z 177 stránek
Titel
I
Jan Černý
1
2
3
Život Jana Černého
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Lékařské spisy Jana Černého
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Přílohy
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Resumé
175
176
- s. 10: … Černého 27/2 1479. Tehdejší děkan artistické fakulty, M. Václav ze Starého města Pražského, byl, podle svého příjmení Castulus, asi farářem u sv. Haštala,…
- s. 121: … Dokladem toho jest, že r. 1524 vymá- hal před právem Starého města Pražského smluvený honorář na vdově svého bývalého pacienta, bohatého měšťana Nastojte;…
- s. 137: … (jenž zemřel r. 1537). Syn Klaudyanův Jan pře- sídlil do Starého města Pražského, kde se připomíná k r. 1533. Tehdy byla jeho matka…
Název:
Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské
Autor:
Gellner, Gustav
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
177
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+176
Obsah:
- I: Titel
- 1: Jan Černý
- 4: Život Jana Černého
- 61: Lékařské spisy Jana Černého
- 113: Přílohy
- 175: Resumé
Strana 10
10
G. Gellner:
ního mistra a nikoliv o akademického magistra, je viděti
z označení »mistra mého«. Ale právě proto, že mistr Jana
Černého byl prostým řemeslníkem, nedá se dnes zjistiti.
Kdyby tento Václav byl býval z počtu graduovaných lékařů,
kteří byli tehdy u nás velmi vzácní, při tom více méně dě-
jinné osobnosti, bylo by asi možno zjistiti, kdo to byl. V tom
případě myslili bychom především na někoho z oněch tří
Václavů, kteří zkoušeli Černého 27/2 1479. Tehdejší děkan
artistické fakulty, M. Václav ze Starého města Pražského, byl,
podle svého příjmení Castulus, asi farářem u sv. Haštala, exa-
minátor M. Václav z Třebska byl farářem u sv. Michala na
Starém městě. Je sice pravda, že téměř všichni naši studovaní
lékaři do Karla IV. a Václava IV. byli kněží, jako na př. bis-
kupové pražští Thidag11) a Izzo,12) vyšehradský probošt
Petrz Aspeltu,13) kanovníci pražští Mikuláš14) a Jan
11) Thidag, »origine Saxonus, lingua slavica imbutus«, byl
původně mnišský lékař na dvoře knížete Boleslava II., kterého,
když r. 995 ochrnul, uzdravil. Po resignaci Vojtěchově (997) byl jeho
nástupcem na biskupském stolci pražském. Zemřel 10/6 1017 (Amt.
Jungmann, O spojení lékařství se svobodnými naukami, ČČM. 1837,
340; J. Špott, Lékařství za doby Particulare studium v Čechách,
Čas. lék. čes. 1883, 256. Zde dalši literatura).
12) Izzo byl pátý biskup pražský (1023—1030). Kronikář Kos-
mas (Ss. rr. bohenic., t. I, Pragae 1783, 86) vypravuje o něm: »Hic
fuit nobilis genere, sed nobilior opere... Nam nulli magis est nota
propria aedes, quam sibi carcer et infirmorum erant sedes. Nec eum
latuit, quot hominum capita vitae sint reddita, vel quot mors ani-
mas ad furvas mitteret umbras.« Jako obětovný lékař se prý osvěd-
čil za epidemie úplavičné r. 1029 (J. Špott, 1. c. 256).
13) Petr z Aspeltu pocházel z Lucemburska. Studoval lé-
kařství v Paříži a stal se pak osobním lékařem nejprve císaře Ru-
dolfa Habsburského a potom jeho zetě, krále českého Václava II.
Při tom byl, asi od r. 1296, proboštem vyšehradským a tím i nej-
vyšším kancléřem království (jako o 116 let později lékař Zikmund
Albík z Uničova za krále Václava IV.). Od r. 1306 byl arcibiskupem
mohučským. Jím uveden byl jeho rodák Jan Lucemburský do Čech,
jím i korunován v Praze r. 1311, jím dvakrát za nepřítomnosti krá-
lovy spravovány země české. Ale jinak ještě zapsal se v paměť
příštích pokolení. V alegorické básni »Spor duše s tělem« ze 14.
stol. táže se duše:
»Petr Mohucký kam se děl,
Mistr, jenž lékařstvie věděl?
(Výbor z lit. čes. I. 367; J. Špott, 1. c. 256).
14) V. V. Tomek, Praha, I. 593.