321 dei clemencia confisi superaddimus nostras: Quicunque in eodem altare missam celebraverit, vel ibidem celebrate interfuerit, qui unum Pater noster coram illo et unum Ave Maria dixerit, qui in ambitu ambulando vel in cimiterio pro mortuis oraverit et qui ante sermonem vel post „Crist ist erstanden" cum suis versibus cantaverit, pro qualibet vice XV dies indulgenciarum de iniunctis eis penitenciis misericorditer indulgemus. Volentes et statuentes, quod predicte indulgencie nostre in perpetuum debeant perdurare. Datum Olomucz, anno domini millesimo quadringentesimo quarto, feria quinta ante dominicam Palmarum. (Orig. Perg. mit anh. Sig. im m. Landesarchiv. Art. Augustiner in Sternberg lit. C. n. 1.) 310. Schintau, 23. März 1404. König Sigmund erklärt den Ständen der Mark Brandenburg, dass er dem Mark- grafen Jodok die Mark nur auf Wiederkauf verpfändet habe und fortdauernd deren oberster Fürst und Erbherr verbleibe. (Riedel Cod. Brand., Suppl. 49.) 311. Vok der Altere von Holstein und Andreas sein Sohn bekennen, dem St. Katharinakloster in Olmütz 50 Mark Gr. schuldig zu sein und weisen demselben dafür einen Jahreszins von 5 Mark Gr. in Jedownitz an. Dt. Holstein, 6. April 1404. My Vok starý z Holštejna a Ondřej, syn jeho také z Holštejna i s našimi dětmi, vyznaváme přede všemi tímto listem, že jsme dlužni i povinnovati důstojným u boze pannám přeoryši a konventu kláštera svaté Kateřiny v Olomouci padesát hřiven grošův pražských moravského čísla a poplatku. A protož my Vok starší a Ondřej syn jeho i s našimi dětmi, nynějšími i budoucími slíbili sme i mocí tohoto listu slibujem, ukazujem i ukazali smy dřé- veřečeným pannám na našem zboží na městečku na Jedovnicích i tu na lidech věčného platu pět hřiven grošův dřéveřečených a ty jim jmáme i slibujem vydávati půl třetí hřivny grošův na svatý Jiří, ješto nyní přijde, až přes tři leta, a půl třetí hřivny grošův na sv. Václava, ješto potom přijíti má po třetím letě a tak počna leta věčně platiti a cinžovati dřéveřečeným pannám slibujem i jmámy a jim po svém poslu do jich kláštera sláti a úplně zaplatiti. Pakli bychom toho neučinili, tehdy dáváme dřéveřečeným pannám plnú moc, ty úroky, kteréž bychom nedali, na nás i na našich dětech i na našich tu v Jedovnicích lidech dobejvati, duchovním právem a protiv tomu nejmámy i slibujem žádnou mocí ani mluviti ani odpírati, než to jim ctně svou dobrou vírú držeti a plniti a škody i náklady, kteréžby pro nezaplacení těch úrokův vzaly, ještoby dobrým svědomím bez věrování mohly ukázati, slibujem zaplatiti. Paklibychom mohli v tej chvíli hotové peníze dáti, deset anebo dvacet hřiven grošův, aby nám ourok dolův zešel a list byl obnoven. Také jestližebychom my nebo naši děti toho platu chtěli prázdni býti, tehdy jmámy ihned dřéveřečeným pannám 41