z 177 stránek
Titel
I
Jan Černý
1
2
3
Život Jana Černého
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Lékařské spisy Jana Černého
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Přílohy
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Resumé
175
176
Název:
Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské
Autor:
Gellner, Gustav
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
177
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+176
Obsah:
  • I: Titel
  • 1: Jan Černý
  • 4: Život Jana Černého
  • 61: Lékařské spisy Jana Černého
  • 113: Přílohy
  • 175: Resumé
Strana 116
116 G. Gellner: i Husův. Ale běh událostí se již nedal zadržeti. Dlouho se při- pravující revoluce propukla pak v den smrti královy. Dne 18. srpna 1419, když v Praze »obrazy a tabule kazili a bili«, byla zpustošena v kostele Matky Boží na Louži kaple, kterou Albik dal zříditi r. 1410 milým svým patronům Kosmovi a Damianovi, a »v kusy ztroskotán« tu náhrobek »velmi krásný a nádherný s mnohými cimbuřími«,14) který měl tento nápis: »Hic quiescunt corpora parentum domini Albici archiepiscopi Caesariensis et praepositi Wissehradiensis.«15) Albikovi ne- zbylo pak než opustiti Čechy. Ale z obou jeho dcer provázela ho do vyhnanství jen jedna. Mladší, Kateřina, nakloněná víře podobojí, zůstala v Praze. Albik meškal krátký čas v Olomouci a v Brně, než se před r. 1422 odebral k stálému pobytu do Vratislavě. Odtud, napsav 23/2 1425 ještě ve Vratislavi svou po- slední vůli, byl povolán ke dvoru císaře Zikmunda do Budína, a tam již v příštím roce (před 20. listopadem 1426) zemřel.16) Albik jako lékař byl přivržencem montepesulanského, do jisté míry praktického směru, méně si libujícího v spekulacích. Jeho receptura jest jednoduchá, alchymických vlivů prostá, zčásti převzatá z lidové mediciny. Při preservaci (zábraně chorob) se Albik přidržuje pravidel vyslovených v didaktické básni »Škola salernská«, jež byla redigována v Montpellieru Arnaldem z Villanovy na konci 13. stol. (»moveri, laborare, jocundare, abstinentia — summa medicina«), při léčbě pak klade důraz na dietu a na udržování dobré nálady a naděje u nemocného (»bonus animus, solatium, gaudium, bonae novi- tates, fortunae eventus bonus«). Albik povšimnul si zeměpis- ných vlivů na obraz chorob a proto zdůrazňoval nutnost při- způsobiti tomu i léčení. Lékař, který šťastně léčil vlašské ne- mocné, často nemá při stejné therapii úspěchů u pacientů čes- kých nebo slezských.17) Jako syn své doby dává se i Albik 14) Staří letop. čeští 14. 15) J. P. Cerroni, Nachrichten ü. d. Schriftsteller Mährens, f. 11. 16) Mylně klade Crugerius den Albikova úmrtí na 23. VII. 1427, jak dovodil Tomek (Dějep. m. Prahy IX. 72, pozn. 63) z listiny kapituly vyšehradské z 20. XI. 1426, obsahující úmluvu mezi vy- konavateli poslední vůle Albikovy. Je-li Crugeriem udaný den a měsíc správný, zemřel Albik 27. VII. 1426. 17) »Medicus doctus in Italia, non valet in Bohemia vel Sile-