Jan Černý a jiní naši lékaři do konce doby jagellovské. 27 Augustina nešel přímo do místa určení, do Prostějova. Byv totiž 10/6 1500 ze stanoviště královské české kanceláře, z Bu- dína, odeslán, byl nejprve as předložen k aprobaci inkvisito- rovi v Olomouci, pak odevzdán k otisknutí Konradu Baumgar- tenovi, potom po 29/10 1500 dirigován do Moravské Třebové, jistě k tamnímu mecenáši humanistů, panu Ladislavu z Bos- kovic,55) pro potěšení vlastní i jeho učené družiny, a teprve po těchto oklikách a šestiměsíčním průtahu konečně odevzdán v Prostějově do rukou příjemcových. Na tento list odeslal pak Černý svou stejně obšírnou odpověď 5/4 1501 Augustinovi, jenž toho času byl v Olomouci. Podané úryvky z ní dají tušiti sílu výrazu a ostří dialektiky latinského originálu. Pozoru- hodná je záplava citátů z Písma a z Otců církevních, jimiž Jan Černý ověřuje správnost svých vývodů. 2/6 1501 poslal Augustin, stále ještě v Olomouci, odtud druhý list, v němž píše, že Černý se nijak neospravedlnil v své odpovědi a že jen z kacířské zatvrzelosti stojí na svém. Co vykládá, jsou prý staré známé bludy, jimž se naučil — ač jako žák lepší svých mistrů — od Jakoubka a jiných za- tracenců od Aria dále. Přál by si, aby jeho druhý list vyléčil Černého z jeho poblouzení. Překlad odpovědi Černého na tento list Augustinův zní zkráceně takto: »Spis..., kterýžto pro obranu ... k tobě, z doktorův nejvý- mluvnější, poslal sem, ten netoliko mě kacířem nebýti, ale každé poškvrny kacířství prázdného..., zřetedlně býti dovodí... Kdyby tobě ... živý byl vtip, dosti i naddosti že tobě na všecky tvé smysly ... odpověď dána jest, poznal by. Jakobellova smyšlení, pravím, netoliko četl sem je kdy, ale ani zajisté viděl sem je... By mě má práce rozličná nedržela, osobně sám tebe bych došel a též 55) Ladislav z Boskovic, odchovanec vlašských universit, byl nejprve kanovníkem, pak proboštem u sv. Petra v Brně, jako později doktor Augustin. Když se však po smrti svého staršího bratra stal dědicem zboží boskovického, opustil s povolením pape- žovým stav duchovní a oženil se. R. 1486 koupil Mor. Třebovou a vystavěl zde v letech 1492—1495 nový hrad. Moravská Třebová byla pak jeho oblíbeným sídlem. Do svého zámku snesl bohatou sbírku rukopisů, obrazů atd. a sem zval k sobě vědce a umělce, takže brzo se začalo mluviti o Třebové jako o moravských Athé- nách. Pan Ladislav zemřel r. 1520.