148 G. Gellner: z Raumentalu, Čas. lék. čes. 1864, 360. J. Jireček, Rukověť k dě- jinám literatury české, Praha 1875, I. 390. J. Špott, Příspěvky k staré literatuře lékařské v Čechách, Čas. lék. čes. 1882, 589—92. Z. Winter, Pan doktor Kopp, z register arciknížecích, Hlas Ná- roda 1887, č. 134. Č. Zíbrt, Staročeská tělověda a zdravověda, Praha 1924, 84. Výčet švédského písemnictví o Koppovi je ve Svensk Biografisk Lexikon, 1923, u hesla »Copp. Johan«. Křištan z Prachatic. Narodil se kolem r. 1366. Studoval v Praze, stal se v září 1388 bakalářem a začátkem r. 1390 mistrem. Několik dalších let věnoval asi studiu mediciny na lékařské fakultě pražské. Od r. 1392 však působil zároveň na fakultě artistů jako pro- fesor matematiky (včetně hvězdářství). Na této fakultě byl děkanem r. 1400, 1402/3 a 1417 a na universitě rektorem roku 1405, 1412/3, 1423, 1427, 1432/3, 1434 a 1437. Byl u sv. Havla na Starém městě Pražském před r. 1406 kazatelem, po tomto roce farářem, od r. 1410 kanovníkem kostela Všech svatých a naposled od r. 1437 až do své smrti 5/9 1439 administrátorem arcibiskupství pražského. Byl jedním z nejstarších a nejvěr- nějších přátel Mistra Jana Husa a Hus jej jmenoval »fidelis magister meus et specialis benefactor«. Své přátelské smýšlení k Husovi osvědčil Křišťan při mnohých příležitostech. Proti rozkazu arcibiskupa Zbyňka nevyhlásil v svém farním kostele klatbu uvalenou papežem v březnu 1411 na Husa a dal, jsa rektorem, 18/12 1412 ve veřejné disputaci (povolené arcibisku- pem Albikem jakožto universitním kancléřem) vésti důkaz ze zákonů církevních o neoprávněnosti této klatby. Jel za Husem do Kostnice a vymohl si tu před 4/3 1415 přístup do jeho vě- zení; vězení pak sám stěží ušel. Vrátiv se z Kostnice, chtěl se v svém rozhořčení vzdáti se své fary, ale na konec setrval na svém místě podle přání kostnického vězně a v zájmu věrných v Kristu. Byl zkrušen zprávou o mučednické smrti Husově. Ale když se potom rozbujel radikalismus v zemi, Křišťan se nedal strhnouti. Jemu vždy šlo jen o mravní obrodu církve v hlavě i v údech, a nikoli o nápravy dogmatické. Opřel se proto novotám táborským a nepřistoupil k jiným úchylkám od starého řádu než k přijímání pod obojí způsobou. Zakoušel za to mnohá protivenství, byl i vězněn a poslán do vyhnanství, ale zůstal si věren. V nepokojích doby hledal klid ve studiích;