z 177 stránek
Titel
I
Jan Černý
1
2
3
Život Jana Černého
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Lékařské spisy Jana Černého
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Přílohy
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Resumé
175
176
- s. 10: … Černého 27/2 1479. Tehdejší děkan artistické fakulty, M. Václav ze Starého města Pražského, byl, podle svého příjmení Castulus, asi farářem u sv. Haštala,…
- s. 121: … Dokladem toho jest, že r. 1524 vymá- hal před právem Starého města Pražského smluvený honorář na vdově svého bývalého pacienta, bohatého měšťana Nastojte;…
- s. 137: … (jenž zemřel r. 1537). Syn Klaudyanův Jan pře- sídlil do Starého města Pražského, kde se připomíná k r. 1533. Tehdy byla jeho matka…
Název:
Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské
Autor:
Gellner, Gustav
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
177
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+176
Obsah:
- I: Titel
- 1: Jan Černý
- 4: Život Jana Černého
- 61: Lékařské spisy Jana Černého
- 113: Přílohy
- 175: Resumé
Strana 121
Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellovské. 121
ciátské zkoušky, a to opět jako primus, a byl za tři neděle
potom promovován na mistra. Nepochybně vzhledem k zna-
menitému výsledku zkoušek byl ještě v témže roce povolán do
profesorského sboru a přijat do koleje Karlovy. Již k 10/10
1522 se připomíná jako mistr fakultní ve funkci dispensá-
tora lectionum (extraordinariarum). Jsa kolegiátem, přivydě-
lával si lékařskou praxí. Dokladem toho jest, že r. 1524 vymá-
hal před právem Starého města Pražského smluvený honorář
na vdově svého bývalého pacienta, bohatého měšťana Nastojte;
při tom svůj nárok opřel před soudem o svědectví svého famula
Jiříka, jehož výpověď je zapsána v Knihách svědomí archivu
pražského.1) A opět r. 1525 žaloval u městského soudu, že mu
Barbora ze Všehrd nechce zaplatiti smluvenou odměnu za
léčení.2) Od října 1526 do října 1527 byl děkanem fakulty
artistů. Nastupuje úřad, zval, jak bylo zvykem, zvláštní dě-
kanskou intimací k svému čtení logiky »ex Porphyrii libello
De quinque vocibus«.3) Než odevzdal dekanát svému nástupci,
učinil o svých poznatcích a zkušenostech v uplynulém školním
roce do Knihy děkanské záznam, jenž dobře osvětluje jeho
vědeckou a církevně politickou osobnost: »Solebant... ante
me majores nostri in hoc facultatis volumine primo statum
conditionemve rei literariae nostrae memoriae prodere, deinde
quoque regni hujus eventus fortunasque et praeclara seu pacis
seu belli facinora praesentibus paginis mandare. Quod pro-
fecto, ut ego arbitror, cum prudenter tum provide, posteritatis
rationem habentes, factitarunt. Certum enim est, absque hi-
storiis totum orbem quasi mutum, vacuum et vanum esse. Ho-
mines vero sine historiis quid sunt, nisi — ut quidam inquit —
columnae et statuae mutae?« Pro Berku jakožto ctitele musy
Klio je však krušno, že může jen zaznamenati, jak na pražské
fakultě upadá věda a s ní vážnost profesorského stavu: »De
augmento semper desideratissimo literariae facultatis hoc anno
1527 quid dicam scribamve, nihil habeo. Etsi ipse in votis ha-
buerim, ut examen scholarium pro titulo baccalaureatus pu-
blice promulgaretur, paucitas tamen alumnorum philosophiae
1) F. Křemen, O honorářích a jiných lékařských věcech před
400 lety, Čas. lék. čes. 1933, 1081. —2) Arch. pražský, č. 1129, 189.
3) Collectanea Marka Bydžovského, dříve v pražské lobko-
vické, nyní v pražské universitní knih., 26.