240 de amicabili concordia inter dictos dominum regem Romanorum et regem Ungarie facienda per ducem Austrie avunculum nostrum prescriptum. Nam ex commisso pretacti domini nostri Romanorum regis ituri sumus ad ipsum ducem Austrie ad tractandum secum super 28 die mensis octobris de unione et pace querenda inter reges predictos. Revera namque confidimus, quod status dicti domini nostri Romanorum regis favente altissimo de die in diem sublimetur et crescat salutis cum augmento atque feliciter ab eo qui regibus dat salutem gubernetur. Scriptum etc. Fridericus dei gracia burggravius Nurenbergensis. (Weizsäcker, Reichstagsacten V p. 421.) 227. 31. October 1402. Markgraf Jost von Brandenburg und Mähren nebst Conrad Erwähltem zu Verden und Jan Kruschina genannt von Luchtemberg fordert den Landgrafen Balthasar zu Thüringen auf, er soll mit ihnen dem böhmischen König Wenzel aus seinem Gefängnis helfen, wofür ihnen dann durch den König oder, wenn dieser binnen der Zeit stürbe, durch Markgrafen Jost, falls dieser zum Königreich Böhmen gelangte, Ausrichtung nach der Briefe Ausweisung werden solle. Dt. Riesenburg omnium sanctorum abend 1402. — (Orig. Dresdner Arch. n. 5232.) (Weizsäcker, Reichstagsacten V. p. 416.) 228. Johann und Wenzel von Cihowitz versprechen dem Petrik von Peterswald und seinen Söhnen den Hof in Tupec in die Landtafel einzulegen. Dt. Tobitschau, 9. November 1402. Já Jan a Václav bratří z Čihovic vyznáváme tímto listem všem, kdož jej uzří neb čtouc (u)slyší, že sme smluvili úplně s naším dobrým rozmyslem a s přátelskou radou s Petříkem z Petřvaldu, s Jindřichem a s Jiříkem jeho syny, (s) urozeným panem Albrechtem z Rysmburka, jakož sme toho naň byli přišli, že na něj dali peněz Jindřich a Jiřík, dříve řečeného Petříka z Petřvaldu synové, puol osmi a dvacaté hřivny pražského rázu čísla moravského, za každou hřivnu počítajíc štyry a šedesát grošův, za ten dvůr v Tupci i za všechno, což k tomu sluší, mnoho neb málo, nic sobě nezachovávajíc, k čemuž smy my práva měli a listy, ješto sme měli mezi sebou z obou stran, ty smy sobě vrátili a proklali, tak že žádnej moci víceji nemají míti. Protož já Jan a Václav dříveřečení bratří z Čihovic slibujem svou dobrou vírou pod ctí a pod vírou nikam po tom dvoru nestáti, ani z kterých škod upomínati, ani které narčení míti, ani kterou řeč s dříveřečeným Petříkem z Petřvaldu a s jeho syny dřívejmenovanými. Také slibujem pode ctí a pod vírou, jestliže bychmy které listy ještě nalezli o též věci, jim slibujem vrátiti a jestliže by nám ten dvůr ve dsky byl psán aneb což k tomu sluší dvoru, slibujem na prvním súdu sobě vypsati a jim vepsati.