G. Gellner: 124 tedy kališníci nejsou sektáři, nýbrž že toto označení přísluší Bratřím, a že jejich Jednota proto má býti vypleněna. Peníze, získané hlavně lékařskou praxí (kterou však od té doby, co se stal rektorem, již asi nevykonával), nejen usnadnily mu roz- hodnutí, vzdáti se profesury, ale poskytly mu i možnost kou- piti si dům na Starém městě Pražském. Netrvalo pak dlouho, byl konšelem. V letech svého působení v radě staroměstské a na sněmě (1544) se uplatnil jako muž ve věcech obecních zběhlý (»in rebus politicis gnarus«) a vyspěl, nadán jsa darem výmluvnosti, v obhájce u soudu, zdatného do té míry (»non mediocriter in foro versatus«), že na konec se pro jeho činnost právnickou jaksi zapomnělo, že kdysi byl lékařem. Vedle orá- torství provozoval též živnost bankéřskou, půjčuje peníze na úrok. Ale na tom jeho pracovní čilost pořád ještě neměla dosti. Záliba v knihách zrodila v něm touhu státi se knihtiskařem a již si byl v Norimberce opatřil typografické zařízení pro vlastní oficinu, když smrt zmařila jeho plány. Zemřel 19. ledna 1545 o hodině po poledni a byl pohřben v kostele Týnském. V svém kšaftu8) odkázal universitě své knihy a svou tiskárnu (universita ji ještě roku 1545 prodala pražskému impresorovi Janu Hadovi za 45 kop), koleji Karlově dvanáct lžic se stříbrnými držadly (lžíce ty vzaly za své, když hořelo v hor- ním patře Karolina 13/12 1568) a svému příteli M. Jindřichovi Dvorskému z Helfenberka deset kop. Zároveň vnesl na vyko- navatele posledního svého pořízení, Jakuba z Kapí Hory, kancléře staropražského, a Václava Trubku úkol, aby z jeho rozpůjčených peněz koupili statek v ceně sto kop, z jehož výnosu by se opatřovalo šatstvo především chudým žákům. M. Jan z Chocně zanechal tyto spisy: a) »Knihy lékařské mistra Jana«, jež byly dokonány »feria III. ante Oculi (19/3), 1525.«9) Spis uvádí léky »velmi užitečné ke všelikým nemocem« a pojednává dále »o vodách, kteraké moci sú pálené a k jakým nemocem«. b) »Zpráva, kterak jse každý zachovati má v té nové Englic- s) Arch. pražský, Miscellanea, č. 92. X. 11. s) Rkp. v mus. knih. v Praze, sign. IV G 9 (Bartoš 1187), f. 1—214. O otázce autorské viz 1. část životopisu Jana Černého (k r. 1530). J. Jireček (Rukověť I. 295) přičítá, jak se zdá právem, spis Choceňskému.