z 177 stránek
Titel
I
Jan Černý
1
2
3
Život Jana Černého
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
Lékařské spisy Jana Černého
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Přílohy
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
Resumé
175
176
Název:
Jan Černý a jiní lékaři čeští do konce doby jagellovské
Autor:
Gellner, Gustav
Rok vydání:
1935
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
177
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+176
Obsah:
  • I: Titel
  • 1: Jan Černý
  • 4: Život Jana Černého
  • 61: Lékařské spisy Jana Černého
  • 113: Přílohy
  • 175: Resumé
Strana 100
100 G. Gellner: 6. a 7. se 106 českými názvy stromů a 408 názvy bylin57) atd.,58) kromě speciálních slovníčků, připojovaných k latin- ským rukopisným herbářům.59) Ale nebylo tu v názvech čes- kých souladu a ustálenosti. Pro touž rostlinu bylo někdy desa- tero rozličných pojmenování a zato pro několik rozličných rostlin jeden a týž název. Také v latinských a německých syno- nymech byl týž chaos. Černý se proto pokusil o ustálení české botanické terminologie tím, že nahrazuje šalebnou cizojazyč- nou synonymiku jistější ztotožňovací pomůckou, popisem rostliny, uvedl v svém herbáři jako heslo vždy jen český název, pokud jaký byl, a to zpravidla jediný. Ale v tomto provedení se herbář Jana Černého nezachoval. Přišel Mikuláš Klaudyan, jenž herbář zredigoval a připravil k tisku, a ten svými pří- davky nalil vody do vína. Co přidal, oznámil v předmluvě k herbáři: »Pokudž mně v známosti které byliny neb koření jsú, způsob neb figury těch vyryti sem dal... Též že v zemi české v některém kraji byliny jinak a jinak jmenují se, při každé z těch jméno český latině i německy položil sem pro snadnější srozumění.« Jinými slovy: Poněvadž české názvy volené Černým se lišily od těch, jichž se pro touž rostlinu užívalo v některých krajích, a tamní názvy zase od těch, jež byly v obyčeji jinde, připojil Klaudyan v úmyslu, aby tím usnadnil ztotožňování, ke všem (tak aspoň praví) českým názvům bylin též syno- 57) O botanických názvech v Laktiferu pojednali K. Steru- berg (Abh. ü. d. Pflanzenkunde, I. 99) a V. Maiwald (Gesch. d. Botanik i. B., 15). 58) Tak lékopisný slovník v rukopise z 15. stol. »Bohemarius apothecariorum«, jenž se chová v kapit. knih. v Praze, sign. O. XIV (Podlaha 1598), f. 108—118 (V. Flajšhans, Paběrky z rukopisů, Věstn. Č. akad. 1901, X. 596), nebo latinsko-německo-český slovník z r. 1489, jehož rukopis je v Národní knih. ve Vídni (Cod. 2868) a jenž vyšel i tiskem s titulem: »Diccionarius trium linguarum, latine, teutonice et boemice, potiora vocabula continens, pere- grinantibus apprime utilis, Vienne Panmonie in edibus Hieronymi Victoris et Ioannis Singrenii. A. D. 1513« (V. Maiwald, 1. c. 6). 50) Na př. je slovníček k herbáři Křišťanovu v kodexu Vod- ňanském Národního musea v Praze, sign. II F 2 (Bartoš 426). f. 35—46.