z 177 stránek
Titel
I
Jan Černý
1
2
3
Život Jana Černého
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Lékařské spisy Jana Černého
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Přílohy
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Resumé
175
176
Název:
Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské
Autor:
Gellner, Gustav
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
177
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+176
Obsah:
  • I: Titel
  • 1: Jan Černý
  • 4: Život Jana Černého
  • 61: Lékařské spisy Jana Černého
  • 113: Přílohy
  • 175: Resumé
Strana 134
134 G. Gellner: kana však v jeho úřadě potvrdil.4) Mistři universitní přijali pak Krčína v své řady, nikoli však pod společnou střechu, nýbrž umístili jej mimo Karolinum v koleji Všech svatých jako probošta. Současně nebo brzy poté král Jiří učinil Krčína svým lékařem a r. 1463 daroval mu »habito respectu benigno ad multiplicia obsequia Maiestati suae exhibita«, dům v ulici za starým trhem Uhelným (čp. 799), připadlý jako odúmrt po Kříži brníři na komoru královskou.5) Roku 1464 byl Krčín již tak bohat, že neměl zapotřebí kolejního zaopatření. Opustil universitu, oženil se, koupil v Starém městě Pražském pro sebe a svou ženu další dům“) a oddal se pak zcela jen svému lékařskému povolání.7) Poslední zprávu o Krčínovi dává jeho kšaft z r. 1470, v němž mezi jiným od- kazuje knihy Razesova komentátora Jana z Tornamiry (»Cla- rificatorium super nonum Almansoris«) koleji Rečkově, »aby tu zůstaly věčně«.8) Literatura (pokud nebyla již uvedena v textu): V. V. To- mek, Děj. m. Prahy IX., 234. A. Rybička, Riegrův S. N. IV., 977. J. Špott, Lékařství a lékařové od 1438—1500, Čas. lék. čes. 1883, 527. Mikuláš Klaudyan. Jmenoval se původně snad Kulha nebo Belha a zdá se, že pocházel ze Žatce, jak lze souditi z toho, že v svém kšaftu pamatoval na žatecké chudé. Uměl německy a měl i dosti dobré latinské školní vzdělání,1) ale na universitě nebyl (neměl žád- 4) Quod... cum regiam pervenit ad serenitatem..., litera sub sigillo universitatis communionem utriusque speciei... attestante et statuto super eo erecto suspensis (non tamen.... annullatis et dirutis), rex... electionem ipsam habere jussit vigorem« (LD. II. 75). Na toto rozhodnutí naráží doktor lékařství Adam Zalužanský ze Zalužan v své »Oratio pro anatomia et instauratione totius stu- dii medici in inclyto regno Bohemiae, Pragae 1600«, když praví: »Ab artium magistris duo Doctores, alter Medicus, alter Theolo- gus, in Academiam recepti, ut suos quoque actus exercerent.« 5) Arch. pražský, Kniha městská, č. 2103, f. 102. 6) Tamže č. 2105, f. 207. 7) Tamže č. 2119, vložka. 8) Z. Winter, O životě na vys. školách Pražských, knihy dvoje, Praha 1899, 182. 1) Jan Blahoslav (Gramatika česká 39) nazývá Klaudyana »mužem učeným«.