Strana 1
ARCHIV ČESKÝ ČILI STARÉ PJSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAWSKÉ. Z ARCHIVŮW DOMÁCJCH I CIZJCH SEBRAL A WYDAL FRANTIŠEK PALACKY, HISTORIOGRAF PP. STAWŮW KRÁLOWSTWJ ČESKÉHO, ŘÁDNÝ AUD A SEKRETÁŘ KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK, ČINNÝ AUD SPOLEČNOSTI ČESKÉHO MUSEUM, AUD KRÁL. BAWORSKÉ AKADEMIE NAUK WE MNICHOWĚ, UHERSKÉ UČENÉ SPOLEČNOSTI W PEŠTI, SLEZSKÉ SPOLEČNOSTI PRO WLASTENSKAU OSWĚTU WE WRATISLAWI, LUŽICKÉ SPOLEČNOSTI NAUK WE ZHOŘELCI OC. DJL PRWY. W PRAZE, 1840. W KOMMISSJ U KRONBERGRA I ŘIWNÁČE

Strana 2

Strana 3
Powolenjm a nákladem wysoce slawných PP. Stawůw Krá- lowstwj Českého wydáwá se tento Archiv český, we lhůtách neurčitých, po swazejch asi patnáctiarchowých, gichžto asi pět po- každé geden djl činiti magj. Obsahuget pak spis tento pokračugjej gen pjsemnosti puwodne českým gazykem psané, a sice, w pěti oddjlech: A. Psanj poselacj wšelikého druhu. B. Zápisy zemské obecné a sněmownj, též listiny králowské a auřednj. C. Listiny saukromé. D. Wýpisky práwnj a děginné. E. Wýtahy a přehledy z listin čerpané. We přehogné zásobě wěcj k tisku giž připrawených, chceme i oddjly i wěky pohodlně střjdati, a wšak také wždy k tomu hle- děti, aby pokaždé něgaký celek podán a listiny k sobě náležité do hromady sestaweny byly. Historických poznamenánj a wyswětlowánj přidáwati nezdálo se, protože mjru w nich ustanowiti těžko gest, a negen dégepis český, giž k tisku chystaný, to wšecko, ale i listiny samy, když u wětšjm počtu wydány a mezi sebau srownány budau, gedna dru- hau dostatečně wyswètlj. Ku konci djlu každého přidána budau registra, w nichž se také udá, odkud gednakaždá listina čerpána gest.

Strana 4

Strana 5
A. I. PSANJ ČESKÁ CJSAŘE SIGMUNDA od roku 1414 do 1437. 1. Panu Čeňkowi z Wartenberka a z Weselj, neyw. purkrabj Pražskému: aby králowně Sofii na statejch gegjch wěnnjch nátisku činiti nedopauštěl. Z Teplice u Ferrary, 1414, 24 Mart. Sigmund z božie milosti Římský a Uherský oc. král. Urozený wěrný milý! Slyšíme, že někteří páni w Čechách najoswiecenější kněžnu paní Sofii, králewnu Česků, sestru naši milú, mienie a chystají sie, jie na jejím wěně mimo práwo a mimo panský nález tisknúti; jenžto nerádi slyšíme, anižbychom toho rádi dopustili, by sie jie to od koho mělo státi. Protož od tebe žádáme i prosíme, byloliby žeby jmenowanů králewnu, sestru naši milú, mimo práwo kto tisknúti, a nebo na jejiem wěně překážeti chtěl, aby podlé ní stál, a jie wěrně pro nás pomohl, aby od swého nebyla tištěna. Na tom nám zwláštní službu učiníš a ukážeš. Dán w Teplici u Ferrarii, wečer matky božie Annuntia- tionis, léta králowstwie našich Uherského oc. w XXVII., a Římského w čtwrtém létě. Ad mandatum D. Regis: Michael de Priest. Urozenému Čeňkowi z Weselé wěrnému nám zwláště milému.

Strana 6
6 A. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1416. 2. Pánům českým a morawským strany pod obogj: aby stran a různic pro J. Husa ne- činili a wlasť swau gimi do záhuby neuwodili. Z Pařjže, 1416, 21 Mart. My Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský král oc. wzkazujem urozeným Lackowi z Krawař, haitmanowi Morawskému, Bočkowi z Kunstata odjinud z Poděbrad, Čeňkowi z Wartenberka, a wšem jiným pánóm a panošiem w Čechách a w Morawě, kteříž sú sie k tej straně zapsali, wěr- ným nám milým, milost králowsků a wše dobré. Urození wěrní milí! Dobře nám jest w paměti a w mysli, kterak před časy země Česká i Morawa wálkami obtieženy byly; a také wy dobře rozumiete, kterak okolní súsedé swrchu psaným zemiem newelmi co dobrého přejí, a snad byť jediné příčinu měli, rádiby opět na ně sáhli. Také wěrní milí! slyšímy, a na každý den slýchámy, jenž to žalostiwě píšemy, kterak wy páni w Čechách i w Morawě sie dwojíte, strany držíte a děláte, a newieme proč, ačby okolní súsedé dobře chtěli: ale sami mezi sebú ty země chystáte a mieníte zahubiti. A toho je nám žel, neb rozumiemy, že to proti našeho milého bratra dóstojenstwí jest. Také by ižádný pán w zemi mimo králowu wóli neměl ižádného puntu ani swazku strojiti ani jednati: než mělliby jeden s druhým co činiti, toby mèlo před J. M“. a práwem, a ne wálkami wynešeno býti. Pakli jest pro mistra Jana Hus, neb ja- kož slyšímy, jedni s Husowú stranú držíte a druzí nic, dáwámy wám wěděti: když najprwé Hus w Čechách jmenowán byl, a my srozuměli, že proň strany počeli držeti: ihned sie nám nelíbilo, a jako wèděli smy, že z toho zmatek weliký bude, a nesnadně k dobrému konci přijde. A když to koncilium swaté w Konstanci bylo počato, a my slyšali, že tu Hus chce také býti, a mezi tiem my ještě jsúce na Rýně, i přijel do Konstancie, a tu byl stawen, jakož ste pak toho dobře zpra- weni: než byť byl prwé k nám přijel, a žeby s námi do Konstancie byl jel, snadby byla wěc jeho jinák šla. A to bóh wie, že nám bylo jeho welmi žel, co sie jemu stalo, že toho nemohlo wiece býti. Jakož pak wšickni Čechowé, ježto při nás byli, dobře widěli, že smy zaň mluwili, kterak smy sie nejednú s koncilium w hněwě rozešli, nébrž proň z Konstancie jeli, až nám potom wzkázali, nechce- myli dopustiti, aby sie práwo dálo a wedeno bylo w koncilium, což pak mají tu činiti? A tak smy znamenali, že tomu nemóžemy nic učiniti, ani sie nám již ho- dilo dále o tom mluwiti, neb by sie bylo proto koncilium zrušilo. Také tu w Kon- stancii nenie jednoho ani dwů kněží, než jsú a budú ze wšeho křestianstwie krá- lów a kniežat poselstwie. A zwláště poněwadž již králowé a kniežata z Petrowa de Luna poslušenstwie s námi jsú, tehdy i owšem jiného newiemy, než že to

Strana 7
A. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1416. 7 swaté koncilium dobrým a prawým řádem jde. A chtělilibyšte tak přísně a twrdě Husowu stranu držeti a brániti, toby wám bylo welmi těžko, žebyšte wšemu kře- stianskému zboru měli odolati. A jakož slyšímy, tehdy ste již tak počali, že ste některaký list do koncilium poslali s mnoho wisutými pečetmi, a haniete a při- mlúwáte koncilio pro swrchu psaného Husi; a že ste již koncilium proti sobě zbudili, tak že sú wás již pohnali pro tu wěc, a snad práwem proti wám pójdú, a nebudeteli poslušni, snad na sie kříž obdržíte; a z toho pak teprw přišlaby zem- ská wěčná nehoda, a tohoby nám bylo srdečně žel, ačbychom to potom rádi stawili, snadby pak bylo pozdě. Protož od wás žádámy a prosímy, aby každý ohlédal swé swědomie a swú čest, jestli to podobné, že sie tak pro swrchu psané wěci máte dwojiti, aby proto země měly zahubeny býti. A pusťte od těch stran a puntów; neb jest to nepodobná wěc, jako swrchu stojí psáno, aby kto s kým mimo swého pána wóli punty a swazky jednal, z kterýchžto puntów strany rostú i zemská záhuba; a mějte na našem milém bratru i swém pánu dosti o to, což jeden s druhým mělby činiti. Pakliby ta wěc, jako o ten rozstrk, tak weliká byla, žeby našie pomoci potřebowali: wězte, že tu práci chcemy rádi na sie wzieti, a wás suobú stranů ohledati; a ufámy, že s boží pomocí w dobrý prostředek mezi wámi uhodímy, že země a wy w míru ostanete. Také o řád knězský wiemy kte- rak jest za našich předków bylo; a téhož my sie chcemy bohdá držeti a při ko- stelu swatém ostati, a neobrátímy sie na ižádné nowé nálezy. A bratru našemu milému též wěřímy, že také ostane při swatém kostelu. Pak sie knèžie sami kažte, jakož oni sami wèdie: majíť swé wyššie a písmo swaté, ježto jemu rozumějí; nám sprostým nehodí sie w tom hlůbiti. A wěřímy wám, že nás w tom uposlechnete: nebť jinému w tej wěci nerozumiemy, než že jest to našeho milého bratra hodné a počestné, a waše a zemské dobré. Datum Parisiis, XXI die Martii, regnorum nostrorum Ungariae anno XXIX, Romanorum vero VI. Ad mandatum domini Regis: Michael Pragensis eccl. vicarius. 3. Pánům strany pod gednau: w týž smysl, aby hleděli pokoge w zemi. Z Pařjže, 1416, 30 Mart. My Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský král oc. wzkazujem welebným Kunratowi arcibiskupowi Pražskému, Janowi biskupowi Litomyšlskému, urozeným Janowi z Michalowic, Janowi z Warten- berka otjinud z Ralska, Ottowi z Bergowa, a jiným pánóm, rytieřiem i panošiem s wašie strany, wěrným nám milým, milost králowsku a wše dobré.

Strana 8
8 A. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1416. Dóstojní, urození wěrní milí! Wiete dobře, kterak welmi před krátkými časy ta welebná a dóstojná koruna Česká pro wálky, ježto drahně času w nie trwaly, byla zašla, a kterak ta jistá wálka s welikú prací, a také že sie pán bóh sám swú milostí přičinil, byla stawena, takže již dobrý mír a pokoj w tej koruně byl, a že sie lidé tech wšech škod dobře byli otawili, a déle a déle wždy lépe ota- wují. Než slyšeli sme nedáwno, a ještě na každý den slýcháme, jenžto žalostiwě píšem, že sie i duchowní i swětští, preláti i páni, w Čechách i w Morawě, welmi dwojie, strany činie, a také že sie proti sobě wálkami strojie. A jakož slyšíme, sami newiete proč, jedno jakož prawie, že jedni s Husí držie a druzí nic. Také je to welmi nepodobné, byť kto punty dělal w zemi, mimo swého pána powo- lenie; a zwláště punty, z kterýchžto wálky, záwist, krwe prolitie a zemská zá- huba wycházely. A ktož to w Čechách i neb w Morawě činí, ten sahá najjasněj- šiemu kniežeti panu Wáclawowi králi, bratru našemu milému, w jeho dóstojen- stwie, a toho je nám žel. Také wiete dobře, že okolní súsedé té koruně nemnoho co dobrého přejí, a móže lehká příčina býti, že jie wám opět pomohů zahubiti; a toho bychom nerádi přezřeli, poněwadž jsme po swrchu psaném našem milém bratru té ko- runě prawý a sprawedliwý dědic. Také jsme proto křesťané, abychme řád mezi sebú měli. A poněwadž wy a jiní páni, ježto proti wám strany držie, swrchu psaného našeho milého bratra za pána jmáte, a také před sebú máte swé práwo zemské: mělliby pak jeden s druhým co činiti, toby mělo před swrchu psaným naším milým bra- trem a práwem ohledáno býti a wyneseno. Jsúli pak ty strany, a činíli ty punty pro Hus: wšak wieme dobře, kterakú sú wieru naši předkowé a otcowé drželi, a kterak sú na nás wznesli; w té staré wieře a při kostelu swatém my také ostaň- me, a nechajme wšech nowých nálezów. Protož ot wás žádáme, abyšte opatřili swrchupsaného našeho milého bratra i swú čest a zemské hodné a dobré, a hle- dali wšech dobrých a počestných cest, aby mír a pokoj w zemi a mezi wámi byl; a také ti swazkowé, z nichžby wálky a zemská záhuba rósti mohly, aby byli zhla- zeni. Pakliby která strana na našem milém bratru, na rowném a na práwě ne- chtěli dosti mieti, a snad ty wěci tak weliké byly, žeby wás pro nic nemohli smlu- witi, a nás a našie pomoci k tomu třeba bylo: tehdy nám to dajte wěděti, a my uſáme pánu bohu toho dobře, že mezi wámi dobrý prostředek uhodíme; a tu práci pro mír a pokoj a waši čest rádi chceme na sie wzieti. Pakliby opět to swrhli, tehdy wězte, že nerádi přezříme, by ta země opět nowými wálkami byla zahubena; než přičinímy sie jakožto dědic té koruny po našem bratru, a stawíme to budemli kterak moci, a pomóžem wěrně našemu milému bratru se wším tiem což máme, když nás J. M. k tomu přiwolá. Datum Parisiis, penultima die Martii, anno reg- norum nostrorum Ungariae XXIX, Romanorum vero sexto. Ad mandatum D. Regis : Michael Prag. et Wratisl. Canonicus.

Strana 9
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1417. 9 4. Negmenowanému dwořenjnu krále Wáclawowu zpráwu dáwá, co w Lucemburské a Francauské zemi, též při koncilium se děge, a napomjná, aby se přičinil u swého krále o zastawenj různic w Čechách. Z Konstancie, 1417, 24 Aug. Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský oc. král. Urozený wěrný milý! Dáwámeť wěděti, že pohřiechu w Lucburce welmi zle stojí, ani kdy hóř stálo. Neb sie sami zemané proti sobě zbúřili, tak že tu zemi do ostatka zkazie, nebudeli k tomu přizřieno. Proto mluw pilně s bratrem naším milým, jakož sme také to dřéwe poručili, aby nám úplně, nic newynímaje, tu zemi Lucburskú dal a poručil, aneb nám popřál, abychom ji mohli wyplatiti, w čem jest zapsána, tak abychom ji zase w řád a pokoj mohli zjednati. Wšak ji J. M. w těch penězích, za které ji wyplatíme, když bude chtieti, zase wyplatiti dáme; než tak, abychom plnú moc měli ssazowati i jiné saditi úředníky, a také aby nám J. Mti. nebylo potřebie počtów z ničehéhož dáti. Neb je nám toho srdečně žel, že ten dom, zně- hož sme oba pošli, tak hanebně má zkažen a zahuben býti. A w tom učiň swú najwětší snažnost. Také od tebe žádáme, aby pilen byl, s. Jiřie srdce abychom to mèli: neb toho s prawú wěrů žádáme dosáhnúti, a welice nám tiem poslúžíš. Také wěz, že Englický král již sie přes moře do Frankrichu přewezl; a má šestnádste set lodí a osmdesát tisíców oděnców. A než sie přewezl, až jeho lid Janowenom čtyři weliké koráby pobrali. A bastarot Burgunský jest jat, i s ním mnoho rytieřów a panoší zjímáno. A jinému nerozumieme, než že král Englický tuto zímu u Fran- krichu ostane. A my sme jemu letos pomoci zbaweni pro kostelnie wěci, ježto zde máme činiti: neb nám nebylo lze pro nic odsawad jieti, aniž také jedno puol míle odsawad nemožme jieti. Než již pánu bohu děkujíce, wšechny zde wěci do- bře jednají, tak že jeho swaté milosti ufajíce máme již úplně za to, že papeže jistě w měsieci konečně budem jmieti. A inhed potom wšeho jiného nechajíc, chcem sie s bratrem naším milým sjieti, jakož sme to také po Wěnečkowi psali. Než na léto bohdá tu je nám w Frankrichu u Englického býti, jakož sie pak již k tomu na každý den připrawujem. A o lidech jakož ste tam již mluwili, ještě mluwte, ať se připrawie, aby nám na léto bohdá mohli slúžiti. Neb jich bohdá budem potřebowati, a má sie bohdá od nás wše dobré státi. Rozumieš, že letos již pozdě bylo: nežby sie k tomu lidé připrawili, ažby zíma byla přispěla. Než ti wšichni, kteříž nám létos chtěli slúžiti, ať nám na léto bohdá poslúžie; a to jim wším do- brým chcem spomínati. Také od tebe žádámy, aby s naším milým bratrem mlu- wil, a J. Mti. pro bóh prosil, aby sie přičinil a stawil tu dwojici w jeho zemi, 2

Strana 10
10 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1418. aby tak o něm i o jeho zemi nebylo mluweno, jakož jemu také něco o tom pí- šem. A tyto listy, ježto jemu a jeho pánom slušejí, ty jemu dodaj: neb je bratr náš, a nám je J. Mli. žel. A také pros J. Msti, ať nám za zlé nemá, že tam brzo k J. Msti. přijeti nemóžem; a také ať w tom ižádného pochybenie nemá, jedno bohdá papeže budem jmieti, inhed se chcem s J. Msti. sjeti. A to také praw jeho pánóm, a wšem, kteříž našie příjezdy žádají. Datum in Constantia, in die Bartholomaei. 5. Králi Wáclawowi českému, bratru swému, na geho psanj odpowěd dáwage, napomjná geho, aby o zastawenj bludůw a různic cirkewnjch w zemi swé skutečné se přičinil. Z Passowa, r. 1418, 4 Dcc. Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, p. Wáclawowi králi oc. Bratru našemu milému, wzkazujem my Sigmund z božie milosti král oc. pozdrawenie naše a lásky bratrské ustawičné rozmnoženie. Najjasnější knieže a bratře milý! Přijeli sme list wáš otewřený, takto slowo od slowa napsaný: „Najjasnějšímu kniežeti a pánu, p. Sigmundowi králi oc. Bratru našemu „najmilejšiemu. Wáclaw z božie milosti král oc. pozdrawenie, a lásky bratrské „ustawičné rozmnoženie. Najjasnějšie knieže a bratře milý! Jako ste wy k nám „a my k wám swá poselstwí několikrát učinili a na tom zuostali, abychom se „spolu sjela: toho sme dlúhů chwíli čakali, na to a takým během, abychom tu „o swé ctné a dobré našie koruny a našie země uhodili, i také coby nám wás „potřeba bylo, a zwláště lásku bratrsků mezi sebú (abychom) konečně dokonali. „A tak jakož ste nám wzkazowali o našie zemi i koruně dobré i jednotu i také „mezi duchowními rozdělenie, s waší radu budeli co třeba rádi chceme oprawiti; „tak aby shledáno bylo, že našich zemí a koruny České dobré námi sníti nemá. „Také bratře milý! jako sú wám prwé naši poslowé od nás prawili, že sme často- „krát wystřieháni, že kdyžbychom se sjeli, a my wám swých wěcí swěřili, žeby „wy přijmúce jiné protiwníky naše, i chtěli w našie koruně a w našich zemích „jednati, ježto by bylo proti našie wóli. Nebo náš úmysl jest, že my s boží po- „mocí, dokud sme žiwi, mieníme sami kralowati a swé země zprawowati; a wám „ufajíce, že nám tak pomocni budete, jako náš milý bratr, kterémuž wěříme a wě- „řiti chceme, a týmž chceme wám rádi odplacowati po wše časy. Také úmysla „našeho šíře wás naši poslowé wěrní milí zprawie.“ A když sme ten list snažně přehledli, podiwili sme se tomu, že Láska Waše což jest wětších a nesnaizších wěcí, o něž nynie práce jest, méně sobě wáží, chtě

Strana 11
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1418. 11 oprawiti rozdělenie toliko duchowních lidí; poniawadž nenie menšie wěc rozdiel swětských lidí od kostela božieho, bez nichžto přiezni a pomoci duchowní lidé nemohliby té zlosti wésti, kterúžto wedú proti wieře křestianské. Jtem wie Láska Waše, kterak koncilium wšeho křestianstwie w Kostnici chtěli wydati listy kla- tebné proti wám i wašemu králowstwí wedlé plného zprawenie; i bylo by se stalo, bychom my se proti tomu nebyli posadili, prací, bedliwostí, prosbami, řečmi, dowodiec wašimi listy i posly, prawiece a jistiece, žeby wy jakž sme za to měli i ještě máme, nebyli nakwašeni tú wěcí, a žeby jiní, kteříž jsú nakwašeni, snadně skrze wás mohli nawráceni býti k řádu křesťanskému. Ale již nebudeli brzce pře- stáno od bludu, a neučiniteli k tomu w skuoře a bez meškánie, aby ten blud sta- wen byl a minul: mohliby snad kostel i wšecko křesťanstwie k nám domněnie mieti, žebychom wiece přáli a přichýleni byli k wám, jakožto k swé krwi, nežli k wieře křesťanské; a skrze to mohlibychom my swých wšech dóstojenstwí zba- weni býti. Protož omlůwáme se před bohem, před wámi i přede wšemi lidmi, že nebudem moci wiece potom proseb za wás činiti, ani tak weliké wěci na sobě držeti. Také nám Waše Láska píše o častých posléch, kteříž sú mezi námi jez- dili, a že ste nás dlúho čakali, a mníte, žebychom my w tom meškali. A wšak řeči, kteréž byly o jiezdě našie, nikdy nebylo jinák, než jediné o tom, abychom sjeli na mezi České. K tomu sme se wždycky podáwali a hotowi byli, a ještě se podáwáme a hotowi jsme; a nemienili sme, aniž mieníme se o jiné sjeti ani jednati, než najprwé o wieře a o rozdielu, jakož králowstwie waše u wieře nynie rozdě- leno jest; a k tomu wší swú mocí wám pomocni chceme býti. A to bohdá do- konajíc, budeli wám rady a pomoci našie w jiných wěcech potřebie, pomóžem wám wší silú, jakožto bratrowi našemu milému. Aniž wás sic za bratra budeme moci jmieti, leč také w též wieře ostanete, jakožto naši najjasnější předci byli, a to což jest bludného u waší zemi wyčistíte. Protož milý bratře, neopatříteli toho, a nebudeteli se chtieti wystřieci budúcieho nebezpečenstwie a hanby krá- lowstwie swého, a přepustíteli, aby cierkew swatá wstala proti wám a králowstwi wašemu, jakožto proti přátelóm kacieřské zlosti, a žeby králowstwie zbaweno mělo býti swého dóstojenstwie, a wšichni bludní kteréhožkoliwěk řádu zbaweni měliby býti swých ctí a dóstojenstwí, a také žeby wšichni manowé, poddaní a přísežní swých přísah a wiery prázdni propuštěni, a od wás i od wašie koruny odlúčeni měli býti, a žeby tak proti wám a proti těm, kteřížby wám toho pomáhali, swětská ruka i kříž wydán byl: tedybychom nemohli nechati ani trpěti tak weliké hanby a ohawnosti; ale aby- chom nebyli widieni jakož přietel a obránce bludných, musilibychom poslušni býti přikázanie cierkwi swaté. (Také milý bratře slyšali sme, že se ostýcháš, bych twých úředníków neměnil; wěz že bez twé rady nic nemiením učiniti.) I tak pro- síme i napomínáme čistú bratrskú láskú, aby swrchupsané wšecky wěci tak zjewně 2 *

Strana 12
12 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1420. a ohlasně opraweny byly, abychom my i jiná kniežata křesťanská nemosila wzieti meč proti nepřátelóm kostela swatého křesťanského a wašeho králowstwie. Dán w Passowě, den s. Barbory. 6. Oldřichowi z Rosenberka: aby, nemůželi Táboru dobyti a zkaziti, s wogskem swým ku Praze přitáhl. Z Wyšehradu, 1420, 31 Mai. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Oldřiše z Rozemberka! Twému sme listu dobře srozuměli. A zwláště ja- kož nám píšeš o těch Tábořích na Hradiščku oc. Wěz žeť jsme již zde pánu bohu děkujíce, a proti zdejším Táboróm sie dálibuoh snažíme, žeť těm na Hra- diščko nemnoho pomoci dadie. Protož přikazujem, aby předsie ten Tábor na Hradiščku rozplašil a zbořil. Pakliby k tomu učiniti nynie nemohl: tehdy chcem, aby inhed bezmeškánie se wši swú mocí, i s jíznými i s pěšími lidmi, sem k nám přispěl a přitáhl. Neb sme již na tom ostali, že těch Táborów ukrutnost a ne- řády déle nechcem trpěti, než to mieníme stawiti s boží pomocí. Dán na Wyše- hradě, ten pátek po letniciech, léta králowstwie našich, Uherského oc. w 34, a Římského w desátém létě. Ad mandatum domini Regis: Michael Canonicus Pragensis. Nobili Ulrico de Rozemberg. 7. Oldřichowi z Rosenberka: wděčnostj se oswědčuge za to, že přistaupil k geho straně a k němu přigeti se chystá. Z Wyšehradu, 1420, 12 Jun. Sigmund z božie milosti Rímský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný milý! Welmi jsme wděčni twému poselstwie, které si nám po statečném Petrowi z Mohylna a Leupoltowi, wěrným naším milým, wzkázal, a zwlášče, že s námi chceš ostati a naši wuoli činiti; a také že k nám jedeš, to sme rádi slyšeli. A také na nás shledáš, když nás poslúchati budeš a nás držeti, že na nás budeš jmieti laskawého pána, a požiweš toho od nás wšiem dobrým. Protož od tebe žádáme, aby k nám předse jel, podlé twého wzkázanie, a tiem aby nedlil. Na tom nám welmi wděčně poslúžíš. Dán na Wyšehradě, w středu

Strana 13
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1420. 13 před ochtábem božieho těla, léta králowstwie našich Uherského oc. w 34. a Řím- ského w desátém létě. Ad mandatum D. Regis: Michael canonicus Pragensis. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 8. Oldřichowi z Rosenberka: chwálj setrwalost geho proti Táborským, a žádá, aby s Oldřichem ze Hradce brzy k němu přigel. Z Točnjku, 1420, 20 Jun. Sigmund z buožie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český a t. d. král. Urozený wěrný milý! Listu twému dobře sme srozuměli, a jsme welmi wděčni od tebe toho, a uſámet, že toho pilen budeš, tèch na Hradišči; a toho pro nic neopůščej, jakožť wěříme i ufáme. A toť rádi slyšíme, že k nám jedeš, a žádáme, aby pospiešil bez meškánie, abychom s tebu rozmluwili. A jakož píšeš, že Oldřich z Hradce s tebú jede, abychom dali wèděti, nebyloliby nám to libo, že jej s sebu wedeš: myť jsme wděčni toho od tebe, chceliť naši wóli učiniti. Protožť jest tak úmysl náš, aby jej tak wedl, chceliť naše kázanie učiniti. Dat. Tocznik, feria quinta post Viti, regnorum nostrorum anno Hungariae oc. 33, Ro- manorum vero decimo. Ad mandatum D. Regis: Arnestus de Richenburg. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 9. Témuž powolenj dáwá, aby branných lidj opata Milewského při dobýwánj Táboru k swé pomoci užiti mohl. U Prahy, 1420, 30 Jun. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš o opatowa Milewského lidi, aby- chom ty při tobě ostawili: tak wěz, žeť sme tomu rádi, že je při sobě máš, a chcem aby při tobě ostali, dokudž jich k tomu Táboru potřebuješ, a nemajíť jich naši úředníci nikam od tebe hýbati. A to móžeš také opatu Milewskému

Strana 14
14 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1420. wzkázati. Dán na březe nad Prahú, den s. Pawla, léta králowstwie našich Uher- ského oc. w 34. a Římského w desátém létě. Ad mandatum domini Regis: Michael canonicus Pragensis. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. 10. Témuž zpráwu dáwá, že knjžatům Rakauským wzkázal i psal, aby gemu proti Tábor- ským pomoc učinili. U Prahy, 1420, 1 Jul. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný milý! Posielámeť proti kniežatóm Rakůským urozeného Jana z Hradce, wěrného našeho milého, aby je od nás poctiwě přiwítal, a také o pomoc, kterúž tobě činiti mají, aby s nimi od nás mluwil. I píšem jim, aby sie z toho miesta, kdež je náš list střetne a potká, nikam nejeli, leč swrchupsaný Jan prwé k nim přijede; a tohoť sme také již wyprawili, žeť má proti nim jeti. Protož od tebe žádáme, aby na rychlost knězi Albrechtowi, knězi Arnestowi a také biskupu Passowskému tyto listy rozeslal po twém poslu, aby tebe neminuli, než aby od nich wždy pomoženo bylo. Dán w poli na břehu nad Prahú, w pon- dělí po sw. Petru a Pawlu, léta králowstwi našich Uherského oc. w 34. a Řím- ského w desátém létě. Ad mandatum D. Regis: Michael Canonicus Pragensis. Nobili Ulrico de Rosemberg, fideli nostro dilecto. 11. Témuž: ljtost swau gewj, že pan Oldřich od Táborských s pole sehnán gest, a na- pomjná, aby poddané swé na uzdě držel. U Prahy, 1420, 1 Jul. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný zwláště milý! Welmi nám žel, že jsi od těch Tábor s pole tiščen, a žeť sie po twé wuoli nezwedlo. A již sme swým počestným poselstwím byli zjednali, žeť sú Rakušené měli pomoci. Poněwadž sie to pak stalo, tehdy chcem, aby náš syn kněz Albrecht rowně k nám a při nás w tyto běhy aby byl.

Strana 15
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1420. 15 A ty sie doma nad swými ukaž jako pán, ať wědie, že jsi swých pán a jich mo- cen, a také aby wěděli, že tebe mají poslušni býti. Dán w poli na břehu před Prahu, w pondèli po s. Pawlu, léta králowstwie našich Uherského oc. w 34. a Římského w desátém létě. Ad mandatum D. Regis: Michael can. Pragensis. Nobili Ulrico de Rozembergh fideli nostro dilecto. 12. Témuž: aby posly swé wyprawil ke sgezdu kragskému do Pelhřimowa, kdežto pan Wáclaw z Dubé stawům wůli králowskau oznámiti má. Z Kutné Hory, 1420, 7 Sept. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož sme dřéwe psali, že sme wšechny krajiny obeslali, aby sie preláti, rytieřie a panošé sjeli, a k obecnému dobrému aby náš úmysl slyšeli, na čem sme sie ustanowili, jakož pak wieme, že je tobě obecné dobré také milo: tak již urozeného Wáclawa z Dubé purkrabí Pražského a pod- komořieho, wěrného našeho milého, do Pelhřimowa posieláme, aby preláty, pány, rytieře a panoše toho kraje také našeho úmysla zprawil. Protož od tebe žádáme, aby swů raddu s plnú mocí do Pelhřimowa poslal, aby w středu, ježto nynie při- jde, konečně tu byla, a naši wóli od swrchupsaného Wáclawa slyšela. Na tom nám zwláštní líbost učiníš. Dán u Hory, ten wečer narozenie matky božie, léta králowstwí našich Uherského oc. w XXXIV, Římského w desátém a Českého w prwním létě. Ad mandatum D. Regis: Michael Canonicus Pragensis. Nobili Ulrico de Rozemberg fideli nostro dilecto. 13. Témuž: omlauwá se, že pro žalostnau lidj swých před Wyšehradem porážku, pomoci gemu na ten čas poslati nemůže. Z Kulné Hory, 1420, 4 Nov. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému sme listu dobře srozuměli. A dáwáme wě- děti, že sme na to wždy myslili, abychom pomohli; a již sme na tom byli zóstali,

Strana 16
16 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1422. že sme na pomoc chtěli poslati. Pak nás pohřiechu žalostná welmi pótka zašla, že nám mnoho dobrých a čelných lidí před Wyšehradem poraženo; a to nám překáží, že tú měrů nemóžem žádné pomoci poslati, neb nás k tomu i jiné pro- tiwné běhy potkáwají, pro něž mosíme mysliti o jiné lide (sic). Protož od tebe žádáme, aby nám to za zlé neměl nynie, a proto aby sie nad námi nerozpakowal, než nepřátelóm což móžeš aby překážel, buďte cíž buďte A k tomu chcem ra- diti a pomoci, čímž najlépe a najspíše budem moci, jedno nám málo pohowej, abychom sie zasie mohli sebrati. Na tom nám zwláštní líbost a službu ukážeš. Dán u Hory, ten pondělí po wšech Swatých, léta králowstwie našich Uherského oc. w XXXIV, Římského w XI. a Českého w prwním létě. Per D. Mixonem de Gemisscze magistrum monete: Michael can.s Pragensis. Nobili Ulrico de Rozemberg fideli nostro sincere dilecto. 14. Témuž. Zwe ho k roku knjžatům řjšským do Řezna uloženému. W Ebersperce, 1422, 14 Jul. Sigmund z božie milosti Rímský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakožs nám nynie psal, a také nám ty listy poslal, které jest tobě Leskowec psal, tomu sme wšemu dobře srozuměli. A jakož zna- menáme, že sie bojíš, aby nepřátelé tobě škody neučinili: protož wěrný milý toho sie neboj, než jakožs s námi na tom ostal a my s tobu mluwili, aby s námi do Řezna na ten rok jel, tak ješče žádáme a radíme, chtiece mieti, aby swé hrady a jiné wěci osadě a opatře k nám chwátal na ten rok. Neb jiného newieme, než že tu s říšskými kniežaty tak uhodíme, že tobě a wšem našim wěrným to takowá pomoc a posilenie bude, že netoliko sie nepřátelóm budeš brániti, ale i škodu jim weliku budeš moci činiti. A nedaj sie w tom něčemuž meškati, jakož tobě toho zwlášče wěříme a ufáme; neb my jiného newieme, než že to twé dobré bude. Dán w Ebersperce, ten úterý po s. Margretě, léta králowstwi našich Uherského oc. w XXXVI, Římského w XII, a Českého w druhém létě. Ad mandatum D. Regis: Franciscus praepositus Strigoniensis. Nobili Ulrico de Rozenberg fideli nostro dilecto.

Strana 17
A. I. Psanj cjsare Sigmunda r. 1423, 1424. 17 15. Témuž: zpráwu dáwá o slyšenj, kterého Čechowé na něm žádali, a které gim na hromnice přjštj do Brna ukládá. W Bèlohradè, 1423, 30 Nov. Sigmund boží milostí Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož nynie urozený Jan z Opočna a Puota z Často- lowic, wèrní naši milí, z toho Pražského sněmu k nám zasie přijeli o to slyšenie, a o gleit, aby bezpečně k tomu přijeti a odjeti mohli, na nás žádali: tak sme sie o to poradiwše, i poslali sme jim přiepis toho našeho gleitu, který sie nám podobný, po- čestný a dokonalý gleit zdá. A toho nám mají na nowé léto odpowěd dáti, chtieli ten gleit přijieti čili nechtie; a to slyšenie, jestliže gleit přijmú, aby bylo na hrom- nice w Brně. Protož od tebe žádáme, a také tě napomínáme tú wěrů, kterúž jsi wieře křestianské, swatému Římskému kostelu i nám jako swému dědičnému pánu winowat, a w které jsi sie až sem jako dobrý člowěk zdržal, aby sie od nás nedal děliti, než jdi to jisté slyšenie před sie anebo nejdi, aby podlé nás a podlé wiery křestianské ostal, jakož jsú twoji předkowé dobré paměti učinili. A ukaž sie w tom, abychom ještě dále twú wieru poznali, jakož si až do této chwíle učinil; a to chcem wším dobrým spomínati. Dán w Bělohradě, den s. Ondřeje, léta králowstwí našich Uherského oc. we XXXVII, Římského we XIV, a Českého we čtwrtém létě. Ad mandatum D. Regis: Franciscus praepositus Strigoniensis. Nobili Ulrico de Rosemberg, fideli nostro dilecto. 16. Témuž: o slyšenj od Pražanůw zawrženém, o obeslánj pana Hynce z Pirkšteina a t. d. U Wyšehradu (w Uhřjch), 1424, 20 Jan. Sigmund boží milostí Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému listu, kterýž jsi nám poslal, w němž nám mezi jinými kusy píšeš, žeby poselstwie tobě přišlo, kterakby Pražené toho slyšenie nechtěli přijieti, a také toho nedržeti, což jest mezi pány a jimi umluweno; a jakož prosíš, abychom tě zprawili, což dále s naším poselstwím činiti máš: tomu sme swemu (sic) dobře srozuměli. A dáwáme wěděti, že sme knězi kardinalowi ten artikul z twého listu wytáhli, a ten jemu poslali do Budína, aby k tomu poradil. 3

Strana 18
18 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1424. A wšak buď to kterakžkoliwěk, tehdy žádáme, aby to naše poselstwie, kteréž sme tobě poručili, před sie dál a je s tiem obeslal, a swů snažnost učinil, zdaby mohl ješče weč dobrého a užitečného uhoditi. Také jakož píšeš, abychom Heince obe- slali oc. wèz že sme jemu dřéwe psali i wzkázali, aby k nám přijel. I píšem jemu opět z nowa, aby to učinil, wšech jiných wěcí nechaje; a když k nám přijde, tehdy o ty wěci s ním uplnějie rozmluwíme. A žádáme od tebe, aby Bechyni wždy ne- opúščal, jakož tobě toho zwlášče wěříme a uſáme. Dán u Wyšehradu, we čtwrtek po sw. Antonii, králowstwí našich léta Uherského oc. we XXXVII oc. De mandato D. Regis. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 17. Témuž. Lituge nehody geho, a zwe ho k sobě do Budjna, kamž i knjže Rakauský ku prowodu přigeti má. W Ostřehome, 1424, 14 Apr. Sigmund boži milostí Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému listu, kterýž si nám nynie psal, sme dobře srozuměli, a jestiť nám twé nehody welmi žel. A dáwáme wěděti, že sme syna našeho kniežete Rakúského obeslali, aby ku prowodu u nás w Budíně byl. Protož milý wěrný! móžeš také k nám přijeti, a my tě jakožto našeho wěrného rádi uzří- me, a také o twých wěcech s tebú rozmluwíme. Dán w Ostřehomě, w pátek před kwětnů nedělí, králowstwí našich Uherského oc. we XXXVII, Římského we XIV, a Českého we čtwrtém létè. Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 18. Témuž: o slyšenj, kteréhož Táborštj žádagj, a k němuž on rád swoluge; a o slibu swém p. Oldřichowi učiněném, že ho nynj splniti nemůže. W Tatè, 1424, 10 Oct. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému sme listu úplně srozuměli, a sami sme jej wešken přečetli, a zwlášče jakož nám píšeš o Tábořích, kterak slyšenie žádají, a k tomu aby jim nebylo překáženo do té chwíle slyšení oc. Wšak sám wieš, že

Strana 19
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1424. 19 sme k tomu slyšení wždy powolowali, a nikdy sme proti tomu nebyli, a k tomu i bezpečenstwie sme podáwali, i ješče k tomu slyšení chcem rádi swú wóli dáti, jedno aby to bylo k čemu konečnému, ježtoby mohlo naše i té horuny čest- né a dobré býti, a ježtoby sie ku pokoji chýlilo a k řádu. Než o to, aby- chom k tomu powolili, aby při těch kusiech ostali do té chwile slyšenie, o to my moci nemáme, jakož sám tomu dobře rozumíš: neb jest to duchowní wěc, a ta na nás nesluší, než na papeže; a k tomu ten swú moc dáwá, jakožto kardinálowi poručil; a ten ještě u Wiedni jest. Než o bezpečenstwie a ji- stotu, to sme tobě i jiným řekli, a to ještě prawíme, a jest to naše stará řeč, když sie jediné o duchowenstwie smluwie a s kostelem swatým sie smířie, o to což jsú proti nám učinili, chcem na tě a na jiné dobré lidi a pány přijíti; a což jim slíbíme a což wy diete, to jim chcem zdržeti, a na wěky jim ničímž zlým nespomínati, a tak jim to ujistiti, že námi úplně bezpečni budú; jakož to pak tobě i jiným swědomo jest, když sme komu co odpustili, že sme jemu toho potom ni- čímž zlým nezdwihali. Protož milý wěrný! móžešli to zwésti o to slyšenie, a aby tiem konec ten neřád wzal, přálibychom toho, a na tomby pánu bohu, kostelu swatému, wšemu křestianstwie i nám wděčně poslužil. A budešli co k tomu moci učiniti, a jestližeby sobu dali hnůti, a mělilibychom co wiece k tomu učiniti, jež- toby sie k dobrému a k řádu chýlilo, to nám ihned daj wěděti; a zwlášče že jsi sie s nimi nynie měl sjeti, jakož slyšíme, coby tu porozuměl a na čem ste ostali, aby nám to dnem i nocí dal wěděti; a čiem spieše, tiem nám wětší líbost ukážeš. Pak o swú wěc jakož si nám po Mrakšowi wzkázal, a jako sme byli řekli dáti, a zwlášče Bietowskému, to tebe nemá minúti, a chcem držeti což sme slíbili; než nynie w náhle tomu tak nemóžem učiniti. Proto ty sie nad námi nerozpakuj: neb my tebe nechcem ostati ani nechati. A na to sme Mrakše při sobě ostawili, že jej chcem počestně k tobě wyprawiti, že nám budeš děkowati. Dán w Tatě, ten úterý po s. Dionysii, léta králowstwí našich oc. Ad mandatum D. Regis, D. Johanne de Swihow referente: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 19. Témuž stjžně pjše o umluwách Zdických, žádage na něm, aby z nich wystaupil. W Tate, 1424, 28 Oct. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Wzali sme list twój s těmi přiepisy umluw těch, kteréž ste učinili, a ty sme se pány wážili. Jehožto sie i s nimi welmi diwíme 3 *

Strana 20
20 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1424. i želéme, že ste sie tak mladě druhé straně dali podtrhnúti a oklamati, a w také wěci dali sie uwesti, ježto jsú proti wašie duši, cti i proti wšemu křestianstwí i proti nám. A zwláště w prwniem artikuli, jakož píšete, že tuto zemi Českú z nároku křiwého chcete očistiti; a druhé, kudyby tato koruna Česká bohdá ne- winně ohyzděná a narčená bezprawně od takowých neřádných powěstí mohla oči- štěna býti: w tom rozuměj, že je z jich zlosti očiščujete a je newinny wyznáwáte, a sami sie u winu kladete, že ste proti nim křiwě činili. Item, že ste položili sněm w jich moc do Kúříma na středopostie, a sami ste sie udělali súdci wiery křestianské, kterážto wám nepříleží, aniž moci ani práwa máte, byste písmo swaté dělili, jsúce laikowé, než že ste to sobě k wětšie potupě učinili. Item o gleit oc. že máte gleitownie listy na rathúze w Praze položiti, wám i hostem, kteřížby mèli k tomu slyšení přijeti: ohledajte, kteraké bezpečenstwie tu jmáte od takowých lidí, když tam přijedete, aby sie wám i s těmi, ktož tam s wámi pojedú, něco horšieho nepřihodilo; a také kde ty mistry wezmete, aby tam s wámi jeli: neb jest nepodobná wěc, aby kto tam jeti měl a rokowati o wieru křestiansku w moci kacieřské. A diwíme sie tomu, že tak z wašich práw dáte sie wywesti, aby wás měštěné a chlapi súdili. Item zawazujete sie, kdyžby druhá strana k obraně proti cizozemcóm wojensky táhla, že na wašem zboží mají potřebu bráti; a kte- rýžby zámek neb posádka w České zemi našie strany konečně w těch umluwách nechtěl státi, od ohlášenie wašich umluw we čtyřech neděléch, neb ty chtěl ru- šiti, takowého k tomu máte připrawiti a přitisknúti oc. To sie nynie dobře shle- dalo: neb wy tam spolu rokujíce s kacieři, oni na nás a na syna našeho markrabi Morawského táhli, a tiem sie posílili, že na wás žádné péče neměli; nébrž i lidé waši jakož rozumieme na to s nimi táhli. Tomu móžeš rozuměti, že ten zápis a ty umluwy jsú úplně proti nám, proti wšem našim služebníkóm wěrným křestia- nóm, a proti wšemu křestianstwí. Neb s kacieři mieníte je tisknúti a pomáhati ka- cieróm; a jiných mnoho kusów neřádných, nepoctiwých, nehodných a nekřestian- ských, proti wieře, proti řádu křestianskému i také proti wašemu řádu a swobodám tu sme shledali, ježto sie úplně k wašie záhubě i k nenabyté hanbě chýlé; ty sme pro dlúhost opustili a nemohli sme wšech psáti. A jiného nemóžem znamenati, jestliže ty umluwy dokonáte, že sie wšemu křestianstwi ohyzdíte a wěčně toho ne- nabudete. Protož zdáť sie nám, radíme i přikazujem, abyste z těch umluw kterakž- koli móžete wynikli, a jich nekonali pro žádnú wěc. A lépe jest i poctiwějie ne- podobný slib zrušiti, nežli ty umluwy, ježto jsú proti cti i bohu, dokonati. Dán w Tatě, den s. Šimoniše a Judy, králowstwi našich Uherského oc. w XXXVIII, Římského w patnáctém a Českého w pátém létě. Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Bolesl. Nobili Ulrico de Rozemberg, Consiliario nostro fideli dilecto.

Strana 21
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1424, 1425. 21 20. Témuž: druhým psanjm téhož dne žádost swau opětuge, a k roku do Wjdně na den s. Kateřiny uloženému ho wolá. W Taté, 1424, 28 Oct. Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, že ste ty umluwy proto učinili, že wám welmi tèžko jest, a že Wikleſóm nemóžete odolati, a prosíš nás za radu, a žeby jinák neučinil než jako služebník náš, a naše rozkázánie což najdéle mó- žeš oc. Dosti w druhém listě píšem, co sie nám zdá; a radíme i přikazujem, aby těch umluw pro nic nedokonal, a jiné naše wěrné též k tomu wedl, aby jich také nedokonali. Nebby swé dobré slowo i s nimi úplně zmazal a potratil, kteréž jsi sobě až sem poctiwě zachowal; a toby i twým budúcjm na wěčnů hanbu a po- tupu zostalo; a tohotbychom nepřáli, než byloby nám toho žel s prawú wěrů. I prosíme opět, aby sie toho nedopúštěl; neb sme wšem kurfurstóm, jiným knie- žatóm, hrabiem a městóm říšským do Wiedně den s. Kateříny sněm položili zwláščí pro wás; a uſáme pánubohu, když sie sjedem, že tu o waši pomoc tak s nimi uhodíme, ježto sie wám i nám líbiti a hoditi bude. A wěříme, že jinák neučiníš. Dán w Tatě, den s. Šimoniše a Judy, králowstwí našich Uherského oc. w XXXVIII, Římského w XV, a Českého w pátém létě. Ad mandatum D. Regis : Michael praepositus Bolesl. Nobili Ulrico de Rozemberg, Consiliario nostro fideli dilecto. 21. Témuž: přikazuge, aby přjměřj dále s Husity neměl, ale na ně s Nikolaem z Lob- kowic i hned se obořil. Na poli bljž Pohorelic, 1425, 9 Oct. Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Dáwámeť wědětí, že sjewše sie s oswieceným Albrech- tem kniežetem Rakúským a markrabí Morawským, synem naším milým, i nemohli sme jej s toho swésti, než že wždy chtěl klášter Třebický obehnati, ač mimo naši wuoli; a na tom jeho již nemóžem nechati. Pak teď nám prišlo poselstwie od

Strana 22
22 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1425. druhých lidí, ježto nás wystřiehají, žeby Táboři ten klášter chtěli retowati, a že sie k tomu chystají. A my sme sobě byli položili, že sme jemu jedno náš lid chtěli poručiti, a sami jinú swú wěc jednati; a poněwadž sme již k němu přijeli, tehdy jeho nechcem ostati. Protož od tebe žádáme, aby sie jako náš wěrný uká- zal, a žádného příměřie s našimi nepřátely nejměl, než aby jim ihned odpowěděl; a kdyžby počil, žeby doluow proti nám táhli, aby jim nazad ihned we chřbetě byl s statečným Nikolaem z Lobkowic, a jim škodil což naywiece móžeš. A také zwè- dělliby, žeby ten klášter Třebíč wždy chtěli retowati, a již dolów táhli, aby nás wystřiehl a nám to dnem i nocí dal wěděti. A ukaž sie w tom jako náš wèrný, a jakožť toho zwlášče wěříme, abychom twú snažnú wieru tiem wiece a wiece shledali. A toť chcem i potom wším dobrým spomínati. Dán na poli bliž Po- hořelic, den s. Dionysia, králowstwí našich Uherského oc. w XXXIX, Římského w XVI, a Českého w VI. létě. Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. 22. Témuž: o sobě zpráwu dáwage, přikázanj swé předešlé opakuge. W Dalečicjch, 1425, 12 Oct. Sigmund z božie milosti Římský, Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Dáwámeť wěděti, že sme milému bohu děkujíce dnes zdráwi s swú wojskú siem přitáhli, a bohdá zajtra opět blíže k božiem a na- šim nepřátelóm přitiehnem. A jako sme dřéwe po dwakrát psali, aby wiece s na- šimi nepřátely žádného příměřie nedržal, než aby jim odpowěděl, a nám proti nim pomáhal; zwláště poněwadž slyšíš, že my s naším synem kniežetem Rakúským s našimi wojskami proti nim tiehnem. A jestližeby doluow táhli Třebíči na retunk, aby jim ihned s swými přátely a s kohož móžeš býti we chřbet welnul, a jim škodil, což najwiece móžeš. A také co tam nowého, anebo kterak sie sbieraji, to nám wše daj wěděti; na tom nám zwláščí službu ukážeš. Dán w Dalečicích, w pátek před s. Kalixtem, králowstwí našich Uherského oc. Ad mandatum D. Regis: Mich. pptus Bolesl. Nobili Ulrico de Rosenberg, fidelio nostro dilecto.

Strana 23
A. I. Psanj (jsaře Sigmunda r. 1425. 23 23. Maternowi z Wožice o swém wálečném taženj zpráwu dáwá, též o obležených na Wožici pjše. W Dalešicjch, 1425, 12 Oct. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wèrný milý! Dáwámeť wěděti, že sme dnes s naší wojsků milému bohu děkujíc zdráwi a weseli sem přijeli, a bohdá zajtra dále potáhnúc, mieníme s naším milým synem, jenž sme sie s ním zde dnes sjeli, tak nepřátely hnúti, chtieliť swým pomoci, jakož prawie, žeť sie musejí od Wožice odstúpiti a hnúti. Protož od tebe žádáme, aby swé na hradě tú naší příjezdů utěšil, a kázal jim aby sie bránili a drželi jako dobří lidé, žeť je bohdá naše příjezda wždy odplaší. A kte- rak sie wšichni běhowé s těmi Tábory jednají, to nám wše daj wěděti. Dán w Da- lešicích, w pátek před s. Kalixtem, králowstwí našich oc. Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Materno de Wozicz, fideli nostro dilecto. 24. Panu Oldřichowi z Rosenberka: odpowěd dáwage, chwálj, že s nepřátely přjměřj ne- má, a swau milostj se k němu oswědčuge. U Drašowa polem, 1425, 28 Oct. Sigmund z božie milosti Římský král, wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému sme listu úplně srozuměli. A jakož nám mezi jinými kusy píšeš, jakož rozumieme, že s našimi nepřátely ješče žádného pří- měřie nemáš, a žes toho bez našeho rozkázánie nechtiel přijieti oc. to sme rádi slyšeli, i žádáme, aby ješče žádného příměřie s nimi nečinil do našeho obeslánie: neb skoro swé počestné poselstwie chcem u tebe mieti. A na jiné kusy, o něž nám píšeš, nemohli sme nynie odpowědi dáti; než po těch posléch dáme na to od- powěd dobrotiwú, a chcem sie k tobě milostiwě ukázati, a tak s tebú naložiti, jako sme i dréwe činili, že toho wdèčen budeš. Dán polem u Drašowa, den swa- tých apoštolów Šimoniše a Judy, králowstwi našich Uherského w XXXIX, Řím- ského w XVI, a Českého w šestém létě. Ad mandatum domini Regis: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto.

Strana 24
24 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1425. 25. Témuž: opět odpowjdá, že se naň nehněwá, pak že Pražanům žádaného slyšenj dáti nemůže, leč we Wjdni; též o přegatých listech zpráwu dáwá. W Skalici, 1425, 3 Dec. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Píšeš nám, žeby byl srozuměl, bychom sie na tě hněwali oc. Dáwáme wěděti, že sie na tě nehněwáme. Než bylo nám za jisté pra- weno, žeby do roka s nepřátely příměřie jměl, a žeby to mezi tobú a jimi již bylo dokonáno: a chtiece to úplně zwěděti a na jisto přijíti, i byli sme za tiem to u Wratislawi stawili, oč si byl Mrakše swého poslal; a pak sme to zasie pro- pustili, že Mrakeš se p. Jankem po to zasie má jeti. Neb wieš, na čem sme na rozjetí spolu byli ostali, že nemáš w žádné příměří s našimi nepřátely wstúpiti bez našeho wèdomie. A poněwadž sie toho ješče držíš a držeti chceš, to od tebe rádi a s wděčností slyšíme. Také jakož nám píšeš o Pražanech, kterak sú k tobě poslali, ješče wždy o slyšenie stojiece, a žádáš od nás zpráwy, kterak sie máš w tom držeti a kterakú jim máš na to odpowěd dáti: dáwáme wěděti, že sme s swú raddú na to myslili a potaz jmèli; a o slyšenie dánie, to na nás neslušie, nežli na papeže: než chtieli přátelské slyšenie, a takowé jakož sme jim pod Wy- šehradem podáwali, o to ať sie s námi aneb s oswieceným Albrechtem, kniežetem Rakúským a markrabí Morawským, synem naším milým, do Wiedně aneb do Korn- neumburka sjedú, a tu ať s sebú přiwedů kohož chtie; a kleitu jim dosti dáme a zjednáme. A mistři s obú stranú ať s sobu mluwie, a přátelsky každý swú při powie, neb je tu u Wiedni mistrów dosti; a my, neb ktož tu bude, budem přá- telští smluwce. Pakli chtie slyšenie jakož oni žádají, o to chcem rádi ku papeži poslati a o to státi, aby jim slyšenie u Wiedni dáno bylo. A wěz že jsú listowé přejati, a těch listów přiepisy posieláme, a nezdarma; nebť sie jest Kostka do Brna gleitowal opět na nowé teydinky, chtě nowé teydinky o tu wěc začieti. A mě- loliby co z toho býti, tehdy bychom tobě radějie té cti popřieli nežli jinému, a zwlášče tak lehkým lidem. A protoť ty přiepisy posieláme, aby sie potom uměl richtowati. Dán w Skalici, w pondělí před s. Barborů, králowstwi našich Uher- ského oc. w XXXIX, Římského w XVI a Českého w šestém létě. Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto.

Strana 25
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1425, 1426. 25 26. Témuž: aby zápisy s Henr. Plawenským a kragem Plzenským dokonal, a do Wjdně k budaucjmu sgezdu knjžat řjšských přigel. W Skalici, 1425, 5 Dec. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Poslal nám urozený Heinrich Plawenský a drahně jiných kraje Plzenského přiepis, který jsi jim poslal, žádaje na nich, abyste sie spolu podlé toho priepisu zawázali; a ten sme priepis widěli a chwálili, i líbí sie nám abyste sie spolu zawázali, a sobě proti našim a wašim nepřátelóm, a w naší abyste službě zostali. Protož dokonajte ten zápis mezi sobú, abyste silnější byli a sobě tiem stálejie mohli pomáhati a nepřátelóm odolati. Také wěz, že nám urozený Houpt von Bappenheim maršalk náš říšský psal, že jsú kurfurstowé na nynějšíem roce w Mohuči konečně na tom ostali, že k nám do Wiedně chtie osmý den po hromniciech přijeti: a nadějem sie bohdá, že tu mnoho dobrého proti těm kacieřóm zjednáme. Protož jestližeby kurfurstowé přijeli, a ty to zwieš, aby k nám také do Wiedně přijel, jakož tu také k příjezdě jiným pánóm z našie strany píšem. Neb tu spolu jsúce, budem moci i nám i wám mnoho dobrého zjednati. Dán w Skalici, w středu postiece sie k s. Mikuláši, králowstwí našich Uherského oc. w XXXIX, Římského w šestnáctém a Českého w šestém létě. Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. 27. Témuž: o geho gednánj s Táborskými a s Pražany, kteréžto schwaluge, též o pomoci. která p. Oldřichowi z Wratislawi činiti se má. W Prešpurce, 1426, 9 Febr. Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twým sme listóm, kteréž si nám nynie poslal, dobře srozoměli; a zwláště, že jsi Tábory byl k sobě na Chusník zawolal a s nimi mluwil, a na nich prozwěděl, a tak swú snažnost učinil, zdaby byl mohl co do- brého zjednati; a že sú příměří na tobě požádali, a že jsi jim toho powoliti ne- chtěl, toho jsme welmi od tebe wděčni; a kterak jsi s druhými městy, s Piese- ckými a s jinými městy, kteráž sie jich nádrží, také mluwil, a že jsú na to pěknú 4

Strana 26
26 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1426. odpowěd dali, prawíc, žeby k tomu chtěli rádi jíti, by jedno hrdly swými bez- pečni před námi byli oc. Wšak sám wieš, že sme to dáwno jim podáwali, co sú proti nám učinili, že jim to milostiwě rádi chcem odpustiti, a to jim tak zaručiti a zajistiti kurfursty a jinými okolními křestianskými kniežaty, neb kterakby to naj- lépe a najpoctiwějie mohlo wymyšleno býti, že mají úplně před námi bezpečni býti, a že jim toho nikdý zlým nechcem spomenůti; a toho je ješče naším jménem móžeš ubezpečiti. A jakožs také Pražany obeslal, a jich ješče odpowědi čekáš, na tom si také dobře učinil; snadby sie mohli nawrátiti, chtieli prawého rozumu poží- wati. Než jakož nám píšeš o swé wěci: wěz, že nám to milo není, že twá wěc tak předsie nešla, jakož sme s tobu byli smluwili; a to sie nynie stalo bez našie winy. Než nynie sme w nowě opět do Wratislawi welmi přísně psali, aby tobě twů wěc pod naší milostí dokonali. Protož nám to za zlé neměj: neb co sme s tobú smluwili, to tebe nemá minúti. A také sie nám líbí, že sobě s krajem Plzenským máte pomáhati, a že ste sie tak spolu smluwili a zapsali, abyste sobě pomáhali; neb jinému nerozumíme, než že je to naše i waše dobré s obú stranů. Také jakož nám píšeš, prosie, abychom twú wěc ohrazowali a opatrowali oc. Wèz že druhdy diwné řeči o tobě jdú, ale to wždy odmlúwáme a nechcem wěřiti, a oprawujem twů wěc; jedno ty sám z swé strany také opraw. Dán w Prešpurce, den s. Apollonie, králowstwie našich Uherského oc. w XXXIX, Římského w XVI, a Českého w šestém létě. (Signatura nulla.) Nobili Ulrico de Rosenberg nobis fideli dilecto. 28. Témuž, o slyšenj, kteréhož Pražané žádagj, odpowěd dáwá. W Tatě, 1426, 28 Mai. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Těm sme listóm od Pražan tobě poslaným dobře srozuměli. Než ta wěc o to slyšení na nás neslušie, ale na papeže a na swatý Římský kostel; a byť toho nebylo, bylibychom dáwno na to odpowěd dali. A wšak aby to námi nesešlo, i obeslali sme ihned kněze kardinála de Ursinis do Nurem- berka, oznamujíce jemu o tom slyšení, kteréž Pražané žádají; žádajíce a prosiece jeho, aby nám w tom poradil, a nás naučil, co k tomu máme učiniti, a jakú máme na to odpowěd dáti. A což nám swrchupsaný kardinál zasie wzkáže, a čehož nás

Strana 27
A. I. Psanj cjsare Sigmunda r. 1426. 27 naučí, toť i hned zasie dáme wěděti. Dán w Tatě, w úterý po s. Trojici, krá- lowstwie našich Uherského oc. w XL, Římského w XVI, a Českého w šestém létě. Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Ulrico de Rosenberg fideli nostro dilecto. 29. Témuž pjše: že swého powolenj k tomu nedáwá, aby on přjměřj měl s nepřátely. W Budjně, 1426, 23 Oct. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský Český oc. král. Urozený wěrný milý! Diwíme sie tomu, že jsi nám od té doby, jakož si nás odjel, žádných nowin z Čech nepsal aní wzkázal: než mníme, byť co dobrého bylo, žeby swým wzkázaním nemeškal. Také wèz, že mnohá pomlúwanie máme od papežowy moci i od jiných duchowních a swětských lidí o to, že ty příměřie máš s nepřátely; prawiece, že sme my tobě toho powolili, a jiní tiem mají napo- řád hubeni býti; a také že twými lidmi sie nepřátelé posilují a je na pomoc berú, kam sie jim líbí. A tak s těmi běhy wšickni na sie konečné záhuby čekáte; a jakž sobě nebudete pomáhati a sie spolu s jinými pány, rytieři a panošemi našie strany za jeden člowěk neustanowíte, abyste sie bránili a sie tak těm newěrným nedali hrdlowati, že wšichni napořád zahubeni budete. Protož wěz, že my w tom déle nechcem státi, aby tiem wycházel, že naším powolením příměřie máš; neb sie nám to wiece nehodí. Než to by sie nám zdálo, aby sie se pány, rytieři, pano- šemi a jinými našie strany smluwil, a sobě jednostajně pomáhali; a swým lidem aby nedal nepřátelóm platów platiti, ani s nimi choditi hubiti dobrých křestianów; a tiem aby sie očistil z takého křiku a z narčenie; nebbychom my tebe jinák nemohli wymlúwati. Neb to každý dobrý móže znamenati, že na to konečně jdú, aby tě s jinými pány konečně mohli wypleti: a widomě na to patříte, že jednoho po druhém hubie. Protož pro bóh! wezměte sobě to w rozum, a sjednajte sie někak, abyste sobě statečně pomáhali, a tak hanebně nebyli od těch chlapów swého odlúčeni. A což my móžem k tomu pomoci, to chcem rádi učiniti. Dán w Bu- díně, w středu po hodu jedenácte tisíc děwiciech, králowstwí našich Uherského oc. w 40, Římského w 17. a Českého w sedmém létè. Ad mandatum D. Regis: Michael praepositus Boleslaviensis. Nobili Ulrico de Rosenberg fideli nostro dilecto. 4

Strana 28
28 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1429. 30. Témuž: aby králowského hradu Zwjkowa z rukau Kunata Kapléře ze Sulewic co ney- dřjwe wywaditi hleděl. W Prešpurce, 1429, 7 Sept. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož sme pilně poručili, aby od Kunata hrad náš Zwiekow wyplatil naším jménem, a dobyl toho hradu z jeho rukú, jakž ty koliwěk móžeš, kterým koliwěk obyčejem, neb sme úplně tomu srozuměli, i zpraweni sme nynie rozumně od dobrých lidí a wystřeženi, jestliže jemu ta cesta nepójde, a po jeho wóli se w tom nestane, tak jakožs ty nás té cesty ustně zprawowal, žeť jest swů wěc zjednal s kacieři, aťby s tiem hradem i s tiem, což jmá, k nim přistúpil a proti nám i naší straně s nimi zóstal: i protožť wěříme, že jemu ten zámek swój zaň dáš, w jakéž summě moci budeš; a jestližeby tiem jej tak nemohl do- sieci, ale obejda sie jakž móžeš u penieze, jemu dodaj a zámek k swé ruce wez- mi. Neboť jsme toho dosti široce zpraweni, kdyžby ten zámek nebyl pod naší mocí a s naší stranu, žetby skrze to přieliš mnoho zlého nám i této zemi mohlo wy- jíti. Protož což móžeš najwiec w tom pospěš, aťby se to nezmátlo. A lekalliby se w tom jakých zmatków nebo škod sobě, myť tobě slibujem, žeť tě we wšech w těch wěcech, což naložíš, žeť tě chcem wywaditi a beze wší twé škody držeti. Neb móžeš tomu dobře rozuměti, žeť jsme na té cestě, jakož wieš; a neskonášli toho rychle, žeť to zmeškáno a ztraceno bude. Protož nemeškaj, a což móžeš najspieš, skonati to; tak aby sie shledal s námi na tom miestě na cestě, jakož ty dobře wieš. A tuť tě pak wšech těch wěcí i jiných dále zprawíme; a také což za to dáš anebo naložíš, chcem tě opatřiti w tom, aby toho bez swé wši škody byl. Dán w Prešpurce, tu středu před narozenie matky božie, léta po božiem na- rozenie tisícieho čtyrstého a potom dwudcátého dewátého, let králowstwiech (sic) našich Uherského w 43, Římského w 29 (sic) a Českého w desátém létě. Ad mandatum domini Regis: Caspar Slick Cancellarius. Nobili Ulrico de Rosinberg, fideli nostro dilecto.

Strana 29
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1429. 29 31. Témuž: opět o wýplatě hradu Zwjkowa, i o gjzdě swé do Wjdně. We Fišermundě, 1429, 12 Sept. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wèrný milý! Jakožť sme z Prešpurka psali o Zwiekow, aby w tom nemeškal pro naše dobré i pro zemské dobré, i tudiež pro swé dobré: i wěřímet, že toho pilen budeš, jakožs pak wždy hrdla i statku nelituje rád naši wóli činil a našeho dobrého pilen byl, aby o ten hrad wždy dokonal, jak muožeš bez mešká- nie. A wědětiť dáwáme, žeť dnes sme do Wiedni wyjeli, a žeť tu dlúho nebudem moci býti. Protož aby to skonaje u nás bez meškánie byl; a na tom nám mnoho dobrého, a weliků líbost a službu ukážeš. Dán u Fišermundě, ten pondělí po na- rozenie matky božie, léta božieho tisícieho čtyrstého a potom dwudcátého dewá- tého, let králowstwí Uherského oc. w XLIII, Rímského w XXIX (sic) a Českého w desátém létě. Ad mandatum D. Regis: Caspar Slick Cancell. Nobili Ulrico de Rosenberg ſideli nostro dilecto. 32. Témuž: wděčen gsa wýplaty Zwjkowa, napomjná p. Oldřicha, aby rychle k němu do Wjdně přigel. We Wjdni, 1429, 17 Scpt. Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš po našem poslu, žes již naše ká- zanie w tom učinil, a ten swój zámek za Zwiekow dal, i k tomu hotowé peníze, obšed sie jakž moha u přátel, wšecky wěci, kteréž sú k tomu nynie potřebí byly, wyjednals, a tento pondělí minulý že si sie w hrad uwázal; a také dále jakož nám w swém listu píšeš: těch nowin jsme od tebe přieliš welmi wděčni, a bohdá chcem za ně dobrý koláč dáti, ježto nám poděkuješ. A poněwadž je tak, žádáme od tebe, aby wseda na koně, k nám sem bez meškánie přijel, aťbychom s tebú o ty i o jiné wěci rozmluwiti mohli; a to učiň, jakožť wěříme. Dán u Wiedni, in die Lamberti, let králowstwí našich Uherského oc. w XLIII, Rímského w XXIX, (sic) a Českého w desátém létě. Ad mandatum D. Regis: Caspar Slick Cancell. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto.

Strana 30
30 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1429, 1430. 33. Témuž: aby přjměřj swé s Kragjřem prodlil. W Prešpurce, 1429, 4 Nov. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož nynie na s. Martina to příměřie mezi tebú a Krajieřem wyjde: tak my znamenawše, žeby mnoho zlého z toho wzniklo, bylo- liby žeby zasie wálka mezi wámi měla wstáti: protož sme přísně psali Krajieřowi, aby to příměřie prodlil až do s. Jiřie n. př. I žádáme se wší snažností, aby to příměřie také prodlil až do toho času pro lepšie, a nám k líbosti. Na tom nám zwláštní líbost ukážeš. Dán w Prešpurce, w pátek po wšech Swatých, králowstwí našich Uherského oc. w XLIII, Římského w XX, a Českého w desátém létě. Ad mandatum D. Regis: Caspar Slick. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 34. Témuž: děkuge za nowiny z Čech poslané, a žádá, aby gemu na sněm do Norm- berka, kamž brzy pogede, ku průwodu se připogil. W dušce připomjná o gednánj Husitů w Němcjch počatém. W Trnawě, 1430, 16 Mart. Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému prwniemu listu a tomuto druhému nám dnes dodanému dobře sme srozuměli, a zwlášče té cedule w druhém listu zawřené, dě- kujíce z těch nowin a toho zprawenie; neb sie potom w mnohých wěcech budem uměti richtowati. Takéť sme srozuměli ty běhy s Tábora, kteréž nám píšeš, i o Sirotciech. A jakožs nám psal, že s námi do Normberka jeti mieníš osobně, to je nám welmi wděčno; žádajíc, aby to učinil, a k nám někde na cestě přijel; neb tě při sobě welmi rádi chceme jmieti. Pak o strawu jakož žádáš, když do Normberka přijedem, uhodíme s tebú, že nám z toho děkowati budeš. Wěz také, že již s Slezkými kniežaty zde konec máme, i s Uherskými pány, tak že nás již nic nemešká, než že sie i hned zdwihnem a bez meškánie nahoru do Němec po- jedem. Dán w Trnawě, we čtwrtek před nedělí Oculi w póstě, králowstwi našich Uherského oc. w XLIII, Římského we XX, a Českého w desátém létě. Ad mandatum D. Regis: Caspar Slick.

Strana 31
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1430. 31 (Duška). Také slyšíme, že kněz Prokop a ty wojsky nynie w Němcích s markrabí Bramburským na tom ostali, že na s. Jiřie nynějšíeho na tom sněmu Nuremberském býti mají, a cos jednati. I zdáloby sie nám, žeby jim mnohem počestněji bylo, by ty wěci skrze nás jakožto přirozeného pána a skrze Čechy nežli skrze jiné konáno bylo. Proto od sebe sám sie o to staraj, a je k tomu naweď, aby k těm rěčem, ježto sme lúni w Prešpurce počali, ještě přistúpili; ja- kož sme pak p. Zdeslawowi o to také psali, aby od sebe sám proto do Prahy přijel a to wedl. Neb my při těch taidincjch w Normberce býti nemieníme; než swú wěc tam zjednajíc, pojedem dále, kdež budem činiti jmieti. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 35. Témuž, aby se 40 koňmi přigel do Lince neb do Pasowa, ku prowodu krále. W Kötsee, 1430, 19 Jun. Sigmund z božie milosti Rímský, Uherský a Český oc. král. Urozený wěrný milý! Tomu listu, ježto nám pan Zdeslaw od tebe přinesl, a také druhému, kterýž je nám wčera dodán, tomu sme dobře srozuměli. A jakož mieníš s padesáti koňmi přijeti k nám i k tomu korunowání: wěz, že wšickni, kteříž pojedů, i Němci i Uhři i kniežata, nemají než po čtyřidceti koních; na ty se také též móžeš přichystati. Také wěz, že již nahoru do Nuremburka upřiemo jedem, a že žádného prodlenie již w tom nebude. A zdwihli sme se dnes z Kötczee k Rakúsóm; a tak již nepřestanem předse potáhnúti. A že sme tak dlúho me- škali, to sú jistě weliké a pilné wěci učinily, bez kterýchž sme pro nic z té zemi nemohli wyjeti, jakož pak od nás z ust lépe uslyšíš. Protož žádáme, aby se tak s těmi 40 koňmi připrawil, a k nám do Lince neb do Pasowa, kdež se tobě naj- lépe zdáti bude, k nám přijel; a my tobě až Wiedeň minem opět wzkážem, če- hož se budeš držeti. A wstruhów, medu, a pana Hawla poděkujem, až je jmieti budem. A o těch českých bězích jakož píšeš, jsme welmi wděčni. A ufáme v boha, když nahoru přijedem, že wždy k něčemu dobrému pójde. Dán w Kötczee, ten pondèlí po božiem tèle, oc. Ad mandatum D. Regis: Caspar Slick. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto.

Strana 32
32 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1431. 36. Témuž plnau moc dáwá zgednati s Kunatem Kapléřem ze Sulewic, aby mu sstaupil hradu Zwjkowa. W Bamberce, 1431, 8 Jun. My Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmacký, Charwatský oc. král, wyznáwáme tiemto listem přede wšemi, ktož jej uzřie a nebo čtúc uslyšie, že sme plnú moc a swú wuoli dali, a tiemto listem naším dáwáme, urozenému Oldřichu z Rozemberka, wěrnému našemu milému, tak aby se smluwil jménem naším s slowutným Kunatem Kapléřem z Su- lejowic, o sstúpenie hradu našeho Zwiekowa, a wězně kteréž jest až do sié chwile zjímal, i o jiné wěci, kteréž k tomu hradu přislušejí. A cožkoli w tom swrchu- psaný Oldřich s Kunatem nahořepsaným smluwí a zjedná, k tomu je ke wšemu naše dobrá wuole, tak pewno to chtiec mieti, jakožbychom sami osobně to jednali. A toho na swědomie pečet našeho králowského majestátu kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán w Bamberce, léta po božiem narození tisícieho čtyřstého a potom třidcietého prwnieho, ten pátek po s. Bonifacii, let králowstwie našich Uherského oc. w XLV, Římského w XXI, a Českého w jedenáctém létě. Ad mandatum D. Regis: Caspar Sligk. (Sigillum majestatis appensum elegans et illaesum.) 37. Témuž: napomjná ho, aby wogsku řjšskému, genž toho dne přes lesy do Čech wtrh- nauti mělo, proti Husitům wšemožně pomáhal. W Normberce, 1431, 30 Jul. Sigmund z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Wěrný milý! Wieš dobře, že kniežata a wojsky naše z Němec, které sme zbudili pro naše i waše i také té země dobré, a k utlačenie těch nesmierných neřádów, kteří sie w té zemi dějí, již před lesem mocně leželi, a dnes bohdá s ta- kowú mocí, kteráž bohdá prospěšná bude, přes les přetrhnů a s nepřátely sie po- tkati miení, a také sic jednati k zemskému dobrému. A jestiť již čas, aby každý swú snažnost k tomu přičinil a sebú hýbal, abychom z toho zlého mohli wyswo- bozeni býti. Protož od tebe žádáme snažně, napomínáme i prosíme, aby cierkwi swaté k utěšení, té zemi ku pokoji, a k wyswobození wšech wěrných, oswiece- nému Fridrichowi ujci našemu, markrabi Bramburskému, hauptmanu našemu naj-

Strana 33
A. 1. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1431. 33 wyššiemu, který od nás plnú moc má, jakožbychom sami byli, pomocen i raden byl. A mělliby s nepřátely které příměří neb umluwy, aby ty inhed odpowěděl a na ně sáhl a škodil, jakož wèříme; neb cele ufáme, budeli wšady tak na ně sa- háno, že jim bohdá konec bude. A na tom také wšemu křestianstwie i nám tak poslúžíš, ježto wším dobrým chceme spomenúti. Neb jakžby sie to nestalo, tak- bychom i my i wy mohli domněni býti, že k těm wěcem činiti nechceme; ježtoby dobré nebylo. A též sme wšem jiným pánóm, rytieřóm i panošiem s naší strany psali a přikázali, aby též proti nepřátelóm učinili. Dán w Normberce w pondělí před s. Petrem w okowách, let králowstwí našich Uherského oc. w XLV, Řím- ského w XXI, a Českého we dwanáctém létè. Ad mandatum D. Regis: Caspar Slik. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 38. Témuž: děkuge za nowiny, a o wogsku řjšském do Čech táhnaucjm zpráwu dáwá. W Normberce, 1431, 30 Jul. (druhé psanj). Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému listu nám w sobotu přinesenému, w němž nám píšeš o položení nepřátel, že sú sie obrátili a roztrhli oc. tomu sme dobře srozuměli, a jsme toho welmi wděčni, že nám takowé běhy wzkazuješ. A wěz, že sme ty nowiny také od jiných zwěděli, že nepřátelé zase postúpili, a tak sme jich tobè dále podali. A ten kus o teidinky, ten sme ihned markrabi Bramburskému psali, a list twój jemu poslali, aby sie po tom uměl richtowati; a ufáme, že sie nedá podtrhnúti. A dále dáwáme wěděti, že ujec náš markrabě swrchupsaný lidu dobrého jiezdného i pěšieho, pušek a jiné příprawy wojenské má dosti, a wždy jemu lidu přibýwá; a dnes bohdá má přes les trhnúti, že nepřátelóm jest silen, a že na poli proti wšem nepřátelóm wesele móž sležeti; také jsú swé wozy připrawili jako nepřátelé. Protož od tebe snažně žádáme, aby těch běhów pilen byl, a nám wšelikaké nowiny což srozumieš wzkázal o Tábořiech, a také w swém kraji swú snažnost proti nim učinil. Na tom nám zwlášční líbost ukážeš. A ty kule ohniwé jakož wieš, tyť sme již poslali. Dán w Normberce, w pondělí před s. Petrem ad vincula, let králowstwí našich Uherského oc. w XLV, Římského w XXI, a Českého we dwanáctém létě. Ad mandatum D. Regis: Caspar Slik. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto.

Strana 34
34 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1431, 1432. 39. Témuž pjše o wytrženj knjžat a wogsk z Čech, o roku do Frankfurtu ke dni s. Hawla uloženém, o cestě swé do Lombardie a g. w. W Normberce, 1431, 28 Aug. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož si nám nynie psal o tom wytržení kniežat a wojsky z Čech oc. dáwámeť wěděti, že sme toho nemálo zarmúceni; a ač sú knie- žata i kardinál zde u nás byli a nás siem i tam zprawili, wšak žádný nás toho prawě nemohl zprawiti, než že sie sami tomu diwie, kterak nebo proč sú wyjeli z země, nemajíc žádné nůze. Protož jakož sám píšeš w swém listu, tehdy nenie než pro naše hřiechy. Wšak té wěci nemieníme tak opustiti, ani tak lehce od- padnúti, než zasie skutečněji předsiewzieti. A na to sme opět rok do Frankfurta položili den s. Hawla nynie příštieho. A my dnes odsud pojedem předsie do Augsburka a dále do Feldkirchu; smluwímeli sie pak z Melanským, tehdy přes hory do Lampart pojedem, a swú raddu do Frankfurta na ten rok pošlem; pakli- bychom sie nesmluwili, tehdy sami k tomu roku potáhnem. Než chutně wèz, že tě bohdá wždy nenecháme, jako wěrného našeho milého. A o Plzni wěz, že sme jich wèc nynie tak zjednali, kak sme mohli; wšak wesele domów jedú. A o Bu- dějowice také sme psali synu našemu, aby také tu přihlédl; a což my jim také móžem pomoci, to rádi učiníme. A co nowého zwieš, to nám daj wèdčti. Dán w Normberce, den s. Augustina, let králowstwi našich oc. Ad mandatum D. Regis : Caspar Slik. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 40. Panu Haškowi z Waldšteina: o nesnázi mezi knjžetem Rakauským a p. Menhartem ze Hradce, o zboru Basileyském, že předse půgde, o taženj swém do Řjma ag. w. W Placencii r. 1432, 24 Febr. Sigmund z božie milostí Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Psal nám urozený Menhart z Hradce, kterak s zám- ków syna našeho kniežete Rakúského jsú jemu mnoho lidí zjímali, několiko wozów wina i koní pobrali, a že služebníci kniežetini ještě wždy na silnici lidem berú, a to wše w tom přímiří až do s. Jiřie skrze nás dělaném; a ač je syna našeho často obeslal, wšak jakož nám píše, tehdy mu se ještě nic neodestalo; a dáwá nám Hradecký winu, že to pro nás trpí, oc. I psali sme synu našemu, aby ne-

Strana 35
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1432. 35 učinil jinak, než jemu ty wězně propustil a pobrané wěci wrátiti kázal; a k tomu aby to přímiřie s Hradeckým od s. Jiřie až do roka protáhl, a zjednal aby držá- no bylo. Též sme také Hradeckému psali, aby to přímiřie s synem naším pro- dlil až do roka. Protož aby ty wěci spieše k miestu přišly, žádámy od tebe, aby se to tak podlé žádánie našeho stalo; jakož sme pak oběma o to psali, že sme tobě to poručili. Pakliby která nesnáze weliká mezi nimi byla, ježtoby tomu co činiti nemohl, tehdy wzdy sie toho snaž, aby to w dobrotě státi ne- chali až na nás, a to přímiřie a ty wěci aby před se šly. Také wěděti dáwáme, že z Čech listy sme měli, kterak Pražené a strana odporná příchylni jsú k tomu swatému koncilium do Bazle poslati, a že jsú již na některých artikuléch přestali, ač sie někteří mezi nimi těm protiwie. I slyšímy, že hlas w Čechách běží, žeby to koncilium nemělo před se jíti, a že sie lidé tiem rozpačejí. Protož wěz, že je Otec náš swatý papež chtěl to koncilium póldruhého léta do Bononie protáhnúti pro někaké příčiny, a byl je bulli na to wyslal. Ale to swaté koncilium, my i jiní králi a kniežata křestianská ustanowili sme sie, že to wždy bez pomčenie jmá před sie jíti; a na to sme k Jeho Swatosti poslali a tak že to před sie pójde. Protož žádáme a prosíme, aby jim to zjewil a je zpra- wil a nawedl podlé twé múdrosti, aby sie tiem hlasem nerozpačili, než wždy k to- mu koncilium přijeli. Neb milému pánu bohu uſáme, jestližeť tam přijedů, že tak zpraweni bohdá budú, že sie wesele a s pokojem té země domów wrátie; a k tomu jim gleity potřebné podlé jich žádánie zjednáni budú. A w tom sie snaž, jakožť tobě wěříme, neb nám zwláštní službu w tom ukážeš. Také wěz, že se nám zde bohu děkujíc dobře wede, a táhnem we jméno božie již předse do Říma. Neb sme pro přewelikú zimu a twrdost těch zlých cest dříwe táhnúti nemohli s tolikým lidem, kterýž nám syn náš knieže Medulanský k prówodu dal. A ufáme pánu Bohu, že sie skoro, wesele a se ctí k nám domów wrátíme. Dán w Placencí, w neděli před s. Matějem apoštolem Božím, let krá- lowstwi našich Uherského XLV, Římského XXII a Českého we dwanáctém létě. Ad mandatum D. Regis: Caspar Slykch. 41. Panu Oldřichowi z Rosenberka: aby pomáhal nakloniti Čechy podobogj ku poslánj ke zboru Basileyskému. W Placencii, 1432, 25 Febr. Sigmund z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému listu, kterýž jest nám Matěj nynie přinesl, ten sme přijali, a jemu dobře we wšech kusech srozuměli; děkujíce tobě té twé snažnosti, kterúž máš k té wěci. A jakož nám píšeš, kterak Pražené swatého kon- * 5

Strana 36
36 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1432. cilium a naše listy poctiwě přijali oc. to welmi rádi slyšíme; neb známe z toho přijímánie, žeť bohdá k dobrému příchylnější budú, než dřéwe, jakož pak z těch artikulow, kteréž si nám poslal, wybieráme, ufajíc, ustanowili sie wšickni jedno- stajně na nich, a že pošlí do koncilium, že tak zpraweni budú, že sie bohdá we- sele a s pokojem té země domów wrátie. Pakliž zajdú a těm artikulóm nepři- wolé, tehdy ufáme, že wždy jednu stranu bohdá k sobě přitáhnem. Wšak to wše k milému pánu bohu stojí. A jakož nám píšeš, kterak kněz Prokop žádal, jestliže k koncilium pojedů, aby kleity potřebné měli, a aby je sám swým žiwotem pro- wodil; a žádáš, móželi to býti, aby toho prázden byl oc. Wěrný milý! poněwadž si podlé nás a wšeho křesťanstwie tak počestně učinil, jakož pak wšem swědomo jest: prosíme snažně, aby tu žádost twú opustil, a sie toho nižádnú wěcí neod- pieral, než bohu ku chwále, nám ke cti a té zemi ku pokoji, když oni toho žá- dati budú, s nimi do toho koncilium ihned osobně jel. Neb učinillis kdy wšemu křesťanstwí i nám kterú službu a líbost, již jest čas, aby dorazil; neb přes odplatu božskú, swětskú chwálu mieti budeš, a my to také proti tobě tak zpomenem, že nám toho bohdá děkowati budeš. A také sme statečnému Zdeslawowi purkrabí na Karlšteině též psali, aby i on s nimi až do Bazle jel. A o ty kleity psali sme synu našemu kniežeti Rakúskému, když toho na něm žádáno bude, aby kleitów dosti dal. A poněwadž my do Říma předsie jedem, a snad daleko budem, žeby nás obeslati dlenie mohlo přinesti: proto sme psali swatému koncilium, když oni poslati budú chtieti, a to jim wèděti dadie anebo jim zjeweno bude, že jim gleity plné zjednány budú. Také wěrný milý, jakož papež otec náš swatý pro někaké příčiny to koncilium chtěl byl puoldruhého léta do Bonony odložiti, a na to některé bulle byl wyslal: tak koncilium, my a jiní křestianščí králi a kniežata k němu sme poslali, a J. St. zprawili, tak že sme jisti, že on to koncilium ihned zasie potwrdí. A ačby nechtèl, wšak je koncilium na tom ostalo, že pro nic ruozno nechtie, leč ty wěci, na kterých sú sie ustanowili, konec wezmú: toť jest, najprwé o wyplenění kacířstwa, o reformací obojieho stawu duchownieho i swětského, a o mier a pokoj we wšem křestianstwi. Protož byloliby, žeby který hlas w Čechách wznikl, žeby to koncilium nemělo před sie jíti: žádáme od tebe, aby ihned swé poselstwie ku Praženóm a jiným strany nám odporné poslal, a je toho posly nebo jistými písmy zprawil, že to koncílium jistě před sie pojde; a aby sie nerozpačili, než wždy po- slali. Neb ufáme bohu, pošlili, žeť dobře bude. A w těch wšech wěcech učiň swú snažnost, jakož tobě toho zwlášče wěříme a doufáme. A cožť sú jednali na tom roku Pražském, to nám daj wěděti. Dán w Placencii, den s. Mathiáše apoštola bo- žieho, králowstwie našich Uherského oc. w XLV, Rímského w XXII, a Českého w XIIlétě Ad mandatum D. Regis: Caspar Sligk. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto.

Strana 37
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1432, 1434. 37 42. Panu Oldřichowi z Rosenberka: aby bránil rozpakům u Čechů o zboru Basileyském, gelikož ugišťuge, že zbor ten zrušen nikoli nebude. W Placencii 1432, 8 Mart. Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Psali sme tobě dřéwe, kterak sme srozuměli, že w Čechách hlas jde, žeby to swaté koncilium w Bazli mělo protaženo býti do Bo- nonie, a že se tam proto někteří rozpakují; a ač w těch našich listech sme položení těch wěcí dosti swětle popsali, wšak znowa dáwáme wěděti, že to sw. koncilium tak se již opět utwrdilo, že to jistě před sie jde, aniž již móže zrušeno býti, ačby i otec náš swatý papež chtěl; jenž tomu newěříme jinák, než že ty bulle, kteréž jest o to byl wyslal, odwolá; a proto sme my a koncilium a jiní králé a kniežata k J. S“. poslali. A ktožby jinak wám prawil, tomu newěřte, než že to koncilium před se pójde; a tak je tam zprawte, aby wždy poslali k tomu koncilium, a se nerozpačili; neb uſáme, jestliže pošlí, že se wesele domów wrátí. Dán w Placenci, w sobotu před nedělí Invocavit w puostě, let králowstwí našich Uherského oc. w XLV, Řím- ského w XXII a Českého we dwanáctém létě. Ad mandatum D. Regis: Caspar Sligk. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. 43. Témuž: o poselstwj Táborských k cjsaři do Basilee wyslaném, o obleženj města Plzně a g. w. W Basilei 1434, 9 Apr. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož sme ondy Habarta z Adlaru do wojsk před Plzeň poslali, hledajíc cesty, aby odtrhli, a skrze to aby země Česká konečně upo- kojena byla; dáwámeť wěděti, že jest Habart k nám poslal Slámu služebníka swého, nám oznamujíc, že již Čapek, Kralowec, Swoyše, Sigmund hauptman polní, Keřský, malý Prokuopek a ze wšech měst Táborské strany dwa, jeden z raddy, druhý z obce, k nám jedú, a že tuto neděli w Normberce budú, a upřiemo sem k nám přijedú; ačť sú žádali, abychme sie tam přiblížili, jenž sme toho nemohli učiniti pro pilné wěci s. koncilium, poslali sme proti nim, aby je k nám prowodili. A ač w těch wěcech naději máme, že dobře pójde, znamenajíc poselstwie naše kteréž sme jim po

Strana 38
38 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1434. Habartowi učinili, a také že tak čelné swé lidi posielají: wšak sme také wystře- ženi od některých, žeby snad někteří z nich na to šli, aby nás a to koncilium swaté na řeči držali, abychom tu příprawu proti nim, kterůž před sebú máme, opustili, a také aby w tom času město Plzenské sie wytráwilo a w nedostatek wpadlo. I ostali sme s sw. koncilium na tom, že je slyšeti chceme, a proto swú wěc předsie jednati, jakoby teidinku nebylo; tak abychme jedno činili a druhého neopúštěli. A poněwadž jsme zpraweni také, že páni Češčí i Morawščí a také staré město Pražské i jiná jím příchylná spolu jsú za jeden člowěk, a že sie w Praze sebrati mají, a také že syn náš knieže Rakúské swú pomoc přičiniti má, a že městu Plzni pomoci chcete čímž móžete, jenž to jestli tak rádi slyšíme, ač sme to dřéwe nesrozuměli ani slyšali: protož od tebe žádáme snažně, jestliže to tak jest, že co před sebú máte, abyste to neopůščeh pro naše teidinky, ale pred- sie wedli, jakož sme pak synu našemu také na to psali. Neb když oni uzří, ano na ně sahají, lépeť zde mluwiti budú, a my zde nic méně nezjednáme proti nim jakož pak my a s. koncilium před sebú máme. A což tě tam potká, to nám daj we dne i w noci wèdèti; a což sie zde stane, to tobě také beze wšeho meškánie wěděti dáme. Dán w Bazli, ten den na Swátost, let králowstwi našich Uher- ského oc. w XLVIII, Římského w XXIV, Českého w XIV a ciesařstwi w prwniem létě. Ad mandatum D. Imperatoris : Caspar Slick Cancellarius. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 44. Obejm Hnidauské a Černowické přikazuge, aby nowého pána swého, Hanuše z Schönsee, poslušni byli. W Basilei, 1434, 9 Mage. My Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uher- ský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, wzkazujem richtářóm, konšelóm a obcím w Hnidúsech a w Črnowicích, wěrným našim milým, milost ciesařskú a wše dobré. Wěrní milí! Dali sme wěrnému našemu milému Hanušowi z Schonsee se wším příslušenstwím naše práwo a zbožie, kteréž na nás jakožto krále Českého po smrti Jana Hnidúsa spadlo, pro jeho službu, kterúž nám u wlaských zemích a w německých učinil; jakožto náš list ciesařský jemu na to daný úplnějie swědčí. Protož wám přísně přikazujem tiemto listem, abyste k swrchupsanému Hanušowi hleděli, jemu aneb jeho poručníkowi slíbili a poslušni byli, a jemu jakožto někdy

Strana 39
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1434, 1435. 39 Janowi Hnidúsowi platy a úroky swými časy wydáwali, a jinák abyste nečinili pod naší milostí; neb sme slowutným Zdeňkowi Drstkowi purkrabi na Týně a Kolwi- nowi jeho bratru poručili, jestližebyste poslušni nechtěli býti, jenž tomu newěříme, aby oni wás k tomu drželi a připrawili. Dán w Bazli, léta od narozenie s. bož. tisícieho čtyřstého třidcátého čtwrtého, tu neděli po božiem wstúpenie, let králow- stwí našich Uherského oc. XLVIII, Římského w XXIV, Českého we XIV a ciesař- stwie w prwniem létè. Ad mandatum D. Imp.: Caspar Slik cancellar. Nico- lao de Bladen et Andrea de Studenicz referentibus. 45. Panu Oldřichowi z Rosenberka: oznamuge že k Čechám se bljžj, a posjlá ku pánům českým Půtu z Častolowic i Arnošta z Wlašimě. W Ulmu, 1434, 3 Jun. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twým listóm nám nynie poslaným sme dobře sro- zuměli, a weseli jsme tiem že sie pánom dobře wede. A jakožť od nich na nás žádáno jest, abychme sie k Čechám pro ty wěci přiblížili: wèz že pro dobré a počestné té koruny to rádi učiniti chceme, i wšecko což móžem, jestli jedno k čemu. A na to ku pánóm a zwlášče k tobě posieláme urozené wěrné naše milé Puotu z Častolowic a Arnešta z Wlašimě, kteří zjitra bohdá odsud wyjedú upřímo k tobě, a dále ku pánóm; a ti tě našeho úmysla úplně zprawie. Dán w Ulmu, we čtwrtek před s. Bonifacií, let králowstwi našich Uherského w XLVIII, Římského w XXIV, Českého we XIV a ciesařstwie w druhém létě. Ad mandatum D. Imperatoris: Caspar Slik Cancellarius. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 46. Témuž zpráwu dáwá: že přigew s králem Bosenským a s knjžaty do Wjdně, tu welice zaneprázdněn gest, a protož gednánj s p. Oldřichem až do sgezdu Brněn- ského odkládá. We Wjdni, 1435, 27 Jan. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Psaní twému o některých běziech, jenž sie nynie w Čechách dějí, wděčni jsúc i o twých wěcech dobře srozuměwše, wšak u jasného

Strana 40
40 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1435. kněze Albrechta Rakúského, syna našeho milého nynie w Wiedni s králem Bosen- ským a s mnohými jinými biskupy, kniežaty, hrabiemi a pány, jenž sie tu k nám sjeli, pilnými wěcmi jsúc zaneprázdněni, tobě na každý kus oblášče nynie odpo- wědi dáti nemóžem. Protož od tebe žádáme, aby sie k tomu strojil, zwěda když- bychom najprwé w Brně byli, kdež jiní páni, zemané i města z Čech k nám při- jeti mají, k tomu času také přijel, abychom s twů a jiných pánów českých wěr- ných našich milých radú, o prospěch obecný a o upokojenie té našie koruny České se ustanowiece, to jednati, a dále i s tebú o jiné wěci rozmluwiti mohli, jakožto pán twój milostiwý. A dáwáme wěděti, že wčera nám listowé přineseni od swatého koncilium, že jich poslowé s plnú mocí u nás budú na prostřed mě- siece ledna příštieho k zawření slawnému Českých wěcí. Dán u Wiedni, we čtwr- tek po hodu s. Pawla na wieru obrácenie, let králowstwí našich Uherského oc. w XLVIII, Římského w XXV, Českého w XV a ciesařstwie w druhém létě. Ad mandatum D. Imperatoris: Caspar Slik miles Cancell. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. 47. Témuž pjše: že měw před sebau wyplacenj zámkůw, gež Čechowé w Uhřjch drželi, nemůže nynj gemu pomoci, ale toho do sgezdu Brněnského odkládá. We Wjdni, 1435, 31 Jan. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému listu, kterýs nám nynie po Sigmundowi po- slal, w kterémž nám také píšeš o pomoci, a kterak sie u wálce držeti máš oc. dobře sme srozuměli. A na to wěděti dáwáme, že jsme nynie s králem Bosenským sem přijeli naši dceru ohledati. I připadlo na nás wyplacenie těch zámków, kte- réž Čechowé w Uhřiech drželi, tak že sme museli několiko dni zde zmeškati; welmi těžce i s welikú škodú, s pomocí syna našeho něco sme peněz dobyli, tak že nejsme spósobeni nynie tobě pomoci, jakožbychom rádi učinili, bychom byli mohli. Než jakož nám nynie swaté koncilium psalo, že jich poslowé s plnú mocí w prostředku měsiece ledna u nás budú, k dokonání těch wěcí počatých; jakož sme pak ty listy i také Mathiáše s Karlšteina, kterýž jest sám w Bazli byl, s tiem ku pánóm oc. na ten sněm do Prahy poslali; a máme za to, že sie bez pochybenie w Brně sjedem a welmi w krátce; žádajíce od tebe pilně a snažně, aby také oso- bně tu k nám přijel, a tu radil k obecnému dobrému, jakož tobě také to přislušie. A my také s tebú o twé wěci kteréžkoliwěk milostiwě rozmluwíme, a proti tobě

Strana 41
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1435. 41 síe ukážem jako pán milostiwý. Dán u Wiedni, w pondělí před hromnicemi, let králowstwí našich Uherského oc. w XLVIII, Římského w XXV, Českého w XV, a ciesařstwie w druhém létě. Ad mandatum D. Imperatoris: Caspar Slick Cancellarius. Nobili Ulrico de Rozenberg, fideli nostro dilecto. 48. Témuž: ljtost swau gewj nad škodau geho, (kterauž od Táborských trpěl), a ke sgezdu Brněnskému ho těšj. W Prešpurce, 1435, 19 Febr. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Twému sme listu dobře srozuměli, a za jisté to měj, že nám té twé škody tak žel jest, jakoby sie nám samiem stala. A jakož žádáš pomoci oc. psali sme dřéwe, že bohdá w skoře w Brně budem, a tu s námi budú legáti s. koncilium i také poslowé z Čech, a ufáme, že w dobrý konec uhodíme. A tu také rozmluwíme a snažnost pilnů přičiníme, aby sie i tobě i jiným našim wěr- ným pomoc statečná stala; dáwajíce wěděti, že pánu bohu děkujíc zdráwi jsme, a by ty sie také dobře jměl we wšech wěcech, to bychme rádi slyšali. Dán w Preš- purce, tu sobotu před s. Petrem ad Cathedram, let králowstwi našich Uherského oc. we XLVIII, Rímského we XXV, Českého w XV a ciesařstwie w druhém létě. Ad mandatum D. Imperatoris: Caspar Slick Cancellarius. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli nostro dilecto. 49. Témuž: oswědčuge radost swau nad poraženjm Husitůw, a k setrwánj napomjná. W Trnawě, 1435, 11 Sept. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený zwláštní náš wěrný milý! Twému listu sme dobře srozuměli, a o tom poražení nepřátel našich a twých i té země, dřiewe než nás twój list došel, slyšeli sme. A z toho zwláštnie utěšenie majíce bohu děkujem, žeť jest ráčil dáti pomoc swú. A wěříme což na tobě jest, že dále pracowati budeš, cožby bylo ku poctiwému a dobrému té země. A k tomu aťby i jiní páni pomocni byli, po p. 6

Strana 42
42 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1436. Alšowi jim s pilností wzkážem, i také o jiných wěcech, na čemž s ním zuostanem, psáti budem. Neb tebe w těch ani w jiných wěcech zapomenůti nemieníme, jakož- to zwláštnieho wěrného milého. Datum Tyrnaviae, die dominico proximo post fes- tum Nativitatis b. Mariae virginis gloriosae, Anno domini MCCCCXXXV, regnorum nostrorum anno Hungariae etc. XLIX, Romanorum vigesimo quinto, Bohemiae 16, imperii vero tertio. Ad relationem D. Arnesti de Wlassim. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému nám zwláštně milému. 50. Témuž: zpráwu dáwá, že giž s legáty a s posly českými o wšecky wěci uhodil, a tu- djž ke dni s. Giřj do Gihlawi pro skonánj umluw přigeti má. W Bělehradě králowském, 1436, 17 Jan. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakožs nám nynie psal, tomu sme wšemu dobře sro- zuměli. A jakož žádáš wěděti, kterak sie zde u nás děje oc. dáwáme wěděti, že sme zde s legaty a s posly, kteří z Čech u nás byli, děkujíc pánu bohu o wšechny duchownie i swětské wěci uhodili; takže na s. Jiřie najprw příštieho bohdá w Ji- hlawě býti máme, a tu wšechny umluwy zapečetiti a skonati, a tak bohdá předsie do Prahy jeti. A poněwadž tu wšichni páni, zemané i města s obú stranú k nám přijeti mají: wěříme tobě, že také tu budeš; a tak prosíme a žádáme, a welmi rádi tě uzříme, a o wšechny wěci s tebú rozmluwíme. Dán w Bělehradě, na den s. An- tonie, let králowstwí našich Uherského w 49, Římského w 26, Českého w 16 a cie- sařstwie w třetiem létě. Ad mandatum Dni. Imperatoris: Caspar Slick miles Cancellarius. Nobili Ulrico de Rozemberg, fideli nostro dilecto. 51. Témuž: aby ku přjštjmu sgezdu do Gihlawy i s ginými pány českými wytáhl gemu naproti a g. w. W Budjně, 1436, 19 Mart. Sigmund z božie milosti Rímský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Wieš dobře, kterak sme ondy w Bělohradě milému pánu bohu děkujíc s legaty swatého zboru a se pány a posly králowstwie Českého

Strana 43
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1436. 43 k nám poslanými o wšecky wěci w dobrý konec uhodili, a sie dobrotiwě a s slaw- ným koncem rozjeli, na tom ostawše, že na s. Jiřie nynie příštieho máme sie s ni- mi w Jihlawě sjeti, a skonajíce ty wěci smluwené, we jméno božie do země našie táhnůti. Protož od tebe žádáme snažně, napomínáme i prosíme, aby sie pro naši i swů čest, pro to zemské a obecné dobré k tomu strojil a připrawil, když tě páni obešlí, aby wzhuoru byl a proti nám táhl: to tobě wším dobrým milostiwě chcem spomanůti. Ufajíce poněwadžs nás w našich protiwnostech neopustil, že w té našie i swé ač bohdá ščastnosti také podlé nás budeš. A též sme urozenému Krušinowi z Šwamberka a Burianowi z Gutšteina zwlášče, a wšem jiným pánóm, zemanóm a městom kraje Plzenského wóbec psali, aby pro naši i swú čest a pro- zemské dobré, když je páni obešlí, wzhuoru byli, sie připrawili, a s tebú k nám a proti nám táhli. Dán w Budjně, w pondělí před s. Benediktem, králowstwí na- šich Uherského oc. w XLIX, Římského w XXVI, Českého w XVI a ciesařstwie w třetiem létě. Ad mandatum D. Imperatoris: Franciscus de Branicz. Nobili Ulrico de Rozenberg ſideli nostro dilecto. 52. Témuž: geště ho žádá, aby do Gihlawy přigel i giné pány s sebau tam přiwedl. W Gihlawè, 1436, 25 Jun. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uher- ský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Cos nám nynie w swém listu psal a také wzkázal, tomu sme wšemu dobře srozuměli. A jakož sme prwé psali, žádajíc aby sem k nám přijel, též ještě žádáme, aby sie zdwihl a k nám sem přijel bez meškánie a pomohl raditi k zemskému dobrému. A tu také s námi o swé wěci wšechny budeš moci rozmluwiti. A když k nám pojedeš, pana Hawla a medu po sobě ne- ostawuj; a zwlášče žádáme, aby dóstojného Wáclawa z Michalowic, mistra z Stra- konic, s sebú k nám přiwedl. Dán w Jihlawě, ten pondělí po s. Janu Křtiteli božiem, let králowstwich (sic) našich Uherského oc. (sic). Ad mandatum D. Imperatoris: Caspar Sligk Cancell. Nobili Ulrico de Rosenberg, fideli sincere dilecto. 6 *

Strana 44
44 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1436. 53. Témuž: pjše o škodě, kterau lidé geho p. Menhartowi ze Hradce činj; též že w Gi- hlawě gednánj o duchownj wěci slawně dokonáno. W Gihlawè, 1436, 5 Jul. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Srozuměli sme, že twoji (lidem) urozeného Meinharta z Hrad- ce nemalů škodu učinili sú, jich dobytek pobrali, na hrad twój Chustnik hnali, zbili, a ostatek dodali kam sie jim líbilo; kteréžto wěci welmi nerádi sme slyšeli, zwláště poněwadž my zde o pokoj mluwíme a jednáme, a o zemské dobré sie staráme, a že sie tam jinak děje. A poněwadž swrchupsaný Meinhart odsud chtěl preč jeti, který nám w těch teidincích zde welmi užitečen byl, a snažně o dobré pracowal, a s weliků prací a prosbú zde sme jej zdrželi: protož od tebe žádáme snažně, i zdá sie nám podobné, aby swým přikázal, a sám sie k tomu tak přičinil, aby sie jemu a jeho lidem za ty škody odestalo; a máli kto k nèmu které narčenie, chceť každému rád práw býti. A prosíme aby to tak zjednal, aby nám ty ruoznice nepřišly k zlému a k překážce w našich a obecných wěcech; jakož pak zwlášče dowěříme a doufáme. Opět prosiec a žádajíc, aby k nám siem přijel; neb ač sme děkujíce milému pánu bohu dnes zde wšechny duchownie wěci slawně dokonali a poslušenstwie řádně sie stalo: wšak ješče o swětské naše wěci drahně činiti máme, kteréž zde wyjednati musíme, a twé rady w těch také potřebujem; ufajíce, že ty welmi krátce a dobře konány budú. Odpowědi na ty wěci od tebe žádáme. Dán w Jihlawě, w ten čtwrtek po s. Prokopu, let králowstwi našich oc. Ad mandatum D. Imperatoris: Franciscus de Branicz. Nobili Ulrico de Rosenberg fideli nostro dilecto. 54. Témuž: o umluwě s Táborskými geště nedokonané, o wytrženj pánůw do pole a g. w. W Praze, 1436, 22 Oct. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Co jsi nám psal a wzkázal po tomto twém poslu, tomu sme wšemu dobře srozoměli, a wzdržali sme služebníka twého až do sie chwíle, abychme mohli něco konečného wzkázati. Pak kdyžť jest druhý služebník přijel, chtěli sme aby sie prwní k tobě wrátil. Dáwajíce wěděti, že Přibík Kle-

Strana 45
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1436. 45 nowský wčera přijel s těmi umluwami, které ste sepsali. A poněwadž kus prwní, ježto sie duchowenstwie dotýče, něco hluboký a upřímo jest proti kompaktatóm, kteréž legáti s tiem králowstwím udělali, i také proti té wýpowědi, kterúž jest Engliš podlé jich swolenie učinil: protož sme to podali na mistry a kněží, aby ne- řekli, že my z swé hlawy jednáme, a ty wěci dáwno zřiezené, zasie na hádaní podáwáme; a dnes jich odpowěd a radu jmieti budem, a pak dále k swětským wěcem sahati; a tobě po twém služebníku wšechny wěci wzkázati chcme. Také wěz, že zjitra bohdá pan Ptaček a také Pražané wytrhnů. A ti kteříby s tebú býti měli, již dáwno od nás jsú domów wyjednáni. Pak ti, kteří s oné strany Labie jsú, také wytrhnú, i Žatečtí i jiná města. Také nám Diwiš wzkázal, že se wšemi tèmi krajany hotow jest i wytrhne; jakož pak lépe wzkážem; po tom sie také móžeš richtowati. Pak o ty z Prachatic rozkázali sme podkomořiemu, aby Prachatickým psal, aby holdów na twém nebrali; též i ty od nich bráti nemáš. A Zmrzlíkowi sme žádný zápis ještě neučinili. Pak o šwagra twého oc. každý den če- káme Matkowo poselstwie, a s tiem o ty wěci rádi rozmluwíme. Dán w Praze, w ponděli po jedenácti tisíc děwic swatých, let králowstwí našich Uherského oc. w L, Římského w XXVII, Českého w XVII, a ciesařstwí w čtwrtém létě. Ad mandatum D. Imperatoris : Franciscus de Branicz. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 55. Témuž: aby sněm celé zemi ke dni nowého léta do Prahy uložený w okolj swém rozhlásil, a k němu také sám přigel. W Praze, 1436, 14 Dec. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! K žádosti wšech pánów, zeman a obci králowstwie našeho Českého sem do země prijewše, jakož wieš, a w ni sie jakožto dědic a pán přirozený uwázawše, a tak dobré a poctiwé téhož králowstwie našeho z při- rozené nám powinnosti wždy mysléce, již sme bohu děkujíc ležáty zboru Basilej- ského s arcibiskupem woleným w Čechách a s jinými kněžími o wšecky wěci ko- nečně w jednotu uwedli; ježtoť i žáci k řádu knězskému o suchých dnech nyněj- ších swěceni mají býti. Pak jižť to předsie wzali sme, abychom také řád swět- ský, jenž ta léta pohřiechu byl potuchl, zasie wedlé práw starodáwně w této zemi držalých uwedli a wyzdwihli. A protož sme s raddú naší sněm obecní o nowém létě najprw příščiem w Praze složili, aby což obecného dobrého, jakžto o ta sie-

Strana 46
46 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1437. dánie w lawiciech i jiných wěcí sie dotýče, tu bylo wšeho podobně porownáno. Protož wuoleť naše jest a takť žádáme, aby po městech a městečkách swých ten sněm trhem prowolati kázal, ať wšichni přijedú; i ty také přijeď; nebť súdy a řády propustiti a osaditi chcem, aby wiec jeden druhého mocí nehleděl, ale prá- wem. Takéť žádáme, aby swú pečet dal přiwěsiti k listu umluw těch, kteréž s knězem Bedřichem a s Tábory máme. A s Prachatickými wěřímeť že do toho sněmu wšeho w dobré mieře necháš státi; a tu pak s práwy swými a listy, kte- réžkoli máš, buď před námi. Dán w Praze, w pátek po s. Lucii, let králowstwí našich, oc. Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tussek. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 56. Panu Oldřichowi z Rosenberka a Janowi z Malowic, gakožto bernjkům krage swého, aby berni králowskau brzy wyberauce zaslali. W Praze, 1437, 30 Mart. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený a slowútný wěrní milí! Wzaliť sme některé wěci před sie, ježtoť obecného wšie země našie České dobrého sie dotýčí, a těchť nám jest k dobrému konci bez peněz nelze wésti, a také dlenie w tom wšeliké jesti škodno. Protož žádámeť s pilností, a wuoleť naše jest, abyste nám hned jakž tento list opatříte, penieze ty, což ste jich koli z berně toho kraje sebrali, nemeškajíc poslali po komž wiete, jestiť nám toho potřebie welmi pilné; wěřiece že tiem dlíti nikoli ne- budete, aťby naše poctiwé a obecné dobré nebylo již meškáno. A přičiňte pilnost tiem snažnější, ať ostatek bez dluhého seděnie dobrán jest; wšak wiete, kterak ne- poslušné připrawowati k tomu máte. Dán w Praze, u weliků sobotu, let králowstwí našich oc. Ad mandatum D. Imperatoris : Johanne subcamerario referente. Urozenému Oldřichowi z Rozenberka a slowutnému Janowi z Malowic, wěrným našim milým.

Strana 47
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1437. 47 57. Panu Oldřichowi z Rosenberka: aby berně neginde než na mjstech od starodáwna obyčegných wybjral. W Praze, 1437, 16 Apr. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Psaliť sú nám úředníci naši, kteříž na berni sedie, žeby ty s swých dědičných i knězských lidí sám berni wybierati a nám dáti chtěl. Wieš kterakť jest tebú i jinými, a tak wší zemí swoleno, žeť má táž berně oso- bami na to wydanými, z nichž i ty jeden jsi, w miestech, kdežto z staradáwna obyčejno jest na tom sedati, brána býti. Protož žádámeť, aby toho nikoli nečinil, pro jiných lidí snad rozpačenie i pro jiné zmatky, jakžť wěříme. Dán w Praze, w úterý po s. Tiburcii, let králowstwi oc. Ad mandatum D. Imperatoris: Johanne de Cunwald subcamerario referente. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 58. Témuž: aby many ke hradu Zwjkowu přjslušné při swobodách gich zachowal. W Praze, 1437, 19 Apr. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Přišedše před naši welebnost manowé k hradu Zwie- kowu přislušní z Radobytec, z Stražowic a z Crhonic, zprawili nás, žeby jim swo- bod nějakých, kterýchžto jich předci z staradáwna i oni w lesiech našich ku pa- liwu a k stawění požíwali sú, bylo již hájeno, a k tomu zdálo sie jim, žeby i nynějšie berně neměli dáti. Protož žádámeť, opatře to, kterakéť jich swobody a práwa jsú w lesiech i w jiných wěcech, přikažiž úředníkóm swým na Zwiekow, ať přitom ostaweni jsú bez přiekazy, cožť bylo jest z staradáwna. A také berni nynější ať dadie, cožť z lánu wedlé jiných jim najblíž přisedících sie dostane, jakožť jest swoleno a uloženo, ježto to sám wieš dobře. Dán w Praze, w pátek po s. Tiburcii, let králowstwi našich oc. (sic). Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tussek. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému.

Strana 48
48 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1437. 59. Témuž: napomjná ho, aby zbožj Kosteleckého (k Orljku náležitého) ke Zwjkowu ne- držel, ale p. Zmrzljkowi postaupil. W Praze, 1437, 4 Máge. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož nám píšeš, že toho zbožie Kosteleckého žá- dnými holdy nedržíš, než tak jakžť Kunat ho k hradu jest postúpil oc. Pro ho- spodina! sám to wieš, žeť jest Kunat jinak toho neměl, nežli holdem, jakož ta léta každý, což najwiec mohl, jest osáhl. Ale poněwadž sme s radú wšie země, a zwlášče twú, tak na tom zóstali, že mají ti holdowé pominúti, a Zmrzlíkowi to jest zapsáno: prosímeť, neostawuj nás w jiném, ať to což swoleno jest, jde před- se. Nechť on drží cožť w zápisu má, dobřeť proto hrad bohdá bude uchowán moci býti. „A wěřímeť, že jinák neučiníš pro žádnú wěc; nebťby jiní snad tebe zřiec také se holdów chtěli držeti, a o totby nowé nesnáze wzrostly. Dán w Praze, w sobotu po nalezení sw. Kříže, let králowstwi našich oc. (sic). Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tussek. (Duška). Lidi pak ty, kteřížť jsú zjímáni, milý, kaž propustiti, ať nás wiec nestarají o to a nečinie nám zlé mysli, a nám také aťby wiec o to nebylo potřebie k tobě sláti. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 60. Témuž: napomjná, aby wyprawil swé lidi před Sion k dobýwánj Roháče z Dubé. W Praze, 1437, 29 Jun. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Jakož wšie země swolením jest umluwena i prowo- lána wojna k Sionu před Roháče toho zemského zhůbce, k tomu také twé swo- lenie se stalo. A již dáwný dosti čas ten hrad obehnati zjednali sme, jakož tebe tajno to nenie, neb sme to tobě prwé psali; a diel našich dwořan Uhrów i Čechów tam před Sion poslali sme. I žádámeť a prosíme s pilnosti, aby ihned bez me- škánie, jakž najspieš budeš moci, swé lidi jiezdné i pěšie wojensky k Sionu wy- prawil. A to učiň pro zemské dobré a naše poctiwé: neb jakžby toho neučinil,

Strana 49
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1437. 49 tak by i jiní rozpačenie jmèli. Jehož toho nepochybujem, že s to jsi tak opatren, že zemské zlé a naše hanba tobě milá nebude. Dán w Praze, den ss. Petra a Pawla apoštolów, let králowstwi našich Uherského oc. padesátého prwnieho, Řím- ského 27, Českého 17 a ciesařstwie w pátém létě. Takéť sme též wzkázali po wém služebníku Chwalowi; na tos nám žádné odpowědi nedal. Ad mandatum D. Imperatoris : Procopius de Rabstein. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wèrnému našemu milému. 61. Téhož opět napomjná, aby již nemeškal lidmi swými před Sion. We Chbě, 1437, 9 Jul. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Tajnoť tebe nenie o sjezdu našem s kniežaty a wo- lenci we Chbě; a s tèmiť nám bohu dèkujíc dobře sie wede a po našie wuoli, ježtoť bohdá w skuoře do Čech s dobrými zasie nowinami sie nawrátíme. Než zamútiliť sú nás welmi listy swými ti, jenž u Siona ležie, psawše nám o rozličných a mnohých prácech swých i nebezpečnostech, že jich jest welmi málo. A k tomu druzí w témž kraji sněmy kakés jednají, listy po městech i kdež wèdie rozpisujíc, žeby z toho mnoho dobrého mělo jíti; ježtoť my tomu rozuměti nikoli nemóžem. A nám také toto zde počaté dobré opustiti jest nesnadno, anižby nám potom i ot wás za dobré bylo jmieno. Protož milý, pro hospodina! již opatř čest naši i té země, a nemeškaj lidí swých tam k Sionu také wyprawiti. Potřebieť jest, aťby zlí skrze waši nepilnost a oblewenie pochwaly snad neměli, a my i s wámi k hanbě a ke škodě neprišli; tiem pro nic nemeškaje, jakžť wèříme. Za tiemť my zde tiem spieše těchto wěcí pokonajíc, do Čech zasie přijedem, a pilnějie sie s boží pomocí ke wšemu přičiníme, dobrým a poslušným poděkujíc, a jiným také s twů a jiných radů wedlé jich hodnosti otplatiece. I wěřímeť wždy, že swých k tomu Sionu we wšicku dobrú libost pro naše poctiwé a té země wšecko dobré poslati neobmeškáš. Dán we Chbě, w úterý před s. Margretú, let králowstwí našich oc. Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tussek. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému.

Strana 50
50 A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1437. 62. Témuž: zpráwu dáwá, že pro nowé wěci, které opět w zemi wznikagj, obecnj sněm do Čáslawi ke dni 8 Sept. rozepsal, k němuž aby přišel, napomjná. W Praze, 1437, 23 Aug. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Wěrný mílý! Sjiezděwše se s kniežaty wolenci o některé wěci, jenž se říše dotýčí, we Chbě, jakož tajno tebe nenie dřiewe, tu sme pilnosti našie k ně- kterým kniežatóm i o wěci také králowstwie našeho Českého neopustili, ale o ty snažně a přísně mluwili, jednali, i na něčem zuostali, ježtoť wás toho wšech wuobec chcem zprawiti, aby wšichni radili, kterak ty wěci k konci wedeny mají býti. K tomuť také mnohé nowé a diwné wěci w zemi powstáwají, jenž se pohřiechu k bůřkám chýlé, a ke mnohému zlému wšie země mohlyby přijíti, jakžby tomu záhé nebylo odoláno; pro kteréžto my tiem spieše zase přijeti sme museli, mnohé a pilné také potřeby jinde po krajích opustiwše. I zdáloť se nám a radě našie, abychom pro ty i jiné mnohé králowstwie našeho Českého potřeby sněm obecní tiem kratší složili, a zespolka sobě ku pokoji a obecnému dobrému radili i po- mohli. Protož prosímeť i přikazujem, aby ty k témuž také sněmu o matce božie najprw příščie do Čáslawě přijel, toho dne nikoli nezmeškáwaje, jakožť jest obecné wšie země i twé dobré milo. Nebť dlíti tíem neslušie aniž se hodí, aby wáháním nebo netbáním nebylo dobré obecné opuščeno, a zlé se také snad po málu neroz- mohlo. Dán u Praze, w pátek u vigilii s. Bartoloměge, let králowstwi našich oc. Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tussek. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 63. Témuž: odkládá toho sněmu ke dni 30 Sept. do Prahy. W Praze, 1437, 5 Sept. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský oc. král. Wěrný náš milý! Mnohé a pilné obecné wšeho králowstwie našeho Českého potřeby před očima majíce, jichžto diel z listów našich tobě i jiným před sím ro- zeslaných mohl si shledati dobře, byliť sme sněm obecní složili w Čáslawi o matce božie najprw příštie. Ale že tak walnému sněmu zdálo se mnohým to město těskno, do kteréhožto také zemanóm i městóm některých krajów daleký jest příjezd, a nad

Strana 51
A. I. Psanj cjsaře Sigmunda r. 1437. 51 to, že ty tak mnohé a pilné potřeby, pro něžto sněm sie skládá, prostrannějie sie mnohem w Praze mohú jednati nežli jinde: zdálo sie nám a radě našie za po- dobné, z těch i mnoho jiných hodných příčin, týž sněm, času něco prodlejíc, do Prahy přewesti. Protož žádámeť i přikazujem, mieti owšem chtiece, aby ty k to- mu pro tak pilné potřeby složenému sněmu do Prahy přijel o s. Jeronymu najprw příštiem, toho dne nikoli nezmeškáwaje, jakož milost naši zachowati, a pokoj i obecné wšie zemè i swé dobré rád widěti mieníš. Dán w Praze, we čtwrtek po s. Jiljí, let králowstwí našich oc. Ad mandatum D. Imperatoris: Johannes Tussek. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému. 64. Témuž pjše, napomjnage, aby bernjkům králowským překážek nečinil u wybjránj berně swatohawelské. Na Wlašimě, 1437, 11 Nov. Sigmund z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc. král. Urozený wěrný milý! Srozumělit sme, a takť sme zpraweni od berníków našich, že bráníš netoliko swým lidem, ale i těch lidí ježto pod tebú sedie, berni dáti; jakož sme pak list widěli, kterýž píšeš berníkóm, něco jim přihrožuje a prawe, že jiní lidé berní nedáwají; jenž sic tomu dosti diwíme, nébrž i to sie nám zdá nemálo scestné, poněwadž si ty ten byl, ježtoť jest s prwními k té berni swolil, a wida že téměř wšichni i swatojirskú i nynější berni nám wydali, a ještě dodá- wají každý den. Protož žádáme od tebe přikazujíce, aby našim berníkóm takowých překážek nečinil, nébrž dopustil aby berni bráti mohli. Wšak wieš, že si swato- jirské málo neb nic nedal; a tu opět sie wkládáš, jenž bychme tobě toho newě- řili; neb i jiným to příklad jest, sie také odpierati. A doufáme tobě, že wuoli naši w tom učiniš; pakliť sie toho nestane, tehdy w tom nemóžem než nelibost jmieti. Dán na Wlašimè, den s. Martina, let králowstwí našich Uherského oc. Ad mandatum D. Imperatoris. Urozenému Oldřichowi z Rosenberka, wěrnému našemu milému.

Strana 52
52 B. I. KRÁL WÁCLAW A GEDNOTA PANSKÁ od roku 1394 do 1404. 1. Jošt markrabě Morawský a páni Češtj wstupugj spolu w gednotu, slibugjce sobě po- máhati a gednati, aby zemi ku práwu a ku prawdě zase přiwedli, gakož gest za gich předkůw we prawdě stála. W Praze, 5 máge 1394. My Jošt markrabě a pán Morawský, Jindřich z Rosenberka, Jindřich z Hradce, Břeněk z Skály, Bergow z Bieliny, Berka z Holntstaina, Wilém z Lantštaina, Jan Michalec z Michalowic, Boreš mlazší z Bečowa, Boček z Kunstata jinak řečený z Poděbrad, páni češčí, wšickni jednostajně a zjewně listem tiemto wyznáwáme, ež jsme w takú mezi sebú umluwu a w taký slib my wšickni swrchu psaní wstú- pili a wstupujem, a to sobě wěrně bezelsti pod wěrů naší dobrú a pode ctí držeti slibujem: tak jménem, ež chcme a jmáme wšickni my w jednotu býti, a zemského dobrého hledati, a prawdu w zemi ploditi a činiti, a tak wzdy po tej spolu státi, abychom předsie wšecko zemské dobré snažně wedli, wèrně bezelsti sobě pomá- hajíc, podlé wšie swé wiery a podlé swé cti, každý z nás i wšickni spolu, swú wší mocí bezelsti, co jie každý jmieti móžem. A kohožby koliwěk z nás nebo ko- ho z našich, kterým koliwek činem kto kdy kterak tisknúti chtěl, mimo zemský běh nebo mimo nález panský, toho tomu mámy a slibujem wěrně pomáhati a po něm silně státi, aby sie wzdy jemu toho nedálo, než aby sie každému prawé stalo. A to tak dlúho máme jednati, a w tom pewni státi, ažbychom zemi ku práwu a

Strana 53
B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1394. 53 prawdě postawili i přiwedli, tak jakož jest dřéwe za našich předków w prawdě stála. A tento náš slib swrchupsaný wešken, weňž sme my wšickni napřed řečení dobrowolně s prawú wěrú wstúpili, slibujem sobě sdržeti pod čistú a plnú naší wèrů a pod naší wšech přísahú wěrnů. A tohoto wšeho na jistost a na pewnost i na potwrzenie, my wšickni napřed jmenowaní swé pečeti s naším plným wěděním a s naší dobrú wolí k tomuto listu přiwěsili sme; a dán a psán jest list tento w Praze, léta božieho tisícieho třistého dewadesátého čtwrtého, w úterý den swa- tého Floriana s welikonoci. 2. Král Wáclaw, we při o řád zemský s pány českými wzešlé, podáwá se na rozsudek čtyr neb šesti pánůw, genž společně na to magj wydáni býti, a slibuge nespo- mjnati nikomu dosawadnj o tu wěc záštj. W Pjsku, 25 Aug. 1394. My Wácslaw z buožie milosti král Římský a Český král, tiemto listem zje- wně wšem wyznáwáme, ež sme dobrowolně slíbili urozeným a našim wěrným a milým, Jindřichowi z Rosenberka, Jindřichowi z Hradce a Břeňkowi z Skály, i ji- ným podle jich Českým pánóm, naší plnů dobrů a čistů wěrů, i slibujem, cožkoli- wěk ti páni, kteréž my čtyři nebo šest s pansků radů i wěděním společně wy- dáme, což ti o náš řád počestného, užitečného a dobrého, i o naše duostojenstwie i wšech jiných řádów České koruny, i panských i rytieřských i panošských, swět- ských i duchowních, i wšie země i wšie obce, počestné, užitečné a dobré i spra- wedliwé zemské, s našich obojich radů a wěděním wyrknú, wypowědie a obsta- nowie, a kterak koliwěk o wši zemskú prawdu učiniti káží, ti páni k tomu zwo- lení, to wšeckno tú napřed řečenů naší wěrú sdržeti slibujem, i toho, což oni ob- stanowie a zpósobie o wšech řádiech, i o wše zemské dobré, užitečné i pokojné i o wšicknu prawdu, tůž wèrů slibujem těm pánóm i wšem jiným pánóm pomá- hati i k tomu raditi i před sie tomu dáti jíti, tak aby ty wšickny řády při swém práwu, i my při swém i páni při swém řádu, práwu a panstwí, jakož od stara- dáwna bylo, i wšecka země i obec při swých práwiech ostaly. Wiece také, což sie jest koliwěk mezi námi a mezi markrabí Joštem Mo- rawským a mezi pány dřéweřečenými i wšemi jinými pány, neb také i jinými, ktož jsú koliwek skrze to zašli w těch bèziech, jakož jsme s nimi byli, o tu wèc stalo, toho wšeho jim wšem pánóm i jich budúcím, i wšem ktož sú proto zašli, nižá- dnými řečmi ni skutky ni čím zlým, ani skrze sě ani skrze koho jiného, pod túž naší dobrú wěrú slibujem wěčně we zlém newzdwihati, ani kterými nechutmi jim toho wzpomínati; neb co jsú kolíwek páni k nám byli učinili, to jsú, jakož jsú nám prawili, pro obecné dobré učinili, a toho jim dowěříme w plnè.

Strana 54
54 B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1395. Dále slibujem, kteřížkoliwěk hradowé neb města neb twrze w tom času jim pánóm nebo jich od kohokoliwek dobyta jsú, a že je kto jiný držie, ta wšecka aby inhede, neb posledně od této neděle ježto najblíž přijde w témdni, nawrácena byla a zasě wšem w jich moc mocně stúpena, i wšickni wězni, kteřížkoliwěk w tej chwíli zjémáni jsú a slibowali, ti wšickni s obú stranů aby prosti byli. A o ško- dách, kteréž jsú sě w tej mieře staly, což ti wolení páni podlé našie rady a mi- losti učinie a zpósobie, aby na tom ostalo. A to wšeckno, což jest swrchu psáno, slibujem sdržeti, splniti a učiniti, pod naší dobrů wěrů; a podlé nás bratr náš Jan, Bramburský a Lužnicský mark- hrabě a wéwoda Gôrlicský za též slibuje. A my Jan nyniejmenowaný to wše, což jest swrchu psáno, podlé bratra našeho milého slibujem wěrně sdržeti, učiniti, i s ním to wše konati. A toho wšeho na jistost, swé pečeti s naším wěděniem k tomuto listu přiwěsili jsme; a podlé nás na swědomie, welebný Ruprecht mlazší wéwoda Baworský Klem řečený, a Přemyslaw wéwoda Těšinský, také pečeti swé přiwěsili jsů. Dán jest tento list a psán w Piesku, léta od narozenie Syna božie- ho tisíc třistého a dewadesátého čtwrtého, ten úterý na zajitřie po swatém Barto- loměji apoštolu slawném, léta našeho králewstwie Českého třidcátého druhého a Římského dewátéhonáctého. Ad mandatum dni Regis: Joh. Caminen. Electus Cancell. 3. Jošt markrabě, Jan biskup Litomyšlský a páni Češtj, wstupugj opět spolu w gednotu k témuž cjli gako prwé, slibugjce také státi ke smlauwě s Rakauským učiněné. W Třeboni, 1395, 10 Jan. My Jošt z božie milosti markrabě a pán Morawský, Jan také boží woli bi- skup Lutomyšlský, Jindřich z Rosemberka, Jindřich z Hradce, Břeněk z Skály, Otta Bergow z Bieliny, Berka z Honšteina, Wilém z Lantšteina, Jan Michalec z Mi- chalowic, Boček z Kunstata řečený z Poděbrad, Smil z Richmburka, Sezema z Ustie, Jan starší z Ustie, Jan mlazší z Ustie, páni češčí, wšickni jednostajně a zjewně listem tímto wyznáwáme: ež jsme w takúto mezi sebú umluwu a w taký slib my wšickni swrchupsaní wstúpili a wstupujem, a to sobě wěrně bezelsti pod wěrú naší dobrú a pode ctí sdržeti slibujem: tak jménem, ež chcme a jmáme my wšickni w jednotu býti, a zemského dobrého hledati, a prawdu w zemi ploditi a činiti, a tak wzdy po tej spolu státi společně, abychom předsie wšecko zemské dobré snažně wedli, s prawů wěrů sobě pomáhajíc, podlé swé wšie wiery a podlé swé cti, každý z nás i wšickni spolu, swú wší mocí, což jie každý jmieti móžem. A kohožbykoli z nás nebo koho z našich kterýmkoliwěk činem kto kdy kterakkoliwek utisknúti chtěl mimo zemský běh bezprawně, nebo mimo nález panský, toho tomu utiščenému

Strana 55
B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1395. 55 máme a slibujem wěrně bez meškánie a beze wšech omluw pomáhati, a podlé jeho wší silú a mocí státi, aby sě jemu toho nedálo, než aby sě každému prawé stalo. A to tak dlúho jmáme jednati a w tom pewni státi, ažbychom zemi ku práwu a ku prawdě postawili i přiwedli, tak jakož jest dřéwe za našich předków w prawdě stála. A nadto pak i dále, ačbychom již i zemi ku práwu a ku prawdě obstanowili a přiwedli, a opět kdy znowa ta prawda od koho nad kým z nás neb nad našimi rušena byla neb nedržána: tehdy wzdy opět přes to slibujem wěrně bez meškánie a beze wšech omluw spolu podlé sebe státi a sobě pomáhati, proti kaž- dému bezprawníku wší silú a mocí, pod wèrú i pode ctí. Také slibujem túž wèrú i ctí, jakož sme sě s Rakúským sjednali a smluwili, i sobě slibili i listem zapsali, ty wěci sdržeti; ačby z nás kterých při tom jistém listě a zápisu pečeti nebylo, wšak proto tak snažně a tak wěrně podlé těch pánów, jichž tam pečeti wisie, sli- bujem wšecko učiniti i sdržeti, jakožto i oni, i s nimi w tom wěrně státi. A tento náš slib swrchupsaný wešken, weňž sme my wšickni napředřečení dobrowolně s pra- wú wěrů wstúpili, a k tejto jednotě s dobrým rozmyslem přiwolili, slibujem sobě sdržeti pod čistů a plnú naší wěrú a pod naší ctí, i pod naší wšech přísahů wěr- nů. A tohoto wšeho na jistost a na pewnost i na potwrzenie my wšickni napřed- jmenowaní swé pečeti s naším plným wěděním a s naší wšech dobrú wolí k to- muto listu přiwěsili sme. A dán jest list tento w Třeboni, léta božieho tisícieho třistého dewadesátého pátého, tu neděli najbližší po božiem krščení. 4. Páni ze Šwamberka a z Risenburka přiznáwagj se ku předešlé gednotě panské. W Ustj Sczeminu, 1395, 30 Apr. My Bušek a Bohuslaw bratřie z Šwamberka, a my Boreš starší a Boreš mlazší z Rizmburka, tiemto listem zjewně wšem wyznáwáme wšickni společně, ež welebnému markrabi knězi Joštowi, markrabi a pánu Morawskému, panu Jindři- chowi z Rosenberka, panu Jindřichowi z Hradce, panu Břeňkowi z Skály, i wšem jiným pánóm, kteříž podlé nich stojie o zemské dobré a zašli sú pro prawdu, slí- bili sme i slibujem naší dobrú čistů wěrú i pod naší čstí: ež jim toho chcem a jmáme wěrně pomáhati, bezewšech omluw, wší swú silú a mocí, což jie každý z nás móže jmieti, a podlé nich pewně státi, a od nich pro ižádnú wěc neod- stupowati a jich nezuostáwati, ale wšecko s nimi wěrně wésti a držeti tak wplně w tej we wší wieře a mieře, jakožto list jednotný zápisný panský swědčí, i tak dluho. A to wěrně bezelsti slibujem tiemto listem zdržeti jim wšem napřed jme- nowaným, i wšem jiným jich strany podlé nich pánóm. A tohoto wšeho našeho swrchupsaného slibu i těchto wšech wěcí na jistost, my wšickni swrchujmenowani

Strana 56
56 s naším plným wěděním swé pečeti wlastnie přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w Ustí w Sezeminu, léta božieho tisícieho třistého dewadesátého pátého, ten pátek najbližší po s. Marku evangelistě. B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1395. 5. Král Wáclaw přigjmá i potwrzuge mnohé články řádu zemského se týkagjej, gemu od pánůw českých podané. Na Žebráce, 1395, 30 Máge. My Wáclaw z božie milosti Římský a Český král, množitel říše, wyzná- wámy w tomto listu wšem, ktož tento list uslyšie neb čísti bude: že nám páni Češčí tyto kusy i artikuly wydali sú, jako ti řádem w tomto listě psáni stojie: Najprwé, o našem počestném a o našem řádu i o wšem našem dobrém, aby jednáno bylo, i o wšeckno zemské dobré. Také aby pánóm i zemenom, což jest koliwek nynie w tejto wálce komu sie weč uwázáno, swětským nebo duchowním, aby to nawráceno bylo inhed wšem zasè mocně a sstúpeno. Wiece aby to kmetowstwo, jakož jest bylo najprwé s Králowú Milostí a se pány i s zemany obstanoweno a přiseženo, aby to bylo před sie konáno a pred sie šlo; a ti kmetowé aby přijmúc jiné pány, kteřížby k tomu hodni byli a při- rozeni od staradáwna, aby mohli súditi mocně bez přiekaz, komužby co odsúdili neb přisúdili, aby to mocno bylo a toho jim pomáháno, tak aby to wždy bylo do- konáno, což naleznú. A kteříž sú kmetowé sešli, aby jiní s panskú radu byli wy- dáwáni. Wiece také což jest koliwek wdowám nebo sirotkóm nebo komukoliwèk zemenínu wzato neb kterakkoli bez práwa uwázáno, aby to bylo wráceno a sstů- peno zasè, buď duchowním nebo swětským nebo kteréhokoliwek stawu, a tož podlé tèch kmetów odsúzenie neb přisúzenie, neb bez súdu wráceno, jakož na kom wi- dieno bude; a to aby bylo prowoláno mezi obcí. Také aby u dworských desk řád šel dřewnieho obyčeje, i prowolánie i u- wazowánie, jakož jest bylo od staradáwna, aby u těch desk úředník byl pán uro- zený, zachowalý a k zemi usedlý, s pansků radu usazen, a ten aby přisáhl i KM“ i obci prawdu plnú wésti. Wiece také o dskách zemských, aby ty byly chowány podlé obstanowenie starého, a nebyly otwierány bez panského wěděnie. A w ta registra aby nebylo kladeno než při pániech při kmetech, a zwláště při třech najméně; a úředníci aby takéž byli usazeni s panskú také radú, ježtoby hodní byli, a ti aby přiséhli jako u dworských desk, aby prawdu wedli.

Strana 57
B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1395. 57 Také aby písař zemský podlé obyčeje zemského a podlé wěděnie panského k tomu hodný byl obstanowen, a ten přisáhl takéž jakož dřéwe psáno jest, aby prawdu plnů wedl. Wiece aby od desk bránie řečníkóm i komorníkóm i wšech jiných úředníków (sic), kteří k súdu neb ke dskám přislušejí, aby wiece netázáno bylo, než jakož od staradáwna bylo. Také aby póhonowé řádem starým šli, aby každý pohoněn byl obyčejem starým, duchowní i swětský, aby při starém obyčeji wšichni byli zachowáni. Wiece, aby groš dobrý byl obstanowen a učiněn, jakož jest byl obstanowil ciesař, a na to list nám dal pod swú pečetí pod majestátem, i při tom listu KM“ pečet, a nám jest KM přisáhla. Také o berni, aby ta brána nebyla než podlé běhu starého obyčeje, na ty časy jakož má brána býti, a těmi zwláště, kterýmiž dřéwe byl jest obyčej a by- la brána. Wiece také, aby žádný druhému bez práwa neuwazowal sie w jeho; pakli- by kto proti tomu učinil bez práwa, odpowěda neb neodpowěda, aby jemu to za bezprawie položeno bylo, a tak nad ním popraweno, jakož na takowého slušie. Také aby w poprawy ti nesahali, ježto s práwem sáhnúti nemají, než po- prawce k tomu zjednaní, podlé starého ustawenie. Wiece aby konšelstwa we wšech krajích před sie šla a byla učiněna, a ta mocně skonána a obstanowena, a poprawce aby mohli poprawowati bezewšech přiekaz podlé starého obyčeje. Také násilé wšecka ženská, wdowská, panenská, aby také podlé starého oby- čeje mstěna byla, tak aby ty wěci umdleny byly, aby sie w zemi nedály. Wiece aby mordowé, wraždy, lúpeži, na silniciech bránie, neb kterékoliwěk zlosti jiné, ježtoby sie w zemi dály, aby ty byly súzeny podlé starého práwa a obyčeje. Také aby purkrabstwie Pražské pán urozený zemský, jako od staradáwna bylo, aby držal, a na ten úřad sazen byl s pansků radú, jenžby 1 KM“ i zemanóm i obci hodný byl; i na jiné úřady také, jenž sú je páni od staradáwna drželi, kteříž jsú ti koliwěk úřadowé, aby wždy urozený pán wydán byl. Wiece jakož jest již z nowa wzniklo, ež ungelt po králowých městech na zemanech berú, to aby sešlo a toho nebylo, jakož dřéwe nebylo. Také o cestách a o silniciech, jakož je proti starému obyčeji obracují jinudy, ty cesty a ty silnice aby tudíž šly, jakož dřéwe, a jinam obracowány nebyly. A no- wá mýta z nowa nalezená aby sešla také. Také aby w súdy duchowních swětská ruka se nemiesila a newpadala mocí, ani násilna byla duchowním w jich súdech a práwiech, lečby ruka swětská k obraně a ku pomoci duchowními byla přizwána a potřebna. A též zase súdów swětských 8

Strana 58
58 B. I. Král Wálcaw a gednota panská r. 1395. duchownie ruka buď prázdna, tak aby duchowní i swětský zachowán byl při swých práwiech a nebyl nikterak utištěn. Wiece, jakožto sirotci, pacholíkowé neb děwečky, po swých starostách zmr- lých zóstáwají, kteréhožkoliwěk řádu by byli, městského neb jiného, aby w ty sirotky žádný mocí sie neuwazowal, ani jich wdáwal do jich let, než ti aby je držali i wdá- wali, kteříž k nim práwo mají a najbližší jsú k nim. Také o židech, byloliby sie kde pro ně komu uwázáno, a byla která pře o to, aby to bylo pány ohledáno, a wýše aby nebylo saženo, než jakby listy swědčily. Wiece, ktoby s kým oč práwem měl činiti zemským, a on sie proti práwu moci chtěl brániti, aby to nad ním bylo popraweno, aby sie to nedálo. A tyto wšecky wěci zemi potřebné a užitečné, i ta bezpečenstwie, mají za- twrzena býti kniežaty, i městy i zemany, tak aby ty wšeckny wěci držány byly a před sie šly. A to takto mají zatwrzeny býti, abychme my s bratrem swým s knězem Janem listy swými utwrdili, tak jakž to ti čtyřie páni wypowědie; a páni aby sobě wèrně slíbili i pomáhali o těch o wšech wěcech, což ti čtyřie páni wolení obstanowie, i na to sobě přisahali, aby prawdu wedli, a té nám pomohli i sami sobě proti to- mu každému, ačby kto ten byl, jenžby tu prawdu a to panské wypowěděnie a obsta- nowenie chtěl rušiti a proti tomu býti. A též mají sami sobě slíbiti rytieři, panošé i města i obec, i přisieci sobě mají i pánóm také slíbiti i přisieci, že toho panského wypowěděnie mají pomáhati wěrně jako swrchupsáno. A my máme list na sie dáti pánóm, rytieřóm a panošiem i městóm, cožby pro tu wèc zašli, prawdy pomáhajíc, jakž sme jim kázali, ež ničím zlým těm wšem stawóm spomínati nechcem a nemáme. A pro lepší jistost a wyznánie, jak smy se pány ostali, přiwěsili sme náš ma- jestát k tomuto listu, a podlé nás náš bratr, kněz Jan dřéweřečený. A my Jan z božie milosti markrabě Bramburský, wéwoda Zhořelecký a Luž- nický, wyznáwáme, že my kázaním pána a bratra našeho, krále Wáclawa Římského a Českého, také naši pečet přiwěsili sme k tomuto listu ku přiznání; a slibujem také podlé našeho pána a bratra wšecky wěci swrchupsané úplně držeti a učiniti bezelsti. Dán na Žebráce, léta po božiem narození tisíc tři sta dewadesátého pátého léta, na letnice, králowstwí našich Českého XXXII a Rímského XIX. Ad relationem D. Ducis Johannis: Franciscus praepositus Northus.

Strana 59
B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1395. 59 6. Jošt markrabě a páni Češtj přigjmagj Jana wéwodu Gorlického do swé gednoty. W Soběslawi, 1395, 15 Jul. My Jošt z božie milosti markrabě a pán. Morawský, Jan z božie wóle biskup Litomyský, Jindřich z Rosenberka, Jindřich z Hradce, Břeněk z Skály, Otta řečený Bergow z Bieliny, Hynek Berka z Hohensteina, Jan řečený Michalec z Michalowic, Boček z Kunstata řečený z Poděbrad, Smil z Richemburka, Sezima z Ústie, Jan starší a Jan mlazší z Ústie, i s jinými se wšemi pány, kteří podlé nás a s námi stojie, wyznáwámy zjewně tiemto listem wšem ktož jej čísti nebo slyšeti budú, ež jsme takúto mezi sebú umluwu a taký slib s oswieceným knie- žetem, knězem Janem markrabím Bramburským a Lužnickým a wéwodů Gorli- ckým učinili a činímy, a to sobě spolu s ním wěrně bezelsti pod wěrů naší dobrů a pode ctí sdržeti slibujem, tak jménem, že chcme a máme s ním a on s námi spolu w jednotu býti, králowa čstného a zemského a obecného do- brého hledati, a prawdu w zemi ploditi a činiti, a tak wždy po té s nim a on s námi spolu státi společně, abychom předse wšecko králowo ctné, zemské a obec- né dobré snažně wedli, s prawú wěrů sobě spolu s ním pomáhajíc, podlé swé wšie wiery a podlé swé čsti, swú wší mocí, co jie jmieti móžem. A kohožby koliwek jeho anebo koho z jeho anebo těch wšech, ktožby k němu přistúpili a s ním stáli a zóstali na tu společnú s námi a s ním jednotu a prawdu, a té žá- dali, kterým koliwěk činem kto kdy kterakkoliwek utisknúti chtěl mimo zemský běh bezpráwně neb mimo nález panský: toho jemu i tomu utištěnému chcme a slibujem wěrně bez meškánie a beze wšech omluw pomáhati, a podlé něho wši silů a mocí státi, aby sie jemu toho nedálo, než aby sie každému prawé stalo. A to tak dlúho máme jednati a w tom společně pewně státi, ažbychom ze- mi ku práwu a ku prawdě postawili i přiwedli, tak jakož jest dřéwe u prawdě za našich předków stála. A nad to pak i dále, ačbychom již zemi ku práwu a ku prawdě obstanowili a přiwedli, a opět kdy znowa ta prawda ot koho neb kým nad ním nebo nad kým jeho, anebo nad jinými, ježto prawdy žádají a k nám a k němu w jednotu přistupují neb přistúpie, rušena byla neb nedržána: tehdy wždy opět přes to slibujem wěrně bez meškání spolu s ním státi, a sobě spolu s ním pomáhati proti každému bezprawníku wší silú a mocí, pod wěrú a pode ctí. A ten- to náš slib swrchupsaný wešken, weňž sme my dobrowolně, napřed řečený mark- rabě, biskup a páni, s prawú wěrú wstúpili, a k tejto jednotě s dobrým rozmy- slem přistůpili, slibujem jemu sdržeti pod čistů a plnú naší wěrů a pod naší čstí i pod naší přísahú wěrnů. A toho wšeho na jistost a na pewnost a na potwrzenie, my swé pečeti s naším plným wěděním a s naší dobrú wuolí k tomuto listu při- 8 *

Strana 60
60 wěsili sme. Dán a psán jest tento list w Sobislawě w městě, léta od narozenie syna božieho tisíc tři sta dewatdesátého pátého, ten čtwrtek den swatých apošto- lów rozeslánie hod slawný. B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1395. 7. Jan wéwoda Gorlický wstupuge do napřed psané gednoty pánůw Českých. W Lipém, 1395, 1 Aug. My Jan z božie milosti markrabě Bramburský, Lužnický, wéwoda Gorlický, wyznáwáme zjewně tiemto listem, wšem ktož jej čísti nebo slyšeti budú, ež jsme takúto mezi sebú umluwu a taký slib s oswieceným kniežetem, knězem Joštem markrabí a pánem Morawským, strýcem naším milým, a s knězem Janem biskupem Lutomyským, a s urozenými pány Jindřichem z Rosenberka, Jindřichem z Hradce, Břeňkem z Skály, Ottů řečeným Bergow z Bieliny, s Hynkem Berkú z Hohenšteina, Wilémem z Lantšteina, Janem řečeným Michalec z Michalowic, Bočkem z Chun- stata řečeným z Poděbrad, s Smilem z Richenburka, Sezemú, Janem starším a Ja- nem mlazším z Ústie, i s jinými se wšemi pány, kteří podlé nich a s nimi stojie ...(chyba w orig.)... sobě spolu s nimi wèrně bezelsti pod wěru naší dobrú a pode čstí sdržeti slibujem, tak jménem, že chcme i máme s nimi a oni s námi spolu w je- dnotu býti, králowa čstného a zemského a obecného dobrého hledati a prawdu w zemi ploditi a činiti, a tak wzdy po tej s nimi a oni s námi spolu státi spo- lečně, abychom předse wšecko králowo čstné a zemské a obecné dobré snažně wedli, s prawú wěrú sobě s nimi spolu pomáhajíc, podlé swé wšie wiery a podlé swé čsti, swú wší mocí, což jie jmieti móžem. A kohožby koliwěk z nich, anebo koho z jich, anebo těch wšech ktožby k nim přistúpili a s nimi stáli a zóstali na tu společnú s nimi a s námi jednotu o prawdu, a té žádali, kterým koliwek činem kto kdy kterakkoliwek utisknúti chtěl mimo zemský běh bezpráwně neb mimo ná- lez panský: toho jim i tomu utiščenému chcme a slibujem wèrně bez meškánie a beze wšech omluw pomáhati, a podlé nich a jeho wší silú a mocí státi, aby sie jim i tomu toho nedálo, než aby sie každému prawé stalo. A to tak dlúho máme jednati, a w tom společně pewně státi, ažbychom zemi ku práwu a ku prawdě postawili i přiwedli, tak jakož jest dřéwe w prawdě za našich předków stála. A nad to pak i dále, ačbychom již zemi ku práwu a ku prawdě obstanowili a při- wedli, a opět kdy znowa ta prawda od koho neb kým nad nimi neb nad kým z jich neb nad jinými ježto prawdy žádají a k nim a k nám w jednotu přistupují neb přistúpie, rušena byla neb nedržána: tehdy wždy opět přes to slibujem wěrně bez meškánie spolu s nimi státi, a sobě spolu s nimi pomáhati proti každému bez- prawníku wší silú a mocí pod wěrů a pode čstí. A tento náš slib swrchupsaný

Strana 61
B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1399. 61 wešken, weňž sme dobrowolně my napředřečený kněz Jan s prawú wuolí wstúpili, a k tejto jednotě s dobrým rozmyslem přistúpili, slibujem jim sdržeti pod čistů plnú naší wěrů a pod naší čstí i pod naší přísahů wěrnů. A toho wšeho na ji- stost a na pewnost i na potwrzenie my swú pečet s naším plným wěděním a s naší dobrú wuolí k tomuto listu přiwěsili sme. Dán jest a psán tento list w Li- pém, léta od narozenie syna božieho tisíc třistého a dewatdesátého pátého, den s. Petra wězení, ježto slowe latině ad vincula. 8. Gednota panská w Čechách wstupuge w přjměřj od 15 Jun. 1399 až do 6 Jan. 1400 se stranau králowskau, pod základem 15 tisje kop gr. č. (Bez mjsta) 1399, 15 Jun. My Boček z Chunstata i z Poděbrad, Jan Michalec z Michalowic, Smil z Richemburka, Otta mladý z Bergowa, Jan z Janowic, Beneš z Liběšic i z Warty, Hynek z Wedlice, Odolen z Pyšel, Smil z Běškowic, Jan Kabát z Kořec, Jan z Křin- ce, Epik z Krucenburka, Jarek z Železnice, Zdislaw z Záhořie, Sigmunt z Sliwna, Wáclaw Wunderwein z Radimě, Albera z Těchobuze, Mareš z Wyšehněwic, Jan z Weselice, Tupec z Jieřic, Jan z Woděrad a Kunat z Sulejewic, wyznáwámy tiem- to listem wšem ohlasně, ktož jej čísti nebo slyšeti budú, že slibilismy i slibujem wšickni spolu jednú nerozdielnů rukú, jakožto prawí jistci té wěci, dobrú a čistú naší wěrů, žádný sie ot druhých neděle ani sie děliti moha, za nás za wšecky i za wšecky naše, i za ty ktožby pro nás chtèli učiniti i nechati, bezewšie zlé lsti, za prawé i za křesťanské přímiřie k najoswiecenějšiemu kniežeti a pánu, panu Wá- clawowi Římskému a Českému králi, pánu našemu milostiwému, i wšem třem mě- stóm Pražským i obci Prazkej, i urozeným a slowútným mužóm a pánóm, Ondře- jewi staršiemu a Waňkowi z Dubé, Benešowi Silnému z Dubé, Oldrichowi Zajie- cowi z Hazmburka, Janowi z Wlašimě, Janowi z Klučowa, Smilowi z Sulejewic, Janowi z Chluma, Buškowi z Mülhema, Petrowi z Pětichwost, Janowi řečenému Diwóček z Jemišč, Sigmundowi z Orlíka, podkomoří českého králowstwie, Jirowi z Roztok i z Krakowce, Filipowi řečenému Lant lowčiemu, Mikšowi Rótowi z Wla- senice, Bušikowi Caltowi z Ščedré, Bohunkowi z Hořowic, Bohunkowi Kozlik (sic) z Drahobudic, a Mikšowi Wrbíkowi z Tismic, i k těm ke wšem ktož pro Králowu Milost nebo pro nè w tejto mieře zašli a s nimi stojie, nebo pro Jeho Milost a pro- ně činie nebo nechají, to držeti čistě, wěrně a křesťansky, ot nynějšieho času do Swieček ježto najprw přijdú, ten den celý, pod základem patnást tisíc kop grošów pražských střiebrných, kdyžby na nás nebo na naši stranu bylo dobrým swědomím dowedeno a ukázáno. W kterémžto přímiří sú mocní ubrmani dóstojní a urození

Strana 62
62 B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1399. kniežata a páni: kněz Wáclaw patriarcha Antiochenský, kněz Wolbram arcibiskup Pražský, kněz Jan biskup Lutomyšlský, Jindřich zRozemberka, Otta starší z Ber- gowa, Herman a Beneš z Chusníka, a Hynek Berka z Hoensteina, wšickni za jeden člowěk a nedielně, mezi dřiewepsaným pánem naším králem a mezi jeho stranů s jedné strany, a mezi námi i jinými ktož s námi stojie s druhé strany: takú měru, že ti swrchupsani ubrmani mají den swaté Margarety, ježto nynie přijde, spolu býti, a mají plnú moc jednati to wšecko podlé listów a přísah dřiewestalých, i jiné wšecky wěci, kterýchž jest potřebie k zemi i Králewě Milosti, nic po sobě nepoostawujíc; a k tomu roku maji sie sjeti do Benešowa posléze ten den, a tu konečně dokonati; a byloliby jim třeba, tehda mají moc plnú dewátého nad sie wo- liti. A také w tom přímiří mají býti wšichni s obú stranů, ktož jest pro koho zašel a ktož pro koho činí nebo nechá bezelsti, tak že země Česká o ty žádné strany nemá hubena býti, a ani w zemi ani do země škozeno; pakliby odkudkoli škozeno bylo, tehda Králowa Milost má toho brániti, a to bezelsti stawiti pod zá- kladem toho přimiřie. A také, ačby kterú potřebnú příčinů w tej chwíli to ko- náno nebylo, tehdy těch osm mají moc plnú, dalšie přímiřie wložiti pod týmž zá- kladem. A my za ty wšecky wěci slibujem i slíbili smy swrchupsaným jednostaj- ným nedielným slibem, dřiewepsaným Králewě Milosti, městóm, pánóm i mužóm i k jich straně, tak že to má pewno, twrdo, jisto sdržáno býti bez přerušenie pod základem swrchupsaným. Pakliby to kterakkoli námi nebo naší stranú sešlo, a to sie nestalo, a na nás nebo na naši stranu tiem dobrým swědomím i dowedením to naše přerušenie a to nesdrženie bylo dowedeno: tehdy smy ztratili základ swrchu psaný, kterýžto mámy i slibujem jim inhed po ukázaní a dowedení hotowými pe- nězi plniti, od toho ukázanie a dowedenic we dwú nedělí pořád zběhlú. Pakli- bychom toho neučinili: ale my wšichni, napomenutí nebo nenapomenutí, (mámy) inhed, jeden druhého nečekaje, ani sie druh druhem omlúwaje, ani na druhého ukazuje, každý sám swým žiwotem wjeti, nebo miesto sebe rytieřského panoši poslati, každý s je- dniem pacholkem a s dwěma koněma, do mèsta do králowa, kdež nem w Českej zemi bude ukázáno, na prawé a na obyčené leženie, we ctnú hospodu, w jednu ne- bo w wiece. A k tomu mají nem dosti bezpečenstwie učiniti, abychom mohli bez- pečně přijeti, ležeti i odjeti, kdyžbychom sie otwadili. A kdyžby bylo ot nás nebo za nás dwě neděli leženo, a my těch peněz pětináste tisíców kop grošów jim Krá- lowè Milosti i jiným ktož sú podlé Jeho Milosti, nesplnili: tehdy leč buď ot nás a za nás ležáno, leč neležáno, dáwámy inhed tiemto listem swrchupsaným Králowě Milosti, pánóm a mužóm, plnú moc i práwo, ty jisté penieze wzieti mezi židy nebo kře- sťany na naši na wšech škodu; a my nebo za nás wždy mámy to leženie plniti a z něho nikam a na žádné práwo newyjieti, donidžbychom swrchupsaným Králowě Milosti i pánóm těm a mužóm těch peněz, jistiny i se wšemy škodami, kteréžby

Strana 63
B. I. Král Wúclaw a gednota panská r. 1399. 63 proto kterakžkoli wzeli, ježtoby dobrým swědomím ukázati mohli, bezewšeho otwo- láwánie i proti tomu otmlúwánie úplně a docela nesplnili. A kterýžkoli z nich bude tiemto listem upomínati, tak má mocno býti, jakoby wšickni spolu upomínali. A na toho na wšeho jistost a na potwrzenie, z našeho prawého wedomie, swé smy pečeti k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán na swatého Wita, léta od narozenie božieho tisíc tři sta dewatdesátého dewátého léta. 9. Pražané a páni strany králowske wstupugj w přjměřj totéž s gednotau panskau. W Praze, 1399, 15 Jun. My burgmistrowé, konšelé i přísežní, i wšecka obec wšech tří měst Praž- ských, nynější i budúcí, pan Ondřej z Dubé, pan Beneš Silný z Dubé, pan Oldřich řečený Zajiec z Hazmburka, pan Waněk z Dubé, Ješek řečený Čúch maršalek z Zá- sady, Jira z Roztok i z Krakowce, Sigmund z Orlíka podkomořie Českého králow- stwie, Jan řečený Diwóček z Jemišč, Mikeš řečený Rót z Wlásenice, Petr z Lom- nice řečený Rašien, Bušek řečený Calta z Kamennéhory, Bušek z Milheima, Smil z Sulejewic, Petr řečený Konèpas z Konipasa, Petr z Pètichwost, Jan z Wlašimè, Bohuněk Kozlík z Drahobudic, Jindřich řečený Sčepanowec z Sčepanowic a Hum- precht z Tasnowic: wyznáwáme tiemto listem wšem ohlasně, ktož jej čísti nebo slyšeti budú, že slíbili smy i slibujem wšickni spolu jednú a nerozdielnú ruků, jakož- to prawí jistci té wěci, dobrú a čistú naší wěrú, žádný sie od druhých neděle ani sie děliti moha, jednostajně za najoswietilejšie knieže a pána, pana Wáclawa Řím- ského krále a Českého krále, pána našeho milostiwého, za Jeho Milost i za nás za wšecky, i za wšecky jeho i za naše, i za ty ktožby pro Jeho Milost i pro nás chtěli učiniti i nechati, bezewšie zlé lsti, za prawé i za křesťanské přímiřie, urozeným i k urozeným pánóm, Bočkowi z Poděbrad, Janowi z Michalowic, Smilowi z Richem- burka, Bergowowi mladému z Trosk, Janowi z Janowic, Benešowi z Liběšic i z Warty, Hynkowi z Wedlice, Odolenowi z Pyšel, Smilowi z Běškowic, Janowi Kabát (sic), Janowi z Krence, Epikowi z Krucemburka, Jarkowi z Železnice, Zdislawowi z Zá- hořie, Sigmundowi z Sliwna, Wáclawowi Wunderwein z Radimě, Alberowi z Tècho- buze, Maršowi z Wyšehněwic, Janowi z Weselice, Tupcowi z Jieřic, Janowi z Wo- dèrad a Kunatowi z Sulejewic, i k tèm ke wšem ktož sú s nimi zašli kterakkoli- wěk, nebo ktož s nimi stojie nebo pro ně činie nebo nechajie, to sdržeti čistě, wěrně a křesťansky, ot nynějšieho času až do Swieček, ježto nynie přijdú, ten den celý, pod základem patnást tisíc kop šrošów Pražských střiebrných, kdyžby na nás nebo na naši stranu bylo dobrým swědomím dowedeno a ukázáno. W kterémžto přímiři sú mocní ubrmani dóstojní a urození kniežata a páni: kněz Wáclaw patriarcha An-

Strana 64
64 tiochenský, kněz Wolbram arcibiskup Pražský, kněz Jan biskup Lutomyšlský, Jin- dřich z Rozemberka, Otta starší z Bergowa, Heřman a Beneš z Chusníka, a Hynek Berka z Hoensteina, wšickni za jeden člowěk a nedielně, mezi dřiewepsaným pánem naším králem s jedné strany, a mezi swrchupsanými i jinými ktož jsú s jich stra- ny s druhé strany: taků měrů, že ti swrchupsaní ubrmani mají den swaté Marga- rety, ježto nynie přijde, spolu býti, a mají plnú moc jednati to wšecko podlé li- stów a přísah dřiewestalých, i jiné wšecky wěci, kterýchž jest potřebie k zemi i Králowě Milosti, nic po sobě nepoostawujíc; a k tomu roku mají sie sjeti do Benešowa posléze ten den, a tu konečně dokonati; a byloliby jim třeba, tehda mají moc plnů dewátého nad sie woliti. A také w tom přímiří mají býti wšichni s obú stranů, ktož jest pro koho zašel a ktož pro koho činí nebo nechá bezelsti, tak že země Česká o ty žádné strany nemá hubena býti, a ani w zemi ani do země škozeno; pakliby odkudkoli škozeno bylo, tehda Králowa Milost má toho brániti, a to bezelsti stawiti pod základem toho přímiří. A také, ačby kterú po- třebnú příčinů w tej chwíli to konáno nebylo, tehdy těch osm mají moc plnů, dal- šie přímiřie wložiti pod týmž základem. A my za ty wšecky wěci slibujem i sli- bili smy swrchupsaným jednostajným slibem, k dřéwepsaným pánóm a mužóm a k jich straně, tak že to má pewno, twrdo, jisto sdržáno býti bez přerušenie pod základem swrchupsaným. Pakliby to kterakkoliwěk Králowú Milostí, nebo jeho stranu, nebo námi sešlo, a to sie nestalo, a na JM', nebo na ny, nebo na jeho i na naši stranu tiem dobrým swědomím i dowedením to naše přerušenie a toho nesdrženie bylo dowedeno: tehdy smy ztratili základ swrchu psaný, kterýžto má- my i slibujem jim inhed po ukázaní a dowedení hotowými penězi plniti, od toho ukázanie a dowedenie we dwú neděli pořád zběhlů. Paklibychom toho neučinili: ale my wšickni, napomanutí nebo nenapomanutí, (mámy) inhed, jeden druhého nečekaje, ani sie druh druhem omlúwaje, ani na druhého ukazuje, tocižto my z Starého města 6 nás konšel přísežných, z Nowého města 4 konšelé přísežní, z Malého Pražského 2 konšely přísežná, kteříž w ta doba budú, wšickni swými wlastními žiwoty, každý s jedniem pacholkem a se dwěma koněma, ale my jiní rukojmě ostali každý sám swým žiwotem wjeti, nebo miesto sebe rytierského panoši poslati, každý s jedním pacholkem a se dwěma koněma, do města do panského we ctné hospody, kdež nám ukáží w Českej zemi, na prawé a na obecné leženie. A k tomu mají nám dosti bezpeženstwie učiniti, abychom mohli bezpečně přijeti, ležeti i otjeti, když- bychom sie wywadili. A kdyžby bylo ot nás nebo za nás ležáno dwě neděli, a my těch peněz pětináste tisíców kop grošów jim panu Bočkowi i jiným ktož jsú podlé nich nesplnili: tehdy buď ot nás a za nás ležáno neb neležáno, dáwáme inhed swrchupsaným pánóm a mužóm plnú moc i práwo, ty jisté penieze wzieti mezi židy nebo křesťany na naši na wšech škodu; a my nebo za nás wždy mámy B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1399.

Strana 65
B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1399. 65 to leženie plniti a z něho nikam a na žádné práwo newyjieti, dokudžbychom swrchu- psaným pánóm a mužóm těch peněz, jistiny i se wšemi škodami, kteréžby proto kterakžkoli wzeli, ježtoby dobrým swědomím ukázati mohli, bezewšeho otwolá- wánie i proti tomu otmlúwánie úplně a docela nesplnili. A kterýžkoli z nich bude tiemto listem upomínati, tak má mocno býti, jakoby wšickni spolu upomínali. A na toho na wšeho jistost a na potwrzenie, z našeho prawého wědomie, swé smy pe- četi k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán w Praze, léta ot božieho narozenie tisíce tři sta dewatdesátého dewátého, w neděli den swatého Wíta. 10. Sigmund král Uherský, Jošt markrabě Morawský, Jan biskup Litomyšlský a páni Češtj zapisugj se sobě w gednotu pro řád zemský a proti markrabi Prokopowi Mo- rawskému. W Gihlawè, 1400, 18 Jan. My Sigmund z božie milosti král Uherský, Dalmacký, Charwacký oc. a mark- rabě Bramburský, a my Jošt z též milosti markrabě Bramburský, markrabě a pán Morawský oc. wyznáwámy wšem, tiemto listem, ktož jej uzřie neboli čtúce uslyšie: jakož jsú sie páni koruny České i obec w Praze byli sebrali, najoswiece- nějšieho kniežete pána Wáclawa, Římského a Českého krále, našeho bratra kázaním, tuť jsů pro dřéweřečeného našeho bratra krále Českého oc. a zemské a obecné dobré a počestné, jeho kázaním a wýpowědí naší, přisáhli na ty listy, jakož je král Český pánuom na zemský řád wydal, a na též listy a na naši wýpowěd sám král Český napřed přisáhl, i kázal nám i pánuom zemským i wší obci, duchowním i swětským, přisieci na toho na každého, ktožby ty listy i přísahy rušil, abychom sobě na toho každého pomáhali, a zemi k řádu přiwedli, jakož na to ti jistí li- stowé lépe swèdčie i ukazují, aby ti jisti zápisowé a listy we wšech kusiech pe- wně wedeni a držáni byli. A již pohřiechu jsme tomu srozuměli, a widíme to znamenitě, že ty zápisy a přísahy swrchupsané w mnohých kusech zewně jsú zru- šeny a nedržány od rozličných lidí, a zwlášče markrabí Prokopem, jeho služeb- níky i jeho pomocníky, tak žeť země Česká, páni a obec, weliký nátisk a násilé trpie proti těm zápisuom a listuom. Protož my swrchupsaní Sigmund z božie mi- losti král Uherský, Dalmacký, Charwacký oc. a markrabě Bramburský, a my Jošt z též milosti markrabě Bramburský, markrabě a pán Morawský, a my Jan z též milosti biskup Lutomyský, Jindřich z Rosemberka, Boček z Kunina města řečený z Poděbrad, Hynek Berka z Hohenšteina, Otta Bergow z Biliny, Jan z Michalowic, Jan z Wartemberka řečený z Děčína, Jan a Jan strýci z Ústie, Beneš z Dubé, Pó- ta starší z Skály, Smil řečený Flaška z Reichenburka, a Heřman z Lopaty oc. wi- dúc ty zmatky České země, jakož swrchu psáno stojí, a nechtiec jich déle trpěti. 9

Strana 66
66 B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1401. i slíbili sme, a mocí tohoto listu wšichni slibujem, každý z nás pod wěrů a pode- ctí, aby jeden druhému pomocen byl a radil i žiwotem i zbožím i wší mocí až do těch hrdel, proti markrabí Prokopowi, jímž najwětší zmatek w zemi jest, i proti tomu každému, ktožby byl ty listy nebo přísahy zrušil, a nebo kdyžby ktožkolwěk nám w ty listy a zápisy sáhl, a nám jich nedržal, a nebo zrušiti chtěl, tak aby ti swrchupsaní zápisy a listy wěčně při swé moci ostali, podlé toho chcme státi wšicni wší mocí až do našeho skončenie. Pakliby kto mezi námi jeden druhého kdy w těchto běziech odstůpil, a jemu nepomohl, a s námi toho newedl, aby ty zápisy i listy zdržány byly, a země při swém práwě ostala, jehož bóh nedaj: ten jmá cti i wiery i zbožie odsúzen býti, a nejmá nikdy mezi zemany ani mezi dobré přijíti, než jmá mezi námi a mezi wšemi zemany zawržen býti, jako ten, ježto se sám cti i wiery odsúdil. A pro potwrzenie těch wšech swrchupsaných wěcí a na wětšie swědomie, swé sme pečeti, naší dobrú wolí a s dobrým rozmyslem, k tomuto listu přiwěsili. Jenž dán jest w Jihlawě po božiem narozenie tisíc čtyři sta, tu prwní neděli před swatými Fabianem a Šebestianem. 11. Král Wáclaw wstupuge w mjr s gednotau panskau, a podáwá konánj řádu zemského na Wolbrama arcibiskupa, Gindřicha z Rosenberka, Ottu Bergowa z Bieliny a Jana Krušinu z Lichtenburka. W Praze, 1401, 12 Aug. My Wáclaw z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše, a Český král, wyznáwáme tiemto listem, předewšemi těmi ktož jej čísti anebo čtúc slyšeti budů: poněwadž jsme s urozenými našimi českými pány, našimi wěrnými milými, i se wšicků naší zemí česků dobrotiwě sjednáni a smluweni na ty kusy, jakož w tomto listu slowo od slowa wdole psáno stojí a takto swědči: nato chceme, aby dóstojný kněz Wolbram, z božie milosti arcibiskup Pražský, a urození páni Češčí, pan Jindřich z Rosenberka, pan Bergow z Bieliny, a pan Jan řečený Kru- šina z Lichtemburka, mohli řád spósobiti, podlé listów a wyrčenie najoswiecenějšieho kniežete a pána p. Sigmunda krále Uherského, Kroatského a Dalmackého oc. na- šeho milého bratra, jakož na to jesti přiseženo (o) ty wěci, kteréž jsú w těch listech zrušeny, i také o to, ježtoby ještě učiněno mělo býti, a prawdu a pokoj w krá- lewstwie ustanowiti; a mělilibychom my co komu sprawedliwě učiniti buď w ze- mi nebo z země, aby swrchu jmenowaní páni, kněz arcibiskup, pan Jindřich, pan Bergow a pan Krušina, plnú moc toho měli, a cožby o ty wěci rozkázali, aby se to stalo také podlé jiných pánuow rady, ježto w listě stojie a kteříž k nim od nás wydáni budú. Pakliby se ti dwojili o které wěci, aby wšak wzdy ti plnú moc či-

Strana 67
B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1401. 67 niti jměli, tociž swrchu psaný kněz arcibiskup a tie jistí třie páni swrchupsani: najprwé aby slíbili města wšecka i listy na se dali swrchupsaným knězi arci- biskupowi, panu Jindřichowi, panu Bergowowi a panu Krušinowi; a což by ti jistí páni o ty swrchupsané wěci rozkázali neboli spósobili, podlé krále Uherského listu wyrčenie, aby jich wšecka města w tom poslušna byla i pomocna, aby se to jisté jich rozkázanie i spósobenie wzdy tak stalo. Také aby se wšemi úřady, hra- dy i s twrzemi králewstwie Českého dřéweřečeným pánuom, knězi arcibiskupowi Pražskému, panu Jindřichowi, panu Bergowowi a panu Krušinowi ti úředníci slíbili a listy dali, jich poslušni býti i pomáhati úplně, cožby rozkázali o swrchupsané wěci podlé krále Uherského listów wyrčenie, aby každý podlé swých řádów a pra- wiech (sic) ostal a dobrých obyčejów jakož od staradáwna. Na ty wšechny úřady jmáme my saditi dobře zachowalé zemany; a zdaliby který umřel nebo od nás ssazen byl, tehdy máme jiného dobře zachowalého zemenína, ježtoby se nám i zemi hodil, usaditi, a ten aby tiemž slibem slíbil i listy na se dal, jakožto ten ježto umřel. A byl- liby který, ježtoby kněz arcibiskup, pan Jindřich, pan Bergow a pan Krušina řekli, žeby byl nehodný, tehdy my jmáme jiného usaditi dobrého i zachowalého, a ten aby slíbil jakož swrchu psáno stojí. Pakliby který úředník na kterém koliwěk úřadě byl, ježtoby hodný nebyl nám i zemi, a těm knězi arcibiskupowi, panu Jindřichowi, panu Bergowowi a panu Janowi Krušinowi se hodný nezdál, aby námi byl jiný usazen, ježtoby se nám i zemi hodil a zemi zachowal. Také o ty užitky, ježto s králewstwie spadají, jmáme s tiem peniezem učiniti podlé swrchupsaných kněze arcibiskupa, pana Jindřicha, pana Bergowa a pana Jana Krušiny rady. Také wšickni úředníci ze wšeho králewstwie mají počty učiniti nám a jiným pánuom před kně- zem arcibiskupem, panem Jindřichem, panem Bergowem a panem Janem Krušinu. Také ačby těchto swrchupsaných wěcí a toho, cožby ta rada těch pánuow, kněze arcibiskupa, pana Jindřicha, pana Bergowa a pana Jana Krušiny spósobila, jakož swrchu psáno stojí, co námi sešlo nebo kterým jiným člowěkem, ježtoby se nás dotýkalo nebo našie moci, žebychom toho neučinili anebo to zrušili: tehdy aby wšechna města i úředníci s twrzemi i s hrady i s úřady na ty čtyři pány, tociž na knèze arcibiskupa, pana Jindřicha, pana Bergowa a na pana Jana Krušinu dále zřeli a hleděli a jim pomáhali, aby se wzdy stalo tak dluho, dokudžby se swrchu psané spósobené wěci neskonaly. Také ačby z těch čtyř pánuow, tociž kněze arcibiskupa, pana Jindřicha, pana Bergowa a pana Jana Krušiny, kteří umřeli: tehdy my s těmi ježto ostali, máme jiné k sobě woliti na těch umrlých miesto, ježtoby králewstwi hodni byli; a těm také města i úředníci slibte, jakož swrchu psáno stojí; a to se staň, kolikrát toho potřebí bude. Pakliby ti wšichni čtyřie páni, kněz arcibiskup, pan Jindřich, pan Bergow a pan Jan Krušina sešli: tehdy my jmáme jiné wydati podlé těch zemských pánuow rady, ježto naše listy mají. Také tyto wšechny wěci i sli- 9*

Strana 68
68 B. I. Král Wáclaw a gednota panská r. 1401. bowé swrchupsaní nemají králi Uherskému škodni býti, ani jemu na jeho prá- wiech, kteréžby k Českému králewstwí jměl, co škodno býti, než jemu ke cti a ku pomoci býti. A proto my král Wáclaw swrchupsaný slibujem naší dobrú čistů wěrů, sprawedliwým králewským slowem, že chceme i máme ty wšeckny swrchu- psané artikuly i kusy úplně držeti, a proti tomu neučiniti ani slowem ani skut- kem bezelsti, než k tomu pomocni býti, aby konáni byli. [A protož také s dobrú naší wolí a s dobrým rozmyslem swobodně a s našich pánuow plnú radů přika- zujem burgmistróm, konšelóm přísežným i také wšie obci našich tří Pražských měst, wěčšieho, menšieho a nowého, naším wěrným milým, aby tyto artikuly swrchu- psané drželi a těm swrchupsaným pánuom knězi arcibiskupowi, panu Jindřichowi, panu Bergowowi a panu Krušinowi přisáhli a slíbili, a jim na to swój list dali, aby jim toho, což swrchupsáno jest, úplně dokonati pomohli, cožby naše počestné, užitečné, i také wšie země bylo, podlé listu a wyrčenie krále Uherského. A poně- wadž tu přísahu a ten slib těm swrchupsaným pánuom jsú z našeho přikázanie a s naší dobrú wólí učinili, tehdy jim toho ničímž zlým wěčně nechcem zpomínati, ani také jim toho wzdwihati w žádné mieře.]*) A toho wšeho swrchupsaného k lepšie jistotě a potwrzení tohoto listu, kázali sme náš králowý majestát přiwě- siti k tomuto listu. A ten dán jest w Praze léta od narozenie syna božieho tisi- cieho čtwrtéhostého a potom prwnieho léta, ten pátek před matku boží na nebe- wzetie, kralowání našich Českého třidcátého dewátého a Římského dwadcietého še- stého léta. Ad mandatum Dni Regis : W. Patriarcha Anth. Cancell. R. Jacobus de Praga. *) Co tu w záworce [—] stogj, čte se gen w exempláři listiny této městu Pražskému daném; w ostatnjch chybj.

Strana 69
69 A. II. PSANJ PANA WILÉMA z PERNŠTEINA od roku 1520. Polowice prwnj. Předběžné připomenutj. an Wilém z Pernšteina, od roku 1487 do 1514 bý- walý neywyššj hofmistr králowstwj Českého, narodil se w Morawě okolo r. 1435, z otce Jana z Pern- štcina, neywyššího někdy komornjka cúdy Brněnské, a matky Bohunky z Lomnice a z Mezirjčj. Co wýtečný šlechtic giž r. 1459 we slawném turnagi w Brně před cjsařem Fridrichem a králem Gi- řym prwnj chwálu sobě zjskal. R. 1475, po smrti otce swého Jana i staršjho bratra Sigmunda, ugal se zpráwy dědičných statkůw rodu swého; gež maudrým hospodařenjm a přikupowánjm brzy tak roz- množil, že welikostj gměnj swého negen wšecky tehdeyšj české i morawské pány, ale i mnohá cizj knj- žata přewýšil. Když r. 1507 oba syny swé, Jana i Wogtěcha, o statky swé podělil, dostaly se mlad- šjmu Wogtěchowi w geho djl český: panstwj Pardubice i hora Kunětická, Litice, Potenštein, Rych- now a Brandeys nad Orlicj, Landskron a Landsperk, a desct tisjc kop gr. č. z djlu moraw- ského; staršjmu pak Janowi zůstaly w Morawě: Pernštein, oprawa na klášteřjch Tišnowském a Oslowanském, Lauka, Plumlow s Prostègowem, Towačow, Přerow, Helfenštein s Lipnjkem a Hra- nice; a nad to geště otec zůstawil sobě k dalšjmu rozdjlu panstwj Hlubokau, Třebjč, Sádku a giné menšj statky, gež pozděgi přikaupenjm Bydžowa, Kunstatu a g. w. opět geště rozmnožil, — bohatstwj-to nesmjrné! R. 1514 pan Wilém pro stářj složil se sebe auřad neywyššího hofmistra w králowstwj Českém, kterýž potom synu geho p. Wogtechowi dostal se. Ušlechtilému a horli- wému wlastenectwj geho děkowati měly Čechy za památnau smlauwu swatowáclawskau r. 1517, kteráž dlauhotrwalým a krwawým rozbrogům mezi stawy českými konec učinila. Když pak r. 1520 nowé podobné půtky powstáwaly, snažil se opět pan Wilém utišiti ge: ale nedosáhnuw geště cjle swého, umřel u wysokém stářj na Pardubicjch dne 8 dubna 1521. Registra geho listůw poselacjch od r. 1520 a 1521 nacházegj se w archivu knjžat Lob- kowských w Raudnici. Wydáwagjce ge tiskem na swětlo, psanj králům Sigmundowi Polskému a Ludwjkowi Uherskému i Českému poslaná mimo pořádek z té přjčiny napřed stawjme, že čtená- řowé z nich předewšjm a nevlépe nabyti mohau potřebné známosti okolnostj času, osob a wècj.

Strana 70
70 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 1. Sigmundowi I, králi Polskému. P. Waňka Rokytského gemu poraučege, prosj, aby mladému králi Ludwjkowi, gakožto strýc a poručnjk geho, raden a pomocen byl k lepšjmu zřjzenj králowstwj Uherského i Českého. W Prostègowě, 1520, 19 Mart. Nejjasnější králi a pane, pane můj milostiwý! Službu swau wzkazuji Waši Králowské Milosti! WM“ bych přál štěstí, zdrawí a dlauhého panowání, jako milo- stiwému swému pánu. Pan Waněk Rokytský, kterýž byl služebníkem mým, prosil jest mne k WKM“ za přímluwu, že w službu k WKM“ jede, abyste ráčili jeho pánem milostiwým býti. A on také tak prawí, že WM“ chce wěrně slaužiti. Pak já WKM“ prosím, budeli WKM“ slaužiti wěrně a platně, že ráčíte pánem jeho milostiwým býti. A můj milostiwý pane! račte mi w prawdě wěřiti, žebych WKM“ přál, pána swého wymiňuje, mimo wšecky pány na swětě. A dejž mi pán bůh w mé žiwnosti ještě toho dočkati, abych mohl ještě platnau službu WKM“ někdy ně- jakau učiniti; s prawau wěrau toho žádám! WKM“ oznamuji, abyste ráčili wěděti, při našem pánu tomto mladém, jak se w Uherském králowstwí jedná aneb působí. WM“ jest to snad wědoměji nežli mně: ale mně se to nelíbí, neb neznám žádného pořádu. Což se Českého králowstwí dotýče, račte WM wěděti, žeť se w něm nic nejedná užitečného králi pánu našemu, než čím dále wždycky wíce zachází, a swor- nosti w něm žádné není, a prostě hyne, i lidé w něm. A bojím se, by skaredě zahubeno nebylo, ježto snad nynější pán náš nebude se míti k čemu utéci, jestliže to brzo přetrženo nebude a jináč opatřeno. A neznám, by kde JM“ dokonale a skutkem se jednalo co užitečného; než řeči jest dosti. Můj milostiwý pane! račte na takowú wěc pomysliti, a JM“ w jeho příliš weliké sirobě neopauštěti; wšak ste WKM“ JM“ toho powinowati, wic než kdo jiný. Neb nebudauli JM“ poddaní jinak zřízeni w králowstwí Českém i w těchto zemích: já se bojím jistě, že nic dobrého nebude. A potom, by se snad řídilo, i nebude co. Wšak jistě jiná kázeň musí býti w těchto zemích králowstwí Českého: neb račte mi toho WKM' wěřiti, že wšickni důchodowé králowšti w něm hynau, a dluhuw wždy přibýwá. Pak wšak potom WKM' to ráčíte poznati, ač JM“ Králowské rá- číte w tom radni býti a pomocni, kdo dobrého JM“ hledí a obecného, aneb swého ; toť nebude moci tajno býti. Ex Prostèjow, feria IIda post dominicam Laetare. 1520. (Nro. 18.)

Strana 71
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštena r. 1520. 71 2. Sigmundowi I, králi Polskému. Sebe i syny swé gemu do milosti poraučj, připomjnage i služby swé, které někdy bratru geho, Wladislawowi II, Uherskému i Českému králi, činjwal. W Pardubicjch, 1520, 13 Aug. Nejjasnější králi a pane, pane můj milostiwý! Službu swau we wšem wol- nau WKM“ wzkazuji, a WM“ Kské bych přál zdrawí a dlauhého panowání, i wítězstwí proti nepřátelům WKM“, aby pán bóh wšemohúcí ráčil pomáhati. Z milostiwého psaní a laskawého příliš děkuji, a M“ W. toho rád zasluho- wati budu; a WKM tím račte jisti býti, žeť jiného při mně není, než upřímé a wěrné srdce k WM“, a bohdá bude, i syny swé k témuž wedu. Z té milosti, kterauž milý pán bůh wšemohaucí s WKM“ učiniti ráčil a WM“ syna dáti, buď z toho pan bůh pochwálen! Wašíť M“ toho tak wěrně přeji, jako kdo na swětě. Milostiwý králi! Jáť již dosti nedostatečný na swém zdrawí jsem, a konec můj se blíží, a také čas toho jest: prosím jako swého milostiwého pána, že na syny mé ráčíte laskawi býti. Ač sem toho nikdá WM“ nezasluhowal, a bych již chtěl, již nemohu: ale oni bohdá budau toho WM" zasluhowati. Wšak pak, milostiwý králi! bratru WM“ nebožtíku králi (Wladislawowi) wèr- něť sem a práwě slaužíwal, a Jeho M“ zlé při králi Matiášowi JM“ sem rozwodil, ježto by bylo snad dáwno se zle počalo; a potom o JM“ kralowání (w Uhřjch) wěrně sem jednal i zjednal z milosti boží; a toho sobě žádný mimo mne w prawdě nemůž přičítati. A potom JM do toho králowstwí swými wlastními penězi sem uwedl, w prawdě mohu říci: wypůjčuje na wětším díle, a dáwaje tèm, skrze kte- réž sem jednal, díl, a díl peněz sem JM“ dal. Neb nemèl nač wyjeti JM', ani do Bělehradu na korunowání neměl JM nač jeti, leč sem w Uhřích peněz já wypůj- čil sobě na JM'; a do JM“ smrti sem wšecko činil JM“ k wůli, nic od JM“ zwlá- štního nežádaje. Pak prosím, z tohoto psaní neračte mi za zlé míti: nepíšiť z žá- dné chlauby. Přitom za to WM“ welmi prosím, jako swého milostiwého pána, že to rà- číte pro mau službu učiniti, a posla sobě neráčíte pro mne wážiti, a JM“ Kak pánu mému ráčíte psáti a synu WM“, ať ráčí pánem mým milostiwým býti i synůw mých; neb já sem na krátce. A jistě račte tím WKM' jisti býti, že JM“ w čemž bych mohl, aneb skrze kohož bych mohl službau swau co dobrého učiniti, že rád wšecko učiním, též jako sem otci JM“ činil, swého nic neobmýšleje. A bych wě- děl, že syn můj který neměl by se tak k JM“ zachowati, chtěl bych radši widěti

Strana 72
72 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. w swé žiwnosti, aby před mýma očima zdechl. Neb o mých předcích bohdá se žádný jiného nedoptá, než že sau se k swým pánům wždycky tak zachowá- wali, což dobrým příslušelo. Ex Pardubic, feria IIda ante assumtionis beatae Vir- ginis, 1520. (Nro. 80). 3. Ludwíkowi I, králi Českému a Uherskému. Zakazuge se wěrnostj swau a napomjná krále, aby k uwedenj zemj swých w lepšj řád, užil rady strýce swého krále Polského, a při poddaných swých ne k řečem, ale k skutkům gegich hleděl. W Prostègowě, 1520, 26 Mart. Nejjasnější králi a pane, pane můj milostiwý! WKM“ službu swau starau a nemocnau wzkazuji; WKM“ bych přál toho wšeho, čehož má wěrný služebník a poddaný pánu swému příti. Milostiwý králi! Služby mé králi JM“ nebožtíku otci WKM“ které sem či- nil, přál bych toho sobě, aby WM“ K. wědomy byly; kdež nic méň WM“ rád bych je činil, w čemžbych znal, ježtoby byly dobré a užitečné WKM“. I též syny swé k tomu wedu, aby tak činili, a toho nezměňowali do smrtí swých aneb WM“; a tak se bohdá ode mne i od nich stane. Ale milý králi! w těch létech, w kterýchž WM jste, třeba jest WM“ pil- nau péči o sobě míti, kto WM“ slauží řečmi těmi, kterýchž nekupuje, pod který- miž snad swého wíce může hleděti dobrého, nežli WKM“ Kdež pak w tomto krá- lowstwí takowí způsobowé dosti nepořádní jsau se rozmohli, a těch neubýwá; kdež já znám na tom WM“ wšecko zlé a zawedeni toho králowstwi, nebudelit w to spěšně nahleděno a přetrženo. A k takowé wěci znám welikau potřebu krále Polského JM“ (kterýž jest nejbližší WM“) rady i pomoci, a to takowé, aby WM s JM“ shledání nějaké míti ráčil (pakli nemůž býti shledání, ale dostatečně wypsati potřebu, kteráž jest na tento čas WM“ w prawdě příliš potřebná), a radu wzíti, kterak WM máte swůj způsob před se wzíti. Neb jest na času, a na welikém času, ač neráčíš tohoto krá- lowstwí šeredně zawedeného míti. A při tom aby JM král Polský lidi rozumné wybera, při WM“ měl k té potřebě, kdyžbyste zde ráčili býti. A jízdau swau sem žádným žiwým obyčejem žádnému neračte se dáti nawoditi, abyste prodléwali. Neb řečí dosti zde ráčíte najíti přijedauc sem, každý swé bude mluwiti; ale když budau míti z těch řečí skutkowé wybráni býti, což WM“ dobrého po smrti krále JM“ jest zjednáno, co jich pak užitečných najíti ráčíte a na kom ja- kých najdete, sobě to WM' poznáte.

Strana 73
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 73 A já WM“ to radím i prosím, abyste se z nás k každému, též ke mně jako k jinému, tak zachowati ráčili wedlé skutkůw jeho. A já jeden WM“ do hrdla i do statku w takowých wěcech, kteréž se mají WM“ od nás sprawedliwě díti, neopustím; tím račte jisti býti. Z té příčiny WKM“ píši, že wždycky před se w tomto králowstwí Českém wice a wíce zpletkůw přibýwá. A na tom jsau lidé: kdož se k WM“ s řečí na- před uteče, mní že již WM“ mnoho dobrého zjednal. I nechžť to skutkem ukáže, co jest dobrého zjednal WM“ před těmi, kdež WM' takowé wěci budete míti roz- wažowati. Kdo jest jednal dobře a činil WM“ dobře, račte mu WM to dobrým odplacowati, neb toho jistě každý takowý hoden jest: a kdo jináč, račte se k ně- mu také wedle skutkůw jeho tak zachowati. Já o sobě nic nechci psáti, činilli sem WM“ co dobrého, to WM poznáte: pakli sem co zle činil, tolikéž mně ať jest odplata jako jinému. Toto psaní WKM“ píši z upřímnosti; neb mé swědomí mne k tomu nutí. Pak WM“ račte je ukázati, komu ráčíte, proti mněť nic není, ať o něm třeba wši- ckni wědí. Neb já toho nežádám, aby to tajno mělo býti, cožbych já WM“ psal o takowé wěci, aby o tom jiní neměli wěděti. Ex Prostějow, feria IIda post do- minicam Judica. (Nr. 21.) 4. Ludwíkowi I, králi Českému a Uherskému. Pjše, že chce k němu, až w Brně bude, přigeti, a ke zřjzenj řádu lepšjho pomáhati; i zakazuge se opět wěrnostj swau. W Pardubicjch, 1520, 5 Sept. Nejjasnější králi a pane, pane můj milostiwý! Službu swau poddanau WKM“ wzkazuji; WM“ bych přál zdrawí, štěstí, i dlauhého panowání, jako pánu swému. Kdež mi ráčíte WM'psáti, kdybych WM zwěděl w Brně býti, abych k WM“ tu přijel: budeli pán bůh ráčiti, a buduli moci jedné jak jeti, rozkázaní WM“ uči- ním; ačkoli mnau již malá platnost můž WM“ býti, skrze nedostatky zdrawí mého; ano léta již také ta přišla, že čas toho jest: a wšak, by pro jiné nebylo, ale pro- to, než by mne pán bůh wzal s tohoto swěta, abych WM widěl, jako pána swého. Pak můželi mnau ještě WM“ co dobrého býti, tím račte jisti býti, že rád udělám, upřímně, pokudž má mocnost můž stačiti. Jistět na času jest, a příliš na welikém, abyste ráčili konec o swé wěci sobě učiniti, ač neráčíte šeredně tohoto králow- stwí zkaženého míti; ježtoby napotom WKM“ k žádnému užitku nebylo. Jeden sem list WKM“ psal, a nic wíc nikdá, a teď druhý WM“ píši. Což sem prw psal, toho psaní přitom necháwám: než tak mne WM' najíti ráčíte, jakž sem prwé WM“ psal, i syny swé k témuž wedu, aby se k WM tak zachowáwali 10

Strana 74
74 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšterna r. 1520. w mé žiwnosti, a nadto po mé smrti; a by jinák který měl učiniti, w prawdě to prawím, žebych mu radši w swé žiwnosti smrti přál. Dejž WM“ pán bůh wšecko dobré! Ex Pardubic, fer. IVta post Aegidii. (Nr. 88.) 5. Témuž králi, když pro mor w Čechách panugjcj do Brna přigeti nemohl, napomjnánj činj, aby králowstwj swého Českého wždy předce pilen byl, a mohautně w něm kralowati hleděl. W Prostègowe, 1520, 4 Oct. Nejjasnější králi a pane, pane můj milostiwý! WKM“ službu swau powol- nau wzkazuji. WM“ bych přál zdrawí i dlauhého kralowání, jako pánu swému milostiwému. Ráčili jste mi psáti, abych k WM“ do Brna přijel: když jsem zwěděl, že proti WKM“ jedau někteří z pánůw a z rytířstwa i z měst králowstwí Českého, také jsem jel. Jakžkoliwek ta jízda se jest rozrušila, že je WKM neráčil do králowstwí Českého jeti, při tom způsobu a ráně boží, kteráž se jest začala, z té strany ne- umím hyzditi; poněwadž lidé w křesťanstwí před takowau wěcí utíkají, pak do ní jeti jest wěc nebezpečná. Ač jest toho tak weliká potřeba WM“ i tomu králow- stwí, příjezdu WM“, že nemůž mnoho wětší býti; neb škaredě hyne. Důchodowé WM“ ti se hned prostě kazí, a na wětším dílu zkaženi jsau, a toho wždy přibýwá; a jak se zprawují, já newím, než málo se jimi co jedná. Pak kam se díwají, na to WM“ slušeti se bude welmi pilně ptáti. Ale milostiwý králi! Jestližeby milý pán bůh ráčil tuto ránu ukrotiti: ne- račte meškati příjezdau swau, a neračte se dáti s toho žádnému swoditi, a krá- lowstwi Českého a zemí k němu přislušejících neračte sobě lehce wážiti; ač bu- dete ráčiti mocně kralowati, a tak kralowati, abyste ráčili býti ten pán, když rá- číte říci: chci, aby tak bylo; a když ráčíte řeci: nechci, také aby nebylo, spra- wedlnost při tom obmýšlejíce. A newezmeteli toho WMK“ před se w swé mla- dosti, nikdá dostatečně WM' kralowati nebudete; než králem WM' slauti budete, a jiní užíwati budau, a budau činiti což chtí, a WM' mějte na tom dosti, že jste králem. Milý pane! račte se toho uchowati, a toho neračte se dopauštěti; a po- něwadž jste WM králem, račtež kralowati, a towaryšůw ze swých poddaných sobě nedělati. Ale toto já WM“ oznamuji, wedlé rozumu mého: byste ráčili swé wěci w Čechách jednati, zwláště což se WM“ wěcí w králowstwí Českém dotýče, a ne- míti při sobě rad ze swých zemí, též i krále Polského JM“: jistě nerozumím, by kruntowně WM swé wěci zjednati mohl a dostatečně.

Strana 75
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 75 Jáť WM“ již málo mohu platen býti pro nedostatek zdrawí swého: ale pán bůh zná, žebych WM“ přál toho wšeho, čehož má wěrný poddaný pánu swému příti. A račte ten obyčej zachowáwati, dobrým dobrým se odplacowati, a těm kdožby toho tak nezachowáwali, také račte jim WM za jejich skutky tím odpla- cowati, čehožby hodni byli; a řečmi žádného neračte se zprawowati, než k řeči aby se skutek nacházel ten, kterýžby WM“ užitečný byl i tomu králowstwí. Datum Prostèjow, fer. Vta die s. Francisci, anno oc. 20. (Nr. 91.) 6. Témuž králi, stár gsa, radu dáwá, kterak sobě we zhaubných roztrzkách stawůw krá- lowstwj Českého počjnati má. We Hranicjch, 1520, 10 Dec. Nejjasnější králi a pane, pane můj milostiwý! WK'M“ službu swau pod- danau wzkazuji; a WKM“ bych přál zdrawí a šťastného a dlauhého panowání, jako pánu swému. Prwní psaní, kteréž sem WKM“ učinil, učinil sem je z powinnosti a pro- swé swědomí: teď WM“ ještě jedno činím, a to z příčiny z té, že znám se člo- wěka již toho, že ten čas můj se blíží, kteréhož žádný minauti nemůž; neb již wedlé mých let wíce než dosti pán bůh nade mnau činí swé milosti. A protož nerád bych umřel, abych toho neměl byl WM“ oznámiti pro swé swědomí, což škodného WM“ znám, a co by mohlo škodného WM“ přijíti; poněwadž sem WM za pána přijal, na korunu WM“ dwa prsty wložil, sceptrum při korunowání WM" sem držel. Pak toto oznamuji, co se w tomto králowstwi děje: bych wypisowal co, wím že jest to WM“ wědomo; než nic dobrého a wedlé řádu a práw průchodu jejich ani sprawedliwého. Pak milý králi! Poněwadž WM pán bůh w dětinstwi bez WM“ wědomi králem učinil (málo toho slýcháno): jistě rač w něm míti naději, a jemu rač slau- žiti; WM“ jistě neopustí, jedné sami, ponèwadž WM“ rozum dal, neračte se opau- štěti, a škaredě, což máte swého dědičného, toho nezanedbáwati. Nebť jest již na času, a příliš welikém; ano skrze nedbanliwosti a roztržky mnohá králowstwí sau w nic přišla. Pak jak se nyní w Čechách děje, jistě k témuž jest podobné. Neb z malé jiskry welký oheň býwá, a lidé sau swého užitku hledajíc a ke zlému ho- towi, kdež jedné mohau znáti něco swého dobrého. A již já neznám, co se můž hůře již díti w tomto králowstwí, než se děje; a toho neubýwá, než přibýwá. Račte před se wzíti Šweycary, weč sau wešli, a od kterých časůw tak trwají, žádnému nejsauc poddáni, a málo jest králů okolních, aby jich neužíwali. Pak wíceť jest české králowstwí i mocnější nežli Šweycaři, třeba se za času opatřiti! 10 *

Strana 76
76 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Neb rač mi jistě wěřiti, cožť se koliwěk dlí, nechžť WM troštuje kdož chce jakž chce, nic WM“ dobrého není. A jestli tohoto králowstwí Českého sobě w řád neráčíte uwésti, wedlé zdání mého i w Uherském bezpečně nestanete. Dosti najdete těch, žeť WM“ raditi budau: ale pilně WM“ sluší tomu se naučiti, a na to pamatowati, pro WM-li dobré radí, čili pod tau radau swé obmýšlejí, aneb někdo snad přátel swých. Listůw, wýstrah, toho wšeho WM můžte míti dosti, neb se slowa nekupují: ale k skutkům sluší hleděti. Nebožtík král pro swau dobrotu mnoho zlého sobě činil w těch králow- stwích, a o to jsem já JM“ dosti mluwíwal. Neb kdož jedné chtěl ustawičně trwati s JM“ mluwíc, wšecko zjednal; na swau škodu se JM' nic nerozmýšlel, každý JM utrwal mluwením. Obyčejůw wšech bych já WM“ přál, kteréž jest JM' při sprawedlnosti i jináč zachowáwal; než toho bych WM“ nepřál, abyste sebau jinák w swém kralowání neměli wládnauti, a tím pánem býti, a mocně (křiwdy lidem nečinice) kralowati, a rozkazowati, aby to lidé znali, že pána mají. A tak WM“ dobře bude i WM“ poddaným. Tímto swé psaní zawazuji: nemůžli WM tak w náhle býti w těchto zemích pro tuto ránu boží, ale račte psáti listy hrubé a pokudž přisluší i důtkliwé, wšem stawům jeden, a každému stawu zwláště opět jeden list, aby byli dwojí listowé; přikazujíc pod milosti: aby takowých šech nesnází mezi sebau nechali, a pomst sobě sám žádný aby nečinil, že WM k každému, jestliže kdo komu co přečinil, se tak zachowati ráčíte, jakž na koho slušeti bude. Pakliby kdo chtěl mimo toto psaní to před se bráti, že WM to znáti ráčíte, žeby rád w tom WKM“ zlé způ- sobil, a jistě že toho bez pomsty neráčíte nechati, jestliže to kdo přestaupí. Neb tu wíru máte, že se najdau ti, kteříž na swau wíru pomnějí, a WM jako pána swého milují, a takowého lotrowstwí WM“ pomáhati budau mstíti. Ex Hranic, fer. IIda ante Luciae 1520. (Nr. 113.) 7. Panu Artlebowi z Boskowic, neyw. heytmanu markrabstwj Morawského: pjše, že k wůli Stawůw Morawských wěrně a snažně gednal se Stawy Českými, a napomjná geho, aby w gednánj o berni zemskau opatrně se měl. W Pardubicjch; 1520, 4 Jan. S. s. W. ur. p. p.*) a příteli můj milý! Zdrawí i wšeho dobrého wěrně- bych Wám přál. *) To gest: „Službu swau wzkazugi, urozený pane, pane“ a t. d. a tak i w pozděg- šjch psanjch čjsti se má.

Strana 77
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 77 Byl sem wždycky ten, že tomu markrabstwí, (z kteréhož předkowé moji od dáwních časůw pošli sau, též i já z nich z milosti boží), rád sem slaužil z dáw- ních let; a kdyby měly rozwažowány býti služby mé té zemi, jistě mělyby jinák wáženy býti od mnohých. Neb sem neslaužil osobě ani stawu, ale wšem stawům a wší obci té země. Pak nechžť se rozwáží to psaní, kteréž jest mi se stalo do králowstwí Českého, kteréž sem s králowstwím Českým jednal s waší wšech wůlí, a jednal sem, pán bůh zná, wěrně i dosti pracně; pak pro dobréli zemské, čili proč pro jiného, to rozwažte. A protož jest těžké k takowým wěcem přistupo- wati, kdež člowěk nezná odplaty, a nerci odplaty, ale ani wděčnosti. Neb jakž jsem žiw nehledal sem žádného užitku swého z té země, než swým nákladem abych jí dobře činil, cožbych mohl; a jistě sem tak činil, a zlé jí bohdá z aumyslu nebudu činiti pro žádného. Neb jsem jist od pána boha odplatau za swau upřím- nost, nebudeli od žádného jiného. Pak kdež mi píšete, což se té berně dotýče, jakau ste knězi Karlowi dali odpowěd: mně se dobře libí, ale byť byla tužší, pomyslíce na zápis nebožtíka krále, kterýmž on syna swého, krále našeho nynějšího, zapisuje, abyste byli to powěděli, poněwadž jste swobodni, že za to prosíte, abyste z swých swobod wywozowáni nebyli. Neb milý pane hejtmane, hleďte toho w swém hejtmanstwí, aby na tu zemi žádná neswoboda mimo řád a práwo nepřišla. Neb při tohoto pána mladosti jest jiný způsob, nežli bychom měli pána rozumného; neb pod tímto pánem každý jedná swé wěci a pánu tomuto nic užitečné. Pak což se té berně dotýče, panu Adamowi sem já wšecken swůj aumysl powěděl, a při tom toho necháwám. A bych měl co jiného psáti, zdánj swého, mně se to dobře líbí, jakž jest zřizeno. Než budauliť chtíti dwa neb tři pleticháři mezi wámi se tu wytrhnauti, neukazujíce nic dobrého té země, než aby mezi lidmi ne- swornost působili, — jakož se to pohříchu tyto časy děje u wás i jinde, a není diw- né, za Mojžíše to bylo, i po Mojžíšowi za pána Krista, — než jáť wedlé obce wšech stawůw, co jest dobrého toho markrabstwí, stojím a stanu rád; a Wám pane hejt- mane, což k auřadu Wašemu má jíti, co jest dobrého krále p. n. a té země wšech stawů, mnau bohdá nic sjíti nemá, (ježtobych) já to mohl znáti, že jest dobré. Ex Pardubic, fer. IV. ante Epiphaniae Domini, 1520. (Nr. 1.)

Strana 78
78 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 8. Panu Petrowi Slepotickému: odpowjdá na stjžnost geho, že poddaného geho pro zlo- činy byl do wězenj saditi dal. W Pardubicjch, 1520, 4 Jan. Pane Petře, kmotře milý! Jakož mi píšeš o toho lotra swého, já, co sem řekl panu Přibkowi, tak sem učinil. Ale aby wěděl, že ten lotr twůj oblaupil mi dwě ženě, a oblaupil mi žida, s jedným Hradeckých člowěkem, a to bez mučení wyznal; a to což pobral ženám i židu, to se wšecko u něho w domě našlo. A k to- mu máti jeho, ta pálením hrozí Sezemským. Pak milý pane Petře, pohlediž na ten řád swých lidí! Můžeš mi wěřiti, žeť bych se tobě rád zachowal: ale takowá lotrowstwí, chcešli ty je trpěti, jáťbych tobě toho nemohl ani žádnému wytrpěti. Pak já tobě toho člowěka chci rád wydati; chcešli ty mu co dáti za jeho skutky učiniti, toho máš wůli. Než ty se jím dobře ujisť, a tau babau také; jestli- žeby mi se co od nich stalo, já bych o to k jinému nehleděl, než k tobě. Ale jistě musíš lepší péči míti o swých lidech; ač jich máš málo, ale lotr jeden můž nakaziti mnoho jiných, ne twých, ale i mých i jiných. Já tebe prosím, přihlédej k nim jináč. Než ten, kteréhož měl kat tázati, neznal sem by w čem welmi winen byl, než že sausedu kolo ukrad. Pak zespolka katu ať wšickni zaplatí, jinák puštěn žá- dný nebude. Měšťanům že sau oni dali. Ex Pardubic, fer. IVta ante epiphaniae Domini, 1520. (Nr. 2.) 9. Měšťanům Chrudimským: aby měli strpenj, až se na přjčinu stjžnosti gegich wyptá, W Pardubicjch, 1520, 4 Jan. S. s. w. maudří a opatrní páni Chrudimští, přátelé milí! Té wěci já swědom nic nejsem; než až se na tu wěc wyptám, jestližebych co činil proti práwu a řádu w této zemi, tohobych se nerád dopustil. Pakli také sprawedliwé jest, to wám oznámím; jedné toho mějte strpení. Ex Pardubic, fer. IVta ante epiphaniae Domini, 1520. (Nr. 3.)

Strana 79
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 79 10. Panu Zdeňkowi z Waldšteina a na Hořicjch: o nesprawedlnosti té stáwky, kterauž gistý pan Bohuslaw na lidi páně Wilémowy učinil. W Pardubicjch, 5 Jan. S. s. W. ur. p. p. a příteli můj milý! Jakož mi píšete o jakéhos pana Bohuslawa, — já newím, pan Bohuslawli jest, čili Bohuslaw, — toho já při tom necháwám. Než, bych já wám na waše psaní měl dlauhau odpowěd dáwati, té pře nejsem swědom; ale Běškowec, kteréhož dotýčete w swém psaní, ten wám oznámí, jaká jest to wěc. Jakž jsem já zprawen, on má o to konec zde na Par- dubském práwě; jakož tomu z jeho psaní wšemu wyrozumíte. Pak wedlé toho mně se zdá, pane, že jest se na mé lidi nesprawedliwá stáwka stala od něho, a (že)byste se mèli na to lépe poptati. Neb wíte dobře, že já wás sobě hledím se wšech stran šanowati, i lidi waše. Pakliby mi se takowá wěc od wás dála, byla- liby odplata k tomu podobná, mnauby to nepřišlo. Ale prosím, ať toho není. Ex Pardubic, fer. V. ante epiphaniae Domini 1520. (Nr. 4.) 11. Panu Janowi z Rosenberka a na Strakonicjch, mistru přeworstwj Českého a hejt- manu krage Prachenského: aby se konečně rozhodnul, chceli gemu postaupiti dědin těch, kterýchž páni z Pernšteina k založenj wětšjho rybnjka potřebugj. W Praze, 19 Jan. S. s. W. ur. p. p. a příteli můj milý! Přálbych wám, byste se dobře měli a zdráwi byli. Jan syn můj píše mi, že ještě konce žádného nemá o to Přílučsko, a že wám ještě píše o tu wěc. I milý pane a příteli! neznáteli swé škody na tom, jakož já w prawdě pra- wím, že neznám škody, než znamenitý užitek wáš: račtež nám také příti toho, což jest s waším užitkem, abychme my sobě také užitek udělali, jakož jistě s welikým nákladem musíme jej dělati. Ač bez toho můžem rybník tu udělati, ale tak do- statečného bez wašeho nemůžem. Pak já wás prosím, jako pána a přítele swého milého, co jest s waším užitkem a bez waší škody, že to pro nás učiníte. Pakli znáte na tom škodu swau, jistě tébychme zaumysla žádati nechtěli. Pak ráčiteli nám toho příti, wydejtež přípis, jakau jistotu wám na to máme udělati; uděláme rádi, a což díme aneb se

Strana 80
80 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. zapíšeme, to také tak držeti budeme bezewšeho přerušení; a já i synowé moji což budem moci pánu starému i wám k wůli kdy učiniti, uděláme rádi. Odpowěd nám dejte již konečnau, abychme již o to mohli konec míti aneb nemíti, abychme se tím již uměli zprawiti. Ex Praga, fer. V. post festum Priscae. (Nr. 5.) 12. Panu Beychorskému: hágj p. Wiléma Waleckého, i p. Wogtěcha syna swého, proti křiwému geho nářku. W Pardubicjch, 1 Febr. Pane Beychorský, příteli milý! S twými swádami a s twými nesnázemi já nic činiti nemám. Než staré příslowi jest: kdo čeho hledá, že to rád nalezá. Což se Waleckého pana Wiléma dotýče, toho já newím, jestli on Wojtě chůw služebník, či není. Než předkowé jeho i otcowé jejich wždycky sau nám rádi slaužili; a my sme jim powinowati pro ně, cožbychme dobrého mohli, jim či- niti; ponèwadž jsau toho nikterakž neztratili proti nám. Kdež pak téhož Waleckého lotrem dotýkáš: o žádném lotrowstwí o něm ani o jeho rodu jak jsem žiw sem od žádného neslýchal, než že sau se zachowá- wali wždycky jako na dobré, urozené a starodáwní wládyky sluší, a to sau i skut- kem okazowali na wšech místech. A protož pokudž naň toho nedowedeš, což píšeš, já ho za toho nedržím, a tobě toho newěřím, by prawdu psal. Což se Wojtěcha dotýče, syna mého, kdež píšeš, žes mu weliké služby činil: já jich nic swědom nejsem, a bojím se, ani jiný žádný, ani ty sám. Než žeby k němu chtěl něco promluwiti, — toho já newím co. Ale to já mu ozná- mím; a by ty pak chtěl mlčeti, já za to mám, že on mlčeti nebude, než že se toho na tobě dowi. Ex Pardubic, fer. IV. ante purificationem b. Virginis. (Nr. 6.) 13. Měšťanům Kutnohorským: omlauwá se, že gim proti rozkazům králowským raden a pomocen býti nemůže. W Pardubicjch, 5 Febr. S. s. w. maudří a opatrní páni Horníci, přátelé moji milí! W prawdě to- mu můžete wěřiti, že možnau wěc pro wás a wám k potřebě waší každau rádbych udělal: než já, jakož jsem w tomto králowstwí bytem swým, toho sem se wždycky wystříhal, abych s wěcmi králowskými a zemskými mnoho činiti neměl, a na se

Strana 81
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 81 jich newtahowal; než k obecnému dobrému pomáhati wedlé jiných i raditi, pokudž mi pán bůh toho kdy popřál; tak sem činil, a takbych se ještě rád zachowal. Pak rozuměti dobře můžete, proti psaní pánu swému, bych já měl jaké rady dáwati, slušeloliby mi to učiniti; to sobě sami rozwažte. Než toto mohu wám psáti, že pánu swému poddanost sme slíbili zacho- wati, a JM' nám má zase slib učiniti, při našich práwích a při našich swobodách nás zachowati: a pokudž jsme my JM“ powinowati to držeti, což sme JM" slíbili, tolikéž nám JM' powinowat držeti, což nám JM' slibil aneb slíbiti má. Pak wašich práw a wašich wýsad já nic swědom nejsem: než wěřím tomu, že jste tak rozumní lidé, že swau wěc umíte tak před se bráti, aby wám wašich swobod neubýwalo, a swému pánu abyste poddanost zachowali, jakožto z nás kaž- dému přisluší učiniti, a téhož zase abyste u swého pána hledali, aby se k wám též zachowal. Dat. Pardubic, dominico ante Dorotheae. (Nr. 7.) 14. Knězi biskupowi Rabskému a knjžeti Karlowi z Minsterberka, poslům králowským w Čechách: zwe ge do Pardubic i po odgezdu swém odtud, a odpjrá se ge- dnánj se stawy krage Hradeckého w přjčině p. Mikuláše Cerhenického. W Pardubicjch, 5 Febr. Důstojný w boze otče a oswícené kníže a páni, páni přízniwí a přátelé moji milí! Wašim Milostem službu swau wzkazuji. Kdež mi WM kníže milé ráčíte psáti, že byste u mne ráčili na Pardu- bicích w středu býti, w tuto nejprw příští: i račte WM' wěděti, že já dnes ko- nečně musím před se jeti k Krumlowu, a toho obmeškati já nemohu pro žádnau wěc nikterakž. Než ráčiteli WM na Pardubicích ležeti, dadí WM“ což budau miti. O knězi biskupowi JM“ jáť sem se nadál že již JM' dáwno minul; neb jest mi ráčil powědíti, že JM' má tři cesty před sebau, a nic mi neráčil konečného po- wědíti. Pak jestliže WM ráčíte býti na Pardubicích: račtež býti hospodářem, a račtež sobě rozkázati což jest; WM“ wèrně toho přeji. Což se pana Mikuláše Crhenického dotýče, račte wěděti, k žádosti toho kraje wšech tří stawůw wedle nich sem stál. Pak bych já mèl ty wèci jednati, stoje wedle nich, wšak by mi se k ničemuž to netrefilo. A také jsau nějaká slo- wa učiněna od pana Mikuláše wedle jejich zpráwy; malá nejsau, kteráž se tak ne- nechají. Než w prawdě mi račte WM' wěřiti toho, že bych já panu Mikulášowi Crhenickému z aumysla nic zlého nepřál; ale pro pana Mikuláše ani pro žádného w swètè wrtlákem nebudu. 11

Strana 82
82 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Krále JMu nic já se daní neprotiwím; a poněwadž o tom zřízení zemské jest, by mimo to chtěli co kraj Hradecký před se bráti, ježto by proti řádu a prá- wu bylo, tomu já newěřím, by oni to před sebau měli; a také toho bych já jim pomáhati nechtěl, ani powinowat byl, coby proti králi JM“ a proti zřízení zem- skému bylo. Ex Pardubic, dominica ante festum s. Dorotheae virginis, 1520. (Nr. 8.) 15. Panu Jaroslawowi z Šellenberka, neyw. komornjku králowstwj Českého: že wolen gest kaupiti zbožj Kunstatské a Walecké od p. Zagimače z Kunstatu, jedné aby mu registra gegich poslána byla. W Pardubicjch, 5 Febr. Službu swau wzkazuji, urozený pane, pane a příteli můj milý! Přálbych wám abyste se dobře měli. Což se Kunstatu dotýče, psaní swé w paměti máte, kteréž jste mi učinili, k tomu i roky položiwše. Jestli že wám kdo to za to dá, předkem pro wás, já toho panu Zajimači rád přeji; než mnauť se ten kupec nenajde, tim se zprawte. Než já již do Morawy jedu, ač wůle boží bude, můžli co o to zjednáno býti, aby se tím neprodléwalo, pro pana Zajimače. Pošlitež mi registra hned Kun- statského zboží i Waleckého spolu; a když registra budau, coby za Kunstat i za Walč mohlo dáno býti, a na jaké roky, toho já wám oznámím k suchým dnům, beze wšeho tržení, že se wíce za to nedá; již pak pan Zajimač toho wůli bude míti, dáti aneb nechati. A přitom s kterými swrchky na zámcích aneb we dwo- řích chtělby prodati, toho aby cedule při registřích hned poslána byla. Neb o to wíce žádných tržení, mimo mé wám oznámení nebude, ač ta wěc bude moci na konci postawena býti mnau; pakli by nebyla postawena na žádném konci, bude se pan Zajimač wěděti čím zprawiti, nebude mně potřebí wám nic oznamowati; tím se zprawíte. Než prosím wás nemeškejte registry, ať za mnau posel hned jde bez meškání. Než proto zwláště Kunstatské zboží postawte, a zwláště Walecké. Ex Pardubic, dominica ante Dorotheae, 1520. (Nr. 9.) 16. Témuž panu Jaroslawowi z Šellenberka: o týchž statejch, že gednoho bez druhého kupowati nechce. W Krumlowě, 16 Febr. Službu swau wzkazuji urozený pane, pane a příteli můj milý! Abyste se dobře měli, wěrně bych wám toho přál.

Strana 83
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštena r. 1520. 83 Jakož mi ráčíš psáti, což se Kunstata dotýče, že mi registra ráčíš poslati třetí neděli w půstě: w tom buď wůle waše. Než já jsem o tu wěc mluwil s tě- mi, kdež mně se zdálo, wedlé toho jakž jsau semnau mluwili, žeby kaupili: toho se jim nezdá hned kupowati, tim se zprawte. Než já bych to kaupil, jestliže bude pan Zajimač chtíti prodati obé spolu; jednoho bez druhého bych nekaupil. A to bych já již Wojtěchowi synu swému poručil, kdybych registra widěl, co za to chci dáti, a wíce nic, beze wšeho trženi. Pak pan Zajimač již měj wůli, to dáti tak neb nechati. Než já nadto již žádných tržení wíce činiti nebudu: neb jistě pána nemyslím oklamati, a sám se toho také chci wystříci, budeli mi toho pán bůh příti. A protož bych rád, abyste mi re- gistra prwé poslali, nežby Wojtěch do Prahy odjel, a přitom i swrchky sepsané, s kterými by to chtěl prodati: aby hned pan Zajimač wěděl, máli z toho co býti, či nic, aby se tím uměl zprawiti. A o zpráwní list již také aby se pan Zajimač staral, jestliže z toho bude míti co býti, aby mi list zpráwní udělal podlé obyčeje markrabstwí Morawského. Také wám toto oznamuji, čeho jsem se uptal, že pana Zajimače hned po- ženau z Kunstatu, a požene jej pan Kuna, pan Heralt, i o ledajakých jiných pů- honech se slyší, ale o těch jistě já newím; než jistě tento půhon proto ať se lehce newáží. Oznámím já jej wám po Wojtěchowi, že se budete uměti tím zpra- witi, a na to pomysliti před časem. A já také, čemuž budu rozuměti, rád pro wás panu Zajimačowi powim. Ex Krumlow, ſeria Vta post Valentini. (Nr. 10.) 17. Hraběnce ze Sw. Giřj a z Pezinku w Uhřjch: že gj nynj giž raditi nemůže, ana dřjwe rady geho neposlauchala, a wšak gj o Slawkow dobře tušj. W Krumlowě, 20 Febr. Wysoce urozená paní, paní milá! Službu swau WM“ wzkazuji. WM“ bych přál zdrawí i wšeho jiného. WM w paměti dobře máte, když ste ke mně ráčili do Olomuce poslati, žádajíc mne též za radu. W prawdě mohu říci, že jsem WM“ tolikéž radil, co bych sám sobě raditi směl, znaje způsob obyčejůw i práw lidí w králowstwi Uher- ském. WM jiný ste způsob ráčili před se wzíti: dejž pán bůh, aby WM“ k do- brému přišel, wěrně bych toho přál! Což se listu králowského dotýče, jméno jest JM“ a pečet, tomu wěřím, ale jinému ničemu. 11 *)

Strana 84
84 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Kdež mi ráčíte psáti dále, co se Slawkowa dotýče: račte to WM‘ u sebe rozwážiti, pokud by mi takowá rada přislušela; poněwadž jsem já od WM“ mlu- wil na ten čas, když ste se Slawkowa odříkali skrze usta má. Pak bych měl zase zpátkem raditi, snadby mi řečeno mohlo býti od těch, kohož se to dotýče: „wšaks ty takto mluwil a takto“ — i rád bych se toho uwarowal. Než toto já WM“ oznamuji, ale nic zajisto, než tak jakž při mně rozum jest: já tu naději mám, že Slawkow wysaudíte; ale jak jej wysaudíte, aneb na jaký způsob, toho mně se nezdá wypisowati, aniž umím. Neb já s takowými saudy nemám nic činiti již. Než jáťbych WM wšeho dobrého přál. A také já rád budu mluwiti s těmi pány i s wládykami; ale u mne jest to, bych já s nimi i nemluwil o to, že oni proto na swé přísahy jináče neučiní, než což jest sprawedliwého. A také mně se nezdá, by tím mělo protahowáno býti. Ex Krumlow, feria IIda ante cathedram S“ Petri. (Nr. 11.) 18. Panu Jaroslawowi z Šellenberka: opět o statejch Kunstatském a Waleckém, i o pů- honech, kteřj pro ně na p. Zagimače se chystagj. W Prostěgowè, 29 Febr. Službu swau wzkazuji urozený pane, pane a příteli můj milý! Přálbych Wám, abyste se dobře měli. Což se dotýče Kunstatu, již jsem já Wojtěchowi synu swému o tom o wšem poručil. Což se toho půhonu páně Heraltowa dotýče, poručil jsem také Wojtěchowi synu swému, že on již Wám toho wšeho zpráwu učini. O druhém půhonu Wám také oznamuji, jak jsem zprawen, že ho Hřiwin chce pohnati, ale toho newím z které příčiny; pak již Wy se dále tím zprawte. Než jestliže se budu moci čeho wíce uptati, toť já Wám oznámím rád, i wšecko pro Wás rád učiním, což mi jest možného, jako pro swého milého pána a přítele. Což se toho kupu dotýče Kunstatu a Walče, již můžli ta wěc býti do- konána a smluwena, chwála pánu bohu! pakli nemůž, proto já Wám což budu moci w tom prospěti i poraditi, rád jistě wšecko učiním, tím jisti račte býti, Wám a pro Wás i panu Zajimačowi. Ex Prostějow, feria IVta post festum S“ Mathiae. (Nr. 12.)

Strana 85
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 85 19. Panu Adamowi Polickému a Wilémowi Prusinowskému: aby k tomu wedli na sněmu Stawůw Morawských, aby Uherským pánům w Morawě na pomezj Uherském osazowati se dowoleno nebylo. W Prostěgowě, 3 Mart. Pane Adame, a pane Wiléme, přátelé milí! Z žádné wšetečnosti tohoto psaní wám nedělám, než obmýšlím wěc swau a potomkůw swých toho statku, kte- réhož mi pan bůh ráčil půjčiti do wůle swé swaté; ač wedlé mého zdání mohlo- by se též trefiti w zemi této obywatelům, jako i mně, jestliže já se na tom ne- mýlím. A to to: wědomá wěc jest, že toto markrabstwí s Uhry o meze wždy činiti mají, mnohé a diwné nesnáze před se berauce a o to se pokaušejíce, kudy by co k Uherskému králowstwi přitáhnauti mohli od této země. Pak to jest wždy opatrowáno býwalo, aby se Uhří pod žádným způsobem w této zemi nesadili; jakož pak pan Štefan wšel w Kroměříž, jiní wešli w Tře- bíč, we Hradiště. Pak jednáním (mohu říci) mým, z daru pána boha wšemohau- cího, wyweden jest z Kroměříže pan Štefan, wywedeni jsau z Hradiště i z Tře- bíče: ač mi jest to nikdá nebylo od země poručeno, jakož pak i hněw sem skrze to měl od krále nebožtíka pro těch 8 tisíc, kteréž sau na Špimberku připsány pánu Mezřickému nebožtíkowi, aby kněz biskup k Kroměříži mohl přijíti, jakož se tak stalo. Pak nyní slyším, že se Uhrům dopauští při tom pomezí saditi, i statky sobě znamenité kupowati: pak skaupíce oni statky při pomezí, nebudeť se jim potřeba o meze sauditi; to nejprw ujmauc, potom dále se potáhnau. K tomu slyším, čeho sirotkům i pánům některým nechtělo se příti, při práwě aby poručníky činiti mohli: Uhrům se přeje, že činí. By snad páni i wládyky na tom té země užitečného neznali, snadby toho nedopauštěli. Ale já nerozuměje užitku, a maje statek w té zemi, z té příčiny píši. Bych já chtěl, aby w lidi to wnášeno bylo, toho není potřeba: než oznamte mé psaní knězi biskupowi, panu hejtmanowi a panu komorníkowi jim samým. Krátce mi wěřte: w Uhřích žádné naděje nemějme, by nám co dobrého přáli, aneb o nás co dobrého myslili: nébrž při tomto mladém pánu nic se dobrého nenadějte, než spletkůw kudyby nám nadělati mohli, a tuto zemi a obýwající w ní našemu pánu zhyzdili w JM“ mladosti, o toť jistě péči míti budau. A České krá- lowstwí, i markrabstwi Morawské, i knížetstwí Slezské, coby neyméně mohli o swé wěci s naším pánem před Uhry jednati, a wšech jednání před nimi prázni býti, (neb se tu nejedná s králem, ale s Uhry se jedná), mně se zdá, žeby tím sobě žádné škody neudělali.

Strana 86
86 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Já se i toho bojím, že pro užitky swé lidé budau se w Uherská jednán plésti, a těmto zemím by se zle tudy nedálo, jestliže my se toho wystříci ne- budem chtíti. Těch pánůw proste, ať mi tohoto mého psaní w nic zlého neobracují wšakť já se w žádná jednání nedáwám, aniž bohdá dám. Než čehož mi pán bůl půjčil do wůle swé, rádbych to opatrowal, netoliko w swé žiwnosti, ale i po swe smrti. A té zemi, w kteréž sem se rodil, pán bůh zná, žebych jí wšeho dobrého přál. Datum Prostějow, sabbato ante translationem s. Wenceslai. 1520. (Nr. 13.) 20. Panu Janowi z Pernšteina synu páně: aby na Sněmu Morawském zřjzenj o Židech kdež gim nesnesitelné gest, zmjrniti hleděl. W Prostègowě, 3 Mart. Jane synu milý! Což se Židůw dotýče, jakož pan Adam mi ukazowal zří- zení o nich, které by mělo ustanoweno býti, což se lichwy dotýče, to mně se dobře zdá. Ale což se dotýče půjčowati lidem, aby nepůjčowali, lečby od pána swého list přinesl, aneb konšelé z té dědiny aby s ním přišli, to není možné aby to býti mohlo. Než to jest možné, kdež Židé jsau buď w městě neb w městečku, konšelé aby o tom wěděli, a ten člowěk aby před nimi stál, kterémuž se půjčuje, a to aby se zapsalo. Mněť do Židů nic není, jáť toho pro Židy nepíši, než píši to pro lidi swé, kteříž pod winohrady jsau, žeby nám musily winohrady pustnauti, by tak mělo býti. Neb Faitlowi jsau nyní dlužni samému na čtyři sta kop w Blučině. Pak když se jim nic neurodilo, i nic od nich newzal, a udělal s nimi tu milost, že jim čeká. A dáli pán bůh lepší čas, že se budau moci zase oprawiti. Ale hned též letos duchowní i swětští z měst i odjinud půjčíwali na wina pět kop miš. na desítiwěderní bečku na mé panstwí i na jiná. Než uředníkť se dosti špatně na to ptal. A někde čtyři kopy jedné půjčíwali na jiná panstwí na bečku. Pak mně se zdá že jest to třikrát wětší lichwa než židowská. Pak by to uloženo na Židy tak bylo, jako sem já u pana Adama widěl, netřebať by jiné psoty bylo na lidi naše, kteréž pod winohrady máme. A protož to wěda, mluw o to. Neb já rád ke wšemu swolím, což jest sluš- ného: než bych já měl jiné wzděláwati a sám se i lidi swé kaziti, tohoť neudělám, než proti sprawedliwému nebudu.

Strana 87
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 87 A nechtíli Židů míti w zemi, proti mněť to nic nebude; wšak tak aby jich wšickni neměli. A přitom na duchowní i na swětské aby uloženo bylo, aby ži- dowských lichew nechali, jakož nyní wětší berau (kteréž jsem napřed napsal) nežli Židé. Pak dopustilliby se jí kdo, buď swětský aneb duchowní, jak se k tomu máme zachowati, a na jakau pokutu má upadnauti a trestání. A ještě sem se uptal, když sem tento list psal, že půjčují jednu kopu miš. na tři wědra wína, a ti se mohau jmenowati, kteří jsau to. A to prwní léta jsau činili, a ztèžka i létos toho nečinili. Pak promluw o to s panem hejtmanem a se pány, ať ráčí tak ustanoweni dělati, coby lidem bylo možné držeti. Datum Prostějow, sabbato ante translationem s. Wenceslai, 1520. (Nr. 14.) 21. Panu Ladislawowi ze Šternberka, neyw. kancléři: prosj za pány Prusinowské, aby gim list králowský na hrad Cimburk z kanceláře bez taxy wydán byl. W Prostègowě, 4 Mart. S. s. W. u. p., p. a bratře můj milý! Wěrně bych wám přál, pán bůh zná, wšeho což byste na pánu bohu žádali. Já zde w Prostějowě ležím u lékaře. A wěřte mi, bych byl nejel a obrátil se do Čech, nepodobné bylo, abych žiw měl zůstati. Než pánu bohu jest wšecko možné. Než Čeněk můj, kterýž mi byl welmi potřebný služebník, ten mi zde umřel. Můj milý pane bratře! Pan Wilém Prusinowský s bratrem swým Přemkem, kteříž mi z swé mladosti wždycky rádi slauží, zjednali sobě u krále JM“, jest ja- kýsi zámček w horách, Cimburk mu říkají, k kterémuž málo wíce jest než nic, kterýž drží Franc w některém stu, kterýž jim tu přileží, že jim král JM' ráčil jej dáti k dědictwi práwo swé, kdež kněz Karel je toho zprawil, že s wámi o to zjednal, i wám to oznámil, jakož i list jeho wám se posílá. Kněz Karel maje weliké wěci činiti, malé by snad zapomněl, a jim by škoda byla. Protož můj milý pane bratře, prosím wás jako swého milého pana bratra, že jim ráčíš list na to dáti wedlé přípisu tohoto, a neráčíš od nich nic od listu bráti. Neb jistě znám že není zač, a bych znal zwláštně zač, wěděl bych jaký způsob w tom zachowati. A také jsau ti, kteříž mi z swé mladosti wždycky rádi slauží, a wám toho také budau rádi zasluhowati. Prosím že po tomto poslu jim tu wěc již pošlete, ač jest wám možné. Ex Prostějow, dominico translationis s. Wenceslai. 1520. (Nr. 15.)

Strana 88
88 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 22. Panu Prockowi Malému z Cetně, sekretáři krále Polského: omlauwá se, že ho lidé páně w noci do Prostěgowa města newpustili. W Prostègowě, 8 Mart. Pane sekretáři, pane Procku, příteli milý! Jan lékař, u kteréhož já zde dosti těžce nemocen ležím, zprawil mne jest, žes w noci přijel k městu tři hodiny na noc, a že tě do města nechtěli pustiti: o tom mně nic wědomo není. Než jest tak, že žádného do města přikázal jsem w noci nepauštěti w přítomnosti swé i bez sebe, leč hejtman města, kterýž by tu byl, o tom aby wěděl, a k tomu wůli dal. Ale tomu není nic powěděno. Pán bůh zná, že w tom má wina žádná není. Neb králi JM“ Polskému moji wšickni zámci, po swém pánu wymíně dědičném, mimo wšecky jiné pány w swětě, otewříti, i jinák s nimi učiniti, učinilbych pro- JM“ dobré, to cožby mně možného bylo. Přitom mi prawil týž mistr Jan, že by měl mluwiti, že máš ke mně od krále JM wěřicí list, ale že ke mně jíti nechceš; toho wůle twá při tobě byla jest. Ale, by mně král Polský (ač poddaný JM“ nejsem) k tobě co poručil, nerci na wěřicí list, ale i ustně, jáť bych k tobě šel, a za to bych se nestyděl. Pak pane Procku, jistě w prawdě prawím, nerci skutkem, ale myšlením tobě jsem k to- mu příčiny nedal, aby k mé lehkosti (snad se tobě tak zdá) měl takowá slowa mluwiti; newím tomu co říci, než musím to pánu bohu poručiti. Králi Polskému JM“ neztratímli já se tau příčinau, kterážby hodna byla JM“ do mne, newím co ty na tom máš, žeby mi rád zle činil; kdež úfám pánu bohu, že mne pán bůh z toho wyswobodi před tebau. Ex Prostějow, feria Vta ante Cyrilli et Methodii. 1520. (Nr. 16.) 23. Panu Hynkowi Rokytnickému: o nesnázi, kteráž jest mezi njm a pánem o meze na statku Towačowském. W Prostègowě, 17 Mart. S. s. W. u. p., p. šwagře a příteli můj milý! Zprawen jsem, že nějaké ne- snáze jsau díl od wás, a díl od syna wašeho na auředníka mého Towačowského, což se kruntů mých dotýče a kruntů wašich. Auředníka proto má každý, aby jeho krunty a jeho meze opatrowal, a w ně se žádnému wtahowati nedal, a by jinák činil, neslaužilby práwě, a nebylbych mu toho powinowat trpěti, ani syn můj na mém místě. Pak jakžkoliwek ty wěci jsau, wystáwáli komu co na kom, práwo jest před rukama každému. Než já bych

Strana 89
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 89 rád nesnází prázden byl, i též znám na synu na swém; pakli nás jich nebude chtíti kdo zbawiti, newíme tomu co říci, než čehož sobě powinowati budem, bu- deli nám toho pán bůh příti, w tom se neopustíme. Pak já wám této cesty podáwám a wám ji oznamuji dosti w čas, že wše- cky meze, kde které s wámi máme, žádných newyměňujíc, chcem s wámi na ně wyjeti, nebuduli já, ale syn můj, a přitom dobré lidi míti, my z swé strany, a wy také z swé strany mějte. A co jest wám potřebí k tomu, buď swědkůw neb ji- ného, již wy se w tom opatřte, a my se také opatříme, pokudž nám toho pán bůh příti ráčí. A přitom nejsauli které lauky změřeny, ty také aby změřeny byly, a wšecky meze wšudy aby se obnowily, aby jedni druhým se do jejich statkůw newtahowali, než každý swého užíwej, což komu pán bůh popřál, anebo popříti ráčí. Pak již kdyžby ta wěc měla jednána býti, neb wy dejte synu mému dwè neděle napřed wěděti, když byste byli hotowi, aneb syn můj wám dwě neděle dá napřed wěděti, když hotow bude. Odpowěd mi dejte. Ex Prostějow, sabbato ante dominicam Laetare. 1520. (Nr. 17.) 24. Témuž p. Hynkowi Rokytnickému: o téže wěci, druhé psanj. W Prostègowě, 19 Mart. S. s. W. u. p. p. šwagře a příteli můj milý! Přálbych wám také wšeho do- brého. Což se dotýče té nesnáze, newím o tom wíce co psáti, neb sem wám prwé o tom napsal; wšak jsau při tom lidé byli jak jest bylo. Než mohlby syn wáš tak mnoho faukati, žeby snad lidé toho strpěti nemohli; neb k faukání mnoho sluší. Což se dotýče toho roku o ty meze: i jestli málo aby se dwě neděli napřed daly wěděti, i nechť jsau čtyři; a jestli málo čtyři neděle, nechť jest pět nedělí; a jestli i to málo, nechť jest i šest neděli: již sami to oznamte, pokudž wám se zdá, jedné aby již o to konec byl. Neb já se toho nikterakž nedopustím, aby mi se kdo měl pod jakýmkoli způsobem do mého wtahowati. Ex Prostějow, feria IIda post dominicam Laetare. 1520. (Nr. 19.) 25. Panu Jaroslawowi z Šellenberka, neyw. komornjku: opět o kaupi zbožj Kunstatského a Waleckého w Morawě. W Prostěgowě, 26 Mart. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Byste zdráwi byli a dobře se měli, toho bych wám wèrně rád přál. 12

Strana 90
90 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Jistě mi rač wěřiti, tak jakž sem Kunstatského zboží swědomý, a jakž sem je i kupowal sám, prawím w prawdě, že za ně dosti dáwá se, a cožkoliwek nad- to dá se, darmo se dá; a by mi nepřisedělo, prawím w prawdě, rač mi toho wě- řiti, žebych za ně nechtěl XII tisíc dáti. Kdež píšete, žeby rybníci se mohli dělati: milý pane a příteli! kdožť jest wás toho koliwek zprawowal, rač mi wěřiti, že newěřím, aby mohl místo ukázati, aby mohl haltéř udělati stálý. Důchody, kteréžs ráčil dáti sepsané w rejstřích, nechci o tom wypisowati nic, než, bych sobě neuměl rozwážiti, umím, tím jist rač býti. Já wěřím, že jest rozumně spisowal, kdo je spisowal: než proto já swým rozumem k tomu potud přistupuji, pokud znám, jak k které wěci přistaupiti mám. Jakož mi ráčíš psáti, že sem prawil, když jest jeden tisíc kop užitků, že stojí za dwadcet tisíc: gá se k té řeči znám i k každé, kdež co mluwím. Ale kteří jsau užitkowé w těch rejstřích, za mnohé nechtělbych dáti, kdyby wšecko byli jednostejní, deset tisíc za jeden tisíc kop, ač jich tu žádný nenajde tisíce. A bych nějaké howado byl, a ničeho swědom nebyl, tehdá bych musil tomu srozu- měti, jací jsau to důchodowé. A což se Walče dotýče, když je budete prodáwati, dadíli wám za ně nad to co, což wám dáwám, aneb ještě dadíli i to což já dáwám za ně, potom dobře zwíte. Než já sem Walče kaupil panu Bočkowi starému nebožtíkowi, kterýž byl na Kaunicích, za 2300 kop na miš. od Waleckých; ale bylo zhořelé. Pak na tom nebuď nic. Pan Zajimač wili co swého lepšího, nejwícť jest sobě powinowat tak učiniti, což jest jeho dobrého. Než jáť již o to wás wíc za- neprazdňowati nebudu, a sebe také, mimo to, což sem synu swému Wojtèchowi poručil. Ex Prostějow, feria IIda post dominicam Judica. 1520. (Nr. 20.) 26. Panu Ladislawowi z Boskowic, komornjku markrabstwj Morawského: o nezdrawj swém a spletcjch nowě w Čechách wzniklých, pro kteréž na knjžete Karla z Minster- berka nářek gde. W Litomyśli, 4 Apr. S. s. w. u. p. p. kmotře a příteli můj milý! Přál bych wám abyste se dobře měli a zdráwi byli. O wašem nezdrawi nerád slyším a pán bůh zná, že wám ho wěrně nepřeji. Já také nikam nemohu, a zle se mám na swém zdrawí, a hned prostě na nohy nikam nemohu, než kamž mne wedau; a nic mi nemohl mistr Jan na ty nohy

Strana 91
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštcina r. 1520. 91 pomoci. A ta nemoc jako wám jest, ta mi jest wždy předse, a nemám hned od ní žádného odpočinutí; ač mi někdy se polehčí, ale na krátký čas. Což se shledání našeho spolu dotýče, jistě žebych se rád s wámi shledal; a bylbych jeda do Čech k wám zajel, ale hned nikam nemohu w žádný schod, než co mne wnesau. A proto chwátám k Kasalowi, mohlliby mi co na ty otoky na nohách pomoci; pakli on nebude moci, tehdy musím se o to postarati, abych někoho rozumného mohl sobě zjednati: jakož slyším že w Míšni jest nějaký dosti rozumný člowěk, kterýž s tím dobře umí. Což se pak Českých wěcj dotýče, můj milý pane kmotře! hned jest se tu na žádný řád neptati, dokudž pán ten nebude, aby uměl swé wěci obmýšleti a swých poddaných také. A kdyžby jeho w zemi nebylo, aby jeden byl, kterýžby zemi zprawowal, a podstat měl dostatečných. Newím nic co se děje jiného, než to, že se lidí drahně zbauřilo wšech stawů o to, že jest se něco do sněmu připsalo, ježto o tom lidé newěděli. A to- mu odpírají, kteří jsau relatorowé, a toho držeti nechtí. Po wšech krajích sněmy mají; pak newím co z toho bude. A zámkůw jest již postaupeno králowských wě- řitelům, než berněť ještě na žádném konci není skrz tuto různici. Můj milý pane kmotře, důwěrněť wám píši, (ač já se w takowé wěci žádné nedáwám aniž bohdá dám), můžte mi wěřiti, žebych knězi Karlowi wšeho dobrého přál, i k tomu rád pomáhal, co by mi možného bylo. Než wěřte mi, že jest naň od lidí mnoho řečí, že tito spletkowé jsau skrze něj přišli. Přálbych knížeti toho, aby prostředky obmyšlowal; a chybíli se toho, potom pozná, že na tom žádného užitku míti nebude. I ač já o ničemž nic newím, jestli tak či není, než co od lidí slyším: z téť příčiny wám píši, poněwadž ste s ním w přátelstwi, a já jistě také JM“ dobré a poctiwé bych rád widěl. Wíc mi se psáti nehodí, z příčin hodných, a zwláště z té, poněwadž já se w nic takowého dáwati nechci. A také wězte, budeli pán bůh ráčiti, jedné málo se některak poopatřím na swém zdrawi, aumysl mám do Morawy jeti, a tu se s wámi shledám, budeli wůle boží; nebuduli moci jináče, ale bych měl k wám naschwále zajeti, učiním tak. Ex Litomyšl, feria IVta post dominicam palmarum. (Nr. 22.) 27. P. Strachotowi z Kralowic, hejtmanu na Koljně: aby poddaným páně za násilj a škody gim způsobené dosti učiněno bylo. W Pardubicjch, 7 Apr. Pane Strachoto, příteli milý! Auředníci moji, tak jakž sem zprawen, ozná- milíť jedno o bití, a druhé i o škodě lidí mých, kteréž sau se staly jim od lidí 12 *

Strana 92
92 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. králowských, kteréž ty máš pod swau zpráwau. Pak tak mne zprawují, že toho prostě nemohau míti, aby ta wěc srownána byla, a že jest i přestáno, kdoby toho měl ohledowati, a že to prostě na tobě schází. I milý pane Strachoto! já tebe prosím, aby ta wěc hned bez prodléwání ku konci šla a ohledána byla; neb w prawdě žebych tebe sobě rád zachowal. Znáš sám že to tobě sprawedliwě při- sluší, lidí králowských neopauštěti, a od nich také zase sprawedliwé činiti; i znám to sám, že tak činíš. Jakož některá wěc byla před tebau zašla, a protos tu wěc k konci přiwedl, a dobře a sprawedliwěs učinil. Pak znáš sám, nemohllibych já od tebe o tu wěc konce míti, čeho sem swým lidem powinowat. Neb lidé mi zmordowáni, a k tomu se škoda některým stala. To znaje, prosím, ať jest o to konec. Nebť ti lidé také přátely mají, kteříž jsau zmordowáni, i ti také, kterýmž se škoda stala. A já bych nerad widěl, aby z takowé wěci mělo co jiného zrůsti. Pakliby ta wěc hned ku konci nešla, a měla odkládána býti, již by to bylo pánu bohu i lidem wědomo, žeby ta wěc mnau nešla; a přišloliby co z toho jiného, má by wina nebyla. Ale prosím, ať toho není. Neb jistě ta wěc nikoli trpěliwá mně není. Pakliby to tebau scházelo, rozumělbych tomu tak, že se na mně i na mých lidech swé wůle hledá. Newědělbych tomu co učiniti; ačbych radši s kaž- dým sausedstwí to zachowal, kteréž jest sprawedliwé: ale kdožby pak toho na mně jináče hledal, to by má wina nebyla. Odpowěd mi dej. Datum na Pardubicích w bílau sobotu. 1520. (Nr. 23.) 28. Panu Janowi z Pernšteina, synu páně: o spletejch w zemi, a p. Wogtěcha, syna páně, též p. kancléřowu w nich se chowánj; též o kaupi statku od p. Rosemberka, mistra Strakonického. W Pardubicjch, 7 Apr. Jene, synu milý! O tohoto pána Strakonického já wždy nerozumím žá- dného konce. Než což se sněmu toho w Rakowníce dotýče, newímť nic jiného psáti. Způsob bratra twého ode mnes slyšel; rozum můj w něj nemůž, a we mne jeho. Méně se diwím páně kancléřowu obsílání, než jeho toho na se brání, kte- réž by mu se slušelo z mnohých příčin welmi wystříhati. Já se bojím, kdež se jemu zdá, že swau poctiwost obmýšlí, dejž pán bůh, aby tak bylo; — ale zlatník s šewcem dlauho swého řemesla nesrownají. Toho já již přitom necháwám; než za jeho rozumem já nepůjdu w této wěci. Že jest žena twá slehla, a pán bůh jí pomohl, wěrně jí toho přeji rád.

Strana 93
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 93 Což se pana kancléře dotýče, jáť swým rozumem od něho nepůjdu; leč- bych znal to, čehož bych od něho snésti nemohl. Ale té wíry já w něm nemám, a míti nebudu bez zwláštní příčiny sobě dané. Teď posílám přípis listu, co já panu kancléřowi píši. A již prosím tebe, uhoď s tím panem z Rosenberka, máli co býti, ať jest: pakli nemá, ať není. Než lépe jest mu hotowé peníze dáti, nežli mu statek tam kupowati, a we dsky mu klásti: nechžť on sobě sám kupuje, jakž umí. Ex Par- dubic, sabbato ante pascha, annorum oc. (Nr. 24.) 29. Panu Ladislawowi ze Šternberka, neyw. kancléři: o wěcech obecnjch oswědčuge se, že setrwá we swém dáwnjm upřjmém aumyslu, aniž od kohokoli zwiklati se dá. W Pardubicjch, 7 Apr. S. S. w. u. p. p. a bratře můj milý! Wšeho tohoť bych wám rád přál, čehož wy sobě sami přejete. Žádného přátelstwí, ani rozum k tomu mne nenawede, abych komu k wůli bez příčiny sobě dané, a jistě nemalé, ale příliš weliké, jinák nerci činil ale my- slil, než tak s wámi dokonati, jakž sem počal. Což se toho sněmu Pražského dotýče, jak jest on koliwěk rozweden a z kterých příčin, a kde jest toho příčina, oznámiž pán bůh wšem lidem. Neb ne- toliko samého krále pána našeho, ale wší obce škodliwě se dotýče. A které wěci obecné tajně se jednají, a pod podobenstwím některým se prawí, ježto jiným tak mnoho náleží o tom wěděti, jako těm, kteříž je na se chtí wtahowati, a z jiných swé uzdy chtí míti, a nade mnau i nad jinými, bych řekl maudrostí ale chytrostí nás po swé wůli tak působiti, jakž by oni chtěli. Jakož pak wás to tajno není, od kterého času se to děje; to wám jest tak dobře wědomo, jako mně. Ale pří- lišné oslepení jest od lidí, že toho nechtí znáti. Wíte dobře, co mi jest obtíž- ného bylo, ne pro mne ale pro wás, což se Wojtěcha dotýče syna mého: ale když jest z toho wyšel, za dobré bylo u mne, tak jakž já rozuměl sem. Waše obsílání na ten sněm do Rakowníka, bych jej sobě obtèžowal, nic; neb znám což mluwíte, že tak myslíte; a tomu jistě wěřím, že způsob u těch aneb u toho znajíce, kterýž mi jest od wás mnohokrát mluwen, že se wíte jak zachowati. A prosím pro žádnau wěc od toho rozumu neodstupujte. Ne pro set píši ale pro wás, pán bůh zná. Což se pana písaře dotýče, toho já tak přitom držím: jeho nic zlého ne- obmýšleje, a před ním se také opatruje; na tom dosti.

Strana 94
94 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Než mílý pane bratře! list kterýž jest mi Pašek psal, ten sem wám na Krumlowě ukázal, a nyní s kterými řečmi ke mně jedau z krajůw některých! Jisti tím buďte, žeť já se w nic nedám žádnému k wůli bez zwláštního s wámi roz- mluwení. A za též wás prosím. Neb znám to, že lidé někteří pod dwornými způsoby nehledají tohoto králowstwí dobrého ani swého pána, než naprosto swé obmýšlejíc, a swého hned naprosto hledajíc, a to mistrnými křtalty; ježto jest to nemožná wěc, aby to kterak lidé strpěti na swětě mohli. Tímto já wám swé psaní zawazuji: statku, kteréhož jest mi pán bůh půjčiti ráčil do wůle swé, do- kudž ráčí mi toho příti, ne jiný ale já jím wládnauti chci, a w něm žádnému ani synu tolikéž jako obecnímu nerad bych nic sobě mistrowati dal, pokudž mne pán bůh ráčí ještě při tom rozumu držeti. Než kdež jest osoba má, jest i statek můj i hrdlo mé. Neshledali ste a neshledáte jináč mne, než žeť jsem upřímě a wěrně s wámi w každau waši potřebu; a při swém pánu a při obecném dobrém stojím, a stanu, žádné chytrosti sobě w tom bohdá překaziti nedám. A mnau sobě žádný chytré wěci, kteráž by se na něj stahowala, (a to prostě míním na městský staw), mnauť sobě nic wywozowati nebude, lečbych znal, a tomu rozumně wyrozuměl, že se o dobré krále pána swého a o toto králowstwí zasazují. A by to nejšpatnější sedlák neb pastýř udělal, nechtěl bych se tomu protiwiti. Ale wšak rozum swuj chtěl bych wám prwé oznámiti. Ale za to prosím můj milý pane bratře, od čeho jste mne wždycky wedli i přísahau swau jste to zawazowali, že wíry nechcete přikládati ani wěřiti tomu, jakož to sami w paměti máte. A můjť jest aumysl na témž. A za to prosím, ne- dejte se w nic zwláštního wmluwiti: já též učiním, a tak se k wám zachowám. A powěděl sem wám w Praze, že jste příliš wy milosrdní, když jste se mnau o pána Tunkle mluwili, a od koho; jáť se tak zachowám, a s takowau wěcí nic činiti míti nechci, jakž sem wám řekl. Než byllibych od swého pána zawolán, to bych mluwil, což bych JM“ dobrého znal a obecního. Neb jistě mi toho wěřte, že i to wím, s čím se jest do Polsky k králi Polskému jezdilo, ježto se nejwíc oso- by waší dotýkalo. Newěřte prosím wás pro bůh, neb jistě bojím se, že byste byli zawedeni, než hleďte pána swého dobrého a swé wlasti; dobrého připomínání po sobě necháte. Mnau jisti buďte k sobě, tak jakž wám píši. Což se pána Kostky dotýče, který jest za minemeistra tu, nikdá se mi ne- líbil a nelíbí. A kdyby prawě lidé rozumní w jeho počty nahlédali, a w důchody horní, které jest on bral a přijímal, a jaká jest wydáwání činil, hnedby k jinému způsobu králi pánu našemu i této zemi ta wěc přišla. Též i při jiných auřednících i při tom zprawowání, kdo jest tyto časy takowé wěci zprawowal, na čem jest zů- stáno i snad zapsáno, kam se takowé weci mají obráceti, takli jest se dálo čili jináč.

Strana 95
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštcina r. 1520. 95 Což se pak této berně dotýče, kterau jsme dali, jak jest se s ní zacho- wáno, takli jak jest zapsáno, čili jináč? Neb jistě mi rač wěřiti, než bych chtěl w takowém způsobu býti, abychme slepě o naše statky měli připrawowáni býti, lép jest podstaupiti wymyšlenau wálku, která by mohla neyukrutnější wymyšlena býti, než dále w takowých wěcech býti, jakož se dějí při důchodech králowských i při práwích zemských chudým wdowám, chudým sirotkům. Wšak jest to netrpěliwá wèc. Ex Pardubic, sabbato ante pascha. (Nr. 25.) Cedule do toho listu. Můj milý pane bratře! S tím pánem Strakonickým žádného konce nemám, tak sem srozuměl z psaní wašeho, kteréž Janowi synu píšete: ježto jest mi na tom weliká škoda, neb sobě rok opět zmrhám. Pak můj milý pane bratře! můžteli co kruntowně zjednati, zjednejte: pakli nemůžete, ať já to s mysli spustím, a mně napište; neb já již ztěžka mohu bez škody býti. Neb sem já již něco přikupowal a znamenitě, ježto mi to k žádnému prospěchu nebude. Než bych já se jemu z toho welmi modlil, bych měl ještě tři škody míti, jáť nebudu. Jakož pak tomu přátelstwí porozumějte: dáwám mu za 1 kopu gr. důchodů XXV kop gr. a na lidech; ježto mi to prwé byl jinák pustil, a téměř se mnau i smluwil. Ale že mu pan purkrabě to radil, a to mi sám píše, abych toho bez lidí nečinil, že mi k tomu radí: on lidského zlého hledá, a newí sám jak s ním pán bůh učiní; a nebudeli bůh ráčiti, nenajde nic. Než nejlépe by bylo, abyste wy s ním tak smluwili, abych já mu za to peníze dal, a on by sobě ten plat sám kaupil, ač můžete. A již bych já mu po- lowici peněz chtěl dáti hned, a druhau také, jakž smluwíte, již bych já mu peníze zjednal. A pakli jak jináč smluwíte, jedné mi oznamte, já tak již učiním. Než X kop platu na lidech w Morawě již sem já jemu kaupil, a těch já mu postaupím, když bude konec o to. Pak ještě wy máte o XV kop jednati s nim; to již aby w Čechách byly. Pak nejradši bych já peníze dal, aby on sobě sám kupowal. Cedule druhá do toho listu. Rač wěděti, můj milý pane bratře! již sem byl tento list wám napsal, do- šlo mne, žeby mělo mluweno to o mně býti, že sem já to zjednal, že pan Tunkl w to minemeistrstwí puštěn není. Prawím wám na swau wíru, ani jednal, ani na to myslil, než toho sem při tom nechal, jakauž sem wám odpowěd dal. Než co mně Horníci psali, prawil sem wám na Krumlowě; i co sem jim zase za odpowěd dal, to sem wám také kázal oznámiti na Krumlowě. Pak teď

Strana 96
96 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. wám jejich listu Horníkůw přípis posílám, i také odpowědi, kterauž sem jim dal, wám přípis posílám. A ten list od nich jest před rukama. A nikdá sem jakž sem žiw takowým lotrowstwím wůkol nešel, abych měl jiné mluwiti, a pod tím jiné zjednati. Ti snad, kdož takowé wěci o mně sobě smýšlejí, neprawé a lotrowské, neučil sem já se w té škole, kdež sau oni se netoliko učili, ale bojim se na místo wyučili. 30. Strachotowi z Kralowic, auřednjku Koljnskému: o při mezi poddanými páně a lidmi Koljnskými. W Pardubicjch, 11 Apr. Pane Strachoto, příteli milý! Můžeš mi wěřiti, žeť té škody nepřeji, kteráť jest se stala; ale wšak proto buď pán bůh z toho pochwálen, že jest na tak mále přestalo. Což se té wěci dotýče mezi lidmi králowskými, kteréž ty zprawuješ, a mezi lidmi mými: wšak jest té wěci přestáno na pánu Beychorském a na pánu Pawlowi Choltickém, aby oni to slyšeli. Pak milý pane Strachoto! nerci abych o to na jiných přestáwal, ale i na tobě na samém, aby ty to sám rozwážil, neb wím žeby sprawedliwě rozwážil. Pak již nechžť oni to rozwáží, poněwadž jsau žádáni na mém místě od auředníků mých. Pak nežádallis ty jich o to, i žádej ještě, ať tak učiní. A již tak jakž mi píšeš, při tom toho necháwám; a již já tobě oznámím, budeli pán bůh ráčiti, kde to bude míti jednáno býti: jakož jinde nemůž býti, než nebo w Kolíně nebo w Teynci. A toto sepsání máš teď na ceduli, z čeho lidi králowské winí lidé moji. Ex Pardubic, feria IVta ante Tiburcii. (Nr. 26.) 31. Panu Ladislawowi Třebowskému z Boskowic: omlauwá se, že mu Tulihy služebnjka swého propustiti nemůže. W Pardubicjch, 14 Apr. S. s. W. u. p. p. kmotře a příteli můj milý! Přálbych wám w prawdě do- brého wšeho. Spletky, které se ději w tomto králowstwi, nerad sem tomu, a jsem sebau jist, že jich nikdá příčina žádná nejsem, a bohdá nebudu. Což se mé jízdy do Morawy dotýče, tak učiním, jakž mi píšete, dáli mi to pán bůh, kdybych tam jel. Kdež mi pak píšete, že mi lidi propauštíte, tolikéž wám zase činím, a rád činiti chci. Neb to znám, že šerednější wěci nemůž býti, než z člowěka sobě howado

Strana 97
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 97 dělati. Jistěť bohdá já toho činiti nemyslím, a wám každého rád propustím, kdož pod wás chce. Což se pak Tulihy dotýče, chceli wám slaužiti, proti mněť to nic není. Ale bych jej měl propustiti, příčiny jsau toho, že to nemožné jest mně učiniti na tento čas; a když ty příčiny uslyšíte, nic mi toho za zlé nebudete míti. Neb bych já jeho služby potřebowal, w prawdě nepotřebuji; než aby wám slaužil, proti mnět to nic není. A málo jste slýchali, bych já služebníky aneb auředníky které držel, lečby mi ta příčina dána byla, ježto bych to sprawedliwě učiniti musil. A jest mi jistě dána od tohoto weliká, ježto tomu newěřím, byste wy ji snésti mohli. Než ať wám slauží, w tom jest má dobrá wůle. Ex Pardubic, sabbato ante con- ductum paschae. (Nr. 27.) 32. Giřjkowi Wranowskému z Daubrawice: odpowěd na pohrůžku geho, žeby chtěl lidi páně stawowati. W Pardubicjch, 15 Apr. P. Wranowský, příteli milý! Jakož, mi píšeš o Řeháka saukenníka, žeby byl něco powinowat nějakému Petříčkowi člowěku twému: i nechť ten Petříček sem přijde, a já jemu káži od mého sprawedliwé učiniti, ač mu čim winen bude. Přitom píšeš, žeť Pražané powěděli, aby lidi mé stawowal w městě jejich. Majíli páni Pražané tu moc, toho já newím: než tomu dobře rozumím, z koho ty wěci jdau; ježto při takowé maudrosti mohlby snad hledaje, cizího zlého, tak brzo swé najíti, bylaliby wůle boží. Mluwiti člowěku, a jinák mysliti, škaredá wěc jest. A pak tímtoť zawazuji: budešli mi lidi mé stawowati, mimo toto mé podáwaní, jistě žeť se zase toho budu odplacowati, čímž budu moci kolik na swětě, proti práwu nic nečině. Neb to od tebe již prwá mně není. Ex Pardubic, dominico in conductu paschae. (Nr. 28.) 33. Panu Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála, neyw. purkrabjmu: o Petrowi Wiečkowi, zemanu, genž s poddanými páně před práwem činiti měl. (Srown. č. 35.) W Pardubicjch, 16 Apr. S. s. w. u. p., p. příteli můj milý! Přálbych wám rád, abyste se dobře měli a zdráwi byli. Co mi o toho Wiečka píšete, nic jsem o tom neslyšel, aniž o tom co wím, aniž wím kdo jest to. Jestližeť pode mnau swůj byt má, chci rád tak učiniti, jakž mi ráčíš psáti. Pakli by on co proti práwu učinil, aneb činil, já 13

Strana 98
98 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. ho w tom nic nezastáwám. A to chwálím, že se ráčíš wedlé auřadu swého w tom zachowati; co jest za práwo, proti mněť to nic není. Ex Pardubic, feria IIda post conductum paschae. (Nr. 29.) 34. Panu Janowskému: o gakési rozepři dědické mezi pp. Wilémem a Zdeňkem Trčkau z Lipy a Lipnice. (Srown. č. 85.) W Pardubicjch, 18 Apr. Pane Janowský, příteli můj milý! Panu Zdeňkowi jsem já psal, oč sme spolu mluwili, jakožs pak o to k němu jezdil; a potom jsem jej obeslal, aby se u mne stawil prwé než do Prahy pojede, jakož jest tak učinil. Kdež sem se pánem Zdeňkem o ty o wšecky wěci mluwil i wšecko předložil, oč sme spolu mluwili. Na krátce: nerozumím já tomu, bych já w tom co prospěti mohl. A to z té příčiny, poněwadž pan Wilém panu Zdeňkowi tu wěc učinil, což se zámkůw dotýče i zápowědi o zámcích; kdež on sobě to za welikau lehkost a posměch klade. Pak aby jemu měl s statkem swým, kterýž se mu dostane sprawedliwě, w to zawá- zaní se dáti, že toho aumyslu není pro takowau křiwdu. Než což se jemu spra- wedliwě dostati má, aneb dostane, na tom přestane a dosti míti musí. Jáť bych rád w tom byl práce nelitowal: ale poněwadž znám, žeby wíce k mému posměchu bylo a k žádnému konci by ta wěc nepřišla. Pak což pan Zde- něk dobrého aneb škodného w tom najde, z toho již žádnému nebude moci winy dáti, než sám sobě. Než prostěť on prawí, což mu se koli dostane, že přitom musí zůstati a na tom dosti míti. Ale což znám, s jinými bratřími žeby o wšecko trefil a ke wšemu by šel. Ale w tohoto se dáti nechce, a s těžkem jej kdo w to uwede. Tim se zpraw. Ex Pardubic, feria IVta ante festum S. Georgii. (Nr. 30.) 35. Panu Ladislawowi Třebowskému z Boskowic: opět o služebnjka swého Tulihu, že ho, gakožto zločince, z poddanosti propustiti nemůže. W Pardubicjch, 24 Apr. S. s. w. u. p. p. kmotře a příteli můj milý! Přál bych wám wšeho do- brého. Nemoci waší jistě wám wěrně nepřeji. A já také na swé nohy wždy nikam nemohu, a ty nedostatky, kteréž mám, ty jsau wždy na mně. Jakož mi píšete o Tulihu, milý pane kmotře! neslyšeli ste, zdá mi se, nikdá, bych ten byl, abych lidi k službě nutil, aby mi slaužili. A jak jsem žiw nikdá tak potřebný služebník nebyl, abych to na něm z bezděčnosti míti chtěl, cizí ani můj

Strana 99
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 99 Pak zdá mi se, žebych welmi nerozumnau wěc před sebau měl, abych wám takowého chlapa neměl propustiti. Ale psal jsem wám prwé, že mi jest nemožné to učiniti. A které jsau příčiny, toho já na tento čas wypisowati wám nebudu. Než bych jej byl dal stíti, byl bych dobře učinil i sprawedliwě; a bych byl Ja- nowy rady syna swého poslechl, tak bych byl učinil, a byl bych udělal dobře. Pak milý pane kmotře, i to wám k wůli učiním, dokudž je u wás, že já mu chci dáti pokoj. A ten záwazek již před se tak stůj. Než což má komu od sebe učiniti, ať učini. Ex Pardubic, feria IIItia post festum S. Georgii. (Nr. 31.) 36. Panu Ladislawowi ze Šternberka, neyw. kancléři: opět we přátelstwj swém se oswěd- čuge, wede nářek o spletejch obecnjch we králowstwj Českém, a prosj také o dokonánj trhu počatého s p. z Rosenberka. W Pardubicjch, 26 Apr. S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Zdrawí i wšeho dobrého wěrně bych wám přál, tak jakž byste sami ráčili. Přátelstwí, kteréž jest se od drahně let začalo, pánu bohu doufám, že mi dá w něm tak s wámi dotrwati. Neb nemyslím s žádným w takowé přátelstwí dokud jsem žiw wjíti, byť wás pak pán bůh i prwé smrti uchowati neráčil, jehož milý pán bůh rač ostříci. Wěřím a nepochybuji w ničem o wašem přátelstwí k sobě, a by mi kdo co prawil, by wlastní syn můj byl, w prawdě mi rač wěřiti, žebych před wámi netajil. Což se pak těch spletkůw dotýče, škaredí jsau, a jsau škodni našemu pánu, jsau škodni tomuto králowstwi, a jsau škodni i nám wšem. Ale rač na to pomysliti, od které chwíle ti spletci jsau, a co pod tèmi spletky se wždycky jednalo, našichli pánůw dobré a tohoto králowstwi, čili lidé jiného pod tím obmýšleli swého. Wšak jste toho tak dobře swědomi, a lépe než já, i těch wšech wěcí. A w těch we wšech časích, můžeteli co užitečného najíti, jak jsau se ti spletci začali, pánům našim a tomuto králowstwí dobrého zdá mi se že málo najdete. Než to najdete, že lidé hanebně a šeredně o swé statky při- cházejí, chudé wdowy a chudí sirotci k swým sprawedlnostem nemohau přicházeti, plačí; pak jistě hroznýť jest to pláč! Při dskách, při auřednících zachowáwáli se tak, jak by se mělo od starodáwna zachowáwati, to rač rozwážiti. A w prawdě wám píši, rač mi toho wěřiti, že jest hanebná šeredná wěc, a jest i s hříchem, aby to měli lidé trpěti, a takowých wěcí k konci sobě nepřiwesti. Shledání waše se mnau, můj milý pane bratře, příliš mně bude wděčné; než nemohu choditi wždy. 13*

Strana 100
100 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Což se pána Strakonického dotýče, z práce wám welmi děkuji, a wší prací i jináč rád odplacowati chci, pokudž jedné možnost má můž stačiti. Račiž doko- nati ten trh, již já ničím nehýbám, než toliko abych od mého byl opatřen. A pe- níze ty, Wojtěchowi já již psáti budu, aby mu je tam někde zjednal, neb na Hlu- bokau pojede; to již 200 kop gr. nyní, aneb na mišensko 400 kop. A druhých 200 kop že mu dám, budeli pán bůh ráčiti, na swatý Hawel, aneb dwě neděle po tom. A Wojtěchowi píši, aby mu za to slíbil. Pakli chce listu, udělám mu i list, jestli že na slibu nechce míti dosti. A prosím wás, milý pane bratře, hned tu smlauwu spište mezi námi, jak smluwíte; a zapečeťte ji swau pečetí, a pošlete mi ji po Wojtěchowi jednu, a jemu dejte druhau. Ex Pardubic, feria Vta post Georgii. (Nr. 32.) 37. Měšťanům Králowéhradeckým: zakazuge se gim ku přátelstwj, a že nesnáze o meze wzniklé ku přátelskému porownánj podati hotow gest. (Bez datum.) Službu swau wzkazuji, maudří a opatrní páni Hradečtí, přátelé milí! Kdež w Prostějowě jsa nemocen, byl jsem při lékaři, tu jste z sebe ke mně wyslali pána mistra a jiná dwa sausedy swá, s řečí tau mně od nich welmi příjemnau, nepřejíce mi toho, co jste o mně slyšeli: tu já skrze ně to přátelstwí od wás shledaw, kteréž ke mně máte, děkowal jsem, a ještě tímto psaním děkuji, a s wel- kau wděčností to od wás přijímám. A zase toto prawím: kdež mohu na kterém místě wám i těm obcím w městě wašem, buď osobám neb osobě, kdy co dobrého učiniti, jistě mi wěřte, že učiním wěrně rád, co je mně možného učiniti, a sau- sedstwí s wámi upřímé a wěrné chci rád zachowati, a bez příčiny sobě dané to- hobych nerád změnil. A do kohož by mi co bylo proti mysli w wašem městè, to wěrně z srdce wšecko wypauštím, a k každému se chci zachowati tak, jakož jsem napřed zapsal. Za též wás prosím. Ale páni Hradečti milí! bez toho býti nemůž, jakož máme wsi a grunty spolu, aby nesnáze kterak mohly zastaweny býti lépe než tak, přišlaliby jaká pře očkoliwěk mezi osobami neb osobau, neb auředníky našimi, ačby čeho sami srow- nati nemohli, abychme dwa dobrá člowěky mezi sebau wolili, a tu při oni aby rozwážili. A kteráby byla křiwá, ta aby naprawila. Pak já toho na wás podáwám: wolte kteréžkoliwěk chcete dobré lidi dwa nebo tři, já na nich přestáwám, kteréž wy koliwěk jmenowati budete do wůle mé a waší. A chci jich za též rád prositi, aby to učinili pro mne i pro wás. Na jiném nejsem k wám se zachowati, i swé syny k tomu wésti, tak jakž sem napřed napsal, poněwadž sem to přátelstwí od wás poznal.

Strana 101
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 101 38. PP. Baworowi a Litoborskému: že gim raditi neumj, kterakby w přjčině dosazenj p. Tunkle na auřad minemeistrský chowati se měli; též o Petrowi Wiečkowi, (srown. č. 33.) W Pardubicjch, 4 Mai. Pane Bawoře a pane Litoborský, přátelé moji mili! Přál bych wám zdrawí i wšeho jiného dobrého wěrně. Panu Zdeňkowi Trčkowi jsem já powěděl tato slowa, čemuž já rozumím; a wyrozuměl jsem na Krumlowě, když je se to zkazilo, že jsem já s knězem Karlem o to nic jednati nechtěl, ani wás k tomu obsílati, jakož sem wám pane Bawoře kněze Karlůw list poslal i odpowěd swau. Pak toho já se obáwám, zwláště při těchto spletcích, a proto že biskup s knězem Karlem o to zwláštní poselstwi učinili jsau k zemskému saudu, i wůbec mluwili, aby on daní králowského užil: i bojím se, žeby saudce krále neočekáwali, ani toho což král má učiniti zemi aby učinil, a žeby oni od té chwile w auřad jej uwedli. Ale když poženete, wedlé mého zdání, žeby toho učiniti nemohli, lečby ta wěc konec wzala pro poctiwost wšech. Pak jakož mi píšete, abych wám radil, mnoholi jich má pohnati, jistěť bych wšecko udělal rád možné wám k wůli jako komu, ale beru to na swau wíru, že tomu nerozumím. A zdá mi se ne jednau ale desetkrát i stokrát wíce, pane Ba- woře, wy tomu rozumíte, a pan Litoborský pak nad to, neb jest s tím mnoho wů- kol šel. Než swé zdání, jestližeby čemu nedorozumíwalo se od wás, poslati o to a wyrozuměti tomu na auřednících zemských i na jiných, a zwláště na mistru Janowi Paškowi. Páni Hradečtí mohau jemu psáti o to, a wy také podlé toho, a to pře- zwěděti. A tím se budete uměti zprawiti, jak máte to před se wzíti. Ale jistěť to pan Litoborský wi tak dobře jako kdo. Kdež mi také píšete, o toho pana Petra Wiečka, přítele swého, wěřte mi, nerci abych wám toho k wůli neměl učiniti, ale by to mé wlastni bylo, a wy chtěli abych to dal wám kterému, tak bych učinil. Ale abyste wěděli, jaká jest to wěc, ač já toho Flašara neznám, ani wím kdo jest, aneb co jest, než že pode mnau má, že mne zprawují auředníci. Pak pan Lew ten mi píše list o toho ji- stého Wiečka, kterak on je panu Lwowi žalowal na toho Flašara, kterak mu jest se uwázal pod řádem w statek jeho, aby mu ho zase postaupil, a pakliby nepo- staupil, že on se k tomu Flašarowi zachowati chtěl podlé auřadu swého. Dal jsem mu odpowěd, že to proti mně nic není, a panu purkrabí to dobře sluší, aby tak učinil, nerci jemu, ale každému. Poslal jsem k tomu Flašarowi i to psaní páně purkrabowo; powěděl tak, že jest to jeho dědictwí, a že on to we dskách má. Pak kterak bych já měl mimo Wiečkowu žalobu to k sobě přijímati, lečbych se chtěl

Strana 102
102 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. w podezření dáti? poněwadž jsem já to panu purkrabowi psal, aby on se k němu wedle auřadu swého zachowal, že jest to sprawedliwé. Přitom mi píšete, by pro mne nebylo, žeby mu toho netrpěl, že tak prawí. Rozwažte to sami, poněwadž je panu purkrabí žalowal, pan purkrabí píše, že se wedle auřadu swého chce zachowati; pak powažtež toho, jestli sprawedliwá řeč jeho, či není. Než chceli on s ním jednati přátelsky a přátely aby sobě wolili, to já auředníkům chci rozkázati, aby jej k tomu měli toho Flašara, aby tak učinil, a dobrowolně mohauli se smluwiti, aby se smluwili; to já wám k wůli rád učiním. Než Wiečkowiť bych já k wůli nic neučinil, neb mám toho příčiny hodné, čímž on chtěl mé auředníky naříkati, že můž snad sám jinau wěcí narčen býti. A bohdá na mé auředníky nic neuwede, aby co činili, ježto by činiti neměli; než jak on sám činí, on to má wěděti. Žaluji wám, zle se mám na swé nohy: nemohu choditi, i jinak nemám se dobře na swém zdrawí. A pak to mi jest tak jaksi obtížno, že mi jest můj synáček umřel. Ex Pardubic, feria VIta post festum inventionis s. crucis. (Nro. 34.) 39. Měšťanům Hradeckým: opět we přjčině swé nesnáze s nimi o meze (srown. č. 37.) W Pardubicjch, 13 Mai. S. s. W. maudří a opatrní páni Hradečtí, přátelé milí! Před časem nedáwno sem wám psaní udělal, tak jakž jest při mně w prawdě. Přitom jsem wám dotekl, poněwadž spolu statky máme, že jest potřebné, ačby jaké různice oč powstaly, aby byli prostředkowé mezi námi, kdyžbychme sami oč trefiti nemohli, aby oni to slyšíce rozwážili a rozeznali. A podal jsem toho na wás, abyste sami je sobě jmenowali, že já přitom stanu, a jich žádati za též budu, do wůle naší obojích, aby to pro nás udělal. Dali jste mi odpowěd, že přísahy máte, a že na jiné nemyslíte, než abyste jim dosti činili. Jistě já také s přísahau i bez přísahy na jiné nemyslím, než abych to činil od sebe k každému, což jest sprawedliwého. Ale we wšem swětě mezi nejwětšími až do nejmenších přichází poblauzení; a protož psal sem to proto, po- něwadž to znám, že jest mezi lidmi toho jedna a nejwětší potřeba, kteříž chtí spolu bez nesnází býti. I poněwadž wám se nezdálo k tomu přistaupiti, já také mohu dobře bez toho býti. Jakož jsau některé wěci jednali, pan Přibek, pak Zaječický a pan Kunata, a Běškowec služebník můj také při tom byl, o wěci Pawla Nejedlého syna s wámi, jakož toho pamět jest, jak jest zjednáno. Ale milí páni Hradečtí, psaní, kteréž sem wám udělal, jistě bych s wámi rád w tom stál i trwal, jedné aby mi příčiny zaumyslné dáwány nebyly.

Strana 103
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 103 Pak ještě já wás prosím, jako swých přátel dobrých, že mi to již učiníte (by pak i waše sprawedliwost nějaká byla) pro mne, a já ne takowauž wěc, ale mnohem wětší sobě možnau rád udělám pro wás, ač mne potřebowati budete. Jakož pak Běškowcowi sem poručil o to i o jiné s wámi rozmluwiti. Pokudž koli- wěk přátelstwí ke mně okazowati budete skutkem, jistěť wám je zase odplacowati budu skutkem. Neb na slowích málo jest bez skutkůw, neb jich na obě straně ne- kupujem. A již wás Běškowec dále zprawí; dotýčeť se něco kruntů, a zdá mi se, že to wám k žádné škodě není, než spíše k užitku wsi waší, tak jakž sem já zpra- wen, tak wám píši, než mně jest škoda. Ex Pardubic, dominica ante ascensionis domini 1520. (Nr. 35.) 40. P. Artlebowi z Boskowic, neyw. heitmanu markrabstwj Morawského: podáwá se k saudu we při swé s gistým člowěkem, genž ho byl okradl. W Pardubicych, 13 Mai. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Wěrně bych wám dobrého přál. Jakož ste mi poslali od toho lotra spis, kterýž jest mi příliš nešlechetně udělal, a zname- nitau summu na zlatých, na groších, na penězích mně pokradl, a s tím preč ujel, když mne doma nebylo: pak bych já welmi mnoho wám měl o tom psáti, bez- potřebně bych wás zaneprazňowal. Než račte wěděti, já k tomu chci rád swoliti, aby mu gleit dán byl na tento způsob: ať wám uručí, že k rozsudku wašemu a pánůw, kteříž s wámi sednau, dostojí; a já též chci učiniti a dostáti. Pak z čehož mne on koli také bude chtíti winiti, chci mu rád také před wámi práw býti, a wáš nález trpěti; a kdyžkoliwěk mi s ním ráčíte o to rok položiti, chci rád sám osobně k tomu státi; jedné mi prostranně o tom oznamte, za to wás prosím. Tu jej poznáte, jaký jest člowěk a čeho jest hoden. Můj milý pane hejtmane, přál- bych wám wěrně dobrého. Pak také budeli jej chtíti kdo jiný před wámi z čeho winiti, ježto se té pře dotýče, aby též dostál. Pakli wám se zdá jak jinak bez rukojmí se jím ujistiti, aby dostál: i to já přijmu, mějte w tom dobrau wůli učiniti jak se wám zdá. Ex Pardubic, dominico ante ascensionis dommi. (Nr. 36.) Cedule do toho listu. Kdež mi píšete, žeby on sobě chtěl u krále JM“ gleit zjednati: newím já, u krále nyní ledakdo ledaco zjedná. Pak by mu jej i král dal, aby dostál před wámi k rozsudku, proti mněť nic není.

Strana 104
104 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 41. P. Wáclawowi Litowskému: podáwá se k dorozuměnj o to, co stjžného byl o něm mluwil we přjcině geho záštj s p. Smiřickým. W Pardubicjch, 19 Mai. Pane Wáclawe, příteli můj milý! Tohotoť psaní nečiním z jiné příčiny, nežli z té, žebych nechtěl u žádného, ani u tebe, za wrtkého a nestálého člowěka držán býti, a zwláště aby to po mé smrti kdo mohl w prawdě o mnè mluwiti; neb sem jím nebyl, a nejsem, a nebudu bohdá. Widěl jsem ceduli, kterauž píšeš panu Hanušowi Kafunkowi, a tato slowa jsau w ní: »W posledním wašem psaní psali ste mi, žeby pán wáš JM byl w Prostě- »jowě, jestližebych ku pánu přijeti chtěl, a kterak by mne pán wším dobrým při- »pomínal. Můj milý pane a příteli! newím čím mne pán ráčí před wámi připo- »mínati. Než to wám oznamuji, že mi jest nyní prawil jeden můj dobrý přítel, »že jest to slyšel od pána w Prostějowè, kterak jest mne za křiwého kladl proti »tomu zrádci Smiřickému, a upřímo mne odsuzowal, že jemu musím naprawowati. »A ráčil jest pán o mé při dáwati tu zpráwu, ježto já toho wšeho jiné a dosta- »tečné důwody mám; a pán bůhť mne bohdá takowé náprawy zachowá, podlé mé »sprawedlnosti, kterauž mi pán winšuje. Protož powažte toho, toli jest dobrá zá- »plata za mé služby, kteréž sem pánu wždycky rád činil! a jist sem tím, že sem »pánu k tomu tajně ani zjewně nedal žádné příčiny, aby mne pán na něčí lžiwau »zpráwu před lidmi oškliwiti a odsuzowati mèl.« By tak bylo, nebylo by ani rozumné, ani sprawedliwé, abych já o či po- ctiwost saud swau osobau činiti měl. K tomuto se znám, co sem mluwil před panem Janem Kunau w Prostějowě, a to těmito slowy: »Pán bůh zná, žebych panu Wáclawowi přál wšeho dobrého, jako kdo: ale welmi swau wěc zle wede a ne- rozumně s takowými haněními, kteráž jemu nejsau nic užitečná, s tím pánem Smi- řickým, toliko zrádcí mu wšudy dáwá, a wšudy rozpisuje. A tento se wždy k prá- wu podáwá, pan Smiřický, ač jej také zase haní, ježtoby bez toho hanění mohl swau wěc k konci jináč wésti: přišelliby naň odsudek, jemu to naprawowati, ne- přálbych mu toho. K tomu jakéhosi chlapa mají w wězení, kterýž naň wyznáwá, žeby jej zjednal, aby pana Smiřického zamordowal — tak sem já o tom něco po- dobného slyšel — a žeby on k tomu obsílán byl, aby stál, a že je nestál. Jestli tak, není dobrá pře.« A mluwil sem proto, aťby powěděl. Pak zdá mi se, že sem tu nic ne- zhřešil; než mohuť řéci w prawdě, jak prwé tak i nyní, zléhotbych nepřál. Pak chcešli to ode mne přijíti, wůle twá w tom dobrá jest: pakli nechceš, tobě já

Strana 105
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 105 toho kázati nemohu. Než zaumyslat sem proti tobě neučinil nic, nerci skutkem, ale ani řečí. Než pane Wáclawe! jaký ty list a komu o Wojtěchowi synu mém psals, ty wíš komu, kterýž jest list před rukama: že o něm jináče budeš mluwiti, než jest Crhenický mluwil. Au! nemáť bohdá co mluwiti žádný o nás; neb z nás každý nikam od práwa neodkračujem, a tu každému rádi práwi býti chcem, kdo nás z čeho winiti by chtěl. Pak rozwážiž ty swá slowa, a má také. Než prosím tebe, hleď těch zachowati, kteřížť by rádi wěrně dobře činili, a nikdáť sau jak sau žiwi nic zlého nečinili; a z aumysla já na tom nejsem, abych činil, lečby ty mi bohdá k tomu příčinu dal, ale nemáš bohdá proč. Ex Pardubic, sabbato post ascensionem domini 1520. (Nr. 37.) 42. P. Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála, neyw. purkrabjmu: nářek o spletejch, kteřjž we wě- cech zemských, a zwláště we přjčině splacowánj dluhůw králowských, se děgj. W Pardubicjch, 21 Mai. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych wám rád, abyste se dobře měli, a zdráwi byli. Jakož mi ráčíš psáti, že wěřitelé měli spolu sjezd w Praze: slyšel sem od swých služebníků, kteříž jsau na tom sjezdu byli, ježto jsau také wěřitelé. Jest weliký čas, takowé wěci přetrhnauti, aby toto králowstwí šeredně ne- zahynulo. Neb já slyším, tau berní, kterauž jsme dali, a nač jsme ji dali, že se tak nezachowáwá, a snad se některým dáwá, ježto by se sprawedliwě dáwati ne- mělo; tak nač jsme tu berni dali? A to někteří působí bez rady naší, a bez wě- domí našeho. Wšak milý pane purkrabí, také jsem wždy jeden w tomto krá- lowstwi, a za jednoho bohdá budu každému rowný z stawu swého; jistě to není dobře! Také slyším, že i z důchodůw králowských od Hory, snad i od jinud dáwá se; ježto wíte dobře, že je to wšecko na dluhy obráceno. Pak porozumějtež tomu sami, nač mají lidé statky swé dáwati? Jistě jeden sem, žebych nerad dal, leč to wší zemí nějak jináč stwrzeno bude, než se tyto časy twrdilo; a w tom twrzení jak se králowských zámku užíwalo, to wám můž lépe wèdomo býti nežli mně. A k tomu ani počtuw, slyším, nechtí dělati někteří, kteříž jsau k sobě přijímali zna- menité summy; již wy to sami rozwažte swým rozumem, můjť se již poněkud krátí. Kdež mi píšete, abych také na ten čas do Prahy prijel: k wašemu psaní jistě udělal bych tak, ale nemohu nikam; tak těžkau dnu mám w nohách, že 14

Strana 106
106 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. nemohu hned nikam z pokoje sebau hnauti. Ale buduli moci, rád to učiním: pakli nebudu moci, již já někomu poručím tu wěc na swém místě. Ex Pardubic, feria IIda infra octavam ascensionis. (Nr. 38.) Cedule do toho listu. Jakož mi ráčiš psáti, abych wám swého hospodářstwí sepsání poslal po tomto poslu: prosím, že mi w tom za zlé míti nebudete, neb toho pohotowè ne- mám. Než chci to hned jednati, ačkoliwěk znám, že tomu lépe umíte rozuměti nežli já; a také na mém hospodářstwí, zdá mi se, že málo můžete co najíti užiteč- ného; ale wšak wám rád po swém poslu pošli, by se pak k ničemu netreſilo. Neb jsem domůw nedáwno přijel z Morawy; a byl jsem welmi nemocen, že sem ledwa žiw zůstal; a také toho již čas jest. Ráčíš mi také psáti o ty nesnáze, kteréž jsau powstaly: tak tomu rozumím, milý pane purkrabí, w prawdě mi můžete wěřiti, žeť jsem já tomu nerad; neb ne- radbych ničemu zlému w tomto králowstwi, a mnau je bohdá na mále ani na mnoze zlého nic w tomto králowstwí nebylo, a bohdá nebude. W tom žádných přátelstwí s žádným nehledám, cožby nejméň ke zlému bylo a proti sprawedlnosti tohoto krá- lowstwí: než rád bych k dobrému pomáhal i jednal wedlé swé možnosti, aby láska a swornost mezi námi byla, a lepší k sobě dowěření, a zwláště o wěci ty, kteréž wšickni musíme zdwihati, aby w tom stranných wěcí nebylo. Ale když ten neb ti chtí někomu posměch činiti, a jemu nedowěřowati, ježto by jemu tak slu- šelo o tom wěděti jako těm: těžká wěc to jest trpěti, ano syn otci aby to s těž- kostí strpěl; neb znáte to, že to nemůž nikterak státi. Pak milý pane purkrabí, což jest koli na mně, ač já se w nic netru ani dáwám, ani žádám se dáwati, ale bych na poly umrlý byl, mohllibych co prospěti k jednotě a k lásce, rád bych to učinil, hledě w tom na pána boha, a na pána swého, i na toto králowstwí. A nemůž tak weliká wěc býti mezi lidmi, chtíli prawdě dáti jedné místo, a co se rozumem můž ukázati, což zlého a co dobrého, aby to nemělo srownáno býti. Neb sami se kaziti, wšak je to boží dopuštění! ano nám žádný nic neškodí, než sami sobě bezděky chcem škoditi. Rač na tom býti, co můž w wašem wěku i w našem dobrého se w tomto králowstwí způsobiti, ať radši dobré zůstane po nás nežli zlé připomínání. Cedule druhá do toho listu. Rač wěděti, toto psaní pro wás píši, že jest mezi těmi wěřiteli mluweno, hned zejména od pana Rendle, tak jsem zprawen, a to toto:

Strana 107
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 107 »Jakž jest koliwěk toto we dsky wešlo, že my máme k jistcům a k ruko- jmím hleděti, sluší z toho pána boha chwáliti; neb již prwní zapsání nic není. Než toho se my máme držeti, neb jakau jsme bezpečnost měli, neb nám země nic zwláště neslíbila, ani jaké jistoty udělala. Než byste wy se chtěli wšickni toho pustiti, já se toho nepustím.« A potom že jim s hradu psal ještě druhý list o to do města, napomínaje k tomu, aby se toho nepauštěli, chtíli swému dobrému. Což mi jest praweno, to já wám také oznamuji: neníli wám užitečné, také není nic škodného. 43. P. Machkowi, král. hofmistru w minci: aby panu Heřmanowi Zwjřetickému z Warten- berka při hornjm práwě křiwdy nečinil, ani činiti nedopauštěl. W Pardubicjch, 23 Mai. Pane Machku, příteli milý! Můžeš to znáti, kdežť bych mohl, žeť bych rád dobře činil, což by k twému dobrému a poctiwému bylo. Ale jestliže je tak, ne- odplacowal by ty se tímž příteli a bratru mému zase, panu Heřmanowi Zwiřeti- ckému, kteréhož já pokudž sprawedliwost jeho jest, nerad bych opustil w ničemž. Pak wíš dobře, že mu jest Smíšek statek dal wším pořádem tím, jako jedni dru- hým dáwají při práwě wašem. Pak rozumím, že dílo jemu zastawowati chcete k škodě králi, zemi, i jemu také. I ještěli se škod dosti jiných neděje u Hory, a ještě jich chcete přičiniti! Pak tys hofmistr, pamatuj na to, co z takowých wěcí mohloby přijíti. Než jestliže pana Heřmana kdo chce z toho statku winiti, kterýž k práwu a pod práwem horním jest: já newěřím jináč, než že pan Heř- man každému práw bude. Pak za to já tebe milý pane Machku prosím, znaje mne k sobě jistě upří- mého, že panu Heřmanowi bratru mému což můžeš dobrého činiti, že budeš, a z aumysla jeho zlého že hledèti nebudeš, než radši pomáhati k dobrému jeho; neb mi to tak wděk učiníš, jakoby mně samému činil. Pakliby přes to prawdě místo nemohlo dáno býti: musiloby se to předse wzíti, což jest sprawedliwého. Odpowěd mi dej. Ex Pardubic, fer. IVta ante octavam ascensionis domini. (Nr. 39.) 44. P. Burianowi Trčkowi z Lipy a Lipnice, podkomořjmu král. Českého: podáwá se k roz- sudku dobrých lidj o stjžnosti a stáwky obapolné mezi poddanými gegich. W Pardubicjch, 26 Mai. S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Člowěk můj z Tyniště, Krčma, prawil mi, kterak ste jej wsadili i woly jemu byli pobrali, a dáwajíc mu tu winu, že 14*

Strana 108
108 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Obešlík waše lidi sází, auředník Pernštýnský. Obešlík dnes přijel sem, a zpráwu mi toho tuto dáwá: že je on newsadil žádného, než stawil práwem pro sprawe- dliwost lidí mých; pak když jest ten člowěk wáš nechtěl se wyručiti, i sedí na práwě. Pak zdá mi se, že jest to wěc obyčejná w králowstwí Českém i w mark- rabstwí Morawském. K tomu mi Obešlík prawil, že k wám sám jezdil i k synu wašemu panu Janowi o ty nesnáze a dluhy, kteréž jsau lidé waši lidem mým powinowati, a ne- mohl nic zjednati. Než wy že jste řekli, aby se tomu konec stal, také mi Obe- šlík prawil; ale syn wáš ani auředník tomu jsau žádného konce neučinili až do tohoto času. Pak jáť wašich lidí žádnau mocí bych bráti nechtěl pod práwem, než práwem kdybych ku kterému chtěl přikročiti, buď já k Wašemu, neb wy k mému, to máme před sebau, můžem to udělati. Pak já bych nerad w žádné nesnáze s wámi šel; neb jistě není z toho žádná kratochwil, ani ze swád ani z wálky. Než pak kdyby člowěk již k čemu přinucen byl, musil by to snad činiti, ač nerad, co jest sobě powinowat. Abyste wždy neřekli, by mi se jakých nesnází s wámi chtělo: w prawdě prawím, že nechce. Pak podáwám wám této cesty: wolte sobě lidi dwa neb tři dobré člowěky, kteréžkoliwěk chcete; já na nich chci přestati, a jich žádati aby ty wšecky wěci slyšeli, kteréž sau mezi auředníky a lidmi našimi. A cožkoliwek wyř- knau za sprawedliwé, na tom má přestáno býti ode mne i od lidí mých, od wás ať jest též a od lidí wašich; jedné tim neprodléwejte, a den mi jmenujte, a koho mám za to prositi, také mi je jmenujte. A potom jestližeby jaké nesnáze wznikly mezi auředníky a lidmi našimi: wšech swád nechajíc a nesnází, nechžť toho ohledají ti dobří lidé, kteříž by potom k tomu woleni byli; a což rozeznají, abychom na tom dosti měli. Pak již chceteli to učiniti, dejte mi to hned wědèti po tomto poslu; a se- dili jací lidé waši, hned já je káži pustiti, a Obešlíkowi o to psáti budu na ten způsob, ač to chcete učiniti. Člowěka propusťte tohoto, neb není welmi pořádná wěc: já nyní nechci o to wíce psáti. Jistěť jest daleko lépe způsob sausedský držeti, nežli z nás kterému je- dnomu proti druhému jaké nesnáze před se bráti, hledíce w tom na nebožátka chudé lidi. Ex Pardubic, sabbato ante pentecosten. (Nr. 40.)

Strana 109
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 109 45. P. Ladislawowi ze Šternberka, neyw. kancléři: o nastáwagjcjm w Praze gednanj we přjčině dluhůw králowských, že gemu wěc swau při tom poraučj; též stjžnost we- de na p. Albrechta Rendle z Aušawy. W Pardubicjch, 1 Jun. S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Přál bych wám wšeho toho, což- byste wy sobě sám přáli. Pan Lew píše mi list, žádaje mne, abych w Praze w ponděli byl, že tu mají wšickni rukojmí býti, a wěřitelé také, komu jsme rukojmí. Napsal sem, že- bych to rád udělal, ale že nemohu, že mám dnu. Než kdyby waše potřeba byla o waši wěc, a wy mně oznámili, proto bych mohl býti. A také přitom píše mi něco o těch nesnázích: na ty sem já mu dal odpowěd. Přitom sem list jemu na- psal, což se toho rukojemstwí dotýče, že já někomu tu wěc na swém místě po- ručím, jakož mu teď nyní píši, že wám tu wěc poručím: při čemž wy stanete, že já také k tomu swolím, a wedlé wás přitom stanu. Než můj milý pane bratře, o tomto abyste ráčili wěděti, a na to pomysliti, i to rozwážiti, že Rendl mluwil tato slowa mezi wěřiteli, a to těmito slowy: »Že to pán bůh sám jedná, kterak jest to zapsání tam wešlo: nestaneli se nám tomu dosti, abychom mohli k jistcům a k rukojmím swým hleděti; toho se nepauštějme, ani se z toho žádnému dejme wywoditi. A by jiní to chtěli udělati, já toho neudělám jeden: neb již prwní zapsání, kteráž byla, již jsau tímto zkažena. A jaké sme my nebezpečenstwí měli, že nám na zemi ukázali, a země nám žádné jistoty neučinila! Ale již jest dobře se stalo, toho se držme!« Po té řeči potom ještě jim do Prahy psal list, též je k tomu napomínaje. Pak to znajíce, tím se umějte zprawiti. Já sem také panu Lwowi dal o tom znáti po jeho poslu, když jest u mne byl. Ex Pardubic, fer. VIta ante trinitatis, 1520. (Nr. 41.) Cedule do toho listu. Můj milý pane bratře! Na Rendle zápisy dělali na jeho hrdlo u mne dosti diwné. A při tom jaká slowa jsau o něm mluwíwána nejednau, ale mnohokrát dosti špinawá! kterýchž wěcí on sobě k žádnému konci nepřiwedl do sí chwíle. Pak již moc mu dána, aby mohl na králowském místě s mocí poháněti nás wšech, ježto se tu dotýče hrdla, cti i statku; ale čest jest nejwětší. Pane bratře, škaredé to wěci sau, takowé způsoby na nás i na naše potomky wymýšleti, a to dskami bez jiných wědomí zapisowati, na sněmu toho neoznámiwše, ani o to jaké řeči činiwše. Kterakž my máme swými statky při těch dskách bezpečni býti,

Strana 110
110 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. poněwadž se takowé wěci ději, o kterýchž slýcháno není! Bychť wám o tom wíc chtěl wypisowati, nechci. Než mau ctí, nerci Rendl, takowý jakýž jest, ale bohdá žádný šafowati ne- bude. Jestliže můj pán měl by ke mně jakau winu, a já se z ní nemohl wy- měřiti, čehožbych zaslaužil, to bych musil trpěti. Ale uchowá mne toho pán bůh! 46. P. Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála, neyw. purkrabjmu: že wěc swau při gednánj přj- štjm p. kancléřowi poručil; a že žádané zřjzenj hospodářské na statejch gemu w přjpisu posjlá, (srown. č. 42.) W Pardubujch, 1 Jun. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych wám, abyste se dobře měli. Jakožs mi ráčil psáti, abych byl w pondělí w Praze: psal sem wám prwé, že ne- mohu pro nedostatek zdrawí; a to o tu příčinu, což se rukojemstwí a wěřitelůw dotýče. Pak píši o to pánu kancléřowi, že mu o tu wěc na swém místě porau- čím; a při čemž koliwěk on stane o tu wěc, že já také se w tom tak zachowám. O zřízení mém ráčils mi psáti, abych je wám poslal: znám že se wám jistě netrefí, ale proto wám je posílám: Pardubic, kdež sem sám bytem, a druhého zámku w Morawě, kdež bytem nebýwám, po Běškowcowi služebníku swém. Ex Pardubic, fer. VIta ante trinitatis. (Nr. 42.) 47. P. Ladislawowi ze Šternberka, neyw. kancléři: že král, náwodem rad swých uher- ských, stawům Českým rok o wěci gegich položil do Prešpurka. W Pardubicjch, 1 Jun. S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Přál bych wám wšeho dobrého. Račte wěděti, že pan Wartmberský jeda z Uher, ležel zde u mne. I prawil mi, že král ráčí rok položiti o tyto nesnáze, kteréž jsau se zde počaly, do Prešpurka, a tu je chce slyšeti. A to je wšecko z Uhrů. Pak milý pane bratře, já před wámi w ničem se nekryji, jako sám před sebau: račte na to pomysliti, půjdeli ten rok tak před se, jestli to ke wzdělání swobodám tohoto králowstwí? I na potomní wěci pomyslte, co můž z toho při- jíti, poctiwostli, čili lehkost tomuto králowstwí. Pakli jsau užitečné tomuto králowstwí takowé wěci, toho já přitom ne- cháwám. Než u mne nejsau.

Strana 111
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 111 Přitom píši wšem třem stawům list, jistě z upřímnosti, kteréhož wám pří- pis posílám. Pak rozkázal jsem Běškowcowi, jestliže wám se zdáti bude, aby jej dal: pakli wám se zdáti nebude, aby jej ztrhal. Ex Pardubic, feria VIta ante s. Trinitatis. (Nr. 43.) 48. Wšem třem stawům králowstwj Českého: zdánj swé pjše, gakowý způsob w nastá- wagjejm gednánj s králem JM“ od stawůw zachowán býti by měl. W Pardubicjch, 1 Jun. Službu swau wzkazuji, urození páni, urození a stateční rytíři, urozené wlá- dyky, wzáctné opatrnosti páni Pražané a jiní poslowé z měst, páni a přátelé moji milí! Račte nato pomysliti, počátek za nebožtíka krále našeho pána, až do sí chwíle, zjednaloli je se dobrého co aneb užitečného w tomto králowstwi, aneb nezjednalo; pakli jsau se jednali spletkowé až do si chwile, račte to sami mezi sebau přetrhnauti. Neb jiného nekazíme, než sami se a našeho pána a totoi králowstwí. Pak poněwadž naděje jest, budeli pán bůh ráčiti, že král pán náš zde býti má, a WM' wšickni Stawowé proti JM“ jeti máte: račte na to pomysliti, a mezi sebau se srownati, abyste bez roztržení společně jeli, kteříž pojedete; aby k po- směchu před jiným národem nám wšem to nebylo. Než srownání o wšecko byste sami mezi sebau ráčili učiniti, za nejlepší a za nejužitečnější já bych to kladl, a za nejpoctiwější tomuto králowstwí, i nám wšem obywatelům w něm. Také račte na tom býti, pokud swobody králowstwí tohoto ukazují, a prwní předkowé snad krew swau proléwajíce to sau jednali, a neračte toho ztracowati, a tohoto králowstwí jinému národu w to neračte poddáwati, k čemuž žádného práwa nemá, ani jste WM' powinowati, mimo swé swobody jinak činiti. Já píši z příčiny z té, ač byste toho jakau příčinu znali, ježto by na toto králowstwí šla, račte to w paměti míti: dobrýmť aumyslem píši, a z powinnosti tomuto králowstwi. A píši jako ten, kterýž také w tomto králowstwí mám to, čehož mi pán bůh půj- čiti ráčil do wůle swé; neb mi toho též třeba jako jednomu obýwajícímu w tomto králowstwí. Ex Pardubic, fer. VIta ante festum s. Trinitatis. (Nr. 44.)

Strana 112
112 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 49. Panu Prockowi Malému z Cetně, král. sekretáři: stěžuge si naň, že ho tak hanj pro nepuštěnj swé onehdy do Prostěgowa, gjmž pán winen nebyl (srown. č. 22.) W Pardubicjch, 7 Jun. Pane Procku, příteli milý! Když sem byl na lékařstwi w Prostějowě, welmi a těžce nemocen jsa, i zprawili mne, že by měl přijeti byl do Prostèjowa w noci, a město zamčeno bylo, o čemž sem já nic w prawdě newěděl, že tě do města ne- pustili, žeby měl tu mluwiti před Janem lékařem i jinými, jakau já lehkost dělám králi JM“ Polskému, a že máš ke mně list od JM“, a že mi ho dáti nechceš, ani ke mně jíti. Tohos wůli měl. Ale prawím to jako dobrý, že nerci bych to měl učiniti králi JM“ aneb tobě, ale psu JM“ nechtěl bych toho učiniti, než wšecko to k JM“ zachowati, i k JM“ nejmenšímu, jako kdo z JM“ poddaných, žádnému toho na- před nechci dáti; na tom dosti. A tobě pane Procku, zdá mi se, ne lehkost, ale poctiwost wždycky sem činil, a příčiny k takowým twým řečem jak sem žiwť sem nedal; než kdežť bych mohl, ne zle ale dobře činiti, to bych byl rád udělal. A takowých řečí w prawdě od tebe sem hoden nebyl; nebť sem jich nikterakž neprowinil swým wědomím. Ex Pardubic, fer. Vta corporis Christi, 1520. (Nr. 45.) 50. P. Jaroslawowi z Šellenberka, neyw. komornjku: o postaupenj sobě statku Kunstat- ského, od p. Zagimače z Kunstatu kaupeného. W Pardabicjch, 7 Jun. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych wám, abyste se dobře měli a zdráwi byli. Jakož mi ráčíš psáti, což se postaupení Kunstatu dotýče, žádajíc mne, abych toho showění měl od tohoto pondělka přes týden, že mi ho na ten den pan Zajimač postaupiti má: milý pane a příteli, to i jiné pro wás já rád udělám, což mi jest možného; než ať jest již tak. Neb Jan syn můj tam a jiní, kteříž mají přitom býti, bezpotřební trmačku udělali. Ex Pardubic, feria Vta corporis Christi. (Nr. 46.) 51. Panu Ludwjkowi Zagimačowi z Kunstatu: o téže wěci. W Pardubicjch, 7 Jun. S. s. w. u. p., p. a příteli můj milý! Přálbych wám, abyste se dobře měli. Jakož mi píšete, což se Kunstatu postaupení dotýče, abych toho showění

Strana 113
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 113 měl od pondělka do téhodne, předkládajíc nemožnost swau w tom, a že to má beze wší škody mé odložení býti: já tak udělám. Ale Jan syn můj, i jiní, kteříž měli přitom býti, bezpotřební trmačku tam udělali. Než milý pane a příteli, ať jest již tak; což se smluwí, ať se tak děje bez wýmluw. Ex Pardubic, feria Vta die corporis Christi, 1520. 52. P. Hynkowi Hostowskému: zapowjdá gemu wšecky krunty swé, protože honbau na nich gemu škody byl činil. W Pardubicjch, 14 Jun. P. Hynku milý! Honíš mi o těchto časích netoliko s chrty, ale i s tenaty spolu s obým, wodíc k tomu a na to pana Šárowce, a kohož se tobě zdá. W prawdě nerad bych zaumysla žádnému žádného protiwenstwí okazowal: ale když nemůž ji- nak býti, má wina není; neb se škrábati nedám, nerci tobě, ale nikomu jinačej- šímu než si ty. A protož napřed tímto listem, a potom skrze tyto osoby, kteréž teď k tobě posílám, oznamuji, žeť swé krunty (kteréžkoliwěk mám do wůle boží) zapowídám, aby mi jich prázden byl wším a wšelijakým obyčejem; krom cest swobodných, těchť já nezapowídám, než wedlé zřízení zemského toho tak necháwám. A také, jestližeby ty se nechtěl tak w tom zachowati, a coť se přihodilo, ač bych já tomu nerad, mně winy nedáwej; neb při takowých wěcech příhody mnohé býwají. Než jáť wedlé zřízení zemského se zachowám k tobě. Ex Par- dubic, feria Vta ante Viti, 1520. (Nr. 48.) Přípis cedule těm dobrým lidem, kteréž pán JM k panu Hynkowi Hostowskému po- slati ráčí, gak k němu mluwiti mají: Pane Hynku! Poslal nás náš pán k tobě, a tentoť list kázal dáti, a při- tom zapowidáť wšecky krunty swé, kteréžkoliwek z wůle pána boha wšemohaucího má kde, kromě silnic swobodných, aby jich prázden byl. Pakliby přes to jich práz- den nebyl, pán náš wedlé zřízení zemského se k tobě zachowá. 53. P. Burianowi Trčkowi z Lipy a Lipnice: opět o nesnáze wzniklé mezi lidmi páně a geho (srown. č. 44.) W Pardubicjch, 11 Jun. S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Psal sem wám o ty nesnáze, kteréž sau mezi lidmi wašimi a w Morawě našimi také, zwláště kteréž auředník Pernšteinský 15

Strana 114
114 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. zprawuje, abyste sobě wolili dwa neb tři dobré lidi, a jmenowali je, a ti aby toho ohlédali, a cožkoliwěk najdau za sprawedliwé, že já toho chci rád přitom nechati. Píšete mi zase, abych já je jmenowal: i neumím já jich jmenowati, poně- wadž sem toho na wás podal. Než jmenujte wy je, a mně žádný proti mysli není, kohožkoliwek jmenowati budete; a chci jich rád prositi, aby to slyšeli, a na tom dosti míti, což najdau. Pak já wás prosím, ať se tím neprodléwá, neb já na krátce w tom státi nemohu. Neb sem já wám kázal člowěka propustiti, kterýž jest sprawedliwè sta- wen na tu wěc, a wyručití se nechtěl: ale wy jste mi člowěka nestawowali, než zawazowali slibem. W králowstwí Českém já bych tau wěcí nerad hýbal; neb mi se w prawdě žádných nesnází s wámi nechce, než rád bych wšecko saused- stwí s wámi zachowal. Neb to nejlépe lidem přisluší před pánem bohem i před lidmi, aby sprawedliwost swůj průchod měla. Pak ještě wás prosím, ať ty wěci k konci bez prodléwání jdau, a takowých wěcí ať se neděje: než jestliže co mezi auředníky powstane, ať dobří lidé toho ohlé- dají, a lidé nebožátka ať w tom nehynau. Já bych se chtěl rád tak w tom zacho- wati: pakliby se co jiného od wás dálo, již by wám to bylo samému swědomo, k čemuž bych byl přinucen, žebych musil to činiti. Ale w prawdě prawim, z aumysla bych wám nerad žádného protiwenstwi činil: než radši, mohllibych co dobrého, a wy mne potřebowali, a já znal to od wás k sobě, žebyste to ode mne upřímně přijímali, radše bych se k dobrému wa- šemu dal najíti, nežli co wašeho zlého obmýšlel aumyslně. Pak o ty přátely, co máte se o ně welmi starati? Wšak máte tu blízko pana Brtnického, wašeho přítele přirozeného, chceteli toho woliti, ať on k sobě přijme kohožkoliwěk chce, proti mně to nic není. A pakli také chcete koho jiného woliti sobě, proti mně to také nic není; jedné mi jmenujte koho, ať jim píši, ať ta wěc k konci jde. Také za toto wás prosím: o takowé wěci lehké, když se co stane, neuka- zujte na syna; neb lidé také rozum mají, a wám to k žádné wěci dobře neslauží. Neb syna máte děkujíc pánu bohu podobného, a jistě dobrého wedlé zdání mého: učtež jej jiným způsobům, než těm, abyste jej měli w nesnáze s lidmi uwoditi, jistě mu dobře uděláte. Kýžť píši snad nepotřebně! Ale prawím w prawdě wěrně proň, neb bych mu zlého nepřál. Ex Pardubic, feria IIda ante Viti, 1520. (Nr. 49.)

Strana 115
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 115 54. Témuž panu Burianowi Trčkowi: opět o té wěci, že na rozsudku p. Brtnického (z Waldšteina) rád přestati chce. W Pardubicjch, 15 Jun. S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Přálbych wám zdrawí i jiného dobrého. Ba rád s prawau wěrau k tomu přistupuji, aby pan Brtnický toho ohledal. On k sobě wezmi kohož chce, a cožkoliwek najde w těch různicích, jistě já tím nehnu, a při tom zůstanu. Neb w prawdě mi wěřte, že mi se s žádným člowěkem nesnází nechce pod tímto řádem, jakýž jest koliwěk, ale wždy slowe řád; wšak, by jiný čas toho byl, kteříž prwé býwali, kterýchž pán bůh uchowej, snad bychme w těch nesná- zích lépe sobě srozuměli. Pak kteréžkoliwek by nesnáze kdy přišly, i jedné na dobré lidi toho po- dati, nechžť auředníci nic nemistrují, ale ti dobří lidé toho ohledají; a což se jim koliwèk bude zdáti za sprawedliwé, i nechžť jest tak. Kdež píšete na Obešlíka, že on se žádnému neumí zachowati: wám na tom nic není, a mně na tom také nic není, že mně se wáš auředník neumí zachowati, poněwadž to lidé mají rozeznáwati, jestliže co přijde. By auředník můj měl wám k wůli býti, a wáš mně, netrefiloby se to. Než jedné sami mezi sebau sprawedlnost obmýšlejme. Neb w prawdě pra- wím, čehož sem pokusil, že nesnáze brzo se člowěku ostudí, a zwláště ty, kdež můž jeden druhému je swobodně okazowati. Než tytoť jsau ničím nynější, leda záhuba chudých lidí. Pak jíž já teď panu Brtnickému píši o tu wěc, aby tím neprodléwal, za to ho žádaje, a který čas tomu položí rok, aby mi dal wěděti, a wám také. Ex Par- dubic, fer. VIta die S. Viti. (Nr. 50.) 55. Panu Brtnickému z Waldšteina: že na geho nálezu we při s p. Trčkau dosti mjti chce. W Pardubicjch, 20 Jun. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych wám w prawdě wšeho toho, čehož byste wy sobě přáli. Prosím, že sobě té práce neráčíš obtěžowati, a to k sobě přijíti, a nic jiného nežádám w té wěci, tolikéž se ke mně zachowejte, jako k jinému obecnímu člowěku, a já wám k potřebě a k žádosti wšecko rád možné učiním, pokudž wám mne jaká potřeba bude, a w tom mne nelitujte. Neb s panem 15*

Strana 116
116 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Burianem Trčkau i s každým pod práwem, jakéžkoli nyní jde w králowstwi Če- ském i w markrabstwí Morawském, nerad bych nic žádným hurtem předse bral. A jistě, by pan Burian na swau wěc práwě pomyslil i na syna swého, mohlby to u sebe najíti, že mu jest toho tak weliká potřeba k lidem se zachowati jako mně. Wíc o tom nechci psáti. Již já auředníku swému rozkáži Obešlíkowi, aby tak učinil, jakž mi píšete. Ex Pardubic, feria IVta post Viti. 1520. (Nr. o1.) 56. Měšťanům Wysokého Meyta: domlauwá gim, pro nesnáze, kteréž proti wůli geho gemu činj. W Pardubicjch, 18 Jun. S. s. w. maudří a opatrní páni Meytští, přátelé milí! W paměti wám jest, což se stáwky dotýče, kterauž sem propustil, nač sem ji propustil, chtě rád s wámi nesnáze prázden býti; i znám, že nemohu. Máte mezi sebau jakéhos pana Buri- ana; tak rozumím, že ten to město snad k nějakému jinému pořádu přiwede, a sausedy wám snad užitečnější zjednati umí, nežli prwní. Pak jáť sem tomu městu rád dobře činil, skutkem to okazuje, a to se můž ukázati, kdyby toho potřeba byla: ale wy, jak byste se odplacowali mně zase, by- ste mohli seč býti, tomu já dobře rozumím. Neb posílal sem k wám služebníka swého s tím člowěkem, na kterauž sem wěc stáwku wám propustil, ježto poněkud o tom pan podkomoří dobře wí. Ještě k posměchu mému, jakau ste sprawedlnost jemu učinili neb neučinili, toho já přitom necháwám: než ohledáte to, že té psoty syti budete. Ex Pardubic, feria IIda ante s. Johannis Baptistae. (Nr. 52.) 57. P. Šťastnému (z Waldšteina): aby škodu lidem páně rybnjkem učiněnau již bez pro- dlenj naprawil. W Pardubicjch, 22 Jun. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přálbych wám dobrého. Několikrát ste obsíláni, i austně s wámi Běškowec mluwil o tu škodu, která jest se stala od wás rybníkem lidem mým, žeby nebožátka žali, nemají co: a wždycky odkládáte den odedne. Pak milý pane a příteli, nechžť jest od wás lidem mým škoda na- prawena bez odkladůw: neb bych jistě rád wás sobě zachowal, a nesnází s wámi rád prázden byl. I již já tímto listem se wám opowídám: jestližebyste tím pro- dléwali, že bych já toho nikterak opustiti nemohl; tim se zprawte. Ex Pardubic, fer. Vlta ante s. Johannis Baptistae. (Nr. 53.)

Strana 117
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštena r. 1520. 117 58. P. Prockowi Malému z Cetně, sekretáři krále Polského: omlauwá se, proč nynj králi Polskému psáti nemůže; a wšak prosj, aby král Polský krále Ludwjka radau swau neopauštěl (srown. č. 1 a 2.) W Pardubicjch, 22 Jun. Pane Procku, příteli můj milý! Jakož sem s tebau na tom zůstal, že králi JM“ pánu twému mám list psáti o to, očs semnau mluwil od krále JM“ krále Pol- ského, pána mého milostiwého; jakožs pak žádal toho, atbych nějaký list toho na- psal: já sem tak udělal, jakžs chtěl míti, a již sem byl ten list králi JM“ pánu swému napsal, a hned sem jej poslati chtèl. I prišlo mi poselstwi ne jedno, a ne od jednoho, troje pořád: žebych já to jednal, aby král pán náš sem nejel; při- čítajíce mi to, jakobych já pod tím JM“ zlého hledal, a zkázy JM“ osoby. Ježto kte- rýchž se wěcí domýšlejí na mne, domýšlejí se jako nešlechetní zrádce, kteříž w sobě žádného studu nemají. Ale nesmím o to mluwiti, poněwadž sau mi pod swěřením welikým tu wěc psali. Neb psaní, kteréž sem já byl prwé králi udělal, toho jsau přípis do Čech poslali; a skrze koho ta wěc jde, i to mi oznámili. Ač sem já tomu rád: ale poněwadž znám takowé spletky a takowá domnění zrádná, nešlechetná o sobě, ne- psalť sem nic, ani poslal, aniž mi se hodí. Než prawím tak: chybíli se můj pán rady krále Polského JM“, nic sobě dobrého tím neudělá. A protož prosím, měj mne wymluwena před králem JM“ w tom, znaje tuto příčinu. Neb pán bůh zná, že JKM“ wšecko na swětě bych k wůli rád udělal, pokudž by má možnost jedné stačila skutkem i myšlením. Ale JM ať sobě to rozwáží, při takowém mladém pánu našem nyní, jaké JM' raddy má. Sluší mně se welmi pilně opatrowati, ne před JM“, ale před těmi, kteříž pod JM“ wěcmi wíc snad swého obmýšlejí, než JM“ dobré. Nechci wíc psáti, ačbych jistě wěděl co. Než JKM' hledě w tom na powinnost a na krew swau, ať ho neráčí opau- štěti, a jeho wěci na nějakém jiném konci postawiti, napřed w Čechách, a potom w Uhřích; jestiť toho jistě třeba. Jáť bohdá do smrti swé k JM“ se tak zachowám, jak sem se k JM“ otci zachowáwal. Jakož pak skrze pána boha napřed, a skrze mne chudého, w krá- lowstwí Uherské jest wšel, mau prací a mým jednáním a mými penězi. Nic méně tomuto, než jako onomu, rád bych slaužil, i činil; ač já již dosti špatně mohu co učiniti. Než rád bych swým pánům to činil a tak slaužil, abych u nich ještě po smrti žiw byl. Ex Pardubic, fer. VIta ante s. Johannis Baptistae. (Nr. 54.)

Strana 118
118 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 59. Měšťanům Hradeckým: opět ku přátelskému srownánj se podáwá o směnu gistých gruntůw gegich i páně na Labi (srown. č. 37 a 39.) W Pardubicjch, 25 Jun. S. s. w. maudři a opatrní páni Hradečtí, přátelé moji milí! Přálbych wám wšeho dobrého. Jistě mi wěřte, že můj aumysl jest ten, mimo mnohé jiné, sausedstwí přá- telské s wámi zachowati, i wám je w potřebu waši okazowati, tomu městu a wám w něm obýwajícím. Neb se to trefuje, že z jasna býwá mračno; a protož nemám toho za nerozumné, kdož se těmi wěcmi w čas hrazdí k potřebě swé, kteráž jest wěc pewnější, nežli zdi. I psaní sem wám učinil, když sem od Wás přátelstwí poznal skrze posly waše, kteréž ste ke mně wyslali do Prostějowa; kteréž jest mně wděčněji, než byste mi swau wes některau dali, ne jednu ale wíc; kdež bych wám to rád skutkem w potřebu waši okazowal, w každé možné wěci. Pak což se již kruntů našich dotýče, o takowé špatné wěci, majíce aumysl spolu dobře býti, bychme předse brali nějaké nesnáze a saudy, wšak by se to k přátelstwí nemohlo jistě trefiti. Než já k tomu rád swoluji, a wděčně to od wás přijímám, aby to mezi námi přetrženo bylo, a pěkně a sprawedliwě bez auti- skůw srownáno, abyste wy swé pospolu měli, a já také swé; a wedlé wašeho psaní tak učiním, že pošli na ten den. A za to wás prosím, swau wěc obmý- šlejte sprawedliwě, a mau wěc wedlé swé také; jáť jistě, kohož pošli, tak rozkáži učiniti. A nehleďme w tom žádných užitkůw nad sprawedliwé na obě straně. A takowým způsobem mezi námi přátelstwí se twrditi bude. Neb mili páni Hradečtí! wím že wás tajno není, že se některé wěci již dějí w těch kruntech, kteréž mně náleží wedlé smlauwy předešlé. Ale to nic není, než o ty i o jiné wšecko mnau nesejde, abych s wámi nesrownal, jako s přátely swými dobrými. Ex Pardubic, feria IIda post s. Johannis Baptistae. (Nr. 55.) 60. P. Žehušickému (z Nestagowa): prostředkuge w geho při s p. Krchlebským. W Pardubicjch, 25 Jun. Pane Žehušický, příteli můj milý! Přálť bych wšeho dobrého, tím buď jist. Prosím wás, což se toho Krchlebského dotýče, mějte s ním nějaké srownání. Což se pak těch struh aneb obcí dotýče, prosím wás, nebraňte se tomu, můžli wás co rowného potkati, přijměte to a wyjeďte na to. Neb tak, jakž ke mně mluwí se, mně se zdá, že mezi wámi můž konec se státi. Prosím, udělejte tak. Neb pokudž já na panu Přibkowi rozumím, jistě že waší škody wedlé jeho řeči, kterauž jest ke mně mluwil, hleděti nebude. Dejte mi odpowěd aumyslu swého. Ex Pardubic, fer. IIda post s. Jo- hannis Baptistae. 1520. (Nr. 56.)

Strana 119
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 119 61. Panu Janowi staršjmu Skřineckému (sic) z Ronowa: půgčuge mu ku prosbě geho 100 kop gr. č. s tau žádostj, aby mu k určitému roku gistě nawráceny byly. W Pardubicjch, 26 Jun. S. s. W. u. p., p. a příteli můj milý! Přálbych wám wšeho dobrého. Jakož ste mi psali, i po panu Wilémowi bratru swém wzkázali, abych wám půjčil 100 kop gr. aneb na mišensko 200: powěděl sem panu Wilémowi, že já nyní k swé potřebě žádného peníze nemám, leč se w něj wdlužím; a k tomu na tento sw. Hawel mám dáti paní Bočkowé páně Hradeckého sestře 10,000 kop na miš. a panu Dubčanskému 4300 kop miš. při témž času, a to za to, že sem kau- pil Kunstat, bez čehož sem nikterakž býti nemohl z hodných příčin. Pak peněz sobě wypůjčuji u dobrých přátel w Čechách i w Morawě, u swětských i u duchowních; a na to již mi půjčili 2000 neb 3000 kop, a jedné že mi je před bratrem waším přinesli. I z těch peněz, k waší potřebě, již sem já jich wám do toho času do sw. Hawla půjčil. Než prosím wás, na ten čas ko- nečně ať je mám zase, beze wšech protahůw; neb já což lidem dím, rádbych tak nalezen byl. A protož jimi žádný čas neprotahujte, chceteli abych já wám co či- niti mohl penězi swými, ač je kdy míti budu. A w prawdě bych toho neudělal žádnému, ať bych jich při tomto času komu půjčil, ani swému wlastnímu synu, poněwadž mé nejsau. Ex Pardubic, feria IIItia post nativitatem s. Johannis bap- tistae. (Nr. 57.) 62. Panu Janowi Trčkowi z Lipy a Lipnice, páně Burianowu synu: odpowjdá na geho žádost o propuštěnj Duchka Chudowlasa, gegž auřednjci páně byli stawili. W Pardubicjch, 3 Jul. S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Chci já tu wěc Janowi synu swému oznámiti, a auředníku také, (než newím jaký jest to Duchek), aby se auředník na to ptal a jím se ujistil. Kdež mi píšete, abych jej wám wydal: jestli za řád a za práwo w mar- krabstwí Morawském, wím to jistě, že můj syn proti ničemu nebude, co jest spra- wedliwého aby neučinil: jedné wy zase též čiňte. Pak již wy to oznamte Janowi synu mému také, a já mu také oznámím. Ex Pardubic, fer. IIItia ante s. Procopii 1520. (Nr. 58.) A. Č. I. 16

Strana 120
120 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 63. Panu Burianowi Trčkowi z Lipy a Lipnice, podkomořjmu k. Č. w téže wěci pjše, i žaluge spolu na měšťany Wysokomýtské. W Pardubucjch, 4 Jul. S. s. w. u. p. příteli můj milý! Prw sem já wám k wůli učinil, a je pro- pustil ze stáwky. Ale Meytští semnau jdau wůkol; jim se zdá, že snad užitečně na dobrá diní nic nepomníce, která sem já jim činil; ježto newěřím, by jim jeden pán, jakž Meyto na místě jest, toliko učinil. Pak nechžť oni sedí na swém, a já na swém; budeli se jim zdáti, že sem jim co winen, mají práwo před sebau. Což se toho lehčení auřadu králowského dotýče, zachowáwámť já se k au- řadům tak, jakž se sprawedliwě zachowáwati mám, a jakž na který auřad sluší. Jistě pane podkomoří, žeby wám slušelo při auřadu wašem na jiný způsob pomysliti; a zdá mi se, že jest toho třeba králi JM“ i tomuto králowstwí. Ex Par- dubic, feria IVta die s. Procopii. 1520. (Nr. 59.) 64. Panu Přibkowi: we přjčině swého gednánj mezi panem Žehušickým a panem Krch- lebským. W Pardubicjch, 6 Jul. Pane Přibku, příteli milý! Pan Žehušický byl dnes u mne: wedlé zůstání mého s tebau o pana Krchlebského mluwil sem s ním dostatečně. Na tomto jest přestáno: že již on to chce učiniti, a na to, oč jest mezi nimi, wyjeti, a potkáli jej co rowného, přijíti. Wšak na tento způsob: jestližeby ho pak nic rowného ne- potkalo, že při prwním způsobu (kteréhož jest on nepřijal, tak prawí ty smlauwy) stane. Nedělejte ze snadné wěci nesnadné! Pak již ty pane Přibku, když mu oznámíš tu wěc týden napřed, již on tak učiní, že se tu najíti dá. Ex Pardubic, feria VIta die Johannis Hus. 1520. (Nr. 60.) 65. Témuž panu Přibkowi: že giž dále mezi p. Žehušickým a p. Krchlebským gednati nechce. W Pardubicjch, 7 Jul. Pane Přibku, příteli milý! Wěřím tomu jistě, že pro mne rád wšecko uči- níš možné: též o mně zase wěř k sobě.

Strana 121
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštena r. 1520. 121 Což se té pře mezi panem Žehušickým a mezi panem Krchlebským do- týče, odkud jest se ta wěc začala, že sem já o to jednati počal, to já k twé pa- měti připauštím; a také že sem já tobě rozkázal jeti, i w tom se swau pamětí zpraw, jak jest to bylo a z čeho přišlo. Pak pana Žehušického o tu wěc čtyři- krát sem já k sobě obsílal; komu k wůli, to jest tobě také wědomo; a když sem jej koliwěk k čemu přiwedl, teda z toho jest uděláno nic. A poněkud rozwaž to sám, co jest mně u některých lidí na tom! Pak již nechť oni jednají swé wěci jakž chtí, já sem byl řekl prwé, že s tím nechci míti nic činiti, ač to i jiné tobě k wůli bych wšecko rád udělal. Ale znáš sám, bych já měl wíc s panem Žehušickým co jednati, mimo to co jest mně k wůli činil, chci toho prázden býti jednání. Již mně není třeba žádných odpowědí dáwati; neb já s tím nechci míti na krátce nic činiti. Zdáli se wám jemu psáti, toho máte wůli: nezdáli se, nechejte. Ex Pardubic, sabbato post Jo- hannem Hus. (Nr. 63.) 66. P. Krištofowi z Boskowic a na Třebowé: lituge smrti otce geho p. Ladislawa, a opět oswědčuge se, že mu Giřjka Tulihy z poddanstwj propustiti nelze (srown. č. 31 a 35.) W Pardubicjch, 7 Jul. S. s. w. u. p., p. a kmotře můj milý! Rád bych wám wšeho dobrého přál. Jistě panu otci wašemu toho nepřeji: ale poněwadž wšickni k témuž cíli běžíme, musí tak býti, a toho nic minauti nemůž, co jest se narodilo. Můj milý pane kmotře! jistě, což já pro wás budu moci učiniti, rád učiním, jako pro swého milého přítele, kdykoli wy mne w čem, možném mně učiniti, po- třebowati budete. Což se Jiříka Tulihy dotýče, jistěť bych já to byl panu otci wašemu rád učinil k wůli: ale můžte mi wěřiti, že mi možné nebylo, a není, ne pro osobu jeho, ale pro osobu swau. A také jest w tom mnoho příčin jiných, ježto jich já nechci wypisowati na tento čas. A na krátce: hned mně to učiniti možné není; neb lhářem pánu bohu ani lidem bohdá z aumysla nebudu. Což se lidí propauštěnj dotýče, milý pane kmotře! Lidi mně pan otec wáš propauštěl, ač dosti málo, a já pánu také zase, když jest toho žádal; a na tom ještě sem, k wám se zachowáwati, ač wy též mně činiti budete. Jistě mi wěřte, což se toho Tulihy dotýče, že mně to nikterakž nemožná wěc učiniti; a protož sobě toho do mně neobtěžujte. Pana otce wašeho třikrát sem žádal, dwakrát psaním, a třetí mluwením, za Procka Welikého, aby jej propustiti ráčil, ne mně, ale aby swoboden byl: nemohl 16 *

Strana 122
122 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. sem toho zjednati. Neb mi prawil nebožtik, že mu jest to nemožné učiniti: i co jest pánu nemožného bylo učiniti, nechal sem toho tak. Snad wy mníte, že já na tom Tulihowi sobě mnoho zawazuji: jistě mi wěřte, nic; a potom to poznáte, wy i jiní. A také já ho nenapomínám ještě z ničeho, ač bych měl dosti z čeho. Dejž pán bůh, aby wám něco dobrého zřídil, já bych wám toho přál. Ex Par- dubic, sabbato post Johannem Hus. 1520. (Nr. 61.) 67. Panj Magdaleně z Dubé a z Lipého a na Třebowé, wdowě po p. Ladislawowi z Bo- skowic: o téže wěci. W Pardubicjch, 7 Jul. S. S. W. WM“ u. p., p. kmotro má milá! WM“ bych přál dlauhého zdrawí i jiného wšeho dobrého. Pánu nebožtíku WM“ jistě smrti wěrně nepřeji: ale ten litkup wšickni píti musíme, když pán bůh káže. WM" w čemž bych já kolik mohl službu jakau učiniti mně možnau, a WM" by mne w tom potřebowali, rád učiním. Na jiné wěci panu Synu WM“ odpowěd dáwám, jíž se ráčite zprawiti. Ex Pardubic, sabbato post Johannem Hus. (Nr. 62.) 68. Měšťanům Hradeckým: domlauwá gim, že ku přátelským řečem a záwazkům swým nedostáwagj (srown. č. 59.) W Pardubicych, 9 Jul. S. s. W. maudři a opatrní páni Hradečtí, přátelé moji milí! Čehož byste mi koliwěk dobrého přáli, já wám též zase. Poselstwi, kteréž ste ke mně udělali, kterauž řeč od wás i od jiných mlu- wil pan mistr, a na jeho řeč kteříž wšickni se k ní přiznáwali, i na ni se radili, kteréž ste wyslali: nato sem wám tu ceduli napsal wedlé řeči jejich, aby snáze k konci jíti mohlo. Ale odpowěd waše s poselstwím waším jedné nejmenší wěcí se nesrow- náwá, a z toho ze wšeho poselstwi ste nic učinili. Milí páni Hradečtí, časowé se mění! Snad by wám někdy mohlo přijíti k tomu, že byste s lidmi o weliké wěci měli činiti. Co přisluší k jednání člo- wěku od člowěka, není nic škodného, nám wšem to před očima míti. Těmto wšem wěcem já chci pokoj dáti, a s wámi wšech jednání o to ne- chati. Wy swého užíwejte, a já také swého. Učiniteli kdy co pro mne, toho wuli máte, a já pro wás také. Ex Pardubic, feria IIda ante Margarethae. (Nr. 64.)

Strana 123
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 123 69. Administrátorowi strany pod obogj (M. Wáclawowi Šišmánkowi): wykládá přjčiny, proč kněze swého, gménem Kmentowého, před děkana Chrudimského k saudu po- stawiti nemůže. W Pardubicjch, 13 Jul. Pane administrátor, příteli milý! Jistě na jiném nejsem, než jako i prwé: mohllibych wám co dobrého aneb poctiwého na kterém místě sebau způsobiti, jistě bych to rád udělal, na to se bezpečte; i synům swým též poraučím, aby se k wám též zachowáwali. Neb sem já od wás k sobě jiného nikdá neshledal, než že ste se proti mně wždycky přátelsky zachowáwali. Jakož mi píšete o kněze Kmentowého, já ho w prawdě neznám, než k při- mluwě některých dobrých lidí fary sem mu pod sebau přál. A když ten kněz z Chrudímě byl ke mně přijel, a byla oba tu, (i prawil, že) w Chrudími zle o něm mluwí, o jeho neřádích: tu sem já těm, kdož o něj mluwili, to oznámil. Oni jej z toho wymlauwali, hned ze jména pan Pawel Choltický a pan Opršal a jiných několik dobrých lidí, kteříž sau k té osadě. Pak zase ten jistý kněz Kmentowý o faráří Chrudimském nic dobrého jest nemluwil, a jiní někteří jemu to swědčí; a k tomu ten kněz Chrudímský i lidi proti němu roti (tak píši, jakž mne zpra- wují) k té osadě. Mně do jejich swád málo jest, aneb do jejich způsobů: než přálbych jim, aby dobří byli, to by slušelo k jejich auřadům. Pak kdež mi píšete, aby on stál před swým děkanem, knězem Chrudimským: i rozwažtež to sami u sebe, byloliby to slušné, aby on měl před ním státi. Zdá mi se, žebych jemu křiwdu udělal, bych mu to rozkázal učiniti, pro ty příčiny, kteréž sem krátce swrchu napsal. Přitom mi píšete, nechtělliby toho učiniti, žebyste jej chtěli wzíti, abych auředníkům o tom rozkázal, aby o tom wèděli. Milý pane administrátor! Mám w Morawě mnoho kněží, kteříž jsau pod poslušenstwím: ale kněz biskup Morawský jistě by mne k tomu nepřiwedl, aby mi on kněží bral, kteří sau podemnau a na mém dědictwí, bez mé wůle; též ani zde, by dnes byl biskup, nechtěl bych se toho dopustiti. Též wás za to žádám, abyste takowé wěci před se nebrali; neb se bojím, žeby lidem od wás trpěliwá nebyla. Než před wámi jemu rozkázati státi, každému knězi, který jest podemnau, to já rád chci učiniti. Poznáteli, žeby co činil neslušného, byste jej sami kázali trestati, také proti mně nic není. Milý pane administrátor! Z této wám příčiny to píši, že psali ste panu komorníkowi Českému nějaký list, žebyste nějakého kněze chtěli wzíti, kterýž jest pod ním, s pomocí panů Pražanů, pro nějakau příčinu. Jistě byste byli nic do- brého nezjednali, než že by někdo w tom braní o hrdlo přišel. Tu wěc znajíce,

Strana 124
124 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. při nynějších těchto spletcích, ježto pohříchu wíce w neřádu w tomto králowstwí wšickni Stawowé stojí, nežli w jakém řádu: na to radši myslte, abyste lidi w swor- nost uwodili, nežli jedněch proti druhým popauzeli. Toho jest jistě třeba, ne- chcemli šeredně w nějaké zahynutí přijíti, a w roztržení, a strach snad i jiným národům poddáni býti. Uchowejž nás toho milý pán bůh! Bychť wám dobrého nepřál, mohlbych bez tohoto písma dobře býti. Ex Pardubic, fer. VIta die s. Mar- garethae. 1520. (Nr. 65.) 70. Panu Krupému: aby propustil Tomáše, poddaného páně z Pardubic, gehožto w Lu- čicjch byl uručil. W Pardubicjch, 20 Jul. Pane Krupý, příteli milý! Poručil jsem byl Běškowci s tebau mluwiti o člowěka, kterýž jest zde w Pardubicích osedlý, kterýž měl pod tebau krunt w Lučicích, a říkají mu Tomáš: i zapomněl s tebau mluwiti. Pak ten člowěk jest krunt pod tebau osadil synem swým; i když tam přišel, chtě swé bráti, i jest uručen. Pak milý pane Krupý! já tebe prosím, že tomu člowěku žádných zmatků činiti nebudeš, aby on mohl wolně swé bráti. Neb jistě mi wěř, byť který člowěk můj pod tě chtěl, a ty mne žádal, žeť rád každého propustím. Pak aby wěděl, tento člowěk jest můj dědičný, ne propuštěný, i syn jeho, kterýmž jest krunt osadil tobě. Pak poněwadž jest jím osadil krunt, já ho tobě přeji, i každého, kterýž by pod tě chtěl, rádť propustím: jedné ať tento již zmatků nemá. Prosím, že tak učiníš, aby on swé wolně bráti mohl; neb píšiť že je můj, a tím jist buď, že je můj; a to prokázati mohu dostatečně. Odpowěd mi dej. Ex Pardubic, fer. VIta ante Mariae Magdalenae. (Nr. 68.) 71—77. Sedmero psanj panu Burianowi Trčkowi z Lipy a Lipnice, podkomořjmu král. Če- ského: o nesnáze mezi poddanými gegich, o něž s obau stran na p. Brtnickém přestáno (srown. č. 53—55.) W Pardubicjch, 15 Jul. S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Teď wám posílám přípis, co mi pán Brtnický píše. Pak já se takowými wěcmi newím zprawiti. Neb s těmi lidmi mají moji lidé činiti, s Polnickými; než majíli s kterými jinými lidmi činiti wašimi, toho já newím, a toho swědom nejsem. I můžli to tak před se jíti, dejte mi wě- děti: pakli nemůž, já tomu newím již co řéci.

Strana 125
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 125 Než pán bůhť mi swědek jest, žebych rád wšech nesnází prázden byl; ale žádný nemůž déle pokoje míti, než dokudž mu jej saused dá. A také ty stáwky se pro lidi Polnické dály, aneb pro kteréž koliwek jiné, wše jest jedno. A mému člowěku, co jest se zase stalo, proč se stalo, a jak se stalo, toho já nyní při tom necháwám; kterýž není z Morawy, než jest z Čech. Ex Pardubic, dominico die dimissionis Apostolorum, 1520. (Nr. 66.) 72. W Pardubicjch, 20 Jul. S. s. w. u. p. příteli můj milý! Přálbych wám dobrého. Což se těch wěcí mezi lidmi našimi dotýče, prw sem k tomu přistaupil, aby sprawedlností row- náni byli, a ještě k tomu přistupuji. A již na s. Wawřince moji lidé stanau před panem Brtnickým; i cožkoliwěk jest za sprawedliwé, a jim nalezeno bude, přitom já wšeho nechám. A kdež se může mezi námi to nacházeti, abychom w žádné nesnáze nezacházeli při tomto řádu, jakýž pak koliwěk jest: dobré jest, aby se námi nerušilo. Wšak ani bohatý, ani statečný, ani maudrý ten se nenarodil, aby sobě rowného nenalezl. Z upřímnostiť wám píši toto: nepřikrýwejte se w takowých wěcech swým synem; neb jistě tím sobě dobře nečiníte. Wšak lidé holubi nejsau, než jsau lidé tak dobře jako wy. A synu swému jistě tím nic dobrého neuděláte, majíce jej jako mladého w lidi uwoditi, ježto na potomní časy to se jemu dobře hoditi (ne)můž; pak wy wíte, co máte činiti, jste jemu otec. Jáť nic pro se nepíši; pro- tož znáteli že dobře píši, přijměte to ode mne: pakli znáte že zle, dejte tím pod lawici. Jakož mi píšete o Duchka z Bystřice, jakož mi o tom také prwé syn wáš psal: hned sem já jej kázal na rukojmě wzíti, a jest na rukojmích. Než čeho syn wáš na něj žádal, a wy k tomu také podobně píšete: rozwažte to sami, jestli rozumné a sprawedliwé to žádání, aneb slýchánoli o tom, aby to kde se stalo na takowý způsob. Au! wšak již máme dosti našich wěcí w tomto králowstwi, ne- přičínějme jich wíce, než kazmy ty, a držme se starých wěcí, za kterýchž jest wždycky dobře bylo. Jakž nám Rendl práwa udělal, a nyní opět jaké způsoby jdau, jakž on zase chce w lidi wjíti, bojím se jistě, že se tudy zlého nebude ujímati. Než o toho Duchka já wám této cesty podáwám: chci jej postawiti před panem hejtmanem Morawským; poněwadž mu syn wáš na hrdlo stojí, wedle psaní swého, i budeli winen, ať trpí. Pakli wám se zdá to obtížné, i toto chci udělati, že jej chci postawiti před saudem zemským w Čechách; což naň uwedeno bude,

Strana 126
126 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1620. nechžť trpí. Pakli wám se zdá, chci jej postawiti opět před panem Lwem, ať k sobě přijme kohožkoliwěk chce, a tu ať jej slyší; a cožkoliwěk najde, nechžť to přitom zůstane. Pakli wám se zdá jaká jiná cesta, ježto by byla sprawedliwá a spěšnější: mnau nic nesejde, což jest sprawedliwého. Ex Pardubic, fer. VIta ante s. Magdalenae. (Nr. 67.) Cedule do toho listu. Píšete mi snad we dwau neb we třech listech, že syn wáš dal Obešlíkowi snad za ty lidi 70 kop, a že jich ještě zase nemá, a že jest to udělal pro mne, nechtě mne hněwati: syna wašeho jistě bych já sobě rád zachowal, a by pro mne udělal za groš, myslil bych na to, abych pro něj udělal zase za tři. Ale jaká jest toto wěc, au pro pána boha, rozwažte ji sami! Wšak má jiný rozum w sobè. 73. (P. Janowi, synu p. Burianowu.) W Pardubicjch, 22 Jul. Urozený pane a příteli milý! Otci wašemu jsem na jeho psaní dal od- powěd: i nebylo ho doma. Než tak jsem já rozkázal auředníku Pernšteinskému, aby on na ten den, jakž otec wáš píše, t. j. na sw. Wawřince, stál s těmi lidmi na Brtnici před panem Brtnickým, že též se stane od wás. Znáť pán bůh, žeť bych nesnází rád prázden byl, a s nějakau lehkostí swau toho hledám. Neb ne- snáze, a zwláště s sausedem, nikdá jsem w nich nic kratochwilného nepoznal. Bu- deli se jich wždy komu welmi chtíti, ač příliš nerad pod práwem tímto, jakéž jest koliwěk, již bych mu jich musil powoliti. By giný čas byl, wěděl bych také, jak se w tom zachowati. Ex Pardubic, dominico die Magdalenae. (Nr. 69.) 74. W Pardubicjch, 24 Jul. S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Přál bych wám dobrého. Což se toho Duchka Chudowlasa dotýče, o kteréhož mi píšete, aby z toho rukojemstwí pro- puštěn byl, kterýmž jest uručen pro falešné peníze, za kteréž jest w Bydžowě obilé kupowal oc.: i newím nic, jaká jest to wěc; než chci se na ni wyptati, a wyptajíc se, wšecko což jest sprawedliwého, rozkáži učiniti. Což se Duchka z Bystřice dotýče, člowěka mého, o kteréhož jste mi psali prwé, kdež mi píšete, abych wám dal odpowěd: i wěřte, že jsem já dal wám od- powěd, i k wám s ní na Lipnice posílal, i nenašel wás posel. Než prawili jsau

Strana 127
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 127 mu, že w Plzni auřad sadíte, a listu přijíti nechtěli od posla. Pak mnau jest tu nic nesešlo; i teď wám posílám tu odpowěd na to waše psaní, kteréž jste mi při tom učinili. Ex Pardubic, fer. IIItia ante Jacobi. (Nr. 70.) 75. W Pardubicjch, 25 Jul. S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Jakož jste mi psali o Duchka Chudo- wlasa, člowěka swého, žeby je auředník můj Bydžowský na rukojmě wzal oc.: ptal jsem se na to. Toto abyste wěděli, že ti Chudowlasowé jsau dwakrát s falešnými penězi postiženi, a tím lotrowstwím jedau wůkol. Pak když jsau wsazeni byli, i psal mi o ně pan Krušina: a já jemu k wůli jemu jsem je dal, aby on již s nimi činil co chce. A on řekl, že je kázati bude, i nejsau kázáni: než já bych je byl dal spáliti. A to bylo prwé, než jste wy Miletín drželi. Pak člowěku jednomu w Smrkowicích panew jest ukradena; i newím, za méholi držení Smrkowic, či předemnau. Pak ten člowěk jej obstawil, ne auředník. I poněwadž jest obstawen, nechžť jest na tom práwě práw; a zdáli se wám, ně- kteří z měst králowských, nechť jsau přitom. Pak což mu práwo najde, přitom stůj; pakli se chce k wyššímu práwu odwolati, toho také wùli míti bude. Neb bych já měl lidmi ze stáwek obstawenými, tu kdež jsau obstaweni z práwa, jinam hýbati, tomu já nerozumím, jestli za sprawedliwé: pak jestli to za sprawedliwé, i k tomuť člowěk můj musí přistaupiti. Pane podkomoří, jste auředník jeden zemský! Takowé lotry, kterýchž jest tu na tom zboží Miletinském stok, kteříž tuto zemi kazí i jiné země, měli byste nějak o to pomysliti, aby se jim koncowé jejich dáli; jistě by wám to dobře slu- šelo i k dobrému slaužilo. Já wic o to nyní psáti nechci. Ex Pardubic, fer. IVta die s. Jacobi. (Nr. 71.) 76. W Pardubicjch, 28 Jul. S. s. w. u. p. příteli můj milý! Přál bych wám dobrého. Jistěť prawím to, kdež se mohu jakým nesnázím při nynějším času wy- hnauti, že se rád wyhnu. Což sem wám prwé psal, i nyní teď píši, že se k wám rád tak zachowám: budauli jaké nesnáze, aby jich lidé ohlédali. Neb jistě jest nebezpečná wěc nynějšího času w nesnáze wcházeti; a to proto, aby člowěk swé poctiwosti neurazil, tak jakž nyní způsobowé jdau, ježto newi člowěk načem stojí. Než by wolný čas byl, ač mi se málo nesnází chce, a uchowá mne jich pán bůh: A. С. I. 17

Strana 128
128 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. ale kdož by mne bez nich nechtěl nechati, jistě málo bych se o to staral. Pane podkomoři milý! sluší nám jistě na jinau cestu w této zemi mysliti, aby tato země w jiném pořádu stála, a kdož statky máme, aby lotři jimi nezbohatěli. Jáť jsem w těch nesnázích z swé mladosti byl; ježto otci mému i nám jedné chalupy celé nezůstalo. Dobré jest na to mysliti, aby se w tomto králowstwi zase neobnowilo, a k témuž nepřišlo. Jáť pán bůh zná newím o těch nesnázích, jaké jsau mezi těmi chlapy wa- šimi a swými: než píši já o to Obešlikowi, i waše psaní jemu posílám. Neb kdož chlapůw nemají, i nebudau mezi nimi o ně nesnáze: ale kdož je mají, musíť wždy o ně míti nesnáze. Jakož mi píšete o toho Chudowlasa, bych jej ze stáwky propustil: i newím nic, jaká jest to wěc; než chci se na to wyptati, a budeli možné, chci jej rád propustiti, jedné se na to wyptám. Než pošli já hned pro auředníka Bydžowského, a což na něm se uptám o té wěci, i oznámím wám hned. Neb by se stáwky měly propauštěti, co lidé stawují o swé sprawedlnosti, znáte sami, že neníť spra- wedliwé. Wšak co mi je do chlapa? jednéť budeli mi možné to učiniti, dám wám wěděti. Což se toho Duchka z Bystřice dotýče, tak jakž jsem wám napsal, já jej chci rád postawiti. Jistěť jest on člowěk zachowalý w tom městečku; ale protoť já ho w ničemž nezastáwám, toho ani jiného: dnes dobrý a zýtra zlý. Ex Par- dubic, sabbato post festum s. Jacobi. (Nr. 72.) 77. W Pardubicjch, 29 Jul. S. s. W. u. p. příteli můj milý! Přál bych wám wšeho dobrého. Jakž na swětě můž jedné rownáno býti mezi lidmi našimi, aby sprawedliwost každého, po- kudž jest sprawedliw, zachowána byla každému: rád jsem tomu, a ke wšemu swo- luji, i to buď tak jak píšete. Nechž Běškowec s panem Martinem Boharynským to slyší: mohauli srownati, nechžť srownají; pakli nemohau, i nechť práwo již to ro- zezná. Co je pak wám a mně na tom, oč my se tu máme starati? ostaň lotr lotrem, a dobrý dobrým; neb mně na tom nic není. Pro wásť mi jest to wšecko možné učiniti, což se mé osoby dotýče: než což se lidí dotýče, jedné abychom lidem, já swým a wy swým, w podezření nebyli, než aby to znali, pokudž jest sprawedliwé, že my jim toho neujímáme. Neb jistě wěřte mi toho, že na toho lotra uzdržíte wyznání dwoje: zde krom Morawy, i o tu panew; ale proto můžli to jak srownáno býti, já ke wšemu swoluji. A wám welmi děkuji, že se w tom tak k těm lotrům máte; a jistě tím sobě dobře uděláte u pána boha i zde w této zemi, i chudým lidem w tomto

Strana 129
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 129 králowstwí. Neb jistě jest hůře, než by kus země spáleno bylo, s takowými wěc- mi, kteréž jsau se začaly. A my swé statky majíce, nemáme jich pro ten faleš, neb ze sta jeden těch peněz nezná. Tak pohříchu, jakž se w této zemi jedno opatruje, tak se opatruje i druhé, a rozum Rendlůw ten nám ukazuje to opatro- wání. Neb dnes některé osoby lotry nařkne, a na zejtří jej w radě mají beze wšeho wýwodu s sebe o to. Pane bože wšemohaucí, račiž nás w jiný způsob zřiditi w tomto králowstwi! Ex Pardubic, dominico post festum s. Jacobi. (Nr. 73.) 78. Panu Janowskému staršjmu: stěžuge si, že pan Štěpan Anděl z Ronowce smlauwu gjm učiněnau splniti prodléwá. W Pardubicych, 1 Aug. Pane Janowský, příteli můj milý! Přálť bych jistě dobrého. Smlauwu, kte- raužs mezi mnau a panem Štěpanem Andělem udělal, tak sem ji we wšem za- chowal. Ale pan Anděl po té smlauwě, když čas wyšel, domu mi jest neosadil; žádal mne za prodlení doněkud, kdež i ten čas prošel. Potom sem jej napomínal psaním i ustním poselstwím, nejednau ale několikrát: ničemu se dosti nestalo. Pak k sobě umí přijíti, i o to mluwiti; i zdá mi se, žeby byl též powinowat zase od sebe činiti. Pak já se tobě opowídám, milý pane Janowský, jakožto smluwci w tom, že já se w swůj dům uwáži. Ale prosím tebe, napomeň jej, ať se tomu dosti stane, čemuž se má dosti státi od něho; neb bych, pán bůh zná, jej i každého, při sprawedliwém rád zachowal; ale kdož nechce sprawedliwého od sebe činiti, těžké jest to trpěti. Než ještě aby wždy znal, že mně se nechce jiného, než sprawedliwého od sebe činiti, a sprawedliwé k sobě přijíti: nadto ještě chci toho showění míti do čtyř i do pěti neděl, až i do s. Wáclawa. Pak již do toho času, jestli že by se tomu dosti nestalo, již mau tuto opowěd w paměti měj, za to prosim. Ex Pardubic, fer. IVta die s. Petri in vinculis 1520. (Nr. 74.) 79. P. Wáclawowi Andělowi z Ronowce: oznamuge, že pro geho wrtkawost ode wšeho dalšjho s njm gednánj odstupuge. W Pardubicjch, 1 Aug. P. Wáclawe Anděle, příteli milý! Žádost swau w paměti míti můžeš, kte- raužs na mne učinil před panem Hynkem Andělem, kterýž jest na Morašicích, což se té rolí dotýče, kterauž od Přelauči držíš: pak wydánť jest přípis tak a takowý, 17 *

Strana 130
130 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. na čemž jsem s tebau zůstal. I píšeš ty Běškowcowi, žeť přátelé k tomu neradí; a chwalitebné jest, přátel poslauchati, co jest užitečného komu; pak toho já při- tom necháwám. Než již já se w swé chci uwázati, toť oznamuji, a s tebau já o to wíce žádných jednání míti nechci: takowými způsoby já se nechci učiti wůkol jíti. Ex Pardubic, fer. IVta die s. Petri in vinculis. 1520. (Nr. 75.) 80. P. Bořkowi Hamzowi z Zabidowic: aby mu dal wěděti, kam poslati má, aby na krč- máře geho práwem sáhnauti mohl. W Pardubicjch, 1 Aug. Pane Hamzo milý! Psalť sem o toho twého krčmáře prwé; pak jak ty se mnau o to wůkol jdeš, snad jináč než já s tebau, toho já při tom necháwám. I dejž mi wěděti již, kde mám jinam poslati, abych k němu sáhl práwem, tak jakž řád a práwo jest w této zemi na takowéto psance. Pak již já k tomu pošli od tohoto pátku nejprw příštího přes týden, aby ty již o tom wěděl. Jedné mi dej wěděti, kde mám poslati: pakliby toho neučinil, již bych já také wěděl, co mám s tím či- niti. Ex Pardubic, fer. IVta die s. Petri in vinculis anno 1520. (Nr. 76.) 81. Měšťanům Brněnským: přimlauwá se za mladého Bolzmachera, aby s njm milostiwě naložili; wšak tak, aby gim škodu nahradil, gestli gim kterau snad učinil. W Pardubicjch, 7 Aug. S. s. w. maudří a opatrní páni Brněnští, přátelé moji milí! Zprawen jsem, žeby nějaká nelibost na Pulemochara od wás přišla, i w trestání swé že ste jej wzali: pak wám to dobře wědomo jest, že na otce jeho laskaw sem byl, i na tohoto pro otce jeho; ale wšak nic zwláštního u otce jeho swého nikdá sem nehledal, a nadto u tohoto. Také wám dobře w paměti může býti, že já z swých mladých let we wšech wěcech, kteréž jedné mně možné byly, tomu městu a té obci wždycky sem rád dobře činil, co jedné mnau mohlo dobrého kde zjednáno býti, a k tomu i swé syny sem wždycky wedl. Pak milí páni Brňané! prosím wás i obce waší, že w té wěci k němu milo- stiwě se míti budete, a jej propustíte, nehledíc na jeho prowinění, ač jest které učinil, ale hledíce w tom na mne; pakliby to propuštění nemohlo býti, ale že jej na rukojmi dáte. Ale jestliže jaká wina od něho jest, aby wám od něho slušně naprawena byla wedlé sprawedlnosti. Prosím a wíc prositi nemohu, že w tom na mé upřímné přátelstwí hleděti budete, kteréž sem k wám wždycky zachowáwal a

Strana 131
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 131 zachowáwati myslím; a což tu pro mne učiníte, wěrně se wám toho odplacowati budu na wšech místech, kdež budu moci. Za odpowěd prosim. Ex Pardubic, fer. IIItia ante Laurentii. 1520. (Nr. 77.) 82. Měšťanům Hradeckým: důtkliwé psanj, že skutkowé gegich se slowy přátelskými se nesrownáwagj; a wšak podáwá se na rozeznánj dobrých lidj. W Pardubicjch, 10 Aug. S. s. w. maudří a opatrní páni Hradečtí, přátelé moji milí! Což se dělá, dělá se z rozkázaní mého. Píšete, dle samé upřímé sprawedlnosti žádajíc, abych to kázal zbořiti oc.: bych znal, že wy sprawedlnost w tomto králowstwí rozeznáwáte, na to bych já wám uměl odpowěd dáti. Kdež píšete, že chcete na swém hradby aneb jiné oprawy též dělati oc.: nikdá jsem já wám toho nebránil, cožby nebylo proti práwu. Kdež pak píšete, že by se Labi w wašich kruntích nahoře také mohlo dolůw pomáhati oc.: budeteli co činiti wedlé práwa a zřízení zemského, tomu já se nemohu protiwiti; pakli co budete činiti proti práwu a zřízení zemskému, čehož sobě budu powinowat, tak se k wám zachowám i k každému. Kdež mi píšete, že by se to daleko netrefilo s mými slowy, kteráž se ode mne ustní i psaná slýchají oc.: ufámť já pánu bohu, žeť sem já wám swá slowa, psaná i mluwená, držel i každému, jako na dobrého pána sluší. Ale wy slowa swá pěkná, kteráž ste kdy ke mně mluwíwali, nenalezal sem toho, by se tak od wás držela ke mně. A protož cožť sem kdy psal, upřímně a wěrně sem psal, ale když jste wy nechtěli než něco pěkně powědauce slowy swými, kterýchž nekupujete, aby tomu již wšemu konec byl přátelstwí, kdež já od žádného nepotřebuji takowého přátelstwí bez skutkůw. A protož není mne potřebí mým psaním napomínati ani mluwením, poněwadž wy sami mluwíce ke mně, nechtěli jste mi toho držeti, a tak sem toho nenalezal; již mi také mého nepřipomínejte. Píšete mi o odpowěd oc.: pak teď já wám také odpowěd dáwám, od sebe i od swých přátel, i od swých wšech poddaných, kterýchž mi pán bůh půjčiti ráčil do wule swé. Ale aby žádný neřekl, bych na wás swé wůle hledal, kteréž ne- hledám na žádném pod tímto práwem a řádem, jakýž pak koliwěk jest: i k tomuto se podáwám, nechžť na to dobří lidé wyjedau, tu z toho kraje, a toho ohledají: jestližebych co činil, ježto by sprawedliwé nebylo, tak jakž wy píšete, a to jimi bude uznáno, jistě ta swá wůle we mně nebude, abych k rozumné sprawedliwosti nepřistaupil. Pak když mi oznámíte, které by osoby na to měly wyjeti, aumysl

Strana 132
132 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. swůj, já wám také swůj oznámím; pak wy toho již wůli mějte učiniti neb nechati, než mnau nemá sjíti. Milí páni Hradečtí! Nehrozte těmi obcemi tak welmi! Wšak mne bohdá newyhrozíte odnikudž, ufámť toho pánu bohu, wy aneb někdo ještě hrdší nežli jste wy; neb já obcím wašim i každému z obcí wašich jistě bych se radši zachowal, nežli bych se z aumysla ztratil. Hrdých psaní mně žádných třeba není, neb čas k tomu není a neslauží. Paklibyste wy jej sobě chtěli wzíti, jistě bych o to se málo staral; ale držme se způsobu lepšího. Ex Pardubic, fer. VIta die s. Laurentii. (Nr. 78.) Cedule do toho listu. Což se toho ostrůwka dotýče, napsali ste mi ceduli: pak znáte sami jed- nání, kteráž jsau býwala, dnes na tomto zůstáno a zýtra hned na jiném. Pak toliko sem já již prací měl a posílání, ježto žádnému Říšskému knížeti nebylbych toho powinowat činiti, co sem já wám činil, chtě se rád wám zachowati. Pak poněwadž znám, že naše jednání jest daremné; než toho já neodpírám, což se toho ostrůwku dotýče, kteříž dobří lidé na to wyjedau, nač mají nyní pohleděti, chce- teli o ten ostrůwek na nich přestati, já také chci přestati, což se jim za spra- wedliwé zdáti bude wám za to učiniti. Jedné mi jmenujte osoby, kteréž se wám zdadí, mohauli jmenowáni býti, že já (na) nich také budu dosti míti; jedné ať se tím nedlí, neb já mám odjezd před sebau. Ex Pardubic, feria VIta die Laurentii. 83. Měšťanům Hradeckým: též gako we předešlém psanj. W Pardubicjch, 13 Aug. S. s. w. maudří a opatrní páni Hradečti, přátelé moji milí! Bych na waše psaní wám měl odpowěd dáwati, jistě bych dal; ale znám takowá psaní pod prá- wem jsau neužitečná. Pak wy při swém rozumu stůjte, já také při swém zůstanu, pokudž mi toho pán bůh příti ráčí na tento čas. Přitom mi píšete, abych wám za zlé neměl, že wy w swém také oprawo- wati chcete: ba dělejte w swém, třeba sobě zámek stawějte, což není jedno proti práwu a řádu. Kdež mi pak píšete, jmenujíce osoby: pan Zaječický, ten nemůž býti, jest člowěk starý; wšak je na těch dosti, na panu Litoborském, na panu Tamchynowi, a na panu Přibkowi, budeli moci býti, pakli nebude moci býti, ale ta dwa; pištež wy jim ode mne, a já také budu psáti panu Přibkowi od wás. Ale ten rok ne- můž býti, než od zýtřka w témdni, t. j. ten úterý před s. Bartolomějem; neb já

Strana 133
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 133 prw toho učiniti nemohu pro králowskau potřebu, kteráž jest mne před wčerej- škem zašla; a také já mám do Hradce wyslati tento pondělí nejprw příští k něja- kému jednání, a měl by tu také býti i pan Litoborský, i jeli by hned odtud. Pak můžli se co smluwiti aneb nesmluwiti, to přitom stůj. Pak již máli to tak býti, oznamte mi, neb já se k tomu tak mám. Ex Pardubic, fer. IIda ante festum as- sumptionis beatae virginis Mariae. (Nr. 79.) Cedule do toho listu. Bych wám mnoho wypisowal při nynějším času, pán bůh zná, že se wšeho wystříhám, coby mělo dobrému řádu překaziti, a nejwíc sám pro sebe, znaje se že čas můj se již blíží, a také lidé kdež sau swázaní a wolni sobě nejsau, chtíc swé poctiwosti zachowati, pak tu býwají lidé nejbujnější, a tak jest nyní. Než na ten artikul, kterýž mi píšete o ten ostrow, jak ste srozuměli oc. křiwda mi se děje od wás. Než takto bylo: když pan mistr přijel s jinými do- brymi lidmi od wás, tehdá mluwil, že chcete wším frejmarčiti, i tím, což k stawu přileží. Tehdá sem já powěděl, žebych o ten ostrůwek s wámi chtěl uhoditi, na kterýmž wám maličký užitek jest, a téměř žádný, abych nákladu nedělal; neb sem prwé jeden udělal, ten stál snad dwě létě, i pobrala jej woda. Tu oni ode- šli do swětnice. Poradiwše se powěděl Rauči, že to býti nemůž, že nebudau je- dnati jednoho bez druhého: a já na tom přestal, a na tom mne bezpečili, že tak bude. Ale když ste se snad wyspali, opět ste mi jiné cesty podali; a na to sem já napsal, že já s wámi o to nechci jednati. Nepíšiť tohoto wám, než sám pro se, abyste také swé přátelstwí znali, dobřeli se trefuje; a pak by komu kdo co činil, wšak máme řád a práwo. Již pak buď tomu konec třeba w pěti stech le- tech, musí tak býti: ale jistěť bych rád aby to změněno bylo, a budeli wůle boží, mám tu wíru že bude, aby jeden druhého neškrábal, ufaje w tu dlauhost práwa, jsa k němu zawázán. 84. P. Prockowi Malému z Cetně, sekretáři krále Polského: že odpowěd posjlá králi Pol- skému (wiz č. 2.); též o Rendlowi a o dluhu p. Prockowu. W Pardubicjch, 13 Aug. P. Procku, příteli můj milý! Přálbych wám dobrého. Králi JM“ já od- powěd dáwám, kteréž porozumíte. Kdež mi píšete o posla o toho: tak sem učinil, a jemu 20 kop dáti sem rozkázal.

Strana 134
134 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. Kdež mi pak píšete o Rendle: kýž mi jest čert do Rendle! Jsauliť naň tak wšickni laskawi jako já, mělť by se radši widěti w páté zemi nežli zde. Prws mi psal, že jsem já toho příčina, což se twého dluhu dotýče, a sy- nowé moji: uptáwej se lépe, chcešli k tomu jakau příčinu proč bráti. Neb pra- wim to w prawdě, že mi se křiwda děje: synowé moji sami za se odpowědť dadí, chcešli k nim co mluwiti. Ex Pardubic, fer. IIda ante assumtionis beatae Virginis. 1520. (Nr. 81.) 85. P. Zdeňkowi Trčkowi z Lipy a Lipnice: lituge, že nechtěl uposlechnauti rady geho (srown. č. 34.) W Pardubicjch, 14 Aug. S. s. w. u. p. a příteli můj milý! Jistěť bych wám dobrého přál. O páně Janowského psaní wěděl sem, že wám chce psáti, kteréž wám teď zase posílám i s odpowědí waší. Pan Janowský píše wám rozumně a poctiwě, a wěřím jistě že wěrně, a co sem slyšel od něho nejposléz, jakau kletbu, nechtèl bych wšeho jeho wzíti, a jí nesprawedliwě učiniti. Pak můj milý pane Zdeňku! Co wám píši, já nechci wěřiti, aby tři w tomto králowstwí nalezl lidi rozumné a hodné, aby nejznamenitějšímu pánu, kterýž jest zde neb jinde takowau nelásku aneb domněni znaje aby to psal. Wíte dobře, že sem s wámi dobře a w prawdě wěrně. Bych já z wašeho obyčeje a rozumu chtěl wás wywoditi, mnoho bych to na se wzal: než čemu já rozumím, ač dobře rozumím, wěrně upřímně sem prawil, mluwil, rozum toho uka- zowal, kudy waše zlé a kudy waše dobré. Pak bych nad to již co wíce mluwiti měl, znám žebych nerozumnau wěc činil a sobě neužitečnau, a spíše škodnau; a také by můj wlastní otec z mrtwých wstal, wíc nad to, a nad ta slowa nebylbych mu powinowat učiniti, nežli to co wám. Ale snad pán bůh wšemohaucí wám ten rozum dal, čehož já newím swým rozumem dosáhnauti. Pak co jest dobrého a užitečného wašeho, pán bůh wám wšemohaucí rač toho pomáhati; ač čemu nerozumím, ale jistě přeji wèrně. Ex Pardubic, fer. IIItia ante assumtionis beatae Virginis. 1520. (Nr. 82.) 86. PP. Janowi, Smilowi, Sigmundowi a Wilémowi bratřjm Kunům z Kunstatu: o přj- mluwě, kterauž za bratra gegich ku kapitule Wratislawské psáti měl. W Pardubicjch, 27 Aug. S. s. w. u. páni, páni přátelé moji milí! Jakož mi ráčíte psáti, což se pana bratra wašeho dotýče a biskupstwí Wratislawského, žádajíc mne, abych k kapitule

Strana 135
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 135 se přímluwčí list dal, aby se trefiti mohl s psaním kněze biskupa JM Moraw- ského, a že mi přípis posíláte: račte wěděti, že mi žádný přípis dodán není, než jedné list wáš. Pak rád bych byl psal hned po tomto poslu, ale když newím na jaký rozum kněz biskup píše, newěděl sem jak psáti. Jedné mi přípis pošlete, já hned meškati psaním nebudu. Neb jistě mi toho wěřte: to i jiné mně možné k wašemu dobrému a po- ctiwému wèrně rád udèlám. Ex Pardubic, feria IIda ante decollationem s. Johannis. (Nr. 83.) 87. P. Wilémowi Kostkowi z Postupic, neyw. minemistru: domlauwá gemu o rozsudek hornj nesprawedliwý, genž se p. Heřmana Zwjřetického dotýká. W Pardubicjch, 29 Aug. S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Přál bych wám, abyste se dobře měli. Saud, kterýž jest se stal mezi Smiškem a jeho písařem, aby jemu Smišek písaři platil, potud a to co jest nalezeno, a zase není nalezeno, aby mu počet dě- lal: ježto to znáte sami, že by to opak bylo, abych já pisaři platil, a on mi z toho, což jest mého k sobě přijímal, neměl zase počtu učiniti. Zdá mi se již, že by to wěc byla příliš nějaká podezřelá, a hned neumím já tu žádné sprawedl- nosti poznati. Ač s Smiškem jest ta wěc, ale wědomá wěc jest, že jest Smišek wšecek swůj statek dal panu Heřmanowi Zwiřetickému bratru mému, i dotýče se již tu tak mnoho pana Hermana, jako Smiška. Pak milý pane minemeistře! já wás prosím, že wy při té wěci se míti bu- dete, pokudž sprawedliwé jest; poněwadž ste auředník od JM“ krále na to usa- zený, aby se žádnému křiwda nedála. Neb poněwadž jest již wěc wíce páně Heřmanowa, nežli Smiškowa, jistě pana Heřmana já i jiní přátelé jeho nerádi- bychom w ničemž opustili, pokudž jest sprawedliw, a bojím se žeby ta wèc mu- sila se jinam wztáhnauti a k jinému způsobu přijíti. Ale prosím, ať jest to za- staweno, ať každý při swé sprawedlnosti zůstane. Ex Pardubic, fer. IVta in die decollationis s. Johannis. (Nr. 84.) 88. Machkowi, král. hofmistru na Horách Kutnách: o téže wěci, gako we psanj předešlém. W Pardubicjch, 29 Aug. Pane Machku, příteli můj milý! Přálť bych dobrého. Prwť jsem psal, což se pana Heřmana Zwiřetického bratra mého dotýče, což by jemu dobrého A. Č. I. 18

Strana 136
136 A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. mohl učiniti, že mi tím tak wděk učiníš, jakoby mně samému učinil, a jistě wíc. Pak opět nyní nějaký saud jste učinili mezi Smiškem a jeho písařem, a to ten: že ste nalezli Smiškowi, aby platil swému písaři dluh nějaký, a zase Smiškowi jste nenalezli, aby jemu písař počet učinil, co jest jeho bral a k sobě přijímal; a ten písař jest osedlý mezi wámi. Pak milý pane hochmistře, u mneť jest jistě podezřelá to wěc příliš; neb již se tu wíce pana Heřmana dotýče nežli Smiška, poněwadž Smišek panu Heř- manowi statek wšecken dal, kterýž má. Pak milý pane hochmistře! nahledněte w tu wěc což jest sprawedliwého: máli mu Smišek od sebe činiti, at on Smiškowi též učini od sebe, jako jest to před bohem sprawedliwé. Neb mělaliby ta se křiwda díti, již tak mluwím, ježto se ta wěc wíce pana Heřmana dotýče nežli Smiška, poněwadž mu statek dal, mu- silaby se ta wěc již k nějakému jinému způsobu ztáhnauti. Neb by měla ta křiwda strpena býti, najdeť jistě pan Heřman ty přátely, žeť ho jistě w tom neopustí, pokudž jest sprawedliw. Prosim, odpowěd mi dej. Ex Pardubic, fer. IVta die decollationis s. Johannis. (Nr. 85.) 89. Panu Baworowi (a nápodobně i p. Litoborskému), aby hleděli krag Hradecký uwesti w lepšj řád a swornost. W Pardubicjch, 26 Aug. Jak řád, ustawičnost, i wěrnost jest w tomto králowstwi, to rozwaž. Změň pán bůh wšemohaucí w lepší! Ale w kraji Hradeckém, kterémuž bych já w prawdě cti i wšeho dobrého přál, by se lépe ten kraj na to rozmýšlel, co jest w této zemi mezi jinými kraji, a mohlby býti, by chtěl: třeba by bylo jiného předsewzetí, a jiné přízně. Kdyby lidé chtěli na to mysliti, jaké paměti mají po sobě nechati, tomu kraji w kterémž jsau, i jiným ač mohau, a jak mají po smrti žiwi býti, w připomínání swém co sau dobrého způsobili neb zjednali, w tom kraji na kterémž kdo jest: snadby něco měli swé wůle poopustiti pro dobré jistě swé po swé smrti, i něco ulewowati jeden druhému, čím by znali, že můž swornost se wzděláwati. Jáť jsem již člowěk ten, kterýž k swému času sem přišel, a způsobu swého očekáwám wedlé času, ježto znám že milost od pána boha ještě nad jiné mi se w tom děje. Pak wám píši, znaje rozum, i to, že můžte mnoho zjednati w tom kraji, kdež mne i jiné pomocníky máte wedlé slow těch, kteréž ste ode mne slý- chali, tomu kraji ku pomoci.

Strana 137
A. II. Psanj pana Wiléma z Pernšteina r. 1520. 137 Ale můj milý pane Bawoře! Musíš někdy swého aumyslu ustaupiti, a ty wěci w sobě kaziti, kteréž sau ku překážce dobrému wzdělání, a tobě žádnému užitku, než k škodě na tomto swětě, a na onom ještě daleko wíce. Z wíry prawé a z upřímnosti píši to. Také sobě nedej prawiti lidem, žeby někdo snad jinak mluwil, a zůstana na něčem jinak činil než to w skutku poznáš: skutku wěř, a takowému mnoho newěř, když to shledáš; neb já téhož aumyslu jsem. Prosím tebe, mého psaní nepočítej mi za žádnau wšetečnost: k tomuť podobně sem napsal panu Litobor- skému. Neb jistě wámi dwěma, a wám k dobrému a k poctiwému, můž ten kraj dobře státi, w swornosti i w lásce, jedné chceteli sami, a na časuť jest. Ex Pardubic, dominico post s. Bartholomaei, 1520. (Nr. 86.) 90. Giřjkowi a Wáclawowi bratřjm Tetaurům z Tetowa: o dělenj se gegich s bratrem swým Janem, služebnjkem páně. W Prostègowě, 5 Oct. S. s. w. u. a stateční rytíři a přátelé milí! Oznamuji wám, že bratr wáš pan Jan ten se mnau mnohokrát řeči měl, i žádaje mne za to, jako služebník můj, abych ho w jeho potřebě neopauštěl, což se wás dotýče, a to w tom prawě, že on s wámi dokonalého dílu nemá, a že je pečeti swé k tomu nikdá nepři- dawowal. Pak milí přátelé, já znaje, že ste wy bratří, mluwíwal sem já k bratru wašemu to což mi se zdálo, jako ten, ježto bych mezi wámi daleko radši swor- nost a lásku widěl, nežli jaké různice, jakožto mezi bratřími; neb znám že to i pánu bohu libé jest i lidem. Pak já wás za to žádám, jestliže znáte, žebyste saudem měli křiwi zůstati, za lepší by mi se zdálo, abyste mezi sebau o to srownali jako bratří, a já což- bych mohl w tom mezi wámi prospěti, rádbych jistě udělal. Pakli také znáte, že w té wěci od něho nebojíte se žádných zmatkůw, oznamte mi to jak jest ta wěc sama w sobě, abych já mu také uměl powěděti, nemáliť jemu to zůstati, aby s wámi o to nesnází nechal. Neb dobře wíte, jaký díl má býti mezi bratřími, dskami anebo listy, pod pečetmi jejich. Odpowěd mi dejte. Ex Prostèjow, fer. VIta post Francisci. 1520. (Nr. 92.) 18 *

Strana 138
138 C. I. STARÉ ZÁPISY RODU ŠTERNBERSKÉHO od roku 1386 do 1432. Zbjrka prwnj. Připomenutj. Latinské listiny rodu Šternberského sahagj sice až do počátku XIIIho stoletj, když geště hrady Šternberky w Čechách i w Morawě wystaweny nebyly, a páni rodu toho „z Diwišowa“ se psali: zde wšak gen půwodně českým gazykem psané listiny se podáwag, kterýchžto nad druhau polowici XIVho stoletj starších wůbec nestáwá. 1. Zdeněk ze Šternberka a z Lukowa swěděj o nálezu, kterýž se stal na saudu panském w Morawě mezi p. Sezimau z Austj a bratřjmi z Radhostowic. W Brně, 18 Aug. 1386. Já Zdeněk z Šternberka, řečený z Lukowa, wyznáwám tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo slyšeti budů: že urozený Sezema z Ústie s jedné strany, a Jindřich a Wáclaw bratřie z Radhostowic s druhé strany, měli sú při mezi suobů o to zbožie Hobzie, a o ten list, ježto jej ti bratřie jmají ot Sazemy dřiewe řeče- ného; a s tú jistú pří byli sú mocně přišli před wysokorozené knieže pana Jošta markrabi Morawského, i podwolili sú sie mocně suobú stranu. Tu pak dále mark- rabě Jošt podal toho na panský nález pánów Morawských. A ti jisti páni, sly- šewše při tu, to jest list těch bratří, i odpowěd proti tomu Sezeminu z Ustie, jenž sie léty bránil: ale ti jistí bratřie ukázali přede pány, že sú upomanuli, ne- propustiwše let. Tu sú páni nalezli, aby Sezema z Ústie to zbožie Hobzie, i to což k tomu přislušie, otwadil inhed ot židów; a k tomu sú přistúpili suobú stra- nú před markrabí i před pány. Ale po tom nálezu Sezema z Ústie byl prosil

Strana 139
C. I. Staré zápisy rodu Sternberského, 1395, 1397. 139 markrabie, aby žida nedal zwésti na to zbožie až do swatého Hawla, a chtě w tom času otwaditi. A toho sie já pamatuji, a tento list dáwám na swědomie toho pra- wého nálezu, jakož sie jest dálo před markrabí i před pány, jež sú těm bratří podlé jich prawdy tu při přisůdili, a Sazemě otsůdili. Dán jest list tento w Brně, tu sobotu mezi ochtaby swaté Králowny weliké, Anno domini oc. Lxxx° sexto. (Pečet přitištěna). (Týž den a w tatáž slowa swědčil také pan Wilém ze Šternberka a ze Swětlowa). 2. Prokopa markrabě Morawského list ochranný pro Annu kněžnu Opawskau a Ratibor- skau, manželku páně Petrowu ze Šternberka. W Kogetjně, 19 Jan. 1395. My Prokop z buoží milosti markrabě Morawský, wyznáwámy tiemto listem wšem, ktož jej uzří, uslyší neboli čísti budú, že pro dobré a užitečné urozené Anny, sestry našé a ženy urozeného Petra z Šternberka, a prosbu i umluwu uro- zeného Ješka z Šternberka, řečeného z Lukowa, wěrného našeho milého, sli- bili jsme i slibujem tiemto listem, na tom zbuoži na wšem Šternberském, jakož ona Anna sestra naše toho list má ot swého muže, jie i cěm wšem služebníkuom, ežto na tom zbuoží sedie nebo seděci budů, a také na manstwie což k Štern- berku přisluší, tociž Mladějowice a což tu okolo leží, a zwlášče na Domastackém zbuoží, ežto přikůpil swrchopsaný Petr, také zwlášče pro buoh klášteróm Kartú- suom z Dolan, i Šternberskému klášteru, na jejiech wšech zbuoží, we wšech swádách i nepřiezních, což činiti máme nebo činiti budem mieti s naším bratrem markrabí Joštem i s našimi se wšemi pomocníky, na ničemž nemáme i slibujem neškoditi ani dáti překážeci, až do její žiwota dřieweřečené Anny sestry naší. A tej wěci na wětší jistost a swědomie naši jsme pečet přiwěsili k tomuto listu, a na swèdomie podlé nás urozený pan Ješek z Lukowa dřéweřečený swú pečet přiwěsil k tomuto listu. Dán w Kojecíně, ten úterý před swatú Něciší, léta božieho na- rozenie cisíc tři sta dewadesát pátého. (Dwě pečeti wisuté dobře zachowané). 3. Petr ze Šternberka činj poslednj pořjzenj o statku swém. We Weselj, 19 Mart. 1397. Já Petr ze Šternberka dáwám wěděti wšem, ktož tento list uzří, uslyší nebo čísti bude: tak jakož jsem urozeným pánóm a bratřiem mým milým, Petrowi

Strana 140
140 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1397. z Krawař a Marquartowi ze Šternberka swé zbuožie wšecko, což jeho w Morawě jmám, we dsky wložil; a oni, chtiec mně protiw tomu dosti učiniti, i učinili, dali mi list swój s swými pečetmi a s hospodskými a s jiných pánów pečetí na swè- domie, že s tiem zbuožím jmají učiniti wšecko, což bych já rozkázal, až do toho což by to zbuožie stačiti mohlo; i také, jakož jsem urozeným pánóm, Jindřichowi z Hradce a Zdeslawowi z Šternberka, swé sbuožie dal což w Čechách jmám, pod tůž umluwů i pod týmiž sliby, jehož toho také jich listy jmám, že ma- jie s tiem zbuožiem učiniti mé rozkázánie, dokadž jeho stáwá; protož já dřéweřečený Petr ze Šternberka dobrú pamětí a přietelských radů a swých starších, rozkazuji i přikazuji, aby ta wšecka zbuožie má, kteráž od buoha jmám, nebyla roztržena, jestliže by mne buoh neuchowal, než aby byla úplně po- hromadě ostawena, ažby byli moji dluhowé úplně splaceni, ti ježto přietelé a jini lidé za mě stojie, a já jsem je také swědomě dlužen. A dotad, ač bych kterému přieteli co odkázal nebo kázal dáti, aby žádnému nebylo sstúpeno, také ažby bylo mé rozkázánie wydáno mým liduom a mým služebníkuom, i také za mú duši, cožby sie na koho došlo, a ten to dá, zaručí nebo zajistí, podlé mých poruč- níkuow wěděnie, ežto jim swú duši poručuji, ač by mne buoh neuchowal. Také chtě to tak jmieti, ačbych nemohl přátel při sobě jmieti, a učinil které rozká- zánie další listem s mú pečetí a swých starších služebníkuow, jednú nebo dwě- ma, aby to plnú moc jmielo a držieno bylo, kdyžby s těch poručníkuow moci ten list wyšel, kterýmžto swů duši porůčiem. A to wše, swrchupsanú wèc i mu duši, porúčiem najprwé ženě sestře mé, a potom urozenému pánu, panu Petrowi z Kra- wař, bratru mému milému, a k tomu jim na pomoc swým služebníkuom, panu Heinrichowi z Šonwalda a knězi Štefanowi farářowi ze Hnojic, a jiným purkra- biem, kteréžbych, ačby mne buoh neuchowal, odemřel, aby ti učinili podlé jich rozkázánie a rady, dokadž by byli oni toho zbuožie mocni. Jestli pak žeby sie jim w tom kto protiwil, ale toho jsú tak mocni ssaditi, jako já jsem byl za swého žiwota. A toho wšeho na swědomie přiwěsil jsem swú pečet k tomuto listu, a připrosil jsem urozených pánów a swých služebníkuow, aby swé pečeti přiložili za mú k tomuto listu, jenž jsem jej učinil w nemocné posteli. A my Albrecht Lichtenburk řečený z Bietowa, Petr mladší z Krawař řečený ze Strážnice, pan Jan ze Strakonic, pan Hereš z Trpenowic, Martin z Drahanowic purkrabie z Štern- berka, a Baršík z Čihowic, purkrabie z Količína, bywše při tom, a slyšewše jeho rozkázánie, i přiwěsili jsme swé pečeti k tomuto listu, neb je nám to dobře swě- domo, že je to jeho wóle. Dán a psán u Weseli, ten pondèlí po tej neděli w puostě Reminiscere, léta od božieho narozeníe, tisíc tři sta dewadesát sedmého. (Pečeti 2—7 wisuté, prwnj odtržena).

Strana 141
C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1398. 141 4. Smil ze Šternberka a z Hohenšteina činj poslednj swé pořjzenj. Na Hohenšteině, 23 Oct. 1398. We jmě buožie amen. Já Smil ze Šternberka, odjinud z Hochštaina, wy- znáwám tiemto listem wšem, ježto tento list čísti, slyšeti nebo widěti budú: ež s mým dobrým rozmyšlením a s dobrú pamětí rozkazuji tyto wěci popsané w tom- to listu, ač mne milý buch neuchowá: nayprwé Michalkowi sestřenci Beranowu 50 hřiwen k tomu oltáři, ježto jsem učinil sw. Králowny u sw. Kunhunty na prawé ruce wcházejíce do kostela. Také do kláštera řečeného Krasikow 50 hři- wen, a tu chci odpočinůti a dočekati buožieho súdu. Knězi Jakubowi kaplanu mému 4 hřiwny, knězi Nickowi farářowi 3 hřiwny. Purkrabí Beranowi 100 hři- wen na tom fojtstwi w Šilperku, jakož na to listy má; Filipowi 3 hřiwny, Přibí- kowi 8 hříwen, Blažkowi 4 hřiwny, Čáslawowi 6 hřiwen, Zibřidowi 6 hřiwen, Žábowi 4 hřiwny, Mikulášowi dwě hřiwně, Frizowi řečenému Mates 4 hřiwny, Jirglowi Friz dwě hřiwně, Muškowcowi 3 hřiwny, Chřapkowi 4 hřiwny, Janowi Hrstka 3 hřiwny, Krajsowi dwě hřiwně, Smilowi z Krhowa hřiwnu, Petříkowi Slachowu puol druhé hřiwny, Franclowi Poláku hřiwnu, Hanuškowi Poláku ježto w Šilperku jest, puol druhé hřiwny, Nickowi pištcowi 3 hřiwny, Sulkowi puol druhé hřiwny, Ryskowi hřiwnu, Adamkowi dwě hřiwně, Matesowi klíčníkowi dwě hřiwně, Petříkowi maštaléřowi dwě hřiwně, Milotě s Wáwrů hřiwnu, bratru Ja- nowi s Wáclawem hřiwnu, Hanzlowi s Trníkem hřiwnu, hlásným, ježto na hradě hlásají 3 hřiwny, děwce řečené Anka, ježto peře na hrad, hřiwnu, Swachně puol hřiwny; 10 hřiwen, aby mě k hrobu připrawili. A ty wšecky swrchu psané pe- nieze mají wydati strýci moji, pan Zdenek a pan Ješek, Beranowi purkrabí mému, podlé těch umluw, jako sie staly mezi námi. A když ty penieze úplně wydadie, tehdy jim má hradu postůpiti, a s hradem má nechati helmów, platów, pušek. A což jest od spíže na hradě a od nábytku odewšeho swrchnieho, od postele, i od jiného šatstwie, i od oděnie, i od koní, i ode wšeho oděnieho ssutého, i ode- wšeho řádu panošského, i odewšeho swrchnieho nábytku na hradě i w dwořiech, buď jmenowané nebo nejmenowané, aby to Beran purkrabie wzal sobě. A když ty wěci strýci moji wyplnie, tehdy mají purkrabí a towařišóm slibiti a zajistiti, aby purkrabí a towařiše propustili bezewšech zmatków a bezewšie zlé lsti, aby sie brali, kde by swé lepšie widěli, a také jej kleitowali a prówod dali; a to wšecko, aby to strýci moji učinili dobrú starů wěrů. A pakli by strýci moji Zde- něk a Ješek, a synowé jich, k tomuto ke wšemu swrchu psanému nechtěli při- stúpiti, tehdy purkrabie Beran se wšemi towařiši, což by jich podlé sebe mèl,

Strana 142
142 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1398. (Petrowi a Hawránkowi kuchařóm 3 hřiwny (sic)) má sie oswědčiti markrabí Pro- kopowi pánu mému a haupmanóm Morawské země, i podlé toho wšem pánóm i městóm, že dřieweřečení strýci moji nechtějí k tomu přistúpiti, a mají toho hle- dati, ktož by jim tyto swrchu psané wěci wyplnil; a ktož jim wyplní podlé tohoto listu a podlé jich wóle, tehdy mají jemu hradu postúpiti, a proti strýcóm mým nemá Beran purkrabie ani towařiši ničím winni býti, neb jest to mé přikázanie. (Kuchticowi a pastýřowi hřiwnu). A tomuto listu na potwrzenie a na wětší jistost já dřiewe řečený Smil s dobrým rozmyslem a s dobru pamětí swú pečet k tomuto listu přiwěšuji, a také připrošuji počestných mužów Mikuláše Mraza, haupmana z Mirowa, Olomuckého biskupa bratra; podlé toho Wítka řečeného Šipík, purk- rabie z Zábřeha, Pešíka z Krumpacha; jimžto jest swědomo o tomto o wšem o mém rozkázaní, neb jsem jich k tomu byl přiwolal, jakož to oni sami wyznaji; a prosil jsem jich, aby swé pečeti podlé mne přiwěsili, tomuto wšemu, což w tomto listu napsáno jest, na potwrzenie a na swědomie a na jistost. Dán na Hohštaině, léta od božieho narozenie tisíc tři sta dewadesátého osmého, tu středu po swa- tých jedenácte tisíc děwic. (Pečeti čtyři wisuté, neporušené). 5. Anny ze Šternberka, rozené kněžny Opawské i Ratiborské, poslednj wůle. Na Šternberce (Morawském), 7 Aug. 1398. Já Anna, někdy paní urozeného pana Petra ze Šternberka, wyznáwám tiemto listem wšem, ktož jej uzřie, uslyšie neb čisti budú: tak jakož mi oswiecená knie- žata, bratry i pány má milostiwá, markrabě Jošt, markrabě a pán Morawy, a markrabě Prokop, jeho bratr, swé powolenie a listy s swými wisutými pečetmi na swědomie dali, že mohu swé wèno, jakož jmám na Šternberském zbuoži we dsky zemské wloženo, komuž chci poručiti, odkázati i dáti: protož já Anna dřéwe- řečená, uznamenawši a shledawši wieru a bratrskú přiezeň urozeného pana Lacka z Krawař, jinde z Helfenštaina, to jisté wěno mé, jakož jmám na tom zbuoží Šternberském we dsky zemské wloženo, dřéweřečenému panu Lackowi toho wèna mého dřéweřečeného uwěřuji, porůčeji, dáwám i dala jsem mocí tohoto listu po mej smrti, se wšiem panstwiem, práwem i příslušenstwiem, jakož to wěno dřéwe- řečené we dskách jmám, aby s tiem dále dřéweřečený pan Lacek učinil mú wuoli, podlé mého rozkázanie. A na stwrzenie tej wěci swů pečet s mým do- brým wědomím kázala jsem přiwěsiti k tomuto listu; a na wětší swědomie připro- sila jsem oswiecených kniežat, markrabě Prokopa dřéweřečeného, a kněze Přemka, kněze Opawského, bratruow mých milostiwých, a urozených pánuow, pana Petra

Strana 143
C. I. Staré zápisy rodu Sternberského, 1404. 143 z Krawař, jinde z Plumlowa, a pana Heralta z Kuninaměsta, aby swé pečeti podlé mne na swědomie přiwěsili k tomuto listu. A my kniežata již menowaní a páni dřéweřečení, připrošení i přiwolaní k tej wěci swrchupsanej na swědomie, naše wlastní pečeti naším jistým wědomiem přiwěsili jsmy k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Šternberce, tu středu před swatým Wawřincem, léta od narozenie syna buožieho tisíc tři sta dewatdesát osmého. (Pět wisutých pečetj neporušených). 6. Albrechta ze Šternberka a z Lukowa list záškodnj, daný panošům do služby (wá- lečné) přigatým. W Uherském Brodě, 4 Dec. 1402. Já Albrecht ze Šternberka, odjinad z Lukowa, syn urozeného pána Ješ- kuow téhož hesla, wyznáwám tiemto listem wšem, ktož jej čísti budú anebo čtúce uslyšie, že ctným a statečným panošiem, Janowi Ujcowi z Nosálowa, Petrowi z Bělotína, Hynkowi z Račowic, Janowi Kačerowi ze Hněwic a Petrowi z Krum- sína, ježto jsú ke mně přijeli a w mú službu a k mej potřebě, slibuji jim za wšechny sprawedliwé škody, z domu až do domu, i těm wšem, kohožby k sobě přijali w ten list s mú dobrú wolí, slibuji jim beze wšiej zlej lsti, jestli žeby které škody wzali sprawedliwě ukázané u mej službě, nebo po mých potřebách, to wšechno swrchupsané slibuji jim swú dobrú wěru beze wšie zlej lsti zaplatiti, ty wšichny škody, jako dobrý; také wšichnu sprawedliwú ztrawu mám i slibuji jim zaplatiti beze lsti jako dobrý. A kdyžbych jich odbyl, tehdy mám je odpro- woditi na twrz na Hórku, ježto blíž Olomúce příleži, na swú škodu. A když bych jich tu odprowodil bez jich škody, tehdy mě nemají z ničeho upomínati. A tomu na swědomie swú wlastnie pečet přiwěsil jsem k tomuto listu. Datum in Ungari- calibroda, feria secunda in die sanctae Barbarae, anno domini millesimo quadrin- gentesimo secundo. (Pečet wisutá). 7. Markwart ze Šternberka a na Weselj přestáwá na p. Smilowi z Ronowa a z Letowic we swé při s Petrem Strážnickým z Krawař. We Weselj, 2 Jun. 1404. My Marquart ze Šternberka, seděním we Weselí, wyznáwámy tiemto listem wšem, ktož jej slyšie neb čísti budú, že jsme mocně přišli a přicháziemy na uro- zeného pana Smila z Ronowa, odjinud z Letowic, o ty wěci, kteréž jsú mezi A. Č. I. 19

Strana 144
144 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1404. mnú a mezi urozeným panem Petrem z Krawař, pánem Strážnickým, tociž o ryb- ník a o siecí; a což koliwěk náš zwolenec pan Smil již psaný mezi náma wyřkne a wypowie, na tom chci dosti jmieti po wyrčeni inhed i potom, a slibuji to zdr- žeti swú wěrú čistů beze lsti. Paklibych toho nezdržal a to zwrhl, jehožto buoh nedaj, tehdy slibuji panu Petrowi swrchupsanému dwě stě hřiwen grošuow Praž- ských peněz, počtu a poplatka Morawského, dáti a položiti w Strážnici we čtyřech neděléch. A my Hereš z Stehelčewsi, tu dobu purkrabie w Weselí, Jan řečený Chabřec, Jan z Miličína řečený Liška, a Niklas z Aibrdorfa, rukojmě s ním a zaň za pana Marquarta i spoluslibce, slibujem naší dobrú wěrů čistů beze wšiej zlej lsti, těch dwě stě hřiwen grošuow dáti a položiti panu Petrowi w Strážnici pod tiem rokem, jakož swrchu psáno stojí. Paklibychmy toho my jistec i rukojmě neučinili, jehož buoh nedaj: tehda kterážkoliwěk dwa z nás rukojmi budem upo- manuta od pana Petra z Krawař, inhed každý sám s jedním pacholkem a se dwěma koňoma slibujem wléci w leženie obyčejné w Strážnici w dóm hospodáře ctného, kdež nám skrze pana Petra bude ukázán, a odtad slibujem newyjeti žádným práwem ani obyčejem, dokowadž bychmy dwě stě hřiwen grošuow panu Petrowi nepoložili a nedali, i wšecky škody, ježto by byl wzal pro nepoloženie těch pe- něz, úplně nezaplatili, ležte aneb neležte, kdyžby po napomanutí minulo čtrnácte dní, a my jistec i rukoymě těch dwě stě hřiwen grošuow nepoložili ani dali panu Petrowi, tehda dáwámy jemu panu Petrowi plnú moc tiemto listem, ty penieze dwě stě hřiwen wzieti a dobyti mezi židy aneb křesťany na naši wšech společní škodu. A pro lepšie swědomie i pro dobrů pamět swé pečeti přiwěsili jsme k to- muto listu s naším dobrým wědomím. Jenž dán w Weselí, w úterý po božiem těle, léta od božieho narozenie čtrnácte set let a čtwrtého léta. (Pět pečetj wi- sutých neporušených). 8. Albrechta ze Šternberka a z Lukowa list wěnnj pro panj Sofii z Kunstatu, manželku geho. Na Lukowě, 30 Aug. 1404. Já Albrecht ze Šternberka, odjinad z Lukowa, syn páně Ješkuow, wyzná- wám tiemto listem předewšemi ktož jej uzří neboli čtúc uslyšie: jakož urozený pan Herhart z Kuninaměsta oddal mi swú dceru pannu Žofku ku prawému mal- ženstwí, a po ní wěnowal mi čtyriesta kop gr. Pražského rázu čísla obwyklého, také já Albrecht swrchupsaný odwěnowal sem i odwěnowati mám šest set kop gr. Pr. rázu, čísla obwyklého, panie Žofce dřéweřečenej, malžence mej welmi milej, a k wěrným rukám urozenému panu Erhartowi z Kuninaměsta, Erhartowi a Jiří- kowi z Kuninaměsta, synóm páně Erhartowým, i těm, ktožby ten list měli s jich

Strana 145
C. I. Staré zápisy rodu Šternberského 1415. 145 dobrů wolí: A to takowýmto obyčejem, kdybych já Albrecht swrchupsaný ji paní Žofce malžence mej ukázal šedesát kop gr. platu čistého na swém swobodném a usedlém zboží a žádnému nezáwadném, ježtoby w tom žádných zmatkuow neměla; a na prwniem seňmu panském, ježtoby zemské dsky byly otewříny, tu jéj paniej Žofce mám i slibuji ten plat, to jest šedesát kop, pokázati a we dsky wložiti wěnnů zástawů a wěnným práwem, jakož země Morawská za práwo má, bez pro- dlení wšelikého. A my rukojmě podepsané, Ješek ze Šternberka odjinud z Lu- kowa, otec jeho, Zdeněk ze Šternberka odjinud z Lukowa, strýc jeho, Albrecht ze Šternberka odjinud z Lukowa, bratr jeho strýčený, Beneš z Benešowa řečený z Kwasic, Předbor z Cimburka řečený z Křídla, Kuněk z Drahotůš odjinad z Wl- koše, rukojmě zaň i s niem spolní slibce, slibujem naší dobrú wěrů čistů, ruků společní nerozdielnů, ten jistý plat, to jest šedesát kop gr. pokázati a we dsky w zemské wložiti jéj paní Žofce k wěnu a k wěnnému práwu, obyčejem swrchu- psaným . . . (Tu následuge formule obyčegná pogištowacj o wleženj, welice obšjrná. Pak dále:) . . A událoliby se těch čtyři sta kop jemu panu Erhartowi paniej Žofce jeho dceři dáti, a nám wzíti hotowými penězi od něho neb od jeho herbuow: tehdy já Albrecht swrchupsaný, její malžen, wšechny rukojmě swrchupsané s ním a zaň, swú dobrů wěrů čistú, rukú společní nerozdielnú, beze wší zlej lsti, dřéweřečenej paniej Žofce to wšicko wěno, tocižto tisíc kop, čtyřista ode pána Erharta wza- tých, a šest set od nás protiw tomu odwěnowaných, (slibujeme) dáti a na swo- bodném platu a na čistém a žádnému nezawázaném, sto kop platu ukázati dřéwe řečenej paniej Žofce. Také smy umluwili, kdyžby paniej Žofce swrchupsanej jejie wěno bylo we dsky wloženo podlé zemského práwa, a od její přátel dosti přijato: tehdy my rukojmě swrchupsané slibu a rukojemstwí swrchupsaného mámy býti prázdni. A pro lepší swědomí, jistost a pewnost, naše wlastnie pečeti s naším dobrým swědomím kázali smy přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a napsán na Lukowě, w sobotu den sw. Šťastného a Zbožného, léta od božího narození tisíc čtyři sta a čtwrtého léta. (Pečetj wisutých 7 neporušených). 9. Petra ze Šternberka a z Konopiště list wěnnj pro panj Perchtu z Krawař, manželku geho. Na Šternberku (českém), 30 Sept. 1415. Já Petr ze Šternberka odjinud z Konopišče, prwní jistec, a my Jan ze Štern- berka odjinad ze Chwojna, Jaroslaw ze Šternberka odjinad z Weselé, Aleš ze Štern- berka odjinad z Holic, Oldrich z Ustie, Petr ze Ščepanowa a Majnuš ze Psař, rukojmě jeho, s ním a za něho, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej čisti budů anebo čtůce uslyšie, že jsme dlužni prawého dluhu wěnného puol osma sta 19 *

Strana 146
146 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1415. hřiwen grošów dobrých střiebrných, Pražského rázu a čísla Morawského, čtyry a šedesáte grošów za každú hřiwnu čtúc, urozenej paní Perchtè z Krawař, mej swrchupsaného Petra ze Šternberka wlastniej manželce, a k jejie wěrným rukám urozeným pánóm, panu Jindřichowi z Krawař odjinad z Plumlowa, bratru jejie wlastniemu, panu Lackowi z Krawař, toho času hejtmanowi země Morawskej, panu Petrowi z Krawař odjinad ze Strážnice, komorníku najwyššiemu Olomuckému; w kterýchžto wěnných peněz (sic) my wšichni, jistec i rukojmě, máme i slibu- jem dobrú čistů wěrú, rukú naší společní nerozdielnú, jie paní Perchtě a jejie wěrným rukám swrchupsaným, pět a sedmdesát hřiwen grošów platu úročnieho ukázati na swobodných a usedlých našich dědinách, od tohoto listu dání úplně w roce pořád čtúc, a to we dsky zemské wložiti a wepsati w Praze, ku pra- wému wěnnému práwu, tak jakož země Morawská za práwo má, a to bezewšech zmatków. Paklibychom toho neučinili, tehda inhed bez meškánie, kteráž dwa z nás rukojmí od našich wěřitelów swrchupsaných napomanuta budem, máme i slibujem wjeti a wléci, aneb miesto sebe každý panoši řádu rytieřského poslati s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma w prawé a w obyčejné leženie do města Prostějowa, w dóm ctného hospodáře nám od nich ukázaného. A jestli že by sie náma dwěma ležákoma udalo w tom ležení ležeti čtrnácte dní, od prwnieho napomanutie pořád čtúc, a ty wěci swrchupsané ješče dokonány nebyly: tehda inhed druhá dwa rukojmě, kteráž budem napomanuta od našich wěřitelów swrchu- psaných, máme také i slibujem wjeti a wléci w též leženie ku prwniema dwěma ležákoma, s tolikéž pacholky a koňmi, do téhož města a w tůž hospodu, tímž práwem a obyčejem, jako prwnie dwa ležali; a tak opět až do poslední dwú ruko- jmí. A přes to wždy z toho leženie nemáme i slibujem wšichni rukojmè s tolikéž pacholky a se dwanácte koňmi nikam newyjiežděti ani wyníti tak dlúho, dokawadž- bychom těch wšech wěcí, což swrchu psáno stojí, nedokonali a nesplnili úplně a docela, bezewšeho zámatku, i se wšemi škodami, kteréžbyto naší wèřitelé často- psaní pro nedokonánie a nesplněnie těch wěcí swrchupsaných kterak koliwěk wzali, ježtoby to dobrým swědomím ukázati mohli, bez wěrowánie a bez přísah. A toho na lepšie swědomie naše pečeti wlastnie jsú k tomuto listu přiwěšeny s naší dobrú wolí. Jenž jest dán na Šternberce, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista patnáctého, na sw. Jeronyma. (Pečeti geště wisegj 4, tři gsau utr- ženy 1, 3, 7).

Strana 147
C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1419. 147 10. Sigmund král Řjmský a Uherský přigjmá Petra ze Šternberka a z Konopiště za slu- žebnjka swého. W Pasowě, 30 Dec. 1418. My Sigmund z božie milosti Římský král oc. wyznáwáme oc. že sme pro tu ustawičnů wieru, kterúž sme na urozeném Petrowi ze Šternberka shledali, jeho s dobrým rozmyslem a s dobrú radů za služebníka našeho přijeli a přijímáme moci tohoto listu; a na to, aby nám ten jistý Petr tiem lépe slúžiti mohl, chcme jemu a slibujem tři sta kop grošów dobrých Pražského rázu a čísla na wšaký rok dáwati tak dlúho, dokudž toho neodwoláme. A toho wšeho ku potwrzení a na swědomie kázali sme swú menší pečet k tomu listu přiwěsiti. Jenž jest dán w Pa- sowě, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého a potem dewátéhonád- stého léta, ten pátek po narození božiem, léta král. našich Uherského oc. tři- dcátého a druhého, a Římského dewátého léta. Ad mandatum D. Regis: Paulus oc. 11. Giřj ze Šternberka a z Lukowa, sirotek giž dospělý, posawadnjm poručnjkům swým za poručenstwj gegich děkuge. W Holešowě, 31 Januar. 1419. Já Jiřík ze Šternberka, odjinad z Lukowa, wyznáwám tiemto listem kaž- dému, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že jakož dobrej paměti urozený pan Lacek z Krawař, děd náš milý a poručník mocný, poručil nás sirotky i s naším se wším zbožiem dále urozeným pánom, panu Janowi z Lomnice, panu Petrowi z Krawař odjinad ze Strážnice, panu Benešowi z Krawař odjinad z Krumlowa, panu Zbyňkowi Důbrawce z Důbrawice, a slowútným panoším Bočkowi z Labut, Čechowi z Traplic, Wšeborowi z Dubčan a Slawcowi Cůdnému z Korábowic, a je obránce naše i našeho zbožie ustawil, jakož to w jeho listu rozkázanie plněji swědčí; kteřížto poručníci dobrej paměti páně Lackowi swrchupsaní sú nám na- šeho wšeho zbožie, hraduow, twrzí i měst k našemu požádanie bez zmatku po- stúpili a protiw nám jako naši dobří přietelé wěrně a sprawedliwě učinili; a toho jsmy od nich wděčni jako od swých dobrých přátel a welmi jim děkujem. Protož já Jiřík swrchupsaný slibuji swú dobrú wěrú, za se i za Lacka bratra swého wlast- nieho, poručníków swrchupsaných nikdy z ničehož wíce neupomínati, než wèrně děkowati, jako swým dobrým přátelom. A nad to slibuji, kdežbykoliwěk za který

Strana 148
148 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1420. náš dluh pečet páně Lackowa dobrej paměti swrchupsaného napřed stála aneb přiwěšena byla, ježtoby jí listy a dluhy dobrej paměti pana Albrechta otce našeho milého obnowowal, aneb jinak na zbožie našem zapsal: to já Jiřík swrchupsaný slibuji za se i za Lacka bratra swého ctně bez jich zmatku odwaditi, a za to wšechno, jakož se swrchu píše, ctně zdržeti. A tomu na swědomie a potwrzenie swů wlastní pečet přiwěsil sem k tomuto listu; a pro lepší jistost připrosil sem urozeného pana Kuníka z Drahotúš, a slowůtných panoší Štefana Hyncdorfara z Byzdratic, Hrzka z Ščepanowic a Jana z Zop, že sú swé pečeti podlé mne na swědomie přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán w Holešowě, w úterý před hromnicemi, léta od narozenie božieho tisíc čtyřista dewatinástého. (Pečetj pět wisj neporušených). 12. Opat i konvent kláštera Opatowského zawazugj se panům Půtowi z Častolowic a Alšowi Holickému ze Šternberka ku placenj ročnjch 300 kop gr., kteréž král Sigmund gim na klášteru Opatowském zapsal. (W Opatowicjch), 5 Dec. 1420. My Jan z pojčenie milosti boží opat w Opatowicéch, kněz Wěněk přewor, kněz Jan subpřewor, kněz Hawel farář ze Ždanic, kněz Wojtěch farář z Osic, kněz Tomáš farář z Dřieče, i wšecka jiná knězi a bratřie toho konventa a kláštera Opatowického, zákona s. Benedikta, i naši náměstci a po nás budúcí naši, wy- znáwáme tiemto listem zewně a obecně předewšemi, ktož jej čísti nebo čtúce sly- šeti budú: že nayjasnějšie knieže a pán, pan Sigmund, Římský král wždy rozmno- žitel říše, král Uherský a Český král, pán náš milostiwý, znamenaw statečnů a snažnú službu od urozených panuow, pana Puoty z Častolowic a pana Alše z Štermberka odjinud z Holic, i dal jim i jich budúcím tři tisíce kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského na našem klášteře na Opatowicích i na tom na wšem zboží, což k tomu našemu klášteru přileží aneb přislušie. A my swrchu- psaný Jan w ty časy opat i wešken konvent i naši budúcí, slibujem jim swrchu- psaným urozeným panuom i jich budúcím s těch tří tisícuow kop grošuow úrok platiti a dáwati tři sta kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského. Ale to rozdielně, na s. Jiřie puol druhého sta kop, ježto nynie najprwé má přijíti, a na s. Hawla puol druhého sta kop grošuow, ježto potom inhed má přijíti: a tak na každé léto máme i slibujem jim i jich budúcím dáwati a platiti w plně až do cela na ty roky bez pomčenie hotowými penězi dotud, dokudžby král Sigmund a pán náš milostiwý nebo král budúcí swrchupsaným urozeným panuom i jich buducím, těch swrchupsaných tří tisíców kop grošuow hotowými penězi úplně a docela ne-

Strana 149
C. I. Staré zápisy rodu Sternberského, 1421. 149 zaplatil a nedal. A jestližebychom my swrchupsaní opat i wešken konvent těch peněz úročných puol druhého sta kop grošuow našim wěřiteluom i jich budúcím na ty roky, totiž na s. Jiřie nebo na s. Hawla, nedali a penězi hotowými neza- platili, jehož bože nedaj: tehdy jim swrchupsaným pánuom a jich budúcím dá- wáme tiemto listem plnú moc i plné práwo, ty penieze wzieti w křesťanech nebo w židech, na naši na wšech škodu, a naše lidi, kteréž máme a k našemu klášteru přislušejí, nebo ještě mieti budem nebo naši budúcí mieti budú, mají moc je jí- mati, stawowati, w městech hrazených i w nehrazených, we wsech i na cestách, i jim zajímati i také se w lidi i we wsi i we dwory i w dědiny mohú se a mají uwázati dotud, dokudby swých zadržených úrokuow newybrali w plně až do cela, i se wšemi škodami, kteréžby wzeli a je ukázati mohli dobrým swědomím. A my proti tomu nemáme mluwiti ani otpierati: paklibychom co mluwili, to bychom učinili proti swé cti i proti swému zápisu. A ktožby tento list měl s našich wě- řiteluow nebo s jich budúcími dobrú wolí, tomu dáwáme tůž moc plnú i plné práwo, což tento list swědčí. A toho wšeho na swědomie a pro lepší jistotu i pewnost plnú a dokonalú my wšichni swrchupsaní s naším dobrým rozmyslem a wolí naší wědomě swé pečeti u wosk wdáwené, tociž opatowu i konventsku toho našeho konventa a kláštera Opatowského, dali sme přiwěsiti na utwrzenie tomuto listu. Jenž jest psán a učiněn léta narozenie syna božieho tisíc čtyři sta we dwa- cátém létě, ten čtwrtek před s. Mikulášem. 13. Perchta ze Šternberka i poddanj gegj přistupugj ke straně Husitské, slibugjce wésti a hágiti čtyry artikuly Pražské. (Formule, od r. 1421.) Já Perchta ze Šternberka wdowa, někdy manželka uroz. pana Petra tudiež ze Šternberka, wyznáwám oc. že sem i hned po smrti swého pána swrchupsaného swobodně a dobrowolně a bezewšeho přinucenie přistúpila a přistupuji, mocí to- hoto listu, ku prawdám božím we čtyřech artikuléch od pánów Pražských wede- ných; a ty skutečně wésti a poddané swé držeti slibuji po wšem swém panstwi, do toho což mám a doniž mne stáwati bude, bezewšeho bohdá ustúpenie, s hrady, s městy, s wesnicemi i s twrzmi i se wší swú mocí, proti městu Pražskému o ty čtyři kusy nikoli nebýwati, než jim wěrně a sprawedliwě těch kusów hájiti a brá- niti pomocna býti bezewšie lsti slibujíci, pod wěrú a pode ctí swú křesťansků, bezewšeho odpieránie. A my Diwiš z Tichonic na Šternberce, Myslibor z Cho.. na Konopišti hradów purkrabie, purgmistři, richtáři, konšelé i wšecky obce měst w Benešowě, w Diwišowě, a diel toho panstwie Šternberského a Konopištského

Strana 150
150 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1421. w Janowicích, slibujem dobrú naší wěrú, beze wšie lsti, za paní naši swrchu- psanů, že ty jisté kusy i s námi se wšemi i s našimi poddanými držeti bude i my je zdržíme a powedem w té we wší míře, jakož swrchupsáno stojí. Pakliby paní naše na čem proti tomu zápisu učinila, jehož bože nedaj, tehdy my wšichni swrchupsaní ji wěrně a sprawedliwě raditi máme a Její Milost k tomu wésti a držeti, aby těch kusuow i toho wšeho w tomto zápisu položeného nikoli neustu- powala, než to wedla skutečně a zdržela. A jestližeby na čem proti tomu uči- nila, a to bylo dowedeno swědomím dobrým: tehdy my purkrabie oc. swrchu- psaní, úřadów swých i hned ustúpiti máme, a my obce swrchupsané se wšemi poplatky od panie swrchupsané odtrhnúti a těch ji nikoli newydáwati slibujem, donižby skutečně toho wšeho na swém panstwi newedla, což swrchupsáno stojí. A kdyžbychom my purkrabie těch úřadów nesstúpili a my obce měst swrchupsaných od placenie úroków sie neodtrhli pro panie našie od těch prawd swatých ustú- penie: tehdy pan purkrabie i jich pomocníci moc mají nás i naše zbožie kdež- koliwěk nalezená stawowati a w ta sie uwazowati a těch nepostupowati aniž na- wrátiti, donižbychom pánu bohu a jim toho nenašli a nenahradili, cožby koliwěk skrze naše nezdrženie bylo obmeškáno, chtiece wám proto obmeškánie urozených pánów Petra ze Strážnice a Oldřicha z Hradce nálezu obyknúti. Tomu na swě- domie pečeti má Perchtina, Diwišowa a Mysliborowa i Benešowská, pod níž i my Diwišowští i Janowští sie k tomu zápisu známe, k tomu listu jsú přiwěšeny, jenž jest dán a. t. d. — 14. Pražané slibugj panj Perchtě ze Šternberka i poddaným gegjm, gežto k gich straně přistaupili, neškoditi, anobrž ochranau swau pomocni býti. (Formule, od r. 1421.) My purkmistr oc. wyznáwáme oc. Jakož jest urozená paní Perchta z Plum- lowa wdowa, někdy uroz. pana Petra ze Šternberka manželka, ku prawdám božím, o něž sme se zastawili, k nám přistúpila, nám jich proti každému člowěku sku- tečně hájiti a brániti wěrně slibiwši: též i my slibujem, naší dobrú wěrú beze- wšie lsti, wedlé nie a jejích wšech úředníków státi, a radni i pomocni býti, kdyžby jí anebo jejím pomocníkóm toho bylo potřebie, s naší se wší mocí, beze- wšeho omlúwánie; jmenowitě slibujíc pode ctí a wěrú naší, že z měst našich ji ani jejím pomocníkóm, ani s kterých twrzí, nemá sie škoda dieti ižádná, než pil- nost a příchylnost stálá a upřiemná proti každému, kdožby na ni neb na jejie panstwie pro zákon boží sáhnúti chtěl. Paklibychom toho neučinili, jehož bože nedaj, a to na ny urozenými pány Petrem ze Krawař odjinud ze Strážnice a

Strana 151
C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, (1421). 151 Oldřichem ze Hradce jednostajně bylo shledáno: tehdy sme my dwa tisíce kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského základu sprawedliwého propadli, a ten jí a rukojmiem jejím w listu nám zasie učiněném jmenowaným w měsieci ode dne seznánie toho základu propadeného dáti a splniti máme, penězi hotowými, beze- wšeho dalšieho prodléwanie. Paklibychom toho neučinili, tehdy nazajtřie po wy- jití toho času, mohú a mají wèřitelé naši swrchupsaní tiemto listem a t. d. (Osta- tek chybj). 15. Aleš Holický ze Šternberka přistupuge ke straně pod obogj, i se swými zámky, zwláště se Hrádkem (Křiwoklátem). (Formule, bez datum.) Já Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic, wyznáwám tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie anebo čtůce slyšeti budú: že sem přistúpil, a mocí tohoto listu přistupuji, k zákonu božiemu, k těm ke čtyřem artikulóm, o něž sú sie za- sadili mnozí páni zemští, páni Pražené, rytieři, panoše i města králowstwie Če- ského, a zwláště ku přijímání welebné swátosti těla a krwe pána našeho Jesu Krista pod obojí zpósobů. A slibuji swú dobrú wèrú, bezewšie zlé lsti i pod swú ctí, to s boží pomocí skutečně wésti, držeti a twrditi, a swrchupsaným pá- nóm i panóm Pražanóm, rytieřóm, panošiem i městóm, proti každému žiwému člowěku kteréhožkoliwěk řádu a dóstojenstwie byl, jenžby je od těch swatých prawd tisknúti chtěl, i proti tomu každému, ktožby tuto zemi hubiti chtěl, wèrně a statečně státi, raden i pomocen býti, žádnými umluwami panskými se newy- mlúwaje, jdète před sie nebo nejdète. Dále slibuji, že s mých se wšech zámków, kteréž mám, držím, anebo jmieti a držeti budu, a zwláště s Hrádku hory mně od swrchupsaných pánów Pražan postúpené, jim panóm Pražanóm ani městóm jich, zwláště Berúnu, Lúnóm, Slanému ani Žatči, ani komu z jich strany, nemá překáženo býti ani škozeno w nižádné mieře, ale proti jich nepřátelóm má býti pomáháno statečně, tak jakož swrchupsáno stojí. A jestližeby kdy ta hora Hrádek jměla z mú rukú wyníti, buďto trhem anebo kterým stúpením: tehda to má tak objednáno býti, aby žádnému otpornému těm swatým prawdám, i také těm kteříž- by Pražanóm otporni byli, nebyla sstúpena. Dále slibuji, že na tom zboží Hrá- deckém, i na jiných mých, swrchupsané prawdy, a zwláště přijímanie buožieho tèla a božie krwe pod obojí zpósobu, i kněžie jenžby lidu té drahé swátosti po- dáwali, má a mají swobodu plnú jmieti. A to wše slibuji sdržeti pod swú wěrú i pod swú ctí, a pod základem čtyř tisíców kop grošów Pražských střiebrných zá- kladu sprawedliwého. A my Smil ze Šternberka odjinud z Holic, Hašek z Wald- A. Č. I. 20

Strana 152
152 C. I. Staré zápisy rodu Sternberského, 1424. šteina minemeistr na horách Kutnách, Diwiš Bořek z Miletinka a Jan ze Smiřic, rukojmě swrchupsaného p. Alše, s ním a zaň slibujem, že to wše zdrží a splní což swrchupsáno stojí. Pakliby toho neučinil a na čem přestúpil, tehda sme pro- padli čtyři tisíce kop gr. swrchupsaných, jménem základu, múdrým a opatrným mužóm purkmistróm, konšelóm i obci měst Pražských, a slibujem dáti a zaplatiti od napomenutie we dwů neděli pořád příštích penězi hotowými a bezewšeho pro- dlenie. Paklibychom toho neučinili, tehda podnikujem wšechno práwo obecnieho leženie, jakoby list náš s našimi pečetmi obyčejného leženie na nás měli w mèstè Pražském w hospodě, kdež nám od našich wèřitelów swrchupsaných bude ukázáno; a odtud slibujem nikterakž newynikowati, lečbychom prwé swrchupsaný základ i s škodami proto wzatými dřieweřečeným našim wèřitelóm hotowými penèzi za- platili a splnili docela a úplně. A ktož tento list s jich dobrú wuoli jmieti bude, ten má wšechna práwa swrchupsaná a t. d. (Ostatek chybj.) 16. Umluwa mezi p. Alšem Holickým ze Šternberka a panj Perchtau ze Šternberka o zpráwu statkůw gegjch. W Krumlowě, 21 Nov. 1424. Já Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic, wyznáwám tiemto listem wšem, kdož jej čísti neb čtúce slyšeti budú: že jsem s urozenú paní Perchtú z Krawař, sedèniem na Konopišti, takúto umluwu učinil, jakž w dole psáno stojí. Najprwé, že paní Perchta jmá kázati slíbiti mně jménem s Konopišti a s Šternberkem a což k těm hradóm přisluší, i s těmi sirotky, takůžto wýmluwů, když já zastúpím dluhy sirotčí a wywadím ty jisté služebníky, ježto jsú za ně rukojmě a neboli swé dali, jakožto pana Beneše z Dubé řečeného Libúně a Jakuba z Bezdějowic, také i jiné rukojmě, a když to učiním, tehdy aby mně hradowé byli sstúpeni i s těmi sirotky ale prwé nic. Pakliby buoh sirotków neuchowal, ale hradowé aby mi sami byli postúpeni. Také já nejmám paní Perchtě nahoře psané překážeti na tom zboží, dokawadžby ona chtěla s sirotky býti a tak dlúho až do její smrti, lečby swój staw proměnila. A jestli žeby swój staw proměnila a neboli jí buoh neucho- wal, tehdy jako swrchu psáno stojí, když já ty dluhy její a rukojmě řádně zastúpím, tehdy mně to zboží, s těmi zámky nahoře psanými, bez zmatku jmá sstúpeno býti i s si- rotky. A já jmám zajistiti, aby sirotkóm nebylo uprodáwáno ani zastawowáno leč w těch dluzích, kteříž jsú ostali po otci aneb po mateři. Také jestližeby buch paní Perchty ne- uchowal, a neboli Petra syna jejieho, a dcera jeji Elška sestra Petrowa zrostala a do- rostla, žeby jměla wdána býti, aby bez mé wuole nebyla wdáwána, a po ní aby nebylo dáno celé panstwie, kteréžby zuostalo, než jmenowitě tři tisíce kop gr. a pět set

Strana 153
C. I. Staré zápisy rodu Šternberskéhe, 1425. 153 kop na wýprawu; a nemohloliby hotowými penězi býti, ale dědinami swobodnými, jakož země za práwo má, a to tak aby ujištěno bylo, kdyžby wdáwána byla, aby na wiece nemohla sahati, než což jest nahoře psáno. Také jest umluweno, abych já pomocen i raden byl panie Perchtě nahoře psané, jestližeby pan Smil bratr mój chtěl na paní neboli na to zbožie sáhnúti. Pakliby pan Smil tak daleko ty hrady neb to zbožíe swrchupsané na panie Perchtě řádem a práwem zemským dosáhl, dobyl aneb wysúdil, tehdy já Aleš nahoře psaný hned z těchto umluw paní Perchtu jmám propustiti. Také jest umluweno, což jest paní nynie dluhuow dlužna, aby mi ty jisté dala napsati. A jestližeby se panie Perchta pro sirotči dobré po těchto umluwách musila zdlužiti, aby mně to dala popsáno, weč by se zdlužila, a já jí pomocen mám býti, jakožto přietel a strýc těch sirotkuow. A také toto jest umluweno: jestližeby který purkrabie byl panie kázáním po těchto umlu- wách ssazen, tehdy ten jiný, kterýž na jeho miestě by byl, aby mi slíbil tímž bě- hem, jako prwní, tolikrát, kolikrát by toho potřebie bylo. A tyto jsú se umluwy staly w Krumlowě, páně Rosenberského zámku, a na jeho hradě, kteréžto umluwy já Aleš slibuji pode ctí a pod swú dobrú wèrú křesťanskú úplně držeti a zachowati, tak jakož jest swrchu psáno. Toho wšeho na potwrzenie swú jsem pečet přiwěsil, a pro lepší pewnost prosil jsem urozeného pana Oldřicha z Rosenberka, pana Jana z Risenburka, Ma- těje Wišni w tu chwíli purkrabie na Welešíně, Buška z Rowného, w tu chwili purkrabie na Krumlowě, Karla z Čehnic a Alše z Čéhoště, kteříž jsú k mé prosbě wěcem nahoře psaným swé pečeti na swědomie přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého čtyrmecietmého, ten úterý před sw Klementem. 17. Albrechta ze Šternberka a z Laukowa kompromiss we při se strýci swými o Laukow a Holešow. Na Helfenšteině, 8 Mai 1425. Já Albrecht ze Šternberka, odjinad z Lúkowa, wyznáwám tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že o ty wšechny ne- chuti a záwady, kteréž sú byly mezi mnů a urozenými pány Jiříkem a Lackem bratřiemi ze Šternberka a z Lůkowa, strýci mými, o puol hradu Lúkowa a o twrz Holešow, i o ta zbožie a panstwie, což k tomu přislušie, i o jiná wšechna pan- slwie a listy, což jest mezi mými a jich předky zašlo, přišel sem a mocí tohoto listu mocně přicháziem na urozeného pana Petra z Krawař a ze Strážnice, jakžto na mocného smluwčieho a ubrmana, a slibuji pod swú wěrú a pod swú ctí, pod 20*

Strana 154
154 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1428. tej pře ztracením, kteráž jest o to mezi námi, swrchupsaného pana Petra roz- dělenie a wyřčenie o ty swrchupsané wěci wděčně a poslušně přijíti, a na tom konečně dosti jmieti, a toho wěčně řečí ani skutkem nikdy nespomínati ani žádnů wěcí rušiti. Tomu na potwrzenie a pro lepšie jistost, swú sem wlastní pečet s mým wědomím. dobrowolně přiwěsil k tomuto listu, a připrosil sem urozených pánów, Jana z Krawař a z Jičína, Petra z Konice odjinud z Týnce, Ctibora z Cimburka a z Křídla, Jana z Cimburka a z Towačowa, Clibora z Cimburka a z Drahotúš, a Zbyňka ze Straleka odjinad ze Wšechowic, že sú také swé pečeti podlé mne na swědomie přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Helfen- štaině w úterý na s. Stanislawa, léta od nar. s. bož. tisíc čtyřista dwacátého pá- tého. (Pečetj wisutých 7 neporušených. W táž slowa i pp. Giřjk a Lacek ze Šternberka téhož dne se zapsali). 18. Markéta z Richenburka prodáwá panj Perchtě ze Šternberka, rozené z Krawař, statek swůg Dubský s přjslušenstwjm. W Odranci, 10 Apr. 1428. Já Margareta z Richmburka, seděním pod Dubú, wyznáwám tiemto listem předewšemi obecně, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, že s swým dobrým roz- myslem, swobodně a dobrowolně, prodala sem a mocí listu tohoto mocně prawým trhem prodáwám, swé wěnné wlastnie wšeckno práwo s plným panstwím, kteréž- to sem sama držala a požíwala, na tom sobě nic nepozuostawujíc práwa ani zwlá- štěnstwie, urozené panié Perchtě z Krawař, seděním na Konopišti, za dwa tisíce kop grošów dobrých střiebrných rázu a čísla Pražského, k mění, k držení a k dě- dičnému požíwání; kteréžto wěno w tomto listu psané wdole a jmenowané i s jeho přislušenstwím we dskách zemských zapsáno majíc, najprwé hrad Dubů, Odranec městečko pod hradem, dwuor poplužní pod hradem a dwór s poplužím s strany řeky, w Lewiněwsi také dwuor s poplužím a se dwěma rádloma role, také se wšemi lesy což jich k tomu přislušie, ze jména Horatka a Crhotín, také i s jinými lesy, což jich k tomu přisluší, jakožto Remdihowice, Lipowice, Hlohowec a Či- žiště, s lukami, s potoky, s polmi ornými i neornými, s pastwami a s chrasti- nami, také s řekú tú, kteráž pod hrad swrchupsaný teče, při niežto jsú třie mlý- nowé pod hradem a nad hradem, také i s mlýny w Jezdonicích i w Lewiněwsi, se wšemi lidmi platnými; také wes Wšedobré, i se wšim což k tomu prislušie, wes Bezdèkow se wši zwoli a swobodu, kteráž k nie prislušie, wes Přestawlky, wes Hradiště, a Lštěnie puol městečka, kteréž k hradu napředpsanému i s řekú při- slušie, k tomu také wes Mezihořie, wes Pchow, wes Dlúhépole, také s druhé

Strana 155
C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1428. 155 strany řeky Ondřejow městečko, wes Kaliště, wes Leština, wes Turkowice, wes Kubčtín; také lesy Dubsko, Myškowec, Radostinahora, Jiwina, Buček, Kurowice, Dlúháhora, Hynców wrch, Odnož, Buček druhý, s pastwami, také s tiem se wšiem což k tomu příslušíc; w Choceradích krčma se wší zwolí; také se wším panstwím i s tiem se wšiem což k tomu přislušie, nic z toho neodjímajíc ani wymieňujíc, se wšemi nábytky, také i se wšemi práwy. A toho wšeho swrchupsaného zbožie mocně, tohoto listu mocí, nadepsané panie Perchtie sstúpila sem i sstupuji, sli- bujíc jie we dsky zemské wložiti a zapsati wedlé práwa a obyčeje země našie České, na prwé, na druhé, anebo konečně na třetie suché dni, kdyžby dsky zemské zase w swój řád a w swú moc wešly a swobodně šly, anebo tiem řádem a obyčejem zapsati a utwrditi to napředpsané wěno, kterýžto řád a obyčej země naše Česká miesto desk zemských sobě za práwo uloží a ustanowi, jehožby páni, rytieři, zemané, panoše i panie o práwa dědinná a o wěnná obecně požíwali. A pakliby dsky zemské w swú moc a w swój řád nebyly za mého zdrawého ži- wota zase nawráceny, aniž který řád jiný a obyčej miesto desk zemských na wěno zapisowánie w našie zemi České byl uložen a ustanowen: tehda chci tomu i žádám, aby tento list a zápis plnů moc měl, obdržel a zachowal tak úplně a cele, jakožby byl we dsky zemské wedlé obyčeje a práwa zemského od úřední- ków Pražských a dworských se wší opatrností a ohradů, kteráž má přitom z oby- čeje i z práwa zachowána býti, zapsán a wložen. A toho wšeho swrchupsaného na lepší jistotu a pro pewnější potwrzenie, swú dobrú wolí, swú sem přirozenú pečet k tomuto listu přiwěsila, a připrosila sem urozených pánów, p. Zdeňka z Waldeka, řečeného Medka, seděním na Týnci, a p. Beneše z Dubé, řečeného Libun, seděním na Kozli, a slowútných panoší, Jana z Konojed, seděním na Zle- nicích, Chwala z Chotče, toho času purkrabi z Kostelce, Jana ze Střemelic do- lejších, Petra řečeného Bepta z Jablonné, Bohuslawa řečeného Dýmek z Těptína, a Jana ze Slawkowa řečeného Widlák, aby k mé prosbě toho na swědomie swé přirozené a wlastnie pečeti podlé mé pečeti k tomuto listu přiwěsili. A ktožkoli- wěk tento list se paní Perchtinu swrchupsané s dobrú wolí jměl anebo mieti bude, ten má i bude mieti túž plnú moc i též plné práwo k tomu ke wšemu napředpsanému, což tento list w sobě drží a nač swědči, jakožto sama panie Perchta w tomto listu častopsaná. Jenž jest dán a psán w Odranci, léta od naroz. s. bož. po tisíci po čtyřech stech létech w osmmezcietmém létě, w tu so- botu před neděli prowodní.

Strana 156
156 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1431. 19. Matiáše Laudy ze Chlumčan rozsudek mezi panj Perchtau ze Šternberka a kostelnjky s. Hawla w Praze we při gegich o plat ročnj we wsi Dálowě. Bez mjsta, 18 Febr. 1431. Já Matiáš z Chlumčan, haitman města Pieseckého, wyznáwám tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: tak jakož jest byl wydán slowútný panoše Waněk z Maršowic od urozené panie Perchty ze Štern- berka, sedèniem na Konopišti, za ubrmana s jedné, a Aleš z Krajnic od kostel- níkuow a osadních kostela s. Hawla w Starém městě Pražském také za ubrmana s strany druhé, o XVI kop a X gr. platu ročnieho a wěčného we wsi w Dálowě blíž u městečka Diwišowa, oňž jest pře byla a nesnáze mezi stranami swrchu- psanými do sie chwile, a zaručeno bylo na ty ubrmany s obú stranů pod jistým základem, tocižto pode čtyřmi sta kopami grošów: kteřížto ubrmané nemohúce sie o tu při smluwiti jednostajně, i wolili sú mě nad sie mocně za najwyššicho ubr- mana pod týmž základem, jakož jest na ně bylo zaručeno, tociž pode čtyřmi sta kopami gr. A já wážiw pilně tu při a swědomie suobú stranú, i také práwa a listy od staradáwna na ten plat swrchupsaný wydané, jenž ke dskám zemským ukazují, a také patře k těmto časóm nynějším, w nichž pohřéchu práwa a řádowé zemští tak nejdú, jakožto sú prwé šli w této zemi České, a w tom lituje aby ti chudí lidé we swrchupsané wsi suobú stranú hubeni nebyli: i wypowěděl sem a mocí tohoto listu wypowiedám přátelsky z té moci ubrmanské mezi stranoma (sic) swrchupsanýma o ten jistý plat w Dálowě takto: aby napředpsaná panie Perchta i její budůcí té wsi w Dálowě i těch lidí úročních w držení byla a je oprawo- wala i také úrok a plat s nich wybierala na roky určené, tociž na s. Jiřie a na s. Hawla, a wybierajíci dáwala prawú polowici toho platu, cožby koliwek wybrala na též roky, w moc kostelníkóm a osadním kostela swrchupsaného bezewšic otpor- nosti. A to počnúc na s. Jiřie nynie najprw příštieho, a tak po wšechna léta budúcie na s. Jiřie a na s. Hawla, jakož swrchupsáno stojí, doňawadžby dsky zem- ské neboli jiní řádowé zemští w této zemi České napraweni nebyli. Kdyžby pán buoh ráčil dáti to, žeby takowí řádowé zemští napraweni byli, a jiní sobě obecně w této zemi páni, rytieři, panoše i jiní lidé zbožie neboli platy duchownie řiedili a zprawowali: tehda nahoře psaná paní Perchta neb jeji budůcí, i také kostelníci a osadní kostela napředpsaného, budú sie moci každá strana k swým práwóm na- wrátiti a těmi sebe hleděti a těmi napomínati, a tato má wýpowěd nemá jich prá- wóm na překážku býti. Tomu wšemu na potwrzenie já Matiáš swrchupsaný pečet sem swú wlastní s dobrým wědomím přiwěsil k tomuto listu; a pro lepšie swè-

Strana 157
C. I. Stare zápisy rodu Šternberského, 1432. 157 domie pečeti statečných a slowútných Wiléma z Postupic odjinud s Hrádku a Be- neše z Mokrowús přiwěšeny jsú wedlé mne k témuž listu. Jenž dán w neděli In- vocavit, léta od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého třidcátého prwnieho. 20. Aleš Holický ze Šternberka bratřjm ze Swogšjna zapisuge na zbožj swém 400 kop gr. dluhu wěnného za pannau Annau ze Šternberka. Na Křiwoklátě, 14 Mai 1432. Já Aleš ze Šternberka, odjinud z Holic, seděním na Hrádku Křiwoklátu, známo činím tiemto listem obecně wšem, kdož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú: že jsem dlužen jistého a sprawedliwého dluhu 400 kop gr. dobrých střie- brných rázu Pražského a měny země České wěna prawého, kteréž jsem wěnowal po urozené panně, panně Anně sestře, dceři někdy urozeného pána, pana Jaro- slawa ze Šternberka odjinud z Weselé, strýce mého milého, urozeným Petrowi, Jankowi a Waňkowi bratřím wlastním ze Swojšína, i tomu každému, kdožby tento list jměl s dobrú jich wolí. A ty jisté penieze, 400 kop gr. swrchupsaných, já Aleš napředpsaný jmám a slibuji tiemto listem mú dobrů čistů wěrů křesťansků, beze wší zlé lsti, wěřícím mým nadepsaným oddati a odkázati na Třešti, na tom na wšem zboží k Třešti přislušejícím, jestli že mi to zbožie již řečené w té mieře w mé prawé plné swobodné drženie přijde, tak, aby nadepsaní wěřící moji wšecky penicze nadepsané jistinné 400 kop gr. swrchupsaných úplně a docela na tom na wšem zboží sobě wybrali a wybrati mohli swobodně, mého a mých dèdiców, er- bów, poručników i úředníków wšech beze wšeho překazu. A jestli žeby mi to zbožie nadepsané w té mieře nepřišlo w mé prawé plné swobodné drženie, tehdy nadepsaným wěřícím mým slibuji tiemto listem, mú dobrú čistů wěru křesťansků, beze wšie zlé lsti, nadepsané penieze 400 kop gr. swrchupsaných oddati a odká zati na jiném mém zboží swobodném, kdež moci budu, a kteréhož práwě úplně a swobodně mocen budu; aby nadepsaní moji wěřící wšecky penieze ty jisté na- depsané, totiž 400 kop gr. nadepsaných na tom jistém mém zboží kterémžkoliwěk mnů jim odkázaném a oddaném brali, wybierali a zdwihali, bráti, wybierati a zdwi- hati mohli, padesát kop gr. swrchupsaných prawého platu ročnieho čistého, poč- núce o sw. Hawle w plnů dwů letů pořád zběhlú od dánie tohoto listu najprwé příštiem. A opět 50 kop gr. nadepsaných ročních o sw. Jiří potom i hned najprwé příštím, a tak potom při každém sw. Hawlu 50 kop gr. a při každém sw. Jiří druhých 50 kop gr. swrchupsaných úročních, wšecka léta budůcí pořád zběhlá, až do prawého a plného wybránie swého dluhu swrchu psaného 400 kop gr. nadepsaných. A kdežkoliwěk na mém zboží já napředpsaný Aleš ze Šternberka

Strana 158
158 C. I. Staré zápisy rodu Šternberského, 1432. nadepsaným wěřícím mým nadepsaný dluh 400 kop gr. oddám a odkáži, tak jakož swrchu stojí psáno, slibuji jim mú dobrú wěrů křesťansků na tom nikterak ne- překážeti, ani w to kterak sahati s mými se wšemi dědici, erby, pomocníky i úředníky, měrů nižádnú, až do plného wybránie wšeho dluhu napřed psaného. Také když nadepsaní wěřící moji swój dluh nadepsaný 400 kop gr. swrchu psa- ných, úplně a w celosti wyberů, na kterémžkoli zboží mém jim oddaném a od- kázaném, jakož se swrchu píše, tehdy tento list nemá a nebude mieti moci wiece nižádné. Toho wšeho na swědomie, pewnost a jistotu, já nadepsaný Aleš ze Šternberka pečet mú wlastní s mým přiznáním, jistým dobrým rozmyslem, dobro- wolně přitisknúti kázal sem k tomuto listu. A pro wětší a lepší swèdomie, pew- nost a jistotu wšech wěcí swrchu psaných, urozený pán Fridrich z Donína, a slo- wútní panoše Jan Bobowský z Říčan, Mikuláš Kapún ze Smiřic, Twoch z Ned- wiedkowa a Wáclaw z Malnic odjinud ze Třtice k mé žádosti a prosbě podlé mne swé pečeti wlastní přitiskli k témuž listu. Jenž dán na Hrádku Křiwoklátu, w pondělí den sw. Floriana, léta od narozenie božieho tisícieho čtyrstého třidcátého druhého.

Strana 159
159 D. I. SEZNÁNJ SWĚDKŮW od r. 1453 do 1456. Zbjrka Prwnj. Připomenutj. Podáwáme tato seznánj z desk dworských, gakožto památky a scény z obec- ného domácího žiwobylj předkůw našich na počátku XV stoletj, z nichž o mrawnjm i práwnjm bytu gegich lepšj wédomosti nabyti lze, nežli z listin ostatnjch. Bylany, wes we Chrudimsku. R. 1456, 31 Mai a g. swědkowé k odporu pro Soběslawa Mrzáka z Miletjnka a Wáclawa Klektage. Petr z Byšic: To mi swědomo, že ode 44 anebo 45 let wýše pomním, že Jakub Kloktaj Bylany držal beze wšie překážky, tak že po smrti Jakubowě, když jest Wáclaw syn jeho po něm držal to zbožie, tehdy pan Viktorin nebožčík (z Kunstatu a z Poděbrad) holdowal to zbožie ku Pardubicem. Pak když Žižka k Chrudími přijel, a města jemu postúpili, tu jemu Wáclawowi ten list na to zbožie w Bylanech, jenž we dsky měl wjíti, wzat jest i s jinými listmi (sic). Jan Horyna z Honbic: Jakub Klektaj držal jest tu wes Bylany s synem swým Wáclawem, a po smrti Jakubowě sám Wáclaw držal; a toho jsem swědom, že tu wes měli od Olbrama z Poličky. A to držal Wáclaw swrchupsaný po otce swého smrti beze wšie překážky až do wálek. A potom pan Viktorin otec páně Jiříków zpráwców holdowal ty lidi na Pardubice. A to také slyšal sem od Jakuba Klektaje, že to zbožie Olbram z Poličky kúpil u Wawřince ze Mnětic za téhož Jakuba penieze. A když postupili Chrudímě, tu Klektaj Waněk syn Jakubów byl powolán na rathús s jinými: i kázali mnohým wen z města, a jemu Klektajowi také. A tu jemu pobrali listy na jeho zbožie, i jiné wšecko což měl (Str. 135). A. Č. I. 21

Strana 160
160 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. Jan Hojek, poddaný z Bylan, swědčil, že Olbram z Poličky, pán jich, držel je za krále Wáclawa žiwnosti 52 let, a na to mu žádný nesahal. Potom týž Olbram kázal nám slíbiti člowěčenstwie Jakubowi Klektowi, a ten nás držal až do smrti; a potom Waněk Klekta držal nás po swého otce Jakuba smrti. A po- tom w jeho držení pan Viktorin pobral nás na Pardubice, a musili sme jemu slíbiti člowěčenstwie, a platili sme jemu úrok až do smrti. A když umřel, tehdy sme p. Hlawáčowi platili. A potom p. Hlawáč prodal Pardubice p. Diwišowi z Miletínka, a tak nás držal. A po smrti p. Diwiše držal nás p. Dětřich z Pře- lúče, a zastawil nás Matějowi z Chrudímě; a ten nás i podnes drží. Jiřík z Bylan: Platili smy úroky Olbramowi tak z lehka od 42 let; pak přijew po nás, i kázal nám do Chrudímě, a tu nám kázal slíbiti člowěčenstwie Jakubowi Klektowi; a platili smy jemu úroky až do smrti, a potom Wáclawowi synu jeho. A potom sme platili panu Bočkowi na Pardubice, a potom p. Hlawá- čowi, a potom p. Diwišowi, a potom Hrochowi na Mezlesice; a již platíme Ma- tějowi do Chrudímě, kterýž nás ještě drží. Janek z Bylan: Držal nás Olbram od 43 let, a postúpil nás Jakubowi Klektowi a synu jeho. A potom mocí pan Viktorin připrawil, že sme jemu musili platiti úroky. Potom platili sme p. Hlawáčowi, pak potom Diwišowi Bořkowi, pak potom nás Diwiš zastawil Matějowi, jakož nás držie nynie. (Str. 99.) Jan z Městce, strýc Henzlów kowářów odtudž, swědčí, že jemu to dobře swědomo a pomní to dobře, když jest přišel do domu Klekty w Chrudími po- hostinu, uzřel před ním peněz hromadu na stole, i řekl: pane Klekto! máš mnoho peněz, chcešli proměniti který groš? a tu dal mi za 2 gr. haléřów, a řekl: mám jich dosti, kúpil sem Bylany Wáclawowi synu swému u Olbrama z Poličky, a ted jemu chci platiti. I platil jemu, a řekl dále: chci jemu list udělati. A úředníci jeho otázali, jaký list? Ale toho powědieti neuměl týž Jan, jakýby list ten Klektaj Olbramowi dèlati měl. A tak prawi, že jest tomu na 50 let, ač wiece nenie. Žich z Třebosic, krajčí: Tu sem se rodil w Bylanech, a platil sem úrok nebožci Olbramowi z Poličky, kterýž nás držal. A potom Olbram přijel do Chru- dímě k Jakubowi Klektajowi, a nás před se obeslal, a přikázal nám člowěčen- stwie slibiti Klektajowi a jeho synu: a my smy slíbili i úroky jemu smy platili. Pak já po několiko létech bral sem se odtud, prodaw swé pod týž úrok. A jest dobře k padesáti letóm. (Str. 103.) R. 1455, 18 Dec. swědkowé k odporu pro Mikuláše Buchowce z Buchowa. Johannes cliens de Třibřich, annorum prope 60, homo canus, dixit: že mi to dobře swědomo, že Olbram z Poličky držal Bylany, a poručil richtáři w Chru-

Strana 161
D. I. Stznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 161 dími řečenému Lachar, aby je w oprawě měl; a nepomní, by to kdy Klektaj držal. A toho pamět má od let 40ti. Hawel de Tribrich, habens annos 100, ut ipse dicit, sub juramento dixit: že mi to dobře swedomo, že Olbram držal Bylany, a toho w držení jsa, po- ručil Lacharowi richtáři Chrudimskému, a ten zprawowal, i na súdě sedal; a richtář Chrudimský od Olbrama sadil tudiež w Bylanech richtáře Bartoše, a potom Milicha Němce. A to sem slýchal, že jest Olbram Bylany kúpil, ale newiem zač. Mich alias Mikuláš de Barchowa: Wzchowal sem se dietětem w Bylanech, a tu sem měl dědinu. Byl náš pán Olbram z Poličky, a od něho zprawowal nás richtář Lachar z Chrudímě, a potom syn jeho Týček po smrti otce swého Lachara držal nás též také k ruce Olbramowě. Ale Klektaj nikdy nás jest nedržal. (Str. 107). Petr richtář ze Skuče: Olbram z Poličky stěhowal se do Gruna, a tu by- dlel; a manželka jeho s synem swým i s jeho, Mates řečeným, byli sú na twrzi w Zaječicích. A týž Olbram z lehka puol léta žiw byl, a tu umřel w Gruně. Pak po smrti Olbrama mátě s synem Matesem brali se pod Richemburk, a tu byli, až obehnati chtěli hradu, čas dobře weliký; odtud se brali do Brna. Jira řečený Hawránek, měšťan ze Skuče, seznal, že po smrti Olbramowě byla jest mátě Matesowa i s ním s Matesem, kteréhož jest dobře znal, w podruží u Michala otce téhož Jiry tu pod Richemburkem. A když chtěli Richemburk obe- hnati, odtud někaký Sigmund wezl je do Brna, totižto Matesa i s mateří. A po- tom týž Jira bydlel jest také w Brně, a wídal jest Matesa tudiež w Brně; a to slyšal od otce swého po několice létech, že se shledal s mateří Matesowú u Wra- tislawi u Šnable, a tu jeho otci powěděla mátě Matesowa, že jest již umřel Mates syn její. Mikuláš řečený Mich (týž co nahoře) seznal, že jemu dobře swědomo, když jest po dobytí Poličky Olbram umřel, že jest byla mátě Matesowa i s týmž Ma- tesem w Zaječicích, a potom pod Richemburkem bydleli sú u Michala střelce; a týž Michal nosil jim tajně pomoci tu pod Richemburk, ačkoli pan Viktorin hol- dowal byl sobě Bylany ku Pardubicem. A potom když Richemburk chtěli obe- hnati, tu sú se brali preč odtud, tak že jich wiece potom newídal. Já Jan ze Šternberka, seděním na Zaječicích, wyznáwám tiemto listem před každým kdež čten neb slyšán bude: že přistúpili lidé moji před mě, ze jména tito: Wašek, Petr, Janek, Petřík, Jan Hřek z Zaječic, i wyznali předemnú, že jest byl Olbram měštěnín z Poličky mezi námi tu w Zaječicích i se swú ženú i s swým synem w podruží, když sú je rozehnali z Poličky. A tu pobyw mezi námi, i odebral se jest na Richemburské zbožie jménem do Gruny, a tu jest umřel. A žena jeho zuostala žiwa i s synem po něm, a přicházela jest odtud ku 21 *

Strana 162
162 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 —1456. pánu dobré paměti, ku p. Smilowi (ze Šternberka) i ku panie s synem swým; a jméno jemu bylo Mates. A toho smy dobře swědomi, že jest přebyl otce swého, a za to smiemy řéci, a též ústně chtělibychom seznati, kdežby toho potřebie bylo. A toho na swědomie přitiskl sem pečet swú wlastní k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od naroz. s. b. 1454, ten pátek před s. Wáclawem dědicem Českým [27 Sept.] (Str. 96). Pawlowice, wes w Litoměřicku. R. 1455, 25 Oct. swědkowé k odaumrtj pro p. Gindřicha Berku z Dubé. Jindřich z Kolowrat a z Zehrowic prawil, že tu wes Pawlowice Wáclaw z Dubé držal jest k Chudému Hrádku, otec Jindřichów Berków z Dubé, ode 43 let, a to držal až do smrti. Římek z Drchlawy, seděním we Mšeně řekl, že Waněk z Dubé držal jest Chudý Hrádek a k tomu Pawlowice před swú smrtí tři léta, a po smrti jeho Jan syn jeho držal jest. A jakž jest Waněk z Dubé umřel, jest tomu 42 let. Linhart Ryneš z Bielé řekl: že mu jest w paměti, že Waněk z Dubé držal Chudý Hrádek a Pawlowice k tomu pět let před swú smrtí; a po jeho smrti držal Jan a synowé jeho. A tomu jest 42 let, jakž jest umřel Waněk z Dubé. Kněz Mikeš z Dubé, farář we Kmetiněwsi, pod swým knězstwím wyznal, když jest byl kaplanem u Waňka z Dubé na Chudém Hrádku 27 let, a byl u něho až do smrti, že týž Waněk držal jest Pawlowice k Chudému Hrádku bez přiekazy až do swé smrti; a jakž jest umřel, jest tomu 43 let. A po jeho smrti Jan syn jeho s jinými bratřími držal. Kněz Mikuláš hrobník a zakrištan kostela hradu Pražského wyznal pod swým knězstwím, že když jest učil Jindřicha a Jana syny Waňkowy z Dubé na hradě Pražském, potom wzat byl s dětmi na Chudý Hrádek, a tu je učil skoro puol léta. A pan Waněk otec jich byl w drženi té wsi Pawlowic až do smrti, a schowán w Bielé. A tomu jest 5 neb 6 let před smrtí krále Wáclawa. (Str. 96). Pnětluky, wes w Žatecku (Netluk). R. 1455, 31 Oct. swědkowé k odporu pro p. Beneše z Kolowrat (a z Ročowa). Pašek ze Pnětluk prawil pod přísahů, že jemu to dobře swědomo, že paní Maruška zapsala Pnětluky panu Herbortowi, panu Hanušowi z Kolowrat, panu Buškowi z Žirotína muži swému a panu Zajieci Zelenému, wše dskami zemskými, tak aby po smrti každého z nich na žiwé zuostalé spadlo; pakliby wšichni ze-

Strana 163
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 163 mřeli, ale aby zase přišlo na paní Marušku. A když wšichni zemřeli, i paní Ma- ruška, a jediný pan Hanuš po nich zuostaw žiw, postúpil toho zbožie p. Bene- šowi, a na to jemu list udělal, a nám přikázal jemu člowěčenstwie slibiti, a tak nás i podnes drží. Waněk odtudž wyznal, že když paní Maruška s panem Janem synem swým se dělila, tehda diel swój zapsala bratru swému p. Herbortowi, a podlé něho p. Hanušowi a p. Buškowi manželu swému a p. Zajieci Zelenému taků měrú, aby s jednoho na druhého spadlo; pakliby wšickni zemřeli, ale aby se zase nawrátilo to zbožie na paní Marušku. A když po wšech smrti p. Hanuš sám ostal žiw, při- kázal nám slíbiti člowěčenstwie p. Benešowi a jemu to listem zapsal; a on i po- dnes drží nás. (Str. 97). Milčany, statek někdy w Litoměřicku. R. 1456, 19 Mai, swědectwj pro p. Alše Berku z Dubé. Římek z Drchlawy, jsa sedmdesátiletý, přisahal a řekl: Pamět mám od 60ti let, a to mi swědomo, že nebožčík pan Berka starý jednooký postúpil synu swému p. Jindřichowi Berkowi zbožie, zejména Milčany, Holany, Jestřebie s mě- stečkem, Kuřiewody i což k tomu příslušie. Kterýžto měl dwé dětí, Bonuši dceru a Jindřicha syna. A když umřel pan Jindřich, syn páně Berków jednookého, tehdy po smrti jeho p. Hynek Berka z Húsky wzal k sobě těch obé dětí; a potom dal Bonuši do Lipého, a tu umřela, a Jindřich ostal na Húsce, a tu umřel. A tak po smrti těch dětí i po smrti otce jich držal Milčany a Holany p. Hynek Berka z Húsky; Kuřiewody držal p. Hynek otec páně Jindřichów z Lipého; p. Jindřich Hlawáč držal Jestřebie. (Str. 131). Ostrowec, wes we Prachensku. R. 1457, 14 Jan. swědectwj pro Wáclawa Hrobku. Petr Točník z Ostrowec: Mně jest toto swědomo, když jest Šwahla otec Přemylčin umřel w Ostrowcích (sic), tehda ona webrala se do dwora, a bratřie jejieho otce wytiskli ji ze dwora, tak že se o to súdili před Odrancem purkrabí na Zwiekowě. A on podal jich na služebníky, a oni je rozsúdili tak, že to spo- lečně prodali Ctiborowi z Ostrowec, a za to penieze společně brali. A potom Ctibor před Žižkú ujel na Zwiekow, a tu umřel. A té chwile desk nebylo, by sobě toho dskami potwrdili. Pecha z Crhanic, servilis ad castrum Zwiekow, annorum 60 vel ultra: To mi swědomo, když Kateřina Přemylka s strýci swými se súdila před p. Odrancem

Strana 164
164 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 —1456. purkrabí na Zwiekowě, tu podal jich na služebníky, a já sem také na tom súdě sedial. Tu sme jim nalezli, aby to zespolka prodali a penèzi se rowně rozdělili. A tak prodali sú to zbožie Ctiborowi z Ostrowce. A w tom když Táboři jeli, tehda Ctibor utekl jest na Zwiekow před nimi, a potom umřel; a tak we dsky newešlo. Jira z Mirotic: Mèl sem zbožie služebné w Crhonicích k Zwiekowu, a pa- matuji, když Přemylka wadila se s Wojkem a s Křížem strýci swými o to zbožie w Ostrowci před purkrabí Odrancem: tu jich podal na služebníky, aby je roz- súdili. A služebníci seděli na tom súdě w mém domu, a já s nimi; a jinák sme toho mezi nimi podèliti nemohli, než aby to prodali zespolka. A oni prodawše to Ctiborowi z Ostrowce, wzali sú od něho wšechny penieze, a tiem se rowně podělili. A w tom brzo Ctibor před Tábory ujew na Zwiekow, tamž i byl až i umřel. A tak dskami nenie stwrzeno, neb w ta doby desk nebylo. (Str. 155). Olešná, wes we Kauřimsku. R. 1455, 31 Oct. swědectwj k odporu pro Zachaře z Borownice. Já Mikuláš z Kladerub wyznáwám tiemto listem obecně ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že nebožka paní Jitka Dlúhomilowá dobré paměti umřela jest prwé několika lety nežli Hájek bratr její z Hodětina; kterýžto Hájek swrchupsaný držal jest Olešnů wes pod Načeracem po smrti swrchupsané Jitky Dlúhomilowé bez přiekazy. A to což w tomto listu píši, téžbych chtěl ústně wyznati před kaž- dým člowěkem, kdežby toho potřebie bylo. A na swědomie swrchupsaného wy- znánie mého swú wlastní pečet přitiskl sem k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w Načeraci, tu neděli před s. Šimonišem a Judú apoštoly božími, léta oc. Lv. (Str. 97). 1455, 30 Aug. Jan Krch z Olešné prawil, že se pamatuje, že Jitka umřela prwé než Hájek, prawě že když umřela, tehda po smrti jejie zajat jim dobytek na Ožice od Materny. A tu Hájek posielal richtáře s jinými súsedy k Maternowi, prose jeho, aby dobytek jim byl wrácen. A ten sú wyplatili, dawše po 2 gr. s owce. A tak prawí, že se stalo w postě toho léta, když Hora wypálena. Welek z Damenic prawil, že to léto, když Uhři Horu wypálili, Jitka umřela w postě. A když těm súsedóm w Olešné zajali dobytek do Ožice, hnali sú skrze naši wes, a Hájek potom umrel; ale nepamatuje času, než že jest posielal, to pomní, na Ožice, aby jim dobytek byl wrácen. Mika ze Slawětína: Oženiw se, dělal sem u Jitky na den w Olešné; a když sem se roznemohl, tehdy sem byl u podruží u Kuby tu w Olešné, a Jitka té

Strana 165
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 165 chwíle se roznemohla. A když Jitka umřela, tehda Hubal richtář přišel k Kubowi mému hospodáři, aby jie hrob wykopal; a to w postě toho léta, když Horu wy- pálili a Uhry u Broda Německého porazili. A po jejie smrti pobrán dobytek lidem w Olešné: a Hubal richtář chodil k Hájkowi na Zwiekow, aby jim dobytek byl wyprawen. A Hájek řekl Hubalowi: kdyžť jest dobytek wyručen, odbýwajtež podlé jiných súsedów. (Str. 93). Katharina de Wilhartic virgo habens 60 annos, ut ipsa dixit, residens in Jindřichowicích, dixit: to mi jest dobře swědomo, že teta má Jitka z Olešné wdowa Dlúhomilowa bydlela w Olešné; a přijewši do Hradiště, wzala sestru mú Ludmilu sobě w službu, a tu u nie byla dobře 15 let. A když paní Jitka umřela, tehdy paní Kateřina tetka má wzala Ludmilu sestru mú, a nesla ji ku p. Hájkowi na Zwiekow. A když sestra má umřela, tehda potom p. Hájek brzo umřel, jakoby mohlo býti šest neděl. A to mi jest tiem během swědomo, že jest paní Jitka prwé umřela, nežli p. Hájek. Adam z Lútkowa: swědomo mi jest dobře, když sem byl u p. Hájka, že když paní Jitka umřela, že po jejie smrti lidé z Olešné nosili sú úroky p. Háj- kowi na Zwiekow; neb je jim kázal sobě slibowati, aby k němu hleděli. (Str. 109) Wražkow, wes w Rakownicku (u Raudnice). R. 1455, ok. 10 Dec. swědkowé k odporu pro Wawřince z Žerčic a z Wražkowa. Johannes dictus Pechowec, annorum fere 60, consul de Wražkow: To mi dobře swědomo, že ty dwoje huony dědiny pod wínem a čtwery huony za jílow- němi, kdež hlínu berú, přislušely od staradáwna k tomu popluží, kteréž drží Wawřinec, a že od 30 let a zlehka od 3 jest to odtrženo; a slýchal sem, že jest odprodáno, ale toho w jistotě řéci nesmiem. Waněk šediwec z Wražkowa: Pamatuji, když sem byl robencem, pásl sem na týchž dědinách, ježto sú byly úlehlemi, a nebožčík Mareš odtud mě sehnal i omrskal; a tak pomním, že sú k tomu dworu přislušely. Ale slýchal sem, žeby bylo odprodáno Mrzákowi, ale newím zač. Hawel ze Wnětěše pod přísahú řekl, že ty dědiny, totiž dwoje hony pod winem a čtwery za jílowněmi sú odprodány od Rúsowých dědin k Mrzákowým dě- dinám. (Str. 106). Nowosedly, wes w Plzensku. R. 1456, 7 Apr. swědkowé pro p. Albrechta z Kolowrat a z Krakowce. Jan řečený Burda ze Wšeselowa, nyní bydlící w Žatči: To mi swědomo, že zejména 10 kop gr. platu na lidech w Nowosedlech welikých za Rabšteinem

Strana 166
166 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. placeno jest bylo na hrad na Krakowec Zemskému Polákowi k jeho ruce; a to za p. Jiry z Krakowce, potom za p. Heinricha Lefle, potom za p. Hence, kterýž postúpil Krakowce Špalkowi. Pak když byl nemocen nebožčík Zemský tehdáž za p. Hence, prosil sem ho w jeho nemoci, řka: prosím tebe, milý pane, zpomeň na mě také a pomoz mi, wšak máš plat. A on řekl: rádbych to učinil, ale ne- mohuť z toho platu nic učiniti, neboť ten plat má zase po mé smrti k hradu Krakowci spadnúti, i nelzeť mi jest toho platu od hradu žádným obyčejem od- trhnúti. Bartoš ze Slowic: Když sem byl na Krakowci u p. Henricha Lefle, to mi swědomo, že někaký služebník jeho Zemenín řečený držal jest 10 kop gr. platu w Nowosedlech welikých, kterýž plat jemu nebožčík p. Jira byl dal; a toho jest požíwal, až Špalek Krakowec ztratil. A po ten plat posielal obecně dwa člowěky bydlem w Šipiech, jeden slul Jaka, a druhý Kniežek, kteříž jemu ten plat wy- bierajíc w Nowosedlech nosili sú, ač sú sami sedláci jemu nepřinesli. Matěj richtář ze Wšesulowa, osmdesátiletý: Pamatuji a při tom sem byl, že pan Jira nebožčík služebníku swému Zemskému mysliwci za jeho službu po- stúpil 10 kop gr. platu w Nowosedlech welikých za Rabšteinem do jeho toliko žiwota, a na to mu list udělal. A když prodal Krakowec p. Henrichowi, tu sem byl také, a to se dálo u weliké swětnici: p. Jira seděl na stolici, a p. Henrich stál u kamen; tu p. Jira zplakal, řka: milý pane, prosim tebe, pust ten trh a popřej mi té chalúpky! A p. Henrich řek jemu: milý pane Jiro! wěřímť já tobě, což sme sobě řekli, že sobě to držeti budem, a že ty mně toho přieti budeš s dobrú myslí. A hned p. Jira řekl: ale milý pane, prosímť tebe, poněwadž jinák býti nemóž, popřejž tomuto služebníku Zemenínowi toho platu, kteréhož sem jemu postúpil, nebť jeho má do smrti požíwati. A on řekl: toť chci učiniti, budelit mi toho zasluhowati; a hned jemu řekl: slibuješli mi wěren býti a zasluhowati ? A Zemenín řekl: slibuji; a hned od něho rukú slib přijal. A tak i za p. Hen- richa týž Zemenín požíwal jest toho platu. Petr kowář z Miličowa, úročník mladého p. Hanuše z Kolowrat: Pomním to dobře, když sem s swým strýcem učil se dělati tu na Krakowci, že nebožčík p. Jira služebníku swému Zemenínowi řečenému Klauz lowčiemu dal 10 kop gr. platu a t. d. Wawřinec z Malých Nowosedlek, bydlem tudiež: Od let šedesáti pomním, neb sem se tu rodil, a to réci smiem, že nikdy na Krakowec od nás neplatili sme ižádného haléře úroka až i do dnešnieho dne, aniž sme tam kdy přislušeli. A za mé paměti bylo prawých dědičných pánów pět: Sulek, Petr Pihail, Sta- šowec, Maisnarów otec, a pak ten on sám Martin Maisnar. (Str. 128 —129).

Strana 167
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 —1456. 167 R. 1455, 20 Dec. pro p. Jana Caltu z Kamenné hory. Petr z Chrastu, maje let 70: To mi swědomo jest, že w té wsi Nowo- sedlech za mé paměti žádný neměl jiný panstwie, než k Rabšteinu; než někakému Zemenínu dáwali sú lidé z té wsi úrok. A když umřel Zemenín, tehdy k Rab- šteinu platili úroky. A sedal sem na súdě za Zemenína i po něm od p. Bohuňka w té wsi Nowosedlech. Wech z Nowosedl welikých: Pomním že panstwie měl w Nowosedlech p. Beneš a po něm p. Bohunek (z Hořowic, na Rabšteině) a tak dále. Ale úrok bral Zemenín za osep, kterýž byl lowčí na Krakowci, a nikdy nebyl na Rabšteině; a tak na Prešpurce jest umřel. Jan Pipa richtář z Nowosedl: Kúpil sem richtářstwie za p. Calty starého, a tomu jest skoro 20 let. Tak sem slýchal, že ta wes Nowosedly slušela jest k hradu Rabšteinu od lidí starých, a wýše nic nepomním. (Str. 110). Hradiště, hrad a statek we Hradecku (Gradlitz). R. 1455, 26 Jul. nález panský na saudu dworském wynešený. Poněwadž Purkart Strnad (z Janowic) okázal jest spolky po Benešowi z Chust- níka, a powolenie i potwrzenie k tomu spolku krále Wáclawa slawné paměti; a také jest okázal, že z toho nápadu dědičného swého po spolku přišlého pohonil paní Mániu, a o ten póhon jest smlúwán hofmistrem Lackem z Krawař i jinými pány, tak že jest jemu přiřčen nápad dědictwie jeho, hrad Hradiště s jeho pří- slušenstwim, co a kterak se jemu mèlo státi od již dotčené panie Máni, jakož sme to wšecko widěli i slyšeli; a na takowú smlúwu táž paní Mánia z póhonu jest propuštěna, i s úřadem se o winu smluwila, že se jest póhonu dopustila; a na tu smlúwu měla jest Strnadowi w určeném času již dotčených dědin sstúpiti a oswoboditi, tak jakož ta wýpowěd Lackowa z Krawař a Albrechtowa z Koldic, sudieho dworu králowského, ukazuje; a že na to i léno podáno jest jemu od krále Wáclawa slawné paměti; a dřéwe než sú jemu panu Strnadowi ty dědiny wyswobozeny a sstúpeny od Jana z Mèstce, kterýž jest w to zbožie mocí wšel, wedlé wyznánie a přísahy též paní Máně, jakož tíž listowé to wše šíře a řádně okazují, až jest z země wen wyjel, a teprw po jeho odjetí z země Jan z Městce prodal jest dědiny swrchupsané již dotčeného Strnada; a než se Strnad do země wrátil, až král Wáclaw umřel, a potom búře a wálky sú wznikly. A poněwadž ta wěc jest přesůzena i přisůzena jemu Strnadowi za krále Wáclawa, a strana pohnaná neprowedla jest, by které práwo měl k tomu zboží prodawač toho zbožie 22 A. Č. I.

Strana 168
168 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 —1456. Jan z Městce: wedlé toho páni dáwají Purkartowi Strnadowi za práwo obdržené, a wypowiedají, aby Jan z Wyhnanic jemu Purkartowi Strnadowi toho hradu Hra- diště i těch dědin se wším příslušenstwím we dwů neděli konečně od dnešního dne této wýpowědi bezewšeho pohoršenie postupil. (Str. 63 — 61). Důbrawice, wes we Plzensku. R. 1455 b. d. swědectwj komornjka Jana Oduce z Hostiwice pro Wiléma Bukowinu ze Pnětluk, proti Jakubowi z Wřesowic. Tu sobotu před Judica (22 Mart.) ohledowal sem w Důbrawici. Richtář Martin Bradáč, Wáclaw Těžký, Jan Hubáček súsedé té wsi osobně se přiznali ku p. Wilémowi, že sú byli jeho dědiční, a žeť je nynie pan Jakub drží a ot nich úroky i osep béře a oni jemu k jeho ruce dáwají a platí; a tak wyznali, že dřiewe než sežnú, že je napadne, že mu musie dáti osep; a toho ospu jest 171/2 strichów. It. Matěj Žák, přísežný konšel a člowěk letný z Horče wyznal dobrowolně, že widěl a k nim se přihodil jeda cestú, že páně Jakubowi služebníci i pacholci wozili osep na Žlutice z Daubrawice. It. W Ščedré ohledal sem škody, kdež pan Jakub obilé pobral; tu sem purkrabi Waňka páně Jakubowa nalezl, jeho sem se tázal o ty škody: i wyznal osobně, že to obilé i seno se tří popluží sklizené do dworu a do stodoly w Ště- drém, a z toho dworu pobral to obilé a odwezl na Žlutice, a prawě že to od- wezeno s wólí páně Bukowinowů. A při takowém seznánie byl jest opatrný Hanuš Šwarc ze Žlutic, a krčmář řečený Dajnos z Štědrého. It. Z Borku Matěj richtář, Matěj Pitruch, Jan Hynkowic, Jindra, Wit, Mikuláš, Kincl, Prokop, lidé dobře letní, wyznali osobně, žeť sú byli páně Buko- winowi k hrádku k Štědrému přislušejíce, že je drži p. Jakub od několika let, a k jeho ruce úroky dáwají. It. Tiž lidé z Borku wyznali, že dwuor w Semtěši rozwezen jest od páně Jakubowých, a tiem kamenem hrad nad Žlutici dělán jest. It. W Semtěši Jakub Walach a Micka Wítek a Wáclaw wyznali osobně, že w Štědré ta poplužie diel p. Jakub oře a osiewá, a diel na poly dáwá, a diel s třetieho snopu; i ten rozdiel lidé swezli do stodoly w Štědré, a pan Jakub pobral. It. Tíž lidé w Semtěši wyznali, že p. Jakub lesy k Štědrému přislušejície toliko k swé potřebě mýtie. A při tom byli sú slowútný panoše Ondráček z Bělo- božic a Waněk Žid z Luk, a opatrný richtář Rehoř městečka Mašťowa. (Str. 87).

Strana 169
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 169 Sadlno w Rakownicku. R. 1456, 25 Febr. swědkowé pro Jana Drahoně ze Sádlna. Jindřich z Kralewic: W jedny časy přihodil sem se na Hrádek (Křiwo- klát), ano Drahoň s Borněm z Slabec a s synem jeho Jindřichem rokují před nebožcem Alšem Holickým (ze Šternberka) o dědiny w Sadlně. Tu k jich prosbě a z rozkázánie i přinucenie Alše Holického uwázal sem se w tu při mezi nimi. A když sem jich o to smluwiti nemohl, přiwedl sem je před téhož Alše zase, a tu sem se toho zbawil. A potom pan Aleš Holický řekl k Drahoňowi: přestaň toho na mně. A on odpowěděl: nezdá mi se se pánem swým súditi, ani na pána swého přicházeti. A tak káže jeho do wězenie wsaditi. (Str. 119). Jan z Tyter: Když nás 12 manów a služebníków sedlo w súd k rozkázaní p. Holického, súdili sme Drahoně s jedné, a Bartoše, Sulka, a M. Mikuláše z Ra- kowníka s strany druhé, o to dědictwie w Sadlně. Tu smy přisúdili Drahoňowi to dědictwie w Sadlně dědičně a poslúpně. Pawel Hekyně z Malých Hlohowiček, man ke Hrádku: Súdili sme Drahoně s Sulkem s jeho strýci o Sadlno za p. Alše Holického. Tu jest jemu Drahoňowi přiřčeno od nás 12“ konšelów přísežných dědictwie w Sadlně poslúpné. Jan z Malých Hlohowiček, man přísežný: To pomním, když se před námi súdili Drahoň s swými strýci o to dědictwie w Sadlně, tu smy z našeho súdu a nálezu přiřkli a přisúdili Drahoňowi to dědictwie w Sadlně. A po našem při- sůzení Borňowé položili někaký list před nás na pergameně s pečetmi, žádajíc na nás, abychom ten list ohledali: ale my smy jeho neohledali, neb to náš súd nenie. Jan Lichowic, richtář z Slabec páně Albrechtów z Krakowce: Rodil sem se tu w Sadlně, i otec mój, a nikdy sme neslýchali, by komu platili úroky ti lidé w Sadlně, krom nebožci Drahoslawowi a jeho synowci Mikšikowi, neb sta sebe dielna nebyla, a potom Janowi Drahoňowi synu Drahoslawowu, beze wšeho ná- roku. A to pomním od osmdesáti let. Jakub řečený Jakeš, ze Sadlna rodem a w Újezdečku siedlem za Wlkem (z Týřowa): Otec mój i já po otci swém platili sme úroky Drahoslawowi, a po něm Mikšíkowi strýci jeho nedielnému, potom Jankowi synu téhož Mikšíka, a potom Drahoňowi; i roboty sme jemu zprawowali. (Str. 126). 22*

Strana 170
170 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. Holany, clo we wsi, w Litoměřicku. R. 1455, 27 Oct. swědectwj pro p. Gindřicha Berku z Dubé a z Lipého. Witek ze Mnichowa: Čejkarka šenkéřka w Holanech, wybierajíci clo celé, dáwala třetí diel téhož cla na město Lípé p. Hynkowi Hlawáčowi (z Dubé), i také desátek knězský do Lipého jest wydáwala wždy každú desátů neděli z téhož cla- (Str. 97). Wrutice, wes we Boleslawsku. R. 1455 ok. s. Martina: swědkowé k odporu pro Jana Čéčka z Pakoměřic. Štěpan z Nowosedl a z Nupak: Když Jindřich a Jan bratřie z Pakoměřic wyslúžili na Králowě Milosti Wrutice, i Pešík nebožčík hněwal se z toho welmi, že jeho jména w majestátě králowském nepoložili. A oni řekli: nemášli na jedné ženě dosti, ale pojmi sobě dwě, a wlož jim na tom oběma wèno; jedné jestližeby tebe a twých dětí buch neuchowal, aťby to na nás zase spadlo a na naše děti. Wáclaw Záhora z Přebudic, služebník p. Děckého: Když sem byl hospodú u Chalupy na Nowém městě, přihodil sem se k tomu, ano páni Čéčkowé mají majestát KM“ na wýsluhu Wrutic. Tu bratr jich nebožčík Pešík popůzel se welmi na ně proto, že sú podlé sebe jména jeho nekázali položiti w tom majestátu. Tu sem k němu šel s Zachaříkem a s hospodářem, a mluwili sme k němu, aby swého popůzenie nechal, že to jemu ke škodě býti nemá. A potom páni Čéčkowé po- slali mě k němu, abych jemu mluwil, chceli aby se oženil, a nechceli na jedné ženě mieti dosti, ale aby sobě druhú ženu pojal, a třebali oběma wěno aby na tom wložil, jedně neuchowalliby jeho pán buoh a dětí jeho, aby to na ně a na jejich děti zase spadlo. Pak týž Pešík mluwil jest řka: wždyť sem bratr jich ne- dielný, bychť pak nic neměl, musieť mě smrti dochowati. Jan Chalupa, richtář Nowého města Pražského: Když Jindřich a Jan bratřie zjednali sobě list od KM“ na Wrutice, Pešík bratr jich mluwil k nim řka: swá ste jména položili, a mého nic, jakobych wám bratr nebyl; kdyžbych se oženil, kdežbych já wěno swé ženě wložil? A oni jemu odpowěděli: kdyžť se líbí, ožeň se a na tom swé ženě wlož wěno; a byť to mohlo býti, třebali se i dwěma ožeň, jehož to býti nemóž; jedně aťby to od nás nebylo odchýleno, kdyžby ty umřel a děti twoji. (Str. 100). Bartoš cliens de Nabdina: Diál sem poselstwie od Jana a Jindřicha bratří z Pakoměřic k nebožci Pešíkowi, a takto sem mluwil: jakožť sú wyslúžili na KM“ Wrutice a Jiekwe, aby se o to nestaral, žeť to od tebe nemá odtrženo býti i od

Strana 171
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 171 twých dětí, i na tom wěno wlož a děď, i twoji děti, jakoby toho byl prawý dèdic: a jestližeby tebe buoh neuchowal, aby to od nás i od našich dětí neodešlo. A Pešík řekl: jestli pak žeť wysúdie, musíť mě Jan smrti dochowati, wšakť mne dielen nenie. (Str. 106). R. 1455, 4 Nov. swědkowé pro Gindřicha z Chobolic. Zachař ze Chlumu, seděním we Sliwně, wyznal, že je mu swědomo, a že jest při tom byl, když jest Pešík z Pakoměřic nemocen jsa na smrtedlné posteli, odkázal wšecko zbožie we Wruticích Jindřichowi z Chobolic; a kázal pacholku a starostowi swému, aby jemu Jindřichowi slíbil, a dále aby lidem kázal slíbiti témuž Jindřichowi člowěčenstwie. Dále wyznal týž Zachař, že Jindřich Čéček z Pako- měřic dáwal jest Pešíkowi 200 kop gr. za jeho práwo, aby jemu postúpil toho zbožie Wrutic, tehdáž když sú se ještě súdili, a prawě, že on Zachař to mezi nimi jednal. Ale Pešík k tomu řekl: kdyžbych se oženil, kdežbych ženě wěno ukázal? A Jindřich Čéček řekl: wložíš jí wěno tu na Wruticích. A dále Pešík řekl: když bych děti měl, kterakbych učinil? A Čéček Jindřich: budešli děti mieti, nechať budú tu dědicowé; pakliby jich buoh neuchowal, ale aby na mé děti spadlo. (Str. 99). Wáclaw z Tožice: Byl sem tehdáž u nebožčíka Pešíka w službě, a on ležal nemocen. Tehdy stawil se Zachař ze Sliwna u něho, i řek jemu: milý přieteli! ležíš již na smrtedlné posteli, a neopatříš statku swého? A on Pešík jemu řekl: wseda na moj kóň, jediž do Prahy, a hledaj Jindřicha. A on Jindřich přijel k němu, a hned jemu mluwil Pešík: mocněť porůčiem zbožie wšechno i lidi a dáwám; a jediž k KM“ a to sobě wymoz, neboťbych chtěl rád we dsky wložiti, ale widíš, žeť nemohu. A hned řekl Zachařowi ze Sliwna: Přijmiž ty lidi k ruce Jindřichowě, ať slíbie člowěčenstwie; a ti lidé hned tudiež slíbili jemu člowě- čenstwie. To jest tak w prawé prawdě, neb sem při tom při wšem byl. (Str. 122). Křiwúsy, wes w Rakownicku. R. 1455, 15 Nov. swědkowé k odporu pro Annu z Lužce. Witek z Lužce, konšel: Byla dwa bratry w Křiwůsech, Mikeš starší a Jan mladší, oba sebe nedielná; a toto byla dcera Mikšowa paní Anna (z Lužce), kterůž jest wdal do Rohatec. A w brzké chwili umřel jí muž: a hned po jeho smrti wzal ji k sobě zase, a tu ona otce swého dochowala smrti. Než mlazší bratr Jan, ten jest několik let před Mikšem umřel.

Strana 172
172 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. Jan z Klumína: Mikeš řečený Chwal, starší, a Jan Chwalík mladší bratr, byli sú nedielni sebe, a Mikeš přebyl Jana a t. d. Ondřej z Lužce: Nebožčík pan Jan byl strýc panie Anny, a byl jest mladší bratra swého Mikše, otce panie Anny, a nikdy sta sebe dielna nebyla; a Mikeš přebyl Jana bratra swého. A paní Annu wdali do Rohatec za muž, ale newiem, by co po ní dal. A když ji muž umřel, wzal ji k sobě zase, a tu sta spolu požíwala té náprawy w Lužci a w Křiwúsech seděnie swého bez překážky, a tu dochowala otce swého smrti. (Str. 101). Mikeš z Bieškowic: To mi jest dobře swědomo, že Anna sestra Chwali- kowa z Křiwús seděla jest pět let na těch dědinách w Křiwůsech za žiwnosti krále Wáclawa slawné paměti, a požíwala jest toho až do sie chwile bez pře- kážky. (Str. 115). R. 1456, m. Mart. swědkowé k odaumrtj pro Habarta z Hoholic. Hawel náprawník z Rohatec: To mi swědomo, že Anna dcera Chwalowa z Lužce, když byla dána do Rohatec za Wáclawa syna Pešíkowa z Rohatec, tu jmenowáno po ní 11 kop gr. wěna. I wyplnil sem já těch 11 kop gr. Anně swrchupsané za jejieho deweře Wiléma z Rohatec, kterýž jest měl jí dáti, a to proto, že sem od něho byl kúpil ty dědiny jeho w Rohatcích. Wawřinec z Rohatec: Rodil sem se w Rohatcích. Toto pomním, když Anna dcera Chwalíkowa z Lužce byla wdána otcem jejím Chwalem za Wáclawa syna Pešíkowa: tehdy Wilém deweř její odkázal jí 11 kop gr. wěna jejieho na Hawlowi, kterýžto ot téhož deweře kúpil byl dědiny w Rohatcich. Tehdy Hawel platil jí po 2 kopů gr., tak že byl jí naposledy jednu kopu ostal. A když ji chtěl dodati, powolal nás wšech, což nás tehdáž bylo k swèdomí, že jí doplacuje, a tu otázaná od Hawla náprawníka: »jižli paní Anna swé úplně máš?« odpowěděla: »již,« a tu hned před námi poděkowala, že jí pěkně splnil. A tu Hawel dal nám toho pamatné podlé řádu našeho. Pawel odtudž: Tu sem w Rohatcích ode 20 let. Jiného nepomním než to, když Hawel náprawník doplacowal wěno Anně swrchupsané kopu gr. posledních, (neb prwnie penieze prwé než sem já tam se osadil jí byl wydal), že nás k tomu přiwolal, a tehdáž sem byl konšelem: tu jí kopu gr. doplatil, a tu přijawši tu kopu, přiznala se, že jí úplně splnil. (Str. 127). Matěj ze Wšestud, řečený Křiwůs: Když Janek strýc náš z Křiwůs přijel k Milhostowi do Wšestud, tu jemu mluwil, řka: »milý strýče! wieš dobře, že nynie mrú lidé; i zdáloby se nám, abychwa sobě pojistili (sic), já tobě a ty mně

Strana 173
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1435—1456. 173 pro wšechno, neb newieme kterak s námi buoh učiní;« ale o žádném listu mezi nimi zmienky nebylo. A to se d'álo na dwoře u Milhosta; a toho wšeho znamenie, že byl s chryty přijel. A potom odjel zase do Wojkowic, a hned třetí den umřel. (Str. 144). Jan z Přiewory, seděním w Wojkowicích: To mi swědomo, když nebožčík Janek z Křiwús byl nemocen, poslal po mú matku, a já s ní šel sem k němu. Tu přiwolati kázaw lidi swé, kázal jim slíbiti člowěčenstwie, a oni slíbili. A chtěl rád mateři mé we dsky to zbožie wložiti; a když se chystal do Prahy, tu kněz nedal jemu jeti, protože byl truden welmi. A když nedali ho wésti do Prahy, tehda matce mé kázal se w lidi uwázati; a ona uwázala se, neb ti lidé slíbili sú jí člowěčenstwie. A potom matka má šla s těmi lidmi před úředníky Pražské, a tu se seznali wšichni ústně před úředníky, že sú jí slíbili člowěčenstwie; a po- dnes z toho propuštěni nejsú; a toťby i ti lidé musili seznati. Také po smrti jeho swrchky wšechny brali sme i koně, tak jakož nám nebožčík byl wšechno dal: než záwodníka jeho Jankowa toho mi Běškowec dáti nechtěl, neb nebožčík byl u něho w službě, a ten kuoň byl ostal u něho. (Str. 148). Dymokury, wes a statek w Bydžowsku. R. 1455, 18 Dec. swědectwj k odporu pro Wáclawa Lacenboka. Mikuláš z Dymokur, úročník Matesków ze Záhořie: Byl sem pohoničem u Slotáka w Dymokuřiech, kterýž seděl we dwoře na kopci u kostela; a to dobře pamatuji, že Wanek Lacenbok byl přijel k Slotákowi, chtě kúpiti u něho to dědictwie. I kázal mi Sloták, abych jej wedl a ukázal jemu dědiny, rybníčky, lúky, lesy. A on to wše ohledaw kúpil a zaplatil, a na tom sedí až do dnešnieho dne; a tomu jest na let 40 neb wiec. A na to zbožie Sloták jemu listy zdělal, aby jemu we dsky wložil; pak když Táboři wypálili, tedy jemu ty listy shořaly, a on sám utekl do háje. (Str. 107). Kotopeky, wes, nynj w Beraunsku, někdy w Rakownicku. R. 1456, 29 Jul. swědkowé k odaumrtj pro Zdeňka ze Mtihawy. Jan z Hořowic, osedlý tamže: Swědomo mi dobře, že paní Anna Medkowic seděla w Kotopecích za krále Wáclawa, a prodala panu Zdeňkowi z Chayna dwuor tudiež; a potom pan Zdeněk dal to služebníku a přieteli swému Drslawowi, kterémuž byl dal Alžbětu pannu za manželku. Po smrti Drslawa táž Alžběta wdala se za muže jiného, řečeného Jindřich Labut; a potom Labut s tůž Alžbětů swú ženú

Strana 174
174 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453—1456. prodali to Mikulášowi krajčiemu z Žebráka, a ten krajči sfreimarčil to s Pribíkem z Hořowic o duom a poplužie jeho. A ten Přibík měl ženu Katru, a po tom freimarku seděl tu dwě neb tři léta, a bral se zase do Hořowic, neb tu nemohl oseděti pro nepokojné časy a pro wálky, a potom umřel. A tak pan Hanuš (z Ko- lowrat) se w to uwázal, i dáwal to služebníkóm swým, ale newiem kterým prá- wem. (Str. 115). Štěpan ze Mtihawy prawil, že pamatuje, že paní Anna z Týnce, přietel- kyně Medków z Týnce, seděla tu w Kotopecích, a poručila se Medkowi, a on to za jejie žiwnosti prodal Zdeňkowi z Chayna, a Zdeněk dal to přieteli swému Drslawowi, a ten seděl tu až do smrti, a měl ženu Alžbětu, kteráž se wdala za muž řečeného Labut ku Plzni. A potom Perc to držal (od p. Hanuše), ale newiem kterým práwem; a potom p. Hanuš dal to Machkowi (Tlustému z Leštnice), a po smrti Machkowě dal to Oleškowi. A také prawil, že tu Přibík seděl tři léta: ale neuměl powědieti, kdy ani kterým práwem. (Str. 104). Skomelno a Aujezdec, wsi w Plzensku. R. 1456, 28 Febr. swědkowé k odaumrtj pro Haranta. Ondráček Randa měšťan Radnický: To mi swědomo od let padesáti, že tu w Skomelně seděli Dobeš a Jaroslaw bratřie synowé Otíkowi, a po nich Jan Rochlowec, a po Rochlowcowi Čapek, kterýž měl sestru Harantowu, wždycky sú ti wšichni drželi Újezdec spolu k Skomelnu; a již nynie i Harant drží též jako i oni Skomelno spolu s Újezdcem. A jakž pomnieti mohu, wždycky jest to jedno- stajné dědictwie. (Str. 122). Petr ze Skomelna: To mi dobře swědomo, jakž sem z swé mladosti byl w Skomelnu, že paní Henka mátě Dobešowa a Jaroslawowa ze Skomelna držala jest Újezdec ke Skomelnu, a po její smrti swrchupsani bratřie Dobeš a Jaroslaw držali sú také Újezdec k Skomelnu bez překážky. Jan z Přiwětic, bydlem na Nowém městě (Pražském) w Křížalowic ulici w cípě: Dobře mi swèdomo a pamatuji, že Dobeš a Jaroslaw držali sú Skomelno, a k tomu Újezdec wždy přislušal. (Str. 105). Něnkowice, wes we Chrudímsku (nynj Jenikowice). R. 1455, 20 Dec. swědkowé k odporu pro Jana z Něnkowic. Jan Šatlo z Kowače, panoše: To mi dobře swědomo, že Ludwík otec Janów řečeného Ludwík kúpil Něnkowice i zaplatil, ale nepomním od koho, ani wiem zač. A to zbožie Ludwík nebožčik byl mi poručil; a po jeho smrti odtiskl

Strana 175
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 175 mě Jetřich z Přelúče od toho poručenstwie, a to držel několik let; a potom toho postúpil Janowi synu téhož Ludwíka, jenž také slowe Ludwík příjmím po otci swém. (Str. 109). Procek ze Swinčan, seděním tamže: Jistěť jsem toho swědom, že nebožčík Ludwík kúpil jest to zbožie w Něnkowicích u nebožky Kateřiny wdowy, sestry wlastnie Zbyňkowy řečeného Něnkowec, za 200 kop gr.; a toho byl w drženi, a nižádné w tom překážky neměl až do těchto let. A to pomním, že po tom trhu táž Kateřina prosila jest Waňka řečeného Mezek z Weselé, přietele mého, aby jí pečet swů k listu přitiskl na swědome. (Str. 117). Klukowice, wes, někdy we Slansku. R. 1456, 30 Jul. swědkowé pro panj Kateřinu. Jan Slama z Bytowa, panoše: To mi swědomo, že sem býwal s nebož- číkem Chwalem z Očína tu w Klukowicích, a to jest on držal i na tom seděl; a tomu jest několik let za krále Wáclawa slawné paměti žiwnosti. Petr z Dobřiče, panoše: Jáť jiného newiem, než to léto, když jest ciesař Sigmund slawné paměti byl u Zbraslawi, tehdáž sem se byl k Chwalowi na Klu- kowice z Dobříče utekl s dobytkem. Jirák Absolonek, bydlem w Starém městě Pražském: Tehdáž když král Sig- mund přijel k Zbraslawi, byl sem w Holyni, a tu sme se utiekali s dobytkem na Klukowice k Chwalowi. Ale já newiem, bylli toho w drženi, neb sem byl tehdáž mlad. (Str. 116). Malý Očihowec, wes w Žatecku. R. 1456, 3 Mart. swědkowé k odporu pro Gindřicha Hutnjka. Jindřich z Maštowa, panoše sedmdesátiletý: To mi pamatno bez tří od padesáti let, že Hanušek Hutník otec Jindřichów po Falknaurowi otci swém a dědu Jindřichowu drželi sú Malý Očihowec, a již nynie Jindřich jakožto prawý dědic po swých předcích drží; a jakž já pomním, nikdy sú z toho drženie ne- wycházeli, ale dosawad w pokoji sú toho požíwali. A také sem byl purkrabí za Jindřichowa děda nebožce Falknaura na Mašťowě od pana Habarta poručníka Falk- naurowa, a tu w Malém Očihowci sem úroky wybieral i súdil plných osm let. Jakub Siker, rodem z Malého Očihowce: Pamatuji, že Jindřichów děd Falknaur držal Očihowec Malý; a tu pomním, že sem s otcem swým k němu do 23 A. С. I.

Strana 176
176 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. Prahy jezdil, wozem weza, a otec mój jemu úroky nosil. A wšeho znamenie, když w jednu chwíli přinesl jemu otec mój úrok, bylo zímě, a on sám Falknaur kúpil mi kabatec. A po jeho smrti já zuostaw na swého otce dědictwi, jakož i podnes jsem, platili sme úroky Hanuškowi otci Jindřichowu, a již až do sie chwile platíme Jindřichowi. Než to pomním, že nás otec Jindřichów byl zastawil Janowi Školowi; tomu sme několik let platili úroky. A když nás Jindřich wy- platil, již jemu jakožto dèdici platíme. (Str. 123). Zabokliky a Čejkowice, wsi w Žatecku. R. 1456, 24 Febr. swědectwj k odporu pro Beneše Sekyrku z Sedčic. Jiřík Chlup z Čejkowic: To mi dobře swědomo a pomním, že Jindřich pra- děd Benešów Sekyrków držal to zbožie w Žabokliciech i w Čejkowicích; a po něm Bušek, Bořita, Beneš, synowé téhož Jindřicha; a nepomním, by kdy z jich ruku to zbožie wycházelo. A již nynie držie Bušek s Benešem. (Str. 117). Chlumin, wes w Boleslawsku. B. 1456, 25 Febr. swědkowé k odporu pro Jaroše ze Stránowa. Rameš ze Hrádku: To mi swědomo, když sem byl w Stakořiech seděním, že paní Margreta wdowa po starém (Dobešowi) Hráňowi zuostalá, byla jest tu w Chlumíně po jeho smrti, a tu chlebila s dětmi swými, až i umřela. Mikuláš Fricek z Daleměřic: To mi swědomo, že paní Margreta wdowa Hřáňowa po smrti jeho chlebila jest w swém wdowstwi tu w Chlumíně s dětmi swými, i z toho statku odbýwala dcer swých; a ač i ty wálky byla odtud wy- tištèna, wšak nawrátiwši se zase, tu jest byla. (Str. 118). Jan Lapačka ze Sukorad: To mi swědomo, že nebožka paní Hřániowa po smrti muže swého chlebila jest s Jindřichem Hráněm synem swým až do smrti stawu swého wdowského neproměniwši. (Str. 123). R. 1456, 6 Oct. swědkowé k odaumrtj pro Mikuláše z Lestkowa. Jan z Solče: To mi swědomo, že Hraň z Chlumína umřel prwé než žena jeho; a to smiem réci, že po jeho smrti seděla jest na swém wěně tudiež w Chlu- míně, stawu swého neproměniwši až do smrti. A syn jeji ten se tlúkl wždy po službách. (Str. 148). Štěch z Malobratřic, w Kněžmostu bydlem w podružstwí: To mi swědomo, že paní Margreta wdowa po Hřáňowi zuostalá umřela jest tu na swém wěně w Chlumině; a po smrti jejie hned syn jejie to držal. (Str. 150).

Strana 177
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 177 Petr z Solče: Syn Hřáňów po smrti otce swého nechlebil jest s mateří swú, než když jest přijel k ní, byl jest jako jiný host, stawě se u nie i otjel. (Str. 152). Příchowce, wes někdy w Plzensku, nynj w Klatowsku. R. 1456, 26 Febr. swědkowé k odaumrtj pro wyprosnjky Oldřicha i Hynka. Ryneš z Borownice: To mi swědomo, jakž pomním, i také od jiných sem slýchal, že ty dědiny w Přiechowicích wždycky jsú swobodné; než komuž se byl Nosák nebožčík porúčel, ten jeho w oprawě měl. Uršila, wdowa po Sigmundowi z Horsic: To mi swědomo od 50 let a wiece, jakž sem tu byla wdána, že ta dědina Nosákowská w Přiechowicích wždycky jest swobodna, a (Nosák) ižádného pána neměl, by jemu úrok platil s toho. (Str. 120). Bořice, wes we Chrudimsku. R. 1456, 25 Mai, swědkowé k odporu pro Jana z Choltic. Petr z Dwekačowic: To pomním, že někaký Petr Bořický držal ty dědiny w Bořicích, a potom prodal Petříkowi Tarabowi; a ten prodaw dále Alšowi (Střie- brnému z Choltic) otci Janowu, potom jel do Prus a tam ostal. A tak po swém otci Jan drží též zbožie w Bořicích. Jan Mlýnek ze Dwekačowic: Pomním od té jiezdy, když Petřík Taraba chtěl jeti do Prus, prodal jest plat w Bořicích Alšowi Střiebrnému otci Janowu; a toho jest byl w pokojném držení a po něm syn jeho, a nepomním aniž sem slýchal, by kdy to zbožie bylo w narčeni až do sie chwile. (Str. 133). Siřewice (Siřejowice), wes w Litoměřicku. R. 1456, 6 Mart. swědkowé k odporu pro Jana mladšjho z Wartenberka a z Děčjna. Kristan z Zrnosek: To mi swědomo, že pan Janek Děčinský, děd páně Janów, směnu učinil s Ješkem (ze Wchynic a) z Siřewic o hrad Střekow s jeho pří- slušenstwím za Siřewice s jich také příslušenstwím, a to jest držal od let 50 i wiece bez narčenie práwa pro dědictwie, než o dluhy jest býwal pohonèn. Aniž jest toho kto jiný držel od té směny, než páni Děčinští, až i pan Jan nynie to drží. Ondřej z Wrbičan: To pamatuji, a tomu jest dwě aneb tři léta a padesát 23*

Strana 178
178 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. let*), že pan Janek, děd páně Janów učinil jest směnu hradem Střekowem s Ješ- kem (ze Wchynic) o Siřewice, u Wrbičanech o diel zbožie, w Lukowicích o puol wsi, i o jiné což k tomu sluší, i také o winnici. A již po swém dědu pan Jan to držal i nynie drží. (Str. 129). R. 1456, 26 Mai. swědkowé k odaumrtj pro Jenjka z Diwic. Jira z Milešowa: Toho jsem swědom, že Jan a Wáclaw bratřie (ze Wchynic a) z Siřewic, jenž sluli Huownowé, držali sú to zbožie w Siřewicích, a tomu jest wiece než od 40 let. (Str. 133). Beneš Pupek z Brozan: Pamatno mi jest ode 32 let, že sem byl u nebožce pana Hynka Kolšteinského s Waňkem řečeným Huowen; a to wiem a réci smiem, že on Waněk držal tu w Siřewicích poplužie, winnice i dwory, a požíwal toho bez překážky, až i zabili jeho. Jakub Tyčen z Siřewic: Toto swědčím, když Waněk syn Huownów byl uražen, tehdy bratru jeho Janowi platili sme úroky až do smrti. (Str. 135). Petr z Lisowic: Když sem byl na Košťálowě, to pomním, že z Siřewic lidé dáwali úrok jsúce holdowáni na Košťálow, aby jim nebrali, tehdáž když mezi Hynkem Kolšteinským byla nesnáz a mezi Kapléřem; tu jest Waněk Siřewský byl u p. Hynka w službě. (Str. 136). Chotělice, Rosnice, Třesowice a Záhoři, wsi we Hradecku a Bydžowsku. R. 1456, m. Mart. swědkowé k odaumrtj pro Mladotu z Weselice. Martin ze Wšestar : To mi jest dobře swědomo, že Rafús a Gabriel, synowé nebožčíka Jiříka řečeného Rafús, přebyla sta otce swého. Jeden mladší Gabriel, ten umrel we 4 dnech po swém otci, a Rafael neb Rafús starší we dwú nedělí, a to w Králewé Hradci; ale mladší na Chotělicích. Jan z Rosnic: To pomním, že neboh Jiřík syn Raſúsów umřel jest na twrzi w Chotělicích; a po něm zuostala dwa syny pacholíky mladá, jeden Rafús byl pacholík drahný, a druhý byl mladší, tomu jména nepomním, než byl jest již běhúnek, ten jest brzo po otci umřel, čtwrtý neb pátý den; ale Rafús umřel we Hradci Králewé u tety swé a sestry wlastnie Jiříkowy Reginy, tak jakoby bylo we dwu nedèli. (Str. 125). *) Směna ta stala se r. 1400, 12 Máge, dle listin o tom posawad zachowaných we král. saském archivu w Drážďanech. Odpor swědkůw w tom se zakládá, že pan Děčinský měw doplatiti na směnu tu, nedoplatil, pročež Jan a Waněk ze Wchynic po smrti otce swého Ješka (r. 1405) hned opět na Siřegowice se táhli.

Strana 179
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 179 Pětichwosty, wes w Kauřimsku. R. 1456, m. Mai, swědectwj k odaumrtj pro Jaroše i Markwarta. Petr Mirek z Pětichwost: Toto mi swědomo, když w jednu chwíli Přibram byl s Pawlem písařem z Pětichwost před purkrabí Pražským Jankem Hrádkem: tu Přibram wedl naň faleš, že list psal falešný sám sobě na wěno swé ženy. Tu (purkrabí) oba wsadil, a Přibram wyručil se na postawenie, aby naň s přátely wedl faleš, a Pawel neměl se kým wyručiti, než wypuštěn byl na čest a wieru a pod najwyšším práwem, i pod tú při ztracenie. Tu Přibram se postawil, ale Pawel ten se jest nepostawil; a dokud purkrabie ten i Přibram byli žiwi, nikdy se nesměl takowě okázati, aniž o tom listu mluwiti, až jeliž po jich smrti. Jan z Soběhrd: Když Přibram seděl u wěži, prošen sem byl od něho, abych ho wyručil podlé nebožčíka Zlenického a Jana z Petrupimě strýce swého we 100 kop na postawenie. A když sme jeho postawili, tu Pawel nestál; a purk- rabie propustil nás z rukojemstwie a Přibrama také propustil a řekl: Přibrame wèziž, kdežť ho zwiem, žet ho wezmu za hrdlo, jako falešníka. (Str. 137). Kbel, wes we Kauřimsku. R. 1456, 8 Jan. swědectwj k odporu pro Johanku ze Kbela. Čeněk z Klinšteina, (purkrabj hradu Pražského): Když sú byli předemnů paní Johanka ze Kbela, dáwajíc winu Dobraňowi, žeby jí nechtěl pečeti k listu doložiti, kterúžto pečet žeby jí slíbil byl k tomu listu přiložiti za Ctibora muže jejieho, a že jest ona jemu toho již tak wěřila: tu sem já jemu řekl: co tomu dieš? a on mi řekl: a já se znám, že sem řekl přiložiti, ale již jest jistec umřel; než kážešli mi ty z swého úřadu, tehdy já přiložím. A já sem jemu k tomu řekl: Tohoť já tobě newelím, jáť newiem, kterak si ty jí řekl aneb slíbil, ty to wěz; než byť to má wěc byla, a já komu co řekl učiniti, tak bych učinil, aby se w skutku stalo, cožbych komu řekl aneb slibil. (Str. 139). Tajná, wes w Boleslawsku. R. 1456, 8 Jun. swědectwj k odaumrtj pro Jana Hořeckého. Witek ze Mnichowa: Byli třie bratřie, Wítek otec mój, Jiřík a Wáclaw. A to o nich řéci smiem a jiného newiem, než že sú byli dielni sebe. Otec mój Wítek ten seděl w Zahrádkách, a já po něm seděl sem tu, i prodal sem Janowi

Strana 180
180 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. z Wlčiehodola, a tomu jest ke 30 letóm, ač úplně nenie; a Jiřík bratr otce mého a strýc mój, ten seděl w Stranném, potom se přiženil do Tajné; a Wáclaw druhý strýc mój, ten seděl w Nedomnicích, a již syn jeho Waněk po něm sedí. A každý z nich ženě swé wěnowal na swém, a jeden druhému nebyl odporen, aniž na druhého sahal, ani jeden druhému kterú překážku činil. (Str. 139). R. 1456, 9 Jul. swědectwj k odporu pro Wáclawa ze Mnichowa. Wáclaw z Weleně, asi 70letý: To mi swědomo, že byla dwa bratra, jeden slul Jiřík, ten byl we Stranném, a druhý Wáclaw, ten byl w Nedomicích, a ta jsta sebe dielna nebyla ani listy ani lidmi. Et interrogatus: kterak to wieš, že sú sebe dielni nebyli? dixit: býwal sem s nimi často, jiedal a píjel, a nikdy sem ne- slýchal o jich dielenstwi. (Str. 139). Damenice, Rewničow, Prawětice a Podoli, wesnice w Táborsku. R. 1456, 28 Sept. swědkowé k odporu pro obec Wožickau. Mikeš z Welikého Oldřichowa, člowěk páně z Rosenberka, wyznal řka: Otec mój nebožčík Petr byl richtářem w Řewničowě na tom zboží, když sme tu bydleli, a wybieral tu w Řewničowě plat i w Damenicích, Prawěticích i w Podoli, a ten plat dáwal faráři tu w Ožici; a častokrát i mne posielal k těm lidem, aby úrok nesli, když toho čas přišel. Jan z Nasewrk: Ten plat w Damenicích, Prawěticích a w Podolí wždycky byl jest kněžský a slušal k faře Ožické od staradáwna, za krále Wáclawa tak což já pomnieti mohu. A toho platu kněžie požíwali, až i Táboři se toho zmocnili, jakožto i jiných platów kněžských. A když Táboróm moc odjata, tehdy kněžie zase se w ten plat uwázali a drželi až do kněze Racka, kterýž tu farářem byl. A ten Racek když wdal sestru za Otrada, mluwil jest ke mně řka: Postúpilt sem toho platu nynie tu w Prawěticích Otradowi, aby požíwal dotud, dokudž jsem toho w držení. (Str. 143). Tuoma z Miličína: To mi swědomo, neb jsem rodem w Ožici, že kněz Chwal Wyšehradský kanowník měl dwě faře, w Ožici jednu a w Chotowinách druhú; a po něm byl farářem w Ožici kněz Petr Kobylý Dábel, a to za krále Wáclawa žiwnosti 9 neb 10 let; a ti faráři požíwali toho platu i drželi w Damenicích a jinde bez překážky. Hawel z Staré Wožice: Rodil sem se w té wesce w Řewničowě, kteráž slušie k Wožickému záduší, a to mi dobře swědomo, že úrok placen jest z Pra-

Strana 181
D. I. Seznán swědkůw od r. 1453—1456. 181 wětic, Damenic a z Podolé faráři Kobylému Dáblowi za žiwnosti krále Wáclawa až do kněze Racka, kterýž tu přebyl chwíli, a za toho zmatek stal se w tom platu. Hawel z Bukowé: Jest tomu wiece než 50 let, jakž ten plat w Prawěticích, Damenicích a Podolí kúpen jest knězem Chwalem farářem k té faře do Wožice. Po něm bylo farářów několik, až i kněz Petr Kobylý Dábel byl, a toho platu poží- wali bez překážky, až do kněze Racka, kterýžto w Podolí a w Damenicích ten plat dal Otradowi, proto že měl kněze Rackowu sestru, aby toho požíwal, dokud tu jest farářem. (Str. 148). Plotiště, wes we Hradecku. R. 1456, 30 Sept. swědkowé k odporu pro Kateřinu Kydlinowau. Pawel Mumuzon ze Hradce Králowé: To mi swědomo od let 50 i wýše, že ty dědiny w Plotištiech, kteréž paní Kateřina drží, nikdy nejsú aniž byly slu- žebné, než toliko že šos platiti má k městu a k hradu úrok. A to pomním za tří hospodářów toho zbožie. Mikuláš z Piletic: Jsem bydlem u Hradce od 50 let a wýše, a nikdy ne- pomním, by která služba s toho dworu byla, kterýž drží paní Kateřina Kylinowa, než toliko šos k městu a úrok k hradu. (Str. 1415). Cečelice, wes w Boleslawsku. R. 1456, 30 Sept. swědek pro Sigmunda Dibljka z Přjwory. Bartoň z Čečelic: To pamatuji od té chwíle, když král Wáclaw wdáwal dceru krále (sic) Jana do Brabant, že ti dworowé, na nichž sedie nynie Matěj, Wit a Mikeš, wždycky sú slušeli k tomu dworu, jakož jej drží Sigmund Dibliček, a to také drželi sú předci jeho Kunwaldowé, a po nich Byšička, i také Jiřík syn panie Alžběty Kunwaldowé. A tu niwu kněz Mikuláš syn Hanków byl zastawil nebožci Kuníkowi; a potom nebožčík Byšička, kterýž měl sestru kněze Mikulá- šowu paní Alžbětu wyplatil. (Str. 145). Celechowice, wes w Rakownicku. R. 1456, 7 Oct. swědectwj pro Jakuba Štuka (z Pitkowic). Přech z Honic, panoše starý: Býwal sem s nebožcem otcem w Čelecho- wicích, a w jednu chwili přihodili sme se an Wáclaw Štuk z Prahy, jehožto wes Čelechowice byla, súdí ty lidi. A potom také sem byl při súdu, když jeho sy-

Strana 182
182 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. nowé sedali sú na súdě, jménem Johánek jednomu (sic), a druhému Ondráček; a toho zbožie požíwali bez překážky. (Str. 149). Tuoma Hwězdář z Kutrowic, panoše: Když sem z swé mladosti byl w službě u pana Herborta (z Kolowrat) za krále Wáclawa žiwnosti čtyři léta, často sme jezdili tudy na Čelechowice, a tu smy nocowali mnohokrát; to sem slýchal i od p. Herborta, žej řiekal, že Štukowé jsú toho dědici. A Štuk prosíwal jeho, když sme tu leželi, aby milostiwě nakládal s jeho lidmi, a ne tak jich ztrawu hubil. (Str. 150). Březno (Gross-Priesen), wes w Litoměřicku. R. 1456, 12 Oct. swědkowé k odporu pro Jana staršjho z Wartenberka. Duchoň rybák od Ústie, člowěk měšťan Ústských, let 70 a wíce: To mi swědomo od 50 let, že pan Jan, kterýž seděl na Děčíně, děd Janów syna star- šieho Jana, držal to zbožie Wartické a což k Wartě slušalo, jakožto Witow, Březie a Zbudow, a ty poplužie, a což k tomu slušie. (Str. 149). Jindřich z Udrče: To mi swědomo od 60“ let o tom zboží Wartickém, že pan Janek z Děčína, děd páně Janów z Děčína, držal to bez překážky. Jan Šesták z Chuderowa: Toť mi jest swědomo, že před krále Wáclawa smrtí 5 i 6 let předkowé pánów Děčinských drželi sú to zbožie Wartu hrad i což k tomu slušie. (Str. 150). Prasetin, wes w Táborsku. R. 1456, 20 Dec. swědkowé k odporu pro obec městečka Černěwic. Přibík Tluksa z Čechčic, seděním we Lhotě: To mi swědomo, že ještě za krále Wáclawa dobré paměti drželi sú Černěwští w Prasetíně plat někaký k du- chowenstwi k jich kostelu, a toho až do té chwile drželi sú w pokoji. Jindřich z Hojewic, seděním tamže: Tu sem se rodil w Hojewicích, a to mi swědomo, že Černěwští měli sú list na ten plat k jich kostelu, a to od Jana Hojewce, bratra tetěného děda mého. A to pomním, že Hojewec na smrtedlné posteli prosil děda mého a Hrdoně, poručníków od Albery učiněných, aby Čer- ňowským na tom platu nebylo překáženo, dokadž jim Smil wnuk Hojewców peněz nedá. A ten list jim wzali Táboři, když jich na kostele dobyli. Beneš z Biele, sed. we Křeči: Pomním za mých let mladých, že Černěwští kúpili od Hojowce tři lany a čtwrt dědiny w Prasetíně k kostelu za 33 kop gr. ještě za krále Wáclawa; a na to jim nebožčík Hojowec list udělal na zpráwu; a ten list Táboři wzali, když kostel spálili. (Str. 153).

Strana 183
D. I. Seznánj swèdkůw od r. 1453 — 1456. 183 Urozenému pánu p. Janowi z Hazmburka, odjinud z Kosti, najwyššiemu súdci desk dworských králowstwie Českého, pánu nám přiezniwému: konšelé, pří- sežní i wšecka obec městečka Černiowic, službu naši wzkazujem a posieláme před WM spolusedy naše Wáclawa řečeného Sazek richtáře a Janka konšela přísežného našeho s plnú mocí k odporu wložení i k súdu stání; kteřížto mají plnú moc od nás wysúditi i prosúditi, což se nás tu w Prasetíně dotýče o wýsluhu, kterůž jest Malowec wyslúžil. Tomu na swèdomie pečet městečka našeho přitiskli sme k to- muto listu. Scriptum in oppido Czerniowicz, fer. VI post festum ss. Simonis et Judae apostolorum Domini anno etc. Lvi. [1456, 29 Oct.] (Str. 151). Branlin, wes w Buděgowsku (někdy Bechynsku). R. 1456, 7 Mai, swědek k odaumrtj pro Soběslawa Mrzáka z Miletjnka. Jan Botian z Radiče: Býwal sem s nebožcem Alberů z Těchobuze, a mnoho- krát slýchal sem od něho i od jeho ženy, i od Palamída nebožce, že týž Albera zapsal jest starému Weyhákowi dskami zemskými, ale já newiem co; než to jest řiekal, že Branlín dám Stajcóm, a Hořickému Těchobuz. (Str. 130). Mikuláš ze Lhoty (swědek k odporu pro Jarohněwa z Kúta): To mi swě- domo, že Jarohněw starý, děd tohoto Jarohněwa, seděl jest tu w Kútě na twrzi, a odtud se psal, a potom umřel, a leží w Arnoštowicích. (Str. 122). Těchobuz, wes w Táborsku (někdy Bechynsku). R. 1156, m. Mart. swědkowé k odaumrtj pro Soběslawa Mrzáka z Miletjnka. Hroch z Udimě: To mi jest swědomo, že Weyhák jakž jest umřel, ještě let 50 nenie; a byl sem jemu ujec, neb jest byl syn mé tety; a jakž sem jej znal, nikdy jiného jména nemèl, než Weyhák z Křešowic. Pawlik z Kowářowic, sed. tudiež: Byl sem s nebožkem Weyhákem u dwora králewa Wáclawowa slawné paměti, a jest tomu od let 60, nikdy jemu jména jiného sem neslýchal, než Weyhák z Křešowic; a jakž jest umřel, jest dobře přes 40 let. (Str. 127) Hawel z Suchdola úročník Břekowców: Byl sem pastewcem w Kútiech u nebožce Weyháka, a to za prawdu diem, že nedošlo jest jednoho roku 50 let, jakž jest umřel, a neslýchal sem z swé mladosti, by mu jinák řiekali než Weyhák.*) *) Proti těmto swědectwjm mluwj listina od r. 1394, 19 Dec., kdežto „Jarohniew dictus Woyhak de Křečowic, patronus ecclesiae in Arnostowic“ se připomjná; pak zápis A. С. I. 24

Strana 184
184 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. Milkowice, wes w Bydžowsku (někdy Nimbursku). R. 1456, 24 Mai swědectwj pro Jana Procka z Kolomut. Jan řečený Čelák z Dolan: Jel sem k žádosti Jana Procka na Brúmow. Tu sem šel před opata s nim, a on prosil jeho opata, aby jemu seznal o Matè- jowi z Milkowa (sic), bylli jest kněz swěcený a stwrzený w klášteře. Tu kněz opat přede mnú seznal, řka: Bylť jest a rostl s námi w klášteře, jsa malým ro- bencem, na Břewnowě, a potom měl jest troje swěcenie, i stwrzen byl. Pak když se wálky strhly, že tu ostati nemohli na Břewnowě, i powolili sobě wšichni, aby- chom se rozešli, ktož kam wie k swým přátelóm, a slíbili sme wšichni opatowi, kdyžby pokoj byl, zase se wrátiti do kláštera. A dále řekl, že nedáwno mluwil sem s ním s knězem Matějem, aby ještě se wrátil do kláštera. A též také kněz Hawel probošt na Polici jest znal, i kněz Jan Faust přede mnú. (Str. 132). R. 1456, 2 Oct. swědectwj pro Bohuši z Kowaně. Jan Weselik ze Chlumu: Toto wyznáwám, že sem z mladosti byl s Račin- skými a s Záwišowými syny z Měkowic; a nikdy sem neslýchal, by knězem byl syn Záwišów, kterýž byl na Břewnow do mnichów dán: aniž mně jinak památno, než tak. Jan z Walšteina: Nikdy sem neslýchal, by ten Mikowský (sic) mnich knězem byl, aby mši slúžil; a když mu kdo řekl, že jest kněz, hned s každým o to chtěl za wrch jíti. (Str. 136). Kořeň (Kurschin), wes a statek w Plzensku. R. 1456, 2 Oct. swědkowé k odporu pro Jana z Wolfšteina. Stach z Hořewce, seděním w Otíně: To mi swědomo wiece než od 40 let, že nebožčík pan Wilém, otec Janów Wolšteinów, držal jest dwa člowěky tu w Kořeni, a k tomu lesy, i což k tomu přislušie; a toho nikdy žádný nenařekl. Wáclaw řečený Waň z Kořene: Rodil sem se tu a slýchal sem, že ne- božčík děd Janów Wolšteinów držal jest třetinu wsi w Kořeni s lesy a s mlýnem. A já za nebožce otce páně Janowa Wolšteinowa jménem pana Wiléma seděl sem we starých dskách zemských (III Matthiae, A 15, od r. 1417) kdežto Jan řečený Wey- hák z Křečowic manželce swé zapsal wèno na Křečowicjch, s powolenjm Bohuňka i Petra řečených Weyhákůw z Kúta. Tedy onen Weyhák slul jistě „Jarohněw Weyhák z Kúta a na Křečowicjch“ (†1408).

Strana 185
D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453— 1456. tu po swém otci až do sie chwíle, a platil sem otci jeho úrok, a podnes jemu panu Janowi platím. Petr z Černošína, úročník: Jest mi na 60 let, a pomním od 50 let, že nebožčík starý pan Wilém měl jest tři dwory w Kořeni a lesy oddělené, jakož meze káži; a žádný na to nesahal nikdy až do těchto časów. (Str. 147). 185 Zbraslaw (Prassles), wes w Loketsku. R. 1456, 9 Oct. swědkowé pro Jana Caltu z Kamennéhory, neyw. minemistra. Waněk Žid z Wetly: To mi swědomo, že hrádek Štědrý jest manstwie králewo, a Zbraslaw ta wes slušie k témuž hrádku; a na též wsi nebožčík otec Janów Caltów měl jest panstwie; a děd jeho Janów Caltów kladl wěna 200 kop gr. na Zbraslawi swé ženě t. j. bábě Janowě Caltowě we dsky dworské králowé. Petr Sedák z Diwišowic, seděním w Mostci: To mi swědomo z dáwných let, že děd Janów Caltów držal jest ten hrádek Štědrý, a k témuž hrádku držal tu wes Zbraslaw, a že jest manstwie králowo, na niež babka Janowa Caltowa mèla wèno. (Str. 149). Záluží, wes někdy w Litoměřicku. R. 1456, 3 Mart. swědkowé k odaumrtj pro Sigmunda ze Smogna. Jan z Přezletic, panoše: Toho jsem dobře swědom, když sem byl na Sto- lenkách po králewě Wáclawa smrti, po Wyšehradském obležení, s bratrem swým w ty wálky: tehdáž paní Margreta wdowa Wáclawowa řečeného Kluk (ze Stolenek) byla těhotna a tu slehla. A když jie Sigmund poručník z Nedwědice, wlastní sestřenec Wáclawów, odbyl wěnem jejím, kteréž měla na Záluží, kdež jí muž jejie wěnowal, brala se do Prahy, a když umřela, jest schowána w Litožnicích. (Str. 123). Dorothea relicta Francisci de Litožnic: Nebožička paní Margreta wdowa Wá- clawowa Stolenského umřela u nás tu na Litožnicích, neb k nám přijela jsúci ne- mocna, a nemèla w čem ležeti, tak že muž mój dal ji k schowání čechel swoj. (Str. 133). R. 1456, 22 Mai, swědkowé k odporu pro Jakuba Žlutického. Wilhelmus de Konic, residens in Kamyku: To mi swědomo, že Wáclaw Kluk ze Stolenek umřel prwé nežli paní Margreta žena jeho, a ona po jeho smrti jewši na lékařstwie (do Prahy), také umřela. 24*)

Strana 186
186 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. Margaretha virgo nata Wenceslai de Stolenek: Matka má paní Margreta po smrti otce mého Wáclawa z Stolenek chlebila s námi w Stolenkách až do smrti. A po smrti jejie Alexander bratr mój wlastní prodal dědictwie to w Záluží, Jaku- bowi Žlutickému. (Str. 132). Racek z Wyškowa, úředník od králowé u desk zemských: Tázal sem se panie Lúčky (Lucie) ze Stolenek, chlebilali jest mátě twá s tebú až do smrti? a ona odpowěděla, že jest chlebila. (Str. 131). Homberk (Hohenberk), twrz někdy w Plzensku (u Mešna). R. 1456, 29 Sept. swědkowé k odaumrtj pro Fridricha z Donjna. Wáclaw Mudrák ze Sluh, bydlem we Wlčicích: Pomním před osmdesáti lety, že sú byli čtyřie páni Homberci: Jaroslaw, Bleh, Ješek a Jiřík. Prwní Jaroslaw ten měl dwa syny: prwnieho Jaroslawa, a ten měl syna Hermana, a toho kázal stieti pán z Rosenberka. A druhého syna měl Jana, toho dal do Němec z mládi. Také týž Jaroslaw měl tři dcery: prwnie panna Bužka, ta se wdala za syna Holo- wúsowa do Suchdola, a děti, kteréž spolu měli, ty sú zemřely; druhá panna Oſka, ta se wdala za náprawníka w Ujezdě u Rokycan, také sú děti měli, ale zemřely sú; třetie panna Herka, ta se wdala do Plzně za jednoho koláře, a umřela i s dětmi. Také Heřman syn páně Jaroslawów měl jest syna Zbyňka, a Zbyněk také měl syna, ale tomu jména nepomním, a ten w Rokycanech umřel. Druhý starý pán byl Bleh, ten měl syna Sezemu, a ten sťat od Lestkowce. Třetí starý pán byl Ješek neženatý, a toho sedláci zabili w Trokawci na poswiecení. A čtwrtý byl Jiřík také neženatý, a toho zabili rybáci w Rokycanech. Pak Jan syn mladší Jaro- slawów, kterýž dán byl z mládi do Němec, po několikonácte létech přinesen jest do Čech, a nic jest česky neuměl; ten po wšech swrchupsaných smrti uwázal se w to zbožie Homberské, a děti, kteréž mèl, sú zemřely i s nim. Et interrogatus, qualiter ista sciret, respondit: byl sem w jich službách žiwotně. (Str. 144). Boreš z Oseka, seděním w Brozanech: Znal sem dobře Zbyňka Homberka, kterýž byl u Přibíka z Klenowého, a druhého bratra jeho Jana také sem znal. Také to wiem, že syn Zbyňków byl jest u pana Zbyňka z Hasenburka, jsa pacho- líkem malým; a wiece sem jich neznal. (Str. 134.) Hynek de Stiahlaw: Swědom sem toho, že sem znal Jana a Zbyňka z Hom- berka i děti jich. Janowu synu Jaroslaw řiekali, ale synu Zbyňkowu jména ne- pomním, ten jest umřel. Ale o Jaroslawowi synu Janowu (sic) wiem že dán byl do Němec, ale newiem, žiwli jest, či umřel. A Jana Hájka Homberka jakž sem žiw neslýchal sem. (Str. 133).

Strana 187
D. I. Srznánj swědkůw od r. 1453 — 1456. 187 R. 1456, 1 Jun. swědectwj k odporu pro Jana z Homberka. Aleš Berka z Dubé a z Zakšiny: Když mne prosil (pan Jan) některu chwíli, abych s ním šel ku paní Bužce, ježto nemocna ležela, tu pan Jan řekl: milá paní teta, rač powědieti před panem Alšem, toť prawie někteří, žeby toliko dwa Hom- berky byla. A ona řekla: klamajíť, třieť sú byli Homberci, a ty jsi jednoho z nich syn. (Str. 126). Přibik z Jasanice: To mi swědomo, že pan Jan Homberk, Hájek řečený, byl jest u KM“ krále Wáclawa, a toho sem dobře znal, i s ním dobré bydlo miewal. (Str. 131). Bohuněk ze Stranowa: To mi jest swědomo, že jest Ješek služebník Čer- ninów Jana Homberka wzal, i dal ho k Černinowi, a tu byl let několiko; a obecně jemu riekali sme Homberk; a slýchal sem od téhož Černína, že jest syn Janów z Homberka. Ceněk z Zalužowa: To prawím, že Ješek Černín ujec mój dal jeho robence malého Janowi Černínowi; a tak prawili obecně, že jest Hájków Homberków syn. (Str. 136). R. 1456, 1 Oct. swědkowé k odporu pro Petra Chlumka. Jan z Popowic: To mi swědomo, že Petr Chlumek měl jest 12 kop gr. platu na Homberském zboží, na lidech w Mešně, a někde ještě jinde, ježto já toho jmenowati nepomním; a wždycky jemu ten plat wycházel bez překážky 6 kop gr. puol úroka, a 6 kop druhých puol úroka. A wšeho znamenie: když sem byl u Pešíkowa otce Kuňaty, kterýž sšel u Wyšehradu, tu sú ti lidé nosili do Komá- rowa úrok, a kladli u téhož Kuňaty k ruce Chlumkowě, a on do Prahy toho úroka dodáwal Chlumkowi. Bartoš z Sokolowic, bydlem tudiež: Když sem byl u nebožčíka Chlumka, byl sem s ním w obleženj na Wyšehradě. Tu zabit Kuňata, a on Chlumek uwázal se w Komárow po jeho smrti; a já u něho byl sem písařem, a wybieral sem úrok w Přibenicích, w Skorotíně a na Homberském zboží u Mešně, i což k tomu přisluší, k jeho ruce; a nikdy jemu žádný w tom nepřekážel, ani toho čím na- řiekal. A byl sem od obleženie Wyšehradského u téhož Chlumka 12 let pořád, a tu jest za mne umřel. A potom jeho žena paní Barbora sama úrok tudiež wybierala. Pawel Ryška z Žebráka: Toto pomním, že hned druhého léta po dobytí Wyšehradu byl sem w službě u nebožčíka Chlumka w Komárowě, jakož se byl

Strana 188
188 D. I. Seznánj swědkůw od r. 1453 —1456. uwázal w Komárow po sjití nebožčíka Kuňaty, a to pořád 11 let. Tu mě posielal k richtáři Šibalkowi do Mešna, a on dále rozkazowal lidem wšem, aby úrok nesli na Komárow Chlumkowi. (Str. 146). Úsudek práwni. Jakož páni na súdě sedící odeslali sú Fridricha z Donína a Jana z Homberka na p. Jiříka z Kunstatu zpráwci, jakožto na hofmistra krá- lowstwie Českého, o to, aby týž Jan prowedl před týmž panem zpráwcí, že jest těch pánów z Homberka prawého rodu: a Jiřík z Kunstatu oc. položil jim konečný rok toho na nowé léto (1457), aby on Jan Homberk prowed, že jest prawý z toho rodu Hombergów: a tak sta obě straně stále na ten den na nowé léto před nade- psaným hofmistrem, a tu na ten den Jan Homberg jest toho neprowedl, by toho rodu byl Hombergów. A protož týž Jiřík z Kunstatu oc. rozkázal, aby Fridrichowi z Donína propuštěno bylo práwo jeho a dále nestawowáno. (Str. 154).

Strana 189
189 B. II. ZÁPISY PRAŽSKÉ OBECNJ od r. 1406 do 1429. Zbjrka Prwnj. Připomenutj. Zápisy článku tohoto wšecky wzaty gsau ze knih památných starého města Pražského, kamž ge auřad městský pro památku swau saučasně byl wepsati dal. Pročež i listiny č. 2 a 3, ač Pražanůw se nedotýkagj, pod titulem nahořepsaným zahrnuli sme. Z čjsel ostatnjeh wideti gest, proč i tyto zápisy do knih auřadu Pražského wešly. 1. Pražané slibugj panům Herartowi staršjmu a Herartowi mladšjmu z Kunstatu nezdwi- hati gegich předešlé záštj proti králi Wáclawowi, gim giž od krále odpuštěné. W Praze, 21 Máge 1406. Starý nápis: „Litera dominorum de Kunstat, Erhardi senioris et junioris, per civi- tatem data, quod sint inmunes.“ My burgmister i konšelé i celá obec welikého města Pražského wyzná- wáme zewně tiemto listem, wšem ktož jej uzří, za nás i za naše budúcie: Tak jakož najjasnějšie knieže i pán, pan Wáclaw, Římský a Český král, pán náš milo- stiwý, s urozenými pány Herartem starším i Herartem mladším z Kunstatu o ně- které wěci, ježto s JM“ činiti měli, o ty wěci sie s nimi sjednal, i s jich služeb- níky, ježto jsú podlé nich w jich wálku proti JM“ zašli, to jim milostiwě odpustil: též my odpůštieme mocí tohoto listu, a u prawé křesťanské příměří a u wěčný mír s nimi wstupujem i wstúpili sme, že jim toho wiece ničímž zlým necheme

Strana 190
190 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1406. zpomínati, a to slibujem swů dobrů wěrů beze wšie zlé lsti, swrchupsaným Herar- towi staršiemu i Herartowi mladšiemu i jich služebníkóm, ježto jsú podlé nich w tu wálku zašli, nepřekážeti, ani překážeti dáti, kdežby sie koli po wšech zemích, ježto pod Králewu Milost slušejí, obrátili, aby bezpečni byli swých žiwotów i stat- ków. Také kto by je chtěl znowa obžalowati pro tyto zašlé wěci swrchupsané kterakkoliwek, to jim nemá k žádné škodě přijieti. A k té lepšie jistotě sme swú pečet městsků k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán w Praze od narozenie bo- žieho tisícieho štyřista a šestého léta, ten prwní pátek po božiem wstúpením (sic). (Str. 94). 2. Wýpowěd probošta Wjtka z Černčic, mezi králem Wáclawem a Janem z Ralska i z Wartenberka, we sporu gegich o město Bělau. W Žebráce, 21 Aug. 1406. „Litera pronuntiationis inter D. Regem et D. Johannem de Wartenberg.“ Já kněz Wítek z Črnčic, probošt kostela Swatojilského w starém městě Pražském, wyznáwám tiemto písmem wšem, ktož je čísti budů nebo čtůc uslyšie, že najoswiecenějšie knieže pán a pan Wáclaw, z božie milosti Římský a Český král, s jedné strany, a urozený pan Jan z Ralska, seděním na Wartemberce, s druhé strany, přišli jsú na mě mocně o ty o wšecky wěci, kteréž jsú byly mezi nimi zašlé, nic po sobě neostawujíce. A já jsa mocen obú stranů ubrmanem, takto sem konečně mezi nimi wypowěděl: aby pan Jan swrchupsaný Bělé města a twrze se wším což k tomu přislušie, stúpil a wrátil Králowě Milosti nebo komu JM' káže, a s tiem inhed, odsud nejezdě, KM“, nebo komu JM' káže, slibil konečně, jakož jest mně slíbil ubrmanowi. A to stůpenie aby bylo od neděle ježto nynie má přijíti w témdni; a to proto, že to drží proti KM“ wóli i proti listóm Pro- kopowým markrabiným, kteréž jest měl na to zbožie od KM“. Druhé wypowiedám, aby tento list, jakož jmá od nebožce markrabě Pro- kopa na to zbožie na Bělú na dwa tisíce, wrátil KM“; a to proto, že jest ne- božčík markrabě Prokop neměl ižádného práwa, zapsati toho zbožie, jedno swým erbóm od swého žiwota manželským sprawedliwè přišlým, jakož to králów list plnějie swědčí, a zwláště proto také, že jest markrabě to zapsal, čehož jest sám neměl w swém listu, kterýž jest jměl na to zbožie od KM“. Tretie wypowiedám, aby sie pan Jan zapsal, aby doniwadž jest žiw, nebyl proti KM“ i s swými se wšemi twrzemi, kteréž jmá nynie aneb potom mieti bude; a to proto, že jest učinil na tom zbožie u Bèlé, a což k tomu slušie, na lesiech,

Strana 191
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1407. 191 rybníciech, městečkách, wsech a jiných kusech wiece než za třidceti tisíc kop grošów škody, kromě židów a jiných lidí hostinných, ježto to ješče na peniez nenie položeno. A ty škody KM dal jest popsány, a dowesti móže, jakož sie ubrmanowi zdá. To zapsánie aby učinil list pod swú pečetí, pode ctí a pod wěrů sám sie zapíše. A k tomu aby čtyřie páni země české urození a dobře zemi zachowaní swé pečeti přiwěsili k tomu listu na swědomie. A ten zápis aby dokonal od dánie tohoto písma we čtyřech neděléch pod tiem základem, jakož jest slíbil pod wěrů a pode ctí a pod wězením s těmi se wšemi, ktož jsú podlé něho slibili, jakož jest slibeno ubrmanowi. Wiece o rybníce, jakožť jest pán řekl, že jest zastawen a stojí tak pln, jakož jest stál před spuščením, a že jest tak w něm ryb, tak mnoho, jakožť jest bylo před jeho spuščením: to on KM“ ukaž. Pakli neukáže, ale on wěz, což jest JM“ prawil před mnoho dobrými. Wiece wypowiedám, aby K. M' panu Janowi swrchu psanému swoj hněw i také škody, kteréž jest JM“ na tom zboží i na jiných na wšech kusiech nebo hanby učinil do té chwíle, úplně a milostiwě odpustil. A to proto: nebo jest pan Jan přišel s Králowú Milostí na milostiwů smlúwu, a súditi sie s JM“ nechtěl. A také proto, že pro odpuščenie těch škod pan Jan nejmá býti proti JM“, jakož swrchu psáno stojí. Wiece wypowiedám, aby KM na potwrzenie odpuščenie swého hněwu i wšech škod, kteréž jest JM odpustil panu Janowi, list dal pod swým majestátem, že úplně odpůštie jemu swój hněw i wšecky škody, kteréž jest JM“ učinil. A těch wšech wýpowědí na swědomie, swú pečet přitiskl sem k tomuto písmu. Jenž psáno jest w Žebráce, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista šestého, tu sobotu před swatým Bartolomějem. (Str. 90). 3. Hanuš z Lipé a z Rataj, smjřen gsa s králem Wáclawem, slibuge napotom pokogně w zemi se chowati. W Praze, 14 Oct. 1407. „Litera Hanussii de Lippa alias de Ratay, in qua promittit non nocere D. Regi nec civitatibus regni Bohemiae.“ Já Hanuš z Lipé, wyznáwám tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtůce slyšeti budú: Tak jakož sem přišel na urozeného pána Lacka z Krawař, najjasnějšieho kniežete a pána, pana Wáclawa Římského a Českého krále hof- mistra, ujce swého, o ty wšeckny wěci a nechuti a záwady, jakož sú byly mezi Králewů M“ s jedné strany a mezi mnú s druhé strany, nic nepoostawuiíc, 25 A. Č. I.

Strana 192
192 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1407. že dřéweřečený pan Lacek s králewú radú smluwil a sjednal mě s Králewú M“, tak aby wšeckny ty nechuti a záwady, kteréž jsú mezi JM“ a mezi mnů byly, aby obapolně minuly. Protož já dřéweřečený Hanuš z Lipé slibuji pode ctí a pod wěrů beze wšie zlé lsti swrchupsanému králi Wáclawowi, že o ty wěci proti JM“ wiec nemám býti, ani s toho hradu Rataj JM" škoditi, ani jeho služebnikóm, ani jeho městóm, ani klášteróm i těm wšem, ktož jsú pro JM' a podlé JM“ zašli, nikdy a wěčně ničím zlým o ty wěci toho nezpomínati. A toho wšeho na swě- domie a na potwrzenie swú sem pečet k tomuto listu přiwěsil swým jistým a pra- wým wědomím; a pro lepšie jistotu té smlúwě a zjednaní prosil sem dóstojného knížete Wáclawa patriarchy Antiocenského, Římského a Českého krále kancléře, a urozených pánów, pana Lacka z Krawař, Římského a Českého krále hofmistra, pana Albrechta z Koldic, pana Bohuše z Bystřice, aby pečeti swé podlé mne té plné smlúwě a zjednaní na swědomie k tomuto listu přiwěsili, kterýžto list dán a skonán jest w Praze, léta od narozenie božieho po tisíci a po čtyřech stech a po- tom sedmého léta, den swatého Kalixta. (Str. 93). 4. Pražané ubezpečugj pana Hanuše z Lipé a z Rataj, po smjřenj geho s králem Wáclawem. W Praze, 14 Oct. 1407. „Litera civitatis data Hanussio de Ratay, quod sit una cum suis inmunis ratione spolii facti de Ratay.“ My burgermistr i konšelé i celá obec welikého města Pražského, wyznáwáme tiemto listem zewně wšem, ktož tento list uzří, neb čtůce uslyšie, za nás i za naše budúcí: Tak jakož urozený pan Hanuš z Lipé přišel na urozeného pana Lacka z Krawař, najjasnějšieho knížete a pána, pana Wáclawa, Římského a Českého krále hofmistra, ujce swého, o ty wšechny wěci a nechuti a záwady, jakéž jsú byly mezi Králewů M“ s jednéj strany, a mezi ním pánem Hanušem s druhé strany, nic nepoostawujíc, že dřéwemenowaný pan Lacek s králewú radů smluwil a sjednal jej s Králewú M“, tak aby wšechny ty nechuti a záwady, kteréž jsů mezi JM“ a mezi ním byly, aby obapolně minuly. Protož on dréwepsaný pan Hanuš z Lipé slíbil pode ctí a pod wěrú, beze wšie zlé lsti, swrchupsanému králi Wáclawowi, že o ty wěci proti JM“ wiec ne- jmá býti, ani z toho hradu Rataj JM“ škoditi, ani jeho služebníkom, ani jeho městóm, ani klášteróm i těm wšem, ktož jsú pro JM o ty wěci zašli, nikdy a wěčně ničímž zlým nezpomínati.

Strana 193
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1408. 193 Tak my dřéwepsaný burgermistr i konšelé i celá obec nynějšie i budúcí, sli- bujem pode ctí a pod wěrú, beze wšie zlé lsti, dřéwepsanému pánu, panu Hanu- šowi i těm wšem, kteříž jsú pro něho a podlé něho w těch wálkách zašli, nikdy a wěčně o ty wěci ničímž zlým nezpomínati, ani zdwihati w žádné mieře, ani duchowním, ani swětským práwem nejmá na ně saženo býti o ty wěci, než jmají dále swobodni býti před námi i před našimi budúcími burgmistry, konšely i obcí, i před duchowními i swětskými lidmi, kteříž pod nás beze lsti a pod naše město a poslušenstwie slušeji. K tomu na swědomie prawým wědomím swú jsme pečet městsků přiwěsiti kázali k tomuto listu. Jenž jest dán w Praze léta od naro- zenie božieho tisíc čtyřista w osmém (sic) létě, den swatého Kalixta. (Str. 94). 5. Pražané pogišťugj Ješjkowi z Wildšteina, i synům a služebnjkům geho, odpuštěnj krá- lowské za přjčinau laupeže od nich spáchané. W Praze, 16 Apr. 1408. „Litera data Jessikoni et suis, quod sit inmunis ratione spolii.“ My burgermistr, konšelé i wšechna obec welikého města Pražského, wyzná- wáme tiemto listem před wšemi, ktož jej čísti nebo čtůce slyšeti budú: Jakož naj- jasnějšíeho kniežete i pána, pana Wáclawa Římského a Českého krále, pána na- šeho milostiwého, duostojný kněz Zbyněk, arcibiskup Pražský, Kunrad wolený biskup Werdenský, podkomořie králowstwie Českého, nábožný a wěrný, Lacek z Krawař hofmistr, Oldřich z Hazenburka najwyšší kuchmistr, a slowútný Mikuláš z Prahy, dřéwný podkomoří králewstwie Českého, najwyšší písař w urbuře na horách Kutnách, jeho rada i milí wěrní, o wšecky wěci, záwady i nechuti, kteréž jsú mezi JM“ s jedné strany a mezi Ješíkem z Wildšteina i jeho syny Boršem, Frenclem a Wilémem, i také jich služebníky, kteříž tuto jmenowáni stojí: Wilémem z Labúně, Šlechtů z Labúně, Šindelem z Žirotic, Berkowcem ze Lhoty, Wáclawem Kostečků z Hrbowa, Petrem Skalú, Makulí písařem, Prokopem, Sigmundem, Waňkem Kadeřawým, Mrazem, Jindřichem z Německého Brodu, Kubcem, Waň- kem Šěrbú, Frejlichonem, Jankem Kršňák, Mikulášem Črný, Jankem Malý, Náčkem z Třebíče, Maříkem z Počátek, Petrem Hunckopem, Waníkem, Wáclawem Střelec, Heníkem Puškář, Michálkem Zelený, Duchkem, Michálkem, Petrem Koza, Jankem Slupka, Daníkem z Wysoké, Janem Hoňsobě, Wáclawem Osmík a Řehlíkem, s druhé strany wešly až do sie chwíle byly, nic nepoostawujíc, smluwili a sjednali, tak tu jistú smlúwu my také swrchupsaný burgermistr, konšelé i obec slibujem 25*

Strana 194
194 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1409. dobrů a čistů naší wěrů, beze wšie zlé lsti, úplně a pewně držeti a nikdy jemu ani jeho synóm i služebníkóm, jakožto swrchupsáno stojí, ježto jsú wedlé něho pro tu wěc zašli, jenž jsú o ni smluweni, ničímž zlým nezpomienati w žádné mieře; a dále swobodni býti mají přede wšemi našimi, i poprawcemi, i lidmi du- chowními i swětskými, kteříž beze lsti pod naše poslušenstwie slušeji. A tomu na swědomie kázali sme přiwěsiti pečet naši městsků. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie božieho tisícieho čtwrtého stého a osmého léta, ten prwní pon- dèlí po weliké noci. (Str. 97). 6. Pražané bratřjm z Hořowic a na Rabšteině slibugj nezdwihati wjce záštj, kteréž s nimi měli. W Praze, 18 Apr. 1409. „Litera concordiae civitatis Pragensis cum nobilibus fratribus de Horzowicz.“ My purgermistr i konšelé i obec wšechna welikého města Pražského, wyzná- wáme zewně tiemto listem wšem, ktož jej uzřie, neb čtúc uslyšie, že jsme smlu- weni přátelsky a sjednáni s urozenými pány Benešem z Hořowic, purkrabí na Rabšteině, i s panem Bohuňkem z Hořowic bratrem jeho, o ty wšechny nechuti i záwady, jakož sie bylo přihodilo našemu měštěnínu Leutlowi Cwiernerowi, jenž také s ním sjednáni jsú i smluweni přátelsky úplně, nic po sobě nepoostawujíc. Tak my wšichni slibujem tiemto listem dobrú wèrú beze wšie zlé lsti zase i wšichni naši, ktož pro nás chtie činiti i nechati, swrchupsaným pánóm i těm wšem, kteří jsú w tu chwíli s nimi proto zašli, wěky wěkoma žádným zlým ne- spomínati, ani kterými nechuti (sic) zdwihati beze lsti, než ty nechuti mají minúti nynie i na wěky. K tomu na swědómie pečet swú městskú přiwěsili jsme k to- muto listu. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista let w dewátém létě, ten prwní čtwrtek před Swátostí. (Str. 100). 7. Pražané wstupugj w přjměřj s pány ze Šwamberka a ze Skály. W Praze, 22 Apr. 1409. „Litera treugarum civitatis Pragensis cum dominis de Swamberg.“ My purgermistrowé, konšelé i obec welikého, menšieho i nowého měst Praž- ských, wyznáwáme zewně tiemto listem wšem, ktož jej uzrie, nebo čtúce uslyšie, že jsme w takowů umluwu wstúpili s urozenými pány, Bohuslawem z bratři z Šwam-

Strana 195
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1414. 195 berka i pana (sic) Puotú z Skály, aby oni i jich zbožie na wšech miestech na nás, na naše, na ty ježto jsú wedlé nás zašli i na ty ježto pro nás chtie učiniti nebo nechati, ižádné péče nejměli. Paklibychom k nim i k jich zboži co mienili, tehdy jim máme čtyři neděle napřed dáti wěděti naším listem, našimi třema peče- toma (sic), po dobrém a usedlém panoši našeho kraje. Kterúžto umluwu slibujem naší dobrů wěrů křesťanskú sami za sie, za wšechny za swé, za ty, ježto jsú wedlé nás zašli, i za ty, ježto chtie pro nás učiniti nebo nechati, wěrně nad nimi zdržeti pod wěrů i pode ctí beze wšie zlé lsti. Té umluwě na zjewné swědome i na potwrzenie dali jsme jim tento list, k němuž jsú naše městské pečeti s naším do- brým wědomím, rozmyslem i potazem přiwěšeny. Psán léta od narozenie syna božieho čtrnácstého (sic) dewátého léta,w pondělí před swatým Jiří rytieře i mu- čedlníka božieho. (Str. 101). 8. Král Wáclaw přikazuge auřadu nowého města Pražského, aby nepřekáželi odwolá- wati se od saudu gegich k saudu starého města Pražského. (Bez datum). „Litera directa civibus de Nova Civitate, ut appellent ad Antiquam civitatem.“ My Wáclaw z božie milosti oc. Prudentibus viris, judici et juratis scabinis Novae civitatis Pragensis, fidelibus nostris dilectis. Wèrní milí! Mnohokrát sme wám psali, abyste nepřekáželi těm, kteřížby chtěli sie od wašich ortelów na staro- městské odwolati, jehož ste do sie chwíle učiniti nechtěli, jemuž sie welice diwíme. A poněwadž to od staradáwna z práwa jde, že sie mohú od wašich ortelów na súd města starého odwolati: protož přikazujemť wám ještě přísnějie mocí tohoto listu, abyste ižádnému, buďto wáš nebo cizí, nepřekáželi na odwolání od ortelów wašich na súd města starého wedle obyčeje a práwa od staradáwna jim přišlého. Paklibyste toho učiniti nechtěli, tehda bychom wás k tomu musili tak připrawiti, abyste našeho přikázanie potom poslušni byli. Dán oc. (Str. 101). 9. Pražané seznáwagj, že král Wáclaw bratřj z Janowic a z Risenberka opět na milost přigal. W Praze, 3 Jul. 1414. „Littera restitutionis dominorum de Janowicz alias de Ryssenberg.“ My burgermistr i konšelé welikého města Pražského, wyznáwáme tiemto listem zjewně wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož najjasnější kníeže a

Strana 196
196 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1414. pán, pan Wáclaw, Římský král wždy rozmnožitel říše a král Český, pán náš milo- stiwý, wšechny i každé nechuti a protiwenstwie, kterých jsú sie dopustili urození Racek, Jan a Póta z Janowic a Risenberka bratří i se wšemi swými, kteří jsú podlé nich zašli w těch wálkách a proti Jeho Welebnosti a koruně České až do sie chwíle skutečně učinili: ty wšechny winy jim odpustil i odpušťuje milostiwě, k swé milosti je zase přijímaje. Též i my s wolí našeho pána sjednáwajíce sie a jeho přikázanie plniece, swrchupsané Racka, Jana a Pótu i se wšemi jich, kteří jsú s nimi w těch wálkách zašli, jmáme k našeho pána milosti za přijaté a za nawrácené, nepřepúšťujíce je od nižádného pro ty nechuti w súdech nebo bez súdów stawowati, ani obžalowati w žádné mieře. K tomu na swědomie pečet naše jest k tomu listu přiwěšena. Dán w Praze, w úterý před swatým Prokopem, léta po božiem narozenie tisícieho čtyřistého a čtrnáctého. (Str. 116). 10. Pražané seznáwagj, že bratřj ze Šwamberka od krále Wàclawa opět k milosti při- gati gsau. W Praze, 3 Jul. 1414. „Littera restitutionis dominorum de Swamberg.“ My purgmistr i konšelé welikého města Pražského, wyznáwáme zjewně tiemto listem wšem, ktož jej uzrie, nebo čtúce uslyšie: Tak jakož najjasnějšie knieže a pán, pan Wáclaw, Římský král, wždy rozmnožitel říše a král Český, pán náš milostiwý, wšechny i každé nechuti a protiwenstwie, kterých sú sie do- pustili urození Bohuslaw z Šwamberka, Hynek Krušina z Šwamberka a Jan z Šwam- berka bratří i se wšemi swými, kteří jsú podlé nich zašli w těch wálkách, a proti Jeho Welebnosti a koruně České až do sie chwíle skutečně učinili, ty wšechny winy jim odpustil i odpůšťuje milostiwě, k swé milosti je zase přijímaje: též i my s wólí našeho pána sie sjednáwajíce a jeho přikázanie plniece, swrchupsané Bohu- slawa, Hynka a Jana i se wšemi jich, kteří jsú s nimi w těch wálkách zašli, jmáme k našeho pána milosti za přijaté a za nawrácené, nepřepúšťujíce je od ni- žádného pro ty nechuti w súdech nebo bez súdów stawowati ani obžalowati w žádné mieře. K tomu na swědomie pečet naše jest k tomuto listu přiwěšena. Dáno w Praze, w úterý před swatým Prokopem, léta po božiem narozenie tisícého čtyřistého a čtrnáctého. (Str. 116).

Strana 197
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1416. 197 11. Pražané seznáwagj, že král Wáclaw s Wilémem z Pernšteina i s geho pomocnjky smluwen gest. W Praze, 28 Dec. 1414. „Concordia D. Wilhelmi de Pernstein cum D. Rege, et restitutio ejusdem cum omni- bus suis, per nos approbata.“ My purgrmistr, konšelé i wšechna rada welikého města Pražského, wyzná- wáme tiemto listem obecnè wšem oc. Tak jakož najoswiecenějšie knieže a pán, pan Wáclaw, Římský a Český král, pán náš najmilostiwější, s urozeným panem Wilémem z Pernšteina, služebníky i pomocníky jeho, i s těmi se wšemi, jenž jsú wedlé jeho zašli, o wšechny dluhy, škody i nechuti, kteréž jsú mezi nimi zašly, do sie chwile, smluwen jest konečně, docela a úplně: protož my purgrmistr a konšelé swrchupsaní, wedlé dřéwejmenowaného krále pána našeho, panu Wilé- mowi swrchupsanému, služebníkóm i pomocníkóm jeho i těm wšem, jenž jsú proň w té wěci zašli, slibujem toho nikdy ničímž zlým nezpomínati, ani jim proto kte- rých nátisków činiti w nižádné mieře. Na swědomie toho pečet našeho města menšie přiwěšena jest k tomuto listu. Dán list léta narozenie syna buožieho MCCCCXV léta, den swatých mládenców. (Str. 119). 12. Pražané seznáwagj, že král Wáclaw opět k milosti přigal pány Jana Opočenského z Městce a Otu z Bergowa i z Trosk. W Praze, 31 Januar. 1416. „Restitutio dominorum Johannis junioris de Opoczna alias de Miestecz et Ottae de Bergow alias de Trosk.“ My purgmistr, konšelé i wšechna rada welikého města Pražského, wyzná- wáme tiemto listem obecnè wšem: Tak jakož najjasnějšie knieže a pán, pan Wáclaw, z buožie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše a král Český, dědicský, přirozený a najmilostiwější pán náš, urozeným pánóm panu Janowi mlazšiemu z Opočna otjinud z Městce, a panu Otowi z Bergowa otjinud z Trosk, wšecky winy, nechuti i protiwenstwie, kterýchž jsú sie byli dopustili, proti JM“ a proti koruně České, a zwláště pro ten klášter Opatowicský i jinak, kterakž jsú s JM“ byli zašli do sie chwíle, jim i jich wšem, kteříž jsú wedlé nich zašli w těch wál- kách, z swé zwláštnie milosti odpustil jest milostiwě a je přijal jest k swé milosti,

Strana 198
198 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. i nám též učiniti přikázal jest: a my swrchupsaný purgmistr a konšelé, JM“ jako pána swého jsúc poslušni, swrchupsaným pánóm i jich wšem, jenž jsú wedlé nich zašli, wšechny winy proti nám učiněné otpustili jsme a tiemto listem odpúštieme, a je úplně jmáme za nawrácené k milosti pána našeho krále swrchupsaného. Na swědomie toho swú pečet menšie městskú k tomuto listu kázali (sme) přiwěsiti. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna buožieho tisíc čtyřista w šestnáctém létě, ten pátek před Hromnicemi. (Str. 120). 13. Pražané powolugj p. Petrowi Zmrzljkowi ze Swogšjna, neyw. minemistrowi, aby s domu swého w městě Pražském na mjstě wšech městských poplatkůw neplatil než 3 kopy gr. ročně. W Praze, 7 Apr. 1416. „Litera magistri monetae super domo sua, de qua tenetur solvere certam summam pecuniae annuatim.“ My burgrmistr, konšelé i wšechna rada welikého města Pražského, wyzná- wáme tiemto listem obecně wšem, že s dobrým rozmyslem, prawým wědomím i s plným powolením wšie našie obce, slowútnému muži panu Petrowi z Swejšína, mincmistrowi na Horách, pro mnohé a rozličné libosti, kteréž nám, městu našemu i wšie naší obci ukázal jest a ještě w budůciech časích lépe ukázati móž, tuto zwláštní milost jsme jemu učinili: aby on ot domu swého, w kterémžto nynie bydlí, jenž leží w swrchupsaném městě Pražském na roze proti klášteru swatého Jakuba, tři kopy grošów dobrých střiebrných rázu Pražského k swrchupsanému našemu městu platil, počna na swatého Hawla, ježto nynie najprwé přijde, tohoto léta i jiná budúcie léta, dokawadž by swrchupsaný pan Petr žiw byl a nic dále. A jiných wšech berní, poplatków, šosuow jmá prázden býti, a po jeho smrti list tento žádné moci nemá jmieti w nižádné mieře. Na swědomie toho pečet naše swrchupsaného našeho města s plným obce našie powolením přiwěšena jest k tomuto listu. Jenž jest dán léta narozenie syna božieho tisíc čtyřista šestnádctého léta, ten úterý před kwětnů nedělí. (Str. 120). 14. Pražané a páni Češtj strany podobogj smlauwu činj s Kutnohorskými, ježto k nim přistaupili, a powolugj, aby ti, kteřj mezi nimi ke čtyrem artikulům Pražským při- staupiti nechtěgj, za čtwrt léta pokogně z města se wybawili. Bez mjsta, 10 Mai 1421. „Ex parte civitatum Pragensium et baronum indultus Montanis concessus super exces. sibus ipsorum.“ My purgmistři, konšelé i obce welikého a nowého měst Pražských, pře dole- psané prwní a hlawní pówodowé; my Hynek z Lichtenburka, řečený Krušina, seděním

Strana 199
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. 199 na Kumburce, Jan z Kunstatu, řečený Puška, seděním na Kostomlatech, Vikto- rin z Kunstatu odjinud z Litic, Jan z Lichtenburka seděním na Hostinném, a Hynek z Kunstatu seděním na Poděbradech, a Petr z Swejšína sed. na Orlíku, hauptmané obcí k zákonu božiemu a k městu Pražskému hlawniemu příchylných, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenawše záhubu koruny králowstwie Českého, jiež jest skrze Sigmunda krále Uherského, hu- bením a bezpráwným pálením, i wšech pokladów k hájení obecného dobrého na rozličných klenotech kostelních a peněžitých zdáwna chowaných rokotržným zma- řením a mnohých měst oblúpením došla, ta stawiti a ukrotiti wší naší pilností žá- dajíce, s opatrnými pány, richtářem, purgmistry, konsely přísežnými i wší obcí města na horách Kutny jmenowaného i k tomu přislušející, pro zachowánie toho klenotu mimo záhubu swrchupsanů ostaweného, a mezi tělestnými póžitky k roz- šíření zákona božieho a opatření obecného dobrého najužitečnějšieho, s nimi jsme swobodně a dobrowolně, wždy ku počestnosti tohoto králowstwie osiřelého patřiece a hlediece, w takowúto jsme smlúwu wnikli a wstúpili, w kterúžto wstupujem mocí tohoto listu. Najprwé wedlé té umluwy konečně utwrzené těm jistým panóm Horníkóm i jich obcem i wšem jiným, kromě našich wyběhlých a uteklých měščan, pomoc- níkóm a služebníkóm, kteříž jsú wedlé nich kterakžkoliwek zašli w té při wálečné, w niež jsú sie z zawedenie a popůzenie toho krále proti nám pro prawdy božie swětlé a stálé a písmem swatým dówodně utwrzené pozdwihli a odpowědnými nepřátely našimi učinili, wšecky nechuti, nelibosti i škodliwosti nám kterakkoliwěk a na- čemžkoliwek učiněné pro pána boha míjieme a odpůšťujem dobrotiwě, jich ižádnému na wěky k nižádné hanbě ani pomstě, ani které nechuti w nižádné mieře zpomí- nati nemieniece, znamenitě wymienějíce, jestližeby kto z měščan usedlých anebo hostinných anebo kterých pomocníków panów Horníków a jich obce z swrchu- psaných čtyřem kusóm spasitedlným a sprawedliwým od nich přijatých a k nim při- stúpených (sic) kterakkoliwěk odpieral, jim sie protiwil, jich za spasitedlné a křesťan- ské přijieti nechtě, takowý má jist a bezpečen býti, a u hory s swým se wším statkem za čtwrt léta od umluwy učiněné přebýwati bez překazy wšeliké, na spa- sitedlnú zpráwu o těch čtyřech kusiech sie wěrně ptaje a sprawedliwě. Pakliby sie komu nezdálo k těm kusóm přistúpiti, ten muož w tom času w smlúwě ulo- ženém s swým se wším statkem mowitým, (nemowitého trhem nebo wzdáním od- buda), i swú se wší čeledí swobodně, dobrowolně a bezpečně sie wybrati a wy- stěhowati, kamžby sie komu z nich najpodobnějie zdálo, za naším ubezpečením, dokudžby sie moc naše a našich pomocníków najdále wztáhnuti mohla; kteréžto swobody w tom čtwrti létě i naši měščené Pražšti, k nim utekli, w té we wšie mieře požiti mají podlé panów Horníków a jich obcí; w kterémžto času toho čtwrti 26 A. Č. I.

Strana 200
200 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. léta ižádný swětský ku přijímání welebné swátosti těla a krwe pána našeho Jesu Krista jiným obyčejem ani kterú ukrutností připuzen nikoli býti nemá, než dobro- tiwým a milostiwým napomínáním a spasitedlnú zpráwů slowa božieho, a wěrnú radů na zpowědi od kněží wěrných námi wydaných dobrotiwě má býti nawozowán, až do spósobného a dobrowolného a žádostiwého té swátosti welebné přistúpenie; toto znamenitě přičiniece, kterýž by kněz s jich strany za toho času wěrně a milostiwě k těm prawdám swatým přistúpiti skutečně mienil, ten od nás i od nich má milostiwě přijat býti. Také páni Horníci i jich obce od nás ani od kterých úředníków, námi jim usazených, od swých swobod, práw a milostí, od kterýchžkoliwek knicžat a králów sešlých a minulých a k této koruně řádně korunowaných kterakkoliwěk pójčených, nikoli tiščeni býti nemají, než ty jim zdržány a zachowány úplně a do- cela mají (býti), lečby w kterých poškwrna hřiechu smrtedlného zřetedlně od nás anebo od našich úředníków shledána a nalezena byla; takowá poškwrna hřiechu wedlé ukázánie kusu třetieho, námi hájeného a nimi přijatého, nikoli nemá do- puštěna býti naším i jich i wěrných kněží opatrným wážením wedlé ukázánie písma swatého, w zákoně božiem swětle utwrzeného; znamenitě přičinějíc, jestli- žeby jim od toho krále Sigmunda kteří listowé wyšli na dluhy swědomé, ty jim mají držány býti wedlé rozeznánie mincmeistrowa a jiných úředníków. Kteréžto kusy swrchupsané tú úmluwú osazené jim zdržeti a úplně beze wšeho přerušenie zachowati a jim wěrně a sprawedliwě čtyř kusów swrchupsaných, k nimž jsú z milosti božie přistúpili, i wšech jich swobod, práw a milostí, od nichž by je kto tisknúti chtěl anebo mienil, proti každému žiwému člowěku, kte- réhožbykoliwěk stawu, řádu anebo powýšenie býti mohl, wěčně hájiti a brániti dobrú naší wěrů, beze wšie zlé lsti, slibujem do statków našich wšelikakých i ži- wotów, pod ztracením cti i wiery našie, kteréž sie tiemto listem beze wšeho na nás wyznánie odsuzujem, jestližebychom na čem, jehož bože nedaj, který kus pře- stúpili swrchupsaný, a to na nás očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno. Tomu na swědomie pečeti měst swrchupsaných a naše s naším dobrým wědomím a s dobrú wóli k tomuto listu jsú přiwěšeny. Jenž jest dán a psán léta od božieho narozenie tisíc čtyři sta w jednommecietmém létě, tu sobotu před swatým Duchem. (Str. 130).

Strana 201
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. 201 15. Kutnohorštj, přistupugjce ke straně pod obogj, zawazugj se Pražanům i pánům Českým proti králi Sigmundowi. W Praze, 10 Mai 1421. „Proscriptio Montanorum de non contrariando civitati Pragensi, cum certis con- ditionibus.“ My richtář, purgmistrowé, konšelé přísežní i wšecka obec (města) na ho- rách Kutny jmenowaného, i k tomu přislušející, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenawše při swatů a sprawedliwů a wšem křesťanóm spasitedlnú, o kterúž jsú sie opatrní páni purgmistři, konšelé i obce welebného města Pražského a hlawnieho koruny králowstwie Českého, s uroze- nými pány, Hynkem, řečeným Krušina z Lichtenburka, seděním na Kumburce, Janem z Kunstatu, řečeným Puška, seděním na Kostomlatech, Wiktorínem z Kunstatu odjinud z Litic, Janem z Lichtenburka seděním na Hostinném, Hynkem z Kun- statu seděním na Poděbradech, a s slowútným Petrem z Swejšína seděním na Orlíku, i jinými hauptmany obcí k zákonu božiemu přichylných, i s jich se wšemi zákona božieho pomocníky, proti Sigmundowi, králi Uherskému, i wšem jeho po- mocníkóm zasadili, jichžto my jsme wedlé toho krále a jeho zawedením a ponu- cením byli nepřátelé odpowědní; kterýchžto moci a té při sprawedliwé, pro sta- wenie záhuby koruny České, kterážto zwláště mimo jiné wšecky klenoty na za- chowánie toho klenotu horského a požitkuow k nim přislušejících, jimiž jest dále po oblúpení z pokladów tohoto králowstwie, tiem králem Sigmundem učiněném obecné dobré téhož králowstwie opatřiti (sic), dále sie protiwiti a sebe dále hu- biti nechtiece, w takowúto smlúwu a w konečné utwrzenie jsme wnikli a wstú- pili, tudy swému spasení, zachowání statkuow i žiwotuow našich opatrně pora- diti chtiece. Najprwé, wedlé té umluwy učiněné a námi dobrowolně přijaté, swo- bodně dobrowolně a bez přinucenie wšelikakého jisté a utwrzené a stálé prawdy zákona božieho poznawše, ke čtyřem kusóm hodným, spasitedlným a sprawedliwým a úplně křesťanským, o něž jsú sie páni a obce swrchupsané zasadili, pro dojitie odplaty blahoslawenstwie wěčného jsme přistúpili a při- stupujem mocí tohoto listu; slibujíce je w těch we wšech rozumiech nám wy- daných skutečně wésti, zachowati a s pomocí boží neustupně beze wšeho od- padenie držeti, a jich we wšech jiných poctiwých a obecnému dobrému koruny králowstwie Českého užitečných wěcech, o něžby sie kdy páni Pražené řádně s swými 26 *

Strana 202
202 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. pomocníky zasadili, jim wěrně a sprawedliwě, wší upřímností i mocí naší, hájiti a brániti pomocni býti, proti každému žiwému člowěku, do wšelikakých statków i žiwotuow našich, dokudžby těch najdále stáwati mohlo, bezewšeho zpěčenie proti městu hlawnému Pražskému, o ty čtyři kusy, ani oni proti nám nikoli nebýwajíc, ižádných těm kusóm odporných a protiwných usedlých ani hostinných po čtwrti létě w umluwě jmenowaném mezi sebú netrpiece, na wšelikakého, těm kusóm od- porného, pro něžby kterého k těm kusóm příchylného haněl nebo kaceřowal, sáhnůti mieniece pomstú zřetedlnů, kterúžby pan mincmeistr s radú města na- šeho uložil. Dále toho krále Sigmunda Uherského, jímž jsme proti wšemu jazyku Če- skému nad jiná města zawedeni, i wšecko králowstwie jeho bezpráwným ukru- tenstwím škodliwosti došlo přeweliké, za krále, ani za pána dědičného koruny České, jiež sie jest tú nehodností sám znehodnil, nikoli nepřijímati, ani držeti, ani jmieti; než jemu sie wedlé pánów a hauptmanów i obcí swrchupsaných i wšech jich pomocníków protiwiti, dokudž nás a jeho žiwnosti najdále stáwati bude, ani kterého jiného za krále této koruny budúcně přijímati máme, bez swolenie města Pražského hlawnieho a jich pomocníków, ani oni bez nás, kolikrát by sie přiho- dilo tohoto králewstwie osiřenie. Také máme i slibujem k městu hlawniemu Pražskému se wšemi úřady i póžitky, kterýmžbykoliwěk jménem mohli jmenowáni býti, hleděti a zřenie plné mieti, a úředníka ižádného ani přijímati, ani ssazowati na ižádný úřad, než toliko ty úředníky, kteréžto páni Pražené wydadie, přijieti bez wšelikakého wymlúwánie, tak dlúho, donižby pán buoh wšemohúci této koruně České pána a krále nedal, a ten s jednostajným swolením wšie obce Českého králowstwie nedošel koruno- wánie řádného skutečného a w této zemi obyčejného. Slibujíce dobrú naší wěrú, beze wšie zlé lsti a upřiemně, ty jisté kusy w umluwě swrchupsané položené, i každý z nich wésti, držeti a skutečně zacho- wati úplně a docela beze wšeho přerušenie, pod ztracením cti i wiery našie, kteréž sie tiemto listem bezewšeho na nás wyznánie odsuzujem, jestližebychom na čem, jehož bože nedaj, který kus přestúpili swrchupsaný, a to na nás očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno. Tomu na swědomie a jistšie potwrzenie pečet města našeho swrchupsaného s naším dobrým wědomím a dobrú naší wuolí k tomuto listu jest přiwěšena. Jenž jest dán a psán w Praze, léta od božieho narozenie tisíc čtyři sta a jedenmezcietmého, w sobotu před Letnicemi. (Str. 131).

Strana 203
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. 203 16. Podobný zápis města Čáslawského a jiných. W Cáslawi, 20 Mai 1421. „Proscriptio civitatis Czaslaviensis. It. civitates Nymburgensis, Coloniensis, Guri- mensis et Lutomericensis modo infrascripto se proscripserunt, literis de- super conformiter confectis.“ My richtář, purgmistr i wšecka obec města Čáslawského, wyznáwáme tiemto listem wšem ktož jej uzřie nebo čtúc uslyšie, že znamenawše při swatů a spra- wedliwů, o kterúž jsú sie opatrní páni purgmistr, konšelé i wšecka obec weleb- ného města Pražského a hlawnieho koruny králowstwie Českého s swými pomoc- níky proti Sigmundowi králi Uherskému i wšem jeho pomocníkóm zasadili, jichžto my sme wedlé toho krále a jeho zawedením a ponucením byli nepřietelé odpo- wědní, jich moci a té při sprawedliwé dále sie protiwiti nechtiece, přistúpili jsme swobodně a dobrowolně bezewšeho přinucenie, i přistupujem mocí tohoto listu, k těm čtyřem kusóm poctiwým, hodným a spasitedlným, a k městu Praž- skému swrchupsanému, pánu bohu a jim sie na milost pro naše neřádné proti nim pozdwiženie dawše; slibujíc dobrú naší wěrů, beze wšie zlé lsti, wěčně sie proti tomu městu ižádným obyčejem nepozdwihati, ani kterak protiwiti; než jim wši naší mocí prawdy božie w těch čtyřech kusech zawřené i we wšech jiných poctiwých, a obecnému dobrému koruny králowstwie Českého užitečných wěcech, o něž by sie kdy posadili, proti každému žiwému člowěku, kteréhožby koliwěk řádu, powýšenie nebo dóstojenstwie byl, radni a pomocni býti, do našich statków i žiwotów, dokudžby nás najdále stáwalo; a toho krále Sigmunda za krále a pána dědičného této koruny České pro jeho nehodnost nikoli nejměti ani přijímati, než jemu sie wedlé toho města hlawnieho a wšech jich pomocníków protiwiti, dokudž najdále stáwati bude, a ižádného jiného za krále této koruny nepřijímati, kohožby město Pražské hlawnie swrchupsané s swými pomocníky nepřijalo w časech bu- důcích, kolikrát by toto králowstwie skrze zbawenie krále osiřelo; slibujíce dále ižádných úředníków w městě našem nepřijímati, ani pod ně slušeti, než ty, kteříž nám od pánów Pražských wysláni, dáni a usazeni budú, w ty slušeti a jich po- slušni býti jmáme, póžitky dřiewe na krále a úředníky jeho sprawedliwě slušejí- cími zřieti a hleděti, nikam z země w nižádných přech na wyššie práwo sie ne- odmietajíc ani odwoláwajíc, beze wšeho odpieranie, tak dlúho, donižby pán buoh wšemohúcí této koruně České pána a krále nedal, a ten s jednostajným swolením wšie obce Českého králowstwie nedošel korunowánie řádného a w této zemi oby- čejného. Kteréžto kusy swrchupsané, i každý z nich, slibujem a máme wésti,

Strana 204
204 držeti a zachowati úplně a docela, beze wšeho přerušenie, pod ztracením cti a wiery našie, kteréž sie tiemto listem odsuzujem, jestližebychom na čem který kus swrchupsaný přestúpili, jehož bože nedaj, a to na nás očitě anebo hodným swě- domím bylo dolíčeno a swětle dokázáno. Tomu na swědomie a jistotu pewnější pečet našeho města wětší s naším dobrým wědomím i s wóli naší jest přiwěšena k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w Čáslawě, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého w jednommezcietmém létě, w úterý po swaté Trojici. (Str. 132). B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. 17. Pražané přigjmagj Kauřjmské k swé straně a pod ochranu swau. (Bez dalum.) „Reversiva civitatibus suprascriptis.“ My purgmistři, konšelé i wšecky obce welikého a nowého měst Pražských, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie, nebo čtúc uslyšie: Jakož jsú ku pánu bohu a k nám přistúpili opatrní purgmistr, konšelé a obce města Kúřím- ského, z náwodu a z zawedenie Sigmunda krále Uherského naši bywše nepřietelé odpowědní, kteréž jsme swobodně a dobrowolně přijali a přijímáme tiemto listem, wšecky nechuti, škody i nelibosti nám kterakkolíwěk učiněné a ukázané jim pro pána boha milostiwě odpůštějíc, úplně míjejíc, jim ani kterému z nich ižádnů mierů zpomínati nemieniece; slibujíce dobrú naší wěrů, beze wšie zlé lsti, jim radni i pomocni býti proti každému žiwému člowěku, ktožby koliwek na ně pro ty čtyři kusy sprawedliwé, hodné a poctiwé, o něž jsme sie zasadili, anebo o kteréž koli- wěk jiné wěci, swobodám, milostem a práwóm jich škodliwé, sáhl nebo sahati mienil, wši mocí naší do toho wšeho, což jmáme i mieti budem, dokudžby toho i žiwotów našich najdále stáwalo, jim w práwa a w swobody i w milosti jich, w nichžby poškwrna smrtedlného hřiechu nebyla shledána, nikoli nesahajíc, než jich wěrně brániec a hájiec, po sobě jich nikoli nepozuostawujíce. Také jest wy- mieněno, že ktožby z nich k týmž kusóm přistúpiti nechtěl, ten do dwů nedělí má sie swobodně beze wšie přiekazy s swým se wším statkem wybrati, kamžby sie komu zapodobné zdálo; w kterýchžto dwů nedělí od dánie tohoto lista zběhlých ižádnému z nich od nás, ani od našich, ižádná škoda dieti (se) nemá. (Str. 132). 18. „Wýnos obce weliké Pražské, učiněný w pondělj před sw. Mařj Magdalenú léta božieho MCCCCXXI.“ (1421, 21 Jul.) Najprwé, pro odraženie wšelikterakého domněnie bludów a wšetečnosti, obec wšecka Pražská za jeden člowěk ostáwá a ostati miení s pomocí boží, a nikoli sie děliti

Strana 205
B. II. Zápisy pražské obccnj od r- 1421. 205 nemiení w kusech wšelikterých, kteřížby sie dotýkali wiery křesťanské, stálé a dó- wodné, ty jednostajně a jednosworně držeti, a jich hájiti i brániti mienieci wší upřiemostí beze wšeho straněnie. lt. Kterýžby koliwek kněz do města Pražského přijda nebo přijeda, a s našimi mistry a knězi se nesjednáwal we wšech kusech wiery, i obyčejích swa- tých a řádných, a zwláště při službě boží, takowému aby nebylo dopuštěno slúžiti ani kázati; a ktožby z obce takowého zastáwal, chowal, krmil anebo kterakkoliwek jinak slowem nebo skutkem nakládal, takowému aby hledieno bylo k hrdlu a k statku, jako k zewnému božiemu a té obce nepřieteli. It. Aby ižádný kněz bez nůze přielišné jinde nežli w kostele nikoli ne- služil, ani kto jinde kromě kostelów při službě bez nůze přielišné býwal, pod po- kutů swrchupsanů. It. Aby ižádných kněží scházení kromě rathauzów měst našich nikdež ne- býwalo, pod tůž pokutú ztracenie hrdla i statku. It. Mistróm, kněžím a úředníkóm wydaným na zkazenie neřádów a hřie- chów smrtedlných, kteříž jsú nebo za času budú, aby ižádný w jich úřad nesahal ani překážel, cožby jednostajně učinili, aby to před sie šlo pod pokutú swrchupsanu. It. Kněžie Prokop a Philipp z wèzenie hodného wydána, aby zasie po- stawena byla, a ta i s těmi súsedy dnes stawenými nikoli aby nebyla propuštěna bez wuole wšie obce weliké, a ktožby těm kněží anebo súsedóm staweným, anebo jiným takowým kterýmžkoliwek nakládal a pomáhal, buď muž nebo žena, aby páni, toho sie uptajíc, naň týmž stawením sáhli, a nikoli bez wuole obecné nepropúštěli. It. Aby ižádný w pátek, a w jiné dni k postění welikými Swatými ulo- žené, bez nůze zřetedlné, masa, ani wěci masné jiesti nesměl, ani jedl, pod wy- hnáním z města a z obce wywržením. It. Wšichni, ktož jsú nákladni těm kněžím a súsedóm staweným swrchu- psaným, aby zaitra na pole wytáhli; a k tomu wšichni lidé hostinní aby wyjednáni byli na pole s těmi se wšemi, kteříž jsú na pole woleni a wydáni; a ktožby ko- liwěk u wojště které roztrženie jednal, anebo swádu učinil, k takowého hrdlu aby inhed popraweno bylo bez meškánie. It. Z každého města aby wybráno bylo mužów padesát hodných, do nichž by žádného domněnie bludów nebylo, a ti aby sie pilně ptali na Pikardy, a na ty, kteřížby těm nebo jiným bludóm, anebo kterým wšetečnostem nakládali, a zwláště kněžím, kteřížby z poslušenstwie mistrów našich za staršie wydaných wy- trhali, nakládali; a ti aby plnú moc měli takowé do wazby dáwati, bez nichž ižá- dný jiný do wazby daný propuštěn býti nikoli nemá.

Strana 206
206 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. It. We čtwrtek po swaté Maří Magdaleně (24 Jul.) obec nalezla jest, aby ižádný druha nehaněl, a zwláště pikardstwím, ani z kunštu ani z przinosti (sic) ne- potýkal. Pakliby kto kterakkoliwèk koho pikardem nazwal, anebo kterakkoliwek jinak haněl, a toho nedowedl hodným dówodem, takowý aby sám utrpěl tůž po- mstu, kterúžby ten zhaněný, kdyžby dowedeno, byl podstúpiti mèl. It. W pátek den stětie swatého Jana (29 Aug.) obec nalezla o wšech úrociech wuohradě městské zapsaných anebo jinak kterakžkoliwěk objištěných a utwrzených, aby ižádnému wěčně placeni nebyli; kteréž obec z moci swé tiemto nálezem snímá a zdwihuje, domy i jiné wěci těmi úroky obtiežené wyswobozujíc z placenie dalšieho, kromě těch, ktož které úroky mají kúpené, a nebo kterakž- koliwěk jinak na ně připadené, kteříž by jistiny swé newybrali, ta aby jim od těch, kteříž takowá zbožie úroky obtiežená držie, anebo držeti mienie, do- dána byla a úplně penězi hotowými zaplacena beze wšie odpornosti. (Str. 214). 19. Pražané ustanowugj Jakuba Wšeruba i Martina z Srbče za minemistry w městě swém. W Praze, 16 Dec. 1421. „Munimentum proscriptionis super officio monetae Pragensis ac locatione et expositione certis sub articulis personis infrascriptis.“ My purgmistři, rada i wšecka obec wšeho i celého města Pražského, wy- znáwáme tiemto listem wšem ktož jej čísti nebo čtůce slyšeti budú, že wážnú opatrností a opatrnú wážností obmyslně a jasně spatřiwše, kterak skrze kowánie a dielo wšelikaké zlatých i stříbrných grošuow, peněz i haléřuow našeho rázu Pražského a obyčejného, kteréž jsme ku pomoci sobě, k wyswobození zákona bo- žieho a k obraně země koruny České a pro obecné dobré w našem městě usta- wili, založili i zarazili, znamenitá pomoc a hojný puožitek nám jest přišel i při- cházie ustawičně, a w budúcích časiech bude moci přicházeti s božskú pomocí: protož žádajíce jej zachowati, rozmnožiti i rozšířiti, s dobrým rozumem a s roz- myslem dospělým, s bedliwú radú wywolili jsme, zjednali a zpósobili ctného a opatrného muže, zachowalého a owšem hodného k tomu a na ten úřad, Jakuba, řečeného Wšerub, našeho spoluměštěnína, jehožto dřéwnie i nynějšie chwalná za- chowalost i budúcieho zachowánie nám w něm prawů a jistů jistotu hodně činí a okazuje, jehožto opatrnosti, wieře i šlechetnosti pewně trwajíce a nad jiné plně doufajíce; a wedlé něho Martinowi z Srbče, kterýžto Martin dlužen bude a má s swými se wšemi úředníky a dělníky zřenie a hleděnie mieti k Jakubowi napřed- psanému, jakožto k najwyššiemu úředníku a wládaři; jimž úřad, wladánie i spráwu

Strana 207
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. 207 diela kowu i rázu wšelikého swrchupsaného, kterýžto jsu do sie chwíle drželi a sprawowali, a swú snažností i swými náklady najwiece a najhodnějie se wšemi úřadu úředníky a dělníky, kdežkoli w našem městě na tom diele usazenými, i se wšemi, což komu zwláštně přislušie a kterýmžkoli jménem muož býti oznámeno, i s těmi také domy našimi obecnými, w nichžto sie již ten kow a ráz děje a tepe, totiž duom, jenž slowe Hankuow, Jakubowi swrchupsanému, jakožto najwyššiemu wládaři mince našie Pražské, a (Martinowi) napředjmenowanému duom mistra Albikuow na přiekopě poručili jsme plně a mocně a cele a naší i mocí tohoto listu porů- čieme, swěřujeme, aby oni múdrostí bohem jim pójčenú ty úřady měli, držali, wedli, pósobili, jednali i sprawowali, jakožto swé wlastnie, a wšemi úřady, úřed- níky i dělníky, kteříž k tomu kowu a úřadu přislušejí, mají moc plnú nad nimi i nad každým z nich, k swé wuoli usazowati i ssazowati, beze wšie ujmy i pře- kážky wšelikaké. S těmito wšak umluwami dolepsanými: Najprwé, že Jakub sto kop grošuow a Martin padesáte kop gr. již jmeno- waní toho rázu Pražského, buďto na zlatých, neb na groších, neb na penězích, aneb na haléřích, jakž pán buoh nadělí, z toho úřadu jich, dokudž jím bez pře- kazy wlásti budů, dlužni jsú a mají wydáwati na každý týden nám do našie ko- mory našim úředníkóm, jimžto poklad našeho města jest nebo bude poručen, na hotowých penězích beze wšeho pomčenie. Druhé jest znamenitě smluweno, kdyžbychom my purgmistři, rada a obec wšecka města Pražského swrchupsaného chtěli komu jinému úřady ty minemeistrské w našem městě poručiti, anebo žeby Jakub a Martin častojmenowaní chtěli sie sami od sebe z swé dobré wuole toho úřadu zbawiti, přes jich wuoli k tomu jich tisknúti nikoli nemáme; tehdy my purgmistři, rada a obec swrchupsaní napřed plný měsiec před jich doluow ssazením a úřada toho zbawením wěděti dáti máme, aby oni w tom čase dluhy wšecky, w něžby pro ten úřad zašli a podstúpiti mu- sili, mohli zaplatiti a z nich wywaditi. A též dřéweřečení Jakub a Martin prwé nežli toho úřadu nám w naši moc postúpie, mají jeden měsiec napřed w naší plné obci oznámiti, abychom w tom času o jiných nám hodných úředníciech powiděli a w obecném dobrém nebyli zmeškáni; a když to učinie, tehdy od nás ode wšech úplně mají býti swobodni a propuštěni, neb je i jich budúcie po tom účinku naší i tohoto listu mocí swobodny a prázdny činíme a skutečně propůštíme, aniž mají wiec ot nás anebo ot našich úředníków přítomných i budůcích býti napomínáni kterýmžkoli obyčejem pro ten úřad anebo pro kterúkoli wěc, jenž k tomu úřadu přislušie. Třetie jest toto přidáno a umluweno: jestližeby swrchupsaného Jakuba a Martina aneb jich budúcie wládaře a mincmeistry najwyššie w našem městě rázu 27 A. Č. I.

Strana 208
208 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1421. swrchupsaného za času wládánie anebo potom, neboli kterého z jich úředníkuow a dělníkuow, pro jich úřad neb dielo, jenž k častopsaných Jakuba a Martina úřadu zwláštně záležie a přislušie, co protiwného a škodliwého práwem, mocí a řečí, aneb kterýmžkoli jiným obyčejem od budúcieho pána, nebo jeho úředníków anebo kterékoli osoby wysoké nebo nízké, a zwláště pro přísadu mědi k stříbru oby- čejnú, kteráž sie nynie děje a zpósobuje, a w časy potomnie dieti a zpóso- bowati sie bude na groších na penězích nebo na haléřích, buďto žeby stříbro bylo lacinějšie nebo dražšie, kdykoli potkalo, jehož pane bože nedaj: tehdy my swrchu- psaní purgmistři, rada i wšecka obec často řečeného města Pražského dlužni bu- dem i jsme swrchupsané Jakuba a Martina, jakožto úředníky naše hodné, užitečné a wěrné, i každého jich úředníka a dělníka, skutečně wěrně a jednostajně zastá- wati, jich hájiti a brániti wší naší mocí, snažností, pilností i opatrností, kolikrát- koli a kdyžkoli bude toho potřebie, a toho častopsani Jakub a Martin, neboli úředník, dělník kterýkoli jeho bude na nás žádati. Také znamenitě toto jsme přičinili, aby ižádný jiný zlata neb střiebra k minci naší nekupowal, ani kupowati kterým obyčejem směl, než swrchupsaný Jakub anebo kohožby on na to od sebe usadil a wyslal. Pakliby kto byl očitě w kupowání zlata nebo střiebra jiný nalezen nebo shledán, nad takowým má pomštěno býti podlé zwěhlasného uloženie našeho, tociž purgmistruow, rady i obce Pražských swrchupsaných. Slibujíce naší dobrů wěrů beze wšie zlé lsti společně a jedno- stajně ty wšecky umluwy i smlúwy swrchupsané i jich každú we wšech kusiech pewně, plně a cele držeti a zachowati Jakubowi a Martinowi swrchupsaným. Tomu wšemu na swědomie a pewnější jistotu pečeti naše menšie k tomuto listu při- wěsiti sme kázali. Jenž dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyr- stého a dwadcátého prwého, ten úterý před swatým Tomášem. (Str. 133). 20. Pražané Diwišowi ze Srbče, pjsaři swrchnjmu na Horách Kutných, poraučj orboru i měnu taměgšj ke wládnutj. W Praze, 16 Dec. 1421. My purgmistři, rada i wšecka obec města Pražského, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že wážnú opatrností a opatrnú wážnosti obmyslně a jasně spatřiwše mnohé a weliké nedostatky na penězích, a jsúce od našich spolupřísežných hauptmanuow i jiných našich súseduow zpraweni a naučeni, kterak Diwiš ze Srbče písař swrchný na horách Kutnách pro obecné dobré nám ku pomoci a k wyswobození zákona božieho a k obraně jazyka na- šeho Českého peněz u rozličných osob a přátel swých jesti dobýwal a s prací zajímal,

Strana 209
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1416. 209 a ještě nepřestáwá dobýwati i zajímati, a ty jisté penieze našim žoldnéřóm i na jiné naše rozličné potřeby obecné swětle wydáwal a w časiech budůcích wydáwati nepřestane. A my hlediece ku prospěchu a wyswobození zákona božieho a k obraně země a jazyka Českého, s dobrým rozumem a s rozmyslem dospělým a bedliwú radú, aby swrchupsaný Diwiš tiem pilnějie a snažnějie peněz pro obecné dobré a jich potřeby dobýwal a zajímal: wywolili sme, zjednali, zpósobili, poru- čili, naší a mocí tohoto listu wywolujeme, zjednáwáme, zpósobujeme a mocně po- růčieme swrchupsanému Diwišowi z Srbče orboru naši i dolejší weksl nebo měnu, aby on múdrostí bohem jemu pojičenú ty úřady jakožto najwyšší zpráwce měl, držal, wedl, pósobil, jednal i zprawowal wšiem tiem bèhem a obyčeji, jakož jesti slowútný Nikolaj z Lobkowic držal a zprawowal, beze wšie ujmy a překážky wše- likaké tak dlúho, donidžby wšech dluhuow, w něž jesti pro zákon boží, pro nás a pro obecné dobré zašel a musil podstúpiti a sie zdlužil nebo sie w časiech bu- důcích zdlužie, úplně a docela nezaplatil. A jestližeby jeho pán buoh w té mieře neuchowal, a on těch wšech dluhuow kterýmžkoli osobám nesplnil a nezaplatil, jehož bože nedaj, tehdy budúcí písař orbory swrchupsané, kterýžby po něm byl, má a dlužen bude wšecky dluhy po něm zuostalé podstúpiti a je plniti a platiti docela a úplně, w kteréž jest sie pro obecné dobré zdlužil osobám rozličným. Slibujíce swú dobrú wěrů, beze wšie zlé lsti, společně a jednostajně ty wšecky umluwy i smlúwy swrchupsané i jich každú we wšech kusiech pewně plně a cele držeti a zachowati. A tomu wšemu na swědomie a pewnější jistotu pečeti naše menšie k tomuto listu jsme přiwěsili. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého jedenmezcietmého, ten úterý po swětě Lucii. (Str. 134). 21. Wýpowěd rozsudnj mezi Pražany Staro- i Nowoměstskými. W Praze, 5 Febr. 1422. „Pronuntiatio arbitrorum praetextu furtivae ablationis sigilli nostrae civitatis pro- mulgata.“ Pán buoh wšemohúcí rač býti se wšemi swů swatů milostí. My Jan Puška z Kunstatu, Hašek z Walšteina, Viktorín z Kunstatu, Wác- law z Krawař, Hynek z Walšteina, Jan Žižka z Kalichu, Jan z Dubé Roháč, Zby- něk z Buchowa, Hyncík z Holšteina, Petr z Chrastu, Diwiš z Miletinka, Jan ze Smiřic, Jan Walkún z Adlaru, Jiřík Kroměšín z Březowic, Bernhart z Wale- čowa, Jiřík z Chwalkowic, Beneš z Mokrowús, Jan z Wiecemilic, a Jan Roz- woda ze Stakor: wyznáwámy tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej čísti budů 27 *

Strana 210
210 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1422. nebo čtúce uslyšie: tak jakožto múdří a opatrní páni purkmistr, konšelé i wšecka obec starého města Pražského s druhými z obce nowého města s nimi nynie w jednotu spojenými s jedné strany, a páni purkmistr, konšelé i wšecka obec nowého města Pražského s druhými z obce z starého mèsta nynie také s nimi w jednotu spojenými s druhé strany, o wšecky nynějšie róznice, rozstrky, ne- chuti, nesnáze a záštie, kteréžto mezi sebú s obú stranú až do dnešnieho dne měli sú, nic nepoostawujíce, na nás jakožto na mocné ubrmany s obú stranů mocně přišli sú a zapsali sie, pod základem, jakožto listowé jich s městskými pe- četmi, kteréžto od nich s obú stranů mámy na to ubrmanstwie plnějie, ukazují: tak my mocí swého ubrmanstwie k jich prosbě a žádosti, a hnuti jsúce lásků kře- sťanskú, mezi nimi s obú stranů wypowěděli sme a tiemto listem wypowiedámy w tato slowa dolepsaná: Najprwé, aby purkmistr, konšelé i wšecka obec se wšemi úředníky z sta- rého města, a též purkmistr, konšelé i wšecka obec se wšemi úředníky nowého města wšickni spolu se sešli a pohromadě byli tu kdež jim miesto námi ukázáno bude, a purkmistróm, konšelóm i wšem úředníkóm i hauptmanóm obojích měst přikazujem, aby z obce wystúpili a do obce nechodili, dokudž obce z obojích měst sobě nowých konšelów a úředníków po swých čtwrtech woliti nebude podlé našie wýpowědi. Také wypowiedámy a přikazujem těm, jenž sú nynie na radě na starém městě usazeni, pro potřeby obecné, aby do obce šli, tak aby nižádný w tejto mieře úřad nebyl osazen až do wolenie nowých konšel, jakož sie swrchupíše. Wiece wypowiedámy a přikazujem: aby obec Staroměstská tu inhed wolila sobě konšely po swých čtwrtech, lidi řádné a bohobojné, ježtoby sie k tomu úřadu hodili. A jestližeby po těch čtwrtech wolenie sie dostalo na kterého z těch, ježto nynie na úřadu seděli najposléze na starém městě pro potřeby obecné, aby ti na úřadě konšelském podlé toho wolenie byli zachowáni. Takéž obec z nowého města aby také inhed tu wolila sobě konšely nowé po swých čtwr- tech, lidi řádné a bohobojné, ježtoby sie k tomu úřadu hodili. Zwláště toto wyní- majíce, kteří sú koliwek byli konšelé na prwniem neb na druhém anebo na tře- tiem úřadě konšelském, aby z těch na obú městú nižádný k tomu úřadu konšel- skému nebyl wolen. Wiece wypowiedámy a přikazujem: aby ti obojí nowi konšelé wolení i Staro- měští i Nowoměští z obce wyšli a w hromadu obojí sie sešli a sstúpili, a dále nás poslušni byli, což jim tu rozkážem. Takéž přikazujem obojím obcem Staro- městské i Nowoměstské, aby krom těch nowých konšelów také obláště spolu sie sešli a sstúpili, a nás dále poslušni byli, což jim tu rozkážem.

Strana 211
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1422. 211 Dále wypowiedámy, přikazujíce wšem těm konšelóm woleným staroměstským i nowoměstským, i wšem těm starším z obce usedlým také obojích měst, aby wšichni za jeden člowěk šli spolu na rathús na starém městě, a tu od starších konšelów a úředníków obojích měst úřady a pečeti přijali. A což sie počtów ne- boli jiných práw městských w tom dotýče, w to jim nesahámy. Wiece přikazujem wšem starým konšelóm a úředníkóm obojích měst, aby tu na rathause na starém městě obcem z obojích měst wšecky úřady wzdali, a pečetí jim tu obojích měst položili. Opět wypowiedámy přikazujíce, aby ti konšelé nowí wolení z obojích měst nebyli s toho úřadu konšelského ssazeni ani štěpowáni od dánie tohoto lista naj- méň do roka. Přikazujem wiece a wyřiekámy, aby z těch konšel z starého města polo- wice seděla s polowicí nowoměstskými konšely na rathausě na nowém městě; také zasè, aby z nowoměstských konšel nowých polowice seděla s polowicí staro- městskými na rathause na starém městě, a obojí súdili a zprawowali lid k chwále božie a k obecnému dobrému za jeden člowek nerozdielně. Wiece wypowiedámy, aby wšelikakých póžitków spolu požíwali společně jakožto prwé za jeden člowěk, a wèrně to obracowali k obecnému dobrému. Také přikazujem wšem těm nowým konšelóm obojích měst, aby nižádnému mistru, ani kterému knězi na nižádném rathausě, ani kde jinde k sobě do nižádné rady nedali choditi neb wstůpiti; lečby který z nich od wás byl powolán pro zpráwu z zákona božieho, a toho potřebie bylo, tehdy kněz radu swú tu učině, anebo k otázce z zákona božieho odpowěda, aby ihned preč šel. Wiece wyřiekámy a přikazujem wšem hauptmanóm, purkmistróm, konšelóm i jmým úředníkóm i wšem obcem obojích měst, ačby který člowěk swětský neb duchowní, a zwláště který mistr nebo kněz z Pražské obce aneb odjinud přišlý nechtěl w Praze poslušen býti mistrów dolepsaných, Jakúbka, Engliše, Kardinála, a kněze Jana, a jiných swětských, jenž k nim přidáni budú z konšelów a z obce ke zpráwě a k ohlédání duchowních wěcí a k neřádóm stawení, a s nich sie strhl, nebo mimo jich wóli které kusy wedl neřádné, neb búřil kterú obec, neb kázal které wěci, ježby písmem swatým stálým a z zákona božieho dowesti ne- mohl, a to od těch mistrów wolených napřed psaných a od těch k nim z swětských přidaných na kterého bylo ukázáno a dowedeno: takowý každý má od dřéwe- psaných hauptmanów, purkmistrów, konšelów a obcí trestán býti, a z obcí wy- hnán, a nikoli nemá trpien býti. Pakliby od těch mistrów a k tomu usazených w bludiech shledán byl neustupně: tehdy buď nad jeho žiwotem popraweno, jakožto nad bludným neustupným slušie. Také přikazujem, aby nižádných zwláštních scházení neřádných neb rotních

Strana 212
212 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1422. w nižádných domiech, ani na kterém jiném miestě tajně ani zjewně nebýwalo, krom na rathausiech, a ktožby chtěl na rathaus jíti pro kterú potřebu, aby šel pokojně a řádně beze wšeho zbieranie w rotách. A ty wšecky kusy a artikule swrchupsané my wšickni ubrmani napředpsaní jednostajně a mocí swého ubrmanstwie, wšem obcem i každému obláště přikazu- jeme tiemto listem aby byli zdrženi a w lásce a w swornosti zachowáni úplně a docela. Pakliby která obec nebo strana této našie wýpowědi nepřijala neb ne- držala we wšech kusiech a artikulích jako sie swrchu píše, nebo w kterém kusu neb artikulu zwláštniem, a proti tomu sie zpiečila neb búřila a rotila a poslušna nás w tom nebyla, tak jakožť sú sie s obú stranů na nás zapsali: na tu stranu nebo obci neposlušnú té našie wýpowědi wyznáwáme wšickni ubrmané swrchu- psaní za jeden člowěk, žeť jest napřed stratila čest a wieru, a straně po- slušné slibujeme a chcme se wší swú mocí na tu neposlušnú stranu pomáhati, ja- kožto na nehodné a bezectné. Pakliby které zwláštnie osoby z kterékoli obce té našle wýpowědi w kterém kusu anebo we wšem nedržali, ti wšickni takowi také napřed čest swú a wieru ztratili; a přikazujem hauptmanóm, purkmistróm, kon- šelóm i wšem úředníkóm a obcem obojích měst, aby takowé z sebe wyobcowali a wyhnali, a k jich hrdlóm a statkóm toho hleděli, a zwláště aby jich statkowé na obecné dobré byli obráceni. Také wypowiedámy mocí swého ubrmanstwie a přikazujeme wám wšem purkmistróm, konšelóm a obcem obojích měst, aby ty wšecky róznice, rozstrky, nechuti, nesnáze nebo záščie, kterážto mezi wámi anebo mezi wašimi pomocníky a služebníky s obú stranů až do dnešnieho dne kterakkoliwěk zašly, nic nepo- ostawujíce, sobě wiece nezpomínali ani zdwihali skutkem ani slowem, ale aby mi- nuly a umrtweny byly wěčně w budúcích časiech, pod ztracením cti wašie a wiery. A wiece wypowiedámy přikazujíce, aby tato naše wýpowěd we wšech ku- siech swých a artikulech, jakož tuto slowo od slowa napsána stojí, takéž w obo- jích knihách městských Pražských na obú rathausů byla wložena a napsána pro pamět budúcí. A tej wšie našie wýpowědi swrchupsané na swědomie a na po- twrzenie swé sme pečeti s naším wědomím dobrowolně přiwěsili k tomuto listu. Dán w Praze, léta od božieho narozenie čtrnácte set let dwamezcietmého léta, we čtwrtek po hromniciech. (Str. 136).

Strana 213
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1422. 213 22. „Wýnos obce weliké, učiněný w ochtáb božieho wstúpenie r. 1422.“ (28 Maij. Račte poslúchati, žeť sie stalo milostiwé léto: že kněz Sigmund JM se wší obcí, s chudými i bohatými, na tom sú ostali, aby ty wšechny nechuti mezi bratřími pominuly, kteréž sú nechuti wzrostly byly pro smrt dobré paměti kněze Jana a jiných lidí w ta doba stínaných. A aby wšichni mistři, páni, panoše i městěníné, kteříž sú proto a pro strach mnozí wyběhli, zasě do města sie na- wrátili, a winní aby sie i kniežeti i obci pokořili a odprosili. A tak aby w swor- nosti a w jednotě w prawdách božích stáli, a sobě pomáhali, ničímž zlým toho sobě nezpomínali, ale sobě milostiwě jako laskawí bratřie odpustili. Pakliby čím zlým která strana druzie zpomenula, ten má hrdlo i statek Kněžie Milosti a obci propadnúti. Dále račte poslúchati, žeť sie pronášejí pokútné rady a schodowé dáwno obcí zapowěděné. Protož ktožby takowé wěci jednal, a kněze sie a pánów do- neslo, neplatíť jemu než hrdlo. Dále račte poslúchati: aby arcibiskup, wšichni mistři a kněžie k zákonu božiemu příchylní w tu neděli ježto nynie najprwé přijde w hromadě byli a sněm jměli, a tu aby sie ustanowili wedlé zákona božieho a wedlé písma swatého, aby wýtržek ižádných nebylo, ale aby sie w swornosti bohu čest a chwála dála. Račtež dále poslúchati: že kněz Sigmund JM wšem pánóm, rytieřóm, pa- nošiem i wšem hostem, buďte Poláci neb Čechowé, přikazuje a zapowiedá, aby ižádných swárów nestrojili, ani w domiech, ani před domy, ani w které kostky anebo w kterú hru hráli, ani láli, ani které oplzlosti mluwili ani činili. Pakliby kto to přestúpil, a meč nebo kord neb jinú braň na koho wytrhl a pozdwihl, buď to w domu nebo před domem, tomu plati ruka; pakliby kto ranil, tomu nic jiného neplatí než hrdlo. Item aby wšichni domácí i hosté odkudžkoliwěk a za kterúžkoliwěk kúpi, brali penieze i groše w Pražských mincech dělané: a pakliby kto nechtěl bráti, tomuť má ten statek pobrán býti a chudým rozdán, a sám na Kněze M“ a na panské býti. Item knieže, páni i obec přikazují, aby žádný hospodář nechowal ižádných prázdných žen frejowných a oplzlých: pakliby kto byl w tom shledán, žeť jemu i jí neplatí než hrdlo. Item kižádosti Kněze M“ obec weliká powolila jest a přikázala, že pan Záwiše Černý jest propuštěn na postawenie od sw. Bartoloměje nynie najprwé příštieho. Item ku přikázaní obce weliké Kněze M“ jest Hradu Pražského postúpeno. (Str. 215).

Strana 214
214 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1422. 23. Náwrh k obecnému řádu, od obce Pražské přigatý. Bez datum 1422, (m. Maij. Znamenajíc to, mili bratřie, že pro takowú soběwolnost druhých lidí swět- ských i duchowních tato obec wšecka, a zwláště kněžie, weliké tesknosti mají boží zákon šířiti, i wšie země dobré meškají, a že nepřátelóm božím a našim weliké posilenie činie: protož zdáloby sie, ač sie WM“ widí, aby již konec některaký a miesto tomu bylo, a to takto: Najprw, aby wšechny nechuti z srdce pominuly mezi bratří, jakož jsú od- puštěny, abychom lháři nebyli před twáří boží i před lidmi. Druhé, aby těm, jenž kniežeti utrhají anebo hanějí kterýmžkoli obyčejem skutečně bylo učiněno, buďte duchowní nebo swětští, aby sie toho wiece nedálo, ale abychom w poctiwosti, w lásce a poslušenstwí, jakož sme před božím tělem slíbili, přebýwali, a JM we cti jměli a jeho sie báli w pánu bohu a pro buoh, jakož písmo swědčí, a wěrně poslúchali. Dále, mělliby který člowěk buď duchowní nebo swětský kterú wýstrahu k obci činiti, aby tu wznesl na konšely na rathúsy, a konšelé dále na obec swolajíc, jakož běh jest od staradáwna. Dále, aby knieže a páni konšelé powolali každého řemesla zwláště, a ot něho slib k chwále boží a k obecnému dobrému a k nebúření přijali, a čtyři w každém řemesle ku přehledání toho ustawili, aby takowí, jenž jednotu swatů rušie, ani w řemeslech ani w obci trpieni nebyli. A kdyžby takowé neposlušné a wýtržné lidi duchownie nebo swětské páni konšelé anebo w řemeslech wydaní lidé tresktali, aby sie ižádný w to newměšowal. Pakliby sie kto wmiesil, aby hned Kněze M', páni konšelé i wšechna obec k tomu učinila, jakožto k zrádci zákona božieho a wšech wěrných této obce. A to aby bylo na wěčnú pamět w knihy městské jasně psáno, a mezi bratří u wojště ohlášeno. (Str. 215). 24. Wýnos obce weliké, w sobotu po neděli Exaudi. 1422, (30 Mai). Najprwé Polákóm a hostem, kteříž sú k nám s Kněze M“ pro obranu zákona božieho a pro dobré obecné přijeli, wšecka obec jednosworně za škody slíbila a slibuje státi, a listy záškodnie s pečetmi jim rozkázala dáti, a po čtrmezcietma groších, jakož sú žádali, každý čtwrtek bez obmeškáwánie žoldu jim napřed psaným hostem z rozkázánie obecnieho wydáwati, jakožto plnějie w listu záškodniem psá- no stojí.

Strana 215
B. II. Zápisy pražské obcenj od r. 1422. 215 Item: peniezi ani groši w nižádném městě, na hradě ani na twrzi, aby ne- byli děláni, nežli toliko w našem městě a u Hory. A jestližeby které osoby z měst k zákonu božiemu příchylné, tudiež i k nám, střiebro nebo zlato měli, to jim má ku polepšení w našich mincech zděláno býti. Pakliby kto mimo náš tento wýnos kterú minci tajně nebo zjewně dělal, k takowému má popraweno býti, jakož na falešníka peněz záleží. Item: wšickni mistři, kněžie i jiní obecní lidé, kteříž sú z dáwna před zá- konem božím ku králi Uherskému utekli, takowí wšickni aby nikoli zasie do města nebyli přijímáni, ani k swým statkóm mowitým i nemowitým byli zasie na- wracowáni, wedlé nálezu a wýnosu prwnějšieho obecnieho. Item: aby nižádný Kněze M“, buďto pán, rytieř nebo panoše, nebo která nižšie osoba, za ižádné zbožie neprosil, lečby to prwé na konšely a na obec wznesl. Item: aby dwa z konšelów, nynie i w časy budúcie, a dwa z obecních města našeho, w radě byli kniežecí. (Str. 216). 25. Wýnos obce weliké r. 1422, 23 Jul. „Decretum communitatis magnae, feria quinta post festum Mariae Magdalenae anno oc. XXII.“ Najprwé: aby Kněze M wšech mincí bylo postúpeno, kromě dwů mincí, jakož obec weliká nalezla, a JM aby listów záškodních jinak nedáwal, než na ty mince a na ta na wšecka zbožie, kteráž k králowstwí přislušejí. A aby JM“ ze wšech jiných mincí práwo králowo bylo dáwáno. Item: ktožbykoliwèk byl w které wině nalezen a práwo jeho tresktalo, aby sie ižádný súsed ani kto jiný w to newměšowal. Pakliby kto na tom práwu pře- kážel, aby byl s hrdlem i s statkem na Kněze M a na panské. Item: kterýžbykoliwek člowěk přijel nebo přišel sem do města do které- koliwěk hospody, aby hospodář jeho, bylliby duchowní, před úředníky duchowními okázal, pakliby byl swětský, ale přede pány konšely. (Str. 216). 26. Pražané knjžeti Sigmundowi Korybutowi Litewskému minemeistra swého Jakuba Wše- ruba k ruce geho postupugjce, geg z auřadu geho kwitugj. W Praze, 7 Sept. 1422. Léta od narozenie syna božieho čtyrstého we dwúmezcietmém létě, ten pondělí před narozením Matky božie: My purgmistři a konšelé města Pražského, kteříž jsme w ta doby na radě byli, ku požádání oswieceného kniežete, kněze Sigmunda Litewského oc. králowstwie Českého a markrabstwie Morawského zpráwce, A. Č. I. 28

Strana 216
216 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1422. třikrát sme obec naši swoláwali, wznášejíce na ni, máli opatrnému Jakubowi řeče- nému Wšerub, někdy minemeistru našemu, list kwitancie, kterýž dole psán stojí, dokonán a wydán býti. Tu wšecka obec ku požádaní Kněze M“jednosworně roz- kázala jest swrchupsanému Jakubowi již jmenowaný list dokonati, wydati a w knihy městské zapsati, kteréžto kwitancie slowo od slowa dole takto psáno stojí: My purgmistři, rada i wšecka obec města Pražského, známo činíme wšem, ktož tento list uzřie nebo čtůce slyšeti budů, že ku požádaní oswieceného knie- žete pána a pana Sigmunda, boží milostí kněze Litewského oc. králowstwie Če- ského a markrabstwie Morawského zpráwce najwyššieho, nám pro obranu zákona božieho a pro upokojenie země České a w jednotu a w swornost uwedenie wy- slaného od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Alexandra, jinak Witolda, Knèze Welikého, pána našeho požádaného, dali sme a dáwáme JM“ ctného a opatrného muže Jakuba řečeného Wšerub, spoluměštěnína našeho, za mincmeistra statečného a hodného, kterýžto sie jest nám ctně a šlechetně i wěrně w témž úřadě wždy zachowal, jemuž jakožto wěrnému a nám užitečnému úředníku z jeho wiery, práce a z snažnosti a z užitku znamenitého nám přiwedeného děkujeme a dlužni sme wzdy děkowati. A protož jeho z toho našeho úřadu mincmeistrského i ze wšech počtuow k tomu úřadu kterakkoli přislušejících swobodna a prázdna wěčně činíme, i jeho dědice a budúcie, a mocí tohoto listu owšem propúštieme. Wyznáwajíce, že k němu ižádné winy ani příčiny winné pro ten úřad nemáme, alebrž powinni jsme a máme podlé našeho dřewnieho zápisu jemu wydaného jeho zastupowati a zastáwati, ačby co jeho protiwného potkalo pro ten úřad náš mincmeistrstwie, a což k tomu zwláštně přislušie, od kohožkoli a kdyžbykoli toho bylo potřebie. Tomu na swědomie pečeti měst našich swrchupsaných s naším wědomím kázali sme při- wěsiti k tomuto listu. Jenž dán léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista we dwůmezcietmém létě, ten pondělí před narozením Matky božie. (Str. 134). 27. Wýnos učiněný obcj welikú tu sobotu po sw. Remigii (1422, 3 Oct.) Najprwé, bylaliby která bůře neb který šturm w starém nebo w nowém městě, aby hospodáři w swém odění hotowi byli, kdyžby zazwonili na rathúze na rynku. It. Aby hospodáři swé podruhy měli popsány, a s nimi, kdyžby toho bylo potřebie, také hotowi byli na rynku. It. O těch, kteříž sú nynie wen wyběhli, aby jich zasě nepřijímali, a jich statkowé aby na obecné dobré byli obráceni. It. Město staré aby bylo oprawowáno, kdežby bylo potřebie, pro wšecku obec wěrnů nowoměstskú a staroměstskú zachowánie. It. Scházenie tajné aby ižádnému nebylo trpieno.

Strana 217
B. II. Zápisy pražské obecnj od r- 1422. 217 It. Jestližeby kto Kněze Welikého, pána našeho požádaného, a kněze Sig- munda, zpráwce našeho od Jeho Welebnosti nám wyslaného pomlúwal, aneb to poselstwie, kteréž sie jest od nás a od jiných obcí k zákonu božiemu a k nám příchylných k JM“ častokrát dálo haněl, neboli hyzdil, aby takowý nebyl zde trpien. It. Ktoby proti swatosti těla a krwe pána našeho co scestného a bludného mluwil, aby nad takowým bylo pomstěno, jakož na tu winu náleží, a zwláště wy- hnáním z města. It. W dwory, w domy a w jiné wěci, w piwo, w uobilé na obec spadlé, aby sie ižádný sám od sebe neuwazowal. (Str. 217). 28. Pražané seznáwagj, že knjže Sigmund některé měšťany Kauřimské, genž se byli k ne- přátelům utekli, opět k milosti swé přigal. Bez mjsta, 4 Nov. 1422. „Restitutio quorumdam civium Gurimensium.“ My purgmistři, konšelé i wšecka obec města Pražského, wyznáwáme tiemto listem wšem ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Tak jakož oswiecené knieže a pán, pan Sigmund, knieže Litewské, od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Alexandra jinak Witolda, pána a krále našeho požádaného milostiwého, zpráwce králowstwie Českého a markrabstwie Morawského wydaný a poslaný, opatrným Mikulášowi Keil, Janowi Pertlowic a Mikulášowi měšťanóm Kúřimským wyběhlým wšechny i každé winy, jakož sú sie byli zprotiwili proti pánu bohu a zákonu jeho swa- tému o přijímání welebných swátostí pána našeho Jesu Krista a krále Uherského přidrželi, odpustil a odpůštie milostiwě, a k jich statkóm a do jich přiebytkuow nawracuje milostiwě a přijímá: neb jsú slíbili, pod ztracením swých hrdel i statków, před Kněze M“ i před námi, proti městu našemu Pražskému i wšem jiným městóm k zá- konu božiemu a k nám přichylným a zwláště proti městu Kúřímskému ižádným obyčejem nebýwati, ani sie kterak protiwiti, ani kterému súsedu buďto chudému nebo bohatému již jmenowaného města Kúřimského kterú nelibost, ježtoby sie o tu swatú prawdu a při kdy mezi sebú pozdwihli, ukazowati, než wší swú moci prawdy božie w těch čtyřiech kusiech zawřené, a zwláště o přijímání těla a krwe pána našeho Jesu Krista i wšech jiných poctiwých a obecnému dobrému koruny králowstwie Českého užitečných wěcech, o něžbychom sie s jinými obcemi k zá- konu božiemu příchylnými kdy posadili, proti každému žiwému člowěku, kteréhožby koliwěk řádu, powýšenie nebo duostojenstwie byl, radni i pomocni býti, a Kněze Welikého swrchupsaného za pána a za krále dědičného tohoto králowstwie Če- ského mieti. Pakliby wšichni nebo jeden z nich který kus swrchupsaný na čem přestúpili, a to na ně nebo na jednoho z nich očitě nebo hodným swědomím * 28

Strana 218
218 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1422. bylo dolíčeno nebo swětle dokázáno: tehda mají nebo má hrdla i statkuow swých inhed odsúzeni býti. Protož i my swrchupsané Mikuláše Keil, Jana Pertlowic a Mikuláše Borše, z přikázanie kniežete a zpráwce našeho milostiwého, za přijaté a nawrácené k milosti máme, wás purgmistra, konšeluow i wšie obce města Kúřim- ského prosiece, abyste již jmenowané súsedy waše do města wašeho a mezi sie přijali i k jich přiebytkóm nawrátili, wšechny winy odpustiece, a na nè laskawi byli milostiwè. Dán w středu po wšech Swatých, léta oc. XXII. (Str. 135). 29. Pražané, s radau knjžete Sigmunda, ustanowugj pana Wiléma Kostku z Postupic za podkomořjho we králowstwj Českém. (Bez datum.) „Super officio subcamerariatus.“ My purgmistři, rada i wšecka obec měst Pražských, wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: že wážnú opatrnosti a opatrnú wážností obmyslně a jasně spatřiwše, kterak skrze neřádná drženie zboží mnichowských i jeptišských i jiných duchowních w králowstwí Českém od roz- ližných osob, ižádná znamenitá pomoc ani který puožitek k wyswobození zákona božieho a ku polehčení měst našich nepřišel jest ani nepřicházel: protož žádajíce ta wšecka mnichowská i jeptišská napřed k chwále boží, potom ku obecnému do- brému a ku prospěchu a polehčení měst našich rozmnožiti, rozšířiti a k užitku znamenitému přiwesti, s dobrým rozmyslem a rozumem dospělým a s bedliwů radů oswieceného kniežete, kněze Sigmunda Litewského, králowstwie Českého a markrabstwie Morawského zpráwce našeho milostiwého, wywolili jsme, zjednali a zpuosobili statečného, ctného, zachowalého a owšem hodného k úřadu podkomor- skému a na ten jistý úřad, pana Wiléma z Postupic, řečeného Kostku, jehožto dřewnie i nynějšie chwalná zachowalost i budúcieho zachowánie nám o něm prawú a jistú jistotu hodně činí a okazuje, jehožto opatrnosti, wieře i šlechetnosti pewně trwajíce a nad jiné pewně doufajíce, ten jistý úřad, wládánie i zprawowánie pod- komorstwie w králowstwí Českém poručili jsme plně mocně a cele, a naši i mocí tohoto listu porůčieme i swěřujeme, aby on múdrostí pánem bohem jemu pojčenů ta wšecka zbožie duchownie, mnichowská i jeptišská w králowstwí Českém, kte- rýchž sme byli w držení až do nynějšie chwíle, obyčeji driewe od králuow Če- ských zjednanými a usazenými wedl, jednal, puosobil a zprawowal, jakožto mocný úředník a podkomořie od napředpsaného kniežete a od nás usazený a wywolený, kromě a bez úrazu práw a swobod měst našich swrchupsaných, i wšech těch zboží a poplatkuow wšelikakých, kteréž sú jeptisky, mnišie, kanowníci i jiné duchownie a swětské osoby, a zwláště měšťané pro zákon boží od nás uteklí a wyběhlí, na

Strana 219
B. II. Zápisy pražské obccnj od r. 1427. 219 domiech, na winnicích, na dwořiech, na mlýniech i na jiném rozličném zboží, kterýmžkoli jménem mohú oznámena býti, wedlé nálezuow obcí naší wynešených a w knihy městské jednosworně wepsaných a k městóm naším od staradáwna wnitř i zewnitř přislušejících a přiležících, jměli a drželi, ižádnu měrů napřed- psaný podkomořie, ani který z jeho úředníków nepřekážel, ani na úroky swrchu- psaných zboží sahal ani wybieral. Dále jesti znamenitě wymieněno, aby měštěné naši při těch dwořiech, kte- réž sú kupowali, byli zuostaweni takú měrú, jestližeby který z nich takowé dwory za rowné penieze kupowali, ježtoby z těch dworuow hojnější a znamenitější puo- žitek k obecnému dobrému mohl jíti, přicházeti a zpósoben býti, takowí aby byli napředpsaným podkomořím a úředníky našimi k němu na to wydanými opatřeni a ohledáni, jakožby sie jim zdálo za podobné wedlé milosti a sprawedliwosti. Pakliby který z nich jich wyřčení a opatření obwyknúti nechtěl, takowému nákladowé jeho, kteréžby dobrým swědomím pokázal, mají zasě bez škody nawráceni býti, a dwuor takowého moci budú již jmenowaný podkomořie a úředníci jinému súsedu našemu anebo panoši k nám příchylnému prodati, najieti, bezewšeho zmatku. Také slibujem naší dobrú wěrú, jestližeby kdy častojmenowaného pod- komořie co takowého pro ten jistý úřad od kohožkoliwěk potkalo, obyčejem kte- rýmžkoli, zastáwati a radni i pomocni býti. Tomu na swèdomie oc. (Str. 137). 29. Pražané, sstupugjce knjžeti Sigmundowi Korybutowi města Litoměřic, ge z moci swé propauštj. W Praze, 19 Jul. 1424. „Quittatio civitatis Litomericensis.“ My purgmistři, konšelé i obec welikého a nowého měst Pražských, wyzná- wáme tiemto listem obecně wšem ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: Že jsme města Litoměřic i s tiem se wším zbožím, což k tomu městu od staradáwna při- slušie, najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Sigmundowi, pánu našemu wolenému a milostiwému, sstúpili a mocí tohoto listu sstupujem, tak jakož jsme i jiných wšech zboží králowstwie Českého mnichowských a kněžských, tudiež i měst, JM“ postupowali; kteréhožto purgmistra, konšely i obec města swrchupsaného Lito- měřického z našeho drženie kwitujem a mocí tohoto listu prázdny činíme. Tomu na swědomie pečeti jsme našich měst swrchupsaných přitisknúti kázali k tomu listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřista we čtrmezcietmém létě, tu středu po rozeslání apoštolów božich. (Str. 134).

Strana 220
220 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1427. 30. Nález obce Pražské, aby hod poswjcenj we wšech městech Pražských na geden den, a sice tu neděli po sw. Wáclawu, slawen byl. W Praze, 1427, b. d. Léta od narozenie pána našeho Ježíše Krista tisícieho čtyrstého a sedm- mezcietmého, w neděli po swaté . . . . . . (sic, chybj), obec wšecka welikého a nowého měst Pražských, jsúci sebrána na rynku welikého města Pražského, nález podepsaný z jednostajné wuole též obce i wšech mistruow a kněží jest učiněn a ohlášen takowýto: Mistři a kněžie jednosworně hlediece napřed k chwále božie a ku prospěchu obecného dobrého, znamenawše kterak obec tato skrze častá poswiecenie náklady na ně nemalé činieci chudne; w nichž také hřiechowé zjewní, jakožto obžerstwa, opilstwa i jiní rozliční neřádowé swobodu mají; žádost upřiemú napřed ku pánu bohu a k obecnému dobrému majíce: aby ti hřiechowé, jimiž pána boha na ten (sic) k welikému hněwu popůzejí, klesli a padli, jednostajně se wší obcí sú sie swolili a nalezli, aby na jeden den, tociž tu neděli po swatém Wáclawě, po wšie Praze takowé poswiecenie ode wšech stawuow duchowních i swětských bylo swě- ceno a pamatowáno. Ne proto aby tiem cti a chály božie ubylo, ale aby to, což jest proti pánu bohu a k záhubě nemalé této obce, padlo a kleslo. A to sú slí- bili zdržeti a zachowati w celosti a bez přerušenie wšelikterakého. (Str. 142). 31. Nález a umluwa mezi starým a nowým městy Pražskými o řády obecnj. W Praze, 1428, b. d. Léta od narozenie pána našeho Ježíše Krista tisícieho čtyrstého a osm- mezcietmého . . . (den chybj) . . . Obce wšecky welikého a nowého měst Praž- ských, na přiekopě u swatého Benedikta walně sebrané, při mieru na kusech dole- psaných ustanowili sú sie jednosworně: We jméno božie Amen. Tak jakož z obdarowánie božieho tyto obce měst Pražských o swětlé, jasné a swaté prawdy zákona božieho sú sie zasadily, že w těch swatých prawdách s pomocí boží trwajíce, jich proti každému žiwému člowěku, ktožby je mocí neb kterýmkoli jiným obyčejem chtěl od nich tisknúti, hájiti a brániti mienie, do těch hrdel i statkuow. Druhé sme sie ustanowili, aby tíž řádowé při službách božích od kněž- stwa byli zachowáwáni, kteříž sú sie až do těchto časuow zachowáwali w uobú městú. Třetie: wšecky obce z uobú městů prosie obojích kněží, aby byli za jeden člowěk, a zwláště tú dwů kněží starších, aby sie ta dwa kněze spolu dobro- wolně a beze wšeho zawazenie schodila, kdyžby sie jim widělo za podobné, a ty obce k lásce, k swornosti a spaseni wedla a učila.

Strana 221
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1428. 221 Čtwrté: aby staré i nowé město při swých práwiech, řádiech, swobodách a wysazení bylo zuostaweno a zachowáno. Páté: aby jedna obec bez wědomie a wuole druhé obce nižádné moci ani osoby w sie ani nad sie ku panowání ani k utištění druhé obce neupůštěla ani wyzdwihala. Šesté: aby nižádný obcí měst těchto Pražských newadil, ani kterých rot a bůřek strojil, buď swětský neb duchowní. Pakliby kto takowý byl shledán a nalezen, ten má býti tresktán a kázán w tom řádu a práwě, w kterémž městě přísedí. Sedmé: aby dwa pány nowoměstská, anebo kolikžby jich bylo potřebie, scházeli sie se pány staroměstskými, a to k chwále božie a k obecnému dobrému, kdyžby a kolikrátžby toho bylo potřebie; a tu buď jednáno, cožby sie dotýkalo chwály božie a obecného dobrého obú měst, jakožto wýjezd, poselstwie a jiných potřeb obecních, tak aby páni nowoměstští ku pánóm staroměstským jednú sešli, a páni staroměstští ku pánóm nowoměstským druhé. A ta třieda aby mezi námi stála a trwala až do lepšieho a dalšieho opatřenie. Osmé: aby ižádné nechuti ani kyselosti swáruow a ruoznic minulých ne- byly wzpomínány, buďto skrze duchownie neboli swětské, wšak wždy kromě těch, kteříž jsú winni wskočením do města s nebožčíkem pánem Hynkem a Smiřickým, jenž sie tajie a obcem sie pokořiti netbají. Pakliby kteří tiem wskočením jsúce winni, nynie hned w tomto sjití obcí, pánu bohu a týmž obcem na milost sie dali, ta wina má jim hned milostiwě odpuštěna býti. Pakliby sie komu neb kterým nynie tuto w obcech z hodných přičin s takowú winu na milost sie dáti nezdálo, ale wždy ještě páni a obce tuto milost k takowým okazují, aby we třech dnech pořád zběhlých w radě přede pány w tom městě a práwě k němuž přísedí s tů winú pánu bohu a pánóm na milost sie dali, takowým má ta wina také do- brotiwě odpuštěna býti. Jestli pak žeby sie kto nynie hned před obcemi neboli we třech dnech swrchupsaných přede pány s tú winú sie neokázal, a na milost sie nedal, a potom ta wina řádně před práwem, k němuž přisedí, bude dowedena, takowý má utrpěti, jakož na zrádce záleží a slušie. Ale wšak kromě těch osob, kteříž sú pro tu zradu z těchto měst utekli anebo wywedeni, takowým osobám ani páni ani obce žádné nedáwají milosti. Dewáté: aby zbožie obecná, buďte to kněžská neb králowská, jež držie mě- štěné neb žoldnéři w službách, ta buďte obcí wzdwižena a také těmi osobami, kteříž od obcí k tomu budú wydáni, rozdělena, tak, aby starému městu polowice toho zbožie, a nowému městu polowice byla oddána; kteréžto zbožie tak buď opa- třeno, aby služby obecnie s toho nesešly. A jestližeby které osoby měli listy neboli zápisy od města na které zbožie, ti aby podlé swých zápisuow byli opa- třeni, aby obce proti swému řčení a cti nic neučinila. A kterékoli dědiny,

Strana 222
222 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1429. winnice, chmelnice, zahrady, dwory i domy, kteříž sú obci neb úředníky od obcí usazenými prodány, aneb w úroky wysazeny, tiem aby nebylo hýbáno. Desáté: swolili sme sie a ustanowili, aby tak jakož tato obec pro dělánie nowých peněz a zaraženie nowých minci přišli sú k welikým a nenabytým škodám, lekajíce sie aby opět k týmž nebo wětším škodám nepřišli, zapowěděli sme a za- powiedáme, aby ižádný zde w městě ani okolo města po twrzech, městečkách, zlatých, grošuow ani peněz nedělali ani dělati dopúštěli, ani sem do měst našich takowých peněz nosili. Pakliby kto buďto zlaté, groše neb penieze falešné do měst našich nosil aneb dělal, a w tom byl shledán a zastižen, nad takowým má po- mstěno býti, jakožto nad falešníkem a pokladačem těchto obcí. Jedenácté: když sie již dálibuoh obce w hromadu sejdú, a jestli žeby kto z obdarowánie božieho k lásce a k swornosti w uobci chtěl co mluwiti, takowý aby nemluwil, lečby prwé to, což chce mluwiti, na pány a obecné na to wydané, anebo kteřížby k nim byli přidáni, wznesl. A cožby ti společně jemu rozkázali, na tom má přestati a tomu obwyknúti. (Str. 142—143). 32. Zápis na přjměřj, skrze umluwce způsobené, mezi Starým a Nowým městy Pražskými. W Praze, 21 Januar. 1429. My Welek z Březnice, Wáclaw Carda z Petrowic, Kamaret z Žirownice, Matěj z Dubce a Jan z Domažlic, přátelské umluwce mezi múdrými a opatrnými pány purgmistry, konšely i obcemi welikého a nowého měst Pražských, o ta záštie, kteráž nynie mezi nimi z dopuštěnie božieho wznikla, s wolí a radú obojie strany takto sme mezi nimi wyřkli a nalezli: Najprwé, aby mezi nimi dobrotiwé a křesťanské příměřie a stánie do úte- rého nynie najprwé příštieho, a ten den celý až do západu slunečního, trwalo a stálo, a to sobě s obú stranů pod stracením cti a wiery slíbili zdržeti a úplně a docela zachowati. Druhé z též moci a wuole obú stranú jest zuostáno, aby tuto neděli nynie najprw příští obec weliká na obů městů byla swolána, a tu páni a obec staro- městská mají z sebe dwě osobě a z hostí dwě wydati a wywoliti, a též páni nowo- městští i obec mají z sebe dwě osobě a z hostí také dwě woliti a wydati, a těch osm osob tak s obú stranú wydaných a od obú městů wolených mají mieti plnú moc, dalšie příměřie a stánie dobrotiwé mezi napředpsanými městy uložiti, a dále o ty trhy nynie w nowě zamyšlené 1 také o dělánie, o kopánie i o bořenie, těch jistých osm osob s obú stranú tak wydaných mají toho mocni býti a to naprawo- wati, a což jim ty osoby rozkáží, w tom jich mají poslušni býti. A zwláště což sie dotýče trhów, kopánie, dělánie a bořenie w nowě zamyšleného, to mají mezi

Strana 223
B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1429. 223 nimi hned konati. A jestližeby která ruoznice těmi čtyřmi osobami z měst wydanými šla, tehdy ty čtyři osoby z hostí k tomu wolené a wydané mají plnú moc mieti, je nawesti a naprawiti, aby počaté dobré wždy k miestu a k konci bylo přiwedeno. Také dále jest zuostáno, že páni purgmistr, konšelé i obec welikého města Pražského mají pánóm purgmistru, konšelóm i obci nowoměstské na dalšie pří- měřie pod základem ztracenie cti a wiery i na zdrženie těch wšech wěcí, což těmi osmi osobami s obú stranú wydanými bude wypowědieno, list pod swú pe- četí městskú učiniece dáti, a páni purgmistr, konšelé i obec nowoměstští zasě též pánóm staroměstským list w táž slowa učiniece položiti a dáti. A jestližeby již psané osoby s obú stranů wolené w dalším příměří uloženém, a s wolí obojie obce, o dalšie záštie mezi nimi uhoditi mohli, buď chwála pánu bohu. Pakliby w niweč o ta dalšie zàštie mezi nimi uhoditi nemohli, tehda obce obojieho města mají a mohú jiné osoby k konání toho dalšieho záštie s plnů mocí z sebe i z hostí wywoliti, tak aby to wždy počaté dobré k miestu a k konci bylo přiwedeno. Také w těch umluwách a w příměří nižádná obec jedna na druhú nemá sie síliti, ani které moci k utištění druhé obce w sie wpustiti. Jestli pak žeby která obec těch osob, jakož nahoře dotčeno jest, z sebe i z hostí wydati a woliti nechtěla, tehdy my swrchupsaní umluwce budem dlužni a powinni wyznati, že ta obec swú chce wuoli mieti. A dále w té mieře s obú stranů aby těch wšech děl proti sobě nechali. Toho na swědectwie pečeti sme swé wlastnie přitiskli k tomuto listu. Jenž dán léta od narozenie pána našeho Ježíše Krista tisícieho čtyrstého a dewětmez- cietmého, w pátek den swaté Nětiše slawné panny a mučedlnice. (Str. 145). 33. Kompromiss auřadu nowoměstského we při se Staroměstskými nowě wzniklé. W Praze, 25 Januar. 1429. My purgmistr, konšelé i obec nowého města Pražského, wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: Že o tu při i o to záštie, kteréž jest z dopuštěnie božieho mezi námi s jedné a mezi purgmistrem, konšely a obcí starého města Pražského s strany druhé wzniklo, zwlášť o trhy nynie w nowě zamýšlené, i také o dèlánie, kopánie i w nowě zamyšlené bořenie, a uloženie dalšieho příměřie a dobrotiwého stánie, přišli jsme a mocí tohoto listu přicházieme na slowútné a opatrné muže Bartoně, hajtmana Brodu Českého, Sig- munda, hajtmana Slanského, Waňka Peškowic, Křížka z konského trhu, Chwala z Chotče, Otíka z Wřeskowic, Jana Welwara a Wáclawa, řečeného Hedwika, jakožto na mocné ubrmany a přátelské smluwce, kteréž jsme s obů stranů jedno- stajně mezi sebú wolili a mocně wydali, slibujíce pod základem ztracenie cti a A. Č. I. 29

Strana 224
224 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1429. wiery, o ty trhy dělané kopánie a w nowě zamyšleného bořenie i také po opra- wenie swrchupsaných wěcí dalšieho příměřie uloženie a dobrotiwého stánie, na jich wýpowědi a wyrčenie přestati, dosti mieti a tomu obwyknúti, a jich wýpowěd úplně a docela zachowati a přijieti. Paklibychom toho ubrmanského nálezu a wý- powědi přijieti nechtěli nebo proti tomu příměří a dobrotiwému stání co učinili, jehož pane bože nedaj, a to na nás nahořepsanými čtyřmi ubrmany z hostí s obů stranů wolenými jednostajně bylo seznáno, tehdy sie známy, že jsme čest a wieru ztratili. A jestližeby strana držície listuow seznáwacích proti straně nezdržící na swrchupsaných čtyrech ubrmanech a seznáwačích s pečetmi jich požádala, tehdy jsú straně držící dlužni i powinni dáti tolikrát, kolikrát toho potřebie bude, bez wšelikterakého odmlúwánie anebo odpieránie. K tomu na swědomíe a na lepšie jistotu sekret nebo pečet menšie města našeho swrchupsaného s naším wědomím a s naší wolí přitištěna jest k tomuto listu. Jenž jest dán w úterý den swatého Pawla na wieru obrácenie, léta po narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého, XXIXho (Str. 144). 34. Wýpowěd umluwčj we při a w záštj wzniklém mezi Starým a Nowým městem Pražským. W Praze, 30 Januar 1429. We jméno božie amen. My Chwal z Chotče, Otík z Wreskowic, Bartoň hajtman Brodu Českého, Sigmund hajtman města Slanského, Jan řečený Welwar, Waněk Peškowic, Wáclaw řečený Hedwika, a Křížek z koňského trhu, ubrmané a přátelské umluwce ot múdrých a opatrných pánuow, purgmistrów, konšeluow i obcí starého i nowého měst Pražských mocně wydaní a zwolení: z kteréžto moci ubrmanské, nám ot Wašie Milosti dané a pójčené, wypowiedáme a přikazujem i ukládáme mezi wámi s obú stranů příměřie křesťanské s jistými wýmluwami ot dánie tohoto listu až do swatého Jakuba welikého apoštola božieho, nynie najprw příštieho, a ten den celý až do západu slunečného; na kteréžto příměřie listy hlawnie s rukojmiemi, pode ctí a pod wěrů a pod základem tří tisícuow kop gro- šuow, abyšte sobě s obú stranů w témdni aneb konečně we dwú nedělí dokona- jíce jedni druhým položili. Druhé o ty trhy takto wypowiedámy, aby plné swobody řemeslníci, kupci a trhodějce w těch trziech jměli, jakožto dřéwe před tèmito ruoznicemi, a stáwali, wšak wždy bez pohoršenie práw a swobod obojích měst. A jestližeby který ře- meslník, kupec a trhodějce na též miesto jíti nebo státi nechtěl, ale ten den jinde proti tomu trhu státi, ani překážeti nemá; a w ty dni ižádný jim nemá brániti, ani zapowiedati k trhóm jíti. A jestližeby kto nechtěl na swem miestě státi anebo seděti, w tom strana strany aby nehonila, a to až do dalšieho opatřenie.

Strana 225
B. II. Zápisy pražské obccnj od r. 1429. 225 Třetie, o tom boření, kopání a o dělání takto wypowiedáme: aby byly swo- bodny cesty, brány i také portny chudému i bohatému; a páni nowoměstští aby ty cesty zasě zrownali, a to dřiewie, kteréž jest na těch cestách, a což bude námi ubrmany ukázáno, otklidili a cesty naprawili; a staroměstští páni mají brány a portny otewřieti we dne i w noci, a ty obrtle, kteréž jsú w branách a w portnách, magí wymetati, a to až do dalšieho ohledánie obú stranů, w jich práwa wždy nesa- hajíc. A to wšecko s obú stranů má býti napraweno zaitra w úterý a konečně w středu do západu slunečného. Dále také wypowiedáme, abyste w tomto křesťanském příměřie k konání dalšieho záštie mezi wámi wzniklého s obů stranů jiné osoby z sebe i z hostí týmž obyčejem a počtem, jakožto nás, wydali a wolili, aby počaté dobré k konci a k miestu bylo přiwedeno, a to aby sie stalo konečně do swatého Jiřie najprwé příštieho. Pak naposledy wypowiedáme i prikazujem, abyste tyto wšecky naše umluwy a wýpowědi, we wšech kusiech a artikuléch swrchupsaných, úplně a docela zdrželi a w skutku zachowali, pod základem w příměřných listech položeném (sic). Toho na jistotu, potwrzenie a na zdrženie, pečeti jsme naše wlastnie s dobrým a jedno- stajným wědomím přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie pána našeho Jezu Krista tisícieho čtyrstého a bez jednoho třidcátého, w neděli před hromnicemi. (Str. 144). 35. Pražané zapisugj bratřjm Jarošowi a Hynkowi z Chlumu twrz Makotřasy i s wesni- cemi k nj náležitými, do wůle swé. (Bez datum.) My purgmistr a konšelé i wšecka obec starého města Pražského wyzná- wáme tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čtůce slyšeti budů, že pa- třiece na snažnů a bedliwú službu, kterúž jsú nám a městu našemu Pražskému urození a stateční pan Jaroš a Hynek bratr jeho z Chlumu tyto časy proti ne- přátelóm božím a naším činili a ukazowali, a ještě nynie a w časiech budúcích mají a budú činiti a okazowati: protož s dobrým rozmyslem a dospělým wšie obce našie potazem, swobodně a dobrowolně sme poručili a popřáli, a mocí tohoto listu přejem a porúčieme nadepsaným bratřím twrze našie řečené Makotřas, s dě- dinami oranými i neoranými, s lukami, s lesy, s rybníky, s potoky, s lidmi úroč- nými, s puožitky i s jiným jejie příslušenstwím, a k tomu s dolepsanými wesni- cemi, tociž s Řebcemi, Středokluky, s Běloky, a jedným člowěkem w Lidicích a 29*

Strana 226
226 B. II. Zápisy pražské obecnj od r. 1429. s druhým w Zájezdě. Tak aby ti bratřie té jisté twrze Makotřas i wšech swrchu- psaných wesnic byli w držení, lidmi wládli, jich požíwali, a úroky sprawedliwé s lidí wybierali, a to toliko až do našie a obecnie wóle a dalšieho opatřenie. A donižby nadepsané twrze i těch wesnic swrchupsaných byli w držení, dotud mají a jsú powinni nám a městu našemu, kdyžbychomkoli toho potřebowali, a je obeslali, s osmi koňmi slúžiti a hotowi býti. Dále také widúce, ana swrchupsaná twrz Makotřasy tyto časy wálečné na swém stawení jest zbořena, zkažena i wypálena, a na dleh, jestližeby nebyla dě- lána, wiece a wiece by sie zbořila: protož již psaným pánóm Jarošowi a Hynkowi swolili sme a popřáli a mocí tohoto listu swolujem i přejem, aby tu twrz zasě dělali, stawěli, a cožby na stawenie a oprawenie té twrze až do sta kop gr. na- ložili, to máme při sstupowání té twrze zasè dáti a nawrátiti, a oni mají nám, nebo tomu, komužbychom rozkázali a poručili, w naši moc beze wšech zmatków a odpieránie wšelikých nadepsané twrze zasě se wšiem jejie přislušenstwím i s nade- psanými wesnicemi postúpiti, kdyžbychom jim dali o čtwrt léta napřed wěděti; a toho čtwrt léta mají nám službu wésti, jakož i prwé, a dokudžby té twrze w držení od nás byli, dotud nemají proti nám a proti městu našemu žádnú měrů býti, ani sie komu jinému w té mieře službú zawazowati, a to jsú pode ctí a pod wěrů slíbili zdržeti. oc. (Str. 145).

Strana 227
227 A. III. DOPISY ZWJKOWSKÉ od r. 1458 do 1477. Zwjkow, po něm. Klingenberg, hrad někdy králowský znamenitý, kterak a kdy w moc panůw z Rosenberka dostal se, nahoře na str. 28 a 32 knihy této dočjsti se lze. Psanj následugjcy nacházegj se w originálu nynj na hradě Worljku, w archivu knjžat Šwarcenberských, an Zwjkow giž neuchranné w rozwaliny se rozpadá. 1. Lipolt ze Rzawého, purkrabj Zwjkowský, panu Janowi z Rosenberka. Na Zwjkowě, 9 Jul. 1458. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, haitmanu w Slezi, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane mój milostiwý! Služba má WM“. Račte wěděti, že služebníky k zámku Zwiekowskému přislušejície obeslal sem, a oč WM' psal mi, o to s nimi mluwil sem. Za odpowěd dali mi, že chtie rádi WM“ služiti jakožto i prwé, než tohotoť žádají, aby od swých práw nebyli odlúčeni, tak prawiece, že z České země wojnowati nemají. A dále WM toho lépe ústně zprawie. Scriptum Zwiekow, dominica ante S. Margarethae virginis annorum oc. LVIII. Lipolt ze Rzawého, purkrabie Zwiekowský.

Strana 228
228 A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1459. 2. Pan Jan z Rosenberka Lipoltowi ze Rzawého a opatowi Milewskému. Na Krumlowě, 21 Jul. 1458. Lipolte milý! Jakož nám nynie odpisuješ o tom kowáři, kterýž sedí, a že- by lidé rozličně o něm prawili, že weliký zloděj jest: poněwadž naň žádný wésti a uručiti nechce, nechwátajž jim, a jestližeby kto chtěl naň wésti a uručiti, dajž nám to wěděti. A o zemanech jakož píšeš, mluw ještě s nimi, a pros jich od nás, ať wedle králowy žádosti a našie prosby tak učinie, ktožby s čím mohl býti, aby byl hotow, a že my před KM“ chcem se rádi přičiniti a sami o se i o ně mluwiti, aby bylo dobře. Pakliby kto nechtěl přes to učiniti, toho my k tomu nutiti nebudem. A teď knězi opatowi Milewskému píšem, aby lidem swým kázal dáti wuoz s koňmi ku pomoci našim lidem na wojnu. A o těch čtyřidceti kopách, o kteréžbychom byli rozkázali, nepamatujeme se w tom, jacíby to penèzi byli, daj nám to wěděti, abychme se w tom pamatowali, po náhodném poslu. A na tom zloději, kterýžť na Orlíku sedí, kaž přezwěděti také, ktoby to byli zejména, kteříž sú Bohunkowi koně brali, abychme panu Rackowi o ten kuoň, kterýž stojí we Kdyni u Barty, i o druhý, kterýž jest prodán, umèli spolu o oba psáti, aneb kdyžbychme se s ním shledali o to ústně mluwiti. To nám daj také wěděti po náhodném poslu, abychme se uměli w tom mieti. Dat. Krumlow, fer. VI ante S. Mariae Magdal. anno domini oc. LVIII°. K opatowi Milewskému. Kněže opate milý! Prosímeť tebe, aby lidem swým kázal wuoz s koňmi našpihowaný na čtyři neděle dáti ku pomoci na wojnu našim lidem úřadu Zwiekow- ského. Wěřímeť že to učiníš. 3. Mikuláš ze Rzawého, purkrabj Zwjkowský, panu Janowi z Rosenberka. Na Zwjkowě, b. r. (1459) m. Dec. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, hauptmanu w Slezí oc. pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane mój milostiwý! WM račte wěděti, že Petr richtář Sedlčanský s jedniem z konšel přijewše ke mně, zprawili mě, kterak Petr Bře- kowec s některými z Kolína, přijewše do městečka wašeho Sedlčan, a prawiece, že od KM“ posláni jsú, toho žádali, aby člowěk wáš přijmí Byš tudiež w Sedlčanech

Strana 229
A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1468. 229 byl jim wydán, z toho jemu winu dáwajíce, žeby žháč jich byl. Tehdy richtář a konšelé potázawše se, jim za odpowěd dali, že práwa swá mají, a jich užíwati mienie; než jestliže na páně člowěka práwa žádáte, jmáť se wám sprawedlnost státi wedle práw našich. W tom wáš člowěk žádal, aby naň wedeno a uručeno bylo. Druhá strana nemajíc kým uručiti, i dal se jeden z nich s člowěkem waším wsaditi. Také týž richtář i konšel zprawili mě, že ten wáš člowěk Byš nebyl jest w několika létech od městečka puol míle, a jest člowěk chromý a letní. Potom po odjezdu téhož richtáře, přijel Petr Břekowec ke mně na Zwiekow, žádaje od KM“ na téhož člowěka wašeho práwa, a wiec aby na Zwiekow přinesen byl, a já abych jím jist byl. O tom rač mi WM rozkázati, i o druhém z Kolína, jestliže- bych jednoho přijél, takéli mám druhého přijiéti; o tom račte mi i lidem wašim rozkázati. Scriptum Zwiekow, fer. III ante Nicolai. Nicolaus de Rzawy, purgravius Zwiekoviensis. 4. Ondřeg z Udimě, purkrabj Zwjkowský, panu Janowi z Rosenberka. Na Zujkowě, 7 Jun. 1468. Urozenémn pánu, panu Janowi z Rozmberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Jakož od WM“ poselstwie přišlo w úterý u wečer, aby z úřadu wystrojil 200 pěších, aby byli w Krumlowě w so- botu, a k tomu jiezdných cožbych mohl, na orných koniech, a VIII wozuow, a w každém woze aby bylo XII motyk, XII sekyr, XII necek, XII lopat: i newiem buduli já moci w těch dwů dní to zjednati, neb oni w druhých dwú dní jedwy w Krumlowě budú, a mám druhé we třech mílech od Zwiekowa obsélati. A také sú se lidé po wašem prwniem psaní a po mém rozkázaní byli ubezpečeli (sic). Neb WM psal, že doma ostanú, když tu daň na žoldnéře dadie; i již mně kla- máře dáwají. A také na nich znám, že již na ty wojny mnozí duokladuow nemají. Než proto já je k tomu připrawowati budu, což budu moci najpilnějie, když jest tak na mě buoh dopustil, i sázeti se s nimi, ktožby nechtěl wašeho rozkázanie učiniti. A druzí jsú nedáwno z wěže wyšli pro tuto daň, která se na žoldnéře sebrala. Dat. Zwiekow, fer. III festorum pentecosten, annorum domini oc. LXVIII°. Ondřej z Udimě, purkrabie Zwiekowský.

Strana 230
230 A. III. Zápisy Zwjkowské od r. 1469. 5. Bušek z Buzic, purkrabj Zwjkowský, témuž pánu swému. Na Zujkowě, 10 Jan. 1469. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Jakož WM píšete, slyšellibych, žeby se w našem kraji nepřietelé búřili a kam chtěli: i račte WM wěděti, žeť okolo nás nic nenie takowého slyšeti, by se búřili, než tak slyším, žeby ten odwolaný“) k Hoře táhl, a žeby za ním měli táhnúti. Jiného takowého nic nenie slyšeti. A také račte WM wěděti, žeť jest Wilém služebník WM“ dán Tutkowi, kterýž jest wězněm na Zelenú horu. Již WM to wědúce, račte psáti na Zelenú horu, aby jeho nešacowali, (neb slyším, žeby jej chtěli šacowati na Zelené hoře), ažby WM' s panem Zdeňkem rozmluwila. Také rač WM wěděti, žeť sú dali Myslin- ského Střiebrnému. Poněwadž to nemuož býti, prosí WM“, aby se WM ráčila k tomu přičiniti, aťby w skuoře prázden býti mohl. Dat. Zwiekow, fer. III post epiphaniam Domini anno oc. LXIX. Bušek z Buzic, purkrabie na Zwiekowè. 6. Pana Lwa z Rožmitála a z Blatné list odpowědný proti panu Janowi z Rosenberka. Na Blatné, 23 Apr. 1469. Wedle najjasnějšieho kniežete a pána, pana Jirieho, krále Českého oc. pána mého milostiwého, Lew z Rožmitála a z Blatné, najwyšši hofmistr králowstwie Českého, urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka, i úředníkuom jeho, služe- bníkuom, duchowním i swětským, i lidem poddaným oc. Poniawadž přímiřie již wynde odpornie straně KM“ pána mého milostiwého, již wám i s swými služeb- níky i pomocníky oc. nechci dále powinen býti, když příměřie wynde, cožby se přihodilo wedlé obyčeje a běhu nepřátelského; a již se a swů čest i mých slu- žebníkuow i pomocnikuow ohrazuji oc. (sic) Ex Blatna, dominica ipso S. Georgii, anno oc. LXIX°. 7. Bušek z Buzic, purkrabj Zwjkowský, panu Janowi z Rosenberka. Na Zwjkowě, 1 Jun. 1469. Urozenému pánu, p. Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. *) T. g. král Giřj, kterémuž tehdáž pan z Rosenberka se protiwil, za krále jeho wjce neuznáwage, gelikož papež byl odwolal králowské geho důstogenstwj.

Strana 231
A. III. Dopisy Zwjkowské, od r. 1469. 231 Urozený pane, pane muoj milostiwý! Teď WM" posielám list od pana Waitmillera. A rač WM wěděti, že ten odwolaný kázal wolati w Praze, aby hotowi byli na wojnu, tento týden po tři dni. A jakož sem WM“ po Ctiborowi wzkázal o towařišiech, kteří jsú na zámku semnú, zwláště o těch, kterým se po deseti kopách na kuoň dáwá, račte mi WM o nich rozkázati, majíli déle držáni býti, čili jich má býti odbyto (neb konic jest swého čtwrt léta doslúžil), a o těch, kteréž WM' z Krumlowa poslala jest; neb w seně mám nedostatek, a w owse se také nedostatku bojím. Dat. Zwiekow, fer. V die corporis Christi, anno- rum domini oc. LXIX°. Bušek z Buzic, purkrabie na Zwiekowě. 8. Tentýž témuž pánu swému. Na Zwjkowè, 29 Jun. 1469. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! O nowinách WM“ dáwám wèděti, které jsú nynie w Praze. Tak mne zprawuje posel, kteréhož sem tam slal, žeby ten odwolaný kázal wšem hotowu býti weřejně, a na čtyři neděle aby špíže mèli, a dèla weliká i malá wšecka na woziech hotowá mají. A hlas pustili, žeby KM král Uherský k Kladsku chtěl, a on žeby jeho chtel retowati. Ale jiný posel, kterého sem prwé slal tam, ten mne tak zprawuje, žeby chtèl WM škodu udělati, aneboli pánuom w Plzenště, aneb o některý se zámek pokusiti. A teď WM" posielám list od pana Beneše Waitmilnara. Dat. Zwiekow, fer. Il. post s. Viti, annorum oc. LXIX. Bušek z Buzic, purkrabie na Zwiekowè. 9. Ondřeg z Udimě a Markwart z Kozjho, témuž pánu swému. Na Zwjkowe, 8 Jul. 1469. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie Českého, našemu milostiwému pánu. Urozený pane, pane náš milostiwý! Jakož ste WM' psali o Kocowském, aby bylo přezwěděno, k které se wěci mají na Horaždějowicích: i tak sme pře- zwěděli, žeby WM“ chtěl odpowědieti aneb odpowěděl, ale lidí takowých ještě žádných neshromáždil, té chwíle, když sme tam slali. Také račte WM' wèděti, A. С. I. 30

Strana 232
A. III. Dopisy Zwfkowské od r. 1469. 232 že Zdebor Strakonický a Tetauar we čtwrtek jedúc z Prahy prawili, že jest král Český něco čeledi do Morawy poslal, než sám jest ještě w Praze. Než posla, kteréhož sme w Praze měli, ten jest dnes přišel, a ten tak prawi, kdyžby se král Český pořekl k Hoře táhnúti, žeby pod tiem něco chtěl počínati s těmi lidmi, kteréžby k tomu sebral. Také jestližebychme co jistého přezwěděli, o tom i o jiném, nezmeškáme WM“ dáti wèděti; než neslyšíme, by se ještè kte (sic) strhali. Dat. Zwiekow, sabbato post S. Procopii, anno oc. LXIX. Ondřej z Udimě a Markwart z Kozieho. 10. Pan Jaroslaw Zmrzljk ze Swogšjna a na Orljku, Zwjkowskému purkrabj. Na Orljku, 24 Jul. 1469. Urozenému panoši Buškowi z Buzic, purkrabi Zwiekowskému, přieteli milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli, běhu příměřnieho! A jakož smlúwu mezi sebú máme, kteréž stánie jest bylo uloženo JM“ králowskau a pány od no- wého léta: i poňawadž berú na Sedlčany, chci wěděti, mámli péči na wás mieti, čili nic. Protož zdáliť se, aby mezi námi bylo stánie listy, kdyžbychom my tý- den dali napřed wěděti, neb já wám též, čili hned péči mám na wás mieti, dajte mi to wěděti listem. Pakliť se zdáti bude, list pošli mi otewřený, kdyby mi týden napřed dán byl wèděti, ať wiem, co mám činiti. Dat. Orlík, fer. II ante S. Jacobi apostoli, ann. oc. LXIX. Jaroslaw z Swejšína, seděním na Orlíku. 11. Hejtman a služebnjci Zwjkowštj panu Janowi z Rosenberka. Na Zwjkowě, 29 Jul. 1469. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwi Českého, pánu našemu milostiwému. Urozený pane, pane náš milostiwý! Jakož sme pobrali Sádlowi, nepřieteli WM“, ježto WM“ swéwolně mnoho zlého činí, i lidí sme jeho zjímali, i dali sú to na rukojmě Markwart a Jarohněw bez našeho wědomie i bez našie wuole. A také pobrali sme lidem králowským u Helfenburka přes puoltřetie kopy do- bytka a koní drahně i owec, a to rozkázaním WM“, i dali sme těm lidem wy- platiti w rowenstwí náš diel, protože jest k nám Adam purkrabie Helfenburský mluwil, že jsú to lidé pohodlní k hradu. A rozumieme tomu, že Adam (z Dra-

Strana 233
A. III. Dopisy Zujkowské od r. 1469. 233 henic) k tomu wede, chtěje, aby těm lidem zase wšecko propuštèno bylo. Prosíme WM“, neračte toho dopúštěti, by naše jiezdy měly tak na posměch býti, abychom jezdili, a konè táhli, a WM' abyste toho nic nepožili ini my. Prosíme WM', račte kázati postawiti, co sme Sádlowi pobrali i lidi zjímali, neb je chceme šacowati též jako Sádlo činí lidem WM“ bez milosrdenstwie. Nebyloby podobné, by on měl, hubě WM“ chudinu swéwolně, užíwati pokoje s lidmi swými. Datum Zwie- kow, sabbato post S. Jacobi apostoli, annorum oc. LXIX°. Smil z Hodějowa, haitman na Zwiekowè, Wilém z Ostrožna, Markwart z Kamenice, Zbyněk Widlák z Kunieho, Matěj z Hol- kowa, Racek Cukr z Tamfeldu i jiní dobři lidé. 12. Markwart z Kozjho panu Janowi z Rosenberka, pánu swému. Na Zwjkowe, 27 Aug. 1469. Urozenému pánu, pánu Janowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! A jakož mi jest WM rozkázal po Jankowi, abych někoho do Prahy poslal, zbierajíli se kde: i račte wěděti, žeť sem o to slal tu kdežť sem wěděl, k jednomu dobrému přieteli swému, ježtoť by WM“ přál wšeho dobrého, ježtoť ty wěci tu lépe zwiem než w Praze. I račte wěděti, žeť se weřejně zbierají na Kačíně a w hromadu táhnú, a slyším, že jest tu král také; ale ještě sem se toho nemohl uptati, kam se odtud obrátí. Jedni prawie, žeby chtěl na pana maršálka do Morawy, a druzí, že k Soběslawi. Než tak mi jest ten člowěk wzkázal, kamž se obrátie, že mi hned dá wěděti bez meš- kánie. A cožť bych jistého zwěděl, to WM“ hned dám wèděti. Neb také dwa z Milewska tam k těj wojště jedeta za Střelú, o to, jakož jest je Bechyňka za holdem zjímal a pobral jim. Neb Střela a Winterberský wčera z Bechyně táhnů k Táboru a odtud na Kačín; a slyším, že mají na tři sta koní. A jakož jest WM wzkázal, abych k Tetauarowi poslal, to sem učinil, a bratr mi jeho wzkázal, že bude u WM" nemeškaje. Dat. Zwiekow, sabbato post S. Bartholomaei, anno do- mini oc. LXIX. Markwart z Kozieho. 30 *

Strana 234
234 A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1469. 13. Purkrabj Zwjkowský purkrabjmu Krumlowskému. Na Zwjkowè, 18 Sept. 1469. Urozenému panoši Přibíkowi Hadowi z Pabianic, purkrabi na Krumlowè, přieteli milému. Službu swů wzkazuji, urozený přieteli milý! Wědětiť dáwám, žeť jest pan Lew odpowěděl páně M“, a teď přiepis posielám, jemuž porozumieš. Protož to wěda, wěřím, že se k tomu přičiníš, aby mi wiec jiezdného poslal, nebť jest jen XVI koní přijelo z Třeboně, a pěších XXXVI s pacholaty. Pakliby nemohl poslati, ale daj mi wěděti, zdáloliby se, abych já wiec lidí přijel, anebo mášli od páně M“ které poselstwie, daj mi wěděti, aťbych se wěděl po čem zprawuje. Také wěz, žeť jsú zlatí do Prahy posláni; jakž bude zjednáno, toť dám wěděti. Takéť wěděti dáwám, které ste penieze dali pěším, od nich jich bráti za potřeby nechtějí, než z přinucenie mého, a šenkéřky berúce je, nemohú za ně s jiného zbožie nic kúpiti, a skrze to w mèstečku potřeb mieti nebudem. Protož daj mi také o tom wěděti, coť se tobě w té wěci bude zdáti, abych nic neudělal proti paně wuoli. Dat. Zwiekow, fer. II. ante Marcii (sic) annorum oc. LXIX°. Bušek z Buzic, purkrabie na Zwiekowè. 14. Smil z Hoděgowa, purkrabj Zwjkowský, panu Janowi z Rosenberka. Na Zujkewe, 22 Sept. 1469. Urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Jakož WM píšete o Dýma z Třie- teže a o Krašowského a o paní Kunku z Lašowic, račte wěděti, že Dým i jeho lidé, paní Kunka a jejie lidé, že jsú již w hold přijati, a což jest pobráno Kra- šowskému i jeho lidem, že jest to zbito a roztrženo. A Heřmana z Hrádku sem obeslal, aby lidi bratří swých Janowy a Ctiborowy k holdu poslal, a jestliže jich nepošle, že jim škoditi chci jako nepřátelóm: a on mi odpisuje, že jest Ctibor nebožtík byl jeho bratr nedielný, ale to jest známo lidem, že jest byl dielný; a dotýče toho w swém psaní, že jest ten wešken statek jeho i bratří jeho srownán proti panu Jarohněwowi. I račte WM wěděti, že bez Janka z Hrádku a bez ne- božtíka Ctibora Heřman s Mikulášem bratrem swým má drženie dwénásob wiec než pan Jarohněw. Račtež mi WM o tom rozkázati, rozmluwiece s panem Jaro-

Strana 235
A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1469. 235 hněwem, ježto jest on té wěci swědom, abych já wěděl, kterak se w té wěci mieti. A jestliže WM budete rozkazowati toho mnoho, aby strana protiwná WM' pokoje požíwali, poznáť to WM“ měšec; nebť jest lidí WM“ spáleno mnoho osep- ních, ježto úrokuow ini ospuow dáwati nebudú moci. Dat. Zwiekow, fer. VI die S. Martii (sic), annorum domini oc. LXIX. Smil z Hodějowa, purkrabie na Zwiekowè. 15. Týž purkrabj Zwjkowský témuž pánu. Na Zwjkowě, 14 Oct. 1469. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane milostiwý! Račte WM' wěděti, že pan Řim, Hynkuow syn z Suché, a Axamit mladý*) jsú zjímáni, a slibem zawázáni k WM“, a rok jim jest dán do sw. Jiřie, aby se stawěli na Zwiekowě, a když by jim bylo dáno týden napřed wěděti, též; a znajíť se k odwolanému králi. Račte WM' wěděti, žeť sú byli na škodě WM“, když sú WM“ nynie spálili u Zwiekowa a rybníky kopali u Milewska. A kterýž sú mi list ukázali ubezpečenie ode pana Jana z Šternberka, ubezpečujeť je pan Jan, jakož WM' srozumiete na priepisu, kterýžt teď WM" po- sielám, jemuž WM“ porozumiete, žeť jich před WM“ neubezpečuje, než sám před sebů a před panem Zdeňkem, otcem swým, a JM“ služebníky. A koní a zbroje, kteréž jest jim pobráno, toť jest již rozbitowáno, jakož na takowýž běh slušie. Račte je WM' držeti, nebť mohú WM“ dobré lidi wywaditi, nebť oba potřebu máta. Dát. Zwiekow, sabbato ipso S. Calixti, anno LXIX°. Smil z Hodějowa, purkrabie na Zwiekowě. 16. Týž purkrabj a Markwart z Kozjho témuž pánu swému. Na Zwjkowè, 29 Oct. 1469. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu našemu milostiwému. Urozený pane, pane milostiwý! Přijel k nám byl Amcha na Zwiekow, kte- rýž jest u pana Jaroslawa Zmrzlíka hajtmanem, a mluwě k tomu, žeby chtěl *) Dle plného gména: Oldřich Axamit z Lideřowic.

Strana 236
236 A. III. Dopisy Zwjkowské, od r. 1469. u WM“ rád býti, a Wyduna s ním. A prawí tak, že se jest s Wydunů spolčil o koně, a že máta XIII koní spolu, a méň koní žeby nechtěli mieti než XIII u WM w službě. I máme jemu toho odpowěd dáti w témdni. Račte WM roz- kázati a obeslati do toho času, jakú jemu máme toho odpowěd dáti. A jako sme WM" psali o Tetaurowi, i o tom WM' račte rozkázati. Dat. Zwiekow, dominica post Simonis et Judae, annorum domini oc. LXIX°. Smil z Hodějowa, purkrabie na Zwiekowě, a Markwart z. Kozieho. 17. Markwart z Kozjho Krumlowskému purkrabj. Na Zwykowě, 14 Nov. (1469). Urozenému panoši Kundratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli mému milému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož mi píšeš, o ten úrok z Petrowic, abych jej wybral: i wěz milý přieteli, žeť sem jim o to několikrát wzkázal, a oni nic dáti nechtie. A wěz žeť jest jim pobráno na Tábor a na Ho- lešice; protoť se chci rád přičiniti, což budu moci. A wěděti dáwám, žeť tyto nowiny u nás jdú z Prahy, že jsú lidi krále Uherského porazili u Hradiště, a že sú tři bašty wypálili a špíže dodalí, a pana Jiříka páně Zdeňkowa syna jali, a ji- ných mnoho dobrých lidí k tomu; kopinníkuo prawie žeby XXX bylo jato. Takéli ty nowiny u wás jdú? Dán na Zwiekowě, w úterý po sw. pěti bratřiech. Markwart z Kozieho. 18. Zwjkowský purkrabj Krumlowskému. Na Zujkowě, 17 Nov. 1469. Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli dobrému. Službu swů wzkazují, urozený přieteli milý! Jakož mi píšeš o panu Lwowi: bylť se jest sebral a wypálil Nepomuk, a inhed sú táhli ruozno. A kdyby byla která wěc takowá, žeby se zbierali, nezmeškalť bych dáti wěděti. A o Koštowi, jakož jest wězněm na Bechyni, nenieť prázden, než máť rok na čest a na wieru od sw. Martina za dwě neděli. I zdáloby mi se, aby toho Mikuláška, jakož má Košt zaň prázden býti, zawázal, aby se stawěl na Zwiekowě, hnedby ta wèc spieš konec wzala. A jakož si mi sepsal na ceduli wězně, kteří sú zjímáni na Dubném, kterým jest rok dán na čest a na wieru, a někteří, ježto sedie: i jest mezi nimi mnoho pawézníkuow, a mezi služebníky páně M“ jsta jedné dwa pawézníky. I zdá

Strana 237
A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1472. 237 mi se, žeby najspieš se tak směna stala o wězně, kdyby ty služebníky Růbíkowy zawázal, aby se stawěli na Zwiekowě, na kterýchž rozumieš, žeby mohli služebníky páně wywaditi; nebbych já jim též činil, jako oni služebníkuom páně činie. A Rů- bíka sem obsielal o sjezd, i prwé po dwakrát o ty wězně, a nikdy mi nedá listem odpowědi, než ledacos mi otec jeho wzkáže nekonečného ustně. Dat. Zwiekow, fer. VI. ante Elizabet, annorum domini oc. LXIX. Smil z Hodějowa, purkrabie na Zwiekowě. 19. Tentýž témuž. Na Zwjkowě, 8 Dec. 1469. Urozenému panoši Kunratowi z Petrowic, purkrabi na Krumlowě, přieteli mému milému. Službu swů wzkazuji, urozený přieteli milý! Poslal jest ke mně některý do- brý člowěk, kterýž páně M“ dobrého přeje, ježto i já to do něho shledáwám, že jest sobě to Hořický mladý uprosil na odwolaném králi, a že jest jemu k tomu swolil, aby ty lidi, kteříž sú přijeli z Morawy, w hromadu držal a wiece jich ještě k tomu shromáždil, a tu má naději ten, ktož mi jest to wzkázal, žeby s těmi lidmi chtěl táhnůti na zbožie páně M“ k Krumlowu a k Hradci, a žeby chtěl páliti a škoditi po zboží táhna. Také dáwám wěděti, žeť jest Střela nynie na Konopišti. To wěda, milý přieteli, abyšte lidí ostřiehli, ač přijdeli na to A také wyptáwají se na to w Sedlčanech, kteří jsú lidé holdowní k Sedlčanóm. Nerozumiem w tom jiného, než jestližeby byl jich úmysl škoditi u Zwiekowa, žeby se snad chtěli těch hol- downích k Sedlčanuom uhnúti. Ex Zwiekow, fer. VI. post S. Nicolai anno oc. LXIX. Smil z Hodějowa, purkrabie na Zwiekowè. 20. Wáclaw z Kotuně purkrabj Helfenburskému. Bez mjsta, 15 Januar 1472. Urozenému panoši Janowi z Wlksic, purkrabi na Helfenburce, přieteli milému. Služba má napřed, urozený milý pane purkrabie! A jakož jsú Kocowi slu- žebníci, sešedše s zámku, zjímali lidi, jednoho člowěka holdownieho, richtáře z Hermaně, a druhého člowěka služebníka páně JM“, pak wy ste Kocóm o ně psali, a Kocowé na to odpowědi nižádné nedali: i milý přieteli! uměj pána JM“, i tudiež pana heitmana o tom zprawiti, máli se takowá wèc neslušná od Kocuow dáti. Neb jestliže toho dopustite, kto na zámek co ponese neb poweze, aneb kto by smèl k holdu jiti? Dat. fer. III. ante Antonii martyris anno oc. LXXII. Wáclaw z Kotuně a z Hermaně.

Strana 238
238 A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1472. 21. Purkrabj Zwjkowský panu Janowi z Rosenberka. Na Zwjkowě, 17 Januar 1472. Urozenému pánu panu Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Wěděti WM“ dáwám, žeť sem pobral herinky s wozy Týnským, a to proto, že sú wezli na Tábor, jakož pak někteří byli sú s Tábora, ježto sú od těch wozuow utekli. Mámť za to, žeť to WM“ tajno nebude, a žeť WM“ o to budú psáti. WM o to mi nepište, newrátímť nic, než račte WM' zjednati, aťby se prowezli, chciť WM“ pět aneb šest tun poslati; a ráčiteli wiec, račte penieze poslati, ať kúpím u towaryšuow. Neb já peněz nemám, jedné obierám se jako chudá žena po přeslici, an již holdowé scházejí. Také WM rač wěděti, že sem napomínal Oldřicha Wrchotu z Janowic z ostatku zlatých, w které se jest holdowal, a on mi píše, že ste jemu WM odpustili XX zlatých, a k tomu mi i lže dáwaje. Toť mám za utěšenie w tom úřadě, ježto WM' leckomus odpu- stíte aneb ubezpečíte, a mně o tom nic nepíšete, jakož teď WM' přiepisy posic- lám, kterak mi píše. Také ste již WM tak mnoho zeman ubezpečili, že newiem čím budu chowati čeledi. Ex Zwiekow, fer. VI. ipso die S. Antonii anno oc. LXXII. Jan Štmelinský z Neprochow purkrabie Zwiekowský. 22. Týž purkrabj témuž pánu swému. Na Zwjkowè, 4 Apr. 1472. Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Wědětiť WM“ dáwám, že z božieho dopuštěnie Chlumečtí wzali WM“ XIV koní a XX pěších w tento čtwrtek nynie minulý. I neračte sobě WM proto stýskati, nebť bohdá w skuoře některé wy- prawím, a koni jsú wše dobře lehcí, krom jediný který ste mi WM' nynie w Krum- lowě dali, plesniwý. A to WM máte pro ta stánie, kteráž činie s páně Zdeňko- wých zámkuow s Chlumeckými. A také jest se to přihodilo welikým neštěstím. Poslal sem na dobytek, wěda že na Chlumci čeledi nenie. I zajeli sú dosti do- bytka. A to jitro přibude drahně jiezdného na Chlumec; i zwěděwše, že jsú naši w kraji, nessedawše s koní, jeli jim w predstihy. A dáleť WM' Šalek ustnè zprawi. Ex Zwiekow, sabbato ante conductum pasce, annorum oc. LXXII. Jan Štmelinský z Neprochow, purkrabie Zwiekowský.

Strana 239
A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1473. 239 23. Týž purkrabj opět pánu swému. Na Zwjkowě, 14 Jul. 1472. Urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka, najw. komorníku králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Wěděti WM“ dáwám, že sem se se panem Jencem sjieždèl, a žalowal jsem jemu, kterak WMa lidi kradmo hubie welmi. A on jest mně řekl: ano se mně též děje. A já sem řekl: pane, budeteli se tomu díwati, tak sobě wěčně w zemi pokoje neuděláte. A on jest na mně otázku udělal: chceteli toho pomáhati? hned se na to díwati nebudem. A já sem řekl: že to chci na WM wznésti. Milostiwý pane! mnětby se zdálo, budúli chtieti w tom kraji koho nelibého pokárati, žebych já jim také pomohl s lidmi WM", nebť se weliká křiwda WM" dèje. A zemené toho kraje wšickni k tomu mluwie, atby se nedali w kraji tak škrábati. A také račte wèděti, žeť jest hned poslal pan Jenec Nedrahowského s těmi wěcmi do Prahy, a má mi hned zase dáti wě- dèti, kterak ta wěc bude. Protož prosím WM“, neračte mi odpowědí meškati, kterak se WM“ ta wěc zdáti bude. Také račte WM wěděti, že sem s ním wězně směnil: dal sem Buriana a Pohana za Diwiše, a Býšowce za Otíka, a to sem jedwa zjednal skrze příčinu dobrých lidí, neb jest sobě Pohana welmi wysoce pokládal, a také mějte jeho WM rádi prázdna. A s Diwišem to sem také zjednal, čehož ste se WM' báli. Ex Zwiekow, fer. III post Margarethae virginis, anno domini oc. LXXII°. Jan Štmelinský z Neprochow, purkrabíe na Zwiekowě. 24. Lew z Rožmitála a z Blatné panu Gindřichowi z Rosenberka. Na Blatné, 27 Jul. 1473. Službu swů wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Newiem kudy to jest, že úředník twój Štmelinský w tomto slawném pokoji sáhl jest na naše lidi Mirotické mocí, a pobral jim, přes mé slušné i jich podánie a brž w skutku uči- něnie. I wěz pane, že prwé za twého otce mnoho mi se jest w příměřích stalo pod pečetí otce twého, jakož swým časem pane nebude tebe tajno, a wieš, že ten Štmelinský dobrý diel toho jest učinil i jiní. I diwná wěc jest pane a přieteli, že se tak těm lidem lehkým na to chceš dáti nawoditi; ježto pane, nebudeliť nám ta hanba a škoda oprawena, musilbych sebe w tom litowati, a wždy jest pane A. С. I. 31

Strana 240
240 A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1473. počátek wáš. Chtěl sem s wámi rád přátelsky býti; ale rozumiem, že tě někteří twoji na prwni otcowsku stopu wedu Toho mi dajte odpowěd. Ex Blatna, fer. III post s. Jacobi, anno oc. LXXIII°. Lew z Rožmitála a z Blatné, najw. hofmistr králowstwie Českého a haitman kraje Prachenského. 25. Lew z Rožmitála a z Blatné, auřednjkům pánůw ze Šternberka na Zelené hoře. Na Blatné, 27 Jul. 1473. Urozeným panošém Čejkowi z Olbramowic a Milotowi z Běšín, auředníkóm na Zelené hoře, mně milým. Služba má wám, pane Čejko a Miloto milí! Wěděti wám dáwám, kterak úředník páně z Rosenberka se Zwiekowa Štmelinský sáhl jest na nás a na lidi naše Mirotické, jim pobral a některé zjímal, a to proti práwu a řádu i tomuto nynějšiemu pokoji a zjednaní oc. Bych široce wypisowal, z které příčiny, neb nic slušného a sprawedliwého nenie proti nim; a by pak bylo, mělby toho jinak hleděti. Jako pak když řeč proti řeči přijde, to máte shledati, že žádné příčiny slušné neměl. I toť wám oswědčuji a oznamuji jeho neslušný počátek. Já se musím brániti, a wám wěřím, jakožto haitman kraje tohoto, že mne neopustíte, a mně radni a pomocni budete, jakožto haitmanu kraje tohoto, neb já též se k wám i každému mám a miením mieti. Já té swéwuole nemiením trpěti s boží pomocí a waší i jiných pomocníkuow a krajan. Dán na Blatné, w úterý po sw. Jakubu oc. Lew z Rožmitála a z Blatné oc. 26. Auřednjci Zelenohorštj purkrabj Zwjkowskému. Na Zelené hoře, 28 Jul. 1473. Urozenému panoši Janowi Štmelinskému z Neprochow, purkrabi na Zwie- kowě, přieteli dobrému. Službu swú wzkazujem, urozený přieteli milý! Teď posieláme přepis listu páně Lwowa, kterýž nám píše, nás napomínaje, abychme podlé JM“ wzhóru byli oc. Jemu porozumieš. Milý přieteli, dobře wieš, kterak tu w Benešowě sú ty wěci wysoce smluweny a zawázány. Protož, coskoli učinil, daj se o to někomu dobrému ohledati tu w kraji, aťby skrze to páni naši zkyseleni nebyli. Neb dobře wieš, jestliže se tak nestane, žeť musime wedlé haitmanuow kraje wzhóru býti. A toho nám daj odpowěd. Ex Zelena hora, fer. IIII post S. Jacobi apostoli, anno d. 1473. Mareš Čejka z Olbramowic a Milota z Běšin, haitman na Zelené hoře.

Strana 241
A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1473. 241 27. Lew z Rožmitála purkrabi Zwjkowskému. (Bez mjsta i datum.) Lew z Rožmitála a z Blatné, najwyšši hofmistr králowstwie Českého oc. (sic) Štmelinský! Jakožs mi list zase poslal, který sem psal pánu twému, poznal sem, žes jej odewřel i srozuměl si, že nenie k twému zisku, i nesměl si jeho swému pánu poslati. A já tu twému pánu posielám listy, odkudž mi twój pán posielá. A jakožs na lidi Mirotické mocí sáhl, ne práwem, jáť tak neprawě nechci učiniti, jakož wy ste učinili; toběť tři dni dáwám napřed wěděti, a úřadu twému, poněwads ty tomu dosti neučinil, a moci proti cti sáhl si na mé. A píšeš o jakés škody na poli: wšak byliliby co winni, i tu škodu by mohli zaplatiti. Ty shledáš to, žetby mohlo toho žel býti. A prosím tebe, piš mi co jsi, a kde a které strýce máš, aťbych wěděl také kterak psáti; a prosím tebe, nepiš mi křiwdy, a zeptaj se sám na to pilně, abych já také tobě neujel. 28. Purkrabj Zwjkowský panu Lwowi z Rožmitála. Na Zwjkowě, 1473, b. d. Službu swú wzkazuji, urozený pane! Jakož mi píšete, že sem twuoj (sic) list otewřel, jakož píšete pánu mému JM“: o tom já nic newiem, i ni sem já jeho otwieral. A přitom píšete, že sem se snad bál, že mi w něm nenie něco k wuoli napsáno: newiem já pane, což ste wy psali pánu mému JM“, aby mi nelibo bylo, neb wiem bohdá pane, že nemáte o mně co psáti, ježtobych se toho bál. A také píšete, že sem na lidi Mirotické mocí sáhl, ne práwem: nesáhlť sem nic jinak, než wedlé rozkázanie pána swého JM“, a připrawuje je k tomu, aby udělali, což mají udělati pánu mému, jakož sú jiní úředníci připrawowali je, kteříž sů byli přede mnú; ježto mám za to, že wás tajno nenie, kterak sú se byli zpietili, ne- chtiec těch peněz robotných dáwati. A psalť sem wám také wčera tu wěc, kterak pan Strakonský, pan Štěpanowec mají lidi swé w té robotě, ti sú bez odporu kázali lidem swým dělati, ale wy swým zbraňujete, a skrze to mně a lidem pána mého JM“ odpowiedáte, a prawiece, že sem na ně proti cti sáhl. Neudělalť sem pane nikdy nic proti swé cti, wám ani žádnému, než což sem učinil, učinil sem z rozkázanie pána mého JM“. Ale já pane newiem, kudy sem toho na wás za- slúžil, že mi wždy úštipné listy píšete, na mé mně cti wždy utrhajíce; a já pane 31*

Strana 242
242 A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1476. sem hleděl toho wšemi obyčeji, abych wám se mohl zachowati. A píšete mi pane, abych wám psal, co jsem: wěřte pane, že jsem bohdá dobrý člowěk; a atbych odpowěděl, které strýce mám, nenie toho bohdá ještě pane potřebie. Pakli se zdá pane to zwěděti, stuoj se mnú, kdež jest toho miesto, tu bohdá zwieš, kdež ty wěci prawdu berú. 29. Purkrabj Zwjkowský panu Gindřichowi z Rosenberka. Na Zwjkowě, 28 Jul. 1473. Urozenému pánu, panu Jindřichowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Jakož mi WM rozkázala, abych Miro- tické k robotě připrawil, to sem z wašeho rozkázanie učinil, že sem wzal čtyři člowěky odtud z Mirotic a VIII koníkuow; a ty sem byl dal na rukojmě až do dneška po XX kopách. A toho sem jim byl podal, aby mi po dni žali, a jestliže se po tom WM s jich pánem jinák swolite, žeby robotowati nemèli, že jim chci jich práci zaplatiti. I postawili mi sie dnes i s těmi koníky, nechtíce to učiniti; než přinesli mi dwa listy, jeden WM“ a druhý mně; jakož i WM“ přípis posielám. Na swuoj sem já dal odpowěd, kterak mi se zdálo, než w tom sem dotekl, že nežby se WM spolu shledali, žeby WM“ obilé na poli zuostalo. A list, kterýž od pana Lwa WM“ swědčil, otewřew jej a přepsaw, i poslal sem jemu jej zase, a zawřew jej zase; a tak sem jemu psal, že WM“ zde na Zwiekowě nenie, aby jej WM“ poslal po swém poslu. A ty lidi i ty koníky chtěl sem dáti ještě na rukojmě, ale oni sú se wyručiti nechtěli; i wsázel sem je, a což mi WM w tom rozkáže, to já učiním. Ex Zwiekow, fer. IV post S. Jacobi anno domini oc. LXXIII. Jan Štmelinský z Neprochow, purkrabie na Zwiekowě. 30. Jaroslaw Zmrzljk ze Swogšjna hejtmanu Zwjkowskému. Na Orljce, 14 Nov. 1476. Urozenému panoši Janowi z Trnowé, haitmanu na Zwiekowě, přieteli do- brému. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý! A jakož mi píšeš o člowěka pána twého Chalance, kterýž jest mi les kradl na mém zbožie, že se tobě zdá, žebych toho učiniti neměl, bych naň mocí sahal w tomto slawném přieměřie, a že pán twuoj i ni lidé jeho poddaní péče nemají, a žeť sem měl tobě žalowati naň. I muožeš tomu dobře rozuměti, z které jest příčiny wzat člowěk pána

Strana 243
A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1477. 243 twého. Netřeba tu dotýkati přieměřie, mámť já to sám w paměti, jako slušie na dobrého pána; a byť mi člowěk pána twého nekrad, nemělť by toho. A dále w ceduli dotýčeš, žeby od staradáwna w lesích mých nebylo hájeno lidem pána twého lesuow sekati. Toho neprowedeš, neboliť já mám úředníky na tom zbožie, ježtoť toho hájie. Protož aby neřekl, by co mnú scházelo, chci já Chalance na rukojmě dáti, jakož na to slušie pod padesáte kop, a také se chci dáti o to panu Wrabskému ohledati, jakož toho dotýčeš. Ex Orlík, fer. V post festum S. Brictii, anno oc. LXXVI. Jaroslaw Zmrzlík z Swějšína a na Orlíku. 31. Hejtman Zwjkowský panu Bohuslawowi ze Šwamberka. Na Zwjkowě, 19 Febr. 1477. Urozenému pánu, panu Bohuslawowi z Šwamberka, najjasn. Uherského a Českého oc. krále najw. haitmanu wšech zemí králowstwie Českého na JKM“ miestě a najw. hofmistru králowstwie Českého, pánu mému milostiwému. Urozený pane, pane muoj milostiwý! Služba má napřed WM“. I milý pane, rač WM' wěděti, že w Mirowicích i w Miroticích sú lidé leželi, i jinde okolo zámku, tak sem zprawen, a Piesečtí brány zamykají, že druhdy den nebo dwa odewřeny nebýwají; a tak slyším, že Táborští i jiná města se na hotowě mají. I milý pane, rač WM wěděti, jakž sem to přezwěděl, že sem hned w mě- stečku ponuocku osadil, a nahoře rytieřskú máme; wždy dwa rytieřsků ponuocku mají k těm prwním ponocným, tak že nás wždycky čtyřie chodie mezi jinými po- nocnými. A popsal sem sobě tu čeleď, kteráž by se k ponuocce té hodila, že žádný newie, kdy ponuocku mají mieti, než u wečer, když se zámek zamkne, kterýmž dwěma káži. Také pane milý, tak sem slyšel, a ten hlas tak jde pod tají, žeby chtěli Bechyni obehnati; i pane milý, rač WM wěděti, že ten úmysl mám, hned ty služebníky obeslati, kteříž mají službu k zámku, když jest potřebie, aby nahoře byli, a ostatek z panstwie dobrých pacholków wybrati, tak že by bylo ke XX osobám, žebych mohl tiem lép i městečko osaditi, ažbych přezwěděl, kam se ti lidé obrátie. Také pane milý! rač WM wěděti, že mám úmysl tento tayden splaw početi dělati na nowém rybníce jezowým dielem; neb sem se o to radil s Ratkowcem i s jinými dobrými lidmi, ježto tomu rozuměji, i tak sú mi k tomu radili, abych jej dělal jezowým dielem ten splaw, a to proto, že welká woda naň přicházé. Pakliby se WM“ zdálo, jiným obyčejem žeby se mělo dělati, račte mi to dáti wěděti bez meškánie. Také pane milý, rač WM wěděti, že na wšech rybnícéch kázal sem z prwupočátku proluobně sekati, i děkujíc milému

Strana 244
244 A. III. Dopisy Zwjkowské od r. 1477. pánu bohu newiděti nic, by co k pruolobniem šlo, a woda jest welmi čistá; a tak mám za to bohdá, žeť rybám nic nebude. Krom na Weselském rybníku, tu sú k prolobniem šli kapři i plod, i kázal sem skrze wšecken rybník pruolubní pro- sekati, a na bocech také několiko pruolubní, a čepem sem kázal hnúti máličko, že něco málo wody z nich jde neškodně. I když se ty prolubně zdělaly, i hned ryby odešly, že sme žádné nemohli potom u prolubní widěti. A nechal sem Jana Pěšého tu wiec než tayden, že toho pilen byl a nedal zamrznúti, i tak mám za to buohdá, že těm rybám nic nebude, že jest woda čistá; a že sú prwé nikdy w něm ryby nezmieraly, tak mě zprawují. Dán na Zwiekowě, w ponděli den sw. panny Školastiky, léta oc. LXXVII. Jan z Trnowé, haitman na Zwiekowe.

Strana 245
245 B. III. SNĚMOWNJ WÉCI ČESKÉ od r. 1440 do 1446. 1. Zápis a list mjrný wšech stawůw králowstwj Českého na sněmu obecném w Praze r. 1440, 29 Januar. We jméno božie amen. My Oldřich z Rosenberka, Menhart z Hradce naj- wyšší purkrabie Pražský, Pertolt z Lipé maršalek králowstwie Českého, Aleš ze Štermberka a z Holic, Hynce z Pirkšteina, Hynek Krušina ze Šwamberka, Hašek z Walšteina, Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Hanuš z Kolowrat, Wáclaw z Mi- chalowic, Hynek Krušina z Kumburka, Jindřich z Wartemberka, Zbyněk Zajiec z Hasenburka, Petr ze Zwieřetic, Jan z Peršteina, Wilém ze Šwihowa, Jindřich z Michalowic, Jan Hertwik z Rúsinowa, Jan Zajimač z Kunstatu, Zdeněk ze Šterm- berka, Jindřich ze Stráže, Jan z Ústie, Jan ze Smiřic, Jindřich z Kolowrat, Mi- kuláš Sokol z Lamberka, Mikuláš Trčka z Lipy, Jan z Kunwaldu podkomořie oc., Burian z Gutšteina, Jakub ze Wřesowic, purkmistři a konšelé wšech tří měst Pražských, Děpolt z Dolan, Wáclaw Zmrzlík ze Swejšína, Bohuše z Postupic, Wilém z Komberka, Beneš z Mokrowús, Jan z Sútic, Albrecht z Běškowic, Diwiš z Košmberka, Waněk a Jetřich bratřie z Miletínka, Jan Štěpanowec z Wrtba, Matěj z Nemošic, Habart Lopata ze Hrádku, Jan z Kralowic purkrabie hradu Praž- ského, Jan Šmikuský ze Žďáru, Purkart ze Zbraslawic, Zdeněk z Postupic, Jan z Rúpowa, Wáclaw Carda z Petrowic, Jan z Rabštaina, Jetřich ze Střekowa, Chwal z Říčan, Jan Chotůn z Nestwějowa, Wáclaw Bastský z Lerojid, Petr Bře- kowec z Koziehochřebtu, Jan z Liblic, Jan Sekretář z Kostelce, Jan z Mochowa, Epík z Krucburka, Jan Sudlice z Běstwiny, Petr Krtek z Božiehodomu, Příbek Kroměšín z Březowic, a Jetřich z Žestok:

Strana 246
246 B. III. Sněmownj wěci České od r. 1440. Oznamujem tiemto listem a zápisem wšem lidem nynějším i budúcím, že lítost a srdečnú žalost, jakožto přirození Čechowé, toho majíce, že z dopuštěnie božieho, pro hřiechy nás wšech, po smrti slawné paměti krále a ciesaře Sig- munda pána našeho, stalo sie roztrženie w zemi naší České, w kterémžto mnohá záštie wznikla sú, a škody přeweliké i záhuby staly sú sie: i učinili sme sněm obecný z jednostajného swolenie w městě Pražském, na to a k tomu konci, aby takowá záštie a záhuby přestaly, a wšecky hořkosti, nechuti, nepřiezni, hněwowé, nelibosti w tom záští kterakkoliwěk wzniklé úplně, wěrně a prawě potuchly, po- minuly a owšem mezi námi uhasly, a na wěky w potomních časiech aby ničímž zlým žádnému člowěku spomínány nebyly. Na kterémžto sněmu z daru božieho my wšichni swrchupsaní páni, rytieři, zemané, i wšecka města králowstwie Če- ského s námi a wedle nás, učinili sme a zjednali mír, pokoj a jednotu mezi sebú, a w tu sme jednostajně a jednosworně wstúpili s uobú stranú, umluwy kusów a artikulów dolepsaných učiniwše, z nichž prwní jest tento: 1. Najprwé swolili sme sie, aby kompaktata, jinak smlúwy společné s le- gaty Basilejskými a s Ciesařowú Milosti učiněné a zpósobené, což a jakož zjewně swědčie, od nás wšech a od našich swětských i duchowních, jakož na koho wedle jeho powolánie a stawu slušie, byly držány a skutečně zachowány; a také spo- lečně abychom o to stáli, co koncilium Basilejské má nám učiniti, aby bylo uči- něno, zdržáno a w skutku zachowáno. 2. Item dále i hned o mistra Jana Rokycanu, kterýž jest wolen k arci- biskupstwí kostela Pražského, swolili sme sie wšichni swětští i duchowní, abychme o to stáli wedle toho wolenie a podlé umluw a zápisuow ciesařowých, aby nám byl potwrzen a swěcen; a když budem mieti krále, abychom to s JM“ umluwili mezi potřebnými wěcmi, aby nám tak, jakož swrchupsáno stojí a ciesařowy umluwy a listowé swědčie, toho ráčil pomocen býti k miestu přiwesti; a my do krále i při králi, když uzříme přístup podobný poselstwím, o to jeho potwrzenie a swě- cenie máme a chcme pracowati, i jinými wěcmi k tomu potřebnými sie přičiniti. A mistr Jan již jmenowaný stojí, a státi má i chce, w poslušenstwi, wedle umluw a kompaktat na to učiněných. 3. Potom při wěcech zemských a swětských, chtiece aby nerowné a ne- snadné, což jest mezi námi, bylo srownáno, upokojeno a w poklid uwedeno, takto sme sie ustanowili a swolili: jestližeby král Albrecht učinil které zápisy nebo dánie, ježtoby to bylo ke škodě králowstwí koruny České, anebo straně té, kte- ráž jest proti JM“ byla, anebo komu z nich, ježtoby dědictwi neboli zápisuow dotýkalo sie, tehdy my to společně z swolenie jednostajného wzdwihámy, aby moci nemělo.

Strana 247
B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. 247 4. Item což jest strana straně w té wálce zbožie obholdowala aneb zuosa- zowala jeden druhému w jeho držení, aby to sobě s uobú stranů propustili a sstú- pili; kromě Trosk, o to má pan Bergow wydati přietele a Šoff druhého, a na ně mocně zaručiti bez zbawowánie. Pakliby sie ti přietelé nemohli oč smluwiti: ale mají šest pánów mezi sebú za najwyššie a mocné rozdielce wywoliti, totiž se páně Bergowowy strany tři a s Šoffowy tři. 5. It. ktož jest koliwek w tom našem roztrženi dal neb poručil aneb za- psal komu swé, buď cožkoli, listem s swědomím slušným, jakož jest w prwních wálkách bylo, aby to tůž moc mělo, jakož jest prwé ustanoweno bylo w Jihlawě, aby to týmž během šlo. A což sie měst dotýče, to podlé jich práw. 6. It. což jest jeden druhému učinil a překazil w příměří nebo w umlu- wách, abychom sobě to oprawili podlé zápisów a smluw, budto oprawcemi, neb listy, anebo smlúwami na to učiněnými. 7. It. ktožby komu cokoli swěřil, buďto zbožie, listuow, neb jiných wěcí, aby s tiem bylo wěrně a prawě učiněno jemu, anebo tomu, komuž jest poručil. 8. It. o Ciesařowé Milost máme ze spolka do Uher obeslati, a prositi o Její M, aby jí sprawedliwé učinili. A k čemužby Jejie M w Čechách sprawedliwa byla, buďto dskami nebo listy, o to sme sie ze spolka swolili, že JM" toho rádi přejem. 9. It. o wězních takto: wšichni kteříž sú zjímáni pro obecné záštie, mají ihned propuštěni býti, když sie o krále swolíme, ti kteréž w swé moci máme suobú stranů; a kterýchžbychom w swé moci neměli, o ty máme ze spolka státi, což budem moci, aby prázdni byli. A kteříž sú wězňowé zjímáni pro swá zwláštnie záštie, ježtoby to pokázati mohli, to má dobrými lidmi ohledáno býti, ktožby komu co winen byl, aby sie jemu sprawedliwé stalo; a w té mieře aby roky měli, a šacowáni nebyli. 10. It. pře páně Krušinowa s Benešem Mokrowúským a jeho ženú takto buď: na šesti pániech, kteříž w súdech sedají, mají přestati, zejména na p. z Rosenberka, na p. Alšowi ze Šternberka, na p. Hyncowi z Pirkšteina, na p. Petrowi Zwieřetickém, na p. Zbyňkowi Zajieci z Hasenburka a na p. Wilémowi ze Šwihowa; a očby sie ti dělili, tehdy se pány jinými, jenž súdie, budeli po- třebie, mají sie tázati, a z jich naučenie wypowědieti. A práwa staná mají wše- cka propuštěna býti, tak jakožby sie znowa počeli súditi, aby ani léta zadržaná, ani která wěc jiná, buď kterážkoli, jich sprawedlnosti na překážku nebyla, tak jednomu jako druhému. A což jest mezi Kunšíkem z Křiečowa a Boharyňků z Chotělic, a mezi swrchupsaným Benešem Mokrowúským a ženú jeho, na témž má býti přestáno, jakož swrchu stojí psáno. A. Č. I. 32

Strana 248
248 B. III. Sněmownj wěci České od r. 1440. 11. It. pře mezi p. Janem z Rabie a Jankowskými takto jest smluwena: jakož strana Jankowských prawí, by Ciesařowa Milost kázal práwa stawiti neb zdwihnúti p. Janowi neb jiným, proti tomu prawi strana páně Janowa, že Ciesa- řowa M' kázal práwo propustiti panu Janowi i jiným. O ten kus sme sie takto ustanowili suobú stranů: když páni najprw w lawiciech sedú, to mají páni přesú- diti a rozděliti. 12. Dále o práwa, kteráž sú po Cies. M“ wedena, o to máme my wydati jednoho a oni druhého, aby to ohledali. Pakliby sie ta dwa smluwiti nemohla, ale máme nad ty suobú stranů po dwů pánů wydati; a při čemž je ti zuostawie a o to rozdělé, na tom mají s obú stranů přestati. Pakliby z těch wydaných který w tom času umřel: ale buď jiný z kteréžkoli strany na to miesto wydán a wolen. A jestližeby sie koho takáž pře dotýkala, při témž zuostawen má býti, jakož swrchu stojí psáno. 13. It. wězně Pražské, a wyhnané a uteklé z města a z wězenie, páni Pražané ku prosbě pánów wšeho sněmu propustili sú a odpustili jim winu, a statky zuostalé wrá- tili a propustili jim ku odbytí a prodání. A ti nadepsaní wězni zjímaní, wyšlí, uteklí a wyhnaní, kteřížby chtěli aby jim statkowé zuostalí nawrácení byli, jakož swrchu- psáno stojí, mají sie zapsati panuom Pražanóm, aby proti nim nebyli a města Pražského prázdni byli, jakož přiepis na to swolený swědčí. Ale o zbožie Kněže- weského i o list wymieněno jest tak, že pan Hanuš z Kolowrat a pan Beneš Mokrowúský, s swými w tom společníky, přátely sú wydali, a pan Zbyněk Zajiec má toho a té pře najwyšší a mocný rozdielce býti. 14. It. úřady, kteříž jsú u desk zemských, poňawadž krále nemáme, ty také ze spolka stawujem a zdwiháme, až do pána a krále budúcieho, anebo obec- nieho o to swolenie. A my wšichni swrchupsaní spolu, i každý zwláště, slíbili sme a mocí míru tohoto a sjednánie slibujeme swrchu psané artikule a smlúwy wšecky i každé zwláště držeti a zachowati wěrně, cele a úplně, lest wšicku a faleš každý w tom opowrhúce. A také wšecka města, kteráž sú s námi na tomto sněmu byla, slí- bili sú podlé nás swrchupsaných wšech a s námi jednostajně, totéž wšecko což swrchu psáno stojí držeti a w celosti zachowati, i listy swé obláštnie jedno každé město pod městskú pečetí přiznáwacie k držení těch smluw dáti a položiti. A jiní páni a zemané mají též učiniti, jakož sú již teď dolepsaní učinili, a sie k držení těch wšech smluw ústně přiznali, i pečeti swé podlé nás k tomuto listu přiwěsili: totiž pan Hanuš z Koldic, Jan z Wřesowic, Tuoma z Chotèmic, Jiřík odtudž z Chotěmic a z Wlašimě. Pakliby kto těchto smluw a míru učiněného držeti ne- chtěl, takowého zastáwati obyčejem ižádným nemieníme: nébrž budeli potřebie,

Strana 249
B. III. Sněmownj wěci České od r. 1440. 249 toho máme sobě radni a pomocni proti němu býti, jako proti tomu, jenžby obecné dobré, jednotu, swornost, mír a pokoj křesťanský kazil a rušil, jemu toho žádnú měrů netrpiece. Toho wšeho na zdrženie, pewnost, potwrzenie i swědectwie my wšichni swrchupsaní pečeti sme swé wlastnie wědomě a dobrowolně přiwěsili k tomuto listu. Jenž dán a psán w Praze na sněmu obecniem, léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého, w pátek po s. Pawlu na wieru obrácenie. Poznamenánj. Na originálu zápisu tohoto, genž podnes neporušený chowá se w ar- chivu hrabat Černjnůw z Chudenic w Gindřichowě Hradci, wisj 68 pe- četj. Mezi těmito mnohé giž české nápisy magj, ku př. č. 3. »Per- tolt. z lipe.« — 5. . . . . »z pirgsteyna.« — 8. »s. girik. z kvssta- tu.« — 10. »gyndrzich. z mychalovicz.« — 13. »s. zbiniek: z hasen- burka:« — 15. »s. ian. z pernstyna.« — 17. »gyndrzich. z mycha- lovicz« (gako č. 10). — 18. »s. ian. hertv.ik. zrussinow.« — 21. »s. gyn- drzich. z strazie.« a t. d. 2. Zápis na mjr zemský krage Boleslawského. Na sgezdu kragském w Nimburce, 10 Mart. 1440. We jméno božie, amen. My Mikuláš Zajiec z Kosti, Hynce z Pirkšteina, Hašek z Walšteina, Jiřík z Kunstatu odjinud z Poděbrad, Jindřich z Wartmberka, Hynek Krušina z Lichtmburka, Jiřík z Dubé a z Wismburka, Petr ze Zwieřetic, Jindřich z Michalowic, Heník z Walštyna, Jan ze Štěpanic, Jan ze Smiřic, Bohuše z Fricštyna, Jan ze Skály, Mikuláš Sokol z Lamberka, Chwal Berka z Dubé, Jan z Kunwaldu, Jindřich Berka z Dubé, Hynek Berka z Dubé, Hynek z Dubé a z Deštna, Petr Čauch z Nawarowa, Bohuněk z Klinštyna, Jan z Mochowa, Jan z Liblic, Jan z Bezdědic, Jan Semečka z Semčic, Smil z Brodec, Pešík ze Struh, Matesko z Záhořie, Rameš ze Hrádku, Jan Sekretář z Kostelce, Mstidruh ze Chlumu, Ješek z Hórek, Bohuše z Řepína, Zdeněk z Lůčímě, Petr Šitka z Wrchlabie, Fricek z Harasowa, Milota ze Hrušowa, Hanek ze Sliwna, Jaroš ze Chlumu, Jan ze Wšechlap, Homut z Bosyně, Sigmund ze Smojna, Oldřich z Rohatec, Za- chařík ze Sliwna, Petřík ze Sliwna, Jan z Košátek, Leksa ze Sliwna, Sigmund ze Sliwna, Jan z Bezna, Stibor z Bezna, Petrle z Bezna, Mikuláš Krabice, Jan Lačnowec ze Wtelna, Wich ze Wtelna, Jiřík z Tapné, Mikuláš z Woděrad, Pro- kop ze Wšelis, Mikeš Dowole ze Wšelis, Waněk zé Hrušowa, Ješek ze Chrwatec, Kuneš z Petrowic, Waněk z Wrabie, Jarda z Ujezdce, Waněk ze Chlumu, Wanek z Odic, Epik z Klenice, Ješek z Zábrdowic, Náček z Čilče, Jan Tlamík z Bra- tronic, Jan Náwara z Semčic, Jindřich z Harasowa, Jan z Dúbrawan, Chwalik ze Mšena, Krasek z Pěčic, Bernart z Rajsic, Petřík ze Wtelna, Mutina ze Chlumu, 32 *

Strana 250
250 B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. Bohuslaw z Budčewsi, Jan Lačnowec ze Wšechlap, Jan z Hawraně, Tupec z Me- čieře, Petr z Újezdce, Žich z Sedlce, Witek z Wésky, Mikuláš z Luže, Diwiš z Nyněchowa, Beneš z Nyněchowa, Jirgl z Liběchowa, Wršek z Uhelnice, Diwiš z Obrobec, Jan ze Wšetat, Smil z Nedomnic, Ondráček ze Hlawna, Řimek z Cečelic, Zbyněk Kabát z Ujkowic, Jan Blekta z Dětinic, Fricek ze Stakor, Karel z Jiekwe, Jaroš ze Stranowa, Janek z Cetně, Witek ze Chwistonos, Kra- slice z Kunratic, purkmistr, konšelé, starší i wšecka obec města Nimburského nad Labem: Wyznáwámy tiemto listem zjewně předewšemi lidmi, že widúce a zname- najíce mnohé a přieliš škodliwé záhuby a škody w králowstwí Českém a zwláště w našem kraji Boleslawském, ježto sie nás tu najwiece dotýče: protož toho litost weliků majíce, učinili sme sněm kraje našeho Boleslawského nynie w městě Nim- burce, chtiece aby takowé wěci dobrému obecnému škodliwé, tudiež i našemu, staweny a ukroceny byly i konečně přestaly w kraji našem, a pokoj a jednota aby mezi námi zachowána a držána byla. 1. Najprwé swolili sme sie jednostajně a mocí zápisu tohoto swolujem, chtiece tomu i též z jednostajné wóle twrdiece wšickni, aby mír a smlúwy nynie w Praze na welikém sněmu před Hromnicemi učiněné odewšech nás, jakož na koho wedlé jeho powolánie a stawu slušie, byly držány a zachowány we wšech kusiech swých, což božského, duchownieho i swětského zawazují. A ktož by nám je ru- šiti chtěl a držeti jich nechtěl, na takowého a na také máme sobě wšickni po- mocni býti. 2. It. swolili smy sie, abychom wšickni jednostajně napřed sami w sobě a mezi sebú pokoj a jednotu jměli a zachowali, a kdežby potřebie bylo, sobě wěrně a prawě pomáhali na wšecky násilníky, žháře, lúpežníky, zloděje, bezprawníky, i obecně na wšecky zlé a neřádné lidi, kteříž by tento náš kraj Boleslawský spo- lečně nebo koho zwláště w něm hubili nebo hubiti chtěli, anebo ktožby takowé zlé lidi chowali, neb jim kterakkoli pomoc činili neb je fedrowali, neb jich newy- dali k rozkázaní hajtmanuow dole psaných a jich raddy: tehda máme na ně a na jich zbožie a na jich statky sáhnúti, jakožto na zhůbce zemské a zloděje, podlé rozkázanie hajtmanuow dolepsaných a raddy jim ku pomoci přidané. Tak ktožby- koliwek sie čeho nepoctiwého a neřádného dopustil po tomto našem spojení a usta- nowení tohoto řádu, a hajtmané s raddú jim přidanú pro tu winu jej wypowěděli nebo wypowěděti kázali: takowý aby we wšem kraji našem Boleslawském na hra- diech, na twrzech a městech, w městečkách hrazených i nehrazených i we wsech ani nikdiež jinde trpien a chowán nebyl. Pakliby kto jinák učinil, nad takowým aby bez milosti pomštěno bylo jako nad zhůbcí zemským a kraje našeho.

Strana 251
B. III. Sněmownj wěci Českéo r. 1440. 251 3. A na ty na wšecky wěci swrchu i dole w tomto zápisu popsané wy- brali sme sobě a jednostajně swolili: urozeného pána, pana Jiříka z Kunstatu od- jinud z Poděbrad, a statečného pana Jana ze Smiřic hajtmany; přidawše jim k radě, urozené: pana Petra ze Zwieřetic, pana Chwala Berku z Dubé; a sta- tečné: pana Mikuláše Sokola z Lamberka, Pešíka ze Struh; a slowútné: Jana z Mochowa, Jana Lapačku ze Sukorad, Ramše ze Hrádku a Ješka z Horek; jim plnú moc nad sebú i nade wšemi našimi dáwajíc, a jich poslušni slibujíce býti wedlé zápisu tohoto, we wšem, což nám s raddú jim přidanú učiniti káži, ježto by sie dotýkalo obrany a upokojenie kraje našeho a dobrého obecnieho a pocti- wého koruny České. Kteřížto rádce již jmenowani ke wšemu, což swrchu i dole psáno stojí, pod přísahú raditi mají a dlužni jsú wěrně a prawě, pro přiezeň ani pro nepřiezeň, ani pro které dary a zisky jinák nečiniece. A očežby sie koliwěk hajtmané swrchupsaní, nebo jiní, kteřížby w ty časy byli, s námi swrchupsanými pány, rytieři, zemany a městy pro obecné dobré a upokojenie našeho kraje chtěli pokusiti, aby to podlé rady těch rádcí učiněno a jednáno bylo. Pakliby který umřel z nich: tehdy jiní žiwi zuostalí mají moc jiného hodného na jeho miesto woliti a postawiti s wolí hajtmanuow swrchupsaných. Tíž také rádce, kolikrátž- bykoli toho potřebie bylo a od hajtmanuow napomanuti budú a obesláni, i hned sie sjeti mají a raditi, jakož sú slíbili. A jestližeby sie hajtman který kraji tomu a obci nelíbil, nad nímž jest ustawen a wolen, anebo s tohoto swěta sšel: tehda jiný s wolí kraje toho a obce má wolen býti od obce tohoto našeho zjednánie a swolenie hodný, ježtoby sie tomu kraji a obci hodil, bez pohoršenie tohoto zá- pisu. Neb tento zápis aby proto wždy w swej moci předsie stál a trwal tak jakož swědčí, ačby i hajtman změněn byl, doněwadž by jiný zápis miesto tohoto w táž slowa obnowen a dokonán nebyl. Také jestližeby hajtmané wolení, jakož swrchu- psáno stojí, s raddů jim přidanú požádali kterých pánuow, rytieřuow, panoší nebo měst k radě pro obecné dobré tohoto kraje: tehda oni k jich žádosti mají býti a přijeti, anebo miesto sebe poslati panoši dobře urozeného, nebo jiné lidi k tomu hodné s plnú mocí, ježto by sie k radě hodili. Pakliby kteří swéwolně neb ne- tbanliwě toho učiniti nechtěli a nebo netbali, a obesláni jsúc k takowému do- brému potřebnému a obecnému nepřijeli: na takowé, jakožto na neposlušné, wšickni spolu sáhnúti mámy obyčejem takowým, jakožby hajtmané s raddů jim přidanů rozkázali; lečby toho nepřijetie byla příčina hodná a slušná, ježtoby hajtmané i s raddú mohli za to w prawdě přijjeti a toho pochwáliti. 4. It. swolili sme sie, aby žádný na druhého mocí nesahal, ani jemu od- powiedal. Ale bylliby kto komu co winowat, aby sebe práwem a řádem hledali, jakož na koho slušie, na to wysazeným, ktož k kterému práwu přísedí, anebo před hajtmany a raddú jim přidanů. A což hajtmané s raddú sobě přidanů neb

Strana 252
252 B. III. Sněmownj wěct České. od r. 1440. některými z nich wypowědie a rozkáží, na tom aby přestáno bylo, tak aby sie bezprawie w tomto kraji ižádnému nedálo. 5. It. swolili sme sie, aby lúpežowé na silniciech nebo jinde kdekoliwěk chudým lidem na jich dielech stawowáni byli, takowým obyčejem: komužby sie to koliwěk dálo a pokřik učiněn byl, toho kraje wšickni aby takowého zloděje honili až na miesto. A jestližeby kde puštěni byli, mají wydáni býti; pakliby jich kto wydati nechtěl, k takowému má býti hledieno pomstů, jako k těm zlodějiem, kteřížby tu škodu učinili. 6. It. swolili sme sie, aby w našem kraji silnice wšecky swobodně šly, a žádný aby kupcóm a formanóm nepřekážel. 7. It. swolili sme sie, aby žádný w kraji našem ohně nepůštěl zjewně ani tajně. Pakliby na koho zwěděno bylo, žeby komu spálil, aneb od sebe páliti do- pustil, na takowého sobě wšickni ze spolka pomoci mámy, a pomstiti nad ním jako na žháře slušie. 8. It. swolili sme sie, aby mince falešné wšelikteraké w kraji našem dě- lány nebyly. Pakliby je kto dèlal, anebo u sebe aneb pod sebú dèlati dopustil, nad takowým má pomštěno býti, jako nad falešníkem a rušitelem dobrého obecnieho. 9. It. swolili sme sie, jestližeby potřebie bylo, aby pole zdwiženo bylo a uděláno, a hajtmanuom a raddě sie to za podobné zdálo: tehda když den jmenují a miesto položie, k tomu miestu aby táhli wšickni bez odpory i beze wšech wý- mluw, každý wedlé moci a dostatečnosti swé, bez záhuby lidské, lečby jim kde hajtmané a radda rozkázali a dopustili na koho pro neposlušenstwie. A na poli jsúc, kamž a kterak hajtmané a radda rozkáží, aby taženo bylo a tak učiněno. 10. It. swolili sme sie, aby každý pán, rytieř, panoše, zeměnín i město, i každý ktož co swobodného na zemi w kraji našem má, kterýž w tomto zápisu napsán nenie, ten aby k tomu ke wšemu, což jest w tomto listu psáno, w jednom měsieci pořád zběhlém od dánie tohotu listu přistúpil a pečet swů přiwěsil, i po- mocen byl toho wšeho řádu. Pakliby kto z toho kraje Boleslawského k tomu řádu a swolení přistúpiti a swé pečeti přiwěsiti nechtěl: toho, jakožto nepřietele i protiwníka našeho kraje a pomocníka zlých lidí, my wšickni swrchupsani páni, rytieři, panoše a města i wšecka obec toho kraje Boleslawského mezi sebú trpěti nemáme, než máme sie jím a jeho zbožím žiwiti, a to zbožie na obecné dobré našeho kraje Boleslawského obrátiti, podlé rozkázanie hajtmanuow a raddy jim přidané. A kdyžby které zbožie dobyto bylo na protiwníciech tohoto našeho za- wázanie, w to jisté zbožie mají sie uwázati hajtmané s raddú jim přidanú, a to držeti tak dlúho, dokudž tento lantfrid trwá. A wězni, ačby kteří jati byli w tej chwíli, o ty zespolka máme státi, a tiem zbožím mají býti wyprawowáni podlé rozkázanie hajtmanuow a raddy jim přidané. Pakliby w tom času, doněwadž tento

Strana 253
B. III. Sněmownj wěci Ceské od r. 1440. 253 lantfrid trwá, ižádný znás jat nebyl: tehda to zbožie po wyjití lantfridu má spad- núti na Králowu Milost, jakožto panským súdem odsůzené, takowě, aby sie stalo tomu lantfridu od Králowy Milosti sprawedliwé o jich náklady a škody, cožby to zbožie postihnuti mohlo, wedle rady hajtmanuow toho kraje a té raddy jim přidané. Než twrz budeli která dobyta, nebo hrad, nebo město, s tů a s tiem má naloženo býti wedlé rozkázanie swrchupsaných hajtmanuow a raddy jim přidané. 11. It. jestližeby kto jat byl, jsa poslán ode panuow hajtmanuow a raddy jim pridané pro obecnie dobré kraje toho, že máme jej wyprawiti podlé jeho jměnie bez jeho škody. A jestližeby kteří swéwolně brali kde w kraji, a ti nebo jiní kteříž najblíž sedie je honili a buoh neuchowal kterého poraženie: ti také mají wypraweni býti bez jich škody, každý podlé swého jměnie. 12. It. jestližeby bylo vpadeno w který hrad, twrz, aneb město aneb posádku: tehdy ti, kteříž najblíž sedie, mají i hned je obehnati, a pány hajtmany obeslati a jiné k tomu, a tu trwati až do dobytie; a toho dobudúc, tomu komuž vpadeno, to zasie jemu wrátiti, a nad těmi pomstu hodnu učiniti. 13. It. aby žádný nekupowal braného ani kradeného. Pakliby kto kupo- wal a shledáno bylo, aby swé ztratil, a to aby zasie wráceno bylo, komuž po- bráno, bez úplatku. 14. It. aby nebylo bráno ani škozeno w těch zemiech a krajinách, kteréž k této koruně přislušejí, obyčejem nižádným. A jestližeby kto z těch zemí neb krajin byl nám komu co winowat, takowý aneb takowí mají obesláni býti od hajt- manuow, aby před nimi stáli a před raddů jim přidanú; a tu před nimi prawi býti mají, a podlé jich rozkázanie učiniti. 15. A těchto wšech wěcí společně swrchu i dolepsaných, i každé zwláště, i jiných, ježto by sie hajtmanuom a raddě zdály podobné a slušné, k obraně a k upokojení kraje našeho, a k obecnému dobrému a poctiwému koruny České, my wšickni swrchupsaní páni, rytieři, zemané a města společně, i každý zwláště, máme a slibujem poslušni býti, je wésti a držeti i skutečně plniti a pomáhati wěrně a prawě, pod wěru a ctí naší, jako dobří lidé, wedlé těch spisuow a té jednoty, kterůž smy mezi sebú učinili, i pod ztracením našich práw a swobod, i zbožie, kteréžbychom koli měli w těch krajích. Tak aby ta wzdy jednota a za- wázanie mohlo tiem lépe zdržáno a zachowáno býti, a žádným obyčejem aby ru- šeno býti mezi námi nemohlo. Ačby pak kto chtěl swéwolně a wýtržně tomu kte- rýmkoli obyčejem na překážku býti, anebo k tomu neswoliti: proto toto swolenie a zápis též práwo i moc jmieti má, jakoby sie tu wšickni sjeli a jednostajně swo- lili. A ti, kteříž swéwolně w tomto zápisu s námi a wedlé nás z kraje našeho nebudú, ti aby zbožie swá ztratili, kterážbykoli mezi námi jměli, a k nim zasie wěčně aby nebyli nawráceni, ani jich děti: ale aby na ně bylo sáhnuto s roz-

Strana 254
254 B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. kázaním hajtmanuow swrchupsaných a raddy jim přidané, jako na swéwolné, zlé, neřádné lidi a zhůbce kraje našeho i jiných; a k těm zbožím aby práwa wěčně nejměli, ani jich děti mezi námi. 16. A tato swrchupsaná jednota a ustawenie, tak jakož sie swrchupíše, trwati má, a w tom slibujemy jednostajně státi až do budúcieho pána a krále, kteréhož zespolka řádně a prawě přijieti máme; a po jeho korunowání ještě až za tři měsiece pořád zběhlé, tak jakož sie swrchu wypisuje. 17. Také ktožby chtěl w tuto jednotu a ustanowenie k nám přistúpiti, ježtoby jméno jeho napsáno nebylo w tomto listu, ten má list swój otewřený s swú pečeti w moc hajtmanuom a raddě jim přidané položiti tiem obyčejem, jakož jest přiepis na to wydán; přiznáwaje sie, že w tej jednotě a ustawení podlé nás stojí. A to má tak mocno býti, jakoby jméno jeho w tomto listu bylo napsáno. 18. Také jestližeby která pečet nedošla k tomuto listu toho, ježto jméno jeho jest napsáno w tomto listu, to tomuto listu a zjednání nemá nic škodno býti. Než proto tento list a zápis aby plnů moc i práwo měl, obdržal i za- chowal we wšech wěcech i artikulech nahořepsaných, jakoby wšecky pečeti při něm byly. Toho wšeho na potwrzenie a na zdrženie i na swědomie, my wšichni swrchupsaní páni, rytieři, zemané, purkmistr, konšelé, starší i wšecka obec města Nimburského, swé pečeti wlastnie wědomě a dobrowolně kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán léta po narozenie syna božieho po tisíci po čtyřech stech létech čtyřidcátého léta, w Nimburce, na sněmu obecniem kraje nadepsaného, ten úterý po družbadlnej neděli. 3. Zápis na mjr zemský čtyr spogených kragůw, Kauřimského, Čáslawského, Chrudim- ského a Hradeckého. W Cáslawi na sgezdu, 17 Mart. 1440. We jméno božie, amen. My Hynce z Pirkšteina a z Rataj, Jiřík z Wism- burka, Aleš ze Šternberka a z Holic, Jiřík z Kunstatu, Hašek z Walšteina, Hynek Krušina z Kumburka, Anna z Oswětína, seděním na Kladště, Anna z Koldic, se- děním na Frankšteině, Hynek z Črwenéhory, Aleš starší a Aleš mladší z Rism- burka, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan z Potšteina, Arnošt z Črnčic, Jan mladši z Richnowa, Jan Hertwik z Rúsinowa, Jetřich z Miletínka, Bohuše z Postupic, Mikuláš Trčka z Lipy, Waněk z Miletínka, Jan ze Sútic, kněz Bedřich ze Stráž- nice, Tristram z Barchowa, Mikuláš starší a Mikuláš mladší z Ledče, Diwiš z Košm- berka, Jan Pardus z Wratkowa, Jan z Weselice, Hawel z Drewenice, Rinart

Strana 255
B. III. Sněmownj wěci Ceské r. 1440. 255 ze Hradenina, Jan Sádlo z Kostelce, Jan z Adršpachu, Waněk z Pecky, Zdeněk z Postupic, Purkhart ze Zbraslawic, Habart z Lomnice, Diwiš ze Chlumu, Beneš ze Chlumu, Arnošt z Leskowce, Zbyněk z Soběšina, Jan z Šelmberka, Matèj Holec z Nemošic, Jan, Čeněk a Waněk bratřie z Šárowa, Mikuláš z Brloha, Jan Hroch z Mezilesic, Příbek z Březowic, Waněk z Zumburka, Jan Talafús z Ostrowa, Wawřinec z Kunětic, Jan z Mrače, Jan Horyna z Honbic, Jan z Bošína, Bužek z Holišowic, Mikuláš ze Swoyšic, Jan z Pobiezowic, Diwis z Pobiezowic, Witek z Talmberka, Jan z Dobréhopole, Bořita ze Swinčan, Bohuněk ze Swinčan, Hawel ze Seslawec, Martin z Bořic, Mikuláš ze Seslawec, Janek a Waněk ze Seslawec, Mikeš z Raskowic, Jan z Třibřic (sic), Jan z Ejwanowic, Pawel z Kozojed, Ja- kůbek z Rosic, Ondřej z Mezilesic, Martin z Raskowic, Jan z Jenišowic, Jan z Duban, Wilém z Rabštynka, Beneš a Wilém ze Srbec, Jindřich z Březowic, Aleš z Bietowan, Jetřich z Žestok, Jiřík z Blata, Ondřej z Oseka, Michal z Orlé, Jan Slon ze Seslawic, Jan z Dolan, Waněk z Wlčňowa, Michalek z Přerostlého, Jeník z Mečkowa, Kříž z Pauchobrad, Alexij z Litowic, Waněk z Cankowic, Jiřík, Mareš a Jan bratřie ze Škrowada, Petr z Mezilesic, Jan z Nabočan, Jan Šilhawý z Lukawice, Janek z Lukawice, Waněk z Choltic, Aleš z Choltic, Beneš z Rej- hradu, Bohunek z Popkowic, Matěj z Bukowky, Litek z Rozhowic, Čepek z Hosto- wic, Procek ze Hřiebojed, Čeněk ze Štětína, Wítek ze Zálabie, Mikuláš z Kozo- jed, Filipek ze Swinčan, Jan z Bozkowic, Bohunek z Holišowic, Ludwik z Ostrowa, Petr Habrowec z Kočije, Jan ze Dwekačowic, Wanèk, Mikeš, Ondřej ze Dwe- kačowic, Jan z Hostowic, Petr, Čeněk ze Škrowada, Holub z Prachotic, Sla- šek ze Slatiňan, Jan z Brloha, Adam z Libanic, Petr ze Swojšic, Jan z Před- bořic, Jan z Dobřikowa, Jindřich z Hostowic, Jan z Dobřikowa a z Tèchlowic, Jan z Čepe, Hynek a Stach z Malejowa, Jiřík z Měnína, Mates z Dorflíka, Kuba z Jenišowic, Jan z Seči, Jan z Mrdic, Bohuše z Žestok, Heník ze Spačowa, Jan z Jestřebce, Jan z Lochynic, Janek z Cankowic, Wanek ze Lhoty, Mikuláš z Na- bočan, Čidlina, Pech a Mikuláš z Lazec, Mikeš z Libchawy, Smil z Libchawy, Lukowec ze Chrastu, Petr ze Swinčan, Janda z Jenkowic, Štiastný z Ledeč, Jaroš z Bezděkowa, Jan z Dřienic, Bartoš z Kočieho, Michek z Rosoch. Item z Kúřimska: Prokop a Bernart z Zásmuk, Rudolt z Ziešowa, Jan z Pře- bož, Hroch ze Střemlic, Děpolt z Wlksic, Mrakeš z Božejowic, Kuneš z Olbra- mowic, Mikuláš z Soběhrd, Jan z Tatúnowic, Zdeněk Hlušec ze Lhoty, Bažek z Nebowid, Mikeš ze Lhoty, Janek z Popowic, Ondřej z Dubé, Jan z Konojed, Swatomir z Březie, Jan z Chotišan, Zachař z Ostrowa, Swatomir z Hermanic, Jan Buwol z Radonic, Petr Kule z Wěřic, Hrd z Wlčkowic, Jan z Petrupimě, Tomáš Alder z Lošan, Sigmund Piešek z Radenina, Mikuláš z Bečwar z Mladých, Wanèk ze Hranic, Mikuláš z Kladerub, Milek ze Solopisk, Diwiš z Ledeč, Mikuláš z Ostředka, 33 A. Č. I.

Strana 256
256 B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. Aleš z Černéhoblata, Waněk z Plchowa, Wáclaw z Poměnic, Wáclaw z Podwek, Petřík z Podhořie, Ctibor z Sedlce, Hroněk z Erchutowic, Oldřich z Otradowic, Štěch z Petrkowa, Strachota z Kralowic, Jan Žlutický z Přestupimi, Wotík z Lojdy, Hynek z Hryzela, Jindřich a Pawel z Crhynic, Jiřík z Ratěnic, Jindřich ze Chwa- lowic, Mikuláš ze Suchdola, Mikuláš z Swoyšic, Mutina z Chlumu, Jan z Mirowic, Mikeš z Lipan, Petr Beráně z Beřic, Petr z Cimburka, Mikuláš z Buchowa. Item Čáslawské: Epik z Krucinburka, Jan Chotun z Něstwějowa, Chwal z Říčan, Oldřich Močihub z Kralowic, Jan z Běstwiny, Myslibor, Aleš z Borowska, purkmistr a konšelé města Čáslawě, Ctibor ze Zruči, Jetřich z Semitěše, Wodě- rad z Sekyřic, Jan z Pobiezowic, Aleš Předborský, Slawikowec, Honěk ze Stu- dence, Gabriel ze Studence, Maletický a Heřman bratr jeho, Koza z Drhotína, Zdeněk z Morawan, Jan Tiský, Tomášek, Mareš ze Starkoče, Mikeš z Raskowic, Wáclaw ze Zbraslawic, Kawalec z Lipoltic, Jakub z Malešowa, Procek z Bačkowa(?), Wáclawek z Tupadl, Hanušek Kruh z Horek, Petr z Bydlína, Ondřej Keřský z Pawenic, Bohuslaw z Bohdánče, Waněk z Kabachowa (sic), Jan Tyništko, Zde- něk z Janowic, Jošt ze Zhoře, Jan z Wilémowiček, Prudký ze Lhoty, Tas ze Chwaletic, Waněk z Krasoňowic, Petr odtudž, Beneš ze Zbislawě, Hanušek z Třebetic, Rekordát z Přelúče, Heřman z Kozlé, Bohuslaw z Kozlé, Pešík z Se- zemic, Perkneř z Ostrowa, Benek z Dlužína, Ondřej z Wlastějowic, Sezemický Sigmund, Zdeněk z Wolsperka, Wýšek ze Sedmipan, Procek z Milošowic, Beneš z Pawlowa, Čeněk z Pobipes, Walštein ze Starkoče, Aleš ze Chlistowic, Heř- man z Bohdánče, Jindřich ze Chlistowic, Wdowa z Nelechowa, Jindřich z Lip- ničky, Bohuněk z Proseči, Konšeský Čemín, Jindřich, Litwin, Jan Močihub z Kra- lowic, Jan z Hórek, Talafús, Wrbka, Oneš z Kamenice, Mikeš z Dobréwody, Jan Kamenička, Oldřich Šad, Jan ze Studeného, Adam z Lútkowa, Zdeněk z Lukawce, Beneš z Buřenic, Kramola z Kramolína, Wicher z Kralowic, Petr Paseka, Wikéř z Jenišowic, Bolek z Kunemile, Rubáš z Martinic, Olbram, Petr ze Lhotic, Ayčan (sic) z Sulislawic, Wáclaw z Kojkowic, Jakúbek z Čejowa, Waněk z Alberowic, Wáclaw z Kochanowa, Rudolt z Ebrhartic, Jan ze Zhoře, Dobran ze Šwabinowa, Bohuše ze Šwabinowa, Záwiše a Beneš ze Sútic, Šmach z Chabieč, Hanušek z Lipé, Morawský z Stediowic, Mikuláš z Petrowic, Markwart z Wojslawic, On- dráček z Žichowic, Wácek ze Zhoře, Waněk ze Lhoty, Holub z Bystrého, Se- zema z Rochowa, Sázawec, Sboh z Šicendorfa, Petr ze Smilowa, Auditor z Žie- chowic, Waněk ze Šlechtína, Beneš z Křiwého, Žich z Kroměšína, Petr z Klu- ków, Hynek z Libenic, Hořanský, Sysel z Bykance, Naz ze Chřenowic, Anděl z Krupé, Heršík z Krasoněwic, Zdeněk z Zedplic, Janowa wdowa z Krasoněwic, Benešek ze Střieteže, Markwart z Rataj, Herman Sirotek, Jan ze Hrabišína.

Strana 257
B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. 257 Item ze Hradecka: Petr z Zachraštian, Prokop z Dohalic, Wěněk Černín z Černína, Jan z Wyšehněwic, Hynek z Rohatec, Zdenek ze Sútic, Martin z Hrádku, Bohuněk z Košic, Jira ze Sobčic, Jan z Lukawce, Hynek z Chotěwic, Jan starší z Sekyřic, Otík z Ojic, Zdeněk z Kowače, Michek z Rosoch, Jan Kaňka z Jež- kowic, Fridrich ze Střiezkowa, Wšech ze Zaječic, Braňsud z Nedabylic, Matěj z Přestawlk, Jan Hrádek ze Hrádku, Diwiš z Nedabylic, Purkart z Kopidlna, Zde- něk z Kopidlna, Sigmund Anděl z Ronowce, Jiřík z Půchobrad, Beneš z Holo- hlaw, Přech z Třemešné, Jan Quidvis z Ostrowa, Waněk z Owence, Fridman ze Slibowic, Kuneš ze Semina, Jindřich ze Hněwčewsi, Hašek z Lukawce, Matiáš řečený Engliš, Jan z Poličan, Jan ze Chwalkowic, Mikuláš z Nowéwsi, Jan Dietě z Weselice, Hynek z Weselice, Jan z Ratibořic, Petřík z Tosowa, Jan Čelák ze Třtice, Prokop z Zaluněwa, Mikuláš Koloděj ze Skalice, Jetřich odtudž, Šalda z Črnošic, Jan ze Skalky, Petr z Bezděkowa, Wýšek z Weselice seděním w Dů- brawici, Kašpar z Lopúče, Petr z Neznašowa oc., páni, rytieři, panoše, zemané a města krajów Kúřimského, Čáslawského, Chrudimského, Hradeckého: Wyznáwáme tiemto listem zjewně předewšemi, kdež čten nebo slyšán bude: že widúce a znamenajíce mnohé a přieliš škodliwé záhuby a škody w králowstwi Českém, a zwláště w krajích našich, ježto sie to nás tu najwiece dotýče: protož toho lítost weliků majíce, učinili sme Sněm krajów našich nynie w městě Čáslawi, chtiece aby takowé wěci dobrému obecniemu škodliwé, tudiež i našemu, staweny a ukroceny byly a konečně aby přestaly w našich krajích, a pokoj a jednota aby mezi námi zachowána a držána byla. 1. Najprwé sme sie swolili jednostajně a mocí zápisu tohoto swolujeme, chtiece tomu a z jednostajné wóle to wšichni twrdiece: aby mír a smlúwy nynie w Praze na welikém sněmu před Hromnicemi učiněné odewšech nás, jakož na koho wedlé jeho powolánie a stawu slušie, byly držány a zachowány we wšech kusiech swých, což božského, duchownieho i swětského zawierají. A ktožby nám je rušiti chtěl a držeti nechtěl, na takowého a na takowé máme i slibujeme sobě wšickni pomocni býti. 2. It. swolili sme sie, abychom wšichni jednostajně napřed sami w sobě a mezi sebů pokoj a jednotu měli a zachowali, a kdežby potřebie bylo, sobě wěrně a prawě pomáhali na wšecky násilníky, žháře, lúpežníky, zloděje, bezpráw- níky i obecně na wšecky zlé a neřádné lidi, kteřížby tyto kraje swrchupsané naše společně nebo koho zwláštně w nich hubili nebo hubiti chtěli, aneb ktožby ta- kowé lidi zlé a neřádné chowali neb jim kterakkoli pomoc činili, neb je fedro- wali w kterém kraji, aneb že by jich newydali k rozkázaní hajtmana dolepsaného a jeho raddy, tehda máme na ně i na jich statky a zbožie sáhnúti, jakožto na 33 *

Strana 258
258 B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. zhůbce zemské a zloděje, podlé rozkázanie hajtmana dolepsaného a jeho raddy, jemu ku pomoci přidané. 3. It. swolili sme sie, ktožby sie koliwěk čeho nepoctiwého a neřádného dopustil po tomto našem ustanoweni a zjednání tohoto řádu, a toho po napoma- nutí hauptmanowu nebo raddy jeho oprawiti nechtěl nebo nedbal, tak jakožby oni rozkázali, a hauptman s raddů přidanú sobě pro tu winu jej wypowěděl nebo wypowěděti kázal: takowý aby we wšech krajích našich swrchupsaných na hra- diech, na twrzech, na posádkách, ani w městech, ani w městečkách, w hrazených i newhrazených, i we wsech, ani nikdiež trpien a chowán nebyl. Pakliby kde- koli zastižen byl, tu aby práwem byl zastawen a ku práwu nebo u wazbu hajt- manowu wydán a wzat byl. A žádný aby proti tomu obyčejem nižádným neod- pieral ani odmlúwal: nébrž byloliby toho potřebie, na takowého aby wšichni po- mohli, ktožby k tomu požádáni byli. Pakliby kto jinák učinil, nad takowým aby pomštěno bylo bez milosti, jako nad zhúbcí našich krajew a zemským. 4. It. na ty na wšecky wěci swrchu i dole w tomto zápisu popsané, wy- brali sme sobě a jednostajně swolili hauptmany nad sebú, urozené, statečné a slowútné pány, pana Hynce z Pirkšteina a z Rataj, pana Jana Hertwika z Rúsi- nowa, pana Dětřicha z Miletínka seděním na Kunětické hoře, pana Bohuši z Po- stupic seděním na Litomyšli. Jmenowitě k krají Kúřimskému urozeného pana Hynci z Pirkšteyna, anebo miesto něho pana Jana Čabelického ze Sútic, jemu tůž také plnú moc dáwajíce we wšech wěcech swrchu i dole psaných. A kraji Čáslawskému statečného pana Jana Hertwika z Rúsinowa. A kraji Chrudimskému pana Bohuši z Postupic. A kraji Hradeckému pana Jetřicha z Miletínka. Přidawše jednomu každému z nich k raddě z týchž krajiew jim příslušných a přiležících urozené, statečné, slowútné i opatrné: k kraji Kúřimskému pana Jana Zajimače z Kunstatu, kněze Bedřicha ze Strážnice, Jana Sádlo z Kostelce, Oldřicha Moči- huba z Kralowic, Rinarta ze Hradenína a dwa měštěníny, jednoho z Brodu a dru- hého z Kúřimě. A kraji Čáslawskému: pana Mikuláše Trčka, pana Mikuláše mlad- šieho z Ledče, pana Jana Chotúně, Epika z Krucemburka, a dwa mèšťany, je- dnoho z Hory a druhého z Čáslawě. A kraji Chrudimskému: pana Waňka z Mile- tinka, Tristrama z Barchowa, Jana Pardusa z Wratkowa, Diwiše z Košmberka. A kraji Hradeckému: pana Arnošta z Črnčic, Jana z Weselice, Hawlíka z Dřewe- nice, Sigmunda Anděla z Ronowce: jim plnu moc nad sebú i nadewšemi našimi dáwajíc a jich poslušni slibujíce býti podlé zápisu tohoto we wšem, což nám kte- rému kraji hajtman wolený a jmenowaný toho kraje s přidanú sobě radú učiniti rozkáže, ježtoby se dotýkalo obrany a upokojenie krajów našich a dobrého obec- ného a poctiwého koruny české. Než proto ti hauptmané swrchupsani sami mezi sebů i s námi s kraji nadepsanými děliti sie a roztrhati swéwolně w ničemž nemáme;

Strana 259
B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. 259 ačby sie kdy i přihodilo, žeby jednostajná příhoda krajów dwů nebo tří nebo wšech čtyř přihodila sie jednoho času, tak žeby w jednom kraji někde bylo po- třebie posádky některé obehnati, a w druhém nebo třetím nebo čtwrtém kraji též: proto abychom sie my krajowé nedělili a neroztrhali, ani hauptmané swrchu- psaní; než cožby s tiem mělo učiněno býti, aby činěno bylo s hauptmanuow wšech wuolí a radú jim přidanů. A w tom žádný hauptman ani radda nemají swých zwláštních wěcí toliko hleděti a swého kraje: než těch napřed, ježtoby najpotřebnější byli, to aby s swů raddu opatřiece, i napřed ty jednali, žádných w to zwláštností a forteluow newmietajíce, pod swů wěrú a přísahú, ani nákla- duow swých litujíce. Buďto žeby do některého kraje bylo wiece lidí nebo ná- kladuow potřebie, to aby wše opatřili a rozměřili pod přísahú upřiemně, wěrně a prawě. A budeli potřebie, aby poslali z jednoho kraje ku posilnění do druhého kraje, cožby sie jim slušné a podobné zdálo, lidi rozděliece. 5. It. jestližeby kterého pána, rytieře, panoše, zeměnína nebo města které zbožie k jinému kraji přisedělo, než on sám: tehdá to zbožie, jakož na ně ná- leží, má podlé toho kraje wniknůti a trpěti, k čemužby jeho podlé jiných potře- bowali, na pána sie swého neodwoláwaje; lečby tato příčina byla, žeby pán toho kraje na pole wytrhl a tomu kraji ku pomoci táhl, tehda to zbožie na pole má sie k němu jakožto ku pánu swému přiwinúti a jeho síe držeti, doněwadžby w tom kraji polem ležal. 6. It. swolili sme sie, očežby sie koliwěk hauptmané swrchupsaní, nebo jiní kteřížby w ty časy byli, s námi s pány, rytieři, zemany a městy, pro obecné do- bré a upokojenie našich krajów chtěli pokusiti, aby to podlé rady těch rádcí při- daných učiněno a jednáno bylo. Pakliby který umřel z té raddy: tehda jiní žiwi zostalí mají moc jiného na miesto jeho hodného woliti a postawiti s wuolí hajt- mana swrchupsaného. 7. It. aby tíž rádce, kolikrátžby toho koli potřebie bylo a od hauptmana napomanuti budú a obesláni, i hned sie sjeti mají a raditi, jakož sú slibili. 8. It. jestližeby sie hauptman který kraji tomu a obci nelíbil, nad nimiž jest ustanowen a wolen, anebo žeby s swěta tohoto sšel: tehda jiný s wolí toho kraje a obce má wolen býti od obce tohoto našeho sjednánie a swolenie, kterýžby sie tomu kraji hodil, bez pohoršenie tohoto zápisu. Než tento zápis aby proto wždy we swé moci stál a trwal, tak jakož swědčí, ačby i hauptman změněn byl, doněwadžby jiný zápis miesto tohoto w táž slowa obnowen a dokonán nebyl. 9. It. jestližeby hauptmané swrchupsaní s raddú jim přidanu požádali k ra- dě kterých panuow, rytieruow, zeman nebo měst swého kraje pro obecné dobré: tehda oni k jich žádosti a obeslání mají býti a přijeti, anebo miesto sebe poslati panoši dobře urozeného, anebo jiné lidi k tomu hodné s plnú mocí, ježtoby sie

Strana 260
260 B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. k raddě hodili. Pakliby toho kteří swéwolně nebo netbanliwě učiniti nechtěli a netbali, a obesláni jsúce k takowému dobrému obecniemu potřebnému nepřijeli nebo neposlali: na takowé, jakožto na neposlušné wšichni sáhnuti máme obyčejem takowým, jakožby nám hajtman s přidanů jemu raddů rozkázali. Lečby toho ne- přijetie byla příčina hodná a slušná, ježtoby hajtman i s raddú za to mohli w prawdě přijieti a toho pochwáliti. 10. It. aby žádný jeden na druhého mocí nesahal, ani jemu odpowiedal, ani naň strahowal. Ale bylliby kto komu co winowat, aby sebe práwem a řádem hleděli, jakož na koho slušie, na to wysazeným, ktož k kterému práwu přisedi; anebo před hajtmanem toho kraje s raddú jemu přidanů. A což hajtman s raddů přidanů sobě nebo s některými z nich wypowie a rozkáže, na tom aby bylo pře- stáno, tak aby sie bezprawie w krajích našich žádnému nedálo. Pakliby také kte- rému hajtmanu, nebo komu z té raddy, kto winu kterú dal: tehda ten hajtman, neb ten z té raddy, komuž sie wina dá, mají na práwě přestati, k kterému při- slušejí, anebo na tej raddě přidanej, jako jiný zápisník, jinák sie žádný newy- mlúwaje. 11. It. aby wšichni lúpežowé na silniciech aneb jinde kdekoliwěk chu- dým lidem na jich diele stawowáni byli, obyčejem takowým: komužby sie to koli dálo a pokřik učiněn byl, toho kraje wšichni aby takowé zloděje honili až na miesto. A jestližeby kde puštěni byli, mají wydáni býti; pakliby jich kto wydati nechtěl, k takowému hledieno má býti pomstů, jako k těm zlodějóm, kteříž sú tu škodu učinili. 12. It. aby w našich krajích silnice wšecky swobodně šly, a žádný aby kupcóm a formanóm nepřekážel. 13. It. aby žádný w krajích našich ohně nepůštial zjewně ani tajně. Pak- liby na koho zwěděno bylo, žeby komu spálil, neb od sebe páliti dopustil: na takowého sobě wšichni zespolka pomoci máme a pomstiti nad nim, jako na žháře slušie. 14. It. aby mince falešné wšelikteraké w našich krajích dělány nebyly. Pakliby je kto dělal, anebo u sebe neb pod sebu dělati dopustil, nad takowým má pomštěno býti, jako nad falešníkem a rušitelem obecnieho dobrého. 15. It. jestližeby potřebie bylo, aby pole zdwiženo a uděláno bylo, a hajtmanóm sie to a raddě za podobné zdálo: tehda když den jmenují a miesto položie, k tomu miestu aby táhli wšichni bez odpory i bezewšech wýmluw, každý podlé moci a dostatečenstwie swého, bez záhuby lidské, lečby jim kde hajtman a radda rozkázali a dopustili na koho pro neposlušenstwie; a na poli jsúce, kamž a kterak hajtmané a radda rozkáží, aby tak taženo bylo i tak činěno. Pakliby

Strana 261
B. III. Snemownj wèci České r. 1440. 261 kto moha na poli wiece mieti, i netáhl s tú mocí na pole, kterúžby slušně a hod- ně podlé jměnie swého mohl jmieti a jie dostati: to aby hajtman toho kraje s raddú swrchupsanů opatřil; a kterakž oni káží, aby sie tak stalo pod pokutů takowú, kterúž oni na to wydadie a položie. 16. It. kdyby které zbožie dobyto bylo na nepřáteléch a protiwníciech tohoto našeho zawázanie, w to jisté zbožie mají sie uwázati hajtmané s raddú jim přidanú, a to držeti tak dlúho, doněwadž tento lantfrid trwá. A wězni, kteřížby w tej chwíli zjímáni byli, o ty zespolka státi máme, a tiem zbožím mají býti wy- prawowáni podlé rozkázanie hajtmanuow a raddy jim přidané. Než twrz budeli která dobyta, neb posádka, neb město, nebo hrad, s tiem nebo s tu má naloženo býti podlé rozkázanie swrchupsaných hajtmanuow a raddy jim přidané. 17. It. jestližeby kto jat byl, jsa poslán ode panuow hajtmanuow a raddy jim přidané pro obecné dobré kraje toho, že máme jej wyprawiti bez jeho škody, podlé jměnie jeho. 18. It. jestližeby w tom času, doniž tento lantfrid trwá, ižádný z nás jat nebyl: tehda to zbožie po wyjití lantfridu má spadnuti na Králowu Milost, jakožto panským súdem odsůzené takowě, aby sie stalo tomu lantfridu od Králowy Milosti sprawedliwé o jich náklady a škody, cožby to zbožie postihnúti mohlo, podlé rady hajtmana toho a té raddy jemu přidané. 19. It. jestližeby kteří brali kde w kraji, a súsedé ti nebo jiní, kteříž najblíž přisedie, honili je, a pán Buoh neuchowal kterého poraženie: ti také mají wypraweni býti bez jich škody, každý podlé jměnie swého. 20. It. jestližeby bylo vpadeno w který hrad, twrz, město neb posádku: tehda ti, kteriž najbliž přisedie, mají hned je obehnati, a pány hajtmany obeslati, i jiné k tomu, a tu trwati až do dobytie. Pakliby kto obeslán jsa i hned bez meškánie k tomu netáhl a nepomohl: nad takowým aby pomštěno bylo pokutů ta- kowů, jakožby hajtman s přidanú raddu rozkázali. A toho dobudúc, tomu komuž vpadeno jest, to zasie jemu nawrátiti, a nad těmi pomstu hodnu učiniti. 21. It. aby žádný nekupowal braného ani kradeného. Pakliby kto kupo- wal a to shledáno bylo, ten aby swé ztratil, a to aby zasie nawráceno bylo bez úplatku, tomu, komuž jest pobráno. 22. It. swolili sme sie, abychom wšickni sebrali s lidí swých a s dědin s lanu po čtyřech gr. každý kraj pro potřebu obecní toho kraje. A s měst též, což dědin mají na zemi, a s domuow jakož oni sami mezi sebú pořiedie. A dědinníci mají s sebe dáti po polúkopí grošuow. A tu daň máme s sebe sebrati a wydati wěrně a prawě pro obecnie dobré, když hajtmané s raddú rozkáží. 23. It. aby posádek nowých w krajich našich děláno nebylo bez wuole hajtmanuow a raddy jim přidané.

Strana 262
262 B. III. Sněmownj wéci České r. 1440. 24. It. těchto wšech wěcí, i každé zwláště, swrchu i dole psaných, i ji- ných, ježtoby sie hajtmanuom a raddě nebo některým z té raddy a zwláště wětšie straně zdály hodné a slušné, k obraně a k upokojení krajuow našich, a k obec- nému dobrému a poctiwému koruny České, my swrchupsaní páni, rytieři, panoše, zemané a města, wšichni společně i každý zwláště, máme i slibujeme poslušni býti, je wésti, držeti i skutečně plniti a pomáhati wěrně a prawě, pode ctí naší a wěrů, jako dobří lidé, wedlé těch spisuow a jednoty, kterúž smy mezi sebú učinili, i pod ztracením našich práw, swobod i zbožie, kterážbychomkoli jměli w těch krajích, jestližeby jinák bylo shledáno na nás nebo na koho z nás swrchu- psaným hajtmanem a jeho raddů. Tak wždy, aby tato jednota a zawázanie mohlo tiem lépe zdržáno a zachowáno býti, a žádným obyčejem aby rušeno mezi námi býti nemohlo. Ačby pak kto swéwolně a wýtržně i chtěl tomu kterýmkoli oby- čejem na překážku (býti), anebo k tomu neswoliti: proto sjednánie toto a zápis též práwo i moc jmieti má a obdržeti, jakoby sie tu wšichni sjeli a jednostajně swolili. 25. It. ti, kteříž swéwolně w tomto zápisu wedlé nás z krajew našich nebudú, a proti zápisu a smluwám činiti budú, aby zbožie swá ztratili, kterážby- koli mezi námi měli, a k nim zasie wěčně aby nebyli nawráceni i jich děti: ale aby na ně bylo sáhnuto s rozkázaním hajtmanowým a raddy swrchupsané, jako na swéwolné, zlé a neřádné lidi a zhůbce našich krajew i jiných, a rušitele dobrého obecného. A k těm zbožím aby práwa wěčně nejměli, ani děti jich. 26. It. tato swrchupsaná jednota a ustanowenie, tak jakož sie swrchu i dole píše, má a w tom slibujeme jednostajně státi až do budúcieho pána a krále, kteréhož s boží pomocí zespolka řádně a práwě přijieti máme, a po jeho koru- nowání ještě až za tři měsiece pořád čtůce oběhlé, tak jakož sie swrchu wypisuje. 27. lt. swolili sme sie a chcem tomu, aby každý pán, rytieř, zeměnín neb město, i každý ktož co swobodného neb manstwie w krajích našich má, ktož jest k tomuto zápisu nepřiwolil a pečeti swé nepřiwěsil, ten aby k tomu ke wše- mu, což jest w tomto listu psáno, w jednom měsieci pořád oběhlém od dánie tohoto listu přistúpil, a pečet swů přiwěsil, i pomocen byl toho wšeho sjednánie a řádu. Pakliby kto z těch swrchupsaných krajew našich k tomu swolení a řádu přistúpiti a swé pečeti přiwěsiti nechtěl: toho, jakožto nepřítele swého kraje a pomocníka zlých lidí, my wšichni předepsaní páni, rytieři, zemané a města, i wšecka obec krajew nadepsaných, mezi sebú trpěti nemáme, ani jemu které swobody w našich krajích dáti: než máme sie jím a jeho zbožím žiwiti, a to zbo- žie na obecné dobré krajew našich obrátiti, podlé rozkázanie hajtmanuow a raddy jim přidané.

Strana 263
B. II. Sněmownj wěci České r. 1440. 263 28. It. ktožbykoliwek chtěl w tuto jednotu a ustanowenie k nám při- stúpiti, ježtoby jméno jeho napsáno w listu nebylo a pečet přiwěšena nebyla: ten má list swuoj otewřený s swů pečetí položiti w moc hajtmanuow a raddy jim při- dané tiem obyčejem, jakož jest přiepis na to wydán; přiznáwaje sie, že w tej jednotě a ustanowení wedlé nás stojí. A to má tak mocno býti, jakoby jméno jeho w tomto listu bylo napsáno a pečet jeho přiwěšena. 29. It. jestližeby pečet která nedošla k tomuto listu toho, ježto jméno jeho jest napsáno w tomto listu, a nebo jinak kterakkoliwek jemu poškozeno a překaženo bylo, buď kterýmžtokoliwěk obyčejem, ježtoby mohl wymyšlen kterak- koli býti, buďto na listu nebo na pečetech: to sjednání a zápisu tomuto nemá nic škodno býti; než proto list a zápis tento aby plnú moc i práwo jměl, obdržal a zachowal we wšech wěcech i artikulech nahořepsaných, jakoby wšecky pečeti při něm byly, a jakoby we wšem řádu a w celosti zachowán byl. Toho wšeho na potwrzenie a na zdrženie i na swědomie pečeti naše wlast- nie wědomě a dobrowolně přiwěsili sme k tomuto listu. Jenž jest dán w Čáslawi na sněmu, ten čtwrtek po s. Rehoři papeži, léta božieho tisícieho čtyřstého čty- řidcátého. 4. Zápis obecného sněmu o wolenj krále. W Praze, 15 Jun. 1440. We jméno božie amen. My Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce, najwyšší purkrabie Pražský, Aleš ze Šternberka jinák z Holic, Hynce z Pirkšteina odjinad z Rataj, Hynek Krušina z Šwamberka, Jiřík z Kunstatu a z Podèbrad, Jan z Rizmberka a z Rabie, Mikuláš Zajiec z Hazmburka, Hašek z Walšteina, Hanuš z Kolowrat, Petr z Wartemberka a ze Zwieřetic, Jindřich ze Stráže, Aleš z Žeberka, Boreš z Useka, Jaroslaw Plichta z Zirotína a Beneš řečený Libún z Dubé, Jan Hertwik z Rúsinowa, Jan z Smiřic, Aleš z Risenburka a z Wře- štiowa, Jetřich z Miletínka, Mikuláš z Lipy, Albrecht Běškowec z Běškowic, Jakub z Wřesowic, Wilém z Nečtin a z Koremburka, Jan Štěpanowec z Wrtba, Bohuše z Postupic, Jan Malowec z Pacowa, Oldřich Močihub z Kralowic, Wáclaw Zmrzlík ze Swejšína, Humprecht z Tasnowic, Pešík z Kunwaldu, té chwile purkmistr sta- rého města Pražského, Pawel purkmistr nowého města Pražského, Martin Kače- rowic, purkmistr Malostranský, i jiní páni, rytieři, zemané, panoše a města krá- lowstwie Českého: Oznamujem tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej uzřie, nebo čtůce uslyšie: že když z dopuštěnie božieho koruna králowstwie Českého po smrti na- A. Č. I. 34

Strana 264
264 B. III. Sněmownj wěct České r. 1440. šich králuow šťastné paměti k sirobě přišla jest, a tak země i s námi bez pána zuostala a bez krále: tehda my páni, rytieři, panoše, zemané i města téhož krá- lowstwie Českého, chtiece rádi, jakož z přirozené powinnosti k tomu sme zawá- záni, čest a dobré téhož králowstwie s pomocí boží což najdále móžeme opatřiti, a nesnází, wálek, nepokojuow i mnoho zlého chtiece sie uwarowati a wystřieci, sněm obecný a walný wšeho králowstwie Českého v Praze městě hlawniem o wo- lenie krále sobě a témuž králowstwie učiniwše a složiwše, a o to sie i skutečně sebrawše, ačkoli někaké ustrky mezi sebú o to měli sme: wšak pánu bohu dě- kujíce wšichni páni, rytieři, zemané, panoše i města králowstwie swrchupsaného na tom sme jednostajně a společně ustanowili sie a swolili, že bez úrazu a po- horšenie wšelikakého práw a swobod každého z nás, krále a pána budúcieho ze spolka woliti sobě máme. A když pána a krále, tak jakož již dotčeno jest, wo- leného zde w zemi přijatého a řádně korunowaného budeme mieti: tehda týž král a pán náš, podlé našich práw a swobod, o ty wěci, o nichž swrchu zmienka jest, má nás podlé sprawedliwosti sjednati a srownati; tak aby každý podlé swého řádu a stawu při swých práwiech a swobodách zuostawen byl. Toho wšeho na swědectwie i na potwrzenie, což swrchu psáno stojí, my wšichni swrchupsani páni, rytieři, zemané, panoše a města, pečeti sme swé wlastnie prawým naším wědomím, jménem wšeho sněmu swrchupsaného, z jednostajného wšech swolenie přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w Praze na sněmu obecném, w středu den sw. Wita, léta od narozenie syna božieho tisícého čtyř- stého čtyřidcátého. 5. Přjsaha wolitelůw. In hac forma praestiterunt juramentum electores Regis Bohemiae, quilibet in speciali: Já N. přisahám bohu, matce božie, wšem swatým, i obci wší koruny Če- ské, že w gednání a wolení krále Českého nebudu jinák raditi ani koho woliti z wuole a úmysla swého, než upřiemně, cožby bylo k chwále boži a obecnému dobrému koruny této, w tom nic nehledě strannieho, ni pro přiezeň, ni pro dary, ni pro kterýkoli užitek swuoj, ani otpierati z hněwu, nepřiezni aneb kterékoli nechuti, řádnému a k tomu hodnému, kterýžby byl k tomu nalezen zpósobný, tak daleko, jakoby najdéle rozum muoj stačiti mohl. A o těch wěcech potřebných, cožkoli bude mluweno, i o wolení krále, slibuji pod túž přísahú w tajnosti za- chowati, a obyčejem ižádným toho newynášeti, ani kterakkoli zjewowati člowěku ižádnému. Toho mi buoh pomoz i wšichni swěti a božie umučenie.

Strana 265
B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. 265 Isti vero electi sunt ad equitandum pro Rege: Dominus de Rosis, D. Men- hardus, D. Hynce Ptak, D. Jiřiko Boček, D. Jaroslaw Plichta; Joh. Smiřicky, Hertwik, Jakubek, Wencesl. Zmrzlik, Malowec; Pessiko de Kunwald alias a Stella, Paulus Jetřichonis. 6. Wěřicj list poslům od stawůw králowstwj Českého ku knjžeti Albrechtowi Bawor- skému daný. (W Praze), 29 Jun. 1440. Wysoce urozenému pánu a panu Albrechtowi z božie milosti falegrafowi z Rýna a kniežeti Baworskému, pánu nám přiezniwému: my Oldřich z Rosem- berka, Meinhart z Hradce najwyšší purkrabie Pražský, Aleš z Sterimberka odjinud z Holic, Hynce z Pirkšteina odjinud z Rataj, Hynek Krušina ze Šwamberka, Jiřík z Kunstatu a z Podèbrad, Jan z Risemberka a z Rabie, Mikuláš Zajiec z Hasem- burka, Hynek Krušina z Lichtimburka jinák z Kumburka, Zbyněk Zajiec z Hasem- burka, Hanuš z Kolowrat, Hašek z Walšteina, Petr z Wartemberka a ze Zwie- řetic, Jindřich ze Stráže, Aleš z Žeberka, Boreš z Úseka, Beneš Libuň z Dubé, Jan Hertwik z Rúsinowa, Jan ze Smiřic, Aleš z Risenburka a z Wreštiowa, Jet- řich z Miletínka, Mikuláš z Lipy, Albrecht z Běškowic, Jakub z Wřesowic, Wilém z Nečtin a z Kornburka, Jan Štěpanowec z Wrtba, Bohuše z Postupic, Jan z Kun- waldu podkomořie králewstwie Českého, Oldřich Močihub z Kralowic, Wáclaw Zmrzlík z Swejšína, Humprecht z Tasnowic, Pešík z Kunwaldu purkmistr starého, Pawel purkmistr nowého měst Pražských, Martin z Maléstrany purkmistr, Wanèk Haras z Litoměřic i z jiných měst wedlé prwépsaných nás wolenców přidani a wydaní k wolení krále a pána koruny České odewšie země králewstwie Českého: Službu naši wzkazujem Wašie Milosti, wysoce urozené knieže, a posieláme k WM“ urozené a statečné, pana Jaroslawa z Žirotína a Jana Malowce z Pacowa, spoluwolence naše, úmysla našeho wplně a docela zprawené; prosiece Wašie Wý- sosti, což oni s WM“ od nás w této mieře mluwiti budů, abyste jim wěřiti rá- čili tak úplně, jakožbychom sami osobně a ústně s WM“ mluwili. Data feria quarta in die SS. Petri et Pauli Apostolorum, anno domini Millesimo quadringente- simo quadragesimo primo (sic). (Pečetj 33 pritištěno w originálu). 34 *

Strana 266
266 B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. 7. Artikulowé podanj od stawůw králowstwj Českého knjžeti Albrechtowi Baworskému, na králowstwj wolenému. 1440, b. d. 1. Najprwé o ty čtyři artikule, o něž se jest tato země zasadila, a o to se jest smlúwa stala s koncilium Basilejským, i kompaktata smluwena a sjednána mezi zborem Basilejským a králewstwím tiemto a markrabstwím Morawským, kte- réžto držíme a držeti mieníme: žádáme, aby JM', což z kompaktat má nám od koncilium Basilejského jíti, o to státi ráčil, aby nám to šlo, a my abychme w tom zachowáni byli; a jestližeby nás kto od toho tisknúti chtěl, aby nás JM hájila a bránila, abychme ot toho tištěni nebyli. 2. It. jakož Ciesařowa Milost slawné paměti pán náš zapsal se jest nám a zemi w některých wěcech zwláštně, ježto to zápisowé jeho s majestátem šíře ukazují a swědčie: aby nám tento též učiniti ráčil, a k tomu se přičinil, aby nám to šlo, a sám nás w tom zachowal a proti každému bránil a hájil. 3. It. o mistra Rokycanu, kterýž jest wolen k arcibiskupstwí kostela Praž- ského, swolili sme se wšichni, abychom o to stáli, aby nám potwrzen byl a swě- cen, podlé umluw a zápisów ciesařowých; a o to mezi wěcmi potřebnými za- wázali sme se, abychom před budúcím králem a pánem o to stáli, aby nám to šlo a nám toho ráčil pomocen býti a k miestu ráčil přiwesti. 4. It. o práwa a swobody této koruny, aby JM' ráčila každý staw w swém řádu, w práwiech a swobodě zachowati a držeti, jakož jest bylo od staradáwna. A též i práwa zemská aby JM' ráčila zachowati a držeti, jakož sú byla a šla od staradáwna. 5. It. wšecky dluhy a zápisy w této zemi slawné paměti ciesaře Karla, krále Wáclawa i ciesaře Sigmunda, kteréž JchM' zapsala buďto na králewstwi nebo na duchowenstwi, ježto sú s jeho wědomím a wolí wyšli, ty aby ráčil držeti a plniti, jakož swědčie. 6. It. o jiné wšecky země nebo zámky, ježto sú nesprawedliwě od země této České odtrženy, aby JM o ně státi a jich dobyti zase ráčil. 7. It. markrabstwie Morawské, kniežata Slezská, i jiné země a města, kteréž k koruně České přislušeji, aby ráčil při jich swobodách držeti a zachowati, a jich brániti před bezprawím. 8. It. prosíme, aby JM' ráčila Horu opatřiti a wyzdwihnúti, a to pro swé, i této koruny, i jiných zemí dobré, poctiwé i užitečné. 9. It. JM' kteréž úřady a zámky w této zemi má, aby neráčil na ty sa- diti jiných než Čechy, kteříž se JM“ líbiti budú a zdáti; a na swém dwoře též.

Strana 267
B. III. Sněmownj wěci České r. 1440. 267 10. It. cožby této koruny se dotýkalo, aby JM' ráčila o ty wšecky wěci, swětské i duchownie, s radu Čechów země této činiti. 11. It. o wšecky wězně, kteříž sú w jiných okolních zemiech zjímáni, aby JM o ně ráčil státi, aby prázdni byli. 12. (P. S. It. také aby JM' ráčil ty zápisy a zástawy wyplatiti, aby mohla JM' tiem lépe kralowati.) 8. Králowá Alžběta napomjná stawy České, aby při wolenj krále ničeho s knjžetem Ba- worským před se nebrali, cožby bylo proti gegjmu i syna gegjho dědickému práwu ku koruně České. W Haimburce, 27 Aug. 1440. Elizabeth z božie milostie králowá Uherská oc. dědička králowstwie Če- ského a kněžna Rakúská oc. Urození, stateční, slowútní, opatrní a wěrní zwláště milí! Srozuměwše ondy, ano sněm zemský w Praze sebraný, i ti kteří sú tu byli, o krále budú- cieho té země jednajíce, před se wzali sú ujce našeho kněze Albrechta Bawor- ského: i hned sme posly swé do Čech poslali jmenowité, kterébychme i prwé rádi byli tam poslali, bychme od Uhruow nebyli hindrowáni; jakož pak tíž po- slowé tudiež wás těch příčin dobře zprawiti mohli. Potom také slyšiece, ano to wolenie sie již zjewuje, opět sme po Hanuškowi služebníku našem do Čech wám psali, oznamujíce naši i syna našeho milého sprawedliwost, a prosiece, abychme od nie mimo práwa starodáwná té země odtištěni nebyli. Pak již nás došlo jest, kterak ani to poselstwie naše, ani písmo w tom wás ani jinými nehnulo, než že to wolenie již ohlášeno jest, a že ste na to k jmenowanému ujci našemu wysláni do Kúby, abyšte jej za pána přijeli a snad i do Čech uwedli, jakož slyšíme. Kte- réžto wěci těžké a nám i wšem jiným dosti jsú diwné; poněwadž my i syn náš i děti naše před pánem bohem máme práwo swětlé a nepochybené dědické po pradědiech, dědiech, otci i jiných předciech našich, také po starodáwních prá- wiech a zlatých bullách, kterýmiž země Česká wysazena jest; tak že se wolenie žádné sprawedliwé státi nemóž, dokudž které plemeno rodu králowského zuostáwá, a zwláště také proti starým zápisóm České a Rakúské země, od wašich předków slawně utwrzeným. Protož wás napomínáme, což najsnažněji móžem, žá- dáme i prosíme s pilností, abyšte těch wěcí odpadli, a s ujcem naším, kterémuž sme i prwé i nynie o to psali, jej tuze napomínajíce, nic nekonali, ježtoby proti práwu našemu dědičnému a k nesnázi a roztržení té země přijíti mohlo; než aby- šte k nám a k synu našemu, jakožto prawým dědicóm té země hleděli. A my

Strana 268
268 B. III. Sněmownj wěci České r. 1442. bohdá s waší radú a pomocí, též i našeho milého bratra krále Římského, s kte- rýmž sme již úplně smluweni za jeden člowěk, i s jiných našich přátel přičiněním cesty dáme, ježto ta země v pokoji a řádu bude moci zuostati. A wěříme wám úplně, že majíce boha a sprawedliwost před očima, swú čest a té země dobré w tom opatříte. Neb s pomocí boží a jmenowaného bratra našeho krále Římského, i w Uhřiech naše i syna našeho wěci w dobrém položení jsú, ježto my bohdá při té zemi zuostanem. Paklibyšte toho neučinili, a wždy knieže cizé před sie chtěli wzieti proti práwu našemu, jenž wám toho wždy newěříme: jižbychom mu- sili rady a pomoci krále Římského i wšech králuow křesťanských, korferštuow i jiných přátel našich požiti, abychme tak nesprawedliwě nebyli odtištěni našeho dědictwie, ježtoby to býti nemohlo bez weliké škody, nesnáze a roztrženie země České. Neb wiete, že kniežata, města i wšecka Slezie, Lužická země i Šest měst i jiné země okolnie, též i mnozí w Morawě, nám a našim dětem slíbili a přisáhli jsú, bohdá při nás stále ostanů. Měloliby pak skrze to co zlého se té zemi státi, jižbyste widěli, žeby to ne naší ale waší winú bylo. A wěříme, že w tom učiníte, jakož wám přislušie, spomínajíc dobroděnie předków našich, a že sú wždy Čechowé při předcích našich nepohnutedlně i s prolitím swé krwe zuostali, a za to welikú chwálu odewšech jměli sú, s rozšířením jasným toho králowstwie. Protož ty wěci wážiec, učiňte jakož wám úplně wěříme a doufáme. To wám wšem milostiwě chcem spomínati. Dán w Hamburce, w sobotu po s. Bartoloměji. Urozeným, statečným, slowůtným a opatrným, Oldř. z Rosen- berka, Menh. z Hradce, Hynkowi z Pirkšteina, Alšowi ze Stern- berka, Janowi z Risemberka, Zbyňkowi Zajieci z Hasenburka, i jiným pánóm, rytieřóm a panošem, Praženóm a městuom a jich posluom k roku nynějšíemu do Kůby wyslaným, wěrným našim a zwláště milým. 9. Přednešenj poslůw od králowny Alžběty k stawům králowstwj Českého na sněm obecný wyslaných. W Praze, 29 Jan. 1442. »Tuto sie znamenáwá položenie, kteréžto my Albrecht z Koldic, hauptman Swjd- »nický a Jaworský, Oldřich Eicingar z Eicinga a Arnošt Leskowec, hauptman Znojem. »ský, od milostiwé panie našie, p. Elžběty Uherské, Dalmatské, Charwatské oc. králowé, »učinili sme a zdiáli, ku pánóm, zemanóm a městóm králowstwie Českého, zde w Praze »sebraným, w pondělí před hodem hromnic, anno oc. 42.« Najprwé, milí páni, milostiwá paní naše králowá přikázala nám, abychom wám ot JM“ wzpowěděli zwláštní milost, přiezeň i wšecko dobré, abyšte wy i wšichni bydlitelé tohoto králowstwie stáli w dobrém pokoji a w řádné i poctiwé

Strana 269
B. III. Sněmownj wěci Ceské r. 1442. 269 jednotě; toťby JM nadewšecko ráda slyšala, nétby sie nadiála sobě i synu swému z toho mnoho dobrého pojíti. Wiece, Milost panie našie králowé přikázala nám powědieti: Jakož wy před časem několiko sněmuow a sjezduow sem do Prahy byli ste složili, k nimžto prwé powěděná milostiwá paní naše králowá swé znamenité posly wždy posielala jest, a po nich swú i syna swého krále Ladislawa milostiwého pána našeho dědičnu spra- wedlnost, kterúž k tomuto králowstwí a k koruně České mají, oznámiti přikázala jest. Ačkoli nebyloby toho potřebie, tak jakž JM' plnú k wám wieru má i dou- fánie, by pak takowá jejie i syna jejieho dědičná sprawedlnost před wás nebyla položena, že wy nikoli w jejie a syna jejieho dědičné sprawedlnosti sami ot sebe sie nezapomenete, ale k nim sie dobrotiwě ozříte, a k takowé sprawedlnosti wděčně je připustíte a přijmete. A ačkoli WM w takowém též panie našie krá- lowé poselstwi dřiewe úplně ste srozuměli takowé jejie a syna jejieho dědičné sprawedlnosti, tak žeby potřebie nebylo wás k tomu wiece napomínati: wšak zda- by snad někteří z králowstwie takowého poselstwie jejieho neslyšali, kázala jest JJie, abychom tu její i syna jejieho dědičnu sprawedlnost z nowa wyložili, aby ti, jenž při tom nebyli, i také ti, jenž o takowé dědičné sprawedlnosti nejsú zpra- weni, již nynie teď měli toho zpráwu. A na to milostiwá paní naše králowá wzkázala wám, napomínajici wás, aby- šte ráčili znamenati a w úmysl sobě wzieti ty cti, wěrnosti a dobroděnie, kteráž předkowé její, ciesařowé a králowé, a předkowé waši, sobě wespolek okazowali sú; a že M'králowé panie našie i jejicho dietěte od týchž jich předkuow, ciesařuow a králuow králowstwie a koruny České, jsú prawí, řádně pošlí a přirození dědi- cowé; proseci, abyšte JM a syna jejieho pro takowú prostú sprawedlnost k jich dědictwí ráčili připustiti, a při něm zuostawiti a skutečně mieti. Zwlášče pak a najwýše račte dobrotiwýma očima na ten milostiwý zpósob a ustawenie slawná, kterážto děd jich ciesař Karel ščastné paměti, a jiní jich i waši předkowé jedno- stajně a s weliků slawností pro užitečné tohoto králowstwie wydali sú a zawřeli, jakož w zlaté bulle jasnějie sie zawierá; kterážto mezi jinými články zwláštnie je- den kus má, jenž wzní takto: že w ty časy, donižby od napřed praweného cie- saře Karla kmene a poštie jediná osoba žiwa zuostala, mužského nebo ženského pohlawie, že wolenie jiného krále nikoli jednáno, ani sie o to pokúšieno nemá býti, ale takowé osoby obojieho pohlawie mají králowstwie České děditi, a při něm zachowáni býti; jakož také to pečetmi předkuow wašich jest potwrzeno. Pro- tož JJe wěří i doufá, že JM i syna jejieho při tom chwály hodném zapsaní zlaté bully, jakož powědieno jest, sworným a zralým rozmyslem jich i wašich předkuow učiněném, a až do tohoto času pewně držalém, při králowstwi a koruně České dobrotiwě zachowáte a necháte, jakož jste JJ i synu jejiemu tiem wedlé boha

Strana 270
270 B. III. Sněmownj wěci České r. 1442. i sprawedlnosti zawázáni. Toť JM' wám i wašim budúcím wšelikú milostí a dobro- děním chce spomínati, i syna swého na to wésti, aby i on tu waši dobrowolnost wám a dětem i budúcím wašim nikdy nezapomínal. Také milí páni, již prawená paní naše králowá rozkázala nám, abychom wám powěděli: Jakož w létě nynie minulém znamenité waše poselstwie byliste doluow wyslali, kteřížto zajisté poslowé waši žádali sú, aby jim zápisowé, kteréž duom Rakúský od králowstwie Českého má, byli pokázáni: ti jim hned k slyšení dáni jsú, s vidimus a s přiepisy jich, jakož mohliste již srozuměti, anebo ješče srozumiete; z nichžto wěcem w nich zawřeným welmi swětle porozumiete. Dále milí páni, rozkázala nám Milost panie našie králowé, abychom wám toto ku paměti přiwedli a oznámili s pilnosti: Jakož M'W po smrti otce jejieho slawné paměti ciesaře ote wšeho králowstwie a koruny České waše najprwnějšie a welmi znamenité poselstwie, pány a lidi zřetedlné, jakžto pana z Rosenberka, p. Menharta, i mnohé jiné s nimi, jichžto jmenowati nezdá sie potřebie, do Wied- ně k milostiwému pánu našemu králi Albrechtowi hodné paměti byliste wyslali, a M'J° sworně za krále a za pána wašeho přijali: že tudiež JM“ zjewně přede- wšemi prawiliste a řekli, kterak JM' pro žádnú jinú příčinu nepřijímáte, než toliko pro milostiwů paní naši králowú, jakžto prawů a přirozenů dědičku koruny a krá- lowstwie Českého. A tak JM' krále Albrechta do tohoto welebného králowstwie slawně ste uwedli, králem swým učinili, JM' korunowali, a wšelikým hodným řá- dem i slawností jakžto krále Českého jměli a držali ste. A města Pražská se wšemi jich obcemi wedle wuole, rady i rozkázanie wašeho, M“J, i také Milostiwé panie našie králowé a obú jich dědicóm zjewně slíbili sú, a se zdwiženými prsty přísahu slawnů učinili sú. A tudiež opět swětle dotčeno bylo, že ste KM z ni- žádné jiné příčiny nepřijali, než toliko pro paní naši králowů, jakžto prawů a přirozenů dědičku králowstwie a koruny České. A týmž obyčejem i také jiná mnohá města w Čechách JM“ i jich dědicóm sú přisáhli. Též také město Wra- tislaw, Swídnice, Gorlice, i mnohá jiná města k králowstwí Českému příslušná, častopsanému pánu našemu králi Albrechtowi, jeho manželce i dědicóm, s zdwi- ženými prsty sú přisáhli. Takéž oswiecená kniežata Slezská, s rozwinutými jich korůhwemi a hodnými poctiwostmi, wedlé chwalebného obyčeje králowstwie Če- ského, od již praweného pána našeho krále Albrechta, jakožto ot prawého a ko- runowaného krále, kniežetstwa a léna swá přijali sú a k tomu sie seznali; a tu- diež také JaJ° a milostiwé panie našie králowé i jich obú dědicóm manstwie a pří- sahu činili sú. Též také učinily sú mnohé jiné krajiny, páni, šlechtici a města na rozličných miestech, k králowstwí Českému přislušející, tak že JKJ wedlé řád- ného zpósobu jakžto prawý král Český držal jest toto králowstwie a jeho údy a

Strana 271
B. III. Sněmownj wěci České r. 1442. 271 příslušnosti, a jím wládl i plným práwem je zprawowal až do skonánie žiwota swého, jakož WM“ i wšem jiným široce jest to známo. A nadtoť M' panie našie králowé k známosti wašie přiwodí: že, by již pak JM' neboli syn její práwa toho, od Karla dèda a Sigmunda otce, ciesařuow, i ot jiných předkuow jich králuow Českých, na ně sprawedliwě připadlého, dědičného nápadu, požiti neměli, a žeby také i zápisowé staří, kteréž duom Rakúský má, w tom nebyli: ješče paní naše KM doufalaby i doufá, poněwadž ste pána našeho krále Albrechta manžela jejieho z wašie dobré wuole za krále wašeho byli při- jali, korunowali, i přísahy řádné JM“ činiti rozkazowali, kterýžto také toto krá- lowstwie wšelikým poctiwým zpósobem bezewšie prowiny až do smrti řádně držal jest a jím wládl, žeby syn jeho král Ladislaw po nápadu řádném swrchupsaného otce swého krále Albrechta měl býti i jest prawý, přirozený mužského pohlawie dědic králowstwie tohoto Českého a koruny jeho. Páni milí! Také paní naše K'M přiwodí wám ku paměti, kterak před sím od tohoto králowstwie po p. Zbyňkowi z Hasenburka, p. Janowi Smiřickém, po p. Mikulášowi Sokolowi, i po některých z měšťan těchto měst Pražských, kteříž do Uher byli přijeli k králi Albrechtowi a ku panie králowé, též panie našie krá- lowé wzkázáno bylo, aby sie Jejie M do Čech wyprawila, a korunu králowsku tohoto králowstwie jakžto prawá a přirozená dědička přijala. A tak WM zname- nati muože, že ste tůž paní naši králowů wždycky za prawů dědičku tohoto krá- lowstwie pokládali a jměli. Kterůžto zajisté její a syna jejieho dědičnů sprawe- dlnost oba jsta nikdy bohu děkujíce žádnú příčinú neztratila, ani ztratiti mohla. Takéť milí páni, naše paní K'M napomíná wás i ku paměti wám přiwodí wšecky milosti, poctiwosti, wieru a dobroděnie, kterážto její předkowé ciesařowé a králowé, i manžel její přejasný král Albrecht, i také předkowé waši i wy sobě wespolek wěrně a upřémně i řádně okazowali ste. A protoť prosí táž paní naše králowá wás wšech, a napomíná i žádá, abyšte ráčili mieti před očima nadewšecky wěci wšemohúcieho boha a swatů sprawedlnost, a ráčili ji a syna jejieho k jich dědičné sprawedlnosti, připustiti a při té je wěrně zachowati. Toť Jejie M' chce k wám a wašim dědicóm i budúcím milostiwě seznati a wážiti, i syna swého k tomu nawesti, aby takowých wšech dobrodění nikdý doniž žiw nezapomínal. Milí páni! Milostiwá paní naše králowá bylaby ráda s námi wyslala sem jiné posly swé, a byť byla mieti mohla dwa neb tři z kniežat, tyťby s hotowú myslí ke cti wašie a tohoto slawného králowstwie sem byla wyslala; jakož Jejie M' wám a tomuto králowstwi zwláštní milostí ke wšeliké cti wašie jest příchylna a wám přeje. Ale nemohlať jest w té mieře Jejie M' wiece posluow wyslati. Pánť Jan také Bietowský měl jest býti jeden z posluow a s námi jeti, jakož sám osobně A. Č. 1. 35

Strana 272
272 B. III. Sněmownj wěci České r. 1442. před paní naší K'M“ w Prešpurce w to sie poselstwie podwolil jest. Ale pro kteréťby příčiny týž p. Jan nejel sem, to nám nenie známo. Potom milí páni, Milost panie našie králowé rozkázala wám powědieti, kdyžbyšte wy Její M a syna jejieho k tomuto králowstwí, k němužto wedlé boha i sprawedlnosti jsú prawí dědicowé, dobrotiwě přijali a připustili: tehdy že Jejie M tak sie chce držeti a okazowati, a swé běhy s waší radú chce jednati a pó- sobiti we wšech wěcech, kteréž kdy činiti má nebo muože, jakož na králowů a takowú paní slušie. A tak Jejie M sie naděje i doufá, že ty wšecky wěci mají přijíti tomuto králowstwí k zwláštnie cti i užitku. Najposléz poručila nám paní naše K'M, abychom wám powěděli, byšte nerá- čili k tomu patřiti, že Jejie M jest žena, a syn její dietě. Nebť Jasnost Jejie toho jest bez pochyby, žeť wám wšem i tomuto králowstwi k wyššie a wětšie chwále i cti to přijde přede wším swětem, kdyžbyšte je z wašie wlastnie a dobré wuole přijali a w sprawedlnosti jich i w králowstwi tomto skutečně držali a zachowali, jakož Jejie M do wás úplně doufá, nežli by toto králowstwie několika králi a knie- žaty k tomu již přitiščeno bylo. 10. Cjsařowá Barbora stawům králowstwj Českého, na sněmu obecném shromážděným, o swých nesnázech s p. Hanušem z Kolowrat a Mikulášem Borotinským zpráwu dáwá. Na Melnjce, 6 Febr. 1442. Barbora z božie milosti Římská, Uherská, Česká oc. králowá. Wěrní nám milí! Pozdrawenie i wše dobré wám wzkazujeme. A jakož sme wás obsielali listem naším o Hanušowi z Kolowrat, žádajíce, abyšte jej k to- mu nawedli, aby s námi na rowném přestal, tak jakož sme wám prwé šíře wy- psali: i ještěť wám toho wěříme, že jej k tomu wésti budete; paklitby toho uči- niti nechtěl, a na nás mimo to které škody počítati chtěl, že podáwánie naše wždy nynějšie i dřewnějšie ke wšemu rownému a sprawedliwému pamatowati bu- dete, a cožť by na nás mimo to škod kterých počítal, žeť jemu bohdá tiem winni nejsme ani býti mieníme. Též také i o Mikulášowi Borotinském wěděti wám dá- wáme, jakož slyšíme, žetby prawil, bychomť jeho wyprawiti nedbali, tak jakož za nás také k Črnínowi slíbil oc. Wěztež, že hned jak smy na Mělník přijeli, obeslali sme jej, aby nám dal to wěděti, co jest za nás dal, že jemu to chcmy rádi zase nawrátiti; a on tepruw po několikém našem obeslání dal nám odpowèd, že jest za nás dal padesát kop gr. bez jedné a bez dwudcat gr., a což ostatku jest, že to Črnín wie. A my s tiem smy hned Črnína byli obeslali, a Črnin nás

Strana 273
B. III. Sněmownj wěci Ceské r. 1442. 273 zase obeslal, že se musí o to prwé s nadepsaným Mikulášem počísti. A potom smy opět swrchupsaného Mikuláše obsielali, žádajíc aby nám to wěděti dal ko- nečně, co toho dluhu jest, že chcmy jej rádi wywaditi, a škod se o to nemie- níme wiece dopustiti; a on nám toho wždy wěděti nedal až do dnešnieho dne. Protož wěřímeť wám a ufáme, jestližetby co jiného psal wám nebo mluwil, chtě nás tudy k škodám připrawiti, a prawě, žebychom jemu z čeho rowného chtěli kdy wycházeti, že podáwánie naše také pamatowati budete, žeť smy jemu wše rowné chtěli učiniti, i ještě jsmy hotowi. A nechceli toho po nás po samých přijieti, ale hotowi jsmy od sebe některé z pánuow wydati, a on ať učini též, a po těch chcmy wše rowné přijieti od něho i zase od sebe učiniti. Dat. Mèlník, fer. III die S. Dorotheae, anno oc. XLII°. Propria commissio D. Reginae. Urozeným, statečným, slowútným a opatrným Oldřichowi z Rosen- berka, Menhartowi z Hradce, Alšowi ze Šternberka, Zbyňkowi z Hasenburka, Albrechtowi z Koldic, i jiným wšem nynie w Praze na sněmu sebraným, wěrným našim milým. 11. Páni Češtj p. Oldřichowi z Rosenberka oznamugj, že gsauce k tomu předešlým sně- mem zmocněni, pokládagj zemi sněm obecný w Praze ke dni sw. Alžběty ney- prw přjštj. W Praze, 10 Oct. 1442. Urozenému pánu, p. Oldřichowi z Rosenberga, přieteli našemu. Službu naši wzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Jakož sme na prw- niem sněmu v Praze spolu zuostali, že sme posly naše wyslali k Králowé Milosti a ku panóm Rakúským o wěci našie zemi potřebné; a dále sme spolu zuostali, buď nebo nebuď rok s králowú a pány Rakůskými, kdyžby sie naši poslowé zasie wrátili, my abychom sněm měli, jakožto z swolenie prwnieho sněmu my jsme k tomu wydáni, abychom nynie moc měli sněm položiti; a jakož také i ten rok minul jest s králowů i pány Rakúskými, toho my newieme pro kterú příčinu: a pak teď nynie my i jiných mnoho dobrých lidí o swé potřeby a swých přátel sjeli sme sie: tu mezi jinými řečmi w spolurozmlúwaní páni, rytieři, panoše i města na nás jsú žádali, abychom sněm wšie země našie položili, a to podlé smlúwy prwnieho sněmu; a tak sme zespolka wšichni sie ustanowili, aby byl sněm wšie země, den swaté Alžběty najprw příštie zde w Praze. A protož milý pane, žádámeť i prosíme, pro této země dobré a poctiwé, aby také ráčil býti na ten den bez odtahowánie, nebo jiní wšichni sie též obsielají; i také aby ráčil 35*

Strana 274
274 B. III. Sněmownj wěci České r. 1442. pány a zemany sobě přisedície k tomu obeslati. Také kniežata Slezská i páni Morawští jsú obesláni, i jiná města a rytieřstwo této koruny příslušná, aby byli k tomu sněmu; a jiného newieme, než že budú mnozí. A toto rač wěděti, že nepřičinímeli sie k tomu spěšně a zespolka a z jedné wuole nebudem jednati o pána a o upokojenie této země, že konečná záhuba naše blíží sie; a potom by- com rádi jednali, nebudem moci zlostem odolati, a dlúho bez pána budem pro naši neswornost. I wěřímeť pane, že pro ižádnú wěc nezmeškáš swů příjezdů na ten den, atby sie nestesklo jiným zde ležeti. A to rač učiniti napřed pro buoh, pro obecné dobré a poctiwé našie země, tudiež také i swé chudinky dobré; jakož w tom nepochybujem, že meškati nebudeš. Dán w Praze, w středu před sw. Hawlem. Aleš ze Šternberka a z Holic, Zbyněk z Hasmburka, Jiřk z Kunstatu a z Poděbrad, Hanuš z Kolowrat, Zdeněk ze Šternberka a z Konopiště, Jan ze Smiřic, purkmistři a konšelé měst Pražských. 12. Páni a stawowé na sněmu sebranj stjžně pjšj p. Oldřichowi z Rosenberka, genž by přigjti nedbal, zwauce ho k nowému sněmu w oktáv nowého léta n. př. W Praze, m. Nov. 1442. Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka, přieteli nám milému. Službu naši wzkazujem, urozený pane nám přiezniwý! Na prwním sněmu páni, kteříž sú byli woleni ode wšeho sněmu, aby moc měli sněm položiti, když- by se naši poslowé od krále Římského, od králowé a pánuow Rakúských zase wrátili, buď žeby ten sjezd byl předse šel s králem, králowů i pány Rakúskými, anebo žeby minul, proto tito páni od nás wšech wolení moc sú měli sněm po- ložiti, jakož sú tě pane i nás wšech sněmu nynějšiemu obeslali. A my k ich obeslání byli sme, chtiece rádi obecnému dobrému poslúžiti; a nám jest welmi diwno, né i líto nám toho, že jsi pane také nebyl, ježto skrze twé napřed i také jiných pánuow některých nebytie obecné dobré této našie siré koruny mešká se welice, a strach pohřiechu tiem meškáním, že toho wšickni pykati budem. A skrze kohož nám to jde, že ten sněm minul jest, ten nebo takowí pánu bohu ani éto zemi cti nepřičiniliby, cožby na jich wóli bylo. Jakož někteři smysliwše sobě řeči nepodobné a welmi wší zemi škodliwé, tiem omluwu mají, že jsú k sněmu nebyli; ježto tito páni zde, na něž jsú také řeči smysleny a praweny, (ježto my tomu pro žádnů wěc newěříme), tíž páni, ohlasně a welmi tuze o to někteří

Strana 275
B. III. Sněmownj wèci Ceské r. 1443. 275 mluwie a toho odpierají a chtie to s sebe swésti. Také ti páni, kteříž tento sněm sú položili, horlé sobě z toho, že wšickni k tomu swoliwše, a druzi welmi tuze mluwiwše, aby wždy byli, i nebyli sú, a je jako ku posměchu ostawili wšem dobrým lidem. Né nám se zdá, že ne těmto pánóm k hanbě nedošel jest tento sněm, ale wšem těm, ktož sú k tomu sněmu řekli býti a nebyli. Dále rač wě- děti, že nynie sme se swolili o sněm w ochtáb nowého léta, jakož si sám pane w swých listech žádal toho; a myť bohdá wždy býti chcem. A také sme prosili těchto pánuow, kteří teď nynie byli sněm položili, aby také ráčili býti: a páni nám dali odpowěd, že sú nikdy od dobrého nebyli, aniž ještě zmeškati chtie. A takť sme se dále swolili, jestližeby pak tu kto swéwolně nebyl, ale my proto, kteříž nynie zde jsme, abychom wždy byli, a což bude chwály božie a obecného dobrého, to bohdá mieníme a chceme jednati. Protož milý pane! tebe prosíme, aby neráčil toho sněmu zmeškáwati, ale tu býti, aťby opět roztrženie mezi námi nebylo. A ráčišli býti, daj pánóm Pražanóm bez meškánie wěděti, aťby takowý sněm spěšně byl prowolán w Praze i w jiných městech; i také sám rač kázati prowolati w městech swých i jiných twému panstwí přiležicích, a pány i zemany také k témuž rač obeslati. A milý pane! wšaks prwé byl pomocník snažný a prwní k dobrému, ještě nerač toho dobrého jména opustiti, abychom w takowé i w horšie zlé a nesnáze jako prwé neupadli, a aťby menši nám nepanowali, a také aby nebyl w podezření, žeby snad swých wěcí byl pilněji nežli obecného dobrého. Úmysla swého rač nám dáti spěšnú odpowěd bez meškánie. Dán oc. (sic). Jan z Rabí a z Risenberka, Petr z Wartemberka a Zwie- řetic, Wilém z Risemberka a ze Šwihowa, Jaroslaw Plichta z Žirotína, Beneš (sic) z Oseka, Aleš z Žeberka oc. i jiní páni, rytieři, panoše a města nynie w Praze na sněmu sebraní. 13. Gednánj mezi stawy Českými a králem Fridrichem Řjmským, na roku Swatomichal- ském we Wjdni r. 1443, a sice: a) Artikulowé podanj od stawůw Českých. We Wjdni, m. Oct. 1443. 1. Item jestližeby král Ladislaw měl za pána a krále Českého přijat býti, zdá se nám i koruně našie potřebné, dobré a užitečné, aby nám JM' w naši moc byl wydán se wším jeho panstwím, s dědictwím i se wšemi jeho příslušnostmi, tak aby to k koruně našie bylo připojeno a nikdy od králowstwie Českého nebylo odtrženo.

Strana 276
276 B. III. Sněmownj wèct České r. 1443. 2. It. o ty čtyři artikule, o něž se jest tato země zasadila a o toto se jest smlúwa stala s koncilium Basilejským i kompaktata smluwena a sjednána mezi zborem Basilejským a králowstwím tiemto i markrabstwím Morawským, kteréžto držíme a držeti mieníme, abychom w tom zachowáni byli; a jestližeby nás kto od toho tisknúti chtěl, aby nás JM' hájila a bránila, abychme od toho tištěni nebyli. 3. It. jakož Ciesařowa M slawné paměti pán náš zapsal se jest nám a zemi w některé wěci zwláštně, ježto zápisowé majestátem šíře ukazují a swědčí: w ty wšeckny wěci aby se nám tento též zapsal a je dowedl k miestu. Pakliby čeho beze lsti k konci a k skutku dowesti nemohl, ale aby nás přitom wedle těch zá- pisów zachowati ráčil, a chtělliby kto nás od toho tisknúti, aby nás w tom jakož- to pán náš hájil před každým i obránil. A zwláště o arcibiskupowi, nemohlliby ten býti swěcen, kterýž jmenowán a wolen jest, ale buď jiný, kterýžby tělo a krew boží rozdáwal a žáky rozdáwati chtějícé swětil k knězstwie. 4. It. o práwa a swobody této koruny, aby JM' ráčila každý staw w swém řádu a swobodě zachowati a držeti, jakož jest bylo od staradáwna. A též i práwa zemská aby JM' ráčila zachowati a držeti, jakož sú byla a šla od starodáwna. 5. It. Wšecky dluhy a zápisy w této zemi slawné paměti ciesaře Karla, krále Wáclawa i ciesaře Sigmunda, kteréž JM zapsal buďto na králowstwi neb na duchowenstwi, ježto sú s jeho wědomím a wolí wyšli, ty aby ráčil, jakož swědčí, držeti, a před duchowním i swětským práwem ráčil nás hájiti a brániti, ktožbykoliwek nás kterýmkoli obyčejem od toho chtěl tisknúti. 6. It. o jiné wšecky země nebo zámky, ježto sú od této země odtrženy, aby JM' o ně státi a jich dobyti zase ráčil. A jakž král Albrecht slawné paměti sstúpil jest Luclburka Miešenskému, jakož slyšíme, a že již w některých záwaz- ciech jest, žádost našie koruně (sic), aby také i ten byl od JM“ wyprawen a při koruně našie zachowán podlé zápisów starodáwních. 7. It. kniežata Slezká, jiné země a města, kteréž k koruně České příslušie, aby je ráčil při jich swobodách a práwích držeti a zuostawiti, a jich brániti před bezprawím. 8. It. prosíme, aby JM' ráčila Horu opatřiti a zdwihnúti, a to pro této koruny i jiných zemí dobré, užitečné a poctiwě. 9. It. JM' kteréž úřady nebo zámky w této zemi má, aby neráčil na ty saditi jiných, nežli Čechy, kteříž se JM“ líbiti a zdáti budú. 10. It. cožby této koruny dotýkalo, aby JM ráčila o ty o wšecky wěci s raddú zemskú učiniti. 11. It. o dluhy a o zápisy, kteréžby král Albrecht sám anebolito Králowé M' slawné paměti pro dobré a pro potřebu krále Ladslawa komu powinowati byli, a zápisy jich nebo rčenie měli, jakožto panu Janowi Zajimačowi i jiným pánóm a

Strana 277
B. III. Sněmownj wèci Ceské r. 1443. 277 přátelóm našim, ty dluhy aby JM na čemž mají wybrati jim nebránil, a cožby mělo podlé kterého zápisu a rčenie komu zaplaceno býti, to aby JM' podstúpil a o to s nimi uhodil. 12. It. jestližeby JM' pro které swé potřeby kdy z země odjeti ráčil, pro- síme aby tu zemi pro wšeckny zmatky ráčil opatřiti s raddú zemskú. (P. S.) Jakož sme s králem Římským s JM“ mluwili o ty lúpeže a škody, kteréž sú se staly a dějí se z země Rakuské panu z Rosenberka, p. Menhartowi, p. Janowi z Hradce, p. Mikulášowi Trčkowi a Morawské zemi, i jiným pánóm a přátelóm našim k králowstwí Českému slušejícím, prosíme a žádáme, aby každému jeho škoda byla nawrácena; a k tomu aby se JM ráčil přičiniti, aby se toho wiece králowstwi našemu nedálo, jakož jest to k nám JM' mluwiti kázala. b) Odpowěd prwnj krále Fridricha na předešlé artikule. We Wjdni, m. Oct. 1443. Jakož ste nám wčera cedule podali, některé artikule w sobě zawírajíce, a zwlášče najprwé o strýce našeho krále Ladislawa, žádajíc aby wám u waši moc se wším jeho panstwím dán byl, tak aby k koruně České bylo to připojeno a nikdy od králowstwie Českého aby odtrženo nebylo: takowá jest na to odpowěd naše: Sami to dobře wiete, že náš strýc král Ladislaw ješče k tomu mlad jest, to králowstwie sám zprawowati, jakož i této země Rakúské pro mladost sám zpra- wowati nemóže. Protož zdá se nám, že týž strýc náš nikdiež podobnějie býti nemóž, než při nás, jakožto při swém strýci, poručníku a přieteli najbližším, tak dlúho, donižby on k swým zralým letom nepřišel, ježtoby sám mohl zprawowati swé králowstwie. A wšak wám k libosti chcemť téhož strýce našeho sem do této země Rakúské přinesti kázati na jedno miesto podobné, aby ty země, kteréž jemu poddány jsú, swobodně k němu přijíti mohly, když toho potřebie bude. Nebť i Uhří téhož také po knězi arcibiskupowi Ostřehomském i po jiných pániech wy- soce žádali sú, kterýmžto také sme též powěděli. A také to sami wiete, že to w králowstwí Českém často se jest dálo, že dědicowé skrze jich poručníky a po- ctiwé zpráwy býwali sú až do jich let zprawowáni. Pak o připojení této země k koruně České, tohoť také od strýce našeho krále Albrechta slawné paměti bylo jest žádáno, a wiete sami dobře, kterak w tu chwili bylo jest na to odpowědieno, ježtoť i králowstwie to za dobré přijalo jest. Jehož tak se nám zdá, že ta koruna Česká a tato země jsú tak pewně a poctiwě starými zápisy, kteréž na to jsu, s woli krále a kniežat i wšech prelátów, pánów i měst obú zemí spolu spojeny a sjednány, že nenie potřebie dále neb znowa

Strana 278
278 B. III. Sněmownj wěci České r. 1443. swazków činiti; neb my ta stará spojenie pewně a dobrotiwě držeti chcme, a wě- říme tomu králowstwi, i jsme toho bez pochyby, že oni to také též zase nám zdržie. Také rozumiete sami dobře, žeby nám neslušalo to dietě znowa w ty wěci zamlúwati, neb ješče mlado jest, jakož dotčeno jest dřiewe. Protož zdá se nám přede wšemi jinými wěcmi, jakož sme také wám i dřiewe předložiti to kázali, aby poctiwá zpráwa toho králowstwie předsewzata byla až do let toho dietěte, aby on sám to králowstwie zprawowati mohl. A cožbychme my k tomu raditi a pomoci mohli, tomubychom byli powolni. A též i ješče náš úmysl jest, abyste k tomu se přičinili a nám tomu rozuměti dali. A když to zřiezeno bude, tehdyť chcem opět na jiné artikule, kterýchž jste nám podali, také naši od- powěd dáti, tak abychom spolu daremních prací neměli, ale aby jedno po druhém šlo, a tiem spieše k konci prišlo. c) Druhá odpowěd krále Fridricha na předešlé artikule. We Wjdni, m. Oct. 1443. »Pána našeho Římského krále odpowěd na ty artikule, kterýchž sú páni »Čeští JM“ zde u Wiedni podali, anno oc. MCCCCXLIII°.« Na ten prwní artikul, našeho se strýce krále Ladislawa dotýkající, jest naše odpowěd tak, jakož sme wám dřiewe to napsáno dali; a proto není potřebí wiece na to odpowiedati. Pak o těch čtyřech artikuléch i o jiných kusiech, jakož druhý artikul u waší cedule zní, jest naše odpowěd: cožkoli jest koncilium Basilejské o těch artikuléch králowstwí Českému a markrabstwí Morawskému se podwolilo a kompaktaty smlu- wilo, při tom my to také zuostawujem. Item o arcibiskupowi ješt naše odpowěd: kohožkoli cierkew swatá k tomu arcibiskupstwí Pražskému potwrdí, buď toho kterýž jmenowán jest, neb jiného jenžby hodný byl, ten se nám dobře líbí, a chcem k tomu také podlé wašie žá- dosti naši pilnú snažnost i práci přičiniti. It. na ten čtwrtý a sedmý artikul, jenž se dotýče swobod též koruně České, aby každý staw při swém řádu zuostal, to my chcem rádi učiniti, neb to podobné i hodné jest. A též chcem také kniežata a zemi Slezků i jiné země k koruně České příslušné při jich milostech a swobodách zuostawiti, i s waší radú a pomocí před bezprawím hájiti. It. na pátý a jedenáctý artikul, o dluziech a zápisech a o zástawách w zemi České ciesařem Karlem, králem Wáclawem a ciesařem Sigmundem pozuostalých jest naše odpowěd: že my chcem wás při těch zápisech, na čemž zněji, ježto sú s jich wolí a wědomím wyšli, zuostawiti; ale o dluziech dřiewe jmenowaných ciesaře

Strana 279
B. III. Sněmownj wěci České r. 1443. 279 Karla, krále Wáclawa, ciesaře Sigmunda, krále Albrechta a králowé Alžběty zwlášče, kteráž neměla jest žádné moci w Rakúsiech zapisowati, sme wám dřiewe oznámiti kázali weliké nedostatky, obtiežení a náklady z této země Rakúské rozličně do země České i Morawské učiněné a wynaložené, i wy také dobře ste nám dali ro- zuměti nedostatkóm a potřebám též koruny České, tak že není podobné ani možné wedlé položení těch wěcí, by takowí dluhowé w krátké chwili wyprawem mohli býti. Protož jest náš úmysl i žádost, a jest toho také i potřebie, máli té zemi pomoženo býti, aby podobní rokowé těm dluhóm protaženi byli; a w těch časích jest nadějno, žeby ta koruna Česká skrze rozličné poplatky a užitky tak byla na- prawena a polepšila se, žeby ti dluhowé s radu pansku bohdá wypraweni mohli býti, komužby sprawedliwě bylo dlužno. It. o tom šestém artikulu, o zámcích od koruny České odtržených, jest náš úmysl, že my s waši pomocí a radů chcme rádi o to státi s pilností; neb to naše, strýce našeho, té koruny České i domu Rakuského čest i dobré jest. It. na ten osmý artikul, o wyzdwižení Hor, jest naše odpowěd, že my to rádi a pilně učiniti chcme, neb se to welmi dobře hodí té koruně i wšem ze- miem okolním. It. na dewátý artikul, o úřadów a zámków osazowání w Čechách, jest naše odpowěd, že Čechowé, což úřadów w Čechách jest, držeti mají, a ne cizozemci; ale w okolních zemiech, kteréž k králowstwí přislušejí, má to tak držáno býti, jakž sú ciesař Karel a jiní králowé Češčí ustanowili, wedle zněnie privilegií na to daných. It. desátý artikul, abychom České wěci s radů Českú jednali, jest naše od- powěd: což se koruny České dotýče, to chceme rádi s radů zeman jednati, a wěřímeť jim, že oni nám i strýci našemu wěrně radni a pomocni budú, cožby našeho i té země poctiwého a dobrého bylo. It. o sedění našem w Praze: wiete dobře, že kostelními a řískými wěcmi i jinými welikými potřebami nyní sme tak obtieženi, že tyto časy do Čech osobně přijeti nemóžem. Ale když tyto wěci podlé zdejšieho zawřenie připrawíte, tehdyť chcme podlé wašie rady poctiwů zpráwu té země udělati na našem miestě, kteříž- by také k nám we wšech potřebách mohli útočišče mieti tak dlúho, ažbychom těchto welikých wěcí byli prázdni, a sami mohli k wám do Čech nazřieti. Protož od wás žádáme, abyste tuto naši podobnú odpowěd a uwažowání od nás za dobré přijali; neb tomu sami dobře rozumiete, že se w tuto mieru těžce w wiece zawázati muožem, dokudž poručníkem budem w té zemi České. A. Č. I. 36

Strana 280
280 B. III. Sněmownj wěci Ceské r. 1443. d) Páni Češtj, na roku Wjdeňském přjtomnj, pjšj pánům a stawům Morawským o zá- hubách a škodách, které z Morawy do země Rakauské, zwláště skrze pana z Pernšteina, dělagj se. We Wjdni, 10 Oct. 1443. Dóstojnému knězi biskupowi, urozeným, statečným a opatrným, pánuom, rytieřóm, panoším i městóm markrabstwí Morawského, přátelóm našim milým. Službu swú wzkazujeme, dóstojnému knězi, urozeným, statečným, slowútným a opatrným, knězi biskupowi, pánóm, rytieřóm, panoším i městóm markrabstwí Morawského, přátelóm našim milým, a wěděti wám dáwáme, kterak KM' král Řím- ský nás skrze swů raddu obeslal, tůže nám na pana Peršteinského i také na jiné, že pan Perštainský panu Šenkowi z Lostorfu hrad jeho zlezl, jej jal a weliku škodu jemu učinil bez winy, a žeby KM jemu rád byl učinil, cožby jemu z práwa byl měl učiniti; i také že jiní z toho markrabstwí do Rakůské zemi rozličné škody činí. A kázal JM' nás prositi, abychme wás o to obeslali. I prosímeť wás, mili páni, abyste se ráčili přičiniti, aby pan Perštainský sem přijel; a na toť KM jemu kleit posielá bezpečný přijeti i odjeti, aby to ohledáno bylo. A jestližeby jemu se co mělo státi wedle sprawedlnosti, že se KM rád k tomu chce přičiniti, aby se to stalo. A také abyste se ráčili dále přičiniti o jiné záhuby, kteréžby se dály z toho markrabstwí, aby také w dobré uwedeny a staweny mohly býti; neb JM" též miení učiniti w zemi Rakúské, tak jakož to poselstwi JM“ nás zprawilo. A panu Peršteinskému o též také píšem. Dat. Wiennae, fer. V ante festum Galli anno oc. XLII° (sic). Oldřich z Rosenberka, Menhart z Hradce, Aleš ze Štern- berka, Wáclaw z Michalowic, Jan ze Šwamberka, Hašek z Walšteina, Henrich z Plawna, Zbyněk Zajíc z Hasen- burka, Hanuš z Kolowrat, Jan z Risenberka a z Rabie, Jan Zajimač z Kunstatu, Jindřich ze Stráže, Burian z Gutšteina, Jindřich Kolowrat z Libštaina, Děpolt z Dolan, purkmistři a konšelé starého i nowého měst Pražských, a jiní páni, rytieři, panošie i města králowstwí Českého néní u Wiedni na roce wyslaní *). *) Mimo nahoře psané pány zdá se, že geště tito we Wjdni byli, gelikož w popisu zwláštnjm na témž listu mezi oněmi gmény stogj: Wilém z Risenberka, Jan Zagje z Budyně, Jan Zagiec z Kosti, Jan z Dolan, Aleš z Žeberka, Gindřich Čéček purkrabie Tachowský, Ctibor z Wolfsteina, Trpieský Burianów strýc, Pešjk staroměstský a Pawel nowoměstský purkmistr, Prokop Fogel a M. Petr Brnieř z Plzně. Tentýž popis gmen na zwláštnjm ljstku má připsané datum: »páni Češtj na sněmu u Wiedně Michael. anno XLIII.« — Item psanj p. Peršteinskému w táž slowa učiněné má také datum: Wiennae, fer. VI ante Galli oc. XLIII.

Strana 281
B. III. Sněmownj wěci Ceské r. 1443. 281 e) Jan z Pernšteina pánům Českým na roku Wjdeňském odpowěd dáwá proti stjž- nostem, které naň z Rakauské země wedeny byly. Na Pernšteině, 17 Oct. 1443. Urozeným pánóm, p. Oldřichowi z Rosenberka, p. Meinhartowi z Hradce, p. Alšowi ze Šternberka, p. Wáclawowi z Michalowic, p. Janowi z Šelnberka (?), p. Haškowi z Waldšteina, p. Jindřichowi z Plawna, p. Zbyňkowi Zajiecowi z Hasen- burka, p. Hanušowi Kolowrat, z Risemberka (sic), p. Janowi Zajimačowi z Kun- statu, p. Jindřichowi ze Stráže, p. Jindřichowi z Kolowrat, p. Burianowi z Gut- šteina, Dèpoltu z Dolan, a mnohej poctiwosti purkmistróm i raddám starého i no- wého měst Pražských, i jiným pánóm, rytieřóm, panošem i městóm králowstwie Českého nénie do Wiedně na rok wyslaným, pánóm a přátelóm milým. Službu swů napřed wzkazuji WM“, urození páni a přátelé milí! A jakožt mi WM' píše, kterakť jest KM' skrze raddu swú wás obeslal, a tůže na mě, kte- rakbych p. Šenkowi jeho hrad zlezl a jej jal bez winy, a žeby mi JM' rád byl chtěl učiniti z práwa, cožby mi mèl učiniti: buoh to wie, i JM, i radda jeho wie, žeť sem chtěl rád sprawedliwé přijíci (sic), a o toť sem JM' i raddu jeho i měščeny Wídeňské mnohokrát obsílal, jakožto WM' dále srozumie w tomto wypsání, kteréžt WM“ posílám, žeť sem soběwolně nic neučinil, než cožť sem učinil, musilť sem učiniti. A ješčeť prosím WM“, jakožto pánuow a přátel swých, abyste se ráčili přičiniti a přimluwiti, aťby mi JM' ráčil sprawedliwé učiniti. Paklitbymi JM' sprawe- dliwé neučinil, cožť sem učinil, a pán buoh mi bude toho příti, škodu JM aneb jeho poddaným, takowůž i wětší učinímť, a tak dlúho, dokudž mi se od JM“ konec nestane, i služebníku mému Filipkowi o ty wěci, o kteréžť sem s JM“ wálku počal. A jakož mi WM píše, atbych přijel do Wídně: prosímť WM“, abyste mi za zlé neráčili mieti; neboťbych já k wašie žádosti dále jel nežli do Wiedně, než zdáť mi se, žeť sem o to dosti slal i sám osobně jezdil, o tu rownú wěc, jakožto WM' wýpisy lépi srozumie. Nebť již ta wěc trwá dwě létě; a kteréžť sem škody skrze to bral aneb ješte bráti budu, nerádbych to opustil. A to WM“ rač pa- matno býti. Dat. Pernštein, fer. V post ſestum b. Galli confessoris anno oc. XLIII°. Johannes de Pernstein. (Cedule). Jakož jest JM' na mě túžil skrze raddu swú pánóm Českým, žeťbych sobě- wolně w Rakúsiech hrad zlezl a p. Šenka jal: i WM' muož porozuměti, soběli- wolně sem to učinil, čili JM neráčil mi sprawedliwé učiniti soběwolně. Item najprwé, kdyžť sem byl nepřietelem dobrej paměti krále Albrechta, a po jeho smrci tej zemè, nebť sem s JM" ani po něm smluwen nebyl, wšakť sem 36 *

Strana 282
282 B. III. Sněmownj wěci České r. 1443. přes to já ani muoj žádný do tej země žádnej škody nečinil. Tuť sem k žádosti uroz. pána, p. Krištofora Lichtenšteinara a na gleit JM“ jel do Nowého Města, a tuť sem s JM“ učinil příměřie, jakožť listu JM“ WM“ přípis posílám. A w tom příměřie lidé moji ubezpečiwše se, jeli do Wídně. A když sú zase z Wídně jeli s kúpí swú, tuť sú za nimi z Wídně wyjewše, zejména Fekyš, pobral lidem mým což jsú we Wídni nakúpili, i koně, i což sú měli. A toho jest diel nesl na hrad neboli na twrz Stunaprun, a ostatek, kamž se jim zdálo, tam rozděli. It. richtáře swého z Bystřice, kterémužť jest pobráno, poslal sem s listy swými k raddě JM“ do Wídně, i také k měščanóm Wídeňským, žádaje a prose, aby mi sprawedliwé učinili, dle toho příměřie, kteréžť sem měl s JM“. Ani spra- wedlnosti, ani odpowědi páni radda nedali mi, ani měščané, a tak ažť sem slal do třecice (sic) posly swé, a wždyť sem od nich žádnej odpowědi nemohl mieti- It. potom sem JM' samého obsílal, a téžť sem od JM“ nemohl žádnej od- powědi mieti, kolikrát sem koli JM obsílal. A wypowěděl sem JM“ příměřie, ja- kožť list muoj swědčie; a wšakť sem proto nižádnej škody do země nečinil, a proto wždy se naděje, že mi JM učini sprawedliwé. A potom sem skrze gleity páně Lichtenštainarowy sám do Wídně jel, rok o wánociech, a wždy nechtě do tej země wálky wésti. I mluwil sem s raddú s túto: s biskupem Pasowským, s biskupem Frisinským, s hrabí Maidenburským, se p. Lichtenštainarem, se p. Ji- říkem Puchomeřem, s panem Ebersdorfarem, i s jinými pány i zemany, kteřížť sú tu byli, a žádaje a prose, aby se ráčili k tomu přičiniti, aťby se mně i mým chudým lidem sprawedliwé stalo, i což mi jest JM powinowata: a najprwé což mi jest lidem mým w příměřie pobráno, a což mi jest zadržel dobrej paměti král Albrecht jorgeltu, ježto ještě markrabí byl. Tu jsú žádali JehM, aťbych jim wěděti dal, kto to pobral a co jest wzato: a jáť sem jim dal to napsáno, a podáwal sem se na ně, i list sem swuoj okazowal, sprawedliwli jsem k tomu jorgeltu, i k tomu což sú lidem mým pobrali, žeť sem hotow byl na nich přestati. Tuť sú mi řekli, aťbych od JM“ wystúpil wen, žeť se o to chtie potázati; a zawo- lawše mě zase, tuť sú od nich se mnú mluwili p. Lichtenšteinar a Ebersdorfar, žá- dajíce toho na mně, aťbych s JM“ měl příměřie i s jeho zemiemi až do středo- postí; a to tuto příčinu prawiece, že JM“ w zemi nenie, než jestliže k tomu času prijede, žeť se chtie k tomu přičiniti, žeť mi se má sprawedliwé státi; pakliby JM' nepřijela, že mi chtie sami sprawedliwé učiniti, aťbych ke dni jmenowanému k středopostí někoho swého poslal s swů mocí. Tuť sem poslal Jeronyma, písaře páně Joštowa; a tu konce ani žádnej odpowědi mi se nestalo. Tuť sem obsílal p- Krištofora, a prose, aťby se k tomu přičinil ještě, aťby mi se konec nějaký stal, žeťbych nerád JM“ ani do tej země škodil; a jižť sem s JM“ žádného příměřie ne- Jměl. I psal mi jest pan Krištofor, aťbych Jeronyma poslal do Wídně, žeť se,

Strana 283
B. III. Sněmowny wěci Ceské r. 1443. 283 k tomu přičiniti chce, aťbych o to konec měl. Tuť sem opět druhé poslal Jero- nyma do Wídně, a z Wídně do Nowého Města. Jakžť jest prwé bez konce jez- dil, též i tu bez konce přijel. A wida tu nekonečnost od JM“ i od jeho raddý, i oswědčil sem to p. Krištoforowi i pánóm Morawským i jiným dobrým lidem, že mi se od JM“ nic konečného státi nemuož, žeť o to mysliti musím, a s JM“ žá- dného příměřie nemaje, aťbych mohl JM“ aneb jeho poddaným škodu učiniti. A ješče wždy přes to nechtěl sem, ažť sem přijel na Pohořelice ten den před božím tělem, kdyžť sú Pohořelice bořili, ku p. Krištoforowi a Ebzarowi. Tuť sem jich prosil p. Krištofora a Ebzara, že buoh wie, žeby mi wálka s JM“ ani s tú zemí milá nebyla, aťby se k tomu přičinili, aťby mi se sprawedliwé stalo; paklitby toho nebylo, žeťbych již wiece obsílati nemohl, ale na to pomysliti, čehožby mi pán buoh popřel. Nebť sem, toť buoh wie, na posly a sám pracuje, na to tak mnoho naložil, jakožtby mi JM' mèl učiniti. A howèl sem ješče od božieho tèla až do tej chwíle, ažť se to i stalo. A cožť sem učinil, učinilť sem bohdá řádně, jako nepřieteli swému. It. Pře služebníka mého Filipka. Kdyžť jest byl, takť on prawie, u JM" krále Římského, tuť mu jest zadržel za jeho službu něco peněz, a z toho jest JM' upomínal. A takť on prawie, že jest smluwen p. Krištoforem a Ebzarem, že jemu toho JM' měl penieze položiti na den jmenowitý na s. Jakuba, jakožt list swědčí, kterýžť jest wydal Hoznoymarowi a Filipkowi. A kdyžť sú jemu na ten den peněz nepoložili, i obeslal jest p. Krištofora i Ebzara. A potom se jest Fi- lipek wystříhl podlé mne protiw JM“, jako služebník muoj. A kdyžť mi JM' spra- wedliwé učiní, a služebníku mému, radějitbych JM“ slúžil, na čemžbych se hodil, nežbych JM' hněwal. Pakliť mi wždy JM' sprawedliwé neučiní, i služebníku mému, musímť o to mysliti wšemi obyčeji, cožby mého poctiwého bylo, a JM“ i jeho poddaným uškoditi oc. (sic). 14. Páni Češtj oznamugj p. Oldřichowi z Rosenberka, že pokládagj sněm w oktáv no- wého léta n. př. do Prahy. W Praze, 12 Nov. 1443. Urozenému pánu Oldřichowi z Rozemberka, přieteli našemu milému. Službu swů wzkazujem, urozený pane, přieteli milý! Dáwámeť weděti, že když sme z Wiedni wyjeli, obeslali sme p. Ptačka, a s ním i s Trčkú sme na Lipnici rozmluwili o sněmu, chtějíce od nich srozuměti, kdyby se jim zdálo aby položen byl. Na to nám swů odpowěd dali, že se žádnému lépe nehodí sněm

Strana 284
284 B. III. Sněmownj wěci Ceské r. 1444. položiti, nežli nám posluom, kteří sme u krále byli; a že tu moc máme, abychom položili na který čas se nám zdáti bude. I jmenowali sme jim týden po nowém létě. Protož pane, zdáli se tobě, aby na swrchupsaný čas položen byl, aby nám to po swém listu wzkázal, abychom na ten čas pány i města obeslali. A ty také pane na swé straně aby je obeslal, aby na swrchupsaný den k sněmu do Prahy přijeli; jehož se nám zdá, aby na jiný čas prodlen nebyl pro wšecky wěci. Neb wieš, že sme spolu na tom zuostali; nebť jsú dobří lidé, páni a rytieřstwo s námi o tom mluwili, řkúce čím spieše, tiem lépe. Protož rač nás s odpowědí neme- škati. Dán w Praze, den swatých pěti Bratruow, anno oc. Menhart z Hradce, najwyšší purkrabie Pražský, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, purkmistři a konšelé Starého a Nowého měst Pražských. 15. Fridrich král Řjmský panu Alšowi Holickému ze Šternberka chwálj to, že na sněmu swoleno ku králi Ladislawowi, a omlauwá se, že nynj hned o wěci České gednati nemůže. We Wjdni, 2 Mai 1444. Fridrich z božie milosti Římský král po wše časy rozmnožitel říše a knieže Rakúské, Štyrské, oc. Urozený nám zwláště milý! Jakož ste walný sněm w Praze drželi, srozu- měli sme na čem na tom sněmu Pražském zuostáno jest o strýce našeho milého krále Laslawa, ku kterémuž jste přiwolili, jakožto sprawedliwé jest. Toho od tebe wděčni jsme, a we wšem dobrém milostiwě spomínati mieníme. A poněwadž pokoje, cti i zwelebenie té země České welice žádáme, a wšak k tomu pro ten rok walný, který w Nürnberce nynie na božie wstůpenie o kostelní a říšské wěci welmi pilně držeti musíme, (kterýžto rok také i wám i wšie koruně České o wše- likaké wěci bohdá móže prospěšen býti), chwíle mieti nemóžem o ty wěci nynie tak s wámi jednati. Protož od tebe snažně žádáme, prosiece, jakož i jiným též píšem, abyšte za tiem se sjeli a spolu rozmluwili, aby někaké sjednánie předse- wzato bylo ku pokoji té koruny. A když se bohdá zase wrátíme, jakož krátce mieníme, tehdy s wámi se rádi sjeti chcme na miestech podobných, a s wámi rozmluwíme o pokoj a mír, a kterakby ta země jakožto úd říše swaté welebný zase mohla w swój prwní řád a duostojenstwie nawrácena býti a uwedena s boží pomocí. A k tomu se rádi přičiniti chcme, což budem moci, s waší radú a pomocí; jakož tě pak urozený Hašek z Walšteina, wěrný náš milý, toho ústně

Strana 285
B. III. Sněmownj wěct České r. 1444. 258 zprawí lépe. Tomu w těch wěcech móžeš úplně wěřiti. Dán v Wiedni, den s. Sigmunda, anno oc. XLIIII, léta králowstwie našeho w pátém létě. De mandato Domini Regis. Urozenému Alšowi z Šternberka a z Holic, nám zwláště milému.*) 16. Fridrich král Řjmský stawům Českým na sněmu Pražském sebraným: aby Wilémowi z Ilburka krage Loketského hubiti nedali. W Normberce, 9 Oct. 1444. Fridrich z božie milosti Římský král wždy rozmnožitel Říše, knieže Ra- kúské, oc. Urození, stateční a poctiwí, nám zwláště milí! Zpraweni jsme, kterak urozený Wilém z Ilburka kraj Loketský hubí a k škodám nemalým jej připrawuje, mimo tu smlúwu, kterúž Ciesař slawné pa- měti někdy w Řezně skrze pány České s jeho otcem udělal jest; jakožto listowé na to daní šíře swědčí. A poněwadž kraj Loketský koruně České přislušie, a což sie tu škody děje, to sie koruně děje a ne jiným: nerádi to slyšíme, že to trpíte. Protož od wás snažně žádáme, a pro lepší té země wás prosíme, abyšte takowé wálky stawili, a jmenowaného Wiléma k tomu wedli a drželi, aby mimo takowé pewné a zapečetěné smlúwy, a mimo to že otec jeho listy hlawnie, kteréž jest měl na Loket, wydal, a wšech zápisów sie zbawil jest, a w jiné cesty sie dal, jakož swědomo jest, kraji tomu neškodil, a swých wěcí ne wálkú, ale jinák hle- dal, jakož slušie. Na tom nám zwláštní libost ukážete. Dán w Nuremberce, den s. Dionysia, králowstwie našeho w pátém létě. De mandato Domini Regis. Urozeným, statečným a poctiwým pánóm, rytieřóm, panošem i městóm králowstwie Českého na sněmu Pražském sebraným, nám zwláště milým. *) Psanj toto česky od krále Fridricha wyšlo; w týž smysl, ale německy, psáno také pp. Oldřichowi z Rosenberka, Menhartowi z Hradce, Wáclawowi z Michalowic, Ja- nowi ze Hradce a z Telče, Janowi z Rabie a ze Šwihowa, Zdeňkowi z Konopiště a Janowi Zagimačowi z Kunstatu.

Strana 286
286 B. III. Sněmownj wěci České r. 1444. 17. Artikulowé Brodštj, čili gednánj na obecném sněmu w Brodě Českém, r. 1444 w mě- sjci Novembru držaném*). a) »Odpowěd pánów z sněmu Nimburského pánóm z sněmu Pražského na gich řeči.« Podali sme tak, jakož sie wám líbilo, páni, najprwé o kompaktata a list mierný aby bylo jednáno, co jest z nich wystúpeno, aby bylo napraweno, co ne- naplněno, aby k skutku bylo přiwedeno. Z toho i hned po tom swolenie žádali sme, aby to nám bylo opraweno, kněžie kdež již dáwají pod jednú zpósobú tělo božie, kdež jest pod obojí zpósobú dáwáno, wedle umluw, ti aby na těch miestech nebyli trpieni. Druhé žádali sme pro mnoho dobrého, aby wedlé listu mierného wšickni o to stáli a již k skutku přiwedli pro mnohé potřebie obecné, aby nám arcibiskup wolený potwrzen byl a poswěcen. K tomu obojiemu swolili ste. Ale když sme třetieho podali, aby někto neb osoby některé woleny byly, ježtoby s radů lidí dobrých to k konci wedli, to sie wám nezdálo. A my již rozumieme, že jako mnohokrát prwé tak sie jest dálo, že krásně mluweno i za- pečeťowáno, ale když žádnému nebylo poručeno, k skutku nepřiwedeno; jakož i tuto sie bojíme, žeby sie též stalo. A takých již nekonców, kteříž jdú k zkáze králowstwie našeho, warowati sie mieníme. Neb i z listu mierného to máme, že ku potwrzení woleného arcibiskupa wěcmi potřebnými máte pomoci; a w tom sie zawierají nákladowé, pečeti, poslowé i jiné wěci k také wěci potřebné. Protož rozumný porozumie, že smlúwy společné wámi nám scházejí; kteréžto smlúwy zemi smířily, krále do země uwedly a pokoj po welikých wálkách byly zjednaly. Potom strhše sie s té cesty, kteréž ste sami podali i zespolka k ni sme swolili, podali ste nám jiné cesty, žádajíc abychom o krále mluwili, a prawiec, že ten bude moci toho zdržeti, wšecko naprawiti a k skutku přiwesti: kompaktata, list mierný, i arcibiskupa swècenie, a pokoj zjednati. Při tomto podání, páni, wašem, najprwé oswědčujeme, že znajíce, ano jest pána tomuto králowstwie potřebie, chceme rádi králi, když řádem podobným, zemi této užitečným a poctiwým bude sie to jednati. Neb jinák smlúwy w skutku *) Stawowé Češtj r. 1444 rozdwogeni gsauce, gedni pod Oldřichem z Rosenberka a Menhartem ze Hradce w Praze, druzj pod Giřjm z Poděbrad w Nimburce sněmo- wali, až pak obě strany po Wšech Swatých t. l. sgely se w Ceském Brodě.

Strana 287
B. III. Snemownj wěci České r. 1444. 287 nebudúli držány, krále bychom měli, lidé by sie proti němu bůřili, k jeho tesk- nosti byloby i k hanbě, a zemi této ke škodě. Než když ste se již jinam wrhli, nechawše což sie wám i nám líbilo, aby božské bylo napřed jednáno, co tu roz- umieme o králi od wás podaném, také tuto powieme. K tomu odpowiedáme, že wy páni cestu zawieráte k swolenie o krále. Neb lidé widúce, a wy pro weliké dobré božské i potřeby obecné nechcete sie přičiniti, co jest umluweno a zapečetěno k skutku aby bylo priwedeno, bojie sie, že krále majíc, ještě byšte méně o to stáli. Jakož sie již tak stalo jednu, že Ciesař z zamluwenie maje nám na mezi biskupa k konci přiwesti, slibowal i s druhými pany, a na to i majestát swój dal, že do země wjeda, což najspieše bude moci to chce konati: a wjew do země, tak nechal; a páni ho o to newelmi starali. Item jakož prawíte, že krále wezmúce pokoj bude, jakož i za Ciesaře byl jest oc. Zpět zajisté jest shledáno, že ač Ciesař w zemi byl, když sú smlúwy nedržány a kompaktata, i hned sú sie mnozí od něho trhali, a jemu odpowiedali. I byloby sie jemu to nedálo, by byly umluwy držány. A i podnes jednoty w zemi nebude, dokadž umluwy w skutku držány nebudú. Item o krále chtiece abychom jednali, kterýžby nám kompaktata a smlúwy k skutku priwedl oc. Takto dieme: Byloliby to dietě, jakož o ně zmienka jest, i my coby bylo řádného, sluš- ného, poctiwého a našemu králowstwí užitečného, odporni bychom býti nechtěli. Než ten král w drahně létech nebude moci pro swů mladost nám to k skutku přiwesti. A w tom země w mnohá zmeškánie i nedostatky při wěcech duchowních i swětských přišlaby; lečby zemi řád byl zjednán, kterýžby ty wěci mohl jednati a je k skutku přiwesti. A ten řád muož námi zespolka jednán býti. Item jakož páni prawíte, chtějíc abychom o krále napřed jednali, prawiec, žeby sie tak prwé stalo, žeby skrze Ciesaře kompaktata byla jednána, když ho za pána wzali oc. Račtež wěděti, že jste zle zpraweni: neb sú prwé kom- paktata jednána, sepsána i zapečetěna, nám i druhé straně w ruce dána, nežli jest zespolka za krále přijat; jakož jsú toho ti swědomi, ktož sú při těch wěcech býwali oc. Item několikrát ste řekli, že kompaktata držíte a list mierný, a z nich wy- winúti nemieníte oc. Prosímeť, račte té řeči wiece přestati mluwiti. Neb skutek okazuje, že jinák jest; jakožto na páně z Rosenberka, w Praze, na páně Kruši- nowu, na páně Haškowu zboží a jiných mnohých tak sie děje, že kde jest dáwáno pod obojí zpósobů, tu sie dáwá pod jednů. A jiných jest wiece kusów, kdyžby toho bylo čas a potřebie, powieme oc. A. Č. I. 37

Strana 288
288 B. III. Snemownj wěci Ceské r. 1444. Protož milí páni, kdyžbyšte to učinili w skutku, což muožte bez krále uči- niti, wzalibychom k wám doufanie wětšie, že kdyžby byl král, před JM“ pilně byšte o wěci umluwené stáli. A každému z nás jest to swědomo, žebyšte mohli i měli učiniti i s námi poselstwie i náklady o dokonánie arcibiskupa, jehož pře- welmi jest potřebie pro spasenie duší, jenž sie w swátostech, kněží nemajíc, meš- kají, pro uwedenie kněží rozdělených w jednostajný řád, a pro swé poctiwé, aby jak sie mluwí, w skutku sie tak dálo; jehož toho sie nemóžete sprawedliwě ode- přieti, byšte toho učiniti nemohli oc. b) »Odpowěd pánów sněmu Pražského pánóm sněmu Nimburského.« Najprw, jakož ste dotkli podánie wašeho nám o kompaktata a list mierný, aby opraweno bylo, kdež wymčeno oc., tiem dále uwodiece, aby kněžie, jenžby nerozdáwali pod obojí zpósobu těla a krwe božie na těch miestech, kdež bylo dřiew dáwáno, nebyli trpieni: k tomu odpowěd naše jest: na toť sme přijeli, a wám to již i powěděli, žeť námi to nescházie, ale nedostatkem kněží, kterýž po- hřiechu we wšech tejměř krajích jest w zemi České; a s dzuhé strany tiem, že se neřádní kněžie shledáwají, né i laikowé druhdy v knězský staw wpleteni bý- wali nalezáni. Než kdež se řádný kněz nahodí, máme je i chcem rádi na swých panstwí a zbožích mieti, když jedné řádně w to wejdů, řádu duchownieho i swět- ského; neb tak i kompaktata swědčie: per diocesanum vel alios ad quos pertinet. Dále žádost swů druhu pokládáte, abychom wedle mierného listu wšickni o potwrzenie a poswěcenie arcibiskupa woleného stáli oc. Na toť sme chtěli od wás rádi wěděti, kamby o to mělo posláno býti, a ještě odpowědi toho nemáme od wás žádné. Třetí kus pak dosti dlůze uwodíte, žeby se nám to nezdálo, aby někto neb osoby některé byly woleny, jenžby s radů lidí dobrých k konci to wedli; dotýčíc to krásného mluwenie i zapečetowánie, a k skutku proto nedowedenie; a tak bojiece se téhož i takowých se nekonców warujíce; potom také dotýkáte záwazku listu mierného, a konečně nás winiece, žeby námi scházely společnie smlúwy. Muožete rozuměti sami, že nás neprawě dotýkáte, neb wiete, kterak jest Ciesařowa M i s námi zwláštnie o to byl poselstwie učinil, a wedle toho i o jiné wěci zemi potřebné k koncilium do Basilii, p. Petra i jiné dobré lidi, a zjednalby k nim i biskupa Aušpurského, aby jim i nám těch wěcí tam tiem pil- nějie pomocen byl; a chtěl M. Rokycanowi gleity, náklady, ztrawu i prówody zjednati, by byl chtěl jeti s nimi, ale odpieral, a wždy se toho wywinul; ježto, by tehdáž byl i s jinými jel tam, zlehka by již o jeho potwrzenie a swěcenie i o jiném bylo miesto. Protož nebylať, ani jest naše to wina, že se to dlí; známoť

Strana 289
B. III. Sněmownj wèci Ceské r. 1444. 289 jest wšie zemi, žeť se jest tak dálo. A protoť se jest nám zdálo i zdá prwé o krále mluwiti, aby ta wěc i jiné w kompaktatiech zawřené wěci tiem pewnějie i spieše k konci přiwedeny mohly býti. Potom opět nás dotýčete, žebychom strhše se s té cesty, k niež sme swo- lili, podali wám jiné o králi oc. Protoť se to děje, nebť k snazšiemu těch wěcí dowedení, o nichž mezi námi jest zmienka, zdá se nám, že od krále jakžto od kořene počínáme. Neb ačkoli o Ciesařowě M“ některak dosti dalece smlúwy kom- paktat okračujete, wšakťby bez jeho pomoci a příčiny nikoli byly nemohly k ta- kowému konci přijíti, jakoť sú bohu děkujic s mnohým a welikým naším dobrým přišly. A z tohoť béřeme, žeby dobře bylo počieti od krále. I hned pak dále tudiež oswědčujete, kterak znáte, že pána tomuto krá- lowstwí potřebie jest, a že i chcete králi, když řádem podobným zemi užitečným byloby to jednáno. Nám se zdá, že řád k tomu podobnější, zemi této užiteč- nější a poctiwější nesnadně muož býti wymyšlen, nežli ten, kterýž našimi předky od starodáwna držán jest. Na tenž se tehdy naprawme, a ufáme bohu, žeť i král, i arcibiskup, i pokoj a wše dobré tak mierně projde, ježtoť nemieníme, by w čem ruoznice mohla býti. A tuť se i to shledá, kýmť ta cesta k swolení o krále bude zawierána; a hned i ty wšicky wěci namluwené prospěšnějie a pewnějie budú ze spolka k miestu wedeny moci býti, jako o arcibiskupa i jiné wěci wedle kom- paktat. Aniž se domniewajte, bychomť o to nechtěli státi; jedinéť mluwíme k to- mu, aťby o to wážně a s prospěchem bylo stáno, tak abychom jiným se okolním snad w smiech nedali, a některým obyčejem toho sobě, o něž státi máme i chcem, některakž nezmátli, ježtoby nám snad potom šlo to tieže. A bychomť wše wy- pisowali, pro dlúhost řeči to opúštieme. A hned wedle toho pripomináte, kterak Ciesař, z zámluwy maje biskupa k konci přiwesti a slibiw, i majestát na to daw, tak toho nechal oc. Na to se nám zdá již w třetiem kusu dosti odpowědieno, ježto muožete rozuměti, námiliť jest to, čili wámi neb kým sešlo. Potom opět nezdá se wám, by pokoj w zemi byl králem, příklad toho na Cies. M“ dáwajíc, kterak sú za něho mnozí odpowiedali oc. Mnohoť se jest JM“ dobrého w zemi, w duchowenstwí i w řádu swětském stalo, práwa nawrácena ze- manuom i městuom, a potwrzena, kteráž byla od drahně let před tiem tejměř poražená a potuchlá, a některým také i nowá dána; a ještěť i dnes mnozí to čijí, coť skrze JM' mají dobrého. Pak ktoť sú jemu w tom překáželi, muožte rozuměti, kterakúť sú čest získali, aneb k kterémuť jest druhým to přislo k konci. A byť JM' byl žiw do této doby zuostal, bezpochyby ufáme tomu, žeby kompaktata i wšicky tyto wěci již byly ku podobnému konci přišly. 37 *

Strana 290
290 B. III. Sněmownj wěci České r. 1444. It. o krále. Jakož ste napsali, bylliby král mladý, že i wy, byloliby co řádného, slušného, poctiwého a našemu králowstwí užitečného, nechtělibyšte od- porni býti; k tomu i hned přidáwajíc, že pro jeho mladost země we mnohá zmeš- kánie a nedostatky přišlaby, lečby zemí řád byl zjednán, jímžtoby ty wěci byly zjednány a wedeny k skutku oc. Pro hospodina, hleďme k jeho sprawedlnosti, jiežto zlehka jeho mladost nebude moci odepřieti, a k tomu i namluwenie páně Ptačkowa nezapomínajme, i také poselstwie tam učiněného, i konečně swolenie wší zemí jednostajného k mladému králi, o kterúžto wěc i ještě odpowědi se našé tam očekáwá. A wezmem to před se, byť pak král i w létech byl, žetby bez našé rady a pomoci nemnoho mohl zemi učiniti dobrého. A též i tento, ačť mlad jest, protoť námi wše cožť zemi se hodí, muož napraweno zespolka býti; jedné ať jest to pod ním, pewnějieť i platnějie wšecky wěci puojdú. It. Ciesaře opět dotýčete, že prwé kompaktata sepsána, zapečetěna i stra- nám dána jsú, nežli zespolka za krále přijat jest oc., tiem jakož se rozumie chtiec uwesti, žeby jednána byla bez krále. Jižť sme k tomu něco podobné odpowědi w kusu čtwrtém dotkli. A pak muožeť každým býti wěděno, žeť netoliko nám kompaktata skrze JM sú došla, ale i koncilium jeho zjednáním a zpósobem pro nás wšech dobré a této koruně ke cti swedeno jest, jakož jest to sám ciesař po- tom připomínal, i M. Janem wčera o tom dotýkáno. A tak skrze JM od kon- cilium kompaktata máme. It. jakož nás tiem honíte, kterak sme několikrát řekli, že kompaktata držíme a list mierný, a že z nich wywinúti nemieníme oc. Již ste od panów Pražan sly- šali, žeť we wšech farách jich tělo a krew božie pod obojí zpósobú se rozdáwá wedle kompaktat; a na našich panstwi i zbožich, scházieli co, toť z nedostatków kněží jde a z jiných příčin, kterýchž sme na počátku tohoto spisu dotkli. Než prosímet wás, račte se wy přičiniti, ať s wašie strany jsú kompaktata zachowána. Neb wedle drženie jich mělibychom we wšech řádiech duchowních s Římským se kostelem srownati, kromě přijímánie a rozdáwánie těla a krwe božie pod obojím zpósobem; aťbychom skrze to w těchto wěcech, o něž se nynie třem, neměli snad překážky. Což se pak mierného listu dotýče, sami wážiti račte, kterak panuom Pra- ženóm od některých z wašie strany zdržán jest, když sú na ně dierů nočně wešli, ježtoť již wšie zemi jest známo, i w jiných se wěcech mnohým jiným dobrým lidem dálo w tom mieru, ježtoťby dluho bylo psáti. Protož milí páni, račtež těmto wěcem rozumějíce, k tomu jíti, abychom zespolka, ne tak se za strany kladúc, ale jednostajně mluwili k králi, takowých pohádek mezi sebú ukrátiece. Najpodobnějie tak s boží pomocí k konci o arci-

Strana 291
B. III. Sněmownj wèci Ceské r. 1445. 291 biskupa i o jiné wšecky wěci přijdem; abychom tak prací sobě i nákladuow ujali, a dobré obecné nebylo wiec meškáno oc. (sic). 18. Zápis sněmu Kutnohorského, pod zpráwau pana Giřjho z Poděbrad. Na Horách Kutnách, 24 Jun. 1445. We jméno božie amen. Léta božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého pá- tého, na sněmu na Horách Kutnách den s. Jana křtitele uloženém, stalo sie swo- lenie jednostajné od pánuow, rytieřuow, panoší, měst, zeman krajuow rozličných země České o artikule dolepsané. Znamenajíce kompaktata s koncilium i s Ciesařem smlúwy učiněné, že jsú našie zemi příčina weliká a pomoc k dojití pokoje a přestánie wálek a mnohých nesnázek; potom po smrti krále Albrechta list mierný wší zemí učiněný uwedl nás w swornost a w poklid: protož dle sprawedlnosti, kteráž chce aby smlúwy řádné, obecnému dobrému hodné a užitečné, byly držány a zachowány, a pro uwarowánie swáruow budúcích, swolili sme sie, abychom zespolka o zachowánie skutečné swrchu řečených wěcí stáli, a toho sobě radni a pomocni byli proti těm, ktožby nám to rušiti chtěli. It. znamenáme, že někteří, chtiece na nás zlú powěst uwesti, mluwie, že- bychom pána a krále mieti nechtěli: i oznamujem, že prwé byla a ještě jest a bohdá i w budúcích časiech bude wuole naše, abychom krále měli, jakožto jest na nás na sněmiech shledáwáno, a dálibuoh wždycky bude shledáno, kterýžby sie hodil k našie koruně České, a ježtoby nás hájil a bránil w našich sprawedl- nostech a w umluwách řádně učiněných, a každého při swobodách a práwiech jeho zachowal. Jinák chtěliliby kteří krále kterého stranně a swéwolně uwesti, proti takowým swolili sme sie, abychom sobě radni a pomocni byli do těch hrdel i statkuow; rozumějíce, coby zlého z takowého strannieho uwedenie této koruně pojíti mohlo, jakož sie jest to dřiew w skutku shledalo, co jest zlého z takowého běhu této zemi pocházelo. It. že někteří naše hlasy a rady na sněmiech nám zle a neprawě wyklá- dali, a snad i do jiných zemí nás jinak než jest ohlašují: zdálo sie nám a na tom sme zuostali, abychom tak, jakož w prawdě jest, swú newinu, kdež a kolikrát toho potřebie bude, oznámili, i k králi Římskému poselstwie učinili. It. o sněm buď odpowěd takowáto dána: že k sněmu obecniemu uloženému den s. Bartoloměje swolujem, jakož sme i w puostě swolili: ale do Prahy k němu jeti nechceme, pro příčiny hodné, kteréž sme před sím na podzim z Nimburka

Strana 292
292 B. III. Sněmownj wěci Ceské r. 1446. po p. Petrowi Zwieřetickému a po jiných posléch do Prahy wzkázali, i pro jiné hodné příčiny, kteréž sme na tomto sněmu nedáwno minulém skutečně shledali. Než buď o město k sněmu podobné uloženo řádně, a tu bohdá mieníme býti. It. swolili sme sie, abychom poselstwie učinili k Pražanóm, že ti knèžie, ježto sie kapitolů nazýwají, nám kompaktat nedržie, ale je rušie, když takowé kněžie, ježto pod jednú zpósobů rozdáwají, na ta miesta uwodie, kdež jest prwé pod obojí zpósobu dáwáno, a že na kněžie naše sahají, pohoniec a klatby na ně wydáwajíc; wědúce, že sme my M. Janowi wolenému arcibiskupowi podlé swo- lenie wšie země swé kněžie poružili k zpráwě; i w jiných wěcech jsú nám winni. Protož žádáme, ať to páni Pražané, že ta kapitola jest w jich moci, opatřie a oprawie. Pakliť toho neučinie, byloby nám toho líto. It. swolili sme sie, jestližeby kto z této našie jednoty mimo rowné mocí tištěn byl, takowým máme radni a pomocni býti. Pakliby kto z též jednoty našie chtěl swéwolně wálky aneb které wýtrže činiti aneb počínati, takowému nebudem powinni pomáhati. A pro dalšie konánie a skutku wedenie těch wěcí swrchupsaných, prosili sme urozeného pána, p. Jiříka z Kunstatu a z Poděbrad, aby on tu práci ráčil na sie wzieti, a ty wěci i jiné k tomu kteréžkoliwek té jednotě potřebné jednati, řiediti a zprawowati. A my jemu wšichni toho wšeho máme a slibujem radni a po- mocni býti. 19. Páni gednoty Poděbradské na sněmu Kutnohorském sebranj pánům krage Plzen- ského oswědčugj se w tom, čeho k obecnému dobrému žádagj. Na Horách Kutnách, 30 Apr. 1446. Urozeným pánóm, p. Hynkowi Krušinowi z Šwamberka, p. Janowi tudiež z Šwamberka sed. w Rokycanech, Burianowi z Gutšteina, i jiným pánóm, ry- tieřóm, panošem a zemanóm kraje Plzenského, přátelóm milým bd. Službu naši wzkazujem, urození páni a stateční a slowútní, přietelé milí! Jakož wás tajno nenie, kterak o wšech Swatých již rok minul, když páni sně- mem hnuwše z Prahy do Brodu Českého na sněm byli přijeli; a my též z Nim- burka tudiež w Brodě s nimi sjeli sme sie: tu jimi i námi zespolka jest zuostáno, umluweno i sepsáno, kterým během a obyčejem tato země Česká mohlaby w je- dnotě a w swornosti, w práwiech i w řádiech býti zachowána; a zwláště, aby ty smlúwy kompaktata, kteréž jsú s koncilium a s Cés. M“ učiněna a zjednána,

Strana 293
B. III. Snemownj wéci Ceské r. 1446. 293 i mierný list, jimiž jest tato země upokojena a w řád uwedena, bylo držáno a zachowáno, a což sie jest proti tomu stalo, aby to bylo napraweno. Jakož hned potom w Praze na welikém sněmu od nás jest žádáno, aby podlé toho swolenie a sepsánie w Brodě učiněného, bylo to obecné dobré k chwále buožie tak je- dnáno a w skutku konáno; a zwláště o krále tudiež w Brodě bylo zuostáno, aby nám byl w času jmenowitém do země wydán; a my abychom jej tak přijali spolu z jedné wuole podlé práw a řáduow země české, jakož sú předkowé naši od sta- radáwna z jiných zemí krále přijímali, i také opatřiti jej chtiec, swých statków w tom nelitujíce, tak aby s námi mohl býti a zuostati, a aby jměl nač kralowati, a obecné dobré země našie a koruny české jednati. Také o arcibiskupa wole- ného, bez něhož řád duchowní dobře státi nemóž, aby bylo k skutku přiwedeno, a o jeho potwrzenie a swěcenie podlé umluw s Cés. M“ učiněných a podlé swo- lenie wšie země w listu mierném zapsaného, bylo jest hned tudiež umluweno a swoleno i sepsáno. Na kterémžto welikém sněmu w Praze nezdálo sie to podlé toho Brodského swolenie a sepsánie tak jednati a konati: ale řekli, že to jináč nemóž jíti, než podlé toho namluwenie, kteréž v Wiedni s KM“ králem Římským stalo sie jest; tak aby král, k kterémuž sme s již psanými wýmluwami swoliti chtěli, w Rakúsiech zuostal; neb k času žádnému jmenowitému a jistému swoliti nechtěli, w kterémžby nám do země wydán býti jměl; ježto jest široce o tom wypraweno a powědieno, cožby zlého z toho této zemi pojíti mohlo, kdyžby král, kteréhožbychom wšichni zde w Čechách jmieti jměli, tam w Rakúsiech zuostal. I žádali sme, jakož toho i ještě wždy žádáme, aby takowého zlého na tuto zemi nebylo dopúštěno ani uwozeno, a ti úmyslowé aby opuštěni byli: ale wšichni ze- spolka cožby bylo k chwále božie a obecného dobrého i poctiwého koruny České abychom jednali; poněwadž KM král Římský poručenstwím swým na přiekazu tomu nenie, aniž býti chce; jakož jest o tom po p. Haškowi žádost i wuoli swú sem do země wzkázal. Neb jestližeby to jíti nemohlo, to jest kompaktata a list mierný, i ty smlúwy w Brodě učiněné a swolené i sepsané nebylo nám držáno, a což sie jest proti tomu stalo, nebylo napraweno: rozomiemy, žeby to nás k ko- nečné nejednotě a k takowému zlému aneb k horšiemu, jakož sie jest dřiewe w této zemi diálo, mohlo přiwesti. Protož my, což na nás bude, s buoží pomocí nemienilibychom sie toho dopustiti, ale o to státi, aby kompaktata, smlúwy, mierný list bylo držáno a zachowáno, a obecné dobré, řád země této byl jednán, pána a krále majíce, tak aby sie každému bohatému i chudému wedlé práwa a řádu země sprawedlnost dála. Neb widíme, že sie nám mnoho proti swrchupsaným smluwám stalo a děje sie; a zwláště od Pražan a těch kanowníków, ježto sie kapitolú na- zýwají. A již sme je o to obeslali, aby bylo opraweno: a oni netoliko by to oprawili, ale wiece to rušie, proti kompaktatóm, smluwám a miernému listu

Strana 294
294 B. III. Sněmownj wěci České r. 1446. činiti nepřestáwajíce; ježtoby cele i tobě mělo toho líto býti. Dán u Hory na sněmu, sabbato ante Philippi et Jacobi, anno oc. XLVI Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Jiřík z Dubé a Wisemburka, Petr ze Zwieřetic, Jan z Rúsi- nowa, haitman kraje Čáslawského, Jan ze Sútic, haitman kraje Kúřimského, Bohuše z Postupic, haitman kraje Chru- dimského, Mikuláš Trčka z Lipy, a jiní páni, rytieři, ze- mané a města na sněmu u Hory Kutny spolu sebraní, i ti, kteříž jsme spolu w jednotě*). 20. Zápis welikého sněmu Pelhřimowského. W Pelhřimowě, 12 Jun. 1446. We jméno swaté a nerozdielné trojice amen. My Oldřich z Rožemberka, Menhart z Hradce, Aleš ze Šternberka, Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Hašek z Walštyna, Jan z Hradce a z Telče, Zdeněk ze Šternberka a z Konopištè, Jin- dřich z Michalowic, Jindřich ze Stráže, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan Hertwik z Rúsinowa, Jan ze Smiřic, Mikuláš Trčka z Lipy, Přibík z Klenowého, Jan ze Sútic, Bohuše mladý z Postupic, Jan mladši z Rabštyna, Arnošt z Leskowce, Pawel purkmistr, Materna, Matěj od zlaté štiky, Valentin Kába konšelé přísežní, Antoniš od oslów, Jan od tří studnic, Janek Střiebrný a Beneš Cukmanský obecní od Starého a Nowého měst Pražských; i jiní páni, rytieři, zemané a města krá- lowstwie Českého, nynie w Pelhřimowě na sněmu o dobré obecnie wšie koruny Ceské sebraní: Wyznáwáme tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej čísti, neboli čtúc slyšeti budů: že znamenajíce rozličná a těžká, i zemi našie welmi škodná rozdě- lenie, a wystřiehajíce sie, což na nás jest, toho, by skrze ty dwojice obecné dobré sie nedlilo, a zlé netbáním snad lidským tak w duchowních jako we swět- ských den ode dne wiec nerostlo: a tak žádajíc napřed řádu božského zřiezeie, země České w jednotu uwedenie, i také pro upokojenie téhož králowstwie, wy- dawše jisté znamenité dobré lidi ze wšeho sněmu swrchudotčeného, w počtu tiem skrownějším, k srownání wěcí zemi potřebných i také nám wšem užitečných, *) W táž slowa; gen giným nápisem a přjpisem, psán tentýž list panu Oldřichowi z Rosenberka. Originál, s osmi přitisknutými pečetmi, nalezá se w archivu Tře- boňském.

Strana 295
B. III. Sněmownj wěci Ceské r. 1446. 295 wšickni společně a jednostajně swolili sme i konečně ustanowili sie bez pohnutie na kusiech a artikuléch dolepsaných, z nichž jest prwní tento: 1. O krále Ladislawa jest úmysl a wuole naše, že na sněmu obecniem wšeho králowstwie najprwé příštiem chcem i mámy přátely naše a jiné dobré lidi k tomu wésti a táhnúti, abychom ku Králowě Milosti, králi Římskému, poselstwie řádné ode wšie země společně učinili, by nám w roce od téhož sněmu obecného pořád čtůc, za krále a za pána našeho jej wydati ráčil: tak aby netoliko jménem a w hlasu, ale již i w skutku naším pánem jako ote wšech jednostajně přijatým a korunowaným byl a králem. Napřed posluom na to wywoleným poručiec, aby zemi w tom i nás wšech před Králowú Milostí ohradili, že odpowěd JM“ tak dlúho nenie dána: neb jest to šlo z jistých a hodných příčin. Ale aby žádnému snad sie nezdálo, bychom některak jako s nepodobnými toho zpuosoby žádali: tak sme sie wšickni swolili jednostajně, že země pod jistými spráwcemi a pod slušnými řády, kteréž sobě zespolka zpósobíme, má býti zřiezena, tak jakož wuoli plnú Králowy M“ krále Římského máme, že nám k tomu jest swolila i radila, wzká- zawši, abychom dwa, tři, čtyři, neb kolik by sie nám zdálo, jmenowaw až do dwanácti, spráwcí sobě zjednali, že wuoli k tomu JM' dáwá, a že i ráčí k do- brému a poctiwému země našie i nás wšech raden a pomocen býti. I swolili sme sie wšichni společně a jednostajně, že wšichni páni, rytieři, zemané, i každý, jenž úroky a platy na zemi jakéžkoli má, když k tomu čas bude swolen a uložen, a máme i chcem jeden úrok se wšech zboží swých dáti, i s městy o též w sněmu obecniem mluwiti, aby také pomohli k wyplacení zástaw králowstwie, což to se- bránie najdále stačiti muože: aby JM měl čím králowstwie wyplatiti, i také nač žiw býti. Pod kterýmiž to spráwcemi a w tom řádu, jakož již dotčeno, námi ze- spolka učiněném, má země w panowání krále Ladislawa státi a trwati, až do let JM“. A jestližeby ti spráwcie, tak jakož swrchu píše sie, usazení a od země wy- daní, a země čemu snad nemohli dosti učiniti, chcme sie k Králowě Milosti uteci, jakžto k králi Římskému a hlawě říše swaté, jejiežto my také jeden úd jsme, i také jakožto k strýci krále Ladislawa a poručníku, wěřiece JM“ i žádajíce, že nám ráčí toho raden i pomocen býti, w čem bychom potřebowali JM“. Pakliby snad Králowa Milost neráčila aneb zanetbala toho zlého sobě wážiti, kteréž této zemi jde, i nadleh wiecež a wiecež jíti by mohlo, že krále tak dlúho nemáme, a tak ne- ráčil nám krále Ladislawa za krále a za pána našeho wydati, zpuosoby naše wida k tomu tak poctiwé a hodné, jakož sie swrchu píše: tehdy litost nad králowstwím tak zanetbaným i nad sebú majíce, a dalších sie záhub země i takowých nejednot wiec dopustiti nechtějíce, musili bychom, i chcem konečně sami sie i to králow- stwie tak opatřiti, abychom bez pána nebyli a bez krále. A. Č. I. 38

Strana 296
296 B. III. Sněmownj wèct České r. 1446. 2. Pak žádajíce wzdy napřed cti a chwály božské rozšířenie, a kniezstwa králowstwie našeho w jednotu uwedenie, wedle kompaktat a listu mirného i smluw mezi námi společně časy předešlé smluwených a sepsaných, ustanowiwše sie též jakož swrchu psáno jest, zuostali smy konečně a z jedné nás wšech wuole tak a na tom, aby mistr Jan z Rokycan k arcibiskupstwi wolený Pražskému byl s na- šimi wšech pilnostmi a pracemi skutečně poswěcen a potwrzen. A pro snadšie a také tiem spěšnějšie té wěci k konci dowedenie, tak sme swolili i swolujem, aby na sněmu obecném najprwé příštiem, odtud sie nerozjieždějíc, zespolka po- slowé k tomu hodní zjednáni byli a wybráni, kteřížto tu práci a to poselstwie ku papeži nebo jinam, kdežby tomu najspěšnější konec státi sie mohl, mají na sie wzieti. A ztrawa jim tudiež zjednána buď, i jiné potřeby k tomu příslušné. A tu také jisté osoby mají býti wydány, kteréž to poselstwie jménem wšie zemè k mie- stu a k konci skutečnému mají wésti. A kterým by sie koli jim obyčejem to zdálo, s radú zemskú múdrých lidí jednati, čiež by koli také pečeti k tomu potře- bowali a žádali, neb kto by w to poselstwie byli jmenowáni, tak swolili sme sie i swolujem, aby tomu žádný nikoli neotpieral; a otpieralliby kto, my proto státi w tom máme, a toho sobě wěrně a práwě beze lsti radni a pomocni býti s bohem a se ctí, aby k konci bylo přiwedeno skutečnému. 3. A protož my wšichni swrchu psaní, a celý sněm tudiež w Pelhřimowě se- braný, swolili sme sie, a máme i slibujem, společně a nerozdielně při kusiech a artikuléch swrchu psaných zuostati, i jiné přátely naše a dobré lidi k témuž wésti; toto zwláště přidáwajíce: jestli žeby kto jiný z sněmu obecnieho prwé příštieho a nad to naše swolenie lepšieho co, a zemi užitečnějšieho, neb k jednotě a swor- nosti králowstwie bližšieho wydal a powěděl, a to rozumem wywedl: že radě lepšie miesto má dáno býti. Pakliby snad kto swéwolně čemu nechtěl swoliti, a rady lepšie newydal ani rozumu, proto my již wždy w tom tak staneme, i státi společně slibujem a máme. Na pamět a zdrženie toho, my wšichni swrchu psaní pečeti naše wlastnie listu tomuto sme přitiskli. Jenž jest dán na sněmu wýše praweném w Pelhřimowě, léta po narozenie syna božieho po tisíci po čtyřech stech čtyřidcátého šestého, tu neděli na hod s. Trojice.

Strana 297
297 С. II. ZÁPISY KNJŽAT MINSTERBERSKÝCH W OLESNICI, od r. 1454 do 1489. Připomenutj. Wšecky listiny článku tohoto wypsány gsau z originálůw rodinného archivu knjžat Minsterberských, synůw krále Giřjho, chowaných podnes w Olešnici (Oels) we Slezsku. Některé z nich, w německém překladu, wydal giž někdy Sommersberg we swé zbjrce pjsemnostj Slezských. 1. Král Ladislaw kwituge pana Giřjho z Kunstatu a z Poděbrad, spráwce a hofmistra swého, z aučtůw řádně složených. W Praze, 26 Oct. 1454. My Ladislaw z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský oc. král, wěwoda Rakúský a markrabě Morawský, známo činíme tiemto listem wšem: tak jakož sme poručili od sebe slowem naším urozeným a statečným Zdeňkowi ze Šternberka purkrabí Pražskému, Zbynkowi Zajieci z Hasenburka, Janowi z Sú- tic a z Čabelic a Přibíkowi z Klenowého, radě a wěrným našim milým, aby od urozeného Jiříka z Kunstatu a z Poděbrad, spráwce a hofmistra w králowstwi našem Českém od nás usazeného, počet slyšeli, a co jest wydáno jemu z té po- moci, kterúž jest nám učinila wšecka Česká země téhož králowstwie, a co jest přijal z králowstwie Uherského a kniežetstwie Rakského, i také což jest wypój- čeno kázaním naším na naše potřeby, i také což jest od Židuow přijal do našie komory králowské; jakož jest toho tato summa položena z 67,439 kop gr. w těch wšech časiech, od toho dne, když sme my do země našie České přijeli toho 38 *

Strana 298
298 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1459. léta, jenž se jest psalo léta po narození syna božieho 1453, tu středu před sw. Šimonišem a Judú apoštoly božími, a to ten rok celý, až do toho času a dne, jenž se jest psalo léta po narození syna božieho 1454, ten pátek před sw. Šimo- nišem a Judů apošt. božími. A tu tak již psaný Jiřík, přišed před Naši Weleb- nost osobně po již psaném počtu, i zprawil jest nás o tom wydání těch peněz nadepsaných před těmi, kteříž od něho naším kázaním řádný počet sú slyšeli. A my to od něho slyšewše i od nich, a tomu rozumějíce, že jest to již psaný Jiřík wedlé rozkázanie a wuole našie učinil a ty penieze wydal řádně k našemu dobrému: protož my nadepsaného Jiříka tiemto listem z toho ze wšeho quittujem, propúštieme a prázdna činíme sami před sebú, přede wšemi dědici našimi a budů- cími, i před každým člowěkem, a zwláště králi Českými, že z toho již psaný Jiřík ani dědicowé jeho wěčně žádným obyčejem napomínáni býti nemají. Zuostali sme wšak témuž Jiříkowi nad summu počtu učiněného 340 kop gr. a 411/2 gr., a 300 rýnských zlatých, kteréž jest k našim potřebám z swého zbožie wydal; a ty jemu chcem a máme zase dáti a zaplatiti úplně a docela penězi aneb zlatými dobrými. Toho na potwrzenie pečet naši králowskú k tomuto listu přiwěsiti sme kázali. Dán w Praze, w sobotu před sw. apoštoly Šimonišem a Judú, léta od narozenie syna božieho 1454, let králowstwí našich Uherského oc. w patnáctém a Českého w prwniem létě. Ladislaw Rex, manu propria. Ad mandatum domini Regis in Consilio. R“- 2. Král Giřj powolenj swé dáwá ke směně o listy na rychtářstwj Kutnohorské, mezi syny geho a auřadem města Hory stalé. W Praze, 19 Dec. 1459. My Jiří z božie milosti Český král, Morawský markrabě, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě, oznamujem tiemto listem wšem: Jakož dobré paměti Sigmund ciesař Římský a král Český, předek náš, dal a zapsal jest wěr- ným našim milým šefmistru a konšelóm na Horách Kutnách rychtářstwie téhož města w pěti stech kopách grošuow, přidaw jim k té rychtě platu ročnieho dwě a padesáte hřiwen těžkých, aby na každý týden z mince na Horách Kutnách hřiwna grošuow těžká, to jest šest a padesát grošuow jim dáwána byla; kteréhožto zápisu položenie slowo od slowa jest takowéto: »Wir Sigmund von Gotes Gnaden Romischer Kunig oc.. . . . . Geben zu Czaslaw, 1420, Dinstag nach des heil. Kreuzestag Exaltationis, oc." . . .

Strana 299
C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1470. 299 Kterýmžto zápisem a práwem swým již psaným šefmistr a konšelé města Hory Kutny směnili sú se s oswieceným knězem Viktorinem wéwodů Minstrber- ským, hrabí Kladským a hauptmanem w Morawě oc. synem naším milým, a s uro- zeným Bočkem, Jindřichem a Hynkem bratřími jeho z Kunstatu, na jich list a práwo, kteréž měli sú někdy zapsané od najjasn. ciesaře Karla krále Českého do- bré paměti, předka našeho, kterýmž též rychtárstwie s póžitky jeho dal a zapsal někdy Enderlenowi, w ty časy minemeistru na Horách Kutnách, w šesti stech ko- pách grošuow, jakož ten list to šíře w sobě drží a zawierá; a jedni druhým swé práwo, kteréž na tu rychtu měli, dali sú, a prosili sů nás oboji, abychom k té směně mezi nimi učiněné milostiwě swoliti a jie potwrditi ráčili. My znamenawše jich prosbu slušnů a rozumnů, s dobrým rozmyslem a radů wěrných našich, mocí králowsku k té směně o ta práwa mezi nimi s obú stranú učiněné plné naše po- wolenie dáwáme, a jim toho milostiwě dopuštieme a tiemto listem potwrzujem; owšem tomu chtiece, aby ta smlůwa a směna, kterůž mezi sebú sú učinili, se wšemi kusy a artikuli těmi listy zapsanými we wšech kusiech u obú stranů wěčnů moc měla a obdržala. Tomu na swědomie pečet naši králowskú kázali sme při- wěsiti k tomuto listu. Dán w Praze, w středu před sw. Tomášem, léta božieho tisícieho čtyrstého padesátého dewátého, králowstwie našeho léta druhého. 3. Král Giřj zapisuge synům swým 60.000 kop gr. Pražských dluhu králowského na dů- chodjch mince Kutnohorské. W Čáslawi, 5 Jul. 1470. My Jiřie z božie milosti král Český, markrabě Morawský, Lucemburský a Slezský, wéwoda a markrabě Lužický oc. oznamujem tiemto listem wšem. Jakož někteří naši poddaní nad swými přísahami a powinnostmi, jimiž nám powinni a zawázáni byli sú, nám jakožto králi a pánu swému dědičnému zprotiwili sú se, a na králowstwie naše kteréž najwětšie záhuby mohli přiwedli sú, cizozemcuow k to- mu ponukše, naše wěrné poddané mordem, pálením i jinými záhubami nekřesťan- skými trápiece: my majíce nad králowstwím a poddanými našimi wěrnými litost, s radú pánuow, rytierstwa, měst i wšeho sněmu obecnieho zemského proti tako- wému bezprawí zasadili sme se, toho brániti a hájiti umieniwše. A abychom to podlé potřebnosti učiniti mohli, že puožitkowé a duochodowé králowstwie našeho k takowé wěci a nákladuom stačiti sú nemohli, musili sme pro dobré obecné a obranu králowstwie našeho dědictwie některá oswiecených Viktorina, Jindřicha a Hynka wéwod Minsterberských, hrabí Kladských, kniežat, a urozeného Bočka, bratří pánuow z Kunstatu na Poděbradech, synuow našich milých, zastawowati a

Strana 300
300 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1472. prodati, a jmenowané syny naše we mnohých summách peněz w rukojemstwie za- wadili sme, kterýchto peněz k swrchupsaným nákladuom wypójčowali sme. I chtiece jmenowané syny naše, jestli žeby pán buoh smrti nás neuchowal, opatřiti, aby oni toho škod přielišných neměli: s dobrým rozmyslem a radů wěrných našich, mocí králowskú, týmž synóm našim postúpili sme a zapsali a tiemto listem postupujem a zapisujem na puožitciech a duochodiech mince našie na Horách Kutnách, k ko- moře naší příslušejících, šedesáte lisíc kop grošuow širokých dobrých rázu Praž- ského; tak aby jmenowaní synowé naši po smrti našie bez přiekazy budúcích na- šich králuow Českých i wšech jiných lidí odporu wšelikého puožitky a duochody swrchupsané mince našie wybierali tak dlúho, dokudžby swrchupsané summy gro- šuow newybrali úplně a docela, s toho nejsúc od ižádného stiskowáni. Protož přikazujem minemaystru našemu i wšem úředníkóm jiným na Horách Kutnách, ny- nějším i budúcím, wěrným našim milým, aby jmenowaným synóm našim u wy- bierání swrchupsaných puožitkuow až do swrchujmenowané summy žádným oby- čejem nepřekáželi, ale w té wěci aby se k nim měli jakožto ku pánóm swým, do wybránie swrchupsané summy. Tomu na swědomie pečet naši králowsku kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Čáslawi, we čtwrtek po sw. Prokopě, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého sedmdesátého, králowstwie našeho léta třináctého. Ad mandatum Domini Regis. Rte. 4. List djlčj knjžat Minsterberských o wšecka panstwj, kteráž magj w koruně České. Na Podèbradech, 9 Mart. 1472. We jméno swaté a nerozdielné trojice šťastně buohdá amen. My Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší jinák Hynek z božie milosti sw. Říše kniežata, wéwody Minsterberští a hrabie Kladští, páni z Kunstatu a na Poděbradech, a Bo- ček pán z Kunstatu a na Poděbradech bratřie, wyznáwáme tiemto listem obecně přede wšemi lidmi, ktož jej uzřie a čísti nebolito čtůce slyšeti budů: že rozumějíce a znajíce weliké a pilné potřeby, aby zbožie a statek, kteréhož jest nám milý pán buoh z milosti swé popřieti a dáti ráčil, opatřen a zřézen býti mohl, a také aby každý z nás k swé žiwnosti týmž zbožím slušně opatřen byl; pilně to mezi sebů wážiwše a rozjímawše, a puožitky těch wšech zboží předsewzawše, takto sme se konečně a dobrowolně swolili a mezi sebú o táž zbožie rozdiel bratrský sme uči- nili. A to takto, že Nám Viktorinowi nadepsanému kniežeti za náš oddiel od bratří našich do- stali sú se tito zámkowé a zbožie: najprwé město a hrad Opawa s těmi se wšemi

Strana 301
C. II. Zápísy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1472. 301 zbožími a puožitky, jakžkoli mohliby jmenowáni býti, ježto k tomu Opawskému kniežetstwí příslušejí, a s tiem se wším což nynie k Opawě drží se a požíwá, nic owšem newyměňujíce. It. hrad řečený Hradec, kterýž leží w kniežetstwí Opaw- ském, též se wším jeho příslušenstwím a zbožími, kteráž se nynie k tomu hradu držie a požíwají. It. w Čechách zámek a město řečené Kolín nad Labem, i s tě- mi se wšemi zbožími, kteráž se k Kolínu držie a obrácena jsú podlé zněnie zá- pisuow od slawné paměti králów Českých na to zbožie wydaných, buďto na dě- dictwí a králowstwí aneboli duchowenstwí; krom co se dotýče dworu řečeného Nowý Dwuor s jeho příslušenstwím, a luk řečené Kačinské, na to sahati nemám, neb jest to zastaweno a zapsáno Jaroslawowi z Újezda; než budeli mi se zdáti to od něho wyplatiti, to budu moci učiniti swými penězi. Také toto jest mezi námi swoleno, že na diel pana Bočka nadepsaného bratra našeho položili sme méně póžitków, nežli na jiný diel, a protož od toho našeho dielu na zboží Kolinském mámy jemu k jeho dielu postúpiti sto kop platu ročnieho i s panstwím na těch lidech; ale to budeme moci od něho zase splatiti tisícem kopami gr. Českými. Také toto jest mezi námi zuostáno, jakož najjasn. knieže a pán, pan Wladislaw král Český oc. pán náš milostiwý, zawázal a zapsal se jest nám dáti 14,882 zl. uherských nynie na sw. Hawel na wýplatu zboží našich, kteráž jest byl zastawil slawné paměti král Jiří, pán a otec náš milostíwý, i jest také zastaweno od toho dielu na zboží Kolinském drahně platow a póžitków: a protož na tento diel z těch zlatých od KM“ má dáno býti 3,900 zl. aby se těmi zlatými ta zastawená zbožie zase k Kolinu wyplatila, a ten diel aby wcele zuostal. Item. Pak nám nadepsanému Jindřichowi staršiemu kniežeti za náš oddiel od bratří našich nadepsaných dostali sú se tito zámkowé s zbožími k nim pří- slušnými: najprw w Slezii Minsterberk město a hrad se wšemi těmi zbožími, kte- ráž k tomu kniežetstwí Minsterberskému z práwa příslušejí, tak úplně a w cele, jakž sme prwé držali a toho požíwali, nic owšem newyměňujíc. It. Město a hrad řečené Frankštyn, se wším jeho příslušenstwím a panstwím, kteráž k tomu zámku příslušejí. It. hrad a město řeřené Kladsko, se wšemi toho hrabstwie Kladského příslušnostmi a panstwími, nic owšem newyměňujíc. It. hrad řečený Homole; it. hrad a město řečený Náchod, též také se wšemi těch hraduow příslušnostmi a panstwími, a znamenitě zbožie Wysmburské a zbožie Skalické, kteréž se podlé jiných zboží k Náchodu držie. It. hrad řečený Kunětická hora, též také se wšemi zbožími a panstwími k tomu hradu příslušejícími, a znamenitě zbožie a panstwie klášteruow Opatowského a Sezemského, kteráž se nynie k tomu hradu držie, po- dlé zněnie zápisuow od slawné paměti králuow Českých na táž zbožie a kláštery učiněných a wydaných. Též také podlé položenie zbožie a dieluow našich, že na diel pana Bočka nadepsaného bratra našeho položili sme méně póžitkuow nežli na

Strana 302
302 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1472. jiný díel: a protož my od tohoto našeho dielu na zboží od Kunětické hory máme jemu panu Bočkowi postúpiti 170 kop gr. platu ročnieho i s panstwím na těch lidech; ale to my budeme od něho moci zase k sobě wyplatiti sedmnácti sty ko- pami gr. Českými. A jakož král JM podlé zápisu swého má nám dáti nynie na den sw. Hawla najprw příštieho 14,882 zl., aby tiem zbožie naše, kteráž sú skrze rozkázanie sl. paměti krále Jiřieho odzastawena, byla nám zase wyplacena, i má se na tento diel z těch zlatých k té wýplatě dostati 1800 zl. A tak ten diel cel také zuostane. It. Pak nám Jindřichowi mladšiemu jináč Hynkowi kniežeti od bratří našich nadepsaných za náš oddiel dostali sú se tito zámkowé, s zbožími a panstwími k nim příslušnými: najprw hrad řečené Poděbrady s městem i se wšemi toho hradu příslušnostmi a puožitky jakžkoli jmenowanými, nic newyměňujíc, to wšecko což se nynie ku Poděbradóm drží, buď na dědictwi anebolito na zápisných zbožích. It. zámek řečený Kostomlaty, též také se wšemi zbožími a panstwími, kteráž k to- mu zámku k Kostomlatóm nynie držie se, buďto na dědictwi aneboli na ducho- wenstwi, nic owšem newyměňujíc. Než toto jest také přitom přimieněno, že na diel pana Bočka bratra našeho nadepsaného k jeho zámkuom nepoložili sme tak mnoho póžitkuow jako k tomuto našemu dielu: a protož my jemu panu Bočkowi z tohoto našeho dielu máme postúpiti k jeho držení a požíwání sto kop gr. platu ročnieho na lidech osedlých i s panstwiem, a to na zboží Poděbradském; ale že my to budeme moci od něho k swému drženi zase wyplatiti tisícem kopami gr. českými. A také jakož král JM zawázal se jest a zapsati ráčil nám společně dáti nynie na sw. Hawel najprwé příští 14,882 zl. uherských, a to za to, aby tiem zbožie naše, kteráž sú zastawena byla z rozkázanie krále Jiřieho sl. paměti, zase očištěna byla: i má se nám na tento náš diel k wýplatě od toho našeho dielu zboží zastawených dostati 3,400 zl. A tak ten diel také w cele zuostane. It. Pak mně Bočkowi z Kunstatu, pánu na Poděbradech, od oswiecených kniežat a pánów bratří mých milých podlé jich milosti za muoj oddiel tato zbožie dostala sú se: najprwé hrad řečený Litice, se wšemi zbožími k tomu hradu od staradáwna příslušnými, a znamenitě zbožie Richmberské, zbožie Častalowské, zbožie Černikowské, zbožie Jelenské a Týniště, tak jakž ta wšecka zbožie nynie k Liticuom držala sú se a držie. It. hrad řečený Weliš s městem Jičínem i se wšemi zbožími a panstwími k tomu hradu Weliši příslušnými, a znamenitě s těmi zbožími, kteráž sů prwé přislušala k klášteru Kostoloprtskému (sic), ježto již nám od sl. paměti králuow Českých zapsána a zastawena jsů spolu podlé hradu Most- ského w summě jmenowité, jakož pak tíž zápisowé nám na ten hrad Mostský i na ta zbožie kláštera Kostoloprtského od králów Českých daní to lépe a šíře wyka- zují. It. k tomu mému dielu přiloženo mi jest a přidáno k nadepsaným hradóm

Strana 303
C. II. Zápisy knížat Minsterberských w Olešnici r. 1472. 303 od dielów oswiecených kniežat bratří a pánów mých milých: najprwé od dielu kněze Viktorinowa má mi postúpeno býti 100 kop. gr. platu ročnieho, a to na zboží Kolinském; a na dielu kněze Jindřicha staršieho má mi také k mému dielu přidáno a postůpeno býti 170 kop gr. platu ročnieho a to na zboží u Kunětické hory; a na dielu kn. Jindřicha ml. jináče Hynka k mému dielu má mi postůpeno býti 100 kop gr. pl. ročn., a to na zboží a panstwí Poděbradském. A ty platy já mám držeti a požíwati jich i s panstwím na lidech tak dlúho, dokudžby JehM' každý swého dielu ode mne aneb komužbych já to zawázal, newyplatili; jakož pak w tomto listu při každém JeM“ rozdielu o tom šíře domienka jest. A jakož KM' nadepsaným kniežatóm pánóm a bratřím mým milým a mně také podlé JehM“ zawázati a zapsati se jest ráčil nám plniti nynie na sw. Hawel najprwé příšti 14,882 zl., aby tiem zbožie naše, kteráž jsú rozzastawena byla od sl. pam. krále Jiřieho, nám zase wyplacena býti mohla, i což jest od tohoto mého dielu na zbo- žích zapsáno k zástawě, jest toho summa 5,708 zl., a to mně z té summy má dáno býti k wýplatě zámku Litic a zbožie, kteráž sú mi k mému dielu se do- stala. A když mi to tak wydáno bude, tehdy ten muoj diel tak mi wcele přijde. A tak my wšichni nadepsaní bratřie tiem napřed jmenowaným pořiezením ten náš rozdiel mezi sebú učinili sme, a tak se každý z nás při tom držeti a za- chowati má, jedni druhým na držení jich žádných překážek nečiniec. Ale proto, ačkoli tento rozdiel mezi námi stal se jest o nadepsaná zbožie a zámky, wšak proto některé wěci mezi sebů pozuostawili sme nám wšem spolu ku požíwání. Najprwé co se dotýče hor zlatých u Czuthlmantle aneboli těch měst, kdež tudiež zlata z země dobýwají, to zlato, cožby se jeho tu darem božím dobylo, má nám wšem na rowný diel ku póžitku jíti: a také na dobýwánie toho zlata wšickni spolu rowné náklady činiti máme. It. také ještě mezi námi w nedielu jsú pozuosta- weni někteří zámkowé, zbožie a panstwie, ježto o nich při tomto našem rozdielu domienky nenie, a to z té příčiny a proto, že ty zámky a zbožie nynie některé přátelé naši a některé služebníci naši mají držeti do žiwotów swých toliko, ježto ta zbožie nápadem na nás aneb naše dědice přijíti mají; i také jiné sprawedlnosti a práwa naše wšecka, kterážbychom koli měli anebo mieti mohli po swých před- cích a příbuzných i jináče nám příslušná až po dnešní den, ježtoby to mohlo po dskách zemských aneboli dworských aneboli po zápisech králowských i jiných ja- kýchžkoli listech shledáno a wyptáno býti, ty sobě wšichni společně na rowné diely pozuostawujem; a též také, kteréžby nám lidé dluhy powinowati byli, těch sobě máme společně pomoci dobýwati, a o to se též na rowné diely děliti. It. také mezi námi tak swoleno jest, jestližeby pro záwady předkuow našich anebo naše, kteréžbychom před tiemto rozdielem naším učinili, kto práwem sáhl na dě- diny a zbožie kteréhožkoli z nás diel, tu my wšickni společně pomocni sobě býti A. Č. 1. 39

Strana 304
304 C. II. Zápisy knížat Minsterberských w Olešnici r. 1472. máme a toho odpierati. Pakliby na kterého wždy co práwem buďto zemským aneboli dworským úřady toho uwedeno bylo, ten sám, na čížby se diel to wedlo, škodowati nemá, ale my wšickni na rowné diely to podstúpiti a škodowati máme. lt. také sme mezi sebú tak zuostali, což se dotýče zboží aneboli peněz, kteráž sú se každému z nás po našich manželkách dostaly anebo ještě dostati se mají, aby každý z nás toho sám požíwal bez přékazy nás jiných bratří. Jakož pak Rataje, Polná, hradowé kněze Viktorinowi po jeho manželce (pan buoh jie rač milostiw býti) dostali sú se: ale že král Jiří sl. pam. pán a otec náš milý Polnů zastawil jest a w cizě ruce dal w summě zlatých aneb peněz, kterýchžto zlatých aneb peněz JM diel obrátil jest k swým potřebám pro obranu země, a diel také týchž peněz obráceno jest na naše wšech společnie póžitky: i již my to tak mezi sebú srownati máme: napřed což jest těch peněz na naše společnie užitky obráceno, to aby zase ze wšech čtyr dieluow knězi Viktorinowi námi nawráceno bylo; a cožby bylo JM“ králem Jiřím týchž peněz obráceno na JM“ králowské potřeby pro obranu. země, o to wšichni společně státi máme, aby to také králem nynějším JM“ nawráceno bylo, tak aby kněz Viktorin maje ty penieze, sobě zase Polnú přiwesti mohl. Což se pak dotýče hradu Rataj, o tom buď tak: jestližeby roz- umieno býti mohlo, žeby tu námi bratřími co mělo býti učiněno knězi Viktori- nowi, i toho odporni nebudem bratru swému. It. jakož kněz Jindřich starší také zlatých swých, kteréž jest wzal wěna po swé manželce pro dobré a užitečné nás wšech bratří za náš společní statek dal jest 10,000 zl. rýnských, to my jemu zase nawrátiti máme a dáti každý z nás 2500 zl. rýnských, aby on toho bez škody byl, a o to s ním podlé jeho wóle každý z nás umluwiti se máme. It. což se pak dotýče kněze Jindřicha ml. jináče Hynka, tomu ještě po manželce jeho nic dáno nenie, než má on i my podlé něho žádati na knězi Wilémowi Saském, na- šem milém testi, což má učiniti a dáti dceři swé manželce kněze Hynkowě, aby tiem neprodléwal. A také jestližebychom my přitom co měli učiniti knězi Hyn- kowi, námi jemu scházeti nemá, jako bratru našemu milému. It. což se dotýče sestry našie kněžny Lidmily, o tu my wšickni bratřie péči mieti máme a ji opa- trowati; a jestliže jie pán buoh dá přijíti ke wdáni, máme ji wyprawiti našimi wšech společními náklady tak jakož na naši milú sestru slušie. It. toto jest mezi námi zwlášť domieněno, jakož z rozkázanie sl. pam. krále Jiřieho, pána a otce našeho milostiwého, za dluhy JM“, w kteréž se jest JM wdlužil pro obranu krá- lowstwie Českého, my za ty JM“ dluhy jistci sme se w listech učinili, a mnoho dobrých lidí podlé sebe w rukojemstwie za nás sme zastawili, ježto my je z toho powinowati jsme wywaditi, kdež sú za nás slíbili; a dále my pak wšickni bratřie o to státi máme společně, abychom K'M“ wywazeni byli, jakož se jest pak JM zawázal a řekl i slíbil, a brž i listem pod swú pečeti králowskú zapsal se jest to

Strana 305
C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1472. 305 učiniti. A jestli pak žeby na koho z nás pro takowé newywazenie kterého z těch listuow které škody přišly, to bude mieti našich wšech společnie škoda býti na rowné diely, kteréhožby se koli z nás ta wěc dotkla. It. což se pak dotýče dlu- hów našich samých wlastních, ježto jimi my sami za naše wěci lidem powinowati a dlužni jsme a platiti je máme, kterýchž sme se nynie doptati mohli, těch jest summa 27,3841/2 zl. uherských, neb těch 10,000 zl. rýnských, kteréž jest kněz Jindřich starší wydal na naši společní potřebu, složeni jsú a počteni na zlaté uherské a w tom počtu zawřeni, summa dluhu na penězích 5771 kop, 36 gr. na miešenské minci počítajíc: i rozloženi jsú ti naši dluhowé na čtyry diely, proto aby každý z nás wěděl, co se jest na jeho diel těch dluhów platiti dostalo. A tak na každého náš diel dostáwá se těch dluhów zaplatiti 6846 zl. uherských a 6 gr., a k tomu 1443 kop, 51/2 gr. na miešensků minci počítajíce. Již my pak to, wez- můce před se rejstra dluhów popsaných, mezi sebú rozložíme, aby každý wěděl, které dluhy a komu zaplatiti má do summy napřed psané. A jestližeby ještě nad to kteří naši dluhowé byli, ježtobychom jimi sprawedliwě powinni byli, buďto na listech a služebníkóm, aneboli kterýmžkoli osobám: ty dluhy také wšickni spo- lečně rownými diely platiti máme. It. což se pak dotýče listów a zápisów našich, buďto papežských, césarských, králowských i jiných wšech listuow a privilegií, ježtoby nám wšem společně příslušeli, buďto na swobody, na zbožie, aneboli na dluhy: o to sme wšickni tak swolili, aby takowí listowé skladeni byli do jedné truhly, a ta aby měla čtyry zámky, aby každý z nás od té truhly jeden klíč měl; a ta truhla s těmi listy aby byla chowána na hradě Liticech k našie wšech ruce a potřebě, a žádný z nás jeden bez druhých wole nemá té truhly otmykati ani é kam odtud s Litic hýbati. Než což se dotýče jiných našich listów a zápisuow, o těch takto buď: kteříž listowé swědčie na která zbožie, na čížby se diel ta zbožie dostala, ten každý swé listy má wzéti w swú moc; krom co se dotýče listu jednoho od sl. pam. krále Jiřieho pána a otce našeho mileho, kterýmž JM“ za naše služby a škody ku prwním našim zápisóm nám připsati jest ráčil 20,000 kop gr. na městě Kolíně a na těch zbožích, kteráž se zápisná k Kolinu držie, spolu také i na těch zbožích, kteráž se zápisná ku Poděbradóm držie: ale poněwadž na tom zápisu dostal se jest diel zbožie na diel kněze Viktorinów, jakožto Kolín s těmi zbožími, a na diel kněze Hynków ta zbožie co se zápisy ku Poděbradóm držie: i tak jest swoleno a zuostáno od kněze Viktorina i od kněze Hynka, aby ten zápis na 20,000 kop gr. ležal u kněze Jindřicha w jeho moci k jejich obo- jich ruce i jich dědicuow. A jestližeby kdy přišlo, žeby král Český ta nadepsaná zbožie wyplatiti ráčil, tehdy z těch 20,000 kop gr. kněz Viktorin anebo jeho dědicowé mají wzéti 14,000 kop gr., a kněz Hynek anebo jeho dědicowé za týž zápis mají mieti a wzéti 6,000 kop gr. It. což se pak dotýče klá- 39*

Strana 306
306 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnuci r. 1473. šterów našich, na kterýchž my panstwí anebo oprawy mámy, takto jest mezi námi swoleno: kteříž klášterowé kterým zámkóm prwé k oprawě příslušeli sú, to pak zuostaň při tom. Než co se dotýče kláštera Ždiarského, ten sobě wšickni k spo- lečnie oprawě pozóstawujem, tak jakož za našich předkuow bylo. It. o domiech našich, kteréž w Praze mámy, a o podacé kostela matky božie w Týně w starém městě Pražském, a o dóm ježto slowe kollegium sw. apoštolów též w starém městě Pražském i se zbožím též (sic) kollegium, to sobě také wšickni k společ- niemu držení a sprawowání pozuostawujem; a též také podacie oltáře w kostele Pražském, kterýž sme my znowu zpósobiti při hrobu sl. pam. krále Jiřieho na- šeho milého pána a otce, aby se tu čest a chwála dála pánu bohu wšemohúcému, a za jeho milú duši aby jeho božské wšemohucnosti prošeno bylo. Také takowé sme mezi námi swolenie učinili: jestližeby ktokoli na nás kterého sáhnúti mocí chtěl nebo chtěli, že proti takowému každému sobě máme a mocí zápisu toho slibujem wěrně a práwě pomáhati, sebe neostawajíc (sic), práce ani nákladów na- šich nelitujíc, ktožby z nás kterému neb našim služebníkóm a poddaným bez- prawie činiti chtěl; a to sobě slibujem wěrně a křesťansky zdržeti. Toho wšeho na potwrzenie pečeti naše wlastnie dali sme k tomuto listu přiwěsiti, požádawše pro širšie swědomie urozených pánów a statečných rytieruow, pana Čenka z Klinstaina, prokuratora krále Českého, a pana Pawla z Jenšteina a z Skal, pana Petra Kdulince z Ostromíře a pana Hanuše z Warnstorfa hajtmana Kladského, aby swé pečeti dali podlé našich přiwěsiti k témuž listu. Jenž jest dán a psán na Poděbradech, léta nar. syna božieho 1472, w ponděli před sw. Rehořem. (Pečetj gen pět gest přiwěšených, a mezi nimi jen jedna s erbem Kunstatským). 5. Námluwa o splacenj knjžatům Minsterberským dluhůw králowských skrze pomoc zemskau. W Praze (na sněmu), 17 Jun. 1473. Léta božieho tisícieho čtyrstého sedmdesátého třetieho, ten čtwrtek na hod božieho těla, stalo se jest swolenie od oswiecených Jindřicha staršieho a Jin- ru dřicha mlazšieho jinák Hynka bratří wéwod Minsterberských hrabí Kladských JM“, že k tomu swolili, aby ta pomoc zemská, kteráž má najjasn. kniežeti a pánu, panu Wladislawowi králi Českému a markrabi Morawskému oc. JM“ učiněna býti pro dluhy JM“, aby počata byla wybierati od hodu matky božie na nebe wzetie najprw příštieho, a byla wybrána konečně do sw. Wáclawa hned potom příštieho; wšak tak, aby to JKM' opatřil, když ta pomoc wybrána bude, aby nikam jinam obra- cowána nebyla, než kniežatóm dána na dluhy jich sprawedliwé. A ti ktož sedú

Strana 307
C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1473. 307 na wybieráni té pomoci, mají slibiti kniežatóm, že wyberúc tu pomoc, nikam jie neobrátie, než k ruce kniežatóm položie. It. O wšecky dluhy má srownánie býti některými osobami mezi králem JM“ a kniežaty obapolně wydanými, a ti dluhowé aby byli w počtu jmenowitém znamenáni, aby wěděno bylo, což se platiti má. It. Což se kříže zemského na Karlšteině dotýče, JKM' wedlé swolenie země s radú swú ráčí jej kniežatóm wydati takowú měrů, stačíli jim ta pomoc na jich dluhy sprawedliwé, aby jej zase bez škody na swátostech i na jiných wšech wě- cech bez zmatku nawrátili. Pakliby ta pomoc na dluhy jich sečtené a sprawe- dliwé nestačila, tehdy mají ten kříž mieti nebo zastawiti, dokudby jim ti dluhowé doplaceni nebyli. A když jim budú doplaceni, tehdy maji ten kříž zase wydati a nawrátiti, tak jakož swrchu dotčeno jest, žádných škod mimo summu, w kteréž zastawen bude, na ten kříž wýše nepočítajíc, ani kterých zmatkuow w tom činiece. It. Také má KM opatřiti, aby wšecka leženie, škody, lánie na kniežata i na jich rukojmě pro dluhy jich zdwižena a zastawena byla, a to do sw. Hawla naj- prw příštieho. It. Jestližeby kto té pomoci nechtěl dáti pro obecné dobré, k připrawení takowého, aby dal tu pomoc, mají králi pomocni býti králowá JeM', páni, rytier- stwo i města, jako proti rušiteli obecného dobrého; a kniežata mají JM“ w tom také pomocni býti. It. Ktožby chtěl škoditi pro ty dluhy kniežatóm neb jich přáteluom a slu- žebníkóm i rukojmiem, anebo chtělliby proti nim jaké posádky osazowati; proti takowým král JM s králowů a kniežaty, pány, rytierstwem i městy mají se mieti jako proti zhůbcém zemským. It. Jestližeby kteří dlužníci nechtěli těm dluhóm podobných rokuow dáti, rozomějíc, že jim k jisté záplatě jde, a chtěli swé wuole požíwati, to král JM' s králowú i s kniežaty, s pány, rytierstwem i městy stawiti mají a takowému toho netrpěti. It. Také kniežata swolila k tomu, což se jich panstwí dotýče, že tu pomoc swoluji učiniti a swé poddané k tomu držeti, aby ji dali. It. Král JM s králowú, kniežaty, s pány, rytierstwem i městy, i s jinými swými poddanými, ráčí se k tomu mieti, aby to swolenie w skutku zdržáno a za- chowáno bylo. Pakliby kto swéwolně to rušiti chtěl, že k takowým mieti se mají jako k neposlušným a rušiteluom obecného dobrého. Tomu na swědomie pečet naši králowskú kázali sme přitisknúti k této ceduli. Datum Pragae, anno et die ut supra. P. S. A my Wladislaw král Český již psaný oc. oznamujem, jakož s po- wolením zemským kříž náš a koruny našie s swátostmi, s drahým kamením i s

Strana 308
308 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1476. jinými wěcmi jmenowaným kniežatóm wydali sme z Karlšteina pro dluhy naše, ta- kowým obyčejem, jestliže ta summa zemská nám ku pomoci swolená na dluhy jich nestačí, aby jej mohli mieti nebo zastawiti w té summě, w kteréž zastawen bude, dokud jim nebo budúcím jich ta summa zaplacena nebude; a my jim to přiřiekáme, že nebudú powinni nám ani budúcím našim králóm Českým ani zemi jeho zase nawrátiti, dokud jim ta summa, w kteréž zastawen bude, úplně zapla- cena nebude; jakož pak ta wěc dále a šíře dskami zemskými zapsána stojí. Wladislaus Rex, manu propria subscripsi. (Řezaná cedule na pergam. Pečet králowská zadu přitištěna jest). 6. Knjže Viktorin potwrzuge smlauwy té, která ke smjřenj geho s knjžetem Gindřichem staršjm od oprawcůw obapolně wolených učiněna gest. Na Kladště, 1 Nov. 1476. My Viktorin boží milostí knieže Minsterberské, Opawské, hrabě Kladský, pán z Kunstatu a z Poděbrad, wyznáwáme tiemto listem naším zjewně přede wšemi, kdež čten neb čtúci bude slyšán, jakož ruoznice, kyselost a nesnáze byla wznikla mezi námi s jedné a oswieceným kniežetem a pánem, knězem Jindřichem starším kniežetem Minsterberským, hrabí Kladským, pánem z Kunstatu a z Po- děbrad oc. bratrem naším milým s strany druhé, a zwláště že sme se na diel páně Bočkuow bratra našeho milého táhli, i o jiné mnohé wěci, že to wšecko dali sme mezi námi k slyšení a rozeznání duostojnému knězi Linhartowi opatowi kláštera našeho Ždiarského, urozenému panu Mikulášowi z Guttštaina dworu našeho hof- mistru, a slowútným panošiem Zibřidowi Donatowi z Weliké Polomie, Janowi Horu- šanskému z Roztok, dworu kněze/ Jindřicha J. Lásky maršalku Wáclawowi z Za- hrádky hejtmanu na Brůmowě, Janowi Otcowi z Chrastu a Matiášowi z Třebska a z Wolyně, kteřížto ty wšecky wěci rozwážiwše a moc toho od nás plnu mèwše, nás srownali, smieřili a smluwili sú, jakož šíře smlúwy jimi mezi námi učiněné a sepsané ukazují. Že my Viktorin knieže swrchupsané sami za nás i za naše dě- dice a budúcie naší dobrů kniežecí wěrů slibujeme ty wšecky wěci jimi mezi námi smluwené a z mocnosti wypowěděné bratru našemu milému knězi Jindrichowi cele, plně a pewně i wěrně zdržeti a zachowati w skutku nepohnutě, a ty se nynie i wěčně nenawracowati, ani koho nawoditi žádným wymyšleným obyčejem ani kterým práwem buďto swětským nebo duchowním. Než cožbychom učiniti měli našemu bratru milému podlé dielčích listuow, mezi námí učiněných, to učiniti máme a slibujem. Tomu na swědomie, na pewnost a na zdrženie naši wlastni

Strana 309
C. II. Zápisy knyžat Minsterberských w Olešnici r. 1479. 309 menší pečet, wětšie s sebú nemajíce, k tomuto listu přiwěsiti rozkázali sme, a pro lepší jistotu prosili sme panuow a dobrých lidí jednateluow swrchupsaných, že pečeti swé podlé našie k tomuto listu přiwěsili. Dán na Kladště w pátek den wšech swatých, léta od nar. s. bož. 1476. (Osm pečetj wisj neporušených). 7. Král Wladislaw s knjžaty Minsterberskými o dluhy zemské gim powinné konečnau smlauwu činj. W Praze, 19 Oct. 1479. My Wladislaw z božie milosti král Český, markrabě Morawský, Lucen- burské a Slezské knieže a Lužický markrabě oc. oznamujem tiemto listem wšem, že sme celů a dokonalů smlúwu učinili s oswiecenými Viktorinem, Jindřichem starším a Jindřichem mladším bratřími kniežaty Minsterberskými, hrabiemi Klad- skými oc. kniežaty a ujci našimi milými, skrze prostředek a jednánie urozených Jana Zajiece z Hasenburka a na Kosti, Jana z Šelnberka kancléře králowstwie Če- ského, Pawla z Jenštyna a z Skal, Beneše z Wajtmile purkrabie na Karlšteině, mincmeistra na Horách Kutnách, a statečného Petra Gdulince z Ostromiře, wěr- ných našich milých, o wšecky dluhy krále Jiřieho slawné paměti předka našeho, za kteréž sú se byli jistci zdělali i jinák se jich ku plnění zawazowali, kterýchžto dluhuow my jedna, a kniežata swrchupsaná druhá registra zapečetěná máme. Kte- réžto smlúwy mezi námi s jedné a nadepsanými kniežaty s strany druhé cedule wyřezané na pargamenu sepsané jsú; wedlé kterýchžto cedulí my swrchupsaný král Wladislaw mámy a slowem naším králowským i dobrú wěrů křesťansků sli- bujem, a budúcie naše krále České k témuž zawazujem, wšecky dluhy w regi- strách swrchudotčených položené zaplatiti, a kniežata nadepsaná i jich dědice bez jich wšelikteraké škody wywaditi, a listy jich, kterýmiž se zawázali, wywazené w jich moc wrátiti do hodu sw. Jiřie najprw příštieho, anebo na den sw. Jiřie konečně bez dalších odtahuow a zmatku wšelikterakého, pod pokutami w cedu- léch wyřezaných dotčenými. A když tomu wšemu dosti učiníme, a ty dluhy w re- gistrách položené wedlé cedulí wyřezaných úplně a docela zaplatíme, i listy, jimiž se kniežata zawázali, týmž kniežatóm w jich moc wrátíme: tehdy nás ani budú- cích našich králuow Českých nemají ani moci budú z žádných dluhuow napomí- nati ani nařékati žádným wymyšleným obyčejem, ani jich dědici a po nich bu- důcí jich wěčně. Též my nadepsaný král Wladislaw kniežat swrchupsaných ani jich dědicuow a budúcích jich o žádné wěci, ač bylyliby které, ježtoby se nám aneb komu jinému zdálo, žeby nám po králi Jiřiem předku našem aneb po kom

Strana 310
310 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1479. jiném příslušali, slibujem a nemáme nařékati ani napomínati, ani budúcí naši králi Čeští. Než prostě a upřiemě z těch ze wšech wěcí mocí naší králowsků je pro- púštieme, kwittujem a prázdny činíme tiemto listem wěčně. Tomu na swědomie a na potwrzenie pečet naši králowskú kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Dán w Praze w úterý po sw. Hawle, léta božieho tisícieho čtyřistého sedmdesátého dewátého, králowstwie našeho léta dewátého. Ad mandatum D. Regis. 8. Matiáš král Uherský knjžete Viktorina, někdy wězně swého, ze wšech záwazkůw pro- pauštj, a zápis na Ratage od něho wydaný mořj. W Budjně, 23 Dec. 1479. My Mathiáš z božie milosti Uherský a Český oc. král a markrabě Mo- rawský, Lucemburský a Slezský wéwoda a Lužický markrabě oc. oznamujem tímto listem wšem wóbec: jakož oswiecený Viktorin knieže Minsterberské, Opawské, a hrabě Kladský oc. šwagr náš wěrný milý, byl jest wězněm naším, a jinudy prázden býti nemoha, zawázal a zapsal se nám slúžiti do žiwnosti našie: ale my widúc a znajíc k nám jeho wieru a stálost, a že po wšecky časy zachowáwal se jako na ctné knieže sluší, z milosti králowské našie, i také dle jeho nám pilných služeb činěnie, z toho zápisu a záwazku jej propustili sme a tímto listem naším mocně propúštieme, i ten zápis we wšech jeho artikuléch moříme a mrtwime, chtiece tomu, aby ten zápis a záwazek neměl moci žádné nynie ani kdy potom. Jakož také týž Viktorin knieže byl jest nám zastawil zámek a hrad swuoj Rataje w ně- které summě peněz, a zápis nám obyčejem zástawním učinil; ale my, když upo- kojenie a celé sjednánie wzali sme s korunů Českú, s týmž Viktorinem o ten zá- mek smlúwu učinili sme takowú, že zápis ten jemu wrátiti měli sme, ale nalez- núti jeho nemohše a chtiece jeho w tom potomnieho zmatku uwarowati, ten zápis také tímto listem dokonce moříme, kazíme i wšecku moc jeho odjímáme, a práwo wšecko, kteréž nám na tom zámku Ratajiech příslušelo a příslušie, zase témuž Viktorinowi a jeho dědicóm nawracujem a na ně přewodíme mocí téhožto listu. Slibujíce slowem naším králowským, že častopsaný Viktorin ani jeho dědi- cowé od nás ani našich potomkuow z té summy peněz jemu od nás wydané týmž zápisem ani jiným kterýmžkoli obyčejem napomínán nebude. Tomu na swědomie pečet naši králowskú kázali sme zawěsiti k tomuto listu. Dán w Budíně, w čtwrtek před hodem narozenie božieho, let božích tisícieho čtyrstého a sedmdesátého de- wátého, králowstwí našich Uherského dwacátého druhého a Českého jedenáctého léta. Commissio propria D. Regis.

Strana 311
C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1482. 311 9. Srownánj a smjřenj bratrské knjžat Minsterberských skrze gednatele, o wšecky růz- nice mezi nimi wzniklé. Na Podebradech, 22 Nov. 1482. My Jan Towačowský z Cimburka a na Boleslawi, najwyšší komorník krá- lowstwie Českého, Wilém z Pernšteina a na Helfenšteině, najwyšší komorník desk a súdu práwa zemského w Brně, Heralt z Kunstatu a na Plumlowě, Tiema z Kol- dic a na Bílině, Jan Boček z Kunstatu a na Polné, a Ludwík z Wajtmile, wyzná- wáme tiemto listem přede wšemi zjewně, před nimiž čten anebo čtůci bude sly- šán: jakož mezi oswiecenými kniežaty a pány, knězem Viktorinem, knězem Jin- dřichem a knězem Hynkem, bratřími, kniežaty Minsterberskými, hrabiemi Klad- skými, pány z Kunstatu a z Poděbrad, wznikly byly nesnáze a ruoznice o artikule dolepsané i o mnohé jiné artikule, kteréž se zde nepokládají, o něž na nás mocně přestali sú: že my litujíce těch a rádi chtiece widěti swornost a lásku bratrskú mezi JehM mi, k žádosti JM" pracowali a JehM' sjednotili, srownali a konečně smlu- wili smy obyčejem dolepsaným. Najprwé o ten artikul, což se Opawy dotýče, jakož kněz Viktorin JM“ prawí, že by o ni nároky mèl, takto wypowiedáme, aby se při tom tak zacho- wali, pokadž dielčí listowé jich mezi Je)Mmi swědčie. O ten artikul, což se JehM“ zbožie sprawowánie dotýče, it. o čtyři tisíce zlatých uherských, o kteréž kněz Viktorin kněze Hynka winí, že by je JM“ dlu- žen byl, takto wypowiedáme, aby kněz Hynek knězi Viktorinowi od sw. Jiří naj- prw příštieho po datum listu tohoto w plných pořád zběhlých čtyřech létech ko- nečně splnil, a to JM“ a JM“ dědicuom ujistil sebú sám a bratrem swým knězem Jindřichem, listem a pod pečetmi swými wedlé řádu a obyčeje země České, a ten aby dokonalý w moc knězi Viktorinowi w plných od dánie listu tohoto čtyřech ne- děléch dán byl. Pakliby kněz Hynek JM prwé na kniežatech Mišenských wěna manželky swé dobyti mohl, a penězi JM“ dány a splněny byly: tehdy knězi Vik- torinowi JM“ od kněze Hynka mají dáni býti bez pomčenie. Pakliby jich na kniežatech Mišenských nedobyl w tom času, tehdy knězi Viktorinowi kněz Hynek podlé listu a zápisu swého powinen bude dosti učiniti a zaplatiti. A pakliby kněze Viktorina, neb kněze Jindřicha neb pana Bočka kněz Hynek JM před krále Če- ského JM' pohnal podlé dielčích listuow swých, a na JhMech obdržal wěno man- želky swé, a bylo JM“ přisúzeno: tehdy hned po tom přísudku kněz Hynek bude moci a má sobě wyraziti tu summu swrchupsanú, což by se jie knězi Viktorinowi A. Č. I. 40

Strana 312
312 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1482. dostati mělo; pakliby co nedostálo aneb přestálo, w tom sobě sami sprawedliwé učiňte. It. Jakož kněz Viktorin winí kněze Jindřicha z platuow u Opawě, a proti tomu zase kněz Jindřich kněze Viktorina w Minsterberku a w Frankšteině, takto wypowiedáme, aby sobě jmenowali každá strana dwa dobrá člowěky, a ti aby se wyptali w Opawě i také w Minsterberce a we Frankšteině, kterací kterým během ti dluhowé přišli, a w jakých rózniciech stojie. A ti pak wyrozumějíc, upřiemě spíšíc a zapečetiece, nám wšem neb dwěma z nás jednateluom to aby poslali; a my přijmúc zpráwu od nich, chceme se w tom sprawedliwě mieti a listem naším wýpowědným to, při čemž se která strana má zachowati, oznámiti. It. Kdež kněz Viktorin winí kněze Jindřicha z Pardubic, o tom takto wy- powiedáme: poněwadž kněz Jindřich toho w drženi nenie a dědic žiw jest, že nenie powinen kněz Jindřich z toho odpowiedati; než umřelli by dědic, a kněz Jindřich wšel toho w držení, a knězi Viktorinowi že by se zdálo práwem zemským winiti, toho se JM“ nezawierá. It. O Polnú, poněwadž znamenitě w dielčích listech to osazeno jest, že wšickni čtyřie dielowé společně mají tu wěc nésti, což by koli w té wěci přišlo, takto wypowiedáme, aby také wšickni čtyřie bratřie wedlé obyčeje země České, a ačby také co k Morawě příslušalo, tu wěc spolu sprawowali. It. Což se Rataj dotýče, jakož kněz Viktorin kněze Hynka winil, takto wy- powiedáme: poněwadž se kněz Viktorin na dsky zemské táhne a w této zemi dobří lidé o mnohé těm podobné i wětšie wěci, protože práwa nejdú, musejí toho sčakáwati, aby kněz Viktorin JM' také toho sčakal; a budeli ráčiti z toho kněze Hynka práwem winiti, nezawierá se sprawedlnost knězi Viktorinowi. It. Jakož u KM“ krále Českého čtyři tisíce zlatých knězi Viktorinowi skrze kniežata bratřie JM“ zastaweny jsú, takto wypowiedáme: poněwadž JeM' spolu toto srownánie bratrské mají, aby také knězi Viktorinowi JM“ w tom zmatku žádného nečinili, ale pokud mají učiniti sprawedliwě, aby u KM“ o ně k zaplacení stáli, buď kwitanciemi, neb wší potřebú, kteráby k tomu příležala, aby již wiece kněz Viktorin o to zmatkuow neměl. A také kněz Viktorin wezma ty penieze, aby u Častolora i jinde, kdež by bratřie JM“ byli za JM' rukojměmi, JehM' wywadil také hned bez prodlenie. It. Jakož kněz Jindřich JM od KM“ wzal tři tisíce zlatých, to aby ukázati ráčil knězi Viktorinowi, kde je a nač obrátil; a ačby jich co zbylo, a kněz Jindřich JM' je při sobě měl, to aby hned knězi Viktorinowi wydáno bylo, což by JM" příleželo. A tak my mocnost od JhM“ slyšewše a majíce, i slib od stran obú přijawše o artikule swrchupsané i o jiné o wšecky pře, kteréž před nás předešly sú, JhM“

Strana 313
C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1485. 313 smířili a srownali sme, wypowěděli a mocí tohoto listu wypowiedáme a wyřiekámy, tak aby tiemto naším zřiezením a sjednáním smlúwu wzali a mezi sebú měli a za- chowali upřiemě a wěrně, jistý, prawý, celý a dokonalý konec, ničímž sobě toho nezdwihali, ani kterakkoli a načkoli nenawracowali oni ani jich budúci žádným práwem ani kterým obyčejem, nynie ani potom, než aby se podlé swých dielčích listuow a smluw zachowali. Tomu na swědomie a na jistotu pečeti naše wlastnie přitisknůti dali sme k tomuto listu, kterýž jest psán na Poděbradech, w pátek den sw. Cecilie, léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého druhého, a dán každé straně jeden w jedna slowa psaný. (Šestero pečetj wisj neporušených). 10. Smlauwa a srownánj mezi Matiášem králem Uherským a Viktorinem knjžetem Minster- berským. U Wjdně, 12 Mai. 1485. Léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého pátého počítajíce, we čtwrtek den božieho na nebe wstúpenie, stala se jest smlúwa a celé srownánie mezi naj- jasnějším kniežetem a pánem, panem Mathiášem Uherským a Českým oc. králem a markrabí Morawským oc. s jedné a oswieceným kniežetem knězem Viktorinem, kniežetem Minsterberským, Opawským oc. s strany druhé, podlé artikuluow dole- psaných. It. Že najprwé k žádosti kněze Viktorina král JM' učiniti jest ráčil freimark a směnu o kniežetstwie Opawské, totižto o město a zámek Opawský, o zámek a městečko Hradec se wšemi k tomu příslušnostmi, póžitky a duochody, jakowéž- koli jsú, a kterými se koli jmény jmenují anebo jmenowati mohů; takowým oby- čejem, že na miestě krále JM“ knieže Viktorin wšeho kniežetstwie Opawského s tiem wším, jakož se swrchu wypisuje, postúpiti má slowutnému Janowi Trnkowi z Ratibořan na den těla božieho od datum s cedule této smluwčie najprw pří- štieho, a k tomu rytierstwo, zemany a měšťany wšecky k témuž kniežetstwi Opaw- skému příslušejície na to swésti a k tomu připrawiti, aby oni na miestě krále JM" a k JM“ ruce již psanému Janowi Trnkowi slib, hold, wěrnost a poddanost uči- nili a slíbili, tak jakož jest toho obyčej starodáwní. K tomu knieže Viktorin při postupowánie téhož kniežetstwie Opawského má a powinen bude wšecky listy, zápisy a sprawedlnosti swé, kteréžkoli na to má, jmenowanému Janowi Trnkowi w jeho moc dáti a položiti bez zmatku a fortelí wšelijakých. It. Král JM' proti tomu a za to kniežeti Viktorinowi aneb tomu, komuž- by na swém miestě poručil, na tenž swrchupsaný den božieho těla postúpiti má zámkuow, městeček a twrzi dolepsaných, se wšemi jich příslušnostmi, duochody 40 *

Strana 314
314 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1487. a póžitky malými i welikými, jakowéžkoli jsú a kterýmiž se koli jmény jmenují anebo jmenowati mohú: it. Sokolúš zámek s městečkem zawřeným; it. Nedwěd zámek; it. Rakowník twrz s městečkem zawřeným; it. Ukowac twrz; it. Boyatko twrz s městečkem otewřeným. K tomu také JKM' při postupowánie swrchu psa- ných zámkuow, městeček a twrzí má a powinen bude knězi Viktorinowi w jeho moc anebo tomu, komuž by na swém miestě poručil, wšecky zápisy a sprawedl- nosti, kteréžkoli JKM na to jmá, dáti a položiti beze wšeho zmatku a forteli wšelijakých. It. Zjednáno jest, cožkoli kněz Viktorin při postupowání Opawy a knie- žetstwie téhož buďto od špiže wšelijaké, od děl aneb od kterýchkoli jiných a ja- kowýchkoli potřeb tu nechá a zuostawí, že král JM wšeho toho dwakrát wiece na zámciech swrchu psaných kniežeti Viktorinowi zuostawiti má a nechati ráčí. It. Před wystěhowáním kniežete Viktorina několiko dní před tiem rozkázaním krále JM“ pan Biel má dáti a položiti kniežeti tisíc zlatých, aby se tiem počest- něji wyprawiti mohl. lt. Úředníci krále JM“, kteříž tu budú usazeni, přijawše hold, wěrnost a poddanost ode wšech poddaných ku kniežetstwie Opawskému příslušejících, tak jakož se swrchu šíře wypisuje, nemají se wkládati w žádné duochody, ani které jiné wěci dotud, dokudž knieže bude chtíeti tu býti; nežli knieže, dokudž se ne- wystěhuje, má wlásti wšemi duochody i jinými wšemi wěcmi jako kdy prwé, beze wšie krále JM“ úředníków přiekazy. It. Zjednáno jest, že KM z měst swých z Slezie, totižto z Opawy i z ji- ných, má dáti kniežeti Viktorinowi padesáte wozuow k odstěhowánie z Opawy až do Trenčína, a z Trenčína až do Budína tolikéž, a z Budína až na Sokolúš tolikéž, na náklad JK'M“. Kterúžto smlúwu a zjednánie my swrchu psaný král Mathiáš slowem naším králowským a tiemto listem, naší wlastní rukú podepsaným, řiekáme a slibujem wšecko to, jakož se swrchu wypisuje, kniežeti Viktorinowi zdržeti a zachowati beze wšeho přerušenie. Tomu na swědomie a potwrzenie pečeť naši králowsku kázali sme přitisknúti k tomuto spisu. Dán w předměstie u města Wiedně, anno et die ut supra. Mathias Rex, manu propria. 11. Knjže Viktorin smlauwu činj s bratrem swým knjžetem Hynkem o zámek Ratage. Bez mjsta, 12 Febr. 1487. My Viktorin z božie milosti knieže Minstrberské, Opawské, hrabě Kladský oc. Známo činíme tiemto listem přede wšemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že

Strana 315
C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1487. 315 sme učinili a mocí tohoto listu činíme smlúwu celů a dokonalů z bratrské wuole a lásky s oswieceným kniežetem a pánem, panem Hynkem kniežetem Minster- berským, hrabí Kladským oc. bratrem naším milým takowúto: že jakož Láska Jeho zámek náš dědičný Rataje drží, na kterémž zámku urozený Bernart z Wictum má zápisu dwa tisíce zlatých uherských: i kdyžbychom my koli témuž Bernartowi nebo dědicóm jeho tu summu jmenowanů dali, anebo dostatečně ujistili, a on již túž summu, ta dwa tisíce zlatých uherských, w swé moci měl ujištěné: má a po- winen bude nám nebo dědicóm našim, neb těm ktožby to naše práwo jměli, zám- ku Rataj postúpiti bez zmatku wšelikého. A paklibychom téhož zámku tak brzce prodati nemohli, tehdy proto wždy máme w tom státi, a J. Lásky k žádnému práwu ani k súdóm nepoháněti. A též nadepsaného Bernarta z Wictum nemáme po- háněti k žádnému súdu a práwu z toho, že jest on zámek Rataje držal a požíwal, ani z jiného což se Rataj dotýče; aniž komu práwa swého dáwati, ani zapisowati, lečby se též Jeho Láska jako my tiemto listem zawázal. Paklibychom proti tomu z nepaměti anebo z čehokoli jiného co učinili, to nemá žádné moci jmieti. Též také J. Láska nám powinen jest a bude w též smlúwě státi, kdyžbychom my koli týž zámek prodali a nadepsanému Bernartowi anebo dědicóm jeho summu swrchu- psanů dwa tisíce zlatých uherských dali; jakož kdyžbychom již zámek prodadúc zaň penieze wzali, najprwé jemu z těch peněz summu jeho nadepsanú dáti máme a powinni budem: tehdy má a powinen bude i hned nám nebo dědicóm našim, nebo těm ktožby to naše práwo měl anebo měli, zámku Rataj postúpiti bez zmatku a odporu i prodlenie wšelikého. A což se swrškuow dotýče, k kterýmž swrchu- psaný Bernart sprawedlnost má: ty má i bude mieti sobě wolně odwezti, kdežby se jemu zdálo. I také ten plod, kterýž má we dwú rybníčkú, aby mohl swo- bodně spustiti a slowiti i odwezti bez překážky wšeliké; a také aby sobě šafranu čtyři záhony wyryl, a miesto ostatku šafranu máme jemu dáti troje hony dědiny zdélí a zšíří wřesem a březinů porostlú (sic), ležící u černého bláta, kdežby týž Bernart sobě rybník dělati chtěl. Pakliby jemu méně k témuž rybníku potřebie bylo nežli trojích honuow, tehdy tak jemu dáwáme cožby potřebie bylo; než tro- jích honuow zděli a zšíři wiece jemu nedáwáme. Na potwrzenie i budúcie paměť toho pečeť naši wětší dali sme a kázali přiwěsiti k tomuto listu dobrowolně, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého sedmého, ten pondělí před sw. Valentinem. (Pečeť wisutá neporušená).

Strana 316
316 C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1487. 12. Knjže Viktorin bratra swého knjžete Gindřicha činj po swé smrti poručnjkem dětj swých i swého statku. (Zápis necelý). W Praze, 22 Aug. 1487. Viktorin buoží milostí knieže Minstrberské, Opawské, a hrabě Kladský oc. známo činímy tiemto listem wšady kdež čten aneb čtůcí slyšán bude, že s do- brým rozmyslem, žádnú lstí nejsúce některakž oklamáni ani podwedeni, a celého a zdrawého rozumu užíwajíce, z prawé bratrské přirozené lásky, oswiecené knieže a pána, pana Jindřicha staršieho knieže Minsterberské a hrabě Kladského oc. bra- tra našeho milého, i Jeho Lásky wšecky syny, kteréž má aneb ještě mieti bude, dětí swých mužského i ženského pohlawie, kteréž mámy aneb ještě mieti budemy, i wšeho našeho Opawského kniežetstwie, s městem a s hradem Opawů, s hradem Hradcem i s jinými wšemi městy, hrady, twrzemi, městečky, dwory, forwerky, wsemi, s poplužími, s dědinami ornými i neornými, s zemany, s many, s foyty, s rychtáři, s mlýny i s jich wšemi puožitky, s řekami, s potoky, s rybníky, s platy, s úroky, se cly, s mýty, s lesy, s horami, s doly, s dúbrawami, s háji, s chrastmi, s lowy zwieřecími i ptačími, s kostelními i jinými wšemi a wšelikte- rakými podacími duchowními i swětskými, i sic se wšemi a wšelikterakými knie- žecími swobodami, práwy a wýsadami a užitky od staradáwna k tomu přisluše- jícími, tak jakž listowé od králów českých na to wyšlí, kteréž najjasnějšému králi Mathiašowi Uherskému oc. nadějíce se, že nám smlúwu, kterůž smy s JM“ uči- nili, zdrží, w swěření wydali smy, w sobě ty wšecky wěci šíře a swětleje za- wierají, i wšeho jiného, což nynie mámy aneb potom kdekoli mieti budem, prawé mocné otcowské poručníky i spoludědice učinili a zpuosobili smy, činímy a zpuo- sobujem mocí tohoto listu, obyčejem dolepsaným. Jestližeby na nás pán buoh smrt dopustil, tehdy kněz Jindřich swrchupsaný bratr náš milý a Jeho Lásky sy- nowé, kteréž má aneb mieti bude, dětí našich mužského i ženského pohlawie, kteréž mámy aneb mieti budem, mají a powinni budú, tak jakž kniežecému stawu příslušie, chowati a je wšecky řéditi, sprawowati a slušnými potřebami podlé wšie potřeby tak jakož na kniežata slušie opatrowati, jimi wšemi i wším naším statkem, k němuž práwo mámy aneb kterakkoli a kdekoli mieti muožem, mocně a otcowsky do jich rozumných a dospělých let wlásti a jeho požíwati; než kdyžby k swým prawým dospělým a rozumným letóm přišli, a kněze Jindřicha nadepsaného aneb synów Jeho Lásky, kteréž má aneb mieti bude, aby jim jich po nás na ně při- šlého statku, kteréhožby po nás w držení byli, postúpili, požádali, bez odporu wšelikterakého i zmatku w jich moc jim jeho postúpiti mají a powinni budú. A

Strana 317
C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1488. 317 pakliby dědicowé naši mužského pohlawie, kteréž mámy aneb mieti budem, bud za siroby aneb k dospělým a rozumným letóm přišedše a swuoj statek držiece skrze smrt s tohoto swěta sešli, dědiców mužského pohlawie po sobě nenechawše: tehdy wšecko naše nadepsané kniežetstwie Opawské se wšemi a wšelikterakými příslušnostmi . . . i jiné wšecko což kde mámy . . . na kněze Jindřicha . . a na Jeho Lásky syny . . . prawým dědickým práwem spadnúti a semřieti má a mieti bude. Wšak toto wyňali a pozuostawili smy, jestližebychom . . dědičky ženského pohlawie po sobě pozuostawili, tehdy . . . kněz Jindřich . . . jich jako swých wlastních podlé řádu kniežecého počestně chowati, wychowané k swatému man- želstwí . . . rozewdáwati, a s každú 5000 zl. uherských wěna a k tomu slušnú kniežecků wýprawu . . dáti má . . . A chtělaliby která . . . do kláštera se dáti, toho jí hájeno býti nemá, a také s ní . . . nebudú wiece dáti powinni, toliko jedně 3000 dobrých uherských zlatých s slušnů wýprawů. Tomu na pewnost a swèdomie . . . pečet naši . . . dali smy přiwèsiti, připrosiwše uroz. p. p. Jana Jence z Janowic, . . . p. Jindřicha z Hradce, . . p. Puoty z Risenberka, p. Jana z Šelnberka, Jana z Rúpowa, . . a Wáclawa Wlčka z Činowa a na Opočně . .oc. Dán w Praze, w středu před s. Bartolomějem, 1. 1487. (Sedmero pečetj nepo- rušených). 13. Mjr a smlauwa mezi Matiášem králem Uherským a knjžaty Hanušem Zaganským a Jin- dřichem Minsterberským. We Wjdni, 29 Dec. 1488. We jméno božie amen. My Mathiáš z božie milosti Uherský a Český král oc. a knieže Rakúské oc. oznamujem tímto listem wšem i každému zwláště, že sme učinili a mocí listu tohoto činíme celau a dokonalau smlúwu s oswieceným Ha- nušem Zaganským a Jindřichem Minsterberským kniežaty o wšecka jejich zbožie, kteráž mají a držie pod námi w Slezských zemiech, a to wedlé zpuosobu a arti- kulów dolepsaných. Najprwé zjednáno jest, aby kněz Hanuš Zaganský, nebo na jeho miestě kněz Jindřich Minsterberský nám wšech zámków, kteréž nynie pod námi ještě držie, a zwláště a zejména Šprotawy, Kožichowa, Swobodína, Grymperku, Pol- kowic a Wartemberka, a ačby i který jiný zámek nebo město měl, kteréžby tuto pozapomenuty byly, postaupil, a to konečně na den matky božie hromničné po datum listu tohoto najprw příštie. A při tom postupowánie nahoře psaná kniežata mají nám a w ruce toho, ktož se w ty zámky naším rozkázaním uwazo- wati bude, wšecky sprawedlnosti, kteréž kněz Hanuš buďto na hamfeštech, nebo

Strana 318
318 C. II. Zápisy knížat Minsterberských w Olešnici r. 1488. jakýchžkoli jiných listech a zápisech měl a má na ty zámky a na ta zbožie jme- nowaná, tudiež i na Weliký Hlohow, kteréhož my na týchž kniežatech dobyli sme, položiti, a žádného sobě wědomě ani tajně nemají zachowati. A pakliby který při nich kniežatech nebo kdežkoli jinde zachowán byl, ten jim ani jejich erbuom ani potomkóm w ničem platen nemá býti, jakož listowé jejich smluwčie to w sobě šíře zawierají. Při tom také zjednáno jest, poněwadž my kněze Jindřicha nikterakž pod sebau trpěti nechcme, má nám také při témž času Frankenšteina postaupiti, a Minsterberk, kteréhož již dobyli sme a jej držíme, také při nás zuostati má, s těch obau zámków zemany i wšemi příslušnostmi. A my za ty wšecky zámky, a za ty kněze Hanušowy sprawedlnosti swrchu psaným kniežatóm máme 40,000 zl. uherských dáti, a to rozdielně: najprwé když se budeme jmíti w zámky uwazowati 20,000 zl.; a ty prwé máme na Wýškowě u duostojného Jana biskupa Waradinského položiti, a když položeni budau, a on jim kniežatóm to oznámí swým listem, tehdy oni nám anebo tomu, komuž my rozkážem, těch wšech zámkuow swrchupsaných budau powinni postaupiti; a týž kněz biskup bude powinen jmenowaným kniežatóm ty penieze wydati bez od- tahów wšelikterakých. Kteréžto penieze oni wezmauc, budau swobodně moci nésti kdež se jim zdáti bude, bez našie i wšech poddaných a služebníków našich wšelikterakej přiekazy. A druhau polowici, totiž 20,000 zl. máme jim o s. Wác- lawě po datum listu tohoto najprwé příštiem zaplatiti a též u téhož kněze biskupa na Wýškowě položiti; a pakliby jeho pán buoh w tom čase smrti neuchowal, tehdy u urozeného Wiléma Pernštainského, králowstwie Českého maršalka na Krumlowě. A těch 20,000 zl. posledních máme jim kniežatóm ujistiti, a wedlé řádu a oby- čeje markrabstwie Morawského máme jim dobrými pány a rytierskými lidmi zaru- čiti; a ty listy při kladení prwních peněz máme jim kniežatóm také na Wýškowě položiti, kteréž oni swobodně i s penězi budau moci wésti, tak jakož se swrchu píše. It. Poněwadž pak již mezi námi a jmenowanými kniežaty konečná smlúwa o ty zámky stala se jest, máme my znamenitého služebníka našeho, a kniežata swrchupsaná s našiem swého poslati, aby již wálka zdwižena byla, aby se dále záhuby a škody w zemi nedály. It. Jestližeby kterýžkoli zámek kteréhožkoli swrchupsaného kniežete w tom času, prwé nežli wálka zdwižena bude, dobyt byl, to těmto smluwám nic nepře- kážej; než ty smlůwy předse stuojte tak jakž již jsú smluweny a dokonány. It. Zjednáno jest, aby wězňowé wšelikterakého řádu s obau stran byli prázdni. It. Zjednáno jest, ač jest kterému služebníku jmenowaných kniežat se při- držejícému co odjato w tejto wálce, protože jsú se jich přidrželi, těm aby to wšecko bylo nawráceno při zámków sstupowání.

Strana 319
C. II. Zápisy knjžat Minsterberských w Olešnici r. 1486. 319 It. Ty koně a zbroje těch, kterýchž sme na Hlohowě dobyli, a kteříž měli w Jiehlawě položeni býti, nejsauli koni a zbroje tam postaweni a položeni, již toho tam stawěti ani klásti tíž lidé nemají; pakliby již ty wěci tam položeny byly, to týmž lidem anebo jmenowaným kniežatóm wšecko wráceno má býti, lečby se co ztratilo beze lsti. It. Zjednáno jest, cožkoli kněze Jindřicha a bratra jeho kněze Hynka děl, stanuow a jiných swrchkuow na Šprotawě zuostaweno jest, to oni kniežata wzéti, a kdež se jim zdáti bude swésti budau moci, bez našie, wšech našich poddaných a služebníków wšelikterakej překážky. Než cožkoli jest kněze Hanuše Zaganského děl, stanuow i wšelikterakých swrchkuow buďto na Šprotawě nebo kdežkoli jinde, to wšecko má při nás na těch zámciech zuostati, a tím žádný nikterak hýbati nemá s těch zámków. It. Cožkoli kněžna kněze Hanuše Zaganského manželka swých šatów nebo klenotuow má na kterýchžkoli zámciech, to swobodně wzéti a odwesti má, kdež se ji libiti bude, bez našie i wšech našich poddaných a služebníkuow wšelikte- rakej přiekazy. It. Poněwadž jsau někteří dobří lidé, kteříž sau se kněze Hanuše Zagan- ského přidrželi i jeho služebníci byli, a již poddaní naši mají býti: ti aby to, což na zámcích kněze Hanušowých mají, swobodně sobě wzéti a odwesti mohli. It. Což se Frankenštainu dotýče a děl a špíže na něm, o to s knězem Jindřichem uhodili sme, aby to při tom zámku zuostaweno bylo, a nic aby doluow nebylo bráno. It. Jakož sme byli jmenowaného kněze Jindřicha nařkli, zwláště proto, že jest při sobě chowal kněze Viktorina bratra swého, kterýž nepřátely naše byl na swé zámky w Slowenskej zemi protiwo nám pustil; poněwadž pak my s pomocí boží ty nepřátely naše k swěj wuoli připrawili sme, a s jmenowaným knězem Jin- dřichem o ty zámky, jakož se nahoře píše, uhodili sme: my již jeho ničím ne- winíme, aniž naň co zlého prawíme; než máme jej za ctné knieže, jako jej jiní dobří lidé mají. A protož my Mathiáš král swrchupsaný slowem naším říkáme a slibujeme naší dobrau wěrů wšecky artikule w tomto listu psané na wšem i na dielu za- chowati a docela a úplně jako na ctného krále slušie zdržeti. Kterýmž wšem wěcem na swědomie a wěcí swrchupsaných potwrzenie pečet naši králowskú při- wěsiti rozkázali sme k tomuto listu. Jenž dán a psán u Wiedni, ten pondělí po mlaďátkách, léta božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého dewátého, králowstwí našich Uherského třidcátého prwnieho a Českého dwacátého léta počítajíc. (Pečet wisj neporušená). A. Č. I. 41

Strana 320
320 A. IV. DOPISY BAWORSKÉ od r. 1440 do 1512. Pod titulem »Dopisůw Baworských« zahrnujeme wšecka psanj následugjcj, kterážto r. 1831 w král. archivu řjše Baworské nalezli a wypsali sme; listin giného druhu, gichž tam w gazyku Českém hognost se nacházj, i psanj méně důležitých, sem nepotahugjce. 1. Zdeněk Kolwin z Ronšperka hofmistru knjžecjmu Baworskému, o gednánj se stawy Českými, w přjčině wolenj knjžete Albrechta na králowstwj České. W Týně Horšowě, 13 Aug. 1440. Urozenému Janowi z Sedlce, hofmistru kniežetstwie Baworského, přieteli milému. Služba má napřed, urozený přieteli milý! A tak děkujíce pánu bohu pán náš nynie jmá býti na sw. Bartoloměje w Kúbě, a se pány s českými sie sjeti má. Protož bratře milý! mluw s JM“, ať JM pro nic neráčí sobě tesknúti, neb bohdá ufáme pánu bohu, žeť JM“ dobře pójde, a jáť JM“ chci čekati w Strubině dwa dni anebo tři dni před sw. Bartolomějem pro pilné rozmluwenie s JM“. Nebť mi sie jest k wám prwé přijeti nehodilo, a wšakť sem wás proto nikoli w ničemž nezmeškal, cožť sem najdále uměl anebo mohl. Datum in Tinhorssow, Sabbato ante Assumptionem beate et gloriose semper Marie virginis anno Domini oc. XL. Zdeněk Kolwin z Romšperka.

Strana 321
A. IV. Dopisy Baworské od r. 1450. 321 2. Pražané odpowěď dáwagj knjžeti Albrechtowi Baworskému, litugjce škod a záhub, kteréž Racek z Janowic a z Risenberka do Bawor činiti nepřestáwá. W Praze, 3 Oct. 1441. Illustri principi et domino, domino Alberto comiti palatino Rheni et duci Bavariae oc. domino nobis favoroso. Jasné knieže a pane, pane nám přiezniwý! Hotowost služby našie před- sieláme WM“. Listu Wašemu, kterýž nám píšete, tůžiece na Racka z Risenberka, sro- zoměli sme. I jestiť nám těch a takowých záhub welmi líto, a ačkoliwěk jich stawiti nemóžem, wšak proto Waši sprawedlnost chceme pánóm, rytieřóm, zemanóm, panošiem i městóm dálibuoh na tomto sněmu obecniem, kterýž má na sw. Martina najprwé příštieho u nás býti, oznámiti a ohlásiti, i list Jasnosti Wašie před nimi kázati čísti; a WM račte někoho swého k tomu sněmu k oznámení sprawedlnosti Wašie také wyslati. Wěřiece JW., že pro takowého člowěka swé- wolného, našim i jiným z Čech, jenž cestami pracují, jeho swéwolnosti požiti ne- dáte, poniawadž my jeho mocni nejsme, aniž nás poslušen jest, jakož sami tomu dobře rozomiete. Datum tertia feria post festum s. Venceslai. (1441). Purkmistr a konšelé starého města Pražského. (W týž smysl psali témuž knjžeti o tom také Plzenštj, Střjbrštj, Tachowštj, Kla- towštj, pan Hanuš z Kolowrat, a Zdeněk Kolwin z Ronšperka, purkrabj na Týně Horšowě). 3. Racek z Janowic odpowjdá Plzenským na nářek, kterým knjže Albrecht Baworský geg byl dotýkal. Na Risenberce, 8 Sept. 1450. Slowútné opatrnosti purkmistru a raddě města Nowého Plzněl, súsedóm a přátelom milým. Služba má napřed wám, opatrní a múdří súsedé a přietelé milí! Jakož mi píšete, kterak kněz Albrecht wám píše o ta záštie, která jsú mezi JM“ a mnú, kterak se JM k rownému podáwá a k častným rokóm, a zwláště neyposléz w Týně Horš. před panem Burianem a jinými dobrými lidmi, a že sme sie bez konce rozjeli, a w tom že JM' i podnes dotýče rowné učiniti i přijieti; a w tom pro- síte mne, jestližeby mě co rowného od JM“ potkalo, abych toho neběhal, ale při- 41 *

Strana 322
322 A. IV. Dopisy Baworské od r. 1451. jiel: Milí přietelé! abyšte wěděli, žeť já chci rád od JM“ rowné přijeti i od jeho zeman, byť mě mohlo potkati, i od sebe zase učiniti; ale nemóž mi sie nic row- ného státi od JM“, ani od jeho zeman, ani úředníków. Neb sem o to často psal JM“ i úředníkóm jeho, žádaje oprawenie, co mi se stalo, i odčiněnie: nikdý sem toho nemohl mieti, né i mých listów nedopúštěli dojíti kněžie Mi- losti pro swé póžitky, aby JM“ požíwali a škody naň počítali a JM k wálce připrawili; ježtobych já nikdý s JM“ u wálku newšel, by oni toho wšeho příčiny nebyli. A o těch rocéch, jakož sme w Týně i na Klenowém rokowali, před panem Burianem w Týně, a na Klenowém před strýcem mým Klenowským, tu se já táhnu na pana Buriana i na Klenowského, že jest mnú nic nesešlo, a žetbych já byl rád přijel rowné i od sebe rowné učinil: ale oni sú prawili radda knie- žecie, že moci nemají. A dále jakož JM dotýče, žebych sie podáwal k sjezdu do Štrubiny neb do Mnichowa, a tu abych bezpečně mohl přijeti i odjeti, a w tom že se nezdá JM“, by mě mohl ubezpečiti; a že ste tak tomu porozuměli, ažeby někde chtěla JM sjezd učiniti na středokraty; a jestližeby to bylo, že mi wěříte i prosiete, že toho běhati nebudu: protož milí přietelé, abyšte to w celotě wěděli, budeliť mi rok položen, buď v Mnichowě, neb w Štrubině, neb na středo- kraty, žeť já chci rád jeti, než takowě, abych bezpečně mohl gleitowán býti tam i zasie na swé obydlé. A to bohdá uslyšíte, že budeli mě moci potkati rowné, že chci rád přijieti i od sebe udati. I wěřím wám i prosím wás, že JM“ budete psáti i prositi JM“, ať ráči mi sprawedliwé od sebe JM' učiniti i od swých, a roku položenie neráčí prodléwati. Neb buoh to wie, že s JM“ nerád wálém, než radějibych JM“ slúžil nežli JM hněwal. A tohoť wám wěřím, že budete s pilností JM“ psáti i prositi, jakož wám píši; toho wám chci zaslúžiti jako swým dobrým přátelóm. Neb JM w Čechách po městech rozpisuje a široce w swém psaní dotýče nedówodně o mně; a protož wám tiem šíře píši, abyšte wěděli mé sprawedliwé podáwanie. A poňawadž JM“ o mně rozpisuje, a já wšeckno rowné chci přijéti i od sebe učiniti: i chci o JM“ rozpisowati, že mi neráči k sobě ani k swým sprawedliwého učiniti, a budu o JM“ rozpisowati, že JM' neráda uslyší. Dán na Risenberce, w úterý na den matky božie semenné, léta L. Racek z Janowic seděním na Risenberce. 4. Giřj z Poděbrad a Zdeněk ze Šternberka knjžeti Albrechtowi Baworskému pjšj o geho záštj s Petrem Zmrzljkem ze Swogšjna. W Praze, 26 Nov. 1451. Oswiecenému a wysoce urozenému kniežeti a pánu, knězi Albrechtowi, falegrafowi z Rýna a kniežeti Baworskému oc. pánu přiezniwému.

Strana 323
A. IV. Dopisy Baworské od r. 1452. 323 Oswiecené knieže a pane přiezniwý! Službu swú wzkazujem Wašie Milosti. Jakož sme nedáwno byli WM" psali o pana Petra Zmrzlíka, přietele a šwagra i spolujednotníka našeho, podáwajíce jeho na dobré lidi, a žádajíc, abyšte přes to rowné podáwanie naň neráčili mocí sahati: na to WM' nedala konečné odpowědi, než toliko že ste odepsali, že raddy wašie při sobě nemáte. Protož doufáme WM“, že na dobrých lidech prostředních s swrchupsaným panem Petrem Zmrzlíkem přestanete o to záštie, kteréž jest mezi wámi, a mocí naň neráčíte nikterakž sahati. Neb jestližeby to naše rowné podáwanie nebylo skrze WM' při- jato, a w tom od wašich bylo kterak naň neb na jeho saháno: námťby neslušalo přietele a šwagra i spolujednotníka našeho opustiti; jehožbychom w dobré wuoli WM“ chtěli radějše poslůžiti, nežlibychom swéwolně wás hněwati měli. Odpowědi toho žádáme listem waším konečné po tomto poslu. Dán w Praze, w pátek po sw. Kateřiny, let božích oc. padesátého prwého. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad. Zdeněk z Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský. 5. Giřj z Poděbrad, spráwce králowstwj Českého, Albrechtowi a Ludwjkowi knjžatům Baworským pjše, že mu na ně geště nikdo nežalowal. W Praze, 15 Aug. 1452. Oswieceným a wysoce urozeným kniežatuom, panu Albrechtowi a panu Ludwikowi falckrabiem na Rýně a kniežatuom Baworským oc. panuom přiezniwým. Oswiecená a wysoce urozená kniežata! Službu swú WM“ wzkazuji. Píše mi WM', jestližeby WM přede mnú kteří obžalowali, že se podáwáte k rownému: ještěť sem na WM žádných žalob neslyšal, ani napomínaní; než jestližeby WM těm, kteréž w swém listu jmenujete, neb jiným z země České byli winowati, doufámť, že jim ráčíte učiniti sprawedliwé. Nebťbych nerád o WM“ nic nesluš- ného slyšal. Dán w Praze, w úterý na den matky božie na nebe wzetie, let božích oc. padesátého druhého. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, spráwce králowstwie Českého.

Strana 324
324 A. IV. Dopisy Baworské od r. 1453. 6. Giřj z Poděbrad knjžeti Albrechtowi Baworskému: aby swým na lidi Petrowy Zmrz- Ijkowy mocj sahati nedal. W Praze, 30 Jun. 1453. Oswiecenému kniežeti a pánu, panu Albrechtowi falchrabi na Rýně a knie- žeti Baworskému, mně přiezniwému. Oswiecené knieže a pane přiezniwý! Službu swú dobrowolnu wzkazuji. Wznesl na mne pan Petr Zmrzlík, kterak waši služebníci i poddani lidi jeho la- pajíc tepů. Prosím WM“, račte to stawiti, atby lidí jich nebili a u pokoji ne- chali i mocí naň nesahali. Nebť jsem mocen pana Petra Zmrzlíka k rownému a sprawedliwému podati; WM“ doufaje, že což jste jemu také winowati, ráčíte jemu učiniti od sebe sprawedliwé. Dán na hradě Pražském w sobotu po hodu sw. Petra a Pawla božích apoštoluow, let božích oc. LIII. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, spráwce králowstwie Českého. 7. Týž pan Jiřj témuž knjžeti o při p. Petra Zmrzljka s rytjřem Martinem Sattelbognerem z Lichtenek. W Praze, 16 Sept. 1453. Oswiecené knieže a pane přiezniwý! Službu swú WM* wzkazuji. Jakož sem WMu psal, což sie p. Petra Zmrzlíka dotýče, a Saltpurgeře, odpisuje mi WM', žeby Saltpurgeřowi wašemu manu byl winowat již psaný pan Petr Zmrzlík, a žeby týž Saltpurgeř chtěl na podobná miesta s ním k dobrotiwému roku státi: chciť o to p. Petra Zmrzlíka obeslati, i dáti jemu wěděti, což WM píše, aby on slušné a rowné podáwanie přijal. Neb bych nerád widěl, aby se wašim křiwda dála, a také nebyloby slušné, by waši měli záhuby westi do země české, zwláště w této mieře, ježto se k přijetí a korunowání Králewy Milosti pána našeho s pilností chystámy. Dán na hradě Pražském, na den sw. Lidmily, let božích oc. LIII. Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, spráwce králowstwie Českého. 8. Racek z Janowic a na Risenberce kněžně Anně Baworské žaluge na Baworské rytjře Nothafta i Sattelbognera, genž mu škody a záhuby činili. Na Risenberce, 6 Aug. 1453. Najjasnější a wšie cti hodné kněžně a paní, paní Anně, manželce jasného kniežete a pána, pana Albrechta, z božie milosti w Baworské zemi paní na mne přiezniwě laskawé.

Strana 325
A. IV. Dopisy Baworské od r. 1470. 325 Najjasnější a wšiectihodná kněžno a paní, paní na mne přiezniwě laskawá! Služba má napřed WM“ poddaná se wší poctiwostí. Oznamuji WM“, doufaje že WM“ toho líto bude, kterak za kniežecím rče- ním kněze Ludwikowým, a smluwú, kterůž s JM“ a s jasným kniežetem a pánem, panem Albrechtem manželem waším a pánem mým milostiwým (mám), mnoho do- brými a urozenými lidmi učiněnů, jakožto list smluwní mezi námi široce wymlúwá a ohlašuje, w jeho zemi a od JM“ poddaných spáleni sú mi služebníci moji bez winy, a já na JM' žádné péče neměl sem oc. I psalť sem JM“ žádaje, aby mi to od JM“ opraweno bylo, bez ohlašowánie takowého účinku po jiných zemiech; a také pšal sem JM“, žaluje na JM“ služebníky, kterak opět potom wedlé těch beze- ctných rytieřuow Nothafta a Sotlpugeře byli sú na mé škodě, a s nimi také ně- kteří WM“ služebníci byli sú, jakož je psány mám, a časem swým WM“ také jmenowáni budú, a wedlé nich pálením a bráním počátek sú na mě učinili, a já na ně nižádné péče neměl sem. I prosím WM“, račte k JM“ mluwiti, muožli mi to od JM“ slušně opraweno býti, hotowť jsem to od JM“ přijieti; nebo kdyby JM mně nebo mým z čeho winu dal, takowého pálenie nad mými služebníky ne- dopúštěje, hotowť bych já byl oprawiti wedlé rozkázanie jeho neb WM“. Pakli mi to od JM“ opraweno nebude, ten účinek, kterýž w takowém zápisu a w dobrotiwém stání od JM“ stal mi se, po wšech zemiech okolních oznámiti, a takowého účinku nad swými želeje, skrze to JM rozhněwati musilbych. A já i s swými služebníky ote dne smlúwy mezi námi učiněné bez škody i bez winy JM" i WM“ zachowal sem se až do dnešnieho dne; nébrž když sem s nadepsa- nými Nothaftem a Zoltpugeřem zacházel, oč sú mi úředníci WM“ psali, i hned sem nawrátiti kázal. Protož WM“ wěřím, že takowých počátkuow me záhuby WM“ líto bude, přes takowů smlúwu, ač skrze to WM rozhněwati mám, a já WM“ i JM“ radějibych slůžil, nežli WM w čem hněwati měl. A WM“ prosím, toto mé podánie račte w swé paměti mieti. Dat. Risenberg, fer. II. ipso die transfigurationis vel S. Sixti, annorum domini MCCCCLIII. Racek z Janowic, seděním na Risenberce. 9. Heytman Domažlický, Hensl z Ammerthalu, wýstrahu dáwá heytmanowi na Nowém Ronšperce, že nepřátelé králowštj k nowé gjzdě se strogj. W Domažlicjch, 23 Nov. 1470. Urozenému panoši Štefanowi Doršteynarowi z Doršteyna, hauptmanowi na nowém Ronšperce, přieteli mému milému buď list dodán.

Strana 326
326 A. IV. Dopisy Baworské od r. 1475. Službu swú wzkazuji, urozený přieteli milý! Nebuď tebe tajno, kterak se w Teyně silně zbierají; a w tuto noc přišliť sau z Wilhartic i z Klenowého. I ji- nák porozuměti neumiem, než že k wám jeti chtie; nebť sau se byli prwé také strojili v pondělí již minulý, i rozešlo sej tiem, žej Břeněk bratr páně Dobro- hostuow, jsa welmi trauden, i poslal po pana Dobrohosta, aby k nèmu jel, neb jest kšaft dělal, a proto sej' ta jiezda rozešla; ale byliť sau konečně pohromadě. A také wěz, žeť jest Hilbrant wně někde u wás, a procházie, kudy měli lidi wésti. A také wěz, že králowa radda má dnes beyti w Rokycenech, a tu s pány mají rokowati. A také wěz, že sem zprawen, že jest pan Hanuš Geywolf w Praze. I chcešli jej obeslati, pošli mi list, a jáť jej jemu pošli. Pakliť nynie, (sic) ale máť beyti každej den. A také tě posel zprawí, ježtotě jest widěl, jako sau šli z Klenowého do Teyna. I měltbych o jiné wěci také psáti, ale nehodí sie, pro přejetie listu. Dat. ex Domažlic, fer. VI in die S. Clementis. Henzl z Omrtalu, heyptman na Domažlicích. 10. Auřednjci Domažličtj Janowi z Weselé, služebnjku knjžat Baworských, zpráwu dáwagj o stjžnostech, které na přjštjm sněmu Českém na knjžata wedeny budau. W Domažlicjch, 28 Jan. 1475. Urozenému panoši Janowi z Weselé, přieteli mému zwlášť milému. Službu swú wzkazujem, urozený přieteli milý! Dáwámeť wěděti, že teď nynie w úterý nynie minulý byli sme w Šwihowě na tom weseli, kteréž jest tu bylo; na kterémžto weselí pán náš JM také jest byl. I porozuměli sme tomu tu, že při tom sněmu, kterýž w Praze obecní má držán býti druhý pátek w puostě, že tu při tom mienie někteří na J. Kniežecí M' žalowati a winy JM“ dáwati. To wěda přieteli milý, ižádnů wěcí neobmeškáwaj toho, dáti to znáti JKM“, ráčilliby JK"M k tomu někoho z swých poslati, aby obmeškáno nic nebylo. Dat. ex Do- mažlic, sabbato post conversionem S. Pauli, annorum oc. LXXV. Jindřich z Krásného Dwora, purkrabie na Domažlicích. Henzl z Omrtála. 11. Břenék z Ronšperka knjžeti Albrechtowi Baworskému slibuge zdržeti přjměřj s knj- žetem Ottau učiněné. Na Hlohowé, 25 Apr. 1475. Oswiecenému a wysoce urozenému kniežeti panu, panu Albrechtowi falckrab na Rýně a kniežeti w hořejší a w dolejší zemi Baworské, pánu mému milostiwému.

Strana 327
A. IV. Dopisy Baworské od r. 1475. 327 Oswiecené knieže a pane, pane muoj milostiwý! Služba má poddaná na- před WM“. Jakož Waše kniežecká Milost ráčili ste mi Waším psaním oznámiti, kterak, což se kněze Otty JM“, strýce WM“, dotýče, a mne také, že jest WM w paměti to ráčila mieti, a pilnost že ste WM w tom měli, a příměřie že WM" i rok ráčili ste udělati: od WM“ kniežecké jsem toho welmi wděčen, že ste rá- čili mne w swé paměti mieti. Chci já se w tom zachowati a to držeti, což ste ráčili zjednati, jakožto WMa služebník poslušný, i k roku státi, tak jakož WM“ psáti ste ráčili. Než WM abyšte wěděti ráčili, žeť mám wně dwě rotě pěších, prwé než sem o tomto wašem zjednání zwěděl; od těch tam w této mieře, do- kudž se zase newrátie, jestližeby se co stalo, tiemťbych já nemohl winen býti, nebťby se stalo to bezelstně. Také WM“ prosím, že již to opatřiti ráčíte, abych gleity dobře podlé wšie potřebnosti opatřen byl. A jáť bohdá k tomu roku při- jedu, a podlé rady WM“, jakožto pána swého milostiwého, chci rowné přijieti i od sebe učiniti, jakožto WM“ služebník poslušný. Ex Hlohowa fer. III. in die Marci, annorum oc. LXXV. Břeněk z Ronšperka a na Hlohowe. 12. Burian z Gutšteina Wladislawowi králi Českému omlauwá se, že od Albrechta knjžete Baworského žádné sprawedliwosti dosáhnauti nemůže. Na Rabšteinè, 2 Sept. 1475. Najjasnějšiemu kniežeti pánu, panu Wladislawowi králi Českému, markrabi Morawskému oc. pánu mému milostiwému. Najjasnějšic knieže a králi pane, pane muoj milostiwý! Služba má pod- daná W. Král. Jasnosti. A jakož mi WKM píšete o kněze Albrechta Mnichow- ského, tomu sem porozuměl. I račiž WM' wěděti, že od něho sem nikdá krun- townieho podánie neslyšel, než lecjakás podánie, nechtě mi sprawedliwého učiniti- Chtěl sem rád o tu wěc před wysoce urozeným kniežetem, před kniežetem Lud- wikem JM“ státi, a sprawedliwé od kněze Albrechta přijieti, dalliby mi z čeho winu, i od sebe učiniti: nemohlo mě to od něho potkati, než s jakýmis odtazkami (sw) chtěl před kniežetem Ludwíkem státi, abych já po jich německých obyčejích w prodlenie a w dlúhé súdy swů sprawedliwost dal, a w několiko létech abych konce neměl. A já sem chtěl, aby ty wěci kněz Ludwík JM' ráčil na se wzieti s JM“ raddů, a konec aby nám ráčil učiniti we dwů neb we třech dnech, kdy- bychom k roku k JM“ přijeli. I od tohobych ještě nebyl, a WM“ k wuoli bych ještě k tomu i toto učinil, aby kněz Albrecht přijel na podobné miesto, a mne A. Č. I. 42

Strana 328
328 A. IV. Dopisy Baworské od r. 1477. bezpečnými gleity opatřil, žebych také tu přijeti chtěl, a mohloliby mě co rowného a sprawedliwého od kněze Albrechta potkati, žetbych to přijieti chtěl. Pakliby mu se to nezdálo, ještěbych i toto učiniti chtěl: pošli on na příležité miesto raddy swé, a já také swé; potkaloliby mě co sprawedliwého, i po nich bych přijieti chtěl. I milostiwý králi! jestližeby se mu tohoto wšeho trého podánie nezdálo učiniti, i tomuby WM rozuměti mohl, žeťby mi chtěl mé sprawedlnosti swými taidinky lecjakýmis prodléwati, jakož mi jest pak tiem prodléwal dlúhý čas. I chciť těchto swých rowných podání dwě neděle čekati: a nebudeli mě moci potkati od kněze Albrechta sprawedliwé, musím na to mysliti, i k tomu se mieti, aby mi se sprawedliwé stalo. Dat. ex Rabštein, sabbato post Egidii, anno domini oc. LXXV. Burian z Gutšteina na Nečtinách, kamormaistr WKM“ a haitman krajów Žateckého a Rakow- nického. 13. Racka z Kocowa hrubé psanj k některým rytjřům Baworským, genžto smlauwy s njm učiněné byli nezdrželi. W Horaždiowicjch, 9 Febr. 1477. Racek z Kocowa, pán na Horaždějowicech. Jene Staufar, kteray sie píšeš fictumem w dolejších Bawořiech, Wolfkanku Woldekaře, Henrichu Cengaře, Kun- rate Pellingaře wyšší richtáři, Sigmunde Woltenhufaře rantmaistře w Štrubině! Jakož mi píšete, kterakbych wo wás psal knězi Ludwikowi JM“ i jinaym dobraym lidem: i znám sie k tomu, že o wás píši i mluwiem, a psáti i mluwiti budu, jako wo takowaych bezecnaych lidech, kteříž na swau čest nepomníte, neb ste mi swau čest a swau wieru křesťanskau rukau dániem slibili, a tomu ste dosti neučinili; a dokawadž swé cti a wiery křesťanské a slibu rukau dániem newyprawíte wode- mne, dotawad wás za jiné nemám než za wyj...né, bezectné, nešlechetné chlapy zrádné. A to každému dobrému o wás psáti a prawiti budu, aby wás každay tak za to měl, dokudž já wám waší cti zase nenawrátím. A píšete w swém listu, be- rauce nějaké glozy sobě proti tomu slibu, kteray ste mi učinili; a tak rozumiem, že sie i před dobraymi lidmi wymlauwáte. Ale doufám pánu bohu, žeť wám nic to spomocno nebude. Neb byšte dobří lidé byli, jakož sie jimi píšete, nikdábyšte proti tomu slibu, kteray ste mi učinili, žádnaych omluw nehleděli. Než juž tomu rozumiem, když na to nepomníte, co ste mi slíbili, i nemámť wás za jiné, než za zwyj... né, bezectné, nešlechetné chlapy zrádné, neb cti žádné nemáte, dokudž ji wodemne newyprawíte. A jakož také w swém psaní dotýčete mne w někte- raych neslušnaych wěcech: a to w čemž mne koliwěk w neslušném dotýčete, pra-

Strana 329
A. IV. Dopisy Baworské od r. 1479. 329 wím tak, že sobě wymyšlenau lež smaysléte, a křiwdu o mně píšete i prawite. Nebť jsem já bohdá člowěk dobray, a po swaych předcích pán bohdá sprawedli- way od staradáwna; a nikdá sem nic proti swé cti neučinil; a kdožby jiného co zlého o mně prawil, tenby w hrdlo lhal, jakožto i wy lžete. I nediwiem se tomu, že takowau wymyšlenau a smyšlenau lží wókol dete, poněwad ste se nad swau cti a wěrau křesťanskau a slibem rukau dániem zapomenuli, když ste ty wězně wode- mne wyručili, za které ste mi swau čest a wieru křesťanskau zastawili, a těch ste mi nepostawili, ježto proto swé cti a wiery křesťanské nemáte. Také ste mi tu byli řekli, že moji wšickni mají rok mieti, a to ste selhali jako wyj... ní be- zectníci, neb sau moji někteří w tom šacowáni. I protož radímť wám, abyšte swau čest a wieru wodemne wywadili, kterau ste mi slibili, bezewšech omluw- Neb jestližetby wás w tom čert pro waši nešlechetnost a bezecnost a zradu po- bral, kterauž činíte, aťby potom toho waše děti a waši přátelé hanby budaucně neměli. Nebť wám waše žádné chytré řeči ani waymluwy nepomohau, leč swau čest a wieru křesťanskau wodemne wyprawíte, kterauž ste mi zastawili. A dokudž toho neučiníte, nemámť wás než za zwyj...né bezecné nešlechetné arcizrádce chlapské: a toť wo wás každému dobrému prawiti i psáti budu. Dat. ex Horaž- diejowic, dominico ante Scolastice anno oc. LXXVII. 14. Bratřj ze Šternberka we při swé s knjžetem Albrechtem Baworským podáwagj se na rozsudek krále Wladislawa. Na Konopišti, 12 Nov. 1479. Najjasnější králi a pane, pane náš najmilostiwější! Službu swů poddanů WKM“ napřed wzkazujem. Psaní WM“, i také pří- pisu kněze Albrechta Mnichowského porozuměli sme, w kterémžto kněz Albrecht dotýče, zdáloliby se z čeho nám JM' winiti, jakožto knieže říské, podáwaje se JM před raddu swú, a dále to WM“ oznamuje, kterak jest Rackowi Rajowcowi za službu jeho list ten swědčící na tisíc zlatých dal, téhož Rajowce před WM' po- dáwaje. I milostiwý králi! nám jest welmi obtiežné o swú sprawedliwost sie sú- diti před raddu kněze Albrechtowú, a zwláště poněwadž sie JM“ samého ta wěc dotýče. Také s Rajowcem my nic činiti nemáme, než s knězem Albrechtem, po- něwadž nás tím listem winiti ráčí, proti kterémužto listu my odpory některé máme a jich bohdá užiti míníme. Bychme my měli Rackowi Rajowcowi na list odpo- wiedati, a nám na naše odpory odpowiedáno nebylo, byloby nám to nesnesitedlné. Než podáwáme sie před WKM', ráčili nás kněz Albrecht JM buď tiem listem, aneb čím jiným winiti, chcme z toho JM“ odpowiedati i také práwi býti; tauž 42 *

Strana 330
330 A. IV. Dopisy Baworské od r. 1496. měrů ať sie nám před WKM“ od kněze Albrechta zase stane. A WKM“ prosíme, že ráčíte také naše rowné podánie knězi Albrechtowi oznámiti, a nás při tom za- chowati. Dat. Konopisst, fer. VI. post festum Martini anno oc. LXXIX. Jaroslaw a Zdeslaw bratrie ze Šternberka. 15. Klatowštj pjšj auřednjku Baworskému na Brodě (Furt), že w záštj knjžete Albrechta s Janem Heršteinským nestranni zůstati mjnj. W Klatowech, 15 Jul. 1481. Urozenému panoši Janowi mlazšiemu z Weselé a na Brodě, přieteli milému. Službu naši wzkazujem, urozený přieteli milý! Jakož nám píšeš, oznamujíc, kterakby kněz Albrecht JM se panem Janem Herštynským žádného stání nechtěl mieti, zwláště z té příčiny, žeby JK'M témuž panu Janowi nic winen nebyl oc. Přieteli milý! ktoby winen tu byl, myť newieme, než rádi chtěli sme se přičiniti k tomu, cožby obojí straně ku pokoji slúžilo; a poněwadž toho stání mezi stra- nami swésti nemohli sme, newieme tomu co řéci. Než jakož píšeš, abychom ne- přátel wašich do města nepúštěli, ani jich fedrowali oc. wšakť sme o to prwé JK"M“ psali, i heitmanu Kočinskému, že jich nechcme na náš zámek půštěti, ani jich w této mieře, pokudžkoli wálku wésti budete, fedrowati, a wašich též, když- byšte na poli mezi sebú co počínali, aneb jedni druhé honili: a to pro pode- zřenie, neb my wšie té nesnáze w súsedském pokoji minieme usiesti, aniž které straně w čem chcme podezřeni býti. Než jiným lidem JK.M“, kteříž po kupectwie neb po swých potřebách jedú, těmť jest w našem městě swoboda tohoto času k nám přijeti, jakožto i prwé. Ex Clatovia, dominico ipso die in divisione Ss. Apostolorum anno oc. LXXXI. Purkmistr a radda města Klatowského. 16. Přibjk Koc z Dobrše bratru swému Jindřichowi zpráwu dáwá o záštj gegich s Bohu- slawem Rochcem z Otowa. Bez mjsta, 15 Jun. 1496. Urozenému panoši Jindřichowi z Dobrše, bratru mému milému. Službu swú wzkazuji, pane bratře milý! Jakož mi píšete, aťbych dal znáti, co se Zumrowa jednánie dotýče, i že jest ke mně přijel i s Kestřanským, a dáwaje mi tu wěc znáti, co se jedná: tak mi Zumr prawil, že jest Rochce

Strana 331
A. IV. Dopisy Baworské od r. 1496. 331 jezdil sobě po třetí kuoň na Mostský hrad, a že sú naň w Launech tayden čekali, neb sú jim prawili, že tudíž zase pojede, hospodář Rameš, u kteréhož sú stáli; a on se jim jinudy obrátil na Žatec a na Rakowník a k Radnicóm, že sú se s ním chybili; a jinde sú ho také hledali a stáli naň. A potom jest Kestřanský do Týna jel, i potkal pana Zdeňka a pana Jiříka a starého Olbrama; i tuším že sú Roch- cowi powěděli, že Kestřanský skrze město jede; a on wsed na kuoň i s pachol- kem, honil jest jej s napatú kuši a s dřewcem. A Kestřanský kuoň krmil w před- městí i díwal mu se. I potom jest někto powěděl, že jest nikam nejel, a že jest ještě w předměstí. A Rochce k němu přijel do hospody, i mluwil k němu takto: »Kestřanský, hledáte mě Zumrem s jedné strany a Koc s druhé; i wěz, žeť se wás wšech za h...o nebojím, a děkuj bohu, žes nejel.« A on mu powěděl: »Mohl si mi prwé zrádně a nešlechetně učiniti, a já na tě péče neměl, a jezdil sem s tebú, když si to mienil.« A tu jest jemu odpowěděl Rochce, aby naň péči měl. I mají některů wěc před sebú, jedno na wás čekají, a potom wás šíř ústně zprawie sami. Dat. tu středu na sw. Wita. Přibík Koc z Dobrše. 17. Bohuslaw Rochce z Otowa odpowjdá panům z Klenowého, z Janowic, z Malonic a z Dobrše, že we swém záštj proti knjžeti Albrechtowi Baworskému silnic swo- bodných požjwati chce bez gegich škody. W Týně Horšowě, 23 Jul. 1496. Urozeným pánóm, panu Janowi z Klenowého, panu Wolfowi z Janowic, a urozeným panošem Bedřichowi Škorňowi z Malonic a Pribíkowi Kocowi z Dobrše. Službu swú wzkazuji, urození páni přietelé! Psaní, kteréž ste mi učinili, přečetl sem. Jakož dotýčete, že nesnáz má s knězem Albrechtem jest bez po- wolenie králowského i panów haitmanów, a skrze mé předsewzetie mýta waše okládají, i chudině waší škoda sie děje, žádajíce, abych takowým wálečným oby- čejem silnicí wašich netáhl (sic), jimi wen nejezdil a jich prázen byl; pakliby se takowá wěc nezachowala, žebyšte k takowému každému hleděti chtěli, a swými ctmi dále žádnému powinowati býti nechtěli oc. Nikdý sem já toho úmyslu ne- jměl, abych já aneb skrze mne wám sie měla jaká škoda dáti; jakož mám za to, že sie neděje. Než to mi jest wěc diwná, že mi zapowiedáte silnice králowské a swobodné, ježto někteří na těch silnicech žádných mýt nemáte, abych já nepřátel swých nehleděl, ježto mi král JM ani páni haitmané toho nebránie, ani žádný w zemi. I pokadž mi král JM' a páni haitmané nezapowiedají, wěřímť wám, že té wěci proti mně swéwolně bráti nebudete. Neb já nepřátel swých hleděti mie-