod: a tak o jiných wšech wěcech, kteréž jdú k dědictwí. A to lépe po- wiem dole, kdež o othádaní psáti budu. 46. Zwodowé na sudieho a písaře. Pak zwodowé, ježto slušejí na sudieho a na písaře, jsú wšickni jiní, o škody, o dluhy, o zástawy, buďte wěnné neb jiné kteréžkoli, o základy. 47. Zwodowé na wšecky. Pak zwodowé, ježto na wšecky slušejí, jsú jedno o nezpráwu. Ty zwody wšickni třie dělé mezi se; ale to jest tepruw přišlo za Kapléře pisaře zemského, jakož we dskách stojí. Ale dřiew jest bylo, jakož dsky swědčí, že má wedeno býti pro nezpráwu, jako w starém práwě, třetinů wýš peněz trhowých, a potom othádanie slušie. Takžby toho zwodu neměl komorník, než druhá dwa, sudi a písař; neb skutci úředničí mezi nimi mají se wždy měniti, pro úklady zlých, aby k jednoho ztrátě wiec swědków bylo, a prawda aby swětle šla k obecenstwi wšech. 47. O panowání neb brání s jedniém komorníkem. Potom pak jest jiný úd neb článek práwa, ježto slowe panowánie neb bránie. A to slowe jedniem kusem panowánie po staných práwiech, a druhým kusem bránie 63 *

Strana 500
500 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé po zápisném práwě, neb se prawí w zápisiech takto: aby mohl bráti s jedniem ko- morníkem, neb se uwázati w dědiny oc. jakž který zápis swědčí. A to panowánie někdy býwá bez škody, a někdy se škodů. 49. Práwo stané bez škody. Bez škody býwá, když kto má práwo stané a wzwedené ze škod neb z jiné zástawy, po němž zwodu bráti by neměl, než jedno w úrociech, ač zwod bude po swatém Hawle, neb po swatém Jiří, jižby tehdy bráti nemohl, lečby úrok přišel, a takby toho čakati musil. Ale chceli sobě swé práwo dowesti pro smrt, tehda musí na swoj náklad a na swú škodu, bez škody strany, komorníka wezma, opa- nowati, aby swé práwo dokonal; neb již potom dědí, a móž swé zapsati komuž chce. A protož wěz, kdyžkoli kto práwo ustoje na kom, bude na jeho dèdiny zweden ze škod, z wěnné zástawy, z dluhu, z základu, a neopanuje i umřel: tehdy wěz, žeť s ním to práwo umře, ačby při práwu i poručníky měl. Pakli opanuje jedno jednú, tak to práwo již dědí, jakožto úplně dowedené, a buď to očkoli, kromě dědin, na něž když se zwod stane komorníkem, již dále třeba nenie, ač druzi beru opanowánie, ale to se dèje pro odstrk odporníków. 50. Wýstraha w panowání. Také w tom panowání, ktož je činí, má se pilně chowati, aby jinde nebral ani panowal, jedno tudiež, na něžto se zwod stal. A to z práwa přimyšleného ne- dáwno wždy pówod má s sebú mieti komorníka a posla purkrabina Pražského, tak že w každém zájmu mají třie býti najméně, pówod, komorník a posel purkrabin. A přewýšíšli wiece, twá škoda, ale ne pohnaného, lečby byl otbojník, ten buď snuzen mimo práwo, neb jest neprietel práwa. 51. Panowánie se škodú. Pakli bude panowánie se škodů, neb podlé zápisu: pówod s komorníkem a s purkrabiným poslem má toliko wzieti, jakžby úrok na práwo stané stačil, a třetinu wýš pro náklad; a jestli ze škod, ale k úřadu tolikéž. A to má tolikrát učiniti, kolikrát toho třeba bude, tak wždy, žeby každý ten, kto chce panowati a swé práwo oprawiti, dotaz úřadný měl, a s jich radú učinil, a nezawede se snadně w nic nepodobné. 52. Tránie panowání. Ta panowánie z práwa mají tráti do léta póldruhého, aby třikrát bráno bylo, a potom má pak othádanie přijíti, ježto starým práwem slowe wděděnie. Ale buď panowáno třikrát, neb nebuď, když jedno jednú jest panowáno, a léta póldruhého s prwniem panowániem mine, móž othádáno býti ku prawému dědictwi, aby ktož

Strana 501
Wýklad na práwo zemské české. 501 práwem obdržal a zástawu má, již dědicem byl. Ale k tomu jeho práwo nepudí, móže nechati othádanie, dokud chce, jedno když let zemských nepropustí. A proto o tom othádaní, když jest úd a článek konečný práwa, chci tuto psáti. 53. Nález o othádaní. To othádanie z práwa neslušie na žádného úředníka, což úřadu dotýče, jedno na komorníka; jenž jest zámek wšeho práwa, neb othádanie wšecka práwa zawierá. A protož jest rozličné, pro rozličné příčiny; neb to z předních wěcí dobře jest známo, když wšeho práwa jest zámek, a práw jest mnoho a rozličných, tehda ta práwa w řádu jich rozličně ten zámek zawierá: jinak o dědiny, jinak o škody, jinak o dluh, jinak o zástawu (wyňmúc wěnnú, neb ta w swém beze ostáwá), jinak o zá- klad, a jinak pro opuštěnie úroków; k nimž ke wšem wěcem krátce psáti chci. Tehda wždy pro rozličnost práw, rozlično jest othádanie. 54. Kterak má othádanie býti. K nimž ke wšem wěcem takto prawím: že ten komorník s swým mlazším druhem 1), dada rok stranám na dědinu najméně dwě neděli napřed před tiem ot- hádaniem, wezma z desk wýpis, wjeda na dědinu, a jestli třeba, káže měřiče do- byti, a súsědy swolaje, o každů wěc tu rozličnost lehce rozdělé podlé wýpisu z desk, plat každý we wšech krajích kopu platu po desieti kopách polože, stawenie, twrze podlé rady súsedské a swého towařiše i podlé swého swědomie, a lán dědiny také, sady, chmelnice, winice, řeky, potoky, mlýny i jinú rozličnú wóli a panstwie. A tak s tiem jíti, aby obmeškánie nebo netbánie žádného w tom nebylo. A w té každé rozdwoji wýpis z desk tě zprawi; neb tiem jsa zprawen, ani nač zwod, ani w čem zwod, ani co ku pówodu, ani co k úřadu, úplně zwěda, obmeškán nebudeš. 55. O panowání druhém. Potom pak po othádaní, jenž zámek jest práwa, ještě býwá opanowánie we dwů nedělí, pro otporníky, bylliby kto, ježtoby snad práwo k dědinám maje, o pó- honu, o staném práwu, o zwodu, o panowániech newěděl, a již widí skutek ne- tajný, othádanie zjewné: ještě dwě neděli měj k otpoře, a té požiti má, ač ukáže. Pakliby již zameškal, nemá wiec k otpoře dopuštěn býti; než póhon znowa jemu nemá bráněn býti. Takť práwa pohonná jdú diel tiem řádem, jakož sem napřed psal. Ale že jest přenesnadné wšem hlawám jediné hlawě dosti učiniti, ostawuje pilnějšie wěci 1) Rkpp. kladau: swými mlazším druhym, swými mladšiemi druhem a t. d.

Strana 502
502 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé wěci múdrosti múdřejších, a wšak ještě o náleziech panských chci něco psáti, co mě pán bóh naučí. 56. O panských náleziech. Panský nález za starých pánów welmi držán byl; a prwéby se musilo mnoho zlého státi, než to, což páni jsu nalezli, by předse nešlo. A také panský nález tak mocný byl, že ot něho žádný se otwolati nemohl, ani kdy komu dopuštěno. Kromě slýchal sem, že o čest sú se někteří, jako pan Mikeš z Potenštaina za ciesaře Karla, na Ríské wolence se otwolal; ale snad jest bylo proto, že jest jemu ciesař a páni přáli. Ale to práwo této země nikdy nebylo, by o kterú wěc který ze- měnín mohl panského nálezu zniknúti. Protož i dnes mělby jich nález pewně držán býti, a úředníci wětší i menší mají, což pány bude otsůzeno, swými úřady pomocni býti; a najwiec purkrabie Pražský, jenž hól mocí králowú nade wší zemí drží. A bych řekl prawý nález: toho wždy swědkem býti nesměji; neb mnoho jest rot přirozených, ježto jsú na se laskawi, a jeden druhému prawdy umieněné pomáhá snažně. Protož nenie snadno o tak weliků ustanowenů, obyčenů a při- rozenů prawdu co jistého a konečného psáti, a zdá mi se lépe o to přemlčeti 1j. 57. Nálezowé w rowných přech. Často také w rowných přech páni jiné a jiné nalezají; a to býwá bez jich winy, ale winú stran. Neb častokrát swů prawdu jedna strana řečí podobnú a wýmluwnú přede pány wywede, tak že jiej to k zisku panským nálezem pójde; a častokrát také druhá strana, túž aneb podobnů k téj prawdu majíc, w swéj řeči a w swém líčení newymluwně přede pány powede, sama se meškajíc, že pání o tůž při jej ke ztrátě naleznů; tak že z toho wychodí, že často prawý ztratí a křiwý zíště. Neb w každém práwě tomu, ktož swé wěci jest opatren a bdí, práwo jest pomocno, a ktož swé prawdy netbá, práwo jemu také nerádo spomáhá. Onen smyslem a snažností zíště, a druhý nedomyslem a leností ztratí. A protož sám sobě laj ztratiw, a onen sám sobě děkuj získaw. W tom kusu páni swými nálezy ničímž nejsú winni. 58. Nepřipúštěnie nálezów we dsky psáti. Protož také pání dřiewe swých nálezów nikdy nepřepustili we dsky zemské klásti, nechtiec tiem haněni býti, že o jednu i tůž wěc, neb welmi podobnú, jiné a jiné nálezy činili. Než když sú co nalezli, kázali zwod úřadu učiniti, neb w dru- hých wěcech purkrabi Pražskému. 59. O moci nálezów panských. Kde panský nález moc má? Prawím, že když páni súd osadie a popsáni 1) N. 1. 2. dokládají: ať páni nalezají wedle stran líčenie.

Strana 503
Wýklad na práwo zemské české. 503 budů we čtyřech lawiciech, a žalowáno bude řečníkem na stupky, na spolky a na dánie, w tom miestě za starých pánów nálezi panští šli, ale ne jinde. Pakliby se strany swolily kdežkoli, a úřad to slyšal: tehda podwolenie práwa ruší, a moci panské potwrzuje, buď jich málo neb mnoho. 60. O potaze panském. Panského potazu nemóž žádný pán wynesti, než na kohož sudí podá; a ten má býti kmet ot swých předków. A co jest kmet, to páni wědie. 61. O nálezu w jiném miestě. Budeli pak kdy, pro potřebu a proto, že tomu páni chtieti budú, w jiném miestě nález panský, aby se stal buď w klášteře neb w jiném domu, a starší úřed- níci při tom budů, a straně obě swolé: móže we dsky wloženo býti, ale s dobrů pamětí, kterak a kde se stalo, kteří páni při tom byli, a kto potaz panský wynesl, a wóli stran také psáti. Neb jinak proti tomu řeč býwá: pokútně jsme otsúzeni, a ne w tom miestě, kde práwo, a nejsme k tomu připraweni práwem zemským, i jiných mnoho omluw. A také páni po swých stojie. 62. Mnoholi třeba pánów k nálezu. Co pánów jest třeba k nálezu? Čím wiece, tiem lépe; ale podlé starého práwa dwanáct, mimo úřad, aneb najméně sedm, wětšie polowice; ale to jest o wěci póhonné. Ale o ty wěci, kteréž jdú o zemské dobré, měliby wšichni rodowé býti podlé starého práwa, lečby kto swů wolí nechtěl, neb pro nemoc, neb pro ne- přiezeň, neb pro službu nemohl. A toby wždy každý měl ohraditi přede pány, podlé starého práwa; pakliby neohradil, než to swú hrdostí wedl častokrát, a naj- wiec přes léta zemská, tehdaby nebyl hoden swého miesta, ani potom potazu pan- ského wynositi. Ale to ostawuji u panské wóli; neb nerádi páni přietel přietele pro posilu hlasu zbawi; protož o to dále mlčeti chci. 63. O pánu s potazem. Když pán s potazem, přijma rozkázanie sudieho, po pániech jde, a páni jej učiti budů: w tom, ač se rozdělé, po wětšie straně má jíti. Pakli se rowně po- čtem rozdělé: tehda k kteréž straně přistúpí úřad wětší, to má před se jíti, a písař má opatren býti w téj róznici, wěda koho psáti a koho nechati. Také nemá žádný pán na súdě w potaz wstáti, leč jemu sudí káže aneb otpustí. 64. Po nálezu žádné otpory. Móželi po panském nálezu strana připuštěna býti k otpoře? Prawím, že

Strana 504
504 D. VI. Pana Ondreje z Dubé nemá připuštěna býti, když se otsůzenie dopustí; neboby konce nikdy nebylo, a panský nález držán má býti bez otpory. Protož písař buď w tom opatren. 65. O wstáni pánów w potaz. Majíli páni z práwa wstáti z súdu w potaz strany, když jich práwem prosí? Prawi, w druhých wěcech pilných že mají; ale druhé straně polowice pánów má ostati. A tak na přeskáčku řečníci stran obú sobě wolé, počna pówod, a pohnaný druhého, a tak až do poslednieho. A to má strana, kteráž toho potřebuje, před opowědí učiniti, práwo sobě ohradiec, a potom nic. 66. Móžli otec synóm diél dáti když chce? Móže otec synóm dáti diel, když chce, než přátely po meči k tomu přijma. A dlužen jest jim dáti wšeho statku, buď poslúpný, neb přidobytý, prawý diel, buď na čemž buď, kromě seděnie má napřed do žiwota, wěno ženy swé, růcho ložnie a klenoty, což po ženě wzal; a to wše zachowalé, což po jeho smrti ostane, má w rozdiel jíti. 67. Syn na otci móže dielu dobyti. Syn také na otci móže dielu dobyti těch wěcí, jakž napřed píši o wšecky wěci, otce při tom ostawě, jakž se napřed prawi. 68. Syn swój diel ztrati. Když syn otce, neb bratr bratra zabije, neb hanebně ochromí, podlé starého práwa, mimo jiné winy swój diel k jiným bratří neb sestrám ztratí; a nebudeli žádného, ale na krále spadne, a přes to na panském nálezu ostane. 69. Dci wěno ztratí. Kdež panna se wdá bez otcowy wóle, neb po otci bez bratrowy wóle, neb poručníków, má swé wěno ztratiti práwem starým. 70. Wdowa wěno požíwá. Když která žena owdowie a chce na swém stolci wdowiem seděti, buď s dětmi, neb bez dětí, má swého wěna požíwati podlé swých desk, kromě berně obecné zemské, jež na dědice slušie; a to tak mluwím, nenieli žádných wýmluw we dskách w tom wěně. Pakli jest co wymluweno, a we dskách wýmluwa stoji, to má tak držáno býti, jako dsky swědčie. 71. Wdowa wěno ztratí. Čím wdowa swój staw wdowí promění? Najprwé, když se za jiného wdá muže; druhé, když swé wěno w jinú ruku trhem zapíše dskami, neb jinak kterakž-

Strana 505
Wýklad na práwo zemské české. 505 koli zawadí, již swój staw proměnila. A dlužna jest swé penieze wěnné ot dědice wzieti, ktož práwo k dědinám má, a jemu jeho dědin sstůpiti. 72. Co má wdowa wzieti po sstúpeni. W tom sstúpení, mimo penieze, co má wzieti? Když jiej dsky jiného ne- swědčie, než jedno penieze, má wzieti penieze, swé rúcho chodicie i ložnie, na kterémž s swým mužem léhala a sedala, a klenoty swé, kteréž přinesla aneb muž jiej dal, obilé, kteréž ssuté k swému pokrmu chowala; ale což w zemi, nebo jiného nábytka, co jiej dsky neswědčie, toho má otjíti. Dluhów mužowých platiti nemá, než kteréž se zdlužila w swém wdowstwie, ty plať. Pakli jie co nábytku neb ji- ných wěcí dsky swědčie, to má zdwihnůti podlé desk položenie; w těch wěcech má se zprawiti dskami swými. 73. Starým práwem též wdowa wěno ztratí. Také podlé starého práwa wdowa swój staw proměni, když po smrti muže swého po roce dietě má; zjewné jest, že swého stawu počestného nezachowala a dále také nenie hodna toho swobodstwie. To jest práwo staré, a páni dobře k jejie polepšení ustanowili. 74. Na koho po smrti wdowy wěno spadne. Po smrti wdowy každé, kteráž swého práwa wěnného jinému dskami neza- wadí kterakžkoli, práwo jejie na krále spadá. Ale chlebíli s dětmi, zlé i dobré s nimi trpieci, jejie wěno na dèti spadá. A budeli třeba o jejie bydlo s dètmi, má k ukázaní dosti býti na pánu poprawci najbližšiem, w jehož je kraji, jemuž w tom má wěřeno býti na jeho přísahu, bez jiného ukázanie. 75. O poručníku sirotčiem dskami. Poručník každý dskami jest sirotków i jich zbožie do jich let tak mocen, jako sám otec, prodati, zapsati, obrátiti k swé wóli; kromě wěnowati nemóže, dáti ot sirotków nemóže, ani jim kterým póhonem do jich let co ztratiti. A dále jeho moc netrá, než jedno do let sirotka prwnieho; neb ten léta maje, i hned jest blíži poručenstwie, nežli onen dskami. 76. O společníku ot krále wydaném. Co společník ot krále wydaný sirotkóm, neb poručník, moci má? Nic ji- ného, než zaruče dobře před úřadem, aby sirotkóm neutratil, ani jim zbožie do jich let umenšil, držeti sirotky bude; a jestližeby božiem přepuštěniem do let spra- wedliwých bóh sirotka neb sirotków neuchowal, a jich zbožie nápad měl jíti na krále: tehda ten sirotčí poručník neb společník nápad králów wezme, a jiného A. Č. II. 64

Strana 506
506 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé nic. Neb král nemohl dáti jiného, než swé práwo; a jeho práwo jiné nenie, než jeho nápad sprawedliwý: dědiny, a nic jiného. 77. Král sirotkóm let dáti nemóže k jich škodě. Móželi král léta dáti sirotku, aby swé prodati, dáti aneb zapsati měl neb mohl? Prawím, že toho ke škodě sirotčie učiniti nemóž; a jestližeby jeho kázaniem úřad co zapsal ot takého sirotka, an let nemá, když k letóm přijde, nemá jeho nic wázati, než při swém ostati, a léta ot krále daná nemají jemu ke škodě býti. Nebo to prawím: kterakžkoli král práwem starým jest najwyšší poručník sirotków, wšak předčí přirození po meči a dskami zapsaní, ale aby dobře sirotkóm činili. Také k jich škodě a k jich zlému jim král z práwa starého nic dáti nemóže, než toliko swój nápad. O tom wiece mluwiti nechci. 78. Někací zmatci. Ještě jsú někací zmatci, ježto býwají u wedení práwa swrchupsaného, počnůc ot póhonów až do othádanie. A o těch chci něco málo psáti, prwé proti komor- níku, jenžto pohoní a póhon swědčí. 79. O řádu komorničiem. Každý komorník Pražský má mieti tento řád: když pohoní, má k dworu, k hradu neb k sedění přijeda, ssesti s koně a braň otložiti wětší, a s hólků do dwora, na twrz, neb do seděnie jíti, a tak sám, nebo s towařišem w dalšiech kra- jéch, pohnati a ohledati, ač otpora jest, jestli tu žena, jehož pohoní, a pečeť úřední mieti, ač ji chtieti bude pohnaný widěti neb jeho posel. A pak do prwnieho mèsta králowa jeti, a konšelóm oswědčiti, koho, ot koho a který deň pohnal. A budeli na swědčení kterú wěcí z dřewniech se kto brániti, a on z toho newynde: wie úřad pomstu starů, která se má státi. Také kdežby pohonil, a pečeti neměl, mohlby swázán býti bez prodaje, nebby ukázati nemohl, by byl komorník. 80. O zmatciech na žalobách. Pak na žalobách jsú zmatci obecní, ktož opowědného nedá, práwa neohradí, se dskami se rozdělí, a jiní jsú zmatci obecní. 81. Wýstraha na zwodu. Na zwodu chowaj se, by jinde newzwodil, jedno tu kdež póhon swědčí. 82. Wýstraha na panowání a othádani. Na panowání jinde také práwa newoď, než kdež jest zwod. Pak othádanie jinde nečiň, než tu, kdež jest zwod a panowánie, aby práwo ku práwu sjednal 1). 1) Na tomto místě končí se půwodní text spisowatelůw. Co následuje, jsau přídawky z pozdějších let, a wšak zdá se, že od spisowatele samého pocházející.

Strana 507
Wýklad na práwo zemské české. 507 83. O zhúbci zemském panský nález. Páni nalezli, aby woláno bylo we wšech městech i krajinách, aby wšichni, ktož jsú přirození zemené České země, byli wšichni w zemi, ktož slúžie proti ko- runě České, o swátosti přede pány; a wiece aby ižádný neslůžil ke škodě proti této zemi a koruně, ani jie wiece hubil. Pakliby ktožkoliwěk nepřijeli k tomu času, neb ji dále hubili, aneb proti nie slúžili: tehdyby ztratil swé dědictwie i wšecken swój nápad, kterýžby koliwěk w České koruně měl, buď u otce, u bratří, u stryj- ców po dskách, nebo kterak koliwěk; a ty dědiny i ty nápady má král dáti a obrátiti podlé panské rady, jakožto otsůzené na zemské dobré. Pakliby wždy slů- žili proti koruně, anebo koruně škodili přes ten čas, tehdy každý otsúzen jest práwa wšeho cti, jako psanec za zemského škódci a zloděje. Stalo se léta po na- rození syna božieho MCCCCI, w suché dni w sobotu u postě. 84. O nepřijímání zhúbci zemského nález. Také páni nalezli jsú, že ižádný člowěk w České koruně, buď pán, rytieř, panoše, města, nebo člowěk kteréhožkoliwěk řádu, nemá přijiéti ižádného takého zemského zhůbce a škódce. Ktožby přes nález panský swrchupsaný učinil, w swé twrze a přiebytky přijal: ani má s niem obcowati, ani jemu ižádnů wěcí nakládati. Pakliby kto přes to přijal, neb pomáhal: tehdy každý ten jest otsůzen zbožie na Králowu Milost, tak jakož jest swrchupsáno, a práwa nemá mieti s ižádným, a má býti jako psanec, kdyžby poprawce toho kraje třie páni přísežní naň wyswědčili a wyznali. Pakliby se o to ti třie páni dělili: tehdy na kterúžby wětšie strana swěd- čila, na tom mají ostati. 85. Nález o poprawě. O poprawě páni prawie, byloliby, žeby na koho bylo dowedeno popraw- cemi a konšely toho kraje: tehda má se nad takými poprawa státi, a práwa ižád- ného nemá mieti, jakož swrchupsáno stojí. A nad kýmž se poprawa děje, nemá ot poprawcí zbožie to hubeno býti ani bráno, než oděnie jeho a jiezdné koně a což s kata jest dosti, ale wiec nic. A kdyžby nemohli takého nikde chytiti, tehdy po měsieci má taký wywolán býti w městech po krajiech, jakož práwo staré jest. 86. Nález o bránie, násilé a lúpež. Také páni nalezli, aby wšecka bránie mocí, wšecko násilé, otpowědi, stráže i wšecky nátisky stály a minuly w České koruně, buď otpowědí neb neotpowědí. Pakliby kto proti tomu učinil: tehdy jest otsúzen zbožie na Králowu Milost, jakož jest swrchupsáno, a žádného práwa proti žádnému nemá mieti, a má býti jakožto psanec; než každý aby sebe hledali zemským práwem, jakožto starý obyčej jest. 64 *

Strana 508
508 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé 87. O strahowání. Také páni prawie, jižto strahují proti panskému nálezu, lúpežowé na silni- ciech, násilé, wýbojowé a jímánie, kteréž se dějí, twrzí stiekánie a osazowánie, příjmy a zlodějów chowánie proti panskému nálezu; a proto se ižádná pomsta a poprawa neděje! 88. Při tom byli tito páni. A tito páni při tom byli: král Sigmund Uherský, Heřman Chusník komorník, Hynek Berka z Honšteina sudí, Smil z Richmburka najwyšší písař desk zemských, kněz Wolbram arcibiskup Pražský, kněžie Jan Olomůcký a Jan Litomyšlský bisku- powé, Racek z Šwamberka, Boček z Poděbrad, Purkart z Janowic, Jindřich La- cembok, Jindřich z Náchoda, Ota Bergow starý, Zdeslaw ze Šternberka, Jan z Mi- chalowic, Jindřich starší Berka z Hůsky, Wilém ze Zwieřetic, Jan z Fridmburka, Jaroslaw ze Žlebów, Aleš Škopek z Dubé, Jindřich a Oldřich ze Hradce, Póta z Častolowic, Jetřich z Náchoda, Beneš silný z Dubé, Aleš z Šumburka, Jan ze Šwam- berka, Hynek Zajiec z Pihle, Tas z Boskowic, Jan z Wartmberka, Herbort z Ko- lowrat, Albrecht z Konopišče, Jan z Wlašimi, Beneš z Děčína, Miklas ze Zbra- slawic Kolowrat, Jindřich z Wartmberka, Wáclaw z Wartmberka, Jan a Boček z Poděbrad, Hynek z Črwené Hory a Jindřich z Dubé, i jiní mnozí páni na tom súdě byli. 89. O nářku chlapstwem. Páni nalezli obecně, a Oldřich ze Hradce panský potaz wynesl: jestližeby kto druhého nařekl chlapstwem a řekl jemu chlape, a on se z toho wywedl před hofmistrem neb před maršalkem, neb ačby se kto podwolili před purkrabí Praž- ským, řádem, jakž země za práwo má: tehda když se wywede, tu ihned před hof- mistrem neb maršalkem, neb purkrabi Pražským, má jemu řieci, žes selhal, a ten jemu má toho smlčeti; a cožby na to naložil, wywodě se z těch škod, móže jeho pohoniti přede pány a před úředníky. Pakliby neměl na dědinách: tehda hofmistr neb maršalek neb purkrabie Pražský má jej stawiti a jej držeti a wèziti, až se tomu dosti stane za jeho škody, podlé nálezu a kázanie hofmistra neb maršalka neb purkrabie Pražského. Stalo se léta syna božieho po narození po čtrnádcti stech desátého, we čtwrtek po swětiem Jeronymě. 90. Nález nepohoniti o zemskú wěc k duchowniemu práwu. Páni obecně nalezli, a potaz panský wynesli Zdeslaw ze Šternberka, Boček z Poděbrad a Oldřich ze Hradce: že ktožkoliwěk o zemsků wěc kohoby pohnal k duchowniemu práwu, že jsú se páni na tom ustanowili i nalezli, že to nemá býti, a že úředníci králowi s purkrabí Pražským mají to stawiti mocí králowů. A

Strana 509
Wýklad na práwo zemské české. 509 ktožby pohnal, a ktožby súd ten předsě směl wésti: tomu se úředníci králowi s purkrabí mají w jeho obrok a zbožie uwázati, a ty tak dlúho držeti, ažby se pohnanému za škody i za náklady dosti odestalo. Pakliby ten, ktožby pohonil, nic neměl: tehda purkrabie Pražský a úředníci králowi mají jej jieti a jej wěziti a držeti na králowu milost a na panský nález. A též se má státi tomu, ktožby po- stúpenie pře učinil. Neb Králowa Milost tomu chce a páni, aby o zemskú wěc před nimi měl súd býti, a o duchowní před arcibiskupem, jakož bylo ot stara- dáwna. A to jest prowoláno na hoře na hradě, i dole w městě. Stalo se přede pány, léta božieho po čtrnádcti stech jedenádstého, w pátek na suché dni o let- niciech. Také o duchowní sůd, což se jest Králowa Milost se pány ustanowil, aby nebylo o swětskú wěc a o zemskú pohoněno k duchowniemu práwu, že toho ne- držie, než wždy ti póhonowé jdú předse bez překazy, a jimi zemany hubie, a o to lidé rytieři a panoše i zemené welmi křičie, že nález panský předse nejde, kterýž we dskách stojí psán. 91. O zemskú wěc k zemskému a o duchowní k duchowniemu práwu. Páni se také potázali o práwa duchownie, že proto mají úředníci hněw a přimlúwanie, že se jedniem stawuje a druhým nic; než prosie, aby jednomu jako druhému šlo práwo, o zemskú wěc k zemskému práwu, a o duchowní k ducho- wniemu. A páni i panoše jsú k zemi usedlí, máli kto k nim které práwo, hledajž práwem, a má se jemu prawda státi. 92. Najwyšší úředníci nemají ižádného pohoniti. Sudí zemský, komorník zemský, purkrabie Pražský a písař zemský, ti wšichni čtyřie nemají ižádného pohoniti, dokudž jsú w úřadech, proto, nebo úřady wládnů, a toby jim snadně přišlo bez nákladów; neb sami wládnú, a tadyby krále, pány, rytieře, panoše zahubili. Neb mají dáti wěděti pánóm na toho, ktožby práw ne- chtěl býti přede pány, jednú, druhé žalowati, i třetie žalowati; a tu mají páni k tomu poslati, i úředníci jiní, aby jim jich towařiš práw byl přede pány. Tu když se po třetie wrátie, an práw nechce býti, ani přede pány přijíti: tehdy tepruw mají jemu páni a úředníci otpustiti, aby pohonil. Pakli přes to pohoní, neoswědčiw toho: tehdy to králowa wina, a w práwě nemělby wiec úředníkem býti. 93. Nález, že král najwyššiech úřadów nemóž zastawiti. Také těch wšech úřadów najwětšiech zemských, jakožto jest sudí zemský, komorník zemský, purkrabie Pražský a písař zemský, těch čtyř úřadów nemá jich král zastawiti ani zapsati žádnú wěcí, než mají swobodni býti; proto, zdaby který

Strana 510
510 D. VI. Pana Ondreje z Dubé úřad zawadil, tehdy dřiewe nežby byl wywazen, ažby se weliká zádawa stala zemi. I mají swobodni býti; nebo ktožby se w úřadě nehodil, aby miesto jeho jiného wsadili pro řád zemský. 94. Nález o dskách zemských. Dsky zemské nikdy nemají otewřeny býti, než jedno když páni w plném súdě sedie we čtyřech lawiciech; kromě lečby pro králowu potřebu a Králowa Milost chtěla, tehdy má Králowa Milost dsky otewřieti a swů potřebu zdieti, pojma najwyššieho komorníka, najwyššieho sudieho a najwyššícho písaře desk zemských; a zděje Jeho Milost potřebu swú, ihned dsky aby byly zawřeny zase. 95. Králowé Čeští nadali a ustawili komorníka. Králowé Čeští dali swé zbožie pro obecnie dobré chudému i bohatému, aby se jim prawda dála; dali swé wsi komorníkóm, jižto mohú chudého i boha- tého pohnati k zemskému práwu. A ti mají wšichni z těch wsi třie státi na každé suché dni u Praze; a tu mají chudi, bohati, sirotci a wdowy jednati se s nimi, komuž jesti potřebie na koho póhonu, jakž se mohú ujednati. A pakli se nemohú ujednati do prwnieho kraje, tehdy nemá wzieti wiece do prwnieho kraje, než pět grošów, buď weliká wěc neb malá; a do druhého kraje deset, a komorníku toho kraje pět; a tak každému komorníku toho kraje, z kteréhož kraje pohoní. A do třetieho kraje wèrdunk, a do najwyššieho kraje čtwrtého dwadceti grošów. 96. Nálezowé o komorníciech. A dále pak ten komorník starý, jenžto komorníky rozdáwá, ten má na nájmě komorníky dwa neb tři, a tomu najwyššiemu komorníku platí weliký plat z toho; jenž se proto žádný sirotek, žádná wdowa, ani chudý žádný nemóž se swého práwa dopohoniti ani dowesti, neb wezmú s něho což chtie, kop několiko, a to musí dáti, neb pohonu nechati. A proto ten komorník úřad najímá, aby ot jiných komorníków, jež na nájmě má, weliký groš zdwihl; a oni nájemničí komor- níkowé tady chudým lidem weliků zádawu činie, berúc hrubě s lidí. Protož nemá to býti, by úřady najímali: ale jmají wšichni komorníkowé státi, aby se potřeba chudému i bohatému stala neb dála. A to mají práwo bráti, jakožto ot stara- dáwna, a nic wiece. A proto, že tak najímají, jest zemi hrozná záwada a škoda. 97. Komorníku co práwo. Na rozdiel když komorník jede, má též práwo wzieti, jakož sudí, pět wěr- dunk a ztrawu podobnů; jakožto jest bylo ot staradáwna, že chudých nepřejímali.

Strana 511
Wýklad na práwo zemské české. 511 Sudí zemský, kdež po zwodiech jede, nebo na diel, má wzieti ztrawu po- dobnú, a ot prwnieho kraje pět wěrdunk, ot druhého tolikéž, ot třetieho i ot čtwrtého tolikéž. Ot panowánie má komorník wzieti wèrdunk, aneb jak se w rowenstwi umluwí. Ot ohledowánie desk, ktož potřebuje obláště, ten má kopu dáti, a písařóm čtyři groše. A když páni sedie we čtyřech lawiciech w plném súdě zemském, tehdy má písař dáti dsky čísti, komuž jest třeba, bez peněz, ktož se na dsky tiehne a přihnán bude. Trh když komu kladů we dsky, buď málo neb mnoho, ot každé kopy má dáti groš, za kolikož kop kúpí, a písařóm čtyři groše. Stánie a nestánie: ot toho památného již nechtie wzieti dwú kopú, ježto dřiewe čtyřmi groši otbýwali starým práwem. Ot othádanie má práwo wzieti pět wěrdunk starým práwem. Na umluwu když komorník jede, ot toho má wzieti wěrdunk. 98. Co purkrabi Pražskému, když s úřadem jede. Purkrabie Pražský, když kam s úřadem jede, ježto úředníci pošlí jej, ten má práwo wěrdunk wzieti a ztrawu podobnů. Ale nemají jemu listu dáti ot úřadu, proto, nebo sú jej úředníci poslali, a s ním komorník jede ot úřadu. A proto, zdaliby se kto wzepřel: ale má úředníky, že jej zastúpie. A proto nemají jemu listów dáwati ot úřada, neb jest to zádawa w zemi. Dá groš purkrabi, a písaři druhý, a to nemá býti. 99. O spolciech. Také spolkowé a dánie neb stupkowé nemají woláni býti, než na plném súdě panském. 100. O zatajení žaloby. Také práwo jest, kdyžby kto koho pohonil a naň žalobu wložil, a páni na súdě seděli, a páni slyšeli pohonné wěci, a řečník prowolal, máli kto žalobu pro- westi, aby žalowal; a jestli žeby zatajil, tehdy se pánóm zdá, žeby jeho žalobu měli wymazati, neb jest ji na zmatek zadržal. 101. O wěnowání w milostiwé zástawě. Také práwo jest, kdyžby kto swé ženě wěnowal w milostiwé zástawě na dwů wesniciech summu jmenowitu, jakož we dskách kladeno bude; a kdyžby se na tů dwů wsí nedostalo, ale na třetí, jakož we dskách záleží, aby mohla sáhnůti a tak jí dsky swědčily. A kdyžby ta paní owdowěla a wèno to obdržela, a potom

Strana 512
512 D. Vl. Pana Ondřeje z Dubé muže druhého pojala s tiem wěnem: tehdy kdyžby jí dědic nebo jiný, kterýžby práwo k tomu zboží měl, ježto ona wěno má w tú dwů wesnicí, stúpil jiej nebo jejiemu muži, aneb tomu, ktožby ot nie poslán byl, aneb ot jejieho muže, a oni to přijeli ot toho držitele: nemají potom dále sahati na třetí wes; to jest panský nález. 102. O poručníku w póhoně. Kdyžby kto koho pohnal k zemským dskám, a ten pohnaný sobě poručníka učinil dskami, a poručník jej položil nemocna, a potom pohnaný přišel před úřed- níky Pražské téhož dne, i prawil: »páni úředníci! teď stojím k swému práwu proti pówodu.« Tu úředníci podali toho na pány, máli ten pohnaný swů při tiem ztra- titi, ponidž jest jej činil poručník nemocna, a ten téhož dne přišel před úředníky, zdráw jsa: tehdy páni nalezli, ponidž jest zmatków hledal pohnaný, že jest swů při ztratil. 103. O swobodě pánów w náleziech. Také páni prawie, že jsú swobodní páni, že mohú z swých nálezów stalých, a w zemské dsky zapsalých, mohú jich přičiniti i ujiéti, jakožto swobodní páni. A také tak prawie, že nemají psaných práw mieti, aby se nezprawowali lidé po jich náleziech; než dnes jednomu podlé líčenie jeho pře k zisku naleznú jemu, a o tůž při jinému, ktož swú při a nerozumněje powie a ne tak řádně, podlé řeči swé líčenie, zatraceno jemu naleznů. 104. O wýpise z desk. Také práwo jest, kdyžby komu dali wýpis z desk zemských, a při tom wý- pisu, jakož ti wýpisowé býwají, ježto wětší úředníci kazují dáti, úředničie pečeti nebylo, jakož dsky swědčie; anebo se stane bez wyššiech úředníków wóle, a ten wýpis neměl úředničie pečeti při sobě, a potom ten wýpis nesrownal se se dskami, kdyžby byly dsky otewřeny, a byl ten wýpis bez pečeti: neměloby proto písaři k hrdlu jíti, neb jest karta; ale má o to trestán býti. Pakliby při tom úředničie pečeť byla, a nesrownal se ten wýpis se dskami, kdyžby byly dsky otewřeny: tehdyby písaři k hrdlu šlo. 105. O ubrmanstwí. Kdyžby na koho přišlo ubrmanstwie, a jedna strana sstála na druhé straně práwo, a dowedla toho řádem zemským, a pak zapsali mocně na ubrmany dskami, jakož toho řád jest; a druhá strana, tociž na které jest práwo ustané, chtěla toho práwem otbyti podlé líčenie swého, cožby jiej ta strana dala winu, ježto jest ustála práwo: panské jest naučenie, že nemóž práwem toho ta strana otbyti, než neboli

Strana 513
Wýklad na práwo zemské české. 513 dosti učiniti té straně, jakož jest práwo sstála, anebo ubrmanowé wratte zase strany ku práwu jich, bez pohoršenie práw jich. 106. O honění zhúbce zemského aneb zloděje. Také jest potaz panský, jakož jest ot staradáwna bylo, že Králowa Milost má pro taků wěc sáhnůti s purkrabí Pražským a swými úředníky, s městy a s klá- štery napřed; a byloliby, žeby tomu nemohli nic učiniti, má powolati pánów a po- prawcí toho kraje, w kterémž se taká wěc děje, aby Jeho Milosti pomohli; pak- liby ti wšichni nemohli tomu nic učiniti: ale mají powolati na jiné pány i na obec. A ti wšichni mají jemu pomoci; ale má jim Králowa Milost za poraženu škodu státi a ztrawu dáti, jakož ot staradáwna bylo. 107. O zápise dluhu jmenowitého. Také kdyžby kto komu zapsal třem neb čtyřem, a tak swědčil zápis, dluh jmenowitý, jakožto w zápisných knihách swědčí, aby se mohl s jedniem komor- níkem uwázati we swém dluze, a ty prodati, zastawiti, směniti, učiniti s tiem jako se swým wlastniem; a kdyžby jeden propustil z těch tří, aby to mocno bylo, jako- by wšichni propustili: pak kdyžby se jeden z těch tří s komorníkem uwázal driewe propuštěnie zápisu, a tito potom propustili po uwázání tohoto: tehdy jest panský nález, že jsú tito nemohli propustiti jeho dielu, neb se jest prwé uwázal w swém dluze. 108. O winách úředničiech. O winách úředničiech jesti toto práwo: když úředníci chtie swé winy bráti, mají na swé roky před zemany wolati, aby se každý o winy smluwil, že chtie na ty, kteřížby se nesmluwili, poslati. A když to učinie, tehda tepruw po druhých rociech mají poslati s wýpisem win na každého zemenína. A ty winy mají bráti dobrotiwě a se strawů, když sú se toho dopustili. A nemají jich brániti, doňa- wadž se stranů se winný nesmluwie, neb doňawadž roci neprojdú; lečby bylo ne- dohončie, toho mohů poprawiti po prowolání, ale do prowolánie nic. Opět obláště na jednoho nemohu poslati, leč na wešken kraj, a wždy po prowolání; lečby se páni wětší o koho smluwili, a kázali jieti menším. 109. O otbojníciech. Z toho wšickni otbojnici neb othončie práwa jsú wyňati: když otboj bude ukázán na koho, a on jsa pohnán, roky zmešká, móž naň ihned beze wšeho wo- lánie saženo býti, i k zboži i k hrdlu. Pakliby ranil neb zabil komorníka neb úředníka, ihned má k němu i bez póhonu k hrdlu i k zboží jeho saženo býti. A. Č. II. 65

Strana 514
514 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé 110. Co má z win bráno býti. A co má z win bráno býti? Prawím, jakž póhon jest; jestli ze škod, práwo jest úřada Pražského tolikéž, jako strana, a to jest, ač práwo bude stané neb do- wedené. Pakli strana práwa newede, úřad sám wésti nemóže, než podlé milosti k swé wóli winu wezmi, jakož póhon, málo neb mnoho, ale wždy w nedowedeném póhonu méně, nežli w dowedeném. Pakli jest z dluhu, z dědin kterýchkoli, buď wěno, nebo dědictwie, neb zástawa, neb základ: nemá wiece býti, než pět wěr- dunków, a wždy s milostí. A když bránie win jde škodú, kterúžby úrazem, neb othonem, neb nedániem bráti, úřad wzal, buď na koniech, neb na odění, na ranách neb na dlení ztrawy: má ten mimo winu škodu dáti úřadu a ztrawu tiem wětší. 111. O ztrawě. Co má ztrawy býti? Tolikéž, jako winy, podlé póhonu, lečby kterú hrdostí wiece sě winy dopustil; a k tomu wždy bud milostiw. 112. O práwiech dowedených. W dowedených práwiech, když strana newede, také úřad wésti nemá, lečby šlo úkladem takým, žeby se kromě desk straně smluwile, ale pro utrpenie přede dsky nepřišly, a to bylo súsědóm zemanóm známo. A proto winám léta úředniem neprochodie, aby mohli poprawiti když chtiec; kromě kdyžby winnů dědinu w jinú ruku otlúčil, a ten w druhé ruce léta zemská prodržal, jižby w tom běhu úřad swů winu ztratil skrze swé obmeškánie. Neb každý jedno swých zpráwec podlé desk do let požíwá, a nic dále, a newinný za winu cizí nemá trpěti. 113. Příčina win. Proč jsú winy nalezeny ot starých pánów? Pro strach ztráty, aby widěl i ktož pohoní, i ktož se póhonu dopustí, že práwo žádá jich klidu, a na zisk nic netbá; než nechtieli pro pokoj a pro ctnost sebe nechati, ale asponě pro strach ztráty. Nebo úředníci o to práci nesúce, darmo pracowati nechtie. A také pro powýšenie úřadów ta jim jest moc dána, jakůž páni nad swými úročníky mají, aby se toho nedopúštěli, jímžtoby swým wyšším práci a sobě neklid učinili; a každému jest zbožie mílo. 114. O držení lidí w póhoniech. Také jest panský nález proti těm, ktož lidi w póhoniech držie dluho na zmatek, aby každý, ktož na koho žaloby na prwé roky neprowede, a páni na súdě, na swého súpeře: aby ten póhon měl z desk wymazán býti.

Strana 515
Wýklad na práwo zemské české. 515 115. O stoliciech panských. Také jest nalezeno: ktožby mezi pány w stoliciech byl swým žiwotem, bez panského otpuštěnie, a žalowal na jiného, neb jiný naň, a řečník toho honil: že má při swů ztratiti. 116. O řečníku nález. Také jest nalezeno: ktožby řečníka neměl přede pány neb před úředníky, a prosil, aby jemu byl dán: že jemu má dán býti. Pakliby řečníka nikoli nemohl mieti: ale sám otpowiedaje nemá zmatkem ztratiti, než wždy na pániech neb na úřadu má řečníka prositi prwé. 117. Starší bratr mlazšiemu a sestra sestře ztratiti nemóž. To jest také práwo, k tomu prawiec, a o tu wěc dáwno páni mezi sebú róznici mají: jedni prawie, že to móž býti, že starši bratr mlazšiemu, jenžto let nemá, ztratiti móže, neb z práwa let dojda, poručník jest mlazšieho, a jsa poručník, móže jemu ztratiti; druzí prawie, že wiece ztratiti nemóže, lečby dluhowé a zá- wady otcem jich zašli. A tak wždy w té při páni stojie, jedni sem, a druzi tam táhnůc. A též wplně o sestrách, kteréž dědictwie otce swého osadú, pacholików když nenie. 118. Co we dskách shledáno. Ale což jest we dskách shledáno w takých běziech? Po otporách, a po tom, když starší dědiny prodáwá aneb zapisuje, že wždy miesto ostawí, anebo sám pro- dáwaje přimiení jméno bratra neb bratří mlazších, že jest toto práwo: když dluhu neb záwad otcowých nenie, že bratr starši mlazšiemu dokonce ztratiti nemóže; neb přirosta, swého dielu na tom bude hleděti, ktož jeho dědictwie má a jemu to ostoji. Pakli otcowa záwada: ten je wše ztratiti mohl jim i získati. Protož starší móž tiem činem wše ztratiti. Owšem pak ztratiti nemóž starší mlazšiemu, když oba léta máta; neb již mlazši léta maje, z staršieho poručenstwie wyjde, a tak z moci utratí. A pak i owšem mlazšieho dielu, měj neb neměj léta, wěnem za- waditi nemóže, než jedno swój diel. A též wplně o děwečkách dědičkách, že staršie zápisem neb útratu dielu mlazšie zawaditi nemóž. 119. O vise. Visa wydáwá se z latiny jako widěná neb ohledaná. Ta visa býwá proto: když kto má kterú při neb které práwo nebo wklad, jehož se leká: tehda wezma s sebú kohož chce, i jde ke dskám, a tu swú neb proti sobě při, zápis neb práwo kteréžkoli jest ohledá; a nalezneli co w tom swého zisku, prosí písaře, aby jemu 65 *

Strana 516
516 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé visu znamenal, a to proto, aby písař potom se neomýlil 1) proměniti, neb jest ohle- dáno. Neb do ohledánie strany které pře, móž písař we mnohých wěcech oprawiti a polepšiti, bez pohoršenie strany: ale jakž ta visa zajde, tak jest tomu již tak ostati, jakž jest widieno. A ta visa běží we wšech kusiech práwa, ot póhonu dále až do konečného othádanie, a potom dwě neděli. I jest to obecné u desk, ktož se swému súpeři brániti neb zmiesti má, jestli múdrý, najprwé se uteče ku písaři, a proše naučenie, co činiti má neb který a k čemu rok, také shledá, kterak se brániti má: i prosi písaře, »znamenaj mi visu ať mi to tak ostane, jakožť sem ohledal.« Pak se radí, co proti tomu činiti má; neb rány té, kterůž prwé ohle- dáš, lehčejie se wystřežeš, nežli té, kteréž newidíš. Ta visa se hodi welmi kaž- děmu, ktož súdu nemóž prázden býti, i pro písaře, aby nezměnil wěci ohledané, i pro řečníka, aby neřekl, tak nenie, jakož ohledaná pře jest; neb visa jest zámek wšic pře. 120. O otpoře. Pak otpora wšem jest obecná obrana proti každému práwu, kdež móže ukázána býti. Ale ne wždy má, ani každému dopuštěna býti, než za časa, doně- wadž jest čas otpierati. Čas otpierati jest do panského otsúzenie, tomu kohož súdie; potom k otpoře nepřijde. Čas otpierati swých dědin jest, doněwadž škody newezme brániem ot úřada. Čas otpierati proti práwu, doněwadž se othádanie nestane dèdinné, a dwè neděli potom. Čas otpierati wdowám, doňawadž léta wdo- wie po smrti mužów neprojdú, to jest tři léta a osmnácte neděl. Čas sirotkóm otpierati, doňawadž léta sirotčie neprojdú, táž jako napřed; a tak každému člo- wěku otpierati čas ten zemský tři léta a osmnácte neděl. Ale ne wšem jich ot- pory jdú: těm, ktož jsú otsůzeni pány, nejdů, budto pro kterůž koliwek wěc, pro otúmrť, neb pro jiné práwo. Ale jsůli jiní, ne ti, jižto jsú otsůzeni, jižto mají práwo k těm dědinám, kteréž jsú pro jiné otsůzeny, jedno nemeškajte swých ča- sów, co práwo ukazuje: mají slyšáni býti, tak w zemském súdě, jako we dwor ském, kterak otpory kladů. 121. Zpósob kladenie otpory. »Já Beneš neb Wáclaw z Přibramě oc. otpierám dědin swých i nábytków w Bahně, dwora poplužnieho se wšemi nábytky, i wšech dworów kmetciech, což tu mám, proti tomuto zápisu, neb stanému práwu, neb proti trhu, jejžto Petr ze Skal zapsal, nebo práwo ztratil aneb prodal; a prawi, že k těm dědinám lepšie práwo mám, nežli kto jiný; a to chci ukázati dskami zemskými na prwnie suché dni, když dsky budú otewřieny.« 1) Tak rkpp. wšickni; wšakby poně státi mělo: neosmělil.

Strana 517
VVýklad na práwo zemské české. 517 A jestliže ukáže, má toho požiti, jakž úřad uloží; pakli neukáže, tehda jest se sám otsůdil. Nemá také žádný otpory klásti, než ten, ktož móž propřieti a w rok wniknúti; neb jemu o práwo běží. 122. Staré práwo o držení dědin. Také starým práwem o staré drženie dědin lidi wedu wládyčie, jakož sem napřed psal, sedm swědków; ale nynie paní i wdow i jiných lidí nedopúštějí swědków, neb chtie, aby bylo dskami twrzeno, což činiti mají, jakož we dskách o to nález panský swědčí. 123. Nowý nález o póhonu, ktož slúžie králi. Takto jest práwo: když kto koho požene, a ten pohnaný bude w Praze, a král pošle k úřadu, že jsú ti pohnaní pro jeho službu ostali u něho: aby mohli státi ku práwu a zastúpiti je jich služebníci; to jest nynie w nowě úřad přijal. Tuto jest konec práw České zemè.

Strana 518
A. X. PSANÍ O ZÁŠTÍ MEZI JINDŘICHEM Z DUBÉ A NA HUMPOLCI A PETREM MALOWCEM ZPACOWA r. 1413. Z originálů w archivu Třebonském. Připomenutí. Podáwáme zde čtenárstwu příklad záští staročeského, w půwodních o něm psaných aktách r. 1413, tedy ještě před husitskau wálkau. Záští rozumí se po staročesku cine Fehde. Škoda že ne wšecka psaní o této wěci w archivu Třebonském posawad se zacho- wala; mimo to také jen psaní s jedné strany daná před sebau máme, a prawidla »audiatur et altera pars« nedosti plniti můžeme. Nepochybujeme wšak, že křiwdy s obau stran asi stejné a stejné wážné byly, ačkoli každá, jak obyčejně, sebe za newinnau pokládala. Pan Čeněk z War- tenberka zaweden jest do tohoto záští proto, že byl poručníkem sirotků, zůstalých po panu Jindři- chowi z Rosenberka, r. 1412 zemřelém; Petr Malowec z Malowic a z Pacowa byl zase služebníkem čili manem pánů Rosenberských; následowně powinen byl pan Ceněk panu Jindřichowi z Dubé práw býti za mana swého, a Petra Malowce buďto trestati, uznal-li jej za winného, anebo zastati proti wšem nepřátelům jeho. Psaní tato již w Casopisu Českého Muscum r. 1836 (na str. 260—278) poprwé tištěna byla. 1. Pan Jindřich z Dubé a na Humpolci p. Janowi biskupu Litomyšlskému dd. asi 10 Februar 1413. Služba má TM“, duostojný kněže a přieteli milý! Jakož mi TM píše, abych TM“ rozumě zprawil o Malowcowi: rač wěděti, žeť sem Malowcowi jakž jsem žiw nic nepřekazil. Než bylať swa spolu u jednoho pána, u nebožce markrabě u sta- rého; tuť mi se jest Malowec zakazowal w službu, i dobrá smy bydla spolu mie- wali. A w té mieře wzem od markrabě odpuščenie, i bral mi s nebožtíkem s Ro-

Strana 519
A. X. Psaní o záští r. 1413. 519 senberským se panem Jindřichem, a neohradiw se proti mně, jakoby měl dobrý člowěk učiniti. Toť jest jeden kus. Druhý kus rač wěděti: žeť mi je byl jal panoši mého Albrechta Dietě o smluwenů wěc a o umieřenů; jakož TM“ swědomo, kterak smy listy mezi sebú mèli s nebožtikem panem z Rosenberka: tohoť jest mému panoši musil uplatiti a jej propustiti; neb jej byl nesprawedliwě jal. Pak rač wěděti dále, že někaká Lhotka wes, ježto se je mój člowěk Wacek na to táhl, a swú prawdu dobrým swědomím dowozowal i dówody proti opatowu náprawníku z Želewa, a o to mnoho roków bylo mezi nimi, a nikdy se mému ne- mohlo rowné státi od opata Želewského; a tohoť dobrým swědomím ukážem, do- brými panošemi toho kraje, i kněze arcibiskupowým úředníkem purkrabí Bedřichem z Řečice, ježtoť jest naň ubrmanstwie již najposléz přicházelo, a wždy jimi schá- zelo, ale ne mým člowěkem. A když se wždy mému člowěku nemohlo rowné státi: tehdyť sem těm lidem kázal zajieti, i je wšecky zjímati z té Lhotky, oswěd- čiw w kraji mnoho dobrým lidem, i nebožci Odolenowi, a jemu se též zdálo. I dal sem ty lidi wšecky i dobytek na rukojmě, taků měrů, aby ti lidé neslušeli w žádného, ani žádnému úroka wydáwali, do ohledanie ubrmanského, jakož sú byli wydáni s obú stranú, ktožby k tomu sprawedliw byl, mójli aneb opatuow. A opat obwrh se toho wšeho, i žalowal na me KM“ a městóm, že jsem jemu a jeho panoši pobral a kwalt mu učinil. Tu mě KM' obeslal, a já sem ihned k JM" jel, i wy- wedl sem se před JM“ i před městem, že jest na mě křiwdu žalowal. A opat wida, že jemu jeho zlost a křiwda nemohla ostáti, i šikuje na mě Malowce, že Malowec píše mně o swého Uhlíka, prawě bych jemu jeho panoši pobral Uhlíkowi. A já mu hned zase odepsal: Newiemť bychť co tobě nebo twému učinil; pakliť se wždy zdá, bychť co winowat byl, buď semnú před purkrabí Pražským, tuť chci slyšeti, z čeho mi winu dáš; a jáťbych k tobě také měl něco mluwiti. Tu mi psal zase, že před purkrabí býti nechce, ani před králowú raddů, a prawě že mi se nehodí býti; to on wie proč. A podal mi nebožce Rosenberského, pána swého, a on nebožtík podal nás na Čeňka z Wartemberka, jakož nynie Lipnici drží. Tu sem já hned poslal Prokopa strýce swého ku panu Čeňkowi, prose jeho by se w to uwázal, a chtě naň mocně zaručiti. Tu mi pan Čeněk wzkázal, že to chce rád učiniti, a že mu jest o tom také nebožtík Rosenberský psal, že jeho Malowec má za to také prositi: toho jest neučinil. A tohoť wěřím panu Čeňkowi, že mi to sezná. A mezi tiem TM' mluwil semnú od desk wyšedše u S. Jiljie, že je Ma- lowec na TM' mocně přišel, což jest mezi mnú a mezi ním; a já to také TM“ mocně w ruce dal. A TM nem takto odpowěděla a řka: toť buoh wie, žeť té prázdni nemám toho konati nynie mezi wámi; než učiň takto šwagře, a ty Malowče, slibtaž ke mně, abyšta spolu neměla nic zlého činiti. Tu swa oba slibila pod wěru a pode

Strana 520
520 A. X. Psaní o záští r. 1413. ctí. Tu TM' řekla: chciť wám rok položiti, nemohllitbych mezi wámi skonati, a který co mienil proti druhému, aby jemu dal dwě neděli napřed wěděti, ty šwagře jemu, neb Malowec tobě. Toť sem já zdržel. A w té mieře učinil mi tento kwalt a bezprawie, a oblúpil mi mú chudinu, bez odpowědi, zlodějsky, w mírné zemi; a již prawi, že semnú do wánoc přímiřie měl Twů M“ udělané. O tomť sem já nic newěděl, aniž wiem, a tohoť se na TM' táhnu, že mi jest TM o tom příměří nic neřekla, aniž o tom co wiem. A tohoť TM“ wěřím, že mi to seznáš. Dat. oc. 2. Pan Jindřich z Dubé p. Čeňkowi z Wartenberka a z Weselé dd. 27 Sept. 1412. Nobili domino Czenkoni de Wesele alias de Wartmberg, fratri nostro carissimo. Služba má napřed tobě, urozený pane Čeňku, bratře milý! A jakož mi píšeš, žeť se zdá, aby ta wes u pokoji byla: wěz bratře, žeť já u pokoji jsem i s swými, i ktož pro mě chce učiniti nebo nechati. Než s Malowcem žádného přímiřie ne- mám, ani s jeho pomocníky. A wčera dosti pozdě přislo mi poselstwie, žeť se sbierá, a mluwil před dobrými lidmi, ježto mu to wuoči poznají, a prawě bratře, žes mu kázal, aby swého hleděl. Protož milý bratře! nauč mě sám, kterak mám s ním bydliti; tebeť pro žádného ztratiti nechci. Pakliť proti tobě nenie, jinéhot se powážiti musím. Protož milý bratře! což ty mi koliwèk dieš, a psáti budeš, na tom chci ostati, a tomuť wěřím. A tohoť prosím odpowědi po tomto poslu. Dat. ſeria tertia ante Wenceslai. Henricus de Duba alias de Humpolecz. 3. Jan biskup Litomyšlský p. Čeňkowi z Wartenberka dd. w Litomyšli, 2 Fcbr. 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartemberg alias de Wesele, amico nostro carissimo. Urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, žeťbychom se byli rádi s TM“ sjeli w tuto neděli w Hradci, a zwláště o tu záhubu šwagra našeho pana Jindřicha z Humpolce, od toho Malowce. I přišlo nám wečeros poselstwie odtad, kterak ten Malowec miení jej dále dohubiti. A my sme onehdy poslali swé dwořany šwagru našemu na Humpolec, aby jemu jediné hrad zachowali; a byli sme poselstwie k TM“ na Krumlow učinili o to, a teď potom po panu Pískleti; a tak sme swému šwagru byli wzkázali, aby wždy u pokoji byl, pokudžbychom od TM“ odpowědi ne-

Strana 521
A. X. Psaní o záští r. 1413. 521 měli, jestli twój a sirotčí či nenie. Protož milý pane i přieteli! prosimeť, rač se k tomu ukázati jako přietel, jestliť twój aneb sirotčí, aby se našemu šwagru ode- stalo a jeho chudým lidem to bezprawie a moc proti řádu zemskému, a dále ať s ním swé wóle i s swými pomocníky bezprawně nemá. Nebť toho TM“ i sirotkóm úplně wěříme, že se k tomu ukážete jako přietelé naši a páni sprawedliwí. Nebo taká záhuba se nestala od wládyky pánu z lehka nikdy mocí a pychem bez práwa w této zemi. Pakliť wáš nenie, ale wèřímeť TM“ jako pánu i přieteli swému, že našemu šwagru i nám toho pomocen budeš i s sirotky naň, jako na zhůbci a bez- prawníka, aťby mu se to bezprawie odestalo. A rač nám w tom za zlé nemieti, žeť nynie tu do Hradce přijeti nemóžem, proto, nebť se bojíme, byť mu se wětšie hanba a škoda nestala; nebťbychom jeho nerádi dali taků mocí dohubiti, leč tomu nic nebudem moci učiniti. Také rač wěděti, žeť jest kněz Hanuš z Ratiboře již twój list wzal, a jehoť u nás leží. Protož když ráčíš, tehda po tento pošli, budeť také wydán. Račiž nem těch swrchupsaných wěcí konečnů odpowěd dáti; nebť- bychom to buoh wie nerádi, byť dalšie záhuba a wálka mezi nimi šla. Dat. Lu- tomyssl, ſer. quinta ipso die purificationis beatae virginis Mariae anno etc. XIII°. Jan z božie milosti biskup Litomyšlský. 4. Jan biskup Litomyšlský Petrowi Malowcowi z Pacowa dd. w Litomyšli 3 Febr. 1413. Malowče! Twémuť sme listu dobře srozuměli, a známeť to, žeť sme na tě žalowali KM“, hofmistru a raddě, a také panu Čeňkowi, žes nám zahubil šwagra našeho swů mocí bezprawně, proti zemskému řádu, i zlúpils jeho lidi, a maje řád zemský a práwo před sebů. A byllitby tobě náš šwagr mnoho bezprawie učinil, tiemby wiec utrpěl, a nemohlby on tobě ani žádnému z práwa a z řádu wyniknúti, tak jakož KM“ a pány w zemi ustanoweno jest, aby žádný na druhého mocí ne- sahal bez práwa, odpowěda neb neodpowěda. Než tys opowrh se wšeho práwa a řádu, i zahubils jej swů mocí bezprawně; a tohoť jest nám welmi žel. A již se podáwáš přede pány a před města; toť sprawedliwé nenie, pobraw jemu moci napřed, i chceš to sobě jmieti, a ješče jemu winy dáwáš z bezprawie, a tohos nikdy naň nedowedl, ani přede pány ani před městy. Než přes to, wrať mu cos jemu pobral: máť náš šwagr i přede pány i před městy tobě práw býti, z čehož jemu winu dáš, a jemu se staň též. Pakli toho neučiníš, wěřímeť KM“ i pánóm, i wšem dobrým lidem w této zemi, žeť se k tomu Jich M' přimluwi a přičiní, aťby se našemu šwagru sprawedliwé stalo, podlé řádu zemského, jakož to w mírné zemi slušie. Dat. Lutomyssl, fer. sexta post purificationem etc. A. Č. II. 66

Strana 522
522 A. X. Psaní o záští r. 1413. 5. Jan biskup Litomyšlský p. Čeňkowi z Wartenberka dd. w Litomyšli, 7 Febr. 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartenberg alias de Wesele, amico nostro carissimo. Urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, žeť sme dnes se sjiežděli se panem Herartem blíž Třebowé, o ty wěci, jakož mají se panem Lackem spolu činiti; i prawil nám, že kněz Hanuš w tuto neděli miení sám na roce býti w Lanckroně; a nám se to nezdá, než aby zde w Litomyšli rok byl, neb tam takého zpósobu nenie. I píšeť TM“ plnějie o tom, a prosil nás, abychom jeho list po swém poslu poslali. I prosímeť snažně TM“, aby také ráčil sem přijeti jako do swého domu, a zwlášče pro S. Viktorina; na tom nám TM zwláščí líbost ukáže. A o Malow- cowi chcemť k TM“ Bernharta purkrabi našeho wyprawiti s koneční wěcí; neb- bychom zaitra z Humpolce měli poselstwie jmieti. A rač odpowědí po tomto poslu nemeškati, aťbychom ješče w sobotu mohli panu Herartowi odpowěd dáti. Dat. Lutomyssl, fer. tertia proxima post Dorotheae. Jan z božie milosti biskup Litomyšlský. 6. Týž témuž dd. w Litomyšli, 12 Febr. 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartenberg alias de Wesele, amico nostro carissimo. Urozený pane a přieteli milý! Rač wěděti, žeť sme byli poslali Bernarta purkrabi swého k TM“ o toho Malowce w tuto středu; i wrátil se z Hradce, zwè- dèw že TM' ujela z kraje. A jakož nám TM psala, žeť jest toho žel, co jest Ma- lowec učinil: z tohoť TM“ welmi děkujem. A také jakož TM' weli, aby příměřie bylo, a na někoho aby zaručili s obú stranů: i příměřie, i mír, i pokoj, wšeckoť má šwagr náš přijieti, jediné ať jemu wráti napřed, cožť mu jest bez práwa mocí swů a kwaltem w mírné zemi proti zemskému řádu wzal. A chceliť to Malowec učiniti, šwagr náš máť mocně na TM zaručiti a na TM“ dosti súdce s Malowcem mieti; an toho podáwal, jakož prawi, na nebožce pana z Rosenberka, a potom na TM', jakož TM' w tomto přepise lépe shledá 1), ježtoť nám jest poslal šwagr náš tu při popsanů, kteréž sme dřiewe neslyšeli tak úplně. Tu TM' shledá, mělliť jest jej proto tak nekřesťansky zahubiti. Protož milý pane, poněwadž jest twoj a si- rotčí, račiž se k tomu ukázati milostiwě aneb sprawedliwě, jako pán a přietel náš, 1) Rozumí se zde psaní nahoře postawené pod číslem 1, dd. asi 10 Febr. 1413.

Strana 523
A. X. Psaní o zášti r. 1413. 523 podlé zemského řádu. Neb TM' dobře wie, žeť to práwo w zemi nenie, byť jeden pobera jednomu, i měl to napřed sobě, a o to podáwal na lidi, nebo na panský nález, anebo na města, newrátě zase, jakož toho i Malowec podáwá; a ješče na- šemu šwagru dáwá bezprawce, pobraw jemu jeho mocí bezpráwně, a jeho lidi maje u wězení; jehož sme jemu odepsali, že na našem šwagru nic sníti nemá, když mu wrátí, že stane i přede pány i před městy, a bude práwo trpěti k zisku i k ztrátě, jakož TM' w tom přepisu také ohledá, kterakť mu odpisujem 1). Protož prosímeť TM“ pro buch a pro sprawedlnost, račiž se k tomu tak ukázati již konečně, ať- bychom widěli, žeť jest toho TM“ žel. A nechtěllitby Malowec wzdy na TM“ dosti mieti, a wrátiti i lidi propustiti, ačby pak TM' neráčila nám pomoci, ale wěřímet TM“ i sirotkóm, že jemu toho pomáhati nebudete, byť měl tak zahubiw našeho šwagra i dohubiti jej k swé wóli i s swými pomocníky. A tohoť prosíme již ko- nečné a milostiwé odpowědi; nebťbychom toho nerádi jinde hledali než u TM“, po- něwadžť jest twój a sirotči. Datum Lutomyssl, dominico die proximo ante diem S. Valentini. Jan z božie milosti biskup Litomyšlský. 7. Erhart z Kunstatu p. Čeňkowi z Wartenberka dd. w Litomyšli, 15 Febr. 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartemberg alias de Wesele, amico suo carissimo. Urozený pane a přieteli milý! Služba má tobě. A milý přieteli, tak jakožť sem tě byl obeslal, a žádaje abychom se někde sjeli, jehožs toho pro některé pilné swé potřeby učiniti nemohl: tohoť mi jest welmi žel, a zwlášče proto, že sem chtěl s tebů rozmluwiti o Kněžé Milost biskupa Litomyšlského, ježto mu se weliká nelibost stala i hanba na Humpoleckém zboží od Petra Malowce twého panoše. A když pak spolu se shledati nemóžem, milý přieteli, přičiň se k tomu některak, jež- toťby dobře bylo, aby Kněžé Milost zachowal sobě. Neb wieš dobře, že na něm welmi dobrého přietele jmáš, i se mnú, a žeť se mnohem lépe hodí než ten Ma- lowec ke wšem wěcem, a zwlášče učinilliť jest to Malowec bez twého wèdomie. Neb móžeš dobře rozuměti, jakož knězi podáwáš, žeby jej chtěl postawiti přede pány neb městy neb obecným člowěkem, učinilli co neřádného, aby utrpěl, jakožby se jim zdálo: nebo tomu, w tej mieře jako jste wy spolu, by se tobě to ot kněze kterého přihodilo, a on tobě tak podáwal, jakož ty toho podáwáš, a nepoprawil k tomu jako přietel a kázal wrátiti cožby ješče tu bylo, žeby tobě to welmi ne- 1) Rozumí se opět psaní stojící nahoře pod číslem 4. 66 *

Strana 524
A. X. Psaní o záští r. 1413. 524 chutno bylo, a nezdáloťby se přietelské. Protož milý přieteli! jáť píši jako ten, ježtotbych wěru rád twému ctnému i dobrému. Než ty sám již pak na to pomysl dále, žeť se cele nehodí toho tajdinku knězi podáwati bez ukázanie, jako přieteli. Neb byť tobě mój panoše pobral, tyby mi jinak neřekl, než žeť jest mój pobral, a ty na mě péče nejmáš; a jáťbych tobě z toho počestně wyjíti nemohl, lečtbych se w tom ukázal jako přietel, a žeť mi jest toho žel, a že o tom newiem. Ty pak přes to wieš což máš činiti. Než mněťby se zdálo, ač se tobě zdá, aby ty kázal Malowcowi wrátiti to wšeckno coť jmá toho wzátku, i wězně i šacunky pro- pustiti, lečs mu powolil k tomu účinku, a k tomu wězenie od něho přijieti, a jeho tak pokázati, aťby ten ani jiní bez twé wuole a bez twého wědomie takých kusów nečinili, a zwlášče proti twým dobrým přátelóm; neboťby tě zawesti mohl w ne- přiezni i w lecikaké řeči, ježtoťby škoditi mohlo. A to učině, zdáloťby mi se, aby kněze inhed obeslal, aby se s tebú někde shledal; a žádalilibyšte mne k tomu, chtěltbych k tomu přijeti pro lepšie, aby ty s knězem wzdy takým přietelem ostal, jakož ste počali s sebú dobře býti. Neboť jest to wšie zemi dobré, jehožtby ho- spodář zemský i rozliční jeho podruhowé rádiby, by jinak bylo mezi wámi 1). Ty pak pomysl na to, welmiliby to dobře bylo. A milý přieteli, mně za zlé nejměj, žeť tobě tak píši a rozkazujiť, jakoťbych pěstůnem u tebe byl: neboť to wěru pro dobré činím, a sámtbych tak učinil, jakožť píši, byť mi se též přihodilo s dobrým přietelem. Než přes to milý přieteli, ty jmáš stokrát lepší rozum nežli já, učiň jakožť se tobě zdá. A toho mi daj otpowèd po tomto poslu. Dat. Lutomyssl, fer. quarta proxima post diem S. Valentini. Erhardus de Kunstat. 8. Jan ze Hradce témuž dd. w Praze, 20 Febr. 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartenberg alias de Wesele, amico suo dilecto. Služba má napřed, urozený pane a přieteli milý! Jakožs mi psal o Petrowi Malowcowi, tomu sem srozuměl. I mluwil sem pilně s Králowú Milostí o to, a JM tak prawi, ež učinil Malowec proti řádu a běhu zemskému, zwláště nálezu panskému, ježto JM jakž prawí, tě přieteli i wšichny pány o to obsielal, aby žádný, kdožby s kým činiti měl, jinú wěcí žádnú nehleděl, než práwem a řádem zemským; 1) Naráží se tu bezpochyby na Konrada z Vechty, tehdáž biskupa Olomuckého a spolu podkomořího w král. Českém, jenž brzy potom na arcibiskupstwí Pražské po- wýšen byl.

Strana 525
A. X. Psaní o záští r. 1413. 525 a takť rozumiem, ežtby bez pomsty býti nemělo 1). Protož přieteli opatř se i si- rotky ty w tom, aťby k škodě nepřišli. A jakož píšeš, aťbych wěděti dal, budeli KM' o suchých dnech w Praze: jinakť tomu nerozumiem, než ežt w Praze zde bude na ten čas; nebť sem JM“ o tom pilně tázal, a JM' mě na tom ostawil, a jinak nic. Protož aby wždy w Praze byl, tot mi se zdá. Dat. Pragae, fer. secunda ante cathedram S. Petri, anno etc. XIII°. Jan mlazší z Hradce Římského a Českého krále hofmistr. 9. Jan biskup Litomyšlský, témuž dd. w Litomyšli, 25 Febr. 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartenberg alias de Wesele, amico nostro carissimo. Urozený pane a přieteli milý! Jakož nem píšeš, že nám konečnie odpowědi dáti nemóžeš, pro některaký ustrk s Hradeckým, a také abychom k suchým dnóm pro TM' jeli, paklibychom wždy nemohli býti, ale aťbychom ihned TM' obeslali, že nám chceš konečnů odpowěd dáti, a že nám ufáš, že na to jinak nesiehnem, že ráčíš se k tomu ukázati, že nám toho žel nebude: wie TM', milý pane i prie- teli, kterakť toho pokorně a tak dlúho na TM“ hledáme, poněwadž jest twój a si- rotčí, s naší škodů i s našeho šwagra weliků záhubů; a TM' ani toho ráčí stawiti, ani k kterému miestu podobnému přiwesti, a on jej wždy před se hubí, šacuje jeho chudé lidi i wězně přieliš ukrutně na najwyššie, a ježto druzí snad za to i hrdla dadie; a wždy do té doby to trpíme, a na to žádné konečné odpowědi jmieti nemóžem. A tomu se welmi diwíme, neb se nám nezdá, bychom to kudy proti TM“ prowinili, by swému na nás i na našeho šwagra taků wěc přepustil, aby nás tak ukrutně k swé wóli hubil proti šemu řádu zemskému. A přes to milý pane, ješčeť TM“ snažně prosíme, probuch, račiž nám již konečně se k tomu tak ukázati, aťbychom wěděli, coť činiti máme; nebť to buoh wie, žetbychom skrze TM' o to najradše konec měli. Neboť nám jest KM list poslala, kteréhož TM“ prepis w tomto posieláme. Račiž nám k tomu sám raditi; nebť my z toho dobře nemóžem, na čemž sme s JM“ a se pány ostali, leč se TM' sám k tomu ukážeš, aťby toho třeba nebylo. Dat. Lutomyssl, sabbato die proximo post festum S. Matthiae Apostoli. Jan z božie milosti biskup Litomyšlský. 1) Podlé jiných zpráw již tentýž den, t. 20 Febr. 1413, král Wáclaw sám ten rozkaz wydal, aby wojsko králowské pod Vikéřem z Myšlína, purkrabím hradu Pražského, a wojska pánů českých i biskupa Litomyšlského we středu před nedělí Esto mihi (1 března) w Nače- raci se strhly, a nazejtří potom (2 března) městečko Pacow, rytíři Malowcowi náležející, oblehly.

Strana 526
526 A. X. Psaní o záští r. 1413. 10. Boček z Kunstatu a z Poděbrad, témuž dd. w Litomyšli, 25 Febr. 1413. Nobili domino Czenkoni de Wesele alias de Wartenberg, amico suo carissimo. Služba má tobě, pane a přieteli milý! Dáwámť wěděti, žeť sem byl u Kněžé Milosti o ty wěci jakožs mi poručil; a Kněžé Milost jest k tomu příchylna, jediné žeť jest o to teskliw o toho Malowce, že mu nedáš žádné konečné otpowědi, ani toho kážeš wrátiti což ješče jmá, aniž wězňów kážeš propustiti, než on je wždy předse šacuje. Protož milý přieteli! jsili toho úplně mocen, ukaž se ješče Kněžé Milosti w tom: pakliby toho nebyl úplně mocen naň, ale zjew se w tom Kněžé Milosti anebo mně, aťbychom mohli tomu lépe srozuměti. Nebo wěz, žeť jest král poslal k Kněžé Milosti, aťby wzhóru byl, a chtě sám k tomu učiniti. Protož wěrněť mi se zdá, jsili toho mocen, aby sám k tomu učinil; a toho nedopůščej, byť KM“ sama k tomu činila. Nebť mi se zdá, žeť tobě to nebude počestno, ani sirotkóm. Dat. Lutomyssl, sabbato proximo post diem S. Matthiae apostoli. Boczko de Kunstat alias de Podiebrad. 11. Čeněk z Wartenberka nejw. panům auředníkům zemským. (Z půwodního konceptu s. d.) Urozeným pánóm, panu Alšowi z Dubé, najwyššiemu komorníku, panu Hyn- kowi Berce z Hoensteina, najw. sudiemu, panu Albrechtowi Koldicowi, sudiemu desk dworských, Mikulášowi písařowi desk zemských, i wšem jiným pánóm, kte- řížto nynie jsú o těchto suchých dnech w Praze: Já Čeněk z Weselé jinak z Wartenberka, mocný poručník urozených sirotków z Rosenberka: Službu swú wzkazuji, a dáwám wám wěděti, žeť sem KM“ obsiclal listy swými i posly, a prose JM“ jakožto swého milostiwého pána, aby KM' mè i ty si- rotky, i jich panoše Petra Malowce z Pacowa, při řádu a při práwu a při panském nálezu ráčil ostawiti, i při tom ustanowení, jakož jest JM s kniežaty, s biskupy a se pány w suché dni adventnie se obstanowil; kteréhožto obstanowenie JM’ list mi jest poslala w tato slowa: (psani to chybi.) Kteréhožto panoši chtěl sem postawiti před JM“ a před wámi ku plnému práwu tyto suché dni. A toho JM wšeho neráčila odemne přijieti, než nemilo- stiwě, náwodem zlých lidí, mimo wšecken tento řád, mé podáwanie, i mimo listy swé, kázal jej oblehnúti a jeho dobýwati, mně k hanbě a těm sirotkóm; a já toho,

Strana 527
A. X. Psaní o záští r. 1413. 527 ani ti sirotci proti JM“ ani proti koruně nikdy neprowinili. A k tomu ješče mi JM' wzkázala, žebych jemu odpowěděl, a že mne chce za swého nepřietele mieti; a já o tom nic newiem. Protož wás proši, milí páni a přietelé! jakožto sůdcí zem- ských, abyšte ráčili JM“ prositi a na to zwésti, aťby ráčil toho panoše sirotčieho při řádu, při obyčeji a při panském nálezu, i při tom obstanowení, kteréžť mi jest we swém listě psal, ostawiti, a od něho odtrhnúti a jeho wěcí nehubiti; nebť se mně nynie s sirotky děje, a potomby se wám mohlo též dieti. Nebť jsem já wždy hotow toho panoši postawiti před JM“ i před wámi ku plnému wašemu nálezu; a byltbych to učinil nynie w tyto suché dni, byť byl JM' odemne to ráčil přijieti, a tak nemilostiwé odpowědi mi nedáwati. Také wiece wám oswědčuji, ačbych já neb kto mój měl před wámi k kterým práwóm státi, žeť pro JM' já ani moji ne- smějí státi, aby jim to škodno nebylo; poňawadž jest mně JM tak nemilostiwů od- powěd dala; ježtoť jest toho nižádnému nikda neučinil, byť ho neostawil při tom řádu, jakož swrchupsáno stojí. Pakliby toho wšeho JM' neráčil učiniti ani přijieti, tehda prosím, aby wám to w paměti bylo, žeť mě JM ani těch sirotków neráčí při řádu a při panském nálezu, ani při swých listech ostawiti. A na čem s JM“ osta- nete, tohoť prosím abyšte mi odpowěd ihned dali. Dat. etc. 12. Čeněk z Wartenberka králi Wáclawowi IV. (Z půwodního konceptu s. d.) Najoswiecenější knieže, králi a pane mój milostiwý! Jakož mi TM' wzkázala po mých posléch, že sem TM“ odpowěděl: toho jest TM' neshledala w mých listech, ani po mých posléch, nebť sem TM“ dálibuch jakž jsem žiw neodpowiedal 1). Než TM“ wždy ještě proši, jakožto swého milostiwého pána, aby ráčil toho panoši mého a sirotějeho při řádu a při panském nálezu ostawiti, i při tom obstanowení, jakož se jest TM' obstanowila s kniežaty, s biskupy a se pány, kteréhožto obstanowenie TM' list mi poslala. A jestli kto ten, ježtotby TM' na to wedl, aby TM' mne a těch sirotków a toho panoše mého neostawowal při řádu, panském nálezu i při swých listech: doufám TM“, že se TM' nedá na to zwésti, by nademnú a těmi si- rotky i tiem panoší ten počátek učinila, ježto ho TM' nikdy nižádnému neučinila w této zemi, by jeho při řádu zemském a při swých listech neostawil. Nebť sem já TM“ wzkazowal, chtě toho panoši před TM“ a přede pány ku plnému práwu postawiti, i bylbych to učinil, by mi TM té nemilostiwé odpowědi nedala; i dnešní den bylbych hotow to učiniti, by jedno ráčila TM to přijieti. A wždyť ještě 1) Odpowěděti znamená zde tolik co opowěděti zášti, absagen, Fehde ansagen; odpowěd jest Fehdebrief.

Strana 528
528 A. X. Psaní o záští r. 1413 TM“ ufám, že to odemne milostiwě přijme TM, a že káže od něho odtrhnúti, a jeho wiece nehubiti mně k hanbě a těm sirotkóm. Nebť sem já, ani ti sirotci, nikdy proti TM“, ani proti koruně toho neprowinili, bychme neměli při řádu zem- ském a při TM“ listech ostaweni býti. A takéť sem slyšal, že z TM“ raddy mlu- wili sú o to, že TM“ w swých listech službu nepíši, a chtiec mě dále k TM“ ohyz- diti. Rač wèděti, žeť to z řádu činím, kterýžť k TM“ příslušie, poněwadž TM' píši swým milostiwým pánem, móže TM i každý tomu rozuměti, žeť jsem TM“ z práwa w službu poddán. I chci rád slúžiti, ač TM to ráčí odemne přijieti; a mohu lépe TM“ poslúžiti, než ten kdož jest TM toho zprawowal, a nerozuměje k řádu twého duostojenstwie. A toho wšeho prosím, aby mi ráčil dáti milostiwú odpowěd. Čenek z Wartenberka a z Weselé. 13. Král Wáclaw Čeňkowi z Wartenberka dd. w Praze, 3 března 1413. Wáclaw z božie milosti Římský král wzdy rozmnožitel říše i Český král etc. Wěrný milý! Listu swému, jenž si nám o Petrowi z Malowic poslal, dobře sme srozuměli; a již sme s urozenými Českými pány, našimi wěrnými milými, w těch suchých dnech, ježto nynie minuli, ustanowali a řád učinili ten, jakož sme tobě dřiewe wzkázali i poslali. Proti tomu se jest dřiewe řečený Petr s hrdosti i s násilém posadil. Proto sme Vikéřowi podpurkrabí Pražskému i jiným úřed- níkóm našim poručili, aby oni jej naším jménem k tomu připrawili, atby našemu přikázaní poslušen byl, a dřéwepsaného našeho ustanowaní, ježtož sme s našimi pány českými učinili, držel, a proti tomu se wiece neprotiwil w nižádnej mieře. A přikazujem tobě, jakožto našemu, aby ty ani žádný jiný jej proti nám i proti zemi nefirdruwali, ale nám proti jemu pomocen byl, i hradu i města Pacow jme- nowanému Vikéřowi k naší ruků podlé zemského řádu sstůpil, a dřéweřečeného Petra na suchy dni ježto nynie přijdú před námi i před pány postawil. Neb co w těch wěcech proti jmenowanému Petrowi činímy, to tobě i těm sirotkóm ne k nechuti, ale proto, aby naše ustanowanie i panské předse šlo a držáno bylo. A wěříme tobě, že nám toho pomocen budeš, a dřéwejmenowaného Petra proti nám i zemi nebudeš firdrowati. Pakliby jej kto firdrowal, k tomu se tak chceme ukázati, jakož k tomu, ježto zemské ustanowanie a řád ruší. Dán w Praze, ten pátek před přenešením S. Wáclawa etc. Per D. Joh. de Nova Domo magi- strum curiae: Joh. de Bamberg. Urozenému Čeňkowi z Wesel, řečenému z War- tenberka, wěrnému našemu milému.

Strana 529
A. X. Psaní o záští r. 1413. 529 14. Konrad z Vechty, biskup Olomucký, témuž dd. w Praze, 3 března 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartmberg alias de Wesel, amico nostro carissimo. Urozený pane, přieteli náš zwláščný milý! Twémuť smy listu dobře urozu- měli, jakož nám o swého panoši o Malowce píšeš. Dáwámyť na wèdomie, že dřiewe nežli nás ten jistý twój list došel, žeť sú již druhý den před tiem purkrabie Pražský s králewými lidmi byli wyjeli: a tak smy tomu nic nemohli učiniti, tak jakož by- chom byli rádi. Než by nás twój list jediným dnem prwé byl došel, nadějemť se úplně, žeťby to wšecko bylo staweno. A přes toť smy wzdy ješče o to s KM“ mlu- wili welmi pilně: a JM' nemiení jinak učiniti, než aby swrchupsaný panoše twój té swé twrze purkrabi Pražskému k králowě ruce sstúpil, a sám jemu také slibil wězení, aby se přede pány postawil a jměl na pániech dosti wedle zemského řádu; jakožť zlehka též KM také píše. Proto zdáť nám se, aby to panoše twój učinil: a myť se rádi pro tě, jakožto pro swého zwláščnieho přietele, k tomu chcmy při- mluwiti a přičiniti, což budem najlépe moci. A netoliko w tom, ale w čemžt bychom koli mohli býti klibosti, toťbychom welmi rádi učinili. Dán w Praze, ten pátek po S. Matěji. Konrad z božie milosti biskup Olomucký, poručník a zpráwce kostela Pražského. 15. Jan ze Hradce témuž dd. w Praze, 3 března 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartemberg alias de Wesele, amico suo dilecto. Služba má napřed, urozený pane, přieteli milý! Srozuměl sem, ež pro toto obehnánie, jakž KM' kázal Pacow obehnati, búříš se drahně a z toho protiwíš; a toť sem s KM“ já mluwil, a JM' tak prawí, ež jest toho neučinil ani činí z nižád- ného hněwu a z nechuti, než z řádu zemského práwem, panským ustawením a ná- lezem; poněwadž panského ustanowenie a nálezu wywrhl se Petr Malowec, prwni w tej zemi držeti nechtěl, zjewně proti zemi wše učinil, což jest JM kázal, ež jest to z práwa učiniti musil, ano na JM skřek weliký jde. Protož přieteli w tom se opatř welmi dobře, a zwláštěť pro ty sirotky prosím, aby se nebúřil a jich ne- zawodil. A JMK. kázal jest, aby Vikéř podpurkrabie w tu twrz i w zbožie se uwázal do panského nálezu k králewě ruce; a nechtělliby sstúpiti, aby dobyto bylo wzdy podlé panského ustanowenie. Prosímť wzdy, jakž wěřím, aby se tak nebúřil, a sirotków aby nezawodil. Dat. fer. VI ante carnisprivium, anno dom. M°CCCCXIII°. Johannes Junior de Novadomo Roman. et Boem. Regis Magister Curiae. A. Č. II. 67

Strana 530
530 A. X. Psaní o záští r. 1413. 16. Jan ze Hradce auředníkům na statcích panů z Rosenberka dd. tamže, týž den. Já Jan mlazší z Hradce, hofmistr Římského a Českého krále, wám wšem úředníkóm a purkrabiem sirotčím z Rosenberka wzkazuji napřed přiezeň swú. Sro- zumělť sem, ež pan Čeněk něco horlí a búří se proto, ež KM' kázal obehnati Pacow, proto ež Petr Malowec učinil jest proti ustanowení panskému a nálezu jich; a já tomu úplně srozuměl, ež KM pro žádnú nechut ani pro hněw nekázal toho obe- hnati, než pro řád zemský, prawým panským nálezem to učiniti JM' kázal, neb na JM' weliký skřek o to byl. Prosímť wás wšech, mluwte s nim o to, a jej na to držte, ať se nebúří, a dá panskému nálezu a ustanowení předse jíti. Paklitby se wzdy búřiti chtěl, ať se tak búří, ať sirotków nezawede skrze to. Nebť mi se nezdá, byť to sirotčie zbožie wywoditi mèlo, ačtby kto co proti zemi i proti pánóm, a také i proti králi neřádem prowinil. Datum Pragae, feria VI“ ante translationem S. Wenceslai, anno oc. XIII°. Honorabili D. Hostislao decano in Krumnow, et famosis Diwissio in Mili- čin, Andreae in Krumnaw, Johanni et Henrico in Pribenic, Hermanno in Zrůbek, Johanni Kus in Zbiroh, Johanni in Chusnik, Leupoldo in Novo- castro, Matthiae in Maidstein, Bohuslao et Petro in Rosenberg, et ceteris burgraviis bonorum orphanorum de Rosenberg, nol 's dilectis. 17. Jan biskup Litomyšlský, p. Čeňkowi z Wartenberka dd. w Litomyšli 11 března 1413. Nobili domino Czenkoni de Wartemberg, alias de Wesele, amico nostro carissimo. Urozený pane a přieteli milý! Jakož nám TM' píše w tomto listě, tomu wšemu sme we wšech kusiech dobře srozuměli, a zwlášče w tom, že se TM' diwi, že twým listóm i poslóm nechcem rozuměti, a TM nem podáwala od swého pří- měřie i míru, abychom my swů stranu stawili; a dále že nám TM psal o wězně i o to pobránie, že se chceš ukázati jako přietel, a k tomu abychom se nedali wésti na to, bychom twoji nepřietelé chtěli býti. Račiž TM wěděti, žeť sme dobře srozuměli i listóm i poslóm twým; neb TM má naše listy na každého swého listu odpowěd; a wie TM', kterak sme pokorně toho žádali i prosili, aby TM' sám súdcí ráčil býti našeho šwagra s swým panoší Malowcem, a to sme chtěli zaručiti, je- diné aby TM“ kázal našemu šwagru wrátiti napřed, což mu jest Malowec s swými

Strana 531
A. X. Psaní o záští r. 1413. 531 pomocníky mocí bez práwa proti zemskému řádu pobral w mírné zemi. A TM nem psala, že jest toho TM" žel, a že se jest to bez twého wědomie stalo, a že se TM" chce w tom ukázati jako přietel. A w tom i po těch listech Malowec i s swými po- mocníky wězně šacowal a rozbitowali mezi se, takže nic do té doby wráceno nenie. K tomu psal listy na nás i na šwagra našeho KM“, haněje nás, oblúpiw nás a po- braw nám. A my sme proti tomu KM“ i raddě odepsali, ježto to bohdá ukážem, že nám křiwdu činí. Tuť jest pak KM' nás obeslal, abychom jemu pomohli na toho zhůbci zjewného podlé řádu zemského i obecních přísah i ustanowenie JM“ se pány, aby na zjewné zhůbce zemské bylo saženo. Tuť sme proti tomu zhůbci swé lidi po- slali, jakož sme toho dlužni pomáhati, netoliko KM“, ale i pánóm i každému, a wšecka země na to přisáhla, jakož toho listowé w twé moci jsú. Protož milý pane i přie- teli! wěřímeť my TM“ wždy jako pánu i přieteli swému, že TM se tak k tomu ukáže, jakož nám TM“ psala, žeť jest toho žel, aťby se nám odestalo, a tomu zhůbci toho TM nákladna nebude. Nebo rač wěděti, žeťbychom my pro žádnů wěc swú wólí a swů winů TM“ i s sirotky nerádi ztratili, než radše wám slůžili; lečby TM“ chtěl tomu zhůbci zjewnému nákladen a pomocen býti, a nás dále mocí tisk- nůti, jemu ku pomoci. A takéť slyšíme, žeť jest KM po twých posléch wzkázala, aby kázal té twrze sstúpiti na panský nález purkrabi Pražskému, a Malowce přede pány postawiti. Protož milý pane, rač se o to dobrotiwě rozmysliti, aťby jediné podlé řádu šlo, nebť my s swé strany jiného nežádáme; a také TM' wie, žeť se jest nám stalo, ježtoť se jest nám státi nemělo i jiným lidem. A toho nám rač dáti dobrotiwú odpowěd. Dat. Lutomyssl, sabbato die proximo ante dominicam Invocavit. Jan z božie milosti biskup Litomyšlský. (Dalších akt o těto wěci se nedostáwá; o rok později (1414) pan Ceněk z Wartenberha powýšen jest na nejwyšší purkrabstwí Pražské.) 67*)

Strana 532
REGISTŘÍK PÍSEMNOSTÍ, obsažených w dílu druhém. A. Psaní poselací wšelikého druhu. VII. Dopisy pana Alše Holického ze Šternberka od r. 1436 do 1451. Stránka 1. 2. 3. 1. 5. 6. 1. 8. 9. 10. an Aleš zwe pana Oldřicha z Resenberka co nejpilněji do Prahy ke společnému jednání. W Praze, 15 Dec. 1436 Císařowá Barbora panu Alšowi ze Šternberka píše nowiny wšeliké, zwláště o císaři Sigmundowi. W Praze, 11 Aug. 1437 Aleš ze Šternberka a Hyncc Ptaček z Pirkšteina, píší panu Oldřichowi z Rosen- berka o jednání w krajích, o upokojení Bedřicha ze Strážnice, o sjezdu kraj- ském do Chrudími uloženém a j. w. Na Dobřejowicich, 18 Januar. 1138 Pan Aleš ze Šternberka oswědčuje se p. Oldřichowi z Rosenberka, že on ani p. Ptaček nejsau příčinau bauřek okolo Prahy wzniklých, že Pražských námluw držeti se chce; o zjímání konšelůw w Praze; o sjezdu Chrudimském; aby král Albrecht císařowé Barbory neutiskowal oc. Na Křiwoklátě, 1 Febr. 1438 Týž opět témuž: aby král Albrecht nemeškal jednati s Čechy, nechceliť zmeškati; že maje w poselstwí k němu jeti pan Aleš, bojí se bezžiwotí od něho oc. Na Křiwoklátě, 6 Febr. 1438 Týž opět témuž: horlí proti králi Albrechtowi, dowěděw se, že prý on chtěl císa- řowau Barboru o její zámky a poklady připrawiti. Na Křiwoklátě, m. Febr. 1438 Týž opět témuž: aby král Albrecht císařowé Barbory neutiskowal, ale k umluwám Pražským stál, chceli kdy w Čechách panowati. Na Křiwoklátě, 12 Febr. 1438 Týž paní Berchtě ze Šternberka, roz. z Krawař, aby syna swého (Zdeňka ze Štern- berka) od pana z Rosenberka nazpět powolala. Na Ratajích, 20 Sept. 1438 Týž opět téže paní napomíná, aby syna swého domůw wzala. Na Ratajích, 22 Sept. 1438 Týž panu Oldřichowi z Rosenberka horliwě píše, že na pozwání do Prahy k jednání přijeti nedbal. Na Křiwoklátě, 14 Nov. 1439 8 9 9 10 10

Strana 533
A. VII. Dopisy pana Alše Holického ze Šternberka. 533 Stránka 11. Pan Oldřich z Rosenberka odpowídá na předešlé psaní, že we Hradci Jindři- chowě s p. Ptačkem o sněm se umluwil. Na Krumlowě, 20 Nov. 1439 . . Pan Aleš z Rosenberka: že sněmu dlauhý rok položen; též omlauwá swau pře- 12. dešlau horliwost. Na Křiwoklátě, 24 Nov. 1439 . . 13. Pan Aleš témuž pánu, že jeho pře s panem Zajimačem sauditi se ostýchá; též aby mu poslal spis dílčí mezi ním a p. Zdeňkem ze Šternberka. Na Křiwoklátě, 24 Febr. 1440 Pan Oldřich z Rosenberka panu Alšowi: že s p. Menhartem a s Pražany sněm zemi na boží tělo (26 Mai) uložil, k němuž i hrabě Cilský přijeti má; aby pan Aleš záští swého až do sněmu téhož odložil atd. Na Krumlowě, 1 Mai 1440 . Pan Aleš panu Oldřichowi: lituje přílišného odtahowání sněmu, a odpírá se, že že co rozsudí déle nemůže prodlaužiti příměří páně Oldřichowa se Zajimačem. W Praze, 5 Mai 1440 . Týž, témuž: o p. Menhartowě jednání, o swé nesnázi s paní Berchtau ze Štern- berka oc. Bez místa, 18 Sept. 1441 . . Páně Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 25 Sept. 1441 Pan Aleš panu Oldřichowi: že nedbá o Rakausích, ale o Čechách, že přijede k p. Oldřichowi na Zwíkow, že syn jeho od knížat Mišenských propuštěn bude 21 Oct. oc. Bez mista, 21 Sept. 1441 Týž opět témuž: o překážkách, kteréž jemu od paní Berchty ze Šternberka w dě- lání rybníka přicházejí. Na Křiwoklátě, 9 Nov. 1441 . Pan Aleš panu Oldřichowi: o příštím sjezdu s pány Rakauskými ke dni sw. Mi- chala, o práwích, kteráž pan Meinhart ze Hradce na Karlšteině nalezl, o kněžně Lucenburské, ana ku p. Alšowi poselstwí učinila oc. Na Křiwoklátě, 15 Sept. 1442 21. Pan Oldřich z Rosenberka odpowídá na předešlé psaní. Bez místa, 21 Sept. 1442 Pan Aleš a p. Hanuš z Kolowrat p. Oldřichowi z Rosenberka nelibě to nesau, že prodlení sněmu až do oktávu nowého léta n. př. žádal. Bez místa, 6 Nov. 1442 Pan Aleš napominá p. Oldřicha z Rosenberka, aby uwozowáním krále Římského do Čech zmatkůw nemnožil oc. Bez místa, 10 Apr. 1445 Páné Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní; též nowiny o Armaniacích oc. . Na Krumlowě b. d. 1445 Pan Aleš panu Janowi Jiskrowi z Brandýsa píše, zpráw z Uher od něho žádaje. Bez místa a roku, w měsíci Aug. Oldřich z Rosenberka panu Alšowi ze Šternberka píše, kterak s králem Fridri- chem o wěcech na Zwíkowě namluwených jednal; též že opět pan Ilburk Loket- ským překáží oc. We Wídni, 17 Apr. 1446 Aleš ze Šternberka p. Oldřichowi z Rosenberka: že pro krátkost času a pro sjezd Plzenský nemohl obeslati p. Alše z Žeberka ke sjezdu do Pelhřimowa. Bez místa, 4 Jun. 1446 . Pan Aleš panu Oldřichowi obšírně píše o panu Abršpachowi, o umluwách Uher- ských, o poselstwí páně Rabšteinowu pro přiznání se ku papeži Eugeniowi, o swé nesnázi s p. Jencem z Janowic a z Petrspurka oc. Bez mista, 21 Jul. 1446 29. Pana Oldřicha z Resonberka odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 27 Jul. 1446 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 12 12 13 14 15 15 16 16 17 19 19 20 20 21 21 11 11 28. 22 24

Strana 534
534 Registřík Písemností: Stránka 30. Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka píše o poselstwí, we kterémž p. Oldřich do Rakaus jeti má, též o wálce, kterauž jednota Poděbradská proti Mišenskému knížeti chystá, a o bezpráwí, kteréž se p. Ilburkowi stalo. Bez místa, 9 Aug. 1418 Pan Aleš témuž panu Oldřichowi: aby přičinil se o stawení wálky s Karlšteinu počaté proti pánům jednoty Poděbradské; též aby na sněm stawům uložený přijeti nemeškal. Bez místa, 22 Oct. 1448 Pana Oldřicha z Rosenberka odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 28 Oct. 1448 32. 33. Pan Aleš panu Oldřichowi obšírně píše o při syna swého Petra s p. Krušinau, též o wšech různicech w zemi po wzetí Prahy skrze pana Jiřího z Poděbrad wzniklých. Bez místa, 20 Febr. 1449 . Pan Oldřich z Rosenberka, na předešlé psaní obšírnau odpowěd dáwá. Na Krum- lowě, 15 Mart. 1449 Aleš ze Šternberka panu Oldřichowi z Rosenberka zdání swé píše, kterakby zá- pisowé dle umluw Hradeckých zníti měli; a stěžuje si na to, co Racek z Jano- wic proti p. Burianowi z Guttenšteina i p. Jindřich z Kolowrat proti němu před- sewzali. Bez místa, 24 Apr. 1449 Pan Aleš témuž panu Oldřichowi, opět o dokonání zápisůw na příměří obau jednot w Čechách, též o panu Jindřichowi z Kolowrat a jeho záští proti pánům jednoty Poděbradské. Bez místa, 18 Mai 1449 . Pan Aleš témuž panu Oldřichowi: o sjezdu čtyr ubrmanůw králowstwi do Wlašimi k oprawě wěcí přečiněných uloženém, a o nesnázech swých s p. Jindřichem . z Kolowrat. Bez místa, 3 Jul. 1449 Pan Aleš ze Šternberka a Oldřich Močihub z Kralowic, domlauwajíce panu Oldři- chowi z Rosenberka o to, že do Wlašími nepřišel, wolají ho zase do Německého Brodu k oprawě wěcí přečiněných. Na Wlašími, 8 Jul. 1449 . Pan Aleš panu Oldřichowi z Roscnberka: o wolení osob, ku králi Římskému jeti majících, o p. Mikulášowi z Lobkowic, jenž k oběma jednotám byl přiznal se, a w dušce důtka o odtahowání opraw, jímž p. Oldřich se winí. Bez místa, 27 Nov. 1449 Páné Oldřichowa odpowěd na předešlé psaní. Na Krumlowě, 6 Dec. 1449 10. 11. Pan Aleš panu Oldřichowi z Roscnberka omlauwá swé obmeškání we příjezdu k němu. Bez místa, 28 Febr. 1450 Pan Aleš témuž pánu stížně píše o pomluwách, kteréž od služebníkůw páně Ol- dřichowých na něho jdau. Na Konopišti, 10 Mart. 1450 . Pan Aleš témuž pánu, druhým psaním téhož dne daným, zpráwu o příměří s kni- žetem Mišenským odkládá do swého přijetí do Prahy. Na Konopišti, 10 Mart. 1450 Pan Aleš témuž pánu opět o jednání příměří s knížetem Mišenským, a w dušce o škodách, které s hradu Pernšteina se dějí. W Praze, 13 Mart. 1450 . Pan Aleš témuž panu Oldřichowi zpráwu dáwá, kterak ho pomluwy dříwe psané (č. 42) došly, a opět pana Mikuláše z Lobkowic dotýká. Bez místa, 15 Mart. 1450 Petr ze Šternberka, syn páně Alšůw, otci swému zprávu dáwá o dobytí Gerowa skrze České wojsko. Na poli u Gerowa, 15 Oct. 1450 Pan Aleš panu Oldřichowi z Rosenberka zpráwu dáwá, že pan Jiří z Poděbrad kupuje Kladsko. Bez místa, 29 Sept. 1451 . 34. 35. 36. 37. 38. 39. 12. 43. 14. 15. 26 27 28 31 34 35 37 39 40 41 12 43 43 44 44 25 31. 16. 47. 45 46

Strana 535
A. VII. Psaní pana Wiléma z Pernšteina. 535 VIII. Praní pana Wiléma z Pernšteina od r. 1520 a 1521. Polowice druhá. (Srown. dil I, str. 69—137). Stránka 91. Panu Ladislawowi ze Šternberka, nejw. kancléři král. Českého: napomíná ho, aby zpletkům we králowstwí Českém wzešlým, zwláště o dluhy králowské, konec uči- niti hleděl. W Pardubicích, 1520, 2 Sept. . . P. Wáclawowi Bezdružickému z Kolowrat na Košátkách, sudímu dworskému král. 92. Českého, o téže wěci. W Prostějowě, 1520. 1 Oct. . 93. Panu Janowi Bornamissowi z Březenic, hrabi Prešpurskému: poraučí jemu mladšího syna swého Jana, dwořícího u krále Ludwíka I. W Prostějowě, 1520, 4 Oct. . 94. Otíkowi a Janowi bratřím Řikowským: aby poddaným páně swéwolně škody nečinili. We Hranicich, 25 Oct. . . . 95. Panu Jarolímowi Barskému: aby poddaným páně pastew na obecných polích ne- bránil. We Hranicích, 27 Oct. . . 96. Témuž, o téže wěci. W Lipníku, 29 Oct. . 97. Kazimírowi knížeti Těšinskému: žádá na něm nowin o wálce krále Polského s Němci. We Hranicích, 10 Nov. 98. Panu Poštackému: o nesnázech mezi lidmi páně a jím wzešlých. We Hranicích, 10 Nov. 99. Panu Janowi Kunowi z Kunstatu: odpírá jemu swé přímluwy k jednání jeho w Uhřích. We Hranicích, 11 Nov. . 100. Stanislawowi Turzowi, biskupu Olomúckému: horlí proti aumyslu některých, pri- vilegia králowská do Morawy pod Uherskau pečetí bráti. We Hranicích, 11 Nov. 101. »Pánům a rytířstwu markrabstwí Morawského, kteříž jsau w Brně na posudku«: w téže wěci. We Hranicích, 13 Nov. . Opět biskupu Olomúckému, w téže wěci. We Hranicích, 15 Nov. 102. . Panu Poštackému, aby mu člowěka wězeného na swobodu propustil. We Hrani- 103. cích, 22 Nov. 104. Kazímírowi knížeti Těšinskému: o wěcech Polských. We Hranicích, 23 Nov. . Panu Hawlowi Zwířetickému: o rukojemstwí, kterýmž jemu zawázán jest. We Hra- nicích, 23 Nov. Panu Haškowi Zwířetickému: o témže rukojemstwí. We Hranicích, 23 Nov. Panu Dobšowi Cernohorskému: w příčině pobrání owcí poddanému páně, jenž mýto byl prohnal. We Hranicích, 22 Nov. . Panu Kolencowi starému: důtka za newděčnost a odepření pomoci žádané. We Hranicích, 29 Nov. . 109. Kazimírowi knížeti Těšinskému: že pro zmatky w Čechách powstalé we wěcech krále Polského nic zjednati nemůže. We Hranicích, 29 Nov. 110. Témuž knížeti: o člowěka páně Benešowského, o jehožto wydání se žádá. We Hranicích, 29 Nov. . 111. Panu Petrowi z Žerotína: aby bratra swého pana Viktorina k lepšímu způsobu při kaupi statku Kameneckého nawedl. We Hranicích, 9 Dec. . 105. 106. 107. 108. 136 138 139 140 140 141 141 142 142 143 144 145 146 146 147 147 147 148 148 150 151

Strana 536
536 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina. Stránka 112. Panu Janowi Bornemissowi z Březenic, hrabi Prešpurskému: aby krále Ludwíka k wětší naproti swým poddaným oprawdowosti nawodil. We Hranicích, 10 Dec. 113. Biskupowi Wacowskému: děkuje za lásku Janowi synu páně prokazowanau. We Hranicích, 10 Dec. Panu Krištofowi Třebowskému: opět o Jiříkowi Tulihowi, že ho propustiti nemůže 114. (srow. č. 31, 35 a 66). We Hranicích, 15 Dec. . 115. Knížatům Kazimírowi Těšinskému a Fridrichowi Lehnickému: ostrá odpowěd, že přátel swých opustiti nemíní. We Hranicích, 15 Dec. . Panu Dobšowi Černohorskému, pohrůžčivé psaní za příčinau nowé stáwky nad lidmi 116. páně (srow. č. 107). We Hranicích, 14 Dec. 117. Kazimírowi knížeti Těšinskému: že králi Polskému z Čech, pro neřády tam nyní panující, pomoc činiti se nemůže. We Hranicích, 1521, 2 Januar. . . 118. Panu Artlebowi z Boskowic, hejtmanu markrabstwí Morawského: o berni na splácení zámku Znojemského swolené. We Hranicích, 3 Januar. . . 155 156 119. Pánům a rytírstwa na sněmu do Olomúcc: o téže berni. We Hranicích, 3 Januar. 120. Kazimírowi knížeti Těšinskému: děkuje za nowiny z Polska; též o Češích a Sle- zácích. We Hranicích, 12 Januar. . . . 121. Paní Žampachowé, paní Elšce z Zastřízl a na Hluku: že jí swědkem býti nemůže. We Hranicich, 13 Januar. . . . . »Přípis listu panu Jiříkowi Ausowskému na to psaní, kdež pánu psal, že mu na 122. JM“ opat Welehradský dal XI drailinků wína, kteréž mu z Němčic by mělo se dáwati.« We Hranicích, 17 Jan. . . 123. Panu Artlebowi z Boskowic, hejtmanu Morawskému: o listu swém králi Ludwíkowi psaném, a o jednání s proboštem Kaunickým. W Prostějowě, 1 Febr. . Ludwíkowi I Uherskému a Českému králi: píše o berni na splacení hradu Znojem- ského swolené, a napomíná krále, aby ku prospěchu moci swé králowské pro- hlédal. W Prostějowě, 1 Febr. . 125. Panu Janowi Bornemissowi z Březenic: o jednání Olomuckém pro zplacení zámku Znojemského. W Prostějowě, 5 Febr. . Panu hojtmanowi Morawskému: posílá mu list předešlý. W Prostějowě, 5 Febr. 126. 127. Panu Adamowi Polickému: důwěrné psaní o způsobu wěcí obecných na Morawě. W Prostějowě, 10 Febr. 128. Panu Přemkowi Prusinowskému: propauští jeho ze služby swé. W Prostějowě, 15 Febr. Panu Burianowi Weletinskému: o wěcech Morawských dowěrné napomínání. W 129. Prostějowě, 12 Febr. . 130. Hejtmanowi markrabstwí Morawského: o wýplatě Opawy, a o různicích w Morawě skrze listy pod Uherskau pečetí zjednané powstalých. W Prostějowě, 13 Febr. 131. Panu Petrowi z Žerotína: důwěrné naříkání nad obecnými zmatky, kteří se w Mo- rawě počali. W Prostějowě, 16 Febr. 132. Prestějowským: aby Fajtlowi židowi w městě swém sprawedliwosti dopomáhali. W Prostějowě, 16 Febr. . . 124. 152 152 153 153 154 154 156 157 157 157 158 160 161 161 163 164 164 . 166 167

Strana 537
A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina. 537 Stránka 133. Panu Oldřichowi Březnickému: děkuje mu, že o zachowání swazku Morawy s Če- chami tak wěrně se zasadil. W Prostějowě, 17 Febr. Panu Hanušowi Haugwicowi z Biskupic: o jakési rozepři we příčině obapolných statkůw jejich. W Jewičkách, 18 Febr. Panu Hanikéřowi staréma: o nowých spletcích skrze jakéhosi Lakše. W Pardu- . . . . bicích, 23 Febr. . . Panu Wáclawowi Loreckému z Elkauše: pohrůžčivé psaní we při jeho s uhlíři u Zdechowic. W Pardubicích, 2 Mart. P. Andělowi z Ronowce: důtkliwé psaní, w příčině swády o role u Přelaučí (srown. č. 79.) W Pardubicích, 6 Mart. . 138. Panu Zdeňkowi Kostkowi z Postupic: w příčině jakéhosi jednání w saukromých wě- . cech. W Pardubicich, 8 Mart. 139. Panu Krupému: o propuštění člowěka páně, kteréhož byl uručil (srown. č. 70.) W Pardubicích, 11 Mart. . 140. Panu Jaroslawowi z Sellenberka, nejw. komorníku králowstwí Českého: žádá wý- pisu z desk zemských o prodeji Žampachu panu Krušinowi skrze p. Buriana Trčku z Lipy a Lipnice. W Pardubicích, 15 Mart. P. Diwišowi Žehušickému z Nestajowa: aby panu Loreckému proti uhlířům nepo- 141. máhal. W Pardubicích, 16 Mart. Panu Wáclawowi Košateckému z Kolowrat: tauži mu o stawu obecných wěcí w krá- 142. lowstwi Českém. W Pardubicích, 18 Mart. . 143. Panu Zdenkowi Trčkowi z Lipy a Lipnice: radí mu powolnu býti we při s p. Ka- fuňkem. W Pardubicích, 18 Mart. . . 134. 135. 136. 137. 168 168 169 169 170 170 171 171 172 173 167 IXa. Dopisy pana Kašpara Šlika z Holíče, nejwyššího kancléře říše Německé, od r. 1445 do 1448. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 1. an Kašpar Šlik z Holiče panu Oldřichowi z Rosenberka na Paumgartnerowo po- selstwí zpráwu dáwá. W Linci, 1445, 13 Apr. . Zpráwy o wěcech Uherských, o půtce swé s p. Ilburkem za příčinau Lokte, o p. Plawenském etc. Na poli u Kyseku, 1445, 22 Juli. . Opět nowiny o jednání mezi Uhry a králem Fridrichem o krále Ladislawa, o pře- wedeni koncilium Basilejského oc. We Widni, 1445, 8 Oct. . Duška od pana Kašpara Šlika ku panu Oldřichowi z Rosenberka, o rozepři swé Loketské; potom nowiny. Bez roku a místa (asi 1446, měs. Máje) . O smluwách Pelhřimowských psaní stížné; též nowiny wšeliké, zwláště o panu Ji- skrowi etc. We Widni, 1446, 6 Jul. . Páně Oldřichowa z Roscnberka odpowěd na předešlé psaní, též zpráwy o swádě kněze Bedřicha ze Strážnice s Ondřejem Kerským oc. Bez datum. . . Zpráwu dáwá o swém jednání na sněmu Říšském we Frankfurtě pro papeže Eu- genia IV. pak o wěcech Uherských; a w dušce o swé newoli s p. Alšem Holi- ckým ze Šternberka. We Widni, 1446, 26 Nov. A. Č. II. 407 408 409 410 412 413 415 68

Strana 538
538 Registřík písemností: Stránka 8. O jednání s papežem w Římě, o podáwání koruny České markrabi Albrechtowi Bran- deburskému skrze některé Čechy atd. W Linci, 1447, 9 Apr. . . Druhé psaní téhož dne: zpráwy nowější z Říma o wolení papeže Mikuláše V, též 9. . o jednání krále Fridrichowě s Uhry. W Linci, 1447, 9 Apr. O swém jednání w Miláně a jiné nowiny; w dušce o Ilburkowi oc. We Wídni, 10. . . 1448, 5 Januar. . Odpowěd páně Oldřichowa na předešlé psaní. Na Krumlowě, 1448, 17 Jan. Pan Kašpar Šlík opět panu Oldřichowi z Rosenberka: o odpowědi krále Frid- richowě we wěcech Českých, o nastáwající jízdě králowě do Říma, též o jednání w rozepři Loketské atd. We Widni, 1448, 28 Jan. . . Prosí pana Oldřicha, aby se jednání proň we wěcech Loketských nezbawowal. We Widni, 1448, 2 Mai. O swádě, kterauž p. Kašpar měl s králem Fridrichem, o roku Čechům od krále i legata znowu jmenowaném, a pak opět o půtce pro Loket atd. W Nowém Městě za Widní, 1448, 21 Jul. Psaní weřejné k pánům Českým, w němž pan Kašpar o rozepři swé Loketské se oswědčuje. W Nowém Městě za Wídní, 1448, 25 Jul. 424 16. Panu Oldřichowi z Rosenberka zpráwy a nowiny wšeliké. We Wídni, 1448, 6 Oct. 425 11. 12. 13. 14. 15. 417 418 419 422 422 423 423 IXb. Dopisy pana Prokopa z Rabšteina od r. 1444 do 1448. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. rekop z Rabštcina pana Oldřicha z Rosenberka o tom zprawuje, čeho we wě- cech Českých od krále Fridricha očekáwati lze, a wšeliké nowiny jemu píše. We Widni, 1444, 8 Mai. Témuž: přimlauwá se za bratra swého Jana, jenž za faráře do Budějowic přijat býti žádal, a píše nowiny, zwláště o Armaniacích we Šwejcarsku. We Widni, 1444, 13 Sept. Témuž: zpráwy z Prahy, o Jakubowi ze Wřesowic, o synowi pana Alše Holického ze Šternberka i o mladém panu z Kolowrat, ohledem na jednání k upokojení země. W Praze, 1445, 31 Aug. . * Témuž opět zpráwy z Rakaus, o Uhřích, a o swádě pana Jana Hradeckého s krá- lem Fridrichem. (Cedule necelá, bez datum, od r. 1446, m. Mai.) Jan ze Smiřic píše panu Prokopowi z Rabšteina, w poselstwi do Čech přišlému, že k žádosti jeho pečet swau na přiznání se ku papeži Eugeniowi IV i s p. Za- jícem přiwěsiti ochoten jest. Na Raudnici, 1446, 16 Jul. . Prokop z Rabštcina p. Oldřichowi z Rosenberka zpráwy dáwá z Říma, kamž od krále Fridricha poslán byl s Eneášem Sylviem, aby jménem králowým a řísským slawné přiznání učinil ku papeži Eugeniowi IV (naproti sboru Basilejskému). W Římě, 1447, 19 Febr. Prokop z Rabšteina p. Kašparowi Šlikowi zpráwu dáwá o zwolení nowého papeže, Mikuláše V (po smrti Eugeniowě), a o swém při tom auřadu. W Římě, 1447, 7 Mart. 8. Prokop z Rabšteina panu Oldřichowi z Rosenberka o nowém papeži Mikulášowi V zpráwy dáwá. W Římě, 1447, 25 Mart. 427 430 431 431 432 433 437 . 438

Strana 539
10. 11. 13. 14. — - Bo tM . LV AP m a m O e “€ i m so to 14. 15. 16. 17. A. XI. Psaní o záští. Prokop z Rabsteina, wraceje se z Říma, opět dálší zpráwy panu Oldřichowi píše, také o poslech z králowstwi Českého do Říma jdaucich, s kterými w Rovigo se potkal. 'W Marburku, 1447, 2 Mai. . . . . Témuž další zpráwy we znamost uwodi. We Widni, 1441, 5 Jun. . Témuž další zpráwy, zwláště o jednání některých Čechů s knížaty Míšenskými a a Brandenburskými, též o p. Menhartowi we Widni. We Widni, 1441, 25 Nov. Opět zpráwy, zwláště o jednání, aby papež Felix důstojenstwí swého se odřekl ; pak prosba o při páně Kašparowu s Ilburkem. We Widni, 1448, 7 Jan. . Nowiny o jednani króle Fridrichowu s Uhry oc. We Widni, 1448, 25 Febr. . Dal3i nowiny, a omluwa ohledem na řeči, které s posly Českými do Rima jdau- cimi w Rovigo mél. We Widni, 1448, 8 Aug. . .. + + «+ «+ X. Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a na Humpolci a Petrem Malowcem z Pacowa r. 1413. P an Jindiich z Dubé a na Humpolci p. Janowi biskupu Litomyšlskému, dd. asi 10 Febr. 1413. . . . . . Pan Jindiich z Dube p. Geńkowi z ; Wartenberka 2 az Weselé, dd. 21 září 1412. Jan biskup Litomyšíský p. Čeňkowi z Wartenberka dd. w Litomysli, 2 Febr. 1413. Jan biskup Litomyślskj Petrowi Malowcowi z Pacowa dd. w Litomysli 3 Febr. 1413. Jan biskup Litomyślskj p. Geńkowi z Wartenberka dd. v Litomyšli 7 Febr. 1413. Týž témuž dd. w Litomyšli, 12 Febr. 1413. . . . Erhart z Kunstatu p. Geńkowi z Wartenberka dd. w Litomyšli, 15 Febr. 1418. . Jan ze Hradce témuž dd. w Praze, 20 Febr. 1413. . . è . . . Jan biskup Litemyšlský, témuž dd. w Litomyšli, 25 Febr. 1413. . e . . Boček z Kunstatu a z Podebrad, témuž dd, w Litomysli, 25 Febr. 1413. . . Cenek z Wartenberka nejw. panim aufednikim zemskjm. . . . . . Cenek z Wartenberka króli Wiclawowi IV. . . . e. Król Wiclaw Ceńkowi z Wartenberka dd. w Praze, 3 března 1413. . . e Konrad z Vechty biskup Olomucky, témuž dd. w Praze, 3 března 1413.. Jan ze Hradce témuž dd. w Praze, 3 března 1413. . . . . Jan ze Hradce auředníkům na statcích panů z Rosenberka dd. tamže, týž den . Jan bískup Litomyšlský, p. Čeňkowi z Wartenberka dd. w Litomyšli, 11 března 1413. B. 539 Stránka 439 440 441 441 442 443 517 520 520 521 522 522 523 524 525 526 526 527 528 529 529 530 530 Zápisy zemské obecné a sněmowní, též listiny králowské a auřední. IV. Snèmowni wěci české od r. 1446 do 1452. (Pokračowání: srownej díl I, str. 245—296.) A. Jednání na sněmu walném o S. Martině r. 1446. I notrukcí od Stawüw králowstwi Ceského ze sněmu daná pp. Jindřichowi ze Stráže a Přibíkowi.z Klenowa, poslům ku králi Fridrichowi Rimskému. . . . . 68 * 209 

Strana 540
540 Registřík písemností: Stránka 2. Pamět, s čím pp. Klenowský a Jindřich Strážský ku králi Římskému posláni byli. 212 3. Jednání wšech tří stawůw na sněmu Swatomartinskému, o ustanowení zpráwce w králowstwi Českém, o arcibiskupa a t. d. 213 4. Psaní ode sněmu Swatomartinského ku papeži Eugeniowi IV, w sauwěkém pře- kladu z latiny. W Praze, 1446, 14 Dec. 217 . B. Z akt sněmu o sw. Stanislawa r. 1447. 5. Psaní pana Hynka Krušiny ze Šwamberka ke sněmu, w příčině pp. Buriana z Gut- šteina i Jindřicha (z Kolowrat?). W Plzni, 1447, 2 Mai. . . 218 C. Jednání na sněmu w Jindřichowě Hradci r. 1447, Sept. a Oct. 7. 8. 9. 10. 11. 6. Prokop z Rabšteina a Jiří Kainacher, poslowé od krále Fridricha ke Stawům Če- ským, žádají o gleit pro sebe, ku přijetí do Jindřichowa Hradce. W Rabci, 1447, 20 Sept. Pamět o jednání p. Prokopa z Rabšteina a Jiřího Kainachera se Stawy Českými. W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept. Druhé poselstwí od Stawůw král. Českého ku králi Fridrichowi po sjezdu w Jindři- chowě Hradci učiněné. W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept. Pamět daná poslům ku králi Fridrichowi wyslaným, co ku papežskému legatowi mluwiti mají. W Jindřichowě Hradci, 1447, m. Sept. Odpowěd krále Fridricha Římského poslům z králowstwí Českého daná. We Widni, 1447, 7 Oct. . . Fridrich král Římský panu Oldřichowi z Rosenberka oznamuje, co poslům Českým odpowěděl. We Wídni, 1447, 9 Oct. . . 12. Oldřich z Rosenberka Henrichowi ze Sobětic zpráwu dáwá o tom, co na sněmu w Jindřichowě Hradci jednáno bylo. Na Krumlowě, 1447, 9 Oct. . . 219 219 221 223 223 226 226 D. Na sněmu Pražském prwém r. 1448. 14. 13. Odpowěd od Stawůw Českých poslům krále Fridrichowým na sněmu daná. W Praze, 1448, s počátku m. Mart. . . * Oswědčowání Stawůw králowstwí Českého weřejné na krále Fridricha učiněné, . 229 w sauwěkém překladu z latiny. W Praze, 1448, 3 Mart. . 227 E. Z akt walného sněmu Swatojirského w Praze r. 1448. 15. Wšeliké zpráwy poslůw králowstwí Českého ze sněmu Swatomartinského r. 1447 do Říma wyslaných, o potwrzení arcibiskupa w Čechách. Přednešeny na sněmu . r. 1448, 20 Máje . 233 F. Jednáni na sjezdu podobojich w Katné Hoře o sw. Janě r. 1448 (na němž strana Poděbradská k jednotě se zawázala.) 16. Artikulowé, kteréž Jarohněw a Kokot od pana Oldřicha z Rosenberka panu Jiří- kowi z Poděbrad na sněmu u Hory oznámiti měli . 237

Strana 541
B. IV. Sněmowní wèci české. 541 Stránka 17. Stawowé na sjezdu Horském sebraní pánům Pražským stížnost swau na některé kněží Pražské oznamují. Na Kutné Hoře, 1448, 2 Jul. . 237 . 239 18. Páni Pražští odpowěd dáwají na psaní předešlé. W Praze, 1448, 15 Jul. G. Poselstwi České we Widni r. 1448. 19. Relací o poselstwí skrze pp. Oldřicha Rosenberského a Jana Šwihowského od . 240 králowstwi Českého králi Fridrichowi učiněném. We Widni, 1448, 6 Sept. 20. Zdání od pana Oldřicha z Rosenberka přednešené, co a jakby král Fridrich na . poselstwí České odpowědíti měl. We Wídni, 1448, m. Sept. Odpowěd Rosenberskému a Šwihowskému od krále Římského na jich poselstwí daná. We Widni, 1448, 11 Sept. Kardinála Jana z Karvajal odpowěd týmže poslům Českým učiněná. We Wídni, 1448, 11 Sept. 21. 22. 241 241 243 H. Weřejná akta w bezwládi Českem r. 1449. 23. Půwodní zápis jednoty Strakonické, kterýmž se někteří páni a stawowé Čeští proti jednotě Poděbradské wespolek zawázali. We Strakonicích, 1449, 8 Febr. . Pan Jiří z Poděbrad p. Janowi z Dubé a z Kostelce zpráwu dáwá, proč na sjezdu 24. w Pelhřimowě nic nezjednáno, též o příčině smrti páně Menhartowy oc. Na Poděbradech, 1449, 19 Febr. . Oswědčowání pana Jiřího z Poděbrad weřejné proti pánům jednoty Strakonické. 25. Na Poděbradech, 1449, 1 Mart. . . 26. Smlauwa Hradecká a Pelhřimowská. We Hradci Jindřichowě, 1449, 10 Apr. Formule přiznáwací ke smlauwě Hradecké a Pelhřimowské. Bez místa, r. 1449, 27. m. Apr. . Zpráwa poslůw od pana zpráwce do Mosta poslaných, rokowat o při mezi mar- 28. krabí Mišenským a týmž p. zpráwcem. Bez roku a místa (podobně z r. 1449.). Stawowé Čeští na sněmu Pražském sebraní ohlašují králi Fridrichowi sjezd swůj 29. wšeobecný, uložený do Jihlawy, týden po sw. Jakubu n. př. W Praze, 1449, 10 Jun. . 244 247 248 250 254 255 257 I. Některé akta welikého sněmu Jihlawského r. 1449, po S. Jakubě. 30. Jan z Cimburka, hejtman markrabstwí Morawského, omlauwá se, že pro náhlé ztečení Rejhradu skrze Ješka Swojanowského, do Jihlawy na sněm přijeti nemůže. W Brně, 1449, 26 Jul. . Jindřich z Lipého pánům Českým na sněmu w Jihlawě sebraným oswědčuje se proti témuž Ješkowi Swojanoskému z Boskowic. Na Krumlowě Mor. 1449, 5 Aug. Niklas z Polenska žaluje stawům Českým na Fridricha markrabi Brandenburského, že s přízní některých pánůw Českých w zemi Lužickau mocně se uwázal. We Wratislawi, 1449, 29 Jul. Stawowé Čeští žádají Fridricha markrabi Brandenburského, aby co foit země Lu- žické k nikomu jinému, než ku koruně a korunowanému králi Českému, zření swé měl. Formule, bez místa i roku (bezpochyby r. 1449, ze sněmu Jihlawského.) 261 69 A. Č. II. 31. 32. 33. 258 258 259

Strana 542
542 Registřík písemností: Stránka 31. List od pánůw Českých do Lužické země: aby páni Lužičané k nikomu jinému než ku koruně České zření neměli. Formule, jako předešlé číslo . 35. Poselstwí od krále Fridricha stawům Českým w Jihlawě na sněmu sebraným skrze Prokopa z Rabšteina i Heidenricha Truksesa wykonané. W Jihlawě, 1449,26 Aug. Nowiny České, co se dálo w Čechách mezi oběma stranami, před sněmem Jihlaw- ským i po něm; (psané jménem Oldřicha z Rosenberka, lat. i česky.) Bez místa, 1119, m. Sept. 36. 262 263 265 K. Sjezd jednoty Strakonické w Plzni r. 1450, 15 Mart. 37. Pana Jiřího z Podebrad wěřicí list pro posly swé na sjezd Plzenský. W Praze, 1450, 13 Mart. 267 38. Oswědčowání p. Caltowo od p. Jiříka z Poděbrad na sjezdu Plzenském učiněné. W Plzni, 1450, 15 Mart. . 267 L. Sněm w Pelhřimowě r. 1450, 12—23 Apr. 39. Šlechta knížetstwí Swídnického a Jaworského prosí pánůw Českých na sněmu Pel- hřimowském sebraných, aby nad pokojem w zemi jich zjednaným ochrannau ruku drželi. We Swídnici, 1450, 10 Apr. . . Pana Jiřího z Podebrad manifest proti pánům jednoty Strakonické. W Praze, 1450, 30 Apr. . . 40. 269 270 M. Sjezd na Wildšteině r. 1450, 9—11 Jun. 41. Zápis na smlauwu Wildšteinskau se strany jednoty Strakonické učiněný. Na hradě Wildšteině, 1450, 11 Jun. 12. List přiznawací ku příměří a ke smlauwě Wildšteinské se strany Poděbradské. Na Wildšteině, 1450, 11 Jun. List přiznawací ku příměří a ke smlauwě Wildšteinské od několika pánůw jednoty 13. Strakonické. Na Wildšteině, 1450, 11 Jun. Forma listu přiznawacího ke smlauwě Wildšteinské od měst. 14. 45. Dwě cedule, popis jednotníkůw Poděbradských i Strakonických obsahující. Bez místa i roku (1450, m. Jun.) . 282 274 279 280 282 N. Akta sněmu Pelhřimowského r. 1450, 13 Jul. — 3 Aug. 46. Wýpowěd na sjezdu w Pelhřimowě o pokoj w zemi učiněná; ustanowen sněm 284 obecní ke dni sw. Kateřiny w Praze oc. W Pelhřimowě, 1450, 3 Aug. . 47. List smluwní mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem učiněný w Pelhřimowě, 3 Aug. 1450. . 286 O. Akta welikého sněmu swato-kateřinského w Praze r. 1450, 25 Nov.— 1451, 6 Jan. 287 48. Zápis welikého sněmu w Praze o sw. Kateřině (25 Nov. 1450) počatého a až do počátku l. 1451 prodlauženého. W Praze, r. 1451, 6 Jan.

Strana 543
B. IV. Sněmowní wěci české. 543 Stránka 49. Weřejné prowolání za příčinau pokoje a řádu w zemi, ze sněmu swato-kateřin- ského učiněné. W Praze, 1451, 6 Januar. 50. Instrukcí poslům ku králi Fridrichowi wyslaným od sněmu swato-kateřinského wydaná. W Praze, 1451, 6 Jan. . . 294 295 P. Poselstwi ku králi Fridrichowi r. 1451. 51. Zpráwa o poselstwí od stawůw králowstwi Českého ku králi Fridrichowi w Nowém Městě, 1451, 23 Mart. a 26 Mart. . 301 Q. Akta sněmu Benešowského r. 1451. 52. Instrukcí daná poslům krále Fridricha do král. Českého na sněm den sw. Kiliana . . . (8 Jul.) poslaným * . . M. Eneaše Sylvia řeč ke stawům Českým na sněmu Benešowském učiněná a od . Prokopa z Rabšteina do češtiny přeložená. W Benešowě, r. 1451, m. Jul. Notule stawůw Českých poslům krále Fridrichowým podaná; a odpowěd týchže poslůw na ně . Odpowěd od stawůw Českých daná králi Fridrichowi na poselstwí od něho w Be- nešowě wykonané 53. 54. 55. 303 304 307 . 308 R. Sněm Pražský o sw. Jiři r. 1452. 56. Smlauwa a zápis, kterak jest wolen za zpráwci králowstwí Českého pan Jiří z Po- děbrad, a k němu dwanácte přidaných k radě. W Praze, 1452, 27 Apr. 309 C. Listiny saukromé. V. Wýpisy ze starých desk zemských od roku 1391 do 1456. (Sbírka prwní.) 47 3. 4. 5. 6. 1. an Jindřich starý Berka z Dubé wšecky syny swé dědicky poděluje. 1 Mart. 1391 2. Pan Půta starší z Častolowic wěno snachy swé, kněžny Anny z Oswětína, pře- wodí na hrady swé Skuhrow i Richenberk s jich příslušenstwím. 1396, 2 Juni. Pře mezi paní Jitkau z. Meziříčí a panem Jindřichem Čerwenohorským z Dubé . o wěno. R. 1407—1415. * Hájek z Hodětína zapisuje Wilémowi z Prostého a Bernartowi z Byšic platy dě- dičné w Olešné a w Daměnicích. 1422, 21 Febr. . Fridauš z Hory Kutny zapisuje Janowi Chotauňowi z Nestějowa 1000 �l na dě- dinách swých. 1422, 26 Jul. Racek Chlumčanský z Přestawlk zapisuje wěno snaše swé Margretě, podlé wýpo- wědi Wolkmara Hada z Paběnic. 1423, 15 Jun. . 49 50 54 55 56 69*

Strana 544
544 Registřík Písemností: Stránku 7. Rytíři Lopatští ze Hrádku postupují Iwanowi z Nečtin wsi Kozího k wěnné zástawě. 1424,.8 Mai. . Marketa wdowa z Třebína postupuje Sigmundowi Klaricowi, richtáři Budějowskému, platu swého w Třebíně. 1425, 24 Aug. Lidér z Radkowic manželce swé Alžbětě ze Sešlic zapisuje po swé smrti wšecko jmění swé. 1425, 30 Oct. Unka z Přestawlk zapisuje dluh 3000 Il na swém zboží Dobraňowi z Kochowic a Waňkowi Kawalcowi z Lipoltic. 1429, 25 Mart. Bratří z Bechlína dwůr swůj w Libkowicích k dědictwi zapisují Kunatowi z Bil- . kowic a Přibíkowi z Lejen. 1430, 5 Dec. Beneš Košík z Lomnice manželce swé Kateřině z Bergowa 300 � na zboží swém k wěnné zástawě postupuje. 1431, 13 Dec. Alžběta ze Sešlic wšecko zboži swé zapisuje manželu swému panu Záwišowi z Wald- šteina. 1434, 1 Jun. Zdena z Bělušowic dceři swé Dorotě po smrti swé wšecko swé zboží dědičně zapisuje. 1436, 4 Jul. Jan Flaška z Pardubic jistým pánům Českým zapisuje 10,000 � dluhu na hradě swém Richenburce a přislušenstwí jeho. 1439, 7 Jul. . Kateřina z Bergowa list swůj wěnní dobrau wolí postupuje nowému manželu . swému Janowi z Radowesic. 1439, 22 Jan. . Prokop z Hořiněwsi Janowi z Wyhnanic po swé smrti zapisuje 1000 l na swém zboží. 1443, 7 Jun. Barbora z Přehořowa Oldřichowi z Hedčan w dluhu 50 !P zapisuje swé popluží po swé smrti. 1444, 22 Aug. Ofka z Malowic wšecko wěno swé od muže prwnějšího zapisuje panu Petrowi 19. Mrackému z Dubé manželu swému. 1445, 26 Febr. . Poručenstwí od Petra z Třešic na smrtedlné posteli učiněné. 1451, 19 Mart. 20. 21. Dorota z Bělušowic zápisy swé na zboží wšeliká dobrau wolí postupuje Zdeňkowi z Winar a Petrowic z Plotišt. 1451, 15 Jun. Přibík z Klenowého a Jan z Rabšteina mocně wypowídají we při o hrad Buben. 22. . 1456, 10 Mart. . 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 58 58 59 61 62 61 65 66 67 68 69 70 71 56 8. 72 71 VI. Nejstarší zápisy Hradecké od r. 1384 do 1404. 3. 1. Oldřich ze Hradce přiznáwá se k dílu tomu, který při dělení o statek otcowský . s bratrem Janem jemu se dostal. Bez místa, 1384, 13 Sept. . 2. Jan ze Hradce přiznáwá se k dílu tomu, který jemu při dělení s bratrem Oldři- . chem o statek otcowský se dostal. Bez místa, 1384, 13 Sept. . Oldřich ze Hradce a Přibík ze Stráže slibují zdržeti a splniti wýpowěd, kterau Jan z Rosenberka, Jindřich ze Stráže a Sezema z Austí, co mocní rozdílce mezi nimi a mezi Petrem a Janem ze Stráže, o statek a hrad Strážský oc. učinili. W Budějowicích, 1388, 6 Nov. . 314 316 . 317

Strana 545
C. VI. Nejstarší zápisy Hradecké. 545 Stránka 5. 6. 7. 8. 9. 10. 4. Oldřich ze Hradce přiznáwá se ku porownání o statek w Řečici oc. mezi ním a bratrem jeho Janem skrze auředníky jich učiněnému. Bez místa, 1389, 7 Nov. Jindřich z Rosenberka činí směnu s p. Janem ze Hradce a paní Kateřinau z Wil- hartic o polowici zboží Wilhartického proti polowici zboží Čečowického a Pe- . trowického. Bez místa, r. 1395, 6 Jul. Jan starší ze Hradce slibuje neprotiwiti se tomu, coby bratru jeho wlastnímu panu Oldřichowi strýc jejich pan Heřman ze Hradce zboží dal a we dsky wložil. Bez místa, 1399, 9 Mart. . Petr Geusar z Wesce prodáwá panu Janowi mladšímu ze Hradce wes swau Wesce u Počátek, a slibuje ji sprawiti podlé práwa. We Hradci, 1399, 20 Febr. Jan starší ze Hradce, seděním na Wilharticích, panu Janowi mladšímu ze Hradce, jenž mu zboží swé w Čechách, Hradec i Počátky, byl we dsky zemské k wěrné ruce wložil, slibuje to zboží zase z desk propustiti, kdyžby kázal. Bez místa, 1400, 16 Mart. . . Záwazek nemsty Janka z Tisowého a Pechy z Wolyně, wězňůw od pana Jana mladšího ze Hradce propuštěných. Bez místa i roku a dne (okolo r. 1400) . Lacek z Krawař a Jiřík z Lichtenburka prodáwají panu Oldřichowi ze Hradce hrady Bílkow a Šternberk (u Telče). W Telči, 1404, 15 Nov. 322 324 325 326 327 328 329 VII. Zápisy Kozelské we Slezku, od r. 1480 do 1571. 1. an Bělík z Kornic, hejtman horní Slezie, powoluje měšťanům Kozelským wysta- witi lázeň ku potřebě města, pod wýminkami. W Kozlí, 1480, 9 Sept. . . Týž Jan Bělík z Kornic potwrzuje trhu, který se stal o zboží Kobylické w zemi Kozelské, mezi Machnau Dialošowau a obcí Kozelskau. W Kozli, 1485, 11 Febr. Týž Jan Bělík z Kornic potwrzuje trhu, který se stal o wes Dílnici we knížetstwi Kozelském, mezi Jiříkem Tejwlem z Chřenowic a Waňkem Hoškem z Gregořo- wic. W Kozlí, 1486, 27 Nov. Wladislaw II, král Český, městu Kozelskému w horním Slezku wšecka jeho pri- vilegia stará potwrzuje. W Budíně, 1492, 3 Mart. Magdalena kněžna i Mikuláš kníže Opolský zapisují obci města Kozlého we Slezku plat roční 13 zlatých, we dluhu 150 zl. uherských, na městě swém Ratiboři, pod rukojemstwím Ratiborských, až do splacení jistiny. W Ratiboři, 1497, 22 Jun.. Jan Hošek z Gregořowic prodáwá wes swau jménem Dielnici, w krajině Kozelské ležící, Mikuláši Gašowcowi z Lumíře a manželce jeho. WRatiboři, 1505,24 Nov. Wilém Šwihowský z Risenberka potwrzuje, co pán Kozelský, trh o wes Dílnici mezi Janem Hoškem ze Gregořowic a Mikulášem Gašowcem z Lumíře stalý. W Kozlí, 1506, 26 Januar. . . . Hanuš, kníže Opolský a pán Kozelský, městu Kozlému z milosti swé nowé swo- body propůjčuje. W Kozlém, 1511, 15 Sept. . . Hanuš, kníže Opolský a pán Kozelský, potwrzuje zřízení někdy Mikuláše Ga- šowce, kterýmž wes swau Dielnici auřadu města Kozelského k obrácení užitkůw jejich na záduší odkázal. W Opolí, 1521, 14 Mai. A. Č. II. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 393 394 395 396 397 398 399 400 . 402 70

Strana 546
546 Registřík písemností. Stránka 10. Ferdinand I, král Český, městu Kozelskému we Slezsku, ku prosbě pana z Oppers- dorfu, zástawního pána jeho, nowé znamenité swobody a milosti uděluje. W Preš- . purce, 1563, 16 Sept. Jan z Oprštorfu wyměřuje Kozelským nowé dědiny za ty, kterých jemu k wysta- weni nowého rybníka postaupili. W Kozli, 1571, 1 Sept. . 11. 403 404 D. Wýpisky práwní a dějinné. Řád práwa zemského, latině i česky IV. . V. 76 Wýpisky práwní a saudní ze starých desk zemských králowstwí Českého, od r. 1287 do 1437. (Sbírka prwní.) . 330 VI. Pana Ondřeje z Dubé přípis králi Wáclawowi IV a Wýklad na práwo zemské české 481 E. Wýtahy a přehledy z listin čerpané. II. Registra zápisůw králowských i obecných, roku 1454. (Pokračowání.) . . . 175 III. Registra zápisůw králowských i obecných, roku 1454. (Dokončení.) . 444

Strana 547
REGISTŘÍK DRUHÝ jmen osobnich a mistnich.*) Abdina, 476. z Abršpachu Petr (pan Abršpach), 22, 24, 382, 383, wiz: Čerwenohorský, Náchod. p. Adam, 155, wiz: Polický. z Adlar (Adlaru) Habart, 476. Plichta, 333. Walkaun 59. Aeneas, wiz: Eneáš Sylvius. z Ajzieře Frana, 475, 476. Albertus, nejwyšší komoří, 332. Albík (mistr), 445, 477. Albrecht Baworský, 29. 32. Albrecht Brandenburský, 255, 257, 417, 418, 437. Albrecht II, cisař, král Český, kníže Rakauské, 3, 8—10, 14, 29, 32, 103, 205, 206—217, 259, 407, 410, 411, 414, 416, 420, 421, 429, 432. Albrechtice, 377. Aldemburk, 192. Alder Haiman, 478. Thoma, 478. pan Aleš, 415. wiz Holický. Altkirchen, 430. Alžbèta králowna (Richsa), 480. Alžběta, manželka Albrechta II, 12, 13, 18, 20, 220, 225. Anděl Morašický, 169. Wáclaw z Ronowce, 169, 170. Anjel Jan z Obřistwí, 202, 204. sw. Angela kardinál; wiz Karvajal. Ankerreyter, 429. Anna, manželka Jindřicha Korutanského 446. Antiocenský patriarcha Wáclaw, 366. Apulský král, 434. Aquenský biskup, 417. Armaniaci (Armeniaci, Armiňci), 20, 267, 408, 430. Arnošt, kníže Baworské, 189. Arragonie, 237, 420, 429, 434, 439. Auerbach (Awrbach), wiz Donín. Ausowský Jiří, 157. Aviňon (Avion), 417. B. Babka, Oldřich z Kwasejowic, 322, 323. z Bačkowa, Beneš, 461. Baden, 415. Badry, Badrský Jan z Obidowic, 444. Bamberk, 528. m. Bandin, 461. z Báně, Jira Opat, 73. Bank, wiz: Šterc. Barbora, králowna, 3—6, 8, 9, 188, 472. A. *) Ke zhotoweni registříka tohoto propůjčil se nám swau pomocí pan Wácslaw Wlad. Tomek. 70

Strana 548
548 Regůtřík druhý: Bartolomej, písař, 332. z Baru (Barský), Jarolím , 140, 141. On- dřej, 468. Basilia (Bazilea, Basel), 234, 236, 298, 311, 410, 412, 429, 436, 443, 448, 472, z Baště (Baštský), Jan (z Lerojid a Chwa- těrub), 310, 349. Bawory; wiz : Albrecht, Arnošt. Baworyné, 450. Bec, Balcer, 401. Becow, 26, 211. Bedřich, kněz; wiz: Strážnice. z Bechlina, Sigmund, Janek, Wanék, Bu- diwoj, 61, 62. Bechowa, kláda, 315, 316. Bechyné, Jan, 469. wiz: z Kunżtatu, z Lażan. Bechynka, 221, 412, 414. | Bela, 446, Bělohrad, 410. Béléowskj, Jan, 401. Belusice, 181. z Belusic, Boidéch, 354. Jindřich, 354. z Belusowic (a z Winar), Dorota, 65, 66, TR—TA. z Belusowic, Zdena, (sedénim u Winaïich), 65, 66, 73. | Benátky (Benátčené), 408, 419, 420, 429, 439. Beneš, purkrabí Pražský, 332. Bcnešow, 10—12, 180, 202, 291—293, 303, 304, 308, 450. Pan Benešowský, 150,151. Wiz: Tobiáš. Beranétiná, Markéta, 60. Beraun, 36, 118, 180, 190,911, 283, 450, 459. z Bergowa, Jan, 207, 283, 285, 310. Kate- fina, 62—64, 67, 68. Otto (Otta), z Bie- Jiny, na Chlumci, na Troskách, 66, 73, 207, 336, 342, 348—350, 352, 354, 355, 357—360. Berka, Albrecht z Dubé a z Tolsteina, 310. » Hynek z Dubé, 41, 48, 204, 332—339, 348, 353, 356, 360, 466. Elška man- żelka, 353. » Chwal z Dubć a z Kuiichwod, 61, 204. Berka, Jindřich z Dubé (z Ilisky, z Kostelce, z Lipého, na Howerswerdé, na Milstei- n&), 4'—49, 61, 196, 258, 259, 277, 309, 310, 333, 334, 348, 355, 358— 360, 365, 367, 466. » Mikuláš z Dubé a z Lemberka, 310. » — Wanék z Dubé, 365. » Hynek z Hoenèteina (Honèteina), 51, 853—325, 357, 359—304, 366, 367, 369 -372, 314—911, 319, 526. Jin- diich, 352, 361. » Hynek z Hüsky, 363. » Hynek (Hynce), z Lipé, 349—344,352, 359. » Hynek z Milsteina, 363. » Jindřich z Jablonné, 361. » Waóclaw, Janek, Jindiich, Hlawić a Jindřich nejmladší, 48. Berkowice, 400. Berunice, 11. z B. Janek Dománek, 13. Beskowec, 149, 150, 111. Bezdekow, 289. Bezděz, 17. 2 Bezdruzicg wiz: z Kolowrat. Bezpřem, Petr, 466. Markéta sestra jeho, 466. z Bibrsteina, Jan (Hanuż), 192, 193, 906, Oldřich, 193, 206. Wáclaw, 193, 195. z Bik (Bieh) Proti (sic), 445, 471. Bílá, 450. z B. Wawřinec, 203. Bilany, 185. Bilejow, 186. Bilina, 336. wiz: z Wiesowic, Koldic. Bilkow, 911, 329. 2 Bilkowic, Kunat (w Podepléch), 61. Bílý, Jíra, 415. Biskupice, 168. z Biskowic, Albrecht, 384. z Bitowa, Smil (Bitowskÿ), 277, 280, 432. wiz: Lichtenburk. Blahotice, wiz: Wittich. Blánice, 208. Blanka, manželka Karla IV, 187. Blankstein (Blankenstein), 284, 460. wiz: z Wartenberka. 

Strana 549
jmen osobních a místních. 549 Blatná, 192. Bleigner, Jakub, 195. Blejcr, Jan, 196. Bletice, 203. Blewice, 411. z B. Wanék, 445. Blsany, 450. p. Boček, wiz: z Kunštatu. Bohunice, 480. z Bohušic, Wilém, 195. Ludmila, 195. Bojanowice, 183. Bojmany, 55. Bolehość, 289. Boleslaw, 119, 450. B. stara, 446. Bolesławsko (Boleslawsky kraj), 277, 283. Bolkenhain, 473. Bolochowcc, Sigmund (z Pusperka a z Říčan), 310. Bonoma, 415, 417, 431, 43%, 437. Bor, les, 194. Borek, 324. z Boru, Bušek, 333, 334. Bořek, wiz: z Miletínka. Bores, wiz: z Risenberka. z Boric, Petr, 373. z Bofisławic, Dierek Pelka, 395, 396. z Borku (a Husence), Jindfich, 332, 334. Botz (?), 332. Bornemissa, Jan z Bïezenic, hrabé Preè- purské, 139, 140, 152, 160, 161. Borotín, 217, z B. Herman, 375, 379. Mi- kuláš, 357, 387. wiz: z Landšteina, Ma- lowec. z Borowe, Wok, 332. z Borowice, Přibík, 55. Boršengryn, 187, 200, 201. z Borsic, Otik, 195. Borutinskÿ, Wilém, 395. z Bozkowa, Smil, 207, 208. Bozkowice, 211, 281. z Bozkowic (Boskowic), Artleb, 155, 157, 158. Eliška, 4. Jan Ozor, 271, 281, 284. Ješek (ze Swojanowa), 258, 259, 283, 310. Tas, 359, 360. z Boztéchowa, Sudik, 327, 329. Bradatj Jan, Wanék, Sigmund, 386. 4. C. II. Bradlec, wiz: z Waldżteina. Brandeis, 2711. Brandenburk (Bramburk), 186, 415, 441. wiz: Albrecht, Fridrich, Jan. Brankowice, 418. z Braškowa, Mareš, 387. Bratrkowice (Bratikowice), 201, 476. z Bratronic, Jan, 445. Brawelne, 451. Brázdina, 202. Bieh, 153. Bremen, 437. z Břešťan, Heřman, 13. Biewnow (Biewnice; si), 176, 181, 187, 452, 471. Brezenice, 152, 160. wiz: Bornemissa. Brezie, 449, 451, 454. Brezina, les, 314. Biezno (?), 470. z Března, Aleš, 194. z Brezné, Piibislaw, 333. Březnice, 176, 203. z Breznic, Jaroslaw, 340, z Březnice, Beneš, 342, 345. Jindfich, 345, 348—350, 352, 354, 355, 372, 374. Old- řich, 165, 167, 168. Brezowd, les, 202, 324. z Brezowic, wiz: Kromésin. Břežany, 180, 184, 389. Bříští, 452. Bříteň, 469. Brizia, 420, 428. biskup Jorg, 438. Brloh, 111. Brno, 144, 258, 329, 415. Brod Cesky, 180, 215, 283, 310. Brod Némecky, 39, 197, 265. m. Brod, Ondřej, 474. Brodezle (sic), 450. Brozany, 450. Brunclíková Elška, 195. Brzwy, 456. Buben, T4, T5. z Bučic, Ondřej, 198. 

Strana 550
550 Registřík druhý: Budejowice (Bud&jice), 58, 193, 208, 241, 272, 277, 284, 291, 321, 418, 430, 445, 458. Budesowice, 208. Budin, 8, 137, 190, 191, 206, 237, 396, 451. Budisin, 181, 187, 204, 334. Budkow, 455. Budyné, wiz: Zajíc. Budynice, 416. Buchta, Lukáš, 401. z Buku, Mikeš, Nicek, 197. Bukowina, 450. Bukowský, Petr, 60, 61. Bukwe, wiz: z Wrbna. Burgleins, wiz: Hrádek. Burgund, 415. p. Burian, wiz: z Gutèteina. Buse, 450. z Busnewa (?) Jan, 475. Busow, 463. Bustewes, 277. Bydzow, 147. Bynew, 140. z Bynic, Jan, T1. Bystiice, 163, 356- z B. Přibek Naklo, 67. z BySic, Bernart, 54. z Byšow, Oldřich, 468. c. Cáhlow, 481. Caisperk, Mikuláš, 226, 227, 441, 464. Calta, Jan (z Kamennéhory a z Rabsteina), 70, 261—269, 283, 310, 389. Caňk z Hofan, 197. Capuanský, kardinál, 438. Carda, Wäclaw (z Petrowic), 44, 177, 274,277, Carvaial, wiz: Karwajal. Ccbulka, Zacharias, 401. г Cedlic, Nikl, 191. Celkinger, 432. Cell, 231. Centawský, Jiřík, 402. Cerekwe, Polská, 406. Cerewnice, 116. Cilka, Jan, 469. Cilsky, 12, 13, 409, 411, 413, 416, 417, 424, 440. z Cimburka, Bernard, 284, 334. Jan, 258. Cirkwice, 445. z C. Léwa, 69. Cisternice (sic), 472. Citerna, 418. Columna, 438. Cornberk, Hynce (z Jalowic), 394—396. Kii- štěk, 398, 400. z Crhowic, Otik, 351, 352. Cubor, komorník, 583. Curch, 430. Cwikow, 48. Cwierner, Lewil, 445. z Cwierncrowa, Letek, 445. Cwok, Wáclaw, 456, 469. Cwrcowice, 480. Cypr, 439. č. Cabelicky, Jan (ze Sautic), 188, 189, 202, 238, 257, 274, 280, 282, 285, 301, 310. 311, 456. Cahostice, 454. Čapek, Jan, 384. Capel, ostrow, 191. Čáslaw, 118, 181, 189, 193, 196, 198—200, 204, 205, 215. 216, 282, 310, 452, 466, 473, 471, 418. Cdslawskÿ kraj, 5, 205, 238, 251, 274, 277, 279, 282, 310, 464, 478. Castolor, 390, 453, 454. srown. z Horowic. z Castolowic, Půta, 49, 50, 207, 342, 352, 354, 351—360, 310, 318, 445. Anna man- želka jeho, 49, 50, 378. Čéček, Jindřich z Pakoměřic, 476. Čečelek, Wáclaw, 354. z Čečelic a z Tečiněwsi Jan, 310. Čečík, Jakub, 417. Markéta, manželka jeho, 477. Cecowice, 324, 325. Cech, Petr, 409. Cejtice, 196. Celik, Jan, 444. 

Strana 551
jmen osobních Čeminy, wiz: Rüs. Cemii, 316. Čenék, Řehoř z Prahy, 199. Čenkowský dwür, 446. Čeple, 151. Čeradice, 182. Čermna, Čermny, 449, 450. Černá, 339. Černče, 315, 316. C ernèice (Črnčice); wiz: Kácow. z Černčice, Arnošt, 310. z Černeklad, Jindřich, 457. Černice, 452. Cernin, Jan (z Černína), 465. Jindřich, 339. Černoč, 193. z Černočic, Matiáš, 444. Černohorský, Dobeš, 147, 148, 154. Černý ý háj, 203. Čert (Črt, Čirt), Beneš z Hořowic, 181, 371, 453. Cenék z Hefmanowa méstce, 205. Alžběta manželka jeho, 205. Cerwenéhory (a z Abrspachu), Hynek, 52, $3, 360, 363, 366, 371, 376, 380, 387, 390. Jindřich (z Dubé a z Abräpachu), 50—53. Česká wes, 48. Ciżowec, Petr, 189. z Cijewic, Ješek, 347. Cistd, 346. Čížice, 455. Ciżowka, 461. N D. Dalmatie, 380, 396, 403. Damenice, 54. Dawcl, 183. Daz Heine, sedénim na Hamersteiné. 310. Deécin, wiz: Wartenberk. Didibaly, 183. z Dedibab, Lewa, 183. Dedikowo blato, 315, 316, 322, 323. z Dchtowa, Kojata, 354. Delfin, syn krále Francauzského, 417, 430, 439. Denmark, 411. a místních. 551 Despota, 409. Dešow, wiz: z Radotic. Detinicky, 450. Dewin, wiz: Wartenberk. Dialo$, Jindiich, 394. Dilnice, 395, 398, 399, 409. Distenhowen, 430. Dité, Albrecht, 519. Dlazkowice, 203. z Dlike wsi, Augustin, 481. wiz: Konik. Dlahomilowá, Jitka, 54. Dobešovský, Wacek, 201. z Dobracowic, Bohuslaw, 462. Dobrejowice, 5. z Dobrene, Heřman, 481. Doliic, 450. Dobringer, Petr, 464. Dobříš, 449, 450, 457. Dobrosow, 46. . z Dobrusky, Jan, 351. Jaroslaw, 327,351, 363. z Dohalic, Prokop, 73. Doksa, 441. Doksany, 192, 193, 335, 466. Dolánky, 341. Dolany, 185. z D. Wilém, 470. Domašice, 416. Domazlice, 449, 413. Donat, Michal, 206. z Donína, Aneška, 204. » Beneš, 473. » Fridrich na Wilšteině, 254—256, 260—262, 283, 309. Hanuš (z Auerbachu), 45. Hlawáč, 468. Jan, 468. Markéta (z Řewničowa), 383. Wenc (z Grafšteina), 309, 468, 473. z Dornsteina, Hugo, 187. Wilém, 183. Drahomysl, 349, 372. z Drahorazi, Alexander, sedénim w Choly- nicich, 62, 68. z Drahcwa, Bużek, 469. Jindiich, 469. Man- dalena, 469. Drahjsko, rybnik, 315. s vu 5 > = T1* 

Strana 552
552 Registřík druhý: z Drachowa, Bohuše, 463. Ondřej, 463. Drakow, 263. z Dražic, Jan (písař), 332—334, 344, 346; wiz: Kunwald, Škopek. z Drewice, Jan, 51. Drchlawd, 201. Drchows, 418. z Drnewa, Margareta, 184. Drobowice, 177. Drslaw, Jan, 464. Dritka, Ctibor, 196. Zdenék Kolwin, 463, 465. Druhonice, 55. Dr:kraj, Stoklas, 389, 390. Dubdnek, Jan, 470. z Dubce, Matéj (Dubec), 65, 238, 310. Dub, 403, 404, 406. z D. Michal, 460. Duba, 48. z Dubć, Albrecht, 196. (z Kostomlat), 475. (z Libésic) 366, 367. » Aleš, 526. (na Jenšteině), 65, 364. » Beneš (na Kozli), 71, 207, 342, 359, 360. » Hynek Hlawáé (z Tfebochowic, na Lipém, z Náchoda), 50, 177, 181, 333, 357, 358, 362, 363, 367, 310, 371, 445. » Jan, 196. (z Trebochowic), 177. (zKo- stelce a z Leśtna), 247, 248, 274, 283. » Ješek (ze Žlebuow), 310. » Jindřich (na Humpolci), 518—581. » Jiřík (z Wismburka), 176, 177, 257, 282. » Kuneš (na Kostelci), 11, 188. » Ondřej (zKosowehory, z Peclinowa), 50, 71, 332, 336—342, 344—355, 365—961, 310—372, 314—377, 481. » Petr (na Mradi), 70, T1. » Wiáclaw (zLeśtna), 363, 364, 367, 470. » Wanék, 339, 340, 348, 352. wiz: Berka, Cerwenähora, Rozkoë,Skopek. Dubský mlýn, 454. Dubské, zboží, 48. Dubrawa, 450. z D. Machek, 467. Duc, Něpr z Wařin, 447. | z Důdlek (sic), Swatomir Petiik, 35. Duchcow, 256. kněz Duchek, 238. Dumbay, Frank, 409. Dunaj, 436. Důpowec, 40, 41. z Důpowa, Jan, 414. Wilém, 474. Dušníky, 119, 184. z D. Petr, 474. Důta, Jan z Olešné, 322. Dworec, wiz : Ptaček. Dwür, 2177, 283. z D. Jindřich, 458. z Dworuow, Mares, 208. Dwrzkow, 119. z Eberhartic, Jan, 333. z Eberspachu, Hynek, 51. Ebersperk, 428. Eberswin, Jitik z Hradiště, 471, 472, 475. Pawel, 465,472, 475. Bernart, 465. Petr, 465. Ec (Eómanowé), 428. Egrberk, 436. z E. Mikuláš, 186, 377. wiz: Škopek. Ejsteby, 357. z Ejstebna, Jaroslaw, 45. Eldreis, Franc a Prokop, 201. z Elhoty, Olbrecht, 402. Elkauś, 169. z Elnar, Konrad, 353. Elsasy, 430, 440. Elsterberk, 415. z E. Jindfich (z Planć), 355, 364, 365, 311—379, 441. Pani Elsterber- ská, 319. Endrlin, 462. Eneds, Sylvius, 304—307, 415, 417, 418, 427, 433, 437, 439, 443. Ensesheim, 430. Epswixdorf, 198. Erclowic, Hanus a Klara, 205. z Erpuzic, Bus a Bonuše, 199. Eugen IV, papež, 217, 218, 233, 234, 236, 911, 410, 415, 417, 419, 429, 435, 436, 438. Eych, Hans, 429. 

Strana 553
Jmen osobních a místních. 553 F. Falkenberk, 468. Felix, papez, 234, 415, 417, 419, 420, 429, 442. Ferdinand I, císař, 403, 40%. Feridan, Jan, 479. F'erraría, A40. Filmennow, Wáclaw a Sigmund, 462. Finder, Wiclaw, 199, 479. Firmanus cardinalis, 438. Firsic, wiz: z Nabdina. Flaška, Smil a Arnošt, 377, Jan (z Pardu- bic), 66, 67. wiz : z Richenberka. Florentia. (Florenóené), 420, 439. Fofendorf, 419. Folkestorfer, 443. Frankfurt, 415. Frankétein, 462, Francauzy (Fransko, Franrich), 145, 417, 420, 429, 430, 439, 442. Fridaus, 55, 56. z Fridenburka, Jan, 359, 360, 373, 373, 379. Fridland, 48. Fridrich, Brandenbursky, 259—263, 437. Fridrich, Mišenský, 272, 273, 276, 309, 437. Fridrich IV, císař, 21, 209—213, 219—232. 240, 241, 257, 259, 263—265, 295—309, 407, 408, 410—425, 421—432, 484, 435, 437, 439—443. Fridstein, 403, 404, 406. wiz: z Kowané. Frimburk, 385. wiz: Warlich. z Frimstcina, Anna, 199. z Frumśtcina, Jetiich, TO. Fulbrecht, Jan, 209. z Fulsteina, Sóastná, 398, 399. Fürstenfeld, 411, 419. z Fusperka, Cübor, 351, 552. Gi. inter Gallicos, Fridericus, 478. z Gansku, Petr, 204. Gašowec, Jakub, 398. Mikuláš (z Lomiie), 398, 402. Gecter, Rehot, 397. Geraltowskij, Prokop, 393. A. C. II. Gerlice (Gorlice), 181, 462. knize Jan, 206, 353—354. Gerow (Gerowsky), 45, 255. Geusar, Petr z Wesce, 326. Glaspach, 314. Glaubick, Hensel a Jitik, 204. Glauchow, wiz: Sumburk. Gmel Fridrüs, 206. Gozowec, Jan z Rakowic, 192. Grafstcin (Grabètein, Grawenètein), 468. z G. Albrecht, 367, 376. wiz: Donin. Graupner, Mikuláš, 206. Grec, 419, 440, z Gregořowic, Hošek Jan, 398, 399. Wančk. 395. z Greifsfeldu, Albrecht, 196. Grewer (sic), 445. Grina, 48. Gros, Kašpar, 480. Mates, 480. Pawel, 199. Gruber (Grober), Bernart, 197, 417. Bar- bora, 201. z Grudine, Petr, 396. Gruo, Jetřich, 477. z Grumberka, Jenec, 336, 337. Grumkrag, 338. Grylpach, 315. Gryslaw, 198. Güns (Kysek), 408, 409, 416. Güssink, 419. z Guisteina, Burian (na Rabèteinè), 34, 4. T0, 191, 218, 283, 309, 426, 441—449,451,459, 465, 466,476. » Jan,10, 14, 15, 283, 449, 451,452 » Mikuláš, 70, T4, 75. » Puota, 346, 347. Gutt, Hrdoń a Janek, 390, 391. Habart, purkrabí Pražský, 361. Habr, 461. Habrowd, 451. Had, Wolkmar z Pabénic, 56. Haidenrik, 263—266. Haimburk, 419. 72 

Strana 554
554 Registiik druhý : Hajdan, Jan z Odolenowic, 464. Hájek, 59, 206. wiz: Hodétin. Haislprennar, 205. Haleř, Jan, 446. Hamrö$tcin, wiz: Dax. Haniker, 168, 169, 171. Hanow, 199. Hanowec, Jan. wiz : Śwamberk. Harant, 416. Hascnburk, 447. wiz: Zajic. Hascnstein, 2711, wiz: z Lobkowic. p. Hašek, wiz: z Waldsteina. Hatin, 315, 316, 322, 323. Hauenstein, 179. Haucr, Frana, 202. Henslin, 349, 350. Haugwic, Hanuš z Biskupic, 168. Hawraň, wiz: Šwáb. = Hedéan, Oldřich (w Ležkách), 69, 70, Hedwdäbnay, Wit, 182. Hedwika, 6, 333. Hecht, Wäclaw z Rosic, 277, 284, Held, 404. Helfenstein, 141, 167, 329. kněz Henrich, 442. Henslin, 479. Hercogengesos (sic), 413. Hermanice, 48. Heimaniw méstec (mésto); wiz: Cert. : Hcimanowa mésta (Heïmanskÿ),{Jan (z Opoè- na), 71, 72, 372. Jaroslaw, 51, 368. Herstein (Ilernètein), 465, 416. z H. Jan, 321, 351, 362, 363, 370, 371, 377, 378. Jesek, 340. Sezema, 333. Wrazka, 3712. Hertenberger. (Hertemberger , Hertenberkar). Beneš, 195. Habard, 182, 183, 195. Jorig, 195. IHertwik, wiz: Rüsinow. Hesy, 137. Hilbrant, Mikulas, 461. Hispanie, 403. Hlawdc, wiz: z Dube. z Hlawatcec, Jan Rubik, 58. Hlazowice, 202, z M. Jan, 1716, 179. Stépan, 179. Hlinice, 187. Hlohow (horni), 400, 404. Hlubecko, Ondřej, 53. Hlubocerpy, 184. Hluboká, 11, 451. z H. Jan Popel, 285. Hluk, 151. Hlucžek, 289. z Hlušce (z Hlušec), Oneš, 66, 73. wiz: Plo- tiste, Winary. z Hodetina, Hájek, 54, 185, 208. Jitka, 54. Kateřina, 185, 208. z Hodic, Jan, 321. z Hodušic, Lucia, 459. Hogerus, 332. Hohenstein (Noenstein, Honstein), wiz: Berka. Hoierswerd (Hoerswerd, IHTowerswerd, Hyers- werd, 26, 196, 198, 255, 256. wiz: Berka. Holec, Matěj z Nemošic, 60, 61, 73, 387. z Holcsowa, Alżbita, Petr, 457. Holice, 19. wiz: Šternberk, Zajic. z H. Smil, 370—379. Ales, 377, 378. Markéta, 378. Holič, 407. z H. Jan, 361, 363. Oldrich, 345, 351, 352, 354, 357, 358, 363. wiz: Slik. Holná, potok, Holny, Holensky rybnik, 315, 310, 322, 323. Holcnohy, 184. Holučowy, 463. Houce, 461. Hořany, wiz: Caňk. Zora, wiz: Kutnáhora. Hora zlatá u Reichenšteina, 182, 183. Horesowice, 181, 901. z H. Prokop a Jan, 182. Horintwcs, 68. z H. Martin, 356. Prokop a Elška, 68, 69. Horky, 464. z H. Wáclaw a Barbora, 446. Hornstein, 409. z Horowic, Bohuntk, 191, 453, 4:4. Casto- lor, 192, 310. (srown. Castolor). Galhota, 191, 453, 454. Horsedly, 450. Horsow, 463. Horsiw 'Tyn. wiz: Tyn. Herusany, 119. z H. Jindřich, 189. Hostice, 205, 480. 

Strana 555
Jmen osobních a místních. 555 Hostiwice, 446, 457, 461, 477. Hostowice, 199, 456. Hostün, 451. Hostijn, wiz : Stezow. Hozdnice, 183. Hradčany, 283, 379, 386. Hradec Králowé, nad Labem, 72, 198, 199, 215, 217, 277, 279, 283, 310, 356, 446, 478, 479, 480. Hradecký kraj, 5, 238, 269, 211, 283,293, 462. Hradec Jindiichiw, 11, 34— 8306, 38, 39, 219—221, 223, 224, 226, 250, 251, 253, 254, 265, 266, 270, 273, 274, 211, 324, 326—328, 413, 439, 443, 520—522. z Hradce (de Nova domo), Elška, 329. » Herman, 316, 317, 325, 326, 329, 843, 348, 354, 355. » Jan (z Wilhartic), 27, 50, 218, 227, 244, 274, 277, 218, 280, 284, 285, 301, 314—317, 322—398, 348, 349, 352, 355, 357, 358, 361, 363, 365— 867, 370, 371, 314—316, 378, 379, 413, 428, 432, 524, 525, 528—530. » Jindfich, 264, 314, 316—391, 339, 340, 342, 343, 348, 351, 359, 354, 355, 358—360, 365, 366, 318. » Joachim, 404. » Menhart, 4, 1, 14, 15, 17, 31, 33, 66, 217, 218, 219, 940, 242, 243, 24'1—249, 264, 287, 339, 387, 415, » 416, 419, 429, 437, 438, 441. Oldřich, 26, 27, 30, 32—34, 39, 42, 52, 244, 941—251, 953—255, 258, 259, 269—272, 274, 277, 278, 280, 284—289, 291, 292, 294, 301, 314—321, 329, 336, 339—341, 343—345, 348—352, 354, 355, 351—360, 363, 367, 368, 310—931. wiz: Pluh. Hrádek (Křiwoklát), Hrádecké zboží, 1—9, 11, 12, 16, 17, 31, 43, 48, 198, 206, 277, 981, 413. z Hrádku, Boreš, 254. Habart (seděním na Lopaté), 56—58. Ileralt, 332. Jan (sed. na Lopatë), 56—58, 248, 254. Jitka, T4, T5. Markwart, 199. Maršík (sed. na Lo- patě), 56—58. Pawel Křižan, 463. wiz; Myška, Postupice. Hradisté (Hradisée), 444, 463. z H. Purkart, 415. wiz: Eberswin. Hradistko, 12, 206, 447, 456, Hradkowawes, 36. Hrajkowice, 476. Hranice, 140—148, 150—157, 161. Hřel, Jan, 178. z Hřešihlaw, Bušek, 458. Kmošek, 459. Rüs, 460. Hiiwcice, 453, Hrlew, 119. Hroby, 201, 205, 445. Hrtanow, 356. z Hrtyni, Anna, 73. z Hrisinowa, Jan, 373. z Hrusowa, Milota, 356. Hubenow, 450. Huler, Ondřej (na Nečtinách), 187. Sigmund, 187, 201. Humpolec, 171, 251, 520, 522, 523. z H. Ar- no&t, 66. wiz: z Dubé. Hunyad, Janus, 267, 413. Hůrky, 55. srow, Horky. Hurt, Aleś z Pozdnie, 387. Hiska, 48. wiz: Berka. Husuowe, 190. Hustiany, wiz: Mokrowisky. z Hůzné, Maršík, 58. Ch. Chaberce, 453. Chalupa, 59. Charwaty (Chorwaty), 380, 396, 403. Charwatský, Bartolome a Sigmund, 409. Cheb, 194, 255, 293, 294, 425, 453, 469. Chebské foitstwi, 194. Chebskÿ kraj, 219, 244. s Chezlini, Jenlinus, 478. Chleby, 180. Chlewec, 237, 286, 289. 

Strana 556
556 Registřík druhý: Chlístow, 463. z Chlumu, Bohuslaw a Jan, 472. wiz: La- cenbok. z Chlumčan, Matiáš, 177, 218. Chlumčanský Racek z Přestawlk, 56. Chlumec, 180. wiz: z Janowic, Bergow. Chocen, 370. z Chocně, Sigmund (z Lichtenburka), 370, 371. z Chodzowa, Jan, 354. Cholpice, wiz: Stuk. z Ch. Jan, 175, 455. Cholynice, wiz: Drahoraz. Chomütow, 192, 310, 452. Chotebor, 11. Chotebuz, 960. Choteć, 446. z Ch. Jan, 356. Mikuláš, 184. z Chotémic, Jan, 376. Chotesow, 115, 198, 199, 208, 451, 466, 469, z Chotewic, Hynek, T3. Chotidlsko, 339. z Chotifiny, Budilow, 332. Chotisany, 371. Chotiwice, 462. Chetün, Jan z Nestèjowa, 55. Chotusice, 201. Chrast, 59. z Ch. Petr, 448, 449. Racek, 414. Chrasty, les, 324. Chrastany, 10. Chrbiny, les, 204. Chréice, 181. z Chrenowa, Matias, 380. Chrenowice, 458. z Ch. Jiřík Tejwl, 395. Jan, 396. Stibor (sed. w Karberce), 57. z Chiic, Absolon, 380. Chrochonto, les, 458. Chrt, Wilém z Zahrádky, 387. Chrudim, 5, 6, 283. Chrudimský kraj, 5,238, 257, 259, 214, 277, 280, 283, 287, 310. z Chrustenic, Miksik, 375. Chuce, 453. z Chudenic, Drslaw, 332. Chuderice, 60. z Chuderowa, Mikuláš, 62. Chudiř, Jan z Jirče, 467. Chüsnik, 530. z Chüsnika (Chüstnika), Benez, 342, 363, 462. Herman, 198, 352, 354, 358—360, 462. Chwalenice, 372. z Chwalowic, Jan, 175. Chwateruby, wiz: z Baśtć. z Chynowa a z Týna, Petr, 332. z Chyše, Odolen, 332. J. Jablonné (Jablonná), 47, 48, 361. Jakaubek, wiz: z Wřesowic. Jalowice, wiz: Cornberk. Jan, král Český, 333—326, 444, 446, 454, 455, 458, 459, 461, 470, 480. Jan, markrabi Brandenbursky, 462. Jan, markrabi Morawsky, 339, 437. kněz Jan, 435, 436. Jankow (Jankowice), 313. z J. Markéta, 273. Wilém, 389. Janofeta, 333. Janowice, 149, (70, 174, wiz: Strnad. z Janowic, Čeněk, G6, 13. » Dětřich (Jetřich, Theodrich, z Chlumce, z Náchoda), 50, 907, 309, 348, 349, 350—352, 354, 358—361, 363. » Herbort, 339. » Jan (Jenec) z Petrspurka, 23, 25, 309, 341, 348, 349, 350, 352, 354, 363. » Purkart, 202, 341, 343, 314, 346, 348—351, 353, 354, 351—360. » Racek, 4714. Zdik (z Winterberka) 332. Jaromiř, 211, 283. Jarpice, 179. Jasensky, Jan, 402. Jasinskÿ, Jan, 401. Jawor, 269, 270. Jedle, 476. Jedlice, wiz: Petrowice. Jenec, 469. Jenik, 269. 

Strana 557
jmen osobních a místních. 557 z Jensteina, Jan (na Skále), 65, 73, 191, 199, 470. » Jindřich, 191, 199. » Mikuláš (z Nčstčjky), 3810. » Pawel, 191, 199, 470. » Waněk (na Něstějce), 62, 68. wiz: z Dubé. z Jestrebicho, Herman, 332. z Jestèrb, Jan, 464. Jeśterpy, wiz: z Lejen. Jewicky, 168. z Jewisowic, Kuba, 460. Jezdec, 450. Jezmice, 468. z Jezowa (?) Jindřich, 333. z Jicincwsi, llaléf, 66, T3. Jidášek, Prokop, 386, 387. Jihlawa, 31—39, 41,42, 199, 205, 257—259, 203—266, 269, 2711, 212, 214, 419, 480. z Jikwe, llenning, 458. z Jiloweho, Jakub a Jost, 463. Katruże, 463. Simonek, 463. 2 Jimlina, Záwise, 381, 453. Jindrich, král, 446. Jendiichtiw Пгайсс, wiz: Hradec. Jinoś (Junossius), Konrad, 458, 478. Jirec, wiz: Chudii. p. Jiřík, wiz: Kunštat. Jíří, král, 3, 427. z Jirikowic, Jan, 469. Jiskra, 20, 21, 267, 409, 411, 413, 428. ‚Jistec, Wäclaw, 477, Jiburk, 21, 26, 410, 411, 416, 420—422, 442. z J. Püta, 409, 424, 425, 456. » Wenda, 456. » Wilém, 179, 274, 211, 283, 310, 409, 424—496. Jorig, Wáclaw, 197, Jošt (Jodok) markrabě Morawský, 342, 347, 354, 357, 366, 392, 409, 475. Junossius, wiz: Jinos. K. Kabát, Zbyněk z Ujkowic, 73. A. C. IT. Kacerow, 450. z Kácowa, Arnošt (sed. na Cernëicich), 73. Kacice, wiz: Swojkow. Kacin, 450. Kacinec, 406. Kadań, 45, 211, 278, 284. z Kádowa, Wintier, 329. z Kafunka, Kunc (Kafunk), 45, 173. Kainacher (Känacher), Jiii, 219—291, 223. 224, 228, 231. Kalteisen, Henrich, 233. Kamaret, Purkart (z Zirownice), 283, 310,269. Катеп, 205, 445. Kamenec, 151. Kamenz, 201. z Kamcnice, Dobeš, 336, 338. Jindřich, 166. Olbram, 466. wiz: z Ustie. Kamennáhora, wiz: Calta. Kamerer, Frantisek, 343. z Kamýku, Jindřich, 434. z Kanderina, Jakub, 394, 395. Kank, 194. Kapler, Kunat (Kunrad) z Sulewic, 347—351, 353, 354, 379, 386, 411. Karanice, 60. Karberk, wiz: Chienowice. Karcl IV, 17, 18, 182, 186, 187, 191, 194, 200, 203, 204, 206, 207, 298, 336—341, 350, 361, 444, 455, 456, 458, 459, +62, 466, 470, 475. Karsperk (Każperk), 182, 183, 444. Karlstcin, 6, 11, 26, 27, 31, 33, 183, 18%, 277, 290, 454, 458. Karvajal, Jan (kardinal sw. Angela), 233— 235, 243, 244, 408, 412, 413, 415, 417, 431, 434, 435, 439. Kasalskj, 2. Kustella, 420. p. Kaspar, wiz: Slik. Kaufinan, Wäclaw, 469. Kaurice, 158, 178. Kaurim, 215, 283, 310. Kaurimsko (Kautimsky kraj), 238, 257, 274, 211, 280, 282, 310. m. [D] 

Strana 558
558 Kawalec, Waněk z Lipoltic (Cachna man- żelka jeho), 60, 72. Kaznejow, 449. Kdznow, 450. ze Kdesic, Chwal, 399. Kenstr (?), 482. herskÿ, 188, 202, 414. Kerunk, 203. z Kestran, Jan Mana, Příba manželka jeho 453. = Kirchperka, Hanuš, 45. Kladniskc, 140. Kladrubce, 450, 454. Kladruby, 189, 195, 196, 199, 451, 466, 476. Kladsko, 11, 46, 49, 462. wiz: Krusina. Alidy, les, 314. Klame$, 356. z K. Jan Twaroh, 60, 61. Mi- lota, 12. Klaric, Sigmund, 58. filateny, 5, 215, 277, 283, 291, 310. : klenice, Epik (sed. w Ledčici), 73. Jan, 356, : Atcnoweho, Miloslaw, 332. Přibík, 74, 209, 212, 220, 221, 223, 228, 283, 286, 449. Мис, 318, 319. Klinbırk, wiz: Zwikow. 2 Alinstcéna, Bohunék, 283, 310. Genék, 191, 197, 310. Záwise, 283. Мел сё, wiz; Paldr. z Klucowa, Wilém, 183. Klu, Ostry, 450. Klul:y, wiz: Solopisk. Kmelinewes, 193. z Kněževes, Niklin, 351. Kuczice, 48, 457. wiz: z Kopidlna. > Kněžmcstu, Wančk (Walečowský), 311. Knin, 457. z K. Nedamir, 468. Wintir, 468. z Kninic, Tomek, 463. Kebrshan, Stépan, 179. Kebylice, 394, 395. Kobylníky, 461. z Kcencwie, Janda, 467. z Kocewa, Humprecht, 418. Jan, 285. Saze- ma, 418. Zbyněk, 189, 448. Kocka, Jan ze Skálv, 208. Wanék, 208. Registřík druhý: z Kochowic, Dobraň, 60. Kojice, 181. Kojsice, 464. Kojscwice, 464. Kokoř, Petr, 401. Kokořín, 333. z Kokowic, Jindřich (Kokowec), 346, 347. Kokricer, 263. Kokútek, Mikeš z LaZan, 355. Kolda, Jan z Žampachu, 251, 277, 281, 984, 293. z Koldenburka, Jindiich, 353. z Koldic, 426. » Albrecht (z Biliny), 270, 367, 369, 372, 374, 375, 382, 387— 369, 526. » Anna, 462, 473. » Hanuš, 270, 283, 309. » Ješek, 310. 478. » Tiema, 468. Kelence, 148. Kolešow, 476. z Kolesowic, Genék, 472. Æclin (starÿ a nowy) nad Labem, 31, 33, 12, 198, 201, 205, 206, 249, 277, 291, 414, 445, 462, 465, 467, 477, 478, 480,481. Kolinsky kraj, 197. Kolín, nad Rynem, 435. Kolincc, 324. Kelman, Ilenrich, 183. Waclaw, 183. z Kclodej, Stiiezck, 373. Kolowrat, 431. (Libsteinsky), 35. z Kolowrat, Albrecht (z Krakowce, z Korn- hauzu), 194, 309, 312, 348 —351, 354, 364, 367. » Ales, 361. » Beneš (z Libšteina, z Ročowa), 194, 310, 383, 451. » Fridrich, 447, 449—451. o Hanuš, 18, 19, 35, 218, 219, 284, 301, 381, 385—388, 433, 449— 451, 459, 466, 4706. » Herbort (z Ročowa), 194, 359, 360, 362, 364, 367, 371, 383. 

Strana 559
jmen osobních a místních. 559 z Kolowrat, Jan (z Bezdružic, Kobik), 188, 201, 450, 476. » Jindřich (z Libšteina, z Žehro- wic), 36, 38, 219, 244, 274, 277, 284, 310, 426, 450, 451. » Purkart (z Bezdružic , z Korn- hauzu), 188, 201, 202, 354, 361. » Sezema (sic), 332. » Wáclaw (Bezdruzicky, Kosátecky), 138, 139, 172. Kolsen, Kaspar, 28. Kolwin, 476. wiz: z Drstky. z Komaiic, Benes, 58, z Komburka, Jindřich, 352. Kondicwicc, 197. honicc, 345, 346. Koník, Jan z Dlúhéwsi, 195. z kcucjed (a ze Zlenic), Jan a Anna, 383, 384. Petr, 383. Kencpisté, 19, 43, 276, 277, 281, 290—293. wiz : Šternberk. Kenrad arcibiskup, 186, 319, 445, 461, 464, 465, 473, 474. Konrad, podkomoří, 369. Acnratice, 291. srow. Kunratice. z Kopidlna, Purkart (z Knóżic), 11,310. Zde- Kata, 67. wiz: Laubensky. z Kopytce, Jan syn Pelhiimiw. Kerizke, 450, Korn, 474. Kornhaus, wiz: Kolowrat. Kornice, 316. z K. Jan Bělík, 393—396. Keruna, 182. Kcerytansko (Carinthia), 257, 411. Keser, wiz: Malowec. hoscwähora, wiz: z Dubé. Kostelec, 187, 289, 369, 470. (na Säzawë), 386. z K. Eulalia, 365—369. Chwal, 365— 367. wiz: z Dubé, Laut, Rozkoš, Smil- kow, ze Rzawého. Kest, wiz : Wartenberk, Zajíc. tostenpir, 291. Kostka, Zdeněk z Postupic, 23, 65, 170, 226, 257, 274, 277, 280, 281, 283, 285—287, 290, 301, 310, 311, 470. Kostomlatky, 185. Kostomlaty, 183, 196, 368, 475. z K. Kate- . Fina, 368. Rejmund, 338. wiz: Špaček. Kosatecky, wiz: Kolowrat. z Koïejowic, Lacek, 452. z Kosic, Bohunék, 60, 61. Kosicky, 60. Košík, Beneš z Lomnice, 62—64, 67. z Kosine, Bohuslaw, 470. Kostalow, wiz: Sulewice. z Kosumberka (Kośmberka), Diwiś, 25, 310. Jindřich, 359. Wilém, 208. wiz: Slawata. z Kotencic, Sigmund, 450. Kotlcwec, Mikeś z Mónina, 60, 61. Kctcwice, 198, 205, 445, 469. Kitsee, 411. Kowdć, Jira (z Kowaëe, z Winar), 65, 73. wiz: Sad Jan. Kcwań, 349. z K. Bohuse (na Fridteing), 62, 68, 283. Smil, 345, 349. Kcwdńcw, 116, 416. z K. Machna, 476. Kczi (Kuozie), 51, T4. Kozlí, 393—406. wiz: z Dubé. z Kozmic, Wäclaw, 204. Kezojedy, wiz: Wlaëicky. Kozolupy, 195, 196. Kozub, Hynce, 395. z Kračína, Mikuláš, TO. Kraidl, 481. Krajína (Carniola), 237, 357. Krakowcc, 390, 391. wiz: Kolowrat. Králowalhota, 50, 53, 178. Kralowany, 181. Kralowice, 450. z K. Jan, 115, 184, 285. Oldrich, 176, 251, 252, 254, 285. wiz: Močihub. Krámy, 450. Krámský Jindřich, 394. de Kraponica, 434, z Kraselowa, Wojtěch, 324. Krasikow, wiz: Šwamberk. Kratonohy, 12. 13* 

Strana 560
560 Registřík druhý: z Krawaë, Berta (Perchta, z Plumlowa), 3, 9, 10, 14. » Lacek, 168, 329, 367, 370, 374, 375, 522. » Jan aBeneëek (z Krumlowa), 329. » Petr (z Plumlowa), 329. » Wok, 333. Arazhart, 48. z Krčúa, Beneš, 364. z Křečowa, Kuneš, 60, 61. Krecher, 4719. Křemž, 231. Křepice, 444. z Kresic, Hynek, 188, 473. Mikuláš, 188, 475. Zbyněk, 188. Krchlcby, wiz: Noha. Křince, 195. z Kříwan, Appolena, Tá. Kriwoklat, (Burgleins), wiz: Hrádek. Kříwsúdov, 184. Ařížan, wiz : Hrádek. Krkáč, Walentin, 349. Атпапу, 116. z Krnowic (Kyrněwic, Kyrňowic), Dománek, 458. Kremesin, Jiřík z Březowic, 373. Kronidl, Niklas, 199. z Arucenburka, Epik, 60, 61, 254. z Krumburka (sic), Jenec, 336. Krumlov, 11, 13, 15, 20, 21, 25, 28, 33, 42, 58, 148, 227, 259, 322, 415, 422, 439, 520, 530. wiz: z Krawaï. Krumpach, 48. z Krupé, Litolt (pan Krupy), 61, 1710. Krušina, 28, 29, 31, 32, 34, 46, 171, 237, 310, 438. » Bohuslaw (ze Swamberka), 414. » Hynek (z Lichtenburka, na Klad- Sté, na Kumburce), 66, 69, 309, 3711, 421, 445, 462. (z Opočna), 376. (z Śwamberka), 190, 218, 219, 244, 274, 277, 284, 289, 291—293, 474. » Jan (zLichtenburka, z Opočna), 355, 362—365, 311. Krušina, Wáclaw, 358. z Kryr, Albrecht, 333, 334, 336 —338. Kuber, Bernart, 202. Kuce, 440, 443. Kucck, Martin, 218. Kukle, 406. Kuksternowe, 136. Kule, Jan (z Chotóe), 356. z Kumburka, Ależ, 366. wiz : Krušina. Kuna, 162. Kunat, Barwik a Marsik, 345. Kunc, 446, 479. Kundl, Fridauš, 478. Kunéticke Hora, 277, 281. Kunigswerd, 200. Kuninmost, wiz : Kunstat. Kunratice, 48, 255, 286. z K. Jan Zdich, 184. Piech, 74, T5. srow. Konratice. z Kunstatu, Boóek (z Kuninamosta a z Po- débrad, 49, 50, 51, 321, 340, 349—355, 357, 359—361, 369— 314, 316—319, 392, 526, » . Erhart(llerhard, z Bechyně, zPo- débrad), 53, 364, 365, 522—524. » Heralt, 392. » Jan, 142, 143. » Jiří (z Poděbrad- pan Jiřík), 3, 22, 24—27, 30—36, 39, 40, 14— 46, 66, 218, 219, 237, 238, 210, 247—951, 258—257, 260, 264, 266—268, 270—274, 279, 281, 282, 284—289, 291— 294, 300, 309—3 13,387, 392, 42 [, 438, 441. » Kuna, 142, 143. » Procek, 277. wiz: Zajimać. z Kunwaldu, Bohuslaw, 446. » Jan (z Dražic), 310, 344, 345. 446, 457, 473. srow. Dražice. » Pešík, 457. » Pokoj, 67. Kuriwody (Kurowody), 48, 204. wiz: Berka. Kus, Jan, 530. Kutnihora (Hora, Hory Kutny), 5, 55, 178, 181, 186, 189, 195, 197, 201, 202, 204— 

Strana 561
jmen osobních a místních. 561 206, 217, 218, 237—239, 250, 283, 299, 310, 375, 381, 382, 440, 449, 458, 460, 462—464, 469, 410, 473, 477—481. Kwasejowicc, wiz : Babka. Kyjata, Jan, 369. Kymberger, 429, 432. Kymsee, 417, 418, 422, 432. Kyrńowice, wiz : Krhowice. Kysek (Giins), 409. L. Labe, 205, 271, 219, 283, 310, 445, 454, 455, 477, 479, 480. z Labůné, Otík, 67. Lacek, wiz: z Krawař. Lacenbok Jindřich (z Potšteina, z Chlumu), 359, 360, 370, 374, 375. Ladislaw, král (Ladslaw, Laslaw), 21, 22, 210, 218, 216, 220—232, 240—248, 259, 260, 262, 296—298, 300, 302—308, 408— 410, 412, 413, 415, 416, 418, 427. Lahost, 453. Laimwatr, Petr a Jan, 458. z Lajska, Dorota, 467. Lajtawa, 411. z Lamberka, Artleb a Jaroslaw, 470, wiz: Sokol. Lamparty, 420, 443. Lanckron, 522. Landshut, 210. z Landstcina, Mikuláš (z Borotína), 382, 384, 385, 386, 389. » Wilem, 333—339, 342, 350, 352, 354—357. Langebruk, 194. Lapačka, Jan ze Sukorad, 461. Larwa, Wanék z Owence, 183, 184, 357. Lasla, Ban, 409, 416. Lasota, Gabriel, 396. Laučenský, Zdeněk (z Kopidlna), 310. Laucowy, les, 324. Laufenberk, 430. Launy, 44, 189, 201, 215, 254—257, 217, 292, 310. A. C. II. Lausko (sic), 476. Laut, Filipp (z Kostelce), 202, 365, 366, 368, 369. 2 Lautrbachu, Léwa, 343. Laventinskÿ, biskup, 429. z Lażan, Hynce, 462. Mikeż, wiz: Kokńtek, Jan (naBechyni), 193. Jindiich, 193, Jirik, 462. wiz: Zakowec. Lecice, 450. Ledce, 454. Ledeč, 448. z L. (alibi z Sedlce), Jindřich, 282. Mikuláš, 282, 387. wiz: Reček. Lehnice, 260, 309. kníže Fridrich, 153—155, z Lejen, Petřík (w Ještěrpech), 61. z Lemberka, Hašek (ze Zwiřetic), 359. wiz: Berka. Lenword, Tyrman, 458. Lepus, wiz: Zajic. Lerojedy, wiz: Ba&tsky. Lesina, 451. z Leskowce (Lestkowce), Arnošt, 39,248, 251, 252, 254, 266, 210, 301. Jan, 203, 327, 469. Lesota Matiáš (z Steblowa), 405. Prokop, 461. Leïtno, 211. z L. Beneš, 355. wiz: z Dubé. z Leutenberku, Johannes, 182, 183. Ležky, wiz: z Hedčan. Lhota, 62, 140, 181, 184, 444, 452, 468, 411, 476. ze L. Hanuš, 180. Přibík, 465. Lhotka, 519. Libák, Matéj, 475. Liben, 456. Libenice, 185. z L. Martin, 477. Pawel (z Za- luňowa), 185. Sigmund, 481. Libesice, 453. z L. (z Luběšic), Albrecht, 333, 334, 375. Benes, 352, 355, 358, 361. Jin- diich, 345. Zbynik, 336—338. wiz: Sko- pek z Dubé. Libesowice, 191. Libina, 259. z Libisan, Świb, 11. Libkowice, 61. z Lubkowic, Anka, 332. Libochowice, 35, 36. z L. Anna, 358. Jan, 445. Petr, 116. z Libomyśle, Smil, 361. 14 

Strana 562
562 Registřík druhý: Libošice, 447. Libštein, 38, 277. wiz: Kolowrat. z Libuna, Jan, Komis, 457. Licmburk, wiz: Lucemburk. Lidhéř, Jan z Mikulowic, 373. Lidicc, 176. wiz: Reček. Lichoccwský, Martin (Lichucewes), 473. Lichtenburk, 177, 445. wiz: Krušina. z Lichtenburka, Albrecht (z Bietowa), 326, 329. Jan (z Bitowa), 286, 349. Jindřich, 329, 333, 334, 336, 339. Litolt (na Bítowě), 327, 329. Lichtenšteiner, Krištof, 426. Lichtenwaldy, 48. Limbach, 419. Lindawy, 48. Linec, 271, 408, 415, 418, 419, 436, 440. Lipé (Lipá), 445. wiz: Berka z Dubé, Trčka. z Lipé (Lipého), Čeněk (z Lipnice), 338, 339, 343. » Hanuš (z Rataj), 364, 365. » Mikuláš (na Lipnici), 257, 274, 280, 282, 285. » Pertolt, 258, 336. z Lipence, Jan, 476. Liplesy, 356. Lipnice, 519. wiz: Lipé, Trčka. Lipník, 141. Lipoltice, wiz: Kawalec. Lišawa, 481. Litice, 277. z L. Bušek, 340. Litkow, 60. Litomèrice, 176, 179, 180, 182, 183, 310, 436, 448, 449, 451—455, 462, 466. Litomyšl, 206, 207, 277, 359, 360, 373, 374, 460, 470, 518, 520—526, 530, 531. Litowicc, 204. z Litwinowa, Tiema, 351. Lily, 448. zc Lnář (z Elnář), Kunrad, 348, 349, 352. Lobkowice, 285, 288, 289. z Lobkowic, Jan (Popel), 183, 195,244, 274, 281, 284, 289, 391, 456, 460, 477. z Lobkowic, Mikuláš (z Hasenšteina, z Hasi- šteina), 40, 41, 44, 45, 195, 278, 281, 283, 284, 289, 292, 310, 460, 461, 463, 464, 477. Lodheřowská lúka, 314. z Lochowic, Bořiwoj (z Okoře), 202, 204. Lokct, 310 (Cubitus, Loketští), 17, 21, 26, 28, 176, 191, 409—411, 420—425, 454. Loketský kraj, 200, 410, 424. Lom, křowiny, 203. Lomany, 419. z Lomnice, Jan Stéblo, 67. wiz: Košík. Lomnička, 448. Lopata, 16. wiz: Hrádek. Lorecký, Wáclaw, 169, 171. z Lošan, Mikuláš, 197. Wenclaw, 197. Lowčí, Jan z Purkarce, 468. z Lozmiře, Mikuláš Gašowec, 398, 399. z Ložonce, 409. Lubany, 191. Lubešice, Lubkowice, wiz: Lib- Lucemburk (Lucelburk, Licmburk), 17, 18, 334, 396, 403, 458. Ludek, 332. Luder, 464. Ludwík, král, 137, 139, 140, 143, 149, 152, 155, 157—161, 165. Luh (Luho), 60, 199. Lukawice, 56. z Lukawce, Zdeněk, 194. Lúkow, wiz: Šternberk. z Lúnic, Příbek, 67. Luntenburk, 194. z Lutic, Boreš, 265. Rus, 339. Lutina, Jan, z Wlksic, 321. Lužice (Lužnice), 181, 259—263, 396, 403, 445, 462. Lužow, 463. Lysina, 452. M. Magdeburk, 437. z Machowic, Bušek, Kuneš, Wyšata, 458. Maidl (Maidlin), Hanušek, 445.

Strana 563
Jmen osobních a místních. 563 Maidstern, 530, Mailar, Pawel, 479. Maisner (Maisnar), Henslin, 457. Martin, 474. Maistrhan, Jan, 457. Malesow, 188, 470. Malicin, 13. Malikomeri (2), 471. Malkowice, 466. z Malobratric, Sigmund, 199. Malowec. 440. Jan (z Pacowa, sedénim na Borotint), 218, 274, 283, 285, 310, 475. Kosof, 469. Petr (z Malowic a z Pacowa), 518—531. z Malowic, Ofka, 70, 71. z Mancic, Ditrich, Diwiś, Herman, 337. Manda, Jan (ze Zbyslawé), 380, 382, 395. Manetina, 190. Manowskÿ z Wiksic, 395. Margentil, 48. Marburk (Markpurk), 439, 440. Markwartice, 48. z Marsowa, Bohunśk, 397. Martin, 435, 436. Martincwes, 179. z Maryże, Wiclaw, 327. Mastew, 195. z Mateřowa, Jiřík, 364, 470. Matiáš král, 167. ze Mčel, Anna, 480. Medek, Zdeněk (z Waldeka a z Týnce), 70. Mediolan (Melan), 417, 419, 420, 422. z Mechnic, wiz : Nepasky. Meisnar, 451. Melan, wiz: Mediolan. Mělník, 11, 336, 448, 449, 451, 454, 461. Menhart, wiz: z Hradce. Mermon, 418. Mertnik, 448. Meziříčí, 50, 53. z M, Jan, 49, 205. Jitka, 50 —53. Micin, 530, 2 Michalowic (Michelsperka), Beneś, 333. » Jan (Michalec), 207, 327, 336— 339, 342, 343, 350, 352, 355, 359, 360, 367, 368, 370—375, 377, 379, 413, 445—447. z Michalowic, Jindřich, 257, 274, 277, 283, 309, 311, 447, 466. » Petr, 381, 385, 392, 447, 467. » Wäclaw, 447. (ze Strakonic), 196, 244, 258, 259, 274, 277, 284, 301, 389, 447. Michel, 189. 2 Michowa, Beneś, 471. Michowice, 418. . Mikuláš V, papež, 233, 234, 418, 419, 438—440. Mikuláš, místosudí, 332. písař, 526. Mikulowice, wiz: Lidhér, z Miléic, Bohunék, 4653. Milejowice, 189. Miletinek, 283. z Miletinka, Boïek, Diwis, 60, 61, 180, 380. » Dětřich (Jetřich), 238, 269, 293. » Soběslaw, 181, 274, 310. » Wáclaw (Wanék), 60, 61, 181, 200. wiz: Mrzak. z Milenowic, Anna, 208. Milewsko, 116, 183, 424, 452, 464. z Milheimu, Hanuś, 191. Milstein, hrad, 48. wiz: Berka. Mincer, Janek, 481. Minice, 444. Miran, 461. Misen, 26, 43—45, 255—257, 261, 262, 268, 285, 292, 437, 441. wiz : Fridrich. z Mladenowic, Petr, 218. Mlékosrby, 60. wiz: Rezek. Mlýnec, 451. ze Mnetic, Hertwik, 71, 73. Wawřinec, 13. Mnich, 316. z Mnichowa, Hanuś, 203. Mnisek, wiz: Repnice. Mocihub, Oldrich z Kralowic, 37, 39, 40, 265, 266, 270. z Modliskowic, Ctibor, Chwal a Petr, 444. Modřany, 59, 64. z Modrgowic, Dobe&, 459, Wr&, 445. T4* 

Strana 564
564 Mohuč, 436. Mochow, 452. z M. Jan (z Roxdalowic), 66, 310. Kunka, 462. z Mokrowaus, Beneš (z Hustitan), 285, 301, 310. 2 Mokrie, Albert, 445. Mokrsko, 459. Moldawa, 420. Morašice, wiz: Anděl. Morawa, 52, 143—145, 147, 149, 155, 157, 161, 164—166, 208, 243, 251, 253, 256, 258, 283, 298, 311, 326, 336, 337, 339, 942, 343, 341, 348, 351—354, 351, 358, 366, 396, 403, 428, 432. Morglerstorf, 195. Most, 185, 192, 195, 255, 332, 473. Mrač, 11. wiz: z Dubé. Mracenice, 452. Mrhlice, Matéj, 451. z Mrtníka, Jindřich a Racek, 449. Mrzók, 11, 281. (z Miletinka), 277. Jetřich, 283. Soběslaw, 3014. Mšeň, 466. ze Mšeného, Mikuláš a Půta, 332. Můček, Jan, 411, 472. Müchek, Jan, 469. Mumpelkart, 20. Munice (Püta z M.), 457. Muska, Jan, 416. Muskalp, Franc, 479. Mýto Wysoké, 283. Myścice, 187. Myśka, Wiclaw ze Hrádku, 384. Myslewsky, rybnik, 471. z Myślina, Wikór, 52, 525, 528, 529. Nabdin, 201, 465. z N. Jan Firšic, 465. Nacerac, 54, 525. z Naceslawic, Wäclaw, 400. Nadršpán, 442. z Náchoda, Jan (z Abršpachu), 310. Hynek (z Čerwenéhory), 309, 336. Jindřich, 359, 860. wiz: z Dubé, Janowice. 256, 282, Registřík druhý: z Nalžow, Mikuláš (we Swojšíně), 195, 196. Petr, 195. wiz: z Pabénic. Náwojy, Jiřík, 401, 402. Náz, Jindřich, 456, 478. Konrad, 205, 382, 478. z Nebilow, Wilém, wiz: Rak. Nebowidy, 205. Nebreziny, 447, 451. Nebusice, 460. Nečtiny, 447, 448, 470. wiz: Huler. z Nectin, Beneda, 184. Jitka (z Bubna), 74. 15. Iwan (na Bubně), 57. Wilém, 75, 384. Nehwizdy, 452. z Nechwalic, Sobéhrd, 353. Neiperger, 423. i Nelepice, 450. Nemci, 11, 24, 42, 44, 142, 234, 272, 273, 410, 413, 415, 418, 431, 439, 440. Nemcice, 157. Nemedice, 480. z Nemkowic, Jan, 410. Nemośice, wiz: Holec. Nepaský, Jakub z Mechnic, 394—396. Nepr, 292, 460. Nepolisy, 118. Nepomuky, 182, 189, 207, 208, 467, 471. Nestajow, wiz: Žehušický. Nestejka, wiz: Jenštein, Walštein. Nestejow, wiz: Chotúň. z Netunic, Wilém, 466, 471. Neuburk, 224. Neumétely, 185. z Neustupowa, Unka, 387. Nimburk, 180, 215, 283, 310, 458—460, 469. Nisa, 49. Nizeboky, 119. Noha, Oldřich z Krchleb, 321. Normberk (Nuremberk), 179, 190, 192, 259, 260, 415, 417, 428, 430, 436, 444, 449, 450. z Nosli, Regina, 199. Nowa wes, 479. Nowe mósto Widenské, 301, 305, 301—309, 408, 416, 419, 424, 425, 428, 429, 431, 443. 

Strana 565
jmen osobních a místních. 565 Nowý Dwůr, 204, 314, 315, 450. Nowý Hrad, 285, 286, 530. Nadwojowice, wiz: Šindel. Nutice, 60, Nynice, 449, 450. z Obédowic, Jan, 51. Obidowice, 444. Obora, A41, 450. Oboricka, 447. z Obrowce, Chmelik, 401. Obrynice, 453. Obristwi, wiz: Anjel. Odedilskj, Jan, 466. Ociwal, Habart, 358. z Odérad, Wlasték, 67. z Odic, Janek, 185. Wanék, 185, 480. Odolen, 519. Jan, 445. Odolenowice, wiz: Hajdan. Odra, 393, 403, 406. Oduc, Aleś (z Hostiwic), 477. Oedemburk, 408. Ohrobec, 184. z Okoře, Mikuláš, 193, 204, 379. srown. Lo- chowice. Okrauhlice, 463. z O. Bernart, 463. Olbram, arcibiskup, 359, 360. z Olbramowic, Bohunék, 184. z Olemundu, Wilém, 45. Olešná, 54. wiz: Dita. Oleśnickć kniże, Konrad, 407. Olomüc, 160, 161, 164, 165, 243, 359, 360, 370, 371, 461, 470, 534, 599. wiz: Turza, z Vechty. Omeny, 418. Onomyśl, 188, 475. Opdlka, Waclaw z Piespa, 326. Opatowice, 201, 206, Opawa, 165, 397, 457, knize Konrad, 400, 401. Oploty, 392. Opoène, 367. z O. Jan, 176, 177, 373, 470, Jaroslaw (Jaroš), 367, 872. Štěpan, 50, A. C. II. 351, 359, 354, 355. wiz: Hefmanûw mè- stec, Krušina. Opole (Opolsko), 402, 403. kníže Hanuš, 400, 402. Mikuláš a Magdalena, 397. Opozdil, Jan, 466, 469. Opršal, Jan, 50. z Oprštorfa, Hanuš (Jan), 403—406. Orlian, 420. Orlik, 186, 187, 201, 203, 467. z O. Sig- mund, 203. wiz: Pluh, Zmrzlík. Ormstein, 444. Orság, Michal, 4, 409, 442. Osck, 256, 453. z O. Boreš, 310, 332, 340, 855, 473. Lipold, 342. Slawek, 354. Oslowice, 342. z O. Markéta, 342. z Osmechowa, Jindřich, 332. Ostřehom, 18, 409. z Ostružna, Wilém, 364. Ostrow, 176, 183, 187, 197, 460, 463, 467. z O. Mareš, 356. Ostrownice, 356. Ostrý, Kluk; wiz: Kluk. z Otowa, Henrich, 452. Owčáry, 460. Owcnec, wiz: Larwa. Ozor, wiz : z Bozkowic. z Ožice, Mikuláš, 376. P. Pabénice (Pabianice) 414. wiz: Had. z Pabenic, Jan (w NalZowách), 57. Oldrieh, 333. Pacow, 211, 525, 528—530. wiz: Malowec. Pakoméiice, wiz: Cédek, z Pakonic, Ales, 372. Palcek, 181. Paldr, Waněk z Wařin (w Klokoči), 68. Paldra, Martin, 203. Pálenice, 202. Palóci, Ladslaw, 432, 442. Pangrac, 261, 407, 411, 424, 443. Papez, 22, 24, 212, 222, 223, 225—227, 933—231, 242, 244, 267, 300, 408, 411 — 75 

Strana 566
566 Registřík druhý: 413, 422, 425, 429, 433, 434, 442, 443. wiz: Eugen, Felix oc. Papüsek, 238. Parcifal, Mikuláš, 204. Pardubice (Pordubice), 138, 150, 162, 166, 169—174. wiz: Flaška. z Pardubic, Hynek, 333. Smil, 355. Pardus, Jan (z Wratkowa a z Richmburka), 181, 274, 277, 283, 310. Parizck, Petr, 474. z Paseky, Aleš (sed. na Újezdě), 68. Pasow, 213, 221, 231, 412, 436, 444. Pasinèwes, 291. Pitek, 197, 453. Paumgartner, 408—410, 422, 425, 426, 443. Pawel, purkmistr, 431, 441. 2 Pawlowa, Kunażek a Sezema, 462. Pecky, 186. z Pecky, Wanék, 68, 69. Peclinow, wiz: z Dubé. Peklo, lauka, 316. Pelhtinow, 21, 22, 24, 25, 29, 30, 39, 213, 214, 215, 244, 241—251, 253, 254, 268, 269, 271, 272, 215, 216, 280, 981, 984, 286—988, 293, 312, 413, 433. Pere, Jan (z Perce), 476. Petr, 476. Permesgrün, 285, 289. Pernstcin, 44, 163, 211, 278, 378, 416, 426, zP. Jan, 139, 152, 158, 161, 162, 165, 166, 277, 280, 283, 285. Wilém, 136— 174. Wojtéch, 147, 149, 162, 170. z Peruce, Bořita, 332. Pesik, 431. Pest, 206. Pétikosteli, 142. z Petipes, Wilém, 193. Pctow, 440. sw. Petra kardinal, 235. Petrkowslij, Jiřík, 395. z Petrowa, Witek, 468. Petrowice, 48, 324, 325, 466. z P. Kunrad Jedlice, 55. Mikuláš, 343. Wáclaw (na Uštíj, 177, 310. wiz: Carda. z Petrowicek, Mikuláš, 356. | Petr, písař, 331. Petrspurk, wiz: Janowice. Peycen, 260. Pfafindorf, 469. Pflug, Hyncik, 186, 187. Oldfich, 333, 334. Picina, 390. z P. Petr, 390. z Pihle, Hynek, 362, 363, 365—367. wiz: Zajíc. Pina, Jan (z Pirkenšteina, z Lichtenburka), 348—350. Sigmund, 370, 376. Pirkstein, wiz; Ptalek. Písek, 185, 208, 211, 283, 310, 444, 465, 472. Písek, wes, 60. Písek, Hanuš, 204, 382, 383, 478, 479. Petr, 205. Piskle, 520. Píšek, Pawel, 4178. Piskow, pole, 459. Piwonka, 451. Pizda, Jan, 203. Placentia, 420. Plair, Jan, 456. Planá, wiz : z Elsterberka. Plas, 386, 387. Plasnú, 316. Plasy, 175, 191, 447—451, 471, 472, 476. Plawno, 409. Plawenský, Plawanský, 24, 409, 424. Henrich, 194, 200. Plawsko, 315. z Plenkowic, Mikżik, 336. Ples (Plesy), 316, 322. z P. Petr, 387. Plezon(?), 199. Pliml, Jakeš, 479. Ploskowice, 452. z Plotist, Petr (w Hluścich), 74. Pluk, Hynek (z Orlika), 371, 200, 201, 349, 871, 372. Oldřich (z llradce), 335, 336. Pluhowé (Pflugowé) z Rabšteina, 427. z Plumlowa, Jindřich, 3178. wiz : z Krawař. Pluznickÿ, Adam, 402. Plzeň (Nowý), 4, 22, 30, 32, 33, 44, 75, 182, 219, 248, 250, 267, 271, 272, 211, 284, 341, 430, 451, 454, 458, 459, 465, 467, 469, 471, 472, 476, 477. 

Strana 567
Jmen osobních a místních. 467 Plzensko (Plzensky kraj) 192, 268, 414, 435, 438, 439. Pnětluky, 313. z P. Maruška, 373. Počátek, 326, 328. Podbořany, 191. Podcepły, 119. wiz: z Bilkowie. Poděbrady, 36, 248, 250, 254, 277, 281. wiz: Kunšta Podhoří, 339. Podlazice, 181. Podolí, 62. z Podolšan, Martin, 205. Matěj, 480. 7 Podskalí, 415. Podwini, 386. z P. Adam, 385. Eufemia, 386. Marta, 461. Podworany, AAT. Pohcrelec, 400. Pochwalow, 111. Pojska, 323. Poláček, 458. Pclik, Petr, 476. z Polence (Polenska), Aleś, 464. Hanus, 181, 195, 261. Heřman, 195. Hynek, 181. Jan, 464. Mikuláš, 259, 260, 262. Rytker, 464. Polcp, Witek, 478, Polícký, Adam, 161—163. Poličany, 186. Policen, Wáclaw, 480. Polička, 283. Polná, 211. z P. Jan, Záwiš, 332. wiz: Ptaëck. Polska, 6, 8, 18, 20, 142, 146, 149, 154, 155, 334, 335, 410, 414, 416, 418, 420, 428, 441, 461, 466. Pomberk, 451. z Ponetic, Dieslaw, 398. Popel, wiz: z Lobkowic. Popowice, 386. Pordulice, wiz: Pardubice. z Poresina, Markwart, 366, 369. z Poříčí, Ratmir, wiz: Swamberk. Portigal, 443. z Posinka, Jorg (Graf), 409, 413. z Postican, Kunat, 416. Postoloprty, 194, 447, 471. Postrelna, 48. z Postupic, Bohuse, 227,238. Wilém (z Hrádku), 59, 65. wiz: Kostka. Postackÿ, 142, 146. Potstein, 188. z Potsteina, Jan (z Zampachu), 283. » Jindřich, wiz : Lacenbok. » Waněk, 347. Potworow, 450. Poymun, wiz: Raimund. z Pozdně, Aleš, 3170. wiz: Hurt. Praha, 3—11, 13—16, 18, 20, 25, 26, 30, 32, 35, 44, 49, 51—54, 57—60, 63, 65, 66, 68, 69, T1, 74, 75, 166, 171, 175— 190, 192, 203, 205—207, 214, 216—219, 227, 229, 233, 231—244, 252—254, 257, 264, 266, 267, 270, 274, 276, 277, 219, 281, 283 —288, 290, 291— 294, 300, 301, 303, 309, 310, 313, 325, 382—341, 343— 347, 349—352, 354—356, 358, 359, 361, 362, 364—370, 372, 314—381, 383—385, 387, 388, 413, 416, 419, 422, 425, 428, 481, 435, 438, 439, 444—441, 449—462, 464, 465, 461—469, 412—4TA, 471, 478, 480, 519, 524—526, 528—531. Prachatice, 182, 414. Piedbor, Jan, 416. z Přehořowa, Barbora, 69, 70. Přech, 36, 50. z Prechowic, Wilem, 56, Přelaučí, 169, 170. z P. Šimek, 71. Prennar, Wáclaw, 460. z Prepich, Kunat, 51. Přerow, 452. Přesep, wiz : Opálka. Prestawlky, 56, 60, 61, 450. z P. Jan, 56. Unka, 59—61. wiz: Chlumčanský. Prestaupim, 180. Prespurk, 22, 152, 404, 410, 411, 419, 424, 432, 447, 451. wiz: Bornemissa. Pribenice, 530. Přibík, 15, 25, 170. Přibram, 451. 

Strana 568
568 Registřík druhý: Příhoda, 53. Přílep, 414, 476. Přílubsko, 203. Přimda, 11. Pritezi, 206. z Přítočna, Jan (Kobyla), 367. Katerina, 373. Prockowa, Mandalena, 60. Prohonice, 332. sw. Prokopa, klášter, 175, 194, 277.4 Prokop, markrabi Morawsky, 343,348, 351— 354, 357, 358, 361. z Prosteho, Wilém, 54. Prostéjow, 139, 140, 143, 158, 160, 161, 163, 164, 166—168. z Prostibore, Alexander, 193. Habart (na Wi- naficich) 193. Parcifal, 193. Racek, 466. Protiwec, 389. Protiwowd, Anna, 73. Prudice, 369. Pruk, na Lajtawé, 411. Prusinowsky, Pfemek, 163, 164. Wilém, 163, 165. Prusti kriZownici, 111, 452. Psí Hora, 457. Psik, 38. Ptaček (Ptak), Bartoš (ze Slaného), 311. » Beneš z Dworce, 350. » Hynce (z Pirkèteina), 3—6, 10, 11, 16, 17, 188, 428. » Jan (z Polné), 365. Price, 184. Ptylow, 342. Pucery, 194. Puchemc?, Jorg, 426. z Puchnik, Pawel, 464. Purkarec, 468. Puška, 54. Pusperk, wiz: Bolochowec. a. Quaric, 309, R. Ráb, 411, 416, 432, 442. Rabec, 219. Rabi, 211, 399. wiz: Risenberk, Swihow. Rabstein, 191, 416, 453. wiz: Calta. z RabSteina, Jan, 14, 310, 430, 467. » Jindřich, 346. » Petr, 347. » Prokop, 22, 24, 219—221, 223, 224, 228, 231, 233, 263, 266, 804, 408, 412—415, 417—419, 426—443. wiz: Gutštein. Račice, 208. z Račína, Jan, 410. Přibram, 70. z Racinéwsi, Byóen, 333, 334. Wäclaw a Jan, 179. z Radhostowic, Jindiich, 329. z Radhosté, Petr, 3713. Radickj, Martin (Smolik), 178, 203. Radime, 179, Radistko, 450. z Radkowic, Lidéř, 58, 59. Radlice, 188. Radonice, 857. z R. Peregrin, 332. Radoslaw, 332. z Radotic, Waněk (na Dešowě), 326. z Radowesic, Jan (Zlý kněz), 67, 68. z Radyné, Dobeš, 45, 283. Raichenstein, 182. Raimund (Roimuut, Poymun), 468. Raiskittl, Matiás, 378. Raiter, 429. Rajeckÿ, 153. Rak, Wanëk (z Nebilowa), 177. Rakausy, 6—10, 13, 15, 16, 18—20, 22, 211, 221, 223—228, 230, 237, 940, 343, 257, 297, 303—308, 403, 411, 416, 418, 426 —429. Rakenspurk (Rakespurk), 419, 440. z Rakowic, Markwart, 192, wiz: Gozowec. Ralsko, 384. Rameš, 472. Rašewice, 458. Rataje, 10, 211. wiz: Lipé. Ratibor, 314, 316, 322, 323, 391—399, 403, 404. z R. Hanuš, 521, 522. 

Strana 569
jmen osobních a místních. 569 Ratisbona, wiz: Rezno. Raudnice, 111, 433, 461. z Raupowa, Jan, 391, 392. Rauská, 461. z Rauspruka, Jan, 327. Rauswerd, Fridaus, 480. Raybnic, Typrant, 210. Recek, Jan z Lidic, 189. liecice, 315, 316, 322—324, 519. z Řehnic, Zdeněk, 342. Rejhrad, 258. Rekowe, 236. Remes, 417. Renatus, kril Sicilsky, 429, 431, 439. Rendl, 137, 166. Martin, 455. z Renee, Zachai, 194, Renker, Hanus, 197. z Îepnice a ze Mnisku, Predbor, 310. Řewničow, wiz: Donin. Rezek, Wanék z Mlékosrb, 67. Îiezno (Ratisbona), 189, 410, 420, 421, 424, 472. z Říčan, Chwal, 55. Oldřich, 333—335, 337, wiz: Bolochowec. Ridrer, Ulrich, 443. lüchmburk (Richmberk), 49, 66. z Richmburla, Flaska, 206. Arnošt Flaška, 369. » Kaèna, 363. » Smil (Flaška), 355, 357—360, 363. wiz: Pardus. Richnow, 198. z Richnowa, Hanu3,185. Hynek, 445. Każpar, 185. Theodrik, 351. Říkowský, Ouk a Jan, 140. Rim, 233—236, 238, 368, 411, 415, 417— 420, 422, 431, 433—440, 443. Římská tise (cisaF), 18—20, 22, 29, 30, 32, 40 —42, 45, 51, 52, 140, 188, 209—214, 219—233, 231, 240, 241, 243, 241, 248, 253, 257, 259, 260, 262—264, 266, 267, 295 —304, 312, 338—340, 350, 354, 355, 358, 361, 362, 368, 316—318, 381, 3871, 403, 404, 408, 418—420, 429, 431, 436, 440, 525, 528—530. A. C. II. Risenberk, 22. z Risenberka, Ależ, 415. Boreš, 348, Břetislaw (Břečislaw), 333. Břeněk, 340. Děpolt, 274, 280, 340, 461, 477. Jan (z Rabi, ze Skály), 244, 281, 290, 389, 390, 466, 472. Racek, 34, 463, 472. » Wilem (z Rabi, ze Skäly, ze Swi- howa), 274, 275, 280, 281, 283—287, 290, 293, 399. z Risenburka, Ales, 380, 387. » Boreš (z Oseka), 200, 341, 355, 473. » Jan, 58. Říšská města, 267. Jüsuty, 453, z Risut& Alena, 208. Jan, 205, 208. Oldřich, 208. Jütka, 458. z R. Jakub, 183. Wanèk, 457. Rizenino, 450. z Robce, Hašek, 453. Ročow, 194. z R. Herbord, 368, 370, 379. wiz: Kolowrat. Roháč, 311. Rohow, 406. Rohozec, 118. Rohczná, 466. Rojmany, 480. Rokcaner, Mikulä& (Rokycansky), 456. Janck. 456. Jakub, 477. z Rokycan, m. Jan (Rokycana), 218, 233— 236, 298, 412, 419, 436—440. Rokycany, 51, 431, 474, 475. Roll, Wenclaw, 197. z Ronowa, Anshelm, 198. Čeněk, 365. Před- bor, 198, 357. z Ronowce, Anděl, 73. Rosejowice, 464. z R. Lacek, 464. Rosenberk (hrad), 530. p. z Rosenberka, 113, 213, 241—250, 269. 911, 289, 291, 294, 300, 472, 526, 530. z Rosenberka, Jan, 315, 318, 320, 321, 310, 342, 345. 76 

Strana 570
370 Registřík druhý: z Rosenberha, Jindřich, 254, 975, 276, 281, 282, 284—287, 293, 301, 316, 317, 324, 325, 327, 332, 348, 350, 352, 354, 355, 357, 378, 422, 427—430, 518, 519, 522. » Jośt (Jodok), 338—340. » Oldřich, 3—46, 186, 217—220, 226, 227, 237, 240—246, 251, 253, 254, 258, 259, 265—267, 269—272, 274, 216, 278, 280, 282, 284, 301, 318, 319, 340, 381, 387, 401—443. » Petr, 315—317, 333—331, 339, » Witek, 332. » Wok, 340. licsenfeld, Dawid, 202. licseusteén, 325. Reser, Frantisek, 206, 432. Resicc, wiz : Hecht. Rarl, Jeżek, 345. fietlcb (Rotlew), Martin, 205, 456, 478. lictstern, Jan, 364. Jeżek, 59. Rowen, 16, 377, 378. Rewné, 186, z R. Bużek, 58. z Rezentalu, Jan, 371. Rozgon, 409. Rozkoś, Kuneś z Dube (na Kostelci), 202, 254, 284, 285, 289, 290. Rozmeussel, 200. Roztoky, 59. Rozdalowice, 62, 67. z R. Plichta, 333. Rezmitdł, 187. z Reżmitila, Jan, 379. p Lwik, 310. » Zdeněk, 309,345, 348—350, 352, 354, 355, 365—36T, 389—391. Ruben, opat Kladrubsky, 476. z Rudné, Jiřík, 474. Auchow, wiz: Šeliha. Rugo (Rovigo), 440. z Ruksterna , Zdeněk, 285, wiz: Waldżtein. Riis, Jan z Gemin, 285. Mikulśś z Wraż- kowa, 62. z Rüsinowa, Jan, 238, 257, 274, 279, 282, 310. (Hertwik), 219, 277, 414. Rudlin, 446. Ruthart, Kanklin, 470. Petr (ze Swejśic), 470. Rybář, Mikuláš, 481. Rybnice, 441. Rydker, 391. Rymany, 453. Ryn, 442. z Rynharce, Mikuláš, 327. Rynská wes, 405. Rys, 16. ze Rzaweho, Chwal (z Kostelce), 368, 369. s. ze Sádku, Jan Šašek, 449. Zdeněk, 277, 280. Sádlo, Janek, 386. Saffoy, 420, 429. Saky, 179. Salcburk, 20, 411, 418, 437. ze Salhauza, Mikes, 445. ze Sárowa (Sárawy), Čeněk, Jan a Waněk, 283. Mikuláš, 455. Sasy, 409, 411, 416. wiz: Wilém. ze Sautic, Jan, wiz: Cabelicky. Sizawa, 386. ze Seberka, Albrecht, 332, 330. Scbnice, 441. Sedèice, wiz: Sekyrka. ze Scdlčan, Kašpar, 455. Pesa, 176, 455. Sedlčanky, 452. Sedlec, 118, 181, 185, 194, 198, 201, 204— 206, 445, 460, 463, 469, 470, 479, wiz: Ledeč. Sedlice, 450. Sedlištky, 460. Sekingen, 430. Sckyrka, Buček z Sedčic, 178. Sekyrice, 465. ze Sekyric, Jan Oderad, 74. Zäwise, 73. z Semcic, Jan Semedka, 73. zc Semic, Petrik, 462. Sena (Siena), 439. 

Strana 571
jmen osobních a místních. 571 Seslice, 64, 343. z S. Alžběta, 58, 59, 64, 65. Mikeš, 64. Sexel, Jan, 477. Sezema, sudi, 332. Sezemice, 446. z S. Agnežka, 361. Sibneich, 197. Sicilie, 429, 434. Sigmund, císař, 3, 4, 175—196, 199—203, 207, 208, 214, 215, 253, 259, 298, 299, 359, 360, 364, 375, 380—382, 387, 407, 409, 420, 421, 424, 425, 428, 444—456, 458—4T1, 473— 475, 480. Strotek, Yefman, 44, 45, 465. Skal, Jiřík, 402. Skála, 201, 208, 459. ze Skály, Břeněk, 324, 325, 341, 342,348 — 350, 352, 353, 355, 356. n Hynck, 336. » Prokop, 201. » Půta, 50, 355, 363, 365, 371. » — Wilém, 336—339. wiz: Kocka, Jen- &tein, Waldstein. Skála, Michal z Němčic, 373. kněz Skála, 238. Skalice, 115. Skály, 201, 277. Skrekow (Střekow), 454,455. z S. Pešek, 454. Skrsin, 453. Skrÿchow, 315,316, Skrÿchowské bfeziny, 314. Skuhrow, 21, 33, 49. ze S. Tas, 338, 339. Wáclaw, 45. Wznata, 49. Slaný, 36, 44, 119, 182, 183, 202,215, 277, 310, 311. Slapy, 450. z Slatinan, Wlacheń, 60, 61. z Slatiny, Ondřej, 447. Slaup, 183. ze Slaupna, Jaros, TA. Slawata, Kosumbersky, 170. Slawatskj, Jindfich ze M&eného, 362. Slawentice, 406. Slawikow, wiz: Tlumok. Slawikowskÿ, Martin, 398. Slawonice, 321. ze Slawosowa, Procek a Markóta, 335. Slezsko, 143, 144, 146, 156, 299, 393—397. 400, 402—404, 412, 415, 428. ze Slibowic, Fridman, 13. Slowanskj, Wáclaw, 200. Smazil, Wanék, 254. Smečno, 113. ze Smecna, Markéta, 384. Smelcer, Petr, 351. Smetana, Jan (ze Zahradky), 389, 467. Smidary, wiz: Turkowec. ze Smilkowa, Jan (z Kostelce), 386, 470. Smilowicky, 176. ze Smiric, Jan, 218, 219, 248, 249, 253, 271, 285—287, 289, 290, 301, 310, 311, 426, 433, 466, Smolař, Matěj, 6, 184. Smolík, Martin, wiz: Radický. Smolnice, 177, Smrdow, 461. Sobéslaw, 418, 439. ze Sobesina, Zbynék, 310. ze Sobetic , Jindfich, 226, 227, 280, 341. Klara, 341. Prokop, 341. Sofia (Žofie, Žofka), králowna, 197, 201, 369, 377, 444, 462. Sokol, Jan, 470. Mikuláš (z Lamberka), 202. Wit, 459, 469. Solnice, 49. ze Solopisk, Petiik (z Kluküw), 415. Sosnowec, Jan, 456, 469. ze Srbec, Beneš Brázda, 373. Srnec, Jan ze Stanowic, 468. ze Srnojeď, Jan, 313. Stdjice, 315, 316, 323. Stajicka, 452. Stach, Merklin, 342. ze Stakorce, Mares, 55. Stańkowice, 191, 203. Stankowy, 463. Stanowice, wiz: Srnec. Staráwuoda, 60. ze Stare, Pawel, 365. ze Starého Sedla, Lidoň, 353. 76 * 

Strana 572
572 Registřík druhý: Steblow, wiz: Lesota. ze Stezowa, Jan (na Hostyni), 310. Stibore (sic), 463. Storheberger, 429. Stradaun, 181. Strakonice, 30, 35, 196, 244, 946, 948, 249, 267, 210, 274, 280, 284. ze S. Bawor, 332, 340. Bienék, 355, 357. Wilém, 333, 336— 339. wiz: Michalowice. Stráne, les, 324, ze Stranowa, Jaroš, 466, 467. Straskow, 465. ze Strašnic, Mikuláš Štuksa, 455. Stráž, hrad, 315, 316, 318, 319. ze Stráže, Jan, 318—321, 325, 387. » Jindřich, 180, 209, 212, 220, 221, 223, 226, 228, 229, 274, 277,282, 285, 309, 452. » Petr, 318—321, 327, 328, 375. » Přibík, 317—321. ze Strážnice, kněz Bedřich, 5, 6, 236, 244, 254, 281, 284, 291, 414, 463, 463. St/ckow, wiz: Skřekow. ze Střely, Bleh, 335. Jan, 401. Strharow, 64. Stříbro, 57, 188, 219, 283, 452, 472. vd Stříbrné Hwëzdy, Pesik a Jan, 446. Stiizowice, 411. Strnad, Purkart, 352, 355, 356, 410. Strniště, Jan, 455. Strýc, Mikuláš, 473. ze Studené, Herman, Domaslaw, 321. Sud, Petr, 149, Sudck, 332. Sudradkowd, Elska, 384. Suchá wes, 48, 335. z S. Hedwika, 335. ze Suchdcla, Wanëk, 445. Sukorady, wiz : Lapačka. ze Sulevic, Bušek (z Košťálowa), 310. Jan, 310. Kunad, 352. Wanék, 310. wiz; Kapléř. Sumrfcld, 192, 193. Sušice, 182, 183, 197, 215, 310. ze S. Ja- nek, 197. Swadow, 455. ze Swatopole, Wiclaw, 198. Swehrdy, 450. Swidnice, 269, 270, 376. Swincice, 453. Swojanow, wiz : Bozkowice. ze Swejkowa a z Kačice, Ctibor, 310. Swojse, 211. Swojsice, wiz : Ruthart. ze Swojsina (Swejsina), Beneda, 333. Petr, 183, 186, 187, 203, 388, 444, 474. Pro- tiwa, 57. Wáclaw, 186, 203, 467. wiz: Zmrzlík, z Nalzow. Swrcowice, 185. ze Sychrowa, Hawel, 452. S. Sad, Jan z Kowače, 465. Šalecký, Direk, 394. Sanowic, Kačka, 455. z Šárky, Prokop, 471. Šašek, wiz: z Sádku. Šatawa, Jindřich, 414. Saumberk, 408. Saumburskj, 8, 213, 432. Sawel, Jan, 394. z Sebirowa, Radslaw, 400. Scliha, Buren z Ruchowa, 400. z Sellenberka, Jaroslaw, 171, 396. Selmice, 181. Senwald, 456. Sestajowice, 178. Sestary, 185. Šest Měst, 309. Šik, Baltazara, Wilém, 198. Šillejřowský, Wáclaw, 398. Simerka, 269. Šíndel, Wšeslaw z Nudwojowic, 355. Sirnoéek, 6. Sirokÿ, Jan, 24, 291. Śitbor, 451. Škopek, Aleš (z Dubé a z Dražic), 207,337— 3604, 366, 361, 869, 310—372, 314— 377, 3719. 

Strana 573
Jmen osobních a místních. 373 Skopek, Bencś (z Dube, z Liběšic), 342, 344, 348. » Jindřich (z Dubé, z Egerberka, z Usté), 54, 196, 201, 257, 283, 341, 342, 344, 346— 350, 351, 354, 359, 360, 362, 364-—367, 376, 319, 443. Slechta, Jan, 416. Sleichenkauf, Frana, 478. Stik, Kaspar (z Holide), 7, 21, 26, 206, 241, 40T—42T, 429, 431, 437, 438, 440,442, Aneška manželka jeho 407, 411. » Mataus, 21, 28, 401, 422—426. Šmolka, Blažek, 394, 395, 400. Sof, 251, 284. z Šomburka, Aleš, 358. Arnošt, 353, 354, 358. Špaček, Ditrich z Kostomlat, 339. Spalek, Ondřej, 390, 391. Spicnogl, Henzlin a Wenclaw, 479. Spüberk, 410. Spisglos, Hanus a Jakub, 479. Sprimberk, Jindtich, 447. Spulat (?), Waclaw, 478. ze StáMaw, Beneda, 249. ze Štědrých, Boreš, 355. Stéchowice, 450. Stengl, 205, 480. Stipan, písař, 536, 339, 340. „ze Stipanic (Séepanic), Henik, 51, 365, 310— 372, 374, 375, 318. Zdenék, 348, 351, 354, 355. wiz:'z Walditeina, Sterc, Wáclaw z Banku, 406. Šternberk, 12, 32, 329. ze Sternberka, Albrecht (z Konopiště, z Lau- kowa), 329, 342, 343, 348, 351—355, 357—362, 367, 370, 872, 374, 375, 377. » Aleš (z Holic), 28, 31, 65, 72, 209, 218, 219, 251, 254, 257, 260, 264—266, 270, 274, 279, 281, 283, 286, 301, 309, 311, 369, 376, 380, 382, 385, 387, 410, 411, 467, 475. » Jaroslaw, 332, 339, 340. » Jiřík, 257. ze Šternberka, Kunhuta, 3, » Ladislaw, 136—138, » Petr (Konopištský, Holický), 3, 4, 28, 31, 45, 274, 283, 285, 289, 379. » Smil (Holický), 3. » Zdeněk (Konopištský), 3, 9, 10, 12, 43, 44, 71, 226, 227, 229, 264, 274—276, 279—282, 284—286, 290, 292, 301, 309, 311, 336, 339—348, 413. » Zdeslaw, 336, 337; 343, 348. 357—361, 363, 376, 377. » Holický, 416, 424, 431. Stéstice, 208. Stitow (Ščítow), 356. Štos, Jiřík, 402. Straspurk, 410. Štuk, Bartoloměj, 343. Wśclaw (z Cholpic),175. Śtuksa, Mikulaż (ze Straśnic), 455. Stutenheimer, 263. Seyrsko, 226, 231, 257, 429, 432, 443. Sumburk, 268. z Sumburka, Ales, 284, 359, 360. Arnost, 378. Fridrich (Glauchowsky), 44, 277, . 218, 284. Wilém, 191, 196, 283. Sutwor, Niklas, 204. Swab, Hamman, 479. Jan, 180, 458. Petr (z Hawranë), 180. Swdby, 20. Śwamberk, 190, z Swamberka, Bohuslaw (z Krasikowa), 5%, 189, 190, 194, 200, 339, 340, 355, 358. » Busek, 348, 349,350, 352,358. o Jan Hanowec, 244, 284, 309, 359, 360, 362, 363,469, 472— 414. » Jindřich, Bawor (Bawůrek), 188, 202, 448, 473. 265, 411, 416, 428. D Krušina, 189. wiz: Krušina. » Prok (sic), 444. » Ratmir (Ratimir, Racek z Kra- 17 

Strana 574
574 Registiik druhj : sikowa, z Pofiói), 50, 51, 332, 342—344, 341—350, 352—355, 357—363, 365, 367, 369, 370 — 315, 379. z Swarcenberka, Anna, 4, Sweicary, 149, 414, 429, 430. z Swihowa, Anna, 184. » Břeněk, 354, 357, 359, 361—366. » Jan (z Rabi), 51, 243, 367, 370, 371, 375, 377, 379. » Wilem, 376, 379, » Jan, 240—242, 419. wiz: z Ri- senberka. T. Tábor (Táboři), 22, 234, 254, 408, 410, 414, 425, 426, 428, 472. Táhlo, Jíra, 480. z Tachlowic, Bušek, 471. Tachow, 283. Talín, 192. z Talmberka, Jan, 56. Prokop, 53. Wilém, 332. Tamberk, 358. Tamik, 362. z Tasowa, Dobeš, 334. z Tasnowic, Humprecht, 467. Tata, 454. Tataus (sic), 454. Tatce, 115. Taur, Baltazar z Wyklína, 406. Kašpar z W. 406. Taušen, 392. Tautt, Bohuslaw, 195. Hans, 195. Taużim, 452, 464. z Tawšic, Jošt, 464. Tecenèwes, wiz: Čečelice. Tecensky, 179. Tedrazice, 324. Techarowice, 203. z T. Markwart, 353. Telce, 201. Telč, 176, 280, 326—329. z T. Jan, 177. Teplá, 175, 189, 447. Teplice, 432, 452. z Tesclic, Hanuš, 454. Tešinský, kníže Kazimir (Kazek), 141, 142, 146, 148—151, 153—157. Přemek, 347. z Tewcina, Benes, 13. Teypc, 260. Tisowa, 455. z Tisowého, Janek, 328, 329. Tisowice, 323. Tloskowice, 464. Tlumok, Jan ze Slawikowa, 399, 400. Tobiáš, biskup Pražský, 332. na Tobolce, 194. Točník, 186, 200, 450. Tochow, 187. z Tojslawic, Jindřich, 333. Tolstein, wiz: Berka, Tomáš, arciděkan, 333. Tomáš, de Aguino, 236. Tomel, Wáclaw, 480. Tomvalder, Mikuláš, 205. z Torkow, Folc, 195. Tost, Mikuláš, 467. z Tošnowa, Petr, 69. Tozice, 197. z Tratihore, Ondřej, 473. Trčka, 206, 428. Burian, 171. » Mikuláš (z Lipy), 219, 264, 277, 310, » Zdeněk (z Lipy a Lipnice), 173. Třebečice, 418. z Trebesic, Uhan, 373. Třebetice, 382, 383. Třebetko, 450. z Třebíče, Stan, 480. Třebín, 58. z T. František, 58. z Třebochowic (Třebechowic), Hynek, 50, 861, 363, 370, 374—377. wiz: z Dubé. Třeboň, 518. Třeboradice, 468. z T. Daniel a Markéta, 468. Třebowá, 211, 522. Třebowský, rybník, 62. Třebowský, Krištof, 153. Třebůň, 464. z T. Jan a Racek, 465. Třebyšice, 64. 

Strana 575
jmen osobních a místních. 575 Třemošná, 176, 448, 449. Třemošnice, Malá, 450. T?esice, 11, 12. z T. Petr, 71, 72. 2 Trhlina, Henrich, 444. Trient (Trident), 339, 428. Trier, 429, 435. Tristskj, biskup, 443. Třízněw, syn Janek, 475. Trojan, 197. Trojowice, 201. Trosky, 363. wiz: Bergow. Trpisty, T5. Trubín, 450. Truhonice, 478, Trupaur, Petr, 411. Trutnow, 197. Tryskowice, 111. Tudertum, 434. z Tuhance, Jan, 184, 207. Mikuláš, 184. Tuliha, Jitik, 153. z Tunéchod, Witek, 313. z Tupadl, Benes, 461. Procek, 461. Wáclaw, 454, 461. Turci, 149, 428, 499, z Turgowa, Henslin, 342, 352—355. Jind- fich, 349. Pita (Turgowec), 342, 349, 351, 352, 354. z Turkowa, Hanuš, 181. Turkowcc, Henslin (ze Smidar), 342. Turza, Stanislaw, biskup Olomucký, 143— 146. Tusek, Jan, 180. z Twardowa, Kiiètek, 400. Tworkowskÿ, Wolf, 150. Tin, 1'16, 226, 332. Hor&üw, 465. nad Wlta- wau, 277, 469. Týnec, 181, 204. na Labi, 479. z T. Albrecht, 459. Hroch, 71. wiz: Medek, Tyniste, 186. Tyrman, Lenword, 458. Tyrol, 257. Týřow, 271. v. Ucowo, 466. Udlice, 292. Uhry, 4, 5, T, 8, 21, 22, 137, 143—145, 149, 155, 158—160, 162, 164—106, 175, 185, 188, 197, 207, 220, 222, 225, 227, 228, 230, 231, 237, 255, 267, 359, 360, 315, 380, 396—398, 403, 408—414, 416— 420, 422, 424, 426, 428, 429, 431, 439, 440, 442, 443. Ujezd, 441. z Ú. Hrzek, 463. Chmelik, 463. Mikuláš, 463. Zdich, 465. wiz: z Paseky. Ujezdec, 201, 356, 454. (Wysoký), 460. z U. Záwiše, 336. z Ujkowic, Anna, 73. Ules, Wenclaw, 197. z Ulic, Jan, 199. Lwik, 198, 199. Markwart, 198. Unéwice, 351, 352. Ustí, nad Labem, 310, 454, 455. z Ustí, Dětřich, 332. » Hynek, 341, 344, 345. » Jan, 254, 325, 349, 350, 354, 355, 382. (na Kamenici), 328. » Oldřich, 376, 379, 382. » Sezema (Sazema), 318 — 323, 341, 342, 345, 348—350, 355. wiz: Petrowice. Ust, wiz: Skopek. z Utesic, Pûta, 280, 285. v. Vajd, Miklóš, 409. z Vechty, Konrad, biskup Olomúcký, 524 529. W. Wácow, 142, 152, 159, 432, 442. Wáclaw II, král, 204, 459, 466. Wäclaw IV, 51, 53, 175, 182, 183, 185— 189, 191—198, 200—207, 298, 343—345, 350, 354—356, 358, 361, 362, 365, 366, 368, 376, 378, 386, 446, 448, 449, 451, TT. 

Strana 576
576 Registřík druhý: 453—455, 457.—470, 472—475, 481, 525, 527, 528. z Waidhofa, Sigmund, 199. z Wajdy, Jindiich, L79. Walaská země, 420. Walchut, 430. Waldek, wiz: Medek, Zajic. Walditein (Walètein), 465. z Wald$tcina, Beneš (na Welisi), 74. Hasek (na Weliżi), 55, 69, 74, 206, 218, 254, 269, 301, 309. Henik (s Skal, na Wranowë), 62, 67, 68, 178, 283. Hynek, 206, 338. Jan (ze Smii¢ny, na Stépa- nicích), 62, 68. Jindřich (z Nestějky), 365. (z Wartenberka), 367, 370, 376. Mikuláš na Bradlci, 62, 65, 67, 73. Woksa, 59. Záwiše, 64. Zdeněk (z Brukšteina), 283. wiz: Wartenberk. Iáleckj, Markwart, 162. Walecowsky, wiz: z Knézmostu. Walse (Walsecky), 8, 213, 408, 412. Waradin, 442. Wariny, 447. wiz: Paldr. Warlich, Waclaw z Frimburka, 389, 390. z Wartenberka, Agneśka, 367. "v 9 = v Beneš, 332, 334, 339, 340, 84%, 455. (z Děčína, 338, 839, 359, 360. (z Winař), 370, 374. (ze Zákupí), 310. Čeněk, 361, 363, 378. (z We- selé), 65, 73, 206, 348, 351, 363, 365—367, 370—372, 374,375, 377, 379, 518—531. Elska, 367, Gast, 367. Herman, 357. Jan, 336, 340, 359, 360, 384, z Wartenberka, 447, 455. (z Blank&teina), 185, 204, 283, 309. (z Děčína), 283, 353—355, 367, 454, (z Kosti), 361, 363, 365. (z Weselé), 337—339, 361. Ješek, 340. (z Weselé), 336, 339. Jindřich, 359, 361, 371. (na Waldšteině), 65, 67, 73, 363. Markwart, 207. (z Kosti), 343, 944, 348. Mikuláš (z Kosti), 387. Petr (z Děwina), 363, 367, 371,372, 376. (z Kosti), 341— 844, 347, 349—351, 354, 355, 357, 358. (na Zwiřeti- cich), 66. (z Weselé), 350. Sigmund (z Děčína), 206, 870, 372, 375. Wäclaw (Wan&k), 336, 338, 339, 354, 355, 360. (z Blank- šteina), 185. (z Děčína), 358. Wilem (ze Zäkupi), 370. (ze Zwifetic), 310. wiz: Wald- Stein. Waysowice, 192. Wèelnice, 315, 316. z Wejdowa, Henrich, 284. Weksice, 406. Welehrad, 157. Welenec, 179. Weletice, 59. Weletinskÿ, Burian, 164, 165. Welezice, 332. z Welezic a z Brozna, Ales, 310. Welfl, 269, 210. Welflin, Frantisek, 456. Welis, wiz: Waldètein. z W. Petr, 379. Welkanowo, 451, Weltrus, 183. Welwar (Jan), 6, 456. Welwary, 179, 444. Weprec, 1713. Wernuskauf, 480. 

Strana 577
Jmen osobních a místních. 577 Werusice, 464. Wesce, 386, 4592. wiz: Geusar. z Wesele, wiz: Wartenberk. z Weselice, Jan, 13. Wyśek, 51. Wesprim, 409. Westfaly, 441, Wetesnik, Mates, 198. Wewersky, Waclaw, 281, z Wicenilic, Tomá&ek, 55. de Wida, Johannes, 345. Widen, 20, 21, 25, 213, 219—221, 223— 226, 231, 240, 241, 243, 265, 408, 410, 413, 416, 417, 420, 422—427, 431, 440— 443. z Wikšic, wiz: Manowsky. Wild, Hanuš, 195, 196. z Wildenfelsu, Jan, 463. Zofka, 474. Wildstein, 177, 274, 279—282, 286—288, 300, 356. wiz: Donin. Wilem, Sasky, 437. Wilemow, 461, 463, 473. Wilhartice, 324, 325. wiz : Hradec. Wilman, Jakub, 463. Wáclaw, 204. Winafc, 181. wiz : z Bélusowie, Wartenberk. z Winarce, Byéen, 333—335, Winaří, 65. z Winafic, Parcifal a Lot, 177, 178. wiz: Prostibof. Winary, 13. z W. Zdenik (w Hluścich), 73, TA. wiz: Kowáč. Wintcrberk, 332. z W. Burkard, 332. Mikulas, 283. Pawel, 364. Wintir, 468. Wismburk, 197. z W. Hynek (Hynáček), 50, 349, 354, 357, 359, 360. Jan, 359, 360, 3063. Jiří, 3853. wiz: z Dubé. z Witoslawic, Mikuläs, 398. WFütich, Bartoloméj (z Blahotic), 406. Wittmbersky (Wirtmbersky), 20. £ JPlacic, 21. Jan (z Kozojed), 473. Miksik, Tuënik, 473. Wladislaw, kral, 136, 137, 139, 396. Wiachy, 233, 417, 419, 420, 422, 439, 440, 443. — A. C. IL Wlasim, 37, 39, 40, 251, 265. z W. Arnošt, 4. Benes, 340. Hynek, 338. Jan, 359,360, 371. z Wlcetina, Ondráček, 327. wiz: Zásmuk. Wléice, 452, 462, z Wickowic, Mareś, 468. Wik, Zdislaw, 390, 391. Wlksice, wiz: Lutina, Włodek, 309 Wlawa, 116, 207, 277, 457, 468, 4069. Woderad, Jan, 465. Otík, 465. Kuneš, 382. Wodüanyj, 211, 283, 291, 310. Wochow, 14. JFoir, 351. JFolck, Jan ze W&eboric, 468. Wolfsaucr, 429. z Wolf3teina, Stibor, 387. z Wolsterna, Jan, 14, 15. Jarek a Zdeněk. 350, 351. Wolgymet (sic), Jakub, 478. z Wolyné, Pecha. 328, 329. z Wozice, Mikula, 372, 374, 375. z Wrabi, Jan, 42. Wanék, 310. Wrantice, 461, Wranowskj, 149. wiz: Waldètein. Wratislaw, 51, 260, 309, 437, 170. Wratkow, wiz: Pardus. Wraż, 450. Wrażkow, wiz: Rus. z Wrażneho, Harant, 448. Wražný, 448. Wrbčany, 115. Wrbice, 199, 441. z Wrbna, Beneš (w Bukwi), 61, 387. Jan, 401. z Wresowic, Jakaubek (Bilinsky), 23, 219, 301, 310, 311, 431, 452, 453, 464, 465. 475. Jan (z Chomütowa), 310. Westany, 458. Wrochné, Jakub, 402. Wroninsky, Jan a Mikulas, 398. Wr$, Slawibor, 312, Wrsowice, 446, z Wriba a z Waldeka Stefanowec, 310. 18 

Strana 578
378 Registřík druhý: Wrätky, 191. ze Wskur, Anna, 466. ze Wišebořic, Janek, Mikuláš a Waněk, 453. wiz: Wolek, 468. Wielisy, 412. Wiernby 347. ze W. Bawor, 346, 347. Ja- kub, 206, 469. Wsestudy, 188. z Wurk, Wilém, 476. z Wyhnanic, Jan, 68, 69. Wykan, 452. Wrykleky, 458. Wyklin, wiz: Taur. z Wysehnèwic, Jan, 60, 61, z WySchorewic, Ješek, 342. Wyschrad, 3, 1715, 176, 179, 180, 185, 240, 332, 334, 336, 339, 340, 342, 349, 366, 369, 446, 450, 453, 467, 468, 472, 480. Wýrow, 450. z Wyinowa, Jan, 51. Wzdice, 450. Watcklina, 349. Wzteklny, 372. ze Záběhlic, Tomáš, 339. Záhoří, 450. ze Z. Mates, 310. Zahrádka, 111. wiz: Chrt, Smetana. Zacharik, 446. ze Zachrašťan, Mikuláš a Petr, 178. Zaječice, 359. ze Z. Jan, 357, 358. Zájezd, 116. Zájezdec, 207. Zajíc, 23, 35, 421, 433, 457. » Hynek z Pihle, 51, 359, 360. » Jan (z Hasenburka a'z Kosti), 309. Jaroslaw (z Waldeka), 332. » Mikuláš (z Hasenburka), 192, 353, 362, 866, 371, 374—376, 447 (z H. a z Kosti), 380. (z Budyně), 277, 350. (z Waldeka), 58, 389. » Oldřich (z Hasenburka), 192, 357, 358, 361, 363, 365—367, 370, 371, 374, 375, 377, 379, (z H. a z Kosti), 809. (z Waldeka), 332. Zajíc Wilém (z Hasenburka), 192, 341—344, 346, 348—350, 354, 362, 363, 367, 371, 386. (z Pihle), 361. (z Waldeka), 370, 371. » Zbyněk, 248, 249,253, 271. (z Hasen- burka), 218, 219, 275, 284—981, 289, 290, 301, 309, 311, 336—338, 383, 385, 389 —392, 425, 457. (z Wal- deka), 336. » (z Kosti), 218. Zajimać, 12—14, 171,309. Jan, 382. (z Kun- &tatu), 214, 219, 282, 285, 309. Zaluňow, wiz: Libenicky; ze Z. Hynek, 185, 186. Pawel, 185. Zalużany, 187. Záluží, 448. Zamilië (?), 451. Zápraží, 283. Zárowský, Jan, 175. Mikuláš, 456. ze Zasanic, Přibík, 178, 192. Zásmuk, Ondřej z Wlčetina, 321. Zästrizly, 157. Zaul, Jan, 365. ze Zbecna, Janus, 459. Zbiroh, 530. ze Zbiti, Jan, 51. Zbinice, 180. Zbraslaw, 119, 181, 184, 185, 450, 455. ze Zbraslawic, 359, 360. Zbynék, arcibiskup, 361—364, 366, 367, 30, 371, 374, 461, 469. Zbysław, 118, wiz: Manda. Zdan, 450. Zdechowice, 169. ze Z. AniGka, 480. Jan, 373, 480. Petr, 480. Zdenek, wiz: ze Śternberka. Zderaz, 205.. Zdislaw, mistosudi, 332. Zdomyslice, 471, Zelená, Hora, 291. Zepozy (sic), 446. Zhorec, 199. 

Strana 579
jmen osobních a místních. 579 ze Zhorce, Heïman, 267. Zlcchow, 185. ze Zlenic, Jan, 339, 340. Ondfej, 318. wiz: Konojedy. Zmrzlik, Jan (ze Swojsina), 187. » Petr (ze Swejsina, 21, 283. » Wiclaw (ze Swojsina a z Orlika), 42, 187, 271, 283, 310, 467. Znojmo, "i, 17, 155, 156, 158, 162,180,257, 264, 428, 432, 447, 448, 452, 479. Zraubky, 530. Zurickd, Hora, 459. Zwelt, 184. Zwésttw syn Ješek, 334. ze Zwestowic, Jan, 454. Zwikcw (Klinberk), 15, 17, 21, 54, 55, 280— 332, ze Zwiretic, Wasek, 7, 54, 147, 210, 228, 295, 343, 344, 428. » Hawel, 147, 340, 342, 345, 346. » Heïman, 283. » Ješek, 344, 345. » Petr, 13, 380— 384, 386, 387, 390. » Wilém, 285, 350, 354, 355, 359, 360, 363, 361, 310—312,314— 311, 319. a Zdislaw, 370. wiz: Lemberk, Wartenberk. z. Žakowec, Jindřich z Lazan, 55. Zampach, 111. z Ž. Elška, 157. Jan, 348, 349, 352, 354. Mikuláš (z Potšteina), 375, 316. wiz: Kolda. Zandow (Zandowy), 200. z Z. Predbor, 364. Žatec, 4, 44, 191, 194, 203, 215, 217, 256, 277, 292, 310. Žatecký kraj, 310. ze Žďára, Jan a Wilém, 463. z Zeberka, Aleš, 21. Markéta a Oldřich, 3. Žebrák (Mendicus), 6, 182, 191, 198, 369, 450, 476. z Ž. Oldřich, 334. Žehrowice, wiz: Kolowrat. z Zehusic, Diwiš (z Nestajowa), (TL, 172. Witek, 55. Zelany 453. z Želče, Jošt, 59. Sigmund, 356. Zelcín, 119. Zelewo, 519. Zelkewice, 68. z Žep, Johanna, 471. Žerčice, 461. Židé, 403. z Zilowa, Racek a Jan, 454. z Zimuntic, Ptibik, 324. z Zinkow (Zinkowa), Bawor, 515, 319. Zirotin (Zerotin), 358, 361, 364. z Z. Habart, 332. Petr, 151, 166, 167. Plichta, 178, 344, 348, 349. (Jaroslaw), 309, 382—385, 381—392. Viktorin, 142, 151. Zirownice, wiz: Kamaret. z Žíšowa, Prokop a Rudolt, 188. Zitawa, 63, 181, 198. Zitenice, 453, 479. Zitlice, 447. Zleby, 176, 111. ze Z.Hynek, 336. Jaroslaw, 359, 360. ze Žlanic, Přibík, 14. Žlutice, 415. Žofie, Žofka, wiz : Sofia.